Šance na férovější exekuce

Chce-li dnes dopravní podnik, banka či malý podnikatel vymoci svůj soudem přiznaný dluh, může si podle libosti vybrat kteréhokoliv ze 150 českých exekutorů. Věřitelům tento systém vyhovuje, dlouhodobě je ale trnem v oku drtivé většině exekutorů i neziskových organizací, které radí lidem zabředlým do dluhů.
Nyní získali silného spojence. Pětadvacet senátorů minulý týden zaslalo do brněnské Joštovy ulice návrh, jímž žádají Ústavní soud o zrušení paragrafů exekučního řádu, jež umožňují věřiteli volbu, který exekutor jeho dluh vymůže. „Odstranila by se současná vysoce škodlivá závislost exekutorů na věřitelích. Skončil by boj exekutorů o to, kdo bude mít nejvíce exekucí,“ zdůvodnil návrh chebský senátor Miroslav Nenutil (ČSSD), jenž jej zaštiťuje. Spolu s ním jej podpořili například místopředsedové horní komory Miluše Horská, Jaroslav Kubera (ODS) a Jiří Šesták (HOPB) nebo vlivní senátoři z řad právníků Jiří Dienstbier, Miroslav Antl (oba ČSSD) a Eliška Wagnerová (za Zelené).

Na stole je totální revoluce

Pokud by se ústavní soudci s návrhem ztotožnili, otřáslo by to samotnými základy českého exekučního systému. Ten totiž doposud stál právě na principu, že exekutora si vybírá věřitel. Česko je ale spolu s Albánií poslední evropskou zemí, kde to platí. Všude jinde se už v určité podobě prosadila zásada místní příslušnosti (teritoriality), naposledy loni na Slovensku. Podle ní dluh vymáhá exekutor v kraji nebo okrese, kde dlužník bydlí či sídlí. A nevybírá si jej věřitel, ale určuje jej soud.
Návrh senátorů uvítala Exekutorská komora ČR, jež teritorialitu dlouhodobě podporuje. „Jsme rádi, že konečně nejsme na prosazení místní příslušnosti sami, jelikož i přes proklamace předešlé vlády se v jejích řadách nenašel silný zastánce prosazující takto zásadní změnu, která by exekuční prostředí stabilizovala,“ řekl Martin Tunkl z prezidia komory.
Přestože teritorialitu podporuje drtivá většina exekutorů, hlasitě proti ní protestuje dvacítka největších, kteří ale ovládají přes polovinu exekučního trhu. „Návrh senátorů považujeme za nesystémový a nesprávný krok. Snaží se o protlačení teritoriality, což se jim řádným legislativním procesem nepodařilo,“ uvedl litoměřický exekutor Ondřej Mareš z platformy Exekutoři proti teritorialitě.
Naráží na to, že horní komora již v květnu 2015 schválila návrh, který by v Česku zavedl teritorialitu exekutorů. Podpořila jej sice vláda, ale nenašel pochopení u poslanců. Kvůli odporu ANO a pravicové opozice nezískal dostatečnou podporu ani k zařazení na pořad schůze, a tak s říjnovými volbami spadl pod stůl. Nyní tedy senátoři zvolili alternativní cestu za pomoci Ústavního soudu.
Věc dostal na stůl soudce Jan Musil, který byl před pěti lety zpravodajem nálezu, jenž zrušením takzvané přísudkové vyhlášky zatrhl „nafukování“ dluhů kvůli přemrštěným palmáre advokátů. Ústavní soud bude ale v obtížné situaci, protože v minulosti na principu, že exekutora si vybírá věřitel, nic ústavně závadného neshledal.

Holport věřitelů a exekutorů

Senátoři nicméně namítají, že za patnáct let fungování soukromých exekutorů v Česku se zcela změnilo jejich postavení. V roce 2001 prováděli hlavně samotné vymáhání a o právech a povinnostech účastníků řízení rozhodovaly soudy – například o návrhu dlužníka, aby byla exekuce odložena či úplně zastavena. Jelikož ale nestíhaly, přesouvá zákonodárce od roku 2009 rozhodovací pravomoci na exekutory. Ti dnes rozhodují takřka o všem a soudy mají jen přezkumnou úlohu.
Senátoři tvrdí, že má-li exekutor rozhodovat o právech a povinnostech věřitele a dlužníka v exekučním řízení, musí být nezávislý a nestranný. Což prý není za současného stavu možné, neboť exekutoři jsou ekonomicky závislí na věřitelích. Zejména banky a splátkové firmy dodávají „svým“ exekutorům i desítky tisíc pohledávek ročně. Podle senátorů je exekutor v takovém případě fakticky podjatý, protože věřitel mu dává práci. „Osoba, která by měla chránit práva a oprávněné zájmy dlužníků, tak nečiní, respektive činit nemůže, neboť by si ji příště věřitel nezvolil,“ stojí v podání, jež mají LN k dispozici. Úzké vztahy, které mezi věřiteli a exekutory vznikají, dle senátorů „prakticky vylučují nezávislé, nestranné a nepodjaté rozhodování exekutorů“. V krajním případě mohou tyto vztahy údajně vést i ke klientelismu. „Dokazují to případy exekutorů, kteří přiznávali advokátům zastupujícím správce pohledávek nepoměrně vysoké náhrady nákladů řízení,“ uvádějí senátoři. Zmiňují i korupci při zadávání práce exekutorům a odkazují na zatím jediný zdokumentovaný případ, kdy bývalý karvinský exekutor Juraj Polák vymáhal pokuty pro ostravský dopravní podnik a posílal mu ze své odměny 1800 korun – zřejmě „všimné“ za to, že od něj dostal práci. Polák však zjevně neplatil dost, a tak dopravní podnik uplatnil „všimné“ jako pohledávku v insolvenčním řízení.

Jak dnes vypadá „trh“ s exekucemi

* Podle aktuálních čísel je v Česku vedeno 4,9 milionu exekucí proti 862 tisícům lidí a 73 tisícům firem. Ročně je zahájeno přes půl milionu nových exekucí.
* Soukromí exekutoři v Česku fungují od roku 2001, exekutorských úřadů je zhruba 150. Mezi nimi ale existují propastné rozdíly. Dvacet největších „továren“ vyřídí více než polovinu všech případů a mají desítky až stovky zaměstnanců.
* Na devadesát nejmenších exekutorů naopak připadá pouhá desetina všech případů. Ti mají obvykle jen několik málo pracovníků.
* Zhruba od roku 2014 se objevuje myšlenka místní příslušnosti neboli teritoriality exekutorů. Podle ní by si již exekutora pro vymožení svého dluhu nevybíral věřitel, ale určil by ho místní soud náhodným výběrem.

Každý exekutorský úřad by tudíž měl stejné množství případů. Dle zastánců teritoriality by to zajistilo nezávislé vymáhání, protože exekutor by již nebyl vděčný věřiteli, že mu dal vydělat. Exekutor má odměnu 15 procent z vymožené částky.

27.02.2018 - Lidové noviny

 

---

Zpět