12. schůze Senátu
1. den schůze – 15.02.2018

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance Roční analýza růstu na rok 2018

Tisk EU č. K 085/11

čas 11:04:11 - 11:08:24:

Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já jen, abychom skončili trošku optimisticky, když už jsme se dostali až na ty harrachovské můstky, kde jsem se najednou ztratil, jaký bod projednáváme, protože pan předseda byl na té olympiádě, tak tím ještě žije, jak tam je ta zima a vítr. Já musím říct, že já jsem velmi spokojen, protože jednak bychom měli začínat v půl sedmé jako vláda, abychom právě na to měli víc času a stíhali jsme to jako pan premiér. A mně se na tom hrozně líbí, jak to krásně funguje. Taxikáři protestují, tak pan premiér je pozve na vládu a je vyřešeno. Teď v "devadesátce", což je teď takový zvyk, který tady nebýval, všechno schválíme v 1. čtení, schválíme zákon. A ono se později ukáže, že jsme na něco zapomněli. Ale abychom jenom nekritizovali, i my si můžeme sáhnout do svědomí. To, co tady říkal pan předseda, je pravda. Ale my jsme byli někteří z nás ti, kdo k tomu přece přispěli. Kdo tady schvaloval Úřad pro dohled nad politickými stranami, střet zájmů, kdy kvůli panu premiérovi, abychom ho trošku sejmuli, jsme si nevšimli, co jsme si ušili za boudu? A teď 13 tisícům starostů hrozí pokuta od toho úřadu, protože nedali to, co měli dát, oni často ani nevěděli. Nechám stranou, že jeden z ministrů pana premiéra si vysvětlil ten zákon úplně po svém. Já vím, o čem jsme tady hlasovali. Tam žádné účty nejsou ani nebyly, ale ministerstvo, jakýsi úředník si to vyložil tak, že tady máme občanský zákoník a podle občanského zákoníku je každá věc, která není nemovitá, je movitá. A hotovo. A už to bylo. Vůbec to není pravda, v zákoně to vůbec takhle není, žádné účty se uvádět nemusí. Ale kdo je schopen se tomu v té atmosféře, o které mluvil pan předseda Senátu, kdo je schopen se tomu bránit? Tady kdokoli něco takového řekne, zrušte úřad pro dohled, tak je okamžitě vrcholným korupčníkem. Takže radši to uděláme tak, že teď uděláme úlitbu, ti malí starostové tedy už nebudou muset hlásit, aby kandidovali. Jako jsme to udělali se smlouvami, že malé obce tedy nebudou ty smlouvy zveřejňovat, jenom ty velké, takže jich nakonec zbylo jen 220. A tak bych mohl pokračovat. Ale pikantní na tom je, že ti, kteří s tím přišli, kteří to vymysleli, tak dnes chodí žebrat k panu premiérovi, jestli by se to nedalo zmírnit. Já nebudu jmenovat ta jména, kdo to byl, ti iniciátoři, kterým jsme naběhli, kteří dneska pláčou sami, sami sebe obklíčili. Podobně jako ve sněmovně dovolili ten alkohol, ale podle jednoho zákona, který jsme tady slavnostně schválili, přivedli paní kantýnskou ve sněmovně k neřešitelné situaci. Představte si, že ona nalije a v zákoně je, že nesmí nalít tomu, kdo jde vykonávat nějakou nebezpečnou činnost. A poslanec jde poté po dvou panácích hlasovat. A může způsobit miliardové škody. On často neví, o čem hlasuje, ani když je střízlivý, natož když má v sobě tři panáky. Takže tady je vidět, jak někdy jdeme až za hranu normálnosti a pak pláčeme. Protikuřácký zákon je toho živým příkladem, že jsme uzavřeli sami sebe a teď nevíme, tak to budeme zase opravovat. A já nebudu nic kritizovat, pane premiére, jenom proboha, uvědomte si, že schvalování zákonů v 1. čtení je velmi riskantní. A je velmi riskantní z toho důvodu, že se nedá postihnout všechny souvislosti a vztahy. A pak dochází k tomu, že tady máme dnes přílepek. A já jsem zvědavý, jak paní senátorka tady bude křičet, že je to přílepek, ty čisté e-recepty. Pamatujete si ty debaty o přílepcích? Ty vzrušené. Dnes to nikoho nezajímá, nějaký přílepek sem, přílepek tam, hlavně když ty recepty tedy budou nějak odloženy. A ještě k tomu tedy nebudeme platit ty pokuty. Takže já jsem jenom chtěl říci, více rozvahy a více přemýšlení při schvalování. Vzpomeňme na Lisabonskou smlouvu. Kde bychom dnes byli, kdybychom ji neschválili, že? Takže ono to nebude tak, jak si pan premiér myslí, jak přijede do Bruselu a postaví je do latě. Tak já mu přeji hodně úspěchů.

Problematika GDPR - ochrana osobních údajů

čas 12:34:21 - 12:41:33:

Ježíšmarjá, když mě straší Tomio Okamura, tak to ještě nějak rozchodím, ale když mě straší i senátor Vystrčil? Já vám to řeknu asi takhle... Teď jste jistě už pochopili, proč se tolik mluví o czexitu. Když to bude takhle pokračovat, tak to začne být opravdu vážný problém. Protože mimochodem dneska na tiskové konferenci si novináři uvědomili, že se jich to také týká. Oni si mysleli, že o tom budou jenom psát, ale najednou s hrůzou zjistili, že se jich to týká, že jsou také tím subjektem, nevím, jestli veřejným nebo neveřejným, ale pan ministr mě na chvíli uklidnil, a pak mě hned znejistil. Uklidnil mě tím, že co tady říkal Miloš Vystrčil, je všechno v podstatě strašení a že to bude všechno jednoduché. Ale vyděsil mě tím, že jsme si neměli najímat ty firmy, co stejně nemají akreditaci, aby nám udělaly ty analýzy. A oni si to skoro všichni objednali a cena se pohybuje od 1 do 3 milionů korun. Takže může přijít jiná složka z vašeho ministerstva, pane ministře, a říci, že jsme nepostupovali s péčí řádného hospodáře, byť jsme dělali výběrové řízení, to je pravda. Vyhrála ta nejnižší, která byla stejně předražená. Nakonec si policie nechá udělat znalecký posudek a řekne, že přestože to bylo v soutěži, tak je to předražené, což se děje a nerozumím tomu, na co máme zákon o veřejných zakázkách, že vyhraje nějaká firma, pak si policie najme znalce, a řekne, že to mělo být levnější a jdeme, chlapci, máte stíhání... Takže to mě trošku vyděsilo. Ale mě ještě víc děsí právě to udávání, protože ono tam je ještě jedno ustanovení, a to je daleko horší než to, co jsme tady zatím slyšeli. On taky občan může požádat, aby byl vymazán. To je ta hlavní potíž. A protože každý z vás, který jste něco dělali v komunále, znáte název Pepek Vyskoč, což je takový udavač, který píše, denně podává 300 trestních oznámení, neustále píše podle stošestky. Mimochodem, pane ministře, už máme zájemce, advokátní kanceláře podle stošestky chtějí všechny akty, které jsme udělali v tom připravovaném nařízení. Pročpak to asi chtějí? Zkuste o tom přemýšlet. Je to druhý největší byznys po globálním oteplování. Je to jenom sprostý byznys.

S ochranou osobních údajů toto nařízení nemá vůbec nic společného! Je to jenom zakrytí toho, aby se dalo opět na něčem vydělávat, aby nám to pěkně prosperovalo. Já jsem si představoval, asi naivně, že se konečně dočkám toho, že když se na internetu podívám na ledničku, tak mi půl roku nebude chodit, jestli už jsem si koupil tu ledničku. Že když chci nějaký program, tak po mně nebude chtít kontakty, maily, prostě komplet obsah mého telefonu. Je samozřejmě mé svobodné rozhodnutí, že ho nepotřebuji. Ale pak žádný nebudu mít, protože ony to chtějí všechny. Typický příběh je příběh pana Pikory, manžela paní Šichtařové, který posílal Messengerem jakousi zprávu. A tato zpráva se najednou objevila někde, kde se vůbec objevit neměla, protože to bylo typické porušení poštovního tajemství. A když si stěžoval, tak mu řekli: "Ale když jste do toho šel, tak jste vlastně podepsal, že to tak je správně." Ale já nevím, proč se tady o tom bavíme dnes, protože dnes popravdě řečeno s tím už nic neuděláme. Já jsem si tady půjčil od legislativy, co se tady všechno kolem toho dělo. Ale vždycky to je stejné. Výbor, tehdy ještě za Luďka Sefziga, vítá snahu Evropské komise o zkvalitnění celoevropského rámce ochrany osobních údajů, jelikož je toho názoru, že stávající rámec není především s ohledem na překotný technologický vývoj dostačující... Je to usnesení Senátu z 22. schůze 24. 5. 2012. Tam byla ta chvíle, kdy jsme měli říct: "Ne vítá, soudruzi v Bruselu, běžte s tím do háje..." A tak to začíná pořád, všechny naše vždycky začínají "vítáme" a "jsme strašně rádi, soudruzi v Bruselu", a pak napíšeme devět výhrad, proč je to absolutní blbost. Proč tedy nenapíšeme rovnou, že to odmítáme? Protože Brusel si udělal výborný systém. My nejsme schopni se domluvit s parlamenty na žlutých kartách, oranžových kartách. To je dokonalý výmysl, který nefunguje, protože my, abychom tomu mohli ještě zabránit, což si pan premiér myslí, jak tomu zabrání svým charisma, ale nazabrání, tak je tam ten systém žluté karty, oranžové. Ale ten je vymyšlený tak, že se nedá nikdy použít, protože to by musel zasedat parlament a jezdit pořád. On zase říká, že cestovní kancelář ne, to bychom furt museli jezdit do těch parlamentů a říkat Bulharům a Maďarům: "Hele, pojďte jim říct, že tohle je úplná blbost." To je samozřejmě dobře vymyšlené, to se nikdy nepodaří. To je, jako byste tady chtěli sjednotit maminky jako v Americe, že nebudou kupovat hovězí, protože ho zdražili. Takhle to prostě nefunguje. Takže co teď můžeme dělat? Teď můžeme dělat to, co říkal poměrně sofistikovaně pan senátor Vystrčil. Ale já bych to řekl jednoduše. Zase pokuty. A to je ale náš zlozvyk. Pan ministr dopravy už zase připravuje dramatické pokuty v dopravě v domnění, že bude méně mrtvých na silnicích.

To samé platí o Ministerstvu vnitra. Mimochodem my jsme ještě nevyřešili, pořád hledáme ty děti do školek, co je tam nedali. A tam je pokuta. A my nevíme, má tu pokutu vybírat sociálka nebo školství? Tak jsme se shodli, že školství. A ono nemůže ty maminy najít. Takže nám tam ty děti nechodí a my nemůžeme najít ty maminy, protože ony nemají trvalý pobyt, prostě jsou nedohledatelné. A takhle je to pořád a se vším. Pořád to kombinujeme, komplikujeme. My už z toho máme hlavu jako balon, obce už samosprávu definitivně ztratily, ale definitivně. Tam už se ani ministerstvo neobtěžuje starostu o něčem informovat. Už to rovnou posílá děvčatům na ten příslušný úřad. Starosta se ani nedozví. To není jako v dřevních dobách, kdy jsem byl starosta a četl jsem denně celou počtu úřadu, každý den. To dneska nepřečtu ani jeden odbor, protože to jsou haldy toho, co dostáváme. A tohle je jenom jeden ze střípků, ale jeden. Ono jich je mnohem víc. Tady jich pár také máme. Těch "N". Já jsem nehlasoval pro vstup, tak mám trošku proti vám výhodu, já jsem spokojen, ani pro Lisabonskou smlouvu, takže já mám svědomí čisté. Ale alespoň se braňme, kde to jde. Ale v době, kdy to jde. Teď si tady budeme čtyři hodiny povídat a v podstatě oni to v devadesátce stejně udělají, jak budou chtít. Samozřejmě špatně, protože se to nedá udělat dobře. To, co tady řekl Miloš Vystrčil, je na 3/4 roku zodpovědné práce, koumání s úřadem pro dohled. Tam už zase chtějí další tisky, další orgán. Orgánů už máme, fakt dobré. Jenom vám řeknu, jak vypadá český překlad této směrnice. "Go do pr..."

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a senátorky Aleny Dernerové, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 225

čas 19:09:26 - 19:15:01:

Takovéto tvrzení ordinace ve Valdštejnské zahradě se potvrzuje. To je okamžitě, jak je tady něco o zdraví, nedejbože o škole, nedejbože o dopravě, tak všichni tomu rozumíme. Já tomu nerozumím, protože já za nejlepší způsob, jak se udržet zdravým, je nechodit k lékaři, pokud to není nezbytně nutné. To znamená, otevřená zlomenina ruky, to nedám. To nedám. Ale že mě tady bolí. Jednou jsem prosil lékaře, v kožichu jsem byl a říkám: ?Prosím tě, tady mi to pobolívá, kdybys to...? On říká: ?Ty blázne, to já nemůžu takhle na ulici v zimě tě vyšetřit.?

A ejhle, byl to vřed nakonec, ale nic se nestalo. Ale proč to říkám, já vzpomenu jednoho poslance, který se jmenoval Čermák, byl jednou obviněn, že sedí opilý ve sněmovně. On nebyl opilý, ale strašně ho bolelo za krkem. On tehdy mu někdo doporučil, je to lékař, prosím, doktor, někdo mu doporučil, že u vršovického nádraží je nějaký nádražák, a ten že umí, že dá takhle ruku a rozšíří se jakési teplo a ta bolest přestane. Tento doktor, poslanec Čermák, ho vyhledal. Popisoval mi, co se stalo. Říkal, já jsem tam přišel, on mně opravdu ruku, aniž by se mně dotkl, dal pět centimetrů za krk, já jsem odešel, cítil jsem teplo, odešel jsem a byl jsem z toho měsíc úplně vyřízen, protože to zpochybnilo všechny moje dosavadní znalosti. Já jsem dneska cestou do Senátu poslouchal jistého altruistu, miliardáře Zahradníčka, v životě předtím jsem o něm neslyšel, možná, že ho někdo znáte, a on vymyslel úžasnou metodu, vráží do toho obrovské peníze, dal lidskou tkáň na čip, na elektronický čip dal tkáň, vymýšlí, že ten čip bude dělat diagnózu okamžitě, v online čase na to. Když jsem to slyšel, ta redaktorka na to taky koukala, jako že neví, tak on se jí to snažil vysvětlit nějak. Prostě jsou věci mezi nebem a zemí, které si vysvětlit neumíme. Já rozumím zoufalým lidem, kteří vyhledávají šarlatány, protože už si nevědí rady. Někdy ani lékařská věda si neví rady, však nebudeme mluvit o rýmě, tu už mám od 7. listopadu minulého roku, tedy díky těm pablbům s tím kouřením, že furt kouřím venku v tom mrazu. Ale jsem pořád nemocný kvůli nim. Ale nikam nepůjdu samozřejmě. Moje maminka, která se dožila 90 let, nebyla nikdy v životě v nemocnici, než si v 89 letech zlomila klíček, protože zakopla někde v domově důchodců, jinak tady byla ještě dneska. Jsem rád, že mám ten kořínek, že mi to taky vydrží. Prostě naše zdravotnictví má jednu strašnou vadu. Dosahuje výkonů, před kterými já opravdu se ukláním, vůbec je nechápu, to, co dokážou, ale má jednu vadu. Ono pořád léčí a léčí, ale neuzdravuje. Protože co je pro lékaře zajímavé z hlediska zdravotní pojišťovny? Držet pacienta v šachu! Léčit, léčit, běž ještě ke kámošovi. Mně jeden doktor říkal: Nech si udělat preventivně bypass! Opravdu, nech si udělat bypass, to máš zaručené, že... Já mám sám dvojitý. Já říkám: Počkej, já se přece nenechám řezat, když 10 % lidí chytí nějakou nemoc v nemocnici, protože dostanou sepsi. Paní doktorka kývá, je to pravda. To je statistika. 10 % ve vaší nemocnici přijde s nějakou sepsí, protože se jim dostane nějaký sajrajt do rány. To mám z médií odborných Krajské zdravotní. Takže já nevím. Proto tam radši nejdu, abych tam ještě něco nechytl, když nemusím.

Já k tomu mám jednoduché. Jestli někomu jehličky pomůžou a jiné metody, oni říkají, že Mao Ce-tung to vymyslel, protože bylo málo doktorů, ale před Mao Ce-tungem v té Číně to dělali možná tisíc, nevím jak dlouho předtím, i někteří naši doktoři to přece dělají. Takže mně to potíž nedělá, ať si to dělají. Je to jako Uber. Samozřejmě, taxikáři nechtějí Uber. Stejně tak někteří lékaři nechtějí čínskou medicínu, protože je to konkurence. Já když půjdu s holkou k Číňance, místo k paní doktorce Dernerové, tak ona bude mít houby od pojišťovny a je naštvaná. U té Číňanky to zaplatím, samozřejmě, často tedy ne levně, ale budu věřit tomu, dokonce se často stane, že mi to pomůže. Co já mám teď dělat, když vidíte, že brýle... Všimli jste si, že nepoužívám brýle? Pořád mi padají, mám je pořád zadělané, že se mi tak zlepšil zrak, že už tady čtu z toho monitoru bez brýlí. Zázrak! A doktorka říkala: To prý se ti vyrovnaly ty plusové a minusové dioptrie. Bohužel, řekne mi to až poté, co jsem si nechal udělat brýle za 12 tisíc do auta. To, prosím, skla, ne že bych si vymýšlel, skla stála 12 tisíc. A vidím v nich co? Vidím v nich prd! Takže jezdím bez brýlí, ve dne v noci, je to úžasné, klouby mě přestávají bolet. Cítím se dobře. Až mě něco začne bolet, možná že se nechám od těch Číňanů píchnout. Takže já budu laický, ptal jsem se tamhle odborníka, taky by neuměl rozhodnout, je to individuální. Hlasujte každý spíš tak, jak to cítíte. Tady nepomůžou žádná vědecká povídání, jestli je to tak nebo tak. Někdo má pocit, že je to lepší, někdo ne. Nemusíme tady o tom 4 hodiny mluvit. Sám už tady zdržuji pěkně dlouho. (Miluše Horská: Já děkuji, pane kolego...)

Takže vám přeji hezké hlasování. Netrapte se s tím. To je typické, kdy to není, žádný politický náboj to nemá, tady to není žádná pravice, levice, prostě tady to bude opravdu citem. A přečtu si tu sjetinu, abych si udělal obrázek.

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0