Těsnopisecká zpráva z 21. veřejného slyšení Senátu
21. veřejné slyšení Senátu na téma "Světlo - dobrý sluha, zlý pán"
konaného dne 14.09.2020

(Jednání zahájeno v 9.31 hodin.)

Senátor Jiří Dušek:  Dobré dopoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení účastníci veřejného slyšení, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na 21. veřejném slyšení Senátu PČR, které, jak moc dobře víte, bude na téma Světlo – dobrý sluha, zlý pán. Konání tohoto veřejného slyšení schválil Senát svým usnesením č. 439 na 24. schůzi Senátu 11. června tohoto roku, a to na základě návrhu pěti senátorů a senátorek, Zdeňky Hamousové, Anny Hubáčkové, Emilie Třískové, Rostislava Koštiala a mne osobně, s tím, že svými podpisy nakonec konání tohoto veřejného slyšení podpořila třetina všech senátorů, takže je vidět, že toto téma je zajímavé a že kolegyně a kolegové budou závěry našeho veřejného slyšení bedlivě studovat. Při návrhu na toto veřejné slyšení jsme byli vedeni úmyslem upozornit a diskutovat problém, který se objevil již před několika desetiletími, ale dlouhou dobu zůstával nepovšimnut nebo ignorován, protože v ČR se o světelném znečištění, tedy o přemíře světla v prostoru, sice mluví zhruba posledních 20 let, ale ten názor nebo to povědomí se postupně vyvíjí od naprosté neznalosti problému až v to, o čem se budeme dnes bavit, tedy že se jedná o věc, která ovlivňuje naše každodenní životy. Postupně v průběhu desetiletí vznikly nejrůznější odborné, ať už formální nebo neformální, diskusní skupiny, vznikly oblasti tmavé oblohy, ve kterých se tamní obyvatelé snaží nějakým způsobem tyto věci omezovat nebo regulovat, vznikla nejrůznější doporučení pro starosty a tematika světelného znečištění se objevila i v dotační politice státu. Zdá se ale, nebo nezdá se, ale faktem je, že to pořád nestačí, protože jak se ukazuje, občan stále nemá možnost účinné obrany před obtěžujícím svícením a samozřejmě občan může být nějakým způsobem aktivní, ale pokud se bavíme o přírodě, o fauně a floře, tak ta samozřejmě nemá vůbec žádný způsob obrany.

Je to paradoxní, ale v 21. století tak samozřejmá věc, jako je přirozená tma, mizí před očima, přitom třeba organizace UNESCO zařadila do práv pro budoucí generace také právo pohledu na světelně znečištěnou oblohu. Nicméně nejde jenom o pohled na hvězdy, problém je mnohem komplexnější, i když řešitelný, a to dokonce, mohli bychom říct, rychlostí světla, protože stačí světlo vypnout a je po problému. A protože se jedná o problém přeshraniční, doufejme, že bude součástí i agendy našeho předsednictví v Radě EU v roce 2022.

V následujících příspěvcích budeme jednak diskutovat samotný problém, ale pokusíme se také hledat rozumná řešení v rámci technických norem, grantových pobídek nebo na základě prostého selského rozumu. Nicméně než se k programu dostaneme, dovolím si pár technických informací.

Veřejné slyšení je institut upravený zákonem č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, je určený k projednávání určité otázky v působnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace o projednávané otázce. Smyslem je otevření parlamentní tribuny vedle poslanců a senátorů také zástupcům odborné a občanské veřejnosti. Nemá jít o přednášení stanovisek institucí či organizací opatřených mandátem, nýbrž o slyšení těch, kteří mají k věci co říci.

Senát svým rozhodnutím stanovil několik základních okruhů, kterým bychom se měli dnes věnovat, ke kterým budou předneseny jednotlivé příspěvky. Jednací řád stanoví, že veřejného slyšení se účastní pozvaní znalci a další osoby, které mohou podat informace o projednávaných otázkách. Tyto osoby mají přístup do jednacího sálu, mají právo vystoupit v rozpravě k projednávané otázce a mohou podávat písemné návrhy a stanoviska k ní.

Senát dále stanovil již dříve zmíněným usnesením, že účastníci veřejného slyšení se hlásí do rozpravy písemně. Písemné přihlášky, které vám byly rozdány, máte je na svých stolech, prosím, předejte službám. Hlaste se tedy prosím do rozpravy ke konkrétnímu bloku přednášek. Při udělování slova upozorním dalšího řečníka na to, aby se připravil. Slova se může ujmout jen ten, komu slovo udělím. V rozpravě se, prosím, neobracejte na ostatní řečníky přímo, případné dotazy na ně vzneste prostřednictvím předsedajícího, tedy mě.

Také upozorňuji, že z celého jednání je pořizován zvukový a stenografický záznam, který bude sloužit jako podklad pro pořízení protokolu, v němž budou uvedeny úplné texty vystoupení v rozpravě a písemně podané návrhy a stanoviska všech účastníků. Tento protokol bude zveřejněn na internetových stránkách Senátu. Prosím tedy ty z vás, kteří máte nějaká písemná stanoviska či návrhy, nebo pokud dojdete během jednotlivých vystoupení a diskuse k nějakým stanoviskům a návrhům, a přejete si, aby se stala součástí finálního protokolu, abyste je předali službám.

Pouze pro úplnost připomínám, že pořádkové pravomoci předsedajícího podléhají vedle senátorů i všichni další účastníci veřejného slyšení, nevyjímaje osoby na galeriích, pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků. Taky si vás dovolím na úvod požádat o jednu laskavost, vzhledem k tomu, že se všichni neznáme jménem, prosím vás, abyste se do rozpravy v průběhu celého veřejného slyšení hlásili písemně a u řečnického pultu řekli své jméno.

Na úvod ještě předesílám, že pro vystoupení jednotlivých řečníků podle programu byla usnesením Senátu stanovena doba 10 minut. Pokud těch 10 minut přesáhnete, tak vás decentně upozorním na to, že jste přesáhli čas, a na vystoupení v rozpravě nejvýše 5 minut. S přestávkou na kávu a jednoduché občerstvení počítáme v 11:45 hodin. Toalety jsou k dispozici u recepce, kterou jste do Senátu přicházeli, hned vedle šatny. Po celou dobu jednání z pochopitelných důvodů je nezbytné používat roušky, a pokud je to možné, i vhodné rozestupy. Tím jsme vyčerpali všechny technické informace, nyní se tedy věnujme tématu našeho veřejného slyšení.

První blok vystoupení nese název Světelné znečištění – problém, nebo je to jen drobná daň za naše pohodlí?

První, kdo na toto téma vystoupení, bude Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR, předseda odborné skupiny pro světelné znečištění České astronomické společnosti, člen meziresortní pracovní skupiny pro světelné znečištění, který přednese příspěvek na téma Kdy, kde a jak se začala problematika světelného znečištění řešit. Prosím.

Pavel Suchan:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dobrý den, možná než, už nabíhá prezentace, jednu předvětu. Sešli jsme se tady, i když s rouškami, možná za pět minut dvanáct, za chvíli to třeba nebude možné, a možná je to stejné s tím světelným znečištěním. Možná je to za pět minut dvanáct. Děkuji za umožnění tohoto tématu na půdě Senátu. Muž, kterého teď ukážu, nemusel řešit takové pojmy, jako je světelné znečištění, cirkadiánní rytmus, střídání dne a noci, protože za doby Karla IV. bylo možné vidět naprosto plný počet hvězd na obloze, těch 3500, které jsme schopni v naprosté tmě vidět očima, a naopak ve hvozdech českých byla tma jako v pytli, abych to řekl odborným termínem.

Ale pak přišel úžasný vynález, všichni ho dnes a denně používáme, užíváme si ho, a to bylo elektrické světlo. Ale ty louče, které do té doby fungovaly jako osvětlení spíše orientační, tak najednou elektrické světlo umožnilo plošné osvětlování. Doplnil bych tento úžasný, opravdu úžasný vynález, který já osobně chválím, tak možná ještě jedním rčením, a to je trvale udržitelný rozvoj, protože s tím má lidstvo problém a zdá se, že má problém i se světlem. Jsme v situaci, že musíme řešit tak obyčejné slovo, jako je tma. Přece je to tak samozřejmé, zapadne slunce, začíná noc, je tma. Ale je to opravdu tak? Sami zkuste zvážit vaše vlastní životy. Přitom pro všechno živé, co je na Zemi, je naprosto zásadní střídání světla a tmy, to znamená, ve dne co největší osvětlení a v noci co nejmenší tma. Opět si promítněme, jak to máme tady, nemusíme chodit daleko, jsme tady v umělém světle, v relativně přítmí, proti plnému polednímu slunci. A jak to máme potom večer, když si chceme prodloužit aktivní život.

První, kteří přišli vůbec s tím, že se něco děje na obloze samozřejmě tehdy, byli astronomové.

Celkem logicky, protože pokud pozorujeme oblohu, najednou se začalo pozorovat, že hvězdy obrazně řečeno mizí z oblohy, že při pohledu prostým okem vidíme méně hvězd, pokud jsme v nějakém osvětleném prostředí. A že fotografovat vzdálené objekty je čím dál tím obtížnější, nebo se musí vynalézat další technologie, to znamená porodnice hvězd, mlhovina v Orionu, galaxie v Andromedě, velmi podobná té naší ve vzdálenosti 2,5 milionu světelných roků nebo takové éterické objekty, jako jsou komety ve sluneční soustavě, tak vyžadují tmu na to, abyste je viděli nebo nafotografovali nebo zaznamenali.

Pozorování astronomická, ta vědecká, jsou možná, ale i laická vlastně, neustále z několika míst na Zemi, ale už jich ubývá. V každém případě je jisté, že jsme si svět rozdělili na dva, na ten, kde vidíme nad námi neporušený vesmír, a na ten, kde žijeme. Tento obrázek je z Kanárských ostrovů, kde na La Palmě a Tenerife jsou observatoře poměrně velké, je tam také největší světový dalekohled. Ti lidé, kteří tam dojedou jenom k tomu moři nebo k tomu oceánu, žijí v té spodní části. Kdybychom byli na Měsíci a projednávali světelné znečištění, budeme velmi rychle hotovi, protože tam není atmosféra a žádný rozptyl světla v ovzduší na prachových částečkách, na aerosolech, na vodní páře by neexistoval. Ale Země má svoji atmosféru. Musíme s tím počítat a musíme počítat s rozptylem světla námi uměle vyrobeného.

První vážné úvahy o tom, že se něco děje, a připomínka toho, že vzniká něco, čemu se začalo říkat light pollution čili světelné znečištění, jsou ze 60. let minulého století, kdy velké americké hvězdárny byly postaveny na začátku toho století daleko od velkých amerických měst, ale v 60. letech ta velká americká města se stala ještě většími a dorostla k těm hvězdárnám. Toto tedy není snímek z roku 1960, ten jsem nedohledal, ale je to rok 2007. Vidíte tam Los Angeles vzadu, ale taky Pasadenu a celé to souměstí. Čili je evidentní, že Američané první detekovali, že se něco děje s pozorovacími podmínkami. Vyústilo to v roce 1990 v jeden z prvních zákonů, který se věnuje problematice světelného znečištění a jeho omezení. Bylo to ve státě Connecticut, kde bylo zakázáno zákonem použití veřejných peněz pro svícení jinam než do dolního poloprostoru. V roce 2001 se konala první tisková konference na téma světelného znečištění v ČR. Vyústilo to v dvouletou práci, která končila v roce 2002 přijetím zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Tam se dostala hlava o světelném znečištění. Ale pro špatné zmocnění zákona nebyl nikdy vydán prováděcí předpis. V novele z toho zákona světelné znečištění vypadlo. Bylo vypuštěno. Tím pádem jsme se dostali zase opět na bod 0.

V roce 2009 probíhal Mezinárodní rok astronomie. Přišla iniciativa z Polska, že by bylo dobré vyhlásit první evropskou oblast tmavé oblohy. Tady se díváme na CHKO Jizerské hory. Díváme se na Upolínovou louku, která je navíc státní přírodní rezervací. Přišla myšlenka nebo objevila se myšlenka, že přírodu je potřeba už chránit i v noci specificky proti umělému světlu. Tak vznikla první evropská a první přeshraniční, protože je česko-polská, oblast tmavé oblohy v Jizerských horách. Vidíte tam hranici té jizerské oblasti, která jde po horizontu. Ty oblasti tmavé oblohy vznikají vždy na základě měření. Tady vidíme právě takový ten nepravidelný obrys, že je to jedno z nejtmavších míst na polsko-české hranici. V roce 2014 vznikla česko-slovenská oblast v Beskydech, CHKO Beskydy a CHKO Kysuce, v roce 2014 manětínská oblast tmavé oblohy, což poprvé nebyli ochranáři přírody, ale deset obcí, které vyhlásily v místě mezi Karlovými Vary a Plzní oblast tmavé oblohy. Po vzoru jizerské oblasti tmavé oblohy vznikaly další v Evropě. Můžete si všimnout, že to tmavě zelené je hranice NP Poloniny na Slovensku, včetně toho světle zeleného je ten park tmavé oblohy ještě dokonce větší. Vznikl na Velké Fatře, vznikl park hvězdné oblohy v Běščadech na polské straně. Čili dnes máme tři oblasti tmavé oblohy v rámci ČR. Připravuje se podyjská oblast tmavé oblohy, která má potenciál se stát přeshraniční s Rakouskem, protože Rakousko začíná řešit světelné znečištění.

V roce 2017 došlo asi k nejzásadnějšímu zlomu v řešení problematiky světelného znečištění, protože ministerstvo životního prostředí, já si dovolím ale přátelsky podotknout, konečně, přijalo problematiku světelného znečištění do své gesce. Čili začalo se zabývat tím, že světlo má nějaké biologické působení, že je to cizorodá látka v nočním prostředí, že je potřeba životní prostředí chránit specificky také v noci. Vznikla pracovní meziresortní skupina, o tom tady bude mluvit podrobně pravděpodobně pan náměstek Smrž, ale v každém případě ta pracovní skupina má podkladů poměrně hodně. Vidíte, že astronomové jsou schopni měřit jas oblohy, čili mohou detekovat přímo místa, města, která, jakým způsobem a na jakou vzdálenost svítí. Ale využíváme také pohledu z družic čili z družicových pozorování. Pracujeme s tzv. mapami světelného znečištění, vpravo nahoře, na konci Slovenska, vidíte tu tmavou část Polonin, Běščad, na polsko-slovensko-ukrajinském pomezí. To mapování světelného znečištění můžeme využívat také pro srovnání. Tady vidíte nárůst světelného znečištění v bogatynijském výběžku a fotografii toho dnes evropsky známého, nechvalně známého skleníku, který na polském území začal svítit jako stotisícové město Liberec. A zasahoval do Čech a do Německa.

Přestože ta pracovní komise pracuje 2,5 roku, řada věcí se udělala, tak jsme pořád na začátku. Krajina svítí velmi často takhle. Obloha ve městech vypadá takhle. Najdete tam sotva tak Velký vůz. Přitom velmi dobře víme, jak máme svítit, také velmi dobře víme, jak svítit nemáme, které instalace ovlivňují světelné znečištění nebo přidávají do něj nejvíc. Z toho vyplývá, jak vypadá Evropa, když ji nafotografujeme z oběžné dráhy, a z toho také bohužel vyplývá, že v těch evropských státech a v USA, na severoamerickém kontinentu, je to až 99 % obyvatel, kteří se potýkají se světelným znečištěním. Tato animace ukazuje, jak narůstá světelné znečištění ve střední Evropě. Končí v roce 2010, ale bohužel se trend nezměnil. Celoročně v průměru celosvětově narůstá světelné znečištění mezi dvěma, jak který rok, až šesti procenty. Pokud by se nic nestalo, pokud bychom s tím nic neudělali, ty predikce jsou jasné. To, co zažíváme dnes ve městech, se posune na venkov, to, co zažíváme někde v hlubokých horách, vysokých horách, se posune z venkova do těch hor. Čili světelné znečištění zatím pořád jenom narůstá. Máme rok 2020. Jsou tady připraveny lavice, ve kterých teď sedíte. Jsme v této situaci. Takovouto noc si málokdo přeje. Ale je to reálná situace města.

Pravda, tady s vysokým odrazem od sněhové pokrývky, ale kam všude světelné znečištění zabíhá? Tak v prvním případě nebo v první řadě je to zdraví člověka. Další část je biodiverzita, schopnost rozmnožování, uslyšíte o tom podrobněji za chvíli, bezpečnost, větší bezpečnost neznamená větší svícení a více světla, ale kvalitnější osvětlování. Udává se, že jenom nad Českou republikou se vysvítí do špatných směrů, je to z družicových snímků, ročně za 2 miliardy korun. Je to plýtvání energií, ale navíc ji musíme vyrobit, to znamená přispívání ke skleníkovým plynům, a navíc to ještě musíme, to zbytečné světlo, zaplatit, takže se dostáváme do ekonomiky. Pak jsou to ta astronomická pozorování a vůbec dědictví lidstva pohledu na oblohu. Aby se tenhle vtip Vladimíra Jiránka z roku 2001 nestal opravdu pravdou, proto musíme něco udělat. A velmi namátkou, nejmenuji zejména ty resorty, které pro to už něco udělaly, kde a co by se mohlo stát. Dotujeme skleníky, aby se naše rajčata cítila jako ve Španělsku, ale vidíte ten přesah světla, čili to se týká zemědělství. Ministerstvo kultury a osvětlování památek, obrovský přínos umělého světla do prostředí. Ministerstvo vnitra před časem přišlo, myslím, s velmi dobrou myšlenkou, pojmout pojem nočního klidu nejenom ve smyslu rámusu, ale i ve smyslu obtěžování světlem. Pak je to samozřejmě stavební zákon, protože abychom nemuseli řešit důsledky světelných instalací, pokud ve stavebním zákoně budou ošetřeny tak, aby vůbec nevznikaly, aby eliminovaly světelné znečištění, tak to bude v pořádku.

Pavel Suchan:  Nikdo, a už máme poslední čtyři slidy, nikdo nepožaduje zhasnout, potřebujeme svítit účelně. Co potřebujeme? Potřebujeme umět odpovědět občanům a ochránit občana, protože zatím k tomu takový nástroj nemáme, když má problém nebo si stěžuje. První část je kilometr vzdálené světlo z nádraží v Havlíčkově Brodě, druhá část je okraj chráněné krajinné oblasti, v tomhle případě Brdy, a vysoká intenzita osvětlení navíc s vysokou teplotou chromatičnosti, anebo tenhle příklad z Trutnova, kde svítí billboard, oslňuje řidiče a ani obec, město, ani policie nemá pádné řešení, jak to vyřešit. Vidíte na tom pravém obrázku, jak to svítí na dálku. Nejsme v tom sami, existují zákony. V Lombardii od roku 2000, postupně zpřísněn 2004, dneska na většině Itálie, Španělsko, Slovinsko, Francie, tam už zákony platí. Chorvatsko ho právě projednává a německé město Fulda teď nedávno přijalo jakýsi testament pro svícení, které bude co nejméně přispívat ke světelnému znečištění. Poslední dva obrázky. Závěr, a to já si přece jenom dovolím asi radši přečíst, protože to je něco jako skoro definice: Umělého světla v nočním prostředí neustále přibývá, v noci je světlo cizorodou látkou a tma v noci je přirozená a zásadní pro život na Zemi. Pokud s tím nic nenaděláme, rozbijeme nebo můžeme rozbít ekosystém kolem nás.

A pak je tam naprosto zásadní požadavek, a to jest dodržet střídání světla a tmy. A tak bych vás chtěl poprosit po každém příspěvku, jestli byste si sami v sobě našli odpověď na tuto otázku. Můžeme si dovolit dělat z noci den? Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji Pavlu Suchanovi za uvedení do problematiky. Připomínám, že po bloku tří přednášek, z nichž už jedna tedy zazněla, se můžete písemně hlásit do diskuse. Nyní bych si dovolil uvést druhý příspěvek tohoto bloku na téma Pohled na problematiku světelného znečištění z pohledu rostlinného biologa. Slovo má paní Hana Konrádová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Hana Konrádová:  Dobrý den, dámy a pánové. Nejdříve mi dovolte poděkovat za možnost vystoupit tady a podělit se s vámi o svůj názor na světelné znečištění a především tedy na to, jak ho vnímají rostliny, jestli vůbec tento problém má smysl řešit, protože samozřejmě rostliny v kontextu světelného znečištění nejsou často zmiňovanými organismy. Nejprve se tedy podíváme, abychom se uvedli do problému, jaký význam světlo pro rostliny má. To si asi všichni pamatujeme ze základní školy, ale podíváme se i na to, jaký význam má tma pro rostliny. A pak si ukážeme několik příkladů, které už jsou dobře dokumentovány, jak světelné znečišťování rostliny negativně ovlivňuje. Všichni víme, a snažila jsem se to tady ukázat na obrázku, že rostliny jsou velice úspěšné, velice rozmanité organismy. Jsou to organismy vesměs fotoheterotrofní, to už znamená, že mají schopnost fixovat energii slunečního záření do organických látek, cukrů, lipidů, tuků, tím jsme na nich závislí my jako konzumenti nebo i další konzumenti z řad jiných organismů. To, že jsou rostliny nepohyblivé, nebo většina rostlin je samozřejmě nepohyblivých, tak to neznamená, že jsou strnulé. Oni velice citlivě reagují na měnící se podmínky prostředí, na faktory, které je z prostředí ovlivňují. A právě světlo má klíčový význam mezi těmito faktory. Proč zrovna světlo? Všechno živé, všechny živé organismy se po miliony let... Jsem trošku nějaká... Ne, dobré. Se po miliony let vyvíjely ve střídající se periodě: světlo, tma, den, noc. To je ta jejich jistota po dobu evoluce, po miliony let. Všechny ostatní podmínky na Zemi, když si vzpomenete na průběh geologických dob, doby ledové, meziledové, kolísající koncentrace oxidu uhličitého, ty nejsou tak stabilní. Opravdu to střídání světla a tmy jim dává ten pevný bod v jejich časoprostoru. To, že rostliny se na světlo opravdu váží, především tedy své vývojové procesy, tak je samozřejmě pravda, věnuje se tomu obor, který nazýváme fotomorfogeneze. V tom pojmu už slyšíme to foto – světlo, morfo – tvar, geneze – povstávání tvaru. Takže to, že rostliny jsou tak úspěšné, tak rozmanité, známe jejich velké množství forem, opravdu je částečně způsobeno i světlem. Obrázky, které jsou pod tím, mají ukazovat, že to, že světlo ovlivňuje tvar rostlin, není žádná novinka. To opravdu studoval Darwin, studovali jeho následovníci, publikovali v 19. století řadu prací, víme to z domácí praxe, když chceme vypěstovat semínka ke konzumaci, pěstujeme je většinou ve tmě, vypadají jinak, než kdybychom semínka pěstovali na plném světle, a zase jinak budou vypadat mladé klíční rostlinky, kterým nedáme dostatek světla. Takže o tom, že světlo tvaruje rostlinu, o tom nemůže být žádného sporu. Ale pokud máme hodnotit vliv světelného znečištění na rostliny, tak si musíme uvědomit, že rostliny mají ke světlu vztah komplikovaný, protože je velice těsný. Za dne, kdy je toho světla přirozeně hodně, tak samozřejmě rostliny využívají světlo k fixaci oxidu uhličitého do formy organických sloučenin, potřebují k tomu energii slunečního záření, to víme. Ale to je za dne, kdy opravdu proto ty energetické požadavky jsou veliké. Další důležitá vlastnost světla nebo důležitá charakteristika světla směrem k rostlinám je, že světlo je pro ně informace, a to velice citlivá informace, říkala jsem o tom, že rostliny si svůj vývoj pověsily na existence střídajících se tma, světlo, tma, světlo, ukážeme si dál, jak to myslím. Já si někdy dokonce dovoluji přirovnat, že rostliny vidí. Může to znít zvláštně, protože nemají specializované orgány jako oči, nemají mozek, ale oni vidí celým tělem, protože mají velké množství specializovaných receptorů, to znamená receptorů, které jsou schopny pokrýt viditelné, ještě trochu dál za viditelné spektrum, a vyhodnotit, ta rostlina je schopna vyhodnotit kvalitu světla. To znamená, jaké je zastoupení vlnových délek v tom světle, jestli je podvečer nebo jestli je poledne, protože tyhle věci se mění. Dokáží vyhodnotit kvantitu světla, to znamená jeho množství. Dokáží dokonce vyhodnotit směr, to taky známe z domácnosti, když rostlinu umístíme dále od okna, tak ona velice často se skloní a snaží se za tím světlem dojít. Ale co je důležité, vnímají také fotoperiodu. Fotoperioda, právě ta nejvíce souvisí se světelným znečištěním, protože fotoperioda je podíl světlé části toho 24hodinového cyklu. To, že rostliny právě pomocí fotoreceptorů a té informační složky, kterou získávají ze světla, ovlivňují celý svůj život, vidíte na slidu. Já bych se zastavila u těch posledních vývojových záležitostí.

Především jsou to záležitosti, které souvisí s přípravou rostliny na nějaké další, třeba roční, období a umožňují rostlině předvídat chod počasí. Ona tím, že se jí zkracují dny, tak ví, na základě té dlouhodobé evoluční zkušenosti, že přichází podzim, že není možné čekat na první zámrz, že je potřeba přemístit zásoby z listů. Ty listy nám na podzim začnou krásně žloutnout, to je proto, že z nich rostlina odvádí pryč důležité látky, které třeba byly původem součástí chlorofylu, a šetří tím své zdroje, šetří tím energii. Potom ve vhodnou dobu listy opadávají a rostliny se připravují na zimní období. Ale nejsou to jenom tyhle věci, které jsou vidět, je to třeba i syntéza látek, které ochrání pupeny před přicházejícími mrazíky. Prostě není možné začít dělat prevenci v okamžiku, kdy již uhodí například právě mrazy, zima. Už jsem zmínila, že délka dne versus tedy délka noci, fotoperioda, je naprosto přesným indikátorem mimo jiné ročního období. Proto nás nemůže překvapit, že právě světelné znečištění má největší negativní vliv na vývojové procesy. Lze shrnout, že světlo v noci je prostě špatné světlo, i z hlediska rostliny. Ten problém především spočívá v tom, že se smazává rozdíl mezi dnem a nocí, rostlina dostává naprosto falešnou informaci, buď v klidu, je ještě dlouhý den, podzim je daleko, není potřeba se připravovat, není potřeba se chránit. Kdybych to přirovnala k lidské společnosti, tak kdyby ta rostlina byla slepá, kdybychom jí tu informaci nedali, ona je na tom výrazně lépe, protože ona má možnost modulovat své vývojové procesy ještě i jinými vnějšími faktory, jako je třeba opravdu ta klesající teplota, dostupnost vody atd. Ale my jí tu informaci dáme špatnou, my jí dáme desinformaci. Desinformace je vždycky horší než to, že informaci ta rostlina nedostane.

Poslední obrázek dole, to je, jenom abych nezapomněla zdůraznit, že zatímco to světlo pro rostliny přes den je klíčové, tak v noci většinou rozhoduje právě o těch informačních záležitostech, o těch vývojových věcech. Je to právě ta noční perioda, která nesmí být přerušena. Tohle je obrázek z učebnice, kterou zná každý student druhého ročníku naší univerzity, kdy ukazujeme, že jak rostliny, které k nějakému projevu, v tomto případě například ke kvetení, potřebují dlouhý den, rostliny, které potřebují naopak den krátký, ke zvrácení tohoto toho vývojového stadia dojde při přerušení té tmavé periody. Kdybychom přerušili tu světlou periodu, tak se nestane nic. To znamená, rostliny, které na krátkém dni kvetou, nepokvetou, rostliny, které na krátkém dni nekvetou, pokvetou. Takže to je k tomu, proč je pro rostliny opravdu velice důležitá tma.

A teď už se dostáváme k těm příkladům. Říkala jsem, že největší vliv má světelné znečištění právě na dlouhodobé procesy, které umožňují rostlinám předvídat chod ročních období, ale i předvídat například chod pravidelně se opakujících denních záležitostí. Takže co se stane, když například pouliční strom, který má ve své blízkosti zdroj veřejného osvětlení, zdroj světla veřejného osvětlení, dostane falešnou informaci? Máme stále dlouhý den, vlastně se mu přeruší nebo eroduje ta temná noční tma. Vidíte, může to vypadat jenom jako estetická záležitost, že si ten list v blízkosti toho světla drží listy daleko déle, než je třeba na zbytku toho stromu vidět. Může to vypadat opravdu jenom jako estetický problém, ale není, je to pro ten strom velký zásah jednak do šetření zdrojů, protože ty listy nezežloutnou, neodvedou důležité zásobní látky do zbytku té rostliny, ty listy a hlavně tedy potom ty pupeny, což je základ pro růst v následujících roce, nesyntetizují dostatečné množství ochranných látek, protože ta rostlina sice vypadá, že přes zimu ten listnatý strom nic nedělá, ale není to pravda, on musí v těch svých živých pletivech nahromadit látky, které například omezí mrznutí atd. Takže tenhle strom je velice výrazně znevýhodněn, protože se mu tohle přizpůsobení na zimu může posunout třeba až o tři týdny ve městech. S tím souvisí to, že na jaře dochází k opačnému procesu. Zase lampa v blízkosti stromu tomu stromu falešně říká, už je jaro, už můžeš začít rašit s pupeny. Víte, že pupeny jsou to na tom stromě nejcitlivější k mrazíkům, takže zase to urychlení rašení pomocí umělého nočního svícení může znamenat několik dnů, týden. Dohromady to dělá pro ten strom opravdu velký problém. Není to jen estetická záležitost a záležitost opakovaného tlaku na ten strom, na jeho zdravotní stav, ale je to i problém potom potažmo pro nás. Jednak chceme mít stromy ve městech, samozřejmě ty stromy ve městech budou ty, na které je ten opakovaný tlak nejenom z hlediska světelného znečištění, ale i z hlediska dostupnosti vody nebo působení jiných stresorů, opakovaný a silný. Ale může tam být opravdu i mechanická záležitost, že těm stromům zůstanou listy déle, než je záhodno, tak ty stromy potom neodpadnou, ona se neaktivuje opadová zóna, která je na bázi toho listu, způsobí, že ten list opadne v přesně definovaném místě. Ty suché, mrtvé listy zůstanou na stromech a pak stačí, aby přišla námraza, kterou jsme tu před několika lety měli, nebo nějaké silné sněžení, větev se zatíží díky té ploše listové tak, že odpadne a může opravdu ten strom, odpadávající větev i někomu velmi ublížit, což zase ve městě samozřejmě má velký význam. Tohle je jenom obrázek od jednoho z kolegů, budoucích řečníků, nemusíme chodit do Zvolena, jaký byl ten předchozí obrázek z publikované práce, tohle je náměstí Míru, jak strašně špatně svítí lampa, která přímo osvětluje korunu tam nějakého platanu, zatímco na památku, kam to asi původně mělo být směrováno, vůbec nedojde. A jak to vypadá o chviličku později, o nějaký týden později, zase to osvětlené místo zůstává, zůstávají listy, takže je to přesně to, o čem jsem mluvila.

Z těch dalších důležitých vývojových procesů, které jsou řízeny fotoperiodou, to znamená tím střídáním...

Hana Konrádová:  Ano, děkuji, už budeme rychle, tak je to také kvetení. Kvetení zase, může to záležet, může to být estetická záležitost. Tady mám příklad ze zahradnické praxe, kdy si zahradníci všimli, že když v jednom skleníku pěstují rostliny, které potřebují nějak dlouhý den, v jiném skleníku jiné, tak i když jsou ty skleníky poměrně daleko od sebe, ty rostliny se ovlivňují v případě, že v jednom tom skleníku třeba dosvěcují. Takže opravdu tento zvonek karpatský, už první projevy, na té první fotografii vidíte, co se stane, když má dlouhou noc. Nestane se nic, zvonek roste, nekvete. Ovšem v okamžiku, kdy dostává už ze svého sousedství množství světla, které odpovídá zhruba 30metrové vzdálenosti od té modelové lampy, která tam je, tak ten zvonek začíná kvést. Zase, může to být estetická záležitost, uvědomme si, že je to nepravý projev nebo projev nežádoucí v nepravou chvíli. Tady mně to nějak trochu zlobí... Aha, tak, výborně. To jsme byli u těch přímých projevů, přímých projevů na daného jedince. Úplně poslední bych se chtěla krátce zastavit, že nesmíme zapomenout ani na ty nepřímé projevy. Nejvíce zmiňovaný případ je tady na fotografii, noční kaktusy, které kvetou pouze dvě hodiny v jeden jediný den nebo jednu jedinou noc. Je potřeba, aby je opylili opylovači, kteří jsou ale odpuzováni světlem. Takže škodný je ten kaktus, ta královna noci, protože nedostane své opylovače. A škodní jsou samozřejmě opylovači, protože nedostanou svoji stravu. Noční opylovači většinou dostávají za odměnu nektar z těch rostlin. Takže musíme brát v úvahu i působení mezi jednotlivými populacemi. To, že přilepšíme jedné populaci, může znamenat, že přihoršíme druhé populaci nebo naopak. Já bych ráda na závěr zodpověděla otázku Pavla, jestli si můžeme dovolit dělat z noci den.

Já si myslím, že ne, že světelnému znečištění bychom se měli bránit. Je to problém. Měl by se řešit. Závěrem bych řekla, že tma je pro rostliny opravdu stejně důležitá jako světlo ve dne a optimální je zhasínat, nebo alespoň tlumit a vhodně směrovat každé noční světlo, které bezprostředně není potřeba. Umělé osvětlení je opravdu umělé, jak už ten název říká, žádná živá forma se nevyvíjela po miliony let v přirozeném, umělém osvětlení, tedy v umělém osvětlení, proto je potřeba to umělé osvětlení brát jako opravdu umělé. Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji. Je vidět, že světelné znečištění není problém jenom pro lidi, ale mnohem zásadnější problém pro přírodu kolem nás. Třetím tématem, které na to volně navazuje, je příspěvek Pohled na problematiku světelného znečištění z pohledu ochrany přírody. Já bych poprosil o slovo pana Jiřího Flouska ze Správy Krkonošského národního parku.

Jiří Flousek:  Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za pozvání a možnost zde prezentovat tuto problematiku i ochranářskýma očima. Prezentace zatím naskakuje... Proč by mělo pracovníka ochrany přírody, v mém případě národního parku, zajímat světelné znečištění? Vezmeme-li jako základní fakt, že světlo je zásadním faktorem, který ovlivňuje život, chování, rytmy živočichů, o rostlinách už jsme slyšeli, jestliže k tomu připočteme, že jedním z cílů našich národních parků je chránit přírodní procesy v ekosystémech, jejichž jednou ze zásadních složek jsou živočichové, přidáme-li k tomu i, byť stále jen kusé, znalosti, jak světelné znečištění působí problémy pro živočichy, tak myslím, že odpověď je vcelku jednoznačná. Už jsme tam, děkuji...

Pár příkladů, jak světelné znečištění působí na živočichy, v mém případě pouze ze skupiny obratlovců. Samozřejmě významně ovlivňuje chování živočichů jejich potravní strategie, možná vzorovým příkladem je vztah světlo – hmyz – netopýři. Je známo, že světlo přitahuje řadu skupin hmyzu. Ten hmyz se koncentruje kolem lamp, obrovské množství u těch lamp hyne. Ve vzdálenějších partiích od těch lamp už je toho hmyzu menší množství. Na to reagují netopýři, řada druhů z toho profituje a loví hmyz kolem lamp, ale řada světloplachých druhů, které lampy odpuzují, už má sníženou nabídku potravy v těch vzdálenějších partiích. Je známo z odborných studií, že stoupá riziko predace například drobných savců. Je známo, že velké šelmy mají horší podmínky pro úspěšný lov své kořisti, a dalším možná vzorovým příkladem je ztráta nebo výrazné ovlivnění orientace migrujících ptáků, které v případě výškových osvětlených budov pro ně končí fatálně. Dalo by se takto pokračovat desítkami a desítkami dalších příkladů.

Že je světelné znečištění problémem pro ochranu přírody, na to je upozorňováno už řadu desetiletí. Jedna ze studií se pokusila vyhodnotit plochu chráněných území v jednotlivých státech na naší Zemi, území ovlivněných světelným znečištěním. Výsledek vidíte na obrázku. Evropa z něho včetně ČR nevychází právě nejrůžověji.

Posunu-li se do naší republiky, už přímo do Krkonoš, správa našeho národního parku si samozřejmě byla a je stále vědoma problému světelného znečištění. V minulosti jsme se soustředili zejména na extrémní případy. Laserová show, intenzivní osvětlení sportovišť. Ale pak se před námi objevil problém, to je noční svícení ve skiareálech. V posledních 30 letech více než dvojnásobně stoupla plocha sjezdovek v Krkonoších. A samozřejmě s tímto rozvojem se stále častěji objevoval i požadavek na jejich noční osvětlení.

V čem je problém? Myslím, že obrázek je velmi ilustrativní pohled na Krkonoše z jejich podhůří, uprostřed únorové noci. Nevidíte žádné veřejné osvětlení, ale co vás chytne za oči, jsou tři velmi světlé plochy na obloze způsobené pouhými třemi sjezdovkami na území Krkonoš.

Co je zdrojem toho znečištění? Samozřejmě nejintenzivnější je vlastní těleso sjezdovky, která začíná svítit někdy mezi pátou a šestou hodinou, zhasíná se v deset hodin večer. Tím ale světelné znečištění nekončí. Celonočně svítí zasněžovací zařízení, světla, pardon, sprchy nebo děla. Samozřejmě je nutné připočíst i noční údržbu sjezdových tratí rolbami, které jsou také osvětleny.

Co za posledních zhruba 15 let, ve kterých se světelnému znečištění v Krkonoších věnujeme, víme. Většina sjezdovek svítí zhruba intenzitou mezi 40 a 230 luxy, v tom veselejším extrému 13 luxů, naopak s extrémním osvětlením šílených 390 luxů. K tomu je nutno připočíst i vysokou odrazivost světla na sněhu 80 až 90 procent, samozřejmě významným zdrojem znečištění je špatná orientace lamp na těch sjezdovkách, které často svítí mimo ně, do protisvahu nebo do protilehlého lesa.

Jeden příklad za všechny. Sjezdovka ze Špindlerova Mlýna. Její osvětlení ovlivňuje nebo zvyšuje světelné znečištění nad přirozenou úroveň zhruba na 14x větší ploše v okolí. Jestliže to přepočteme na 30 km osvětlovaných krkonošských sjezdovek, dostáváme se k ploše nějakých 15 km2, které jsou ovlivněny světelným znečištěním, což nezní nijak dramaticky. Ale musíme si uvědomit, že to platí jenom za jasného počasí. Jestliže se sníží oblačnost, na nějakých 1000, 1100 metrů nad mořem, jestliže padne mlha, což je vcelku běžné počasí, v horském prostředí, to světlo se v prostředí šíří mnohem intenzivněji a ovlivňuje celé území národního parku, včetně přesahu v řádech nízkých desítek kilometrů mimo Krkonoše.

Co se v takovéto situaci děje s noční zimní přírodou v národním parku, téměř nevíme. Znalosti jsou nejen v naší republice minimální. Je dobré si uvědomit, že naše chráněné území nechrání jenom přírodní prostředí, ale i krajinný ráz. Může to být triviální důvod, ale řada návštěvníků jede do hor, aby viděli hory, je pro ně problémem, jestliže to horské prostředí kolem sebe začnou vnímat až ve chvíli, kdy se zhasne.

Shrneme-li vše, co bylo řečeno, koukneme-li na naši legislativu, která říká, že cílem národních parků by měla být ochrana přírodních procesů v těch ekosystémech, včetně jejich složek, národní parky jsou sice určeny pro řadu způsobů využití a pouze aktivitami, které nejsou v rozporu s těmito cíli, vidíme problém. Jak se my snažíme ten problém v Krkonoších řešit? Když se budu soustředit pouze na ty dva první, důležitější body, v případě směřování světel to není problém. Jsme schopni se domluvit s provozovateli, s investory, aby svítili na sjezdovky, to světlo nesměřovalo tam, kam nemá, byť samozřejmě odraz světla od těch sjezdovek nijak neovlivníme.

V čem vidíme podstatný problém, který nejsme schopni dosud ovlivnit, to je intenzita. Ta zmiňovaná intenzita svícení.

Je známo ze zahraničních studií, že se dá lyžovat při půl luxu. Z naší zkušenosti víme, že lyžaři běžně lyžují v částech sjezdovky, na kterých svítí 4 luxy. Problém je, že reálná intenzita osvětlení sjezdovek je zhruba o dva řády vyšší. Zásadním argumentem, který často slyšíme, je bezpečnost lyžařů a dodržování norem pro sportoviště. V tu chvíli nám argumenty dochází, protože nejsme schopni těmto argumentům oponovat. Možná technická odbočka. Z několika konzultací s očními lékaři jsme zjistili, že při intenzitě osvětlení sjezdovek v řádu stovek luxů už lidské oko nemá šanci vnímat to, co je kolem toho osvětleného pruhu sjezdovky, naopak riziko úrazu stoupá, protože lyžař netuší, že vedle té extrémně nasvětlené plochy je les nebo skála nebo cokoli dalšího. A naopak kdyby to snížení intenzity osvětlení bylo v řádech nízkých desítek luxů, to je z hlediska bezpečnosti mnohem lepší, protože lyžař už vidí, že kolem je les.

Jak tedy postupovat dál? Patrně dobře známým nástrojem v územním plánování jsou tzv. územní systémy ekologické stability. Myslím si, že podobný princip by se přinejmenším v našich velkoplošných chráněných územích dal uplatňovat. Snažit se zachovat nebo rozšiřovat temné plochy, kde zůstane prostor pro světloplaché druhy živočichů, a samozřejmě zachovávat nebo vytvářet migrační koridory, které by tyto plochy propojovaly. Teoreticky přístup velmi jednoduchý, prakticky v praxi prosaditelný, naopak velmi složitý.

Toť z mé strany vše, děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji vám, máme za sebou první blok přednášek. Nyní by měla nastat rozprava. Vzhledem k tomu, že do rozpravy se nikdo nepřihlásil, nebo ano? Pardon... Děkuji, máme jednoho přihlášeného do rozpravy. Připomínám, že doba vystoupení by neměla překročit 5 minut. Přihlásil se pan Ing. Jiří Skála. Prosím.

Jiří Skála:  Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové. Můj příspěvek zaměřím asi na všechny tři přednášky. Než začnu, dovolím si říct, že jako předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení stojím na straně nalezení jakéhosi kompromisu pro osvětlování veřejného prostoru. To na začátek. Každopádně, zazněly tady zajímavé věci, které bych možná i uvedl jako spíš některé klady.

Jedním z nich je měření světelného znečištění z našich asi zřejmě satelitů, které koukají na Zemi. Pojďme si uvědomit jednu věc. Někdy od roku 2015 spolupracuji s Akademií věd, s Pavlem Suchanem, o tom, jak osvětlovat efektivně veřejný prostor. Cílem bylo zajistit co nejméně světla, distribuovat do vodorovné složky, nejvíce kolmo nahoru. Pokud tohoto docílíme, mapa světelného znečištění nám ukáže daleko víc světla než předtím. Takže je to takové upozornění, jestli je to chtěný směr nebo jestli ta metoda měření světelného znečištění nám skutečně ukazuje pokrok nebo ne.

Druhá věc. Je to přednáška paní Konrádové, která mě docela překvapila, protože v rámci, řekněme, kulatých stolů, se kterými jsme se tady setkávali, možná bych řekl, s většinou z vás, tak bylo téma právě i jako rostlin. Mě tam tenkrát překvapila jedna věc, když, bohužel to jméno si nepamatuji, ale bylo to z přírodovědecké fakulty, řekla ta dotyčná osoba, rostliny nejsou problém, rostliny jsou plastické, ty se přizpůsobí. To znamená, jedna věc jsou asi rostliny, druhá věc jsou stromy, které jsme tady viděli, že skutečně tam problém je. Nevím, jenom připomínám. Je to spíš znova na diskusi.

A ta třetí věc, je to spíš o těch sjezdovkách. Dřív jsme lyžovali za dne, já osobně nevidím jediný problém zakázat světlo na sjezdovky úplně. Děkuji za poznámky.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo? Pokud ne, přistoupíme k dalšímu bloku. Druhý blok má tematický název Světlo hodné a světlo zlé? Je to modré opravdu škodlivé?

Po tom, co jsme se bavili o intenzitě osvětlení, teď se budeme bavit o jeho barvě, nebo, řekněme, náhradní teplotě chromatičnosti, ať jsme přesní. Prvním příspěvkem bude příspěvek Zdeňky Bendové z Katedry fyziologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na téma Světelné znečištění a fyziologie živočichů a člověka, které světlo a jak nás ovlivňuje. Prosím.

Zdeňka Bendová:  Pane předsedající, děkuji za slovo, dámy a pánové, paní doktorka Konrádová už tady přede mnou říkala, že střídání světla a tmy během dne a noci je základní přírodní cyklus, který ovlivňuje fyziologii a rozmnožování rostlin. Můj příspěvek je o tom, že stejné podmínky, stejná situace platí i pro živočichy.

Víme, že vysoký kontrast mezi světlem ve dne a tmou v noci je velice důležitý, v podstatě do nedávné doby velice kruciální základní vývojový signál pro to, aby příroda upozornila organismy k tomu, jaké se blíží změny v tom přírodním prostředí. Ty organismy se na to mohly s předstihem připravit. Způsob, jakým se organismy adaptují, nejenom živočichové, ale rostliny také, je tím, že vytváří nějaké biorytmy. Biorytmy probíhají typicky, ty nejzákladnější typy biorytmů probíhají s periodou, která je přibližně 24hodinová, to znamená s denní periodou. Tyto biorytmy mají základní cíl, zjednodušeně řečeno, aby zajistily dostatečnou energii pro to, aby organismus mohl být aktivní v době své aktivní fáze, to znamená, měl dostatečnou zásobu metabolické energie a byl dostatečně kognitivně čilý, aby zvládl ten běžný den, zároveň aby se nějakým způsobem spustily regenerační procesy v klidové fázi, aby ten organismus se dokázal očistit od zplodin metabolismu, které se nahromadí v průběhu dne a podobně. To je základní princip vzniku biorytmů. Biorytmy probíhají také v produkci hormonů, chci tady mluvit dnes, hormonů, které probíhají s rytmickou periodou, je celá řada. Já chci mluvit dnes zejména o melatoninu. Na těch rytmech s denní periodou jsou velice závislé biorytmy s roční periodou, všichni známe reprodukční aktivity sezonních živočichů, víme, že jeleni jdou do říje na podzim, drobní hlodavci zase z jara, ptáci z jara a podobně. Ale jsou to i takové jiné, roční změny, jako jsou migrace, hibernace, estivace, prostě snahy živočichů přežít to nepříznivé období nějakou adaptací, nějakým mechanismem, který to umožní.

Dovolte mi teď krátce, abych vám vysvětlila, jakým principem vznikají ty biorytmy. Všechny živé organismy mají v sobě tzv. biologické hodiny. Biologické hodiny řídí všechny fyziologické funkce. Máme centrální biologické hodiny, které sídlí v mozku, tyto biologické hodiny potřebují ke své kalibraci každodenní přesnou informaci o slunečním čase, kterou získávají, tam je podstatné, z kontrastu mezi světlem a tmou při svítání a soumraku. Je to ten kontrast, který je důležitý pro to, aby ty hodiny byly synchronizované s tím vnějším cyklem, tu časovou informaci potom předávají do všech periferních orgánů. Biologické hodiny, jak už jsem říkala, řídí, regulují rytmické změny v produkci hormonů. Tady vidíte obrázek, jak vypadá rytmická produkce hormonů melatoninu. Na té ose x vidíte takovou černou čáru, která znázorňuje dobu tmy. Vidíte, že melatonin stoupá po soumraku, klesá před svítáním. To znamená, je produkován pouze v noci.

Melatonin je taková pleiotropní molekula, to znamená, má mnoho funkcí. Vidíte, že na té horní polovině jsou vyjmenované funkce melatoninu, které se vážou k funkci imunitního systému, zvlášť aktuální téma v dnešní době, reguluje metabolismus. O čem já chci mluvit hlavně, je melatonin a jeho funkce pro regulaci sezónní fyziologie, právě těch sezónních změn v organismu. Toto je obrázek, který je z dílny profesorky Illnerové, takové guru české chronobiologie, ukazuje, jak vypadá melatoninový rytmus u džungarského křečka, to znamená periodicky se rozmnožujícího živočicha, na krátké letní noci a na dlouhé zimní noci. Teď se snažím cvakat... Jo, už se to chytlo. Na dlouhé zimní noci... Vidíte, že ten rozdíl v tom melatoninovém profilu je velmi výrazný. Jednak má různou amplitudu, jednak má také mezi sebou rozdíl v délce trvání, který je až 7 hodin. Toto je změna, změna v té amplitudě a změna v tom časovém rozmezí, kdy ten melatonin je vysoký a trvá, je absolutně kruciální, nepostradatelná, nenahraditelná informace pro to, aby zvířata vstoupila do nějakých sezónních reprodukčních změn, aby se v nich navodily mechanismy, které umožní, aby přežily zimu, to znamená třeba výměnu srsti, metabolické změny, termogeneze a podobně, aby dokázaly přežít zimu v podobě hibernace, zimního spánku, estivace a zase se z ní probudili, aby ptáci odmigrovali. K tomu všemu je potřeba, aby byl rozdíl mezi hladinou melatoninu ve dne a hladinou melatoninu v noci. Melatonin je produkován pouze v noci, to už jsem říkala, ale důležitá podmínka, která musí být splněna, je také ta, že je produkován pouze ve tmě. Zasvítíme-li v noci na organismus, hladina melatoninu velice rychle klesá. Je úplně jedno, jestli je to hladina melatoninu letní nebo zimní. Problém světelného znečištění spočívá právě ve smazávání toho rozdílu, ve smazávání kontrastu mezi dnem a nocí. Tento mizející kontrast znesnadňuje biologickým hodinám odečítat délku dne a noci ze svítání a soumraku, zároveň také stlačuje hladinu melatoninu, což je další aditivní efekt, který dodává problémy, přináší problémy přírodě k tomu, aby rozpoznala, jaká sezóna se blíží. Na tomhle obrázku je příklad, poměrně složitý obrázek, je to příklad laboratorního experimentu německých kolegů, kteří zkoumali reprodukční aktivitu kosa. Vidíte tady dvě křivky, na té ose y, na té ose x jsou vyznačené jednotlivé měsíce v angličtině, January, February atd., je tam asi rok a půl interval. Vidíte tady, jak měřili velikost gonád u kosa a potom produkci testosteronu. Z toho obrázku je patrné, jak gonády rostou u těch ptáků na jaře, z jara, poté, co uplyne zima, když se prodlužuje den, tak rostou gonády, to zvíře přichází nebo pták přichází do reprodukční aktivity, zvyšuje se produkce testosteronu. Experiment spočíval v tom, že ptáci, kteří byli v té skupině vyznačené modrou, byli v průběhu dalšího roku, měli zachovanou absolutní tmu v noci, zatímco ptáci, kteří jsou vyznačeni červenou čárou, žili v prostředí, kdy měli v noci 0,3 luxu. 0,3 luxu je takové silné měsíční světlo. Vidíte, že když se ta fotoperioda dodrží, znamená to, že se mění ta fotoperioda v průběhu roku stejně, ale nedodrží se absolutní tma v noci, ti ptáci do následujícího roku do té reprodukční aktivity téměř nejdou, gonády jim nerostou, testosteron nestoupá.

Když se zabýváme v experimentu otázkami, jak vadí světlo v noci živočichům, zabýváme se dvěma otázkami. Vadí jim intenzita? A jaké jim vadí spektrum? Na tomhle grafu vidíte takovou míru, nebo graf, který znázorňuje citlivost melatoninu, potlačení melatoninu na intenzitu světla, vidíte tady velikou škálu, která se týká člověka, veliké rozmezí intenzit, které vadí člověku v závislosti na tom, jaké experimenty, v jakých podmínkách, ale člověk je tvor velmi variabilní, vidíte tady také, jak nízká intenzita vadí například rybám nebo nočním hlodavcům. Intenzita, která je nižší, než je intenzita měsíčního světla, dokáže nějakým způsobem potlačit melatonin u ryb, což bylo v nedávné době ověřeno také v experimentu, je to pokus, který vyšel v letošním roce jako vědecký článek. Experimentátoři zkoumali rytmickou produkci melatoninu u okouna říčního. Vidíte na tom horním grafu, ten okoun byl chován v podmínkách, kdy byla v noci absolutní tma, rytmus melatoninu je poměrně zřetelný, zatímco když se světlo v noci zvyšuje, melatonin proporčně klesá, jeden lux stačí k tomu, aby se melatonin u té ryby téměř netvořil. Co se týká spektra nočního světla, otázka je komplikovanější, protože donedávna si fyziologové neuměli představit, že takové to bílé světlo, které je vyhrazené pouze pro interiéry, se dostane i do volného prostředí. Bílé světlo, které má hodně modré složky, o které se často mluví, a tenhle obrázek souhrnně ukazuje, jaká různá spektra, toho viditelného spektra, různým živočichům a různým organismům vadí, ale vidíme tady průsečík v tom, že modré světlo, světlo, které má krátké vlnové délky, je obsaženo ve studeném bílém světle, je to, které má největší biologickou aktivitu a napříč živočišnými druhy působí negativně na ty organismy.

Mluvila jsem o tom, že melatonin reguluje sezónní fyziologii, ale melatonin je důležitý taky pro zdraví jednotlivců. Z různých kapitol, o kterých je možné mluvit, jsem si vybrala jeho onkostatické vlastnosti. Melatonin tlumí tumorogenezi. Teď vám ukážu trochu nehezký obrázek. Tady vidíte bříška potkanů, kterým byly implantovány buňky karcinomu prsu. Na tom horním obrázku vidíte, jak ty nádory rostou u těch potkanů, pokud ti potkánci nebyli chováni v prostředí, kde je absolutní tma v noci. Ta tma v noci měla 0,2, respektive to světlo noční mělo 0,2 luxu, což je opět měsíční světlo. Vidíte progresi na růstu toho nádoru, který je výrazně rychlejší oproti té spodní linii, kde jsou zvířátka, která byla chovaná v prostředí, kde ta tma v noci byla zachována. Nechci říkat, že střídání světla v noci zabrání růstu nádorů, ale ta progrese, ten růst nádoru je výrazně rychlejší. Tady vidíte, možná to není úplně rozlišitelné, na tom spodním obrázku, když se do stejných podmínek světla v noci přidá melatonin, těm zvířatům se aplikuje zároveň s tím světlem i melatonin, ta progrese toho nádoru se velice zpomalí. Nechci říkat, že laboratorní experimenty na zvířatech tohoto typu jsou aplikovatelné přímo na lidi. Chci na tom demonstrovat jenom to, jaký vliv, jakou sílu to noční světlo má pro zdraví jednotlivce a jakou váhu je potřeba tomu přikládat. Tohle je obrázek, který také ukazuje růst nádorů. Na ose y vidíte tumor volume, což znamená velikost toho nádoru, ale v prostředí, kdy ta zvířata byla vystavována světlu, které mělo jasnou vlnovou délku, definovanou vlnovou délku, vidíte tady taky určitou progresi růstu nádorů směrem k tomu světlu, vlnovými délkami. Je tady sice vysoká intenzita toho nočního světla, ale barevné spektrum je velice snadno rozlišitelné.

Závěrem bych chtěla říci, že náš zrakový systém má dvě funkce. Jednak nás informuje o tom, co vidíme kolem sebe, obrazové vidění nám zprostředkovává, k tomu mu stačí bohatě světlo. Ale my přibližně 20 let víme, že v našem oku, nejenom v našem oku, ale v očích všech živých tvorů, existují buňky, které vedou do oblastí mozku, které zajišťují naše fyziologické procesy. Vedou do hypothalamu, do spánkových center, do biologických hodin, do oblastí, které jsou důležité pro náš kognitivní výkon. Tyto části, tato dráha zraková potřebuje ke své funkci, aby se střídala perioda světla s periodou tmy, perioda tmy s periodou světla, jinak nefunguje dobře. Tohle vidění je absolutně nezbytné k tomu, aby zachovalo biodiverzitu tím, že reguluje fyziologické procesy, sezónní fyziologické procesy, zajišťuje také zdravotní stav jednotlivců. Velká kapitola, která se v dnešní době otevírá, je, jakým způsobem zacházíme se zdravotním stavem zvířat ve volné přírodě právě působením světelného znečištění. To znamená, svítíme-li si pro sebe, abychom uspokojili naše obrazové vidění, cítili se bezpečně v nočním prostoru, je dobré vědět, že zvířata a rostliny trpí, že příroda trpí. Pokud budeme intenzitu zvyšovat do takové míry, takovou rychlostí, jak to děláme teď, 6 % ročně, začneme velice rychle trpět ve veřejném prostoru i my, což se koneckonců na základě náznaku některých studií docela děje. Já vám děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Já také moc děkuji, byť ty informace, které zde zazněly, nejsou tak moc optimistické. Následující příspěvek přednese pan Hynek Medřický, světelný technik z Odborné skupiny pro světelné znečištění České astronomické společnosti. Příspěvek se jmenuje Technologické možnosti řešení osvětlovacích soustav minimalizujících světelné znečištění. Prosím.

Hynek Medřický:  Děkuji za slovo, pane senátore. Slyšeli jsme toho mnoho, věřím, že nalezneme řešení. Jak jsme slyšeli, střídání světla a tmy, to znamená slunce a Měsíce a hvězd, je tady miliony let. Rozdíl v intenzitě dne a noci je i milion ku jedné, i více, protože v poledne může svítit slunce i 100 000 luxů a Měsíc v úplňku dává pouze desetiny luxu, a to pouze dvanáctkrát do roka v ideálních případech. Spektrální složení slunce však celý den není stejné. Když se podíváte na obrázek vlevo, to je slunce, které svítí, nebo spektrální složení slunce, bílého světla, které svítí přibližně dvě hodiny po východu až dvě hodiny před západem. Obrázek vpravo je spektrální složení světla, které svítí těsně před západem. Takhle vypadá slunce, když ho vidíme na obzoru už oranžové, spektrálně se sníží ty krátké vlnové délky. Proto se nám zdá oranžové a je to vlivem průchodu světla skrz atmosféru. Obrázek vlevo, vidíme modrou, zelenou, červenou, nevidíme tam bílou, protože bílá je v podstatě barva, kterou nám zobrazí naše pokročilá centra, která máme tady vzadu v mozku. To jsou naše obrazová centra, která nám ze složeniny modré, zelené a červené složí bílé světlo, takže bílé fotony neexistují. Modré světlo nebo modrou složku obsahuje každé bílé světlo.

Lidstvo od nepaměti prodlužuje své dny a chce ukrást trošku z noci. Používá k tomu zdroje světla. Asi 1,5 milionu let oheň, svíčka asi 8 tisíc let pouze, žárovka, kterou uvedl Edison na trh, nebudeme tady asi teď spekulovat, kdo ji vynalezl, ale, řekněme, uvedl na trh před 140 lety, je to zdroj světla, který jsme si mohli rozsvítit a používáme ho kdykoliv. Když si nad tím uvědomíme, my svítíme pouze pro člověka, žádné jiné organismy světlo v noci nepotřebují. My svítíme jen člověku. To světlo, které používáme, ono nám nezprostředkovává pouze vidění, to znamená, nezasahuje pouze naše čípky, které nám zprostředkovávají denní obraz, to, co vidíme tady před sebou, tak dopadne na čípky. Ty čípky ale jsou rozděleny na tři oblasti, na modrou, zelenou a červenou, ale nejsou stejného počtu. Máme nejméně receptorů v oku na krátké vlnové délky. Na ty modré máme pouze 2 %, nebo maximálně 2 %. Nejvíce receptorů na dlouhé vlnové délky je v čípcích, které nám zprostředkovávají rychlé, ostré a barevné vidění, to je den. Pak máme ještě receptory, které nám vytváří obraz v noci, to jsou tyčinky, ale tyčinky vytváří obraz neostrý, pomalý, jako řidiči bychom neměli chtít, aby nám do vidění přispívaly, protože to vidění je neostré a pomalé. Čípky jsou prostě lepší.

Světlo, které jsme kdykoliv měřili do současnosti, všechny měřící přístroje mají nastavení na V (lambda) křivku, která je v 555 nm, to je ta oranžová. Vypadá to jako Gaussova křivka. V té máme receptory na zelené a červené oblasti, kterých máme v oku nejvíce. Ty nám zprostředkovávají nebo vytváří obraz potom, co vidíme.

To pásmo je však večer, ve kterém nejlépe uvidíme nebo ve kterém nám mozek nejlépe vytvoří ten obraz, tak to pásmo je oranžové. Je to zelená a červená, to znamená dohromady oranžové pásmo. Když se podíváme na zdroje světla, vrátíme se zpátky k referenci, to znamená ten obrázek úplně vlevo, to je slunce před západem. Potom tedy ta mezera, to je, protože nemáme na to čas, abychom vysvětlovali, jak vypadá ještě spektrum světla v soumraku, v tom twilightu, ale naši předkové používali oheň a potom se používala žárovka. Všimněte si, že ta tři spektra jsou velmi, velmi podobná. Jsou tam jenom ty zelené a dlouhé červené, to znamená zase oranžové světlo, na které jsme zvyklí.

21. století nám přineslo zdroj světla, který je založený na LED technologii. To znamená světlo, které primárně se budí v modrém peaku, ten modrý peak, bez něho bílé světlo jsme nesložili, proto to tak dlouho trvalo. LED technologie tady už máme od 50. let, ale byly to jenom monochromatické barvy, které se používaly jako kontrolky. Bílé světlo jsme mohli využít až teprve tehdy, když Japonci objevili modré světlo, ze kterého se bílé světlo skládá. Tento graf ukazuje nejjednodušší výrobu bílého světla, a to je tím, že se vybudí energie v modré a luminoforem se to přenese do zelené a červené. To spektrum bylo ale vyrobeno proto, aby se s ním svítilo ve dne, v kancelářích a ve školách. Začalo se používat v noci, ale dá se namíchat, to spektrum se dá, my máme technologickou svobodu dneska a můžeme si vybrat z té technologie to nejlepší. To je dlouhá životnost, možnost volby spektra. Je škoda, že už v roce 2017, kdy byla udělena Nobelova cena za molekulární popis cirkadiánních rytmů, což tady bylo už řečeno, že světlo ovlivňuje naše cirkadiánní rytmy, tak Jeffrey Hall, Michael Rosbash a Michael Young získali Nobelovu cenu za popis, molekulární popis, jak cirkadiánní rytmy fungují. Je škoda, že to nepromítáme i do spektrálního složení světla, které používáme v noci.

Sodíkové výbojky, když přeskočíme výbojové zdroje v domácnostech, jako byly zářivky, a přesuneme se do veřejného osvětlení, tak vývojový zdroj je sodíková výbojka. To je to HPS (High-pressure sodium), to je zdroj světla oranžový, který se používá na většině území nejen ČR, ale i Evropy. V těch spektrech je vyznačena bílá oblast. Ona by spíše měla být vyznačena modře, akorát pak by nebyla vidět ta modrá, takže je vyznačena bíle. To je oblast, kde to zachycují vnitřně senzitivní melanopsinové gangliové buňky, to je další receptor oka, který byl popsán u člověka až někdy po roce 2005. Tato energie, vidíte, že u sodíkové výbojky byla velmi nízká, tak u svítidel, které se začaly používat po roce 2010, řekněme, ve veřejném osvětlení se energie krátkých vlnových délek dostala snad jen proto, že to bylo velmi efektivní přetvoření elektrické energie na světlo. Ta efficiency, ta účinnost těchto zdrojů je velmi vysoká. Přetvářet energii do teplých je sice méně efektivní, ale ten rozdíl se dá vytvořit tím, že budeme digitálně řídit intenzitu světla. Takže sodíková výbojka, která se používá, byla nahrazena nebo je nahrazována bílými zdroji světla, ale naštěstí světový trend je snižování náhradní teploty chromatičnosti, takže sodíková výbojka už se nepoužívá ze své podstaty, protože generačně už se to dál nevyvíjí, začaly se používat LED technologie. Teple bílé 2700 kelvina je současný trend, ale kompromisem pro noční svícení by mělo být to oranžové spektrum, které se jmenuje PC Amber.

P jako fosfor, C jako converted. To znamená, také je tam ta modrá složka, protože se to v ní budí, ale většina energie je přesunuta do těch dlouhých vlnových délek, kdy na to máme receptory, kde nejlépe v noci vidíme. Když jsem mluvil o té účinnosti, je pravda, že bílé zdroje mají účinnost třeba i o 30 procent vyšší, možná i o 50 procent vyšší, ale práce CIE z roku 2015 tady ukazuje, že oranžové světlo, které proniká skrz čočku člověka, to otevření pupily, které má na starosti také gangliové buňky, když to světlo má dlouhé vlnové délky, ten otvor je větší, fotonů projde mnohem víc. Takže to oranžové světlo, řekněme, je 10 na 13,21, na třináctou, kdežto když je bílé světlo, které obsahuje modrou, tak ta pupila se přivře a projde fotonů za sekundu pouze 10 na jedenáctou. Ono to vypadá jako malý rozdíl, ale jsou to řádové rozdíly. Tam je rozdíl jednoho řádu, vlastně víc než jednoho řádu. Je to třeba i 30x víc, projde světla, když neobsahuje krátké vlnové délky. Řešení? V podstatě nechceme zhasnout, chceme svítit v noci, ale musíme svítit ohleduplně, technologie už nám to dovoluje, aby den, který máme rozdělený na den a noc, tak bychom ho měli rozdělit ještě, tu noc bychom měli mít rozdělenou na večer a noc, to znamená večer, když je tma, ale ještě chodí lidé, jezdí auta, tak ve veřejném osvětlení se můžou používat teplé bílé zdroje, jako je to na tom obrázku nahoře, ale večer, když už je tma, to znamená doba nočního klidu, to znamená ta noc, kdy potřebujeme pro přírodu, abychom eliminovali krátké vlnové délky, měli bychom začít používat zdroje světla, které mají minimum v krátkých vlnových délkách, protože ty nám způsobují největší potíže, nejenom lidem, ale zároveň volně žijícím druhům.

Celé 20. století jsme se snažili udělat z noci den, to byla naše přirozenost, člověk je denní tvor, chce ukousnout z té noci co nejvíce. Ale v 21. století bychom měli si vážit noci, protože bílé světlo vadí všem živým organismům. Proto vás žádám, všechny, jak tady sedíte, i ty, co nás slyšíte, abyste tyto informace, které tady dnes uslyšíte, předali těm, kteří můžou rozhodnout a pomoci nám. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji za příspěvek. Připomínám, že po třetí přednášce se můžete hlásit do rozpravy písemně, pomocí žádanek, které jste dostali. Posledním tématem tohoto bloku je Chodec ve městě – subjektivní pocit bezpečnosti, adaptace na hladinu osvětlenosti, světelná reklama. Vystupující k tomuto tématu je Lenka Maierová z ČVUT, která má nyní slovo.

Lenka Maierová:  Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo. Dovolte mi dnes mluvit o osvětlení z pohledu chodce ve městě. Když na konci 19. století Vincent van Gogh namaloval tento obraz, znázornil osvětlení města, odrazy světla v řece a současně hvězdy nad sebou. Obraz se stal tak známý, že na místě, kde ho maloval, umístili místní lidé cedulku, aby vyznačili tu významnou událost. Ukážu vám fotku toho místa. Takhle to vypadá dnes... Vidíte tam tu malou černou cedulku? Tak to je kopie obrazu, odkaz na ten krásný prožitek. Mám pocit, že tam trošku té poetičnosti zmizelo.

Dnešní osvětlení, bohužel, je dominantně navrhováno dle potřeb dopravy a na potřeby chodce nebo genia loci té lokality jako takové málokdy bere ohled. Když se zeptáme, jaké tedy osvětlení pro chodce potřebujeme... Steve Fotios, britský mezinárodně uznávaný expert k této problematice, definoval čtyři požadavky, které by mělo osvětlení mít, tak aby splňovalo kvalitu pro chodce. Je to: musí zajistit pocit bezpečí, musí zajistit rozpoznávání osob v dostatečné vzdálenosti, musí zajistit viditelnost překážek, tak abyste nezakopli o obrubník, nespadli do kanálu, pokud tam nebude víko, a chodec musí být viděn řidičem samozřejmě. Když se podíváme na to, jakým způsobem roste osvětlenost, toto je statistika opět z Británie, je vidět, že požadavky, které Fotios na základě metaanalýzy studií získal, byly splněny nejpozději v roce 1980. To znamená, že dnes při tom konstantním nárůstu světla, který v obcích máme, všechny požadavky na bezpečný pohyb po městě, na komfortní osvětlení pro chodce už jsou dávno splněny.

Když řeknu tezi, dobře, můžeme snížit osvětlenost, určitě se vám vybaví, no jo, snížíme-li osvětlenost, vzroste kriminalita. Je to prvoplánové, každého člověka to napadne, nicméně když se podíváte na statistiky, na studie, já vám tady předkládám například jednu, kde v řadě několika obcí se sledoval vliv zkvalitnění osvětlení na kriminalitu ve městě dlouhodobě. Výsledek byl zajímavý. Studie zjistily, že po zlepšení osvětlení se zvýšila v lokalitě bezpečnost. Ale zvýšila se i ve dne i v noci. To znamená, že faktorem nebylo dominantně zkvalitnění osvětlení, ale bylo to zkvalitnění místa jako takového, do kterého začali chodit lidé, tím pádem se tam snížila kriminalita. To znamená, je to až druhotný jev.

Další teze, kterou si vždy s osvětlením spojujeme, snížíme-li osvětlenost, vzroste počet dopravních nehod. Dva grafy, které vycházejí ze statistiky české policie, ukazují na příkladu úmrtí na přechodech a příkladu těžkých zranění na přechodech, ale kdybychom vzali jakékoli jiné parametry, uvidíme v podstatě stejný výsledek. Ano, v průběhu času, jak nám roste osvětlenost, snižuje se počet dopravních nehod. Ale opět, snižuje se ve dne a snižuje se v noci. Když se podíváme na ta čísla, je mezi nimi korelace. To znamená, to osvětlení není ten základní faktor.

Další teze je... Když se budeme bavit o pocitu bezpečí, říkáme, když máme hodně světla, cítíme se bezpečně. Vidíte obrázek poměrně pěkně osvětleného prostoru, někde na rezidenčním území, ale teprve když zastíníte ten zdroj světla, zjistíte, nevím, jestli je to na tom monitoru dobře vidět, že jste přišli o poměrně důležitou informaci, protože v těch dveřích tam stojí člověk, který ve chvíli, kdy vás oslňuje světelný zdroj, není vůbec vidět.

Zdroje světla paradoxně můžou snižovat vaši bezpečnost při pohybu v prostoru, protože vám neumožní adaptovat zrak na nižší osvětlenost, to znamená, lokální přesvětlení narušuje adaptaci zraku. Silné zdroje mohou způsobit osvětlení. Pokud je v tom zdroji přítomna výrazná modrá složka navíc, oslnění, které zdroj způsobuje, je pro chodce mnohem náročnější, mnohem vyšší, nebo je vyšší, významně vyšší, než pokud to je světlo, které tu modrou složku nemá.

Lze tedy říct, že každý máme pocit, že potřebujeme přidat světlo, že nám to pomůže. Abychom se chránili před tím oslněním od jednoho konkrétního zdroje světla, můžeme mít dvě strategie. Buď v tom místě, kde zdroj světla je umístěn, zvýšíme osvětlenost tak, aby kontrast mezi zdrojem světla a jeho okolím nebyl tak velký, a tím pádem se ztratil ten problém té tmy za hranicí osvětleného prostoru, nebo můžeme ten zdroj světla snížit, tím pádem zase ten kontrast není tak velký. Bohužel v praxi většinou používáme přístup číslo jedna, tím pádem každý svítí o něco víc a konstantně narůstá hladina osvětlenosti v prostoru, každý chce přesvítit svého souseda.

A to až do té míry, že potom máme podobné případy jako zde, kdy benzinová stanice u cesty, která je ještě navíc v krajině, ve volné krajině, bez města, svítí takovým způsobem, že oslňuje řidiče. A proč je to možné? Protože za záminkou bezpečnosti a atraktivity pohybu kolem té benzinové stanice bojuje o klienta. Je to konkurenční boj, boj o zákazníka mezi jednotlivými benzinkami. Celá budova se v tom případě stává reklamním osvětlením, světelnou reklamou. Ale co je důležité, že to tak být nemusí. Máme příklady benzinových stanic, které jsou osvětlené úplně normálně jako jakákoli jiná budova, nejsou přesvětlené na dálku a fungují. Byť norma po nás požaduje daleko vyšší osvětlenosti.

Když se podíváme na horizont Prahy, tohle je pohled směrem k západu, uvidíme takové podivné ufo. Kdybych se vás zeptala, co to je, ptala jsem se často, všichni říkají, to je letiště, to je kvůli bezpečnému vzletu a tak dále. Není to tak. Je to hypermarket. Svítí hluboko do noci, v době, kdy už je uzavřený. Proč? Kdo ví.

Další. Osvětlování architektury je samozřejmě důležitá věc. Jsou místa, jsou principy, jsou objekty, které chceme osvětlit, máme světelné festivaly, kde po nějakou dobu máme dočasné umělecké instalace, to je všechno příjemné, přijatelné. Ale mělo by to být stále ohleduplné k našemu okolí. Protože LED dekorace, světelné dekorace dnes jsou tak finančně dostupné, že v podstatě každý může vytvořit něco takového. Ze srdce vám přeji, aby takovou tu poblikávající krásu nikdy nepostavil váš soused. Nehledě na environmentální dopad toho světla je to velmi nepříjemné, pokud vám to svítí do ložnice. Vzhledem k dostupnosti těch velkoplošných displejů bude přibývat budov, kdy celá fasáda bude jeden světelný zdroj. My jsme dnes slyšeli o vlivu světla v prostředí, slyšeli jsme o vlivu světla na noční přírodu, proto by bylo potřeba připravit přiměřené limity pro projektování takových staveb, aby se nám nestalo, že nám budou svítit budovy světelnými fasádami celou noc, nebudeme proti nim mít jakékoli obrany.

Návrh osvětlení dnes vychází v podstatě z potřeb řidiče, často se navrhují světla jen dle výpočtu energetické úspory, ceny, málokdy je do toho vztažena i funkce prostoru, genius loci, charakter území.

Další navyšování intenzity v osvětlení se nezdá být přínosné. Dnes je světla více než dost, pro to, abychom se bezpečně pohybovali po prostoru... Je třeba zjistit spíše kvalitní distribuci v prostoru a ochranu před oslněním. Pak můžeme udržet osvětlení, hledat příjemný kompromis mezi tím, abychom dobře viděli a neškodili víc, než je nutné, přírodě. Současně nám velmi chybí nástroje na zamezení přesvětlování lokálních architektonických objektů, které nerespektují okolí a svítí víc, než kolik by bylo potřeba. Děkuji vám za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji za zajímavý příspěvek. Nyní otevírám rozpravu. Připomínám, že doba jednotlivých vystoupení by neměla překročit 5 minut. Do rozpravy mám zatím přihlášeného písemně jenom jednoho člověka, pana Tomáše Jílka, který se přihlásil do tohoto bloku, a potom i do toho bloku třetího, co bude po obědové přestávce.

Tomáš Jílek:  Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, vážení hosté, mé jméno je Tomáš Jílek, jsem předsedou představenstva akciové společnosti Technologie hlavního města Prahy, která je správcem a servisní organizací největší soustavy veřejného osvětlení v ČR. Velmi jsem se těšil na toto veřejné slyšení. Je samozřejmě velmi důležité, že jeden z členů toho legislativního procesu, Senát ČR, se zabývá touto problematikou.

Musím říct, že zatím ty příspěvky vyznívají pro mě poměrně jednostranně, je pro mě zajímavým poznáním, že se tady vzájemně ubezpečujeme o něčem, co v dnešní době a s dnešní mírou poznání v podstatě obor osvětlování ví velmi dobře a prolíná se to dnes už přípravou všech projektů, škodlivost osvětlení v noci, nadměrné osvětlování, škodlivost některých částí spektra... Myslím, že bychom si měli uvědomit, že žijeme v 21. století, tak jak je to ve většině lidských oborů, dnes se musíme bavit zejména o rovnováze. To, co tady nezaznělo, je to, že dnes ten obor veřejného osvětlení musí balancovat mezi třemi základními kritérii. Nezaznělo tady jedno velmi důležité. Nejsou to jenom environmentální dopady, ale je to také ekonomická realita a kvalita života. Je třeba si uvědomit, že některé ty pravdy, které tady zazněly, ignorují ty zbývající dvě, a to je kvalita života a ekonomická realita. Pokud budeme veřejnost strašit jenom tím jednostranným pohledem, v podstatě těm dopadům, environmentálním dopadům a dopadům do zdraví lidí, uděláme nejhorší medvědí službu. Uvedu vám takový praktický případ.

Praha má ročně zhruba 50 až 70 hlášení na nadměrné osvětlení, na rušení při spánku, na podezření na překročení norem. 50 až 70 případů! Z toho jich cca 50 procent tvoří stížnosti na přesvětlené reklamní plochy, 30 procent na veřejné osvětlení a 20 procent na architekturní osvětlení. Všechny tyto jednotlivé případy velmi pečlivě měříme, stížnosti jsou ze 60 procent takového charakteru, že není překročena příslušná norma a příslušná legislativa, jsme tam hluboce pod těmi normami, které jsou vyžadovány. Velká část těch stížností vychází z toho, že lidé jsou soustavně strašeni modrou složkou světla, z toho se stala alfa a omega veškeré komunikace environmentálních dopadů nadměrného osvětlení v televizi, je třeba skutečně při té debatě uvažovat o tom, že se pohybujeme v 21. století, že kvalita života, ekonomická realita a environmentální dopady musí v té diskusi zaznívat vždy vyváženě, jinak celou tu snahu, věřím tomu, že všichni, kdo se v tom oboru pohybují, mají upřímnou snahu kompenzovat nebo potlačit ty rušivé vlivy, o kterých v tomto sále asi vůbec nikdo nepochybuje, tak tu snahu degradujeme v rámci té veřejné diskuse. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji za příspěvek, zneužiji toho, že jsem předsedající veřejného slyšení, tady samozřejmě zaznívají věci, které jsou všeobecně známé, hlavně především pro vás, ale cílem veřejného slyšení je připravit podklady pro senátory, řekl bych, že ti tak dobře obeznámeni s touto problematikou nejsou, naše výstupy budou sloužit i pro starostky a starosty. Jak se dnes a denně přesvědčujeme v praxi, skutečně problematika chytrého svícení je málo známá. Dalším přihlášeným do rozpravy je Ing. Milan Plíhal.

Milan Plíhal:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, chtěl jsem pouze požádat, poprosit, řekněme, v těch diskusích a příspěvcích, velice děkuji za to slovo, které tady padlo teď přede mnou, o jakousi vyváženost s ohledem na problematiku obecně osvětlení, protože když budeme vybírat jenom jednotlivé aspekty, nedostaneme se k výsledku. Zastupuji tady jako místopředseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení, řekněme, 200 subjektů, projektantů, techniků, výrobců, veřejné správy a podobně.

Musíme vždy, jakožto předsednictvo, jim překládat veškeré ty informace do srozumitelné podobě. Na základě, řekněme, myšlenky pouze, to znamená ne něčeho, co je technicky podchyceno, se to dělá velice těžko. Velice těžko to můžeme potom předat jak do norem, tak do zákonů a do jakékoli legislativy. Takže já bych jenom pro jakousi informaci nebo jakési shrnutí uvedl ty věci tak, jak padají tady, řekněme, v těch přednáškách. My jsme, ještě bych taky řekl, tak jako kolega Skála, my jsme pro tvorbu kompromisu, aby se to vyřešilo, aby se mohlo fungovat opravdu reálně. Nejsme někdo, kdo tomu chce házet klacky pod nohy, ale skutečně je nutné chápat obě strany, i ty techniky, i, řekněme, ty vědce na tom tématu osvětlení jako jeden subjekt, jako jedno řešení. Já bych tady uvedl některé věci, které spolu tak trochu si v podstatě protiřečí. Rozumím tomu, že přednášející mají jenom omezený časový limit, rozumím tomu, že chcete něco říct přednáškou a dál samozřejmě senátorům a podobně, ale když jsme viděli například v té druhé přednášce, jak tam byl sloup a takhle se přibližuje měřící zařízení, nejspíš luxmetr tedy, ke svítidlu a roste intenzita osvětlení, to je pochopitelná věc, to je fyzikální princip. Když tady bylo citováno několik světelných zdrojů, kde PC Amber měl maličko modré, všichni jsme studovali nějakou střední školu nebo vysokou školu a něco jsme slyšeli o limitách. V okamžiku, kdy se přiblížíme ke světelnému zdroji nekonečně blízko, ta modrá složka i v té PC Amber, která má 0,3 %, nevím, bude nekonečně veliká. Je potřeba ta relevantní čísla vždycky uvádět, tak jak to je, a neříkat nulová modrá složka. Nulová modrá složka neexistuje. Limití z nějaké podstaty své k nule, ale není nulová. Je potřeba opravdu skutečně té veřejnosti věci říkat tak, jak jsou, ne, ať už v dobré víře, říci desinformaci. Takže to bych dal jako jeden z příkladů. Další příklad, rozumím tomu, že tady bylo vybráno, že ta modrá složka je nějaké negativum, řekněme, v tom oboru nebo diskutuje se o tom, ale v přednášce paní Bendové byla vidět i ta zelená složka, i ta červená, že na to ta zvířata reagují. Je potřeba s citlivostí na životní prostředí navrhovat rozumné světelné soustavy. Naprosto jako světlař s vámi souhlasím, když tady padaly ty informace o sjezdovkách a o přesvětlených centrech, to je samozřejmě negativní, a to i světlaři vám řeknou, že to je negativní, ale nemá smysl jednotlivými věcmi stavět jakoby řešení na těch jednotlivých věcech, ale udělat to globálně, domluvit se na tom. Skutečně pro techniky říct, pojďme takto postupovat a pojďme to takhle řešit. Děkuji moc za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Já také děkuji za příspěvek, hlásí se ještě někdo jiný do rozpravy? Pokud ne, tak ukončujeme náš dopolední blok. Já vyhlašuji do 12:30 hodin přestávku. Zhruba od tři čtvrtě na dvanáct při levém salónku vpravo z předsálí bude k dispozici káva, čaj a nějaké občerstvení. Budeme začínat od půl jedné a budeme začínat trošku jinak, než jak je uvedeno v programu. Jako první vystoupí pan Miloš Vystrčil, předseda Senátu Parlamentu ČR. Takže ve 12:30 sraz tady. Občerstvení už je teď, tak už můžete tam jít si dát kafe a nějaký chlebíček.

(Jednání přerušeno v 11.14 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.29 hodin.)

Dámy a pánové, ještě než začneme odpolední blok, tak čekáme na příchod pana předsedy Senátu. Já bych ještě jenom takovou drobnou věc. Tam na recepci nebo v tom předsálím jednacího sálu jednak je prezenční listina, ale co je důležitější, jsou tam nejrůznější materiály, ať už publikace ministerstva životního prostředí pro obce, jak správně osvětlovat, tak i některé materiály o oblastech tmavé oblohy. Je tam i vzorek pravé beskydské tmy, takže kdo si chce odnést tmu odtud, tak si tam může vzít jeden kelímek. Nebo i dva. Ještě budeme čekat na pana předsedu. Jinak opět připomínám, že do diskuse se můžete hlásit písemně. Přihlašovací lístky máte mít u sebe. V tom následujícím bloku bude pět vystoupení, takže bude více témat k diskusi. Doba jednotlivých vystoupení by neměla překročit 5 minut.

Dámy a pánové, pokračujeme v našem veřejném slyšení na téma Světlo - dobrý sluha a zlý pán? S odpoledním blokem, který je na téma Svítíme moc, nebo málo? A jak máme svítit?

Ale ještě než se dostaneme k jednotlivým příspěvkům, požádal bych o slovo předsedu Senátu, pana Miloše Vystrčila.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní senátorko, vážený pane předsedající, pane senátore, kolegyně, kolegové, já tedy zaprvé se omlouvám, že jsem nebyl na zahájení, ale vzhledem k tomu, že dneska máme 83. výročí Tomáše Garrigua Masaryka, tak jsem měl nějaké jiné povinnosti, které jsem musel naplnit, takže se ještě jednou za to, že jsem na zahájení nebyl, omlouvám. Zároveň chci poděkovat svému kolegovi Jiřímu Duškovi, který je můj kolega nejen senátor, ale máme společné zájmy i v oblasti, řekněme, astrofyziky nebo astronomie, neboť já jsem vystudovat matematiku a fyziku na přírodovědecké fakultě v Brně, za to, že takovéto veřejné slyšení dělá, neboť spousta lidí si neuvědomuje, že existuje i světelný smog, a v podstatě když se jich zeptáte, jaká je vlnová délka, kterou my jsme schopni u elektromagnetického záření vidět, tak to samozřejmě neví. Také proč? Já také nevím, jak se vaří svíčková. Ale je to věc, která je důležitá. Myslím si, že by měla být i tématem třeba takovýchto setkání, jako je to dnešní.

V tuhle chvíli nebudu přímo se zajímat nebo zabývat těmi jednotlivými tématy, které probíráte, jenom chci poprosit, abyste, pokud je to možné, ve svém okolí nějakým způsobem šířili osvětu, která ukáže, že máme různé jiné typy smogů, tak i ten světelný smog je důležitý. A pokud je to možné, abychom přiměli zejména samosprávy k tomu, aby se podle toho chovaly, například i v oblasti veřejného osvětlení. Kdybych to měl nějak zakončit, tak si myslím, že pokud zvedneme hlavu a podíváme se na nebe, tak když neuvidíme hvězdy, to znamená, že něco je špatně. A může to být třeba i tím, že je někde větší světelný smog, než je nutné.

Já jsem si sám dneska nakonec dneska vzal k tomu speciální roušku, kde je ta hvězdná obloha. Já nevím, víc toho nemám, já myslím, že jste snad ani nečekali ode mě nějaký velký rozbor. Akorát teď jsem si uvědomil, nevím, jestli to byl Arthur Stanley Eddington nebo kdo, který řekl, že člověk se liší od prasete mimo jiné také tím, že občas zvedne hlavu a podívá se ke hvězdám. Děkuji vám za pozornost a užijte si dnešní den. Omlouvám se zase, že za chvilku uteču. Chvilku poslouchat budu, ale potom, vzhledem ke svým povinnostem, to nebude možné tak, abych to tady s vámi strávil do konce. Děkuji, že jste přišli, vítejte v českém Senátu a děkuji za vaši ochotu se této debaty zúčastnit.

Senátor Jiří Dušek:  Také moc děkuji panu předsedovi a budeme pokračovat prvním tématem poobědového bloku. Téma zní Světlo v nočním prostředí, kolik ho vlastně je? Jak měřit světelné znečištění? K tomuto tématu vystoupí pan Petr Baxant z Ústavu elektroenergetiky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně a Brněnské pobočky České společnosti pro osvětlování. Prosím.

Petr Baxant:  Vážení přítomní, vážený pane předsedo, pane předsedající, velmi děkuji za to, že tady mohu vystoupit před tímto obecenstvem a před lidmi, kteří tady nejsou. Doufám, že si to z toho záznamu možná někteří i několikrát pustí. Předně bych chtěl panu předsedovi možná říct, že mu závidím tu jeho roušku, doufám, že to udýchám. Takže co můžu říct k dnešnímu tématu z pohledu, řekněme, vědy, toho, jak světlo vnímáme jako veličinu, kterou můžeme měřit.

To moje téma se týká toho, kolik toho světla je a jestli můžeme měřit světelné znečištění. Já jsem si tady na první slide nachystal, co je to přirozené sluneční světlo. Vybral jsem tam fotografii, respektive už i celou mapu Měsíce v úplňku, svým způsobem unikátní, a jeho střední jas, průměrná hodnota je 3418 cd/m2. Neříkám, že tohle tam zrovna teď je a že to tam je vždycky, ale tyhle hodnoty, když si zapamatujete 3500 cd/m2, co to znamená, možná trochu demonstrují ty svíčky, které jsou pod tím, které demonstrují to, jak nám svítí jedna candela, jedna svíčka, je to ta jedna malá čajová svíčka zhruba. Nebudu zase moc přesný. Tak si každý může tu jednu candelu na ten jeden metr čtvereční postavit, a to je zhruba jas, kterým tahle svíčka vytváří světlo kolem sebe.

My jsme tady slyšeli, co světlo dělá, já do toho nebudu zasahovat, jenom čistě z fyzikálního hlediska, tak jak jsme si stanovili míry a váhy, tak jsme si určili, jak budeme světlo měřit, že k tomu potřebujeme nějaký normál. Ten normál nám pak říká, jestli toho světla je 1, 10, 100 nebo 1000. Vůči tomu dennímu světlu, které máme teď venku, když si tam zajdete ven, a proti tomu, co bychom měli v noci, už tady zazněl ten poměr jedna ku milionu, je opravdu relevantní a je správný. Mohli bychom říci, že noc vůči dnu je skutečně jedna ku milionu. Znamená to asi to, že v Praze máme zhruba, řekněme, milion lidí a vedle toho postavíte jednoho. Můžete si sami udělat představu, jaký ten poměr je. Je to světlo v nočním prostředí negativní? Já jsem tady schválně zase udělal negativ nějaké noční fotografie, aby tam vůbec byl vidět strom, protože v pozitivu vidět nebyl. V negativu trochu vidět je. Je tam světlomet osvětlující stadion sportovní, je tam nějaké pozadí, které vypadá bíle, je tam možná nějaký hmyz u svítidla, je tam nějaká dopravní značka. Nějaké noční prostředí. A máme se bavit, jestli toho světla je moc, nebo málo. Já bych nechtěl říkat, jestli je ho moc, nebo málo. Já vnímám skutečně to, že jsme jako lidé přidali do nočního prostředí něco, co tam nebylo miliony let, možná miliardy let. My jsme to tam přidali a teď zjišťujeme, co se děje. Zjišťujeme to relativně krátkou dobu. Co má smysl měřit? Měříme komunikace, máme k tomu přístroje, běhali jsme dříve s luxmetry, dnes běháme s jasoměry a s jasovými analyzátory. Jsme schopni změřit na té vozovce nějakou rovnoměrnost, jestli tam toho světla je moc, nebo málo pak posoudí řidiči, jestli viděli, nebo neviděli překážku, ale i oni mají ze zákona povinnost jezdit jenom tak rychle, aby byli schopni zastavit na vzdálenost, na kterou mají rozhled. To znamená, kdyby neviděli dostatečně dobře, musí jet pomaleji. Často to omezíme třeba dopravní značkou. Máme tam chodce, kteří chodí, pokud možno, po chodníku, a pokud by se měli střetnout s vozidlem, v podstatě asi k tomu dojde ne na chodníku, ale na vozovce, takže každý by si měl dávat hlavně pozor. Máme dneska také prostředky, jak zajistit pasivní bezpečnost třeba formou nějakých reflexních prvků.

Analýza viditelnosti chodců, kdy je tam jeden z těch figurantů v reflexní vestě, a jeden, který je velmi špatně oblečený. Není vidět ne proto, že by tam bylo málo světla, ale proto, že jeho oblečení neodráží světlo, takže ho nemůžeme vidět. To jsou v podstatě takové příklady, které nám říkají, že bez toho světla vidět nemůžeme, ale samo světlo není tak důležité, jako kontrasty světla a tmy, to už tady taky zaznělo. Já si myslím, že přidávat světla má vždycky své limity a možná bychom se mohli zamyslet, jestli bychom už nemohli ubírat a hledat tu kvalitu právě v tom, že vylepšíme světelné poměry, abychom viděli kontrasty, abychom viděli ty hrany.

Jeden z pokusů, který vedl k takovému, řekněme, vhledu do toho, co je světelné znečištění a jak ho můžeme uchopit, byl v roce 2009 velký krajský přebor veřejného osvětlení, kdy se nám podařilo, nebo nám ne, ale skupině lidí z České společnosti pro osvětlování přemluvit provozovatele osvětlovacích soustav, aby to osvětlení na chvíli vypnuli. Tady je snímek, kdy ještě svítilo, a tady je snímek, kdy už nesvítilo. Z vizuálních snímků je vidět, tady jsme v podstatě viděli hlavně ty vizuální snímky, jak to vypadá. My, když to převedeme na nějaké hodnoty jasu, to znamená na ty svíčky na metr čtvereční, můžeme v číslech zpozorovat sice jenom čtyřnásobné snížení, ale už v tom vizuálním vjemu máme pocit, že je tam opravdu tma, zůstalo tam svítit nějaké jedno město, ale takováto tma by se nám asi líbila. Mohli bychom si to na chvíli vyzkoušet, jestli neuvidíme třeba lépe. Je to jenom o tom si to zkusit. My už prostě jsme zapomněli, jak to vypadá. Už se neumíme pohybovat v prostředí bez světla.

Já jsem tenhle snímek pořizoval o víkendu, já jsem hledal, jak vůbec změřit tmu, protože ona není. Najít tu tmu na obloze, to nenajdete, ta prostě není. Musel bych jet asi opravdu někde do té jizerské oblasti, a to jsem na to neměl čas, tak jsem si vzal strom, který pohlcuje světlo velmi dobře, a vůči němu kontrast s tím nebem. Došel jsem k tomu, že ta tma, která by tam mohla být, je asi padesátkrát jasově níže než to světlo, které se tváří na té obloze jako tma. Ty hodnoty v kroužkách nám říkají, že jas, i když je to tak malé číslo, 0,02 svíčky na metr čtvereční, cd/m2, je přesto pořád padesátkrát větší, než kolik by měla nějaká tma. Možná to je stokrát, nevím, ale já jsem lepší tmu nenašel, tohle je prostě nějaká tma, kterou vytváří tmavý strom v kontrastu s tím pozadím.

Když se dostanu na ty praktické aplikace, tady máme přechod pro chodce, který má pomáhat přejít vozovku v nějaké obci, tváříme se, že když ho osvětlíme, že to bude lepší. Může to tak být pro toho chodce, opravdu on dobře uvidí na tom přechodu, pokud po tom přechodu půjde. Pokud by se rozhodl jít mimo ten přechod a bude si myslet, hele, ten řidič asi dobře vidí, když ten přechod je osvětlený, může se stát přesný opak, že on ho za tím přechodem nebo před přechodem neuvidí právě proto, že oslnění toho řidiče díky vysokému kontrastu vůči tmavému pozadí může způsobit jeho oslnění. Já jsem se dlouhou dobu ve svém doktorském studiu zabýval fenoménem oslnění a můžu vám říct, že to dodnes je v podstatě nedořešená oblast jak v oblasti fyziologie, tak v oblasti psychologie. To ještě budeme muset trošku zkoumat.

Městské aglomerace, pohled zase na část města Brna, já jsem tady vypíchl jednu architektonickou památku, nevím, jestli je to úplně památka, je to novodobý kostel, který láká, ani nevím koho, v noci na pohled. Zjistíte, že na jeho fasádě je vytvořena v podstatě osvětlenost a jasy, které jsou vyšší než na běžných komunikacích, aby ten kostel byl vidět na dálku, na desítky, možná stovky metrů, možná kilometr, tohle je focené minimálně ze vzdálenosti třeba 5 kilometrů. Můžu se ptát, proč potřebujeme takovýto symbol osvětlovat celou noc? Možná by stačilo v nějaký památný den a bylo by to pěkné, my bychom to viděli, že zrovna ten památný den nastal. Nebudu dále asi komentovat, co na tom snímku je. Prostě jsou to magistrály, auta, občanská zastavěnost, prostě to nebe je zelené. V jasových škálách zase dosahuje hodnot setin svíčky na metr čtvereční, když to převedu do češtiny, a není to úplně to, co bychom chtěli. Tady je v nějakém detailu rozdíl mezi tím tmavým lesem, který by měl být tmavý a černý, a on není. I mezi tím lesem a tou oblohou už je ten rozdíl minimální, ten zub, který nám tam tvoří průběh po tom jasu, na té čáře velký není.

Přeskočím dál, reklama do nebe. Někdy se prostě ty světlomety nepovedou, někdo to nastaví špatně a svítí to prostě pánu bohu do oken. A to si myslím, že jsou ty příklady, které bychom měli likvidovat, že by nám ta legislativa velmi pomohla, když to umíme změřit, vidíme to, proč neříct, hele, toto fakt ne, to svítíte mimo, to nesvítíte tam, kde máte, tohle je zjevné. Tady dám jeden pozitivní příklad, i když v první fázi byl negativní a byl stížností pro hygienu, která ten příklad řešila, a to byla reklama v noci, kdy firma láká své zákazníky do zavřeného obchodu. Možná si to ani neuvědomuje, že tím v podstatě obtěžuje někoho, komu to vadí, to světlo. A nadává na tu firmu, nadává na ten nápis, nadává na billboard a podobně. Ta firma po upozornění hygieny světlo nebo reklamu zhasíná a občané jsou spokojení. My jsme zase naměřili objektivně, že kontrast vůči tomu pozadí je 2500x větší než to nebe, které by tam bylo, že ti lidi se chtějí dívat do tmy. Nebo dívají se do přirozené tmy, toho extravilánu té části města. Ta reklama tam vytváří takový kontrast, že vzniká fyziologické oslnění.

To už jsme slyšeli, světlo pro sport, to je jedna z věcí, kterou vidím ze svého pracoviště, když někdy pracuji hodně dlouho do noci, sportovci běhají po stadionu, není jich tam moc, obvykle skupinka 10, 15 lidí, ale svítí celý stadion kvůli tomu, svítí 4 světlomety, na kterém každém je asi 20 svítidel, takže 80 světlometů, dělají 100, možná 500 luxů, nevím, ale jasově vám vytvoří dálnici, světelnou dálnici ve vzduchu. V čistém vzduchu, to nebyl špinavý vzduch, nebyla tam mlha. Hodnoty 9 cd/m2 opravdu na silnici nenajdete. Včera jsme si zkoušeli měřit jednu komunikaci a byla tam 1 cd/m2. Tady jich je u toho svítidla 9 a klesá to někde do úrovně 1 ze vzdálenosti od toho svítidla, toho světlometu, takže říkám, virtuální silnice ve vzduchu. Potřebujeme toto pro zábavu? Opravdu se přikláním k tomu tvrzení, že zde se už jedná jenom o fosilní zábavu. Tohle podle mě není potřeba a není to ani něco, co by nutně lidstvo potřebovalo pro své přežití. Ale dobře. Někdo to možná považuje za potřebu. Je to jenom otázka k zamyšlení. A tady je poslední takový extrémní případ, kdy hodně z nás má auto a jsme na to patřičně hrdí, jezdíme v noci a možná si někteří pamatují ty staré žárovky, které moc nesvítily, museli jsme jezdit fakt pomalu. Přišly xenony a halogeny a dneska LED zdroje. Jásáme, jak to krásně svítí. Svítí to daleko, to je pravda, vidíme hodně do zatáčky, až, v lese, máme pocit, že nás nemůže nic překvapit, ale já jsem zde vypíchl právě zase ten kontrast. My jsme si na ty přední světlomety nainstalovali 10000x větší jas, než má Měsíc v úplňku. Každý ten náš světlomet září jasem 34 milionů, toto je nějaké konkrétní vozidlo, nebudu rozebírat, které má 34 milionů svíček na metr čtvereční. Zkuste si je namalovat na ten metr čtvereční, jestli se vám to podaří. Kolik by tam těch plamínků muselo být, abyste vytvořili takový jas? Ony skutečně ty čipy jsou technologicky schopné unést tohle obrovské zatížení a vygenerovat obrovské množství světla z malé plošky. A to je to zrádné. Na Měsíci máte velkou plochu a je ten Měsíc hodně vzdálený od nás, skoro 400 tisíc kilometrů, ale toto jezdí vedle vás. To jezdí vedle vašich dětí, vedle vás, živých organismů, a metá po vás fotony. Nechci říkat jaké.

Petr Baxant:  Poslední snímek. O co přicházíme? Já jsem udělal takovou kompilaci dvou snímků. Jeden z hodně tmavé oblohy z nějakého národního parku Teton, vyfocený Petrem Horálkem. A pak jsem do toho vložil stejnou oblohu, kus Mléčné dráhy, pořízený z jedné z našich nejtemnějších oblastí, jizerské oblasti tmavé oblohy. O co by tam přišli, kdyby se jim tam vyskytovalo to světelné rušivé světlo, které nám tady vytváří města Liberec, Jablonec, Praha a tak dále.

Jak by ta Mléčná dráha vypadala? Takže o tohle přicházíme. Nechci tady sahat úplně do nějakých náboženských témat, ale pokud ten, kdo stvořil tento vesmír, tuto planetu, oddělil světlo od tmy, řekl, že to bylo dobré, tak asi měl nějaký vážný důvod. Já si myslím, že můžeme zasahovat do těchto běhů dějin, ale měli bychom zodpovědně přijmout všechny následky, které to ponese. Já osobně cítím, že už je tady máme a že bychom je měli začít řešit, než bude opravdu pozdě. Jsme součástí potravinového řetězce a nemůžeme se vymlouvat na to, že ne a že to příroda nějak přežije bez nás nebo my bez přírody.

Děkuji vám za pozornost, jsem velmi rád, že se mi to podařilo nějak stihnout, možná ne úplně do 10 minut. Pokud byste o téma měli zájem, jsme připraveni přinášet technologie, které určitě vyřeší řadu těch problémů, jak tady bylo řečeno, není to problém, že by to nešlo udělat, je to jenom otázka, jestli chceme a jestli tomu věnujeme dostatečnou pozornost. Já se měření světla věnuji 24 let a myslím si, že naše technologie už jsou dostatečně pokročilé. Za tu dobu jsme přišli s velmi inovativními postupy a nemyslím si, že jiná pracoviště jsou na tom výrazně hůř, je to jenom opravdu to, jestli se chceme podívat pravdě do očí, nebo si neustále lhát. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji panu Baxantovi. Další příspěvek na téma Světelná technika, veřejné osvětlení a světelné znečištění přednese pan Jiří Skála, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení.

Jiří Skála:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat za prezentaci, kterou tady dneska můžeme mít jako Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení. Je to určitým způsobem i námět, jak postupovat v následujících letech. Když se podíváme, co je to veřejné osvětlení, vzal jsem si k dispozici mezinárodní slovník CIE, kde je napsáno, že účelem veřejného osvětlení je v průběhu noci zajistit bezpečnost a bezpečí na veřejných pozemních komunikacích. Pokud se podíváme na normu ČSN EN 13201, je napsáno, že veřejné osvětlení slouží k zajištění dobré viditelnosti v noční době, dále bezpečnosti dopravy, osob a majetku.

Kde ta kvalita veřejného osvětlení začíná? Když se podíváme na požadavky, které jsou kladeny na veřejné osvětlení, respektive na osvětlení pozemních komunikací, začátek je stavební zákon. Je to zákon č. 183 z roku 2006 Sb., kde v § 169 je napsáno, že právnické osoby, fyzické osoby i příslušné orgány veřejné správy jsou povinny respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu. Stejný zákon deleguje pravomoci za stanovení technických podmínek staveb v oblasti dálnic, silnic, místních a účelových komunikací na ministerstvu dopravy. Ministerstvo dopravy tudíž zpracovalo zákon č. 13 z roku 1997 Sb., kde v § 26 jsou stanoveny požadavky pro příslušenství místních komunikací, kde je právě řečeno i o povinnosti vybavit místní komunikace veřejným osvětlením. Zároveň v prováděcí vyhlášce č. 104 z roku 1997 Sb. ve svém § 25 ministerstvo dopravy definovalo požadavky na kvalitní osvětlení průjezdních úseků silnic a dálnic. Je to ta síť komunikací, kde se děje největší intenzita dopravy, takže je to rozdělené na dvě části. Zároveň tady máme normy, o kterých se tady už v průběhu mluvilo. Je to jednak ČSN EN 13201, která definuje minimální parametry na osvětlení pozemních komunikací, ale zároveň, a to podotýkám, je tady norma ČSN EN 12464-2, která definuje maximální limity na osvětlených objektech. Takže v podstatě máme všechno v pořádku připravené.

Podívejme se však na veřejné osvětlení i z trochu jiného pohledu, řekněme, multikriteriálně. Určitě jsme se tady bavili o tom, někteří tomu dali takový otazník, že veřejné osvětlení, respektive osvětlení pozemních komunikací zvyšuje bezpečnost silničního provozu, protože veřejné osvětlení je součástí bezpečné dopravní infrastruktury. Zároveň zajišťuje pocit bezpečí, zároveň ale i produkuje CO2, a to, prosím vás, už od výroby, přepravy, stavby, ale pak zároveň v rámci provozu svých soustav. Nesporným tématem je, že veřejné osvětlení v rámci projektu Smart city je nejrozšířenější infrastrukturou měst a obcí, přes které tečou nepřeberná množství všech informací v oblasti tématu Smart city. Je to také samozřejmě zdroj rušivého světla. Zde jenom podotýkám, že oblast světelné techniky používá termín rušivé světlo, nikoli však světelné znečištění. Z tohoto výčtu vyplývá, že kvalita osvětlení pozemních komunikací, ke které samozřejmě jsme podali pomocnou ruku jako sdružení, musí být kompromisním řešením, nikoliv vítězství jedné nebo druhé nebo té či oné strany. Jak tedy správně můžeme pohlížet na osvětlení veřejného prostoru? Já jsem si připravil dvě animace nebo dva snímky stejného prostoru. Pevně věřím, že to bude vidět. Můžeme se kouknout na veřejný prostor, je tam pozemní komunikace, vedle jsou nějaké objekty. Buď tam můžeme dát svítidla, řekněme, starého typu, kde světlo se produkuje do všech stran, to znamená i pánu bohu do oken, nebo použijeme kvalitní svítidla, nemusí to být jenom LED svítidlo, ale použijeme kvalitní svítidla a stejný prostor osvětlíme tímto způsobem, neboli omezíme osvětlování toho, co nepotřebujeme.

Co může vést k tomu, aby ty veřejné soustavy byly skutečně takové, jaké bychom si tady všichni přáli? Určitě ta zodpovědnost začíná ze stavebního zákona u projektanta. Projektant je povinen navrhovat. Druhá, neméně významná, je tady ale úloha i těch, kteří zpracovávají zadávací dokumentaci a vybírají vítězného uchazeče. To je druhá zodpovědnost. Třetí zodpovědnost je samozřejmě na realizačních firmách, které pod rouškou toho, v jakém stavu je teď česká legislativa, nebojí se falšovat a nabízejí řešení, které neodpovídají normám. Začtvrté kolaudace stavby, neboli stavební úřad, nesmíme z toho vynechat ani provozovatele, protože podle § 3 stavebního zákona jsou povinny ty soustavy udržovat v nějakém technickém stavu.

Dámy a pánové, podíváme-li se na tenhle kruh, tak to připomíná do jisté míry manažerskou spirálu řízení. Na první pohled je všechno v pořádku. Je tam jedno ale...

Pokud stavební úřady nebudou mít k dispozici jakoukoliv pravomoc, aby to, o čem tady mluvíme, kontrolovali a případně i nedovolovali uvést do provozu, to znamená ani kontrolu světelného znečištění, tak se tady bavíme naprosto o věcech, které nedokážeme sami dotáhnout do konce. To, co bychom navrhli jako nějaký směr, jako doporučení, když se koukneme na zákon 13 z roku 1997 Sb., v § 26, kde jsou stanoveny požadavky na sjízdnost a schůdnost, je to oblast, kde by se mohly nějakým způsobem doladit, dopřesnit požadavky na osvětlení místních komunikací. Za další, určitě je potřeba, aby zákon č. 183 v rámci rekodifikace stavebního práva zavedl pravomoci pro stavební úřady, aby tuto problematiku mohly kontrolovat, a nejenom v rámci uvádění staveb do provozu, ale i v rámci například stížností. Stavební zákon je v tuto chvíli na to připraven, akorát bohužel tam schází dát dovětek nějakým způsobem k tomu světlu.

Zatřetí to, co se osvědčilo už v několika městech, podporovat i nadále zpracovávání koncepcí na úrovni daného města, tak, aby v té koncepci byly zpracovány nejenom minimální požadavky na osvětlení pozemních komunikací, ale zároveň aby byly stanovené limity na neosvětlování právě těch objektů. Při tomto my jsme se drželi právě příručky pro města a obce, kterou zpracovalo ministerstvo životního prostředí v roce 2017. Dále by bylo vhodné, aby ti, kteří si nechali zpracovat koncepci, byli nějakým způsobem bonifikováni v rámci dotační politiky českého státu. Poslední oblastí je to, co tady nejvíc dneska diskutujeme. To znamená náhradní teplota chromatičnosti. V tomto, stejně jako na předešlých slidech, navrhuji, pobízím dohodnout se na nějakém kompromisu, který by byl platný ne 14 dnů, ne rok, ale opravdu na dlouhou dobu. Z čeho můžeme vycházet? V těch vstupních požadavcích nelze opomenout technický report Evropské komise, který doporučuje používat světelné zdroje s teplotou chromatičnosti do 3000 kelvinů. A samozřejmě v oblastech se zvýšenou ochranou přírody, jako jsou CHKO a národní parky, tak do 2700 kelvina.

Za další, Svaz měst a obcí ČR, který dlouhodobě hovoří o trvale udržitelném rozvoji měst a obcí, zde je potřeba mluvit skutečně a výhradně o účelnosti a hospodárnosti toho řešení. Zatřetí, udržet stále a mít v potaz systémový přístup pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Ne všechny komunikace potřebují to zvýšení. Čtvrté je téma vliv modré složky, o které se tady dneska bavíme. Za poslední jsem tady i připomenul nebo rád připomínám jednání se zástupci ministerstva životního prostředí, kde právě naše Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení a zástupci pracovní meziresortní skupiny pro světelné znečištění vytvořili jakýsi námět a do jisté míry můžeme říci i dohodu. To doporučení směřovalo do dvou jednoduchých oblastí. Zaprvé stanovit maximální objem vyzářené energie v oblasti modré vlnové délky v době nočního klidu, kde návrh byl 10 %, stejně tak jak je to dneska sodíková výbojka, a zadruhé, v případě, že existuje nějaké místo, nějaká lokalita, kde je potřeba zvýšit bezpečnost silničního provozu, konejme tak pouze mimo dobu nočního klidu. Zde můžeme použít světelné zdroje do 4000 kelvina.

K tomuto je ale ještě dlouhá cesta. Potřebujeme k tomu několik takových milníků, o kterých se můžeme bavit. První je hladina osvětlení, pro kterou je nutné toto téma vůbec řešit. Připomínám, že 95 % všech pozemních komunikací lze podle normy zařadit do úrovně 10 luxů. Za další je potřeba shodnout se na rozsahu spektrálního pásma, pro kterou tu problematiku modrého světla budeme řešit. Za další je potřeba nějakým způsobem i definovat lokality, kde jsou třísměnné provozy, to znamená jakousi možná úlitbu pro oblasti, kde jsou třísměnné provozy, s ohledem na dobu nočního provozu. A za další, to je velmi citlivé téma pro dopravní psychology, jak dlouho by ta časová změna barvy světla měla trvat? Je to 1 sekunda, 2 sekundy, 1 minuta, 2 minuty? A tak dále. Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Moc děkuji panu Skálovi za velmi zajímavý příspěvek a budeme pokračovat s tématem Omezení světelného znečištění v rámci technických norem. Příspěvek přednese Petr Žák z Katedry elektroenergetiky z Elektrotechnické fakulty ČVUT.

Petr Žák:  Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, dovolte, abych přednesl svůj příspěvek související se vztahem mezi technickými normami a mezi světelným znečištěním. Předtím, než se budu tomuto tématu věnovat, abych to zasadil do určitého širšího kontextu, tak bych se nejdříve bavil o tom, co to jsou technické normy, co to je světelné znečištění z hlediska terminologie a z hlediska souvisejících pojmů. A dále pak jakým způsobem je světelné znečištění postiženo v technických normách. Technické normy jsou v podstatě, jsou to dokumenty, které obsahují, nebo dokumentované dohody, které obsahují pravidla, směrnice, obsahují parametry a limitní hodnoty určitých parametrů, které se potom aplikují v praxi. Příkladem, když budete mít venkovní osvětlení, tak ty normy obsahují parametry, které se pro návrh osvětlení používají a obsahují jejich limitní hodnoty. Co je důležité, že to je dokumentovaná dohoda, kdy se nějaká část odborné veřejnosti a dalších subjektů, kterých se daná problematika týká, tak že se dohodnou na určitém postupu, jak v dané věci postupovat. Ta dohoda je dokumentovaná. To znamená, jak se tady bavíme o různých návrzích, co by jak mělo vypadat, tak problém je v tom, že ty věci sice jsou navrhovány, ale nejsou nikde zdokumentovány.

Co se týká oblasti normalizace, tam existují různé úrovně norem, a je důležité asi zmínit čtyři takové základní subjekty, které na tom poli normalizace působí. Jednak je to na národní úrovni ČAS, což je Česká agentura pro standardizaci, která má za úkol zavádění a poskytování norem na národní úrovni. Existuje tam normalizační nebo technická komise, která se zabývá osvětlováním pod označením 76. Na evropské úrovni je to Evropský normalizační výbor CEN, kde existuje také technická skupina pro osvětlování 176. Dále na mezinárodní úrovni existuje Mezinárodní organizace pro standardizaci ISO, která má také technickou skupinu pro osvětlování 274. Co je důležité zmínit, že ČR je členským státem CEN a je povinna přejímat veškeré evropské normy, a to do 6 měsíců od jejich oficiálního vydání evropským normalizačním výborem. Potom bych ještě rád zmínil, už to tady padlo, je to Mezinárodní komise pro osvětlování CIE, což je odborná organizace, která sdružuje odborníky z oblasti osvětlení, ale nejenom z oblasti osvětlení, to znamená světelné techniky, ale jsou tam i zástupci z oblasti architektury, zdravotnictví, třeba z oblasti životního prostředí. Tato organizace existuje již přes 100 let a vydává řadu technických zpráv, i v různých úrovních. Jednak jako technické zprávy, jednak jako normy. Co je důležité, tato organizace má přímé smlouvy s ISO a s CEN a většina norem, které se vydávají na evropské nebo mezinárodní úrovni, vychází z dokumentů CIE. Někdy jsou přímo ty normy vytvářeny ve spolupráci s CIE a ISO. Pokud se podíváme, jakým způsobem se normy vztahují k venkovnímu osvětlení, o kterém se tady dneska bavíme, tak co je důležité, že venkovní osvětlení je vytvářeno pro konkrétní účel. Já vytvářím, snažím se vytvořit určité světelné prostředí, abych byl schopen vykonat určité činnosti nebo zrakové úkoly. To, jak to osvětlení má vypadat, určuje náročnost těch zrakových úkolů, který ten daný subjekt vykonává, například řízení motorového vozidla. Tyto požadavky se potom popisují pomocí parametrů a nějakých limitních hodnot. Tyto parametry jsou potom uváděny v rámci technických norem. Pokud se podíváme na oblast venkovního osvětlení, můžeme identifikovat 5 takových základních oblastí, kde se používá venkovní osvětlení. Je to jednak veřejné osvětlení, dále to jsou venkovní pracovní prostory, jsou to sportoviště, je to reklama a je to slavnostní osvětlení. V rámci třech těchto aplikačních oblastí, to je sportoviště, pracoviště a venkovní pracovní prostory, existují evropské normy, které popisují požadavky. U dalších dvou těch aplikačních oblastí, to znamená u slavnostního osvětlení a u reklamy, takové normy na evropské ani mezinárodní úrovni neexistují.

Dalším velice důležitým aspektem při diskuzi o světelném znečištění, nebo obecně, když řešíme jakýkoliv problém, je důležité si tu problematiku vymezit a definovat si pojmy a definovat si i tu problematiku, kterou tady řešíme. V té diskusi padala řada, nebo ten pojem toho světelného znečištění tady byl jmenován mnohokrát, každý si pod tím představoval něco jiného. Pokud se nesjednotíme na tom, nebudeme pod těmi pojmy chápat stejné věci, tak se nikdy nedomluvíme.

Někdo například chápe světelné znečištění, že to je otázka spektrální, někdo říká, že to je otázka odrazu světla od povrchu, někdo říká, že světelné znečištění je to, co je vyzařováno do horního pole prostoru.

Když se podíváme, jestli existují nějaké definice, těch definic samozřejmě můžeme na internetu a u různých organizací najít spoustu, ale pokud se budeme bavit o tom, že chceme nějaký relevantní zdroj, je možné se opřít o dva základní zdroje. Je to slovník Mezinárodní komise pro osvětlování CIE, který definuje světelné znečištění jako souhrn všech nepříznivých účinků umělého světla, dále pokud se podíváme do právních dokumentů, je to nařízení Evropské komise č. 245 z roku 2009, o designu, kde to definuje podobně, trošičku v širším kontextu, ale zase to definuje jako souhrn všech nepříznivých dopadů umělého světla.

Když se podíváme na tu definici, je velice obecná, navíc když se nad ní zamyslím, nedefinuje příčinu, ale následek toho. Takže jestliže chci něco regulovat, potřebuji znát tu příčinu a ne ten následek. Proto v rámci technické veřejnosti a světelných techniků byly zavedeny další pojmy, které by nějakým způsobem pomohly rozklíčovat tu problematiku, aby byla řešitelná. Prvním takovým pojmem, který byl zaveden, byl takzvaný pojem neužitečné světlo, který se v angličtině předkládá jako spill light. Je to světlo, které je vyzařováno osvětlovací soustavou mimo hranice, pro které je ta osvětlovací soustava určena. Zjednodušeně, když se podíváme, když budu mít pozemní komunikaci, mám určitý světelný tok, který slouží pro osvětlování pozemní komunikace, ten je i definován, požadavky na toto osvětlení jsou definovány v technických normách. A pak existuje to neužitečné světlo, což je světlo, které je vyzářeno mimo hranice, které řeší. Ideálním způsobem by bylo to neužitečné světlo eliminovat, ale takové prostředky k dispozici nemáme, technické prostředky, my jsme schopni maximálně nějakým způsobem minimalizovat toto neužitečné světlo. Když přemýšlíme o tom, kde začít, co z toho neužitečného světla eliminovat, byl zaveden pojem rušivé světlo, který tady byl už zmíněn. Já eliminuji tu část neužitečného světla, které je pro mě z hlediska vlivu na okolí nejkritičtější. To znamená, definuji si určité oblasti, které mi vadí.

Rušivé světlo je potom definováno jak přímo v evropských normách, tak je definováno i v nařízení Evropské komise č. 245 z roku 2009, je to v podstatě, když to zkrátím, neužitečné světlo, které nějakým způsobem ruší to okolí. Přitom do těch rušivých vlivů se zahrnují jak kvantitativní, spektrální, tak i směrové vlastnosti toho osvětlení. To znamená, je to množství, je to směr a je to nějaké barevné složení toho světla.

Na základě tohoto přístupu byla potom stanovena metodika pro hodnocení rušivého světla, v rámci Mezinárodní komise pro osvětlování. Tady jsou jednotlivé stupně vývojové, kdy ta poslední metodika vyšla, tuším, v roce 2017. Ne celý ten dokument, ale pouze ta metodika byla převzata i do evropských norem. Metodika spočívá v tom, jak již tady bylo zmíněno, že byly pojmenovány oblasti, které jsou z hlediska toho neužitečného světla kritické z hlediska rušení. Těch oblastí je pět. Je to přírodní prostředí, jsou to místní obyvatelé, je to oslňování řidičů motorových vozidel, jsou to astronomická pozorování a je to noční vzhled měst a obcí.

Dále byly definovány stupně regulace, kdy podle charakteru prostředí bylo to prostředí zařazeno do tzv. zón životního prostředí E1 až E4, kdy do té skupiny E1 patří přírodní prostředí, to jsou národní parky, do té poslední skupiny pak městské prostředí. Na základě těchto dvou základních vstupů byl vytvořen systém hodnocení rušivého světla, kde, když se podíváte na tu modrou část, to jsou ty rušivé vlivy, které jsou popisovány na začátku. Těm rušivým vlivům byly přiřazeny parametry osvětlení, kterými se kontrolují. Těm parametrům byly přiřazeny podle stupně regulace limitní hodnoty. Co je důležité, v těchto parametrech, které jsou kontrolovány v rámci tohoto systému, jsou kvantitativní a směrové vlastnosti, nejsou tam spektrální, to znamená ty barevné vlastnosti, o kterých se tady hodně bavíme.

Kdybych to shrnul, celý ten můj vstup, co je důležité si uvědomit... Že technické normy jsou obecně nezávazné, ale mohou být zezávazněny vyšším právním aktem, jako je například smlouva nebo jako je právní předpis. Dále světelné znečištění je velice obecným pojmem, v technických normách se nepoužívá a zavádí se rušivé světlo. Ten důvod zde byl uveden. Technické normy obsahují systém pro hodnocení toho takto definovaného rušivého světla. A co je důležité, že to stávající hodnocení rušivého světla v sobě obsahuje kvantitativní a směrové vlastnosti a neobsahuje spektrální. Určitě není problém se bavit o tom, jakým způsobem ty spektrální vlastnosti do toho systému zařadit, ale nejprve je zapotřebí definovat, co nám vadí, kde nám to vadí, jakým způsobem to budeme popisovat, jaké budou limitní hodnoty. Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Moc děkuji za příspěvek. Připomínám, že po tomto bloku bude rozprava. Už tady mám tři přihlášené do rozpravy. Čtvrtým tématem, o kterém se budeme bavit, je Řešení problematiky světelného znečištění a Svaz měst a obcí ČR. Slovo má pan Dan Jiránek, předseda Komise životního prostředí a energetiky Svazu měst a obcí ČR. Prosím.

Dan Jiránek:  Dobrý den, pane předsedající, senátorky, senátoři, dámy a pánové. Já jsem to nazval, jak jsem měl v zadání, ale obsah bude, jak je mým zvykem, úplně jiný. Je to proto, že samozřejmě naprostou většinu veřejného osvětlení mají na starosti města a obce, většinu z toho platí, nebo to můžou nějakým způsobem ovlivnit, takže bez toho, že by to obce začaly řešit, tak se nijak nepohneme. Normy jsou hezká věc, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se vyměňuje to veřejné osvětlení, jaká je délka toho, jak se užívá, tak ať se schválí, jaká chce norma, tak ta bude pro nás závazná až v okamžiku, kdy to veřejné osvětlení budeme měnit. Takže tak jako když jsem byl teď v lesích Mendelovy univerzity, kde ta doba, než se vymění les, je v desítkách let, tak u veřejného osvětlení je to podobné, možná o něco kratší, ale ne nijak zásadně.

První, co si musí města a obce říct, je, jestli je to vůbec problém, jestli to tak chápou ti lidé, protože města a obce mají nějaký rozpočet, mají to, čemu věnují pozornost, a to samozřejmě závisí nejvíc na tom, co si myslí jejich obyvatelé, protože volební období je čtyřleté, máte tak rok dva na přípravu, rok na realizaci, pak už jsou další volby, když uděláte něco, co občanům nevyhovuje, tak s tím jste skončili, peněz máte, abyste mohli vyměnit, já nevím, dvacetinu veřejného osvětlení za rok, možná, kdo ví...

To jsou obvykle odpovědi starostů a starostek. Zaprvé máme spoustu problémů, veřejné osvětlení není tak důležitý problém, není tak velký, lampy svítí, nic moc do nich investovat nemusíme, když tak se nějaká vymění a podobně. Co teď přibývá v té době covidové, pocovidové, doufejme, je, že jsme velmi limitováni tím, že na něco stát, Evropa, kdokoli dotace dává, tam napřeme svoje síly, protože za jednu korunu tam udělám za dvě, za tři koruny. Tam, kde dotace neplynou, tak to dělám, jenom když opravdu musím, protože tam za jednu korunu udělám za jednu korunu.

Tady jsem napsal nějaká východiska. Přečtu to tady před sebou. Žádné rychlé řešení neexistuje. Obce a města nebudou mít nikdy peněz na to, aby nějak mohutně vyměnily veřejné osvětlení. Může se to dít třeba na sídlištích, tam, kde dožije jeden typ, vč. těch stožárů a vč. všeho, tam se tedy udělá větší výměna, ale obecně platí, že spíš se to řeší po ulicích a podobně, neřeší se to jako celá obec najednou. Obce řeší to, co lidé pociťují jako problém. Pokud se z toho nestane veřejný zájem, že je třeba s tím osvětlením něco dělat, to se bavíme samozřejmě nejenom o obcích, to se bavíme i o zákonech, o normách. To všechno je nějaká dohoda. Buď právní, nebo technická, ale je to dohoda, co považujeme za problém, jak ho chceme řešit, jaké tomu dáme hranice a podobně. Samozřejmě ta další věc je krátkodobost volebního období, které nám říká, primárně řešíme to, co můžeme vyřešit. A to čtvrté je, že obce řeší zase primárně to, na co jsou dotace, protože bohužel, jak jsem říkal, tam je to nejjednodušší.

Jestli chceme tady řešit světelné znečištění, já bych ho rád řešil, přestože teď mi bylo vysvětleno, že se mám bavit spíš o rušivém světlu, to je aspoň nějak popsáno, co to je, navrhuji, abychom změnili potřebu těch lidí. Bez toho se to nepohne. Já se omlouvám, když mám roušku, tak se mi občas mlží brýle, bez toho zase nevidím, co tam mám napsáno, takže je to takový dobrý kolotoč.

Samozřejmě ten zásadní narativ je, a ten důvod, proč jsme udělali veřejné osvětlení, ono bylo podstatně dřív než vozidla, možná nějaké dostavníky a podobně byly dřív, ale primárně se světlo, veřejné osvětlení nedělalo kvůli dopravě, ono se dělalo kvůli tomu, že to světlo bylo vnímáno jako něco, co umožňuje lidem lépe žít, zvláště v těch městech, pak to přešlo i do těch vesnic, co jim dodávalo pocit jistoty, bezpečí. Proto se to veřejné osvětlení dělalo. Mám tam příběh, jak vznikl Měsíc, abych trošku tu přednášku natáhl. Ona je to indiánská legenda. Slunce se udělalo ze střípků hvězd a pak si maminka jednoho Indiána stěžovala, že v noci ale není vidět. On se vydal taky na tu cestu po hvězdách, ale vždy když dostal střípek té hvězdy, položil ji do hlubokého vesmíru, tam se ten střípek ochladil, pak to nalepil na nějaký štít, a tím vznikl Měsíc. Pikantní na tom je, že ty Měsíce takto opravdu vznikly. Jsou to střípky z hvězd, atomy, chcete-li, které byly ochlazeny v tom hlubokém vesmíru, a ten Měsíc opravdu je složen ze střípků hvězd. Proto tvrdím, že potřebujeme nějaký nový příběh, něco, co těm lidem řekne, tohle chcete, tohle potřebujete. Protože dneska je doba taková, že ty dlouhé příběhy nikdo neposlouchá, potřebujeme i nějaké krátké heslo.

Tady je, o čem by podle mě ty příběhy měly být, protože já jsem tedy ještě Mléčnou dráhu v podstatě na vlastní oči neviděl, je to krásné, jak to tady promítáte a podobně, ale obávám se, že dokud to lidé neuvidí na vlastní oči, bude hrozně těžké jim tyto příběhy vyprávět, protože oni nevědí, o co přišli. Oni vždycky viděli těch pár hvězdiček a Měsíc, zvlášť když je v úplňku, ale tu hvězdnou oblohu moc nevnímají. Chýlím se ke konci.

Tady se omlouvám, ten snímek je nějak natažený, roztažený a podobně. Ale navrhuji nějaké heslo tohoto typu, já jsem si to googlil, byla nějaká iniciativa, vraťte mi hvězdnou oblohu, jenomže to je, vraťte mi, vy jste mi to ukradli, já to potřebuji, tak mi to vraťte... To je narativ špatný. Ale opravdu jestli chceme něco dělat s tím veřejným osvětlením, a už končím, musíme být přesvědčeni o tom, že je to potřeba řešit, musíme přesvědčit lidi, že je to problém, že s tím musíme všichni společně něco dělat. Pak nám můžou pomáhat ministerstva a obce a města a podobně, ale bez toho základu, že to lidé začnou vnímat jako problém, bez toho se obávám, že když se tady sejdeme za 20, za 30 let, budeme mít místo těch sodíkových výbojek a podobných LED, ale budeme o světelném znečištění říkat úplně to samé co dnes.

Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji panu Jiránkovi za jeho vystoupení. Jenom takovou drobnou poznámku si dovolím. Mimo jiné pracuji na Hvězdárně a planetáriu Brno, planetárium je úžasný stroj na vizuální zázraky, naše zkušenost je taková, že lidé si do toho sálu sednou, my na ten strop promítneme hvězdnou oblohu i s Mléčnou dráhou, všichni vydechnou úžasem, jak je krásná. Ale přitom se dávají na umělou náhražku, to není realita. Takže bohužel dnes Mléčnou dráhu uvidíte už jenom na umělých vizualizacích.

Dostáváme se k poslednímu bodu našeho veřejného slyšení, nebo k poslednímu příspěvku našeho veřejného slyšení, to je na téma Potřebné kroky k efektivnímu řešení světelného znečištění (stavební zákon, technické normy, EIA atd.). K tomuto bodu vystoupí Vladislav Smrž, náměstek ministra životního prostředí.

Vladislav Smrž:  Dobré odpoledne, pane předsedo, páni senátoři, paní senátorko, doufám, že vás po obědě neuspím, zkusím v těch 10 minutách shrnout, co už bylo řečeno, říci, co my můžeme udělat jako jednotlivci, co by měl udělat stát, kraj nebo obec pro to, abychom eliminovali ty negativní složky světla, abychom si naopak užili těch pozitivních.

Bylo tady řečeno, že je strašně důležité, že my jako lidé, živočichové, rostliny potřebujeme strašně moc střídání světla a tmy, jsme na to nastaveni po miliony let. Co je taky důležité, je ten kontrast mezi tou nocí a tím dnem, je potřeba mít velký rozdíl mezi tmou a světlem, které máme v noci. Bohužel, my si ten den ničíme tím, že sedíme v takovýchto místnostech, posloucháme přednášky o světelném znečištění, potřebujeme k tomu životu ve dne světlo, to modré světlo, které na nás svítí, ale naopak ty noci si ničíme tím, já jsem nechal mobil na stole, já jsem vám chtěl něco ukázat, ty noci si ničíme tím, že zíráme do těch displejů mobilů, koukáme na ty televize, displeje našich notebooků, nebo chodíme ven se procházet na pivo a svítí na nás různé světlo právě v noci.

Dozvěděli jsme se taky, že nejnebezpečnější z pohledu lidského zdraví, biodiverzity organismů v noci je modré světlo, resp. modrá složka světla. Za zhruba 20 let, co je vymyšlena, nebo 25 let, co, jak říkal pan Medřický, Japonci vymysleli modrou LED, začínáme používat LED svítidla pro osvětlování. Začali jsme je používat velmi nevhodně. Teď se ten trend naštěstí otáčí. Když říkám nevhodně, asi existují i vhodné. O tom tady mluvili mí předřečníci. Tu vhodnost modrého světla pro nás pro laiky, já jsem taky laik, když si jdu koupit do Ikey žárovku, poznám podle čísla, které se jmenuje náhradní teplota chromatičnosti, označuje se v kelvinech, my říkáme, že pro to dnešní svícení 2700 kelvinů a nižší je relativně vhodné. Čím nižší, tím lepší. To samé platí pro venkovní prostor. Co můžeme dělat pro to my, jako jedinci, abychom si zlepšili to naše noční prostředí doma, je, že si nastavíme na těch našich mobilech noční režim, který umožňuje potlačení té modré složky. To samé umí už téměř každý notebook, bohužel to neumí televize. Vyměníme si žárovky, resp. si tam necháme ty žluté žárovky, nebo si koupíme žárovky, které jsou teplé, nebudeme si v koupelně svítit takovým tím ostrým bílým světlem. Ale pak jdeme ven, jdu na pivo s kamarády, já se omlouvám panu Jílkovi, my jsme se o tom bavili, jdu po tom Vršovickém náměstí tam u nás, pere do mě 5000 kelvinů z veřejného osvětlení, sednu si do té hospody, po cestě, to je to město, na mě svítí ty nevhodně nasvícené objekty, reklamy apod. Tady už jako jedinec nic neudělám, tady to už jenom můžu vstřebávat. To samé je, když sedím doma a svítí mi to do okna. Tady už musí zasáhnout stát, tady musí zasáhnout kraj nebo ta municipalita.

Za poslední dobu nebo za ty roky, co se zabýváme světelným znečištěním v rámci meziresortní pracovní skupiny, zaznamenáváme mnoho stížností občanů na to, že jim svítí veřejné osvětlení, reklama do jejich bytů, do jejich zahrad, bohužel ne vždycky ty stížnosti lze dobře vyřešit, ne vždycky to obec chce vyřešit, nebo dokonce může vyřešit. Proto jsme založili meziresortní pracovní skupinu, která má za úkol to řešit, aby lidé nebyli obtěžováni nadměrně rušivým světlem, jak o tom hovořil před chvilkou pan kolega Žák.

Dovolte mi vrátit se k těm normám. Normy jsou skvělá věc, bohužel ty normy jsou, jak evropské, tak i některé české, velmi zastaralé v tom smyslu, že ne úplně plně reagují na nejnovější vědecké poznatky, ty hodnoty, které tam jsou, protože ten systém, myslím si, že je výborný, je tam krásně ta struktura nakreslená, bohužel oni úplně nereflektují ty nejnovější poznatky a ty hodnoty, které tam jsou, i ty maximální jsou poměrně vysoké na to, jak člověk a organismy jsou citlivé právě v noci na světlo.

My jako lidé si můžeme stěžovat, bohužel kdo si nemůže stěžovat, je příroda, proto jsme tady my, abychom ji uchránili, nejenom my z ministerstva životního prostředí, ale i z jiných orgánů. Nechceme, aby nám takhle svítila příroda, když jdeme do přírody, chceme tam jít v noci, chceme, aby tam byla tma. I když kdo z nás chodí v noci do přírody... Ale co je důležité, organismy, rostliny, živočichové, hmyz, potřebují tmu k tomu, aby mohli vůbec existovat. Pokud ji budeme takhle nasvěcovat, tak ji permanentně neustále plíživě, ale ničíme.

A co se povedlo, co se nám povedlo v rámci té meziresortní pracovní skupiny udělat... Vydali jsme příručku pro obce, která pomáhá obcím, pokud se rozhodne obec vytvořit nebo vyměnit veřejné osvětlení, jak to má udělat, aby veřejné osvětlení sloužilo lidem a neškodilo lidem. Povedlo se nám, resp. kolegům z ministerstva vnitra udělat metodiku, to je to žluté, ošklivé za mnou, k tomu, aby obce věděly, jakým způsobem mohou pracovat s institutem občanského zákoníku, který se jmenuje rušení nočního klidu z pohledu světla, nejen z pohledu hluku. Vytvořili jsme metodiku pro zpracovatele dokumentace EIA, když vznikají velké záměry, projekty, tak aby zde už nedocházelo právě na začátku v té projektové a přípravné fázi k tomu, že bude světlo negativně působit na přírodu a lidi. A co je důležité, za to děkuji kolegům z ministerstva pro místní rozvoj, je, že v návrhu nového stavebního zákona už se počítá i se světlem, resp. s jakýmikoli zářeními, vč. neionizujících záření, tak, že pokud mají negativní vliv na člověka nebo na přírodu, tak by měly být omezovány. Je tam, jak o tom mluvil pan Skála, i pravomoc stavebních úřadů toto vymáhat. Takže to si myslím, že je výborné. Pokud ta ustanovení stavebního zákona, tak jak jsou navržena v této oblasti, projdou, tak to bude dobře a dají stavebním úřadům jakousi pravomoc i toto regulovat a zvyšovat náš komfort žití ve městech.

Další věc je dotační. Opět děkuji panu Juránkovi za nahrávku na smeč. My jsme v předchozích letech společně s kolegy z ministerstva průmyslu a obchodu, taky za to díky, podpořili z dotací nějakých 700 projektů v oblasti veřejného osvětlení, tím se nám podařilo ušetřit nějakých 85 GWh elektrické energie, dali jsme na to necelých 600 mil. Kč. Budeme v tom určitě pokračovat. Tyto projekty v oblastech mimo CHKO, CHKO jsou podporovány 50 %, to znamená, za jednu korunu uděláte dvě, v oblastech národních parků je to dokonce 80 %, my v tom chceme pokračovat v dalších obdobích z evropských peněz. Teď se bavíme jenom o tom, jestli to bude zdroj, jaký zdroj evropských peněz to bude. Nicméně v tom budeme pokračovat. A co je důležité, chceme tam zahrnout i ty sloupy a vedení, aby to bylo pro obce maximálně komfortní.

Ještě podstatné je říct, že dotace na veřejné osvětlení, tak jak je máme nastaveny, právě respektují to, co tady bylo řečeno. To znamená, svítidla a veřejné osvětlení, jak se instaluje, musí svítit opravdu jenom dolů, nesmí vyzařovat nahoru, musí svítit teplotou chromatičnosti, která není lidem škodlivá a přírodě škodlivá. My jsme tam bonifikovali 2700 a nižší, tou bonifikací jsme zajistili, že naprostá většina těch projektů tuto náhradní teplotu chromatičnosti respektovala.

Co je ještě podstatné z pohledu veřejného osvětlení, že největší energetická úspora není paradoxně v tom, že vyměním sodík za LED, ale je v tom, že už ty nové systémy dokážou regulovat intenzitu osvětlení v průběhu noci, že třeba do dvanácti nebo do desíti svítím větší intenzitou, pak to postupně ztlumím, od půlnoci do čtyř, do pěti do rána svítím velmi málo, to oko si na to zvykne, já to skoro nepoznám. Pak zase zvyšuji intenzitu. V tom je ta největší potenciální úspora těch nových osvětlovacích systémů.

To byly dotační. My se samozřejmě, já to takhle přeskáču, učíme i z jiných zemí, kdy máme poměrně dobré kontakty ve Francii, Německu, Rakousku, Slovinsku nebo Chorvatsku. Zrovna nedávno se nám podařilo získat poměrně zajímavou právě technickou normu z Rakouska, která na rozdíl od některých těch evropských reaguje na nejnovější vědecké poznatky, my se budeme snažit ji dostat do české normalizační soustavy, tak, aby i v Čechách normy respektovaly nejen bezpečnost, nejen komfort lidí, ale i zdraví lidí.

Kde vidíme největší deficity? Určitě máme deficit vůči přírodě, máme zadán projekt do TAČR, tak, abychom spolu s předními českými vědeckými pracovišti byli schopni vypracovat studii, která nám řekne, jak konkrétně světlo působí na chráněné druhy a živočichy v ČR, a následně mohli, bavíme se o tom i na ministerstvu životního prostředí, protože už současný zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje možnost, jakým způsobem chránit přírodu i proti rušivému světlu, tak jakým způsobem to nastavit metodicky tak, aby orgány ochrany přírody byly schopny to uplatňovat a aplikovat ve svých rozhodnutích. Nejvyšší deficit z našeho pohledu je právě v oblasti lidského zdraví, v tom, že právě zákon na ochranu veřejného zdraví č. 258 z roku 2000 Sb. toto příliš nereflektuje, je potřeba, aby v oblasti lidského zdraví se udělalo více z pohledu negativního vlivu světla v noci a světelného znečištění na lidské zdraví.

Vladislav Smrž:  Když jsem mluvil o tom příběhu... Už poslední dvě věty... Zase jste mi nahrál, mě napadlo, vraťte nám noc, vraťte nám hvězdy, nebo, mami, vrať nám noc a vrať nám hvězdy. Protože když našim dětem vrátíme noc a hvězdy, tak jim zároveň vrátíme zdraví a vrátíme jim přírodu. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji panu náměstkovi za poetické zakončení tohoto odpoledního bloku přednášek. Nyní bude následovat diskuse. Připomínám, že doba jednotlivých vystoupení je omezena 5 minutami. Prosím vás o stručnost a dodržení času. Máme tady šest přihlášených do rozpravy. Jako první se přihlásil pan Tomáš Jílek.

Tomáš Jílek:  Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, předsedající, nebudu zneužívat toho, že už vystupuji podruhé, ale protože jsem vystoupil s takovým příspěvkem, který nebyl zcela konkrétní, který byl spíš reakcí na pocity z té debaty, která tady vznikla, tak jsem vám chtěl představit to, že v Praze jsme se snažili najít nějaký rozumný kompromis boje s rušivým světlem a s negativními dopady, zejména těmi environmentálními. Chtěl jsem vám tady představit takové čtyři hlavní statementy, které Praha v podstatě při obnově veřejného osvětlení v tuhle chvíli realizuje.

My se tedy držíme toho, že důsledně obnovujeme veřejné osvětlení s teplotou chromatičnosti v rozpětí od 3 do 4000 kelvinů, s náhradní teplotou chromatičnosti. Vedli jsme tady i v kuloárech tu debatu, zejména Petr Žák je odborníkem na měření a na to, jestli těch 300 kelvinů, kterými se liší 2700, z čehož se stává jakási dogmatická hodnota, a 3000 kelvinů, zdali je to vůbec v reálných podmínkách měřitelné. Co v podstatě tím vyjadřujeme, pokud se obracíme na výrobce a vycházíme z jejich údajů. Máme samozřejmě dominantní dnes sodíkové osvětlení, jenom pro zajímavost, když se bavíme o energetických úsporách, průměrná hodnota pražského svítidla dnes na těch 135 tisících svítidlech je 80 wattů. Tam když se potom budeme bavit ještě o dopadech náhradních teplot chromatičnosti pod 3000 kelvinů, tak se také budeme muset bavit o energetické účinnosti svítidel, protože čím budeme nutit LED svítidla svítit v podstatě v teplejších odstínech, tím bude klesat jejich energetická účinnost.

Mám tady ještě takovou poznámku, že bychom se samozřejmě měli dívat na celkovou udržitelnost soustav, protože je třeba si uvědomit, že pokud se ve velkém budou používat dvousystémová svítidla, pracující se dvěma teplotami chromatičnosti, budou obsahovat významně větší množství elektroniky. Za dobu LED svítidla vyměníme minimálně třikrát, za dobu jeho životnosti, ten řídící prvek jako driver.

A my samozřejmě musíme se dívat i na to, jakou produkci CO2 tím vybudíme na celou dobu životního cyklu té technologie, takže tady se hodně pořád bavíme o tom, co se má pořizovat a co se má stavět, ale bylo by třeba se podívat i na předpokládané životnosti a předpokládanou spotřebu náhradních dílů, protože ty soustavy, když se podíváte na soustavy se sodíkovým osvětlením, tady s námi budou ještě desítky let. My jsme ve velmi dobré komunikaci s ministerstvem životního prostředí, ale s panem náměstkem se neshoduji v tom, že my si nemůžeme dovolit zavádět technologie na základě nejnovějších vědeckých poznatků. My si můžeme dovolit zavádět technologie, které jsou ověřené, osvědčené, v rámci českého zákona o veřejných zakázkách jsou dlouhodobě soutěžitelné. V tak velkých soustavách, jako má například Praha, musíme přihlížet zejména k udržitelnosti v horizontu desítek let z hlediska servisu takových soustav.

Jak už jsem tady říkal, my důsledně reagujeme na všechny stížnosti na rušivé světlo, všechny ty jednotlivé případy, jsou jich skutečně zatím pouze desítky za rok, tak důsledně měříme, a v případě, že jsou opodstatněné, samozřejmě měníme svítidlo, případně měníme jeho polohování, ale ukazuje se, že buď je to tím, že české normy jsou zatím natolik benevolentní, nebo se ukazuje, že soustavy nejsou v tak katastrofálním stavu, jak je zde tvrzeno, ale skutečně těch objektivních zjištění rušivého světla podle českých technických norem, případně evropských technických norem jsou jednotky kusů za rok. To je poslední část mých poznámek k dnešní debatě.

Je otázka legislativní, Praha je dlouhodobě lídrem iniciativy pro založení Asociace správců veřejného osvětlení, ať už jako oborovou organizací, jejímiž členy budou městští správci, případně přímo municipality, tak jak jsem měl možnost objet Českou republiku a mluvit se správci velkých světelných soustav, v rámci statutárních měst zejména, tak skutečně roztříštění norem do celé řady legislativních předpisů, ať už je to stavební zákon, zákon o pozemních komunikacích, tak zde, a tím ten svůj příspěvek zakončím, asi vyvolává poměrně oprávněnou otázku, zdali by problematika veřejného osvětlení, rušivého světla, jeho dopadů, jak technických, tak environmentálních, neměla být řešena speciální legislativou, to znamená, jestli by, myslím si, že je to správná poznámka na půdě tohoto legislativního orgánu, jestli by nemělo být uvažováno o vzniku lex specialis, tedy zákonu o veřejném osvětlení. Závěrem mi dovolte ještě jednou poděkovat Senátu ČR a pánům senátorům a paní senátorce za uspořádání tohoto setkání.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji, druhý v pořadí se do diskuse přihlásil pan Hynek Medřický.

Hynek Medřický:  Já si takhle zvednu roušku, aby se mi nemlžily brýle. Já jsem blíženec, to znamená dva v jednom. Teď tady nemluvím za člena skupiny pro tmavou oblohu, ale teď tady mluvím za sebe, za Hynek Medřický. Jak pan Jílek v prvním svém vystoupení řekl, ekonomická realita a kvalita života... Pokud ekonomická realita brání tomu, aby se dávala svítidla, která mají vysokou teplotu chromatičnosti, tak to je radši neměňte vůbec, protože to, co se vyměňuje, já vidím dnes a denně, chodí mi stížnosti lidí, kteří nemají kam se odvolat, jim to vadí. A že to nesplňuje normy, to je jedno, těm lidem to vadí. Když někde bude nějaký rohlík, který vám nebude chutnat, on splní normy, prostě vám nebude chutnat, těm lidem to vadí, tak s tím něco dělejte, protože to chodí jako jednotky... Říkáte, že jsou desítky stěžovatelů. Já si pamatuji, když Pavel Sněhota na konferencích říkal, že má 2 stěžovatele za rok. Je dobře, že už jich je 10 nebo 20 nebo 50. Až jich bude 100 nebo 1000, to je důkaz, že to těm lidem vadí. Prostě v noci je přirozené svítit málo světlem, které je oranžové. A to těm lidem vadí, oni neví, proč jim ty reflektory vadí. Tady se mluvilo o 3500 K/m2, měsíc, my jsme nedávno měřili semafor, který má 3000 kelvinů. Teď si spočítejte, kolik na zelenou těch semaforů ve městech je. To jsou měsíce každou noc. Měsíc takhle silně svítí ale jenom dvanáctkrát do roka. Je to signál pro rozmnožování živočišné říše. Člověk už je tedy z toho vymaněn. Ale my se musíme, je 21. století, všechny normy a všechny vyhlášky jsou starší než 2000. Teprve v roce 2001 George Brainard zjistil, které vlnové délky nejrychleji snižují hladinu melatoninu. V roce 2001, v té době ještě nebyl známý receptor, oni to hledali i v podkolenní jamce. To znamená, to, že v oku máme nějaké vnitřně senzitivní melanopsinové gangliové buňky, tak se ví teprve dlouho po tom, co byly vytvořeny normy, které mají čísla, která neodpovídají 21. století. Je třeba se zaměřit na snížení teploty chromatičnosti v místech, kde se udělaly osvětlovací soustavy, které mají katalogové označení denní světlo. Už jenom logicky, když se něco jmenuje denní světlo, tak to asi nemá svítit v noci. Prostě denní světlo je na den a noční světlo je na noc. Když se podíváme, jak naposledy svítilo slunce, tak svítilo oranžově. A prosím, používejme světla, která odpovídají přírodě. My sice můžeme úplně přesně si to vypočítat, ale já mám jinou zásadu. Je lepší mít přibližně pravdu, než se úplně přesně mýlit. To, že se mýlíme, zjistíme, až když už může být pozdě. My zasahujeme svícením do třeba hmyzí populace. A to, že jsme vymlátili z Evropy medvědy a vlky, to byla špička potravního řetězce, ale dneska zasahujeme do základů. National Geographic věnoval letos v červnu 24 stran úbytku hmyzu. V roce 2018 přesně 36 stran světelnému znečištění. Takže když už se to projevuje na celosvětové úrovni, když firma Apple, asi by se neměla jmenovat značka, ale dobře, tak má zčervenání displeje v noci automaticky, tak asi na tom něco bude. Takže já bych byl rád, kdyby se všichni, a teď se vymlouvají jedni na druhé. Výrobci světel říkají, že projektant dal do osvětlovací soustavy tak vysokou teplotu chromatičnosti. Projektanti se zase vymlouvají, že nejsou nízké teploty chromatičnosti ve svítidlech. Například, řeknu tu firmu, je to Siteco, tak má 2200 kelvina s vyšší účinností než 100 lumenů z wattu. Takže ano, taky jsem to tady říkal ve své prezentaci, existuje rozdíl mezi studenými zdroji a teplými zdroji, který může být i třeba 30 nebo 50 %, ale to je jenom nastavení norem, těch číslíček, které tam máme, abychom snížili osvětlenost tak, aby ty osvětlovací soustavy svítily tak, aby to svítilo tomu uživateli, uživatel je chodec, ne řidič, protože už nejezdíme na koni, ale máme auta, která mají přední reflektory, takže není třeba suplovat veřejné osvětlení na ulicích, když auto má své přední reflektory. V ČR je 6 milionů vozidel, a kdybychom počítali jenom, že jich vyjede 10 % denně, za rok je to 219 milionů cest. Při těch cestách bohužel 540 lidí nedojede domů. To je, když se kácí les, lítají třísky. Prostě pokud chcete mít nulu, nesmí se jezdit auty.

Hynek Medřický:  Pardon. Když 219 milionů cest je a 500 lidí nedojede, samozřejmě nechci, aby to znělo cynicky, každý jeden život je tragédie, ale 218 milionů lidí domů dojede. Ale příroda se bránit nemůže. Ona nám to možná jednou spočítá, ale to už nebudeme moci vrátit zpátky. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji. Další do diskuse se přihlásil pan Michal Bareš.

Michal Bareš:  Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající, jsem rád, že se téma světelného znečištění opět dostalo na půdu Senátu a že se o tom opět mluví. Já jsem prapůvodcem té příručky pro šetrné osvětlování, která byla nedávno vydaná ministerstvem životního prostředí. Díky tomu, že jsem se do toho pustil, tak jsem se stal v některých kruzích poměrně populární postavou, občas to i slyším a cítím v mailech a podobně. Já bych rád řekl jednu věc.

My, konkrétně já třeba, tak jsem astronom, takže tady zastupuji obor, který by měl mít k tomu tématu osvětlování poměrně daleko. Já vám můžu říct, že my astronomové, ale třeba i kolegové biologové nebo lékaři nebo ochránci životního prostředí, my nejsme šťastni za to, že se musíme tímhle tématem zabývat, opravdu ne. My bychom rádi dělali svoji práci a věnovali se tomu svému oboru. Byli bychom rádi, kdyby profesionálové v oboru osvětlování a projektanti a designéři a firmy, které to mají jako náplň svojí práce, se tím primárně zabývali, aby oni přicházeli s tím, jak udělat osvětlení takové, aby bylo šetrné k lidem i k přírodě, aby to nikoho neobtěžovalo. Aby se sami zajímali, jestli to, co instalují, a to, co doporučují, a to, co prodávají, náhodou někomu nevadí. Pokud ano, tak aby přišli s řešením, které bude efektivní a které bude využívat těch moderních poznatků. Bohužel v poslední době je to, já se tím zabývám 15 let, až v poslední době vidím náznaky takového přístupu, protože doteď to byli právě ti astronomové, hvězdáři, ti biologové nebo lékaři, ochránci, kteří s tímto tématem přicházeli a kteří museli píchat do vosího hnízda, aby se tím vůbec někdo zabýval, protože se neustále řešila ta technická stránka, ta funkční stránka osvětlení. Jestli mají řidiči dost těch luxů, jestli mají ty candely na metr čtvereční, bezpečnost a normy, ale to, jestli to vadí té přírodě nebo lidem, kteří žijí v okolí, tím se nikdo nezabýval. S tím tématem nepřišli bohužel profesionálové z oboru osvětlení, ale právě ti lidé, kterým to nějakým způsobem vadilo v jejich činnosti.

Bylo tady řečeno, že provozovatelé se snaží mít všechno podle těch norem a podle legislativy, když to nesplňuje české technické normy, tak se to svítidlo vymění, přesměruje nebo se to řeší nějak jinak. Já můžu říct jenom to, že v české legislativě není žádná opora pro opravdu efektivní řešení toho rušivého světla nebo světelného znečištění, to se tak říká, česká legislativa, ale skutečně tam není žádný prostor pro to, jak by se obyčejný člověk mohl bránit. Ano, jsou technické normy, kde jsou nějaké limity, ale je to nekonzistentní. Limity pro veřejné osvětlení nejsou v normě pro veřejné osvětlení. Existují nějaké limity v normě pro osvětlení pracovních prostor, ale není to v normě pro veřejné osvětlení. Ty normy, ty limity, které tam jsou, jsou strašně vysoké, to nikoho nechrání. Ty normy úplně opomíjejí to spektrální složení toho světla, které... Kdysi byly jenom sodíkovky, oranžové světlo, dneska se to mění, každý dává LED. To spektrální složení je úplně jiné, a to v těch normách vůbec není.

To, jak se člověk může bránit, to je velice složité. Ti lidé, když je něco obtěžuje, tak se snaží to nějak řešit. Já vám můžu říct jednu věc, já jsem pátral po kontaktech na správce a provozovatele sítí veřejného osvětlení ve velkých městech. Téměř každé město má web, kde jednoduše během pár vteřin najdete kontakt, kam máte zavolat nebo napsat, když je nějaká porucha, když něco nesvítí. Ale najít kontakt, když vám něco vadí, to je téměř nemožné. To je to, proč těch stížností ti správci dostávají tak málo, protože lidé neví, kam se obrátit. Ano, oni se obrací na nás, na náš mail a na náš web. Volají nám a ptají se: Co máme dělat, kdo nám pomůže? A my můžeme odpovědět: Bohužel, dnes vám nemůže pomoci vůbec nikdo. Protože od toho dává ruce pryč hygiena, stavební úřady, Česká inspekce životního prostředí. Nikdo se tím nechce zabývat, protože jak jsem říkal, v té legislativě ani v těch normách efektivní ochrana před tím rušivým světlem, ani před tím světelným znečištěním není.

Ještě mi tedy dovolte jednu poznámku. Já jsem se díval na web nedávno právě Technologií hlavního města Prahy. A tam bylo takové heslo: Praha svítí, i když vy spíte. Tak dokud budeme mít takováto hesla, tak je zřejmé, že ten mindset, to nastavení toho vnímání toho, co je užitečné a efektivní, a to, co je zbytečné, tak nás čeká opravdu ještě dlouhá cesta, než dojdeme k tomu, abychom svítili efektivně, účelně, to znamená jenom tam a jenom těm uživatelům, kteří to potřebují, abychom nesvítili zbytečně. Protože to světlo, které do toho nočního prostředí vnášíme zbytečně, to škodí. To škodí lidem, to škodí živé přírodě a to škodí třeba i tomu, že lidé, astronomové jako já, potom nemohou provozovat tu svoji činnost, protože oblohu prostě nevidí. Protože se svítí, i když lidi spí. Mně to přijde zbytečně. Tak s tím něco udělejme. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji. Čtvrtým přihlášeným do rozpravy je Pavel Suchan.

Pavel Suchan:  Pane předsedající, dámy a pánové, zareaguji prostřednictvím předsedajícího na příspěvek Jiřího Skály, respektive Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení. Potvrdil bych a podpořil bych dvě jeho části. První část je to, že skutečně už dlouhodobě dochází k dialogu, ať už na půdě ministerstva životního prostředí nebo s námi iniciátory toho, jak říkal před chviličkou kolega, dělejte s tím něco, a myslím, že Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení se snaží najít ten kompromis a to řešení. Ostatně jsme to viděli na té přednášce, takže za to velmi děkuji.

Veřejné osvětlení je alfa omega našich diskusí, ale není to jediné osvětlení. My musíme mluvit o venkovním osvětlování. Veřejné osvětlení aspoň, byť možná špatně sem tam někdy, slouží pro nás, pro lidi, používáme ho, ale zmínka padla ještě na sjezdovky a v reakci na sjezdovky, byl tam takový ostrý námět, zakažme tedy svícení sjezdovek, myslím, že by to v této komoře a asi v žádné komoře neprošlo takhle radikálně, ale věnujme se obecně venkovnímu svícení. My tak trošičku, i my sami to děláme, máme ten klacek a honíme ty technické služby, které svítí aspoň trošku pro nás obyvatele, ale věnujme se takovým zdrojům světla, jako jsou průmyslové areály, sportoviště, parkoviště, benzinové pumpy, které výrazně poškozují naši akomodaci oka, výrazně znevýhodňují nás třeba oslněním. Zásadním způsobem, ještě větším než veřejné osvětlení, přispívají ke světelnému znečištění.

Pak bych měl opět prostřednictvím pana předsedajícího reakci na pana Jílka z Technologií hlavního města Prahy. Pro mě je to zcela nepřijatelný přístup. V prvním jeho příspěvku zazněla výzva na kompromis mezi ekonomikou, kvalitou života a životním prostředím. Kompromis vůči životnímu prostředí nikdy nehledám. Já bez toho hmyzu tady za 20, za 50 let nebudu. Čili jestliže teď něco neuděláme, jestliže teď si řekneme, tak třídit budeme jen do 20 metrů, tak mi dodejte další kontejner, protože já tu plastovou lahev dál neponesu... Kompromis vytvářet vůči životnímu prostředí je naprosto mimo rámec moderního současného řešení. Ekonomiku jistě, nepochybně, ale kvalitu života já vnímám zcela jinak. Já ji nevnímám tak, že potřebuji ve čtyři ráno mít celé město osvětlené, kdybych náhodou jednou za rok, což se mi tak povede, šel z baru. Já tu kvalitu života mám v tom, že světlo z Prahy, které je vidět v atmosféře klidně 100 kilometrů daleko, neuvidím, že mi tam nebude vadit to pražské světlo, že budu mít jistotu, že je směrováno a v průběhu noci tlumeno, tak jak má. To je moje kvalita života. Možná ještě bych k tomu přidal, aby v té Vltavě za těch 20 let byly pořád ty ryby, protože jste viděli v příspěvku prostřednictvím pana předsedajícího, docentky Bendové, jako jsou ryby ohroženým druhem. Čili kvalitu života vnímáme někde úplně jinde než v tom svítit po celou noc a naplno. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji. Pátým do rozpravy se přihlásil Radim Václavíček.

Radim Václavíček:  Dobrý den. Moje poznámka, příspěvek bude spíš technického charakteru, pokud možno bez emocí. Například uvedu, že v posledním roce se mě na jedné přednášce jeden ze starších posluchačů zeptal: Jak s tím snížením toho světelného znečištění? Jaké hodnoty si má asi představit, o kolik to potřebujeme snížit, aby už to bylo dobré, nebo jaké cíle si máme klást? Jestli by stačilo nějakých třeba 10 nebo 20 %. A já, protože se analýzou těchhle čísel a hodnot při měření světla zabývám už asi taky, podobně jako kolegové, přes 20 let, nechtěl jsem být příliš krutý, což často bývám.

Tak jsem decentně se mu snažil a opatrně naznačit, že těch 10 – 20 % bohužel je prakticky k ničemu, i když snahy si cením. On tak jako pokýval hlavou a říkal: Hm, já jsem to tušil, bohužel.

Tady chci připomenout, že na straně energetiky, našeho systému evropského vzdělávání, řízení státu ekonomickým způsobem, fungujeme a přemýšlíme lineárně. Počítáme procenta, procenta jsou typickým nástrojem pro jakousi lineární logiku, lineární matematiku, ale příroda a živé organismy, tak jako řeším příjemce toho světla, to světlo dělám pro nějaký organismus, na konci kterého má mít užitek vizuální, musím uvažovat tak, jak ten příjemce s energií nakládá. Ten senzor, ten biologický, nefunguje lineárně. Tam se prostě pohybujeme v nějakých exponenciálních škálách nelineárních. To znamená, nějaká změna plus minus tři, čtyři, pět procent pro ten biologický systém prostě je většinou nulová změna. Když my dneska tady odejdeme, já to světlo, ať už ho snížím nebo zvýším tu intenzitu tady o 20 % a vy pozítří přijdete, nemáte šanci poznat, že se tady něco změnilo z hlediska světla.

Ovšem některé podniky, které hlídají energetické hodnoty a hlídají peníze, samozřejmě uvidí velký skok. Zůstane jim na účtu o 20 % více peněz nebo o 15 %. To se mnozí poplácají po zádech. Ovšem pro mě, z hlediska toho výsledku, když mluvíme o světelném znečištění, tak 20 % prostě je nic. Sice nechci vás zrazovat od těch snah, ale abyste tušili, jaké ty změny musí nastat, například když máme někde instalace 40 luxů osvětlenost, smysl má uvažovat o změně třeba 5x dolů na 8 luxů, to je 5x, ne o 20 %, takže zkuste se nad těmito věcmi jaksi zamyslet. Není to lehké, uvažovat v těch nelineárních systémech, jenom na to upozorňuji. Není to jednoduché a nejsou to malé úkoly, nejsou to malé výzvy. 10, 20 % nám nebude stačit. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji. Další je Petr Baxant.

Petr Baxant:  Dobrý den ještě jednou. Nevím, kde začít. Je to mnohem déle než na 5 minut, ale já si myslím, že my bychom se měli zamyslet nad tím opravdu jako lidé, nejenom jako technici. Jako politici máte možnost nějakým způsobem rozhodnout jako lidé, a nejenom jako ti, kteří jsou nastaveni normami, nějakým systémem, který někdo někde rozhodl. Já tady mám poznámku o tom, jak se nám do toho míchají ty normy a zákony.

My jsme se na něčem domluvili, nebo respektive skupina určitých lidí, určitých odborníků se na něčem domluvila. Jak velká ta skupina byla a na čem se domluvila a jestli s tím souhlasila jiná skupina, je vždycky otázka. Nechci uvádět příklady, ale vždycky se najde někdo, komu se to nehodí. Může ta skupina být malá, ale může být také hodně velká. Malá skupinka se domluví na tom a druzí, velká většina, je musí poslouchat. Já mám někdy pocit, že tady opravdu malá skupinka se na něčem domluvila a ta velká skupina to musí poslouchat a přijmout. Když se podívám jenom na normy, respektive fotometrii, jako základ, nějakou, řekněme, fyzikální metodu měření, ta stojí na velmi, velmi vachrlatých základech. To není o tom, že měříte délku, váhu, hmotnost, čas. Světlo je velmi, velmi komplikovaná veličina. To skutečně není jako vzít tento ovladač, tady ho posadit a říct, že je tady nějaká osvětlenost. My se tady bavíme o kelvinech, bavíme se tady o luxech, bavíme se tady o kandelách na metr čtvereční, ale můžu vám říct, že ani po jednom semestru výuky světelné techniky ti studenti neví, o čem mluvím. My tady máme o něčem rozhodovat. Já bych věřil těm, kteří skutečně na tom pracují desítky let na ústavech, na výzkumech a říkají nám tvrdá fakta jejich opravdu seriózní práce. Ne tomu, že prostě my si myslíme. My si můžeme myslet, co chceme, ale realita je taková, jakou vidíme. Zkuste si sami projet autem a podívat se, kolik máte, jak máte znečištěné přední sklo. Kolik tam napočítáte toho hmyzu. Zkuste si sami, kolik napočítáte doma hmyzu u rozsvícené lampy. A jestli tedy ta lampa nepřitahuje hmyz, tak je to potom v pořádku. Ale já mám zkušenost, že přitahuje.

Já bych moc rád, než mi čas vyprší, požádal bych vás, politiky, senátory, kohokoliv, abychom mohli vyzkoušet, co to udělá, když zhasneme. Třeba na hodinu, na dvě, na tři, když dokážeme jednu noc nesvítit, bude to paráda. Možná bude ČR předsedat Evropské unii, je to v plánu, a možná můžeme světu ukázat, že dokážeme žít chvilku bez světla. Já nechci, aby se zhaslo definitivně a ode dneška, od zítřka už se nesvítilo vůbec, ale má opravdu smysl svítit, když spíme? Kdo z vás spí a má rozsvícený celý dům? To není ekonomické, ani logické. Kdo z vás má doma zvířata, tak nejspíš ví, co to je, když se střílí ohňostroje. Taky bychom asi nebyli rádi, kdyby se střílely ohňostroje celou noc nebo celý rok, pořád. Ohňostroj je nějaká zábava pro určitou skupinu lidí a hromadě dalším lidem vadí, ale přesto střílíme. A se světlem, my máme v podstatě světelnou show 365 dní v roce. Ulice jsou prázdné, lidi chtějí spát a my svítíme. Já bych apeloval na to, aby potřeba svítit byla opravdu navázaná na lidi, na tu veřejnost. Veřejnost není prázdné náměstí, veřejnost jsou lidé, kteří na té ulici jsou. Ne to náměstí, protože je podle normy zařazené do nějaké třídy. To náměstí si můžete zařadit, kam chcete, ale když tam nebudete mít lidi, je zbytečné tam svítit. Takže já si myslím, že v době, kdy normy vznikaly, asi nikoho ani nenapadlo, že budeme mít technologie, že si můžeme za pár korun pořídit každý čelovku, auta, která mají ty miliony měsíců nebo cd/m2 na předním světlometu, že se bavíme o době, kdy, když Edison vymyslel nebo patentoval žárovku, ta žárovka vyráběla 1 lumen z 1 wattu. Pak se to zvedlo na nějakých třeba 13, 20 a dneska ta LED má 200 lumenů z wattu, ty nejlepší, ale pak se bavíme o tom, že nám vadí, že jenom 100 lumenů, že už to je blbé tedy, že už to bude ekonomicky nezajímavé. Ale prosím vás, je to pořád stokrát více než ta Edisonova žárovka. On do toho šel i za tu cenu. My bychom měli jít taky za tu cenu, že to vyzkoušíme a že nám to něco přispěje, takže já si myslím, že tady nemluvíme jenom za lidi, ale skutečně jako lidé, inteligentní bytosti, v podstatě někdo, kdo by měl zastávat všechny, nejenom mého souseda nebo moje děti doma, že bych měl zastávat i toho svého psa nebo i svého komára, který mě možná v noci obtěžuje, ale on tady asi má stejná práva na život, jako my. Mravenci, včely, tohle jsou všechno věci, které sice nejíme každý den, ale oni pro nás pracují 365 dní v roce. Pracují, i když my možná spíme. A to si myslím, že je důležité si uvědomit.

Petr Baxant:  Děkuji za pozornost a přeji, ať jsou vaše rozhodnutí správná.

Senátor Jiří Dušek:  Do rozpravy se také přihlásil pan náměstek Smrž.

Vladislav Smrž:  Pan kolega Jílek odešel, ale vyvolal evidentně emoce, i u mě vyvolal emoce. My jsme se o tom bavili na chodbě. Praha instaluje osvětlení 3000 a 4000 K, 4000 už je hodně bílé, to si schválně někdy zkuste. My říkáme, že bychom byli rádi, že taková ta kompromisní hladina je 2700 K, to už škodí, ale ne tolik jako ty 3 nebo 4 tisíce. A pokud říkáme, že to je z důvodu toho, že to má větší životnost, mám nižší náklady na pořízení a mám menší CO2 stopu, pak se ptám, pro koho to veřejné osvětlení dělám. Jestli to dělám proto, abych ušetřil náklady, nemusel to měnit tak často a neměl tak velkou CO2 stopu, tak jak říká tady kolega, tak to radši nedělejme, protože jsem si myslel doteď, že to veřejné osvětlení je pro lidi. Ne proto, abych měl nižší náklady.

A jako protiargument uvedu dvě fakta. Jedno je, že tu CO2 stopu, už jsem to říkal v tom mém příspěvku, můžu snížit nejvíce tím, že právě reguluji tu intenzitu svícení v průběhu noci, a tím ušetřím mnohem více, než když tam dám pětitisícové svítidlo, které má sice větší efektivitu z pohledu energetické účinnosti, ale škodí mi. Kdežto když začnu regulovat intenzitu osvětlení v průběhu noci, ušetřím mnohem víc a bude spokojen i tamhle kolega Sochor z MPO, který sbírá ty petajouly za ČR, protože do roku 2030 máme 468, Láďo? Nebo 482 petajoulů ušetřit... Tak nějak je to. 465. To je jeden argument.

Druhý argument, že ta svítidla 2700 a nižší nejsou v takovém objemu na trhu, ten si dovolím vyvrátit, protože my jsme za 2 roky s našimi dotacemi z MPO vyměnili nebo obce vyměnily díky našim dotacím nějakých 28 tisíc svítidel, z nichž většina je v té hranici 2700 a nižší, takže argument, že ta svítidla na trhu nejsou, není pravdivý. Ta svítidla na trhu jsou.

A třetí poznámku si dovolím, že tak dělá i celá Evropa, mi bylo řečeno. To je možné. Já když jsem se ptal v Evropské komisi, kdo řeší problematiku světelného znečištění a působení světla na přírodu a lidský organismus svých kolegů na DG Envy, což je takové to srdce komise, které řeší životní prostředí, tak mi bylo řečeno, že nikdo. Takže to jenom obrázek toho, jak se Evropská komise staví ke světelnému znečištění. Děkuji.

Senátor Jiří Dušek:  Také moc děkuji za reakci a poslední přihlášený je Milan Plíhal.

Milan Plíhal:  Ještě jednou děkuji. Já bych jenom v krátkosti řekl pár postřehů k tomu, co tady padlo. Jenom abychom nemystifikovali sami sebe, a i veřejnost, teď využiji prostřednictvím pana předsedy oslovení k pár příspěvkům, jenom abych to doplnil nebo vysvětlil.

Padlo tady od pana náměstka Smrže, že zejména efektivita je ve stmívání. Jako technik bych spíš řekl správností návrhů světelné soustavy, a to stmívání je bonusem k tomu všemu. Zároveň tedy je potřeba také mít vždycky na mysli to, že stmívání můžeme využít jenom tam, kde můžeme přetřídit komunikaci o nějakou úroveň na úroveň nižší. Takže to jenom pro přesnost z tohoto hlediska.

Pak bych tady měl dva postřehy. Ten postřeh jeden je z hlediska úbytku hmyzu, ano, je to důležité téma, je potřeba se jím zabývat. Za sebe, myslím si, že i za všechny, za téměř celou populaci možná, můžeme být rádi, že máme vědce, kteří se tím zabývají, ale také je potřeba říci, že světlo není jedinou a hlavní složkou k úbytku hmyzu, ale je jednou ze složek. Jedna z těch složek, která je spíš menší, ale to neznamená, že se tím nemáme zabývat, zabývejme se tím, ale daleko větší složkou, která má vliv, a viděl jsem závěry úbytku hmyzu na takovém koláči, jak se to projevuje, kromě pesticidů a zemědělství a podobně atd., tak se tam právě vyskytuje i globální oteplování, a to je právě zase to CO2, dle mého technického názoru, takže ta CO2 stopa by nás měla při návrhu světelné soustavy zajímat úplně stejně relevantně jako světelný smog, jako jakákoliv další jiná složka, tak jak jsem říkal v tom předchozím příspěvku. Tolik tedy k tomu, co jsem chtěl okomentovat, abychom někoho nemystifikovali a abychom měli ten náhled jednotný a konzistentní. Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji. Protože se už nikdo do rozpravy nehlásí, tak rozpravu ukončuji. Musím říci, že celé veřejné slyšení velmi bedlivě sledovala moje kolegyně, paní senátorka Anna Hubáčková, kterou nyní požádám o nějaké závěrečné shrnutí. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, pane předsedající, děkuji vám všem za přítomnost. Mám hromadu papírů, ale nelekněte se, přečtu jenom první větu, možná. Nebo dvě. S rostoucí prosperitou získává pojem světelného znečištění nové rozměry i v naší krajině. Přesvícené životní prostředí přináší problémy přírodě i lidem. Cituji z článku, který vznikl na základě semináře, diskuse mne a mých kolegů v roce 2008. Tehdy jsme reagovali, já jako tehdejší pracovnice oblasti životního prostředí, na to, že z legislativy zmizel pojem světelné znečištění, který se tam dostal v roce 2002 v zákoně o ovzduší a možná chybí. Je 12 let pryč.

Co za tu dobu se stalo? Svítíme ještě více, oslňujeme ještě více, máme mnohem více znalostí, mnohem víc výzkumů a je mnohem víc lidí, jak vidím, které to zajímá. Jistěže světlo není jediným zdrojem zkázy a zhouby našeho národa nebo našeho lidstva. Musíme ve všem uvažovat synergicky a jakýkoliv kousek, který se podaří vyřešit, je správný.

Děkuji mému kolegovi, panu senátorovi Duškovi, že otevřel tuto debatu na půdě Senátu. Je pro mě motivací se k tomu tématu více vrátit, protože za sebou mám mimo oblasti péče o krajinu a životní prostředí profesně už i starosti starostky. Mé působení ve starostování a právě zkušenosti například s veřejným osvětlením do toho také vnáší i pro mě, možná i pro tuto debatu další zkušenosti. Jednou z nich je, nestačí osvěta, nestačí vzdělávání, nesmí se pominout, ale skutečně musí jít cestou určitých regulativů a norem. Já, jako starostka, jsem čelila tlaku našich zastupitelů: Proč neměníš veřejné osvětlení, když jsou na to dotace? Protože jsem nevěřila LED, v té době ještě ne tak úplně, nebylo takové to rozebrání spektrálního znečištění a podobně. Doteď je v naší obci nemáme, ale nejsem už starostkou a nyní zastupitelé tlačí, budou se dávat dotace: My chceme to LED osvětlení.

Děkuji tímto panu náměstkovi životního prostředí, že vznikla krásná, jednoduchá příručka. Doporučovala bych, aby ji každý žadatel dostal. Samozřejmě, že motivem pro mě musí být, a zase, teď ta synergie, nejenom, tady jsou důkazy, co máte dát do výběrových řízení, ale proboha, my musíme jít i do těch zákonů o veřejných zakázkách, aby ekonomika nebyla tím hlavním, za co my pořizujeme a vyměňujeme. Vždyť ne všechno levné je prospěšné.

Tady jakési vodítko už existuje. Kdyby se to dostalo do metodiky těch žádostí, budu ráda. To, co má žadatel, aspoň co můžeme ovlivnit veřejný sektor, tak ať má aspoň takové parametry, které co nejméně ubližují. Slouží, ale co nejméně škodí.

Děkuji vám všem za velice úžasnou debatu, pro mě hodně odborně obohacující. Doufám, že se nám podaří posunout určité podněty i dál, mezi ostatní senátory. Doufám, že i ještě dál do nějakých regulativů. Mnoho z nás bude reagovat z toho běžného života jenom na to, že to tak kdosi chce.

Neumí si vysvětlit: To je v můj prospěch. On radši koupí ten špatný jogurt, když je za 3 koruny, ne ten výborný za 13. Takže skutečně ty regulativy potřebujeme, já se za ně přimlouvám, i když současně jsem ten, který by chtěl se domluvit na rozumné úrovni cestou dohody, cestou podání ruky, ale ne vždy to tak jde. Moc vám děkuji za vaši účast. Shrnutí dáme dohromady ještě s panem senátorem Duškem, další pokračování bude, že to shrnutí s určitými doporučeními předložíme senátorům a pokusíme se posunout dále. V této oblasti všechno dlouho trvá, ale neznamená to, že nás to odradí. Děkuji vám.

Senátor Jiří Dušek:  Také děkuji kolegyni. Na závěr připomínám, že z tohoto veřejného slyšení bude vyhotoven protokol se všemi vystoupeními a prezentacemi a bude k dispozici na internetových stránkách Senátu. Můžete také stále ještě posílat nějaké písemné návrhy a stanoviska na email schillerovas@senat.cz. Ze všech těchto informací potom připravíme s kolegyní podklady pro kolegy a kolegyně senátory a senátorky a také členy vlády. Děkuji vám za účast a veřejné slyšení končím.

(Jednání ukončeno v 14.21 hodin.)