Těsnopisecká zpráva z 19. veřejného slyšení Senátu
19. veřejné slyšení Senátu na téma "Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů"
konaného dne 23.06.2020

(Jednání zahájeno v 9.32 hodin.)

Senátor Lumír Kantor:  Vážení přítomní a milí hosté, děkuji vám za to, že jste se zúčastnili tady tohoto veřejného slyšení Senátu. Já vás všechny vítám a děkuji, že jsme to stihli, i pracovníkům Senátu, děkuji za to, že jsme to stihli v podstatě ve velmi zkrácené době. A také díky velké účasti, protože my jsme na tom začali pracovat před nějakými pěti šesti týdny a v normálních dobách veřejné slyšení, příprava trvá klidně také 2 měsíce minimálně. Východiskem pro toto veřejné slyšení byl, alespoň pro mne, dopis epidemiologů, který stručně hodnotil situaci, která byla v tom velikém kvasu na začátku nebo spíš ke konci už, ale na začátku spouštění chytré karantény, dále i vlastní zkušenost z fakultní nemocnice v Olomouci z krizového štábu. Taky ale vzácná zkušenost z legislativního procesu, z procesu legislativní nouze, který tady teď ještě probíhá a pořád ještě neskončil a přináší s sebou různá překvapení téměř na poslední chvíli, což ale patří asi k této věci. Také moje návštěvy na krajské hygienické stanici nebo na krajských hygienických stanicích, konzultace s paní hlavní hygieničkou a přirozeně kolegy. My jsme si vědomi toho, že se jedná o nesmírně složitou věc a že se toto veřejné slyšení odehrává velmi krátkou dobu, v podstatě ještě od neukončené epidemie. A na druhé straně tady máme situaci, kdy přechází karanténa 1 do karantény 2 v těchto dnech. A taky vycházíme z toho, že je lepší zabezpečení dat je důvěra. Ovšem v této rozpolcené společnosti jsou ty příkopy nedůvěry velmi hluboké, a proto chceme přispět se Senátem Parlamentu České republiky mimo jiné i k tomu vyjasnění některých věcí, které tady jsou. Zaprvé jsou to věci kolem epidemiologie jako takové, jako vědního oboru, jako praktického oboru, popelka epidemiologie, která dřímala nenápadně s tou svojí prací dennodenní a drobnou, která dřímala, tak teď momentálně od dejme tomu 1. března velmi výrazně se zviditelnila. Jistěže nechtíc. A zvýraznila se její role. A tam vznikají právě další nějaké věci, které by bylo dobré si vyjasnit. A dozvíme se během programu a hlavně prvního bloku o tom, s čím se počítá do dalších měsíců a roků. A potom máme věci, které budou v druhém bloku a které se týkají situace kolem průchodu dat mezi státním a soukromým sektorem, průchodu dat o tom, kam vlastně jdou některé údaje, které epidemiologové třeba sbírají, kdy bude ten systém, případně když vznikne nebo vznikl, aktivován a kdy bude deaktivován. A kdo ho spouští a tak dál, a tak dál. Těch otazníků bude dost, my jsme se na to poctivě chystali tady s panem senátorem Fischerem a panem senátorem Žaloudíkem. Takže se těším na diskusi a děkuji všem zúčastněným i řečníkům za to, že jste přijeli. Já bych jenom ještě se zmínil o pravidlech, protože veřejné slyšení má svá pravidla, je to 19. veřejné slyšení Senátu na téma pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů. Konání tohoto veřejného slyšení schválil Senát svým usnesením číslo 441 na 24. schůzi Senátu 11. června 2020. Navrhovatelem byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Můj návrh na toto veřejné slyšení výbor pro zdravotnictví a sociální politiku schválil o týden dříve 100 % hlasů. Veřejné slyšení, institut upravený zákonem č. 107 z roku 1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, určený k projednání určité otázky způsobnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace o projednávané otázce. Institut veřejných slyšení či parlamentních anket je typickým snad pro všechny druhé komory. Smyslem je otevření parlamentní tribuny vedle poslanců a senátorů také zástupcům odborné občanské veřejnosti. Nemá jít o přednášení stanovisek institucí či organizací opatřených mandátem, nýbrž o slyšení těch, kteří mají k situaci co říci. Senát stanovil několik základních okruhů, kterým by se rád spolu s vámi věnoval a ke kterým budou předneseny příspěvky. Jednací řád stanoví, že veřejného slyšení se účastní pozvaní znalci a další osoby, které mohou podat informace o projednávaných otázkách. Tyto osoby mají přístup do jednacího sálu, mají právo vystoupit v rozpravě k projednávané otázce a mohou podávat písemné návrhy a stanoviska k nim. Senát stanovil již dříve zmíněným usnesením, že účastníci veřejného slyšení se hlásí do rozpravy písemně. Písemné přihlášky, které vám všem byly rozdány, prosím předejte službám. Rozprava bude probíhat dvakrát, po první části, po prvním bloku. A pak po vystoupení druhého bloku, druhé skupiny řečníků. Hlaste se tedy, prosím, do rozpravy ke konkrétnímu bloku.

Při udělování slova upozorní předsedající dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu jej předsedající udělí. Ve rozpravě se prosím neobracejte na ostatní řečníky přímo, případné dotazy na ně vzneste prostřednictvím předsedajícího. Z celého jednání bude pořízen zvukový a stenografický záznam, který bude sloužit jako podklad pro pořízení protokolu, v němž budou uvedeny úplné texty vystoupení v rozpravě a písemně podané návrhy a stanoviska všech účastníků. Protokol bude zveřejněn na internetových stránkách Senátu. Prosím tedy z vás ty, kteří mají písemná stanoviska nebo návrhy a přejete si, aby se staly součástí protokolu, o jejich předání službám. Pouze pro úplnost připomínám, že pořádkové pravomoci předsedajícího podléhají vedle senátorů i všichni další účastníci veřejného slyšení, nevyjímaje ani osoby na galerii pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků. Chci vás hned v úvodu pořádat o jednu laskavost. Vzhledem k tomu, že se všichni neznáme jménem, prosím vás, abyste se do rozpravy v průběhu celého veřejného slyšení hlásili písemně a u řečnického pultu řekli své jméno. Na úvod předesílám, že pro vystoupení jednotlivých řečníků byla usnesením Senátu stanovena doba 10, respektive myslím ve dvou případech 15 minut, na vystoupení v rozpravě maximálně 5 minut. A ještě jednu praktickou informaci. V prostoru vpravo vedle jednacího sálu je možné si v bufetu zakoupit drobné občerstvení, jsou tam k dispozici toalety a s pauzou na kávu počítám v 11:15 včetně malého občerstvení. Já bych považoval toto jednání za zahájení, ještě předám slovo panu předsedovi Senátu, panu Miloši Vystrčilovi, v úvodním slově. A tak děkuji, jestli se pane předsedo ujmete?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, senátoři, kolegyně, kolegové, dámy a pánové. Já jsem rád, že vás mohu přivítat na půdě českého Senátu na veřejném slyšení, jak tady říkal můj kolega, pan předseda zdravotního výboru Lumír Kantor. Veřejná slyšení jsou jakousi obdobou zasedání pléna Senátu v tom smyslu, že jim Senát dává velký význam a počítá se s tím, že závěry, které z veřejného slyšení vzejdou, by měly být využity ve prospěch České republiky, ve prospěch občanů České republiky, a že jsou tady projednávána závažná témata. Proto vám všem, kteří jste pozvání přijali, chci velmi poděkovat, rovněž děkuji svým kolegyním a kolegům, kteří se dnešního slyšení zúčastní. Já na úvod si dovolím jenom říci to, že v rámci pandemie nebo toho období, kdy se všichni obáváme koronaviru, mi to občas připadalo, jako kdybychom stříleli na běžící cíl. To znamená, že ta připravenost na ten boj s pandemií nebyla příliš veliká. A pokud jsme připraveni byli, tak se dokonce dle mého názoru stávalo, že ty regule a ta pravidla, která byla obsažena například v některých zákonných, případně i podzákonných normách, mám tím na mysli třeba statut ústředního krizového štábu, nebyly dodržovány a nebyly uplatněny. A tím pádem byly používány jiné nástroje, které jsme ad hoc vymýšleli. A potom ta účinnost těch nástrojů ad hoc vymyšlených někdy může být velmi dobrá a někdy nikoliv. A já to dnešní veřejné slyšení vnímám tak, že bychom se měli pokusit se na některé věci na základě zkušeností, které máme, dopředu připravit. A jedna z těch zkušeností, kterou dnes máme a měli bychom si na ni řekněme udělat nějaký názor je, že jak nakládat s daty, které jsme schopni získávat, tak, aby byly ve prospěch ochrany zdraví České republiky nebo zdraví občanů České republiky, a zároveň abychom neohrozili soukromí. Je to věc, se kterou se v demokratické společnosti naštěstí ještě pořád setkáváme, to znamená, setkáváme se s tím rozporem mezi tím veřejným zájmem a tím právem na soukromí, obě dvě jsou to vlastně základní lidská práva, ochrana zdraví a ochrana soukromí, a my teď bychom měli najít optimální model, jak je skloubit tak, aby bylo pokud možno co nejlépe chráněno veřejné zdraví a zároveň co nejlépe chráněno soukromí jednotlivých obyvatel. To, co vlastně my tady budeme dělat, je, že budeme stanovovat asi nějaké základní podmínky a pohledy na to, jak by takový test proporcionality, jak se tomu říká obecně, měl vypadat. Já věřím, že vy tady k tomu svými příspěvky a svými názory na to, jak bychom do budoucna měli postupovat, významně přispějete. A věřím, že český Senát potom splní tu roli, že třeba bude schopen formulovat i na základě toho dnešního veřejného slyšení jakési základní postuláty nebo základní principy, jak bychom do budoucna k takovým věcem měli přistupovat, abychom nestříleli na běžící cíl, ale abychom třeba některé věci měli dopředu připraveny. A pokud je máme dopředu připraveny, tak abychom je potom skutečně dodržovali a nedělali věci úplně jinak, než někteří, kteří tomu opravdu rozumí, vymysleli a stanovili. K tomu vám přeji plodné a úspěšné dnešní jednání. Ještě vám všem jednou děkuji za účast, děkuji svým kolegům, pánům senátorům Fischerovi, Žaloudíkovi a Kantorovi, za to, že to veřejné slyšení v rekordně krátké době připravili, protože to není vůbec jednoduché. A řekl bych, že tepová frekvence Senátu se v poslední době zvýšila na dvojnásobek nebo možná i na trojnásobek, jsem za to rád a věřím, že se tomu dokážete přizpůsobit. Děkuji a přeji zdar dnešnímu jednání.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji, pane předsedo, že jste nás poctil návštěvou a vydržíte co možná nejdéle, uvidíte. Já bych dále ještě, požádal o slovo pana předsedu, senátora Pavla Fischera, předsedu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, dámy a pánové, milí přátelé. Je mi ctí před vámi vystoupit, protože je to pro nás první příležitost, jak hodnotit a jak sdílet zkušenosti z té krize, kterou jsme prošli a kterou ještě procházíme. Je to příležitost vyhodnotit a také stanovit doporučení. Jsem rád, že tady je Armáda ČR. Ona nám svou přítomností totiž připomíná, že šlo skutečně o strategický šok, ze kterého se vzpamatovávají země Evropské unie i Severoatlantické aliance a ze které budou vyvizena ponaučení pro mezinárodní spolupráci a, vůbec na prvním místě, pro ochranu zdraví obyvatel. Bude nás zajímat proto, jak probíhala spolupráce v rámci celého systému: sběrná místa, krajské hygienické stanice a jejich terénní pracoviště, praktičtí lékaři, laboratoře, nemocnice. Jak fungovala samospráva a státní správa, jak fungoval meziresort, protože budeme dnes mluvit především o Ministerstvu zdravotnictví, ale dobře víme, že kdybychom tady měli pozvat všecky resorty, tak budeme sedět až do zítřka. Jak probíhala spolupráci krajů mezi sebou? Podařilo se, aby krajské samosprávy neměly mezi sebou slepá místa? Věděly krajské hygienické stanice v jednom kraji o tom, co se dělo u sousedů? Jak probíhal vlastně reporting z terénu a jak, na základě jakých informcí, se připravovalo potom rozhodnutí? Má stát dostatečnou autoritu pro to, aby prosadil priority, které musejí být závazné pro všechny? A to nejenom pro státní aktéry, ale i decentralizovaná pracoviště, a dokonce i soukromé firmy. Jak vůbec probíhala spolupráce se soukromými firmami? Těch otázek bude celá řada. Jsem proto rád, že nás je tady taková pestrá směsice. A to dobře víme, že řada těch, kteří do toho mají mluvit a mají co říci, sem ještě přijde. Respektive se možná ani na ně nedostane. Bereme to totiž jako první příležitost k tomu vyhodnotit to, co jsme prožili, a stanovit zlepšení a doporučení do budoucna.

Ta doporučení mohou být nejenom v oblasti legislativní, ale především organizační. Jak je to u nás vůbec s autoritou státu? Co nám ukázal ten zápas s nebezpečím pandemie? Zdravotnictví u nás prošlo fantastickou proměnou za posledních 20 let. Jak se daří prosazovat státní autoritu tam, kde je třeba pracovat ve velmi těsné spolupráci? No a nakonec, a bylo to již zmíněno, jak to bude s našimi osobními daty? Evropské společnosti poté, co prošly zkušeností teroristických útoků v minulosti, doslova ukrojili část svobod svým občanům. Podařilo se to od té doby vrátit nazpátek? Podobně se můžeme ptát na zkušenost po této pandemii: jak se projeví tato pandemie na soukromí a na svobodách občanů? A to proto, že demokracie přeci závisí na férovém nakládání s osobními daty občanů. I proto jsme rádi, že tato problematika bude také zastoupena na dnešním veřejném slyšení, protože prostor svobod začíná tam, kde mají lidé právo rozhodovat o tom, co o nich stát nebo autority nebo soukromé společnosti budou sbírat, a co občané naopak nechtějí, aby se o nich shromažďovalo. Proto jsme rádi, že jste tady. Ve hře je bezpečnost občanů, bezpečnost institucí tohoto státu, a také jejich nezávislost. A protože je na pořadu dnešního jednání témat více než dost, ještě jednou - vítejte v Senátu, těšíme se na rozpravu.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji. A my se teď vystřídáme s panem profesorem Žaloudíkem, senátorem, aby se ujal řízení první části veřejného slyšení.

Senátor Jan Žaloudík:  Dobré dopoledne, vážené dámy, vážení pánové, já děkuji panu předsedovi za poctu být tady umístěn centrálně, což většinou je nezáviděníhodná pozice. A přesto si toho předmsrtně užiji v roli vyvolávače. Určitě by mi to působilo trému, kdybych tady s sebou neměl dva nepřihlášené zahraniční účastníky, nesporné osobnosti, a to Louise Pasteura a George Orwella. Myslím si, že mezi těmito dvěma tady poběží ta polemika. Teď bych si dovolil poprosit, protože se nám omluvil pan ministr, jako první pan ministr Vojtěch, neboť má naléhavé úkoly spojené s vládnutím a parlamentem, takže asi hned přistoupíme k druhé, a řekl bych z hlediska hygieny a epidemiologie první osobě státu, a to je paní doktorce Rážové, která nám řekne o plánovaných změnách a potřebách epidemiologické služby. Chytrá karanténa 2.0 v garanci útvaru hlavního hygienika Ministerstva zdravotnictví. A jak se stanoveno tím řádem, připraví se pan kolega Dušek o zajištění epidemiologické služby. Prosím, paní doktorko.

Jarmila Rážová:  Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych v první větě chtěla omluvit našeho pana ministra, který se nemůže zúčastnit dnešního veřejného slyšení z důvodu toho, že plní opravdu svoji funkci poslance a zúčastňuje se jednání o naprosto zásadním zákonu, a to je o státním rozpočtu, takže mám tady vlastně tu část, která se týkala toho, co měl říkat pan ministr, tak já nevím, jestli si mohu dovolit něco z toho přečíst?

Senátor Jan Žaloudík:  Prosím, dovolte si to, paní doktorko. Dovolte si cokoliv uznáte, Senát je vám otevřený, je to vaše instituce.

Jarmila Rážová:  Děkuji. Takže k připravenosti České republiky na případné další epidemie a něco málo k Chytré karanténě 2.0 v garanci již Ministerstva zdravotnictví. Takže tím výchozím prvkem připravenosti a reakce na hrozbu epidemického šíření infekčních nemocí je funkčně nastavený systém surveillance. Ten v České republice je založený na získávání analýzy a sdílení dat o výskytu infekčních onemocnění. Již tradičně je velmi dobře zpracován a aktualizován v návaznosti na šíření nových nebo znovu se objevujících infekcí. Tento moderní vlastně koncept v České republice vypracoval vlastně významný český, mezinárodně uznávaný epidemiolog, pan profesor Ražka. Je založen systém na velice úzké a legislativně, a to podtrhuji, legislativně definované spolupráci terénních epidemiologů a dalších pracovníků orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy převážně krajských hygienických stanic, ale také Ministerstva zdravotnictví, mikrobiologů, klinických a praktických lékařů, pracovníků Státního zdravotního ústavu a dalších expertů napříč řadou dotčených odborností. Co se týče připravenosti na epidemie a moderního plánování, tak ta historie v ČR sahá někam k roku 2001, kdy byl na základě poznatků vlastně s pandemií chřipky, které v 20. století zasáhly lidstvo, byl ministerstvem zdravotnictví vypracován první pandemický plán, který řeší nebo řešil připravenost a reakci státu na pandemické šíření nové varianty chřipkového viru. Na základě pak dalšího vývoje poznatků o epidemiologii, klinice, léčbě některých infekčních onemocnění v souvislosti se změnami v přístupu stěžejních mezinárodních vlastně expertních uskupení, jakými je Světová zdravotnická organizace a pro nás, kteří žijeme v regionu evropského, tak Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí. A v neposlední řadě na základě dosavadních předběžných zkušeností ze současné pandemie COVID-19 je nutné konstatovat, že využitelnost toho stávajícího pandemického plánu, který byl celkem čtyřikrát aktualizován, naposledy v roce 2011, přestože v té době svého vzniku po ptačí chřipce naznačoval ambice pro svoji aplikovatelnost i při pandemiích vyvolanými jinými infekcemi než chřipka, má řadu limitací. A z těchto důvodů a vlastně v kontextu i požadavků na zpracování typových plánů podle metodiky Ministerstva vnitra a generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, která byla vydaná v návaznosti na úkol stanovený usnesením vlády v roce 2016, č. 369, k analýze hrozeb pro Českou republiku, aktualizovalo Ministerstvo zdravotnictví vlastně typový plán epidemie hromadné nákazy osob, který byl vydán v roce 2013. Tento typový plán následně byl nebo měl být a nebo je rozpracováván do podmínek jednotlivých krajů. Tady si dovolím jenom vsuvku, těžko říci z mé pozice, jak je to v kterých krajích rozpracováno, ne všechny kraje si typový plán epidemie daly, zařadily jakoby do svých typových plánů v rámci krizového řízení. Ve Středočeském kraji, protože stále ještě jsem na pozici ředitelky krajské hygienické stanice středočeského kraje, tento plán byl rozpracován do podmínek a pracuje se na něm ještě. Tak co se týče, v současné době je ještě pak připravován u nás typový plán epidemie, jakoby novela hromadné nákazy osob, který bude respektovat původní metodické zadání generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. A zároveň zohledňovat dosavadní poznatky získané právě z řešení současné pandemie onemocnění COVID-19. A to jak z toho pohledu globálního, tak i na základě zkušeností, které jsme v ČR získali v předchozích několika velmi akčních měsících. Tento typový plán aktualizovaný bude mimo jiné rozlišovat několik úrovní rizika ohrožení veřejného zdraví a související škálu aktivovaných kapacit a činností, které se budou dotýkat důležitých aktérů v systému reakce na epidemické šíření COVID-19 v ČR.

Zároveň je budován nový systém připravenosti a reakce orgánů ochrany veřejného zdraví na hrozby pro veřejné zdraví, v němž bude mít vlastně klíčovou strategickou roli systém chytré karantény, označené 2.0, který v současné chvíli již je v gesci Ministerstva zdravotnictví. A tento systém vlastně v řadě prvků navazuje na projekt Chytré karantény 1.0, který vznikal v době nouzového stavu za naprosto mimořádné situace s cílem v co vlastně nejkratším možném čase vytvořit nové jednotné nástroje, které by napomohly orgánům ochrany veřejného zdraví při rychlém dohledávání kontaktů, ale i v plánování rozvolňování opatření na základě analýz a predikcí dalšího vývoje. V rámci nově budovaného systému je nezbytné systémově nastavit mimo jiné také výkon epidemiologického zpravodajství směrem k vnitrostátním subjektům, já si vlastně nepromítám, tak já se omlouvám. Já tam některé ty věci mám, abyste to nemuseli tak psát, omlouvám se. To je ono. Takže k vnitrostátním subjektům, který bude monitorovat a analyzovat události s potenciálem pro ohrožení veřejného zdraví v České republice a který bude garantovat související komunikací, ke které je Česká republika zavázána na základě vlastně mezinárodních předpisů a legislativy Evropské unie, jedná se tady o některým z vás dobře známým mezinárodním zdravotnických předpisům Světové zdravotnické organizace a rozhodnutí 1082 z roku 2013, o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách. V zájmu tedy plného funkčního nastavení Chytré karantény 2.0 a v kontextu potřeby zajištění připravenosti a reakce na hrozby na veřejné zdraví budou vlastně relevantně zohledňovat míru globalizace, tedy se ukázalo jako nezbytné posílit útvar hlavního hygienika na Ministerstvu zdravotnictví, a to tak, že se zřídí pohotovostí centrum pro veřejné zdraví v podobě samostatného oddělení v přímé řídící působnosti hlavního hygienika České republiky. A tento projekt, Chytrá karanténa 2.0, byl schválen, jak asi všichni víte, usnesením vlády č. 576 z 25. května. A v současné chvíli naplňujeme jednotlivé implementační kroky k jeho zajištění. Tady končí ta část, která byla pro pana ministra. A já budu pokračovat to, co jsem měla nebo mám připravené dále.

Bude v podstatě tím, že hlavním krokem přechodné fáze, která vlastně je nastavena až do 30. června, tak je vlastně z dočasného centrálního řídícího týmu COVID, který řídila Armáda ČR a já jí za to velmi děkuji, protože spolupráce v době těch nejhorších dnů byla naprosto skvělá, přestože jsme nejdříve měli třeba trochu třecích bodů, ale nakonec opravdu vytvořil se tým, který je naprosto, byl nezbytný a vytvořil spoustu velmi užitečných nástrojů pro lepší informovanost a pro možnost z centra řídit některé věci a také mít informace o tom, co se v jednotlivých krajích děje. Což se teď vlastně by mělo přenést směrem k nám. Tento stálý útvar, tedy to pohotovostí operační centrum, by mělo převzít činnost centrálního řídícího týmu. A současně s tím by měly být připraveny podmínky a nástroje pro případné využití jejich základní struktury. A o další podpůrné týmy z řad odborníků. A to znamená jak právě i armády, tak Akademie věd, v laboratorních zejména kapacitách, ale naší výzkumné základny, tím myslím Státní zdravotní ústav, ale i dalších odborných vysokých škol a dalších subjektů. Co se týče stávajícího stavu realizace Chytré karantény 1.0 a zároveň otevřené oblasti, které je nutné převést do standardních nástrojů, bude projekt zaměřen na splnění 3 hlavních cílů, čímž bude vybudován vlastně, měl by být tedy vybudován dostatečně operativní, flexibilní a standardní nástroj na zvládání zdravotních hrozeb v oblasti ochrany veřejného zdraví. A tady se nejedná, tak jak je tedy to rozhodnutí č. 1082 z roku 2013, nejenom o hrozby biologické, ale o environmentální, chemické, radiační a vlastně kombinované hrozby s dopadem na veřejné zdraví. Za hlavní cíle Chytré karantény 2.0 já považuji dokončit tvorbu nástrojů, který 14-ti krajským hygienickým stanicím by měly pomoci dohledávat kontakty infikovaných nebo potenciálně infikovaných a vydávat protiepidemiologická opatření a vytvořit podmínky pro to, aby se šíření onemocnění udrželo pod kontrolou. Vytvořit tak nástroje a ICT infrastrukturu schopnou po určitou dobu provádět rychlé dohledávání kontaktů s cílem zamezit šíření infekčního onemocnění za využití standardních nástrojů, jako je nařízení karantény či izolace, popřípadě pokud bude vyvinuta očkovací látka nebo v případě jiných infekcí pokud je vyvinuta očkovací látka, tak zabezpečení očkování proti danému onemocnění. Druhým cílem by mělo být zvýšení efektivity a výkonnosti systému na úroveň zvládání situace i při nárůstu onemocnění o několik set pacientů denně a dohledávání tisíců kontaktů po celém území státu či přeshraniční spolupráce. A třetím cílem vybudovat základ infrastruktury pro období vzniku krizové situace a vyhlášení krizového stavu, kdy do systému budou muset být zapojeny další subjekty, které se budou podílet na zvládání epidemie velikého rozsahu nebo jiné zdravotní hrozby, kdy infrastruktura a personální posílení navrhované v rámci projektu Chytrá karanténa 2.0 slouží zároveň jako posílení Ministerstva zdravotnictví a krajských hygienických stanic i právě pro případ jiné významné epidemie nebo jiného plošného ohrožení obyvatelstva. Za klíčové oblasti lze považovat a považujeme dohledávání rizikových kontaktů, jejich izolování, což je vlastně zásadně v kompetenci krajských hygienických stanic, pak je to systém testování, kdy jedním naprostým předpokladem je standardizace a digitalizace toku dat ve zdravotnických systémech a implementaci jednotné e-žádanky u všech poskytovatelů zdravotní péče, budování systémů a procesů testování v ohniscích nákazy s využitím mobilních odběrových týmů, primárně postavených na zdravotnické záchranné službě s možností posílením o vojenské nebo mobilní odběrové týmy Armády ČR. A implementace laboratorního informačního systému COVID forms a COVID do laboratoří, které nesplní podmínky napojení do jednotného informačního systému. Co se týče dat a centrálního monitoringu, tak je tady jedním z úkolů, na kterém se v současné chvíli velmi intenzivně pracuje a budou o tom mluvit jak pan profesor Dušek, tak zcela určitě pan generál Procházka, a asi o některých dalších nástrojích, takzvaných doplňkových v tomto projektu Chytrá karanténa i zástupce NAKIT, já tady ještě pan ředitele Dzurillu nevidím, ale bude o tom hovořit i tom, hlavně on. Předávání vlastně informací o činnosti jak odběrových míst, laboratoří a KHS prostřednictvím COVID forms, tam na tom promítaném slidu je to ta, jenom obrázek toho, jak ten COVID forms vypadá a jaké informace nám pro to operativní řízení a přehled vlastně poskytuje, jak v laboratořích, tak KHS a samozřejmě pod každým tím uvedeným údajem jsou další údaje, nedávala jsem je na obrázek, myslím si, že se tím budou dál zabývat kolegové.

V automatizovaném napojení COVID forms na laboratorní informační systémy a v době epidemie kovid vytvořené regionální informační systémy pro řízení testování a laboratorních vyšetření odebraných vzorků a potom převzetí a rozvoj COVID forms application na rozvoj epiDashboardu, což je další nástroj. Vývoje nových online pracujících analytických a vizualizačních nástrojů zejména zaměřených na analýzu trendu pro častou identifikaci rizik. Jednak rizik regionálních, rizik pro vybrané profesní kategorie a aktivity a rizik pro zranitelné skupiny obyvatelstva a pacientů. Co je asi důležité, v podstatě velká část, a dotýká se to tedy epidemiologické služby, a to je to, že jedním z úkolů, který ministr zdravotnictví a Ministerstvo zdravotnictví dostalo za úkol, je personální posílení kapacity systému orgánů ochrany veřejného zdraví, a to zejména krajských hygienických stanic. Zde se vlastně podařilo navrhnout systemizaci tedy služebních a pracovních míst v orgánech ochrany veřejného zdraví v počtu 137 na krajské hygienické stanice, které a priori je určena pro posílení míst odboru protiepidemickém na krajských hygienických stanicích. Zároveň jedno místo prakticky na každé krajské hygienické stanici je na odbor nebo oddělení IT s tím, že se jedná o IT pod služebním poměrem, tedy ten, kdo zajišťuje vlastně kybernetickou bezpečnost a zároveň má i na starosti ochranu osobních dat přímo v krajských hygienických stanicích. A další zbylá místa jsou vlastně určena nebo systemizována do jiných, konkrétně víceméně dvou odborů sekce ochrany a podpory veřejného zdraví na každé krajské hygienické stanici, a to zejména odboru hygieny výživy a předmětu běžného užívání a hygieny dětí a mladistvých, neboť pracovníci z těchto odborů v běžné činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví se podílejí i na epidemiologických šetřeních například alimentárních epidemií nebo výskytu a ohnisek nákazy s alimentárním původem, takže jsou to vlastně, a tento návrh je daný tím, aby se posílily vnitřní kapacity krajské hygienické stanice pro vlastně chvíli, kdy stoupá počet případů a je potřeba rozdělit ty kapacity tak, aby kvalifikovaní epidemiologové, tedy pracovníci toho protiepid odboru, se zabývali případem a jeho kontakty, a ti druzí mohli navolávat a kontaktovat a pracovat, protože jsou to vesměs zdravotnictví pracovníci, tak mají právo pracovat s citlivými daty ze zákona č. 258 tak, aby mohli navolávat kontakty a dohledávat je. Zároveň ještě jsem zapomněla, jedno místo je i také pro posílení odboru právního nebo oddělení právního, správního, neboť tam je úvaha v tom, že kolegové z odborů protiepidemického by měly právě dělat protiepidemická šetření. A kolegové právníci budou vydávat právě rozhodnutí o karanténě, případně izolace, takže tam jsme cílili i na toto posílení.

Co se týče, já se omlouvám, já mám brýle tady. Jo, tak součástí systemizace, která včera byla vlastně schválena na jednání Vlády ČR, tak je i navýšení rozpočtu pro provoz na krajských hygienických stanicích, jak pro polovinu tohoto roku, tedy od 1. 7. do 31. 12. 2020, v souvislosti vlastně s řešením a přípravou na kovid, na případnou druhou vlnu. A samozřejmě i pro rok 2021 na celých 12 měsíců. Počítáme také s navýšením provozních prostředků u Státního zdravotního ústavu a obou zdravotních ústavů, jak v Ústí, tak v Ostravě, s tím, že to je to laboratorní zázemí a nakonec i vědecká báze pro práci krajských hygienických stanic. A SZÚ i pro ministerstvo a naplňuje i některé role za ministerstvo vlastně v hlášení onemocnění směrem do EU a do WHO, což je pro nás, samozřejmě je to základní instituce pro hodnocení zdravotních rizik, což je pro nás velmi důležité. Pohotovostní operační centrum na Ministerstvu zdravotnictví by mělo čítat 12 lidí proti původně plánovanému celkovému počtu 17, ještě jsme udělali určitou analýzu a upravili jsme počet na 12 lidí s tím, že by to mělo vlastně monitorovat a včasně detekovat zdravotní hrozby. Byla bych velmi ráda, kdybychom získali kolegy nebo i mladé lidi, kteří mají ale už určité zkušenosti a samozřejmě vysokoškoláky tak, aby se vzdělanostní kapacita na Ministerstvu zdravotnictví posílila v této oblasti. A aby to byli lidé, kteří jsou vzděláni v oboru hygiena a epidemiologie včetně schopnosti provádět hodnocení biologických rizik, hodnocení environmentálních rizik a environmentální bezpečnosti, chemických rizik a související bezpečnosti, radiačních rizik, umějí krizovou komunikaci další z nich a jsou vzděláni ve statistice a v biostatistice. Je to nutné pro spolupráci, protože částečně data se nám opírají o činnost ÚZIS a i veškerá data o infekčních nemocech jsou vlastně zadávána do informačního systému infekčních nemocí. Pan profesor Dušek bude mluvit o naší představě národního hygienického informačního systému, který bychom rádi vybudovali. A zároveň státního zdravotního ústavu, kde právě pro určité hodnocení dat z pohledu epidemiologického je to ta další základna. Takže tam musíme mít odpovídající partnery. A proto asi těch 5 míst pro tyto oblasti jsme vlastně rozdělili, nedávali přímo do operačního centra, ale posilujeme tím kapacitu existujícího odboru ochrany veřejného zdraví, a to zejména oddělení epidemiologie, které na ministerstvu je. Zároveň oddělení hygieny obecné a komunální kvůli environmentálním rizikům a oddělení, které se zabývá chemickou bezpečností, takže to je takto vlastně, jo a zároveň, protože budeme hodně řídit i některá ekonomická rizika a posílení, vlastně jedno místo jde na oddělení ekonomické naší sekce, protože ona vlastně se podílí na řízení krajských hygienických stanic po stránce finanční a zajišťuje některé komunikace třeba s fondy Evropské unie a peníze na rozvoj toho systému. Tak to je asi v kostce přibližně všechno. Samozřejmě ochrana osobních údajů v rámci toho projektu je velmi hlídanou záležitostí, citlivou záležitostí a neopominutelnou záležitostí pro tuto práci. Pro nás je to o to jednodušší v některých aspektech, že máme ze zákona dáno právo pracovat s citlivými daty. A samozřejmě máme nastavena jak v systému na ministerstvu, tak na krajských hygienických stanicích ochranu osobních dat jak z pohledu obecného evropského nařízení, tak ale i to, co nám umožňuje zákon č. 258 a zákon na ochranu osobních údajů. Děkuji za pozornost. Jinak jsem...

Senátor Jan Žaloudík:  Paní doktorko, vám děkuji převelice za obě sdělení, i za pana ministra přednesené. A rozprava proběhne posléze, čili teď prosím již inzerovaného profesora Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací, o jeho 15minutovou přednášku – zajištění epidemiologické služby v gesci Ústavu zdravotnických informací a statistiky a prosím pana generála Petra Procházku, aby se připravil na tu další přednášku. Tak prosím, pane profesore.

Ladislav Dušek:  Vážený pane předsedo, vážení předsedající, dámy a pánové, já děkuji za pozvání, za možnost tady sdělit několik postřehů, poznatků, troufnu si říct, že nejenom exaktních, ale i osobních z té doby, kterou jsem prožil. Nevím, jak to zastihlo vás, mě to zastihlo, přesně si to pamatuji, nikoliv 1. 3., já jsem ještě slastně na ÚZISu vyráběl powerpointové prezentace z retrospektivně nasbíraných dat, to bych třikrát podtrhnul, a 5. 3. jsem byl povolán do akce, kterou jsem si nedovedl nikdy představit. Kde jsem v televizi měl možnost vidět seriál o téměř málem chystaných hromadných hrobech v Itálii a v řadě jiných států. Protože tam mám řadu kolegů, tak jsem se i dotazoval některých lidí z Itálii, které znám, a oni mi potvrdili, že ta nebezpečnost a zahlcení systému intenzivní péče tam skutečně proběhlo. A já jsem během dvou tří dnů úplně brutálně vystřízlivěl, protože nevím jak kdo z vás, ale já jsem vůbec nebyl připraven na to, co přijde. Vůbec jsem nebyl připraven na rizikovou komunikaci a na tlak médií, které jsem si do té doby nedokázal představit. A jsem rád, že jsem tu zkušenost mohl udělat, i když si ji sám sobě, jak někdy říkám i do rozhovorů, ještě úplně nevyhodnotil. A myslím si, že jsme i odolali některým pokušením, která v tu chvíli byla na stole, jako třeba reportování každého jednotlivého zemřelého člověka a podobně. To daleko vážnější, co jsem si neuvědomil a co je objektivní realita do dnešních dnů, české zdravotnictví není vůbec nastaveno na reportování centrálních dat v reálném čase. My nemáme elektronizaci zdravotnictví ukotvenou v zákonech, v té hardcore verzi, a tudíž sbíráme většinu dat retrospektivně pro dělání sumárních statistik. A to je jedno, jestli je dělám rok zpátky nebo tři měsíce zpátky, to je prostě pozdě. A já jsem najednou byl pod tlakem, ty musíš ráno v 6 hodin reportovat, kolik kde bylo diagnostikováno lidí, ty musíš okamžitě reportovat na centrální řídící tým ty čísla. A ten systém na to není nastaven nebo nebyl. A jsem hrozně vděčný všem svým kolegům, že se mnou nastoupili k těm strojům a že jsme do toho skočili a nafoukaně si vnitřně myslím, že při všech mnoha chybách, které jsme udělali a ke kterým se hlásí moji kolegové, obstáli a že naše republika má na ÚZIS neskutečně obětavý tým workoholiků. Proč jsme do toho naskočili? To je zamnou. Protože ÚZIS je správcem Národního zdravotnického systému a ten nese všechna relevantní data. A naštěstí jsme ho měli připravený v té jeho statistické podobě velmi kvalitně, takže v něm máme data o zdravotnických pracovnících, máme v něm data o kapacitách, o lůžkách a tak dále, data na sbíraná tak, že byla k dispozici v podstatě během jediného dne. To se povedlo. A to druhé, ÚZIS je tvůrcem, nikoliv správcem, správcem je Ministerstvo zdravotnictví, ale ÚZIS je provozovatelem a troufnu si říci, že tvůrcem nového informačního systému infekčních nemocí. Tvůrcem v tom smyslu, že moji kolegové ho naprogramovali vlastníma rukama a je to majetek státu. Rovněž tak klíčové komponenty toho národního zdravotnického informačního systému jsou plnohodnotným majetkem státu, protože to vzniklo jako software in-house. A protože máme uvnitř na ÚZISu na Ministerstvu zdravotnictví partu velmi schopných vývojářů a programátorů, tak vlastně štěstí přeje nepřipraveným, já bych to řekl takhle, protože díky tomu vlastně našich programátoři mohli okamžitě přijít ke zdrojovému kódu, který je jejich, a začít systémy dovyvíjet ve smyslu platných zákonů k tomu, aby mohli posloužit k reálnému sběru v reálném čase. My jsme nesbírali žádné nové parametry, které by neměly gesci zákona, my jsme dodržovali, v podstatě jsme za celou tu dobu nevybočili ani jednou z nějakého věcného mandátu, který nám dává buď zákon 258, nebo zákon 372, nic nového se nesbíralo. Ale šlo o to ty systémy doupravit k tomu, aby byly připraveny ke sběru dat v reálném čase. Co to znamená? Jednak byl doprogramován zásadním způsobem a jaksi zfunkčněn systém pro hlášení dat z laboratoří, mimochodem to se dovyvíjelo pořádně ještě v květnu a doteď probíhá dohlašování všech testů, takže další poučení z celé té doby, a jistě o tom bude mluvit i pan generál, je, že v českém zdravotnictví existuje minimálně 20 % subjektů, které si myslí, že si můžou dělat úplně co chtějí. A v nouzovém stavu při vydání mimořádného opatření ministra a vlády prosíte někoho, aby dohlásil 5 čísel, abyste měli představu o tom, jestli někde není náhodou něco špatně. Pak jsme zásadním způsobem posílili funkčnost toho modulu prostředního, který je zcela zásadní, to je master všeho, modul práce krajských hygienických stanic a všem přítomným z krajských hygienických stanic bych chtěl moc poděkovat, protože kdyby oni nezadávali data, já nechci používat silná slova, ale skoro bych řekl, že hrdinně, a prominuli nám řadu chyb při tom vývoji, tak bych tady neměl ani jediný obrázek. A zásadní věc bylo vlastně v gesci zákona 258 do toho systému doplněn modul klinika, kdy nemocnice zadávaly každou jednotlivou hospitalizaci kovidového pacienta. A to je klíčový modul, protože v z čeho my jsme měli obavu, já jsem biolog, já jsem neměl určitě obavu z respirační nemoci, ty byly, budou a bude jich čím dál tím více, ale já jsem měl obavu z té rychlosti, kterou to dovede vyvinout v populaci. A nevěděl jsem 5. 3., 6. 3., 7. 3., jaká nálož už v populaci je. A to riziko, že by to zahltilo akutní péči, je to největší riziko, kterému jsme tehdy čelili. To, že jsme dokázali během několika dnů naprogramovat nemocniční modul, znamenalo, že jsme přepnuli retrospektivní hlášení do hlášení real time a v daném reálném čase jsme věděli, jak se plní nemocnice, což je samozřejmě zoufalství, normální management epidemie je tak, že víte, kolik máte zhruba diagnostikovaných nakažených a nečekáte na to, kde to na vás vybublá z mortality nebo z nemocnic, ale bylo nutné to udělat, protože my jsme v tu chvíli nevěděli, v jakém bodě jsme. A proto ten modul vzniknul. Národní zdravotnický informační systém k tomu přišel jako připravený bratříček, který má úplně kompletní agendu každého jednotlivého lůžka. My jsme to během několika málo dnů vytunili, to znamená, každý dýchací přístroj dostal něco jako rodný list. Skutečně dodneška existuje databáze dýchacích přístrojů. Mimochodem, neříkám to pro pobavení, se přitom v republice našlo 20 přístrojů ECMO, o kterých jsme nevěděli, a byly řádně zaevidovány. A vlastně jsme začali monitorovat kapacity de facto v reálném čase, přičemž Ansys sloužil hlavně jako takové pozadí pro plánování a monitorování kapacit s tím rizikem, že by se mohlo něco stát, co se naštěstí bylo bývalo nestalo. A tohohle toho si cením úplně nejvíc, jelikož jsme nebyli připraveni na to hlášení v reálném čase, tak ve spolupráci i se sekcí paní hlavní hygieničky byl ustaven institut národních koordinátorů, národního koordinátora intenzivní péče a regionálních koordinátorů. A tito lidé velmi rychle navázali něco skoro jako vojenskou organizaci a schopnost jakési operační pohotovosti, ustavili sítě v jednotlivých regionech, já jsem je objížděl, takže to mám opravdu jako osobní zážitek s obrovskou úctou k nim, a začali vlastně připravovat ty kapacity na to, co by mohlo přijít. A nám se podařilo jim doprogramovat v reálném čase dispečink intenzivní péče, ten nesbírá už žádná data o pacientech, ten sbírá opravdu jenom volné kapacity. To znamená o mašinách, o obsazenosti, funguje v reálném čase, takže velmi jednoduše do nemocnice, když to řeknu vulgárně, přiveze sanitka 5 pacientů s kovidem, někdo rychle odklikne, obsazuji 5 lůžek, jedno ÚPV, nahlásí to tam a rovnou to tam bude. A ten systém reportuje tomu koordinátorovi a všem regionům, že ubývá ta kapacita, s cílem, aby se mohli meziregionálně domlouvat a mohli se domlouvat na nějakém třeba sharování těch kapacit, kdyby k tomu došlo. Moc si přeji, aby všechny tyhle ty nástroje, my je teď dovyvíjíme už relativně trošku v klidu do dokonalosti, zejména ten dispečink, aby zůstaly dál pro další období, protože zdaleka nemusí být použity jenom pro nějaký koronavirus, ale aby potom někdo po nás už nemusel třeba zažívat, že my jsme to museli dělat rychle, protože jsme na to nebyli vůbec připraveni. Ta nejcennější část celého toho systému je pro mě tedy nemocniční modul a dispečink, my jsme systém už stihli nějak mezinárodní reportovat a má to docela zajímavý ohlas, tak to vypadá, že bychom ho mohli začít sdílet i s okolními zeměmi a děkuji za některé kontakty panu senátoru Fischerovi, ta komunikace se už rozjíždí, teď jsem spíš já, kdo ji nestíhá, protože gamesa koronavirus ještě zdaleka neskončila. Začali jsme reportovat i pro veřejnost, nemyslím si, že ze začátku nějak moc šťastně. A i z tohohle by mělo být uděláno nějaké ponaučení, aby se to příště některé ty chyby neopakovaly. A s určitým zpožděním jsme začali zveřejňovat otevřené datové sady. Já vnímám dost brutální kritiku, která se ke mně někdy dostává z médií, že jsme to nedělali hned a tak dále.

To přece nešlo, to byli jednotlivci, kde ať udělám tu sadu na jakoukoli geografickou jednotku, tak de facto bych nepřímo identifikoval toho člověk, k čemuž dokonce v některých regionech došlo, ale ne díky našemu systému. Nyní zveřejňujeme nějakých 15 velkých otevřených datových sad, kdokoli si může tento portál i sám zrekonstruovat, všechny naše prediktivní modely si můžete přepočítat z datových sad, ale neumožní identifikovat konkrétního jedince.

Aktuálně to není dovyvinuto, doděláváme to a vlastně se narodilo něco, čemu já jsem začal říkat ISIN pandemie, protože to je systém, který tady nebyl, ale je postaven striktně nad zákonem 258, nad zákonem 372, ale je k velkému zamyšlení, jestli by neměl dostat nějaké širší legislativní ukotvení, protože je v něm schována řada potenciálních funkcí, které by se daly aplikovat opravdu ve stavu velkého ohrožení, třeba jen regionálně specificky, ale takovéto věci se musí samozřejmě řádným způsobem meziresortně probrat a musí dostat nějaké legislativní zmocnění. My jsme používali data v rámci systémů tak, jak to oba dva zákony dnes umožňují. A ven od nás nešlo nic jiného než sumární statistiky, které znemožňují přímou i nepřímou identifikaci jedince. Nafoukaně tomu začínáme říkat národní hygienický informační systém, to vlastně neexistuje, ale mohlo by se to narodit jako nějaká infrastruktura pro budoucí pandemie. A aktuálně přebíráme velmi cenné nástroje od armády, které bych chtěl poděkovat. Za celé to období byla spolupráce s armádou, troufnu si trošku říci, já jsem panu generálovi už děkoval, i záchrana armády vůči nám, vůči mému týmu, tím nejsvětlejším, co jsem zažil. A zjistil jsem, že armáda umí velmi dobře spolupracovat s poskytovateli zdravotních služeb. A je to spolupráce, která by se dala používat nebo utilizovat pro řadu jiných agend. A ta, co je na spodku slajdu, co jsou online nástroje řízení, se nyní vyvíjejí, dovyvíjejí nebo je přebíráme ve spolupráci s armádou. A k systému budou nyní nově napojeny inovační IT nástroje zvané Chytrá karanténa 2. Ale všimněte si té šipky, bavíme se o přesunu dat výhradně z těchto systémů do ISIN. Z ISIN ven neodcházejí žádná primární data, přístup do ISIN mají jen ty subjekty, tedy zejména je to pod vedením krajských hygienických stanic, které na to mají zákonné zmocnění, a z tohoto úhlu pohledu dodržujeme jakousi normální doktrínu, tedy mám zákonný mandát, mám účel zpracování, mám zákonem pověřený subjekt, který může být čtenářem, a ten do toho přistupuje. Oba systémy mají otevřený katalog osobních údajů, mají vedené procesní sešity o zpracování a toto všechno je dodrženo.

Asi by byla škoda, kdybych neukázal pár obrázků, jak to dnes vypadá a k čemu to používáme. Takhle dnes nějak vypadá neprobíhající epidemie koronaviru, protože díky nouzovým opatřením se ji podařilo zastavit v Čechách tak, že de facto tady k nějaké masivní epidemii ani nedošlo. A jsme aktuálně na 10 500 diagnostikovaných kumulativně, ne v daném čase. A moc děkuji panu předsedovi. Střelba na běžící terč je totiž krásný popis toho, co děláme s infekčním onemocněním. My diagnostikujeme a vidíme jen diagnosticky. A někde vzadu běží běžící terč, který ani nevidíme. A to je celková nálož nakažených. A umět predikovat tuto nálož je pak záruka toho, že nemusí docházet k nějakým hysterickým nebo ne úplně dobře plánovatelným opatřením. A já si myslím, že jsme teď ve fázi, kdy známe nálož v populaci velmi dobře. Velmi nízká mortalita, kde velká část zemřelých ani nezemřela z primární příčiny covid, to vše jsou čísla, která vy velmi dobře znáte.

Aktuálně jsme ve stavu, kdy plošné šíření přešlo v podstatě pouze v lokální výskyt, v lokální ohniska nákazy. Jenom asi 15 okresů se dostalo na hranu 100 kumulativně pozitivních na 100 000 obyvatel. Drtivá většina obcí podle bydliště nemá ani jednoho pozitivního pacienta a takováto efektivita záchytu se pohybuje stále v nízkých procentech. Tady vidíte mapku, která vám ukazuje 3-4 aktuální ohniska nákazy, která se řeší.

Přibývá tzv. vyléčených, ne všichni pozitivně diagnostikovaní byli nemocní. Nutně byli třeba bezpříznakoví, byli v karanténě, ale ta zelená plocha ukazuje logický vývoj celé věci, kdy víc a víc lidí vystupuje ze systému a samozřejmě nepřibývá zemřelých, mortalita jde k zemi, dnes už máme mnoho dní, kdy je jeden zemřelý s covidem, neříkám z příčiny covid. A celkově budeme směřovat k nějakým kumulativním 350 zemřelým.

K čemu informační systém, já jsem byl vyzván, abych pohovořil o systému, je vlastně dobrý? K tomu, co vidíte tady. Na základě nástrojů, které jsem popisoval, vznikl jakýsi multidimenzionální systém včasného rozpoznávání rizika, který si teď každý den trénujeme. Každý den všechny laboratoře hlásí průběžně do ISIN provedené testy, my je k půlnoci stahujeme, aktualizujeme a kompletně vyrábíme reporting, který doplňuje během dopoledne pan plukovník Šnajdárek tzv. briefingem armády. A dohromady to z mého pohledu vytváří velice komplexní obrázek. A neexistuje žádné jedno jednotlivé číslo, na základě kterého řeknete: "Pozor, tady je nějaké zle." Jak vidíte, čísel nebo pohledů na věc je více. A já teď velmi rychle projedu jednotlivé dimenze.

První dimenze je, že se snažíme včas reagovat na nějaká potenciální lokální ohniska šíření. Já z dat stále vidím, že virus má poměrně značnou efektivitu v šíření v populaci, takže pokud se někde zanedbá pár pozitivních kontaktů, je ihned vidět velmi rychlé šíření. A zase toto denní cvičení rozpoznávání ohnisek se dělá opravdu jen proto, aby se zabránilo nekontrolovanému šíření ve zranitelných skupinách obyvatel, jinak by to bylo respirační onemocnění, které prochází populací. A v tomto auditoriu si snad mohu dovolit říci, že ono stejně prochází populací a my ho určitě neovládáme. Ale daří se nám zabránit lokálnímu nekontrolovanému vzplanutí. Takže tady vidíte vypsaná lokální ohniska z posledních asi šesti týdnů. Všechno jsou to velmi pozitivní příběhy. Bylo to včas rozpoznáno, krajské hygienické stanice stíhají ohniska velmi rychle podchytit. Jeden den, dva dny, tři, čtyři dny, nikde nedochází k exponenciálnímu šíření. A ohniska zhasínají. Velmi krásná ukázka byl Cheb, Mělník, teď nově Frýdecko-místecko, případně Liberec a setrvalá situace v Praze. My na to máme vyvinuto takové rizikové skóre, které je vícerozměrné, statistické a určitě to není tak, že se alarm spouští ve chvíli, kdy někde naroste počet pozitivních. Sledujeme i vývoj v čase, sledujeme eskalaci trendu a hlavně sledujeme multifokální výskyt, protože pokud se naráz chytí x pozitivních lidí na různých místech teritoria bez vzájemné provazby, bez společné anamnézy, tak to je riziko nějakého potenciálního multifokálního šíření. A zase by se měla přijímat lokální opatření, ne plošná. A zejména taková, která ochrání zranitelné skupiny obyvatel. A měli bychom takto být snad schopni nějaké potenciální vlny a pseudovlny v čase rozkládat. Já doufám, že mě příroda za tato nafoukaná slova nepotrestá.

Dál sledujeme rizikové profese kompletně, děkuji krajským hygienickým stanicím, ISIN je z tohoto pohledu plněn v reálném čase. Tady vidíte, omlouvám se za ty fonty, nevěděl jsem, jak masivní obrazovky, zase je tady více obrazovek, ale více obrazovek nesloží velké plátno, tak se omlouvám za ty fonty, ale to, co tam je nejvíc tmavě, tak to jsou horníci, protože ti teď vyjeli nejvíc nahoru kvůli situaci v Darkově. Jinak samozřejmě obrovská pozornost věnovaná zejména zdravotnickým pracovníkům. Tady vidíte aktuální stav covid+ zdravotnických pracovníků. Vidíte, jak jdou čáry k zemi u sester, lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků. V reálném čase to reportujeme, takže třeba teď aktuálně nemocnice Karviná. K půlnoci vidíme, že tam nákaza je v ISIN, je to zadáno krajskou hygienickou stanicí, oni zadávají profese těch lidí a v reálném čase jsme schopni toto sledovat. Nákaza zdravotnických pracovníků, kdyby tady prošla nějaká silná vlna, by byla samozřejmě nejvíc riziková v první části března.

Sledujeme zranitelné skupiny obyvatel, máme vyvinuté modely, které dovedou predikovat tíži onemocnění, tzn. je-li zadán ten člověk, a my vidíme jeho věk, vidíme jeho základní parametry v ISIN, tak statistický model je schopen přiřadit pravděpodobnost vývoje těžkého průběhu. Ve shodě se všemi rozumnými publikovanými pracemi máme zhruba 5-6% limitní rate vyvinutí těžkého stavu. Myšleno na bázi všech diagnostikovaných. Takže zhruba 15 % lidí skončí v nemocnici s covidem a zhruba třetina z nich, 5-6 % celkové nálože vyvine těžký stav, který umí být velmi kvalitně infaustní.

My jsme udělali takový covidogram, teď by nám to měl opublikovat, doufám, British Journal of Medicine. A je to model, který s děsivou přesností dovede předpovídat vývoj rizikového stavu. Není to jenom věk, ale jsou tam i kofaktory klinické polymorbidity a doufám, že to trošku vidíte, jak to z té zelené barvy jede k červeným. Predikční schopnost je až 96%. Skutečně průraznost toto onemocnění ve zranitelných skupinách obyvatel má.

Takto bych statistické ukázky ještě rychle přeskočil k poslední. Nadále sledujeme kapacity intenzivní péče. Aktuálně v Moravskoslezském kraji, kde v Nýdku došlo k infekci sociálního zařízení. Máme tam kumulativně desítky lidí ve věku 65+, polymorbidní, takže byl vyslán signál krajskému koordinátorovi intenzivní péče, profesoru Ševčíkovi, všichni aktivovali dispečink, který je už připraven. Probíhá to v klidu. Začali denně hlásit kapacity, hovořil jsem s panem hejtmanem, jsem s ním ve spojení, posíláme si data s generálem Vlčkem a oni se chystají, kdyby všichni tito lidé museli do nemocnice, jako že náš prediktivní model říká: "Až z 60 % to tak bude," tak mají připraveny kapacity, ani by nemuseli omezovat péči pro jiné nemocné lidi. A to je celý příběh. Monitorování kapacit běží potom přes dispečink a potom přes statistické parametry hospitalizací, které máme. Tady jsem vám jen přinesl obrázek, jak i hospitalizace jdou k zemi. To je ten z našeho pohledu vpravo. A vidíte ten hrbol úplně vpravo nahoru, nemám ho jak ukázat, to je nárůst hospitalizací právě v důsledku zásahu zranitelných skupin obyvatel. Funguje to jako hodinky. Dostane se nákaza do polymorbidní populace 65+ a můžete podle pravítka predikovat, s jakou rychlostí skončí v nemocnici a s jakou pravděpodobností se budou vyvíjet těžké stavy. V Čechách k zahlcení intenzivní péče v žádném případě nedošlo a z tohoto pohledu jsme z toho vyšli úplně perfektně. Státy, které na to nebyly připraveny jako my, neměly připraven real time systém hlášení a prošlo jim to tam rychle s velkou náloží, tak jim to odvařilo intenzivní péči a teď budou sklízet ještě nepřímou mortalitu, protože jestliže byl sever Itálie úplně zahlcen a koho připojili na UPV, tak ten tam v průměru vydrží až čtyři týdny, tak jim určitě vzroste mortalita a nakódují ji ještě i v nějakých asociovaných skupinách onemocnění.

Nad tím systémem jsou vybudovány prediktivní modely, které považuji za nejméně exaktní z celé věci, protože do prediktivního modelu dáváte jakési presumpce a on vám podle toho vychází. Nicméně je máme připraveny pro různé varianty a teď vás můžu ujistit, že ČR postupuje dál tzv. nultou variantou, tzn. epidemie mizí a zůstávají pouze lokální ohniska, která kazí trochu profil. Proto nemám rád zobecňování reprodukčního čísla, že v Čechách je reprodukční číslo 1, aktuálně jsme spočítali, jak vidíte, ale nic to neříká, protože to číslo nahoru táhne Praha a Karvinsko. Takže je potřeba se podívat lokálně na Prahu a tady vidíte, jak vypadá aktuálně reprodukční číslo v Praze. Čtu v novinách, že v Německu je reprodukční číslo 2,88. Dost pochybuji, že všude v Německu. Tzn. tato data by se neměla zobecňovat.

A rychle, končím dvěma malými zamyšleními. Já jsem tady přiznal férově, s čím jsme sem museli potýkat. A to moje malé zamyšlení je, a možná v Senátu je dobré to říci, prosím, přijměme zákon o elektronizaci zdravotnictví, abychom byli pro něco příštího připraveni tak, že v reálném čase budeme mít reálná data o poskytovatelích, zdravotnických pracovnících, pacientech, a zdravotnictví bylo připraveno aspoň v reálném čase na nějaký centrální reporting.

Druhé zamyšlení, chybí nám zcela národní strategie nějakých observačních šetření. Já jsem až během krize zjistil, mě to nějak minulo, nevím, že Státní zdravotní ústav na základě nějakého úsporného opatření musel přestat dělat plošná sérologická šetření. To je absolutně hrubá chyba, to nepatří do Evropy. My bychom měli mít plošná sentinelová sérologická šetření. A toto je věc, kterou by bylo dobré, kdybychom nějak vrátili zpátky, a už se o tom velmi pozitivně jedná i na ministerstvu. Vědecká rada pana ministra schválila, aby tento koncept ožil v podobě nějaké strategie.

A moje největší máslo na hlavě, které mi kolegové v Moravskoslezském kraji teď odpustili, musíme připravit, abychom z centrály datové sady dávali do regionů, což jsme nestihli, nedalo se to udělat. A omlouvám se všem, kdo tady sedíte z regionů. Je mi jasné, že množstvím tiskovek v Praze se nezlepší informovanost na Karvinsku. Takže teď to chystáme a chystáme i mezinárodní sdílení dat pro přeshraniční přenosy dat.

A to je k epidemiologii vše. Ještě jednou děkuji za příležitost tady vystoupit.

Senátor Jan Žaloudík:  Já děkuji panu profesoru Duškovi za sdělení, že vlastně není špatně a bude ještě lépe. Teď bych prosil pana generála Procházku o jeho sdělení a potom se vydáme k rozpravě. Prosím, pane generále.

Petr Procházka:  Dobrý den, pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté, jsem generál Procházka, zástupce velitele velitelství pro operace Armády ČR a tohoto času řídicí centrálního řídicího týmu armádní části. Máme tam někde prezentaci, prosím vás? Děkuji. Cílem našeho vystoupení není sdělit, jakým způsobem data chodí a podobně, ale spíše osvětlit způsob, jak byla řízena chytrá karanténa, jakým způsobem nám samozřejmě data pomáhala v řízení a jakým způsobem se pracovalo s nástroji chytré karantény, které se v průběhu naší činnosti vyvíjely.

Armáda dostala úkol postavit centrální řídicí tým 26. 3., který měl za úkol v rámci projektu Chytrá karanténa, strukturu řídicího týmu vidíte na slajdu, podpořit a urychlit práci krajských hygienických stanic. Bohužel od samého počátku byl tento úkol celkem špatně mediálně komunikován, takže když to řeknu, strategická komunikace nás postavila do světla, že jdeme dělat práci za krajské hygienické stanice, což v žádném případě nebyla pravda, protože ty už dávno pracovaly na 100 %. A naším cílem a záměrem bylo pomoci jim ať už aplikací nástrojů do jejich systému tak, aby dokázaly pracovat rychleji z hlediska identifikace nakažených osob, popřípadě osob s kritickým kontaktem, a tím zrychlit proces jejich uvádění do karantény. Současně z hlediska operačního, jak bychom dostávali výstupy z krajských hygienických stanic a dalších subjektů zdravotnictví, které se podílely na řešení této krize, ať už to byla odběrová místa, laboratoře apod., tak dělat analýzu celkové situace na území republiky. A samozřejmě operačně působit, ať už nasazením třeba vojenských odběrových týmů přímo do míst, kde bylo potřeba zvýšit intenzitu testování, popřípadě přerozdělit distribuci testů do laboratoří tak, aby jejich kapacity byly vytíženy rovnoměrně a zkrátila se co nejvíce doba testování, kdy se na výsledky někdy čekalo i sedm dní a podobně.

K tomu jsme si museli určitým způsobem, my tomu říkáme shaping of battlefield, tzn. přizpůsobit prostředí. A vyšlo v té době šest mimořádných opatření. Čtyři pana ministra zdravotnictví a dvě hlavního hygienika ČR, které řešili a nastavovali způsob, jakým by měly informační toky, procesy a samozřejmě postupy být řízeny a probíhat. Bohužel, budu o tom potom mluvit dál, je to hodně i na individuálním přístupu vedoucích daných organizačních celků, s kterými jsme spolupracovali.

Co se týká našeho příchodu do, když to řeknu, prostředí ministerstva zdravotnictví, přišli jsme z prostředí, kde jsme byli zvyklí, že máme naplánované věci, systém dokáže plynule přecházet od standardního uskupení do účelového podle typu úkolu a zase se rozpadat zpátky do standardní struktury. A zjistili jsme, že jsme se dostali úplně někam jinam. Bohužel systém, ke kterému jsme se chtěli připojit, tak neexistoval, tzn. že tzv. decentralizace zdravotnictví způsobila, že ministr zdravotnictví se v minulosti připravil o nástroje kontroly zdravotnictví, tzn. mít kompletní přehled o zdravotnických zařízeních, o situaci a dalších záležitostech, které v rámci zdravotnictví probíhají. Myslím tím až do krajské hygienické stanice. A samozřejmě chyběla integrační platforma, na které by informace běhaly. Velkou úlohu v tom plní ÚZIS, pan profesor Dušek, který má obrovskou databázi statistických výstupů, které používají a jsou k dispozici. Nicméně tam chybí to "so what", tzn. jak se s tím pracuje dál, protože bohužel jedna věc je, když krajská hygienická stanice dělá svoji činnost, nějakým stylem nahoru reportuje jakási hlášení, která jsem bohužel nezjistil, kam šla, kdo s nimi pracoval a jaké opatření šlo zpět na tu hygienickou stanici. Takže v tomto ohledu náš primární úkol byl napojit se na kraje a krajské hygienické stanice, protože jsme zjistili, že kraje v tomto ohledu už jsou dál. A řada krajů si vytvořila své vlastní krajské systémy, do kterých se krajské hygienické stanice zapojily a začaly s nimi spolupracovat. Asi nejlépe to má zpracované Kraj Vysočina, dále potom Moravskoslezský kraj nebo Liberecko. Tím pádem řízení, které by mělo jít shora, běželo primárně na úrovni hejtmanů krajů, kteří řídili situaci ve svém kraji. Problém, který tady chyběl, je jednotná integrační platforma, tzn. celkový situační přehled o celé ČR, spolupráce, která by umožnila ministru zdravotnictví znát situaci jednotlivých regionů přesně detailně. Současně by mohl i samozřejmě řídit případné zdravotní hrozby, které by se v daných regionech vyskytovaly tak, jak jsme měli my v našem záměru centrálního řídicího týmu.

Na začátku nám velmi pomohla, jak už jsem uvedl, statistická data ÚZIS, která nám začal poskytovat očištěná od osobních údajů pan profesor Dušek, protože toto je klíčové slovo. My jsme nepotřebovali k naší práci vědět, že dotyčný, jméno, příjmení, datum narození onemocněl tam a tam. Nás zajímá, že to je jedna osoba, v daném regionu, v daném zařízení, která byla identifikována a byla uvedena do karantény a současně na ni se napojuje dalších pět osob někde. A to je proces epidemiologického šetření, který jsme potřebovali znát a tudíž naše týmy pod vedením pana profesora Prymuly, paní doktorky Rážové a hlavně primárně pan plukovník Šnajdárek vyrazili přímo na KHS, abychom se s nimi seznámili. A bohužel je to hlavně o osobních kontaktech a vysvětlení těm lidem, co vůbec chceme dělat, což se nedalo udělat po telefonu, což se nedalo dělat cestou médií, která nám udělala bohužel medvědí službu. Takže v tomto ohledu jsme si vysvětlili, o co nám jde, dá se říci, naladili jsme se na stejnou vlnu a tudíž jsme mohli přikročit k tomu, aby se vytvořily systémové nástroje, které podporovaly projekt chytré karantény, protože když to řeknu tak, to, co v současné době už je vytvořeno, je nad původní záměr projektu chytré karantény. Jsou to věci, které mohou pokračovat dál a potom samozřejmě centrálně mohou přerůst už v integrovaný systém zdravotnictví pro řízení zdravotních hrozeb na území ČR. A bylo by škoda toto zahodit, protože si myslím, že všichni na tom udělali velký kus práce.

Nebudu tady jmenovat všech 28 subjektů, jak říkal pan profesor Dušek, které působí v rámci resortu zdravotnictví. Já pouze řeknu pár klíčových, s kterými jsme potřebovali spolupracovat a způsob, jakým jsme je připojili do systému, abychom začali dostávat data a výstupy z jejich činnosti. V první řadě krajské hygienické stanice. Primárně spolupracovaly v rámci krajů, nicméně situační přehled o sousedních krajích byl velice malý, takže šlo o to, aby se připojily do jednotného systému, začaly nám reportovat situaci tak, jak v kraji reálně byla a my tím pádem měli možnost z hlediska celkového předu je i vzájemně propojovat k řešení případů, protože jak víte sami, clustery nejsou regionálně ohraničené. Konkrétně případ Prahy, sem se to zaváží třeba formou ukrajinských dělníků, popřípadě firem, které se sjíždí z celé republiky na stavby do Prahy. Takže v tomto ohledu přehled a propojení prostě musí být. Oni musí o sobě navzájem vědět, musí spolupracovat. A toto musí někdo dohlížet, což je ten, který v systému sedí na vrcholu.

Praktičtí lékaři, abych pravdu řekl, měl jsem naivní představy o jejich činnosti. Je velice malý přehled o tom, jakým způsobem působí. V době krize bylo strašně málo indikujících praktikujících lékařů a jejich nepřipojení na krajské systémy, výjimkou je opravdu jen Vysočina, která má podchyceny praktické lékaře, bylo v podstatě alarmující. Takže jedním z velkých těžkých úkolů bylo připojení praktických lékařů do systému, což jsme se snažili cestou mimořádného opatření pana ministra. Nicméně když jsme byli ve Zlínském kraji, tak pan doktor Nečas nám řekl: "Ale oni to nečtou, to je moc papírů." Takže bohužel asi v tomto ohledu mimořádné opatření, které pouze říkají, co mají dělat, a není tam napsaná represe, se mine účinkem. Tzn. bohužel my jsme doporučovali, protože my jsme zvyklí, že se musí poslouchat, když se neposlouchá, jste potrestán, řečeno v rámci našeho vojenského systému, bohužel musí být definovaná jasná represivní opatření, jinak systém nerozběhnete. A jestli je pak aplikujete, je samozřejmě na řídícím toho systému. Takže v tomto ohledu bohužel přehled o praktických lékařích nemáme pořádně doposud. Pořád se komunikuje e-žádanka, jejich způsob, nechce se jim to vyplňovat a tím pádem potom komunikace, která je s nimi nastavena a podobně, já překročím rovnou k tomu schématu, protože řadu toho jsem už řekl, tak komunikace, která je s nimi nastavena, je klíčová pro KHS. KHS musí vědět, že oni indikovali pacienta, KHS jim dává zpětně informaci o tom, koho dalšího oni identifikovali jako potenciálně kritickou osobu, která byla v kontaktu a musí do karantény. Nevím, jestli pointer svítí, nesvítí, je to pod těmi ozubenými koly, ta postavička, která je přímo napojena komunikačně na krajskou hygienickou stanici. Toto je jedna z věcí, která musí být zabezpečena v rámci systému.

Dále odběrová místa. Odběrová místa mají status zdravotnických zařízení, byla zřizována ať už nemocnicemi, někde byla dokonce i duchovní služba zřizovatelem kraje a samozřejmě dál. U odběrových míst byl přehled celkem dobrý. Jak vznikala, tak dostala už, když to řeknu, systémový kód, tzn. byla registrována a tudíž se dalo s nimi celkem jednoduše komunikovat. Zpočátku samozřejmě pouze formou telefonických operátorů, následně jsme je připojili do systému cestou aplikace, o které bude mluvit pan plukovník Šnajdárek. Tím pádem jsme získali schopnost komunikovat s odběrnými místy, znát jejich kapacitu a mít i schopnost v případě kritické kapacity je posílit naším odběrovým týmem, což je ta operační práce, s kterou jsme kalkulovali.

Současně cestou odběrových míst jsme měli záměr i řídit distribuci odebraných vzorků do laboratoří. Laboratoře jsou víceméně posledním subjektem, se kterým jsme se, nechci říkat prali, ale nebyl centrální přehled o laboratořích. Jak se ministerským opatřením uvolnilo povolení testovat, tak laboratoře vznikly svým způsobem až živelně a díky spolupráci s paní doktorkou Mackovou, s panem profesorem Duškem se podařilo postupně laboratořím přidělovat kódy a sledovat je tím pádem v systému včetně jejich kapacit na vyšetření, včetně toho, jak kapacity ubývají s náběhem vzorků a samozřejmě i detailní informace o telefonních číslech až po adresu působiště, což do té doby nebylo.

Problém, který jsme identifikovali z hlediska distribuce vzorků byl ten, že peníze jsou až na prvním místě, bohužel, protože jestliže laboratoř dostávala vzorky, s tím dostávala nějaké hrazení od zdravotní pojišťovny. A v případě, že má přehlcenou a převýšenou kapacitu, tak vám prostě laboratoř vzorky nevrátí, oni radši naběhnou na třísměnný provoz, aby se to stihlo. Tam samozřejmě byly velké časové prodlevy z hlediska vyšetřování vzorků. S tím jsme zápasili až, jak jsem říkal, po vydání mimořádného opatření pana ministra, kde se stanovilo, že laboratoř musí vyšetřit vzorky do 48 hodin, protože jinak celý proces práce krajských hygienických stanic, celého zdravotnického systému byl k ničemu, když to laboratoř nedodá. Tím pádem je spojeno i to, že laboratoř musí informovat krajskou hygienickou stanici, která pak musí informovat dotyčného o tom, že je buď pozitivní, nebo je negativní.

Takže samozřejmě my jsme v tomhle tom navrhovali a zdravotní pojišťovny s tímto i souhlasily, že pokud nebudou vzorky vyšetřeny do 48 hodin, tak nebudou proplaceny zdravotní pojišťovnou. Nicméně tato sankce byla potom vypuštěna z tohoto nařízení. Každopádně postupně se podařilo připojit tyto organizační celky do celkového systému, vytvořila se, tak jak vidíte dole, takzvaná informační platforma, do které všichni začali dodávat výstupy na základě kterého, tak jak vidíte pak v pravé části, šly online data a informace o situaci nahoru k centrálnímu řídícímu týmu. Na základě toho jsme pak měli schopnost informovat ministra zdravotnictví, dělat analýzu o celém prostředí, tak jak už možná někdo viděl naše analytické výstupy o nichž mluvila paní hygienička, a samozřejmě spolupracovat s KHS stylem dát jim k dispozici centrální celorepublikový přehled o situaci. A samozřejmě nechci říkat dozorem, ale upozorněním na to, že se někde něco děje a může to mít vliv i na jejich region, předejít možným případům dalšího šíření nákazy nebo rozrůstání clusterů do té větší podoby. Musím říct, že v podstatě systém ještě není dobudován, proto se přechází potom na Chytrou karanténu 2.0, my potom budeme samozřejmě i definovat, co se musí v rámci dokončení udělat z hlediska armády, abychom dodělali naši práci, neopouštíme samozřejmě chytrou karanténu, tak jak počítáme s spoluprací dál, tak máme nějaké operační návrhy, ale to řeknu až v závěru. Teď když dovolíte, pane předsedo, já bych předal slovo panu plukovníku Šnajdárkovi, nebo pane řídící, který vám vysvětlí nástroje chytré karantény tak, abyste viděli rozsah toho, co se muselo vytvořit. Děkuji.

Petr Šnajdárek:  Jestli mohu krátce jenom navázat, protože čas už nás tlačí, takže já bych chtěl víceméně krátce představit nástroje takzvané, tedy manažerské, a navázat na prezentaci pana profesora Duška ve vztahu k tomu, s jakými nástroji jsme pracovali, protože samozřejmě téma je jasné, jaká data a s čím v podstatě bylo nebo jsme nakládali v rámci projektu Chytrá karanténa. V jednotlivých logách vidíte i uživatele, respektive provozovatele daných systémů včetně krátce bych se dotkl i soukromých, které jsme samozřejmě museli nějakým způsobem integrovat při vzniku centrálního řídicího týmu, zejména pro takzvané trasování, rychlé využití nových softwarových aplikací včetně nástrojů eRouška a podobně. Co se týká schematických znázornění toků dat a informací, víceméně pro vaši představu se dotknu 3 základních kamenů, a to jest dole, jak vidíte, COVID forms, aplikace, které byly vyvinuty armádou právě pro zmíněné manažerské řízení, jak říkal pan generál, pro monitoring stavu odběru vzorků, kapacit laboratoří a veškerých věcí, co se týká součinnosti s krajskými hygienickými stanicemi, to znamená hlášení o clusterech, tak jak jste informováni v rámci tiskových konferencí Ministerstva zdravotnictví, tak aby byla možnost vytvoření společného obrazu situace, to je ten zelený tvar, kde máme v podstatě k dispozici centrální mapový portál pro takzvanou situační představu, co se nám děje v rámci epidemiologické situace v ČR. Co se týká ostatních nástrojů, tak takový ještě manažerský nástroj, který sdílíme s jednotlivými kraji, opět bez osobních dat, ale samozřejmě pro tu představu, co se nám děje, slouží takzvaný EpiDashboard, který máme v současné v době v provozu a sdílíme s jednotlivými kraji. Jenom krátce, co si můžete představit pod aplikacemi případně i využít v rámci rozpravy. Manažerské nástroje, to tady bylo zmíněno, nebudu se opakovat, jednoznačně chyběly. Tak jak je v jednotlivých vyhláškách vyjmenováno, toto bylo zásadní pro naši činnost, abychom byli schopni v podstatě komunikovat s krajskými hygienickými stanicemi a zahájit, když to řeknu, sdílení dat z hlediska toho monitoringu a mít přehled o denních záznamech a jednotlivých uživatelích, respektive sdílení online dat pro činnost. Co se týká dalších, tak jak jsem zmínil mapový portál, jednotlivé výstupy, tak jsme byli schopni zpracovávat a vizualizovat data poskytovaná ÚZIS, profesorem Duškem, tak abychom věděli, jak se nám vyvíjí situace, a to říkám i včetně zahraničí, což se například projevovalo v rámci přijetí opatření z hlediska uvolňování opatření například s Polskem ve vojvodství Slezska, protože na těch datech bylo jednoznačně vidět, co se děje na obou stranách. A v podstatě to pokračuje i do dnešních dnů. Co se týká často mediálně prezentovaných aktivit z hlediska trasování nemocných, my jsme měli přehledy o počtech hovorů trasovacího call centra z aplikace Daktela, kterou využívaly krajské hygienické stanice tak, abychom byli samozřejmě schopni, jaký je ten potenciální nárůst pozitivně identifikovaných případně při výskytu většího počtu nakažených. Co se týká zmiňovaného mapového portálu, tak jak vidíte, sloužil nám pro zobrazení epidemiologické situace, tady si myslím, že byla velmi dobrá spolupráce jak s německými partnery, polskými a dalšími, protože jak vidíte i na této krátké ukázce, tak jsme měli data a máme doteď data, které sdílíme s ostatními regiony, jak Spolkové republiky Německa, Rakouska, Polska, Slovenska, tak samozřejmě data, která jsou k dispozici v rámci celosvětové organizace WHO a podobně. Důležitá část, v podstatě jsou to jednotlivé mapové vrstvy, takže tady i spolupráce s hasičským záchranným sborem a podobně, abychom měli přehled o kapacitách, kde jsou sklady, jakým způsobem můžeme součinit jak v kraji, tak samozřejmě hlavně na té mezikrajové úrovni. A co se týká posledních aplikací, to jenom víceméně pro seznámení, to znamená aplikace, které byly použity pro zvýšení kapacit krajských hygienických stanic, případně součinnosti s dalšími, zmiňovaný nástroj Daktela, opět jedna z klíčových součástí pro to, abychom byli v případě nárůstu vyššího počtu nakažených nějakým způsobem trasovat kontakty v podstatě na bázi call centra, ale samozřejmě, tak jak zmiňoval pan profesor Dušek ve své prezentaci, jedná se teď o napojení opravdu dat, protože základní premisí věci bylo, a to, co nás to naučilo, abychom byli schopni sdílet data s krajskými hygienickými stanicemi online, ale současné také aby byli schopni plnit ty data pouze na jednom místě, což bych chtěl tady podotknout i s ostatními aplikacemi, jako jsou vzpomínkové mapy, které bereme jako podpůrné a nikdy nebudou nosnými aplikacemi pro epidemiologickou situaci nebo šetření epidemiologické situace. To bych chtěl zmínit jako velký důraz, protože chytré aplikace nám mohou pomoct, ale tu práci, která tam je, tu nenahradí. To znamená, že my jsme nikdy neřešili dogmaticky, že využívejte všechny tyto nástroje, ale ty pomůcky, ty pomocné nástroje slouží právě k tomu, aby byli schopni zvládat nápor v případě, že by nastal. Aplikace eRouška, k tomu jenom krátký komentář, víceméně samozřejmě v Chytré karanténě 1.0 je to nástrojem, který je perspektivní, popsal jsem, jak má být zapojen, ale samozřejmě další kroky v jeho integraci čekají Ministerstvo zdravotnictví v další etapě. Zmiňované laboratorní systémy, tady jenom krátce, co nás hodně překvapilo v rámci decentralizace MZ v podstatě každý poskytovatel zdravotní péče má svůj systém, takže jsme celkem narazili na nepropojenost systémů a museli jsme přijmout zmiňovaná opatření mimořádná, tak aby byl systém hlášení nějakým způsobem vůbec nastavitelný. To si myslím, že je velká výzva, už to zmiňoval profesor Dušek, tak aby byla v podstatě centralizace dat, jak na krajské, tak samozřejmě celorepublikové úrovni. Tady, jak vidíte v jednotlivých odrážkách, například jsme používali aplikace u akademických laboratoří, které neměly logicky žádný systém, takže v podstatě byl vyvinut na míru a lze ho třeba použít i na celorepublikové úrovni. A posledním snímkem za mou část, zmiňovaná elektronická žádanka, tady to beru jako velkou výzvu, protože si myslím, tak jak znáte eRecept, který byl i mediálně dost často odmítán, tak v podstatě elektronická žádanka zase umožňuje profesoru Duškovi vůbec plnit data do informačního systému infekčních nemocí. A to jak bylo zmíněno, pokud nebude celorepublikové zavedení, tak každý kraj, každý poskytovatel nebo provozovatel zdravotnického systému bude mít nějaký svůj systém, ale ten systém nebude moc zpracovatelný na celorepublikové úrovni, pokud nebudou dodržovaná rozhraní, standardy a podobně. To byla opravdu velký výzva, pokračuje teď dál z hlediska optimalizace, ale jak vidíte na té ose v podstatě ve vrchní části snímku, od toho pozitivně diagnostikovaného pacienta, respektive vůbec člověka, který vstupuje do systému, musí být jednoznačná evidence až do, jak my říkáme, vyléčení. Pokud toto nebude, je to velký problém z hlediska managementu, řízení vůbec, vykazování relevantních statistických dat a případně co se děje z hlediska onemocnění.

Možná poslední věc za mou část, nebavíme se tady pouze o aplikacích, které budou využitelné pro kovid, neboli virové onemocnění COVID-19, ale v podstatě to jsou činnosti, s hlavní hygieničkou a profesorem Duškem se nebojíme to nazývat i v podstatě systém pro krizové zvládání zdravotních hrozeb v ČR. Děkuji za pozornost.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji. Pane generále, budete ještě pokračovat ve sdělení?

Petr Procházka:  Co se týká v podstatě chytré karantény, naším cílem bylo prezentovat Chytrou karanténu 1.0, pak s přechodem na Chytrou karanténu 2.0. Z hlediska chytré karantény jedna, tak jak vidíte, co je potřeba ještě dokončit, je vytvoření v podstatě nástrojů, jejich uzpůsobení uživatelským požadavkům primárně krajské hygienické stanice, které potřebují, jak už tady zaznělo, mít jeden systém, do kterého vkládají ne 10, ale jeden pořádně funkční systém, který jim samozřejmě umožní práci zrychlit tak, jak má. Propojení dat, to znamená sdílení, aby na sebe viděli všichni účastníci daného systému, a pak samozřejmě pomoci při budování pohotovostního operačního centra Ministerstva zdravotnictví z hlediska analyticko-operační činnost, kde počítáme, že až do září budeme mít v podstatě styčný tým, který bude působit na velitelství pro operace a bude k dispozici MZ pro součinnost a spolupráci. Současně samozřejmě musí dojít k určitým úpravám legislativy, to už patří víceméně do Chytré karantény 2.0 jako lessons learned Chytré karantény 1.0, kde my počítáme s tím, že z hlediska krizového řízení bude mít armáda připravený styčný tým, který v okamžiku této nové zdravotní hrozby, která, chci říci, je po 100 letech asi první na našem území a nedá se říci, že poslední, budeme mít připravený tým, který by v případě potřeby přešel normálně do struktury pohotovostního operačního centra MZ, protože ta součinnost s armádou zůstane, tak jak už zmínil pan předseda Fischer, a my počítáme samozřejmě s tím, že naše jednotky si musíme plánovat a připravovat k nasazení tímto způsobem pro podporu samozřejmě resortu zdravotnictví. Dále prosím, pardon, co je ten závěrečný message, co bychom chtěli v podstatě sdělit, a nosné informace, to, co vzniklo už přerostlo, když to řeknu, projekt chytré karantény a bylo by škoda to pustit z ruky s tím, že v podstatě už není pandemie, už není epidemie, už to nepotřebujeme. Nabízí se skvělá možnost tento systém rozvinout dál a vytvořit základ systému krizového řízení zdravotních hrozeb v ČR. To znamená vrátit zpátky panu ministrovi schopnost centrálního řízení resortu v době krize, kterou v podstatě, jak už jsem říkal, ztratil. Co se týká konkrétně COVID-19, já věci vidím vždycky z té horší stránky, tím nechci říct, že jsem pesimista, ale my vojáci vždycky plánujeme na nejhorší variantu, kdežto pan profesor Dušek to vidí velice optimisticky vždycky v jeho dokladech, takže my jsme jednoznačně doporučili vytvořit v podstatě plán zvládání hrozeb pro druhou vlnu COVID-19 na úrovni MZ, kde by mělo dojít k hodnocení situace a k predikci dalšího vývoje minimálně ve dvou variantách. Nejpravděpodobnější, to bude ta pana profesora Duška, a ta nejhorší, to je ta naše. Současně by měl být definován strategický záměr, to znamená způsobe řešení možné zdravotní hrozby na základě toho, pro jakou variantu se pan ministr rozhodne samozřejmě s jeho týmem. A to, co považujeme za nutné definování zdrojů. Tak jak jsme říkali, s kým jsme měli problém komunikovat nebo nechci říkat, kdo si dělal v systému, co chtěl, je potřeba jasně definovat personální zdroje, jasně říci, jak kapacita personálních zdrojů bude v přechodu do krizového řízení narůstat a do kdy budou v podstatě stačit zdroje zdravotnictví a kdy začnou doplňovat zdroje ostatní resorty. Bohužel co nám tady chybělo, byl podíl opravdu ostatních resortů. Ať už z hlediska pořizování materiálů z hlediska nákupu, samozřejmě z hlediska MV tam běžel v podstatě ústřední krizový štáb pod řízením ministra vnitra, takže s námi v týmu participoval hasičský záchranný sbor a Policie ČR, ale to bylo všechno prosím vás. Z hlediska samozřejmě, když to řeknu, přehledu o osobách nakažených a podobně tady nebyl žádný výstup ze sociálky. Samozřejmě současně tím přehled o osobách, které nejsou registrovány na sociálním úřadě, a další a další věci, to znamená zapojení dalších ministerstev, což jsme navrhovali na úrovni v podstatě práce ústřední protiepidemiologické komise, která má všechny zástupce resortů pod sebou a v podstatě operační část, kterou zastřešuje nebo bude zastřešovat operační centrum, oni mají potom možnost na základě doporučení dávat podklady do vlády. Samozřejmě s tímhle tím už pracuje MZ, to byl pouze náš návrh, takže k tomuto. Materiál ministerstvo zdravotnictví nemělo možnost, když to řeknu, jelo se právě s pořizováním materiálu, protože se zbavilo samozřejmě schopnosti plánovat a pořizovat logistiku,logisticky, a tudíž z toho vznikly určité problémy, které se řeší doteď. Je potřeba jasně definovat materiál okamžité potřeby, disponibilní zásoby a krizové zásoby tak, abychom nemuseli řešit ad hoc v okamžiku, kdy problém už je.

Další věc jsou kapacity zdravotnických zařízení. Nejde o to, aby kapacity narostly skokově, ale aby narůstaly neustále postupně vzhledem k potřebě. To znamená, ať už to jsou odběrná místa, ať to jsou laboratoře a další v podstatě subjekty, musí se jasně definovat rozhraní, při kterém se zapojí v podstatě daná část kapacit tak, aby byl přehled o tom, kdo je v systému, tak aby řízen, kdo je v systému. Co se týká softwarových nástrojů, o tom už mluvil pan plukovník, který je jedním z designérů tohoto systému, takže to vynechám. A samozřejmě finance. To, co nám tady chybí potom, je nějaký plán realizace finančních výdajů, následně akviziční plán čerpání finančních potřeb, na základě kterého pak můžu logisticky samozřejmě pořizovat zásoby nebo objemy materiálů. Tak další věc potom samozřejmě musí být stanovení úkolů z naplnění strategického záměru. Ať už to jsou úkoly pro zdravotnická zařízení, KHS, laboratoře, praktičtí lékaři, odběrová místa, prakticky až do v podstatě odběrného místa by v tom měla být zpracovaná jasná standardní operační metodika nebo postupy. Není to. Co se týká požadavek na součinnost s resorty a s ústředními správními úřady, samozřejmě nemůže v tom MZ být samo v závislosti na definování potřeb, musí být v plánu i požadavky na doplnění kapacit tak, abychom mohli včas reagovat a dát si to do našich plánů. No a samozřejmě legislativní a právní podpora, kde v podstatě například třeba zákon 239 řečí v podstatě vztah mezi armádou a MV, to znamená podporou IZS, ale ne podporou zdravotnictví. Takže v tomhle tom ohledu je řada věcí, která se ještě musí upravit. Celkově, tak jak vidíte, by asi mělo definovat, že by se mělo otáčet jedním směrem a všechny zuby by měly zapadat, pokud se nějaké kolečko neotáčí, vzniká nám samozřejmě problém, takže v podstatě symbolika tohoto soukolí je doufám jasná. Já vám děkuji za pozornost.

Senátor Jan Žaloudík:  Já děkuji panu generálu Procházkovi a panu plukovníku Šnajdárkovi za pohled z hlediska armády, který identifikoval v době kovidí to, co my tady identifikujeme v době nekovidí, to znamená, že zdravotnictví máme 7 druhů, ne jedno, státní krajské, městské, obrana, církve, velké řetězce a malí jednotlivci, to víme. A ti malí jednotlivci jsou velcí jednotlivci, protože to jsou ti praktici, třeba zrovna je jich hodně tisíc. No a teď jde jenom o to, jak se s tím vším vyrovnat. My jsme se s tím vyrovnali tak, že jsme zcela strávili ten čas, který byl určený pro diskusi. Ale já si myslím, že všichni rádi přivítáte, že kafe, pití věnujeme ještě další diskusi. Dva přihlášení jsou, jistě, potom uděláme přestávku, ale dva písemně přihlášení jsou vážení páni kolegové, pan senátor Fischer a potom pane senátor Kantor. A potom otevřeme tu debatu šířeji na ty, kteří se nehlásili, ale prosím, pane kolego.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Já mám otázku na paní doktorku Jarmilu Rážovou. Vy jste začínala své vystoupení vzpomínkou na zakladatele české epidemiologie, na pana profesora Karla Rašku. On to byl voják a já mám pocit, že i ve světle vystoupení pana plukovníka Šnajdárka a pana generála Procházky vidíme, jak je důležité pro okamžiky krize mít reflexy základního velení a řízení, které nám pomohou se vyrovnat s tím vážným problémem přímo v terénu. Chtěl jsem tedy Armádě ČR i tady jejím přítomným velitelům jmenovitě velmi poděkovat za to, co odvedla, i za to, co nám dnes nabídla jako zkušenost. A protože jsme mluvili o elektronizaci zdravotnictví a o jejích nedostatcích, určitě v bude odpoledne nebo v tom dalším bloku čas také na kybernetickou bezpečnost.

Tři naše nemocnice byly totiž pod atakem. A to stojí za pozornost, abychom také nezapomněli na bezpečnost našich zdravotních zařízení. Zaznělo zde, že vám vláda poskytla jasnou podporu v systemizaci, a to je výborná zpráva. Chválíme vládu, toto rozhodnutí je třeba ocenit. Vláda tím jasně podpořila terénní pracoviště krajských hygienických stanic. A moje otázka zní, na vás jako člověka z terénu, jaké bude vaše doporučení pro pana ministra zdravotnictví, aby se prolomily hranice mezi jednotlivými kraji? V rámci kraje jsme slyšeli, že to funguje, ale jaké vy byste dala doporučení panu ministru zdravotnictví, aby se to teritorium naší země pokrylo homogenním způsobem, bez ohledu na to, zda jsme právě na hranici krajů, třeba Vysočiny, kde to fungovalo dobře, a těch ostatních. Jaké byste měla doporučení pro pana ministra? Děkuji.

Senátor Jan Žaloudík:  Já si dovolím ještě vyzvat napřed pana kolegu, přihlášeného senátora Kantora. A potom odpověď paní hlavní hygieničky.

Senátor Lumír Kantor:  Já bych měl také otázku na paní hlavní hygieničku, ale to asi není úplně otázka. Jenom jestli to navýšení epidemiologů, je to takový konkrétnější dotaz, s upozorněním, to navýšení, jestli budou na to mít kapacity, to je jedna věc, jestli na ten počet lidí. Druhá věc, my jsme pozvali na toto jednání také děkany fakult, které se zabývají veřejným zdravotnictvím a zdravotnickými profesemi, takže to je vlastně, jsem to tím chtěl nějak trošinku navázat vlastně na to, že by bylo dobré se zmínit o tom vzdělávání. A potom mám takový nějaký podnět, že v podstatě jestli by nešlo na krajských hygienických stanicích, nejsou osoby vedené jako lékaři ve veřejné služby, jsou vedeni jako úředníci. A to je v této době, která se ukázala během těch uplynulých několika měsíců, je věc, která by byla možná, dobré se nad ní zamyslet. A jestli tyto lékaře nezařadit tedy, jestli tyto pracovníky nezařadit jako lékaře ve veřejné službě? A z té jiné kategorie, ve které teďka jsou v rámci služebního zákona od roku 2015. Potom ohledně další přednášky, co byla, jsem chtěl poděkovat mimo jiné, ale ono to navazuje vlastně, pracovníkům krajských hygienických služeb. Já vím, že oni pracují naplno ještě i v současné době, včera jsem se byl podívat v Olomouci na krajské hygienické stanici, tam prakticky celou sobotu neděli taky řešili jednotlivé případy. A proto jsem velmi přivítal to, co se vlastně na MZ děje, to posílení epidemiologické služby. Tam bych se přimlouval, ale v podstatě během přednášky jsem dostal odpověď, nebo přednášek, i následující pana generála a pan plukovníka, jestli by šlo, ono by to šlo, protože už jsem to slyšel, propojit systémy jednotlivé tak, aby pracovníci nemuseli jako opakovaně psát data, takže to jsem chtěl vás poprosit. A úplně na závěr, jenom ohledně jedné věci, to je otevřenost dat. Tady se zmínil pan profesor Dušek o tom, já musím říct, veřejně říct, že naopak to, co bylo vedeno na to takzvané uzavření dat a to, o čem se mluvilo jako o jednom z témat během té složité doby, a zástupném problému podle mého názoru, je to, že zrovna osoba pana profesora a Ústav pro zdravotní informace a statistiku uzavírá ty data. To právě je přesně naopak, takže to je hezky vidět, jak jsou ty informace zkreslovány, protože já pana profesora znám už poměrně dost dlouho a musím říct, že první, co jsem se dozvěděl vůbec o tom, že data mají být otevřená, mohou být otevřená, a je to už hodně let, jsem se dozvěděl od něho. A ty jeho snahy, ať se někdo podívá zpátky na jeho působení na MZ a v čele ÚZIS, ať se na to podívá a zjistí, že data do té doby byly velmi tajnosnubné, velmi jako řekl bych utajené a začínají se otevírat od té doby, co tam pan profesor je, tak to je jenom taková moje poznámka na závěr, na to netřeba odpovídat. Tak děkuji vám.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji, pane kolego. A já než vyzvu paní doktorku Rážovou, aby odpověděla, tak se přidám s dotazem třísenátorovým, aby to bylo už naráz, protože jsme na půdě tedy instituce, která daruje zákony, čili zákonodárné, tak se jenom chci zeptat, jestli se cítí komfortně s tou legislativní strukturou hygienické služby, neboť my, co nebereme léky proti paměti, tak ještě víme, jak byla v roce 2007 rozstřelena. Přišlo 14 ředitelů, odešlo 7 po zásahu pana náměstka Šnajdra, potom se dělo pár věcí až tak, že myslím dominovala Ostrava, pak doktor Hapala, potom spíše z trucu vzniklo ještě Ústí nad Labem a teď máme tedy v jakési struktuře Ostravu, Ústí nad Labem, potom samozřejmě nemalý středočeský, pražský, splývající s ostatními, zlínským, to jsou ty hygienické služby, tak se jenom táži takhle z iniciativy, jestli nenastala třeba doba i v souvislosti s tím, o čem hovořil pan generál, abychom třeba i v té legislativě tomu dali nějaký nový model, když je to obrovská příležitost věci trochu přerovnat a napravit. Tak to byl jenom třetí dotaz. Prosím, paní doktorko, jestli můžete ten třísenátorový dotaz nějak odpovědět. Děkuji.

Jarmila Rážová:  Tak pane předsedající, dámy a pánové, já děkuji všem třem pánům senátorům za dobré dotazy a za podnětné dotazy. Tak já asi nejdříve začnu tím prvním, protože to vezmu takhle v tom pořadí, pana senátora Fischera, co bych tedy doporučila našemu panu ministrovi, co se týče legislativních záležitostí a propojení informací o epidemiologické situaci v rámci regionu. Jsou tady asi dvě cesty. Jedna je obtížnější, to znamená, znamená to určitou novelu zákona a souvisí vlastně trošku i s otázkou, kterou položil pan senátor Žaloudík. Vlastně s tím, jak jsou nastaveny kompetence jednotlivých orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy krajských hygienických stanic, které jsou vymezeny místní příslušností. A tím pádem v podstatě určitou jakoby samostatností v rámci toho kraje, nicméně určitá výměna dat, zejména v oblasti epidemiologie, probíhá, protože v podstatě kolegové si mezi sebou jednotlivé kontakty, které jsou z jiného území, předávají. V rámci COVID formu, vytvořeného tedy Armádou ČR jakoby určitý, jak já to čím dál tím víc vnímám, manažerský nástroj vlastně pro řízení a výměny informací, pro řízení o této situaci nad vlastně ISIN, který je to základní prostředí, ve kterém epidemiologové pracují, tak v podstatě si myslím, že se dá, nemusíme zřizovat nějakou legislativní cestu, ale vidím tam formu pokynu, metodického pokynu hlavního hygienika ČR o tom, že se vlastně navzájem všichni uvidí, což určitě zjednoduší práci kolegům v tom COVID formu. A my ho chceme využít čím dál tím více jako platformu, která vlastně o jednotlivých clusterech, které tam se hlásí, tak vlastně tam je budeme vidět všichni. Takže to znamená i já, jako hlavní hygienik, moji epidemiologové u nás na ministerstvu, kolegové, vidí to pan ministr. A je to určitě pro nás velmi dobré pro sdílení informací, zejména u clusterů, kde vlastně zdroj nákazy je v jednom kraji, ale podílí se, rozšíří se infekce nebo se šíří dál do jiných krajů České republiky napříč tou republikou.

Takže to je ta jednodušší cesta a myslím si, že v této chvíli je pro nás mnohem operativnější, ale nezříkám se ani cesty legislativní, protože ta by pak tyto procesy mohla ukotvit i do budoucna právě s ohledem na řešení případných dalších krizí. Co se týče vzdělávání lékařů, tak jsem určitě ráda, jestli zde jsou děkani lékařských fakult, ale i tedy jiných fakult, kteří vzdělávají pracovníky se zaměřením na ochranu a podporu veřejného zdraví. Popravdě řečeno, co máme informace, tak spíše tyto obory v posledních letech zanikly. Já sama léta jezdím do Plzeňského kraje na Fakultu zdravotnických studií a tam letos skončil poslední ročník asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví, tedy bakalářský studijní program, z něhož se rekrutovalo dost zaměstnanců, koukám na pana ředitele Bartoše, protože zejména plzeňská krajská hygienická stanice tam odtud získávala docela dobře vzdělané pracovníky, velmi šikovné, a třeba i Krajská hygienická stanice Karlovarského kraje. Je to škoda, protože dříve bylo ještě v Jihočeském kraji i magisterské studium, to už také není, a dnes jsou dvě fakulty, které se věnují vzdělávání magistrů v ochraně veřejného zdraví a podpoře veřejného zdraví, a to je Ostravská univerzita a nově je akreditován program v Olomouci na fakultě. Spíše je to otázkou, jestli covidová záležitost, šílený kvas, který jsme tamhle s Ladislavem Duškem zažili všichni, tak jestli by se nemělo promítnout do úvahy, že tady je potřeba lidi vzdělané v ochraně a i podpoře veřejného zdraví právě s výhledem na řešení zejména zdravotních hrozeb, protože já tam vidím do určité míry velkou budoucnost pro hygienickou službu, postaru řečeno, v její budoucí činnosti. S tím trochu souvisí i to, že, a teď půjdu k té otázce už se táhnoucí nějakou dobu, úředníci a lékaři. Z principu jsme úředníci, protože pracujeme ve správních úřadech – krajské hygienické stanice, nakonec i ministerstvo zdravotnictví je správním úřadem, my tedy tím ústředním, a zařazeni jsme jako úředníci. Vedeme dlouhou dobu určitou diskusi, která se dost posunula poté, co byl přijat pozměňovací návrh pana dr. Valenty k novele zákona, který prošel a který tedy stanovil i povinnost zdravotnického vzdělání lékaře pro pozici hlavního hygienika, ale nastavil ještě další věci včetně toho, že lékař – jsou tam definované určité lékařské činnosti, které na místech lékaři orgánů ochranu veřejného zdraví vykonávají. Máme ustavenou novou pracovní skupinu právě pro už realizaci určitého toho, jak zavést, aby lékaři byli lékaři, byť je to v orgánu ochrany veřejného zdraví, ale tato skupina se zároveň zabývá i platy ostatních zdravotnických pracovníků v systému hygienické služby, tzn. aby jsme nenastavili zase ještě nějakou další tzv. diskriminaci, protože na to v podstatě v systému státní služby a v úřadech jako takových je velmi dbáno, myslím, že je to velmi správné. Takže po prvním jednání nově ustavené skupiny máme podněty od členů, včetně stanoviska ministerstva vnitra, ministerstva práce a sociálních věcí, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že sice v zákoně jsou definované lékařské činnosti, ale velmi obecně a je potřeba je do charakteristiky jednotlivých míst, která by měla být určena jako lékařská, je přesně specifikovat. Jaké ty lékařské činnosti na místech budou vykonávány, a to je další práce, která je před námi, protože komise – přiznám se, čekala jsem s jejím svoláním až na výsledek výběrového řízení, takže teď už mohu některé věci začít dělat, které jsem nechtěla dělat jako pověřená hlavní hygienička. Takže počítám, že v červenci se skupina sejde a budeme pokračovat dál. Určitě lékaři mají – bylo by divné, kdybych řekla, že nemají svůj význam v orgánech ochrany veřejného zdraví.

A co se týče organizace hygienické služby, děkuji pane senátore a pane profesore za tu zmínku, protože my jsme v této chvíli po covidové podpoře vlády, která byla vyslovena, tak by bylo úplně, jak se prokázalo, že je to velký tlak na hygieniky, oni odvedli, odvádějí stále obrovský kus práce, zejména kolegové na epidemiologii a popravdě řečeno říkám kolegové, oni jsou to spíše kolegyně, a ten už asi šestý měsíc, pomalu pátý měsíc se začíná odrážet na jejich vypětí, a začínají jevit známky dost velkého vyhoření a velké únavy, nebo raději únavy a někteří i vyhoření, a já mám velkou snahu a byla bych velmi ráda, kdybychom se teď dokázali při tom relativně dobrém vývoji epidemiologické situace kromě tedy dvou oblastí, tak abychom dokázali najít nějaký modul, aby si při zachování činnosti do šetření lidí, dejme tomu do 24 hodin nalezení kontaktu, kolegyně dokázaly i o víkendech odpočinout, aspoň o víkendech. Protože potřebujeme, aby si odpočinuly, vyčerpaly dovolené a zároveň byly připraveny eventuálně na další možné zvýšení a velkou zátěž na podzim, kdy souběh případných korona, covidu dohromady s chřipkou by asi nebyl úplně .... V této chvíli by byl v úplně stejném rozpoložení, tak nevím, nevím, jak ten systém zvládneme. Včera jsme to diskutovali tady s přítomnou paní dr. Jágrovou a paní dr. Svrčinovou, tedy ředitelkami Prahy a moravskoslezské krajské hygienické stanice, z celkem pochopitelných důvodů, proč s těmito dvěma. A je to proto, že od toho roku 2007 poklesla kapacita lidí personální a vzdělaná, odborná kapacita o prakticky 49 %. Hygienická služba na prahu roku 2007 měla přes 4 000 zaměstnanců a teď jsme 2 200, 2 100 a tady potom posílení 134 + asi 17, na ministerstvu zdravotnictví to bude ani ne něco málo přes 2 200, takže jsme stále pod polovinou původní kapacity na krajských hygienických stanicích. Absorpční schopnost je nějaká, ona ve stavu „míru“ se celkem neprojeví, ale při této záležitosti to potom znamená opravdu naprosto maximalistické nasazení a já jsem to neudělala v tom svém povídání na začátku, ale teď to řeknu. Před všemi kolegy hluboce smekám, klobouk.

Poslední. Organizace hygienické služby. Dva zdravotní ústavy, jeden státní zdravotní ústav, 14 krajských hygienických stanic, možnosti komunikace určitě jsou. Budu se snažit lépe komunikovat s jednotlivými prvky, abychom plnili prvky, abychom plnili roli, která na nás je, tzn. ochrana, podpora veřejného zdraví co nejlépe a otázkou je, nakolik je na stole, jak společenský požadavek nějaké změny, a to potom už nezáleží jenom na mně.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji, paní doktorko. Vy jste hezky řekla, že kvas i kvasko lidí je příležitostí zejména na Moravě k čirým produktům potom, takže věřme, že se to takto uchopí, a já bych se teď poradil s váženým panem předsedou Kantorem, protože my nesmíme pošlapat demokracii, zejména ne v této místnosti, takže bych ještě chvilku pokračoval v diskusi, jestli mohu. Protože sice jsme mimo termín, ale musíme otevřít polemiku, ale pak si musíme dát nějaký limit na to, ... 20 minut poté, ale ještě otevírám diskusi. Prosím, kdo má další připomínky? Vidím tam pana, myslím, dr. Príkazského. Přes roušku vás identifikuji částečně. Děkuji.

Vladimír Príkazský:  Vážený pane předsedo, paní hlavní hygieničko, dámy a pánové. Navázal bych na vaše slova a soustředil bych se na otázky kapacity, protože ty jsou důležité, musím si vzít brýle, pro detekci, reakci a interpretaci zdravotních hrozeb a jedním z rozměrů je jejich udržitelnost. Pro tyto tři charakteristiky jsou klíčoví lékaři a jak jsou vzděláváni na lékařských fakultách, tak potom aby mohli pracovat v hygienické službě, musí absolvovat atestaci, v současnosti je to jedna, ta obsahuje svůj díl epidemiologie. Tam musí mít znalosti a dovednosti. Další rozměr je doba potřebná k dosažení strukturované kapacity. Paní hlavní hygienička se zmínila, že současná kapacita je ve velkých problémech za prvé početně a za druhé, to tuším bylo hovořeno, že věková struktura je taková, že brzo budeme mít málo lékařů. Vidím několik cílů. Nejbližší cíl je příprava terénních epidemiologů, těch, kteří mají dostatečné zkušenosti, aby byli těmi, kteří vzdělávají další epidemiology, další cíl by bylo vzdělání dostatečně široké kapacity, to bude trvat delší dobu, a strategickým cílem je udržitelnost kapacity epidemiologie, a to kromě jiného za využití moderního vzdělání v souladu s evropskými principy. Na tom se musíme podílet všichni, jak fakulty, tak krajské hygienické stanice, tak systém hygienické služby, ale také státní zdravotní ústav, který má toto jako jednu ze svých funkcí. To, co jsem řekl, je určitým způsobem kaskádový způsob posílení kapacity a dává to možnost udržitelnosti kapacity. Děkuji.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji vám. Prosím další přihlášený do diskuse. Paní kolegyně, představíte se potom, prosím.

Jana Prattingerová:  Jana Prattingerová, Krajská hygienická stanice Liberec. Děkuji za slovo. Dovolila bych si tady doplnit slova jednak dr. Príkazského a jednak hlavní hygieničky, a vysvětlit, proč je důležité, aby pracovníci krajské hygienické stanice byli vzdělaní. Uvedu úplně jednoduchý příklad. Protože bylo tady řečeno, že žádný technický systém nevyhledá kontakty. Pokud epidemiolog špatně vyhledá kontakty, tak na jednu stranu může zavřít lidi, kteří tam nemají být, a bude způsobovat jednat osobní tragédie a bude způsobovat ekonomické důsledky jednak osobní a jednak celospolečenské. Pokud zase nevyhledá a budou nám unikat, tak budeme mít další ohniska. A to neumí žádný technický systém, ale to umí jenom vzdělaný epidemiolog nebo vzdělaný jiný pracovník v ochraně veřejného zdraví. A jestliže nám tady chybí 137 osob, tak ty osoby nezískáme ze dne na den. Ty nerostou na stromech. Máme velké problémy najít vzdělané lidi, a pokud nebude systém, který je finančně podpoří, tak nikdo, kdo je rozumný, kdo je vzdělaný, do hygienické stanice nepůjde. A budeme dostávat osoby, které budeme muset za běhu vzdělávat, a to zase snižuje kapacitu těch, kteří už v systému jsou. Děkuji.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji vám. Ani nekladu otázku, kolik v loňském roce atestovalo v oboru hygieny a epidemiologie našich mladých kolegů, nebude to... Prosím? Dva. Jsem si říkal, že tři, ... Hlavně, že to nebyl jeden. V tom je také trošku problém. Prosím, kdo má další dotazy?

Jan Vobořil:  Dobrý den, Jan Vobořil, Iuridicum Remedium. Zeptal bych se, bylo to tady zmíněno jenom okrajově, tři nástroje chytré karantény, které využívají moderní technologie, tzn. rekonstrukce vzpomínkových map e-Rouška a Mapy.cz. Jenom, jestli můžete velmi stručně říct nějaké zkušenosti, jestli byly přínosné a případně jak. Děkuji.

Senátor Jan Žaloudík:  Prosím, paní doktorko.

Jarmila Rážová:  Jak už tady zmiňoval pan... Děkuji za ten dotaz, pardon. Jak zmiňoval i pan plukovník Šnajdárek, chytrá karanténa, tak jak byla komunikovaná, tak se zaměřila pouze na elektronické nástroje. Myslím si, že to bylo trošku nešťastné. Jednak jde tedy o daktelu, jakýsi systém coolcentra, který pomáhá s elektronickým navoláváním těch kontaktů, díky tomu, že ta jeho užitečnost je taková dvousečná. Dá se říct, že má v podstatě vysloveně přínosy a ten já vidím třeba v tom, že mohou navolávat třetí, čtvrté kontakty kolegové, kteří jsou na druhém konci republiky a řešit problém, který je na tom druhém konci republiky. To jsme nakonec teď zrovna v Moravskoslezském kraji se osvědčilo. Takže tam by měl tento systém velký význam právě ve chvíli, kdyby jedné krajské hygienické stanici pomáhali pracovníci jiné krajské hygienické stanice a vzdáleně mohli telefonovat. Což je také jedna z možností. A je zajištěna i tedy vysoká míra ochrany dat. Samozřejmě má to problém, nebudu ho zastírat. Problém je v tom, že data, která kolegové zadali v terénu do daktely, tak se nepřepisují zatím do ISINu. A pokud mají vytvořený ještě vlastní systém nějaké evidence, tak si to psali potřetí do toho dalšího systému, a případně, že jsou ještě zapojeni do systému krajského, tak také po čtvrté. Takže místo, abychom zkrátili čas, tak se mnohdy stalo, že se čas dohledání a telefonování spojený s jedním buď nemocným anebo jeho kontaktem minimálně ztrojnásobil, možná i zečtyřnásobil. Takže jsme tím zavedením, a to říkám úplně otevřeně, děláme teď všechno pro to, zejména ÚZIS, aby se propojily nástroje tak, aby... jedna daktela má výhodu, že je záznam určitý o tom, kdy bylo voláno, komu bylo voláno, na která čísla. Což zase neumí třeba ten ISIN. A je časový přehled, je tam i určitý doklad, když se někdo ptá, do kolika hodin jsme schopni dohledat kontakty, tak samozřejmě pro to to tedy má určitý význam. Jinak ale ta data stejně potom je důležité dostat do ISINu a tam s nimi pracovat. To je velký úkol, který teď řešíme s ÚZISem. Další nástroj, a to je Mapy.cz a pardon, nejenom s ÚZISem, ale i s NAKITem, protože NAKIT je ten, kdo garantuje v karanténě 2.0 tyto doplňkové nástroje. Mapy.cz jsou v té době, kdy byl nouzový stav a byl velmi omezený pohyb obyvatelstva, tak se využívali také omezeně do určité míry, protože většina lidí, kteří byli pozitivní, anebo i ty kontakty, tak si pamatovali, kde jsou a kde byli, protože ten pohyb byl omezen. A zároveň jsme z té praxe přišli na to, že jsou určité situace, kdy člověk se nepohybuje a není ani nutné z nějakých jiných důvodů, jako třeba, že je dlouhodobě hospitalizován nebo je to člověk, který je dlouhodobě klientem seniorských domů a ten jejich pohyb apriorně není příliš rozsáhlý.

Takže není ani nutné ani potřebné vzpomínkovou mapu vyvolávat. Na to se pak těžko odpovídalo, kolik map ne já, ale kolegové v terénu udělali. Takže to je také doplňkový nástroj, který má určitě význam, pokud bude rychle vytvořen a nebude opět brzdit práci kolegů epidemiologů. Jestliže vytvoření vzpomínkové mapy bude trvat 5-6 hodin, než se mapa vytvoří, tak je to samozřejmě také brzda. Navíc tam je i určitá nepřesnost v umístění v mapě. Omlouvám se, nejsem na toto příliš vzdělaná osoba.

Senátor Jan Žaloudík:  Paní doktorko, já si teď dovolím takovou neslušnost, protože už mě tu upozornil pan předseda, že toto bude předmětem celé druhé půlky, tam rozehrajeme potom všechno. Teď, jestli ještě něco zásadního nechcete říci, budeme rádi.

Jarmila Rážová:  Zbytek řeknu ráda až odpoledne.

Senátor Jan Žaloudík:  On je dostatečně znám ten dopis 60 epidemiologů, kteří naznačili, že chytrá karanténa není opakem hloupé karantény předchozí. To bych tak jako v kostce. A celá druhá půlka bude věnována tomuto problému jak z hlediska Pasteura, tak Orwella.

Jarmila Rážová:  Ráda bych na to ještě reagovala, právě to byl jeden z důvodů, jak jsem říkala, že to nebylo příliš šťastně komunikováno. Je to chytrá karanténa ve smyslu chytrých nástrojů, chytré telefony, všechno chytré, ale přesně, jak to vnímali kolegové, tak jsem to vnímala i já, protože karanténa, kterou udělují krajské hygienické stanice, tak rozhodně není hloupá.

Senátor Jan Žaloudík:  Ještě prosím do této části diskuse před pitím kávy, ještě dva páni, dva vážení kolegové. Dáma napřed, paní místopředsedkyně Senátu, paní senátorka Horská a posléze pan kolega.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení vzácní hosté, nemá se začínat nikdy větou "kdyby", ale já to "kdyby" poruším a přeci jen to možná bude spíš přemýšlení do budoucna. Tady opakovaně zaznělo, že nejlépe na tom v informační části byl Kraj Vysočina. Mě tak jenom napadá, jestli je to tím, že hejtmanem Kraje Vysočina je lékař, který má svůj vliv na to, aby to fungovalo jinak, nebo jestli je to také tím, že hejtman Kraje Vysočina se inspiroval tchajwanským zdravotnictvím. A my víme, aniž bych do toho chtěla vnášet jakoukoli politiku, jak Tchaj-wan epidemii zvládl. To jen tak.

A druhé, co tu vůbec nezaznělo, takže nechci otevírat nové datum nebo nové téma v tuto chvíli, ale myslím si, že bylo závažné, možná jedno z nejzávažnějších. Víme, jaký byl stav našich hmotných rezerv. Víme i ten nešťastný leden, kdy pan ministr sliboval na holý pupík, že to je v pořádku. A chtěla bych se zeptat, jak je to teď, jestli jsme se také poučili, jestli je to nějaká výzva pro nás a kdyby nedejbože přišlo něco jiného dalšího, stejného, tak jak to bude? Takže to je to "kdyby", za to se omlouvám.

A teď zase poučení z krizového vývoje. Předpokládám, že máme velké starosti, jak to dát tady u nás vše do pořádku a kroky jsou i směrem k nové legislativě. K nové legislativě, kdybych jen na Tchaj-wan navázala, tady náš kolega lékař senátor se hodně inspiroval na Tchaj-wanu a měl velkou tendenci to přenést sem na ministerstvo do českého zdravotnictví a narazil na nějaké dveře. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně, ale teď se ptám, přístup i v rámci EU jednotlivých zemí byl různý a měl různé výsledky. Jestli máme šanci na porovnání, jestli se v rámci EU něco chystá nebo jestli i třeba český Senát může být takový, kdo by posunul tyto záležitosti dál a uspořádal takové slyšení, protože si myslím, že výměna informací nemusí být samozřejmě jenom tváří v tvář, ale že je důležitá. A jestli vás to nějak také určitě zarazilo a jestli už třeba víme, proč Západ na tom byl tak špatně a Východ tak dobře. A nebudeme si jen říkat, že je to o včasném nošení roušek, ale jestli je tady i nějaká úvaha. Ale říkám, teď je to možná na kávu a potom nějaké další body. Děkuji.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji, paní kolegyně za to nošení roušek do lesa. A pojďte ještě, prosím, pane kolego Hilšere. Pan senátor Hilšer má ještě jednu připomínku. Já si potom dovolím z moci úřední, že bychom to poté už utnuli, protože budeme mít neobyčejně bohatou diskusi do nočních hodin po té druhé části, takže se o tom všichni ještě pobavíme. Ale teď bych ještě poprosil pana kolegu Hilšera.

Senátor Marek Hilšer:  Děkuji. Já se krátce zeptám, směřuji otázku na ministerstvo zdravotnictví, jak je připraveno převzít chytrou karanténu organizačně a personálně? Jak to plánujete se svými přímo řízenými organizacemi.

Senátor Jan Žaloudík:  To nevím, teď byste asi měli odpovědět v jedné větě, kdyby někdo chtěl pak utéci, aby se dozvěděl odpověď. A pak už skutečně přestávka.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se, pane senátore, omlouvám, ale já jsem to říkala a vy jste asi dorazil pozdě, takže jestli mohu jako zároveň kolegovi, tak já při kávě bych vám to řekla.

Senátor Jan Žaloudík:  Teď jsme to trošičku úředně utnuli, pane předsedo, můžeme takto? A jenom mi navrhněte, kdy se máme sejít. 20 minut, což znamená, já mám teď něco před 12., takže nejpozději na 12:20 nejpozději bychom se tu měli všichni setkat a v předsálí je k dispozici káva a nějaký koláček.

(Jednání přerušeno v 11.57 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.24 hodin.)

Senátor Pavel Fischer:  Dovolte mi zahájit náš druhý blok. Dámy a pánové, zahajuji druhou část našeho dnešního jednání, 19. veřejného slyšení Senátu na téma Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů. Naším prvním vystupujícím bude Vladimír Dzurilla a vystoupí k tématu Chytrá karanténa 2.0. Funkce a zisk. Bezpečnost dat vzhledem k průniku státního a soukromého sektoru. Nyní má slovo pan Vladimír Dzurilla, ředitel Národní agentury pro komunikační a informační technologie a zvu ho k mikrofonu, aby nám přednesl svůj příspěvek, prosím.

Vladimír Dzurilla:  Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, děkuji za možnost zde vystoupit. Nepřipravoval jsem žádnou prezentaci, protože nástroje, které chytrá karanténa má a které obsahuje, už bylo vidět v předešlých vystoupeních. Jen bych rád v rychlosti navázal na to, co připravujeme a co se aktuálně děje. Abych se držel tématu a propojení státního a soukromého sektoru, tak za nás, co jsme byli hodně blízko, bylo vidět, že jsme byli extrémně rychlí, tzn. všechno to, co se připravilo, připravily české firmy, které fungují na trhu a jsou technologicky na špici. V přípravě řešení jsme byli jedni z nejrychlejších, co se týče toho, co bylo k dispozici. Beru nástroje, které máme. Co u nás ale hodně dlouho trvá, a to nejen v rámci chytré karantény, ale toho, co řešíme i v rámci jiných projektů, pokud vznikne nějaký start-up, vznikne nějaká aplikace, jakým způsobem výstup posoudit a dokázat ho využít ve státní správě i s ohledem na veřejné zakázky a na vše, co s tím souvisí, aby to fungovalo správně. Včera jsme byli na Hackatonu, kde se rozdělilo 10 milionů korun. Vznikly neuvěřitelně zajímavé nápady, které stojí za to, abychom se jim věnovali. Jsou to nápady, které pomáhají jak zdravotnictví, tak celkově společnosti.

Jak jsem již vzpomínal, byli jsme hodně rychlí a začaly vznikat aplikace. Protože jsou to technologické firmy, chtěly pomoci a vědět, co se vlastně děje. Začalo to schůzkami na hygienických stanicích, potom s paní doktorkou Rážovou a dalšími. Poté došlo k velmi rychlé tvorbě a dnes jsme ve stavu, že máme chytrou karanténu z pohledu chytrosti, co se týče aplikací. Jak už zde bylo zmíněno, chytrá karanténa není jenom o aplikacích. V žádném případě není nahrazením nikoho, tzn. epidemiologického ošetření. Know-how a znalosti všech epidemiologů, kteří tam jsou, tam musí být i nadále. Není to o žádném nahrazení daného člověka, ale pomoci a dát mu do ruky nástroje, které mohou pomáhat lidem v tom, že jejich práce bude jednodušší a možná i příjemnější v tom, co by se mělo dělat. Na druhou stranu aplikace vnímáme tak, že vznikaly v nějakém čase, v nějaké rychlosti a s ohledem na potřebu je takto udělat.

Co se týká směru, kterým se vydávají všechny státy, je to monitoring. U nás je to aplikace e-rouška. Na základě bluetooth technologie se jedná o určování, kdo s kým se potkal. Ovšem je to naprosto anonymní aplikace. Nevím, jestli jste zaznamenali, ale česká aplikace e-Rouška dostala cenu amerického časopis MIT Technology právě za přístup k osobním údajům, k ochraně osobních údajů atd. To, že dostala plnou sazbu pěti hvězdiček, považuji za velký úspěch. Co ale musíme teď s aplikací udělat? V současnosti to funguje tak, že Apple a Google, kteří jsou tvůrci operačních systémů, které dnes všichni používáme v telefonech, vydali své nástroje. Tzn. můžete si to představit, že například v rámci iPhone ve verzi 13.5 přišly nové nástroje, které právě aplikace jako e-Rouška mohou začít využívat. Je tam ale ohromná restrikce, nikdo jiný je nemůže využívat. Může to využívat jenom jedna aplikace pro jednu zemi. A za tou zemí musí stát buď nějaká organizace, která se věnuje zdravotnictví nebo samotné ministerstvo zdravotnictví. My začínáme tyto aplikace předělávat. A co nám to přinese, je to, že bude fungovat interoperabilita. Co to znamená? Každý, kdo bude mít aplikaci podobnou e-Roušce, bez ohledu na to, jak se bude jmenovat v zahraničí, půjde zejména o fakt, že se telefony budou navzájem vnímat, jak jsou od sebe vzdálené. Nikdo nebude vědět telefonní číslo, končí i registrace na telefonní číslo a další, budeme jenom vědět, kdo u koho stojí.

Z tohoto pohledu uvidíme to, že pokud budeme například někde na dovolené, dozvíme se, kdo s kým byl v blízkosti a následně dostane daný dotyčný člověk notifikaci o tom, že se s někým potkal. Na této oblasti v současné době hodně pracujeme, protože Apple a Google tato fakta zveřejnily. I přesto jsme s nimi v kontaktu, řešíme s evropským zastoupením, jak to bude celé vypadat. Budeme připravovat zprávu pro řídicí výbor, ministerstvo zdravotnictví i pro celý řídicí tým, jakým způsobem pokračovat a jaké varianty z toho dnes vyplývají.

Rád bych podotkl, že není žádná jiná cesta. Ukazuje se, že lokální řešení nefunguje, protože například Apple má tuto funkci tak, nevím, kdo máte iPhony, ale když máte iPhone a minimalizujete aplikaci, tzn. že ji aktivně nepoužíváte, telefon ji uspí a stane se, že není aktivní a nesbírá to, co by měla, tedy blízké kontakty s jinými telefony. Takže to by bylo k e-Roušce.

Co se týče dalších, tak samozřejmě je to rozvoj Daktely, na základě požadavku krajských hygienických stanic, kde chceme daleko více akcelerovat požadavky a jejich realizaci, protože tam vnímáme velký dluh vůči tomu, co potřebujeme dodělat. A ten dluh je veliký. Jedná se například o napojení některých subjektů na ISIN a další, aby se nemuselo manuálně přepisovat atd. Tehdy to vznikalo s tím, že to bylo na dobrovolné bázi firem, dnes to řešíme smluvním vztahem, tzn. stejně tak my můžeme začít daleko více tlačit na dodavatele, aby tyto resty začal s námi dodělávat, aby to bylo hodně ku prospěchu nás všech a mohli jsme to používat.

Samozřejmě nemohu zapomenout na mapy.cz, které si už dnes adoptovalo přes 1,2 milionu lidí. Používají se hodně aktivně, takže v rámci Chytré karantény 2.0 to bude úplné propojení a uvidíme, co všechno tam je.

Dál rozvíjíme datové sady, datovou infrastrukturu, abychom co nejvíce viděli v tom, co se aktuálně děje. Jak již představil plukovník Šnajdárek, monitorujeme odběrná místa a laboratoře, sledujeme, co a kam je potřeba zavézt v případě nutnosti, tzn. celkové řešení logistiky a testování. Ještě jednou zdůrazním, že chytrá karanténa není jen o aplikacích, které v tu dobu vznikly, ale hlavně o ohromné práci u ministerstva zdravotnictví, ÚZISu pod panem profesorem Duškem, pod armádou, u nás v NAKIT, takže to není jen o tom, že se vyvinuly aplikace a teď funguje chytrá karanténa z ničeho. Naopak bez toho, aby státní správa a lidé, kteří se toho účastnili, krajské hygienické stanice, kdyby se tomu tak nevěnovali, jak se věnovali, tak by nikdy tato chytrá řešení nevznikla a nepoužívala by se.

Nevím, jestli zde zazněly nějaké počty, já jsem přijel pozdě, za což se omlouvám, ale vzpomínkových map k dnešku bylo vygenerováno přes 500. Takže toto také řešíme.

K dotazu, jak dlouho trvá vygenerování vzpomínkové mapy, proč to není ten jeden telefonát, tak je to opět otázka vzniku řešení. Firmy postavily řešení tímto způsobem. Dnes máme kontrakt, tzn. můžeme tento stav začít předělávat a samozřejmě naší vidinou, i krajských hygienických stanic a lidí, kteří to používají, aby vše bylo řečeno v rámci jednoho telefonátu. Dám souhlas, vygeneruje se mi vzpomínková mapa a můžeme to začít používat.

Z našeho pohledu, co se týče Chytré karantény 2.0, tak je to zlepšení a zrychlení nástrojů, které vznikly v rámci 1.0, jejich daleko větší integrace a jejich daleko větší a rychlejší využití.

Z pohledu oblasti ochrany dat, například pro aplikaci e-Rouška, jsme vypracovali dokument, který se jmenuje DPIA. Jedná se o posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, takže i tuto oblast řešíme. Aplikace je postavena v souladu s GDPR, s nařízením o ochraně kybernetické bezpečnosti atd.

Co musíme udělat, tak je samozřejmě dopracování nástrojů, dokončení propojení dat, abychom co nejméně museli zadávat manuálně a aby toto fungovalo, zčásti úprava legislativy a výsledkem by měl být stabilní systém na řešení pandemie.

Děkuji za pozornost a budu rád za vaše dotazy.

Senátor Pavel Fischer:  Dovolte mi, abych poděkoval panu Vladimíru Dzurillovi, řediteli Národní agentury pro komunikační a informační technologie. Na programu jako další máme paní Ivanu Janů. A po ní se připraví pan doktor Jan Vobořil. Nyní tedy k tématu Ochrana našeho soukromí v době pandemie. K němu pozveme k mikrofonu paní předsedkyni Úřadu pro ochranu osobních údajů, paní doktorko, máte slovo.

Ivana Janů:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, v mezích působnosti úřadu, který zde reprezentuji a jehož působnost zde mohu představit jen útržkovitě, jsou pro naše dnešní témata klíčovými pojmy "právní stát", "základní práva" a "právo na ochranu osobních údajů". Právní stát, jehož mocenské výstupy se odvíjí z dělby moci – parlament, vláda, soudy – musí být schopen žít problémy a nemocemi svých občanů. Stát nelze zastavit, stát nelze vypnout. Jako nelze zastavit život občanů v jeho sevření. Souběžně fungují i jiné sociální mechanismy, kdy vystupuje význam odpovědnosti za rodinu, společenství či obec. Každé základní právo je omezitelné. Je důležité, za jakých podmínek, jakým způsobem a v jakém rozsahu a na jak dlouhou dobu k omezením či zákazům dochází. Zásadním požadavkem na státní moc je odůvodnění jednotlivých kroků, kterými k omezení dochází. Na pochopení nezbytnosti těchto kroků záleží důvěra veřejnosti v právní stát. Vláda coby hlavní aktér během pandemie by tuto důvěru neměla zklamat. Jsem přesvědčena, že svou elementární roli v době hlavního vzedmutí pandemie u nás splnily všechny tři složky moci. Ale dosavadní výsledky nejsou ve vztahu k ochraně osobních údajů bez vady. Do dnešního dne totiž nebyla respektována role Úřadu pro ochranu osobních údajů. Projekt Chytrá karanténa 2.0 s námi nebyl konzultován vůbec. Obdobně ministerstvo postupovalo při přípravě původního projektu chytré karantény. Z té byly konzultovány pouze některé části, a to po mé osobní intervenci u ministra zdravotnictví. Bylo to dopisem z 31. března tohoto roku. Nutno uvést, že po jednání s ministerstvem zdravotnictví na začátku dubna byla řada vytknutých problémů odstraněna. Konzultaci jsem proto ukončila před ostrým spuštěním projektu dopisem ze dne 30. dubna 2020. Poukázala jsem ovšem při tom na problémy, které přetrvávají. U kořene je nepochopení, co obecné nařízení GDPR od zapojených úřadů očekává. Lze to demonstrovat na příkladu základní povinnosti provést tzv. posouzení vlivu na ochranu soukromí.

Aktuální stav je takový, že konečné posouzení vlivu dosud není dokončeno ani pro fázi 2.0, dokonce ani pro fázi 1.0. Nyní se pokusím ukázat, k čemu posouzení vlivu slouží a co má postihnout. Ve verzi dostupné při ostrém spuštění projektu 1. 5. 2020 je posouzení aplikace e-Rouška provedeno takto – tabulka 21, rizika. Byla identifikována rizika hrozící subjektům údajů? Existuje pro aplikace analýza rizik? Ano, kybernetická rizika byla posuzována individuálně, byly provedeny penetrační testy. Jedná se o klasický příklad ryze formálního splnění povinnosti. Obsahem povinnosti podle článku 35 obecného nařízení o posouzení vlivu je provést posouzení v případě, že připravované zpracování bude mít za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob.

Ne rizika v organizačním technickém zabezpečení osobních údajů, o nich pojednává jiný článek – 25. Povinnost tedy směřuje k ochraně soukromí, ale i dalších práv lidí, třeba i zákazu diskriminace. Vůči osobě třeba, která vůbec chytrý telefon nevlastní. Ptáte-li se, zda by poctivě vypracované posouzení vlivu identifikovalo nějaká rizika pro práva a svobody, pak vývoj projektu ukazuje, že nepochybně ano. Obecně vzato rizika z trasovacích aplikací pro COVID-19 plynou již z interoperability mezi členskými státy EU, technologie, rizika zveřejnění či nezveřejnění zdrojových kódů, bezprostřední zneužitelnosti aplikace pro jiné účely – sledování souseda, ale zejména dohled nad držitelem telefonu – a budoucí využitelnosti aplikace státem, zavedení aplikace jako standardní infrastruktury. Rizika jsou tím závažnější, čím déle a masivněji jsou trasovací aplikace používány. Zároveň jsou rizika zesilována dalšími návaznými opatřeními, i když ta již zpracování osobních údajů nezahrnují. Podle informací z Evropského parlamentu je v některých zemí podmiňován vstup do restaurací, takzvaně dobrovolným, sdělením identifikačních a kontaktních údajů, čili mobil, případně tedy ID. Je to příklad řešení, když nedáš souhlas s trasováním chytrým telefonem, musíš přijmout náhradní opatření, prokázat se, anebo nezískáš přístup ke službě, nebudeš obědvat v restauraci. Na druhou stranu jsou tato rizika mitigována řádným aplikováním povinností správce. Tedy nejen zabezpečením dat, ale i celkově umírněnou koncepcí. Ta by měla v tomto případě počítat i s určitou historickou odpovědností státu. Riziko je totiž třeba vyhodnocovat nejen ve vztahu k možnostem aktuálního zneužití sesbíraných údajů, ale i ve vztahu k budoucímu zneužití, co se s těmi údaji stane někdy v budoucnosti.

Považuji za nezpochybnitelné, že v aplikaci e-Rouška jsou zpracovávány skutečné osobní údaje, ačkoliv vláda ve schváleném materiálu Chytrá karanténa 2.0 tvrdí opak a přiznává pouze zpracování anonymních údajů. Zdůrazňuji, že nejde o anonymní údaje, pokud je zjevně možné přiřadit získané konkrétní údaje k telefonnímu číslu a uživatelskému účtu konkrétní osoby. Nejsilnější záruky ovšem poskytnou, nejsilnější záruky ovšem může poskytnout jen externí kontrola. Ta musí zahrnout nezávislý dozorový úřad, v jehož čele mám tu čest stát. Na prvním místě je to ale předchozí nastavení pečlivě uvážených a vymahatelných parametrů parlamentem. Jedině zákonodárce může omezení základních práv, může dát omezení základních práv demokratickou legitimitu. Jedině zákon představuje stabilní prvek právního řádu, nejsou jím naopak libovolně měnitelná mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví.

Jsem přesvědčena, že zapojení zákonodárného sboru mělo být výraznější. Uvedla jsem to ve svém dopisu ministru zdravotnictví ze dne 30. dubna, kde píši:

Pokud by se měl model chytré karantény uplatnit i do budoucna ve vztahu k dalším vlnám COVID-19 nebo i k jiným infekčním chorobám, nelze než požadovat nově formulovaný explicitní zákonný rámec. Apeluji na vás, na ministra, aby principy chytré karantény, oprávnění orgánu veřejného zdraví a povinnosti subjektů poskytujících lokalizační údaje byly výslovně v zákoně uvedeny. Zároveň ani z pohledu dotčených osob nelze poskytnuté podzákonné záruky, například rozsah a dobu uchovávání lokalizačních údajů, považovat za přiléhavé jejich závažnosti. A toto je důležité, nelze přehlédnout, že celá konstrukce kvalitativně nového zpracování osobních údajů shromažďovaných novými technologiemi automatizovaně, se opírá o dosavadní ustanovení zákona, která jsou zcela obecná, a jež neposkytují nezpochybnitelný právní rámec a potřebnou míru právní jistoty do budoucna. Všechny komponenty Chytré karantény 2.0, tedy včetně lokalizačních údajů v mobilním telefonům, dat o použití platebních karet, e-Roušky, aplikace Mapy.cz, musí mít zákonný základ. Posledním velkým nedorozuměním, které z dosavadního přístupu plyne, je představa, že získání souhlasu subjektu údajů je první a poslední podmínkou obecného nařízení GDPR, které GDPR vyžaduje. Zdůrazňuji, že výkon státní moci musí probíhat vždy v zákonném rámci a souhlas subjektu údajů s využitím údajů o poloze a kontaktech se musí pohybovat v tomto rámci, nikoliv mimo něj. Udělením souhlasu se chybějící právní základ nenahrazuje. Jde o kategorický požadavek ústavního pořádku, listina, článek druhý, druhý odstavec, kde se říká, státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon.

Jsme svědky situace, kdy technologické řešení předběhlo právní úpravu. Co platilo za nouzového stavu, nemůže přežívat po jeho skončení. Jde o právní jistotu nás všech. Děkuji vám za pozornost.

Senátor Pavel Fischer:  Já jsem chtěl poděkovat paní předsedkyni Ivaně Janů. A než předám slovo panu doktoru Vobořilovi, tak jsem chtěl ještě omluvit pro nepřítomnost pana poslance Pavla Žáčka. Pan poslanec Pavel Žáček nám všem poslal svůj text, který máte před sebou k dispozici. Když z něj budu citovat dvě tři slova, tak zjistíme, že je to plně v souladu s tím, co před chvilkou formulovala paní předsedkyně Ivana Janů. Pan poslanec totiž ve svém textu volá po analýze efektivity a účinnosti softwarových řešení v rámci chytré karantény. A to proto, že tady panuje určitá nejistota, že chráněné údaje občanů zpracovávají i subjekty, které k tomu nedostaly žádné zákonné zmocnění. A pak poslanec Pavel Žáček nakonec vyzývá také uživatele a občany, aby byli opatrní, když budou udílet souhlasy nebo se připojovat k různým aplikacím. To jenom proto, že pan poslanec nás požádal,a bychom ho omluvili, abychom také vám dali k dispozici text, ve kterém vysvětluje svoji zdrženlivost a protože má jednání ve sněmovně o státním rozpočtu, nemůže být dnes mezi námi.

Dalším tématem, které jsme chtěli oslovit, tak je téma, které se jmenuje hrozby pro ochranu osobních dat ve státně soukromém sektoru. Vyslechneme si nyní pana doktora Jana Vobořila, výkonného ředitele organizace Iuridicum Remedium. Pane řediteli, máte slovo.

Jan Vobořil:  Tak dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, já bych chtěl především velmi poděkovat za to, že se uskutečňuje dnešní veřejné slyšení, i za to, že jsem k němu byl pozván, reprezentuji zde organizaci, spolek Iuridicum Remedium, my se věnujeme již téměř 20 let problematice ochrany osobních údajů, každý rok vyhlašujeme anticeny Velkého bratra a máme různé zájmy v různých oblastech, především tedy pokud jde o problematiku vztahu lidských práv a moderních technologiích. Už z tohoto důvodu jsme nemohli se nesrazit s tím, co se tady dělo poslední měsíce, tedy s těmi nástroji chytré karantény, o kterých budu za chvíli mluvit a mluvili o nich už moji předřečníci. Myslím, že jeden z názorů, který tady zazněl, že současná situace je obdobná tomu, co se dělo po 11. září, je velmi trefný. Skutečně dochází tady k nějakým zásadním změnám, novým zkušenostem, které lidi mají v souvislosti s COVID-19. Já jsem tady jenom naťuknul na tomto slidu některé z těch oblastí, kde dochází k nějakým proměnám a nejde jenom o nějaký tlak třeba veřejné moci na občany, ale skutečně i o to, že lidé sami si zkoušejí nějaké nové nástroje třeba v online světě, přizpůsobují své chování a do budoucna nepochybně u některých nástrojů zůstanou, a to bude mít své konotace i pro problematiku ochrany osobních údajů. Jedno z toho je rozvoj online komunikace, všichni, kdo jsme byli poměrně dlouhou dobu doma, jsme se museli naučit pracovat s různými komunikačními technologiemi, které jsme třeba do té doby nepoužívali, nebo ani neznali. A samozřejmě v některých případech se to stalo v podstatě i povinností.

] Ať už při výkonu zaměstnání, ve školství, třeba nově i ve zdravotnictví, v komunikaci mezi lékařem a pacientem. A samozřejmě tady můžeme narážet na problém, že se jedná o nějaké produkty, které produkují soukromé společnosti, často není úplně zřejmé, jak s těmi osobními daty, které samozřejmě předáváme během té komunikace, nakládají. A je to poměrně zásadní výzva pro každého z nás, aby jednak vyhodnocoval, co používat má, a pak samozřejmě třeba i pro kontrolní orgány, aby se touto věcí zabývaly. Dochází i ke změnám nákupního chování, lidé začali nakupovat online, začali mnohem více používat bezhotovostní platby, zase jde o sběr osobních údajů, které samozřejmě jsou různým způsobem využitelné, případně zneužitelné. A nakonec to, čemu se tady budu věnovat primárně, je to rozvoj trasovacích aplikací. Jde jednak tedy o otázku nějakého vytipovávání potenciálně nakažených, šíření té nákazy, ale případně i nějaký nástroj toho, jak například prokazovat porušování karanténních opatření a mít důkaz toho, že někdo pravidla porušuje.

Tak samozřejmě skvělým nástrojem pro trasování je mobilní telefon, takový malý, řekl bych v uvozovkách, šmírák, kterého si nosíme všichni v kapse. A ten samozřejmě nabízí nepřeberné množství možností, jakým způsobem nám do soukromí vstupovat. Vlastně jsou dva takové směry, kterými ten mobilní telefon může sloužit trasování. Buď tedy vyvinete nějakou aplikaci, která zaznamenává nějaký váš pohyb, jako Mapy.cz nebo eRouška, anebo využijete už data, která se uchovávají k nějakým jiným účelům, což jsou třeba vzpomínkové mapy, které se uchovávají pro potřeby bezpečnostní složek a jsou právě využívána pro sestavování vzpomínkových map. Mimochodem praxe, kterou náš spolek kritizuje dlouhá léta, bohužel minulý rok jsme s tím neuspěli u Ústavního soudu, který to označil jako přípustnou praxi, ale to nechme asi teď stranou. Jaké technologie telefon využívá? Tak v podstatě jsou tři a je důležité mezi nimi skutečně rozlišovat. A věřím, že hygienici tak činí a jsou si vědomi toho, že každá z těch technologií vám prostě říká něco jiného. Jednak můžete používat GPS, což používají třeba Mapy.cz, a to GPS vám třeba identifikuje lidi, kteří jsou v blízkosti, ale neřekne vám, jestli jsou v prvním, v druhém, ve třetím patře. A v podstatě informace, že byli nějak v blízkosti, může být velmi zavádějící. Zejména ve městech, kde asi je největší problém a to největší riziko nákazy. Pak tu máme Bluetooth, což je technologie, která asi možná nejvíce odpovídá tomu, jak se třeba vir přenáší, protože skutečně identifikuje zařízení, která jsou nějakým způsobem v blízkosti, to používá třeba eRouška, je to vlastně i technologie doporučovaná Evropskou komisí. Pak zde máme BTS stanice, což jsou vlastně záznamy o připojování mobilních telefonů k bodům operátorů. A ty skutečně mohou být poměrně přesné, třeba na metry, desítky, spíš desítky metrů v rámci města, ale třeba kilometry mimo město, takže jako s tímhle je potřeba také velmi pracovat a dát si na to pozor.

Tak kdo se na realizaci aplikací podílí? Tak jednak je to stát, jednak třeba v České republice velmi aktivní soukromý sektor. A pak samozřejmě dobrovolníci napojení primárně na soukromý sektor. Pak trasovací aplikace jsou buď využívány na základě nějakého souhlasu, což je třeba v ČR, ale mohou být využívány i na základě nějakého jiného právního titulu, nebo i třeba bez právního titulu. V zahraničí jsme se s tím mohli setkat třeba v Izraeli, kde začali sledovat vlastně skutečně na základě těch data retention pohyb obyvatelstva, nakonec to musel zastavit až ústavní soud. A samozřejmě třeba státy, ze kterých si jakoby bereme příklad v Asii, Singapur, Taiwan, Jižní Korea, tak tam důraz na ochranu osobních údajů je mnohem menší než v Evropě. A ano, technologicky asi jsou to, vcelku to mohou být naše vzory, ale nevím, jestli úplně po té právní stránce.

Tak bych se tady zmínil postupně o těch jednotlivých třech nástrojích. Já budu poměrně kritický, ale dopředu říkám, myslím, že česká cesta nebyla nějaká děsivá, Bigbrotherovská, myslím, že v zásadě všechny tři nástroje jsou použitelné, ale mají každý z nich nějaké problémy, na které bych upozornil. A myslím, že teď, pokud tedy čekáme nějakou druhou vlnu, tak je skvělá příležitost se s tím nějakým způsobem popasovat a problémy odstranit.

Vzpomínkové mapy, já vlastně tady jsem jako nějaký zástupce občanské společnosti, nebyl jsem u žádných jednání, takže v podstatě primárně informace jsem sbíral z médií a například pak také z komunikace s panem ředitelem společnosti Keboola, která se vlastně primárně zapojila do vývoje těch aplikací, jsme si vyměnili nespočet e-mailů, velmi poctivě se snažil všechny sporné otázky vysvětlovat, takže to byl pro mě důležitý zdroj informací. Nicméně co mi z toho vyplynulo, myslím, že to zapojení soukromých společností, ono jich bylo víc, nebylo úplně jasné, kdo vlastně jakou roli tam hraje. Například pokud vám někdo volá z toho call centra, kdo to vlastně je? Je to hygienik? Ale pak tam působili lidé, kteří byli dobrovolníci, zasmluvnění vlastně s Keboolou, a teď se nám tam rozjíždí najednou, že někdo má zákonnou povinnost mlčenlivosti, někdo má smluvní povinnost mlčenlivosti. Zákonná mlčenlivost je samozřejmě silnější, třeba v rámci trestního řádu je mnohem jednodušší prolomit smluvní než zákonnou. A další otázka, pokud tam jsou tedy dobrovolníci Kebooly, na začátku jim hygienici sdělují vlastně kontaktní informace na nakažené. Je to bez jejich souhlasu a není tohle prolamování mlčenlivosti hygieniků? No podle mého názoru ano, na to mi odpověděla paní pověřenkyně MZ, že je vše v pořádku, že mají smlouvu o zpracování osobních údajů. Ale tohle podle mě nestačí, tu mlčenlivost nepřeklenete dle mého názoru tím, že uzavřete smlouvu o zpracování osobních údajů. Tak s tím souvisí potom otázka informování nakažených nebo potenciálně nakažených. Vlastně pokud si přečtete pravidla u vzpomínkových map, třeba společnost Keboola je tam prezentována jako technický dodavatel. Když si přečtete smlouvu, tak je tam prezentována jako dodavatel služeb toho call centra, včetně tedy třeba těch dobrovolníků, což je dle mého potom tedy nepravdivá informace.

A nakonec tedy otázka přínosnosti vzpomínkových map, svobodnosti souhlasu, ta přínosnost, trošku už to tady paní hlavní hygienička zmiňovala, určitě se k tomu ještě vrátíme, je to nějaký doplňkový nástroj a skutečně jako velmi kvituji, že ten snad doufám většinové pohled na tu věc v této místnosti je takový, že technologie opravdu nejsou samospásné, je to jenom nějaký pomocný nástroj, kde já i velmi pochybuji o té přínosnosti, ale skutečně ta chytrost se musí odehrávat v hlavě hygieniků a ti musí vyhodnocovat, kde zasáhnou, kde nařídí karanténu a tak dále.

Tak přeneseme se k eRoušce, další aplikace dle mého názoru potenciálně asi možná nejpřínosnější z těch 3, z té trojice vzpomínkové mapy, eRouška, Mapy.cz. Její problém je samozřejmě počet uživatelů, kde pokud máte 200 tisíc uživatelů v národě, kde je 10 milionů lidí, to znamená, jestli dobře počítám, 2 % tedy občanů, ale taky 2 % nakažených celkem, identifikujete 0,4 % problematických kontaktů, což znamená, že z mého pohledu jako v tuto chvíli v podstatě eRouška žádný smysl nemá. Samozřejmě pokud by se to navyšovalo, ale muselo by se to navyšovat opravdu velmi radikálně. Její výhoda je, že nesleduje polohu, ale pořád tady visí trošku otázka, jestli v budoucnu polohu sledovat nebude. V materiálu k Chytré karanténě 2.0, který schvalovala vláda, stojí, že tedy lokalizace nebo lokalizační data, využití lokalizačních dat u eRoušky má být nějakým dalším krokem. Když jsem se na to ptal zase paní pověřenkyně, tak uvedla, že se jedná o nějaký omyl, že se to tam dostalo omylem. Dobře, je to zvláštní, ale když si registrujete eRoušku, tak jedna z prvních otázek je, jestli souhlasíte s tím, aby sbírala vaše lokalizační údaje. Což musíte odkliknout, abyste vůbec ji mohli zaregistrovat. Je to dáno zase nějakými pravidly fungování Androidu, androidích aplikací, ale všechno to podle mě snižuje důvěru, byť tedy myslím, že eRouška skutečně byla dobře udělaná v tom, že má otevřený kód, že tam byly provedeny nějaké audity a tak dále, ale záruka do budoucna to samozřejmě být nemusí. Dalším problémem, který trošku souvisí s těmi vzpomínkovými mapami, je využívání cloudových služeb. Vlastně data u vzpomínkových dat jsou ukládána v cloudu společnosti Amazon, kde je uvedeno, že v některých případech, které úplně nejsou zřejmé z těch podmínek, mohou být třeba přenesena do spojených států. Tady u eRoušky, přímo tedy v cloudu Google, že data do Spojených států přenášejí. Jistě je to pod nějakým pravidlem tedy toho Privacy Shieldu, ale obecně se domnívám, že ve Spojených státech ochrana dat Evropanů je menší než na území Evropské unie.

Takže samozřejmě toto je další taková pochybnost, kterou považuji za důležité zmínit, byť samozřejmě nakonec záleží do značné míry na tom, jak funguje konkrétní služba a jistě cloudy Google jsou do jisté míry velmi dobře zabezpečeny proti nějakým vnějším útokům, ale naopak ve Spojených státech, jak ukázala odhalení třeba Edwarda Snowdena zhruba těch šest let zpět, tak vlastně úplně nefunguje ochrana dat třeba před zásahy ze strany americké vlády a podobně. Tím nechci teď spekulovat, jak by americká vláda chtěla se dostat k datům z eRoušky, ale je to nějaké obecné pravidlo.

Tak já to urychlím. Samozřejmě je tam sporná, nutná registrace telefonního čísla. Na druhou stranu teď to má přecházet, jak bylo řečeno, na platformu Apple, Google, kde by nemělo být telefonní číslo, ale zase je tam riziko, že to bude fungovat tak, že budete nahrávat seznam všech nakažených, těch jejich ID do každého telefonu, což je také potenciálně velké riziko.

Tak a nakonec ještě se zmíním tedy rychle Mapy.cz, obrovský objem uživatelů, 1,3 milionu lidí si zapnulo, že sdílí polohu kvůli COVID-19. Vidím tady několik problémů. Zaprvé je to soukromá společnost, kterou ale nějakým způsobem začal zaštiťovat stát, ačkoliv nemá vůbec kontrolu nad tím, co se s těmi daty děje. Zadruhé je tam používána technologie GPS, kterou považuji pro tuhle věc za v podstatě velmi nevhodnou. No a nakonec velmi zvláštní ustanovení, nedostatečná dle mého, pokud jde o informování uživatelů. Když chcete třeba zjistit, jak data budou dlouho užívána, uchovávána, tak zjistíte, že do konce epidemie. Kdy skončí epidemie, kdo to určí? Nevíme. Někteří dokonce pochybují, že vůbec epidemie probíhá, takže je to otázka. A stejně tak otázka odvolání souhlasu. Vy dáte souhlas, Seznam vám píše, že můžete kdykoliv ten sběr dat zastavit, ale co se stane s historickými daty, které už se nasbírala? To už se v podmínkách nedozvíte.

Tak a úplně poslední slide. Co bych považoval za nezbytné předpoklady úspěchu těchto aplikací nebo co by bylo potřeba udělat? Tak jednak je potřeba, aby aplikace byly jednoduché, aby se opravdu minimalizoval objem dat, která sbíráme, aby to bylo technicky nenáročné pro uživatele, aby zde byla transparentnost, otevřené zdrojové kódy, zveřejněné veškeré smlouvy, vyřešen problém mlčenlivosti, což třeba i souvisí s posílením kapacit hygienických stanic a jejich pracovníků. Určitě bych zachoval svobodný souhlas, to znamená, aby se lidé mohli svobodně rozhodnout, jestli chtějí aplikace využívat. A když myslím svobodně, tak opravdu svobodně, ne že to bude prezentováno jako že máme výbornou vzpomínkovou mapu s využití osobních dat a pak máme jakousi neúplnou, kde ti lidé souhlas nedali, to si myslím, že je poněkud nešťastné. Legislativní zakotvení toho řešení považuji také za nezbytné, stejně jako moji předřečníci, no a nakonec asi nejdůležitější, důvěra. Pokud nebude fungovat důvěra, důvěra lidí vůči řešením, tak to samozřejmě nikdy fungovat nebude. A bohužel důvěra je znovu a znovu podkopávána i takovými zapomenutými zmínkami o rozšíření na lokalizační data v eRoušce ve vládním návrhu. A myslím, že na tohle by si vláda měla dávat velký pozor. Tak děkuji za pozornost.

Senátor Pavel Fischer:  Dovolte, abych poděkoval panu výkonnému řediteli společnosti Iuridicum Remedium, panu doktoru Janu Vobořilovi. Posledním naším vystupujícím, kterého teď pozvu, je pan děkan fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, pan Stanislav Balík. A promluví na téma nová totalita – diktatura technologií. Pane děkane, máte slovo.

Stanislav Balík:  Pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, děkuji za slovo, děkuji za pozvání. K názvu toho svého krátkého příspěvku, který je avizován v programu, bych rád přidal otazník. Dobře si uvědomuji ošemetnost šermování těmi nejvážnějšími termíny, které máme pro analýzu stavu společnosti a politiky. Dobře si pamatuji z dětství pohádku o pasáčkovi, a teď nevím, jak často se v Senátu vykládají pohádky. O pasáčkovi, který z legrace či z nudy křičíval vlk, vlk, ačkoliv tam žádný nebyl. Ti, kteří mu přicházeli na pomoc před domnělým nebezpečím, postupem času otupěli. A když pak vlk skutečně přišel a pasáček volal o pomoc, nikdo už mu nevěřil, takže ho vlk sežral. To se nám snadno může stát také, když budeme inflačně neustále varovat tu před fašismem, tu před neomarxismem, tu před totalitarismem. Až přijde skutečné nebezpečí, bude společnost otupělá. Existuje bezpočet politologických definicí totalitarismu. Existuje řada katalogů rysů totalitarismu. V řadě ohledů se rozcházejí a hodně záleží na tom, jestli se zaměřují na ideální totalitarismy, nebo na historicky existující příklady. Také neskončila debata o tom, jestli je totalitarismus rys imanentní lidské povaze od počátku dějin, nebo zda jde až o fenomén moderní doby. A co se týče právě debaty o tom, jestli je to něco moderního, nebo odvěkého, tak zastánci toho přístupu moderny říkají, že pouze v postmoderním světě disponují vládcové, kteří mají totalitní choutky, takovými technickými nástroji, které jim umožňují proniknout do osobního intimního života člověka a dělat si nárok na jeho plnou loajalitu, kterou si budou umět vynutit. Není teď na nás, abychom tu debatu rozhodli.

Spíš společně přemýšlejme nad impulzy nejnovějšího vývoje pro lidskou svobodu, jakožto opozitum totalitarismu. Jeden z amerických otců zakladatelů Thomas Jefferson říkal, že bůh, který nám dal život, nám zároveň dal i svobodu. A další z těchto otců zakladatelů Samuel Adams dodal: Žádný lid neodevzdá krotce své svobody, ani nebude snadno podmanitelný, když je vědomost rozšířená a ctnost udržená. Oba tak upozorňují na to, že svoboda není stavem, do kterého se člověk narodí, ale že je schopní individuálního sebeovládání, které bylo možno nabýt jenom morálním a intelektuálním vzděláváním. Vidíme také u Jeffersona i Adamse, že volání po svobodě není voláním po anarchii, jak si mnozí často myslí a jak teď bohužel můžeme doslova v přímém přenosu sledovat z USA a v zásadě z celého západního světa. Odmítání pečovatelského charakteru státu, odmítání státu v podobě vychovatelek v polepšovně neznamená výzvu k nezodpovědnosti. Naopak je to výzva k sebedisciplíně a sebeovládání. Velcí političtí filozofové svobody, jako třeba Michal Novak se slovenskými kořeny, jasně říkali. Úhelným kamenem svobody je toto: Každá volba má důsledek pro každou duši a pro osud republiky. Žádný totalitarismus ve svobodu, ale hlavně v člověka ve skutečnosti nevěří. Nevěří v jeho sebekontrolu. Nevěří, že člověk je schopen velkých věcí. Naopak věří, že je člověk zkažen společností a že je nejprve nutno společnost opravit, aby mohl být opraven člověk. Změníme-li společnost, změníme člověka. Změníme-li myšlení, změníme skutečnost. Přesně tato přesvědčení jsou společným základem všech variant totalitních doktrín minulosti a současnosti. Zažili jsme v našem středoevropském prostoru ve 20. století dvě, které jsme naoko stavěli do velkého protikladu, přesto byli řečeno s Alainem Besanconem dvojvaječnými dvojčaty. Nechme nyní řadou stranou řadu jiných prvků, které je spojují a všimněme si toho jednoho, který by nás dnes měl varovat. Byla to až fanatická nenávist k soukromému. Pronacismus, ani komunismus nebylo soukromí něčím hodným respektu. Nestačila jim vnějšková konformita, vnějškové přitakání, oba totalitarismy usilovaly o proniknutí do nejvnitřnějšího privátna rodin a jednotlivců. Nacismus měl nenávist k soukromí rodinného původu a fanaticky sledoval do sedmého kolena původ krve, jestli tam není kapka té vadné. Marxismus chtěl zlikvidovat soukromé vlastnictví, od čehož si sliboval přetvoření společnosti a člověka. A právě příslovnou marx-anglosaskou definici komunismu, likvidace soukromého vlastnictví můžeme zredukovat na dvouslovnou. Likvidace soukromého. Tato tendence zničit nebo minimalizovat sféru soukromou na úkor veřejné, tato tendence ovládá politiku současnosti. Likvidace soukromého nutně znamená totální dominanci veřejného. Ne náhodou vedla jakákoli snaha o nastolení komunismu k totalitarismu a vedla by k tomu jakákoli snaha příští. Nejde o chybu vnějších podmínek, o náhodné, opakované selhání. Jde o nutný důsledek. V tomto směru jsou moderní technologie nebezpečné. Když už umí všechno, i to, o čem se totalitním vládcům minulosti ani nesnilo. A známe velké a silné argumenty na jejich podporu. Usnadňují nám život, chrání zdraví a životy, šetří peníze, naše i veřejné, smart cities ví, kdy se má vyvézt, která popelnice, kudy se pohybuje, kolik lidí. Navigace nás vede tudy, kde je méně aut, je to všechno fajn, všechno je pohodlné. Jen za cenu ztráty soukromého. Nejenom individuálního soukromého, ale i rodinného soukromého, obecního soukromého, spolkového soukromého apod. A jasně, že jsou super a že si bez nich dnes život neumíme představit. Stačí si uvědomit, jak nejistě se cítíme, když se nám náhodou vybije mobil. Takže toto není tiráda proti moderním technologiím, důležité ale je, aby zůstala svoboda volby. Aby se jejich užívání nestalo povinností, byť pod ušlechtilými důvody ochrany zdraví a životů, protože pak by se naplnil další z rysů totalitarismu – politická mobilizace, kdy jsou sice jinými prostředky než kdysi, ale přesto jsou občané nuceni k aktivní účasti na veřejném životě. Snad největším problémem hrozícího diktátu moderních technologií ve veřejném životě současnosti je bezvariantnost, kterou vzbuzují. Tváří se, jako by nebylo jiné cesty. Přece všichni chceme za jakoukoli cenu zachránit zdraví a životy. Ale demokratická politika nikdy nesmí být bezvariantní. Americká politoložka Deborah Stone na to upozornila svým konceptem tzv. policy paradoxu. Všimla si, že politické rozhodování v obci, v policy, je vždy charakteristické střetáváním protikladným čtyř velkých hodnot. Čtyř velkých cílů. Bezpečí, svobody, efektivity a rovnosti či férovosti. Všimla si, že snad v každém politickém rozhodování jde o některou z těchto velkých hodnot. A ten paradox spočívá v tom, že jsme v zásadě všichni asi schopni se ztotožnit s každou z těchto hodnot. Ano, všichni stojíme o bezpečí, o svobodu, o to, aby se peníze vynakládaly efektivně, čas, aby se vynakládal efektivně, a aby to všechno bylo férové a rovné. Ale ten paradox spočívá v tom, že často jsme nuceni při tom jednom rozhodnutí si vybrat mezi jednou z těch velkých hodnot. A v kontextu řešení konkrétního problému znamená příklon ke konkrétní hodnotě zvolit odlišné řešení. A tak volba svobody často stojí proti bezpečnosti. Volba efektivity proti svobodě, volba férovosti proti efektivitě apod. A tak, co z toho plyne. Ve vztahu k moderním technologiím nesmí nebýt nastolovány tyto otázky. Skutečně musíme žít co nejbezpečněji na úkor svobody, skutečně musíme žít co nejpohodlněji, skutečně musíme žít co nejbezpečněji na úkor rovnosti. Řada politiků a občanů určitě odpoví třikrát ano. Mnozí ale odpoví ne. Dokud se budeme moci veřejně ptát, dokud budeme moci veřejně diskutovat, bude dobře. Dokud budeme mít možnost svobodné volby, dokud budeme spoléhat i na starodávnou ctnost osobní zodpovědnosti, kdy budeme spoléhat na soukromé ctnosti závazků vůči společnosti, který není mocensky vymáhán, tak do té doby bude dobře. Až takovou možnost mít nebudeme, vzpomeňme si na varování velkého českého filozofa Rio Preisnera, který upozornil na skutečnost, že totalitní utopie žije z předpokladu, který můžeme objevit v samotném středu lidství, totiž že lidstvo se musí samo spasit, samo zachránit. Je to xtá variace prométeovského mýtu. Spása je ale také nevyhnutelně spojena se svým protipólem, s věčným zavržením. A moderní totalitarismy nám usnadnili představu toho skutečného zavržení, skutečného pekla v Osvětimi, v gulagu, v Jáchymově.

Stanislav Balík:  No a tuto podobu pekla podle Preisnera umíme vyjádřit i matematicky přímou úměrou. Člověk totiž vytváří peklo přímo úměrně tomu, jak se snaží vytvořit nebe na Zemi, tak ať se nám to znovu nestane. Děkuji za pozornost.

Senátor Pavel Fischer:  Dovolte, abych poděkoval panu děkanu fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, panu Stanislavu Balíkovi, za jeho vystoupení. Jednalo se o poslední připravené vystoupení předtím, než otevřeme rozpravu. A připomínám, že probíhá 19. veřejné slyšení Senátu na téma Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů. Dříve než otevřu rozpravu, tak ještě chci připomenout, že dopoledne nebo v předchozím panelu jsme rozdiskutovali některé otázky, na které pak už nebyl čas. Můžeme se k nim vrátit. V sále vidím, že se k nám připojil pan ředitel Karel Řehka z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, kterou jsme také dnes zmiňovali a bude nás zajímat i jeho zkušenost z toho, jak se s pandemií vyrovnávaly jednotlivá pracoviště a vlastně celý systém, který se kvůli záchytu nemoci u nás vybudoval a buduje ještě stále. A protože mám před sebou už 3 písemné přihlášky, tak je teďka přečtu, abyste věděli, kdo půjde k mikrofonu jako první. A vás ostatní požádám, abyste případně na sebe upozornili zvednutím ruky a poprosím vás, abyste byli pokud možno úsporní, máme totiž 13:21 v tuhle chvíli a doporučuji, abychom skončili za 30 minut. Takže první přihlášený do rozpravy je pan profesor, senátor Jan Žaloudík. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se už dneska zaskvěl, tak jsem ani nechtěl vystupovat, ale přišel jsem se tak skromně jaksi přimluvit za medicínu v jednom. Jestliže se tedy lidstvo má nechat očipovat nebo poloočipovat nebo rozdělit na očipované, neočipované, čert to vem, ale prosím vás, nevtahujte do toho už medicínu. Ono si za docela za 40 let si myslím, že se tam leccos děje, a teď taky jakoby událo, ale nemá smysl, abychom si na základě jedné virózy, ať už jakkoliv dynamické a poté ustupující, měnili životy napříč. Já jsem takový klasik, takže já telefonuji tímto mobilem, toto mi věnovaly děti, to je chytrý mobil, s tím si fotím. A čekám, až mi vnoučata věnují moudrý mobil, jo? Protože chytrý mobil, to není ten vrchol všeho, fakt se trošičku bojím, abychom se nezbláznili moc. Když si chce hrát někdo s mapami, tak ať mapuje lokální výskyty klíčové encefalitidy, klíšťata zatím nemají žádnou ochranu klíšťat, tak ať jsou klíšťata monitorována, ale to virózy asi taky jsou někde lokálně, když někdo nechce jet do oblastí výskytu tularemie na Jižní Moravu, zajíci to přenášejí, tak ať tam nejede, pojede někam do Itálie, ale proboha už z toho nedělejme, že tahle ta kovidí doba, a myslím, že se na to snažíme dívat i očima světa a co se to vlastně děje by nám neměla zavdávat příčinu, abychom si zásadním způsobem omezili svobodu nebo se rozdělili na očipované, neočipované, ochotně očipované, ze strachu očipované, z přesvědčení očipované, bojující proti očipování a ještě nějakou guerillu v lesích, která postřílí každého, kdo chce čipovat. To je jako nejhroznější věc, která se může stát, že na základě vlastně jakoby nechci říct banality, ale statistické banality jsme schopni si rozhodit systém poměrně fungující. Já bych jenom tady panu kolegovi Vobořilovi řekl, že já rozumím té ochraně dat, ale nerozumím až tak moc ochraně kumulovaných anonymních dat, ale víte, kde jsou třeba zdravotní data? To vás překvapím. Ve zdravotních pojišťovnách, kde jsou stovky úředníků a úřednic a ty si v tom listují a ví, že Žaloudík mohl mít to a to. A tam mohl mít to a to. A prostě ve špitálech taky, vždyť to jsou tisíce lidí, a to jsou ty osobní data. To, že potom Dušek udělá křivku z něčeho, tak to je kumulace dat. A on v tom nenajdu už Frantu Nováka, jo? Ale v těch pojišťovnách, tím se nikdo nezabývá. Tam také uklízejí uklízečky a je tam Anička Nováková, že měla dvakrát potrat. No tak ale kupodivu z těch 40 let z toho nic moc nevzešlo, ale myslím, že osobní data nutno chránit na osobních místech, a nikoli o tom, aby ministr vědět, jak se mu třeba vyvíjí nemocnost v tom či onom. Tak to je jedna věc. A druhá věc, já jsem se na stará kolena dal na víru mormonskou a přijde mi to, protože oni sbírají duše mrtvých, jo? 330 mrtvých a tady mám 15 z dubna, Jihomoravský kraj, statistické hlášení, je to anonymizované, nezjistíte. Tak zjistíte, že v kovidí nemocnici to bylo největší 15 mrtvých v Jihomoravském kraji za duben, 1 v březnu, 2 v květnu. A to, co vidíte žluté, tak to umřelo těch 12 v nekovidích nemocnicích. A v kovidích nemocnicích umřel 1. 4 z toho jsou s pokročilo rakovinou pankreasu, pokročilé metastáze v játrech. Ostatní jsou všichni s komorbiditami, selhávání srdce a podobně, tak tomu bych se hodně věnoval, protože si myslím, že si musíme rozklíčovat chorobu samotnou. A ta její dynamika je zajímavá, málo vyšetřujeme virus, hodně vyšetřujeme lidi, ale já bych chtěl oddělit, aby fakt z toho vyniklo, že ta medicína je jedna věc, a to jsme uměli přežít a všichni tady pochválili, jak jsme to hezky zvládli. Víme, že jsme využili 4 % ventilátorů, 96 % jich čekalo na další nával, čili máme obrovskou robustní kapacitu, všechno to zvládneme. Ale prosím vás, aby se pak nezačalo, že někdo řekne, že doktoři tady navrhují, abychom všechny očipovali a dávali jim chytré telefony, když všichni čekáme na moudré telefony. Děkuji vám.

Senátor Pavel Fischer:  Já děkuji za příspěvek panu senátoru Žaloudíkovi. A další přihlášku do rozpravy mám od paní Jany Holé. Máte slovo. A další přihlášené už neregistruji, takže se nebojte hlásit, dostanete slovo.

Jana Holá:  Vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, vážení přítomní hosté, děkuji za tuto příležitost. Jmenuji se Jana Holá, jsem děkankou Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice a ráda bych se s vámi podělila, možná i inspirovala ke změně některé relevantní legislativy vycházející z našich zkušeností při uplatnění pracovní povinnosti studentů. Paní doktorka tady zmiňovala naše fakulty, dopoledne tady byli i moji kolegové z Olomouce a z Ústí nad Labem, kolegové z nelékařských fakult, společně jsme se shodli na základních bodech, které by tady mohly zaznít. My jsme naše studenty pod institutem pracovní povinnosti velmi rychle odbavili. Musím říct, že MŠMT i MPSV velmi dobře reagovalo a poskytlo legislativní oporu k nastavení pracovní povinnosti našich studentů. Mezi námi a potom tedy i orgány státní správy, samosprávy, nemocnicemi i sociálními zařízeními, jsme si však mohli vyměňovat jen jmenné seznamy. Zde vidíme tedy jakési ohrožení právě této ochrany dat, protože jmenný seznam bylo to jediné, co jsme si vzájemně tedy mohli poskytnout a pro další informace jsme nenalezli žádnou jinou platformu. A pokud jsme se snažili tato data zabezpečit přes sdílený a chráněný prostor, tak jsme začali narážet na nedostatečnou digitální gramotnost jak studentů, tak i pracovníků zmiňovaných institucí. Myslíme si, že právě v tomto okamžiku by bylo možná vhodné do příštího období, nejen pandemického, ale i krizového řízení, nastavit jakási pravidla, která by se toho ujala. Naše fakulty vytěžily z této situace mnoho zkušeností, budou dávat i spoustu podnětů a projektů do agentur poskytující prostředky pro vědu a výzkum, abychom to zúročili.

Jana Holá:  Takže jeden bod je, že bychom rádi chránili data našich studentů. Druhý bod je, že se domníváme, že bychom potřebovali do vzdělávací koncepce všech oborů dostat jako klíčovou kompetenci digitální gramotnost tak, aby mohlo docházet k efektivnímu sdílení informací se zdravotnickými a sociálními institucemi, kde je to z našeho pohledu lehce zanedbávané.

Na závěr si dovolím, i když to úplně nesouvisí s ochranou dat, ale spíše jen inspirativně. Pracovní povinnost se týkala nelékařských oborů pouze 3. ročníků, a to všeobecných sester a zdravotnických záchranářů. Je to malé procento studentů, přesto se z našich fakult další covidové výpomoci poté zúčastnilo až 50 % studentů. Myslíme si, že by se tedy pracovní povinnost v rámci pandemického plánu mohla rozšířit i na ostatní studenty tj. radiologické asistenty, porodní asistentky i další, kteří studují nelékařskou profesi, protože oni sami také projevili zájem a část z nich již má zdravotnickou způsobilost (praktická sestra). Víme, že mohou pomoci a navíc je to pro ně velmi výjimečná zkušenost, aby si sami na sobě ověřili, jestli toto povolání chtějí vykonávat. A také je to pro mladé jedinečná zkušenost, zkusit si krizové řízení. Děkuji.

Senátor Pavel Fischer:  Děkujeme, paní děkanko, za vaše vystoupení a za váš příspěvek. Dívám se, kdo dál se hlásí do rozpravy. Prosím. I kvůli záznamu vás poprosíme o vaše jméno a o instituci, za kterou přicházíte. Máte slovo.

Petr Bartůněk:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, jmenuji se Petr Bartůněk a jsem tady v zastoupení paní profesorky Zažímalové za Akademii věd. Ona mě poprosila, abych sem zašel z toho důvodu, že jsem spoluorganizoval s panem Janem Konvalinkou akademickou testovací aktivitu, takže mám blízko k tomu, co se tu dnes probíralo. A dostanu se i k informatickým záležitostem. Takže my jsme byli na spodku pyramidy. Dnes dopoledne mluvili lidé, kteří byli na vrcholu pyramidy, my jsme k nim vzhlíželi. A možná řeknu, že jsme do toho vstupovali v půlce března a možná i naše akademická iniciativa vedla k tomu, že se prolomil certifikační problém, který neumožňoval diagnostickým nebo akademickým laboratořím obecně, aby přispěly k potřebě testovat více vzorků. To, co byla naše motivace a proč jsme do toho šli, když se u nás v krčském areálu do toho zapojilo více než 50 lidí a bohužel musím říci, po třech měsících, teď k 15. červnu jsme to zakonzervovali, skončili a musím říci, že naše ambice a představy se nenaplnily. To má mnoho důvodů. Jeden z důvodů je, že současná kapacita je, když se podíváme do armádních covid applications, tak je nějakých 18 000 za den. V posledních dnech se testují 3-4000, což je na jednu stranu dobře. Samozřejmě před dvěma měsíci potřeba státu a jeho nejvyšší představitelé volali po 30 000 vzorků za den, což byla motivace, proč jsme se do toho zapojili. Nainvestovali jsme do toho spoustu vlastních prostředků. A naše představa se nenaplnila. Ale možná je to na druhou stranu dobře, že epidemiologická situace nenaplnila. Ale možná je to na druhou stranu dobře, že epidemiologická situace dnes vypadá, jak vypadá.

Jsme samozřejmě připraveni, pokud potřeba bude, opět se do toho zapojit, ale říkám, muselo by to být tak, aby to pro nás bylo zajímavé. My jsme byli připraveni, a to bude souviset s tím, co zmíním za chvilku, my jsme byli připraveni na 1000 vzorků plus, tzn. 1000-2000 vzorků za den, měli jsme na to kapacity. Díky tomu jsme i od začátku vyvíjeli informační systém, který nám umožnil zpracovat a procesovat všechny vzorky od registrace vzorků až po odevzdávání a reportování výsledků do ISIN, do ÚZIS. Byli jsme napojeni na mnoho nemocnic včetně IKEM, kde jsme měli systémy propojené.

A jen pro vaši informaci vzorky přicházely v neuvěřitelných formátech. V jednu chvíli se samozřejmě objevila e-žádanka, což bylo úžasné, kdy díky rodnému číslu se data dala stáhnout z ÚZIS. Ale přišly někdy napsané propiskou na krabici od bot, takže bylo rodné číslo a jméno propiskou, a to byla žádanka. Takže my jsme museli mít systém, který si s tím poradí. A samozřejmě vzorky nebyly kódované, nebyly na nich žádné čárové kódy, takže toto všechno jsme museli vyřešit. To jsou technické detaily, ale abyste měli technický feedback i odspodu, jak to vlastně reálně probíhalo. Musím pochválit armádu za covid systém, který naprogramovali v Django frameworku. A tam mám jedinou ne výtku, ale spíše připomínku do budoucna. Představa byla, že data, která se získají z odběrových míst a jednotlivých laboratoří, se využijí k řízení Chytré karantény tehdy 1.0, dnes 2.0, nicméně k tomu nikdy nedošlo. Data se pro takovouto věc nikdy... Možná z toho důvodu, že kapacity nebyly naplněny, to je zase úplně jiná historka s tím, jak probíhala distribuce vzorků mezi soukromým sektorem a státním zdravotnickým, nemluvě teď o akademických. Takže to je jedna věc k zamyšlení. Pokud by systém měl být využit k nějakému dynamickému realtime řízení toho, jak by to mělo fungovat v případě druhé vlny nebo něčeho jiného, tak se zamyslet i nad tímto.

Možná by stálo za zamyšlení, myslím, že někteří novináři se na to občas ptají, jaká je procentualita vzorků, které byly testované ve státních zdravotních institucích, nemocnicích a soukromých. Část dat by se určitě dala v částečně anonymizované podobě podle sektorů nějakým způsobem třeba sdílet s veřejností. Takže to je k otevřeným datům.

Možná apel na pana profesora Duška, který odvádí úžasnou práci. Měli jsme takovou zkušenost, a nebyli jsme asi sami, kdy propojení systémů v programovacím rozhraní trvalo mnoho týdnů, abychom mohli data, ne jen pozitivní vzorky, ale v jednu chvíli bylo nařízení ministerstva zdravotnictví, že všechny provedené testy se musí hlásit do ÚZISu, do ISINu, což se snadno řekne, když jich děláte 50, tak to tam můžete naťukat postupně. Ve chvíli, kdy jsou to stovky, tak je to komplikovanější a musí se to dělat přes to rozhraní. A to si myslím, že nefungovalo úplně dobře. Takže to byla jen taková malá ne výtka, ale komentář k tomu, jak fungoval ÚZIS atd.

A jinak bych chtěl říci, ono to tu proběhlo dopoledne, paní hlavní hygienička to zmínila, finanční podporu Státního zdravotního ústavu, vůbec té obecné infrastruktury státu, která ukázala nepřipravenost. Ne, že bychom to nějakým způsobem zachránili, ale viděli jsme, jak stát není na něco takového připravený. Takže to jen takový dojem odspodu k tomu, jak to fungovalo.

Děkuji za pozornost.

Senátor Pavel Fischer:  Děkujeme moc za vaše vystoupení. Já jsem chtěl k mikrofonu pozvat pana ředitele Karla Řehku, jestli by nám řekl něco z té zkušenosti NÚKIBu s výstavbou kybernetické bezpečnosti. Celý program jsme mluvili dnes o elektronizaci zdravotnictví, o výstavbě systému. A vy jste s vaším úřadem čelili útokům na nemocniční zdravotní zařízení. Mohl byste nám říci, jaká ponaučení vzhledem k tomu, že mluvíme o stovkách pracovišť, byste doporučoval vzít také do úvahy při dalším rozvíjení robustního systému péče i na pozadí čerstvé zkušenosti, kterou máme všichni za sebou v rámci pandemie? Děkuji vám.

Karel Řehka:  Děkuji za slovo, paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, my jsme čelili útokům všichni, nejen NÚKIB. A v kyberprostoru útočníci vždy, logicky, ať už se jedná o útočníky s kriminálním pozadím nebo jakýmkoli jiným, tak vždy využívají zranitelnosti systému. Takže v době pandemie došlo k nárůstu kyberútoků. My jsme zaznamenali z toho, co řešíme jako NÚKIB, a to jsou především povinné systémy ze zákona a ta nejdůležitější infrastruktura státu, což je jen zlomek celkových útoků, tak my jsme zaznamenali celkově asi třetinový nárůst oproti předchozím měsícům.

A z toho asi v polovině případů došlo k zašifrování dat. Útoky nebyly vůbec jen proti zdravotnictví, ale primárně zdravotnictví mělo samozřejmě největší problém a bylo to i největší hrozba, protože zdravotnictví samo o sobě bylo přetížené řešením situace. Ale probíhaly tu i různé pokusy o útoky nebo i útoky a plošné skenování i jiných organizací státní správy nebo i místní samosprávy nebo i v komerčním sektoru. Takže se samozřejmě nejednalo jen o zdravotnictví, ale zdravotnictví bylo tím nejvíce zatížené.

Co se týká nějaké nápravy nebo jak to zlepšit do budoucna, tak samozřejmě to je otázka, která asi přesahuje i NÚKIB. Ještě k předchozí diskusi, zaznělo tu hodně věcí k ochraně osobních údajů. Ona je to dobrá a správná diskuse, že se o tom diskutuje, ale já bych jen chtěl říci, že ochrana osobních údajů nelze zúžit jen na GDPR nebo na to, co poskytneme, nebo neposkytneme do nějaké aplikace, protože ochrana osobních údajů probíhá v kyberprostoru v podstatě neustále, protože kybernetická bezpečnost a bezpečnost informací je mj. i o ochraně důvěrnosti vedle dostupnosti a integrity. A i bez jakékoli aplikace a nalévání někam dat neustále jsou ohrožovány osobní údaje. Například když vezmu kyberútoky, které proběhly, ty mediálně známé, Benešov, Fakultní nemocnice Brno apod., tak je potřeba si uvědomit, že tam nejde jen o to, že tam byla zašifrována data a vznikly ekonomické škody a nemocnice byla nějakou dobu mimo provoz, ale jde tam i o to, že útočníci v sítích, než to spustí, tak se tam nějak dostanou, většinou tam delší dobu působí, musí si systém načíst a připravit útok. A v průběhu tohoto, když oni se tam dostanou, mají tam své díry, tak nikdo vlastně neví, jaká data odtamtud utekla. A tady se bavíme opravdu o nejcitlivějších datech, třeba ve zdravotnictví. Tady se bavíme o věcech, které jsou velmi žádané, protože jsou úplně nejlépe zpeněžitelné. Zdravotní údaje lidí jsou na černém trhu lépe zpeněžitelné než třeba údaje o kreditních kartách apod., protože je to dobře zobchodovatelné v budoucnu. A navíc je tam i potenciál třeba vydírání některých lidí v budoucnosti apod. Tím chci jen říci, že ochrana osobních údajů je v samém centru kybernetické bezpečnosti a bez ohledu na to, jestli tady budeme nalévat nějaká data do nějaké aplikace nebo ne, tak už samotným třeba ne dokonalým zabezpečením kybernetické bezpečnosti nemocnic je dáváme všanc, tu ochranu. Tak to je obecně.

Teď k tomu, co s tím udělat. Já všude tvrdím, a využiji té příležitosti také, co je teď především potřeba udělat, tak je zpomalit a zamyslet se, protože tady se roky ne třeba úplně doceňovaly některé věci a najednou je tady tendence mít za týden řešení. Tím nemyslím odpovědné orgány, protože ty se nad tím určitě zamýšlí, ale běhá tady spousta různých lidí, firem, soukromý sektor i další, které nabízí 100% a 1000% řešení, osvědčené všude ve světě, které to vše zabezpečí a už se o to nemusíte starat, jenom to zaplaťte a bude to v pořádku. Tak takhle to obecně nefunguje v kybernetické bezpečnosti. A ona řada lidí, kteří se snaží najít rychlé řešení, to nedělá se špatným úmyslem, oni to myslí fakt dobře, ale myslím si, že je to opravdu komplexní problém. A primárně si myslím, že se jedná o manažerský problém. Není to jen problém technický, protože když nemocnicím dáte peníze, ony si koupí nějaký drahý přístroj nebo si tam nainstalují nějaké sondy nebo něco podobného, tím jste problém nevyřešili, pokud tam nebude personál, který je schopen s tím něco dělat. Tak bezpečnost neposílíte. Takže si myslím, že je potřeba relativně rychle zdravotnický sektor, kyberbezpečnost posunout dál, ale ne zbrkle. Takže trošku lehce zpomalit, zamyslet se a pak relativně rychle přijít s nějakým řešením.

Probíhají seriózní diskuse, my jsme zrovna nedávno tady s panem Dzurillou řešili, a ještě s nějakými lidmi ze zdravotnictví diskutovali možnosti, co může třeba poskytnout NAKIT ze svého portfolia a třeba i ve spolupráci NAKIT a NÚKIB a zdravotnictví, jak to koncepčně posouvat dál. Ale myslím si, že opravdu je potřeba to trošku promyslet, je to i manažerská otázka, je to otázka financování, je to otázka technická, ale i personální a myslím si, že tady z toho nelze vyřadit ministerstvo zdravotnictví, které by v tomto mělo mít vedoucí roli.

To je asi všechno, co k tomu mám říci.

Senátor Pavel Fischer:  Pane řediteli, to úplně stačí, děkujeme za vaše vystoupení. Vy jste nám doporučil, abychom zpomalili a zamysleli se. Děkuji moc za vaše slova, budeme tak činit a ostatně toto veřejné slyšení k tomu mělo také sloužit. Podívám se na posledního, kdo by se chtěl přihlásit. A jednu ruku vidím, jinou nevidím. Vidím dvě ruce, tři ruce. Tak jestli budete krátcí, na minutu, dvě, tak jste všichni vítáni. Paní předsedkyně Janů první, máte slovo, děkujeme. Potom požádáme pana předsedu Kantora, aby celé slyšení dnes shrnul, což bude jednoduché.

Ivana Janů:  Já bych měla otázku na pana Vladimíra Dzurillu a začnu takovou lehkou zmínkou, kterou tady udělal profesor Dušek, který v podstatě řekl něco v tom smyslu, že vývoj aplikací a systémů IT dělá at home. To mě přivedlo k tomu, abych se zeptala pana Dzurilly, který vede NAKIT, s jakými zpracovateli jsou uzavřeny smlouvy o zpracování, jak tyto firmy vybíralo ministerstvo nebo národní agentura, protože článek 28 obecného nařízení říká, že pokud si správce najme jiného zpracovatele, tak ho musí vybírat pod nějakým drobnohledem, musí vybírat správce, který poskytuje dostatečné záruky, řekla bych, jednoduše férovosti, zvolí vhodné technicko-organizační opatření pro zpracování osobních údajů, zabezpečí ty údaje. Vede mě k tomu to, že úřad má velké zkušenosti ze svých kontrol na ostatních ministerstvech, speciálně na jednom, kdy špatně udělané smlouvy to ministerstvo zakotví do tak velkých problémů, že se s tím nedá skoro nic dělat nebo aspoň je to takto tvrzeno. Není to jen o ochraně osobních údajů, je to také o velkých penězích, které tento stát vynakládá. Nejsou to pouze miliony. Takže chci vědět, pokud národní agentury nemají svůj domácí aparát a najímají si, jakým způsobem, pane řediteli, jste toto provedl. Děkuji.

Senátor Pavel Fischer:  Já jsem chtěl požádat o reakci pana ředitele Vladimíra Dzurillu.

Vladimír Dzurilla:  Děkuji za dotaz. Já bych je řekl, co je NAKIT. Jsme technologická firma. Máme 460 zaměstnanců, převážně z oblasti IT. Nejsme ministerstvo, kde je někdy problém s pracovníky IT a kde lidé nemusí rozumět technologiím. Jsme čistě technologická firma a zabýváme se sítěmi, tzn. běží u nás celý PEGAS, tzn. celková krizová komunikace státu, kdy zabezpečujeme systém IZS, tzn. když si voláte ambulanci nebo kohokoli, tak to je přes systémy, které spravujeme my.

Co se děje ohledně pana profesora Duška, tam byla přesmyčka na to, že si to dělá in housem. Ano, pokud máte systém, ke kterému vlastníte zdrojové kódy, můžete ho dělat in housem. Tzn. pokud pan profesor zdrojové kódy má, jeho zaměstnanci úřadu vykonávají tyto aktivity a rozvoj systémů. Určitě se nám nestane to, že si koupíme zdrojové kódy Microsoftu nebo Amazonu nebo někoho jiného koho, ale samozřejmě chceme nástroje, které oni mají, využívat k tomu, aby zdrojové kódy, které děláme, byly naše. Děláme například Portál občana. Vyvíjíme tyto aplikace, které jsou v našem majetku a my nad nimi děláme správu, rozvoj a údržbu. To je rozdíl v tom, co můžeme dělat in housem a co ne.

Kdybychom si naprogramovali proprietární software, tzn. co vznikne u nás, tak ho můžeme mít od začátku až do konce a tím pádem můžeme to, co dělá pan profesor, dělat. Kdybychom si vzali systém, který je dnes jako call centrum, tak jsme to odhadovali na stovky milionů korun, což nechceme. Nemáme zájem ani stavět to, co někde existuje, a proto upřednostňujeme řešení soutěží.

Co se děje u smluv, které chceme uzavřít. Jednáme s Daktelou, tzn. systém, který dnes běží. Jednáme s Keboolou, to je druhá smlouva. A eRoušku budeme dělat vlastními silami. Tzn. dostaneme zdrojové kódy právě tak, jak deklarovalo sdružení covid-19.cz a budeme to dělat s našimi lidmi, kteří to dělat umí. Když si nebudeme umět poradit, tak si najmeme někoho, ale ne smluvně, chtěli bychom to dělat hlavně tím, že zaměstnáme lidi, tzn. budou to naši zaměstnanci.

Senátor Pavel Fischer:  Já děkuji panu řediteli NAKIT, panu Vladimíru Dzurillovi. A k mikrofonu zvu pana ředitele Jana Vobořila z Iuridicum Remedium. Také má krátkou otázku nebo krátkou reakci.

Jan Vobořil:  Já budu mít jen velmi krátkou poznámku. Navážu tady na paní předsedkyni Janů z Úřadu pro ochranu osobních údajů, která mluvila o ne příliš funkční komunikaci s ministerstvem zdravotnictví při přípravě jednotlivých aplikací a řešení. Teď se obracím směrem k zákonodárcům, vidím tady jeden docela zásadní problém, který se stal v minulosti, že Úřad pro ochranu osobních údajů přišel o možnost sankcionovat veškeré orgány veřejné moci za porušení GDPR, což samozřejmě trošku svazuje ruce i při kontrolách apod. Motivace byla tehdy kvůli malým obcím, ale už v minulosti takto skončila například kontrola ministerstva vnitra, které porušilo pravidla GDPR, ale nemohla za to přijít žádná sankce. Takže dávám k úvaze přítomným senátorům, případně poslancům, jestli by tato věc v zákoně o zpracování osobních údajů by nestála za nápravu.

Senátor Pavel Fischer:  Děkujeme za podnět. A jako posledního zvu k mikrofonu pana Ladislava Duška, pana ředitele ÚZIS.

Ladislav Dušek:  Já moc děkuji. Jenom krátkou poznámku, našel jsem odvahu vystoupit. Aby se nevytratilo to podstatné. Touto republikou neprošla epidemie a měli jsme velké štěstí a podařilo se to. Já vím, kdo ji v březnu zastavil. Byli to lidé na krajských hygienických stanicích. Ti utrasovali všechny importované případy. Měl v tu chvíli reprodukční sílu takových 2,8, máme to ověřeno z dat. Jeho rychlost je opravdu divná, jinak je to zřejmě běžný respirační virus, ale rychlost průchodu je divná. Tak aby se nevytratilo to, že je potřeba posílit tento lidský potenciál, protože ten v tu chvíli od 5. 3. do 15.-20. 3. sehrál největší roli včetně hrdinského rozhodnutí Litovle, Uničova apod. To jsem chtěl říci, protože mi to malinko zaniká v těch různých "e-" věcech.

A pak jsem chtěl říci, že elektronizaci nezastavíme. Údajně 70 % mladých lidí sdílí své nahaté fotky bez jakéhokoli uzardění a je to normální. Prostě je to nová doba. Takhle jsem se ještě nefotil, ale je to nová doba. Je to technologie, která přichází a mění svět. Tak jako měnila svět pára, tehdy byli koně. Co si museli myslet lidé tehdy, kteří celý život jezdili na koni, když najednou viděli nějaké smradlavé vozítko, jak mění svět? A technologie jde použít jako zbraň. Já jsem viděl, co to udělalo ve FN Brno, to byla absolutní hrůza. Byl jsem přímo u toho a mluvil jsem s panem ředitelem, se všemi lidmi tam. A nejde proti tomu bojovat a priori. Technologie je prostě tady a je potřeba ji začít – a ona za nic nemůže, jinak skončíme na smetišti dějin jako dělníci, co mlátili do strojů v roce 1848. Ale je důležité ji dát do rukou orgánům, které mají právo pracovat s těmi daty. A tady není potřeba nic vymýšlet, máme policii, máme armádu, máme NÚKIB. Existuje tady přeci infrastruktura, která umožňuje v tak vážné věci ohrožení celé společnosti s daty pracovat. A potřebujeme zoufale zákon o elektronizaci. Pardon, strašně jsem potřeboval to ze sebe dostat, děkuji.

Senátor Pavel Fischer:  Já jsem chtěl panu profesoru Duškovi poděkovat. A k mikrofonu pozvat pana předsedu Lumíra Kantora, předsedu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, aby naše veřejné slyšení shrnul.

Senátor Lumír Kantor:  Myslím, že shrnovat tolik informací nemá v tuto chvíli smysl, slyšeli jsme tady mnoho věcí, koneckonců i pan profesor Dušek shrnul na závěr zásadní věc ohledně lidského potenciálu, ať už ve smyslu využití lidského potenciálu, znalostí našich epidemiologů a lidí na krajských hygienických stanicích, tak i lidského potenciálu ve vztahu k informačním technologiím, protože od toho se to všechno odvíjí. Já bych možná zakončil tím, že bude následovat to, že během nějaké doby uděláme závěry s panem předsedou Fischerem, uděláme závěr, veřejným slyšením jsme dali možnost povědět lidem, kteří k tomu mají své pohledy. A teď uděláme kompilaci, kterou bychom potom postoupili poté, co ji pravděpodobně schválí Senát, tak bychom ji poskytli zúčastněným organizacím jak tady našim, tak i dalším vládním organizacím a dalším, které určíme. Takže to je teď další osud tohoto veřejného slyšení. Nekončí to tím, že bychom dnes tady vypnuli mikrofony a hotovo. Čeká nás kolem toho ještě nějaká práce.

A jak jsem říkal na začátku, zaznělo to tady několikrát a je hezké, že to zaznívá, protože nám to ukazuje, že taková slova jako důvěra nejsou zapomenuta. Takže budeme se snažit, aby důvěra tady byla co nejvíc a byla na tom postavena i naše společnost snad nadále.

Děkuji vám mockrát za všechny zúčastněné i senátory a budu se těšit někdy jindy na shledanou. Děkuji mockrát.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji za shrnutí. Připomínám, že z tohoto veřejného slyšení bude vyhotoven protokol, tam budou všechna vystoupení, prezentace. To bude k dispozici na internetových stránkách Senátu. Pokud byste měli písemné návrhy nebo stanoviska, tak nám je také zasílejte na e-mail. Věřím, že protokol a celé naše slyšení nakonec bude užitečným zdrojem informací nejen pro členy parlamentu, ale také vlády, pro občany, pro představitele veřejné správy i samosprávy. To bylo 19. veřejné slyšení Senátu, tímto ho končím a děkuji vám všem za pozornost. Děkuji.

(Jednání ukončeno v 13.58 hodin.)