(1. den schůze – 14.08.2019)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré ráno, dámy a pánové, prosím, abyste zaujali svá místa, abychom mohli zahájit 11. schůzi Senátu.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi nám byla zaslána 25. července 2019. (Velký hluk v Jednacím sále.) Prosil bych, abychom se už usadili, abychom mohli jednat.

Ještě jednou opakuji: Pozvánka na dnešní schůzi nám byla zaslána 25. července 2019.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Jaroslav Kubera, Jaromír Strnad, Patrik Kunčar, Pavel Štohl, Petr Holeček, Jiří Carbol, Michal Kortyš, Ivo Valenta a Vladislav Vilímec.

Nyní vás všechny prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, protože mám pocit, že to, co vidím na obrazovce, nemůže odpovídat skutečnosti. Pokud by někdo zapomněl svoji identifikační kartu, náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 11. schůze byli senátor Pavel Štohl a senátorka Hana Žáková. Ale pan senátor Pavel Štohl se dnes omluvil, tak bychom měli navrhnout někoho jiného. Hlásí se paní senátorka Renata Chmelová. Paní senátorka Chmelová by měla být s paní senátorkou Žákovou ověřovatelkou 11. schůze Senátu.

Má někdo k tomu připomínky, prosím? Paní senátorka Chmelová se dobrovolně přihlásila, paní senátorka Žáková s nominací souhlasí, usmívá se. Přistoupíme tudíž k hlasování o tomto návrhu. Ale ještě malý moment. Paní senátorko Chmelová, ještě nepřijímejte gratulace, protože, jak mi bylo právě sděleno, nejste mezi schválenými ověřovateli. Bohužel, gratulace jste přijímala předčasně. Navrhuji toho, kdo je pověřený ověřovatel, což je pan senátor Miroslav Adámek. Souhlasí pan senátor Adámek? Ano, děkuji.

Končím tuto epizodu a jako ověřovatelé jsou navrženi pan senátor Miroslav Adámek a paní senátorka Hana Žáková. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 1 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli 11. schůze Senátu byli určeni pan senátor Miroslav Adámek a paní senátorka Hana Žáková.l

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 11. schůze Senátu. Upravený návrh pořadu 11. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru nám všem byl rozdán na lavice. Z původně zaslané pozvánky na schůzi Senátu navrhuje Organizační výbor vyřadit oba volební body, neboť nemáme kandidáty, a na žádost předkladatelů všechny tři evropské tisky, tj. č. K 024/12, K 025/12, K 026/12 a K 027/12.

Oproti tomuto navrhl Organizační výbor doplnit Výroční zprávy Českého telekomunikačního úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Původně tam byla navržena i výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, ale po dnešní ranní dohodě s prezidentem i s viceprezidentkou, kteří požádali o zařazení zprávy až na říjen, jsme navrhli oproti návrhu Organizačního výboru zprávu NKÚ nezařazovat, tedy vyřadit bod č. 15, senátní tisk č. 57.

Dále bychom se zabývali návrhy na usnesení Senátu z výborů.

Jako poslední navrhuji doplnit senátní tisky č. 276 a č. 94.

To je z mé strany k pořadu schůze všechno. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu, vyřazení či doplnění pořadu schůze? Hlásí se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající. Měl jsem jednu věc a teď vzhledem k tomu, jak vy jste vystupoval, mám tu dvě věci.

První věc. Prosím vzhledem k tomu, že Senát vlastně končí svá zasedání předtím, než je nějaká delší pomlka z hlediska konání plenárních zasedání až dnes 14. srpna, dovolím si poprosit o zařazení bodu s názvem Rozšíření pověření odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny – takový je název tohoto bodu – Rozšíření pověření odůvodnění. Je to tedy hrozné, ale je to takhle. A důvod je, že vím, že to není příliš dobře z hlediska toho, jak bychom s českým jazykem měli nakládat, na druhé straně je to nejstručnější. A důvod je velmi jednoduchý, a tím je, že v době, kdy poprvé zasedne Poslanecká sněmovna a my budeme žádáni, abychom tam šli odůvodňovat vrácené zákony Senátem, tak by se mohlo stát, když jsem se díval na to, kde jsou pověřeni naši senátoři, že by daný senátor nebyl k dispozici. A proto prosím, abychom případně ty, kteří tam mohou jít odůvodňovat naše vrácené tisky, rozšířili o nějaké další lidi. Předložil bych pak, o koho se jedná, v rámci tohoto tisku. A název bodu jsem řekl, s tím, že navrhuji, aby byl zařazen jako poslední bod jednání dnešní schůze.

A druhá věc to je spíš můj dotaz. Byl jsem na Organizačním výboru a pokud jsem dobře rozuměl, byla domluva, že budou zařazeny všechny zprávy úřadů. Pokud dnes pan předsedající říká, že v jednom případě, a to je NKÚ, dělá výjimku, tak to nemůže udělat z pozice mínění nebo názoru Organizačního výboru, ale musí to udělat sám za sebe jako navrhovatel, že navrhuje vyřadit tento bod, ale nemůže to být tím způsobem, jak to udělal, protože to není procedurálně správně.

A zároveň říkám, že s vyřazením tohoto bodu nesouhlasím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, rozumím. Bod, který navrhl pan senátor Vystrčil – Rozšíření pověření odůvodnění – budeme zařazovat jako poslední bod pořadu. Rozuměl jsem tomu správně?

Pokud se týká toho vyřazení senátního tisku č. 57, tak, omlouvám se, můžu to navrhnout odsud, nebo musím k pultíku? Prý můžu... Říká pan místopředseda, že můžu. Takže já po dnešní ranní domluvě s viceprezidentkou, která volala z postele, protože je nemocná, protože pan prezident Kala je v zahraničí, tak požádala o to zařadit to na říjen.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane místopředsedo, byť jste prvním místopředsedou Senátu, nemůžete tak učinit z pozice předsedajícího této funkce, tu funkci musíte opustit, musí vás někdo nahradit, vy musíte předstoupit k řečništi, tam přednést svůj návrh a následně o něm budeme hlasovat. Není možné to dělat tímto způsobem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, děkuji, tento návrh přednese pan místopředseda Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážený pane první místopředsedo, kolegyně, kolegové, teď bych řekl striktně, autoritativně trváme na věcech, které jsme předtím dost často porušovali, ale budiž, takže já předkládám návrh, abychom z pořadu dnešní schůze vyřadili zprávu NKÚ z důvodů, které si myslím, že jsou poměrně vážné, protože pan předseda NKÚ se dozvěděl včera, že ten bod chceme zařadit, takže při tom, že jsme to vlastně už minule odložili, se nic až tak nestane. Já sám jsem OV navrhoval, aby se to zařadilo, ale pokud je taková prosba v zájmu dobrých vztahů, které si myslím, že jsou, navrhuji vyřadit z dnešního programu bod týkající se zprávy NKÚ. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, má ještě někdo další návrh na doplnění, zařazení, vyřazení do programu? Není tomu tak, takže budeme hlasovat postupně o dvou bodech na změnu programu. Prvním byl návrh pana senátora Vystrčila na zařazení posledního bodu dnešního programu. Jestli vás můžu poprosit ještě jednou o ten název, pane senátore?

Senátor Miloš Vystrčil:  Zde je ten název uveden.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, ten název je Rozšíření pověření odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Pan senátor to vysvětloval. To je tento bod. Je jasné, o čem teď budeme hlasovat, prosím? O zařazení tohoto bodu jako posledního bodu dnešního jednání. Já nebudu už spouštět znělku, spouštím hlasování. Kdo souhlasí se zařazením tohoto bodu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování č. 2 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 69, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dále budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan místopředseda Štěch, vyřadit senátní tisk č. 57, Výroční zprávu NKÚ za rok 2018. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 3 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 54, proti byli 2. Návrh byl přijat.

My můžeme přistoupit k hlasování o celkovém pořadu 11. schůze Senátu. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 4 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 70 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A my můžeme přistoupit už k jednotlivým bodům, tak jak jsme je v návrhu pořadu schůze odhlasovali.

Prvním bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv

Tisk č. 123

Je to senátní tisk č. 123. Vzhledem k tomu, že dnes bude téměř celé dopoledne zastupovat pan ministr Kremlík nepřítomné ministry, tak tentokrát bude zastupovat ministra vnitra, pana Hamáčka, já ho prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil. Dobré dopoledne, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vystoupil k senátnímu tisku č. 123. Rád bych uvedl vládní Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Cílem tohoto návrhu zákona je novelizace některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Ten byl schválen již v roce 2016, jeho cílem je elektronizace a celková zásadní modernizace procesu tvorby a vyhlašování právních předpisů. Návrh přináší především nezbytné změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny a zákona o Ústavním soudu. Dále provádí některé technické změny řady zákonů v souvislosti se sjednocením Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv, a to do jedné sbírky. Současně se tímto zákonem stanoví nové datum účinnosti celé právní úpravy elektronického legislativního procesu a elektronické Sbírky zákonů. Celý tento systém by měl být uveden do ostrého provozu k 1. lednu roku 2022. Rád bych připomněl, že obdobný návrh již byl v minulém volebním období schválen vládou i Poslaneckou sněmovnou, stal se součástí zadání technického řešení projektu eSbírka a eLegislativa. Původní návrh však dosud nebyl projednán Senátem. Nyní již není z důvodu mezitímních změn právního řád použitelný a je tedy předkládán znovu. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Poslanecká sněmovna v první řadě vypustila z vládního návrhu zákona novelu jednacího řádu Senátu, což by mělo Senátu umožnit připravit vlastní novelu tohoto zákona, která zohlední nejenom elektronizaci legislativního procesu, ale i případné úpravy Ústavy ČR, spočívající v prodloužení lhůty k projednávání návrhů zákona Senátem PČR.

Ministerstvo vnitra je připraveno poskytnout Senátu PČR při přípravě novely jeho jednacího řádu potřebnou součinnost a pomoc, aby byla zajištěna funkční vazba na systém eLegislativa.

Dále potom byly vypuštěny novely volebních zákonů, které pouze reflektují nový název Sbírky zákonů s tím, že tyto změny lze realizovat v rámci následujících rozsáhlejších novelizací těchto zákonů, z nichž některé jsou již předloženy Poslanecké sněmovně.

Další pozměňovací návrh zavádí tzv. jednotné dny právní účinnosti. Právní předpisy by podle tohoto návrhu měly zásadně nabývat účinnosti pouze k 1. lednu či k 1. červenci každého kalendářního roku, pokud nepůjde o výjimečné případy.

Konečně ze zásadních změn, které navrhuje Poslanecká sněmovna, nelze neuvést zavedení povinnosti předkládat k návrhu právního předpisu pozměňovacího návrhu a mezinárodní smlouvy informativní přehled veřejnoprávních povinností, které z toho vyplývají.

Včerejšího dne byl návrh projednán ÚPV Senátu, který doporučil Senátu přijmout pozměňovací návrh, jenž by měl nahradit celý text návrhu zákona toliko ustanovením o odložení účinnosti zákona č. 222 z roku 2016, o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, z 1. ledna 2020 na 1. leden roku 2022. S tímto pozměňovacím návrhem však nemohu souhlasit, neboť schválení předloženého návrhu zákona je nezbytným předpokladem pro zdárné pokračování dlouhodobého projektu modernizace a elektronizace legislativního procesu, jehož výsledkem má být transparentnější tvorba práva a díky závaznosti úplných znění také přehlednější právní řád, což ČR potřebuje.

Proto věřím, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, že Senát jako zvláštní garant kvality právního řádu návrh podpoří. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, my budeme pokračovat tím, že OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 123/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Anna Hubáčková, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně a milí kolegové. Dostalo se mi velké cti a zodpovědnosti zpravodajovat takto důležitý změnový zákon, který se týká elektronické verze Sbírky zákonů a elektronizace veřejné správy, určitě po ní všichni voláme, nicméně ne všechno je úplně dokonalé a ne všechno pak je i snadné, jako zrovna tento tisk.

Nebudu komentovat legislativní proces, pan ministr ho okomentoval, dovolím si pár slov k zásadním změnám, které byly provedeny oproti původnímu vládnímu návrhu Poslaneckou sněmovnou. Znova bych je zdůraznila, protože ty byly i předmětem debaty ÚPV.

Je to zakotvení povinnosti předkládat k návrhu právního předpisu přehled veřejnoprávních povinností vyplývajících z tohoto návrhu, zavedení fixní účinnosti právních předpisů k 1. lednu a k 1. červenci, v obou těchto případech s návrhem nabytí účinnosti již 1. 1. 2020, zakotvení povinnosti vedení elektronického systému tvorby právních předpisů v podobě otevřených dat, nejdůležitější je, kvůli čemu vlastně nejvíc akcentuje pan ministr, abychom přijali zákon, odložení účinnosti o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv z 1. ledna 2020 na 1. ledna 2022.

Bohužel nejproblémovější a zásadní změna se týká vypuštění části upravující změnu zákona o volbách a o jednacím řádu Senátu. Senátu byl již v roce 2016 postoupen podobný zákon, byl ale obsahově úplnější. Tento zákon nebyl úplně přijat. Vzhledem k tomu, že nás tlačí lhůta 1. 1. 2020, předložila vláda změnový zákon, jehož podstatou jsou hlavně zásadní změny, které jsem před chvilkou zmínila. Nejproblémovějším bodem ale zůstává vynětí částí, které podléhají článku 40 ústavy, to znamená volební zákony a jednací řád Senátu, takže Senát se nyní takto ocitá v poměrně nekonformní situaci, kdy je nucen projednat návrh tak zásadního zákona ve standardní 30denní lhůtě, navíc za situace, kdy byl z návrhu vyňat jeho vlastní jednací řád.

Stojíme tedy před otázkou, jak danou situaci vyřešit, aniž by docházelo k dalším patovým situacím. Bez adaptace Senátu a jeho jednacího řádu na nový systém eLegislativy bude Senát jen s velkými obtížemi schopen plně dostát svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o Sbírce zákonů. Jeho změna je tedy nezbytná. Navíc samozřejmě v současné době je předkládán do Poslanecké sněmovny návrh na změnu ústavního zákona, kde žádáme nebo předkládáme návrh na prodloužení lhůty 30denní pro projednání na lhůtu 60 dnů.

V zásadě toto bylo největším problémem v rámci debaty ÚPV, který nakonec přijal usnesení, jehož znění jste obdrželi, okomentuji jenom důvod, proč byl přijat. Jelikož Senát nemůže z ústavních důvodů uvedené návrhy novel zákonů, to znamená, nemůže v současné době doplnit do stávající materie ani zákony volební ani jednací řád Senátu, navrhuje pozměňovacím návrhem ponechat jen oddálení účinnosti u stěžejního, to znamená nového sbírkového zákona, všechny ostatní změny dopracovat ve vytvořeném mezidobí a předložit je společně v jednotném změnovém zákoně.

Dovolím si přečíst usnesení, které přijal ÚPV.

Výbor:

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně vrátit s pozměňovacím návrhem, který je uvedený v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, prosím, abyste se posadila ke stolku, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy. V souladu s § 107 jednacího řádu se ptám, jestli někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, nikdo nenavrhuje, proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Antl, prosím, aby přistoupil ke stolku, řečnickému pultíku.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den úplně všem, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, já bych navázal na zprávu zpravodajky našeho výboru, chtěl bych osvětlit, byť v obecné rozpravě, proč jsme rozhodli, jak jsme rozhodli. Ono to má ten historický kontext, který tady paní zpravodajka zmínila, to znamená, že my jsme se zabývali v našem ÚPV tou předchozí novelou, resp. návrhem zákona v roce 2016, tehdy nedošlo vůbec k projednání v rámci pléna, protože ÚPV měl dvě možnosti, s ohledem na obsah předloženého senátního tisku, který bude projednáván pak v další části našeho programu, a to že jsme stáli před rozhodnutím, zdali nepřijmeme žádné usnesení, nebo zda formálně rozhodneme nějakým usnesením, necháme na plénu, zdali vůbec bude nařízeno, tam je ten problém jasný.

Tím návrhem zákona byl velmi změněn systém práce senátorů v případě, že bude takovýto návrh přijat, my jsme trvali na tom, že by sněmovna konečně nám měla vyjít vstříc tou 60denní lhůtou, s tím, že v té kratší lhůtě se nedá realizovat to, co po nás bude ten zákon chtít. To byl tehdy důvod, proto to nebylo vůbec projednáno, ÚPV nepřijal žádné usnesení, protože jsme se shodli na tom, že bychom se tím vůbec neměli dále zabývat.

Jinak, pokud jde o ten nový zákon, nám se tam nelíbí, na tom jsme se včera většinově shodli, že zaprvé, zákon, který byl v režimu článku 40 ústavy, byl pojímán v kategorii ústavních zákonů, a náhle byl změněn na normální legislativní proces zákonu. A hlavně z něho byl vyňat Jednací řád Senátu. Tím pádem byla vyřazena i diskuze o tom, jestli 60 dní, nebo 30 dní k projednání Senátu PČR. Nám se takovýto postup nelíbil.

Pak jsme měli připomínky k pozměňovacím návrhům poslaneckým. Paní zpravodajka je zmínila. Prošlo to i podrobnou rozpravou a nakonec jsme dospěli k tomu, co máte před sebou. Já chci jenom upozornit na to, že to, co máte před sebou, je jakoby nový zákon, kde zůstávají jenom doby účinnosti a to všechno ostatní – teď mi promiňte ten hrubý až řeznický výraz – vykuchali – a dáváme vám jenom to, o čem si myslíme, že by Senát měl akceptovat. Pomohl by tím vládě, ministerstvu vnitra, pokud jde o účinnost, a zase by bylo na Poslanecké sněmovně, aby s námi konečně komunikovala o tom, co by Senát potřeboval pro svou legislativní práci.

Toť z mého pohledu vše, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím dalšího přihlášeného, pana senátora Dienstbiera.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych jednak chtěl podpořit to, co schválil ústavně-právní výbor. Těch důvodů je vícero. Ty hlavní už tady byly naznačeny. Souvisí to s naším návrhem na změnu ústavy, kterou se prodlužuje lhůta pro projednávání návrhů zákonů v Senátu z 30 na 60 dnů. Mj. i z tohoto důvodu se Senát v minulosti zdráhal, jak už tady bylo popsáno, schválit ten předchozí návrh toho tzv. změnového zákona, protože reálně nám tam doopravdy vypadne čas. Protože pokud budou nějaké technologické lhůty, kdy se předem bude muset vkládat něco do systému, tak v tom našem velmi krátkém čase, který máme, by bylo složité to projednávat.

Ono to samozřejmě může být ve prospěch kvality legislativního procesu, protože to, co tady často praktikujeme, že tady na poslední chvíli předkládáme pozměňovací návrhy, pak je velmi těžké je posoudit. Často možná přesně nejsme schopni docenit dopady těchto pozměňovacích návrhů. To znamená, ty lhůty jsou rozumné, ale v těch 30 dnech, které reálně jsou dvěma týdny, to bez té ústavní změny je téměř neproveditelné.

Pak bych se chtěl vyjádřit k tomu, k čemu došlo v Poslanecké sněmovně. Předpokládám, že to bylo na tlak ministerstva vnitra, které – a tomu rozumím – velmi naléhavě potřebuje odložit účinnost, protože ten systém není nachystaný. To znamená, byť je nový zákon o sbírce zákonů schválen, tak od 1. ledna příštího roku to nemůže začít fungovat, když není nachystaný systém.

Nicméně to, co už mně vadí na tom procesu, je to, co už tady bylo zmíněno, že byly vypuštěny jednak volební zákony, ale pak především novela zákona o Jednacím řádu Senátu. Představa, že toto je správný postup, že elektronická legislativa může fungovat od ministerstva, které iniciuje návrh zákona po meziresortní připomínkové řízení, projednávání na úrovni vlády, v Poslanecké sněmovně a pak najednou se zastaví před zdmi Senátu a tady to pojede nějak postaru a bude se to převádět mezi jednotlivými systémy, pak se to případně vrátí do sněmovny, k prezidentovi a tam už to zase pojede elektronicky, ta je naprosto nesmyslná. Ty zákony se musí změnit všechny, aby ten systém mohl jako takový celkově na všech úrovních fungovat.

Já tomu účelu rozumím, proč se tak stalo, protože zase ministerstvo vnitra bylo v panice, že v případě, že my se postavíme k tomu návrhu zákona stejně jako který tomu předchozímu, tak se nestihne odložení účinnosti do konce letošního roku a nastala by situace, kdy není ten systém, ale je povinnost elektronicky tu legislativu zpracovávat. Ale ta účelovost, ta je právě špatně. A z tohoto hlediska vlastně jediným možným řešením je právě ten pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, kdy my vyřešíme problém ministerstva vnitra, to je odklad účinnosti. Zároveň jsou pořád více než 2 roky do té odložené účinnosti nového zákona o sbírce zákonů, kdy ministerstvo vnitra může předložit komplexní změnový zákon, který bude zahrnovat i novelu zákona o Jednacím řádu Senátu. A nebude to tedy s velmi hezkým návrhem, že nám pomůže tuto věc zpracovat, přehazovat na nás.

To bylo doopravdy velmi ušlechtilé. Já chápu, že pan ministr Kremlík je tady v pozici náhradníka, že nám tady pouze přednesl to, co mu ministerstvo vnitra připravilo, ale takto k tomu doopravdy přistupovat nejde. Ani s touto, v uvozovkách, šlechetností. Takže doporučuji, abychom postupovali, jak navrhl ústavně-právní výbor.

Tím by se vyřešily i jiné dva problémy, o kterých se chci zmínit, přesto to pro jistotu udělám. A to jsou ty změny provedené v Poslanecké sněmovně. Jednak pevná data účinnosti právních předpisů k 1. lednu, respektive k 1. červenci roku, a pak je to přehled veřejnoprávních povinností.

Co se týče pevných dat účinnosti, tam jsou stanoveny nějaké podmínky, respektive výjimky, kdy nemusí být nutně účinnost stanovená k 1. lednu nebo k 1. červenci. Já si myslím, že to je vlastně velmi nedomyšlený návrh. Byť je tam obecný zájem a myslím, že zvlášť závažné důvody nebo nějaké bezpečnostní stavy, tak si myslím, že v praxi to bude tak, že u dvou třetin zákonů se budou hledat naléhavé důvody, ten obecný zájem. A stejně to pojede postaru a jenom budeme porušovat nějaké pravidlo, které tam je. Zpravidla to tak bude téměř vždy u transpozic evropských předpisů, protože tam se to zpravidla dělá na poslední chvíli. Nebo dokonce se zpožděním už často běží nějaké procesy proti České republice ze strany Evropské komise. Čili tam bude vždy ten naléhavý obecný zájem a ta zvlášť naléhavá situace.

Pak to bude u různých situací, které jsme tady v poslední době řešili, např. novely zákonů v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. A na to samozřejmě musí navazovat ještě prováděcí předpisy, nebo jít ruku v ruce s přípravou a schvalováním zákona. To znamená, že těch případů bude celá řada. A navíc může docházet i k situacím velmi problematickým. Už k tomu v minulosti také došlo. Já bych tady zmínil jeden případ, kdy podle současného zákona o sbírce zákonů, pokud je nastavená účinnost dřívější, než když je zákon schválen a vyhlášen ve Sbírce zákonů, tak platí, že to je 15. dnem po vyhlášení.

Teď se navrhuje, aby to bylo k nejbližšímu 1. lednu nebo k 1. červenci, to znamená, že se může stát, že v těch nejnaléhavějších případech, kdy se spěchá se schvalováním, dá se ten nejčasnější možný termín účinnosti. A když se to nestihne projednat v parlamentu k tomuto datu, tak přesto, že to spěchá, je to naléhavé, tak nám to najednou propadne, když to bude vyhlášeno ve sbírce třeba 10. ledna, tak přesto, že to potřebujeme, tak automaticky podle toho nového návrhu to bude účinné až k 1. červenci. Přestože to je naléhavé, řeší to kalamitní situaci nebo něco takového.

A úplný průšvih podle mě je to na úrovni prováděcích předpisů. Protože tam se schválí zákon, najednou je potřeba dotáhnout prováděcí předpisy. A když se stane to, že to propadne těsně za ten termín pololetí, tak nebude možné vydat prováděcí předpisy. Pokud se samozřejmě nezdůvodní obecný zájem a ta zvláštní mimořádná naléhavost situace. Čili to je jedna věc.

Ono to bude vyřešeno, když z toho ponecháme jenom ten odklad účinnosti, vypadne i tato věc. A druhý je ten přehled veřejnoprávních povinností. To je podle mě ještě šílenější návrh, než jsou ta pevná data účinnosti. Protože, představte si, že máte zákon, který stanovuje veřejnoprávní povinnosti, a pak budete mít nějakou tabulku, do které máte tu veřejnoprávní povinnost popsat. Vy tam v podstatě jenom přepíšete ten zákon jinými slovy.

Já nevím, představte si to třeba u živnostenského zákona. Ten říká, že chcete-li podnikat, vykonávat živnost, musíte mít oprávnění. Takže začnete popisovat oprávnění. Začnete tím, že uvedete x-desítek případů, kdy nemusíte, protože jsou na to výjimky. Pak uvedete, že musíte to povolení získat nějakými dvěma způsoby, podle toho, jestli je to ohlašovací, koncesovaná. Pak, když je to ohlašovací, musíte splnit případně další podmínky, když jsou tam nějaké kvalifikační předpoklady... A takhle ten živnostenský zákon opíšete do těch tabulek.

Ještě absurdnější případ bude takový trestní zákoník, který nepochybně stanoví veřejnoprávní povinnosti, byť říká vlastně negativně, když něco uděláte, pak... Neříká, nesmíte to, ale když něco uděláte, tak přijde sankce. Čili je tam veřejnoprávní sankce. To znamená, při první novele trestního zákoníku přiložíte x-set stránek tabulek, kde budete popisovat tyto věci.

A to, co je na tom nejzrádnější podle mého názoru, že to ještě může adresáty norem, to znamená, především občany České republiky, poškodit. Protože pokud se spolehnou na popis té povinnosti v tabulce, tak tabulka je nezávazná. Platí ten zákon. To znamená, když se ho nepodaří přesně přepsat do té tabulky a někdo se podle toho bude řídit, tak poruší zákon, přijde sankce, aniž by byl jakýkoli zlý úmysl na jeho straně. A těch důvodů by se dala uvést celá řada.

Já, pokud bych tady získal dojem, že by nebyla vůle podpořit ten pozměňovacím návrh ústavně-právního výboru, který teď vypouští vše, tedy i toto, tak bych předložil pozměňovací návrh, který vypouští tyto dvě věci. To znamená, ta pevná data účinnosti a přehled veřejnoprávních povinností. Zatím jsem zaznamenal, že tady je docela vůle k tomu návrhu ústavně-právního výboru, pak bych tím dále asi zbytečně zdržoval. Ale považoval jsem za velmi potřebné to uvést. Protože byť v obou případech je tam velmi dobrý úmysl, kterému já rozumím, tak ve skutečnosti by to situaci spíše zhoršilo.

Tou cestou je doopravdy zkvalitňování legislativy, a ne vymýšlení pevných dat a uvádění nějakých nezávazných přehledů veřejnoprávních povinností. Ale práce na větší kvalitě, na méně častých změnách zákonů, to je to, co může pomoci adresátům právních norem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy? Nevidím, že by se někdo hlásil, proto obecnou rozpravu končím.

Táži se pana ministra, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě?

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Tak já jen stručně, moc děkuji za podněty, které jsem měl možnost vyslechnout.

Pokud jde o ten klíčový pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, tak za předkladatele jej musím odmítnout, jak jsem již řekl v úvodním slovu. A to z důvodů, že bych chtěl, aby zdárně pokračoval projekt eSbírka, eLegislativa, a proto potřebujeme schválit související změny právního řádu České republiky, které se týkají zejména Jednacího řádu PS. Tudíž za předkladatele nesouhlasím s návrhem ústavně-právního výboru. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, rozumíme, pane ministře, a prosím paní zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Anna Hubáčková:  V rozpravě vystoupili 2 senátoři, nebyl předložen žádný pozměňovací návrh. Myslím, že můžeme přistoupit k hlasování návrhu, který předložil ústavně-právní výbor. Nic se na něm nemění.

Senátorka Anna Hubáčková:  Ne, po podrobné rozpravě. Jenom komentuji, že v současné době na základě obecné rozpravy nebyl signalizován žádný pozměňovací návrh.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. Tak ne, nikdo nenavrhl schválit zákon, postoupený nám Poslaneckou sněmovnou.

Senátorka Anna Hubáčková:  A ani nebyl předložen návrh na zamítnutí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Na zamítnutí, ano. Takže o tom nebudeme hlasovat a otevírá se podrobná rozprava. Takže já v tuto chvíli otevírám prosím podrobnou rozpravu.

Pane senátore Antle, ten tady není. (Rozruch v sále.) Je to výborové usnesení, paní zpravodajka to přečetla, tak už byl představen.

Takže nikdo se do podrobné rozpravy nehlásí, já podrobnou rozpravu končím. A ptám se, i když je to myslím zřejmé, pana ministra, protože s tím návrhem nesouhlasí, jestli to ještě jednou chcete nějak připomenout?

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já tedy za předkladatele nesouhlasím s návrhem ústavně-právního výboru, jak jsem již předestřel v úvodním slově a v závěru obecné rozpravy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Paní zpravodajka souhlasí s tím pozměňovacím návrhem, tak, jak byl přečten v usnesení a jak ho máte i v příloze toho usnesení? A my můžeme přistoupit k hlasování o tom, že tento návrh zákona vrátíme... Pardon, omlouvám se. Budeme hlasovat o tom návrhu tak, jak nám byl představen. Je to ten návrh ústavně-právního výboru. Tak, je to každému doufám jasné, pustím znělku...

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34. A my můžeme přistoupit k hlasování o pozměňovacím návrhu, tak, jak jsme s ním byli seznámeni.

Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

hlasování pořadové č. 5 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nebudu pouštět znělku, spouštím hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

hlasování pořadové č. 6 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 61 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní, v souladu s § 3, odst. 2, zákona č. 300/2011 Sb. stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jím byla paní senátorka Anna Hubáčková? Ještě, jak jsme si navykli dva, tak prosím.

Senátorka Anna Hubáčková:  Pan senátor Jiří Dienstbier, nebo pan Antl? Oba dva? Ano. V rámci toho rozšíření.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, v rámci toho rozšíření tedy navrhujeme, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny paní senátorka Hubáčková, pan senátor Antl a pan senátor Dienstbier.

A my budeme hlasovat o souhlasu s pověřením. Spouštím hlasování. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů.

Kdo souhlasí s tímto pověřením, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

hlasování pořadové č. 7 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62 senátorek či senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A já tímto děkuji panu ministrovi, zároveň děkuji paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu.

Dříve, než zahájíme další bod, přidávám omluvu pana senátora Jiřího Cieńcialy z účasti na dnešní schůzi Senátu.

A nyní můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv)

Tisk č. 276

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 276 v 10. funkčním období. Poprosím nyní opět pana ministra dopravy Vladimíra Kremlíka, který opět zastoupí ministra vnitra pana Jana Hamáčka, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V tomto případě budu velmi stručný, protože věcně se jedná o materii, kterou projednával před chvílí Senát, takže bych se tady opakoval. A v této souvislosti bych odkázal na úvodní slovo, které jsem přednesl k senátnímu tisku č. 123. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 276/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, znovu dobrý den, vážení všichni. Budu stručný. Už předtím jsem řekl, co bylo. A v tuto chvíli senátní tisk č. 276 je irelevantní, protože jsme vlastně už rozhodli předtím. Přesto musím jako zpravodaj vás seznámit s naším usnesením. Již tehdy jsem řekl, že jsme nepřijali žádné usnesení, ale my jsme ho nepřijali ne proto, že by bylo víc návrhů, ale protože jsme žádný návrh nepodali. Usnesení je tudíž jednoduché, resp. jde o osmý záznam z jednání 25. schůze konané dne 1. června 2016 k návrhu zákona, který si můžete přečíst, s tím, že výbor:

I. nepřijal žádné usnesení k projednávání tohoto tisku, protože k projednávanému návrhu zákona nebyl podán žádný návrh na usnesení,

II. Antl zpravodaj

III. Antl, už tehdy předseda ÚPV, seznámil tehdejšího předsedu Senátu s tímto naším rozhodnutím.

A jak jsem konstatoval, k žádnému jednání na plénu vlastně nedošlo.

Tedy bez návrhu v tuto chvíli.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Nebyl podán návrh schválit ani nezabývat se, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Musím, protože jsem tímto chtěl navrhnout zamítnutí tohoto návrhu zákona. Je to logický návrh. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. Byl podán návrh zamítnout.

Hlásí se někdo další? Nikdo další se do obecné rozpravy již nehlásí, tím pádem obecnou rozpravu uzavírám.

Chce se vyjádřit pan ministr? Ano, prosím.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Pokud jde o předkladatele, souhlasím s návrhem pana předřečníka návrh zákona zamítnout.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Pan senátor Antl se jasně vyjádřil. Pozvu další senátorky a senátory do sálu k hlasování. (Znělka.)

Budeme hlasovat o návrhu tento návrh zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové č. 8 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh na zamítnutí byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a děkuji i panu zpravodajovi.

Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku vnitřní správy

Tisk č. 125

Je to senátní tisk č. 125. Prosím opět pana ministra dopravy Vladimíra Kremlíka, který zastupuje ministra vnitra pana Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, děkuji opět za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych velmi stručně představil vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku vnitřní správy. Jedná se o senátní tisk č. 125.

Hlavním důvodem předložení návrhu zákona je potřeba adaptace některých předpisů v působnosti ministerstva vnitra a nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii. Tento přímo použitelný předpis Evropské unie má umožnit nahradit požadavek na úřední překlad některých dokumentů, jako jsou například matriční doklady, vícejazyčným standardním formulářem vydávaným příslušným úřadem spolu s vlastním dokladem. V návaznosti na to je pak zapotřebí v českém právu zavést povinnost tyto formuláře vydávat a též je přijímat u dokumentů, které pocházejí z ostatních členských států Evropské unie. Tato změna by měla přinést českým občanům zjednodušení administrativy v případě, že budou českým úřadům předkládány dokumenty v cizím jazyce, stejně jako když budou v zahraničí předkládat dokumenty české.

Dále jsou v návrhu zahrnuty zejména úpravy směřující ke zpřesnění podmínek provádění ověřování kopií, tzv. vidimace, a ověřování podpisů, tzv. legalizace, přičemž dochází k souvisejícím změnám u autorizované konverze dokumentů.

Dovolím si také upozornit na další opatření ke snížení administrativní zátěže, neboť se navrhuje zavedení možnosti zřizovat a spravovat datové schránky výlučně elektronicky, například využitím elektronického občanského průkazu, tedy bez nutnosti návštěvy příslušného správního úřadu.

V rámci zákona o základních registrech i za účelem odbřemenění ústředních správních úřadů je zaváděna možnost svěřit správě základních registrů některé činnosti při vydávání výpisů údajů, záznamů údajů a údajů ze základních registrů. V zákoně o správních poplatcích je zejména v návaznosti na terminologii nového občanského zákoníku aktualizován okruh osob osvobozených od některých správních poplatků, např. poplatků za ověření kopií či podpisů.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ve svém usnesení doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které zkracují dobu uložení matriční knihy úmrtí u matričního úřadu ze 75 let na 50 let. Tyto změny byly diskutovány již v průběhu projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, která tyto změny nepodpořila.

Musím upozornit na to, že přijetí návrhu aby bylo spojeno s komplikacemi a náklady na straně archivů, které by musely neočekávaně a nárazově přijmout 25 ročníků knih úmrtí. To by představovalo značnou zátěž jak pro samotné archivy, tak ale i pro předávající matriční úřady.

Pozměňovací návrh nesouvisí s nyní předpokládanou materií, pouze využívá otevření matričního zákona předloženým návrhem novely.

Samo ministerstvo vnitra již připravilo komplexnější novelu matričního zákona, která již byla předložena vládě a vláda by ji měla projednat na své nejbližší schůzi na konci srpna letošního roku. V září by tedy návrh této novely matričního zákona měl být předložen do Poslanecké sněmovny.

Předkladatel návrhu zákona si je problémů ze strany badatelů pracujících s matričními knihami vědom, považuje se však za nezbytné, aby otázka doby uložení matričních knih u matričních úřadů, jejich předávání archivům, jakož i otázka přístupu k údajům v matričních knihách byla diskutována komplexně, nikoliv izolovaně vytržením z celého kontextu formou ojedinělého pozměňovacího návrhu.

Ministerstvo vnitra tedy nabízí řešení spočívající v otevření diskusní platformy v této věci v souvislosti s projednáváním další novely matričního zákona na podzim letošního roku tak, aby prováděné změny v této oblasti byly skutečně vzájemně provázané, konsenzuální a také v praxi reálně proveditelné.

Dovolím si vás tedy nyní, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane předsedající, požádat o schválení předloženého návrhu zákona, kterým se mění některé zákony na úseku vnitřní správy, a to ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Hlavním cílem tohoto návrhu zákona je adaptace na evropské nařízení. Schválení zákona je podmínkou pro přijetí prováděcích právních předpisů, které jsou již připraveny, a další odložení nabytí účinností zákona tak představuje komplikaci pro praxi, která si zatím musí s aplikací evropského nařízení poradit bez potřebných změn v prováděcích právních předpisech.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 125/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, jehož prosím, aby nás nyní se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Ivo Bárek:  Vážený pane první místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Myslím, že návrh zákona vcelku velmi výstižně představil pan ministr Kremlík. Já možná jenom shrnu některé věci.

Senátu byl postoupen tento návrh zákona, jehož hlavním cílem je zajištění adaptace nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin. Nařízení se použije již od 16. února. Záměrem nařízení je zjednodušit stávající požadavky týkající se předkládání některých veřejných listin vydaných orgány členského státu v jiném členském státě. Zjednodušeně řečeno, ulehčí lidem život s pořizováním překladů rodných listů, oddacích listů apod. K tomu účelu mají sloužit vícejazyčné standardní formuláře.

Vláda předkládá ke schválení návrh zákona, kterým má dojít k novele celkem šesti předpisům v oblasti vnitřní správy. V duchu nařízení je nutné provést změny zákona o matrikách, o základních registrech a o státním občanství. Nad rámec jsou vedle adaptace navrženy změny zákonů o ověřování a o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, které jsou podle předkladatele nezbytné zejména z důvodu potřeby pružně reagovat na poznatky, které přinesla aplikační praxe.

Nebudu dále popisovat obsah jednotlivých částí zákona, myslím si, že to tady už udělal pan ministr. Seznámím vás s legislativním procesem. Vládní návrh zákona byl předložen sněmovně dne 10. října 2018. Dolní komora ovšem nesouhlasila s projednáváním tak, aby mohla s návrhem vyslovit souhlas již v prvém čtení, které se konalo dne 14. listopadu 2018 na 20. schůzi, a bylo přerušeno. Pokračovalo se v něm dne 25. ledna 2019 na 26. schůzi. Předloha byla přikázána k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj coby výboru garančnímu. Výbor návrh zákona projednal a doporučil jej schválit s pozměňovacími návrhy.

Druhé čtení návrhu zákona se uskutečnilo dne 17. dubna 2019, byl na něm podán pozměňovací návrh upravující délku aktivace matričních knih. Třetí čtení proběhlo na 33. schůzi dne 12. července 2019, s návrhem zákona byl vysloven souhlas, když se pro něj v hlasování č. 97 ze 173 přítomných poslanců vyslovilo 162 poslanců a poslankyň a nikdo nebyl proti.

S ohledem na délku projednávání návrhu zákona byla změněna jeho účinnost. Zákon měl být původně účinný dnem 16. února 2019, tj. dnem, kdy vstoupilo v platnost toto nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie. Nyní je navržena účinnost návrhu zákona 15. dnem po jeho vyhlášení.

Při projednávání zákona na výboru bylo v obecné rozpravě, kde byl podán návrh zpravodaje na schválení návrhu zákona, a v podrobné rozpravě diskutováno několik připomínek či témat včetně předložení dvou pozměňovacích návrhů, které se týkaly části první novely zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu, příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.

Moje připomínka jako zpravodaje zákona se týkala nahlížení do matrik, kdy dnes matrikářka vyhledává požadovaný údaj za 20 korun. Dle novely má být nyní umožněno lidem, aby si údaje sami vyhledávali za 200 Kč za hodinu, ale nejde tak o tuto částku, jako spíše o to, že pokud by badatel hodiny vyhledával v matriční knize za povinné – a to připomínám – za povinné účasti matrikářky, mohlo by dojít k umrtvení matriky vzhledem k tomu, že obce nemají více matrikářek, ale také ani více místností.

Zástupci ministerstva vnitra jsou ovšem přesvědčeni, že v praxi problém nenastane, i s ohledem na stanovenou výši poplatku.

Jak jsem již uvedl, v podrobné rozpravě byly podány dva pozměňovací návrhy, a to paní senátorkou Jitkou Seitlovou. Jednalo se o totožné pozměňovací návrhy, které byly podány již v Poslanecké sněmovně a nebyly Poslaneckou sněmovnou přijaty.

Pozměňovací návrh č. 1 se týkal zkrácení skartační doby matrik úmrtí ze 75 na 50 let, tj. jejich dřívější předání do oblastních archivů. Podstatou je přesunutí neúřední badatelské agendy úmrtí matrik starších 50 let do archivů. Matriky by byly předány do osmi oblastních archivů, které jsou pro vědeckou a badatelskou činnost určeny a lépe vybaveny.

Pozměňovací návrh č. 2 se týkal srovnání podmínek pro získání úmrtního listu, možnosti nahlížení a doslovného výpisu, pokud přesahují zákonné lhůty 100 let u knihy narození, 75 let u knihy manželství a 30 let u knihy úmrtí – viz zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, § 25.

Hlasování výboru. Nebyl přijat návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V následném hlasování byl schválen pozměňovací návrh č. 1 a nebyl schválen pozměňovací návrh č. 2.

Na závěr svého vystoupení vás seznámím s usnesením výboru.

Je to 48. usnesení z 9. schůze konané dne 7. srpna 2019:

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Vilibalda Knoba, náměstka ministra vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za podrobnou zpravodajskou zprávu. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho takového. Tento návrh nikdo nepodává. Nebyl podán návrh přijmout, já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobré dopoledne, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Jak už bylo řečeno panem senátorem, zpravodajem, předložila jsem ve VUZP pozměňovací návrhy, které se týkají projednávaného tisku, a to speciálně zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Tak se ten zákon celý jmenuje. O co se jedná? Matrika, víme, že kolem toho už byla řada různých diskusí, probíhala také snaha ministerstva některé matriční úřady úplně zrušit, nakonec jsme došli ke konsensu, tento návrh zákona, který před vámi leží, tak jeho cílem původním je zjednodušit práci matričních úřadů. Na matričních úřadech leží matriční knihy. Matriční knihy jsou knihy narození, oddací a knihy úmrtí. Pro každé z nich platí pravidlo, že se do nich nesmí po určitou dobu nahlížet, já se budu zabývat speciálně těmi knihami úmrtními. Tam je stanoveno, že 30 let od posledního zápisu se do těchto knih nesmí nahlížet, ony jsou status quo, resp. úřad může, ale nejsou dostupné široké veřejnosti. Následně po této době už jsou veřejnosti, zejména badatelské, přístupny. Teď vy byste si řekli, dobře, je to matriční kniha, matriční kniha úmrtí, já se tam půjdu podívat. Současný platný zákon říkal, ano, vy se tam můžete podívat, zaplatíte poplatek 20 Kč a můžete se tam jít podívat. Většinou to bylo ale tak, že matrikářka vám udělala radši výpis, protože věděla, že tam s vámi nemůže sedět dvě hodiny, protože tam máme jednu matrikářku, nebo dokonce ani to ne, protože to dělá třeba jedna osoba ještě pro více jiných oblastí. Tento návrh zákona ale řekl, že to musí být tak, že matrikářka, pokud chcete nahlédnout do matrik, tak tam s vámi musí být, musí hlídat, jestli tedy něco nekonáte, co byste neměli, to znamená, třeba tam nepíšete, neškrtáte, nezcizujete, prostě musí hlídat ten dokument té úmrtní knihy, která je velmi důležitým cenným historickým materiálem. Obce už předtím s tím měly problém. Teď ten problém bude ještě větší. Pokud jsou to třeba i nějaké větší obce, znamená to, že by na to musely najmout ještě nějakého dalšího úředníka, který by tuto agendu obstarával, protože pokud mají jednu matrikářku a bude tam jeden badatel sedět jeden den, tak matrikářka nemůže dělat... Ona nemůže odejít, musí tam s ním sedět. Dobrá, takže co s tím? Pokud kolegové konzultovali na matrikách, tak všichni se toho děsí. Badatelé říkají, proč vlastně tyto matriční knihy zůstávají ještě 45 let po těch 30 letech na těchto matričních úřadech, proč nejsou předány do oblastních archivů, které tam mají badatelny, které s nimi umí pracovat, které také by zvládly digitalizaci? Badatelé objíždějí jednotlivé matriční úřady, těch je 1299, objíždí a hledají v těchto knihách. Kdyby tyto knihy byly dříve odeslány do těch archivů, tak těch oblastních archivů máme 8 v ČR, navíc tam dojde k digitalizaci. Víme, že se hledají dneska vlastníci pozemků, že jich máme hrozně moc. Jsou právníci, kteří se tím zabývají, badatelé, víme, že je dnes módní, určitě i pro řadu lidí nesmírně důležité, aby si zjistili svůj rodokmen, když to řeknu takto jednoduše, čili přibývá těchto žadatelů. Dneska přístupnost těchto knih je de facto takto omezena a zcela zbytečně, protože informace, které mám, podrobné a poctivé, říkají, že v oblastních archivech je dostatek místa, dokonce mám propočet, kolik by ty knihy zabraly, kolik je tam volného místa, na oblastních archivech, protože tam by to mělo jít.

Další věc, která je důležitá, je třeba říct, že některé ty matriční knihy jsou staré i 250 let. Pokud máte malou obec, tak je tam úmrtí málo, takže se nám to velice roztáhne, ta doba, tyto matriční knihy také potřebují údržbu, ony jsou ve špatném stavu, pokud budou předány do oblastních archivů, tak je okamžitě mohou nějakým způsobem zachránit, mohou s nimi pracovat, mohou je dát do pořádku, na těch matrikách nemají na to v žádném případě vybavení, klima, všechno, co by takto staré knihy měly mít.

Návrhem, který přijal výbor, určitě zcela tu dobu nezkracujeme, ale zkracujeme ji alespoň částečně ve prospěch těch knih samotných, ve prospěch toho hledání a digitalizace, ve prospěch toho, aby obce nemusely zbytečně zaměstnávat nebo zatěžovat matrikářky, které s tím budou mít obrovský problém.

To je ten pozměňovací návrh, který jsme přijali na našem výboru. Pak je ještě jeden pozměňovací návrh, který ale, řekněme, nebyl, protože jsme byli trošku v časové tísni, dostatečně prodiskutován, nicméně já ho tady mám, načetla bych ho v podrobné rozpravě, pokud bude podrobná rozprava možná, ten se týká té druhé části, a to je to, že pokud někdo žádá o doslovný výpis, tak by nemusel přijít osobně do té matriky, ale byl by mu prostě zaslán korespondenčně nebo elektronicky. To je ten druhý pozměňovací návrh. Někdo je třeba z Hodonína, má někde matriku v Chebu, tak si tam napíše a řekne, prosím vás, mohli byste mi to poslat? Oni mu to můžou poslat, pokud schválíme ten druhý pozměňovací návrh, je velmi jednoduchý.

Děkuji za vaši pozornost a samozřejmě prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným je pan senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Není tomu tak vždy, ale tentokrát naprosto souhlasím s paní senátorkou Seitlovou a přihlašuji se tedy hned, byl jsem vyzván k podpoře, protože to tady popsala velmi podrobně, má naprostou pravdu s těmi matrikami. Já jsem chtěl dodat jen už jednu větu, pan ministr tady říkal, že by bylo třeba 25 ročníků dát do těch archivů. Tak abychom si o tom udělali představu, to je tedy jedna matriční kniha, protože ona třeba někdy obsahuje na malé obci 250 let, někdy třeba 20, 30 let, takže proto bych si nedělal starost o nedostatečnou kapacitu archivů. Prosím o podporu těch pozměňovacích návrhů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Nikdo další není přihlášený. Já proto obecnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k té proběhlé rozpravě?

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji za slovo, já jenom velmi stručně. Oba pozměňovací návrhy musím odmítnout, v rámci úvodního slova jsem vysvětlil proč, ministerstvo vnitra připravuje komplexní novelu matričního zákona, v tomto ohledu se nedomnívám, že přijetí pozměňovacích návrhů, tak jak zde byly zmíněny, by byly důvodné. Tedy já setrvám na návrhu, který vzešel z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pan zpravodaj se jistě také vyjádří.

Senátor Ivo Bárek:  Já úplně jednoduše, nebyl podán ani návrh na schválení, ani na zamítnutí, to znamená, je potřeba otevřít podrobnou rozpravu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, přesně tak, nebyl podán návrh schválit ani zamítnout. Já v tomto okamžiku otevírám podrobnou rozpravu. Do té se hlásí Jitka Seitlová, paní senátorka Seitlová, která avizovala svůj pozměňovací návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže teď je mojí povinností ten pozměňovací návrh druhý načíst. Já ho přečtu. Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony na úseku vnitřní správy, senátní tisk č. 125:

I. V čl. 1 za bod 1 vložit nový bod 2, který zní: „2. V § 25 odst. 7 se na konci textu písm. a) doplní slova a v § 25b odst. 1“. Následující body přeznačit.

II. V čl. 1, bod 3, dosavadní bod 2 upravit takto: „3. V § 25b odst. 1 se slova nebo povolí nahrazují slovy doslovný výpis povolí a za slova matriční knihy se vkládají slova nebo v matriční knize vyhledávat“.

To je ten pozměňovací návrh. Já jenom upozorňuji, že v tom textu, který máte na lavicích, tam se dostal šotek, vypadlo tam písmenko a, ale načtené je to v pořádku. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, za to, že jste nás seznámila s pozměňovacím návrhem, který máme všichni k dispozici v písemné podobě.

Hlásí se, prosím, ještě někdo další do podrobné rozpravy? Nehlásí, tak já podrobnou rozpravu končím.

Ptám se, jestli pan ministr ještě chce? Nemusíte, pane ministře... Ještě dneska budete vstávat a přicházet mnohokrát, šetřete síly. Pan garanční zpravodaj? Také nechce vystoupit s žádným slovem.

My jsme tady měli dva pozměňovací návrhy. Jeden je ten výborový, druhý je pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové, oba byly načteny, s oběma jsme byli seznámeni, myslím, že stanovisko pana ministra je k oběma stejné, tedy zamítavé. A pan zpravodaj? Oba dva pozměňovací návrhy považuje za pozitivní, tedy jeho stanovisko je kladné. My tedy budeme moct přistoupit k hlasování. Já spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 36. My budeme postupně hlasovat o těch dvou pozměňovacích návrzích. Nejprve budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru, tak jak jsme s ním byli seznámeni, myslím, že není třeba k tomu už co dodávat, já tedy zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já konstatuji, že v hlasování č. 9 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Můžeme přistoupit k dalšímu hlasování, kde budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, tak, jak nám ho představila paní senátorka Seitlová. Spouštím hlasování. Kdo s tímto pozměňovacím návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 10 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My jsme tímto vyčerpali pozměňovací návrhy, budeme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění těch dvou pozměňovacích návrhů, které jsme schválili. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 11 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My nyní v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 300/2017 Sb. stykového zákona pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Ivo Bárek, paní senátorka Seitlová... Ano? A ještě někoho třetího. Máme nějaký návrh, prosím? (Jeden ze senátorů navrhuje senátora Nytru.) Pan senátor Nytra? Děkuji. Takže paní senátorka Seitlová, pan senátor Nytra a pan senátor Bárek... Pan senátor Nytra asi nedával pozor... Už ví, co a jak. Všichni se svojí rolí souhlasí? Děkuji. Já zahajuji hlasování o souhlasu s pověřením. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 12 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu.

Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu dnešního pořadu schůze.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  My jsme se vystřídali. Přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 126

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 126. Návrh uvede ministr dopravy Vladimír Kremlík, který zastoupí ministra zemědělství Miroslava Tomana. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tentokrát za ministerstvo zemědělství a za pana ministra Tomana. Dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh novely zákona č. 503 z roku 1991 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

Předkládaná novela má za cíl zefektivnit činnost Státního pozemkového úřadu a řešit některé aktuální problémy, které vyvstaly při aplikační praxi tohoto právního předpisu. Předložená novela mění tři zákony. Jednak je to samotný zákon o Státním pozemkovém úřadu č. 503 z roku 1991, dále mění zákon o půdě, tedy zákon č. 229 z roku 1991, a třetím zákonem, který mění, je zákon č. 39 z roku 1993, o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku.

Cílem návrhu novely zákona o Státním pozemkovém úřadu je především zakotvit přednost státu při převodu pozemků z rezervy určené pro rozvojové programy státu, při souběhu nároků podle jiných zákonů, dále zpřesnit způsob oceňování majetku a zrušit možnost splátkového režimu, zavést nový typ nárokového převodu stavby a souvisejícího majetku umístěných na pozemku.

Návrh technické novely zákona o půdě, tedy zákona č. 229 z roku 1991, pak optimalizuje postup při převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám veřejnou nabídkou a zavádí možnost nabízet opakovaně pozemek ve veřejné nabídce, pokud byla předchozí nabídka marná. Pokud jde o návrh novely zákona č. 39 z roku 1993, to je ten třetí zákon, který se mění, pak se řeší případy vrácení kauce složené podle tohoto zákona subjektem, který v mezidobí zanikl, přičemž kauce se stává příjmem státního rozpočtu.

Návrh zákona byl projednán dne 7. srpna 2019 na schůzi VHZD, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Téhož dne pak byl se stejným závěrem návrh zákona projednán VUZP.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás tedy požádat o schválení návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane ministře. Senátní tisk projednal VUZP. Usnesení máte jako senátní tisk č. 126/2 a 3. Zpravodajem byl určen senátor Miloš Vystrčil. Senátní tisk také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, usnesení, senátní tisk č. 126/4. Zpravodaj Herbert Pavera. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení bylo rozdáno jako tisk č. 126/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle. Já ho tímto prosím, aby nás se svou zprávou seznámil.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem hospodářského výboru, který jednal o tomto zákoně č. 503/2012, o Státním pozemkovém úřadu. Předem, než vás seznámím přímo s usnesením, chtěl jsem jenom říct, že primárním účelem novelizace zákona o SPÚ je zefektivnění a zhospodaření činnosti SPÚ, jakož i náprava některých problémů z aplikační praxe.

VHZD projednal návrh zákona, kterým se mění tento zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, na své 15. schůzi konané 7. srpna 2019, přijal své usnesení č. 91, které bylo označeno jako senátní tisk č. 126/1, které vám bylo rozdáno. Zní takto. Po úvodním slově zástupce předkladatele, pana Jana Sixty, státního tajemníka ministerstva zemědělství, a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Návrh VHZD tedy zní schválit projednávaný zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Náš VUZP přijal k danému tisku dvě usnesení, po debatě, ve které v podstatě ocenil většinu těch úprav, které se v tom zákoně o Státním pozemkovém úřadu navrhují. To první usnesení je v duchu tohoto ocenění, to znamená, po úvodním slově zástupce navrhovatele Jana Sixty, státního tajemníka Ministerstva zemědělství ČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila, pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Jak jsem avizoval, my jsme přijali dvě usnesení, to druhé usnesení souvisí s tím oceněním ministerstva z hlediska těch změn, které do Státního pozemkového úřadu navrhl, v tom smyslu, že doporučujeme v tom doprovodném usnesení, aby ve své práci dále takto pozitivně pokračovalo, a to zejména ve vztahu k dobrovolnému svazku obcí, dále potom ve vztahu k směnám pozemků a ve vztahu k péči k vlastníkům různých území, ve kterých jsou zejména nefunkční meliorace. To znamená, další usnesení, které VUZP přijal, je usnesení, ve kterém na návrh senátora Miloše Vystrčila a doplnění návrhu usnesení paní senátorkou Jitkou Seitlovou a po rozpravě výbor žádá Senát PČR o přijetí usnesení, které bude znít, že Senát

I. doporučuje vládě ČR upravit postavení svazku obcí při jednání se Státním pozemkovým úřadem o bezúplatných převodech do obdobné pozice, ve které se nacházejí obce a kraje, doporučuje upravit postavení Státního pozemkového úřadu a žadatele o směnu do podoby, která nebude z hlediska určování ceny směňovaných pozemků zásadně odlišná, doporučuje vytvořit nediskriminační podmínky pro provádění revitalizací meliorovaných pozemků jejich vlastníky,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miloše Vystrčila,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To znamená, to jsou ta dvě usnesení, já jako zpravodaj, řekněme, negarančního výboru si zároveň dovoluji požádat, aby hlavní zpravodaj následně poté, co schválíme případné pozměňovací návrhy, ještě nechal hlasovat o tomto doprovodném usnesení. Poslední věc, díky tomu, že naše legislativa je dokonalejší než někteří členové výboru, jako jsem například já, kteří navrhovali toto usnesení, tak pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, o což prosím, tak já budu navrhovat ještě mírně upravené doprovodné usnesení, které jste dostali jako můj pozměňovací návrh proto, že dochází k tomu, že zkratka SPÚ, což je Státní pozemkový úřad, se vypisuje, což by se samozřejmě dalo udělat i v legislativě technicky, ale potom se ještě doplňují některá adjektiva, která upřesňují smysl toho usnesení. Tolik ode mě jako zpravodaje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, nyní se táži zpravodaje Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, senátora Pavery? A on chce vystoupit.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné ještě stále dopoledne, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s 34. usnesením z 6. schůze Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova k senátnímu tisku č. 126.

Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova 1. Doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. 2. Určuje zpravodajem komise pro jednání tisku č. 126 na schůzi Senátu senátora Herberta Paveru a pověřuje předsedu komise. 3. Senátora Miroslava Nenutila, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Ale já bych si dovolil ještě říct pár věcí, které zazněly na projednávání stálé komise. Ona by to měla být i taková výzva vládě, i když to není žádný návrh nějakého usnesení. Ale bavili jsme se s panem státním tajemníkem i s dalšími přítomnými, panem ředitelem Státního pozemkového úřadu o tom, že stát nemá jako prioritu komplexní pozemkové úpravy. Protože kdyby měl, tak by dával mnohem více peněz na tyto úpravy. Dneska je uděláno zhruba 25 % komplexních pozemkových úprav v obcích a městech. A pokud to půjde stejným tempem tak jako dosud, tak bude trvat desítky let, než se tyto komplexní pozemkové úpravy udělají. A protože komplexní pozemkové úpravy jsou velmi důležité pro budoucnost obcí i při tvorbě protipovodňových opatření, protierozních opatření i pro vyjasnění vlastnických vztahů, aby se mohly obce rozvíjet, tak by si opravdu vláda měla uvědomit, že toto je nesmírně důležité pro budoucnost obcí, ale i samozřejmě měst.

A další věc, kterou jsme říkali i na hospodářském výboru, ale i na stálé komisi, je počet zaměstnanců. Je plošné nařízení o snižování 10 % zaměstnanců. Víte sami, jak pracujete ve svých oborech, že na regionálních pobočkách SPÚ moc zaměstnanců není. A když ještě ubydou zaměstnanci, tak tu práci vůbec nebude mít kdo dělat. Možná, že to tak stát zamýšlí, že bude dávat méně peněz na komplexní pozemkové úpravy, bude méně práce. Ale myslím si, že by měli jít právě opačným směrem. Dávat více peněz na komplexní pozemkové úpravy, aby to ti lidé mohli co nejrychleji udělat. Takže i taková malá výzva ze stálé komise Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, a nyní se táži, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu navrhli Senátu, aby projevil vůli tímto návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho takového a proto otevírám obecnou rozpravu, do které je písemně přihlášen pan senátor Čunek. A protože ho zde nevidím, a nikdo se nehlásí, tak zachránila to paní senátorka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Když dovolíte, tak bych se vyjádřila k návrhu usnesení, které náš výbor přijal k tomuto návrhu zákona. Ten návrh zákona byl velmi podrobně projednáván. Je tam řada úskalí, nicméně nebylo v silách výboru a 30 dnů, abychom veškeré nejistoty, které jsou součástí zákona dořešili. Nakonec jsme se rozhodli ve výboru, že podpoříme návrh zákona, protože přináší i řadu velmi potřebných věcí a prospěšných věcí. Tak to je samozřejmě závěr, který už jste slyšeli, ale debata, která byla vedena, byla vedena daleko šířeji.

Protože jak už teď můj předřečník, pan zpravodaj komise pro venkov řekl, tak je samozřejmě v gesci Státního pozemkového úřadu provádět pozemkové úpravy. A tyto pozemkové úpravy probíhají velmi pomalu. Velmi pomalu. Na výboru zaznělo, že by trvalo, kdybychom pokračovali stejným tempem... Ne, já tam mám v tom, co vám přišlo na lavice, 60 let, tak bylo zpřesněno – 58 let by trvaly.

A my víme – a všichni o tom hovoří, celá politická reprezentace, že musíme revitalizovat krajinu. Musíme ji revitalizovat proto, protože tak, jak krajina dneska vypadá, tak nám rychle odtékají vody, které naprší. Jednak způsobují potom povodně, způsobují nahromadění, akumulaci vody při těch silných srážkách. Naopak na druhé straně to rychlé odvedení vody znamená, že nám zbytečně vysychá zemědělská půda.

V materiálu, který jsem vám rozdala v odůvodnění na lavice, uvádím číslo, které mi opět sdělil Státní pozemkový ústav právě na jednání výboru, že máme 1,2 mil. ha, které jsou meliorovány. Dále jsem se dozvěděla při osobní konzultaci, že dokonce na ministerstvu životního prostředí je zpracován projekt jakýchsi revitalizací, který už hodnotil, jak vypadají meliorace na území naší republiky. A ten předběžný výsledek je takový, že zhruba dvě třetiny těchto meliorací jsou nejen zbytečné, ale právě poškozují oběh přirozených vod a způsobují i to, že máme řadu zemědělských pozemků, které dneska už suchem vysoce trpí.

Ano, pozemkové úpravy, které tohle mohou řešit, probíhají pomalu. Pozemkové úpravy provádí pozemkový úřad. Ale máme i vlastníky pozemků, zemědělce, farmáře, kteří si řekli, nebudeme čekat na to, až se o to postará stát. A protože nám záleží na tom našem území, na té půdě, kterou obhospodařujeme, a víme, že to je prospěšné, tak uděláme tahle opatření sami. Sami to zaplatí, sami to provedou. Samozřejmě to musí být schválené na všech potřebných úřadech. Všechno musí být tak, jak to má souviset s tím, aby to odpovídalo principu revitalizace krajiny.

A najednou se objeví meliorace a ta meliorace je vedena v majetku státu. A spravuje tu melioraci Státní pozemkový ústav. A ten ústav nemá jinou možnost, než říct – ano, vy tu melioraci můžete odstranit, ale vy nám zaplatíte ty trubky, ty staré betonové skruže, které tam jsou. O těch detailech nebudu už dále diskutovat, protože bych vás zbytečně zatížila. Ale faktem je, že ty ceny, které jsou stanovené, dosahují desetitisíce až statisíce, který ten vlastník, který vše provedl na vlastní náklady, má najednou zaplatit státu. Takže on vlastně za stát provádí tyto úpravy, všechno financuje sám, a ještě navíc mu stát řekne – teď ty zbytečné trubky, které tady jsou, ty betonové skruže ještě zaplať.

Já si myslím, že meliorace jsou dlouho neřešeným problémem, všichni se tomu trošku vyhýbají. Víme o tom, je to i problém závlah na druhé straně, funkčních, nefunkčních, dostačujících, nedostačujících. A teď nám to brání v tom, abychom provedli adaptační opatření proti suchu, které tolik potřebujeme.

Takže proto jsem navrhla tu 3. část usnesení, která před vámi leží v usnesení našeho výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Jenom oprava, pan senátor Čunek je přihlášen písemně do obecné rozpravy až v příštím oboru. A nyní prosím pana senátora Vystrčila, který je zatím posledním přihlášeným do této diskuze.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já teď ještě jako ne zpravodaj, ale navrhovatel, vysvětlím ty první dva body toho našeho doprovodného usnesení. Tady se omlouvám za nepřesnost, kterou jsem jako zpravodaj řekl, které by případně byly hlasovány hned po hlasování, které bude po obecné rozpravě, protože návrh na schválení existuje. A k těm bodům, které já tam navrhuji, dvě věci.

První je věcné vysvětlení těch bodů. Tam jde o to, že v současném zákonu o Státním pozemkovém úřadu je to tak, že je možné, aby v některých případech došlo k bezúplatnému převodu některých pozemků ze státu, ze Státního pozemkového úřadu na obce nebo na kraje.

Ale tam zapracována možnost, kdy by docházelo k těmto převodům na svazky obcí, nebo dobrovolné svazky obcí, přesněji řečeno. A náš názor je, že by tato možnost, aby byla logika zákona zachována, tam měla být také zapracována. A protože to není z legislativně technického hlediska úplně jednoduchá věc, tak v tom 1. bodě našeho doprovodného usnesení vybízíme ministerstvo zemědělství – já věřím, že pan ministr Kremlík to panu ministrovi Tomanovi velmi podrobně vyřídí, tak aby na to nezapomněl, že by bylo dobré, kdyby se tímto problémem ministerstvo zemědělství zabývalo. Tak aby tu věc upravilo do té logiky a následně při nějaké další novele zákona by potom mohlo dojít k tomu, že i ty dobrovolné svazky obcí se dostanou do stejné pozice, jako jsou dneska obce nebo kraje. To je bod č. 1.

Bod 2 souvisí s tím, že si nemyslím, že je správné, že pokud máme dva subjekty, z nichž jeden je Státní pozemkový úřad a druhý subjekt, který vlastní také nějaké pozemky, a teď by chtěl provést směnu pozemků, které řekněme ne vlastní, ale nějakým způsobem s nimi hospodaří Státní pozemkový úřad, za ty své pozemky, tak podle § 28a zákona o půdě, pokud by docházelo k té směně podle zákona o půdě, dochází k tomu, že žadatel o směnu je na tom tak, že jeho pozemky jsou oceňovány podle cen platných k 24. červnu 1991. To znamená, za úplně jinou cenu, mnohem nižší, než pozemky Státního pozemkového úřadu, které jsou oceňovány za cenu obvyklou v ten daný okamžik, ve kterém žadatel žádá. To je druhá věc, kdy si myslíme, pokud dochází ke směně podle zákona o půdě - zdůrazňuji, podle zákona o půdě, která by měla být narovnána asi ne změnou zákona o Státním pozemkovém úřadu, ale změnou zákona o půdě. Ale protože se to týká i tohoto zákona, tak to tady zmiňujeme v doprovodném usnesení. A opět prosím pana ministra, aby to vyřídil svému kolegovi, panu ministrovi zemědělství.

Takže to jsou dvě věci, které se týkají věcně návrhů usnesení arabská 1 a arabská 2. Arabskou 3 vysvětlila paní kolegyně Seitlová.

A teď ještě procedurálně. Protože v rámci schvalování usnesení na doprovodné usnesení na výboru se stalo to, že jednak já, jako předkladatel, jsem místo Státní pozemkový úřad napsal SPÚ, a to formálně není úplně správně, a protože jsem v případě dvazku obcí zapomněl doplnit slovo dobrovolný svazek obcí a v případě bezúplatných převodů jsem zapomněl napsat „bezúplatných převodů pozemků“, tak si nyní dovoluji, jak právníci říkají, „to zhojit“ tím, že jsem si dovolil předložit návrh usnesení, které je úplně stejné jako to doprovodné usnesení, které předkládá výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, akorát je tam doplněno to „dobrovolné“, SPÚ je rozepsáno na Státní pozemkový úřad a je tam doplněno slovo „pozemků“.

To znamená, je to úplně stejné, kromě nápravy těchto drobných chyb, které jsem učinil, když jsem ta svá usnesení navrhoval na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Takže pokud potom bude vůle Senátu hlasovat o tomto doprovodném usnesení, tak si dovoluji ctěného pana zpravodaje i ctěný Senát požádat, aby se nejprve hlasovalo o návrhu, který jsem předložil já, a teprve potom výborovém, protože to má větší logiku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Orel. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se problematikou komplexních pozemkových úprav ve svém volebním obvodu zabývám poměrně intenzivně. Moje postřehy zatím nejsou nějak příliš pozitivní.

Pozemkové úpravy by měly řešit vlastnické vztahy, měly by vyřešit směny pozemků, měly by vyřešit nějakou funkční síť pro zemědělce, ale v neposlední řadě by měly také zajistit nějakou revitalizaci krajiny, jak už tady zaznělo, ve prospěch udržení vody v krajině, snížení eroze, nebo také jde o posílení biodiverzity. Pokud jde o tu třetí funkci, tak to komplexní pozemkové úpravy v žádném případě neplní.

A je to dáno především tím, že stát se zbavil svých pozemků a v podstatě nemá co nabídnout na směnu. Nemá možnost nabídnout půdu třeba na suchý polder nebo na meze, případně nějaké záchytné rybníčky apod. To alespoň v mém volebním obvodu jednoznačně chybí a je to velmi závažný problém. Směnu pozemků pak sanují obce, což si myslím, že není úplně v pořádku, a stát dává od toho ruce pryč. Zcela zbytečně se zbavil řady pozemků.

Co se týká rekultivačních nebo melioračních, revitalizačních opatření, tak tam nastupují potom tzv. měkká opatření. A to jsou opatření, jako je třeba zatravnění. A to jsou už opatření, která jsou nevymahatelná. Je čistě na zemědělci, jestli ten či onen pozemek zatravní a sníží tak třeba erozi v daném místě a ohrožení třeba obce.

Takže já osobně podporuji doporučující usnesení z výborů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a protože se do obecné rozpravy už nikdo další nehlásí, tak ji uzavírám. Táži se pana navrhovatele, zda chce vystoupit? Ne, nepotřebuje. Táži se pana zpravodaje pro územní rozvoj, veřejnou správu Miloše Vystrčila, zda chce k rozpravě ještě vystoupit? Ne, a proto prosím pana garančního zpravodaje, aby nás seznámil s dalším postupem.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tak známý hlavolam. Je to od designerů tohoto prostoru zákeřná věc, že je ta naše délka zcela jiná než na stolech. Pan senátor Vystrčil není ve střehu, takže budeme ho muset požádat o intervenci.

Senátor Herbert Pavera:  Tak, výborně. Já moc děkuji panu kolegovi Vystrčilovi za technickou pomoc.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, doporučuji, aby každý řečník si rovnou přivedl Miloše Vystrčila s sebou.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Máme před sebou hlasování o návrhu zákona, kdy hlavním byl návrh schválit ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. To by mělo být první hlasování. Další hlasování je o doprovodném usnesení, které jednak předložil výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a potom je doprovodné usnesení, které pan senátor Vystrčil rozvedl. A já bych navrhoval po schválení návrhu zákona hlasovat nejdříve o návrhu pana senátora Vystrčila, o doprovodném usnesení senátora Vystrčila, a potom, v případě, že by to neprošlo, o návrhu výboru.

Jestli chcete, můžu doprovodné usnesení přečíst, aby všichni věděli, o čem budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, pane zpravodaji, promiňte, paní senátorko, vy máte faktickou poznámku. Ano, pojďte.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ale tady nastal malý problém, protože v tom usnesení výboru ještě není ten 3. bod, který není v návrhu pana senátora Vystrčila. Takže já se domnívám, že bychom měli napřed hlasovat o...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Moment, pan senátor nesouhlasí. Je obsaženo v jeho návrhu.

Senátorka Jitka Seitlová:  Aha, my máme tedy jiný na lavicích rozdaný. Takže pan senátor...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Stačí ujištění, že v tom jeho návrhu...

Senátorka Jitka Seitlová:  ...je i ten 3. bod. My máme něco jiného na lavicích rozdané. Tak děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Souhlasíme všichni? Prosím, tak já to teď zrekapituluji. Nejprve budeme hlasovat o návrhu schválit. Spustím znělku...

Aktuálně je přítomno 69 senátorů, kvorum 35, a budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákone, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 13, při kvoru 35 pro 55, proti 1. Návrh byl schválen.

Nyní, jak navrhl pan zpravodaj, budeme hlasovat o návrhu doprovodného usnesení. A začneme tím, které předložil pan senátor Vystrčil, jak si vybavujete, s těmi drobnými úpravami. Můžeme tedy hlasovat, spouštím hlasování.

Kdo je pro? A kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 14, kvorum 35, pro 62, nikdo proti. Návrh byl schválen. Tím pádem je to další usnesení nehlasovatelné podle zpravodajů, souhlasíte? („Ano.“) Děkuji.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Přistoupíme k dalšímu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 127

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 127. A já nyní poprosím pana ministra dopravy Vladimíra Kremlíka, aby nás seznámil s návrhem, který je konečně jeho.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dalo by se říci, konečně můj návrh za resort ministerstva dopravy.

Dovolte, abych vám sdělil něco k tomuto návrhu zákona. Ministerstvo dopravy předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 o pozemních komunikacích. Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je změna způsobu úhrady časového poplatku za užití zpoplatněných pozemních komunikací, jakož i změna způsobů prokazování a kontrola této úhrady.

Namísto dosavadního způsobu úhrady časového poplatku prostřednictvím zakoupeného dálničního kuponu, jehož díl se mechanicky vylepuje na čelní sklo vozidla, bude nově úhrada, kterou bude možno provádět i bezhotovostně a to prostřednictvím internetu, mobilních aplikací, a bude vázána na registrační značku vozidla. Úhrada časového poplatku bude evidována v nově zřízeném informačním systému provozovaném Státním fondem dopravní infrastruktury, v němž budou evidována jednotlivá osvobození od zpoplatnění.

Osvobození vozidel od zpoplatnění budou evidována na základě oznámení provozovatelů takových vozidel, adresovaných Státnímu fondu dopravní infrastruktury. Vozidla osvobozená od zpoplatnění z důvodů přepravy držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P nebo vážně nemocného dítěte však evidována nebudou a jejich provozovatelům tedy nevznikne žádná nová oznamovací povinnost.

Pokud jde o kontrolu úhrady časového poplatku, tak ta bude prováděna zejména prostřednictvím videodetekce, při níž bude s využitím kamerového systému podle státní registrační značky vozidla ověřováno, zda vozidlo má, či nemá uhrazený časový poplatek. V provozu tak budou zastavována a kontrolována primárně ta vozidla, u nichž došlo k neoprávněnému užití pozemní komunikace bez úhrady časového poplatku, případně vozidla osvobozená od zpoplatnění z důvodů přepravy držitele ZTP nebo ZTP/P nebo vážně nemožného dítěte.

Návrh rovněž rozšiřuje okruh vozidel osvobozených od zpoplatnění, a to o vozidla využívající jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík nebo tato paliva v kombinaci s jiným palivem za podmínky, že emise CO2 nepřesahují v kombinovaném provozu hodnotu 50 g/km. Zároveň je navrhováno zvýhodnění vozidel poháněných zemním plynem nebo biometanem, u nějž se stanoví maximální výše poplatků oproti ostatním vozidlům na nižší úrovni.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh zákona vnímám jako ministr dopravy jako výrazný postup v elektronizaci a odbřemenění našich řidičů od každoroční povinnosti odlepovat, např. pomocí žiletky, dálniční známky. Řada z vás to určitě zná. Chtěl bych vás tímto požádat o podporu tohoto vládního návrhu zákona, a to ve znění, ve kterém byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane ministře, prosím, posaďte se zpátky ke stolku zpravodajů. Organizačním výborem byl určen garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk 127/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč. A já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Pan ministr už tady v krátkosti představil návrh zákona, který je nám dnes předkládán, který se týká především změny způsobu hrazení časového poplatku za užití zpoplatněných pozemních komunikací. Když jsme projednávali tento tisk na našem hospodářském výboru, tak bylo kvitováno to, že to je určitě posun vpřed. Určitě to má naši podporu. Změna způsobu prokazování kontroly této úhrady. Vzhledem k tomu, že tam je, tak, jak už tady pan ministr zmínil, také rozšířený okruh vozidel, která jsou od poplatku osvobozena, případně je tam snížená částka na zpoplatnění, zastavím se v této souvislosti u jedné věci.

Mezi nově zařazená vozidla, která jsou od tohoto poplatku osvobozena, jsou také vozidla, která převážejí zdravotně postižené osoby. V původním vládním návrhu bylo ale uvedeno to, že i tato vozidla podléhala oznamovací povinnosti. Tak, aby vozidlo bylo nahlášeno v systému, aby je detekční systém na zpoplatněné komunikaci potom rozlišil. V Poslanecké sněmovně došlo k tomu, že notifikační povinnost byla pro tato vozidla odstraněna z důvodů administrativní náročnosti. Což lze jistě pochopit, nicméně je potřeba říci, jaký to bude mít potom dopad v praxi.

Pokud totiž takové vozidlo pojede po zpoplatněné komunikaci, řekněme po dálnici, a detekční systém je zachytí a bude evidovat, že je tam vozidlo, které nemá zaplacený časový poplatek, a pokud to vozidlo opustí dálnici nebo zpoplatněnou komunikaci dříve, než je zastaví dálniční hlídka, tak už dál nebude řidič vozidla žádným způsobem postihován. V podstatě to ale znamená také to, že nejen vozidlo, které převáží zdravotně postiženou osobu, ale každé vozidlo, které vjede na dálnici, aniž by mělo zaplacený časový poplatek, a opustí dálnici dřív, než je stačí zastavit dálniční hlídka, byť bude detekčním systémem detekováno, že dálniční poplatek zaplacen nemá, tak už nebude moci být nadále žádným způsobem postihováno.

Já jsem speciálně na toto dával dotaz na ministerstvo dopravy. A takto jsem skutečně dostal odpověď, že ten systém se bude chovat tak jako doposud s tou dálniční nálepkou. Byť nyní je dálniční nálepka kontrolována především hlídkami dálniční policie za pomoci dalekohledu apod., tak v tomto případě, i když bude vozidlo detekováno a opustí zpoplatněnou komunikaci dřív, než bude zastaveno, tak už nebude možné mu později prokázat, že převáželo osobu zdravotně postiženou, kdy by to vozidlo bylo osvobozeno.

To je dopad změny, která byla přijata v Poslanecké sněmovně, byť v původním vládním návrhu bylo to, že zdravotně postižená osoba by si mohla evidovat nebo notifikovat až tři vozidla pro toto osvobození. To z toho vypadlo.

Co se týká osvobození od zpoplatnění, jak už tady zmínil pan ministr, je navrženo osvobození také pro elektroauta, která jsou poháněna energií na vodík, a to výlučně v kombinaci s jiným palivem, je-li hodnota emisí CO2 v kombinovaném provozu nejvýše 50 gramů na kilometr.

K tomu je tady ještě jedna kategorie vozidel, která nejsou úplně osvobozena, ale u kterých se předpokládá nebo která mají platit snížený dálniční poplatek oproti tomu, který tam je uveden. A tam jsme měli při projednávání na hospodářském výboru k tomu připomínku, protože tam nejsou například zahrnuta vozidla na LPG. Ministerstvo dopravy zdůvodňovalo to, proč tam nejsou zahrnuta, že by výpad ze státního rozpočtu byl příliš velký, pan náměstek tam uváděl dokonce částku 400 mil. Kč. My si myslíme, že by tato částka tak vysoká zdaleka nebyla podle údajů, které jsou k dispozici a počtu vozidel, která na LPG jezdí. Myslíme si tedy, že by zvýhodnění mohlo být i pro tato vozidla.

Nicméně bylo tam také panem náměstkem řečeno, že systém, který je dneska zaveden, tak jak je nastaveno osvobození – a teď mám na mysli ekologická vozidla, nebo případně snížený poplatek – vychází z Národního akčního plánu pro čistou mobilitu. Ten prochází v současné době revizí, takže jsme na výboru doporučili to, že jakmile bude dokončena revize tohoto Národního akčního plánu pro čistou mobilitu, má v gesci ministerstvo průmyslu a obchodu, takže by bylo dobré k tomuto osvobození, případně snížení poplatků se vrátit a dál to do souladu. Na výboru nám to připadalo, že to není systémově úplně správné.

Byl tam avizován také jeden pozměňovací návrh, který se týkal snížení dálničního poplatku, který používal variantu škodlivin, myslím, že tam bylo uvedeno 95 gramů na kilometr, což se nám zdálo systémově správnější, nicméně respektovali jsme to, že ministerstvo dopravy vycházelo z dosud platného Národního akčního plánu čisté mobility.

Toto se týká osvobození.

Časový poplatek bude možné uhradit na jeden rok, nebude se tak už vztahovat na kalendářní rok, ale na 365 dní po sobě jdoucích. To znamená, že když auto prodáte a pořídíte si nové, tak můžete zaplatit na celý rok kdykoliv poplatek během roku.

A ještě jedna praktická věc. Pokud budete prodávat auto, tak časový poplatek, který máte zaplacen například na rok, tak ten prodáváte i s autem, protože poplatek se vztahuje na konkrétní vozidlo. Ale pokud by došlo k tomu, že je potřeba vyměnit registrační značku z nějakého důvodu, např. ztráty apod., tak potom, pokud vám pověřený obecní úřad vydá novou registrační značku a dá se do systému, tak potom systém to rozpozná a platí nadále časový poplatek tak, jak byl uhrazen na původní dobu. To je jenom praktická připomínka k tomu.

Při projednávání na výboru jsme také ještě diskutovali možnost poplatku tak, jak je stanoven dneska poplatek na rok, 30 dní a 10 dní. Diskutovali jsme to, že je tam určitý nepoměr ve stanovení výše poplatku. Na rok je tam 1500 Kč, na 30 dní 600 Kč a na 10 dní je tam 400 Kč. Jak k tomu došlo? Původní vládní návrh údajně počítal s tím, že roční poplatek bude 2000 Kč. Pak zásahem někoho došlo k tomu, že časový roční poplatek zůstal na stejné výši, 1500 Kč, ale už se adekvátně k tomu neupravily snížené poplatky na 30 dní a na 10 dní. Nicméně se tam stanoví, že výše časového poplatku bude nadále stanovena prováděcím právním předpisem. A výše, která je tady uvedena, je maximální. A proto se chci teď zeptat pana ministra, protože časové poplatky na kratší dobu, na 30 dní a 10 dní, skutečně neodpovídají poměru, tak jak to je doposud, a protože výše je stanovena jako maximální, jestli zvláštním předpisem potom bude stanovena výše například ve stávající výši, tedy nižší, než je uvedená maximální výše, která je nyní v tomto zákoně uvedena. Pane ministře, budu rád, když na to budete reagovat.

Na hospodářském výboru jsme hovořili ještě k jedné věci, a to se týká případné možnosti – ověřoval jsem si to ještě potom u pana ředitele Hořelici ze Státního fondu dopravní infrastruktury, který bude správcem tohoto systému – zda by bylo možné zavést například poplatek kratší než na 10 dní, například na jeden den. Myslím, že systém to umožňuje a bylo by to zřejmě docela přínosné a nemuselo by to určitě znamenat nějaký výpad v příjmech do státního rozpočtu z těchto poplatků, naopak si myslím, že by to mohlo mít pozitivní dopad a bylo by to určitě přínosné i pro řidiče, kteří používají zpoplatněné komunikace na kratší dobu, a nenavádělo by to k podvádění. Myslím si, že by to i z toho důvodu, že by to omezilo podvádění, bylo velice přínosné. Nicméně tento systém je potřeba zatím nejprve zavést, ale do budoucna, kdyby byla možnost toto provést, bylo by to určitě přínosné. Muselo by to samozřejmě být změnou zákona, protože přímo zákon stanoví, na jakou dobu se poplatky platí. A přímo v zákoně je uvedeno, že je to na rok, 30 dní a 10 dní. Čili musela by se tam potom i upravit možnost, pokud by nějaká jiná byla. Jaký by poplatek například na jednodenní známku byl, je věc jiná. Nicméně jsem rád, že mi pan ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury potvrdil to, že systém to umožnil a bylo by to potom možné zavést.

Dochází také ke změně u mýtních sazeb. To se týká vozidel nad 3,5 tuny. Časový poplatek je u vozidel do 3,5 tuny a nad 3,5 tuny je potom mýtné. Tam se nově zavádí třísložková sazba, která se skládá z poplatku za vynaložení zpoplatnění pozemní komunikace, za znečištění ovzduší a vyvolaným hlukem provozu.

Je tam také ustanovení, a to je rozdíl oproti stávajícímu, kdy provozovatel elektronického mýtného systému je oprávněn od provozovatele vozidla požadovat složení kauce. Rozdíl je v tom, že nyní výše kauce je omezena výší nebo cenou zařízení, které se poskytuje, nově tam horní hranice kauce stanovena není.

Diskutovali jsme ještě o přístupu k informačním systémům, tak jak budou tyto systémy spolu komunikovat. Dostal jsem z ministerstva dopravy k tomu stanovisko, že v evidenci vozidel časového zpoplatnění bude vedena pouze informace, zda je vozidlo evidováno v systému elektronického mýtného, nikoli jakékoliv další údaje z tohoto informačního systému.

Zazněla tam potom ještě jedna otázka, co se týká časového zpoplatnění. Systém umožní i to, že bude-li se blížit konec zpoplatněného období, pošle zprávu konkrétnímu poplatníkovi, že se blíží konec, aby si zajistil případně další platbu.

Co se týká legislativního procesu, vláda návrh předložila Poslanecké sněmovně dne 20. února letošního roku a při hlasování ve třetím čtení ze 173 přihlášených bylo pro tento návrh 171 poslanců a nikdo nebyl proti.

Co se týká legislativních otázek nebo připomínek. V informaci, kterou máme od legislativního odboru, jsou některé připomínky uvedeny. Nicméně mám stanovisko naší legislativy, že připomínky uvedené v informaci k tomuto senátnímu tisku lze považovat za relevantní, nicméně případné schválení předmětného tisku nezpůsobí problém v aplikační praxi.

Tolik k legislativní části.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento tisk na své 15. schůzi dne 7. srpna letošního roku. Po úvodním slově zástupce předkladatele Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy České republiky, a po mé zpravodajské zprávě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určil mne zpravodajem,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, za důkladnou zpravodajskou zprávu. A nyní se táži, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nevidím nikoho. Proto otevírám obecnou rozpravu, do které je tentokrát doopravdy přihlášen pan senátor Jiří Čunek. A prosím o jeho vystoupení.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Mé vystoupení bude krátké. Vítám samozřejmě, stejně jako mnozí vy ostatní, zavedení elektronického poplatku. A to, co tady pan senátor Bradáč jako zpravodaj říkal, že potom můžeme platit i po jednom dni, tedy technicky, velmi bych se přimlouval, pane ministře, kdyby to bylo zavedeno, protože jsem přesvědčen, že státní kasa by získala podstatně více peněz.

Pokud dneska jezdíme pražskou dopravou a můžeme zaplatit mobilem 24 či 32 korun atd., je to jednoduché téměř pro 90 % obyvatel naší země, kteří tady pobývají a nemají roční jízdné. Jsem přesvědčen, že denní jízdné, když bude moci někdo zaplatit ne z účtu, ale třeba tímto způsobem, to znamená SMSkou, povede to k menším podvodům a k většímu výběru.

Důvod, proč vystupuji, je i ten, upozornit pana ministra, že možná časovost by byla dobrá, protože všichni víme, jak to je, když jedeme do Rakouska či na Slovensko nebo i někam jinam, a projedeme možná jenom jednu hodinu po dálnici a musíme zaplatit za 10 dní a už pak jedeme jinudy, jeví se to nepřiměřené. Nicméně jejich poplatky – vzal jsem si příklad z Rakouska – pro dnešní odůvodnění, je zhruba takové, že tam celková roční cena je 2320 Kč za rok. Přepočítal jsem to kurzem 26 korun. Ale měsíční je 350 korun a desetidenní dělá zhruba 240 korun. To znamená, přepočteno na koruny, oni zaplatí za jeden den 6,35 Kč, za měsíční známku je to zhruba necelých dvakrát tolik a za den je to necelých čtyřikrát tolik u desetidenní.

My máme 1500 korun a 600 korun. To znamená, že za jeden den v měsíci platíme 20 korun, zatímco Rakušané 11,40 korun, a za desetidenní známku je to na den 40 korun u nás a v Rakousku 23 korun. To mně přijde jako nepoměr a každý nepoměr je vnímán občany, v tomto případě řidiči, zcela jistě jako nespravedlnost, a oni se tomu budou chtít vyhnout. Je přece nesmysl, aby lidé – a takové jistě každý z nás ve svém okolí má, ne jako my, kteří po dálnici jezdíme minimálně každý týden – kteří po dálnici jedou skutečně jenom jednou za dva měsíce, možná jednou za tři měsíce, tím, že ušetří nejen kilometry, ale čas, a ta půlhodina za 400 korun nestojí. Proto buď riskují, anebo dálnici objíždějí A to pak už všichni známe. To jsou teď, pane ministře, debaty s hejtmany, které máte, kdy zpoplatnění jedniček znamená, že náklaďáky nám potom nebudou jezdit ani po dálnici, ani po jedničkách, ale po trojkách, které na to nejsou ani stavěny apod. Je to zatěžování obcí atd. A tady si myslím, že to je stejné. A proto bychom se měli skutečně spravedlivě snažit nastavit tento systém. A u nás při 1500 Kč vychází den na 4,10 Kč, vynásobil jsem to tedy dvakrát v rakouském poměru, a to znamená, že při 250 Kč by to bylo zhruba 8,30 Kč a čtyřikrát víc by to bylo při desetidenní známce, to znamená 160 Kč.

Můj návrh tedy je, abychom měsíční poplatek ze 600 Kč snížili na 250 Kč, což by bylo dvakrát víc, než při ročním poplatku. Ale desetidenní by byl čtyřikrát větší než při ročním poplatku a byl by 160 Kč.

Nejde skutečně o žádné sociální vidění světa v tomto smyslu, tedy primárně, ale jde mi vyloženě o spravedlnost a adekvátnost dopadu.

Pak bych upozornil na jednu věc, kterou tady řekl zpravodaj pan senátor Bradáč. Ta je velmi důležitá. I když návrh jako takový považuji za nespravedlivý, tak přestože by to bylo tak, že každý z nás, nebo každá značka, která je sejmuta a neplacení by bylo dohledáno v několika měsících a pak by to každý zaplatil, myslím si, že toto by vedlo jistě k tomu, že by se platilo. Ale pokud je to tak, že sjede-li řidič z dálnice a už nemůže být pokutován, vede to k tomu, že policie se nebude zabývat hlavními věcmi a řekněme delikty na dálnicích, jako je souběžná jízda nákladních vozů ve třech pruzích atd., atd., a další věci, ale bude se věnovat tomu, že jí přijde oznámení, že na dálnici se pohybuje vozidlo, které nezaplatilo známku. A pak se řidič chová zcela přirozeně, to znamená, on bude chtít jet jenom 15 km do dalšího sjezdu, takže buď pojede příliš pomalu nebo příliš rychle a bude se zkrátka věnovat policii, zda tam je nebo není a nebude se věnovat řízení. vozidla. Zcela jistě chápete, že to není nadnesené chování v tomto smyslu mého podání, ale že je zcela přirozené, a my bychom tyto věci vidět přirozeně měli. To znamená, že řidič se bude snažit sjet co nejrychleji a mít pokoj. Pro někoho to samozřejmě může být hra, pro někoho to může být stres, ale v každém případě to znamená nevěnovat se řízení vozidla a věnovat se něčemu jinému a může to být příčinou vážné dopravní dohody.

Takže to je odůvodnění tohoto mého návrhu, omlouvám se za to, že jste dostali dva tisky, ale v tom mém původním návrhu bylo uvedeno špatné číslo senátního tisku, v tom druhém už zapracovali naši právníci, zároveň když jsem chtěl upravit číslo toho tisku, tak navrhli řešení, které je právně čistší, to znamená, co nahrazujeme čím. Děkuji za pozornost, věřím, že to odůvodnění, ten návrh je zcela jasný, pochopitelně žádám o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavera.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné odpoledne ještě jednou, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, tím se vám i omlouvám za to, že jsem vás předtím nepozdravil, když jsem vystupoval, rád bych také poděkoval za přípravu tohoto zákona i za to, že budeme mít elektronickou dálniční známku jako v okolních státech. Právě to, co říkal pan kolega Bradáč o tom, že bude ta automatická informace o ukončení platnosti dálniční známky. To už je stoprocentní, protože pan Hořelica, ředitel SFDI, říkal, že se o tom bude jednat s poskytovatelem, takže pak bych potřeboval jenom ujasnit... Samozřejmě, jak se tady diskutovalo o tom, jestli nezavést i jednodenní dálniční známku. I já bych se k tomu přiklonil, ale možná zvážit, jestli by nebyla lepší třídenní, ať na víkend mohou jet po dálnici... Určitě by to bylo přínosem. Co bych chtěl ještě připomenout, co jsem připomínkoval i na hospodářském výboru, tak tam se to týkalo především snížení dálničních poplatků pro ekologická vozidla. Těch pár stovek, myslím si, že to fakt není to pravé ořechové, aby dostávali... Používají taky silnice, tak jako ostatní vozidla. Ty úlevy můžou dostat jiným způsobem, protože si kupují ekologická vozidla, na daních a podobně, ale ne určitě na dálniční známce. Tolik tedy, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím paní senátorku Seitlovou.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, těšila jsem se, že konečně budeme mít tu elektronickou dálniční známku, říkala jsem si, to je skvělé, že je předložen tento návrh zákona. Ale potom, co jsem se obeznámila s obsahem, který přišel z Poslanecké sněmovny, tak s tím mám opravdu velký problém a musím vystoupit.

Zákon říká, zaplaťte si dálniční známku, ale kdo ujede, platit nemusí. To je přece strašné! To je pravidlo, kterým říkáme, přímo zákonem, tak dobrá, jestliže se ti podaří ujet, tak platit nemusíš. Stalo se to tím, že nedošlo k dořešení problematiky zdravotně postižených, sněmovna přijala pozměňovací návrhy, a protože tuto věc neuměla řešit, tak jsme se dostali do této situace. Myslím si, že je to zákon nebo princip, který je naprosto špatný. Je dokonce návodný k tomu, aby, teď mě napadají mladí lidé, pánové, platíme, neplatíme, jedeme... To je obrovské riziko! Protože zrovna tihle určitě 400 korun nebo 600 korun, pokud to zůstane, tak jak to teď je, bude ta nejvyšší sazba, platit nebudou chtít, právě pro ně to bude ta cesta, tak ujedu a neplatím. Toto říká zákon, resp. návrh zákona.

Jestliže budu na dálnici, zjistí mě ten, kdo mě hlídá, kamery, že nemám dálniční známku, a podaří se mi ujet, tak nemusím nic platit a nikdo už to neřeší. To je tedy docela strašné. Nezlobte se na mě, ale z tohoto důvodu já ten návrh nemohu podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Kose.

Senátor Ladislav Kos:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já souhlasím se dvěma tématy, která zde otevřeli mí předřečníci, a sice v otázce dálničních známek, jejich ceny a víceméně otevření dálničních známek pro kratší časové období, stejně tak jako paní kolegyně Seitlová se pozastavuje nad tím, že je možné pokutovat toho daného bez známky přímo na dálnici, to si myslím, že skutečně by chtělo, ať už v nějakém dalším kroku a podobně ošetřit, protože to asi není úplně správná věc, nicméně já se chci podívat a víceméně tady apelovat na pana ministra, protože jsem slyšel, že bude připravovat něco, co se bude týkat ekologických paliv, jejich zvýhodnění a podobně, tady ta novela obsahuje také zvýhodnění, resp. osvobození od placení dálničních známek těch ekologických pohonů, to znamená vodíku a elektrického pohonu. Já bych si dovolil do toho trošku zabrousit, když si vezmeme jednotlivé používané pohony pro automobilovou dopravu, tak když půjdeme od těch ekologických, to znamená zřejmě nejekologičtější je elektropohon, potom vodík, tyto dva pohony mimo jiné přímo neemitují CO2 plus další škodliviny, vrátím se k tomu slovu nejspíš nebo ne vždy, pak o něco méně ekologické pohony, to je pohon zemním plynem na bázi metanu, a LPG na bázi propanu a butanu. Tyto dva pohony už samozřejmě produkují kysličník uhličitý, nicméně neprodukují ty další škodliviny, které produkují ty poslední dvě skupiny paliv, a to je benzín na bázi uhlovodíků alifatických, C4 až C12, kde samozřejmě ta uhlíková stopa v těch emisích je pak vyšší, a pohon naftou, která je složená na bázi vyšších alifatických uhlovodíků než C12 a uhlovodíků aromatických, jak u benzínu, tak u nafty jsou do těch paliv přidávána různá aditiva, např. toluen, benzen a podobně. Jejich škodlivost je vyšší. Jestliže bychom chtěli odlišit cenu dálniční známky podle té škodlivosti, jak dáváme nějaký bonus za jakýsi ekologický pohon, tak bychom možná v tomto případě měli dávat nějaký manus za neekologický pohon. Ale já nechci jít tímto směrem, protože chci říct, že mně se ani to zvýhodnění toho elektropohonu a toho plynového pohonu, toho vodíkového pohonu, to osvobození nelíbí, protože jak elektrická energie, tak výroba vodíku může být dělaná špinavým způsobem, ty externality, ty emise se projeví při výrobě jak elektrické energie, tak případně vodíku, protože vodík ne vždy vzniká nebo se používá jako vedlejší produkt, který třeba teď chce zavést Synthesia v Ústí jako odpadní produkt z elektrolýzy, ale vyrábí se někde špinavými metodami. Takže já bych apeloval na pana ministra, aby, až bude připravovat nějakou koncepci zvýhodnění, nezvýhodnění ekologických paliv, se zaměřil i tímto směrem, protože ne vždycky ekologické palivo je ekologické. Já bych poprosil možná o klid... (Jiří Oberfalzer: Kolegové, prosím vás, respektujte právo vystupujícího na klid.) Samozřejmě, že asi ekologičnost paliva v tom daném automobilu by neměla být nějakým způsobem zvýhodňována prostřednictvím dálniční známky, protože víceméně poplatky z dálničních známek jsou používány na obnovu a rozšíření dálniční infrastruktury, kterou využívají úplně stejně elektroauta jako auta na benzín či naftu, ale myslím si, že to zvýhodnění by mělo probíhat daňovým zvýhodněním těch jednotlivých paliv. Určitě se nebráním zvýhodnění a zásadnímu zvýhodnění těch ekologických pohonů v případě tvorby nízkoemisních zón ve městech, kde skutečně ten přímý dopad toho v uvozovkách čistého auta a toho auta benzínového nebo naftového jsou diametrálně odlišné, ty jejich dopady na čistotu vzduchu ve městě a podobně. Tam skutečně by ty dvě kategorie nebo tři byly dobré dramaticky odlišit. Takže nenavrhuji žádný pozměňovací návrh, byl to spíš apel na pana ministra a ministerstvo dopravy, aby tu otázku ekologičnosti spíš řešili těmi daňovými úlevami na ta jednotlivá ekologická paliva, než úlevami na dálniční známce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já normálně toho přednostního práva nevyužívám, teď jsem se ale přihlásil, jednak proto, že jsem chtěl vystoupit, jednak proto, že si dovolím, protože pan ministr je nový, mu říci, že tedy pokud si myslí, že něco je trošku jinak, než tady zaznělo, že může kdykoliv vystoupit, má přednostní právo. Ono by to možná pomohlo, protože já jsem se přihlásil poté, co tady vystupovala paní kolegyně senátorka Seitlová, a potom ještě další, s tím, že tvrdí, že nelze postihnout osobu, která jela po dálnici a neměla zaplacenou dálniční známku. Když jsem se podíval na ten bod 25, což je § 42 zákona, tak tam je napsáno v odst. 2, že řidič vozidla v systému časového zpoplatnění se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 21 užije bez úhrady časového poplatku zpoplatněnou pozemní komunikaci vozidlem, které není osvobozeno od zpoplatnění. To znamená, z toho rozhodně neplyne, že pokud někdo jede po dálnici, následně z ní sjede, bude zaznamenán kamerovým systémem, že neměl zaplacenou dálniční známku, že je osvobozen. Z toho plyne pouze to, že on má teoretickou možnost, což znamená, že by to musel být dvojnásobný lump, že by mohl říct, že vezl nějakou osobu, kterou když veze, tak potom je osvobozen. Samozřejmě to tvrdit může, v tom okamžiku dochází k situaci, kdy my říkáme, protože předpokládáme, že většina občanů ČR jsou lumpové nebo lidé, kteří jsou nečestní, tak je potřeba to udělat tak, abychom to proti všem těmto možným úhybným manévrům ošetřili, což se nikdy nedá, dostávám se do tohoto kolečka, které tady někdy sami kritizujeme. Pokud je to nějak jinak, tak já prosím pana ministra, aby to vysvětlil nebo řekl, že nemám pravdu, že to jde udělat ještě dál a dál. Já za sebe si myslím, že vždycky se potom může stát, že ten řidič bude říkat, že někoho vezl, bude ještě někým jiným nafocen, pak se ukáže, že nikoho nevezl, a pak by měl být zavřen. Jestli to máme dělat tak, že už dopředu budeme předpokládat, že všichni podvádějí, tak jsme ve světě, ve kterém já žít nechci. Opravdu mě překvapuje od některých, že takto své myšlenky vedou, když je znám z osobního života jinak. To je první věc.

Druhou věc, kterou jsem už řekl, když už jsem se přihlásil, je můj dotaz další na pana ministra, pokud se přihlásí a bude vysvětlovat, jestli existuje někde nějaký koncept nebo nějaká myšlenka, za co ten řidič tu dálniční známku platí. Řeknu, co mám na mysli. Já jsem si vždycky myslel, že dálniční známku platím proto, že je to na ty silnice, na stavbu těch silnic, na údržbu těch silnic. Nemyslel jsem si, že ji platím za to, že emituji nějaké vzácné nebo nějaké skleníkové plyny. Pokud by to bylo tak, jak říkám já, že tu známku platím za to, že když jedu po té silnici, tak ji opotřebovávám tím svým vozidlem, tak mi nedává moc logiku, proč jsou zvýhodňováni ti, co jezdí nějakým elektromobilem nebo třeba vozidlem na metan nebo biometan nebo vozidlem na zemní plyn stlačený, protože třeba v případě toho elektromobilu ta baterie je těžší než nádrž, v tom okamžiku to tření mezi vozidlem a tou silnicí je větší, to opotřebení tím elektromobilem třeba jednoho z mých kolegů je větší, než když jedu normálně dieselem. Samozřejmě, pokud by to bylo tak, že platím dálniční známku za to, abychom mohli snižovat emise skleníkových plynů, tak tomu rozumím, že platí, že ta známka bude levnější pro ty, co jedou tím elektromobilem. Takže se ptám, jak to má filozoficky ministerstvo dopravy nastaveno, protože mě to zajímá. Já osobně bych byl spíše pro to, abychom daňově zvýhodnili ty, co jezdí auty, která emitují méně skleníkových plynů. A nikoli za to, že jedou po dálnici. Co chudák ten, co má elektromobil a nejezdí po dálnici? Co s ním? On nemá být zvýhodněn jenom proto, že nejezdí po dálnici? Nebo by si taky zasloužil stejný přístup? Čili jaký je to rovný přístup k občanům vlastnících elektromobil, když těm, co jezdí po dálnici, protože zrovna jako já jezdí většinou cestu Jihlava-Praha, slevňuji dálniční známku, a ti, co jezdí z Jihlavy do Znojma, přijedou po jedničce, mají taky elektromobil, tak žádnou slevu nemají na něco dalšího a tak dále. Já se ptám, proč toto děláte, proč teď navíc ještě zavádíte další úlevy, které se týkají zemního plynu a týkají se ještě biometanu, a co ten chudák, co si koupil vozidlo, a nechal si ho předělat na LPG a jede po dálnici, pane ministře, co ten tedy? Má to předělané na LPG za své vlastní peníze, najel na dálnici, má stejné emise jako ten, kdo ho má na zemní plyn, nebo ten, kdo ho má na biometan, a nemá slevu. Protože vy jste tam dali jenom biometan, dali jste tam jenom zemní plyn, už jste tam nedali LPG. Proč jste toto udělali? Oni jsou horší, ti, co si to nechali opravit na LPG? Jakou to má logiku? Podle mě žádnou. Myslím si, že bychom to takto dělat neměli, čili se ptám znova, dvě otázky. První: Jaký smysl má dálniční známka? Dneska je filozofie její placení. Druhý: Když ten její smysl je takový, aby byli zvýhodňováni ti, co mají menší emise, například CO2, tak proč tedy jenom někteří, s některými auty, jiní s jinými auty nikoliv. To je ta druhá věc. A třetí jenom, souhlasím s tím, co tady říkal pan senátor Čunek, ten jeho návrh se mi líbí, třeba mě i mrzí, že jsme na to nepřišli my.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Já se zeptám pana ministra, ano, chce reagovat hned, takže máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji za slovo, já jsem chtěl reagovat, až by padly veškeré připomínky, abych se vyjádřil souhrnně. Já bych zareagoval teď, jak jsem byl vybídnut panem senátorem Vystrčilem. Vezmu to nějak postupně, tak jak tady padaly různé návrhy nebo podněty. Pokud jde o časový poplatek a jeho dobu, ze zákona platí, že je stanovena doba jeden rok, 30 dní a 10 dní. Pokud jde o samotnou výši časového poplatku, ta se stanoví prováděcím právním předpisem, to znamená nařízením vlády ČR. Na návrh ministra dopravy. V současné době zákon stanoví maximální výši dálničního poplatku částkou 1500 Kč. Já to vezmu postupně. V Poslanecké sněmovně padaly návrhy nebo diskuse, padl návrh na zvýšení této sazby až na částku 2000 Kč. Já jako ministr dopravy jsem se proti tomuto zvýšení postavil, říkám, nechci zvyšovat cenu dálničního kuponu, nebylo by to fér vůči řidičům, kteří užívají dálniční komunikace. Tuto diskusi o případném zvýšení jsem ochoten otevřít až po dokončení modernizace D1, to znamená na konci roku 2021. Ale říkám, otevřít diskusi. Tak to je, pokud jde o zvýšení. Pokud jde o snížení, tak jak tady je diskutován návrh na snížení té maximální hranice, já chci říct, zákon říká max. hranici 600 Kč, opět maximální hranici, pokud je 30 dní, a stanoví maximální hranici na 10 dní 400 Kč. V současné době podle nařízení vlády ty částky jsou 440 a 310 Kč. Já za ministra dopravy bych chtěl říci, že neuvažuji o tom, že bych tyto částky zvyšoval do této maximální hranice, která v zákoně stanoví částku těch 600 Kč a 400 Kč. Čili nebudu dávat návrh na zvýšení těchto částek, využití těchto zákonných limitů. Teď reaguji na dotaz, resp. na diskusi, která tady padla, snižovat ze zákona tyto částky. Já se domnívám, že ministerstvo dopravy si s tím umí poradit, umí si s tím poradit v rámci prováděcího právního předpisu, tedy nařízení vlády. Za mě říkám, nebudu využívat těchto horních částek, takový návrh vládě nepředložím.

Pokud jde o vynucování enforcement a kontrolu policie a celníky. Jak tady řekl správně pan senátor Vystrčil, je povinnost ze zákona platit. Tato povinnost platí a je daná zákonem. Neznamená to, že ten, kdo nezaplatí, nebude sankcionován.

V první etapě zavádíme elektronické dálniční známky, ve které jsme teď, je systém nastaven především na systému mobilního enforcementu prostřednictvím policie a celníků, s tím, že zčásti chceme využít mýtné brány pro sběr údajů a tak dále. Takže využijeme i mýtné brány. V další etapě změny právního předpisu předpokládáme, že dojde k plné elektronizaci a k zaznamenávání přestupků elektronicky v systému, který bude především v mýtných branách. To je odpověď na otázku, jakým způsobem bude probíhat kontrola, prostřednictvím mobilního enforcementu, především prostřednictvím videodetekce. K čemu slouží peníze, které se vybírají z dálničních známek? Podle zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury jde výnos z těchto známek do Státního fondu dopravní infrastruktury. Zákon o Státním fondu dopravní infrastruktury má ze zákona určeno, jakým způsobem s peněžními prostředky nakládá. Tedy tyto peněžní prostředky se používají na výstavbu a údržbu pozemních komunikací. To je odpověď na to, jasná odpověď, jakým způsobem se používají tyto finanční prostředky.

Já myslím, že v tuto chvíli jsem snad zmínil vše, co tady v rámci diskuse padlo. Snad jsem všechno zodpověděl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře. Prozatím. Teď bych poprosil pana kolegu Jiřího Čunka, aby k nám přišel do řečniště. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem nezmiňoval záměrně ty další částky a poplatky, které zmiňoval pan senátor Kos, to znamená ty ostatní záležitosti na plyn a snížení, sám osobně, a to proto, že bych celou materii a logiku ministerstva nabourával a zřejmě by ten můj návrh pak možná neprošel, proto jsem celou logiku zachoval a snížil jsem jenom částky na tu přiměřenou a snad i odůvodněně logickou úroveň, nicméně já jsem přesvědčen, že tady žádné slevy nemají být. Žádné! Ani ty pro handicapované. Všechno se dá řešit, má se řešit na té jiné úrovni podpor, které jednotlivým řidičům, kteří mají buď nějaký ten bonus, to znamená, že jezdí na, teď si vypůjčím s dovolením slova pana senátora Kosa, téměř takzvaně ekologické palivo, protože ani nevíme, jak vzniklo, to je správné, o tom jsme tady diskutovali víckrát, co se týká těch handicapovaných, tam mohou vzhledem k tomu, že dostávají speciální dávky, tak mohou být bonusovány tam. Já vím, jak je to myšleno, protože ta, řekněme, část občanů, kteří mají nějaký handicap, může být tak, že oni nemusí mít vozidlo a někdo jiný je veze, jednorázově. Ano, moje maminka má taky průkazku, takže když ujedu z té dálnice a nezaplatím, tak si pak půjčím průkazku a řeknu, že jsem ji vezl, seděla na sedadle, kde nebyla vidět a tak dále. To si myslím, že jsou věci, které jsou špatné. Já nepředpokládám, jak tady bylo řečeno předřečníkem, že jsou všichni špatní, ale zároveň nepředpokládám, že jsou všichni přirozeně poctiví, spravedliví a tak dále. To bychom potom mohli zrušit soudnictví, kdyby tomu tak bylo. Tento předpoklad jako zástupci veřejné správy v tomto smyslu asi nemůžeme uplatňovat. Takže jsem přesvědčen, že žádné poplatky navíc tady být nemají, tedy snižování těm jednotlivým skupinám, protože byť je to elektronicky, tak už je to nějaké dokazování, jestli má elektromobil, jestli ta značka je evidovaná a tak dále. Je to všechno velký problém. Pak aniž bych chtěl toho teď zneužít, jenom chci říct, že znám jednu zvláštní infekční chorobu, bývají lidé, kteří, když jsou zvoleni zástupci lidu do obcí, krajů, do parlamentu, tak někteří trpí zvláštní chorobou, že za dva dny si myslí, že už rozumí všemu, o všem mohou hlasovat, ke všemu se vyjadřovat, všemu rozumí a podobně. Já bych nerad, aby tato choroba zaplavovala Senát, obecně samozřejmě i sněmovnu, tím, že tady máme přednostní práva, kde ti, kteří získají zrovna nějakou funkci, pak mají vystupovat přednostně, říci kdykoliv cokoliv, protože získali tento od pánaboha dar s tou funkcí, a pak je jim zase odebrána. To jenom na úkor těch přednostních práv. Podle mě by měly být čistě jenom v té věcné rovině toho, že tady navrhují nějakou záležitost, která je opravdu odůvodněná, kdy je potřeba, aby předseda klubu, místopředsedové a tak dále s přednostním právem vystupovali, ne aby se zapojovali do debaty normálně. Ale to samozřejmě mířím jenom k jednomu senátorovi, určitě ne ke všem ostatním. Děkuji. Pane ministře, poslední věc, já si myslím, že jste úplně neodpověděl, nebo já jsem nepochopil, jinak to řeknu, zcela to, zda pan zpravodaj, senátor Bradáč, má pravdu s tím sjetím z dálnice, protože, opravte mě, není-li to tak, když někdo nezaplatí, projede a posléze ho systém zachytí, on přijde na úřad a donese tu průkazku, že vezl nějakého invalidu, tak platit nemusí. Tak to chápu teď já. To znamená, že může uniknout. Zcela jistě se o to mnoho lidí pokusí. Ale nevím, pane ministře, jestli tomu rozumím správně.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, jinak k tomu přednostnímu právu jenom uvedu, že to máme v jednacím řádu, že samozřejmě ti, kteří to mají, tak požívají v podstatě jisté odbornosti svých klubů, proto i třeba vystupují trochu víc a za ty kluby, takže to jenom na okraj.

Poprosím dalšího vystupujícího, kterým je pan senátor Václav Hampl, máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dobrý den, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, samozřejmě. Já jsem na jednu stranu velmi rád, že tady máme před sebou zákon, který se týká zase nějakého dalšího postupu v elektronizaci, řekněme, státní správy nebo provozu státu, to je věc, která prostě v ČR je notoricky slabá, vidíme to i na té úrovni EU, kde se řeší elektronizace, digitalizace a jsou v tom různé žebříčky, ČR jaksi chronicky se umísťuje na těch posledních příčkách. Takže zaplaťpánbůh za každý posun v tomto, to samozřejmě ta elektronická dálniční známka může být.

Na druhou stranu se bojím, že je to úplně krásný příklad něčeho, čemu bych řekl elektronizace po česku. My sice to elektronicky nasnímáme, ale pak je stejně na těch policistech, aby ty lidi lapili. Já samozřejmě nejsem žádným přítelem nějakých automatických pokut, ale přece ten systém musí umožňovat to, aby ty pokuty se prostě vybíraly nebo trestaly se takovéto přestupky, prostě i jiným způsobem, než jenom že se budou policisté řítit po dálnici, aby to stihli, než někdo stihne z té dálnice sjet. To se mi zdá být věc, která jde proti smyslu zvyšování bezpečnosti na dálnicích. Alternativa, samozřejmě, bude, že ti policisté budou naopak tedy číhat někde na těch exitech, tam zastavovat ty lidi poté, co dostanou tu hlášku z toho systému, ale ani to není zrovna nejbezpečnější věc, zastavování na exitu.

Takže mi přijde, že to, jak je to v tuto chvíli postavené, tak spíše zvyšuje takový provoz na dálnici, který ve své podstatě není moc bezpečný, to se přičítá ještě k tomu, co tu říkal někdo jiný, tuším, kolegyně Seitlová, že i ti řidiči, kteří případně v tomto budou přestupky páchat, tak také možná nebudou řídit úplně nejbezpečnějším způsobem.

Já bych tady chtěl ještě trošku říci, že tu kolega Vystrčil mluvil o tom, že takovýto pohled znamená, že bereme všechny za ty, kteří chtějí přestupky dělat. To přeci není o tom, že zdaleka ne všichni, na druhou stranu je jisté, že někdo jo a možná ne docela málo. Já bych docela požádal pana ministra, nepochybně budou existovat statistiky, policisté i při současném systému nějaké pokuty vybírají. Mají to klopotnější s těmi dalekohledy a tak, ale vybírají. A asi se bude vědět, jestli je to systém, který se občas někdo pokouší obejít nebo nerespektovat, nebo často, měli bychom tady mít dokonce nějakou kvantitativní představu o tom, takže to bych docela stál o to, abychom tuto informaci také měli. A jinak musím říci, že tento systém elektronizace po česku zdá se mi býti poněkud nešťastným.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo za slovo. Já jsem při své řeči vycházela z toho, co bylo jednak řečeno přímo panem ministrem při úvodní řeči, z obsahu zákona a také z toho, co řekl pan zpravodaj. A pochopila jsem situaci tak, že ten, kdo jede po dálnici a nemá dálniční známku, bude detekován videem, ale následně tato detekce nebo číslo auta nebude předávána dále na úřad, a to z důvodu, že se nepodařilo napravit to, aby zdravotně postižení měli nějakou evidenci. A protože v případě, že nemáme evidenci zdravotně postižených ani jejich vozidel, tak je přece nepoženeme všechny znovu na úřad, aby ten zahájil přestupkové řízení a řekl: "Doložte, že jste zdravotně postižení nebo že jste jeli tímto autem." To je problém, který je. Prostě ten problém se nepodařilo vyřešit. Dokážu si představit různé cesty a varianty, jak by to jednoduše šlo, velmi jednoduše. Ale prostě se to nepodařilo.

Takže já se ptám pana ministra naprosto konkrétně, na videodetekci bude vozidlo, které nemá dálniční známku. Bude číslo auta předáno na úřad, aby prověřoval? Pokud ne, pak platí to, a my si tady můžeme říkat, co chceme, ale ti lidé se chovají, jak jim to zákony umožňují a obezličky v zákonech jednoznačně využívají a rychle si to řeknou, takže pokud mám pravdu já, že nebude předáno, a mohu se mýlit, ale tu informaci jsem dostala, tak pak platí, kdo ujede, platit nemusí. Tak já bych poprosila naprosto konkrétní odpověď.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko. A zeptám se pana ministra, jestli chce hned reagovat? Ano, děkuji, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Já to vezmu postupně. Pokud jde o počty zachycených přestupků kontrolou, ty se pohybují kolem 15 000 případů a pokuty činily částku 16 mil. Kč. To je jedna z věcí. Pokud jde o kontroly u ZTP, tak kontrola u ZTP je po návrhu stejná jako nyní. Nebude zaměřena na tyto osoby zdravotně postižené, ale kontrola osoby ZTP ve vozidle odpovídá současné právní úpravě. To znamená, že bude osoba kontrolována videodetekcí a zastavení příslušným policistou. Když nebude zastavena, tak nebude zjištěno porušení právního předpisu. Ale to je to, jak jsem o tom hovořil, že tento systém je prvním krokem k digitalizaci, k elektronizaci.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane ministře. A dalším přihlášením do rozpravy je Zdeněk Nytra. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já jsem si otevřel úplné znění a ono je to trochu jinak. A nemáte pravdu, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorko, resp. hrozně malý kousek. A vysvětlím. Protože takhle z toho senátního tisku se to fakt nedá poznat. § 21 říká, že zpoplatněnou pozemní komunikaci lze užít silničním motorovým vozidlem pouze pokud má zaplaceno a nebo podle § 20a je vozidlo osvobozeno. A v § 20a jsou dvě kategorie. Vozidla, která jsou osvobozena a musí to být předem oznámeno fondu. Tam patří policie, hasiči atd. A pak tam jsou tři písmena, kdy to oznámeno být nemusí dopředu. A má to logiku. Já to vezmu od konce. Při provádění záchranných a likvidačních prací, protože asi těžko budete nejdřív hlásit vozidlo a pak teprve vjedete na dálnici. Pak jsou to vozidla, která přepravují nezaopatřené děti, které jsou léčeny pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastosou, nevím, co to je, ale bude to nějaká nemoc. A také předpokládám, že je to v urgentních případech. A pak to jsou přepravující těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou podle zvláštního právního předpisu držiteli průkazu ZTP nebo průkazu ZTP-P, přeskočil jsem praktickou hluchotu, už se tam pomalu blížím. Pokud držitelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká. Jinými slovy já vycházím z toho, když systém SPZ zaznamená, nebude tam zpoplatnění, takže to oznámí. A já budu muset dokázat, že jsem vezl buď nemocné dítě nebo člověka s tímto průkazem. Takhle jsem si to vyložil já. A s tím já nemám problém, protože neříkejte mi, že budu s čistým vědomím hledat člověka, který má průkaz a tvrdit, že jsem ho vezl. Oni se ho potom zeptají a on mi to popře. To není o ujetí z dálnice, to opravdu není. Tam se nic o ujetí z dálnice nepíše. Aspoň takto to čtu já.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Lukáš Wagenknecht, protože pan senátor Vystrčil se vzdává přednostního práva. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem nechtěl vystupovat, protože tady je košatá debata k tomuto tématu, ale musím, protože já jsem také řešil elektroauto před několika týdny do mé firmy. Já jenom řeknu, co tady nepadlo, možná je to jiný lidský pohled neodborníka na ekologická témata. Ale dvě věci.

Prvně je tady nějaká debata ohledně kontroly na dálnicích. Za mě je to pozitivní postup, že dnes už občan nebude muset kupovat vytištěnou dálniční známku, kterou tiskne Státní tiskárna cenin, což je pro stát výhodné, ale bude tady nějaký systém. Pro občany děláme dobrou věc, nebo vláda navrhuje. Kvituji, velice za to díky.

V té druhé části, ať to je, jak to je, myslím si, že velký posun asi nebude, ale v konečné fázi se nic dramatického nestane. Maximálně bych měl obavy z nějakého předraženého IT systému, kterých tady máme u nás hodně. Doufám, že pan ministr to pohlídá jako nový ministr a bude nad tím dbát.

Druhá věc, která se týká té věci, kterou vnímám trochu populistickou. A to je zvýhodnění jiných pohonů, LPG, CNG, ekoauto. Opět jako neodborník na ekologii musím říci, já, když si dnes koupím ekoauto, tak vím, že elektrická energie nepochází z uhelných elektráren, které vypouští různé emise do ovzduší? Takže to je první věc, do jaké míry vůbec podporujeme ekologii jako celku. Nicméně nové technologie, jako je elektromobilita, bychom podporovat měli. Ale podívám se tady na webové stránky, kde jsou aktuální hodnoty cen v ČR elektroaut. Když to porovnám, tak průměrný vůz nižší střední třídy, který je úplně stejný, ale má pouze jiný motor, stojí v elektroprovedení 960 000 a v benzinovém provedení 500 000. Já bych se pana ministra chtěl zeptat, když tu máme podporovat elektromobilitu, jestli sleva pár set korun někoho může motivovat, běžnou rodinu v ČR, aby si koupila auto o 400 000 dražší? Podle mě je to spíš, jak to vnímám já, populismus. Tato podpora tady není. Možná bych chtěl odpověď na otázku, co nám to podpoří, že dáme takto marginální slevu pro někoho, aby si takové auto koupil?

Druhá věc je možná ještě otázka, jak budete do budoucna podporovat takovéto nové zdroje? Jestli je toto ten hlavní přístup?

A třetí věc je, jestli vám peníze na dálnice nebudou chybět? Podle mě, ať je to elektroauto, plynové auto nebo jiné, je tady jiný rozdíl toho, že auto ničí dálnici? Podle mého názoru není. Ale bude tady nějaký výpadek. Kde ho nahradíte? Nebo ty peníze nepotřebujete? Dálnice v tuto chvíli, v jakém jsou stavu, je asi potřeba zlepšovat.

To je za mě všechno, díky, a pokud bude reakce, budu velice rád. Díky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a protože se hlásím do diskuse, promluvím s Milošem Vystrčilem, tak se tady jen na chvilku vyměníme a já bych šel k pultíku.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane ministře, pane předsedající. Já mám jenom jednu krátkou poznámku. Tady se pořád mluví o kontrolních mechanismech. O tom, jakým způsobem někteří podvádějí, někteří nepodvádějí... Ale já mám dotaz, a mluví se o policistech, kteří kontrolují. Ale pokud jezdím na dálnici, tak jsem si všiml, že kontroluje i Celní správa. A Celní správa spadá pod ministerstvo financí. Můj dotaz je, zdali tyto finance, když oni vybírají pokuty, tak jdou také do Státního fondu dopravní infrastruktury, nebo zůstávají a padají do celého koše v rámci příjmů státního rozpočtu? Děkuji panu ministrovi předem za odpověď.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Jednoduchý dotaz. Nebude odpověď jednoduchá hned? Ano, můžete, jistě.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Tady je třeba odlišit dvě věci. Příjmy ze sankcí a příjmy ze zaplaceného časového poplatku. Příjmy ze zaplaceného časového poplatku v té částce 1500, 410 a 300 Kč, jak jsem o nich hovořil, jsou příjmy SFDI. Pokud jde o příjmy ze sankcí, ty jsou příjmem státního rozpočtu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Jasná odpověď pana ministra. A může k mikrofonu přistoupit pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, zase nazpátek dva dotazy. Jeden, protože jsem na něj nedostal odpověď. Pane ministře, já se chci zeptat, proč podporujete v tomto zákoně slevy pro elektromobily, automobily na vodík, automobily na zemní plyn, automobily na biometan, když peníze, které platíme za dálniční známku, jsou určeny pro opravy a údržbu silnic? To znamená, je to tak, že tato auta z hlediska opotřebování těchto silnic jsou na tom tak, že nijak méně tyto silnice neopotřebovávají. Proč nejdete tím směrem, že například stát bude hradit část povinného ručení nebo já nevím, něco jiného? Proč to děláte tímto způsobem, který nemá logiku z hlediska toho, na co je ten poplatek, jak vy jste popsal, určen, a nemá ani logiku z hlediska toho, kdo z majitelů elektromobilů je nebo není osvobozen, respektive zvýhodněn, protože může být majitel elektromobilu, který jezdí jenom mimo dálnice, a může být majitel elektromobilu, který jezdí po dálnicích. Proč toto v tom zákoně takhle nelogicky je? A zejména proč vy to podporujete? Když odpovíte, že to děláte jenom proto, aby prošly ty jiné dobré věci, tak tomu budu rozumět. Akorát to bude svědčit o tom, že vláda nepracuje, jak by měla pracovat, a ti úředníci. To je první otázka.

Druhá otázka, opravdu se teď musíme skoro asi omluvit paní kolegyni Seitlové, prostřednictvím pana předsedajícího, vy to opravdu myslíte vážně, že v tuto chvíli navrhujete, abychom schválili systém, který neumí, ten zákon to umožňuje, ale ten systém neumí zaevidovat člověka, který nemá zaplacenou známku na dálnici a následně, až sjede z dálnice, tak mu prokázat, že jel po dálnici, aniž by měl zaplacenou známku a pokutovat ho? Vy říkáte, že to neumíte? Že to vůbec neumí ten systém, který dnes začne fungovat, až nabude zákon účinnosti. Ten to neumí. Vy nemluvíte o tom, že by se mohl vymlouvat na osobu handicapovanou apod. Vy jste se vyjádřil tak, že to vůbec vlastně není možné, že to neumíme. Takže my tady dnes vlastně lidem říkáme: "Chceme zavést systém, který když ujedete z dálnice a nebudete mít zaplaceno a někdo vás chytí na dálnici, tak my neumíme prokázat, že jste jel po dálnici a neměl jste zaplacenou elektronickou dálniční známku, tudíž se nebojte, nikdo vás nebude pokutovat." To je jiný případ, než o kterém mluvil pan senátor Nytra. Tam já vás budu obhajovat, že si nemyslím, že je nutné za každou cenu, abychom postihovali i ty, kteří se potom mohou nějak vymluvit, protože není možné lidem věřit. To je úplně jiný případ. To je nějaká jiná debata. Ale já se fakt ptám, jestli jste opravdu tak odvážný jedinec, který sem přijde a řekne, že je dobré zavést elektronické dálniční známky, přestože když někdo sjede z dálnice a nebude ji mít a my víme, že ji nemá, tak my ho neumíme zpokutovat. Odpovězte, prosím vás, jasně na tu věc, jasně. Pokud to je tak, že to fakt neumíme, tak to je takový důkaz neschopnosti a nečinnosti této vlády a sestavování zákonů, že snad už ani lepší být nemůže. To je můj druhý dotaz a prosím, vyjádřete se k tomu jednoznačně a srozumitelně. Jednoznačně a srozumitelně.

A můj třetí dotaz říká, že to vůbec nechápu, pokud odpovíte, protože já si myslím, že pokud někoho zjistím na dálnici, že jede víc než 150, tak ho vyfotím a naměřím radarem a zastavím ho někde mimo dálnici, že ho normálně mohu pokutovat, protože jsem ho na té dálnici nechytil. A přesto vy říkáte, že toto možné je. A toto s dálniční známkou možné není?

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, děkuji. Paní senátorka Seitlová slyšela poznámku pana senátora Vystrčila. Teď se do obecné rozpravy ještě přihlásil pan senátor František Bradáč. Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, já už jen kratičce k diskusi, která tady probíhá. Já jsem k tomuto problému vznesl dotaz na ministerstvo dopravy a ocituji vám přesně odpověď, kterou jsem dostal. "K prokazování osvobození vozidla od zpoplatnění z titulu přepravy osoby zdravotně postižené nebo vážně nemocného dítěte. Ke kontrole úhrady časového poplatku bude i nadále docházet přímo v provozu, byť nově s využitím videodetekce. Vozidlo, u něhož bude videodetekcí zjištěno, že nemá uhrazen časový poplatek ani nahlášen důvod osvobození, bude policistou či celníkem zastaveno a zkontrolováno včetně kontroly, zda je skutečně přepravována postižená osoba. Pokud taková kontrola na dálnici neproběhne, nebude řidič později žádným způsobem zatěžován." To je oficiální odpověď z ministerstva dopravy, kterou jsem dostal ke zpravodajské zprávě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A zatím už nevidím nikoho přihlášeného, takže obecnou rozpravu ukončuji. Vy jste se hlásil během rozpravy? Tak to se omlouvám, čili pane ministře, stejně byste měl slovo tak nebo tak. Neměl? Takže já jsem ji nezavřel na základě vaší připomínky.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji moc. Pokud jde o rozsah podporovaných vozidel, ten vychází z akčního plánu mobility, který schválila vláda ČR. Z toho vychází ministerstvo dopravy při tom, která vozidla podporuje. Jak tady padlo, je předmětem tento akční plán revize. To je první otázka.

Pokud jde o kontroly, jak tady pořád padají otázky, jak budeme zjišťovat všechny ty, kteří porušují právní předpisy na dálnicích, tak já prostě nechci, aby ministerstvo dopravy bylo ministerstvem, které bude řidičům vyhrožovat, které jim bude říkat: "Budete platit, budeme sankcionovat atd." Ministerstvo dopravy vytváří podmínky. A podmínky vytvořilo efektivní pro kontrolu. Bude tady 32 mobilních vozidel policie pro policisty, kteří budou kontrolovat placení těchto poplatků. Placení těchto časových poplatků bude vedle policie kontrolovat Celní správa. Znovu říkám, není to tak, že by se beztrestně bez poplatku mohlo jezdit a nikdo by právo nevynucoval. To bychom přeci rezignovali na právní stát.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji, pane ministře. Omlouvám se kolegům, kterým jsem chtěl uzmout čas na jejich vyjádření ještě v obecné rozpravě. Byl jsem rychlejší než vítr v horách. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan Michael Canov. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Já si myslím, že to, co odhalila paní kolegyně Seitlová, potvrdil to i zpravodaj kolega Bradáč, je tak závažná věc, že ten, kdo z dálnice ujede, tak je nepostižitelný, že z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já vám děkuji, pane senátore, bereme na vědomí. A pak tady máme přihlášeného dalšího senátora, pana senátora Raduana Nwelatiho, máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem vůbec neměl v plánu vystoupit k tomuto materiálu, protože to v klubu nemám ani na starosti. Ale já bych tady chtěl říct jednu záležitost. Totiž ono záleží na úhlu pohledu, jak se na to díváme. V tuto chvíli funguje dálniční známka, kterou si tam musím vylepit. Pokud ji tam vylepím, vjedu na dálnici, tak neriskuji vůbec nic. Když mě policista někde zastaví, nebo když mě zkontroluje dalekohledem, tak zjistí, že známku mám a můžu projet bez pokuty. Pokud dálniční známku nemám, najedu na dálnici, tak riskuji to, že pokud mě policista chytne na dálnici, tak dostanu pokutu. Ale pokud ujedu z dálnice, tak, jak je to tady zmiňováno, a také to nikdo nezaznamenal, tak žádnou pokutu nedostanu. Protože zpětně nejsem na žádném záznamu. A kdybych byl na záznamu, tak podle mě pravidla ani neumožňují, abych dostal pokutu následně.

Můžeme se podívat na tento zákon, že je to, v uvozovkách, jenom zjednodušení pořizování dálniční známky. A to tak, že si ji nemusím fyzicky koupit někde na benzinové pumpě, nebo na poště, nebo kde to všude prodávají, a budu si to moct de facto koupit přes internet. To je jediná změna, která v tuto chvíli, pokud bych pominul to, že chceme naopak zamezit vstupu lidem, kteří nemají dálniční známku, aby nezneužívali dálnice. Tak, jak je tomu nyní.

Ale ten zákon může fungovat jen pro to zjednodušení, co se týče zaevidování toho, že jsem si koupil dálniční známku. Když jedu na Slovensko, tak si dálniční známku koupím z kanceláře přes počítač a vím, že nemusím zastavit na hranicích, pomyslných hranicích, protože tam žádné nejsou, abych vystoupil z auta a musel si to koupit, nalepit a jet dál. Já nevím, jestli na Slovensku ten zákon mají postavený tak, že kdybych tam náhodou vjel a ujel, jestli mě budou pokutovat nebo ne. Přiznám se, že jsem to nikdy nezkoumal, a ani to nevím.

A nebo, pokud chci opravdu, aby zákon byl postaven tak, že chci zamezit každému, kdo v tuto chvíli zneužívá dálnici, tak pak bych ho ale nemohl schválit bez toho, aby byl připraven registr těch, kteří jsou oprávněni jezdit na dálnici bez elektronické známky. Ale pak zase je skoro nesmysl, aby v zákonu bylo to, že bude osvobozen ten, který poveze někoho, kdo má ZTP nebo ZTP/P atd. Protože se může stát, že velká skupina se bude snažit toto zneužít. A těch lidí, kteří budou jezdit po dálnici, je tolik, že ani dopravní policisté nebudou schopni vyřizovat záznamy, které tam budou mít.

Proč se v Praze vypínají někde občas kamery, které dělají úsekové měření atd.? Protože kdyby byly zapnuté stále, tak by policisté, nebo úřady, nebyli schopni to vyřídit v žádném případě. Proto se to zapíná namátkově. A kdo má Waze, tak skoro s přesností ví dopředu, která kamera funguje, která ne, kde má ubrat, když náhodou jede rychle.

Jen jsem na tohle chtěl upozornit, že toto si také můžeme brát jen jako zjednodušení. A tím neříkám, že to je správně. Já bych byl zastáncem toho, ať to je připravené lépe, ať ten systém je funkční celý. Ale na druhou stranu zase říkám, uvědomme si, že když to zamítneme, tak to zjednodušení házíme v tuto chvíli na stranu. Ale také postup může být, že umožníme to zjednodušení a následně budeme novelou nebo přípravou toho systému pokračování tak, abychom zamezili těm, kteří to zneužívají. Děkuji, to je vše.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, děkuji vám, a další s přednostním právem je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, že vystupuji potřetí, všem, ale já tomu pořád nemůžu uvěřit. Takže ještě jednou, pane ministře, dotaz. A prosím, uveďte ano/ne. Jedu po dálnici, a nemám zaplacenou elektronickou dálniční známku. Policie, kterou jsem minul, dostala informaci, že nemám zaplacenou dálniční známku. Vydá se za mnou, začne blikat. Já ji vidím, ale nevím, že jde po mně. Odbočím z dálnice, protože jsem zrovna u výjezdu. Ona mě ta policie vidí, má tu informaci. Sjel jsem z dálnice, policie mě dojede. Jsem 300 m od dálnice, nebo 0,5 km. Policie zastaví moje auta, a vy říkáte, teď se na to ptám, že mě už nebude pokutovat za to, že nemám zaplacenou elektronickou dálniční známku.

Prosím, vykašleme se na ZTP a ZTP/P atd. Tohle je můj dotaz. Opravdu to je tak, ten zákon je napsán tak, že toto je možné? To, co jsem popsal. Prosím jenom ano, nebo ne, nic jiného. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Martin Červíček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně a pane ministře.

Já musím potvrdit vaše slova, že především ministerstvo dopravy by mělo vytvářet podmínky pro zajištění represe. I v této oblasti, v souvislosti s placením dálničního poplatku. A mám takový nepříjemný pocit ale, že vy vytváříte systém, který umožňuje elektronické sledování. Vytvořili jste podmínky pro zajištění represe, policie, celníků apod., ale opomněli jste se v tom systému věnovat tomu následnému. To znamená možnosti využít systém v následném správním řízení v případě, že bude zjištěno, že někdo použil dálnici bez dálničního poplatku.

A to jsou věci, na které jste měli myslet, které podle mě mají být doplňkem tohoto navrhovaného zákona. Protože to nemá být jen o vytvoření podmínek, ty represe na dálnici, ale i o možnosti se k tomu vrátit a ten zaevidovaný skutek, zaznamenaný na té dálnici, případně následně postihnout. A já si nejsem jistý, jestli to je v tuto chvíli nutné upravovat nějakou další zákonnou úpravou, ale jsem skoro přesvědčen, že ano. Aby se tyto záznamy z tohoto elektronického systému mohly využít v následném správním řízení, které by toho přestupce vedlo k nějakým dalším důsledkům. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a zatím posledním přihlášeným je pan senátor Peter Koliba. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře.

Já jsem opravdu neměl v úmyslu v této problematice vystupovat, ale nicméně vystoupení, vaším prostřednictvím na pana kolegu Nwelatiho, mě vedlo k tomu, že se s tím úplně ztotožňuji. Prosím vás, elektronické známky mají v Maďarsku, mají na Slovensku. Čeho dosáhneme, když tento návrh zákona zamítneme? Oddálíme ho a budeme si lepit známky dál. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a zeptám se, jestli chce pan ministr reagovat teď rovnou, nebo až po ukončení obecné rozpravy? Takže už nikoho nevidím, končím obecnou rozpravu. A teď prosím pana ministra, zdali jako navrhovatel se chce ještě k té rozpravě vyjádřit. Ano, chce, máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Děkuji moc, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jsem rád, že diskuze o tomto tisku byla takhle bouřlivá. Slyšel jsem tady různé názory. Já bych za ministerstvo dopravy chtěl, abychom společně učinili první krok k elektronizaci dálničního kuponu. Chtěl bych, aby vážený Senát tento návrh zákona, tak, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou, schválili. Pokud jde o otázku represe a vynucování práv a povinností vyplývajících z právního předpisu, tak znovu zopakuji, právní předpis ukládá povinnost hradit. Pokud jde o vynucování plnění povinností, tak vynucování plnění povinností bude zabezpečovat Policie ČR a Celní správa.

Není pravda, že by po opuštění dálnice policista nemohl někoho zkontrolovat. Je to otázka přestupkového řízení a prokazování přestupků. Takže já musím odmítnout to, že pokud někdo nezaplatí elektronický dálniční kupon, bude jezdit po dálnici a bude se cítit beztrestně, že beztrestný bude. To je otázka dalšího řízení, aby se prokázalo porušení právní povinností.

To je tolik za mě a tolik bych vás chtěl požádat, abyste návrh zákona schválili, ve znění, ve kterém byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, a poprosím garančního zpravodaje výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Rozprava byla obsáhlá, vystoupilo celkem 14 senátorů a senátorek, někteří dvakrát i třikrát. V rozpravě padl návrh na zamítnutí, takže máme dva návrhy. Jeden z garančního výboru hospodářského – schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a návrh kolegy Canova na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, a můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat nejdříve o návrhu schválit, ve znění poslané nám Poslaneckou sněmovnou. A pokud by to neprošlo, tak bychom hlasovali o zamítnutí. Já všechny kolegyně a kolegy svolám znělkou...

Vypadá to, že všichni už doběhli na svá místa. Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů při kvoru 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválení novely tohoto zákona, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 16, při kvoru 35 pro bylo 43, proti bylo 6 senátorek a senátorů. Tímto byla novela tohoto silničního zákona schválena.

A já vyhlásím polední přestávku. A když se podívám na čas... Ještě pan ministr, určitě.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nebudu skrývat, že jsem potěšen, že návrh zákona byl schválen tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. A chtěl bych vám všem poděkovat. A všem, kteří dali podněty kritické či různé další náměty, tak vám slibuji, že se jimi budu zabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře.

Ještě k té přestávce. Máme 13:33, ve 14:30 bychom se znovu sešli. A odsouhlasili jsme si, že dalším tiskem po polední přestávce jako první bude senátní tisk č. 94. Takže já vám děkuji a přeji dobrou chuť.

(Jednání přerušeno v 13.33 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.30 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme žalostný stav tady v počtu senátorek a senátorů, ale já už můžu zahájit naše odpolední jednání prvním bodem dneska projednávaným, tak jak jsme si rozhodli na programu jednání, je bod

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jana Horníka, Marka Hilšera, Petra Holečka, Davida Smoljaka a Jiřího Růžičky, kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 94

Senátní tisk č. 94. Jedná se o druhé čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 94. Teď bych já měl uvést zákon jako takový, musel bych tady předstoupit, zeptám se, jestli je tady David Smoljak nebo někdo z jiných předkladatelů? Petr Holeček je omluven. Marek Hilšer? Marku, pojď to za navrhovatele jenom navrhnout, jenom formálně v podstatě, to stačí. Velmi krátce. Projednávání toho bodu, tak jak jsme to měli minule. Materiál... Pane senátore, po domluvě máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych navrhl k projednání návrh senátního návrhu zákona senátorů, kteří zde byli teď projednáváni, je to vlastně návrh zákona, o kterém už jsme zde hovořili, ale byl stažen z programu jednání poslední schůze. Je to tedy návrh, který se zabývá tématem státních zástupců, jmenováním státních zástupců. Čili navrhuji, aby byl projednán.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal... Teď koukám ale, že zpravodajem je za ÚPV pan senátor Hraba, je tomu tak? Takže já bych chtěl poprosit teď... Tento zákon měl na starosti pouze jeden výbor, a to byl ÚPV, který minule požádal o prodloužení lhůty a o projednání dnešního dne. Já bych poprosil pana senátora Hrabu, který je zpravodajem tohoto zákona, aby nás uvedl do předmětného tématu.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Mým úkolem je i v tomto druhém čtení tedy vystupovat coby zpravodaj, seznámit vás s usnesením ÚPV, které přijal po dvou zasedáních, která se týkala této věci.

Ten návrh původní, tak jak byl předložen, je totožný s poslaneckým návrhem zákona, který měl tedy tisk č. 110. V Poslanecké sněmovně byl v prvním čtení 17. dubna 2018 zamítnut. Senát zařadil tento tisk č. 94 na svou devátou schůzi a projednal jej v prvém čtení dne 12. června 2019. Návrh senátního návrhu byl plénem v prvním čtení usnesením č. 178 přikázán ÚPV jako výboru garančnímu. ÚPV jej projednal, jak už jsem řekl, na svých dvou jednáních 19. června a 3. července 2019. Z jednání garančního výboru vzešel po zevrubné a dlouhé diskusi pozměňovací návrh, resp. text, který byl tedy přijat ÚPV za účasti náměstka nejvyššího státního zástupce pro legislativu. Ten komplexní pozměňovací návrh byl přijat ÚPV usnesením č. 33 na 11. schůzi tohoto výboru 3. července všemi devíti přítomnými členy ÚPV. Z jakých důvodů, jaké změny, máte možnost tedy se podívat do toho pozměňovacího návrhu jako takového. Co bylo tedy změněno? V prvé části byla pozměňovacím návrhem změněna vyžadovaná praxe u státního zástupce, byla vypuštěna ta vágní ustanovení, která byla kritizována už v rámci prvého čtení, bylo upřesněno, že alespoň určitou část právní praxe musí uchazeč o pozici vedoucího státního zástupce absolvovat ve funkci státního zástupce, právě z toho důvodu, aby věděl, jak funguje tedy tato instituce, aby byl seznámen s těmi procesními věcmi, které ho ve funkci čekají.

Došlo ke změně počtu funkčních období, kdy oproti původnímu návrhu předloženému v prvém čtení došlo k úplnému vypuštění, omezení funkčních období vedoucích státních zástupců na okresech, okresních státních zastupitelstvích, tak, jak si vyžaduje praxe, šlo se tedy úplně opačným směrem, než byl předložený návrh, ještě tedy z dílny ministra Kněžínka, tedy za jeho působení ve funkci ministra spravedlnosti.

Došlo ke stanovení dvou po sobě jdoucích funkčních období u krajských a vrchních státních zástupců, oproti původnímu návrhu došlo rovněž ke změně, kdy limitace funkčního období se nově týká státního zastupitelství téhož stupně, nikoli téhož státního zastupitelství.

Naproti tomu bylo zachováno jedno desetileté funkční období v případě nejvyššího státního zástupce.

Nově v části prvé byla upravena skutečnost, že na místo ministra spravedlnosti může jmenovat náměstky nejvyššího státního zástupce přímo tento nejvyšší státní zástupce. A došlo v neposlední řadě i k upřesnění kárné odpovědnosti vedoucích státních zástupců a možnosti odvolání těchto vedoucích státních zástupců z funkce pro kárné provedení na základě rozhodnutí kárného senátu.

Poměrně obsáhlá diskuse se týkala části druhé, a to části, která se jmenuje přechodné ustanovení, která stanoví délku přechodných funkčních období stávajících vedoucích státních zástupců. Nakonec se ÚPV shodl, že kaskádovitá výměna vedoucích státních zástupců bude na úrovni okresních státních zastupitelství a krajských státních zastupitelství, zatímco u vrchních státních zástupců obou dvou a nejvyššího státního zástupce byla přijata tedy varianta fixního konce dvou let v případě vrchních státních zástupců po účinnosti této novely a tří let v případě nejvyššího státního zástupce. Důvodem, ke kterému ÚPV přihlédl, je obava z výměny nejvyššího státního zástupce těsně před účinností novely, v případě desetiletého funkčního období nejvyššího státního zástupce by došlo k zafixování konkrétní osoby jmenované třeba den, dva před účinností novely na deset let. Ta tříletá lhůta, tak jak se diskutovalo v rámci ÚPV, byla stanovena z toho důvodu, že se jedná o lhůtu, která začíná, resp. končí to funkční období nejvyššího státního zástupce až po termínu, nejzazším termínu voleb do Poslanecké sněmovny. Tudíž nejvyššího státního zástupce by v tomto případě vybírala už nová vláda. S tím, že, a zase ÚPV se tedy shodl na tom, že současný nejvyšší státní zástupce by se mohl znovu ucházet o funkci nejvyššího státního zástupce po skončení tedy té tříleté lhůty. Tolik tedy k té druhé části.

Dále bylo z původního návrhu vypuštěna možnost iniciovat kárné řízení veřejnému ochránci práv. Ještě bych možná doplnil argumenty, které vedly ústavně-právní výbor k přijetí právě té limitace tří let. Ještě mi dovolte drobnou vsuvku. Těch 10 let, které byly v původním návrhu a které byly i v návrhu textově totožném v PS, považoval nakonec svým usnesením ústavně-právní výbor za nepřípustnou extenzi zákonodárné moci do moci výkonné, neboť státní zastupitelství patří do výkonné moci a ústavně-právní výbor se nakonec přiklonil k řešení, že těch 10 let jmenování zákonem, což je nepřípustné...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, prosím vás, já vás přeruším a poprosím, aby na recepci došlo ke zklidnění. Oni to asi neslyší, můžete tam za nimi zaběhnout? Ono to doopravdy ruší. Děkuji. Můžete pokračovat, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Už se blížím ke konci popisu toho, co přijal ústavně-právní výbor. Třetí část, jak už jsem říkal, se týká nesystémového zařazení veřejného ochránce práv jako kárného žalobce. Ústavně-právní výbor tedy přijal na své 11. schůzi 33. usnesení, které zní: "Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh senátního návrhu zákona schválit s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mou osobu a pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR."

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával přijaté další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Pro kolegy, kteří mezitím dorazili, tak je nás tady 35 a bohužel jsme museli prohodit role navrhovatele zákonů, čímž jsem měl být já, ale nebyl tady nikdo z místopředsedů a v sále nás bylo dohromady asi jen sedm, tak abychom tu schůzi zahájili ve 13:30, poprosím, příště dodržujte čas.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Dobré odpoledne všem, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, protože jsme v rozpravě obecné, tak se zdržím poznámek k avizovaným pozměňovacím návrhům a jen připomenu to, co se dělo. Tzn. byl podán návrh na novelu zákona o státním zastupitelství. My jsme se tady shodli, že projednáme, že ústavně-právní výbor bude ten, který se tím bude podrobně zabývat, což jsme udělali na třech, případně čtyřech schůzích s tím, že kdo se chce zapojit, může. To byla ta schůzka s vedením státního zastupitelství jako takovým. Domluvili jsme se, že uděláme verzi, která by dala najevo názor Senátu, jak má zákon vypadat, tedy vzkaz poslancům. To všechno, myslím, proběhlo v pořádku. Já teď slýchám takové ty připomínky, že jsme měli dát sedm let místo deseti pro nejvyššího státního zástupce. Dokonce jsou nějaké profesionálně lobbistické vzkazy, SMS a e-maily, k tomu se chci vyjádřit v podrobné rozpravě. V tuto chvíli říkám, že pokud chcete, aby ten zákon skutečně obrážel to, co podali poslanci a my jsme jim tam poslali něco, co oni už tam mají ve třech variantách, tak v tuto chvíli můžeme ten zákon rovnou zamítnout a neprodlužovat legislativní proces. To je můj vzkaz. My jsme práci udělali. Já vás chci poprosit, abyste propustili do podrobné rozpravy, pokud nepadne nějaký návrh na schválení té první verze. Tam já vystoupím ještě stručněji, protože máte k dispozici, a požádám vás o podporu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A s přednostním právem je tady další senátor do obecné rozpravy přihlášen, což je Jiří Růžička. Máte slovo, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne. Nechci dlouho zdržovat. Pan senátor Hilšer už to naznačil, předložili jsme návrh zákona, protože jsme k tomu měli několik dobrých důvodů. Chtěli jsme především posílit nezávislost státních zástupců, posílit jejich nezávislost a posílit jejich pocit jistoty a kontinuálnosti a jejich práce. To jsme se snažili udělat časovým omezením výkonu funkce vedoucích státních zástupců, tedy vrchních a nejvyššího. Dále stanovením důvodu pro odvolání státních zástupců. A stanovením požadavku na výkon funkce. V tom bylo všechno obsaženo, jak už tady bylo také řečeno. Chtěl bych poděkovat ústavně-právnímu výboru, že to projednal neskutečně rychle, velice hbitě a velice dobře. A my se k tomu teď můžeme vyjádřit. A samozřejmě s návrhem nějakým způsobem pracovat.

To, co mě jako jednoho z předkladatelů zákona překvapilo, byl pozměňovací návrh. Pan senátor Hrabal mluvil o těch třech částech. K té první nemám, co bych řekl, s tím naprosto souhlasím, s věcmi, které se týkaly úpravy. K tomu třetímu také ne, ale to druhé, to byla přechodná opatření, kdy se dospělo k tomu, že vrchní státní zástupci a nejvyšší státní zástupce, lhůta, po kterou poběží výkon jejich funkce, bude zkrácena na 2 až 3 roky. Mně se to nezdá správné, protože jednak je to úplně v protikladu s tím, jak je stanoveno funkční období nejvyšších soudců. To si určitě nemyslím, že je správné, u žalobců to nedat do souladu. A jednak proto, že nejvyšší státní zástupce a vrchní státní zástupci by končili dříve než zástupci na nižších úrovních, prostě za dva až tři roky. Nemyslím si, že to je správné, a proto se mi pozměňovací návrh příliš nelíbil a nelíbí ani teď. Vítám tedy již avizovaný pozměňovací návrh pana předsedy ústavněprávního výboru, který jsme také dostali. A přimlouvám se za to, abychom propustili tento návrh zákona do podrobné rozpravy, kde by nejen tento pozměňovací návrh byl představen.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předkladateli, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já, jak řada z vás tuší, chci využít tohoto zákona, kde se nepochybně dostaneme k pozměňovacím návrhům pana předsedy ÚPV Antla, k předložení pozměňovacího návrhu ohledně toho, že ten, komu je 70 let, musí místo státního zástupce opustit. Já vím, že už budu pomalu nazýván gerontofilem, ale já si prostě nemůžu pomoci. Podle mého názoru v každém zákoně, kde je daná ta věc, že ten, komu je 70 let, tak že musí svoji práci opustit, dochází k diskriminaci. Nevidím žádnou zákonnou nebo ústavní oporu pro takovéto omezení, naopak. Osoby 70leté nejsou zbavovány svéprávnosti ani ničeho jiného. A já považuji takovéto ustanovení i v tomto zákoně za diskriminační.

Vím, že proti mému pozměňovacímu návrhu jsou dvě námitky. Jednak že to není systémové, že to je i v jiných zákonech. No to sice je pravda, na druhou stranu já nemám sílu dát komplexní návrh, kde to bude obsaženo ve všech zákonech, co je. Na druhou stranu jsou zákony a zaměstnání, kde hranice 70 let pro výkon povolání nebo zaměstnání není. Vezměte si umělce. Evě Pilarové bylo 80. O Vánocích jsem zažil její vánoční koncert, neskutečně krásné. Zde v Senátu někteří senátoři včetně jejich předsedy, je jim přes 70 a jak jsou čilí, vykonávají svoji funkci. V Ústavním soudu mohou pracovat soudci starší 70 let. Byl to nejen legendární pan Güttler, který končil v 79, ale je to i současný předseda Ústavního soudu, tomu je 76 let. Naproti tomu jinde to možné není. Já jsem již protestoval, když se probírala novela služebního zákona. Vadilo mi to. Skutečně musím znovu připomenout ten ostudný případ, kdy stát musel podvádět sám sebe, kdy prostě nechtěl, aby velvyslankyně na Slovensku a především v Sýrii opustily svá místa, přestože je jim 70 let. Tak holt z nich, ze státních zaměstnanců, udělali já nevím koho. Jestli brigádnice, nevím. Každopádně paní velvyslankyně Eva Filipi je na svém místě i v současnosti. Je jí, myslím, minimálně 76 let. A pořád výborně slouží. A nevím, jak je tedy zaměstnaná, jestli na brigádu, nevím. Prostě stát pak obchází sám sebe.

Druhá výtka byla, že se to nehodí do tohoto zákona, že se tady řeší důležitější věc. Zde jde o vypuštění jednoho jediného písmene. Když se omezí hranice 70 let. A navíc na rozdíl od služebního zákona zde dochází v novele tohoto zákona k zásadní změně výkonu funkce státního zástupce. Dosud je výkon na dobu neurčitou, teď má být na dobu určitou. No tak si to vezměme, on bude zvolen na sedm let a přitom podle jiného paragrafu bude muset po čtyřech letech své místo opustit, protože mu bude 70. Tam si jdou paragrafy přímo proti sobě, přímo proti sobě.

A proto chci nebo se pokusím, byl bych strašně rád, kdybych našel vaši podporu, až budou pozměňovací návrhy, aby toto ustanovení o hranici 70 let pro výkon státního zástupce, aby tato hranice byla zrušena. Znovu opakuji, je diskriminační a i občané nad 70 let si zaslouží ochranu. Všude se bojuje proti diskriminaci, proboha, aby genderově nebyl někdo diskriminován, jinak nebyl diskriminován. A na lidi nad 70 let se prostě kašle. Asi jako u dětí, kde se bojuje o indisponované, ale pro ty opravdu talentované také není moc opory. A tady jsou výjimeční lidé, které baví pracovat i nad 70 let a my je z té práce vyhazujeme. Za co, proč, jak? Nemá to opodstatnění.

A znovu, není tu pan předseda, je čilý, je někde ve světě. Věřím, že nás teď sleduje někde na internetu. Kdyby ten pozměňovací návrh neprošel, tak ho prosím, ať rozvíří debatu, to prostě není možné, aby náš stát takhle diskriminoval osoby nad 70 let. Já si jich vážím, nebude jich moc, co bude chtít dělat nad 70 let, ale zaslouží si mít tu možnost podobně jako mladší občané našeho státu. To je moje upozornění a prosba před podrobnou rozpravou, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji a poprosím pana senátora Martina Červíčka, který jako další je zatím přihlášen do obecné rozpravy. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, v poslední době se velmi diskutuje o změně zákona o státním zastupitelství, o větší nezávislost, stabilizaci struktury státního zastupitelství. A já musím potvrdit, že v podobném duchu se nesla i debata na ÚPV. Jenom připomínám, že díky této odborné i laické debatě v uplynulém období se tady mj. objevily dva poslanecké návrhy, jeden vládní návrh a veskrze se dá říci, že všechny včetně případně senátního návrhu změny zákona o státním zastupitelství mají hodně podobnou ambici a věnují se z mého pohledu třem oblastem a pak čtvrté části, kterou nazýváme pracovně-přechodné ustanovení.

V těch prvních třech oblastech, ať už je to zavedení institutu kárného řízení v souvislosti s odvoláváním vedoucích státních zástupců, na tom panuje shoda a ve své podstatě je to asi jedna z těch transparentních forem, jakou může být odvolán ze stávajícího mandátu vedoucí státní zástupce. Velmi dobře se veskrze všechny návrhy shodují i v souvislosti s institutem mandátu, délky, hodně je to podobné, moc velkých rozdílů tam nenajdete. A podmínek, kterými vzniká tento mandát, za jakých okolností může vzniknout, co všechno musí případný vedoucí státní zástupce splnit.

Rozdíly mezi dvěma poslaneckými návrhy stávajícími a jedním vládním, který je projednáván, a návrhem, o kterém jsme debatovali v souvislosti s ÚPV ať už usnesením, které bylo schváleno, nebo avizovaným pozměňovacím návrhem, se týká tzv. přechodného ustanovení. A my máme možnost buď "schválit" návrh, který bude hodně podobný těm třem zmíněným, protože zavádí hodně podobné přechodné ustanovení, nebo se možná vydat jinou cestou. A já musím říci, že po seznámení s pozměňovacím návrhem kolegy senátora Antla, který hovoří o přechodném ustanovení u vedoucích státních zástupců s výjimkou nejvyššího, kdy toto přechodné ustanovení bude odstupňováno podle vzniku stávajícího mandátu, mi připadá, že je to jiný návrh, jiná forma, zajímavá, která by si zasloužila minimálně diskusi další i mimo prostředí Senátu. Jinak řečeno, je to úplně jiný pohled na to, jakým způsobem zvýšit nezávislost státního zastupitelství, protože s tou výjimkou u nejvyššího státního zástupce se nebavíme o přechodném ustanovení, ale o vzniku 10letého mandátu. A já mám pocit a určitě právníci, kteří jsou daleko více fundovaní, než jsem já, něco podobného analogicky platilo v roce 2008 při ustanovování pozice nebo obměně, která proběhla například u Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu apod., kdy bylo podobným způsobem rozhodnuto o vzniku mandátu toho nejvyššího, který následně v souvislosti s kompetencí, odpovědnostmi apod. měl zajistit tu největší formu nezávislosti a správnost provedení změn, které se týkaly vedoucích příslušných jednotlivých soudů.

Proto musím říci, že po jednotlivých formách diskusí jsem i já změnil trochu názor a jsem připraven, pokud bude tento pozměňovací návrh podán, podpořit senátní návrh, který ve všech třech předešlých oblastech bude hodně podobný tomu, co zatím spatřilo světlo světa, ale v souvislosti s přechodným ustanovením se bude bavit o vedoucích státních zástupcích s výjimkou nejvyššího státního zástupce, u kterého by vznikl 10letý mandát s účinností této změny zákona o státním zastupitelství, který by se mj. nemohl opakovat. Připadá mi to velmi srozumitelné, velmi zajímavé a mimochodem už vyzkoušené, protože zákonodárci v období roku 2008 šli stejnou cestou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A táži se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Vzhledem k tomu, že se již nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu ukončuji. Pane navrhovateli Hilšere, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? Nikoli, děkuji. Zeptám se pana zpravodaje garančního výboru, jestli se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě? Také děkuji, pane senátore. A protože nezazněl návrh vrátit novelu tohoto zákona k novému projednání, ke schválení, k zamítnutí, popřípadě k odročení, tak zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. My máme i z výboru už návrhy pozměňovací. A byl tady hlášen pan senátor Antl, který se přihlásil jako první, a pan senátor Canov.

Pane senátore Antle, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo. Jak jsem v obecné rozpravě řekl, podávám tímto pozměňovací návrhy. Já budu stručnější než mí předřečníci. Máte před sebou naše pozměňovací návrhy ÚPV. Já chci jen ozřejmit, proč předseda tohoto výboru má náhle jiné pozměňovací návrhy. Měl jsem je už na výboru, avšak tam došlo k nedorozumění, protože se hlasovalo, ohledně poslední částí s tím, že i vedoucí státní zástupci, kteří byli na besedě, tak že jim by se tento pozměňovací návrh líbil. Nejenže nelíbil, ale my jsme tam přehlédli jednu věc a to, že v momentě, kdy necháme přechodná ustanovení za situace, jak tam jsou, tak by paradoxně došlo k tomu, že nejkratší období by měla Lenka Bradáčová, protože ta nastoupila do funkce roku 2012.

Ta totiž nastoupila do funkce v roce 2012 a tím, že by byla řazená společně s Ištvánem zvlášť a nebyla v režimu krajských a okresních státních zástupců, by končila skutečně za dva roky po přijetí tohoto zákona, což je, aspoň z mého osobního pohledu, nežádoucí.

Je samozřejmé, že chápu, že mohou být určité výhrady vůči druhému vrchnímu státnímu zástupci Ivovi Ištvánovi, já je mám také a netajil se se jimi a psal jsem o nich i do jejich resortního časopisu s tím, že je to vlastně ostuda státního zastupitelství a že by se státní zastupitelství očistilo, kdyby ...

Nechtěl bych personifikovat, přesto upozorňuji na to, proč jsou tyto návrhy podávány. Jde o to, abychom upravili závěr. Jsou to pozměňovací návrhy vůči komplexnímu pozměňovacímu návrhu a mění jen poslední body, které tam jsou a dávají je tak, aby nejvyšší státní zástupce žádné přechodné ustanovení, nějaká "zkušební doba", ale 10 let, protože on je ten, který by pak měl stanout v čele resortu a upravovat postupně se všemi další náležitosti v rámci státního zastupitelství.

Jinak jsem si dovolil vám poslat i stanovisko Unie státních zástupců. A toto jednoznačně říká to, co já jsem už zdůrazňoval také. Prosím, když měníme zákony, mějme na mysli i určitou kontinuitu právního řádu. A pokud soudci jsou v některém režimu, státní zástupci by měli být v podobném režimu.

V soustavě soudnictví to takhle je – 10 let předseda a pak funkční období. I takhle oni se měnili a takhle to mají fixně zakotveno. Vím a slýchám námitku, že státní zástupci nejsou soudci, že jsou na jakési nižší úrovni. Ale můj pohled samozřejmě je, že je to nesmysl. Oni jsou minimálně garanti celého přípravného trestního řízení, nesou za ně odpovědnost profesní, osobní, za výsledky přípravného řízení.

Můžeme mít námitky vůči práci některých z nich, ale chci tím říci, že i ministryně spravedlnosti, jak prohlásila, bude bojovat o to, aby se státní zástupci jako takoví dostali do Ústavy České republiky a byli povýšení na tuto úroveň jakoby "soudcovskou".

Proto říkám, že stanovisko Unie státních zástupců je stanoviskem, se kterým se ztotožňuji, a proto jsem si dovolil ho poslat do vašich e-mailových schránek.

Pokud jde o pozměňovací návrh, nečtu vám důvody, protože věřím, že všichni se pilně připravujete a přečetli jste si je, ale pozměňovací návrh musím načíst:

Pozměňovací návrhy senátora Miroslava Antla ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu ústavně-právnímu výboru Parlamentu České republiky k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů.

1. V čl. II bod 2 upravit takto:

"2. Nejvyššímu státnímu zástupci, který vykonával tuto funkci ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona končí funkční období za 10 let ode dne nabytí účinnosti zákona.".

2. V čl. II bod 3 vypustit. Následující body 4 a 5 označit jako body 3 a 4.

3. V čl. II bodu 3 (dosavadní bod 4) v úvodní části ustanovení slovo "Krajským" nahradit slovy "Vrchním, krajským".

To je vše a než poděkuji za pozornost, ještě připomínám, co to znamená. Nejvyšší státní zástupce 10 let, ať to bude kdokoliv v době účinnosti zákona. A pak vrchní státní zástupce dát do stejného režimu jako krajské a okresní státní zástupce, což je minimálně fér.

Děkuji za pozornost a přeji příjemný a plodný zbytek léta.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A další, kdo vystoupí v podrobné rozpravě, je pan senátor Michael Canov. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Ještě jednou přeji dobrý den. Úvodem jenom poznámka. Neumím si představit zákonodárce, který by kvůli případnému přijetí mého pozměňovacího návrhu zamítl novelu jako takovou, protože nikomu nic nebere, spíš dává. Jedná se pouze o to, že v § 21 odst. 1 vypadlo písmeno f) – funkce státního zástupce zaniká dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let.

Naopak přijetí tohoto pozměňovacího návrhu prosadí to, že funkční období, na které státní zástupce bude zvolen, bude skutečně dodrženo.

Doslovné znění mého pozměňovacího návrhu je tedy toto:

V čl. I za bod 7 vložit nový bod 8, který zní:

"8. V § 21 odst. 1 se písmeno f) zrušuje.

Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno f).

Následující body přeznačit.".

Toť vše.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Nevidím nikoho a z toho důvodu ji uzavírám a končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Ano, přeje. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jen krátce snad mohu říci za navrhovatele, že s pozměňovacím návrhem pana předsedy ústavně-právního výboru senátora Miroslava Antla souhlasíme, máme k němu pozitivní stanovisko.

Co se týká pozměňovacího návrhu pana senátora Canova, tam bych snad mohl říci, že máme neutrální stanovisko k této věci.

A tímto bych požádal o schválení tohoto návrhu senátního návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. Zeptám se zpravodaje garančního výboru, jestli by se mohl vyjádřit k rozpravě. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  V obecné rozpravě vystoupili čtyři senátoři, v podrobné rozpravě potom dva senátoři, kteří načetli pozměňovací návrhy, přičemž moje úloha coby shrnující osoby rozpravy tímto končí.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Z vaší strany to je všechno. Chtěl bych vás požádat v souladu s jednacím řádem, abyste přednášel postupně pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli postupně hlasovat.

Senátor Zdeněk Hraba:  Hlasování bude ne snad komplikované, ale o něco delší.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Teď se omlouvám, prosím, kdybyste mohl své vystoupení zopakovat, já jsem vás vůbec neslyšel.

Jaký návrh dáváte jako první?

Senátor Zdeněk Hraba:  Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na vrácení, návrh na schválení, návrh na zamítnutí, ani návrh na odročení, budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích, s tím, že navrhuji rozdělit hlasování do několika sekcí, a to podle toho, vzhledem k tomu, že byly podány ještě na plénu další dva pozměňovací návrhy.

Navrhuji hlasovat o části první, článek I, body 1 až 20, posléze hlasovat v rámci části první článek II, bod 1.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  To asi takto nepůjde.

Senátor Zdeněk Hraba:  Budeme tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu, který přednesl pan kolega Antl.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já se zeptám pana navrhovatele na jeho stanovisko? Souhlasné, pozitivní. A u vás, pane zpravodaji? ("Neutrální.") Neutrální. Takže já si dovolím svolat kolegyně a kolegy znělkou...

Do lavic nám nikdo nepřibyl, takže jenom, abychom věděli, o čem hlasujeme. Hlasujeme o pozměňovacím návrhu garančního výboru ústavně-právního. Ne, ústavně-právního, vyjma té jedné části, kterou teď nahrazujeme. (Ruch v sále.) Tak dobře. Nám se jedná o to, jak předložil senátor Antl svůj pozměňovací návrh. Docházejí poslední dva senátoři a já zahajuji hlasování.

Kdo jste pro tento pozměňovací návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 17, to je ten první pozměňovací návrh, při kvoru 34 pro bylo 59, proti byli 2.

Já tady mám přihlášeného pana senátora Beka. Je to nějaká technická? Paní Chmelovou mám přihlášenou s technickou, takže kdo z vás? Tak pan senátor Bek se odhlásil. Já vás prosím, paní senátorko, s technickou.

Senátorka Renata Chmelová:  Já chci jenom pro zápis nahlásit, že jsem hlasovala pro, ale nefungovalo mi zařízení. Ale stačí to dát do zápisu, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkujeme, já poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás provedl dalším hlasováním.

Senátor Zdeněk Hraba:  V tuto chvíli bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu ústavně-právního výboru, ve znění pozměňovacího návrhu pana kolegy Antla.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  To je to, co jsem předtím popletl. Takže si rozumíme, k čemu budeme hlasovat. Znělku už nebudu spouštět a spustím rovnou hlasování. Aktuálně je nás přítomno 68 a kvorum je 35.

Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Vy jste na mě moc rychlí. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18, byl to druhý pozměňovací návrh, kvorum 35. Pro bylo 60, proti byl 1.Takže návrh byl schválen.

Další, třetí.

Senátor Zdeněk Hraba:  Další, třetí, hlasování bude o pozměňovacím návrhu pana senátora Canova.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, já se zeptám navrhovatele na názor. Neutrální. Garanční zpravodaj ("neutrální"). Děkuji. Až mi naběhne obrazovka... Tak, už to naběhlo, hlasujeme.

Kdo jste pro tento pozměňovací návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 19, 3. pozměňovací návrh. Při kvoru 35 pro bylo 39, proti bylo 8.

Tak teď poprosím... Technická, poprosím, vždycky se přihlásit.

Senátor Michael Canov:  Já se moc omlouvám, ale chci poděkovat, to jsem opravdu nečekal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji panu senátorovi a teď budeme hlasovat celou novelu zákona s pozměňovacími návrhy. Protože nikdo neodešel, odchází paní kolegyně Seitlová, ale asi nechce hlasovat, takže si dovolím hned spustit hlasování.

Kdo jste pro novelu zákona s těmi třemi pozměňovacími návrhy, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 20, schválení zákona s kompletními pozměňovacími návrhy. Kvorum 35, pro bylo 60, proti 1.

A teď budeme muset pověřit senátory, měli by být tři. Moment. Takže návrh byl schválen a proto podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili 1. Předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. 2. Teď pověřené senátory. Mám tady uvedené dva, ale vzhledem k prázdninám jsme si předtím řekli tři. Čili já se zeptám garančního zpravodaje, kdo by měl obhajovat? Možná předseda ústavně-právního výboru. Určitě ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Vy znáte moje stanovisko k tomu zastupování. Ale já jsem byl ochoten jít do Poslanecké sněmovny se svými pozměňovacími návrhy, respektive s komplexním pozměňovacím návrhem ústavně-právního výboru. A i té senátní části, ale nemohu jít obhajovat něco, co je naprosto nekoncepční, vybočuje ze všeho. To je věková hranice státních zástupců, co vybočuje ze soudní hranice, ze všeho. Já naopak bych byl pro 65letou hranici, tak, jak byla stanovena předtím. Nezlobte se na mě, ale nejsem schopen tam hájit vaše stanovisko, že státní zástupci budou na věkově neomezenou dobu. Znám je, pohyboval jsem se tam 22 let a znám je i dodneška. Je to nesmysl. Já jsem se k tomu nevyjadřoval, protože jsem si nemyslel, že by to prošlo v ústavně-právním výboru ani náhodou, vůbec. Takže mě prosím vynechte.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, dobře, děkujeme. Čili zeptám se, koho navrhujete, pane garanční zpravodaji jako dalšího senátora, kdo bude obhajovat tuhle novelu v Poslanecké sněmovně? Hlásí se předseda klubu ODS kolega Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vy jste, pane předsedající, pořád ještě neřekl, kdo už tam je navržen. Čili já navrhuji Martina Červíčka, pokud tam není navržen mezi těmi lidmi.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ne, nemám nikoho navrženého zatím. Ano, takže Martin Červíček je prvním. Dalším, prosím vás? Kolega Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba:  Já k tomu nemám úplně pozitivní vztah, takže já taky bych to nemusel obhajovat vůbec.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Michael Canov, prosím vás? Takže máme dva. A ještě bychom měli mít předkladatele. Marek Hilšer? Tak, máme konečně tři senátory, kteří budou obhajovat náš zákon v Poslanecké sněmovně. Čili Marek Hilšer, Michael Canov a ten třetí byl kolega Červíček, tak. O těchto třech jménech budeme, prosím vás, nyní hlasovat. Já spustím hlasování bez znělky. Vypnula se mi obrazovka... Takže znovu zkouším, už to naběhlo.

Tak kdo jste pro to, aby tito tři senátoři obhajovali novelizaci předmětného zákona v Poslanecké sněmovně? Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 21, při kvoru 35 pro bylo 64, proti nebyl nikdo. Já vám děkuji za projednávání tohoto zákona a my se tady vystřídáme.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Hezké odpoledne všem. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 122

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 122. Návrh uvede paní poslankyně Kateřina Valachová, kterou mezi námi vítám. Koukám, že má nějakou speciální výzdobu. A, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, ctihodné senátorky, ctihodní senátoři, dovolte mi, abych vám jako zástupkyně navrhovatelů blíže představila novelu insolvenčního zákona.

Jistě víte, že novela insolvenčního zákona se na váš stůl dostává v poměrně krátké době znovu po vládním návrhu. Toto je poslanecký návrh, který jsem iniciovala já, nicméně který podpořily všechny poslanecké kluby v Poslanecké sněmovně, což je poměrně výjimečné.

Určitě bych chtěla využít příležitosti a poděkovat shodou okolností přítomným kolegům, poslancům, jako je Jan Bartošek nebo Patrik Nacher. Jsou tady v Senátu, tak to pokládám za zdvořilé. A chci říct, že samozřejmě ta velká shoda všech devíti poslaneckých klubů v Poslanecké sněmovně a následně i jednomyslné hlasování na jedno čtení samozřejmě dává vědět, že návrh zákona, se kterým se na vás o podporu obracíme, je velmi důležitý. Týká se totiž situace, kterou pokládám jako právnička za velmi nespravedlivou a neférovou. Řekněme v minulém období několika desítek let v České republice bylo možné, aby poměrně živelně a nespravedlivě vznikaly dětské dluhy. To znamená, zadlužení dětí, to znamená těch, které jsou mladší 18 let.

Tato novela nepředstavuje nějakou jejich amnestii nebo milost, ale znamená férovou šanci pro mladé lidi, kteří se dostali do dluhové pasti, řešit takovéto dluhy a dostat se z nich. Zkrátka začít svůj dospělý život znovu s čistým štítem a se šancí poctivě si jako lidé plnit své povinnosti, ale také samozřejmě hájit svoje práva. A to by jim tato novela měla umožnit.

Zjednodušeně řečeno, jde o to, že pokud se nějaký člověk dostal do zadlužení právě v důsledku dětských dluhů, pokud zvednete svou ruku pro, tak mu dáte šanci, aby v období tří let tyto dětské dluhy zkrotil, aby lichvářské příslušenství padlo pod stůl a aby měl šanci dluhy věřitelům vůbec zaplatit. Výhodou je, že na rozdíl od obecného oddlužení neplatí těch obecných 5 let, je to rychleji, 3 roky, a neplatí podmínka minimálního splacení dluhů ve výši 30 %, tak jako u obecného oddlužení. V případě, že dětí chceme na ně nazírat, pokud tedy podpoříte tento návrh, podobně jako na seniory a zdravotně postižené.

Myslím si, že senioři, zdravotně postižení a děti jsou ti nejzranitelnější v naší společnosti a že tato šance je šance, jak zkrotit dluhy, jak naopak dluhy platit. Ale také mít šanci dostat se z nespravedlivých dluhových pastí.

Tuším, že by Senát mohl být tomuto návrhu nakloněn i proto, že vím o vrácení původního vládního insolvenčního návrhu zákona na konci minulého roku, kdy Senát byl spravedlivější než sněmovna v tom, dát šanci narovnat své závazky vůči věřitelům tímto způsobem vlastně všem povinným. To se nepodařilo prosadit. A myslím si, že prosadit toto beneficium pro ty nejzranitelnější, v tomto případě pro děti, je fér a věřím ve vaši podporu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní poslankyně, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Tiskem se zabýval ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 122/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 122/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Já tady asi nebudu dlouze komentovat návrh tohoto zákona. Asi vám je všem všeobecně známý. A paní poslankyně myslím se svojí grácií tady přednesla všechno důležité. Já jenom dodám, že skutečně dětské dluhy jsou takový problém, který zakládají pro určitou část naší populace. Je to takový nepříjemný začátek. Vlastně je jim naložen hned na začátek života takový batoh v podobě dluhů, s kterým se musejí potýkat. A ne všichni se s ním vypořádají a odnášejí si nejen trauma, ale i nějaké zásadní svoje komplikace finanční do dalšího života.

Proto je určitě tahle novela v pořádku. A my na výboru jsme ji všemi hlasy podpořili. Vlastní materie spočívá v tom, že k novelizaci zákona, který tady proběhl, 31/2019 v § 412, kde jsou vyjmenovány skupiny, v uvozovkách, slabších obyvatel, jako jsou důchodci a tělesně postižení, tak se přidala ještě jedna skupina. A to je právě tahle věc dětských dluhů.

Co se týče legislativního procesu, tak ten začal ve sněmovně, byl předložen 24. května a v 1. čtení vyhověla návrhu předkladatelů na vyslovení souhlasu již v 1. čtení dne

10. června. A jak při projednávání v Poslanecké sněmovně, tak při projednávání na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu se nenašly zásadní připomínky. Samozřejmě jsou tam nějaké legislativní záležitosti, které se spíše dotýkají nějaké výkladové praxe. Nicméně co se týče étosu toho zákona, myslím si, že je natolik jasný, že tyto drobnosti se nějakým způsobem vysvětlí a vyřeší při náběhu tohoto zákona.

Já bych vás požádal o schválení tohoto zákona, jenom přečtu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučuje Senátu ČR schválit návrh zákona, určuje zpravodajem mě a předsedu výboru senátora Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste plnil úkoly garančního zpravodaje. A ptám se, zda paní zpravodajka ústavně-právního výboru si přeje vystoupit. Ano, tak prosím, paní senátorka Hubáčková bude k nám hovořit.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne, pane předsedající, paní poslankyně, vážení kolegové, kolegyně.

Ústavně-právní výbor se zabýval návrhem novely insolvenčního zákona a při projednávání musím říct, že jsme se víceméně shodli. Byť s některými připomínkami, zda je návrh příliš tolerantní nebo ne. Já tvrdím, že ne, že je správné, že jsme přijali opět i my schvalující a doporučující usnesení, které bych chtěla podtrhnout ještě tím, že pokud chceme skutečně mladým dlužníkům pomoci a Poslanecká sněmovna se uměla shodnout počtem přítomných 175 hlasujících pro 175 v 1. čtení, že si myslím, že ta vůle bude i u nás. A čím dřív vejde v účinnost tento zákon, tím rychleji můžeme některé chyby napravit.

Jenom konstatuji, že ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým schvaluje návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem projednání tohoto návrhu na schůzi pléna Senátu senátorku Annu Hubáčkovou a pověřil předsedu výboru pana senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu výboru Senátu a prosím o podporu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není takový návrh. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem vystoupit do obecné rozpravy, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní poslankyně nemá co doplnit, pan garanční zpravodaj také ne, paní zpravodajka také ne.

Máme před sebou hlasování. Přítomno 67, kvorum pro přijetí 34. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 22 registrováno 67, kvorum 34, pro návrh se kladně vyslovilo 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní poslankyni i zpravodajům a pokročíme dál.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Pane předsedající, dovolte mi, abych poděkovala Senátu. Skutečně to, aby obě komory se hlasy všech přítomných shodly na nějaké věci, to se stává velmi výjimečně. Moc vám děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkujeme a na shledanou. Pan senátor Vystrčil procedurální návrh.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že jsou již přítomni předseda ČTÚ Jaromír Novák a předseda ÚOHS Petr Rafaj, tak si dovolím dát procedurální návrh, abychom po projednání bodu 7, tj. tisk č. 124, který zřejmě přednese pan poslanec Bartošek, projednali potom body 12 a 13 a teprve potom jsme pokračovali bodem č. 9.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, byl to, myslím si, zcela srozumitelný návrh. Bez znělky, protože jsme teď hlasovali, dávám o tomto návrhu hlasovat.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 23 67 přítomno, kvorum 34, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A my přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 124

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 124. Vítám mezi námi pana poslance Jana Bartoška a zároveň ho žádám, aby nám návrh představil.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, milé senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám ve stručnosti připomněl historii a cíle poslanecké novely zákona č. 329/2011 Sb., o dávkách osobám se zdravotním postižením.

Na úvod si dovoluji zopakovat, že tato novela vznikla v těsné spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením na základě podnětů zdravotně postižených občanů a jejich příbuzných. Hlavním cílem tohoto návrhu je odstranění diskriminace vůči některým skupinám zdravotně postižených, kteří dle platného znění zákona doposud nemají nárok na příspěvek pro pořízení kompenzačních pomůcek. Zde je třeba zmínit, že se jedná o kompenzační pomůcky, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, přičemž zdravotně postižená osoba na ně může získat příspěvek právě v gesci zákona č. 329/2011 Sb., za splnění zákonných podmínek s tím, že si zdravotně postižený hradí 10 % z ceny konkrétní pomůcky. Dosud mohou čerpat příspěvek na kompenzační pomůcky v různém rozsahu pouze osoby s těžkým zrakovým nebo sluchovým postižením, osoby s kombinovanými vadami sluchu a zraků, osoby s těžkým onemocněním nosného a pohybového aparátu a osoby s těžkou mentální retardací. Pouze u příspěvku na mobilitu na ni mohou dosáhnout i některé osoby s jiným těžkým onemocněním, pokud mají přiznán průkaz ZTP či ZTP/P.

Naše poslanecká novela přichází s návrhem, aby byl rozšířen okruh osob, které budou moci čerpat příspěvek pro některé kompenzační pomůcky. Jedná se o tři skupiny diagnóz. Konkrétně jde o skupinu osob s těžkým postižením srdce, pacienty se závažným plicním onemocněním a osoby s těžkým postižením cév dolních končetin. U všech těchto zdravotně postižených dochází při pokročilé fázi onemocnění k výraznému stížení mobility dané osoby, a to mnohdy ještě ve významnější míře než je tomu u některých osob s postižením pohybového aparátu. Řada těchto nemocných není schopna bez kompenzační pomůcky udělat více než pár desítek kroků a v řadě případů nejsou tyto osoby schopny opustit ani byt. Konkrétně se jedná o tyto kompenzační pomůcky: nájezdové ližiny, roštová rampa nebo elektronický skútr. Naopak návrh nepočítá u těchto osob s příspěvek na pořízení osobního automobilu. Zde je právě počítáno s mnohonásobně levnější alternativou ve formě elektrického skútru.

Pokud se novela podaří dnes schválit, tak věřte, že těmto nově zařazeným nemocným umožníme plnohodnotnější kvalitu života. Chtěl bych na tomto místě poděkovat členům senátních výborů pro zdravotnictví a sociální politiku, stejně tak jako ústavně-právnímu výboru, kdy při projednávání tohoto návrhu dali této novele širokou podporu a veškeré diskuse v těchto výborech byly vedeny ve věcném a velmi konstruktivním duchu, a to velmi oceňuji.

Stejně tak bych zde chtěl na plénu Senátu poděkovat právnímu týmu Národní rady osob se zdravotním postižením za legislativní, ale také procesní podporu. Je třeba zde zmínit a poděkovat také ministerstvu práce a sociálních věcí, které zorganizovalo v průběhu mezi prvním a druhým čtením v PS sérii jednání se zástupci odborných společností a společně se nám podařilo zpřesnit kritéria pro zařazení nově doplněných diagnóz a výrazně jsme ulehčili situaci úřadům práce při posuzování žádostí a rozhodování o nároku na příspěvek. Poslanecká sněmovna, to je zde třeba říct, přijala novelu velkou většinou. Vedly se ještě diskuse ohledně dopadu do státního rozpočtu, kdy ministerstvo práce a sociálních věcí říká, že to bude kolem 2 mld. Kč, my říkáme i na základě myslím si střízlivých odhadů, že to bude kolem 500 mil. Kč, tzn. není to částka, která by byla nějakým způsobem pro státní rozpočet likvidační.

Současně jsem vás chtěl poprosit, vážené senátorky a milí senátoři, zda je možné podpořit tuto novelu ve znění tak, jak prošla Poslaneckou sněmovnou, protože věřte tomu, že občanů a lidí, kterých se tato pomoc týká, ocení, že se jim zlepší kvalita života a že na ni nebudou muset čekat dlouhé měsíce. V případě těchto diagnóz se skutečně jedná o pomoc, která je velmi žádoucí. Děkuji vám a těším se na případnou diskusi nad tímto zákonem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane poslanče. Místo máte vyhrazeno u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 124/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Šárka Jelínková.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 124/1 a zpravodajem výboru je pan senátor Peter Koliba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane poslanče. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento tisk na svém jednání 13. srpna 2019 na 9. schůzi a přijal 50. usnesení, které vám záhy přečtu. Jenom kratičký komentář ze zpravodajské zprávy. Je to poslanecký návrh, jak tady bylo řečeno. Legislativní proces byl celkem hladký, vláda k tomu zaujala neutrální stanovisko. Pouze bych doplnil pana poslance, skutečně byl poslanecký návrh podán 12. září, není to ani rok a tisk se dostal až na jednání pléna Senátu. Hlavní cíle byly tady řečeny, jde o tři skupiny nemocí, které doteď nebyly, nebylo možno jim umožnit zkvalitnění života dostupnosti mobility, a myslím si, že tento návrh zákona je pro tyto lidi velice užitečný. Také oceňuji spolupráci s Radou zdravotně postižených, kde jsme se snažili jak v PS, tak u nás v Senátu je vyslyšet a vyhovět jim tak, aby toto znění bylo co nejvíce vyhovující. Přečtu vám tedy ještě 50. usnesení z výborové schůze.

Po odůvodnění zástupce skupiny poslanců Jana Bartoška, zpravodajské zprávě senátora Petera Koliby a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Petera Kolibu,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu České republiky Jaroslavu Kuberovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore a prosím, abyste u stolku zpravodajů zaujal místo a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, paní senátorka Šárka Jelínková? Ano. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezké odpoledne, pane předsedající, pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Jen velmi krátce za ústavně-právní výbor. Máte usnesení před sebou. Jen chci doplnit, že byl přijat jednomyslně a bylo doporučeno, aby plénum Senátu přijalo návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám předem za případnou podporu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji za podanou informaci a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není takový návrh, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nehlásí se nám nikdo, rozpravu ... Pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jsem tady asi jako jediný internista, to jsou interní diagnózy. Jedná se o zákon srdce, plíce, oběh, rozhodně jsem pro schválení toho zákona. Jedná se o těžké stavy, stavy před transplantací srdce, stavy, které není možné napravit revaskularizací na dolních končetinách nebo při závažném postižení žilního a tepenného řečiště, čili omlouvám se za svůj výstup. Myslím si, že by to prošlo i bez mého výstupu, ale profesně jsem byl povinen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkujeme, pane senátore.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám.

Pan navrhovatel nechce asi na závěr rozpravy? Pan zpravodaj chce vystoupit? Dobře. Prosím.

Senátor Peter Koliba:  V obecné rozpravě vystoupil pouze jeden senátor a celkově bylo doporučeno schválit Senátu Parlamentu ČR návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, chtěl jsem oslovit paní senátorku Jelínkovou, jestli má zájem vystoupit jako zpravodajka? Nemá. Máme jednoduché hlasování, budeme hlasovat o návrhu návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přizveme k hlasování.

Přítomno 66, kvorum pro přijetí 34, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 24 registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu předkladateli i zpravodajům. A poslanec se ještě hlásí, prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Moc vám děkuji za podporu tohoto zákona, protože věřte, že to skutečně pomůže zlepšit kvalitu života řadě lidí. Ještě se sluší poděkovat, jak jsem již zmínil, ale chci to ještě jednou říct Národní radě osob se zdravotním postižením i MPSV a za předkladatele, což byla řada poslanců napříč politickým spektrem, bych zde chtěl jmenovitě poděkovat Vítku Kaňkovskému, který na tomto zákonu odvedl velký kus práce. Děkuji vám a přeji příjemný zbytek dnešního dne.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkujeme. Dalším bodem, tak jak jsme si to před chvilkou odhlasovali, je

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2018

Tisk č. 86

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí ředitele sekce regulace ČTÚ pana Marka Eberta na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Nebudu pouštět znělku, protože jsme před chvilkou hlasovali. Návrh jste slyšeli. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 25 registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Mezi námi vítám pana Marka Eberta, který zastupuje Radu ČTÚ. Zprávu jsme obdrželi jako senátní tisk č. 86 a prosím pana Eberta, aby nás seznámil s touto zprávou. Prosím, pane řediteli, máte slovo.

Marek Ebert:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych nejprve omluvil našeho pana předsedu, Ing. Nováka, který se bohužel nemohl dnes zúčastnit, takže si ho dovolím já zastoupit. Český telekomunikační úřad připravil a předkládá ke schválení výroční zprávu za rok 2018. Ta zpráva je zpracována v souladu se zákonem tak, že obsahuje jak část hodnocení situace na trhu elektronických komunikací a poštovních služeb, tak potom samozřejmě seznamuje i s hlavními aktivitami regulačními, kontrolními ČTÚ v loňském roce.

Z pohledu první části bych si dovolil zmínit hlavně to, že hlavní naše zaměření loni byla otázka mobilního trhu. Víte jistě dobře, že situace na mobilním trhu není dlouhodobě dobrá z pohledu jednak vysoké cenové úrovně a jednak nedostupnosti dostatečně velkých datových balíčků. ČTÚ loni prováděl připravené práce na zahájení možné regulace tohoto trhu, která ovšem podléhá jakési notifikaci u Evropské komise. Ta proběhla letos v létě a v tuto chvíli budeme pokračovat v těch krocích dál.

Poměrně úzce s tím souvisí i otázka aukce kmitočtů, pásma 700 MHz, které bude uvolněno od zemského digitálního televizního vysílání, což je samozřejmě i další proces, který byl nastartován a probíhal i loni.

Pokud jde o aukci, možná zmíním několik důležitých věcí. Jistě jste zaznamenali, že se chystáme aukci vyhlásit v letošním roce, tak příprava probíhala už celý minulý rok. Naším cílem je jednak nastavit podmínky tak, abychom pomohli vstoupit na trh novému operátorovi a současně vytvořili podmínky pro možný rozvoj budoucích sítí 5. generace.

Z pohledu poštovního trhu bych zmínil především to, že se nám podařilo loni dokončit notifikační proces úhrady čistých nákladů pro Českou poštu jako určeného poskytovatele základních poštovních služeb nebo chcete-li univerzální poštovní služby, což nám umožnilo vyplatit v loňském roce 1,8 mld. Kč jako náhradu za poskytování této služby v průběhu let 2015-2017. Tím jsem se dostal k rozpočtu. Pokud jste měli příležitost, zpráva současně hodnotí i financování ČTÚ. Pro vaši informaci jsme loni překročili naše příjmy, když plánovaný rozpočet, pokud jde o příjmy, byl 860 mil. My jsme nakonec měli příjmy 1,06 mld. Důvod je především v tom, že jsme prodávali část spektra v rámci prodloužení přídělu společnosti Vodafone s mimořádným příjmem 160 mil. Kč.

A pokud jde výdaje, tak jakkoli byl ten rozpočet plánován na 1,25 mld., tak jsme jej překročily, právě protože jsme vydávali mimořádné výdaje ve prospěch České pošty, kdy jsme propláceli dodatečně úhrady, které byly notifikovány Evropskou komisí.

To je, pane předsedající, vážené dámy senátorky a vážení páni senátoři, z mé strany všechno. Samozřejmě pokud byste chtěli nějakou detailnější informaci, jsem připraven odpovědět na vaše otázky. Jinak budu samozřejmě rád, pokud se nám podaří zprávu úspěšně projednat a budete ji schvalovat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, pane řediteli. Zprávu projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Ta přijala usnesení, které máme jako senátní tisk č. 86/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Ladislav Faktor. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 86/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč. A toho žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane řediteli, kolegyně a kolegové, pan předkladatel už tady seznámil s obsahem, co výroční zpráva obsahuje. Já už se omezím pouze na jednu perličku, která mě ve zpravodajské zprávě zaujala, kdy, cituji: "V roce 2018 akceleroval nárůst spotřeby dat v mobilních sítích. Podle odhadů bylo přeneseno více než dvojnásobné množství dat než v roce předešlém." Já to říkám z toho důvodu, že mě to zaujalo k nedávné proběhlé diskusi kolem ceny mobilních dat. Tak to mě jen tak v té zprávě zaujalo. Jinak VHZD projednal výroční zprávu ČTÚ za rok 2018 na své 13. schůzi konané 17. července letošního roku. Po úvodním slově předkladatele Jaromíra Nováka, předsedy ČTÚ, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ČTÚ za rok 2018,

II. mne určil zpravodajem a

III. pověřuje místopředsedu výboru Senátu Lumíra Aschenbrennera, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste u stolku zpravodajů plnil úkoly garančního zpravodaje. A ptám se pana senátora Ladislava Faktora, zda vystoupí? Ano, pane senátore, řečniště je vaše.

Senátor Ladislav Faktor:  Pane předsedající, dámy a pánové, komise Senátu pro sdělovací prostředky projednala zprávu ČTÚ na 5. schůzi konané 23. července 2019. Máte ji ostatně v materiálech. Já se chci zmínit o dvou věcech. ČTÚ je velice významná instituce v ČR, protože má na starosti správu kmitočtového spektra, což je součást národního bohatství ČR. Pochopitelně že kromě televizních, rozhlasových, přenosových a dalších kmitočtů se stará zejména o mobilní kmitočty a my se těšíme, že konečně zlevní naši operátoři. Faktem je, že ČR patří asi tak k 10 % úplně nejdražších zemí, co se týče mobilního telefonování. Například Thajsko nebo některé asijské státy jsou na tom tak, že se tam platí asi tak čtvrtina ceny než u nás. Takže se těšíme, že ČTÚ to letos konečně rozřízne čtvrtým operátorem. Víme dobře, že neexistuje na tomto poli úplná konkurence, protože správa kmitočtů je správa jistého monopolu. Takže se těšíme, že to letos vyřešíme aukcí. Faktem je, že ani virtuální operátoři zatím nic takového nevyřešili. Ceny jsou stále vysoko.

Co se týče poštovních služeb, rovněž všichni víme, že je tam řada problémů. Měl jsem letos jednání se zástupci pošt a tam se chystá rozsáhlý projekt Pošta Partner, tam se také těšíme, že dojde k jistému zlepšení. Tam je problém, že jedinou poštovní licenci má k dispozici stát. Takže celkové komplexní poštovní služby vykonává pouze stát.

Zajímavé jsou počty stížností na poštu, protože ty spíše klesají, lidé už zjistili, že si nemá cenu stěžovat. Takže to je samozřejmě do budoucna obrovský problém doručování zásilek. Doručování totiž klesá, takže pošta je trvale ztrátová.

Přes všechny tyto věci komise Senátu pro sdělovací prostředky doporučila Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ČTÚ.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Pavel Fischer má slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za udělení slova. Dámy a pánové, mluvíme o ceně, měli bychom také mluvit o bezpečnosti. Mám za to, že tyto dvě věci spolu souvisejí. Tlak na snižování ceny by mohl, pokud by zůstal sám, vyvolat takovou poptávku po laciných řešeních, že bychom se potom mohli divit, kudy nám data utíkají pryč. Takže nás bude samozřejmě v Senátu zajímat i v nadcházejícím období, jak se podaří apel na úplně novou konkurenci a tlačení cen dolů promítat také do souřadnice s bezpečností. Víme dobře, že ČTÚ to nemá v prvé řadě na starosti, ale pracujete s operátory, kteří by to také měli slyšet. Budeme rádi, když nám doporučíte další postup. Máme v tom svoje představy. Jsou tady další úřady, které mají bezpečnost na starost. Ale přeci jen bych rád doplnil i kolegu předřečníka, pana Ladislava Faktora, ano, cenu, ale měli bychom také mít na zřeteli, že ne za každou cenu, že si máme za určité věci také připlatit, například za bezpečnost.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, takže rozpravu uzavírám. Pane předkladateli, pane řediteli, máte zájem reagovat na vystoupení? Ano, prosím.

Marek Ebert:  Děkuji, pane předsedající. Já možná jen krátkou reakci na vystoupení pana senátora Fischera. Tuto skutečnost opravdu nemá ČTÚ v kompetenci, nicméně právě při přípravě podmínek aukce kmitočtů pro sítě 5. generace toto téma velice důsledně komunikujeme a konzultujeme s NÚKIB, s Národním úřadem pro kybernetickou bezpečnost. A jen bych chtěl zdůraznit, že mobilní operátoři v současné době u sítí 2G, 3G, 4G a samozřejmě to bude platit i pro budoucí sítě 5. generace budou v podstatě v postavení provozovatelů prvků kritické infrastruktury a z tohoto pohledu pro ně budou platit veškeré povinnosti vyplývající z příslušné zákonné úpravy, a to včetně vyhodnocení rizik i z pohledu technologií, které budou fakticky využívat, ale také jejich dodavatelů. Takže si myslím, že náš úřad alespoň v této věci vyvinul aktivitu a snažíme se i v rámci podmínek aukce na toto případné držitele spektra na základě této aukce upozornit, aby si uvědomili tuto právní úpravu, která na ně dopadne.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane řediteli. A nyní bych prosil pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupil jeden senátor a návrhy jsou shodné, vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. O tomto návrhu budeme po znělce hlasovat. Přítomno 64, kvorum pro přijetí 33, budeme hlasovat o návrhu vzít zprávu na vědomí. Počkáme. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování číslo 26 pro bylo 56 při kvoru 33. Návrh byl schválen, proti nebyl nikdo.

Děkuji panu předkladateli a děkuji i zpravodajům, tento bod jsme ukončili.

Dále projednáme

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2018

Tisk č. 98

Navrhuji, abychom jako v předchozím bodu nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí místopředsedy ÚOHS Hynka Broma na našem jednání. O tomto návrhu budeme bez rozpravy hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. V hlasování číslo 27 pro 50, proti nikdo, kvorum pro přijetí bylo 33.

A já mezi námi vítám pana místopředsedu ÚOHS Hynka Broma. Zprávu už jsme obdrželi jako senátní tisk č. 98. A já hned prosím pana místopředsedu úřadu, aby nás s výroční zprávou úvodním slovem seznámil. Prosím, máte slovo.

Hynek Brom:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, senátorky a senátoři, dovolte mi, abych vám v zastoupení předsedy úřadu, Ing. Petra Rafaje, přednesl úvodní zprávu k výroční zprávě ÚOHS za rok 2018. A jak jste mohli zaznamenat, naše výroční zpráva je již delší čas zveřejněna na našich webových stránkách, tzn. je přítomna už i veřejnosti. Činíme dnes svoji zákonnou povinnost seznámit zákonodárný sbor, jak už to proběhlo v PS, tak i v Senátu, s naší činností za rok 2018.

Výroční zpráva je tak, jak je naším zvykem, členěna na jednotlivé obory činnosti ÚOHS. Primárně samozřejmě je zaměřena na soutěžní sekci, sekci veřejných zakázek a potom samozřejmě vztahující se k veřejné podpoře, významné tržní síle a našim mezinárodním a evropským aktivitám.

Chtěl bych říci, že nemá smysl si teď komentovat jednotlivé statistiky, jednotlivé podmínky, ale chtěl bych říci, že to, co ve výroční zprávě není a co by zde zaznít mělo, tak že při vyhodnocování jednotlivých aktivit soutěžních úřadů v oblasti odhalování bid riggingu v kartelových dohodách byl úřad hodnocen na 2. místě hned za francouzským soutěžním úřadem, což si myslíme, že je dlouhodobá strategie posilování činnosti úřadu právě v oblasti odhalování kartelových dohod. To vyplývá i ze statistik a případně i podmínek ukládání jednotlivých pokut.

Jsem připraven když tak odpovědět na vaše dotazy, které se budou vztahovat k výroční zprávě, která je zde předkládána, eventuálně i odpovědět na vaše otázky, které by se mohly vztahovat k našim mezinárodním aktivitám ať už na rovnosti ECN, ICN nebo OECD.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane předkladateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 98/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Kratochvíle. Ten bude zastoupen panem senátorem Lumírem Aschenbrennerem, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, jak tady již zaznělo, zastupuji zde kolegu Kratochvíleho, který je nejen milovník koní, ale současně i majitel housera, takže se omlouvá ze zdravotních důvodů.

VHZD projednal tento materiál dne 17. července a přijal následující usnesení:

1. "Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ÚOHS za rok 2018.

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho.

3. pověřuje místopředsedu výboru, senátora Lumíra Aschenbrennera, aby přednesl usnesení předsedovi Senátu."

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Prosím, abyste u stolku zpravodajů plnili úkoly garančního zpravodaje a otevírám rozpravu.

Do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Hraba. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, výroční zpráva, která je právě projednávána, může být nahlížena z několika pohledů. Může být projednána tak, že k ní žádné výhrady nemáme. Můžeme mít obsahové výhrady k tomu, co je v ní napsáno a můžeme mít výhrady k tomu, co v ní napsáno není.

Já se budu věnovat té třetí oblasti. Ono je docela logické, že to ve zprávě není a tím, co ve zprávě z mého pohledu chybí, je určitý trend uvadající pověsti pana předsedy, týkající se jeho nezávislosti a nestrannosti. V průběhu roku 2018 se objevila celá řada kauz, které svědčí o tom, ctím samozřejmě presumpci neviny, že úřad je řízen velmi koncentrovaně a dochází tam k řadě velmi pochybných věcí, pochybných rozhodnutí týkajících se zejm. personálních věcí.

První kauzou, na kterou bych chtěl upozornit, je kauza, která je i mediálně výrazně probíraná. A to je takzvaná kauza případu Brno-střed. A tedy angažování brněnského komunálního politika Jiřího Švachuly. Opět říkám, ctím presumpci neviny, tento komunální politik je nyní trestně stíhán. Rozhodoval o investicích a veřejných zakázkách v Městské části Brno-střed. Současně ovšem vykonával jako člen rozkladové komise, jmenován předsedou Ing. Rafajem, dozor nad veřejnými zakázkami. Pan předseda tam jmenoval pana Švachulu navzdory skutečnosti, že nemá ani právní, ani jiné vysokoškolské vzdělání, ani patřičné zkušenosti na rozdíl od zaměstnanců ÚOHS.

Druhou věcí, a to myslím, že nemusím rozebírat, je případ kauzy Kapsch a jednání s panem poslancem Faltýnkem a vůbec celá ta kauza, jak se postupně jednotliví aktéři přiznávali ke kontaktům a k rozebírání řekněme, celé veřejné zakázky na mýto.

Třetí věcí, která opět je alarmující, co se týká určité pověsti, určité nestrannosti pana předsedy Rafaje, angažování některých lidí v rozkladových komisích. Opět monokratickým rozhodnutím pana předsedy Rafaje. Jmenoval členkou rozkladové komise, pravda, v roce 2011, svou dceru Petru Rafajovou. Do roku 2015 jmenoval i svého zetě, manžela své dcery Petry Rafajové a další blízké osoby. Jmenoval své stranické kolegy, kteří neměli žádnou zkušenost s rozhodováním, s dozorem nad veřejnými zakázkami. Jmenoval dokonce celou řadu advokátů do rozkladových komisí, advokátů, kteří se účastní a sami zastupují jednu ze stran v řízení před ÚOHS. Další kauzou případ BusLine. Opět nechci rozebírat, co kdo jak udělal, ale ta fakta, která se objevila, mediálně jsou dostatečně známá. Účast pana Ing. Rafaje v roce 2015 na fotbalovém zápase Ajaxu Amsterdam v Nizozemsku v doprovodu své dcery, jak bylo mediálně prezentováno, a dalších osob. Společnost BusLine potom v některých částech, v některých městech potom vyhrála veřejnou zakázku opět za mediálního zájmu, jak byla zakázka nastavena třeba v České Lípě. V jiných městech byla zadávací řízení naopak rušena. Příklad Libereckého kraje a dopravní tendry, které byly rušeny od roku 2012.

Těmito kauzami jsem výběrově chtěl ukázat, že opravdu není dobrá pověst pana Ing. Rafaje a možná že by přicházela do úvahy aplikace ustanovení § 1, odst. 8, písm. b) zákona o působnosti na ÚOHS, kdy je možné odvolat předsedu ÚOHS, narušuje-li závažným způsobem důstojnost své funkce a narušuje-li nezávislost a nestrannost úřadu. A já myslím, že těch kauz, které jsem řekl, je taková řada, že jednání, ke kterému se dotyční i přiznávali bezděky, potvrzují, že nezávislost určitě není na takové úrovni, jakou ÚOHS vyžaduje.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo ÚOHS, dovolte, abych se také vyjádřila k předložené výroční zprávě za rok 2018. Začala jsem se jí zabývat z trošku jiného důvodu, než bylo mým předřečníkem konstatováno. Mě zaujala zpráva veřejné ochránkyně práv, která upozorňuje na to, že úřad nekoná, jak by konat měl. Jedná se o to, že neprovádí dostatečně kontrolní činnost, jak mu stanoví zákon, který ho definuje. A naopak že se soustředí pouze na některé kauzy. Kontrolní činnost probíhá pouze u některých veřejných zakázek, kde bylo poukázáno na nesrovnalosti v nezaplaceném podnětu. Komplexní kontroly postupu zadavatelů ale ÚOHS nadále řádně neprovádí.

Má potřebné, jak už jsem řekla, zmocnění k provádění kontrol, přijal na základě podnětu nebo žádosti veřejné ochránkyně práv také metodiku, ale pozor, tím problémem metodiky tady trošku navážu nad svého předřečníka, je to, že organizační směrnice dává jednoznačnou kompetenci pouze předsedovi úřadu, aby v důsledku rozhodl o provedení jakékoli kontroly. Vzhledem k podobě kontrolní činnosti jiných orgánů, které jsou srovnatelné, tak číslo, za rok 2018 bylo naplánováno teprve na základě podnětu veřejné ochránkyně práv 32 kontrol. Z toho bylo zahájeno pouze 17 a dalších 9 nebylo ani v rámci 17 ukončeno. Čili ukončeno bylo jenom 8 kontrol během tohoto roku. Já tu mám i podrobný rozbor toho, jak a kolik kontrol provádí jiné úřady. Nechci je úplně číst, ale jsou to desetinásobky i vícenásobky toho, jak činí ÚOHS.

Myslíme si, že plán kontrol by měl zahrnovat zadavatele vybrané podle určitého klíče z množiny všech zadavatelů veřejných zakázek. A ÚOHS by neměl vycházet jen z toho, že se zaměří pouze na konkrétní nedostatky popsané v některých podnětech. Tam je to absolutně nepřípadné, jak je stanoven plán kontrol. A znovu říkám, problémem je to, že když se podíváte i do zákona a nakonec i do směrnice, tak o všech kontrolách rozhoduje opravdu pouze předseda úřadu.

Já vám tady s panem senátorem Hrabou chceme předložit usnesení Senátu a žádáme o zvážení, zda by nemělo dojít opravdu k určité změně v organizační pravomoci. Usnesení, které máte rozdané do lavic, přečtu.

Navrhujeme, abychom jako Senát konstatovali, že koncentrace pravomocí soustředěná v osobě předsedy ÚOHS vykazuje řadu negativních jevů. Senát žádá vládu ČR o provedení systémového koncepčního řešení vedoucího k nápravě nynější situace.

Není to tedy vysloveně směřováno osobně, k nějaké osobě, to bychom asi nechtěli, byť si o tom můžeme myslet, co chceme, ale jsou to skutečně všechno věci, které musí být řešeny po jiné linii. Ale domníváme se, že by se vláda měla zabývat tím, jakým způsobem je organizační řešení a pravomoc stanoveny, a že tam je základní systémový problém.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. I o tomto návrhu budeme hlasovat. A pan senátor Ladislav Kos se ujme slova.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Mnoho z toho, co jsem chtěl říct, tady řekli mí předřečníci, budu tedy stručný.

Dlouho jsem považoval tento úřad s velkým Ú, že je to úřad, který rozhoduje mimo jiné v tak citlivé oblasti, jako jsou sporné veřejné zakázky, ať už komunální v řádech desítek milionů nebo ty celostátní v řádech miliard korun, a samozřejmě i v dalších oblastech, jako je například veřejná podpora. Nicméně po prostudování zprávy a zjištění některých dalších okolností kolem činnosti úřadu jsem nabyl vážné pochybnosti o důstojnosti a důvěryhodnosti tohoto úřadu. A tím mám na mysli nejenom, jak tady bylo zmíněno, značně klesající počet rozhodnutí v poměru k počtu zaměstnanců, nepřiměřenou délku řízení, která začíná narůstat, velmi sporadickou vlastní kontrolní činnost, samozřejmě nadměrnou koncentrací pravomocí v rukou předsedy, která bohužel není podle mého názoru využívána ve prospěch kvality rozhodování.

O jednotlivých zásadních kauzách už tady promlouval pan kolega Hraba, takže snad jen na závěr vítám jak za sebe, tak i za náš klub doprovodné usnesení, které tady bylo předloženo a které žádá vládu České republiky o analýzu všech negativních jevů kolem úřadu, a my za náš klub ho podpoříme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Uděluji nyní slovo panu předkladateli. Pane zástupče, máte slovo.

Hynek Brom:  Dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce reagoval s ohledem na to, jak jednotliví senátoři nebo senátorky přicházeli k řečnickému pultu.

Prosím, máte na svých stolech Výroční zprávu za rok 2018 a chtěl bych upozornit, že veškeré mediálně zmiňované kauzy jsou za rok 2019. Nemohu nijak hodnotit a tady říkat, co, kdo a jakým způsobem rozhodoval, jestli předseda či nikoli. Chtěl bych říci, že jsou to věci, které nemohu ani za svoji osobu tady nijak komentovat, protože o nich nic jiného nevím, než to, co vy, jako čtenáři a vy. Proto bych se ohradil proti tomu, že pokud je tady nějaké podezření, určitě jsou k tomu kompetentní orgány činné v trestním řízení, aby eventuálně shledaly, zda došlo nebo nedošlo k trestnému činu či nikoli.

Dále bych chtěl říci, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a to už ze svého názvu, není úřad pouze pro veřejné zadávání veřejných zakázek. Proto bych chtěl tady také říci, že jeho pravomoc a působnost, o které jsem hovořil ve svém úvodním slově, se nevztahuje pouze k veřejným zakázkám. Máme tam daleko závažnější a někdy dokonce dalekosáhlejší kauzy, které se týkají hospodářské soutěže jako takové, ať už se to týká kartelového jednání, zneužití dominantního postavení nebo zásadních fúzí, které se prolínají jak v oblasti zemědělství, potravinářství, zdravotnictví atd. A teď bych mohl vyjmenovávat jednotlivé případy, které tam jsou.

To jenom jakoby na úvod k tomu. Je to Výroční zpráva za rok 2018 a nehodnotí činnost v roce 2019, eventuálně, jaké jsou zde dopady.

Za druhé. Chtěl bych vás varovat před tím, abyste předkládali usnesení, které by zasahovalo do vnitřních poměrů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Chci říci, že Úřad v tomto případě nepodléhá vládě jako takové, předseda Úřadu není členem vlády. I z pozice jeho jmenování, z pozice toho, že předsedu Úřadu jmenuje prezident republiky, je tato nezávislost jaksi na úplně jiné úrovni, než u běžných ministerstev.

Chtěl bych také podotknout, že činnost Úřadu s ohledem na jeho jednotlivé působnosti je ve vazbě na jednotlivá generální ředitelství Evropské komise, takže v tomto případě jenom upozorňuji na to, že ten zásah byl z vnitřního metrického pokynu.

Je zcela logické, že předseda Úřadu nařizuje nebo dává souhlas s možností šetření, ať už v oblasti veřejných zakázek nebo hospodářské soutěže, protože on jediný je tím zmocněn a oprávněn z hlediska své originární působnosti takovéto šetření nařídit, nikdo jiný, jinak musí být zmocněn předsedou, to znamená jako z odvozené působnosti z hlediska pozice předsedy. Takto je postaven zákon o působnosti Úřadu.

Chci jenom říct, proč to takto postaveno je, že to není "systémová chyba", takto je systém nastaven, ve smyslu působnosti Úřadu jako takového. To znamená, do metodických pokynů, jenom říkám v tomto smyslu.

Za další. Co se týče zprávy paní Šabatové, chtěl bych říci, že minimálně z našeho pohledu vykazuje značné nepochopení některých činností. A nechci to nyní rozebírat, protože těch věcí tam bylo více, ale zmíním dva odstavce. Jedna věc se týká podnětů, které jsou a procházely i touto částí Parlamentu, tedy Senátem, a to je otázka zpoplatnění podnětů ve výši 10 tisíc korun. Tato kauza je teď před Ústavním soudem, aby Ústavní soud rozhodl, zda tato část zakázkového zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky či nikoli. A k tomu, k čemu se paní Šabatová vyjadřovala ve svém dopise – on je daleko širší – bych chtěl říci, že o tom byla diskuse mezi naším úřadem a ůřadem Veřejného ochránce práv.

A další věc. Myslím, že tam bylo i nepochopení z hlediska toho, jakým způsobem jsou vyřizovány nebo nejsou vyřizovány podněty a jakým způsobem běží správní řízení v oblasti veřejných zakázek.

Chci říci ještě jednu zásadní věc, a to k tomu, že počty správních řízení jsou odvislé jednak od toho, kolik "přijde zvenčí" podnětů Úřadu, na základě jeho zahájení. A další je pak na základě řízení, které Úřad zahajuje sám. Tyto statistiky tam samozřejmě k dispozici máte. To, že jsou někde tato čísla menší oproti jinému roku, zde je důvod zcela jednoduchý. V roce 2016 byla přijata nová právní úprava veřejných zakázek. Každý, kdo někdy zadával veřejnou zakázku a má zkušenosti se zadáváním veřejné zakázky, ví, že jakákoliv změna právního předpisu v oblasti veřejných zakázek vás vede k určité nejistotě, jak zadat veřejnou zakázku jako takovou. Proto nárůst činnosti v roce 2016 a určitý pokles v dalších dvou letech, v roce 2017 a 2018.

Nebudu teď hodnotit jednotlivé kauzy, které tam jsou.

Co se týče délky rozhodovacích procesů, nevím, jakou délku měl pan senátor na mysli, protože záleží na tom, k jaké oblasti se to vztahuje. Například délka projednávání v oblasti hospodářské soutěže je možná podle souladu i s přestupkovým zákonem, který byl přijat v roce 2017, 14 let, a to se všemi i soudními spory je to objektivní délka. My projednáváme pravomocné rozhodnutí případů v oblasti hospodářské soutěže na délce jeden a půl roku, v některých případech jsou lhůty samozřejmě delší.

Co se týče délky projednávání rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek je stanovena zákonem lhůta od roku 2016 až šedesátidenní. Úřad má průměrnou délku projednávání v tomto směru na 45 dnech.

Chtěl bych jenom říci, že samozřejmě mohu reagovat pouze na nějaké konkrétní připomínky, ale v tomto ohledu se minimálně informace, které pan senátor asi obdržel, nemusí zakládat až tak zcela na pravdě.

Pokud se týká samotného usnesení, chtěl bych říci, že bych nedoporučoval jeho schválení, protože je zcela nekonkrétní a dá se vnímat jako zásah do nezávislosti instituce, kterou zastupuji.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A prosím nyní zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k průběhu projednávání této zprávy.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. V diskusi vystoupili tři kolegové a kolegyně, konkrétně kolega Hraba a kolegyně Seitlová a kolega Kos. Kolegyně Seitlová zmínila mimo jiné i zprávu veřejné ochránkyně práv, která obsahovala i kritiku činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Následně na všechna tři vystoupení reagoval zástupce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A ještě pak na poslední chvíli mne kolegyně Seitlová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, abych zmínil, že text, který máte rozdán jako doprovodné usnesení, platí. Nicméně žádost vlády znamená legislativní řešení. To je z mé strany vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já tedy sdělení paní senátorky Seitlové vaším prostřednictvím nerozumím, ale možná, že je to jenom moje chyba. Ale pokud by ostatní senátoři rozuměli, nebudu po tom pátrat.

Prosím, technické upřesnění, technická poznámka, abychom věděli, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, faktická poznámka. Faktická poznámka je to, že bod č. 2 – žádá vládu ČR o provedené systémového koncepčního řešení ...

Nemůže to být nic jiného, než změna právní úpravy tak, aby tam koncentrace, tak, jak je teď stanovena v organizačních opatřeních, to, co říká zákon nebyla a nevyvolávala systémové chyby, které se dějí.

Je zde uvedeno, že žádá vládu ČR o provedení systémového koncepčního řešení vedoucího k nápravě nynější situace. Systémové koncepční řešení neznamená, a my to samozřejmě víme, a vláda také, že nemůže vláda zasáhnout přímo do řízení a organizační složky Úřadu. Nicméně může v zákonné úpravě stanovit podmínky, které dávají jakýsi systém vnitřní organizace, jak to nakonec dělá zčásti už dnes .

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Myslím si, že to je naprosto srozumitelné. Ale nic to nemění na návrhu usnesení, to pořád zůstává stejné, je to tak pane zpravodaji?

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Možná, že by to bylo spravilo několik vět v důvodové zprávě.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, přistoupíme k hlasování. (Znělka.)

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum bude 33. Pane zpravodaji, budeme nyní hlasovat předpokládám o usnesení hospodářského výboru. (Souhlas.) Slyšeli jste to všichni.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Pan senátor Fischer se hlásí? Pane senátore, ale pořád se hlásíte. Ale teď už ne.

Pro návrh se kladně vyslovilo 57 senátorek a senátorů, proti nikdo.

A nyní budeme hlasovat o návrhu, který předložila paní senátorka Jitka Seitlová. Je to tak, pane zpravodaji? (Souhlas.) Všichni víte, o čem hlasujeme, tj. o doprovodném usnesení, které nám bylo písemně předloženo a přečteno.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 29 registrováno 66 senátorek a senátorů, kvorum 34, pro návrh 30, proti 8. Návrh byl zamítnut.

Děkuji panu předkladateli Bromovi, děkuji i zpravodaji.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a senátorky Aleny Dernerové, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 225

Tento návrh senátního návrhu zákona máte jako senátní tisk č. 225 a projednávání tohoto tisku jsme na 17. schůzi Senátu odročili v roce 2018, konkrétně 30. listopadu.

Návrh opět uveden navrhovatelka paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby se ujala slova.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové ... (Velký hluk v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid. Děkuji.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji. Budu vám v podstatě představovat pozměňovací návrh k našemu senátnímu návrhu zákona Vládi Plačka a mého. Kolega Vláďa Plaček bohužel zesnul a my jsme vlastně převzali jeho štafetu s tím, že nyní předkládám pozměňovací návrh, který přijal náš zdravotní výbor a vlastně za autory tohoto návrhu jsme považováni Míla Horská, Lumír Kantor a já.

Chtěla bych udělat takové exposé do minulosti, jak se všechno zhruba odvíjelo, nebudu hovořit dlouho, své vystoupení zkrátím.

Tento pozměňovací návrh vznikl vlastně proto, že tady v roce 2017 byla zcela nekoncepčně přijat návrh zákona, který nebyl vládním návrhem, vládní návrh zákona byl vlastně úprava vzdělávacího systému sestřiček, aby se sestry rády hlásily do studijního oboru a nestudovaly příliš dlouho. V průběhu čtení v dolní sněmovně pak byly vlastně dány takové pozměňovací návrhy, které nesouvisely s původní vládní materií. Byla to jednak otázka čínské medicíny a pak to byla mimo jiné otázka výchovy ABA k vzdělávání (aplikovaná behaviorální analýza) a ABA terapeuta a tento návrh zákona i s těmito vlastně doplňujícími návrhy byl zde přijat, protože jsme vlastně hlasovali hlavně o sestrách.

Připadalo nám to nekoncepční proto, protože ABA metoda je jednou z mnoha, která vlastně může dětem pomoci, nebo pomoci i dorostu a také dospělým lidem, kteří mají nějakou vývojovou poruchu, neurovývojovou. A začali jsme nad touto materií diskutovat velmi široce, volali jsme i kulaté stoly s odborníky i z oboru pedopsychiatrie, speciální pedagogiky, psychologie, pracovníky z NAUTISu, z rané péče a diskutovali jsme na toto téma. Toto téma není vůbec jednoduché, je to komplikované, složité a týká se tří oblastí, a to oblasti zdravotnictví, oblasti školství a z oblasti ministerstva práce a sociálních věcí. Nakonec jsme skončili na ministerstvu zdravotnictví, kde jsme se opakovaně potkávali i za pomoci pana náměstka Prymuly vznikal tento návrh zákona, který vám teď předložím.

Chci říci, že to je návrh zákona, který různě neruší ABA a aplikovanou behaviorální analýzu jako jednu z metod, která se používá při terapii dětí s autismem, nebo s poruchami autistického spektra. A je to vlastně návrh zákona, který zohledňuje i další metody, které v podstatě jsou tady také, mohou se používat a používají se právě u dětí s neurovývojovými poruchami, nebo by se mohly používat, a měly by tak nárok také na hrazení ze zdravotního pojištění, ale také třeba z oblasti školství či z oblasti práce a sociálních věcí.

Tento návrh zákona by vlastně zaváděl nový paragraf 21d, a je to paragraf, který říká, že by vznikla profese terapeuta neurovývojových a behaviorálních poruch. Na toto vzdělání by si mohli vlastně sáhnout lidé, kteří vystudovali už magisterský titul v oboru psychologie, dětské psychologie a vlastně i v obou speciální pedagogiky.

Pak by vystudovali tříletý obor. Máme příslib, pokud zákon projde, tak by mohl být studován na Pedagogické fakultě v Olomouci. A pokud by tito lidé chtěli pracovat ve zdravotnictví, museli by absolvovat tříletý doškolovací kurz na Budějovické v institutu pro vzdělávání farmaceutů a lékařů. Protože ti, kteří by dokončili primárně tento studijní obor, mohli by pracovat v rámci MPSV a nebo ve školách. Ti, kteří by chtěli do zdravotnictví, by museli mít ještě tento kurz. Navíc náš zákon říká, tak, aby jedinci nebyli poškozeni metodou, nebo aby byla vybrána ta nejlepší metoda pro nemocné, tak by byl ten, kdo indukuje – lékař, pedopsychiatr nebo klinický psycholog. To znamená, že by tady byla supervize.

My říkáme, že ABA je jedna z mnoha metod. Tamty jsou další, které mohou pomáhat. Proto říkáme ABA ano, ať tu existuje, je. A zásadně se nemohu ztotožnit s tím, když tady koluje nějaký e-mail, který není ani podepsán, a říká o tom, že chceme experimentovat s dětmi. To je naprosto nehorázné, já se k tomu jako lékařka stavím naprosto zády. A je to dehonestace toho, co chceme pro ty, kteří si mohli sáhnout na jiný terapeutický postup. Dotýká se to i jich, protože ne všichni máme poruchu autistického spektra. Jsou děti, které chodí do mé ambulance a mají poruchu typu hyperaktivity, tzn. nadměrně aktivní děti, mají kompulzivně obsedantní poruchu, mají poruchy řečového charakteru. A ne na všechny je ABA metoda šitá.

Máme také podporu odborných společností, máme podporu Pedopsychiatrické odborné společnosti, podporu klinických psychologů, podporu praktických dětských lékařů a podporu NAUTISu, což je vlastně Státní ústav pro terapii autismu. Paní dr. Thorová se sama vyjádřila v tom směru, že není a neexistuje na světě jediná metoda, která je všespásná a že je nutné metody kombinovat.

Je nutno říci, že jsme se snažili být velmi konsensuální a vstřícní k těm, kteří nás kritizují, ale bohužel se nepodařilo s nimi potkat. Velmi ráda se s nimi potkám a budu věcně argumentovat a diskutovat, a nebudu jenom očerňovat a říkat, že děláme něco špatně.

Já bych poprosila o podporu tohoto senátního návrhu zákona. Je mi naprosto jasné, že pokud to projde tady, bude velmi těžké potom obhajovat v Dolní sněmovně. Ale velmi ráda tam půjdu, ale samozřejmě, že chceme potom ještě i s poslanci diskutovat na toto téma. A říci, že to, co chceme, je pro dobro všech. Protože není tady jedna všespásná metoda. Jsou tu jiné možnosti, který právě otevírá tento neurovývojový terapeut behaviorálních poruch. Děkuji vám za pozornost, popřípadě budu odpovídat na dotazy a případné vaše invektivy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, paní předkladatelko. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční a také jediný. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Šromová. A já ji nyní žádám, aby nás seznámila se svojí zprávou. A připomínám, že jsme obdrželi tisky č. 225/2 a 225/3, které se týkají této záležitosti. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že paní předkladatelka tady řekla téměř vše, tak se omlouvám, že se budu v něčem opakovat. Přesto si dovolím přečíst svoje poznámky. Jak jsme zde již slyšeli, cílem návrhu tohoto senátního návrhu novely zákona je vytvořit systémové řešení v oblasti terapie osob nejen s poruchami autistického spektra, ale i pro pacienty s jinými neurovývojovými a behaviorálními poruchami.

Jak zde již také zaznělo, původní návrh předkladatelů pana senátora Plačka a paní senátorky Dernerové, Horské a senátora Kantora byl přepracován na základě opakovaných jednání a schůzek na ministerstvu zdravotnictví a schůzek s odbornou veřejností. Vzhledem k složitosti této problematiky, která zasahuje i do oblasti školství a sociálních věcí, byli přizváni ke konzultaci i zástupci těchto resortů. A právě, jak zde již bylo zmíněno, výsledkem všech těchto jednání je komplexní pozměňovací návrh k původnímu tisku č. 225, který předložila paní senátorka Dernerová.

Řada profesionálů, ale zejména rodiče dětských pacientů dlouhodobě poukazuje na nedostatečný přístup ke zdravotním službám, které by pomohly v léčbě a zmírnění obtíží souvisejících se závažnými neurovývojovými a behaviorálními poruchami. Oblast těchto poruch, jak zde již padlo, je široká. A vzhledem k tomu je vhodné využití všech ověřených dostupných postupů a technik, ne tedy jenom jedné. Navíc každý pacient je jiný a potřebuje, aby mu ze všech vhodných metod byla právě vybrána pro něho ta nejpřínosnější.

Jen pro porovnání, je to jako v jiných oborech. I chirurg si pro každou operaci např. křečových žil volí tu nejlepší metodu, která vyhovuje právě jemu. Totéž rehabilitační lékař také volí podle jednotlivého pacienta.

Je řada těchto ověřených postupů, metod a programů, které ale nespadají do oblasti současných nelékařských zdravotnických profesí. Proto je nutné definovat v oblasti zdravotnictví novou nelékařskou odbornost, která by byla kompetentní tyto metody a techniky využívat. V rámci současných právních norem není možné poskytovat zdravotní služby mimo oblast zdravotnictví. Zároveň je však třeba si uvědomit, že péče o tyto nemocné pacienty není poskytována pouze v resortu zdravotnictví, ale je poskytována i v oblasti školství, v oblasti sociálních služeb.

Tato právní úprava stanovuje podmínky k výkonu nové nelékařské profese, terapeuta neurovývojových a behaviorálních poruch. Tento terapeut pak bude při výkonu svého povolání využívat jak metodu ABA, tak i další léčebné rehabilitační a podpůrné metody založené na důkazech. Předkládaný návrh zákona jasně definuje podmínky vzdělávání pro uplatnění jak ve zdravotnictví, tak i mimo něj. Tedy ve školství a sociální oblasti.

Touto navrhovanou právní úpravou se tedy jedná o vytvoření systémového řešení, které umožní využití všech dostupných ověřených metod, včetně tady ABA metody, v péči o osoby s neurovývojovými a behaviorálními poruchami, a to jak v oblasti zdravotnictví, tak i v oblasti školství a sociální.

Doporučuji proto schválit návrh, ve znění pozměňovacího návrhu doporučeného výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož 38. usnesení ze 7. schůze, konané 4. 6. 2019, si dovolím nyní přečíst. Senátní tisk č. 225.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů Aleny Dernerové, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Šromové a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu PČR projednaný návrh zákona schválit ve znění pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní zpravodajko, a prosím, abyste u stolku zpravodajů plnil úkoly garanční zpravodajky a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, děkuji za slovo. Já bych v první řadě chtěla poděkovat paní senátorce Dernerové a všem svým kolegům za tu obrovskou práci, kterou na této novele odvedly. Já to sleduji a moc za to děkuji. Já jsem po celou dobu nabyla dojmu, že je to věc, která nás v České republice zase trochu více posune v kvalitě poskytování zdravotní péče.

A proto, k mému velkému překvapení, jsem byla překvapená z toho, že mě oslovila skupina rodičů, kteří nejen že nejsou nadšeni z této novely, ale dokonce vyjadřují poměrně závažné obavy, že se tomu tak neděje. Já předpokládám, že vás bylo zde v plénu Senátu osloveno více senátorů a ty obavy jsou dvěma směry, jak jsem to pochopila. Mají obavu z toho, že dojde k prodloužení nástupu péče, kdy o péči, jaká metoda bude tomu jejich dítěti navržena, tak bude moct být až po návštěvě pedopsychiatra. Víme, že není úplně dobrý stav v České republice, že jich máme málo. Oni mají strach, že proběhne poměrně dlouhá doba, než se k této péči dostanou.

Druhou věc, kterou jsem jako velkou obavu zaznamenala, je, že je pro ně nečitelná nová profese terapeuta. Nevědí, co by mělo být jejich obsahem. Mají obavu, zda by terapeut prošel opravdu kvalitním, kvalifikovaným vzděláním třeba v ABA. Další, třetí věc, kterou jsem zaznamenala, je – a paní senátorka předkladatelka to zde zmínila, tak ta třetí poznámka, nebo spíš i stížnost, byla, že k přípravě této novely tato skupina rodičů nebyla přizvána. Paní senátorka zde zmínila, že se to nepodařilo, nevím.

Nicméně proč zde vystupuji? Já sama se teď vnitřně peru v tom, jak se k této novele postavit. A moc by mi mohlo, a věřím tomu, že třeba řadě z vás, kdyby se paní předkladatelka k těmto obavám, které jsem zde popsala – a vlastně si uvědomuji, že je to asi moje první vystoupení ke zdravotnickému tématu. Zdravotnictví není moje téma, ale opravdu mě to vzalo. Takže jestli by se paní předkladatelka, případně další kolegové senátoři, odborníci, kteří odpracovali tuhle novelu, kteří se účastnili všech jednání z výborů, z ministerstva, s odbornými skupinami atd., tak bych moc prosila, jestli by tady na plénu mohli tyto tři obavy nějakým způsobem okomentovat a dát k tomu nějaké argumentu. Protože myslím si, že nejen mně, ale i ostatním kolegům by to pomohlo v rozhodování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko, a nyní vystoupí pan senátor Pavel Fischer. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Já jsem se také s některými z těch rodičů setkal. A vlastně to ve mně vyvolalo celou řadu otázek. Zaprvé, ta péče skutečně není dobrá. Pokud rodiče s dítětem čekají od časného záchytu onemocnění na řádnou konzultaci u experta rok dva, tak je to pro život a vývoj toho dítěte fatálně dlouhé. Ale když jsem se potom začal dívat do toho návrhu, tak mě tam zaujala jedna věc, na kterou mě upozornily právě ty kritické hlasy.

Dneska totiž vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků z roku 2001, tuším, č. 55, pod bodem 22a, § 22a, mluví behaviorální analytik, což je ta profese, která už dneska existuje. A když si vedle toho dáte novou profesi, která se jmenuje terapeut neurovývojových poruch, o které dnes jednáme, a začnete je číst vedle sebe, tak zjistíte, že jsou vlastně velmi podobné. Skoro by se tam dalo říct, že tam je stejný text, někdy se cizí slovo nahradí českým. Dochází tam skutečně k velkému překryvu, možná z 80 %, 85 % významů těch dvou profesí. To znamená, jednu profesi tady máme, ta se staví, experti budou připraveni během několika měsíců pro profesionální práci, tzv. ABA, budou k dispozici dětem a jejich rodičům. A dnes zavádíme novou profesi, která se ale vlastně z velké části překrývá.

A slova ABA, což je zkratka pro behaviorální analýzu, se v té nové profesi objevuje také. A já se nemůžu zbavit otazníku – a ten bych chtěl právě také dnes tady předložit, jestli náhodou neoslabujeme tu profesi, kterou jsme tam už vnesli v minulosti, touhle novou profesí. Jestli by to nešlo přesněji rozdělit? Jestli třeba ta písmena ABA by neměla zůstat v tom dosavadním existujícím názvu profese, § 22a – behaviorální analytik, která ze zákona už existuje, a ta nová profese, kdy by tato tři písmena kritická tam neměla. Aby to bylo rozlišeno. Jinak by totiž mohlo dojít k tomu, že profesi, kterou budujeme, oslabíme, nebo vytunelujeme, nebo budeme replikovat do něčeho, co bude slabší.

Ta současná profese se totiž buduje na základě mezinárodních certifikací. A když dostanete mezinárodní certifikát na nějakou profesi nebo řemeslo, tak vás to uschopňuje být členem mezinárodní expertní komunity. A všichni víme, jak je důležité, aby experti, když jsou jednou certifikovaní, byli v kontaktu i s těmi svými kolegy z oboru. Proto velmi oceňuji to, že dnes jednáme o zlepšení péče těchto velmi složitých a komplexních onemocnění, rodin, které se starají o děti, a ta péče je velmi složitá a z hlediska veřejných institucí také nesmírně komplexní. Ale rád bych slyšel, abychom ty systémové změny, které dnes navrhujeme, dva popisy dvou profesí, z nichž jedna už je certifikovaná, zavedená, ze zákona existující, nebyla oslabena dobrou vůlí tím, že chceme otevřít, demokratizovat nebo rozšířit počty. S tím ale, že snížíme ta kritéria a tak nějak to promícháme.

Mě by opravdu zajímalo, jak vedeme tu hranici, abychom pro dobrou věc nezničili něco, co teprve budujeme a co se buduje skutečné roky. Proto by mě zajímalo, jak to předkladatelé vidí, jak to ošetřili a zda opravdu pomýšleli i na to, že by pro dobrou vůli mohli zničit něco, co se tady buduje a co stojí obrovské úsilí. A do čeho vkládají rodiny hodně své naděje.

Možná, že by stálo zato si pohrát s těmi názvy. Možná, že by stálo zato opravdu odlišit ty dvě profese od sebe. Nebylo by dobré, kdybychom měli pocit, že ten popis odpovídá na 85 %, možná víc. Nejsem expert, ale mě zaujalo, jak blízko tyhle dvě profese, behaviorální analytik na jedné straně, který existuje, a terapeut neurovývojových poruch, kterého zavádíme, jak jsou si blízko. Tohle mě zneklidnilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí v rámci obecné rozpravy pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, kolegové, kolegyně.

Ten problém biologie obecně je právě v tom, že nic není černobílé. V biologii není nic černobílé, v medicíně není nic černobílé. A jestliže některá metoda zabírá u toho kterého jedince, tak nemusí zabírat u toho ostatního. A tak si myslím, že je dobré postupovat ve vzdělávání, v medicíně, každý, kdo jste dělal jakoukoli školu, tak jste začali tou školou, která měla jakési bazální záležitosti, bazální znalosti, získávali jsme na lékařské fakultě první tři roky přehled o základních principech, které fungují v biologii.

Všechny ostatní školy, které jste dělali, tak jste začali něčím. Nezačali jste matematiku studovat od těch nejsložitějších vzorců, ale od základních věcí. Nezačali jste na technice studovat složitosti, ke kterým jste se dostali v 5. ročníku. A tak si myslím, že to je jedna z důležitých zpráv. Prostě v životě vůbec, nejen soudní znalecké činnosti a tak dál, tam v životě se vůbec postupuje od obecného, od toho základního k tomu speciálnímu. Jestliže bychom začali něčím speciálním, tak se potom může stát, že opravdu se ten člověk stane do určité míry zaslepený tou metodou, kterou prosazuje, a není schopen ani diskuze o tom, jestli jiná metoda je účinná, nebo není.

Když slyšíme o Evidence-based medicine, tady se to skloňuje, je to mantra, která není jenom v Senátu občas, ale i jinde. Evidence-based medicine určuje možnost, dejme tomu můžu to říct třeba v procentech, kolik je to na důkazech založené. Čili když se řekne, že to je založeno na důkazech, a tam to není založeno na důkazech, tak to vlastně vůbec nic nepopisuje. Protože tam můžou být důkazy 40%, tak můžou být 60%. Ale zase, vzhledem k tomu jednotlivci, k té biologii, k té obrovské variabilitě, kterou jsme byli obdarováni, tou biologií, tou variabilitou, tak tam právě může naopak to, co v těch 40 % zabírá, nemluvím o něčem, co nezabírá vůbec a není vůbec prokázáno.

Takže od toho obecného ke speciálnímu. Já vynechám moje oblíbené přirovnání o fyzioterapeutech, že bychom také nechtěli, aby fyzioterapeut vystudoval jenom jeden obor, jenom jednu metodu a potom se pyšnil tím, že on je fyzioterapeut. Je to proti jakémusi normálnímu řádu.

A proč bychom upírali lidem, kteří by studovali podle toho současného vzorce od roku 2017, proč bychom jim ubírali to, že se nesmí podívat na ostatní metody? To vůbec nechápu. Je podstatné to, že ta novelizace vůbec nevynechává ABA, vůbec není proti ABA. Naopak umožňuje, aby mladý člověk, který studuje, si mohl vybrat tu metodu, kterou chce. Kdo z nás si byl jistý, že v patnácti, osmnácti, ve dvaceti letech bude to, co koneckonců jsme teď. Nebo kdo z nás směřoval tak jednoznačně k tomu, ano, já chci být fyzioterapeut, to mně štimuje. Ale že chci být fyzioterapeut jenom té jedné metody, to mně v tom nesedí, v té rané dospělosti. Nebo dospělosti časné.

Myslím si, že každý má právo si v oboru vybrat metody, které mu jsou bližší a kterým třeba věří víc. A být schopen mluvit o ostatních metodách. Jde jen o jiné možnosti. A já bych se ohradil opravdu proti tomu nadšení s experimentováním s dětmi. Ani jeden z předkladatelů, nebo každý z předkladatelů se věnuje péči o děti dvacet třicet let. A myslím si, že už jenom to, že jsme v Senátu, že jsme se dostali do Senátu, tak svědčí o důvěře lidí. A nadšení z experimentování s dětmi je velmi, velmi hrubé. Zvlášť pokud je to v anonymu, to je ještě o to horší.

Takže já bych jenom k tomu tady toto chtěl říct, od toho obecného ke speciálnímu, a není to proti ABA. Na začátku v roce 2017 jsem tady stál a říkal jsem, že je možné o těchto věcech mluvit a že vám rádi pomůžeme. Zdravotnický výbor udělal poměrně dost pro to, aby do problematiky nahlédl. Myslím, že i moji kolegové ze zdravotnického výboru se snažili pochopit, objevila se ta témata i z jiných stran. My opravdu jednáme podle čistého svědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji a nyní vystoupí paní senátorka Jitka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Já budu podstatně kratší. Také jsem byla překvapena, že včera a dnes se na mě obrátili rodiče, tak, jak na paní kolegyni a asi na mnohé další z vás. Takže ty obavy se tady skutečně objevily. Nebudu zde hovořit jako lékařka, ale spíše jako člověk, který se s touto problematikou setkával spíše jako politik. A to na úrovni kraje, na úrovni Poslanecké sněmovny, nyní Senátu.

Chtěla jsem se také zeptat, jestli paní předkladatelka ví, že existuje pracovní skupina pro oblast behaviorální analýzy v České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Mám tady tlumočené jejich výstupy, které říkají, že tento návrh jde proti nejlepším zájmům dětských pacientů, protože upozorňují na tyto problematické body. Např. že profese terapeuta neurovývojových poruch nemá ekvivalent v žádné jiné zemi na světě a neexistují žádné mezinárodní organizace, které by stanovovaly obsah a rozsah činnosti, nebo rozsah vzdělávání v této oblasti.

Obrátila jsem se na lidi, kteří se vyznají v organizaci péče o různé postižené děti nebo dospělé a vím, že máme vůči rodinám s dětmi s poruchou autistického spektra obrovský dluh jako společnost. A tento problém by se měl samozřejmě řešit z úrovně státu, z úrovně vlády, obcí, krajů, daňových příjmů apod. Je to skutečně široká komplexní problematika. Obávám se, že tímto senátním návrhem nemůžeme celou šíří pomoci těmto lidem obsáhnout. Ale to jsem odbočila.

Za nevyjasněný považuji vztah mezi ABA analytikou a technikou a této nové odbornosti. Když navíc důvodová zpráva tu ABA také zmiňuje. Mluví se o přístupu k dalším metodám. Ale ten přístup, ta právní úprava vůbec neřeší, respektive není řešeno, jaký ten přístup bude, úhrady apod. Dokud to nebude vyjasněno, tak já za sebe nemohu tento návrh podpořit. Také nevíme, jaká je kvalifikace, nevíme o tom, že by už existoval vzdělávací program. Takže je mi to velmi líto, protože vím, že dlužíme těmto rodinám a měli bychom koncepčně pomoci, ale nevíme, co vlastně bude studium těchto oborů obsahovat. A zatím tento návrh vypadá navenek jako prázdná schránka.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, abych se ujistil, váš návrh není žádný? Jenom je to příspěvek, děkuji. Pan senátor Mikuláš Bek, prosím.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, i já jsem se v posledních dnech trýznil vnitřním konfliktem loajality. Loajality na jedné straně k našim váženým kolegům, jichž si nesmírně vážím, jejich odborného úsudku, ale také ke svým kolegům na univerzitě, kteří v minulosti s velkým úsilím zakládali ten obor behaviorální analytik. Také ke své kamarádce, přední funkcionářce Pedopsychiatrické společnosti a také k těm rodičům, kteří za mnou přicházeli. A ten konflikt loajality mě hodně iritoval a posléze přivedl k postoji, který bych se vám pokusil krátce představit.

Já jsem přesvědčený o tom, že nemá existovat monopol jedné metody. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že se zákonodárce nikdy neměl nechat vtáhnout do konfliktu dvou komunit a dělat jim soudce. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že to je situace analogická tomu, jako bychom tady rozhodovali o tom, co je správná metoda kloubní náhrady nebo operace slepého střeva. Já jsem přesvědčen o tom, že zákon by měl velmi obecně vymezit roli psychoterapeuta a říci, jaké odborné grémium rozhoduje o tom, jaké metody jsou lege artis. Ale nikdy neměl obsahovat jednu, dvě nebo tři nebo čtyři metody, ale má říct, kdo o tom rozhoduje. Vím, že ta situace je komplikovaná tím, že na rozdíl od lékařství v tomhle případě neexistují odborné společnosti, které by mohly poskytovat expertizu a shodnout se na tom, co jsou přijatelné léčebné postupy. Tady je ta situace mnohem komplikovanější.

Jsem přesvědčen o tom, že zákon je špatně napsán už v minulosti a že teď ho nevylepšíme tím, že budeme pokračovat v nějakých výčtech a nemá se vtahovat do sporu, který většina z nás není odborně s to rozhodnout. Moje druhá výhrada je ještě vážnější. Považuji za chybu, že se debata o autistických dětech vede primárně prizmatem zákona o nelékařských zdravotních povoláních. Místo toho, abychom měli na stole zákon o právu pacientů na zdravotní služby nebo terapii. Celá ta perspektiva je špatná, protože vychází ze zákona, který popisuje nějaká privilegia a hranice kompetence jednotlivých profesí, ale nevychází z perspektivy toho pacienta, toho dítěte. To považuji za chybu. Proto prosím, pochopte, vzhledem k těmto dvěma koncepčním výhradám, že se zřejmě zdržím, při tom hlasování nepodpořím návrh, protože si myslím, že cesta z konfliktu a sporu, který zasahuje i do Senátu, zasahuje do odborné veřejnosti, není v pokračování metody, kterou se zatím spor pokoušely v minulosti jednotlivé zájmové skupiny získat ve svůj prospěch. Jsem přesvědčen o tom, že se musí uchopit ten spor z jiného úhlu pohledu. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Hlásí se do obecné rozpravy i paní senátorka Dernerová?

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, děkuji, pane předsedající. Začnu asi takto. Celá ta situace vznikla proto, že tady byl v roce 2017 naprosto nekoncepčně schválen § 21c. Byla to aktivita pana MUDr. Kasala z dolní sněmovny. Byla to politická záležitost. Bohužel, někdo vykopl míč. A naše reakce je taková. ABA metoda ano, je to metoda, která se používá u poruch autistického spektra. Jsem dětský neurolog, něco o tom vím. Kromě toho, že máme děti s poruchou autistického spektra, máme děti, které mají jiné poruchy. Jsou to hyperaktivity, to znamená ADHD, jak říkám mantra, jsou to obsedantně kompulzivní poruchy, jsou to vývojové dysfázie, děti špatně mluví, a mnoho dalších. A pro tyto děti ABA vhodná není. Proto jsme tady teď a předkládáme tento návrh zákona, který původně vznikl nekoncepčně. Ale bylo to politikum. Bylo to přilepeno k zákonu o sestrách. A tady to prošlo o jeden hlas. Chtěli jsme to od toho odpoutat, říkali jsme, že je to nekoncepční, musíme se o tom bavit, protože tady nemá smysl jednu metodu upřednostnit před ostatními metodami. Nejsme žádná zájmová skupina. S nikým se nehádáme. Pouze to předkládáme a nám je neustále říkáno, že jsme herodesové, kteří dětem chtějí škodit. Nejsme zájmová skupina, nejsme lobbisté. Jsme jenom ti, kteří se snaží narovnat to, co tady někdo pokřivil. Tu křivuli. A já už toho opravdu mám dost, protože dostávám e-maily, i výhrůžné, s tím, co tady chci dělat, experimentovat s dětmi. To bych byla tedy hodně špatný doktor. To je jedna věc. Co se týče další záležitosti. To, že se čeká a konzultovala jsem to s psychiatry, jsem v ordinaci pravidelně, mám děti s poruchami různými, když vidím, že to dítě je jó extra špatné, tak zavolám kamarádce, která má plnou ordinaci a toho pacienta vezme přednostně. Myslím si, že diagnostika těchto poruch je velmi závažná a patří do rukou lékaře, patří do rukou pedopsychiatra. Nebo když tak ještě klinického psychologa. Ale pane bože, nemůže to přece někdo indikovat, kdo vystudoval obor ABA, když to řeknu úplně jednoduše, na pedagogické fakultě. Vy byste chtěli, aby vám indikovala léčbu sestra? Myslela jsem, že terapeut je od toho potom, aby dětem pomohl, ale diagnózu, a to je velmi závažná diagnóza, musí stanovit právě pedopsychiatr. Protože ten je za to zodpovědný. Ten diagnostikuje, indikuje a posílá k tomu terapeutovi a ten potom také kouká, jaká je efektivita té terapie, protože efektivita nemusí být. Přece, když se dostaneme do fáze, že to bude diagnostikovat, indikovat terapeut po třech letech studia, a jestliže se to jednou bude hradit, jakože teď se to ještě nehradí, čeká to třeba na nějaký kód, ale nikdo zatím o tom nehovořil, ani jeden, ani druhý terapeut není nikým hrazen, my říkáme ano, bavme se o tom, aby se to konečně hradilo, protože dětí přibývá, tak přece, když přijdu, řeknu: Jsem behaviorální terapeut, tak si to oddiagnostikuji, budu indikovat a budu to dítě donekonečna brát na terapie, abych z toho měl peníze? Tady musí být někde mantinel. To je jedna věc.

Druhá. Co se týče české společnosti ABA. Česká společnost ABA, nechtěla jsem o tom hovořit, ale budiž. Předsedou této české společnosti je pan MUDr. Kasal. Pan MUDr. Kasal je pediatr. Je to primář, nemá vůbec žádné vzdělání v ABA. Místopředsedkyní společnosti je paní MUDr. Gandalovičová, která má dítě nemocné autismem, s tím, že toto je paní doktorka kardioložka. Pak je tam další místopředsedkyně, myslím paní inženýrka, která má také smůlu, má dítě s autismem, a pak je tam pan docent Pančocha. Tam se vyučuje ABA. To znamená, není to žádná odborná společnost, prostě není. Odborná společnost je odborná společnost pedopsychiatrie, dětského dorostového lékařství, klinické psychologie a od nich má náš návrh zákona podporu. A ten poměr, že to je přibližně stejné? Ano, ABA je jedna z mnoha metod, v ní se prolínají třeba další, ale my říkáme, kromě ABY jsou tady ještě další. A tyto další my chceme dostat na roveň těch, jako je ta ABA. Protože když se konečně podaří zákon prorazit a bude to dobře pro lidi, začít diskutovat s ministerstvem školství, MPSV a zdravotnictví, aby se pane bože začalo lidem pomáhat a nějakým způsobem se začalo hradit, protože dětí přibývá. Někde je to třeba i špatnou výchovou. Ale když to řeknu úplně jednoduše. Základním smyslem novely je prospektivně narovnat a nastavit rovná pravidla pro různé směry nelékařských postupů pro děti s duševními poruchami, které mají mít zájem být hrazeny ze zdravotního pojištění. Dává povinnost zájemcům jednotlivých nelékařských směrů práce s dětmi a duševními nervovými poruchami doložit, že dané postupy mají dostatečné důkazy – evidence-based a daný směr a postupy mají dostatečně odborné školící zázemí s lektory se supervizí ke vzdělávání takových pracovníků. Nastavuje povinnost všem směrům doložit kromě certifikovaného školení, to jsou ty tři roky, buďto ABA nebo terapeut neurovývojových poruch, ve svém oboru v souladu s platností s legislativou ČR pro poskytování zdravotní péče také absolvovat tříletý kurz na IPVZ, chce-li být tedy ve zdravotnictví a ta regulační pravidla, která jsou nezbytně nutná. A stanovuje jasnou osobní zodpovědnost indikujícího lékaře za zvolení postupu lege artis za principu primum non nocere, to znamená nepoškodit. To je toto, pak jsem chtěla ještě ... Zapomněla jsem na něco ještě zodpovědět? Ano, samozřejmě, že. Bude o tom asi hovořit paní kolegyně Miluše Horská o tom, jak se chtěla dostat do komunikace s tou druhou skupinou, ale nejsme druhá skupina, jsme ti předkladatelé, a určitě o tom bude říkat, ale pokud ten návrh by prošel, tak samozřejmě máme v plánu začít intenzivně komunikovat se zdravotním výborem Poslanecké sněmovny, udělat velký kulatý stůl, přizvat tam všechny strany tak, aby se konečně řeklo: Nechceme vás rušit, chceme dobro pro všechny, chceme srovnat možnosti pro všechny ty, které mají nějakou poruchu, která vede potom i k problémům v celé rodině. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Nemyslím, že tady by vás někdo podezříval z experimentování s dětmi.

Prosím pana senátora Hilšera, který je jako další přihlášen do diskuse.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Také jsem absolvoval poměrně měsíční martyrium nejrůznějších rozhovorů s nejrůznějšími lidmi. Od rodičů, od zástupců té společnosti ABA terapie, když to teď řeknu úplně nepřesně, s pedopsychiatry, a zjistil jsem, že jsem se ocitl na jakémsi bitevním poli v křížové palbě dvou táborů. V podstatě se nás snaží i z pochopitelných důvodů dotlačit k tomu, abychom rozhodli o tom, která z metod psychoterapie nebo psychologie je ta správná pro intervenci a léčbu u autistických dětí. Myslím si, že tato debata vůbec nepatří nám do ruky, že debata patří odborné veřejnosti a odborným společnostem. Ty se mají mezi sebou dohadovat o tom, ty mají řešit to, co pro ty děti je nejlepší. Mám za to, že my bychom měli rozhodovat o tom, jaká má být pomoc těm lidem. Měli bychom hlasovat o návrzích, které mají řešit komplexně a mají zastřešovat pomoc dětem a pomoc rodinám a rodičům. Myslím, že v současné době neexistuje takováto zastřešující strategie pomoci těmto autistickým dětem. Neexistuje jasná koncepce intervence ve zdravotnictví v psychologické pomoci a neexistuje – a to je podle mne velice důležité – jasná koncepce v sociální oblasti. Tam jsou ti rodičové necháni úplně napospas. Čili to je naprosto nedostačující.

Mluvil jsem ještě s pedopsychiatrem, který pracuje v Německu. Popisoval mi situaci v jedné spolkové zemi, a tam to chodí tak, že oni neznají a nemají tam vyjmenováno to, že by byl někde ABA terapeut nelékařské povolání nebo to, co se dnes navrhuje. Je to tak, že dítě je oddiagnostikováno nebo pacient je oddiagnostikován pedopsychiatrem, ten potvrdí to, že je nějaký problém, dá mu § 36 a to ho opravňuje k tomu a rodiče, aby odešli na jakýsi sociální úřad, kde funguje tým odborníků, kteří celkovou situaci pojmenují ze všech intervencí, které jsou důležité, to je zdravotní, psychoterapeutické, sociální, rozhodují o tom, jestli dítě bude zařazeno do školy, do jaké a tak. A rozhodují to proto, protože tato péče je potom hrazena. A o tom je podle mne tak trochu i celý spor zde. Čili tam otázku psychoterapeutické intervence řeší psychoterapeut, který je vzdělán v nejrůznějších metodách, oni mají seznam psychoterapeutů a z toho vybírají a ten je potom na základě toho, že je certifikován, že je uznáván tímto grémiem, tak je hrazena péče, je stanovený tarif. Takto to chodí. Čili není to. V tomto ohledu já ABA terapii chápu jako velice důležitou mozaiku celého systému, která tam musí být a je dobře, že se o ni mluví, ale myslím si, že je špatně a v tomto navazuji na pana senátora Beka, že v zákoně § 96, tak jak je to postaveno teď, je vypíchnuta jedna metoda, která je robustní a funkční, a nyní bychom tam měli zavádět vlastně další. Čili nám půjdou paralelně dvě nezdravotnická povolání nebo tamhle na mě ukazuje někdo tři. Myslím si, že tato situace není správná. Není dobře, aby tam byla jenom jedna, není dobře, aby tam byly dvě. Ale aby se problematika začala řešit komplexně, a proto bych byl velice rád a vyzývám a prosím, aby se oba dva tábory nebo společnosti, které by za toto měly nést odpovědnost, sešly u jednoho stolu, aby vytvořily návrh, celkovou koncepci pro to, jak těmto dětem a jak těmto rodinám pomáhat, a toto pak předložily a pokračovaly dál. Opravdu nechci rozhodovat o tom, kdo v tomto případě má pravdu a nebo nemá pravdu. Rozhodl jsem se hlasovat pro ten návrh, a to z toho důvodu, aby se debata ještě dál otevřela a mohli do toho vstoupit další lidé. Ale jsem si plně vědom toho, že péče v současné době je nedostatečná, mě zdrcuje to, že jsou zde rodiče a že je zde část populace rodičovské, která nevěří pedopsychiatrům a to mě samozřejmě také znepokojuje. Byl bych za to, aby zde vznikla opravdu celková představa o tom, jak dětem pomáhat na všech úrovních. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Také děkuji a s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Chce se mi tak říci, a co my chudáci laici. Zabrousím trochu do minulosti a řeknu, čeho jsem byl schopen já jako laik, který není povolán k tomu, aby nějakým způsobem sám na základě nějaké své zkušenosti či nějakých svých znalostí posoudil, co je špatně a co je dobře. Když jsme tady – jak tady připomínala paní kolegyně Dernerová – kdysi probírali potom § 21c, tak také byly návrhy jednak, abychom schválili zdravotnické povolání behaviorálního analytika a také metodu O.T.A. Když jsem přemýšlel, jak k tomu mám přistoupit a snažil jsem se chovat maximálně objektivně anebo exaktně, tak jsem na to šel tím způsobem, že jsem požádal zastánce metod, metody ABA i metody O.T.A., aby mi poslali odkazy na články ve vědeckých časopisech, ve kterých se metody popisují a ve kterých se hovoří o tom, zda jsou či nejsou úspěšné. V případě metody ABA jsem dostal odkaz na asi 20 různých článků z vědeckých časopisů, zejména v angličtině a zejména z USA, kde metoda byla popisována, nechal jsem si to zanalyzovat a články jednoznačně vypovídaly o tom, že metoda je účinná, funkční a významně pomáhá v uvozovkách k tomu, aby autisté – oni se nevyléčili, a aby se jejich schopnost normálně žít ve společnosti významně zlepšila. V případě O.T.A. jsem žádný takový článek neobdržel, žádný odkaz. Neexistují, a z vědeckých, renomovaných nezaplacených časopisech, aspoň co já jsem měl, odkazy, kde se metoda O.T.A. projevuje nebo je popisována jako vědecká, prokázaná, úspěšná, atd. metoda. Bylo to v té době, možná, že nějaké jsou, říkám to za sebe, ze své vlastní zkušenosti. Říkal jsem si – dobře, to je věc, která je pro mě docela důležitá, protože jak jsem studoval přírodní vědy, tak většinou právě to, zda něco je funkční a správné nebo ne, se popisuje mimo jiné také podle toho, kdo to kdy a jak zveřejní. Pak tady byla ještě druhá věc. Protože zdaleka ne všichni jsme byli pro to, aby ABA nebo metoda ABA byla uzákoněna, protože nejde o nic jiného, než o to, aby ti lidé, když potom metodu používají, dostávali peníze, tak tady byl ještě požadavek na to, aby byl dodán sylabus, nebo chcete-li osnovy toho, co se ti lidé, co jsou behaviorálními analytiky, učí. Co je tam za vědomosti, zkušenosti, schopnosti, které oni mají nabýt během výuky v magisterském studiu. Opět jsme dostali poměrně obsáhlý materiál, ve kterém to bylo popsáno, protože to není nic nového, v Americe už se to využívá, atd. V případě O.T.A. nic takového neexistuje. Nebo já aspoň o tom nevím. To bylo tenkrát, v té době, a proto jsem pro ABA hlasoval a pro O.T.A. nehlasoval. Tak. A dnes jsme v situaci, kdy před sebou máme návrh, kdy je tady návrh, abychom odsouhlasili odbornou způsobilost k výkonu povolání terapeut neurovývojových poruch ve zdravotnictví a případně potom asistent, kde je to nějak popsáno a blíže potom je tam výňatek z vyhlášky ministerstva zdravotnictví 329/2005, ve kterém mají být popsány minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, ve znění pozdějších předpisů. A když se na tu vyhlášku, která je přílohou toho, podíváte, tak tam je v § 28b odst. 3 písm. a) za druhé napsáno, že součástí výuky terapeuta neurovývojových poruch je také to, že se učí metodu O.T.A. . Jsou tam další metody apod. A já říkám tedy, jestli je to tak, tak mně to připadá, že já proti nikomu nic nemám. Ale myslím si, že tady jde o veřejné prostředky.

A pokud mají za nějaké úkony nějakého zdravotnického pracovníka být vynakládány veřejné prostředky, měli bychom mít jistotu, že věci, které on bude dělat, jsou funkční a jsou ku prospěchu pacienta, což je potvrzeno, jak jsme kdysi zjišťovali, u té metody ABA. Tady dle mého názoru tak není, protože jsou tam metody, které prostě nejsou dnes vyzkoušené. A to, co se mi zdá, že se po nás chce, abychom schválili, a já neříkám, že to potom nebude fungovat, jakousi prázdnou schránku nebo rámcově popsanou schránku, která toho v sobě hodně obsahuje a následně schránka potom bude zaplňována nějakými činnostmi a úkony, které díky tomu, že my tu schválíme schránku a zároveň už máme vyhlášku, budou hrazeny z veřejných prostředků. A já si myslím, že toto bychom dělat neměli, že bychom měli schvalovat pouze věci, a teď se nebavím o systémovosti a nesystémovosti a o tom, v jakém by to mělo být zákoně, že bychom měli mít snahu schválit jen věci, o kterých skutečně víme, že když je schválíme, tak neříkám, že všem, ale že jsou osvědčené, vyzkoušené, funkční a nikoli věci, které teprve budou naplňovány poté, co my to nějak schválíme. Myslím, že bychom neměli schvalovat zákony, ve kterých říkáme: "Zavedeme dálniční známku a ani nevíme, jestli člověka budeme moci postihovat za to, že ji nemá." A to si myslím, že je případ, ve kterém se dnes nacházíme. A proto já ke své lítosti pro pozměňovací návrh hlasovat nemohu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A s přednostním právem vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne všem. Já bych ráda na úvod řekla, že budu hlasovat pro návrh zákona a také bych vám ráda vysvětlila proč, z jakých důvodů. Především bych ráda uvedla, že profesně se teď bavíme o návrhu zákona, který je mojí celoživotní profesí, než jsem začala působit na radnici, takže se budu snažit mluvit věcně, s odbornou znalostí jednak problematiky jako takové i diagnózy poruchy autistického spektra a jednak z pohledu dlouholeté praxe při práci s dětmi a později s klienty s poruchou autistického spektra, protože jakmile nám dítě opustí vzdělávací školní proud, tak se z něj stává klient určitého zařízení nebo minimálně resortu třeba sociálních věcí nebo zdravotnictví.

Od paní předkladatelky i paní zpravodajky tady zaznělo, že se jedná o systémový přístup. Jsem ráda, že to tady zaznělo. Systémový přístup by měl spočívat v tom, že my potřebujeme resorty propojit. V tomto případě tak, abychom měli funkční systém péče o děti s poruchou autistického spektra od raného věku, kdy v určitém období a v raném věku dítěte, teď myslím rok, dva roky, jsme velmi těžko schopni diagnostikovat a uzavřít diagnózu, že se jedná o dítě s autismem, protože musíme brát v potaz vývoj fyziologický a pak určité odchylky. V předškolním věku je dítě buď dejme tomu klientem rané péče, pak se dostává do předškolního zařízení, pak nám nastupuje povinná školní docházka nebo určitý způsob vzdělávání. Tady se bavíme o dítěti. A to je resort už teď zdravotnictví současně propojeně v úzké spolupráci s resortem školství. Když se podíváme na čas, který potom věnujeme dítěti, tak nám v tomto věku dominuje resort školství, kde potřebujeme mít také kvalifikované osoby, které budou s dítětem pracovat. A povedou pod supervizí lékaře toho, kdo stanovil diagnózu atd., další kroky ke kompenzaci té poruchy. Bylo tady řečeno, autistické rysy si nese ta jedinečná osobnost, protože téměř každý autista je jedinečný svými projevy a svými specifiky. Tak si je nese celoživotně. Takže se vlastně tím působením odborníků dostáváme ke kompenzaci poruch autistických projevů tak, aby byl klient, dítě, socializován, aby dokázal sám určitým způsobem se pohybovat v okolí, co je u nich nejtěžší, v cizím prostředí, vyrovnávat se se změnami. To jsem ale odbočila.

Ze školského systému nám potom dítě tak, jak odrůstá, postupuje v podstatě do fáze klienta. A my potřebujeme, aby nejen jedna metoda, která tady byla zmiňovaná, teď se tady zmiňuje nějaká další metoda, způsobů práce je větší řada. Na každé dítě, na každého klienta musíme najít ten vhodný model a systém a metodu. A my potřebujeme, aby se nám funkční a osvědčené metody rozšířily. Když se bavíme o systémovém propojení, tak z mého pohledu, už jsem to říkala před dvěma lety zastáncům metody ABA a opakovala jsem to rodičům, včera jsem aktivně vyhledala maminku, která se pohybovala tady v Senátu a projevila jsem přání, že bych s ní ještě ráda situaci rozebrala, aby se přesvědčila, že i budou spolurozhodovat lidé, kteří určitou praxi a odbornou znalost v tématu mají.

My bychom potřebovali, aby účinné metody byly, abychom pokryli celé spektrum naší republiky. Tzn. aby to byl systém. V současné době je to tak, že každý kraj má speciální pedagogické centrum, které je specializované na děti s poruchami autistického spektra. Ovšem počet klientů je takový, že jsou čekací doba jednak ve školských zařízeních, ve zdravotnických, už jsme se tady o tom zmiňovali. Takže doporučení za mou osobu je stejné jako před dvěma lety, pojďme získat akreditaci vzdělávací metody, vzdělávacího programu tak, aby se nám podařilo vyškolit odpovídajícím způsobem potřebný počet pracovníků, abychom v resortech nikoli jen v Praze, ve specializovaných částech nebo ve větších městech, abychom dokázali vytvořit funkční síť s adekvátní péčí, s adekvátními dodacími lhůtami, objednacími lhůtami, časem atd. To si myslím, že to, že pustíme do systému další metodu, tak to záležitosti jen prospěje.

Neobávám se toho, že bychom špatným způsobem a nekvalifikovanými pracovníky směřovali péči o určité spektrum dětí. Podmínky, které u terapeuta neurovývojových a behaviorálních poruch jsou stanoveny, kvalifikační, tak jsou poměrně přísné a jsou adekvátní tématu, o kterém se bavíme. Terapeutem se může stát člověk, který má absolvovaný magisterský vysokoškolský program s požadovaným vzděláním a následně vystuduje tříletý program. Pak se stane kvalifikovaným člověkem. A metody se kombinují, vzájemně se prolínají. Mně vůbec nevadí, že u popisu tohoto terapeuta máme výraznou shodu činností a obsahu vzdělávání a i terapeutického výkonu s terapeutem ABA, protože to je přirozené a logické, protože minimálně 70 % činností by mělo být shodných, protože ten klient nebo to dítě vyžaduje obdobný přístup. A pak jsou tam další metody.

Nebojím se prodloužení čekacích lhůt na stanovení diagnózy, protože jsou zařízení rané péče, kde už mají zkušenosti, symptomy dokáží rozpoznat a dokáží začít pracovat s dítětem tak, aby projevy nějakým způsobem začali kompenzovat, eliminovat. To, že terapeut bude nečitelný, nemyslím si, a teď tady reaguji na to, co jsem pochytila v rámci debaty. Pokud bude splňovat kvalifikační požadavky, tak by tohle vůbec nemělo hrozit. Když se podíváme dnes na systém našeho inkluzivního vzdělávání, tak se ukazuje, že vlastně dětem se speciálními vzdělávacími potřebami se velkou část školního vyučovacího času věnují asistenti pedagoga. Asistent pedagoga má krátkodobé, když to zjednoduším, vzdělání, ani není podmínka, aby byl vysokoškolsky vzdělán. A tráví významnou část času s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a v podstatě je modeluje. Nedomnívám se, že nebyla přizvána skupina rodičů.

Pojďme se na to podívat tak, že do toho systému, který opravdu teprve budujeme, pouštíme ještě další metody a další skupinu pracovníků. To se tak domnívám, kdy vedeme hranici. Tu hranici nemůžeme vést. Všechny ty tři resorty by se měly prolínat, jak školství, tak zdravotnictví, v první řadě při stanovení diagnózy, a později potom resort sociálních věcí.

Takže z toho mého praktického pohledu vás prosím, abyste se podívali na to, že se otevírá možnost dalšímu způsobu práce s dětmi, rozšiřujeme to spektrum, a nikdo nemusí mít obavy, že bude ohrožena péče o dítě s autistickými poruchami na kvalitě. Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu a děkuji, že jste mi věnovali čas.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji, paní senátorko, a nyní s přednostním právem vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené kolegyně, milí kolegové, vážený pane předsedající. Šedá je teorie a zelený strom života. Víte, my, co jsme tady, a já už mám teď trošku smysl pro humor, těch třicet let působili ve svých profesích a snažili se začít něco, co bylo na zelené louce, ať už kolega Kantor v medicíně, když navštívíte jeho pracoviště, tak víte, kam to došlo, kolegyně, neuroložka dětská a já, ta zběsilá pedagožka, najdeme mnohé spříznění osoby. Když se podívám na Emilku Třískovou, tak zase v té sociální oblasti. A tak s dovolením o tom maličko něco víme. A, víte, když se narodí postižené dítě, tak je to strašný průšvih. A my nejsme nikdo z toho procesu vyloučen. A já ne proto, že už jsem stará, ony se nám rodí vnoučata, viďte. A mladým, vám mnohým a našim dětem se rodí děti. A vždycky je to průšvih.

A proto si myslím, že ta největší síla, která směřuje ke změně, k tomu pohybu, je právě ta rodičovská. Musím tedy říct, že bohužel často jenom mateřská, maminkovská, protože páni tatínkové nám na té cestě trošku selhávají. Ale oni za to možná nemohou, protože to, co tady bylo řečeno, každý jeden z vás, já s vámi opravdu souhlasím. Vaše obavy jsou namístě. Víte, handicapovaný člověk, ať už miminko, nebo dospělý, byl v tom minulém režimu odsunut, nebyl, nemohl tomu režimu škodit. My jsme se tvářili, že není. Byl v hlubokém lese.

A já když jsem před třiceti lety potkala ty rodiče, co ty děti chtěli vytáhnout a chtěli pro ně školy a doktory a jezdit s nimi mezi lidi, tak mě to hrozně chytlo. Nikdy by mě nenapadlo, jaký profesní průser to bude. Protože o autismu před třiceti lety se v Americe vědělo, od třicátých let už se diagnostikuje, u nás ne. U nás to začalo, abych byla upřímná, před pětadvaceti lety. A já musím říct, světě, div se, bez ABA v mé škole vzděláváme děti s autismem. Budete se divit, ani ony nepoužívají jenom jednu metodu.

Nechci se dostat do diskuze o metodách. Skutečně nám to nepřísluší. Bylo to tady dobře řečeno, ale základem autistických dětí, ale i jinak postižených, mentálně atd., je struktura. Přátelé, ona nám pomáhá tady už, já se také už považuji ve svém věku za toho, kdo má rád jeden směr a jeden cíl, takže ona ta struktura, ona ta ABA by nám také pomohla. Nedělejme si iluze, že ne. Nebo neříkejme to. To není něco ze světa, co je zázrak. On to zázrak je, když to někdo umí. A to, co bylo řečeno, že rodiče hledali tehdy doktora, který je vyšetří. Víte, s jakými papíry mně chodili do té školy? „Nespolupracuje, nevyšetřitelný“, kulaté razítko. To trvalo. No, možná ještě v 21. století se to objevilo.

Tonoucí se stébla chytá. Já jsem se snažila jim tam sezvat všechny odborníky, a lék jsme nenašli. Hledali jsme i šarlatány, lék jsme také nenašli. Takže ten postup toho dítěte, u kterého potřebujeme, aby ho někdo dobře odiagnostikoval, díkybohu, že ho najdeme, díkybohu za ABA. ABA vznikla v kapitalismu. Proč asi? No protože ABA přece znamená, když začneme s dítětem včas pracovat a včas ho řekněme zcivilizujeme, tak ono potom nebude zlobit. A já vám řeknu, že v mé škole patnáct let jinou metodou, a promiňte mi ty výrazy, ono to tak je, ono se tak na ty děti nahlíží, civilizujeme také děti. Také s autismem. A dáme to dítě do jiného zařízení, a ono začne zlobit. Ne proto, že nepoznalo ABA, ale proto, že jsou tam lidé, kteří si s ním nevědí rady.

Prosím vás, tato debata, tito odborníci, kteří se s námi scházeli, s námi senátory, o kterých... Dostala jsem lichotku, byli překvapeni. „Vy se zajímáte, paní senátorko, o postižené děti? Vy, politici?“ Říkám: „Jak my politici? Samozřejmě že my politici.“ Takže tito zástupci odborných asociací, společností, které asi nejsou dostačující v naší zemi, protože nejsme tak daleko jako v Americe, se s námi přesto vytrvale scházeli. A scházeli se s námi celý rok i představitelé ministerstev školství, zdravotnictví, sociální práce. Neumíte si představit, jak vyučování diplomacie se v takovýchto krocích a kruzích hodí. Hádali se mi tam někdy jako psi. Ale protože jsme chtěli dojít k nějakému cíli, ne proto, abychom si honili triko, ale aby konečně naše děti, když se ocitnou ve školním věku, ale potřebují sociální službu, ale budou potřebovat doktora...

Promiňte mi, že házím neodborné výrazy, to je přece v tuto chvíli jedno. Ano, stát to neudělal. Stát nám to zůstal dlužen. A když jsme to tady měli před dvěma lety a já jsem pro ABA u sestřiček nehlasovala, tak to dneska čtu v novinovém článku, jak si to některý z rodičů, kterým velmi rozumím, že jsou naštvaní, tak si to pamatuje. Ano, mělo to být systematické. Ale mělo to být tak, že tři resorty se měly dohodnout.

Prosím vás, řekněte mi jeden z vás, senátorů, kteří jste tady, a otáčím se i tady na pana místopředsedu, jestli za vaše senátorování se vám povedlo získat takový zákon, kde by se tři resorty dohodly. Já si myslím, i když to dneska neschválíte, že to je světový rekord. My jsme tady mistři v nedohodě. My na tom, abychom postavili to, že to dítě potřebuje pomoc a řekli si „wow!“, tak si tady budeme říkat a tahle metoda a tahle metoda. Víte, já bych tam nedala žádnou. ABA bych nechala, protože ABA je Bůh, je to v pořádku, ale dál se ty metody vyvíjely a vyvíjet budou. Jenomže když vám tam nedáme žádné, prostřednictvím pana předsedajícího, pane senátore, copak mi řeknete, že tam zase je? A jak pak máme udělat sylaby, když neschválíme zákon? Takhle, pohledem pouhým?

Vždyť ty sylaby, vy víte přece, jak se nastavuje vzdělání. Dneska, pardon, paní doktorka mně promine, kolegyně drahá, zdravotníci se hádají o svých vzdělávání, kliničtí psychologové se hádají, akreditace na vysokých školách, vy víte, jak se dělají. To přece je proces, který má nějaké zákonitosti. My ho nemůžeme obejít, my si tam nemůžeme jenom tak hrát. A my potřebujeme ty lidi, kteří rozumí dětem. To není studium pro studium. On to nechce nikdo dělat. I ta akreditace je obtížná.

Víte, jak to zoufalství vypadalo? Nějaká maminka, která buď měla možnost pracovat venku, nebo měla manžela diplomata, a narodilo se to nešťastné nebohé postižené dítě, a ona měla možnost se potkat s tou metodou v zahraničí, tak se jí vyučila. Legálně, nelegálně, za nějaké peníze. A přijede k nám, a co se děje? Co s tím může dělat? Může to učit? Nemůže. Může to prodat na univerzitu, aby se to učilo? Nemůže. No tak to střílí dalším nešťastníkům za dalších osmdesát tisíc. Tak to je, to je realita. Já vás s těmi lidmi seznámím. Když udělám to slyšení, tak jsem zvědavá, jestli sem všichni přijdete.

A to nějak nikoho nenapomínám. Prostě dneska, jak říkala paní předsedkyně klubu ANO, pedagožka, dneska nám ve školách o tyto děti pečují dámy, které přestala bavit třeba práce, při vší úctě, v kanceláři a udělají si 150hodinový kurz. Myslíte, že to je v pořádku? A kde je dovzděláme?

Víte, to, že zdravotníkům se nastaví to vysoké vzdělání, které je potřeba, tak to bude mít jistě odraz – a doufáme, protože seděli tam s námi školáci a vědí, že je potřeba ty obory také studovat na pedagogických fakultách. Proč myslíte, že je dneska neúspěšná inkluze? Kvůli vozíčkářům, kteří nekřičí? Ne, to je proto, že tam dítě řve, viďte. Má záchvat, vrhne se na něj paní učitelka a vrhne se na něj asistentka. A zbytek třídy co? Někam jde do kouta. A likvidují se celé školy nezvládnutou inkluzí.

Ještě můžeme, přátelé, přemýšlet. Máme ještě dvacet let, můžeme vymýšlet zákon a úkolovat vládu. Víte, jsem tady druhé období. A byla jsem tak nadšená jako vy. A vždycky, když tady něco takového bylo, tak jsem úkolovala vládu. Tak jak to dopadne? Že si to uděláme sami, vydržíme vaši kritiku, protože jí rozumíme, ale ti rodiče s dovolením budeme posílat za vámi. Řeknu, já ne, já už jsem pro to teď hlasovala, ať jsou ABA terapeuti, ať jsou tito terapeuti, pak změňme zákon, když jich bude dost. Prokristapána, nemáme nikoho. Nikoho, prosím vás. Jsem šťastná za své kolegy, že to se mnou vydrželi. A děkuji těm odborníkům, protože vidím, že jim o ty děti jde. Tak jako nám. A takhle s tímhle, protože nějak věřím, že se shodneme, že to je dobře, půjdeme pracovat, s vaším dovolením a s vaší podporou, na těch „silabách“. Abychom třeba, než se to dostane do Poslanecké sněmovny, už něco měli v hrsti. Protože už se nám třeba ta olomoucká univerzita ozvala.

Já se trošku omlouvám, že jsem emotivní, ale já si myslím, že vzhledem k tomu, že jsem třicet let s tímhle problémem přetlačovaná, konfrontovaná, tak si to snad trošku dovolit mohu. A skončím ještě, když se dívám na pana senátora Hilšera, na to Německo, abych neskončila moc vážně.

Spolková republika Německo má mnoho vlád. A tam například, když jsme tady probírali lesní školky, že víme, že lesní školky musí mít potravinové stravovací zařízení, anebo catering, vlastní namazaný chleba ne, tak tohle Němci mít fakt nemusí. A hovínka po dětech zasypávají vápnem. Zkuste přijít na naše ministerstvo školství. Nefunguje to, tyhle přenosy nejsou. Já jsem použila tenhle případ proto, že doufám, že se tady dohodneme ve jménu těch dětí. A já se těším na vystoupení pana senátora Žaloudíka, který vždycky řekne to, co já si jenom myslím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní kolegyně, a nyní vystoupí už avizovaný pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl především, vaším prostřednictvím, pane předsedající, poděkovat paní místopředsedkyni za promo, promotion, nevím, jestli je to v senátním pořádku možné, nebo ne. Asi to tam není zakázáno.

Já jsem se přihlásil... Takhle, já neumím být tak krásně emotivní jako třeba některé dámy přede mnou, ale zkusím být rozkošně pozitivní zase, ve všem, co řeknu teď. První pozitivita je, že se hlásím jako informovaný laik do diskuze, což je ideální pozice. Kdybych byl skutečně expert nebo informovaný, tak bych za to nesl trošku odpovědnost a přišel bych se sem stydět. Kdybych byl zcela neinformovaný, tak bych se bál, že mě někdo opije rohlíkem.

Druhá pozitivní informace je ta, že jsme se asi všichni rozešli s tím úsilím uplatňovat vedoucí úlohu strany. Tak jsem rád, že tady nebudeme uplatňovat vedoucí úlohu jedné metody. Musel bych být štěstím bez sebe, jak jsme se krásně prošmikli třeba v chirurgii nebo v onkologii, že tady nehlasujeme počtem hlasů dva tři plus, že se žlučníky mohou dělat jenom laparoskopicky, nebo jenom roboticky, nebo jenom klasicky. A dovedl bych uvést teď tisíc příkladů. Tak tam jsme se prošmikli, je to dobře. Tady jsme se tak trošku „popřineprošmikli“. Hlavně v tom minulém období, protože ten zákon je v zásadě o sestřičkách, o těch sto dvaceti tisících a o tom, že také nejsou a že měly neujasněné kvalifikace apod. Pak to přešlo v čínskou medicínu. Čína je mocná, velká, tak jsme si všimli velmoci. Také dobře, už je to za námi. A teď mám pocit, že jsme si všimli obrovského tématu, který je pro mě osobně důležitější než Čína, a to jsou skutečně ty postižené děti.

Pro jejich péči nerozhoduje ani tak zrovna, jaká metoda je půl hodiny, hodinu nebo ve čtvrtek odpoledne na ně aplikovaná, ale kdo se o ně postará čtyřiadvacet hodin. To jsou v první fázi rodiče, kteří to úžasně zvládají. Pak jsou to ti rodiče, kteří to pochopitelně nemusejí za všech okolností zvládat. A pak jsou to také ti, kteří se těch dětí zřekli a ty děti jsou v domovech.

A teď, když se pořád bavíme o dětech, tak já vám dám tady řečnickou otázku. Co si myslíte, že se děje s dítětem v čase? Ono stárne. Z toho roztomilého bobka se stává postupně dítě samostatnější a potom puberťák. Puberťák, s kterým cvičí hormony, který je mentálně třeba i narušený, který má své problémy, a který je v ústavu. A teď si představte ústavy jako paní ředitelky Špalkové, která dělá, co může v Ivančicích, která neví, co v patnácti letech s tím člověkem má dělat, protože ho nikdo nechce. To je také dítě. Je to dítě společnosti.

A dám řečnickou otázku. Co si myslíte, že se děje s těmi dětmi? Ví to někdo, když zestárnou? Protože i děti stárnou. Já stárnu, děti stárnou. Takže co si myslíte, že se s nimi děje? Víme o nich něco? Jsou v kriminálech? Nebo v ústavech? Nebo v nějakých ubytovnách? Nebo si žijí krásným životem někde na Mallorce? Víme to? Nevíme to.

Bylo tady řečeno, že ten problém je – John Lennon říkal „Imagine all the people“. Představte si, že všichni lidé, já bych to transponoval, stačí, kdybychom si představili, že všechna tři ministerstva. Z části už se to povedlo, rozpoznali, že je to trojministerský problém, tedy sociální věci, zdravotnictví, školství. Učitelky jsou v druhé linii. V první linii jsou v tom ti rodiče, kteří se dětí nezřekli. V druhé linii jsou v tom především učitelky, občas ve třetí linii také doktoři na pohotovostech, potom jsou v tom samozřejmě všichni organizátoři a ti kolem.

A když tady bylo řečeno, vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu kolegovi Fischerovi, že bychom snad měli kopírovat vyhlášku z roku 2001, dovedu si představit spousty vyhlášek, které po osmnácti letech netřeba kopírovat. A myslím si, že analytik ještě neznamená terapeut. Analytik je analytik, něco jako diagnostik. Možná se zabývá všemi těmi příčinami, ale co s tím potom dělá? Jsou i teorie, že jsou to stavy nevyléčitelné a že jde o to, jak lidi socializovat. A jak je uvést do společnosti tak, aby byli spokojeni oni i okolí. Já si myslím, že socializovat někoho můžete, když socializujeme sebe. Proto pokud nejsem řádně socializován, tak skoro nemám právo socializovat ty ostatní.

Tím bych skoro řekl, že zaplaťpánbůh za každého, kdo se tomu chce věnovat. Já jsem laik, ale snažil jsem se být informovaný laik v tom, tak jsem byl štěstím bez zebe, že mě vzali na výlet tady paní místopředsedkyně i pan předseda našeho výboru a že jsme měli zrovna na otázku autismu, respektive poruch autistického spektra a podobných problémů, jsme se jeli podívat do Španělska, kde jsou tak odhadem pětadvacet, třicet let před námi.

Já jsem nabídl svoje expertné, na které věčně nečerpám, protože hledáme experty, kteří někdy nejsou, a někdy nejsou potřeba, a někdy je expertů dost i bezplatně. Tak jsem si položil otázku, myslím, že to byla komise pro práci Senátu, jestli můžeme použít naše expertné – a já to nevím dodneška – pro experty z Evropské unie. Nechci z karibské oblasti nebo z Indočíny. Z Evropské unie. Třeba tam, kde už něco prošli, kde už něco udělali, kde už něco umí, kde už vědí, jaká je pozice, ABA, neABA, prostě jak to všechno je.

Potkali jsme se s dámami jak ze sektoru státního, tak z toho nestátního, jak z univerzitního, tak neuniverzitního, spolu s rodiči. Spolu s rodiči. Vedou takové dlouhodobé akce, jako je novohorizonty a další, aby nám tady o tom třeba v této místnosti povyprávěli. Ve španělštině, přeložíme si to. K tomu to asi jednou bude směřovat. Já bych řekl, že zaplaťpánbůh teď za to, že jsme se aspoň posunuli v tom, že s tím něco chceme dělat. Byť by to bylo na podkladě zákona, který s tím primárně až tak moc nesouvisí a těžiště je z 90 % úplně jinde. Ale směřuje to k tomu, že se asi o ty děti začneme nějakým způsobem více zajímat. Nejen když jsou kojenci, nejen když jsou v rodinách, nejen když dorůstají, ale i poté. Protože my už diskutujeme 20 let. V roce 2001 byla vyhláška. Kdyby to analytici zvládali, tak ty desetileté děti z toho roku 2001 už mají osmadvacet. A je potřeba se zeptat, kde jsou?

Já si myslím, že zaplaťpánbůh za ten krůček. To, že to tři ministerstva vzala na vědomí a dohodla, bylo na tom odvedeno spoustu práce, je další pozitivní věc, kterou tady chci oznámit. A protože všechno, co jsem řekl, bylo pozitivní, tak se k tomu nemůžu postavit jinak než pozitivně. A věřím, že se to bude řešit i na podkladě jiných zákonů, jak už tady bylo řečeno, těch nároků, jak byl německý vzor a možná i španělské vzory a další. A že se posuneme, než nám ty malé autistické děti zase zestárnou do neurčitosti, kdy nebudeme vědět, kde vlastně jsou.

Takže je to problém spíše sociálně společenský, z části zdravotní, z části vývojový. A zaplaťpánbůh za terapeuty, nikoli jenom za analytiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. Podle panelu pan kolega Žaloudík byl posledním přihlášeným do rozpravy. Nikdo další se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A, paní navrhovatelko, teď je prostor pro vás. Chcete využít? Ano.

Senátorka Alena Dernerová:  Díky, pane předsedající. Tak řečeno toho bylo mnoho. Já bych chtěla jenom opravdu apelovat na zdravý rozum a říct, že skutečně nechceme škodit. Chceme pomoci. Vím, že to asi není nejšťastnější, už se to tady ozvalo několikrát. Ale bohužel někdo vykopl první balón a my to teď chceme narovnat. Myslím si, že vracet se ke kulatému stolu s prázdnou je naprosto zbytečné. Po tom, co jsme absolvovali dvouletá jednání, a nejsou to jednoduchá jednání, je to velmi těžké, tak bych moc prosila o podporu. I když si myslíte, že to není dokonalé. Ale kdo je dokonalý a co je dokonalé, o tom bychom mohli vést daleké diskuze. A za sebe slibuji, že pokud to projde, a jak řekla moje kolegyně Míla Horská, tak budeme široce diskutovat o možnostech, jak prosadit to dobro pro všechny děti nebo i dorosty i dospělé, kteří mají neurovývojovou poruchu. A uvědomme si, že to není pouze porucha autistického spektra, že těch poruch je mnoho.

A chtěla bych, jestli byste se mohli oprostit od toho brainwashingu, který tady v podstatě byl. Byl o něco menší, než byl minule, ale nebyl nulový. Děkuji vám a prosím o podporu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, paní senátorko. Paní zpravodajko, prosím zhodnoťte proběhlou diskuzi a vyjádřete se.

Senátorka Alena Šromová:  Tak já si dovolím shrnout obecnou rozpravu, v které vystoupilo celkem 11 senátorů a senátorek s různými názory. Nebudu se tady k tomu blíže vyjadřovat. Nezazněl zde žádný návrh na zamítnutí. Jediný návrh, který zde zazněl, bylo schválení výborového návrhu spolu s pozměňovacím návrhem, který je součástí přílohy usnesení výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Nebyl podán žádný návrh, takže nemáme o čem hlasovat a bude se pokračovat podrobnou rozpravou. Ne, byl podán návrh schválit v podobě pozměňovacího návrhu z výboru. A ten pozměňovací návrh musíme v podrobné rozpravě schválit. Tak, nejsou námitky. Otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy?

Senátorka Alena Šromová:  Já prosím o schválení, ve znění pozměňovacího návrhu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který je přílohou 38. usnesení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Paní navrhovatelko, vy jste ve svém vystoupení podpořila návrh, takže setrváváte. Paní zpravodajka také. Takže můžeme přistoupit k hlasování. (Znělka.)

Přítomno 63, kvorum pro přijetí je 32. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je součástí žlutého tisku č. 255. A je to 38. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze dne 4. června letošního roku. Všichni jste seznámeni, nejsou námitky?

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30, registrováno 63, kvorum 32. Pro návrh 38, proti 6. Návrh byl schválen.

Teď chvilinku prosím o klid. A teď budeme hlasovat o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 31, 63 registrováno, kvorum 32. Pro návrh 38, proti 5, návrh byl schválen.

Na základě tohoto hlasování budeme podle § 130, odst 8 Jednacího řádu Senátu hlasovat o pověření. 1. Pověřit předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání. 2. Určíme tři senátory. Nemám tu ani jedno jméno, ale dovolil jsem si tady dát návrh. Kolegyně Dernerová, kolegyně Šromová a paní místopředsedkyně Horská. To znamená tyto tři naše dámy vyslat, aby návrh zákona odůvodnily v Poslanecké sněmovně. Jsou jiné návrhy? Nejsou, takže předpokládám, že se o tom může hlasovat.

Je to tak. Takže usnesení jak pověření předsedy, tak i určení třech našich zástupkyň do jednání Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 32, registrováno 60, při kvoru 32 pro návrh 60, proti nikdo.

Projednávání tohoto bodu je ukončeno. Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se o tento návrh zasloužili, byť nikdo z nás neví, v jaké míře bude prospěšný, ale věříme, že prospěšný bude.

A děkuji všem, kteří na dnešním plénu návrh zde jak hájili, tak i měli k němu připomínky.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji mnohokrát všem, kteří podpořili, i těm, kteří nepodpořili. Je to tady demokratické. Myslím, že debata byla velmi košatá a jsem ráda, že se braly v potaz i názory odborných společností. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak a my jsme se vystřídali. Já vás ještě jednou zdravím a také moc děkuji za podporu. A jedeme dál. A to i teď.

Dalším bodem jsou

 

Závěry veřejného slyšení Senátu s názvem "Potřebuje Česká republika vodní koridor Dunaj - Odra - Labe?", konaného dne 14. června 2019 v Jednacím sále Senátu PČR

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze dne 23. července 2019 s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. A nyní prosím paní senátorku Jitku Seitlovou, aby nás seznámila s návrhem.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou pěkné odpoledne, vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové. Stalo se, že těch bodů dneska mám víc, tak se omlouvám, že mě tady dneska vidíte vícekrát, ale tak ten program vyšel.

Předstupuji před vás, abych odůvodnila usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze schůze, která se konala 23. července 2019. A to usnesení k závěrům veřejného slyšení Senátu s názvem „Potřebuje Česká republika vodní koridor Dunaj – Odra – Labe?“ A toto veřejné slyšení se konalo zhruba měsíc před tím, dne

14. června 2019 v jednacím sále Senátu. Z tohoto usnesení je zhotoven protokol, který je na stránkách Senátu. A to nejen steno z tohoto projednávání, ale všechny tabulky, i ty příspěvky, které nemohly být předneseny, tak jsou součástí tohoto protokolu.

Jednání bylo opravdu hojně navštíveno. Účastnilo se ho zhruba kolem stovky osobností. Účastnili se ho senátoři za všechny naše politické kluby. Ne všichni senátoři, ale vždycky tam byl jeden až dva zástupci, alespoň zčásti veřejného projednání. A trvalo opravdu téměř pět hodin, takže těžko lze shrnout vše, co tady bylo řečeno. Nicméně na základě veřejného slyšení výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu přijal usnesení, které je součástí senátního tisku.

Chtěla bych říct, že návrh tohoto usnesení, tak, jak ho máte, neříká, a také nebylo účelem rozhodnout o tom, jestli vodní koridor ano, nebo vodní koridor ne. Ale předmětem veřejného slyšení bylo zejména to, abychom se zabývali podkladem, který je podkladem pro rozhodnutí vlády. A toto rozhodnutí vlády, jak mám poslední informace, by mělo být učiněno nejpozději do 30. 9. tohoto roku. Tím podkladem je studie proveditelnosti. A tato studie proveditelnosti byla v jednotlivých částech veřejného slyšení projednávána.

Nevím, jestli mám jako zpravodajka teď v tuhle chvíli se vyjádřit k jednotlivým bodům. Jen velice stručně, s tím, že byly vzneseny na veřejném slyšení jak podpůrné argumenty, tak i závažné připomínky. S tím, že podmínkou – a to je důležité, někdo si řekne, proč to v usnesení je, ale je respektování limitu české evropské legislativy, protože na veřejném slyšení zaznělo, že nejsou respektovány v podkladu studie.

Dále je zde také doporučení, aby vyhodnocení podmínek realizace záměru věnovalo dostatečnou a zvýšenou pozornost situace v důsledku probíhajících klimatických změn. Diskutovalo se na veřejném slyšení zejména o tom, že snížení ročních průměrných průtoků v řekách kleslo až téměř na 50, nebo dokonce pod 50 % právě těch řek, ze kterých by případně měla být odebírána voda pro sycení veřejného průplavu. A také, že je zde zvýšený výpar. A opět se na tom veřejném slyšení velmi diskutovalo na téma, jestli výpar a ty výpočty, které tam jsou a potřeba vody odpovídající tomu, co se vypaří, je správně spočítaná. Ty připomínky byly velmi, velmi vážné.

Vážné připomínky se týkaly také ekonomického hodnocení celého realizačního záměru. Žádáme – a to je návrh usnesení, aby před jednáním vlády o pokračování přípravy záměru a změně chráněného území rezervy koridoru DOL byly dotčené obce o návrhu informovány a rozsah územních požadavků s nimi projednán. Na veřejném slyšení zazněly – a byli tam přítomni starostové, kteří se dozvěděli až z veřejného slyšení, že má být změněna trasa územní rezervy koridoru, že dochází i nějakým zcela novým podmínkám a vůbec informováni nebyli.

Pak je tady další věc, že žádáme, aby rozhodnutí vlády o navrhované přípravě extrémně náročné investice z veřejných zdrojů s očekávanou evropskou dotací předcházela řádná oponentura výsledků studie provedená nestrannými zahraničními experty. Celá studie předpokládá, že by záměr průplavu, který by stál více než půl bilionu korun, zhruba 580 miliard, byl financován z evropských dotačních fondů.

Podle informací a diskuze, která probíhala na veřejném slyšení, ale studie proveditelnosti sice odkazuje na postupy, které schválila Evropské unie při ekonomickém hodnocení investičních projektů, nicméně tyto odkazy tam jsou, ale postup nebyl dodržen a jsou tam zásadní chyby. Takže my nevíme, nechceme to rozhodovat v Senátu, nejsme experti, ale chceme, aby byla provedena řádná oponentura. Protože vláda, jestliže by toto schválila a chtěla by evropské peníze, tak stejně by musela mít řádně připravený podklad. Jestli to nestranná oponentura, nejlépe mezinárodní, potvrdí, jenom dobře. Pak může česká vláda předstoupit před Evropskou komisi. Jestli to nepotvrdí, tak stejně by takový materiál v žádném případě neobstál.

Takže to je návrh našeho výboru, prosím tedy o zvážení, zda ho podpoříte, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie ze dne 6. srpna 2019 vám bylo také rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Havla... Václava Hampla, aby nás s ním seznámil. Máte slovo, pane senátore. Omlouvám se.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, omluva se přijímá. Tento druh přeřeku by mě snad...

Senátor Václav Hampl:  ...je mi nezaslouženou ctí, samozřejmě.

Dámy a pánové, ano, evropský výbor se rozhodl zúčastnit organizace přípravy veřejného slyšení. Vzhledem k tomu, že jde nepochybně o ideu, která pokud by byla realizována, tak se netýká zdaleka jenom České republiky. Ten mezinárodní evropský přesah je tam evidentní, je každému jasný na první pohled. A když se to potom tady na veřejném slyšení probíralo, tak to bylo zřetelné i v celé řadě velmi důležitých detailů.

Proto i evropský výbor potom projednal informaci o konání veřejného slyšení a přijal k němu usnesení, které jste dostali. A které je skoro úplně identické jako to usnesení řekněme garančního výboru, nebo toho výboru, který to primárně projednával, a o kterém referovala kolegyně Jitka Seitlová.

Liší se jednou jedinou věcí, a to bych vám chtěl vysvětlit, aby to bylo jasné, protože to, že toto usnesení se sobě hodně podobají, je každému na první pohled jasné. Obě jsou zcela identická s jedinou výjimkou, a to je poslední bod v části II, který v usnesení evropského výboru je navíc oproti řekněme garančnímu výboru. Přibyl tam bod, který explicitně mluví o tom, že vyhodnocení environmentálních rizik je ve studii proveditelnosti nedostatečné a že tím nebyl naplněn úkol z politiky územního rozvoje, který ministerstvu dopravy stanovil potřebu zahrnout a vyhodnotit podklady k realizovatelnosti tohoto investičního záměru.

Jsme tak v situaci, kdy se můžeme ke stejné věci rozhodnout, zda se vyjádříme o něco malinko stručněji nebo o něco malinko méně stručně.

Tolik v tuto chvíli za evropský výbor. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Písemně není nikdo přihlášen, a jako první se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Dáváte si přednost, pánové, tak si střihněte, nebo jeden pojďte. Tak pan senátor Vystrčil, prosím. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jenom stručně pár věcí k projednávání, které předcházelo vzniku těchto dvou usnesení a které, jak si myslím, bychom tady měli vědět.

První věc je, že když jsme se bavili o konání tohoto veřejného slyšení ještě na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak tam návrh, aby se veřejného slyšení zúčastnili i zahraniční experti, zazněl, s tím, že bohužel vzhledem k tomu, jak celá věc chvátala, tak pokud bychom měli zachovat písemný protokol a procedurální zvyklosti, bylo by možné pozvat zahraniční experty, kteří by měli vyjadřovat vlastně stanoviska řekněme vlád nebo příslušných ministerstev jiných zemí, museli bychom to udělat jedině tak, že by byli osloveni odpovědní ministři z dotčených sousedních zemí a následně oni by museli nominovat toho kterého experta, a tak jsme se nakonec na výboru shodli, že experti ze zahraničí pozváni nebudou, což si myslím, že je do jisté míry úroveň a řekněme celou podrobnost té debaty, která potom probíhala na veřejném slyšení v Senátu, snížilo nebo minimálně nějakým způsobem omezilo. To je jedna věc, kterou jsem tady chtěl říct.

A říkám to i v souvislosti s tím, že se asi zřejmě nějak předpokládá, že pokud by česká vláda chtěla prosazovat realizaci toho projektu, tak by samozřejmě se sousedními zeměmi ještě tuto věc probírala, protože na veřejném slyšení se názory cizích sousedních zemí vlastně neobjevují.

To je jedna věc, kterou jsem chtěl říct.

A druhá věc. Slovo nestranný zahraniční expert je slovní spojení, které nějakým způsobem navádí k tomu, že také mohou existovat stranní zahraniční experti. A pokud bych to používal, říkal bych nezávislý, ale pokud je tam slovo nestranný, k tomu dávám jenom tuto poznámku.

A poslední věc, která je procedurální, ale říkám ji nyní, abych už podruhé třeba nemusel vystupovat, je, že v rámci hlasování bych byl rád, a prosím o to, aby odlišný bod, o kterém mluvil pan senátor Hampl a který je součástí té části usnesení evropského výboru v bodu II čtvrtá odrážka hlasovala zvlášť. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní tedy pan senátor Petr Vícha, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, vážená paní senátorko, kolegyně senátorky, páni senátoři, nejprve nahlásím určitý střet zájmů, neboť řeka Odra protéká naším městem, někdy bouřlivě, někdy klidně.

Ale mám k této záležitosti naprosto neutrální vztah, a proč, to zdůvodním na konci.

Potvrzuji to, že je velmi důležité, jak se k tomu postaví okolní země. Nevím, jak Slovensko, případně Maďarsko atd., ale sledujeme to velmi podrobně z hlediska Polska. A musím říct, že my se můžeme usnést na čemkoliv budeme chtít, ale chybí splavnit asi 60 km polského území pokud se týče řeky Odry. A pokud se to Polákům nebude hodit, tak my si tady můžeme dělat, co chceme.

To jenom na vysvětlenou, ale myslím, že to tak bude předmětem jednání mezi jednotlivými vládami.

Proč mě tato záležitost trošičku trápí jsou dvě věci. První je to, že aniž byste mysleli, že to nějakým způsobem ovlivňuje dneska ekonomiku, tak ovlivňuje určitě tím, že je tato trasa v politice územního rozvoje České republiky a v zásadách územního rozvoje a v územních plánech, takže když se staví na řece Odře most, staví se a musí se stavět v té výšce, aby do budoucna případně umožňoval proplutí velkých lodí s kontejnery. A zažil jsem to, už jsem tam bohužel 25 let, takže zažil jsem to, že se takhle dražší mosty stavěly. I proto je dobré, aby se co nejrychleji rozhodlo, zda to má vůbec smysl do budoucna nebo ne.

O tomto projektu se hovoří opravdu už ne desítky, ale více než sto let. Pravda je, že když se o něm začalo kdysi hovořit, ono se to srovnává s Baťovým kanálem, tak tehdy nebyly dálnice, nelétala letadla, nebyly kamiony, takže voda byla tehdy možná jedinou možnou dopravou.

Druhá věc, co nás konkrétně trápí, je, že tím, že je to v územním plánu a není možné, aby tento kanál vedl chráněnými přírodními meandry řeky Odry, je třeba tyto meandry obejít. A protože my jako Česká republika nemůžeme plánovat územní plánování na územní Polské republiky, tak ten obchvat střihneme po české straně. A tudíž já mám velkou část Bohumína už desítky let jako chráněné území budoucího kanálu Dunaj – Odra – Labe. A vzhledem k tomu, že tam máme ještě protipovodňová místa, kde se nedá stavět železnici, i vysokorychlostní trať, že tam nyní ministerstvo v pěti variantách tlačí, tak už v podstatě nemáme kde se rozvíjet.

Čili v našem zájmu je, a v zájmu mnoha obcí je, aby se to rozhodlo, a pak to buď zůstalo, anebo zmizelo i z územních plánů.

Aktuální situace je taková, že i v dobách, kdy není takové sucho, jako je letos, tak tam přenášíme kajaky, a představy velkých plujících lodí s kontejnery nám připadají poměrně směšné.

Veřejné slyšení, které bylo uspořádáno díky aktivitě paní senátorky Seitlové, a chválím ji dnes tady již podruhé, považuji za velmi užitečné, protože tady skutečně zazněly názory pro i proti. A jestli bych to měl shrnovat s předchozím bodem, tak jestli příznivci a protivníci metody ABA jsou nesmiřitelní, tak to je nic proti tomu, jako jsou skupiny příznivců betonové lobby a utraceni 500 miliard korun, a těch, kteří jsou proti tomu. A kteří jsou proti tomu nejenom z pohledu nějaké ochrany životního prostředí, ale prostě jenom tak ze selského rozumu.

No, v každém případě je dobře, že to proběhlo, že tady obě skupiny, jak příznivců, tak protivníků, měly možnost vystoupit. A co já považuji za nejdůležitější, co z toho vyplynulo – a v usnesení to je – že by bylo dobré, aby studii proveditelnosti, kterou vláda zadala, protože pan prezident Zeman oživil tuto záležitost, ona už byla fakticky mrtvá, ale oživil ji, tak vláda zadala tuto studii, a vypracovaly ji nezávislé Vodní cesty, tak by bylo dobré, aby se k tomu vyjádřili nějací oponenti.

Závěrem, proč je mi celkem jedno, jestli to dopadne tak či onak, protože selský rozum mi praví, že ač to nevyplývá explicitně ze studie, i když budeme všichni zdraví, nikdo z nás se tohoto kanálu nedožije. Naštěstí!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Mně to nepřísluší, ale my jsme ABA plus, my nejsme proti sobě, pardon. Nerada to dělám. Slovo má pan senátor Petr Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážená paní zpravodajko, vážené dámy, vážení pánové. Tak jako kolega pan senátor Vícha, tak i já jsem ve střetu zájmů, a to ve velkém střetu zájmů, protože vodní koridor Dunaj – Odra – Labe vlastně rozpůluje můj volební obvod, resp. okres Nový Jičín, a to zcela zásadním způsobem. A já už se kolem této gigantické investice pohybuji někdy od roku 1989 jako úředník tehdy na okrese, který měl na starosti ochranu přírody.

Historie tohoto průplavu je samozřejmě ještě delší než sto let, sahá až ke Karlu IV., a kdyby ho tehdy vybudoval, tak bychom se asi o něm nebavili, už by byl zapojen v krajině a neměli bychom s tím problém. Pak to oživila Marie Terezie a intenzivně se o tom jednalo i v 70. letech za éry Československé socialistické republiky, v roce 1972 byla vypracována studie federálním ministerstvem dopravy a spojů, a tato studie řekla, že to je ekonomicky naprosto nerealizovatelný projekt.

Pak byly ještě velmi silné aktivity v roce 1989, kdy byla jako Trans Moravia, akciová společnost, ve spolupráci ještě s tehdy velmi silným a mocným JZD Slušovice. Díky revoluci se to prostě dalo bokem, nicméně Trans Moravia ještě přišla tehdy se studií, která tento koridor považovala za velmi významný jak z hlediska ekonomiky, tak z hlediska dopravy apod.

Na to reagovalo ministerstvo životního prostředí v té době, v roce 1992, a prostřednictvím svého Českého ekologického ústavu byla tato studie výrazně zpochybněna.

Dostáváme se do loňského roku, jak už tady zaznělo. Díky zadání politiky územního rozvoje bylo ministerstvo dopravy pověřeno, aby nechalo zpracovat studii proveditelnosti, a to ve všech souvislostech evropských, environmentálních, ekonomických, dopravních apod.

Navrhoval jsem doplnění usnesení o bod, že nebyly zcela zásadně respektovány environmentální aspekty této stavby, a to z toho důvodu, že realizátoři této studie proveditelnosti se zcela vyhnuli tomu, aby provedli netržní hodnocení dotčené přírody tímto kanálem, a resp. oběma koridory, ať labským, tak oderským. A to není malé území, to je zhruba 50 km čtverečných, což je obrovský a myslím si, že zcela bezprecedentní zásah do volné krajiny. Vůbec nějakým způsobem nevyčíslili ty funkce, které stávající ekosystém má, a to minimálně čtyři základní funkce, které plní, tj. klimatizační funkce, vodozádržná, produkce kyslíku, biodiverzitní, naopak započítali do ekonomických hodnot to, co by vlastně vybudovali poté, až by kanál začal fungovat, protože oni tam samozřejmě navrhovali nějaké výsadby, nějaké drobné vodní plochy a dělali z toho významný biokoridor, přičemž předtím významné biokoridory ničí.

Ve studii není vůbec řešeno, kde by se mohlo podařit uložit stamiliony kubíků zeminy, což je dneska obrovský problém, prostě pár kubíků někde uložit na skládce. A to jsou skutečně stamiliony. Určitě by si věděli rady se štěrkem nebo s pískem, což jsou komodity, které by udali, ale v žádném případě už si, myslím, nedělali velkou hlavu se zeminou nebo s nějakou jakousi podhorní vrstvou. To neřešili.

A vrátil bych se ještě k 50 kilometrům čtverečním. To je prostě takový zábor, vůbec nebyla vyhodnocena bonita půdy. Když si vezmeme, jakým tempem u nás probíhá zábor půdy, a to většinou dneska za účelem různých skladovacích nebo distribučních center, které, jak si myslím, ne úplně potřebujeme, a právě nám zvyšují dopravu v České republice, tak tento zábor je něco z mého pohledu naprosto nepřijatelného. Je potřeba si uvědomit, že to je neobnovitelný a zcela nenahraditelný přírodní zdroj.

Podle mně byla zcela zásadně také nedostatečně řešena úplně nejzásadnější rizika ve spojitosti s klimatickými změnami, a to ovlivnění hydrologie, spodních a povrchových vod, což považuji za zcela zásadní.

Jak už tady zaznělo, byly tam prostě velké výhrady z hlediska ekonomických propočtů a z hlediska celkové ekonomiky této investice.

Přiznám se, že mám k této investici velmi negativní postoj. Připomíná mi to léta Sovětského svazu a prostě komunistické éry – poručíme větru, dešti, změníme rozvodí která tady jsou od nepaměti, takže z tohoto pohledu mi tato investice ne nesedí, ale jsem zcela zásadně proti. A přimlouvám se za přijetí navrženého usnesení, ať už toho nebo onoho, protože důležitá je oponentura, neboť studie byla provedena tak, aby vyšla. Aby vyšla, aby se mohlo pokračovat nějakým způsobem dál. A to je, myslím si, základní pochybení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní je přihlášen do rozpravy pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Budu velmi stručný a nebudu tady vystupovat ani jako zastánce nebo jako odpůrce této investice. Chtěl bych tady jenom jako nováček, který přišel na první veřejné slyšení, říct můj pocit.

Název veřejného slyšení bylo Potřebuje Česká republika vodní koridor Dunaj – Odra – Labe? Představoval jsem si, že když na tomto veřejném slyšení budu, že uslyším argumenty typu je toto vodní dílo potřeba z hlediska dopravního, z hlediska hospodaření s vodou, bude to mít nějaký přínos pro Českou republiku, anebo nebude? To jsem očekával, že toto uslyším na zmíněném veřejném slyšení.

Zatímco jsem veřejné slyšení absolvoval celé, z velké části tady v sále a z malé části u mne v kanceláři, kde jsem to měl puštěné přes záznam nebo přes televizi či přes přenos, a měl jsem pocit, že se tady utkali zastánci s odpůrci tohoto díla, a jediné, co se hodnotilo, jestli studie, která byla provedena, je dostatečná na to, aby de facto vyhodnotila, jestli toto dílo bude mít, řeknu, nějaký vliv na životní prostředí nebo jestli má de facto opodstatnění co se týče přínosů ekonomických, ale neměl jsem pocit, že diskuse byla o tom, jestli to Česká republika potřebuje nebo nepotřebuje.

Tolik jenom na úvod a nechci tady říkat, jak by mělo vypadat veřejné slyšení v budoucnu. Coby jako nováček tady říkám jenom svůj pocit, jak jsem to já cítil, že jsem přišel s tím, že bych chtěl slyšet, jestli opravdu to Česká republika potřebuje z nějakého pohledu nebo ne.

A v usnesení, když se na ně podívám, není tam vůbec žádné slovo o tom, jestli potřebujeme toto dílo nebo nepotřebujeme. Tady se opravdu hodnotí jenom, jestli všechny studie, které byly provedeny, jsou dostačující anebo ne, je-li potřeba je dopracovat a v jaké fázi.

A mám takový trošku problém i s bodem, který tady říkal i předseda našeho klubu pan senátor Vystrčil. Já nejsem schopen vyhodnotit, jestli tato studie opravdu dostatečně nebo nedostatečně nějakým způsobem vyhodnotila vliv na životní prostředí. Předpokládám, že když se rozhodne, že toto dílo je přínosem pro Českou republiku a eventuálně by se zvažovalo, že se bude nějakým způsobem realizovat, tak stejně musí proběhnout tzv. SEA a EIA, které musí toto vyhodnotit.

Stejně tak musí de facto proběhnout určitě další ekonomická rozvaha, jestli to bude přínosné nebo ne. Ale já jsem tady opravdu neslyšel, jestli to potřebujeme nebo nepotřebujeme. A chtěl bych poprosit, aby se hlasovalo o bodu II odrážka čtvrtá samostatně a stejně tak bych chtěl, aby se hlasovalo samostatně o bodu V odrážka druhá, to znamená o rozhodnutí vlády o navrhované přípravě extrémně náročné investice z veřejných zdrojů a očekávanou evropskou dotací předcházela řádná oponentura výsledků studie provedená nestrannými zahraničními experty. Nedovedu si doopravdy představit, co znamená nestranný zahraniční expert.

Poprosil bych, aby tato dvě hlasování byla samostatně. Omlouvám se za zdržování.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a pan senátor Petr Orel ještě jednou.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, jenom krátce. Na veřejném slyšení mimo jiné zazněl zcela úplně jasně a zřetelně zástupce ministerstva životního prostředí, že ty environmentální aspekty stavby nebyly řádně vyhodnoceny a byla vznesena tvrdá kritika. Co se týká finanční stránky vodního koridoru, tak tam také velmi proti investici vystoupil zástupce ministerstva financí. To tu ještě nezaznělo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám a nyní pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Už to nechci zdržovat, ale přece jenom, tím, že padl návrh na separátní hlasování toho posledního bodu, mimochodem jde tedy asi o IV., nikoli V., ale také jsme se o tom trochu bavili na výboru, jestli nestranný zahraniční expert. Mně přijde lehce příznačné, že jsou lidé, kteří vůbec nechápou, že něco takového může existovat. Ale ono může a nestranný se asi myslí především takový, který nemá apriorně dopředu už nějaký předudělaný názor. Je to nějaký odborník, který se zabývá – nebo spíše by to byla asi skupina odborníků, která se zabývá touto problematikou někde jinde v cizině, ale není zapletena do této konkrétní debaty a nemá o ni nějaký konkrétní zájem. Problém – ono to tu je asi jenom zlehka naznačeno – studie proveditelnosti je především právě konflikt zájmů těch, kteří ji prováděli. A proto je strašně v našem zájmu, v našem občanu ČR, aby se na to někdo ještě podíval jiný, kdo takovýto konflikt zájmů mít nebude. Proto bych vás také chtěl poprosit o podporu i tohoto bodu. Myslím, že je to vysoce racionální postup. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Omlouvám se – teď mě pan senátor Hampl znejistil – pod nestranností si představuji něco jiného než to, že člověk zatím o té věci vůbec nic neví. Tak jsem tedy pochopil vysvětlení nestrannosti od pana senátora Hampla. Protože to, že by to začal posuzovat někdo, kdo o té věci zatím ještě nic neví, potom vůbec neznamená, že bude nestranný z toho, jak já vnímám nestrannost, čili nezávislost. Naopak to může být velmi dobrý kamarád toho či onoho a přestože o té věci nic neví, tak potom, až to začne posuzovat a se s tím seznamovat, tak se najednou zjistí, že vůbec není nestranný, jak to vnímám já. Teď jsem opravdu zmatený, co je tím myšleno a dle mého názoru prostřednictvím paní předsedající, pane senátore Hample dal jste za pravdu panu Nwelatimu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, nyní opět pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Mně tedy nezbývá než tuto debatu ještě trochu prodloužit. Opravdu jsem to asi neřekl dostatečně výstižně, tak jak jsem to myslel. Těžko si představit někoho, kdo se opravdu důkladně odborně zabývá takovýmito věcmi a v životě neslyšel o tom, že existuje nějaká takováto myšlenka. To jsem nemyslel, že by to byl někdo, kdo o tom uslyšel poprvé, když dostane žádost o expertní posouzení, ano? Ale myslel jsem tím někoho, kdo v té věci není součástí nějakým způsobem nebo nemá v tom existující zájem. To je z mého pohledu laické vysvětlení slova nestranný. Ale nevím, jestli tady je zase tak strašně důležité se úplně hádat o přesný význam jednoho slova. Samozřejmě můžeme se dohadovat, jestli tam měl být spíše nezávislý nebo tam vůbec toto slovo nemuselo být. To nakonec z mého pohledu by také bylo možné. Každopádně si myslím, že podstata věci je, že studie proveditelnosti by měla ještě expertním mezinárodním zahraničním pohledem být kriticky zkoumána.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Paní senátorko Jitko Seitlová, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Začala bych tedy tím, že se k návrhu usnesení vyjádřilo několik senátorů, někteří vystoupili i dvakrát, a teď k jednotlivým připomínkám. Pan senátor Vystrčil nás informoval o tom, že se domnívá, že bylo ke škodě usnesení, že tu nebyli zahraniční experti. Přečetla jsem si teď tady vodní cesty, tj. časopis, který si vydávají právě ti, kteří chtějí budovat tento kanál a ti to tam píší červeně. Hodnotí naše usnesení a říká: Nebyli přizváni zahraniční experti.

Za prvé bych ráda řekla, že na našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí padl tento návrh na zahraniční experty, ale výbor se usnesl na tom, že toto slyšení by bylo příliš široké, že bychom to nezvládli ani finančně, ani po dalších stránkách, které s tím souvisí, a proto bylo rozhodnuto, že to bude jenom o tom, jestli ČR potřebuje. Původně v návrhu bylo: potřebuje ČR a Evropa a týkalo se to opravdu České republiky. Při přípravě tohoto veřejného slyšení bylo velmi poctivě sledováno, aby zastoupení těch, kteří vystupují, bylo jednak těch, kteří obhajují průplav a jednak těch, kteří k tomu mají připomínky.

Dámy a pánové, dokázali bychom v takovéto šíři takovéto experty zajistit z našich finančních prostředků Senátu tak, aby takováto vyvážená reprezentace byla na veřejném slyšení? Nikoliv. Zahraniční experti by byli přizváni jenom k těm, kteří si to umí zaplatit, to znamená těmi, kteří v tom mají komerční zájmy, a to jsou ti, kteří bojují o to, aby se průplav stavěl, a jsou to zejména velké nadnárodní stavební společnosti. Řekněme si, jak to je. Proto jsme se rozhodli, že ne, že nejsme schopni vyvážené zastoupení mezinárodních expertů, zajistit veřejné slyšení a budeme jednat tak, abychom jednali s našimi experty, jak z jedné, tak z druhé strany, a to vždycky dva, dva a dokonce i potom diskuse, která byla, tak byla velmi, velmi vyvážená. Ohrazuji se proti tomu, že to bylo na škodu, tvrdím, že to bylo jediné možné a správné řešení. Nakonec se takto usnesl i výbor. To je první věc.

Druhá věc, která tady padla a chtěla bych moc poděkovat panu senátoru Víchovi, který mě nechválí často, ale pochválil mě, toho si moc cením a vážím, ale musím mu bohužel říci, že není vyloučeno, že se dožije toho, že průplav tady bude, resp. minimálně bude budován. Protože studie, která je zpracována, jako jakýsi záměr, říká, že stavba má být realizována v letech 2030 – 2045. Říká, že bude za 15 let tento průplav, který je dlouhý zhruba 400 až 500 km, podle toho, kterou vezmeme variantu, tak že bude vybudován. Celospolečenské benefity by měl přinášet až v roce 2079. Čísla říkám proto nejenom, aby si byl pan předseda a pan senátor Vícha jistý tím, že se toho nedožije, říkám to proto, abyste si uvědomili, jaká čísla a jaké informace tato studie uvádí a z těch se pak počítaly ekonomické závěry toho, že to vyjde v roce 2079. Víme, jak dlouho stavíme dálnice, jak dlouho stavíme pár kilometrů dálnice a tady se říká a počítají se potom všechny ty výsledky, že za 15 let postavíme 400 km průplavu. To je první věc, kterou jenom jsem tady chtěla. Nechtěla jsem jít do detailu, ale chtěla jsem ji tady říci. To je tedy jenom k tomu, jestli se dožijeme nebo nedožijeme. Souhlasím s panem senátorem, že se nedožijeme, nicméně studie říká něco jiného, na základě které se bude rozhodovat vláda.

A potom bych se ráda i vyjádřila k tomu, co tady přednesl pan senátor Nwelati. Ano, on má pravdu v tom, že jsme nerozhodli. (A, hlasování po 19. hodině.) Tak že jsme nerozhodli, jestli ano, nebo ne. Já to velice zkrátím. Dám přednost někomu, aby vystoupil, aby navrhl hlasování po 19. hodině. Já nevím, jestli já to mohu navrhnout, paní předsedající?

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak já to můžu navrhnout, přeruším teď svoji řeč a prosím, abychom hlasovali o tom... ("Jednali a hlasovali") jednali a hlasovali ještě po 19. hodině, kdo s tím bude souhlasit. Takže teď tedy odbočujeme od toho bodu, přerušujeme zpravodajskou zprávu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A o tom budeme hlasovat a budeme pokračovat dál. Takže já vás svolám, protože kolegové netuší. (Znělka.)

Prosím, kdo jste pro jednání i hlasování po 19. hodině?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO, ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Ano, budeme jednat i hlasovat po 19. hodině. Paní senátorko, pokračujte.

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže já se znovu vrátím k tomu bodu, který projednáváme, tzn. usnesení Senátu k závěrům veřejného slyšení.

Veřejné slyšení skutečně vycházelo ze studie proveditelnosti záměru, ale právě obsahem této studie je odpovězení na otázku, zda Česká republika potřebuje, nebo nepotřebuje průplav.

Tato studie hodnotila jednak ekonomicky, zda to bude pro Českou republiku přínosem. A teď cituji ze studie. Studie prokázala, že záměr je investorsky finančně nevýhodný ve všech variantách. Proto byla hodnocena jako záměr nikoliv investorský, ale záměr celospolečenský. A jako záměr celospolečenský byla hodnocena tak, zda bude mít nejen přínosy z dopravy, něco na tom vyděláme, ale zda bude mít i významné celospolečenské dopady. Hodnotily se tzv. externality. To znamená, když tu bude průplav, tak třeba budeme vyrábět lodě a tam bude zaměstnáno 50 lidí. Když tu bude průplav, zhodnotí se cena pozemků vedle průplavu, protože všichni tam budou chtít stavět chaty. Když tu bude průplav, zvedne se počet plachetnic na jednoho občana do stejné úrovně, jako je to v Německu. To jsou konkrétní příklady z té studie.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, já se omlouvám, ono tohle už by mělo být hodnocení. Na tohle jste se měla možná přihlásit do diskuze.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já jsem zpravodajka, já se tedy snažím vysvětlit, proč. To byla námitka pana senátora a já mu vysvětluji, že studie hodnotila celospolečenský dopad. A ten celospolečenský dopad vyšel pozitivně při těchto hodnoceních pouze pro část Dunaj – Odra. Nevyšel pro labskou větev. A k tomu byly ještě výtky, že celé hodnocení externalit nebylo správně provedeno. Takže bylo odpovězeno a hledána odpověď na takovouto otázku, protože vláda bude tím, kdo na základě této studie bude rozhodovat, jestli ano, nebo ne. A jestli máme dále území, která jsou v územní rezervě chránit, já musím říct, že i v mém území teď je tam střet zájmů s jinou liniovou stavbou velmi vážný. Takže to je přesně o tom. To jsou všechny ty aspekty, které byly hodnoceny.

To je k těm připomínkám, které zazněly. A já rozumím tomu, že je tady návrh na oddělené hlasování, nebráním se tomu samozřejmě, je to návrh, který padl, naopak. A tak, jak budeme pokračovat, tak bych pak navrhla postup hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Možná, že zůstaňte. Já se zeptám, jestli se chce vyjádřit pan senátor Václav Hampl jako zpravodaj? Nechce, takže už můžeme se bavit o tom, jak budeme hlasovat, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Byl tu požadavek, abychom samostatně hlasovali bod č. 4, usnesení výboru, který je usnesení z výboru pro záležitosti EU. Pak bychom samostatně hlasovali bod č. 5, respektive v bodě č. 4 poslední odstavec. A podle toho, to jsou vlastně jakési pozměňovací návrhy k původnímu usnesení našeho výboru, a pak bychom hlasovali to, co by vyšlo z těch předcházejících a ten zbytek, jestli s tím takto souhlasíte.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A bod č. 4 myslíte římská III? Anebo to „žádá“.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ne, to „žádá“.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pan senátor Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Paní senátorko, prosím vás, prostřednictvím předsedající, poslouchejte mě. Paní senátorka zřejmě myslela bod římská II, odrážka 4.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já tomu rozumím, ta studie proveditelnosti. Tohle by mělo být zvlášť a ten poslední odstavec by měl být zvlášť, pane senátore?

Senátor Miloš Vystrčil:  Zvlášť by se měla hlasovat 4. odrážka v bodu římská II.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Jeden dva tři čtyři, studie proveditelnosti, to jsem řekla. Souhlas, ano.

Senátor Miloš Vystrčil:  Ano. A druhá odrážka v bodu římská IV.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To jsem říkala, to chci od vás schválit. Takže to budeme hlasovat nejdříve a pak jako celek, paní senátorko? Já myslím, že už to řeknu, jestli si rozumíme. Máte to před sebou, prosím vás? Víte, o čem budeme hlasovat? ("Ano.") Tak zvlášť bod číslo římská II, 4. odrážka, začíná to „Studie proveditelnosti“. A já už myslím, že tady všichni jsme, takže začneme hlasovat. Mám souhlas od organizačního? Ano.

Znělka nebyla, protože jsme před chvilkou hlasovali. Já vás svolám tedy. (Znělka.)

Ještě před hlasováním je požadavek vás odhlásit, takže prosím, vyjměte svoje hlasovací karty a zasuňte je zpět. A je dán požadavek tedy hlasovat zvlášť body, tak, jak bylo řečeno. Zopakuji znovu. Nyní hlasujeme 4. odrážku bodu římská II.

Já zahajuji hlasování...

Senátorka Jitka Seitlová:  Ne, ne, ne! Já ještě bych měla, jak tady správně poznamenává pan předseda výboru, tak bych měla provádět jako zpravodaj tímto hlasováním. Takže proto jsem se dovolila vrátit se sem a budu vám říkat, co tedy hlasujeme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, paní senátorko, je to vaše.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak teď je i moje identifikace potvrzena. V tuhle chvíli hlasujeme, v bodě usnesení, návrhu usnesení evropského výboru pro evropské záležitosti, v bodě římská II, odst. č. 4, to je ten rozdílný odstavec proti usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A ten odstavec zní: „Studie proveditelnosti zcela nedostatečně vyhodnocuje environmentální rizika DOL. Nebyl tak naplněn úkol z politiky územního rozvoje, který ministerstvu dopravy stanovil potřebu shrnout a vyhodnotit podklady k realizovatelnosti tohoto investičního záměru.“ Toto tedy budeme hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak. A já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO, dejte ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

A Miloš Vystrčil se hlásí záměrně, nebo omylem? Děkuji. Takže tato část usnesení byla přijata.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak a teď budeme hlasovat o společném bodě obou výborů, který je posledním bodem celého usnesení obou výborů. A já ho opět pro jistotu přečtu.

Takže je to „římská IV, odst. 3 – žádá, aby rozhodnutí vlády o navrhované přípravě extrémně náročné investice z veřejných zdrojů s očekávanou evropskou dotací předcházela řádná oponentura výsledků studie, provedená nestrannými zahraničními experty.“ O tom teď budeme hlasovat, zda s tím takto souhlasíme. Tento bod je schválený oběma výbory.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a dá ruku nahoru. Děkuji. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Ano, takže i tato část usnesení byla přijata. Pokračujeme.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. A teď budeme hlasovat o celém zbytku toho usnesení, tak, jak je máte v obou usneseních výboru. Čili teď schvalujeme to, co jsme neodhlasovali předtím, tak teď budeme ten zbytek ještě jednou hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO, dejte ruku nahoru. Děkuji. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Takže zbývající body tohoto usnesení byly též schváleny.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já myslím, že jsme teď schválili už všechno, co bylo potřeba, že jsme prošli celou tou procedurou. Je ještě na zvážení, jestli u bodu 1 má být: „bere na vědomí informaci senátorky Jitky Seitlové“, nebo jenom „bere na vědomí informaci“?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Protože to bylo více senátorů. („Ano“) Tak jestli se můžeme dohodnout, že tam bude jenom „bere na vědomí“. To je pro steno.

Senátorka Jitka Seitlová:  „Bere na vědomí informaci“. To už je jenom technikálie.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To už nebudeme hlasovat. („Ne“) Tak jo, tak to je všechno.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak děkuji všem, děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já děkuji i za hlasování a končím projednávání tohoto bodu.

A my pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Návrh usnesení Senátu k rozpočtové debatě a budování obrany státu

Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu bezpečnost ze dne 13. srpna 2019 s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Pavla Fischera, aby nás s ním seznámil. Pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za možnost zde představit usnesení. Než tak učiním, tak mně dovolte vás seznámit vůbec s kontextem, proč jsme k tomu přistoupili teď v srpnu. Tématem obrany se zabýváme dlouhodobě. Není to tak dávno, kdy jsme na výboru měli náčelníka Generálního štábu a ministra obrany, se kterými jsme právě o výstavbě sil a o koncepci výstavby Armády ČR také jednali.

I tam padla už otázka rozpočtu. A jak šel čas a přišel první návrh rozpočtových kapitol, tak se naše obava potvrdila. V dlouhodobém výhledu se ukazuje, že armáda bude dostávat z toho prvního návrhu méně, než bylo počítáno. I proto jsme na výboru přistoupili k pozvání jak zástupce náčelníka Generálního štábu, tak experta, ředitele odboru bezpečnostní politiky z ministerstva zahraničí, abychom si znovu sesadili čísla a připravili apel na vládu. Ten jsme připravili právě nyní, kdy se chystá velká jednání ve sněmovně.

Co je třeba dělat? Udržet základní strategický cíl výstavby armády, ozbrojených sil, a to s ohledem mimochodem na modernizaci prostředků a zbraňových systémů, na konečně přerušení té naší závislosti na starých technologiích, na vybudování mechanizované brigády a také na tom, abychom skutečně investovali do schopnosti se bránit. U velkých zbraňových výdajů totiž platí, že když se něco naplánuje, je to mnohem levnější, než když se to potom dohání na poslední chvíli. Proto každý posun ve výdajích znamená, že se potom zvyšují i náklady.

V prvním úvodním odstavci proto mluvíme o tom, že vyjadřujeme vůli a schopnost k obraně jako základní parametr svrchovanosti země a naší schopnosti se ubránit. To znamená, chceme, aby naše vlast byla obranyschopná a aby se to promítlo i v dlouhodobých plánováních na další roky, které ozbrojené síly tolik potřebují, aby dobře a efektivně nakládaly s prostředky.

Zároveň konstatujeme se zneklidněním, že vláda ve výhledu nezohlednila dostatečné množství rozpočtových prostředků na obranu. A to dokonce v rozporu s dlouhodobou koncepcí výstavby Armády ČR. Zároveň jsme při diskuzích shledali, že vnitřní dluh, který si armáda s sebou nese a prohlubuje, by se při snižování rozpočtových prostředků nepodařilo včas amortizovat, nebo uhradit. Závislost na starých technologiích nás navíc staví do situace, že nejsme vždy plně kompatibilní s našimi spojenci.

A protože bezpečnostní prostředí se proměňuje velmi rychle, je potřeba také velmi rychle reagovat. A to i v oblasti rozpočtu, a to nikoli jeho snižováním. Máme-li nějaký strategický cíl, který je stanoven do roku 2020-24, týká se výstavby a modernizace armády, tak dokud ten cíl nesplníme, tak bychom neměli hýbat s prostředky. To bychom ten cíl museli napřed začít pojmenovávat, měnit.

To jsme neučinili. Naopak. Vůči našim spojencům jsme ten cíl opakovaně potvrzovali, garantovali. Takže se jedná vlastně i o dobré jméno naší země. V tom usnesení, které máte před sebou, se proto mluví také o 2 % HDP na obranu, ke kterým jsme se zavázali našim spojencům v rámci kolektivní obrany. A v rámci nich 20 % na investice, abychom nezapomněli investovat do robustních důležitých kapitol v rámci resortu.

Takže text máte před sebou, nechtěli bychom z toho dělat velkou textovou záležitost, proto jsme to srazili na 3 body, jak dobře vidíte. V našem výboru byla debata velmi pestrá, ale nakonec se nám podařilo jednomyslně toto usnesení připravit. A tak jsme vás chtěli pozvat k tomu, abyste nás v tom podpořili. Jedná se o apel na vládu, aby obranným silám, zejména ministerstvu obrany, dala garanci nejen na rok 2020, ale i na ty roky další, abychom zbytečně nehýbali s tím důležitým, co připravujeme. Modernizace, dlouhodobé cíle a udržení strategických cílů výstavby až do roku 2020-24. Děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji, pane senátore, vám a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěl vyjádřit k některým aspektům, které souvisejí s předloženým návrhem usnesení. Navážu na debatu, kterou jsme vedli na zahraničním výboru. Je tady závazek, ke kterému se přihlásila řada představitelů České republiky.

Že se navýší rozpočet na obranu na 2 % hrubého domácího produktu. Co to reálně znamená? Oproti dnešnímu stavu v dnešních cenách, nebo z hlediska dnešního HDP se bavíme o navýšení o 60 miliard korun. Toto navýšení nemá proběhnout jednorázově z roku na rok. Ten závazek tak, jak byl prezentován, je do roku 2024, tzn. postupně. Nicméně reálně v cílovém roce, tzn. dát o 60 miliard Kč více na obranu, v tu dobu už možná o něco víc, protože se zvedne HDP pravděpodobně, ale je to v těchto relacích.

Já nijak nechci zpochybňovat tento závazek, ale je potřeba si na rovinu přiznat, že v dnešní struktuře rozpočtu je nepředstavitelné najít 60 miliard. Seškrtat tedy jiné oblasti v tomto rozsahu a přesunout je do rozpočtu ministerstva obrany. Nevím, kde bychom to vzali? Jestli znovu z platu učitelů. Nebo jestli bychom omezovali peníze na sociální služby. Nebo jestli bychom zastavili valorizace důchodů?

To jsou věci, pro které všichni jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu hlasují, to znamená, to je pro mě naprosto nepředstavitelné. To znamená, že pokud máme splnit tento závazek, tak si neumím představit, že by se tak mohlo stát, aniž bychom navýšili příjmy státního rozpočtu. Bavíme se v zásadě o zvýšení nějakých daní, na základě kterých by se tato částka, možná o něco nižší, něco se možná dá ušetřit, to já nerozporuji, ale rozhodně ne v tom rozmezí, nebo v řádu desítek miliard korun, konkrétně 60 miliard.

Já jsem rád, že v debatě na zahraničním výboru, kterou jsme tam v tomto duchu také mj. vedli, nebo já jsem tam tyto argumenty uváděl, že se to odrazilo v textu usnesení. A že v bodě římská II, ve 2. odstavci na konci, kde se říká, že „vyzývá vládu, aby tyto priority plně zohlednila v návrhu rozpočtu“, tak se tam také doplnilo „a rozpočtových příjmů“. Protože si myslím, že to je zcela nezbytný předpoklad pro to, abychom vůbec mohli k takovému cíli 2 % HDP na obranu směřovat.

Pokud nedojde k navýšení rozpočtových příjmů, tak si tady musíme na rovinu říct, že ten závazek je naprosto nereálný a neproveditelný. Už se to projevuje v tuto chvíli, že už v rozpočtu na příští rok je nižší částka, než by odpovídalo tomu poměrnému adekvátnímu nárůstu. Ve výhledu na další roky situace bude ještě napjatější. A je už v tuto chvíli naprosto zřejmé, že nesměřujeme k těm 2 % HDP. Protože nikdo neřekne, že se mají osekat ty důchody, ty sociální služby, že mají mít učitelé nebo nějaká jiná skupina méně peněz.

Ano, můžeme se bavit o tom, do jaké míry se má dotovat třeba jízdné ve veřejné dopravě, ale to se bavíme o jednotkách miliard. Doopravdy najít 60 miliard v rozpočtu v té dnešní struktuře bez navýšení příjmu já považuji za naprostou pohádku. Není to prostě možné. Ale to usnesení zahraničního výboru tedy toto reflektuje. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, dívám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, uzavírám ji. Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě?

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji za tu možnost. Vystoupil jeden senátor, jak jste slyšeli. Mám to shrnout? Nebo mám ještě mluvit?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Nemusíte, jenom stačí konstatovat, jakou máte potřebu.

Senátor Pavel Fischer:  Čili závěrečná řeč. Vidíte dobře, že přestože máme shodu v tom důležitém, tak hledáme cestu k naplnění tohoto cíle. Já si té plurality velmi vážím. A to, co tady padlo od pana senátora Jiřího Dienstbiera je pravda. Ten závazek byl dán a je potřeba, abychom s ním také počítali. Jedná se také o dobré jméno České republiky. A protože žijeme v nejistém světě, a protože jsou tady ozbrojené sbory, které přísahají, že budou připraveni položit i svůj život za bezpečnost naší země, tak bychom je měli patřičně na to připravit. Proto si velmi vážím této příležitosti, že vás mohu pozvat k hlasování ve prospěch tohoto usnesení. Abychom připomněli, že nám na tom záleží a že vidíme význam této otázky i v době, kdy ještě máme pocit, že žijeme v klidném světě. Ale to, že se mění bezpečnostní prostředí vidíme a cítíme všichni.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže já také děkuji. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor Pavel Fischer. A zveme tedy nyní k hlasování. (Znělka.)

V sále je přítomno 52 senátorek, senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 27. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto usnesením v Senátu, nechť stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruka nahoru. Děkuji.

Návrh usnesení Senátu byl přijat. Bylo přítomno 53 senátorek, senátorů, kvorum 27.

Děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

A čeká nás nyní poslední bod dnešního pléna. A je jím

 

Rozšíření pověření odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny

Návrh na rozšíření pověření odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny vám byl rozdán. Prosím pana senátora Miloše Vystrčila, aby nás s návrhy seznámil. Pane senátore, vy to jistě dobře odůvodníte, tu krkolomnou češtinu.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já vám předkládám návrh usnesení, který vychází z toho, že první zasedání Poslanecké sněmovny, které by se mělo zabývat tisky, které Senát vrátil z pozměňovacími návrhy, nebo vrátil s návrhem na zamítnutí, budou projednávat 10. října. Když jsme si udělali analýzu toho, zda je možné, aby pověření senátoři, kteří by měli vrácení tohoto tisku odůvodnit v Poslanecké sněmovně, tak jsme zjistili, že tam je určité riziko, že by nemuseli být přítomni. Tak jsem si dovolil navrhnout usnesení, ve kterém v případě dvou návrhů zákonů – a jedná se o návrh zákona, kterým se mění zákonné opatření o dani z nabytí nemovitých věcí a potom o návrh zákona, kterým se mění zákon o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Byl pověřen další senátor Radovan Nwelati tím, aby je mohl ve sněmovně odůvodnit.

Vy máte ten návrh usnesení k dispozici, asi by bylo dobře, abych ho pro jistotu a v souladu s jednacím řádem přečetl. To znamená, navrhuji přijmout usnesení, ve kterém senát pověřuje senátora Radovana Nwelatiho jako dalšího senátora odůvodněním usnesením Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny k návrhům zákonů. A ty dva zákony jsou dva. První je návrh zákona, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění zákona č. 254/2016 Sb., senátní tisk č. 68.

A druhý je návrh zákona, kterým se mění zákon č. 223/2016 Sb. o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Jedná se o senátní tisk č. 69. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, uzavírám, takže můžeme asi hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor Miloš Vystrčil. Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 53 senátorek, senátorů.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, ruku nahoru a tlačítko ANO. A kdo je proti, prosím tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh usnesení Senátu byl přijat. Aktuálně přítomno 50 senátorů, kvorum pro přijetí 25. Nikdo nebyl proti.

Návrh byl přijat, já končím. Byl to poslední bod našeho pléna. Přeji vám zasloužené senátní prázdniny a zatím je avizovaná schůze na konci října, takže jistě se mezitím potkáme. Šťastnou cestu domů, na shledanou.

(Jednání ukončeno v 19.20 hodin.)