Těsnopisecká zpráva z 17. veřejného slyšení Senátu
17. veřejné slyšení Senátu na téma "Situace ve strukturálně postižených regionech"
konaného dne 29.01.2019

(Jednání zahájeno v 9.40 hodin.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení účastníci veřejného slyšení, milí hosté!

Dovolte mi, abych s omluvou, s mírným zpožděním, vás z pověření předsedy Senátu přivítal na 17. veřejném slyšení Senátu.

Konání tohoto veřejného slyšení schválil Senát svým usnesením č. 78 na 4. schůzi Senátu v prosinci 2018. Navrhovatelem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Veřejné slyšení je institut upravený zákonem č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, určený k projednání určité otázky v působnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace o projednávané otázce.

Institut veřejných slyšení či parlamentních anket je typický snad pro všechny druhé komory. Smyslem je otevření parlamentní tribuny, vedle poslanců a senátorů, také zástupcům odborné a občanské veřejnosti. Nemá jít o přednášení stanovisek institucí či organizací opatřených mandátem, nýbrž o slyšení těch, kteří mají k věci co říci.

Senát stanovil několik základních okruhů, kterým by se rád spolu s vámi věnoval a ke kterým budou předneseny příspěvky.

Jednací řád stanoví, že veřejného slyšení se účastní pozvaní znalci a další osoby, které mohou podat informace o projednávaných otázkách. Tyto osoby mají přístup do Jednacího sálu, mají právo vystoupit v rozpravě k projednávané otázce a mohou podávat písemné návrhy a stanoviska k ní. Senát dále stanovil již dříve zmíněným usnesením, že účastníci veřejného slyšení se hlásí do rozpravy písemně. Písemné přihlášky, které vám byly rozdány, prosím, předejte službám. Rozprava bude probíhat vždy dvakrát – po vystoupení 4 řečníků. Při udělování slova upozorním dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout pouze ten, komu jej udělím. V rozpravě se, prosím, neobracejte na ostatní řečníky přímo, případné dotazy na ně vzneste prostřednictvím předsedajícího.

Z celého jednání bude pořizován zvukový a stenografický záznam, který bude sloužit jako podklad pro pořízení protokolu, v němž budou uvedeny úplné texty vystoupení v rozpravě a písemně podané návrhy a stanoviska všech účastníků.

Protokol bude zveřejněn na internetových stránkách Senátu.

Prosím tedy ty z vás, kteří máte písemná stanoviska či návrhy, a přejete si, aby se stala součástí protokolu, o jejich předání službám.

Celé naše jednání je zároveň přenášeno on-line prostřednictvím internetové stránky Senátu. Na internetové stránce jsou také k dispozici prezentace připravené pozvanými řečníky, které vám byly také rozdány. Pouze pro úplnost připomínám, že pořádkové pravomoci předsedajícího podléhají, vedle senátorů, i všichni další účastníci veřejného slyšení Senátu, nevyjímaje osoby na galerii pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků.

Chci vás hned v úvodu požádat o jednu laskavost. Vzhledem k tomu, že se všichni neznáme jménem, prosím vás, abyste se do rozpravy – v průběhu celého veřejného slyšení – hlásili písemně a u řečnického pultu řekli své jméno.

Na úvod předesílám, že pro všechna vystoupení byla usnesením Senátu stanovena doba 15 minut, na vystoupení v rozpravě pak 5 minut.

V úvodu našeho jednání požádám o slovo předsedu Senátu, pana Jaroslava Kuberu. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dámy a pánové, dobrý den, především vítejte na půdě Senátu. Velmi mě mrzí, že jsem tady dnes v poněkud jiné úloze, než která by mě bavila a zajímala, protože 25 let jsem měl tu čest, nebo tu smůlu, žít v jednom z těch dvou regionů, které jsou v České republice nejpostiženější. Konečně se trošku začíná blýskat na lepší časy. Pamatujeme si ty miliardy, co byly kdysi naslibovány, a nikdy jsme je neviděli. Doufám, že teď tomu bude jinak. Ale ono to není jenom o penězích. Včera jsme o tom jednali na krajském zastupitelstvu v Ústí nad Labem. Týkalo se to kotlíkových dotací, kde jsem se také dozvěděl, že Moravskoslezský kraj si údajně vyjednal nějaké výhodnější podmínky než Ústecký, což mě samozřejmě zaujalo. Je mi to nepříjemné, protože to nemám rád, když je někdo na úkor někoho jiného... Ale budu velmi stručný, protože je tady dostatek kvalifikovaných řečníků, kteří s tím mají své zkušenosti.

Řeknu jenom to, co si o tom myslím. Jsou dvě věci, které jsou pro regiony, kde nejsou jen zadlužení sociálně slabí, ale je to neuvěřitelné, exekuce postihují pracovníky úřadů práce, strážníky městských policií, úředníky magistrátů, šéfy stavebních úřadů. Představte si situaci, když šéf stavebního úřadu je ve dvou exekucích, jak je asi odolný vůči úplatkům, když je v takové složité osobní situaci. Řešení vůbec není jednoduché.

Ale ty dvě klíčové věty, které považuji za nejdůležitější. První je investice, více do infrastruktury, než do tzv. měkkých projektů, kde se utrácejí miliony. A velmi často se utrácejí za pochybné studie, studie studií, analýzy, které ve svém výsledku nic pozitivního, nebo minimálně pozitivního přinášejí. To druhé zásadní, je vzdělání. To je klíčové. Pokud se tyto regiony nezlepší ve vzdělanosti obyvatel, tak se můžeme snažit a vlévat tam peníze, nebude nám to nic platné.

Přeji tomuto veřejnému slyšení úspěch. A hlavně, aby z něj vyšly takové výstupy, které budou mít reálný dopad na to, až se tady sejdeme za rok nebo dva, tak budeme říkat, ano, nebylo to zbytečné, že jsme se tady sešli a regionům jsme opravdu, ale opravdu pomohli.

Přeji úspěch vašemu jednání a hezký den! (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu předsedovi jednak za úvodní slovo, a jednak, že nám vlastně pomohl dohnat to krátké zpoždění na úvod.

Nyní se budeme věnovat první otázce, kterou je Regionální politika ČR - teorie a praxe.

Uděluji slovo senátorovi Miloši Vystrčilovi, aby přednesl svůj příspěvek a zároveň upozorňuji pana předsedu VUZP Zdeňka Linharta, že bude následovat.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo Senátu, vážení ústavní činitelé, vážená paní ministryně, vážení europoslanci, dámy a pánové, vzácní hosté, na úvod si dovolím poděkovat za vaši hojnou účast a trošku vysvětlit, jak jsem se pokusil svůj příspěvek koncipovat.

Obecně platí, že když člověk v životě něco dělá, tak většinou existuje, jak by to teoreticky mělo vypadat. Existují nějaké teorie, existují nějaké poznatky, které jsou obecně přijímány jako pravdivé. Problém je to, že se potom v reálném životě jimi někdy řídíme, a někdy neřídíme. Podobně jako nás matematika učí, že jedna a jedna jsou dvě, a my to někdy nechceme akceptovat, tak existují i některé poznatky v oblasti regionálního rozvoje, které říkají, jak bychom se v případě, že chceme náš regionální rozvoj úspěšně realizovat, měli chovat. A my to někdy neděláme.

Zkusím ve své krátké prezentaci nejdříve říci, jak bychom to měli dělat podle toho, co si myslí lidé, co se zejména v oblasti teoretické tím regionálním rozvojem zabývají, a potom ukážu, jak to vlastně ve skutečnosti vypadá...

Protože prezentaci všichni máte k dispozici a všichni umíte číst, tak spíš než komentáře, budu vždy k tomu říkat nějaké další věci. Existuje nějaká definice regionálního rozvoje a nějaká definice regionální politiky. Regionální rozvoj, když se dělá dobře, tak by měl vést k zvyšování kvality života. S tím, že tady vzniká první problém, a to je, co kdo z nás považuje za zvyšování kvality života. Jestli to je to, že se zvyšuje počet zimních stadionů v ČR, nebo např. počet domovů pro seniory. Co se týká rozvoje regionální politiky, tak tam se zase říká, že by mělo dojít k harmonickému rozvoji. A je zase otázkou, co harmonický rozvoj je a co se pod tím skrývá.

Pokud o tom byly vedeny, řekněme, na úrovni vědecké, nějaké debaty, tak vlastně existuje shoda na tom, že pokud chceme být v rozvoji úspěšní, neměli bychom zanedbávat, resp. měli bychom vyrovnaně podporovat takové tři pilíře.

Ten první je, abychom se měli hospodářsky dobře, abychom měli, když to zjednoduším, co jíst a kde bydlet.

Ten druhý je, abychom měli nějaké slušné životní prostředí, ve kterém se dá normálně žít a dýchat. A ten třetí je, že bychom měli žít v nějaké bezpečné zemi, kde se sami o sebe neumíme postarat po stránce řekněme zdravotní a sociální. A vždycky, když se jedna z těchto věcí zanedbá, dochází pak k tomu, že se dostaneme na šikmou plochu. Pokud podceníme hospodářství, tak máme sice bezvadné životní prostředí a hodně domovů důchodců a nemáme je jak financovat. Pokud podceníme životní prostředí, tak máme hodně peněz a hodně domů důchodců, ale nedá se tady dýchat atd.

Čili prvním úkolem dobré politiky by mělo být, že tyto pilíře budou v nějaké rovnováze, a pokud budou růst, tak budou růst všechny.

Vy sami si pak můžete říci, jestli se nám to daří nebo nedaří. Obecně to funguje v demokratických společnostech tak, že vždycky se potom jeden pilíř jakoby upřednostní, aby následně ten, kdo ho upřednostnil, prohrál volby a někdo jiný udělal to, aby ostatní pilíře ten jeden pilíř, co byl upřednostněn, dotáhli. A takhle to funguje, pokud společnost normálně funguje.

Druhá věc, o kterou se snažíme, je vždycky to, aby rozdíly mezi tím, jak se nám v zemi žije, nebyly veliké. Proto děláme tzv. politiku soudržnosti nebo kohezní politiku a snažíme se v okamžiku, kdy se všechno nedaří, rozdíly nějak vyrovnávat. Toť je ta základní otázka, jestli je správné, abychom v rámci nějakého našeho uspořádání, které tady máme, se snažili nějaké intervence dělat. A pokud je děláme, abychom je dělali správně.

Existují zde dva názory. Jeden říká, všechno bychom měli zařídit pomocí intervencí, měli bychom se postarat o každého, to znamená, že pokud má hlad, tak ho nasytit. Pokud nevstává ráno včas z postele, tak ho vzbudit. A druhý pól říká, my bychom se o lidi moc starat neměli, oni se o sebe postarají sami.

A ani jedna z těchto krajních mezí není asi správně, protože si nedovedu představit, když to tedy hodně absolutizuji a dovedu do krajností, je to, že by se matka vůbec nestarala o své dítě a když se blíží k rozžhaveným kamnům, že by ho nezastavila. Ale zrovna tak si nedovedu představit, že by se matka zase starala o své dítě tak, že mu nedovolí cokoliv dělat samostatně a nevede ho k nějakému samostatnému rozhodování.

To znamená, že pokud intervence chceme dělat nějakým rozumným způsobem, aby byly funkční, musíme splnit nějaké podmínky. První podmínka je, abychom měli nějakou motivaci. Myslím si, že to existuje, protože každý z nás má motivaci, aby se měl dobře. Snad máme i motivaci, abychom se všichni měli dobře. Otázkou potom je, co znamená, když se všichni chceme mít dobře, pro každého z nás, jestli tu je, jak jsem říkal, více restaurací, které čepují dobré pivo, nebo je tady více mateřských školek, které dobře vychovávají naše děti. Ale motivace by měla být jednak hospodářská, jednak by měla být nějaká environmentální, to znamená soustředit se na životní prostředí, a měla by být také nějaká řekněme sociálně zdravotní, aby tady bylo postaráno o ty, co se sami o sebe postarat nedokáží.

Myslím si, že s motivací s tímhle něco udělat problém nemáme, protože různě o tom různé skupiny lidí mluví a snažíme se, co můžeme. Neříkám, že to je vždycky funkční.

A to je ta druhá věc, co udělat pro to, aby intervence, do kterých jdou vlastně veřejné prostředky, byly funkční. Teorie zase říká, že by měly být splněny nějaké, minimálně zdůrazňuji tři podmínky, které, když jsou splněny, tak potom máme šanci, že tyto intervence budou funkční. Neznamená to, že budou funkční, ale je to šance, že budou funkční.

Tyto podmínky jsem tam vypsal. První podmínce se říká intelektuální podmínka a ta říká, že pokud má region, to území být schopné intervenci přijmout, tak musí být na to intelektuálně připraveno. Musí tam být lidé, kteří mají vědomosti a schopnosti si uvědomit, že když tam přijdou nějaké peníze, je dobře je využít tak, aby to pomohlo kvalitě života, aby to někdo nějakým způsobem nevyužil na věci, které nejsou potřeba.

Druhá věc, aby to vůbec mohlo zafungovat, když jsou tam lidé na to připraveni, že jsou schopni si uvědomit, že intervence jim může pomoci, musí tam existovat nějaké institucionální pokrytí. To znamená, že musí tam být instituce, které dokáží vyžadovat prostředky, které jdou do regionu, ať je to daňová úleva, ať je to nějaká finanční motivace, ať je to třeba nějaká investice to dopravní infrastruktury, aby potom příprava dálnice netrvala příliš dlouho, aby se nestalo to, že se někde peníze ztratí, protože ten, kdo to zúřadovává, to zúřadoval ještě jiným způsobem, než by to zúřadováno býti mělo.

A pokud institucionální pokrytí v některých územích chybí, například třeba i vzdělávacími institucemi, tato území pak samozřejmě strádají. Na konci mé prezentace bude vidět, že toto strádání je úplně evidentní. A tam, kde nemáme například veřejné vysoké školy nebo dobře pokryto vzdělávání, tam kraje jednoznačně zaostávají. A pokud si to stát nebude schopen uvědomit a nebude schopen tam nějakým způsobem intervenčně zasáhnout, tak si myslím, že těžko se může dočkat toho, že dojde k nějakému zásadnímu zlepšení, aspoň v některých oblastech.

A třetí podmínka je nějaká podmínka politicko-etická, a to je, že stát, aby byl vůbec schopen intervenci přijmout, musí být nějak eticky a politicky naladěn tak, aby vládl nějakou úrovní, která, když to velmi zjednoduším, zabezpečuje, že intervence nepřijdou vniveč, resp., že je někdo nerozkrade. A to je třetí věc, která je nutná pro to, abychom v rámci intervencí byli vůbec úspěšní a vy si sami řekněte, jestli jsme schopni tyto podmínky naplňovat, případně do jaké míry, a jestli třeba náhodou bychom se před tím, než se budeme starat o samotné intervence, neměli starat o to, do jaké míry jsou tyto podmínky splněny.

To jsou nezbytné podmínky. Znovu zdůrazňuji, že tyto nezbytné podmínky jsem si nevymyslel. To je teorie, která říká, že pokud chcete být úspěšní a je to podmínka nutná, tak byste je měli splnit.

Ale pak je tam ještě další věc, která by měla fungovat, a to je, jak jsem tady o tom už hovořil, co to je harmonický rozvoj a co rozumíme kvalitou života.

Vzhledem k tomu, že nemám moc času, tak se tím zabývat nebudu. Jenom upozorňuji, že jsou dva názory na to, jak správně žít. Jednomu se říká evropský sen, čtete si to, druhému se říká americký sen, čtete si to. Nebudu dál o tom hovořit.

A teď se dostávám po teorii k jedné zásadní věci, a to je jak hodnotit to, jak se dneska máme, co to znamená mít se dobře. A teď se dostávám k jádru toho, co chci dneska říci, a co vidím za zásadní problém pro Českou republiku. My jsme si dosud nikde oficiálně neřekli, co pro nás znamená mít se dobře, které ukazatele jsou pro nás rozhodující z hlediska posuzování toho, jestli se vyvíjíme správně nebo nesprávně. To, co tady vidíte, jsou ukazatelé, které kdysi na Vysočině vznikly jako hodnotící ukazatelé toho, jak se kraj Vysočina vyvíjí. Tyto ukazatelé vznikly po nějaké poradě řekněme s teoretiky a s praktiky. A na základě těchto ukazatelů my od roku 2000 sledujeme na Vysočině všechny kraje a mezi sebou je porovnáváme. Těchto ukazatelů je celkem 12, ty modré jsou makroekonomické, žluté jsou inovativní a zelené jsou ukazatelé, které se týkají kvality života.

A připravil jsem a jenom to prolétnu, vy to máte zase v prezentaci, jak to od roku 2001 do roku 2015 z hlediska porovnání krajů vypadá. Podíváme-li se na makroekonomické ukazatele, tak to nalevo je vždycky rok 2001 a to napravo je rok 2015. Vy se asi každý potom budete dívat na své kraje.

Doporučuji, abyste se dívali na první tři levé sloupce a na poslední tři pravé sloupce. A to, co by nás mělo zajímat, jak to vypadá s těmito sloupci z hlediska toho, jestli zvyšují nebo snižují a jestli rozdíl mezi nejvyšším sloupcem a nejnižším sloupcem se zvyšuje nebo snižuje.

Když se na to podíváte, je evidentní, že se nám nedaří snižovat rozdíly z hlediska makroekonomických ukazatelů, o kterých jsem mluvil, to jsou první čtyři, a že vlastně dochází k tomu, že Praha plus Středočeský kraj, případně Jihomoravský kraj postupně rostou a jiné kraje, tj. Karlovarský a Ústecký, postupně klesají.

Pokud se podíváme na ukazatele inovativní, ty jsou minimálně stejně důležité s ohledem na to, jak to bude vypadat s těmito kraji v budoucnosti, tak zase jsou tam Praha, Středočeský kraj a Jihomoravský kraj, které rostou, a naopak kraje, jako jsou Karlovarský a Ústecký klesají, to znamená, že rozdíly ve schopnosti inovativnosti se mezikrajsky zvyšují.

Poslední je otázka kvality života, kde jsem zařadil jenom čtyři ukazatele. Jestli by vás zajímalo, které to jsou, jsou to tyto čtyři (ukazuje). Když se na to podíváte, tak zase z hlediska kvality života se rozdíly mezi kraji zvyšují. A když potom vezmu 12 ukazatelů dohromady, vypadá to takhle (ukazuje).

Ukazuji to zde proto, protože z tohoto, pokud to přijmete, a nevím, jestli jsou to ty správné ukazatele, tak je evidentní, že se nám zatím nedaří, a zdůrazňuji, že nenapadám žádnou vládu, od roku 2000 do roku 2015 rozdíly mezikrajsky snižovat. Nedaří, mírně se naopak zvyšují. A některé kraje pořád zaostávají a některé kraje – a tady si dovolím jmenovat dva, Jihočeský a Olomoucký – nebezpečně ztrácejí.

Jsou to věci, nad kterými bychom se měli zamyslet a měli bychom je řešit. A první předpoklad toho, že to dokážeme řešit je, že se někde domluvíme, jaké ukazatele jsou pro nás důležité, kvality života a dalšího rozvoje ty nejdůležitější a že je budeme sledovat. To, co se dneska děje, že já se dozvím, že úspěšnost projektů se hodnotí podle indikátorů projektu, aniž by se někdo celkově zabýval tím, co se stane s územím jako celkem dlouhodobě, je nám v podstatě k ničemu. My potřebujeme vědět, jestli jako celek z hlediska nějakých ukazatelů, a my nevíme, kterých, opakuji se potřetí, omlouvám se, se zlepšujeme nebo zhoršujeme. A když to nefunguje a když se to nezlepšuje a když disparity zvětšují, tak něco není dobře, a je úplně jedno, jestli projekty byly nebo nebyly úspěšné. Prostě se disparity zvyšují, čili to nefunguje. A jestli se s tím nedokážeme smířit, nedopadne to dobře. A pokud by toto veřejné slyšení přispělo k tomu, že se konečně dohodneme na tom, že si řekneme, že nějaké ukazatele jsou pro nás ty rozhodující, tak já za sebe osobně budu spokojen, neboť jsem v politice dlouho a nemám nepřiměřené ambice. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi Vystrčilovi.

A dalším bodem je Dlouhodobý stav a vývoj situace ve strukturálně postižených regionech.

Uděluji slovu panu Zbyňku Linhartovi, předsedovi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, aby nás seznámil se svým příspěvkem. Pan senátor Zbyněk Linhart bude zároveň zpravodajem dnešního jednání a na konci jednání provede shrnutí veřejného slyšení. Prosím, pane předsedo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Děkuji. Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, vážení přátelé. Dostanu se o kousek dál a budu se snažit připomenout těch posledních zhruba 25 let, jak vidíme v číslech, datech nějaký náznak toho, co by se s tím mělo a dalo dělat.

Bohužel vidíme, jak celkově potkáváme v životě negativní jevy, tak v regionech, o kterých dnes mluvíme, negativní tendence v těchto regionech se projevují dříve a daleko masověji. A na těchto tří regionech vidíme, jak se nám dlouhodobě úplně nedaří zvládat regionální politika a kohezní politika evropských fondů.

Vím, že je to provokativní, ale mapka, kterou tady mám, ukazuje bývalé tzv. Sudety, a když se potom podívám na další prezentace a další promítání dat do map, tak vidíte, že velmi často se v těchto mapách stále vykresluje tato oblast.

Nejproblematičtějším regionem a krajem je tedy Ústecký kraj z hlediska jeho nehomogenity, velikosti atd. A když se podíváme na data, podobně je to v kraji Karlovarském, čili celý severozápad, a když se podíváme na jednotlivé ukazatele, jsou v nich v zásadě vždycky nejhorší, přestože máme v těchto krajích řadu pozitivních věcí, nádhernou přírodu, surovinové bohatství atd., na druhou stranu jsou tato negativa, ať už je to vysoká nezaměstnanost, nízká vzdělanost, vyloučené lokality, exekuce, zadlužení obyvatel, vnitřní migrace, nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, naopak nejvyšší podíl základního vzdělání, největší podíl romského obyvatelstva, neustále klesající podíl HDP na obyvatele oproti České republice jako celku, atd. Všechna tato negativa jsou promítána hlavně a především na severozápadě.

Několik mapek ukazuje vlastně několik důležitých věcí, ale mohli bychom tady promítat sto různých map, sto různých pohledů a mapy by byly velmi podobné. Vždy se vykresluje bohužel severozápad, vykresluje se velmi výrazně Moravskoslezský kraj a do toho menší celky, velmi často Jesenicko, někdy část jižních Čech, část Vysočiny, případně jižní Moravy a ještě další drobnější celky.

Doplatek na bydlení jako další z ukazatelů. Zase vidíme přesně to, co jsem říkal před chvílí, tj. oblasti severozápadu, jižních Čech a v menším měřítku severovýchod a hlavně Jesenicko.

Podobně je to i u příplatků na živobytí atd. Těchto map by mohla být celá řada a všechny by v podstatě ukazovaly podobné věci.

Tady je graf vývoje poměru vysokoškolsky vzdělaných lidí v rámci celé republiky a v rámci krajů. Zase vidíte, že zase například v rámci Ústeckého kraje podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí je v tuto chvíli o 5 % nižší než celostátně, a tento vývoj také není úplně ideální. Podobně v opačné tendenci je to u základního vzdělání.

Kdybychom se podívali na to, jak je to na středních školách. Ať už bereme úspěšnost maturit, přijímacího řízení atd., zase si můžeme všimnout ve středu a v pravé části grafu (ukazuje), že tam jsou všechny ostatní kraje a vlevo dole opět ty dva kraje, tzn. Ústecký a Karlovarský kraj. A mohli bychom se podívat na všechny možné ukazatele v rámci středních škol a viděli bychom podobné výsledky.

Podobně je to u dalších map, ale už je nebudu dále nějak výrazně komentovat. Myslím, že všichni vidíte ve svých prezentacích nebo i tady na plátně ještě několik málo posledních údajů z konce loňského roku, nezaměstnanost, vidíme zase prokreslování v rámci okresů na severozápadě, severovýchodě, případně je zde vidět i občas jižní Morava nebo jižní část Čech.

Pokud jde o sociálně vyloučené lokality a lidi v nich žijící, výrazně je zde znatelný Ústecký kraj, pak Moravskoslezský kraj, ale už o polovinu méně atd. Čili vidíme zde ohromnou disproporci.

Podobně u dalších věcí, např. trestná činnost nezletilých, a velmi často zase vidíme kromě těchto tří krajů ještě další části, tady je například vidět i Frýdlantský výběžek.

Účast ve sněmovních volbách. Tady je to vlastně na podrobnosti měst a obcí a vidíte tuto podrobnost. Ale kdybychom si škrtli nadpis, viděli bychom vlastně podobné výsledky u dalších a dalších ukazatelů.

Tento graf má ukázat vývoj poměru HDP na obyvatele v Ústeckém kraji vůči České republice jako celku. A zatímco v roce 1995 tento poměr byl na 96 %, tak dnes je na 72 %, a to přes všechny proklamace, které jsme slyšeli od 90 let, jak se pomáhá a jak je potřeba pomoci Ústeckému kraji. Všechny kraje v zásadě stoupají v poměru HDP na obyvatele, s výjimkou řekl bych Olomouckého kraje, tam je to obzvlášť v poslední době na pováženou, ale tři kraje, o kterých dnes především mluvíme, trend je tam jasný, 22 let, 23 let jde jasně dolů, jak Ústecký kraj, který jsem ukazoval před chvílí, ten je tady v červené lince, tak ještě více Karlovarský kraj, který se sice v posledním roce malinko zvedl, ale věci nejde hodnotit asi z roku na rok. A Moravskoslezský kraj, který měl nižší základnu, ale vidíme, že v zásadě stagnuje.

Občas jde dolů, občas nahoru, ale dejme tomu, že si zachovává nějakou ekonomickou úroveň, tak jak měl před mnoha lety.

Další graf ukazuje jenom to porovnání extrémů z let 1995 – 2017 toho jeho východu, který je, jak je vidět, úspěšný a měl nižší základnu a dostal se hodně před Severozápad, který, jak vidíme na grafu, výrazně klesá.

Na této prezentaci jsou ukázány dva kraje – Severozápad a Jihovýchod ve vývoji 2007 – 2014, kdy tam je vidět základna, Severozápad začíná na 63 % a končí po osmi letech na 64 %, v zásadě žádná změna, jestli dobře vidíte, hlavně v tištěné podobě je tam taková linka ještě pod tím, která říká, jak by to bylo, kdyby nebyly dotace. Vidíte, že v Severozápadu je rozdíl velmi malý, zatímco u Jihovýchodu základna začíná na 73 %, stoupla až na 80 a ten rozdíl s dotacemi a bez dotací je výrazný.

Jen okrajově dávám mapičku B4, tak, abychom se dokázali podívat na regiony i v okolních zemích. Tam vidíte, že v roce 2005 a 2015 – po deseti letech stále stejná světle oranžová Severozápadu, který se v zásadě nikam moc neposunul, zatímco všechny okolní regiony, ať už v Čechách, nebo hlavně a především v Polsku a obecně bych řekl, že je potřeba se podívat na Polsko, jaký úspěch udělalo v posledních 15 letech, a myslím, že ty barvičky to ukazují na mapách a je to na zamyšlenou.

Rozevírání nůžek zase máte v textech, nebudu to komentovat, ale je to zcela zřejmé a ten vývoj máte okomentován v textu, nebudu tím zdržovat, všichni umíte číst, takže si to můžete přečíst.

Do nejpostižitelnějších regionů ale paradoxně pak nakonec jde zase po dobu zhruba 15 let nejméně peněz, a to i z evropských kohezních fondů.

Když se podíváme na první plánovací období evropských fondů v Čechách 2004 – 2006, tak ten rozdíl není výrazný, dejme tomu je to 20 %. Vidíme, že tam ten rozdíl, to červené je Severozápad, ale v dalším plánovacím období 2007 – 2013 tak vidíme, že to není už o desítky procent, je to o násobku v přepočtu na obyvatele, tak zatímco úspěšný Jihomoravský kraj a poměrně bohatý, tak vidíte, že tam šly a jdou i nadále velké finance – 63 000 v přepočtu na obyvatele, zatímco Severozápad a dva kraje Karlovarský, Ústecký zase výrazně méně, 26 000. Ono to má nějaký přesah a vidíme ty důvody na Severozápadu, ale to je na delší povídání a to dnes není předmětem našeho asi jednání. K tomu se možná ještě vrátíme. A další, to poslední plánovací období zase ukazuje to, co už známe bohužel z minulosti, sice to zatím není o násobky, ale je to třeba o 60 % rozdílu dotací do regionů. Vedle těchto dotací do regionů je tam velká nerovnost dlouhodobá v rozpočtovém určení daní pro jednotlivé kraje. A tady, když se podíváme, tak ta nerovnost je vysoká. V přepočtu na obyvatele vidíme, že například kraj Vysočina má 8 800 na obyvatele, zatímco například Moravskoslezský má 4,8, Ústecký 6 000 na obyvatele. Když to pronásobíme, tak jde o miliardy, které v krajích se liší v přepočtu na obyvatele a je to samozřejmě i v regionech znát. Čísel bychom mohli uvádět několik, ale toto je další ukazatel toho, že paradoxně v regionech není přerozdělování úspěšné a je otázka, co s tím. Po 15, ještě více než 15 letech by si to zasloužilo nějaké přehodnocení, to jistě. HDP na obyvatele podle krajů – zase spíš než na plátně vidíte asi před sebou a mně tam ta linka 75 %, což je hlavně důležité u jednotlivých NUTS, kdy podle statistiky poslední, která vyšla teď před týdnem, tak pod 75 % je Moravskoslezský kraj, střední Morava a Severozápad. Pokud jde o to, kde na to brát. Samozřejmě je státní rozpočet omezený, evropské fondy příští plánovací období, na což jsme se soustředili a soustředí, se vláda jistě ve vyjednávání v těchto měsících nebo v roce, kdy jsme se tady tomu věnovali opakovaně v Senátu, naposledy v létě až do října loňského roku, a to, co je asi podstatné, že jsme chtěli, aby se zachovaly tři úrovně regionů, tak jak navrhuje Evropská komise. To především proto, aby do té třetí úrovně regionů, do nejchudších, to znamená ty, co mají 75 % na obyvatele a méně, šlo zaprvé garantované velké množství peněz, které je dlouhodobě jasné a ví se, že se musí dát jenom tam, ale především, aby v těchto regionech byla větší účast té dotace, 70 %, nejlépe ještě více, to znamená malá spoluúčast žadatelů.

Severozápad tedy potřebuje dlouhodobé systematické systémy evropských i státních peněz, tak, aby aktéři v regionu, žadatelé se na to dokázali připravit a měli jakousi jistotu, že má smysl vkládat peníze do přípravy projektu. Totiž projekty v regionech jsou v konkurenci celé republiky velmi často nekonkurenční, a to ať už z objektivních, nebo subjektivních důvodů. To by bylo zase na dlouhé povídání. Těžko se splňuje kritérium anebo bodování nebo podmínka zvyšování kapacity školských zařízení nebo jestli zásadním problémem je úbytek obyvatel, tak to nemůžeme plnit a pak nás to diskvalifikuje v hodnocení nebo podávání projektů, takže by bylo potřeba jako nástroj podpory speciální výzvy pro regiony, zvýšené bodování projektů v těchto regionech, podpora přípravy projektů a speciální program pro tyto regiony, především např. na vybavenost obcí, to, co je už s tím zkušenost a dělalo se v uplynulých letech, myslím před 15 lety, docela úspěšně v rámci dotačního titulu MMR. Něco se už začíná objevovat, to chci zdůraznit, že už vidíme v náznacích, už v tomto plánovacím období některé snahy dělat tyto věci, ale je potřeba daleko více, masivně a co nejdříve.

Velmi často slyším argument ten, že je v těchto regionech, především na Severozápadu nedostatečná absorpční kapacita, ale co to je? Jistě to není nepotřebnost financí v regionech. Ta je tedy ohromná. Ale je to tedy nepřipravenost, je to neschopnost regionů, ať už je to cokoli, tak tento argument nemůže být omluvou pro to, co se tam děje a musíme umět věci řešit ať už tady z centra na úrovni krajů i regionu samotného a koneckonců i žadatel.

Senát se tady tou problematikou zabývá opakovaně na úrovni našeho výboru, i na úrovni pléna. Přijal usnesení už v květnu loňského roku a dnes opět děláme další akci. Mezitím jsme projednávali evropské tisky atd., které se tomu věnovaly, takže tolik asi ode mě a poslední slajd.

Nestačí, že se máme možná jako v České republice v průměru dobře, když jsou kraje, které na tom jsou velmi špatně. Asi se situace nezačne řešit, začíná to být nebezpečný problém. Připomenu, že jde o čtvrtinu obyvatel žijících v těchto krajích a je to velmi závažná věc. Tolik ode mě a já si dovolím ještě jednu poslední osobní poznámku, protože mám minutu ještě, doufám, a vidím tady předsedu – už ho tady nevidím – chtěl jsem říct osobní postřeh. S panem předsedou Senátu jsme se potkali před 20 lety, to bylo, když vznikaly regionální koordinační skupiny na úrovni krajů, kde jsme také dělali různé analýzy, koncepce, strategie a už před tím, i dávno potom jich byla celá řada. Ale bohužel, jak vidíme, jak to vidíme i z těch čísel, tak se ty věci nedařily. Proto bych chtěl říct, že je potřeba chápat lidi v regionech, že mají někdy skepsi vůči tomu, když slyší teď plány třeba vlády, a tak jak se o tom bavíme s panem náměstkem Kopicem s paní ministryní a vidíme, asi se shodneme na zásadních věcech, ale je otázka, jak lidem ukázat, že se tomu dá věřit, že opravdu se věci změní a nebudou se deklarovat, ale opravdu se uvidí výsledky už brzo, nejenom za 5 let. Děkuji za pozornost a na shledanou. (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi, a než se připraví pan europoslanec Polčák, využiji jedné příležitosti, protože v tuto chvíli neumím odhadnout počet přihlášek do diskuse, a ty dva diskusní bloky jsou omezené 3 minutami, tak na závěr prezentace pana senátora Linharta máte e-mailovou adresu, na kterou můžete poslat své písemné návrhy a stanoviska, a v případě, že by se na vás v rámci diskuse nedostalo, tak budou zařazeny jednak do protokolu o jednání a jednak vám bude v případě otázky odpovězeno písemně.

A nyní už uděluji slovo panu Stanislavu Polčákovi, poslanci Evropského parlamentu a předsedovi Sdružení místních samospráv. Tématem jsou České kohezní selhávání a výzvy evropské politiky územní soudržnosti.

Prosím, pane poslanče.

Stanislav Polčák:  Děkuji za udělení slova. Vážený pane předsedo výboru, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážená paní ministryně, milí přátelé samospráv, přátelé kohezní politiky. Dovoluji si vás za prvé pozdravit jakožto europoslanec, velmi si vážím pozvání na dnešní seminář. Chci říci a zdůraznit, že opravdu roli Senátu vnímám jako i roli přímých zástupců regionů a myslím, že v tomto smyslu naplňuje Senát očekávání, že se zabývá takto zásadním tématem, vím, že opakovaně. Proto bych chtěl jeho roli na úvod svého vystoupení ocenit a zdůraznit. Připravil jsem si prezentaci, kterou máte rovněž před sebou, která se bude zabývat novým programovacím obdobím, a jak to tady vypadá na úrovni schvalování legislativy v rámci Evropského parlamentu, chci předeslat, že my jsme zatím ve výboru schválili obecná nařízení pro kohezní politiku, pro čerpání evropských fondů v nadcházejícím období, ale ještě není schváleno toto nové obecné nařízení, které slučuje všechny legislativy do jednoho předpisu, tak není schváleno ještě na plénu. Je zatím poměrně hodně pozměňovacích návrhů, takže budu mluvit o nějakém provizorním návrhu, který ještě není konečný a kde nás ještě čeká trialog s účastí samozřejmě i české vlády v rámci Rady EU. Jaké jsou výzvy nového programovacího období?

Chci říci, že jsme se napříč politickým spektrem v rámci Evropského parlamentu, v rámci výboru REGI, ať to bylo zprava doleva, zaměřili především na obranu kohezní politiky a jejího rozpočtového rámce. Na druhou stranu potýkáme se s výzvami, které představuje brexit, to znamená zásadní úbytek prostředků na úrovni evropského rozpočtu jako celku, samozřejmě víceletého rámce finančního a rovněž přibyly nové výzvy, které jsou politicky prosazovány do evropského rozpočtu a samozřejmě ten není nafukovací. Jak jistě víte, EU nemá v zásadě žádné vlastní příjmy a pouze hospodaří s příjmy, které má od členských států. Jedná se o podíl, něco lehce pod 1,1 % HDP. Takže máme zde za prvé nové výzvy, které představuje brexit a například samozřejmě ostraha vnějších hranic, vnitřní bezpečnost, terorismus, otázky, které souvisí se vzděláváním a inovacemi. To jsou priority rozpočtu a my jsme se zaměřili ve výboru REGI na obhajoby i role kohezní politiky, kde ovšem dochází k poklesu finančních prostředků. Zásadní výzvu představuje flexibilita v novém období. Na tom jsme se shodli i s paní ministryní Klárou Dostálovou. Myslím, že tady jsme na jedné lodi a pro nás je podstatné, aby došlo ke skutečně zásadnímu zjednodušení čerpání evropských prostředků už na úrovni evropského práva.

Tak. Pojďme dál. Zde prosím vidíte, možná že je to skutečně lépe vidět v prezentacích, které máte u sebe, jaký je objem kohezních prostředků v rámci evropských rozpočtů od 80. let. A zde vidíte, že hospodářská, sociální a územní soudržnost, k tomu se ještě dostanu následně, se v zásadě drží na svém. Ale samozřejmě, jistý pokles tam je. To, co výrazně klesá, je společná zemědělská politika a rybolov, a naopak narůstají ostatní programy, což jsou právě otázky především vnější a vnitřní bezpečnosti, anebo nové programy, jako je Horizont, Erasmus+ a další, které představují politickou prioritu evropských rozpočtů.

Míra spolufinancování. Zde je návrh komise. Už se nebude financovat ani v nejpostižitelnějších strukturálně postižených regionech 85 %. To procento je neobhajitelné vzhledem k tomu, jaké jsou tlaky na rozpočet. Zde se uvažuje maximálně o 70 %. Přiznám se, že ani výbor regionů nenavrhl nakonec změnu těchto procent a nepředpokládá se, že by se i v rámci trialogu podařila navýšit tato procenta. Má to poměrně zásadní důsledek. To znamená to, že i pro méně rozvinuté regiony se musí najít jiný způsob dofinancovávání potřeb, a buď tedy na národní úrovni nebo na místní úrovni, kterou ovšem samozřejmě, jak víte, tato úroveň akceschopnosti, resp. alokace finančních zdrojů na místní úrovni je zásadně oslabena už i v ČR. My čekáme teď na schválení pozměňovacích návrhů i v rámci pléna Evropského parlamentu. Kategorie regionů zůstávají tři, tak jak jsme dnes zvyklí. To procento je už zaběhnuté, 75 % podprůměru, a důležité je vidět, možná tady bude, vy to vidíte lépe ve svých podkladech, kde se dělí v Evropě kategorie nejpostižitelnějších regionů a těch regionů, které jsou v kategorii méně rozvinutých a nebo rozvinutých. V ČR to dělení v zásadě podle předpokladů úrovně HDP je kryto dálnicí D1 a D5, což znamená všechny ty jižní regiony se již přesouvají do kategorie rozvinutějších regionů a pouze kategorie severních regionů zůstávají v té kategorii postižených.

Všimněte si ovšem, prosím, že dochází ke jednoznačnému negativnímu trendu i v některých jiných členských státech EU, ať je to jih Itálie, samozřejmě v Řecku sledujeme naprosto masivní pauperizaci některých regionů a překvapivý vývoj je i na jihu Španělska, kde se řada regionů naopak vrátila do strukturálně nejpostiženějších. Toto je celoevropský pohled. My se posouváme ale jenom v té kategorii jižních regionů, pokud jde o severní, tam ta situace jak i vyplynulo z velmi dobré přednášky pana kolegy Linharta, tak ta situace je pořád stejná a neměnná a spíše naopak propadá.

Půjdu dál. Územní soudržnost nebyla původně v primárním právu zakotvena, nyní máme přímo na úrovni již lisabonské úmluvy, je tedy zakotvena jak v primárním právu jako základní pro rozvoj Evropy a roli kohezní politiky. Hovoříme o územní soudržnosti. Dostáváme od Evropské komise každé tři roky výroční zprávu o právě soudržnosti. Naposledy jsme ji dostali v roce 2017, následující rok, kdy bychom ji měli dostat, je v roce 2020. Co ze zpráv vyplývá? Tady je například – to je jenom výňatek z důvodové zprávy s obecným nařízením, které je nyní platné, kde se zdůrazňuje zabývat se tedy úlohou měst, funkčních zeměpisných oblastí a dílčích regionálních oblastí, jež čelí zvláštním zemědělským nebo demografickým problémům. To je spíš jenom řekněme právní teorie, ale když půjdeme dál – teď nevím, jestli jsem přeskočil hodně – pardon. Tak. Dostali jsme sedmou zprávu o kohezní politice, kde se konstatuje, že rozdíly v zaměstnanosti se začaly zmenšovat, to v roce 2014, do té doby se rozdíly jak v nezaměstnanosti, tak v HDP mezi jednotlivými regiony výrazně zvětšovaly. Bylo to způsobeno i hospodářskou krizí od roku 2008. Od roku 2015 následovalo zmenšování rozdílů v HDP na jednoho obyvatele. To je zásadní závěr ze zprávy o kohezní politice, celoevropský závěr Evropské komise, a když to uvidíte na mapě, opět odkáži vás na podklady, které máte v mé prezentaci. Ten levý obrázek ukazuje vývoj, resp. změnu indexu v HDP mezi lety 2000 – 2008, čím modřejší, tím lepší, kdežto ty tmavší barvy, tam se ukazuje úbytek v rámci HDP. A když se podíváte na pravou část, tak vás upozorním na některé regiony. Například Irsko – výrazný posun vpřed, například samozřejmě Polsko, bylo už o něm tady hovořeno, nebo severovýchodní pás v rámci Evropy, tam skutečně pozorujeme výrazně pozitivní trendy, resp. skutečně kohezní politika tam zafungovala, nezafungovala samozřejmě jenom kohezní politika, ale i řekněme snaha národních aktérů, ale sledujeme ten negativní trend, jak jsem již popsal, v rámci Řecka. Nepochybně, to je skoro až katastrofický stav, ale i v rámci některých i vyspělejších států EU ten trend je negativní.

Druhý závěr, který vyplývá z té sedmé zprávy o kohezní politice. Regiony s HDP na obyvatele vyšším, než je průměr EU, rostly rychleji než méně rozvinuté regiony. A to je díky kombinaci samozřejmě produktivity a růstu zaměstnanosti. Jinými slovy, dá se říct, že kohezní politika na evropské úrovni selhává.

Dá se říct, že nůžky mezi těmi regiony se ještě více rozevírají? Samozřejmě, primární pohled by mohl něco takového naznačovat. Na druhou stranu, ptejme se, co by se stalo, kdyby zde nebyla role kohezní politiky a těch evropských zdrojů, které tomu přibližování a odstraňování znevýhodnění jednoznačně pomáhají. To znamená, já kladu otázku, co by se dělo, jak by se vyvíjely ty regiony bez těchto evropských prostředků, bez role kohezní politiky. Půjdu dál.

Zde mám jistý nářek nad tím, že nemáme k dispozici, a to ani na úrovni ČSÚ, relevantní data od úrovně okresů a níže. To je, myslím, že velká bolest i našeho českého veřejného prostoru, protože bez důkladné znalosti specifických místních podmínek ale nelze dosáhnout samozřejmě cílů té kohezní politiky. My potřebujeme mít významnou územní znalost, samozřejmě spolupracovat s místními aktéry. Proto já velmi pléduji za ten příklad místní akční skupiny, které jednoznačně propojují místní aktéry na té místní úrovni, dokážou definovat cíle, rozvoj jejich regionů, jejich území, ale je nutné to samozřejmě provázet s národními strategickými koncepcemi.

Už jenom pět minut, já myslím, že svůj příspěvek stihnu. Zde máte porovnání regionálního HDP na obyvatele. To je možná doplněk k tomu, co řekl pan kolega, senátor Linhart. To, jak je tmavá barva, čím více tmavší, tady je to evidentní, je to samozřejmě Praha, jižní Morava, kde na jednoho obyvatele dosahují tyto regiony výtěžku 450 tisíc Kč. A potom máme zde velmi pauperizované regiony, o kterých jsme už hovořili. Neradostný vývoj skutečně sledujeme v Olomouci, resp. v Olomouckém kraji. Zde je to vidět v kupní síle. Tady upozorním, že čím více červená, tím více samozřejmě bohatší region. Čím větší je kupní síla, nepřekvapí, že to jsou samozřejmě Středočeský kraj, Praha, části jižní Moravy. V zásadě jsou to aglomerační centra v jednotlivých krajích. Ty, které jsou nejvíce zelené, to jsou ty okrajové části, řekněme, našeho podhůří, ať je to krušnohorský pás, nebo je to samozřejmě Jesenicko, případně dole Jindřichohradecko.

Tento slajd nám ukazuje podíl krajů na HDP v České republice mezi lety 1995 až 2015. To znamená, ve 20leté periodě. Skutečně dokládá to, že regiony, jako je Praha, střední Čechy, jižní Morava, o které jsme zde hovořili, tak se mají z hlediska růstu HDP výrazně lépe. Nůžky se rozevírají především právě u Ústeckého kraje, Karlovarského kraje, Moravskoslezského kraje a Olomouckého kraje.

A teď co s tím? Myslím si, že je důležité mít důkladnou analýzu potřeb méně rozvinutých regionů, což by mělo být klíčem k dosažení cílů kohezní politiky. Jakkoli na české domácí politické scéně já patřím asi k spíše opoziční části, tak chci říci, že vítám aktivitu vlády, která se věnuje mapování potřeb regionů. V tomto smyslu bych chtěl i ocenit spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj za SMS ČR, já to zkrátí, místních samospráv, protože my se zaměřujeme na mapování toho, co v těch obcích a regionech reálně je. Zmapovali jsme 6000 obcí, zmapovali jsme jejich infrastrukturu, občanskou vybavenost, dostupnost služeb. To jsou aktivity, které opravdu myslím, že přispívají. Měly by být i pro vládu a ty územní aktéry návodem, na co se zaměřit v tom následujícím období. Musíme samozřejmě akcelerovat nejen evropské zdroje, ale i ty národní. Předpokládám, že o tom bude hovořit buď pan premiér, nebo paní ministryně. Ta zmiňovaná absorpční kapacita krajů, já bych chtěl říci, že možné cíle investic by měly být vedeny především do vodohospodářské infrastruktury, do občanské vybavenosti. Máme pořád tisíce obcí, které nejsou napojeny na veřejné vodovody například v ČR. Máme stovky obcí, kde chybí základní občanská vybavenost, kde, když hovoříte o vysokorychlostním internetu, tak to je jako výlet na Mars. Prostě tyto obce nemají přístup k vysokorychlostnímu internetu. V zásadě tomto nepochybně ČR selhává. Já se velmi těším na přednášku pana kolegy Zahradníka.

Půjdu na poslední dva slajdy, tím snad stihnu svůj čas. Vím, že vláda měla projednat analýzu realizace politiky soudržnosti, mělo se to snad udát včera, jsem připraven vyslechnout si i příspěvek paní ministryně, klíčová bude role české vlády právě ve vyjednání dohody o partnerství samozřejmě s Evropskou komisí, to znamená s unijními institucemi a jednotlivými operačními programy. Potřebujeme nepochybně podle mého soudu obdobu současného regionálního operačního programu. Já bych chtěl na závěr ocenit roli Senátu, jak jsem již zdůraznil ve svém úvodním příspěvku, že se této problematice strukturálně postižených regionů věnuje intenzivně a dlouhodobě. Myslím si, že to je přesně ta role, kterou očekávají právě tyto regiony, obce a města od horní komory PČR.

Děkuji vám za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu europoslanci.

Nyní si vyslechneme Stanovisko vlády ČR.

Zároveň mezi námi vítám pana předsedu vlády ČR, pana Andreje Babiše. Uděluji mu slovo. Prosím, pane premiére.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych se stručně vyjádřil k projektu Restart. To je akční plán a strategie restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje. Ten projekt vznikl za minulé koaliční vlády v roce 2015. Musím říct, že byl často víc předmětem různých marketingových zájezdů než reálným dopadem.

My jsme měli zmocněnce, ten nás stál taky dost peněz za rok 2018, 20 milionů. My jsme vlastně, ta vláda, minulý rok jsme se tím zabývali, v září jsme rozhodli, že už nebudeme platit tolik peněz, že všude máme hejtmany, takže si myslíme, zmocněnec zůstal, ale hlavně je to na krajích a na hejtmanech. A my samozřejmě jako vláda to chceme koordinovat.

Ten Restart dneska, kdybych to zhodnotil, ty jednotlivé kraje, tak si myslím, že je tam zásadní rozdíl. Nechci se moc vracet do historie. Když si vezmeme Moravskoslezský kraj, tak tam máme na rozdíl od Karlovarského, kde nemáme ani jednu dálnici, tak tam máme dvě dálnice. Ostrava dneska má ambice být taky centrum inovací vědy, výzkumu. Já myslím, že se jí to daří. Ten hlavní problém toho kraje byl samozřejmě, nebudu tady mluvit o privatizaci OKD, ale jeden z velkých problémů je, že zkrátka jsme tam nezvládli to letiště. Když jsem tam byl naposledy, pan hejtman říkal, že potřebuje 1,5 mld. na druhou dráhu. Máme tam nejlepší hasičský sbor snad v celé republice. Tam jsme čerpali na poslední chvíli peníze na tu hasičárnu. To je velký problém, protože Pendolino stále jede 3 hodiny, ta dopravní dostupnost toho letiště, resp. ten provoz na tom letišti je strategický. To si myslím, že má velice negativní vliv na ten region, všichni odešli do Katovic, i naši občané létají na dovolené z Katovic. To je problém. To si myslím, že pokud máme tam lákat investory, tak musíme nějak společně. Musím říct, že ani naše letiště pražské se k tomu nijak nepostavilo čelem. Místo toho, abychom to zprivatizovali, ten zkrachovaný hangár, tak jsme to nechali soukromému investorovi.

OKD se daří, ten kraj dneska hledá 270 zaměstnanců. Nejsou lidi. Takže si myslím, že to je zásadní rozdíl vůči Karlovarskému kraji, který samozřejmě má hlavní problém, že nemá tu D6. Já jsem si ráno vytáhl, jak to vypadá s tou D6, protože, řekněme si, kdo by tam šel investovat, když to je nejhorší silnice mezi Prahou a krajským městem. D6 má dnes v provozu 36,4 kilometru, teď se realizuje 14,6 a připravuje se 63,2. Snad tedy, tady mám různé výhledy, co se kdy zahájí, snad jsme se už domluvili na tom, že důležité je zahájit, a potom se zprovozňuje. Takže D6, nedivme se, že tam moc investorů nešlo. A to, že tam chce jít dnes BMW, tomu rozumím, protože oni nepřijedou z Prahy, ale z Bavorska. Takže každý ten kraj je jiný. Karlovarský kraj samozřejmě nemá ani takové renomované školy, jako má Moravskoslezský nebo i Ústecký. Takže z hlediska tohoto si myslím, že máme dělat nějaké rozdíly. Samozřejmě, je to i o těch kulturních památkách. Když jsme to řešili na vládě, tak já jsem chtěl od ministrů, aby mi konkrétně řekli podle krajů, co tam budou investovat, čím tam budeme lákat. Jednak naše lidi, naše investory, taky ty turisty. Takže konečně teď jsem se dozvěděl od paní Vildumetzové, že Císařské lázně, kterým jsem kdysi dal 100 milionů, ještě když jsem byl ministr financí, tak že konečně se začnou rekonstruovat. Myslím si, že to bude atraktivní kulturní památka. Takže každý kraje je jiný. My samozřejmě to stále vnímáme, že jsou to regiony po těžbě uhlí. V Karlovarském kraji samozřejmě máme de facto uhelné společnosti, které nám nepatří, které jsou v soukromých rukou. Tam jsme včera na vládě řešili právě rekultivace. A tak dále. Takže to je zase jiná záležitost.

Proto si myslím, že k těm krajům, i když máme společné projekty, a to určitě paní Dostálová bude o tom mluvit, ty projekty speciální, jako investice do základních škol nebo nízkoemisní vozidla, že v tomhle směru mají preference ty kraje. Ale znovu opakuji, že každý kraj je jiný. My jsme slavnostně otevřeli úžasnou dálnici Praha – Ústí nad Labem v prosinci 2016, kdy jsem řekl panu ministrovi Ťokovi, že to musí udělat. To nám trvalo 32 let, ta dálnice skvělá. V podstatě i ten Ústecký kraj je zase o něčem jiném. To je o problematice boje proti šmejdům, s chudobou, o integraci, když to mám říct, nepřizpůsobivých, o řešení tohoto problému. Dneska je tam ta dálnice. Samozřejmě je otázka, jakým způsobem vlastně v tom Ústeckém kraji ještě více motivovat investory, i když i tam jsou problémy z hlediska samozřejmě zaměstnanosti.

Takže já jsem toho názoru, že na ten každý, i když je to společné, je to společný projekt, Restart... Důležité je samozřejmě nejen o tom mluvit, ale potom ti jednotliví ministři musí i do toho rozpočtu, protože když to tam nedají, když to nevybojují, tak potom samozřejmě je to problém. My samozřejmě s kraji o tom debatujeme. Kraje, i ty, které jsou v rámci toho Restartu, se mají celkem dobře, resp. bych řekl, že skvěle. Musím si najít ta čísla. Jsou na tom finančně podstatně lépe než stát, který je zadlužený, i když dluh vůči HDP snižujeme. Takže já jen pro připomenutí. Od roku 13 do roku 17 dostaly kraje navíc 17,7 mld. Za rok 18 to bude +8,5 mld. Ty postižené kraje, Karlovarský kraj od roku 2013 do 17 přesně 629 mil. plus, Ústecko 1,521 mld. plus, Moravskoslezský 1,756 mld. plus. Pan hejtman, nevím, jestli máte stále 6 mld. na účtě, pane hejtmane. On má strategii, že nechce mít žádný dluh, a ještě má peníze. A ještě navíc chce od nás peníze, takže my vám žádné nedáme, protože jich máte víc než dost. Takže to jen tak na okraj. A to je stejná debata o těch opravách silnic 2. a 3. tříd. Takže kraje dostaly 26,2 mld. navíc. Abychom si to připomněli... A samozřejmě se můžeme ještě bavit o těch dvojkách, trojkách. Ale paní Vildumetzová tady asi není, takže to nebudu otevírat, tuto debatu.

Já jen chci říct, že my to vnímáme jako vláda, že je to priorita. Každý ten kraj se vyvíjí jinak. Myslím si, že je potřeba mít k tomu ten individuální přístup. My samozřejmě jsme připraveni, diskutujeme s hejtmany, určitě paní ministryně Dostálová vám řekne velice konkrétně, co má připravené pro kraje z hlediska těch investic. Takže za mě všechno. Děkuji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu premiérovi a doplní ho nebo naváže na něj paní ministryně pro místní rozvoj, paní Klára Dostálová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Dobré dopoledne i ode mě. Pan premiér mně nemohl udělat lepší přemostění než skončit větou, že každý kraj se nám rozvíjí jinak. Tak já si dovolím přesně na toto navázat.

Jestli mohu, tak asi budeme se bavit o mapičce, protože to je opravdu zcela zásadní, abychom viděli, že, už to tady bylo řečeno od mých předřečníků, skutečně ty rozdíly na úrovni krajů se příliš nemění. My samozřejmě zkoumáme v rámci regionální politiky v ČR, čím je to charakterizováno, jaké výdaje to ovlivňují, nebo jaké ukazatele, to znamená, co skutečně je potřeba změnit nebo na co je potřeba se zasoustředit. Tady je velmi zajímavé, že mezi takové tři nejzákladnější ukazatele patří ukazatel nebo charakteristika výdaje na vědu a výzkum, druhá je bytová politika, což je opravdu zajímavé, že to začíná rezonovat, a samozřejmě registrovaná míra nezaměstnanost. Ten trend mezi těmi kraji se posuzuje i na základě ukazatele HDP na jednoho obyvatele. Já se dostanu k mapičce, kde tady vlastně vidíte, mapička nezaměstnanosti, tady jsou velmi zajímavé právě rozpory mezi některými ukazateli, protože tady třeba, když si všimnete, ty tradiční regiony, teď se omlouvám, samozřejmě proto ten Restart a všechny tyto věci jsou, Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj. Ale je velmi zajímavý Jihomoravský kraj. Když se podíváte, nikdo by to nečekal, jak tam opravdu narostla ta míra nezaměstnanosti. Samozřejmě, ty nejpostiženější, to je Hodonínsko a Znojemsko. Ale velmi zajímavý ten rozpor je, že míra nezaměstnanost při tom HDP na jednoho obyvatele v Jihomoravském kraji dosahuje v podstatě druhé největší míry po Praze. Je to zhruba 513 tisíc na obyvatele. Takže je jasné, že to tam ovlivňují ještě nějaké další vstupy. A to je přesně role regionální politiky, na co je potřeba se zaměřit.

Jinak samozřejmě jsou krásně vidět ty výběžky, které jsou také problematické. Už toho tady bylo řečeno... Protože když se podíváme právě na úroveň ORP, tak je jasně vidět Broumovsko, je jasně vidět Jesenicko, takže to jsou přesně ty rozdíly, na které se chceme zaměřit. To je i jeden z cílů regionální politiky, že to nechceme řešit podle administrativního členění, ale podle toho územního. To znamená, toho charakteru toho území jako takového. Protože jiné problémy mají horské regiony a jiné mají například vnitřní periferie mezi regiony. Je skutečně potřeba tu regionální politiku nasazovat na ty reálné potřeby. Nejenom podle hranic krajů nebo podle hranic ORP atd.

Tady jenom ještě možná pro zamyšlení, jedna zajímavá křivka, a to je populační prognóza. No nic moc... Takže samozřejmě budeme muset se opravdu velmi soustředit, vláda chce přijít právě s balíčkem, prorodinným balíčkem, protože s tím budeme muset také něco udělat, aby samozřejmě ty populační prognózy byly trošičku příznivější, protože tady opravdu vidíte obrovské propady. Tato mapička je tedy udělána pro ty tři regiony. Ale ani v těchto třech regionech, možná trošičku Ústecký kraj nám tady zase vybočuje z toho, co chceme naznačovat. Ale je to samozřejmě jenom spíše pro zamyšlení se, že právě prorodinná politika je velmi důležitá.

Když se vrátím opět k mapičce, tak tady zase chci říct, jak je vlastně to územní členění, protože my skutečně potřebujeme řešit ty specifické potřeby v těch jednotlivých územích. My jsme si dovolili tady připravit takto mapičku, kde je jasně vidět, jak to máme charakterizováno právě podle té funkčnosti a potřeb území, kde se jednoznačně otevírá ta metropole, tedy metropolitní území, která skutečně potřebují něco úplně jiného než například aglomerace nebo samozřejmě dílčí, izolovanější města. Metropole se nám vyvíjí tři v ČR. Jednoznačně Praha, jednoznačně Brno, ale podle nových ukazatelů, které samozřejmě děláme v rámci strategie regionálního rozvoje 21+ se takto vyvíjí i Ostrava, Ostravsko. To je zase z pohledu regionální politiky velmi zajímavý moment, protože Moravskoslezsko jako takové, jako region, patří a bude patřit i díky ukazatelům mezi strukturálně postižené regiony. Ale Ostravsko, jako aglomerace, ta se nám skutečně vyvíjí i díky velké podpoře vědy, výzkumu, inovací, tak se nám vyvíjí do těch metropolitních částí. Zrovna Moravskoslezsko, bude velmi zajímavé sledovat to propojování těch specifických potřeb mimo Ostravu a v Ostravě, kde samozřejmě každý ten druh území bude potřebovat úplně jiné investice a úplně jiné podpory, ať už z evropských fondů, nebo samozřejmě ze státního rozpočtu.

Co je taky velmi důležité, je rozdělovat venkov, to znamená, není venkov jako venkov, každý ten venkov má samozřejmě jinou charakteristiku, jeden venkov se spíš kloní k tomu suburbánnímu celku, jiný zase spíše k tomu stabilizovanému, jiný je naopak ryze ztrátový, protože samozřejmě je třeba v zajetí dvou velkých měst, jeví se tam problémy udržet služby a tak dále. Takže každé toto území potřebuje něco jiného.

Co se týká budoucích evropských fondů, my samozřejmě, co se týká venkovského prostoru, budeme pokračovat v komunitně vedeném místním rozvoji. Budeme pokračovat, byť samozřejmě k tomu může být spousta výhrad, i v podpoře místních akčních skupin. Ale budeme hledat skutečně reálné potřeby, co je potřeba investovat. Poučení se z vývoje tohoto programového období, že mají masky řešit národní kulturní památky na svém území, protože to umožňuje IROP, to je prostě nesmysl. Takže v tomto duchu jsem velmi ráda, že i s europoslanci držíme tu jednotnou linii, že skutečně je potřeba diferencovat ty zdroje podle těch jednotlivých potřeb, dát venkovu to, co potřebuje. Ale určitě nemůžeme, s prominutím, že to tak řeknu, za ty drobné, které mají v tom komunitně vedeném místním rozvoji, aby realizovali na svém území národní kulturní památku, ne-li UNESCO. Takže samozřejmě tam je potřeba toto rozdělit. Mluvil o tom i pan premiér, právě to kulturní dědictví venkova je obrovský potenciál, třeba pro ty regiony, jako je Hodonínsko nebo Znojemsko, kde je vidět, že to bude region služeb už tím, že je na hranicích, že samozřejmě tam asi nebude ten investiční potenciál v podobě nějakého významného investora a tak dále.

Plynule se dostávám přes regionální politiku právě k Restartu. Proč Restart vlastně vznikl? Tady je potřeba si říci, je i potřeba poděkovat tomu prvotnímu impulsu, který vznikl, protože Evropská komise přišla s podporou tzv. coal regions, to znamená regionů, které jsou nějakým způsobem postižené po těžbě uhlí. Proto vznikl Restart, proto jsme se začali bavit velmi vážně o tom, které ty regiony to jsou. Já tedy opravdu musím všem, kteří tu snahu v rámci Evropské komise vyvíjeli, protože my jsme asi jeden z mála členských států, který zaprvé nejenže uspěl, ale my jsme rovnou uspěli s dvěma regiony. A to Moravskoslezsko a celý severozápad. To znamená, v ČR jsou to tři kraje. To je opravdu v rámci EU nevídané. Proto si to zaslouží takový obdiv, že se nám to povedlo. Musíme si říct, že v tom roce 2015, když se Restart startoval, tak to byl právě i ten podnět. My jsme měli už několik sezení s Evropskou komisí. Oni opravdu vyzdvihují naše strategie, naše akční plány velmi vysoce. Dokonce už sem přijede konkrétní tým, protože tím, že jsme tak daleko oproti třeba jiným, paradoxně to nastartoval pan eurokomisař Šefčovič, Slovensko, zaostává trošičku, v těchto krocích my jsme opravdu velmi napřed, tak se taky ale velmi vážně bavíme o konkrétních penězích v rámci nového programovacího období právě právě pro coal regions. A to považuji za velice důležité, takto si to říci, protože samozřejmě nejenom že budeme vyjednávat specifické potřeby pro celou naši zemi a naše území, ale právě i ty specifické potřeby v rámci Restartu.

Tady do prezentace samozřejmě takové organizační schéma a grafické schéma toho, jak je ta strategie Restartu postavena, na co se v tom soustředíme. Ale samozřejmě, strategie popisuje nějaké kroky, cíle. Pro nás absolutně zásadní jsou akční plány. Akční plány se chystají vždy dvouleté, to znamená, aktuální běží akční plán na období 2018 až 2019. Jsme v procesu, že připravujeme akční plán na období 2020-2021. Tam je nám jasné, že v tomto akčním plánu se nám skloubí dvě věci. Dobíhající programovací období a teprve startování nového, protože to startování nového, on už o tom tady hovořil pan europoslanec, to uvidíme, jak se to bude vyvíjet, protože pokud se to nestihne schválit, ta finanční perspektiva za současného vedení, za současného parlamentu, tak když do toho vstoupí volby, nová komise a všechno další, tak je zcela nereálné, že bychom začali čerpat v roce 2021. Tím pádem samozřejmě to bude ovlivňovat i ty akční plány do budoucna.

Co se týká těch samotných akčních plánů, tady je potřeba i říci, že my jsme změnili způsob tzv. implementace neboli řízení celého toho Restartu. Skutečně jsme vyslyšeli potřeby hejtmanů. Hejtmani sami velmi dobře říkají: To přece nemůžete vymalovat v Praze od stolu. My přece v tom regionu musíme mít to hlavní slovo. Musíme říci, co potřebujeme, jaké jsou aktivity. Proto se změnila zcela implementace. Nebude se to nadále hradit ze státního rozpočtu, ale i díky úspěchu v rámci těch coal regions jsme byli zařazeni do Operačního programu Technická pomoc, proto celé ty týmy a příprava se bude hradit z evropských zdrojů. Tady bych navázala na pana senátora Linharta. Ono na těch grafech je to vidět. Moravskoslezsko za vlastní peníze vytvořilo opravdu excelentní projektové týmy. Moravskoslezsko doslova chrlí projekty, to se nedá říct už jinak, na všech těch žebříčcích jsou první. Podle toho Ústecký kraj i Karlovarský kraj velmi zaostává. My se musíme postarat o to, aby tam vznikly také projektové týmy, aby se chrlily ty žádosti, a to nejenom u těch strategických projektů, ale i u těch doplňkových aktivit, ať už jsou to všechny možné výzvy v rámci operačních programů, nebo samozřejmě národních zdrojů. Je pak velmi smutné, když máte výzvu na základní školy v integrovaném regionálním operačním programu, Moravskoslezsko tam má, já nevím, desítky žádostí, Karlovy Vary jednu. Tak to prostě někde je chyba. Musíme si to samozřejmě umět pojmenovat.

Co je taky zcela zásadní pro tu budoucnost, je právě to rozdělení do těch tří regionů. Já vím, že mám málo času, ale jenom se zastavím u jedné věci, protože tady mezi vámi jsou i zástupci z Evropského parlamentu. Je zcela zásadní, jak se bude vyjednávat pozice ČR. Už to tady bylo řečeno, budou zachovány tři regiony, ale je potřeba si uvědomit, že jsou tam další specifika. Evropská komise nám nechce uznat DPH do 5 mil. eur, Evropská komise nám chce snížit programové období z n+3 na n+2. Už dneska máme problémy v n+3, abychom to reálně stihli. Co se bude dít v rámci n+2? Ani nemluvě o míře kofinancování. Tím, že jsou rozděleny kategorie regionů, ty přechodové a méně rozvinuté, tak je jasné, že Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj bude kofinancovat z vlastních prostředků minimálně 30 %. Co se stane? Tyto regiony přijdou za státem, aby pomohl. Co má stát dělat, když mu třeba u dálnic nebude způsobilé DPH? Nám se to zvedne, u kofinancování, u dálnic, silnic 1. třídy ještě o DPH. Stát nebude mít peníze na kofinancování. Na pomoc těm ostatním. Takže tady jenom apeluji na to, abychom opravdu ty finanční perspektivy ještě s Evropskou komisí detailněji projednávali. Já bych byla dlouhá...

Tady jenom přehled, jak se naplňují akční plány. To znamená, co je v přípravě. Opět bych tady podtrhla to, že regiony si vládě musí říct o ty strategické projekty. Prostě musí zaznít, že mají 5 top projektů, které skutečně reálně vyvolají tu změnu v tom regionu. Reálně! Protože všechno ostatní, ať už jsou to památky, ať už jsou to snowboard parky, já nevím, co všechno, to jsou doplňkové věci, doplňkové projekty. Co nastartuje ten region Karlovarský? Jednoznačně dálnice a vysoké školství. Pak samozřejmě příliv zahraničních investic. Ústecký kraj? Tam ten investor musí chtít jít. To znamená, tam je skutečně potřeba něco s tou nezaměstnaností, s těmi nepřizpůsobivými a tak dále, zatraktivnit ten region. A Moravskoslezsko? Tam už je spíše o tom, opravdu vychytat to, aby se ten region opravdu přiblížil Jihomoravskému kraji, to znamená podpořit ty inovace. Tady jsem vám vypsala jenom všechna možná opatření a programy Restartu, ze kterých mohou jednotlivé regiony čerpat. Co je otevřeno aktuálně opravdu pro tyto tři regiony, je dostupných 12 mld. Co se týká ministerstva pro místní rozvoj, my jsme vyslyšeli všechny ty záležitosti, tak jak jsme se tady bavili na podzim. Je otevřen jenom pro Restart program brownfield, to znamená, ať už podnikatelské využití pod MPO nebo právě nepodnikatelské, to znamená veřejné služby, a to je na ministerstvu pro místní rozvoj. Opět program demolic a tak dále. Podařilo se nám i právě díky coal regions a Restartu vyjednat realokaci, asi jednu z největších v rámci teď realokací mezi bývalými východními státy Evropy. 6,5 mld. 6,5 mld. jde do integrovaného regionálního operačního programu na základní školy, bezemisní vozidla, to znamená na ekologickou dopravu, na zdravotnictví. Co se týká životního prostředí, potom na ovzduší, co se týká ministerstva průmyslu, právě na využití infrastruktury pro podnikání nebo energetická účinnost podnikatelského sektoru.

O tomto jsem hovořila...

Co teď aktuálně probíhá, je příprava třetího akčního plánu. My bychom ho měli do 30. 5. předložit vládě, věřte mi, že skutečně pan premiér velmi přísně po mně chce ty základní strategické investice, protože on nechal doplnit do usnesení vlády, když jsme měnili implementaci, zodpovědnost jednotlivých ministrů, aby to bylo programově reálné i v rámci rozpočtu, ať už státního nebo reálné možnosti v rámci evropských fondů.

My jsme tedy udělali velmi důkladnou revizi. Budeme navrhovat i některá opatření, už to tady taky kriticky zaznělo, studie pro studii je k ničemu. Takže samozřejmě aby to byly reálné věci. Naopak budeme doplňovat to, k čemu jsme už dospěli, to znamená, že by měly vznikat třeba nové dotační programy.

Zároveň očekáváme příjezd Evropské komise, kde oni chtějí skutečně už vidět v reálu konkrétní možnosti, konkrétní připravenost jednotlivých investic. My samozřejmě Evropské komisi v prvé řadě, protože oni přijedou nadvakrát, tak nám dali na výběr, který region vybereme, tak se asi nebudete divit, že pro tu první fázi jsme vybrali region Moravskoslezský, protože skutečně je potřeba trošku nalákat Evropskou komisi na ty úspěchy, které jsou, ale samozřejmě je velmi důležité velmi brzy připravit pro tuto návštěvu i region Ústecký a Karlovarský. Co také považuji za velmi důležité, je národní investiční plán. Národní investiční plán v podstatě je dělen na potřeby státu, potřeby krajů a potřeby obcí. Pro nás je to úplně úžasný materiál, také už jsme ho představovali Evropské komisi, protože ona říká, že takovéto mapování investičních potřeb ještě nikde neviděla. Jsou to skutečně reálně posbírané projektové záměry. My teď to budeme zase řešit v období 19 až 22, k reálné připravenosti těch projektů, abychom věděli, jaké zdroje, kde, co a jak, ale právě pro to vyjednávání s Evropskou komisí je to zcela zásadní. Tady ještě jenom možná takový malý grafík, abyste viděli evropské projekty v krajích. To znamená, kolik vlastně je schválených projektů na jednoho obyvatele. A možná na tomto posledním grafu je krásně vidět vždycky to začínající a přechodové období evropských zdrojů. Tady vidíte, že samozřejmě 2014-2015 jsme nečerpali evropské fondy, protože první výzvy operačních programů byly až v roce 2016, takže tady vidíte, že státní rozpočet samozřejmě přidával, co mohl, do období 2014-2015, a pak je tam samozřejmě s příchodem evropských zdrojů zase úbytek toho státního rozpočtu. Takto bychom na to měli umět reagovat. To znamená, maximálně využít evropské fondy.

Protože jsem dostala jenom 10 minut, já bych opravdu mohla hovořit dlouho, ale hlavně se těším na diskusi s vámi. Děkuji za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, paní ministryně. Já jsem si jenom dovolil udělat organizační opatření, protože máte ještě jedno vystoupení ve druhém bloku, takže časově jsem to spojil, takže bylo škoda vás přerušovat. Ještě jednou děkuji. Nyní otevírám rozpravu v plánovaném rozsahu 30 minut. Připomínám, že doba jednotlivých vystoupení by neměla překročit 5 minut. Prosím vás tedy o stručnost a dodržení času, protože mám u sebe v tuto chvíli 6 přihlášek do diskuse. Poprosím pana Radomila Bábka a připraví se pan europoslanec Evžen Tošenovský. Máte slovo, prosím.

Radomil Bábek:  Děkuji. Pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážené dámy a pánové. Jmenuji se Radomil Bábek, jsem předsedou podnikatelských odborů a zároveň předsedou Asociace podnikatelů a manažerů. Chci velice poděkovat Senátu zaprvé za to, že takovouto rozpravu zorganizoval, zadruhé především za to, že mne jako zástupce malých podnikatelů a živnostníků sem pozval, abych vám mohl říci, jaké je stanovisko malých podnikatelů a živnostníků, jak se na to dívají v těch ohrožených regionech.

Po 6 letech konjunktury a 3 letech od vládního usnesení č. 826 se tady pořád bavíme o ohrožených regionech. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Domnívám se, že za 6 let, případně za 3 roky už mohlo být uděláno mnohem více, možná jsme se tady o ohrožených regionech už vůbec nemuseli bavit. Proč se o nich bavíme? Vypadá to zvenčí, jak by řekli naši přátelé na východě, zvonkajšku to tak vyzerá, jako kdyby byla vláda buď neschopná, nebo nechtěla. Ani jedno není pravda. Vláda je jistě schopná, má velmi schopné organizace. A jistě chce. Bohužel, chce něco jiného, než co pomáhá těm ohroženým regionům. Chce dvě věci. První je přivést co největší bohaté zahraniční firmy, které pokud možno vyčerpají náš potenciál, dostanou obrovské investiční pobídky a potom, až přijde jednou nějaká deprese či krize ekonomická, tak odplují. Tak jako to bylo dříve, tak jako to bude později. Druhá cesta, kterou vláda umí, kterou chce, je čerpat dotace a vytvářet dotační tituly. Mohl bych citovat ze souhrnného akčního plánu, kde vláda ukládá ministrovi průmyslu a obchodu připravit dotační titul, který bude podporovat programy podnikatelského poradenství krajů. Tak to má být, prosím, pomoc podnikání v ohrožených regionech. Takhle to samozřejmě nefunguje. V případě, že půjde vláda touto cestou nebo těmito cestami dále, tak dám ruku do ohně za to, že za 3 roky se tady znovu sejdeme a ty prezentace, které tady byly, si můžete schovat všichni, protože je tady budete moci použít znovu. Existuje vůbec nějaká cesta, jak pomoci těm regionům? Ano. Primárně samozřejmě je to mít zájem o lidi, protože, přeložme si, co je to ohrožený region. Je to, prosím, oblast, ve které se lidem žije hůř než jinde. Takže co můžeme udělat pro to, aby se tam lidem žilo lépe? My podnikatelé a živnostníci pro to máme samozřejmě svůj plán. Máme pro to plány, které jsme ochotni dát k dispozici, stejně jako naši součinnost. Potřebujeme v regionech, jako je Moravskoslezský kraj, Ústecký, Karlovarský, ale nejen, jsou to i jiné venkovské oblasti v ČR, třeba i ve středních Čechách, potřebujeme, aby lidé, kteří tam podnikají, kteří tam žijí, kteří tam podnikají, aby podnikali tak, aby u toho podnikání mohli zůstat. Lhostejno, zda je to živnostník, malý podnikatel, nebo podnikatel střední. Lidé, kteří tam žijí a nepodnikají, aby případně podnikat mohli, protože pak nebudou v evidenci Úřadu práce, případně získají novou motivaci, ne případně, navíc získají novou motivaci pro svůj život a budou vytvářet hodnoty, zisk, pracovní místa a tak dále.

Konkrétně. Jsou to jednoduchá opatření. Snižte jim administrativní zátěž. Zbavte je alespoň části zcela zbytečného výkaznictví. Snižte jim DPH. Zdá se vám to jako, řekl bych, nesystémové opatření?

To navrhuje Evropská komise.

Dejte jim daňové prázdniny. Opět. Zdá se vám to jako nesystémové opatření? Ale vždyť to přece dává kdejakému Bosch, Siemens, BMW, a teď bych mohl jmenovat, protože seznam není dlouhý... Z minulých let je jen 248 nebo 252 firem, které inkasovaly desítky miliard – právě pomocí takových opatření.

Přesuňte tyto miliardy od těch jednotlivých několika málo firem do obrovské masy obyvatel, kteří v regionech žijí, pracují, nebo napracují, protože tam nemají práci. Ale mohli by tam podnikat. Uvidíte, že do 3 let se tady nemáme o čem bavit. Dejte jim daňové prázdniny (upozornění předsedajícího na čas)... Jistě, hned skončím. Vytvořte pro ně blokové výjimky, atd. atd.

Tohle všechno bude stát podstatně méně, než to, co dnes vláda investuje do tzv. třeba investičních pobídek anebo právě do restrukturalizace krajů. A máme na čem stavět. Vláda má k dispozici vynikající technologickou agenturu ČR.

Jsou okresní hospodářské komory především v příhraničních regionech, které odvádí výbornou práci. Jmenoval bych za všechny třeba Jablonec nad Nisou. Výborně se daří sdružení pro Moravskoslezský kraj, které odvádí skvělou práci, a možná proto to Ostravsko je na tom tak dobře, jak je.

Máme organizaci, nebo vláda má k dispozici organizaci CzechInvest. Je to organizace schopná, velmi dobře vedená, ale má od vlády špatná zadání.

Dámy a pánové, jestli chcete opravdu pomoci regionům, a to je jedno kterým, tak se přestaňte, vládo, soustředit na těch několik málo velkých jmen, a pomozte prostě lidem!

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Bábkovi. Poprosím pana Evžena Tošenovského. Připraví se paní Gabriela Nekolová.

Evžen Tošenovský:  Pane předsedající, pane premiére, paní ministryně, páni ministři, senátorky, senátoři, v prvé řadě bych chtěl velmi poděkovat za tuto velmi zajímavou debatu. Nejsem moc velkým, přiznám se, velkým příznivcem rozlišovat na postižené a složité kraje. Vím, že to tak je, statisticky to tak vychází. Ale na druhé straně vždycky beru Českou republiku jako jeden celek, který musí žít pohromadě. A takový systém, kdysi se tak tomu říkalo, v Maďarsku, že je Budapešť a pak pusta..., nesmíme dopustit. Ta vyrovnanost, a proto ty statistiky jsou určitě důležité.

Možná bych doplnil paní ministryni. Není to zahleděnost Evropským parlamentem, ani náhodou. Ale jedna informace, která tady nezazněla, myslím, že je velmi zásadní. Jsem rád, že je tady pan předseda vlády.

Před nějakou dobou byl představen Evropské komisi tzv. zimní balíček. Je to dopad do energetiky v obrovské míře. Hovoří se o stovkách miliard eur, bude to znamenat dofinancování. Tento balíček o zhruba 7 legislativních normách zpomaluje; je schválen a přijat. S upozorněním, že už to nebude ratifikováno jednotlivými parlamenty. Čili je to přijata směrnice jako taková. Od řízení, účinnosti, CO2. Proč o ní hovořím v návaznosti na paní ministryni je to, že tento zimní balíček bude mít samozřejmě nějaký dopad na ČR.

Tak jak také nejsem příznivcem studií, bylo by velmi záhodno mít představu, co to bude znamenat, protože jsou dány časové horizonty. Rok 2025, 2030, 2035, 2050 (ten 2050 by mě vzrušoval úplně nejmíň, i když je tam použitá energie 85 až 95 procent nulových emisí v Evropě, ale rok 2050 je z politického hlediska trošku za hranou).

Ale to ostatní už je reálný stav. Protože to bude znamenat v podstatě uzavírání uhelných kapacit. A jestli tady hovoříme o postižených regionech, tak shodnou náhod, hloupých, nepříjemných, jsou to právě regiony ať už hnědouhelné anebo černouhelné pro toto spojení těch dvou regionů. A ta debata o zimním balíčku, že vůbec byl přijat – byl vlastně velký tlak Polska, protože tenkrát tam ještě byla dekarbonizace na začátku těchto diskusí. Poláci jednoznačně deklarovali, že pokud nebude umožněno a podpořeno z evropské pozice, z evropské úrovně, nebude pomoc těm regionům, kterých se to dotkne, tak tento balíček budou vetovat. Nepropustí ho dál. Tím se stalo, že zmizela dekarbonizace, protože to pro polskou stranu byl červený hadr... Otevřela se platforma. Zeširoka to vysvětluji z toho důvodu, že tato platforma není standardní kohezní politika jako taková. Ale je to řešení tam, kde EU přijala drastická, časově definovaná omezení. Je potřeba, aby to drastické, co bylo přijato, nedopadlo na regiony. Netýká se to zdaleka jenom Polska, týká se to Německa, týká se to dokonce Řecka, Španělska. Španělský komisař Ca?ete byl jeden z těch, který velmi podporoval tento vznik.

Hovořím o tom proto, a je to - prostřednictvím pana předsedy – výzva, nevím na kterého ministra, je to možná do vzduchu... Abychom si uvědomili, co to bude znamenat. Jak to bývá v životě, čím větší průšvih, tak to někdy možná generuje možná větší dynamiku. Já jsem přesvědčen, že pokud uchopíme rozumně tento mechanismus platformy v docela velkých objemech, které tam pravděpodobně půjdou, tak to může být skutečně pro kraje velká motivace. Protože pro kraje, a to si musíme uvědomit, bude časový horizont, jestli hovoříme o roku 2025 nebo 2030, tak útlum těžby v regionech ještě prohloubí průšvih, o kterém tady statisticky hovoříme. Bude znamenat samozřejmě velký problém pro celou ČR, protože se jedná o energetiku, která je všude. Ta se netýká jenom Moravskoslezského kraje. A protože v něčem jsme výjimeční, a to je centrální zásobování tepla, tak to bude docela složitá a velký náraz překvapivě třeba pro Střední Čechy, protože najednou budeme vystaveni zcela jiným mechanismům. Protože to nebude vytápění uhlím; ať už hnědým nebo černým, to není podstatné. Ale bude to přechod na plyn. Bude to znamenat velmi dramatické zdražení domácností.

Proto tady o tom hovořím. Protože parlamentem to prošlo. Tady není určitě půda na to, abych tady rozebíral, co se mně líbilo, nelíbilo, byl by to subjektivní názor. Pro nás je teď otázka, jak uchopit uhelnou platformu. Nemyslet si, že je to standardní kohezní nástroj. Je to zcela mimořádný nástroj, kdy se vlastně používá na dopad legislativy nějaké řešení další. Bude velmi záležet na tom, jak se dojedná. Protože podle posledních informací, ještě z dnešního dne, se docela silně zarazili ve vyjednávání v dlouhodobém finančním rámci. Například pro vědu a výzkum, pro Horizont Europe. Pro nás je to také důležité, protože se nám podařilo, že i v Horizont Europe je speciální kolonka pro platformu.

Proto je potřeba velmi zvažovat, které projekty budeme smlouvat, žádat z financování Horizont; vědecké, školské, a které půjdou tím režimem platformy. Protože to nám komise bude také určitě házet pod nohy.

Tím končím. Tedy jenom upozornění, jak strategicky a takticky se s tím vypořádat.

Děkuji za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Tošenovskému. Požádám paní Gabrielu Nekolovou. Připraví se pan senátor Jan Horník.

Gabriela Nekolová:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové. Jmenuji se Nekolová Gabriela, jsem národní manažerkou programu Restart na ministerstvu pro místní rozvoj. Nicméně v uplynulých letech jsem působila jako zástupkyně zmocněnce vlády pro strukturálně postižené kraje. To je tedy důvod, proč jsem se i přihlásila do této debaty. Předně mi dovolte omluvit neúčast pana Jiřího Cieńciały, zmocněnce pro strukturálně postižené kraje, který tady nemůže být ze zdravotních důvodů. Nicméně by určitě rád aktivity v rámci programu Restart okomentoval. Já se o to pokusím v jeho zastoupení.

Jako obyvatelka jednoho ze strukturálně postižených krajů předně děkuji Senátu za zorganizování této dnešní akce, která je pro nás velmi důležitá právě proto, že upozorňuje na všechny problémy, s nimiž se v našich regionech potýkáme, a bylo to tady znázorněno na mnoha prezentacích.

To, co v prezentaci mezi příčinami problémů našich regionů nezaznělo, a před chviličkou se toho dotkl pan europoslanec, je probíhající útlum tradičního průmyslu v našich krajích a riziko ještě dalšího prohlubování problémů, které tyto regiony mají. A netýká se to jenom těžby uhlí, ale samozřejmě i veškerého navazujícího průmyslu. To je také důvod, proč minulá koaliční vláda v roce 2015 rozhodla o vytvoření strategie hospodářské restrukturalizace, rozhodla o vytvoření programu Restart, který je některými z vás kvitován, některými z vás třeba i oprávněně kritizován. Nicméně jsme jednou z mála zemí Evropské unie, myslím nových členských států, která strategii pro strukturálně postižené regiony má. A také proto jsme se stali pilotním regionem v rámci platformy pro uhelné regiony.

To, co se díky programu Restart, tedy i díky vládě a panu zmocněnci podařilo, je nastartovat strategický přístup k řešení problémů našich regionů, zajistit koordinovaný postup, protože se jedná o tři kraje s velkými rozdíly, s velkými vnitřními rozdíly uvnitř krajů. A tento koordinovaný postup teď přebírá ministerstvo pro místní rozvoj, a myslím, že je tomu tak dobře. Podařilo se zahájit participativní přístup, zapojení všech regionálních struktur aktérů, nejenom na regionální, ale i na národní úrovni. Například spolupráce s národní tripartitou, se všemi sociálními partnery je myslím na takovémto programu extrémně důležitá.

Co se také podařilo zajistit a aspoň zahájit zajištění specifického přístupu. Příkladem jsou zcela nové specifické programy pouze pro naše tři regiony, nebo specifická výzva z operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání pro vysoké školy na území strukturálně postižených regionů, a další a další programy, které teď nově vznikají jenom pro to území. A myslím si, že je to dobře, protože přinášejí zdroje, které nejenom jsou zajištěny v určitém objemu, ale zejména jsou adekvátně zacíleny na území, na jeho potřeby, a to území a subjekty v něm nemusí soutěžit se zbytkem republiky, protože v této soutěži velmi často z objektivních důvodů neobstojí.

To, co pro nás v tuto chvíli představuje velkou výzvu, je připravenost území, připravenost konkrétních projektů, připravenost subjektů čerpat zdroje, a to nejenom národní, evropské prostřednictvím strukturálních fondů, ale i komunitární programy Evropské unie, v čemž jako Česká republika obecně zaostáváme, a tyto naše tři kraje zejména.

To, co je výzvou pro vládu, pro vás senátory i pro nás, kteří se na celé aktivitě programu Restart a strategie restrukturalizace podílíme, je udržení důvěry lidí v našich regionech. Dali jsme strukturálně postiženým krajům společně nástroj, vyvolali jsme v nich důvěru, kterou nyní nesmíme ztratit. Jinak ti lidé přijdou o vizi, o důvod v regionu dále žít, tyto regiony se ještě více budou vylidňovat. A pokud v nich nebudeme mít partnery v podobě šikovných schopných obyvatel, kteří chtějí regiony měnit, tak odsud z národní úrovně to rozhodně nezařídíme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Nyní žádám pana senátora Jana Horníka a připraví se pan Ivo Vondrák.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážení hosté. Chtěl jsem začít jinak, ale začnu tam, kde skončila paní Nekolová. V podstatě jsem se opět dozvěděl, jak to všechno super funguje. No, nefunguje vůbec nic. Když se toho dožiji, tak v dubnu příštího roku budu 30 let starostou v postiženém regionu. Co já jsem najezdil tisíce kilometrů, co jsem strávil stovky hodin na různých fórech. Čeho jsme dnes svědky po třiceti letech, kde jsme? Situace se jenom zhoršila. Škoda, že tady není pan Cieńciała. Já bych mu to řekl osobně, což už jsem mu také několikrát řekl. Tady byl teď chválen, ale já ho pochválit nemohu. Co dělal celá léta, a obdivuji vládu, že tohoto člověka nechává i nadále v této funkci, co dělal jako vládní zmocněnec. Je z Ostravy, ano, tak vidíme, že Ostravsko jde lehce nahoru, je nad hladinou, Ústecký kraj se dotýká hladiny a Karlovarsko jde takhle dolů.

Paní Nekolová říkala, že vyvolali naděje z tohoto regionu. Nevyvolali jste vůbec nic, naopak, jenom pesimismus. Zúčastnil jsem se několika fór za poslední dva roky. Dávali jsme x-různých návrhů, jak řešit situaci. My ji známe nejlépe, pan Cieńciała to zná možná na Ostravsku, ale na Karlovarsku nezná skoro vůbec nic. Tam přijede na Karlovarský filmový festival, to tam přijede celá republika.

Skutečnost a pravda je tedy někde úplně jinde. A jeden z prvních předřečníků tady pravil, skončeme s pobídkami. Já také nevím, co chceme pobízet. Například na Chebsku otevíráme další zónu, která pojme další stovky zaměstnanců. A oni nejsou! Vzal jsem si tuto krásnou tabulku, děkuji paní Dostálové, že ji připravila. Je tady vidět, že Karlovarský kraj má jenom 2,93 % nezaměstnanosti. Víte, proč ji máme také tak malou? Protože ti lidé pracují v zahraničí, Sasko, Bavorsko je jich úplně plno, za dvojnásobek, trojnásobek, doktoři za čtyřnásobek až pětinásobek mezd. Je to dobře, protože oni pak tyto peníze samozřejmě utrácejí v Česku.

Nicméně kolosy, které vznikají kolem D5, které možná vzniknou vedle D6, tak tam vozíme Bulhary, Rumuny, Ukrajince, Moldavany, v nelidských podmínkách tam dřou. Ta pravda, ta skutečnost je úplně jiná. Nenahrávejme si, paní Nekolová, že v nás něco vyvoláte. Nevyvolali jste vůbec nic. A hlavně, vy jste nás vůbec nikdy neposlouchali.

Znovu říkám, obdivuji tým vládního zmocněnce, který byl předtím, a teď to bude dělat zase dál.

Ale vrátím se nazpět k regionu, zejména k Ústeckému a Karlovarskému. A je to oblast bývalých Sudet. Víte, že před válkou Sudety tvořily jednu třetinu HDP Československa, jednu třetinu! Kde jsme dneska? Dneska tady řešíme problémy, které tam máme. A já se ptám, co udělá vláda a co udělá ministerstvo pro místní rozvoj, kdy jeden z nejlépe fungujících programů, česko-saský, který je lídrem v programech v České republice, de facto je vyčerpán, je přečerpán, realizuje se. Tak v roce 2004 až 2013 tam byly jisté finanční prostředky, v období 2014 až 2020 se o jednu třetiny zmenšily. A když jsem požadoval – a paní ministryně si možná na to vzpomene – jestli bychom se mohli dostat na prostředky z let 2007 až 2013, tak říkala, že bohužel asi ne, protože o tom rozhoduje Evropská komise. Tam, kde to funguje, kde je obrovská absorpční schopnost, kde je nedostatek finančních prostředků, kde to pomáhá bývalým vylidněným Sudetům, tak to bohužel asi zase moc pomoc nebude.

Senátor Zdeněk Nytra:  Pane senátore, upozorňuji vás na čas.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, už končím. Jenom bych jenom chtěl poprosit pana premiéra: Víte, co nám dělá největší problém v praxi, mimo jiné? Je to zákon o zadávání veřejných zakázek, ve kterém už se vůbec nikdo nevyzná. A potom je to bohužel už námi asi dvakrát novelizovaný stavební zákon. Ani ten nám vůbec nepřispívá.

Bylo by toho o hodně víc, ale vím, že není čas a že ostatní se samozřejmě také musí dostat ke slovu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi Horníkovi. A nyní poprosím pana Ivo Vondráka, hejtmana Moravskoslezského kraje.

Ivo Vondrák:  Vážený pane premiére, vážení hosté, dámy a pánové, velice stručně. Já si nemyslím, že se nic nezměnilo. Myslím si, že výsledky jsou vidět. Já vždycky jenom říkám, že je třeba se na to dívat z pohledu, že jediný, kdo mi pomůže, je ruka na konci mé paže a k tomu potřebují systémové předpoklady. To je jediné, co skutečně je potřeba mít k dispozici.

Myslím si, že rámec, který jsme vytvořili v našem kraji, je záležitost dlouhodobá a ještě nás hodně práce čeká. Skládá se ze tří vrcholů jakéhosi trojúhelníku, který pomáhá. Jsou to inovace, výzkum a vývoj, investice a rozvoj, to znamená napomoci investorům, a tím nemyslím jenom těm ze zahraničí, ale i našim, kteří tam jsou a kteří hodlají investovat a chtějí se dále rozvíjet, a myslím si, že radikálně. A třetí věcí jsou lidské zdroje.

Chtěl bych říci, že v rámci Restartu jsme se pokusili do toho vsadit celou řadu věcí. A protože jsem konstruktivní, tak nabízím, že jsme ochotni se podílet na sdílení know how, které máme. Jsem rád, že už vidím jakousi reakci ze strany ostatních krajů, které jsou tady označovány jako strukturálně postižené, a pomůžeme rádi. Děkuji. (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu hejtmanovi Ivo Vondrákovi. O slovo se nyní přihlásil předseda vlády Andrej Babiš s reakcí na diskusní příspěvky. Můžete hovořit z místa.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Rád bych krátce reagoval nejdříve na pana europoslance Tošenovského. My to samozřejmě víme, my to řešíme. Váš nazelenalý Evropský parlament se rozhodl, že chce 32 %. Doufejme, že po evropských volbách tam bude méně zelených. A dneska to plníme na 14,95 %. A my tam jdeme, protože 32 % se rozhodlo, ale nikdo neřekl, že to je průměr. Pokud má někdo v Evropě představu, že máme mít stejný energetický mix, tak je to samozřejmě nesmysl, protože každá země je jiná. My nejsme ani Norsko, ani Dánsko.

Náš cíl je tedy 20,5 % a 32 % si vymyslel Evropský parlament. Jak to spočítali, to nevím, nám se to samozřejmě nelíbí, a není určitě namístě, abychom se tady nějak strašili, že to bude mít nějaký dopad. Myslím, že Evropa má dneska jiné problémy. Mluvil jsem o evropském rozpočtu, který se nám zásadně nelíbí, a doufejme, že po evropských volbách bude konečně jiná komise, která nebude zpolitizovaná a která bude naslouchat i dalším zemím, nejenom těm velkým.

Z hlediska cíle, jak to chtějí dělat, to je zase nějaký výmysl, ale kvóty, podle mně nesmyslné, a my máme jasno v tom, že nechceme 32%, ale 20 %. To je jedna věc.

Co se týká pobídek, souhlasím s panem senátorem. My jsme byla ta vláda a já jsem to urgoval u paní Novákové. Dlouho to trvalo, že jsme skončili s pobídkami, protože my jsme jich, teď nevím, kolik to je, za 15 let dali za 55 mld. Kč na montovny. A souhlasím s tím, že naše firmy nemají lidi a že je tady boj o pracovní sílu atd. a že mají s tím problém. My jsme to skončili. Zákon je někde na cestě, nevím, kde je, doufejme, že to všichni podpoří, protože nemáme potřebu dávat zahraničním firmám pobídky. Otázka je, jestli chcete BMW nebo nechcete v Sokolově. Je to hi-tec, jsou to autonomní vozidla, stojí nás to dost peněz, je potřeba, abyste si to řekli. My si myslíme, že to může pomoci regionu i z hlediska spolupráce s ČVUT, co studenty atd. V tomto směru je to stále na stole, BMW se naše nabídka nelíbí, že je to maximum možného. A je to dost peněz a je potřeba si skutečně říct, jestli všichni v regionu mají stejný názor jako paní hejtmanka, která to samozřejmě tlačí a může to pomoci. Ale možná, že to tak není. A my vám samozřejmě budeme naslouchat z hlediska této investice. A my jsme si řekli, že už to nechceme, že chceme skutečně hi-tec. Máme dost starostí s General aviation, to také byla investice v minulosti, také jsme stříhali pásky a nedomyslelo se to. Já jsem trval na tom, aby tady postavili závod na letecké motory, které mají zaměstnat 500 lidí. Takže pobídky, není už důvod, pokud je to hi-tec, fajn.

A co se týká regionu, dobře si pamatuji, že je to stále dokola. Proč máme vládního zmocněnce, já nevím. Za rok 2018 nás to stálo 18 milionů. Máme tam hejtmany, máme vládu, dobře, máme zmocněnce, a nevím, paní Dostálová, jestli dneska už dělá zdarma, jak jsem chtěl, jako například já, v každém regionu je hejtman. A tehdy jsem chtěl, aby to bylo konkrétní. Pamatuji si lyžařské středisko Boží Dar, myslím, že to bylo za 40 mega, dvě kulturní památky, a hlavně prokletá D6. Kdo by tam šel podnikat z Prahy, když je tam taková cesta? To je o tom.

Říkám, že je to hlavně o jednotlivých hejtmanech a je to vždycky o lidech. A jak to vypadá, Moravskoslezský kraj funguje skvěle. A oni budou možná doporučovat ostatním krajům, jak to udělat lépe.

Za mě tolik. Jsme samozřejmě připraveni naslouchat jednotlivým krajům, pokud tam jsou nějaké návrhy. A každý kraj spolupracuje jiným způsobem. Jsme si vědomi dané situace, chápu, že ne všichni jsou spokojeni, ale je třeba si také občas vzpomenout na celkovou historii, jak se to v těchto krajích vyvíjelo. Děkuji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane premiére. A v tuto chvíli končím první část rozpravy.

Nyní vyhlašuji přestávku do 12.10 hodin. V přilehlých saloncích je připraveno drobné občerstvení.

A jenom upozorňuji, že v 11.45 hodin proběhne tiskový brífink v předsálí Jednacího sálu.

(Jednání přerušeno v 11.37 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.10 hodin.)

Dovolím si zahájit druhou část našeho jednání.

Dalším tématem jsou Bariéry a příležitosti obnovy strukturálně postižených regionů.

A vítám mezi námi pana Ondřeje Slacha z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Prosím, máte slovo.

Ondřej Slach:  Děkuji za slovo, děkuji za pozvání. Jsem rád, že zde mohu krátce pohovořit o tématu, kterému se věnuji přibližně posledních 13 nebo 14 let. Je to pro mě trošku specifické v tom, že letos oslavím 20 let života v Ostravě, což přiznám se, že když jsem přijel prvně do Ostravy, tak jsem to úplně neplánoval po původním kulturním šoku. Připravil jsem si takovou krátkou prezentaci, ta je spíše obecně orientovaná. Nechci hovořit úplně o nějakých empirických dokladech rozdílného akademického vývoje regionů Ostravska, Ústecka a Karlovarska.

Nejdříve bych zmínil pár určitých bariér, zděděných bariér, o kterých zde byla řeč, které vyžadují obrovské časové a finanční náklady. Tou první, kterou bych zmínil, je jakýsi batoh špatné specializace v podobě a v odvětví typu hutnictví, ocelářství, těžba apod. Jenom pro empirický doklad, pokud si porovnáme Mnichov a Dortmund. Dortmund projekt je neúspěšnější technologicky orientovaný projekt v celém Německu. Vzniklo asi 15 000 pracovních míst v IT, což je obrovský úspěch, ale pořád Dortmund zdaleka není mezi top IT regiony v celém Německu. Pořád je to Mnichov, který s sebou nenesl batoh specializace v podobě těžkého průmyslu.

Další bod, který zde nebyl ještě možná úplně zmíněn, ale je to spíše kombinace vícero faktorů, a to je negativní image těchto regionů optikou investorů, optikou obyvatel, optikou turistů. Ty regiony potom, budu ještě k nim hovořit, je to věc, která se jí dost dotýká, regiony se mění. Celkem pozitivně, ale pro spoustu obyvatel mimo těchto regionů jsou to pořád černé ošklivé díry plné sociálních, ekonomických a kulturních problémů. Byť tomu tak už nemusí nutně být. Nicméně jak nám říká klasik, je snazší rozštěpit atom, nežli rozštěpit předsudek. Trvá to. Trvá to desetiletí, než dojde ke změně image těchto regionů.

Další zděděná bariéra je tady zmiňována už vícekrát - kvalita života. Regiony mají zpravidla špatné životní prostředí, nemají příliš kvalitní ani urbánní prostředí. A je to faktor, který má, jak ukážu později, velmi významný vliv na odliv obyvatel, zejména určité skupiny obyvatel.

Další aspekt, jako periferizace, bych tady zbytečně nerozebíral, to je na další řeč. Ale zmínil bych ještě problém nesouladu na trhu práce, čili nesoulad mezi disponibilní a poptávanou pracovní silou. A v té mezeře nám vzniká potom nadprůměrná nezaměstnanost.

A poslední bod jsou brownfieldy. A téma často zmiňované, často diskutované, a tady bych zmínil pouze jednu věc. Když nasypete do sanace území miliardy korun, často vám vznikne pole nebo pozemek, který má velmi nízkou hodnotu. Regiony, které toto nemají, mohou dát dvě miliardy na koncertní síň, na novou školu, na novou univerzitu. Jsou to utopené finanční náklady, a nejsou malé. A potom chybí někde jinde. Nicméně je potřeba s tím nějakým způsobem pracovat.

Tady je taková mapka, omlouvám se, asi ne úplně čitelná, ale tady bych jenom doplnil k tomu, co zaznělo. Je fakt, že Ostravsko ekonomicky na tom je relativně dobře, Ústecko je na tom o něco hůře, ale uvědomme si, že značná část tvorby HDP jde za velkými podniky. Máme zde ORP jako Frýdek-Místek, EMES, máme Žatec, Louny v Ústeckém kraji, které stojí na velkých zahraničních továrnách, které jsou minimálně propojeny s regionem ve vztahu k přelivu inovací, zapojení do dualizačního systému. Toto je tikající bomba, která v budoucnosti může regiony dohnat. Pouze na to upozorňuji, ale v tom tyto regiony se možná až tak moc neodlišují od průměru Česka. Co dělat jinak? To jsou mé osobní reflexe vyplývající, řekl bych, ze studia a zkušeností z regionů.

První věc, která mě trápí dlouhodobě a setkávám se s ní poměrně často, je to, že imitujeme struktury. Vytváříme struktury a doufáme, že nám budou plodit stejné efekty. Stavíme technologická centra a doufáme, že vytvoříme podhoubí pro IT sektor. Neděje se to. Stavíme nové budovy a doufáme v efekt, jaký byl v Bilbao.

Nestane se to. Problém spočívá v tom, že toto stojí peníze, vyvolává očekávání, a efekt to nepřináší.

To znamená, jedna z poznámek, kterou budu mít, je, že potřebujeme určitým způsobem realistické regionální politiky. Ano, potřebujeme nějaké vize, nějaké cíle, ale současně musíme respektovat potřeby, a řekl bych, potenciál toho regionu. Nestavme vzdušné zámky, pouze tím lidi demotivujeme. A stojí to peníze a stojí to čas.

Další bod, který bych zmínil, padlo to tady, vzdělávání, ano, 25 let uteklo a úroveň středních škol, základních škol v těchto regionech je na hodně špatné úrovni. Začíná to od školek. V těchto regionech máte školky, které jsou segregované odmala, jsou romské školky a jsou školky pro bílé. Tak to prostě je.

A tady začíná problém, který pak řešíme za 20, 25 let a říkáme tomu nepřizpůsobiví občané. Můžeme se podívat na ranking průmyslových škol, ranking gymnázií, jak jsou na tom školy v těchto regionech. A to hovořím pouze o středním školství. Školky jsou podle mě ještě větší problém. Padla tu zmínka, že je potřeba dávat peníze do infrastruktury. Souhlasím s tím, do jisté míry ano, na druhou stranu, bylo tu zmíněno Španělsko. Španělsko byl náš vzor s nakládáním s penězi z operačních fondů. Měl jeden fond, a to byla doprava. Tam se nasypaly všechny peníze. Podívejte se, kde je dnes Španělsko a jaký to má efekt. Čili buďme opatrní. Infrastruktura je předpoklad, nikoliv záruka fungování regionů. Čili potřebujeme software, potřebujeme hardware. Když máme pouze jedno, fungovat to nebude.

Další věc, kterou bych zmínil, a omlouvám se, nemám totiž brýle (zlomila mi je neteř, takže já moc nevidím), přičemž je tam taková poznámka v tom, že jestliže v oblasti městského a regionálního rozvoje máme různé pohledy na věc, ta shoda je, že znalosti jsou základ pro budoucnost regionů. Je to prosté, ale je to tak.

Další bod, na který už lépe uvidím, je spojen s tou migrací. Bylo řečeno, že, a region na tom je dnes dobře, tady jsou migrace z Ostravy. To modré, tmavě modré znamená, že Ostrava ztrácí, to červené, těch tam moc není, nebo ty teplé barvy, složitě získává. Jasně vidíme silný odliv obyvatel z Ostravy do Prahy, případně do Brna, částečně do Olomouce a do zázemí města Ostravy. To, kde Ostrava získává, je Orlová, Bohumín a Havířov. A ten diskurz je, že je to otázka mezd. To znamená, máme v regionu nízké mzdy, lidé odchází tam, kde jsou vyšší mzdy. Má to svoji platnost, na druhou stranu se nám ukazuje, že mnohem větší význam, nebo nabývá na významu otázka zmiňované kvality života. Toto je výzkum z Ostravy poměrně malý, ne příliš rozsáhlý.

Ale v rámci toho výzkumu jsme zkoumali, proč se lidé stěhují a vystěhovávají z centra Ostravy. A ta horní skupina, která tam byla, byli tzv. miliáni, věk 24 – 35, 85 % z nich má vysokou školu. Drtivá většina z nich plánuje odstěhování z Ostravy, přičemž pokud se podíváme na příčiny, tak ty mzdy nejsou uváděny jako to hlavní, to je ten předposlední sloupeček. To klíčové je kvalita životního prostředí. V blízkosti centra Ostravy máte koksovnu. Tak to prostě je. Je to zděděná bariéra a otázka je, jestli chceme mít v centru koksovnu anebo zde chceme mít lidi, kteří mají vysokoškolské vzdělání a chtějí v tom regionu působit. Ptali jsme se jich osobně, říkali, chci žít v městě, nechci bydlet v zázemí města, nechci dům, chci nájemní byt v centru města. Ale současně vidím, že mé děti mají astma. A já půjdu pryč. Jdu pryč nejenom z Ostravy, ale z celého kraje. A tyto lidi region ztrácí. A ztrácí je dlouhodobě. Čili můžeme udělat lepší lavičky, můžeme zlepšovat možná fasády budov, můžeme pořádat kulturní akce, ale stejně je toto problém naprosto zásadního charakteru.

Ústecko je na tom velmi podobně z hlediska kvality života, možná ještě hůře. Ústí je bolavé jako Ostrava v některých věcech. Čili toto je podle mě věc, na kterou bychom měli brát zřetel a netvářit se, že situace je lepší. Ano, je lepší, ale stále to nestačí. (Jak jsme na tom s časem, prosím vás?) (Předsedající: Osm minut máte za sebou...) Výborně. Budu rychlý.

Další bod, který bych zmínil. Padlo to tady. Společná akce. Zní to hodně abstraktně, hodně vágně. Ale to, co odlišuje úspěšné od méně úspěšných regionů, je schopnost definovat priority a ty prosazovat. Je to případ Bostonu a Detroitu. V 60. letech minulého století byl na tom Detroit ekonomicky a odbytově lépe než Boston. Dnes je na 60 % HDP Bostonu.

Jedním z důvodů je schopnost aktérů v tom regionu definovat priority a podporovat odvětví, která byla perspektivní. To znamená medicína, IT a další. Ale výchozí podmínky na Detroit z hlediska odvětví jsou lepší.

To je potřeba říct. Kde je dneska Detroit a kde je Boston. Další věc už tady padla, je otázka dominance sektorových politik. Ano, to je otázka nikoliv pouze ostravská, padla tady D6. Výborně. Postavíme D6. A co dál? Jaký to má vliv na životní prostředí, na průmysl, na služby a další sektory? Je to propojené, je to spočítané, víme to? Nevíme to velmi často. To znamená, doprava je silná, diktuje si podmínky. MPO je silné, diktuje si podmínky. MMR se snaží. To je tak všechno. Tak to prostě je, já jsem od Ostravy dál, omlouvám se.

Padla tu zmínka o tom, že máme spousty strategií, koncepcí, souhlasím. Problém je, že často je bereme pouze jako cár papíru. Je to něco, co máme splnit, chce se to po nás. V reálu chceme peníze na naše projekty. A ty projekty nejsou často územně propojené. Jsou izolované. Nevytváří multiplikační efekty. To znamená, je to taková projektová radost. Máme projekty a nějaká územní dimenze, prostor, synergie, to si nechte do těch dokumentů, to nás v reálu nezajímá. Ale to je realita. Ty věci mají být společně propojeny, pokud nejsou, nevytváří ty multiplikační efekty, které od nich očekáváme.

A již zmiňovaná otázka realistických regionálních politik. Tady bych pouze zmínil jednu věc, a sice, myslím si, že ty regiony, nejenom Ostravsko, Ústecko, Karlovarsko, vzhledem k tomu, jak se bude vyvíjet demografická situace v těchto regionech, by měly mnohem více pracovat s tím, co je, a pracovat s těmi strukturami, které existují, nevytvářet zbytečně nové struktury. To znamená inteligentní využívání stávajících věcí. Ať jsou to brownfieldy, ať jsou to budovy, je to program na demolice, bude potřeba. Jsme na hranici vylidnění. Velmi intenzivně.

Na závěr takové trošku odlehčení. Je to otázka nějakého zdravého sebevědomí. Na Ostravsku, možná mi to potvrdí kolegové tady z regionu, oblíbené téma, jak se nám křivdí, že region je jiný, že se zlepšil, ale pořád si lidi myslí, že se v Ostravě těží uhlí, v Ústí že jsou to prostě obrovské chemičky, dým všude, kam se podíváš, zčásti je to pravda, co si budeme... Ale mně se líbí ten přístup, sebevědomí. To znamená ta schopnost říct, dobře, ty regiony jsou jiné, jsou jiné, nebudou stejné jako Brno ani jako Praha, ani být nemůžou v zásadě, to nejde změnit. Proto se mi líbí tady ukázka z německého podhůří, byť s tím nemusíte souhlasit, je to otázka nějaké ironie, sebeironie, schopnosti sebeironie. Tam řekli, fajn, po letech zkoušení, kdy dělali kampaně, říkali, jsme jako Mnichov, jsme jako Hamburk, jsme jako Berlín, nikdo tomu nevěřil. 30 let do toho dávali peníze. A pak řekli, fajn, tak budeme méně, budeme to ošklivé káčátko vedle toho krásného Mnichova, Hamburku a Berlína, ale budeme autentičtí, budeme nezaměnitelní, budeme svoji. Myslím, že to je určitá věc, která by mohla být nějakým způsobem i v těch regionech posilována. Dokumentuje to jeden obrázek, není to úplně vidět. Je to halda. Sdělení je: Když nám pánbůh nedal kopce, udělali jsme si je sami. V tom podle mě spočívá určitá míra sebevědomí, v tom, že, ano, nebudeme krásní, nebudeme hezcí, ale budeme uvěřitelní, což je podle mě velmi důležité.

A poslední bod, který tu mám ve zmínce, tady hovořil předřečník o 3 až 5 letech, kdy se změní regiony. Podhůří 57, první uhelná krize. Stále ten proces transformace není dokončen. Pan poslanec Polčák ukazoval mapu regionů. Ty, které na tom byly špatně, bylo tam vidět Porúří, Nord-Pas-de-Calais, Alsasko, Lotrinsko, Valonsko, Midlands a další. To znamená, trvá to velmi dlouho. Kdo čeká, že to změníme během pár let, prostřednictvím pár projektů, tak bude zklamán. To znamená, buďme trpěliví, mějme čas a mějme peníze.

Děkuji za pozornost a přeji hezký den.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Slachovi.

Naším dalším tématem je Jak ekonomicky nastartovat strukturálně postižené regiony?

Slovo má pan Petr Zahradník, ekonom a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru. Prosím.

Petr Zahradník:  Děkuji pěkně, pane senátore, za slovo, děkuji pěkně, dámy a pánové, za pozvání na tuto dle mého názoru zásadní diskusi. Pokusím se odpovědět, až tam záhy, už se stalo, naskočí prezentace, na otázku, kterou jsem si vytyčil ve svém vystoupení, jak ekonomicky nastartovat strukturálně postižené regiony. Ekonomický restart strukturálně postižených regionů osobně vnímám jako terapii, které by měla nicméně předcházet pregnantní diagnóza, protože bez té diagnózy může být ta terapie neúčinná, nebo dokonce kontraproduktivní. My tady intuitivně vnímáme strukturálně postižené regiony, zejména ty, které jsou tedy v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Nicméně předcházející diskuse naznačila, že na základě určitých předstihových indikátorů by do pasti strukturální postiženosti případně mohly spadnout regiony jiné, současně v případě těch, které označujeme intuitivně za strukturálně postižené, vnímáme určitou naději toho, že by, řekněme, některé z nich alespoň tomu nemusely dlouhodobě být. Jinými slovy, jakým způsobem vůbec indikovat strukturálně postižený region.

V předchozí diskusi padla celá řada námětů, velmi relevantních příspěvků. Pokusím se opakovat některé z nich. Nicméně pokud zobecním, tak si myslím, že strukturálně postižený region můžeme zcela určitě identifikovat na základě vývoje reálných dat. Pan senátor Vystrčil říkal, že si stále i po 18 letech zkoumání těchto regionálních dat v rámci Kraje Vysočina není jist tím, zda jsou ta data úplně ta správná. Vůbec se nedivím této pochybnosti, protože mám pocit, že i teoretici regionálního rozvoje nebo regionální politiky mohou nabídnout různé varianty, pokusím se s určitým menu indikátorů přijít.

Myslím si, že současně je velmi důležité nepodceňovat signály včasného varování. Ta tvrdá data mohou vypadat opticky ještě relativně uspokojivě, nicméně kdesi uvnitř může třímat riziko toho, že ten pozitivní vývoj nemusí být donekonečna příznivý. Současně v předchozí prezentaci pan Slach, já mám pocit, že je to velmi důležité, nabídl jakýsi dojem nebo pohled okem turisty, to znamená obyvatele nebo návštěvníka, který nečte žádná data, nebo nezabývá se žádnou statistikou, nicméně má ohledně vyhodnocení regionů určitý názor, já si myslím, že to není úplně záhodno podceňovat.

Z hlediska těch reálných dat, resp. vývoje reálných dat v nějaké časové řadě si myslím, že opravdu můžeme říct, že s daným regionem se něco děje, to, jak pan senátor Vystrčil hovořil, zcela souhlasím u, řekněme, dlouhodobé rovnováhy mezi ekonomickou, environmentální a sociální složkou, to znamená, za předpokladu, že tato rovnováha je nějakým způsobem vychýlena, vždy je to potom na úrovni těch zbývajících složek. Je to obvykle i ekonomicky velmi nákladné dát do pořádku.

Na druhou stranu si uvědomme, že ČR vlastně už potřetí v řadě podle tzv. testu evropského semestru dopadla v rámci evropského srovnání jako strukturálně nejméně postižená ekonomika v rámci EU, jinými slovy, že témata, která řešíme v souvislosti s poruchami regionů, jsou v rámci EU rozhodně ne unikátní, mám pocit, že možná většina členských zemí EU jaksi čelí problémům, které jsou i z hlediska regionálního rozvoje ještě zásadnější než ty, které jsou v rámci ČR. Jinými slovy, zdaleka v tom nejsme sami. Ty údaje nebo ta data, která osobně považuji za podstatná, už to zde zaznělo v rámci demografického vývoje zcela určitě, fakt, kdy souběžně narůstá index stárnutí a současně odchází nejproduktivnější generace z daného regionu, která je statisticky obvykle měřena ve věku 25 až 39 let. Jinými slovy, stárne celková populace. Nicméně, nositel přidané hodnoty, perspektivní přidané hodnoty z regionu odchází.

Druhá věc, kdy konvergence, samozřejmě velmi zásadní kritérium i vůči přibližování se průměru v Evropě, kdy je konvergence stagnující nebo záporná. Ukážeme si záhy na tabulkách.

Nízká míra investic, což si myslím, že může být nejenom to tvrdé datum, na základě kterého můžeme identifikovat nějaké problémy, ale i v podstatě skryté číslo, protože se chlácholíme tím, že HDP regionu roste, nicméně roste z podstaty, neinvestuje se, najednou dochází k poměrně dramatickému poklesu. Vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti ve fázi vrcholného hospodářského cyklu. Zde bych dovolil možná uvedl odstrašující příklad z centra EU, z regionu Brusel, který je třetí nejbohatší region EU. Současně má zhruba 17% nebo 18% míru nezaměstnanosti. To považuji za, řekněme, fatální strukturální poruchu. Zastaralá ekonomická struktura. Předchozí slajd ukázal právě porovnání Boston-Detroit, že v případě měnící se ekonomické struktury je v podstatě možné, u předchozí prezentace, že je možné učinit v rámci nějakého netriviálního časového období poměrně zásadní ekonomickou transformaci. Myslím si, že obecně pro všechny tři regiony, o kterých se bavíme, je to relativně nízká váha malých a středních podniků na ekonomické aktivitě, že všechny tyto regiony se opírají o tradiční, z minulosti zděděné firmy, příp. o přímé zahraniční investice. Ale pilíře stojí na velkých firmách. Současně takovéto schumpeterovský podnikatelský duch v těchto regionech v porovnání s jinými není možná úplně rozvinut.

S tím souvisí koneckonců i nedostatečná vzdělanostní struktura, o infrastruktuře zde byla řeč. Možná poslední indikátor na tomto slajdu, za předpokladu, že se čistý příjem výrazným způsobem odchyluje od průměrné mzdy, svědčí to o tom, že příliš velká váha příjmů závisí na sociálních dávkách. A pokud toto existuje v delším časovém období, taktéž to signalizuje určitou deprivaci. Možná v závěru, za předpokladu, že se některé z těchto faktorů kumulují a vyskytují se dlouhou dobu současně, existuje riziko pasti začarovaného kruhu, kdy jeden negativní faktor potom dále vyvolává další. Je velmi těžké se z tohoto cyklu vymanit.

Zde je jakýsi konvergenční přehled, koneckonců, předchozí diskuse i debata v rámci přestávky se zaměřila na to, zda z hlediska regionů je významnější disponovat centralizovaným operačním programem, resp. autonomním v podobě regionálních operačních programů, já jsem si úmyslně vzal začátek této časové osy 2011, aby zohlednil v podstatě obě dvě fáze. Dospíváme k závěru trošku zjednodušujícímu, že z hlediska konvergence je to víceméně jedno. Karlovarský kraj už v roce 2011 zaujímal v rámci regionálního porovnání 14. místo. Číslo HDP na hlavu vůči průměru EU v podstatě je téměř identické. Ústecký kraj byl v roce 2011 jedenáctý, teď klesl na 13. místo. V tom se samozřejmě výrazně odlišuje Moravskoslezský kraj, který nikdy nebyl z hlediska HDP na obyvatele mezi národně podprůměrnými. Vždy se držel okolo toho průměru. Tuto pozici si zajišťuje i v současné době. Nicméně, důležitý bude i ten další slajd. Zde se možná vrátím podle mého názoru k zásadní tezi pana senátora Linharta, v tom smyslu, že systém je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek nebo nejslabší článek řetězce. Problém našeho regionálního rozvoje je právě to, že ten nejslabší článek se stále propadá. Když se podíváme na konvergenční vývoj v rámci EU, tak naopak to dno, bulharské, rumunské regiony konverguji velmi zásadním způsobem, Bulharsko vstupovalo v roce 2007 do EU s nějakými 33 %, nyní jsou už okolo 50. V případě Karlovarského kraje, což znamená, v rámci ČR, ono dno je buď stejné, nebo je dokonce za rok 2016 ještě nižší.

Tady vidíme možná důvod, proč řadíme mezi ty strukturálně ohrožené kraje vedle severozápadu nebo NUTS Severozápad i Moravskoslezsko. Právě tyto dva regiony jsou nejméně konvergující. ČR za to dané období konvergovala o podstatě velmi uspokojivých, nicméně vůči třeba Polsku stále nedostatečných 6,5 %. Ale nejrychleji konvergovaly ty nejbohatší regiony. Praha a střední Čechy. Naopak, severozápad byl vlastně jediný, který byl na úrovni černé nuly. Moravskoslezsko +2,7. A potom dále mezera. Jihozápad s 4,9 %, kterou naopak navíc táhne to, že, jak už bylo zmiňováno, zde mezi ty skrytě nebo potenciálně deprivované nebo zcela s nejlepším ekonomickým vývojem patří v současné době Jihočeský kraj.

Tím se možná dostávám vedle toho, co sledovat, i ty signály včasného varování. Mám pocit, že už jsem se o tom zmínil před chvilkou. Nepodceňovat nějaké jevové záležitosti typu stále růst, nicméně nedostatečné investice, vyjídání podstaty, díky stárnutí obyvatelstva ubývá pracovní síla, nicméně není tam náhrada v podobě, řekněme, nějaké automatické nebo robotické výroby, motiv vysokoškolských studentů za každou cenu opustit region apod.

Takže tyto signály nejsou v těch tvrdých datech na první pohled patrné. Ale může přijít nějaká zásadní zlomová fáze a pak už může být pozdě. Pan europoslanec Polčák hovořil o vnitroregionálních disparitách, což též považuji za velmi důležitou věc. Na úrovni Eurostatu existuje metodika, které se říká Bennetova metoda, která prostřednictvím zvolených ukazatelů dokáže velmi umně jaksi identifikovat vnitroregionální disparity, možná jenom předmět pro hlubší analýzu. Totéž, paní ministryně Dostálová hovořila o vnitřních periferiích, myslím si, že to je právě taktéž ta věc, která není jaksi prvotně v datech obsažena, nicméně může být velmi vážná.

Senátor Zdeněk Nytra:  Upozorňuji na čas.

Petr Zahradník:  Už finišuji, děkuji moc. Ten pohled okem turisty, myslím, že to může být docela důležitá věc. Nicméně, s ohledem na čas si dovolím přeskočit. Hovoříme-li o ekonomickém nastartování, jsem přesvědčen, že to musí být primárně věc podnikatelského sektoru, to znamená onoho zájmu. Nicméně za předpokladu, že situace je opravdu bezvýchodná, dokážu si představit nějaký záchranný nebo krizový scénář, Řecko v tomto může být jaksi makropříklad toho, co lze dělat i na regionální úrovni z hlediska právě oslovení regionálních potřeb za předpokladu, že se jedná o nápravu tržního selhání, tak je to legitimní veřejný zájem. Mám pocit, že angažmá veřejného sektoru je nejenom doporučující, ale řekl bych, možná, nevyhnutelné.

Otázka partnerství, myslím si, že je v této věci naprosto zásadní, protože dělání věcí na vlastní pěst bez ohledu na souznění ostatních aktérů může taktéž vést do nepříliš žádoucích závěrů. Oblasti intervence. Už jsem zmiňoval, myslím, že všechny ty tři regiony, o kterých se bavíme, vyžadují cílený program pro rozvoj malého a středního podnikání. Domnívám se skutečně, že je velký čas na zásadní náhradu stávajícího systému investičních pobídek, v historii, kdy se začaly, to znamená na konci 90. let, bezesporu významná, drtivě významná podpora šla velkým zahraničním investorům. Řekl bych, že za podstatně menší peníz je samozřejmě vhodné vhodnějšími prostředky podpořit malé a střední podnikání. Řada z těch regionů má významné regionální vysoké školy. Mám pocit, že toto může být významný tmelící prvek. O infrastruktuře byla řeč, sociální situace jakbysmet. Možná bych dodal s větším akcentem v porovnáním, s tím, co zaznělo dřív, významné zahraniční partnerství. Severozápad vůči Německu. Moravskoslezsko vůči Polsku. Dokonce Moravskoslezsko mně osobně zvenčí připadá, že s těmi polskými regiony na druhé straně opravdu vytváří homogenní celek. Mám pocit, že právě ty spouštěče mohou spočívat v tomto.

Velmi zásadní je vůbec kvantifikovat, kolik investic a v jakém časovém souladu budeme potřebovat. Pro některé regiony opravdu nezbývá než být aktivní.

Co se týká nástrojů, velmi stručně. Kohezní politika. Období 2021-2024. Myslím si, že právě docházíme k závěru nebo docházíme k tomu, že kohezní politika ukazuje svoji potřebnost v čase, kdy regiony ČR s výjimkou Prahy byly plus minus všechny na stejné úrovni, tak kohezní politika pokrývala všechno. Zde kohezní politika podle mého názoru by měla být prioritně zaměřena právě na tyto regiony. Dodal bych, v rámci návrhu nařízení z loňského května, června, ještě program na podporu reforem, který si myslím, že může velmi silně jaksi být sklouben s projektem uhelných regionů v transformaci.

V rámci programů na podporu reforem má ČR vyčleněnu obálku ve výši 261 mil. eur. Týká se to v podstatě konceptu reforem. Dokážu si představit, že projdou-li tyto reformy nějakým jaksi schválením, otevírá se tím obrovský prostor pro získání dalších prostředků, nejenom v rámci centrálně řízených programů, ale třeba i z Evropské investiční banky.

A úplně poslední teze. Myslím si, že národní investiční plán je velmi dobrá myšlenka pro naplnění cíle, o kterém se bavíme. Myslím, že ten cíl by měl být naplňován na základě jaksi vícezdrojových finančních možností. Nelze v této věci spoléhat podle mého názoru pouze na veřejné finance, ale je velmi žádoucí zapojit citlivým způsobem i soukromé zdroje.

Děkuji vám za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Zahradníkovi. Než se připraví pan Jiří Aster, předseda Krajské hospodářské komory Ústeckého kraje, tak bych vám chtěl oznámit jednu organizační změnu. Po vystoupení pana Astera měla následovat paní ministryně Dostálová. Předřadíme před to diskusi, aby paní ministryně potom mohla reagovat i na diskusní příspěvky. Takže kdo bude mít ještě zájem se zapojit do diskuse, tak vyzývám, aby se písemně přihlásil. Nyní už má slovo pan Jiří Aster.

Jiří Aster:  Dobrý den. Jiří Aster, předseda Krajské hospodářské komory a taky člen výkonného výboru Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje, kde spolupracuji s paní Nekolovou. Mimo to ještě jsem tedy prezidentem Sdružení hospodářských komor tady ve střední Evropě. Polsko, Německo, Česko. Je jich asi 40. Je to od Hamburku po Gliwice. Za ČR je tam Krajská hospodářská komora Ústeckého kraje, Liberec a Sdružení Moravskoslezského kraje.

V mé přednášce se budu spíš zaměřovat na to, co se má dělat pro to, aby nevznikl problém strukturálně vyloučených regionů. Já jsem si vzal tady jako motto pana profesora Zeleného, který hovoří o tom, že ty rozdíly, pokud jsou velké, v jednotlivých regionech, přináší to s sebou nebezpečí. Potřebujeme, aby lidé mohli fungovat v místě, nemuseli se přesouvat a přeplňovat Prahu a Brno. Jeho citát, nakonec tady bylo řečeno o tom, že to platí i pro Ameriku, Boston vs. Detroit. Tady se pokouším ukázat i tu tragédii těchto vyloučených regionů z hlediska vzdělanostní struktury. Tady je to podle NUTS. To znamená, jak se rozdělují peníze z EU. Vidíte, že ten region Karlovy Vary, Ústecký kraj tam vytváří do jisté míry takovou enklávu chudoby v celé té evropské části. To je do budoucna samozřejmě ohrožení.

Jako tu záležitost bezprecedentní jsem si vzal sousední Sasko. Se Saskem máme nejdelší hranici. A právě tento region Ústecko-Karlovarský s ním sousedí. To znamená, jsme i v určité komunikaci s tímto regionem.

Samozřejmě, pokud budu hovořit o tom, jak to dělají Sasové, tak musím hovořit o tom, jak to dělají na úrovni spolkové republiky. Oni mají tedy v ústavě napsáno, že jsou nejenom spolkovým, ale taky sociálním státem. Z toho potom vyplývá následující regulace. Když budu mluvit i o některých těch číslech, je dobré si připomenout, co se týká počtu obyvatel, srovnání Saska a těch dvou regionů. Já jsem to vzal dohromady. Ten NUTS II. Karlovy Vary dohromady s Ústeckým krajem. Takže tam je to milion obyvatel, tam to jsou čtyři miliony. Dá se to dělit těmi čtyřmi asi zhruba, pokud budeme hovořit o nějakých číslech.

Ve spolkové republice je to dáno zákonem, že vláda musí. O tom není diskuse. To je dané ústavou. Musí vyrovnávat úroveň ve spolkové republice. Já když jsem si potom studoval historicky to, tak jsem zjistil, že tuto zásadu vyhlásil už Otto Bismarck při vyhlášení císařství 18. ledna 71, to bylo v Zrcadlovém sále ve Versailles, kde bylo vyhlášeno německé císařství. Převzala to Výmarská republika. V roce 1952 to zakotvila v tom § 107 i Spolková republika Německo. Tady bych chtěl zdůraznit, že, bavil jsem se i s vysokoškolskými profesory, kteří tvrdili, že je to vyrovnání mezi NDR a západním Německem. To s tím nemá co společného. Vyrovnávání úrovní ve spolkové republice je něco jiného než vyrovnávání úrovně bývalé NDR na úrovni západního Německa. Dělají to tedy přes daně. Tady jsou nesdílené daně. To je jasné, že daň ze psů si nechává obec. Spolková země má třeba dědickou daň. Tam to jsou, třeba daně z minerálních olejů si nechává stát atd. To nás tady nezajímá.

Ale pak jsou zajímavější ty sdílené daně, které se rozdělují tímto způsobem. Mezi stát, mezi jednotlivou spolkovou zemi a mezi obec. Já bych tam upozornil na to, že je tam, pardon, já jsem to teď přehodil... Těch 75 % DPH. Toho si všimněte, že tam není 100 %, což si nechává centrum, protože těch 25 %, jak si ukážeme dál, se používá pro přerozdělování.

Je tam určité zvýhodnění při výpočtu, jsou tam určité koeficienty, to znamená, některým těm zemím se zvyšuje počet obyvatel uměle. Je to pro ty městské státy, jako je Hamburk, Brémy a Berlín, protože oni samozřejmě obhospodařují to okolí, tam je to 35 %. Pak některé ty východní země. Ale to je málo. 2 až 5 %. Takže to je nevýznamné.

Udělá se to tak, že se sečtou všechny daně ve spolkové republice, rozdělí se počtem obyvatel a dostanete průměr. Teď se srovnává, jak v jednotlivých regionech se odlišuje ta daná daň oproti tomu průměru spolkové republiky. Dělá se vyrovnání. To vyrovnání se dělá ve třech krocích.

Zaprvé se, jak jsem uvedl, vezme těch 25 % DPH a dá se těm slabším zemím. Tam ten transfer vidíte, že je 8,4 mld. eur ve prospěch finančně slabých zemí. Další vyrovnání se děje tak, že se bohatým bere a chudým dává, čili princip Jánošík. Bohatému Bavorsku, vidíme to na tabulce, se potom sebere, dá se to třeba tomu Sasku. A konečně, co nestačí, tak potom z centrálních zdrojů stát ještě přisype, aby se to vyrovnalo zhruba do 100 %. Tady vidíte, ty dárcovské země jsou ty zelené. Ty ostatní jsou příjemci. Zajímavé je, že to jsou všechny země, kde byla americká armáda. Do jisté míry k tomu boomu pomohli i vyhnaní Sudeťáci od nás, protože ti se většinou usídlili v Bavorsku. Díky jejich šikovnosti se z nejchudší země bývalé německé říše stal jeden z nejbohatších regionů v Evropě.

To je ta tabulka. Tam to červené je Sasko, kde vidíte, že to první přisypání tam, ty 2,5 mld., to je těch 25 % HDP, jak jsem uvedl. A už se nám ten průměr, který byl na 50 % spolkové úrovni, 56 nebo kolik tam je, tak se nám to přiblížilo nějakým 86, myslím, je tam. Pak přijde ta druhá úroveň. To je 1,1 mld. a něco. To je prostě to, co jsme sebrali bohatému Bavorsku, Bádensku-Württembersku, Hesensku. Z toho dostanou oni tu 1 mld. a něco. A nakonec dosype se z centrálních zdrojů tu další částku, což je asi půl miliardy. Jak vidíme dole, naše sousední Sasko se dostalo na 98 % a něco průměrné úrovně. Tam se ten rozdíl už potom nechává, trošku se nechává těm bohatším. Všichni máme stejně.

Potom nastupují tzv. zvláštní spolkové dodatečné příděly. To je čtvrtá část. To je něco jako náš Restart. Tam se potom řeší například útlum těžby uhlí, regiony s vysokou nezaměstnaností atd. Je tam i ten zmíněný solidární pakt II, což je vyrovnávání mezi západním a východním Německem, který v roce 2020 by měl zmizet. Takhle ty peníze dostane ta spolková země. Takže vidíte tady konkrétně Sasko, které dostalo tedy 3,3 mld. eur, což přepočteno je asi 80 mld. Kč. To je roční příděl. Na ty 4 miliony obyvatel.

Tam v té části... Tady ty tři sloupečky, to jsou komuny. Oni to mají rozdělené na města, které nespravují kraj, pardon, okres, oni mají okresy... Tady jsou ty, které mají okresy. A tady jsou jednotlivé komuny. Ty dohromady dostanou prostě 2,7 mld. eur, z nichž se asi 300 mil. Kč dává na investice, ty jsou zase rozdělené do těch tří kategorií komunálních. Tam jsou investiční prostředky. Tady jsou prostředky, které dostanou komuny, s kterými si oni potom hospodaří, tak jak potřebují, rozhodují tedy ty místní orgány, samosprávy.

Když pochodujeme, protože já jsem tam z Děčínska, chodím rád do Šluknovska, když chodíme přes hranice, tak první, co vás praští do očí, jdete z jedné vesnice do druhé, vracíte se do Šluknova, tak je úroveň té komunální infrastruktury, chodníky, kanalizace atd. To je prostě všechno v těchto prostředcích, které tím přerozdělováním, které stanovil onehdy pan Bismarck moudře, tak to prostě funguje tímto způsobem. To je prostě jaksi potom to, co zjišťujeme, že je to určitý rozdíl oproti nám zejména, protože my jsme na té hranici konfrontovaní s tou spolkovou republikou a s tím Saskem.

Tady jenom poznámka k tomu, že u nás někdy je blaze, v Praze například je blaze, protože ty rozdíly jsou násobné. To jsou daně. Paní ministryně Schillerová o tom ví samozřejmě, že to je problém, že tady někdy při tom stanovování někomu ujela ruka. To zvýhodnění je až příliš velké. Já jako nemám samozřejmě nemám nic proti tomu, aby Praha dostávala nějaké peníze navíc, ale tohle je zřejmě neúměrné.

Další věc je, že když to potom vezmeme na kraje, to jsou daňové příjmy obecných rozpočtů na komuny, tak vidíte, že Praha, to je prostě neskutečná záležitost. 222 % průměru ČR. Nejchudší je Ústecký kraj a kupodivu Středočeský kraj. Nicméně, musíme brát zřejmě asi střední Čechy s Prahou dohromady, protože to tvoří jeden region. Takže když je sečteme dohromady, tak jsou na 150 % průměru ČR. Všechny ostatní kraje mají pod. Nejchudší je samozřejmě zase Ústecký kraj. To znamená, nejméně peněz do obecních rozpočtů nateče v Ústeckém kraji jako nejchudším kraji ČR. Dávám to prostě jako takové kontra proti tomu, jakou filozofií rozděluje ty daně spolková republika, kde se snaží o to vyrovnání v rámci rozdělování daní. Jako záležitost k zamyšlení.

V závěru toho svého plédování bych chtěl upozornit na jedno z mého pohledu největších nebezpečí těchto narůstajících teritoriálních divergencí, tak jak to vidím, to je otázka vnitřní migrace, ale oboustranné, k nám migrují takoví ti méně příjmoví občané z různých část, my to vidíme v těch vlnách, nejlépe to vidí třeba doktoři, protože vám říkají, teď se mi tady hlásí lidé z Mladé Boleslavi, protože tam díky tomu boomu oni jsou vytěsňováni z těch bytů, jejich cena roste, předtím to bylo Kladno třeba, teď je to Mladá Boleslav, díky tomu, že u nás ta situace je taková, že ten byt dostanete za hubičky, mám kamaráda, který má realitku, říkal mi před týdnem, měl jsem byt 3+1, renovovaný, krásný byt, v renovovaném paneláku, nemohl jsem ho prodat. Pak jsem ho střelil za 350 tisíc Kč. To je prostě... Ta divergence vyvolává tohle stěhování národů. Když to vezmeme v celosvětovém měřítku, tak přece ten černoušek v té Africe, kdyby se měl přibližně stejně, jako se máme v Evropě, tak by asi nešel do té Evropy, neplaval přes moře. Takže vždycky prostě ten rozdíl vyvolává tohle. Důsledek toho je změna struktury obyvatelstva. V tom já vidím obrovskou hrozbu do budoucna, protože my staří tam vychcípáme, já jsem se tam narodil, v Sudetech, my vychcípáme postupně, mladí nám odtamtud, zejména vystudovaní, odchází pryč. Přichází tam tohle obyvatelstvo, které má obrovskou natalitu. Takže tam probíhá prostě takový tikající proces k tomu výbuchu. Víme, že na severu máme už komuny, kde podíl obyvatelstva, které nemá příliš velkou schopnost se zapojit do pracovního procesu, už se blíží 50 %. Já jsem se to snažil vypočítat i pro některá větší města. Já jsem z Děčína. Myslím, že kolem roku 2050 už můžeme být taky na těch 50 %. Pokud se tento proces nezastaví. Takže to je takové moje varování na závěr. Snad ještě že i taková ta nálada někdy je tam špatná. Místní akční skupina na Šluknovsku si vzala 10 škol středních maturitních a zeptala se v maturitních ročnících, jakou budoucnost si představují ti absolventi budoucí. Odpověď 90 % byla: Nebudeme tady žít. Takže to je asi to, co jsem chtěl tady říct k zamyšlení.

Já už jsem se o tom bavil s paní ministryní Schillerovou, příliš pochopení jsem nenalezl, ale myslím si, že skutečně i v tomto by se mělo něco udělat pro to, aby se zabránilo další devastaci těchto území, která mají krásnou přírodu, ale mají za sebou spoustu těch specifik, která tady byla, myslím, i předřečníky jmenována. Děkuji za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu Asterovi. Otevírám nyní diskusi. Přihlášky mám tři. Ale nevidím tady ani pana senátora Vystrčila, ani paní senátorku Seitlovou. Jestli jsou někde v předsálí? Takže požádám o slovo pana Jaroslava Nováka, který se přihlásil sice jako třetí, ale v tuto chvíli mu dám přednost.

Jaroslav Novák:  Dobrý den, vážení přítomní, pane předsedo. Já zastupuji společnost Energion, která již 13 let v severních Čechách, v Ústeckém kraji se snaží využít mimořádnou morfologii krajiny, kde lze vytvořit až 16 000 gigawatthodin akumulační energie pro neustále se rozvíjející, velmi rozkolísané větrné a jiné zdroje elektřiny, zejména v Německu. Bohužel, téměř 13 let jsme nedosáhli žádného pokroku, i když obce se zasadily a souhlasily s vybudováním a využitím ojedinělých lokalit Ústeckého kraje, kde je rozdíl výškový mezi horní nádrží a spodní nádrží více jak 500 metrů. Bohužel nám k tomu různí ekologové již 13 let hází klacky pod nohy. V podstatě díky Natura 2000 a dalším omezením nelze využít mimořádné a výjimečné lokality a morfologie krajiny. Je mi to opravdu líto. Když vidím, kolik pracovních příležitostí jenom během výstavby by se tam vytvořilo, nechápu, proč neumíme přijmout takové zákony, kdy díla ve veřejném zájmu jsou prosaditelná a můžeme je prostě včas realizovat. Mimořádná lokalita opravdu si o to říká. Ale bohužel, ekologické, ideologické zájmy jsou nad jakýmikoliv jinými prioritami naší společnosti.

Bylo by žádoucí, aby už se tato situace změnila, aby se přestaly nadužívat ideologické zaslepenosti některých ideologických organizací, viz třeba 23 let odkládaná stavba jezu Děčín, kdy nebyla zpracována elektřina v tekoucí vodě za 8 mld. korun, pořád se to odkládá dále a dále, nemá téměř nikde obdoby v Evropě. Nechápu, proč naši legislativci dali zeleným ekologům takovou, řekl bych, takový prostor k zneužívání všech možných obstrukcí a kliček k tomu, že jsou důležité projekty a stavby 25 let odkládány. Jenom loni v důsledku sucha a nízkých odtokových poměrů v Labi stála vodní doprava přes 180 dnů. V podstatě se dá říct, zcela umrtvila přijatelné ceny dovozu sypkých materiálů z přístavu Hamburk. Myslím si, že už tady by měla opravdu se pochlapit legislativní moc v ČR a tyto zákony změnit.

Děkuji za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Nyní se přihlásil do diskuse pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já se omlouvám, možná už budu trošku otravný. Ale já tady navážu na jednu věc, kterou tady říkal pan doktor Zahradník, znova zopakuji to, co jsem se velmi umírněně snažil říct v tom svém vystoupení. Pan doktor Zahradník říkal, že k tomu, abychom někoho mohli správně léčit, potřebujeme nějakou diagnózu. Když se dělá nějaká diagnóza, tak se určují nějaké hodnoty, které charakterizují zdraví toho člověka, jako je tlak, teplota, CRP, dělají se zátěžové cesty apod. Následně potom je nasazena nějaká léčba. Za nějakou dobu se znovu tyto hodnoty změří a řekne se, jestli se ten zdravotní stav zlepšil nebo nezlepšil. A když se nezlepšil, tak se hledají důvody, proč nezlepšil, a třeba se nastaví nějaký jiný způsob léčby atd. My jsme dnes v situaci, kdy nejsme schopni se shodnout na tom, co bychom na začátku měli vzít jako ty parametry, které charakterizují úroveň toho regionu, z hlediska kvality jeho života, abychom to po nějaké době mohli srovnat a říci, jestli to tedy funguje, nebo nefunguje.

To je věc, o které já jsem se snažil promluvit, říkám, že pokud tohle neuděláme, tak se nikam nepohneme, protože přijde někdo a řekne, všechno funguje, je to bezvadné, a přijde někdo a řekne, všechno nefunguje, je to špatně. Uvedu příklad. Pokud budeme například Moravskoslezský kraj posuzovat podle charakterů nebo parametrů, které jsem nazval, že charakterizují inovace, tak zjistíme, že se velmi zlepšuje. To byly nějaké parametry, jako počet vysokoškoláků atd. Pokud se na ten kraj podíváme z hlediska parametrů, které jsem nazval, že hovoří o kvalitě života, což jsou v mém případě trestné činy, což se týká bezpečí atd., střední délka života, to souvisí se zdravím, se stravováním, emise na kilometr čtvereční, že souvisí s nějakým životním prostředím, průměrná mzda, to souvisí s ekonomickou situací, tak zjistíme ke svému překvapení, že přes všechnu chválu na Moravskoslezský kraj on se nezlepšuje, dokonce se z hlediska pořadí v krajích oproti roku 2001 propadá, k roku 2015 jsou poslední data, prosím, abychom si řekli. Tak to je. Nevím, co je správně nebo co není správně. Ale jestli my nezačneme tím, že si řekneme, co bude tím, co my hodnotíme, co navzájem porovnáváme, tak se prostě nikam nehneme. Evidentně není vůle a není snaha se k tomu takhle přistoupit, řekl bych, že ta snaha není na úrovni politické, protože tady jsou lidi, kteří dneska měli svá vystoupení a přednášky, kde navrhují, jak k tomu přistoupit, jak to udělat. Na té politické úrovni, my vždycky když nastoupíme do té vlády, tak říkáme, my vezmeme tyhle parametry, tam to pro nás vychází dobře. Například kolik se postavilo dálnic atd. Já jenom chci říci, že jsem v rámci svého vystoupení navrhl 12 ukazatelů nějakých, které charakterizují nějak vývoj těch regionů. Na základě toho my nějak posuzujeme to, zda se vyvíjejí správně nebo nesprávně. Je samozřejmě možnost to udělat nějak jinak. Ale mělo by se to udělat nějakým jednoduchým způsobem, tak, abychom si konečně v ČR v tomto stylu udělali pořádek. Pokud vezmeme jako jediný ukazatel, který všichni uznávají, HDP na obyvatele, tak upozorňuji na dvě věci. První je, že počítat HDP na obyvatele, nejsem v tom expert, ale říkají to všichni, co tomu rozumí, v případě jednotlivých krajů je velmi diskutabilní, z mnoha důvodů. Ta data se nějak musí získat. Musí se udělat nějaké aproximace atd. Není jasné, že to opravdu vypovídá o té skutečnosti, HDP na obyvatele v případě krajů, nemluvím o ČR. Druhá věc je, opravdu je HDP na obyvatele ten hlavní ukazatele kvality života? Fakt to je to hlavní, jestli se vyrobí ještě víc a ještě víc, nebo je to nějak jinak? Jestli něco jiného je důležitější? To my jsme si taky neřekli. Všichni používají HDP na obyvatele, je to ta naše modla, ke které se všichni díváme. Pokud neroste, tak je to špatné. Já nevím, jestli je to ta správná úvaha. Nejsem na to expert. Ale vadí mi, že se tím fakt nezabýváme, že nejdeme tím, že bychom řekli, tohle je ta diagnóza, tady jsou ty parametry, od toho my se odvineme, řekněme si, že pokud je vezmeme, napočítáme nazpátek do roku 2000, tak je evidentní, že ta léčba neprobíhá správně, že některé věci děláme špatně. Tak si to proboha přiznejme. Jsou v tom všichni, jsou v tom všechny vlády. Tak by to neměl být takový problém, že na tom někdo vydělá a někdo prodělá. Začněme to dělat jiným způsobem. To je to, čemu jsem si já myslel, že by to veřejné slyšení mohlo trochu napomoci, s tím, že samozřejmě aby to někdo udělal, tak to chce velkou odvahu, tu nevím, jestli máme, protože samozřejmě mnohem jednodušší je dělat ty jednotlivé kroky a jednotlivě upozorňovat, tohle jsme udělali, tohle ještě uděláme, tohle ještě vyjednáme, tohle ještě zařídíme. A pak se budeme mít nejlépe na celém světě. Akorát se nakonec ukáže, že rozdíly mezi jednotlivými regiony se nám zvyšují.

Děkuji za pozornost a omlouvám se, že jsem se podruhé takto emotivně nechal strhnout. Ale opravdu si myslím, že pokud se nedokážeme nalít toho čistého vína, nedokážeme si říci pravdu, tak se nikam dál neposuneme. O tom to celé je. Na druhé straně ta vůle to dělat moc není. My se zabýváme jinými věcmi, které chceme ztransparentnit a které ničemu nepomáhají. Děkuji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi Vystrčilovi. Jelikož vidím, že paní Seitlová stále není přítomna, tak se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy?

Ondřej Slach:  Musí to být k věci? Neznám ta pravidla.

Senátor Zdeněk Nytra:  Právě jste se přihlásil...

Ondřej Slach:  Já bych s tím souhlasil, plus bych k tomu připojil ještě jednu věc, to je otázka vůbec té úrovně krajů. Já mám s kraji obecně problém v tom, že skutečně MSK vychází možná dobře, ale pokud jste na Bruntálsku, pokud jste v Karviné, ta situace je výrazně jiná. Totéž platí pro Karlovarsko, totéž platí pro Ústecko. Čili myslím si, že úroveň krajů ano, z hlediska řízení, ale z hlediska analytiky jsou asi vhodná ta ORP. Tam potom vidíme ty zásadní rozdíly, s tím tedy už MMR pracuje, ale tam si myslím, že je to mnohem lepší udělat. A ještě jenom jedna poslední poznámka, když to tady zmiňoval pan poslanec Polčák. My jsme naprosto v zoufalé situaci, my nemáme absolutně žádná data třeba o změně odvětví. My to máme na kraji, my to máme agregované. Je to v šetření pracovních sil. My nevíme, jak se nám mění ekonomika na úrovni ORP nebo ani okresů. My to nevíme. My po 10 letech máme sčítání, cenzus a to je všechno, co máme. To jsou hrubá čísla. V tomhle žijeme. Čili možná nezaměstnanost, ale ve všech ostatních parametrech jsme naprosto zoufalí. Na co vám je skvělá demografie? Tak.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Přihlásil se pan senátor Pavera, než dojde k pultíku, tak to nejsou jenom ty vyjmenované okresy, ale třeba okres Jeseník v Olomouckém kraji, tam je to naprosto šílené. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Chci zareagovat na řadu věcí, které tady zazněly, protože jsem z Moravskoslezského kraje, jsem i dlouholetým starostou obce na Hlučínsku, Bolatice, mám zkušenost z toho, jak se vyvíjí náš kraj. Souhlasím s tím, co tady padlo, ano, ono to relativně vypadá, že náš kraj je na tom nejlépe ze všech těch tří postižených krajů. Ale ne vždycky je ten údaj o HDP pravdivý, jak to říkal kolega Vystrčil.

Aby kraje se rozvíjely, aby se snižovaly rozdíly mezi regiony, tak samozřejmě ty kraje musí být dostupné. Zaznělo tady, že Karlovarský kraj nemá dostupnost dálniční, což je samozřejmě pro ten kraj škoda. U nás sice dálnice D1 je, víte možná, v jakém stavu je, vy, kteří tam jezdíte, že to je taková vlnovka, tankodrom, potřebovali bychom ještě jednu dálnici pro případ, že by dálnice směr Brno nebyla využitelná, aby přece jen ta dostupnost z Ostravy do Prahy byla co nejlepší, i když už máme docela dobrou dopravu i díky Pendolinu a jiným vlakům, které jezdí za 3 hodiny z Ostravy do Prahy. Samozřejmě, aby se regiony rozvíjely, nejenom ty naše postižené, ale všechny, hlavně vesnice, tak tam musí být zachované služby. Pokud tam nebudou zachované služby, tak ty regiony budou vymírat. Ono to zaznělo dneska i na těch slajdech, že Řecko, jižní Itálie, Španělsko, Portugalsko má spoustu vesnic nebo regionů, kde se snižuje HDP, kde i životní úroveň klesá. Myslím si, že tady u nás byl taky takovýto trend. Naštěstí se zastavil. Třeba ten první, že by se měly rušit pošty na vesnicích, tak to je první krok k tomu, aby ti lidé tam zůstávali a žili tam, protože mladí potřebují obchody, potřebují školy, potřebují pošty. To potřebují i senioři, aby nemuseli nikam dojíždět. A samozřejmě ještě dostupné zdravotní služby. Hodně krajům pomáhá určitě, a tomu našemu Moravskoslezskému, to, že má docela slušnou vzdělávací soustavu, kvalitní vysoké školy. Určitě by nám ještě pomohla právnická fakulta, aby nám šikovní mladí lidé nekončili v Praze, Olomouci a Brně, nebo Plzni. Takže to by třeba zrovna našemu regionu prospělo. Určitě i pro paní ministryni, já vím, že ona to podporuje, je důležitá podpora bydlení, protože mladí lidé potřebují byty, nechtějí bydlet s rodiči, což je škoda, protože vícegenerační soužití má spoustu výhod. Já žiji 37 let s rodiči od manželky, jsem naprosto spokojen, neměnil bych. Takže doporučuji mladým, aby to vyzkoušeli, fakt přijdou na ty výhody, které jsou důležitější než ty nevýhody. Samozřejmě i pro seniory. Myslím si, že ta podpora bytů pro seniory i mladé je velmi důležitá. Já věřím, že paní ministryně nám o tom něco řekne, že to bude dále podporovat.

Mluvilo se tady o bezpečnosti, ano, Moravskoslezský kraj taky patřil ke krajům s velkou mírou nebezpečnosti, dneska je to mnohem lepší než kdysi, ty trestné činy se velmi snižují ve všech obcích, samozřejmě jsou rozdíly mezi jednotlivými regiony, Karvinsko, Bruntálsko, tím, že mají jiné složení sociální než ostatní okresy, které jsou na tom mnohem lépe, co se týká vývoje, jako je Frýdecko-Místecko, Novojičínsko, Opavsko a samotná Ostrava, i když Ostrava zase doplácí na to, že tam má také spoustu sociálně nepřizpůsobivých občanů. Důležité pro mladé lidi je také čisté prostředí. Ve všech regionech mají problémy s těžbou uhlí, u nás navíc ještě jsou samozřejmě také firmy, které produkují řadu nebezpečných látek do ovzduší, i když už se to taky výrazně snížilo. Také lokální topidla, topení také znepříjemňují život mladým lidem, kteří hledají čistší prostředí, protože chtějí být cool, chtějí mít pro svoje děti to nejlepší prostředí.

určitě by pomohlo podnikání, jak to tady říkali kolegové někteří, aby se podnikatelům, hlavně těm menším, snížila výrazně byrokracie, pokud se nesníží, tak oni fakt budou končit, na těch malých vesnicích už skončily obchůdky, některé hospody, a pokud stát toto nějakým způsobem nepodpoří, já věřím, že i navýšení té částky, kterou můžou jakoby podnikatelé, tedy zvýšení toho maxima, než pro přiznání atd., že jim to pomůže taky v tom, aby mohlo více podnikat na obcích a městech.

Senátor Zdeněk Nytra:  Pozor na čas.

Senátor Herbert Pavera:  Jenom dopovím rychle. Určitě ze strany státu by bylo dobré, kdyby na Bruntálsku třeba podporoval zpracování dřeva, výrobu regionálních potravin. Myslím si, že tam by měly jít dotační tituly, aby tyto věci tam fungovaly, protože ti lidé tam jsou, je tam vysoká nezaměstnanost, byli zvyklí na práci v zemědělství nebo jinde. A samozřejmě, co ještě určitě pomůže nám, obcím a městům, zvýšené rozpočtové určení daní. Už teď je to na dobré úrovni. Ale my si pomůžeme častokrát i sami. Když budeme mít dostatek financí, tak samozřejmě si ty finance našetříme na to, abychom mohli zkvalitňovat život v obcích a městech.

Děkuji za pozornost.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu senátorovi Paverovi. Ptám se na závěr? Nevidím žádnou přihlášku do diskuse. Takže požádám paní ministryni, aby reagovala na přednesené příspěvky, nejen v diskusi, ale i v té odpolední části. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji moc za slovo, já se pokusím to shrnout. Dělala jsem si tady poctivě poznámky, abych na to mohla reagovat. Možná tedy, jestli dovolíte, co si pamatujeme nejvíc, tak je poslední příspěvek, tak bych začala komentářem k panu senátorovi Paverovi.

Já jsem samozřejmě ráda, že potvrzujete to, kudy se ubírá ministerstvo pro místní rozvoj ohledně strategie regionálního rozvoje. Já jsem to tady říkala na začátku. Skutečně, musíme zapomenout na administrativní členění státu a reagovat na specifické potřeby území. Jako příklad jsem právě dávala Moravskoslezsko, kdy Ostrava jde úplně jiným směrem než zbytek toho regionu, my na to nemůžeme pak reagovat, že v rámci kraje je to všechno takhle, buď bílé, nebo černé, to není prostě pravda. Musíme samozřejmě specificky ty věci řešit.

Ohledně bydlení mladých, my jsme si vědomi toho, že mladí lidé prostě obecně v ČR – 60 % lidí chce vlastnit bydlení. Nechce nájemní bydlení. My na to samozřejmě musíme z pozice státu reagovat. Proto podpora bydlení mladých. Letos tam jde 1 miliarda. Těch loňských, co jsme tam dali, 650 milionů, tak žádostí přišlo za 687, což samozřejmě nás usvědčuje v tom, že ta miliarda letošní rok bude stačit. Možná opět budeme samozřejmě potřebovat navýšit, ale to budeme řešit v průběhu roku, tak jak se to bude vyvíjet. Nastavené parametry bydlení mladých se nám zdají dobře. My jsme opravdu necílili na velká města, ale naopak právě do menších měst, aby se nevysídloval venkov, protože jsme tím trošičku řešili i regionální politiku. Ve velkých městech musíme podpořit nájemní bydlení, tam nemůžeme jít cestou podpory zcela vlastnického bydlení, nájemní bydlení bude spuštěno pro obce zhruba na přelomu března a dubna, je to program Výstavba, kde spolu skloubíme jak sociální bydlení, tak to dostupné bydlení. Jinak ty cílové skupiny, je to národní program, takže ty cílové skupiny, samozřejmě tam patří senioři, to je náš národní program, do toho nám nemá Evropská komise co mluvit, takže není to tak, jak jste zvyklí, že v IROP všechno kromě seniorů, tak to samozřejmě v národních programech není. Takže tam samozřejmě očekávám, starostové mě dnes a denně kontaktují ohledně připravenosti projektů, takže tam předpokládáme na tento rok také zhruba miliardu, protože je jasné, že ty první investiční práce začnou někdy na přelomu srpna a září, než se to vyhodnotí, tak by miliarda na tři měsíce měla dostačovat. Ale samozřejmě na ty další roky je to zhruba o třech miliardách ročně. S tím, že je to samozřejmě kombinace dotační politiky, to znamená ty sociální byty, nízkoúročené úvěry pro to dostupné bydlení.

Pak tady byla samozřejmě debata ohledně daní. Já se na toto pole pouštět nebudu. Tady skutečně z Krajské hospodářské komory je potřeba u toho mít paní ministryni financí.

Je potřeba tyto věci rozdiskutovávat, my to samozřejmě jako nějaké podněty v rámci restartu a strategií máme, ale je zcela nelegitimní se tady o tom bavit bez její účasti, protože to samozřejmě stejně by se odrazilo o to, že s tím ministerstvo financí k tomu musí říct. Ohledně krajiny je to stejné, samozřejmě velmi toto diskutujeme s ministerstvem zemědělství, s ministerstvem životního prostředí, ale tady jenom upozorňuji pana kolegu Nováka, že je potřeba mít k tomu nějaké stanovisko těch regionů, co chtějí, jak to potřebují, protože my skutečně nastavujeme politiku jinak. My jim nebudeme z Prahy říkat, co mají dělat, oni musí tu potřebu nám sdělit v regionu, co jsou strategické projekty. Pokud to bude morfologie krajiny, pojďme se tím zabývat napříč resorty, ale já tady musím říci, že zatím tento požadavek od regionů vůbec neeviduji, takže je potřeba tyto věci řešit. K panu Slachovi, tam samozřejmě mě zaujalo spoustu věcí. Jsem ráda, že jsem v kategorii, že se aspoň snažím, tak za to děkuji. Ale jinak samozřejmě, pro mě je velice důležité to, co tam zaznělo. Jsem naprosto ztotožněna s tím, že skutečně podceňujeme investice do lidí, je to velmi důležité. Z tohoto úhlu pohledu já i vyjednávám tu flexibilitu na úrovni evropské komise, protože to je přesně ten moment, který se totiž stal. My vyjednáváme programovací období třeba toto, 14 – 20, v roce 2009, 2010. Nezaměstnanost 2009, 2010 byla úplně jiná než je dnes. To znamená, my jsme logicky dali hodně peněz do Evropského sociálního fondu. To, že jsme ho špatně využili, to je věc druhá. Ale dali jsme je tam a nemáme na investice. A není páka, abychom změnili procenta mezi fondy. To je ta flexibilita. O to se snažíme a musím říci, že Česká republika opravdu řádí velice i ve spolupráci s Visegrádskou čtyřkou. To znamená, daří se nám to a už Evropská komise povolila, že bude flexibilita mezi fondy. Protože když dnes budu nastavovat programové období 21 až 27 a nezaměstnanost je kolem dvou, maximálně tří procent, tak co udělám? Dám samozřejmě co možná do investic. Ale co když v roce 2025 přijde období krize a budeme to potřebovat samozřejmě. Přesně tento prostor manévrovací Česká republika potřebuje, ale děkuji za tu zpětnou vazbu, to je jednoznačné. To, že musíme sbírat data na úrovni ORP, my už jsme i v jednání s Českým statistickým úřadem, to opravdu nejde. Nelze nastavovat regionální politiku jenom na kritériích a ukazatelích na úrovni krajů. To je strašně vysoko a je to strašně odtrženo od té reálné potřeby, protože pak se tam neobjevují právě ta specifika. Jinak připravenost investic. Už jsem tady o tom hovořila, je to o té připravenosti projektu. Musíme těm dvěma regionům, když se tady bavím o restartu, to znamená Karlovarskému a Ústeckému, skutečně pomoct i za peníze EU, aby připravily ty týmy. Lidi, kteří budou opravdu honit projekty před sebou, budou je připravovat, budou komunikovat se samosprávami, aby do té přípravy peněz na projekty dávali zdroje, protože právě Moravskoslezský kraj je ukázka toho, jak to má správně fungovat. Štěstí přeje připraveným. A když ty projekty nejsou, tak mohu vyhlašovat kolik chci peněz, ale do toho regionu to nepůjde, bez projektů, tak je potřeba připravenost. Co se týká pana senátora Vystrčila, tak my už spolu s Ondřejem nevedeme první debatu. Pan senátor je velmi aktivní, ale já mu za to moc děkuji. On tady dnes zopakoval to, s čím už mi nadával vloni, a samozřejmě, když mi někdo nadává, tak se na to zaměřím, takže jsme připravili v rámci strategie regionálního rozvoje indikátorovou soustavu. Je to zhruba 100 indikátorů a je to přesně o tom, o čem hovoří. To znamená mimo jiné prostřednictvím indikátorů v rámci strategie budeme hodnotit a řídit právě tu kvalitu života. Rozhodně to nemůže být jenom o ukazateli HDP, ale názory už máme vyměněny, tak jenom tady potvrzuji, že už jsme na toto zareagovali. A pan senátor Horník není, ale já to řeknu. Co se týká stavebního zákona, tak má samozřejmě pravdu, to víte všichni, katastrofa. Připravili jsme kompletní rekodifikaci stavebního práva, zapojili jsme do toho skutečně tu odbornou veřejnost. Přestal to psát resort sám o sobě, zapojili jsme ty, kteří realizují zákony naše dnes a denně, to znamená hospodářskou komoru, která v sobě absorbuje všechny další skupiny. Je připraven věcný záměr, který půjde do meziresortu ve čtvrtek, a já oslovím všechny předsedy poslaneckých klubů, abychom vám to dali k dispozici, abychom to mohli připomínkovat, a zákon o zadávání veřejných zakázek, tam potřebuji vědět, co se vám nelíbí. Protože už není prostor soutěžit jenom na cenu, jsou i kvalitativní předpoklady, takže potřebuji vědět, co se nelíbí. Děkuji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji paní ministryni a na závěr bych požádal předsedu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Zbyňka Linharta o shrnutí veřejného slyšení. Prosím, pane předsedo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Děkuji, asi mohu zůstat sedět. Koukám, že máme dost času. Jsme v předstihu, mám 15 minut, ale nebojte se, zkusím to shrnout velmi rychle. Především bych chtěl poděkovat, že jste přijeli vy, z regionů.

Chtěl bych poděkovat všem vystupujícím za prezentace, bylo to velmi zajímavé, i paní ministryni, že jsme dnes tady se tomu mohli věnovat. Sice mám říct závěr, ale musím zároveň říct, že my se tomu i nadále budeme jako Senát věnovat na úrovni našeho výboru, případně i na plénu. Čili jestli vidíte na slajdu kontakt, tak nám prosím vás v příštích dvou týdnech klidně ještě pošlete své postřehy, připomínky, náměty, dotazy a my s tím budeme i nadále pracovat.

Připomněl bych, že nešlo o nějaké shrnutí dlouhodobých skutečností ukázat je na jasných číslech a vidět vývoj a neblahé tendence. Potřebujeme, aby vláda a centrální instituce včetně Parlamentu přiznaly a akceptovaly, že toto, o čem jsme dnes mluvili, je vážný problém a aby změnily ty dosavadní přístupy, které jak jsme viděli v prezentacích za posledních 25 let nikam moc nevedly. Ten problém, který je především bych řekl, na Severozápadě, generuje natolik závažné sociopatologické jevy, že to může do budoucna skončit velkým problémem, ale myslím, že si to už snad všichni začínají uvědomovat.

Strukturálně postižené regiony by se měly pravidelně stát předmětem jednání vlády, i dalších institucí, za Senát a za náš výbor to mohu slíbit a myslím si, že se tu nesetkáváme naposledy. Mám tady několik poznámek, několik bodů, 20 velmi stručně se budu snažit přečíst a tím bych ukončil dnešní debatu. Jsou to nějaké postupné dílčí cíle, kroky, které by bylo dobré prosazovat a v zásadě tak, jak tady dnes zazněly. Regiony je potřeba oproti ostatním zvýhodnit, a to výrazně a v mnohém dlouhodobě a systematicky, jinak to ani nepůjde. Musíme sem nasměřovat velkou část budoucích dotačních titulů z evropských fondů v plánovacím období 2021 – 2027 a k tomu nahrávají tři úrovně regionů, tak jak chce prosadit Evropská komise. Zazněla tady také podpora podnikání, malého, středního podnikání, myslím si, že přestože je to složité a není jednoduché to vydiskutovat, že je to jedna z věcí, která by měla fungovat a měli bychom se o ni pokusit. Musíme zde budovat kapitál, především lidský, tak jak tady zaznělo, sociální, ekonomický, znalostní. Jsem rád, že toho setkání dnes se zúčastnili i rektoři univerzit. Přednostně by zde v těchto regionech se měla budovat veřejná infrastruktura, především vybavenost obcí. Obce a kraje by měly dostávat nějaké zvýšené prostředky aspoň po nějakou přechodnou dobu, tak jak jsme viděli na příkladu z Německa, jakési vyrovnávací platby nebo alespoň podpory obcí v oblasti vybavenosti obcí, protože to je katastrofální a už před 15 lety se ministerstvo pro místní rozvoj několik let o toto snažilo a byl to velmi úspěšný projekt a dotační titul. Ze státního rozpočtu by zde v těchto regionech mohly být přednostně financovány investiční projekty, tak jak vláda má sebrané investiční náměty, tak by se daly investovat sem, ale nejenom z hlediska sledování do úrovně NUTS a krajů, ale i na ty menší celky, tak jak už jsme i o tom už mluvili a tak je ve strategii předpokládáte rozlišení. Předpokládám MR na úrovni ORP a data tady jsou a dají se parametry sledovat a to je myslím, správný posun, protože pak nám nezůstanou jenom tři velké regiony, ale potom i menší podregiony nebo menší celky na úrovni celé republiky. Je jistě potřeba investovat do výzkumu, vývoje a kooperace malých podniků s výzkumnými centry.

Pan premiér tady mluvil o zvýhodnění start-up, tak to je zase samozřejmě složité to dostat do regionů, ale velmi by to pomohlo, když vláda bude podporovat takovéto chytré investice, aby pokud možno to směřovalo do regionů, o kterých tu dnes mluvíme. Do regionů by se mohli přesunout případně i některé státní instituce, tak jako některé dnes už sídlí mimo Prahu, v Brně, atd.

Některé už i dneska v Ostravě (Hlasy z pléna: Jenom v Brně...) Jenom v Brně... Ostrava je velká, možná i něco na severu by se našlo.

Je potřeba budovat pracoviště státních vysokých škol. Karlovarský kraj žádnou nemá. V tom by bylo jistě možné zapracovat. Co je velkým problémem v regionech, jsou veřejné služby. Nastavit nějaký program pro lékaře, učitele. Protože situace v příhraničí je velmi neradostná a špatná.

Příhraniční spolupráce se Saskem. Tady to zaznělo. Je to přesně ten region, který potřebuje pomoc. Čerpání je tam velmi dobré. Projekty jsou velmi zajímavé, bohužel se nedostává peněz. Kdyby bylo víc peněz i do budoucna, bylo by to jedině dobře. Zatím spíš vidíme, že tomu bude naopak, a to je velká škoda.

Pokud jde o průměrné platy, což je zásadní, tak by se to mělo promítnout do podmínek dotací, kde víme, jak se věci nastavují. Měly by zde být vyšší, než jen průměrné platy, abychom sem přilákali aktivní lidi a zájemce.

Abychom věci mohli řešit, řídit, věnovat se tomu, tak tady zazněla zásadní věc, že se můžeme shodnout na tom, jak měřit úspěšnost regionů a měřit úspěšnost našeho počínání. Jak změřit kvalitu života atd. Dlouhodobý vývoj, to je docela zásadní. Ministerstvo se o to pokouší. Sto parametrů je možná zase až moc, ale myslím, že o tom má být nějaká diskuse, a to myslím, že je docela zásadní, jak to tady zaznělo – a jak to říkal kolega Vystrčil.

Abych nekončil úplně pesimisticky. Jsme v regionech, kde sice máme spoustu problémů.

Ale na druhé straně máme co nabídnout. Máme pěknou přírodu, krajinu, hory. Takže bychom mohli i na tom začít stavět a začít pěstovat v nás, a v lidech, kteří v tom regionu žijí, jakýsi patriotismus, aby měli důvod, proč v těch regionech zůstávat a proč v nich žít.

Tolik na závěr z mé strany.

Doufám, jak jsem již řekl, že nám přijdou ještě další náměty na kontaktní e-mailovou adresu. Budeme se tomu věnovat. Ještě jednou děkuji za váš čas, že jste sem přijeli.

Všem díky. Někdy na shledanou v Senátu! (Potlesk.)

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji panu předsedovi za shrnutí. Děkuji vám všem, dámy a pánové, paní ministryně, za účast.

Veřejné slyšení končím.

Optimisticky budu tedy končit já, protože vzhledem k času máte ještě prostor na neformální diskusi u kávy a případně občerstvení v přilehlých prostorách, na které vás tímto zvu.

Ještě jednou děkuji jednak za přednesené diskusní příspěvky a za účast.

Těším se někdy na shledanou! (Potlesk.)

(Jednání ukončeno v 13.33 hodin.)