Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, prosím o klid. Vítám vás všechny na 25. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 16. září tohoto roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Eva Richtrová, Pavel Lebeda, Daniela Filipiová, Petr Vícha, Jan Žaloudík, Radko Martínek; z odpoledního jednání se ještě omlouvá pan kolega Antonín Maštalíř. Nyní došla ještě omluva pana kolegy senátora Guziany. Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pokud byste ji zapomněli doma, tak je možno využít náhradní kartu, která je v předsálí našeho Jednacího sálu.

Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 25. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Libor Michálek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 25. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Libor Michálek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování číslo 1 bylo registrováno 68 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 35. Pro návrh 68, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 25. schůze Senátu.

Návrh pořadu upravený v souladu s usnesením Organizačního výboru, který zasedal ještě dneska ráno, tzn. je to tisk, který jste obdrželi teď na lavice, vám byl rozdán. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze?

S přednostním právem jako první pan místopředseda Škromach, pak Tomáš Grulich. (Pan místopředseda nechce přednostní právo...)

Takže pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, senátní klub ODS navrhuje zařadit na schůzi Senátu odvolání 4 členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, a to Emilie Benešové, Jana Bureše, Lukáše Jelínka a Michala Uhla. Z důvodu jejich nespolehlivosti – na základě § 7 odst. 5 zákona 181/2007 Sb.

Všichni 4 jmenovaní členové Rady se projevili nespolehlivými, dle prvoinstančního rozsudku, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 vyhověl žalobě nynějšího ministra kultury Daniela Hermana ze dne 2. května 2014.

Proč to dáváme znovu a opakovaně, tak jako to bylo na schůzi, myslím, že předminulé, v červenci; a mezitím proběhl další soud s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 – spisová značka 20C351/2013, kdy byla označena výpověď Lubomíru Augustinovi z Ústavu pro studium totalitních režimů za neplatnou; a znovu se zde píše, že Rada překročila své pravomoci a jednala nezákonně. Je to již třetí prohraný soud. Jeden rozsudek je již platný. Vzniklá škoda dosáhla minimálně 1,2 mil. Kč. Ze strany vedení Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek v souvislosti s rozsáhlými personálními změnami po odvolání Daniela Hermana z pozice ředitele ÚSTR v dubnu 2013. Ještě bude probíhat další soud s paní doktorkou Kukanovou. A vzhledem k tomu, že se jedná už o tři rozsudky, lze předpokládat, že i tento rozsudek bude stejný.

Jestli vám, kolegové, nevadí, že jsme zvolili do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů lidi, kteří jsou nespolehliví...

(Předsedající: Pane senátore, předložte návrh...)

Doporučuji, aby tento bod byl projednán před obědem, protože předpokládám, že když byla volba tajná, že její odvolání by mělo být tajné.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže poslední bod před polední přestávkou. Děkuji. Slyšeli jste návrh.

Nyní vystoupí pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, navrhuji vypustit z programu bod č. 8. Jsem přesvědčen, že tento bod samozřejmě můžeme projednávat, ale měli by se toho zúčastnit i zástupci vlády. Jsem přesvědčen o tom, že vhodné období bude po volbách. Protože v tuto chvíli to vnímám spíše jako určitou propagandu.

Věřím, že naši koaliční partneři nás v tomto úsilí podpoří.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier, člen vlády.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, domnívám se, že návrh pana kolegy Grulicha je v podstatě nehlasovatelný - s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Rada ÚSTR není tímto způsobem odvolatelná.

Senát by měl respektovat judikaturu Ústavního soudu, a proto nezařazovat vůbec takovýto bod programu, který odporuje judikatuře.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já v tuto chvíli bych se přiklonil k tomu, ať to rozhodneme demokratickým hlasováním.

Pan senátor Jan Horník. Je to k pořadu schůze, nevedeme obecnou rozpravu.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dobré ráno, domnívám se naopak, že bod č. 8 by měl zůstat v programu jednání. A to z toho důvodu, že jsme orgán, který nepotřebuje radit od ministrů, prezidenta, a od nikoho; a že bod č. 8 je o srdci a o svědomí! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí k pořadu schůze? Prosím vás, nevedeme obecnou rozpravu. Měli byste předložit návrh na nový bod anebo na staženi. Nevedeme obecnou rozpravu.

Pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo, dávám návrh na stažení bodu č. 8, a to z toho důvodu, že situací na Ukrajině se zabýval VZVOB již třikrát, a to 20. února, 5. března; a teď nedávno 17. září.

Usnesení máte všichni k dispozici, takže není pravda, že by se Senát touto závažnou otázkou nezabýval. Patří to k tomuto výboru; a výbor se toho docela dobře zhostil. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Tento návrh už byl předložen panem místopředsedou Škromachem.

Kdo další se hlásí k pořadu schůze? Nikdo se nehlásí. Takže vám děkuji.

Budeme nyní hlasovat o návrzích, které zazněly k předloženému pořadu schůze, jak jej předložil dnešní ranní Organizační výbor, jak máte písemně před sebou.

První tady zaznělo, aby byl doplněn nový bod, který budeme mít pod č. 9, ale byl by časově zařazen jako poslední bod před polední přestávkou.

Návrh předložil pan senátor Grulich a zní, že se bude projednávat odvolání 4 členů Rady ÚSTR. (Svolám vás znělkou.)

Nyní budeme hlasovat o novém bodu č. 9, který by se doplnil na pořad schůze, a ten zní – "Odvolání 4 členů Rady ÚSTR".

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 2. Registrováno 69, kvorum pro přijetí 35. Pro návrh 25, proti 36.

Návrh byl zamítnut.

Dalším bodem je návrh pana místopředsedy Škromacha, abychom z pořadu schůze vyřadili bod č. 8, a to je postoj Senátu k situaci na Ukrajině.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 3, registrováno 70, kvorum pro přijetí 36. Pro návrh 44, proti 20.

Návrh byl schválen. Bod č. 8 je z pořadu vyřazen.

To jsou všechny návrhy, které tady zazněly.

Nyní budeme hlasovat o pořadu schůze, jak byl předložen Organizačním výborem. S výjimkou toho, že před chvilkou byl vyřazen hlasováním bod č. 8.

To znamená, že pořad schůze by byl 1 až 7 předloženého návrhu v písemné formě.

Pan senátor Palas se hlásí? Pane senátore, máte nějakou technickou?

Senátor Jaroslav Palas:  Pane předsedo, pouze pro stenozáznam - chci oznámit, že jsem omylem přemáčkl tlačítko v předešlém hlasování.

Chtěl jsem hlasovat pro vyřazení tohoto bodu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je zaznamenáno. Nezpochybňujete hlasování? (Ne.) Děkuji vám.

Nyní tedy můžeme hlasovat, zopakuji to, o návrhu pořadu schůze, jak byl předložen Organizačním výborem.

S tím, že bod č. 8 byl vyřazen, tzn., že pořad schůze se bude skládat z bodů 1 až 7 včetně.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování č. 4 bylo registrováno 69, kvorum pro přijetí 35. Pro návrh 66, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

A nyní projednáme bod, kterým je

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 336. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Roman Sklenák, kterého mezi námi vítám. Pane poslanče, ještě jednou vítejte a prosím, ujměte se slova.

Poslanec Roman Sklenák:  Děkuji za slovo, dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Poslanecká sněmovna projednávala dlouhých 9 měsíců novelu zákona o státní službě a v závěru dokázala nalézt poměrně širokou politikou shodu a poslala vám sem do Senátu tedy znění, které bych vám rád stručně v tuto chvíli představil.

Navrhovaná právní úprava, která nahradí platný a dosud neúčinný služební zákon, bude regulovat právní poměry státních zaměstnanců, kteří vykonávají státní správu ve správních úřadech. Návrh zákona předpokládá formální zrušení Generálního ředitelství státní služby v Úřadu vlády ČR a přenesení jeho kompetencí v podstatně redukované podobě na ministerstvo vnitra.

Zde by mělo dojít k vytvoření sekce pro státní službu, v čele s náměstkem ministra vnitra pro státní službu, jmenovaným vládou na šestileté funkční období. Sekce bude plnit převážně koordinační úlohu v oblasti státní služby. Nositelem personálních pravomocí vůči státním zaměstnancům, ministerstvech a Úřadu vlády bude státní tajemník. U ostatních úřadů bude tato pravomoc náležet vedoucím služebních, to jest správních úřadů.

Volná služební místa budou zásadně obsazována na základě výběrových řízení, s výjimkami stanovenými v zákoně. Úprava okruhu osob, které se budou moci ve výběrových řízeních ucházet o služební místa představených, vytváří podmínky pro propustnost mezi státní správou, územní samosprávou a soukromým sektorem. Pozice představených se obecně zpřístupňují úředníkům územních samosprávních celků, akademikům, úředníkům Evropské unie či mezinárodních organizací. V případě středního a nižšího managementu, tj. ředitelů odborů a vedoucích oddělení, jde rozšíření ještě dále a výběrových řízení se budou moci účastnit o osoby přicházející ze soukromého sektoru.

Státní zaměstnanec bude povinen vykonat úřednickou zkoušku, a to do jednoho roku od vzniku služebního poměru. Návrh zákona také zavádí povinné služební hodnocení státních zaměstnanců, které se bude provádět jednou ročně. Opakované služební hodnocení o dosahování nevyhovujících výsledků ve službě pak může být důvodem pro skončení služebního poměru.

Státní zaměstnanci budou rovněž podléhat kárné odpovědnosti. Na rozdíl od zákoníku práce bude moci být představený odvolán pouze z důvodů výslovně stanovených v zákoně o státní službě.

Návrh zákona rovněž stanoví limit výše odměn vyplacených státnímu zaměstnanců za kalendářní rok. Jinak se odměňování státních zaměstnanců bude v zásadě nadále řídit zákoníkem práce.

Plné účinnosti má nabýt 1. ledna 2015. Některá ustanovení týkající se zejména kompetence ministerstva vnitra v oblasti státní služby, zřízení služebních míst, náměstka pro státní službu, personálního ředitele, sekce pro státní službu, státního tajemníka a vedoucího služebního úřadu nabudou účinnosti již dnem vyhlášení. První systemizace služebních a pracovních míst bude provedena s účinností od 1. července 2015. Od téhož data mohou stávající řadoví zaměstnanci, kteří vykonávají činnosti, na něž se vztahuje zákon o státní službě, požádat o přijetí do služebního poměru.

Zaměstnanec, který o přijetí do služebního poměru nepožádá, zůstává v pracovním poměru, který skončí uplynutím 30. června 2017. Dosavadní vedoucí služebních úřadů se dnem vyhlášení zákona a ostatních vedoucí zaměstnanci se dnem 1. července 2015 budou považovat za představené ve smyslu zákona o státní službě.

Na všechna místa představených budou postupně vyhlašována výběrová řízení. A to na služební místo vedoucího služebního úřadu, náměstka pro řízení sekce nebo ředitele sekce do 31. prosince 2015, na služební místo ředitele odboru nebo vedoucího oddělení do 30. června 2016.

Tolik tedy stručné představení zákona. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane poslanče, a prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 336/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Tesařík.

Následně návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 336/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Libor Michálek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 336/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo poslaneckého klubu, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak už z předchozího vyplývá, navrhovatelem je skupina poslanců představovaná zde v Senátu panem poslancem Romanem Sklenákem. Návrh byl předložen 23. prosince loňského roku. První čtení proběhlo 22. ledna letošního roku a Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila 10. září letošního roku, kdy při přítomnosti 172 poslanců 127 bylo pro, 12 proti. 12. září byl zákon doručen do Senátu a lhůta pro projednání končí 12. října.

Slyšeli jste, kdo byl garančním výborem a které další výbory tento návrh zákona projednávají. Nutno dodat, že celý ten návrh se tvořil 12 let, když byl přijat zákon č. 218 z roku 2002 Sb., když reagoval na znění ústavy, kde se říká, že právní poměry státních zaměstnanců na ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Ten měl nabýt účinnosti 1. ledna 2004, a v obdobích následujících po jeho přijetí ovšem docházelo mnohokrát k odkladu jeho účinnosti, ale i z hlediska věcného k některým jeho novelizacím. Dokonce osmadvacetkrát.

Předložený návrh zákona má tedy nahradit dosavadní platný, avšak neúčinný služební zákon. A v tomto smyslu mnohým způsobem také upravuje právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu, a potom vztahy s tím souvisejícím. Tato úprava je členěna do 13 částí a 2 příloh zákonů. Není žádným tajemstvím, že se jedná o právní úpravu, která je potřebná s ohledem na naplnění tzv. Dohody o partnerství pro programové období pro léta 2014 – 2020, jež uzavřela Česká republika s Evropskou komisí a v níž jsou z hlediska čerpání financí z evropských, strukturálních a investičních fondů také závazky České republiky týkající se právě přijetí právní úpravy postavení zaměstnanců státní správy.

Nutno dále dodat, že ve státech v Evropské unii není právní úprava státní služby žádným předpisem jednotně upravována a je ponechána národním legislativám. Platí však určitá sjednocující pravidla, jež se týkají veřejné správy. A Česká republika, jak je známo, se dostala do potíží v důsledku toho, že při stále opakovaných odkladech účinnosti služebního zákona nesplňovala některé předběžné podmínky zavedené v Evropské unii v souvislosti s čerpáním peněžních prostředků z příslušných fondů. A bylo po České republice požadováno, aby došlo v této oblasti ke změně.

Hlavními smysly celého návrhu zákona, jednoduše řečeno, je tedy odpolitizování státní správy, přijímání odměňování státních zaměstnanců a jejich další vzdělávání.

Co říci k legislativnímu procesu celého projednávání zákona? Nutno dodat, že měl dost nestandardní proces už vzhledem k svému vývoji od roku 2002. Je též nestandardní, že doprovodný zákon, který tento zákon má navrhovat, se neprojednával současně. Zase na jakési uklidnění musím dodat, že do třetího čtení v Poslanecké sněmovně již prošel.

Dále je nutno konstatovat, že v řadě ustanovení tento návrh zákona počítá s podzákonnou úpravou, ať už má jít o nařízení vlády nebo o vyhlášku příslušného ministerstva vnitra. Tady lze konstatovat také, že Poslanecká sněmovna v podstatě porušila svůj jednací řád, kdy navrhovatel by měl předložit minimálně doprovodný zákon vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem. Lze potom také na základě toho usuzovat, že právě to vedlo k tomu, že ve smyslu příslušných přechodných ustanovení pak bylo zvoleno datum 1. července 2015.

Jako problém se trošku ukazují některé pozměňovací návrhy vzniklé v průběhu projednávání zákona, protože na ně není odkázáno v důvodové zprávě a při jejich výkladu by mohlo dojít k nejasnostem či pochybnostem o jejich smyslu, případně jejich účelu.

Pokud jde o diskutované dvě kategorie náměstků, jež jsou v tomto předloženém návrhu obsaženy, podle našeho legislativního odboru lze vyslovit názor, že k takto pojatým úpravám mohou být názorové výhrady, ovšem těžko může obstát názoru, že takováto úprava je protiústavní. Může tam být i diskuse o tom, že obě kategorie náměstků jsou odměňovány jinak, jeden podle zákoníku práce, druhý rozhodnutím ministra.

Z legislativně technického hlediska se návrhu zákona vytýká nepřesný název, nebo nadpis, jež neodpovídá obsahu paragrafu, případně i zmínka a odkaz na generálního ředitele, jež pak byl v jiných ustanovených vypuštěn.

Jak už jsem říkal, přílohy tohoto zákona – ta první vymezuje charakteristiky platových tříd státních zaměstnanců, tak druhá pak stanoví rozpětí příplatku za vedení v příslušných správních úřadech.

Přes veškeré připomínky lze konstatovat, že zákon jako takový sám o sobě existovat může. Z pozice ÚPV Senátu PČR musím říci, že ve standardním legislativním procesu bychom pravděpodobně navrhli pozměňovací návrh, jímž by se právě legislativně technické připomínky napravovaly. Ovšem vzhledem ke všem nám dobře známým důvodům, ÚPV na svém posledním zasedání jednomyslně doporučil Senátu PČR přijmout návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. S tím, že příslušní zástupci ministerstva vnitra dali veřejný příslib, že při nejbližší možné příležitosti napraví minimálně legislativně technické chyby novelou tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Martin Tesařík. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedo, vážený pane kolego Sklenáku, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámil s projednáváním této materie ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. V úvodu chci říci, že oba dva předkladatelé podrobně popsali průběh projednávání jak v ÚPV, tak informace z projednávání v Poslanecké sněmovně a já bych si dovolil na ně navázat pouze stručnou informací, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval touto materií dne 30. září 2014 na své 30. schůzi a přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu PČR moji osobu a pověřuje předsedu výboru Senátu Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Libor Michálek. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, VZSP svým usnesením č. 79 z 24. schůze konané dne 30. 9. 2014 přijal k senátnímu tisku č. 336 toto usnesení:

Po odůvodnění náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě, po rozpravě a po návrhu senátora Jana Žaloudíka výbor doporučuje

I. návrhem zákona se nezabývat ve výboru pro zdravotní a sociální politiku,

II. určuje zpravodajem senátora Libora Michálka.

Důvody, proč se návrhem nezabývá VZSP, byly zejména ty, že nespatřili ti členové, kteří pro toto usnesení hlasovali, skutečně důvody posuzování této normy z hlediska sociální politiky. Protože ten tisk, jak ho máme před sebou, proti původním verzím se de facto nezabývá nějakými zaměstnaneckými benefity státních zaměstnanců. Já si dovolím k té normě jenom v krátkosti shrnout některé teze, které zaznívaly v souvislosti s jeho přípravou. Ta první se týkala odpolitizace, to už tady zaznělo. Tak jak vlastně byly nadesignovány podmínky pro výběr členů výběrové komise, ať už pro určení náměstka pro státní službu, státních tajemníků a dalších představených, je z tohoto výběru patrné, že vláda hodlá výběr těchto členů nadále ovlivňovat. Co se týče samotných členů, tam vnímám jako určitý nedostatek zákona tu skutečnost, že vlastně nejsou žádné kvalifikační předpoklady na členy výběrových komisí kladeny. Bohužel tyto kvalifikační předpoklady nejsou kladeny ani u členů jiných komisí – zkušebních, kárné, pouze snad v případě kárné skupiny prvního stupně, tam je požadavek, že jeden z těch členů musí mít magisterské vzdělání v oboru práva. Toto už absentuje u kárné komise stupně druhého.

Takže tolik jenom k tomu, jak bylo nebo nebylo postupováno ohledně snahy odpolitizovat státní správu.

Z mého pohledu je také problematické ustanovení § 88 odst. 2, kde se explicitně uvádí, že za kárné provinění náměstek pro státní službu neodpovídá. Tím tuto osobu de facto stavíme do pozice pomalu pana prezidenta, který není z výkonu své funkce odpovědný podle ústavy.

Bylo deklarováno, že generální ředitelství se ruší a většina kompetencí přechází na náměstka pro státní službu, tak jak vlastně máte možnost vidět v příloze pozměňovacích návrhů, ze 17 původních kompetencí náměstků zůstávají slovy tři, a to ještě v jednom případě se to duplikuje s kompetencemi vlády. Těch legislativních nedostatků je tam celá řada, takže tady je spíš dotaz na předkladatele. Konkrétně v § 2 odst. 1...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, prosím, máte zpravodajskou zprávu, takže popsat, co se dělo na výboru, závěr výboru, usnesení výboru. Takže bych prosil v tomto duchu.

Senátor Libor Michálek:  Takže usnesení výboru bylo přečteno, takže zatím děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže děkuji vám, omlouvám se, ale musíme držet pravidla, která máme. Vzhledem k tomu, že právě citovaný výbor pro zdravotnictví a sociální politiku přijal usnesení, v kterém navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, tak budeme o tomto návrhu nyní hlasovat. (Projevy nesouhlasu.)

Senátor Jaroslav Kubera:  Nic takového výbor nenavrhuje. On navrhuje nezabývat se ve výboru. Ale já navrhuji nezabývat se, a hned to zdůvodním. To, co čtete v diplomatické zprávě legislativy, že se jednalo o vcelku velmi neobvyklý legislativní proces, je velmi diplomaticky řečeno. Já se obávám, že my tady teď strávíme, a bylo to vidět i na zpravodajských zprávách, několik hodin vyprávěním o tom, jak je ten zákon špatný, abychom ho potom odsouhlasili. Stalo se to naposledy minule s oním zákonem o zákazu výkupu kovů, kde jsme přijali jakýsi kompromisní návrh, a sněmovna nás odkázala do správných mezí.

Je to jediný způsob, jak se tento Senát na konci svého volebního období může vypořádat s tím, že nebude odpovědný – nebude odpovědný za to, co je tady navrhováno! Já vám garantuji, že novela přijde tak rychle, že si to ani neumíme představit.

To není žádný zákon, který by platil bez ohledu na to, kdo bude vládnout. To je takový paskvil, že nebude platit ani několik měsíců. Stačí si přečíst jenom stanovisko legislativy, a to je opravdu velmi slušné a opatrné, nikam nenavádí, jenom konstatuje. A jenom to, co konstatuje, by stačilo na zamítnutí tohoto návrhu!

Ale vzhledem k tomu, že se tak dohodla sněmovna dokonce koaličně i opozičně, tak by to nebylo fér a stejně by nám to nepomohlo, ale ten zákon by stejně se jenom zdržel a nakonec by byl přijat. Mimochodem se tam zcela zapomíná na úředníky samosprávných celků, kteří vykonávají státní správu v takzvané přenesené působnosti ve zcela stejném rozsahu jako státní úředníci, ale žádných takových výhod, které jsou v tomto zákoně, nepožívají! A že se valí zejména na obce s rozšířenou působností každý den další a další úkoly, samozřejmě bez peněz, to je evidentní! Takže to je důvod, abychom tady dvě hodiny všichni nevyprávěli, co je tam špatně, a potom nakonec po dvou hodinách hlasovali pro, protože se to tak má...

Když schválíme - nezabývat se, to je jediný způsob, jak se s tím čestně jako Senát vypořádáme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, chci jenom upozornit, že nyní probíhá část, kdy se projednávají zpravodajské zprávy a ještě nebyla dána výzva k tomu, aby byl předložen návrh nezabývat se. Ale to teď učinil pan předseda klubu, takže to respektuji a chci jenom říci, že usnesení zdravotního výboru je velmi problematické, protože přece není logické, že výbor navrhuje sám sobě, výbor buď přijme, nebo nepřijme. A tady je nezabývat se, takže já se omlouvám, ale ve zpravodajské zprávě pana senátora Michálka jsem vyrozuměl, že to je usnesení výboru, omlouvám se, ale návrh - nezabývat se - zazněl. Takže chci říci, jestli někdo teď má nějaký požadavek buď na přestávku nebo podobně, tak ano, ale jinak budeme hlasovat.

Paní místopředsedkyně klubu sociální demokracie Božena Sekaninová. Prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Pane předsedo, já bych poprosila o pětiminutovou přestávku na poradu klubu sociální demokracie.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Takže budeme pokračovat v 9.50 hodin. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku.

(Jednání přerušeno v 9.45 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, posaďte se, budeme pokračovat po přestávce.

Vzhledem k tomu, že byl podán návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o tomto návrhu hlasovat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, aby Senát se předloženým návrhem zákona nezabýval.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Registrováno 71, kvorum pro přijetí 36. Pro návrh 28, proti 32.

Návrh byl zamítnut.

Pokračujeme obecnou – pardon, počkám chvilku, až se mi vyčistí displej, budeme nyní pokračovat obecnou rozpravou. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první se do obecné rozpravy přihlásil písemně – teď mám dilema, přednostní právo mají řečníci s přednostním právem, takže nyní vystoupí pan senátor Jan Veleba. Stahuje? Stahuje. Takže nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, který se přihlásil písemně.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, slovutný Senáte. Máme tady před sebou zákon, který byl vykšeftován v Poslanecké sněmovně. Není to žádný příkaz Evropské unie. Tady jsme to slyšeli. EU chce pouze některé základní kameny, aby zůstaly zachovány v tomto zákoně. Jinak je to v kompetenci každého státu EU! Někde to je horší, někde je to lepší. Někteří z vás si jistě pamatují, někteří by se měli podívat na jistý seriál Velké Británie – Ano, pane ministře a Ano, pane premiére. Tam je názorně ukázáno, jak funguje státní správa ve Velké Británii!

Schválili tento zákon – a my jsme tady slyšeli, jaké jsou výhrady a je mi velmi líto, že "legislativní výbor" Senátu nepřijal tvrdší a rozhodné stanovisko k tomuto nepovedenému zákonu, který byl přijal 127 poslanci. Zákon je to chybný! A "veřejný" slib – nevím, na jaké veřejnosti byl učiněn, jestli to bylo ve výboru nebo jestli to bylo skutečně na veřejnosti, v médiích - že ministerstvo vnitra možná někdy něco napraví, mě vůbec neuspokojuje!

Jde o to, že to je zákon, který se týká více než 70 tisíc úředníků, vážení! A v některých případech se dostává i do rozporu, nebo neplatí, pokud bude zákon přijat, neplatí zákoník práce!

Cílem tohoto zákona by měla být lepší služba pro občana a lepší práce úředníka. To by měl být hlavní cíl tohoto zákona. Místo toho se tady dozvídáme jiné věci. Uzavírá se určitým způsobem státní správa. Zvyšují se tarify, snižují se odměny. Jsou tady i další problémy!

Abyste si nemysleli, vážení, že to je názor senátora Vladimíra Drymla, který je znám u jisté části veřejnosti jako rebelující senátor, tak bych vám přečetl stanovisko k novele služebního zákona od Rekonstrukce státu:

Celá řada oblastí je normou řešena nedostatečně, špatně nebo jejich řešení zůstává zcela opomíjeno. To jsou připomínky od Rekonstrukce státu.

Zákon neposiluje dostatečně stabilitu ve státní správě, ani k ní nevytváří vhodné podmínky. Problém je nízký počet negativního hodnocení úředníků jako důvod pro odvolání a možnost svévolné změny systematizace. U představených je důvodem pro odvolání dokonce, vážení, již jedno negativní hodnocení. Je to zcela v rozporu s tím, co po nás chce EU, která po nás chce posílit stabilitu, je to jeden z hlavních požadavků EK.

Jsme svědky i velmi podivných výběrových možností - velmi podivných výběrových řízení - které přinášejí možnost to výběrové řízení zrušit kdykoli, když se představenému vítězní uchazeči nebudou zdát vhodní. Jsou tam i další problémy.

Jedním z cílů mělo být odpolitizování. Tady se jako velmi rizikové jeví – možnost politiků aktivně ovlivňovat chod celého státního aparátu, nikoli nutnou volbou agendy, ale konkrétními zásahy do autonomního fungování byrokracie. Služební předpisy budou, vážení, realizovány nařízením vlády, tedy politicky. Členové výběrových komisí jsou ve velké míře nominováni také politicky. Vytvoření tak zvaných náměstků pro státní službu na ministerstvu vnitra je určitý nedůstojný zastírací manévr, kde většina opatření ve věcech služby bude realizována ministerstvem vnitra, tedy s podpisem ministra, politika. Tady už vidíte tři body. Zůstávají samozřejmě političtí náměstci bez odpovídající legislativy, protože ministra si volí voliči, ten je dán na základě voleb, úředníka výběrovým řízením, ale ti náměstci budou mít značné pravomoci.

Proti předchozímu návrhu se rozmělňuje počet omezení přestupů mezi veřejným a soukromým sektorem, to byl původní paragraf 85, který ukládal zákaz podnikání vrcholovým státním zaměstnancům po odchodu z funkce. A změny organizační struktury lze provádět libovolně, nejen při změnách působnosti úřadu či výjimečných změnách podmínek, jak to bylo v § 18.

Zákon navíc umožňuje svévolné změny systematizace o třídu dolů, či dokonce o dvě třídy nahoru. To je také v rozporu se smyslem systematizace jako závazných podmínek.

To jsou připomínky skupiny rekonstrukce státu, která hodnotí předkládaný návrh jako nedostatečný. Nedostatečný pro vytvoření podmínek pro stabilní a profesionální fungování české státní správy.

A aby všem dnům nebyl konec, tak jsem si vytáhl pro vás věstník vlády pro orgány krajů, orgány obcí a veřejnou správu, kde bude postup při procesním modelování agend a tvorby standardů agend veřejné správy pro jednotný a finančně měřitelný výkon státní správy – tady se podívejte, jak budou úředníci vyplňovat barevně byrokratické předpisy, které začíná vydávat vláda a samozřejmě i ministerstvo vnitra. (Ukazuje.)

Já tento zákon zásadně nepodpořím a budu hlasovat proti. Včetně toho, že zastávám i názor nejen rekonstrukce státu, ale i názor pana prezidenta ČR.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále bude pokračovat s přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Prosím.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové.

Já chci vystoupit z pohledu praxe a možná se vám některé moje věty budou zdát přitažené za vlasy, ale ono to tak v praxi skutečně je. Když jsem si připravoval vystoupení, tak jsem si říkal, že je mojí povinností tady vystoupit, nicméně, že kostky jsou vrženy a že ta věc je jasná. Ale jsem rád, že tomu tak není. Aspoň zatímní průběh našeho jednání tomu nasvědčuje.

Dovolte mně fakta a konkrétní příklady z resortu, který znám, tedy ze zemědělství a jeho ministerstva zemědělství, které je na Těšnově. Než řeknu ty příklady, tak tady řeknu, že české zemědělství za poslední léta hluboce propadlo. Zemědělci nicméně se mají velmi solidně, oni se jenom přizpůsobili, ale solidně se z toho nemá stát. A tento propad se urychlil po vstupu do Evropské unie.

Nepůjdu do žádných odborností, jenom tady řeknu viditelné znaky tohoto propadu. Jsou následující: hluboký propad stavu hospodářských zvířat – tam je začátek zaměstnanosti na venkově. Je to asi tak 44 % proti tomu, co dřív jsme chovali, i když neříkám, že výroba měla na té úrovni zůstat, ale rozhodně ne jít na 44 %.

Zadruhé to je výrazné snížení plochy pěstovaných speciálních plodin na polích, které přináší přidanou hodnotu a zaměstnanost. A naproti tomu jdoucí nárůst plochy monokultur obilí, řepky a kukuřice, která se pěstuje místo toho.

Zatřetí je to výrazné snížení pracovních příležitostí nejen na venkově, ale i ve zpracovatelském průmyslu a všech odvětví navazujících na zemědělství. A celkově ten propad uzavírá výrazné snížení potravinové soběstačnosti, které se neustále prohlubuje.

Já jsem tady proti tomu trendu v roli funkce, kterou jsem dlouhá léta dělal, velmi aktivně bojoval. Včetně demonstrací, článků, svolávání Luceren a já nevím, čeho všeho. A stokrát, dvěstěkrát, třistakrát jsem vždycky říkal, že hlavní důvod tohoto propadu vidím ve velmi nerovných podmínkách při vstupu do Evropské unie. Ten názor jsem si ale opravil. Ano, nerovné podmínky při vstupu do Evropské unie k tomuto procesu, který jsem obecně tady popsal, přispěly, ale tou hlavní podmínkou, nebo tím hlavním důvodem toho propadu je dlouhodobé nekompetentní řízení resortu zemědělství.

A teď konkrétní příklady, které se týkají odbornosti. A ta začíná u odborných náměstků. Na příklad za ministra Petra Gandaloviče – a já to nemyslím, to, co teď řeknu, dehonestačně, já to konstatuji – on byl učitel fyziky na gymnáziu, nicméně politická osoba, takže to samozřejmě musíme brát, ale jeho tehdejší 1. náměstek byl doktor filozofie. Co do okolností měl vystudovanou sociologii, což já mám jako druhý obor taky. Takže možná jsme si přes toto mohli rozumět, jinak jsme si nerozuměli absolutně v ničem.

Před nedávnou dobou ministr Petr Bendl, komunikoval jsem s ním dobře, ten byl inženýr, měl kvalifikaci konstruktér víceúčelových obráběcích strojů. A jeho komoditní náměstek, což je klíčová funkce na ministerstvu zemědělství, tam byl za Věci veřejné. Čili to byl přesně ten politický náměstek. Ten byl doktor přírodních věd se specializací na jakési čeledi brouků. A uvádím ho tady proto, že proslul mezi zemědělci představou, že prasnice v Dánsku rodí na jeden vrh v průměru třicet čtyři narozených selat. Ona má čtrnáct struků, od toho je to odvozeno. A ministr zemědělství toto sděloval na pracovních jednáních, např. prezidentu republiky.

Nebo hvězdná sestava na jednom nejmenovaném silovém ministerstvu, kde ministr – teď už odbočuji z ministerstva zemědělství –, kde ministr byl mistr a zásobovač ve Vodních stavbách, předtím taxikář, a jeho náměstek za Věci veřejné, zaměstnanec bezpečnostní agentury, předtím vekslák.

Nebudu dál pokračovat, i kdybych mohl, pro ilustraci uvedené příklady postačí.

Uvedl jsem příklady z resortu zemědělství, které – jak jsem předeslal – důvěrně znám. A jsem si jist, že obdobné příklady by se daly uvést takřka ze všech ostatních resortů a že je možné aplikovat můj názor o dlouholetém nekompetentním řízení i na další resorty.

Sečteno a podtrženo – služební zákon, kvalitní služební zákon je pro naši zemi, pro její ekonomiku a nepřímo i pro společenské klima v naší zemi zákonem zásadní důležitosti. Jsem velmi zklamán, že navrhované řešení tohoto zákona dohodnuté mezi koalicí a větší částí opozice znamená, že k odpolitizování státní správy ve prospěch odborníků nejenže nedojde, ale nakonec nastane výrazné posílení její politizace potvrzené zákonem.

Je vidět, že letitá praxe a letitá politická kultura rozdávat trafiky svým kamarádům a zasloužilým straníkům je natolik vžitá a samozřejmá, že možnosti jeho uplatnění, až budeme jednou u moci, smazává rozdíly mezi koalicí a opozicí, když dojde k této věci. A ti noví, co voličům slíbili odbornost a profesionalitu, tak ti reagují v duchu svého pragmatického hesla "prostě svůj názor změníme". A ještě pod to dají možná heslo "jsme profíci".

V čem vidím hlavní problémy navrženého zákona?

Zrušení Generálního ředitelství státní služby a převedení jeho kompetencí na ministerstvo vnitra není nic jiného než politizace. Zadruhé – zachování politických náměstků, což jsou náměstci, nebo byli by tam náměstci dvou kategorií, není nic jiného než politizace. Samozřejmě, že se může stát, že se potká politický náměstek s odborností, ale není to naprosto zaručeno.

Za další – delegování zodpovědnosti za systemizaci a financování resortů na ministerstvo financí – čtěte snížení zodpovědnosti resortů a zvýšení moci ministerstva financí, tak to podle mě nemá chybu. To ještě ministrovi financí zcela určitě chybí.

Ale zpět k roli ministerstva vnitra. Náměstka pro státní službu a personálního ředitele má jmenovat vláda na návrh předsedy vlády a na základě výběrového řízení. Ale předkládání systematizace služebních úřadů vládě nebude příslušet tomuto náměstkovi, ale ministrovi vnitra.

Nedávno jsem slyšel obhajovat tento zákon v Radiožurnálu předsedou jednoho koaličního parlamentního klubu. Pravil pozoruhodnou větu, že státní správa bude od vrchních ředitelů dolů odpolitizována. Zajímavá logika. Vrchní ředitel nebo ředitelka, ač sám nepolitik, bude rozhodovat v situaci, kdy nad sebou bude mít politického náměstka. Jak asi bude rozhodovat? Odborně? Politicky? Nebo něco mezi tím?

Je otázkou, jakou budou mít političtí náměstci náplň. Je zcela jasné, že z jejich strany bude docházet k zneužívání funkce při jejich působení dovnitř úřadu – od toho je politický náměstek – a to bez jakékoli zodpovědnosti. Naproti tomu není vůbec jasné, jak budou ve vládě, kde jim zákon umožní daný resort zastupovat, jak budou obhajovat materiály, na kterých se vůbec nepodíleli. A tak bych mohl pokračovat.

Na závěr mně dovolte několik poznámek, jak řeší tuto problematiku standardně většina vyspělých zemí Evropské unie. Většina jich používá k řízení respektive koordinaci veřejné správy speciální útvar Úřadu vlády, kancléřství nebo specializované ministerstvo. Tento útvar organizuje výběrová řízení státních tajemníků, koordinační porady státních tajemníků resortu, na kterých se řeší otázky, kterými nemá být zatěžovaná vláda, dále organizuje společné nákupy IT služeb, dopravních prostředků, spotřebního materiálu atd.

Jistě mnozí z vás uznáte, že takovýto systém má hlavu a patu, zefektivňuje výkonnost a odbornost státní správy a v návaznosti celé ekonomiky. Já chci zůstat v rovině argumentační, nechci nic přehřívat. A kdybych ten zákon měl dát do několika slov, tak bych řekl, že hora porodila myš. A ten závěr – já samozřejmě budu hlasovat proti, ale vyzývám vás všechny ostatní, ale to nestačí. Pokud jsme takto přesvědčeni, tak bychom měli zkrátka a dobře své další kroky směřovat k Ústavnímu soudu. Protože jde, podle mého názoru, o jeden z nejdůležitějších zákonů tak, aby se naše ekonomika rozpohybovala, tak, aby občané začali věřit tomu, že politici to myslí vážně, a tak dále, atd., tak je nezbytně nutné, aby jednotlivé resorty, celá vláda a celá země byla řízena na základě hluboké odbornosti, kde samozřejmě v čele jsou demokraticky zvolení politici. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a dále vystoupí pan senátor Petr Bratský. Poprosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Hezký dobrý den, paní místopředsedkyně, pane předkladateli, kolegyně, kolegové.

Já jsem se rozhodl vystoupit krátce z hlediska praxe, kterou jsem v životě zažil. Je to možná zvláštní, nebudu hovořit o praxi politické, ale o té, kterou jsem dělal před rokem 1990, kdy jsem působil na české dráze, resp. dopravním rozvojovém středisku. My jsme dělali studie, ale předtím jsem rok a půl sloužil jako výpravčí. Jako výpravčí jsem za těch rok a půl zažil čtyři velké nehody, a proto tuto problematiku velice dobře znám. A nedá mi to, abych v zákonu, který projednáváme, když jsem objevil jednu opravdu závažnou chybu, tak jsem připravil pozměňovací návrh ve spolupráci s odbornými poradci, která odstraňuje veliký nedostatek, který v něm vznikl.

A pakliže už bychom měli zákon, který je potřebný, schvalovat, tak mně nedá, abych aspoň tu jednu drobnost v něm nenechal opravit. Pokud možno s vaší pomocí, pokud můj pozměňovací návrh projde. Je velice krátký, ale zato jsem k němu napsal tři stránky doprovodné důvodové zprávy, kterou prosím, pokud budete chtít a mít čas, si ještě prostudujte, protože tam přesně vysvětluji, o co se jedná.

Já to řeknu velice krátce. Ze služebního zákona byl vyňat Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, ale naopak v něm nadále zůstává drážní inspekce. Zatímco letecké nehody budou vyšetřovány zcela nezávisle, na dopravcích a dalších těch, kteří by mohli ovlivňovat vyšetřování. U drážní inspekce tomu tak není. A přece není možné, aby tak důležité věci, jako úřad, který má vyšetřovat – obdobně jako v podstatě třeba kriminální služba –, tak aby byl závislý na někom, jehož se případné vyšetřování nehody týká.

Mimochodem, nejedná se v hlavním případě vždycky o represivní složku věci a potrestání viníků. V těchto případech se vždy jedná o tom, aby se zajistily technické, technologické a organizační opatření, aby k podobné nehodě už nedošlo. Aby nedošlo k zbytečným úmrtím, aby nedocházelo k obrovským materiálním škodám. A proto já budu navrhovat ve svém pozměňovacím návrhu dva krátké paragrafy, kde se drážní inspekce dostane na stejnou úroveň jako vyšetřování leteckých nehod.

Moc vás prosím, abyste si to prostudovali a podpořili. Protože pokud by tento návrh, který prošel – a já jsem docela i rád, že byly připomínky opozice vzaty nějak do úvahy a nějaké připomínky zapracovány, pokud prošel v Poslanecké sněmovně, tak si nemusíme dělat iluze, že bez jakýchkoli úprav jakékoli naše náměty Poslanecká sněmovna může přehlasovat. Ale já pevně budu věřit, že zrovna tak jako u vás, tak najdu slyšení i v Poslanecké sněmovně. A tato věc ve prospěch nezávislého vyšetřování nehod a ve prospěch budoucích možných obětí učiníme jak tady, tak v Poslanecké sněmovně.

Prostě mi to nedalo a, věřte mi, že nechci tím pozměňovacím návrhem zdržovat tento legislativní proces, zdržovat přijetí tak potřebného zákona, ale jedná se mi o odstranění velké chyby, která tam nastala. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a dále vystoupí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tak jenom krátce. Ze své osobní zkušenosti musím říct, že přestože ten zákon stanovuje už nějaké podrobnější podmínky pro to, kdy může být odvolán náměstek pro státní službu nebo třeba personální ředitel, tak se jeví jako velmi problematické ustanovení § 159, odst. 2, konkrétně písmeno A, kde se zjednodušeně uvádí, že na tento režim odvolání se nebude používat správní řad.

Zřejmě tím pádem je tady nemožnost přezkoumatelnosti tohoto odvolání ve správním soudnictví. Zřejmě toto ustanovení se tam dostalo z toho důvodu, že právě to má být vláda, která bude ku příkladu náměstka pro státní službu jmenovat. Potom je ovšem otázkou, proč v § 159, odst. 1, písm. J, které hovoří o tom, že věci týkající se služby, kupř. jmenování členů a odvolání výběrových komisí bude probíhat ve správním řízení, tak když vláda má kupř. členy výběrové komise jmenovat, tak není zcela zřetelné, proč v tomto případě, řekněme méně důležitém, má být režim jiný než v tak důležitém případě, jako je odvolání představeného.

Takže to jenom na úvod. Já nechci tady zatěžovat konkrétními legislativními nedostatky, ale alespoň telegraficky. Považuji za důležité zmínit některé, které skutečně indikují, že zákon byl šitý horkou jehlou.

Začnu v § 2, odst. 1, písm. C, kde – tak, jak už jste měli možnost se podívat ve stanovisku legislativního odboru – se vyjímají z působnosti služebního zákona náměstci člena vlády a zaměstnanci, kteří vykonávají činnost pro náměstka člena vlády. A původně tady byl dovětek, že se toto ustanovení nevztahuje, jde-li o náměstka pro řízení sekce a jemu podřízené zaměstnance. Takže skutečně ten původní záměr byl, byť i tak problematický, vyjmout z té působnosti tzv. politické náměstky. Dneska máme vyňaty náměstky všechny.

Pomíjím to, co už tady zaznělo ve zpravodajské zprávě, že náměstek pro státní službu nemá v žádném případě nést podle § 88, odst. 2 odpovědnost za kárné provinění. Takže tam nevím, jak byla míněna ta představa posilování odpovědného a profesionálního rozhodování.

Další dle mého názoru závažný nedostatek – a to už tady také zaznělo mým předřečníkem – je vynětí z působnosti tohoto zákona ředitele a inspektorů Ústavu pro zjišťování příčin leteckých nehod. Přitom tento ústav má být od 1. ledna 2015 správním úřadem a dle ústavy tento zákon o státní službě má být právě vztažený na správní úřady.

To, jak docházelo k očesávání kompetencí náměstka pro státní službu – jak jsem řekl, z těch sedmnácti nám tady zůstali tři, tak nebylo provedeno také zcela důsledně. Takže kupř. v § 11, odst. 4 se sice říká, že náměstek pro státní službu má vydávat služební předpisy, nikde dál však v tom textu žádné explicitní zmocnění k tomu, jaký služební předpis a v jaké oblasti má náměstek pro státní službu vydat, nenalezneme.

Dříve jsme to mohli naleznout v § 13, původního tisku 71/8, nicméně žádné takové ustanovení tam není. A kompetence, které v tomto ustanovení byly, tak byly sice § 205 přeneseny na Vládu ČR, ovšem nebyly do tohoto zmocňovacího ustanovení promítnuty některé další kompetence, které jsou vlastně v rámci toho zákona průběžně zmiňovány. Na příklad nařízení ve výši platových tarifů, katalog správních činností, jejich zařazení podle složitosti, závazná pravidla pro určení konkrétní výše příplatků, zavedení pravidla pro určení konkrétní výše zvláštních příspěvků... Nic takového v § 205 nenalézáme.

A aby těch duplicit nebylo málo, tak se můžete podívat do § 99, odst. 4, který dává určité zmocnění správnímu úřadu, zatímco § 205, písm. B dává, nebo chce dávat tuto kompetenci vládě. Takže minimálně by si předkladatel měl asi lépe rozmyslet, komu jakou kompetenci chce vlastně dát.

To se ostatně týká i duplicity, kterou můžeme nalézt v § 187 – tam se zase hovoří o tom, že náměstek pro státní službu má jmenovat státní tajemníky. V § 53 se ale zase tato kompetence dává vládě.

Takže z tohoto pohledu skutečně si ten zákon vyžaduje řekněme opravdu legislativní dopracování. To pomíjím takové nedostatky jako např., že původně měl náměstek pro státní službu jmenovat v § 54, odst. 2, nebo navrhovat dva členy výběrové komise. Pak mu tedy, chudákovi, nechali tu jednu, ovšem když se dál v tom ustanovení podíváte na pravidla toho, jak se bude rozhodovat v případě rovnosti hlasů, tak evidentně se tam dále počítá s množným číslem u těch členů výběrových komisí, které mají být nominovány náměstkem pro státní službu.

Nechci teď do detailů zabíhat do toho, co už tady také bylo nakousnuto – zmínka o stanovisku iniciativy rekonstrukce státu. Ze stanoviska vyplývá, že bylo implementováno 34 % z těch původních bodů, které vláda slibovala, a které jsou rovněž uvedeny v koaliční dohodě.

To, že skutečně nenastává stabilizace, ale naopak v několika ustanoveních jde pod úroveň toho, co dneska již je garantováno v zákoníku práce, lze ilustrovat např. tím, že v tomto služebním zákonu absentuje jakákoli podoba § 61 zákoníku práce, které dává určité postavení členům odborových organizací.

Takže tolik jenom k těm významnějším nedostatkům. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a dále v rozpravě vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl upozornit na jednu záležitost, která se mi jeví jako velmi nespravedlivá k ostatním občanům České republiky.

Známe služební poměry, které – to je u policistů, hasičů, vojáků, kde chápeme, že ta služba je natolik riziková, že tito lidé musí mít zajímavé odstupné, odchodné. Zkrátka musí mít finanční jistoty, které s rizikem, které podstupují, souvisí. Řekněte mi, jaké riziko podstupuje státní zaměstnanec proti pracovníkovi obecních, městských úřadů, magistrátu apod.?

V současné době, myslím, že nejsem sám, ale mnozí z vás jste atakováni dotazy ze svých regionů od mladých lidí, šikovných, schopných, kteří by chtěli pracovat ve státní službě, ale již, ani tady v Praze, pro ně není místo. Zkrátka trh pracovních příležitostí je nasycen i tady a do státní služby za tou jistotou, která je teď v této chvíli, se hlásí mnoho lidí, kteří mají velké schopnosti.

A přes to všechno, že jich není nedostatek, přes to všechno, že ten trh je nasycen, tak my v tomto zákoně v § 72 říkáme, že proti ostatním zaměstnancům, tedy ostatním občanům České republiky tito zaměstnanci, pokud odejdou po šesti letech z organizačních důvodů, tzn. jejich funkce se bude rušit, tak dostanou devítinásobek platu. A ti, co jsou ve státní službě více než devět let, tak dostanou roční odchodné.

Já vůbec nechápu, proč to je? To je nějaká... My musíme nutit lidi, aby do této služby šli, že jim dáváme takovou stabilizaci? Já myslím, že ta největší stabilizace, která tam je, ta je v zásadě podobná jako u soudců, což doposud nikdo jiný neměl, kromě soudců, a zřejmě i státních zástupců přeneseně apod., že do sedmdesáti let tento zaměstnanec nemůže být propuštěn.

Všimněte si, je to tam napsáno, v roce, kdy státní zaměstnanec dovrší sedmdesáti let, tak 31. 12. mu končí služební poměr toho příslušného roku. To znamená, kdo se narodil 1. 1., tak do sedmdesáti let, tedy téměř bez dvou dní do sedmdesáti jedna let může sedět na té židli. My tady diskutujeme o důchodové reformě, dneska se diskutuje o tom, že nikdo nechce, aby lidi pracovali déle než do šedesáti pěti let, podívejme se na tesaře, zedníky, pokrývače, jak budou v šedesáti pěti letech běhat po střeše.

Nicméně ten úředník to na té židli vydrží, když ho někdo vzbudí v těch sedmdesáti letech. Tak se mi zdá, že naprosto nespravedlivě a naprosto neodůvodněně proti policistům, vojákům a hasičům tady preferujeme jednu skupinu. Já jsem vyjádřil kromě těch ostatních věcí jen tento pocit nespravedlnosti, proč tento zákon zavádí věci, které vůbec nejsou potřeba. Přičemž ano, služební zákon potřebný je, ale s takovými benefity vůbec potřeba dneska není.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. A dále bude pokračovat paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, paní předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, chtěla jsem předně říci, že jsem ráda, že vzniká něco jako služební zákon, protože ten tady už měl být dlouhá léta a nebyl tady. O něco jsme se tedy pokusili. Neříkám tedy, že to je dílo, veledílo, na které musíme být pyšní. Vždycky si říkám, že se můžeme podívat někam za hranice, kde už to funguje, abychom takový model převzali a neškvařili tady něco, co prostě neumíme. Ale budiž. Začali jsme na tom pracovat, takže tuto snahu musíme ocenit všichni.

Pravdou je, že my tady něco vytvoříme, to "něco" půjde do Bruselu a Brusel se rozhodne, zdali je to dobré či špatné z jeho pohledu. Pokud se mu to bude zdát podivné, tak dojde asi k zamítnutí a my ho budeme muset novelizovat. Myslím si, že ho budeme muset novelizovat, i když Brusel bude souhlasit s tím, co mu tam předložíme.

Jsem lékařka, musím říci, že nerozumím až tak všem definicím a paragrafům. Proto jsem si nechala zpracovat nějaké kapitoly nebo část služebního zákona lidmi, kteří tomu rozumějí a upozornili mě na některé záležitosti, a tak je tady přednesu, nebude to dlouhé.

Jednak se tam jeví jako netransparentní a administrativně náročná výběrová řízení. Z výběrového řízení existují výjimky. Výběrové řízení se nekoná, pokud se obsazuje volné služební místo zaměstnancem, který byl přeložený (§ 47, 61) v zahraničí (§ 67) nebo u kterého pominuly důvody pro změnu služebního poměru (§ 70). Výběrové řízení se neprovádí ani u vedoucího zastupitelského úřadu (§ 51 odst. 5). V ostatních případech se výběrové řízení na volné služební místo koná (§ 28). Výběrová komise má tři členy. Na ministerstvu nebo na Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho dva členy na návrh příslušného ředitele odboru. V jiném služebním úřadu jmenuje a odvolává členy výběrové komise vedoucí služebního úřadu. Výběrová komise vybere z žadatelů, kteří se ve výběrovém řízení jeví jako ti, kteří uspěli, tři nejvhodnější žadatele a sestaví pořadí dalších žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, a seznam žadatelů, kteří ve výběrovém řízení neuspěli. Služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným jednoho žadatele ze tří nejvhodnějších žadatelů. Dohoda je písemná. Tento postup se její jako netransparentní, jelikož není reflektováno pořadí výběrové komise. Není jasné, jakou funkci má to, že výběrová komise předvybere; a konečný výběr je na služebním orgánu a přímo nadřízeným. Transparentní by bylo, pokud by pořadí výběrové komise bylo závazné.

Dále postrádá jakoukoliv logiku systém až tří kol u výběrových řízení u představení. U každé funkce jsou požadavky na praxi odlišné. (§ 53 až 8). Ale obecně lze říci, že v prvním kole je propustnost ve veřejné správě a v akademické sféře, ve druhém i v mezinárodních institucích a v bezpečnostních sborech a ve třetím i ze soukromé sféry. Toto neodpovídá ani kariérnímu, ani pozičnímu systému. Není zde jasná žádná vize. Pokud by se uplatňoval kariérní systém, ke kterému se koalice hlásila, tak by první kolo muselo být pouze ze zaměstnanců státní správy a další kola by byla otevřena i mimo státní správu. Zároveň systém tří kol je vysoce administrativně náročný. Není jasné, jaká je přidaná hodnota tří kol a proč nemohou být kola pouze dvě.

Dále ustanovení § 83 – zákaz konkurence – je nesystémové ustanovení služebního zákona, a to z důvodu, že s úředníkem samosprávného územního celku nelze uzavřít konkurenční doložku. Pokud platí, že s úředníkem samosprávného územního celku nelze uzavřít konkurenční doložku, což mimo jiné neumožňuje žádný z tzv. služebních zákonů, jako zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů apod., pak není dle mého názoru možné uzavírat konkurenční doložku jedině podle navrhovaného ustanovení § 83 služebního zákona. K uvedenému se váže i sekundárně to, že dané ustanovení může ještě více zvyšovat i mzdové náklady zaměstnanců.

V kontextu uvedeného může být na uvedené ustanovení služebního zákona nahlíženo ze strany jiných osob jako na ustanovení diskriminační a může být napadeno soudní cestou.

Dále nerozumím tomu, proč část zaměstnanců se z podřízenosti služebního zákona vyjímá. Jedná se zase podle mne o nesystémové počínání. A nejmarkantnější je to u zaměstnanců Národního bezpečnostního úřadu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. A dále bude pokračovat v rozpravě pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, milé kolegyně, vážení kolegové. Nejprve bych chtěl prostřednictvím paní předsedající ujistit kolegyni Dernerovou, že Brusel po nás služební zákon nechce, chce po nás jenom určité systémové změny. Otázkou je, jestli je tento služební zákon přináší či nepřináší, takže nestrašme Bruselem a tím, co po nás Unie chce či nechce.

Domnívám se, že problém naší státní správy není ani tak v neexistenci služebního zákona, ale v tom, že jsme před x-lety přistoupili k velice nešťastnému spojenému modelu veřejné správy a na jednu úroveň jsme dali státní správu a samosprávu. To je zdroj problémů, se kterými se potýkáme všechna ta léta a se kterými se budeme potýkat i nadále bez ohledu na to, jestli budeme mít tento či jiný služební zákon.

Je to hezké čtení, já jsem se na 84 stranách v 207 paragrafech dočetl mnohé, i to, že základním kamenem státní správy jsou těhotné a kojící úřednice (někde kolem § 120), ale nicméně nikde jsem se nedočetl o tom a nikde jsem z toho nepochopil, jaký přínos tento služební zákon bude mít pro občany této země, jakým způsobem se zlepší výkon státní správy. To tam nikde není, nikde to tam nenacházím, jestli to tam někde je, budu rád, když mě na to někdo upozorní a velice rád si to přečtu znovu a podrobněji.

Mám osobně skutečně velké dilema, zda se při rozhodování, které je před námi, přiklonit k tomu, co zde řekl pan kolega Kubera, a do značné míry s ním souhlasím, že to je do určité míry paskvil, anebo se přiklonit k tomu, že bych nerad kazil radost těm, co mají připravené podnikatelské záměry na nové penziony, wellnessy, golfové resorty, aquaparky a čekají na spuštění některých operačních programů, které do určité míry jsou díky dohodě o partnerství vázány na systémové změny, nikoli na služební zákon.

Budu tedy i nadále sedět, trpělivě poslouchat a zvažovat, jestli být pro, proti nebo se zdržet či se odhlásit při finálním hlasování. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A dále vystoupí zatím poslední přihlášený pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Bohužel předpokládám, že zákon schválen bude, ale stejně si musím říct svoje.

Já na rozdíl od vás považuji tento zákon za katastrofu, a skoro se mi zdá, že vládní koalice postupuje způsobem – čím hůře, tím lépe pro tuto republiku. Nicméně naše komora už schválila v minulosti řadu norem, které tu katastrofu připomínají, ať už je to zákon o obnovitelných zdrojích energie – tuším 40 miliard ročně za fotovoltaiku. Takhle radostně jsme také schválili přímou volbu prezidenta, pak zase velezradu na prezidenta apod.

Obávám se, tak jak žijeme v České republice a 25 let se pohybuji v samosprávě a se státní správou mám denní kontakt, že tímto zákonem prostě zabetonujeme a zakonzervujeme to, co tuto republiku brzdí, to je byrokracie a administrativa.

Nevím, jestli si to uvědomujete, ale máme sedm stupňů správního řádu, sedm stupňů rozhodování. A proto máme také tolik úředníků. A jestliže úředníka bude možno vyhodit pouze za porušení zákona, tak si buďme jistí, že on prostě už nikdy nerozhodne a vždycky bude důsledně dodržovat zákon, aby nemohl být vyhozen. Když u mě na úřadě rozhodne úředník, tak se proti tomu občan může odvolat ke kraji. Když rozhodne kraj, tak se může odvolat, přezkum dát ministerstvu, a ministr dá rozklad. Čtyři stupně. Ale občan se také může proti rozhodnutí kraje odvolat správní žalobou. Rozhodne krajský soud, proti tomu kasační stížnost, ještě proti tomu ústavní stížnost.

Jestli se ještě do toho vloží nevládní organizace a spějeme ke schválení zákonu EIA a připočteme možné problémy s doručováním, tak se byrokratický proces může úplně zastavit. Takže to je moje první velká obava. Druhá velká obava je, že tato vládní koalice vyměnila už nejvíc úředníků v historii všech vlád. Mistr v této výměně je pan ministr financí, který si přivádí do státní správy a na pozice do státních podniků lidi z AGROFERTu; a my přicházíme a AGROFERT tam prostě zabetonujeme. A to nemluvím o tom, že – a mohl bych jmenovat – náměstek na ministerstvu pro místní rozvoj si přivedl manželku, která najednou se stala ředitelkou odboru územních rozpočtů na ministerstvu. Druhý pan náměstek si přivedl manželku, ta se stala ředitelkou sekretariátu. To jsou místa pod důchodem, která jdeme zabetonovat. Ještě jednou považuji ten zákon za další katastrofu pro tuhle republiku. Budu hlasovat proti. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji také a pokračovat bude pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já k tomu zákonu si dovolím snad říct jenom to, že je vlastně obrázkem stavu politiky v této zemi a ukázkou toho, že byť to bylo deklarováno, tak se v podstatě nic nezměnilo nebo probíhají změny k horšímu.

Samozřejmě ta první otázka, která vás asi napadla, když jste ten zákon četli, je, proč ten zákon už dávno nebyl schválen a proč už předchozí vlády neudělaly něco s tím, abychom měli nějakým způsobem státní správu ošetřenu zvláštním zákonem. Pokud se to nepodařilo – a má to nějakou historii, kterou si možná připomínáme, souvisí to i s odstupem poslední politické vlády a s tím, jakým způsobem se tak stalo, tak se dostáváme k té současnosti, kde vlastně do prvního čtení byl předložen jakýsi zákon o státní službě na nátlak pana prezidenta, kterému se tento současný nelíbí, a byl v úplně jiné podobě, než ho tady máme dneska před sebou, protože se řeklo, že se to potom v Poslanecké sněmovně dodělá. A to, co máme před sebou, to je ten dodělek, který proběhl v Poslanecké sněmovně, byť se samozřejmě na něm podílela i ministerstva. Těch chyb, které tady byly citovány, je celá řada. My dneska v Senátu jsme v situaci, která - kdyby byla nebo měla být akceptována Poslaneckou sněmovnou, tak vzhledem k posledním vystoupením vůči senátním návrhům by tady bylo podstatně rušněji a možná bychom se o sobě leccos pěkného dozvěděli... Všimněte si, pane poslanče, že tady se tak neděje.

Nyní k tomu vlastnímu zákonu. Těch chyb má spoustu. Já osobně jsem zastáncem toho, že jediné rozumné řešení, které jsme bohužel odmítli, bylo se tím zákonem nezabývat. Nyní každý z nás bude zápasit s tím, zda má přistoupit na nějaký politický kompromis nebo nemá a do jaké míry mu to jeho svědomí dovolí. Přesto si myslím, že by bylo zejména dobré, abychom si z té současné situace vzali některá poučení. Jedno je zvláště pikantní. Týká se zase zejména poslanců, ale i některých senátorů. Tento zákon, pokud něco dobrého přináší, tak přináší jasný důkaz toho, že není možné a není logické chtít, aby politik předtím, než bude o nějakém zákoně hlasovat, dopředu řekl, jakou bude mít podobu a řekl, že pro tu podobu bude hlasovat. Jinými slovy ukazuje se, že model rekonstrukce státu nemůže fungovat, protože ten život je jiný než by někteří chtěli a my nikdy nevíme, co nás v tom životě potká. Tak bych byl velmi rád, abychom si to uvědomili. Nakonec i stanovisko Rekonstrukce státu k tomuto zákonu, který si – doufám – všichni přečetli, který – doufám – si přečetli i poslanci, kteří podepsali to, pro jaký zákon o odpolitizování státní správy budou hlasovat, nyní máme k dispozici a jasně říká, jaké představy měla Rekonstrukce státu, nenaplňuje.

Tolik moje krátké povídání k tomuto zákonu. Jinak, pokud by se náhodou stalo a dostal se do podrobné rozpravy, tak přestože obsahuje mnoho vad a chyb – o některých tady mluvil i pan kolega Bratský, případně i pan kolega Michálek, tak já jsem si také dovolil připravit jeden pozměňovací návrh, který odstraňuje podle mě naprosto nelogickou nerovnoprávnost mezi zaměstnanci obcí i s rozšířenou působností, mezi úředníky a mezi úředníky jiných obcí, z nichž jedni mají nárok se podílet na první systematizaci a získávat řekněme pracovní poměr a za jiných podmínek, než ti druzí. Můj pozměňovací návrh to odstraňuje. Pokud se dostaneme do podrobné rozpravy a bude možné o tomto návrhu hlasovat, tak ho samozřejmě ještě podrobněji zdůvodním. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu už jen stručný a položil bych dva dotazy na pana předkladatele.

Ten první, protože nám absentuje k tomuto zákonu důvodová zpráva, jak je nyní podle tohoto tisku definována odpolitizace.

A druhý dotaz se týká toho, zda návrh ve finální podobě byl konzultován s Evropskou komisí, resp. jakou máme nyní míru jistoty, že tímto případným schválením zákona budou naplněny podmínky dohody o partnerství. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A pokračujeme v diskusi. Vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové, vážení občané u televizních obrazovek. Asi vás všechny zajímá to, kolik to bude všechno stát, protože to se platí z našich daní, z daní nás všech.

První zákon je tady už dvanáct let odkládán, vážení. Dvanáct let je odkládán služební zákon z jednoho prostého důvodu, protože by to stálo asi šest miliard, anebo že by to možná také někomu nevyhovovalo. To znamená, udělejme nový zákon a já se tedy ptám pana předkladatele, kolik to tedy bude všechno stát daňového poplatníka – informační systémy, služební průkazy, státní tajemníci, sladění rodinného života s prací úředníka, náklady na provoz. Jsou v těch 70 000 úřednících, kteří byli spočítáni před nedávnem, i úředníci samospráv, nebo jde pouze o státní úředníky? Jak to vlastně je, vždyť v tom máte docela velký guláš. Ale vám je to jedno, všechno zaplatí daňový poplatník.

A potom odpolitizace. Vy se tady neustále oháníte Evropskou unií, Evropskou komisí. Ale tady jasně bylo několikrát řečeno, že ony chtěly pouze určité principy, a vůbec není pravda to, co tady říkáte. Ona je to móda poslední doby, že každý, kdo chce něco prosadit, tak říká, za to může Evropská unie. Házíte na ni špínu a v podstatě to ani tak není. A je potřeba si přečíst i některé tisky v originále, abyste zjistili, že jde o něco jiného. Ano, tady jde jasná politická dohoda za určitým účelem!

Někteří vaši předchůdci v Poslanecké sněmovně za to dokonce byli, a jsou, možná i stíháni! Tak jste se rozhodli, že teď to uděláte jinak, z gruntu. Namočíte do toho všechny! A uděláte tuhle dohodu. My se nebudeme na nic ptát, a budeme vám zvedat ruce! Možná, že to někteří z vás dělají. Já to neudělám!!!

Chtěl bych se zeptat. Opravdu to odpolitizování je – a teď budu citovat § 205 – zmocňovací ustanovení? Vláda stanoví nařízením! To znamená, že je to jednoznačně politický akt!!!

Pravidla pro organizaci služebního úřadu. Pravidla pro vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem služby. Podmínky výkonu služby z jiného místa a charakteristiku činností vykonávaných v jednotlivých oborech služby, u kterých výkon služby z jiného místa nelze sjednat. Pravidla pro ochranu státních zaměstnanců, kteří učinili oznámení o podezření ze spáchání protiprávního jednání jiným zaměstnancem nebo osobou a stanoví vhodná opatření k ochraně těchto oznamovatelů. Vymezí podmínky pro poskytnutí práva oznamovatele na utajení totožnosti pro organizační zajištění oznamování protiprávních jednání atd.

A to by měla všechno stanovovat vláda svým nařízením! To znamená – politicky!

Takže nevím, jak pánové pochodíte u Evropské komise!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Dále bude hovořit paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji za slovo. Jenom krátce. Brusel chtěl po nás zákon od roku 2002. Viděl to jako jediný nástroj k odpolitizování státní správy.

Jestliže tam budou političtí náměstci nebo političtí úředníci, tak nám zákon neschválí. Asi takto. Nepléduji ale v žádném případě za Brusel a neschovávám se za Brusel! A nestraším nikdy Bruselem! Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nyní je v pořadí pan senátor Jaroslav Kubera, předseda klubu ODS. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ještě jednou, dobrý den. Varoval jsem vás, neposlouchali jste, tak to máte... Když jsem vám to říkal, mohli jste to mít za sebou. Teď se tady budete přesně, jak jsem předpokládal, utápět hodiny o tom, jaký je to paskvil, abyste potom – na příkaz svých nadřízených orgánů – zvedli pro to ruku. To já tedy neudělám!

Mám tu výhodu, že na rozdíl od mnohých politiků jsem nepodepsal vyděračské žádosti "Rekonstrukce státu", s kterým teď mnozí máte problémy, protože oni si vás napsali a teď budou před volbami rozesílat do schránek "kdo byl hodný, kdo nebyl hodný", ačkoliv k tomu nemají absolutně žádný mandát. Mají samozřejmě právo vyjádřit svůj názor, ale nemají nárok. Oni si ovšem myslí, že mají nárok! Dokonce je tady hodnocení – soudruzi, toto jste splnili, toto jste nesplnili! Jak si to vůbec představujete? V jednom odstavci tohoto mailu je jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát... pětkrát slovo "politika". A o čem jiném to je, než o politice? To jenom někteří se pořád tváří, že žádní politici nejsou, že oni to budou řídit jinak!

Každý, kdo cokoliv v životě dělá ve společnosti, se v podstatě chová politicky. I ten, kdo podepisuje petici, že chce dětské hřiště; jiný podepíše petici, že nechce dětské hřiště...

Když mě "Rekonstrukce státu" oslovila, abych jim podepsal úplně vágní sliby o něčem, o čemž v té době nebylo nic známo, tak jsem napsal, že bohužel nemůžu, protože jsem den předtím podepsal jiné takové organizaci, která se jmenuje "Konstrukce státu" – myslím, že je přijatelnější stát konstruovat, ne rekonstruovat, natož destruovat.

Tady nedochází k žádné rekonstrukci státu. Ale k totální destrukci státu!!! Proboha, co jiného, kdo jiný by měl řídit stát, než politici, kteří k tomu mají mandát? Co je na tom, proboha, špatného? U nás politika je sprosté slovo a politik je zločinec... Proto také někteří se stále i na bilboardech tváří, že žádní politici nejsou, že oni byli bohem nebo kým nadáni, aby nám říkali, co je správně, a co není správně. Tady je to vidět! Už jenom to, že tady pořád mluvíme, jestli nám to Brusel uzná, a když nám to neuzná, tak nedostaneme peníze... Tak to je právě kopie Bruselu.

V Bruselu je to tak, že tam politici v podstatě vůbec nic nerozhodují, ale úředníci, kterých jsou tam tisíce, musí trvat na tom, a ono to tak je i na našich úřadech, aby stále byli úředníky, tak musí vymyslet nové a nové vyhlášky. Nové a nové směrnice. Jednou vysavač může mít, pak nemůže mít. Mimochodem, prodejci vysavačů zaznamenali v posledních měsících neuvěřitelný boom. Možná je to dobrá finta. Možná to napsal nějaký úředník, jehož manžel má firmu na výrobu vysavačů, který si říkal, tohle, když tam napíšeme, tak si všichni koupí vysavač... To je stejné, až teď řeknou, že obsah automobilu bude nejvýše 600 kubických centimetrů, tak všichni začnou kupovat velká auta, aby si ho ještě koupili, než to Brusel zakáže.

Vůbec nechci mluvit o tom, o čem zákon je. Protože to nemá žádný význam. Vy tady všichni říkáte za mě, že je to hrozný paskvil, abyste potom ten zákon odsouhlasili!

Chci jenom říct, že pokud si necháme vnutit to, že kdosi bez mandátu si vybuduje takovou sílu, že ministři se mu klanějí a chodí s ním jednat o tom, co smějí a co nesmějí – a já jsem jednou zažil takové jednání na Úřadu vlády, kde byli tito lidé; tehdy se to týkalo zákona o obcích a dnes se to týká zákona o státní službě, zítra se to bude týkat něčeho jiného. A tady už bylo řečeno, že základní chyba je, že pro občana toto nemá vůbec žádný význam. Protože on to vůbec nechápe. On vůbec neví, že řidičáky sice vydává magistrát, ale že je to přenesená působnost. Jemu je to totiž úplně jedno!

Ale základní rozdíl mezi státní správou a samosprávou je v tom, že matrikářka, když dostane od snoubenců jedno, druhé a třetí potvrzení, tak jim prostě dovolí, aby se vzali. Praxe ovšem bývá jiná. Když matrikářka zjistí, že ona si bere bohatého cizince, tak to jí to trochu znechutíme... Kurňa, já se tady dřu za pár šprdlíků, tak nám přineste ještě čtvrté, páté; když je z Mexika, nejlépe si doleťte pro něj do Mexika...

V tom je problém. Státní správa musí pracovat podle přesných pravidel. Samospráva má právo volby, protože může něco dělat jinak, než to jde. Ale tím, jak jsme to smíchali, tak se rozdíl úplně setřel. Proto jsem říkal, že tohle je hezké.. A co úředníci samospráv? Magistrát dělá dnes více než 60 % státní správy! Jsem přednosta okresního úřadu. Dokonce jsem se dozvěděl, že když nebudu platit neziskovkám v obcích okolo, které dělají sociální služby, tak sociální služby budou zrušeny! A co mně je, proboha, do toho? Dozvěděl jsem se, že mám zajišťovat byty pro sociálně slabé v celém svém správním obvodu! A co mně je do toho? Tam jsou obce, které mají starosty. Řekl jsem, já to hned udělám, až se k nám ty obce připojí a uděláme jedno velké město... Kdo z vás si dovolí říct, že 6200 obcí v ČR je stav, který je naprosto neúnosný! Žádný politik se to neodváží tady ani říct. Problémy, které jsou s tím spojené, jsou nekonečné! V Německu, když tady byl – jak říkala senátorka Dernerová – já vás varuji, paní senátorko, nedá se nic opsat. Jedině, když přijmeme ústavu Spolkové republiky včetně jejího kompletního právního řádu, pak to má smysl.

Není prostě možné, jak si někdo myslí, že si vybereme, to už jsme zkoušeli v trestním zákoně, že si něco vybereme z anglosaského, něco z rakouského... To nefunguje.

Ale co můžeme, je nedovolit, abychom zaplavovali legislativu dalším a dalším chroštím!!! Dnes jsou tady tři takové body, které nic nepřinášejí!!! Jenom zaplavují legislativu. A v téhle zemi už se nedá podle práva žít, protože právo už tady nezná nikdo!

Už jsem to tady říkal. Vypněte na měsíc ASPI a republika zkolabuje. Mimochodem, bude to jeden z teroristických činů. Ne, že bude někomu ubližovat. On to jenom vypne... Otázka je, jestli se nám potom nebude žít lépe. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore.

Než dám slovo zatím poslední přihlášené paní senátorce, tak mi, kolegyně a kolegové, dovolte, abych zde u nás přivítala předsedu Sněmovny poradců Sněmovny poradců Parlamentu Marockého království J. E. pana Mohameda Šejcha Biadilláha. (Potlesk senátorů.) Děkuji. Přejeme hezký pobyt zde u nás v Praze

V rozpravě bude pokračovat paní senátorka Eliška Wagnerová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, zaznělo tady toho mnoho v rozpravě. Nemíním se zabývat těmi jednotlivostmi, které zde byly zmiňovány, ale spíš jakýmsi hodnocením celého zákona a přístupu k němu.

Samozřejmě, že proces, ve kterém byl zákon přijímán v Poslanecké sněmovně, je zcela nestandardní. Tak by se takto důležité zákony jistě přijímat neměli! To je samozřejmé.

Ovšem nemohu nevidět, že to byl pan prezident, který vlastně inicioval urychlené přijímání tohoto zákona, a tím v podstatě spustil tuto lavinu! Takže dnes je mi poněkud podivné, když se vyjadřuje prezident republiky i právě k tomu procesu přijímání, když ho vlastně sám svými požadavky spustil!

Samozřejmě, že zákon má spoustu nedostatků, na které poukazuje "Rekonstrukce státu".

Nicméně, ne se všemi jejími body se ztotožňuji, musím předeslat, ale s mnoha z nich ano. Určitě konstrukce super úředníka, kterou předkládal původně ministr Dienstbier se svým týmem, byla mnohem lepší než ta, co se tam dostalo dnes, ale dobře. Prostě dostalo se, dostalo, a asi bychom ve světě našli státy, kde i tato konstrukce, která se objevila u nás, se vyskytuje. Takže je třeba ji přijmout a minimálně jí dát prostor k tomu, aby se ukázalo, jak bude fungovat.

Z mnoha stran zaznívá – političtí náměstci, že je to čistá hrůza, že Evropa nebude souhlasit, atd. Já ujišťuji, že političtí náměstci je něco, co je naprosto běžné v západních zemích. Němci na to mají i odborný termín – političtí úředníci a normální úředníci, to je kategorie, s kterou se v německy mluvících zemích pracuje naprosto běžně. Ono to má všechno svou funkci, hlubokou funkci, která spočívá právě v tom ústavním systému, aby tady potom nemusel právě pan senátor Kubera tak horlit, že vládnou úředníci. Samozřejmě že zadání musí dávat politici. Úředník vždycky bude provádět jenom zadání, které dostane od politiků!

Jiná věc je, že někdy ta zadání jsou tak špatně koncipována, že úředník si neví rady a tudíž začne tvořit něco vlastně sám. To je jedna věc.

Ale v čem je větší problém a čemu by měl tento zákon zabránit? Že totiž, když úředník dostane zadání a provede ho, abych tak řekla, odborně správně, a něco se na té odborné stránce nebude tomu ministrovi líbit, nebo tomu politickému náměstku, tak aby nemohlo docházet k jakési šikaně, ke které nepochybně dochází dnes. Všímejte si, jak se mění zejména legislativci na různých ministerstvech. Já mám trošku přehled o tom, jak to chodí na ministerstvu spravedlnosti! Tam všichni legislativci jako třída byli zrušení; a dnes tam jsou skutečně velmi mladí lidé, kteří jsou bezpochyby nadaní atd., ale chybí jim zkušenost a jistá vypracovanost v jejich oboru, protože legislativa je obor. A víte dobře, kolik úředníků sprovodili různí ministři ze světa, protože se jim jednoduše nelíbili, protože nebyli ochotni dělat i ty eventuálně problematické, ba protizákonné, případně realizovat jejich bláznivé, abych tak řekla, protiústavní nápady. Tomu by měl zákon skutečně zabránit.

Ale znovu opakuji, z druhé strany bude vždy důležité, aby politik dával zadání, které bude smysluplné a které vždy bude mít politický náboj,a bude záviset na tom, zda ho bude zadávat vláda, která je řekněme středolevicová, ebo vláda, které bude středopravicová. To je nepochybné. To je smysl politiky,a marná sláva, my přece nestojíme o to, abychom z tohoto státu vyhnali politiku jako takovou. To je nonsens, o tom píše báječně teď v poslední době třeba Jiří Přibáň, který upozorňuje na ten nonsens, že se tady vlastně vyhání politika s různými nešvary, které se nepojmenovávají těmi pravými jmény.

Takže já nakonec pro ten zákon, jakkoliv jeho chyby vidím, hlasovat budu. Budu. A ještě ale jednu věc, teď jsem si uvědomila. Senátor Čunek kritizoval, že jsou státní úřednici, nebo že by měli být lépe zaopatřeni atd. Podívejte se, ujišťuji vás, že zase - to je standard. Oni jsou totiž svým způsobem stát. Oni reprezentují stát. V Německu se pokud jde o zajištění státních úředníků hovoří o alimentační povinnosti státu ve vztahu k státním úředníkům, která musí být taková, že jim zabezpečí – jim a jejich rodinám - slušný život. A to nejen po dobu výkonu jejich služby, ale i v důchodu, a proto jsou tedy jejich penze takové, jaké jsou, protože oni reprezentují stát. Pokud my budeme zacházet s lidmi, kteří reprezentují stát, způsobem, jakým dodnes zacházíme, tak se nemůžeme divit, že občanstvo žádný respekt vlastně k tomu státu mít nebude.

To jenom dávám na upřesnění i tohoto aspektu. Ale jak jsem řekla, já pro ten zákon hlasovat budu, vědoma si jeho nedostatků. Vědoma si jeho nedostatků jsem. Ale věřím tomu, že ten zákon bude novelizován. Bohužel je to špatně přijímaný zákon, to je všechno pravda, ale my ho potřebujeme, a potřebují ho občané, Potřebují ho občané právě proto, aby se stabilizovali ti úředníci, kteří tedy na těch ministerstvech jsou, a znovu říkám, mám před očima legislativce, aby se netrpělo nekvalitní - protože opravdu neodbornou – prací, kterou nemá kdo dělat, právě proto, že se personál neustále mění díky politickým vyhazovům. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. S technickou pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Mě zaujalo, že chceme někomu zabezpečovat úplně všechno, ale já bych byl pro, abychom všem úplně všechno zabezpečili, protože dlaždičkář, který nemá zakázku, tak mu nikdo nic nezabezpečuje... Takový přístup přece vůbec není možný! To opět opakuji, jak zabezpečíme rodinám samosprávných úředníků také úctu a zabezpečení rodin. To je přece nesmysl!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále v rozpravě bude pokračovat pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já vím, že vystupuji potřetí, ale vyprovokovalo mě k tomu vystoupení – vaším prostřednictvím, paní předsedající - vystoupení paní senátorky Wagnerové.

Ano, panu prezidentovi se to nelíbí, pan prezident chce, aby byl ten zákon urychleně přijat, ale vůbec neřekl, aby byl přijat v takové podobě, v jaké nám je nyní předkládán. Pan prezident byl premiérem, ví, jak funguje státní aparát, a asi má k tomu určité své důvody, a možná že má i velmi vážné důvody a osobní zkušenosti s tím, jak fungovali někteří političtí náměstci a jak fungují možná i doposud.

Tady se řeklo, že ten zákon byl špatně přijímaný, já si dovolím říci, že určitým způsobem i korupčně přijímaný, a dokonce má i velmi závažné legislativní chyby! Přesto většina z vás zvedne pro něj ruku; a neuchýlila se asi ani k tomu, co diplomaticky nám tady předvedl – vaším prostřednictvím, paní předsedající - kolega senátor Kubera. Abychom to tedy nechali, všechny problémy na Poslanecké sněmovně, když se tedy 127 poslanců dohodlo tak, jak se dohodlo "něco za něco"! Ano, vážení, "něco za něco"!

Všichni říkáte, musí se to urychleně přijmout. 12 let tady ten zákon nebyl, to znamená, že stát fungoval špatně? Asi ano, ale on fungoval, a teď já se ptám, bude po přijetí tohoto zákona fungovat lépe? Většina z vás tady ten dojem neměla, co tady vystupovali. Já bohužel také ne.

Zadání budou vždy dávat politici, protože žijeme v demokratické společnosti, na základě demokratických voleb se dostávají do čela politici a tato zadání vždy musí dát. Ale fungování státního aparátu, to vždy musí zabezpečit úředníci, ti nemohou mít nějaké vlastní názory, že to je tak nebo tak, protože oni tu zodpovědnost bohužel, pokud neporušují zákon v jasných věcech, nenesou. Tu politickou odpovědnost, odpovědnost před voliči, tu nese ministr.

Je velkým nešvarem vlád předchozích, a možná i současných, že na místa náměstků se dávají lidé, kteří odborně na to nemají, kteří skutečně tam jsou daní jenom tím, že v politické hierarchii ve straně by měli dostat za odměnu za ta léta nějaké postavení. My to vidíme, někdo je odborným garantem v některé straně, nebudu je jmenovat, ale dobře víte, kterou tím myslím, je garantem pro dopravu, pak se stane ministrem v něčem jiném, ale pak všechno vypadá, jak to vypadá. Takže my chceme co? Aby stát byl - a hlavně občané, ne jenom my politici, ale především občané, kteří nás volí, chceme, aby fungoval státní aparát efektivně, aby byl na určité odborné úrovni a aby nás to tolik moc nestálo. Vy se tady všichni ohrazujete Německem, ale uvědomme si, že německá ekonomika a ekonomika České republiky je někde jinde, že tady nejde měřit srovnatelné ekonomiky různých států. Takže podívejme se, na co máme, a proto byl i můj dotaz předkladateli, kolik nás to bude stát, jestli to stojí za to, abychom to měnili a nechali fungovat ještě nějakou určitou dobu to, co zatím fungovalo, a nebo že dáme ty peníze na to – které budou navíc, zajímalo by mě, odkud ji vezmeme, jestli se s nimi počítá ve státním rozpočtu, některé části zákona vstupují ihned po zveřejnění v platnost, některé až od 1. 1. To jsem zvědav, jak to ministr financí vyřeší se svým rozpočtem, pokud ví, kolik to bude stát, nechme se překvapit. Ale to, abychom tady schvalovali, že "zákon je špatný a on se hnedle zase bude novelizovat", ano, to je přesně to, proč lidé podceňují úlohu českého Senátu. Je to přesně to, co bychom neměli dělat. Buď zákony z Poslanecké sněmovny půjdou tak, jak se domníváme, že by mohly projít i v Senátu, anebo by je Senát měl zablokovat. Pokud se to Poslanecké sněmovně nelíbí, tak ať si tu odpovědnost bere na sebe!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ještě pokračujeme, vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, mám tři věci, které bychom si k tomu mohli říci, můžeme si je říci každý sám za sebe a můžeme si je říci i společně.

Za prvé co nedokážeme. My nedokážeme přepracovat smysluplně tento zákon, žádný pozměňovací návrh, který zde bude – nedocílíme toho, aby byl schválen v Poslanecké sněmovně a nedokážeme docílit toho, aby platil stávající stav. To jenom chci upřesnit v rámci debat, které zde byly. 1. 1. se věci změní.

Za druhé co můžeme, možná musíme, vyjádřit svůj názor na uvedenou problematiku a žádat, aby se pracovalo na další novele, a to tady mnoho mých předřečníků a předřečnic udělalo.

A ta třetí věc – a to bych chtěl, abychom si řekli – o čem doopravdy rozhodujeme. Rozhodujeme o tom, jestli bude 1. 1. 2015 platit zákon schválený před 12 lety za Zemanovy vlády, nebo jestli bude platit zákon, který schválila Poslanecká sněmovna. Někteří se nechtěli k tomu vyjadřovat. Já jsem považoval také za velmi dobré nechat to na Poslanecké sněmovně a zákonem se nezabývat. Ale na druhou stranu, když stojím před touto volbou, tak se rozhoduji pro to, že zákon Poslanecké sněmovny je lepší než ten, který byl navržen před 12 lety. Na základě toho budu hlasovat pro tento zákon. Přestože bych se tady také mohl zapojit do řady těch, kteří zde hovořili, a říci, co se mi na něm nelíbí. Ale věřím, že skutečně k novelizaci dojde a že budeme mít ještě dost času se tím zabývat. Já jenom opakuji ještě jednu věc – o čem rozhodujeme. Rozhodujeme o tom, ne jestli bude stávající stav, který teď je. To je lež. My budeme rozhodovat o tom, jestli bude platit zákon schválený před 12 lety, nebo jestli bude platit zákon, který schválila teď Poslanecká sněmovna. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. S faktickou ještě pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nedá se nic dělat, mně se to fakt jenom zdá. To, co tady říkal pan senátor, za prvé není pravda. Nebude platit zákon z roku 2002. Nevěřte tomu. Koaliční vláda to nikdy nedopustí. Pokud by skutečně došlo k tomu, že by tento zákon nevstoupil v platnost, tak tamten zákon bude pozastaven, respektive zrušen. Ten platit nemůže, protože vzhledem k tomu, co už vláda naslibovala, na to by už neměla. Takže to je lež, to není prostě pravda. Ale mě zaujala jiná věc, co tady říkal pan senátor: Však už můžeme začít pracovat na novele. To přece snad nemůžeme myslet vážně! My tady schvalujeme nějaký záměr a už budeme pracovat na novele. (Poznámka: Pane senátore, máte faktickou.) To je faktická poznámka, aby bylo jasno, o čem tady je řeč.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále vystoupí pan senátor Jan Veleba. Prosím.

Senátor Jan Veleba:  Já mám jenom dvě krátké poznámky. Víte, ono srovnávat německy mluvící země a nás bez hlubší znalosti záležitostí, to je velmi ošidné. Já můžu srovnávat věc, kterou znám, to je to zmiňované zemědělství. A třeba v Rakousku se nemůže stát, že by ministr zemědělství nepocházel ze zemědělských kruhů a že by neměl zemědělské vzdělání. A už vůbec se nemůže stát, a už vůbec nemůže být řeč o tom, že jeho náměstek, byť mu třeba říkají politický náměstek – že by zkrátka to nebylo také tak. Ale tady u nás je prostě kultura lety vypěstovaná, byla tady popisována, já to nebudu znovu sdělovat nebo rozebírat, ale kultura, že ta místa se rozdávají tak, že se tam vůbec nehledí, alespoň rámcově, na nějakou odbornost. Já jsem to tady četl a viděl jsem, že to je trošku přitažené za vlasy. Ale ona jsou to bohužel fakta. A pro mě je zklamáním, že v novém služebním zákoně se to zkrátka neodstranilo, to s prezidentem nemá absolutně nic společného. Sněmovna nedostala od prezidenta zadání, že to musí být nebo onak. Od prezidenta dostala zadání, že se musí spěchat, protože to trvá dlouho. A výsledek právě sněmovny nemůžeme přece dávat do souvislosti a za vinu prezidentu republiky. Od toho ti poslanci tam jsou, aby to udělali dobře. A my jsme tady od toho, aspoň jsem si to do nedávna myslel, já se cítím pořád ještě nový, jsem v první třetině svého mandátu, a dneska tady fakt slyším, že přijmeme zákon, o kterém víme, že není dobrý. A to je pro mě moc velké překvapení, protože když se setkávám v terénu, a vy také, s názory, na co ten Senát je, možná, že už to není takové, jak to bývalo před lety, ale pořád to vyskakuje, tak moje odpověď vždycky je taková, nebo byla doteď nevím, co budu vykládat, je taková, že z dolní sněmovny sem jdou zákony, které velmi často nejsou kvalitní a že my jsme tady od toho, abychom to opravili. Takže to je špatně.

Já svoje stanovisko měnit nebudu, nebo neměním, já nebudu pro tento zákon hlasovat. Náš klub také ne. Z této debaty, která zase na druhou stranu pro mě užitečná je, vyplývá to, že vím, že se tady sice ten zákon schválí, škoda, že se neschválil návrh pana kolegy Kubery na začátku, to by bylo bývalo elegantní řešení za této situace – že se ten zákon schválí, ale vím, že je tady spousta lidí, kteří sice pro to zvednou ruku, ale zvedají ji jen z nějakých důvodů, které tady nebudu rozvádět. A pak je tady možná ještě manévrovací prostor pro nějaký další krok, který tady dneska nebudu rozehrávat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Pokračuje v rozpravě pan senátor Stanislav Juránek, prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Já se chci jenom ozvat na to, co tady zaznělo na moji adresu. Za prvé nelžu, a prosím předkladatele, aby to potom doložil. A druhá věc je, že jsem říkal, co můžeme. To znamená, jestli tím zákonem chceme zabývat a chceme, aby byl lepší, tak jsem říkal, že můžeme. Ne, že něco takového budu iniciovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane senátore. To je v této chvíli poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu – neřekla jsem to slovo, takže, pane senátore, prosím, máte ještě slovo.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji za shovívavost. Byl jsem upozorněn, že jsem se špatně vyjádřil. Můj názor je, zamítnout tento zákon. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  To dáváte jako návrh, pane senátore? Pane senátore Velebo? Je ještě rozprava? Já jsem ji neuzavřela. Takže to je váš návrh.

Senátor Jan Veleba:  Ano, to dávám jako návrh.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, zaregistrováno. V této chvíli se skutečně nikdo další do rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Dávám tedy v této chvíli slovo panu navrhovateli, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Roman Sklenák:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem celou debatu velmi pečlivě poslouchal, dělal jsem si poznámky a dovolte mi tedy, abych alespoň na některé věci, které zazněly, reagoval.

V několika vystoupeních se zde diskutovalo slovo odpolitizace, jestli tedy služební zákon, nebo zákon o státní službě přinese či nepřinese odpolitizaci. Já si myslím, že odpověď je zcela jednoznačná. Samozřejmě že přinese, protože v tuto chvíli se státní zaměstnanci řídí zákoníkem práce. Proti zákoníku práce zákon o státní službě přináší jasná pravidla obsazování služebních míst. Jasná pravidla průběhu výkonu služby i zániku pracovního poměru. A co je důležité, všechny vedoucí pracovníky, tak zvané představené, lze odvolat jen z taxativně odvedených důvodů. To znamená, to, o čem se zde hovoří, že mnohdy politici, zejména po volbách přijdou, a jak jim zákoník práce umožňuje, odvolají ředitele odboru, náměstky, vedoucí pracovníky, tak v případě přijetí zákona o státní službě toto nebude možné. Nebude možné bez udání důvodu odvolat ty lidi. To znamená, s tím také souvisí otázka, která se zde také několikrát zmínila, otázka politických náměstků. Protože pokud to bude fungovat tak, jak by mělo, jak zákon bude nařizovat, tak na to ministerstvo dejme tomu po volbách přijdou tři noví lidé. Tři noví lidé! Ministr a jeho dva tak zvaní političtí náměstci. Ostatní tam budou muset zůstat, protože budou pod zákonem o státní službě. Takže pokud zde někdo říkal, že právě ti dva političtí náměstci znamenají tu politizaci, nebo neumožňují depolitizaci, tak já si myslím, že to už bychom chtěli moc, aby na ministerstvo přišel jen ministr a nemohl si přivést žádné politiky. Takže to obecně k tomu, co zde zaznělo několikrát.

K jednotlivým vystoupením pánům senátorů a paní senátorek. Nevím, co má na mysli pan senátor Dryml, když mluví o nějakém vykšeftování v Poslanecké sněmovně. Já si myslím, že v případě přijímání takovýchto zákonů, jako je zákon o státní službě, je přímo naší povinností snažit se dosáhnout nějaké široké dohody. Protože to není zákon, který je možno měnit po každém volebním období nějakou velkou novelou. Takže pokud se našla v Poslanecké sněmovně ústavní většina 127 poslanců a poslankyň, tak si myslím, že to je jen dobře.

A v této souvislosti, když zde zazní slova o paskvilu a takováto vyjádření o zákonu, tak znovu upozorňuji na to, že v Poslanecké sněmovně si to 127 členů prostě nemyslí.

K tomu, co zde zmiňoval pan senátor Michálek, § 2 odstavec 1. nejsem si jist, jestli pan senátor nezaměňuje člena vlády, tedy toho politického náměstka a náměstka pro řízení sekce, toho se § 2 samozřejmě netýká.

Co se týče složení kárných komisí, tam je úprava shodná pro oba stupně, včetně požadavku na právnické vzdělání.

K § 159 – tam musíme jednoznačně odlišovat řízení a procesní obranu. Ta samozřejmě bude a navíc na ni navazuje soudní ochrana.

Pan senátor Veleba mimo jiné vyzývá k nepřijetí zákona. Už to zde zaznělo, pokud by tento zákon nebyl přijat, tak 1. ledna 2015 nastává účinnost zákona 218, takže to je třeba si také uvědomit.

K panu senátoru Vystrčilovi, že zákon byl předložen na nátlak pana prezidenta, chci říci, že poslanci sociální demokracie ve stejném znění, jak předložili tento návrh v prosinci, konkrétně 27. prosince loňského roku, tak jej předložili už v minulém předvolebním období. To byla právě reakce na snahu Nečasovy vlády, přijmout služební zákon v podstatě na půdorysu zákoníku práce. My jsme s tím tehdy velmi nesouhlasili a snažili jsme se novelizovat zákon 218, dali jsme tedy poslaneckou novelu, tu jsme zopakovali po volbách znovu. Takže to vazbu na pana prezidenta nemělo.

Co se týče projednání v Evropské komisi, podle mých informací přeložený text zákona byl zaslán Evropské komisi předběžně před dvěma týdny, ta jednání tam probíhají. Samozřejmě už v minulosti pan ministr, nebo člen vlády pan kolega Dienstbier, ministr, komunikoval s Evropskou komisí tu původní verzi, která se v průběhu projednávání změnila.

Potom se tady diskutovaly parametry, jako byli členové výběrových komisí, počet členů, jejich jmenování. Já bych obecně k těmto otázkám řekl, že je možné se bavit o tom, jestli počet členů výběrových komisí má být čtyři nebo tři a kdo je má jmenovat. To je prostě otázka, kdy jsou možné různé varianty. Ve sněmovně byla shoda právě těch parametrech tak, jak jsou uvedeny.

Co se týče vystoupení pana senátora Čunka, já si myslím, že stabilizace státních zaměstnanců je právě jedním z principů toho zákona. Ten by měl umožnit vybudovat profesionální státní správu, čili nároky na státní zaměstnance budou vyšší a bude to kompenzováno jejich určitým postavením na základě zákona o státní službě.

Odchod v 70 letech je řešení toho, že jinak by nebylo možné v podstatě nikoho z důvodu věku penzionovat.

Ještě byl dotaz, kolik nás to bude stát. Asi největší položka je spojena s vybudováním informačního systému, odhady jsou okolo 50 milionů Kč.

Takže to by bylo asi k tomu, co zde zaznělo.

Na závěr chci říci jen to, že podle mého názoru Česká republika jednoznačně potřebuje služební zákon. Víte, že o jeho přijetí a následně o to, aby se stal účinný se pokoušely minulé vlády, 12 let se na účinnost čeká, myslím si, že už skutečně si nemůžeme dovolit déle odkládat účinnost, nebudu zde spekulovat o tom, že vlastně ten zákon nepotřebujeme. Takže já vás velmi žádám o to, abyste návrh, který vám přišel z Poslanecké sněmovny podpořili. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane poslanče, a ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí pan senátor Martin Tesařík? Asi ne, nevidím ho zde. Táži se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Michálek? Také ne. Prosím tedy zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená místopředsedkyně.

Dámy a pánové, v obecné rozpravě vystoupilo 12 senátorek a senátorů, 3 z nich dvakrát, 3 z nich třikrát. Během obecné rozpravy padl návrh zamítnout. Ještě reakce na pana senátora Drymla – veřejný slib byl dán na jednání ústavně-právního výboru a je součástí záznamu.

Budeme tedy poprvé hlasovat o návrhu zamítnout. A v případě, že tady to neprojde, budeme hlasovat o doporučení usnesení garančního výboru, tedy ústavně-právního, a potom výboru pro veřejnou správu, územní samosprávu a životní prostředí.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane zpravodaji, jenom vás musím trošku opravit. První budeme hlasovat o návrhu schválit a poté teprve se hlasuje o návrhu zamítnout. Takto je to přesně podle jednacího řádu. Děkuji.

Tedy přistoupíme k hlasování. Svolám všechny do sálu.

Kolegyně a kolegové, já si vás dovolím teď všechny ještě odhlásit a prosím, abyste se přihlásili znovu svými kartami...

Tak a budeme hlasovat tedy o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 6 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 47, proti bylo 15. Návrh byl přijat.

Děkuji vám tedy, děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům, vám všem za rozpravu a projednávání tohoto bodu končím.

Vážené kolegyně, kolegové, protože v této chvíli nemáme pana ministra, který je předkladatelem, vyhlašuji desetiminutovou přestávku, v průběhu které by se pan ministr měl dostavit. A my si ji, myslím si, zasloužíme po tom maratonu také.

(Jednání přerušeno v 11.34 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte prosím svá místa v jednacím sále. Budeme pokračovat v našem programu v dalším bodu. Vítám tady mezi námi pana ministra Jana Mládka, který předkládá další bod našeho jednání. A tím je

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K139/09 a K139/09/01.

Nyní žádám pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Odhaduje se, že přibližně 1/4 emisí CO₂ ze silniční dopravy pochází z těžkých nákladních vozidel. Japonsko, Spojené státy americké a Kanada již právní předpisy pro měření a omezování emisí z CO₂ z těžkých nákladních vozidel přijaly. A také Čína chystá v tomto ohledu příslušná opatření.

V roce 2014 byly schváleny emisní limity CO₂ pro osobní a lehká užitková vozidla pro rok 2020 a dále. Evropská komise zároveň v letošním roce předložila tuto strategii pro snižování spotřeby paliva těžkých nákladních vozidel a jejich emisí CO₂. Cílem je omezit tyto emise u těchto vozidel způsobem, který bude pro zúčastněné strany a společnost nákladově efektivní a přiměřený.

To znamená, že odvětví dopravy by mělo do roku 2050 snížit své emise CO₂ o 60 %, v porovnání s jejich úrovní v roce 1990. Pro dosažení nedávno navrženého cíle rámce politiky v oblasti klimatu pro rok 2030 má toto odvětví snížit emise skleníkových plynů do uvedeného roku přibližně o 20 %, v porovnání s jejich úrovní v roce 2008.

Evropská komise proto navrhuje přijetí dvou legislativních opatření.

A. Začlenění metodiky těchto hodnot do právních předpisů, tak, aby je příslušné orgány členských států mohly ověřovat. Měření CO₂ u nákladních vozidel není v EU standardizováno, na rozdíl od osobních a lehkých užitkových vozidel.

B. Přijetí nových právních předpisů ukládajících členským státům vykazovat emise CO₂ z těžkých nákladních vozidel, vypočítané nástrojem Vector.

Dále doporučuje omezit emise CO₂ z těžkých nákladních vozidel, spočívajících ve stanovení mezních hodnot emisí, nebo zvážit možnost zahrnout dopravu zajišťovanou těžkými nákladními vozidly spolu s celou silniční dopravou do systému ETS. Obě možnosti by si vyžádaly další hloubkovou analýzu v rámci budoucích posouzení dopadů. Česká republika vítá a podporuje snahu Evropské komise týkající se snižování emisí v dopravě.

Je toho názoru, že by mělo být realizováno pomocí integrovaného přístupu, který spočívá v opatření na straně výrobců vozidel, řidičů a infrastruktury. Bude dbát na technickou a technologickou neutralitu navrhovaných opatření a na to, aby opatření nesnižovala konkurenceschopnost průmyslu EU vůči třetím zemím.

Dne 13. srpna letošního roku byl projednán tento dokument senátním výborem pro záležitosti EU. Ve svém usnesení hodnotí kladně předložení strategie pro snižování spotřeby paliva těžkých nákladních vozidel. Podporuje zavedení jasného a uceleného rámce pro měření a vykazování emisí CO₂ u těžkých nákladních vozidel.

Doporučuje ponechat rozhodnutí o zavedení případných opatření ve střednědobém horizontu, jako např. výstavba moderní infrastruktury podporující alternativní paliva pro těžká vozidla, inteligentnější tvorba cen za užívání infrastruktury, efektivní a jednotné zdanění vozidel na jednotlivých členských státech.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní K139/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Já jsem teď trošku na rozpacích, co ještě dál říkat, protože pan ministr okomentoval i to doporučení, které přijal náš výbor a postoupil je na dnešní jednání pléna Senátu. Za což mu samozřejmě děkuji, protože mi práci podstatně zjednodušil a ulehčil.

Nicméně samozřejmě také něco k tomu vyslovím.

Strategie pro snižování spotřeby paliva těžkých nákladních vozidel, mezi něž řadíme i autobusy s devíti a více místy pro sezení a jejich emisí, především oxidu uhličitého, je logickým pokračováním předchozích opatření, kterými se zabýval též náš výbor a následně Senát a přijal k nim celou řadu usnesení. Já si dovolím některé z nich připomenout.

Bylo to třeba usnesení k návrhu nařízení, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu ke snižování emisí CO₂ z lehkých užitkových vozidel. Bylo to usnesení ke snížení emisí CO₂ z nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel do roku 2020. Tím jsme se zabývali v říjnu roku 2012. V březnu 2013 jsme se zabývali směrnicí o jakosti benzínu a motorové nafty a o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Taktéž v červnu 2013 jsme projednávali a přijali usnesení k evropské strategii pro alternativní paliva.

Je to v podstatě pokračování v trendu zabývat se negativními dopady dopravy na životní prostředí, protože samozřejmě doprava spolu s energetikou jsou výraznými producenty celé řady exhalací a škodlivých látek. A samozřejmě i těch, kterým přisuzujeme určité negativní vlivy ve vztahu ke změně klimatu. Ať už na to máme názor, co je tou hlavní příčinou, takový či onaký.

Zároveň je tato strategie reakcí na to, co tady v úvodu zmínil pan ministr. A to je to, že v této oblasti trošku začal takzvaně ujíždět vlak Evropě, Evropské unii, protože Japonsko, Čína, Spojené státy, Kanada jsou v tomhle mnohem dál. Samozřejmě to se projevuje i určitou konkurenceschopností na světových trzích, protože samozřejmě ti, co poptávají těžká nákladní vozidla a autobusy, tak zohledňují i to, jakou spotřebu tato vozidla mají, kolik emisí produkují, jak jsou v uvozovkách více ekologická nebo méně ekologická.Takže i to je důvodem předložení této strategie.

Naším výborem přijaté doporučení pro plénum Senátu vychází z dříve přijatých usnesení Senátem. Některá z nich jsem zde zmínil v předchozím vystoupení. Je v souladu s rámcovou pozicí vlády a zároveň reaguje i na některá národní tuzemská specifika, jako je třeba výrazně vysoké stáří našeho vozového parku v oblasti těžkých nákladních vozidel a autobusů.

Takže to všechno je v doporučení, které máte před sebou, a já vás tímto žádám o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A v tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové. Jak již bylo řečeno a jak víme, těžká nákladní vozidla nad 3,5 tun vytvářejí zhruba čtvrtinu objemu emisí CO₂ z dopravy v EU, z toho přibližně 85 % připadá na kamiony. Přesto dosud nebylo měření emisí CO₂ produkovaných těžkými nákladními vozidly standardizováno a nebyly vytvořeny nástroje pro jejich snižování. Jiné vyspělé státy, jak jsme již slyšeli, jako USA, Kanada, Japonsko, jsou v tomto směru dále než EU.

Začít systematicky měřit a snižovat emise CO₂ produkované těmito vozidly je třeba mj. i proto, že objem tohoto druhu dopravy rostl od 90. let 20. století výrazněji než objem dopravy osobní. Zvyšoval se dokonce i v průběhu hospodářské krize. Emise CO₂ z osobní dopravy jsou sledovány a jsou pro ně stanoveny limity, které se postupně zpřísňují.

Limit pro rok 2015 byl stanoven nad 130 g/km, do roku 2021 má poklesnout až na 95 g/km. Je proto zcela logické, že se k obdobným opatřením nyní přikročí i v případě těžkých nákladních vozidel. Do budoucna ale považuji za zásadní, aby nebyly sledovány pouze emise CO₂, ale byly vytvořeny také standardizované postupy pro měření prachových částic a organických látek, které se na tyto částice váží. Jde zejména o polycyklické aromatické uhlovodíky.

Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí je doprava třetím největším zdrojem těchto částic PM ₁₀. A druhým největším zdrojem částic PM _2,5 – to je jejich velikosti.

Kromě toho, jak jsem se zde již několikrát zmiňovala, nejnovější výzkumy ukazují, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost částicím ještě menším. Především velmi jemným částicím o velikosti v řádu desítek nanometrů, které pronikají hluboko do tkáně a představují závažné riziko pro lidské zdraví.

Vzhledem k vysokému podílu silniční dopravy na celkovém objemu nákladní dopravy v České republice – téměř 80 % – je důležité snížení průměrného stáří vozidel, které by mělo pozitivní dopady jistě nejen v oblasti zdravotnictví, ale i pro ekonomiku a konkurenceschopnost. Zároveň je ale nezbytné přidělit službě dopravní policie dostatečné prostředky na častější silniční kontroly technického stavu těžkých nákladních vozidel.

Proto tuto iniciativu samozřejmě velmi podporuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, dále se už do rozpravy nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj? Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji, velice stručná rekapitulace. V rozpravě vystoupila jedna senátorka, paní kolegyně Syková. Zdůraznila především zdravotní aspekty plynoucí z provozu těžkých nákladních vozidel a autobusů a podpořila v podstatě doporučení, které výbor předložil do pléna Senátu. Já opakovaně pokorně kolegyně a kolegy žádám o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča.

Pro jistotu jsem si vás dovolil odhlásit a poprosil bych vás, abyste se opět zaregistrovali svojí hlasovací kartičkou.

A nyní tedy budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan zpravodaj, ve smyslu návrhu, který přijal výbor. V sále je přítomno v tuto chvíli 37 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 7 ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 se pro vyslovilo 38, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Tím jsme tento bod projednali.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. A tím je

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. K140/09 a K140/09/01. Opět bych požádal pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Energetická bezpečnost je jedním ze tří základních pilířů evropské energetické politiky. Na projednávané Sdělení Komise ke strategii evropské energetické bezpečnosti je proto nutno nahlížet v souvislosti s dlouhodobými prioritami EU v oblasti energetiky, ale i aktuálním děním na východní hranici EU. V hodnocení současného stavu energetické bezpečnosti Komise předpokládá růst celosvětové poptávky po energii do roku 2030 o 27 %, zároveň ale upozorňuje na pokles domácí výroby energie EU v letech 1995 až 2012 o téměř jednu pětinu.

Aktuální data ukazují, že 53 % energetické spotřeby EU pokrývají dodavatelé energetických surovin mimo EU. V roce 2012 se do EU dováželo téměř 90 % ropy, 66 % zemního plynu a 42 % pevných paliv. To má samozřejmě nezanedbatelný dopad na státní rozpočty. Náklady na dovoz energií do EU převyšují jednu miliardu eur denně. Jen v roce 2013 zaplatila EU za svůj vnější energetický účet přes 400 miliard eur.

K řešení střednědobého a dlouhodobého zabezpečení dodávek energie navrhuje Komise realizovat opatření v osmi klíčových oblastech tvořících pilíře celé strategie. Mezi tyto oblasti patří:

1. Okamžitá opatření na zvýšení kapacity EU pro překonání závažných přerušení dodávek během zimy 2014/2015. Aby byla zajištěna kontinuita dodávek během letošní zimy, navrhuje Komise mj. komplexní posouzení rizik, tzv. zátěžové testy. Cíle je ověřit, jak je energetický systém schopen zvládnout riziko přerušení dodávek a poté vypracovat havarijní plány a vytvořit záložní mechanismy.

2. Posílení nouzových mechanismů a mechanismů solidarity a ochrana kritické infrastruktury. Komise doporučuje lepší koordinaci mezi členskými státy ve využívání stávajících skladovacích zařízení, rozvoj reverzních toků či společné posuzování rizik.

3. Snižování spotřeby energie, zvyšování energetické účinnosti a dosažení energetických a klimatických cílů navržených v rámci klimaticko-energetické politiky do roku 2030.

4. K dokončení funkčního a plně integrovaného vnitřního trhu s energií v souvislosti s vytvářením vnitřního trhu je třeba kontinuálního budování infrastruktury a přijetí patřičného regulatorního rámce.

5. Pro dosažení energetické bezpečnosti je nezbytné zaměřit se na zvýšení využívání domácích energetických zdrojů. Komise si je vědoma specifických podmínek jednotlivých členských zemí a ponechává jim možnost volby energetického mixu.

6. Další rozvoj energetických technologií. Nové technologie mohou přinést nákladově efektivní řešení pro zlepšení účinnosti budov a lokálních systémů vytápění, poskytnout nová řešení úložišť energie a optimalizovat správu energetických sítí.

7. Palčivým problémem je nedostatečná diverzifikace dodávek a energetické infrastruktury. Unie by měla posílit své vztahy se stávajícími dodavateli, nalézt nové zdroje dodávek energie.

8. Zlepšení koordinace vnitrostátních energetických politik a jednotného vystupování v oblasti vnější energetické politiky, včetně požadavků Komise, aby byla informována o plánovaných dohodách se třetími zeměmi, které by mohly mít vliv na bezpečnost dodávek EU.

K tématu energetické bezpečnosti se však jasně vyjádřili i naši dlouhodobí partneři na evropské scéně, Polsko a Británie. Jak polský návrh EU pro Evropu, tak britský non-paper vnímám jako důležitý příspěvek pro evropské debaty. S oběma partnery se dlouhodobě snažíme nalézt témata, na kterých se shodneme a u kterých se na plenárních jednáních můžeme vzájemně podpořit. Ačkoliv v mnohých věcech s Brity i Poláky souhlasíme, je třeba oba dokumenty brát v první řadě jako vyjádření jejich národních pozic, které se ne vždy shodují s českými zájmy.

Energetická bezpečnost je jedním ze strategických cílů připravované aktualizace státní energetické koncepce. Koncepce důkladně rozpracovává jednotlivé nástroje k zajištění energetické bezpečnosti ČR. Obecně mohu zmínit zvýšení odolnosti, bezpečnosti a robustnosti energetické infrastruktury, dostatečné krizové zásoby energetických zdrojů, zamezení zvyšování dovozní závislosti ČR a s tím související využívání domácích energetických zdrojů.

Myslím si proto, že stávající diskusi na úrovni EU k otázce strategického přístupu k zajištění energetické bezpečnosti je rozdělení potřebných akcí do tří časových pásem – krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého, nelze než přivítat. Zároveň souhlasím s návrhem Komise, že otázka zajištění energetické bezpečnosti v dynamicky se měnícím světě potřebuje flexibilitu a systematické budování výrobních a skladovacích kapacit. V dalším jednání s Komisí se však v této oblasti budeme zasazovat o jasnější vymezení požadavků a strategických záměrů.

Dovolte mi v této souvislosti ještě zmínit aktivity mého úřadu, který ve spolupráci s Evropskou komisí udělal stress testy, co by se stalo, kdyby nastalo omezení dodávek plynu z Ruska. Byly rozpracovány čtyři scénáře. První scénář je, že měsíc neprobíhá žádný tranzit plynu přes Ukrajinu, tím měsícem je měsíc únor. Dále, že půl roku neprobíhá žádný tranzit plynu přes Ukrajinu – je to první pololetí příštího roku. Dále, že měsíc neprobíhá žádný export plynu z Ruska jakýmikoliv kanály, to znamená včetně Nord Streamu nebo plynovodu Jamal, který běží přes Bělorusko a Polsko, v případě, že neprobíhá tento export půl roku.

Dobrou zprávou je, že v případě prvních dvou scénářů, ať už je zastaven tranzit plynu přes Ukrajinu na měsíc nebo na půl roku, Česká republika by neměla žádná omezení spotřeby plynu, protože je schopna zajistit toto zásobování z alternativních zdrojů, tj. nejenom z plynovodů Nord Stream a Opal, ale samozřejmě také z plynovodu Jamal, případně skrze terminály na zkapalněný plyn, které jsou v Německu a v Holandsku, tj. nákup na spotových trzích. Česká republika by dokonce ustála bez jakýchkoli problémů jednoměsíční zastavení celkových dodávek plynu do ČR, a to díky tomu, že máme významný objem zásob plynu v zásobnících. Ale pokud by Rusko neexportovalo půl roku žádný plyn, tak omezení samozřejmě nastanou i v České republice. Toto je problém, který krátkodobě řešitelný není.

Podobná je situace i u dodávek ropy, protože k určitému překvapení byla diskutována i možnost, že nepůjde ropa ropovodem Družba. V tomto případě jsme schopni dovézt ropu tankery, znamená to ruskou ropu, protože česká rafinerie Litvínov potřebuje tuto ropu, a terminály jsou buď v Novorossijsku, v Černém moři anebo se to dá dovézt z nového ruského terminálu, který je poblíž Petrohradu. I v tomto případě jsme tedy schopni zajistit veškeré dodávky i za té situace, že neprobíhá žádný tranzit skrze Ukrajinu.

Nicméně pevně doufám, že tyto scénáře nenastanou. Nicméně považoval jsem za nutné sdělit, že se i jimi vážně zabýváme, abychom věděli, co by se stalo, když...

To je všechno, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 140/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Já začnu něčím, co tady zmínil v úvodu pan ministr. Jedna miliarda euro denně. To je velká částka a ta stojí Evropu, když chce zajistit plynulost a bezpečnost dodávek energetických surovin, které bohužel ve značné míře musí nakupovat v jiných částech světa, v jiných teritoriích. Takže energetická bezpečnost má svůj ekonomický rozměr. Energetická bezpečnost má ale i svůj rozměr týkající se spolehlivosti dodávek, spolehlivosti tranzitních tras a spolehlivosti zdrojů, ze kterých se těmito tranzitními trasami k nám, ať již ropa nebo plyn, dostávají. Takže diskuse a debata na téma energetické bezpečnosti má svůj význam tím větší, když do toho promítneme události, ke kterým došlo a dochází na Ukrajině, která je významnou tranzitní zemí právě pro Evropu i pro Českou republiku.

Náš výbor a následně Senát, plénum Senátu se problematice energetiky, ať už samotné energetiky nebo energetiky třeba ve vztahu k tzv. klimatickým změnám apod. zabývá dlouhodobě a komplexně a každé naše doporučení vychází a zohledňuje ta usnesení, která Senát v této oblasti nebo k této problematice již přijal. Takže každé další usnesení, každý další návrh doporučení je pro ně konzistentní s tím předchozím.

My jsme při formulaci doporučení pro plénum Senátu vycházeli mimo ostatních podkladů i ze stanoviska podvýboru pro energetiku, který se tímto tiskem podrobně zabýval a usnadnil nám tak práci, protože jsme je v plném rozsahu převzali a pouze formulačně upravili do té podoby, jaká je určitým standardem pro předkládání doporučení pro plénum Senátu a doplnili o některé další body. Já bych si dovolil prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat podvýboru pro energetiku, se kterým ta spolupráce opravdu na těchto tématech byla vždy perfektní. Takže za to moc podvýboru pro záležitosti EU děkuji.

Finálního projednávání tohoto dokumentu v našem výboru se zúčastnil i zvláštní velvyslanec ČR pro otázky energetické bezpečnosti pan Václav Bartuška. Konzultovali jsme s ním doporučení, které nyní máte před sebou, a na jeho doporučení jsme některé formulační věci ještě upravili, aby to, co jsme předložili do Senátu a jak doufám a věřím, Senát nyní schválí, bylo i dobrým podkladem, dobrým dokumentem, se kterým naši vyjednavači a naši zástupci na různých jednáních pak mohou operovat a mohou se o ně opřít.

A již jenom na závěr konstatuji, že doporučení je v souladu s rámcovou pozicí vlády k tomuto tématu, k této materii. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Dále tyto materiály projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Jiří Bis. Nepřeje si vystoupit, dobře.

V tuto chvíli tedy otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vidím, že rozprava bude bohatá, protože energetická bezpečnost a problémy kolem energetické soběstačnosti ČR zajímají hodně lidí.

Za prvé tady již jasně zaznělo to, že se tím zabýval energetický podvýbor Senátu. Myslím si, že dostatečně vyjádřil v některých svých článcích nutnost trochu jiného pohledu, než který má nebo měla EU a Evropská komise.

Za druhé bych se chtěl zeptat pana ministra na několik věcí. Už tady řekl jasně, že to stojí Evropskou unii jednu miliardu eur denně, opakuji denně, 90 % importu ropy je právě ze zemí mimo EU, u zemního plynu to činí 66 % díky nalezištím v Severním moři, ale u jaderného paliva to činí až 40 %, což je zajímavá záležitost pro ČR.

Chtěl jsem se zeptat, pane ministře, energetická politika EU není jednotná. Něco jiného říká Velká Británie, některé severské státy vzhledem ke svým bohatým nalezištím, něco jiného říká Polsko a něco jiného říkají tři Pobaltské státy, které jsou v některých svých názorech velmi radikální.

Chtěl jsem se zeptat, na kterou stranu se přikloní ČR, pokud se bude jednat o přijetí závazné strategie evropské energetické bezpečnosti, protože toto je pouze doporučení. Moc si nenamlouvejme, každý si chrání své národní zájmy.

A chtěl jsem se ještě zeptat na jednu věc, jestli dekarbonizace průmyslu, která by nás stála obrovské náklady, to je ekonomicky reálná záležitost, anebo jestli se někdo v Bruselu zbláznil, anebo jestli má EU tak nevyčerpatelné finanční zdroje, že je schopna to zafinancovat nejen v ČR, ale i v celé EU, a jestli vláda počítá i s dopadem podílu 27 % obnovitelných zdrojů na výrobu elektrické energie, i když my dlouhodobě prosazujeme daleko nižší hodnoty vzhledem k tomu, že nás to stojí 42 mld, někdo říká 44 mld ročně.

A zajímalo by mě, jak to bude s mechanismem solidarity, který by měl být aktivován v případě omezení dodávek ropy nebo plynu. A nezastírejme si, že je to reakce na to, co se děje na Ukrajině, do některého členského státu. V praxi by to mělo znamenat pomoc unijních zemí, pokud dojde k přerušení exportu, např. plynu nebo ropy, do jiného členského státu. Víme dobře, že Slovensko, které se pokoušelo o krytí nějakých dodávek Ukrajině, nebo Polsko, takže narazily tvrdě na reakci dodavatelů. Takže jakým způsobem a jakým mechanismem by se to mělo dělat a co by to znamenalo pro Českou republiku?

Ještě bych se chtěl zeptat na jednu věc. Jakým způsobem se dá pohlížet na to, že na jedné straně Německo utlumuje jadernou elektřinu, na druhé straně vidíme dobře, že pro Českou republiku je to významný zdroj elektrické energie a ČR chce podpořit jádro coby nízkoemisní zdroj elektřiny, tak jakým způsobem se na tuto naši cestu bude dívat Evropská unie?

A ještě bych se chtěl zeptat na poslední věc. My máme docela velké energetické zásoby uhlí, které jsou poměrně významné, ale – jde mi o to, jestli v případě náhlého výpadku dodávek jiných energií se počítá s tím, že by se více využily energetické zásoby uhlí. O jádře, o tom jsme tady mluvili, jsme výhradně odkázáni na dovoz z Ruska. Bude se toho týkat i embargo, které je jak z EU, tak zase některé věci, které se připravují z ruské strany? A jestli se ze středně a dlouhodobějšího hlediska počítá i s využitím dalšího zdroje energie, a to je voda? A to se ptám i v souvislosti s vybudováním splavnosti a průplavů, o kterých se hovoří, protože v některých zemích se toho používá i coby určitých přečerpávacích vodních elektráren.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji. Vážené senátorky a senátoři. Bezpochyby je pozitivní rekapitulace projektů pro rozšíření možnosti dodávek plynu, které samozřejmě vznikají nebo jsou rekapitulovány, protože je tu jisté riziko v souvislosti s krizí na Ukrajině. Konkrétní věci je třeba vyřešit do konce letošního roku - tanker pro přepravu zkapalněného plynu, terminál pro zkapalněný plyn v Polsku a zpětný tok Řecko-Bulharsko atd.

Ale jinak tento materiál jako celek, pokud jde o ty proklamace, ty už jsme tady mnohokrát probírali, mnohokrát jsme se k nim přihlašovali, ať už jde o snižování potřeby energie, o dokončení vnitřního trhu s energií, diverzifikace dodávek atd. Ale otázkou je, zda toto konkrétní sdělení k něčemu povede, zda to není jen taková kouřová clona, která má ukonejšit ty, kteří jsou znepokojeni evropskou energetickou politikou. Já se domnívám, že většina věcí zůstane při starém. Důvod je ten, že namísto aby Unie redukovala svoji nesmyslnou klimatickou politiku, přichází dále s navyšováním cílů, viz nedávné zvýšení redukčních cílů. Komise navrhla asi na 27 % a Evropský parlament to zvedl na 30 %. Asi víte, o čem mluvím.

Tento materiál je takové, řekl bych, slohové cvičení, které má trošku rozptýlit obavy o energetickou bezpečnost. Samozřejmě kromě těch konkrétních projektů, které již jsou nějakou dobou v plánu. Ale to, o čem tento materiál je, dokumentuje např. část 5 – zvyšování produkce energie. Abych nemluvil o všech, vybral jsem si jednu.

V této kapitole je například napsáno nebo se připouští, že výroba energie z fosilních paliv je možná, ale na druhé straně se současně uvádí, že musí být udržitelná. Co to znamená? Cituji: Vzhledem k tomu, že černé a hnědé uhlí produkuje emise CO₂, jeho dlouhodobá budoucnost závisí na používání metod zachycování a skladování uhlíku.

Podle mého jsou vytvořeny nereálné podmínky pro provoz těchto elektráren. Tím se zbavujeme potenciálního zdroje, což nám znesnadňuje reagovat na krizové situace prostřednictvím zvýšení produkce energie z klasických elektráren v případě nouze, v případě, že zde budou třeba půl roku omezeny dodávky ropy a plynu.

V materiálu se dále uvádí. Cituji: Pokles produkce zemního plynu z konvenčních zdrojů by mohla částečně vyrovnat produkce ropy a zemního plynu z evropských nekonvenčních zdrojů, zejména z břidlicového plynu. Ovšem dodávají – za předpokladu, že se podaří odpovídajícím způsobem vyřešit problémy spojené s postojem veřejnosti a dopadů na veřejné prostředí. Podle mého je to věta k uchlácholení čtenářů. Fakticky se břidlicový plyn potlačí, protože veřejnost byla za podpory vlád excitována k odporu k moderním technologiím, a nyní jsou vidět důsledky. V krizových situacích pak přetrvávající hysterie kolem životního prostředí nám neumožňuje reagovat opět na výpadky dovozů a na krizi, budeme to mít velmi ztížené.

Dále se uvádí – cituji: Je zapotřebí zjednodušit vnitrostátní správní postupy vztahující se na projekty v oblasti využívání uhlovodíku. To je podle mého samozřejmě žádoucí, ale je to vždy bohužel uvozeno formulkou – je nutné dodržování nejvyšších norem ochrany životního prostředí, a tím se tato snaha samozřejmě eliminuje.

Podobně se v materiálu uvádí: Je zapotřebí zjednodušování postupů hodnocení vlivu energetických projektů na životní prostředí. To je samozřejmě zapotřebí, ale podle mého je to dost pozdě. Mezitím již povinnost těchto hodnocení způsobila velké škody, pokud jde o energetickou soběstačnost a možnosti vytváření nových energetických zdrojů. Deregulace v této oblasti je naprosto nezbytná. Praxe bohužel ukazuje, že veškeré proklamace, které ji žádají, nefungují.

Pokud jde o usnesení, mám pocit, že je tam většina velice pozitivních formulací, např. omezení závislosti na mimoevropských energetických zdrojích by mělo probíhat nákladově efektivním způsobem, nebo doposud se nepodařilo realizovat projekt jižního koridoru, či podporujeme jadernou energii a je zapotřebí budování přeshraničních propojení energetických sítí. K tomu je možné se přiklonit, to považuji za pozitivní.

Pokud jde o snižování energetické náročnosti, usnesení říká, že je to jedna z možností, jak dosáhnout zvýšení energetické bezpečnosti, což je pravda, s tím lze souhlasit. Jenom bych podotkl, že s výhradou ne tak, že Evropská komise nám nařídí nějaké závazné konkrétní kvantitativní limity. To vede ke katastrofě – viz fotovoltaika a 45 miliard Kč ročně na obnovitelné zdroje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám jenom dotaz na pana ministra. On tím, že rozšířil diskusi nejenom nad tímto tiskem, ale nad aktuální situací, kterou prožíváme, tak bych se ho rád zeptal na věc, která zajímá asi nás všechny právě s energetickou bezpečností. Víme ze sdělovacích prostředků, že v Dolní Rožínce nějaký soukromý investor zřejmě buduje plynové zásobníky, tedy ve vytěžených dolech. Chci se zeptat, jak to pokračuje a zda s tím stát počítá ve své energetické politice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Jsem rád, že můj poslední projev v tomto Senátu bude moci být k energetické bezpečnosti. To je problém, kterým jsme se v našem energetickém podvýboru dost často zabývali.

Na začátek bych řekl dvě krátké připomínky. Vždycky se zdůrazňuje, za jak velké miliardy se dovážejí energetické produkty do Evropy. Vždycky se to zdůrazňuje tehdy, kdy se ekonomice nedaří. Korea dováží úplně všecko, a protože se jí daří, tak o tom nemluví. Jenom takhle.

Druhá věc. Kolegové mi neschválili jeden z návrhů, který už jsem navrhoval jako krátkodobé opatření na řešení případné krize, to znamená vytvořit fond, který by zaplatil dodávky ruského plynu na Ukrajinu, potom by pravděpodobnost přerušení dodávek k nám byla minimální.

Dovolte mi pár poznámek k energetické bezpečnosti.

Trh s elektřinou v EU – a je to i u nás – je prezentován jako jednotný evropský trh. Energetické hranice mezi jednotlivými zeměmi by měly být smazány již v roce 2014, optimisté mluví o roce 2015, skutečnost je poněkud jiná. Existuje vnitřní neboli vnitrostátní trh s elektřinou. To funguje prakticky ve všech evropských zemích.

Mezinárodní obchod představuje problém, protože na mnoha místech je nedostatečná přeshraniční kapacita, neboli málo elektrického vedení. Česko je připojeno do evropského synchronního systému Encore, tento však není na evropskou liberalizaci energetiky a boom nestálých obnovitelných zdrojů připraven. Objevuje se řada tzv. úzkých míst, jež způsobují nestabilitu systému a riziko blackoutu, a to i vlivem přetoku elektřiny. Zatím se přenosové soustavy jednotlivých zemí sdružují do logických celků podle kapacity vzájemného propojení. Česko je součástí jednotného trhu se Slovenskem a Maďarskem. Existují propojení ve Skandinávii, podobné skupiny a také Německo, Belgie, Francie a Nizozemsko tvoří jednu skupinu, kde platí pravidla vnitřního trhu. Mluví se o vzniku nadřazené sítě super grid, ale to je hudba budoucnosti. Je otázkou, zda propojení má sloužit především pro obchod anebo jestli toto propojení je kriticky důležité pro stabilitu celé sítě.

Druhým problémem trhu je cena produktu, to znamená dodávky elektřiny, která se skládá z části neregulované a regulované. Distribuce a přenos za poplatky z OZE představuje přes 50 % ceny domácností.

To znamená, s čím se obchoduje, je pouze necelých 50 % z celkové ceny dodávky pro spotřebitele. Navíc cenově výrazná dotovaná elektřina z OZE je povinně přednostně vykupována, tedy vlastně jaký trh, když je přednostně vykupována. Pokles ceny silové elektřiny je kompenzován nárůstem dotací, takže spotřebitel nic nezíská, ale trh je tím výrazným způsobem pokřiven. Dokonce pokud v Česku došlo k poklesu ceny elektřiny i pro spotřebitele, tak bychom si měli uvědomit, že to bylo zaplaceno více než 15 miliardami dotací ze státního rozpočtu.

Trh s emisemi uhlíku úplně zkolaboval, a tím i investiční prostředí je nečitelné a investice se přinejmenším odkládají. Při nedávné návštěvě v závodech na výrobu turbin jsme se přesvědčili, že objednávky do budoucna klesají proti současnému stavu. Staré, málo účinné uhelné elektrárny v Německu prožívají boom ve výrobě a dodávkách, což tedy je tak trochu divné, když chceme snižovat emise, protože emise ze starých uhelných elektráren jsou největší. Hlavní pro celou politiku Evropské unie se zdá podpora obnovitelných zdrojů, pro zvýšení bezpečnosti propojování, vytváření nových sítí se toho moc nedělá. Výsledek celé energetické politiky ve výrobě elektrické energie v EU se mně jeví jako hodně problematický.

Otázka ropy. Do EU se dováží 90 % spotřeby ropy, a to z Ruska asi 35 %, z Norska 14 %, z Libye, Irák, atd. Přičemž je zajímavé, že třeba politicky problémů bojů v Libyi, Iráku a Nigérie si EU moc nevšímá, i když je ohroženo 15 % dovozu do Evropské unie. Do České republiky je ropa dopravována ropovodem Družba, to je přes Ukrajinu, to je zhruba pro vaši představu potrubí 500 mm v průměru, kapacita je 10 milionů tun, existuje druhý ropovod, to je IKL, tedy OPAL, ten má průběh 700 mm, kapacita je 12 milionů tun. Máme dvě velké rafinerie, jedna je litvínovská, je na ruskou ropu, rafinerie Kralupy je na arabskou ropu.

Chtěl bych podotknout, často se o tom nemluví, že přestavba rafinerie na jiný typ ropy není vůbec triviální, je nákladná, nejedná se o desítky milionů, ale o miliardy. Takže není zase tak triviální, přejít z jedné ropy na druhou, aniž by to neznamenalo ztrátu. Česko potřebuje zhruba 7 milionů tun, to dováží. Dopravní cesty kromě těch, o kterých jsem mluvil, je otázka poplatková, to znamená, někdo si usmyslí, že bude za transport přes jeho území chtít velké částky, potom se to může řešit technicky, ne zrovna optimálně, ale obchodně je to výhodnější. Zásoby ropy, které jsou v Nelahozevsi, to je včetně zásob ropných produktů ve skladech, jsou na 120 dní, Česko v tom není ohroženo, protože je možný i dovoz ropných produktů ze sousedních zemí. Dá se říci, že z hlediska bezpečnosti v dovozu ropy, možnostech získávání ropy, to co je na světovém trhu, je na tom Česká republika poměrně dobře, a dá se říci, že jejich trh je diverzifikovaný a bezpečnost zajištěna na slušné úrovni.

Plyn - 66 % spotřeby zemního plynu Evropské unie se dováží, spotřeba je zhruba 460 miliard metrů kubických, z Ruské federace se dováží 120 až 160 miliard. To by nebylo tak tragické z hlediska Evropy, kdyby ta východní část prakticky nebyla zásobována jenom ruským plynem. 24 % je dováženo do Evropské unie zkapalněného plynu, 76 % je dopravováno potrubím. Podíl dovozu z Ruska je 35 %, z Norska jde 27 %, z Alžíru 14, Katar 8 %. Česká republika nakupuje 25 % potřeby z Norska, zhruba 75 % z Ruska. Dodávky jsou prakticky ruského plynu, protože ten norský se směňuje, ale obchodně je to tímto způsobem.

Česká tranzitní plynová soustava představuje 2400 km potrubí o průměru 1200 mm, 1000 mm, 900 mm a kompresorové stanice o příkonu téměř 300 megawattů. Soustava umožňuje přes Českou republiku tranzit až 50 miliard kubických metrů plynu, přičemž vlastní spotřeba České republiky je menší než 9 miliard.

Tranzitní plynovod z toho hlediska, že je právě tranzitní, představuje vyšší bezpečnost dodávky pro Česko a také tranzitní poplatky jsou ekonomicky pro Českou republiku zajímavé. Bohužel vybudováním plynovou Nord Stream o délce 1200 km za zhruba 7,5 mld. eur pod Baltským mořem – ten obchází sice Ukrajinu, ale také naši tranzitní soustavu, snižuje tak ekonomiku a význam naší tranzitní soustavy. Poláci, protože to obcházelo také JAMAL, politicky při té stavbě protestovali, nesouhlasili s výstavbou. Reakci české diplomacie v tomto oboru, že by hájila naše zájmy, jsem nezaznamenal. Možná to není důležité.

Obavy z nejistoty ruských dodávek plynu – mluví se o ni více než 20 let. Je zajímavé, že tato obava je řešena výstavbou plynovodu mimo území Ukrajiny, tedy novými dopravními cestami, jakoby nebyl problém zdroj, ale dopravní cesta. Tím dopravní cesty mimo nás význam naší tranzitní soustavy, to, co tedy bylo i z hlediska bezpečnosti pro nás zajímavé, snižují.

Výstavba plynovodu Gazela, která byla nedávno dokončena a která navazuje na systém OPAL a Nord Stream, umožňuje naše zásobování reverzním zdrojem, ale zdroj je pořád Rusko. Nabucco projekt, který byl dost propagovaný měl přivést do Evropy plyn z nezávislého zdroje, původně z Iranu, ten pravděpodobně už zkrachoval. Ale pro nás to z hlediska bezpečnosti moc neznamenalo, protože být na konci plynovodu, v době, kdy je krize, tak tam už také nemusí nic téct.

Plánované propojení sever – jih s terminály na zkapalněný plyn v Polsku, to je téměř hotové, a Chorvatsku, představuje skutečně nezávislý zdroj pro nás. Myslím, že to je významná možnost nezávislého zdroje, ale musí se postavit ještě propojovací potrubí. Ten sever – jih, muselo by to být aspoň nějakých 800 až 9000 mm potrubí, z Polska je to k nám zhruba 400 km, tedy zhruba nějakých 20 – 30 miliard by bylo potřeba na takovou drobnost.

To bylo všechno tak trochu historicky. Teď se zdá, že situace se výrazně změní, protože Evropa se rozhodla, že naším úhlavním nepřítelem se stává Rusko. To znamená, že obchodní podmínky a způsob obchodování, pokud to je nepřítel, se asi výrazně časem změní. Je tedy skutečně potřeba intenzivně hledat další zdroj plynu a ostatních energetických surovin. Nakonec souboje těch velkých o vliv ve světě většinou odnášejí malí, to jsme my, a to jak cenově, tak bezpečnostně.

Co dál? Myslím si, že je nezbytné především diverzifikovat zdroje plynu, protože my pro mnohé domácnosti náhradu na topení za plyn nemáme. Takže diverzifikovat zdroje plynu, a to hlavně postavením plynovodu, propojení sever – jih. Ropa je asi diverzifikovaná dostatečně. Za třetí – pokud bude energetická nouze, tak je potřeba využít všechny zdroje hnědého a černého uhlí, které má Česká republika k dispozici, nějaké administrativní limity se v tomto okamžiku jeví jako naprostý nesmysl. Posílit jadernou energetiku, a to výstavbou minimálně tří bloků 1000 megawattů, zachovat vlastní těžbu uranu a prověřit možnost výroby paliva včetně obohacování v ČR. Když to zvládl Iran, domnívám se, že už by to nemusel být ani pro nás tak velký problém. Samozřejmě využití všech obnovitelných zdrojů, to je voda, dřevo, slunce, větry, v rámci ekonomicky rozumných podmínek, a druhotných surovin.

Pokud jde o energetickou účinnost a úspory, ty považuji za samozřejmost a ne za objev století. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ještě informace, z jednání se omlouvá pan senátor Lebeda. Zeptám se pana ministra, zda si přeje v rozpravě vystoupit. Ano. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já musím reagovat, a je toho bohužel docela hodně, co tady bylo nadhozeno, pokusím se alespoň ve zkratce reagovat na to, co považuji za nejdůležitější.

Pan senátor Dryml hovořil o naší a obecně celoevropské závislosti na dovozech různých druhů energií. Zmínil též jaderné palivo – 40 %. Já bych si dovolil tvrdit, že pokud máme nějaký problém závislosti dovozu energií, tak je to především u ropy a plynu, jak už tady zaznělo. Ale v případě jaderných elektráren a jaderného paliva je to přece úplně jinak. Jaderná elektrárna má jednu obrovskou výhodu, že může držet zásobu palivových článků na dlouhá léta. Navíc není závislá na jednom dodavateli, což předvedla jaderná elektrárna Temelín, která v některých letech fungovala na palivo firmy Westinghouse, teď zase funguje na palivo ruské firmy TVEL. Je to možné předělat. Není to samozřejmě úplně bez nákladů, vyžaduje to nějaký čas, ale je možné se zajistit právě zásobou paliva na delší období, které může být tři roky i déle. A to největší aktivum je, že země, která má jaderné elektrárny, potřebuje jaderné inženýry, obsluhu, naše země ty lidi má, teď je zapotřebí, aby je udržela, aby byli funkční, aby to fungovalo. A to dává poměrně velkou nezávislost na nejrůznějších otřesech na jakýchkoliv trasách.

Rovněž tady bylo zmíněno, jaké zájmy zastávala česká vláda, jestli polské nebo britské. Ona samozřejmě zastávala české a snaží se hledat spojence. Není to úplně jednoduché, protože v některých věcech se naše zájmy překrývají, v jiných nikoli. Například Poláci velmi silně protestovali proti klimaticko-energetickému balíčku, ale nejsem si úplně jist, jestli ze stejných důvodů jako my. Protože Poláci stále vyrábějí většinu své elektřiny z uhlí, a to je pro ně největší bolest. Je pro největší bolest ona dekarbonizace, snížení objemu skleníkových plynů. A tady bych chtěl sdělit, že pro Českou republiku ani ten závazný cíl nepředstavuje zase tak velký problém, protože to bude znamenat určité úsilí, ale není to katastrofa. Prostě my máme jednoduše kliku. Ten první rok, 1990, jsme měli obrovské emise, takže máme velkou základnu, ze které se to snižuje. To, co je problém pro naši zemi, jsou samozřejmě ony zmíněné obnovitelné zdroje, kde děláme všechno pro to, pokud už nějaké cíle budou, aby byly nezávazné. Protože poučení z černých panelů fotovoltaiky je poměrně bolestné, platíme ho my všichni jako domácnosti i jako firmy, a budeme ho platit ještě hodně dlouho. Já bych byl velmi nerad u toho, že bychom pokračovali v této politice, která rozhodně neprospěla naší zemi.

Byla zmíněna i otázka solidarity. Já bych chtěl říci, že dobré je srovnání se Slovenskem. Moji slovenští kolegové ať už bývalý ministr Malatinský nebo ministr Pavlis, mají daleko větší bolehlav než my, protože oni řeší několik problémů. Jednak řeší zásobování plynem. Tady jsme samozřejmě připraveni pomoci a česká soustava je schopná reverzním tokem zásobovat dnes již celé Slovensko, a nikoli jako v roce 2009 pouze západní Slovensko, ale samozřejmě je to za jednoho předpokladu, že funguje Nord Stream, že funguje JAMAL, že funguje OPAL a GAZELA. Já si nejsem jist, jestli sdílím hodnocení – myslím, že to byl pan senátor Bis, že pro české zájmy je nevýhodné, že je v provozu Nord Stream. Já si naopak myslím, že to velmi zlepšuje naši pozici a uvedu konkrétní příklad. Já jsem jednal s ukrajinským velvyslancem v té době, kdy se objevily spekulace o tom – nebo ne spekulace, články v novinách, že ukrajinský prezident si nechal schválit ukrajinským parlamentem právo vyhlásit sankce a zastavit export plynu a ropy do Evropy. Chtěl jsem si ověřit, zdali je to pravda. Bohužel ukázalo se, že to je pravda oficiálně, že když bezpečnostní rada státu Ukrajina, které předsedá pan prezident, přijme rozhodnutí, tak to může zastavit podle platných ukrajinských zákonů. Dokonce vymysleli, že by se plyn evropským odběratelům prodával nikoli na slovensko-ukrajinské hranici nebo polsko-ukrajinské hranici, ale na hranici ukrajinsko-ruské. To jsem tedy sdělil názor, že pokud by toto mělo nastat, a navíc je tam ještě pikantní ta věc, že by evropským odběratelům hrozilo, že budou znovu platit poplatky za rok 2015, které už byly předplaceny za tranzit skrze Ukrajinu, v takovém případě by samozřejmě české subjekty nakupovaly plyn nikoliv na rusko-ukrajinské hranici, ale na Hoře svaté Kateřiny, což je předávací místo v Krušných horách mezi plynovody OPAL a GAZELA. Je to prostě možné zajistit úplně z jiného zdroje, zlepšuje to naši pozici. Samozřejmě jsou tam určité ztráty na tranzitu, ale je to v zásadě o tom, že buď je tranzit z východu na západ, anebo ze severu na jih, z Německa do Německa, kde ta trasa je samozřejmě kratší, ale stále existuje a stále jsou tam nějaké tranzitní poplatky.

Zároveň bych v této souvislosti chtěl zmínit i severojižní směr. Česká vláda se hlásí k severojižnímu propojování, což má v tuto chvíli především podobu diskuse o budování plynovodu STORK 2, což je propojení mezi Moravou a Polskem, s tím, že bychom měli v budoucnosti napojení na terminál do Świnoujście, kde, jak už bylo řečeno, s pomocí Kataru je budován terminál, měl být hotový letos, bude pravděpodobně v příštím roce. V tuto chvíli ta věc naráží na minimálně dva problémy. Jednak můj úřad tlačí firmu NET4GAS, aby získala maximálně evropských peněz, protože Evropská komise slíbila, že bude podporovat tyto projekty a my bychom byli rádi, aby STORK 2 byl aspoň z 10 – 15 % financován z evropských fondů. Jednak pokud jde o zbytek, probíhá složité jednání mezi investorem a Energetickým regulačním úřadem, protože jde o to, se to povolí té firmě promítnout do cen plynu a do jaké míry to bude spláceno z tranzitu. Rozhodování není úplně jednoduché, protože je zajištění větší bezpečností také něco stojí a pokud bychom dali větší procento na spotřebitele, tak samozřejmě to podraží plyn.

Diskutuje se i propojení na jih, protože v budoucnu by měl být další plynový terminál na chorvatském ostrově Krk, a propojeno přes rakouský Baumgarten, kde je plynový had i do České republiky. My v tuto chvíli diskutujeme, jestli je opravdu třeba stavět plynovod BACI, což by byla analogie STORKu, pouze by vedla z jižní Moravy do Baumgartenu. Alternativou je, že plyn se dá dopravovat eventuálně přes Slovensko, kde ten systém existuje. Ale budeme muset o tom jednat, protože v zájmu České republiky je, aby to fungovalo.

Co se týče jiných zemí, máme vyhodnoceno, že v tuto chvíli je nejvíce ohrožena na zimu samotná Ukrajina. Protože Ukrajina už 19. června nekupuje žádný ruský plyn. Žádný ruský plyn není importován pro ukrajinskou spotřebu. Spotřeba je v těchto měsících zajišťována domácí těžbou, případně reverzními chody z Polska, Slovenska a Maďarska. Ukrajině velmi reálně hrozí, že tam bude humanitární katastrofa minimálně v tom smyslu, že lidé budou mrznout v panelácích a pokud by se opakoval scénář roku 2009, kdy poté, co Ukrajina nemá plyn, vezme si ho z tranzitu a je přerušen tranzit úplně, tak stejný scénář hrozí pro mnohé balkánské země, že desítky milionů lidí budou mrznout v panelácích. Týká se to zejména zemí, které mají jediný zdroj, jediný plynovod a minimální zásobníky. Ty země se jmenují Srbsko, Bulharsko, Moldávie, Bosna, do určité míry i Chorvatsko. Těm velmi reálně hrozí, že to v zimě nebude jednoduché.

Proto se snažíme podporovat komisaře Ettingera, který se velmi snaží, aby došlo k nějaké dohodě. Aby Ukrajina začala nakupovat plyn, protože ona by měla ještě využít posledních týdnů, kdy může zásobníky plnit, protože až bude chladnější počasí, tak už nezbude kapacita na plnění zásobníků. To by měli dělat v těchto týdnech, ještě jich je pár k dispozici.

Co se týká dalšího využití uhlí, v případě černého uhlí to naráží na efektivitu těžby, která je v tuto chvíli špatná. Pokud se nic nezmění, pokud se nezmění světové ceny uhlí, respektive nedojde k rozvoji hutního průmyslu na severní Moravě, tak mluvíme o nějakých deseti letech. Co se týče hnědého uhlí, tam ty možnosti jsou poměrně obrovské. Záleží to samozřejmě na otázce prolomení tak zvaných limitů. Já jsem několikrát řekl, že prolomení limitů s malým "p" by nemělo být zásadním problémem. Problémem je prolomení limitů s velkým "P", to znamená zbourání Horního Jiřetína, a to samozřejmě bude – předpokládám – předmětem velkých diskusí. Osobně si myslím, že by o tom eventuálně mělo rozhodnout minimálně krajské referendum.

Co se týče vody, je to pěkné, ale obávám se, jak probíhají snahy o výstavbu jakékoliv vodní elektrárny, do roku 1989 nebyla postavená ani jediná, jedna se blíží na severní Moravě, ale to je spíše poldr a pouze z menší části přehrada, tak nevidím moc velký prostor.

Co se týče břidlicového plynu, naše vláda se dohodla, a já s tím nemám žádný problém, že nebudeme podporovat těžbu břidlicového plynu v České republice jako země, která je velmi hustě zalidněna, na rozdíl od oblastí středozápadu Spojených států, kde tam těžba probíhá. Zkušenosti Polska ukazují - kde politická vůle byla a je ohromná – že realita je daleko za očekáváními a náklady jsou poměrně vysoké. Takže ani ekonomicky to příliš nevychází.

Co se týče alternativních zdrojů, a týká se to jak ropy, tak plynu, nebyla tady zmíněna ještě jedna země, která je velmi důležitá. Ta se jmenuje Ázerbájdžán. Ázerbájdžán je ta země, odkud k nám je dopravována ropa. Proto máme z Ázerbájdžánem velmi negativní obchodní bilanci. Samozřejmě platí, že my se krátkodobě neobejdeme bez ruské ropy, rafinerie Litvínov by musela být přestavěna, je to o obrovských nákladech a minimálně o třech letech. Nicméně, pokud by toto bylo nutné, tak je to samozřejmě možné, je to opět jenom otázka nákladů, ceny. Veškerou surovou ropu můžeme dopravovat z přístavu Terst ropovody TAL a IKL, v tom není žádný zásadní problém. Z tohoto směru můžeme také dopravovat ruskou ropu, což už bylo prakticky vyzkoušeno v minulosti z obchodních důvodů, nikoli z důvodů toho, že by ropa nebyla k dispozici.

Ázerbájdžán je také důležitý pro to, to se netýká úplně nás, ale týká se to Balkánu, byl tady zmíněn projekt Nabucco, který u je mrtvý, projekt South Stream naráží na velmi mnoho problémů a také nebude v dohledné době dokončen. Což je však velmi reálné, je plynovod TANAP, který vede z Ázerbájdžánu přes Turecko do Řecka a Itálie, který by mohl být významným zdrojem plynu pro jižní Evropu a zmírnit závislost na některých jiných zdrojích.

Já myslím, že jsem snad zodpověděl většinu dotazů a pokud jsem na něco zapomněl, tak eventuálně v dalším kole. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Požádal bych pana zpravodaje, jestli by nás mohl provést hlasováním o návrzích, případně pokud ještě bude chtít komentovat proběhlou rozpravu.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Je vidět, že energetika je skutečně téma s velkým T. Proběhla tady velmi zajímavá rozprava o české, ale i evropské, ne-li světové energetice, ve které vystoupili čtyři senátoři a následně pan ministr, který zodpověděl dotazy, které byly během této rozpravy položeny.

Já bych si jenom dovolil stručně doplnit, že my ve všech doporučeních, které náš výbor problematice energetiky, případně navazujících oblastí postupuje do pléna Senátu, stavíme na několika řekněme základních axiomech. Jeden z nich je podpora a udržitelnost jaderné energetiky v podmínkách ČR. Druhé je poukazování na nesystematičnost a škodlivost některých dotací do některých segmentů energetiky, mám teď na mysli obnovitelné zdroje energie, nebo některé obnovitelné zdroje energie, abych byl spravedlivý. Opakovaně a ve všech dokumentech trváme na tom, že jakékoli kvantitativní ukazatele by měly být nezávazné, nikoli závazné, aby nám stanovovaly, kolik všeho musíme, nesmíme nebo do kdy a podobně. Taktéž se trvale stavíme k otázce energetického mixu, že to je čistě národní záležitost a že každý členský stát EU si rozhoduje a musí rozhodovat o svém vlastním energetickém mixu a že mu nesmí být odnikud diktováno, jak ten energetický mix bude vypadat, co bude jeho součástí, nebo naopak co jeho součástí nebude a kdybych to ještě trošku rozšířil, protože to tady také několikrát bylo zmíněno, opakovaně tvrdíme, že systém EU ETS není efektivní systém a že by měl být modifikován nebo nahrazen něčím jiným.

Ještě jednu poznámku na důkaz toho, jak považujeme energetiku za klíčové téma. Na včerejším jednání výboru pro záležitosti EU, v podstatě v posledním v tomto 9. funkčním období, byly dva body, které se týkaly energetiky. Jeden z nich bylo aktualizované stanovisko pro Parlament ke sdělení Komise – Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020 až 2030, že došlo ke změně rámcové pozice vlády, respektive k upřesnění rámcové pozice vlády, takže to byl jeden bod, kterým jsme se zabývali. Ten druhý bod bylo sdělení Komise – její příspěvek – energetická účinnost, a její příspěvek k energetické bezpečnosti, a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky. K tomu bylo přijato komplexní usnesení, které – předpokládám – bude na jedné z nejbližších schůzí Senátu projednáno i zde plénem.

Co se týká hlasování a usnesení, je zde předložen pouze jediný návrh. To je návrh výboru pro záležitosti EU. Já vás tímto žádám o podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli můžeme přistoupit k hlasování.

Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 8 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 52, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Já děkuji jak panu ministrovi, tak panu zpravodaji.

Oznamuji, že projednáme poslední bod před polední přestávkou. A tady bude opět pan ministr předkládat materiál svého kolegy. A to je

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk N143/09, N143/09/01 a K144/09 a K144/09/01.

Takže já bych požádal pana ministra Jana Mládka, aby zastoupil ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dne 2. července 2014 publikovala Evropská komise dvě směrnice týkající se oběhového hospodářství a odpadů. Sdělení i legislativní návrh jsou součástí aktivit Evropské komise k oběhovému hospodářství, které se stává jednou z priorit Evropské komise. Dovolte mi, abych vám představil postoj ministerstva životního prostředí k těmto materiálům.

Ministerstvo životního prostředí vnímá pozitivně aktivity Evropské komise směřující k podpoře oběhového hospodářství. Dále je zdůraznění významu předcházení vzniku odpadů a nutnosti omezování potravinového odpadu. Snahy o sjednocení a zjednodušení právních předpisů na úrovni EU v oblasti odpadků, obalů a výrobků s ukončenou životností, snahy o snižování administrativní zátěže členských zemí. A snahy o sjednocení definic důležitých pojmů. Kroky vedoucí k výraznému omezování skládkování odpadů. Opatření, která mohou vést k posílení konkurenceschopnosti a surovinové nezávislosti EU.

V řadě případů je však nutné konstatovat, že konkrétní navržené změny nepovedou k zavedení oběhového hospodářství a budou mít spíše opačný efekt v podobě negativních ekonomických dopadů na obyvatele a podnikatelské subjekty. Snížení transparentnosti při vykazování výsledků členskými zeměmi a zvyšování administrativní a ekonomické zátěže.

Ministerstvo nesouhlasí zejména se stanovováním příliš ambiciózních a nedostatečně odůvodněných cílů, které nezohledňují hospodářskou strukturu jednotlivých členských států a úroveň rozvoje jejich odpadového hospodářství. Problematické jsou zejména následující cíle:

Cíl pro recyklaci komunálního odpadu v roce 2030.

Cíl pro redukci potravinového odpadu v roce 2025.

Cíl pro omezení skládkování v letech 2025 a 2030.

Cíle pro recyklaci obalových odpadů v letech 2025 a 2030.

Ministerstvo dále nesouhlasí s nárůstem kompetencí Evropské komise, které mohou zásadním způsobem ovlivnit význam a způsob naplňování příslušných ustanovení jednotlivých směrnic. Se stanovováním kombinovaných cílů pro recyklaci a opětovné použití u obalů, které umožňuje obcházení plnění tohoto cíle s posunutím měřicího bodu pro recyklaci obalů i za proces recyklace, což dále navyšuje již tak vysoké cíle. A s některými navrženými definicemi, které prakticky umožňují obrovské rozdíly mezi jednotlivými státy s ohledem na jejich chápání daných definic.

Ministerstvo vnímá ve vztahu k navrženým materiálům jako vysoko problematické následující aspekty: Nedostatečné vyhodnocení ekonomických dopadů, nárůst administrativní zátěže, nárůst administrativní ekonomické zátěže podnikatelských subjektů, posunutí měřicího bodu pro recyklaci, nejasné vymezení rozšířené odpovědnosti výrobců. Dále pak nedostatečné vyhodnocení dopadů do stávajících systémů odpadového a obalového hospodářství jednotlivých členských států, nedostatečné vyhodnocení dopadů do stávajících systémů evidencí členských států, vykazování potravinového odpadu, vykazování komunálního odpadu, obaly.

Zavádění definic, které nepřispívají k vytyčenému cíli, sjednocování přístupu členských zemí. Nezavedení skutečně jednotných pravidel, nestanovení povinnosti členských států zavést tříděný sběr obalových odpadů pro koncové uživatele. S ohledem na výše uvedené je třeba zopakovat, že ministerstvo na jedné straně vítá snahu Evropské komise o posun evropského odpadového hospodářství směrem k oběhovému hospodářství, v předložených návrzích ovšem identifikuje řadu problematických aspektů.

Příprava rámcových priorit. MŽP stanovilo oběma dokumentům rámcové pozice ke sdělení ve spolupráci s MPO. V rámci přípravy rámcových pozic bylo umožněno velkému množství dotčených subjektů vyjádřit se k dokumentům EK. Rámcové pozice z pohledu MŽP odpovídajícím způsobem odrážejí obdržená stanoviska.

Projednání na evropské úrovni. Evropská komise předložila dokumenty na počátku července 2014. V současnosti probíhají jednání na úrovni pracovní skupiny rady. Evropský parlament dokumenty zatím neprojednal. MŽP v rámci projednávání směrnic na evropské úrovni bude vyvíjet snahu o změny v předložených návrzích, tak, aby obsahovaly jednoznačné definice a splnitelné cíle, které budou reflektovat stav rozvoje odpadového hospodářství jednotlivých členských států.

Dosavadní projednávání v Parlamentu ČR. Dne 30. září 2014 projednaly materiály výbory Senátu. Jednak výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a dále výbor pro záležitosti EU. Oba výbory zastávají k materiálům navrženým EK obdobný postoj jako ministerstvo životního prostředí.

V usnesení obou výborů je zdůrazněn nesouhlas jak s výší zdůrazněných cílů, tak s časovým rámcem, ve kterém by jich mělo být dosaženo. Výbory také nesouhlasí s realizací takto závažné změny evropské legislativy bez odpovídající analýzy hospodářství jednotlivých členských států a nových dopadů nově nastavených cílů na jejich systémy nakládání s odpady.

Výbor pro záležitosti EU dále s ohledem na to, že komise nedoložila reálnou dosažitelnost navržených cílů bez nepřiměřených nákladů pro členské státy, schválil doporučení k vyjádření Senátu, ve kterém navrhl přijetí odůvodněného stanoviska v rozporu se zásadou subsidiarity.

Na závěr je třeba říci, že ministerstvo životního prostředí s usnesením obou výborů souhlasí.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N143/09/02 a K144/09/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Jedna zpráva špatná, že další evropský tisk nebo v podstatě balíček dvou tisků. Jedna zpráva dobrá, že už to je dneska naposledy. Takže doufám, že to přežijete.

Pan ministr mi zase hodně ulehčil práci, protože komentoval i ten způsob, jakým jsme se k těmto dvěma dokumentům, k této dvojici dokumentů ke sdělení komise a k návrhu směrnice, to znamená k jednomu komunikačnímu dokumentu a k jednomu návrhu legislativního aktu, postavili jak ve výboru VUZP, tak v našem výboru evropském. Zmínil zde, že jak stanoviska VUZP, tak doporučení VEU je v souladu s rámcovou pozicí vlády, respektive se stanoviskem příslušného resortního ministerstva, kterým je ministerstvo životního prostředí. Nicméně já nějakou rekapitulaci udělám.

V červenci tohoto roku vydala komise dva klíčové dokumenty týkající se odpadového hospodářství. V jednom sdělení navrhuje zvýšit do roku 2030 opětovné používání a recyklaci komunálního odpadu na 70 % či zvýšit míru recyklace obalového odpadu na 80 %. Mj. by komise chtěla zakázat do roku 2025 skládkování recyklovatelných plastů, kovu, skla, papíru, lepenky a biologicky rozložitelného odpadu, přičemž by se členské státy měly snažit skládky tohoto odpadu do roku 2030 prakticky odstranit. Oba dokumenty jsou součástí – jak už zde bylo řečeno – balíčku k oběhovému hospodářství, které komise označuje za svoji prioritu.

Já jenom nemohu nezmínit to, že národní novela zákona o odpadech, to znamená ten náš je velice jednoduchý senátní návrh novely zákona o odpadech, který se týkal pouze výkupu kovových odpadů, byl v Poslanecké sněmovně rozšířen o další ustanovení. V podstatě se takto stal ambicióznějším, než je to, co od nás očekává komise. Takže až budeme něco zase předhazovat Bruselu, tak nezapomeňme, že v tomto případě my jsme aktivnější a ambicióznější. Když to porovnáme, tak z toho časového měřítka rok. Takže leckdy si to děláme sami.

Doporučení našeho výboru se plně opírá o stanoviska výboru VUZP, pouze jsme jej doplnili o jeden technický bod. A pak hlavně o tu část, která se týká tzv. odůvodněného stanoviska.

My se k tomuto institutu, který byl zaveden lisabonskou novelou primárního práva, tady v Senátu dostáváme prakticky popáté. Nebudu rekapitulovat, kdy a s jakým výsledkem jsme se tím zabývali, jenom konstatování, že popáté jsme dospěli k názoru, že zde skutečně ze strany komise byl narušen a je porušován princip subsidiarity. To znamená, že komise se snaží řešit něco, co je plně v kompetenci národních států, členských států, a co by měla nechat na jednotlivých členských státech, ať si to rozhodnou, jak chtějí, jak umějí a jak dokáží.

Já bych si dovolil jenom stručně říct, v čem já jako zpravodaj a náš výbor spatřujeme rozpor právě s principem subsidiarity. Jedná se jednak o nastavení navrhovaných cílů pro snižování míry skládkování objemu odpadů a zvyšování míry jeho recyklace, obsažených ve sdělení komise. Neboť na základě dokumentů komise nepovažujeme za doložené, že navrhovaných cílů v daném časovém rámci je reálné dosáhnout. Tudíž bude dosaženo přínosů utvrzených komisí, zejména ve srovnání s ekonomickou zátěží, která by byla s naplňováním těchto cílů spojená.

To je naše první výhrada. Druhá výhrada spočívá v tom, že navrhované změny se dotýkají i působnosti obcí a mohou zasahovat do jejich dlouhodobých investic, jakož i do fungování systému tříděného sběru odpadů, který je na obcích zaveden. Domníváme se, že před stanovením jakýchkoli závazných cílů by měla být provedena analýza dopadů na jednotlivé členské státy, reflektující jejich specifické a hospodářské struktury, jakož i podrobná analýza plnění či příčin neplnění stávajících cílů. A teprve na základě pečlivého vyhodnocení těchto analýz by měly být nastaveny konkrétní realistické cíle.

Vyslovujeme obavu, že prováděním směrnice v té navrhované podobě, jak ji komise předložila, by nadměrně narostla administrativní i ekonomická zátěž pro členské státy, obce i podnikatelské subjekty. Takže to jsou argumenty, o které opíráme to, že navrhujeme a předkládáme zde do pléna Senátu to, aby bylo přijato odůvodněné stanovisko o rozporu návrhu směrnice se zásadou subsidiarity. A to ve smyslu článku 5, odstavce 3 smlouvy o EU.

To znamená jak návrh – a jak já doufám – přijetí navrženého stanoviska, tak i to ostatní, co je obsaženo v našem doporučení, je spíše kritického charakteru. Tady bych rád vyvrátil těm, co se třeba domnívají, že předkládáme do pléna Senátu věci, ve kterých se hlásíme k tomu, co produkuje především Evropská komise, snažíme se předkládat věci především spíše ty, kde vidíme nějaký rozpor, nějakou změnu nebo odlišný postoj ČR. A akcentujeme tak ochranu českých národních zájmů.

Já bych si vás proto dovolil požádat o podporu tohoto našeho návrhu a o vyslovení onoho odůvodněného stanoviska. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte pro...

Senátor Miroslav Krejča:  Pardon! Ještě jedna věc, omlouvám se. Musím vyslovit poděkování, že bylo vyhověno naší žádosti a tento bod byl operativně zařazen na dnešní jednání pléna Senátu, přestože jsme se jím zabývali jak ve VUZP, tak v evropském výboru včera na svých jednáních. Ale bohužel 6. října uplyne osmitýdenní lhůta pro uplatnění námitky pro porušení principu subsidiarity. A pokud to neprojednáme dnes, tak holt se dostaneme za limit a můžeme si pak říkat cokoliv, ale komise na to nebude brát zřetel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, doufám, že to zvládneme. Takže v tuto chvíli se ptám zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Ivo Bárka, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj? Nepřeje si vystoupit, děkuji. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Neodpustím si pár poznámek. Vzhledem k tomu, že tady dochází k velmi závažné skutečnosti, mnozí z vás si to neuvědomujete, ale tady nějací úředníci z Evropské komise porušují zásadu subsidiarity ve smyslu článku 5, odstavec 3 smlouvy o EU. A dělají, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby jim to prošlo. Vy všichni se smějete, ha ha ha, někteří z vás zvedají ruce, a pak si neuvědomí, až budete ve svých obcích, městech, až vám budou občané nadávat, kolik se platí za odpad, čí je to vina. Tady o těch odpadech už jsme několikrát mluvili.

Ty ambice, o kterých tu bylo hovořeno – a že jsou ještě české ambice vyšší v Poslanecké sněmovně, nežli jsou ambice EU, to byly ambice jednoho poslance ČSSD, vy pánové z ČSSD, co se tak smějete. A uvidíte, jaký to bude mít ekonomický dopad v těch obcích, až budete muset dělat zvláštní zóny pro biologický odpad a jiné věci.

Ale já se chci vrátit k tomu, co mě tady rozčílilo a proč jsem tady vystoupil. Je to to, že se tady nerespektuje ani smlouva o Evropské unii. Já už nevím tedy, kam jsme se to dostali. A nebo možná je to o tom, oni to ti přihlouplí Češi nějak skousnou a vždyť se nic neděje. Já si myslím, že to doporučení je ještě více než diplomaticky mírné. Že by mělo být daleko tvrdší, aby – na rozdíl od ostatních států – Česká republika nestála tam v koutě, ale aby také jasně vyjádřila své názory. A nejen názory nás politiků, ale občanů České republiky.

Dobře víte, jaké jsou názory občanů ČR na EU. Zažili jsme to při evropských volbách. Je to obrovská ekonomická zátěž nejen státu, nejen podnikatelských subjektů, ale nás všech. Je to i obrovská administrativní zátěž. Tady o tom také bylo řečeno. Jsem zvědav, jak vám zmrzne úsměv na rtech, až se budou na každém rohu budovat spalovny, protože skládkování bude zakázáno.

Je to i o tom nejednotném systému, že se rozbourávají některé zavedené systémy třídění odpadu, a místo toho se tady dávají nějaké jiné normy z Bruselu. Je to o tom, abychom tu hájili zájmy České republiky a českých občanů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit, děkuji. Pana zpravodaje bych požádal, aby nás seznámil s tím, o čem budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. V rozpravě vystoupil jeden senátor. Já bych na jeho vystoupení zareagoval. Zatím přijala odůvodněné stanovisko k tomuto návrhu směrnice rakouská Spolková rada, avizoval toto dánský parlament, příspěvek v rámci politického dialogu zaslal polský senát a dalších deset parlamentních komor návrh projednává. K tomu, aby byla komisi vystavena tzv. žlutá karta, je potřeba 19 hlasů. Každý národní parlament disponuje dvěma hlasy. Je-li dvoukomorový, tak každá komora jedním hlasem, je-li jednokomorový, tak má tyto dva hlasy. Takže to jenom k upřesnění toho mechanismu vystavení tzv. žluté karty. Kdyby reakce byla masivnější, tak samozřejmě by se dalo hovořit o kartě oranžové. Ale k tomu zatím doposud nedošlo.

Takže teď k tomu hlasování. Je předložen jeden jediný návrh. Tím návrhem je návrh výboru pro záležitosti EU a já vás tímto prosím o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a můžeme přistoupit k hlasování.

Tak, nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor pan Miroslav Krejča jako zpravodaj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 9 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 52, proti byl 1.

Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji za body před polední přestávkou a v tuto chvíli vyhlašuji polední přestávku do 14.30 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 13.21 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, naše schůze pokračuje svým odpoledním programem. Následujícím bodem je

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel František Bublan, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů.

Jde o poměrně jednoduchou, avšak – dle mého soudu – důležitou novelu zákona, která navazuje na zákon č. 428/2012 Sb. To je ten známý zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Smyslem navržené právní úpravy je přijetí ustanovení, které by vedlo k zakotvení požadavku transparentnosti hospodaření u registrované církve, které je poskytována na základě zákona finanční náhrada.

Společně s církvemi bylo nalezeno a předběžně dohodnuté vhodné řešení v podobě výročních zpráv a jejich zveřejňování. K této dohodě došlo na jednání zástupců církví s některými vládními činiteli za ČSSD a hnutí ANO dne 7. února 2014. Výroční zprávy včetně účetních závěrek by obsahovaly informace o tom, jakým způsobem církve hospodaří se svým majetkem především v oblasti charitativní, vzdělávací, zdravotní a kulturní, včetně ochrany kulturních památek.

Ve stávajícím zákoně – v § 7 – je požadavek na zveřejnění výroční zprávy zakotven, ale ten se týká pouze výkonu zvláštních práv jako je třeba vyučování ve školách, působení v armádě anebo v nápravných zařízeních, církevních sňatků a zřizování škol, nikoliv však stavu hospodaření. Rozsah výroční zprávy o hospodaření by měl být srovnatelný s výročními zprávami neziskových organizací, nadací a ústavů. Tyto výroční zprávy nebudou mít charakter ani podobu výroční zprávu podle zákona o účetnictví. Jde o specifický institut s názvem Výroční zpráva o hospodaření. Z toho důvodu se domnívám, že by pro církve to nebyla velká administrativní zátěž.

Návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem ČR ani s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty. Návrh zákona není v rozporu s právními předpisy EU a nekoliduje se zákazem diskriminace.

Tento návrh zákona má také přechodné ustanovení. To se týká zveřejnění první výroční zprávy za rok 2014, neboť předpokládám, že zákon nabude platnosti až v první polovině 2015. Proto se navrhuje, aby šestiměsíční lhůta plynula od nabytí účinnosti zákona, nikoliv od uplynutí šestiměsíčního účetního období.

Tolik moje úvodní slovo. Já vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, žádám o projednání tohoto návrhu, případně postoupení do dalšího čtení a přikázání příslušnému výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Antla. Pane senátore, máte nyní slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný, když mohu navázat na úvodní slovo předkladatele, resp. zástupce předkladatelů – pana senátora Františka Bublana, k němuž se připojilo dalších 24 senátorů. Bylo tady i teď vámi, vážená paní předsedající, že jsem byl určen zpravodajem, a to 200. usnesením Organizačního výboru, takže to mohu rovněž vynechat. K obsahu se vyjádřil pan předseda František Bublan.

K obsahu se vyjádřil pan předseda František Bublan. Pokud jde o legislativní připomínky, máte je před sebou.

Nepochybuji o tom, a nepodceňuji nikdy nikoho, že jste je četli, ale z nich si dovoluji připomenout pochybnosti, zda navržené dikce, zejména ve vztahu k velkým církvím, splní svůj účel, tj. jaká bude vypovídací hodnota účetní závěrky, jakož i ostatních součástí výroční zprávy o hospodaření dané církve a náboženských společností. Pak jsou tam důvody, které precizně znáte. Pak je další připomínka. Jednotlivé církve a náboženské společnosti si pro výkon obecně prospěšné činnosti zřizují samostatné právnické osoby, jejichž hospodaření nebude do výsledku církve či náboženské společnosti zahrnuto. A konečně, poslední připomínka, aspoň já jsem si to tak shrnul z legislativních připomínek, otázkou, zda z tohoto pohledu bude církev nebo náboženská společnost, která je jako právnická osoba registrována v rejstříku, vůbec schopna splnit např. náležitost výroční zprávy o hospodaření uvedenou v § 7 odst. 2 písm. c). V závěru máme doporučení legislativního odboru, k němuž se připojuji, tzn. § 7 odst. 1 – tam je doporučení zvážit. Pak je tam v poznámce 9a ještě poznámka, že je třeba doplnit Sbírku, tzn. Sb.

To je ve stručnosti, co jsem chtěl říct já.

Pokud jde o návrh usnesení, myslím, že přes legislativní připomínky resp. s přihlédnutím k nim bych se v této chvíli držel doporučení Organizačního výboru. Navrhuji, aby bylo rozhodnuto tak, že tento tisk bude přikázán jako garančnímu – ÚPV (ještě v této době) a dále pak VVVK. Pokud jde o zpravodaje, tak to záleží na výborech; i s ohledem na výsledek voleb a dalších jednání v rámci Senátu Parlamentu ČR.

Tolik ve stručnosti můj návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím i vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Nyní obecnou rozpravu otevírám. Jako první se do ní hlísí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím vyjádřit naprostý nesouhlas s touto předlohou. Je to klasický lex specialis. Zákon pro jeden účel. Evidentně ideologicky reagující na skutečnost, že nakonec přece jenom došlo k uzákonění vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi.

Vnímám ho jako určitý trest za to, že se to nepodařilo zastavit, a tudíž jako určitou šikanu vůči církvím a náboženským společnostem. On řeší něco, co vlastně zákon o vyrovnání vůbec neřešil. Zákon řešil navrácení majetku, fyzické. A finanční kompenzaci za majetek, který nelze navrátit. V zákonu není nikde řečeno, že prostředky, které budou součástí finanční kompenzace, mají sloužit výhradně nebo většinou k realizaci sociálních služeb církvím. My teď vlastně jakoby dodatečně říkáme, tak pozor, pozor, toto bude aspekt, který teď budeme u vás bedlivě sledovat. Myslím ale, že církve mohou s majetkem nakládat svobodně, tak jako každý majitel, a rozhodovat se zcela volně o tom, jaké služby a jaké činnosti budou z těchto prostředků financovat.

Chtěl bych upozornit, že církve dlouhodobě, po celou dobu komunismu a i těchto 25 let, kdy jsme nedokázali tuto věc vyřešit, jsou hluboce podfinancované a jejich potřeby jsou rozsáhlé. To neznamená, že by nechtěly realizovat sociální služby. Zcela jistě to patří ke kodexu všech církví. Ale myslím si, že tento zákon je takovou rákoskou na to, že nakonec po 25 letech se tento stát dokázal vypořádat se svým dluhem a s křivdami, které byly na církvích spáchány po roce 1948.

Chtěl bych říci, že se málo mluví v zákoně, kde toto má býti dovětkem, o tom, že to nebylo jenom vyrovnání s církvemi a kompenzace za majetek, který není možno vrátit. Zákon je také, a pro mě do značné míry především, o odluce církve od státu. Je tedy o tom, že stát se přestane jakýmkoliv způsobem angažovat v činnosti církví, zejména pak ekonomicky.

Tento krok, který je zde navržen v této předloze, směřuje přesně opačným směrem. Opět zavádí nějakou ingerenci státu do svobodné činnosti církví; mj. zde vznáší nějaké podezření, že církve nebudou dostatečně pečovat o společnost a starat se o věci, které jí příslušejí z podstaty jejich činnosti.

Tolik ve stručnosti. Dovolte mi reagovat na předlohu, bohužel, musím říci, že zcela odmítavě.

Dovolím si tedy předložit návrh na zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan kolega Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, nebudu – pro pana zpravodaje senátora Bublana – říkat nic nového. Protože zopakuji jenom to, co jsme oba dva včera říkali a slyšeli ve večerních Událostech, komentářích. I kdybych věřil tomu – jakože mám dopis, který jsem dostal od Biskupské konference nebo od jejího sekretáře, že dohoda vypadala jinak, ale do toho se nebudu pouštět, nechci to problematizovat. Nebyl jsem u toho. I kdyby tedy byla úplná dohoda církví se zástupci ČSSD o tom, že to bude, tak jsem přesvědčen, že toto je další naprosto zbytečný zákon; mj. je zákon paskvilem. Důvody v zásadě naznačil zpravodaj senátor Antl. Totiž, zákon, jak je, říká, že registrovaná církev a náboženská společnost, které byla vyplacena splátka paušální finanční náhrady, poskytnuté podle zvláštního zákona, sestaví do konce šestého měsíce atd. Ovšem např. největší katolická církev u nás, tak té se to týká, ale všechny finanční věci, které jsou těmi benefity pro potřebné, charitativní činnosti, tak to jsou jiné právnické osoby, které ona zřizuje. Takže s největší pravděpodobností tam bude na vstupu nějaká částka, která je tou finanční náhradou, a pak je tam nula, protože ona nic nedělá, ona to rozpustí dál. Takže nebude nic komentovat. Nevím, jak je to u ostatních, ale může to být podobné. To znamená, zcela se to míjí tím účinkem, protože "deriváty", ty ostatní subjekty, které zřizují církve, nejsou dotčeny tímto zákonem, takže nemusí nic dělat.

Další věc je, že je to jenom deklarativní záležitost. Ono to sice vypadá dobře, že přidáváme § 7a, ale pokud tam není sankce, tzn. kdokoliv z nás nezaplatí daň, tak dostane sankci, a ne malou od finančního úřadu. Tady sankce není, takže nemusí splnit. Pak si myslím, že je dobré nechat to pouze v té roli a v té podobě, že když církve deklarují nějakým způsobem, že to chtějí dělat; myslím, že všichni jsme byli účastníky po několik let zpět Tříkrálové sbírky, tak se tady něco vybere – a dostal jsem, stejně jako mnozí ostatní, dopis s poděkováním. Tam bylo napsáno – vybralo se u vás tolik a tolik, v ČR tolik a tolik, bylo to dáno na to a na to – a to je ta výroční zpráva...

Myslím, že všechny neziskové organizace, které získávají peníze z darů od občanů anebo i od státu; pokud se získávají peníze od státu, musí se chovat trošku jinak, ale chtějí deklarovat, co za peníze odvedly.

Tady jednotlivé registrované církve a náboženské společnosti, kterým byla vyplacena náhrada, to nejsou už potom peníze státu, řekněme, v chápání nějaké dotace na činnost. To jsou peníze, které dostaly za to, že jim nemohl být vydán nějaký majetek. A pak už je přece jedno, jestli farmářka Havránková dostane peníze za pozemek a jestli je fyzická nebo právnická osoba. Z tohoto pohledu je koncipován původní zákon. Dneska, když církve slibují, že budou věci rády uveřejňovat, a samozřejmě zřejmě budou uveřejňovat příslušné charity či ostatní neziskové společnosti, tak můžeme určitě říct, slibovali jste, že nám dáte nějakou zprávu, a vy ji nedáváte. Jsem přesvědčen, že každá z neziskových společností takovou zprávu dává.

Z tohoto pohledu, a je důvodů víc, které říkal předřečník, senátor Oberfalzer, myslím, že hlavně z toho důvodu, že je to naprosto nadbytečná norma, která je nevymahatelná, je pouze deklaratorní; navíc je špatná, protože ti, kteří by výroční zprávy vyplnit mohli, tak ti nejsou adresáty tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Roští, roští, roští! A ještě k tomu předvolební roští! Za chvíli se tím roštím už ani nedokážeme propasírovat, je stále hustější a hustější! Čekám, kdy pan senátor navrhne, že ani mše se nemohou konat v neděli, protože prodávat se nebude v neděli, tak proč by měly být mše v neděli. Prostě uregulujeme se k smrti. Ono to není tak nevinné, že jenom bude někdo něco hlásit. Ono to hlásit se musí udělat kolem toho – nejspíš by se zakoupilo za několik milionů zase nějaké IT, které by to elektronicky hlásilo, aby někdo jiný se v tom mohl hrabat!

Člověk má potřebu se pochlubit, a já nepochybuji o tom, že pokud církve budou dělat nějaké takové dobročinné věci, tak se s tím nepochybně pochlubí i samy a nepotřebují na to zákon.

Je to jenom další předvolební trik, který navazuje na to, že paní senátorka Gajdůšková se svou komisí neuspěla, takže alespoň malá nálepka, je to věc kontroverzní a přece jenom se někdo na tom dá chytit, protože řada lidí nemá církve ráda, takže je to takové docela hezké, zase jsme jim trošku, malinko zavařili... Je to samozřejmě absurdní!

Je to absurdní, když paní Havránková dostala poměrně slušné peníze za pozemek, aby jí někdo určoval, za co je má utratit.

Ony by byly i jiné příklady. Když někdo je nezaměstnaný, a nemluvím teď o dávkách v hmotné nouzi, ale pokud dostane podporu v nezaměstnanosti, tak v podstatě státu není vůbec nic do toho, co on s ní udělá.

Měl jsem nedávno besedu se studentkami a jedno téma také bylo mimo jiné, a to nejnovější hit – zdravé potraviny ve školách, aby nám děti jedly zdravě a nejedly nám sladké tyčinky a nechtěly Coca-Colu.

Jenom není úplně jasné, jak se zabrání tomu, že si tyčinku přinesou z domova a Coca-Colu ve flašce. To jim budou učitelé zabavovat? Nebo budou chodit nějaké kontroly domů, jestli také doma jedí zdravě - a vlastně, co je zdravé? Jistě si pamatujete, že pepř byl jednou zdravý, pak nebyl zdravý, kuřata byla jednou zdravá, pak tam byly hormony, narostla mi prsa, ještě jsem se jich nezbavil dodnes... Kdo tedy bude určovat, co je zdravé?

Tento zákon není nejen nezbytný, což vždycky říkám, přežijeme bez něj? Potřebných, těch je, bez tohoto zákona přežijeme úplně v pohodě! A to je hlavní kritérium. My tento zákon k ničemu nikdo nepotřebujeme. Jenom někdo ho na chvíli potřebuje v předvolební kampani! Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má dále pan senátor Miloš Vystrčil. Ale pardon, přednostní právo má pan předseda Senátu, omlouvám se. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. No, nemohu nereagovat, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, na to, co tu zaznívá.

To, co tu pan senátor Kubera nyní tlumočil, vím, že poslední dobou se soustředil na divadelní představení, ale myslím, že by bylo dobře, kdyby to divadlo hrál jenom v Teplicích. Přitom si myslím, že Senát je k něčemu jinému. A není pravda, že by mnoho senátorů až nyní před volbami mělo nějaké názory týkající se církevních restitucí a zejména finančních náhrad.

Musíme se vrátit do minulosti. Vláda prosadila církevní restituce většinou jednoho hlasu v Poslanecké sněmovně, a to ještě poté se objevily ty kauzy, že se vlastně někteří poslanci kupovali, aby vůbec pro takové zákony hlasovali, byla z toho vyšetřování policie. Myslím si, že pachuť je až do dnešní doby. Myslím si, že se to týkalo poslanců, kteří měli jiné názory, ale aby tyto zákony mohly projít, tak ze svých funkcí odstupovali. To se týkalo samozřejmě celé řady zákonů, a domnívám se, že se to týkalo i tohoto zákona, protože řada poslanců i z jiných politických stran, kteří nakonec hlasovali pro, ovšem měla řadu dílčích výhrad k tomuto zákonu.

Ale tam je něco jiného. Tam je to, že my jsme tady v Senátu počátkem roku 2013 přece přijali usnesení, kde jsme vyzývali předsedu vlády Nečase, aby nepodepisoval smlouvy, které jsou vlastně duplicitou zákona, se 17 církevními institucemi nebo organizacemi. A žádali jsme, aby tuto věc nedělal, protože de facto touto smlouvou oni ty věci pojistili tak, že žádná další vláda v těchto věcech nemůže rozhodovat a může mít jenom malý prostor.

A myslím si, že to bylo tehdy pohrdání názorem Senátu. A proto není vůbec od věci, že se tady dneska takovýto zákon projednává, protože tehdy stanovisko Senátu bylo velmi výrazné. A toto na to navazuje, protože jde o to, jak tyto prostředky budou použity.

Vím, že to problém nevyřeší ke spokojenosti velké části občanů, kteří by si přáli, aby církevní restituce byly zrušeny, a zapomínají na to, že to je ošetřeno právě duplicitně smlouvami, které tak narychlo Nečas s Kalouskem uzavřeli, i přes výhradu a výzvu Senátu. A pokud církve tyto prostředky mají, tak nyní někteří z nás chceme, aby církve tyto prostředky používaly tak, jak také slibovaly. A protože zatím žádná veřejná odezva od církví, že by se k tomu nějak veřejně zavázaly, není, je zde tento návrh.

Myslím si, že to problém nevyřeší, ale mohl by do určité míry napětí na obou stranách zmírnit. Z tohoto pohledu se domnívám, že to není nic špatného, že to je spíš krok k nějakému kompromisu obou stran vyhroceného sporu – na jedné straně církve, na druhé straně poměrně silná občanská veřejnost, která na to má negativní názor. Já se jí nedivím, bylo by tady přece jen něco, že bude určitá garance, že občané budou zpětně vidět, že tyto prostředky se používají na věci, které nakonec i odpůrci církevních restitucí uznají, že jsou prospěšné nejenom pro církev, ale jsou prospěšné pro velkou část občanů, zejména těch potřebných.

Chápal bych to spíš tak, že je to určitý krok ke kompromisu. A divím se, že se to takhle vyostřuje. A není to žádná předvolební rétorika, protože nyní před volbami vůbec šťastné toto téma otevírat, protože to neuspokojí zcela stranu sporu.

V naší společnosti je prostě navyknuté to, že kompromisy dělají jenom slabí a že když to není podle nás, tak je to špatně. Myslím si, že v politice není nic špatného hledat kompromis, kompromis, který zklidňuje společenskou situaci, a také nás třeba od těchto problémů odvádí k jiným aktuálním problémům, které pak můžeme řešit.

Chápu to tedy jako krok ke kompromisu, a nevím, proč je to tady takhle vyostřováno a jsou nám podsouvány nějaké předvolební úmysly. Na tom se podle mého žádné politické body vůbec nenaženou.

Znovu opakuji, protože obě strany pomyslného sporu, který přetrvává ve společnosti – neříkejme si, že ne, že to je vyřešeno – prostě uspokojeny nebudou. Ale ukazuje se, že i možná na půdě Senátu se těžko hledá nějaký přijatelný kompromis, protože každý považuje své dosažené kvóty nebo pozice jako neměnné a je potřeba je za každou cenu bránit. Myslím si, že to je škoda.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Dále pokračuje rozprava, s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nebudu polemizovat. A o tom válcování bychom si tady mohli vyprávět, jak se kompromisy tady přijímají, to nebudu řešit.

Já se jenom ohrazuji proti osobním útokům pana předsedy, a také nemohu za to, že on by třeba hrát nemohl, protože jeho čeština by se na jevišti neuplatnila.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Myslím, že tohle asi nemusíme, pane senátore. A prosila bych dále s přednostním právem pana místopředsedu Přemysla Sobotku.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já nikomu neberu jeho politický názor, stejně tak ho neberu panu předsedovi Štěchovi. Ale jestliže jsem v úvodu řekl, že v Poslanecké sněmovně se kupovali poslanci, moje otázka prostřednictvím paní předsedající: On to ví, on na to má důkazy, nebo kde se to pohybujeme? To byla věta pro média.

Já v této chvíli ostře protestuji, aby takto jednal předseda této komory.

A restituce. Když něco nejde vydat, tak za to jsou samozřejmě předány peníze. To byl konsensus s církvemi. A katolická církev dokonce řekla, protože cílová věc je jasná – odluka církve od státu. Jestliže na tohle jsme zapomněli, na to že tento stát platí režii doposavad církvím, a ono to nebude od určitého roku, tak si myslím, že přece cíl je rozhodující. A peníze, to byla dohoda.

A vrátím se k té katolické církvi. Ona z objemu peněz, který dostala nárokově, tak dala peníze církvím, které v roce 1948 buď neexistovaly, nebo neměly vůbec žádný majetek. Takže chovejme se v této chvíli, jako že tady probíhá proces, který my najednou tímto zákonem chceme natvrdo kontrolovat, jak kdo nakládá se svými penězi.

Já s tím nesouhlasím. V devadesátých letech probíhaly restituce, poměrně rozsáhlé, nikdo po těch lidech dodneška samozřejmě nechce žádné výkazy, co dělá se svým majetkem. Tady se církvím vrací něco, na co mají nárok a došlo k té dohodě. Takže pamatujme na to, že v této chvíli chceme někoho svázat nějakým zákonem, který podle mého názoru navíc nemá vymahatelnost. Tady o tom byla řeč. Jak to bude, když to ty právnické osoby nedají? Co s tím budeme dělat? Takže je to deklarativní záležitost. A znovu opakuji větu, odluka církve je snad cílovou stanicí, nic víc a nic méně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, dále rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem si vždycky myslel, že když máme zmírňovat napětí nebo hledat nějaký kompromis, že to je věc dohody. A nikoli jednostranného tlaku nebo jednostranného aktu, který tady dneska je navrhován jako změna zákona. Protože podle informací, které já mám k dispozici – a budu opakovat to, co tady říkal pan kolega Čunek, není tomu tak, že by na této podobě zákona, na této podobě předkládání výročních zpráv došlo k dohodě mezi církvemi a případně politickou reprezentací, která ten zákon nebo tu změnu zákona předkládá. Takže dle mého názoru se nemůže jednat o žádný kompromis, o žádnou snahu na zmírnění napětí, protože to se může podařit jedině, když existuje nějaká dohoda.

Druhou věc, kterou k tomu chci říct a omlouvám se a nemohu si pomoci, předložení toho zákona skutečně působí tak, jako kdyby někdo chtěl získávat body s využíváním lidské závisti nebo předjímání nedůvěry vůči někomu. Já si myslím, že není možné, abychom tímto způsobem budovali nebo se snažili vytvářet nebo pomáhat vytvářet naši společnost. A myslím si, že předkládat zákony a předpokládat..., protože lidé jsou závistiví, protože lidé jsou nedůvěřiví a tudíž nás budou podporovat, když mi je nějakým zákonem v tom podpoříme, že to není správná cesta a že bychom to jako senátoři dělat neměli. A skutečně i vzhledem k tomu, co jsem říkal, na mě předložení tohoto zákona takhle působí. Je mi to líto, ale nemohu si pomoci.

Třetí věc, která už tady byla částečně vyslovena panem místopředsedou Senátu Sobotkou je to, že pokud tady jsou senátoři, třeba i předseda Senátu, mají pocit, že došlo k nějakým nekalostem nebo k nějakým podvodům při přijímání toho zákona, tak potom to přece nemůžeme dělat tak, že se budeme mstít těm, kteří potom jsou obětí nebo důsledkem toho zákona a má vůči nim ten zákon být naplněn. To potom je potřeba podat trestní oznámení na příslušné uplacené poslance, nebo oznámit podezření z podvodu nebo něčeho podobného. Ale mstít se nebo vracet to nějaké třetí osobě, která s tím nemá nic společného, mi připadá docela zvláštní a opět hodně, hodně neférové.

Obecně totiž mi to připadá tak, jako kdyby v tomhle případě stát znárodnil někomu auto, poté, co se ten stát změnil díky nějakým společenským událostem, tak by došlo k nějaké dohodě, že to auto skutečně bylo ukradeno a teď by nazpátek někomu z nás bylo navráceno. S tím, že by se zároveň řeklo - a nyní předpokládáme, když máte to auto nazpět, že ho budete využívat k těm činnostem, ke kterým jste ho využívali předtím. A předpokládáme i to, že postupně my vám už na váš provoz přestaneme přispívat.

Takto ta dohoda byla učiněna a nyní ji někdo chce porušovat tím, že říká - dobře, my jsme vám vrátili ukradené auto, my počítáme s tím, že se za nějakou dobu o vás přestaneme starat, ale prosím, budete pěkně předkládat knihu jízd. A pořádně a my vás budeme kontrolovat, byť to není pod sankcemi.

To mi také připadá absurdní a myslím si, že tímhle způsobem bychom se chovat neměli. Proto se připojuji k tomu, abychom tento zákon zamítli, abychom ho dál neprojednávali, protože si nemyslím, že přísluší Senátu jako vážené instituci, aby takovýmto způsobem takovéto zákony předkládala.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a rozprava dále pokračuje. Slovo má pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Chtěl bych teď za nás všechny říct, že jsme stát. Že jsme tenhle stát, který ukradl komusi dům, náhodou se ten někdo jmenuje církev. Pak mu vzal pole, vzal mu lesy, a ten stát se v jeden okamžik rozhodl, že ty věci vrátí. Část věcí vrátil, ale protože některé věci už dávno prodal někomu dalšímu, tak už je vrátit nemůže. Tak se rozhodl, že dá za to nějaké náhrady. Na to byly dvě strany, ty dvě strany se dohodly. A na základě toho mi teď v tuto chvíli připadá velmi nesmyslné, abychom nějakým způsobem chtěli, aby tuto náhradu nějakým způsobem zdůvodňoval, co s ní má udělat. Jakýmkoli způsobem.

To znamená, nezpochybňuji vůbec, ani v jeden okamžik nezpochybňuji, že to, co zaznělo, že to není v rozporu s řadou věcí. Není. My můžeme vymyslet nový zákon. My můžeme dokonce ty věci znovu znárodnit, protože pro to bude nějakým způsobem vůle, ale na druhou stranu já považuji tento zákon a tento návrh zákona za to, že je v rozporu s dobrými mravy.

A já za ten stát nechci, abychom se takto chovali, a proto se připojím k tomu zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, omlouvám se kolegovi, kterého jsem málem uškrtil před trestním odborníkem. To jsem nechtěl.

Já jsem jenom našel teď v mailu stanovisko expertní komise církví a náboženských společností k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon o církvích a náboženských společnostech. A částečně bych vám ocitoval jenom začátek.

"V úterý 26. srpna 2014 zaslala 1. místopředsedkyně Senátu Dr. Gajdůšková představitelům expertní komise církví návrh senátního návrhu..." A tak dále. Ten, který máme před sebou. Oni konstatují: "Návrh byl připraven bez projednání se zástupci církví a náboženských společností. Byl předložen 26. srpna kolegy Bublanem a Gajdůškovou a 23 senátory. Lze shrnout, že návrh je v praxi téměř neaplikovatelný, neuskutečnitelný a nereflektuje dohodu učiněnou mezi zástupci politických stran a experty církví."

A teď uvádí podrobnosti, které už jsem tady částečně taky zmínil. A které mj. zmiňuje naše legislativa ve svém stanovisku. To znamená, že není zřejmé, koho se to týká atd. Já bych navázal tedy na ta slova o kompromisu a dohodě. Já jsem skutečně pro to, jestli se církve takto dohodnou, hlasovat pro nějakou normu, na které se dohodne ta příslušná komise nebo kdokoli s církvemi a bude předložena. Ale přece to je dohoda. A hlavně, ten zákon nesmí nést vady, které nám naše legislativa říká.

Takže znovu opakuji, to, že se někdo z nás dohodne, ale špatně to formulujeme, to se stává každému z nás. My, co jsme tady déle, každý z nás tady něco napsal, víme, jak je těžké udělat nějaký rozumný, bezchybný a kompetentní návrh změny nějakého zákona, ale tady tohle bychom neměli přijímat, protože je to skutečně paskvil. Je to k ničemu.

Takže bych navrhoval, protože už jsme v tomto stavu, nedá se to vzít v zásadě si zpět, navrhuji, abychom zamítli tento návrh zákona. A pokud příslušní senátoři chtějí, tak ať zkusí nějakou vyjednanou dohodou předložit a připravit návrh zákona, které tyto právní vady neponese. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

U mě nikdo nemůže tvrdit, že jsem příznivcem církevních restitucí. Mnozí z vás si dobře pamatují, jak jsem upozorňoval na to, jak velmi nešťastné, nevyvážené a z právního hlediska velmi problematické je celé vypořádání mezi státem a církvemi. To, že si nějací pánové něco dohodli, samozřejmě ku prospěchu jedněch nebo ku prospěchu druhých, je věc druhá. Jsem zásadní odpůrce církevních restitucí v této podobě, protože to není vyvážená dohoda. V žádném případě, i když si církve myslí, že to tak je.

Je to bohužel – a tady to také zaznělo – je to i určitá vějička předvolební, zejména na voliče ČSSD, protože ČSSD slibovala, že změní církevní restituce, a bohužel se jí to nepovedlo. Ale tímto způsobem se to nedá dělat. Je to ode zdi ke zdi. Je to velmi nešťastné právní neumětelství, vážení, předkládání tohoto zákona v této podobě. Ostatně, ona už to legislativa velmi diplomaticky, naše senátní legislativa, napsala. Ten zákon nic neřeší. Absolutně nic neřeší. Je to absolutně bezzubý zákon. Je to plácnutí do vody před volbami, hlavně ze strany jisté strany.

Měli bychom projednávat úplně jiný zákon. Zákon o tom, jakým způsobem se to třeba daňově zatíží, nebo jiný zákon, jak bude to vypořádání ve skutečnosti v budoucnosti vypadat. Co přinese návrh tohoto senátního zákona? V podstatě nic. Tady tento zákon mluví pouze o jediném – že se budou vytvářet výroční zprávy. Ale kdo je bude vytvářet? Církve přece nepodnikají. A tady vám to ta legislativa jasně píše, že si k tomu, aby mohli podnikat, zřizují samostatné právnické osoby. A ty samostatné právnické osoby mají povinnosti dané obchodním zákoníkem. A nevím tedy, proč bychom toto měli dávat za povinnost někomu, kdo v podstatě nepodniká. Nebo snad chceme, aby i nezaměstnaní dělali výroční zprávy? Nebo ad absurdum, aby každý občan České republiky dával výroční zprávu?

Já se domnívám, že tímto způsobem se celá věc nedá řešit. A že to jenom nahrává těm, kteří určitými politickými, možná i jinými prostředky dotlačili stát k tomu, že šel na nevýhodnou smlouvu mezi církvemi a státem a který dopadá na všechny občany českého státu. A snižovat nějaké napětí, vážení? Jak chcete snižovat napětí, když se jedná o majetek ve výši více než sto miliard českých korun?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a rozprava dále pokračuje. Slovo má paní místopředsedkyně Helena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, paní kolegyně, páni kolegové.

Jenom tři základní fakta. Ten první fakt je, že jsme v 1. čtení u senátního návrhu zákona, což znamená, že veškeré legislativní výhrady, veškeré připomínky na formulace máme v této chvíli před sebou, pokud posuneme návrh zákona do výborů, kde se samozřejmě dá tento návrh dopracovat.

Druhý fakt – církve a náboženské společnosti jsou bez ohledu na zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi financovány státem. Jejich činnost, ať už je to vzdělávání, zdravotní činnost v sociální oblasti, je do vysoké míry financována také z veřejných peněz. A to je fakt, kterého si církve a náboženské společnosti byly vědomy a jsou vědomy. A proto tedy přistoupily na dohodu, která byla uzavřena a odsouhlasena jak s představiteli sociální demokracie a ANO a představiteli církví a náboženských společností při jednání v průběhu sestavování koaliční vlády.

A ta dohoda zní takto – já teď cituji ze zápisu ze 7. 2. 2014, který odsouhlasily obě dvě strany: "Církve souhlasí s tím, aby jejich pravidelné účetní závěrky a výroční zprávy, které zasílají na ministerstvo kultury, byly veřejně dostupné. Souhlasí se změnou zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Potvrzují, že byla učiněna dohoda, že budou iniciovat a podporovat změnu tohoto zákona. Dále souhlasí, že výroční zprávy církví budou doplněny z informací o výši prostředků plánovaných pro zajištění veřejných služeb."

Toto je ve stručnější verzi, zopakované ještě v závěrech toho zápisu jako mediální výstup z jednání toho 7. února. Naplnit tuto dohodu mělo ministerstvo kultury, a to i na požadavek pana premiéra. Bohužel se tak nestalo. Senát tedy se, pokud tak odsouhlasíme na návrh některých senátorů, ujme té role, aby tuto dohodu naplnil. A nejde skutečně o nic jiného než ohledání kompromisů, než o naplnění toho, o čem zde byla řeč, dobrých mravů. O naplnění toho, co si žádá široká veřejnost včetně věřících, ke kterým se počítám také. Aby hospodaření s veřejnými prostředky bylo transparentní. A církve to vnímaly, a proto na tuto dohodu přistoupily. A já jsem přesvědčená o tom, že to bude ku prospěchu celé veřejnosti.

A ještě repliku, kterou zde slyším, na připomínku o tom srovnávání s restitucemi. Tady je potřeba říci, že v případě zákona číslo 428/2012, o majetkovém vyrovnání s církvemi, se nejedná o restituce tak, jak byly všechny restituce předešlé. Jedná se o komplex vzájemně propojených a neoddělitelných institutů. A je potřeba připomenout, že i kdybychom chtěli srovnávat s restitucemi, tak každá restituční vlna, každé restituční řešení bylo jiné. Na to není šablona, na to není standard.

Návrh zákona, který v této chvíli předkládáme, vám odsouhlasím. Možná není dokonalý. Jsme si toho vědomi. Já jsem ten návrh poslala církvím a náboženským společnostem spolu s tím, že jsme samozřejmě jako předkladatelé připraveni se bavit o jeho detailech.

Nicméně jsem přesvědčena o tom, že zákon by měl být postoupen výboru k projednání a že je potřeba, aby tato norma tady byla. Nelze souhlasit s tím, že budeme nechávat na dobrovolnosti či nedobrovolnosti, co se děje s veřejnými prostředky. A myslím si, že není ani v zájmu církví, aby zamlžovaly to, jak s těmito prostředky nakládají. Já jsem přesvědčena o tom, že v oblasti sociální, zdravotní, vzdělávání se mají církve i čím chlubit. A nechť tak tedy fungují. A veřejnost má právo o těch věcech vědět. A k tomu směřuje tento zákon.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a s přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Já jsem do toho ani vstupovat nechtěl, dokonce se přiznám, že si budu muset rozmyslet, jak vůbec budu hlasovat, ale přihlásil jsem se do diskuse proto, že tomu moc nerozumím. Pokud jsem dobře poslouchal paní 1. místopředsedkyni, a byla podepsaná dohoda, kterou ona tady citovala, proč kolem toho tady je takový střet. Ale když jsem se přihlásil, tak jsem hlavně chtěl tady říct jednu věc. Že tady z toho zákona o církevních restitucích plyne určité poučení. A to je, že když se něco hraje na sílu a když se něco prosadí silou, tak to nikdy nebude úplně fungovat.

Tento zákon hrál na sílu, byl protlačen hlasem jednoho poslance, a když hlasoval, tak už bylo známo, že ze sněmovny odejde do výkonu trestu. Tak to si myslím, že byla věc zásadní. A chci tady říct, i když paní místopředsedkyně říkala, že se to nedá srovnávat, že ty vlny restitucí se každá hrála trochu jinak, tak něco se přece jen srovnávat dá. A dá se srovnávat taková hodnota, jako je půda.

Když se dělaly zemědělské restituce, tak tam samozřejmě taky bylo tisíce případů, že třeba půda nešla vydat a muselo to být hrazeno finančně. U zemědělských restitucí byla zemědělská půda oceněna částkou 4 koruny za metr čtvereční. Jestli mám správné informace – a myslím si, že ano –, tak stejná půda u církevních restitucí byla 40 korun a nějaké halíře. Kolik? Přes čtyřicet zkrátka. Říkám čtyřicet, to znamená krát deset.

Takže já bych ubral na plynu s těmi odsudky tohoto zákona. A zvlášť, pokud je to tak, že jsou podepsané jisté dohody směřující k transparentnosti. Ale tím jaksi nikoho nenabádám, protože nevím, jakým způsobem – ještě si to poslechnu dál – budu hlasovat. Ale ten zákon není dobře udělán a klid nebude nikdy. To budou hrát média případ od případu, ale tato společnost tím bude živa mnoho desítek let. A to je špatně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a rozprava dále pokračuje. Slovo má pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já mám jenom faktickou poznámku. Finanční kompenzace za nevydatelný majetek nejsou, pokud je církev obdrží, veřejnými prostředky. To jsou prostředky, které dostává jako odškodné za to, co jí nelze vrátit. Může s nimi tedy nakládat podle své vůle. Samozřejmě, že teď procházíme asi patnáctiletým obdobím, kdy budou církve dostávat tyto kompenzace a souběžně ještě budou brát státní příspěvek na svou činnost. Čili tam budou dva odlišné zdroje. Státní příspěvky se budou utlumovat, takže v cíli, jak zde správně řekl pan místopředseda Sobotka, je kompletní odluka od státu. Čili jenom, abychom si nepletli pojmy, tyto kompenzace za nevydatelný majetek už přestávají být veřejnými prostředky ve chvíli, kdy je církev obdrží.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a rozprava pokračuje dál. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, nechtěl jsem podruhé vystupovat, ale vaším prostřednictvím, paní předsedající, k paní místopředsedkyni Gajdůškové. Vyprovokovalo mě její prohlášení, že vlny restitucí jsou různé atd. Já nevím, jestli žijeme tedy v právním státě, nebo nežijeme? Ústava ČR by měla platit pro všechny, pro církve, pro každého občana. Bohužel se to nestalo. Proto jsou problémy s tím, že se část společnosti – a můžu vám, vážení, říct, že většina společnosti – nedokáže vypořádat s restitucemi tak, v jakém to dohodla nějaká komise s některými představiteli politických stran.

To je fakt a vy s tím nic neuděláte. A jestli tady v tomto Senátu ten zákon projde nebo neprojde nebo budou jiné, pořád tam bude pocit hořkosti. Hořkosti z toho, že někomu bylo ublíženo a někomu bylo něco nadržováno. A tím to bude. Tady jsme se bavili a tady vaším prostřednictvím bylo řečeno, paní předsedající,¨panu senátorovi Velebovi, že někdo dostával 4 Kč/m², někdo dostával i korunu sedmdesát, vážený pane senátore, za metr čtvereční půdy. A ten nepoměr je tak děsivý, že není možné to přejít jen tak lehce, ono se to všechno nějak zamete pod stůl a ono to nějak dopadne.

Víte, vážení, komu to nejvíc uškodilo? Církvím. Těm církvím, vy, pánové, kteří si zakládáte na tom, jak jste věřící a jak to všechno je. Církvím to uškodilo. Protože najednou se ta víra změnila v touhu po mamonu. O tom se píše i v bibli. A bylo by dobře, kdyby se někteří z vás, i někteří představitelé církví, z toho poučili. A to vyrovnání s církvemi, jak tady bylo řečeno, že za to všechno mohli komunisti, vždyť to dostávají i některé církve, které neexistovaly ani před rokem 1989. A dostávají vyrovnání. A je otázka, jestli Česká republika má na to, aby platila církve v té podobě, nebo nemá. A jsou státy, kde církve od státu nedostávají ani jednu dříve marku, dneska euro. Ti věřící podporují církve.

Systém v České republice je takový, jaký je, může se ale časem měnit. Ale ještě jednou – tady návrh tohoto zákona absolutně, ale absolutně nic neřeší. A to, co se tady citovalo, to je sice pěkné, ale k tomu, aby se to dodrželo, musí dojít k nějaké dohodě. A tady najednou slyšíme, že ze strany církví k té dohodě není vůle. Tak já nevím. Tak zase dvě strany se na něčem domluvily, tentokrát to byla ČSSD a ANO, předtím to byly zase jiné strany koalice, té jiné části spektra, za dva roky to bude zase úplně jinak. A kam jsme se to v této zemi ještě dostali?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a do diskuse se dále hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já se omlouvám, že vystupuji, budu stručný. Jenom bych chtěl pana senátora Drymla upozornit na to, že samozřejmě do toho schématu musely být zahrnuty církve, které již měly registraci, protože není možné některým něco vracet a jiným, které legálně vznikly v čase svobody (za to, že byla přerušena, nikdo nemůže) říct, tak vy teď máte smůlu. My jsme si tedy měli nechat některé nové církve a dál je financovat. A těm, kterým vracíme majetek, tak už říct, dobrá, vy se postavíte na své nohy.

Bylo tady znovu řečeno – a já se omlouvám, že to musím připomenout, to právě bylo vyřešeno tím aranžmá 80 % katolická církev, 20 %, které by normálně měla dostat, poskytla na kompenzace těmto novým subjektům.

Jinak to nešlo udělat. Nebyla zde kontinuita. Řešíme zde něco, co bylo přerváno. A řešíme to 25 let. Opravdu je to docela trapné.

Čili nové církve musely být zahrnuty do toho schématu kompenzací, aby se mohly postavit na vlastní nohy. Jinak bychom si počínali v rozporu s Evropskou listinou práv a svobod a se všemi principy demokratické společnosti. Není možné někomu říct, starej se sám, když jsi do té doby tu možnost neměl. Takže to bych chtěl ještě opravit.

A mimochodem, byla tady řeč o smlouvách. Jsem přesvědčen, že ty smlouvy sloužily především k tomu, aby přistoupily i ty ostatní církve a náboženské společnosti na ten způsob vypořádání. A bylo nutné to zavázat smluvně, protože musely akceptovat, že budou odměňovány z nějaké části, která náleží katolické církvi. Doufám, že už nebudu muset vystupovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a do diskuse se dále hlásí pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Moc se omlouvám vám všem, ale na to, co tady zaznělo – já jsem přímým účastníkem diskusí, které byly v roce 2007 a 2008 v Poslanecké sněmovně, kde byla komise. Té jsem účastníkem nebyl, ale samozřejmě, že jsem dostával její závěry.

Ta komise se dohodla, že nechá ocenit majetek. To se stalo. Pomíjím některé peripetie a detaily, prosím. A závěr v tom roce 2008 byl takový, že s těmi závěry zástupce komunistické strany a zástupci sociální demokracie nesouhlasili. Takže pak došlo k dohodě, že tyto dvě strany navrhnou, kdo odhadne ten majetek, který je předmětem té náhrady? Takže se dohodly, že to bude údajně nejrenomovanější ústav v ČR, a to je Vysoká škola ekonomická v Praze.

Takže když se na tom tyto dvě strany dohodly, ostatní to přijali a z toho vyšlo to číslo, které dodnes tady skloňujeme. Takže tak to bylo. Ani jeden z nás, nebylo to shromažďování a odhadování majetku, ale tam byl základ v Poslanecké sněmovně, jak se došlo k tomuto číslu. A samozřejmě napadat to z jednotlivých, řekněme, pohledů můžeme, protože ani tehdy, jak vidíte, nedošlo k nějaké zásadní dohodě. Až tedy nakonec, když tyto dvě strany se seznámily s tím odhadem těch miliard, bylo to 83, tak řekly, že to je moc. No, to můžeme říct na všechno.

Ale já se nechci k tomu vracet, protože to není předmětem dneška. To říkám jenom margo toho, abychom si uvědomili, jak jsme k tomuto postupu došli. Ani se k němu nemůžeme vracet, protože ho nabourat nemůžeme – a to bylo správně řečeno oběma stranami – je to zasmluvněno. Takže český stát by to zaplatil zase z druhé strany, kdybychom dělali něco jiného.

Já naposledy věřím, apeluji jenom na to, když už uděláme normu, tak jak já jsem četl ten čerstvý zápis, církve s tímto nesouhlasí, protože toho nebyly účastny. Takže já jsem přesvědčen, že když se příslušní zástupci dají dohromady, tak dokáží vytvořit nějakou normu, která bude oběma stranami nějakým způsobem odsouhlasena. Druhá věc je – a teď jsem se esemeskou o tom přesvědčil – u většiny církví téměř všechny peníze, které ony vybírají a potom zase reinvestují – ale nemyslím z hlediska investic, ale z hlediska výdajů –, tak ony předkládají jejich organizace výroční zprávy. Takže kdybychom je dali dohromady, tak nakonec k tomu číslu dojdeme. Nevím, kdo z kolegů řekl, každý se rád pochlubí tím, co dobrého udělal. Dělají to dneska před volbami všichni starostové, všechny obce, všechna vedení, co jsme udělali za 4 roky. A ty církve to dělají také.

Jenom to prosím dělejme způsobem, který je hoden horní komory parlamentu. A to není, jak vidíte, přečtete-li si stanovisko naší legislativy, to není zrovna tento zákon.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A do diskuse se dále hlásí pan Vladimír Dryml. Máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři. Já jenom několik faktů.

Já jsem nikde nečetl v Listině základních práv a svobod evropských, že je napsáno, že Česká republika je povinna financovat tou a tou částkou české církve. To tam nikde napsané není. Takže, vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu senátorovi Oberfalzerovi, nemaťte nás Listinou práv a svobod. Tam to takhle není napsáno. To zaprvé.

A zadruhé se domnívám, že Vysoká škola ekonomická není tou nejvhodnější osobou k tomu, aby oceňovala majetek. To je další faux pas, které se stalo při církevních restitucích. Měly se na to najmout renomované firmy a měl to být výčtový zákon. Dobře to víte, přesto jste to neudělali, protože by to dopadlo všechno jinak.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a rozprava dále pokračuje. Hlásí se pan senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já se omlouvám, ale nemůžu to takhle nechat. Výčtový zákon by byl znamenal, že zákonem je stanoveno, které konkrétní věci vydáme, a už by proti tomu nebylo žádné odvolání. Tento systém je nastaven jako vždycky. Ten, kdo je oprávněný, žádá a úřad mu to posuzuje. A pokud si není jistý, že na to má nárok, tak se to řeší soudní cestou. Co bychom dělali, kdybychom v zákoně vyjmenovali všechny pozemky, lesy a objekty. To je jeden z argumentů, který se pořád objevuje, ačkoli to už dávno bylo zodpovězeno.

Pokud jde o Listinu práv, je tam svoboda vyznání. A stát, ačkoli to není napsáno v Listině, pro tu svobodu musí vytvářet podmínky. A jestliže jsme tady měli 42 let komunismus, který pronásledoval církve, všechno jim vzal, odhazoval jim drobné na to, aby vůbec mohly existovat, zavíral kněží a mnichy, tak my máme morální povinnost, která souvisí s Listinou práv a svobod. My musíme vytvořit materiální podmínky pro existenci církví, protože jsme jim je zlikvidovali.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Hezké odpoledne. Já si to pro sebe chci nějak shrnout. Tak byla nějaká dohoda, na jedné straně byly církve, na jedné stát, ta dohoda se podepsala a je třeba ji nějak plnit, že. Trvalo to dlouho, ale je to podepsané, to je hotová věc. Já chápu, že některým se nelíbí, jak to bylo provedeno, některým se to nelíbí zase z jiné pozice, že to takhle bylo provedeno, ale berme to tak, že to je první fakt.

Teď přichází nový námět, který říká, jak v průběhu toho procesu, kdy se tedy bude postupně snižovat příspěvek jak na výplaty kněží, kdy budou církve dostávat nějaké peníze a bude se to umořovat až do toho dne, kdy dojde k odluce církví od státu, tak po tu dobu to má tak nějak probíhat. A mně to připadá, že někomu se vrátila zahrada, a nový zákon říká – my jsme ti sice vrátili zahradu, která ti právem patří, ale ty nám teď, než uplyne nějaká doba, budeš říkat, kolik jsi sklidil jablek a co jsi dostal za ten mošt, který z toho máš. A my ti to budeme nějak chtít danit a koukat se na to, co si s tím svým majetkem děláš.

A teď to záměrně říkám tak, jak bych mluvil s nějakou babičkou, kdybych jí tohle chtěl vysvětlit. Tak proboha, podívejme se na to těmito očima. Je tady podepsané něco, co platí, co ani u Ústavního soudu by nemohlo být napadeno. A kdyby bylo, tak asi by se vyjádřil, jak lze očekávat. A teď přichází nová věc a my se rozhodneme svým hlasováním, jestli to podpoříme, nebo ne. Někdo bude chtít toho policajta dělat a někdo třeba asi ne. Tak pojďme radši ukončit debatu a věnovat se procesu hlasování. Tam se to stejně rozhodne, stejně se zdá, že většina z vás je rozhodnutá, jak se k tomu bude chtít vyjádřit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a do diskuse se dále hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, senátorky, senátoři.

Česká republika jako jediná v Evropě udělala restituce církví v takové podobě, v jaké jsou. To jsou fakta. A jestli si myslíte, že katolické Polsko nepomáhá církvím, tak já nevím už, o čem se tady máme bavit. Přesto ten rozsah restitucí nebyl takový, jako je uskutečněn v České republice.

A pak, vaším prostřednictvím, paní předsedající, pane senátore Oberfalzere, co budeme dělat? To budeme porušovat Listinu práv a svobod, až dojde k té odluce státu od církví? Nebo zase pak přijde někdo a řekne, ne, je tady Listina práv a svobod, musíme to změnit a musíme dávat peníze?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, jestli... ano, tak dobře. Pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Mě zaujalo to o tom jednom hlasu. To mě zaujalo, to je obecný problém. ČIli ráno jsme hlasovali o nezabývat se zákonem o státní službě a chyběly pouhé tři hlasy, aby to prošlo. To bylo tedy velmi nátlakové. Měli bychom se k tomu ještě možná vrátit a hlasovat znovu, aby to bylo hezky nenátlakové.

Víte, hlasování je nejméně spravedlivý způsob. Samozřejmě vždycky je lepší konsensus, ale bohužel nikdo nevymyslel nic jiného. Představte si zemi, kde referenda končí většinou 51:49, takže vlastně polovina národa. Teď ve Skotsku to bylo o něco víc, ale stejně skoro polovina Skotů byla neuspokojena. Ona chtěla něco jiného. To prostě tak je.

Já jsem měl kdysi spolupracovnici a ona sázela. Kupovala si losy Československé státní loterie a vždycky říkala: "Jardo, kurník, vo jedno číslo, čoveče, vo jedno číslo a měla jsem!" Já jsem jí vždycky říkal: "Paní, víte, ono je to úplně jedno, jestli vo jedno číslo nebo o devět, prostě jste nevyhrála." To hlasování tak je. Jestli to je o jeden hlas, nebo není o jeden hlas, to vůbec není podstatné. Bohužel lepší způsob není.

Ale já jsem si rychle přečetl stanovisko Biskupské konference a zeptám se tedy jednoduše. Proč se, když je to tak všechno bezvadné, nevezme tento návrh, neprojedná se, když to je tak krásně dohodnuto, a pak ho tady jednomyslně určitě odhlasujeme. Takže, zamítněme to, ať si hoši dojdou zpátky do té skupiny a svojí invencí se tam domluví. A když bude ve shodě, tak tady těžko bude někdo protestovat, když tady dostaneme jasné stanovisko obou stran, že takto to je, legislativa řekne ano, takto to je bomba, to je bezvadné, tak určitě to tady bude jednomyslně odhlasováno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, tak pro tuto chvíli je to poslední příspěvek do rozpravy. Já se ptám, jestli tomu tak opravdu je, zda se opravdu nikdo nehlásí? Nehlásí, obecnou... Tak ještě neuzavírám, neřekla jsem to. Senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Velmi rychle. My se tady přesvědčujeme tím, kdo co komu slíbil, kdo co řekl. Já jsem napsal panu ministru Hermanovi, zda slíbil komukoli, zda předloží návrh zákona o té povinnosti. A on řekl: "Nikdo mě o nic nežádal, nikomu jsem v této souvislosti nic nesliboval."

Tak to jenom, abychom věděli, že jsou tady nejen názorové tábory, ale i informační bloky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Znovu se ptám, zda je to poslední příspěvek do obecné rozpravy? Ano, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele Františka Bublana, zda se chce vyjádřit? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní místopředsedkyně, dovolte mi několik málo poznámek k proběhlé rozpravě.

Pan senátor Oberfalzer se ptal, zda je to lex specialis. Ano, je to lex specialis. Já jsem to říkal v té úvodní zprávě, že ta zpráva o hospodaření je zvláštní institut, který nebude podle zákona účetnictví. Takže je to skutečně pouze děláno na tuto problematiku.

Víte, já to nevnímám jako trest. Kdybych to vnímal jako trest nebo nějako šikanu vůči církvím, já bych se pod to nepodepsal, protože to by mně bylo proti mysli. Ale chtěl bych zde zdůraznit jinou věc. zaznělo to tady několikrát. A sice odluka církve od státu. Víte, tento termín se tady na to použít nedá, protože odluka církve od státu poprvé byla na území Ameriky někdy v 18. století, potom ve Francii. A to vlastně znamenalo rozlomení toho spojení trůnu a oltáře. Protože církev zasahovala do světských věcí, a naopak stát zasahoval do těch církevních.

My jsme to zažili před rokem 1989, kdy stát zasahoval do církevních věcí. Byli církevní úředníci, kteří určovali, kdo kde bude, kdo bude bez státního souhlasu. Já jsem to zažil na vlastní kůži, tak vím jak. To bylo to spojení státu a církve, s tím, že ten stát tam byl dominantní. My už tu odluku církve od státu máme. Od toho roku devadesát ji máme. Církve jsou naprosto samostatné, svobodné, a pokud se jedná o majetek, tak já se domnívám, že ten majetek k svobodě příliš přispívat nemusí. Církve jsou takové těleso, které není závislé na majetku. Ale to je možná jenom můj osobní názor.

Pan senátor Čunek zmínil to, že církve mají svoje právnické osoby na podnikání nebo respektive na investování příslušných peněz. Především měl na mysli Českou katolickou charitu. Já z toho místa můžu říct, že Česká katolická charita od církve nedostávala ani korunu, vůbec nic. Z čeho by ji ta církev platila? Z čeho by jí dávala nějaké peníze? Charita žije z toho, co dostane od krajů, co dostane od obcí, co dostane od sponzorů, co dostane na základě nějakých sociálních příspěvků nebo projektů, dokonce EU, a podobně. Ale církev nemohla tu charitu platit.

Pokud jí bude teď platit nebo jí přispívat na nějaký projekt, tak se to klidně v té výroční zprávě může ukázat, že doloží – dali jsme 5 milionů na Českou katolickou charitu. A ta zase doloží ve své zprávě, jakým způsobem ty peníze zužitkovala. Ale nevidím v tom nějaký velký problém.

Trošku mě mrzí takové to srovnání s paní Havránkovou, která dostala nějaké peníze za půdu nebo restituci. Víte, církve je úplně něco jiného. Pan senátor Juránek říkal, my jsme stát. Já bych klidně z tohoto místa mohl říct, my jsme církev. My si pořád představujeme tu církev jako sdružení biskupů v čele s panem kardinálem, kteří o něčem rozhodují, něco chtějí, ale církev je z nějaké té definice, možná katechismové, která říká, že církev je "lid boží putující dějinami", tak vůbec o nějaké instituci tam není ani řeč. A někteří církevní otcové dokonce říkají, že jsou mnozí, kteří si myslí, že jsou v církvi, a přitom tam nejsou. A zase naopak jsou mnozí, kteří si myslí, že jsou mimo církev, a přitom v ní jsou.

Takže já bych nechtěl, abychom tímto počínáním a chápáním nebo tou odlukou, jak tady o tom mluvíme, abychom tu církev nějak izolovali. Tak teď jsme něco rozhodli, že v restituci církev dostane, nebo bude dostávat finanční náhradu. Dostane nějaké majetky a už nás vůbec nezajímá. To nikde v žádném evropském státě není. Já jsem si to nastudoval. Třeba v Belgii belgická ústava má ustanovení o tom, že stát se zavazuje duchovním vyplácet mzdu a důchody. A je to v ústavě. A je tam nějaké spojení, je tam nějaké narušení té odluky nebo nesvobody církve tím, že stát jim platí mzdy? Není.

Daňové asignace, jak jsou v Itálii, ve Španělsku, vždyť to je také spojení státu a církve, a nikdo neříká, že ta církev je nesvobodná. A to nemluvím o nějakých církevních daních, jaké jsou v Německu, Rakousku, to bychom asi nikdo nechtěli. Ani církve by to také nechtěly. I ta Francie, kde došlo skutečně poprvé po francouzské revoluci k odluce církve od státu, tak i ta Francie se zavázala udržovat, opravovat všechny hlavní katedrály. A církev je má bezplatně k užívání. Zase je to spojení státu a církve.

Ale jde o to, že stát si řekne, tak my tu církev potřebujeme, protože ona přináší tyto a tyto hodnoty, proto to pro tu společnost dělá, tak jí nějakým způsobem někde pomůžeme. Já nechci, abychom tady dělali velký příkop a nějakou izolaci tím, že někomu něco jakoby dáme nebo vrátíme a už žádný zájem o tu církev nemáme.

Po té diskusi si myslím, i po tom dodatečném vyjádření církevních představitelů, že by bylo vhodné třeba i projednávat tento návrh zákona delší dobu, nechat tomu čas ve výborech, na jednáních třeba i s církvemi, aby se k tomu vyjádřily, co jim na tom zákoně vadí a že by to nějakou podobu získat mohlo. Určitě by to mohlo jít ku prospěchu vlastně všem, i těm církvím samotným.

Protože je pravda, že to bylo přijato silou a že to nebylo přijato za dobrých podmínek. Ono to, co vzniká za nějakých špatných podmínek, tak také nemusí mít dobrou podobu. Takže pokud to aspoň trošku napravíme tímhle zákonem, tak budu rád. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, a prosím pana zpravodaje, aby nás seznámil se svojí...

Senátor Miroslav Antl:  Pokud jde o rozpravu, která proběhla, tak skrutátorsky konstatuji, že vystoupil pan předseda Senátu PČR, paní místopředsedkyně, pan místopředseda horní komory českého parlamentu a 8 senátorů. Přičemž, kdyžtak se na mě nezlobte, kdybych někomu z vás, co jste vícekrát vystupovali, upřel některé vystoupení, třikrát pan senátor Čunek, třikrát předseda klubu ODS pan senátor Kubera, vážený pan senátor Jiří Oberfalzer vystoupil čtyřikrát a čtyřikrát i Dryml.

Pokud jde o můj procesní návrh, já jsem ho přednesl a upozorňuji na to, že vzhledem k tomu, že zde byl opakovaně vyřčen návrh na zamítnutí, které předchází tomu mému předchozímu návrhu, tak navrhuji, aby bylo nejdříve hlasováno o zamítnutí tohoto návrhu. Nositelem tohoto návrhu je pan senátor Jiří Oberfalzer. Pokud by nebyl tento návrh přijat, tak je ten návrh, který já jsem přednesl, to znamená přikázat návrh senátního návrhu zákona k projednání výboru ústavně-právnímu a dále výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přičemž stanovit ústavně-právní výbor výborem garančním.

Já jsem v rozpravě nezaznamenal, že by se nějaký další výbor přihlásil k tomu, že on by to chtěl projednat, takže v tuto chvíli si myslím, že ten návrh je kompletní. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, je to vlastně v souladu, tak, jak jste přesně řekl a tak budeme i hlasovat. Já vás nejdřív odhlásím. Takže si vytáhněte svoje karty a znovu si je zasuňte. A budeme hlasovat tak, jak řekl pan zpravodaj pro 1. čtení, ano, to je zamítnout, ale já vás samozřejmě svolám.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO, ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 10 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 29. Návrh nebyl přijat.

Přistoupíme tedy k dalšímu hlasování. A to je přikázání. Tak já počkám, až se nám to...

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, tak přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k dalšímu projednání. A hlasovat budeme tak, jak nás seznámil pan zpravodaj.

Zahajuji hlasování, už bez znělky.

Kdo jste pro, ruku nahoru, tlačítko ANO. Kdo jste proti, ruku nahoru, tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 11 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 33, proti bylo 11. Návrh byl přijat, takže zákon postupuje k výborům. Přikázali jsme ho k výborům. Končí projednávání tohoto bodu.

Naše schůze pokračuje. Je jím

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka Alena Gajdůšková, která zastoupí pana místopředsedu Zdeňka Škromacha. Paní místopředsedkyně, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři.

Exekuce jsou problém, do kterého se v podstatě může dostat každý. Vy určitě ty případy a příběhy znáte i ze svých senátorských kanceláří. Návrh novely zákona o exekutorech, který v této chvíli jménem předkladatelů dávám vám k posouzení, má jeden cíl. Tím...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím o klid! Prosím o klid.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já chviličku počkám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Opravdu prosím, ztište se, kolegové. Děkuji vám. Pane senátore, prosím. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, ještě tedy zopakuji.

Návrh novely zákona o exekutorech respektive novela exekučního řádu má jeden jediný cíl. A to je ve chvíli, kdy se lidé dostanou do problémů. A ne vždycky je to úplně jejich vinou, ne vždycky jsou to záležitosti, za které si mohou. Tak je důležité, aby byla nastavena pravidla tak, aby s těmito lidmi bylo zacházeno spravedlivě. Jde o to, aby exekuce nebyly používány v nekorektním boji, ať už mezi jednotlivci – a vy všichni určitě znáte ty příběhy ze svých kanceláří – a nebo také v nekorektním boji mezi případně firmami či obchodních nekalých praktikách.

Je potřeba připomenout, že soudní exekutor je podle zákona úřední osobou. Je tedy orgánem veřejné moci. Stát na v podstatě privátní kanceláře přenesl část své moci, tedy prostředky způsobilé zajistit nesplněné povinnosti. Přičemž při výkonu státní moci je obvyklé, že orgány nebo osoby, které tuto moc vykonávají, byly určeny pravidly o místní příslušnosti. Takovéto uspořádání vypořádání vychází také z článku 8 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Příslušnost soudu i soudce potom stanoví zákon.

Toto je základní premisa, ze které vychází návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tedy exekuční řád, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který vám nyní jménem předkladatelů navrhuji.

V návrhu zákona se reflektuje jak ta skutečnost, že exekutor zabezpečuje přenesený výkon státní moci, ale také to, že postavení exekutorů jako profesní skupiny je koncipováno jako vnitřně si konkurujících podnikatelů.

Z tohoto důvodu navrhujeme, aby místně příslušným byl ten exekutor, jehož sídlo exekutorského úřadu je v obvodu krajského soudu, ve kterém je exekuční soud povinného.

Tady je potřeba říci, že celkový počet exekutorů je asi 160. Jestliže stanovíme místní příslušnost jako místo obvodu krajského soudu, pak každý z těch, kteří se na exekutora s žádostí o vymáhání své pohledávky obrací, má tedy možnost si vybrat zhruba z 20 exekutorů.

Ale na druhé straně se zvyšuje tímto ustanovením ochrana práv povinných, tedy těch, na které se exekuce vztahuje, tím, že mohou nahlížet do spisů, mohou dojednat splátkové kalendáře, a další záležitosti, případně exekuce se dají spojit podle exekučního řádu.

Dokreslení situace a motivů, které vedou k tomu, že předkládáme Senátu tuto novelu exekučního řádu, ilustrovat na třech krátkých příbězích.

Do senátorské kanceláře za mnou přišla paní, která byla exekuována pro nějaké nesplácení ještě z doby manželství. Nevím, jestli to byla část nájemného či část nějakých úhrad energií apod. A měla s tím velký problém, měla v péči dvě děti. To byl skutečně velký problém. Tuto záležitost řešili z Plzně. Ale byla to reakce na to, že její bývalý manžel měl exekuci vzhledem k tomu, že byl dlužníkem placení výživného. A to byla záležitost v desítkách tisíc korun.

Vzhledem k tomu, že jednu exekuci řešili ve Zlíně a druhou v Plzni, tak nebylo možné se domluvit, nebylo možné udělat zápočet, a tato žena tedy čelila velkým problémům i se svými dětmi.

Druhý případ, a takových bylo několik, se kterými jsem se osobně potkala. Rodiče, většinou to byli starší občané, měli na sebe uvalenou exekuci pro to, že dluhy způsobily buď děti nebo někdo z rodiny, nebo dali záruku. Oni sami neudělali nic, ale poskytli záruku, v dobré víře. Měli nižší příjmy, nebo i střední příjmy, ale byla na ně uvalena exekuce, protože dluh tam vznikl.

Ale proto, že exekutor, který tento případ řešil, byl na druhé straně republiky, anebo u nás ve Zlíně stačilo, aby to bylo v Přerově, tak ti lidé nebyli s to se domoci toho, aby s nimi vůbec byl dohodnut splátkový kalendář, i když chtěli, i když byli ochotni, že to prostě musí zaplatit, ale z nízkých příjmů to nemohli udělat jinak než tím, že by to oni sami zase spláceli. Ale vzhledem k tomu, jak to v tuto chvíli vypadá, jak tam ta pravidla skutečně nejsou, dostávali se ti lidé do dalších a dalších problémů, které už potom byly skutečně fatální a téměř neřešitelné.

A případ třetí, se kterým souvisí opět to, jak celá situace kolem exekucí vypadá. Docela slušně postavená rodina, bohužel synáček se nevydařil. Rodina v obavě, že se dostane do problémů, že na ni bude uvalena exekuce kvůli dluhům potomka, se znalostí věcí, jak je velmi obtížné skutečně dojednat i případný splátkový kalendář v té chvíli, kdy to vypadá, jak to vypadá, tak syn si nahlásil trvalé bydliště na radnici. To asi také není řešení, to asi také není dobře.

Kolegyně a kolegové, nechceme obhajovat dlužníky, kteří si to zavinili sami. Nechceme vytvářet prostor pro nezodpovědnost, protože dluhy se prostě platit musí. Ale nechceme a nemůžeme připustit, aby exekuce byly nástrojem vyřizování si účtů, likvidací mnohdy celých rodin bez možnosti věci odpovídajícím způsobem řešit splátkovými kalendáři, zápočty atd.

Jedná-li se o exekutorské úřady, jak se dnes privátní exekutorské kanceláře nazývají, je nutné, aby stát pro jejich fungování stanovil jasná pravidla, která budou platit všude stejně a pro všechny.

Vymezení místní příslušnosti je jedním z kroků, kterým Senát jako horní komora Parlamentu ČR může přispět k řešení tak citlivé věci, jako je exekuční řízení.

Prosím tedy o propuštění jednání do výboru, kde můžeme hledat možná legislativně lepší, možná přesnější řešení, kde můžeme návrh, který v této chvíli předkládáme, případně rozšířit o věci, které považujeme za nutné, o kterých jsme přesvědčeni, že je nutné je řešit zákonem. Děkuji vám předem za podporu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Antla. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný, ač mám také několik desítek příběhů s exekutory ze své senátorské praxe.

Ale k zpravodajské zprávě velmi stručně. Byl jsem určen zpravodajem senátního návrhu pana senátora Zdeňka Škromacha a dalších 24 senátorů k exekučnímu řádu. Vy zase máte před sebou anebo v hlavě legislativní stanovisko. Vážená paní místopředsedkyně Senátu vám tady řekla obsah návrhu. Pokud jde o faktické poznámky, tak tam je uvedeno, a je to pravda, někteří z nás si na to velmi dobře pamatují, že jsme vraceli Poslanecké sněmovně coby dolní komoře českého Parlamentu vlastně s připomínkami, týkajícími se právě exekučního řádu a místní příslušnosti exekutorů, v našem senátním tisku č. 375, ovšem byli jsme neúspěšní, protože dolní komora českého Parlamentu nás přehlasovala. A dále i v této komoře byl zatím podán neúspěšný návrh týkající se opět místní příslušnosti. Ten byl vrácen k dopracování v květnu roku 2014.

Když se podíváte, je tady pouze jediná legislativní připomínka našeho ctěného a váženého legislativního odboru, která připomíná to, že v návrhu se používá obrat "exekuční soud povinného", ale tento není v exekučním řádu zaveden, kde se krátce používá jenom "exekuční soud". Jsem přesvědčen, že toto se dá lehce napravit v rámci výborového projednání, takže tímto navrhuji souhlasně s doporučením Organizačního výboru, aby tento tisk byl přikázán jako garančnímu, a v tuto chvíli si myslím jedinému výboru, pokud si někdo z vás neřekne o další projednání, tzn. ústavně-právnímu výboru Senátu Parlamentu ČR.

Toť, vážená paní předsedající, pro tuto chvíli vše.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou tímto otevírám.

Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Je škoda, že zákon o exekutorech, který je tak nepovedený a který dává tak velké pravomoci zejména soukromým exekutorům, se má předělávat až teprve nyní.

Chtěl bych doplnit - vaším prostřednictvím - pana senátora Antla, že možná také nepostřehl, že 21. února 2014 bylo něco podobného předloženo Poslanecké sněmovně...

Senátor Miroslav Antl:  Říkal jsem to...

Senátor Vladimír Dryml:  Pan senátor to říkal? (Souhlas.). Říkal to, já se mu tímto omlouvám. Ale to nic nemění na věci, že to asi těžko projde Poslaneckou sněmovnou, vážená paní předkladatelko Gajdůšková, vaším prostřednictvím, paní předsedající.

A lituji jenom lidi z Přerovska, protože celorepublikově známý exekutor Vrána a jeho exekutorská kancelář je proslavena po celé republice svými nevybíravými až neurvalými výroky a je jenom záhadou, jak to, že česká justice, která řeší daleko méně závažnější případy, neřeší i pochybení této exekutorské kanceláře.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Rozprava dále pokračuje, slovo má pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Když jsem tento návrh před několika týdny viděl a také jsem se pod něj podepsal, poněkud jsem váhal, zda přece jenom nemáme počkat. Vím a viděl jsem v té době, že ministerstvo spravedlnosti provádí určitou analýzu, i když jsem příliš velkou důvěru v ní neměl, neboť jsem předtím zaslechl, že některé politické skupiny nemají příliš zájem problematiku exekutorů řešit, neboť to, samozřejmě jako všechno, některým lidem a některým skupinám napojeným na podnikatelský byznys, vyhovuje.

A musím nyní říci, že jsme udělali velmi dobře a děkuji všem, kteří se o přípravu tohoto návrhu zasloužili, že tak učinili a že tento návrh je podán, neboť jsme se mohli dovědět před několika dny, že analýza ministerstva spravedlnosti bohužel dopadla tak, jak jsem čekal, že se nic s územní působností a s dalšími věcmi v exekučním řádu nemůže dělat, že to je vlastně vcelku v pořádku, jak je to všechno komplikované.

Myslím si, že to tak úplně není, protože když se podíváme do světa, tak většinou exekuční řízení je záležitost státu a stát ho svými nástroji reguluje. Ukazuje se právě na příkladu České republiky, a ukazuje se zejména to, že v této oblasti prostě nemohou fungovat neregulované volné podnikatelské tržní vztahy.

A to je problém jako řada jiných věcí v naší zemi, že to některým velmi vlivným skupinám vyhovuje. A očekávám, že na nás bude nyní činěn útok, co jsme si to dovolili, jak pošlapáváme svobody, investice do podnikání a další a další věci, protože jde o velké peníze.

Myslím si, že bude-li působnost exekutorů vázána na soudní kraje, je nejrozumnější a nebo jediné možné řešení, protože měl by se využít systém, který v jiných oborech práva funguje. A v tomto případě si myslím, že soudní kraje je ten vhodný přístup.

Domnívám se, že to sice nevyřeší všechny problémy, které v oblasti exekučního řádu a řízení jsou, ale může to do určité míry krotit některé, kteří si z toho udělali tak velký byznys, který potom dopadá na občany. Ti se v prvém sledu zadluží velmi nízkými částkami, a pak z toho mají životní tragédie. A my bychom měli mít samozřejmě zájem, aby se na jedné straně dluhy platily, to znamená nemůžeme se dlužníků zastávat tak, že by si své povinnosti neměli plnit.

Považuji tento návrh za dobrý. V tuto chvíli jde o vpuštění do dalšího procesu projednávání, kde to můžeme vylepšit. A doporučoval bych ještě nám všem, kteří se tím budeme zabývat, abychom si pročetli analýzu ministerstva spravedlnosti, protože odtud asi budou nejvíce výhrady. A věřím, že se o tom povede diskuse a že v Poslanecké sněmovně to nedopadne tak, jako tedy s námi vráceným tiskem v této věci, neboť doba velmi pokročila a myslím si, že každý, kdo chce, aby skutečně fungoval vztah exekutor a osoba, která dluží, na bázi spravedlivého řešení, že by měl podpořit přístup, který přece jenom omezí prostor pro exekutory tak, aby z toho nebyl byznys neomezených možností.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Vidím, že do diskuse se dále nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám.

Ptám se paní navrhovatelky, zda si přeje závěrečné slovo? Nepřeje, takže poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě a k hlasování.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Nemám, co bych měnil, vážená paní předsedající, na předchozím návrhu. To znamená i přes vystoupení dvou senátorů konstatuji, že navrhuji postoupit návrh ústavně-právnímu výboru Senátu Parlamentu ĆR k projednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Jenom se zeptám, má-li někdo ještě nějaký jiný návrh, přikázat to jinému výboru? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování. Svolám senátorky a senátorky do sálu.

V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 12 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji všem navrhovatelům a panu zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu. A předposledním bodem dnešní schůze Senátu se vystřídáme v řízení.

(Řízení schůze se ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, posledním bodem pořadu dnešní schůze je

Tuto záležitost bychom měli vyřešit a tento krok učinit na poslední schůzi pléna Senátu. V tuto chvíli stoprocentně nevíme, jestli toto je poslední schůze a nebo jestli ještě bude schůze pravděpodobně 22. října 2014, a to z toho důvodu, že jsme závislí na tom, jak nám Poslanecká sněmovna doručí tisky, které na právě skončené schůzi minulý týden v pátek byly v Poslanecké sněmovně přijaty.

Pokud nám tedy tisky budou doručeny šestého, sedmého, tak by pravděpodobně Organizační výbor rozhodl, že schůze proběhne ještě 22., 23. října tak, aby bylo plénum Senátu co nejpočetnější. Pokud by tisky došly později, tak je zřejmé, že by Senát musel zasedat ve složení jenom dvoutřetinovém, neboť třetině Senátu 25. října zanikne mandát a samozřejmě nové mandáty budou potvrzeny až někdy kolem 20. listopadu nejdříve.

Takže tolik jenom na úvod. Jak všichni víte, mandát senátora i mně zaniká ještě před skončením 9. funkčního období, a to datem 25. října.

V souladu s § 25 jednacího řádu Senátu nyní rozhodneme, který z místopředsedů Senátu bude vykonávat pravomoci předsedy Senátu do doby zvolení nového předsedy Senátu. Touto otázkou se dnes ráno zabýval Organizační výbor a navrhuje, aby se tímto místopředsedou stal pan kolega senátor, místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Tolik návrh Organizačního výboru, a já nyní otevírám k tomuto bodu rozpravu. Chce se někdo přihlásit do rozpravy? Přihlásit se nikdo nechce, takže rozpravu uzavírám a můžeme přistoupit k hlasování. (Znělka.)

Budeme hlasovat o usnesení, které stanoví v souladu s § 25 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, že pravomoci předsedy Senátu v době od 26. října 2014 do doby zvolení nového předsedy Senátu v 10. funkčním období bude vykonávat místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Registrováno 47, kvorum 24, pro návrh se vyslovilo kladně 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme projednali poslední bod této schůze.

Děkuji vám za účast. Znova upozorňuji, že je předpoklad, že by schůze mohla ještě proběhnout v týdnu, kdy je datum 22., 23. a 24., to znamená středa, čtvrtek, pátek, neboť ve sněmovně bylo přijato, jestli se nepletu, asi 24 nebo 26 zákonů, které nám budou postoupeny. Samozřejmě bude kratší doba pro výbory, proto bych chtěl poprosit předsedy výborů, aby se připravili a zajistili si včas konání svých výborů a přípravu tisků tak, aby je plénum Senátu mohlo projednat.

Děkuji vám za účast, přeji vám hezký den a na viděnou, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 16.25 hodin.)