Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 23.04.2014

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 20. schůze Senátu
(1. den schůze – 23.04.2014)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 20. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 9. dubna letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Vladimír Plaček, Stanislav Juránek, Josef Táborský a Jaroslav Palas.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro informaci připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí u stolu prezence.

Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 20. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud.

Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 20. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji vám. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 bylo registrováno 58 senátorek a senátorů, kvorum 30. Pro návrh se kladně vyslovilo 55, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 20. schůze Senátu. Návrh pořadu upravený v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze?

Pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, prosím vás o shovívavost. U bodu č. 21 – senátní tisk č. 449/8 – týká se to návrhu zákona o sdružování v politických stranách, vás žádám, zda by se tento bod mohl projednávat dnes nejdříve po 18. hodině. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore Nenutile, vzhledem k tomu, že bod je jako bod je jako bod 21., tzn. 3 místa před koncem schůze, tak je docela logické, že bod bude jeden z posledních. Jestli vám můžu poprosit, že bychom v tuto chvíli ho nemuseli pevně zařadit. V případě, že by to vyšlo před 18.00 hodinou, tak bychom provedli změnu pořadu. Myslím, že nemá celkem logiku to přehazovat. Je to ale na vás.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dobře, děkuji za návrh. Svůj původní stahuji zpět.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pardon, vzhledem k tomu, že jsou pevně zařazené body, tak asi bude potřeba o návrhu skutečně hlasovat, protože to nebezpečí hrozí, že to bude dříve. Dobře, beru zpět. Děkuji.

Nyní přistoupíme k hlasování o návrzích, které zazněly při diskusi, tzn. návrh pana senátora Nenutila, aby bod č. 21 – senátní tisk č. 449/8 byl zařazen pevně po 18. hodině. (Pustíme znělku.)

Budeme hlasovat o pořadu schůze, a to o zařazení bodu č. 21 – pevně jako o bodu po 18. hodině k projednání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 2. Registrováno 62, kvorum 32. Pro návrh 59, proti 1.

Návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali všechny návrhy na změny a doplnění. Proto můžeme přistoupit k hlasování o návrhu pořadu schůze jako celku, a to ve znění předchozího přijatého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 3. Registrováno 62, kvorum 32. Pro návrh 60, proti 1.

Návrh byl přijat, a budeme se tímto pořadem řídit.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 263

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 263. Návrh uvede ministr obrany Martin Stropnický, kterého mezi námi vítám, a zároveň ho žádám o jeho úvodní slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně nastínil hlavní cíle a změny, které přináší návrh novely zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů, který vám byl rozeslán jako senátní tisk č. 263.

Návrh novely byl schválen a předložen Parlamentu České republiky ještě předchozí vládou. Nicméně chtěl bych úvodem podotknout, že se s tímto návrhem ztotožňuji a považuji jej za principiálně i věcně správný.

Co je cílem této novely? Zajistit spravedlivé a rovné postavení válečných veteránů, odstranit diskriminaci spočívající v odlišné délce nezbytného výkonu služby či účasti v misi a v segregaci civilních státních zaměstnanců. Dále sjednotit podmínky pro získání statutu válečného veterána tak, aby byl zachován jeho vysoký morální kredit. Bude sice nastaven přísnější systém, avšak systém spravedlivější a jednotný. Odstranění diskriminace a rozšíření okruhu oprávněných osob i o zbývající příslušníky bezpečnostních sborů. O to v novele jde. Dříve šlo pouze o příslušníky ozbrojených sil ve smyslu zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky a Policie České republiky. Nově tedy tento statut budou mít i vojáci z povolání, kteří vykonávají službu a kteří doposud paradoxně nebyli, všichni příslušníci bezpečnostních sborů, tj. např. příslušníci Hasičského záchranného sboru, Celní správy a další.

Cílem je odstranění diskriminace a rozšíření okruhu oprávněných osob i o skupinu civilních zaměstnanců státu. Co nás k tomu vede? Civilní osoby jsou vystaveny obdobnému nebezpečí ohrožení či ztráty života jako příslušníci ozbrojených sil a stávající právní úprava však tuto skutečnost nereflektuje. Jde například o členy provinčních rekonstrukčních týmů apod. Nově se tedy bude zákon vztahovat i na civilní osoby, tj. státní občany České republiky, kteří budou jako zaměstnanci ministerstva, bezpečnostního sboru nebo některé jiné organizační složky státu plnit mimo území České republiky úkoly v některých z definovaných misí.

Dále jde o zpřísnění a sjednocení podmínek pro získání statutu válečného veterána tak, aby byla zachována jeho morální hodnota. Zpřísnění je vedeno snahou o odstranění stávajícího nerovného stavu, kdy pro druhoválečné veterány, což je zahraniční a domácí odboj, platí podmínka nejméně 90 dnů nepřetržité aktivní odbojové činnosti, pro novodobé veterány stačilo dosud 30 dnů v místě ozbrojeného konfliktu nebo v mírové operaci. Nově dojde i k rozlišení misí dle míry jejich nebezpečnosti a nově také výkon služby nepřetržitě alespoň po dobu 90 dnů v zahraniční misi v místě ozbrojeného konfliktu nebo po dobu celkem alespoň 360 kalendářních dnů v jiných zahraničních misích, které se uskutečnily na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.

Dojde také k zavedení institutu odstranění tvrdosti zákona pro výjimečné případy, to je například, když mise je předčasně ukončena zraněním vojáka apod.

Dále jde o zavedení možnosti přijmout do domova pro válečné veterány i další osobu. Účelem je efektivní využití stávajících kapacit. Pobyt v domově je v takovém případě poskytován ovšem za plnou úhradu. Válečný veterán má ale v takovém případě vždy prioritní postavení, takže v případě potřeby uvolnění lůžka pro veterána je možné jednostranně této další osobě ukončit pobyt v domově.

Stručně ještě k dalším změnám zákona. Zakotvení ustanovení, dle něhož by ministerstvo mohlo v určitých případech poskytovat válečnému veteránovi pomoc při začleňování do občanského života. Důsledně chceme také zavést osoby, které mohou s válečným veteránem čerpat některé benefity. Dosud to byl pouze manžel, manželka, nově o druh, družka, případně registrovaní partneři a registrované partnerky.

Jak jsem tedy uvedl již v úvodu svého vystoupení, jde především o zajištění spravedlivého postavení válečných veteránů. Chceme odstranit jisté formy diskriminace, které umožňuje stávající právní norma, a navrhované změny přinesou spravedlivější systém, který nejenom sjednotí podmínky pro získání statutu válečného veterána, ale přispěje i k uchování a prohloubení jeho vysokého morálního kreditu.

Návrh novely zákona o válečných veteránech byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 26. března 2014, a to v předloženém znění. Žádný z pozměňovacích návrhů nebyl schválen. Následně byl projednán také senátním výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a doporučen ke schválení. A dovolte mi závěrem poděkovat členům tohoto výboru za vstřícnost a konstruktivní jednání, především právě s ohledem na zmíněné etické aspekty této novely. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 263/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský, který je ovšem dnes omluven, a zastoupí ho kolega pan senátor Pavel Trpák, kterého žádám, aby nám přednesl zpravodajskou zprávu.

Senátor Pavel Trpák:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, přeji vám hezké dopoledne. Pan ministr předlohu zákona popsal vyčerpávajícím způsobem a mně nezbude než přečíst návrh usnesení k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů:

Výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Josefa Táborského,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátora, a i vás žádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych se pana ministra zeptal, jak se vyrovnalo ministerstvo obrany s připomínkami České obce legionářské, kterým se moc nelíbí tento zákon – abychom si tady nalili čistého vína, jak se říká v jednom filmu. A za druhé, proč byli vyloučeni, když tam pojmeme takový velký okruh osob, proč byli vyloučeni zaměstnanci veřejnoprávních institucí typu České televize, Českého rozhlasu, České tiskové kanceláře, kteří jsou v těch ohniscích válečného konfliktu a mnohdy tam nasazují život s neprůstřelnými vestami, s helmami na rozdíl od některých jiných, některých lidí pracujících v provinčních rekonstrukčních týmech. A za třetí, protože se tady zvyšují některé benefity, jestli si ministerstvo obrany spočítalo, kolik budou roční náklady díky tomuto zákonu. Jsou to tři odpovědi a doufám, že pan ministr mi odpoví.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí – pan místopředseda Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejsem žádný hnidopich, ale jak jsme naložili v zákoně s tím, že také ženy slouží v zahraničních misích atd. A pak jsou tam některé stylistické věci, které bych rád, aby byly vysvětleny – § 5 válečnému veteránovi – bod 2 – válečnému veteránovi a jeho manželovi, druhovi, či partnerovi – takže to už jsme potom jenom v ženském rodě. To znamená, bavíme se jenom o veteránkách a myslím si, že bude-li výklad právníků dost tvrdý, tak jsem zvědav, jak s tím bude eventuálně soudní řízení zacházet. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane místopředsedo. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Nyní má možnost se vyjádřit pan předkladatel. Pane ministře, využijete? Ano, prosím.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Otázka legionářů je samozřejmě jistou červenou nití té novely a byla na pořadu dne během celé práce na této novele, která, jak už jsem řekl, spadá do působnosti vlastně předminulé vlády. Po všech těch diskusích převládl názor, že je nutné zohlednit současný stav. Je nutné zohlednit současnou praxi. Veterán nutně nemusí být starý člověk, veterán nutně nemusí být voják nebo aktivní voják. Je to morální nebo společenské gesto a ocenění někoho, kdo se v nebezpečných podmínkách profesně angažoval ve jménu ČR. Proto se podařilo, ač samozřejmě nikdy neexistuje návrh, který by vyhovoval úplně všem, ale z diskusí, které jsem měl možnost vést, velmi převládl názor, že to řada legionářů, převážná část, chápe a nevnímá to jako jistou devalvaci toho svého často velice perně zaslouženého titulu nebo hodnocení.

Co se týče médií nebo pracovníků médií, kteří se ocitají v nějakém ohnisku konfliktu, nepopírám, že to je zajímavý podnět. Pravda ale také je, že oni nejsou samozřejmě přímo účastníkem té které akce na rozdíl od řady těch – řekněme tomu – civilních profesí, především bych měl zmínit zdravotníky – lékaře. Jistě můžeme říct, že zvláště u veřejnoprávního média je tady určitá povinnost informovat o nějakém závažném ohnisku, konfliktu. Domnívám se ale, že by se řada případných dalších adeptů mohla ještě rozšiřovat do neúnosné míry a nepochybně bychom znovu narazili, ale tentokrát ještě intenzívněji, na výhrady např. zmíněných legionářů.

Co se týče benefitů, možná že jsem to nezdůraznil dost jasně – ono je potřeba to vysvětlovat, patrně, zvlášť – myslím – řadový občan si s tím okamžitě spojí nějaké prebendy. Znovu zdůrazňuji, že jde o čestné označení, o jakési společenské uznání, o to, že společnost je schopna reflektovat něčí lidskou odvahu a tento benefit – řekněme hmotný – se skutečně omezuje jenom na péči, případnou při resocializaci, protože často se ti lidé vracejí a jejich stav není nepodobný třeba někomu, kdo opouští nějaké nápravné zařízení a je s ním často docela dost starostí, čili tato asistence je určitě krok správným směrem, stejně tak jako možnost poskytnout nějaké pečovatelské prostředí – tentokrát je to rozšířeno i o partnera. Protože by zase bylo diskriminační, kdyby to rozdělovalo vlastně manžele, například.

Co se týče dalších připomínek – není tam ženský rod v tom označení, to je pravda, to musím panu senátoru Sobotkovi dát za pravdu, ale není to míněno tak, že by se to na ženy nevztahovalo. Dokonce musím říct, že jestli někde genderový problém nějak výrazně neexistuje, tak je to právě v té oblasti, např. třeba zdravotnictví napojeného na nějakou misi, kde ženy vykonávají velký kus záslužné a statečné práce a nepochybně oceněny mohou a mají být.

Druhý bod, nebo druhá připomínka, to se musím omluvit, to je ministerský šotek, pane senátore – prostřednictvím pana předsedajícího – protože já jsem tam tuto chybu našel také a vymýtil jsem ji asi ze tří pasáží. To, že tam jedna pasáž ještě zbyla, a že tam je tato prapodivná kombinace rodů a vztahů, to je skutečně administrativní chyba, za kterou se omlouvám. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a táži se pana zpravodaje – pan zpravodaj nechce vystoupit. Vzhledem k tomu, že v průběhu rozpravy zazněl pouze jeden návrh, a to návrh, který je usnesení výboru, a to je návrh zákona schválit, přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvorum je 35. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V okamžiku hlasování pořadové č. 4 registrováno 69, kvorum 35. Pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen a my jsme tento bod projednali.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jmenovitých hodnot státních dluhopisů a některých dalších dluhů státu splatných v roce 2014

Tisk č. 265

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 265. Ministr financí Andrej Babiš, který měl návrh předložit, je omluven a zastoupí ho ministr obrany pan Martin Stropnický, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji. Pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Účelem navrženého zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jmenovitých hodnot státních dluhopisů a některých dalších dluhů státu splatných v roce 2014 je umožnit ministerstvu financí vydat dluhopisy a z peněžních prostředků, získaných z jejich prodeje, uhradit splátky jmenovitých hodnot státních dluhopisů, vydaných v předchozích letech k úhradě schodků státního rozpočtu a k úhradě podobných dluhů státu, a to v rozsahu téměř 210 miliard korun. Státní rozpočet je v posledních letech, jak víme všichni, schodkový, to znamená, že státní dluh roste. Jeho každoroční splátky je možné uhrazovat jen dalšími vypůjčenými peněžními prostředky, a to z největší části vypůjčenými prostřednictvím vydávání a prodeje právě státních dluhopisů. Navržený zákon má stejný obsah jako § 2 zákona č. 295/2013 Sb., který umožnil vydat státní dluhopisy na úhradu splátek dluhopisů a podobných dluhů státu splatných v loňském roce. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, děkuji vám. A opět prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk. č. 265/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené a milé kolegyně. Dovolte, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru. Chtěl bych pouze dodat k tomu, poněvadž je rozdílný způsob Senátu i Poslanecké sněmovny k rozpočtu, že tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení a Poslanecká sněmovna v rámci legislativního procesu ho projednala a schválila na svém zasedání 26. března a z přítomných 179 poslanců bylo 116 pro, nikdo nebyl proti. Pan ministr podrobně popsal účel tohoto zákona, proto mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru, který zasedal 15. dubna. Po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Martina Prose, náměstka ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. I vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Předpokládám, že pan senátor, kolega Hassan Mezian omylem zmáčkl tlačítko – ano, už je to v pořádku. Hlásí se pan zpravodaj, senátor Jan Hajda. Prosím.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, kolegové, podle uvedeného paragrafu navrhuji nezabývat se tímto zákonem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Vzhledem k tomu, že tento návrh padl, budeme hlasovat.

Byl podán návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno v současné době 67 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Já vám děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 5 bylo registrováno 68, kvorum 35. Pro návrh 50, proti 6. Návrh byl přijat a projednávání tohoto bodu bylo ukončeno.

Děkuji předkladateli a děkuji zpravodaji, i předchozímu zpravodaji, kterému jsem zapomněl poděkovat.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, které byly podepsány v Bruselu dne 5. března 2013

Tisk č. 213

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 213 a opět v zastoupení ministra financí Andreje Babiše ho přednese a uvede pan ministr obrany Martin Stropnický, Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové. K projednání je vám předkládán smluvní dokument, který souvisí s mezinárodním zdaňováním. Jedná se o zcela novou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s Lucemburským velkovévodstvím. Tato smlouva nahradí ve vzájemných daňových vztazích mezi oběma zeměmi smlouvu o zamezení dvojího zdanění, podepsanou v roce 1991, která již neodráží současné vztahy mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím.

Pro informaci lze uvést, že tato nová smlouva byla již v minulém volebním období v Parlamentu České republiky projednávána, avšak druhé čtení v Poslanecké sněmovně již neproběhlo a bylo tedy třeba, aby tato smlouva byla projednána znovu, a to i v Senátu, který již její ratifikaci v červnu 2013 dokonce odsouhlasil. Bylo to usnesení č. 242. V zásadě jde o standardní komplexní bilaterální smlouvu, která upravuje zdaňování a zároveň i vyloučení mezinárodního dvojího zdanění různých druhů příjmů a která jistě napomůže rozvoji vzájemných hospodářských aktivit.

Tato smlouva, která byla na expertní úrovni sjednána na základě vzorových modelů OECD a OSN, standardně upravuje základní formy spolupráce mezi příslušnými úřady ČR a Lucemburska. Stanoví zásadu rovného nakládání se subjekty obou smluvních stran, umožňuje neformální řešení sporů vzniklých při výkladu a provádění daňové smlouvy a rovněž umožňuje výměnu informací v kontextu daní všeho druhu a pojmenování mezi příslušnými úřady smluvních stran.

Smlouva aplikuje jako metodu vyloučení dvojího zdanění v případě tuzemských daňových subjektů metodu prostého zápočtu zahraniční daně. Smlouva nestanoví daňovým poplatníkům žádné jiné povinnosti nad rámec daňových zákonů platných ve smluvních zemích. Přímý dopad na státní rozpočet ČR tato mezinárodní daňová smlouva mít nebude. Celkový přínos plynoucí z uzavření smlouvy bude záviset na tempu rozvoje jednotlivých forem hospodářské spolupráce.

Navrhuji tedy, aby Senát Parlamentu ČR vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím a vyslovil souhlas s jejich ratifikací. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře, a opět prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 213/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 213/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, pan ministr nás dost podrobně seznámil s předloženým návrhem, proto se omezím pouze na to, abych vás seznámil s výsledkem jednání VHZD. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu svým 181. usnesením k vládnímu návrhu, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi ČR a Lucemburským velkovévodstvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, které byly podepsány v Bruselu dne 5. března 2013, po úvodním slově zástupce navrhovatele Simony Hornochové, náměstkyní ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi ČR a Lucemburským velkovévodstvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokolu k ní, které byly podepsány v Bruselu dne 5. března 2013,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Toť vše. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly a povinnosti garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Jaroslav Sykáček. Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je velice podobné usnesení, které bylo před chvílí citováno naším kolegou.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost po odůvodnění zástupkyně předkladatele paní Mgr. Simony Hornochové a po zpravodajské zprávě senátora Sykáčka

I. Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi ČR a Lucemburským velkovévodstvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokolu k ní, které byly podepsány v Bruselu dne 5. března 2013,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše, dámy a pánové, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nechce vystoupit se závěrečným slovem. (Ministr souhlasí.) Pan zpravodaj? Také ne. V usnesení výborů zazněl návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34. Budeme hlasovat o návrhu:

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi ČR a Lucemburským velkovévodstvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokolu k ní, které byly podepsány v Bruselu dne 5. března 2013.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 6 bylo registrováno 67, kvorum 34, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodajům.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a který byl podepsán v Kyjevě dne 21. října 2013

Tisk č. 223

Senátní tisk č. 223. Vládní návrh jste obdrželi pod tímto číslem a uvede ho v zastoupení ministra financí Andreje Babiše opět pan ministr obrany Martin Stropnický.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, k projednání se předkládá další smluvní dokument, který souvisí s mezinárodním zdaňováním. V tomto konkrétním příkladě se jedná o protokol s Ukrajinou k již existující Smlouvě o zamezení dvojího zdanění, přičemž je nutno zdůraznit, že z hlediska ČR současná vnitropolitická a mezinárodní situace Ukrajiny nemá vliv na probíhající legislativní proces a ratifikaci Protokolu k mezinárodní daňové smlouvě. Ve vzájemných daňových vztazích mezi ČR a Ukrajinou se nadále uplatňuje Smlouva mezi vládou ČR a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Kyjevě dne 30. června 1997. Smlouva vstoupila v platnost dne 20. dubna 1999 a je v ČR publikována ve Sbírce zákonů pod číslem 103/1999.

Zdůrazňuji, že protokol, který vznikl z iniciativy české strany plně odráží mezinárodní vývoj a trendy v mezinárodní daňové oblasti, a to zejména v rámci práce OECD. Protokol, který bude tvořit nedílnou součást Smlouvy o zamezení dvojího zdanění, zcela jistě přispěje jak prostřednictvím zajištění rozšířené výměny daňových informací, tak dalšími úpravami textu k větší právní jistotě a k lepší koordinaci činností daňových úřadů obou států směřující k omezení případných daňových úniků a podvodů. Současně českým daňovým rezidentům zajistí za splnění všech podmínek například bezproblémovou aplikaci metody vynětí v kontextu příjmů pobíraných ze zdrojů na území Ukrajiny z titulu výkonu závislé činnosti.

Jsem přesvědčen, že uzavřením tohoto protokolu ke smlouvě se dále usnadní podnikání českým subjektům na perspektivním ukrajinském trhu a bude významnou příležitostí pro navázání dalších obchodních vztahů s Ukrajinou. Potřeby rozvíjející se ukrajinské ekonomiky mají velký potenciál. Za perspektivní odvětví lze jmenovat například energetiku, infrastrukturu, zemědělsko-potravinářský komplex, ekologii, strojírenství, metalurgii, chemický průmysl, zdravotnickou techniku, výrobu léků apod. Nic na tom nemění, jak již jsem řekl, ani současná složitá situace, která tam panuje.

Na základě již uvedeného tedy doporučuji, aby Senát PČR vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání tohoto protokolu a navrhuji, aby vyslovil souhlas s ratifikací tohoto protokolu k mezinárodní smlouvě.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jsme obdrželi jako senátní tisk č. 223/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jsme obdrželi jako senátní tisk č. 223/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, pánové senátoři, rozvoj všestranných a vzájemně výhodných hospodářských vztahů je jedním z cílů české zahraniční politiky. Některé formy hospodářských, obchodních a například i kulturních styků a z nich plynoucí příjmy mohou obecně zakládat daňovou povinnost českých daňových rezidentů na území Ukrajiny a naopak. Bez existence daňové smlouvy může docházet k mezinárodnímu dvojímu zdanění. Vláda ČR vyslovila souhlas se sjednáním Protokolu usnesením č. 95 ze dne 15. února 2012. Dne 21. října 2013 byl v Kyjevě podepsán protokol, který upravuje Smlouvu mezi vládou ČR a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku. Dvojí zdanění je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které daňovým subjektům jednoho státu plynou ze státu druhého. Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou různých států, může být toto zdanění účinně vyloučeno jen takovým opatřením obou států, které je vzájemně koordinováno mezinárodní smlouvou. Ve vzájemných daňových vztazích mezi ČR a Ukrajinou se uplatňuje Smlouva mezi vládou ČR s vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění, která byla podepsána, jak zde bylo řečeno, 30. června 1997 a smlouva vstoupila v platnost 20. dubna 1999. Vzhledem k tomu, že v mezidobí na základě průzkumu provedeného v ČR mezi územními finančními orgány vyplynula potřeba rozšířit ustanovení článku 26 smlouvy pojednávajícího o výměně informací na daně všeho druhu, a po jmenování bylo Českou republikou ukrajinské straně oficiálně navrženo tuto rozšířenou výměnu zajistit, a to sjednáním doplňujícího protokolu ke smlouvě.

Návrh zákona je rozsáhlým dokumentem členěným do 16 částí odpovídajících vnitřnímu uspořádání do dílčích systematických celků. Sjednání protokolu ke smlouvě o zamezení dvojího zdanění s Ukrajinou nevyžaduje změny v českém právním řádu a nedotkne se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR v současné době vázána.

Protokol rovněž není v rozporu se zásadou rovnoprávného postavení mužů a žen. Uzavření a provádění tohoto protokolu nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.

Ustanovení protokolu budou mít po splnění všech podmínek podle Ústavy ČR při konkrétní aplikaci přednost před ustanoveními vnitrostátních právních předpisů.

VHZD Senátu PČR na své 27. schůzi konané dne 15. dubna 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol, který upravuje Smlouvu mezi vládou ČR a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Kyjevě dne 21. října 2013, po úvodním slově zástupce navrhovatele Dr. Martina Prose, náměstka ministra financí a zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu, který upravuje smlouvu mezi vládou ČR a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a který byl podepsán v Kyjevě dne 21. října 2013.

Vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, aby jste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček. Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, v podstatě to, co mělo být řečeno, už řečeno bylo, takže já pouze mohu konstatovat, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci projednávaného protokolu, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je v tuto chvíli vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr navrhovatel nechce vystoupit. Neprojevuje zájem. Pan zpravodaj garančního výboru? Musím dodržet pravidla, pane ministře, nepřejete si vystoupit? (Nepřeje.) Pan zpravodaj také nechce vystoupit. Děkuji. A my můžeme přistoupit k hlasování, protože v usnesení obou dvou výborů byl dán návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci.

Stále je přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35. Budeme hlasovat o návrhu:

Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a který byl podepsán v Kyjevě dne 21. října 2013.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 7, registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodajům.

Dále budeme projednávat bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a který byl podepsán v Singapuru dne 26. června 2013

Tisk č. 224

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 224 a opět jej uvede pan ministr Stropnický, který zastoupí ministra Babiše. Pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládaný protokol byl Poslanecké sněmovně i Senátu PČR předložen již v srpnu loňského roku, avšak k nastalé politické situaci bylo ukončeno jeho projednávání. Dokument se tedy předkládá oběma komorám Parlamentu ČR opakovaně.

Iniciativa ke sjednání dalšího protokolu ke smlouvě vzešla ze strany Ministerstva financí ČR, a to z důvodu potřeby zajistit v současné době uplatňované standardy v oblasti výměny daňových informací a aktualizovat některá ustanovení smlouvy. Na expertní úrovni se podařilo tento protokol dojednat v březnu roku 2012. Protokol, který tedy bude tvořit nedílnou součást smlouvy, přispěje k větší právní jistotě a dále k lepší koordinaci činností daňových úřadů obou států, směřující k omezení případných daňových úniků a podvodů. V této souvislosti lze zmínit, že tento protokol zajistí získávání bankovních informací ze Singapuru a prolamuje koncept domácího zájmu na informace v Singapuru, což v současné době brání efektivní výměně informací.

Z posledních oficiálních údajů o vzájemné obchodní bilanci je zřejmé, že dochází mezi oběma zeměmi k nárůstu bilaterální zahraničně obchodní výměny. Objem vzájemné obchodní výměny dosahuje cca 700 mil. dolarů. Největší podíl mezi výrobky vyváženými z České republiky do Singapuru připadá na elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, na elektronické součástky. Nejvýznamnějšími dovozními položkami jsou hotové výrobky spotřebního charakteru, dále stroje pro zpracování dat a jejich příslušenství, integrované obvody a další elektronické součástky, náhradní díly ke kancelářským strojům a strojům na zpracování dat, přírodní kaučuk a pryskyřice a telekomunikační zařízení.

Tolik jenom pro základní informaci. Dovoluji si navrhnout, aby Senát Parlamentu České republiky vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednání tohoto Protokolu ke Smlouvě o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Singapurem a vyslovil souhlas s jeho ratifikací. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 224/2. Zpravodajem výboru byl určen pan zpravodaj Jaroslav Sykáček.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 224/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, pane ministře, mluvit zde o tom, že dvojí zdanění nežádoucí, je zbytečné, říkáme to při každé takové smlouvě, případně protokolu. Jak řekl pan ministr, v současné době máme smlouvu i protokol, které jsou platné od roku 1997 a za tul dobu bylo potřeba některé věci změnit. Singapur je náš výrazný hospodářský partner, obchodní výměna je kolem 700 mil. dolarů, jak říkal pan ministr. Tyto protokoly běžně sjednáváme, takže by to byl druhý protokol, máme je např. s Holandskem, Dánskem, Moldávií, Srbskem, Ruskem, Běloruskem. O tom, které věci se upřesňují v tomto protokolu, zde hovořil pan ministr.

Senátní tisk č. 224 jsme projednali na našem hospodářském výboru a přijali jsme usnesení, ve kterém

1. doporučujeme Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací tohoto protokolu,

2. výbor určil mne zpravodajem při jednání v Senátu,

3. pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček? Ano, prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, vše podstatné a potřebné bylo řečeno jak panem ministrem, tak panem garančním zpravodajem, takže mohu přejít rovnou k usnesení, s tím, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost i v tomto případě

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci projednávaného Protokolu,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do ní nehlásí, rozpravu uzavírám. Ještě se zeptám, zdali pan ministr nechce uplatnit možnost závěrečného slova. Nechce, pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

V současné době je přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 35. Návrh usnesení zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a který byl podepsán v Singapuru dne 26. června 2013.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8 registrováno 68 senátorek a senátorů, kvoru 35, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodajům a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková).

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové, pane ministře, budeme pokračovat dalším bodem pořadu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Prištině dne 26. listopadu 2013

Tisk č. 232

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 232 a uvede ho opět ministr obrany Martin Stropnický, který zastupuje ministra financí Andreje Babiše. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy a pánové, je to poslední ze série srovnatelných nebo jednou tematikou se zabývajících předloh. I ve snaze omezit daňové zatížení daňových poplatníků a vyloučit mezinárodní dvojí zdanění, k němuž bez existence příslušných smluv dochází v mezinárodních hospodářských, obchodních, ale i kulturních stycích a jehož příčinou je kolize daňových zákonů jednotlivých států, je mezi zeměmi obvyklé sjednávat příslušné bilaterální smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Republikou Kosovo se v současné době žádná takováto komplexní daňová smlouva neuplatňuje. Neaplikuje se ani daňová smlouva s bývalou Jugoslávií, ani daňová smlouva se Srbskem a Černou Horou.

Jde o komplexní daňovou smlouvu, která tak upravuje zdaňování a vyloučení mezinárodního dvojího zdanění všech možných druhů příjmů. Tato důležitá smlouva rovněž přispěje k objektivnímu rozdělení práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, tj. mezi stát zdroje příjmu a stát jeho příjemce.

Smlouva byla sjednána na základě vzorových modelů OECD a OSN a vychází standardně z daňových zákonů obou států, přičemž nestanoví daňovým subjektům žádné další povinnosti, než ty, které již jsou v těchto zákonech obsaženy.

Jako všechny smlouvy tohoto typu i tato upravuje základní formy spolupráce mezi příslušnými orgány obou smluvních stran, umožňuje řešení sporů vzniklých při výkladu a provádění smlouvy, výměnu informací a o koordinaci činností daňových úřadů obou států směřující k omezení případných daňových úniků a podvodů.

Smlouva současně zajišťuje daňovou nediskriminaci českých subjektů v Kosovu a zvýší právní jistotu investorů i ostatních daňových subjektů, a to zejména pokud jde o existenci a výši jejich daňové povinnosti.

Příslušné výbory Senátu Parlamentu České republiky, jak hospodářský, tak zahraniční, smlouvu již schválily a doporučily její ratifikaci. Navrhuji proto , aby Senát Parlamentu České republiky vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání této smlouvy, a doporučuji, aby vyslovil souhlas s její ratifikací. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 232/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. č. 232/1. Zpravodajem výboru jel pan senátor Jan Veleba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Zpráva pana ministra byla podle mého názoru za prvé dostatečně podrobná, za druhé jedná se o běžnou nebo rutinní smlouvu. Přednesl bych zde jenom výsledek jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, resp. bych vás seznámil s jeho 195. usnesením z jeho 27. schůze konané dne 15. dubna 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla, jak už tady pan ministr citoval, podepsána v Prištině dne 26. listopadu 2013.

Výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Prištině dne 26. listopadu 2013,

2. určuje zpravodajem výboru senátora Jana Velebu,

3. pokračuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit pan senátor Jaroslav Sykáček, zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přeje, prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Nebudu vás zdržovat, protože vše podstatné bylo vysloveno, takže vás pouze ústně seznámím s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost:

Výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci projednávané smlouvy,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Myslím, že to bylo stručné, děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Nepředpokládám, že se chce vyjádřit pan navrhovatel ani pan zpravodaj. Protože nepadl jiný návrh, můžeme tedy hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci. Svolám tedy všechny k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o vyslovení souhlasu k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 47, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Děkuji vám a následujícím bodem našeho programu je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí

Tisk EU č. N 109/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 109/09 a N 109/09/01. Opět prosím pana ministra obrany Martina Stropnického, který zastupuje ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Senátu je předkládán návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o právním rámci Unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí.

Tento návrh reaguje na nejednotnou právní úpravu prosazování celních předpisů v Unii, kdy za totožné protiprávní jednání jsou v různých členských státech ukládány rozdílné sankce. Nejednotnost při prosazování celních předpisů představuje ohrožení účinného řízení Celní unie a vhodného provádění některých unijních politik.

Návrh směrnice usiluje o řešení výše uvedeného problému prostřednictvím sbližování práva, když stanovuje právní rámec pro úpravu v oblasti porušování celních předpisů a souvisejících sankcí. Za tímto účelem zahrnuje především společný seznam různých typů porušení zakládajících rozpor s celními předpisy, stanovuje sankci v podobě pokuty a její limity.

Návrh směrnice je pro Českou republiku v případě některých článků problematický a neakceptovatelný. Stávající znění návrhu nepodporuje například také Spolková republika Německo, Nizozemí, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Navrhované znění směrnice si vyžádá změny předpisů, které budou mít vliv na celý právní řád jednotlivých členských států.

V podmínkách České republiky se jedná především o celní zákon, zákon o přestupcích a správní řád. Pokud nedojde ke změně příslušných článků návrhu tak, aby byly slučitelné s právním řádem ČR, je Česká republika připravena návrh směrnice odmítnout. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 109/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím stručně navázat na vystoupení pana ministra. Předkládanou směrnicí komise navrhuje harmonizovat správní odpovědnost skutkové podstaty správních deliktů a sankce za porušení celních předpisů Unie. Celní předpisy Evropské unie v současnosti upravují, jak už pan ministr zmínil, jednotné podmínky a režimy vstupu a výstupu zboží do Evropské unie a některé aspekty správního řízení vedeného celními orgány. Neexistuje však zcela unifikovaná úprava řízení před celními orgány správních deliktů spočívajících v porušení celních předpisů, existuje pouze povinnost členských států stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce. Neexistuje ani jednotná soustava celních orgánů. Tyto otázky byly doposud ponechány na členských státech a řídily se tak v podstatě 28 odlišnými právními řády.

Pan ministr tady zmínil výhrady vlády, výhrady České republiky. My jsme se samozřejmě s nimi důkladně seznámili a v podstatě se s nimi ztotožňujeme. Bylo zde zmíněno i to, že navrhovaná opatření vyžadují změnu předpisů, které budou mít vliv na celý právní řád.

Neshledáváme předložený návrh plně kompatibilní s principem proporcionality, když za účelem odstranění nerovných podmínek na vnitřním trhu v oblasti cel požaduje obecnou změnu právní konstrukce ve správním právu členských států týkajících se např. konceptu odpovědnosti či definice činů, za které je možné ukládat správní sankce.

V našem doporučení; v doporučení našeho výboru jednak zmiňujeme tyto svoje výhrady, které jsou totožné s výhradami vlády a vyslovujeme i určité pochybnosti ohledně posouzení právního základu na základě kterého je tento návrh směrnice předkládán.

Jak už zmínila paní předsedající, usnesení našeho výboru s doporučením pro usnesení pléna Senátu máte v tisku N 109/09/02.

Já vás tímto žádám o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jan Hajda, kterému uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pokud se týká předloženého návrhu, je asi velice správný, aby se dodržovaly, řekl bych, zásady v rámci obchodování Evropské unie, aby jeden druhého nepodrážel dotovanými potravinami apod., a závěr, který přednesl pan ministr, se mi velice líbil. S těmi výhradami. Já bych za zemědělce a potravináře měl ještě jednu váženější výhradu, kterou bych chtěl, aby pan ministr tlumočil potom těm, kteří budou vyjednávat o závěrečné formulaci v Bruselu. Země EU např. Španělsko a další se toto naučily velice dobře obcházet, protože svoje dotované potraviny v posledních dvou letech k nám dostávají např. přes Moldávii, přes Srbsko apod., pro které tyto zásady neplatí. Tyto jimi dotované potraviny z těchto zemí vážně narušují náš trh.

Po panu ministrovi bych žádal, aby vláda tady tuto připomínku, která je za všechny potravináře a zemědělce, aby tato připomínky byla odcitována.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího nemám přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit k tomuto bodu. Nikoho takového nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, jestli chce reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já ať už dopadne hlasování o tomto bodu jakkoliv, bych rád, byť pozdně, omluvil nepřítomnost pana ministra Babiše, a děkuji za vlídné zacházení s jeho náhradníkem...

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkujeme, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, zda ještě chce vystoupit. Ano, pan zpravodaj shrne, co bylo řečeno a řekne nám, o čem budeme hlasovat. Prosím, pane senátore.

 

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji, budu velice stručný. V rozpravě vystoupil pouze jeden senátor s určitým apelem na pana ministra.

Máme tady pouze jeden návrh na usnesení, a to je doporučení VEU. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji pane senátore. Svolám všechny k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení VEU, tak jak nám ho předložil jeho předseda pan senátor Miroslav Krejča. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Velmi děkuji panu ministrovi za jeho skvělé zastupování. Děkuji všem zpravodajům.

Projednávání tohoto bodu končím.

Kolegyně a kolegové, protože další body, které předkládají jednotliví ministři, jsou pevně zařazeny, budeme pokračovat v programu, jak jsme si ho odsouhlasili. A to ale body, kterými jsou senátní tisky.

Dalším bodem jednání je tedy

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší

Tisk č. 267

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 267. Návrh uvede senátor Jiří Bis, jehož prosím, aby nás nyní seznámil s návrhem zákona.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, je to návrh zákona, který jsme zde schválili zhruba před 2 měsíci, který prošel Poslaneckou sněmovnou, kdy byl schválen. Ale byl doplněn o další 2 drobné body. Body v podstatě znamenají to, že pohonné hmoty, které jdou do státních rezerv do oběhu, je povinností, aby také do nich byly přimíchávány biosložky.

Zopakuji pro vás základní parametry, co měl náš původní zákon.

Za prvé. Umožňoval směnu emisních limitů nejenom mezi vlastníkem jedním, ale i mezi dvěma vlastníky. Umožňoval drobnou úpravu a zacházení s emisními limity pro komunikace jako s limity pro stavby. Poslední změnou bylo, že stanovoval nové hodnoty pro malé kogenerační jednotky, kde to zvyšoval proti standardním hodnotám z plynových kotlů. To byl náš původní návrh. A to, co jsem říkal, bylo nově přijato ve sněmovně. Ve sněmovně to bylo bez jakýchkoliv problémů schváleno. Doporučuji vám schválit tento návrh – původně náš zákon – s drobným doplněním, které je z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 267/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, který by nás měl nyní seznámit se zpravodajskou zprávou. Pan senátor má chvilku zdržení, takže vás poprosím o strpení – nebudu vyhlašovat přestávku, jenom počkáme... Už jde...

Nyní nás pan senátor Ivo Bárek seznámí se zpravodajskou zprávou VUZP, který je garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto tisku. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Omlouvám se, paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Přiznám se, že jsem neslyšel pana ctěného kolegu Bise, ale předpokládám, že asi zjednodušeně vysvětlil podstatu návrhu zákona, který je vlastně senátním návrhem zákona, protože ho předkládali naši kolegové Bis, Eybert, Vícha. Tak jak tento návrh zákona prošel Senátem, tak prošel Poslaneckou sněmovnou s tím, že na 7. schůzi Poslanecké sněmovny dne 26. března byly schváleny k našim věcem 2 pozměňovací návrhy, kde byla doplněna výjimka z povinného snižování emise skleníkových plynů na jednotku energie obsažených v pohonných hmotách, které jsou součástí státních hmotných rezerv a které jsou při jejich obměně uváděny do volného daňového oběhu.

A dále bylo do návrhu novely zákona doplněno přechodné ustanovení, které prodlužuje provozovateli stacionárního zdroje pro tento rok lhůtu pro splnění ohlašovací povinnosti za rok 2013, a to do 30. června 2014. Náš výbor to projednal, opět jsme tento návrh prodiskutovali s Ministerstvem životního prostředí, které odsouhlasilo znění tohoto návrhu zákona a náš výbor přijal usnesení č. 267/1 ze dne 22. dubna 2014; a po úvodním slově senátora Petra Víchy, zástupce navrhovatelů, zpravodajské zprávy senátora Ivo Bárka a po rozpravě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, abyste mohl zaujmout stanovisko posléze. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Můžeme tedy pokračovat v jednání. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto zákonu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava, kterému uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, stejně tak asi jako vy jsem dostal, ráno jsem to narychlo počítal, asi 20 výzev, které začínaly: "Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, dovoluji si vás požádat o zamítnutí návrhu zákona o ovzduší." Asi jste to všichni četli, nebudu to dočítat do konce. Já bych chtěl říct těm, kteří nám to posílají, protože se mi z duše protiví, když dostanu takovouto invazi absolutně stejných, do posledního písmene, absolutně stejných výzev, takže vidím, jak je celá věc připravená napříč a někým, a nevím, kým. Pro mě je tato výzva důkazem toho, že pro návrh zákona bych měl zvednout ruku, a já to udělám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, nikoho přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit ještě k návrhu? Ne. Pan zpravodaj? Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Ivo Bárek:  Vážení kolegové, padl jediný návrh, a to na schválení tohoto návrhu zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, ano, přistoupíme tedy k hlasování.

Kolegyně a kolegové, byl podán schválit návrh zákona ve znění tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 11 ze 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35, pro vyslovilo 54, proti byli 4.

Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji i vám všem. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem podle námi schváleného programu je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Pavla Eyberta a dalších senátorů o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 252

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Pavel Eybert, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaný návrh zákona o Národním parku Šumava není žádnou lidovou tvořivostí senátorů. Vychází z návrhu zákona, který připravilo minulé vedení Ministerstva životního prostředí i s předminulým vedením Ministerstva životního prostředí a který byl pod číslem tisku Poslanecké sněmovny 900 projednán v prvním čtení a postoupen do čtení druhého. Bohužel pak došlo k pádu vlády, rozpuštění Poslanecké sněmovny, zákon spadl takzvaně pod stůl. Do tohoto návrhu zákona byly zapracovány návrhy jak Plzeňského, tak Jihočeského kraje, šumavských obcí, Rady parku i vedení Národního parku Šumava. Je mi moc líto, že veřejnoprávní Česká televize informuje jednostranně, že vědci, ekologové i Ministerstvo životního prostředí odmítají návrh zákona a vůbec neinformují o tom, že obce, kraje, Rada parku, ale i další věci, návrh podporují. Zlobí mě, že předkladatelé jsou označováni některými rádoby ekology za kmotry z Hluboké, kteří chtějí zastavit celou Šumavu. Jednak nejsem kmotr, jednak nejsem z Hluboké, ani jako celá řada z vás, a hlavně to vůbec není pravda. Vy všichni víte, že podle stavebního zákona lze stavět pouze v rozsahu schválených územních plánů jednotlivých obcí a ty představují méně jak 5 procent celkové výměry parku. K jejich schválení se vyjadřují všechny kompetentní orgány. Na schválení zákona o Národním parku Šumava čekáme víc jak 20 let. Za tu dobu bylo představeno něco přes 7 – 8 návrhů zákona. Žádný z nich však nebyl doprojednán. Některé měly příliš mnoho odpůrců, jiné nedostávaly dostatek času pro jednání. Tento předkládaný návrh zákona jistě nebude všem vyhovovat ve všech svých částech. Má však jednu velkou přednost před těmi, které byly doposud projednávány.

Byl s dotčenými obcemi projednán a výrazně většinově schválen ve své zónaci parku, cestní síti a dalších bodech, což doposud nikdy nebylo. Rozpory, které zůstávají s některými obcemi nevypořádány, nejsou v návrhu zákona zohledňovány a bude třeba se jimi dále zabývat v budoucnosti.

Pro podstatu návrhu zákona nejsou však limitující. A nyní k vlastnímu obsahu zákona.

Národní park Šumava se zákonem vyhlašuje ve stejné výměře i ve stejných hranicích jako je doposud, jak to vyšlo z nařízení vlády, které platí. Vyplývá to z přílohy č. 1, která je převzata z tohoto vládního nařízení, kterým byl Národní park Šumava zřízen. Účel a cíle parku se nemění. Stávající správa přechází do nového postavení a vykonává na území Národního parku Šumava, ale i chráněné krajinné oblasti, působnost státní správy dle obecných právních předpisů. Chráněná krajinná oblast Šumava tvoří ochranné pásmo Národnímu parku Šumava. Stávající zonace se však mění do nových parametrů. Z nynějších zhruba 13 % prvních zón se první zóny rozšiřují na 26 %, z nichž 22 % by bylo zcela bezzásahových a 4 % by byly dočasně zásahové, aby bylo možno tato území připravit pro režim prvních zón a udržet je v odpovídající kvalitě. Dalších zhruba 8 % druhých zón by bylo též připravováno na budoucí přechod do první zóny, a to v čase, kdy by charakterem prvním zónám odpovídaly. Tato část parku by byla označována jako zóna 2 A a její výměra je v návrhu zákona navržena na 5 867 ha. Zóna 2 B pak tvoří 60 % parku a zóna 3 pak 4,88 % parku s výměrou 3 329 ha. To je právě ta část, která je zastavěná a zčásti zastavitelná. Takže námitky, že celý park chceme dát zastavět, jsou naprosto liché a všichni víme, že stavět lze pouze v zastavitelných územích, která se dříve nazývala intravilány obcí.

V první zóně se nedá stavět vůbec nic, co není určeno k ochraně přírody. Ve druhé zóně taktéž. Ve třetí zóně se pak povolují stavby pouze v souladu s územně plánovací dokumentací. Vstup a pohyb do parku v I. zónách je možný pouze po síti vyznačených cest, které jsou v další příloze návrhu zákona vymezeny a vyznačeny. Vstup mimo tyto cesty v prvních zónách povoluje správa parku. Vjíždění do parku je omezeno. Výjimky zase opět povoluje správa parku. K omezení škod na porostech podle návrhu zákona je zapotřebí regulovat počty zvěře, aby nedocházelo k velkým a nadlimitním škodám. Zemědělskou činnost lze provozovat na území parku pouze ekologicky. Obce na území Národního parku Šumava by mohly podle návrhu zákona požádat o nezastavěné pozemky v intravilánech svých obcí v majetku ČR, jejich součástí, k bezúplatnému převodu. Jelikož jsou území obcí zatíženy existencí Národního parku Šumava a omezeními z toho vyplývajícími, žádají prostřednictvím návrhu zákona kompenzace. A to jednak formou placení daně z nemovitostí, které jsou ve vlastnictví ČR, a také příspěvkem, který by vláda posílala každoročně obcím na úhradu zvýšených nákladů obcí dle svého uvážení. Zákon řeší i mimořádné události v parku a také doplňuje zákon 114 z roku 1990 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kde se doplňuje do některých paragrafů povinnost dohodnout návrhy dokumentů i se zástupců krajů, což se při poslední úpravě zákona nepromítlo důsledně všude.

Já jsem si vědom toho, že cesta projednávání tohoto zákona nebude vůbec jednoduchá, že nebude zákon ve finální podobě přesně odpovídat tomu, co jsme s kolegy senátory vám přeložili. Nicméně si myslím, že je zapotřebí, aby už začalo seriózní projednávání zákona o Národním parku Šumava tak, aby se nám nestalo opět to, že s koncem funkčního období Poslanecké sněmovny, ať už bude celé nebo částečné, opět spadne zákon pod stůl. Musím říct, že na jedné straně mám velkou podporu nebo máme velkou podporu od celé řady občanů, od celé řady obcí, od obou krajů i Rady parku, na druhé straně jsou různé invektivy, které podávají někteří "rádo by ekologové" na adresu tohoto zákona, jako na něco, co je velice nepřijatelného. Nicméně znovu opakuji, tento návrh vychází z tisku 900 z minulého volebního období Poslanecké sněmovny, který byl v prvním čtení projednán a postoupen do druhého čtení a jenom vlivem okolností dále nebyl projednáván. Žádám tímto, abyste postoupili tento zákon do výboru. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Gawlase. Prosím, pane senátore, máte slovo. A kolegyně a kolegové, požádám vás, abyste se trošičku zklidnili, abychom opět vytvořili důstojné prostředí pro jednání Senátu.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Návrh zákona o Národním parku Šumava byl předložen Senátu 19. 3. Předkladatelé uvádějí dva zásadní důvody pro předložení návrhu zákona. A to je za prvé – Národní park Šumava existuje už více než 22 let bez zákona, kterým by byl zřízen. Přestože správní úřady byly zřízeny pouze zákony, Národní park Šumava je deklarován jako správní úřad. Pak je tu obava, že nově zvolená Sněmovna, ale i nově jmenovaná vláda se po nějakou dobu k projednávání zákonů o Národním parku Šumava nedostanou. Národní park Šumava byl zřízen nařízením vlády č. 163/91, kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany z 20. března 1991. Toto nařízení bylo vydáno ještě na základě zákona 40/1953 Sb., o státní ochraně přírody. Tento zákon byl ale zrušen k 1. 6. 1992 novým zákonem č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny. Navíc dva účely z ústavy článku 79 odst. 1 ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. To se dle předkladatelů nestalo ani před zrušením původního zákona č. 40/1956 Sb., ani po schválení zákona č. 114/1992 Sb.

Technicky je návrh zákona rozdělen do tří částí. Část první, která je dále rozdělena celkem 15 paragrafy, se zabývá věcnými náležitostmi návrhu. Část druhá se týká změny zákona č. 114/1992 a třetí část určuje účinnost zákona.

Zásadní změnu představuje nová koncepce rozdělení parku do zón, která by měla zohledňovat vztah chráněného území k jeho obyvatelstvu, územnímu rozvoji obcí a v dlouhodobém horizontu usměrňovat využívání území k péči o les, zemědělskou půdu a ostatní pozemky.

Novým prvkem jsou také finanční a daňové kompenzace, které má stát poskytnout obcím, ležícím na území parku za ztížení péče o potřeby jejich občanů a za ušlý výnos daně z nemovitostí. Nicméně, přes všechna pozitiva, která zákon jako takový do budoucna může přinést, samotný návrh zákona ještě v určitých oblastech vyžaduje dopracování. Tyto požadavky jsou i na základě připomínek našeho legislativního odboru. Problematická je v tomto ohledu zejména část první, § 4, která popisuje plán péče o národní park, členění národního parku do celkem tří zón ochrany přírody a také zásady režimu v těchto zónách.

Při změnách ve vymezení nebo v rozsahu zón ochrany národního parku je totiž nutné dodržet postup uvedený v § 4 odst. 2 a 6, který se týká zejména nutnosti zaslání návrhů změny zonace všem dotčeným obcím a krajům a vlastníkům nemovitostí k vyjádření a podání případných námitek a jejich vypořádání, přičemž rozhodujícím orgánem je zde ministerstvo životního prostředí. Toto dle návrhu zákona a důvodové zprávy nebylo dodrženo.

Dále se výtky k návrhu týkaly závádění nových prvků, jako je systém zonace, převod pozemků na obce, finanční a daňové kompenzace poskytované obcím ze strany státu, které fakticky zasahují do jiných zákonů – zde do obecného zákona o ochraně přírody a krajiny. Výtky byly směřovány také k nedostatům v oblasti specifikace nároků na státní rozpočet. Jedná se především o navrhovanou finanční kompenzaci, kterou má obcím poskytnout stát za ztížení péče o potřeby jejich občanů, uvedenou v části jedna § 12 odst. 5 zákona. Zde je zmiňováno nařízení vlády, které určí výši této finanční náhrady, způsob jejího výpočtu, postup při zjištění výše daňové kompenzace a způsob provedení plateb. Dle § 86 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny by měl být součástí návrhu i návrh tohoto vládního nařízení.

Vážené senátorky a senátoři, přes určité nedostatky, které návrh zákona o Národním parku Šumava má a jsou tam deklarovány – i kolega senátor Eybert – přesto všechno já vás budu žádat, abychom daný návrh zákona postoupili do výborů, tam se tyto nedostatky opraví. My jsme se včera na výboru VUZP o tom bavili a není žádný problém, aby se nedostatky odstranily. Čili já bych navrhoval propustit zákon do výboru VUZP a hospodářského výboru. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, pane zpravodaji a požádám vás také, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážené kolegyně. Já se domnívám, že taková instituce, jako je Senát, by měla respektovat vědecké názory, které jsme dostali někteří písemně a byly opakovaně formulovány. Není to asi problém, aby v takovém návrhu zákona tyto vědecké názory byly vzaty v potaz, protože asi celá řada z nás s některými z nich bude souhlasit. Já se domnívám, že se to především týká... Především to vypadá, když bychom nyní postupovali dále, že ignorujeme všechny vědecké přístupy, které jsme dostali, a také že ignorujeme mezinárodní závazky České republiky.

Takže po prostudování informací z našeho legislativního odboru Kanceláře Senátu, stanoviska Stínové vědecké rady Národního parku Šumava, stanoviska profesora Kindlmanna z Centra výzkumu globální změny Akademie věd, který mimochodem – možná, že jste dostali všichni také ten dopis – má asi šest dalších funkcí mezinárodních i národních a skutečně sdružuje všechny vědecké odborníky na tuto problematiku. Nemyslím si, že by tam hrály roli nějaké jeho osobní zájmy nebo zájmy nějaké vědecké lobby. Že by měli nějaké zájmy, aby tento zákon nebyl schválen ve prospěch Národního parku Šumava. Všichni jsme jej navštívili. Některé problémy jsme tam sami viděli. Viděli jsme například, že pan Bakala si postavil na Modravě obrovský bunkr v lese. To prostě mu dovolila Modrava, protože on jí tam platí daně. Může to být tedy pro Modravu určitým přínosem. A tak to může pokračovat. Za chvíli se dozvíme, že i v jiných oblastech, kam chodíme, že si někteří velmi bohatí čeští nebo jiní občané vybudují své rezidence. Ale to je podružná záležitost, o které jsem se chtěla zmínit.

Já si myslím, že nejpodstatnější důvod pro to, abychom v tomto znění tento návrh dneska zamítli, je, že návrh upravuje základní podmínky a náležitosti ochrany národního parku v jednom konkrétním případě, což je v rozporu s principem obecnosti právní normy a vnáší to nerovnováhu do systému ochrany v národních parcích. Já si myslím, že to tak nikde není, aby jeden národní park měl svůj vlastní zákon.

Stínová vědecká rada Národního parku Šumava, která vznikla v březnu 2011 v souvislosti se změnami, které v Národním parku Šumava prosazoval ředitel Dr. Stráský, dále poukázala mimo jiné na to, že podle odborníků se v přirozeném stavu nachází přibližně polovina území parku. Není tedy zřejmé, proč by první zónu měla tvořit pouze čtvrtina území.

Pokud tedy budu citovat z dopisu, který jsme někteří z nás dostali, tak to jsou problémy, které jsou vážné a které podepsala padesátka vědců. Já nevím, kde jsou ti vědci, o kterých tady bylo řečeno, nebo kdo jsou, jak renomovaní jsou, kteří tedy mají opačný názor. Za prvé je to tedy o té velikosti. Velikost první, nikoli však zcela bezzásahové, zóny 26,53 procent, s dalším možným zvýšením o 8,49 procent, ostře odporuje vědeckým poznatkům. To, že odborné nároky na zařazení do jádrové zóny splňuje přibližně 52 procent území, bylo s náležitými důkazy publikováno ve vědeckých časopisech. Je to obsaženo jako jeden z hlavních bodů dopisu, jež obdrželi letos v lednu koaliční lídři a ministr životního prostředí. Podepsali jej snad všichni vědci v České republice, kteří se zabývají nějakým aspektem biodiverzity, potažmo ochrany přírody. 33 univerzitních profesorů, 24 docentů, 9 ředitelů ústavu Akademie věd České republiky nebo univerzit. Dopis jste možná někteří z vás dostali, já nevím, kolik z vás to dostalo.

V podobném duchu se nesl dopis 72 ředitelů největších světových organizací, zabývajících se ochranou přírody, a světových národních parků ministrovi životního prostředí.

Senátní návrh zákona tedy dle názoru vědců zcela ignoruje veškeré vědecké poznatky o ochraně přírody v Národním parku Šumava. Chcete věřit výše uvedenému kvantu vědců nebo hrstce starostů či politiků, kteří jsou v ochraně přírody naprostými diletanty?

Dále, za druhé. Česká republika se vstupem do Evropské unie zavázala mimo jiné k ochraně přirozených stanovišť volně žijících druhů. Tak jak je to obsaženo v ustanoveních sítě Natura 2000, především ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků a směrnici 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Všichni víme, že jsme tetřeva viděli jenom v Národním parku Šumava. Zase, když to zobecním.

Přijetím senátního návrhu zákona o Národním parku Šumava by došlo především k flagrantnímu porušení článku 6.1. a 6.2. směrnice Rady 92/43/EHS, neboť vymezením bezzásahové zóny o rozloze menší než je potřebná na základě vědeckých poznatků, viz výše zmíněný a citovaný dopis, by Česká republika nepřijala přiměřená opatření a i v oblastech zvláštní ochrany nevyloučila poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů a vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena. Ani vhodná opatření odpovídající ekologickým požadavkům typu přírodních stanovišť uvedeným v příloze atd. o druzích této směrnice by tomu nezabránila.

Nebudu tady citovat o tetřevu hlušci, už jsem se o něm zmiňovala. Je to životaschopná populace, činí 470 jedinců. Ale není to jediný ohrožený druh vyhubením, u kterého by přijetím senátního návrhu zákona o Národním parku Šumava došlo k flagrantnímu porušení článku 4.1 evropské směrnice, která spočívá v tom, aby Česká republika zajistila přežití a rozmnožování těchto druhů a jeho rozšíření.

Konkrétně tím, že pokud se sníží velikost území, kde tento pták třeba může žít, lidskou přítomností, tak to naplněno nebude.

Ještě jsou tady další připomínky. Já myslím, že někteří z vás to dostali. Ale není ani možné ignorovat to, že je tam například nepřijatelný § 8, který nepřímo stanovuje, že péče o les se v Národním parku Šumava děje podle lesního zákona. Neuvádí se, že se zde postupuje podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody. V národním parku je snad logické, že by se mělo postupovat podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a nebo lesním zákoně.

Dále v § 11 se uvádí, že nezastavěné pozemky a pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví obcí na území národního parku se bezúplatně převedou do vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí. O tom tady už byla řeč. Ale přesto se tomu dá rozumět i tak, že se státní pozemky převedou na obce a ty je rozprodají, komu uznají za vhodné, protože už se to tak v minulosti stalo. Například viz pan Bakala.

Čili jedná se tady vlastně o prodej státního majetku, nebo přepuštění státního majetku ve prospěch nějakých developerů – i to je možné si představit.

Čili návrh bohužel nerespektuje zásady ochrany přírody, o které by mělo jít v národním parku především. Mohl by jít i na ruku spekulantům. Z výše uvedených důvodů doporučuji, abychom v tomto znění zákon při hlasování zamítli.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dále je přihlášena do rozpravy paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, paní senátorka Syková mi vzala vítr z plachet, protože řekla v podstatě mnohé z toho, co jsem tady chtěla uvést já. Neb i já jsem byla samozřejmě adresátem onoho dopisu od profesora Kindlmanna. Já se chci ztotožnit s tím, co uvedla moje předřečnice, a sice, že je to řekněme velká pýcha, pokud nebudeme brát v úvahu názor tolika odborníků. Kdyby to byl jeden, kdyby to byli tři, kdyby jich bylo i pět, ale zde jsou to desítky, desítky předních odborníků, kteří se vyjadřují k té problematice samotné. Já neumím být takový ignorant, abych prostě toto nevzala v úvahu. A táži se i vás, jednoho každého, prostřednictvím paní předsedající, zda se tedy cítíte být lepšími odborníky, než jsou ony desítky profesorů, docentů, šéfů různých úřadů atd. Já tedy ne.

Dále jistě jste si také přečetli zhodnocení našeho legislativního odboru. Z něho tedy pouze útržkovitě, protože už to tu rovněž zaznělo. Návrh působí nesystémově, vznikl, pokud by byl schválen, v předmětném případě nový, zcela odlišný režim od jiných národních parků na území státu, ať už vyhlášených nařízením vlády, nebo zákonem. Zavedla by se nerovnost ochrany. Dál je tady upozorňováno na to, že právě pokud jde o ona kompenzační opatření na zavedenou ochranu území, ta přesahují všechna řešení, která dosud byla přijímána a že Senát tak zasahuje až příliš intenzivně do celé koncepce jednak právního řádu, jednak také do ekonomiky a do toho, o čem nemá v podstatě ani tušení. Navíc to v tom návrhu samozřejmě chybí a potud je tedy také kritizován, že totiž nesplňuje ony formální náležitosti kladené na návrh zákonů, kde musí být právě i zhodnocení ekonomické, jak budou věci dopadat na státní rozpočet atd. Že tedy je i v rozporu s evropským právem, zde už zaznělo.

Pokud se tedy dovolával pan předkladatel toho, že vlastně návrh není ničím jiným, než že navazuje na již předložený návrh ministra životního prostředí pana Chalupy, tak potom je tady potřeba říci, že tento návrh pana Chalupy byl masivně, ale masivně kritizován, mimo jiné také panem profesorem Damohorským, proděkanem a vedoucím katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde on označil návrh za zcela nezpůsobilý k dalšímu projednání v legislativním procesu. Dopis dokonce ukončil tím, že pokud si chce ministerstvo životního prostředí počínat způsobem, který předvedlo právě v tomto návrhu, takže potom doporučuje jeho katedra, aby byla stažena z dalšího řízení, protože už nejsou ochotni na tak diletantském procesu participovat. Takže i potud, pokud to mělo předchůdce, tak předchůdce naprosto vadného a základ, na kterém stavět rozhodně nelze.

Všechno toto a mnoho dalšího mě vede k tomu, že i já se připojuji k návrhu, který zde učinila paní senátorka Syková, a to zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dále vystoupí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, já nebudu tak přísný kritik tohoto návrhu. Budu jenom takový mírný kritik. Chápu pohnutky předkladatelů, proč tento návrh zde máme. Já osobně ho vnímám jako určitou formu apelu na vládu, na ministerstvo životního prostředí, aby pohnulo s věcí, která se skutečně už vleče roky a je do určité míry nejen ostudou exekutivy, ale i Parlamentu jako takového, že si s tím po těch letech nedokázal poradit.

Samozřejmě každý z nás, nebo většina z nás, nebo předpokládám, že všichni z nás jsme se seznámili s připomínkami legislativy, s některými podněty, které přišly z venčí. Já bych se ale zastavil jenom u některých technických poznámek, protože se domnívám, že každý zákon, hlavně zákon, který se rodí na půdě horní komory, by měl být jasný a jednoznačný. Neměl by umožňovat různý výklad, protože to je věc, kterou my velice často kritizujeme, když nám sem přijde nějaká předloha z Poslanecké sněmovny. Ale bohužel bychom toto učinili možná sami.

Zastavím se jenom u pár bodů, abych to zbytečně neprotahoval, neprodlužoval.

První z nich je v paragrafu 4, bod 4, kdy – cituji: "Pozemky fyzických a právnických osob mohou být do první zóny nově zařazeny pouze s písemným souhlasem jejich vlastníka." Tady je první nejednoznačnost, protože tímto návrhem měníme zonaci. Je to nová zonace nebo stará zonace? Já bych si to – nebo kdokoli by si to mohl vykládat tak, že už tato navrhovaná změna podléhá bodu 4, paragrafu 4, to znamená, to, co je v zákonu navrženo, by stejně muselo být požehnáno souhlasy vlastníků. To je potřeba vyspecifikovat, protože takto se to dá vykládat různým způsobem.

Je tam spousta formulací, které jsou naprosto nekonkrétní. Hrozící škoda značného rozsahu – já nevím, co to je značný rozsah. Nebo – jiný veřejný zájem výrazně převažující nad zájmem ochrany přírody. Já nevím, které zájmy převažují nebo nepřevažují. To je věc názoru. A jestliže toto vneseme do zákona, tak to není zákon, je to – s prominutím – paskvil.

Další výhrady: Krátkodobé rozorání pozemku. Já nevím, co je krátkodobé, dlouhodobé, střednědobé. Ví to někdo? Neví. Návštěvní řád národního parku, paragraf 7, bod 1. Je zde zmíněn jedenkrát, ale není vůbec definován. Co bude obsahovat, kdo bude oprávněn jej vydat, v jakém režimu? Prostě se tam tato zmínka objeví jenom jednou, jedinkrát, a přitom je to dokument, který je velice diskutován a velice sledován veřejností, protože samozřejmě upravuje režim využívání národního parku pro veřejnost.

Hned bod 2: Nově vyznačené cesty budou doplňovány do seznamu vyznačených přístupných cest vedeného správou. Já si to vykládám tak, že příslušnými přílohami tohoto návrhu zákona definujeme stávající cestní síť, takže cesty budou definovány zákonem, ale jakékoli další rozšíření a doplnění těchto cest už půjde mimo režim zákona a bude pouze na vůli správy, zda je tam zařadí, a jediné, co bude muset učinit, tak to dá do seznamu těchto cest, aniž by to podléhalo jakémukoli režimu projednání nebo schválení.

Paragraf 7, bod 4. Vjíždět, setrvat motorovými vozidly na území národního parku nad rámec zákonných ochranných podmínek mohou osoby s trvalým pobytem. My všichni jsme osoby s trvalým pobytem. To znamená – my všichni? Vůbec není definováno omezení, jestli se to týká území národního parku nebo území České republiky. I bezdomovci mají trvalý pobyt, jsou hlášeni na obecním úřadě. Takže my všichni tam budeme vjíždět? A stejně tak do ostatních národních parků? Protože samozřejmě tímto vytvoříme precedent i ve vztahu k ostatním územím, která jsou chráněna podle nějakého zvláštního režimu, ať jsou to národní parky nebo chráněné krajinné oblasti apod.

Takže těch výhrad je tam celá řada. Ještě bych si dovolil zmínit paragraf 11 – převod pozemků na obce. Tady zcela opomíjíme, že toto již vyřešil zákon 503/2012. My se tady vlámáváme do stávající dikce platného zákona, aniž by to bylo kdekoli ošetřeno. To je špatná práce, kterou bychom odvedli jako horní komora našeho Parlamentu. A hned další paragraf. Byla tady zmíněna finanční náhrada v daňové kompenzaci. Chápu zájem obcí získat víc prostředků než získávají, ale to budou chtít všechny obce na území ostatních národních parků. Budou to chtít obce na území chráněných krajinných oblastí atd. Jak si s tím poradíme? To celý státní rozpočet dáme na kompenzace těmto obcím? Opět nedomyšleno, nedotaženo, nedoloženo.

Těch výhrad by bylo možno vznést ještě celou řadu. Nicméně já vzhledem k tomu, že toto skutečně osobně vnímám jako určitý apel vůči exekutivě, vůči ministerstvu, tak bych tento návrh nezatracoval. Pouze bych nebyl svolný k tomu, aby se to hodilo na výbory, které by se s tím musely popasovat, nechť se s těmi výhradami a s těmi připomínkami popasují předkladatelé, pakliže jsou předkladatelé. Ani bych jej nezamítal, vrátil bych jej k dopracování. Protože si myslím, že těch námětů a podnětů pro předkladatele, ať už z dílny naší legislativy nebo z podnětů zvenčí, je dostatek a měli by se s tím předkladatelé nějakým způsobem vyrovnat a předložit nám zde návrh, který by byl poněkud propracovanější a domyšlenější. Já navrhuji vrátit předkladatelům pro dopracování.

Jenom takovou poznámku na konec. Já si nejsem jist, jestli někteří z předkladatelů nenarazí na dikci koaliční smlouvy, která zavazuje koaliční kluby, tím pádem i jeden ze senátorských klubů, k tomu, že jakékoli návrhy budou předkládány teprve poté, když se na tom podle koaliční smlouvy dohodnou všichni koaliční partneři. Ale to si musí vyřešit kolegové, kteří jsou tady podepsaní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážení navrhovatelé, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se zřejmě připojil k předřečníkovi, ke kolegovi Mirkovi, s tím závěrem, to předesílám. Do diskuse jsem se přihlásil ne jako odborník, ale jako pozorovatel v té celé záležitosti. Dneska už máme na tom území - strana, kam jsem nedávno vstoupil - velmi slušnou organizaci a řekl bych tady asi toto. Šumava vypadá tak, jak vypadá. Mnoho těch pánů, vysoce vzdělaných vědců, svou, řekl bych, agresivitou, svou svéhlavostí, svou nekomunikativností pomohlo tomuto procesu, kam ta Šumava dospěla. Dál bych řekl, že na Šumavě žijí lidé, nejsou to diletanti, a už vůbec nejsou diletanti ti starostové. Já bych žádal, abychom na této půdě o volených zástupcích takhle nemluvili. Mě to popudilo osobně, i když se mě to netýká. A to je ten příklad, jak se o té Šumavě diskutuje, kam se s těmi diskusemi dospělo a kde ta Šumava je. Na druhé straně by se mělo pokročit v té Šumavě, protože jestli to tam půjde tak, jak to tam jde, tak ti stínoví vědci, a já nevím, kdo všechno, se můžou scházet pětkrát týdně a jde to někam, kam by to jít nemělo. A opakuji, nejsou to diletanti, oni tam žijí, v té přírodě. Takže bych doporučoval v kontextu s Mirkem Krejčou, aby se ten návrh dopracoval, abychom se jím zabývali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já při vědomí všech dříve zmíněných vad na tomto návrhu jej podporuji a řeknu jednoduše, proč. Všichni máme zkušenosti, když už ne s Šumavou, tak s jinými národními parky, a také máme zkušenosti například s Naturou 2000 apod. To znamená, to jsou rozhodnutí odborníků, kteří milují les, jsou slovutnými odborníky řekněme na přírodu, nebo na život v přírodě nerušený civilizací nebo zásahem člověka, ale zapomínají na to, že v tom území žijí lidé, mají tam své podniky, své majetky. Tímto rozhodnutím jim zásadním způsobem zkříží cestu a zkomplikují život. Z tohoto důvodu já jsem pro to, abychom propustili tento návrh do dalšího řízení, nebo pokud si osvojí předkladatelé ten návrh pana kolegy Krejči, to znamená, že by ho stáhli a dopracovali, to je v zásadě mně v tuto chvíli lhostejno, a to proto, aby ta diskuse proběhla. Samozřejmě že to může být dopracováno až do různých podrobností, které tady byly kritizovány. Tedy tyto kritizované podrobnosti by byly odstraněny, nebo ty zásadní věci pro někoho, ale ta zásadní věc je, že Šumava jako taková tady není diskutována již poprvé, je to mnohokrát – kůrovec apod. Bylo tady mnoho veřejných slyšení. Ti starostové a především ti občané, kteří tam žijí, tak jim různá řešení a různé koncepce komplikují život. Takže já z tohoto důvodu tento návrh podporuji. Zda bude stažen nebo zda půjde dál s tím, že budou odstraněny závady, které tam jsou, to záleží také na předkladatelích. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Hezký den vám všem. Já jsem se v Pošumaví narodil, v Pošumaví žiji, do Pošumaví vozím své skauty, ne do chráněného území, tam tábory dělat samozřejmě nemůžeme, ale máme to kousek před nimi. Snažíme se děti vychovávat tak, aby přírodu ctily, milovaly a uměly s ní a v ní žít. Tolik na začátek. Já se chci vyjádřit k několika názorům, které zde zazněly. Napřed jsem myslel, že vystupovat nebudu, jsem také jedním z předkladatelů, ale přece jen mi to nedá. Takže první dvě vystoupení zazněla ve smyslu akademického světa, života v něm, jména mnohých odborníků nebo bez jmen, výčet mnohých kapacit. Když se pohybujeme na akademické půdě názorově, tak bychom měli připustit ale i názory druhé části akademického světa, které také existují. Je jich poměrně dost. Nejsou tak agresivní, jsou z mého hlediska možná slušnější, určitě neužívají slova "diletantismus", souhlasím s tím, že to slovo by nemělo v našich diskusích tady zaznívat, protože to automaticky staví do role tu opačnou stranu názorovou, že je diletant anebo je to nějaký hlupák, který vůbec nezná souvislosti.

Není to správné, protože i v akademickém světě vždy existují určité pochybnosti k nějakému názoru a teprve se tříbí nějakým vědeckým životem, a mnoho teorií a tezí se nepotvrdilo, jiné naopak vedly ke skvělým vynálezům. Takže já bych byl tady poměrně opatrný a myslím si, že třeba zrovna v lesnických fakultách, ať už při České zemědělské univerzitě pražské nebo v Brně, existuje spousta docentů, profesorů, odborníků, kteří stojí na opačné straně spektra. A oni hovoří například o tom, co je pravda, nepochybná pravda, nesporná, prostě prokazatelná, že Šumava v současných rozměrech národního parku je jenom v malém kousku původní prales a všude jinde to byl hospodářský les, který byl založen před necelými 200 lety. Z toho třeba velká část byla ponechána svému osudu, například už jsem tady zmiňoval na půdě Senátu takzvaný Židovský les, kde po 150 let nebyly prováděny žádné hospodářské zásahy, nic, a za 150 let tam nevyrostl žádný les. Prostě houby, plísně, drobní škůdci, brouci atd. napadali ty drobné výhonky semenáčků, které přicházely z okolí, a nikdy tam nic nevyrostlo. Nepotvrdila se hypotéza, že vyroste například prales.

A teď bych se zmínil možná trošku k další věci. Akademický svět je svět důležitý pro společnost, jeden z nejdůležitějších pro její pohyb, ale není jediný. Je také život lidí v regionu, a politik by měl umět rozhodnout. Ti lidé, kteří tam žijí, mají své obce, své starosty, svá zastupitelstva. Oni tam žijí po několik generací, po mnoho generací, mají tam svoje hřbitovy, kde jsou jejich rody třeba 300, 350 let zpátky. Pamatují i ty Schwarzenbergy a další rody, které tam zakládaly a hospodařily v těch lesích. Já si dokonce vzpomínám, že na začátku 90. let někde přebíral cenu Karel Schwarzenberg za lesy na Šumavě, za hospodaření v lesích, a on tam poděkoval svému pradědečkovi, který je založil, že on za to vlastně nemůže, že si pro tu cenu jenom přichází, ale (imituje hlas Karla Schwarzenberga:) jeho pradědeček tenkrát ty lesy zasadil a sklízí ty úspěchy. Takže teď jsem si dovolil jenom krátce parafrázovat, promiňte mi to, nechci tady dělat žádnou komedii.

A teď k Mirkovi Krejčovi: Koaliční smlouva sice hovoří o tom, že návrh zákona by měli koaliční poslanci, nebo poslanci koaličních stran možná předkládat až po dohodě, ale přece jen koaliční smlouva je něco méně než slib poslance a senátora. Přece jen si myslím, že ten má větší váhu a že každý z nás má tady mandát a oprávnění, aby mohl podat takový zákon, jaký cítí, že je pro tuto zemi dobrý a správný. Čili na koaliční smlouvu bych se tady díval trošku s takovým malým nadhledem. Je to na každém z nás, kam se názorově přidá a jak se rozhodne, co je dobré pro tuto zem a co bude chtít pro to udělat, a přikloní se k něčemu a třeba něco předloží. To je první věc. Jinak si, Mirku, tvých názorů vážím a právě si myslím, že ve druhém čtení můžeme spoustu věcí a nedokonalostí odstranit. Od toho ta čtení jsou. Já za tvoje názory moc děkuji. Mimochodem některé z nich, které jsi jmenují, se objevují i v jiných zákonech, jsou to takové ty drobné nejasnosti, na které často poukazujeme. A zase – někteří právníci tvrdí, že přesné určení je velmi složité, abychom někam dali nějakou přesnou lhůtu, přesné vymezení finanční atd., to by mohlo být zase někým napadáno, jestli to není příliš mělké. Takže i soudci by měli mít někdy v určitých případech nějakou možnost, rozhodnout se, co je přiměřené, nepřiměřené atd. Takže tady budeme určitě hovořit ještě i s odborníky na právo a budeme se snažit na tom zákoně pracovat dál.

Já netvrdím, že nakonec projde v tom znění, jak ho máme před sebou v této chvíli, a myslím si, že budu velmi rád, když se ještě změní a vylepší.

Kolega Veleba – jenom bych přidal, že nekomunikativnost a zaslepená zášť některých částí spektra versus druhá slušnost vede k tomu, že dostáváme samozřejmě dopisy a názory spíš od té části, která je víc tak jako hodně zainteresovaná, a ta druhá, ta se to snaží na různých vědeckých sympoziích, na dvou ministerstvech , životního prostředí a zemědělství, spíš odborně oddiskutovat, nebo své odborné názory posílat těm, kteří rozhodují v té chvíli, například ředitelství parku Šumava atd.

Já osobně, za sebe bych vám chtěl doporučit, abychom zákonu další šanci projít do druhého čtení a odstraňovali vady a nedodělky a abychom se, milé kolegyně a kolegové, opřeli i o názory všech odborníků, které dostáváme. Nechci vyloučit z té diskuse vůbec žádný názor a nechci hovořit o žádném názoru, že je diletantský nebo naprosto naivní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, senátorky, senátoři, já si dovolím tady teď promluvit jako člověk, který je rodově z lesácké rodiny, a to po staletí. Díky tomu, že jsem byl hejtmanem, tak zjistili, že můj předek už v roce 1421 pracoval v lese, tehdy jako lovčí, ale postupem času z celé mojí rodiny jsme v neustálém kontaktu, a já to dokonce mám jak ze strany tatínka, tak ze strany maminky, jsme v neustálém kontaktu s lesem.

Já sám jsem měl příležitost dívat se na lesy, které sázel můj pradědeček, když se sklízely, tedy když byly káceny.

Lesák jako takový není člověk, který by vystoupil, vykřikoval a poslal vám všem svůj názor, tak jako to píší ti, kteří krátkodobě se zabývají některými problémy. To znamená, chci říct, že bych byl velmi rád, kdybychom se na to podíval teď z dlouhodobého hlediska. Z dlouhodobého hlediska je nutné si říct, jak to bylo. Ale, prosím vás, ta doba, na kterou se měří les, je řádově ve staletích. Někteří vědci, kteří se tím zabývají a kteří k tomu píší své komentáře, se zabývají záležitostmi, které jsou řádově v letech. Tam prosím jenom, abyste to posoudili.

Ta podstatná věc – má to jednu výhodu. Jednu výhodu, že se můžete podívat v rámci celé České republiky na to, jakým způsobem a kam jsou dovedeny jednotlivé oblasti, když se o ně starají některé druhy vědců, a jak to vypadá tam, kde se o to postarali lesáci, když k tomu dostali příležitost. Z hlediska toho je pro mě jenom jeden příklad, který je z poměrně nedávné doby, a já si ho dovolím tady zopakovat, protože jsem to říkal už jednou, ale prosím skutečně, aby to bylo předmětem vaší pozornosti: Když lesáci dostali svěřeny Krušné hory, tak se ta situace velmi výrazně zlepšila, a prosím, můžete si to ověřit. Protože to je už pro nás v době našeho života něco, co doznalo zásadní změny. A proto teď, v tuto chvíli zvažme, kteří vědci, kteří lidé, kteří pracují, by měli dostat do budoucna svěřenu Šumavu. To je jedna věc. Ale bez ohledu na to, jestli stojíme na té straně nebo na té druhé straně, tak chci říct, proč jsem přesvědčen o tom, že je třeba přijmout zákon. Je třeba přijmout zákon proto, že na Šumavě neplatí žádný řád, žádné pravidlo a že to podléhá rozhodnutí ze dne na den, podle emocí z jedné strany nebo z druhé strany. A já tady řeknu klidně, že oboje dvoje emoce jsou špatné. Neříkám, že musí být přesně ty parametry, které jsou předloženy v tomto zákonu. A myslím si, že ani kolega Eybert na tom nebude trvat. Ale, prosím vás, to, o co jde, proč bychom měli pustit tento zákon do dalšího čtení a proč bychom tam měli zapracovat řadu připomínek, je, že není důležité, aby to bylo toto znění, které zde v tuhle chvíli je. Ale aby tam platil nějaký řád. Bez řádu se to totiž neposune nikam.

Já mám jenom ještě jednu prosbu. Byl bych strašně rád, abychom nemluvili jenom o lidech, protože mám vztah k tomu lesu. Chci říct, že bych byl rád, kdyby les na Šumavě byl živý.

A to, k čemu v současné době les na Šumavě spěje, je, že bude mrtvý. A je potom jedno, jestli je veden jako chráněná oblast nebo jestli je veden jako hospodářská oblast.

Prosím vás, udělejme něco pro to, aby Šumava žila!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, protože mám tu čest již desátý rok být senátorem a ve volebním obvodu také mám jižní část Šumavy, myslím si, že se mě tato debata velmi týká a jsem jednou za 14 dní na Šumavě v kontaktu se starosty, s lidmi, kteří tam žijí, a tímto problémem se 10 let musím zabývat.

Mám několik poznámek k dosavadním vystoupením a pak můj krátký komentář.

Za prvé bych rád poznamenal, že je velmi zajímavé, že v jeden den vyjdou tři tiskové zprávy na téma senátního návrhu zákona, skoro přes kopírák – ministerstvo životního prostředí, stínová rada a hnutí Duha vydají zcela identické tiskové zprávy, a skoro mi to připomíná, že jsme se přesunuli do dob, kdy ministerstvo řídil ministr Bursík.

Tyto tiskové zprávy zcela pomíjejí to, že návrh zákona je podpořen legitimní Radou Národního parku Šumava, Svazem obcí Národního parku Šumava a zítra bude na jeho podporu hlasovat krajské jihočeské zastupitelstvo, a protože jsme měli mít tento zákon až na zítřejším jednání, tak už bychom měli usnesení zastupitelstva, o kterém si troufám tvrdit, že na základě dohod politických klubů podpoří tento návrh zákona.

Zamysleli jste se někdo nad tím, co to znamená stínová Vědecká rada? Můžete mi kromě stínové vlády, stínových ministrů, tedy politických funkcí jmenovat ještě nějaké jiné stínové vedení? Mají České dráhy stínové vedení? Má nějaká instituce stínové vedení?

Před námi neprobíhá odborný spor, ale prostě spor ideologický o to, jestli na Šumavě vytvoříme divočinu, bezzásahovost, nebo jestli bude Šumava zelenou střechou Evropy, tak jak jsme ji v roce 1991 vyhlásili.

A protože na Šumavě žiji, tak k jedné z mých předřečnic bych jenom podotkl: Bakalovi prodal stát pozemek i kasárna, nikoliv obec Modrava. Stavební povolení nevydává obec Modrava, ale stát. Bakala už několik let není rezidentem České republiky, neplatí obci Modrava žádné daně a obec Modrava z něj už několik let nemá ani korunu. Ale to je jenom poznámka.

Nevím, jestli moji předřečníci, kteří prosazovali nebo navrhovali odložení, zamítnutí tohoto zákona, jsou si vědomi toho, že za vedení ministra Bursíka, ředitele Krejčího a vědecké rady, ve které seděli ti, které tu citovali – pan doc. Hruška tam seděl, pan Dr. Pojer, pan prof. Prach, pan Dr. Rynda, pan doc. Svoboda, paní prof. Šantrůčková nebo pan prof. Vrba – v letech za ekologického vedení byla autoritativně prosazena bezzásahovost ve smrkových monokulturách, tedy to, co nyní ti samí vědci chtějí udělat ještě jednou. Těžilo se každý rok 300.000 kubíků dřeva, v roce 2010 to vyvrcholilo smutným rekordem 350.000 kubíků dřeva. Současné vedení těží zhruba desetkrát méně kůrovcového dřeva. A to si jenom dovolím poznamenat, že 10 let jsme byli napadáni, že chceme těžit dřevo. V letech 2007 až 2010, kdy tito vědci seděli ve Vědecké radě, kdy řídil park ekologický ředitel Krejčí, který byl těmito lidmi podporován, tak se prodalo milion pět set tisíc kubíků šumavského dřeva. A dneska vychází najevo, že se prodávalo pod cenou. Čili šlo o obrovský byznys, který dělali ti, kteří dneska kritizují návrh zákona. Dneska na Šumavě nekvete byznys, ale kvete ochrana přírody. Za minulého ekologického vedení se do lesa lily tisíce litrů chemie. Dnešní vedení Národního parku zcela zakázalo použití chemie.

Pokud bude dodržena stávající bezzásahovost na 22 % ploch Národního parku, tak se kůrovcová kalamita nedostaví, kůrovec se nerozvine, ale každé jedno procento zvýšení znamená 690 ha a z 690 ha bezzásahového lesa bude do dvou let ve smrkových monokulturách opět tisíc hektarů holin a vykáceného lesa.

Musím si samozřejmě klást otázku, kdo dneska vlastní největší dřevařské firmy a kdo chce rozpoutat na Šumavě opět kůrovcovou kalamitu, abychom se vrátili k těžbám 350 tisíc kubíků ročně v Národním parku. Toho jsme byli svědky, 10 let zastupuji tento volební obvod v Senátu.

Proč tedy zákon? Už to tady bylo zmíněno. Na Šumavě prostě jasná pravidla 23 let chybějí. V minulosti jsme opakovaně viděli, jak se z vůle ředitele a změnou ministra měnila péče o šumavskou přírodu z roku na rok. Na jaře – a můžeme to dokázat na konkrétních plochách – to bylo území bezzásahové, na podzim bylo zásahové, další rok zase bezzásahové. Jednou se udělovala pokuta Národnímu parku za nezpracovávání kůrovcových stromů, podruhé se udělovala pokuta za asanaci kůrovcových strojů na stejných plochách.

Tento návrh byl vypracován na základě dohody vedení parku z obcemi, s Radou parku a oběma kraji, na jejichž území park leží, Plzeňským a Jihočeským. Zákon zvětšuje první zóny o 100 %, první zónu ze 135 ostrůvků sjednocuje na 35 ostrovů, z dnešních 13 % bezzásahovosti jdeme na 26 % a je se 4 % částečného zasahování – údolí Vydry a Křemelné, a zákon má jasný výhled na 35 % bezzásahovosti.

To jsou podle mého názoru jasné argumenty pro to, proč bychom měli tento zákon propustit do dalšího čtení.

Připomínám, že Bavorský národní park, který nám byl celých 15 let aktivisty dáván za vzor, má v bezzásahovém režimu 13.000 ha, a tento zákon na Šumavě, po dohodě s obcemi a s kraji, dává 15.100 ha, čili o 2.000 ha už více než Bavorský národní park.

Dámy a pánové, jako senátor z volebního obvodu Šumava vás také prosím o propuštění tohoto zákona do dalšího čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, omlouvám se, že vystupuji podruhé, ale rád bych doplnil své úvodní vystoupení. To, co řekl kolega Bratský zmínkou o koaliční smlouvě, bylo jen takové polechtání a upozornění na to, že některé věci, když se dostanou i mimo zdi Poslanecké sněmovny, by mohly působit určité komplikace co se týká technických poznámek, připomínek řekněme k technickým nedostatkům, tak jsem tady zmínil jenom některé a samozřejmě, budou-li mít, ať už předkladatelé, nebo kdokoliv zájem o všechny, tak jim je velice rád postoupím s patřičným komentářem. Protože se domnívám, pakliže má být tento návrh alespoň zčásti životaschopný, že by měly být odstraněny. Jakmile jsou tam některé dvojsmysly nebo více smysly, nebo některé nejednoznačnosti, tak svádějí k určitému případnému následnému zneužití; ať už úmyslnému nebo neúmyslnému.

Pan kolega Juránek tady hovořil o emocích z obou stran. Byl jsem jedním z účastníků kulatých stolů, které k zákonu o Národním parku Šumava pořádal bývalý ministr životního prostředí pan Chalupa. Zaznívalo to i tam. Přestože se dospělo k určitému, byť křehkému konsensu, tak následné torpédování z jedné i z druhé strany extrémních křídel – tento návrh pohřbilo. Ať už byl, a to už tady padlo, jakkoliv dobrý nebo jakkoliv špatný.

Pan kolega Juránek tady ale zmínil i fenomén lesa. Samozřejmě, jsme-li mimo území, které je chráněno podle zvláštních předpisů, tak les je les. Ale jsme-li v území, které je chráněno podle zvláštních předpisů, ať už je to CHKO, nebo národní park, tak les přestává být lesem, stává se ekosystémem, podstatně složitějším systémem než je pouhý les nebo pouhý hospodářský les. Takže pak to redukovat pouze na problematiku lesa a lesního hospodářství je velice omezený pohled na danou problematiku.

Takže se omlouvám, že jsem podruhé vystoupil a doplnil své původní vystoupení. Tak, jako jsem řekl na začátku, domnívám se, že technické nedostatky by neměly opravovat výbory, ale měli by je opravit předkladatelé.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Josef Řihák. Pan předseda Štěch se svého přednostního práva vzdal. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Děkuji, pane předsedo, protože po vás by se mi těžko vystupovalo, vy jste vynikající rétor. Já pouze krátce, já jsem si tady vyslechl diskusi a původně jsem byl připraven tento zákon spíš nepodpořit, protože si myslím, že takovéto zákony by měla předkládat vláda a mělo by to projít normálním kolečkem atd.

Když jsem tady slyšel slova o diletantech jako starostů, já jsem bývalý starosta, tak se musím tvrdě ozvat. Víte, já jsem si tady četl, jestli je to vůbec pravda, ale opravdu, jestliže se desítky profesorů a docentů, chytrých lidí, kterých si všichni nesmírně vážíme, vyjádří o místních starostech, že jsou diletanti, kteří tomu nerozumí, tak se jich musím zastat. Ono ten akademický svět je trošku odlišný od toho světa lokálního, kde my všichni žijeme. Víte, tady někdo říkal, že záleží, pan kolega Bárek, tuším, kdo se stará o les, jaká je péče a to je věc, o které musíme diskutovat. Já nevím, co udělal pan Bakala, jestli tam postavil, ale stavební úřad nepatří, to všichni víme, to je státní správa, tu nesmíme ovlivňovat. Jako starostové nemůžete ovlivňovat rozhodnutí stavebního úřadu, to by nám policie či soudce vyčinili, kdybychom to tak dělali. Já se divím, proč nazvali tito vědci tento celý akademický senát tenkrát, když tam pan Bakala stavěl, já ani nevím, kdy stavěl, co stavěl, ale tenkrát se mělo křičet, měl křičet stát. Kdo byl u vlády? Proč se to nezarazilo? Jak to, že Bakalovi to někdo povolil tam prostě stavět? Jednoznačně je to selhání státu, celé je to selhání státu ta Šumava. Běžte se podívat, jak Šumava vypadá. Všichni ji ochraňujeme, tam nejsou lesy, tam není nic, akorát jsme tam zbudovali nějaké stezky, cyklostezky. Víte, tam žije spousta lidí. Já si teď trošku řeknu, že kolikrát je důležité, kdo v těch lesích dělá a ne ta ochrana. Já jsem ze středních Čech a víte, že přijdeme projednávat problematiku vojenských újezdů, třeba Brd. Brdy – to je 262 km čtverečních pozemků a 92 procent jsou tam krásné lesy, protože se o to staraly vojenské lesy, ne ochránci. Nám je teď slibováno, že z toho uděláme CHKO a jak to všechno bude? Já si myslím, že za 10 let to bude jako někde na Šumavě. Tady se budou hádat nějaké vědecké rady, jedna je stínová vědecká rada Národního parku Šumava, pak máme klasickou legislativní vědeckou radu Národního parku Šumava. Ti lidé by si měli sednout a umět se domluvit, a ne říkat o starostech, že jsou to diletanti.

Jak říkám, já jsem tento zákon původně podpořit nechtěl, ale po těchto vystoupeních a po tom, co napsali naši profesoři, docenti, kteří někdy bývají odtrženi od reality a od života, nevím, jakým způsobem se k tomu zachovám. Já si myslím, že by si všichni měli sednout a jít konečně jednat, ať Šumava vypadá tak, jak třeba vypadají Brdy, kde máme 16 milionů kubíků pitné vody, která je kojenecká, a přes 90 procent lesů, a ty lesy jsou zdravé 80 let, protože tam možná ještě nejsou vpuštěni ti ochránci přírody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já Šumavu docela dobře znám, jsem Jihočech, byť se pohybuji na Třeboňsku a na západní Vysočině nejvíce, tak na Šumavu velmi rád jezdím. Myslím si, že Šumava je domovem lidí, kteří tam žijí už dneska minimálně ve druhé generaci, někteří ještě podstatně déle. Já jsem na Šumavě de facto nepotkal člověka, který by tam byl – stručně řečeno "domorodec" – který by se k Šumavě nechoval šetrně, moudře. Ti lidé tou svou krajinou žijí více možná než kdokoli jiný z nás. Proto bych si nikdy nedovolil o těch lidech mluvit, že mají nějaké jednostranné zájmy, ještě směrem jenom k byznysu. Naopak, oni jsou v tomto citlivější. Mají větší rovnováhu přístupu ke svému území, kde žijí a chtějí tam žít. Ti, kteří tam měli ty přístupy jenom po stránce byznysu, tak ti většinou utekli. Ono totiž to, co se myslelo hned po revoluci, že když to bude blízko prosperujícího Německa, Rakouska, že to bude zlatý důl. Ono se to vůbec nenaplňovalo. Ona je to těžká práce a není to tak snadno se dostat k penězům jako třeba ve velkých městech, zejména tady v Praze, což je vidět, jak tady přibývá plátců daní, to znamená firem, které tady mají sídlo. Takže to na úvod.

Za druhé, já ten návrh zákona podporuji a podporoval jsem i návrhy, když se rodily na úrovni krajů, a to ne proto, že by byly dokonalé, to ani neumím posoudit, ale proto, že jsem pevně přesvědčen, že to bylo děláno lidmi, kteří právě k těm lidem, o kterých jsem hovořil, mají ten nejbližší vztah, a myslí to se Šumavou, podle mého přesvědčení, velmi dobře.

Za další – ten návrh podporuji ještě o to více, že jsem se v posledních dnech dozvěděl, což je pro mě velké zklamání, že nový ministr životního prostředí Brabec údajně neuvažuje o tom, že by zákon o Národním parku Šumava zpracoval tento resort a přišel jako vládní návrh, neboť chce to řešit údajně systémově, to znamená, že by se měl vytvořit nějaký střešní zákon, který by řešil obdobné přírodní rezervace, resp. přírodní parky. Já mám rád systémové přístupy, ale v tomto případě v žádný systémový přístup nevěřím, protože podmínky v národních parcích jsou velmi a velmi rozdílné. Spíše se mi zdá, že to je hra o čas a jak hovořil jeden z předřečníků, mám obavy, aby za tím nebyly lobby napojené na velkozpracovatele dřeva, kteří právě toto dřevo v podobě kulatiny exportují za naše hranice, aniž se umožní, aby tady v Česku k tomu byla přidaná hodnota. Jakékoli propojení možností s dnešními největšími těžaři v lesích se mi zdá jakkoli, třeba i nepřímo, velmi nebezpečné.

Já si myslím, že tento zákon, který tady máme, určitě bude ještě dopracováván a také k tomu navrhovatele vyzývám a myslím si, že by byla velká chyba, kdybychom ho tady zamítli z toho důvodu, že nějaké, sice asi vážené autority, mají k tomu výhrady, anebo jenom proto, že bychom uvěřili tomu, že ministerstvo životního prostředí připraví něco úplně nového, systémového a že to vyřeší problém, který na Šumavě přetrvává, možná dokonce i narůstá. Ono totiž, pokud by se na Šumavě nenašla rovnováha mezi ochranou přírody a podmínkami pro život lidí, tak by to vedlo k tomu, že by se nám Šumava mohla dále více vylidňovat, což by nebylo ze všech hledisek správné a byla by to i naše chyba, neboť my jsme byli také u toho, že jsme lhostejně přihlíželi stavu, který tam přetrvává.

Z řady důvodů, které tady zazněly, nechci je opakovat, já tento návrh podpořím a samozřejmě moc si přeji, aby navrhovatelé spolupracovali s co nejširším množstvím odborníků, aby ten návrh byl takový, že ho budeme moci tady schválit a poslat do Poslanecké sněmovny jako návrh Senátu PČR. Myslím si, že to Šumava velmi a velmi potřebuje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji. To, že se vyjadřuji po druhé, je jenom taková profesní výzva od předřečníka, protože představa o lesnících je mylná. Lesník pro mnoho lidí už teď v tuto chvíli znamená jenom toho, který kácí dřevo a je spíš spojen s pojmem dřevaře a není to pravda. Proto chci jenom říci, že čeští lesníci jsou nejuznávanější právě ve světě, protože se dokáží vypořádat s každým ekosystémem. Abychom tedy mluvili odborně. Já jsem chtěl, aby to bylo předtím srozumitelné. Tady si dovolím říci, že jsou to zase lidé, o kterých není tolik mluveno a není o nich tolik známo, protože než něco v lese vybudujete, tak je to desítky let. Většinou bývají oceněni buď jejich nástupci anebo, když už to stihnou, tak někdy na sklonku života řeknou, a to jsou konkrétní případy: "Děkuji vám za to, že jste nám pomohli v Rumunsku zachránit les." Ale to bylo 30 let práce toho jednoho člověka, ale to není nikdy jeden člověk, to je vždycky celý tým.

Ale co se týká ekosystému, vezměte si, co zůstalo v těch Krušných horách za ekosystém, to už s lesem nemělo nic společného a nebylo tam možné ani sázet žádné hospodářské dřeviny. To znamená, jenom abychom si to uvědomili u nás. A v současné době mohu říci, že moji kolegové, kteří se mnou studovali, pracují na ekosystémech v povodí Amazonky, a že jsou jediným úspěšným týmem, který tam v minulých desítkách let skutečně úspěšně bojuje o záchranu takových těch plící těch pralesů, které jsou podél Amazonky, které jsou považovány za jedny z plící celého světa.

Proto jenom prosím, abychom věděli, že, a to chci tedy zdůraznit, jenom aby tady nedošlo k mýlce, že lesníci jsou připraveni pracovat právě na tom, aby byl co nejlepší stav všech ekosystémů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Pardon, ale s přednostním právem se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Takže, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já málokdy vystupuji k Šumavě, ale už jsem unaven z kamzíků a lýkožroutů. Já vám přečtu jeden dopis, který zdánlivě nesouvisí nijak se Šumavou, ale ukazuje to, kam až jsme se dostali. Ono totiž to není tak, že to jsou ochránci přírody, to jsou bojovníci za mír, dokud nezůstane kámen na kameni. To je víra, to je sekta, která neuznává jakékoli racionální myšlenky, a jsou podobní těm, kteří díky vědeckému výzkumu globálního oteplování nás připravují o miliardy a miliardy, aniž bychom věděli, já už jsem to tady jednou říkal, co mi řekl ten chilský geolog, Algor Magor, podívejte se na ty geologické vrstvy a zjistíte, že všechno už tady bylo a mnohokrát a mnohokrát. Jestli jste si teď všimli, kde jsme našli tu planetku, která by mohla být, a když jste si uvědomili, jak je vzdálená, tak člověk si uvědomí, jak je maličký a maličký a my se tady pořád někteří chováme, a není to jenom případ Šumavy, jsou to případy obecné.

Já tady nebudu číst jeden dopis z Ústřední komise pro ochranu zvířat, který mluví o tom, že nemáme pořádat akce v květnu a v červnu, protože v tu dobu hnízdí ptáci a krmí mláďata. Vy uděláte ohňostroj a oni se lekají. U nás už je ohňostroj každý týden, takže ptáci krmí v klidu, už si zvykli, i můj pes už si zvykl. Už si na to nestěžují ani lidé, ani ptáci. To je prostě tzv. magorismus až do devátého kolena, který nemám obdoby a my mu pořád podléháme a nechceme těm lidem říct: "Vykašlete se na to." Za chvíli tady budeme řešit invazivní druhy a dnes se dočtu v novinách, že jestli europoslanec má právě firmu na likvidaci bolševníku. Ejhle, to se to bude s milionovými evropskými dotacemi likvidovat bolševník! Po rostlinách ovšem přijdou živočichové, protože i invazivní druhy – sršeň asijský a další, a veverka šedivá – nás tady ohrožují. Třetí etapa – ta bude nejsmutnější, to začneme omezovat lidské druhy, protože se nám také různě osazuje planeta lidmi, kteří tady třeba nikdy nebyli a teď tady jsou. Zřejmě Evropská unie, až k tomu dojde, tak přijme nějaké opatření, aby tomu zamezila.

Prostě stručně řečeno, neblázněme! Ten zákon potřebujeme. Ale my tady řešíme Šumavu, jako kdyby to byl střed světa. Stačí zařadit lýkožrouta na seznam invazivních druhů živočichů - a je vystaráno. Za dotace z Evropské unie ho pobijeme a budeme mít na Šumavě krásnou přírodu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Zatím je to poslední přihlášený. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, páni předkladatelé, kolegyně, kolegové. Nejdřív bych chtěl ohlásit střet zájmů, protože mám zvláštní vztahy k Šumavě jako takové. Za druhé bych chtěl říci jedno. Já uznávám názory lesníků, protože po generace chrání české lesy. Jsou zákony, které působí už od dob Marie Terezie a jsou platné dodnes, některé. Pokud někdo kritizuje názory lesníků, ať už z akademické obce, z nějaké stínové vlády, tak já to neuznávám, protože ti lidé, ti jsou tam, kde ten les žije. Ti s tím lesem žijí a i s ním umírají. A to je další věc.

Pokud tady někdo napadá starosty z těch obcí a já mnohé z nich znám, tak musím říci, že to není správné. Oni dělají všechno pro to, aby v těch obcích udrželi lidi, lidi, kteří tam žijí. Protože pokud chceme, aby ta krajina byla bez lidí, aby byla jenom vydaná na pospas, aby to bylo nějaké chráněné území, tak se vlastně vracíme před rok 1989, kdy tam byly dráty. Ano! Pak to bylo nejlepší pro tu přírodu, v určitém smyslu slova. Ale tam jsou lidi. A lidi chtějí žít! Lidé potřebují také některé jasné zákony. Tady se bavíme o tom, abychom tomu dali určitý řád. Nemůžeme to negovat. Samozřejmě, že by bylo nejlépe, kdyby se ty dvě skupiny znesvářené určitým způsobem domluvily. Ale ta situace se čím dál tím více vyhrocuje.

Pak je na nás, zákonodárcích, abychom nalajnovali to hřiště a dali ta jasná pravidla, když se ani jedna z těch stran bez zákonodárců nedokáže domluvit. A od toho tady je ten návrh zákona. A ti lidé, kteří jsou z Českých Budějovic, z jižních Čech, tak vědí, o čem mluvíme. Řekl to tady prostřednictvím pana předsedajícího pan předseda Senátu. Jsou tady lidi, kteří zastupují obyvatele jižních Čech. Ti všichni říkají, že v tomto smyslu to dále nejde, aby někteří vědci z Prahy prosazovali některé věci, které jdou proti zájmu lidí, kteří tam žijí.

A ještě poslední věc. Byl bych rád, kdyby některé paní senátorky také ohlásily střety zájmů. Ony tady kandidovaly za Zelené. To znamená, že já jim to neubírám, že hájí jejich zájmy. Ale měly by se na to podívat z určitého nadhledu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Mně připadá, že tady došlo k úplnému nepochopení. Já jsem tady vůbec nebránila žádné zájmy Zelených nebo něco podobného. Já si velmi vážím lesníků a myslím si to, co tady bylo o lesnících řečeno na Šumavě, že tomu nejlépe rozumí. To je určitě pravda. Ani jsem já neříkala, že starostové jsou zaujatí - bylo to řečeno v těch dopisech co jsme dostali - nebo že nejsou odborníky.

Ale já jsem protestovala proti tomu, jak je ten zákon formulován. Já si myslím, že potřebuje to, že ho máme zamítnout, to znamená, že ho máme vlastně zamítnout proto, abychom mohli podat zákon jiný, který by řešil všechny národní parky dohromady, to je jedna věc.

A druhá věc – aby se do toho zahrnuly ty připomínky, které jsou legitimní. Není pravda, že je stejná část vědců, která to brání, a proti této skupině atd. Oni se nakonec dohodnou. Ale myslím si, že některé ty názory, které tam byly řečeny, nejsou proti nikomu, a jenom upravují ten zákon, aby ten zákon byl správný, aby neodporoval třeba Evropské unii apod. Potom jsou tam ty drobné formulační nedostatky.

Já si vůbec nemyslím, že to je proti tomu, aby tady žádný zákon nebyl. Možná jste mě špatně pochopili. Ani tedy nebráním žádné vědce z Prahy, protože celá řada z nich má dokonce své sídlo i na Kvildě atd. To jsou lidé, kteří tam s tím také žijí. Ti tu situaci znají.

Já proto doporučuji, aby ten zákon reflektoval ty vážné výtky, které tady přišly, jak z vědecké obce, tak z legislativního odboru Kanceláře Senátu, aby v tom zákoně se odstranily. Pokud jste mě teď pochopili správně, tak vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si, prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Ta diskuse byla poměrně rozsáhlá, na 2 části vyhraněná, byť ta strana, která je proti tomuto zákonu v podobě, v jaké je předkládán, zde byla méně zastoupena.

Nicméně dovolte mi, abych reagoval na pár těch výtek. O Bakalovi už tady bylo řečeno. To nemůžete házet na starosty, to nemůžete házet na nikoho z Šumavy. Nakonec pan Bakala postavil v zastavitelném území obce a postavil projekt, který mu schválil státní úřad, stavební úřad, který tam je. Navíc do toho prostředí se ta stavba, pokud jste ji neviděli, odjeďte se na ni podívat, docela pěkně hodí, protože ono z ní je vidět minimum. Je víceméně celá zakopaná v zemi. Ale je to otázka asi názoru.

Obecnost právní úpravy. Já si nedovedu představit, že bychom přijali nějaký zákon, který by řešil všechny národní parky najednou. Představte si, jak by to muselo být složité, aby to vyhovělo všem podmínkám různě, od - řeknu Šumavy – až po druhý konec České republiky. Už jenom s otázkami příloh, které by tam byly doplňovány pro jednotlivé záležitosti jednotlivých parků apod.

O tom, jakou legitimaci má stínová rada parku, už tady hovořeno bylo. No prostě nemá žádnou. Nemá žádnou legitimizaci. Legitimizaci má rada parku a ta rada parku souhlasí s tímto předloženým návrhem zákona a poslala ho po projednání a většinovém schválení na ministerstvo životního prostředí k vypořádání rozporů tak, jak je ze zákona zapotřebí. Všechny obce s tím byly seznámeny. Všechny obce to v radě parku projednaly a daly k tomu svá vyjádření. Významově většinově kladné vyjádření. To je věc, která tu doposud nikdy nebyla. Musím k tomu říci, že to byla krajní hranice, kam byly ty obce ochotny ustoupit. A jestli si to dobře uvědomujete, tak nelze schválit žádnou zonaci, žádný zákon, bez souhlasu obcí na území národního parku. To prosím máme v zákoně č. 114 z roku 1992. Každý zákon, každá verze, se musí opírat o souhlasné stanovisko obcí. Je tam, pravda, ještě tedy občanů.

Byla tady připomínka, já děkuji za ty připomínky pana kolegy Krejči, které byly velmi konstruktivní a s kterými určitě budu pracovat a budeme pracovat dál, abychom ten zákon upravili do podoby, která bude přijatelná jak pro Senát, tak potom později případně i pro Poslaneckou sněmovnu. Tam se myslí skutečně nově zařazované. Ale je to třeba zřejmě do toho zákona více jasněji napsat. Zrovna tak, jako zákon předpokládá, že Národní park Šumava, a z přílohy č. 1 to vyplývá, se vyhlašuje ve stejném rozměru, ve stejné ploše tak, jak je dosud platný. Dobře, doplníme. Legislativa má představu, že by to tam mělo býti více zdůrazněno. Ano, nechť to tam je doplněno. Zrovna tak to, že stávající správa parku bude přecházet do té nové správy a že ji zřizuje ministerstvo a ředitele jmenuje ministr – to tam také všechno je. Dobře, zase ještě můžeme více zdůraznit, že skutečně ta stávající rada parku schválením zákona přejde do nové správy.

Já bych se chtěl jenom vyjádřit ještě k těm věcem, které tady zazněly několikrát, a to je otázka toho, jak kdo má názor na Šumavu. Pro mě, a musím to říci, jakýsi salonní názor vědců je sice názorem, z kterého můžu čerpat, s kterým můžu pracovat, který mi leccos řekne, ale nezlobte se na mě, já zdaleka víc dám na názor starostů, lidí, kteří žijí v tom kraji, lidí, kteří žijí v Šumavském národním parku, na názor krajského zastupitelstva, hejtmanů, pod které Národní park Šumava patří. Proč? Protože já už jsem tady dost dlouho, na Šumavu jezdím také dost dlouho, a pokud byla Šumava spravována vojenskými lesy a státními lesy a podle lesního zákona, tak se tam daleko líp žilo všem zvířátkům, které chráníme. Daleko líp se tam žilo všem, kteří tam v té době prostě tu ochranu lesa prováděli. Byli to právě vědci, o kterých tady byla řeč, kteří nám píší ty srdceryvné dopisy, kteří přivedli Šumavu do toho stavu, ve kterém je. Takové nesmysly, které se z hlediska ochrany přírody na základě experimentů, které si tam dělali jednak vědci, jednak někteří politici, k těm už by nikdy dojít nemělo.

Proto jsem velice rád za slova, která tady řekl pan kolega Juránek, že to potřebuje řád. To je ten můj hlavní motiv, proč jsem se toho ujal, aby skutečně už na Šumavě došlo k přijetí zákona, k přijetí řádu, který jednoznačně vymezí, co se kde smí, co se kde nesmí. Jinak si to bude pořád vykládat někdo, jak se mu to hodí. Bude záležet na tom, kdo zrovna bude ministrem, kdo zrovna bude ředitelem, kdo zrovna bude mít jakou politickou moc, v které komoře Parlamentu, a bude to prostě stále k horšímu.

Já pamatuji Šumavu zelenou. Říkáme jí "zelená střecha Evropy". Přestala být zelenou střechou Evropy. Jakpak se asi žije tetřevu na zcela uschlých prostorách Šumavy? Jakpak se tam asi žije jiným druhům zvířat, které tam měly svoje prostředí? Kde tam rostly 300 – 400leté stromy původní šumavské vegetace, původního šumavského smrku? Dojděte se tam podívat, co tam z toho zbylo. Já, když tam přijdu, tak je mi takový smutek, že se musím otočit a odcházet pryč. Před 10 lety "zelená Šumava" v oblasti Březníku, v oblasti pramenů Vltavy, v oblasti Černé hory a v dalších místech. Podívejte se tam, jak to vypadá dneska. Kompletně uschlý les. Byli jsme v loňském roce s výborem na výjezdním zasedání na Šumavě, vylezli jsme na rozhledu a tam jsme se podívali 10 kilometrů před sebe, 10 kilometrů za sebe, doleva, doprava, všude suchý les. Já vím, znám argumenty, že se ten les zmladí. Ale už to tady říkal kolega Jirsa, za 150 let v těchto místech, kde byly původně před těmi roky velké kalamity, kde se dříví muselo zlikvidovat, bylo zlikvidováno větrem, tak dodneška normální les nevyrostl. Na Šumavě se tomu říká "židovský les". V normálním lese je kolem 7 – 8 tisíc jedinců na hektaru, tady na této ploše bývá maximálně tak 100 – 200 jedinců na hektaru. To není lesem, to není přirozený stav na Šumavě. A zase tu bylo řečeno: Co je Šumava? Hospodářsky vysázený les. Až na několik málo drobných malých oblastí, které nám už kůrovec zničil tak, že jsou v podstatě, dá se říct, bez zásahu lidského nenávratně zničeny.

Já chápu, že ten zákon není dokonalý. Já taky neznám žádný dokonalý zákon. Nicméně budu se snažit, abych ty připomínky, které vznesla naše legislativa, a ti z vás, kteří konstruktivně přistoupili k tomuto návrhu zákona, jsme se pokusili co možná v největší šíři do návrhu zákona zapracovat. Dál budu spolupracovat i se starosty, s radou parku, s vedením parku, se sdružením obcí Šumavy tak, abychom našli kompromis, který je ještě pro ně únosný, jak jsem řekl, bez nich to nejde, a aby byl také únosný pro zbytek naší společnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, nyní bych požádal pana zpravodaje, aby jednak se vyjádřil k proběhlé rozpravě a jednak nám sdělil návrhy, které padly. Mám pocit, že padly všechny možné návrhy, o kterých my vlastně vůbec můžeme hlasovat.

Senátor Petr Gawlas:  Ano, pane předsedající, padly všechny návrhy. Vážené kolegyně, vážení kolegové, k diskusi vystoupily dvě senátorky, které nám navrhují zákon zamítnout. Vystoupilo 10 senátorů, z toho 2 senátoři navrhují zákon vrátit k dopracování a 8 senátorů navrhuje zákon propustit do výboru. Ono vlastně i ten návrh vrátit k dopracování je skoro totéž, bych řekl, jako propustit do výboru, protože pan předkladatel a kolegové z výboru VUZP vědí, že na tom musí ještě hodně popracovat. Já bych nyní dal hlasovat o návrhu propustit zákon o Národním parku Šumava do výboru.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já myslím, pane senátore, že to takto nelze. Máme určité pořadí, jak máme hlasovat a budeme nejdříve hlasovat o návrhu vrátit navrhovateli k dopracování, potom o návrhu na zamítnutí a teprve potom o návrhu na přikázání, pokud ty dva předchozí návrhy neprojdou.

Senátor Petr Gawlas:  Ano, samozřejmě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu vrátit navrhovateli k dopracování. Takže byl podán návrh vrátit navrhovateli k dopracování. V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 12 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36, pro vyslovilo 9, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat.

Nyní, pane zpravodaji, tedy přistoupíme k hlasování o návrhu na zamítnutí. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já v tuto chvíli mohu konstatovat, že v hlasování č. 13 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36, pro vyslovilo 5, proti bylo 52. Návrh nebyl přijat.

Proto můžeme přistoupit k návrhu na přikázání. Protože jsme tedy návrh nevrátili k přepracování, ani nicméně nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Je jiný návrh? Nezaregistroval jsem v rozpravě. Pan zpravodaj?

Senátor Petr Gawlas:  Já jsem ještě navrhoval, aby tento zákon byl projednáván v hospodářském výboru.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, takže rozšíříme o tento návrh. Pokud není námitek, budeme o obou výborech hlasovat zároveň.

Takže přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum 36, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 14 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36, pro vyslovilo 57, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto návrhu zákona. Já děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i panu zpravodaji.

Nyní přistoupíme k

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Františka Bublana, Aleny Gajdůškové, Milana Štěcha a dalších senátorů o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Tisk č. 253

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 253. S návrhem zákona vás seznámí zástupce navrhovatelů, pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Stejný osud jako měl ten předchozí zákon o Šumavě, tak měl tento zákon o omezení prodejní doby ve vybraných svátcích a ve vybraných prodejnách.

Dovolte mi, abych alespoň stručně připomněl obsah tohoto návrhu. Jedná se o omezení prodejní doby ve vymezených prodejnách velkoobchodů a maloobchodů, a to v zákonem určených státních svátcích a svátcích, jak jsou definovány v zákoně 245/2000 Sb. Podle tohoto zákona jsou státní svátky a ostatní svátky dny pracovního klidu a zaměstnavatel může podle zákoníku práce nařídit práci v tuto dobu jen pro výkon vyjmenovaných nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech. Záměrem tohoto zákona je upravit tento vztah a přiblížit se alespoň částečně k normám, které jsou ve většině evropských zemí.

Hlavním cílem tohoto zákona je upravit prodejní dobu, nikoli zakázat, ale upravit v maloobchodě a velkoobchodě tak, aby byl stanoven obecný zákaz prodeje ve vyjmenovaných svátcích a omezen prodej na Štědrý den do 12.00 hodin. Jedná se o tyto dny. Je to 1. leden, což je Nový rok a Den obnovy samostatného českého státu, Velikonoční pondělí, 8. květen (Den vítězství), potom Den státnosti (28. září), Den vzniku samostatného československého státu (28. říjen) a potom dva svátky vánoční (25. a 26. prosinec). Na Štědrý den, jak jsem zmínil, by byl prodej omezen pouze do 12.00 hodin.

Je tady navrženo zakázat prodej pouze v sedmi dnech roku. Nejdeme takovou tou cestou, jak jsme zvyklí u svých sousedů, kdy je zakázáno prodávat o všech svátcích, a samozřejmě i o nedělích. Toto omezení by se netýkalo prodejen, jejichž plocha nepřesahuje 200 metrů čtverečních. Netýkalo by se to čerpacích stanic, lékáren, prodejen na letištích, vlakových a autobusových nádražích, prodejen ve zdravotnických zařízeních. Zákaz by neplatil v době, kdy by byl vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu, anebo válečný stav. Omezení by se vztahovalo i na zastavárny, sběrny odpadů a provozovny obchodující s použitým zbožím, a to bez ohledu na velikost prodejní plochy.

Od té doby, co jsme tento návrh již jednou schválili, proběhla docela silná veřejná diskuse k tomuto návrhu. Kupodivu i průzkum veřejného mínění hovoří o tom, že většině občanů našeho státu by toto omezení nevadilo, dokonce se i značná část přiklání k tomu, že by to omezení mohlo dopadnout na neděli jako takovou. Nicméně já zůstávám u tohoto výčtu těchto svátků. Ostatní necháme, pokud tento návrh projde do výborů, na jednání ve výborech.

Hospodářský dopad je v podstatě nulový. Hovořil jsem s některými zástupci z obchodní sféry. Sami přiznávají, že se jim to na tržbách nějak neprojeví. Trochu si to vyzkoušeli o vánočních svátcích, kdy většina velkých supermarketů měla zavřeno. Zjistili, že to dopad na menší tržby nemá. Tam skutečně dochází k tomu, že se zisk přelije do předchozích nebo následných dnů. Případně se zisk projeví zase u malých obchodů anebo v cestovním ruchu; nebo v jiných oblastech.

Sociální dopad je velmi příznivý, protože zákon, pokud ho chceme přijmout, je především pro pracovníky obchodu, kteří musí o svátcích; a skutečně musí, to není, že by to bylo nějaké jejich dobrovolné rozhodnutí, musí do práce. Trpí tak jejich rodiny, případně i oni samotní. Protože tráví dny u pokladen anebo ve skladech.

Na závěr. Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je ČR vázána. Právo EU nemá společný předpis týkající se prodejní doby, avšak klade důraz na sladění pracovního a rodinného života.

Návrh tohoto zákona hodně vycházel ze zákonných opatření, která mají okolní státy; nebo většina evropských zemí. Takže se tam trošku kopíruje např. 200 m2 je převzato z francouzského zákonodárství. Kopíruje se tam zkušenost a možná i také kulturní úroveň některých evropských zemí.

Na závěr mi dovolte, abych vás požádal o postoupení návrhu zákona na projednání do výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Bise. Pan zpravodaj je připraven – a přichází. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, většina z nás si ještě pamatuje, i když někdy už matně, doby před rokem 1989. Samoobsluhy byly otevřeny v sobotu dopoledne. V neděli a o svátcích zavřeno. A jelikož to byl totalitní režim, tak zavřeno bylo téměř všechno. Při omezení tehdejší prodejní sítě, předzásobení, zvláště před svátky, byl problém. Přesto všechno jsme hlady neumřeli...

A protože si libujeme v extrémech, tak jsme se dopracovali k nonstop otevření prodejen, bez jakéhokoliv omezení. Naše neomezená doba prodeje je i v Evropě ojedinělá. V Německu, v Rakousku je v neděli a o svátcích zavřeno.

Proto předložený návrh senátního zákona o zákazu prodeje v celkově pouze 7 svátečních dnech považuji za rozumný, hodně umírněný až skromný.

Myslím si, že si zaslouží plnou podporu ze dvou následujících důvodů.

Za prvé. Státní svátky jsou dnem volna pro připomenutí si významných událostí v životě naší země. Redukce těchto svátků na volno k nakupování je v rozporu se smyslem svátků.

Za druhé. Zaměstnanci prodejen jsou lidé se stejnými rodinami a právy jako jsme my. Omezovat je víc, než je nezbytné, není moc morální. Stačí, že v některých provozech a službách to nezbytné je. Pro některé váhající členy křesťansko-euroamerické civilizace bych rád připomenul třetí přikázání z desatera božích přikázání, které zní – pomni, abys den sváteční světil.

Doporučuji návrh zákona přikázat k projednání výborům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane senátore, paní senátorky, kolegyně, kolegové, chci za prvé velmi poděkovat za iniciativu panu senátoru Bublanovi. Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost se k ní připojit,

Chci také poděkovat panu zpravodaji za to, jak formuloval svou zpravodajskou zprávu, protože nemusím opakovat, co si myslím, že je podstatou také toho návrhu.

Dovolím si přece jenom doplnit o jednu záležitost, a o to, co možná uslyšíme v rozpravě dál. Předejdu tomu.

Víte, sama jsem měla pochybnost, když jsme zákon zde měli poprvé, zda je to dobře. Zda tím, že omezíme prodejní dobu supermarketů o svátcích, zda nepřipravíme jejich zaměstnance o možnost jakéhosi přivýdělku. A protože jsem žena a do supermarketů chodím, tak jsem se s prodavačkami bavila. Dozvěděla jsem se, že tato pochybnost není odpovídající. Protože většina žen, většina prodavaček sice slouží od nevidím do nevidím a v pátek svátek, ale nikoliv podle zákoníku práce. Což znamená, že nemají tyto svátky zaplaceny navýšením, jak by podle zákoníku práce měly mít. Čili to pro ně není přivýdělek. Je to pro ně povinnost, kterou si samy nevybírají. A omezuje to samozřejmě jejich rozhodování a jejich čas, který by měly věnovat rodinám.

Jsem proto přesvědčena, že tento návrh je – jak již bylo řečeno – skutečně velmi umírněný, velmi skromný. Ale nicméně pomůže všem zaměstnancům, zaměstnankyním v supermarketech. A věřte tomu, že jich není málo. Na jednu stranu.

Na druhou stranu i nám všem možná vytvoří větší prostor pro to, abychom svátky, kdy bude zavřeno, se více věnovali svým rodinám, šli do přírody, zamysleli se nad tím, co ten který svátek znamená. Bez toho, že by nás to lákalo jít nakupovat. A tedy omezíme nesmírnou komercionalizaci naší společnosti.

Prosím vás tedy proto o podporu tohoto návrhu zákona a o přikázání výborům k projednání, aby mohl být tento zákon posléze přijat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, paní místopředsedkyně se zřejmě baví s jinými prodavačkami, než já... Já dávám schválně pomalu na pás, aby si odpočinula, protože jsem tam většinou právě v té době, kterou se pan Bublan chystá znemožnit, abych mohl nakupovat. A mám úplně jinou zkušenost.

Já se – vaším prostřednictvím – zeptám paní místopředsedkyně, jestli nahlásila takové praktiky, pokud se někde takové provozují, že se nedodržuje zákoník práce! Jestli to nahlásila inspekci práce; nebo jak se ten další úřad, který na to máme, jmenuje, který kontroluje, jestli někdo nesedí u počítače déle, než atd. Takže měla nahlásit takové praktiky! Ty by se neměly trpět!

Ale já se vrátím k zákonu. Mluví se o tom, jak je velmi kompromisní a že se vlastně jenom soustřeďuje na svátky. Už jsme tady takových zákonů měli... Druhá etapa bude samozřejmě neděle. A třetí etapa bude nevím jaká... Vůbec už jsem nepochopil, proč souvisí se sběrnami a bazary. Ty s tím zákonem nemají nic společného, ale hezky to vypadá a dobře se to poslouchá i starostům. Kradou nám, aspoň nebudou krást kanály, ve svátky bude zavřeno... Ono zavřeno nebude, oni si poradí.

Ale co je na tom zákoně velmi zajímavé – ta argumentace. Takže znovu zopakuji.

Zavřeno tedy bude 2. ledna, což se oficiálně jmenuje Den obnovy samostatného státu, jinak je to prospání se ze silvestrovské opice, ten svátek nemá prakticky vůbec žádný význam, ten se už dávno zřídil, protože stejně by po Silvestru nebyl schopen pracovat, takže je volno. Pak je tam Velikonoční pondělí, mimochodem toto Velikonoční pondělí některé velké markety neměly otevřeno, nebo jenom omezeně, nepotřebovaly na to pana Bublana ani Senát, ony na to přišly samy, když zjistily, že tržby nejsou takové, jak by očekávali z jiných svátků, tak uzpůsobí pracovní dobu, nebo zavřou, je to jejich věc a jejich podnikání. Pak je tam 8. květen, Den vítězství, 28. září, Den české státnosti, 28. říjen, Den vzniku samostatného Českého státu, 25. prosinec a 26. prosinec. Z mně neznámých důvodů tam například není První máj, svátek práce, kdy by nikdo neměl pracovat ani nakupovat, ale jít do průvodu s mávátky. A tento svátek tak z mně neznámých důvodů naprosto chybí. A jak tady správně připomněl pan kolega, protože se vracíme pomalým, ale velmi usilovným krokem před rok 1989, tak se zase dočkáme těch transparentů a těch povinných průvodů, a potom bude zase muset být otevřeno, protože většinou lidi z těch průvodů zdrhali a šli si nakoupit, protože většinou byly banány či pomeranče, měl jsem v tu dobu malé děti, tak si pamatuji, že jsme vždycky šli nakoupit. A pak taková pikantnost, my jsme chodili po druhé hodině a sbírali jsme od těch mávátek ty umělohmotné tyčinky, ony se úžasně hodily na windsurfing, na spíry do plachty. A my, čeští kutilové, protože ony se lámaly, jsme si je z těch mávátek brali. Ale pak tam není ani 5. 7.! Věrozvěstové Cyril a Metoděj - to bude otevřeno v marketech, pane předkladateli? Nebo proč bude otevřeno na takovýto významný svátek? Nechápu! Takže je potřeba ho tam doplnit.

Pak tady máme ještě horší svátek – 6. 7. – upálení Mistra Jana Husa, a my v tu dobu budeme vesele trávit mládí v marketech a nakupovat, místo abychom vzpomněli jeho památky!

Pak 17. listopad – tak to chápu, proč tam není, protože ten už brzy svátkem nebude, když budeme pokračovat tak, jak pokračujeme...

Takže ty argumenty s prodavačkami jsou zcela liché, protože je spousta povolání, která vyžadují pracovat i o svátcích.

Vyjmenovat je by byla taková škála – neskutečná, od nemocnic přes rozhlas, televizi, noviny, které připravují vydání den po svátcích. Takže já bych navrhoval rozšířit naopak ten zákon. Žádné televize, žádní televizní mrazíci, protože i tam mají právo obsluhovatelé těch strojů být s rodinami. Měření rychlosti o svátcích je naprosto nepřípustné, protože i dopravní policista má rodinu a rád by byl s ní o svátku, a ne někde stát s radarem a měřit tam nepoctivé řidiče...

A tak bych mohl pokračovat. Prostě je to typické sociální inženýrství a argumentace Evropou neobstojí!

Mimochodem v tom Německu omezení prodejní doby – já si to velmi dobře pamatuji, bylo proto, že komora obchodníků tehdy vymyslela, že je vlastně nekalá konkurence, když jeden obchod má otevřeno do 18 hodin a druhý otevřeno do 19. To znamená, to je nekalá konkurence. To je to uvažování sociálních inženýrů, že on konkuruje tomu, co zavřel brzy. My jsme tyto případy měli s obchodníky, kteří si stěžovali, že se neuživí, protože měli otevřeno do pěti hodin. A víte proč? Protože od 9 do 5 jim stačí jedna prodavačka, a kdyby měli otevřeno delší dobu, tak potřebují dvě. A oni nechtějí platit dvě. Ale v 17 hodin, kdy končí úřady a lidi si chtějí nakoupit, tak to už tam opravdu do jejich krámu nikdo nechodí. A potom se diví, že lidé chodí do marketů. Ale nechme to na těch obchodnících! Já vím, že některým vadí, že lidé tráví mládí s celými rodinami, protože v tom marketu je jídlo, tam je všechno, tam se dá přežít, dokonce i bezdomovci vyhledávají tyto markety, protože se tam dá také docela dobře přežít. Je tam teplo. Policie je tam odtud vyhání. Ale nechme, ať si to obchodníci určí, jak uznají za vhodné a nehrabme se jim my do toho. Že si to lidé přejí nebo nepřejí, to bude zase tak – jedna skupina si to přeje, jedna skupina si to nepřeje. Takže neodvolávejme se na veřejné míněné. Veřejné mínění často není ani veřejné, ani mínění. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já nevím, argumenty o omezování podnikatelských aktivit, či ještě navíc o snižování platů zaměstnanců supermarketů přijetím tohoto zákona jsou podle mě dosti liché a možná i zástupné. Mám totiž osobní zkušenost s prodejem na vesnici, kde většinou byla Jednota, a jsou to prodejny většinou do 200 metrů čtverečních, kterých se tento zákon netýká. Protože ty malé vesnické prodejny byly otevřeny 7 dní v týdnu po celý rok, a při dvou zaměstnancích jedna prodavačka měla za celý měsíc volno pouze dvě neděle, protože soboty, ty byly povinné pořád. Vím to, protože prodavačku dělá 40 let moje manželka. Samozřejmě že to bylo proti zákoníku práce. Ale když zaměstnavatel řekne prodavačce na vesnici "nechceš to dělat, tak přijmu jinou pracovní sílu", a těch bylo dost, tak většinou ta prodavačka to mlčky přijme. A co se týká výdělku prodavaček, tak většinou byly dopláceny do výše minimální mzdy, která byla tenkrát stanovena, neboť konstrukce mzdy byla taková, že na plánovanou výši tržeb se při nízké kupní síle nedalo vůbec dosáhnout.

Vím, že návrh se týká pouze prodejen nad 200 metrů čtverečních, ale je to alespoň první vlaštovka pro zklidnění svátků, a toto omezení je běžné na západ od našich hranic. V této době mohou navíc rodiče místo bloumání s dětmi po marketech jít do přírody nebo za kulturou. Vždyť i kastelán Křivoklátu tvrdí, že jim zdatně konkurují právě nákupní centra, kde se dokonce i šermuje. Proto neakceptuji nářky nad omezením podnikání ani nad snižováním výdělku prodavačů a tento zákon, respektive jeho přikázání do výborů podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem nechtěl vystupovat, ale přimělo mě k tomu jedno z předchozích vystoupení. Budu velmi stručný. Jsem hrozně rád, že první sociální inženýrství už dorazilo do Senátu a že v přilehlých kuloárech se nesmí kouřit. A byl bych rád, kdyby pokračovalo v té cestě a dorazilo do senátní restaurace, která pravděpodobně v Evropě je jediná, v parlamentu, kde se kouřit smí. Já mám kouření vyřešeno, respektive otec to vyřešil, když jsem chodil do třetí třídy, a tím to mám prostě hotové.

Za další – souhlasím, nebo takhle: Mohl bych, přímo se to nabízí se tady předvádět a pokračovat v komediálním antivystoupení, neudělám to. Pouze chci doporučit tento návrh. Já sám ho podporuji a možná, že řeknu jednu lidskou větu – ty komedie, to je moc pěkné, média po tom hodně jdou, vždycky vystřihnou větu, zasadí ji do nějakého kontextu. Ale já vám tady řeknu jenom jednu větu, možná je podivná, já nevím, ale když jsem v pondělí jezdil – u nás se říká po mrskutu, a jel jsem kolem Billy a ta byla otevřená, tak mě těch prodavaček zkrátka bylo líto. Ony vůbec nemají žádnou svobodu, že by si mohly vybrat a že by mohly zůstat doma. Ony buďto tu práci mají nebo ji zkrátka nemají. Takže bylo by dobře, kdybychom tady toto podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, úvodem bych chtěl říci, že nemám problém s omezením prodejní doby v maloobchodě a velkoobchodě po dobu sedmi svátečních dní v roce, což je podstatou tohoto zákona, a už vůbec nemám problém s tím, abych podpořil prožívání státem vyhlášených svátků českými rodinami jiným způsobem, než masovými nákupy, což chápu jako hlavní důvod předložení tohoto zákona. To by také mělo být podle mého názoru uvedeno v důvodové zprávě, kde místo toho najdeme jenom procesní popis, kde cíle jsou zaměňovány za prostředky a úplně na konci je odkaz na EU, takže to vypadá trochu tak, že my za nic nemůžeme, to EU. To mi v tomto případě nepřipadá správné a myslím si, že ten cíl hlavně by měl být v důvodové zprávě jasně vymezen.

Každý zákon je v podstatě regulací a má v sobě zabudovány motivátory, případně demotivátory. Ty vedou k chování, které bychom měli umět z tohoto místa předvídat a důsledky pojmenovat. Zákona, který právě projednáváme, jich má navzdory své stručnosti poměrně dost a některé z nich by byly pro mne překážkou k tomu, abych mohl zvednout ruku pro tento zákon, pokud by měl takto být předložen v definitivní podobě. Překážky k tomu, abych se mohl ztotožnit s tímto zákonem a s čistým svědomím pro něj hlasovat, se týkají § 1 odst. 3 bodů a), c) a d). V bodu a) si přečteme, že omezení neplatí pro prodejní plochy menší než 200 m2. Tento bod povede k přesunu části svátečního objemu prodejů do šedé ekonomické zóny, do obchodních jednotek sice s dlouhou otevírací dobou, ale s problematickým zdaněním, často i s poněkud diskutabilní kulturou prodeje. Jejich okolí také bývá koncentrací konzumentů levného lahvového alkoholu, což přináší těžko řešitelné problémy obcím. Kvůli sedmi dnům v roce nebude nikdo zakládat další prodejní jednotky do 200 m2, ale pokud bychom tímto zákonem směřovali ke stejnému omezení nedělního prodeje, pak motivace k zakládání takových prodejních jednotek bude poměrně vysoká a nastanou další problémy.

V bodě c). Povolení prodeje lékáren v bodě c) je jistě správné, ale podle mé zkušenosti je většina těch lékáren, které mají skutečně dlouhou prodejní dobu a plní tak v podstatě i hotovostní prodej, navázána právě na otevírací dobu a často i na vnitřní prostor obchodních řetězců, a samy o sobě nebudou moci vůbec otevřít. Zde bych chtěl vznést přímo dotaz, nebo apel na předkladatele, aby se tímto problémem a jeho návaznostmi zabývali.

V bodě d) se píše, že zákon se netýká prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích. Tomuto bodu není úplně dobře rozumět jazykově a kdybych měl jeho obsah někomu vysvětlit, tak bych to jednoznačně nedokázal. Nevím, zda se jedná prioritně o vyjmenovaná místa nebo zvýšenou koncentraci cestujících obecně, pak by ovšem další uvedená letiště, železnice, autobus atd. měly být pouze příklady, protože se tento případ bude jistě týkat také metra, možná dalších dopravních terminálů. Pokud by se odstavec měl vykládat tak, že podstatou tohoto budu je slovo koncentrace, takže je skutečně povolen prodej pouze při zvýšené koncentraci cestujících na letišti, železnicích atd., tak bych litoval ten orgán, který bude určovat, zda na konkrétním terminálu a v konkrétní době je nebo není zvýšená koncentrace cestujících a může tedy být povolen prodej.

Tento bod je kontroverzní v každém případě. Nedovedu si představit, že bude mít povolení k neomezenému prodeji supermarket, který je přímo součástí autobusového nádraží, což je případného města, a další supermarket, který je vzdálen sto metrů, již bude muset zavřít. Nevím, kde ta hranice povede. Stejně tak si nedovedu představit povolení a otevřený supermarket ve stanici metra, kde jsem včera nakupoval, a ten, ke kterému jsem musel vyjet po schodech, už bude muset zavřít. Myslím si, že to jsou hranice, které je potřeba nějakým způsobem vymezit, abychom se nedobrali toho, že budeme za několik měsíců řešit věci neřešitelné.

Poslední poznámku mám k § 2, který je obecně hoden podpory, jen si nejsem jist, zda se věta o zákazu sběru odpadu týká také sběrných dvorů bezplatně provozovaných obcemi, což nevím, jestli by bylo úplně správné.

Děkuji za pozornost. Omlouvám se za delší vystoupení. Mám vůli tento zákon postoupit, nebo pustit do dalšího čtení, ale považoval jsem za nutné upozornit na některé aspekty, které by nás mohly přivést do neřešitelných situací, nebo ty orgány, které by ten zákon měly vymáhat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Ale ještě než vystoupí, chtěl bych jenom upozornit, že je tady signalizace, že bude ještě procedurální návrh na zařazení jednoho bodu před polední přestávkou, který by měl ale proběhnout poměrně rychle. Týká se to vyřazení bodu 21, který byl původně zařazen na 18. hodinu. Tak jenom abyste s tím počítali, a požádal bych, aby mi k tomu byly dány podklady už preventivně, protože s tím budu počítat. Prosím, pane senátore. Pan senátor Miroslav Škaloud má slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, my jsme tento zákon již jednou probírali, diskuse se v podobném duchu, jako se vede nyní, vedla již dřív. Možná, že se tu objevily nové argumenty, nebo modifikované argumenty. Já se jen krátce vyjádřím. Tady bylo řečeno, že důvod pro předklad tohoto zákona jsou např. stejná pravidla, jako v západní Evropě, nebo v Evropě, nebo ve vyspělé Evropě. Nejsem si jist, jestli je to až tak důležitý materiál, protože je tady řada důležitějších věcí, kde bychom měli přijmout pravidla, která platí v západní Evropě, například reformy. Reformy typu HARZ 1 – 4 v západním Německu, resp. v Německu, omlouvám se, resp. to, co z nich zbylo. Nebo důchodový systém. My jsme naprosto unikátní stát, který má 95 % důchodů z průběžného systému. Tak to změňme, ať se přiblížíme Evropě. Takže toto jsou zástupné argumenty, nepřesvědčivé.

Jediný argument, který by mohl být přesvědčivý, je křesťanský. To já respektuji, někteří lidé mají pocit, že by jaké křesťané měli podpořit to, že by neměli pracovat o svátcích.

Pokud jde o přivýdělek, o kterém hovořila paní Gajdůšková, o přivýdělek v tom duchu, nebo v tom smyslu, že lidé nedostávají odměnu podle zákoníku práce, o tom už hovořil kolega Kubera, že je nesmysl tímto argumentovat, že by se měli obrátit na nějakou inspekci. Ale ještě jiný protiargument k tomuto argumentu je, pokud bychom někde viděli, že někdo neodměňuje lidi podle zákoníku práce, tak mu prostě zkrátíme dobu, nebo mu zakážeme podnikání. To je absurdní, domyslete to do konce.

Pokud jde o obhajování omezování činnosti lidí tím, že díky zákazu budou mít více příležitostí pro rodinný život, to také asi nebude nejlepší argument. Protože já se domnívám, že z principu zákon nemá určovat to, jak nakládáme se svým volným časem. A nemá co rozhodovat o tom, jestli nám více štěstí přináší trávení času s dětmi a s rodinou na sportovišti anebo v obchodním centru. Já to nepreferuji, ale nechci jim v tom bránit. Domnívám se, že lidé by si o svátcích a víkendech měli dělat co chtějí. Když chtějí nakupovat, ať jdou nakupovat. Pro mnoho lidí např. projížďka po obchodním centru s vozíkem je možná jediná sportovní činnost, kterou za víkend udělá. Jinak by seděl u televize!

Obchody jsou otevřeny ve sváteční den proto, že je to zejména kvůli zákazníkům. Pokud obchodníci vycházejí zákazníkům vstříc, jedná se o oboustrannou výhodu, které by zákon neměl bránit. Samozřejmě kromě případů s potenciálně negativním dopadem, jako jsou třeba zastavárny.

Lidé, kteří pracují v hypermarketech, nemají obvykle většinou žádnou kvalifikaci a mají mizivou šanci sehnat práci. A protože mají mizivou šanci sehnat lepší práci, sebereme jim radši tu stávající. Mnoho lidí chce pracovat i o večerech, aby si mohli více přivydělat...

Takže já si myslím, pokud budeme takto pokračovat, tak se zase budeme navracet do doby, kdy budeme v pátek večer pobíhat někde po obchodech a shánět chleba na víkend.

Já navrhuji zamítnout tento zákon nebo tento předklad. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové, myslím si, že jsme na půdě Senátu a že tady se může každý vyjadřovat, jak chce. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu senátoru Velebovi. Jestli se mu to líbí nebo nelíbí, to je sice pravda, může se tady vyjádřit, ale myslím si, že vystoupení dalších lidí, možná i mě osobně, ale třeba i jeho, také se některým lidem nelíbí, a přesto to takhle nekritizujeme, takovýmhle zvláštním způsobem. Možná je to tím, že se stal předsedou senátorského klubu dneska.

Ale abych se vrátil k tomu zákonu. Některé argumenty, které tady padly, nejsou zase tak přesvědčivé, a tady to někteří z nás už řekli. Dokonce si myslím, že jsou falešné a prázdné, jak by řekl bývalý prezident Václav Klaus. Jednoznačně my tady budeme omezovat zákonem určitý způsob podnikání. Pokud někdo říká, že všechny prodavačky v ČR v hypermarketech souhlasí s tím, aby měly volno, tak já říkám, že ti lidé lžou. Samozřejmě že se nikomu nelíbí, aby pracoval v sobotu, v neděli, o svátcích. Mně se to také nelíbí a byl bych nejraději – neděle je od slova nedělat – kdybych nemusel pracovat. Ale bohužel, bohužel nebo bohudík, jsou zaměstnání a povolání, která si toto vyžadují.

Já bych chtěl, aby ten zákon – určitě projde do výboru, aby bylo jasně řečeno, jaký dopad to bude mít na zaměstnanost. Protože to je důležitá věc, obzvláště v regionech, kde je vysoká míra nezaměstnanosti, a tady bylo řečeno, že lidé, kteří jsou nezaměstnaní nebo dlouhodobě bez práce jdou třeba i na přechodnou dobu na místo těch prodavačů nebo prodavaček k těm kasám, a tím si určitým způsobem získávají finanční prostředky. To znamená, že bych chtěl po panu předkladateli, aby ozřejmil, jaký dopad to bude mít na zaměstnanost.

Tady se dále cituje, že dopady na státní rozpočet jsou předem neodhadnutelné, avšak minimálního rozsahu. Ale na druhé straně se tam říká, že ubudou tržby, že se možná přesunou někam jinam, já pochybuji, protože většina lidí ve všední dny nemá moc času a o těch svátcích využívá toho, že si může v klidu nakoupit. To znamená, že každý zákon by měl mít tzv. RIA, určitý dopad na státní rozpočet, takže to si myslím, že tam také chybí, a pan předkladatel by to měl doplnit. A jsem rád, že se to týká aspoň pár státních svátků. My jsme Češi a dokážeme si obejít některé zákony. Já se domnívám, že hypermarkety – a tady už jsem to říkal, protože tento zákon už jednou tady byl v Senátu - si vyhradí určitý prostor, kde budou říkat: O těchto svátcích – je tady jednom 180 metrů nebo 200 m2 – jenom tady na této ploše prodáváme. A že to nějakým způsobem obejdou. Ale je tady ještě jeden problém. Tady se říká, že dopad na malé a střední podnikatele bude kladný, ale zákon nepřímo omezí konkurenci od velkých podnikatelů. To znamená, že bych byl rád, kdyby předkladatel jednal s nějakou asociací nebo nějakým sdružením velkopodnikatelů, provozovatelů hypermarketů, taková organizace je, a byl bych rád, aby nám tady řekl jejich názor na celou tuto problematiku.

Takže vidíte, že nejen emoce, ale i konkrétní věci chybí k tomu, aby tento zákon mohl být konzumovatelný a já ho podpořím proto, aby se to dostalo do další rozpracovanosti. Ale požádal bych vás, pane předkladateli, abyste se s těmito - alespoň s těmito nejzákladnějšími body nějakým způsobem vypořádal. Je to hlavně ta nezaměstnanost, je to otázka konkurence, jestli tady budeme preferovat jedny na úkor druhých, a jsou to i některé další věci, jako dopad na státní rozpočet, což není nevýznamná složka.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem pod návrhem senátního návrhu zákona podepsán, takže moje stanovisko je zcela zřejmé, a přece jenom bych aspoň částečně zareagoval na některé výtky a věty, které tady byly dávány jako argument, proč by tento návrh tady neměl být schválen, resp. proč by měl být maximálně změněn.

Za prvé musím říci, že některé supermarkety si uvědomují, že je naprosto běžné v zemích s tržním hospodářstvím a se stabilním demokratickým prostředím, že se prodejní doby v supermarketech omezují, regulují. Už tady padlo v diskusi, že v mnoha západních zemích by si ani největší liberál nedovolil navrhnout to, co u nás se v té porevoluční euforii zavedlo. Myslím si, že obava o supermarkety, abychom jim náhodou nezhoršili podmínky pro jejich podnikání, pro jejich byznys, je lichá, protože takové prostředí, jaké mají supermarkety v ČR pro svoje podnikání, to jim nikde nebylo vytvořeno. Doplácejí na to v řadě případů jejich partneři, zejména zemědělci, ale i dodavatelé, protože proti nim jsou velmi a velmi slabí. To prostředí není prostředím rovné soutěže, je prostředím monopolu, a kdo to nevidí, tak buď to nechce vidět, nebo je naprosto slepý.

Tím, že zákon bude platit, provedeme regulaci, vytvoříme stejné podmínky pro všechny supermarkety, neboť jsou některé supermarkety, které se tomu ani nebrání, ale oprávněně chtějí, aby to prostředí bylo stejné, protože vědí, že některé supermarkety prostě určité zvyklosti, tradice, které jsou na západě, jak jsem uvedl, běžné, nehodlají dodržovat, neboť nabyly přesvědčení, že když šly pár stovek km na východ, takže jdou do země, kde si de facto mohou dovolit všechno, a předchozí politické reprezentace, včetně parlamentních, jim to umožňovaly.

A teď k námitkám, že se ztratí komfort pro občany. Víte, mně přijde, že to není pravdivá námitka, že je až drobet pokrytecká. Zejména když jde z toho politického spektra, které v uplynulých sedmi letech tady vytvořilo prostředí propadu kupní síly. Přece dneska v supermarketech není rozhodující, a v dalších obchodech, ani tak délka prodejní doby, a my ji omezíme velmi nepatrně, ale rozhodující je kupní síla občanů. Kupní síla občanů! Řada rodin už si může dovolit koupit jenom základní životní potřeby! A někdy ani to ne. To je ten rozhodující problém. Jestli chceme prodejcům pomoci, tak jim můžeme pomoci tím, že nastartujeme hospodářství, že také budeme adekvátně k tomu zvyšovat kupní sílu, to znamená příjmy, mzdy, že nebudeme tak prudce polarizovat příjmy, protože těch pět procent nejbohatších příjmy marketům nenavýší, ti ty peníze převážně vyvezou, ti s těmi penězi spekulují. To nejsou peníze do maloobchodního obratu. To jsou většinou peníze, které se realizují někde jinde než v ČR. Takže kdo to s nimi myslí dobře a chce, aby obchod vzkvétal, všechny formy obchodu v ČR, tak by měl mít také na mysli rozvoj kupní síly občanů. A to jsem v minulosti naprosto postrádal. Naopak se proti této politice vyloženě šlo politikou restriktivní a škrtů. Takže z tohoto důvodu si myslím, že my nikomu neublížíme, že tím vytvoříme rovné podmínky, pokud budeme usilovat o to, aby naše hospodářství opět po čtyřech letech začalo mít tendenci, nebo bylo růstové, a tak pomůžeme maximálně i těm, kteří jsou tady bráni jako oběti a že na to doplatí. Vůbec na to nedoplatí, budou mít všichni stejné podmínky a vracíme se samozřejmě k určitým tradicím, které v západním, křesťansky orientovaném světě jsou naprosto běžné. Já si myslím, že to je kultura, která je ve světě; kultura vysoké civilizace a že stojí za to o ni pečovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se ještě hlásí pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo, budu velice stručný. Myslím si, že obavy, co tady zaznívají, nejsou předmětné. Mám tu čest, i díky vašemu rozhodnutí, být jedním z členů delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, a nepřejte si vidět, jak to vypadá ve Francii, v neděli odpoledne je všechno zavřeno, ale i ve všední dny, když se chcete najíst v restauračních zařízeních, jste absolutně bez šancí, nikdo z toho nedělá žádný problém a my tady děláme problém ze sedmi dnů v kalendářním roce. Myslím si, že tomu věnujeme moc emocí a víc pozorností, než jsme možná měli věnovat předchozímu bodu, který jsme projednávali, který je možná mnohem zásadnější, a to je Národní park Šumava.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji vám. Vážené senátorky a senátoři, už jsem nechtěl vystupovat, ale musel jsem zareagovat na kolegu předsedu Štěcha. On se neubránil tomu, aby nenastavil jakousi svoji vizi nebo vizi své politické strany – předchozí vláda omezovala kupní sílu a je zapotřebí nastartovat hospodářství. Řekl jste samozřejmě jenom jednu část věty, ano, nastartovat hospodářství. Ale z jakých peněz? Půjčíme si na dluh, a potom to bude ještě horší.

Uvědomte si, že i věhlasní ekonomové mají na toto různé názory, to není jednoznačné, jestli nastartovat hospodářství a pak si na to vydělat a vrátit zase zpátky prostředky; že si je půjčíme anebo si půjčit a nastartovat hospodářství - a potom se zadlužit a propadnout se ještě hůře.

Hovořil jste o tom, že někteří mají jenom na základní potraviny. Možná, že někteří ano, ale podívejte se do supermarketů, řada z nich má na spoustu dalších potravin. Asi by to chtělo nějaké statistiky. Toto jsou jenom obecné řeči, já zase mohu říci opak. To je druhá věc.

A třetí poslední. Z řady svých návštěv v Bruselu, když jsme hovořili s lidmi, kteří pracují na ambasádě, hovořili o tom, že je velice obtížné si vůbec nakoupit přes týden, takže to nechávají na pátek, a tam je to naprosto absurdní, protože je všude přeplněno, a o víkendech už si nakoupit nemohou.

To je jenom několik drobných poznámek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Eybert, zatím poslední přihlášený. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych se prostřednictvím předsedajícího jenom zeptat předkladatelů na jeden konkrétní případ, jaký bude mít na něj dopad tato novela zákona.

V republice máme celou řadu velkých obchodních domů, ve kterých jsou různé prodejny, které nedosahují 200 m2. Každá z těchto prodejen má svého vlastníka, má své IČO, má prostě své hospodaření. A teď mě zajímá, jestli se i na takto členěné obchodní domy bude vztahovat novela zákona nebo nikoliv.

Jestli mi dobře rozumíte, nejedná se o supermarkety, ale jedná se o celou řadu obchodů s různým sortimentem zboží, které jsou soustředěny do nějakého domu, který má sice výrazně větší výměru než 200 m2, ale je v něm převážný počet malých obchůdků, z nichž každý z nich nemá 200 m2. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. A nyní bych požádal předkladatele pana senátora Františka Bublana, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor František Bublan:  Děkuji za proběhlou rozpravu a spoustu dotazů. Pokusím se alespoň na něco reagovat.

Začnu možná panem senátorem Eybertem. Na toto jsem se také ptal, protože je častý jev, že je nějaký komplex, kde je jedna velká prodejna, třeba TESCO; nebo prodejna nějakého jiného řetězce. Na tu by se samozřejmě tento zákon vztahoval. A potom je tam spousta drobných prodejen. Je to tak, že pokud nebude mít otevřeno Tesco, to znamená velký obchod, tak malé obchůdky nebudou mít také otevřeno, pro ně už to nebude zajímavé. A záleží na jejich rozhodnutí, jestli otevřou či nikoliv. Ale lidé tam nepůjdou. A pokud budou mít otevřeno, je to zase jejich záležitost, jestli obětují čas, aby tam trávili nějaký svátek.

Možná ještě poznámku ke dnům. Já se vůbec nebráním tomu, abychom zahýbali s vybranými sedmi svátky, výsledek by byl třeba úplně jiný, může jich být více nebo mohou být jiné svátky. Já osobně bych třeba také moc nepreferoval velikonoční pondělí, to je spíš praktická záležitost, nikoliv, že bych musel světit velikonoční pondělí, i z církevního hlediska to nemá žádný význam. Ale myslím si, že třeba 1. leden je docela významný den, nejenom, že je to začátek nového roku, ale je to i datum, kdy se rozdělila federace, někdo to možná nechce slavit. Ale je to třeba i největší mariánský svátek, z křesťanského hlediska je to mariánská slavnost nad 1. lednem jako otevření se novému roku. Někdo možná vyspává, někdo to slaví jako mariánský svátek, to je věc každého.

U 1. máje je to možná zase pocitová záležitost. Ale když si vzpomenu, jak na 1. máje musely být zavřeny hospody a obchody, aby lidé šli do průvodu, tak spíš mám opačný pocit, abychom to neopakovali. Ale zase, je to věc názoru a možná věc nějaké zkušenosti.

Byla tady ještě zmínka o praxi třeba v Německu, že je to vlastně výsledek toho, aby konkurence nebyla nekalá, to znamená, aby všechny obchody měly zavřeno. Nemyslím si, že tomu tak je, že to je důsledek tady toho, ale je to důsledek kultury. V Německu nebo i v Rakousku si ve svátek nikdo nedovolí vytáhnout sekačku na trávu a sekat na zahradě. Ne, že by mu to někdo zakazoval, to nikdo nezakazuje, ale on si to nedovolí, protože by se projevil jako člověk nekulturní, jako ten, který nesvětí svátek. Je to samozřejmě věc názoru a věc pohledu každého člověka.

Děkuji panu senátorovi Brožovi za připomínky. Je to samozřejmě trošku výčtový zákon, už jenom ve svátcích a potom také ve vymezení, koho se to bude nebo nebude týkat. To je vždycky problém. U výčtu je vždycky otázka, jestli se na někoho nezapomene, nebo naopak se tam dostane někdo, kdo by tam být neměl. Ale to bychom mohli nechat na výbory, ať se projeví nějaký většinový názor, jak to zlepšit.

Nesouhlasím s názorem, že lidé by si o svátcích měli dělat, co chtějí. Někteří samozřejmě musejí jít do práce – lékaři, policisté, hasiči apod. pracovat musejí. Ale tím, že bychom si chtěli nakoupit, zase je nutíme prodavače, aby u pokladny nebo ve skladu seděl, aby tam pracoval. Měl by si dělat, co by chtěl, ale nesmíme tím omezovat svobodu toho druhého nebo možnost, aby ten druhý si také dělal, co chtěl.

Trošku mám divné pocity z toho, že je to omezování podnikání a že si nějak snížíme, abych tak řekl, ekonomikou základnu. Vzpomněl jsem si na jeden citát, ocituji vám ho zde:

Ekonomická základna je základem společnosti, který determinuje vše ostatní, včetně morálky a kultury. Vše ostatní je jenom nadstavbou ekonomického základu, případně falešným svědomím a celospolečenskou iluzí.

A to je citát Karla Marxe. Pokud slyším od pravicových politiků takovéto názory, mám asi dojem, že všichni ještě jsme v zajetí marxistické ideologie a stavíme na ekonomické základně a chceme ekonomické základně podřídit nejenom svoji svobodu, ale i svoji morálku a svoji kulturu.

Ještě k panu senátorovi Drymlovi – dopad na zaměstnanost. Ptal jsem se na to, ale skutečně omezení na 7 svátků nebude mít žádný dopad na zaměstnanost. Majitelé velkých prodejen nikoho nebudou propouštět, protože oni jsou si stejně vědomi toho, že když budou mít třeba ve středu zavřeno, že v úterý musí směnu posílit o další čtyři pokladny, o dalších třeba pět skladníků na doplňování zboží apod. Ti lidé si to bohužel musí odpracovat den předtím, aby potom ve svátek mohlo být zavřeno. Nebude to mít tedy žádný dopad na zaměstnanost, nemusíme se toho obávat.

Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A požádal bych pana zpravodaje, aby se případně také vyjádřil k rozpravě a hlavně, aby nám řekl, které návrhy v rozpravě zazněly. Já jsem registroval jeden.

Senátor Jiří Bis:  Děkuji, pane předsedající. Vystoupilo hodně lidí, pokud jsem správně počítal, tak devět. Většina podpořila tento návrh. Byly zde některé velmi zajímavé připomínky, jsem rád, že si předkladatel návrhu dělal poznámky, které by rozšiřovaly, doplňovaly zájem.

Prostřednictvím vás, pane předsedající, trochu mě překvapily připomínky kolegy Kubery na rozšíření počtu svátků. Ale to je otázka dalšího posouzení ve výborech.

Nemohu si neodpustit jednu poznámku, a sice, že nejsou ve světě a v Evropě nejúspěšnější ti, kteří mají neomezené podmínky podnikání. Naopak, úspěšní jsou ti, kteří mají jasně vymezené podmínky podnikání. To je trochu rozdíl. A ukazuje se, že za pár let zde určitě bude diskuse o tom, že jsme dost zanedbali reprodukci pracovní síly a že budeme muset svátky a pracovní vymezení podstatně lépe organizovat v celé zemi.

Nicméně byl podán návrh na zamítnutí; a byl podán návrh na postoupení do výborů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebné kvoru je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 12, proti bylo 45. Návrh nebyl přijat.

Můžeme tudíž přistoupit k návrhu na přikázání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a dále výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zeptám se, zda je nějaký další návrh, ale neregistroval jsem jej. Pokud tomu tak není, budeme o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 16 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 51, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli jenom organizačně. Návrh na zařazení nového bodu nebude podán, protože máme už určitý čas na polední přestávku. Během polední přestávky ve Frýdlantském salonku se koná schůze Organizačního výboru. Zároveň zároveň o polední přestávce se sejde i mandátový a imunitní výbor.

Mám nutkání vyhlásit polední přestávku do 15.00 hodin, ale neučiním tak. Vyhlašuji polední přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.17 hodin.)

(Jednání zahájeno v 14.31 hodin.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v odpoledním jednání.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 266

Máme to jako tisk č. 266. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu pan ministr Jan Mládek, kterého tady vítám. Máte mikrofon k dispozici, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi uvést návrh novely energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie. Důvodem k předložení je nejasnost, která se objevila při aplikaci zákona o podporovaných zdrojích energie týkajících se postupu účtování a hrazení ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů energie mezi jednotlivými účastníky trhu s elektřinou.

Nejasnost se týká účtování ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny, zejména u zákazníků s tzv. sdruženou dodávkou, kterým všechny platby spojené s dodávkou elektřiny, tj. vlastní komoditu, její dopravu a související služby účtuje dodavatel elektřiny, tedy obchodník s elektřinou. Tento systém takto dosud fungoval.

V zákoně však není explicitně uvedeno, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů energie má i nadále zákazníkovi účtovat a vybírat dodavatel elektřiny, přestože to z podstaty věci vyplývá.

V této souvislosti může dojít ke spekulativním výkladům tak, že někteří obchodníci s elektřinou pro získání konkurenční výhody snížením konečné ceny s elektřinou přestanou svým zákazníkům tuto cenu účtovat a vybírat, přestože povinnost zákazníka jí hradit existuje a je zcela nezpochybnitelná.

Důsledkem neúčtování a nevybírání této regulované ceny by byl výpadek příjmu a možné ohrožení operátora na trhu, a tím i ohrožení fungování celého energetického trhu.

Roční objem zúčtování zajišťovaný operátorem trhu přesahuje víc jak stonásobně jeho základní kapitál, takže i dočasný výpadek příjmu do doby vyřešení případných soudních sporů by jej mohl ohrozit.

Vláda ČR zareagovala na výše popsanou situaci právě touto novelou, aby upřesnila postup účtování a hrazení zmíněné ceny a aby odpadly jakékoliv pochybnosti.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, závěrem bych vás chtěl požádat o schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je VHZD. Usnesení má č. 266/1. Zpravodajem je pan zpravodaj Jiří Bis, který má slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, důvodem předložení návrhu novely energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie, je upřesnění postupu a vymezení osob, které účtují a hradí cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny.

Navrhovaná opatření by měla vyřešit existující právně nejednoznačný stav účtování a hrazení ceny na úhradu nákladů spojených s podporou, které v případě nečinnosti a neodstranění právní nejednoznačnosti by mohly vést nejenom k finančnímu deficitu operátora trhu, obchodní společnosti OTE, ale i k zhroucení celého trhu s elektřinou a plynem na území státu, protože největší riziko je spojeno s nevybíráním ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny od zákazníků. I když je v rámci energetického zákona zcela jasně řečeno, že zákazník hradí v ceně elektřiny náklady na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, podporu elektřiny z kombinované výroby elektřiny tepla a podporu z elektřiny a druhotných zdrojů svému obchodníkovi s elektřinou nebo výrobci, tak v zákoně nikde nebylo jasně napsáno, exaktně jedna věta, že obchodník je povinen zákazníkovi toto účtovat. To je celý základní problém této novely, že toto v zákoně uvedeno nebylo, tzn. tato novela tuto větu do zákona dává. A dále i říká, že ti, kteří toto nebudou účtovat, nebudou platit, tak je to závazné porušení pravidel trhu a že mohou přijít o licenci anebo mohou být vyřazeni z odběru.

Proto byly provedeny příslušné změny v energetickém zákonu, aby tato jedna věta, ten základ, že obchodník je povinen a účtovat a vybírat od zákazníka, byla uplatněna.

Dále se v zákonu o podporovaných zdrojích doplňovala definice provozovatele lokální distribuční soustavy. Je tam definice regionální distribuční soustavy a lokální distribuční soustavy ne, aby bylo zcela evidentní, že u lokální distribuční soustavy platí obdobná pravidla jako pro regionální distribuční soustavu.

Další problém, který je řešen, je problém, který jsme odsouhlasili zde asi před 2 lety, kdy jsme požadovali, aby ti, kteří dostávají od státu podporu zde za obnovitelné zdroje, aby byly v transparentním vlastnictví a řešili jsme to zaknihovanými akciemi.

Mohu říci dneska, že co proběhly změny v zákoně, a to zvláště změna o některých opatření o zvýšení transparentnosti akciových společností a změna zákona o obchodních korporacích, že dnes už bychom takové řešení, jaké jsme přijali tenkrát v zákoně, přijímat pro to, abychom měli jasnou akciovou strukturu těch, kdo pobírají podporu, dělat nemuseli.

Nicméně v zákona to napsáno je. Protože zaknihování akcií je spojeno s určitými dosti značnými finančními prostředky, tak zákon navrhuje, aby se toto zaknihování akcií netýkalo – povinnost stoprocentního vlastnictví obcí a měst, když to zařízení je ve stoprocentním vlastnictví obce nebo města a aby se to netýkalo akciových společností, které vznikly transformací zemědělských družstev, a to v oblasti bioplynových stanic.

Proč? Vlastnictví města, akcie města jsou vždycky prokazatelné. Na druhé straně akcie zemědělských akciových společností se také prokazují při pobírání dotací od státu.

Náš VHZD projednal uvedený zákon a doporučuje Senátu schválit návrh zákona, ve znění zákona č. 450/2000 Sb., o podmínkách z podnikání výkonu státní správy v energetických odvětvích. Pověřil předsedu senátora Hajdu, aby o tomto informoval Senát. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím.

Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Miloš Vystrčil se přihlásil. Má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, ve svém vystoupení se pokusím doplnit vystoupení pana zpravodaje Bise a případně vysvětlit, že pozměňovací návrh, který bych rád předložil v podrobné rozpravě, pokud tam zákon propustíte, je vlastně naplněním toho, oč žádal pan ministr. A to je, abychom v podstatě zákon zachovali v podobě, v jaké přišel z Poslanecké sněmovny. Pouze s tím rozdílem, že si myslím, že bychom měli odstranit jednu nespravedlnost, která se do zákona - právě přijetím změny navrhované jedním z poslanců – dostala.

Jak tady říkal pan kolega Bis, ten zákon je původně jakousi technickou novelou, která měla vyjasnit, jakým způsobem budou příjemci energie platit za cenu regulované energie a kdo od nich má tu cenu a jakým způsobem vybírat, kdo ji má, účtovat. Zároveň ten zákon přiměl, kromě jiného, také obce, aby si uvědomily, že pokud to má být tak, že mají být obce jako vlastníci akcií, některých akciových společností, schopny nadále přijímat dotace elektřiny nebo podporu elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů energie, z druhotných zdrojů energie, příp. vysokoúčinným kombinovaným způsobem výroby elektřiny a tepla, tak tam pro ně vzniká jeden problém, který možná je nebo není částečně vyřešen ještě jinými zákony, které byly v souvislosti s odanonymizováním akcií, některých akciových společností, přijaty.

Já se ve stručnosti pokusím nyní, snad srozumitelně, vysvětlit, o co jde a potom vás případně požádat o podporu propuštění tohoto zákona do podrobné rozpravy.

V pozměňovacím návrhu, který byl přijat v Poslanecké sněmovně, se stalo to, že v bodě 2, 4, 5, 8 a 9 byly vloženy odstavce, které říkají, já přečtu jenom jeden z nich – ustanovení odstavce 6 písm. c) se nepoužije pro výrobce elektřiny z obnovitelného zdroje, jehož akcie v souhrnné jmenovité hodnotě stoprocentního základního kapitálu jsou ve vlastnictví obce podle zákona o obcích. Jde o to, že velké množství obcí je vlastníkem akcií, buď částečně nebo zcela, které tvoří akciovou společnost, která je například vodárenskou společností nebo vyrábí teplo apod. a tyto společnosti mají například bioplynovou stanici nebo mají nějaký jiný zdroj energie, který má nárok na dotaci elektřiny, např. výroby z obnovitelných zdrojů. Obce samozřejmě, když vlastní část té akciové společnosti, tak je to formou obecních akcií, které jsou zcela transparentní a všichni vědí, komu obecní akcie patří, protože tam není žádných pochyb, neboť to přímo udává zákon o obcích. Přesto je podle zákona nutné, aby i obce tyto akcie tzv. zaknihovaly. Což znamená, že přichází další byrokracie do obcí. Obce, které vlastní akcie, například Vodovodů a kanalizací Havlíčkův brod nebo Tepláren Plzeň apod., které jsou transparentní a průhledné, pokud chtějí mít nárok na to, aby získávaly podporu elektřiny vyráběné např. z druhotných zdrojů nebo z obnovitelných zdrojů, tak musí transparentní akcie, obecní akcie, znovu zaknihovávat. To, co navrhli v Poslanecké sněmovně, to, co jsem vám četl, říká, že pokud ta obec je stoprocentním vlastníkem, že tak činit nemusí. Ale pokud by byla 80procentním vlastníkem nebo 40procentním vlastníkem nebo 20procentním vlastníkem, tak činit musí.

Vzniká tedy nerovnoprávné postavení obcí, které jsou 100procentním vlastníkem nějaké společnosti; a obcí, které jsou třeba 80procentním nebo 30procentním vlastníkem nějaké společnosti.

Pozměňovací návrh, který já předkládám, spočívá jenom v tom, že v podstatě v těch bodech 2, 4, 5, 8 a 9 říká, že pro účel tohoto zákona, nikde jinde, je obecní akcie považována za zaknihovanou akcii. To by potom znamenalo, pokud bychom tento pozměňovací návrh přijali, že pro všechny obce v České republice, které jsou akcionáři společností, jež mají možnost čerpat podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, z druhotných zdrojů energie, kombinované výroby energie a tepla, by tyto obce nemusely akcie zaknihovávat. Pro všechny ostatní akcionáře těchto akciových společností by povinnost zaknihovat zůstávala, to znamená to, co měl zákonodárce na mysli, by zůstalo v účinnosti a nic by se pro ty ostatní vlastníky akciových společností neměnilo.

Jediné, co by se stalo, pokud byste přijali ten pozměňovací návrh, je, že bychom zrovnoprávnili obce z hlediska jejich realizace akcionářského práva a příp. čerpání podpory, zároveň bychom ty obce zbavili byrokracie, která se zaknihováním souvisí, zároveň, to už jsem říkal, bychom je zbavili povinnosti vydávat i statisíce korun na to zaknihování a zároveň bychom také zabezpečili to, že by veřejné prostředky těmi náklady na zaknihování netekly do soukromých společností, které ty akcie zaknihovávají. Je to shodou okolností jedna soukromá privátní společnost.

Dovoluji si vás v této obecné rozpravě poprosit, abyste se na ten můj pozměňovací návrh podívali, abyste zkusili přijmout, že tady nejde o žádnou změnu zákona z hlediska principů oproti tomu, co přišlo z Poslanecké sněmovny. Jediné, co se děje, je to, že obce, pokud přijmeme tento pozměňovací návrh, si budou navzájem rovny. Jinak jejich podmínky se nezmění a ta možnost čerpat podporu elektřiny pro tu výrobu z obnovitelných zdrojů a dalších zdrojů bude potom pro všechny nastavena rovnoprávně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Podle této novely akciové společnosti a jím podobné subjekty ztrácí nárok na vyplácení podpory na obnovitelné zdroje, a to od 1. července 2014 za předpokladu, že nemají zaknihované akcie. Zemědělské subjekty s akciemi na jméno, které původně nebyly důvodem pro zavedení transparentního vlastnictví, mohou být tímto legislativním požadavkem poškozeny.

Při projednávání ve Sněmovně na zemědělském výboru musím říci, že ministerstvo průmyslu i pan ministr toto respektovali, a umožnili ministru zemědělství předložit pozměňovací návrh. Bohužel pan ministr předložil pozměňovací návrh týkající se pouze bioplynových stanic, ale zapomněl ho doplnit o to, že spousta zemědělských podniků, akciových společností má fotovoltaiky na vepřínech, na kravínech, na administrativních budovách. Tito by nyní přišli o možnost dotací.

Já bych chtěl říct, že u mě na okrese Břeclav se jedná o několik akciových společností. Mají v průměru 600 akcionářů. Jsou to většinou původní členové družstva, babičky apod. Zaknihované je spočítáno, že bude stát 700 tisíc Kč. Toto se těmto podnikům pochopitelně v ekonomické situaci, ve které jsou, po předloňském suchu na okrese Břeclav, zdá nepřijatelné a chtějí v podstatě v tomto doplnit ten pozměňovací návrh ministra zemědělství. Ovšem z pohledu časového toto, zdá se, že není možné.

Proto bych žádal pana ministra, protože se začíná na ministerstvu průmyslu zpracovávat velká novela energetického zákona, aby toto tam bylo v té nové novele energetického zákona plně respektováno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, nikdo další se nehlásí. Hlásí. Pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl pana ministra zeptat, jestli na ministerstvu také se na to dívali z ekonomického pohledu, kolik stojí zaknihování akcií. Je to soukromá společnost, která to zaknihovává, a kolik by to stálo zemědělská družstva i jiné vlastníky. To by byly asi nemalé částky, takže jestli pane ministře víte, kolik zhruba.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych tady chtěl podpořit stanovisko nebo vystoupení předsedy VHZD. Chtěl bych tady doplnit, že ten problém, který tady uváděl z okresu Břeclav, je problém celé České republiky. Vím, o čem mluvím. V zemědělství vládne velký neklid, zaknihování akcií – to by nebyly jenom vysoké finanční prostředky, organizačně je to strašně náročné pro velké společnosti. Myslím si, že akcie, které jsou na jméno, plně postačují k prokázání identifikace vlastnictví a zdá se mně to, že je to přehřáté, přehnané, ve jménu prostě aby tam byla jakási absolutní čistota, po odborné stránce je to mimo. Jinak informaci, kterou my jsme měli na Agrární komoře, ta transakce by stála 70 milionů Kč. Je to prostě zbytečné. Jinak bych žádal o povšimnutí a zabývání se i návrhem pana senátora z Vysočiny, pana Vystrčila, protože to, co tady popisoval kolem obcí, tak ty případy skutečně v terénu jsou. Já jsem se s nimi také setkal. Mělo by se to zvážit. To znamená, když to sečtu, tak ten zákon tak, jak je připraven, je připraven tak, že je zbytečně administrativní, zbytečně bude tahat peníze z kapes, znepříjemní to život podnikatelům, navíc není úplně do všech detailů dopracovaný. To znamená, že nepostihuje konkrétně třeba tady tyto případy obcí. Přikláněl bych se k tomu, co nám naznačoval jasně předkladatel na našem výboru, zvážit odložení, nevím na jakou časovou dobu, dopracování těchto věcí a pak to zkrátka a dobře udělat na hotovo a tak, aby ten zákon byl kvalitní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další. Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, jestli se chcete vyjádřit, máte mikrofon.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za tuto rozpravu. Beru si z toho, že se samotným zákonem není žádný problém, že existuje všeobecná vůle řešit tu technickou novelu, která zajistí, že nebude žádných pochyb o tom, jak jsou financovány obnovitelné zdroje.

Pan senátor Vystrčil měl naprostou pravdu, že to byla původně technická novela. Během těch debat se tam přidaly některé věci, které měly vyřešit onen problém zaknihování, ale podotýkám ten problém zaknihování, ten vznikl ještě v minulém roce s tím, že termín zaknihování je 1. července tohoto roku, čili 1. července 2014. Po velké debatě v Poslanecké sněmovně byly tam skutečně vloženy některé záležitosti, to jest ony teplárny ve 100% vlastnictví obcí, že by nemusely být zaknihovány, protože tam je to evidentní. Nejsem si tedy jist, jestli je možné jít dál, to znamená jít i do těch částečně obecních společností, kde už obec není 100% vlastníkem.

První potíž je v tom, že si nejsem jist, jestli chceme tu úlevu poskytovat i entitě, která bude mít nadpolovičního, tzv. beneficial owner, který je soukromý a který by nemusel být transparentní.

Podotýkám ještě jednu věc. To zaknihování neprovádí, prosím, akcionář. Zaknihování provádí firma. V případě, že je to 100% vlastněná firma obcí, tak samozřejmě je to v podstatě jedno a totéž, ať už obec nebo obecní firma. V případě, že akcionářů je tam víc, musí jednoznačně zaknihování požádat a provést obec, a to pro všechny akcionáře.

Druhá věc – jsou zemědělské akciové společnosti, dřívější zemědělská družstva. Je to přesně tak, jak říkal pan senátor Hajda, došli jsme k tomu, že pro tyto entity, kde je velký počet akcionářů, není to jenom otázka nákladů, ale je to i otázka logistiky, aby se tam všichni stačili zaregistrovat, což není úplně jednoduché. I proto bylo sděleno, že pro tyto entity, pro tyto akciové společnosti, které provozují bioplynové stanice, se to na ně nevztahuje. To v tom zákoně je.

Dali jsme panu ministrovi zemědělství si to naformulovat. Teď se ukázalo, že ještě trochu pozapomněl, že jsou tam také fotovoltaické elektrárny a že ta množina by měla být o něco širší.

Chtěl bych také odpovědět na ten dotaz ohledně ceny zaknihování pana senátora Drymla. To je samozřejmě velký problém, je to tak. Dělá to dceřiná společnost Pražské burzy, která je nad Vídeňskou burzou. Ty ceny jsou v řádu statisíců a jsou samozřejmě problémem především pro menší akciové společnosti. Jsou dvě možnosti, jak to udělat. Možná nějaká regulace ceny, alternativou by ovšem také bylo možná to, že by si stát znovu založil vlastní registraci, že by to poskytoval za úplně jiné ceny a tím pádem by byl zlikvidován monopol oné soukromé společnosti, která za tu transparentnost vybírá, podle mého názoru, též nehorázné peníze. Ale to všechno vyžaduje určitý čas.

Já v tuto chvíli tady mohu přislíbit, že jsme připraveni se zabývat všemi těmito problémy, protože budu předkládat tzv. velkou novelu energetického zákona do Sněmovny někdy v červnu tohoto roku. Můj úřad je připraven tam tyto podněty zapracovat a provést k nim důkazy.

Zároveň platí má žádost nebo spíš prosba, abyste tuto novelu, která skutečně původně byla technická, schválili bez pozměňovacích návrhů, protože tím by se uzavřelo riziko mnohamiliardových ztrát, které by hrozily v případě, že by došlo k tomu nesprávnému výkladu tohoto zákona. Ono je to totiž o tom, že zatím to nikdo nezkusil využít, tu mezeru, protože zatím byla prokazována poměrně dost silná politická vůle tuto věc řešit. Pokud by se ta silná politická vůle zadrhla na nějakých technikáliích, tak se obávám, že by to mohlo být jinak. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky, pan zpravodaj má slovo. S technickou nebo faktickou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Faktická. Já se velmi omlouvám, možná jsem se nesrozumitelně vyjádřil nebo došlo ke zkreslení toho, co jsem říkal, ale já v žádném případě ve svém pozměňovacím návrhu nenavrhuji, aby možnost nezaknihování akcií měli akcionáři, kteří jsou součástí akciové společnosti, kde má také akcie obec.

Já pouze navrhuji, aby obecní akcie byly považovány za zaknihované. Všichni ostatní akcionáři povinnost zaknihovat mají nadále, pane ministře. Na toto velmi upozorňuji, vy jste to řekl podstatně jinak, a tak, jak jste to řekl vy, tak to není! To nenavrhuji. Navrhuji pouze, aby všechny obce byly stejné.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, faktická... Takže pan zpravodaj má slovo.

Senátor Jiří Bis:  Ještě jednou, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. V rozpravě vystoupili 4 páni senátoři a padl návrh ode mě, padl návrh schválit, padl návrh poslat do podrobné rozpravy od pana senátora Vystrčila.

Chtěl bych jenom upozornit, že jak na podvýboru pro energetiku, tak na hospodářském výboru byly diskutovány tyto problémy, které zde také vyvstaly, to znamená hlavní otázka těch akcií. Já bych nedoporučil žádný z těch návrhů, který je na stole pro vaše hlasování.

Chci upozornit, že po velmi důkladné analýze jsme se dohodli, že pokud by se něco přijímalo jako pozměňovací návrh, tak že by to mělo být jenom odložení, nic jiného, aby zde nevznikla podobná tvořivost jako vzniká v Poslanecké sněmovně. Vidíte, že všechny návrhy mají svá úskalí, odložení by snad bylo možné a nikoho by nemuselo výrazně poškodit. Na druhé straně ale souhlasím s tím, že miliardy, které jsou v potazu v základním návrhu zákona, to znamená vybírá podpory na obnovitelné zdroje, opravňují pana ministra, aby požadoval co nejrychlejší schválení tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nejprve budeme po znělce hlasovat o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17 ukončeno. Registrováno 68, kvorum 35, pro 39, proti 15.

Návrh schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem máme

 

Nový energeticko-klimatický rámec EU do roku 2030

Tisk EU č. K 117/09

Tisk EU č. N 118/09

Jsou to tisky naše K117/08 a N118/08. Materiály máme jako tisky K117/09, K117/09/01, N118/09 a N118/09/01 a pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek má opět slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Materiál o klimaticko-energetickém balíčku, který budete projednávat a kterým se již dlouho zabývá vláda, je jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které bude uděláno v letošním a zřejmě i v příštím roce. Je to rozhodnutí důležité nejenom pro Českou republiku, ale pro celou Evropu, protože bude řešit nejenom otázku boje za zlepšování klimatu, ale také konkurenceschopnost evropského průmyslu. Sdělení Evropské komise k rámci klimaticko-energetické politiky EU do roku 2030 bude v následujících letech zásadně utvářet evropskou energetickou politiku. Sdělení obsahuje stanovení nových cílů EU ve snižování emisí skleníkových plynů, podílu obnovitelných zdrojů na výrobním mixu, reformu systému obchodování s povolenkami a nový rámec pro implementaci stanovených cílů do národních akčních plánů členských zemí. Sdělení bylo představeno, mimo jiné, společně s návrhem rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém EU, pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně směrnice 203/87/ES. Tento návrh do většího detailu představuje návrh možné strukturální reformy evropského systému obchodování s emisními povolenkami tak, aby cena uhlíku motivovala k rozvoji nízkoemisních zdrojů a zároveň, aby celý systém flexibilně reagoval na hospodářský vývoj. Maximální důležitost sdělení podtrhuje fakt, že bylo hlavním tématem nedávné evropské rady. Nový klimaticko-energetický rámec je v jejích závěrech označován jako zásadní pro snižování cen energií a výměnu informací o zásadních národních rozhodnutích, která se týkají energetické politiky a mohly by mít přeshraniční dopady. Pro Českou republiku je klíčové potvrzení plného respektu k výběru národního energetického mixu. Pro ČR je zásadní, aby evropský rámec do roku 2030 respektoval koncept liberalizace energetických trhů v rámci EU. Prioritou je zajistit konkurenceschopnost, energetickou bezpečnost, investice do síťové infrastruktury a rozvíjet inovace. Nástroje a mechanismy evropské energetické politiky po roce 2020 musí být plně založeny na tržních signálech v hospodářské soutěži.

Co s týká stanovení konkrétních cílů do roku 2030, naší dlouhodobou pozicí je prosazování pouze jednoho závazného cíle pro snižování objemu emisí skleníkových plynů. Nadále prosazujeme, aby hlavním nástrojem pro dekarbonizaci zůstal reformovaný systém obchodování s emisními povolenkami, který respektuje technologickou neutralitu a nákladovou efektivitu procesu přechodu k nízkouhlíkové ekonomice.

Co se cíle pro obnovitelné zdroje týká, jsme schopni přistoupit pouze na ustanovení indikativního celoevropského cíle, který by byl doprovázen zárukou suverenity členských států nad energetickým mixem. V případě přijetí závazného cíle pro obnovitelné zdroje by došlo k jednoznačnému porušení principu technologické neutrality a nákladové efektivity při postupné dekarbonizaci. Z hlediska potenciálu České republiky je závazný 24procentní nebo 27procentní cíl podílu obnovitelných zdrojů na primárních energetických zdrojích nedosažitelný bez ohrožení potravinové bezpečnosti, ochrany životního prostředí a významných sociokulturních sídel. Navíc by znamenal výrazné zhoršení parametrů provozování sítí bez masivního rozvoje efektivního řízení strany spotřeby a skladovacích kapacit.

Za účelem kvalitní přípravy pozice ČR na bilaterální mezinárodní jednání včetně argumentu pro její obhajobu vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a dalšími dotčenými resorty analýzu možných dopadů sdělení k rámci 2030. Výstupy z této analýzy potenciálních dopadů klimaticko-energetického rámce do roku 2030 se budou dále zpřesňovat s tím, jak se bude vyvíjet diskuse na úrovni EU. Velmi pečlivě budeme analyzovat rovněž propojené aktivity související s letním vyhodnocením transpozice směrnice o energetické účinnosti a následnou diskusi o případném stanovení dalších cílů, kde je rovněž naší prioritou spravedlivé sdílení nákladů mezi jednotlivými členskými státy, aby nedošlo k jednostrannému zhoršení podmínek pro náš průmysl a všechna opatření byla zároveň činěna s důrazem na jejich nákladovou efektivitu a přidanou hodnotu. Vážené senátorky, vážení senátoři, u nového návrhu rámce klimaticko-energetické politiky do roku 2030 musí EU zajistit vyváženost ekonomického růstu a snižování zátěže našeho životního prostředí. Věřím, že k tomu mnou představené hlavní body české pozice povedou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, tímto materiálem se zabýval výbor pro záležitosti Evropské unie. Přijal usnesení, které máme jako tisk č. K117/09/02 a N118/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Zeman... Tak došlo ke změně. Bude to pan kolega Krejča, který nás seznámí se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Omlouvám se, že došlo ke změně zpravodaje po vzájemné dohodě s kolegou Zemanem a mnou. Zabýváme se problematikou, které jak Senát, tak náš výbor věnuje dlouhodobě velkou pozornost. Já jsem se podíval jenom tři roky dozadu a náš výbor postoupil do pléna Senátu i s dneškem celkem 20 tisků, které se týkaly problematiky energetiky a klimatu, ne vždy to byla oddělená témata, někdy jsou hodně provázaná, jako i dneska. Přijali jsme k tomu v plénu Senátu během toho 16 usnesení, já pevně věřím, že dneska přijmeme to sedmnácté. Na příští schůzi Senátu vám pošleme další dva tisky s jedním návrhem usnesení. Bude se to týkat problematiky břidličných plynů.

Téma, které můžeme označit jako klimaticko-energetický rámec, je v popředí zájmu celé řady dalších subjektů. Jenom v posledních týdnech a měsících v Praze proběhla celá řada odborných akcí, ať už to bylo Pražské evropské energetické fórum v únoru tohoto roku, které se uskutečnilo na ministerstvu zahraničních věcí. Náš výbor taktéž v únoru přijal eurokomisařku Connie Hedegaard, se kterou jsme diskutovali otázky týkající se právě klimatu a změn klimatu. 27. února proběhla konference Klimaticko-energetické cíle Evropské unie pro rok 2030. Pořádal EurActiv, pan ministr už to tady zmínil, taktéž březnová Evropská rada se tím zabývala. My jsme k tomu přijímali v plénu usnesení před tou poradou a dneska se k ní ještě v rámci tisku 255 vrátíme a je tam navrženo usnesení, které v jednom z těch bodů se také dotýká této problematiky.

Společně s naším výborem se dvojicí těchto dokumentů – Sdělením Komise, rámec politiky v oblasti klimatu, energetiky v období 2020 – 2030 a k návrhu Rozhodnutí EP a Rady o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém EU pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně směrnice 2003/87/ES zabývali další dva výbory, a to VHZD a VUZP. V rámci VHZD to projednával podvýbor pro energetiku. Z projednání v těchto dvou výborech a jednom podvýboru vznikla stanoviska, která jsou základem doporučení, které vám dnes předkládá VEU. Ta stanoviska nebyla zcela identická, takže došlo k prolnutí té tématiky s cílem maximálně zhodnotit a využít té velice kvalitní práce, kterou odvedli kolegové v těchto dvou dožádaných výborech a v podvýboru pro energetiku. Došlo tam ještě k doplnění některých bodů v rámci vlastního finálního projednávání na našem výboru. To usnesení je dosti rozsáhlé a je plně kompatibilní s těmi usneseními, které jsme v těch předchozích obdobích, já jsem tady zmínil jenom to období těch tří let a těch 16 už přijatých usnesení je plně kompatibilní s těmi usneseními, které jsme v této oblasti přijímali, a samozřejmě reaguje i na určitý vývoj v této oblasti.

Je velice obtížné udržet určitou rovnováhu mezi otázkami ochrany klimatu a otázkami, které bychom mohli spojovat s energetickou bezpečností a stabilitou dodávek energií, protože ne vždy to velice spolu komunikuje, někdy je potřeba dát přednost tomu či onomu. Ostatně současná, poněkud složitější a komplikovanější geopolitická situace je toho i jedním z důkazů.

Já bych zmínil některé skutečnosti, které možná nejsou vám všem známy. Týkají se oblasti energetiky jako takové.

10. dubna tohoto roku napsal ruský prezident Vladimir Putin dopis představitelům 18 států Evropské unie a dalším 3 zemím mimo EU, kde spojoval a spojuje ukrajinský dluh za odebírání zemního plynu z Ruska se stabilitou nebo se zabezpečením dodávek tohoto plynu do zemí Evropské unie. Na to celkem průlomově reagoval 17. dubna předseda Evropské komise Barroso. Na místo jednotlivých odpovědí, kterými byly osloveny jednotlivé státy, odešla souhrnná odpověď na základě toho, že dostal k tomu mandát od Evropské rady, v tom dopise zmiňuje to, že smlouvy mezi zeměmi Evropské unie nejsou smlouvy mezi těmito zeměmi a Ruskou federací, ale mezi Evropskou unií a jejími zeměmi a Gazpromem, a že je to problém Gazpromu, kde je to jasné, jakým způsobem předá to, co je předmětem smluvních závazků. Takže odmítl do toho v té své odpovědi zatahovat otázky dění na Ukrajině. Kdo byste měl zájem, tak ten dopis a jeho odpověď je tady k dispozici.

Shodou okolností náš výbor v minulém týdnu absolvoval poněkud pracovní návštěvu Baku, Ázerbajdžánu, a právě otázky energetické bezpečnosti byly jením z nosných témat, které byly zmiňovány v podstatě při všech setkáních, ať už to byla setkání s partnerskými výbory nebo setkání s předsedou parlamentu, s ministrem zahraničí, s pracovníky jejich ministerstva průmyslu. Dokonce padly i ze strany našich partnerů nabídky, které by měly být v těchto dnech učiněny oficiálně jejich prezidentem, který dneska večer přilítá na dodávky zemního plynu pro Českou republiku v uvedených miliard kubíků, pakliže se to podaří technicky a technologicky zabezpečit. Takže nejen my, ale i země, které netrpí nedostatkem energetických surovin, věnují velkou pozornost energetické bezpečnosti a tomu bychom měli věnovat pozornost i my jak v České republice, tak samozřejmě v rámci celé Evropské unie.

Já nebudu tady procházet ten návrh usnesení, doporučení našeho výboru, protože je velice obsáhlé. Každý z vás jej má k dispozici. Jenom znovu zopakuji, že je plně kompatibilní se vším, co jsme k tomu na půdě naší parlamentní komory v uplynulých měsících a letech přijímali a žádám podporu tohoto stanoviska, které bylo zformováno na základě stanovisek dvou dožádaných výborů a jednoho podvýboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Tisk projednal také VHZD a zpravodajem je pan senátor Jiří Bis, který má v této chvíli slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. VHZD na své 27. schůzi konané 15. dubna projednal Sdělení Komise Radě Evropského parlamentu o průzkumu a těžbě uhlovodíků s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení a Doporučení Komise k uvedenému problému a vyjádřil souhlas 26. usnesením pod výbor pro energetiku ze dne 14. dubna stanovující rámec Evropské unie pro průzkum a těžbu břidlicového plynu. Určuje zpravodajem pro jednání výboru na schůzi senátu senátora Jiřího Bise.

Rád bych zdůraznil z toho našeho stanoviska dvě věci. Výbor souhlasí s pozicí vlády, která nehodlá v současnosti, a to bych zdůraznil, umožnit další průzkum a těžbu plynu z břidlic na území České republiky a nedoporučuje zatím, to bych zase zdůraznil, to slovo, implementaci pravidel bezpečné těžby dle doporučení Evropské komise do českého práva.

Výbor je názoru, že riziko spojené s těžbou břidličných plynů zatím není v souladu s výnosem, který by to mohlo mít pro energetickou situaci České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já jenom malou poznámečku, pane kolego, hovořil jste o jiném tématu, než které teď projednáváme. Břidlice nejsou teď tématem. My jsme vás rádi vyposlechli, předpokládám, že příště nám to zopakujete, až budeme ten bod o břidlici projednávat. Ale byl jste zaujat, to vám musím říct, že jste se zaujal tím tématem.

Dalším výborem byl VUZP. Zpravodajem byl určen pan senátor Petr Gawlas. Zřejmě nechce vystoupit. Takže já v této chvíli otvírám rozpravu. Pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Ony ty dokumenty Evropské unie nejsou takové, jak si mnozí z nás představují, to znamená nezáživné a k smíchu. Tam jsou velmi vážné věci.

Za prvé bych se chtěl vašim prostřednictvím, pane předsedající, zastat pana kolegy Bise, protože ono i v tomto dokumentu se praví o břidlicovém plynu a o zvýšení jeho těžby. Evropská unie nás k tomu do roku 2030 dokonce zavazuje. Takže pozor! Bohužel. Ale tady jsou ještě jiné věci, které se týkají hlavně energetické soběstačnosti a konkurenceschopnosti České republiky. Má to souvislost i s tím, jestli se budeme orientovat na jádro nebo jestli půjdeme tou cestou, kterou nám říká Evropská unie. Dobře víte, že 44, někteří říkají až 46 miliard ročně nás stojí obnovitelné zdroje, to znamená jejich dotování, podpora. Tady v tomto dokumentu na nás Evropská unie chce ještě další zvýšení do roku 2030. Dokonce se tady píše, že: bez citelného zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů nelze přechod uskutečnit. Evropská unie říká, že se tím snižuje obchodní deficit oblasti energetických komodit. Možná pro některé státy to platí, ale asi těžko pro Českou republiku. Ostatně celá Evropská unie, která je v určité recesi a potýká se s velkým počtem nezaměstnaných, možná v té průmyslové oblasti nemůže konkurovat Spojeným státům i jiným rozvíjejícím se ekonomikám právě z toho hlediska, že máme poměrně dost drahou energii. My jsme průmyslová země, která spotřebovává velmi značné množství elektrické energie a tato energie je dražší, kupříkladu dvakrát až třikrát dražší než ve Spojených státech. tady se píše o tom, že se sníží emise skleníkových plynů ve výši 40 % a to jsem zvědav, jak to uděláme, jestli poručíme větru, dešti, protože Evropská unie něco říká, ale globálně jsou země, které produkují daleko více skleníkových plynů, kupříkladu Čína nebo Indie, nebo jiné země, a ty se zatím nepřipojily k žádnému Kjótskému protokolu nebo k jiným úmluvám. Tady se praví, že by se měl zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů minimálně o 27 %. A že to bude zdrojem trvalých investic do energie z obnovitelných zdrojů a že by v tomto odvětví elektřiny vzrostl z dnešních 21 % na nejméně 45 % v roce 2030. To znamená, nejméně o 100 % do roku 2030. Doufám, že vzniknou nové technologie, které nebudou tak náročné v rámci obnovitelných zdrojů, abychom nemuseli dále dotovat ty ne čínské panely a hlavně pak jejich likvidaci.

Dále se tady říká jedna důležitá věc, možná důležitá i pro současného ministra financí. A to ta, že biopaliva z potravinářských plodin, a to je i pro zemědělce, by po roce 2020 už neměla dostávat žádnou podporu z veřejných prostředků. Tak aby se zemědělci připravili na to, že asi ty dotace nebudou takové, než na jaké jsou zvyklí. Chtěl bych se pana ministra zeptat, jestli patříme mezi ty členské země, které si stanovily ambiciózní cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie pro rok 2030 a dále, jak se tady cituje v tomto dokumentu.

Takže abych to shrnul, Komise vyzývá Radu, Evropský parlament, aby do konce roku 2014 se schválilo, aby EU měla počátkem roku 2015 závazek snížení emisí skleníkových plynů ve výši 40 % pro jednání, která budou v Paříži. Komise také vyzývá Evropský parlament, aby potvrdil na úrovni EU cíl nejméně 27% podílu energie z obnovitelných zdrojů na energii, jež se spotřebuje v EU do roku 2030. To je také hodně ambiciózní cíl a nevím, jestli na to Česká republika je připravena, proto by mě zajímalo stanovisko ministerstva i vlády v této otázce.

Pak se tam také mluví o využívání břidlicového plynu, my z východních Čech velmi dobře víme, o co se jedná. To znamená, jestli se už máme připravit na to, že budou postiženi vodní zdroje, podzemní nebo jakým způsobem Česká republika přistoupí tady k této záležitosti. Pak se tam říká něco o citlivosti přenosových soustav, což si myslím, že je velmi vážná věc, i když jsme slyšeli na energetickém podvýboru, že už Italové připravují nějaké transformátory, které by měly energii z těch větrníků v Severním moři v rámci evropské sítě nějakým způsobem transformovat a ochránit nás. Jak si to představuje ministerstvo průmyslu a jestli má vypracovaný ten akční plán, který na nás také chce Evropská unie v této záležitosti?

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Tento materiál, v podstatě jsou to dva materiály. Ten první je sdělení Komise, která stanoví představy, jak by měl vypadat rámec politiky v oblasti klimatu do roku 2030 s tím, že jsou samozřejmě zvýšené limity na omezování emisí a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Druhý materiál se týká návrhu rozhodnutí o vytvoření a uplatňování tzv. rezervy tržní stability pro povolenky na skleníkové plyny. To usnesení, které dal garanční výbor, považuji za poměrně dobré. Za podstatný považuji odstavec 1 v části II, kde se uvádí, že Senát nesouhlasí s nastavením kvantitativních cílů obsažených ve sdělení Komise. Případná další dohoda by měla být podmíněna dohodou s největšími emitenty skleníkových plynů. Evropský výbor se přiklání ještě k tomu, že míra snižování emisí by měla být na nižší úrovni, ale kvantifikuje ji.

Podvýbor pro energetiku, kde jsem já byl zpravodajem těchto tisků, vydal podobné usnesení, které je stručnější a striktnější. Toto usnesení také převzal hospodářský výbor a odsouhlasil. Jenom řeknu jednu první, úvodní větu z tohoto stanoviska, kterou považuji za důležitou, ale která není takhle přesně obsažena v tom stanovisku evropského výboru. Podvýbor pro energetiku i hospodářský výbor říká, že nepodporuje další zvýšené, avšak osamocené úsilí Evropské unie o ochraně světového klimatu, protože bez jasné shody na úrovni všech hlavních světových producentů emisí skleníkových plynů nebude mít toto úsilí zásadní vliv na klima. Já dodávám, že nebude mít skoro žádný. Teď vám to ještě zdůvodním.

Tyto naše stanoviska obou výborů v podstatě akcentují skutečnost, že bez shody velkých producentů skleníkových plynů nebude mít úsilí Evropské unie žádný vliv, a to ani když se přidá několik mimoevropských států v rámci toho obnovovaného Kjótského protokolu.

Tím se příspěvek emisí ze stávajících evropských 12 % maximálně zvýší na 15 %, jako podíl celosvětových emisí. A důsledkem tohoto osamoceného úsilí EK ke zvyšování závazků bude jen zvyšování cen elektrické energie a oslabení evropského a potažmo českého průmyslu.

Už v současné době, právě díky nastavení kvantitativních cílů na stávající úrovni, které chce nyní Komise zvýšit, platíme ročně 45 mld. Kč na obnovitelné zdroje, protože jiným způsobem nežli dotacemi nezvýšíme jejich podíl.

Nemám samozřejmě nic proti úsporám nebo zvyšování účinnosti zařízení, to je naprosto žádoucí, ale připomeňme si, že kumulativní podpora obnovitelných zdrojů do roku 2020, která nám byla prezentována různými odborníky na Podvýboru, vyjde na víc než tisíc miliard korun, což je zhruba 3,5násobek ročních výdajů na penze v ČR, to je více než čtyřnásobek ročních výdajů na zdravotnictví, veřejného i soukromého.

Domnívám se, že stávající podpora je už na hranici ekonomických možností České republiky. A připomínám také ještě sdělení evropského komisaře pro průmysl a podnikání z minulého roku, který řekl, že dopad takovýchto podpor obnovitelných zdrojů je pro evropský průmysl devastující. Přesně takto to řekl.

Oba výbory se domnívají, že je zapotřebí Komisi sdělit, že závazky týkající se redukce emisí skleníkových plynů musí být přijaty globálně, protože EU produkuje jenom 12 % všech emisí. A další výrazné a jednostranné snižování emisí bude mít omezený účinek, za něž EU a členské státy zaplatí poklesem konkurenceschopnosti a nebudou-li přijaty globální závazky, domníváme se, že by měla EU přibrzdit.

To se týká sdělení.

A pokud jde o nařízení, které se týká povolenek, tak ono vytváří nový systém, jakési tržní rezervy, která má vyrovnávat cenu povolenek. Pokud tedy samozřejmě trvá Unie na omezování klimatických změn prostřednictvím povolenek, domnívám se, že je pozitivní učinit tento povolenkový systém efektivnější a flexibilnější, aby dokázal reagovat lépe na prudké výkyvy v nabídce a poptávce a tím umožnil průmyslu, aby lépe investoval do nových technologií.

Na druhé straně sílí hlasy, že bychom měli tento systém zavrhnout a měli bychom se přiklonit k uhlíkové dani, protože by to mělo být ještě preciznější, lepší, atd.

Domnívám se, že další takovéto experimenty není zapotřebí uspěchat, minimálně pokud do systému se nebudou ochotny zapojit státy s velkými emisemi skleníkových plynů. Pokud to samozřejmě neudělají, cesta je věnovat se technologiím novým a dávat tyto peníze spíše na nové technologie.

To byl spíše argument pro to, proč schválit usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Hlásí se pan senátor Jiří Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, senátorky a senátoři. Je mou povinností provést opravu a říci, že k uvedenému tématu na 26. schůzi výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, kde schválil stanovisko Podvýboru, a sice k uvedeným materiálům, to je k senátnímu tisku K 117 ke Sdělení Komise a Evropského parlamentu Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů v oblasti klimatu a energetiky v období 2020 a návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady k vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém Evropské unie pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Výbor schválil stanovisko Podvýboru a pověřil předsedu výboru pana senátora Hajdu informovat předsedu Senátu. Podrobněji o tomto stanovisku informoval kolega Škaloud. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyslovit, máte mikrofon.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi krátkou reakci na vystoupení, která jsme tady slyšeli.

Chtěl bych ještě jednou říci, že první cíl, to znamená snižování skleníkových plynů o 40 % v roce 2030 a o 40 % oproti roku 1990 v zásadě nepředstavuje zas tak velký problém pro Českou republiku za předpokladu, že by to byl cíl jediný. A proto naše oficiální stanovisko je, že navrhujeme, aby toto byl jediný cíl a bylo to 35 %. V případě, že by došlo ke globální dohodě v Paříži v roce 2015, je možné akceptovat i podíl 40 %, protože my bychom neradi viděli to, že Evropa sama by si tady ukládala omezení a zbytek světa to nerespektoval a dělal si úplně něco jiného, protože možná problém je také kulturně civilizační, protože dosud Evropa byla europocentrická a to, co dělala Evropa, dělal celý svět.

Teď ovšem není úplně zřejmé, jestli svět Evropu bude následovat. Proč se mi o tom tak relativně lehce mluví o tomto prvním bodě. Proto, že odhad mého úřadu je, že pokud bude scénář tak zvaně dělat nic, tak se dopracujeme k nějakému poklesu 37 až 38 % v roce 2030, tak říkajíc samospádem. Čili to určité úsilí, které by bylo kompenzováno nějakými závazky u konkurentů, že by se vyrovnávalo hrací pole, je potom smysluplné.

To je ta v zásadě dobrá zpráva Špatná zpráva je cíl druhý, a to jsou obnovitelné zdroje, kde, jak už tady několikrát bylo řečeno, to je obrovský problém a Česká republika je možná schopna dopracovat k nějakým 17, 18 % podílu těchto obnovitelných zdrojů na primárních zdrojích energie, a to ještě bude stát obrovské náklady dodatečné nad to, co ještě na to vydáváme. Čili naší snahou je, aby to byl nezávazný cíl, aby to bylo v rukách České republiky, ale samozřejmě situace je složitá, protože i když to bude nezávazný cíl, tak dopady na Českou republiku mohou být – jednak hrozí to, že by mohly být nějaké kompenzační platby od zemí, které nedosahují indikativního cíle Evropské unie, k těm zemím, které ho dosahují. A i kdyby i to nebylo, pokud jsme součástí elektrického trhu, ve kterém je i Německo, tak prostě tyto masivně dotované obnovitelné zdroje a v Německu snižují cenu elektřiny na Lipské burze, která se používá i v Praze, a tudíž proto máme dnes nízké ceny silové elektřiny, a v zásadě je to i ten důvod, proč zatím nestavíme Temelín.

Chtěl bych také jasně říci, že z těchto politik žádným způsobem nevyplývá jakákoliv pobídka pro těžbu břidlicového plynu. To může být pan senátor klidný, protože břidlicový plyn by eventuálně řešil problém CO2, a ten my v zásadě jsme schopni vyřešit i bez něj, a neřeší samozřejmě problém obnovitelných zdrojů.

A co se týče diversifikace zásobování energonositeli, chtěl bych říci na tomto fóru, že česká vláda již zahájila jednání s polskou vládou a pracujeme na tom, aby bylo rozšířeno severo-jižní spojení, aby byla posílena propojení Moravy s Polskem, aby se posílil plynovod, který tam je. Je to projekt Stork 2 a v budoucnu by měl být dostupný v ČR i skrze plynovody terminál na zkapalněný plyn, který buduje Polsko ve Swinoujscie, a tím pádem bychom ještě více diverzifikovali naše případné zdroje energie.

Ještě bych toho mohl říkat mnoho, ale myslím si, že toto je krátká reakce, která by byla asi adekvátní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji, pojďte nám říci svůj názor a také říci, o čem budeme hlasovat, protože návrh byl zřejmě jenom jediný, a to návrh z vašeho výboru.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. V rozpravě vystoupili tři senátoři, z toho jeden opakovaně, když poprvé nás v předstihu seznámil s problematikou břidličného plynu, který sice projednaly oba dožádané výbory VHZD i VUZP, včetně podvýboru pro energetiku, ale kterým se bude výbor pro záležitosti EU zabývat až na své schůzi dne 30. dubna 2014, zpravodajem bude pan kolega Jan Látka, takže po 30. dubnu bude k dispozici i doporučení našeho výboru pro plénum Senátu.

Pan kolega Dryml zde položil několik dotazů. Dotazy se týkaly spíš vlastní bruselské materie, i když odpovědi na některé dotazy by nalezl v doporučení, které vám bylo předloženo v dispozici a o kterém budeme hlasovat.

Připojím se jen k panu ministrovi a zopakuji to, že první z kvantitativních požadavků, to znamená 40 % snížení emisí skleníkových plynů, je i taktéž v našem doporučení ponížen na 35 %. Je to bod II/1. A co se týká druhého kvantitativního požadavku 27procentního podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v EU, odmítáme v bodě II/4. Tam jenom připomínám – to tady zaznělo – že požadavek je však trošku komplikovaný, protože se to týká Evropské unie jako celku, aniž by tam bylo rozklíčováno, která země by měla nést buď 27 % nebo třeba 35 % či třeba 15 %. Akceptování tohoto kvantitativního požadavku by tedy bylo velice problematické a vneslo by to myslím i hodně zlé krve mezi členské země EU, takže to zásadně odmítáme.

A to, co tady zmiňoval pan kolega Škaloud, upozornění na jinou formulaci bodu II/1, tam jsme k tomu přistoupili ze dvou důvodů. Jednak v bodu II/1 byly poněkud odlišné informace ze strany VUZP i ze strany VHZD. A upozornění, že tyto otázky je potřeba řešit globálně v součinnosti s ostatními světovými hráči, je jednoznačně zakotveno v bodě II/3, takže vše, co tam mělo být, tam myslím je.

Byl předložen jeden jediný návrh, a to návrh výboru pro záležitosti EU, který máte k dispozici, a já vás tímto žádám o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, a o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Vzhledem k tomu, že jsme prořídli, s dovolením bych všechny nás odhlásil a prosím, všichni se znovu zaevidujte.

Zahajuji hlasování o návrhu, tak jak nám byl předložen. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 54, proti 3. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Jsme u dalšího bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva o založení Evropského komunikačního úřadu (ECO)

Tisk č. 214

Máme to jako tisk č. 214 a opět pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek nás seznámí s textem.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Evropský komunikační úřad ECO napomáhá koordinovanému postupu evropských zemí v globálních záležitostech, zejména v orgánech Světové poštovní unie a Mezinárodní telekomunikační unie a dále při harmonizaci technických a regulačních podmínek elektronických komunikací v Evropě. Na základě mandátu Evropské komise jsou v ECO zpracovány i studie a návrhy harmonizačních dokumentů Evropské unie.

Přistoupení České republiky k této Úmluvě nebude mít dopad na státní rozpočet. Z těchto důvodů se navrhuje přistoupit k Úmluvě o založení Evropského komunikačního úřadu ECO. Návrh na vyslovení souhlasu s přístupem České republiky k Úmluvě o založení Evropského komunikačního úřadu ECO předložený vládou byl projednán ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosti. Oba výbory doporučily Senátu dát souhlas k přístupu České republiky k této Úmluvě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Tímto materiálem se zabýval jako garanční výbor - výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má číslo 214/1, zpravodajem je pan senátor Karel Korytář, který má slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Evropský komunikační úřad byl ustaven jako odborný orgán a zároveň sekretariát pro Evropskou konferenci poštovních a telekomunikačních správ. Tato konference byla založena v roce 1959 telekomunikačními správami 19 zemí a v současnosti má 48 členů. Česká republika je zastoupena od roku 1993.

Evropský komunikační úřad byl založen v rámci reorganizace Evropské konference poštovních a telekomunikačních správ sloučením dvou úřadů, a to Evropského radiokomunikačního úřadu a Evropského telekomunikačního úřadu. Česká republika se významně účastní vybraných aktivit Evropského komunikačního úřadu, ale prozatím nepřistoupila k Úmluvě. Jako nečlen nemá tak pravomoci, aby se podílela na řízení aktivit Evropského komunikačního úřadu a nemá ani přístup k specifickým prostředkům.

Přistoupení pro Českou republiku se tak jeví jako náprava současného nevyhovujícího stavu. Úmluva o založení Evropského komunikačního úřadu má uvozovací ustanovení, 21 článků a přílohy A a B, které jsou nedílnou součástí Úmluvy. Senátu byl vládou návrh k vyslovení souhlasu s přístupem k Úmluvě o Evropském komunikačním úřadu předložen dne 21. ledna 2014 a o den dříve byl předložen Poslanecké sněmovně. Tam byl téhož dne rozeslán jako tisk č. 93 poslancům.

Vláda vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Úmluvě svým usnesením č. 635 ze dne 14. srpna 2013 a doporučila prezidentu republiky, aby po vyslovení souhlasu Parlamentu České republiky listinu o přístupu k Úmluvě o Evropském komunikačním úřadu podepsal. Smlouva je tzv. prezidentské kategorie ve smyslu článku 49 písm. c) Ústavy České republiky a jak vyplývá z předchozího, je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR.

Jak uvedl pan ministr, nemá placení členského příspěvku vliv na státní rozpočet. Tento členský příspěvek pokryje ze svého rozpočtu Český telekomunikační úřad jako součást nákladů na zajištění činnosti v rámci konference poštovních a telekomunikačních správ ve výši schváleného rozpočtu.

Vzhledem k významu této Úmluvy navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s přístupem České republiky k Úmluvě o založení Evropského komunikačního úřadu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má č. 214/2. Zpravodajem je pan senátor Pavel Trpák, který nechce vystoupit, protože má výbor totožné stanovisko jako předchozí výbor.

Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nechci tady pana ministra školit, ale on řekl, že to nemá žádný finanční dopad. Ale to není pravda, pane ministře! Článek 12 mluví o finančních příspěvcích. A tam je, že náklady se rozdělí na základě příspěvkových jednotek. My jsme zatím členský stát, který není řádně přijatý, je tady jenom jedna příspěvková jednotka pro Českou republiku. A já se ptám: Kolik činí příspěvkové jednotka ročně a v jaké skupině budeme, až budeme plnoprávným členem, protože tady je to od 25 jednotek až po pět jednotek. A jednu jednotku mají jenom státy, které zatím nepřistoupily k vyslovení souhlasu s přístupem k této Úmluvě.

A aby ze mně tady někdo nedělal hlupáka, ještě bych se vrátil k břidlicovému plynu a k projednávání z minula. Ocituji vám, že Komise stanovila rámec pro bezpečné a ekologicky únosné využívání plynu z břidlic, který je přiložen k tomuto sdělení ...

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, je mi líto, to se nedělá.

Senátor Vladimír Dryml:  Vím, že se to netýká projednávané věci.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit k otázce, rozpravu jsem již před chvilkou ukončil.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Chtěl bych odpovědět na jeden konkrétní dotaz. Ano, bude to stát jednu jednotku, která v současnosti představuje 64.466 dánských korun, která je odsouhlasena pro rok 2013, jedná se tedy o částku cca 220 tis. Kč ročně. Členský příspěvek pokryje ze svého rozpočtu Český telekomunikační úřad jako součást nákladů na zajištění činností v rámci konference poštovních a telekomunikačních správ ve výši schváleného rozpočtu, tj. bez navýšení požadavků na státní rozpočet.

Čili ano, bude to stát peníze, ale není požadováno navýšení státního rozpočtu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit? Ano, tak pojďte.

Senátor Karel Korytář:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupil jeden senátor. Oba výbory navrhly vyslovit souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, o tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování o souhlasu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a my se vyměníme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne. Dalším bodem dnešního pořadu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 261

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 261. Návrh uvede ministr vnitra Milan Chovanec, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítejte v Senátu Parlamentu České republiky!

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pro představení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, lze uvést následující:

Vládní návrh zákona byl zpracován za účelem transpozice Směrnice 211/98/EU. Podle této směrnice mají členské státy EU umožnit státním příslušníkům třetích zemí získat jediné povolení opravňující k pobytu i práci, pokud je zaměstnání za účelem pobytu těchto cizinců na území státu, který je členskou zemí.

Do českého právního řádu se proto navrhuje implementovat institut tzv. zaměstnanecké karty, která má být takovýmto typem povolení. Zaměstnaneckou kartu bude vydávat ministerstvo vnitra, a to zásadně na pracovní místa uvedená v evidenci volných pracovních míst obsaditelnými právě držiteli těchto zaměstnaneckých karet. Danou evidenci bude spravovat ministerstvo práce a sociálních věci.

Vládním návrhem zákona se mimo to upřesňuje adaptace českého právního řádu na další právní akty EU a reaguje se tím také na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Buishvili proti České republice, podle kterého mají mít soudy rozhodující o zákonnosti zajištění osob bezprostřední možnost nezákonné zajištění ukončit.

Vzhledem k tomu, že implementační lhůta uvedené Směrnice o jednotném povolení vypršela na konci roku 2013, dovoluji si vás požádat o vstřícnost a podporu při projednání tohoto vládního návrhu zákona.

To je úvodem vše, děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 261/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Zdeněk Schwarz.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 261/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bublan, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců a jiné zákony.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se tímto tiskem zabýval na své 22. schůzi konané dne 16. dubna 2014. Po odůvodnění zástupce předkladatele Jana Sixty, prvního náměstka ministra vnitra a zpravodajské zprávě senátora Františka Bublana a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bublana a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Tolik usnesení výboru.

A nyní ještě malinko k samotnému návrhu zákona. Jak říkal pan ministr, je to především transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady a sjednocuje administrativní formu v přijímání a kontrole pracovníků z třetích zemí a současně vymezuje jejich práva. Tento návrh obsahuje novelizaci celkem devíti zákonů. Je to zákon o pobytu cizinců, o státní sociální podpoře, o azylu, o uznání odborné kvalifikace, o správních poplatcích, o sociálních službách, zákoník práce a zákon o matrikách.

Zásadnější jsou změny, jak už bylo řečeno v zákoně o pobytu cizinců, především zaměstnanecká karta, která v podstatě bude i povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a nahradí známou zelenou kartu.

Druhá změna, možná trošku kontroverznější a více diskutovaná, je novela zákona o státní sociální podpoře, která je ovšem především čistou transpozicí Směrnice EU.

Jde o to, aby pracovníci z třetích zemí a jejich rodinní příslušníci měli rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení. Jde tedy o cizince, kteří mají zaměstnaneckou kartu, byli zaměstnáni aspoň 6 měsíců a případně jsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání. Jedná o dávky sociálního zabezpečení, tedy přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné. To vše je ovšem závislé od výše příjmu toho cizince a dále rodičovský příspěvek a pohřebné. Netýká se to zdravotního pojištění, to zdůrazňuji, aby nebyla zbytečná diskuse na toto téma – myslím pro rodinné příslušníky.

Ostatní novely, jak jsem předtím jmenoval, jsou odvozením od těchto zásadnějších norem a jsou spíše technického rázu. Zrušuje se také vyhláška ministerstva vnitra obsahující 64 zemí, jejichž příslušníci mohou žádat o vydání zelené karty typu A, B, C.

Ještě několik málo slov k legislativnímu procesu. Návrh této směrnice Rady EU byl v Senátu projednáván již v roce 2008, takže někteří si ještě pamatujete tento moment. Senát tehdy vyslovil názor, že dříve, než bude přijata směrnice, mělo by být zrušeno přechodné období, týkající se volného pohybu pracovních sil v EU, protože pracovníci z třetích zemí by podle této směrnice měli lepší postavení než občané z tzv. nových zemí EU.

Dále Senát požadoval vypustit úpravu týkající se dávek v nezaměstnanosti a ponechat toto rozhodnutí na příslušné členské zemi. Oba dva tyto požadavky byly ve směrnici zohledněny, takže tento zákon, který aplikuje tuto směrnici, tak tyto dva požadavky tam jsou jasně vyřešeny.

Vláda schválila návrh zákona 20. listopadu 2013, Poslanecká sněmovna přijala čtyři pozměňovací návrhy a schválila toto znění 26. března 2014. Jak už zmínil pan ministr, lhůta k promítnutí směrnice skončila ovšem 25. prosince 2013, takže vláda České republiky musela odůvodnit toto zpoždění s odkazem na to, že u nás proběhly volby a byla určitá jaksi politická krize, takže tím se projednání této směrnice zdrželo.

Na závěr mi dovolte říci, že EU se vízovou a migrační a také azylovou politikou zabývá permanentně. Dopad migrace národní politiky členských zemí v oblasti zaměstnanosti, sociálních záležitostí, školství a zdravotní péče není nezanedbatelný. A reakcí je tato regulace, která má ovšem dvě roviny. První rovina obrana proti nelegální migraci, proti nelegálnímu zaměstnávání, falšování dokladů a s tím spojený organizovaný zločin a jiné podobné věci. Druhá rovina je prosazení lidskoprávního přístupu a poskytnutí právní jistoty pro ty cizince, kteří mají legální pobyt, akceptují hostitelskou zemi a chtějí se s ní sžít. Tolik moje zpráva.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu a zaznamenávejte další návrhy. Vidím, že zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Zdeněk Schwarz si nepřeje vystoupit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Nevím, jestli je pravda to, co tady řekl – vaším prostřednictvím, paní předsedající ke kolegovi Bublanovi – co tady řekl náš kolega Bublan, že cizinci ze třetích zemí tady akceptují naše zákony a chtějí zde žít. Na vlastní kůži jsem poznal, že když jsem někomu řekl, že má dodržovat české zákony, tak jsem byl označen za rasistu tímto člověkem. Takže mám s tím smutné zkušenosti. Druhá věc je, že nás to bude stát více než 1 mld. Je to pravda, pane ministře, nebo to bude stát ještě víc? Protože se to týká nejenom těch, co tady budou pracovat, ale všech jejich rodinných příslušníků. Jak dobře víme, tak cizinci ze třetích zemí – v některých zemích jsou volně rozvětvené rodiny. To znamená je to ten nejhorší odhad nebo ten nejpříznivější odhad té částky? Upozorňuji, že to bude ročně!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore. Dívám se, ano, dále se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Kladívko. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, pane ministře, pane zpravodaji, kolegyně, kolegové. Dovolte i mně několik poznámek tomuto návrhu zákona. Při projednávání na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu byly také akcentovány otázky související především s novelou zákona o státní sociální podpoře. Kdo si četl záznam debaty v druhém čtení při projednávání v Poslanecké sněmovně, se také mohl dočíst, že také zhruba ze 40 vystupujících se jich velká většina věnovala právě tomuto problému. To znamená, novely zákona o státní sociální podpoře. Jak bylo řečeno, tento zákon je transpozicí evropské směrnice. Jsou tady některá zajímavá čísla v podkladech – odhad počtu žádostí o pobyt za účelem zaměstnání v Česku se pro 2014 odhaduje na 30 000, když dvě třetiny z toho má tvořit jen prodloužení stávajícího povolení. To znamená již zhruba 20 000 těchto lidí tady pracuje a očekává se přísun dalších 10 000 lidí.

Novela zákona o pobytu cizinců, jímž se zavádí zaměstnanecká karta, vlastně zjednoduše současný proces, protože zavádí tzv. duální charakter, kde cizinec se zájmem o práci v Česku nemusí už podávat dvě žádosti – jednou povolení k pobytu ministerstvu vnitra a zvlášť povolení k zaměstnání úřadu práce. Toto je sloučeno do jednoho a znamená to určitě snížení administrativní náročnosti nejen těchto cizinců, ale také vlastně úřadů, které se tímto problémem zabývají.

Co se týče zákona o zaměstnanosti, který ve svých 26. novelizačních bodech se vlastně přizpůsobuje tomuto návrhu a zůstává pro úřad práce povinnost, že bude nadále vydávat povolení k zaměstnání pro cizince pouze v omezených případech, jako například, když je zaměstnavatel zahraniční subjekt, různé stáže, výměny mezi školami apod. Znamená to tedy, že zavedením zaměstnanecké karty zmizí z našeho právního řádu tzv. zelená karta a zůstává jenom zaměstnanecká karta a modrá karta.

Jak už jsem hovořil o novele zákona o státní sociální podpoře a velké debatě na toto téma, je třeba si uvědomit, že promítnutí této novely, která definovala seznam osob, kterým jsou poskytovány dávky státní sociální podpory, které byly rozšířeny na cizince, kterým byla vydána zaměstnanecká karta, byly ještě do tohoto seznamu, samozřejmě podle evropských směrnic, začleněni jejich rodinní příslušníci, zejména manželé a děti. Sociální dávky, které připadají v úvahu při výplatách takto zařazených osob do seznamu, jsou přídavky na děti, přídavky na bydlení, porodné, dále rodičovský příspěvek a pohřebné. Jak už tady bylo řečeno, hovořilo se také o novele zákona o sociálních službách části VII., kde z totožných důvodů jako to bylo u zákona o státní sociálně podpoře, se i zde shodně rozšiřuje okruh oprávněných osob pro nárok na příspěvek na péči. Opět bych tady chtěl zdůraznit, co je to vlastně příspěvek na péči. Příspěvek na péči se poskytuje podle zákona o sociálních službách osobám závislých při zvládání základních životních potřeb na pomoci jiné fyzické osoby. To jsou ty čtyři stupně závislosti, kde koresponduje výše příspěvku na měsíc od 800 Kč do 12 000 Kč.

Toto všechno jsme projednali ve výborech, a chtěl bych ještě upozornit na to, že jsme byli povinni přijmout tuto transpozici do našeho právního řádu do konce loňského roku. My jsme to nestihli, takže evropská komise už nás vyzvala dopisem a ptá se nás, co s tím uděláme. Pokud to dnes schválíme, tak jak to bylo předloženo a následně to podepíše prezident, vlastně splníme to, co jsme si předsevzali a evropská komise od našeho dalšího stíhání v této věci ustoupí. Já doporučuji přijmout tento zákon. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a dále obecná rozprava pokračuje, je přihlášen pan senátor Tomáš Grulich. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážené kolegyně, kolegové. Já bych vás chtěl jenom upozornit, že jsem zpravodajoval předcházející materiál, o kterém hovořil i kolega Bublan, kde jsme měli připomínky k tomu, že nepřijmeme žádná opatření, dokud nebudeme mít přístup na trh v ostatních evropských zemích. Stalo se tak a já bych doporučil, abychom tento zákon schválili, protože byly splněny i podmínky, které jsme si dali zhruba před pěti lety.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, jenom technickou poznámku. Tady se nejedná přece o evropský trh, tady se jedná o třetí země.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chcete-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Já bych se vyjádřil k tomu, co zde říkal pan senátor Dryml. Ta jedna miliarda korun je kvalifikovaný odhad pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí, protože k jejich tíži bude provozování evidence a obava o zařazení rodinných příslušníků do těchto evidencí, dejme tomu do evidence se žádostí o získání práce, může být zařazen člověk až po pěti letech trvalého pobytu. To znamená, v prvním roce, bude-li ta směrnice účinná, toto nehrozí. Jedinou výjimku snad tvoří ukrajinští Češi, kteří ten trvalý pobyt získají v jiném režimu. Takže to je asi ve své podstatě odpověď na vaši otázku. Ta miliarda je kvalifikovaný odhad, který dali dohromady pracovníci MPSV. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj zdravotního a sociálního výboru Zdeněk Schwarz? Ne. Takže pane zpravodaji garančního výboru prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedající. Rozprava proti mému očekávání byla poměrně klidná, nicméně vystoupili tři senátoři, nezazněl návrh na zamítnutí nebo na nějaký jiný postup. Naopak zazněly dva návrhy na to, abychom schválili tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám děkuji, pane senátore a přistoupíme k hlasování. Já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí tohoto návrhu zákona je 32.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti, tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 20 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu navrhovateli i pánům zpravodajům.

A my pokračujeme v programu. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 264

Návrh uvede ministr vnitra Milan Chovanec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o dobrovolnické službě. Vládní návrh zákona byl zpracován za účelem přizpůsobení zákona o dobrovolnické službě rekodifikovanému soukromému právu. S ohledem na nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích se zejména nově upraví formy právnických osob, kterým ministerstvo vnitra může udělit akreditaci. Doplní se nadace, nadační fondy, ústavy a sociální družstva. Návrh zákona také zohledňuje požadavky formulované v usneseních vlády. Jednak, aby se zákon o dobrovolnické službě vztahoval i na tradiční dobrovolnické práce v nestátních neziskových organizacích pracujících na tzv. členském principu, dále ve školách a školských zařízeních, a taktéž požadavek na zakotvení získávání certifikátů ověřených pracovních zkušeností i získaných v průběhu dobrovolnických činností.

Dobrovolník tedy bude moci nově vykonávat dobrovolnickou službu i v organizaci, jíž je členem. Podmínkou bude, že tu službu bude vykonávat mimo své povinnosti vyplývající z jeho členského poměru k této organizaci a ani k ní nebude mít žádný jiný právní vztah. Vysílající organizace budou mít nově povinnost vydat dobrovolníkovi na jeho žádost osvědčení o vykonané dlouhodobé dobrovolnické službě, jehož vzor je stanoven v příloze návrhu zmiňovaného a projednávaného zákona.

Na závěr mi ještě dovolte zmínit, že v rámci projednávání návrhu zákona na půdě Poslanecké sněmovny při prvém čtení ve výboru pro sociální politiku zazněl požadavek ze strany poslanců, aby ministerstvo vnitra legislativně upravilo oblast dobrovolnictví komplexně. Tedy nejen oblast dobrovolnické služby, jak je tomu v současné právní úpravě. Ministerstvo vnitra se na jednání výboru pro sociální politiku k předložení takovéto nové právní úpravy zavázalo. To je úvodem vše. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 264/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, paní předsedající. Já budu velmi krátká, protože tady jde v podstatě o velmi jednoduchou novelu. Pan ministr nás seznámil, o co tam vlastně jde. Možná jenom doplním ještě informaci, že vlastně tuto novelu si také vyžádal nově platný občanský zákoník, takže některé instituce dnes nemohou postupovat podle práva, protože jsou v rozporu právě s novým občanským zákoníkem. Takže já mohu jenom říci, že zdravotní výbor toto projednal a všemi hlasy přijal usnesení, které navrhuje schválit předloženou novelu zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout své stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já skutečně vítám tuto malou technickou novelu. Je to přesně tak, že reaguje na již přijatý občanský zákoník. Nemyslím si ale, že to bylo až tak úplně jednoduché. Sama jsem se dost dlouho snažila o to, aby právě to, kdy tato novela jde nad rámec novely nebo v té souvislosti s novým občanským zákoníkem, aby byla dojednána a aby byla ministerstvem vnitra předložena. Jde o to, že byl pro minulé ministry velký problém v tom, aby člen organizace mohl být zařazen, mohl být vnímán při své práci, která nebyla hrazena. Byla tedy v režimu, nebo je v režimu skutečně dobrovolnické práce, aby byla takto také pojímána. Takže já velmi děkuji panu ministrovi za to, jak v této chvíli je novela zákona o dobrovolnictví formulována.

Chci ale ještě také přivítat závazek pana ministra a ministerstva v tom smyslu, že toto je začátek, že ministerstvo předloží komplexní úpravu dobrovolnické činnosti, chcete-li dobrovolnické práce, zákon o dobrovolnictví. Tato novela, kterou v této chvíli projednáváme, se týká jenom relativně úzké části těch, kteří dobrovolnickou činnost vykonávají. Nezahrnuje ty, kteří pracují, ať už v dětských a mládežnických organizacích, mezi hasiči, i jinde, protože prostě je to trošičku jinak. Přitom tito lidé skutečně vykonávají vpravdě dobrovolnickou práci, dobrovolnickou činnost, tak říkajíc na oltář vlasti. Nemají ani statut, který by jim pomáhal přece jenom i ve vztahu k veřejnosti, ve vztahu třeba ke svým zaměstnavatelům atd., nemají ocenění společnosti.

Já jsem ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže již zpracovala nebo mám zpracován návrh komplexní novely samozřejmě po dohodě s panem ministrem, s ministerstvem vnitra. Věřím, že bude předložen jako vládní návrh, že se tam shodneme, že budou tyto věci projednány skutečně v tom širokém spektru nevládních neziskových organizací, které se dobrovolnické práci věnují a napravíme tedy to, co společnosti a hlavně lidem, kteří skutečně pracují nezištně a s otevřeným srdcem, dlužíme. Důležité je to i ve vztahu k případným projektům či čerpání evropských fondů. Protože tyto organizace – nevládní neziskové organizace – nemají finanční prostředky na to, aby zvládly kofinancování, které je potřeba. Přitom do projektu, do činnosti, kterou provádí, vkládají ten největší vklad, který je jejich vlastní dobrovolnickou prací. To je další aspekt toho, proč by měla být zpracována širší novela zákona o dobrovolnictví. A já věřím tomu, že se na tom shodneme a bude to ve spolupráci s ministerstvem vnitra velmi rychle předloženo. Děkuji panu ministrovi předem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní místopředsedkyně a obecná rozprava pokračuje. Slovo má paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Ještě jednou děkuji za slovo. Já jsem také chtěla poděkovat za ten příslib pana ministra, že se připraví komplexní novela. Naprosto souhlasím s tím, že je potřeba. Ale jenom bych ještě možná v souvislosti s dobrovolnictvím chtěla říct jednu věc, že možná, teď nevím, jestli je to přesně role ministerstva nebo jakých institucí, ale trošičku více u nás jaksi propagovat dobrovolnictví, že to je jaksi společensky slušné. A je to jaksi prospěšné pro obě strany a teď nemyslím jenom materiálně, že někomu pomůžete, ale i mentálně. Já si myslím, že to ocenění společnosti, o kterém tady mluvila paní místopředsedkyně, je určitě důležité, ale já osobně si myslím, že takovéto vnitřní uspokojení toho člověka je tady podle mého názoru trošku na vyšší úrovni. Aspoň já si to myslím. To dobrovolnictví ve světě funguje někde neuvěřitelným způsobem. Já jsem na výboru, když jsme toto projednávali, komentovala, resp. jsem informovala ostatní členy výboru, kteří nebyli na zahraniční cestě v Izraeli, kde právě existuje dobrovolnická organizace YAD SARAH, která funguje úplně neuvěřitelným způsobem, a dokonce jsou ochotni a dělají to, i poskytovat jakoby své know-how, jak to dělají, jak získávají odborníky a tak, tak si myslím, že bychom se v rámci dejme tomu tvorby nového zákona a nebo propagace dobrovolnictví jako takového mohli právě inspirovat v zemi, kde to skutečně funguje neuvěřitelným způsobem, kde třeba i senioři, kteří už vlastně jsou v penzijním věku, tak chodí a pomáhají a dělají třeba jenom tu práci, že si prostě s někým promluví a je to prima pro obě strany, protože jednak ten nesedí sám doma a na druhou stranu prostě přijde někomu jenom prostě si s ním popovídat, zavzpomínat tzv. na staré časy. Takže myslím si, že toto je ještě takové velké jakoby reziduum v naší společnosti, že jsme trošku uzavření do sebe, je to reziduum minulých 40 let, kdy nás jaksi nezajímalo, to, co bylo jaksi za rohožkou našich domovních dveří. Nevím, myslím, že tomu bychom se měli opravdu věnovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. V této chvíli vystoupí paní místopředsedkyně Senátu paní Miluše Horská. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já bych chtěla jenom lehce doplnit – možná překvapivě – pár čísel, která o dobrovolnících nejsou zcela známa. Možná bych chtěla jenom podotknout, že dobrovolnictví je u nás velmi neprávem opomíjenou oblastí. Možná všichni ještě v sobě máme to nedobrovolné dobrovolnictví z minulého režimu a teď v těch – uvozovkách – nových časech si s tím nějak nevíme rady. Ono nemusíme jet až do daleké Izraele, můžeme se podívat všude po západní Evropě. Země, které šly poněkud jinou historií a mají třeba velké daňové odvody a snaží se podporovat dobré věci, tak vědí, že bez toho, aniž by se lidé nějakým způsobem spojili a nepracovali pro sebe dobrovolně, tak by nevytvořili mnohé hodnoty, které jsou bohulibé. Takže o nezastupitelné roli dobrovolnictví bychom – a asi tady povedeme debatu, já jsem za to vděčná. Já bych vám jenom chtěla říct, že za rok 2012, protože nová data bohužel ještě nejsou k dispozici, odvedli dobrovolníci v České republice více než 44,6 milionů hodin práce. Slyšíte dobře. Mediánem hodinového výdělku v nepodnikatelské sféře jsme schopni vyčíslit hodnotu dobrovolnické práce, která přesahuje ročně 6 miliard Kč.

Pro srovnání, v daném roce 2012 nestátní neziskové organizace, které dobrovolnickou práci nejvíce využívají, obdržely ze státního rozpočtu dotace v souhrnné výši 6,681 milionu Kč. Znamená to tedy, že na jednu investovanou korunu státem dobrovolník korunu vlastně zhodnotil a vytvořil stejnou. Takže jistě to není zanedbatelné i z tohoto úhlu pohledu. Lze tedy tvrdit, že se nám dobrovolnická práce jistě vyplatí. Ve vyspělých evropských zemích i USA je dobrovolnictví započítáno i do hrubého domácího produktu. Pokud by tak činila i ČR, vzrostl by HDP o více než 10 miliard ročně, což také, myslím, že není úplně zanedbatelné. A dobrovolnictví, jak už zmínil i pan ministr a mí předřečníci, si zaslouží přijetí komplexní novely platného zákona, která by definovala dobrovolnictví jako nový segment naší společnosti, nikoli pouze akreditované dobrovolnické služby, a umožnila by např. započítávání dobrovolnické práce jako formu spolufinancování projektů financovaných z fondů EU. Nicméně tato novela teprve čeká na své světlo vzniku, takže já jenom v tuto chvíli podporuji i tuto technickou novelu a prosím o její schválení. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. V této chvíli nikdo další do rozpravy přihlášen není. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, pana předkladatele, jestli se chce vyjádřit. Ne. Děkuji, pane ministře. Paní zpravodajka také ne. Takže děkuji a mohu všechny svolat k hlasování.

Aktuálně je přítomno v sále 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Hlasovat budeme o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat. Já děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím a vrátím řízení schůze opět paní místopředsedkyni.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji a my pokračujeme v programu. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Volný pohyb občanů EU a jejich rodin: Pět rozhodujících opatření

Tisk EU č. K 104/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 104/09 a K 104/09/01. Prosím opět ministra vnitra pana Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V dubnu roku 2013 upozornily některé členské státy EU ve společném dopise na vzrůstající trend zneužívání práva na volný pohyb ze strany jiných členských států a na špatnou vynutitelnost pravidel stanovených směrnicí o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států EU. Rovněž upozornily na absenci účinných sankcí v této věci. Evropská komise si v reakci na tento dopis vyžádala od všech členských států konkrétní data analýzy, na jejichž základě pak slíbila vypracovat studii. Svoji konečnou zprávu Komise vydala dne 25. listopadu 2013 ve formě sdělení, které vám nyní krátce představím.

Sdělení podrobně popisuje existující pravidla, práva i povinnosti občanů a členských států. Komise dochází k závěru, že stávající unijní legislativa má dostatečné a účinné nástroje, které lze aplikovat při zneužívání systému sociálního zabezpečení, a zároveň nabádá členské státy v potížích k jejich efektivnímu využívání. Ve sdělení se rovněž konstatuje, že neexistují žádná kvantitativní data, která by zvýšenou míru zneužívání dokládala.

Zneužívání sociálních systémů občanů EU v hostitelských zemích je dle závěrů Komise v globálním kontextu naprosto marginální problém. Uznává nicméně, že problém zneužívání principů volného pohybu v EU může lokálně způsobovat problémy. Řada členských států se proti sdělení a způsobu jeho zpracování důrazně ohradila, zejména vzhledem ke skutečnosti, že se opírá o čistě kvantitativní ukazatele, které nemají dobrou vypovídající hodnotu. Například proto, že v rámci volného pohybu osob je registrace občanů pocházejících ze států EU nepovinná. Rovněž navrhovaná opatření Evropské komise byla některými členskými státy kritizována jako velmi nedostatečná.

Otevření debaty o zneužívání volného pohybu osob má souvislost s uvolněním přístupu na trh práce států EU pro bulharské a rumunské občany od roku 2014 a souvisí také s rostoucím přílivem osob z členských států, které jsou postiženy hospodářskou krizí. Zde mám na mysli např. Španělsko nebo Řecko. Tento vývoj dále stupňují obavy některých států z tzv. sociální turistiky, tzv. dávkového turismu. To je z účelové migrace osob s vidinou čerpání sociálních dávek ve větší výši a rozsahu než v jejich domovském státě.

Debata o volném pohybu osob dále pokračuje i po vydání tohoto sdělení. Poprvé v lednu 2014 dochází k poměrně výrazné medializaci a radikalizaci postojů k tomuto tématu. Je velmi pravděpodobné, že tendence k omezování volného pohybu osob na území EU bude jedním z velkých témat volební kampaně před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu.

Závěrem mi dovolte poznamenat, že velmi vítám stanovisko, které k tomuto materiálu zaujal senátní výbor pro záležitosti EU, a to na svém zasedání 2. dubna. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 104/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Zprávu máte před sebou. Já bych chtěl jenom upozornit na to, že my jsme k tomu přistupovali tak, že v podstatě ten pohyb osob je opravdu svatý. Jestli je něco dobrého na EU, je to především volný pohyb obyvatel. Ale samozřejmě každá mince má dvě strany a i tady se objevují některé negativní prvky, které opravňují některé státy EU, aby pozvedly prst či obočí. Mám na mysli, abych byl úplně konkrétní – my sami, Česká republika, jsme měli potíže s turistikou za sňatky. Europol kdysi ve spolupráci s českou policií a s policií Velké Británie řešil případ, kdy se z ČR vyvážely ženy za účelem sňatku do Velké Británie, kde si je brali občané z třetích zemí a stávali se tím pádem i občany EU a mohli volně po EU cestovat.

Nicméně přestože říkáme, že právo na pohyb je nám svaté, tak musíme přece jenom upozornit na některé problémy. Nelíbí se nám, a to jsme zdůraznili i v doporučení, které máte před sebou, že Komise vycházela jen z určitých kvantitativních čísel a tato kvantita často neodpovídá dopadu třeba na společnost toho kterého státu. To znamená, že my tady se snažíme upozornit na to, že kvantifikace nemůže být základním měřítkem celkového hodnocení. To bych řekl, že je nejdůležitější bod tohoto usnesení. Jinak nemá cenu, abych vám ho celé předčítal. Děkuji vám za pozornost.

Doporučuji samozřejmě schválit toho doporučení výboru pro EU.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou nyní otevírám. A protože se do ní nikdo nehlásí, všeobecnou rozpravu můžeme uzavřít. Předpokládám, že se asi není k čemu vyjádřit. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu předkladateli i zpravodaji. Končíme projednávání tohoto bodu.

Náš program pokračuje. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Státem Izrael o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná dne 7. října 2013 v Jeruzalémě

Tisk č. 203

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 203 a uvede ho opět ministr vnitra Milan Chovanec, kterému opět uděluji slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, účelem předkládané smlouvy je poskytnout právní rámec potřebný pro efektivní spolupráci policejních a celních orgánů, resp. i dalších orgánů obou států, které jsou odpovědné za boj proti trestné činnosti, jako například – v ČR se bude jednat i o Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Spolupráce podle smlouvy se bude týkat všech forem trestné činnosti. Spolupráce bude zahrnovat výměnu operativních a strategických informací, ať již předávaných na žádost či spontánně, vytváření společných pracovních týmů, vysílání konzultantů a styčných důstojníků, spolupráci při pátrání po osobách a věcech a také při ochraně svědků.

Smlouva upravuje náležitosti žádostí o spolupráci, možnosti odmítnutí spolupráce, hrazení nákladů a postupy týkající se předávání osobních údajů a utajovaných informací. Smlouva reflektuje skutečnost, že ČR je součástí schengenského prostoru, obsahuje tedy důležité ustanovení umožňující české straně sdílet informace, které předá izraelská strana, s dalšími členskými státy EU, resp. s dalšími státy, které jsou ve společném schengenském prostoru. A to v rámci schengenského informačního systému, resp. dalších databází dle evropského práva, a to bez nutnosti žádat v konkrétním případě souhlas izraelské strany. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já jsem si dělal poznámky, co všechno pan ministr řekne coby předkladatel, a on řekl takřka vše, takže mi ulehčil významně mou úlohu zpravodaje tohoto senátního tisku, a já vás seznámím jako obvykle s legislativními poznámkami, tedy s poznámkami k legislativním procesům. Gestorem je pan ministr vnitra, resp. jeho ministerstvo. Vláda schválila sjednání smlouvy svým usnesením č. 507 ze dne 26. června loňského roku a rozhodla o jejím předložení Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu. Smlouva byla podepsána 7. října 2013. Za Českou republiku smlouvu podepsal ministr zahraničních věcí Jan Kohout. Vláda předložila smlouvu nám coby horní komoře českého Parlamentu 18. prosince 2013 a o den dříve dolní komoře českého Parlamentu. Tam je evidována jako poslanecký tisk č. 65.

Pokud jde o obsah, jak už jsem řekl, vážený pan ministr řekl vše, já bych si dovolil jenom dvě poznámky. První z nich je ta, že Senát už nemá Stálou komisi pro ochranu soukromí, takže za ni chci říci, že všechny zásady a podmínky i skutečnosti, které smlouva uvádí, jsou v souladu i s tím, co by Stálá komise pro ochranu soukromí posuzovala, takže tam bez připomínek. Jinak smlouva se uzavírá na dobu neurčitou s možností její výpovědi, tam je šestiměsíční výpovědní lhůta, a vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po dni doručení pozdějšího oznámení smluvních stran, že byly splněny podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy pro vstup smlouvy v platnost.

Závěrem mého stručného, až telegrafického vystoupení mi dovolte shrnout 125. usnesení ÚPV Senátu PČR z naší 28. schůze konané 5. února letošního roku, kdy náš výbor vám doporučuje pod

I. dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi ČR a státem Izrael o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané 7. října 2013 v Jeruzalémě,

II. určuje mne, tedy senátora Miroslava Antla, aby se stal zpravodajem,

III. pověřuje mne coby předsedu ÚPV, abych s tímto usnesením seznámil pana předsedu Senátu PČR.

Toť ve stručnosti vše a já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, jestli si přeje – nepřeje si pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci Pavel Trpák vystoupit, takže děkuji, a otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Myslím si, že se není k čemu vyjádřit. Takže můžeme přistoupit k návrhu schválit. Já vás svolám.

Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 203 s ústavním pořádkem. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu navrhovateli a zpravodaji. (Porada u předsednického stolu.)

Tak, já toto hlasování musím prohlásit za zmatečné, musíme hlasovat ještě jednou, bez fanfáry, protože Senát dává souhlas k ratifikaci, nikoli k ústavnímu pořádku. Takže přistoupíme k hlasování, přátelé, vraťte se, já chviličku počkám. Přistoupíme k hlasování - Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Státem Izrael o spolupráci v boji proti trestné činnosti podepsané dne 7. října 2013 v Jeruzalémě.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33 a já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO, děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a, prosím, tlačítko NE, děkuji.

A já konstatuji, že v hlasování č. 24 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 33, pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu a omlouvám se ještě jednou.

A náš program pokračuje dál, následujícím bodem je

 

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady konané ve dnech 20. - 21. března 2014

Tisk č. 255

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 255. S informací vystoupí v zastoupení předsedy vlády Bohuslava Sobotky ministr vnitra Milan Chovanec, máte opět slovo, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi zde krátce shrnout výsledky jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 20. – 21. března 2014. Delegaci za Českou republiku vedl předseda vlády, pan Bohuslav Sobotka. Vláda České republiky považuje jednání za úspěšné a její výsledky hodnotí velmi kladně. Evropská rada se na tomto svém zasedání zabývala dvěma okruhy, nebo tématickými okruhy, chcete-li.

Prvním okruhem byla hospodářská politika, energetika. Druhým okruhem potom vnější vztahy, a to především k aktuální situaci na Ukrajině. Jestli dovolíte, okomentuji nejprve tento druhý okruh.

Co se týká situace na Ukrajině, pak se Evropská rada shodla na tom, že čelíme vážné bezpečnostní krizi. Společným cílem Evropské unie je podpora ukrajinské vlády, stabilizace situace a vyhnutí se ozbrojenému konfliktu. Důležité je ponechat prostor pro dialog, avšak současně jasně odsoudit agresivní kroky Ruska. Členové Evropské rady se shodli na konkrétních podpůrných krocích vůči Ukrajině a vyzvali ukrajinskou stranu k provedení reformních opatření a k zajištění řádného průběhu prezidentských voleb. Shoda na zasedání Evropské rady také panovala v otázce pokračovat v dalším jednání o přidružování, a to s Gruzií a Moldavskem. Byla podepsána asociační dohoda s těmito zeměmi v parafovaném znění a její text by měl být definitivně podepsán do června tohoto roku. Byla podepsána politická část asociační dohody a členské státy vyjádřily podporu budoucímu podpisu dohody o prohloubení a komplexní spolupráci volného obchodu. Evropská unie posílá v návaznosti na dohodu Ukrajiny s Mezinárodním měnovým fondem svoji finanční pomoc. Odsouhlaseno bylo také jednostranné poskytnutí bezcelního vstupu ukrajinskému zboží na jednotný evropský trh. Ve vztahu ke krokům Ruska Evropská rada jednoznačně odmítla ruskou anexi ukrajinského území, způsob, jakým Rusko jedná, stejně jako nezákonné referendum, které proběhlo na Krymu, a shodla se na dalším společném postupu.

K otázce průmyslové konkurenceschopnosti a v rámci klimaticko-energetického rámce do roku 2030. V případě tématu průmyslové konkurenceschopnosti a klimaticko-energetického rámce pro rok 2030 vláda České republiky oceňuje, že závěry Evropské rady reflektují fakt, že opatření v oblasti ochrany klimatu mají přímý dopad na ceny energií, a tím i na průmyslovou konkurenceschopnost. To je pro Českou republiku, coby zemi se silnou průmyslovou základnou velmi důležité. V oblasti konkurenceschopnosti průmyslu se Evropská rada shodla na klíčových oblastech, které mohou podpořit, jako je zjednodušení regulace a právního prostředí, které by se mělo nadále sjednocovat. Podpora mezinárodního obchodu, podpora získání technických dovedností, podpora inovací, vč. otázky patentů platných na území celé Evropské unie. K tématu se Evropská rada vrátí opět za rok, a to na plánovaném zasedání v březnu 2015. Výsledky Evropské rady v oblasti klimatu a energetiky v zásadě odpovídají prioritám České republiky, s nimiž na jednání jel její předseda.

Evropská rada rozhodovala o jednotlivých cílech, ale shodla se především na dalším harmonogramu prací při přijímání nového rámce, a to rámce, který v červnu vyhodnotí Evropská rada, bude definovat, zda došlo k pokroku v jednání. V říjnu by se následně mělo o novém rámci rozhodnout a v prvním čtvrtletí roku 2015 by pak měla Evropská unie předložit svůj příspěvek na mezinárodní konferenci v Paříži.

Mezi klíčové kroky, které je třeba učinit, počítá vláda analýzu dopadu navrženého klimatického rámce, přípravu mechanismu sdíleného břemene na snižování emisí a opatření, která by měla zabránit odchodu energeticky náročného průmyslu z České republiky, což by výrazně destabilizovalo i trh práce.

Na základě iniciativy vlády České republiky se do závěru Evropské rady podařilo prosadit požadavek na férovější a jednodušší nastavení pravidel státní podpory. Evropská rada se dále shodla v otázce zdanění příjmů z úspor a vyzvala Evropskou komisi, aby nadále pokračovala v jednání s třetími zeměmi. To je v kostce vše k materiálu, který je poměrně obsáhlý a který jste dostali. Děkuji za vaši pozornost, dámy a pánové.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdržel jako senátní tisk č. 255/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Krejča, který má nyní slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Dostáváme se, dalo by se říct, ke standardnímu bodu našeho jednání, protože každým zasedáním Evropské rady se zabýváme dvakrát. Předtím, než proběhne, než se uskuteční, a pak následně poté, co jsou jasné a známé závěry. Stejně tak se chováme i stavíme k té březnové Evropské radě, která se uskutečnila ve dnech 20. – 21. března.

My jsme se přípravou této Evropské rady zabývali den předtím na jednání pléna tu - 19. března - a přijali jsme k tomu usnesení č. 422.

Nyní je vám zde předložen výborem pro záležitosti EU návrh usnesení, který se týká výsledků jednání Evropské rady, která se konala v těchto dnech. Pan ministr tady zmínila témata, která byla předmětem jednání. Naše doporučení se soustřeďuje v podstatě na dvě z témat, která jsme vyhodnotili jako nejpodstatnější, nejdůležitější. To první se týká materiálu, který jsme projednávali před několika desítkami minut, je to klimaticko-energetický rámec, a v našem doporučení tomu věnujeme tři body, jsou to body 2, 3 a 4, a v podstatě tam rekapitulujeme a shrnujeme jednak to, co zaznělo na Evropské radě, ale hlavně, co je plně kompatibilní s tím, co jsme promítli i do návrhu doporučení ke klimaticko-energetickému rámci, ke kterému jsme před chvilkou přijali usnesení.

A zbývající další tři body se týkají druhého tématu, podle nás velice důležitého, které souvisejí se současnou geopolitickou situací v našem evropském regionu, to znamená Ukrajina, Krym, jednání s Ukrajinou o pokračování procesu integrace a hlavně i pak jednání s Gruzií a s Moldavskem ve věci asociační dohody a jí doprovázené dohody.

Máte před sebou návrh doporučení našeho výboru, a jak už paní předsedající zmínila, pod senátním tiskem č. 255/1, a já vás tímto žádám o jeho podporu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego, prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Nebudu příliš zdržovat, ale chtěl bych se zeptat pana ministra, jak si Evropská unie představuje sjednocování Kypru, a protože materiál je už trošku starší, jakým procentem se budou zdaňovat příjmy z úspor, kde to mělo být vyřešeno na zasedání v březnu 2014? Pak by mě ještě zajímalo, jak právo Evropské unie je v souladu s novým celosvětovým standardem, kdo to bude posuzovat a kde je to uvedeno? Je to směrnice o správní spolupráci.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A dívám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu končím.

Pane ministře, chcete se vyjádřit k dotazu pana senátora Drymla? Ano. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Omlouvám se, radíme se s panem zpravodajem a nejsme schopni identifikovat tento dotaz, jestli by bylo možné ho přednést ještě jednou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dávám ještě jednou slovo panu senátorovi Drymlovi, aby dotaz pro pana ministra zopakoval, jinak rozprava je ukončena.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní místopředsedkyně, pro pana ministra skorem všechno.

Dotazy byly tři, ne jenom jeden, pane ministře:

1) Jak si představuje Evropská unie sjednocování Kypru a v jakém časovém úseku?

2) V březnu mělo dojít k přijetí směrnice o zdanění příjmů z úspor. To se týká všech občanů České republiky. To znamená, jakým procentem Evropská unie si představuje zdanění příjmů z úspor, to už bychom měli vědět.

3) Přijetím Směrnice o správní spolupráci bude právo Evropské unie zcela v souladu s novým celosvětovým standardem. To znamená, že by mě zajímalo, co je nový celosvětový standard a kde je uveden a kdo to bude posuzovat. To jsou citace ze směrnice o správní spolupráci.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za rekapitulaci, rozpravu uzavírám a prosím o reakci pana ministra. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Co se týká otázky Kypru, tím se tato Evropská rada nezabývala, to znamená, nejsem schopen v rámci tohoto materiálu odpovědět.

Celosvětový standard je standard zavedený na úrovni OECD s cílem EU postupovat s těmito standardy.

A co se týče zdanění příjmů, tam došlo k dohodě, že se dohodnou a budou o tom nadále jednat v rámci tzv. ECOFIN, kde dojde k definitivnímu stanovení té částky, na kterou se ptáte.

O Kypru tedy nejsem schopen hovořit, nové celosvětové standardy jsou standardy nastavené v rámci OECD a co se týká zdanění příjmů, tam ještě nedošlo ke konkretizaci částky, a podle informací, které mám, by se nemělo jednat o řadové střadatele. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. A prosím pana zpravodaje, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. V rozpravě vystoupil pouze jeden senátor, a to dvakrát položil velice záludné otázky, ale myslím, že pan ministr si s nimi poradil.

Nic tedy nebrání tomu, abychom přistoupili k hlasování. Je tady jeden jediný návrh, a to návrh, který do pléna Senátu předložil výbor pro záležitosti Evropské unie. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A můžeme přistoupit k hlasování. Svolám senátorky a senátory k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Pořad naší schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsaná v Plzni dne 4. dubna 2013

Tisk č. 219

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 219 a uvede ho v zastoupení ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka ministr vnitra Milan Chovanec, kterému nyní uděluji slovo, již nevím pokolikáté, vy to počítáte, tedy pošesté. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Dovolte mi, abych vám představil vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby. Tato smlouva byla podepsána dne 4. dubna 2013 v Plzni.

Tato rámcová smlouva je právní mezinárodní smlouvou umožňující přeshraniční zásahy výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, kterou Česká republika sjednala. Dosud se přeshraniční spolupráce, která zahrnuje i zdravotnickou záchrannou službu jako součást integrovaného záchranného systému v České republice upravila pouze pro případ pomoci při katastrofách a jiných mimořádných událostech.

Základním motivem pro navázání přeshraniční spolupráce v této oblasti je časové hledisko dostupnosti zdravotnické záchranné služby v příhraničním území. Přeshraniční spolupráce se na české straně bude dotýkat Libereckého, Ústeckého, Karlovarského, Plzeňského a Jihočeského kraje, a na německé straně pak spolkových zemí Saska a Bavorska. S ohledem na vnitrostátní rozdělení kompetencí v oblasti záchranné služby v obou státech v České republice mají tuto zákonnou odpovědnost za její zajištění organizace kraje v rámci své působnosti, ve Spolkové republice Německo jsou odpovědná státní ministerstva vnitra a jednotlivých svobodných států. Je předkládaná mezinárodní smlouva koncipována jako rámcová, která vymezuje základní právní rámec pro přeshraniční spolupráci, umožňuje výjimky ze stávajících vnitrostátních právních úprav a ponechává prostor pro konkretizaci pravidel a podmínek této spolupráce v jednotlivých příhraničních oblastech, a to na domluvu oprávněných subjektů, to znamená, na české straně to budou kraje a na německé straně státní ministerstva vnitra příslušných spolkových zemí.

Využití a faktické naplnění přeshraniční spolupráce tak bude na rozhodnutí krajů a předpokládá se uzavření jednotlivých ujednání právě mezi kraji a partnery na německé straně. Kraje budou moci využít přeshraniční spolupráci pro zajištění nepřetržité dostupnosti zdravotnické záchranné služby, zejména v řídce osídlených a z české strany obtížně dostupných příhraničních oblastech. Přeshraniční spolupráce tak představuje určitou alternativu k nezbytnosti vybudovat nová výjezdová stanoviště záchranných služeb v jednotlivých dotčených krajích, a to pro dodržení zákonné dojezdové doby.

Dle sdělení poskytovatelé zdravotnické záchranné služby lze pro ilustraci uvést, že náklady na vybudování jedné výjezdové základny zdravotnické záchranné služby se pohybují okolo 5 milionů Kč. Náklady na pořízení jednoho vozidla pak zhruba na 3 miliony, roční provoz výjezdové základny stojí 5 milionů Kč. V porovnání s tím pak průměrný zásah výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby stojí někde v rozsahu mezi 6 – 7 tisíci Kč, pokud se jedná o časově a technicky náročnější výjezd, potom se jedná zhruba o částku 15 tisíc Kč.

V prvé fázi se předpokládá využívání přeshraniční spolupráce především na tzv. ad-hoc bázi dle aktuální potřeby. V dlouhodobější perspektivě by pak kraj mohl tuto spolupráci využít i systematičtěji, při sestavování svých plánů pokrytí kraje výjezdovými základnami zdravotnické záchranné služby.

Obě smluvní strany předpokládají vzájemnou reciprocitu a využívají této formy spolupráce v těch případech, kdy je to z časového hlediska s ohledem na rozmístění výjezdových základen zdravotnické záchranné služby vhodné. Dotčené kraje vstupují do jednání se svými německými partnery s návrhem zahájit spolupráci na bezplatné bázi a po určité době vyhodnotit její rozsah, efektivitu a i samozřejmě finanční náročnost.

S ohledem na výše uvedené se proto domníváme, že přeshraniční spolupráce může vedle svého primárního cíle, tj. záchrany života, přinést i druhotný cíl, a to jsou úspory a finanční efekt. Věřím, že dokončení ratifikačního procesu a ke vstupu této mezinárodní smlouvy do její platnosti dojde co možná nejdříve, aby přeshraniční spolupráce v oblasti zdravotnické záchranné služby mohla být fakticky zahájena. Dotčené kraje již ve spolupráci se svými německými partnery nad ní diskutují a připravují jednotlivá ujednání o přeshraniční spolupráci a plánují detaily těchto vzájemných smluvních závazků.

Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, toť vše k tomuto materiálu v zastoupení kolegy Němečka, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdržel jako senátní tisk č. 219/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 219/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Schwarz, kterého žádám, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dobrý den, paní předsedající, kolegyně, kolegové. Jenom bych připomněl, že zdravotní výbor se tím zabýval již v červnu loňského roku a byl to senátní tisk č. 92. I tehdy doporučil schválit.

Co se týká toho, co uvedl pan ministr, já bych to jenom doplnil o ty základní věci, které ještě řečeny nebyly, abych neopakoval, co již bylo řečeno. Mezi oběma státy je sjednána celá řada mezinárodních smluv o spolupráci v různých oblastech. Žádná však o spolupráci v oblasti zdravotnictví. To bude první smlouva, která se bude zabývat problematikou zdravotnictví. Předkládaná smlouva představuje výsledek dlouholeté snahy o prohloubení přeshraniční spolupráce v oblasti zdravotnické záchranné služby. Jsem rád, jak pak ministr řekl, že již obě strany jednají na jednotlivých ujednáních, neboli konkrétních ujednání. Základním motivem pro navázání užší přeshraniční spolupráce v oblasti záchranné služby je především časové hledisko dostupnosti přednemocniční neodkladné péče v příhraničním území. Ze strany dotčených příhraničních regionů je o tuto spolupráci stoupající zájem. Jinými slovy, stoupá tam počet problémů se zajištěním dostupnosti.

To bylo řečeno.

Pak bych chtěl ještě upozornit na to, že smlouva jde v některých aspektech nad rámec platné právní úpravy dané zákonem č. 374 z roku 2011 o zdravotnické záchranné službě. Smlouva neřešení některé problémy vyplývající z činnosti záchranné služby, zejména na zaměstnance záchranné služby se v případě poskytnutí péče na území Spolkové republiky Německo vztahují zákony této země. Text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu.

Rámcová smlouva zejména umožní bezplatné poskytování přednemocniční neodkladné péče v příhraniční oblasti, umožní přejezd státních hranic zaměstnancům a pacientům záchranné služby bez požadovaných dokladů, umožní převoz léků vč. opiátů přes hranice bez požadovaných dokumentů, určuje zdravotnické operační středisko příslušných regionálních záchranných služeb jako koordinátory spolupráce, stanovuje, že každá výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby i jednotliví zaměstnanci záchranné služby budou vykonávat svou činnost na cizím území dle svých pravidel, vč. postupů, a umožní používání techniky zdravotnické záchranné služby České republiky, vč. výstražných znamení na území Spolkové republiky Německo a naopak. Umožní spolupráci i v oblasti letecké záchranné služby. Umožní výjezdovým skupinám záchranné služby transportovat občany Spolkové republiky Německo ošetřené v České republice do zdravotnických zařízení ve Spolkové republice Německo a naopak. Jinými slovy, Němci můžou přivést zraněného Čecha do České republiky. Tím se odstraní to, co probíhá v současné době, že se někteří pacienti překládají ze sanitky do sanitky na hranicích. Že umožní nastavit pravidla spolupráce i bezplatně, o tom již byla řeč.

To bylo také řečeno.

Co se týká v těch ujednáních, která již začala a která bude potřeba ještě uskutečnit, bude potřeba zejména stanovit oblasti, které budou předmětem této smlouvy, stanovit organizaci poskytování záchranné služby v rámci přeshraniční spolupráce, stanovit postupy během transportu a při předávání pacientů v uvedených zařízeních, stanovit nasazení dopravních prostředků záchranné služby na území smluvní strany, stanovit zdravotnické zařízení, kam bude pacient přepraven, stanovit pravidla pro vyúčtování a úhradu nákladů této spolupráce, stanovit postupy pro vzájemnou komunikaci mezi operačními středisky a výjezdovými skupinami obou států, stanovit pravidla hodnocení a kontroly kvality, stanovit pravidla vedení dokumentace a stanovit rozsah pojištění a odpovědnosti za škodu.

Zcela specifické bude stanovit pravidla pro případ úmrtí takového pacienta. Problémy. Problémy této smlouvy jsou nejasnost dostupnosti z důvodu rozdílných zákonných parametrů České republiky, kde u nás je to 20 minut, v Německé spolkové republice je to 15 minut, v řídce osídlených oblastech, jako je to příhraničí. Jinak v Německu je 12minutový limit. V Německu je do činnosti záchranné služby zařazena i přeprava nemocných, v České republice nikoliv. Přeshraniční území není definováno. Bude potřeba konkrétně vymezit zásahové území, budou muset být stanoveny konkrétní podmínky a pravidla spolupráce pro danou příhraniční oblast. Problém bude možná i to, že na straně Spolkové republiky Německo bude poskytovat přednemocniční neodkladnou péči celkem 6 subjektů, z toho převážná část jsou privátní subjekty. Není vyřešen problém jazykové bariéry, ať vůči pacientům nebo vůči personálu. Nejsou vyřešeny problémy zaměstnanců pracujících v zahraničí, jinými slovy, jak bude zaměstnanec pojištěn pro případ dopravní nehody, příp. pracovního úrazu aj. Stejně tak, jaký bude problém pro záchrannou službu, jak bude muset vybírat zaměstnance do těchto příhraničních oblastí, příp. jak bude možnost požadovat jazykovou vybavenost pro tuto spolupráci. Stejně tak není vyřešen problém, že v Německu jsou záchranáři úřední osoby, kdežto v České republice nikoliv. Bude to problém v případě nějakého napadení pacientem nebo příbuznými. Příslušné krajské služby České republiky budou muset doplnit pojištění zaměstnanců i organizace pro činnost na území Spolkové republiky Německo pro případ nějaké škody.

Přes to všechno zdravotní výbor i já doporučuji návrh schválit z těch důvodů, že to je teprve první krok ke smlouvě, která vznikne.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ano, pan zpravodaj VZVOB, pan senátor Dryml si přeje vystoupit. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. VZVOB svým 136. usnesením z 21. schůze konané 9. dubna 2014 vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsané v Plzni 4. dubna 2013 přijal toto usnesení. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu dát souhlas k ratifikaci Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsané v Plzni dne 4. dubna 2013. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. V obecné diskusi se vyjádřím k jiným problémům.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a táži se, jestli se někdo hlásí do rozpravy? Ano, je to pan senátor Jan Horník. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, pan ministr i kolega Schwarz uvedli dopodrobna, čeho se bude tato rámcová smlouva týkat. Já mám pouze jeden dotaz, zdali se to bude týkat i u nás profesionalizované horské služby zejména v oblasti Šumavy a Krušných hor, kde v podstatě horská služba mnohdy supluje záchrannou službu, třeba v našem případě Karlovarského kraje, a ten pacient v podstatě se dostane v té zákonné lhůtě tam, kam by se měl dostat, což u těch odlehlejších oblastí bývá problém. Proto můj dotaz – my máme de facto horskou službu profesionalizovanou přes OPS Horská služba České republiky při ministerstvu pro místní rozvoj. Ale německá strana, třeba saská, ji nemá zprofesionalizovanou a je to na bázi dobrovolnické. Můj dotaz je, jak tyto dvě složky na německé straně a obráceně na české budou moci do toho systému zasáhnout a zdali vůbec zasahují. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Jak už jsem avizoval, chtěl bych zmínit několik problémů, které se týkají ratifikace této rámcové smlouvy.

Za prvé je to správné rozhodnutí pro občany dotčených území. Uvědomme si ale, že se to v podstatě může týkat celého Bavorska a Saska, což je jedna taková zvláštní záležitost. Bavorsko je poměrně dosti velké, ale tady se mluví o celém Bavorsku, o celém Sasku. Na druhé straně se mluví o těch vyjmenovaných krajích. Bylo to podepsáno v Plzni. Já předpokládám, pane ministře, že jako hejtman jste se na tom účastnil, že je to vaše dítě. Je to ale značně syrové. Vznikají tady problémy právní, odborné i ekonomické. O tom už tady mluvil pan zpravodaj. Nejsou jasně stanovena pravidla, zatím. Já bych předpokládal, že by se měla stanovit pravidla a pak by se mělo pokračovat v ratifikaci a v jiných procesech. Tady se jde opačnou cestou. Dejme tomu.

Z hlediska právního tady bylo jasně řečeno, jaké rozdíly jsou mezi Českou republikou a Bundesrepublik Deutschland, obzvláště Bavorskem a Saskem. Ta smlouva se táhne už od roku 2007, kde se jedná o tomto. Jsem rád, že jsme konečně v roce 2014 dospěli k nějakému konečnému řešení.

Jsou tady ale i záležitosti, týkající se postavení tak, jak říkal tady pan zpravodaj, pan doktor Schwarz, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Jsou to určité výjimky, které jsou ze stávajících právních úprav obou států, které jsou tady obsaženy, to znamená, že asi bude velmi důležité, aby právníci dopilovali některé věci, které jsou v této rámcové dohodě. Je tady také otázka, jak to bude systematicky dáno do plánů zdravotnických záchranných služeb. Je tady otázka toho, jak se budou začleňovat ty pozemní letecké a i vodní složky zdravotnických záchranných služeb, je tam dokonce počítáno i s horskou službou.

Hlavně by mě zajímalo, jak to bude s leteckou záchrannou službou. Letecká záchranná služba v České republice je provozována soukromými subjekty, naštěstí v této oblasti, to je většinou Policie ČR, ale není nikde napsáno, že se toho nezúčastní i letecká soukromá služba. Hlavně se na to ptám z toho důvodu, že pro vaši informaci letecká záchranná služba je řízena dispečinkem zdravotnické záchranné služby, to znamená proškolenými lidmi velmi nízkého stupně ve znalostech leteckého provozu, což může činit velké problémy hlavně nad územím Bavorska a Saska. To znamená, aby s tím počítali ti jednotliví hejtmani, kteří budou dělat ty podsmlouvy pod touto zastřešující smlouvou. Je také otázka toho, jestli v Německu platí to, co se svévolně vykládá tady v České republice, že záchranná letecká služba si může přistát, kde chce a jak chce, s ohledem na Listinu základních práv a svobod, čl. 11, a s dalšími zákony, které praví, že nesmí ohrozit majetek a zdraví ostatních osob. Tam je problém i toho příhraničního území, nevím, jakým způsobem to bude vyčleněno, protože tady žádná obecně platná definice neexistuje, a to ani v právu Evropské unie.

Jsem zvědav, jak se bude provádět vzájemná komunikace, zvláště v tom smyslu, že ne všichni budou asi vyškoleni v německém jazyce. To může činit určité problémy. Hodnocení a kontrola a bezpečí zdravotnických záchranných služeb je rozdílná v Německu a v Česku, to znamená, že i tam může docházet spolu s některými stížnostmi pacientů k velkým problémům. Já to říkám všechno proto, aby si páni hejtmani uvědomili, co to bude obnášet, že to není jenom o tom, že se zajistí a možná se ušetří vybudování jednoho stanoviště, ale na druhé straně to může přinést i velké komplikace. Je to hlavně to, že se budou řídit i výjezdové skupiny vlastními doporučenými postupy při poskytování zdravotní péče, to znamená, že tam bude asi velký důraz na různá školení, protože některé postupy v Německu a v Česku jsou trochu rozdílné.

O postavení úřední osoby jsem mluvil. Mluvil jsem také o tom, že tady se zdravotnická letecká záchranná služba řídí v podstatě vyhláškou č. 108/97 Sb. místo zákonem, což asi může být také velký problém při možné letecké katastrofě. Další věc bude pojištění. Pojištění nejen té činnosti, ale i pojištění pro případ ze zanedbání péče nebo poškození na zdraví. A hrazení – to bude také velký oříšek, protože ve spolkových zemích Bavorsko a Sasko prakticky veškerou tuto činnost hradí zdravotní pojišťovny, na rozdíl u nás, kde 30 % je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a téměř 70 procent budou muset hradit kraje. To znamená, že jsem se chtěl zeptat, jestli páni hejtmani si předběžně spočítali, jaké to budou pro ně náklady, aby to nebylo z dopadu na zajišťování záchranné služby, zdravotnické služby pro české občany na českém území.

Je tam i otázka toho, jak se toto nařízení bude vztahovat i na občany třetích států. O tom, že budou problémy se škodou způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb, o tom už jsem mluvil. Zajímaly by mě plánované výše pojištění zvláště, když na žaloby na úhradu škody mohou být v eurech, což je oproti českým korunám trošku jiný finanční stav.

Bude se jednat také o občansko-právní mimosmluvní závazkové vztahy, to znamená že by zaměstnancům záchranných služeb, kteří budou poskytovat tyto služby na území jiného státu, měla být dána nějaká právní pomoc od zaměstnavatelů. Nejdůležitější je to, že tato rámcová smlouva nebude mít dopad na úpravu přeshraniční spolupráce smluvních stran při katastrofách a velkých haváriích, která je upravena samostatnou smlouvou.

I přes tyto všechny výhrady – a já na ně upozorňuji hlavně hejtmany i vás, kteří sedíte v zastupitelstvech dotčených krajů – se domnívám, že to je určitý krok ke zlepšení spolupráce, ale přináší to velmi, velmi vážné problémy, které zatím nikdo neřešil a které ani nyní zatím řešeny nejsou. Pan doktor Schwarz – vaším prostřednictvím, paní předsedající – to tady vyjmenoval, že je potřeba stanovit předpisy. A těch předpisů, nechci se mýlit, ale bylo více než deset, to znamená, že před námi stojí ještě velká, velká práce. Při podpisu smluv by si zastupitelstva dotčených krajů měla uvědomit, jakou odpovědnost na sebe berou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou vážená paní předsedající, pane ministře. My jsme teď slyšeli obrovský výčet toho, jak to v podstatě nepůjde nebo jak to půjde velmi těžce. Já mám dojem, že my smlouvu schvalujeme proto, abychom našli cestu, jak to půjde. Já mám dojem, že si záchranná služba jednotlivých krajů a samozřejmě i na německé části může vzít dobrý vzor a určitě to udělají kraje, protože jsem také krajský zastupitel. My jsme před lety řešili stejnou problematiku v oblasti požární ochrany. Hasičské záchranné sbory dneska mají na operačním středisku v Karlových Varech, to znamená pro Karlovarský kraj a pro celou obrovskou část Saska ve Cvikově – ve Cvikově česky mluvícího vždycky jednoho člověka, který je na operačním středisku. Obráceně – přijdete do Karlových Varů a je tam německy mluvící služba. V Karlových Varech je to specifikum, protože jsme místo, kde je hodně cizinců všeobecně, a to i těch německých, takže to tam je skoro taková povinnost. Nikdy tam není nikdo, kdo by neuměl němčinu. Takže já mám dojem, že i přes Hasičský záchranný sbor ve spolupráci se záchrannou službou jsou i tyto věci schopni komunikovat. Já bych se toho nebál. Já řeknu, že v pohraničí žiji a očekávám to, že to bude důrazné a velké zlepšení současného stavu. Bydlím 800 metrů od hranice, ale v zimním období se k nám nedostane nikdo třeba hodinu a řeší to Horská služba. Tam byl můj dotaz, který vím, že se určitě také vyřeší, nicméně nebojme se toho. Chtěl bych trochu eliminovat otázky, které tady – prostřednictvím paní předsedající – říkal kolega Dryml. Čili skutečně vás chci poprosit, abyste to pro tyto dva velké regiony pohraničních hor jako jsou Krušné hory, Šumava a Český les naplnili a schválili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Martin Tesařík. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Tesařík:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Já budu velmi stručný. Chtěl bych podpořit skutečně tento návrh, abychom schválili tuto ratifikaci. Moje vystoupení je logické v tom, že když tady bylo odvolávání na hejtmany, tak jsem si uvědomil, že Jihomoravský kraj sousedí se zahraničím, má velmi dobrou a úzkou spolupráci s Polskem. Tak bych chtěl jenom požádat pana ministra, kdyby nám mohl říci, zda podobná smlouva se bude chystat řekněme i ostatních krajů, které sousedí a hraničí se zahraničím. Já bych to osobně velmi doporučil, aby o takovéto záležitosti aspoň začalo být diskutováno mezi ministerstvem vnitra a na druhé straně např. s Asociací krajů. Takže to jenom poznámka, zda by takovéto smlouvy mohly být uzavřeny i s jinými státy, se kterými sousedí Česká republika. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Vaším prostřednictvím, paní předsedající, ke kolegovi Horníkovi. Za prvé jsem podpořil tento návrh a za druhé jsem řekl, že má četná úskalí a ta nejsou řešena. Já jsem si myslel, asi naivně, že nejdříve to bude všechno připraveno a pak teprve že se bude ratifikovat tato rámcová smlouva. Vidím, že není připraveno nic, že se to bude řešit ad hoc. A tady se jedná o životy lidí. Pro vaši informaci, vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu kolegovi Horníkovi – němčina a lékařská němčina je velký rozdíl.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vaším prostřednictvím k pánům senátorům Drymlovi a Tesaříkovi. Já tu teď nejsem za vnitro, já jsem tu teď chvilku za zdravotnictví. Takže dohoda byla dělána ministerstvem zdravotnictví. Jestli jejím duchovním otcem byl pan Heger nebo ještě někdo před tím, nevím. Plzeňský kraj udělal jednu jedinou věc, a to bylo to, že tehdy poskytl prostory pro podpis této mezinárodní smlouvy. Takže na vaši otázku, pane senátore, není to moje dítě, my jsme opravdu ratifikovali pouze jenom nějakými odbornými zkušenostmi v rámci úseku Plzeňského kraje a budovou k podpisu tohoto mezinárodního aktu.

Já si myslím, že my dnes, nebo vy dnes, pokud schválíte tuto smlouvu, umožníte krajům, aby se dohodly, dohodly si pravidla hry na svém území. Já si pořád myslím, že oni jsou na tom území největšími znalci konkrétních podmínek a potřeb. Na druhou stranu se na ně určuje vztahuje právní řád a minimálně se na ně vztahuje povinnost být řádným hospodářem. To znamená nepředpokládám, že hejtmani, potažmo jejich náměstci pro zdravotnictví podepíší potom na základě rámcové smlouvy už na konkrétní území, které by je nutily k nějakým katastrofickým údajům z rozpočtu kraje. Já osobně, tak jak si ještě pamatuji z funkce hejtmana, odhaduji, že by se tato spolupráce v našem Plzeňském kraji mohla týkat několika desítek zásahů ročně. Já nepředpokládám, že by se jednalo o nějaké masivní nasazení a tak, jak jsem se s tím materiálem seznamoval, tak tam je jasně popsáno, že bude využívána ad hoc v rámci potřeb v jednotlivých oblastech. Asi je příjemnější pro lidi z horských vísek, aby tam dojel alespoň někdo než vůbec nikdo nebo dojel tam za 50 minut třeba v zimě, kdy je tam 50 nebo 150 cm sněhu a ta dostupnost je velmi složitá. Ony podobné dohody existují nejenom na bázi hasičů, na bázi teď možná krajů v rámci Zdravotnické záchranné služby a existují i na bázi třeba policie. Policie obou zemí, tedy jak Spolkové republiky Německo, tak České republiky v rámci pátrání po zločincích a delikventech může zasahovat okrajově a s jasným vymezením i na území toho cizího státu, tzn. i tam už je nějaké smluvní ujednání.

Co se týká letecké záchranné služby, ta alespoň v tom Plzeńském kraji je ještě stále pod jurisdikcí armády, tzn. to nelze tímto právním aktem vnutit armádě, aby k tomu přistoupila. Lze o tom jednat a pak je to ještě trojdohoda mezi krajem, příslušným ministerstvem na území spolkové republiky a ministerstvem obrany na té české straně. Bavím se o specifikách Plzeňského kraje, ale ono to bude podobné i jinde.

Vodní záchranná služba – já skoro nevím, jestli existuje nějaké vodní dílo, které by bylo na hranici mezi oběma státy snad krom Lipna, ale to je mezi Rakouskem a Českou republikou a Rakousko zmiňováno není. Nevím, co by vodní záchranáři tam dělali. Ta profesionální horská záchranná služba opět je pod jurisdikcí jiného ministerstva. Já si myslím, že pokud ty kraje vyhodnotí do budoucna, že je potřeba je tam zahrnout, že lze zdodatkovat smlouvy, které se na základě rámcové smlouvy uzavřou a potom samozřejmě pokud by vláda schválila záměr ministerstva pro místní rozvoj, zahrnout do systému i horskou záchrannou službu, tak po zkušenostech z Plzeňského kraje říkám, proč ne. Proč ne. Oni jsou opravdu profesionálové a mnohdy dojezdy ve svých oblastech, kde působí, byly v jednotkách minut. Takže určitě ano, ale asi ne pro první kolo.

Pokud my dnes nebo vy, dámy a pánové, schválíte tento zákon, umožníte krajům, aby si vyjednaly své vlastní podmínky a já bych v ty kraje měl vcelku důvěru, že je tam dost odborníků na to, aby smlouvy specifikovali a jednali jako řádní hospodáři, primárně pro záchranu života občanů ve svém kraji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. A táži se pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Takže můžeme hlasovat. Přistoupíme k hlasování, já vás svolám.

Senát dává souhlas k ratifikaci rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsané v Plzni dne 4. dubna 2013.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 262

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 262. Návrh uvede pan ministr dopravy Antonín Prachař, kterého tedy nyní žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Antonín Prachař:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi poprvé vystoupit na půdě Senátu, jednak ve svém občanském životě, jednak ve své kariéře ministra dopravy a velmi si toho vážím. Chtěl bych vás seznámit s návrhem zákona o civilním letectví a změně zákona č. 455 o živnostenském podnikání. Předložený vládní návrh zákona obsahuje především adaptační opatření v celé řadě významných předpisů práva EU, a to zejména v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy, které jsou aplikovány v předloze v celém rozsahu. Tyto zásady ochrany proti protiprávním činům, které již vstoupily v účinnost, a musí být dodržovány vnitrostátními orgány České republiky. Tohoto cíle však nelze dosáhnout bez odpovídající vnitrostátní prováděcí právní úpravy. Proto předložený návrh je již delší dobu očekáván, jak jeho adresáty, tak správními orgány, které ji budou aplikovat. Jeho přijetí je rovněž v co nejkratší době potřeba patřičně vykázat Evropské komisi. Tento zákon byl již předložen Poslanecké sněmovně, ale z důvodu jejího rozpuštění nebyl projednáván.

Poslanecká sněmovna postoupila vládní návrh zákona Senátu Parlamentu České republiky dne 7. dubna 2014. Organizační výbor přikázal návrh zákona výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jakožto garančnímu výboru a dále výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ji projednal na své schůzi 15. dubna, přičemž svým usnesením 197 doporučil Senátu schválit předložený návrh zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své schůzi dne 16. dubna svým usnesením 145 doporučil Senátu zamítnout předložený návrh zákona, a to pro legislativní nedostatky, na které upozornil legislativní odbor Kanceláře Senátu.

Předkladatel v žádném případě nepovažuje doporučované zamítnutí návrhu zákona za důvodné. Návrh vedle nezbytné a rozsáhlé implementace práva EU rovněž reaguje na problémy identifikované při správní a letecké praxi, např. zavádí zjednodušené správní postupy v oblasti mezinárodní letecké dopravy, nastavuje jasné podmínky příhraniční spolupráce při poskytování zejména letových navigačních služeb a usnadňuje zajištění pohledávek poskytovatelů těchto služeb nebo odstraňuje nadbytečné administrativní požadavky na letecký personál.

Je třeba rovněž zdůraznit, že při projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně ani zde v Senátu nebyla na straně předkladatele shledána žádná závažná pochybení. Na základě stanoviska legislativního odboru Kanceláře Senátu a následného projednání s ministerstvem dopravy sice bylo v návrhu identifikováno několik drobných chyb, byl jich však velmi malý omezený počet a nedotýkají se podstatných ustanovení, jsou zásadně technické povahou. Předkladatel přesto považuje za vhodné, aby formou pozměňovacího návrhu byly tyto vady odstraněny. Příslušný pozměňovací návrh byl zpracován s vědomím zpravodaje garančního výboru Senátu senátora pana Ing. Petra Bratského ve spolupráci s předkladatelem a legislativního odboru Kanceláře Senátu.

Tímto bych chtěl poděkovat za vstřícnou a laskavou spolupráci. Ministerstvo dopravy souhlasí s pozměňovacím návrhem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 262/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s touto zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Ještě jednou hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr uvedl tisk velice dobře. Já bych chtěl jenom ještě říci a všem připomenout, že předložený návrh zákona má především implementační, tedy prováděcí charakter. Jeho cílem je zajištění slučitelnosti zákona o civilním letectví s právem EU. To tedy především. Dále posuzovaná novela reaguje na požadavky aplikační praxe tak, jak si ji život vyžádal.

Návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně vláda 3. prosince 2013. Bylo mu přiděleno číslo sněmovního tisku č. 47, který se poněkud táhl po projednávání. První čtení se konalo až 5. února 2014 na 6. schůzi Poslanecké sněmovny, současně byla zkrácena lhůta na projednání ve výborech, o 30 dní. Na téže schůzi došlo ke konání třetího čtení a ze 180 hlasů přítomných se vyjádřilo 151 pro, nikdo nebyl proti. Tím schválili poslanci a poslankyně všechny pozměńovací návrhy a pak druhým hlasováním 153 hlasy schválili návrh zákona i s pozměňovacími návrhy.

Senátu byl návrh doručen 7. dubna 2014 a je projednáván pod č. senátního tisku 262. To jsou technické věci. Dovolte mi, abych přečetl návrh usnesení garančního výboru:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Karla Dobeše, náměstka ministra dopravy a po zpravodajské zprávě Petra Bratského doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já bych jenom poznamenal, že před tímto usnesením se výbor zabýval samozřejmě celou legislativou naší, která napsala zpravodajskou zprávu, resp. pomohla mi ve zpravodajské zprávě svoji zprávou legislativní, kde se objevily řady legislativně technických nedostatků. My jsme se dohodli na výboru tak, že ve spolupráci s naší legislativou, legislativou ministerstva dopravy ještě do této schůze připravíme komplexní pozměňovací návrh, který tímto dopředu hlásím, že podám. Máte ho rozdaný na stole, čili všechny legislativní nedostatky, které se tam objevily, budeme tímto pozměňovacím návrhem odstraňovat. Předjednal jsem na dopravním podvýboru Poslanecké sněmovny průřezově politickými stranami, které jsou tam zastoupeny, že v případě že na naší schůzi dnes projde pozměňovací návrh Senátu, tak schválí senátní verzi Poslanecká sněmovna. Kdyby k tomu nedošlo, buď jsme návrh zamítli anebo – tedy buď jsme zamítli návrh zákona anebo jsme nepřijali pozměńovací návrh, tak by Poslanecká sněmovna byla připravena schválit zákon stejně, bohužel s těmi chybami. To jenom říkám dopředu, jak jsem zaslechl od kolegyň a kolegů v Poslanecké sněmovně. Mně osobně by to bylo velice líto.

Chtěl bych na závěr své zpravodajské zprávy poděkovat jak legislativě, speciálně paní doktorce Kubátové tady v Senátu a celé legislativě pana ministra dopravy, že na tomto zákoně pracovali v předvelikonočním období a zvládli to, všechno se snažili vyčistit. A jsem přesvědčen osobně, že v tom pozměňovacím návrhu je to pročištěné dobře. Řada z vás určitě zastává názor, že Senát nemá tyto věci dělat, že by k chybám nemělo docházet, ale berme v potaz ten kvapík, ve kterém to ministerstvo připravilo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Co se týče faktického obsahu této novely, tak myslím, že bylo řečeno v podstatě vše. Už zde bylo řečeno i to, že předkládaná novela zákona o civilním letectví patří rozhodně k těm horším návrhům, které jsme v Senátu projednávali. Ostatně, stačí se podívat na informaci legislativního odboru Kanceláře Senátu a zjistíme, že jde přibližně o 20 poměrně závažných připomínek, sdělených stručnou právnickou terminologií na 4,5 stranách. Novela např. neakceptovala fakt, že nově jak právnické, tak podnikající fyzické osoby se identifikují pouze sídlem a nikoliv místem podnikání a některé další. Pan náměstek Dobeš, které právnické osoby zastupoval, konkrétně při projednávání na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jeho členům sdělil, že 60 % připomínek je relevantních, ale že předkládaná novela je života schopná.

Výbor se však s tímto návrhem neztotožnil a přijal usnesení, ve kterém Senátu Parlamentu ČR návrh zákona doporučuje zamítnout. Samozřejmě pro nás je velice důležité to, co říkal už tady pan garanční zpravodaj. Určitě jste zaznamenali, že po polední přestávce, přibližně ve 14.40 hodin, jsme obdrželi pozměňovací návrh k danému zákonu. Tento pozměňovací zákon řeší naprostou většinu legislativních připomínek a řeší tu legislativní čistotu. Já jsem si to osobně ověřil u paní doktorky Kubátové, která v tomto smyslu při této věci zastupovala legislativní odbor a bylo mi to potvrzeno. Čili za těchto podmínek myslím, že by nám nemuselo nic bránit tomu, abychom daný návrh novely podpořili. V tuto chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, tady už bylo řečeno, že debata na zahraničně branně bezpečnostním výboru byla delší než obvykle. My jsme měli celou řadu připomínek. Bylo nám slíbeno, že bude přednesen pozměňovací návrh a já doufám, že pokud se všichni ztotožníme s tímto pozměňovacím návrhem, zákon by mohl projít dále. Jsou to opravdu chyby legislativní a nebyla by to dobrá vizitka Senátu ČR, abychom to pustili v současném stavu. Jestli to pustila Poslanecká sněmovna – všichni jsme doufali, že Poslanecká sněmovna se změní novým obsazením, vidíme však, že některé věci jim bohužel zase utíkají.

Já bych se ale chtěl pana ministra zeptat, jestli záchranná zdravotnická letecká služba patří také pod tento zákon, protože tu provozují soukromé společnosti, a hlavně § 93k a § 93a odst. 1 písm. e). Byl bych rád, kdyby pan ministr, teď samozřejmě asi ne, mi to poslal písemně na můj senátorský mail. Je to velmi důležité, protože tam zjišťujeme, že pro leteckou záchrannou službu tento zákon možná platit nebude.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Lebeda. Ale s přednostním právem se hlásí (pan senátor Vícha, který dává přednost panu senátoru Lebedovi) – dobrá, takže pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, jako doyenovi mi zřejmě náš předseda klubu dal přednost.

Vážený pane předsedající, pane ministře, já se zase vrátím, tak jako kolega Dryml, k projednávání v zahraničním výboru a k následnému dění kolem tohoto zákona. Vzpomínám si na upřímné zděšení našeho zpravodaje, který říkal – no, já tady mám ve své zpravodajské zprávě čtyři stránky všelijakých legislativních omylů a chyb. Paní dr. Kubátová pečlivě a velice solidně pojala legislativní rozbor zákona a našla tam hluboce přes 20 závažných legislativních chyb, které tady pan ministr označil, že "je jich pár, nějaký a nevýznamný". Pan náměstek, který to předkládal, byl trošku překvapený, dokonce přiznal, že – jak řekl náš kolega zpravodaj – 60 % z nich je relevantních a legitimních, oprávněných, těch legislativních námitek, "nicméně vo co vám de, protože ten zákon i tak, s těma chybama, může fungovat, tak co", tak se vyjádřil. Což jsme tedy neakceptovali, toto stanovisko, a zamítli jsme tento zákon, s tím, že Poslanecká sněmovna to bez připomínek schválila, tuto normu. Nutno říct, že Poslanecká sněmovna je jakživa zvyklá na legislativní paskvily, ke kterému bych tento zákon přirovnal, takže těm to nedělá potíže. Takže následovalo to, že jsme teď, před několika desítkami minut, dostali komplexní pozměňující návrh, což nás má uspokojit a máme to spolknout.

Já si myslím, že takovýhle postup – řekl bych, že to je neúcta k zákonodárnému sboru, takhle si asi sotva lze představit předkládání zákona. Takže já nevydýchám to, že jsem teď honem na stůl dostal pozměňovací návrh a navrhuji vrátit tento zákon k přepracování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Petr Vícha, předpokládám, že to je procedurální návrh.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, předpokládáte správně. Milé kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jsou odlišná stanoviska výborů a je avizován pozměňovací návrh, tak jak jsme se před tím dohodli, jestli toto nastane, před hlasováním prosím o pětiminutovou přestávku na poradu klubu. Druhý procedurální návrh – vzhledem k tomu, že je po šesté hodině a kromě tohoto bodu máme ještě tři body, není tedy jisté, jestli bychom to stihli do 19. hodiny, tak dávám návrh, abychom jednali i hlasovali i po 19. hodině.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Pokud jde o přestávku, s tím budeme počítat, případně signalizujte, pane předsedo. Procedurální návrh o prodloužení našeho jednání i po 19. hodině, s tím, že budeme hlasovat, o tom budeme hlasovat teď, v tuto chvíli, protože se jedná o procedurální návrh, a ten se hlasuje okamžitě.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 27 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže budeme jednat i po 19. hodině, bude-li to nutné. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Karel Korytář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl vaším prostřednictvím reagovat na kolegu Lebedu. Není poprvé, že se dostáváme do situace, kdy nemáme dostatek času k tomu, abychom mohli krok za krokem připravit už do jednání výboru pozměňovací návrhy. Přesto se podařilo vůlí jednak naší legislativy, jednak ministerstva dopravy pozměňovací návrh připravit a jako člen podvýboru mohu potvrdit, že všechny tyto pozměňovací návrhy reagují přesně na to, co legislativa objevila. Aby nezveličoval to, že nastaly chyby, to nastává ve více zákonech. Naší rolí je to, abychom tyto chyby objevili a vraceli do sněmovny zákon v podobě co nejdokonalejší. Takže tady bych chtěl pro vás všechny jenom potvrdit, že pozměňovací návrhy reagují na chyby, odstraňují je, a proto doporučuji, abyste je podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Kladívko. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, pane zpravodaji, kolegyně a kolegové. Když jsem se seznámil s legislativním procesem, který předcházel schválení tohoto zákona, připadal mi velmi hektický a ani se nedivím, že jsme dostali do výboru, potažmo sem do Senátu návrh zákona, který obsahoval velikou řadu legislativně technických chyb. Bylo to velice velké množství a náš výbor na to zareagoval po velké rozpravě, nakonec přijal usnesení, ve kterém doporučuje tento zákon zamítnout.

Já jsem se při této příležitosti chtěl zeptat navrhovatele, pana ministra, který ve svém úvodním slovu v Poslanecké sněmovně 5. února 2014 požádal o zkrácení doby na projednání ve výborech o 30 dnů, a zdůvodňoval to tím, že Evropská komise indikovala, že v brzké době zahájí řízení o porušení smlouvy z důvodu neprovedení implementace ustanovení o sankcích – nařízení stanovujících společná pravidla uspořádání toku leteckého provozu, je to, je to nařízení EK č. 255/2010. To je jasné, sněmovna vyhověla, poté zákon schválila. Ale při hlasování o pozměňujících návrzích přijala k části čtyři – účinnost, která byla původně navržena na den 1. července 2014, pozměňovací návrh, který tuto účinnost prodloužil až do 1. února 2015. Já se chci v této souvislosti zeptat, jestli tedy nehrozí skutečně České republice nějaká sankce ze strany Komise, protože nesplnila to, k čemu se zavázala, že neimplementovala tuto normu do svého právního pořádku v požadované lhůtě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové. Já chci jenom uvést na pravou míru jednu informaci, která tady padla, říct, jak jsem ji viděl já jako člen výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, a chtěl bych ujistit pana ministra, že jeho lidé, kteří prezentovali tento materiál, se chovali velmi korektně a že pan náměstek, tuším, asi třikrát nebo čtyřikrát děkoval legislativě Senátu za to, že vychytala chyby z tohoto zákona. Takže tady to zaznělo, jako kdyby oni neměli korektní přístup k výboru. Já bych chtěl říct, že naopak, že měli velmi korektní přístup a já to velmi oceňuji. Ať už dopadne hlasování jakkoli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně, tady přece nejde o to, jak se kdo chová, ale o to, že tam je spousta legislativních chyb. A že je naším společným cílem, abychom tyto chyby odstranili. Velmi mě mrzí, že třeba nespolupracuje legislativa poslanecká, Poslanecké sněmovny s legislativou Senátu. Tím bychom se vyvarovali mnohých chyb a došli bychom daleko rychleji ke společnému cíli. To je k takovému znění zákona, který by byl konzumovatelný z hlediska právního i z hlediska EU. Takže pokud někdo říká, že někdo to může pochopit tak, někdo to může pochopit onak, ale pokud si já dobře pamatuji na zasedání výboru, tam celá věc proběhla v podstatě korektně, pouze bylo řečeno, že tam je velká spousta chyb. A to je neoddiskutovatelný fakt. My jsme tady od toho, abychom chyby buďto napravili nebo zákon vrátili.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, pana ministra, jestli si přeje k proběhlé rozpravě vystoupit. Přeje si vystoupit, Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Antonín Prachař:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení páni senátoři. Já si dovolím vystoupit k některým okruhům, které tady zazněly. Samozřejmě slibuji, že písemnou odpověď panu senátoru Drymlovi zašleme. Mám však zato, že tímto zákonem se vyřídí i letecká záchranná služba. Nechám to všechno prověřit příslušným odborem civilního letectví a našimi legislativci, podrobnou písemnou odpověď dostanete.

Co se týká reakcí na spolupráci mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, k tomu se nemohu vyjádřit. Jednak nejsem poslancem, takže za práci Poslanecké sněmovny bych nechtěl nést odpovědnost. Jenom můžu ujistit, že pokud přijde na můj úřad jakýkoli podnět, nebo jakýkoli požadavek na opravu nebo doplnění a bude v souladu s obecnými pravidly – evropských směrnic, tak se jím budeme velmi vážně zabývat.

Tento zákon, jak tady bylo konstatováno, byl navržen k projednání v Poslanecké sněmovně ve zkrácené lhůtě a to z důvodu toho, že skutečně tady hrozil vážný problém s Evropskou komisí, kdy by mohlo být zahájeno řízení proti ČR. Proto jsem požádal Poslaneckou sněmovnu, aby tento zákon projednala ve zkrácené lhůtě. Možná i proto došlo k některým přehlédnutím nebo k některým chybám, za což se samozřejmě ministerstvo dopravy tímto omlouvá.

Jsem moc rád, že tady zazněla i pochvala mého náměstka pana Karla Dobeše, který má k letectví, kosmonautice a obecně k těmto aktivitám velmi blízko, protože dříve dělal vládního zmocněnce, a díky jeho zásluhám se do České republiky dostala agentura GSA a máme tady Galileo, navigační systém, který spravujeme pro celou EU, a máme se tím pádem čím chlubit.

Jinak mimo jiné od 11. do 13. 6. tady pořádáme v Kongresovém centru velkou konferenci za účasti více než tisíce lidí právě ke kosmickým aktivitám a GSA. Na což si vás samozřejmě tímto dovolím srdečně pozvat jménem ministerstva dopravy.

Co se týká připomínky, zda Evropská komise díky tomu, že byla odložena účinnost pozměňovacím návrhem neuplatní sankce, já jsem přesvědčen, že neuplatní, protože Evropská komise vždycky sleduje jenom proces do budoucna, to znamená, nevrací se k tomu zpětně, a pokud by tento zákon byl schválen a my vyslali jasný signál do Bruselu Evropské komisi, tak jakékoli sankce ze strany EK vůči ČR za neimplementaci evropských směrnic by neměly nastat.

Tolik z mé strany na rychlé poznámky, které jsem si udělal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Přeje. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji. Já v podrobné rozpravě za prvé avizuji, že předkládám pozměňovací návrh souhrnný, který máte na stole před sebou. Ke zdůvodnění jenom krátce uvedu, že obsahuje zhruba ... (Přerušen předsedajícím.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane zpravodaji, podrobná rozprava ještě nebyla ukončena.

Senátor Petr Bratský:  Pardon. Jenom konstatuji, že zatím zazněl jeden návrh, vrátit zákon k přepracování. Dále zazněl výborový návrh zamítnout a další výborový návrh schválit. To jsou tři návrhy, asi v tomto pořadí bychom o nich pak mohli hlasovat. Já počkám na podrobnou rozpravu, protože budu chtít podat komplexní pozměňovací návrh, o kterém bych chtěl, aby se hlasovalo. A vysvětlím v krátkém zdůvodnění, proč. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já bych to jenom upřesnil, protože návrh na vrácení v této fázi je nehlasovatelný. Hlasovat budeme o dvou návrzích, to jsou návrhy na schválení a zamítnutí, protože to jsou návrhy z výborů, a ty odhlasovat musíme. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit. (Pan poslanec Vícha připomíná žádost o přestávku.) Vy jste říkal až po předložení podrobného návrhu. (Pan poslanec Vícha sděluje, že požadoval přestávku před hlasováním.) Před hlasováním? Tak to se omlouvám, já jsem to vnímal tak, že to má být po předložení pozměňovacích návrhů. Takže vyhlašuji pětiminutovou přestávku na poradu klubu sociální demokracie.

(Jednání přerušeno v 18.17 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.22 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte, prosím, svá místa, budeme hlasovat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona ve znění postoupené Poslaneckou sněmovnou. Zeptám se pana ministra na jeho stanovisko. Předpokládám, že nedoporučuje. Pan zpravodaj také nedoporučuje.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 28 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovili 3, proti bylo 27, návrh nebyl přijat.

Budeme nyní hlasovat o dalším návrhu, to je návrh na zamítnutí. Požádal bych o stanovisko pana ministra. Předpokládám, že stanovisko je negativní. (Ministr souhlasí.) Pan zpravodaj? Stanovisko je také negativní. Děkuji.

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 29 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovili 3, proti bylo 33. Návrh nebyl přijat.

A protože jsme neodsouhlasili žádný z předchozích návrhů, nyní otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan zpravodaj Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Teď si dovolím doporučit ctihodnému Senátu komplexní pozměňovací návrh, který máte na stole. Jenom krátké zdůvodnění, protože si vážím vaší vstřícnosti, která do této chvíle probíhala. Všimli jste si, že pozměňovací návrh už obsahuje jenom jednu a půl strany. Je to proto, že paní doktorka tehdy v těch čtyřech stranách v řadě případů měla pod čarou, že by potřebovala vysvětlit od předkladatelů, co tím vlastně míní, někdy tam byla dvojakost, někdy tam byly věci, kdy při překladu z evropského jazyka, např. Evropský soudní dvůr má nějaký terminus technicus, ale při překladu do některých řečí to v řeči jazyka, který třeba používají místní soudy, může vyznít někdy nejednoznačně, trochu jinak atd. Čili to všechno se při těch jednáních vysvětlilo a předkládáme pozměňovací návrh, který odstraňuje legislativně technické nedostatky a který je předjednán i v Poslanecké sněmovně. To je ten, který máte před sebou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, já vás jenom přátelsky upozorním, že nestačí jenom říct, že návrh mají na stole, ale je potřeba jej také přečíst. Pokud to ale není návrh výboru.

Senátor Petr Bratský:  Není to návrh výboru, v tom případě ho budu číst. Já jsem myslel, že vás toho ušetřím, ale já se tomu poddám, když mi to říká tak ctihodný člověk, jako je Zdeněk Škromach, předsedající této schůze, tak to provedu. Čili:

Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 262.

Bod 1. V čl. I za bod 7 vložit nový bod 8, který zní:

"8. V § 18 odst. 3 se slovo "bezúhonné," zrušuje.".

Následující body přeznačit.

2. V čl. I v dosavadním bodu 10 větu "Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4." vypustit.

3. V čl. I dosavadní bod 13 upravit takto:

"13. V § 22a odst. 3 se za slovo "žádost" vkládá slovo "tuzemského" a za slova "systém kontroly" se vkládá slovo "tuzemského".".

4. V čl. I v dosavadním bodu 63 v § 72 odst. 3 slova "§ 70e" nahradit slovy "§ 70f".

5. V čl. I v dosavadním bodu 70 v § 85t odst. 5 písm. b) slova "místa podnikání" nahradit slovem "sídla".

6. V čl. I dosavadní bod 74 upravit takto:

"74. V § 88 odst. 1 písm. c) se body 3 až 7 zrušují.".

7. V čl I v dosavadním bodu 76 v § 88 odst. 1 písm. i) slova "nebo o pozastavení jeho účinků," vypustit.

8. V čl. I dosavadní bod 77 upravit takto:

"77. V § 88 odst. 1 písmeno j) zní:

"j) schvaluje provozní a technické předpisy pro provoz sportovních létajících zařízení a výcvikové osnovy,".".

9. V čl. I dosavadní bod 78 vypustit.

Následující body přeznačit.

10. V čl. I za dosavadní bod 86 vložit nový bod X, který zní:

"X. V § 89 odst. 2 písmeno g) zní:

"g) vydává opatření obecné povahy, kterým se omezuje nebo zakazuje užívání vzdušného prostoru České republiky,".".

Následující body přeznačit.

11. V čl. I dosavadní bod 89 upravit takto:

"89. V § 89 odst. 2 písm. o) bod 1 zní:

"1. opatření obecné povahy, kterým se zavádí opatření k regulaci odbavovacích služeb z důvodu zajištění bezpečnosti nebo provozního přetížení letiště,".".

12. V čl. I za dosavadní bod 90 vložit nový bod X, který zní:

"X. V § 89 odst. 2 písm. o) se bod 8 zrušuje.".

Následující body přeznačit.

13. V čl. I v dosavadním bodu 111 v § 93a odst. 2 písm. a) bodu 2 slovo "nebo" vypustit.

14. V čl. I v dosavadním bodu 111 v § 93a odst. 2 písm. i) bodu 2 slova "provádí detekční kontrolu" nahradit slovy "zajistí provádění detekční kontroly".

Děkuji.

Omlouvám se, chtěl jsem vás toho ušetřit, ale jednací řád si žádá své. Ale viděli jsme, že to je opravdu hodně. Děkuji za vstřícnost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, za vaše obětavé čtení. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj by nás měl provést hlasováním, prosím.

Senátor Petr Bratský:  V této chvíli budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu, který jsem před chvíli přečetl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, hlasujeme o celém návrhu jako celku. Není námitka, budeme tedy o tomto návrhu v této chvíli hlasovat.

Požádal bych o stanoviska pana ministra i pana zpravodaje, zda doporučují nebo nedoporučují tento pozměňovací návrh. (Ministr i zpravodaj pozměňovací návrh doporučují.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 56, proti byli dva. Návrh byl přijat.

A protože to byl jediný pozměňovací návrh, můžeme nyní přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovoluji si navrhnout, aby jimi byli páni senátoři Petr Bratský a Jaroslav Sykáček, a zároveň se ptám, zda oba souhlasí. Oba souhlasí, takže přistoupíme k hlasování o pověření.

Byl podán návrh pověřit senátora Petra Bratského a senátora Jaroslava Sykáčka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi, děkuji i pánům zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu, podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, návrh rozhodnutí Rady o trojstranné sociální vrcholné schůzce pro růst a zaměstnanost

Tisk č. 257

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 257 dne 7. dubna 2014. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázáno.

Nyní prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby v zastoupení ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové nás seznámil s návrhem.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Trojstranná sociální vrcholná schůzka pro růst a zaměstnanost, neboli též tripartitní sociální summit byla ustavena na základě rozhodnutí Rady z března 2003 a jednalo se v podstatě o formalizaci již dříve běžné konzultace mezi orgány Evropské unie a sociálními partnery na evropské unie. Jde tedy o platformu pro sociální dialog mezi evropskými institucemi a sociálními partnery napříč ekonomickými sektory. Formalizované schůzky se staly součástí rámce Lisabonské strategie a následně Strategie Evropa 2020 a důraz na sociální dialog se nyní klade také v souvislosti s posilováním sociálního rozměru Hospodářské a měnové unie.

Tři strany tripartitního sociálního summitu tvoří Komise, Rada zastoupená předsednictvím a dvěma následujícími předsednictvími a evropští sociální partneři, přičemž zástupce zaměstnanců určuje Evropské konfederace odborových svazů EKOS a delegaci zaměstnavatelů určuje Evropská unie konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (Business Europe).

Tripartitní sociální summit se v současnosti koná pravidelně před jarním a podzimním zasedáním Evropské rady, v případě potřeby i častěji.

Nové rozhodnutí Rady plně respektuje dosavadní osvědčenou praxi a je zpracováno zejména z důvodu vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Lisabonská smlouva jednak institucionalizovala Evropskou radu a vytvořila post předsedy Evropské rady a jednak zrušila článek, na jehož základě bylo původní rozhodnutí Rady v roce 2003 přijato. Jedná se tudíž více méně o technickou novelu, která nepřináší zásadní změny.

Navrhované rozhodnutí nemá žádné legislativní dopady a dopady státní rozpočet. Právním základem rozhodnutí je článek 352 Smlouvy o fungování Evropské unie a je přijímáno jednomyslným souhlasem Rady, po získání souhlasu Evropského parlamentu. Ten vyjádřil s návrhem rozhodnutí souhlas na svém plenárním zasedání 15. dubna 2014. Schválení Radou lze očekávat v červnu 2014.

Vláda České republiky se staví k předloženému návrhu rozhodnutí Rady pozitivně a doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit s tímto dokumentem předběžný souhlas. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro záležitosti Evropské unie jako výbor garanční a zároveň jediný. Výbor určil zpravodajem senátora Miroslava Krejču a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 257/1. A nyní tedy žádám pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji, pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Pan ministr sdělil to nejpodstatnější, jedná se skutečně o technickou novelu a z našeho hlediska je to spíše pouze procesní záležitost, protože podle paragrafu 119k písm. d) jednacího řádu Senátu nám přísluší vyjádřit předchozí souhlas, který potřebuje vláda k dalšímu postupu v této věci. Já si jenom dovoluji připomenout, že jsme nedávno řešili obdobnou záležitost v souvislosti se zvláštním programem prevence, který se týkal Euratomu, bylo to usnesení č. 442 ze dne 20. března, kde jsme též vyslovili předchozí souhlas. Jedná se procesně o zcela identický případ a já vás tímto žádám, abyste v souladu s usnesením a s doporučením VEU tento předchozí souhlas s návrhem Rozhodnutí Rady o trojstranné sociální vrcholné schůzce pro růst a zaměstnanost vyslovili hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otvírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr? Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. Máme tady jediný návrh, který tedy doporučuje usnesení výboru, a to je vyslovit souhlas

Nyní přistoupíme k hlasování. Senát vyslovuje v souladu s paragrafem 119k odst. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, předchozí souhlas s návrhem Rozhodnutí Rady o trojstranné sociální vrcholné schůzce pro růst a zaměstnanost.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Je možné konstatovat, že v hlasování č. 33 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27, pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod, děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce

Tisk EU č. N 115/09

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N115/09 a N115/09/01. Nyní žádám pana ministra Jiřího Dienstbiera, který zastupuje ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marxovou, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Evropská síť služeb zaměstnanosti EURES má za cíl usnadňovat a podporovat volný pohyb pracovníků v Evropské unii. V rámci sítě členské státy sdílejí údaje o volných pracovních místech, vyměňují si informace o pracovních podmínkách a podmínkách zaměstnávání a jednotlivcům poskytují informace o volných pracovních pozicích. Zvýšení mobility na trhu práce Evropské unie a účelný přesun pracovních sil tam, kde existují volná pracovní místa, byla nejvyššími orgány Evropské unie uznány jako jedna z cest k prohloubení hospodářské a měnové unie a řešení dopadů ekonomických krizí. Současná síť EURES však neodpovídá požadavkům a potřebám trhu práce v Evropské unii, například proto, že neobsahuje kompletní nabídku volných pracovních míst a životopisů, má omezenou schopnost zprostředkovat zaměstnání, neexistuje efektivní výměna informací o trhu práce a platforma IT je nedostačující. Cílem nového nařízení je transformovat síť EURES na efektivní nástroj na podporu pracovní mobility v Evropě. Pilíři reformy sítě EURES jsou nový systém financování služeb EURES, prostřednictvím národních rozpočtů, nebo využití Evropského sociálního fondu, otevření tohoto systému soukromému sektoru personálních agentur a podnikům a podstatné rozšíření nabídky pracovních sil a volných pracovních míst v celé Evropské unii a jejich následné propojování pomocí nové informační platformy. Portál EURES by měl v budoucnu obsahovat téměř kompletní nabídku volných pracovních míst, a tudíž uchazeči o zaměstnání z celé Evropy budou mít k těmto volným místům okamžitý přístup. Zároveň bude zaregistrovaným zaměstnavatelům k dispozici rozsáhlý a průběžně aktualizovaný soubor životopisů, z nichž budou moci provádět nábor. EURES by měl obsahovat i komplexní informace o nedostatku a přebytku pracovních sil v jednotlivých státech.

Pokud jde o pozici vlády, lze konstatovat, že vláda v zásadě podporuje cíle tohoto ambiciózního projektu, tedy zřízení komplexní sítě informačních, zprostředkovatelských a poradenských služeb. Vláda souhlasí s tím, aby členské státy na portálu EURES zpřístupňovaly všechna dostupná volná pracovní místa, která zaměstnavatelé hlásí národním veřejným službám zaměstnanosti. Vláda podporuje kvalitní a účinnou informační platformu, která dosud byla slabým místem sítě EURES. Současně s tím však vyslovuje určité pochybnosti ohledně některých ustanovení navrhovaného nařízení. To se týká například povinností jednotlivých členských států předávat informace a statistiky. Tyto požadavky by měly odpovídat možnostem členských států poskytovat požadovaná data.

Závěrem bych uvedl, že celá řada členských států vyslovuje vážné obavy z příliš širokého a ambiciózního pojetí návrhu. Mají obavu ze zvýšených finančních nároků, potřeby personálního navýšení služeb zaměstnanosti a příliš široké škály poskytovaných služeb. Obavy se dále týkají zahrnutí soukromého sektoru do sítě EURES a řešily se i otázky rozšíření sítě EURES o stáže nebo rozsah vyměňovaných informací.

To je vše, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N115/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pohodlně se usaďte, připravil jsem si krátkou, asi 45minutovou zprávu, aby se vám dobře poslouchala. No ne, nemusíme sedět pořád jenom. Nyní vážně.

Pan ministr a ctěný náš pan kolega tady v podstatě přerecitoval to nejpodstatnější ze zpravodajské zprávy, kterou jsem vám měl předložit. Možná že bych doplnil jenom to, že nezbytnou podmínkou fungování jednotného trhu je zajištění všech 4 základních svobod, tj. volného pohybu zboží, služeb, kapitálu i pracovní síly. Zatímco kapitál i zboží může po Evropské unii proudit již nyní bez velkých omezení, u volného pohybu služeb a pracovní síly stále narážíme na řadu překážek, ale i o tom pan kolega mluvil. Některé překážky jsou právní, zejména u volného pohybu služeb, a z něj omezené svobody usazování. Jiné jsou spíše důsledkem kulturních, administrativních a zejména jazykových bariér. Úkolem Evropské unie, který je ostatně stanoven i v jejím smluvním základě, je proto odstranit všechny bariéry volného pohybu pracovníků, a to zejména ty, které vyplývají z nedostatečné informovanosti o trhu práce a v jiných členských státech. Myslím, že cokoli dalšího ze zpravodajské zprávy bych vám předkládal, opakoval bych to, co tady řekl pan ministr.

Dovolte mi tedy, abych vám předložil usnesení VEU k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Radě o Evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce. Je to tisk N 115/09/02.

A nyní usnesení. Po úvodní informaci Jana Marka, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR určuje senátora Jaroslava Doubravu,

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Doporučení, které přijal náš výbor, je součástí návrhu usnesení. Máte ho, myslím k dispozici. Myslím, že ho nemusím předčítat. Prosím, podívejte se na něj. Tolik má zpravodajská zpráva a já vás žádám o podporu usnesení VEU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl jenom zeptat pana ministra, jestli víme, co to bude stát celkově, co to bude stát Českou republiku, a jak se to vypořádává se zákonem na ochranu osobních údajů, popř. jestli je známo, jak bude probíhat výběrové řízení na pořízení tohoto programu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit, přeje si reagovat na rozpravu, takže, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Přeji si, neboť je jistě slušné pokusit se odpovědět, jak nejlépe budu moci. Já vám samozřejmě neřeknu náklady, které s tímto systémem budou spojeny. Předpokládám, tak jak mám informaci, že většina nákladů půjde zejména z rozpočtů Evropské unie a nikoliv v případě těchto povinností, které by se týkaly České republiky z rozpočtů České republiky. Ale samozřejmě že to, jak jsem tady říkal, že projekt je velmi ambiciózní z pohledu vlády České republiky, tak to souvisí také s tím, že Česká republika bude mít problém tento systém naplňovat vůbec základními daty. My budeme muset odvést spoustu práce na národní úrovni. V tuto chvíli úřady práce tady nezprostředkovávají žádnou práci a dokonce zaměstnavatelé vůbec nemají povinnost hlásit volná pracovní místa. To bude vyžadovat velké změny na národní úrovni, které nepochybně budou stát spoustu peněz, poté, v jak bídném stavu jsme převzali tyto systémy po minulých 2 volebních obdobích. Takže pokud se budeme bavit o nějakých výdajích, tak je to samozřejmě na národní úrovni a to, jestli poté budeme schopni naplňovat tento systém i daty z České republiky, to si myslím, že i z hlediska finančních nákladů, z hlediska nároků na národní rozpočet, bude naprostá drobnost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj, prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Jak jsme viděli, v diskusi vystoupil jeden náš kolega. Je velmi pro mě příznivé, že pan ministr předpokládá, že to nebude z našeho rozpočtu, ale z peněz Evropské unie. Já bych jenom doplnil, že doufám, že tomu tak bude. Nicméně myslím, že by bylo dobře, kdyby jste měl možnost tuto informaci nějakým způsobem upřesnit a poslat nám ji, byli bychom vám asi velmi vděční. Nicméně přesto připomínám tu svoji žádost vám, abyste hlasováním podpořili přijetí návrhu usnesení VEU. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane zpravodaji. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jaroslav Doubrava a tak, jak je uvedeno v senátním tisku.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 34 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29, pro vyslovilo 44, proti byl 1. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji.

A přistoupíme k poslednímu bodu dnešního jednání. Ten by měl být poměrně krátký, i když název je dlouhý

 

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2009 Sb., a zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Tisk č. 449

Senátní tisk jste obdrželi pod číslem 449. Tento návrh zákona uvede pan senátor Jiří Dienstbier. Ne, takže ho uvede pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Říká se, konec dobrý, všechno dobré. Když budete poslouchat, za 2 minuty už tu nemusím být. Nebudu vůbec mluvit o celém tom zákonu, protože z toho dlouhého názvu pan místopředseda vlastně i nás seznámil s tou historií.

Vzhledem k tomu, že vláda připravuje komplexní novelu celého tohoto zákona a vzhledem k tomu, že tento vznikal už před 2 roky a mezitím se změnila řada zákonů, na něž se právě tento odvolává, navrhuji vám, jako jeden z předkladatelů, tento návrh zákona zamítnout. Tím skončíme jeho projednávání a počkáme na to, co nám předloží vláda. Tam potom se může rozplynout debata, která předcházela projednávání tohoto zákona.

Děkuji za pozornost, návrh je jednoduchý, zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Přesto musíme ještě absolvovat krátký proces.

Senátní tisk projednával ÚPV jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je právě pan senátor Miroslav Nenutil. Předpokládám, že jeho vystoupení bylo společné. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 449/1.

Nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám.

V této chvíli budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí, jak bylo předneseno panem předkladatelem i zpravodajem. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu – posuzovaný návrh senátního návrhu zákona – zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali poslední bod dnešní schůze, který uzavírám.

Děkuji vám za účast. Tímto dnešní schůzi končím. Hezký večer!

(Jednání ukončeno v 19.02 hodin.)