Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 22.03.2013

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 6. schůze Senátu
(3. den schůze – 22.03.2013)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 6. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Pavel Lebeda, Lubomír Franc, Jan Žaloudík, Petr Guziana, Tomáš Kladívko, Tomáš Grulich, Přemysl Sobotka, Jozef Regec, Jiří Bis, Pavel Eybert, Miluše Horská, Alena Dernerová, Jan Horník, Hassan Mezian, Eva Syková, Tomáš Jirsa, Veronika Vrecionová, Martin Tesařík, Dagmar Terelmešová, Zdeněk Brož a Stanislav Juránek.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu u prezence.

Dalším bodem pořadu této schůze je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 49

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 49. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců poslankyně Gabriela Pecková, kterou mezi námi vítám. Uděluji jí slovo. Prosím.

Poslankyně Gabriela Pecková:  Dobré dopoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si vám představit návrh skupiny poslanců, který prošel napříč politickým spektrem napříč Poslaneckou sněmovnou a který se týká autorského zákona. Nemá ambici měnit komplexně autorský zákon, ale týká se některých konkrétních ustanovení, která mají dopad v současné platné právní úpravě na postavení kolektivních správců autorských práv a uživatelů.

Hlavním cílem této naší novely bylo poskytnout uživatelům právní nástroj, kterým umožní žádat, aby se na ně obracel vždy jenom jeden kolektivní správce za účelem sjednání licenční či obdobné smlouvy. Protože v současné době teoreticky je možné, že se na jednoho uživatele obrací až pět správců. Podle nás by měl uživatel mít právo požadovat, aby se na něj obrátil jeden kolektivní správce pověřený od ostatních; a s ním potom uzavřít licenční smlouvu a vypořádat v ní nároky všech pověřených autorských svazů.

Dalším cílem této novely bylo rozšíření institutů tzv. rozšířených účinků hromadných smluv o možnost uzavření jedné licenční smlouvy zahrnující díla jak autorů zastupovaných, tak nezastupovaných. To znamená, pro uživatele významné usnadnění související s užíváním děl a také posílení jejich právní jistoty.

Dalším významným cílem bylo odstranit zjevnou nejednoznačnou specifikaci povinnosti platit DPH, což se týká především náhradních autorských odměn. Současná právní úprava fakticky zkracuje práva autorů, když zákonem stanovená odměna a státem placená odměna je ve skutečnosti nižší právě o odvod DPH.

Původní předlohu připomínkovala vláda a VVVK poté jednomyslně schválil pozměňovací návrh, který napravoval některé legislativní nedostatky a zpřesňoval některé původní normy tak, aby výsledkem byla funkční právní úprava.

Přes jednomyslné schválení výborem tento návrh nebyl přijat sněmovnou. V usnesení výboru bylo určeno, že pokud kolektivní správce na základě transparentní smlouvy dvou a více kolektivních správců pověří jinou právnickou osobu, která není založena za účelem podnikání, není dotčena jeho odpovědnost za řádné plnění povinností, tedy ani odpovědnost ani dozor ministerstva kultury.

Velmi důležitým bodem bylo usnesení, kde byla ukotvena zákonná záruka, aby se počet kolektivních správců dále nerozrůstal. Jestliže konkrétní druhy děl byly přiděleny k správě již konkrétnímu subjektu, nesmělo by ministerstvo kultury udělit další oprávnění k výkonu kolektivní správy.

V současné době je možné, zákon umožňuje, různým právům zřídit pro tytéž druhy děl různé kolektivní správce.

Poslední část usnesení výboru vlastně činili lepší, nebo poskytovala lepší ochranu uživatelů proti nárokům kolektivních správců. Pokud se totiž na ně obrátilo hned několik kolektivních správců najednou, mohl uživatel doručit písemnou žádost o pověření společného zástupce a až do doby, než by se kolektivní správci dohodli na společném pověření, tak nehrozili uživateli žádné sankce za neuhrazené autorské poplatky.

Bohužel, jak už jsem říkala, PS tyto racionální návrhy neodhlasovala, takže vlastně nedostatky původního návrhu podle připomínek vlády nebyly odstraněny. Přijetí návrhu zákona, ve znění, jak ho sněmovna odhlasovala a postoupila dál, se jeví jako značně problematické. Takže bychom viděli jako velmi přínosné přijetí pozměňovacích návrhů, které by tyto připomínky vlády vypořádaly.

Dámy a pánové, ještě bych z tohoto místa chtěla moc poděkovat všem, kteří se na projednávání tohoto tisku podíleli ve výborech a komisi. Jak jsem se mohla jednání a diskuse zúčastnit, byla vždy velmi věcná, poučná a plodná. A to je, věru, velmi vzácné zboží! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní poslankyně. prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a předkladatelů. Děkuji za pochvalu pro naše komise a výbory! To je běžný styl práce Senátu...

Nyní bych prosil, aby zpravodaj garančního výboru Jiří Oberfalzer přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, paní poslankyně, milé kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Doplním jenom ve stručnosti některá fakta, co říkala paní poslankyně. My jsme se v podstatě ve třech různých orgánech Senátu zabývali touto předlohou a hledali jsme optimální řešení, jak tuto předlohu vylepšit. A jak zde bylo řečeno, zejména odstranit legislativně-technické nedostatky.

Hlavní smysl novely je učiniti jasno v otázce DPH, a dále, jak už bylo řečeno, zrušit praxi, že se na různé pořadatele, což jsou obce, ale i na pořadatele kulturních akcí, obracejí jednotliví správci autorských práv a vybírají – každý jednotlivě – jakési poplatky.

V zájmu zjednodušení a také zpřehlednění těchto povinností je zcela jistě žádoucí, aby byl zákon upravit v tom smyslu, že povinnost správců domluvit se na tom, aby pověřili jednoho ze svého středu touto povinností a každý takový pořadatel mohl jednat s jedním partnerem za všechny ostatní. To je podstatné.

Dva výbory – ÚPV a gesční VVVK – navrhly k této předloze pozměňovací návrhy. Učinila tak i Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Pozměňovací návrhy se dílem shodují a dílem liší.

Nakonec jsme se pro zjednodušení opřeli o pozměňovací návrhy ÚPV. S tím, že jak komise tak gesční výbor ještě doplnily soubor pozměňovacích návrhů o dva další, které se týkají právě toho, aby pro určitou oblast umění nebo děl byl vždy jeden správce autorských práv. Aby tedy nedocházelo k eskalaci dílčích děl či správců nebo některých skupin autorů, a tudíž vlastně proti smyslu tohoto návrhu zase k dalšímu rozšiřování subjektů, které by vstupovaly do jednání s pořadateli kulturních akcí.

V podrobné rozpravě bych rozdíl vylíčil, ale teď v obecné bych se zatím spokojil s tím, že VVVK podobně jako ostatní orgány Senátu doporučuje vrátit předlohu, ve znění pozměňovacích návrhů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaujmete k ní jistě stanovisko a pak nás provedete případným dílčím hlasováním. Děkuji.

Připomínám, že garanční výbor má usnesení, které je pod č. 49/1. Dále tuto předlohu projednal ÚPV. Máme usnesení ÚPV pod č. 49/2. Ptám se zpravodaje tohoto výboru senátora Jiřího Dienstbiera, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, jak už tady zaznělo ve zprávě garančního zpravodaje, i ÚPV věc projednal a přijal pozměňovací návrhy, které dílčím způsobem posloužily i jako základ pro pozměňovací návrhy přijaté v ostatních výborech a komisích, které tuto předlohu projednávaly.

Při projednávání nikdo neměl problémy se základní myšlenkou, že by uživatelé práv měli mít konkrétní určenou nejlépe jednu osobu, s kterou budou jednat při uzavření smlouvy řešící právo užít předmět ochrany. Ale po projednání se nezdála dobrá myšlenka, která přišla v návrhu z Poslanecké sněmovny, že by výkonem práv mohli kolektivní správci pověřit další pověřenou osobu. Protože v diskusi jsme dospěli k závěru, že by to mohlo situaci spíš komplikovat, že s uživateli práv by mohlo jednat naopak více osob a situaci by to mohlo zkomplikovat. Navíc přenos práv kolektivních správců na tuto pověřenou osobu neodpovídal přenosu povinností a také úpravě dohledu nad činností těchto osob.

Právní režim by byl značně sporný. V diskusi jsme dospěli k závěru, že je tady možno stejného cíle dosáhnout mnohem jednodušší cestou. A to tím způsobem, že v případě, kdy uživatel uzavírá smlouvu, a je tam větší četnost kolektivních správců, tak stačí, když úprava bude znít tak, že se uživatel může obrátit na kteréhokoliv z těchto kolektivních správců písemnou žádostí, a požádat je, aby pověřili uzavřením jediné smlouvy společného zástupce. V momentu, kdy uživatel takovouto žádost podá, tak by byl chráněn před sankcemi, které nastupují pro případ nesplnění povinnosti uzavřít smlouvu až do doby, nežli se kolektivní správci dohodnou a pověří jednoho z nich.

V tomto smyslu jsme tedy schválili na ÚPV pozměňovací návrhy. Nebude potřeba návrh načítat, protože je obsažen v usnesení výboru. Myslím, že postačí takovéto vysvětlení podstaty návrhu, než abych tady podrobně komentoval jednotlivé dílčí změny.

Chtěl bych se vyjádřit i k dalším dvěma pozměňovacím bodům, které byly projednány v dalších výborech a komisích. Ty vycházejí z představy, že tak jak tady řekla zástupkyně navrhovatelů, by nemělo být více kolektivních správců pro výkon téhož práva. Problém je, že už v současném znění zákona je tato věc vyřešena a pro výkon téhož práva nemůže být uděleno povolení druhému kolektivnímu správci, pokud k výkonu takového práva už jeden pověřený je.

Pozměňovací návrh totiž používá jinou terminologii než dosavadní zákon, který je postaven právě na jednotlivých právech. Znění, které tam bylo zahrnuto, pracuje s pojmem "předmět ochrany". Dochází tam k drobnému posunu. Předmět ochrany může být zároveň prováděn výkonem více typů práv. Jinými slovy, k jednomu předmětu ochrany, zřejmě, a je to otázka výkladu, by tam mohlo být více kolektivních správců. Samozřejmě tento návrh otvírá cestu k dalšímu pozměňovacímu návrhu, a to jsou přechodná ustanovení, podle kterých se odejme licence, povolení, k již existujícím kolektivním správcům, pokud je tam více správců k jednomu předmětu ochrany.

Tady samozřejmě začíná trochu pochybnost nad sledovaným cílem, protože podle mých informací se to týká pouze úpravy, na které jsou zainteresovaní výtvarní umělci, k výtvarným dílům. Je tady situace, kdy jsou dva kolektivní správci, a to gestor a OOA-S, kde už dlouhodobě mezi těmito správci probíhá rozpor. Mám informace, že ve skutečnosti je smyslem tohoto vyřešit tento konkurenční boj mezi dvěma kolektivními správci a zrušit toho jednoho z nich, tedy gestora – ve prospěch OOA-S.

Já si myslím, že bychom tady neměli schvalovat pozměňovací návrhy, které slouží podnikatelským zájmům jednoho z kolektivních správců.

Já bych velmi nedoporučoval, abychom tyto dva pozměňovací body schválili. A to ten, který se týká § 98 odst. 6c, který je obsažen jako bod 2 v návrzích ostatních výborů. A pak bod 7 – přechodná ustanovení, která řeší právě odnětí licence.

Protože, jak už jsem zdůrazňoval, každý z kolektivních správců vykonává jiný typ práva. Není to navíc situace, kdy by byli pověření dva k výkonu téhož práva.

Proto budu navrhovat, abychom za základ vzali pozměňovací návrh ÚPV resp. v případě, že bychom vzali za základ návrh jiného z výborů, aby se odděleně hlasovalo o dvou bodech, které jsem zde uváděl.

Dokonce si nejsem jist, jestli vlastně celá novela není vyvolána potřebou zdůvodnit právě prosazení těchto dvou bodů. Tak, jak jsem získal informace, mám o tom doopravdy velkou pochybnost. Prozatím děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže budeme pokračovat. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Libor Michálek. Prosím.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vlastně celá novela se zdánlivě týká pouze toho, že v podstatě chceme zjednodušit to, aby provozovatelé hotelů, restaurací mohli jednat pouze s jedním ze správců. Nicméně má to i opačný efekt. Ten se týká jednání konkrétních autorů s OSA. Máte před sebou právě pozměňovací návrh, který směřuje k tomu, aby nenastala situace, že OSA, která dneska může vlastně zastupovat i autory, se kterými nemá uzavřenu smlouvu, a to v případě pouze nevýdělečného živého provozování díla, právě i na případy, kdy toto provozování je komerční. Takže jenom prosba, když věci budeme posuzovat, nedívat se jenom na rovinu, kdy jednají zástupci hotelů, restaurací, ale právě i z pohledů autorů. Protože tak, jak je dnes navržen článek 1 bod 5, tak by to znamenalo ještě větší rozšíření pravomocí kolektivních správců, a to jednat za autory, kteří s nimi nejsou ve smluvním vztahu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, paní předkladatelko, slovutný Senáte. Co tady máme před sebou, bohužel celý zákon je vyloženě lobistický zákon. Není náhodou, že je to velmi spojeno se jménem pana poslance Polčáka, Starostové a TOP 09, který mimochodem také byl a podle mého názoru je ve střetu zájmu, protože zastupoval jednu z těch organizací, kterou se nebojím tady nazvat, ještě mám imunitu, takže doufám, že ji budu moci použít, že má vyděračské způsoby hraničící s mafiánstvím. Každý, kdo se dostal do sporu nebo do střetu s těmito některými organizacemi, velmi dobře ví, o čem mluvím. Pokud si myslíte, že to je jenom názor senátora Drymla, stačí, abyste si klikli na internetové stránky, nebo se zeptali svých známých, kteří se dostali s těmito podivnými organizacemi do střetu.

Za prvé. Hlavním cílem je tady zisk. Jde o to, aby se zlegalizovalo to, že budou muset všichni platit DPH, zvýšenou DPH. I když v tom původním autorském zákoně to tak nebylo. Že to dopadne na knihovny, že to dopadne na jiná kulturní zařízení, ministerstvo kultury nezajímá. Ministerstvo kultury je totiž odpovědno za to, jak postupují tato – a teď dobře poslouchejte – občanská sdružení. Občanská sdružení, nemající povinnost zveřejňovat svoje hospodaření, dokonce vedou i velmi neprůhledná účetnictví! Já bych pochopil, kdyby tyto poplatky vybíral stát prostřednictvím k tomu určené organizace. Ne. To jsou občanská sdružení, velmi, velmi málo zodpovědná za svoji činnost.

Další bod. Účelem podle mého názoru je to, že zde bychom měli odsouhlasit ochranu a ustavení určitého monopolu. Ono to tady už zaznělo. Protože ČR se stává bohatým Klondyke a přicházejí sem některé zahraniční firmy, které se také chtějí podělit o vydolované zlaté nugety, které dolují některá občanská sdružení, která zastupují – takzvaně, v uvozovkách – autory. Pro vaši informaci, zastupují i takové, kteří o to nestojí, kteří výslovně o to nestojí, protože jejich cílem je naopak, aby jejich díla nebyla vázána na nějaké poplatky a samozřejmě tím pádem aby byla používána častěji než díla ostatních.

Je to otázka pro antimonopolní úřad, jak je vůbec něco takového možné. Možná, že to bude i dalším zdrojem pro určité právní kanceláře.

Abychom věděli, s kým máme tu čest, tak vám ocituji – bude to trochu delší – co to je vlastně ten nejhlavnější, a je jich, jak tady bylo řečeno - 5, mezi těmi je i ochranný svaz pro autory oboru výtvarného a architektonického. Tím nemluvím o ochranném svazu zvukařů – zvukařů autorů. Škoda, že ještě tady nejsou další ochranné svazy, jako třeba osvětlovači, ti také přece dělají umělecké dílo, nebo se na něm podílejí. Možná, že by to byli i kulisáci. Nu a v tom konečném Absurdistánu, který vládne v této oblasti, možná i uklízečky, protože ty také přece přispívají k tomu, aby dílo mohlo být reprodukováno.

Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, zkráceně OSA, měl dokonce i problémy v roce 1997, kdy se špatně registroval a tři roky možná neoprávněně inkasoval poplatky, které mu tehdy asi osvícení, možná méně osvícení poslanci a senátoři na základě zákona, respektive na základě zplnomocnění ministerstvo kultury udělilo. Je otázkou, jestli vůbec ministerstvo kultury udělalo nějaké výběrové řízení. Protože, vážení, ono se nejedná o žádné drobné.

Pro vaši informaci, například v roce 2008 zůstalo OSA, jenom OSA, řekněme si, že jich je pět, po vyplacení autorských odměn cca čtvrt miliardy. Čtvrt miliardy! Je otázkou pro ministerstvo kultury, jak je možné, že částka, která se ročně blíží miliardě Kč, je bez takového dozoru! Bez jasně stanovených pravidel. Jak je toto možné! Co dělá ministerstvo kultury, které ze zákona by mělo toto kontrolovat. Dokonce víme z tisku, že se i některá šetření policie týkala hospodaření některých těchto organizací.

Autorský zákon je monstrózní, komplikované dílo o 118 paragrafech, které upravuje vztahy mezi autory a uživateli jejich děl. Je to z roku 2000. Od té doby prošla společnost i ochrana různými změnami. Ale, vážení, vybírání poplatků se týká i toho, že si koupíte čisté CD nebo DVD k vašemu osobnímu použití. I z toho se těmto svazům platí poplatek. Je otázkou, jestli to je nebo není v rozporu se zákonem a jestli možná tady nedochází k bezdůvodnému obohacení. A to i přes to, že je rozhodnutí Evropského soudu o tom, že by tomu tak nemělo být.

Co mně! Neopodstatněný státní monopol daný občanským sdružením irituje celou řadu obyčejných lidí, ale dokonce i samotných hudebníků. Je to bohužel výsledkem praxe, kdy OSA i jiní vybírají poplatky za užívání děl, jak už jsem řekl, jejichž autoři nejsou členy. A teď poslouchejte – ti výrazně převažují. Protože OSA zastupuje, vybere poplatek, ale nejsou členy, tak žádnou odměnu jim nezaplatí, pokud se ovšem nepřihlásí. Velmi by mě zajímalo účetnictví těchto firem, jak je nakládáno s těmito vybranými poplatky. A velmi by mě zajímalo účetnictví firem ve vztahu k DPH, jak vlastně účtovaly, jak chtějí účtovat teď!

Členství je v této organizaci, v OSA podmíněno – a prakticky ve všech – určitou komerční hodnotou jejich díla. Automatické právo na členství v organizaci neexistuje. Dělá si svoje pravidla toto občanské sdružení, které s jinými disponuje tak obrovskými částkami, podle sebe. Chtěl bych vidět, až přijde NKÚ na ministerstvo kultury, jestli se bude zabývat i tím, jak ministerstvo kultury kontrolovalo a kam šly ty peníze, jestli nešly jenom některým vybraným umělcům a některým spřízněným firmám. Je dokonce možné, že z těch přebytků evidentně profitují soukromé osoby a bohužel nikoli stát. Možná, že částky, které vybere OSA těm umělcům chybějí a nechává si část pro sebe, pro svoji potřebu. Pan poslanec Polčák nám řekl, že to je až 20 %, bylo to na jednání komise pro sdělovací prostředky. Takže je otázka, jestli stát, který dotuje kulturu, který dává ze státního rozpočtu tak veliké peníze na podporu kultury, by se neměl podívat po tomto zdroji, který možná plyne mimo kulturu.

Výčet různých plátců autorských odměn, pořadatelé hudebních produkcí všeho druhu – tady sedíte, páni starostové, někteří, tak poslouchejte – včetně plesů nebo jakýchkoli reprezentací, kde se hraje reprodukovaná či živá hudba. Dobře víte, že mnozí z vás nemohou pouštět ani znělku ve veřejných rozhlasech, pokud ještě existují na obcích, právě proto, že jsou pod tlakem těchto sdružení, která od nich vybírají nemalé částky. Tyto částky nejsou vůbec zanedbatelné. Nejedná se o koruny, o desítky. Tam se jedná o stovky.

Dále to jsou provozovatelé všech typů televizního vysílání a provozovatelé rozhlasového vysílání. Takže my si tady platíme koncesionářské poplatky. Televizní stanice, rozhlasové platí těmto autorům, to je v pořádku, ale ještě jednou, to znamená dvakrát, se platí, pokud se to používá někde u podnikatelských subjektů. I když podnikatelské subjekty tyto koncesionářské poplatky platí za každý přístroj. Dále vydavatelé – poslouchejte dobře, vydavatelé filmových DVD a multimédií, provozovatelé půjčoven a kin, výrobci reklamních spotů, vydavatelé CD, provozovatelé hotelů, penzionů, ubytoven, výrobci, dovozci nebo příjemci nenahraných – nenahraných! – DVD a CD, protože tady je presumpce viny – "co kdyby to zneužili". Protože se to nedá dokázat, tak tady je presumpce viny! Je to nenahrané, tak se to považuje, že to bude zneužitelné? Příjemci nebo dovozci vypalovaček. Upozorňuji vás, že jsou i některé diskutabilní věci, jako když jsou hračky, které mají nahrané některé hrací melodie, tak i to je problém. Dokonce i vaše mobily, když vyzvání určitá melodie, tak teoreticky i z toho byste těmto podivným organizacím měli zaplatit.

Co mě velmi, velmi pobouřilo, je to, že i když se jasně píše v zákoně, že to neplatí pro zdravotnická zařízení, tak OSA, Integram a jiní vymáhají velmi nestydatým způsobem na lázních poplatky s tím, že to nejsou zdravotnická zařízení. Pan ministr zdravotnictví, který je tady přítomen, asi ví, o čem mluvím, a dokonce se žádalo, aby ministerstvo zdravotnictví vydalo pro soud jasné stanovisko. Soud ve všech případech, jak justice někdy rozhoduje, rozhodl velmi šalomounsky, že pokud to slouží k výdělku, tak se musí v lázních platit. Už se ale nepraví, kam ten výdělek jde a jestli skutečně hudební produkce je nebo není součástí toho, že v těch lázních, když se lidi léčí, tak asi tam nejedou proto, aby poslouchali rozhlas nebo televizi. Domnívám se, že tam jedou za jediným účelem – léčit se. A já jenom čekám, kdy drzouni z OSA, Integramu a jiných přijdou i do nemocnic a budou požadovat i v nemocnicích, aby se platilo. Dobře si pamatuji na to, že požadovali i na firmách, které mají služební auta se zabudovanými rádii, aby – protože ve služebních autech je přece veřejná produkce – za to zaplatili.

Ano, mnozí z vás se usmívají, ale bohužel i takovéto případy vznikly.

Proč vám toto říkám? Říkám vám to proto, abyste viděli, jak je to vlastně s autorským zákonem. Co je cílem této novely! A nebylo náhodou, že pan poslanec Polčák byl na zasedání komise, a jak bychom se měli zachovat. Já vím, že to tady nejde, abychom se podívali na celé hospodaření. Já osobně podám, a tady to říkám, podnět k tomu, aby se přešetřilo hospodaření těchto – jak my teď budeme říkat – kolektivních správců. Na jedné straně je to dobře, protože i lidé, kteří vědí, že by měli platit, najednou nevědí, komu. Přijde jeden, zaplatí, najednou přijde druhý, chce také zaplatit, přijde třetí, čtvrtý pošle obsílku. Dokonce po vás žádají, abyste zaplatili mnohdy déle, než je promlčecí doba přestupků, u kterých to ukládá autorský zákon. A jsou ochotni dokonce jít na slevy. Já se pak ptám, kdo to tedy určuje. Jaká je to cena? To je podle oka? Oni jsou tak drzí, že vtrhnou bez jakéhokoli vysvětlení do objektů, které jim ze zákona nepřísluší navštěvovat. To všechno dělají zástupci ne státu, ne státních orgánů, ale občanského sdružení. Jak tomu máme rozumět? Jak máme rozumět tomu, že dávají nějaké slevy? Na základě čeho je dávají? Jak to prokáží v účetnictví? Každý, kdo poskytuje slevy, musí to zaznamenat do účetnictví. Musí to být řádně odůvodněno pro finanční úřady. Kdo dělá kontrolu finančního účetnictví těchto organizací?

V první řadě by to mělo dostat ministerstvo kultury. Asi bychom chtěli moc od současné paní ministryně kultury, aby něco takového prováděla. Je tu také otázka zákona o DPH. Jsou ty poplatky zboží? Nejsou? Jak to vlastně je? Musí se platit DPH? To je jeden z bodů, který nám je tady propašováván do novely zákona. Už jsem tady mluvil něco o Evropském soudním dvoru, který asi pro český právní systém toho moc neznamená. Nemůžete přece účtovat něco za nic. Za prázdné médium.

Na závěr bych měl ještě jednu věc. Tady se mluvilo něco o tom, jak moc dobře pracují naše výbory, jak je to všechno pěkné, jak je to fajn, ta spolupráce. Mimochodem silně lobbistická v některých případech, obzvláště tady v tomto zákoně. Ale chtěl bych se zeptat. My jsme tady dostali materiál na jednání komise pro sdělovací prostředky, proto i komise jsou tak důležité. Kde – pozměňovací návrhy byly nepodepsány, není datum, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Paní senátorka Emmerová oprávněně poukázala na to, jak je to možné. A najednou se nikdo nehlásí k určitému zdůvodnění. Já vám řeknu, proč. Protože někdo, pravděpodobně pan poslanec Polčák, protože náš ÚPV, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Antlovi, kterého jsem se ptal, o něčem takovém vůbec neměl informace, tak tady najednou – vám cituji – pozměňovací návrh zavádí ústavně, slyšíte dobře, ústavně konformnější způsob výběru poplatků odváděných restauracemi, hotely a lázněmi. (S důrazem:) Lázněmi! To znamená, že pak někdo u soudu řekne – to jsou advokátské finty: Ale vždyť přece tady v tom zdůvodnění je, že to je i "lázněmi", tak proč je tady nějaká pochybnost o tom, že zdravotnická zařízení by to platit neměla. Vždyť ti poslanci i ti senátoři to takhle odůvodnili.

To jsou jen některé věci.

O tom, že se tady používá takové názvosloví, jako je hospoda, hotel nebo lázně, že mohou platit obvyklou sazbu, o tom radši ani nemluvím. A odůvodňuje se, proč uživatel nemůže institutu zneužívat neplacení poplatků. Kolektivní správci jsou motivováni k rychlé dohodě o jmenování společného zástupce.

Já se obávám, že dokonce zahraniční společnost zažaluje, pokud necháme autorský zákon tak, jak je, český stát o to, že nemohla poplatky vybírat také. O tom, jak se vybrané poplatky účtují do zahraničí, mám také své pochybnosti.

Já se vám, vážení, omlouvám, že jsem využil tohoto místa k tomu, abych ukázal na to, jaké nehoráznosti – hlavně těm, kteří bojují proti korupci – se dějí na ministerstvu kultury k neprospěchu nejen umělců, ale nás všech, nás občanů. V dnešní době, krizové době, kdy naši podnikatelé počítají každou korunu, dávají ročně tisíce Kč do bezedné černé díry, která nemá jasně daná pravidla a funguje bez kontroly. Až tam se některá občanská sdružení za účelem dosažení maximálního zisku mohou dostat!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jenom chci uvést, že pokud na výborech nebo komisích jsou předkládány pozměňovací návrhy, které nejsou podepsány, to znamená pravděpodobně od třetích osob, tak jsou to naprosto bezvýznamné návrhy. Stávají se významnými až tehdy, když si je některý ze senátorů osvojí a předloží je. A pokud si je osvojí, tak jsou to jeho návrhy. Já bych prosil, abychom znali drobet jednací řády a nemátli tady sebe i veřejnost. Chci ještě uvést na pravou míru, že na schůzi je přítomen pan senátor Pavel Lebeda, který byl v úvodu mnou vyhlášen jako omluvený. Dále mi bylo sděleno, že se omlouvají z dnešní schůze pan senátor Lajtoch a paní senátorka Richtrová. Nyní s přednostním právem vystoupí pan senátor Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já myslím, že můžeme mít na návrh jakékoli názory. Myslím si, že určitým způsobem vylepšuje situaci, obzvláště pokud bude schválen pozměňovací návrh, který prošel orgány Senátu. Myslím si, že to vylepšuje. Situace ve výběru autorských poplatků je myslím neutěšená. Je potřeba ji změnit. Je potřeba k tomu vést širší diskusi. Kolega tady některé problémy nastínil. Já myslím, že to je daleko hlubší problém. A to, co vnímám jako zásadní, je, že tady vlastně mnohdy platíme poplatky za autorská práva, za díla, která ani nevidíme, neslyšíme, ale platíme za ně. Je paradoxní, jakým způsobem je systém nastaven, že v zásadě platíme za to, jestli máme na pokoji v hotelu televizi nebo ne. Přitom každý z nás platí koncesionářské poplatky a je úplně jedno, jestli se dívám na televizi doma nebo na hotelovém pokoji nebo podobně. Naopak si myslím, že celý systém je naprosto mimo realitu. Normální by mělo být, a dnešní situace, kdy je všechno digitalizováno, máme počítače, internet a další, není vůbec žádný problém, aby systém byl nastaven tak, že se bude platit za skutečný poslech, za skutečné shlédnutí konkrétního uměleckého díla, a to konkrétnímu autorovi.

Základní problém je, že všichni tito zprostředkovatelé, nechci použít jiný název, na tom profitují. K autorům mnohdy něco doteče nebo dokape, a to možná, pokud vůbec něco dojde. Systém je potřeba zásadně změnit. Já si myslím, že čas nazrál. Protože všichni tito výběrčí kulturních daní jsou dneska dinosauři, kteří ještě nepochopili, že tunguzský meteorit je už v atmosféře.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem pan předseda klubu Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, chci požádat o desetiminutovou přestávku na poradu klubu před hlasování. I když jsem si vědom, že nás pak svolá znělka, za jejíž spuštění také platíme. (Pobavení v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím. (Poznámka z pléna.) Dobře, tak se potom přihlaste po panu senátorovi Čunkovi. Prosím, pan senátor Jiří Čunek nyní bude hovořit.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, milé senátorky, vážení senátoři, dobrý den. My jsme po poradě s kolegy, možná už desetiminutovou přestávku, o kterou jsem žádal, nebudeme potřebovat. Ale pro poradu celého klubu je to možná dobře. Já podporuji návrh kolegy Michálka, protože on s materií, kterou odsouhlasily výbory, tak úplně nesouvisí, to znamená, nezasahuje do základního návrhu. Pravdou je, že my teď řešíme pouze malou, dílčí část, která by měla být - a teď se, prosím, nedotýkám těch dvou bodů, o kterých mluvil pan kolega Dienstbier, která řeší pouze tu část, aby byli provozovatelé hotelů atd. méně obtěžováni všemi jednotlivými správci a mohli si vybrat, že budou obtěžováni jenom jedním. Slovo obtěžování říkám záměrně a asi víte proč.

Druhá věc, která je příjemná pro ně, je pro ně přínosem, nebo věřím, že pro ně bude přínosem: Ve chvíli, kdy oni požádají o to, že chtějí jednat pouze s jedním kolektivním správcem, tak nebudou vystaveni sankcím neplacení, protože až poté, kdy jim jednotliví správci oznámí, který pro ně – pro toho provozovatele – bude tím partnerem, tak poté on bude pod sankčními povinnostmi, pokud mi zaplatí. Takže tím já pléduji za pozměňovací návrh ÚPV. Náš výbor upravil svou materii tak, abychom v této části byli absolutně synchronní, neboli totožní, abychom se tady nepřeli o nějaké věty či slova.

Co se týká samotného zákona, já jsem, tak jako někteří mí předřečníci, naprosto přesvědčen, že jestliže nám trvalo projednání jenom tohoto jednoho bodu na výboru asi hodinu a půl, možná dvě, tak celý zákon samozřejmě bude chtít daleko detailnější rozpravu. Ano, to, co tady bylo řečeno – musíme si uvědomit, že jednotliví autoři se nechávají zastupovat jednotlivými organizacemi. Jsou to ty tři základní, ale je jich samozřejmě víc, a oni potom těmto organizacím platí. Stát se v zákoně k tomu postavil tak, že vlastně stát, tedy nás, zákonodárce, a nikoho jiného, nemůže zajímat, kolik jednotlivá organizace má peněz. Takže zjistíte, že každá z těch organizací si účtuje jiné náklady na provozování. U některých je to 10 %, u některé 35 %. Takže výběr, který tady je, je samozřejmě v miliardách. Je to v miliardách korun! Byli jsme informováni, že jenom výběr z pohostinství a hotelů dělá jednu miliardu. Jenom z těchto, ne z těch ostatních. To jsou ohromné peníze, které se tam točí a my o nich v zásadě nevíme, protože ze zákona teď o nich nemůžeme vědět.

Já jsem přesvědčen, že to skutečně, tak jak bylo avizováno, je na předělání, nebo na rekonstrukci celého zákona, ale to není předmětem dnešního jednání. Prosím, abychom schválili návrhy tak, jak je zřejmě ještě jednou zopakuje pan kolega Dienstbier. Myslím, že to bude tak, jak jsme se poradili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím, aby vystoupil pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dobrý den. Já bych – prostřednictvím pana předsedy – rád oslovil pana senátora Drymla, který tady před chvílí obvinil našeho kolegu pana Polčáka a rád bych to uvedl na pravou míru. Po několika měsících vyšetřování policie odložila kauzu spojenou s účty, na nichž pro své klienty spravoval peníze v roli advokáta poslanec Stanislav Polčák. Vládní politik z TOP 09 a Starostů z prověřování finančních operací vyšel jako čistý, obviněn nebude ani nikdo jiný. Případ nejdříve odložila protikorupční služba a nyní i pražská hospodářská kriminálka. Věc byla prověřena, vyslechnuty zainteresované osoby a odložena, sdělil mluvčí pražské policie Tomáš Hulan. Tolik Sabina Slonková, která se touto kauzou dlouhodobě zabývala. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Byla to reakce na náznak z vystoupení před tím. Já bych prosil, abychom tuto diskusi tady neotevírali, nesouvisí s meritem věcí, které tady projednáváme. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko – zastupující skupinu poslanců, vážený Senáte. Proč bychom neměli tady otevírat tuto diskusi? Já jsem jasně řekl, že tady vidím střet zájmů pana poslance Polčáka. Vážená paní předsedající – k panu předsedovi Senátu – jestli on tady nevidí, a tady to jasně zaznělo, že měl tady obchodní vztah s jistou organizací, která se tímto zabývá, tak já nevím, co na tom vidí špatného. To za prvé.

Za druhé. Já jsem velmi roztrpčen tím, jak si tady někteří představují demokratické metody a demokratický způsob vyjadřování v Senátu.

Za další, a to je to nejdůležitější. Ano, na jedné straně je tady velké plus, že nebudou už muset všichni ostatní jednat s každým zvlášť. Na druhé straně je tady velké minus. To velké minus je zvýšení o DPH. Na komisi, tam to bylo jasně řečeno: "No a co, tak si to odečtou z DPH." To řekne člověk, který nikdy nepodnikal. Ano, ale vy si musíte vydělat na DPH, vážení. Takže si uvědomte, že v době, kdy hotely, restaurační zařízení, všechno kolabuje, tak my ještě přidáme další zátěž. TOP 09 a starostové, to je přece pravicová strana! Tak my je ještě víc zatížíme daní, ještě jim dáme DPH. Protože mnozí z nich se bránili právě tím, co jsem tady citoval, že to je v rozporu se zákonem o DPH. Ale my to tady uzákoníme a dáme tam to DPH. Ať se mají ještě lépe ti, kteří neprůhledně hospodaří! A není pravda, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ke kolegovi Čunkovi, že není možno přijmout okamžitá nápravná opatření. Jsou daná zákonem. V zákoně je jasně dáno, že ministerstvo kultury bez nějakého nového zákona může kontrolovat a může toto činit. Ale já tady apeluji na ministerstvo kultury, aby to konečně už začalo činit. Oni to mohou udělat. Oni mohou dokonce i odebrat pověření k tomu, aby to třeba OSA prováděl.

Ano, to jsou legitimní zákonné věci. Ale oni to nedělají, nechtějí to dělat. Proč by to dělali? Třeba někteří úředníci v tom jedou taky! Nechci podezírat. Ale je mně velkou záhadou, proč se to doposud nedělalo. Velikou záhadou. A je to v jejich povinnostech. A je to vždycky otázka toho nejvyššího, toho ministra, který nese odpovědnost, i politickou. A i politickou odpovědnost teď tady nese TOP 09 a Starostové, kteří navrhují zvýšení dalších odvodů, i když nepřímo přes DPH, pro podnikatele!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále v rozpravě vystoupí pan senátor Jiří Čunek, prosím. (Předsedající omylem spustila znělku.)

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, já vás neobviním z propojení s kteroukoliv organizací, pro kterou hrajete. (Smích.) Pevně věřím, že jste to teď udělala jenom pro mě.

Milé kolegyně, vážení kolegové, nechtěl bych extendovat tuto debatu. Prostřednictvím paní předsedající: Pane senátore Drymle, máte pravdu, že ministerstvo nevykonává kontrolu, jak má. Ale je zcela jisté, já jsem o tom přesvědčen, a o tom jsem mluvil, že zákon je napsán tak, že i kdyby stokrát vykonávala kontrolu, jak chtělo, tak stejně to, co tady bylo řečeno o tom, že platíme de facto dvakrát, platíme ale ne my, oni platí hoteliéři a hospodští, atd. To znamená při tom pivu, kde si sedneme a televizi vůbec neposloucháme, pokoj, který si pronajmeme, tak my to zaplatíme v ceně. To je pravda. Faktem je, že jestliže v Praze klesly ceny na třetinu, což je určitě dobře, nicméně u některých hotelů to je pod náklady hotelu, když samozřejmě připočítáme odpisy, atd. To znamená ano, hoteliéři to platí. Já jsem přesvědčen, a možná spolu s vámi mnohými, že jestli občan platí poplatek, tak by už hoteliér televizi na pokoji platit nemusel. Pohříchu všichni víme, že v drtivé většině téměř nikdo televizi ani nepoužívá, protože jsem-li někde, jsem tam za jiným účelem, než abych bydlel v hotelu a díval se na televizi.

To jsou věci, které žádný ministerský úředník nemůže odstranit, protože já tvrdím, že tento zákon je vadný sám v sobě, v celé materii.

Toto jsem chtěl říct. Možná bych byl rád, kdybychom nebyli v této věci v rozporu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, vyřizuji všechny vzkazy. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní před přerušením jsme se dohodli na tom, že pozměňovací návrh, tak jak vám byl předložen, bude mít pouze bod č. 1, abychom diskusi dále nerozmělňovali, to znamená, bude se týkat právě toho, jestli OSA a případně další kolektivní správci mají či nemají mít rozšířenou pravomoc zastupovat i autory, s nimiž neuzavřeli příslušnou smlouvu.

Stahuji vlastně bod č. 2 a před diskusí je to jenom o bodu č. 1. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se paní navrhovatelky, zda chce vystoupit. Předpokládám, že ano. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Gabriela Pecková:  Dámy a pánové, mnohé bylo řečeno a jistě bychom mohli vést ještě velmi dlouhou diskusi.

Na závěr jenom řeknu, že skutečně jde především o snížení administrativní náročnosti vypořádávání nároků kolektivních správců vůči uživatelům a posílení oprávněných zájmů uživatelů. Ale zároveň tato drobná novela vychází vstříc i autorům.

Byli tady zmíněni výtvarníci a jejich zastupování vlastně dvěma organizacemi. Proto skutečně, přestože se jedná o různá práva, není důvod pro to, aby byli zastupováni dvěma organizacemi. A netýká se to jenom výtvarníků. Vezměme si například scénickou hudbu. Tady, přestože autory zastupuje OSA, v případě scénické hudby jsou zastupováni i Dilií. A dochází tady vlastně k tomu, že jsou zde odváděny autorské poplatky dvakrát, což se nám jeví zbytečné. A naopak, pokud bude správce skutečný jen jeden, tak je tu prostor pro snížení poplatků.

Návrh naprosto neříká, který ze správců to bude. O tom bude muset rozhodnout ministerstvo kultury.

Autorský zákon si jistě zaslouží komplexní novelu. Ale o to my jsme tady neusilovali, a ministerstvo kultury takovou novelu připravuje.

Jsem přesvědčena o tom, že tento návrh je skutečným přínosem pro uživatele, a poprosila bych vás o podporu usnesení gesčního výboru. To je na závěr všechno, děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní poslankyně.

Nyní se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Jiřího Dienstbiera, zda chce vystoupit. Je tomu tak. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, jenom stručně. Pokud je hlavním smyslem zákona vytvořit tzv. jednotné inkasní místo, aby uživatel nejednal s velkým množstvím kolektivních správců, ale mohl si vyžádat pouze jednoho partnera pro jednání, pak samozřejmě další pozměňovací návrhy, které jsou navíc oproti usnesení ústavně-právního výboru, už problém jednotného inkasního místa ani neřeší, neřeší nějaké zvýšení komfortu.

Já podle informací, které mám, trvám na tom, že je to spíše řešení konkurenčního boje mezi dvěma konkrétními kolektivními správci v oblasti výtvarného umění, zejména proto, ale i mimo jiné proto, že to neřeší jednotné inkasní místo, tak si nadále myslím, že bychom takové návrhy schvalovat neměli.

To, co tady obecně zaznělo ve vystoupení kolegy Michálka, tak je pravda, že je určitým rozšířením kolektivní správy, i když materie je velmi složitá, není to podle mě nic zásadního, jak jsem se na to teď v rychlosti koukal. Ale pokud to vypustíme, pokud návrhu, bude-li tady načten v podrobné rozpravě, vyhovíme, tak z hlediska účelu vytvoření jednotného inkasního místa to také nemá žádný dopad. Je to tedy samozřejmě otázka úvahy, co kdo považuje za správné.

Ale podrobněji se vyjádřím k pozměňovacím návrhům ještě po skončení podrobné rozpravy. Předpokládám, že do ní dospějeme.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A nyní žádám garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Bude to neuspořádaný projev, protože budu postupovat historicky, jak jednotlivé poznámky zazněly. Na všechny zcela reagovat nebudu, neděste se!

Ale začnu právě tím, co před chvílí zaznělo od pana kolegy senátora Dienstbiera. Ano, v současné době je skutečně jediný případ, že určitý druh děl je zastupován dvěma správci.

Čili dalo by se toto opatření vykládat jako účelově namířené proti tomuto případu, aby tedy byl jeden z konkurenčních správců eliminován.

Ale je třeba se na to dívat i jinak. Tento zákon samozřejmě neřeší jenom současnost, ale také má nějaký účinek do budoucnosti. A nebezpečí, kdybyste znali praxi, že se zde rozmnoží celá řada dalších správců, kteří budou spravovat dílčí díla autorů z určitého oboru, tady je. Čili prosil bych, abychom se na to nedívali jenom jako na nějaký nástroj, jak zadupat do země jednoho konkurenta, ale také jako na opatření do budoucna, protože tato novela řeší mimo jiné právě nepřehled ve výběru z různých subjektů. Je to docela výstižně nazváno jednotným inkasním místem, ovšem na základě dohody. A jakési namnožení subjektů ze stejného oboru by vnášelo nepřehled do této problematiky, i přesto, že zde máme schváleno "jednotné inkasní místo", přijmeme-li tento pojem.

Zazněla tady kritika vůči praxi při výběru poplatků. Ano, to je pravda. Všichni, kdo se pohybujeme ve veřejné sféře, jsme se s tím setkali. Je to ovšem praxe výběrčích. Bylo by dobré stížnosti vůči takovému chování, zejména tam, kde nasadí nějakou částku a jsou potom ochotni k výraznému vyjednání "slevy" anebo ustoupení na podstatně nižší částku, třeba až na desetinu původní. To všechno jsou věci, které by asi bylo třeba řešit přímo s těmito správci, aby věděli, jací lidé je zastupují a jak si v praxi počínají.

Byla zde kritika vůči ministerstvu kultury. Ale myslím, že co bychom si měli připomenout, je vůbec podstata toho, co to jsou ty nároky, co to jsou ta autorská práva. To je, prosím, intelektuální statek, je to majetek autora. Výsledek jeho intelektuálního a tvůrčího úsilí je nějaké dílo a toto dílo je jeho majetek. A on má právo s ním obchodovat, tak jako může truhlář obchodovat se svou židlí, jako může firma obchodovat se svým výrobkem. A má tudíž právo také určovat, aby z každého užití tohoto díla byl hrazen nějaký poplatek.

Nedívejme se na to, jakože jsou tady nějací neřádi – autoři, kteří by nás chtěli odrbat. Občas jsem měl dojem, že v debatě takovýto tón zaznívá. A bylo by dobře, abychom se tomuto vnímání vyhnuli.

Je tady samozřejmě určité zmatení pojmů. Autorská díla jsou šířena různými způsoby, na nosičích, jsou šířena také vysíláním kabelových nebo terestrických televizí. A autorská práva jsou samozřejmě zpoplatněna ve chvíli, kdy televize získává dílo k nějaké realizaci. Ale pakliže již neslouží sledování díla k řekněme uplatnění nároků koncesionáře, a to je zase definováno, to je vlastně sledování, zjednodušeně řečeno, v domácnosti, a televizi pouští někdo v lokále, tak prostě dochází k dalšímu "obchodování" s tímto statkem. Tak si to jenom uvědomme, že to, že nám někdo v baru pustí písničky z cédéčka, to znamená, že vlastně obchoduje s cizím majetkem, který mu není vlastní a měl by za jeho užití zaplatit. Totéž platí o televizních přenosech filmů nebo i sportovních utkání. Tam je to zase poněkud jiná problematika.

Jestli pochybujeme o tom, zda hoteliérovi nebo restauratérovi přináší nějaký obchodní efekt to, že pouští hudbu, anebo že umístí na pokoji televizní obrazovku, tak si položme jednoduchou otázku, proč to tedy dělá? Pokud jde o mne, tak mně hudba v restauraci obtěžuje, protože pak obtížně slyším člověka, se kterým jsem se tam chtěl potkat. Ale proč tedy jsou na pokojích televize? Aby mohla cena za nájem pokoje být vyšší. To si prostě řekněme na rovinu, to znamená, je to zase nějaké zobchodování určitého statku, který ale není to hoteliérovi či restauratérovi jeho vlastní majetek.

Byl bych rád, abychom se samozřejmě snažili být střízliví, ale zase na druhou stranu nevylévejme vaničku i s dítětem, protože ochrana intelektuálních práv je stejná ochrana, jako ochrana jakéhokoliv fyzického majetku, a měli bychom k ní mít naprostou úctu.

To, že v minulosti se soukromý, ani intelektuální majetek nijak nectily, si v sobě samozřejmě neseme jako určité znamení z doby totality. Ale pojďme se od toho oprostit a stavět se k tomu velice střízlivě. Myslím si, že je to naše povinnost.

Peníze vybrané za autorské poplatky. Tady zaznělo, že se nevracejí do kultury. No, to je přesně výsledek zmateného vnímání tohoto pojmu. Tyto peníze patří autorům. Že se vybírají kolektivně, že pak dochází k nějakému přerozdělování je sice pravdou, ale do jisté míry je to věcí autorů, protože oni mají nějakou domluvu se správcem. Správce de facto funguje určitou samosprávnou mechanikou. Jsou to občanská sdružení. Čili autoři mají právo ovlivňovat vedení i fungování i nakonec pravidla rozdělování výběrů. Čili to nejsou peníze určené na podporu státní politiky kultury, ale jsou to soukromé peníze majitelů. A jestli jejich správci fungují špatně, tak je to do značné míry také jejich chyba a jejich starost, aby si správnost počínání v občanských sdruženích prosadili. Nejsou to tedy státní firmy a nejsou to státní peníze. To si připomeňme.

A ještě bych rád reagoval na poznámku o panu poslanci Polčákovi, že seděl na komisi, byl na gesčním výboru, a jaké mám informace, byl i na ústavně-právním výboru, čili jinými slovy, byl ve všech orgánech Senátu, které tento návrh projednávaly. A byl tam z titulu nikoli toho, že se autorským právem zabýval ve své soukromé praxi před výkonem mandátu, ale z titulu člena skupiny navrhovatelů. To bych, prosím, nerad démonizoval a byl bych rád, kdybychom v tomto směru nenechali v sobě vzbuzovat nějaký dojem, že on si zde přichází osobně prosazovat nějaké své soukromé obchodní zájmy.

Úhrnem tedy chci říci, že v rozpravě nezazněl ani návrh schválit, ani návrh zamítnout. Ale z komise a z obou výborů máme návrhy vrátit návrh sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů, a byl zde avizován jeden individuální pozměňovací návrh kolegy Michálka.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. My tedy postoupíme do podrobné rozpravy. Ale na základě žádosti předsedy senátorského klubu ČSSD by měla být přestávka.

Senátor Petr Vícha:  Až před hlasováním.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, takže otevírám nyní podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy by se měli hlásit ti, kteří chtějí načíst pozměňovací návrhy. První přihlášený je pan senátor Jiří Čunek, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Kolega Michálek už přichází, takže nemusím načítat za něj jeho pozměňovací návrh. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Nyní tedy vystoupí pan senátor Libor Michálek. Prosím, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Můj pozměňovací návrh se týká článku I. bodu 5 a návrh zní:

V článku 5 bod 5 vypustit. Následující body 6 a 7 označit jako body 5 a 6.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, také předpokládám, že by ale někdo měl sdělit, že jsou pozměňovací návrhy z výborů.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Bylo to už dnes zmíněno, je to součást usnesení. Ale pro jistotu si dovolím odkázat na to, že ústavně-právní výbor, výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice a taktéž Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky navrhly pozměňovací návrhy a navrhují také návrh vrátit Poslanecké sněmovně ve znění těchto pozměňovacích návrhů.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Ptám se, zda ještě někdo se chce přihlásit do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se paní navrhovatelky, zda chce ještě něco dodat. Nechce. Pan zpravodaj také ne. Ale pana zpravodaje poté požádám, aby nás provedl hlasováním.

Ale v této chvíli musím vyhovět žádosti senátorského klubu sociální demokracie a vyhlásit přestávku na 10 minut, to znamená do 10.30 hodin.

(Jednání perušeno v 10.21 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.30 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas pro přerušení schůze uplynul, takže pokračujeme v jednání. Prosím, zaujměte svá místa, ať vytvoříme důstojné prostředí pro naše jednání.

Pane garanční zpravodaji, vás poprosím, abyste nás provedl hlasováním.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Zvolíme tento postup. Budeme nejprve hlasovat o pozměňovacích návrzích ÚPV, protože to jsou návrhy, které jsou obsaženy i v usnesení kulturního výboru. Potom budeme hlasovat o dvou pozměňovacích návrzích, které jsou vzájemně provázány, tedy najednou, a to jsou ty, které jsou navíc v usnesení kulturního výboru, a na závěr bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pod pořadovým číslem 1 pana senátora Michálka, protože pořadové číslo 2 stáhl.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Já spustím ještě jednou znělku, abych svolala všechny k hlasování, a potom bez znělky budeme hlasovat.

Poprosím vás, pane garanční zpravodaji, abyste postupně přednášel návrhy k hlasování, postupně se to pokusíme zvládnout.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ano. Čili jako první hlasování prosím, abychom se vyjádřili k usnesení ÚPV, tedy k pozměňovacím návrhům, které jsou přílohou tohoto usnesení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Paní navrhovatelko, vaše pozice k tomu? (Souhlas.) Pane garanční zpravodaji? (Souhlas.) Dobře, děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 60 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Nyní bychom hlasovali o dvou pozměňovacích návrzích kulturního výboru, které jsou vzájemně provázány. Je to konkrétně pozměňovací návrh pod pořadovým číslem 2 v usnesení kulturního výboru a pod pořadovým číslem 7 téhož usnesení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Poprosím stanovisko paní navrhovatelky. (Souhlas.) Pan zpravodaj? (Souhlas.) Ano.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 7, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Posledním pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh pana senátora Michálka, a to pouze ten pod pořadovým číslem 1.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Paní navrhovatelko, váš postoj? (Neutrální.) Děkuji. Pane zpravodaji? (Pozitivní.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Je to tak? (Nejsou námitky.) Takže můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jiří Oberfalzer a senátor Jiří Dienstbier. Ptám se, zda se svou rolí souhlasí. (Souhlas.) Ano. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Opět ještě bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní navrhovatelce, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2012

Tisk č. 53

Jednací řád Senátu ve svém § 119b předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v EU do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou, která vám byla rozdána jako senátní tisk č. 53, vystoupí ministr Petr Mlsna, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Petr Mlsna:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za udělení slova. Dovolte, abych předložil zprávu vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z evropského práva za rok 2012. Údaje uvedené ve zprávě zachycují vývoj od 30. listopadu 2011 do 30. listopadu 2012. V databázích, které jsou vedeny vládou, k 30. listopadu 2012, to znamená k poslednímu referenčnímu datu v této zprávě, jsou evidovány pouze 3 směrnice EU, kde již uplynula lhůta pro transpozici a kde dosud nebyl ukončen notifikační proces. Z celkového pohledu za rok 2012 stojí za pozornost zejména říjnové hodnocení EK Internal Market Scoreboard v oblasti vnitřního trhu č. 25, který zachycuje stav implementace směrnic vnitřního trhu k 30%. dubnu 2012, kde se České republice podařilo poskočit z 23. místa na 10. místo mezi členskými státy, což byl nejvýraznější posun ze všech členských států v tomto hodnocení za 1. pololetí 2012. V absolutních číslech to znamená, že ze 26 netransponovaných směrnic jich ČR měla k dubnu 2012 pouze 8 a snížila tak transpoziční deficit na 0,6 %.

Zpráva dále obsahuje i další Internal Market Scoreboard Evropské komise č. 26, který zachycuje stav právě ke konci listopadu 2012, kde již ČR, jak jsem řekl, má pouze 3 netransponované směrnice a tudíž má celkový deficit 0,2 % a z 10. místa se posunula na místo 5. mezi členskými státy. To znamená, za jeden rok se podařilo České republice z 23. místa dostat na 5. místo.

Pokud jde o řízení, která jsou vedena před Soudním dvorem EU, tak v začátku hodnotícího období, které je obsaženo v předložené zprávě, bylo proti ČR vedeno 65 řízení. V současné době je proti České republice vedeno pouze 37 řízení pro porušení povinností vyplývajících z práva EU. Je potřeba říci, že v daném období roku 2012 byl vydán vůči České republice pouze jeden odsuzující rozsudek, ale nesankční povahy, to byla kauza pomazánkového másla. V současné době je veden proti ČR pouze jeden rozsudek, který má sankční povahu, to je kauza týkající se netransponování směrnice o pravidlech pro zaměstnanecké penzijní fondy, ale to je kauza, která započala již v roce 2005. To znamená, dobíhá v současné době a je ve fázi po vydání stanoviska generálního advokáta, ale nerozhodl ještě Soudní dvůr EU.

V roce 2012, to je v hodnoceném období, nebyl proti ČR podán žádný návrh k Soudnímu dvoru na zahájení řízení, to znamená, všechny kauzy, které jsou v současné době proti ČR vedeny, mají základ v letech předcházejících.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Elišku Wagnerovou. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Tento bod bude relativně jednoduchý a hlavně pozitivní, protože – jak už řekl pan ministr – posunuli jsme se v hodnocení opravdu na jednu z předních příček. O to bude složitější následující období, protože samozřejmě velice snadno můžeme klesnout hlouběji. Jelikož přejímání legislativních závazků do našeho práva tak trochu souvisí i s tím, jakým způsobem se nám daří nebo nedaří a v jakém rozsahu projednáváme evropskou agendu tady v Senátu, já bych si dovolil vystoupení pana ministra doplnit o pár údajů, které se váží na loňský rok.

My jsme v podstatě z cca 40 tisíc evropských dokumentů vytipovali a notovali v roce 2012 celkem 727 dokumentů. Z nich bylo 385 návrhů legislativních aktů, 293 komunikačních dokumentů, jiných dokumentů bylo 49. Z tohoto celkového množství jsme v rámci jednání výboru pro záležitosti EU projednali 106 dokumentů, 73 návrhů legislativních aktů, 31 komunikačních dokumentů, 2 jiné, 77 dokumentů jsme s doporučením postoupili do pléna Senátu. Takže to je jenom taková doplňující informace.

Co se týká projednávaného bodu, tak výbor pro záležitosti EU k němu přijal na svém jednání 6. března 67. usnesení, ve kterém

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí zprávu vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU za rok 2012,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu mě,

III. pověřuje taktéž mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já vás tímto žádám o podpoření návrhu výboru pro záležitosti EU. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se, zda si přeje vystoupit – nepřeje, paní zpravodajka ÚPV Eliška Wagnerová si nepřeje vystoupit, takže otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. Nechce. Pan garanční zpravodaj? Pane garanční zpravodaji, chcete ještě něco? (Nereaguje.) Pan garanční zpravodaj evidentně netouží znovu vystoupit. Takže můžeme přistoupit k hlasování o tom, jak bylo navrženo usnesení ze strany garančního výboru. Musím svolat všechny k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi. Děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho dnešního pořadu je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků

Tisk EU č. N 019/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 19/09 a N 19/09/01. Prosím nyní pana ministra zemědělství Petra Bendla, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych jako gestor problematiky krátce informoval o právě probíhajících jednáních k problematice Návrhu směrnice EP a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků.

Již na konci roku 2010 proběhla veřejná konzultace k možné revizi stávající směrnice 2001/37 Evropského společenství týkající se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků, v rámci které ČR zaslala příspěvek schválený ve výboru pro EU na vládní úrovni. Přibližně po dvou letech, přesněji 19. prosince loňského roku Evropská komise schválila a uveřejnila návrh směrnice EP a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků. Návrh směrnice, který by měl nahradit stávající, zavádí nové požadavky zejména na označování a složení tabákových výrobků a rozšiřuje oblast působnosti také na výrobky s tabákovými výrobky souvisejícími, například herbální nebo elektronické cigarety.

Návrh také zavádí a definuje pojem nové tabákové produkty, to je potenciální inovativní tabákové výrobky a popisuje jejich regulaci a způsob oznamování.

V souvislosti s předložením návrhu směrnice a v návaznosti na stanovisko ČR uplatněné v rámci veřejné konzultace byla vytvořena gestorem problematiky ministerstvem zemědělství ve spolupráci se spolugestorem problematiky ministerstvem zdravotnictví a ostatními dotčenými resorty a státními úřady, jako je MPO, ministerstvo financí, ÚPV a GŘC, rámcová pozice ČR, která byla schválena výborem pro EU na vládní úrovni dne 16. ledna 2013.

Česká republika je připravena podpořit návrh Evropské komise například v souvislosti se zavedením jednotného formátu hlášení složek nebo se zákazem uvádět tabák k orálnímu použití do oběhu. Česká republika také podporuje zavedení kombinovaného textového i obrázkového varování na krabičkách cigaret a balení sypaného tabáku pro ruční výrobu cigaret.

Jako prioritní z hlediska zájmů ČR je nesouhlas s některými navrženými opatřeními, jakým je zvětšení plochy zdravotních varování na úkor prezentace značky výrobce na tabákových výrobcích, kdy je navrženo zvětšení zdravotních varování z obou stran balení u průmyslově vyráběných cigaret a sypaného tabáku, a to velikosti 75 % plochy dvou velikostně dominantních stran balení.

V rámci pozice ČR je také vyjádřen nesouhlas s regulací složení tabákových výrobků na základě subjektivních kritérií, kdy by došlo k zákazu například cigaret s mentolovou příchutí nebo cigaret menších než o určeném standardním průměru 7,5 mm, takzvaných slim cigaret.

V neposlední řadě zastává resort ministerstva zemědělství stanovisko, že umožnění výjimek na úrovni členských států zavádět ještě přísnější regulaci v oblasti tabákových výrobků, které je stanoveno v článku 22 návrhu, je v přímém rozporu s cílem návrhu, kterým je usnadnění fungování vnitřního trhu.

Návrh směrnice byl projednán na 41. schůzi výboru pro evropské záležitosti PSP dne 24. ledna 2013 a na základě usnesení čl 282 k návrhu směrnice bylo rozhodnuto, že výbor pro evropské záležitosti nesouhlasí s rozsáhlým převodem pravomocí přijímat nelegislativní akty s obecnou působností na Komisi a v souladu s Protokolem č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality přijímá odůvodněné stanovisko z důvodu porušení principu subsidiarity, jelikož má za to, že cíle směrnice je možné uspokojivě dosáhnout prostřednictvím činností vyvíjených na úrovni jednotlivých členských států.

Návrh byl projednán dne 20. února 2013 na 7. schůzi výboru pro záležitosti EU Senátu PČR. Výbor se domnívá, že si Evropská komise v návrhu směrnice vymezuje příliš rozsáhlé přenesené pravomoci, neboť na základu článku 290 Smlouvy o fungování EU může Komise přijímat pouze takové právní akty, kterými se mění nepodstatné prvky legislativního aktu, přičemž návrh směrnice umožňuje Komisi měnit i podstatné prvky směrnice, maximálně obsah škodlivých látek, metodika jejich měření, určování, zda konkrétní výrobek spadá pod působnost směrnice či nikoli, čímž překračuje omezení daná primárním právem EU.

Schválená rámcová pozice ČR je v současné době prezentována v příslušných pracovních orgánech Rady EU, konkrétně v pracovní skupině pro veřejné zdraví. Očekává se, že v průběhu tohoto měsíce, to je března 2013, budou projednány předběžné pozice členských států ke všem jednotlivým článkům návrhu a další jednání Poslanecké sněmovny pro veřejné zdraví se bude zabývat již konkrétními citacemi a návrhy textu jednotlivých ustanovení návrhu.

Pokud jde o časový harmonogram projednávání v Evropském parlamentu, očekává se přijetí návrhu ve výboru ENVI na 20. června 2013 a hlasování na plenární schůzi na září t. r. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 19/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Antonín Maštalíř:  Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, senátorky a senátoři. Já jsem pozorně pana ministra poslouchal, tak abych se s některými věcmi neopakoval, přesto si dovolím trošku problematiku rozdělit na dvě základní části. Jedna je část ekonomická, druhá je část zdravotní.

Když jsem tady viděl sedět pana ministra Hegera, tak jsem si nejdřív myslel, že přijel pana ministra Bendla zastoupit. Protože je velmi složité, kdo by vlastně gesci měl mít, zdali by to mělo být ministerstvo zdravotnictví, anebo zdali by to mělo být ministerstvo zemědělství. Také pokud jste pozorně poslouchali, tak se vlastně problematika prolínala. Chvíli to byla problematika zemědělská propojená s nějakými ekonomickými aspekty, pak se to samozřejmě zase stočilo ke zdravotnictví. Já bych vás v krátkosti seznámil s tím – protože pokud sledujete, a to předpokládám, že ano, i média, hlavně tisk, tak problematice regulace tabáku se věnuje v podstatě dá se říci komplet veškerý náš tisk poslední dobu. Tak z takových nejdůležitějších věcí:

Ačkoliv se regulace tabákových výrobků a kouření vnímá především jako problém zdravotní, jde ve skutečnosti a právě pro Českou republiku zejména hlavně o problém ekonomický, a to v řádech až desítek miliard Kč. Vysvětlím proč. Ve skupině celního sazebníku potraviny, nápoje a tabák dosahuje český export tabákových výrobků ročně částky zhruba 8 miliard Kč, což je pro představu trojnásobně více, než činí export piva všech tuzemských pivovarů dohromady. Proč o tom mluvím?

Protože v případě regulace tabákových výrobků, a já se toho dotknu v našem usnesení s doporučeními, kde to budeme konkretizovat, by náš tabákový průmysl přišel zhruba řádově až o 40 miliard Kč. Protože ČR je jedním z největších výrobců právě cigaret, jak se tady hovořilo, ochucených, krátkých, dlouhých, prostě těch speciálních, kterých by se to opatření samozřejmě mělo dotknout. Není to jenom o těch krabičkách, ale je to o prodeji pouze cigaret jednodruhových, kdybychom to trošičku více upřesnili.

Možná jsem měl říct úplně úvodem, což mě mrzí, že jsem si na to vzpomněl až teprve teď, že problém nelze vyřešit regulací na jeho konci, ale naopak osvětou na začátku, před jeho vznikem. Tím jsem měl vlastně začít, že nejdřív opravdu se měla dělat osvěta a pak teprve se mělo přistoupit k oné regulaci.

To je jenom část toho, co jsem vám chtěl říci, co teď probíhá tiskem. Navázal bych na pana ministra – teď se zase dostanu trošku do zdravotnické problematiky. Jenom vám můžu říct, abychom si trošku upřesnili - kdy irský ministr zdravotnictví James Reilly vystoupil v parlamentu s takovou věcí, kdy řekl, že kuřáci sice zaplatí na daních ročně 20 miliard eur, ale prokazatelné náklady na jejich léčbu jsou přitom 23 miliard eur. To znamená, že jsou vyšší než to, co se získá.

Evropský komisař pro zdravotnictví Tony Borg dodal, že kvůli kouření každý rok předčasně umírá 700 tisíc Evropanů. V ČR kouří téměř čtvrtina obyvatelstva. Ročně doplatí na kouření životem 18 tisíc lidí. Teď jsem vám chtěl dát do nějaké rovnice stránku ekonomickou, proti ní stránku zdravotní.

Samozřejmě náš výbor se podrobně návrhem směrnice zabýval a já bych vám řekl pár závěrů. Nejdříve bych řekl, že Komise navrhuje sjednotit pravidla upravující vzhled obalů cigaret a vybavit je odstrašujícími ilustracemi následků kouření. O tom už tady hovořil pan ministr. Návrh rovněž zakazuje některé aromatické druhy a atypické příchuti cigaret. Náš výbor přijal opravdu rozsáhlé a převážně kritické doporučení. Některé body, které jsem nastínil, samozřejmě po dlouhé diskusi byly vypuštěny. Některé body někteří zástupci našeho výboru kritizovali, ale já jsem byl přesvědčen naopak, že zesilují nejdůležitější námi přijatá kritická doporučení.

Evropská komise totiž hodlá přijmout ustanovení, které má zajistit vytvoření a fungování vnitřního trhu nikoli v rámci svých kompetencí v oblasti veřejného zdraví, tam totiž má EU pouze doplňovat činnost členských států, tímto poněkud narušuje dělbu kompetencí. Stejným problémem ovšem trpěla již stávající regulace tabákových výrobků přijatá v roce 2001. Náš výbor k tomu uvedl, že přínos navrhované směrnice k fungování vnitřního trhu s tabákovými výrobky lze považovat za velice omezený.

Hlavní překážkou jsou zde různé úpravy spotřební daně v jednotlivých členských státech a že opatření pro užívání tabákových výrobků by měla být přijímána primárně na úrovni členských států.

Návrh tak v některých oblastech zachází až na hranu principů svěřených kompetencí a principů subsidiarity, které jsou klíčové pro činnost EU.

VEU zvláště zkritizoval navrhovaný zákaz tabákových výrobků s příchutí, neboť neshledal jakoukoliv vazbu mezi konzumací těchto výrobků a mírou spotřeby tabákových výrobků mezi mladými lidmi a logicky neshledal v zákazu této kategorie výrobků žádný přínos k vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Upozornil též na skutečnost, že rozšíření plochy zdravotního varování na krabičkách cigaret může poškodit práva k ochranným známkám výrobců cigaret a usnadnit ilegální výrobu a obchod s tabákovými výrobky, přičemž dosud nebyl hodnověrně prokázán efekt těchto zdravotních varování na snižování spotřeby cigaret. V několika bodech se vyjádřil i k otázkám, které nejsou předmětem návrhu a spadají do kompetence členských států. Regulace kouření ve veřejných prostorech apod.

VEU též nesouhlasí s rozsahem přenesení pravomocí k vydání prováděcích aktů na komisi, které komisi umožňuje měnit podstatné prvky směrnice, např. maximální obsah škodlivých látek ve výrobku, čímž se dostává do rozporu s právem EU. Tolik k mé zpravodajské zprávě. Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení...

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Upozorňuji, že ho není potřeba číst, máme ho v písemné podobě. Stačí jenom ten rámec...

Senátor Antonín Maštalíř:  Já si dovolím jenom přednést návrh usnesení s tím, že doporučení, která jsou dodatkem, předpokládám, že pokud vás otázka kouření a sbližování těchto předpisů zajímala, tak jste měli možnost si přečíst. Vypíchl bych jenom ty nejdůležitější.

56. usnesení konané dne 20. února 2013 k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových s souvisejících výrobků. Jedná se o senátní tisk č. N 019/09.

Po úvodní informaci Jaroslavy Beneš Špalkové, náměstkyně ministra zemědělství a zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor:

1. Přijímá k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení.

2. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

3. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Parlamentu ČR senátora Antonína Maštalíře.

4. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Nyní mi dovolte jenom několik vypíchnutých doporučení, která jsou právě přílohou tohoto usnesení.

I. 4. Připomíná, že podle čl. 168 Smlouvy o fungování EU má EU pravomoc pouze doplňovat činnost členských států k snižování škodlivých účinků drog na zdraví včetně informačních a prevenčních opatření, a tudíž nemá pravomoc přijímat v této oblasti legislativní akty.

5. Upozorňuje, že komisí zvolený právní základ směrnice, čl. 114 Smlouvy o fungování EU má v prvé řadě zajistit vytvoření a fungování vnitřního trhu pomocí sbližování právních a správních předpisů, nikoliv ochranu veřejného zdraví.

8. Konstatuje na výše uvedené, že předložený návrh jde v některých oblastech až na hranu pravomocí EU v oblasti veřejného zdraví a souladu se zásadou subsidiarity.

II. Negace nepodporuje zákaz tabákových výrobků s příchutí, neboť neshledal jakoukoliv vazbu mezi konzumací těchto specifických variant výrobků a mírou spotřeby tabákových výrobků mezi mladými lidmi a neshledává v zákazu této kategorie výrobků žádný přínos k vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Nesouhlasí s ustanovením, která rozšiřují plochu varování na krabičkách cigaret, neboť by tímto mohlo docházet k poškozování práv vlastníků loga ochranných známek a průmyslových vzorů, přičemž efekt těchto varování na snižování spotřeby cigaret dosud nebyl hodnověrně prokázán.

Doporučuje – za čtvrté – při boji proti zneužívání tabákových výrobků zaměřit se především na důsledné potírání prodeje a užívání u dětí a mladistvých, přičemž tato opatření by měla být přijímána na úrovni členských států, kde je ve vazbě na vnitrostátní regulaci maloobchodního prodeje potravin a souvisejících výrobků nejlépe možno posoudit jejich dopad, přiměřenost a účelnost.

To jsou, dle mého názoru, jedny z nejdůležitějších doporučení. Ostatní jste si opravdu mohli přečíst v našem usnesení. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. V této chvíli požádal o vystoupení ještě pan ministr zdravotnictví pan Leoš Heger. Samozřejmě, že má slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený Senáte, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vysvětlil, proč jsem si dovolil přijít na toto projednávání a přihlásit se do obecné rozpravy. Myslím, že úvodní slova, která tady zazněla, ukázala jasně, že pozice významných těles ústavních České republiky, je v řadě aspektů proti navrhované směrnici evropské, která se projednává, a bude se projednávat na bruselské úrovni. Ale na druhé straně já, jako ministr zdravotnictví, jsem asi jediným subjektem, který zastává jednostranný pohled, který se týká populačního zdraví, a že by bylo pro úřad ministerstva zdravotnictví velmi špatnou reklamou, kdybych se k této záležitosti nevyjádřil.

Musím zdůraznit, že naprosto respektuji to, co tady prezentoval pan ministr Bendl, který tady reprezentuje vládu a vládní stanovisko. Stanoviska, která byla z evropského výboru Poslanecké sněmovny i z výboru Senátu se samozřejmě podobným směrem přiklánějí.

Tato stanoviska nebudu rozporovat. Na vládě jsme odehráli debatu o gesci k této směrnici. Jak už zaznělo, většina evropských států má tuto problematiku v gesci svých ministerstev zdravotnictví. U nás je gesce tradičně na ministerstvu zemědělství a přidružená gesce je na zdravotnictví a pak na dalších, které jsou také na straně průmyslově ekonomické.

Moje vystoupení by chtělo seznámit – ctěný Senát – s přístupem ministerstva zdravotnictví a s jeho názorem na celou věc, která je samozřejmě velmi ovlivněna ekonomickými aspekty a ekonomickými zájmy ČR, které samozřejmě respektuji. Na druhé straně zájmy zdravotní jsou také velmi významné, a přestože se liší názory na to, kdo na čem vydělává, tak naše analýzy ukazují, že opravdu ČR mírně vydělává pokud jde o daňové výnosy, protože převyšují asi o 25 % náklady, které máme zdokumentované a jsou to náklady na reparaci zdravotního stavu a náklady sociální vyplývající z pracovních neschopností a předčasných úmrtí. U alkoholu to je opačné, aby zmínil jinou škodlivinu, proti které ministerstvo zdravotnictví bojuje, tam je negativní efekt finanční jednoznačný, podobně negativní efekty jsou samozřejmě u drog, hazardu a dalších.

Ministerstvo zdravotnictví bojuje na dvou frontách. Jedna tady byla prezentována – ekonomická, výrobní. Tam se samozřejmě hlásíme, tam kde k tomu máme mandát, zde ho nemáme, k regulacím výroby a prodej – musím říct, že podle našich podkladů mají charakter balení velký význam na konzumaci i u mladých začínajících kuřáků.

Když řeknu takový příklad krásné růžové nazdobené krabičky pro mladé dívky, které začínají kouřit, tak jsou daleko atraktivnější než krabičky pro chlapce, neřkuli nějaké proponované. Ale to je věcí, kterou nebudu obhajovat na evropské úrovni, protože na to mandát nemám. Mandát, který mi zbývá je samozřejmě na boj na domácí půdě, který je legitimní a kde přístup ministerstva zdravotnictví směřuje hlavně směrem k prevenci, a to zabrání začínání kouření u mladých lidí a kde chceme působit také v rámci ochrany nekuřáků. Protože existují významné studie, jak nekuřáci pohybující se v zakouřeném prostředí opravdu mají vážné zdravotní problémy, pokud se v tom prostředí pohybují dlouhodobě, prokazují se u nich parametry fyziologické velmi podobné jako u kuřáků.

Já vás nechci příliš zdržovat, protože pozice ČR hájící zájmy ekonomické, průmyslové je velmi pevná. Přesto musím apelovat alespoň na to, aby se ČR dlouhodobě snažila orientovat na jiné druhy výroby, které budou přinášet zisky a nebudou to ty druhy výroby, které přinášejí zdravotní problémy, byť třeba ne tak jenom u nás, ale v celém světě.

Myslím, že tato země by měla mít dlouhodobou vizi, že nechce být jedovou chýší, jak s oblibou říkám po metanolové aféře, že nechce být křižovatkou drogových cest z Balkánu a z orientu. Neměla by chtít ani to, aby tak významný zdroj do jejího rozpočtu přicházel z produktů, které poškozují zdraví. Myslím, že historie velmi dobře ukazuje, jakou ostudu mají dodnes Spojené státy z toho, že se jim podařilo vyhubit Indiány, a to nejen válečnými opatřeními, ale také ohnivou vodou čili jinou škodlivinou, která byla v té době bohatě k dispozici.

Dovolte mi, abych na závěr tohoto svého vystoupení, které můžete pokládat třeba jenom za symbolické, abych řekl, že ministerstvo zdravotnictví má ve své domácí gesci legislativu na ochranu obyvatel proti škodlivinám, že naše legislativa, pokud jde o ochranu nekuřáků, je relativně solidní.

Teď připravujeme nový zákon o ochraně proti návykovým látkám, s kterým brzy vystoupíme, a doufám, že budu mít ještě tu čest osobně ho prezentovat také na půdě Senátu, přestože vývoj evropské směrnice a pozice ČR jde trošku jiným směrem. Řekl bych, že ne úplně vše zase musím kritizovat. Byly přijaty i některé naše protesty. Přestože se ČR bude stavět za atraktivní krabičku, bude se stavět za zde vyráběné mentolové cigarety, tak se alespoň připojí k takové věci, jakou je zákaz implementace látek, které jsou vydávána za povzbuzující jako kofein, nebo látek, které jsou vydávány za látky zdravé, které by měly povzbuzovat kuřáky. Tak alespoň tohoto jsme dosáhli. Velmi vám ještě jednou děkuji za možnost tady vystoupit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera, což jsem ostatně očekával... Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, na počátku bych ocenil – a budu podporovat usnesení výboru, myslím, že je vyvážené, rozumné, nepřehání. Zmíním se ale o několika extrémech, které se kolem této záležitosti odehrávají.

Za prvé. Opakovaně je nám nalháváno, že léčení kuřáků je dražší než to, co na nich stát získá. Částka podle našich propočtů, kterou stát získá, je zhruba 80 miliard korun. Oni totiž zastánci toho prvního tvrzení nepočítají všechno. Oni spočítají jenom spotřební daň, event. DPH. Ale nepočítají např. daně, které zaplatí trafikanti, které zaplatí výrobci, protože účelem je samozřejmě dokázat to, co chtějí dokázat. Mimochodem léčení domácích kutilů a sportovců je téměř tak drahé jako je léčení kuřáků. Ale nikoho to nevzrušuje. Já už jsem tady o tom mluvil. U nás si můžete bez jakéhokoliv dokladu koupit soustruh, který má několik tisíc otáček za minutu, a může vás zranit tak, že budete na doživotí invalidní; stejně tak si můžete koupit vrtačku, stojanovou vrtačku, cirkulárku malou, větší i největší, aniž byste prošli jakýmkoliv školením. Víte, že v zaměstnání se školíme až se úplně přeškolíme. Zaměstnanci, kteří pracují jenom s počítačem jsou zařazeni do třídy nevím jaké, musí chodit na lékařské prohlídky atd. atd. A tady je to zcela volné. Takové ty obrázky, které jsou ve světě tolik moderní, tak budou mít jediný výsledek. Bude to úžasný sběratelský předmět pro děti. Děti si budou vyměňovat – dej mi "ty plíce", já ti za to dám "ty zuby", ledviny nebo něco jiného. Protože děti jsou sběrači, sbíraly kdysi céčka, pak sportovce... Prostě lidé rádi sbírají, a děti dvakrát. Pro ně to bude úžasný sběratelský předmět a nikoho např. nenapadne, aby na automobilu byla lebka se skříženými hnáty, protože počet mrtvých a zraněných způsobených automobily je také velký. Občas se najde nějaký magor, který navrhuje, aby se ve městech jezdilo třicítkou. Po něm přijde jiný magor, který bude říkat, že bude nejlépe, kdyby chodil před autem muž s praporkem; pak by se už opravdu nikomu nic nestalo. Už jsme tady slyšeli na konferencích teorie o tom, že automobil jedoucí 60kilometrovou rychlostí má větší kinetickou energii než automobil jedoucí 50kilometrovou rychlostí. Říkal to tady jeden kandidát věd. Navrhl jsem ho na Nobelovu cenu. Protože je zcela zjevné, že vlaky, kterými jezdíte z Brna, jednou mnohem rychleji než malý motoráček někde na vesnici, a přesto nikdy nikoho nenapadne, aby zpomaloval rychlost vlaků... Rovněž tak nikoho nenapadne, abychom cestovali jenom malými letadly. Protože když spadne malé letadlo, tak je mrtvých maximálně šest. Když spadnu jumbo, tak jich je samozřejmě mnohem víc. Přesto nikdo nenavrhuje, aby se z důvodu bezpečnosti létalo jenom malými letadly a pomaleji...

Úžasný příklad, který jsme zavedli je to – a zažili jste to na vašem sjezdu, díval jsem se, jak jste tam kouřili mezi továrními halami venku, druhý den byla účast menší, protože někteří jaksi chytli nemoc a už se druhý den nedostavili... Je to běžné v celé republice, že malé děti chodí do školy a cestou do škole anebo ze školy chodí kolem restaurací, úřadů. Před těmi stojí desítky lidí, kteří kouří. Děti, které často v životě kuřáka neviděly, protože byl zalezlý v hospodě, ho dnes vidí venku, a právě je napadne, že to musí být něco hrozně zajímavého, když tolik lidí tam stojí a dělají to, takže by to mohly dělat taky. To je typický příběh, jak se zcela nápad míjí svým účinkem. Prostě to jednoduše nefunguje. Že to samozřejmě vede k dalšímu léčení lidí, kteří vyběhnou tady jenom v saku ven, když je minus 5 nebo 10 stupňů; z teploty 25 nebo 26 stupňů, tak je celkem nabíledni, že v lepším případě dostanou rýmu, v horším případě zápal plic. Nicméně, když jsou léčeni, tak jim nepochybně v nemocnici zapíší, protože se zeptají, oni se vždycky ptají, jestli jste kuřák... Takže já mám zjevně vyhřezlou ploténku, protože jsem kuřák, jak tam zapsali. Ačkoliv já vím stoprocentně, že jsem si to udělal při fotbale. Ale už jste ve statistice!

 

Je to podobné, jako když někdo nabourá, a naměří mu 0,2 – tak napíšou – nehoda s vlivem alkoholu. Ale ona to nebyla nehoda s vlivem alkoholu. Nedával jenom pozor a nedobrzdil na křižovatce. Takto se dělají statistiky a z těch to potom vyjde.

Úplně úžasný je zákaz voňavých cigaret, a podobných cigaret, kdy já jsem zabodoval, protože moje žena, která je úhlavní nepřítel kuřáků než pan ministr Heger, tak když se dočetla, že mají být zakázány voňavé cigarety, tak mi řekla – kterého debila to napadlo, to jsou jediné, které nesmrdí. Takže ty by naopak do cigaret dávat nějakou voňavou vanilku nebo něco, aby nám to v bytě nesmrdělo, protože cigarety mají dva negativní účinky, které vadí nekuřákům. Ten první je, že vám smrdí šaty, záclony, prostě cigarety smrdí. To jim vadí nejvíc. Druhé, co jim vadí nejvíc, jsou oharky, vajgly, nebo jakkoliv to nezvete – to vadí lidem hodně, protože obvykle, když kouří mimo stanice, tak tam není koš, a oni to házejí na zem. Takže i na internetu v anketě vyšlo – hlavně postihnout ty, co házejí nedopalky do sněhu...Někteří jsou tak naivní, že házejí do sněhu v domnění, že to není vidět, a když pak sníh roztaje, tak jsou tam... U nás na zahradě pořád čekáme, kdy z těch vajglů něco vyroste... Zatím se nezadařilo. Ale kdyby z toho cigára vyrostly, bylo by to určitě příjemné...

Ono to ještě absolutně jiný dopad. Pan ministr už ho neznačil. Nekuřáci, kteří se teď tolik radují, tak na ně dojde. Došlo už na ně v Maďarsku, kde jim zdanili Coca-Colu a jiné sladké věci. Dojde na ně i u nás. Oni potom zjistili, že je to blbost, tak to zase zrušili, ale nepochybně přijdou jiní, kteří chtějí pečovat o naše dobro a řeknou, že tohle nebo tohle – co oni rozhodnou, že oni byli kýmsi nadáni, že oni řeknou, co je správné a co není správné; takže nás v tom omezí.

Dojde to tak daleko, že někdo zjistí, že nedává žádný smysl pít denně 365 dnů 10 piv. Co je na tom, mluvím teď slovy... Aby mě někdo nebral za slovo, že bych to byl já – ne, ne, mě je to jedno. Ale dvě piva stačí. To znamená, třetí pivo už bude zdaněno víc anebo bude dražší. Dvě piva na napití stačí. My vypijeme jeden půllitr celá rodina v neděli – a stačí nám to. Takže někoho nutně musí napadnout, protože alkohol určitě je, podle mého názoru, mnohem více nebezpečný, protože opravdu neznám kuřáka, který by přišel domů a zmlátil po 10 cigaretách manželku, ale znám mnoho lidí, kteří přijdou z hospody, zmlátí manželku i děti, protože se v hospodě opili. Nehledě na kriminalitu a podobné věci. Na ty také dojde – to bude pokračování. Určitě vyjde nějaká evropská směrnice, která toto zakáže.

Myslím si, že bychom měli přestat bláznit, že bychom se na to měli dívat normálně. Nikdo netvrdí, že kouření je něco... Je to jedna z neřestí jako mnohé jiné, které lidstvo používá. Můžeme dělat jaksi agitaci nebo propagandu a odnaučovat, mimochodem ty obrázky, víte, to jsou taková opatření, o kterých si myslíme, že držíme býka za rohy, a on nám někdo kope do zadku... Toto je krabička. Je úmyslně zelená, aby měl Bursík radost, do které vložíte krabičku s těma plícemi, a máte krásnou krabičku. Podpoří to tedy hospodářství – on to někdo bude lisovat a vyrábět, takže nějaké lisovny nových hmot z toho budou mít. Můžete si tam potom na to nalepit, co budete chtít. Takže vidíte, že je to všechno k ničemu...

Zase jsou to jenom akce těch, kteří – nevím, kde – vzali tu sílu, že oni si myslí, že byli nadáni páchat dobro, a že jenom oni vědí, co máme dělat, jak to máme dělat, a myslí jenom na naše zdraví a na naše dobro...

Podpořím návrh VEU. Je velmi vyvážený. Uměl bych si představit ještě tvrdší stanovisko, protože naše stanoviska začínají tím, jak je to úžasná věc: souhlasí – varuje – a pak následuje to "ale, ale, ale...". Já bych první věty vynechal a napsal bych – nesouhlasí. Myslíme si, že je to totální blbost! Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, předpokládám, že tušíte, co řeknu... Protože jestliže echt kuřák Jaroslav Kubera podporuje návrh usnesení, já jako nekuřák celoživotní musím mít vážné pochybnosti o tom, jak toto usnesení lze či nelze podpořit.

Problém mezi kuřáky a nekuřáky je jediný. Nechť si kuřáci dělají, co chtějí, nechť si ničí svoje zdraví. Pokud na to nekuřáci nebudou doplácet! Ekonomické rozvahy tady byly. Ale hlavně, a to je motiv návrhu evropské směrnice – kuřáci nesmějí ohrožovat zdraví nekuřáků. Nekuřákům nevadí jenom vajgly, je to škaredé. Nevadí jenom to, že když se jenom projdete zakouřeným prostorem, tak to prostě cítíte ještě další dva dny. Ale co skutečně vadí, a vadí to těm, kteří jsou nucení třebas ve svém zaměstnání pobývat v zakouřeném prostoru, je to, že skutečně pasivní kouření má velký dopad na jejich zdraví. A to je ten problém! To je to, co musíme řešit! Je sobecké, abych svou závislostí, nějakým svým návykem ohrožovala zdraví někoho jiného. Proto společnost má povinnost nastavovat pravidla. To není o tom přikazovat, jestli někdo smí či nesmí kouřit. Je to svým způsobem jeho problém, i když můj názor je, že je nedůstojné člověka býti na čemkoliv závislí. Docela mě překvapuje to, že takový liberál jako je pan kolega Kubera tady tak vehementně obhajuje svou závislost... Ale říkám, problém není v tomto. Návrh směrnice neřeší tento problém.

Návrh směrnice řeší skutečně ochranu nekuřáků. Ochranu zdraví těch, kteří kouřit nechtějí. O tom se bavme. Proto, i když si velmi vážím práce, kterou odvedl VEU, tak tentokrát návrh tohoto usnesení podpořit nemohu, protože se domnívám, že pravdu má tentokrát pan ministr Heger. A že je správné, že na evropské úrovni se tato věc řeší. Protože jestliže pan zpravodaj hovořil o osmnácti tisících, jestli jsem dobře zachytila číslo, úmrtí v důsledku kouření v ČR, tak si spočítejme, kolik mrtvých mají následky kouření v rámci celé EU. Myslím, že tady skutečně je potřeba pravidla nastavit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení přítomní, chci jenom ujistit pana ministra Hegera, že není první a zřejmě ani poslední, kdo tady sklidil projev pana senátora Kubery. Mrzí mě, že šel zase asi kouřit, takže teď neuslyší, co tady povídám, ale já jsem to tady zažila na tomto místě – v roce 2005, když jsem předkládala k schválení tzv. deklaraci o kontrole tabáku, kterou podepsala v roce 2002 ministryně Součková na úrovni Světové zdravotnické organizace.

Měla ovšem pak následovat ratifikace ve všech zemích, kde podpis jejich ministra se tam objevil. Bez problémů to všude prošlo. Jedině v České republice, a to právě díky Senátu, když předtím v Poslanecké sněmovně to bylo schváleno, tak tady díky vystoupení pana senátora Kubery a tehdy pana budoucího ministra Julínka jsem dostala ještě daleko horší projev, než byl řečen dnes.

Nicméně se v nazírání pana senátora Kubery, i když je mi sympatický, prostě nezměnilo nic. Tehdy jsem se domnívala, že jde o výsledky průzkumu z podnětu firmy Philip Morris, kdy právě zemřelí po kouření tam byli špatně vykázáni. Byli tam uvedeni pouze ti, kteří zemřeli na následky v dýchacích cestách. Ovšem kouření, de facto opakovaná otrava oxidem uhelnatým dnes a denně představuje daleko širší rizika, urychluje např. vývoj aterosklerózy a jejíž komplikace jsou nám známější – srdeční infarkt, mozková mrtvice atd. Nebo-li tam to bylo velice úzce pojato. A pokud se tady o čísle 18 000 zemřelých, tak jde o to, která onemocnění nebo které následky kouření jsou tam zahrnuty.

Abych tedy nešířila poplašnou zprávu. Tato deklarace se tady i ve Sněmovně schválila zhruba za 10 let po podpisu Marie Součkové. A vím, že nás vůbec Světová zdravotnická organizace nezvala na žádná zasedání, kde by se kouření a problematika kouření probírala. Dost jsem se za to osobně styděla, poněvadž mně to připadalo jako přístup k banánové republice. No ale, prosím...

Chci jenom říct, že léčení kuřáků je daleko nákladnější, protože znova opakuji, jaké všechny choroby se vynechávají jako následek kouření. A v tom případě potom je to daleko nákladnější.

Kolega Kubera tu zmínil, ze zcela jiných důvodů, cestu automobilem. A náhodou se trefil do černého, protože výfukové plyny automobilů mají podobné účinky, jako intenzivní kouření, samozřejmě ještě horší, protože je tam daleko víc toxinů.

A jak tady bylo zmíněno pasivní kuřáctví, to je tedy velmi závažná věc a statistiky, které se zabývají následky kouření, nezahrnují pasivní kuřáky. A víme, nebo je uváděno ve vědeckých publikacích, že plyny, které se vyfukují při kouření, jsou ještě daleko toxičtější než ty, které se vdechují, takže pasivní kuřáci sice za cigarety nezaplatili nic, ale co do zdraví si také přijdou na své.

Nechci dlouho zdržovat, ale jenom opakuji, že pan ministr dostal poměrně málo vyčiněno oproti mně v roce 2005. A ten projev jsem si pak nechala stáhnout, literárně jsem ho zpracovala a nabídla ho k přečtení některým kolegům, kteří se v problematice vyznají. No, a co mi řekli, to raději nebudu opakovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já, ač za náš výbor tady pohovořil pan zpravodaj a prezentoval zde to, na čem jsme se usnesli v plném počtu přítomných členů výboru pro záležitosti EU, tak bych rád doplnil jeho vystoupení, a bude to v podstatě reakce na to, co tady zaznělo.

My ve svém doporučení – a každý, kdo si ho přečetl, tak to tam našel – se výrazně vymezujeme proti nešvaru, jako je kouření a další věci. Já si to přesto dovolím ocitovat:

I. 1. Souhlasí s vědecky mnohokrát prokázanými tvrzeními o vážné škodlivosti užívání tabákových výrobků pro lidské zdraví, přičemž tabákové výrobky patří spolu s alkoholem, elektronickými hazardními hrami, ilegálním či závadným obsahem na internetu, některými léky a dalšími omamnými látkami mezi velice nebezpečné zdroje závislosti.

Hned na to navazuje:

2. varuje před negativními důsledky užívání tabákových výrobků u zvláště rizikových skupin, jako jsou mladí lidé, těhotné ženy, lidé trpící onemocněními respiračního ústrojí, astmatici nebo také oběti tzv. pasivního kouření.

A co se týká ochrany nekuřáků, uvádím bod II. 4:

Doporučuje se při boji proti zneužívání tabákových výrobků zaměřit především na důsledné potírání prodeje a užívání u dětí a mladistvých, přičemž tato opatření by měla být přijímána na úrovni členských států, kde je ve vazbě na vnitrostátní regulaci maloobchodního prodeje potravin a souvisejících výrobků nejlépe možné posoudit jejich dopad, přiměřenost a účelnost.

A hned na to navazující bod 5:

Navrhuje, aby se příslušné národní orgány při regulaci tabákových výrobků a při boji proti dopadům kouření věnovaly přísnějšímu vymezení míst, kde se smí kouřit, aby se zajistila naprostá ochrana nekuřáků před účinky nedobrovolného pasivního kouření, a to zejména na pracovišti, v restauracích a v jiných veřejných prostorách.

Přitom tato směrnice není ani tak o ochraně nekuřáků, ale o zcela jiných věcech. Přesto jsme si to dovolili z úrovně výborů pro záležitosti EU to tam začlenit, protože to považujeme za důležité.

Jinak doplňující informace: K této směrnici bylo podáno 9 odůvodněných stanovisek, což představuje 14 hlasů z minimálního počtu 18, které je potřeba pro vystavení tzv. žluté karty.

Při projednávání v našem výboru jsme se pohybovali v podstatě v prostoru, který by šlo vymezit pomyslným trojúhelníkem, jehož jeden vrchol tvoří právě zdravotní aspekty, druhý vrchol ekonomické aspekty a třetí vrchol to, co je a mělo by být pravomocí EU a to, co je a mělo by být pravomocí členského státu EU. A námi vypracované doporučení se prostě nachází v tomto prostoru uvnitř tohoto trojúhelníku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se přihlásil pan senátor Karel Korytář. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Nechci zklamat ty, kteří očekávají, že vystoupím, takže vystoupím, a nebojte se, chci jenom reagovat na vystoupení pana kolegy senátora Kubery.

Jako člen zdravotního výboru Poslanecké sněmovny jsem měl několikrát záštitu nad zasedáním České aliance respiračních a chronických onemocnění. Tady bych chtěl více méně dát do souvislosti to, co řekl pan senátor Kubera, tj. náklady na léčbu onemocnění způsobené kouřením. Tato aliance vznikla hlavně proto, že chce burcovat vědomí nejen lékařského prostoru, ale vůbec i veřejnosti, že rozsah onemocnění způsobených kouřením narůstá, prudce narůstá a důvody jiné ustupují do pozadí. To je hlavně varování, že tento problém je potřeba řešit.

Vyjádření číselné není tak podstatné v nákladech jako takových, ale spíš to varování, že jde o prudký nárůst těchto onemocnění.

Nejsem nepřítel kuřáků, jak se možná někdo domnívá o mně jako o předsedovi Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu. To už vysvětlila vlastně paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková.

Dívejme se na to normálně, tak to řekl pan senátor Kubera. K tomu bych na závěr řekl jeden náš příklad. Senát v podstatě nedisponuje prostorami navíc. Víte sami, že působíme vlastně v prostorách, které máme a nic víc se nám nenabízí. Přesto místnost, která umožňuje dobře se najíst, posedět a vést řadu jednání, to je naše senátorská jídelna, je dneska řekl bych luxusním a velkým kuřáckým koutkem pro několik kuřáků. A pokud se najdou oponenti, kteří na to budou chtít reagovat, chtěl bych je požádat, aby sdělili nám všem, v kterém parlamentu nebo v kterém Senátu v Evropě mu umožnili kouřit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jednu vážnou připomínku. To, co řekl můj předřečník, je asi důvod, proč já do té této restaurace nechodím, protože mi tam zkrátka nechutná v tom dýmu.

A pak na margo toho řekl bych ve stejném duchu, jak nás tady pan kolega Kubera informuje o některých věcech, tak já stejně bych mu opáčil a stejně bych ho chtěl informovat, a prostřednictvím pana předsedajícího mu to sděluji: Dnes ráno, stejně jako tisíce jiných, jsem šel do práce, stavěl jsem se v trafice a chtěl jsem si koupit dva soustruhy. Oni neměli ani jeden, takže dnes se mi nic nestane. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mně v návrhu směrnice Evropského parlamentu zaujala jedna věc, a sice už tady zazněla ta čísla, kolik se vydělá a kolik se prodělá. Ale otázka celospolečenských nákladů na užívání návykových látek je 56 mld. Kč. To znamená, je to mnohem větší suma. A podle kvalifikovaných odhadů zemře v ČR zhruba 18 000 lidí. Ale co je na tom zajímavé. Kdyby se v EU snížila spotřeba tabákových výrobků o 2 %, tak by to snížilo 2,4 miliony kuřáků, což je neskutečné číslo, a statisticky v ČR by to bylo zhruba odhadem 48 000 kuřáků.

Jinak se k tomu plně připojuji, tak jak zde zaznělo. Myslím si, že lidstvo co jest lidstvem, má své neřesti, kouření, jak říkal pan ministr, ohnivou vodu apod. To bylo, je a mám obavu, že bude. To ale neznamená, že musíme všemu nechat volný průběh a že se tedy nebudeme snažit o regulaci.

Mně osobně nejvíc vadí, když vidím, že kouří stále nižší věkové kategorie, kouří opravdu už ti náctiletí, 12letí, 13letí, kterým bez problému cigarety kdekoliv v trafice prodají. A tam se to samozřejmě dotýká ještě troufám si říct dětí nebo adolescentů, kteří se vyvíjejí, jejich organismus roste a prakticky vlastně už se otravují těmi cigaretami.

Na rozdíl od pana kolegy Kubery si nemyslím, že naše děti jsou tak sběratelsky nadané, protože kdo už trošku někde viděl obrázky, které na krabičkách od cigaret mají být, tak ty jsou opravdu velmi odpudivé a neumím si představit, že by někdo sbíral obrázek plic prožraných rakovinou a vyměňoval ho za karcinom hrtanu apod., které na obrázcích jsou tedy velmi. Myslím si, že céčka byla něco jiného, a stejně tak dřívější reklamy, kdy kovboj na koni Testec sonu měl v ruce cigaretu a pod tím byl velký nápis Marlboro, tak to samozřejmě na mladé lidi působilo. Ale tohleto to určitě nebude. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Moc se omlouvám, že vystupuji podruhé k této věci. Ale když jsme tady nakousli téma obrázků, myslím si, že úplně nejúčinnější, pakliže by to mělo být zaměřeno na znechucení kouření, by bylo, kdyby na krabičce bylo velkým písmem uvedeno, kolik z každé krabičky cigaret je odvedeno formou různých daní státu. Berte to jako inovativní návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda si přeje ještě vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Chtěl bych velmi poděkovat všem senátorům za velmi výživnou diskusi. Dnes tady máte řadu takovýchto bodů, jak jsem si všiml.

A chtěl bych velmi poděkovat za stanovisko, které jde o vás z výboru, protože si opravdu myslím, že je vyvážené, že se zabývá jak stranou hledání a řeknu upozorňování na fakt, že je třeba mladým lidem vysvětlovat škodlivost kouření, že je třeba dbát o to, aby těhotné ženy věděly, co riskují směrem ke svým budoucím potomkům apod.

To jsou věci, kde je dobře spolupracovat s lékaři a hledat metody, jak lidem vysvětlovat, co vlastně jim škodí a zamezovat nedospělým, aby kouřili. To je správná cesta.

Ale pokud jste si přečetli směrnici, tak opravdu více hovoří o tom, jak je to s ekonomikou, než jak je to s faktickou ochranou zdraví.

Jste senátoři, řada z vás je starší než já, tak si pamatujete, jak jsme ve svaté válce proto, že chceme mír na celé Zemi, a mír je správná věc, odzbrojování je správná věc, hledá způsobů, jak řeknu nevyrábět zbraně, které způsobují to, co způsobují. No, ve finále jsme vyhnali některé výrobce našeho kvalitního zbrojního průmyslu do jiných zemí, kde se dál vyrábějí zbraně atd., a naši lidé přišli o pracovní příležitosti, vyhnali jsme ekonomiku apod. A to je v podstatě v podtextu toho, co my tam říkáme. Ano, my jsme pro ochranu zdraví, my jsme pro to hledat způsoby, jak lidem říkat, že jim škodí kouření. Ale nemůžeme myslet na to, že se může stát díky této směrnici, že tuto zemědělskou komoditu jménem tabák, která přináší výrazný ekonomický zisk, především na to, abychom mohli léčit, nebo řeknu těch 40 miliard přímo je ve státním rozpočtu. Mohlo by se stát, že tabák z České republiky vypudíme o pár set kilometrů dál, kde ta ekonomika bude dál fungovat. My si k 56 miliardám, které tady zazněly, nevím, použiji jenom číslo, které zde bylo uvedeno, přičtěme dalších 40 miliard chybějících v české ekonomice, které bychom mohli využít na léčení těchto věcí, ale nebudeme moci. A v tu chvíli se dostaneme do situace, že nebudeme vědět, odkud finance brát. Jsou to sami lékaři, kteří na nás tlačí ve veřejné správě, abychom generovali další finanční prostředky na to, abychom mohli léčit modernějšími a tudíž často i dražšími způsoby.

Proto bych chtěl říct, je třeba i toto vidět v kontextu všech věcí, že není možné vyhnat tabákový průmysl, aniž by se nic fakticky nestalo v Evropě. A to se snažíme, i vy svým návrhem usnesení, myslím si zcela korektně se to snažíte dát najevo. A já vám za tento návrh děkuji.

Ano, my se pravděpodobně s některými lišíme v názoru na to, čí je mé osobní zdraví nebo čí je to zdraví, jestli patří všem, společnosti, anebo jestli je to v mém případě moje zdraví, v případě jakéhokoliv senátora zdraví toho kterého občana, senátora, atd. To, na co se tady snažil upozornit pan senátor Kubera je, že to nemusí skončit u nucené ochrany před kouřením, ale že za chvilku zjistíme, že třeba jsou škodlivá vajíčka. Říkalo se to kdysi, teď najednou se dozvídáme, že nejsou, pak se to k tomu přidá. Je to jenom jakýsi náznak kudy by se dalo jít. A tohoto bychom se obávat měli, měli bychom vždycky hledat vyvážené stanovisko ke všem komoditám.

Já nejsem kuřák, já jsem přestal, někdy s nadsázkou říkám, kouřit, když mi bylo šest, protože jsme tehdy s mými sestřenicemi našli krabici partyzánek na půdě u mých prarodičů. A to jsme jako malé děti vykouřily a dodneška si to pamatuji. Také by to mohl být jeden ze způsobů, jak přesvědčit mnohé lidi, ale mnohem drasticky, aby nekouřili. U mne to fungovalo a dodnes si to pamatuji.

Na závěr svého proslovu bych moc poprosil, abyste podpořili vyvážený návrh, který vzešel z řad senátorů, protože si myslím, že je to návrh dobrý. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji, pane předsedající, to je moje povinnost, abych na závěr vystoupil.

Chtěl bych vás seznámit, že v diskusi vystoupilo celkem 9 diskutujících, z toho pan senátor Krejča opakovaně. Z 9 diskutujících byli tři lékaři, renomovaní lékaři, to znamená dva docenti a jeden vysokoškolský profesor. A dostali jsme se samozřejmě přesně tam, kde jsem očekával, že na jednu stranu je potřeba se dívat na ekonomické hledisko, na druhou stranu na zdravotní hledisko.

A chtěl bych jenom závěrem říci to nejdůležitější. Pokud jste to opravdu pochopili, je to, že k návrhu nové směrnice naše stanovisko je opravdu kompromisem mezi dvěma hledisky, mezi ekonomikou a zdravotnictvím. Byl bych tedy rád i já, pokud byste byli ochotni a podpořili náš návrh kladným hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a zároveň zpravodaji. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Antonín Maštalíř a tak, jak jste jej obdrželi i v písemném návrhu usnesení příslušného výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 66 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Tím jsme projednali tento bod a zároveň jej ukončili.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních

Tisk EU č. N 006/09

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 006/09 a N 006/09/01.

Ministryně práce a sociálních věcí paní Ludmila Müllerová se omluvila z našeho jednání a zastoupí ji pan ministr Petr Bendl. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych tady zastoupil paní ministryni práce a sociálních věcí, které pracovní povinnosti nedovolily se trefit do času, kdy body projednáváte. Všichni jsme s tím počítali už včera, ale měli jste zde vzácného hosta a chápeme, že se i váš jednací čas a pracovní čas posunul. Proto zde paní ministryni Ludmilu Müllerovou omlouvám a chtěl bych k následujícímu materiálu říci za paní ministryni stanovisko a vyjádřit stanovisko vlády k návrhu směrnice, který si, jak už z názvu plyne, klade za cíl zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčích rad a nevýkonnými členy správních rad společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních. Reaguje tak na skutečnost, že v současnosti zastávaly ženy v EU 13,7 % vedoucích pozic v obchodních společnostech.

Návrh požaduje zavedení takových postupů při obsazování vedoucích pozic, které usnadní přístup žen do řídících a dozorčích orgánů. S využitím těchto postupů se má do roku 2020 dosáhnout úrovně zastoupení žen, resp. méně zastoupeného pohlaví, ve výši 40 %. Cíl se týká pozice nevýkonných ředitelů a ředitelek v podnicích a členů a členek dozorčích rad či nevýkonných členů a členek správních rad. Návrh směrnice vylučuje ze své působnosti malé a střední podniky, tj. podniky s méně než 250 zaměstnanci či s ročním obratem nižším než 50 mil. eur.

Cíl 40 % se nevztahuje na kotované společnosti, v nichž osoby nedostatečně zastoupeného pohlaví tvoří méně než 10 % pracovníků.

Příprava i následné zveřejnění návrhu směrnice bylo projednáno s poměrně rozpačitými až kritickými reakcemi řady členských států EU. Vláda České republiky návrh směrnice nepodporuje. Je to názor stejně jako názor vlád některých dalších zemí, např. Německa, že EU nemá dostatečné pravomoci navržený předpis přijmout. Pro takovouto úpravu na evropské úrovni neexistuje dle našeho názoru právní základ ve Smlouvě o fungování EU. Návrh navíc nerespektuje zásadu subsidiarity ani zásadu proporcionality ve smyslu článku 5 Smlouvy o EU.

Proto vláda ČR ve své rámcové pozici doporučila oběma komorám Parlamentu ČR přijmout odůvodněné stanovisko o nesouladu návrhu se zásadou subsidiarity. V této souvislosti vláda ČR vzala s uspokojením na vědomí, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tak na základě usnesení výboru pro evropské záležitosti ze dne 6. prosince 2012 učinila.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, když návrh směrnice projednával 23. ledna 2013, přijal obsahově obdobné stanovisko. Dne 6. března 2013 pak k návrhu směrnice přijal usnesení i senátní výbor pro záležitosti EU. Toto usnesení konstatuje, že je předčasné zavádět závazné cíle zastoupení žen pro všechny státy EU. Usnesení současně vyzývá vládu, aby nerezignovala na řešení otázek rovných příležitostí žen a mužů.

Já bych proto poděkoval za přijatá usnesení senátních výborů, která vysokou měrou dokladují shodu s názorem vlády ČR.

To, že vláda nesouhlasí s unijním návrhem směrnice neznamená, že si není vědoma důležitosti otázky rovných příležitostí žen a mužů a že se jejími aspekty nezabývá, resp. nebude nadále zabývat.

Za důležitý předpoklad pro vyšší zastoupení žen ve vedení podniků považuje vláda úspěšné slaďování pracovního, soukromého a rodinného života, tj. dostatečná nabídka služeb, péče o děti a využívání flexibilních forem práce, jak konstatuje i navržené usnesení Senátu.

Postoje členských států nejsou zdaleka jednotné, některé členské státy, např. Německo, Dánsko, Švédsko či Nizozemsko, podobně jako Česká republika deklarují svůj rezervovaný či nesouhlasný postoj k návrhu směrnice. Na druhou stranu část států návrh podporuje, např. Polsko, Itálie, Belgie či Francie.

Závěrem bych chtěl dodat, že rámcová pozice byla připravena v úzké spolupráci resortů spravedlnosti a práce a sociálních věcí, jelikož návrh se dotýká především práva a regulace obchodních společností, než pracovněprávních vztahů. Gestorem návrhu zůstává prozatím ministerstvo práce a sociálních věcí jakožto gestor pro otázky rovných příležitostí žen a mužů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 006/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si kratičce shrnout to, co tady sdělil před chvílí přede mnou pan ministr Bendl v zastoupení ministryně práce a sociálních věcí.

Na základě sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o genderové nevyváženosti návrh směrnice stanovuje minimální cíl 40 % přítomnosti nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi členy dozorčí rady a nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách.

Společnosti budou povinny tento cíl splnit do roku 2020. V případě veřejných podniků do roku 2018. Každý rok pak musí poskytovat informace o genderovém složení svého vedení. Členské státy budou mít povinnost přijmout opatření vedoucí k zavedení ustanovení této směrnice a sankce za jejich nezavedení do dvou let ode dne jejího přijetí. Komise pak bude povinna každé dva roky podat zprávu o dosavadním provádění směrnice.

Tolik shrnutí dané problematiky.

Komise konstatuje, že dosavadní plnění cílů, které souvisejí se zajištěním rovnosti zastoupení mužů a žen ve vedoucích pozicích, je obecně nedostatečné. Hlavními překážkami zlepšování stavu jsou podle komise rozdíly ve vzdělání žen a mužů, absence pružnějších pracovních podmínek pro ženy, přetrvávající stereotypy v pojetí profesních a životních rolí, malá transparentnost výběrových řízení. Komise proto navrhuje – návrh směrnice – stanovit minimální cíl 40 % přítomnosti nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi členy dozorčí rady a nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách, jak jsem řekl v úvodu. Shrnu-li pozici vlády, slyšeli jsme to již od pana ministra, vláda zaujímá k této legislativní iniciativě poměrně odmítavé stanovisko. Vláda za nejvhodnější řešení této neblahé situace na poli genderové vyváženosti má samoregulaci podniků. Vláda zpochybňuje pravomoc Komise vydat předložený návrh a říká, že zvolený právní základ považuje za pochybný, neboť se jedná především o záležitosti správy a řízení obchodních společností.

K otázce subsidiarity – s ohledem na zásadu subsidiarity, kterou se výkon pravomocí řídí, se vláda domnívá, že EU není oprávněna přijmout takové opatření.

Vláda dále uvádí, že Česká republika pokud jde o zastoupení žen ve vedoucích orgánech velkých společností kotovaných na burze, je na tom z komparativního hlediska průměrně, poměr žen, které jsou zastoupeny v těchto orgánech, je 15,4 % proti celoevropskému průměru, který je 13,7 %. Žádná žena není ani předsedkyní představenstva, ani generální ředitelkou těchto společností.

Navrhovaná úpravy by se tak podle údajů Evropské komise měla dotknout asi 10 až 20 společností kotovaných v ČR. Vezmeme-li v úvahu rovněž omezený počet funkčních míst v dozorčích orgánech společností, které jsou dotčeny navrhovanou úpravou, dospěla vláda k domněnce, že navrhovaná úprava bude mít v ČR velmi omezený socio-ekonomický dopad.

Jaký je stav projednávání v Parlamentu ČR? Poslanecká sněmovna - její výbor pro evropské záležitosti daný tisk projednal, zpravodaji byli poslanci Viktor Paggio a Soňa Markova, a přijal odůvodněné stanovisko, ve kterém konstatoval rozpor návrhu legislativního aktu s principem subsidiarity, případné stanovení právně závazných kvót představuje mimořádné a krajní řešen, které může být přijato pouze po důkladné diskusi na půdě národních parlamentů a ke kterému lze přistoupit pouze v případě, kdy všechna ostatní opatření založená na principu dobrovolnosti selhala. A dále považuje za nešťastné datum zveřejnění takto významného návrhu s ohledem na skutečnost, že část osmitýdenní lhůty pro přijetí odůvodněného stanoviska připadla na období vánočních prázdnin, čímž došlo k faktickému zmenšení časového prostoru pro diskusi na půdě národních parlamentů. I my v Senátu jsme se vyjadřovali k této směrnici už opožděně. To znamená, že naše stanovisko, které jsme přijali, sice bude doručeno Komisi, ale může a nemusí k němu přihlédnout.

Evropský parlament k tomu říká: Výborem, který se bude dokumentem v Evropském parlamentu zabývat, je výbor pro práva žen a rovnost pohlaví. Dá se očekávat, že postoj Evropského parlamentu bude spíše příznivý, neboť tento legislativní sbor patří dlouhodobě k příznivcům vyššího zapojení méně zastoupeného pohlaví. Já jsem říkal, že to řídí eurokomisařka Viviane Reding, která je známá tím, že razí tuto genderovou politiku.

Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil ještě k tomu, to tady, myslím, nezaznělo, jak jsem poslouchal pana ministra, co na to říkají další národní parlamenty a případně subjekty v naší republice, které se touto problematikou zabývají.

Samozřejmě to budí značný zájem národních parlamentů. Dostal jsem čerstvou informaci z dneška, že genderovou směrnici zablokovali Němci, takže ji nebudou implementovat. Touto směrnicí se zabývaly obě komory nizozemského parlamentu, britského, belgický, francouzský, rakouský, polský, dánský, estonský, finský, slovenský, španělský, švédský. Vesměs mají obdobný názor. K vystavení žluté karty, kdy je potřeba 18 hlasů, se jich tolik neposbíralo, tudíž nebude vystavena žlutá karta. Jinak z našich subjektů, víte, je to tak 1 k 1, které se vyjadřují ano a které ne. Takže Evropská konfederace odborových svazů říká ano, komise dlouhodobě podporuje, vyslovuje se pro zavedení kvót, taktéž Českomoravská konfederace odborových svazů. Svaz průmyslu a dopravy ne. Evropský svaz podnikatelů – Business Europe ano. Forum 50 ano. Platofma Byznys pro společnost ne. Takže vidíte, že je to opravdu půl na půl.

Nyní stanovisko a doporučení, která jsme přijali ve výboru pro záležitosti EU. Doporučení: Vzhledem k výše uvedenému hodnocení problematiky bylo výborem EU přijato usnesení s doporučeními, která vám raději tentokrát přečtu všechna, abych se nedostal do stejných problémů jako při předešlém materiálu, kdy jsem zpravodajoval tabák. Protože ony jsou opravdu tak po sobě seskládána, aby to dávalo smysl, protože když některé vynechám, pane předsedající, pro paní místopředsedkyni Gajdůškovou, aby potom neřekla zase něco, co mě bude mrzet. Děkuji. Takže:

Podporujeme rovné příležitosti žen a mužů. Lze souhlasit s cíli směrnice, kterými je větší zastoupení žen a nastavení skutečných rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy. Z tohoto hlediska je možné spíše pozitivně hodnotit i samostatný obsah směrnice, zejména princip, že nedostatečně reprezentované pohlaví má být zvýhodněno, pokud jsou ostatní kvalifikační kritéria uchazečů shodná. To je, ze dvou stejných uchazečů bude vybrána žena, pokud je však jeden z kandidátů jasně lépe kvalifikován na danou pozici, pak by měl být vybrán kvalifikovanější kandidát. Problematická je pak argumentace Komise pro přijetí směrnice na evropské úrovni. Z pohledu Senátu lze tvrdit, že místo principů spravedlnosti a skutečných rovných příležitostí spolu se sladěním rodinného a pracovního života, využívá Komise spíše neoliberální argumentaci, že směrnice je nutná pro fungování volného trhu. Lze se důvodně domnívat, že Komise se snaží o úpravu problematiky pozitivní diskriminace, kterou SFEU poměrně jasně svěřuje členským státům.

Soulad směrnice s principem subsidiarity a proporcionality je, pokud se budeme striktně držet těchto principů, problematický. Úkolem Senátu by spíše mělo být, poukázat na špatné podmínky pro sladění rodinného a pracovního života, na nedostatek předškolní péče, těžký návrat do práce po mateřské dovolené, diskriminace žen při nástupu do zaměstnání z důvodu možného těhotenství, nemožnost zkrácených úvazků apod. To by vše vláda měla řešit bez ohledu na kvóty či nikoliv. Současně je velmi sporné se odvolávat na takzvanou společenskou odpovědnost podniků, která v českých poměrech je velmi nízká a nelze ji srovnávat se zavedenými praktikami severských či západních států.

Obecně lze tuto směrnici podpořit i s ohledem na to, jakou to vyvolalo debatu, což je jen pozitivní. Ale současně je třeba vyjasnit možné právní nesrovnalosti a normativní část směrnice.

Nyní dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení – Směrnice EP a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních – z 8. schůze konané dne 6. března 2013. Jedná se o senátní tisk č. N 006/09.

Po úvodní informaci Zdeňka Kadlece, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, a Zuzany Fišerové, vrchní ředitelky sekce mezinárodních vztahů ministerstva spravedlnosti, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor

I. přijímá k návrhu směrnice EP a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice EP a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Antonína Maštalíře,

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A nyní mi dovolte, já to opravdu proletím rychle, vědom si toho, že pokud vám doporučení celé nepřečtu, tak to vyvolá určitě hodně diskusních příspěvků. Protože jsem přesvědčen, že je to opravdu po předešlém materiálu žádoucí. Takže:

Senát PČR

I.

1. uvědomuje si dlouhodobou výraznou genderovou nevyváženost ve vedoucích funkcích,

2. připomíná, že článek 157 odst. 3 Smlouvy o fungování EU zakládá pravomoc EU přijímat legislativní opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci,

3. připomíná, že problematika genderové nevyváženosti ve vedoucích funkcích je neodmyslitelně spjata s dalšími otázkami souvisejícími s rovnými příležitostmi pro ženy a muže, slaďováním rodinného a pracovního života, rozdíly v odměňování žen a mužů a překonáváním genderových stereotypů apod.,

II.

1. uvědomuje si, že přestože ženy již řadu let představují většinu absolventů vysokých škol, podíl jejich zastoupení ve vedení podniků tomu neodpovídá,

2. připouští ovšem, že tento zjevný nepoměr může být způsoben dalšími faktory, jako je poměrně vysoký věk členů dozorčích rad (58 let v průměru), absence žen v těchto oblastech vrcholového managementu podniků, ze kterých většinou členové dozorčích rad pocházejí,

3. připomíná, že daleko větší diskriminaci čelí ženy v otázkách mateřství, kdy v důsledku nemožnosti efektivně skloubit rodinný a pracovní život začnou za muži od jistého věku kariérně a v důsledku toho i finančně ztrácet,

4. navrhuje proto, aby se legislativní iniciativy Evropské komise soustředily především na odstraňování překážek, které brání plnému uplatnění žen ve společnosti, jako je diskriminace v otázce mateřské a rodičovské dovolené, rozdílné odměňování za stejnou práci a překonávání genderových stereotypů,

5. je si vědom skutečnosti, že si některé členské státy v nedávné době přijaly opatření, která se věnují problematice závazných podílů žen ve vedení podniků, nicméně dosud nejsou známy žádné dopady těchto opatření,

6. domnívá se proto, že je předčasné zavádět závazné cíle zastoupení žen pro všechny státy EU, neboť tento přístup nebere v potaz odlišné podmínky, ve kterých fungují podniky v jednotlivých členských státech, odlišné tradice správních a dozorčích rad společností a svou podstatou omezuje výkon vlastnického práva akcionářů, pokud jde o rozhodování o složení vrcholových orgánů jimi vlastněných společností,

7. poukazuje na skutečnost, že návrh se týká pouze členů dozorčích rad a nevýkonných členů správních rad společností kotovaných na burzách, čímž je jeho reálný dopad na rovné příležitosti žen a mužů podstatně omezen, což vyvolává pochyby o efektivnosti smysluplnosti tohoto návrhu s ohledem na jeho zamýšlené cíle,

8. zastává názor, že by se úsilí o politické řešení genderové nevyváženosti mělo v první řadě zaměřit na otázku rovného zastoupení žen a mužů v politických institucích, orgánech veřejné moci, veřejnosprávních subjektech a v organizacích ve veřejném vlastnictví,

9. vyzývá vládu, aby nerezignovala na otázek rovných příležitostí žen a mužů a respektovala doporučení mezinárodních i domácích institucí, které dlouhodobě upozorňují na chronický nedostatek zařízení péče o předškolní děti, na absenci podpory flexibilních forem zaměstnávání pro rodiče pečující o dítě a na problémy spojené s návratem rodičů do zaměstnání,

III.

1. Senát žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání,

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik ode mě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální problematiku a já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Daniela Filipiová. Ano. Prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedo. Já nebudu dlouho zdržovat. Nebudu opakovat to, co už tady bylo řečeno, čeho se ten návrh týká. Chci jenom říci, že pokud pomineme právní výhrady ke změní směrnice, musím říct, že pozitivní diskriminace není správnou a podle mého názoru ani vhodnou metodou uplatňování jakýchkoli lidských práv. Při aplikaci pozitivní diskriminace totiž musí jednoznačně docházet k diskriminaci těch, kteří na úkor její aplikace byli například na obsazení pracovního místa odmítnuti. Myslím si, že posuzování kvalit obou kandidátů – to je tak strašně subjektivní názor, že opravdu ho nelze naprosto objektivně aplikovat a velmi těžce se bude dokazovat, že tento kandidát byl odmítnut jenom proto, že nebyl dostatečně kvalifikován nebo naopak.

Myslím si, že aplikace pozitivní diskriminace znevažuje schopnosti dané osoby a může naopak vyvolávat negativní reakce u zbytku společnosti. Myslím si, že není možné obecně uplatňovat princip, že někdo může být přijat na nějaké místo "jen" vzhledem ke svému pohlaví, rase či handicapu. Já musím říct sama za sebe, že pokud bych věděla, že jsem na dané pracovní místo byla přijata jenom proto, že jsem žena nebo že jsem vozíčkář, abych naplnila nějaké kvóty, tak by mě to doslova uráželo. Myslím si, že usnesení zdravotního výboru zní v této věci naprosto jasně, v podstatě souhlasí s vládou. Tolik moje vystoupení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí? Pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. To už je druhý podobný materiál, kdy zase spasitelé světa něco vymysleli. Já musím říct, že podstatné je něco jiného. Podstatné je, že toto je začátek procesu. Všimněte si, že úmyslně byla vybrána taková část, která nikoho příliš zase neirituje, ono těch kotovaných společností tolik není. Ale bude to pokračovat až bude dosaženo tohoto dílčího cíle, proces bude pokračovat, půjde dál a dál, do dalších oblastí života. Ale pak teprve začnou problémy. Cherchez la femme se – se říká ve Francii. A ono to tak bude. Na našem příkladu mohu uvést, že o žádnou diskriminaci nejde. Jak jinak by tady mohla sedět paní senátorka Gajdůšková a ostatní mé kolegyně, přítelkyně. Je pravda, že to je diskriminační, protože stačí se na vás podívat a podívat na nás, my můžeme mít tak hadry s pruhem nebo bez pruhu, vy máte na každém zasedání něco jiného, což už samo o sobě je diskriminační. Podívejte se na ples, v čem tam chodí dámy a v čem tam chodíme my. My máme furt stejné černé hadry a lakýrky, takže na nás nic zajímavého není. Také ve věznicích je diskriminace neuvěřitelná. Podívejte se na poměr vězňů mužů a vězňů žen, tam vidíte jasně, že je někde chyba, protože mužů je ve věznicích mnohem víc než žen. (Pobavení v sále.) Podívejte se na úřady, do škol. Já na úřadě – chlapa abych pohledal. Chlapi samozřejmě mají výhodu, protože jsou opečováváni, neboť je jich tam opravdu málo. Žen je tam víc – zaplať Pán Bůh, říkám, pozor, já s nimi nemám problém, velmi rád s nimi spolupracuji, naopak s chlapy se moc nesnáším, protože s nimi není tak příjemně jako se ženami. Co se stane, až všechno zvýhodníme a teď se nám do výběrového řízení přihlásí žena a černoch. Oba mají pozitivní diskriminaci. A co teď s tím uděláte? Prostě jsou to blbosti. Nazývám to česky. Jsou to blbosti, které si někdo vymýšlí. Jednak vnáší nenávist do společnosti, protože to samozřejmě vyvolává ve společnosti nežádoucí procesy. Já vás ujišťuji, že ženy se obhájí samy. Něco jiného je dát jim příležitost, aby například mohly dělat z domova, aby mohly dělat na kratší pracovní úvazky. To je naprosto v pořádku. A tady bychom se měli shodnout na tom a změnit zákoník práce, který to neumožňuje. A tam najednou všichni ti, kteří křičí, jak by to mělo být, když jde o zjednodušení zákoníku práce, najednou stop a máme ho takový, že se podle něj ve skutečnosti pracovat nedá. Takže tam bychom měli napřít svou iniciativu a takovéto nesmysly odmítnout. Protože za rok tady budeme mít další a další směrnice, které si někdo v Bruselu vymyslí, až se obklíčíme a vytrváme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení. Nyní vystoupí paní senátorka, místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem původně byla přihlášená jenom proto, že jsem chtěla poděkovat našim osvíceným kolegům ve výboru pro záležitosti EU. Poděkovat jim za formulaci usnesení, které si myslím, že je skutečně velmi dobré. Ale jak se zdá, tak přece jenom je potřeba asi trošku vzdělávat poté, co vystoupil můj ctěný a vážený pan kolega senátor Kubera.

Diskriminace či nediskriminace a celá genderová politika je, přátelé, přece o něčem úplně jiném. Jste přesvědčeni o tom, že je správně, aby člověk na stejném místě, se stejným výkonem měl o 25 % nižší mzdu jenom proto, že má nějaké pohlaví? Myslíte si, že to je skutečně v pořádku? Myslíte si, že je v pořádku, že někdo musí odvést třikrát tolik práce, aby se dostal na stejnou úroveň než ten druhý jenom proto, že je nějakého pohlaví? Myslíte si, že je v pořádku, že zde máme velkou skupinu, která je vzdělanější než ta druhá a přitom je na víceméně nižších úrovních rozhodovacích procesů? To není v pořádku. A o tom to je.

Víte, v krizi se ukázala jedna docela důležitá věc. A to, že firmy, kde byly vyvážené týmy, kde byly jak ženy, tak muži, byly úspěšnější, krizi přežily lépe. Ty nekrachovaly. Protože tam byly zastoupeny jak dynamické mužské elementy, tak více odpovědné, dejme tomu opatrnější ženské elementy. Prostě se doplnily. Je to stejně jako v rodině. Nejlepší je rodina, kde je táta i máma, kde to prostě funguje. Jestliže je tam jenom jeden, tak možná to může fungovat také, ale už je to vždycky neúplné. Není to ideální. A o tom je to i ve společnosti. O to bychom se měli snažit. Já netvrdím, že zrovna tato směrnice je značka ideál. Skutečně to vzbuzuje emoce, asi to není úplně nejšikovnější. Ale vnímám to, že je to docela pragmatické nařízení ve srovnání s tím, jak fungují firmy, kde je zastoupení vyváženo a naopak, kde není.

Já jsem se ale skutečně přihlásila, protože jsem chtěla poděkovat osvíceným mužům ve výboru pro záležitosti EU, připomínám, že je tam pouze jedna žena, za návrh usnesení. Myslím si, že to je skutečně správné a základní problém je v odstraňování překážek pro to, aby jeden každý člověk bez ohledu na pohlaví či jiné záležitosti, za které sám nemůže, které prostě jsou mu dány, měl příležitost uplatnit svůj talent, všechno, co umí.

Zde je formulováno, že problém je v diskriminaci ve vztahu k mateřské a rodičovské dovolené a návrh usnesení se dotýká rozdílného odměňování, které skutečně není v pořádku.

Stejně tak si myslím, že velmi důležité je, že pokud se chceme skutečně propracovat k vyváženému zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech, tak bychom se o tom měli především snažit na politické úrovni a v oblasti veřejné správy. Tady jsem přesvědčena o tom, že návrh tohoto usnesení je velmi dobrý, že je racionální a moje představa je, že jsou to muži, kteří se musí snažit o to, aby jim ženy byly skutečně partnerkami. Protože tam, kde to funguje, tak to funguje dobře v celé skupině, v celé společnosti, v celém týmu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za udělení slova. Vážený předsedo, kolegyně a kolegové, slovutný Senáte. Já mám opravdu minimum příležitostí souhlasit se stanoviskem vlády. Vláda mi k tomu nedává mnoho příležitostí. Ale tady to musím podporovat. Nehodlám zdržovat, pitvu celé problematiky nám předvedl kolega Maštalíř. Zavalil nás opravdu dokonalou analýzou, z níž musím snad souhlasit jenom s tím, že se velice přimlouvám a bylo by žádoucí, aby ženy v naší společnosti dostaly větší příležitost, nebo větší možnosti k tomu, aby se profesně realizovaly předškolními zařízeními i dalšími podmínkami. Ony je k tomu nemají.

Musím částečně souhlasit i s kolegyní Filipiovou, a to také nebývá tak časté, protože jde skutečně o pozitivní diskriminaci. My tuto záležitost známe z cikánské otázky, a vždycky to budí odpor, její analýza, to, že by ji urazilo, kdyby na základě takovéhle normy se dostala někam přednostně, tomu plně rozumím.

Já jako člen Parlamentního shromáždění Rady Evropy si užívám, tam lidsko-právní prapory jsou vysoko vztyčené, užívám si genderové problematiky plnými doušky.

Já jsem doyen této komory a tak si také jako doyen hodně pamatuji. Vzpomínám si, jak náš parlament v hlubokém socialismu – jak tam bylo pevně stanoveno, kolik žen bude v parlamentu, a bylo to dotaženo do poměrně velkých detailů, kolik z nich bude dojiček, učitelek, zdravotních sester a stranických pracovnic. To všechno se velice pečlivě sledovalo.

To všechno se velice pečlivě sledovalo. Tam snad, proboha nedojdeme, že by

nám Evropská unie posléze také stanovila, kolik kde bude homosexuálů, kuřáků cigaret anebo schizofreniků.

Kdykoliv se setkám s pojmem genderová vyváženost, tak to odmítám! A omlouvám se tím kolegyni Gajdůškové – ale tohle je ne mě příliš! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já jenom nechápu, proč se pan senátor Lebeda omlouvá mě... A za co? (Projevy rozpačitosti.) Nemyslím si, že by to bylo potřeba... Nepochopila jsem to, omlouvám se...

Předseda Senátu Milan Štěch:  To si jistě vyřídíte, děkuji. Prosím, pan senátor Miloš Vystrčil bude nyní hovořit. Připraví se paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, nevím, jestli jsme si všichni směrnici přečetli. Směrnice říká, že je potřeba u soukromých společností, které jsou kótovány na burze, pak u soukromých společností, dosáhnout nejlépe do roku 2020 to, aby měly ve svých řídících orgánech 40 % žen. A že pro to prostě potřeba udělat nějaké směrnice vnitropodnikové, že je k tomu potřeba udělat nějaká další opatření – a že to všechno bude kontrolováno.

Dále je v té směrnici napsáno, že 40 % stačí, protože lidé, co směrnici psali, to ví; a že 30 % je kritické množství, tzn. pod 30 % je to podkritické množství.

Teď vám něco přečtu, co jsem si tady našel, mezitím, o čem si tady dneska povídáme – o Evropské unii.

Národní centrální banka – 17 % žen, podkritické množství.

Evropská komise, 27 komisařů, 9 žen – 33 %, mírně nadkritické množství.

Předsedové Evropské komise od roku 1958 jenom muži, ženy – 0 %, zásadně podkritické množství.

Evropská rada, to jsou premiéři a další vedoucí činitelé E 27, celkem 31 lidí, 2 ženy – 7 %, podkritické množství.

Evropský parlament, 754 lidí – 35 % žen, nadkritické množství, ale až v poslední době, rozhodně ne dostatečné...

Takhle na tom jsou ti, co nám říkají, jak to máme dělat a jak by to bylo správné. Hlavně to říkají těm, co se starají o to, abychom my měli na výplaty, protože jsou to soukromé společnosti, které někdo řídí na základě nějakých principů. Nepředpokládám se, že by se to snažil dělat tak, aby prodělával.

To je další úžasná úvaha, která není nikde zdůvodněná. Je tam napsaná, že prostě to, že někde chybějí ženy, resp. není využíván jejich potenciál, způsobuje hospodářský úpadek. Právě proto, že je potřeba zastavit tento hospodářský úpadek, tak je potřeba zvýšit počet žen ve vedoucích funkcích, i kdyby to nechtěli.

A teď pojďme na to, co to bude znamenat. Jestliže dneska to je minimálně v některých zavedených demokraciích tak – a mohl bych je jmenovat, že je tam pořád 40 % ve vedoucích funkcích nemají, může to být také možná proto, že to ženy nechtějí. V okamžiku, když to ženy nechtějí, a přesto je k tomu budeme nutit, tak budou jiné ženy, které to chtít budou. Kdežto ty vzdělané, které tam jistě jsou, ale ony to z nějakých důvodů nechtějí. Otázkou je, z jakých. A teď ty, co to nechtějí, a mají nižší vzdělání, tak přesto najednou budou mít cestu k tomu, aby se dostaly na vrchol anebo skoro k vrcholu.

Co to bude znamenat? Bude to znamenat, že ženy, co jsou vzdělané, a přitom z nějakých jiných důvodů, aby udělaly dobré podmínky pro rodinu atd. na vrchol nechtějí stoupat. Budou na tyto ostatní naštvané. A druhá věc, která nastane, kvalita společností se zhorší.

Celé to bude jinak, než to bude, když tomu necháme přirozený vývoj. Prosím vás, netýká se to toho, že se nemáme snažit, aby ženy, které jsou na mateřské dovolené, nemohly pracovat z domova, aby se nemohly vzdělávat, aby neměly lepší přístup k stejným pozicím, jako mají dneska muži.

Ale rozhodně způsob, který volíme, je způsob, který vede do pekel a je to útok na svobodu podnikání. Je to útok na svobodné rozhodnutí lidí, kteří živí tuto společnost, a někdo, kdo v životě nic neřídil, nic třeba nevlastnil, dneska říká, jak má být nějaká společnost řízena. Protože předpokládá, že on to úmyslně dělá špatně, protože samozřejmě nechce prosperovat víc, než prosperuje.

To je úvaha naprosto scestná, nesmyslná, nevím, socialistická, když to řeknu ještě slušně...

My se tady o tom bavíme a vážně tuto směrnici chceme přijímat v rámci tohoto prostoru, abychom sami sebe zlikvidovali a snížili svoji konkurenceschopnost. K ničemu jinému to nevede, než k snížení konkurenceschopnosti. Věc, která s tím je spojena, pokud se někdo z vás na směrnici podíval, samozřejmě obrovský nárůst byrokracie. Všechno se bude měřit, kontrolovat, hlásit a počítat. To znamená, kromě toho, že dojde k omezení svobody, naroste byrokracie. To je výsledek této směrnice, pokud bude aplikována.

Já vás všechny velmi prosím, abychom udělali všechno co je v našich silách – díky naší historické zkušenosti, aby se tak nestalo! Děkuji za pozornost.

 

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:   

Děkuji, pane předsedo. V úvodu chci říct, že naprosto souhlasím se vším, co tady zaznělo od kolegy Vystrčila. Musím říct, že mi vzal mnoho témat, o kterých jsem sama chtěla mluvit.

Jenom takové dvě poznámky. Co budeme dělat, až začneme řešit genderovou problematiku v těch oblastech práce, kde pracují jen, nebo naprostou většinou ženy? Ve školství. Ve zdravotnictví – jako zdravotní sestry.

Pozor! Tam bude docházet k diskriminaci mužů. Tam nebude zastoupení 50 na 50. Budou se přijímat "směrnice na ochranu mužů", aby byli muži také rovnoměrně zastoupeni ve všech profesích? Promiňte, to je scestné!

Musím sama za sebe říct, že už začínám být trošičku alergická za různé bojovníky nebo bojovnice za ženská práva. Uráží mě to. Jako člověk se dokážu obhájit sama, nikoho k tomu nepotřebuji. Jsem svéprávný člověk. Troufám si říct, že taková je naprostá většina žen. Tyhle diskuse – podle mého názoru – nevedou k tomu, aby si společnost více žen vážila a více pro ně dělala. Naopak. Vzbuzuje to negativní reakce. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ještě pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, také bych to asi lépe neřekl, než kolega Vystrčil. Jenom pár detailů. Jakási reakce na to, co tu bylo řečeno.

Domnívám se, že tu panují některé mýty. Například kolegyně Gajdůšková hovořila o tom, že na stejném místě a se stejným pracovním výkonem dostávají ženy menší mzdu, dokonce o 25 %. Nemám nějaké detailní informace. Domnívám se, že jde o špatnou interpretaci statistik. Sám jsem si to hledal, protože to zde bylo opakovaně řečeno, sdělení tohoto typu, a našel jsem vždy jen to, že to byly ženy, které pracovaly v jiném odvětví. Pracovaly třeba stejně intenzivně, ale jedny pracovaly ve školce, druhé v chemickém průmyslu... Žádám, aby kdokoliv přišel a měl tuto informaci, abych ji viděl na vlastní oči. Navíc existuje antidiskriminační směrnice. Sami jsme ji schvalovali. A zákon. Kdyby to bylo o takto odlišnou částku jakou je 25 %, určitě by se to úspěšně vysoudilo.

Znovu říkám, nemám všechny informace. Znovu žádám, poskytněte mi je.

Dále bylo řečeno, že firmy s vyváženým genderem tolik nekrachovaly nebo mají lepší hospodářské výsledky.

Možné to je, ale na druhé strany je to, řekl bych, velmi účelový argument právě pro toto zastoupení ve firmách. Protože i kdyby to byla pravda, ponechme to na firmách. Na vlastnících firem. Protože existují i jiné faktory, které mají vliv na hospodářské výsledky, např. podíl fixního kapitál, množství vývozu, uspořádání firmy. Kdybychom měli postupovat v tomto směru, museli bychom nutit firmy a vázat je tisíci dalšími předpisy. Sami cítíte, že je to nesmysl. Firmy, které nás živí, by měly být jistou flexibilitu.

Dále zde bylo řečeno, že tyto kvóty nemusí mít konec. To je možné. Všiml jsem si, že existuje např. zpráva výboru pro práva žen v Evropském parlamentu. Kromě popisu situace se navrhují změny v oblasti divadelních umění. Tady vidíte, že už je nakročeno i do jiných oblastí. Například hovoří o tom, že požaduje zajistit přítomnost nejméně jedné třetiny osob menšinového pohlaví ve všech oblastech tohoto odvětví.

Do důsledku by to znamenalo, že třetina kulisáků musí být ženy anebo by bylo zapotřebí uvažovat o oživení psaných děl a skladeb vytvořených ženami, které se neuvádějí v programu často, nebo se uvádějí náhodou hry psané muži častěji, protože mnoho z nich vzniklo v minulosti, kdy byly doménou mužů... Ale možná, že by bylo vhodné to změnit podle Evropské komise.

Domnívám se, že zákon nikdy nepostihne rozmanitost životních situací, a proto by se měl vpouštět jen tam, kde nezbytně musí. Na evropské úrovni by kromě univerzálního pravidla úspornosti měl platit také filtr subsidiarity, tzn. lze-li problematiku upravit na národní úrovni, má se tak stát.

Tento návrh porušuje obojí! Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pan senátor Škaloud byl poslední přihlášený. Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zdali se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Pan ministr nemá potřebu se vyjádřit. Pan zpravodaj?

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji, pane předsedo. Já potřebu mám. Chtěl bych říci, že vystoupilo v diskusi celkem 7 senátorů a senátorek. Závěrem to nejdůležitější, co by mělo zaznít. Výbor EU směrnici nepodporuje. Jsme na stejné pozici jako vláda ČR. My pouze upozorňujeme na oblasti, které musíme v naší republice řešit.

Tak abyste jasně věděli, ještě jednou, směrnici nepodporujeme. Pouze upozorňujeme na oblasti, které je potřeba řešit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, jak ho navrhl pan senátor Maštalíř ve svém vystoupení a jak máme k dispozici i v tisku výboru. V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 67 registrováno 38, kvorum 20. Pro návrh 31, proti 2. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodaji.

Posledním bodem pořadu naší schůze je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů o změně některých zákonů souvisejících s výplatou sociálních dávek

Tisk č. 61

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Zdeněk Škromach, který má tímto slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, uvedl bych tento poměrně jednoduchý, ale v této chvíli velmi potřebný návrh zákona, který v zásadě sjednocuje podmínky pro výplatu sociálních dávek v celém systému. Protože jsou různě upravené, a ne vždy je výklad správný.

Snaha bývalého ministra Drábka byla navíc ještě prosadit – a v nových zákonech, které prošly, byla úprava taková, že dávka je vyplacena ve chvíli, kde je zadána do systému. Z hlediska zákona je to v pořádku. Z hlediska jaksi normálních lidských vztahů to v pořádku není. Protože jsem přesvědčen o tom, že dávka je vyplacena ve chvíli, kdy ji člověk dostane na účet anebo je mu vyplacena cash.

Tento návrh to upravuje vlastně tak, aby skutečně ten, kdo bude muset řešit situaci, nebyl občan, kterému dojde např. rodičovský příspěvek o měsíc později, kdy nemá zaplacený nájem, nemá zaplaceny další věci, které z toho musí platit, a spousta lidí bez této podpory není schopna zaplatit např. nájmy. To může znamenat, že lidi, lidově řečeno, mohou skončit pod mostem, protože prostě nezaplatili.

Sice je pravda, že paní ministryně Müllerová se snaží napravit tento stav, ale mám obavu, že bez zákonné úpravy to vždycky bude jenom snaha. V zásadě jde také o to, že v dalších letech by měl být zaveden systém jednotného výplatního místa. Je to vlastně obdoba jednotného inkasního místa v rámci ministerstva financí. Jednotné výplatní místo. To je opět cloud, do kterého by všechny věci měly vstupovat a z kterého by měly "napršet" k jednotlivým občanům. Problém je, že je tady opět pochybnost, jak je to připravováno a nastaveno, že systém bude fungovat. Zodpovědnost musí nést provozovatelé systémů. Jednoznačně! Nemůžou se vymlouvat na zákon. Dávka byla vyplacena, a my s tím nemůžeme nic udělat. Není to problém ani úřadů práce, těch úředníků, kteří jsou tam dneska přetížení a kteří s tím mají velké problémy. Je to problém nefunkčního systému, který opět dávku nevyplatí.

Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu zákona, který je poměrně jednoduchý, a věřím, že projde i Poslaneckou sněmovnou. Tak jak sleduji diskuse, je snaha systém opět dostat do funkčního stavu, jak tady byl před panem ministrem Drábkem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám. Posaďte se, pane místopředsedo, ke stolku zpravodajů a plňte úlohy předkladatele. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení paní senátorku Danielu Filipiovou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedo. Budu velmi stručná, protože skutečně jde o velmi jednoduchý návrh, který pan kolega Škromach jednoznačně představil. Dovolím si citovat dvě věty z legislativní zprávy, kde se píše, že jestliže právní řád obsahuje úpravu vymezující jednoznačně den provedení platby ze strany občanů ve prospěch státu, lze považovat za odpovídající, když stejný princip bude promítnut také do úpravy vymezující platby sociálních dávek ze strany státu ve prospěch občanů. Čili z hlediska právní úpravy se jeví jako rozumné co do účelu sociální pomoci i efektivity elektronizace jakékoliv správní činnosti, aby veřejná správa byla předvídatelná a byla skutečně službou veřejnosti.

Jenom k tomu dodám, že se obávám, že byť se tady vyřeší, dovolím si říct, právní purismus, že budou stejné podmínky, tak to nevyřeší, aby lidé dostávali dávky včas. Prostě se jenom posune datum, kdy je dnes den přiznání dávky odeslání dávky, a pokud projde tento návrh zákona, tak den přiznání dávky bude ten, kdy to občan obdrží. Ale zpoždění stejně tento návrh zákona nevyřeší.

Jako zpravodaj si dovolím navrhnout přikázat tento návrh zákona do VZSP a event. se nad tím zamyslet, zda by bylo možné přijmout takové opatření v zákoně, aby dávky byly vypláceny včas, ale obávám se, že je to nad možnosti Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Pan navrhovatel – chce ještě něco dodat? Prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, jenom na poznámku ohledně toho, jestli to vyřeší, posune hranici zodpovědnosti exekutivy k občanovi. Protože dneska hranice končí ve chvíli zadání do systému, takhle ji posune dál. Myslím, že bude vytvořen i tlak na to, aby systém fungoval.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Chce vystoupit ještě paní zpravodajka? Nechce vystoupit.

Byl podán návrh na přikázání, a to VZSP. Můžeme tedy hlasovat. Budeme hlasovat o přikázání. Přítomno 38 senátorek a senátorů, kvorum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 68. Registrováno 38, kvorum 20. Pro návrh 36, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajce.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad 6. schůze. Děkuji vám za odvedenou práci. Naše jednání končím. Těším se na setkání, nejpozději na příští schůzi, ale věřím, že to bude i dříve... Hezký den, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 12.53 hodin.)