Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 05.12.2012

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 2. schůze Senátu
(1. den schůze – 05.12.2012)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 2. schůzi Senátu v 9. funkčním období. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. (Velký hluk v Jednacím sále.) Prosím o klid!

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 19. listopadu 2012.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Veronika Vrecionová, Jan Hajda, Jiří Bis, Antonín Maštalíř, Eva Richtrová a Alena Gajdůšková.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A pro vaši informaci připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 2. schůze Senátu byli senátoři Luděk Jeništa a Jan Látka. Má někdo z vás, vážené paní senátorky, páni senátoři, k tomuto návrhu připomínky či jiné návrhy? Není tomu tak, přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 2. schůze Senátu byli senátoři Luděk Jeništa a Jan Látka.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 1 registrováno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 30. Pro návrh se vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Luděk Jeništa a Jan Látka.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 2. schůze Senátu. Návrh na jeho znění a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Ano, přihlásil se pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na základě úspěšného projednání senátního tisku č. 432 ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku se souhlasem tohoto výboru si dovoluji navrhnout projednání tohoto senátního tisku jako poslední bod zítřejšího zasedání Senátu.

To je všechno, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane senátore, já bych váš návrh jenom modifikoval, jestli byste souhlasil, že by senátní tisk č. 432 byl zařazen jako 25. bod, to znamená jako poslední bod pořadu této schůze, bez časového určení. Souhlasíte? (Souhlas.)Děkuji.

Kdo další se hlásí s návrhem na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o doplnění návrhu pořadu 2. schůze Senátu, a to tak, jak to navrhl pan senátor Vystrčil, tj. zařadit nový bod č. 25, tisk č. 432 – novela zákoníku práce.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 2 registrováno 61, kvorum pro přijetí 31, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o návrhu pořadu 2. schůze Senátu jako celku, a to ve znění doplnění, které bylo před několika okamžiky schváleno.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 3 registrováno 62, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh pořadu 2. schůze Senátu byl schválen, budeme se jím řídit. Děkuji vám.

Prvním bodem je

 

Pověření dalších senátorů odůvodněním senátních návrhů zákonů, které byly postoupeny do Poslanecké sněmovny

Jedná se o tisky, které jsme již schválili, ale protože mezitím se konaly volby; a někteří senátoři již nekandidovali nebo neobhájili svůj mandát, a přitom byli určeni jako senátní zpravodajové k odůvodnění do Poslanecké sněmovny, takže nyní je potřeba, abychom navrhli jiné senátory, kteří budou mít od nás mandát tam tlumočit naše přijaté písemné stanovisko.

Na 15. schůzi Senátu Senát svým usnesením č. 479 ze dne 11. ledna 2012 schválil senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to jako senátní tisk č. 197. Na téže schůzi Senát usnesením č. 480 schválil senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 198. Jejich odůvodněním v Poslanecké sněmovně pověřil senátorky Soňu Paukrtovou a Jiřinu Rippelovou, kterým zanikl mandát. Navrhuji odůvodněním těchto senátních návrhů zákonů v PS pověřit senátory Miroslava Nenutila a Miroslava Krejču.

Dále Senát schválil na své 23. schůzi dne 14. června 2012 senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a pověřil senátorku Alenu Palečkovou odůvodněním tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. Senátorce Palečkové také zanikl mandát. Navrhuji odůvodněním tohoto návrhu zákona pověřit senátora Radka Sušila.

Na 24. schůzi Senát svým usnesením č. 693 schválil senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a pověřil senátorku Soňu Paukrtovou odůvodněním tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. Navrhuji odůvodněním tohoto návrhu zákona pověřit senátora Miroslava Antla.

Na 24. schůzi Senátu Senát svým usnesením č. 708 schválil senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a pověřil senátora Vítězslava Jonáše odůvodněním tohoto návrhu zákona v PS. I jemu zanikl mandát. Proto navrhuji odůvodněním tohoto návrhu zákona pověřit senátora Miloše Vystrčila.

Ptám se, zda navržení senátoři souhlasí s pověřením, tak jak bylo navrženo. Nikdo nevznáší námitku. A otevírám nyní rozpravu k těmto návrhům. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím.

Budeme hlasovat o pověření senátorů. Hned na úvod bych navrhl, vzhledem k tomu, že nebyly žádné připomínky, pokud byste neměli výhrady, že bychom o všech pověřeních hlasovali najednou. Jsou nějaké námitky? Nejsou, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o pověření senátorů, tak jak před několika okamžiky v mém vystoupení bylo navrženo.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 4 registrováno 65, kvorum pro přijetí 33. Pro návrh se vyslovilo 60 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji vám a projednávání tohoto bodu končím.

Následujícím bodem je

 

Volba místopředsedy Senátu

Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nám sdělil návrhy na kandidáty a uvedl, jak bude probíhat hlasování. Prosím pana senátora Tomáše Kladívka, aby se ujal slova.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě návrh klubu Pro obnovu demokracie, KDU-ČSL a nezávislí, kterým klub navrhuje na funkci místopředsedy Senátu senátorku Miluši Horskou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a k tomuto návrhu otevírám rozpravu. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník, připraví se s přednostním právem pan senátor Petr Šilar a pak pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chci jenom vystoupit za náš klub Starostové a Ostravak, kdy jsme se včera dohodli, že v podstatě budeme podporovat volbu paní senátorky Miluše Horské za místopředsedkyni Senátu. Tímto jí vyjadřujeme důvěru. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a prosím pana předsedu klubu Petra Šilara, aby se ujal slova.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, chtěl bych za náš klub vám představit paní senátorku Mílu Horskou, která je naším kandidátem na funkci místopředsedkyně Senátu.

My jsme samozřejmě po minulé volbě o těchto věcech jednali. A chtěl bych se ještě vrátit k minulé volbě, k tomu, že přestože byly předtím podepsány některé dohody, tak nás velice mrzí, že došlo k tomu, že náš kandidát, který byl předtím navržen, byl potom jaksi trošku kádrován a nebyly gentlemanské dohody dodrženy, tak jak byly předtím domluveny. Velmi nás to mrzí a chtěl jsem to tady ještě říci.

Ale přesto bych vás chtěl požádat o důvěru pro naši kandidátku. Paní Míla Horská je senátorka, která je zde třetím rokem, zvolená za obvod Pardubice. Za dobu, co je v Senátu, prokázala, myslím, velmi dobře své organizační schopnosti. Chtěl bych i říci, že pro funkci místopředsedkyně Senátu má všechny předpoklady, protože je organizačně velice schopná. A z toho důvodu bych chtěl připomenout, že už je 20 let ředitelkou soukromé školy Svítání v Pardubicích pro postižené děti a že to je instituce, která v našem regionu má velmi dobrý zvuk, a nejenom v našem regionu, ale v celém Pardubickém kraji.

Druhou věcí je to, co tady bylo řečeno, aby všichni funkcionáři Senátu měli na paměti především to, co jsme slibovali v našem slibu, že budou "kopat" v tom dobrém slova smyslu za naši republiku a že budou "kopat" za dobrou značku Senátu. Myslím si, že kolegyně Míla Horská tuto věc osvědčila několikrát. A jenom jako takovou drobnost bych chtěl připomenout, že i díky její iniciativě v minulém volebním období, kdy se jako nováček do toho problému jaksi zakousla s vervou, že máme krásnou sochu Anežky České před naším Jednacím sále, takže to byla její iniciativa, které se tehdy ujala.

Je to taková drobnost, ale svědčí o tom, že má zájem na tom, aby věci se hýbaly kupředu.

Chtěl bych vás tedy všechny požádat o podporu kandidáty Míly Horské na funkci místopředsedkyně Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím, pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Klub Za obnovení demokracie – nevím, asi tady demokracie není v České republice, ale tento klub se tak jmenuje – KDU-ČSL, která mnohdy vystupuje v různých hnutích, nezávislých a regionálních sdruženích, protože se neodvažuje jít sama za svoji značku mezi své voliče a mezi voliče – a Nezávislí navrhuje paní senátorku Horskou.

Já vůbec nemám nic proti paní senátorce. Vím, jak namáhavá je její práce s postiženými dětmi.

Ale také jsem si přečetl na facebooku to, že vyznává morálku a etiku v politice. Myslím si, že senátor Čunek, který odvedl tu špinavou práci při různých dohodách, a dokonce se tady dozvídáme, že tyto dohody byly podepsány, takže vše je v režii ČSSD, tak najednou dohody neplatí – a to je možná ta zvláštní etika a morálka některých politických stran – a nebyl zvolen... Mě osobně to velmi překvapilo, ale je vidět, že tady je nový směr a nový vítr do plachet pro některé politické strany, které už si myslí, že politické dohody se nemusí dodržovat.

Další věcí je, že dochází tady k nějakému kádrování. Klub, který je třetí nejsilnější, má samozřejmě nárok na svého místopředsedu Senátu, a proto mě překvapilo, že dochází k určitým rozporům a že činy nenásledují slova.

Ale chtěl bych se zeptat, jestli je to i odměna za to, že paní senátorka neprozradila, který senátor z ČSSD použil její hlasovací kartu, nebo jak to vlastně bylo s tou hlasovací kartou, kterou si paní senátorka neuhlídala. A proto bych byl velmi rád, aby nám tady všem řekla, jak to tehdy bylo. A velmi mě mrzí, že pokud ten senátor, který tuto kartu použil, nepřiznal, že šlo o omyl, a stále je tady určitá nezodpovězená otázka! Ostatně, bylo to ve velmi důležitém zákonu o DPH!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda klubu Petr Vícha, připraví se pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, kolegyně, vážení kolegové, neberte, prosím, mé vystoupení jako reakci na kolegu senátora Drymla. Nebudu tak činit dnes ani kdykoli jindy, protože tyto zábavné vložky nás budou jistě provázet celým volebním obdobím. On nejlépe ví, že v našem klubu, byl v něm poměrně dlouho, platí volnost hlasování, a ta bude platit vždycky. A pokud se týče dohody, kterou podepsali předsedové 4 klubů, tak v ní bylo uvedeno, že místopředsedou Senátu bude člověk, kandidát nominovaný Klubem pro obnovu demokracie –KDU-ČSL a nezávislí. Já se tady veřejně přiznávám, já jsem kolegovi Čunkovi hlas dal, ale prostě stalo se, že nedostal nadpoloviční většinu. Dnes budeme opět hlasovat o dalším nominantovi klubu, a já věřím, že dohoda bude dodržena. Na včerejším jednání našeho klubu, když mě předseda klubu KDU informoval o nominaci, tak jsem nezaznamenal žádných výhrad. Ale senátoři, každý sám za sebe, hlasují v tajném hlasování, od toho máme tajné hlasování.

Přeji kolegyni Horské úspěch v něm.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Dámy a pánové, původně jsem vůbec nechtěl vystupovat k nominaci paní senátorky, a troufám si říci, kamarádky Horské, nicméně na rozdíl od pana předsedy klubu ČSSD Víchy mě vyprovokovalo vystoupení svého bývalého kolegy z našeho klubu. Ve svém vystoupení byl více než cítit otazník nad jeho rčením o funkci demokracie v naší společnosti. Dámy a pánové, to, že byly učiněny nějaké dohody, které nějakým způsobem nebyly naplněny, není to přeci jen výraz demokracie? Protože to hlasování bylo tajné, každý z nás se mohl svobodně rozhodnout s vědomím toho, že byly učiněny dohody o rozdělení počtu a přidělení počtu místopředsedů jednotlivým volebním stranám v naší komoře. To, že navržený kandidát neprošel, je podle mého soudu i důkazem toho, že k tomu asi byly nějaké připomínky. A na druhé straně nikdo nezpochybnil právo tohoto klubu mít svého předsedu. A věřím, že tou dnešní volbou se toto přání a právo naplní. Jen se pozastavuji nad tím, že můj předpředřečník zpochybňuje demokratické principy strany a klubu, jejichž členem ještě před několika týdny byl. Omlouvám se, že jsem zdržoval, ale cítil jsem to za potřebné sdělit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, pan senátor Vladimír Dryml. Děkuji, pane senátore. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, senátorky a senátoři. Já nevím, co je směšného a zábavného na tom, vaším předsednictvím předsedovi klubu ČSSD, panu senátoru Víchovi, když někdo něco podepíše, dohodne a pak to nedodrží. To přeci není o demokracii. To je prostě o tom, že někdo něco slíbil a nedodržel. To s demokracií nemá co společného. Já bych rozuměl tomu, kdyby se řeklo: "Ano, ale já to nemůžu v klubu zajistit nebo máme s tímto člověkem problém, navrhněte někoho jiného." Ale nic takového nezaznělo, tak já nevím, o čem se tady vlastně máme bavit. A pokud ČSSD nechce dodržovat nějaká pravidla, prosím, to je jen a jen jejich problém. Demokracie má také své hranice.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Je mi to líto, vážené kolegyně, vážení kolegové, že musím vystupovat, ale zdá se mi, že pan senátor Dryml si umanul poškozovat Senát ČR a poškozovat samozřejmě i subjekty, které Senát tvoří. To, že se udělá dohoda o proporcionálním zastoupení podle mandátu politických sil, hnutí, orgánů, které budou společně sdílet, je naprosto běžné ve všech demokraciích. Koncem demokracie tak, jak by nám chtěl pan kolega Dryml tady sdělit, nebo ohrožením by bylo to, kdyby do té dohody byla dopsána jména a ty kluby se zavázaly, že budou pro ta jména hlasovat. Zásadně bych se postavil proti. A to vlastně chce pan senátor Dryml, to nám tu sděloval. Já myslím, že už dále nemusíme hovořit, myslím, že jsme postupovali naprosto transparentně, hlasovalo se svobodně, ale o žádných jménech dohody nebyly. Ani o jménu předsedy, pokud je mi známo, ani o jménu místopředsedů a jiných. Bylo pouze, že tato místa by měla být podle toho proporcionálního zastoupení, jaké dostali kandidáti a dnes už senátoři hlasy a důvěru voličů, nic jiného. Žádná jména tam napsána nebyla. Musím to říci proto, že vystoupení pana kolegy Drymla by mohla na veřejnost působit, jako že takto je to přímo tady dojednané. Ne, nebylo to dojednané. Nikdo do poslední chvíle nevíme, kolik hlasů dostaneme nebo budeme nebo nebudeme zvoleni. A to je správné a doufám, že toho se budeme držet a těm pokusům, které tu byly naznačeny, doufám, že nepodlehneme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se už dále nikdo nehlásí a já předávám řízení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám děkuji a nyní prosím předsedu... pardon, ještě se někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A prosím předsedu volební komise, aby nám sdělil, jak budeme postupovat při volbě.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, volba místopředsedy Senátu proběhne stejně jako při všech minulých volbách v Prezidentském salonku. Před tímto salonkem obdržíte po podpisu hlasovací lístek připravený pro tuto volbu. Na hlasovacím lístku je uvedeno jméno navrženého kandidáta s tím, že před jeho jménem je i pořadové číslo, konkretně tedy pořadové číslo 1 senátorka Miluše Horská. Senátor volí místopředsedy Senátu tak, že na hlasovacím lístku vyjádří za a) souhlas zakroužkováním pořadového čísla před jménem kandidáta, za b) nesouhlas s uvedeným kandidátem přeškrtnutím pořadového čísla před jeho jménem písmenem X nebo křížkem. Neplatný je ten hlasovací lístek, který je upraven jiným způsobem, či je jinak označený. Platný hlasovací lístek je ten, na němž jej pořadové číslo označeno, a to buď kolečkem, nebo křížkem.

Dovoluji si vás informovat, že v prvém kole druhé volby je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů na hlasovacím lístku uvedený kandidát, koná se na neobsazené místo druhé kolo volby. Do druhého kola volby postupuje nezvolený kandidát z prvního kola. V tomto druhém kole je zvolen kandidát, pokud získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nebylo-li ani po druhém kole obsazeno místo místopředsedy, koná se na neobsazené místo nová volba podle platného volebního řádu.

Prosím kolegy z volební komise, aby se ihned odebrali do Prezidentského salonku tak, aby za 2 minuty po mém vystoupení mohla být zahájena volba. Vydávání hlasovacích lístků a samotná volba bude trvat 10 minut a sčítání lístků dalších 10 minut. Dohromady se tedy jedná o 20 minut, které bych doporučil jako dobu přerušení schůze Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, děkuji. Takže přerušíme schůzi do 10.50 hodin. Doufám, že už poslední budeme přerušovat do 10.55 hodin. Schůze bude pokračovat v 10.55 hodin.

(Jednání přerušeno v 10.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.56 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku 1. kola 2. volby místopředsedy Senátu, prosím.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky volby místopředsedy Senátu PČR, konané dne 5. 12. 2012. Počet vydaných hlasovacích lístků 66, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 66. Z toho neplatných 1. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro senátorku Miluši Horskou bylo odevzdáno 54 hlasů. V 1. kole 2. volby byla zvolena senátorka Miluše Horská místopředsedou Senátu. A já jí tímto blahopřeji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji panu předsedovi volební komise za zprávu - a blahopřeji zvolené místopředsedkyni Senátu, a prosím ji, aby zaujala místo zde u řídicích stolků. Ano, paní místopředsedkyně Miluše Horská má nyní slovo. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážení páni místopředsedové, vážené milé senátorky, vážení ctění senátoři, já vám velmi děkuji! Víte, je to asi opravdu historická událost, že místopředsedkyní Senátu se stává nestranická kandidátka. Já nejsem člen žádné strany, byť myšlením a s uctíváním hodnot mám blízko ke křesťanským demokratům. Já mám možná ještě jednu prioritu. Já jsem historicky asi i první kandidátka, která se opravdu o svou pozici nedrala a neudělala pro svůj post, pro své zvolení vůbec nic. Možná naopak. Já jsem se spíše upozadila i uvnitř klubu. Přesto anebo právě proto si uvědomuji, že jsem tu před vámi po dva společné inspirující a velmi podnětné roky stála někdy úplně sama a prosila, možná i zoufale volala proti vám všem. Někdy jste mě vyslyšeli, jindy smetli tak, jak vám to velel cit, rozum a nebo i stranické rozhodnutí.

Vaši pozornost jsem si asi zásadněji upoutala sochou Anežky České Přemyslovny. V době jejího výročí, 800 let od jejího narození, mi přišel její příklad pro naši současnost více než symbolický a příkladný. Anežka Česká se vzdala svého trůnu, své královské výsady a šla svou politiku dělat dolů mezi lidi, šla sloužit, pomáhat, a přesto nikdy nepřestala být státotvorná. Není právě toto symbolika pro nás, politiky, co jsme se z jakýchkoli důvodů nechali zvolit a slibovali, každý si sáhněme na srdce, co jsme svým voličům slibovali. Uvědomme si to. A svatá pravda je, že nikoli podle slibů, ale podle skutků poznáš. Nikdo se dnes nediví "blbé náladě", všichni si přisazujeme, i my politici, že morálka upadá, vzrůstá bezohlednost, mezi lidmi mizí altruismus, vzájemná empatie, humánnost, vzájemná tolerance.

Nepláčeme právě my, politici, kteří se stáváme ať chceme nebo nechceme automatickými vzory chování a nastavování mezilidských vztahů? Nepláčeme právě my na špatném hrobě? Vždyť my dáváme příklady i tím, že někteří z politiků loupí ze společného díla, které bychom měli společně spravovat, rozvíjet a navazovat na poselství a tradice našich předků. Vivat rex, říkají mnozí. Kdo mě v Pardubicích a dnes už na Chlumecko, za které jsem kandidovala, zná, často se mě ptá: "Co vy tam nahoře, co to tam provádíte s těmi zákony?" A já odpovídám: "Přátelé, co vy tam dole, kontrolujete své politiky? Nutíte je plnit své sliby? Využíváte své občanské povinnosti? Zajímáte se o své věci?" Nepřijde ani spasitel, ani zázrak, ba ani přímá volba prezidenta. Nikdo to totiž neudělá za nás za všechny. Žádný silný jedinec nemůže vykonat za nás naše společné dílo, tvořit rozumem, ale i citem, láskou a pochopením. Přátelé, využijme avizovaný konec světa k prostému kroku. Pokusme se alespoň v některých zásadních situacích tvrdé, často ublížené a nepochopené "já" zaměnit s prostým, avšak všeříkajícím "my". Rozumu máme každý na rozdávání. Použijme k tomu občas i srdce a nevnímejme svět jen úzkým pohledem boje a vítězství. Prohra nemusí být vždy prohra, vážení přátelé, souputníci zprava, zleva, a i silní nezávislí kandidáti. Ale i o nás, o každém jednotlivci to je, vždyť i nám může být dobře. Musíme si pak ale sami sobě vydržet pohled do očí a do očí těch blízkých kolem nás, kterých se to týká. To je moje nabídka pro budování společného díla, a přiznám se, že pro občany této země, a já se úpěnlivě dívám i k Poslanecké sněmovně, já toto poselství vysílám i krajským delegacím, městským tak, aby spolu komunikovaly opravdu v zájmu občanů této země tak, jak to všichni tvrdíme a slibujeme.

Já se těším na spolupráci, doufám, že přinese hlas našim voličům, že na společném díle nemůžeme prodělat.

A teď k panu senátoru Drymlovi. Víte, ta nešťastná karta byla náhradní, bylo to v okurkové sezoně, a vy, co jste tady byli - já jsem tady nebyla - tak víte, že to bylo legitimní, že si toho všiml právě předseda našeho klubu, který řekl: "Lítá tady karta." Já se mohu domnívat, kdo to tehdy byl, nějaké indicie byly, ale nikoho jsem nechytla za ruku a nikdo se nepřiznal! Ale když na mě média v ten den, kdy jsem tady zrovna stála před vámi a prosila vás o schválení, byla jsem sama, protože výbor mi to zamítl, abychom vládu zaúkolovali – my nemůžeme úkolovat, ale poprosili ji o to – aby zrušila resortismus, aby nastavila ta pravidla, která se dnes vlastně řeší, protože si s tím neumíme poradit, tak tím jsem nezaujala média, ale kartou ano. A přišli za mnou tehdy novináři z Mladé fronty a ti mi říkali: "Víte, nejmenovaný senátor z levicové strany říkal, že jste se mu svěřila, že vy jste to udělala naschvál. Říkal to o víkendu." A já jsem tehdy o víkendu nejmenovaného senátora potkala; jenom pana kolegu Drymla. Takže toto jsou informace, které dávám na vysvětlení. Děkuji vám za pozornost a za zvolení. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji. Dalším bodem je změna v orgánech Senátu. Právě jsme zvolili místopředsedkyni Senátu, senátorku Miluši Horskou, která touto volbou pozbyla členství ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Předseda Senátu obdržel rezignaci senátora Jiřího Čunka na členství v organizačním výboru, včera to bylo předneseno na organizačním výboru. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem vzešlým z jednání senátorského klubu.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, volební komise Senátu obdržela od Klubu pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí návrh na zařazení senátora Jiřího Čunka do výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. V souvislosti s tímto přijala volební komise Senátu na své 3. schůzi dne 5. 12. 2012 usnesení č. 5, které zní: Komise 1) navrhuje v souladu s článkem 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Čunka členem výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. 2) pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem. Na závěr mého vystoupení si dovoluji přednést návrh usnesení Senátu. Senát volí senátora Jiřího Čunka členem výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Než budeme hlasovat, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat. Než začneme hlasovat, takže přítomnost je 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. A budeme mít 2 hlasování. V prvním hlasování bude, že budeme brát na vědomí rezignaci senátora Jiřího Čunka na členství v organizačním výboru. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 5, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 54, proti 1. Návrh byl schválen. A nyní budeme hlasovat o návrhu, který před chvilkou přednesl pan předseda volební komise Tomáš Kladívko. A to je, že pan senátor Jiří Čunek bude členem výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 6, registrováno 67, kvorum pro přijetí je 34, pro návrh je 53, proti 3. Návrh byl schválen. Takže děkuji předsedovi volební komise a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

 

Změna zasedacího pořádku

Návrh na změnu zasedacího pořádku vám rozdám na lavice. Proto mi nezbývá nic jiného, než k tomu otevřít rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o schválení změny zasedacího pořádku podle návrhu, který jsme obdrželi v písemné podobě a máme ho všichni na našich lavicích.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 7, registrováno 67, kvorum pro přijetí 34. Pro návrh 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Ústavy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 a Úmluvy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 včetně prohlášení a výhrad učiněných Českou republikou na Konferenci vládních zmocněnců v roce 2006 a v roce 2010

Tisk č. 408

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 408 a uvede ho ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, hezký den. Dovolte mi, abych vám představil materiál, který nese tento dlouhý název, tak jak ho pan předsedající přednesl. Bez výhrad jej dne 23. října 2012 projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a dne 28. listopadu VHZD.

Rád bych připomněl, že materiál má dvě části. Ta první se týká změny ústavy a úmluv přijatých nejvyšším orgánem ITU, Konferencí vládních zmocněnců v roce 2010. Přijaté změny se týkají volitelných příspěvkových tříd, které určují výši ročních příspěvků členských států a pro Českou republiku v podstatě nepředstavují žádné navýšení ročního příspěvku. Součástí materiálu jsou i prohlášení a výhrady učiněné delegací ČR v průběhu konference.

Druhá část materiálu se týká vyslovení souhlasu s ratifikací prohlášení a výhrad učiněných delegací ČR na konferenci v roce 2006.

Změny ústavy a úmluvy přijaté v roce 2006 byly ratifikovány Českou republikou v roce 2011 a jsou tady v materiálu přiloženy pro informaci. Výhrady z roku 2006 nebyly k předchozímu projednávání změn ústavy a úmluvy přiloženy, protože nebyly považovány za výhrady vznášené k těmto dokumentům, ale za postoj delegace k některým provozním záležitostem. Při ukládání ústavy a úmluvy ITU a jejich změn ratifikovaných v srpnu 2011 nicméně vyvstala potřeba je potvrdit. Změny ústavy a úmluvy ITU v roce 2010 včetně výhrad, které byly Českou republikou učiněny v roce 2006 a 2010, jsou pro Českou republiku akceptovatelné, v podstatě nejsou v rozporu s vnitrostátními právními předpisy, ani mezinárodními závazky, jakož i se závazky, které vyplývají z členství ČR v EU. Jejich provádění si nevyžádá žádné zvýšené nároky na státní rozpočet.

Toť krátce k tomuto materiálu – informace. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 408/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 408/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad. Toho žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s 9. usnesením z 2. schůze konané 28. listopadu letošního roku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k vládnímu návrhu, kterým se předkládají Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Ústavy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 a Úmluvy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 včetně prohlášení a výhrad učiněných Českou republikou na Konferenci vládních zmocněnců v roce 2006 a v roce 2010.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Bedřicha Dandy, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změn Ústavy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 a Úmluvy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 včetně prohlášení a výhrad učiněných Českou republikou na Konferenci vládních zmocněnců v roce 2010.

Za další – prohlášení a výhrad učiněných Českou republikou na Konferenci vládních zmocněnců v roce 2006.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Lebeda. Nepřeje si vystoupit, takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Vladimír Dryml se přihlásil. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Já bych se rád chtěl zeptat, jakou příspěvkovou třídu a v jaké výši příspěvků si zvolila Česká republika u financování této Unie, jestli skutečně platí to, že výhrady, které uvedla ČR, budou akceptovány ostatními státy.

Pak ještě jednu věc, vaším prostřednictvím, pane předsedo, k paní místopředsedkyni čerstvě zvolené. Já jsem neřekl, že jste to udělala úmyslně. Ale fakt je, paní místopředsedkyně, že svoji kartu jste tady nechala, odjela do Pardubic a umožnila jste její zneužití.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jenom chci k tomu říci, že jsem nezasahoval, předpokládal jsem, že to bude krátké, ale prosím pro příště, aby se hovořilo pouze k věci, k meritu věci, to znamená k bodu, který je předmětem jednání. Děkuji.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Prosím garančního zpravodaje, aby nám sdělil, o čem budeme hlasovat. Předpokládám, že pan navrhovatel vzhledem k tomu, že nebyla rozprava, si nepřeje vystoupit. Ne. Pane garanční zpravodaji, sdělte nám, jak proběhne hlasování.

Senátor Jaromír Strnad:  Zazněl jediný návrh, a to návrh dát souhlas k ratifikaci změny Ústavy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 a Úmluvy Mezinárodní telekomunikační unie z roku 2010 včetně prohlášení a výhrad učiněných ČR na Konferenci vládních zmocněnců v roce 2006 a v roce 2010, za další – prohlášení a výhrad učiněných Českou republikou na Konferenci vládních zmocněnců v roce 2006.

Předseda Senátu Milan Štěch:  A v roce 2010.

Víme všichni, o čem budeme hlasovat. Pan ministr byl tázán, nechce vystoupit. Přizveme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 8, registrováno 65, kvorum pro přijetí 33. Pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji zpravodaji i panu ministrovi.

Budeme projednávat další bod. Dalším bodem je

 

Informace vlády České republiky výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 22. - 23. listopadu 2012

S informací vystoupí ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, dovolím si vám za pana premiéra, který se účastní zasedání vlády, předložit tento materiál – informace o výsledcích zasedání Evropské rady z Bruselu 22. – 23. listopadu 2012, a s pozicemi, které v průběhu ER zastávala vláda ČR.

Jednání bylo monotematicky zaměřeno na víceletý finanční rámec EU na léta 2014 – 2020. Víceletý finanční rámec na toto období je předmětem probíhajících vyjednávání mezi členskými státu EU již několik měsíců, přičemž od léta tohoto roku se nacházíme v jejich finální fázi. Listopadová ER byla svolána právě s cílem uzavřít konečnou dohodu.

Na připravovaný víceletý rozpočet jsou kladeny vysoké nároky. Jednak měl reflektovat úsilí členských států o fiskální konsolidaci. Zároveň by se měl stát stimulem pro hospodářský růst a posílení konkurenceschopnosti a tvorbu nových pracovních míst. S tím, že zajistí adekvátní financování klíčových politik EU.

Vláda ČR na jednání ER vycházela ze svého dlouhodobě konzistentního postoje. Prosazovala moderní, úsporný, jednoduchý a flexibilní rozpočet, jehož výdaje by byly zaměřeny především na politiky podporující růst a konkurenceschopnost ekonomik členských států. Zároveň ovšem podporujeme snížení celkového objemu rozpočtu. Jsme přesvědčeni, že odpovídající financování klíčových priorit je možné zajistit i prostřednictvím úspornějšího rozpočtu.

Pokud tedy chceme zajistit odpovídající financování klíčových politik a současně usilujeme o úspornější výši unijního rozpočtu, logicky jsme museli poukázat na prostor pro možné škrty. Ukázali jsme připravenost hledat úspory ve všech výdajových kapitolách, ovšem s výjimkou prostředků pro méně vyspělé členské státy a regiony. Prostor pro úspory vidíme zejména v oblastech společné zemědělské politiky. Tam nám jde o dosažení vyváženého přístupu v souvislosti s kohezní politikou, tedy o to, aby kohezní politika coby růstový nástroj nebyla krácena právě na úkor společné zemědělské.

Další prostor pro úspory se nabízí v nástroji pro propojení Evropy v kategorii přechodných regionů v rámci politiky soudržnosti a v neposlední řadě také na administrativu EU.

Priority, které byly prosazované na jednání vládou ČR, byly – silná a efektivní politika soudržnosti. Vláda ČR podpořila zachování silné politiky soudržnosti, která se primárně soustředí na snižování hospodářských a sociálních rozdílů mezi regiony, což znamená zejména podporu rozvoje méně vyspělých oblastí. Usilujeme o to, aby v alokaci prostředků na kohezní politiku nedocházelo k extrémním výkyvům ve srovnání se současným obdobím.

Zásadní z pohledu ČR bylo prosadit zachování současné výše spolufinancování projektů ze strukturálních fondů a fond soudržnosti pro méně vyspělé regiony a členské státy, zajistit uznatelnost DPH a dostatečnou míru předfinancování pro projekty s kohezní politiky.

Další výdajové priority, které vláda ČR podporuje, je dostatečné financování těch evropských programů, které přispějí k posílení inovačního potenciálu. Konkretně jde mimo jiné o podporu podnikání, výzkumu a vývoje, o nástroje usnadňující spolupráci mezi podniky či o zintenzívnění mobility studentů a výzkumných pracovníků.

Vláda nepodpořila navýšení alokace nástroje propojení Evropy, a to zejména pokud je toto zvýšení kompenzováno snížením prostředků na výdaje, které podporují konkurenceschopnost.

V oblasti zemědělské politiky vláda usiluje o provedení zásadnější reformy společné zemědělské politiky, která by směřovala k vyšší tržní orientaci a posílení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru. Podporujeme snižování prostředků na tržní opatření do sféry přímých plateb. Naopak snížení prostředků pro rozvoj venkova by bylo při proporčním snížení příliš výrazné. Přitom vítáme možnost přesunu prostředků mezi jednotlivými pilíři společné zemědělské politiky a podpořili jsme důrazně možnost, aby rozhodnutí, zda zavést zastropování přímých plateb zůstalo na členských státech.

Příjmová strana rozpočtu – tam je naší preferencí jednoduchý a transparentní systém vlastních zdrojů, jehož bude dosaženo s odstraněním stávajícího zdroje založeného na DPH, a odstraněním všech korekcí na příjmové straně.

Vzhledem k tomu, že zavedení daně z finančních transakcí jako nového vlastního zdroje rozpočtu EU by zkomplikovala strukturu příjmové strany rozpočtu, je vláda republiky proti používání tohoto nástroje. Pokud by se přesto daň z finančních transakcí měla stát novým zdrojem rozpočtu cestou posílení spolupráce několika členských států, bylo by nutné posoudit dopad takto zavedeného nástroje na členské státy, které tuto daň nezavedou.

Průběh jednání. Zasedání předcházela intenzívní jednání delegací s předsedou ER za účasti předsedy EK. Potom bilaterální schůzky, v našem případě zejména se státy přátel koheze a také např. s Dánskem. Na základě uskutečněných konzultací a následného jednání představitelů států a vlád během neformální večeře předložil předseda ER v pozdních nočních hodinách nový návrh závěrů ER, které obsahovaly některé další změny a doplnění. Přes to, že tento návrh představoval ve srovnání s původním návrhem EK snížení celkového objemu rozpočtu zhruba o 80 miliard eur, některé členské státy daly jasně najevo, že požadují další snížení objemu rozpočtu dříve, než budou ochotny jednat o jeho struktuře.

Vláda ČR přitom vyhodnotila některá navrhovaná opatření jako asymetrická, to znamená zemědělství versus koheze, kompenzační balíčky pro některé státy. Naopak pozitivně jsme kvitovali, že v rámci politiky soudržnosti byla zachována výše spolufinancování pro méně vyspělé regiony na 85 procentech. Totéž platí o zachování dosavadní míry předfinancování kohezních projektů na 4 procentech. Připomínky a výhrady k navržené podobě kohezní alokace pak uplatnila ČR přímo v bilaterální konzultaci s předsedou ER k předcházejícímu pátečnímu odpolednímu jednání. I když jednání bylo velmi konstruktivní, nakonec se nepodařilo dosáhnout shody. Navržené úspory ve výši 80 miliard ve srovnání s původním návrhem komise se pro čisté plátce ukázaly jako nedostatečné.

Na závěr. Další scénář jednání o víceletém finančním rámci, dosažení konsensu na listopadovém jednání bylo velmi optimistickým scénářem, který se bohužel nenaplnil. Přesto asi nejde o žádnou tragedii. Vláda ČR je přesvědčena, že kompromis je možné nalézt. Předpokládá to přirozeně ochotu k ústupkům na všech stranách. Vláda bude v dalších negociacích přistupovat konstruktivně s tím, že naší prioritou je nadále dosažení konsensu na půdorysu celé sedmadvacítky.

Jednání ER k dořešení víceletého rámce proběhne nejspíše až na začátku roku 2013 a vláda ČR je připravena informovat Senát o dalším vývoji.

Dámy a pánové, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře. Nejdříve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou navrhovanou rolí souhlasí. Ano, souhlasí. Takže přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 9, registrováno 63, kvorum pro přijetí 32. Pro návrh 54, proti 1.

Já nyní žádám předsedu výboru pro záležitosti EU pana senátora Miroslava Krejču, aby se ujal slova.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr poměrně obšírně popsal průběh a obsah listopadového jednání ER, které bylo takové trošku spíše mimořádné a vzhledem k tomu, že mu předcházely volby do Senátu, tak se Senát nikterak v předstihu před konáním této rady k ní nevyjadřoval.

Já bych ho jenom doplnil v několika drobnostech. Původně zvažovaný rozpočet na období 2014 – 2020 činil 1 bilion 25 miliard eur, což je o téměř 5 % více než je v období 2007 – 2013. Částka, ke které se postupně během jednání dospělo a která možná bude tou konečnou částkou, ale ze strany řady zemí, řady účastníků je zdůrazňováno, že je nepodkročitelnou částkou, by mohla být kolem 970 miliard eur na období 2014 – 2020.

Já jsem velice podrobně sledoval pana ministra ve druhé části jeho vystoupení, kde se zmiňoval o pozicích vlády a musím s potěšením konstatovat, že téměř stoprocentně pozice zastávané naší vládou na jednání v této radě odpovídají tomu, na čem jsme se usnesli v rámci našeho usnesení 355 v roce 2011, které se týkalo právě víceletého finančního rámce, kdy jsme přijali souhrnné usnesení týkající se tří evropských dokumentů, které se k této problematice vztahují.

Takže, jak už jsem řekl, s potěšením konstatuji, že to, na čem jsme se tehdy usnesli na půdě Senátu, bylo ze strany vlády při tomto jednání akceptováno.

To, že jednání jsou složitá a komplikovaná tady bylo několikrát zdůrazněno. To, že se nedospělo k finálnímu řešení taktéž. Samozřejmě je žádoucí, aby tato jednání se neprotahovala po celý příští rok – 2013, ale aby včas bylo dosaženo verdiktu, konečného řešení, aby bylo jasno, s jakými zdroji v období 2014 – 2020 bude možno počítat.

To, jak velký objem peněz bude na zemědělskou politiku, kohezní politiku, případně na tu oblast, kterou můžeme označit jako konkurenceschopnost EU, to je skutečně předmětem velice složitých a náročných jednání. A já, jak už jsem několikrát říkal, kvituji s povděkem, že ze strany vlády ČR byla zastávána hlavně otázka týkající se kohézní politiky. Protože ta je, myslím, pro naši republiku velice důležitá.

Závěrem si dovolím doporučit vzít na vědomí tuto informaci o konání ER ve dnech 22. – 23. listopadu tohoto roku.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Předpokládám, že ministr a navrhovatel se nechce vyjádřit, když neproběhla rozprava. Pan zpravodaj nám již navrhl návrh usnesení, to je vzít informaci na vědomí. Budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení, že Senát bere na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání ER, která se konala ve dnech 22. - 23. listopadu 2012.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 10, registrováno 64, kvorum 33. Pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji zpravodaji i panu ministrovi. My se nyní vystřídáme před dalším bodem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání. Tím je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 13. - 14. prosince 2012

S informací vystoupí pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, ještě jednou. Tentokrát informace vlády o pozicích vlády na jednání ER, které se má konat 13. – 14. prosince. S ohledem na relativně rané stádium přípravy nastíním spíše obecné kontury, z nichž bude pozice ČR vycházet. Bohužel se již stalo tradicí, že dokumenty předkládané k projednání předsedům vlád a hlavám státu jsou připravovány ve spěchu a na poslední chvíli. Jistě v tom asi bude dílem i záměr. Jistě to lze také považovat za nevhodné, mimo jiné s ohledem na komunikaci o tak zásadních unijních tématech, která se dnes na zasedání řeší mezi vládou a parlamentem. Přesto jsem velmi rád, že můžeme aspoň takto krátce představit agendu připravovaného summitu.

Zasedání prosincové rady bude mít podle avizovaného programu dva zásadní tématické okruhy. Jeden je hospodářská politika. Druhý je politika obranná, rozšíření EU a zahraniční politika.

K bodu 1. Hospodářská politika bude hlavním tématem diskuse. Lze očekávat stručnou rozpravu k roční analýze, která předznamenává akcenty pro provádění evropského semestru v roce 2013, a krátkou výměnu názorů na dokončování vnitřního trhu Unie. Klíčová však bude otázka prohloubení hospodářské a měnové unie, která je vyvolaná současnou obtížnou situací eurozóny. V reakci na problémy byla na unijní úrovni přijata, nebo se v podstatě dojednává řada krátkodobých a střednědobých opatření, jejich komplexní rozpracování bude obsahem strategické zprávy předsedy ER směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii. Její prvotní verze byla diskutována v červnu letošního roku.

V návaznosti na proběhnuvší debatu vydal v říjnu předseda evropské rady Herman von Rompuy tzv. průběžnou zprávu, která posloužila jako podklad pro jednání hlav států a předsedů vlád na říjnovém summitu EU. Celý proces pak bude završen vydáním nové závěrečné zprávy pro potřeby evropské rady 13. a 14. prosince. Téměř s jistotou se dočkáme minimálně stejně dlouhé a složité rozpravy. Diskuse prosincové evropské rady nasměřuje další debatu k opatřením v integrovaném finančním, resp. bankovním dohledu a v oblasti posílení koordinace rozpočtových a hospodářských politik v eurozóně. V závislosti na výsledku prosincové rady pro hospodářské a finanční záležitosti se diskuse soustředí především na návrhy, které se týkají bankovní unie, zejm. mechanismů jednotného bankovního dohledu či nástroje pro posílení vymahatelnosti koordinace rozpočtové politiky, které by měly být v původním plánu přijaty do konce letošního roku. Schválením mechanismu bankovního dohledu v uvedeném termínu však na základě dosavadních průběhů jednání česká vláda nepovažuje za realistické. Jedná se o vysoce komplexní projekt, který se dotkne více než 6000 bank, a máme proto pocit, že musí být dostatečně kvalitně projednán. Vláda má v souvislosti s jeho vznikem stále některé výhrady substantivní povahy, zejm. pokud jde o riziko ohrožení stability tuzemského finančního trhu. V zájmu zachování rovného postavení na vnitřním trhu finančních služeb prosazuje vláda ČR společně s dalšími členskými státy v prvé řadě spravedlivé nastavení hlasování o celounijním evropském orgánu pro bankovnictví, aby tak nedocházelo k přehlasování států, které stojí mimo bankovní unii. Zásadní prioritou je ale problematika přeshraničních finančních skupin, které působí na finančním trhu ČR. Většina českých bank je totiž tvořena dcerami mateřských společností ze zemí eurozóny. S ohledem na praxi vnitroskupinové finanční podpory zde existuje riziko odčerpání likvidity z bank v ČR do mateřských institucí v zahraničí. Vláda ČR se proto aktivně zapojuje do jednání o opatřeních, která by tato rizika snížila. V návaznosti na tuto prioritu rovněž usilujeme o posílení pravomocí národních orgánů dohledu v členských státech, které se bankovní unie nebudou účastnit. Jedná se o otázku kontroly nad přeměnou dceřiné společnosti na pobočku zahraniční banky, pokud by tím měla být stabilita finančního sektoru dotčeného státu. Nad operacemi pobočky má totiž národní orgán dohledu hostitelského státu na rozdíl dceřiné společnosti jen omezené kontrolní pravomoci, což by opět mohlo zvýšit riziko přesunu likvidity z bank v ČR do zahraničí. Co se týče navrhovaného posílení hospodářského a fiskálního pilíře pro stabilizaci eurozóny, v obou oblastech upřednostňujeme zaměřit se především na lepší vymahatelnost a efektivnější fungování již existujících opatření před přijímáním nových pravidel. EU a eurozóna dnes disponují nebo připravují celou řadu opatření, ať už se jedná o six-pack, two-pack, fiskální kompakt či pravidla evropského semestru. Jejich důvěryhodnost je přitom nutné posílit řádnou implementací a nikoli jen oslabovat tím, že budeme stále přicházet s novými iniciativami a nástroji. Některá z navrhovaných opatření jako např. bilaterální dohody s institucemi EU o provádění hospodářských reforem jsou navíc problematické z důvodu nejasného vymezení pravomocí, příslušejících na jedné straně členským státům a na straně druhé unijním orgánům. Bilaterální partnerské dohody dle našeho názoru nesmí sloužit faktickému přenosu výkonných zásadních funkcí státu v oblasti hospodářských politik mimo jeho dispozici. Týká se to zejm. smluvního a vynutitelného závazku provádět specifická doporučení, jež mohou mít výrazné fiskální dopady. Aktivní postoj zaujímá také ve vztahu k vyjednávání o samostatném rozpočtu pro státy eurozóny, jehož podrobnější obrysy a účel nejsou dosud známy. Sdílení fiskálních rizik však vzhledem k současné nestabilní ekonomické situaci v eurozóně považujeme za předčasné a nezodpovědné. Druhé další téma mimo ta ekonomická, prosincový summit se zaměří na obrannou politiku, měly by být projednány otázky rozvoje vojenských schopností, posílení evropského obranného průmyslu skrze dobře fungující trh s obranným materiálem, rozvoj synergií mezi civilním a vojenským výzkumem, a zvýšení efektivity civilních misí i vojenských operací v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky EU. V oblasti rozšíření unie bude summit reagovat na rozšiřovací balíček, který komise představila 10. října, a poskytne vodítka pro další práci v sektorových radách. Není třeba připomínat, že zde se jedná o jednu z hlavních priorit ČR. Prosincová evropská rada se nevyhne ani diskusi nad aktuálními událostmi v zahraniční politické oblasti. Konkrétní témata nejsou zatím blíže určena. Obsah závěru evropské rady tak bude záviset na dalším vývoji a výsledcích jednání sektorových rad. Dámy a pánové, toť stručná informace k tomuto zasedání ve dnech 13. a 14. prosince. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Souhlasí, výborně. Takže nyní o tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že se v hlasování č. 11 ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 vyslovilo pro 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU, pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, prosincová evropská rada nebude jen o zahraniční politice, o rozšíření EU, obraně a v tom hlavním bloku o hospodářské politice. Ona je tak trošku i o komunikaci orgánu EU s členskými státy, s národními parlamenty. Hned objasním proč. Evropská rada prosincová v rámci svého nejdůležitějšího bloku, který se týká hospodářské politika se má zabývat sdělením komise, návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie, tzv. blueprint. My jej máme k dispozici necelý týden, stejně tak ostatní členské státy a národní parlamenty zemí EU. Přesto se tímto materiálem má již zabývat prosincová rada, ačkoli je tento materiál prezentován jako podklad k veřejné debatě. To je jeden problém. Druhým problémem je již panem ministrem zmíněná zpráva Hermana van Rompuye. Ta bude k dispozici někdy 10., 11. prosince. Přesto se jí bude evropská rada na svém jednání 13. a 14. prosince zabývat, takže samozřejmě nějakým způsobem, aby do toho vstoupily národní parlamenty členských zemí, je velice komplikované, velice obtížné. Proto jsem si dovolil tu zmínku, že to bude nejen o těch tématech, která jsou na programu jednání, ale i o tom, jakým způsobem probíhá či neprobíhá efektivní komunikace mezi orgány EU a národními parlamenty. My se snažíme tento deficit, který není způsoben ani Senátem, ani ČR, ani výborem pro záležitosti EU, tak se snažíme maximálně snížit. A podařilo se nám včera s úřadem vlády vyjednat to, že na jednání výboru pro záležitosti EU, to nejbližší příští, které proběhne ve středu 12. prosince, tzn. téměř v předvečer jednání evropské rady, je a bude zařazen bod Informace o mandátu pro předsedu vlády Petra Nečase pro jednání evropské rady v Bruselu ve dnech 13. a 14. prosince 2012, přičemž samozřejmě v jednání bylo, aby projednávání tohoto bodu ve výboru pro záležitosti EU se zúčastnil pan premiér a seznámil nás s tím, s čím bude do Bruselu odjíždět.

Skutečně nemáme v tomto okamžiku dostatek výchozích informací ať už vyplývajících z toho tzv. blueprintu, který v současnosti analyzujeme a studujeme, a samozřejmě z doposud neznámé verze té konečné zprávy Hermana Van Rompuye. Takže navrhuji v této fázi vzít informaci o konání evropské rady ve dnech 13. a 14. prosince na vědomí s tím, že se touto záležitostí bude velice intenzivně, velice důkladně zabývat výbor pro záležitosti EU na svém jednání příští středu 12. prosince, kam vás samozřejmě všechny, i když všechny, to by bylo obtížné z kapacitních důvodů, to bychom museli to jednání přesunout někam jinam, srdečně zvu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já budu v úvodu velmi stručný. Je pravda, že ta pozice na následující jednání evropské rady není asi definitivní, protože podklady, jak bylo řečeno, k dispozici nejsou, ale my známe dlouhodobé postoje naší české vlády k některým otázkám, které budou předmětem nadcházejícího jednání. Co se týká hospodářské politiky a zejm. postojů naší vlády k opatřením týkajícím se finančních trhů, stability bankovního sektoru apod., víme, že česká vláda je velmi zdrženlivá, že je to odůvodňované tím, aby nedošlo k ohrožení bank působících na českém území, ale mně to někdy přijde, že to není fér a je to často falešná argumentace. Musíme si všichni přeci uvědomit, že když ty banky v tom hospodářském prostoru, který je vytvořen, a je velmi liberální, jsou pouze dceřiné společnosti velkých nadnárodních bank, tak, že jejich nakládání s finančními zdroji není jen v jejich rukách. Je pravda, že my máme některé národní nástroje, ale ty jsou omezeny. A já v této situaci chci poukázat na to, že tady se neustále hovoří o tom, jak ty banky by měly být námi kontrolované, jak je zájem, aby ty banky u nás působily ve prospěch naší země. A je vidět, že se tady bankám daří dobře na rozdíl od všech ostatních. Možná jste si všimli, minulý týden byla zveřejněna celosvětová statistika a zejm. výrazně i evropská. Banky působící v ČR dosahují největších zisků. Já si myslím, že by česká vláda měla přemýšlet o tom, co udělat na ochranu českých, zejm. drobných střadatelů a těch, kteří spoří, aby nemuseli se tak podílet na té úspěšnosti bank v této době, protože ty peníze pak chybí ve spotřebě. Druhá věc, která je, je ta, že samozřejmě banky v případě, že budou mít matky problémy, tak najdou, jsem bohužel přesvědčen, že najdou kanály, jak pomoci matkám na úkor českých filiálek a poboček, které na našem území působí. Jen k tomuto bych chtěl mít poznámku. A druhá poznámka souvisí s tou hospodářskou politikou a souvisí také s tou druhou oblastí, a to je bezpečnostní politika. My se stáváme v Evropě, ale jak se ukazuje, tak nejen v Evropě, jakýmsi kverulantem, chováme se tak, jako kdybychom měli špičkovou ekonomickou, hospodářskou výkonnost, jako kdybychom dokázali být v některých věcech soběstační, a přitom jsme velmi otevřená ekonomika, jsme poměrně malá a všemi potřebnými zdroji závislá na tom, aby ta Evropa a zejm. svět fungoval. To, co se v poslední době děje, jak se stavíme k některým přístupům a postupům v rámci EU, nás do určité míry staví na okraj. My to pociťujeme při řadě jednání i na úrovni vedení Senátu, kdy jsme dotazovaní, co se tady u nás děje, proč máme takové postoje, proč máme pouze postoje shodné s Velkou Británií v řadě věci, jinak od ostatních středoevropských zemí se většinou lišíme. A já bych v této souvislosti chtěl s politováním konstatovat, že vláda také učinila krok na posledním valném shromáždění OSN, který se vymyká politice celé EU, celé Evropy a drtivé většiny zemí světa. Myslím, že to bylo nerozumné. Známe dohodové postoje, chceme mít dobré vztahy jak s Izraelem, tak s arabskými zeměmi a že ta pozice alespoň se zdržet, by byla rozumnější. A já tady musím sám za sebe i za stranu, kterou reprezentuji, říci, že to považujeme za velmi strategickou chybu, bezpečnostně-rizikovou, a že to považujeme za určité ohrožení i našich dlouhodobých hospodářských zájmů. A nejsme jediní, kteří si to myslíme. A chci, aby to tady na půdě Senátu zaznělo, protože to může mít své důsledky. A moc bychom žádali, aby vláda v takovýchto rozhodnutích přeci jen více věci konzultovala, protože Senát sice nezodpovídá za zahraniční politiku, ale je také její nedílnou součástí, neboť se zúčastňujeme řady akcí. Jsou různá shromáždění na úrovni parlamentu, kde máme mandát, kde vyjadřujeme oficiální stanoviska, vyjadřovat budeme, a některá rozhodnutí vlády nás staví do velmi složitých pozic, neboť s námi nebyla vůbec konzultována. Považuji to za chybu, za bezpečnostní riziko a za hospodářské riziko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit v rozpravě? Nepřeje. Pan zpravodaj? Také ne. Děkuji. A požádal bych tedy pana zpravodaje o návrh k usnesení k tomuto bodu.

Senátor Miroslav Krejča:  Navrhuji vzít informaci o jednání evropské rady ve dnech 13. a 14. prosince na vědomí. A teď mimo ten návrh připomínám, že výbor pro záležitosti EU se 12. tím bude podrobně zabývat a samozřejmě jste všichni srdečně zváni. A v jednání je právě účast pana premiéra, který nás seznámí s tím, s jakým mandátem na jednání evropské rady bude odjíždět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní přistoupíme k hlasování o návrhu tak, jak jej přednesl pan zpravodaj. Nyní přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča jako zpravodaj. V sále je v tuto chvíli přítomno 65 senátorek a senátorů. Pro přijetí návrhu je potřebné kvorum 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A tímto tento bod končí. Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu jednání. A tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Maďarskem o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací podepsaná v Budapešti dne 13. června 2012

Tisk č. 409

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 409 a uvede ho ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, který zastupuje předsedu vlády Petra Nečase. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tak ještě jeden bod se mnou vydržte. Jedná se o návrh na sjednání smlouvy mezi Českou republikou a Maďarskem o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

Současné česko-maďarské vztahy jsou velmi dobré. Mezi oběma zeměmi neexistují otevřené otázky, ani nevyřešené problémy. Národní bezpečnostní úřady obou zemí spolupracují v oblasti dožadovaných informací v bezpečnostním řízení o vydání osvědčení fyzické osoby nebo podnikatele a dále v oblasti bezpečnostních informačních systémů. Oba úřady dále plánují spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti. Ochrana utajovaných informací je v Maďarsku upravena v zákonu o utajovaných informacích od 1. dubna 2010. Odpovědnost za ochranu národních utajovaných informací a utajovaných informací cizí moci má v Maďarsku Národní bezpečnostní úřad, který spadá pod ministerstvo veřejné správy a spravedlnosti. Tento úřad je zodpovědný za všechny aspekty ochrany utajovaných informací, ať už je to spravování informací cizí moci, zjišťování činnosti ústředního registru, výkon státního dozoru na úseku ochrany utajovaných informací a za vydávání certifikátů pro NATO a Evropskou unii.

Sjednání nové smlouvy se jeví pro obě strany výhodné, neboť oba státy jsou členskými zeměmi jak NATO, tak Evropské unie. Členství v těchto organizacích s sebou přináší kromě jiného i spolupráci v oblastech bezpečnosti. Tato spolupráce jej podmíněna nejen výměnou utajovaných informací, ale i národních utajovaných informací. Předpokládaná smlouva o ochraně utajovaných informací je standardní a upravuje zejména následující instituty: Rovnocennost stupňů utajení, podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi, předávání těchto informací, uznávání bezpečnostních oprávnění, spolupráce mezi bezpečnostními úřady, režim utajovaných smluv, režim návštěv, které vyžadují přístup k utajovaným informacím.

Garanční výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu doporučil souhlas k ratifikaci této smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 409/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Jirsa, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr velice podrobně popsal materii. Náš výbor ji projednal 23. října 2012 a vzhledem k důvěryhodnosti našeho smluvního partnera, Maďarska, jednohlasně vám doporučil dát souhlas s ratifikací, což doporučuji také. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

A já otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Nezazněl žádný jiný návrh, než ten, který je součástí usnesení výboru. Zeptám se pana zpravodaje, zdali moje úvaha je správná? Kývá, je to tedy tak. Přejete si vystoupit, pane zpravodaji? Nepřejete, pan ministr také ne.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, že Senát dává souhlas s ratifikací.

Přistoupíme k hlasování o usnesení:

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Maďarskem o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsané v Budapešti dne 13. června 2012.

V sále je v tuto chvíli přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 13 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi za jeho úlohu dnes při několika bodech i za zastoupení pana premiéra a děkuji i panu zpravodaji.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho jednání a tím je

 

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 1

Návrh kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů vám byl rozdán jako senátní tisk č. 1. Dávám tedy slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhy na kandidáty.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené Organizačním výborem, tj. v době od 1. srpna do 15. listopadu 2012 celkem 34 návrhů kandidátů na člena Rady ústavu pro studium totalitních režimů, z toho jednoho kandidáta navrhl prezident republiky Václav Klaus a zbývajících 33 kandidátů navrhla občanská sdružení nebo jiné právnické osoby, jejichž předmětem činnosti je zkoumání historie, archivnictví, výchova, vzdělávání nebo ochrana lidských práv, anebo občanská sdružení sdružující účastníky odboje proti nacismu nebo odporu proti komunismu nebo bývalé politické vězně.

Poslanecká sněmovna nedodala v námi určeném termínu žádný návrh na kandidáta na člena Rady.

S ohledem na výše uvedené konstatuji, že naším úkolem je zvolit celkem 4 členy Rady ústavu, neboť čtyřem členům rady uplynulo dnešním dnem jejich funkční období.

Pro úplnost jenom dodávám, že členství v Radě ústavu zaniklo ještě dalšímu členu Rady z důvodu vzniku neslučitelnosti funkcí. Tento člen Rady byl navržen Poslaneckou sněmovnou, ale jak již jsem před chvílí konstatoval, volební komise od Poslanecké sněmovny žádný návrh neobdržela. Proto dnes budeme volit jen čtyři členy Rady.

Konstatuji, že v souladu s příslušným zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů zvolí Senát jednoho člena Rady z kandidátů navržených prezidentem republiky a tři členy Rady z kandidátů navržených občanskými sdruženími.

Návrhy předložené komisi měly obsahovat doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti stanovených zmíněným zákonem. Těmito doklady byly výpis z evidence rejstříku trestu ne starší než tři měsíce, originál či ověřená kopie lustračního osvědčení, čestná prohlášení podle § 7 odst. 6 a § 19 zákona, kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta, stručný životopis kandidáta a z praktických důvodů také kontakt na kandidáta i na navrhovatele.

Volební komise Senátu se sešla 27. listopadu 2012 na své 2. schůzi a jednomyslně přijala usnesení č. 3, které vám bylo rozdáno do lavic, a já vám ho nyní přečtu:

Usnesení volební komise Senátu z 2. schůze konané dne 27. listopadu 2012 k předloženým návrhům kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Komise:

1. Konstatuje, že ve lhůtě od 1. srpna do 15. listopadu 2012 obdržela od oprávněných předkladatelů následující návrhy kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů:

Návrh prezidenta republiky Václava Klause – kandidát Naděžda Kavalírová.

Návrhy občanských sdružení či jiných právnických osob – kandidáti Zdeněk Bárta, Emilie Benešová, John Bok, Čestmír Čejka, Jiří Florian, Pavel Gregor, Zdeněk Hazdra, Mikoláš Chadima, Miroslav Jašurek, Lukáš Jelínek, Jaromír Kalus, Václav Krása, Mikuláš Kroupa, Jaroslav Křápek, Vladislav Kučík, Monika MacDonagh-Pajerová, Miroslava Matoušová, Alena Míšková, Jan Mervart, Jiří Navrátil, Stanislav Penc, Jana Poddaná, Petr Pospíchal, Tom Rett, Čeněk Růžička, Marie Ryantová, Karel Strachota, Karel Světnička, František Šedivý, Marek Tomaštík, Michal Uhl, Lukáš Valeš a Kateřina Volná.

2. Konstatuje, že neobdržela od Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR žádný návrh kandidáta/kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

3. Konstatuje, že v případě kandidáta Jiřího Navrátila neobdržela komise lustrační osvědčení kandidáta, ale pouze čestné prohlášení o tom, že nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti a nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti a potvrzení Ministerstva vnitra ČR, že dne 16. listopadu 2012 požádal o vydání tohoto osvědčení; pokud kandidát Jiří Navrátil předloží komisi lustrační osvědčení do 4. prosince 2012 do 16.00 hodin, budou splněny podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů.

4. Konstatuje, že všichni ostatní navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené výše citovaným zákonem.

5. Pověřuje předsedu komise senátora Tomáš Kladívka, aby s tímto usnesení seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

Komise se sešla rovněž dnes ráno a přečtu vám usnesení, které přijala k předloženému návrhu Pražského akademického klubu 48, který navrhl kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů:

Komise

1. Konstatuje, že ve lhůtě, kterou stanovila svým usnesením č. 3 ze dne 27. listopadu 2012, nepředložil Jiří Navrátil, navržený Pražským akademickým klubem 48 na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů lustrační osvědčení.

2. Konstatuje s ohledem na výše uvedené, že Jiří Navrátil nesplňuje podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů a z tohoto důvodu rozhodla o vyřazení Jiřího Navrátila z volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

3. Pověřuje předsedu komise senátora Tomáš Kladívka, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

A nyní můžeme přejít k volbě samé.

Pro volbu bude použito ustanovení článku 6 volebního řádu – Volba podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem, jinak se volí hlasováním veřejným.

Za volební komisi doporučuji, stejně jako při volbě v minulých letech, hlasovat většinovým způsobem tajným hlasováním.

Zatím končím své vystoupení a předávám slovo zpět předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A v tuto chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A nyní hlasováním rozhodneme, zda volba proběhne tajným hlasováním.

Budeme nyní hlasovat o tom, zda volba bude tajná.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Volba bude tedy tajná. Uděluji opět slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Tomáši Kladívkovi, který nás seznámí s organizačními pokyny. Prosím, pane předsedo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní k průběhu volby samotné:

Prezidentský salonek je opět připraven pro tajnou volbu členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. U prezence před salonkem obdržíte dva hlasovací lístky. Modrý hlasovací lístek, na kterém je uvedeno pořadové číslo a jméno kandidáta navrženého prezidentem republiky, a bílý hlasovací lístek, na němž jsou uvedena jména všech 32 kandidátů navržených občanskými sdruženími. Rovněž i před jmény těchto kandidátů jsou uvedena jejich pořadová čísla.

Nyní k úpravě hlasovacích lístků. Na modrém hlasovacím lístku, pokud souhlasíte s navrženým kandidátem, zakroužkujte pořadové číslo 1 před jménem kandidáta, pokud s tímto kandidátem nesouhlasíte, přeškrtněte jeho pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který byl upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl.

Pokud jde o bílý hlasovací lístek, připomínám, že volíme tři členy Rady. Konstatuji, že souhlas nejvýše s takovým počtem kandidátů, který byl pro volbu stanoven – tři kandidáti – vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jejich jmény. Pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů je třeba přeškrtnout křížkem. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů.

Znovu připomínám, že neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem právě uvedl.

V prvém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti, kteří obdrželi nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů mezi kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst, koná se na neobsazená místa druhé kolo volby. Do druhého kola volby postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří mezi nezvolenými kandidáty získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst. Při rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů.

Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří obdrželi nadpoloviční většinu hlasů z hlediska vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se volba mezi nimi.

Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Nebyla-li ve druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu.

Volební místnost je připravena. Já žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 40 minut a poté 20 minut bude čas na hodnocení. Já bych tedy poprosil, jestli bychom mohli zahájit volbu ve 12.22 hodin s tím, že by vydávání hlasovacích lístků a volba skončila ve 13.02 hodin.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, pane předsedo, děkuji. A zároveň tuto volbu spojíme i s polední přestávkou, Vyhlašuji tedy přestávku do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.20 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14,05 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise panu senátoru Tomáši Kladívkovi, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dovolte, abych vás informoval o výsledku 1. kola 1. volby – Volba členů Ústavu pro studium totalitních režimů.

V 1. kole, když se volil kandidát navrženým prezidentem republiky, bylo vydáno 73 hlasovacích lístků, odevzdáno 73, z toho 1 neplatný. Počet neodevzdaných 0.

Pro navrženou Naděždu Kavalírovou bylo odevzdáno 42 hlasů a v 1. kole 1. volby byla tímto Naděžda Kavalírová zvolena.

Druhá část této volby směřovala k volbě členů rady Ústavu pro studium totalitních režimů navrženými občanskými sdruženými či jinými právnickými osobami. Počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73, z toho neplatných 6, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto:

Pro Zdeňka Bártu byly odevzdány 2 hlasy, pro Emilii Benešovou bylo odevzdáno 36 hlasů, pro Johna Boka žádný hlas, pro Čestmíra Čejku 3 hlasy, pro Jiřího Floriana 1 hlas, pro Pavla Gregora 3 hlasy, pro Zdeňka Hazdru žádný hlas, pro Mikoláše Chadimu žádný hlas, pro Miroslava Jašurka žádný hlas, pro Lukáše Jelínka 30 hlasů, pro Jaromíra Kaluse 1 hlas, pro Václava Krásu 3 hlasy, pro Mikuláše Kroupu 1 hlas, pro Jaroslava Křápka 2 hlasy, pro Vladislava Kučíka 9 hlasů, pro Moniku MacDonath-Pajerovou 28 hlasů, pro Miroslavu Matoušovou žádný hlas, pro Alenu Míškovou žádný hlas, pro Jana Mervarta 1 hlas, pro Stanislava Pence 2 hlasy, pro Janu Poddanou 3 hlasy, pro Petra Pospíchala 2 hlasy, pro Toma Retta žádný hlas, pro Čeňka Růžičku žádný hlas, pro Marii Ryantovou

1 hlas, pro Karla Strachotu 18 hlasů, pro Karla Světničku žádný hlas, pro Františka Šedivého žádný hlas, pro Marka Tomaštíka 18 hlasů, pro Michala Uhla 27 hlasů, pro Lukáše Valeše 3 hlasy a pro Kateřinu Volnou 3 hlasy.

V 1. kole 1. volby nebyl zvolen nikdo. Do 2. kola 1. volby postupuje Emilie Benešová, Lukáš Jelínek, Monika MacDonath-Pajerová, Michal Uhl, Karel Strachota a Marek Tomaštík.

Navrhl bych, abychom 2. kolo volby zařadili jako poslední bod dnešního jednacího dne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane předsedo. Pokud není námitek, tak bychom v tuto chvíli tento bod přerušili, a budeme pak pokračovat - jako poslední bod dnešního jednání.

Nechám o tom hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat... Na monitoru ale nevidím výsledek, takže zřejmě nějaká technická chyba. Směrodatný je tenhle monitor. Dobrá, vyjdu z toho, co vidím na ostatních monitorech.

Hlasování se zúčastnilo 59 senátorů a senátorek, potřebné kvorum bylo 30. Pro bylo 48, proti 1, návrh byl schválen.

A já bych požádal jenom techniky, aby upravili zařízení tak, aby fungovalo.

Děkuji. A přerušuji tedy tento bod a budeme v něm pokračovat jako v posledním bodu dnešního jednání. A přicházíme k prvnímu bodu našeho odpoledního jednání. A nyní budeme tedy projednávat bod, kterým je

 

Petice "Za zachování interního, chirurgického, gynekologicko-porodnického a novorozeneckého oddělení v Nemocnici Brandýs nad Labem"

Tisk č. 407

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 407. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk 407/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají používat práv podle § 142a, odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy aby měli možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou Petr Fic, Miroslav Kadlec a Petr Švikovský, kteří jsou uvedení v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Navrhuji tedy, abychom hlasovali o všech zúčastněných najednou. Není jiný návrh? Není-li tomu tak, budeme hlasovat.

V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 16 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte tedy, abych zde přivítal zástupce petentů. Seznam dotčených stran vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jedná se o generálního ředitele VZP České republiky Zdeňka Kabátka. Navrhuji, abychom nyní hlasovali o jeho účasti.

Takže v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální potřebné kvorum pro souhlas je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 17 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo, takže návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych zde přivítal zástupce stran dotčených peticí. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce strany dotčených peticí, jedná se o ministra zdravotnictví Leoše Hegera a Zdeňka Kabátka, generálního ředitele VZP. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel může každá z těchto stran a osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát a to vždy nejvýše na 10 minut. Proto by bylo dobře, kdybychom měřili jednotlivá vystoupení, abychom byli spravedliví.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátoru Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, dnes budeme projednávat na plénu již druhou petici, která se týká nemocnice. K vašemu potěšení, není to poslední, protože už proběhlo veřejné slyšení, které se týkalo další nemocnice, a to v Roudnici nad Labem.

K projednání této petice č. 17/12 se výbor usnesl, že je nutné tuto petici probrat veřejným slyšením. Na veřejné slyšení byly pozvány dotčené orgány, tak jak tady říkal pan místopředseda. Toto veřejné slyšení výboru bylo absolvováno 10. září 2012, a bylo v souladu s § 142, zákona 107/1999 Sb. o jednacím řádu.

Po projednání této petice se výbor usnesl, že Organizačnímu výboru Senátu oznamuje, že šetření bylo ukončeno a doporučuje Senátu PČR, aby na základě seznámení s projednanou peticí za zachování interního chirurgického, gynekologicko-porodnického a novorozeneckého oddělení v nemocnici Brandýse, aby přijalo usnesení, které je přílohou. Navrhuje Organizačnímu výboru zařadit na pořad jednání schůze tento bod a určuje, že osobami zastupující petenty a používající práv Senátu jsou ti lidé, kteří jsou uvedeni v příloze. Zároveň má osoba byla tedy pověřena, abych zpravodajoval tento bod. A zároveň vám dovolím přečíst na začátku návrh usnesení, který navrhujeme ke schválení.

Senát PČR zaprvé – bere na vědomí petici za zachování interního, chirurgického, gynekologicko-porodnického a novorozeneckého oddělení v nemocnici Brandýs nad Labem. Zadruhé – konstatuje, že tato petice je důvodná. Za b) – že záměr memoranda uzavřít mezi ministerstvem zdravotnictví a VZP a zaměstnaneckými zdravotními pojišťovnami k zajištění jednotného transparentního a věcného správného postupu transformace lůžkového fondu, není vhodným řešením. A zároveň dále – tak jak máte všichni před sebou – doporučujeme, aby VZP a ostatní pojišťovny uzavřely s nemocnicí smlouvu od 1. 1. 2013.

Žádá vládu, Parlament ČR, ministerstvo zdravotnictví, aby se prostřednictvím svých zástupců v dozorčích, správních radách zasadily o uzavření těchto smluv.

Toliko tedy úvodem. Já předpokládám, že samozřejmě zástupci petentů vám více a podrobněji řeknou obsah celé té petice. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A v tuto chvíli otevírám rozpravu. Předpokládám, že budou chtít vystoupit zástupci petentů a dotčených stran. Zeptám se, zda si přeje vystoupit Petr Fic. Nepřeje. Miroslav Kadlec? Ne. Petr Švikovský si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.

Petr Švikovský:  Dobrý den, vážené senátorky, vážení senátoři, pane předsedající, děkuji za slovo. Vystupuji zde jménem Nemocnice Brandýs nad Labem i jménem petentů.

Jsem jednatelem společnosti PP Hospital, která provozuje Nemocnici Brandýs nad Labem.

V podstatě se jedná zde o to, aby tato nemocnice zůstala zachována pro region čítající řádově 90 tisíc obyvatel, nemocnici, ve které pracuje 260 zaměstnanců, aby tito zaměstnanci nezůstali od nového roku bez práce a aby občané, jak jsem již řekl, z 90tisícového regionu měli zajištěnou lékařskou péči.

Hned na začátku musím říct, že jsem měl připravený jiný projev. Protože však došlo ke změně ve vedení VZP, tak těsně před jednáním jsem se dohodl s novým ředitelem VZP panem Kabátkem, že se urychleně sejdeme a pokusíme se situaci vyřešit. Takže já věřím jeho slovu, že má zájem tuto situaci řešit, na rozdíl od minulého vedení v čele s ředitelem Horákem, který 2 roky tuto situaci zájem řešit neměl.

Takže věřím, že v nejbližší době k nějaké dohodě dojde a že od 1. 1. bude Nemocnice Brandýs nad Labem dále fungovat a péče o občany tohoto regionu bude dostatečně v naší nemocnici zajištěna. I že bude zajištěna práce pro, jak jsem již uvedl na začátku, 260 zaměstnanců. Takže spoléhám na slovo nového pana ředitele VZP. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A zeptám se pana ministra Leoše Hegera, jestli si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych řekl pár slov k petici za zachování interního chirurgického gynekologicko-porodnického a novorozeneckého oddělení v nemocnici Brandýs nad Labem.

Jak je všeobecně známo, náklady na zdravotní služby každoročně stoupají a s tím souvisí potřeba hledání úspor uvnitř resortu zdravotnictví. Jednou z cest vedoucí k úsporám je restrukturalizace a optimalizace akutního lůžkového fondu v České republice. Za posledních 20 let prošla medicína významným vývojem. Moderní diagnostické a léčebné postupy snižují potřebu hospitalizace, umožňují přesun vybrané operativy do jednodenní péče nebo přímo do ambulantního režimu. Kvůli tomu přebývají různé lůžkové kapacity a náš lůžkový fond se spontánně samovolně zmenšuje.

Obecně nižší potřeba hospitalizace a tím i nižší nároky na lůžkovou kapacitu jsou i důvody optimalizace, která má počty akutních lůžek dále snižovat. Restrukturalizace a potažmo redukce lůžkového fondu je jednou z podmínek efektivního fungování zdravotní péče v České republice. Cílem procesu restrukturalizace je tedy zajištění vyšší kvality poskytované lůžkové péče při jejím současném zefektivnění.

Redukce počtu lůžek musí být ovšem provedena systémově, nejedná se pouze o prosté matematické snížení počtu. Optimalizace se týká celých stanic a oddělení, tak aby měl celý tento proces smysl. Za účelem dosažení těchto cílů proběhla na ministerstvu zdravotnictví 29. října 2012 tisková konference, za účasti zástupců ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven k restrukturalizaci.

Výsledkem vyhodnocených analýz je restrukturalizace akutního lůžkového fondu s postupným snížením o přibližně 6000 lůžek, akutních lůžek. Z celkového počtu 152 akutních nemocnic bylo zdravotními pojišťovnami všem přislíbeno uzavření smlouvy, přičemž pouze u 12 z nich se bude jednat o smlouvy krátkodobé. Mezi těmito 12 nemocnicemi je také Nemocnice v Brandýse nad Labem.

U těchto poskytovatelů dojde během roku 2013 podle původních představ k útlumu akutní lůžkové péče, což ovšem neznamená zánik těchto zařízení, ale přesun péče např. do ambulantní sféry a transformace zbytných akutních lůžek na lůžka následné péče.

S dalšími 18 nemocnicemi budou uzavřeny smlouvy střednědobé na 2 – 3 roky, které zajistí dostatečný časový prostor k dořešení dosud nedohodnutých záležitostí ve věci restrukturalizace. S ostatními nemocnicemi deklarovaly zdravotní pojišťovny uzavřít dlouhodobé smlouvy na 5 let, přičemž u některých nemocnic dojde v průběhu roku 2013 ke změně rozsahu a struktury zdravotní péče.

Pozitivním důsledkem probíhající optimalizace lůžkového fondu je její dokončení bez negativních dopadů na pacienty, pro které bude zajištěna vyšší kvalita a bezpečnost zdravotních služeb. Tyto služby budou poskytovány na erudovaných pracovištích s personálním a technickým vybavením na vysoké profesionální úrovni.

Dalším efektem je úspora finančních prostředků systému veřejného zdravotního pojištění a transformace části zrušených akutních lůžek, jak už jsem řekl, na nedostatková lůžka následná či sociální péče. Uspořené finanční prostředky mohou být realokovány do jiných finančně velmi nákladných oborů medicíny.

Nyní prosím, dovolte mi několik slov k zákonnému rámci celého tohoto děje, který v letošním roce probíhá jakožto určitý administrativní zásah ze strany zdravotních pojišťoven do zdravotní sítě.

Hlavními hráči ve formaci naší zdravotní sítě jsou zdravotní pojišťovny. Zákon přímo ukládá zdravotním pojišťovnám zachovat dostatečnou dostupnost zdravotní péče pro jejich pojištěnce. Druhým klíčovým subjektem v oblasti formace zdravotní sítě je samozřejmě příslušný kraj, který spolu se zdravotní pojišťovnou má rovněž povinnost zdravotní péči v potřebném rozsahu zajistit.

Pokud jde o ministerstvo zdravotnictví, tak to má hlavní funkci určovat pravidla celé hry, a nikoli se vměšovat do smluv, které jsou výlučnými záležitostmi zdravotních pojišťoven a jednotlivých nemocnic. Teprve v případě, kdy péče by byla nekvalitní nebo nedostupná, má povinnost ministerstvo zdravotnictví do těchto potenciálních problémů zasáhnout.

Ministerstvo zdravotnictví rozhodně není zákonem zmocněno, aby kromě přímo řízených organizací přímo ovlivňovalo existenci jednotlivých zdravotních služeb. A to bez ohledu na to, jedná-li se o zařízení krajské nebo zařízení soukromé či zařízení městské. Ministerstvo zdravotnictví proto konstatuje, že bude další vývoj v této souvislosti nadále monitorovat a zejména hlídat plnění povinnosti zdravotních pojišťoven, zajistit svým pojištěncům časovou a místní dostupnost hrazených služeb.

Pokud jde o situaci v Brandýse nad Labem, tak se ministerstvu zdravotnictví nejeví jako rizikové zavření této nemocnice, která ostatně při opakovaných kontrolách nesplňovala všechny náležitosti věcného personálního vybavení a podmínek, které stanovily jednotlivé odborné společnosti a odsouhlasilo ministerstvo zdravotnictví pro počty příslušných výkonů a nebo ohledně dalších záležitostí.

Zejména bych si dovolil podtrhnout v tomto případě, že jeden z klíčových parametrů, který je obecně přijat v oblasti porodnictví, je minimální rozsah činnosti 500 porodů ročně. Toto číslo nejen zajišťuje řádnou efektivitu porodnice, což je samozřejmě především záležitostí nemocnic a její hospodaření a její pravomoc toto si organizovat sama, ale těch 500 porodů za rok také zajišťuje řádnou kvalitu a řádnou odbornost personálu porodnice. Připomněl bych jenom, že probíhaly velmi dramatické diskuse mezi společností porodnictví a gynekologie, mezi společností nemocničních gynekologů o tom, že toto číslo by mělo být naopak zvýšeno až na 800 porodů ročně. Nedošlo k tomu, ministerstvo zastává těch 500 porodů ročně a v Brandýse nad Labem je těch porodů kolem 200. Dále bych konstatoval, že současná medicína tak, jak se vyvíjí, potřebuje dostatečné zázemí lokální pro péči ambulantní, která v oblasti Brandýsa je zajištěna dostatečně. Potřebuje v lokalitách co nejblíže mít následná lůžka, kde jednotliví pacienti mají dostupné své rodiny a své blízké, a naopak v oblasti akutní péče je stále větší tendence věci centralizovat tak, aby technika, kterou moderní medicina vyžaduje, rozsah činností, tak aby pokryly 24hodinový provoz, je možná jedině v celcích, které mají patřičný objem práce. Tolik tedy stanovisko ministerstva zdravotnictví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A zeptám se generálního ředitele VZP Zdeňka Kabátka, zdali si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane řediteli, máte slovo.

Zdeněk Kabátek:  Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedající, dovolil bych si prezentovat krátce pozici Všeobecné zdravotní pojišťovny k zachování Nemocnice Brandýs nad Labem. Ač jsem ve funkci pouze krátkou dobu, nicméně jsem se snažil seznámit s celým průběhem jednání k této problematice, a chtěl bych konstatovat následující. Na úplný úvod bych vás chtěl ubezpečit, že cílem VZP nebylo zavřít Nemocnici Brandýs nad Labem v tom významu slova zavřít, ale restrukturalizovat péči v této nemocnici ve smyslu toho, co zde zaznělo již z úst pana ministra. VZP vychází z předpokladu, že je povinna zajistit péči pro pacienty, a to péči dostupnou, péči bezpečnou a péči na pracovištích, která jsou dostatečně technicky vybavena a která jsou vybavena i erudovaným personálem. V rámci jednání se zástupci Nemocnice Brandýs nad Labem byla tato snaha prezentována. Já zástupcům nemocnice děkuji, že přestože jsem ve funkci jen chvíli, dohodli jsme se na tom, že tato jednání budou pokračovat. A rád bych vás informoval o skutečnosti, že v trvání dnů již existuje určitý obrys dohody, která povede k tomu, že Nemocnice Brandýs nad Labem bude zachována při struktuře oborů, které odpovídají záměrům VZP ve smyslu zajištění péče pro pacienty. VZP předložila zástupcům nemocnice model struktury, který by z jejího pohledu byl přínosný pro pacienty a zároveň by zajišťoval dlouhodobou stabilitu nemocnice. Asi nemá smysl, abych zde prezentoval to, co jsme kolegům nebo partnerům předkládali, nicméně počítáme s tím, že péče v Nemocnici Brandýs nad Labem bude směřována k zajištění péče, která je nutná pro pacienty, kteří jsou vázáni na region, tzn. tak, jak zde už řekl pan ministr, tedy na pacienty, kteří jsou v interních oborech, v obrech následné péče a plného spektra ambulantních oborů tak, abychom dosáhli situace, kdy akutní péče bude vykonávána v nemocnicích, které jsou personálně a technicky vybaveny na vysoké úrovni. A péče o pacienty, kteří jsou nějakým způsobem vázáni na to místo, na tu místní dostupnost, bude vykonávána v Nemocnici Brandýs nad Labem. Pokud se nám jednání podaří dotáhnout do konce, a já předpokládám, že to bude v řádu dnů, myslím si, že není důvod k dalším obavám o existenci takto restrukturalizované nemocnice v Brandýse nad Labem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane generální řediteli. A do rozpravy je písemně přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Takže mu uděluji slovo, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Ctěný Senáte, kolegyně, kolegové, milí petenti, pane ministře, já si dovolím teď na této půdě zcela a výhradně jako lékař, nikoli jako politik. K tomu mě snad opravňuje 45 roků mé nemocniční, resp. lékařské praxe. Z toho 40 let v nemocnici, 5 let ředitel záchranné služby. Z těch 40 let byly 4 roky chirurgie, ostatní jako obor neodkladná péče ve všech typech nemocnic, od fakultní až po ty nejmenší. Já proto se zdržím naprosto diskusí o tom, jak jsou ty pojišťovny zlé, jak jsou ti náměstci ministra ještě horší, jak je ubližováno nemocnicím, jak jsou šikanovány. Zkusím to vzít od historie. Síť nemocnic se konstituovala u nás ve 2. polovině 19. století a byla stanovena tak, aby v rozumném čase koňskou bryčkou se ten nemocný dovezl do nemocnice. Tehdejší léčba byla naprosto stejná na Karláku jako v Brandýse nad Labem, v Novém Bydžově nebo v Ivančicích, protože kvalitní vzdělaný lékař ke svému výkonu tehdy nepotřeboval žádné náročné nedostupné přístrojové vybavení, takže výsledek si určovala osobnost lékaře. Jenže dynamickým rozvojem mediciny, explozivním, tak se do léčby i vyšetřování těch nemocných zapojuje stále více specialistů, často úzkých, a ti k tomu svému vyšetřování i léčení potřebují stále nákladnější a sofistikovanější techniku. Tímto postupem malé periferní nemocnice postupně ztrácejí schopnost poskytovat léčebnou péči na úrovni 21. století. Je to přirozené. Hraní kartou dostupnosti v případě té léčebné péče je samozřejmě falešná karta. V možnostech dopravních 21. století, kdy jakkoli nemocný bude dopraven a může být dopraven vozem záchranné služby do nemocnice, která je schopna poskytnout komplexní a kvalifikovanou péči, a to po celých 24 hodin denně, je samozřejmě – uděláme pro toho nemocného více, než tzv. jak to říká záchranka, vyklopit v té nejbližší nemocnici, kde mimo normální pracovní dobu najdeme jednoho toho nejmladšího sekundáře, který samozřejmě okamžitě poplašeně telefonuje a shání pana primáře.

Pan primář je buď v kině, v lepším případě ryje zahrádku. A přivolá pana primáře. Mimo normální pracovní dobu jsou tyto nemocnice naprosto neschopné kvalifikovanou péči poskytnout. Takže na tu dostupnost bych se v žádném případě nevymlouval. Buď chceme těm nemocným, chorým s akutním onemocněním poskytnout kvalitní a komplexní péči, a nebo preferujeme dostupnost. Ta optimální dostupnost by samozřejmě byla, kdybychom udělali nemocnici v každém sídle, které má 3000 lidí. To by ta dostupnost byla optimální a ta rodina by k té choré babičce měla blízko a byli by samozřejmě spokojení. Ale o tom snad to není. Pokud se týče politiky, přeci jen do ní zabrousím, každý politik, od toho nejnižšího komunálního až po toho ústředního považuje za svůj osobní neúspěch a debakl, když tu nemocnici v jeho regionu, v jeho městě zruší, případně reprofilizují, případně jí odeberou akutní péči. A tak samozřejmě za tu nemocnici bojují. V oblasti, kde jsem byl primářem na ARO velké krajské nemocnice, byly nemocnice periferní, subregionální, abortivní. My jsme čas od času, i já jako primář, byli požádáni, abychom v těch nemocnicích jim pomohli se službami. To, co jsem viděl, mě naplnilo smutkem. Často jsem si prohlížel dokumentaci těch nemocných, kteří tam leželi, těžko se mi to říká, ale došel jsem k tomu, že to by se v té mé nemocnici, takhle fatálně by ti nemocní stonat nemohli. Je to prostě o kvalitě té péče. Znám mnoho politiků, vysokých politiků, kteří ze své pozice zařídili, zařídili do té své nemocnice významnou investici, a tak se zakoupily do naprosto periferních nemocnic počítačové tomografy za 18 mil. Kč, vystavěly se operační sály, na kterých by bylo možno provést transplantaci plic, ale zatím se tam operovaly hemoroidy a kýly, zařídily se úžasné jednotky intenzivní péče, vybavené náročnou monitorovací a ventilační technikou, kterou jsem jim i jako primář ARO záviděl. Ale ta ventilační technika stála v koutě přikrytá pěkně prostěradlem. A ta monitorovací technika byla o tom, že ten pacient, který byl po operaci křečových žil a ležel na té JIP, konzumoval zrovna uzené s bramborovým knedlíkem a špenátem, a pěkně se tam malovala křivka EKG, která byla krásně pravidelná, dokud se ten pacient nezakuckal kouskem uzeného. Takže v takovémto plýtvání, které se v těchto subregionálních periferních nemocnicích děje, já to vidím celou dobu. Neříkám tento příspěvek proto, že je to teď předmětem jednání. Já jsem na tuto situaci v poskytování akutní péče v takovýchto nemocnicích upozorňoval už některé minulé ministry zdravotnictví. Nebyla ale politická vůle. Znám zastupitele města, kteří zorganizovali silné nátlakové akce a petice za zachování akutní péče v té jejich nemocnici, ačkoli ta jejich periferní nemocnice je přesně 12 km vzdálena od velké krajské, která je schopna 24 hodin denně, 365 dní v roce poskytnout plnou péči. Když jsem se jich potom ptal, kde se léčí, všichni se léčí v té krajské nemocnici, v té, za které plédují, nikoli. Jestliže chci něco vyčítat třeba ministerstvu zdravotnictví a pojišťovnám, tak je to skutečnost, že se jednoznačně nestanoví nepodkročitelná kritéria, která by měla splňovat nemocnice, které bude zachována akutní péče. Ty periferní nemocnice ještě v té normální pracovní době jsou suficientní, ale po skončení pracovní doby, kdy v té nemocnici zdaleka už není neurolog, není tam rentgenolog, intenzivista, každé z těch velkých oddělení zajišťuje jeden, často mladý nekvalifikovaný sekundář, taková péče možná není. Takže v takových nemocnicích, které tu akutní péči budou poskytovat, by ten neurolog, intenzivista, krevní banka, plně potentní operační tým chirurgický, gynekologický, traumatologický, anesteziolog, intenzivista, možnost ventilovaného lůžka, to by ta nemocnice mít měla. A pokud to bude splněno, pak se přimlouvám za to, aby tam akutní péče byla zachována. Pokud jde o nemocnici v Brandýse nad Labem, to kritérium dostupnosti tady rozhodně není. Dá se o něm uvažovat v takových nemocnicích, jako je třeba Jeseník, kde může být ohrožena, ale tady určitě ne. Já se hrozím té situace, že tady začneme projednávat Roudnici nad Labem, Ivančice a Městec Králové a znova a znova stejné argumenty budeme mít. O nemocné na lůžkách v Brandýse nad Labem se dokáže Středočeský kraj postarat. Nechci, aby ta nemocnice byla rušena už proto, že jsem do ní po promoci v roce 1963 nastoupil. Nechť tam je fundovaná kvalifikovaná ambulantní péče, nechť je reprofilizovaná na následnou péči, rehabilitaci, ale akutní péče, si myslím, že do nemocnic takových typů nepatří. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, petice k jednotlivým nemocnicím se patrně stanou vždy vítanou záminkou pohovořit koncepčně o zdravotnictví jako celku, neboť tam je ten odlesk asi toho problému. Já se snažím v životě orientovat a stále více jsem přesvědčen, že zdravotnictví, které se nám podařilo nemravně zapolitizovat, je potřeba odpolitizovat. A druhá věc je zdravotnictví, které se nám podařilo nemravně zaplevelit jak legislativně, tak strukturálně. V mnohém a mnohde je třeba odplevelit. A na tom bychom se mohli možná úvodně shodnout. Je s podivem, jestliže máme nějaký distribuční systém veřejné zdravotní daně nebo pojištění, tak v zásadě to může být velmi nudná činnost jedné, dvou nebo pěti pojišťoven, co já vím, leckde to jde i z jedné. A v zásadě by to mělo být velmi otravné sedět i ve správní radě, protože koneckonců, když jsou pravidla, tak pět účetních schopných by to mohlo zvládnout, kdyby byl systém nastaven. Protože systém nastaven není a je zaplevelován, tak kupodivu kdekdo se snaží být ve správní radě a je to skoro věc největší cti, protože kdo nestihl vystudovat medicinu, tak ho potom hrozně baví sedět ve správní radě a ovlivňovat život, byť na úrovni bakaláře. Zažili jsme to dlouhou dobu, víme, jak to funguje. Myslím si, že tam je trošku zakopán pes a možná by stačilo, kdyby každý dělal, co má. Petice, neumíme zastavit 10 000 občanů, když se dohodne, že chce podat petici proti něčemu, tak prostě tu petici budeme projednávat. Dovedu si představit, že každá trošku významnější nemocnice má okruh alespoň 10 000 občanů nebo podstatně více, takže v zásadě, jestliže se z pojišťoven vyhlásí, že 30 nemocnic je strukturálně nějak zpochybněno nebo se bude nějak přestavovat, v zásadě tu můžeme mít 30 petic a každý se o to může otřít.

Byly tady zmíněny Ivančice. Pane kolego, v Ivančicích k ničemu nedojde. Tam už také hrozila petice za rušení dětského oddělení, ale včas jsme tam zasáhli, včas jsme se domluvili. Dětské oddělení jsme řádně zrušili. Tři sestřičky, které byly petentky, jsme nechali zaměstnat jinde. A protože tam byla nízká obložnost, tak se vše řeší k velké spokojenosti v dětské nemocnici v Brně. Čili když se nějaký zásah udělá preventivně, nemusí dojít k peticím. Takže Ivančice nebudou, ale může být dalších 50 nemocnic. Tomu bych rozuměl.

Prosím vás, pan ministr jasně řekl, že on je zodpovědný za přímo řízené organizace a že řadu věcí je třeba centralizovat. S tím nelze než souhlasit. Řadu věcí je zas netřeba centralizovat, protože když se centralizují kýly do fakultních nemocnic, tak to nemusí náklady snížit, naopak zvýšit. Neobjevili jsme nic nového, už válečné organizace zdravotnictví, a to se tady nemusíme poučovat, vědí, co se má řešit na praporním, co na plukovním obvazišti a co přechází do polní nemocnice. Takže pokud bychom se chovali tak, jak nás kdysi učili na vojenské katedře, tak by to mohlo stačit. Ale mladí kolegové už toto know-how nemají, tak se diví. Tak se diví a pokládají některé věci, které jsou běžné, za reformní. Jinak jsem také citoval právě katalánský model moderního zdravotního zdravotnictví EU, nemocnice prvního, druhého, třetího typu. To teď, prosím vás, není vzpomínka. To je katalánský model, který je velmi moderní a dotován z grantu EU.

Pak mi ale trošku na tom vadí, když pan ministr hovoří o svých nemocnicích a o centralizaci specializovaných věcí, že právě on je ten, a to je možná jeden z názorů, možná jich není moc, v čem se lišíme, že on soudí, že se vlastně ministerstvo nemá zabývat řízením vůbec žádných nemocnic a má stát trošku nad věcí. Že ty nemocnice je třeba buď rozpustit, ať už formou kulturní, jako jsou univerzitní nemocnice, nebo tou formou procesní, jako jsou pražské nemocnice, anebo tou formou zcela nejistou a vágní, jako jsou ti ostatní, o kterých ještě pořád nevíme, co se s nimi bude dít. Takže centralizace potom už nebude probíhat v gesci ministerstva, bude probíhat nějak velmi spontánně.

Odpovědnost hejtmanů, tu z nich nikdo nesejme. Hejtmani, ať chtějí nebo nechtějí, jsou odpovědní při právních jednáních za dostupnost, kvalitu péče a bezpečnost občanů. Samozřejmě nic na tom nemění, že jim pojišťovna potom nadiktuje, že tam něco být má a tam nemá. Je jediná možná cesta, že se dohodnou. Vítám to, co se dělo v mnoha krajích, a nechci žádné jmenovat, abych někoho třeba neurazil z těch jiných, ale je jasné, že tam, kde hejtmanství je schopno pojmenovat síť – nepodkročitelnou, garantovanou, nutnou, nezbytnou, tam už zbytné nemocničky a zbytná zařízení jsou v gesci někoho jiného. Je jasné, že pokud to pojmenováno není, a mě by skutečně zajímalo spíš stanovisko hejtmana Středočeského kraje - i když vím, že je teď nový – právě k nemocnici v Brandýse nad Labem, protože pokud za ni bude bojovat do roztrhání těla, tak i já za ni budu bojovat do roztrhání těla. Pokud hejtman řekne, že je to zařízení zbytné pouze v tomto rozsahu, nebo nezbytné v tomto rozsahu, tak budu jeho názor sdílet a respektoval bych to.

My jsme si snili sen docela dlouho v této zemi, že zdravotní pojišťovny – a ten sen je posilován – budou vytvářet síť, protože si konkurují. Prosím vás, to je jeden z velkých vtipů o ČR. Oni si konkurují tak, že když skutečně dojde na lámání chleba, první je, že se někde sejdou na Macoše a udělají bleskově kartelovou dohodu. To je první. Pak si konkurují možná v některých věcech, o kterých se ale my nedozvíme. O tom, jak si přetáhnout milion pojištěnců tam nebo doprava, nalevo, jak vzniknout, jak zfúzovat, jak z 50tisícové pojišťovny udělat pojišťovnu 1,5 milionu apod. Tam si možná konkurují. Ale to už není v okruhu demokratickém, ale v okruhu kryptokratickém, což je ta druhá část demokracie.

Takže já na zdravotní pojištění a jejich tvorbu sítě prostě nevěřím. Už proto, že v době, kdy jsme redukovali síť velmi vstřícně na základě memoranda s panem ministrem v Jihomoravském kraji, tak ve stejné době VZP nasmlouvávala – a ostatní pojišťovny – zcela zbytné zařízení SurGal. To je taková malá nemocnička, kde vám vytrhnou zuby, udělají vám potrat, vymění vám endoprotézu. Někteří páni profesoři tam dojíždějí po pracovní době. Je to velmi zajímavé. Zajímavé to bylo až potud, že se tam stavil i pan prezident, stavil se tam i pan premiér. Takže z hlediska brněnského zdravotnictví to má význam naprosto nulový, protože je tam několik fakultních nemocnic a ústavů. Neříkám, že se tam spotřebovává moc, nějakých drobných 80 milionů z VZP. Ale to vznikalo v době, kdy jsme redukovali lůžka. Mohli bychom se bavit o Mostištích a o celé řadě jiných. Čili já nevěřím na to, nevěřím, že pojišťovny, aspoň v tom složení, jak byly vedeny, nebo jak byla vedena zejména VZP, nám bude vytvářet nějakou racionální síť. Něco z toho bude racionální, něco bude udržováno, protože se to nedá přetlačit, a pak tam bude část velkých darebností, které umíme pojmenovat i stran jmen těch protagonistů, kteří něco nasmlouvávali a něco dokonce někomu blokovali, aby zase nasmlouváno nebylo.

Čili platí to, co jsem říkal na začátku – odpolitizovat medicínu by nám velice prospělo. A samozřejmě i odplevelit ji. Chápu, že to odplevelování je konfliktní a není to snadné.

Ty různé platby pojišťoven, které některá zařízení nechávají padnout, nebo dostávají je do problémů a potom jim soukromé subjekty pomáhají s tím, že jejich soukromá součinnost je v tom, že v pondělí jim pomůžou a hned v úterý žádají od pojišťoven, aby jim zaplatily to, co jim nezaplatily, když to šlo v tom státním mechanismu – takže, prosím vás, nenechme se řídit iluzí, že u nás existuje nějaké soukromé zdravotnictví. Je to zdravotnictví, které z 99 % je placeno z veřejných zdrojů a je jenom otázka, kdo ho je schopen nějakým způsobem ovládat a kdo ne.

Takže těch autonomních společenství, která tady jsou, nám spíš přibývá. Za docela nezpochybnitelné a neautonomní, státem řízené, se pokládalo to společenství, které má pan ministr na starosti. To znamená, státem přímo řízené nemocnice, pokud i ty se rozpustí, tak to bude zase nové dobrodružství české mediciny.

Další enklávou jsou nemocnice krajské ovládané hejtmany. Tam bych měl určitou naději, že hejtmani si uvědomí, že si musí nadefinovat to, co skutečně ve své odpovědnosti potřebují. To nezbytné, nechť je nezbytným a nechť zůstává v odpovědnosti dalších.

Já jsem pojmenoval některé rozpory, kéž bych je vnímal jenom já, pak by to byla velká výhoda pro tuto republiku, pokud je vnímá více lidí, tak je budeme muset dříve nebo později řešit. Nevyjadřuji se nijak k Brandýsu, protože si myslím, že je to věc, která spouští určitou petiční etapu v české společnosti. Pokud tady petičně budeme věci řešit, tak potom ano. Pozvěme sem všechny hejtmany, ministerstvo, pojišťovny a udělejme si tady několik večírků na téma struktura zdravotnictví v ČR. Nechť tedy občané potom dohlížejí formou petic. Ale jinak si myslím, že toto není typické petiční téma. Příroda nezná vakuum. Vždycky když někde není pořádek, tak samozřejmě potom kde kdo má oprávněnou touhu se na tom nějakým způsobem podílet.

Jinak síť máme samozřejmě hustou, ale za těch dvacet let si myslím, že je potřeba trošku ji redefinovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, slovutný Senáte, vážený pane ministře. Jsme tady proto, abychom projednali určitou petici. Je to názor desetitisíce občanů, možná i víc. Takže nepodceňujme petice, jak tady říkal můj předřečník. Na druhé straně tady pan ministr otevřel Pandořinu skříňku s tím, jak on si představuje současné české zdravotnictví.

Chtěl bych nejdřív promluvit k tomu prvnímu, pak se dostanu k nemocnici Brandýs. Všechno není černé a nic není bílé. Možná, že to je šedivé a možná, že ke konci to naopak bude bílé, ale přesto je to černé.

České zdravotnictví je považováno ještě i teď, po těch zákrocích, které nastaly za dob vládnutí ODS, za jedno z nejlepších nejen v Evropě, ale i na světě. Je to i o tom, že pracuje velmi efektivně. A tady najednou přijdou noví novátoři, noví sociální inženýři a říkají: Ne, my to uděláme jinak. Proč to říkají? Protože potřebují ušetřit. Protože nemají peníze na to, aby se poskytovala zdravotní péče v té kvalitě, v jaké je. A tak se to nazve restrukturalizací, nazve se to tím, že nebudou zdravotnická zařízení, která nemají určitý počet výkonů, čímž se na druhé straně defrauduje činnost České lékařské komory a vzdělání těch lékařů, kteří mají první nebo druhé atestace a x-roků praxe.

V Západním Německu, ano, říkám dobře, v Západním Německu, v 60. letech přišli na to, že zavírání malých nemocnic je velkou finanční a ekonomickou chybou. Vidíme to i na příkladu DRG, kdy malé nemocnice mohou dělat za méně, někdy i za polovinu toho, co dělají velké. Ale ty velké patří ministerstvu. Tady říkáme, že hejtmani by měli rozhodnout. Ale uvědomme si, že je to přesně totéž, co tady nechce – vaším prostřednictvím ke kolegovi Žaloudíkovi – pan senátor Žaloudík, to odpolitizování. Dneska je hejtmanem levice, zítra bude na hejtmanství převažovat pravice, a bude to zase od stěny ke stěně. Ale těm lidem je to jedno, jestli vládne levice nebo pravice. Oni chtějí, aby měli zajištěnu zdravotní péči, aby ji měli zajištěnu včas. Včas, říkám. Někdy kvalita jde na úkor rychlosti a dostupnosti, někdy je to obráceně.

Kdybych se měl dotknout toho, jak je financováno české zdravotnictví, tak si uvědomme, že od roku 2006 nevzrostla platba za státního pojištěnce. A to je ten kardinální bod, o kterém se všichni bavíme. To všechno kolem je jenom mlžení. Je to mlžení, je to na základě toho, že ministr financí Kalousek šetří každý rok 6 až 7 miliard. Nejdříve se to dohnalo tím, že se řeklo, že si lidé budou připlácet. Pak se čerpalo z fondů zdravotních pojišťoven, především z VZP, a teď není z čeho. Tak se říká, omezíme zdravotní péči. Ano, v ČR se boří to, co tady roky bylo pracně budováno, to, co nám ostatní závidí, kdy jsou státy, které to chtějí zavádět, a my to boříme. Správně, po česku.

I když nerad, musím dát za pravdu VZP v některých věcech. VZP je finanční instituce. Správně je nejvyšším orgánem, který odpovídá za zdraví všech lidí v tomto státě, ministerstvo zdravotnictví podle kompetenčního zákona č. 2. Když se někdo z toho chce vyvléknout, tak nemluví pravdu. Zdravotní pojišťovny nemají ani kapacity na to – ony mají statistická data. Ale je otázka, jestli ta data jsou pravdivá, a mnozí z nás, kteří ve zdravotnictví děláme, víme, jaká data se někdy dávají, a je jich zbytečně moc, podle toho pak také vypadá výsledek, a na druhé straně pracují s omezeným balíkem peněz. Když někdo říká, že ušetří tím, že ruší lůžka, tak, vážené dámy, vážení pánové, vážený Senáte, lže! Do slova a do písmena lže! Neznám prakticky jednu jedinou nemocnici v ČR, která je placena za lůžko v akutní péči. Tak to není. V podstatě VZP i ostatní pojišťovny pracují v určitém přídělovém systému, to znamená, že mají na určitý kraj, na určité okresy i na určitá zdravotnická zařízení předem jasně postavený – podle svých zdravotně pojistných plánů – určitý finanční základ. Takže to, co se tady říká o lůžkách, asi tak nebude.

Řekněme si rovnou, že to je i pokrytectví. Tak řekněte – my to vezmeme nemocnicím a dáme to vybraným nemocnicím. Dáme to těm vybraným nemocnicím, především v prvé řadě státním, potom možná na krajích a potom to, co zbude, rozdělíme. To je celá záležitost českého zdravotnictví. Jsou to dlouhodobé finanční obtíže. Mimochodem upozorňuji, že lůžka následné péče jsou mnohdy mnohem dražší nežli lůžka akutní péče. Je to stav, ze kterého není úniku bez toho, aby se zvýšila platba za státní pojištěnce.

Pan ministr zdravotnictví to zkusil. Požádal svého stranického kolegu, pana ministra financí Kalouska, aby navýšil, a vidíme rozpočet. Vidíme rozpočet na příští rok. Nic se nestalo, zůstává všechno při starém. Je otázkou, jak to dál půjde. Nechtěl bych být v kůži nového ředitele VZP, protože se zcela určitě bude prodlužovat splatnost faktur, určitě dojde k dalším regresivním opatřením.

Abych se vrátil k tomu, proč tady jsme. Je otázkou, co vlastně společnost, která vstoupila do nemocnice Brandýs, zamýšlela s touto nemocnicí. Protože ji koupila jistá společnost Clear´s Group, a.s., která koupila nejen obchodní podíl, ale i určité závazky. Úvěr na to dala jistá Fio banka, družstevní. Banka dobře známá z financování ČSSD, která měla problémy i s ČNB a s dozorem, když byla ještě družstevní, a později se za zvláštních okolností přetransformovala a dostala bankovní licenci. Takže já se ptám - komu dneska patří ta nemocnice? Patří to ještě zástupcům této společnosti, anebo je to už tak, jak je to na výpisu z katastru nemovitostí, že je to zastaveno Fio bance? Fio banka bude nebo nebude dále provozovat tuto nemocnici? I když my tady schválíme to, že je všechno v pořádku, i když podpoříme petenty, tak kdo to tedy bude vlastně provozovat. Další věcí je zadluženost této nemocnice. Jsou na ni vydány exekuční výměry. Já se ptám, může VZP, když je někdo v exekuci anebo v insolvenci, může s ním uzavřít smlouvu nebo nemůže? Další záležitostí je, že exekuci daly i taková zdravotnická zařízení jako je třeba Mladá Boleslav, které tato nemocnice dluží více než tři čtvrtě milionu. Co mě však zaráží, je to, a my jsme tady jako zákonodárci, že tato nemocnice neplatí sociální a zdravotní pojištění, a to ve výši mnoha milionů Kč. Já se ptám, jak je možné, že někdo na správě sociálního zabezpečení neustále dává splátkové kalendáře, možná že teď už ani ne, a přitom je jasné, že nemocnice tyto dluhy nebude moci nikdy splatit. Je to záležitost toho, že Fio banka přijde o svoje peníze a tím pádem to v konečné fázi zaplatí každý z nás, občanů. Nebo jak to vlastně je s hospodařením, s tím podivným hospodařením této nemocnice?

Současní majitelé, možná majitelé, nevím, jestli jsou ještě majitelé, říkají, že to všechno zavinilo předchozí vedení. V žádném případě nechci tady vyzdvihovat předchozí vedení. Ale vy jste přece kupovali nemocnici s něčím. Kupovali jste ji s nějakým dluhem. Já tady mám smlouvu o zajišťovacím převodu obchodního podílu, kde je jasně psáno, že počítáte i s tím, jak velké dluhy budou.

A najednou říkáte "oni nás chtějí zavřít, pojišťovna nám neplatí a my neplatíme nejen svým zaměstnancům, ale také neplatíme sociální a zdravotní pojištění". A já se ptám, jak je tohle to možné? Jestli jste to řekli těm občanům, jestli jste jim řekli popravdě, jak to vlastně všechno je? O tom, jestli tam doktoři nebo lékaři jsou, to je podle mě otázka už na jiné jednání. Ale toto jsou základní otázky, jestli ta nemocnice je ekonomicky zdravá, jestli si sama pomůže, jestli je připraven kraj jí finančně pomoci, protože i když se tady naváže nějaká smlouva s VZP, tak to, co si občané přejí, aby byla zachována zdravotní péče, tak na to asi nedojde, protože prostě na to ti provozovatelé nemocnice nebudou mít.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážení hosté, já jsem tady slyšel hodně o zdravotnictví a těžko se mi bude vystupovat, protože tady opravdu vystupují profesionálové, lékaři, kteří mají hodně zkušeností s řízením nemocnic a různých funkcí. Já jsem novým hejtmanem Středočeského kraje a nejdříve bych se ohradil proti panu kolegovi Drymlovi. On tady řekl, že Nemocnice Mladá Boleslav je v exekuci, jestli jsem dobře rozuměl. Aha, že dala exekuci. Já jsem si to ověřoval, není to tak, ale omlouvám se, špatně jsem slyšel. Víte, on je právě problém našeho zdravotnictví, že nezáleží na tom, co řekne hejtman. Já si pamatuji, hejtman Bendl kdysi rozbil ten systém, který trošku fungoval ve středních Čechách, nechal nám pět akciových společností a zbytek nemocnic pod cenou prodal. Tady jsme přišli téměř o 800 mil. Kč až 1 mld. Takže nejde o to, co řekne hejtman, jde o to, co řeknou odborníci ve Středočeském kraji, kteří pracují na kraji a jsou za to zodpovědní. Souhlasím s tím, aby se ty věci odpolitizovaly a také se mi líbil názor, že bychom tu neměli probírat každou nemocnici, která se nám ozve, a nechat to na odborníky. Mně tady utkvělo pár myšlenek. Např. pan ministr slovo "pacient" tady řekl pouze 2x ve svém dlouhé projevu, který tady měl. A řekl, že ministerstvo zdravotnictví bude určovat pravidla hry, ale zároveň že nebude mluvit do těch smluv. Ale pane ministře, ona to není žádná hra. Tady jde o ty pacienty, které vy v poslední době moc neskloňujete. Víte, vy prostě potřebujete ušetřit, protože Kalousek nedává platby za státní pojištěnce, berete v sociální oblasti krajům, berete v dopravě, berete peníze všude. A jaké je to, když se řekne, že kraje vyjednávají s VZP? Copak je jednání, někdo má peníze a druhý natahuje dlaň a má ty nemocnice. A prostě chodíme škemrat, to není jednání. To je jednání trpaslíka s goliášem. Všichni, co jste dělali na kraji nebo starosty, tak to víte, že ta VZP si udělá, co chce, jak chce, a jak řekl pan ministr, tu hru, ta pravidla hry, dávají oni. Ale jinak jim do toho nemluví. Já se musím trošku ohradit, i když tady mluvili samí profesionálové, že dopravní obslužnost v našem století, v našem věku není důležitá. Víte, Středočeský kraj je jeden z největších krajů. A např. já si pamatuji, když hejtman Bendl nám zrušil pohotovosti. Říkal: "Lidé ji zneužívají, tak ji tu zrušíme." A my jsme neměli v Příbrami žádnou pohotovost. Řekl nám, ať jezdíme buď do Prahy, to je 60 km, do Kladna, to je také zhruba 60, 70, ale tam se téměř nedostanete. A nebo do Mladé Boleslavi. Ale možná my, kteří máme vyšší platy, tak už možná zapomínáme, že ne všichni mají auto, ne všichni mají na to, aby si dojeli 50, 60 km někam. Zapomínáme na to, že mohou marodit děti, maminky s dětmi, ne každý si to cestování může dovolit. Takže ta dopravní obslužnost je důležitá. Pokud já bych řekl svůj názor, řeknu názor hejtmana politika, samozřejmě, my budeme podporovat nemocnici v Brandýse. Neznám majetkovou strukturu, nevím, jakým způsobem se tam co děje, a já jsem k tomu udělal i vyjádření, že samozřejmě podpoříme brandýskou nemocnici, ale protože jsem dostal od občanů dotazy, co bude, kdyby nedostali smlouvu, tak samozřejmě my jsme připraveni se postarat o středočeské občany a poskytnout jim tu péči, kterou neustále finančně nám VZP snižuje. Já si myslím, že tady doplácíme na to, že opravdu tady není žádný systém. Ty věci by měli v celé republice prodiskutovat odborníci a říci, co tady bude nebo co tady nebude. Neměli bychom to dělat my jako třeba hejtmani nebo politici, ale odborníci. Když se tu podívám, tak tady vidím spoustu odborníků, lékařů, kteří by o tom měli diskutovat, ale obávám se, že i když přijmeme usnesení, že podporujeme brandýskou nemocnici, tak se prostě nic nestane. Víte, že když jsme v Senátu, nám se vláda vůbec nezodpovídá. Pan ministr nám tady něco řekne, my tady odmáváme dobrou věc, a já nechci říci, co s tím papírem potom budou dělat tam, prostě nic. Nic se nestane, pan ministr odejde, něco nám řekne hezkého, VZP si udělá, co bude chtít a je to. A my tu možná ztrácíme jednu nebo dvě hodiny. Ale je důležité petice projednávat, protože my jsme jediné místo, kde ti občané přijdou a mohou si nám postěžovat. A my s nimi buď souhlasíme nebo ne. V Poslanecké sněmovně ti lidé prostor nedostávají. Možná bychom měli zvažovat, že pokud ale děláme petice a přijímáme usnesení, tak by ta usnesení měla být pro vládu nějakým způsobem alespoň trošku závazná, jinak tu opravdu sedíme zbytečně. Ale já jsem slyšel nového pana ředitele VZP, že dochází k nějaké dohodě a že jsou připraveni se dohodnout, i když já těmto dohodám s VZP moc nevěřím. Víte, tady nedávno toto všechno rozpoutal pan ministr, který smlouvy, kolik nemocnic nedostane v republice smlouvy, kteří ji dostanou, on nám to tady pěkně zopakoval, někdo na rok, někdo na tři, někdo na pět s podmínkami. Ty podmínky vám prostě nadiktuje VZP u těch jednání. A takto probíhají jednání. Možná by opravdu stálo za to, aby se zamyslela vláda jako celek, navýšila platby pojištěnců a ten systém, jaký by tady měl fungovat, tak by měli projednat odborníci. Jinak jdeme od zdi ke zdi, od voleb k volbám, jak se to řeklo. Bendl prostě šel, prodal nemocnice pod cenou, nám tady nechal pět páteřních nemocnic, my zase půjdeme, budeme dělat něco jiného. Jenže to prostě je špatně, pan kolega to tady říkal, ten systém bychom měli přijmout. Ale jak můžeme přijmout systém, když ta vláda se s námi jako s levicí vůbec nebaví? Ona se s námi nebaví v otázkách sociální péče, v oblasti důchodů, v oblasti zdravotnictví. Tak tady potom sklízí ty plody své arogance. Jinak jako hejtman samozřejmě podporuji, aby ta nemocnice byla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážení přítomní, zatím tady toho bylo řečeno mnoho. Kolega Řihák mluvil o tom, že zde mluví samí profesionálové, což měl do jisté míry pravdu, ale přiznejme si, každý profesionál tady uvádí své zkušenosti, které jsou dané jeho odborností a dokonce i místem působení. Jinak bude mluvit lékař, který působí v Praze, jinak bude mluvit lékař např. ze Sušice. Z těchto důvodů myslím, že ty názory jsou tak mnohotvárné, pestré, a že tyto diskuse jsou nekonečné. Pan ministr tady řekl, že ministerstvo stanovuje a má stanovovat určitá pravidla, což je pravda, protože ministerstvo resp. vláda ručí za úroveň zdravotní péče.

Určitou prodlouženou rukou jsou hejtmani, ano, ti mají na starosti zdravotnictví a jeho prosperitu na území kraje. Ale prostě takto to musí fungovat. A teprve poté bychom se měli starat, kdo tu péči bude platit. Tzn. na námi zavedený porevoluční pojišťovenský systém zdravotní pojišťovny. To všechno by takto mělo být nastaveno. Pokud je mi známo, tak pravidla pro redukci péče a její restrukturalizaci já skutečně neznám. Už jen to pravidlo, že nemocnice, která má mít gynekologicko-porodnické oddělení, má mít nejméně 500 porodů ročně, odborná společnost střelí jiné číslo, 800, dokonce jsem slyšela i 1000, tak to není žádné pravidlo, to je jenom další faktor, který dělá v celém systému určitý zmatek. Já tu nechci znovu říkat to, co tu už bylo řečeno, i když všechno byla pravda. Ale já bych chtěla navrhnout panu ministrovi a jeho náměstkům, aby se skutečně obrátili na odborníky z organizace zdravotnictví, vždyť jsme z toho dělali v 6. ročníku studia státnici, tak to asi není tak úplně nevýznamné. A jejich teoretické práce zcela jasně hovoří o tom, jak by se měla udělat organizace péče jednak celostátně a pak samozřejmě v jednotlivých krajích. Ty kraje nejsou stejné, to je pravda, ale na druhé straně nemůžeme chtít, abychom měli 14 typů zdravotnického systému. To je, řekla bych, dezorganizace. A ona je skutečně i nákladná. Myslím si, že tady jsou skryté hlavní rezervy. Kdybychom skutečně měli jasně nastíněnou organizaci péče, ano, od teoretika, který by se potom propojil s odborníky z praxe. Dokud se toto neudělá, tento pořádek, tak nebudeme nikdy mít dost peněz v pojišťovenském systému, budeme stále volat po přídavcích za státem placení pojištěnce, což mj. by se, pokud není ten pořádek zjednaný, tak by se mělo co nejdříve učinit, měla by také být udělána určitá injekce ze strany státního rozpočtu. Tento závěr jsme učinili v roce 2005 a řekli jsme, dokud se nezmění organizace, tak bude nutné počítat s těmito periodickými injekcemi a nebude pořád přehled o tom, kolik naše zdravotnictví těch financí potřebuje. Takže tím bych to chtěla uzavřít, nechci tady dlouho kázat. Já bych prosila skutečně pana ministra, aby vypsal nějakou formu soutěže a takovéto soutěžní projekty by se potom mohly vyhodnotit. Renomovaným odborníkem v tomto směru je např. pan profesor Holčík z Brna. A jsem přesvědčena, kdyby se požádal o spolupráci, tak že se toho chutě ujme. Jinak chci říci, že zásahy do sítě zejm. akutní péče jsou velmi nebezpečné a hrozí tady ohrožení zdraví a hlavně života občanů. A toto bychom si měli zásadně rozmyslet, která nemocnice dokonce je určena ke zrušení. A tohoto slova bych se opravdu velice obávala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se omlouvám, ale pokud mě špatně pochopil hejtman Středočeského kraje, tak mu dám k přečtení, na tu dálku nevidí, usnesení, kde oblastní nemocnice Mladá Boleslav proti PP Hospitals dala exekuci na majetek pro neplacení v částce 720 000 Kč. Mám tady další exekuční výměr, není to VZP, která určitě něco podobného také udělala, alespoň tak jí to ukládá zákon, ale je to Oborová zdravotní pojišťovna, abychom neházeli vše jen na VZP, kde je exekuce ve výši 855 566 Kč. To je další exekuční příkaz. Takže o tom to je. A ještě jedna věc. Zdravotnické zařízení nemusí mít smlouvy se zdravotními pojišťovnami, to není pro ta zdravotnická zařízení životně důležité. V rámci a systému nutné a neodkladné péče, přesně tak, jak zákon počítá, že je potřeba zajistit hlavně zdraví a práva občanů při poskytování zdravotní péče, tak i je nesmluvní vztah. Je pravdou, a tady si dovolím na pana ministra apelovat, aby přehodnotil úhradovou vyhlášku týkající se nutné a neodkladné zdravotní péče, protože není možné během jednoho roku tak, jak to udělal jeho náměstek, pan Nosek, během jednoho roku snížit o téměř 25 % úhradu za tuto péči. A budeme asi překvapeni, co dostaneme dále. Já upozorňuji, že ty žaloby, které půjdou na stát, by mohl také ten stát prohrát, a pak by se mělo vymáhat odškodnění na tom, kdo zavinil tyto věci. V té souvislosti, a tady mnohdy zaznělo i o těch hejtmanech, bych chtěl upozornit všechny hejtmany, především hejtmana Královéhradeckého kraje, že poskytování finančních prostředků na mzdy v té formě tzv. veřejné zdravotní služby, a to by mohla být pomoc i nemocnici Brandýs ze strany hejtmanství, tak že by správně na to mělo být vypsáno výběrové řízení a měla by být dána jasná kritéria. Je otázkou, zda tyto částky, které se používají na mzdy, jestli dále nedeformují celé financování českého zdravotnictví. Takže ještě jednou se omlouvám za to, že jsem vystoupili podruhé, ale tady jsou písemné důkazy, že jsem si nic nevymyslel. A chtěl bych se zeptat ředitele VZP, jestli i příslušný zákon o VZP dovoluje uzavřít se zdravotnickým zařízením, které je v insolvenci a exekuci, smlouvu. Byl bych rád, kdybych se dočkal odpovědi na toto.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Já tady poslouchám tu rozpravu a začínám si uvědomovat, jestli všichni vůbec víme, jakým způsobem probíhají veřejná slyšení a projednávání petic, protože některá vystoupení mi spíše přijdou na to veřejné projednání, které je sem svoláno, probíhá čtyři hodiny, může tam každý hovořit k té konkrétní otázce, a pak po tom projednání to jde na plénum, kde by podle mého názoru jsme se měli vyjadřovat už k těm zásadním otázkám, které ovlivňují celý celek. Spíše z toho centrálního pohledu. Rozumím ale, že výroky typu, že nemocnice nemá být na periferii, se těžko řekne těm občanům do očí, kteří tady sedí z té periferie. Možná by stálo za to, když tady hovoříme o peticích, jestli tady mají být nebo nemají, tak se podívat do jednacího řádu, kde je zcela jednoznačně napsáno: "Pokud má petice 10 000 podpisů, musí být projednána na plénu." A pokud budeme opovrhovat peticemi a podpisy občanů, tak bych chtěl upozornit na Základní listinu práv a svobod, na článek 18, který jim toto zcela jednoznačně dává.

Tady hovoříme o zdravotnictví. A já se ptám: Pane ministře, když máme tolik petic a bude opravdu jedna za druhou, která se bude týkat nemocnic, nesvědčí to o tom, že tady je nějaká nekoncepčnost řešení zdravotnictví v České republice? Nesvědčí to o tom, když občané podepisují jak na běžícím pásu jednu petici za druhou, která se týká zdravotnictví, že tady možná je nějaká špatná komunikace ze strany ministerstva?

Jak je možné, že nám přijde na veřejné slyšení váš náměstek se zpožděním a to zpoždění před těmi lidmi, kteří přijeli ze vzdálenější části autobusem, vlakem, přijeli na vozíčku, přijeli tam lidé s postižením, a on se omlouvá tím, že se vrátil z Vietnamu. Nemáme spíš řešit situaci zdravotnictví v České republice než ve Vietnamu, pane ministře? A není to také proto pro nás pro všechny, náhodou nenaučili jsme se nemluvit s těmi lidmi, byť atmosféra ve společnosti, která tady je, svědčí o tom, že lidé aspoň formou petice se snaží říct svůj názor. Velmi bych varoval, abychom opovrhovali tímto názorem, byť by to byla petice tisíci občanů!

K brandýské nemocnici. K brandýské nemocnici řeknu pouze několik vět. Brandýská nemocnice byla za bývalého vedení pana hejtmana Bendla, toho času ministra současné vlády, prodána za hubičku, ale obratem jenom za pozemky si ten, který to koupil, vydělal desítky milionů korun. A já se ptám: Bude to v této zemi někoho konečně zajímat? Bude v této zemi někoho zajímat, že to je tunel a že ten, který to zapříčinil, dneska sedí ve vládě? Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Slovo má pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych vystoupil jenom velice krátce k Nemocnici v Brandýse nad Labem. Věřím, že jsem dobře poslouchal vyjádření nového pana ředitele VZP Ing. Kabátka, který sděloval ochotu VZP jednat s Nemocnicí Brandýs nad Labem. A jak říkám, věřím, že jsem poslouchal správně. Zaslechl jsem pouze odbornost interna a následně lůžka v léčebně dlouhodobě nemocných. Chci se tedy zeptat: Debatujeme v tuto chvíli ještě vůbec o chirurgickém oddělení, gynekologicko-porodnickém a novorozeneckém? Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane zpravodaji, jestli se chcete vyjádřit k rozpravě, máte samozřejmě slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. V rozpravě vystoupilo kromě předkladatelů, resp. petentů a pana ministra a zástupce VZP, pana generálního ředitele, také, jestli správně počítám, sedm senátorů, z nichž jeden dvakrát a proběhla debata 1:33:27 hodiny a po této debatě já již nebudu číst usnesení, které jsem četl na začátku. Nezazněl jiný návrh, než můj návrh schválit usnesení tak, jak bylo postoupeno výborem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je tedy jasné, o čem budeme za chvilku hlasovat, usnesení všichni znáte. Svolám všechny senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 27, proti jeden. Návrh byl zamítnut.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

Jsme u dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů

Tisk č. 442

Máme to jako tisk č. 442. Návrh měl uvést ministr financí Miroslav Kalousek a zastoupí ho pan ministr Leoš Heger, který má slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů neboli tzv. protischodkový balíček byl Senátu postoupen již podruhé a dovolil bych si na úvod tady ještě jednou omluvit pana ministra Kalouska, který v souvislosti s děním v Evropské unii v oblasti bankovních záležitostí je velmi vážně vázán.

Dovolím si tady místo něj znovu krátce tento zákon představit vzhledem k tomu, že ohledně na nedávno konané volby je zde část senátorů nových.

Dovolte mi tedy konstatovat, že v roce 2013 vstoupí v účinnost následující navrhovaná daňová opatření:

Omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob, zvýšení srážkové daně z příjmů vůči daňovým rájům, zvýšení daně z převodu nemovitostí o jeden procentní bod, snížení výše procentního vrácení spotřební daně u tzv. zelené nafty, a to u motorové nafty z 60 % na 40 % a u tzv. směsné nafty z dosavadních 85 % na 57 %. V roce 2014 pak dojde ke zrušení tzv. zelené nafty.

Změny, které taktéž vstoupí v účinnost v roce 2013, ale jejichž účinnost je omezena do konce roku 2015, jsou následující:

Je to solidární zvýšení daně z příjmu fyzických osob ve výši 7 %, zrušení základní slevy na dani z příjmu fyzických osob pro starobní důchodce, zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod, zrušení stropů u pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

Ke změně v obsahu protischodkového balíčku došlo v průběhu projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, došlo k vypuštění těch částí protischodkového balíčku 2013, které souvisely se sloučením dvou dávek v oblasti bydlení do původně nově navrhovaného příspěvku na náklady na bydlení. Tuto úpravu v předloženém návrhu zákona nenaleznete.

Tolik tedy na úvod stručné představení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním výborem byl určen výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má číslo 442/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Lajtoch, který má slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Navržený zákon obsahuje zejména změny daňových zákonů. Kromě nich zákon obsahuje jen změnu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Vláda předložila tento tisk č. 801 jako věcně totožný se senátním tiskem č. 396, to byl návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodku veřejných rozpočtů, který nebyl Parlamentem schválen. Návrh zákona byl tedy podán včetně změn zákonů v sociální oblasti, které ovšem Poslanecká sněmovna tentokrát nepřijala.

V oblasti daní jde zejména o zvýšení daně z přidané hodnoty a zavedení tzv. solidární daně a v oblasti veřejného zdravotního pojištění o zrušení maximální hranice pojistného. Jsou navrhovány tyto změny:

V zákoně o DPH část první s účinností od 1. ledna 2013 a část 11 s účinností od 1. ledna 2016 u fyzických osob se omezuje tzv. daňový paušál do výše 800 tisíc Kč u těch, které mohou odečíst

40 % ze základu daně, a 600 tisíc Kč u těch, které mohou odečíst 30procentní limit. 600 tisíc Kč bude platit i pro paušál týkající se příjmu z pronájmů.

Na dobu od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015 se zavádí solidární zvýšení daně, podle kterého se zvyšuje daň o 7 % z rozdílu mezi součtem dílčího základu z příjmu ze závislé činnosti a příjmu ze samostatné výdělečné činnosti pro poplatníky a mezi 48násobkem průměrné mzdy. Pro zdaňovací období roku 2013 až 2015 se stanoví, že u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobíral starobní důchod, se daň nebude snižovat o částku stanovenou na poplatníka. Sleva na dani na poplatníka činí 24.840 Kč ročně. Poplatník, který již uplatní tzv. daňový paušál a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, nebude moci uplatnit slevu na dani na manželku a daňové zvýhodnění na dítě.

V zákoně o dani z přidané hodnoty se stanovuje na dobu od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015 sazba daně z přidané hodnoty pro některé zboží a služby na 15 %, pro ostatní služby a služby na

21 %. Upravuje se postup při uskutečnění zdanitelného plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění. Nově se modifikuje příloha k zákonu obsahující zboží, na které lze uplatnit nižší sazbu daně.

V zákoně o spotřebních daních s účinností od 1. ledna 2014 se pro zemědělskou prvovýrobu daňové zvýhodnění na bionaftu pro období roku 2013 snižuje v rozsahu vymezeném v zákoně a od počátku roku 2014 se zrušuje. V zákoně o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti s účinností od 1. ledna 2013 a devátá s účinností JIM, tj. jednotného inkasního místa, od 1. ledna 2015 se sazba daně z převodu nemovitostí zvyšuje ze 3 % na 4 %.

V zákoně o pojistném na veřejné zdravotní pojištění s účinností od 1. ledna 2013 se zrušuje na období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015 maximální vyměřovací základ zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. V zákoně o rozpočtovém určení daní se stanovuje pro léta 2013 až 2015 podíl krajů na celostátním hrubém výnosu DPH ve výši 7,86 % a od ledna 2016 na 8,28 %. Pro léta 2013 až 2015 podíl krajů na celostátním výnosu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 8,65 %.

Vláda návrh zákona dne 6. září 2012 předložila Poslanecké sněmovně a spojila s ním žádost o vyslovení důvěry. Návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil dolní komoře jej schválit s připomínkami. Pozměňovacími návrhy přijatými v PS došlo oproti vládnímu návrhu zákona jen k jedné zásadní úpravě, a to k vypuštění částí 8 až 16, které se týkaly úpravy příspěvku na bydlení.

V závěrečném hlasování byl Poslaneckou sněmovnou vládní návrh schválen pod pořadovým číslem 144. Z přítomných 195 poslanců pro návrh hlasovalo 101 poslanců a 93 poslanců bylo proti.

Návrh zákona je zpracován novou legislativní technikou představující zásadní změnu v technice zpracování novel zákonů, aniž je tato změna obsažena v legislativních pravidlech a aniž je používána jinými navrhovateli, než jen ministerstvem financí. Jde o obdobnou legislativní techniku, jako byla použita v senátním tisku 396 a 402.

Návrh má několik částí obsahujících novely téhož zákona. Body novely příslušného zákona jsou rozděleny do částí podle dne nabytí jejich účinnosti a body novely zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí jsou takto rozděleny i podle znění, které novelizují.

Na základě informací změny v příslušných částech návrhu zákona, ale i samostatný návrh zákona se na základě takového postupu stávají nepřehlednými a je zřejmé, že obsah novel je téměř nepřezkoumatelný, zvláště, když několik novel téhož zákona je obsaženo zároveň v několika tiscích, jejichž legislativní proces není ukončen. Je nepochybné, že výše uvedené postupy přinejmenším povedou k oslabení právní jistoty uživatelů zákonů.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své schůzi konané dne 20. listopadu 2012 k návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Ladislava Minčiče, CSc., MBA, prvního náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout.

Toť vše.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má č. 442/3. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který má slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, děkuji za udělení slova.

Chtěl bych také částečně okomentovat zde předkládaný návrh zákona, který se slangově nazývá protischodkový balíček.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR se tímto návrhem zákona zabýval na své 2. schůzi, která se konala 4. prosince 2012.

Předchozí diskutující, pan senátor Lajtoch, zpravodaj za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR, velmi podrobně přednesl úvodní komentář. Není tedy téměř nic, co bych chtěl poněkud šířeji dodat.

Chtěl bych se však zastavit u jedné části, která tady byla okrajově zmíněna, a to je ta část předloženého zákona, kdy má dojít k úpravě v oblasti rozpočtového určení daní pro kraje.

Bylo tady již řečeno, že pro roky 2013 až 2015 je navržena sazba 7,86 %. Pokud byste znali současnou sazbu, která je ve výši 8,29 %, mohli byste si vypočítat, že tady pro tyto příští tři roky dochází ke snížení téměř o půl procentního bodu. To je u výběru, který je definován ze sazby z přidané hodnoty.

Všichni víme, že diskuse na toto téma je diskusí, která je v poslední době často frekventovaná. A i na jednání našeho výboru na otázku, jak se vyvíjí výběr této daně v současnosti a do budoucna, bylo řečeno, že optimistický výhled, prognóza, na jejímž základě bylo navrženo toto procentní snížení sazby DPH, lépe řečeno, rozpočtového určení daní, které vyplývá ze sazby DPH, dneska již vlastně neodpovídá aktuálnímu stavu.

A tak bych si dovolil na závěr svého vystoupení také ocitovat přijaté usnesení, které jsme přijali 4. prosince, a toto usnesení zní: "Po úvodním slově zástupce předkladatele pana Dr. Ladislava Minčiče, CSc., MBA, prvního náměstka financí ČR a zpravodajské zprávě senátora Martina Tesaříka a po rozpravě výbor Senátu doporučuje parlamentu návrh tohoto zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem byl ústavněprávní výbor, usnesení má číslo 442/2, zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Ústavněprávní výbor se nezabýval věcnou podstatou neboli obsahem zákona jako takového. Nezajímal nás ani seznam zboží, jež podléhá snížené sazbě DPH, nebo nějaké procentuální vyjadřování daní. Zajímal nás hlavně legislativní průběh a celý proces. Pan garanční zpravodaj se tu již zmínil o nové legislativní technice, o cestě, kterou se vypravilo ministerstvo financí, navrhovatel zákona. Zmínil se i o nepřehlednosti a nepřezkoumatelnosti jednotlivých novel. A poznámka, která zazněla nakonec a pro ústavněprávní výbor je nepřijatelná, je v tom duchu, že v ní stojí novely, jež jsou v několika tiscích, jejichž legislativní proces ještě zdaleka není dokončen.

Příkladem toho je současné jednání. Dolní komora projednává zákon – návrh státního rozpočtu, který automaticky počítá již s platností zákona, k němuž se nyní vyjadřujeme. A další perličkou je, že tento zákon vlastně mění obsah zákona, jehož platnost má začít až od 1. ledna příštího roku.

Dovolte ocitovat stanovisko naší legislativy, které tu ještě nezaznělo, nebudu ho číst celé, ale jenom zmíním úryvek – a ten je podle ústavněprávního výboru snad nejvážnější. Podle Ústavy je to parlament, který rozhoduje, jaké právo bude účinkovat ve vztahu k adresátům normy. Nesrozumitelné novelizace zákonů již nyní vedou k tomu, že praktické rozhodování se do značné míry přesouvá na provozovatele serveru právních předpisů, všichni známe asi ASPI, a to včetně nesprávností tam vznesených.

Již uvedený postup navíc narušuje stávající přístup ke změnám zákonů. Nadále by totiž nemohla být v mnoha případech uplatňována ústavní zásada, že zákon pozdější, rozumějme tím později platný, ruší dřívější. V tomto směru postup odporuje judikatuře Ústavního soudu. Navrhovatel se patrně začal řídit zásadou, kterou ostatně i veřejně deklaroval při projednávání našeho tisku č. 443, to bylo o Pozemkovém fondu ČR, ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, že novela, eventuálně její body se stává součástí právního řádu, až nabude účinnosti, tudíž při jejím zrušení před nabytím účinnosti se na takovou novelu pohlíží jako kdyby nikdy v právním řádu nebyla.

Přijmout tento názor by znamenalo opravit po celá desetiletí právní teorii, vyznávaný právní názor, že novela zákona se stává součástí právního řádu, její platnosti, respektive uveřejněním ve Sbírce zákonů. Je tedy nepochybné, že již uvedené postupy přinejmenším povedou k oslabení právní jistoty uživatelů zákonů. Tolik konec citátu. A myslím, že jsem tady uvedl i praktický příklad, jež vedl ústavněprávní výbor přijmout usnesení k zamítnutí tohoto zákona. Zatím vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a já otevírám obecnou rozpravu. S právem přednosti pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

V podstatě totožný zákon jsme zde již jednou projednávali. My jsme jej zamítli. Ani sněmovna nás nepřehlasovala a on spadl pod stůl. Teď v poněkud pozměněné podobě – a chválabohu za to, že tam vypadaly ty záležitosti týkající se sociálních dávek – se nám tady vrací.

Já se přiznám, já jsem nevystupoval k předchozí odborné debatě týkající se zdravotnictví, protože - ač máme ve městě nemocnici a potýkáme se s podobnými problémy, tak se necítím být odborníkem na zdravotnictví. Vláda nám sem poslala daňový balíček, v podstatě nejdůležitější zákon, který dnes budeme projednávat, a má jej obhajovat pan ministr zdravotnictví. Přeji všechno nejlepší, pane ministře, když budete odpovídat na odborné dotazy týkající se daní.

Ale možná i to je výraz určitého pohrdání vlády Senátem v tuto chvíli. Možná si řekli, ano, je to jasné, Senát náš návrh zamítne, tak co se budeme trápit s tím, abychom tady na některé odborné dotazy odpovídali. Já tedy použiji část diskuse, která proběhla na našem výboru. Vrátím se krátce do minulosti. Daň z přidané hodnoty byla zvýšena, pokud se týče té snížené sazby, z 10 % na 14 % v roce 2012, s odůvodněním, že jde o finance, které je potřeba na řešení schodku důchodového systému.

Když jsme se na výboru dotazovali pana náměstka ministra, pana Minčiče, kolik peněz bylo použito tedy v roce 2012 na řešení tohoto schodku, tak odpověď byla nula. Jestliže si položíte otázku, jak je to možné, že nula, když kvůli tomu se daň zvyšovala, tak je to prosté. Přestože se daň zvýšila, nebo sazba se zvýšila, tak výběr daně se nezvýšil ani o korunu. A jestliže se výběr daně nezvýšil ani o korunu, tak pak ani korunu nebylo možné použít na řešení důchodového schodku.

Ale když se zvyšovaly sazby z 10 na 14 %, a vláda optimisticky předpokládala mnohem vyšší výběr v řádu desítek miliard korun, tak samozřejmě, aby z toho náhodou neměly nic obce a kraje, když to přece bylo určeno na řešení důchodového schodku, tak snížila sazby rozpočtového určení daní pro koeficienty pro kraje a obce.

Takže výsledek je – nevybralo se ani o korunu více, přestože lidem se v těch základních položkách zvýšily ceny, obce a kraje mají méně, a Česká republika nezískala ani korunu a důchodový systém z toho nemá ani korunu.

Toto je tedy výsledkem ministra financí, povoláním nebo vzděláním chemika, který zřejmě dělá pokusy i v oblasti financí. Tento pokus nevyšel. No a jaké je poučení z toho, že zvýšíme sazby a nevybere se více? Máme ho tady na stole – zvýšíme sazby. S cílem zvýšit výběr daní a pokrýt schodky v rozpočtu.

Kolegyně, kolegové, ten zákon je samozřejmě o některých dalších věcech, ale především je o této hlouposti. A mně bylo na jednání výboru líto kolegů senátorů z ODS, které, když byl dán návrh na zamítnutí tohoto návrhu, tak nehlasovali ani proti němu, ale zdrželi se hlasování. Protože oni přece moc dobře vědí, že to je hloupost. Vědí to. Víme to všichni. Rozpočet bude vyrovnán, protože předpokládáme vyšší výběr daně, když schválíme tento zákon. Všichni dobře víme, že se nevybere ani o korunu víc a rozpočet bude mít schodek.

Proto je naprosto nezbytné, abychom tento návrh tady zamítli. Já jsem dnes viděl tiskovou konferenci, na které byl předseda vlády Nečas s panem ministrem Kalouskem a s panem Jankovským, nepadl tam dotaz na to, jak je možné 900 milionů Kč využít na informační systém, který bude v příštím období registrovat dotace. Ale byl tam dotaz na pana premiéra, co říká na postup Senátu, který evidentně zdržuje tu problematiku? Byli jsme odsouzeni. My jsme ti, kteří jsme nezodpovědní, kteří způsobíme, že podnikatelský sektor neví, jak to bude s daněmi.

Kolegyně, kolegové, já jsem toto ještě, přiznám se, nezažil, takovéto pokrytectví. A je mi líto, že to v politice takto chodí. My přece nezdržujeme v projednání tohoto zákona ani o den. Nebyli jsme to my, kteří pozdě dali tento návrh zákona k projednání Poslanecké sněmovně.

Je mně líto všech podnikatelů, kteří nevědí, jaké budou daně. My jsme udělali ještě ten počin, že jsme vrátili technickou novelu DPH a schválili jsme v ní sazby 14 a 20 %, pro případ, že by sněmovna přišla k rozumu, nepřehlasovala naše veto, tak ať pak – nedejbože – neplatí ještě to další zvěrstvo, a to je těch 17,5 % pro všechny sazby, tedy i včetně té snížené.

Takže sněmovna má možnost si vybrat. Více, myslím si, z mé strany v tuto chvíli není třeba co dodávat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má místopředseda Zdeněk Škromach. Nemá. Takže pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Kam až to dopracovala ta naše tzv. pravicová vláda? Za co, panebože, za co trestáš tento lid takovou vládou? Dneska TOP 09 se Starosty a Lidem a pouze jenom s částí ODS rozhodují o budoucnosti naší země v ekonomické oblasti tak, že se nám celá Evropa pomalu směje. I když na druhé straně přiznávám, že náš ministr financí dostal prestižní ocenění od jistého amerického časopisu jako jeden z nejlepších ministrů.

Je otázka, kam jsme to dopracovali, když ČR je na 55. místě v korupci mezi Rwandou a Seychelskými ostrovy. Nezávidím panu ministrovi této pravicové vlády to, že tady musí obhajovat pana ministra financí Kalouska. Tady už jasně bylo řečeno něco o aroganci, něco o systému pokus-omyl, kterým se řídí naše hospodářství, naše ekonomika i naše finance.

Kalousek se prostě vykroutil. Já se omlouvám, že tady není a útočím na něj, ale já bych na něj stejně tak útočil, i kdyby tady byl. A je mi divné to, že takový klíčový zákon, který pro něj toto schválení nebo neschválení znamená, protože se to navazuje na státní rozpočet – a on už s tím počítá, že to všechno pěkně projde, že silově se to proválcuje, tak tady není. Není, aby řekl, jak je to možné? Jak je to možné, že to, co se tady říkalo, to, co mělo ten smysl, že to pomůže tzv. důchodové reformě, a dobře víme, že i jeden z největších důchodových soukromých fondů se odtahuje od této prazvláštní důchodové reformy s tím vyvedením s tím opt-outem, tak prostě tady není. Co by se zabýval Senátem?

Přitom na druhé straně rozdává. Rozdává plnými hrstmi. Rozdává na církevní restituce, to se na mě budou zlobit lidovci, ale je to velké zatížení. A varovala nás i Evropská rada i Evropská komise, abychom to v této podobě nedělali. Rozdává tady tím způsobem, že odpouští stamilionové pokuty za špatné čerpání evropských peněz, špatně se čerpají miliardy z evropských fondů. Dokonce možná se tady dočkáme i toho, že naši soudci, kteří tak rychle, v uvozovkách, a někdy tak prazvláštně soudí, budou dostávat každý rok o 426 milionů více. Na základě Ústavního soudu, který možná ani neřekl to, co řekl.

Ale tento vládní daňový balíček pro průměrné rodiny bude znamenat zatížení měsíčního rozpočtu dodatečnými výdaji možná 186 Kč, možná 200. Stát počítá, že by se mělo získat – pan ministr zdravotnictví to určitě ví z vlády, kolik, pane ministře? Já vám to řeknu, já vám napovím, 16,5 miliardy navíc. Ale pouze tehdy, pokud se reálná spotřeba domácností nezmění. Nezmění! A to je ta otázka, to je to, o čem se tady dále bavíme, že ministr financí i tady počítá i s nějakým příjmem, který vůbec, ale vůbec není zaručen. A po zkušenostech, kdy nám tady říkal, jaký bude růst HDP ve výši tolika a tolika procent, a pak to bylo skoro o 3 % méně, po těch zkušenostech, kdy říkal, že církevní restituce do ničeho nezasáhnou, i po jiných věcech, tak se obávám, že to není pravda.

Vzpomeňme si na spotřební daň na naftu, kde dojde k zvýšení, dojde k dalšímu příjmu do státního rozpočtu. A jak se to vyřešilo? Naopak. Spotřební daň z pohonných hmot stoupla, a všichni radši čepovali v okolních státech, než aby platili drahé pohonné hmoty. Něco podobného předvídám já i tady. Ostatně kdo žijete v pohraničí, tak dobře víte, jak je to s cenami potravin i jinými věcmi.

Bohužel tady to dopadne na to, čeho se lidé a občané v této zemi nemohou zbavit. To je zdražení elektřiny, zdražení plynu, zdražení vodného. Já se domnívám, že v této velmi svízelné situaci ekonomické pro celý evropský region, tak to vyvolá akorát vyšší míru nezaměstnanosti a možná i menší příjmy. Protože samozřejmě nastane další pokles domácí poptávky. Spotřebitelské ceny by se měly zvýšit údajně, pan ministr to určitě ví jako ministr zdravotnictví, o 0,8 %. Nicméně byly změny daní, bude nebo by byl ještě výraznější, je to 0,13 procentního bodu.

Pan předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, kterého tak rád v poslední době cituji, k jeho nelibosti, řekl kupodivu jeden správný citát. Tento návrh poškodí českou ekonomiku, podrazí hospodářský růst, sníží spotřebu domácností a poškodí zaměstnanost. To je i názor velké řady finančních odborníků, kteří nestudovali chemické inženýrství.

Chtěl bych upozornit ještě na to, co tady také zaznělo – změna rozpočtového určení daní. Ta bude velmi, velmi citelná. Nejen pro kraje, vážení, nejen pro hejtmany a hejtmanství, ale ve svém konečném důsledku i pro ty starosty, kteří dostávají pomoc z krajů na různou svoji činnost. To, že budou dostávat menší podíl z vybraných daní, aby větší výnos, vyšší DPH a daně z příjmu zaměstnanců připadl pouze státu, to je ta politika vůči krajům, vůči starostům? Obávám se, že jenom člověk, který je neznalý ekonomických základů, a člověk, který to nemyslí s touto zemí dobře, může hlasovat pro tento balíček. Já pro něj rozhodně hlasovat nebudu. Styděl bych se před svými voliči i před občany tohoto státu. (Bouchání do lavic.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, máme tady podruhé de facto tentýž návrh vlády, který se týká zvyšování daní. Obzvláště daně z přidané hodnoty. Já myslím, že je symbolické, že ten zákon předkládá ministr zdravotnictví, nikoli ministr financí, který si nenašel ani ten čas, aby do Senátu přišel.

Na druhé straně myslím si, že Senát byl úspěšný. Byl úspěšný tím, že jsme ten minulý návrh zamítli, že jsme ho vrátili do sněmovny, ve sněmovně nebyl podpořen, a tento nový návrh neobsahuje jednu část, o které se moc nemluvilo, ale která je významná. A to je část, která se týkala zrušení příspěvku a doplatku na bydlení. Je to věc, která by zásadním způsobem zasáhla do života spousty poctivých lidí, kteří prostě pouze osudem nemají vysoké příjmy. Na příklad rodiny s dětmi, na příklad naši senioři, důchodci.

V době, kdy se rušila regulace nájemného, byla jasná dohoda o tom, že stát bude dotovat lidem s nejvyššími příjmy navyšování nájmů. Ačkoli nadále běží volné zvyšování nájmů, tak na druhé straně přišel pan Drábek a vláda, protože to schválila vláda i parlament, tedy Poslanecká sněmovna, tak tento návrh ve své podstatě znamenal, že by se z této dávky stala pouze chudinská dávka. Už vůbec ne žádná kompenzace za deregulaci nájemného. A nejsem si jist, jestli vláda od tohoto záměru ustoupila a nebo jenom poslanci vládní koalice podlehli tlaku Senátu – a já jsem rád, že podlehli – a tuto část vypustili.

Protože dopady, které budou z tohoto návrhu, jsou velké. Jsou to dopady na ty nejpotřebnější, protože zvyšování DPH v tom tempu a v té šíři, tak jak je, jednoznačně dosahu ty sféry lidí, kteří mají nejhlouběji do kapsy. A ve velké většině to nejsou lidi, kteří nepracují, kterým se nechce pracovat, jak někdy říkával kdysi pan Drábek, blahé paměti, ale jsou to lidé, kteří celý život poctivě pracovali, berou důchod nebo mají rodinu, mají děti. Prostě mají problém. Budou táhnout Kalouskovy dluhy.

Možná pro zajímavost je potřeba tady v té souvislosti zopakovat, že za často vzpomínaných vlád sociální demokracie došlo ke snížení základní sazby DPH z 22 na 19 %. V té době byla snížená sazba 5 %. Vážené paní senátorky, páni senátoři, jak by asi vypadal deficit našich vlád v té době, kdybychom měli stejný zdroj financí, jako dneska chce tato vláda? Kdyby byly tak vysoké daně jako za Kalouska a Nečase?

Myslím si, a dovolím si skromný odhad, že bychom měli přebytkový rozpočet. Samozřejmě je potřeba brát do úvahy hospodářský růst. Ale na druhé straně naše vlády podporovaly prorůstová opatření. Proto taky ten hospodářský růst byl tak výrazný. Tahle vláda ale dělá všechno pro to, aby hospodářství nerostlo. Protože pokud roste hospodářství, pokud roste hrubý domácí produkt, tak samozřejmě nemusíte zvyšovat procentně daně, protože výběr při stejném procentu se vám zvyšuje. Ale jestliže probíhá proces, tak jak jej dělá tato vláda, tím způsobem, že vlastně utlumuje hospodářský růst těmito opatřeními, tak nikdy ani nevybere to, co by vybrat měla. A to už vůbec nehovořím o tom, že zvýšení DPH v záměru této vlády, která pokračuje stále, i když postupně ztrácí jednoho ministra za druhým... Tak, jak jsem dneska zaregistroval, tak paní Peake už se chystá na ministryni obrany, každá funkce dobrá, hlavně že tu vládu držíme, tak tahle vláda zvyšováním DPH chtěla pokrýt tzv. 2. důchodový pilíř. Kde je těch 20 miliard, které měly jít do důchodového systému? Postupně až třicet? Jak už tady bylo řečeno kolegou Víchou, ani koruna. A ještě deficit kolem 100 mld. Kč na příští rok.

Přátelé, vážené dámy a pánové, to jsou velmi dobří hospodáři. To je opravdu ukázka hospodaření. A to ještě pan ministr Heger, jako ministr zdravotnictví, nenašel odvahu, aby požádal o zvýšení poplatku státu za nevýdělečně činné občany do zdravotnictví. Raději vykládá o tom, že tam chybí miliardy. No chybí tam, samozřejmě, pane ministře, ale díky tomu, že vy jste nenašel ani odvahu požádat o to, aby stát kompenzoval výpadek ve zdravotním pojištění tím, že 6 let nezvyšoval poplatek za nevýdělečné činné občany. Takže vlastně to tahá jenom z kapes těch, kteří platí pojištění. Ale stát je mimo.

Nakonec se to ukazuje i v dalších věcech. Tady se zavádějí zbytečné karty. Už se vymýšlela málem další pro zaměstnance. Jakou to má logiku? Byl zaveden občanský průkaz s čipem. Pak tedy všechny tyhle informace mohly být a měly by být. Naprosto zbytečně vyhazované miliony a miliardy, a tady chceme vytahovat peníze z kapes těch nejpotřebnějších. Ano, je dobře, že je tam uvedeno 7% navýšení pro ty nejbohatší. Ale jenom na 3 roky. Je dobře, že v některých věcech se inspiruje vláda i programem sociální demokracie. Ale když vzpomenu období voleb v roce 2010, kdy Kalousek, Nečas a další strašili tím, jak bude sociální demokracie zvyšovat daně, tak co si mám myslet o tom postupu, který teď aplikuje?

Pane ministře, tlumočte vaší ctěné vládě, ovšem vládě, která tady vyvolává situaci, kdy lidé vzpomínají na komunisty, jak bylo dobře, a taky je volí, a vy jste zodpovědní za nástup komunistů v této zemi, vy a vaše vláda s vašimi naprosto nekompetentními rozhodnutími, které každého půl roku měníte, podnikatelská sféra v této zemi neví, s jakými daněmi má počítat, neví, jak si má naplánovat do budoucna své podnikatelské aktivity, neví, jak bude muset zvyšovat nejen daně, ale ceny, protože tyto daně se nepromítnou jenom do přímých cen. Ty se promítnou samozřejmě i do cen služeb, do cen zboží. A to se promítá v té konečné spotřebě, kterou zaplatí samozřejmě občan. Tuhle veškerou zodpovědnost máte. Já jsem přesvědčen o tom, že tahle vláda, pokud chce pro tuto zemi něco udělat, měla skončit a na jaře tady měly být předčasné volby. Vy nejste schopni tuhle zemi řídit, vy nejste schopni v této zemi zajistit slušné financování, slušný život poctivých lidí. A tento zákon jenom ukazuje, jak jste neschopní, protože zákon, který už tady měl být dávno, pokud měl být schválen, v situaci, kdy schvalujete rozpočet ve sněmovně, a vy nemáte vůbec zajištěno to, že ty finance budou.

Pane ministře zdravotnictví, vyřiďte svému premiérovi, ať už toho nechá.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi pár poznámek k tomu, co zde bylo řečeno. Tady pan kolega Škromach se rozohňoval, jak vláda zadlužuje a zvedá daně, ono je zapotřebí to brát ještě z trošku širšího úhlu pohledu.

Pokud vycházíme z hospodářské krize, která se dotýká i Evropy, všech států, nevybere se tolik daní, není takový vývoz, není taková produkce i spotřeba, tak je zapotřebí šetřit. A vláda, jak už asi víte, tak z dvou třetin šetřila na výdajích a se třetinou dočasně zvedá daně. To je fakt, o kterém bychom měli vědět a nebrat to příliš jednostranně. Ta technika, jak to vláda dělá, ta může být samozřejmě předmětem diskusí, ale toto je ten nejdůležitější fakt.

Pokud jde o výběr DPH nebo o růst DPH a výběr daní potenciálně, na kterém stojí tento balíček a jeho 16,5 miliard potenciálních výnosů, tak podle ministerstva financí oni mají nějaké odhady a oni odhadují v příštím roce růst HDP. Takže z toho vycházejí. A neschválení tohoto balíčku daňových změn by vedlo buď ke zvýšení deficitu, nebo k úsporám na výdajové straně, a to i v těch oblastech, kterým se vláda chtěla vyhnout, to je např. investice do dopravní infrastruktury, vědy, výzkumu a školství. A toto mírné zdanění spotřeby a časově omezené ta vláda pokládá za prospěšnější, nežli úspory v investování, které mohou přinést zisk v dlouhodobém horizontu, zaměstnanost apod.

Já si myslím, že je to rozumný postoj této vlády. Pokud jde ještě o ten deficit. Zvyšování deficitu je nebezpečné, protože úroky z půjček budou stále růst, možnost splácet je bude klesat a v principu není možné neustále generovat hospodářský růst za cenu zvyšování zadlužování. Dělá to třeba možná Polsko nebo Slovensko, ale ty jejich budoucí perspektivy nebudou možná tak dobré v dalších letech.

Na tomto balíčku je také závislý rozpočet na příští rok. To sice už je jakýsi vedlejší efekt, po neschválení tohoto rozpočtu by bylo zapotřebí učinit rozpočtové provizorium, se všemi negativními důsledky, které s tím souvisí, omezování dlouhodobých projektů, obce by dostaly méně prostředků. Ačkoli by dostaly procentuálně méně, tak toto zvýšení na daních by šlo k nim a vykompenzovalo by to. Pokud by nedošlo k tomuto balíčku, obce by dostaly méně. A řada dalších důsledků.

Já se domnívám, že by bylo vhodné tento balíček schválit a navrhuji jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. S právem přednosti pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, mnoho tady bylo řečeno k obdobnému návrhu v září letošního roku. Ten návrh, který máme před sebou, je pouze zčásti jiný, ale ty rozhodující položky a tím i parametry jsou v tomto návrhu opět předloženy.

Používá se – i tady to zaznělo, že je to balíček protikrizový, že to je balíček daňový. Já bych si dovolil ho pojmenovat, že to je balíček zoufalství vlády a vládní koalice. A proč slovo zoufalství? Vím, jak někteří představitelé této vlády lpěli na tom, že programem této vlády a vůbec politické pravice je zásadní postoj v oblasti daní, jejich snižování. Když se podíváte, je to velmi výrazný obrat. I když se hovoří o tom, že to je obrat jenom dočasný na 3 roky, ale já bych si vsadil na to, že to na žádné 3 roky není, i kdyby tady pravice nadále vládla, že to bude na hodně dlouhou dobu. Protože to, jak se podařilo vládě za posledních 6 let dostat naší zemi do hospodářského propadu, do hluboké recese, protože ta recese už trvá 4 čtvrtletí, to je de facto unikátní. A je to poprvé vlastně od roku 1993, kdy se v takovémto stavu nacházíme. Ten stav je už podle mého názoru horší, než byl při pádu Klausovy vlády. Taky tam byly ty balíčky, byly to tzv. úsporné balíčky. Po tom druhém balíčku vláda Václava Klause padla.

Takže balíček zoufalství si dovolím nabídnout já, jako pojmenování toho, čím se tady zabýváme. Bylo tady řečeno, já to musím zopakovat, že zvýšení DPH z 10 na 14 % ve snížené sazbě vůbec žádný efekt v objemu vybraných prostředků nepřineslo. A to z jednoho důvodu, který snad zná každý člověk, znalý alespoň některých makroekonomických parametrů, a to proto, že objem prostředků občanů zůstává nominálně stejný a reálně klesá. Je to vidět na vývoji mezd, což jsme se včera dozvěděli, že reálné mzdy se propadají o 1,5 %, nominálně sice narostly o 1,5 %, a když k tomu připočteme, že ta skladba růstu je velmi diferencovaná, to znamená, že rostou platy v bankovnictví manažerům, a na druhé straně zaměstnancům a těm středním příjmovým skupinám a nižším se naopak propadají často mzdy i nominálně, nejenom reálně, tak je naprosto jasné, že i když určitá skupina lidí, a to si tady minule pan ministr Kalousek pochvaloval, zvyšuje míru úspor, tak je to pouze ta skupina lidí, ty poslední zhruba dva decily v tom nejhornějším pásmu příjmu, kteří si odkládají možná o nějakou korunu více, ale ti ostatní odkládají méně. A nebo když si chtějí spořit stejně, např. na stáří, tak na úkor spotřeby.

To znamená, právě je to vidět na DPH, že to DPH se vybírá v objemu stejném, i když při poměrně výrazně vyšší procentuální sazbě, neboť ty objemy prostředků, které občané mají k dispozici, jsou limitované a jsou de facto stejné. To, co se událo v české politické scéně v Poslanecké sněmovně myslím si, že nemá obdoby. Je to naprosto příklad toho, jak by se nemělo konat to, co se nazývá politická kultura. Jak bylo nakládáno a jaký tlak byl vyvíjen na zákonodárce a jakým způsobem byly zpochybněny a znedůvěryhodněny mandáty zákonodárců, jak se s nimi nakládalo účelově, to nemá obdobu. A myslím si, že to velmi výrazně přispívá k tomu obrazu, že si potom občané zákonodárných sborů a vlastně těch mandátů neváží, neboť se s nimi handluje jak s nějakým zbožím horší cenové kategorie.

To, co dneska zažíváme, že není v rozpočtu dostatek prostředků, že se hledají příjmy zvyšováním spotřebních daní, zejména DPH, to je i výsledek toho, co se tady projednávalo před 5 lety, tzv. batohu změn zákonů za vlády Mirka Topolánka, v které měl velmi výrazné slovo současný ministr financí Kalousek, ale i Petr Nečas coby místopředseda tehdejší vlády.

Tehdy bylo, kolegyně a kolegové, zaděláno na to, co dneska vláda sklízí. Protože došlo k neodůvodněnému snížení daně u fyzických osob, tím, že se prakticky zrušila daňová progrese, což je obvyklé ve většině zemí světa od Spojených států přes západní Evropu, sever, jih, kdy vlastně v celém světě včetně Asie, např. Korea a další, mají progresivní zdanění. Myslím Jižní Korea samozřejmě. Další věc – byla nesmyslně snížena daň ze zisku právnických osob, máme jednu z nejnižších v Evropě. Efektivní míra zdanění je 14,5 %. Tyto peníze pochopitelně chybí. A vůbec se nekonalo to, co se sdělovalo, co se očekávalo, že bude multiplikační efekt, že naopak ty příjmy z menšího procenta porostou rychleji.

Ono totiž neplatí ani jedno. Když se ty daně výrazně zvýší, tak se adekvátně tomu nevyberou daně, to je jasné, a když se daně prudce sníží, tak to neznamená, že lidé budou platit raději, veseleji a nebudou mít úniky. Prostě ta daňová politika potřebuje zejména dlouhodobost, koncepci a potřebuje důvěryhodnost v tom, že ty změny nebudou časté a že budou předvídatelné.

Aby jak podnikatelský sektor, tak občané na tom mohli postavit svou rozpočtovou politiku zejm. v oblasti investic. Ať už rodinných nebo firemních. Toto si myslím, že se stalo, ten násilně protlačený batoh je naprosto kontraproduktivní. A jak jsme to tady říkali, bude to bumerang, který praští ty, obrazně řečeno, kteří ho vyhodili do vzduchu. Takže tam já vidím ty hlavní příčiny. A také si myslím, že důvod je v tom, že ta politika nadbíhání osobám samostatně výdělečně činným, aby byly věrní voliči, že má také své meze a také má své důsledky, protože OSVČ v letošním roce vlastně u daně neplatí skoro nic. A co se týká pojištění, ten výběr pojištění je asi třetinový oproti výběru zaměstnanců, co se týká na osobu. To všechno jsou příčiny, proč máme tak málo prostředků a proč se teď provádí to, co se tu provádí. A vedou se ty politické hrátky, kterých musíme být svědky. Co se týká nezaměstnanosti, my jsme informováni a přesvědčováni, že nezaměstnanost ani tak moc neroste, že ji máme pod 9 %, což už je vysoké číslo, oficiální, ale že pořád je to nezaměstnanost, která není tak kritická. Není to pravda, nezaměstnanost je vyšší, protože změna metodiky v minulých letech vlastně vede k tomu, že evidovány jsou pouze osoby, které jsou v evidenci úřadů práce. A mnoho osob nemá šanci dosáhnout na nějakou podporu, tak se neeviduje, snaží se zapojit do šedé ekonomiky a různě se zajistit, a nebo žije skutečně i pod hranicí chudoby. Chtěl bych se zeptat pana ministra, jestli vláda zaznamenala to, že byly zveřejněny informace, že bankovní sektor v ČR dosahuje největších zisků v Evropě, a přitom úrokové sazby v bankách jsou tak nízké i díky REPO sazbě ČNB, že střadatelé mají v řadě případů ztrátu úspor, které bankovnímu ústavu svěřili. A zajímá mě, jestli vláda hodlá nějak konat na ochranu občanů ČR, drobných střadatelů, např. v oblasti poplatků. Myslím si, že vlády okolních zemí se v tomto směru lépe starají o občany a občané jim jsou bližší než úředníci a majitelé bank. U nás se to jeví, jako kdyby tomu bylo naopak, i když samozřejmě potřebujeme prosperující banky. Já proti nim nic nemám, ale zrovna si říkám, že když my tady máme hospodářský propad, propad reálných mezd, vysokou nezaměstnanost, jde dolů vnitřní poptávka a spotřeba, tak jediný, kdo tu profituje, jsou banky a vlastně financují to občané, často tedy občané, především s těmi průměrnými příjmy. A teď ještě k tomu zadlužení. Předřečník tu hovořil, že v dobách špatných se to těžko dělá, když je recese. Ona není recese v celé Evropě ani v celém světě. Recese je, pokud se nepletu, ve Španělsku, Řecku, Česku a Maďarsku. Ostatní země recesi nemají. A za vlády ČSSD byl hospodářský růst v Německu a v Rakousku jen o malinko vyšší, možná dokonce stejný, jako je tam dneska. Ale v roce 2006 měla ČR zadluženost k našemu HDP 27 %, měli jsme hospodářský růst, a to ještě vlády, a to chci zvýraznit, od roku 98 do roku 2006 musely vyplatit odhadem 500-800 mld. Kč na sanaci bankovního sektoru, který zdědily po vládách Václava Klause. To musely v té době vlády zaplatit. A dneska, na konci roku 2012, je zadlužení ČR vůči našemu HDP 43 %. Ta dynamika zadlužení nemá obdoby. A máme recesi, nemáme žádný hospodářský růst, a vůbec nemáme naději na to, ty schodky snížit, pokud nebudeme škrtat, škrtat, škrtat. A důsledkem toho bude, že se zase zbrzdí hospodářství, resp. že půjdeme do té spirály propadu, kam se stále hlouběji propadáme, a to ho jsme všichni svědky. Chtělo by se mi říci, jako ve filmu Pelíšky, kde soudruzi z NDR udělali chybu? Já si myslím, že my bychom mohli se možná pokusit tento zákon opravit a nechat tam to, co považujeme za prospěšné, tzn. nějaký ten malý obrat k daňové progresi, určité omezení výhod pro OSVČ a některé další věci. Ale ten zákon je tak špatně postaven, má tolik legislativních chyb, že je prakticky nekonzumovatelný, jak už tu bylo řečeno, bude způsobovat právní zmatky ve výkladu a také to, že jakákoli podpora současné vládě by byla zneužita tím, že by se tvrdilo, že vlastně jsme s částí toho zákona souhlasili. Vláda stejně sdělila, ať tady opravíme, co chceme, že oni si to schválí v této podobě, protože už stejně na tom mají postavený státní rozpočet. Tzn. že ten zákon je předložen, o státním rozpočtu, v rozporu s vnitřními pravidly této vlády. Ta vláda paušálně, stále pohrdá správními předpisy, které upravují její činnost. Já si myslím, že nám nezbývá než nic jiného než to, co navrhli naše výbory, a to je návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře, já nebudu tak dlouhý ve svém řečnění, mohu vás ujistit, že ne jako můj předřečník. Ale chtěl bych se zastat pana ministra, že tak jak, tuším, prostřednictvím pana předsedajícího, k panu senátorovi Škromachovi, on pan ministr požádal o zvýšení platby za státního pojištěnce, není pravda, že nepožádal. Ale byl zahnán. Pan ministr Kalousek ho zahnal a on sklopil uši a dál už nepokračoval ve svém tlaku. Přitom jako ministr zdravotnictví by se měl zastávat všech zdravotníků. Jaký dopad to bude mít do zdravotnictví, o tom se vedou ve zdravotnické veřejnosti veliké diskuse a patrně bude rovněž devastující. Hlavně přesun některých zdravotnických prostředků a pomůcek do vyšší daně DPH, a dodnes nevíme, co na tom ministerstvu financí vymyslí v té vyhlášce, co všechno tam vlastně dají. Pravicový volič, vážení, musí být asi velmi zmaten, když volil vládu, která mu zvyšuje daně, a to neustále. To je ta pravicová zodpovědnost? Podnikatelská sféra, a to není jen pravicová, ale i levicová, stejně tak jako prezident republiky se velmi nelichotivě vyjadřují o této vládě a o jejím ekonomickém vládnutí. Chtěl bych říci, že ne, jak tady řekl můj předřečník, že to bude mít dopad jen na ty nejchudší. Bude to mít dopad na všechny. Na ty úspěšné, na střední třídu, na živnostníky, které sice pan předseda Štěch vaším prostřednictvím, pane předsedající, moc nemá rád, ale na nich stojí blahobyt většiny evropských zemí. Na pracující důchodce, na zemědělce, vážení, na zdravotníky, i na ty kraje a na obce. Tradiční útok na OSVČ mně trošku vadí, protože by si odbory měly srovnat přínosy i zápory toho, co vlastně přináší OSVČ pro tuto zemi. A mnozí z nás jsou i OSVČ, a proto to beru i za určitý útok na sebe, a velmi se mi to nelíbí.

Chtěl bych říci, že jsou jiné cesty, není to jen kritika, ale že jsou i jiné cesty, jak naplnit ten rozpočet, který je deficitní a který se bohužel nedaří, a já bych byl velmi rád, aby se snížil ten schodek. Ale v první řadě, co tedy se dělá, a pan ministr to dobře ví, s těmi daňovými úniky? Vždyť jen černý obchod s alkoholem, se odhaduje, že to je 3-5 mld. Špatné čerpání evropských peněz, kde jsme přišli o spoustu miliard. A EU viní ministerstvo financí z toho, že špatně dělá kontrolu. Takže kdo je viníkem, kdo by měl nést zodpovědnost, kolik bude ta ztráta činit? Zastavují se některé programy. Kolik bude ztráta, pane ministře zdravotnictví, asi mi to neodpovíte, z osvobození daní z dividend, která bude od roku 2014? Na jedné straně tady dusíme kde koho, na druhé straně osvobozujeme nebo zamítáme daň z dividend. O bankách a dodavatelích energií si asi každý udělá svůj pohled. Když přijde do banky nebo když dostane měsíční výpis a tam to vidí, jak to všechno je, ale vždyť to je přeci záležitost ministerstva financí. Ministerstvo financí má páky, jak určitým způsobem na ty banky působit. A když ne, tak ať navrhne zákon, který omezí ty nehorázné zisky některých bank. O dodavatelích energií, kde se velmi zvláštním způsobem sanuje státní rozpočet tím, že se odebírají peníze ze státních podniků, jakou je ČEZ nebo České lesy, nemá cenu vůbec mluvit. To sestavování rozpočtu je velmi, velmi zvláštní. A nejvíce, co mě mrzí, je ta politická korupce, ano, politická korupce, která vznikla se schvalováním tohoto zákona v PS, kde určitá skupina poslanců zvláštním způsobem se domohla toho, že dostanou velmi lukrativní místa za to, když nebudou bránit schválení tohoto zákona. Je velmi divné, že to nevadilo takové bojovnici proti korupci, jako je Karolína Peake Kvačková.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní senátorka Alena Dernerová má slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych doporučila vám všem, abyste si přečetli volně dostupný kontrolní protokol Nejvyššího kontrolního úřadu, který kontroloval Exportní banku a ministerstvo financí. Já jsem si na základě běžně dostupného materiálu pak vyžádala onen kontrolní protokol v původním znění i s titulky, jak já říkám. A jsem šokovaná. My tady zvyšujeme DPH a jedna z věcí, která je volně dostupná na internetu, přečtete si, že Exportní banka má špatné transakce, takže ministerstvo financí, protože ta Exportní banka patří čtyřem českým ministerstvům, největším podílníkem je ministerstvo financí, zaplatí za Exportní banku 1,7 mld. Kč, a to z kapitoly Státní dluh, který jsme získali, ty peníze, na dluhopisech. A to by se dít nemělo, protože z kapitoly Státní dluh se toto sanovat nemá. To byla jedna z věcí, která ten NKÚ velmi zajímala a kritizovala. A zcela právem. A ta 1,7 mld., to je to, co ušetříme na důchodcích, když jim nebudeme valorizovat důchody. Takže zkusme komparovat, jak náš stát hospodaří, jak hospodaří s evropskými penězi, kolik peněz musíme vracet do Bruselu. To je A. Ale pak nastane B. B znamená, budeme moci dočerpat ty evropské dotace, které bychom měli dočerpat do nějakého určitého období, kdy platí N2 a N3? To je pak prostě trochu větší problém, protože na další vládu, která přijde za dva roky, najednou spadne ta nedočerpanost a my ty peníze budeme muset vracet. A z čeho? Ze státního rozpočtu. Takže zase budeme zvyšovat daně? Jak to budeme dělat? A já bych doporučovala všem politikům, kteří připravují takové zákony, aby vylezli ze svého politického akvária a podívali se mezi sebe. Zjistíte, že u Lidlu stojí fronta 200 lidí a čekají na zlevněnou Heru. A že jsou fronty u levných potravin. Vznikají řetězce levných potravin, kolegyně, kolegové, byla jsem se tam podívat. Tam máme koření, které je propadlé 5 let, nebo sušenky, čokolády propadlé 3 roky, se značkou Lindt. V životě jsem neviděla takovou značku, tedy Lindt ano, ale takovéto výrobky běžně v obchodech. A tam ti lidé stojí a kupují to. A když jsem se dotazovala u nás na hygieně, jak je to možné, tak je to možné proto, že to není zakázáno, protože vlastně neexistuje hygienická norma a lidé si zodpovídají za své zdraví sami. Tzn. když zvýšíme DPH, tyto obchody budou praskat ve švech, ale sekundární problém je v tom, že ti lidé budou nemocní, mohou mít pak různá onemocnění, zejm. tedy rakovinu. A ta se potom skutečně prodraží, když se léčí. Takže to je druhá stránka té mince. A pak, když jsem si přečetla, zrovna když jsem letěla na dovolenou v červenci, že když se zvýšilo to DPH už teď, tak že se snížil výběr asi o 12,4 mld. na nákupech. Takže nevím, o kolik se ten výběr sníží v následujícím období. Takže budu hlasovat samozřejmě proti tomuto daňovému balíčku, i když některé věci by se tam daly přijmout, ale většina z nich opravdu ne. A doufám, že zákony budou trochu lepší z dílny dolní sněmovny, i když je to asi zbytečné. A možná by bylo dobré iniciovat nějaký návrh, kdy by dolní sněmovna nemohla přehlasovat to, když Senát řekne: "To je špatně," a opraví to smysluplně, a oni to prostě bez diskuse přehlasují. To je velmi špatně a takto se zákony dělat nemají.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové, rád bych upozornil pouze krátce na dvě věci, které v tomto zákoně jsou. Jedna samozřejmě dobrá, ať ho také pochválím. A ta druhá je pochopitelně špatná. To, o čem tady nebylo příliš hovořeno, zatím, je ta dobrá věc, za kterou jsem velmi rád, že je v tomto zákoně, a to je odstranění stropů na zdravotní a sociální. Já jsem byl ve vládě, která to zavedla a musím říci, že se za to stydím, vždycky mi to vadilo, byla to úlitba koaličním dohodám a jsem velmi rád, že se to teď mění. Jediné, co mi vadí, je to, že se to má měnit pouze na dva roky. A to je důvod, že i kdyby ten zákon tady stál samostatně, tak bych chtěl, aby se to změnilo a podal bych pozměňovací návrh, ať takový samostatný návrh projde, ale ať to omezení na dva roky není, protože přeci jen osoby s příjmem vyšším než 120 000 Kč na tom nejsou tak špatně, aby nemohly participovat s těmi ostatními občany, kteří mají daleko menší příjmy, nicméně zdraví mají také jenom jedno, aby byli zainteresováni i tím vyšším příjmem na tom, aby platili ze všech svých vysokých příjmů do té společné pokladny. To znamená, že to, co je v tomto zákoně dobře, je odstranění tohoto stropu, tohoto zastropování, tzn. bude tady vyšší příjem. Bohužel je to jen na dva roky, takže si to pamatujme, abychom někdy, až tato norma, která jak všichni víme, bude přehlasována, tak aby tato norma v této oblasti platila tedy nadále, stále.

To znamená, aby tento příjem do státní pokladny či do zdravotních pojišťoven šel stále vyšší.

A ta věc, která tady byla dostatečně zkritizována, to znamená nesmyslné daňové zatížení DPH, to samozřejmě určitě kritizovat chci. Vzhledem k tomu, že to je dáno šikovně do jednoho velkého balíku, tak i ty dobré věci bohužel musíme vyhodit s těmi špatnými. Nicméně tento zákon, jak víme, jak jsem již řekl, asi projde, takže bude na dalších obdobích, či dalších měsících, jestli se nám z toho podaří něco změnit.

Poslední věc. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu předsedovi klubu sociální demokracie, který se pohoršoval nad tím, jaká rétorika, či jaké způsoby vláda používá. Ano, mě to také pohoršuje, ale mám osobní zkušenost, věřte mi to, několik let starou, kdy ti, kteří zaviňují některé věci přímo ve vládě, jsou za ně zodpovědní, tak jsou schopni za měsíc poté, co v té vládě nejsou, kritizovat své nástupce vlastně za to, co oni neudělali, ovšem s rétorikou, že už ti noví jsou za to zodpovědní. Možná by bylo dobře, kdyby tato vláda, ale i my všichni jsme si osvojili to, že za své věci, za svoje chyby bychom měli být odpovědní. A teď se vracím ke svému původnímu bodu. Ano – já přiznávám, že jsem byl odpovědný za to, že se to zastropování udělalo a teď jsem velmi rád, že - i když v tom špatném balíku - se konečně uvolní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, na úvod si dovolím ocenit některé své kolegy, kteří tady, dle mého názoru k návrhu novely, nebo k tomu daňovému balíčku vystoupili, bych řekl, velmi erudovaně a ze své pozice a z pozice svých ideových postojů ho řekněme oprávněně kritizovali. Já jsem z jejich vystoupení cítil, že to myslí vážně, a že by chtěli, aby to lépe fungovalo, byť by to dělali jinak, než to navrhuje dnešní vláda.

Pak jsem tady ale slyšel takové vystoupení, kde jsem ten pocit neměl. Kdy jsem měl pocit, že ta vystoupení jsou vlastně jen potvrzením toho, co jsem slyšel, když jsem byl teď náhodou na besedě s panem Babišem, když ji shrnu, tak jsem se dověděl, že politiky jsou vlastně jenom ti lidé, kteří jsou populisté a ničím jiným než politikou by se neuživili.

Já k tomu návrhu zákona, nebo balíčku řeknu jenom pár slov. Otázka, kterou si dneska klademe a různě si na ni odpovídáme, je, jestli další zvyšování zadlužení ČR je nebezpečné. Odpověď může být ne, není nebezpečné, a část politiků ČR takto odpovídá. Říká – ne, není to nebezpečné, klidně se zadlužujme dál, ale investujme, růst, který nás potom čeká, nám umožní dluhy, které se zvýší, splatit. Druhá část politiků říká – je to nebezpečné, zadlužování by mělo skončit a je potřeba pro to něco udělat.

V tom okamžiku máte dvě možnosti. Seškrtat výdaje, nebo navýšit příjmy. Nebo obojí. Tato vláda, jak říkal můj kolega Miroslav Škaloud, se rozhodla, že dvě třetiny uspoří tak, že seškrtá výdaje a jednu třetinu získá tak, že zvýší příjmy. Že to úplně nevychází, je pravda. Na druhé straně predikce do budoucnosti, aspoň tak, jak já jsem si měl možnost je vyslechnout, jsou takové, že v příštím roce nás čeká hospodářský růst, byť ne vysoký, a ten by měl přinést zhruba příjmy, které vláda v balíčku odhaduje. Zda tomu tak bude nebo ne, máme na to různé názory, většinou ty názory říkají lidé, kteří nejsou ekonomicky vzděláni. Ale to neznamená, že nemusí mít pravdu.

Nakonec to nějak dopadne a otázka je, čím to bude. Může to být skutečně tím, že se zvyšovat daně neměly a že to je špatný ekonomický krok. A všichni ti, kteří to říkali, že tomu tak bude, budou říkat: Vidíte, my jsme měli pravdu. Zároveň to pak ale může také tím, že lidé budou prostě mít strach. A ten strach nebude vyvolán třeba jenom zvyšováním daní, pokud se jedná o jedno procento DPH, tak to většina ani nepozná. Ale budou mít strach, protože se tady o tom mluví jako o věci, která, když se stane, tak bude málem konec světa, nebo Česká republika se dostane do situace, z které není východisko. A lidé, přesto, že politici se netěší příliš velké autoritě, na politiky slyší, a slyší, co oni říkají, a slyší hrozby, které i odtud, od tohoto stolku třeba dneska zaznívají. Ale možná, že ty hrozby, které tu zaznívají, mají stejný vliv na ten nevýběr daní, jako to vlastní opatření. A každý, kdo takto tady vystupuje, kdo tady takto někdy nehorázně a nepravdivě, jak za chvilku uvedu, argumentuje, by si měl uvědomit, že tím se podílí na tom, co může nastat. Že to není jenom tím, že se zvyšují daně, ale také tím, jak kdo z nás se chová, jak kdo hrozí, jak kdo děsí. A pokud to dělá jenom proto, aby sám zvýšil své preference a vůbec přitom nemyslí na to, co to bude znamenat pro tu zemí, tak se nechová zodpovědně, nechová se tak, jak by se měl chovat politik. Chová se jako straník, chová se jako někdo, kdo by co možná nejdřív, co možná nejrychleji už chtěl sedět v pozici nějakého ministra, a tam to všechno řídit. (Smích v řadách ČSSD.) Dokonce i z levé strany podle mého hlediska slyším smích.

Napadlo mě v tu chvíli, že se někdy říká, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Možná ta bouře bude skutečně vyvolána tím, že tato vláda je neschopná, že dělá špatné kroky. Možná bude vyvolána také tím, že opozice je neschopná a místo toho, aby reagovala a přispívala svými návrhy konstruktivně, tak děsí tento lid, který potom tím, že nespotřebovává, prohlubuje deficit a prohlubuje krizi. (Pobavení v řadách ČSSD.)

Úplně na závěr jenom jednu poznámku – prostřednictvím pana předsedajícího – k panu předsedovi Štěchovi. Podíval jsem se během toho vystupování na výsledky růstu HDP ve druhém kvartálu 2012. Takže v recesi, to znamená záporné HDP má celá EU v průměru, celá evropská měnová unie v průměru. Ze zemí EU jsou to Belgie, Dánsko, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Maďarsko, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Finsko a Velká Británie. Tito všichni jsou v recesi. Já nevím, čím to je, jestli mají také neschopnou vládu nebo je to tím, že dneska nežijeme v době, která je úplně pro ekonomický růst nejlepší, a zřejmě to bude naše vina. Co si myslím já poté, co jsem slyšel, tak mám pocit, že v mnoha případech, a do toho počítám Českou republiku, to, že jsme v recesi a že máme s tím se z ní dostat, tak velké problémy, není způsobeno jen špatnou politikou vlády, ale také tím, jak se chová opozice. (Smích v řadách ČSSD.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď tady mám souběh, tak to dám hierarchicky. Pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já začnu odzadu, kolegyně, kolegové. Já jsem hovořil o recesi pro recesi. Tento výraz se používá tehdy, když ekonomiky jsou tři čtvrtletí po sobě v červených číslech. Ano, v těch červených číslech ve 3. čtvrtletí bylo vícero zemí, ale dlouhodobý propad nemají (recesi). Ve 3. čtvrtletí bylo vícero zemí v propadu, ale jako dlouhodobý proces, tzn. aby tam bylo možné používat recese, jsou určitě ty země, o kterých jsem tu hovořil. To je jedna věc. Další věc, která tady je, tady předřečník hovořil o tom, že se straší lidé a já vím, že po kongresu ODS bylo zvoleno heslo "musíme vytvářet optimistická očekávání". Někdo plní stranické usnesení, a někdo o nich třeba pochybuje, a ne tak silně je plní. Ale my jsme to nebyli, kteří jsme před volbami v roce 2010 používali strašení Řeckem a Španělskem. My jsme to skutečně nebyli. A ti, co to byli, by si měli také ty důsledky přičíst na vlastní účet. Takže to jen k těm vystoupením, co tady byla. A ještě k panu kolegovy Drymlovi prostřednictvím řídícího bych chtěl říci, že nemám žádné výhrady a velmi si vážím OSVČ, a oceňuji, že většinou proto, že skončili jako zaměstnanci, museli hledat náhradní řešení. Mám výhrady k těm, kteří mají enormní zisky a platí pojištění a daně jako lidé s hluboce podprůměrnými příjmy. Ale nevyčítám to ani jim, vyčítám to vládám a politikům, kteří to umožňují, protože to devalvuje, ničí to náš pojistný systém. A nevím, jak by se nemocnici, v jejímž čele pan kolega Dryml stojí, žilo, kdyby žila ze zdravotního pojištění, které by platily jen OSVČ, protože příjmy této nemocnice by rázem klesly asi na polovičku. A důchod? Důchod by byl takový, jako mi teď píší občané, že po 35 letech přišli do důchodu, posledních 15 let podnikali, a že mají vyměřený důchod 3500. Ano, je to smutné, je mi jich líto. A takových budou statisíce v budoucnu. Ale ještě horší je to, že se absolutně nepodílí na solidaritě se svými rodiči, protože na ty důchody od nich není vybráno. Ale oni za to nemůžou, oni si to nevymysleli, oni ty zákony neprosadili a oni si tím nekupovali hlasy voličů. To si kupuje jen určitá politická garnitura. A ono ji to zase doběhne. Uvidíte, že za nějaký rok tady budeme řešit jako případ hluboké krize těchto systémů. Já na to upozorňuji 10 let. 10 let. Možná že to bylo volání slepého na poušti, ale věřte mi, že nás to doběhne a odnesou to i ti lidé, kteří z toho mají teď dočasně výhodu. A je mi jich líto, protože pak už nebudou mít síly, aby to napravili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Petr Vícha má slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, i když jsem se přihlásil po vystoupení kolegy Vystrčila, tak jsem na něj nechtěl reagovat, i když mám samozřejmě sto chutí říci, že ano, důvodem té nižší spotřeby určitě je strach, strach z této vlády, která děsí lidi na každém kroku. Nemyslím si, že je to strach z opozice. Chtěl bych dokonce použít možná horší slova, že lidé nemají jen strach, ale že jsou strašně "nas"... štvaní. Ale já jsem se přihlásil jen proto, abych požádal předsedajícího o 10minutovou přestávku před hlasováním pro poradu klubu ve Frýdlantském salonku.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Samozřejmě. Takže před hlasováním, jo? Platí. Kolega Miroslav Škaloud má slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, nebudu dlouho zdržovat, jen dám krátký příklad toho, že lze prakticky reagovat na každou větu, která zde kriticky padla ze strany levice. Například kolega Štěch hovořil o balíčku zoufalství a pozastavoval se nad zvyšováním daní a nevěří tomu, že to bude po omezenou dobu. Samozřejmě věrohodnost těchto pochybností si můžeme ověřit za dva roky, pokud se tedy socialisté dostanou do vlády, a to tak, že zřejmě tyto daně sníží. Tomu zase nevěřím já. Další výhrada tady byla, že naší zemi se podařilo vládě dostat do propadu po čtyři roky. To je sice možné, je to jeden úhel pohledu, ale kdybychom byli třeba v nárůstu, určitě byste našel nějaký jiný parametr, třeba míru chudoby nebo sociální vyloučení, a opět by ta vláda dostávala nějaké kapky. A já jen chci říci, že to, že jsme v propadu, na druhé straně 3. 12. tohoto roku Eurostat uvedl, že ohrožení chudobou a sociálním vyloučením bylo v Česku vůbec nejnižší z celé EU. U nás je to 15 % lidí, v celé EU 24,2 % lidí, když už hovoříme o těch statistikách. Takže pohybujeme se v některých makroekonomických ukazatelích, řekněme negativně, ale v oblastech lidských, příjmových, na tom nejsme zase tak špatně, pokud jde o relativní poměr. Dále, další tvrzení bylo, že máme nejnižší daň z příjmu právnických osob. Ano, je pravda, že jsme pod evropským průměrem, nejsem si jist, jestli máme nejnižší, ale zase na druhé straně máme jedno z nejvyšších sociálních pojištění v Evropě. A ty stropy na pojištění snad nemají nikde v Evropě. To, že to přinese něco do rozpočtu po omezenou dobu, to je zřejmě asi správné, ale obecně, chceme se přiblížit Evropě? Když něco potřebujete, někdo chce podpořit svůj argument a v Evropě je to jinak, tak tam to slovo použije. Tady to nepoužíváte. Samozřejmě, protože se to nehodí. Další, to už je poslední připomínka, legislativně špatný zákon. Já jsem byl v ústavněprávním výboru, jehož jsem členem, a samozřejmě tam hlavní důvod byl na legislativněprávní pozici, tam se nejednalo o podstatu toho materiálu. Já jsem si zjišťoval, co ministerstvo, jak vidí ty výhrady legislativy, proč to dělali tak, jak to dělali. A je to právní názor. Já si samozřejmě vážím legislativy Senátu, neopovažoval bych si nějak nahlodávat její stanoviska, nicméně musím říci, že oni mají také své experty a jen u té jedné věci například, že více částí novelizuje tentýž předpis, podstata spočívá v tom, že jde o změny, které mají nabýt účinnosti k jinému, pozdějšímu datu, než je tomu u změn obsažených v předchozích částech, tak jim šlo, jak nejlépe umístit novelizační body. A měli asi sedm alternativ a z nich pomocí analýzy došli k nějaké jedné, takže je to svým způsobem i právní názor. A jen na závěr ještě jednu větu. Tady padlo Řecko, samozřejmě deficity, vy byste chtěli z toho asi všichni vybruslit, tady na levé straně spektra, tak že se zase zadlužíme. Ano, určitě by to pomohlo krátkodobě, ale já se domnívám, že ty deficity, s těmi je zapotřebí přestat. Ty drogy také dočasně zvyšují náladu, ale v momentě, kdy se na nich člověk stane závislý, tak mohou jeho život ničit. A to je úžasný a krásný příklad Řecka. A ten platí i v současné době. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře, je vidět, že zasedání Senátu se stávají čím dál kontroverznější, a proto bych chtěl, pane předsedající, vaším prostřednictvím panu předsedovi Senátu sdělit toto – já jsem zaměstnancem nemocnice. Ale samozřejmě jsem i OSVČ v jiných odvětvích, takže znám výhody i nevýhody jak zaměstnaneckého poměru, tak podnikání OSVČ, možná na rozdíl od vás, pane předsedo, nevím, jestli jste někdy podnikal. Jinak OSVČ, i ta poslední, platí 2x více, možná i vícekrát, než kolik se platí za státního pojištěnce. A pan ministr zná ta čísla. Jak se čerpá zdravotní péče, kde je téměř 70 % čerpají právě ti lidé, za které platí zdravotní pojištění stát, je celý ten problém. On si totiž živnostník, ta OSVČ moc nemůže dovolit být nemocen, protože mu to nikdo nezaplatí; na rozdíl od zaměstnance.

On si totiž živnostník, osoba samostatně výdělečně činná moc nemůže dovolit být nemocen, protože mu to nikdo nezaplatí, na rozdíl od zaměstnance.

Je otázka také toho, o kolik by se zvýšila nezaměstnanost, kdybyste zatížili část živnostníků neúměrně vysokými odvody. Půjdou na úřady práce, bude za ně zase platit stát a dostaneme se do začarovaného kruhu. O tom nechtějí někteří slyšet. Nemají dovolenou, nemají žádné FKSP a další výhody jako zaměstnanci, slevy na jídle, na cestování atd., neplatí pro ně žádný zákoník práce a nesou daleko větší odpovědnost za jako zaměstnavatelé než jako zaměstnanci, a to i po určitých právních změnách i po stránce právní.

To je tak všechno k tomu, jak někdo napadá osoby samostatně výdělečně činné. Já si myslím, že to není o tom, že jedna skupina bude napadat skupinu druhou, ale o tom, aby obě dvě skupiny přispěly k tomu, aby u nás nezaměstnanost se snížila a by příjmy lidí – těch, kteří pracují – se zvýšily.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Otázka pro pana předsedu – nemusím to opakovat? (Ne.) Pan místopředseda Zdeněk Škromach s právem přednosti. (Nepřeje si vystoupit.) Už se smazal. Pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, nebudu mluvit k obsahu tohoto zákona. Nesouhlasím s ním a budu hlasovat proti němu nebo pro zamítnutí, ale já jsem pyšný a hrdý na to, že jsem senátorem, členem horní komory našeho parlamentu a vadí mi, jakým způsobem někteří členové vlády a Poslanecké sněmovny se snaží občanům vsugerovat, že je to Senát, který brání a brzdí sestavení státního rozpočtu, že je to Senát, který vnáší nejistotu mezi občany a podnikatele.

Jaká jsou fakta? Šestého září letošního roku předložila vláda návrh tohoto zákona do Poslanecké sněmovny. Po více jak dvou měsících přišel návrh zákona sem do Senátu. Teď ještě neuplynul ani měsíc, tedy doba, po kterou máme možnost to tady projednávat, a my se tím zabýváme. Kdo tedy vnáší nejistotu? kdo to brzdí? Obrázek nechť si udělá každý občan sám! Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Pane ministře, pojďte nám okomentovat rozpravu.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych rád řekl, že se vláda domnívá, že opravu v současné době probíhá hospodářská krize. Vláda tu krizi vnímá a samozřejmě musí v některých případech reagovat rychle, takže otázky toho typu, zda je daňová problematika prediktabilní, zda mohou naši podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné plánovat v pohodě, je jasná. Ta doba taková není. Já to říkám proto, že v této době si nejlepší mozky z oblasti národohospodářské lámou hlavu s tím, jak celou tu věc řešit, a to nejenom u nás, ale i v celém světě a názory na to jsou různé a debata nakonec i tady to ukázala. Debata zároveň ale ukázala i to, že názory jsou nejenom kontroverzní z hlediska ekonomického nebo národohospodářského, ale jsou i velmi kontroverzní z hlediska politického a bohužel tedy sklouzla až do takové úrovně toho typu, budu-li citovat některé výroky, že mám odsud jít a vyřídit panu předsedovi vlády, ať jeho vláda odstoupí. Takhle opravdu tedy národohospodářskou situaci bude exekutiva i politická garnitura této země řešit velmi těžko.

Musím uznat výtku, že tady stojím já před vámi a mám jako lékař kdysi, pak organizátor zdravotnictví a nyní tedy ministr zdravotnictví obhajovat ty nejsložitější národohospodářské věci. Já se vám za to velmi omlouvám, ale na druhou stranu opravdu musím, a chci to udělat slušně, odmítnout rčení nebo nařčení, že ministr Kalousek se bojí před Senát předstoupit a vyhýbá se a potupně sem posílá mě. Já si myslím, že všichni, kdo pana ministra financí znáte, uznáte, že on rozhodně není člověk, který by se bál před někoho přestoupit. Já dokonce někdy mám pocit, že je to člověk, kterému to dělá dobře, když může řešit a debatovat kontroverzní věci. On je opravdu v pozici, kdy jako ministr financí je jednou nohou stále v Bruselu, a tak jak se blíží zasedání Rady ministrů, nervozita nad ekonomickým stavem v Evropě, nad vývojem bankovního sektoru a nad budoucím osudem celé eurozóny je obrovská, a proto on tady není.

Musím odmítnout i takové věci, které se tady říkaly, které se týkaly zdravotnictví a kterým samozřejmě rozumím lépe, že jsem nenašel odvahu říci si o navýšení za státní pojištěnce. To už tady bylo komentováno, že to tak nebylo, že jsem si o to navýšení řekl. Není ale definitivně pravdou, že se šest let nenavyšovalo. Nejvyšší navýšení bylo v době, která se lámala do doby mimořádné hojnosti, kdy rostl státní rozpočet o 10 % a kdy tedy za éry ministra Ratha a ve spolupráci s tehdejším senátorem Julínkem došlo k razantnímu navýšení o 9 mld. a potom ještě dvakrát zhruba po 4 mld. naposledy pro rok 2010.

Já jsem ale našel odvahu tedy zcela určitě pro to udělat opatření ve zdravotnictví, která vedla k tomu, že se negativní bilance zdravotního rozpočtu, která se objevila v roce 2009 a 2010, začala snižovat, a to i přes obrovskou zátěž zvýšením DPH a zvýšením mezd zdravotníků na rozdíl od ostatních sektorů v našem hospodářství. A tyto dva faktory stály zhruba 8 mld. rozpočet veřejného zdravotního pojištění a přes těchto 8 mld. se na ně vnitřním zvýšením efektivity podařilo v uvozovkách vydělat. Já to neříkám proto, abych se tady chlubil, nebo abych tady utrácel čas pohledem do zdravotnictví místo do otázek daňových a rozpočtových, ale říkám to proto, že jenom zvyšování efektivity je dlouhodobě udržitelnou záležitostí v rozvoji společnosti a v prosperitě hospodaření. A natahování ruky po dalších nárůstech rozpočtu bez zvyšování efektivity je nemožné.

Dovolte mi reagovat na několik ještě konkrétních věcí. Pokud jde o nevýběr DPH v letošním roce, tak je možno konstatovat, že vyšší inkaso snížené sazby DPH v souladu s očekáváním bylo, došlo však k poklesu výběru u základní sazby v míře větší než ekonomicky odůvodněné, to znamená, pokud by se nezvýšila snížená sazba, inkaso by v roce 2012 bylo ještě nižší než je nyní. Již od července se každým měsícem meziročně zvyšuje inkaso DPH a už v listopadu 2012 bylo meziročně vybráno o 6,9 mld. více.

Pokud jde o konstatování, že tato země žije ve strašné chudobě, už tu zaznělo, že nepatříme na žebříčku zemí, pokud jde o index chudoby, k těm nejhorším, právě naopak. A pokud tady byly líčeny hrůzy front na nekvalitní potraviny, tak já bych chtěl konstatovat, že prošlé potraviny v žádném případě legální nejsou, a jestli této zemi momentálně i přes aféru s metanolem něco hrozí za zdravotní riziko z potravin, tak je to prosím obezita a přejídání a přílišné pití alkoholu, myslím toho kvalitního, nejedovatého.

Ještě bych řekl, že není pravdou, že vláda nehledala prorůstová opatření a v té podobě, jak byl rozpočet nově předložen, tak prorůstová opatření alespoň ve zvýšení rozpočtové kapitoly peněz na vědu tady rozhodně byla.

Pokud jde o problematiku příspěvku na bydlení, tak ta, jak tu zaznělo, je tedy alespoň jednou z oficiálně uznaných součástí rozpočtu, která byla označena jako pozitivní, a přesto byla tedy z některých vystoupení kritizována jako dlouhodobý problém této vlády, který není řešen, i když řešen je.

Já bych rád uzavřel své vystoupení konstatováním, že tento návrh daňových opatření, který má umožnit rozpočet, by jistě nebyl konsensuální ani za vyrovnanější politické situace, než je nyní poměrně extrémní rozpolcení názorů pravých a názorů levých. Je však potřeba opravdu zdůraznit to, že hospodářská situace v celé Evropě je stále na hraně jakési krize a snahou vlády je tuto krizi v ČR utlumit co nejvíce a přicházet postupně i s dalšími prorůstovými opatřeními. Tolik tedy vše z mé strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj Miroslav Nenutil chce vystoupit? Ne. Pan zpravodaj Martin Tesařík? Také ne, takže slovo má garanční zpravodaj pan senátor Jiří Lajtoch.

Senátor Jiří Lajtoch:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři, v diskusi vystoupilo 9 senátorů, z toho 3 dvakrát a jeden třikrát. Diskuse se trochu opakovala, byla víceméně k věci, k tomuto daňovému balíčku nebo změně daňových záležitostí. Byla to kritika daňového balíčku, kritika zvýšení DPH, zadlužování státu, k bankovnímu sektoru, jeden senátor kriticky volal Boha k tomuto daňovému balíčku. Ta diskuse, si myslím, se opakovala a že v převážné většině byla k návrhu zákona kritická. Snad jedno, co jsem tady zaznamenal, byla dobrá zpráva – odstranění stropu zdravotního pojištění.

Co se týká usnesení, tak tento zákon projednávaly tři výbory. Všechny tři výbory navrhly zamítnout tento zákon, senátor Škaloud navrhl schválit tento zákon. Takže nejdříve budeme hlasovat o návrhu schválit. Pokud neprojde, budeme hlasovat o návrhu zamítnout.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže nejprve si dáme desetiminutovou přestávku. Budeme pokračovat v 17.35.

(Jednání přerušeno v 17.35 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.37 hodin.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat a jsme u hlasování. Já předpokládám, že třikrát zahraná znělka byla dostačující. Takže budeme hlasovat nejprve o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti schválit, tlačítko ne a zvedne ruku. Hlasování číslo 19 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 14, proti 46. Návrh neprošel.

Hlasujeme o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnout, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 20 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 50, proti 7. Návrh byl schválen.

Nejprve pan kolega Lajtoch se hlásí. Já vím, kdo bude pověřen... Nebo ještě něco jiného? (Přeje si vystoupit až později.) Ale tamhle je faktická. Pane kolego Štětino, pojďte, máte mikrofon.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji, pane předsedající. Nevím, co mám dělat, ale já jsem hlasoval pro - schválit. Jak je to možné?

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď pro návrh schválit? (Ne.) Předtím to hlasování? (Ano.) Takže zpochybňujete hlasování?

Senátor Jaromír Štětina:  Zpochybňuji hlasování, ano.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  (Výkřiky z pléna.) To o "schválit", pane kolego! Prosím, my mluvíme buď na mikrofon, anebo nekřičíme.

Je zpochybněno hlasování, takže já nechám hlasovat o tom, zda budeme revokovat hlasování – to předchozí o návrhu "schválit". Nedá se nic dělat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, abychom hlasovali znovu o schválit, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 21 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 60, proti 2. Návrh schválen.

A přestože je to trošku iluzorní, ale musíme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 22 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 15, proti 49. Návrh byl zamítnut. Takže platí ze Senátu závěr "zamítnout".

A v této chvíli musíme také hlasovat o tom, kdo bude ve Sněmovně odůvodňovat naše stanovisko. Navrhuji, aby to byl pan senátor Jiří Lajtoch a Miroslav Nenutil. Pan senátor Nenutil kývá, že chce být dvojkou. Pan senátor Lajtoch se tím pádem stává jedničkou a my o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování o těchto dvou jménech, která půjdou do Sněmovny. Tlačítko ANO, kdo je pro. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 23 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 65, proti nikdo. Návrh schválen.

A tím končím projednávání tohoto bodu. Ale pan senátor Lajtoch chce ještě vystoupit.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám jednu prosbu, jestli by bylo možné senátní tisk 24, což je vyslovení souhlasu se zřízením podvýborů Senátu, projednat zítra jako první bod. Důvod toho je, že některé podvýbory by se chtěly sejít již v poledne, takže abychom již mohli prostě dále pracovat, jestli by to bylo možné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je jasné, že budeme o tomto návrhu hlasovat, čili bod číslo 24 – podvýbory jako první bod ráno po zahájení pléna. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 24 je ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 65, proti nikdo. Návrh schválen.

A teď bych poprosil kolegu Škromacha, že bychom se vystřídali. Anebo jestli nechce paní kolegyně... (Nepřeje si.) Příště, zítra.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  A budeme pokračovat dalším bodem našeho programu jednání, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro řešení finanční odpovědnosti v souvislosti se soudy pro urovnávání sporů mezi investorem a státem zřízenými mezinárodními dohodami, jichž je Evropská unie smluvní stranou

Tisk EU č. N 173/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk číslo N 173/08 a N 173/08/01. Požádal bych pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já si dovolím pokračovat ve své misi náhradníka ministra financí. Omlouvám se ještě jednou za to, že tady není a že musíte vzít na vědomí přítomnost mé maličkosti. Děkuji za uvedení celého toho titulu panu místopředsedovi a dovolte mi,a bych konstatoval, že pozice ČR popsaná v rámcové pozici je zaměřena jen na principiální problémy řešené v rámci materie k finanční odpovědnosti, neboť jednotlivá ustanovení tohoto nařízení budou ještě diskutována v rámci legislativního procesu v EU. ČR dle výzvy Evropské komise členským státům zaslala své komentáře k návrhu nařízení ve stanovené lhůtě do 12. 11. 2012. V průběhu všech expertních zasedání výboru pro obchodní politiku EU, na nichž se řešily jednotlivé články návrhu nařízení, zástupce Ministerstva financí vnášel připomínky, které byly podpořeny i dalšími členskými státy, avšak návrh nařízení prozatím nedoznal žádných změn, tj. nezohlednil žádnou připomínku členských států.

Návrh nařízení o finanční odpovědnosti je provázán s návrhem úpravy řešení sporů mezi investorem a státem, k čemuž v současné době probíhá jednání primárně mezi Evropskou komisí a třetími zeměmi v rámci sjednávání dohod o volném obchodu – free trade agreements, přičemž text příslušné kapitoly o úpravě řešení sporů Evropská komise zaslala ostatním smluvním stranám těchto dohod a je tedy ještě předmětem jednání.

Nařízení o finanční odpovědnosti by mělo nastavit uvnitř EU mechanismus, který kromě způsobu rozdělení odpovědnosti mezi členský stát a EU za porušení ustanovení dohody a z toho vyplývající sankce řeší i otázky spojené se zastupováním EU jako respondenta žalované strany nebo členského státu jako respondenta v právních sporech, tj. má určit, kdo bude jako respondent ve sporu vystupovat vůči žalobci. Dále řeší předávání informací mezi členským státem a Evropskou komisí a další.

ČR se v rámcové pozici zaměřuje na čtyři základní okruhy problematiky.

Za prvé. Rozsah působnosti EU, tj. ČR nesouhlasí s rozšířením působnosti EU i na nepřímé zahraniční investice a vyvlastnění.

Za druhé. Určení respondenta, tj. ponechat právo investora jako žalobce, aby si určil respondenta ve sporu. Úprava vzájemné kooperace mezi EU a členským státem jako respondentem ve sporu. Obrana členského státu jako respondenta proti rozhodnutí Evropské komise o úhradě nákladů řízení nebo částky stanovené nálezem arbitrážního tribunálu apod.

Za třetí. Zájmy EU a členských států, například zajištění ochrany poskytovaných informací proti jejich zneužití. Nebo – ČR požaduje doplnit možnost naturálního plnění vedle peněžitého jako způsob narovnání sporu. Dále ČR nesouhlasí s nově navrhovanou pravomocí Evropské komise nutit členský stát, který uspěl v arbitráži, aby se proti nálezu odvolal a aby nesl i náklady tohoto odvolání.

Dále řeší, za čtvrté, riziko korupce na úrovni EU. Dne 7. 11. 2012 byla rámcová pozice projednána na 37. schůzi výboru pro EU, na které bylo přijato usnesení číslo 336 obsahující následující doporučení výboru pro vyjádření Senátu k předkládanému návrhu nařízení.

Za prvé. VEU požaduje za správné, aby finanční odpovědnost nesl ten subjekt, který poskytl zacházení, jež je předmětem sporu.

Za druhé. Je nezbytné zajistit rovnocenné postavení členských států a Evropské komise v průběhu vedení sporu.

Za třetí. Finančně odpovědný členský stát by měl mít možnost se stát přímým účastníkem řízení.

Za čtvrté. Považuje za příliš vágní pojem "převažující zájem unie", který však bude určující pro přiznání rozhodovacích pravomocí Evropské komise.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů, prosím. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N17308/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, zavedení jasného rámce pro určení finanční odpovědnosti vyplývající ze sporu mezi investorem na straně jedné a členským státem nebo EU na straně druhé je bezpochyby nutný krok. Vstupem Lisabonské smlouvy platnost totiž přechází oblast přímých zahraničních investic do výlučné pravomoci EU. Dále pak s přímými zahraničními investicemi dříve úzce souvisely bilaterální dohody o ochraně investic, jejichž obsah se nyní postupně přesouvá do obecně obchodních či investičních smluv, ve kterých je smluvní stranou EU, zastupující všechny členské státy. Je tedy vhodné dohodnout mechanismus, na jehož základě dojde k rozdělení finanční odpovědnosti z případného porušení ustanovení o ochraně investic zemí EU a členské státy. Kritéria uvedená v návrhu, podle kterých se určí, kdo ponese finanční odpovědnost ze sporu o ochraně investic, zda to bude tedy unie nebo členský stát, jsou v obecné rovině rozumná. Odpovědnost by měl nést ten subjekt, který investorovi poskytl zacházení, které je v rozporu s ustanovením dohody o ochraně investic. V základním principu návrhu tedy problém nespatřujeme. Nicméně je třeba se zaměřit i na jednotlivá ustanovení, která už mohou vzbuzovat určité pochybnosti. Jako problematický se může jevit případ, kdy zacházením, kterým došlo k narušení investic, poskytl členský stát, protože k tomu byl povinen na základě práva EU, např. na základě směrnice, kterou transponoval do nového právního řádu. V takovém případě obecně nese finanční odpovědnost EU. Může se však stát, že soudní dvůr EU následně shledá, že členský stát transponoval směrnici chybně, a investice budou poškozeny právě opatřeními daného členského státu, jimiž má být tato chyba napravena. V takovém případě již ponese finanční odpovědnost pouze členský stát. Rozhodnutí soudního dvora přitom může být pro členský stát v mnoha ohledech překvapivé a stěží předvídatelné. Dále lze jako problematické vnímat nerovnocenné postavení Evropské komise a dotčeného členského státu, které je možné spatřovat např. v možnosti komise jako žalované strany uzavřít dohodu o vyrovnání týkající se zacházení, které poskytl členský stát, a to i přes jeho nesouhlas. Bude-li komise jednat na základě převažujícího zájmu unie. Ve své podstatě pan ministr tady hovořil o tom, že ten proces právě probíhá. Je tady otázka určitých, když v obecné rovině je podpora vyjádřena jak z výboru pro evropské záležitosti, tak v obecné rovině je to i podpora vlády, ale pan ministr mě trošku předběhl, protože přednesl doporučení, které přijal výboru pro evropské záležitosti na své 37. schůzi. A tam mj. se právě hovoří o těch dvou problematických věcech. A to je, že je nezbytné zaměřit rovnocenné postavení členských států a komise v průběhu vedení sporu. A dále v případě, kdy finanční odpovědnost má nést členský stát, aby tento dotčený členský stát měl možnost stát se přímým účastníkem řízení. Takže tyto věci jsou tedy navrženy k doporučení, které je přílohou usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se ale nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan předkladatel ani pan zpravodaj se nebudou vyjadřovat k rozpravě. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Josef Táborský ve smyslu usnesení výboru pro záležitosti EU. V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 25 ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 56, proti nebyl žádný, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu jednání, a to je

 

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí

Tisk EU č. N 199/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk číslo N199/08 a N199/08/01. Požádal bych opět pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera, aby zastoupil pana ministra financí Miroslava Kalouska a seznámila s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Pane místopředsedo, já děkuji za možnost zůstat u stolku zpravodajů. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás stručně seznámil s návrhem rozhodnutí rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí.

Na podzim roku 2011 Evropská komise předložila návrh na systém daně z finančních transakcí, tzv. FIT. Tento návrh byl v senátních výborech a v Senátu projednáván již v závěru loňského roku a začátkem letošního roku. Návrh na zavedení FIT byl v EU diskutován na pracovní úrovni a v neposlední řadě se jím zabývali ministři financí na několika zasedáních Rady pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) v letošním roce. Při projednávání návrhu však k žádnému významnějšímu posunu nedošlo, jak bylo konstatováno i v závěrech Evropské rady z června tohoto roku. Následně 25. října 2012 na základě žádostí 11 členských zemí komise předložila návrh na povolení posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí. Zúčastněné členské státy usilují o schválení povolení posílené spolupráce v co nejkratším termínu.

Rozhodnutí o povolení posílené spolupráce obsahuje pouze dva články:

Za prvé seznam zúčastněných členských států, za druhé vstup v účinnost dnem schválení.

Odůvodnění rozhodnutí je formulováno velmi obecně a neposkytuje zatím detaily o plánovaném návrhu a ani o jeho ekonomických dopadech. Za těchto okolností lze identifikovat čtyři hlavní oblasti problémů, resp. možných dopadů na členské státy, které se nehodlají účastnit na posílené spolupráci, k nimž se řadí také Česká republika.

Za prvé. Je to princip rezidence, případně jeho doplnění o princip vydání, může znamenat rozšíření působnosti daně z finančních transakcí na úkor nezúčastněných členských států. Rozšíření působnosti nejen na pobočky, ale i dceřiné instituce v nezúčastněných členských státech by bylo formou exteritoriálních účinků svého druhu.

Za druhé. V současné situaci nelze vyhodnotit rozpočtové a ekonomické dopady na rozpočet Evropské unie a rozpočty národní. Existuje riziko, že určitá zátěž bude přenesena i na nezúčastněné členské státy, resp. se promítne do cen v nezúčastněných členských státech, přestože daňové výnosy budou realizovat pouze zúčastněné členské státy.

Za třetí. Není také zřejmé, zda orgánům a institucím nezúčastněného členského státu budou plynout nějaké úkoly spojené s transakcí týkající se místních subjektů, pokud k transakci dojde mezi subjekty z jiných členských zemí.

Za čtvrté. V případě zdanění měnových derivátů existuje riziko nerovnoměrných a diskriminačních dopadů zdanění měnových derivátů na členské státy, jejichž měnou není euro, což může být překážkou fungování vnitřního trhu.

Česká republika respektuje snahu 11 států zavést daň z finančních transakcí v posílené spolupráci, ovšem podmiňuje svou podporu uvedenými zárukami, že realizace tohoto návrhu nebude zasahovat do práv a tržního prostředí členských států, které FIT zavádět nebudou, a subjektů usazených na jejich území ani nenaruší fungování jednotného trhu EU v souladu s článkem 326-9 SF EU. Členské státy by měly mít možnost znát konkrétní podobu legislativy k FIT předtím, než ji budou moci v posílené spolupráci povolit, neboť musí mít dostatečné znalosti o jejich implikacích. Podle Evropské komise však k formálnímu předložení návrhu na FIT dojde až po udělení povolení k posílené spolupráci.

Česká republika spolu s řadou členských států, které se nehodlají posílené spolupráce zúčastnit, proto požaduje, aby před zveřejněním návrhu bylo možné vést diskusi o jeho obsahu a dopadech na jednotný trh i jednotlivé členské státy. V otázce fungování daně z finančních transakcí v posílené spolupráci je stále příliš mnoho nevyjasněných aspektů, které vedou Českou republiku k pochybnostem ohledně jejich neutrálních dopadů na nezúčastněné státy a instituce usídlené na jejich území.

Česká republika proto považuje záruky za důležité také proto, že poprvé dochází k situaci, kdy by měla být posílená spolupráce použit v oblasti daní.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 199/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Již v úvodu svého vystoupení musím konstatovat, že Senát se daní z finančních transakcí zabývá již poněkolikáté. Já potom ještě v dalším vystoupení budu reagovat na poslední usnesení, které jsme jako Senát přijali.

Ale nyní k danému tisku. Evropská komise vydala na žádost uvedených 11 členských států návrh na zahájení posílené spolupráce v oblasti zavedení daně z finančních transakcí, čímž reaguje na nemožnost nalézt jednomyslnou shodu nad původním návrhem směrnice, která si kladla za cíl zavést daň z finančních transakcí v celé Evropské unii. Aby mohla být posílená spolupráce zahájená, musí být tento návrh schválen Radou EU, a to kvalifikovanou většinou, a odsouhlasen Evropským parlamentem.

Konkrétní návrh upravující podobu daně z finančních transakcí bude připraven Evropskou komisí až následně po schválení posílené spolupráce. To je jedna z technických oblastí, na kterou potom reagujeme i ve svém doporučení.

Evropská komise dne 28. září 2011 předložila návrh směrnice, kterou se měla zavést daň z finančních transakcí. Tento návrh byl výsledkem minimálně dvouletého procesu přezkoumávání možností širšího zapojení finančního sektoru na pokrytí nákladů finanční a hospodářské krize. Tato daň měla sloužit jako nový zdroj příjmů, a to jak pro národní rozpočty, tak i jako zdroj financující rozpočet EU.

Tento tisk jsme projednávali na 17. schůzi konané dne 8. února 2012 a Senát ve své podstatě podpořil návrh o zavedení daně z finančních transakcí. A vyjádřili jsme, že jsme toho názoru, že zavedení společného systému daně z finančních transakcí je podle Evropské komise obrazem širokého konsenzu o nutnosti zajištění příspěvku finančního sektoru na náklady krize, na níž se podílel, a to o potřebě zdrojů na konsolidaci veřejných rozpočtů a nápravu nedostatečného zdanění finančního sektoru. Současně je nutné vybudovat koordinovaný rámec na úrovni EU pro posílení jednotného trhu EU. A dále, že je přesvědčen, že masivní spekulativní transakce nejvíce ohrožují evropské trhy a tedy zdanění spekulací bankovního sektoru by částečně pomohlo řešit současnou krizi, kterou do velké míry bankovní sektor vyvolal. A dále upozornění, že daň z finančních transakcí je v českém národním zájmu, tedy v zájmu reálné ekonomiky ČR.

Vzhledem k tomu, že se na Radě EU nepodařilo pro návrh směrnice získat potřebnou jednomyslnost, se nyní 11 členských států obrátilo s žádostí na komisi, v níž se uvádí, že si přejí mezi sebou navázat tzv. posílenou spolupráci v oblasti zavedení společného systému daně z finančních transakcí.

Komise předložením tohoto návrhu rozhodnutí vyhověla žádosti uvedených členských států. Nyní bude tento návrh projednávat jak Rada, tak Evropský parlament. A aby mohla být posílená spolupráce zahájená, je nutné na Radě získat pro návrh kvalifikovanou většinu hlasů a Evropský parlament musí s návrhem vyslovit souhlas.

Co je ve své podstatě posílená spolupráce? Je to zvláštní institut umožňující skupině členských států navázat mezi sebou užší spolupráci za předem definovaných podmínek při splnění určitých počátečních požadavků.

Rád bych zde připomněl i tu otázku, že vláda ČR neplánuje účastnit se posílené spolupráce. Nicméně, jak vyjadřoval pan ministr, respektuje snahu určených členských států o posílenou spolupráci a nechce ostatním bránit v jejich postupu. Považuje však za nutné před schválením posílené spolupráce získat určité garance, resp. doplňující informace.

Rád bych zde zdůraznil i tu otázku, že výbor pro záležitosti EU vybral tento návrh k projednání svým usnesením č. 335 ze dne 7. listopadu, dožádal ústavně-právní výbor a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu o stanovisko. Dožádané výbory projednaly tisk 28. listopadu a poté výbor pro záležitosti EU na své schůzi 29. listopadu.

Shrnu pouze tu otázku, že ve své podstatě výbor pro záležitosti EU vycházel ze dvou předcházejících stanovisek výborů a všechny tři výbory jsou v souladu s návrhem doporučení, které je předkládáno jako příloha usnesení.

Bylo by pochopitelně možno tady dlouhosáhle diskutovat o výhodách, nevýhodách, rizicích této daně z finančních transakcí, tak jak zde na některých místech přednesl i pan ministr. Ale myslím si, že tuto diskusi už jsme si jednou absolvovali a pokud nebudou přímé dotazy, už bych ji nepovažoval za nutnou.

A jestliže tady hovoříme o tom, že ve své podstatě nemáme žádné analýzy jednotlivých dopadů, to je určitě pravda. Ale potom nejsou analýzy ani na jedné, ani na druhé straně, proto zkušenosti s tím nejsou. A na jedné straně nemůže ministerstvo finanční argumentovat takovými důvody, jakože se sníží hrubý domácí produkt o 1,7 % a na druhé straně říkat, že transakce, které by se dotýkaly České republiky, mohou být predikovány asi tak 0,5 procentního bodu z celkového objemu těchto transakcí. To už se potom dostáváme do úplně jiných diskusí a do úplně jiných rovin.

Rád bych zde zdůraznil tu otázku, že v reakci na stanoviska dvou předcházejících výborů, ale i našeho výboru jsme v doporučení kromě podpory návrhu rozhodnutí Rady upozornili na nutnost získat a vyhodnotit konkrétní znění návrhu normy upravující v rámci posílené spolupráce zavedení daně finančních transakcí, která zatím nebyla Evropskou komisí zveřejněna, a na nutnost předložit detailní analýzu a hodnocení dopadu zavedení daně z finančních transakcí na jednotlivé členské státy, včetně těch, které se posílené spolupráce nebudou účastnit.

A dále bychom uvítali, aby konkrétní návrh upravující zavedení daně z finančních transakcí v rámci posílené spolupráce byl Evropskou komisí předložen současně s návrhem rozhodnutí, kterým se posílená spolupráce povoluje.

Tedy pro vysvětlení, aby nebyl bez těchto podkladů přijímán návrh posílené spolupráce, ale aby oba tyto procesy probíhaly současně.

Ale co je též velice podstatné a velice důležité, je to, že předkládáme návrh doporučit vládě ČR po vyhodnocení konkrétního návrhu upravujícího zavedení z finančních transakcí v rámci posílené spolupráce, aby opakovaně zvážila zapojení ČR do této posílené spolupráce.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Tisk projednal také ústavně-právní výbor a ptám se zpravodaje výboru pana senátora Miloše Malého, zda chce vystoupit. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, mé vystoupení bude kratší než měl garanční zpravodaj. Vycházím jenom ze skutečnosti, že jsme byli požádáni výborem, který má tento materiál v gesci, abychom se jako ústavně-právní výbor vyjádřili.

Vyjadřujeme se k rozhodnutí Komise, které obsahuje pouze dva jednoduché články. V prvním článku je uveden seznam států, které žádaly o povolení posílené spolupráce. Jsou to Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Estonsko, Řecko, Rakousko, Slovinsko a Slovensko. A druhý článek konstatuje, že rozhodnutí vstupuje v účinnost dnem schválení. Následuje obecné odůvodnění k vlastnímu povolení.

Materiál byl projednán a ústavně-právní výbor na své 2. schůzi konané dne 28. listopadu 2012 přijal usnesení č. 5 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí. Je to k senátnímu tisku č. N 199/08:

Na základě žádosti výboru pro záležitosti EU, po úvodním slově zástupce gestora pana Dr. Ladislava Minčice, CSc., MBA, prvního náměstka ministra financí a po zpravodajské zprávě senátora Miloše Malého po rozpravě výbor projednal návrh rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce z oblasti daně z finančních transakcí.

Zadruhé – zaujímá k tomuto návrhu stanovisko, které je uvedeno v příloze tohoto usnesení. Zatřetí – určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého. Začtvrté – pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR.

Ještě vás seznámím se stanoviskem. Ústavně-právní výbor zaprvé – připomíná, že Senát se problematikou zavedení daně z finančních transakcí zabýval při projednávání původního návrhu směrnice a že k němu přijal usnesení č. 516 z 8. února 2012, ve které mj. stojí:

Sdílí názor Evropské komise, že zavedení společného systému daně z finančních transakcí je odrazem širokého konsensu, o zajištění příspěvku finančního sektoru na náklady krize. Na ní se podílel a o potřebě zdroje na konsolidaci veřejných rozpočtů a nápravu nedostatečného zdanění finančního sektoru. Vyjádřil přesvědčení, že masivní spekulativní transakce ohrožuje evropské trhy a tedy zdanění spekulací bankovního sektoru by částečně mohl řešit současnou krizi, kterou do velké míry bankovní sektor vyvolal.

Upozorňuje, že daň z finančních transakcí je v českém národním zájmu a tedy v zájmu reálné ekonomiky České republiky. Vyslovil nesouhlas s pozicí vlády ČR, která zaujala k systému daní z finančních transakcí negativní stanovisko. Zadruhé – upozorňuje na nutnost získat a vyhodnotit konkrétní znění návrhu normy upravující v rámci posílené spolupráce zavedení daně z finančních transakcí, která zatím nebyla Evropskou komisí zveřejněna. A na nutnost předložit detailní analýzu a hodnocení dopadu zavedení daně z finančních transakcí na jednotlivé členské státy včetně těch, které se posílené spolupráce nebudou účastnit.

Zatřetí – doporučuje po vyhodnocení konkrétního návrhu upravujícího zavedení daně z finančních transakcí v rámci poslanecké spolupráce zvážit, zda by se ČR k této iniciativě nepřipojila.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan předkladatel nechce vystoupit, pan zpravodaj taky ne. Usnesení jsme obdrželi v návrhu výboru pro záležitosti EU k návrhu rozhodnutí, a o tomto rozhodnutí, pane zpravodaji, budeme hlasovat. Tak, jak bylo předloženo. Děkuji.

Ještě se omlouvám panu Karlu Korytářovi, senátorovi, protože byl pověřen ještě zpravodajem, ale myslím si, že ano. (Senátor Karel Korytář: Přikyvuje z místa.) Takže všechny zpravodajské zprávy zazněly.

Takže budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl přednesen panem senátorem Josefem Táborským, zpravodajem.

V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, z toho je potřebné kvorum 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 26 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 50, proti byli 3, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji i pánům zpravodajům. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. A chci jenom upozornit, že to je poslední bod našeho dnešního programu před 2. kolem volby, která proběhne hned po tomto bodu. Takže tímto bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Panamskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a Protokol k této smlouvě, které byly podepsány v Panamě dne 4. července 2012

Tisk č. 413

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 413 a uvede ho pan ministr Leoš Heger, kterého tedy žádám a uděluji mu slovo. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych tlumočil stanovisko ministerstva financí, ministra financí, které nás přenese do mimoevropského prostoru, protože projednáváme smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s Panamskou republikou.

Tato smlouva byla podepsána dne 4. července 2012 v Panamě. Jde o standardní komplexní bilaterální smlouvu, která upravuje zdaňování a zároveň i vyloučení mezinárodního dvojího zdanění různých druhů příjmů, která jistě napomůže rozvoji vzájemných hospodářských aktivit.

Ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Panamou se v současné době neaplikuje žádná smlouva a může tedy vznikat nežádoucí mezinárodní dvojí zdanění. Tato smlouva, která byla na expertní úrovni sjednána na základě vzorových modelů OECD a OSN, standardně upravuje základní formy spolupráce mezi příslušnými úřady České republiky a Panamy. Stanoví zásadu rovného nakládání se subjekty obou smluvních stran, umožňuje neformální řešení sporů, vzniklých při výkladu a provádění daňové smlouvy, a rovněž umožňuje výměnu informací v kontextu daní všeho druhu a pojmenování mezi příslušnými úřady smluvních stran.

Smlouva obecně aplikuje jako metodu vyloučení dvojího zdanění metodu prostého zápočtu zahraniční daně. Smlouva nestanoví daňovým poplatníkům žádné jiné povinnosti nad rámec daňových zákonů platných ve smluvních zemích. Přímý dopad na státní rozpočet České republiky tato mezinárodní daňová smlouva mít nebude. Celkový přínos plynoucí z uzavření smlouvy bude záviset na tempu rozvoje jednotlivých forem hospodářské spolupráce.Tato smlouva zajisté nenahrazuje vnitrostátní daňové předpisy a nemůže tak založit novou daňovou povinnost.

Navrhuji proto, aby Senát PČR vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání Smlouvy o zavedení dvojímu zdanění mezi ČR a Panamskou republikou a vyslovil souhlas s její ratifikací.

Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Dále návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 413/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 413/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, jehož nyní tedy žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Za předkladatele pan ministr tady zdůvodnil, proč je tato smlouva předkládána. Většinou pan ministr Kalousek, když uvádí tyto smlouvy o dvojím zamezení dvojího zdanění, tak nám řekne, že jich bylo již schváleno přes osmdesát. A jsou všechny jako přes kopírák, protože se schvalují podle jednoho stejného předpisu. Jak říkal pan ministr, je to první smlouva v této oblasti týkající se Panamské republiky. Proto já pouze řeknu, že jsme projednali tento senátní tisk 413 na 2. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přijali jsme usnesení, ve kterém zaprvé – doporučujeme Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určili mě zpravodajem výboru na plénu a pověřili jsme předsedu Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Takže doporučujeme ke schválení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů, prosím. Ptám se, zda si přeje vystoupit k zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Trpák. Nepřeje si vystoupit. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Pan předkladatel si nepřeje vystoupit, pan zpravodaj také ne. Přistoupíme k hlasování o návrhu na schválení usnesení, tak jak bylo předneseno panem zpravodajem VHZD.

Přistoupíme k hlasování. Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Panamskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a Protokolu k této smlouvě, které byly podepsány v Panamě dne 4. července 2012.

V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi jako předkladateli. Je to jeho poslední bod dneska, takže děkuji, pane ministře. Děkuji také pánům zpravodajům.

Přistoupíme k projednávanému bodu, to je

 

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 1

Přistoupíme ke druhému kolu první volby. Takže dávám slovo předsedovi volební komise panu senátoru Tomáši Kladívkovi.

Ještě prosím o chvilku pozornosti, poslouchejme.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem vás již informoval, do druhého kola první volby – pardon, do druhého kola první volby členů Rady Ústav pro studium totalitních režimů postoupilo celkem 6 kandidátů – Emilie Benešová, Lukáš Jelínek, Monika MacDonagh-Pajerová, Karel Strachota, Karel Tomšík a Michal Uhl. Volba se opět uskuteční v Prezidentském salónku, před salónkem obdržíte proti podpisu jeden hlasovací lístek se jmény 6 kandidátů. Přičemž před jménem každého kandidáta je uvedeno pořadové číslo. Připomínám, že volíme 3 členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Souhlas nejvýše se 3 kandidáty vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jejich jmény. Pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů je třeba přeškrtnout křížkem. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadovém čísla před jmény všech kandidátů. Neplatný je hlasovací lístek vydaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem právě uvedl. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti kteří získali nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Nebyla-li ani po druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu.

Já bych nyní poprosil – v 18.36 hodin začne vydávání hlasovacích lístků plus volba – ukončení vydávání, 20 minut na volbu, to znamená do 18.56 hodin by se vydávaly hlasovací lístky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že v 19.00 hodin končí naše hlasování, tak dalším bodem už nebudeme pokračovat - a po volbě bude přerušeno jednání Senátu do zítřka do 9.00 hodin ráno.

Takže v 9.00 hodin ráno se tady po této večerní volbě zítra sejdeme. Děkuji.

(Jednání ukončeno v 18.35 hodin.)