Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 26.10.2012

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 26. schůze Senátu
(3. den schůze – 26.10.2012)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 26. schůze Senátu. A dovoluji si vás požádat, abyste se usadili a sledovali program schůze.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Petr Guziana, Petr Šilar, Miluše Horská, Dagmar Terelmešová, Milan Pešák, Tomáš Töpfer, Tomáš Jirsa, Hana Doupovcová, Martin Tesařík, Miroslav Antl, Alena Dernerová, Jaroslav Kubera, Vítězslav Jonáš, Richard Svoboda, Veronika Vrecionová, Alena Palečková, Petr Pakosta a Soňa Paukrtová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tedy tak neučinili, a připomínám, že náhradní jsou v předsálí jednacího sálu. Paní místopředsedkyně Palečková je přítomna, opravuji.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním trhu

Tisk EU č. N 166/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 166/08 a N 166/08/01. Prosím pana ministra vnitra Jana Kubiceho, kterého vítám, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážené paní senátoři. Účelem předloženého návrhu nařízení je nahradit platnou směrnici 1999 z roku 1993 Evropského společenství o zásadách společenství pro elektronické podpisy a nastavit takový právní rámec, jenž by umožnil provádět bezpečné přeshraniční elektronické transakce v EU. Nad rámec současné právní úpravy pak návrh nově reguluje oblast tzv. důvěryhodných služeb, mezi které lze zařadit zejména datové schránky či spisové služby a oblast certifikátů pro webové stránky.

Vedle toho návrh počítá se zřízením nového orgánu dozoru a zvýšením administrativní zátěže, jak na národní, tak evropské úrovni, což v současné době ekonomické krize a hledání efektivního modelu fungování veřejné správy nemůže Česká republika podpořit.

Návrh nařízení upravuje zejména elektronické identifikační systémy a elektronické podpisy, které by měly společně vytvořit právní prostředí pro bezpečný a bezproblémový elektronický styk mezi podniky, občany a orgány veřejné správy, čímž by se měla zvýšit efektivita veřejných a soukromých online služeb, služeb v elektronickém obchodním styku a elektronického obchodování v EU.

Jednotlivci a podniky by tak měly mít prostřednictvím národních elektronických identifikačních systémů přístup k veřejným službám rovněž jiných států EU, které elektronické identifikační systémy také používají. Návrh na zřízení chce dále umožnit přeshraniční využívání elektronického podpisu a souvisejících online důvěryhodných služeb tak, že by jejich právní postavení bylo rovnocenné tradičním postupům vyžadujícím dokumenty v listinné podobě.

Navrhovanou právní úpravu jako celek vítáme, nicméně jsme v ní identifikovali některé diskutabilní aspekty, z nichž za klíčové pokládáme zejména následující čtyři. V právní formě návrhu zajímáme flexibilní postoj. Dosavadní vymezení unijního práva, právního rámce elektronického podepisování formou směrnice a prováděcích rozhodnutí Evropské komise považujeme za vyhovující. A domnívám se, že skutečnost, že ne všechny členské státy EU plní své povinnosti na úseku přeshraničního uznávání elektronických podpisů, by měla být přednostně řešena stávajícími právními mechanismy, včetně mechanismů sankčních.

Na straně druhé však též rozumíme důvodům, pro které Evropská komise předložila návrh ve formě nařízení, jehož hlavní výhodou je jeho přímá použitelnost ve všech členských státech Evropské unie. Nepovažujeme za optimální stanovit takový právní rámec EU, který by předjímal úzce vyhraněná technologická řešení. Uvedené se týká zejména elektronické identifikace elektronických dokumentů, elektronických distribučních systémů, webové autentizace či elektronického podepisování, u nichž považujeme za vhodné stanovit takový právní rámec EU, který by byl technologicky neutrální.

Česká republika realizuje od roku 2006 množství významných projektů elektronizace veřejné správy a justice. Jako např. datové schránky a systémy elektronické spisové služby, které naplňují zásady, na nichž je EU postavena. Pokud by byl návrh nařízení přijat ve znění vyžadujícím v dané oblasti po členských státech EU úzce specifikovaná technická řešení, pak by s ní současné české elektronické standardy s ohledem na pluralitu již použitých technických řešení nemusely vždy plně korespondovat.

Budeme proto usilovat o to, aby nová právní úprava na úrovni EU a priorit nevylučovala použití různých druhů technologií. Návrh nařízení dále upravuje velké množství případů, kdy by měla být podrobná úprava přijímána Evropskou komisí formou delegovaných a prováděcích aktů založených na článcích 290 a 291 Smlouvy o fungování EU.

Tuto skutečnost považujeme za problematickou a budeme požadovat pečlivé posouzení a zdůvodnění všech navržených zmocnění pro Evropskou komisi k vydávání těchto aktů. Zdůrazňuji, že s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování EU lze delegovanými akty doplňovat nebo měnit již nepodstatné prvky legislativního aktu. Stávající množství zmocnění k vydání delegovaných aktů k návrhu řízení je však nepřiměřeně veliké, z čehož plyne naše obava z rozšiřování kompetencí Evropské komise nad rámec článku 290 Smlouvy o fungování EU.

Bude-li návrh nařízení přijat ve stávající podobě, vyvolá to potřebu legislativních změn v zákoně č. 227 z roku 2000 Sbírky o elektronickém podpisu a jeho prováděcích předpisech. Rovněž bude třeba provést legislativně technické změny českých předpisů za účelem úpravy terminologie. Z toho vyplývá další problematický bod, kterým je navrhovaná legislatační lhůta v délce 20 dnů od vyhlášení nařízení v Ústředním věstníku EU.

Považujeme za nutné prosazovat, aby minimální legislatační lhůta zcela nové právní úpravy včetně delegovaných a prováděcích předpisů činila minimálně dva roky. Z návrhu nařízení mohou vyplývat i významné finanční nároky na zajištění podmínek výkonu spisové služby. Nicméně lze předpokládat, že veškeré případné dopady na státní rozpočet budou zabezpečeny v rámci stanovených výdajových limitů dotčených kapitol státního rozpočtu.

Děkuji vám za pozornost a za vaše případná doporučení k návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 166/08/02. Zpravodajem výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já bych už nebyla tak podrobná jako pan ministr, jenom bych chtěla zdůraznit ještě jednou některé věci, které se týkají tady tohoto návrhu nařízení.

Česká republika patří mezi velmi pokročilé státy EU v oblasti zavádění moderních digitálních prvků do vztahů občanů, firem a státních orgánů. Elektronický podpis je možné používat od roku 2000, a v současné době se postupně spouštějí iniciativy související s e-Governmentem. Bude-li zachována právní forma nařízení, Česká republika pozbude pravomoci upravovat materii na své úrovni, např. v oblasti elektronického podpisu nebude moci stanovit žádná vlastní pravidla, ledaže by to nařízení explicitně umožnilo.

Avšak je větší pravděpodobnost, že bude dosaženo cíle předpisu. Jakékoliv interpretační problémy právní úpravy v případě nařízení bude potřeba řešit na úrovni Evropské unie. Národní legislativní opatření nebudou možná. Zároveň je žádoucí, aby komise již nyní v textu legislativního návrhu upřesnila některá ustanovení, jejichž další úprava má být dle stávajícího návrhu předmětem aktu přenesené pravomoci.

Vláda si zaslouží podporu Senátu v otázce příliš krátké lhůty, do kdy má nařízení vstoupit v platnost, a nezbytnosti přísné ochrany zdravotnických a jiných citlivých osobních údajů, které by se rozhodně neměly stát součástí veřejných nebo jiných slabě zabezpečených registrů. Současná právní úprava českého informačního systému základních registrů tuto ochranu zabezpečuje a podobnou úroveň musíme žádat i od úpravy unijní.

Když jsem zkrátila svoji zpravodajskou zprávu, tak já bych ten čas chtěla ještě věnovat návrhu doporučení, které jsme přijali na výboru, které byste měli mít všichni k dispozici, ale já to pro jistotu ještě přečtu.

 

Senát PČR

I. 1. podporuje v obecné rovině iniciativy, které vedou k lepšímu přeshraničnímu uznávání elektronických podpisů a jiných nástrojů elektronické identifikace;

2. zastává názor, že vzhledem k různé úrovni elektronizace správy v jednotlivých členských státech EU i odlišným národním tradicím v této oblasti by cílů legislativního aktu bylo možné lépe dosáhnout prostřednictvím směrnice;

II. 1. domnívá se také, že současná právní úprava dostatečně umožňuje sankcionovat ty členské státy, které ustanovení směrnice nedodržují, a brání tak lepší uplatnitelnosti směrnice;

2. upozorňuje na nutnost zachovat v návrhu legislativního aktu princip technologické neutrality, který zajistí, že žádné technologické řešení nedostane z právního hlediska přednost;

3. je přesvědčen, že otázky technického řešení elektronické identifikace není vhodné řešit v rámci aktů v přenesené pravomoci, ale je třeba je upravit již v návrhu legislativního aktu;

4. považuje za zásadní, aby byly osobní údaje přísně chráněny před zneužitím, přičemž citlivé informace, např. o zdravotním stavu, nesmí být v žádném případě přístupné na veřejném portálu;

5. doporučuje, vzhledem ke značnému dopadu návrhu legislativního aktu na právní řád členských států, výrazně prodloužit lhůtu jeho vstupu v platnost;

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Já ještě připomenu, že nařízení je právní akt s obecnou působností závazných v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech. Takže to jenom na vysvětlenou, abyste věděli, o čem budete hlasovat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní zpravodajko, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Máme tady návrh nařízení Evropského parlamentu, který nás může stát velmi mnoho finančních prostředků, které podle mého názoru nejsou zajištěny a v budoucnosti se budou těžko hledat.

Je tady i otázka další – jestli bude nebo nebude zajištěna dostatečná ochrana osobních dat, obzvláště když poskytovatelé důvěryhodných služeb mohou být ze třetích zemí. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, jaká je vyjednávací pozice a síla České republiky v této záležitosti na základě toho usnesení k Evropské komisi, které jsme tady slyšeli? Zejména by mě však zajímalo, jestli se řešilo, jak budou kontrolováni a postihováni ti poskytovatelé ze třetích zemí a jak se tam bude řešit orgán dohledu, podle článku 13 tohoto nařízení? Jestli se tím Evropská komise a evropský parlament zabýval?

A chtěl bych ještě vědět jednu věc – kolik přibližně to bude stát Českou republiku, implementace tohoto nařízení příští rok, v dalších letech, a jestli s tím bude počítáno v rozpočtu pana ministra Kalouska, pokud ho předloží, a nebo jestli tyto finanční prostředky půjdou z finančních rezerv, pokud ještě nějaké budou, některých ministerstvech, jako kupříkladu ministerstva vnitra, a pak nebude na platy našich policistů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A táži se pana předkladatele, zdali se vyjádří k proběhlé rozpravě? Ano. Pane ministře, prosím.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Děkuji. Jak jsem ve svém úvodním slovu řekl, tak náklady a finanční prostředky budou promítnuty do jednotlivých kapitol ministerstev, to znamená i ministerstva vnitra. K té otázce, jakým způsobem budou kontrolovány zahraniční subjekty ze třetích zemí, musím říct, že samozřejmě s tím komise počítá a důvěryhodnost celého toho systému závisí přirozeně také na tom, aby data, která v ní jsou obsažena, byla naprosto přesná a důvěryhodná. Aby se tam nerozkládaly věci, které by mohly jakýmkoli způsobem ohrozit důvěru infrastruktury Evropské unie. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní zpravodajko, chcete se vyjádřit? Ano.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Já ještě bych mohla doplnit k tomu dotazu pana senátora Drymla. Ze stanoviska vlády je jasné, že nařízení bude mít citelný dopad na státní rozpočet. A to z hlediska požadavku na zachování integrity a autenticity dokumentu v digitální podobě a jejich uchovávání.

V současné době podle vlády byly již investovány značné finanční prostředky do elektronických systémů spisové služby, které od 1. července 2012 musí obecně splňovat požadavky národního standardu pro elektronické systémy spisových služeb. Další požadavky na užívání a využívání elektronických podpisů, elektronických značek a časových razítek by finanční náročnost spisové služby v elektronické podobě jednoznačně dále zatížily. A je tedy otázka, nakolik by pak bylo možné považovat nařízení za účelné.

Vzhledem k tomu, že nařízením by byl podle vlády dotčen rovněž informační systém datových schránek, je třeba počítat i s náklady na úpravu tohoto systému. Zavádění e-Governmentu se v současné děje za výrazné pomoci strukturálních fondů, je však nejisté, zda to bude možné i v novém víceletém finančním rámci po roce 2014.

Já bych k tomu chtěla jen na závěr konstatovat, protože tady teď vystupuji už úplně svým posledním evropským tiskem, že pořád je to o tom, že z Evropské unie k nám přichází velké množství nařízení a směrnic. A tyto směrnice a nařízení mají pak dopad do rozpočtu České republiky. Takže já bych – využiji toho, že tady jsem naposled – chtěla bych vám, kolegyně a kolegové, poděkovat za tu spolupráci, kterou jsem tady v Senátu s vámi mohla zažívat. A chtěla bych vás požádat, abyste vždycky, když budete hlasovat o těchto evropských nařízeních a směrnicích, si uvědomovali, že nás zvolili občané České republiky, a ne Evropská unie nebo komisaři Evropské komise. Protože vždycky důsledky těch nařízení odnesou občané České republiky. A také byste si měli uvědomit, že občané České republiky nechtějí euro. Takže, prosím vás, až někdy budete o tom hlasovat, tak to mějte na paměti a opravdu si uvědomujte, koho zastupujeme. Zastupujete – já už tedy ne.

Takže doufám, že toto poslední usnesení projde hlasováním a přeji vám, ať se vám tady všem daří. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A budeme nyní hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesla senátorka Jana Juřenčáková a jak je uvedeno i v tisku N 166/08/02. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvorum je 23. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 69, registrováno 46, kvorum 24, pro návrh 36, proti 1. Usnesení bylo přijato. Děkuji zpravodajce, panu ministrovi, který dostává další tisky.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Černou Horou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná dne 22. června 2012 v Podgorici

Tisk č. 393

Je to vládní návrh, který jste obdrželi jako senátní tisk č. 393, a uvede ho opět ministr vnitra Jan Kubice. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Účelem smlouvy je poskytnout policejním a celním orgánům obou států potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci v boji proti nejzávažnějším formám trestné činnosti. Stanovit základní pravidla pro jejich přímé kontakty a zásady nakládání s předávanými informacemi.

V současné době není spolupráce českých a černohorských policejních orgánů na bilaterální úrovni upravena. Region západního Balkánu je přitom z hlediska potřeb spolupráce orgánů příslušných v boji s trestnou činností velmi významný a sjednání smluv o policejní spolupráci se zeměmi tohoto regionu je v současné době jednou z priorit ministerstva vnitra v mezinárodně smluvní oblasti.

Smlouva standardně obsahuje demonstrativní vymezení rozsahu a forem spolupráce, přičemž základem je výměna informací. Dále upravuje např. spolupráci při ochraně svědků, možnost vyslání policejních styčných důstojníků a spolupráci v oblasti výcviku a vzdělávání. Smlouva rovněž stanoví orgány příslušné k jejímu provádění a standardně upravuje náležitosti, žádosti o spolupráci a možnosti jejich odmítnutí. Stejně jako předávání o ochranu osobních údajů a upravených informací.

V oblasti předávání osobních údajů smlouva reflektuje skutečnost, že Česká republika je součástí schengenského prostoru, proto do ní byla českou stranou prosazena důležitá úprava sdílení informací předaných černohorskou stranou s dalšími členskými státy EU. V rámci schengenského informačního systému, respektive dalších databází do evropského práva, a to zásadně bez souhlasu černohorské strany. Smlouva je z hlediska vnitrostátního právního řádu České republiky smlouvou tzv. prezidentské kategorie, která bude po vyslovení souhlasu s ratifikací oběma komorami parlamentu předložena k ratifikaci prezidentu republiky. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás opět, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 393/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je ústavně právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 393/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož zastoupí pan senátor Nenutil. Prosím, pane senátore, předneste nám zpravodajskou zprávu.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak už zde bylo řečeno, Senátu je předkládána k vyslovení souhlasu žádost vyslovení souhlasu s ratifikací jedna z tzv. dalších policejních smluv. Smlouva mezi naší republikou a Černou Horou o spolupráci v boji proti trestné činnosti. Stanoví právní rámec pro spolupráci policejních, případně celních orgánů smluvních stran v oblasti boje proti trestné činnosti.

Naše republika má předmětné smluvní dokumenty sjednány s řadou států. Kromě smluv se sousedními státy se jedná o smlouvy např. s Albánií, Bulharskem, Chorvatskem, Francií, Maďarskem, Moldávií, Itálií, Litvou, Chile, Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Spojenými státy.

Avšak region západního Balkánu je dlouhodobě v popředí zájmu českých policejních orgánů. Osoby pocházející ze zemí daného regionu se výraznou měrou podílejí na páchání trestné činnosti v České republice. Jedná se o různé formy organizované trestné činnosti. Sjednání předmětné smluvní úpravy by mělo napomoci zlepšit situaci.

Nebudu se zmiňovat o jednotlivých ustanoveních smlouvy, protože o tom tady mluvil pan ministr, takže vás jenom seznámím s usnesením ústavně právního výboru Senátu PČR, které doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Zatím vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Kladívko? Ano, prosím.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze dne 19. září 2012 k Vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi Českou republikou a Černou Horou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná dne 22. června 2012 v Podgorici.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy a určuje zpravodajem pro jednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Ne. Zpravodaj? Ani jeden? Ani garanční ani zahraniční výbor? Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas s ratifikací mezi Českou republikou a Černou Horou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané dne 22. června 2012 v Podgorici. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 70, registrováno 49, kvorum 25. Pro návrh 38, proti nikdo, tento návrh byl přijat.

Děkuji zpravodajům, panu ministrovi, který zůstává jako předkladatel na další program. A nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o spolupráci v oblasti ochrany svědků, podepsaná dne 24. května 2012 na Štiříně

Tisk č. 394

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 394, a uvede ho ministr vnitra Jan Kubice.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Účelem smlouvy je upravit vzájemnou spolupráci při ochraně osob, které zásadním způsobem napomáhají odhalování a postihování závažných forem trestné činnosti a jsou proto zařazeny do národních programů na ochranu svědků.

Smlouva byla připravena v rámci salcburského fóra, tedy seskupení států střední a jihovýchodní Evropy, zaměřeného na spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti. Mnohostranná povaha smlouvy by měla posílit schopnosti policejních orgánů v našem regionu, tyto ohrožené osoby efektivně chránit včetně možnosti umístit je dočasně pod změněnou identitou do zahraničí.

Smlouva stanoví pravidla vzájemné spolupráce včetně postupu při podávání žádostí. Zakotvuje podmínky pro pobyt pracovníků provádějících ochranu svědků na území jiných států, např. pravidla pro používání zbraní, řešení občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti nebo ochranu osobních údajů.

Důležité přitom je, že smlouva obsahuje dostatečně široké vymezení chráněných osob, jež umožní spolupráci i v případě dalších osob, které mohou být z hlediska legislativy ČR chráněny stejně jako svědci. Zejména rodinní příslušníci svědků. Jak je uvedeno v předkládací zprávě k návrhu na ratifikaci smlouvy na přípravě dokumentu se kromě států, které podepsaly smlouvu 24. května tohoto roku na Štiříně, intenzivně podílelo i Polsko. Smlouvu v květnu tohoto roku jako jediné nepodepsalo, neboť nestihlo včas dokončit své vnitrostátní schvalovací procedury. Avšak oznámilo, že se ke smlouvě dodatečně připojí.

Dovoluji si vás informovat, že Polská republika dodatečně připojila svůj podpis ke smlouvě dne 11. října 2012 v maďarském Esterhazy, kde se konalo další zasedání ministrů vnitra salcburského fóra. Obsah smlouvy se touto skutečností nijak nemění. V souladu s článkem 15 smlouvy se mohou stát smluvní stranou dokumentu všechny členské státy Evropské unie. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 394/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je ústavně právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 394/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož opět zastoupí pan senátor Miroslav Nenutil. Žádám pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Dámy a pánové, jak zde už pan ministr zmínil, snad jenom pro připomenutí, že cílem této smlouvy je stanovit právě mezi smluvními stranami konkrétní pravidla pro užší a efektivnější spolupráci při realizaci ochrany svědků.

Pro nás je podstatná informace, že je otevřené k přístupu ostatních států EU a státům, které aplikují schengenská pravidla. Smlouva tedy stanoví především pravidla pro uskutečňování spolupráci při ochraně svědků samotných. Umožňuje však i spolupráci v souvisejících oblastech, jako např. při relokacích rodinných příslušníků.

Myslím, že není potřebné zmiňovat se tady o konkrétních opatřeních, podstatné je sdělení, že tato smlouva umožňuje efektivnější spolupráci. Z hlediska ústavně právního výboru vám sděluji, že je sjednávána jako dokument kategorie prezidentské, vyžaduje však souhlas parlamentu a poté ratifikaci prezidentem.

A na závěr už vás jenom seznámím se základem usnesení ústavně právního výboru našeho Senátu, které říká, že ústavně právní výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Kladívko? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o spolupráci v oblasti ochraně svědků, podepsaná dne 24. května 2012 ve Štiříně.

Výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikací předložené smlouvy.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem vystoupit není. Rozpravu končím.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k ratifikací Smlouvy o spolupráci v oblasti ochrany svědků, podepsané dne 24. května 2012 na Štiříně.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 71. Registrováno 51, kvorum 26. Pro návrh 43, proti nikdo.

Usnesení bylo přijato. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi. To byl asi poslední bod pana ministra – ano.

Děkujeme, pane ministře. Přejeme hezký zbytek dne.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů

Tisk č. 429

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 424. Návrh uvede ministr zemědělství Petr Bendl, kterého vítám v Senátu. Pane ministře, můžete nám předložit svůj návrh.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Hezký dobrý den, pane předsedo, vážené dámy senátorky, páni senátoři, nejprve dovolte, abych se připojil k těm gratulantům, kteří nově zvoleným popřáli do jejich nového volebního období úspěch. Věřím, že budeme do budoucna s ministerstvem, s mým resortem, velmi dobře spolupracovat.

Teď mi dovolte, abych uvedl návrh zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

Návrh zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů byl zpracován k modernizaci a restrukturalizaci řízení institucí v rámci resortu ministerstva zemědělství. Předpokládá se ukončení činnosti Pozemkového fondu ČR a převedení jeho majetku a zbytkových agend na nově vzniklý úřad- Státní pozemkový úřad, který bude státním úřadem s celostátní působností ve věcech pozemkových úprav a restitucí.

Při zřízení Státního pozemkového úřadu dojde k spojení dosavadních působností Pozemkového fondu ČR, pozemkových úřadů a ústředního pozemkového úřadu, který je dosud součástí ministerstva zemědělství. Státní pozemkový úřad bude vystupovat jako orgán vykonávající působnost veřejné správy v oblasti pozemkových úprav podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, jehož novela je součástí návrhu a v oblasti restitucí v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě, jehož novela je rovněž součástí návrhu.

Současně se bude zabývat správou státního zemědělského majetku včetně jeho prodeje. Svou činností se bude též podílet na rozvoji venkova, tvorbě a ochraně krajiny. Návrh zákona zachovává kontinuitu nájemního vztahu pro účely prodeje státní půdy a kontinuity splátek nabytých pozemků pro příbuzné v řadě přímé, sourozence nebo manžela za předpokladu, že původní nájemce nebo podnájemce zemědělského pozemku převede svůj podnik na tyto osoby.

Současně dochází k úpravě předkupního práva, kdy předkupní právo státu zaniká zaplacením kupní ceny pozemku, nejdříve však uplynutím 5 let ode dne vkladu vlastnického práva pozemku do Katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele.

Návrh zákona obsahuje rovněž přechodná ustanovení, která mají za cíl řešit veškeré právní vztahy, které vzniknou k datu účinnosti tohoto zákona.

Návrh zákona byl projednán ve třech výborech Senátu Parlamentu ČR. Dne 16. října 2012 na 53. schůzi ÚPV, dne 17. října na 31. schůzi VUZP a dne 23. října 2012 na 32. schůzi na VHZD, který jako výbor doporučil schválit návrh se třemi pozměňovacími návrhy.

Prvním z těchto pozměňovacích návrhů se doporučuje odklad nabytí účinnosti návrhu zákona ke dne 1. ledna 2014. V této souvislosti bych rád konstatoval, že transformace Pozemkového fondu ČR a soustavy pozemkových úřadů je připravena, a to k 1. lednu příštího roku, tudíž do roku 2013. Oddálení tohoto kroku se podle mého hlubokého přesvědčení projeví jako nehospodárné. Jsme schopni na nákladech na provoz Pozemkového úřadu ušetřit řádově stovky milionů korun, které by se v zemědělském sektoru, jak uznáte, jistě do budoucna hodily.

Druhým pozměňovacím návrhem se požaduje doplnit do návrhu zákona ustanovení, které upravuje použití výnosů z prodeje majetku a výnosů z pronájmu majetku státu Státním pozemkovým úřadem nad rámec výdajů, které jsou ministerstvu zemědělství stanoveny příslušnou kapitolou zákona o státním rozpočtu na příslušný rok k pozemkovým úpravám na program rozvoje venkova a na programy k podpoře aktivit financovaných výhradně z národních zdrojů.

K tomu uvádím, že tyto finanční prostředky k uvedeným účelům již přislíbil poskytnout ministr financí v souladu s usnesením vlády č. 363 ze dne 23. května 2012, a přijetí tohoto návrhu tak lze považovat za nadbytečné. Platí také v případě, že víte-li, že rozpočet ministerstva se pohybuje někde na úrovni 14 nebo 15 miliard, zafixujeme-li jednu miliardu, ministr financí samozřejmě ví, že částku máme zafixovanou, a dá nám o to někde méně. Je to v podstatě jenom hra s čísly. Stejně je potřeba pokrýt všechny potřeby ministerstva zemědělství – bez ohledu na to, jestli je zafixovaná nějaká částka, která se postupně, a to chci zdůraznit, bude zmenšovat. To, že to dnes může být 2,3 miliard, příští rok možná 1,2 - a další rok budeme rádi, když se dostaneme na 400 mil. Kč. Majetek, jak bude postupně doprivatizován, ubude natolik, že se stane tento paragraf v podstatě bezpředmětný a stejně bude muset státní rozpočet dokrýt veškeré potřeby ministerstva zemědělství.

Třetí pozměňovací návrh upravuje § 14 návrhu zákona a současně doplňuje § 15 o nové ustanovení, které se týká možnosti převodu pozemku na obchodní společnosti či družstvo, jehož je nabyvatel pozemku členem či společníkem a které na těchto pozemcích hospodaří. Úprava § 14 postihuje zcela okrajovou situaci, a nelze ji tedy považovat za nezbytnou. V souvislosti s doplněním § 15 nutno konstatovat, že návrh zákona má totožné znění, a není důvod k pochybnostem ohledně jeho aplikace.

V návaznosti na uvedené si vás dovoluji požádat o schválení návrhu zákona, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu. Předpokládám, že se k ní vyjádříte. Ještě teď mi přišla informace, že z dnešní schůze se omlouvají senátoři Jiří Lajtoch a Jan Žaloudík.

Návrh projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 429/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Antl, kterého opět zastoupí pan senátor Nenutil. Návrh projednal také VUZP. Ten nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 429/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 429/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že pan ministr věcně uvedl tady tuto novelu zákony. Věci, které říkal on, nechci opakovat.

Pokud se týká zpravodajské zprávy, tak jak projednával VHZD, chtěl bych říci, že nikdo nezpochybňuje, že bude muset dojít k sloučení Pozemkového fondu, Pozemkového úřadu. Protože Pozemkový fond začal předávat nebo prodávat majetek v rozloze asi 650 tis. hektarů. Dneska už je to něco přes 100 tisíc hektarů. Automaticky by jeho potřeba zanikla.

Ovšem zdůrazňuji to, že v současném období, vzhledem k datu, které se nachází, a k neschválení doposud zákona a nepřipravenosti a rozdílnosti agend, je tento úkol k 1. ledna 2013 nesplnitelný. To není jenom můj názor. Je to i názor odborníků.

Pokud se týká pozměňovacích návrhů, k těm se vyjádřím později.

Výbor přijal následující 322. usnesení. Po úvodním slově předkladatele ministra zemědělství Petra Bendla, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mne.

III. Pověřil předsedu výboru – mne – předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

K tomuto zákonu bych dodal ještě jednu věc. Naše legislativa má obrovské výhrady k této formě zákona. S jednou ze základních bych vás teď rád seznámil.

Týká se § 22. Uvedenými ustanoveními § 22 návrhu zákona o Státním pozemkovém úřadu tak dochází ke splynutí pozic povinné osoby jako smluvní strany dohody o vydání zemědělské nemovitosti a pozemkového úřadu, který takovou dohodu schválil, resp. schválení odpírá, a to v obecné rovině.

Necháme-li stranou otázku, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi je v současné době "zaparkován" v Poslanecké sněmovně, a není jasné, zda a kdy bude schválen, jeví se navržené řešení důsledků spojených s transformací Pozemkového fondu do nového úřadu bez další úpravy zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi v současném znění nedostačujícím a zatěžujícím, ne-li znemožňujícím proces vydávání zemědělských nemovitostí oprávněným osobám. Domnívám se, že jako zákonodárci nemůžeme tady schválit zákon, který už předpokládá novelizaci dalších zákonů, které ještě nebyly schváleny. Toto se domnívám, že z pohledu právního útvaru ministerstva nebylo dobře zpracováno.

Dále. Těžko lze připustit, aby stejný orgán, který dohodu s oprávněnou osobou jako smluvní strana uzavře, ji také schvaloval resp. schválení odepřel, a to ve správním řízení, v němž bude zároveň účastníkem i rozhodovacím orgánem, neboť je třeba – vzhledem k nedostatku jiné úpravy – respektovat ustanovení § 2 odst. 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu, že jako orgán prvního stupně rozhoduje Krajský pozemkový úřad, který bude mít rovněž postavení osoby povinné. Nutno připomenout, že podle odst. 9 téhož ustanovení jsou dohoda o vydání a rozhodnutí o jejím schválení relevantními listinami pro provedení záznamu v příslušném Katastru nemovitosti.

Zřejmě neproveditelné, a to k újmě oprávněné osoby, bude ustanovení § 9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, řešící situaci, kdy mezi oprávněnou a povinnou osobou, nyní Pozemkovým fondem, který je zmiňován v zákoně o církevních restitucích, nově Pozemkovým úřadem, k dohodě nedojde. V takovém případě má rozhodnout na základě oprávněné osoby tento Pozemkový úřad, který byl např. jako povinná osoba zcela nečinný.

To znamená, že zde bezprecedentně ustanovujeme nový státní orgán – Státním pozemkový úřad, který vydává rozhodnutí, schvaluje si sám rozhodnutí a sám řeší případné jakékoliv spory. Domnívám se, že je tady absolutní potenciál pro korupční prostředí.

Proto navrhujeme o jeden rok odložit s tím, aby se tyto nedostatky odstranily.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, žádám vás, abyste propustili do podrobné rozpravy, kde vás seznámím s pozměňovacími návrhy, s jejich důvody, jak je máte uvedeny v usnesení z VHZD. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, ÚPV našeho Senátu posuzoval návrh tohoto zákona právě z hlediska úplnosti, v souladu s ostatními našimi právními předpisy. Na začátku chci jenom říct, že předložený návrh zákona byl zpracován v souladu s programovým prohlášením vlády ČR, která se mj. zavázala dokončit transformaci Pozemkového fondu ČR a po jeho ukončení jeho činnost převést, zbývající část agendy, na Pozemkový úřad ČR. Tolik pro úvod.

Zaměřím se už jenom na legislativní poznámky a připomínky, s kterými jste se nejspíš měli možnost seznámit. O té nejzásadnější a té, co je pro ÚPV z hlediska legislativně-právního procesu naprosto nepřijatelné, už mluvil pan senátor Hajda.

Nicméně tento návrh zákona vykazuje řadu dalších nedostatků, které potom nakonec vedly k přijetí usnesení ÚPV, k zamítnutí návrhu tohoto zákona. A to i z toho důvodu, kdy vlastně při ukončení Pozemkového fondu předkladatel návrhu zákona vůbec nezvolil obvyklý postup, kdy právnická osoba zřízená zákonem se zrušuje; rovněž výslovným prohlášením zákona s následnou úpravou právního nástupnictví resp. přechodu kompetencí. Ale byla zrušena nepřímá cesta, kterou je zrušení zřizovacího zákona, bez existence zákonného výroku zrušení Pozemkového fondu. To se jeví čistě jako formálně-legislativní, ale v dalších situacích to zase tak jednoduše nevypadá. Vysvětlení, proč byl zvolen v takovémto významném případě jiný postup než v obdobném případě třeba u Fondu majetku ČR apod. – důvodová zpráva k návrhu zákona neobsahuje.

Zásadní pochybnosti vznášíme i nad nepřehlednou a nesystematickou úpravou právního nástupnictví Pozemkového fondu, která je zčásti obsažena v úvodních ustanoveních zákona o Státním pozemkovém úřadu a zčásti v přechodných ustanoveních tohoto zákona.

Avšak kritérium, podle kterého bylo zvoleno rozdělení úpravy právního nástupnictví se rovná, asi vzhledem k pozměňovacím návrhům přijatým Poslaneckou sněmovnou, také naprosto nečitelné.

Nechtěl bych se tady zmiňovat o formálních nedostatcích. Ale za zcela zásadní a pro praxi nepřijatelnou vidím ustanovení § 12 návrhu zákona k odst. 2, kdy se vzbuzují pochybnosti o oprávnění Státního pozemkového úřadu měnit veřejnou nabídku. A to vzhledem k tomu, že podle věty předcházející, text kupní smlouvy měnit nelze. Veřejná nabídka obsahuje dále pouze údaje o nabízených pozemcích a jejich cenu. Toto ustanovení by bylo vhodné přesně konkretizovat, co vše lze ve veřejné nabídce měnit. A to i s ohledem na skutečnost, že není jasné, zda je úprava vyčerpávající nebo zda lze aplikovat subsidiárně jiný právní předpis.

Už teď v konkrétních případech je jasné, že nabídková cena má určitou hodnotu. Dojde k výběrovému řízení, a to po ukončení stanoví úplně jinou cenu, než jaká byla vysoutěžena. Tady tento návrh zákon v podstatě tyto nejasnosti a nečitelnosti legalizuje.

O – troufám si říct – absurdnosti ustanovení § 22 už tady mluvil pan senátor Hajda. Tady bych chtěl upozornit, že samozřejmě nelze přehlédnout, že stejný orgán, který dohodu s oprávněnou osobou – jako smluvní strana - uzavře, ji také schvaluje.

Pan senátor Hajda již tady neznačil, že bude docházet určitě k různým soudním žalobám, což tedy nevím, jak vláda potom sleduje svým způsobem ušetřit agendu soudům, tady nahrává k tomu, aby soudy byly zahlceny.

V § 22 potom ještě bod č. 8 návrhu zákona – to v podstatě také překvapuje, kdy v této části zákona totiž není řízení o pozemkových úpravách obsaženo. Tato materie je potom upravena v části druhé, ve změně zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.

O nepřímé novelizaci ještě neschváleného zákona, mám teď na mysli zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, už pan zpravodaj mluvil.

Toto je pouze malý výčet nesrovnalostí věcného i formálního legislativního charakteru. I z toho důvodu pak ÚPV Senátu Parlamentu ČR ve svém usnesení doporučuje našemu Senátu projednávaný návrh zákona zamítnout.

Zatím vám děkuji za pozornost. K dalším věcem potom vystoupím v obecné rozpravě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP pan senátor Pavel Eybert. Ano, prosím.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, VUZP projednal návrh zákona o Státním pozemkovém fondu a o změně některých souvisejících závěrů a nedošel k žádnému jednoznačnému závěru. Při svém jednání konstatoval, že předložený návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády, že je po více než 20 letech činnosti Pozemkového fondu z velké části jeho činnost vyčerpána, ať už se to týká restitucí, převodu pozemků českým institucím, městům apod.

Z tohoto důvodu je možné sloučit agendy Pozemkového fondu s Pozemkovým úřadem, kterému především pozemkové úpravy zajišťují i do budoucna velký rozsah činností.

Lze předpokládat, že sloučením těchto dvou úřadů dojde – alespoň částečně – k úspoře provozních nákladů. Zároveň také dojde k zařazení výnosů ze Státního pozemkového úřadu do státního rozpočtu, což v případě Pozemkového fondu nebylo a o výnosech bylo rozhodováno jednotlivě. Případný schodek by však byl ale také k tíži státního rozpočtu.

Státní pozemkový úřad se stane úřadem s celostátní působností podřízený ministerstvu zemědělství, členěný návrhem PS do územních pracovišť v okresech, zařazených do krajských pozemkových úřadů.

Věcná působnost Státního pozemkového úřadu navazuje na zákon č. 229/1991 Sb. s několika změnami. Převody lesních pozemků budou nadále prováděny podle lesního zákona. Pro obce a kraje je zachován bezplatný převod pozemků pouze na komunikace a veřejnou zeleň. Úplatné převody budou prováděny dle zákona č. 219/2000 Sb. s tím, že pro zahrádkáře to bude možno použít už pouze jeden rok. Úplatné převody budou bez kvalifikačních předpokladů. Rozhodovat bude výše nabídnuté kupní ceny.

Další části zákona obsahují zákon o pozemkových úřadech, zákon o vlastnických vztazích k zemědělskému majetku, zákona o lesích a promítají změny do všech zákonů, kde se objevoval Pozemkový fond, Pozemkový úřad – a kam se nově promítne Státní pozemkový úřad.

Je možné uvést, že navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem i v souladu s mezinárodními smlouvami uzavřenými ČR.

Problém tohoto předloženého zákona je zvláštní způsob zrušení Pozemkového fondu, odkaz na dosud nepřijatý zákon o náhradách církvím. Také to, že stejný orgán je osobou, která je smluvní stranou, smlouvu uzavírající, tak i odvolávacím orgánem. Nebude-li zákon o vyrovnání s církvemi přijat, je sice takové ustanovení zákona neúčinné, obsolentní – na kvalitě zákona to však nepřidá.

Zřejmě právě z těchto důvodů nedošlo na výboru k doporučení – zákon schválit. Z důvodu potřebnosti změny stávajícího stavu ale také výbor nedošel k zamítnutí.

Tak jsem pověřen konstatovat, že byl proveden pouze záznam z jednání výboru. Zřejmě proto, aby byl dán prostor k dalšímu jednání. Předseda výboru pan senátor Ivo Bárek byl pověřen seznámením s výsledkem jednání – předsedu Senátu. Mě pak výbor pověřil přednesením této zprávy na plénu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Miroslav Krejča se přihlásil.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si pouze avizovat, pakliže postoupíme do podrobné rozpravy, tak předložím malý pozměňovací návrh týkající se § 7. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Kolega Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane 1. místopředsedo, dámy a pánové, dovoluji si učinit několik – dle mého soudu – zásadních poznámek k zákonu, který PS projednávala patrně podle stejného režimu, jako jsme zhruba před rokem projednávali Úřad práce ČR. Ukvapenost. Nepřipravenost. Neinformovanost těch, kterých se to má týkat. V případě úřadů práce se potvrdilo a potvrzuje dosud. Nemohu se zbavit dojmu, po konzultaci ve svém obvodu, že obdobně je tomu i v případě Pozemkového úřadu.

Zákon je převratný a má význam přesahující hranice naší republiky. Protože si musíme uvědomit, kdo všechno potom bude moci rozhodovat o půdě v naší republice. Mám i pochybnost, že i v souladu s Listinou práv a svobod. Protože otvírá nerovný přístup zemědělcům k pozemkům a nahrává ve větší míře k spekulativním prodejům s pozemky.

Řekl bych zásadně i to, že všechny novely zákona o půdě se mění. Z praxe lze říct, že vše dobré se ruší – a nahrazuje se něčím novým. Samozřejmě to přinese nedozírné následky už do rozpracovaných případů, které naše judikatura řeší. Bohužel, jinak se řeší v Aši, a jinak se řeší v Břeclavi, abych byl konkrétnější – v Chebu a v Břeclavi.

Chtěl bych jenom připomenout ještě § 12 odstavec 2 při prodeji pozemku veřejnou nabídkou – už ve své zpravodajské zprávě jsem se zmiňoval, že po skončení nabídky se mohou měnit, jak se říká sportovně, pravidla hry. Po dobu v průběhu nabídky a prodeje platí zveřejněná kupní smlouva a dále nabídková cena. Po ukončení nabídky si prodávající – rozumějme stát – vyhrazuje právo zrušit nabídku a změnit pravděpodobně pravidla zpravidla i navýšením ceny. Konkrétní případy bych mohl uvést už teď ze svého regionu. V podstatě drobný zemědělec s menším kapitálem pak nebude mít šanci získat nějaký pozemek.

Ještě jedna připomínka, která staví do nerovné situace – jsou změny v katastru, kdy dosud platilo, že na změnách se musí domluvit všichni vlastníci. V současné době – nebo touto úpravou dojde k tomu, že stačí souhlas vlastníků tří čtvrtin dotčeného území a ke změně může dojít. Budete-li v té době, řekněme někde v zahraničí, mimo příjem, nebo v nemocnici přesto, že jste vlastníkem, i když ne tedy většinovým, když se vrátíte domů, hranice vám povede někudy jinudy. Řečeno tedy hodně jednoduše.

Z toho důvodu i já podporuji stanovisko ústavně-právního výboru a v prvém hlasování budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. S ohledem na to, že jsou tady dva návrhy – jeden od výboru, jeden odložit účinnost tohoto zákona, druhý zamítnout, tak nebudu předkládat své pozměňovací návrhy, kterých je hodně a mám je na deseti listech. Pozměňovacích návrhů je dvacet. To znamená, já vás tady nebudu unavovat materií, která zřejmě by byla zbytečná, pouze uvedu – možná na podporu toho co říkal můj předřečník, pan senátor – že skutečně v této novele je nesmyslné zamezení práva zúčastnit se soutěže těm zemědělcům, kteří nehospodaří déle než 366 měsíců. A je to zjevná kolize, protože stát podporuje mladé zemědělce, dává jim dotace a na druhou stranu je nepustí ke státní půdě, což svým způsobem je nelogické.

Dále bych si představoval alespoň , a to v návaznosti na naše včerejší diskuse u těch dvou zákonů, ale hlavně tedy zákona, kde jsme mluvili o vyvlastnění s ohledem na liniové stavby, tak tady bych upozornil na to, že dodnes vlastně neexistuje přímé spojení, nebo jednoduchý proces mezi jednotlivými ministerstvy, tzn. tam kde stát, tedy ŘSD, tedy svými orgány Ředitelství silnic a dálnic, Železniční dopravní cesty atd., tak tam, kde potřebuje budovat koridory, tam kde potřebuje vyvlastňovat, tak máme skutečné zemědělce, kteří nechtějí náhradu. Oni na tom nechtějí vydělat. Oni chtějí náhradní pozemek. Ovšem pro tyto organizace je neuvěřitelně těžké tyto náhradní pozemky samozřejmě získávat, protože je ani nemají.

Takže jeden z mých dalších pozměňovacích návrhů by byl, aby tento Státní pozemkový úřad vypořádával za staré organizační složky pozemkové nároky fyzických osob, zemědělců tedy v režimu směn, přechodu práv atd. Protože ale těchto věcí, které v tomto novém zákoně nejsou, je strašně moc, říkám je jich dvacet, tak já je nebudu načítat, protože věřím, že buď tento zákon, jeho účinnost bude odložena nebo bude zamítnut, tak to udělám v příštím kole. Děkuji

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pan senátor Vladimír Dryml má slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Senát má být hlídačem a právní pojistkou čistoty některých právních úkonů. Je nám předkládán zákon, který má hrozně moc nedostatků. Tady jste slyšeli, vaším prostřednictvím pane předsedající ke kolegovi Čunkovi, že on, jenom on má přes deset nebo myslím více pozměňovacích návrhů k jednotlivým paragrafům. Jsou tady před námi i další pozměňovací paragrafy, vaším prostřednictvím pane předsedající ke kolegovi Krejčovi. To všechno svědčí o jednom. O špatně odvedené práci legislativců ministerstva zemědělství a možná i některých našich kolegů v nižší komoře Parlamentu České republiky.

Setkáváme se s tím poměrně často a je otázkou, co s tím budeme v budoucnu dělat. Protože určité řešení se bude muset nalézt. Tento návrh zákona vůbec nepočítá s tou obrovskou problematikou církevních restitucí. Já se tady o nich nebudu dále šířit, ale bylo by to, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Juránkovi – tady jsme na svobodné půdě a každý si může dělat co chce.

Chtěl bych říci, že tato otázka bude velmi, velmi palčivá pro Českou republiku a ve středu s tímto zákonem bude docházet k velmi vyhroceným situacím a možná i spoustě soudních sporů. O § 12 už tady bylo mluveno, to je paragraf, který spíše nahrává některým spekulacím s pozemky, než k tomu, aby vyčistil situaci kolem prodeje a nákupu pozemků a není v žádném případě protikorupční.

Jsem rád, že ústavně-právní výbor navrhl to, co tady navrhl, to znamená to jediné – zamítnout tento špatný zákon. Přesto přese všechno bych se chtěl pana ministra zeptat. Na čí žádost se do § číslo 9 dostalo pod písmenem a) - i stát, který je smluvní stranou dohody o evropském hospodářském prostoru. Dohody. Pak bych se ještě chtěl zeptat na jednu věc pana ministra, a to v souvislosti s tím, jak se mění některé zákony, to je změna zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, kde je přechodné ustanovení pod § 27, že právo užívat půdu podle odstavce 2 mají kromě vlastníka i jiné osoby na základě smlouvy uzavřené po dni nabytí účinnosti tohoto zákona s pozemkovým úřadem, není-li zákonem stanoveno jinak. Kdo tedy bude tu půdu užívat. Vlastník? Nebo ten, kdo si uzavře smlouvu s pozemkovým úřadem?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr zde již ve svém úvodním slově vysvětlil, že pozměňovací návrhy podané hospodářským výborem jsou v podstatě nadbytečné. Sloučení Pozemkového fondu a Pozemkového úřadu je dostatečně připraveno, podle jeho slov. Dojde i k finančním úsporám. Výnosy z privatizace rychle klesají, a tak i další pozměňovací návrh týkající se použití prostředků do budoucna, je minimálně důležitý.

Ustanovení k náhradám církvím nebude v případě nepřijetí zákona o náhradách církvím účinné a tudíž nebude vadit. Otázka nástupnictví je podle mého názoru řešena dostatečně. Otázka stejné osoby uzavírající smlouvu a řešící odvolání je též překonatelná v případě sporu, a to jak odvoláním k ministrovi zemědělství, tak u soudu. A z těchto důvodů si dovolím navrhnout plénu Senátu, abychom tento zákon schválili.

Ještě prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegovi Čunkovi. Já jsem se několikrát za různá dopravní sdružení snažil upozornit právě na tuto problematiku, aby nebyly prodávány a převáděny pozemky z majetku státu tam, kde je předpoklad liniových staveb. Pane kolego, vždycky to vedlo jenom k jednomu jedinému. Jakmile jsme na něco takového upozornili, o to rychleji byly tyto pozemky převedeny na soukromé osoby. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pane ministře, máte slovo, abyste se vyjádřil k dané rozpravě. Teď už jsme na konci, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Tak jo, když jsme na konci, děkuji, pane předsedající.

Já se pokusím reagovat na některé výtky, které zde padly. Já jsem se kdysi, ještě ve funkci středočeského hejtmana, pokusil zrušit některé instituce, např. z 12 správ údržeb silnic zbyly 4. A když jsme je rušili, přicházela spousta lidí, že to v podstatě nebude fungovat, že to nemůžeme udělat. Že když to učiníme, tak tím ta silnice a její údržba bude extrémně trpět. Dnes jsou ve středních Čechách funkční pouze 4 správy údržby silnic, 8 jsme jich zrušili, 160 úředníků bohužel muselo opustit systém správy údržby silnic, a funguje to.

Každé rušení úřadu s sebou nese x-desítek důvodů, proč by rušeny být neměly. Protože to přinese komplikace, bude to složité... A každý si k tomu může dodat milion jiných odstavců či odrážek, proč nemá být který úřad zrušen. Já si uvědomuji, že to není jednoduchá záležitost, že s tím budou spojeny problémy – to je zbytečné tady předstírat, že nikoliv. Ano, souhlasím, těch problémů s tím souvisejících bude hodně. Nicméně stát se to, podle mého hlubokého přesvědčení, má a musí. Není jeden jediný důvod, proč bychom od 1. ledna 2013 neměli mít o jeden významný úřad systému fungování veřejné správy ČR méně.

Chápu obavu jednotlivých senátorů, ale já doufám, že máme na ministerstvu zemědělství v tomto ohledu profesionály a dokáží si s tím převodem a zrušením jednoho ze dvou úřadů poradit.

Paragrafy týkající se církevních restitucí, o tom jsme diskutovali u vás na výboru. V případě, že nebude přijat zákon o církevních restitucích, pak ty paragrafy dle soudu právníků budou mrtvé, nevyužijí se. Nebyl by to jediný případ v české legislativě. My tady předpokládáme, že se něco stane. Nestane-li se to, nebude-li schválen zákon o církevních restitucích, pak jsou to paragrafy, které tam – souhlasím – budou navíc, ale nejsou nic proti ničemu. Pouze předpokládají jakýsi stav, a rozhodně by neškodily.

Prokorupční potenciál – jsem tady zaslechl – už má Státní pozemkový úřad naplánovaný. No, mohli bychom vést dlouhou diskuzi o tom, jaký prokorupční potenciál má existence stávajících úřadů. O tom se toho napsalo mraky. A myslím, že i tohle naopak přinese jasnou odpovědnost do procesu toho, co se s tím zbytkem, zhruba 4 % objemu majetku, které Pozemkový fond kdy rozděloval, stane. Na to se bude muset veřejná správa soustředit.

Na mě se v minulosti obracela spousta lidí, abych jako ministr zemědělství, či aby resort ministra zemědělství zařídil to či ono na Pozemkovém fondu. Ale Pozemkový fond není řízen ministrem zemědělství. Ministr zemědělství nemohl nést odpovědnost, ale nese odpovědnost za to, co se na Pozemkovém fondu v minulosti dělo. To by se v okamžiku fungování Státního pozemkového úřadu změnilo. Je to samozřejmě přijímání větší odpovědnosti za to, co se v této oblasti stane, nicméně není jiná cesta, podle mého názoru, než cesta k tomu, abychom tyto dva úřady sloučili.

Zvolený postup, který tady byl komentován, já už jej pouze převzal. Víte sami, že o sloučení těchto dvou institucí se hovoří dlouhá léta. Existovalo několik usnesení bývalých vlád, že se to má stát, nakonec k tomu nikdo neměl odvahu. Je pravda, že to překlopení z dvou končících institucí ke dni 31. 12. do začátku fungování jedné instituce od 1. ledna 2013 nebude jednoduché, a není jednoduché. Právně to budou složité věci, ale tenhle postup byl zvolen už za mého předchůdce. A já jsem nechtěl tento proces brzdit, protože jsem přesvědčený o tom, že do budoucna nám jeden úřad na správu těchto věcí stačí. V podstatě věcně na tom nic nemění, i kdybychom to posunuli až k 1. lednu 2014. Tato problematika s tím související a všechny ty problémy z toho vypadávající by se pouze o rok odložila.

To, co tady říkal pan senátor Čunek. Já principiálně dlouhodobě odmítám hrát si v systému veřejné správy na mladé a staré. Mně přijde, že mládí kvalifikace není, ale to je systém, který nám vnutila Evropská unie, kde tady podporujeme mladé. A mladý je ten, komu je do čtyřiceti let, a od čtyřiceti let je pravděpodobně ten starý. To je něco, co je pro mě principiálně složitě uchopitelné. Já si nemyslím, že takhle svět funguje. Známe ústy pana Wericha "spoustu třicetiletých, kteří tady 250 let nemuseli být".

Ale ten systém takhle funguje. Nemyslím si, že je úplně spravedlivý. My ho přejímáme, snažíme se na něj reflektovat a v rámci našich postupů a komentářů, které uvnitř Evropy máme, na to i reagovat. Myslíme si, že ten způsob má být spravedlivý a nemá se dělit podle toho, jestli je někomu zrovna do čtyřiceti a nebo od čtyřiceti. Byť vlastně věc senátora je tímto, nebo možnost být senátorem je v českém právním systému stanoven, nicméně já jsem přesvědčen o tom, že platí, co jsem řekl.

Na to, co se ptal pan senátor – teď mu nemůžu přijít na jméno, on mi to promine – je to zřejmě vzájemné, nicméně pan kolega senátor Eybert na to odpověděl. Já bych to jenom opakoval. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Přeje si vystoupit kolega Nenutil jako zpravodaj? Má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane první místopředsedo. Ústavně právní výbor není proti rušení nebo slučování státních úřadů. Ano, ale to rušení musí být důkladně a pečlivě připraveno tak, aby nevyvolávalo pochybnosti mezi úředníky. Pochybnosti mezi občany.

Vláda o rušení Pozemkového fondu v podstatě rozhodla ve svém prohlášení ze srpna 2010, tedy více jak 2 roky měli úředníci na ministerstvu zemědělství čas toto důkladně připravit. Ve své závěrečné řeči pan ministr sice věří profesionálům na svém ministerstvu, před rokem jeho kolega pan ministr Drábek věřil svým profesionálům na svém ministerstvu – a jak to všechno dopadlo.

Sloučení obou institucí je patrně systémové, ale zruší-li se Pozemkový fond, pak by se měl rušit po vypořádání všech nároků. Dodnes nejsou vyřešeny nároky nových restituentů. A nástupnictví bude dál řešit kdo? Pak už jenom soudy? I z toho důvodu trvám na avizovaném nebo již řečeném stanovisku ústavně-právního výboru, tedy návrh zákona zamítnout. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Kolega Eybert jako zpravodaj ne, takže slovo má garanční zpravodaj pan senátor Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, v obecné rozpravě vystoupili 4 senátoři. Stojí zde 3 návrhy. Pan senátor Eybert navrhuje schválit, ústavně právní výbor zamítnout, a je tady návrh s pozměňovacími návrhy výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Pokud se týká schválit, s tím si myslím, že většina nesouhlasí. To ukáže hlasování, nechci předjímat, ovšem co se týká dalších dvou variant, mám velké obavy z toho, že když přistoupíme na závěr ústavně právního výboru a zamítneme, po mých zkušenostech ve sněmovně se může stát, že pravice má převahu, pan ministr přesvědčí svoje poslance a projde to, co nechceme.

Co se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, s tím, že nedostatky v tomhle zákonu jsou, že v průběhu toho ročního odložení by se ty věci odstranily, s tím bych řekl, že souhlasí i řada členů zemědělského výboru ve sněmovně, a myslím si, že by to bylo korektní.

Já si myslím – a říkal jsem to už i na výboru pro hospodářství, zemědělství, poněvadž jsem zemědělec – nepřeji si, aby ministerstvo zemědělství bylo spojováno s takovými věcmi, které se staly na ministerstvu dopravy nebo na ministerstvu sociálních věcí, myslím si, že odložení na rok a připravení se, kdy jsme všichni ochotni s tím pomoci, je velice rozumné řešení. A toto dnešnímu Senátu doporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Máme návrh schválit a zamítnout, o tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 72 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26, pro 12, proti 31, návrh zamítnut.

Zahajuji hlasování o zamítnutí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 73 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26, pro 8, proti 16. Návrh zamítnut. Takže otevírám podrobnou rozpravu.

Pan kolega Hajda se hlásí jako první.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předkládám pozměňovací návrhy, které jste obdrželi v rámci usnesení z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Chtěl bych říci, že jsou 3. Zaprvé – pokud se týká § 4, chceme doplnit nový odstavec, s tím, že výnosy Pozemkového úřadu, toho nového, budou použity k pozemkovým úpravám, na program rozvoje venkova ČR a na programy k podpoře aktivit financovaných výhradně z národních zdrojů.

Já si myslím, že toto je nutné. Pan ministr zde hovořil o tom, že stejně – a v tom má pravdu – dostává určitou, nebo značnou část prostředků ministerstva financí. Ovšem v letošním roce vidíme, jak vypadá situace. Na příklad, když je katastrofální sucho na jižní Moravě, kde je výpadek 5 miliard, a pan ministr nemá ani korunu k dispozici, poněvadž musí žádat o toto ministra financí. My chceme, aby ministr zemědělství, ať je pravý nebo levý, aby měl k dispozici vždy něco k řešení.

Pokud se týká § 14, § 15, to se týká převodu v rámci zemědělského podniku. Je to tady definováno. A to nejdůležitější je § 50, který se upravuje takto: Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí? Hlásí se pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. V předchozím vystoupení jsem avizoval podání drobného pozměňovacího návrhu, který se týká § 7 tohoto zákona.

Nejprve proč? Mám tři takové hlavní důvody. První z nich je usnesení vlády ČR č. 257 z roku 2008, ze kterého si dovolím odcitovat: "Vláda ukládá ministru zemědělství zajistit převedení pozemků ve správě Pozemkového fondu ČR podle § 2, odst. 5, zákona č. 569/91 Sb., o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů, ve zvláště chráněných území podle zákona č. 114/02 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů na příslušné organizace ministerstva životního prostředí před realizací transformace Pozemkového fondu ČR. K tomu nedošlo, proto se do tohoto návrhu zákona, o kterém dnes jednáme, promítají pozemky, které se nacházejí na území národních parků.

Ten druhý důvod je vlastní důvodová zpráva k tomuto návrhu, ve které je sice řečeno, že bezúplatné převody na obce se omezují tak, že musí jít o pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. S tím, že pokud pozemky k danému účelu využity nebudou, bude obec povinna je vrátit nebo poskytnout finanční náhradu. Přesto se do mnou zmíněného § 7 dostala možnost bezúplatného převodu pozemků na území třetích zón národního parku na obec bez jejich účelového určení. To znamená bez toho, že by tam byl definován jakýkoli veřejný zájem.

A tím třetím důvodem je to, že přestože § 7 tohoto zákona zmiňuje o možnosti převodu pozemků ve třetích zónách, pozemků, které jsou v zastavěném území nebo zastavitelných plochách třetích zón národních parků, tak to sice zmiňuje, ale již opomíjí to, že zastavěné území a zastavitelné plochy se nacházejí i v druhých zónách národního parku. Toto zcela opomíjí.

Takže teď k tomu mému vlastnímu návrhu. Navrhuji, aby v § 7, odst. 1, písmeno A a B bylo na závěr doplněno: "s výjimkou pozemků nacházejících se ve druhých zónách národních parků". A v tomtéž paragrafu, odstavci 1, písmeno E čárku nahradit tečkou. A písmeno F v tomto paragrafu zcela vypustit. Trošičku to teď zdůvodním.

Zmíněný bod F nebo ustanovení pod písmenem F v odstavci 1, § 7 hovoří, že "lze převést bezúplatně zemědělské pozemky na obce, nacházejí-li se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na území třetích zón národních parků. A jsou-li v zastavěném území nebo zastavitelné ploše. Písemnou žádost týkající se bezúplatného převodu těchto typů pozemků lze podat nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona".

Není zde naprosto definován veřejný zájem. Pakliže přistoupíme na to, že tento veřejný zájem by měl být definován, tak pro převod těchto pozemků plně postačuje písmeno A a B v tomto paragrafu. To znamená A – v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, a B – v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Zároveň vypuštění toho bodu F, odpadne tam ta dvanáctiměsíční lhůta, protože domnívám se, že samozřejmě potřeby obcí se vyvíjejí, a proč je limitovat nějakou dvanáctiměsíční lhůtou, pakliže tam veřejný zájem nějakým způsobem vydefinuje potřebu cosi realizovat i po uplynutí té dvanáctiměsíční lhůty.

A to ošetření ve vztahu k pozemků, které se nacházejí v druhé zóně národního parku, by bylo doplnění bodu A a B o ten dodatek, s výjimkou pozemků nacházejících se ve druhých zónách národního parku. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Ptám se nejprve pana senátora Nenutila, jestli se chce jako zpravodaj vyjádřit? Pan senátor Eybert také ne, takže garanční zpravodaj nás jednak seznámí se svým názorem a následně nás provede hlasováním.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, doporučuji, abychom hlasovali nejdříve en bloc o pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pouze na upozornění naší legislativy. Pokud ho máte před sebou, kde se v § 50 upravit, tak to říká, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Pro právní čistotu načítám ještě, že ustanovení § 10, odst. 3, pozbývá platnosti uplynutím dne 31. prosince 2014. Takže doporučuji, abychom o tomto pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu hlasovali en bloc.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. A ještě se zeptám samozřejmě pana ministra, zda se chce vyjádřit? Ne, takže budete komentovat jednotlivé pozměňovací návrhy. Tak, návrh je jasný, znělka nás svolá a budeme hlasovat.

Takže, pane ministře, prosím o váš názor na tento pozměňovací návrh.

Senátor Jan Hajda:  Souhlasím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 74 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26, pro 36, proti 10. Návrh schválen. Další návrh.

Senátor Jan Hajda:  Další návrh je pozměňovací návrh pana senátora Krejči, který máte na stolech.

Senátor Jan Hajda:  Doporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 75 ukončeno. Registrováno 52, kvorum 27, pro 36, proti 12. Návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat o zákonu, ve zněních pozměňovacích návrhů jako o celku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 76 ukončeno. Registrováno 52, kvorum 27, pro 37, proti 2. Návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat o pověření. Navrhuji, aby to byl pan senátor Jan Hajda. A místo původně navrženého Miroslava Antla – předpokládám, že Miroslav zůstane, a bude se jmenovat Nenutil. Kývá hlavou. Takže budeme hlasovat o těchto dvou jménech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 77 ukončeno. Registrováno 52, kvorum 27, pro 49, proti nikdo. Návrh schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodajům, končím projednávání tohoto bodu. A my se tady vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, já si to tady ještě naposledy užiji. A přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES

Tisk EU č. N 175/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 175/08 a N 175/08/01. Prosím pana ministra Hegera, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi v úvodu, abych si dovolil blahopřání všem vaším kolegům a kolegyním, kteří byli zvoleni, a zároveň vyjádřil přání, aby se jim v Senátu dařilo. A Senát aby po obnově zůstal pracovitým a pozitivním tělesem. Dále si dovoluji vyjádřit přání všem, kteří nezasednou v těchto lavicích, aby jejich přechod do jiných funkcí, ať v politice či občanském životě byl zdárný a uspokojivý pro ně samotné, a všem děkuji za spolupráci.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  A nyní mně dovolte, abych se vyjádřil úvodním slovem k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES.

Vyjádření, které předkládáme, má část, která hodnotí návrh pozitivně, ale zároveň i část, která má velmi podstatné výhrady.

Navrhovaný text významným způsobem mění současný systém regulace klinických hodnocení, které je nyní upraveno směrnicí 2001/20/ES, transponovanou do české legislativy zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech. Podle současného modelu může být klinické hodnocení v ČR zahájeno pouze, pokud zadavatel daného klinického hodnocení získal souhlas etické komise poskytovatele zdravotních služeb, u kterého má klinické hodnocení probíhat, a zároveň příslušný regulační orgán, což je v tomto případě Státní ústav pro kontrolu léčiv povolil zahájení hodnocení nebo v zákonné lhůtě nezamítl.

Nový návrh již nepočítá s rozlišením režimu povolování a ohlašování, neupravuje činnost etických komisí a především zásadně mění systém předkládání a posuzování žádosti o klinické hodnocení. Veškerá komunikace mezi zadavatelem, členskými státy i komisí má probíhat prostřednictvím jednotného evropského portálu financovaného z rozpočtu EU.

Navržený systém má podle Evropské komise lépe vyhovovat potřebám velkých mezinárodních klinických hodnocení, která probíhají ve více členských státech, snížit administrativní zátěž pro zadavatele a zajistit větší flexibilnost a transparentnost procesu. Systém individuálního povolování, kdy se nyní v každém členském státě vyžaduje stanovisko etické komise i příslušného orgánu, je náročný na čas a administrativu zadavatele. Proto komise navrhuje, aby vždy jeden z členských států, ve kterém má hodnocení probíhat, na základě dokumentace předložené zadavatelem, posoudil aspekty žádosti společné pro všechny dotčené státy a vypracoval hodnotící zprávu včetně doporučení závěrečného stanoviska. Ostatní dotčené státy by komunikovaly při posouzení dokumentace této části klinických hodnocení se zadavatelem jen prostřednictvím vybraného hodnotícího státu. Samostatně by pak posoudily pouze aspekty, které jsou individuální pro jednotlivé státy, např. formulář pro informovaný souhlas subjektů hodnocení, odměnu pro zkoušející a subjekty, pracoviště, kde se hodnocení provádí a osoby do něj zapojené, tj. hlavní zkoušející, zkoušející, a odškodnění pro případ poškození zdraví.

Závěrečné stanovisko i nadále mají vydávat státy jednotlivě.

Návrh dále přináší některé nové koncepty, např. zavedení kategorie nízko intervenčních studií, které jsou prováděny s již registrovanými přípravky a nepředstavují pro pacienty téměř žádné riziko v porovnání s běžnou klinickou praxí. Regulační požadavky u této kategorie mají být mírnější právě s ohledem na nižší riziko. Pro tuto kategorii klinických hodnocení by nebylo požadováno zajištění pojištění či odškodnění zadavatelem.

V návrhu nařízení je dále uvedena povinnost pro jednotlivé státy nastavit a zajistit systém odškodnění. Další novinkou je zavedení pojmu "pomocný léčivý přípravek", tj. přípravek, který se používá v rámci klinického hodnocení, ale nikoliv jako hodnocený přípravek. Tyto přípravky musí být zvlášť označené a sledované.

Podle našeho názoru má však předložený návrh řadu slabých míst, která je potřeba podrobit důkladnému přezkoumání a diskusi. Jde zejména o princip společného posuzování žádostí, neboť návrh nedává dostatečný prostor dotčeným státům, aby vznesly relevantní připomínky a požadovaly jejich vypořádání, nenastavuje podmínky koordinace spolupráce dotčených států a ani pro to neposkytuje časový prostor. Možnosti zamítnutí provedení klinického hodnocení členským státům jsou striktně vymezeny a není zde například možnost zamítnout klinické hodnocení na svém území, pokud připomínky nebyly zohledněny, případně v situaci, kdy dotčený stát nesouhlasí se závěry hodnotícího státu.

Dále nelze akceptovat direktivní stanovení státu, který má vypracovat hodnotící zprávu zadavatelem při podání žádosti. Úlohu hodnotitele by tak jako dosud měl stát přijmout dobrovolně po vzájemné dohodě se zadavatelem, případně ostatními dotčenými státy.

Dále konstatujeme, že navržené lhůty pro posouzení jsou ve všech případech příliš krátké a pokud by měl platit princip tichého souhlasu, mohlo by dojít k automatickému schválení například nedostatečně připraveného či vědecky nepodloženého klinického hodnocení, případně změn dodatků, které by mohly mít nepříznivý dopad na subjekty hodnocení.

Návrh nevěnuje dostatečnou pozornost posouzení etických aspektů a nebere vůbec v úvahu současné fungování etických komisí, které pracují většinou na bázi dobrovolnosti a v žádném případě nemohou vydávat stanoviska v navržené lhůtě deseti dnů.

Závěrem je tedy možno konstatovat, že Česká republika se domnívá, že revize současné právní úpravy je nutná, ale předložený text je třeba podrobit důkladné diskusi a úpravám. Česká republika se v pracovní skupině Rady pro léčiva a zdravotnické prostředky zasadí o dosažení konsenzu, který zohlední situaci malých členských států, letité zkušenosti z praxe posuzování klinických hodnocení, sledování jejich průběhu, výsledků inspekcí a reálné možnosti nastavení naprosto nových pravidel a požadavků, které si vyžádají výrazné změny nejen v legislativě, ale i v zavedené praxi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Tímto tiskem se zabýval výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 175/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Besta, který je už připraven nás seznámit se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Besta:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro záležitosti EU projednal návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES.

Po úvodní informaci náměstka ministra zdravotnictví pana Martina Plíška se vyjádřil asi takto:

Směrnice, která se má zrušit, sice přinesla zlepšení bezpečnosti a etického rozměru klinických hodnocení, avšak je a byla dlouhodobě kritizována z mnoha důvodů, zejména proto, že počet žádostí o klinické hodnocení poklesl od roku 2007 do roku 2011 až o 25 procent. I když u nás to takto vysoké číslo nebylo, přesto pokles byl zaznamenán.

Jelikož se jedná o nařízení, což je právní akt s obecnou působností a závazný v celém rozsahu a právní forma tohoto nařízení zajišťuje, aby členské státy vycházely při žádosti o povolení klinického hodnocení z totožných kritérií a vztahuje se zejména na povolovací postupy předkládaných zpráv o bezpečnosti, označení obalu apod.

Návrh souvisí i s dřívějším návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o průhlednosti opatření upravujících cenu humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti veřejných systémů zdravotního pojištění, kterou náš Senát projednal jako senátní tisk č. N 152/08 a vyjádřil se v něm podrobně negativně. Připomněl například, že dle článku 168 smlouvy o fungování EU uznává odpovědnost členského státu za stanovení její zdravotní politiky, za organizování zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, včetně připomenutí zásady subsidiarity.

Obsahem nařízení, jak nám už tady sdělil pan ministr, je to, že návrh nařízení zdůrazňuje potřebu vytvořit prostředí, které by více motivovalo zadavatele k provádění klinických hodnocení.

Hlavním cílem nové úpravy má být možnost poskytnout pacientům v EU léčbu, která je dosud v běžné klinické praxi nedostupná, a to spolu s podporou výzkumu a konkurenceschopnosti EU. Návrh proto přináší významné změny, zejména v procesu povolování klinických hodnocení. Důležitá věc je, že žádosti se zasílají všem členským státům najednou, prostřednictvím jednotného portálu pro celou EU. Dosud se tato žádost podávala jednomu státu, který ji ostatním zprostředkoval.

Zadavatel, mezi jiným, může rozdělit zodpovědnost za konkrétní oblast v rámci klinického hodnocení mezi více subjektů, kteří se tak stanou spoluzadavateli. Každý stát pak oznámí zadavateli, zda zahájení hodnocení schvaluje. Kontroverzní je zkrácení lhůt, protože na to má lhůtu v rozmezí 10 až 30 dní – podle typu klinického hodnocení.

Mezi další dílčí změny patří např. jednodušší podávání zpráv o bezpečnosti, oznámení o neočekávaných nežádoucích příznacích v případech klinických hodnocení – podává se přímo do evropské databáze přímo zadavateli hodnocení.

Další kontroverzní věc je v tom, že inspekce EU, návrh nařízení, umožňuje zaměstnancům komise kontrolovat nařízení v členských státech i v třetích zemích, kde se provádějí klinická hodnocení, aby bylo zajišťováno dodržování evropské legislativy v této oblasti. Připravuje i ochranu subjektů výzkumu a informovaný souhlas. Pro takovéto situace budou platit stejná pravidla jako pro testy na nezletilých nebo nezpůsobilých subjektech.

Návrh nařízení si vyžádá náklady ve výši 4,4 mil. eur pro období 2014-2020 a pokryje rozpočet z Programu "Zdraví pro růst" pro tato léta. Návrh nařízení doplňuje nedávno vydaný návrh směrnice o průhlednosti opatření, jak jsem říkal. Chybí zde i zmínka o etických panelech, které jsou v řadě státu, včetně ČR. Dále se značně omezuje spektrum možných důvodů pro odmítnutí zahájení klinických hodnocení např. z kulturních a etických důvodů.

Návrh – podle našeho názoru – vychází vstříc především zadavatelům, když stanoví pro posouzení žádosti velice krátké lhůty. Vzhledem k rozdělení pravomocí v otázce lékové politiky mezi členské státy a EU je také nevhodné, aby měla Evropská komise neomezenou možnost provádět inspekce v členských státech, potažmo i v třetích zemích.

Musíme i zdůraznit, což se objevilo i v doporučení usnesení, že musí poskytovat dostatečnou ochranu testovaných subjektů, a to zejména v případě klinického ohrožení ve chvíli akutního ohrožení. Tento přístup je třeba podpořit a trvat na co nejvyšší ochraně zdraví. Jak testovaných subjektů, tak zúčastněných badatelů.

Po projednání tohoto návrhu nařízení přijal VEU doporučení k vyjádření Senátu k návrhu tohoto nařízení a k návrhu o zrušení směrnice 2001/20/ES, ve kterém uvádí:

Senát Parlamentu České republiky:

I. Podporuje snahu EU zjednodušit zahajování klinických hodnocení humánních léčivých přípravků.

II. Upozorňuje na naprostou nezbytnost ochrany života a zdraví testovaných subjektů i pracovníků, kteří se zúčastní všech forem klinického hodnocení.

III. Připomíná, že čl. 168 Smlouvy o fungování EU uznává odpovědnost členských států za stanovení jejich zdravotní a lékové politiky, přičemž role EU se v této oblasti omezuje na podporu členských států.

Požaduje, aby Evropská komise lépe definovala důležitý pojem porušení běžné klinické praxe v rámci procesů povolování klinických hodnocení.

A doporučuje, aby v návrhu nařízení byla zohledněna role etických panelů jako důležitého orgánu pro posouzení žádostí o zahájení klinického hodnocení.

Žádá, aby mezi důvody, na základě kterých může členský stát odmítnout zahájení klinického hodnocení, byla zařazeny i argumenty etické, kulturní a sociální.

Dále pak nesouhlasí s navrhovanou fikcí souhlasu, tj. automatickým předpokladem, že stát, který v této značně stanovené zkrácené lhůtě se k návrhu na zahájení klinického hodnocení nevyjádřil, nemá vůči návrhu žádné námitky.

Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání.

Toto je návrh na doporučení usnesení Senátu.

To je všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto tisku. Přihlásila se paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, léky jsou v západní medicíně v podstatě základem léčby. Bohužel, jsou také jednou z velmi významných položek, a téměř nejvýznamnější, pokud se týká nákladů na zdravotní péči. Bohužel, také u nás v České republice se stávají také největší položkou, kterou se podílí na zdravotní péči pacient. A to přesto, že platí zdravotní pojištění.

Byla by to ale velká debata, kdybychom se teď chtěli pouštět do tohoto tématu.

Materiál, který máme k dispozici, se zabývá klinickým hodnocením. Je to jenom jedna z malých částí velké problematiky kolem léků. Je to téma zásadní. Chci říct, že v ČR byl vždycky velmi propracovaný systém, který bránil tomu, aby se do systému zdravotní péče dostávaly léky, které by ohrožovaly zdraví pacienta, které by neprošly dostatečnou kontrolou z pohledu jejich účinků, z pohledu jejich vedlejších účinků atd.

Také jsme docela významnou zemí v tom, že máme dva souběžné orgány, resp. které se k tomu vyjadřují. Je to Státní ústav pro kontrolu léčiv a Etický panel.

Myslím si, že toto je věc, kterou je třeba podporovat a je to věc, kterou je potřeba zachovat. Je potřeba trvat na tom, aby tato záležitost, kde se vyvažuje pozice; v podstatě úřadu a pozice Etického panelu – je správná.

Proto vítám návrh VEU, zvláště v bodech II a III, kde se trvá na tom, aby byla zohledněna role Etických panelů, jako důležitého orgánu pro posouzení žádosti o zahájení klinického hodnocení. Také naše usnesení žádá, aby mezi důvody na základě kterých může stát odmítnout zahájení klinických hodnocení, byly zařazeny i argumenty etické, kulturní a sociální.

Myslím, že je to v této chvíli věc, kde bychom se měli shodnout napříč politickým spektrem, že je to věc našeho společného zájmu. Je to také věc společného zájmu. Je to také věc společného zájmu lékařů, zdravotnických zařízení a pacientů.

Protože pozici ČR prosazuje příslušné ministerstvo, příslušný ministr, žádám pana ministra, aby zvláště v těchto aspektech trval na pozici ČR. Jsem ráda, že naše usnesení končí pověřením předsedy Senátu v tom, aby naše usnesení bylo předáno přímo Evropské komisi.

Myslím si, že toto je správná cesta, jak se máme chovat v Evropě, jak máme zastávat zájmy českých občanů, kteří jsou ale současně také evropskými občany. Ale musíme to takto odpracovat... Děkuji evropskému výboru za to!

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit v rozpravě k tomuto bodu. Zdá se, že nikoliv. Rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, jestli chce nějak zareagovat. (Není třeba.) Pan zpravodaj? (Není také potřeba.). Děkuji.

Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Besta a jak je uvedeno v tisku N 175/08/02. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, pravděpodobně se počet ještě zvýší... Aktuální kvorum v tuto chvíli je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí? (Teď selhalo...) Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko... Dokončíme... Kdo nesouhlasí s usnesením VEU, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. Já se ptám, jestli někdo považuje toto hlasování za zmatečné, v tom případě bychom ho zopakovali. Není tady tato námitka ...

Návrh byl tedy přijat. V hlasování pořadové číslo 78 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 37, proti nula.

Děkuji. Také děkuji panu ministrovi. Tento bod můžeme uzavřít.

Můžeme přistoupit k dalšímu, kterým je

 

Návrh zákona o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi)

Tisk č. 430

Obdrželi jste jako senátní tisk č. 430. Ptám se, jestli je přítomna paní ministryně Hanáková, která nás s tímto materiálem seznámí. Prosím.

Ministryně kultury ČR Alena Hanáková:  Hezké, ještě vlastně – dopoledne. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych aspoň v několika větách představila návrh zákona o audiovizuálních dílech a o podpoře kinematografie a o změně některých zákonů. Jedná se o zákon o audiovizi (senátní tisk č. 430).

Platnou právní úpravu audiovize představuje v současné době zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Tyto zákony vztahující se ke kinematografii potvrdily svou potřebnost. Avšak – vzhledem k době jejich vzniku – jsou z hlediska praxe již zastaralé a nedostačující. Trpí pojmovou a institucionální roztříštěností a nepřehledností. Nereflektují nové technologie výroby a distribuce děl. Nerespektují současný proces filmové tvorby a výroby. Musím jenom říct, že odborná veřejnost čeká na řešení těchto problémů už 20 let.

Návrh zákon o audiovizi vychází z principu, podle kterého se na financování fondu podílejí všechny subjekty, jejichž podnikání je spojeno se zpřístupňováním kinematografických děl.

Pozměňovacím návrhem pana senátora Bratského se mezi zdroje fondu navrhuje doplnit i nároková dotace ze státního rozpočtu, a to ve výši stejné, jako souhrnná finanční částka od soukromých subjektů. Jedná se v Evropě o standardní úpravu, a to včetně participace státního rozpočtu.

O tomto pozměňovacím návrhu proběhla i v Poslanecké sněmovně konstruktivní debata. Zdá se, že byla nalezena shoda napříč politickým spektrem, a to včetně ministerstva, nebo spíše ministra financí.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, velmi vám děkuji za pozornost. Prosím o vaši podporu u tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní ministryně. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 430/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VVVK. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 430/1. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Jiří Oberfalzer, kterého prosím, aby nás s oběma zpravodajskými zprávami seznámil.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Dovolil bych si zpravodajské zprávy sloučit do jedné. Jak zde již zaznělo, tak VVVK a také komise se zabývaly touto předlohou. Oba tyto orgány Senátu dospěly k usnesení, aby byl návrh schválen, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou identické a jsou součástí obou usnesení.

Možná bych ještě řekl pár slov. Tento zákon – po dlouhých letech – konečně vytváří ucelenou koncepci podpory audiovize, podpory kinematografie a další pravidla pro fungování Státního filmového archivu. Dokonce řeší otázku filmových pobídek pro zahraniční produkce v ČR.

Fond se v tomto novém návrhu stává méně přímo závislým na ministerstvu kultury. Bude tedy do značné míry autonomní institucí. Zřizuje – kromě rady – také pozici expertů, kteří budou radě dávat svá dobrozdání pro posuzování návrhů. Zřizuje také dozorčí výbor, který bude dohlížet na hospodaření fondu, zejména s ohledem na přispěvatele do tohoto fondu.

Přispěvatelé jsou tím návrhem zákona definováni z okruhu takových podnikatelských subjektů, které s filmem obchodují. Jsou to tedy poskytovatelé audiovizuálních služeb na vyžádání, jsou to provozovatelé kin, distributoři a další subjekty. Samozřejmě také komerční televize, což je vlastně inkorporace toho, co zde Senát již před časem schválil. Tudíž dostáváme širší okruh přispěvatelů. Prostředky fondu by tedy měly být větší, než tomu bylo v minulých letech.

Chtěl bych říct, že jsem měl příležitost, a chci za to poděkovat předsedovi volebního výboru PS, který byl zpravodajem, a jeho výbor byl gesčním výborem této předlohy. Chci mu poděkovat, že jsem byl přizván ke všem jednáním, která ve sněmovně probíhala. Mohu tedy osobně dosvědčit, že do nich byly zapojeny i nekoaliční strany.

Výsledná podoba byla skutečně konsensuální. Shodly se na tom hlavní politické demokratické síly v Poslanecké sněmovně. Všechny pozměňovací návrhy, které byly odsouhlaseny takto širokým fórem, byly také podpořeny stejným způsobem i při závěrečném hlasování. Podoba, kterou dostáváme z PS je, řekl bych, založena na širokém politickém konsensu, který překračuje hranice koalice.

Nicméně, mojí povinností je sdělit, co jsem řekl na začátku, že VVVK a taktéž i Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky uzavřely usnesením na – schválit, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou těchto usnesení.

Já se pak ještě vyjádřím jako "nezpravodaj" v rozpravě. Ale z pozice zpravodaje je to všechno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlášeni jsou 3 senátoři. Jako první pan senátor Bratský. (Paní místopředsedkyně nežádá přednost.)

Senátor Petr Bratský:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ti, kdo sledují tuto oblast života ČR – kinematografii a její financování – delší čas, tak vědí, že v roce 2006 byla navržena novela zákona, která měla pomoci českému filmu. Ovšem tato novela zákona byla tehdy zamítnuta. Bohužel nebyla přijata. Ale již tento rok na Filmovém festivalu v Karlových Varech tehdejším ministrem kultury a dalšími vysokými představiteli státu bylo přislíbeno, že nějakým způsobem se věc bude řešit. Nějak se řešila. Před sebou máme novelu, která vlastně je, jak říkal zpravodaj, náš kolega, zcela nová. Byla založena na podpoře celého politického spektra v Poslanecké sněmovně. Jako jednu z páteřních finančních částí tohoto nově vzniklého fondu navrhuje mj. i zdroje ze státního rozpočtu, nicméně nijak je tam nedefinuje.

Můj pozměňovací návrh, který prošel jak výborem garančním, tak také komisí, jasně definuje, jaký příspěvek by měl stát dávat. Snažíme se hledat podporu. Myslím, že pokud dneska Senát schválí můj pozměňovací návrh, dá šanci Poslanecké sněmovně, opakuji – dá šanci Poslanecké sněmovně – tento fond naplnit i ze státního rozpočtu tak, aby mohl plnit svou funkci. Nejenom v oblasti nových snímků, nové kinematografie jako takové, ale třeba i digitalizace starých filmů, které máme jako určité kulturní dědictví našeho národa, na podporu filmových festivalů, na podporu reklamy našich filmů, které jdou pro ceny do světa – od Oskara, přes Berlínského medvěda, festival Cannes, a další a další... Tyto české snímky, pokud uspějí, samozřejmě propagují celou naši zemi a její kulturu. To je smysl mého návrhu. Pevně věřím, že v Poslanecké sněmovně bychom mohli podporu získat.

Proto vás žádám – na závěr svého vystoupení, abyste podpořili můj pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři, často tady slyšíme starost o to, jak se v Evropě ztratíme, jak se rozpustíme, kostka cukru, atd. Řeči netřeba opakovat. Myslím ale, že se nic takového nemůže stát, když si budeme pěstovat, co skutečně činí národ národem. To je český jazyk. To je česká kultura, česká tradice, české umění. Když všechny tyto atributy národa budeme kultivovat. Bohužel se tomu tak moc neděje. Dnes – když člověk nezná anglicky, pomalu ani nerozumí svým spoluobčanům v českém prostoru. Je to tristní. Nevadí nám, že klidně měníme pravidla českého jazyka jako na běžícím pásu...

O české kultuře, která mnohdy schází na úbytě, a ne vlastní vinou, také můžeme dlouho mluvit. My ale máme na stole zákon týkající se kinematografie. Kinematografie je naše rodinné stříbro, které je třeba ve smyslu podpory kultury – národní kultury – skutečně opatrovat, pěstovat a vytvářet co nejlepší podmínky pro to, abychom dokázali dát světu taková díla, jaká zde vznikala v minulosti, i budoucnosti.

Jak už zde bylo řečeno, zákon o audiovizi vznikal dlouho. Je křehkým kompromisem a hledáním společného zájmu, kterým je podpora celé oblasti mezi všemi jeho účastníky. Já se tedy také přimlouvám za to, aby byl přijat, aby konečně spatřil světlo světa, aby se podle něho celá oblast chovala a spravovala.

Nicméně, jednu vadu na kráse tento návrh zákona skutečně má. A to je, že Fond kinematografie, jak je v této chvíli koncipován v tomto návrhu zákona, je velmi útlý. Nebude mít silu, kterou by potřeboval ke splnění očekávání, která jsou do něho vkládána. Proto se přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona propustili do podrobné rozpravy a abychom přijali pozměňovací návrh, který je společným návrhem pana senátora Nenutila a pana senátora Bratského, pokud vím tu genezi.

Přimlouvám se za to, abychom návrh zákona schválili ve znění pozměňovacího návrhu, který zde byl avizován. Věřím tomu, že PS vezme tentokrát senátní podobu návrhu zákona, protože je to skutečně ve prospěch kinematografie jako takové. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Jestliže v důvodové zprávě tohoto návrhu zákona se mj. tvrdí, že se tímto názvem posilují zdroje finančních prostředků Státního fondu kinematografie, tak naším snažením bylo, aby se skutečně posílily, aby se nějakým způsobem konkretizovaly. Tady se mluví o tom, že fond má zejména poskytovat podporu kinematografii a filmové pobídky. V další části se pak říká, že k § 24 navrhovaného zákona se tvrdí, že jedním ze zdrojů je pod písmenem n) dotace ze státního rozpočtu a pod písmenem o) dotace ze státního rozpočtu účelově určená na filmové pobídky. Filmovými pobídkami máme na mysli realizaci filmů, mohou to realizovat samozřejmě i zahraniční společnosti. Nám šlo o to, aby ta dotace ze státního rozpočtu, protože všichni víme, že dotace není nároková, aby byla konkretizovaná a smyslem toho pozměňovacího návrhu, o kterém tady mluvil pan kolega Bratský, je tu dotaci upřesnit a tak, aby se stala v podstatě nárokovou a mohly být vytvářeny ty hodnoty, o kterých tady mluvila paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Z toho důvodů vás prosím o podporu pozměňovacího návrhu a pro paní místopředsedkyni žádám před hlasováním o pětiminutovou přestávku pro jednání senátorského klubu České strany sociálně demokratické. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, pane senátore. Pan senátor Oberfalzer, tentokrát jako senátor, nikoli zpravodaj.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Chtěl bych opravit již po několikáté z těch předchozích diskusí jeden zavádějící argument. Tady kolegové přede mnou hovořili o tom, že se uvádí mezi zdroji fondu také příspěvky nebo dotace ze státního rozpočtu a pak se podivují, že nejsou v zákoně definovány. Jistě to znáte z jiných příspěvkových organizací, tam tyto organizace mohou získávat prostředky jenom způsobem, jaký je v návrhu zákona definován . Samozřejmě, že nikdo nevylučuje, že státní rozpočet nebo ministerstvo kultury někdy bude schopno nějakým způsobem dotovat i fond kultury pro účely filmové tvorby, a ve chvíli, kdy by tak chtěl učinit a nebylo by takové ustanovení v zákoně, tak by ten fond to nemohl obdržet. Čili to, že je tam napsáno, že mezi zdroji jsou také příspěvky nebo dotace ze státního rozpočtu, to neznamená nic. To znamená, že tato možnost je tím zákonem zakotvena, je otevřena a může se kdykoli realizovat podle možností, jaké bude mít státní rozpočet.

Další důvod, proč tam toto ustanovení je, jsou zde zmíněné filmové pobídky. S filmovými pobídkami to totiž dosud bylo tak, že pokud nebudou zakotveny v nějaké příspěvkové organizaci, tak by byly svázány s účetním rokem. Filmová tvorba ovšem probíhá kontinuálně, a proto vznikl ve sněmovně tento koncept, že filmové pobídky budou realizovány také fondem kinematografie, a tudíž budou prostředky k dispozici na přelomu rozpočtových období, čili budou k dispozici, aniž by se musely na konci účetního roku vracet. Tyto pobídky ovšem nebudou zdrojem pro filmovou tvorbu. Tady si to musíme ujasnit. To jsou prostředky – říká se tomu – pro porozumění - daňová vratka. To jsou prostředky, kterými se podporují produkce zahraniční v České republice, a to hlavně z toho důvodu, že v okolních státech takové existují. My bychom o nich třeba nemuseli přemýšlet, ale tím bychom přestali být konkurenceschopní.

Přitom naše řemesla, naše dovednosti v těch podpůrných uměleckých a technických oborech, které jsou nezbytné při vytváření filmu, jsou na špičkové úrovni a kdybychom tento instrument těchto pobídek nezavedli, tak by se mohlo stát, že by v České republice zcela zanikla. To by se samozřejmě vedlo k nějakému úbytku pracovních příležitostí, ale také k tomu, že by i české produkce musely hledat potom v zahraničí osvětlovače, zvukaře, maskéry, kostyméry atd.

Čili filmové pobídky je samostatná věc. a řekl bych, že v jejich případě fond je vlastně jenom nástrojem, jak to učinit, aby nemusely podléhat rozpočtovým pravidlům jako ostatní dotace.

Teď poznámečka k tomu pozměňovacímu návrhu. Já vám musím říct, že jsem ho nepodporoval a nepodporoval jsem ho z těchto důvodů, které se tady pokusím ve stručnosti nanést.

Za prvé – a to zde již zaznělo, myslím, že to paní ministryně zmiňovala. Tento návrh byl ve sněmovně diskutován. A nebyl napříč politickým spektrem nakonec odsouhlasen. Čili my tam tuto myšlenku vracíme, abych tak řekl, navzdory nějaké průřezové politické shodě.

Víme dobře, že rozpočtové podmínky v ČR nejsou dobré. Resorty každý rok mají zkrácené rozpočty a musí šetřit. Pokud do této situace, kdy se například snižuje rozpočet Národního divadla, rozpočet Státní filharmonie, kdy se musí odpírat podpora některým festivalům a jiným významným kulturním akcím a nebo krátit jim příspěvky, my vlastně dáme ministerstvu kultury do vínku, že bude muset seškrtat další podpory a další dotace, aby vygenerovalo prostředky ve výši 200 – 300 milionů, kterými by měli zdvojnásobit zdroje obstarané z těch externích zdrojů, jak jsou v zákoně definovány.

Je to všechno bohulibé, ale musíme si říct, že dáme zelenou filmu a omezíme Národní divadlo, omezíme kulturní regionální festivaly, omezíme další kulturní činnosti a hlavní naší uměleckou činností v ČR bude film. To není namířeno proti filmu, ať mi nikdo špatně nerozumí. Ale jsme tedy v nějakých limitech a jestliže na něco vyčleníme víc peněz, tak na ten zbytek nám jich zůstane méně.

A pak bych chtěl upozornit ještě na jednu věc, to může být jenom malování čerta na zeď – pochopitelně – ale myslím si, že u zákona, který chceme podpořit, a to já nevím, to vyjádříme hlasováním, ale já sám za sebe bych byl velice rád, kdyby po těch sedmi nebo kolika letech se konečně podařilo tento nový a uceleně koncepční návrh schválit. Pak si myslím, že ho docela vážně ohrožujeme vůbec tím, že ho budeme vracet do sněmovny. Nevím, jak se uskupí hlasování poté, co my tady uděláme tento akt, kdy odvrhneme širokou politickou shodu, jak se potom zase jednotlivé strany k tomu zachovají. Zdali se pro tento pozměňovací návrh najde dostatečná podpora, pokud se nenajde, zdali se najde 101 hlasů pro původní návrh. A dobře víte, že když bude v obou případech odpověď ne, tak návrh končí. Čili nějaké sedmileté úsilí několika ministrů – a chci připomenout začínalo u pana ministra Dostála – bude prostě zmařeno.

Další věc je, že lze očekávat, protože obecně vzato fondy a podpora kultury není ryze pravicové téma a lze očekávat, že ani pan prezident ten návrh zákona nepodpoří. Čili mohla by zde být další vratka do sněmovny, nejenom senátní, ale i prezidentská. To všechno by nám mohlo být jedno, protože my hlasujeme podle svého svědomí, ale já zase vnímám to, co se děje ve sněmovně. A je otázka, zdali nebude v tom procesu sněmovna rozpuštěná? To se může stát. Nemusí – nevím – samozřejmě co bude. Ale ve chvíli, kdy se rozpustí sněmovna, tak všechny návrhy padají pod stůl, pokud nebyl ukončen jejich legislativní proces. Čili jsou tady objektivní zjevná ohrožení případného dalšího legislativního procesu tohoto návrhu, pokud bychom ho vrátili zpátky.

Znovu opakuji, že fandím filmu, mám ho rád. Velmi bych si přál, aby měl fond takové prostředky, které by umožňovaly vznik velikých historických a významných děl, která by oslovovala evropskou i světovou veřejnost a mohla se stát součástí národního kulturního pokladu. Strašně bych si to přál. A samozřejmě, aby toto bylo možné, těch peněz by bylo třeba víc, to je jasné.

Ale na druhou stranu někdy je lepší mít méně, než víc, a pak o to přijít. Myslím si, že bychom skutečně měli vzít na vědomí, že z tohoto fondu se podporují distribuce, podporují se filmové festivaly, podporuje se digitalizace archivů. A kromě kinematografie ministerstvo kultury financuje celou řadu důležitých kulturních podniků, nejen institucí, jako je Národní galerie, Národní divadlo či Státní filharmonie, nebo Česká filharmonie, ale také všelijaké regionální festivaly. Ať jsou folklórní, kulturní, filmové, pěvecké, umělecké.

Přeženeme-li naši míru přízně vůči jednomu kulturnímu odvětví, může to ve výsledku způsobit, že bude méně peněz na tyto další věci. A já z tohoto důvodu – ač nerad – chci dát návrh na schválit, protože si myslím, že ten pozměňovací návrh všechna tato negativa má. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a zatím posledním přihlášeným je kolega Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, já vám přeji v dnešní derniéře hezké řízení a jsem rád, že mohu vystupovat zrovna před vámi.

Já jsem v roce 2006 hlasoval proti tomu zákonu, aby vznikal jakýsi fond, a dneska jsem na rozpacích. Hlasovat proti nebudu, ale zdržím se hlasování. A řeknu proč. Vadí mi, že se vytvářejí fondy, vadí mi, že se vytváří zvláštní specifická daň, která jde na jeden typ – a nechci říct umění, ale kultury, protože já nesdílím s mými kolegy názor, že rodinné stříbro jsou např. Troškovy filmy. Filmy, které u nás v posledních, já nevím, 10 letech vznikají, tak víc než polovina je populistický škvár, který si nezaslouží vůbec žádné podpory státu, ani finanční, nechť se financuje sám.

Ale já jsem na rozpacích hlavně proto, že si myslím, že jsou tam některá dobrá místa. A to je např. třeba digitalizace. Digitalizace Filmového archivu nebo i podpora možností, aby zde vznikaly i filmy zahraniční. Ale na to si myslím, že není třeba zřizovat nějaký fond, na to je rozpočet. Vytvoříme zase fond, který bude rozdělován lidmi, kteří jsou nelegitimizováni volbou, a nemohu s tím souhlasit. Proto se zdržím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ještě jednou paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Ta debata by mohla být košatá a určitě bychom se dostali do velkých hloubek týkající se naší kultury. Já chci učinit jenom dvě kratinké poznámky.

Zaprvé – nevěřím tomu, že se rozpustí Poslanecká sněmovna. To bych se skutečně hodně divila. Takže ohrožení tohoto zákona z této pozice podle mého názoru nehrozí. A druhá věc je, jestliže nebudeme podporovat vznik filmů, jestliže nebudeme mít nové filmy – a to nemluvím o tom, že film má skutečně úkol digitalizovat, tedy zachovat to, co již je, tak nevím, o čem tedy bude většina těch festivalů.

A třetí poznámka k tomu – jedná se zhruba o 100 milionů. Pan senátor Nenutil mě opraví, co by znamenal ten pozměňovací návrh v číslech. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Opět pan senátor Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Tak samozřejmě jako u všech nových zákonů, které vznikají, a které mají nahradit něco, co funguje méně, i tento případ je o tom, že pokud neprojde můj pozměňovací návrh – a nedejbůh, kdyby neprošel ani návrh tohoto zákona, tak pořád existuje starý méně funkční fond, do kterého právě plynou ty poplatky, které již byly zmíněny.

Ovšem bez státního příspěvku, to znamená – abychom se zase zbytečně nestrašili, ti filmaři si na sebe trochu vydělají a z toho žijí dneska. Navíc stávající fond nesplňuje podmínky pro přidělování fondů z EU, kdežto ten nový fond by už takové problémy nemusel mít. Tam každé dílo, které vzniká, musí být projednáváno zvlášť, jako zvláštní případ. Přirovnejme to k tomu, když máme třeba příspěvky z fondu EU na životní prostředí, tak v každém kraji mohou vznikat různé nádrže, nebo něco. Každý ten případ je projednávaný úplně zvlášť, v patřičných částech jednotlivých fondů.

Já se neobávám toho, že sněmovnou neprojde můj návrh. A kdyby i neprošel, tak se vůbec neobávám toho, že by neprošel návrh tohoto zákona, protože opravdu má širokou podporu. Původní vládní návrh bez státního příspěvku podle mě v každém případě v Poslanecké sněmovně projde.

Myslím si spíše ale, že by to bylo od státu nemravné, dávat si vůbec do návrhu jména zákona, tu podporu, a pak ji nedat. A je to politický alibismus, který mně osobně se nelíbí, takže já se domnívám, že můj pozměňovací návrh by skutečně naplnil i to, co je v názvu tohoto zákona.

A možná, že bych se zmínil ještě k té věci, která se týká jiných oblastí kultury, může to být oblast sportu, mohou to být sociální věci, mohou to být věci pro životní prostředí – to jsou všechno věci, které vláda může vždycky dělat v rámci svých malých možností, které v rámci rozpočtu má, aby podpořila život v naší republice. A ten život je to, co občané od politiků čekají. Co my pro ně můžeme vlastně udělat, než to, abychom vylepšili kus jejich života. A spousta veřejnosti se ráda dívá na filmy, je ráda, že máme vlastní tvorbu. A bohužel ta naše malá, jazykově ohraničená kotlinka není dost velká na to, aby tady vznikaly filmy dražší, aby tady vznikaly filmy, které osloví třeba celý svět. My prostě nejsme schopni je tak oslovit. A ekonomicky se to nevyplácí. Jiné země, podobné naší velikosti trhů jazykově malých, podporují svoji kinematografii obvykle od 20 až do 90 %. V České republice 10 až 15 %.

Takže myslím si, že to stojí za zamyšlení, stojí to za ten pokus, stojí to za to dát šanci Poslanecké sněmovně podporu finanční, alespoň jednomu kousku státního rozpočtu.

A když jsme u toho, ministerstvo kultury tradičně má podíl na státním rozpočtu nižší než 1 %. Kulturně vyspělé země dávají 2 – 4 %. Ani jeden z ministrů kultury od 90. let se přes to 1 % nedostal, spíše byla sestupná tendence. V době, kdy jsem já byl poslanec a 8 let jsem zpravodajoval nebo se zabýval rozpočtem ministerstva kultury této kapitoly, tak jsem ten rozpočet ministerstva kultury uměl téměř zpaměti. A věřte mi, že 300 mil. Kč, maximální částka, která by mohla znamenat tenhle pozměňovací návrh, je žádná celá půl promile. Tedy půl promile je to v rámci celého státního rozpočtu. Není to částka, na které se hroutí náš národní rozpočet. Není to částka, která by měla kdoví jak zatočit s českou kulturou, je to částka, která ji může jenom trochu vylepšit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A ještě jednou pan senátor Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Státní rozpočet se skutečně nehroutí, ale to bude pravda jenom do té doby, dokud nám budou půjčovat. Již více než 10 let jsme závislí na tom, kolik nám kdo půjčí a za jaké peníze. A ta procenta nejsou nezajímavou součástí státních výdajů. Jsou to desítky miliard. A už se někde pohybují mezi 50 a 100 miliard. Máme dluh, který je jedna celá šest sedm bilionů. Při všech těch drastických škrtech hovoří vláda o tom, že s velkým úsilím srazí deficit příštího roku na sto miliard. A to jenom za předpokladu, že se podaří prosadit některá další nepříjemná úsporná opatření.

Nejde o 100 milionů, kdo tady říkal tuto částku, je to asi 250 – 300 milionů. Stát nebude dopředu vědět, kolik to je, bude závislý na tom, co vyberou ti soukromníci a pak to musí znásobit. Tato povinnost je tady daná jasně. Není to zastropováno, to znamená stát nebude vědět, kolik má vydat.

Státní rozpočet – při tom nepočítám s tím, že by dopředu vyčleňovalo ministerstvo kultury jakousi nějakou rezervní částku v rozsahu 0 – 500 milionů na navýšení tohoto příspěvku. Já znovu opakuji, já jsem taky fanda filmu a hrozně přeji filmařům, ale tady se musíme dostat do nějakých relací vůči ostatním společenským resortům.

Kolega Bratský tady zmínil, že kulturní a vyspělé země dávají na kulturu 2 – 3 % státního rozpočtu. Já si myslím, že kulturní země jsme. Ale vyspělá, pokud to budeme srovnávat s Francií, Německem, Británií, to bohužel nejsme. Čili dáváme, co můžeme. Jsou tady rozsáhlé skupiny obyvatel, které by rády – a nebo dokonce požadují zvýšení svých finančních prostředků. Jsou to důchodci, jsou to státní zaměstnanci, učitelé, policie, zaměstnanci nemocnic, lékaři. Je tady skutečně armáda milionů a milionů lidí, kteří by také potřebovali navýšit své prostředky.

Čili můžeme říct, že 250, 300 milionů nic není, ale když to dáme všem, tak prostě to nedokážeme udělat. A je to jenom otázka preferencí. Tak budeme se víc zajímat o sociální dávky, o nezaměstnanost, a nebo budeme enormně preferovat jedno odvětví kultury. Jedno odvětví kultury. Paní místopředsedkyně Gajdůšková zde zmínila, když se nebudou točit filmy, tak na co budou festivaly? Ale to jsme si nerozuměli. Existují festivaly operní hudby, existují festivaly divadelní, festivaly folklórní. To jsou všechno akce, na které ministerstvo přispívá. Bude-li přispívat na film o 200 – 300 milionů víc než dnes, o to méně peněz zbude. A proto jsem zde mluvil o těch regionálních festivalech všech možných různých odvětví. Tak prostě buďme trošku na zemi. Je to krásné, ale nemůžeme takto vykrojit tuto věc a tvářit se, že to nemá souvislost s ničím dalším.

Mimochodem tento návrh zákona přináší také jednu pozitivní věc. Víte, že když jsme tady schvalovali vlastně novelu o reklamě na České televizi a uložili jsme komerčním televizím, aby z reklamy odevzdávaly 2 % do tohoto fondu, byla debata o tom, jestli si nebudou snižovat ty výdaje uměle, vytvořenými náklady přes nějaké třetí subjekty, a kolik tam vůbec dojde. Tím návrhem, který vlastně vzešel ze Senátu – bylo to od pana Tomáše Töpfera, a já jsem mu s tím pomáhal – jsme vlastně řešili jeden problém. Že v listopadu 2011 končil digitální zákon a ze dne na den by Fond kinematografie přišel o 150 milionů ročního příspěvku. Debata pak byla, jestli ten příspěvek z reklamy vůbec dosáhne té částky?

Tak to chci jenom upozornit, že v tomto návrhu zákona je definováno, že ten příspěvek nesmí být menší než 150 milionů. Čili pokud nevygeneruje to procento, ta dvě procenta, nevygenerují tu částku, budou muset tito přispěvatelé své prostředky navýšit. Čili to jsem jenom chtěl říct ještě k této věci.

Pokud jde o filmové festivaly, tak v současné době vzniká v České republice – já to číslo nevím přesně, ale někde se tady pohybuje v kuloárech ředitelka fondu, určitě by mi to řekla, ale já myslím, že to je několik desítek filmů. A myslím, že přes třicet. Čili 30 filmů za rok není málo. Tím chci říci, že ty prostředky, které dnes jsou k dispozici, nebo řekněme v tom konceptu těch zhruba 150 milionů plus dalších zdrojů – teď máme trochu anomální situaci, kde je přechod z jednoho režimu na druhý a čeká se na ten výnos – ale těch 150 milionů je schopno pomoci na svět několika desítkám filmů.

A my tady mluvíme o tom, že to potřebujeme zdvojnásobit. Samozřejmě nezastírám, že to není jenom otázka množství filmů, ale také otázka kvality a určitých filmů, zejména historických, dobových, to si samozřejmě vyžaduje vyšší náklady – jsou tam kostýmy. Vyšší náklady při natáčení, vytváření dobového prostředí atd. To já vím a to nezastírám.

Takže já chci říci, že naprosto souhlasím se všemi, kdo říkají, bylo by krásné, kdyby film měl více prostředků, ale upozorňuji tady na ty souvislosti. A skutečně si myslím, nechci vám to podsouvat, ale že nám taky záleží na regionální kultuře. A ona se bez příspěvků ze státních zdrojů neobejde. Žádný folklórní festival neobstojí bez podpory. Čili nejde jenom o film, prosím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a pan předseda Štěch je nyní přihlášen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní místopředsedkyně, paní ministryně, já když tady tu diskuzi poslouchám a sleduji, tak mi na jedné straně je smutno, na druhé straně bych se pomalu smál. Přijde mi, promiňte mi to slovo, ale je tady na místě, pokrytecké tady hovořit o potřebě rychlého navýšení zdrojů, když se proto, aby ty zdroje byly, prakticky nic nečiní. Já bych velice rád podpořil kulturní sféru včetně filmu daleko výrazněji. Myslím si, že by to bylo potřebné, že je to přínos pro duševní oblast a nakonec i ekonomickou oblast v naší zemi, ale v době, kdy státní rozpočet na příští rok není předložen, v době, kdy ministr financí nám všem vyhrožuje, že to všichni pocítíme přes veřejné rozpočty, že nebyl schválen ten jeho původní restriktivní rozpočet, který měl být doprovázen zvýšením cen základních životních potřeb – léků, potravin, v době, kdy se propadají reálné mzdy a platy, kdy vláda poprvé za 20 let sahá na důchody tak, že se budou reálně propadat, to znamená příjmy lidí, kteří se nemůžou jinak zajistit než z toho důchodu, tak my tu licitujeme o několika stovkách milionů korun. A přitom nikdo z těch, kteří navrhují, aby ty zdroje tam byly, neřekl, kde ty zdroje vzít.

Já si myslím, že je možné kulturu řešit, ale musíte se, dámy a pánové v pravém politickém spektru, rozhodnout, jestli chcete dělat alespoň ten elementární pořádek v této zemi, protože přece víte, že tady např. OSVČ před šesti sedmi lety platili ročně 22 mld. Kč na daních, a letos jestli zaplatí miliardu, tak to bude úspěch. Ano, má tam pravice své věrné voliče, ale nakonec to dojde tak, že to stejně tu vládnoucí pravici zničí, protože ona není schopná financovat nezbytné výdaje a rozkládá se de facto zevnitř.

My bychom mohli jásat, ale nejásáme, protože víme, že to dědictví bude hrozné a vůbec se na něj netěšíme. My bychom nemuseli mít, dámy a pánové, vůbec problémy nebo tak vážné problémy s veřejnými rozpočty, ale museli bychom najít politickou shodu, že daňová kvóta bude u nás obdobná, jako je v západní Evropě. Ale ta shoda není, neboť se pořád někdo domnívá, že když ta daňová kvóta bude podstatně nižší, že to u nás nastartuje hospodářský růst a že to bude dobře. A ono to nějak nevychází. Chtělo by se mi i říci, kde soudruzi z NDR udělali chybu?

Já si myslím, že je potřeba vzít rozum do hrsti, protože ono nás to každého doběhne. Jako by nás doběhlo to, kdybychom příliš utráceli v sociálních systémech, že na ně peníze nemáme. Nebo kdybychom to s daněmi nahoru přehnali skokově, že ti investoři se odlijí. Ale na druhé straně ta krajní pozice je tam, kde se naše země ve výběru daně a pojištění nachází.

Na důchody za 1. pololetí chybělo 25 miliard korun! Jestli to bude pokračovat, 50 miliard korun, to je hrozné číslo, to je sedmina nákladů na důchody. Zdravotní pojištění se po letech dostává do schodku 6 mld. Kč. Jak by se nedostávalo, když se tady zase pět šest let nezvýšily platby za státní pojištěnce?

Přestaňme strkat hlavu do písku, my ty makroekonomické čísla neřešíme, a pak se divíme, že v tom rozlitém rybníku se všichni mácháme a topíme. Opravdu pojďme ke stolu, pojďme jednat. Někteří se tady nemůžou vézt – na jedné straně paláce, přepychová obydlí, přelévání peněz do zahraničí, na druhé straně my se tady, leví, praví, všichni dusíme a jsme – s odpuštěním, promiňte mi to – za pitomce před veřejností, že politická scéna selhává.

Vezměte si, jaké množství peněz odtéká z naší republiky na dividendách ze zisku? Přes 200 mld. Kč ročně odtéká z této země. Ty se tu neinvestují, a přitom my je tu potřebujeme. Protože se neinvestují, tak nemáme práci, narůstá nám nezaměstnanost a zase nám lidi nevěří, a právem obviňují, že to nezvládáme. Vždyť to jsou čísla, to jsou doložitelná čísla, pojďme se o nich bavit, a pak nám zbude i na to, co tady kolega Bratský navrhuje, a já bych ho rád podpořil. Ale protože skutečně já nejsem nezodpovědný, já jsem v životě neměl dluh. A myslím si, že jsem vytvořil za svůj život určité bohatství. A nevytvořil jsem ho tak, že bych od někoho dostal nějaký dar nebo nějaké koruny. Prostě korunku po korunce a utráceli jsme jenom to, co jsme měli. To dělali moji předci a vždycky byli úspěšní.

Já si myslím, že jiný recept není. Ale tady se vytváří dluh na příjmové straně veřejných rozpočtů, neřeší se to. A teď už dochází i na ty, kteří říkají, musíme a musíme šetřit. My připravujeme nové složení orgánů Senátu. Je jedno, jestli budu v nějaké funkci, nebo nebudu, ale přece není možné, když máme o 15 % méně příjmů, nebo o 10, jako Senát, že budou přibývat funkce nebo další činnosti. Spíš bych čekal návrhy, co se bude omezovat? Kde to snížíme? Vždyť přece jde tlusté do tenkého, a ne zásluhou tohoto politického uskupení, my jsme u toho teď 6 let nebyli, ale přitom se ukazuje, že naše recepty asi nebyly špatné, ale je potřeba říci, když chci peníze, kde je chci vzít.

My říkáme, že je můžeme vzít na zrovnoprávnění daňového a pojistného systému, aby do něj přispívali spravedlivě všichni. To jsou desítky miliard korun. Zavést progresivní zdanění, zvýšit daně právnickým osobám, jaké jsou běžné v západní Evropě. Oni nám do zahraničí už dneska neutečou, protože ta má taky svoje nevýhody a ta cena práce tam v té Číně, Indii jde taky nahoru. Omezit šedou ekonomiku. Jestli něco zničilo Řecko, které se pořád předhazuje naší zemi, tak to byla šedá ekonomika. Možná některé nadstandardy, ale to byl už potom ten sekundární dopad z toho. A prostě začít řešit věci na příjmové straně rozpočtu, a nejen řezat, řezat, řezat. Dneska už ty řezy samozřejmě musí bolet i politiky pravého spektra, protože jsou to taky lidé a komunikují taky s občany.

A ti občané, kteří na jedné straně říkají, stát je špatný, ti samí občané říkají, státe, dělej, státe, řeš, státe, pomoz nám. Takhle to nejde, přátelé, podle mého názoru řešit. Skutečně politická scéna tady propadá – a tady je ten základní kámen. Samozřejmě k tomu patří ty věci, že se ještě někteří z nás, z toho politického spektra snaží v této, s odpuštěním, bídě zajistit se sami pro budoucí období. To je to nejhorší. To si myslím, že je potřeba, tak jak se to v poslední době děje, elementárně řešit a trestat.

Takže já to nepodpořím, ten pozměňovací návrh, byť bych to dělal strašně moc rád, ke kultuře mám velmi vřelý vztah, ale souhlasím, že to je handrkování se o malou hromádku peněz, která v kultuře je. Když dostane film, o to méně bude mít živé umění a další a další. A to není zodpovědné. Já bych čekal, že kolega Bratrský navrhne třeba na příklad, že se zvýší příjmy, které se budou týkat pojištění. Protože když ten stát nemá ta pojištění vybraná, tak tam přelévá z daní. My to máme všechno de facto v jedné hromadě. Nebo že tady řekne, že zvýšíme daň právnickým osobám a pak tady může navrhnout možná ještě větší částku, než navrhuje. Jinak si myslím, že to je, ať mi je to prominuto, velmi neseriózní návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo, další je přihlášena paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já samozřejmě bych podepsala, i dvakrát, všechno, co řekl pan předseda Senátu ve vztahu k makroekonomické situaci, hospodářské situaci, sociální situaci v této zemi. Jestliže jsem ale podpořila pozměňovací návrh o naplňování Fondu kinematografie, tak musím k tomu říct dvě věci. A pořád na tom svém vyjádření trvám.

Tak musím říct dvě věci – zaprvé, že je to pouze specifikace té dotace, která tam stejně jde. Zaprvé. A zadruhé, když se ptáme, kde tedy ty peníze vzít, já si myslím, že by to byly peníze daleko účelněji, efektivněji a ve vztahu skutečně ke kulturním hodnotám v této zemi daleko lépe investované než to, že jdou desítky a stovky milionů třeba na reklamu, na věci, které jsou naprostou samozřejmostí.

A určitě bychom našli víc příkladů. Já si namátkou vzpomínám na reklamu na evropské fondy, třeba v tom smyslu, nebo záležitost týkající se našeho vstupu do schengenského programu, kdy za veliké peníze šla v televizi reklama na to, že člověk nepotřebuje pas, když budeme přejíždět hranice. Třeba na příklad.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A pan senátor Bratský ještě jednou.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělení slova. Já nejsem zase takový politický snílek, jak by se mohlo zdát, a vůbec ne rozpočtově už nezodpovědný. Já jsem jako politik udělal jednu věc, že jsem aktivně pracoval v platformě pro zadávání veřejných zakázek. Byl jsem tam jmenován předsedou Nečasem za ODS. Chodil jsem tam, spolupracoval jsem s obchodní komorou USA a s obchodní komorou Německa, které tuto platformu tehdy zvedly, protože už se tyto země nemohly dívat na to, jak se u nás obchoduje, jak se ve veřejných zakázkách předražuje, jak se vyvádějí peníze bokem. A tam jsem aktivně pracoval a tam jsem já jako politik hledal velké rezervy. Zákon prošel, spousta lidí je z toho otrávena, protože jim to na úrovni obcí, krajů i státu poněkud ty možnosti omezuje.

Čili to byl můj konkrétní přínos k tomu, aby naše země měla v rozpočtu více peněz, které byly vyváděny jako šedá ekonomika do kapes lidí, kteří měli rozhodovat pouze o dobrém chodu svých úřadů. Nebo o investicích, které byly ve prospěch obyvatel naší země.

To jenom jako odpověď panu předsedovi, kde já hledám zdroje příjmů. A v Poslanecké sněmovně je to přece státní rozpočet, který teď bude, aby naši poslanci mohli zapracovat. Já jsem ve svém návrhu nedal ministerstvo kultury, já jsem tam napsal jenom ministerstvo. Já si třeba myslím, že to má být ministerstvo financí, které navýší rozpočet ministerstva kultury o oněch 300 milionů. A je to na našich poslancích.

Když se kdysi – a to bylo za vlád ODS i za vlád sociální demokracie, abychom si nalili čistého vína, takzvaně porcován medvěd v Poslanecké sněmovně, tak z 200 poslanců takových 120 vylepšilo bilanci svých míst, odkud oni pocházeli, tu o pět, tu o deset milionů, stavěly se bazény v místě, kde nebyla voda apod. Čili rezervy má i přímo Poslanecká sněmovna, poslanci, přímo při schvalování státního rozpočtu – jejich náměty, návrhy tam prší ze všech stran – a ano, správně, to na tom přece opravdu – vždycky návrh, který říká někam dávám, říkám, odkud beru. V tom máte, pane předsedo, pravdu. To jsme nemohli udělat, protože Senát ale rozpočet neschvaluje, schvaluje ho Poslanecká sněmovna. Já jsem si přece nemohl dovolit z pozice senátora navrhovat poslancům, odkud mají vzít těch 300 milionů. Pevně věřím, že pokud tento zákon projde, tak paní ministryně s tím přijde a budou muset řešit v rámci schvalování státního rozpočtu, kde těch 300 milionů vezmou a vylepší bilanci tohoto ministerstva.

Ano, jsou oblasti života, máte pravdu, které jsou jistě důležitější. Nepochybně osoby postižené budou potřebovat od státu nějakou podporu, nepochybně nemocní, nepochybně další, možná důležitější složky života společnosti, ale já trvám na tom, že i kultura je součást života. Jakmile budeme pečovat jenom o dělo, a ne o duši, tak to s tou naší zemí půjde dolů. Takže to je moje odpověď pro vás, pane předsedo. Já za to nemůžu, já prostě nemůžu navrhovat, z jaké kapitoly to vzít, ale chci pomoci rozpočtu ministerstva kultury. To je tedy pravda.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tak, děkuji, pane senátore. V tuto chvíli není nikdo přihlášen, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, jestli chce zareagovat.

Ministryně kultury ČR Alena Hanáková:  Já bych zareagovala jenom velmi krátce. Jenom bych chtěla doplnit, tady byl vznesený takový otazník o tom, jaké množství filmů se za rok natočí. Takže je to zhruba 30 filmů. Zhruba 5 z těch 30 bylo podpořeno Fondem, ne tolik, co tady zaznělo, takže aby byl trošku přehled.

V každém případě v této chvíli zaznělo tolik názorů a jakýchsi stanovisek z vaší strany, které jsme vlastně také probírali a zazněly ve sněmovně, myslím, že vyjadřovat se k nim není ani potřeba. Já sama za sebe bych byla velice ráda, kdybychom zákon, který je navržený, a který jsme zpracovali, podpořili, protože, jak už jsem tady řekla v té úvodní části, čekáme na něho 20 let, i filmaři. Skutečně jde o podporu kinematografie, takže za vaši podporu vám já, a nejenom já, budu vděčná. A o to vás prosím. Takže děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní ministryně, a nyní garanční zpravodaj.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. V rozpravě vystoupili zastánci pozměňovacího návrhu, a také jeho odpůrci, a jeden kolega, který obecně vznesl principiální otázku takovýchto fondů.

Já bych si dovolil ještě jednu technickou poznámku k tomu, co řekl pan kolega Bratský. On se mýlí, protože když napsal ministerstvo do zákona, kde v úvodu je specifikováno, že tento zákon se týká ministerstva kultury a dále se používá legislativní zkratka "ministerstvo", tak se tím myslí explicitně ministerstvo kultury. Nemůže to být ministerstvo financí ani jakékoli jiné ministerstvo. Je to legislativní zkratka a ta je tam zavedena, čili ten jeho pozměňovák je mířen na ministerstvo kultury.

V rozpravě byla avizována podpora pozměňovacímu návrhu, který byl schválen v obou orgánech, které projednávaly tuto novelu. A připomenu jenom, že já jsem podal návrh na schválit, ve znění Poslanecké sněmovny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a nyní bychom mohli přistoupit k hlasování o návrhu schválit, který také padl, ale byla vyžádána přestávka na jednání klubu. 5 minut je avizováno, takže v tuto chvíli přerušuji a je do 12,17 hodin přestávka na jednání klubu sociální demokracie.

(jednání přerušeno ve 12.12 hodin.

(jednuání opět zahájeno ve 12.17 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Takže, kolegyně a kolegové, přestávka skončila, já prosím, abyste zaujali svoje místa, abychom mohli přistoupit k hlasování. Předpokládám, že znělka, která ukončila přestávku, zároveň vás svolala k hlasování, takže nebudu už znovu pouštět znělku. A budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu schválit, který padl v obecné rozpravě. V tuto chvíli je nás přítomno 50, aktuální kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit, nechť stiskne tlačítko... Pardon. Hlasování je zmatečné, nevyžádala jsem postoje navrhovatelky a zpravodaje. Domnívala jsem se, že zazněly na závěr. Takže já se zeptám paní ministryně na její názor.

Ministryně kultury ČR Alena Hanáková:  Takže kladné stanovisko, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  A pana zpravodaje garančního?

Senátor Jiří Oberfalzer:  Také podporuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Takže podpořili oba. Doufám, že teď mohu znovu spustit hlasování...

Kdo souhlasí s návrhem schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo a tento návrh byl přijat. Hlasování pořadové č. 80 – z 51 přítomných senátorek a senátorů se vyslovilo 34, proti 0. Tento návrh tedy byl přijat a tím končí projednávání tohoto bodu.

A já poprosím o vystřídání, ale předtím bych chtěla vám všem poděkovat za spolupráci, všem znovu zvoleným senátorům zde přítomným bych chtěla pogratulovat a vyjádřit přání, aby mír a rozum v této komoře zůstával nadále, tak jako tomu bylo většinou doposud. Děkuji. (Potlesk.)

(Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, která předává místopředsedkyni Senátu Aleně Palečkové na rozloučenou malý dárek.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, dalším bodem, kterým budeme pokračovat, je návrh zákona, kterým se mění zákon č. 231/2001 sbírky O provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 423. Návrh uvedl zástupce skupiny poslanců pan Václav Mencl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Václav Mencl:  Paní předsedající, paní senátorky, páni senátory, dovolte, abych za skupinu poslanců uvedl novelu zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. A to ve věci týkající se tzv. hlasité reklamy. Myslím, že jste sami svědky, že hlasitá reklama skutečně existuje. Některé ruší při vysílání a některé – např. mě – ruší i tehdy, když u té televize usnu. A totéž se děje zřejmě statisícům lidí, protože na příslušné orgány, jako je televizní rada, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, ale jistě i na vás osobně, případně na vaší komisi pro sdělovací prostředky, tak i na nás se obracelo velké množství lidí, abychom s tím něco udělali.

My jsme nejprve zkoumali, kdo by se tím zabýval, abychom to nemuseli udělat jako poslanci. Zjistili jsme, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání k tomu nemá dostatečné legislativní oprávnění. Ministerstvo kultury se tím chtělo zabývat v nějakých širších souvislostech, to znamená až za nějakou dobu, takže jsme se toho napříč politickým spektrem ujali my v Poslanecké sněmovně. Princip je v zásadě velmi jednoduchý. A sice, že reklama má mít pouze nějakou mírnou odchylku od vstupu a výstupu programu. Čili aby nečněla zvukově, hlasitostí, nad ten program, ve kterém je vysílána.

To je jedna věc. Samozřejmě těch možností je více, my jsme se jimi zabývali. Jedna možnost je vlastně regulovat celý program televize. My jsme se touto cestou nevydali, byť je technicky jednodušší, protože by to znamenalo, že ochudíme diváky např. při sledování koncertů, protože bude ta hudba daleko plošší, nebude mít ty výšky a nebude mít ani ta hlasitější fortissima. A mohu mluvit o filmech, mohl bych pokračovat, čili to je cesta, kterou jsme se nevydali. Vydali jsme se technicky složitější cestou, a proto také jsme tam dali do účinnosti, že je tam půlroční odložení proto, aby se reklamní studia, ti, kteří tady tvoří reklamy a další, aby se na to mohli technicky vybavit. Takže tím vysvětluji zároveň, proč je tam to odložení.

Protože si nemyslíme, že v zákoně mají být uváděny všechny technické parametry, které se ostatně poměrně rychle mohou měnit, požádali jsme a domluvili jsme se s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, že ona učiní tak vyhláškou. A zmocnili jsme tedy Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která je – doufám, že nejen podle mého názoru – velmi kvalifikovaným a kvalitním orgánem nejen pro tuto věc samozřejmě, ale pro své rozhlasové a televizní vysílání, aby na základě této vyhlášky kontrolovala, zda tedy skutečně jsou ta ustanovení dodržována.

Musím říci, že existuje také na přelomu roku vzniklá směrnice Evropské vysílací unie, která vlastně to dokonce sjednocuje na evropské úrovni, a my jsme z ní také samozřejmě vycházeli. Musím říci, že tento návrh jsme připravovali skutečně napříč politickým spektrem. Napříč politickým spektrem byl také sněmovnou schválen. A já bych si vás dovolil požádat, abyste takhle tento zákon schválili. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, že vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 423/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Oberfalzer.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 423/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, očekávám, že tento návrh zákona nezpůsobí žádnou kontroverzní debatu, protože si myslím, že se asi všichni shodneme na tom, že hlučná reklama je dělána nebo vysílána v televizích záměrně na posílení toho reklamního efektu. (Mluví hlasitě.) Je to asi takhle!

Představte si. Chtěl jsem názorně zobrazit. Ten návrh zákona je velice jednoduchý, protože ta konstrukce je řešena tak, že vlastně zmocňuje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby tu regulaci definovala a potom kontrolovala. A reguluje se, ale to tady pan předkladatel řekl, v podstatě jenom reklama sama. A ty znělky na vstupu a výstupu. Týká se to pochopitelně i sponzoringu, protože i to je jistá forma reklamy a podobných věcí. Samozřejmě i vlastních upoutávek na programy těch televizí.

Myslím si, že není třeba o tom nic složitě dalšího vykládat. Novelka je velice krátká. Jestli to máte před sebou, je to 1,5 stránky. A myslím si, že tam kromě nějakých úplně marginálních drobností není ani žádný vážný legislativní problém. Oba orgány, tj. výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice a také komise pro sdělovací prostředky vyslovily souhlas a doporučují plénu, abychom schválili tento návrh, ve znění Postoupeném poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, i když jste nás vyděsil, a poprosím vás, abyste se posadil také ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, můžeme tedy postoupit do obecné rozpravy. Otevírám obecnou rozpravu k návrhu zákona. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěl skupině poslanců za tento návrh poděkovat. Protože jak jsme viděli tu ukázku tady, je to skutečně děs, který nás u televizí budí. Škoda jen, že nemůžeme zakázat reklamu úplně, protože přiznám se, že mi dělá velkou radost, když za večer musím 27krát poslouchat, jak je pro mě výhodné zakoupit si dámské vložky značky Always.

Takže já vám za ten návrh děkuji a samozřejmě pro něj ruku zvednu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, teď nevím, jestli to nebyla reklama. Další přihlášenou je paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, i já podporuji tento návrh zákona, tuto novelu. A protože jsem kdysi dělala 5 let ředitelku v kabelové televizi, která dodnes funguje, a v podstatě pořád ještě s touhle branží mám něco do činění, tak musím říci, už kdysi dávno byly vůči reklamě určité připomínky vůči formě.

Tenhle průmysl bude vždycky tak trochu tři kroky před námi a my budeme muset na to reagovat. Ale toto sugestivní, velmi sugestivní podání reklamy obtěžuje obrovské množství našich občanů, diváků v televizi z toho důvodu i proto, že pochopitelně to silně umocňuje ten vjem, že prostě se aspoň podíváte, co se děje. V každém případě ale to dělá jednu věc – u filmu to znevažuje to umělecké dílo filmu, protože dílo vnímáte jako celek, a když je potom rozsekáno různou reklamou, tak prostě určitou náladu nebo prostě estetický vjem, ten zvuk přebije daleko více než obraz. Protože se kolikrát i u toho filmu podíváte vedle na partnera, ale ten zvuk je prostě trošku sugestivnější. Pochopitelně ti tvůrci reklamy si potřebují prodat ten produkt, budou nacházet tady právě čím dál víc agresivnější formy, a to, že dnes, když doufám tady tuto formu omezíme, tak jim ukážeme, že ne všechno si divák nechá líbit, že občanovi se to líbí, nebo že prostě to necháme bez povšimnutí. A já vás prosím, abyste tuto novelu podpořili.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Bude pokračovat pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl poděkovat, že konečně také z Poslanecké sněmovny vyšlo něco kloudného, které je pro občany tohoto státu, zvláště pro ty starší. A doufám, že tento návrh zákona projde tak, jak nám ho dali předkladatelé, i když tam jsou některé drobné změny, ale domnívám se, že by nic nemělo vadit i přes některé výhrady našeho legislativního odboru v tom, abychom tento zákon podpořili. Ještě jednou poděkuji nižší komoře Parlamentu České republiky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli není nikdo další přihlášen, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě závěrečné slovo? Nechce. Pan zpravodaj také ne? Dobře. Budeme tedy moci hlasovat o návrhu výboru schválit.

V sále je aktuálně přítomno 41 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 21. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 81 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji a blahopřeji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji. Pan navrhovatel si přeje vystoupit.

Poslanec Václav Mencl:  Paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám za skupinu předkladatelů poděkoval za propuštění k prezidentu republiky. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkujeme také, pane poslanče. My budeme pokračovat bodem, kterým je Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu v osmém funkčním období. Prosím pana předsedu Senátu.

(Připomínky k pořadu programu.)

Omlouvám se, panu kolegovi. Já jsem si udělala pořádek na stole tím, že jsem ho odložila. Takže omlouvám se, kaji se.

Dalším bodem, který je podle schváleného programu, je bod

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Miloše Vystrčila a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 432

Jsme v prvním čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan Miloš Vystrčil, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové, milé kolegyně, kolegové, vážená paní předsedající. Já vám tady představím návrh senátního návrhu zákona, jehož spolupředkladateli kromě mě jsou i senátorka paní Jiřina Rippelová, Vítězslav Jonáš a Petr Vícha. Stručně řečeno, tento senátní návrh návrhu zákona má za cíl napravit jednu vadu, která se v novele zákoníku práce vyskytla a spočívá v tom, že pokud – i když si to zaměstnanci i zaměstnavatelé přejí, tak není možné se domluvit na řetězení pracovních smluv s tím, že v tomto návrhu zákona je tomu tak, že za zaměstnance hovoří nebo je zastupuje odborová organizace, pokud je tam přítomna, pokud ne, tak je to nahrazováno vnitřním předpisem.

Protože já předpokládám, že k zákonu bude mluvit ještě také zpravodaj, tak jenom shrnu základní poslání tohoto zákona. Ten zákon je výhodný jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele a byl právě z iniciativy zaměstnanců připraven. Pro zaměstnance přináší zásadní tři výhody. První je, že zaměstnanci, pokud pracují v pracovním poměru na dobu určitou, tak pobírají mnohem vyšší mzdu než zaměstnanci v pozici agenturního pracovníka, což je případ, který, pokud tento návrh zákona nepřijmeme, čeká některé zaměstnance.

Druhá věc, která s tímto zákonem souvisí, a je také výhodná pro zaměstnance, je, že pokud někdo je zaměstnán na pracovní dobu určitou, tak je rovněž i příjemcem všech benefitů, které zaměstnavatel poskytuje. A třetí věc je, že pokud je zaměstnán na dobu určitou, tak přesně ví, kde mu zaměstnanecký poměr skončí a může být i domluven na tom, kdy mu zase začne, protože tyto poměry bude možné sjednávat jenom v případech, kdy si to vyžadují buď provozní podmínky anebo kdy ta práce má zvláštní charakter. Zatímco případy agenturního pracovníka, do kterého by se někteří zaměstnanci mohli dostat v případě těchto typů práce, to znamená, že vlastně mohou být odvoláni ze dne na den.

Pokud se zeptáme na výhody, které to poskytuje zaměstnavateli, tak ty jsou celkem jasné. První je, že pokud je možné po domluvě se zaměstnancem vypisovat opakovaně pracovní doby na dobu určitou, tak to zvyšuje konkurenceschopnost zaměstnavatele, protože tím pádem je flexibilnější a je schopen lépe konkurovat jiným výrobcům. Druhá věc je, že to je samozřejmě ekonomičtější, protože zaměstnanci, kteří potom pracují v řetězení pracovních poměrů, umějí tu práci, zatímco když tam máte agenturního pracovníka, tak se může stát, že přijde a je ho potřeba zaškolit. A třetí věc – nezanedbatelná – že také to snižuje administrativní náklady. Takže tolik ode mne.

Dovoluji si na základě tohoto krátkého zdůvodnění vás zdvořile požádat, abyste propustili tento návrh návrhu zákona k projednání do výborů. Osobně navrhuji – doufám, že se shodneme se zpravodajkou na tom – aby to projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku.

A poté si dovoluji navrhnout ještě jednu věc, aby byl tento zákon projednán ve zkrácené lhůtě 30 dnů, protože to, jak dobíhají nyní nasmlouvané pracovní smlouvy, je poměrně velký tlak na to, aby účinnost této změny v zákoníku práce vstoupila v platnost co možná nejdříve. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji také, pane navrhovateli. A požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Guzianu. Ten je však momentálně omluven, je na zahraniční cestě, takže se role zpravodaje pro první čtení ujme paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nově přijatá úprava zákoníku práce, platná od počátku roku 2012, v zásadě zavedla právní systém, umožňující legální existenci pracovního poměru na dobu určitou, celkově až na devět let s tím, že totéž lze opakovat po splnění podmínky následného tříletého přerušení tohoto typu pracovního poměru. Na druhou stranu však tato úprava zavedla stav, vedoucí k tomu, že v řadě případů umožní existenci pracovního poměru na dobu určitou v rozsahu jen několika týdnů, či měsíců, případně i několika dnů.

Opět s podmínkou tříletého přerušení takových pracovních poměrů. U této druhé skupiny lze jako příklad uvést zejména zaměstnance přijímané na práce tzv. sezonní, či kampaňové povahy.

Jak je v předloženém návrhu zákona uvedeno v důvodové zprávě, právní úprava pracovních poměrů na dobu určitou, přijatá při novelizaci zákoníku práce, provedené zákonem č. 365/2011 Sb., nenaplnila očekávání zaměstnavatelů a nepřinesla nic pozitivního ani pro některé skupiny zaměstnanců, zejména sezónních zaměstnanců v zemědělství, stavebnictví, dřevozpracujícím průmyslu a je kritizována i z pohledu omezení konkurenceschopnosti našich podnikatelských subjektů.

Z tohoto důvodu se navrhuje vrátit do zákoníku práce úpravu výjimek pro sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou v případech vážných provozních důvodů na straně zaměstnavatele a důvodů, spočívajících ve zvláštní povaze práce s určitou modifikací této dřívější úpravy. Jedná se o úpravu, na které se dne 29. srpna 2012 na společném jednání dohodli zástupci Svazu průmyslu a dopravy České republiky, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Českomoravské konfederace odborových svazů s tím, že se v nově vkládaném ustanovení § 39 odst. 4 zákoníku práce zpřesňují podmínky pro používání výjimky z obecné úpravy, tak zvané řetězení pracovních poměrů na dobu určitou tak, aby odpovídaly zájmům zaměstnavatelů i zaměstnanců a obsahovaly zábrany proti případným pokusům o zneužívání navrhované úpravy.

Vážené kolegyně, kolegové. Doporučuji, aby senátní návrh zákona byl propuštěn k projednávání do výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a byl schválen ve zkrácené lhůtě 30 dnů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní zpravodajko. A také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Nechtěl jsem vystupovat, ale musím říct, že mě překvapil pan senátor návrhem na zkrácené projednávání tohoto návrhu zákona, k němuž já osobně nevidím vůbec žádný důvod. Sezónní práce nás čekají až příští rok na jaře a v létě, takže do té doby určitě bude čas se tímto zabývat. Jsem přesvědčen o tom, že toto téma zdaleka není tak pozitivní a nádherné, tak jak je tady pan senátor líčil, ale je potřeba o něm vést diskusi, protože každopádně jakákoliv dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem není jednoduchá, protože zaměstnanec je v závislé činnosti, to znamená, to vystihuje jednoduše situaci – je závislý na zaměstnavateli a jakékoliv tak zvané – mohu říci – rovnoprávné dohody, je složitější, takže bude dobré asi i podmínky, které tam jsou stanoveny, projednat. Řetězení pracovních smluv na dobu určitou je samozřejmě určitým problémem. Tady je potřeba chránit zaměstnance před tlaky zaměstnavatelů, které se v takovýchto situacích vyskytují. Jsou samozřejmě zodpovědní zaměstnavatelé, ale jsou také ti, kteří zodpovědní nejsou. Proto nedoporučuji, abychom zkracovali lhůtu k tomuto projednání.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli nikdo další přihlášený do rozpravy není, rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele, zda chce reagovat? Ano.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já v tuto chvíli vítám to, že obecně cítím souhlas s podstatou tohoto zákona. Pokud by jedinou překážkou mělo být zkrácení lhůty, tak to v žádném případě není to hlavní. To znamená, pokud necháme stávající lhůtu 60 dnů, vůbec mi to nevadí a stahuji návrh na 30 dní, ponechme 60 dní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře. Děkuji. Paní zpravodajka se nechce vyjádřit, takže já jenom shrnu, že byl dán návrh na přikázání výborům. Nepadl tu jiný návrh, takže budeme hlasovat o tomto. A pan navrhovatel stáhl návrh na zkrácení lhůty. Takže svolám všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu přikázat senátní návrh zákona výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Blahopřeji tedy navrhovatelům. Děkuji paní zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím.

A nyní je tedy skutečně na programu bod

 

Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu v 8. funkčním období

Prosím předsedu Senátu, pana Milana Štěcha, aby nás se zprávou seznámil. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, kolegyně a kolegové. Jenom na úvod musím říci, že přesto, že jsem se snažil, aby zpráva byla stručná, není možné ji dát do dvou, do tří minut. Takže prosím o trpělivost.

8. funkční období Senátu Parlamentu ČR 21. listopadu 2012 skončí a je již tradičně povinností předsedy jej uzavřít krátkým hodnocením. Mohu s uspokojením konstatovat, že Senát Parlamentu ČR plnil v tomto funkčním období svou roli, danou mu ústavou a zákony naší země. Roky 2010-2012 byly bohaté na významné události, což se výrazně promítlo do práce horní komory českého Parlamentu. Politicky rozdílné složení Senátu oproti Poslanecké sněmovně se projevilo výrazně v naší legislativní činnosti, která je jádrem naší práce.

V průběhu 8. funkčního období bylo projednáváno 227 zákonů, z nichž 29 bylo zamítnuto a vráceno Poslanecké sněmovně. K sedmi nebylo přijato usnesení. Ve čtyřech případech jsme se předlohou nezabývali a 62 zákonů bylo vráceno Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Je potěšitelné, že bez ohledu na politicky rozdílné složení obou komor Parlamentu bylo 30 našich návrhů posléze Poslaneckou sněmovnou přijato, což svědčí o tom, že Senát zodpovědně plní svoji roli ústavní pojistky a gestora čistoty a kvality přijímaných zákonů. Dalších 16 zákonů, které projednáváme na právě probíhající schůzi, nejsou do těchto výsledků započítány.

Stranou nemohu nechat senátní legislativní iniciativu. Do Poslanecké sněmovny jsme odeslali 19 senátních návrhů zákonů, z nich čtyři uspěly v dolní komoře. Pochopitelně těch návrhů bylo více, ale do sněmovny jsme se rozhodli odeslat 19. To svědčí o tom, že senátoři sledují aktuální problémy společnosti a hledají vhodná řešení.

Obsáhlá agenda byla Senátem projednána v oblasti mezinárodních vztahů, konkretně 98 mezinárodních smluv a 188 tisků EU.

Přičemž připomínám, že jsme přijali mimo jiné i samostatné stanovisko k některým důležitým záležitostem. Prosím, uvědomme si, kolik tisků projednává náš výbor pro evropské záležitosti. A s ohledem na vývoj v Evropské unii to číslo nebude asi nižší. Bez ohledu na narůstající agendu nemohu pominout, že ne vždy byla účast na plénu při hlasování přiměřená významu projednávaných tisků. To bohužel, obzvlášť v současné době, charakteristické vysokým a oprávněným zájmem médií a veřejnosti o práci ústavních institucí, nepřispělo ke zlepšení pověsti horní komory.

Celkem bylo v osmém funkčním období dosud vydáno 625 senátních tisků, což je o 101 více než v období předchozím. Významnou roli v práci horní komory hraje parlamentní diplomacie. Nejde tu jen o přijetí řady významných politiků, prezidentů a předsedů parlamentů z celého světa, v poslední době zmíním např. iráckého předsedu vlády, v nedávné době předsedu Národní rady Slovenské republiky, se kterou nás pojí tradičně nadstandardní vztahy.

Za zásadní považuji, že právě tato setkání mají za cíl jednak upevnit vzájemně výhodné a přátelské vztahy se zeměmi, jejichž představitelé navštíví naši zemi a jednak obhajovat zájmy České republiky a vytvářet podmínky pro naše exportéry a investory ve perspektivních regionech. Tentýž cíl měly a mají zahraniční návštěvy delegací senátů v různých zemích.

Senát hraje již tradičně aktivní roli v řadě mezinárodních struktur, jako je Visegrádská čtyřka, Asociace evropských senátů a další. V uplynulém období jsme zde úspěšně hostili představitele Visegrádské čtyřky, realizovali setkání u příležitosti 20. výročí česko-slovensko-německé smlouvy a nelze samozřejmě opomenout meziparlamentní shromáždění NATO, které se bude konat ve dnech 9. – 12. listopadu letošního roku v Praze.

Uplynulé období bylo poznamenáno řadou politických turbulencí a lze zaznamenat rostoucí nespokojenost občanů s politickou, politickou kulturou a politiky vůbec. Veřejný život byl poznamenán řadou skandálů a afér. K tomu je třeba připočíst ekonomické problémy, způsobené dílem světovou hospodářskou a finanční krizí, dílem vnitrostátní politikou. To přineslo významný pokles důvěry občanů v politiku a politické struktury.

V této velmi složité situaci je jistě potěšitelné, že Senát si uchoval míru důvěry, kterou k němu občané chovají. Ukázalo se, že ve vypjatých okamžicích politického života, při projednávání kontroverzních návrhů velkého významu, jako jsou např. tak zvané církevní restituce nebo zvyšování DPH v období hospodářského poklesu a nestability vládní koalice, role Senátu nabývá na důležitosti a občané ji silněji vnímají.

Současně přičítám mírný posun pozitivního vnímání horní komory oproti vnímání Poslanecké sněmovny a vlády i tomu, že naše společné jednání i vystupování navenek je věcné, přiměřené a důstojné, jak náleží postavení zákonodárců.

Děkuji vám, vážené kolegyně a kolegové, že držíte úroveň politické kultury na této úrovni a věřím, že tomu tak bude i v dalším období. Jsem přesvědčen, že k pozitivnějšímu vnímání horní komory významně přispívá dále se rozvíjející snaha otevřít Senát veřejnosti. Historické budovy, ve kterých Senát sídlí a o které se stará s péčí dobrého hospodáře, patří mezi architektonické klenoty Prahy a je zcela na místě nabízet je ke sdílení veřejnosti. Série výstav, koncertů a dalších kulturních akcí jistě podporuje vnímání horní komory jako kultivované instituce otevřené lidem.

V politické rovině je třeba připomenout řadu seminářů, konferencí a veřejných slyšení za účasti významných osobností a odborníků nejen domácích, ale často též i zahraničních. Připomeňme z poslední doby konferenci k 75. výročí T. G. Masaryka nebo konferenci ústavně právního výboru k problematice protikorupčního úřadu. K vysoké úrovni řady konferencí jistě přispívá úzká spolupráce s Akademií věd České republiky, stvrzená dohodou o spolupráci.

Rád bych také ocenil význam řady slavnostních setkání, které se již tradičně uskutečňují v reprezentačních prostorách Valdštejnského paláce pod záštitou představitelů Senátu, jako je Česká žena ve světě, Stavba roku či Shromáždění proti antisemitismu – Všichni jsme lidé.

Současně chci připomenout, že vznikla nová tradice – slavnostní předávání pamětních medailí Senátu významným osobnostem naší země v předvečer Dne české státnosti, která se těší širokému zájmu veřejnosti. Nemohu však na tomto místě pominout, že jedna z tradičních příležitosti k neformálnímu kontaktu s lidmi, a to je Setkání s občany ve Valdštejnské zahradě, byla senátory a senátorkami navštívena velmi slabě.

Bez ohledu na to však rád konstatuji, že naprostá většina senátorek a senátorů přistupovala k práci Senátu zodpovědně a přispěla tak významně k pozitivnímu vnímání horní komory veřejností. Za to vám, vážené kolegyně a kolegové, patří poděkování.

Současně mi dovolte zvláště poděkovat za práci v Senátu těm z vás, se kterými se zde již v následujícím období nesetkáme a popřát vám vše dobré ve vaší další cestě životem.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi závěrem poděkovat vám všem za dobrou, korektní spolupráci a popřát vám hodně zdraví a pracovního elánu pro další léta a vyjádřit přesvědčení, že Senát si udrží svou úroveň a serióznost i v následujícím období. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Otvírám k tomuto bodu rozpravu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, páni senátorky, páni senátoři. Nebývá příliš zvykem, aby běžela diskuse k tomu, co je svým způsobem slavnostní a oficiální vyhlášení předsedy Senátu Parlamentu ČR. Já jsem si dovolila ale tu tradici trošičku porušit z jednoho jediného důvodu, protože mě velmi v této chvíli trápí debata, která se opět otvírá ve veřejném prostoru vzhledem k tomu, že dnes je horní komora Parlamentu ČR složena tak jak je, tedy s tím, že zde má většinu sociální demokracie. A ta debata vyvstává v tom smyslu, že se opět setkáváme s jakýmisi pochybnostmi o tom, zda Senát, tedy horní komora Parlamentu ČR má opodstatnění, zda je či není nezbytná. Ukazuje se, že nejen naši předci, tedy tvůrci prvorepublikové ústavy, ale i tvůrci Ústavy ČR měli pravdu. Horní komora Parlamentu je stabilním a stabilizujícím prvkem našeho ústavního systému, a to v běžných zákonech. V ústavním systému i v mezinárodních vztazích. Po vstupu do EU pak Senát, horní komora Parlamentu získala ještě další rozměr a další úlohu – spoluvytvářet evropská pravidla ve prospěch Evropanů, tedy i občanů České republiky.

Dbát na obranu a ochranu, prosazování toho, co můžeme nazvat český národní zájem.

Zásadní úloha Senátu ale je, být ústavní pojistkou. Tedy strážcem principu demokracie a právního státu. Já bych v této souvislosti chtěla říci, že si považuji za čest, že jsem měla možnost být v této komoře kolegyní ctěného a váženého kolegy pana Petra Pitharta, který stál u vzniku naší novodobé české ústavy. K tomu, abychom mohli, vážené kolegyně a kolegové, pracovat ještě lépe, bychom potřebovali tři zásadní věci. Mít více času. Myslím si, že by kvalitě naší práce velmi prospělo a že by nás velmi podpořilo, kdybychom měli 60 dnů na projednávání zákonů. My jich máme pouze 30. A to je mnohdy kvapík, který v podstatě nelze fyzicky ani zvládnout. Zvláště když se jedná o zákony, kde vládní koalice předkládá prostřednictvím komplexních pozměňovacích návrhů celé nové zákony až přímo ve sněmovně.

Druhá věc, kterou bychom potřebovali, je, mít silnější odborné zázemí. My máme skvělou legislativu, skvělý legislativní odbor. Máme velmi fundované odborné zázemí v oblasti evropské agendy. Máme v této chvíli podepsáno memorandum o spolupráci s Akademií věd České republiky. Ale to všechno je málo. My bychom skutečně potřebovali ke každému tisku dostat odborný rozbor. My bychom také potřebovali, abychom byli upozorněni na problémy, které v této zemi budou vyvstávat v dlouhodobých horizontech, abychom se připravili na jejich řešení atd. Bylo by to na dlouhou debatu.

Třetí věc, kterou bychom skutečně potřebovali, je, mít větší sílu v ústavním systému České republiky. Můžeme se bavit o tom, jak toho dosáhnout. Ale to, co je zásadní a to, co vím, že by si přáli i občané České republiky, je, aby Senát nebyl tak lehce přehlasovatelný Poslaneckou sněmovnou. A to zvláště tam, kde se shodne horní komora Parlamentu a prezident republiky. Jestliže jsme se shodli jako levicový Senát a pravicový prezident u jednoho zákona, kdy jsme konstatovali, že prostě je špatně, že v praxi nebude konzumovatelný, že způsobí spoustu problémů, a Sněmovna nás přesto mohla přehlasovat, tak to není dobře. Toto je věc, na které bychom se asi měli domluvit napříč politickým spektrem a měli bychom o ni usilovat.

Nicméně závěrem bych chtěla poděkovat předsedovi Senátu panu Milanu Štěchovi za to, že podpořil dobrý obraz Senátu obecně ve společnosti, ale i v zahraničních vztazích. Chtěla bych poděkovat celému aparátu Senátu, který nám vytváří v mezích možností dobré zázemí. Chtěla bych popřát končícím kolegyním a kolegům hodně štěstí a úspěchů v jejich dalším životě. A chtěla bych popřát našim novým kolegům a kolegyním hodně úspěchů v naší společné práci. Věřím, že i v novém složení se horní komora Parlamentu ČR zasadí o to, by v této zemi skutečně vládlo právo, ústavní čistota, abychom pracovali ve prospěch této země. Aby si Senát zachoval vysokou politickou kulturu a abychom byli příkladem této kultury v našem politickém dění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další už se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám a předávám řízení paní místopředsedkyni.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Jestliže se nikdo další do rozpravy nepřihlásil, my máme jeden jediný návrh, budeme hlasovat o návrhu vzít zprávu předsedy Senátu Parlamentu ČR o 8. funkčním období na vědomí. Svolám všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, vzít zprávu předsedy Senátu na vědomí, ale jenom běžným pohledem to vypadá, že tu není tolik lidí, kolik máme přihlášených, takže já si vás dovolím všechny odhlásit.

Zdá se, že se počet přítomných senátorek a senátorů ustálil na počtu 36, aktuální kvorum je – pardon, 37 – 19.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh vzít zprávu na vědomí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2012

Tisk č. 439

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 349. Senát v 8. funkčním období zřídil 6 stálých komisí a stanovil jim úkoly. Zároveň jim uložil svým usnesením č. 11 z 24. listopadu 2010, aby jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů. Prosím pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, kolegové, já se omezím na to, že jenom vypíchnu některé věci, protože výroční zprávu jste obdrželi písemně, takže si myslím, že nemá rozhodně cenu, abych ji četl. Vypíchl bych především to, že už se stalo skutečně zvykem a tradicí, že u Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí pracuje poradní sbor, takzvaná konzultativní rada. My jsme v letošním roce udělali změnu, protože většinou tato konzultativní rada byla složena jen ze zástupců krajanských organizací.

Ale vzhledem k tomu, že problém Čechů v zahraničí není otázkou jenom jednoho resortu, a to především resortu ministerstva zahraničních věcí, požádali jsme, aby jiná zainteresovaná ministerstva poslala do této konzultativní rady své zástupce a tak jsme rozšířili konzultativní radu na 20 lidí. A to ministerstvo zahraničních věcí, Akademii věd ČR, ministerstvo vnitra, ministerstvo kultury, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo průmyslu a obchodu, a také tam byl i Úřad vlády.

Komise se sešla celkem šestkrát, z toho třikrát na společné schůzce s konzultativní radou. Přijali jsme řadu zahraničních delegací, které jsou zase výčtem vypsány ve Výroční zprávě. Zúčastnili jsme se a spoluorganizovali jsme konferenci, jak se žije Čechů ve Slovenské republice a Slovákům v České republice, na které jsme spolupracovali s Poslaneckou sněmovnou. Dále jsme se zúčastnili zasedání Společnosti pro vědu a umění v Praze a zúčastnili jsme se celkové práce na Týdnu Češi ve světě, Dny české státnosti – a v této akci v Senátu bylo zahájení Krajanského festivalu a Významná žena ve světě. Spoluorganizovali jsme také konferenci Češi v cizině, která v tomto týdnu proběhla v Národním muzeu.

Ve dnech 1. a 2. července jsem se zúčastnil 26. světového kongresu Společnosti pro vědy a umění v Žilině, kde jsem měl přednášku o vztahu mezi českou komunitou v zahraničí a její majoritou v České republice. Navštívili jsme také školicí středisko, kde se vyučuje čeština během léta, kterou pořádá Karlova univerzita ve svém školicím středisku v Dobrušce. Pracovní cesty jsme měli dvě. Jedna byla do Itálie, kde jsme se zaměřili na české školy bez hranic. A jestliže mám říci, co bylo hlavním cílem a hlavní naší snahou, bylo podpořit tyto české školy, kam chodí děti Čechů, kteří žijí dočasně nebo trvale v zahraničí. A mohu říct, že za to celkové šestileté období, kdy jsem tady byl, tak když jsem nastupoval, tak těch škol bylo 7, a s naší podporou dnes existuje 32 těchto škol v zahraničí. A to od Austrálie až po Spojené státy, samozřejmě i přes Evropu.

Druhá zahraniční cesta byla do Spojených států, do Cedar Rapids, kde se otevíralo největší muzeum a největší knihovna české minority ve Spojených státech. Jestli znáte tu historii, tak toto muzeum bylo otevřeno v roce 2003, v roce 2008 přišla velká voda a toto muzeum spláchla. Je dobré si připomenout, že toto muzeum bylo odvezeno od řeky, podobně jako mostecký kostel, a zároveň bylo přistavěno a nově otevřeno a nově instalována expozice. Celá tato akce stála 25 milionů dolarů, Česká republika věnovala 10 milionů Kč, z federální vlády USA bylo získáno 10 milionů a zbývajících 17,5 milionů získali čeští krajané ze svých sbírek a ze soukromých zdrojů. Já to podtrhuji, protože to je skutečně úctyhodný výkon.

Při této příležitosti z té návštěvy v Cedar Rapids jsme navštívili také Chicago, kde je největší česká komunita ve Spojených státech. A když už jsme byli na této straně zeměkoule, tak jsme navštívili také Toronto. A toto je myslím vše, co bych vám sdělil k této zprávě. Jinak tu zprávu máte samozřejmě k dispozici. Na případné dotazy jsem připraven.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, prosím nyní pana senátora Jaroslava Doubravu, aby nás seznámil se zprávou stálé komise Senátu pro ochranu soukromí. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, předsedkyně stálé komise mě požádala, abych přednesl zprávu o činnosti komise pro ochranu soukromí.

Já, než tak ale učiním, bych rád pár slov ke svému předřečníkovi. Víte, já jsem v prvním období, když jsem působil v Senátu, pracoval v komisi pro krajany žijící v zahraničí. A při přednesu zprávy jsem si vybavil okamžik, kdy jsme s kolegyní Moserovou jednali v Bratislavě s našimi rodáky, s našimi lidmi žijícími na Slovensku, a slibovali jsme jim tam nadstandardní vztahy, jejich nadstandardní zabezpečení. Já se obávám, že na tomto poli jsme toho hodně zanedbali a máme hodně co napravovat.

Ale ke zprávě stálé komise pro ochranu soukromí. Stálá komise pro ochranu soukromí, dále jen stálá komise, měla ve druhém roce 8. funkčního období, stejně jako v roce předchozím, 11 členů. Předsedkyní stálé komise byla senátorka Jana Juřenčáková, místopředsedy stálé komise senátoři Miroslav Antl a Tomáš Kladívko. Dalšími členy stálé komise byli senátoři Jiří Čunek, Jaroslav Doubrava, Vladimír Dryml, Antonín Maštalíř, Jiří Oberfalzer, Radek Sušil, Pavel Trpák a Tomáš Töpfer.

V roce 2012 se konala jedna schůze stálé komise. A to na základě žádosti organizačního výboru a výboru pro záležitosti EU projednala stálé komise během sledovaného období následující senátní tisk.

Senátní tisk č. N 144/08 – to je návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Obecně nařízení o ochraně údajů. Senátní tisk N 145/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů příslušnými orgány prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestu a o volném pohybu těchto údajů.

A posléze i senátní tisk č. 317 – Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011.

Kromě výše uvedené legislativní činnosti uskutečnila stálá komise několik pracovních jednání souvisejících s problematikou ochrany osobních údajů. Konkrétně šlo o jednání s vedením Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR dne 1. března 2012. Cílem zájmu senátorů byly zdravotní registry, jejich fungování a samozřejmě ochrana dat v registrech uložených.

Senátory především zajímal sběr dat. Zda sběr dat a jejich sdílení v registrech nezasahuje příliš do soukromí občanů a nepřekračuje tedy nutnou mezinárodní ochrany obecných údajů. Dalším bylo jednání předsedkyně stálé komise senátorky Jany Juřenčákové s vedením politické sekce velvyslanectví Velké Británie Nickem Grovesem, které se uskutečnilo v Senátu dne 5. dubna 2012, a to na základě žádosti britské strany.

Obsahem jednání byl návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti, ale také Sdělení Komise o globálním přístupu k přenosům údajů jmenné evidence cestujících do třetích zemí. Britskou stranu zajímal postoj České republiky, respektive Senátu k oběma právním aktům a zástupce britského velvyslanectví chtěl seznámit s postojem britské vlády k těmto návrhům.

Na schůzce zaznělo i pozvání britské strany pro malou delegaci stálé komise do Velké Británie, konkrétně na letiště Heathrow, aby mohl být české straně prezentován systém elektronické ochrany hranic a s tím související systémy PNR a API.

První zahraniční cesta stálé komise v roce 2012 se tedy uskutečnila na základě pozvání Velvyslanectví Velké Británie. Jednalo se o krátkou jednodenní cestu, 31. května, které se kromě senátní delegace, složené z předsedkyně stálé komise senátorky Jany Juřenčákové, místopředsedy stálé komise senátora Tomáše Kladívka a člena stálé komise senátora Pavla Trpáka, zúčastnil i předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec a první náměstek ministra vnitra Jaroslav Hruška a zástupci ministerstva vnitra Slovenské republiky.

Další zahraniční cesta delegace stálé komise se uskutečnila v souladu se schváleným plánem zahraničních cest do Bulharské republiky (11. a 12. června). Senátní delegaci tvořili předsedkyně stálé komise senátorka Jana Juřenčáková a členové stálé komise senátoři Jaroslav Doubrava, Jiří Oberfalzer a Pavel Trpák. K senátní delegaci se pak připojil předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec. Senátoři uskutečnili v Bulharsku několik pracovních jednání, např. s předsedou Výboru pro vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek Národního shromáždění Bulharské republiky Anastasem Anastasovem, předsedkyní komise pro ochranu soukromí Venetou Šopovou, náměstkem ministra vnitra Bulharské republiky Dimitarem Georgievem nebo místopředsedou parlamentní Skupiny přátelství s Českou republikou Národního shromáždění Bulharské republiky Ljubomirem Ivanovem.

Podrobnější informace o této pracovní cestě jsou ve Zprávě o pracovní návštěvě delegace Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí v Bulharské republice.

Před koncem 8. funkčního období se dále uskutečnilo na základě pozvání J. E. Sian MacLeod, velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska pracovní setkání v rezidenci paní velvyslankyně. Jednání se zúčastnili místopředseda stálé komise senátor Tomáš Kladívko a členové stálé komise senátoři Jiří Čunek a Pavel Trpák.

Kromě senátorů byli přítomni zástupci ministerstva vnitra, v čele s 1. náměstkem Jaroslavem Hruškou. Za britskou stranu byli přítomni paní velvyslankyně, její zástupce Tim Voase a vedoucí politické sekce Nick Groves a pracovnice sekce Jaroslava Mildorfová.

Předmětem jednání byl návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti. Britská strana se zajímala o současný postoj české strany k tomuto návrhu a rovněž konstatovala zájem britské vlády získat podporu členských států pro schválení návrhu směrnice v Evropském parlamentu.

Ve dnech 9. – 10. října se zúčastnili místopředseda stálé komise senátor Miroslav Antl a člen stálé komise senátor Radek Sušil meziparlamentního výborového setkání s názvem "Reforma ochrany dat EU", které v Bruselu pořádal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu.

V dalším funkčním období by se stálá komise chtěla nadále věnovat otázce zdravotnických registrů, kamerových systémů, odposlechů, problematice zpracovávání testů DNA, zveřejňování informací o osobních údajích v zápisech z jednání zastupitelstev obcí a měst i dalším skutečnostem, které by mohly jakýmkoli způsobem narušit soukromí občanů.

Tolik zprávu, kterou jsem přednesl jménem předsedkyně stálé komise Jany Juřenčákové. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a požádal bych pana senátora Karla Korytáře, aby nás informoval o činnosti stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já se ve svém vystoupení omezím na komentář zprávy, kterou jste obdrželi, a věřím, že se vejdu do těch žádaných 3 minut.

Stálá komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu, kde mají převahu ženy senátorky, v uplynulém roce ve zaběhlém standardním procesu fungování Senátu a ve složitějších ekonomických podmínkách, daných současnou situací, v takových podmínkách pracovala. Od toho se odvíjela náročnost její činnosti. V r. 2012 se konalo celkem 7 řádných schůzí, na kterých bylo přijato celkem 40 usnesení. Pokud vidíte rozdíl vůči zprávě, kterou máte na stole, komise zasedala ještě po odevzdání zprávy.

Jak již bylo uvedeno, činnost a rozsah práce této komise má velmi široké spektrum. Program vychází zejména ze Senátem schválených úkolů Komise v 8. funkčním období a dále neprodleně reaguje na aktuální naléhavé problémy. K výčtu témat, kterými se komise zabývala, a která máte uvedena v předložené zprávě, se objevují často témata ekonomická od rozpočtu, přes snahu dosáhnout úspory např. v dodávkách materiálu a energií až po rozsah a četnost pořádaných akcí v Senátu.

To se samozřejmě týká i rozsahu oprav a investičních akcí, např. v oblasti výpočetní techniky, a v neposlední řadě i personálního auditu a vnitřního auditu jako takového. Sam po prioritních úkolech vytvářejících podmínky pro práci vás, senátorek a senátorů. Něco se podařilo více, něco méně. Z těch méně připomenu jeden problém, trošku možná už evergreen, kdy formou režimových opatření jsme o krůček postoupili v problematice kouření ve veřejných prostorách Senátu, přesněji v senátorské jídelně. Nekouříme sice v době jídla, přesto apeluji i pro další období na ohleduplnost vůči nekuřákům, kterých je v Senátu většina, a odpovědnost vůči zákonu, který definuje zákaz kouření ve veřejných prostorách.

Exkurz v našem zákoně a v zákonech okolních zemí jsem předložil v minulém roce.

Komise nezapomínala ani na výměnu zkušeností s evropskými senáty. Letos to byl francouzský senát, který ve dnech 17. – 19. září navštívila delegace komise. Co bylo cílem cesty, naleznete opět v předložené zprávě.

Z řady poznatků nás velmi zaujal propracovaný systém propagace a osvěty činnosti Senátu prostřednictvím vlastního televizního kanálu. Konkrétně č. 13, kde se kromě průběhu jednání pléna nabízí divákům všechny další aktivity Senátu i senátorů, a to vážně i nevážně s nadsázkou. Sledovanost je kupodivu vysoká. Je to takový protipól bulvárních zpráv, se kterými se nyní setkáváme častěji. Přestože šlo o setkání obra s Goliášem, v řadě problémů máme mnoho společného a vzájemně použitelného.

Závěrem si dovoluji konstatovat, že činnost Komise jako orgánu Senátu je nezastupitelná. Děkuji všem členům Komise za obětavou a svědomitou práci v uplynulých 2 letech a děkuji i vám všem za podněty a spolupráci. Děkuji i paní tajemnici Marii Šrámkové, která zvládla výborně své úkoly, i přesto, že má na starosti i komisi pro krajany. A v neposlední řadě děkuji i zaměstnancům Kanceláře Senátu, kteří jsou naším partnerem a snažili se vyjít jak vám, senátorům a senátorkám, nejen prostřednictvím Komise vstříc.

Věřím, že i v dalším období bude Komise pracovat ve stejné kvalitě a že bude bez zaváhání plnit všechny svěřené úkoly, které vyplývají z jejího postavení a z náplně její činnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Já jenom chci upozornit na to, že jsme na hranici usnášeníschopnosti a pokud ubude ještě jeden či dva senátor či senátorka, tak budeme nuceni přerušit naše jednání. Zdá se, že ten stav pomalu nastává, já bych požádal některé šprýmaře v sále, kdyby si nezahrávali s kvorem a nechali své karty zasunuty tam, kde mají být.

A nyní bych tedy požádal paní senátorku Dagmar Zvěřinovou, aby nás informovala o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych přednesla zprávu Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova za pana předsedu Šilara, který je nemocen. A popřála bych mu z tohoto místa hodně zdraví, protože chudák má opravdu poměrně závažné zranění.

Já bych chtěla říci, že Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova v roce 2012 se pravidelně scházela, měla celkem 5 schůzí, bylo to ve složení: Zdeněk Besta, Hana Doupovcová, Jan Hajda, Václav Homolka, Jan Horník, Vítězslav Jonáš, Jana Juřenčáková, Miroslav Nenutil, Božena Sekaninová, Karel Šebek, Petr Šilar, Dagmar Terelmešová, Veronika Vrecionová, Miloš Vystrčil, Dagmar Zvěřinová.

Jak jistě vidíte, tak je to poměrně široká komise. Zrovna tak je široká působnost této komise, protože náš venkov je poměrně velká část rozlohy naší republiky. Stálá komise měla 19 usnesení. Především jsme se věnovali zákona č. 183 z roku 2006 sbírky, o územním plánování – což uznáte, že to je poměrně závažné pro rozvoj venkova. Senátnímu tisku N 099/08 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Rovněž tak velmi závažné byly změny zákonů v oblasti daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodku veřejných rozpočtů. A velmi velká pozornost byla věnována také novele zákona o rozpočtovém určení daní.

V každém případě komise měla také výjezdní zasedání do regionů. Měla je 29. a 30. března, a to na Prostějovsku, kde jsme se seznámili s různými průmyslovými a zemědělskými závody, s jednotlivými obcemi a starosty obcí, kteří jsou v tomto regionu, a rovněž projednáno s náměstkyní primátora města Prostějova. Spolek pro obnovu venkova, to je určité seskupení, které je velmi touto komisí podporováno, tak jak pracují s naší záštitou. A díky tomu se může scházet zde v prostorách Senátu Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova – v tomto navázala na spolupráci se Spolkem pro obnovu venkova. A paní předsedkyně, paní senátorka Jana Juřenčáková byla za komisi nominována do tohoto Spolku pro obnovu venkova a byla zvolena první místopředsedkyní spolku. Díky tomu a této práci bylo i zde v Senátu podepsáno memorandum Venkov, místo pro život.

Stálá komise také velmi aktivně podporuje soutěž Vesnice roku 2012. Víte, že je to napříč republikou poměrně pro venkov významná akce. Probíhá v jednotlivých krajích. A právě pod záštitou Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova tato Vesnice roku zde má určité vyhodnocení, a to především Zelené a Oranžové stuhy. Za Zelené stuhy jsme také měli na republikové úrovni 1 zástupce v hodnotící komisi, tam jsem byla i já. Jednalo se o zeleň ve vesnici a o přirozenou zeleň v krajině. Vyhlašování vítězů této soutěže Oranžové a Zelené stuhy proběhlo v slavnostním Rytířském sále. Zrovna tak slavnostní seminář zde byl pořádán u příležitosti zápisu myslivosti na seznam nehmotných statků tradiční a lidové kultury ČR.

Další byla také zahraniční pracovní cesta do Švýcarské konfederace, s tím, že se uskutečnila 4. – 7. března. Jejím cílem bylo seznámení členů komise s odpadovým hospodářstvím. Komise navštívila různé spalovny ve Švýcarsku a Rakousku a setkávala se s odborníky na tuto tématiku, ale především se zástupci místních samospráv. Rovněž proběhla zahraniční cesta do Belgie a Nizozemí, a to ve dnech 19. – 23. září. V rámci této cesty byla prohlídka drobných farem a družstevních podniků důležitých pro rozvoj venkova. Zajímala se také tato delegace o čerpání evropských fondů a dotací pro rozvoj venkova. A to nejen evropských, ale také regionálních. A dále na toto téma bylo jednáno o rozvoji jednotlivých regionů také s předsedou valonské vlády Ruddy Demottem. A dále cesta pokračovala do nizozemského Venlu, kde jsme se zúčastnili slavnostního takového českého dne na světové výstavě Floriade 2012.

V politice na evropské úrovni jsem se zúčastnila já za komisi ve dnech 8. – 11. října meziparlamentního výborového jednání Kohezní politika EU 2012 – 2020, kde se především jednalo o balíčku pro kohezní politiku v příštím programovém období.

Komise také zaštítila několik akcí, a to nejen spolupráci se Spolkem pro obnovu venkova, celoroční podporu soutěže Vesnice roku, předávání těch Oranžových a Zelených stuh, vyhlášení vítěze soutěže Vesnice roku 2012, Vesnice roku a podporujeme akci Má vlast 2012. Také zde probíhá vyhodnocení akce Nejkrásnější nádraží 2012, Město stromů 2012, Víkend otevřených zahrad, dále je také velmi prosazovaná spolupráce s Foklórním sdružení ČR a podpořili jsme také festival Haná.

Další akce, které se komise zúčastnila, byla hned na začátku roku – Regiontour 2012 v Brně, kde je slavnostní zahájení veletrhu, a byla zde návštěva regionálních stánků jednotlivými členy komise.

V červnu 2012 rovněž pan senátor Petr Šilar, předseda komise, otevíral akci Víkend otevřených zahrad. Do konce roku jsou plánovány pod záštitou komise ještě další dvě akce, a to je právě to slavnostní vyhlášení Město stromů 2012. A v prosinci slavnostní setkání vítězů soutěže Vesnice roku 2012 v Hlavním sále. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a dále požádám pana senátora Jiřího Oberfalzera, aby nás seznámil se Zprávou Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Vážení kolegové, jistě jste naši zprávu četli. Máte ji v písemné podobě senátního tisku k dispozici, takže já velmi stručně shrnu: komise měla 14 členů, projednávala 5 návrhů zákona, z toho 1 z řad vlastních členů, jakožto senátní návrh zákona. A také se systematicky věnovala mapování podmínek našich regionálních médií, zejména veřejnoprávních, ale také soukromoprávních. Takže v této souvislosti jsme navštívili ostravská studia a také brněnská studia.

Byli jsme také na studijní cestě ve Francii, kde jsme porovnávali podmínky pro veřejnoprávní televize, systém financování, systém regulace, jmenování ředitele a dalších okolností. Také jsme navštěvovali hlavní veřejnoprávní média: Českou televizi, Český rozhlas, ČTÚ, jak rady, tak i vlastní vedení těchto společností.

Převzali jsme záštitu nad filmovým festivalem v Teplicích – AniFest. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a posledním v pořadí dnešních přednesených zpráv je pan senátor Miroslav Krejča, který nás seznámí s informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych přednesl Zprávu o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury za její předsedkyni, kolegyni Jiřinu Rippelovou, která musela na pracovní schůzku.

Pokusím se být – s ohledem na čas – maximálně stručný, protože plné znění této zprávy máte k dispozici. V této komisi pracovalo v tomto období 10 senátorů. Jak už jsem zmínil, předsedkyní byla kolegyně Jiřina Rippelová. Sešla se v tomto roce, tzn. v roce 2012 na 7 schůzích, na nichž přijala celkem 6 usnesení.

V centru pozornosti komise byly dvě ústavní změny, jedna dokonaná, druhá nikoliv. Ta dokonaná se týká přímé volby prezidenta republiky, změna zatím jen v běhu jsoucí rozsahu imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu.

Pokud jde o zavedení přímé volby prezidenta republiky, jednala komise v předchozích letech o četných návrzích i o pouze o záměrech na její zavedení, a to vždy s vyzněním spíše odmítavým. Tak tomu v zásadě bylo i při jednání posledním, které se již v zásadě vztahovalo k návrhu ústavního zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou.

Předmětem návrhu byl k posouzení rozeslán k 16 expertům s žádostí o vyjádření jak k důvodnosti a možným dopadům zavedení přímé volby hlavy státu v České republice, tak ke konkrétnímu navrženému znění. V odborných stanoviscích byly formulovány četné připomínky k textu, zejména však pochybnosti o účincích navrhované změny pro český ústavní systém. Vyjádření expertů i závěry předchozích jednání a odborných konferencí, pořádaných v Senátu k tématu přímé volby, sloužily jako základ pro celkem obšírné stanovisko komise, vyjádřené v příslušném usnesení. V něm komise poukázala na téměř absentující odůvodnění změny, na nedomýšlení jejích důsledků i na úskalí některých doprovodných úprav, především rozšíření ústavní odpovědnosti prezidenta republiky s výrazným ztížením možnosti jej žalovat.

Zhruba půl roku po jednání o změně ústavy se komise sešla k projednání prováděcího zákona o volbě prezidenta republiky. Ve svém stanovisku upozornila na možné problémy, které se týkaly jeho interpretace a aplikace. Zejména kontrola financování v závislosti na vymezení volební kampaně, sporná role mandátového a imunitního výboru Senátu v kontrole volebního účetnictví apod.

Taktéž se komise vícekrát zabývala tématem omezení imunity. Komise neformulovala žádné podstatné výhrady k záměru omezit imunitu jen na dobu trvání příslušné funkce a zvažovala argumenty jdoucí též i proti takovému návrhu. Větší pochybnosti zazněly ve vztahu k návrhu zachovat pouze tzv. idemnitu, nicméně nakonec nebyly vtěleny do stanoviska komise.

Na několika schůzích členové komise projednávali též náměty ke změnám zákona o jednacím řádu Senátu. Nakonec byl jejich okruh uzavřen a znění vesměs rozpracováno. Technické opravy změn textu v průkazu senátora, politicky složené snížení minimálního počtu členů senátorského klubu, byly propracovány úpravy projednávání peticí apod. Pracovní znění novely by mělo být projednáno a případně schváleno na počátku příštího funkčního období, tzn. 9. funkčního období Senátu.

Dále komise diskutovala o několika dílčích tématech spojených s činností Rady Evropy. V reakci na výsledky loňské odborné ankety o roli prezidenta republiky navrhla z iniciativy senátora Jiřího Dienstbiera usnesení Senátu vyzývající prezidenta republiky k ratifikaci dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. K ratifikaci oddalované od roku 2003, tak posléze došlo, takže to mělo pozitivní efekt.

Posledním velkým tématem roku 2012 byl model správy soudnictví, ztvárněný v pracovním materiálu představeném mimořádně reprezentativní delegací soudců a státních zástupců. Členové komise vesměs vyjadřovali podporu jak myšlence zřízení Nejvyšší rady soudnictví, tak i paritě soudcovských a nesoudcovských členů. Stejně tak převažoval názor, že by Nejvyšší rada soudnictví měla mít vlastní agendu, tj. nebýt pouze poradním orgánem. Rozsah této agendy však musí předmětem dalších debat.

Téma Nejvyšší rady soudnictví bylo na pořadu též úplně poslední akce Komise pro ústavu a parlamentní procedury, kterou byla pracovní návštěva Brna, na jednání v Brně jak se zástupci Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu, jednání s nejvyšším státním zástupcem. A vedle Nejvyšší rady soudnictví byla též diskutována celá řada sporných otázek, která se pojí k přímé volbě prezidenta republiky, k mechanismu této volby a k případným úskalím, která mohou během tohoto procesu nastat.

Vyvrcholením této poslední akce komise bylo setkání jak s předsedou Ústavního soudu, s předsedkyní Nejvyššího soudu, s předsedou Nejvyššího správního soudu, s veřejným ochráncem práv a s nejvyšším státním zástupcem a jejich kolegy, kdy se skutečně podařilo na jedno jediné místo a na jeden okamžik soustředit tuto skupinu velice reprezentativních zástupců naší justice.

Tolik ve stručnosti ke zprávě o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Já vás tímto žádám, abyste ji příslušným usnesením vzali na vědomí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, otevírám rozpravu k předneseným zprávám. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Můžeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí zprávu o činnosti komise. Dovolím si tedy všechny svolat.

Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí informace Komise Senátu o činnosti za rok 2012.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 84 se z 32 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat.

Dalším bodem a posledním na této schůzi je

 

Informace stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 8. funkční období

Tisk č. 438

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 438. Uděluji slovo člence Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří paní senátorce Dagmar Zvěřinové. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte, abych krátce komentovala zprávu, kterou jste dostali v písemné podobě. Chtěla bych říci, že činnost stálé delegace v podstatě sestává z dvou nebo tří jednání během jednoho roku. To znamená, během dvouletého období, které je zde hodnoceno, proběhlo asi pět akcí s tím, že nejdůležitější akcí, která proběhla, bylo to, že tato záležitost byla přejmenována, a to na Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří, protože před tím to mělo trošku jiný název a vy jste ho znali z jiných zpráv.

Chtěla bych říci, že jako jsem tady před dvěma lety říkala, že tato záležitost je poměrně rozpačitá a v podstatě přešlapuje, tak tyto dva roky byly trošku dramatičtější, a to z toho jednoho prostého důvodu, že v těchto delegacích jsme měli hodně hektického z důvodu "arabského jara". Celé zasedání v loňském roce v Římě mělo velmi dramatický spád, téměř nedošlo ani k některým usnesením z toho důvodu, že arabské státy, kdy to Středomoří je rozděleno na severní, to znamená evropskou část, a jižní prostor, to je na arabský svět, tak toto poznamenalo postupně "arabské jaro", kde procházel proces demokracie v jednotlivých arabských regionech. Bohužel nemělo to jednotnou formu, a to z důvodů buď politických, ekonomických nebo sociálních apod., takže arabská část delegace nebyla schopna se ujednotit na svých postojích.

V každém případě, co má na starosti tato komise, tak úkolem shromáždění je především jednat o otázkách společného zájmu v oblasti politiky, hospodářství, kultury a diskutovat eventuálně o posílení eurostředomořského partnerství. V tomto směru si myslím, že se tato komise, toto shromáždění tímto důsledně zaobíralo.

Bohužel na začátku loňského roku se to především strhlo do oblasti podpory, nebo tlaku arabského světa na evropskou část delegace, na požadavky na uvolnění emigrační a imigrační politiky, čímž se pochopitelně evropské delegace výrazně lišily, v důsledku čehož otázky životního prostředí, které byly akcentovány na nejbližší období, byly zcela upozaděny a u některých ani nedošlo k projednávání. Dokonce nedošlo k nějakému usnesení a nakonec to bylo nahrazeno výhradně prohlášením předsednictva této unie.

V letošním roce již došlo k výraznému zklidnění, kdy se dochází k jasným vyměřením pozic, protože evropská část delegace začala zpochybňovat celkově účel tohoto shromáždění z toho důvodu, že byly velmi velké ekonomické tlaky z arabské části na evropský kontinent a především na EU, kterou chápaly jako prodlouženou ruku, která by jim mohla přinést velmi významné finanční prostředky, což bylo předmětem velkých diskusí.

Otázka sociální a finanční byla velmi akcentována a bohužel toto není účelem tohoto celkového shromáždění – Meziparlamentního shromáždění Unie pro Středomoří, spíše to má ujednocovat názor a dávat prostor pro význam dialog nejenom společného trhu, společné ochrany kultury, sdílení hodnot, ale především také, bych řekla, určitou formou chránit životní prostředí v celém tomto regionu. Pochopili jsme tak z posledního jednání, a to bylo v Rabatu v letošním roce, že arabská část si to uvědomila, že touto cestou asi nic nedosáhne a v současné době se vrátilo jednání víceméně k pragmatickému projednávání otázek v daném regionu a kooperaci mezi severem a jihem, ale především se soustřeďovalo na to, jaké bude směřování finanční podpory do tohoto regionu v roce 2014-2020. A na tom vlastně skončilo, řekla bych s takovým velkým otazníkem, veškeré dvouleté jednání, kdy ten dramatický vývoj v daném regionu se v podstatě uklidnil, a to i na arabské části.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dále prosím člena Stálé delegace Parlamentu České republiky do Meziparlamentní unie pana Ivo Bárka, aby nás seznámil se zprávou o činnost této stálé delegace. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Meziparlamentní unie je mezinárodní organizace založená v roce 1889, která sdružuje představitele parlamentů suverénních států celého světa. V současné době má 162 členů a 10 asociálních členů, což jsou různá meziparlamentní shromáždění především z Jižní Ameriky a Afriky. Cílem Meziparlamentní unie je prostřednictvím mezinárodního, meziparlamentního dialogu podporovat kontakty a výměnu názorů a zkušeností mezi členy parlamentů z celého světa, zkoumat otázky celosvětového významu se záměrem aktivně zapojit parlamenty do jejich řešení a napomáhat ochraně lidských práv.

V rámci Meziparlamentní unie existuje 6 geopolitických skupin – africká, arabská, asijskotichomořská, euroasijská, latinskoamerická, skupina 12+, kde je většina členských států Rady Evropy. Při obsazování míst v orgánech MPU je dbáno na dodržení geopolitické vyváženosti. Za Parlament České republiky je v delegaci 12 členů, 8 členů z Poslanecké sněmovny a 4 členové za Senát PČR, což jsou Ivo Bárek, Petr Guziana, Miluše Horská a Jiří Pospíšil. My se zúčastňujeme pravidelně konferencí či shromáždění MPU. V poslední době to děláme vždy tak, že s ohledem na finanční prostředky a šetrnost se účastníme pouze v polovičním složení, to znamená ze čtyř dva.

Poslední dva roky byly čtyři konference či shromáždění, 124. statutární konference byla v dubnu 2011 v Panamě, jako mimořádný doplňkový bod byl přijat bod navržený Indonésií, Íránem a Novým Zélandem, který se nazýval Posilování demokratických reforem v nově vznikajících demokratických zemí včetně Severní Afriky a Středního Východu. Dalšími tématy jednání byly: Poskytování pevné legislativní struktury zaměřené na předcházení volebnímu násilí, Zlepšení volebního monitoringu a zajištění hladkého předávání moci, Role parlamentu v zajištění udržitelného rozvoje prostřednictvím správy přírodních zdrojů, zemědělské produkce a demografických změn a Transparentnost a odpovědnost při financování politických stran a volebních kampaní.

125. shromáždění MPU se uskutečnilo v Bernu. Jako mimořádný doplňkový bod byl přijat návrh Namibie, který se nazýval Kritická situace v hladem stiženém Somálsku a humanitární snahy členských zemí MPU. Palestinská delegace stáhla svůj obvyklý návrh na bod související s právem palestinského lidu na sebeurčení.

126. statutární konference se konala na přelomu března a dubna v Ugandě v Kampale. Jako mimořádný doplňkový bod bylo jednomyslně přijato téma navržené společně s Kanadou, Egyptem, Francií, Spojenými arabskými emiráty a Velkou Británií, který se nazýval Iniciativa MPU vedoucí k okamžitému zastavení krveprolití a porušování lidských práv v Sýrii a k zajištění přístupu humanitární pomoci pro všechny potřebné. Dalšími tématy zasedání byly podpora uplatňování dobrého vládnutí, přerozdělování moci, nejen bohatství, přístup ke zdraví jakožto základnímu lidskému právu, klíčové problémy týkající se zdraví matek a dětí. Musím připomenout a vyzvednout, že během zasedání navštívili senátoři z iniciativy senátorky Horské spolu s poslancem Lobkowiczem chudinskou čtvrť na Kulabě, kde předali humanitární pomoc organizovanou ve spolupráci se společností ACET.

127. shromáždění, které se koná právě v těchto dnech v Quebecu, se zúčastní pan senátor Guziana a paní senátorka Horská.

Vše ostatní máte v podrobné zprávě v senátním tisku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO pana senátora Pavla Trpáka, aby nás informoval o činnosti delegace. Prosím.

Senátor Pavel Trpák:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, protože zprávu máte všichni v písemné podobě, budu velmi stručný. Stálá delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO má sedm členů, z toho je pět poslanců a dva senátoři. S účasti poslanců a senátorů se schází třikrát ročně, tedy v období roku 2011 a 2012 to zatím bylo společné zasedání výborů v Bruselu 19. až 22. února 2011, potom jarní zasedání ve Varně 26. až 30. května 2011, výroční zasedání v Rumunsku 7. až 11. 10. 2011. V tomto roce bylo společné zasedání výborů v Bruselu 11. až 14. února 2012 a jarní zasedání v Talinu 25. až 28. května 2012. Teď na podzim bude výroční zasedání v Praze 9. až 12. listopadu, na výročním zasedání proti standardnímu programu vystoupí prezident Gruzie, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, dále premiér Makedonie a ministr pro evropské záležitosti z Turecka.

Takto velmi stručně si myslím, že informace bude stačit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nyní uděluji slovo členovi Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě panu senátorovi Petru Bratskému. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Stálá delegace pracuje ve složení pět poslanců, tři senátoři. Přijímá na svých výročních zasedání závěrečné deklarace, řadu rezolucí a doporučení. Výbory se ve své práci věnují důkladně aktuálním problémům v oblasti mezinárodních vztahů, delegace jsou vysílány i na zvláštní mise do oblasti latentních nebo aktivních krizí. Významnou součástí práce Parlamentního shromáždění OBSE. Významnou součástí práce PS OBSE je účast jeho představitelů ve volebních pozorovatelských misích v účastnických státech.

Pracovali jsme tam za poslední dva roky ve složení za Senát Jaromír Štětina, Hana Doupovcová, Petr Bratský, přičemž ve výboru pro politické záležitosti a bezpečnost Štětina-Bratský a výbor pro demokracii, lidská práva a humanitární otázky paní kolegyně Doupovcová.

Zimní zasedání PS OBSE ve Vídni bylo ve dnech 23. až 25. 2., hlavním tématem byla situace ve středomořské oblasti a migrace, integrace a multietnický dialog. Poté jsme monitorovali prezidentské volby v Kazachstánu ve dnech 31. 3. až 4. 4. 2011. Seminář na téma Ochrana národnostních menšin, doporučení z Bolzana a politika OBSE v Itálii – kolegyně Doupovcová nás zastupovala. Cílem bylo vytvoření osvědčených postupů na ochranu práv menšin, aby se zabránilo mezietnickému napětí. Dále jsme se zúčastnili monitorování předčasných parlamentních voleb v Makedonii ve dnech 2. – 6. 6. 2011, výročního zasedání PS v Bělehradě ve dnech 5. – 10. 7. 2011, kde bylo hlavním tématem posílení účinnosti a efektivnosti OBSE.

Podzimní zasedání v Dubrovníku ve dnech 6. až 10. 10. pak se věnovalo rezoluci o Bělorusku, rezoluci o boji proti organizovanému zločinu, rezoluci o implementaci Globálního akčního plánu OSN o boji proti obchodování s lidmi, rezoluci o procesu výběrového řízení a jmenování generálního tajemníka OBSE. Dále jsme monitorovali parlamentní volby v Tunisku 20. až 24. 10. 2011. Přijali jsme zde místopředsedu Parlamentního shromáždění OBSE pana Riccarda Miglioriho, s kterým jsme hovořili o propuštění expremiérky a vedoucí představitelky ukrajinské opozice Julie Tymošenkové a umožnění účastnit se nadcházejících parlamentních voleb.

Jedenácté zimní zasedání pak bylo ve Vídni ve dnech 23. až 24. 2. 2012, bylo jednáno zejména o vězeňských systémech, výzva k lepší ochraně svobody a lidských práv v účastnických zemích i jinde ve světě.

Monitorovací mise na další volby byla v Arménii ve dnech 2. – 8. 5. Ekonomická konference se konala v Batumi 11. – 14. 5., tématem bylo posílení hospodářské spolupráce, udržitelného rozvoje a stability v regionu OBSE. Výroční zasedání v Monaku ve dnech 4. – 9. 7., deklarace z Monaka se věnovala především otázkám lidských práv v regionu, vojenské transparentnosti nebo aktuálnímu tématu globální ekonomické krize. Deklarace také obsahuje výzvu k propuštění politických vězňů v celém regionu OBSE.

Podzimní zasedání bylo v Tiraně ve dnech 4. – 8. 10. Věnovalo se multietnickému dialogu a posílení vztahů mezi různými náboženskými komunitami. Monitorování parlamentních voleb v Černé Hoře bylo ve dnech 11. – 15. října.

Závěrem bych chtěl říci, že stálá delegace navázala na práci z předchozího volebního období, snažila se v rámci možností co nejaktivněji zapojovat do práce a aktivit této organizace. Chtěl bych poděkovat organizačnímu výboru, že členům delegace umožnil práci v OBSE a tím i dobrou reprezentaci České republiky v této mimořádné organizaci. Do budoucna by bylo ale vhodné, pokud by rozpočet Senátu dovolil posílit monitoring voleb v zemích OBSE tak, jako se účastní kolegové z Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych zdůraznit, že před každým zasedáním Parlamentního shromáždění OBSE delegace konzultuje navržená témata s ministerstvem zahraničních věcí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy pana senátora Jiřího Bise, aby nás seznámil se svou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, opět platí, že máte uvedenou zprávu písemně. Jenom bych chtěl říci, že činnost Středoevropské iniciativy je zaměřena na rozvoj spolupráce členských zemí v procesu transformace a na podporu těch, které nejsou členy EU při jejich začleňování do procesu evropské integrace. Napomáhá rozvoji regionální spolupráce v oblasti ekonomické, kulturní a sociální. Veškeré její aktivity jsou orientovány na posilování soudržnosti a solidarity v Evropě a na úsilí vyhnout se vzniku nových dělicích čar na kontinentu. Středoevropskou iniciativu řídí vždy předsednická země. Letošní rok, 2012 to byla Ukrajina. V roce 2013 bude předsedat Maďarsko.

Středoevropská iniciativa rozvíjí součinnost ve třech dimenzích, parlamentní, vládní, podnikatelská. Delegace do Středoevropské iniciativy z České republiky má osm členů, pět poslanců, tři senátory. Od nás to byla kolegyně Rippelová a já, z Parlamentu byl vedoucí celé delegace pan poslanec Walter Bartoš.

V letošním roce se konala tři setkání, a to 26. až 28. dubna v Bolzánu bylo zasedání Výboru pro kulturní záležitosti SEI. Bylo věnováno ochraně práv menšin, toto bylo rozpracováno v roce 1994. SEI iniciovala výměnu nejvhodnějších postupů a vyzvala vlády ke zvážení práv ochrany menšin jako základního mírového nástroje. Zástupci parlamentů 18 členských zemí SEI diskutovali na téma Autonomie, ochrana národních menšin a kulturního dědictví jako nástroj pro mír. Za Senát se zúčastnila kolegyně Rippelová.

Zasedání Parlamentního výboru SEI 23. až 25. 5. 2012 v Kyjevě bylo za ukrajinského předsednictví. Setkání jsem se zúčastnil já, senátor BIS a poslanec Walter Bartoš. Jednání se zaměřilo na ekonomické podněty pro rozvoj cestovního ruchu, legislativní opatření spojené s řízením kulturních a přírodních lokalit a mechanismy spolupráce mezi vládním institucemi, soukromým sektorem a nevládními organizacemi.

Poslední zasedání celého PS SEI během ukrajinského předsednictví bylo 26. až 28. září v Kyjevě. Mělo téma Zlepšení dopravní infrastruktury mezi členskými státy SEI – odborné znalosti, spolupráce, výzvy, problémy. Parlamentní shromáždění na půdě Nejvyšší rady Ukrajiny vedl předseda ukrajinské delegace Valerij Kamčatnyj. Příspěvek v diskusi senátora Jiřího Bise se týkal zlepšování přeshraniční dopravní infrastruktury mezi státy SEI z pohledu ČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a prosím členku Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy paní Danielu Filipiovou, aby nás seznámila se zprávou o činnosti této stálé komise. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji. Paní předsedající, kolegyně, kolegové, máte zprávu před sebou. Já ji rozhodně nebudu číst, kdo jste chtěl, tak jste se s tím seznámil. Já bych jenom chtěla zdůraznit jednu věc celé zprávy, která mně přijde nesmírně důležitá, to byla akce Rady Evropy, která byla zahájena loňského roku, myslím že listopadu, v Itálii. Je to kampaň proti sexuálnímu zneužívání dětí. Tato kampaň probíhala u nás ve spolupráci s vládní zmocněnkyní pro lidská práva paní Šimůnkovou. Musím říct, že byla opravdu, nebo je velmi dobře udělaná. Myslím si, že je povinností nás všech v této oblasti vyvinout maximální úsilí, protože já osobně tyto zločiny pokládám za ty absolutně nejodpornější. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Požádám členku Stálé delegace Parlamentu ČR do ZEU, Evropského shromáždění pro evropskou bezpečnost a obranu, aby nás informovala o činnosti delegace. Prosím paní senátorku Martu Bayerovou.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já si vám dovolím přečíst stručně ze zprávy Stálé delegace Parlamentu ČR – Evropského shromáždění pro obranu a bezpečnost Západoevropské unie za 8. funkční období za svého kolegu pana senátora Antla, který je na lékařském zákroku. Zprávu máte všichni, můžete se s ní seznámit.

Chtěla bych pouze připomenout: ZEU vznikla jako obranná aliance evropských států, v rámci které si členské státy v souladu s článkem 5 Modifikované Bruselské smlouvy poskytovaly vzájemné záruky pomoci v případném napadení. Jako základní organizace pro zajištění kolektivní obrany evropského kontinentu však od svého vzniku sloužilo zejména NATO a ZEU tak tvořila především určitý prostor pro politické konzultace členských zemí a koordinaci některých specifických otázek. Západoevropská unie byla založena na základě Smlouvy o hospodářské, sociální a kulturní spolupráci a o kolektivní obraně, která byla podepsána v říjnu 1954 v Paříži, takzvaná pařížská dohoda, a nabyla platnost v roce 1955.

V průběhu roku 2000 byly aktivity ZEU zredukovány na minimum. Všechny tyto předcházející změny a další vlivy, včetně neochoty hlavních finančních přispěvatelů nadále se podílet na chodu shromáždění, měly za následek úplné ukončení činnost, které fakticky nastalo 10. května 2011 na 60., tudíž posledním plenárním zasedání.

V 8. funkčním období Senátu se členové stálé delegace, senátoři Antl a Paukrtová, zúčastnili dvou plenárních zasedání v každém roce, v roce 2011 i v roce 2010. Senátor Antl se také v roce 2011 zúčastnil v Bruselu pravidelného setkání s Radou ZEU. Shromáždění až do svého ukončení stále naplno pracovalo prostřednictvím svých výborů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Tím jsme vyčerpali zprávy všech stálých delegací, které jsou v Senátu zřízeny. Otevírám rozpravu k těmto zprávám. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme moci přistoupit k hlasování, kterým vezmeme na vědomí přednesené zprávy.

Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí informaci stálých delegací Parlamentu ČR o činnosti za 8. funkční období.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 85 se z 34 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vážené kolegyně a kolegové, tím jsme vyčerpali poslední bod poslední schůze 8. funkčního období. Já bych chtěla na závěr poděkovat všem těm, kteří se zúčastnili práce v komisích, práce ve stálých delegacích, ještě jednou všem těm, kteří již dále nebudou pokračovat jako členové Senátu PČR, a popřát vám všem do dalšího funkčního období hodně zdaru.

Ještě na závěr informaci. Ustavující schůze v novém funkčním období, tedy v tom devátém, se uskuteční 21. listopadu v 10.00 hodin.

Děkuji vám všem, přeji vám všechno dobré - a ještě jednou děkuji!

(Jednání ukončeno ve 14.18 hodin.)