Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 24.10.2012

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 26. schůze Senátu
(1. den schůze – 24.10.2012)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 26. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. (Velký hluk v sále.)

Prosím, zklidněte se, jestli jste to nezaznamenali, probíhá již jednání pléna, své soukromé záležitosti řešte mimo Jednací sál! Děkuji.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 12. října letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Petr Guziana, Milan Pešák, Alena Palečková, Jiřina Rippelová, Tomáš Töpfer, Jana Juřenčáková, Soňa Paukrtová, Petr Pithart, Miroslav Krejča a Stanislav Juránek.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 26. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 26. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 1 registrováno 48, kvorum 25, pro návrh se kladně vyslovilo 48, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 26. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, takže předpokládám, že nemá. Ale přece jenom se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, měl bych prosbu, zda bychom mohli bod č. 35 zařadit jako 7. bod v pátek 26. října dopoledne, byl by to tedy 1. bod po pevně zařazených bodech, které jsou v návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tedy bod 35, senátní tisk č. 423 zařadit jako 7. bod v pátek dopoledne.

Má ještě někdo nějaký další návrh? Není tomu tak, můžeme tedy přistoupit k hlasování nejprve o tomto pozměňovacím návrhu k pořadu schůze.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum je 26.

Budeme hlasovat o návrhu, aby bod pořadu 35, což je senátní tisk č. 423, byl pevně zařazen na tento pátek jako 7. bod dopoledního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2 registrováno 52, kvorum pro přijetí 27, pro návrh se vyslovilo 52 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu schůze jako celku, a to ve znění - před okamžikem schváleného - návrhu na změnu zařazení bodu 35. Budeme tedy hlasovat o pořadu schůze jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 3 registrováno 55, kvorum 28, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tímto pořadem schůze se budeme řídit.

A nyní přistoupíme k projednávání konkrétních návrhů. Jako první

 

Návrh zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

Tisk č. 420

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 420. Návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás nejprve pozdravil a představil vám návrh zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Myslím si, že málo zákonů v oblasti environmentální legislativy prošlo tolika diskusemi v různých jeho částech, protože víme, že tento zákon v sobě zahrnuje několik agend.

Řekl bych, že v globálu je podstatné to, že proti předchozím dvěma obdobím zavádí nový princip, a to je aukce. Tedy princip, kdy povolenky budou prodávány v aukcích na evropské jednotné platformě a z tohoto pohledu bude nejenom rozdílný přístup k těm subjektům, které jako producenti znečišťujících látek musí koupit povolenky, tak i z hlediska predikování ceny v čase bude více méně mimo možnosti každého z nás odhadnout, jaký ten výnos bude.

Z hlediska tohoto zákona asi největší pozornost vzbuzují dva okruhy. Jedna věc je otázka, kdo a jakým způsobem si má na povolenky sáhnout, a druhá záležitost je, která také vzbuzuje pozornost, a to je, na co a jakým způsobem využít výnos z prodeje těchto povolenek.

Ta první záležitost, pokud bychom to chtěli úplně zjednodušit, znamená, a tady bych rád, abychom se vyhnuli v této odborné diskusi určité mediální zkratce, že existují tři způsoby nabytí povolenek. Jeden, který je jednotný v celé Evropské unii, znamená nabytí povolenek zdarma pro tzv. ohrožené segmenty národního hospodářství, které se rozvíjejí napříč celým jeho segmentem od strojírenství, hutnictví, přes chemický průmysl anebo průmysl v oblasti zemědělských technologií.

Tato oblast představuje zhruba třetinu veškerých povolenek. Je rozdělována podle jednotného evropského klíče, jak pro jednotlivé subjekty, tak v rámci národních opatření. A je to opatření, které najdeme opravdu v každé evropské zemi s různou mírou velikosti této alokace.

Druhá část, a to je to, o čem hovořím jako jakési nepřesné mediální zkratce, je, že 8 evropských zemí, které byly identifikovány jako země s ohroženým průmyslem v oblasti energetiky z důvodu závislosti na fosilních zdrojích, 8 evropských zemí včetně České republiky, mají možnost a také realizují systém tzv. derogací, což fakticky znamená, že definují jakýsi národní plán. Národní plán byl vládou schválen, projednán, a dnes je v závěrečné fázi či snad již uzavřené fázi projednávání v Evropské komisi, a ten fakticky znamená, že určitý subjekt, určitá energetická skupina, vlastník elektrárny, teplárny definuje, že v daném čase provede investici. Na začátku definuje, že tato investice bude znamenat konkrétně definované environmentální dopady. Tzn., snížení emise CO2.

Na tuto investici, která je schválena v národním plánu, je režimem ex ante definováno přidělení povolenky. To, proč rozlišuji to první, co jsem zmínil, a to druhé, je v tom, že to první není vázáno na žádnou investici, a proto definice pojmu zdarma je relevantní. To druhé není zdarma, protože je to – my to nazýváme bezplatné, ale je vázáno na investici. Když se podíváte do národního plánu, tak zjistíte, že fakticky pro tyto subjekty českého hospodářství to představuje investici v poměru zhruba 3,– koruny investice, 1,– koruna ceny povolenky.

A systém následně bude fungovat tak, že teprve poté, co je investice provedena, teprve poté, co je proveden audit této investice, který prověří, že opravdu skutečnosti nastaly, že to nebyla teorie, tak teprve když dojde k potvrzení této skutečnosti, tak daný subjekt bude moci bezplatně získat dané množství povolenek. V opačném případě si je bude muset koupit.

No a třetí záležitost je prodej na trhu v aukcích. Celkově ten systém, postavený na období 13 -20, znamená, že na začátku, když odečteme povolenky tzv. zdarma, tak 70 % zbývající alokace půjde na bezplatný systém a 30 % do aukce, a na konci v roce 2020 obráceně, 30 % bezplatně v rámci realizace národního plánu investic a 70 % v rámci aukce.

Druhou záležitostí je otázka realizace a použití výnosů, také zákon toto obsahuje. Musím říci, že to bylo předmětem poměrně obsáhlé diskuse, a také předmětem srovnávací analýzy s členskými státy, a to zejména se zeměmi podobného typu jako my, s podobnou ekonomickou situací, ať to jsou země Visegrádské skupiny anebo země okolní.

Podle dané směrnice a podle jednotlivých nařízení, která tento zákon provázejí, a sdělení, a proto tady musím udělat odbočku, a zmínit, že zákon v tomto ohledu jde sice ne pozdě, ale na poslední chvíli, je také proto, že my jsme na poslední chvíli čekali na poslední sdělení, která přicházela v jarních a letních měsících letošního roku, a bylo by mylné se domnívat, že vše šlo realizovat pouze na základě směrnic z roku 2009, ale sdělení, která např. hovořila o tom, jakým způsobem využít prostředky nebo jakým způsobem realizovat aukční systém, přicházela v letošním roce, tak z toho důvodu jsme v tomto čase, tak fakticky znamená, že výnos, o kterém jsem hovořil - z aukce - v zákoně je definováno, že bude použit následujícím způsobem.

50 % z každé takto získané koruny, 50 haléřů, bude příjmem státního rozpočtu. Druhá část bude realizována prostřednictvím kapitoly "životní prostředí", nicméně rozdělena na dvě odvětví. Jedno odvětví je odvětví životní prostředí jako takové, a můj resort to bude realizovat prostřednictvím státního fondu, a druhý je ministerstvo průmyslu, přičemž obě dvě definují v zákoně vyjmenované části, na které by měly být cílově ty prostředky použity, a zjednodušeně řečeno lze říci, že to jsou energetické úspory.

V případě akcí, které budou realizovány resortem životního prostředí, jsou to akce konečných spotřebitelů energie, což jsou domácnosti anebo veřejné budovy, zatímco v případě akcí ministerstva průmyslu je to jednak část té přenosové soustavy, u které mnozí z vás např. v oblasti přenosu tepla vědí, že v některých případech energetické ztráty jen při tom přenosu tepla se měří v objemu desítek procent. A druhá záležitost je samotná průmyslová produkce a její energetická náročnost.

V zákoně, resp. v jeho příloze, je přímo uvedeno, jakým způsobem dochází k definování poměru mezi opatřeními, řekněme, u konečných spotřebitelů, a na druhé straně u tvůrců této energie, přičemž celkově je poměr postaven tak, že na začátku dochází k dominantní realizaci prostřednictvím konečných spotřebitelů, v prvním roce stoprocentní, zatímco v konečných letech se poměr vyrovnává.

Celkový poměr je zhruba 64:36 ve prospěch konečných spotřebitelů.

Co se týká mého resortu, a to je častý dotaz, který dostávám, tak na něj odpovím rovnou, ministerstvo v tuto chvíli je před ukončením příprav a představení nového programu energetických úspor pro konečné spotřebitele, tzn. jak pro domácnosti v bytových a rodinných domech, tak také pro veřejné budovy. Předpokládáme, že tento program bude představen veřejnosti v letošním podzimu a že první žádosti a výzvy by mohly být realizovány na konci léta příštího roku. Proč na konci léta příštího roku? Z jednoduchých dvou důvodů. Za prvé proto, že se systém, v prvním roce bude teprve rozjíždět z hlediska aukcí a nemusíme být schopni definovat, jaká bude cena.

Druhá záležitost je, že pokud tento systém má navázat na stávající Zelenou úsporám, která má rozsah personálního zajištění zhruba 150 zaměstnanců, abychom byli schopni efektivně sloužit veřejnosti, musíme vyčlenit zhruba 150 zaměstnanců a stát ani státní fond není v situaci, kdy by si mohl dovolit jiných 150 zaměstnanců než těch, kteří už program znají. Nejdříve musím ukončit jeden program, zadministrovat ho a uzavřít, abych stejné lidi mohl použít na program nový, protože dalších nových 150 nekvalifikovaných lidí nepotřebujeme. Potřebujeme ty, kteří program znají a vědí, jak se postupuje.

V této souvislosti podstatnou roli sehraje skutečnosti, že od 1. ledna příštího roku by měla vstoupit v platnost nová vyhláška, která se bude týkat způsobu výpočtu energetické náročnosti. Bude měnit systém proti stávající praxi ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a jejímž cílem je vytvořit model, který bude výpočtově jednodušší, na druhou stranu bude více zvýhodňovat efekt, nikoli čistou matematickou plochu nemovitosti, která je. To, že má plocha budovy; ať už stěn nebo podlahová nějaký rozměr, ještě neznamená, že přímo je odvislé od množství energetických úspor, které jsou tím dosaženy. Proto nový systém bude postaven na systému definování cílového stavu množství nebo poměru energetické úspory na rozdíl od jednoduchého spočítání panelových nebo jiných ploch.

Poslední záležitost je otázka ceny, která každého jistě zajímá. V tuto chvíli se tržní cena na trhu s emisními povolenkami pohybuje v rozpětí 7 až 8 eur. Česká republika realizovala obchod prodeje přebytečných jednotek z druhého období zhruba před 14 dny ve středové hladině mezi 7 až 8 eur. Je to průměrná hodnota, kterou trh dokazuje posledního tři čtvrtě roku. To je výrazně nižší částka, než se kterou tvůrci této legislativy na evropské úrovni počítali v letech 2008 až 2009. Tehdejší prognózy Evropské komise předpokládaly, že částka by mohla být kolem 20 až 22 eur, dnešní čísla jsou zhruba mezi 7 až 8 eur, ve výjimečných případech trh poklesne pod 7 eur a ve velmi výjimečných případech se přiblíží 9 eur. V tuto chvíli je na Evropské komisi a na Radě ministrů životního prostředí, například zítra v Lucemburku bude ČR a ostatní země diskutovat otázku ať už v principu tzv. setasidu nebo backloadingu. V prvním případě jde o představu některých členských zemí spočívající v tom, že by proti systému, jak byl schválen v roce 2009, kdy se definovalo celkové konkrétní množství povolenek pro každý členský stát v alokaci pro konkrétní rok, došlo by k situaci, že v prvním období v případě backloadingu by došlo pouze k přesunutí určitého množství na závěr období tak, aby se tzv. stimulovala cena nebo druhá verze, že by se určité množství povolenek z trhu vyňalo tak, aby došlo ke zvýšení této ceny.

Musím říci, že pozice ČR, našeho ministerstva, ale i z pohledu dopadu na českou ekonomiku je k tomuto pohledu skeptická. Stejně jako celá řada evropských zemí máme zato, že efekt musí být podroben obsáhlejší analýze, ale hlavně nesmí být vyňat z rukou členských států. Nahlížíme na množství přidělených jednotek podle směrnice z roku 2009 jako na národní majetek, nikoli jako společný evropský majetek. Je to množství, které vlastní stát, je přirozenou schopností státu, zda chce nebo nechce zvýšit nebo snížit cenu s ohledem na to, že jedna věc je výnos pro státní rozpočet, ale druhá věc je dopad na ty, kteří si to musí koupit, tzn. na průmyslová odvětví a ekonomiku jako takovou.

A z tohoto pohledu situaci definovat.

Nejsme přesvědčeni o tom, že pokud by došlo k drastickému snížení objemu množství jednotek, jestli bychom tím dosáhli adekvátního zvýšení ceny, respektive jestli bychom došli k tomu, že bychom pouze zpřísnili stávající limity, ale nedosáhli příslušného efektu. To je hranice, za kterou se nesmíme dostat.

Na druhou stranu by bylo velmi neefektivní, aby trh s ohledem na potenciální převis nabídky přes poptávku trhu povolenek znamenal jeho faktické zhroucení. To jsou dva limity, ve kterých se pohybujeme a mezi nimi je třeba hledat vyváženou pozici. O tom také bude rozprava na úrovni životního prostředí, ale také průmyslu a Evropské rady, která jako první začne zítra v Lucemburku.

Chtěl bych požádat Senát o podporu tohoto zákona. Jsem přesvědčen, že pokud se nám to povede, jsme schopni nejen simulovat ekonomiku například v oblasti stavebnictví, které by tento program uvítalo.

Dovolte mi zmínit, že podle výpočtu ekonomů, pokud spustíme program podpory u konečných spotřebitelů, pak tzv. pákový efekt či přidaná hodnota znamená zhruba tolik, že pokud investujeme jednu korunu do systému, její reálný vliv na ekonomiku je pět korun přidané hodnoty z hlediska práce a zakázek pro stavební sektor a zároveň také snížení finanční náročnosti provozu domácností a tím zlepšení kvality života v celé řadě částí České republiky.

Na druhou stranu musím férově přiznat, byť ministr životního prostředí to obecně neříká rád, že podíváme-li se na předchozí Zelenou úsporám, tak všichni víme, že lidé to dělali proto, že chtěli zaplatit menší složenku a zlepšit kvalitu svého bydlení. Myslím, že mezi 80 tisíc žadateli hledat někoho, který tak činil s ohledem na svůj zájem na ochranu klimatu, by bylo nemožné.

Podle mého názoru tam nikdo takový není. To ale nic nemění na tom, že to byl program, který přinesl práci mnoha lidem v České republice, který práci přináší i nadále.

Z tohoto pohledu je dobré jej spustit a umožnit jeho pokračování. Bez tohoto zákona to není možné. Děkuji pěkně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 420/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 420/1.

Zpravodajem výbor je pan senátor Miloš Vystrčil, kterého prosím , aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal návrh zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emisi skleníkových plynů. Podrobně se návrhem zabýval. Některé otázky, které výbor vyslovil na předkladatele, pan ministr částečně již zodpověděl. Jen zopakuji, že to, o co se výbor nejvíce zajímal, je právě ta část, která v zákonu úplně přesně popsána není, a to je, jakým způsobem, hodlá ministerstvo životního prostředí, resp. ministerstvo průmyslu a obchodu potom s prostředky získanými z aukcí naložit. Pan ministr o tom částečně hovořil.

Uvítali bychom, kdyby o některých programech, které ministerstvo jistě má už připraveny, pohovořil podrobněji. Obecně lze říci, že minimálně část obyvatel ČR a podnikatelských subjektů právě na konkrétnější záměry ministerstev; myslím tím ministerstvo životního prostředí a průmyslu a obchodu - ohledně využití povolenek čeká.

Já ještě k tomuto zákonu potom vystoupím v obecné rozpravě. V tuto chvíli si už dovolím vás seznámit s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS PČR, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Já tady v podkladech mám, že jste garanční zpravodaj. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jiří Bis. Ano. Hovoří pan senátor Jiří Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedo, jenom krátce.

Na své 32. schůzi se výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu zabýval tímto tiskem. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje mě, Jiřího Bise, a pověřuje předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Pan senátor Vladimír Dryml, přihlášen je pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore Drymle, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Dovolte mi, abych se zeptal pana ministra, kdo bude určovat cenu té povolenky? Bude to v určité dražbě, zástupce českého státu bude nějaký dražitel, ale kde se to bude dražit? V Evropské unii? Nebo EU dá nějaké nepodkročitelné minimum k této dražbě? Nebo to bude začínat na nule, nebo jak to bude? Kdo bude stanovovat pravidla té dražby, protože to samozřejmě ovlivní cenu povolenky. A cena povolenky se samozřejmě promítne do ceny elektrické energie. My máme dobré zkušenosti se solární energií, kdy občané i stát dotují 30 – 40, možná i více miliardami ročně solární energii. Takže já se ptám, jaký to bude mít dopad na občany a na jejich domácnosti a na průmysl?

Sice na jedné straně pan ministr nás tady ujišťuje o tom, že to bude mít pozitivní vliv na stavební firmy, to je mohutné lobby, to já chápu, ale na ty ostatní, kteří jsou energeticky vázáni na cenu elektrické energie, tak jaký to bude mít vliv? A jaký to bude mít vliv na leteckou dopravu, jestli ministerstvo průmyslu a obchodu dalo nějaká data nebo nějaké předběžné úvahy o tom, jaký to bude mít dopad na zdražení cen letenek a na dopravu, která je charterová prostřednictvím leteckého carga.

Pak bych se chtěl zeptat ještě na jednu věc – poskytování údajů. Ministerstvo vnitra a Policie ČR poskytuje orgánům vykonávajícím státní správu referenční údaje ze základního registru obyvatel. Kdyby to bylo v souvislosti s podnikáním, tak bych to pochopil, nebo s provozováním některých zařízení, ale tady je to docela natvrdo. A na druhé straně máme obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík – to všechno jsou veřejně dané údaje, přístupné, tak proč všech obyvatel?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Bis, připraví se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedo, kolegové. Chtěl bych doplnit několik údajů k tomu, co řekl pan ministr. Hlavně z toho důvodu, že tato oblast je v médiích hodně diskutována a jsou šířeny mnohdy ne zcela pravdivé zprávy, proto se domnívám, že je vhodné senátory informovat o celém systému ETS a prezentovat některá čísla, která samozřejmě nemám odnikud jinak než z materiálu ministerstva životního prostředí.

Takže systém nakládání s emisemi ETS zavedla Evropská unie od roku 2005 a Česká republika bude mít – to už je třetí obchodovatelné období – Česká republika bude mít pro léta 2013 – 2020 k dispozici 645 milionů povolenek. Jedna povolenka = 1 tuna CO2. Celkem 342 milionů povolenek, to je 54 % z toho, bude draženo a 303 milionů, to je 46 %, bude přiděleno zdarma českému průmyslu.

Vláda schválila přidělení části bezplatných emisních povolenek také výrobcům elektrické energie. O tom zde mluvil pan ministr v rámci delegace. A toto přidělení odpovídá znění článku 10c, směrnice 209. Výrobci se zavázali, že ušetřené finanční prostředky musí elektrárenské podniky investovat do snížení zátěže na životní prostředí, kdy mezi léty 2013 – 2019 půjde o celkovou sumu investic 134 miliard korun.

V uvedených letech získají výrobci elektrické energie celkem zhruba 108 milionů povolenek zdarma – prosím vás, je to tedy jedna šestina z původní částky, cena těch povolenek zhruba v 7 eurech by byla kolem 20 miliard korun. A výrobci elektrické energie musí investovat 134 miliard korun, to znamená, to je věc, která žene naši ekonomiku dopředu, protože zhruba ty vložené prostředky za dané povolenky v ceně 20 miliard se vynásobí šestkrát.

V roce 2013 bude výrobcům elektřiny bezplatně přiděleno, to znamená vždy v 1. roce 27 milionů povolenek, a jejich množství bude každoročně klesat až na nulu v roce 2020. Na základě článku 11, směrnice 2009/29/ES měla Česká republika povinnost do 30. září 2011 zveřejnit seznam zařízení a výpočet jim přidělených bezplatných povolenek dle článku 10a a 10c. Postup posuzuje Evropská komise.

Ostatní průmyslové sektory a výrobci tepla budou dostávat různé množství bezplatných povolenek. Sektory průmyslu, kterých se obchodování dotýká, lze rozdělit do tří skupin: První, to jsou výrobci elektřiny, to jsme říkali, potom v určitém náběhu by mělo být u nás i v Evropě 100 % povolenek z aukce. Za b) jsou to sektory ohrožené únikem uhlíku. Ty dostanou 100 % bezplatné alokace po celé třetí obchodovací období, založené na benchmarkingu, neboli na srovnávání.

Příjemci budou především zařízení na výrobu vápna, cementu, železa a oceli a chemického průmyslu. A za c), třetí skupina – tam se jedná o sektory neohrožené únikem uhlíku a výrobce tepla, kteří mohou obdržet až 80 % bezplatných povolenek v roce 2013 s poklesem na 30 % v roce 2020.

Alokace povolenek bude opět založena na benchmarkingu. Česká republika by měla mít v roce 2013, teď pro ten jeden rok, k dispozici 83,6 milionů povolenek. Toto množství pak bude klesat na necelých 78 milionů povolenek v roce 2020. Množství povolenek, které bude ČR prodávat v aukci, začíná na 30 milionech a bude postupně narůstat na 55 milionů v roce 2020. Cena povolenky se předpokládá 7 eur v roce 2013 s lineárním růstem na 14 eur v roce 2020. V aukci 2013, kdy se draží 35 procent povolenek, lze získat přes 5 miliard Kč, odhad za celé třetí obchodovatelné období je 90 miliard Kč. Výroba elektřiny obdrží v roce 2013 bezplatně 32 procent povolenek, ostatní sektory také 32 procent povolenek bezplatně. Výnosy jsou závislé samozřejmě na ceně povolenky. Při ceně například 20 eur by přesáhly výnosy místo 90 miliard 200 miliard Kč.

Chtěl bych ještě říci, že celkové množství emisí v ČR včetně dopravy, zemědělství, stavebnictví a ostatních odvětví, je 140 milionů tun. Systém obchodování s povolenkami pokrývá 80 milionů. To znamená, jenom necelých 60 procent všech emisí v ČR.

Doporučuji, abychom tento zákon podpořili a přijali. Nicméně si nemohu odpustit pár poznámek směrem k Bruselu a bruselské politice. Pokud se snažíme snížit uhlík, spalování uhlíku, množství emisí, domnívám se, že prostředek, který se nazývá uhlíková daň by byl jednodušší, bez všech možností vedlejších efektů, bez možností někoho uplácet apod., a došel by k tomu cíli, pokud chceme skutečně snížit, jednoznačně a platil by pro všechny stejně.

Navíc daň z uhlíku by na rozdíl od obchodování s emisemi vytvořila jisté podnikatelské prostředí s predikovatelnými náklady.

Domnívám se dále, že výrobci energie se mají zabývat výrobou energie s co nejmenšími náklady a že se nemají zabývat obchodováním s finančními deriváty, což samozřejmě povolenky jsou. To znamená, znovu říkám, že si myslím, že postup, který zvolila Evropa, je komplikovaný, vede k větším nákladům a nepřinese větší efekt jako to, kdyby byla zavedena jednoduchá uhlíková daň, ale to se netýká přímo tohoto problému. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, na úvod se omlouvám, pan předseda, předsedající měl pravdu, já jsem garančním zpravodajem a děkuji za to upozornění. Můžu vlastně kontinuálně navázat na pana kolegu Bise, s kterým máme na věc velmi podobný názor. Pokud se hlouběji zamyslíme nad tím, proč Evropská komise nás nutí postupovat tímto způsobem, prostřednictvím evropské směrnice, tak nás nemůže napadnout nic jiného, než to, že prodej povolenek kromě ochrany životního prostředí, resp. snížení emisí CO2 má ještě jeden důvod, to je posílení státních rozpočtů. Já to jenom velmi stručně vysvětlím. Spousta čísel tady zazněla, takže nemá asi smysl kolegy senátory a senátorky více zatěžovat, ale přesto: Pokud budeme počítat, že celková cena všech povolenek za osmileté období od roku 2013 do roku 2020 je řekněme 160 miliard Kč, pokud vezmeme nějakou průměrnou cenu, tak potom můžeme počítat s tím, že zhruba těch 70 miliard Kč bude rozdáno – v uvozovkách – zdarma. To "v uvozovkách" je tam proto, že za těch 70 miliard bychom měli získat zhruba 130 miliard investic v rámci elektrárenského průmyslu. Pak tedy zbývá oněch 90 miliard, které získáme z aukcí, myslím tím ministerstvo životního prostředí, ministerstvo průmyslu a obchodu a také státní pokladnu, čili ministerstvo financí, a těch 90 miliard, to tady zatím nezaznělo, bude rozděleno tak, že 50 % získá ministerstvo financí a bude použito podle zákona o státním rozpočtu. To znamená, není vázáno na žádné investice z hlediska ochrany životního prostředí atd. A zbylých 50 % bude využívat ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu a obchodu na základě programů, které budou stanoveny podle toho, co je napsáno v tomto zákoně.

Takže to je ještě moje doplnění, abychom tento zákon nevnímali jenom jako zákon, který umožňuje provádět investice v rámci ochrany životního prostředí, ale je to i zákon, který významně v horizontu 8 let v průměru řekněme těmi až možná 10 miliardami Kč ročně bude posilovat státní rozpočet a bude možno tyto finance zapracovat do zákona o státním rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Pavel Trpák.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, senátorky, senátoři, já bych chtěl ještě jednou upřesnit. Pane ministře, tady zaznělo, že ze 7 eur se může zvýšit cena povolenky až na 14 eur. Říkal to tady kolega Bis. Vy tady 20, možná 30 miliard dáte zadarmo a investoři jsou povinni investovat 134 miliard. To všechno tady zaznělo. Já se ptám, a už po druhé, kdo to zaplatí. Proto samozřejmě se zvýší cena elektřiny. A já se ptám, jestli víte, jaké budou dopady zvýšení ceny elektřiny. Protože ty elektrárenské společnosti to budou platit – z čeho? Z příjmů, které jsou od spotřebitelů! To znamená, jak se zvýší cena elektřiny po zavedení tohoto zákona v průběhu tří až pěti let? O kolik to bude?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Trpák stáhl svoji přihlášku. Táži se, jestli se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje k obecné rozpravě vystoupit. Pane ministře? Ano. Máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Když dovolíte, já bych se asi omezil zejména – protože pan kolega Vystrčil i pan senátor Bis precizněji popsali obsah materiálu – na to, že bych reagoval na konkrétní dotazy pana senátora Drymla. Snad jsem si poznamenal všechny správně. K tomu dražebnímu systému, pane senátore, vážené paní senátorky, systém je nastaven tak, že proběhlo společné výběrové řízení 27 členských států a Evropské komise na provozovatele aukční platformy. Vítězem výběrového řízení je Burza EEX v Lipsku, která bude společnou platformou pro celou Evropskou unii. S tím, že co se týká systému té burzy, nebo systému obchodování, ten je stanoven v nařízení o aukcích, které vydala Evropská komise. Cena povolenky se stanovuje trhem.

V téhle souvislosti musím říci, pane senátore a vážené paní senátorky, páni senátoři, tak jak jsem byl informován, protože toto je systém, který byl nastavován v letech 2008-2009-2010, ale tak jak jsem byl informován od svých kolegů a jak jsme o tom hovořili i na úrovni ministrů Visegrádské čtyřky plus Bulharsko, Rumunsko, právě s ohledem na ten systém a možné výkyvy na trhu, tak to bylo tak, že na začátku, právě v těch letech 2009, to byly země, řekněme našeho regionu či našeho jednotného – v angličtině "like man did", ale řekněme společně uvažující státy jako my, které se snažily naopak prosadit to, aby byla definována nějakým způsobem maximální možná cena, na kterou by se trh mohl dostat, právě proto, aby nedošlo k efektům, o kterých pan senátor Dryml hovoří.

Tehdejší Evropská komise i ostatní členské státy podle mých informací toto zamítly jako zbytečné zasahování do tržních mechanismů. A dnes jsme v obrácené situaci, kdy zase celá řada evropských zemí, musím říct, že v tomto ohledu nikoli Česká republika, ale většina evropských zemí, prosazuje obrácený model, nějakým způsobem, nikoli definovanou částkou, ale právě těmi procesy, jak jsem zmínil, to je buď set aside proces nebo backloading proces, dosáhnout stavu, aby byla řekněme nějakým způsobem ovlivnitelná, jinak na trhu volně dosahovaná, ale ovlivnitelná minimální cena.

Nám přijde z pohledu ČR, že bychom spíš uvítali limitování maximální než minimální, ale pravdou je, a to bohužel musím přiznat, že tento příběh už je za námi, už ho nejsme schopni ovlivnit, a ta situace tady proběhla. V tuhle chvíli to jediné, co je možné, je pouze řešit otázku tím, že na trh dáte buď víc nebo míň povolenek. Z tohoto pohledu tedy zmenšíte nebo zvětšíte poptávku nebo nabídku a tím ovlivníte cenu. Ale jak jsem zmínil, jednalo by se o změnu nařízení, resp. směrnice, která je z roku 2009, která také definuje konkrétní množství povolenek na konkrétní rok v rozpisu pro konkrétní zemi. Ovšem z toho také vycházejí plány, a na tom je také na druhou stranu postaveno plánování jednotlivých účastníků systému, protože oni podle toho také vědí a mohou nastavit svůj vlastní proces, jednak vyplývající z integrovaných povolení, tedy množství, které mohou vypouštět, a podle toho také jejich strategii, kdy a v jakém čase si budou pořizovat povolenky.

To je k první záležitosti.

Co se týká letecké dopravy, musím říci, že pan senátor v tomto ohledu podle mého narazil na věc, která sice z hlediska celkového objemu množství peněz, které tento proces znamená, není největší, ale řekl bych, že je specifická. Kdybych to vzal na konkrétním údaji, na který se ptal, tak je to odvislé od délky letu a údaj, který my máme z bruselských analýz ukazuje, že by jeho vliv podle této směrnice měl být zhruba 2 až 12 euro na letenku. Ovšem celé je to odvislé od toho, že tak, jak jste zaznamenali, probíhají poměrně ostré mezinárodní spory na jedné straně mezi Evropskou unií a na druhé straně, a teď bych řekl na více stranách, ať už Spojenými státy, Ruskem anebo silnými asijskými ekonomikami. Čína, Rusko i USA zakázaly svým přepravcům, Čína definitivně, aby do tohoto systému vstupovali, protože to vnímají jako narušení svobodného obchodu, v této věci probíhá řada mezinárodních soudních sporů, zatím bez nějakého reálného výsledku.

A musím říci, vážení kolegové a pane senátore, že i zítra v Lucemburku toto je zařazeno jako bod a i já se tam budu ptát na to, co budeme dělat v okamžiku, kdy by měla být Evropská unie jediná, která tento systém vyžaduje, protože jestli to je o tom, že se z hlediska udržení konkurenceschopnosti nejenom České republiky, ale evropských států jako takových, České republiky speciálně, přirozeně máme snažit o to, abychom nealokovali náš zahraniční obchod a byznys mimo státy EU a nebyli závislí stoprocentně pouze na EU, ale řekněme v tomto ohledu, když to řeknu obecně, také diverzifikovali jakési riziko, tak rozhodně asi není cílem EU, aby se uzavřela pro leteckou dopravu mimo EU, ale naopak, aby jí byla co nejvíce otevřená.

A z tohoto pohledu totiž platí globální teze, kterou bych tady chtěl zmínit, možná nebo spíš bych řekl určitě, v rozporu s některými mými předchůdci na ministerstvu životního prostředí v minulých časech, a to v tom, že i já jsem poměrně skeptický k tomu, jakým způsobem se podaří a daří realizovat politiku tzv. ochrany klimatu v rámci evropské politiky na globálním poli.

Dovolte mi odbočku, která totiž nesouvisí s tímto zákonem, ale ve skutečnosti z něho vyvěrá, a to je o tom, že nás čeká další jednání o budoucnosti tzv. Kjótského protokolu druhého období a definování nějakého právně závazného globálního rámce od roku 2020. A v tuto chvíli tato situace je velmi jednoduchá. Zkrátka Evropská unie, její členské státy z hlediska jejich podílu na množství látek tzv. skleníkových plynů představuje nějakých 13 % celosvětové produkce. A když se díváme na stávající situaci, tak je to pouze EU plus tedy se říká, že je to průlomové, ale i některé státy se k tomu začínají hlásit. Zatím já si vážím toho, že některé státy mají zájem, pokud jde o EU, ale rozhodně to nemohu nazvat průlomem, pokud je to Norsko, Švýcarsko a Austrálie, zatím totiž nikdo jiný.

A z tohoto pohledu jde o to, abychom se také v budoucnu zabývali otázkou, jestli tady nebojujeme za něco, co zkrátka nemá globální podporu, a bavit se o tom, jestli to má šanci, anebo nemá, a co to znamená pro konkurenceschopnost EU. Pokud má, budiž, ale pak musíme i svoji ambici měřit realisticky. Já tím neříkám, že by ČR neměla naplňovat závazky, které má, já tím neříkám, že by od těch závazků měla ustupovat, jenom říkám, že by jako právoplatný člen EU se měla snažit k té věci přistupovat realisticky z celkového globálního pohledu, protože pokud zůstaneme v tomto ohledu sami, pak to ve velkém může znamenat stejné, co jsem v malém zmínil na základě podnětu pana senátora např. ohledně letecké dopravy.

A co se týká jednotlivé ceny a jejího dopadu na elektřinu, musím pane senátore říci, že právě proto, a já jsem byl poměrně kritizován za to, že jsem byl z těch, který na vládě podporoval, předkládal a prosazoval, aby Česká republika využila možnosti derogace a umožnila elektrárenskému průmyslu v ČR, aby byl jedním z těch osmi, které naplňují podmínky, aby bylo na nich se toho skutečně ujmout a využít možnosti těch tzv. bezplatných alokací. Ona je totiž jediná možnost, kterou jsme měli. Kdybychom to neudělali, budeme v podobné situaci, jako je např. Slovensko, které nemá z důvodů vstupních parametrů možnost tento systém využít a jehož reálným dopadem je, že i ty elektrárny, na rozdíl od našich, si už budou muset kupovat všechny své povolenky v aukcích, na rozdíl od České republiky, které jsou vázané investice, které v řadě případů musí provést ze samotné podstaty.

Částka 134 miliard je částka, která v národním plánu říká, při stávajících cenách odhad nákladů investice. Všichni víme, že v průběhu doby může dojít k tomu, že investice bude možno pořídit levněji, tak jak dochází k technologickému pokroku. Tím ovšem nemohu říci, že se to se stoprocentní jistotou stane, to zkrátka nikdo z nás neví.

A druhá záležitost té ceny, tak jak o tom hovořil pan senátor Bis i pan kolega Vystrčil. 7 až 14 euro je jakási středová prognóza, ale je to stále jenom prognóza. My jsme měli 4 prognózy, se kterými jsme pracovali, A, B, C, D, které vycházely ať už z možného poklesu ze 7 na 5 a konstantní ceny, tak i z původního programu, který byl v roce 2009 na úrovni Evropské komise a který byl někde kolem 20 euro, který se jeví opravdu zcela nerealistický. Z tohoto pohledu je to zkrátka jenom prognóza. Musím říct, že nejsem z těch, který je přesvědčen o tom, že těch 14 euro je realistických. Řekl bych, že startovací pozice 7 euro realistická je. A všechno nám ukáže trh. A v tomto ohledu je to skutečně volná pozice. Navíc jde o to, že jednotlivé prognózy, které počítají, kdy bychom odňali v prvním nebo druhém roce určité množství emisních povolenek z trhu, tím jakoby podpořili vyšší cenu, tak se ukazuje, že množství, které bychom museli vyjmout, by bylo velmi vysoké, a já tvrdím neúměrné nejistému efektu zvýšení ceny, a ovšem jistému dopadu na některé sektory národního hospodářství. Pravdou ale je, že z hlediska pohledu na české hospodářství existují segmenty, pro které by to byla výhodná operace, segmenty, pro které by to nebyla výhodná operace. Není to černobílá záležitost, není to 10:0.

Obecně pozice České republiky, tak jak ji dlouhodobě prezentuje a tak jak ji budeme prezentovat zítra v Lucemburku, je pozice, která je v tomto ohledu, řekněme diplomaticky, opatrná k tomu, abychom prováděli takto silný zásah bez toho, že budeme mít nejenom podrobnou analýzu, nikoli na celoevropské úrovni, ale na národní úrovni, také analýzu, která bude dopadem na sektory národního hospodářství, nejenom na hospodářství jako celek.

A za třetí, která nejenom přinese pohled jakéhosi odhadu, ale také jakési míry jistoty. A jistotu, co by to znamenalo, v tuhle chvíli nemáme a bohužel mít ani nebudeme.

To je asi k situaci, tak jak ji popisujete. Řekl bych, že jsme v situaci, kdy nakládáme s režimem tak, jak je, se stavem evropské legislativy, tak jak ji máme. A jsem přesvědčen o tom, že v tomto ohledu to není tak, že bychom zaváděli na nás nějaký nový přísnější model, než nám umožňují pravidla, ale naopak jsme se snažili tam, kde to jen trochu bylo možné, využít situace ve prospěch národního hospodářství a také ve prospěch politiky, kterou se tady snažíme realizovat.

Ohradil bych se vůči tomu, že hovořím-li o podpoře stavebnictví jako jednoho segmentu národního hospodářství, že to je projev nějaké lobby. Ta věta mě, pane senátore, musím říct prostřednictvím pana předsedy, trochu mrzí. Ale myslím si, že se tady také a primárně bavíme o tom, že jestli tady má být spuštěn nějaký program podpory energetických úspor, ať už u konečných spotřebitelů, nebo u transformačního systému, ale také tvůrců, tak jeho reálný dopad je zejména na kvalitu života a ekonomické náklady obyvatel ČR, protože jestli to je o tom, že díky stávajícímu programu jsme schopni realizovat opatření v domech, jejichž cílem je 50procentní snížení nákladů, tak i když to znamená podíl vlastníků na investici, pak stále se bavíme o tom, že většinový nebo poloviční podíl investice by byl realizován prostřednictvím tohoto mechanismu. A z toho pohledu, ať počítám, jak počítám, i při započítání narůstající ceny energie, čemuž se bohužel nevyhneme, tak fakticky to znamená, že pro lidi to znamená zvýšení kvóty bydlení a nižších nákladů na energetickou náročnost jejich obydlí, což bychom jistě měli podpořit.

Poslední záležitostí byly informace, tedy množství sdělování informací. V tomto ohledu musím říct, že my pouze přenášíme to, co je součástí evropské legislativy, nezavádíme tady nějaký nový model, to co musí být, je v zákoně napsáno, nic víc. A z tohoto pohledu na druhou stranu musím říct, že to, že veřejnost bude mít přístup k tomu, aby věděla, kolik který subjekt národního hospodářství produkuje množství CO2 a že to bude veřejná informace, já se přiznám, že na tom nevidím nic špatného a nevím, proč by to mělo být něčím nevhodným. Je to zkrátka veřejná informace a myslím si, že na ni má každý nárok. Koneckonců, Česká republika, a to bych rozhodně podpořil, je země, která v oblasti informování o stavu životního prostředí má obrovský kredit a je zemí, která v tomto ohledu dlouhodobě je tou, která se snaží poskytovat veřejnosti maximum rozsahu všech informací, které jsou, o všech segmentech stavu a situace v životním prostředí. A toto je nepochybně jedna z nich, a myslím, že tak to má být. Děkuji pěkně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli, za vaši závěrečnou řeč. A ptám se zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátora Jiřího Bise, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. A nyní by se měl vyjádřit garanční zpravodaj k proběhlé rozpravě.

Pan senátor Miloš Vystrčil se ujme slova.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v rozpravě vystoupili tři senátoři, pan senátor Dryml dvakrát. Otázky pana senátora Drymla byly zodpovězeny. Pokud si to mohu z pozice zpravodaje dovolit komentovat, tak ještě k jeho dotazu na vliv na cenu elektrické energie se dá říci, že lze předpokládat, že cena elektrické energie bude stoupat. Co je však jisté, pokud bychom tento zákon neschválili a transpozici nerealizovali, tak by stoupala více.

Co se týká vystoupení pana senátora Bise a mne, tak to byly informace, o kterých jsme si mysleli, že by je měli senátoři před svým rozhodováním míti.

Já mám to štěstí, že se mohu opravit. Zapomněl jsem částku 90 miliard vydělit dvěma, to znamená přínos pro státní rozpočet by nebyl 10 miliard ročně v průměru, ale pouze 5 miliard. Toto opravuji i pro stenozáznam.

Jinak žádný návrh na propuštění do podrobné rozpravy nezazněl, žádný návrh na jiné usnesení nezazněl. To znamená, že navrhuji, aby bylo přijato usnesení tak, jak bylo navrženo garančním výborem i dalším výborem, to znamená, aby zákon byl schválen v té podobě, jak byl Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji, a přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 4 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou

Tisk EU č. K 165/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 165/08 a K 165/08/01. Prosím pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane předsedo, milé paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil se Sdělením Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ve věci evropského inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou.

Dámy a pánové, tento materiál je iniciativou na úrovni EU v oblasti vědy, výzkumu, inovace a do vzdělávání a je zaměřen na otázku vodního hospodářství. A toto partnerství je zaměřeno zejména na transfer informací a vývoj inovačních technologií mezi jednotlivými členskými státy.

Pro naplňování tohoto partnerství byla zřízena řídící skupina vedená komisařem pro životní prostředí Janezem Potočnikem. První jednání skupiny se uskutečnilo 4. září a lze říci, že v tuto chvíli jsou určeny jakési základní okruhy. Máme tři skupiny okruhů, kterými se tato politika má řídit. Do první, nejvýznamnější skupiny patří tyto okruhy, a to je vztah voda – energetika, politika vodního hospodářství a způsob financování inovačních technologií a postupů. Druhou skupinou pak je znovuvyužívání a recyklace vody, úprava surových vod a čištění odpadních vod a třetí skupinou je otázka management živelných pohrom, tedy primárně na jedné straně povodně, na druhé straně sucho, potom modely řízení vodního hospodářství a ekosystémové služby.

Podle našeho názoru lze přivítat tuto iniciativu Evropské komise. Na druhou stranu musím říci, že velmi sdílím stanovisko, které Senát bude projednávat ať už z hlediska apelu na to, aby tím nedošlo k posílení jakékoliv byrokratické zátěže, tak i z pohledu toho, aby nedocházelo k nastavování nových konkrétních cílů a požadavků nad ty, které již byly pro ČR stanoveny a které už tak jsou poměrně složité.

Z tohoto pohledu, byť jsme přesvědčeni o tom, že tento první krok nenaplňuje tyto skutečnosti, považuji za správné a souhlasím se stanoviskem, které je tady předloženo i z hlediska apelu a výzvy, aby došlo k vyvarování se těchto potenciálních rizik. Děkuji pěkně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU, a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 165/08/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Krejča, kterého zastoupí předseda tohoto výboru Luděk Sefzig. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážení paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, dovolte mi, abych zastoupil zpravodaje VEU k tisku, týkajícímu se inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou.

V úvodní části tohoto tisku, která hovoří o potřebě vytvářet inovační partnerství, vyměňovat si zkušenosti, spolupracovat apod., s tím lze samozřejmě souhlasit. Problémem je to, že jsou v tomto sdělení skryty hned dva trojské koně.

Prvním z nich je, že je činěn pokus kvantitativně omezit odběry vody do výše 20 % obnovitelných zdrojů, což by ale měla být výlučná pravomoc národních států. V případě České republiky tím spíše, že jsme odkázáni především na atmosférické srážky. Při akceptování tohoto záměru bychom se velice rychle začali potýkat s nedostatkem vody pro zemědělství, průmysl a komunální sféru. Druhou slabinou je pak pokus o vytvoření nového orgánu na evropské úrovni, který by národním státům diktoval, jak mají hospodařit s vodou na svém výsostném území.

Materiál navíc vůbec nezohledňuje odlišnosti jednotlivých států, jak je geografická poloha, morfologie krajiny, hydrologické specifika, úroveň a struktura průmyslu, zemědělství apod. Česká republika v rámci Evropské unie např. patří k zemím s nejnižší spotřebou vody na hlavu.

Takže doporučení VEU se k tomuto sdělení vyjadřuje spíše negativně, přičemž se odvolává i na Senátem dříve přijatá usnesení Evropa 2020, 4656/2010, Unie inovací, tisk 162/2011, Life 557 z roku 2012 a GMES 558/2012.

Pakliže bychom návrhy tohoto sdělení akceptovali, dostaneme se za několik měsíců do obdobné situace, jako jsme nedávno zažili při projednávání novely zákona o hospodaření s energií, kdy by transponování příslušné evropské směrnice, pak jsme se podivovali nad energetickými audity, energetickými štítky apod. Přitom jsme ale cca rok před tím nechali bez povšimnutí příslušný evropský dokument, dokonce tři výbory ho vzaly na vědomí.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s unesením, které vám doporučujeme, vážené paní senátorky a páni senátoři, abychom toto usnesení přijali a tím pádem toto stanovisko reprezentovalo horní komoru českého parlamentu.

Senát Parlamentu ČR

I.

1. dlouhodobě podporuje

vědu, výzkum, inovace a vzdělávání, což promítl do řady usnesení k evropským dokumentům (viz uvedené dokumenty, které jsem před chvilkou citoval).-

2. považuje

vodní hospodářství za klíčovou oblast, které je vzhledem ke strategické povaze vodních zdrojů nutné věnovat zvýšenou pozornost, jak již Senát zdůraznil v rámci usnesení k programu pro životní prostředí LIFE (usnesení č. 557 ze dne 15. března 2012);

3. opakovaně zdůrazňuje,

že by všechny iniciativy EU týkající se jedné oblasti měly vykazovat větší vzájemnou provázanost a zároveň výrazněji indikovat souvislost mezi jednotlivými dokumenty;

v případě tohoto sdělení by měla být zmíněna větší vzájemná provázanost problematiky vodního hospodářství s programem LIFE a Evropským programem monitorování Země GMES (usnesení č. 558 ze dne 15. března 2012);

II.

1. považuje za nezbytné,

aby v rámci veškerých aktivit v oblasti hospodaření s vodou byly vzaty v úvahu

diametrální odlišnosti členských států, například pokud jde o zeměpisnou šířku, morfologii krajiny, hydrologická specifika a úroveň a strukturu průmyslu a zemědělství;

2. zastává názor,

že problémy spojené s vodním hospodářstvím jsou nejlépe řešitelné na národní úrovni, případně v rámci bilaterální spolupráce dotčených států;

3. upozorňuje

na projekty iniciované ze strany Evropské komise, které mohou být v přímém rozporu s principy efektivního a udržitelného hospodaření s vodou (např. projekt zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) nebo podpora pěstování energetických plodin pro biopaliva a biokapaliny);

4. zdůrazňuje

vodohospodářský, akademický a výzkumný potenciál, který v této oblasti Česká republika má, s politováním však konstatuje, že zájem o studium oborů spojených s problematikou vodního hospodářství a jejich nabídka nejsou dostatečné;

5. nesouhlasí

s paušálním stanovováním jakýchkoli kvantitativních cílů týkajících se odběrů vody na území členských států, jelikož tato rozhodnutí musí nadále zůstávat zcela v kompetenci jednotlivých členských států;

6. nesouhlasí

se zřizováním nových orgánů na evropské úrovni, které by bez znalosti národních specifik a bez účasti zástupců všech členských států rozhodovaly o hospodaření s vodou na území členských států;

III. Obligatorní dodatek našeho usnesení je, že

1. Senát žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Dovolte mi, vážené paní senátorky a páni senátoři, abych vás požádal, abyste vyjádřili podporu tomuto usnesení VEU.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a zastoupil pana senátora zpravodaje Krejču a plnil úkoly zpravodaje. Tisk projednal také VUZP. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek. Ptám se, zda si přeje pan zpravodaj vystoupit. Nepřeje.

Takže přikročíme k rozpravě, kterou tímto otevírám. První se přihlásil pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Připraví se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Senátor Ivo Bárek:  Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Vy jste, pane předsedo, správně řekl, že náš výbor také tento tisk projednal a vlastně dává jakési doporučují stanovisko výboru evropskému. Já bych řekl, že naše usnesení se mírně liší, a to hlavně v jednom bodě, a to v bodě, který ve výboru evropském je bod číslo 2, tzn., zastává názor, že problémy, spojené s vodním hospodářstvím jsou nejlépe řešitelné na národní úrovni, případně v rámci bilaterální spolupráce dotčených orgánů. Toto náš výbor nepřijal, tento bod číslo 2.

Doporučoval bych tedy, to je můj návrh, abychom tento bod vyřadili. My jsme se přiblížili ke stanovisku ministerstva životního prostředí, které jsme dostali v rámci tohoto tisku. Rámcová pozice pro Parlament ČR, a to je to, že ČR by se měla aktivně zapojit do EIP, tzn., do tohoto inovačního procesu, a to jak z hlediska jednotlivých věcných problematik, tak i v řídící pracovní skupině podle možností státního rozpočtu. Z hlediska řídící pracovní skupiny budou zástupci členských zemí osloveni komisařem pro životní prostředí, ti posléze nominují členy jednotlivých skupin.

Neočekává se finanční podpora ze strany českého státu, ale soukromého sektoru.

My jsme hlavně podporovali to, že naše Česká republika má ve vodohospodářství, myslím si, jednoznačnou prioritu a velké znalosti včetně výzkumného potenciálu. Proto jsme brali za vodné, že bychom se do této činnosti nějakým způsobem měli zařadit. Samozřejmě ostatní věci, zřizování nových orgánů, náš výbor nepodporuje zřizování nových orgánů, které by nějakým způsobem redukovaly nakládání s vodami v ČR, ale měli jsme za to, že s ohledem na stav kvality českého vodárenství je potřeba se do tohoto procesu iniciativně zapojit. Tzn., to je moje krátké stanovisko k tomuto materiálu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím vás o pozornost. Vy jste tedy navrhl, aby v bodě II. 2. došlo k vypuštění. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Připraví se paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, jenom velice krátce. I když téma voda by si zasloužilo skutečně velmi velkou pozornost a dlouhou debatu.

Ale tu debatu budeme mít možnost vést na konferenci,kterou organizuje příští týden Karlova univerzita, kde vodu řadí mezi nejenom strategické suroviny, ale také mezi komoditu, kterou je potřeba nahlížet z pohledu bezpečnosti země.

My k tomu můžeme mít ještě postoj bližší. Zvláště ten postoj ženy. Možná lidem ve městech si neuvědomují, jak není samozřejmé, že vodu máme. Ale my z těch venkovštějších oblastí víme, že třeba letošní léto už způsobilo, že mnohé domácnosti, které jsou napojeny, které mají vlastní studny, že již letos měly problémy, a ten trend, jak se zdá, bude spíš horší než lepší. Proto je potřeba této problematice skutečně se intenzivně věnovat.

Není to jenom o tom, kolik voda bude stát. Není to jenom o tom, jaké budou sítě a kdo je bude provozovat a kdo je bude mít, ale otázka zní, zda skutečně pitná voda bude dostupná pro každého našeho občana a v každé lokalitě, v které v této chvíli osídlení je.

A to nedokážeme určitě udělat jenom z národní úrovně. Každý školák ví, že Česká republika je hlavním evropským rozvodím, že od nás voda odtéká, že žádná nepřitéká. A proto jsem hluboce přesvědčena, že je správně návrh pana senátora Bárka, abychom vypustili v usnesení Evropského výboru bod II. 2., tedy to, že jsme přesvědčeni o tom, že tuto problematiku můžeme řešit na národní úrovni. Protože tuto problematiku na národní úrovni prostě řešit nemůžeme. Musíme se zabývat kontextem, ale myslím si, že bude doba, kdy budeme velmi rádi, že jsme členskou zemí EU, že jsme v nějakém společenství, kde budeme schopni tuto věc řešit, protože to skutečně přesahuje státní hranice.

V této souvislosti ještě jedna poznámka k navrženému usnesení. Je to bod 6 bodu II, kde se navrhuje, abychom vyslovili nesouhlas se zřizováním nových orgánů na evropské úrovni, které by bez znalosti národních specifik a bez účasti zástupců všech členských států rozhodovali o hospodaření s vodou na území členských států.

Takto, jak je to formulováno, to má logiku. Jsem přesvědčena ale o tom, že jakýkoli orgán vznikne, resp. Praxe je, že jakýkoli orgán na evropské úrovni vznikne, tak členské státy se vždycky na něm podílejí. Podílejí se na tom spolurozhodování v těchto orgánech.

Nicméně souhlasím s tím, že není potřeba zřizovat nové úřady. Ale velmi bych se přimlouvala za to a ráda bych slyšela i od pana ministra, zda existuje takováto úvaha, protože vím, že v minulosti dokonce již proběhla nějaká jednání v této věci, tedy velmi bych se přimlouvala za to, abychom udělali všechno proto, abychom zapojili české vědce, kteří se zabývají hospodařením s vodou, kteří se zabývají poměry vody v krajině. A vím, že jsou v té vědecké úrovni velmi úspěšní, tak bychom zapojili tato naše vědecká pracoviště právě do těch evropských projektů, které problematiku přístupu k vodě a dostatku pitné vody na kontinentu řeší.

Závěrem, usnesení ano, podporuji vyřazení bodu 2. II. a dávám velký otazník ke zřízení nových orgánů na evropské úrovni. Byla bych ráda, kdyby to znělo tak ale, že podporujeme zapojení našich vědeckých pracovišť do řešení této problematiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, dovolte, abych se vyjádřila také k dané problematice, která se dnes projednává, a to z toho důvodu, že 15 let dělám ve vodním hospodářství. Osobně se domnívám na rozdíl od některých předřečníků, že hospodaření s vodou je jako v domácnosti nebo na vlastním dvorku. Hospodařit si musíme sami. Na to žádnou směrnici nepotřebujeme, protože především v každém z nás má být hospodaření s vodou jako s cenností, jako s darem přírody, který se může vyčerpat. Tady si myslím, že je potřeba apelovat i na naše příslušná ministerstva a kontrolní orgány, aby zajistily především hospodaření vody v krajině příslušnými předpisy, příslušnými nařízení a kontrolami.

Je zbytečné, aby každá dešťová voda, která spadne, byla odváděna okamžitě kanalizací do dalších toků a opouštěla naši republiku. V případě různých výstaveb, různých zón, parků, tím myslím industriálních parků, měly být dávno zařazeny předpisy o tom, že budou muset být vybudovány v daných lokalitách retenční nádrže, které tyto povrchové vody zachytí.

Sáhněme si do svědomí my všichni. Kolik jsme za 20 let zabetonovali, zaasfaltovali? Kolik se zastavělo krajiny, která dneska nemá nasákavou funkci, kde okamžitě je voda odváděna do toků a okamžitě opouští republiku, aniž udělala jediný kus práce, jedinou funkci. Chováme se k ní jako k přebytku, a to je ta chyba, protože tato dešťová voda je možná k využití nejenom v daném území, kde se jímá do nádrží, ale hned v dané oblasti, u jednotlivých sídlišť, u jednotlivých průmyslových parků, a může se využít několikrát.

V každém případě podporuji vznik tohoto orgánu, protože především bude centralizovat určitý systém nakládání s vodami v rámci Evropy a v nejbližších státech. Je pravdou, že je potřeba podpořit, řekla bych, inovace, vývoj, výzkum. V každém případě některé novinky narážejí na samu aplikaci. Narážejí z několika důvodů. Za prvé musíme o nich vědět, musí být ověřené, tzn., nikdo nebude za velmi drahé peníze chtít být pokusným králíkem, který to vyzkouší, a pak se zjistí, že to nebylo to pravé. Protože vodní hospodářství, jakákoli investice i technologie je neskutečně drahá. To není jeden malý přístroj, byť třeba drahý. To jsou velké investice, které musí být dlouhodobě plánovány a musí se na ně najít zdroje.

Víme, že obyvatelstvo velmi kritizuje cenu vody, a to jak pitné, tak poplatky za odvádění odpadních vod.

V každém případě víme, že dalšími inovacemi se tyto ceny zvýší. Musíme ale přesvědčit i obyvatelstvo o tom, že je to nutná záležitost, protože musíme zajistit kvalitu vody pro každého obyvatele. Je to také v zákonu o obcích. Obec zodpovídá za zásobování pitnou vodou a toto je úkol pro všechny samosprávy více než prioritní.

Myslím si, že za dvacet let se postavilo hodně investic v oblasti nakládání s vodou, ale především nakládání s odpadní vodou, tzn. čistírny. Minimum investic šlo do vodárenství, což je druhá oblast. Jsou dokonce firmy, které si to popletou, vůbec nerozlišují ani čističku od úpravny vody. Už za první republiky Československá republika byla špičkou v této oblasti, dokonce prováděla i investice i za hranicemi naší vlasti.

Myslím si, že vodárenství má špičkovou úroveň v ČR. Je třeba ovšem podpořit i vzdělávání mladých odborníků, protože tady ne vždycky najdou uplatnění. Je třeba to také postavit na tom, že bude potřeba velké množství investic. Tady je třeba apelovat na vládu a na ministerstva, že budou muset směřovat tyto finanční prostředky do tohoto oboru, protože tak, jak je to postaveno, kdo bude aplikovat vývoj a výzkum, kdo bude stavět čistírny nebo úpravny vody, kdo je bude provozovat? To je o tom, že příslušný vlastník musí najít zdroje a výzkum a vývoj aplikovat v daném reálu.

Zároveň bych chtěla říci, že tento plán je velmi ambiciozní, je potřeba se na to dívat tak, že je před námi hodně práce. Také bych chtěla upozornit na to, že souhlasím třeba s tím, že tady je těžko deklarativně možné odsouhlasit, že může být použita voda jen z dvaceti procent případných zdrojů regionu. Co se rozumí regionem? Kraj, oblast, povodí nebo se myslí jen Česká republika? Nevím, co by bylo v Praze, muselo by se to vyrábět z Vltavy, protože Želivka je jiný region. Znamená to, že region Želivky dodá jen dvacet procent do Prahy? Myslím si, že je to podstatně víc. Právě tak je to zásobování pitnou vodou v jižní Moravě, zásobuje se ze Svitavska, ale i z Vysočiny. Znamená to, že kvóta, která se dodá na jižní Moravu se bude krátit celé Vysočině? To není možné.

Myslím si, že v této fázi je třeba velmi odborně posoudit toto opatření. Věřím, že nakonec zdravý rozum a především odborný nadhled nad touto direktivní poučkou se bude korigovat.

Trochu mám obavy z jedné věci. Říká se, že to nebude stát tolik peněz, protože inovace a výzkum zapojí soukromé zdroje. Jestliže se zapojí soukromé zdroje, není to dobro, ale je to byznys. Znamená to: Vyvinu, vyrobím, budu chtít dodat a také zaplatit. Tady bych varovala před tím, že bude třeba deklarováno, že jen tyto a tyto technologie se budou finančně podporovat třeba i z pozice EU, ale pak zapomeňte na to, že budou levné, budou účinné, krásné, perfektní, ale drahé a vy si je budete muset vzít od jedné nebo druhé firmy, protože to bude takto deklarováno. Je pravda, že v tomto směru to bude posun. Setkala jsem se spíše s jinou skutečností, že když jsme chtěli nějakou účelnou novinku, čelili jsme kritice EU, že je to nadstandard a že z pozice EU se tyto zdroje až tolik nebudou podporovat. V tomto směru bych měla do budoucna ulehčenou práci. Věřte, že obhajování novinek ve vodním hospodářství je velmi důsledné a těžké. Mobilizujete všechny odborníky na republikové úrovni, aby vám dali posudky, zda jste opravdu schopen obhájit příslušnou novinku. Jestliže tady bude diametrální posun, je to dobré, ale především bych chtěla říci, že je potřeba osvěta každého obyvatele na to, aby hospodařil s vodou, aby byly příslušné orgány v dané oblasti natolik důsledné, že nedovolí odvádění vody v krajině. Pak si myslím, že se v naší republice hospodaření s vodou velmi zlepší.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jako poslední je zatím přihlášen pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, v návaznosti na to, co řekla předřečnice, chtěl bych si jen povzdechnout možná i spolu s ní: Vlak nám už ujel co se týká možností veřejné správy zásadním způsobem zasahovat do oblasti vodárenství jako takového. Podíváme-li se na mapu ČR je to tak, že drtivá většina vodárenských společností je ovládání privátním sektorem. Podle mne toto byl jeden z nejhorších privatizačních počinů těch, kteří měli v té době privatizaci na starosti. To, že si dovolili privatizovat vodovody, ropovody, plynovody, všechny produktovody, přestože to museli vědět, protože to je to jediné, co stát má ovládat, všechno ostatní může být privátní sektor. Toto je ale unikátní, jedinečné, není to nahraditelné atd., a to stát měl mít. Teď už to ale nemá. Má to někde, někde to veřejná správa vlastní. Například u nás nejen v okrese Vsetín, vodovod je držen téměř ve stoprocentním vlastnictví veřejným sektorem, tedy obcemi. Faktem je, že kdybych měl pravdivě vyprávět o tom, jak mně jako zástupci největšího akcionáře – třiceti procentního – navštívila před mnoha lety jedna osoba z Prahy a nabídla mi úžasně lukrativní byznys jak pro obec tak pro mě osobně, ponouklo mě to k tomu, že jsem spolu s kolegy změnil stanovy tak, aby akcie nebyly prodejné druhým osobám bez předchozí nabídky, čímž jsme zablokovali jejich prodej.

Bohužel, v ČR to většina neudělala a podle toho to dopadá, proto máme vodu takto drahou...

Chci ještě vyslovit jeden názor. Paní kolegyně Gajdůšková tady řekla, že od nás voda odtéká. Všichni víme, že jsme na té lepší straně. Vždycky bojují ti, kteří se brání tím, že vodu potřebují, protože k nim hlavně přitéká. Staví se přehrady atd. Všechny osobnosti které mluví o budoucnosti a konfliktech říkají, že příští konflikt nebude o ropě, ale o vodě, protože ze světa se voda ztrácí. U nás voda naopak odtéká, my ji zadržet můžeme. Proto z tohoto důvodu mám dotaz na pana ministra.

Pozorně jsem si přečetl materiál, díval jsem se na cíle tohoto materiálu. V cílech je druhý bod, a to dosáhnout relativního oddělení vazeb mezi nadměrným využíváním vodních zdrojů a růstem hospodářské činnosti v klíčových odvětvích EU – energetika, zemědělství, chemický průmysl.

Ale mně se zdá, že jsme v tomto materiálu zapomněli na jednu důležitou věc, o které samozřejmě víme všichni, protože se mnohokrát projednávala na vládě – a dokonce byla i tady – a to je záležitost splavnosti řek. A to je věc, která je samozřejmě pro nás důležitá, ale může být ovlivňována jinou stranou. Teď myslím samozřejmě hlavně na Sasko, tedy na Německo, kde tím, že nebudou vybudovány některé jezy atd., a naopak je budujeme my, tak může být narušena splavnost řek.

To znamená můj dotaz, kdybyste ho samozřejmě nechtěl zodpovědět teď, pane ministře, tak se spokojím samozřejmě i s odpovědí písemnou. Rád bych věděl, proč tento materiál více nemluví právě taky o této záležitosti, která pro dopravu a pro náš průmysl důležitá je, a to je splavnost řeky Labe, která může z pohledu tonáže, využití atd., pouze na základě dohody 2 stran, to znamená Německé a České republiky, řekněme řešena tak, aby byla optimální.

A tato věc, mimo ty, co tady byly řečeny, samozřejmě tento problém mi v tomto materiálu chybí. Takže bych rád věděl, proč tento materiál na takto důležitou věc zapomíná. A je to typická věc, která by měla být řešena na úrovni Evropské unie, nejen tou bilaterální dohodou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý. Prosím.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já vystoupím – taktéž jako paní senátorka Zvěřinová – s otázkou, že podle mého názoru vypustit odstavec 2 není příliš dobré, protože zdroje, které tady máme, jsou v podstatě strategickou surovinou, kterou musíme mít možnost ovládat jako stát, případně jako společnost. Pokud nám do toho bude zasahovat někdo další, může se stát, že bude omezeno vše, na co potřebujeme vodu. To je od lidského života po jakoukoli výrobu.

Pan senátor Čunek má stoprocentní pravdu v tom, že zahraniční společnosti se snažily nakoupit vodárenské zdroje. Taktéž Kroměřížsko pořád ještě drží ve vlastnictví obcí vodu. Já bych tady rád poděkoval panu ministru za to, že ministerstvo životního prostředí vytvořilo několik programů na podporu vodárenství. Je to "čistá voda", to znamená čistírny, potom jsou to "zdroje, vylepšení zdrojů pitné vody, modernizace". Je to věc, která je mimořádně nákladná. A já se vždycky snažím občanům vysvětlit jednu věc – že si mohou těžko stěžovat na cenu vody, když vezmou do ruky jednu PET lahev, 1,5 litru vody, ve které řeknou, že ji koupili ve slevě za 4,90. Tak jim řeknu, že prodělali spoustu peněz, protože kubík vody, který je dodán vodovodem, je 100% v pořádku, jak bakteriálně, tak senzoricky, oproti těmto petkovým vodám. A je to v podstatě 200krát levnější, takže člověk na tom v každém případě prodělá.

Ale co je tam ještě další důležitost – většina těch zdrojů je lokálních. To znamená nejsou tam propoje. A je to i z hlediska bezpečnosti lidí a státu důležité, že to není propojeno. Protože já jsem zažil jenom jeden případ, kdy se nám dostal člověk do vodojemu, nechtěl tam nic udělat, ale chtěl se podívat, jak to tam vypadá. My jsme měli hrůzu z toho, okamžitě jsme zjišťovali, co s tou vodou je. Jestli náhodou někde něco není připraveno, položeno, tak abych náhodou se to do té vody nedostalo. Nedejbože, kdyby se nám podařilo všechny ty systémy propojit a zásobovat dejme tomu výpomoci některými stát, a teď nějaký dobrák provedl takovouto činnost. V ten okamžik jsme všichni bez vody.

Proto říkám, bod 2 – já budu hlasovat pro ponechání. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A nyní prosím pana senátora Ivo Bárka o jeho slova.

Senátor Ivo Bárek:  Já bych jenom znovu ještě okomentoval ten můj návrh. Já si myslím, že se tady jenom zbytečně upíráme na to, jestli nám někdo bude mluvit do stanovování množství odběru vody apod. Já se znovu vracím k tomuto materiálu, který máme před sebou, to znamená ten materiál se týká de facto ekoinovací. A já se znovu vrátím z pozice, kterou jsme obdrželi od ministerstva životního prostředí, respektive pozici České republiky, a znovu to tady přečtu:

"Předložený materiál reaguje na aktuální výzvy vodního hospodářství, kterým čelí nebo v budoucnu bude čelit i Česká republika. Pro vodní hospodářství České republiky je téma ekoinovací vysoce relevantní, a to nejen z hlediska nových možností a zlepšování stavu vod České republiky, ale také možností zapojení České republiky jako země s bohatou vodohospodářskou historií a výzkumným potenciálem. Nově vznikající platforma může uvolnit další rozvoj a přesun technologií za hranici České republiky a tak i dosažení ekonomických cílů, stanovených ve strategii Evropa 2020."

Já mám jenom za to, že ten bod nám zbytečně brání v tom, že bychom se mohli rozkročit dál, než jenom Česká republika. To je smysl toho mého návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pan senátor Ivo Bárek byl posledním přihlášeným do rozpravy. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit v rozpravě? Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Já myslím, že se asi shodneme na tom, že rozprava, která tady byla, je nepochybně důležitá. Pravdou ale je, že v mnoha ohledech přerůstá obsah toho materiálu a jeho význam. A řekl bych jeho ambici.

Přiznám se – a tím bych si dovolil reagovat např. na pana senátora Čunka, že i my máme výhrady k tomu materiálu a také tam hledáme věci, které si myslím, že se mohly lépe doříct a některé z nich mohly být i konkrétnější. Je to zkrátka sdělení Evropské komise, nikoli sdělení Vlády ČR. A z tohoto pohledu ta otázka splavnosti řek má asi jakousi logiku z hlediska toho, že je to vnímáno jako dopravní opatření, nikoliv opatření vodohospodářské, byť víme, že fakticky moc oddělit nejde, ale možná, že rozdělení kompetencí svoji roli sehrává.

Já bych vřele souhlasil s řadou věcí, které tady zazněly, a myslím si, že i ty věci, které jsou výzvou k tomu, aby česká věda se více zapojila do tohoto procesu, jsou správné. Přiznám se vám, že jsem poměrně skeptický k tomu, že to jde nadirigovat. Podle mě to nejde nadirigovat. Česká věda je dnes součástí celoevropského vědeckého nebo celosvětového prostoru. A ti, kteří na to mají, ti už tam jsou. To myslím smrtelně vážně. Jim tenhle materiál nijak nepomůže. Možná ulehčí některé věci, možná odstraní nějaké komunikační překážky, ale že by byli dnes odstrčeni ti dobří, to nejsou. A myslím si, že v tomto ohledu jsou v dobrém postavení.

Trochu bych se zastal českého "environment business". Musím říci, že tak, jak ministerstvo životního prostředí má v oblasti zahraniční politiky, řekněme agendy životního prostředí, také podporu českého podnikatelského prostředí v zahraničí, tak je to primárně oblast vodohospodářství, ve které české firmy odvádějí nejen skvělé výsledky, ale také šíří dobré jméno téhle země v zahraničí. A to, řekl bych, Evropské unie, ale hlavně mimo Evropskou unii.

Oblast ať už úpraven vody, tak jak mluvila paní senátorka, hledání zdrojů vody a nebo také čištění odpadních vod a vůbec nakládání v systému odpadového hospodářství té vodohospodářské záležitosti je něco, v čem české firmy působí v zahraničí – a jsou velmi úspěšné. A musím říct, že pro mě je velmi hrdá, když přijedu do zemí, jako je Egypt nebo ostatní v oblasti Blízkého východu a jsou tam české firmy, která tam jsou velmi, velmi respektované a mají tam obrovskou tradici, potřebují možná jenom ještě trochu podpořit a zastat se jich.

Jenom poznámku. Materiál, mimo spousty abstraktněji sdělených informací, uvádí jedno konkrétní sdělení. Že v celé Evropské unii je 9000 malých a středních firem, které působí v oblasti vodohospodářství, které dávají více než 600 000 lidí v celé EU.

A v tomto ohledu si troufám tvrdit, že poměr vůči struktuře zaměstnanosti v České republice bude nad tím průměrem evropských zemí. A v tomto ohledu by to mohla být – a také je – výzva pro Českou republiku.

K té otázce návrhu na hlasování o vypuštění daného bodu si netroufám jakýmkoli způsobem do této debaty vstupovat. Rozumím tomu, co se říká, na druhou stranu musím říci, že moje vlastní zkušenost v době mého ministrování, ale řekl bych zejména v době mého dlouholetého starostování, je taková, že v oblasti vody stejně to nakonec bude tak, že to, co si nevyřídíme sami, to nebude.

My můžeme mít podporu, my bychom chtěli mít podporu, ale já moc na to, že když budeme mít nějaký evropský rámec, který nám stanoví jakási evropská pravidla, a tím se trochu zbavíme vlastní zodpovědnosti, protože někdo jiný nás bude řídit, že bychom ten problém vyřešili, já na to moc nevěřím. Myslím si, že stejně obce a města v České republice – jim nezbude nic jiného, než situaci řešit. A jde o to, aby získaly podporu, aby byly schopny se dostat k těm nejlepším technologiím, aby tady nebyly zbytečné bariéry, abychom byli schopni podpořit technologie, které jsou nové a nežili ve standardních mechanismech, že se podporují jenom technologie, které už jsou zaběhnuté, byť ty nové by mohly přinést i úsporu veřejných prostředků. To jsou nepochybně správné věty, a ty já zcela sdílím. Děkuji pěkně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A prosím nyní nastupujícího zpravodaje pana senátora Sefziga, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji, pane předsedo, vyjádřím se. Jednak dlužíme odpověď na jasně položenou otázku, co v tisku je míněno regionem? To je zcela typické pro Eurospeak. To je to, co si pod tím každý chce představit. Někdo něco menšího, někdo něco většího. Ten termín je neurčitý a jistě má na mysli nějakou smysluplnou jednotku. A právě ten smysl, ten si musí každý najít sám.

Já jsem zaznamenal návrh na vypuštění toho bodu číslo 2. Já moc děkuji paní senátorce Zvěřinové, která je odbornicí, a hlavně jí moc děkuji za připomenutí té povinnosti obcí, zajistily zásobování vodou. Zejména pak v souvislosti s tím vypuštěním toho bodu, se kterým já velký problém nemám, protože se domnívám, že některé ty smlouvy lze skutečně udělat nejen bilaterálně, ale i multilaterálně, třeba i na evropské úrovni.

Přesto si myslím, že by bylo asi lepší, obezřetnější tam ten bod dvě ponechat. Už jen z toho důvodu, že si nedovedu představit, jak se právě starostům a zastupitelům jednotlivých obcí a měst bude líbit, až dostanou evropskou směrnici, která jim uloží, aby ušetřili ze zdroje, který si vybudovali a který mají nadbytečný, aby z něj šetřili a zdražovali tu vodu o to víc, o co víc budou šetřit, protože ty základní spotřební údaje, jestliže se sníží, tak základní náklady, ty na údržbu a na ostatní věci, které bezprostředně nesouvisí s velikostí toho vodního zdroje a jejího čerpání, tak ty zůstanou stejné. Ty fixní náklady se nemění. Potom, když se sníží spotřeba, často dochází k tomu, že se výrazně zdražuje voda. A já bych tohle skutečně spíše nechal na té národní respektive na té obecní úrovni, a neurčoval bych nad sebou žádný dozorový orgán, který by diktoval, jak má hospodaření s vodou být. Zejména v té situaci, kdy Česká republika skutečně má výjimečné odborníky v oblasti hydrologie.

Byla by jistě politickou diskusí - věc, kterou tady zmínil pan senátor Čunek. Zda má jeden zdroj nebo často zdánlivě monopolní zdroj vody, zdali má zůstat v rukou státu? To určitě budou podporovat ti, kteří mají neblahou zkušenost, kdy došlo k prodeji takového zařízení, a bohužel nedošlo k tomu, aby na tom zařízení mohlo hospodařit více hospodařících jednotek. My v Rokycanech to tak máme. Máme tam více firem, dvě firmy větší, a ty si vzájemně konkurují. A můžu vás ubezpečit, že to je cesta, která – pokud je dobře prováděná – zajistí tu cenu co nejnižší. Konkurenčním bojem. Musí být vyloučen ten monopol, ať už se to děje formou tzv. unbundlingu, tedy kdy se rozvolní jedna dráha, ten jeden zdroj, a umožní se na tom hospodařit více konkurujícím se firmám. Protože pokud je to dobře učiněno, tak to máte zaručené, že cena a správa toho bude co nejefektivnější. Pouhou soutěží, konkurenčním boje.

Nechci konkurenci povyšovat nad všechno, ale tam, kde to funguje, tak to zajistí daleko lepší kvalitu i lepší cenu. Problém je, aby bylo zajištěné fungování trhu. Tam už je možná nějaká supervize, asi je to možná obezřetnější, ale kdybyste tak nečinili a nechali to jenom v rukách státu, tak možná byste měli tu cenu za 1 kubík nižší, ale pak byste to dotovali z jiných zdrojů. Z odvodu na správu nějaké jiné daně, z jiného odvodu, a to už je vyzkoušeno. Navíc, pokud by to stát vlastnil, vystavoval by se velkému riziku nedovolené podpory, která by byla v přímém rozporu s podporou hospodářské soutěže, s rovnou hospodářskou soutěží, a Evropská unie by nás za to nepochybně i potrestala.

Kolega Malý také podpořil, aby zůstal zachovaný bod č. 2, stejně tak jako paní kolegyně Zvěřinová, byť to neřekla explicitně, tak implicitně jsem z toho rozuměl podporu ponechání toho bodu 2. Tím asi jsem splnil svoji zpravodajskou úlohu respektive své zastoupení pana senátora Krejči, kterému děkuji za přípravu a za zpravodajskou zprávu, kterou připravil.

Dovolím si navrhnout, pane předsedo, hlasování, že bychom nejdříve hlasovali o tom vypuštění bodu dvě, tak, jak navrhoval pan předseda Bárek, nebo paní místopředsedkyně Senátu, která toto stanovisko podpořila.

Čili nejdříve bychom hlasovali o vypuštění toho bodu dvě. Pokud bude vypuštěn, tak pak můžeme hlasovat o doporučení s tím vypuštěním, pokud nebude vypuštěn, můžeme hlasovat o tom původním doporučení pana senátora Krejči. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování.

Tak, jak uvedl zpravodaj pan Sefzig, budeme nyní hlasovat o doporučení k vyjádření Senátu, které přijal výbor pro EU. Byl podán návrh paní místopředsedkyní Gajdůškovou a panem senátorem Bárkem, abychom z tohoto doporučení vypustili v bodě II bod 2. Takže k tomuto teď zahajuji hlasování.

Kdo je pro vypuštění, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5, bylo registrováno 57, kvorum pro přijetí 29, pro návrh 26, proti 12, návrh byl zamítnut.

Další hlasování bude už hlasování o doporučení jako celku, to znamená beze změny, tak, jak bylo navrženo garančním výborem.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Pan senátor Jaroslav Doubrava se hlásí do rozpravy? Nebo je to omyl? Tak se prosím vypněte.) Děkuji.

Hlasování č. 6, registrováno 57, kvorum pro přijetí 29, pro návrh 41, proti nikdo, návrh byl schválen.

Takže přijali jsme usnesení, projednávání tohoto bodu končím. A my se vystřídáme v řízení schůze. (Z místa se hlásí ministr T. Chalupa.) Můžete, samozřejmě, pane ministře...

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji. Dovolte mi, abych využil téhle příležitosti, protože jsem vyrozuměl, že mám naposledy možnost předstoupit před Senát v tomto volebním období, abych poděkoval za spolupráci, popřál všem hodně štěstí.

Poděkoval a pogratuloval bych těm, kteří znovu byli zvoleni, a popřál hodně úspěchů a radosti v osobním životě těm, kteří takto zvoleni nebyli, nebo se rozhodli jinak. Děkuji pěkně za spolupráci a těším se na spolupráci v období dalším! Pěkný den.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji panu ministrovi. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat bodem

 

Návrh zákona o zrušení zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a některých dalších zákonů a o změně zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů

Tisk č. 417

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 417. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dobré poledne, vážené senátorky, vážení senátoři.

Dovolte mi, abych stručně odůvodnil stručný zákon, který má zrušit zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Ten zákon, přestože byl přijat v roce 2006, tak dosud nenabyl účinnosti. Několikrát byla jeho účinnost odložena. A nyní je před vámi návrh, aby tento zákon byl zrušen úplně.

Dovolte mi, abych krátce popsal proces a důvody, které k tomuto návrhu vedly. Před 2 lety, po mém nástupu na ministerstvo, kdy účinnost tohoto zákona byla aktuálně nastavena k 1. lednu 2013, tak jsme začali zpracovávat novelu tohoto zákona, aktualizaci po těch pěti letech, tak aby dikce zákona byla přizpůsobena letopočtu 2011 či 2012. Po poměrně namáhavé práci a projednávání předloh, jak na úrovni tripartity, tak na úrovni Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, tak nakonec i v Legislativní radě vlády, tak projednávání skončilo jednoznačným konstatováním legislativní rady vlády, že snaha o nápravu toho textu, který byl původně přijat v roce 2006, je marná, že legislativní rada vlády doporučuje začít zpracovávat úplně nový zákon upravující úrazové pojištění.

Tedy předstupuji před vás s tímto návrhem – s návrhem na zrušení zákona č. 262/2006, s tím, že vláda uložila ministerstvu financí, aby připravilo novou právní úpravu, která bude vycházet z dosavadního pojetí úrazového pojištění, kdy – jenom připomenu pro ty, kteří se té problematice nevěnují do detailů – v současné době je úrazové pojištění upraveno tak, že jsou prováděním úrazového pojištění, výběrem pojistného, vyplácením náhrad pověřeny dvě pojišťovny – Pojišťovna Kooperativa a Česká pojišťovna. Cílem té nové úpravy má být v podstatě podobný model, jako je – pro představu, ne, že bych to chtěl věcně srovnávat, ale podobný model, jaký je použit u povinného rušení za škody způsobené motorovým vozidlem. To znamená má to být otevřená záležitost, které by se mohly zúčastnit všechny pojišťovny.

Nicméně to předbíhám, to tento zákon neřeší. Tento zákon řeší jenom to, že zákon přijatý v roce 2006 není možné aplikovat do praxe a navrhuje se zákon zrušit.

Už v Poslanecké sněmovně byl předložen návrh na jiný způsob vypořádání se s tím stavem, a to formou dalšího odložení účinnosti. Já vím, že i zde – na půdě senátního výboru – se o takové možnosti diskutovalo. A já chci předem avizovat, že pokud by takový návrh byl přijat a byla Senátem taková varianta zvolena, tak to sice podle mě není úplně optimální řešení, přesto si myslím, že je to lepší řešení, než zavřít oči a říci, nic se neděje.

To znamená – předem avizuji, že pokud tady bude přijat pozměňovací návrh v tom smyslu, že se nebude jednat o zrušení zákona, ale o další odložení účinnosti, tak v tom žádný věcný problém nevidím, protože to, čeho je potřeba dosáhnout, je to, aby zákon nenabyl účinnosti k 1. 1. 2013. A jakou formou to bude naplněno, to je skutečně už jenom na úvaze zákonodárce. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 417/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, ale protože se dneska omlouval, tak ho zastoupí pan senátor Čáslava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Pan ministr nás podrobně seznámil se smyslem tohoto zákona. Já nebudu opakovat. Snad přidám ještě přehled legislativního procesu, kterým tato norma doposud prošla. Vláda návrh zákona schválila 16. května 2012 a předložila jej Poslanecké sněmovně 23. května 2012. Výbor pro sociální politiku PS PČR návrh zákona projednal na 20. schůzi, konané 12. července 2012, a poté, co nebyl přijat návrh, aby výbor doporučil návrh zákona zamítnout, a poté, co nebyly přijaty ani pozměňovací návrhy, tento výbor usnesení č. 105 doporučil Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona schválila v předloženém znění.

Třetí čtení návrhu zákona proběhlo na 46. schůzi PS dne 21. září 2012. Poslanecká sněmovna nejprve hlasovala o návrhu o zamítnutí návrhu zákona, který nebyl přijat. Poté bylo hlasováno o pozměňovacích návrzích podaných ve 2. čtení. Přijat byl pouze pozměňovací návrh, podaný poslancem Doktorem, týkající se snížení správní režie pojišťoven z 9 na 4 % přijatého pojistného.

Návrh změny, kterou by se zákon nerušil, ale odložila by se jeho účinnost, přijat nebyl. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila s jedním pozměňovacím návrhem, když v hlasování s pořadovým číslem 113 z přítomných 147 poslanců pro návrh hlasovalo 78 poslanců a 66 bylo proti.

Náš výbor projednal tento návrh zákona 17. 10., a po zprávě předkladatele i po zprávě zpravodaje pak v podrobné rozpravě byl předložen pozměňovací návrh, který opětovně odkládá účinnost zákona o 2 roky, to je do roku 2015.

Tento pozměňovací návrh byl na schůzi výboru přijat. Já si vám dovolím přečíst 91. usnesení z 29. schůze konané 17. 10. 2012 k návrhu zákona o zrušení zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a některých dalších zákonů a o změně zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů, senátní tisk č. 417. Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Dr. Petra Šimerky, zpravodajské zprávě senátora Milana Pešáka a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A také vás, pane senátore, požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil do rozpravy pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jsem po konzultaci podepsán pod tím pozměňovacím návrhem, dovolím si pár slov. Situace samozřejmě, jako v řadě jiných případů, je poměrně atypická, protože před sebou máme diskusi o zákoně, který vešel v platnost kdysi dávno, a 6 let vlastně nenabyl účinnost. S tím, že už byl dvakrát prodloužen, jednou v roce 2008 a potom znovu v roce 2010.

Naskýtá se otázka, proč se tak děje. Buď je textově tak extrémně nekvalitní, jak upozornil pan ministr, že s ním vskutku nelze nic dělat, ale většinou textově tak nekvalitní texty se poznají už v prvním měsíci, ne-li v prvním týdnu, ne-li v prvním roce, a netrvá to 6 let. Nebo jde o jakousi ideovou zakleslost, která vedla k tomu, že se na tom zákoně a jeho realizaci, ať už po stránce právní, organizační, finanční, ani moc nepracovalo. Je zcela nepochybné, že zájem odborů o tento zákon je obrovský, protože je to jedna z nejdramatičtějších kapitol, zejména u rizikových povolání. Ale ono v současné době je rizikové povolání už skoro každé, byť jenom s ohledem na psychiku. Nechci to zlehčovat, ale je zcela pochopitelné, že jistoty zaměstnanců z hlediska úrazů a nemocí z povolání jsou nějakým způsobem v popředí jejich pozornosti, tudíž i odborů. Realita je ta, že jedna věc je dopracování tohoto zákona, jeho aktualizace a vytvoření podmínek, aby mohl vejít v účinnost.

Druhá věc je diskuse nad ideově zcela novým nápadem, který razí vláda. Nicméně bych ten pozměňovací zákon nepředkládal, pokud bychom rušili něco, kdybychom měli před sebou něco nového, a pokud možno lepšího. Ale v zásadě není tato alternativa a pokračujeme jako dosud v tom provizoriu postupu podle přechodných ustanovení zákoníku práce apod. Nezdá se mi, že současné ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo současné postavení vládního návrhu je v takové aktuální kondici, abychom mohli spoléhat na to, že jeho zásadní změny budou ku prospěchu věci a zejména že budou přijaty. Že budou přijaty a nebudou předmětem dalších zpochybňování a protestů.

Asi pragmatické řešení v dané fázi, i když není nijak, řekl bych, intelektuálně náročné a není to žádný velký objev, je prodloužit opět účinnost o dva roky s tím, že režie může mít několik směrů. Bude zpracováno a předloženo vládou něco významně lepšího – a pak je možno postupovat tím směrem. Nebo se dopracuje organizačně, právně a finančně a zaktualizuje tento zákon, aby mohl fungovat dál. A hlavně očekáváme, že dojde ke shodě všech subjektů, které do toho mají co mluvit, tedy jak vlády, ministerstva, tak samozřejmě odborů, a proto je to jakýsi time, který je v této fázi možná zdůvodněnější než v roce 2008, 2010, protože situace je spíše napínavější.

Takže já z toho důvodu vám doporučuji zvážit pozměňující návrh, o kterém hlasoval i výbor, to je posunutí účinnosti zákona o úrazovém pojištění o dva roky, to je k 1. 1. 2015. V případě § 38 k 1. 1. 2018, což je ta specifická část, která tam je. Samozřejmě v mezidobí je ten postup podle přechodných ustanovení a zákoníku práce. Věřme, že v tak důležité oblasti, jako je úrazové pojištění zaměstnanců, se dobereme k nějaké stabilní platformě, která by pak mohla platit další dlouhou dobu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A protože pan místopředseda Zdeněk Škromach nechce využít svého přednostního práva, takže uděluji slovo paní senátorce Martě Bayerové.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, opět řešíme v Senátu problém, který je pro správu této země typický. Máme rušit šest let platný zákon, který vlastně nenabyl účinnosti. A proč jí nenabyl? Protože se snad s ním od počátku nepočítalo a byl vlastně přijat jenom proto, aby se reagovalo na výtky z Bruselu a přitom se nic nezměnilo, nebo proto, že měl opravdu zrušit monopol dvou pojišťoven a tento pojistný produkt převést na státní zabezpečení dávkovým systémem spravovaným Českou správou sociálního zabezpečení? O co se tady vlastně hraje?

Zřejmě o 7 miliard ročního výběru z tohoto pojištění. Kdyby ho inkasovala Česká správa sociálního zabezpečení podle zákona, který máme zrušit, dokázala by ho spravovat s náklady ve výši zhruba 2 %. Měla by k dispozici údaje potřebné ke zpracování a mohla by využít synergických efektů společné správy s pojištěním zdravotním, nemocenským i důchodovým. Byly by sice nutné i počáteční náklady, ale dlouhodobě by to bylo velmi efektivní.

Zrušením tohoto zákona se však otevře cesta k privatizaci i tohoto segmentu státní a veřejné správy. Na návrhu příslušného zákona se již pracuje. Uvidíme, v jaké výši bude určena odměna pro soukromé subjekty za výběr a správu pojistného. Ale nyní je to ve výši 11,4 %. Sice pro stát s nepoměrně nižšími počátečními náklady, ale dlouhodobě to bude velmi nevýhodné. Ve hře však ještě budou i již přiznané pojistné nároky ve výši zhruba 70 miliard Kč, které bude třeba dovyplatit, a to zřejmě především ze státního rozpočtu. Podle seriózních odhadů to bude zátěž pro státní rozpočet zhruba 2 – 3 miliard ročně.

Přijetím tohoto návrhu zákona máme schválit něco, s čím kromě předkladatele souhlasí jen zainteresované finanční instituce. Proti jsou odbory, zaměstnanci, značná část občanské společnosti, ale i mnozí zaměstnavatelé. Protože přijetí navrhovaného pozměňovacího návrhu je svého druhu zamítnutím tohoto zákona, budu hlasovat pro pozměňovací návrh a budu v naději, že příští vláda bude hájit spíše zájmy občanů této země než zájmy finančních institucí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nyní má slovo pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane ministře v demisi, nebo exministře už pomalu, já myslím, že je potřeba říct jedno, že tady v době, kdy vznikal zákon, který pan ministr Drábek navrhuje, nebo vláda navrhuje zrušit, tak v té době stála Česká republika před rozhodováním, protože ten stav, který bohužel trvá až do dneška, bylo potřeba řešit. Ale to byl jeden z požadavků i našeho členství v rámci Evropské unie. A ty možnosti byly dvě. Jedna, o které dneska uvažuje ministerstvo a vláda, to je, jít tou cestou komerce, tedy jakéhosi pojištění, které bude obdobně jako u aut apod., anebo jít cestou samostatného systému, který bude spravován státem jako veřejnoprávní instituce.

Tenkráte převážil názor, a mně v těch zdůvodněních chybí právě to zdůvodnění, že finančně jednoznačně vychází lépe toto řešení, které dneska chce vláda pana Nečase zrušit. A to jednoznačně proto, že pokud by se mělo přejít na komerční záležitost, tak vlastně veškeré závazky z toho systému převezme stát. Myslím si, že ani pan ministr nepopřel nic jiného. Ale v důvodové zprávě už se neuvádí, kolik tyto závazky budou do budoucna činit, které bude muset stát v situaci, kdy hledá každou korunu, vynakládat. Každým rokem! A to jsou řádově miliardy korun, možná, když to pak budeme sčítat, ročně to budou desítky miliard Kč, které bude muset stát vydat. Na druhé straně tady budou komerční "připojišťovny", které budou inkasovat pojištění a budou vyplácet až následné škody. Takže opět tady dochází víceméně k privatizaci systému a stát bude financovat ta negativa.

Můžeme to těžko posuzovat, protože ministerstvo do dneška nepředložilo ani novelu tohoto stávajícího zákona a navrhuje zrušení, a nepředložilo ani návrh nového zákona. Navíc i v rámci tripartity, mezi sociálními partnery se vede poměrně velká diskuse a zatím, pokud zaznamenávám, tak jak odbory, tak zástupci zaměstnavatelských svazů spíše zastávají to, že návrh, tak jak je připravovaný ministerstvem, je nedokonalý. Navíc nebude řešit některé další věci, protože základem, a z toho vycházel i návrh, který teď navrhuje vláda zrušit, bylo, aby existoval jakýsi systém bonusu-malusu, to znamená, aby ti, kteří se o zdraví svých zaměstnanců starají dobře, z toho měli výhodu, a naopak aby ti, kteří nedodržují bezpečnostní podmínky, je u nich vysoká úrazovost, platili do systému víc, čili aby byli motivováni. To bohužel ani připravované změny, o kterých víme a které zatím jsou známy, neřeší. To se nelíbí ani zaměstnavatelům, protože úrazové pojištění je v první řadě ochrana zaměstnavatelů. Ochrana zaměstnavatelů v tom smyslu, že je nezruinuje – některé – případná možnost nároků, které můžou uplatňovat zaměstnanci za situace, ať už je to úraz, nemoc z povolání, ale i některé další případy.

Z tohoto hlediska musím říci, že nerozumím tomu, proč se ruší zákon, který je zatím jediný, není asi dokonalý a je otázkou, proč předchozí vlády, ať už to byla Topolánkova nebo dneska Nečasova vláda, vlastně buď měly novelizovat tento zákon, což si ten zákon vyžadoval, tak jak šla doba a roky, podobně jako můžeme hovořit o odkládaném zákonu o státní službě, který je jedním z prvků boje proti korupci, zatím všechny vlády v posledních letech jej odkládají z roku na rok. A tady také není žádné řešení. Dokonce vláda přistoupila k tomu, že navrhuje zrušit. Zrušit – nebude nic. Bude jenom ten stávající přechodný stav, který už jednou byl kritizován ze strany EU. Prostě v rámci těch vztahů je potřeba jít tou nebo tou cestou. A to už je politické rozhodnutí. Ale v této chvíli zrušit alespoň - byť nedokonalý v této chvíli – zákon z důvodu toho, že samozřejmě fakticky za těch 8 let, kdy ten zákon vznikal, se změnily mnohé věci, a v této době, tak jak je, samozřejmě není aplikovatelný? Ale za ty dva roky, které my navrhujeme, aby se ještě posunula účinnost toho zákona, chceme, aby tady došlo ke zrušení buď zákona nebo k jeho novelizaci, ale na základě podkladů ministerstva nebo vlády o tom, jak vlastně chce v té věci pokračovat.

Vycházíme i ze stanoviska sociálních partnerů, kterých se to samozřejmě dotýká. Protože tohle je legislativní úprava, která se v první řadě dotýká pozice zaměstnavatelů a stejně tak zaměstnanců zastupovaných v rámci tripartity odbory. Jsem přesvědčen o tom, že tohle řešení je to nejhorší ze všech, protože opět se tady vyvolá stav, že tady nebude žádná úprava. Opět se dostaneme pod tlak Evropské unie v tom smyslu, že je potřeba to řešit. A budeme ve stejném stavu, jako jsme byli před těmi asi osmi, možná skoro deseti lety.

Proto bych také byl rád, kdyby nám pan ministr ještě doložil, nebo nás jenom informoval o tom, jak má ministerstvo spočítané finanční dopady té případné komercionalizace úrazového pojištění. Protože to byl hlavní důvod, proč se šlo touto cestou a nikoli cestou komerce. Tentokrát to bylo samozřejmě významné, protože jsme přesvědčeni, že je škoda, aby stát platil nároky za pojišťovny, které už to pojištění vybraly, ale vlastně do budoucna by byly očištěny o toto pojištění, a za situace, která s posunem těch osmi, deseti let je výrazně jiná v tom smyslu, že stát peníze přehrabuje, myslím tím z hromádky na hromádku, a ty hromádky jsou čím dál tím menší. Což nakonec ukazuje i to, že vláda byla nucena pod tlakem Poslanecké sněmovny stáhnout návrh státního rozpočtu na příští rok a bude navrhovat další. Proto mi připadá nelogické, kdy vláda přichází s návrhy obdobného charakteru, které budou znamenat každoročně další zatížení miliardami korun pro veřejné výdaje ze státního rozpočtu.

Proto v tuto chvíli nenavrhuji zamítnutí návrhu zákona, ale chci, abychom umožnili podrobnou rozpravu, případně schválení návrhů výboru, tak jak byly navrženy, na odsunutí té účinnosti zákona s tím, že tento čas by měl být využit buď k novelizaci stávajícího zákona, a v případě, že by byla politická vůle na jiné řešení, pak by zrušení zákona mělo přijít společně s návrhem nového řešení. A samozřejmě předpokládám, že v té chvíli budou jasné i finanční dopady té nebo oné varianty.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Protože nebyl podán žádný návrh k hlasování v této chvíli, tak otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Já myslím, že tady bylo jasně řečeno z úst mých předřečníků a mnou naznačeno, že meritum věci je, abychom byli schopni nějakým způsobem dořešit, i s ohledem na dvojakost ideovou, tedy zda máme mít úrazové pojištění dále kontrolováno veřejně nebo soukromě – i s těmi finančními důsledky.

A momentálním pragmatickým řešením je pozměňovací návrh, který jste dostali, který vlastně obsahuje několik bodů. Ale podstatný je první bod, že se mění název, to znamená není to návrh o zrušení zákona, ale zákon, kterým se mění zákon. A tato změna vlastně spočívá v několika bodech, v posunech termínů. Jsou tam číselné údaje, které posouvají k 1. 1. 2015 a v případě § 38 k 1. 1. 2018. V materiálu jste to dostali.

A jak jsem už řekl, navrhuji, abychom vrátili Poslanecké sněmovně tento zákon s pozměňovacím návrhem v hlavních dvou bodech, tj. změna názvu a změna termínu účinnosti. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli není přihlášen nikdo další do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Prosím pana navrhovatele, pana ministra, aby se vyjádřil k tomu, co bylo řečeno v rozpravě.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vyjádřím se skutečně jenom stručně v podstatě ke dvěma bodům.

Za prvé chci znovu ujistit, že jsme na novele platného zákona pracovali velmi intenzivně a došli jsme až do Legislativní rady vlády, tedy formálně já jsem novelu zákona č. 266/2006 Sb. předložil vládě. Nicméně po projednání v Legislativní radě vlády už dál legislativní proces nepokračoval, to znamená, že nebyla to žádná ideová zakleslost. Já jsem se skutečně snažil z plných sil, aby zákon přijatý před řadou let byl aktualizován, nicméně tato cesta se ukázala jako neprůchodná.

Znovu jenom zopakuji to, co jsem říkal ve svém úvodním slově. Musím říci, že to, jestliže tento zákon bude zrušen nebo jestli bude odložena jeho účinnost považuji za volbu procesní varianty. Podstatné je, že v té formě, tak jak je bez novelizace, tento zákon nemůže nabýt účinnosti k 1. lednu 2013. Myslím si, že argumenty, které tady zazněly, jsou jasné a není potřeba je z mé strany příliš komentovat.

Co se týká připravované právní úpravy, chtěl bych k tomu jenom podotknout, že připravovanou právní úpravu svěřila vláda svým usnesením ministerstvu financí, to znamená, že úprava se nepřipravuje na ministerstvu práce a sociálních věcí. Shodou okolností dnes bude vláda projednávat právě analýzu finančních důsledků řešení a teprve z této analýzy potom vyjde návrh dalšího konkrétního řešení.

Nicméně tím, kdo byl pověřen zpracovat jak analýzu, tak potom návrh, bylo ministerstvo financí. Tolik jenom stručně reakce na jednotlivá vystoupení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. A prosím pana garančního zpravodaje, aby se také vyjádřil k proběhlé rozpravě a poté nám sdělil, jak budeme hlasovat.

Senátor Pavel Čáslava:  Děkuji za slovo, vystoupím jenom stručně. V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři, v podrobné rozpravě pak navrhovatel pozměňovacího návrhu pan prof. Žaloudík přednesl a odůvodnil svůj pozměňovací návrh.

Máme tady tedy pozměňovací návrh a jedno doporučení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pozměňovací návrh pana senátora Žaloudíka je pozměňovací návrh, který je v usnesení výboru, je to tak? (Souhlas.) Dobře. V podstatě máme tedy k hlasování jeden pozměňovací návrh. Dovolím si svolat všechny nepřítomné senátorky a senátory k hlasování.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je současně pozměňovacím návrhem výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a byl také podpořen panem senátorem Janem Žaloudíkem.

Zeptám se na stanoviska pana ministra a pana garančního zpravodaje k tomuto pozměňovacímu návrhu. (Ministr i garanční zpravodaj mají neutrální stanovisko.)

Mohu tedy zahájit hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 7 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám.

V této chvíli musíme ještě odhlasovat to, že návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní musíme v souladu s usnesením Senátu pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovoluji si navrhnout, aby těmito senátory byli pan senátor Pavel Čáslava a pan senátor Jan Žaloudík. (Pan senátor Pavel Čáslava sdělil, že mu již končí senátorský mandát.)Omlouvám se, navrhuji tedy pana senátora Milana Pešáka, jestli je to s ním dohodnuto. Není to s ním dohodnuto. Navrhuji tedy pana senátora Jana Žaloudíka a prosím o návrh na druhého senátora, který odůvodní senátní stanovisko v Poslanecké sněmovně. (Senátor Jan Horník navrhl senátorku Alenu Dernerovou.)

Jsou zde tedy návrhy na pana senátora Jana Žaloudíka a paní senátorku Alenu Dernerovou.

Dávám o tomto návrhu hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 9 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 45, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji vám. Tím jsme vyčerpali tento bod a jeho projednávání končím. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 419

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 419. Návrh uvede opět pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, u tisku 419 vás opravdu nezdržím dlouho, protože je to čistě technická norma.

Navrhuje se, aby u čtyř zařízení sociálních služeb, k nimž ministerstvo práce a sociálních věcí plní funkci zřizovatele, jejich právní forma byla změněna z organizačních složek státu na státní příspěvkové organizace.

Zdůvodnění je jednoduché. Pokud Ústav sociální péče funguje jako organizační složka státu, tak je to velmi obtížné z hlediska hospodaření, protože všechny příjmy této organizace jsou příjmy státního rozpočtu, všechny výdaje jsou výdaji státního rozpočtu. V návrhu tedy stojí, že od 1. ledna 2013 by tyto organizace měly mít formu státní příspěvkové organizace, což jim umožní mnohem pružnější, efektivnější a méně administrativně náročné nakládání s jejich prostředky.

Kromě toho návrh obsahuje také obecné ustanovení, že ministerstvo práce a sociálních věcí pro futuro může zřizovat zařízení sociálních služeb jako státní příspěvkovou organizaci, abychom to příště nemuseli řešit legislativním procesem.

A dále je tam jedna legislativně technická úprava, která napravuje rozpor mezi zákonem o sociálních službách a zákonem, který byl přijat v rámci zdravotnické reformy. Jde o vyplácení příspěvku na péči, kde zůstala stará formulace, že příspěvek je vyplácen obecním úřadem, což už dnes není pravda. Nicméně to je skutečně jenom legislativně technická oprava.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně byl tento návrh schválen v podstatě jednomyslně napříč politickým spektrem, a já věřím, že tomuto návrhu vyjádří podporu i Senát. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 419/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr výstižně shrnul podstatu tohoto zákona. Já snad dodám zatím pouze některé legislativní podrobnosti.

Vláda návrh zákona schválila 19. června 2012, předložila jej Poslanecké sněmovně 22. června 2012. PS na své 41. schůzi v prvním čtení vládní návrh zákona přikázala k projednání výboru pro sociální politiku a lhůtu pro jeho projednání ve výborech zkrátila o 30 dnů.

Výbor pro sociální politiku návrh zákona projednal na své 20. schůzi a usnesením č. 109 doporučil PS, aby vládní návrh zákona schválila v předloženém čtení. Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala ve druhém čtení na své 46. schůzi 19. září 2012. V rozpravě k návrhu zákona nikdo z poslanců nevystoupil. Poslanecká sněmovna posléze vládní návrh zákona schválila ve třetím čtení 26. září 2012. Zákon byl doručen do Senátu 4. října 2012.

Navíc k těmto podrobnostem snad ještě dodám, že tak jako vždycky, každý návrh zákona velice podrobně prozkoumala senátní legislativa a za zmínku stojí, že senátní legislativa nemá k předloženému návrhu zákona žádné připomínky.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento návrh zákona na své 29. schůzi a přijal 90. usnesení, které si dovolím přečíst:

90. usnesení z 29. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku konané dne 17. října 2012 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 419:

Po zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám k tomuto návrhu zákona obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat, vyjádřit se? Nechce. Pan zpravodaj také ne.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Budeme hlasovat o schválení návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tímto projednáváním tohoto bodu končím. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji, ale pan ministr nám zde ještě zůstane, protože dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst

Tisk EU č. K 161/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 161/08 a č. K 161/08/01. Prosím opět pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás stručně seznámil s pozicí vlády ke Sdělení Komise o hospodářském oživení spojeném s tvorbou pracovních míst, neboli tzv. balíčku zaměstnanosti.

Balíček zaměstnanosti publikovala Evropská komise v dubnu letošního roku. Jeho cílem je zejména rozpracovat střednědobé priority na opatření politiky zaměstnanosti na evropské úrovni. Sdělení se v první kapitole věnuje podpoře tvorby pracovních míst, definuje řadu priorit na podporu poptávky po práci. Jedná se např. o finanční podporu nových pracovních míst, snižování daňového zatížení práce, podporu podnikání, boj proti nehlášené práci apod.

Konkrétně se Sdělení zaměřuje na tři odvětví, tzv. zelenou ekonomiku, zdravotní a sociální péči a informační a komunikační technologie.

Druhá kapitola se věnuje modernizaci trhu práce prostřednictvím strukturálních reforem trhu práce. Navrhuje opatření zaměřená na podporu přechodu na trhu práce, na odstranění segmentace, na reformu veřejných služeb zaměstnanosti, na investování do dovedností, systémové slaďování vzdělávacích systémů s potřebami trhu práce nebo podporu mobility a volného pohybu pracovních sil.

Třetí kapitola se zabývá zlepšováním řízení evropské strategie zaměstnanosti jako součásti strategie Evropa 2020. Navrhuje opatření k posílení mnohostranného dohledu, sociálního dialogu nebo ke zlepšení provázanosti mezi prioritami evropské strategie zaměstnanosti a financováním nástrojů politiky zaměstnanosti ze strukturálních fondů.

Sdělení je doplněno devíti pracovními dokumenty Komise, které detailněji rozpracovávají hlavní priority, proto mluvíme o tzv. balíčku zaměstnanosti, jak jsem už uvedl.

Pokud jde o pozici vlády k balíčku, obecně lze souhlasit s analýzami problémů na trzích práce v EU a vláda může podpořit většinu navržených priorit i konkrétních opatření. Dokument však většinou spíše avizuje budoucí opatření, neobsahuje konkrétní popis těchto opatření, takže konečnou pozici k jednotlivých návrhům bude vláda moci připravit až po prezentaci budoucích konkrétních návrhů.

V rámcové pozici vítáme zejména ty části balíčku, které jsou zaměřeny na podporu strukturálních reforem trhu práce, k posílení jeho pružnosti, vysokou prioritu dáváme opatřením na boj proti nehlášené práci, opatřením na podporu mobility, opatřením na podporu celoživotního vzdělávání a přizpůsobování vzdělávacích systémů poptávce na trhu práce.

Některá opatření na podporu mobility jsou však právě případem, kdy musíme vyčkat na budoucí konkrétní návrhy. Co se týče třetí kapitoly o procesu řízení strategie Evropa 2020, z našeho pohledu se tento proces v letošním roce významně zlepšil, přispěly k tomu některé nové nástroje, např. vzájemné tématické přezkumy, které jsou zaměřeny na hlubší vzájemné poznání problémů jednotlivých zemí. Došlo také k lepšímu využití statistických ukazatelů, což umožnilo objektivnější hodnocení situace v jednotlivých členských státech i v unii jako celku.

Nemyslíme si, že by v této fázi bylo potřebné nebo vhodné zavádět další nové nástroje a procesy. Spíše by se zejména Evropská komise, ale i členské státy, měly zaměřit na jejich lepší využití.

Vnímáme také úzké provázání hodnocení oblasti zaměstnanosti s hodnocením makroekonomické rovnováhy členských zemí. Je ale nutno i nadále zdůrazňovat, že politika zaměstnanosti zůstává v kompetenci členských států. Její hodnocení má svá specifika a komise by k tomu měla náležitě přihlížet při hodnocení členských zemí a formulování specifických doporučení pro každou z členských zemí.

Závěrem mi dovolte ještě dodat, že dokumentem se zabývaly dva senátní výbory, jak výbor pro záležitosti EU, tak výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a ministerstvo práce a sociálních věcí souhlasí s návrhem usnesení, které bylo na výborech přijato. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 161/0/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíře, který ale zde není a zastoupí ho pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Sdělení, které projednáváme, se skutečně zabývá a navrhuje řadu opatření k obnově hospodářství, které vede k intenzívnímu růstu pracovních míst, jak již podrobně uvedl pan ministr.

Evropská komise vydala tzv. balíček zaměstnanosti, který obsahuje zastřešující sdělení komise směrem k růstu, bohatému na pracovní místa, a celkem obsahuje 9 pracovních dokumentů, které konkrétněji a podrobněji rozpracovávají některé její části. Např. můžu uvést, že jsou to trendy a problémy na trhu práce, využití potenciálu zaměstnanosti zeleného růstu, akční plán pro pracovníky oblasti zdravotnictví, využití potenciálu zaměstnanosti atd.

Obecně Česká republika z pozice vlády nemá k balíčku závažnější výhrady a může podpořit většinu priorit a připravovaných opatření. Určité výhrady jsou ke struktuře tohoto dokumentu, který je zbytečně rozsáhlý, částečně nepřehledný, má mnoho cílů a priorit a snadno může dojít k jeho rozmělnění.

Když jsem hovořil o balíčku, tak tento je reakcí komise na závěry Evropské rady o podpoře nového ekonomického řízení a potřeby bližšího monitorování výsledku zaměstnanosti a sociální politiky, zejména v oblastech, které mohou mít dopad na makroekonomickou stabilitu a na růst.

Balíček rovněž reaguje na současný zhoršující se ekonomický vývoj a situaci na evropském trhu práce. Zdůrazňuje, že fiskální konsolidace musí plně brát v úvahu potřeby podpory zaměstnanosti. Sdělení, kde už bylo také řečeno, se sestava ze tří kapitol a z přílohy. Součástí těchto příloh je soubor klíčových opatření v oblasti zaměstnanosti pro zelenou ekonomiku. Akční plán pro zaměstnanost v oblasti zdravotní péče a soubor klíčových opatření pro zaměstnanost v oblasti IT.

Cílem tohoto sdělení je poukázat na nejúčinnější způsoby, jimiž lze v současnosti dosáhnout cílů Strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a posílit tak tuto složku v rámci již zmíněné strategie.

Výbor EU přijal ke sdělení doporučení, které je v souladu se stanoviskem výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který tento senátní tisk také projednal a vyjádřil se ve smyslu doporučení tohoto výboru. Zpravodajem, jak již také bylo řečeno, byl určen senátor Antonín Maštalíř, jehož zastupuji. Čili máme tady doporučení k vyjádření Senátu, ke sdělení komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru

a Výboru regionů Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst.

I.

1. Souhlasíme s obecnými závěry dokumentu, zejména s podporou růstu pracovních míst a řešením nesouladů v oblasti nabízených a požadovaných dovedností absolventů.

2. Připomínáme, že za formování politiky zaměstnanosti v EU zodpovídají v první řadě vnitrostátní orgány, přičemž orgány EU hrají roli zejména v podpoře jejich působení, koordinaci a výměně osvědčených postupů.

3. Domníváme se navíc, že zvolená forma sdělení nedokáže dostatečně motivovat členské státy k uskutečnění navržených opatření;

II.

1. Podporujeme snižování překážek na trhu práce, které brání mobilitě pracovníků mezi jednotlivými státy EU, jako je nedostatečná přenositelnost důchodových nároků, složité daňové výkaznictví a neuznávání výsledků vzdělávání a odborné přípravy.

2. Podporujeme dále intenzivnější zapojování sociálních partnerů do dialogu o všech otázkách trhu práce, jako je rozhodování o mzdě, pracovní době a flexibilních pracovních kontraktech.

3. Zastáváme názor, že by se při regulaci minimální mzdy měla v co nejvyšší míře zohledňovat stanoviska sociálních partnerů, a to především zástupců zaměstnanců s prioritním ohledem na udržitelnost zaměstnanosti, neboť v současné zhoršující se ekonomické situaci může nezodpovědné nakládání s minimální mzdou přivodit dalekosáhlé makroekonomické důsledky.

4. Vítáme další rozvoj vazeb mezi vzdělávacími institucemi a podniky, které mohou usnadnit nabytí potřebných pracovních dovedností a zisk prvního zaměstnání pro mladé lidi.

5. Vyzýváme Evropskou komisi, aby se zaměřila na potírání nelegální práce a na boj proti nezákonným pracovním podmínkám, které nejen že připravují veřejné rozpočty o značné příjmy, ale zároveň ohrožují uchování evropského sociálního modelu.

III.

1. Žádáme vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách.

To je vše.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tento tisk projednal VZSP. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová. Ptám se, zda paní zpravodajka chce vystoupit. Nechce. Děkuji vám. Otevírám tedy k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, nemám k tomuto balíčku žádné výhrady, kromě toho, že je zbytečně rozsáhlý a nepřehledný, a plně souhlasím s usnesením našeho výboru. Ale rád bych se s vámi podělil o několik zajímavých skutečností, na které jsem narazil, když jsem četl tento materiál, který má 30 stránek minimálně.

Chci jenom říct, že tam jsou formulace, které nevykazují žádné reálné souvislosti nebo reálné zdůvodnění. Dám jeden příklad. Hovoří se, že třeba zaměstnanost v zelené ekonomice rostla, jako by to bylo něco prospěšného. Je to totiž cena za administrativně vynucená opatření, která vyžadují další počet pracovních míst, to je pravda. Např. audity, energetické štítky. Ale za peníze ostatních, které by se daly dát jinam a měly by efekt větší.

Samozřejmě z dotací, tam se nabalí další místa. To, že to není správná cesta, podporovat tyto druhy míst, ukazují studie z Británie a ze Španělska, která ukazují úplně opačný vliv na pracovní místa. Podpora těchto zelených technologií. Např. ve Velké Británii na každé pracovní místo, vytvořené v oblasti obnovitelných zdrojů energie, dochází ke ztrátě 3,7 pracovních míst a ve Španělsku je to 2,2 pracovních míst. V řadě států tuto podporu z těchto důvodů snižují.

Také jeden zajímavý postřeh. Hovoří se v tomto materiálu, že poptávka po odbornících na informační a komunikační technologie, že se zvyšuje a že poptávka převyšuje nabídku. To je docela charakteristické pro Evropu, protože stát se odborníkem na komunikační technologie vyžaduje daleko víc úsilí, nežli v měkkých oborech, jako je např. sociologie, politologie, gender studies nebo životní prostředí. A to je podle mě důsledek nedostatečného prosazování skutečnosti, že pokud chceme udržet náš blahobyt, že bychom si na něj měli vydělat. A to ty měkké obory příliš nepodporují.

Dále chci říci, že je tam řada frází, které představují takový typ uvažování, které také stojí za současnou dluhovou krizí. Je to uvažování typu, bez toho, co se v ekonomice děje, vždy se slibuje růst příjmů a všech dalších od státu přicházejících požitků, nároků a dotací.

Příklad: Zajistit důstojné a udržitelné mzdy. Samozřejmě, kdo by si to nepřál. Ale ty se přece nezajistí tím – ty se zajistí tím, že se vytvářejí hodnoty, ne že se přerozdělí peníze z jedné kapsy do druhé. A co tedy navrhuje v tomto materiálu komise? Navrhuje se zvýšit minimální mzdy, vytváření agentur pro posilování přechodů, posilování sociálního dialogu, posilování jakéhosi partnerství mezi skupinami zaměstnavatelů, jakési záruky pro mladé, blíže neurčené.

Já se nechci dotknout programu sociální demokracie a nezpochybňuji sociální dialog v žádném případě. Ale pro zaměstnanost mají tyto návrhy až efekt druhého řádu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a dále se přihlásil pan místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Ano, dotkl jste se mě jako sociálního demokrata, protože já si myslím, že ta opatření, byť jsou velmi obecná a samozřejmě velmi budou záležet na přístupu jednotlivých vládních reprezentací v jednotlivých zemích, protože samozřejmě na jedné straně je možné hovořit o podpoře zaměstnanosti a nedělat pro to nic, a na druhé straně je možné pro to něco udělat. A jestliže říkáme, že by lidi měli mít práci a pokud někdo zpochybňuje důstojnou mzdu, pak to tedy stojí přinejmenším za pozornost. A já myslím, že v České republice je to obzvlášť aktuální, protože bohužel už šestým rokem pravicové vlády od roku 2006 nezvyšují minimální mzdu v České republice.

Na druhé straně to znamená, že od toho se odvíjejí další mzdy, které jdou nad rámec minimální mzdy. A zaručit alespoň minimální cenu práce by mělo být povinnosti vlády. Samozřejmě může být odkaz na to, že jsou země, kde minimální mzda není stanovována na vládní úrovni, ale jsou to země, kde je velmi rozvinuto kolektivní vyjednávání a kde minimální mzda nebo minimální tarif je určovaný v rámci vyšších nebo v rámci kolektivních smluv, které uzavírají odborové a zaměstnavatelské svazy, kde si stanovují i tyto podmínky. V České republice tento, řekněme, nástroj kolektivního vyjednávání, obzvláště na nadpodnikové úrovni, není zdaleka tak rozvinutý a zdaleka neskýtá ani záruky minimální ceny práce, která by tady měla být.

Navíc v jednotné Evropské unii, kde je jednotný trh, tak je zvláštní, kdy mají firmy stejné podmínky, mají podobné ceny energií, mají stejné technologie, mnohdy mají srovnatelnou produktivitu práce, která samozřejmě se odvíjí od schopnosti managementu, ale ve mzdách stále zaostáváme, a to výrazně, za okolními zeměmi, jako je Rakousko, Německo, ale samozřejmě i některé další země, a to samozřejmě vede k vyšším nákladům v oblasti sociálních výdajů, protože pokud nejsou dostatečné mzdy, musí stát vynakládat další náklady.

V té souvislosti bych vzpomenul také experiment, který tady zavedla už minulá vláda Topolánkova na ministra Nečase, a pan ministr Drábek to rozvinul téměř k dokonalosti, kde už se systém tzv. veřejné služby dostává do rozporu snad i s mezinárodní úmluvou o nucené práci, kde lidé místo toho, aby dostali práci a za práci náleží mzda, nikoli že práce bude základem, podmínkou pro získání mnohdy nuzných sociálních dávek, tak v této situaci vláda bojuje pro zaměstnanost tím, že rozšiřuje možnost další a další práce zadarmo. Práce, která není fakticky ohodnocena mzdou.

Opačný efekt to bude mít v rozporu třeba i s těmito doporučeními. Místo toho, aby lidi za práci dostali slušně zaplaceno, tak vlastně lidi, kteří budou na veřejné službě, vytlačují z trhu práce lidi, kteří by mohli pracovat za normální mzdu. Protože dělají práce, které musí obce a další stejně zabezpečit. A tady chci jenom ukázat na to, jaký je rozdíl a že to není jedno, kdo o politice zaměstnanosti hovoří a kdo ji skutečně podle mého vykonává. Mnohdy velmi dobré záměry EU v oblasti zaměstnanosti právě narážejí na ty regionální nebo národní systémy, které jsou nastaveny zcela jinak.

Na jedné straně vláda kývá, že jo, že tady bude podporovat, na druhé straně její reálné kroky vedou k tomu, že naopak tady vytváří konkurenci normální práci. A je paradoxní, že k tomu ještě si jako by rámec dává, že bojuje pro zaměstnanost. Jediná veřejná služba nepřinesla jediné pracovní místo. Naopak, ještě pracovní místa ubírá. Obzvláště v nekvalifikovaných profesích, kde je největší tlak z úřadu práce na zaměstnanost.

Takže opravdu se mě dotklo to, jestliže tady někdo hovoří o tom, že mzdy v Česku snad jsou dostatečné. Myslím si, že nemá cenu opakovat klišé, že v Česku sice pracujeme za nízké mzdy, ale platíme už evropské ceny, a to si myslím, že je věc, která se bude nutně muset srovnávat i z hlediska rostoucí kvalifikace, tj. že i cena práce, i cena práce musí být srovnatelná s cenou práce v okolních zemích, kde jsou podobné podmínky v oblasti produktivity práce. A tady stále Česká republika výrazně zaostává.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. Dále se přihlásil do rozpravy pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte, abych krátce zareagoval na ctihodného kolegu Škalouda, co se týká zelených energií a tvorby pracovních míst. Také nejsem žádný obrovský podporovatel obnovitelné necílené energie. Nedávno jsme byli na pracovní cestě v Německu, měli jsme jednání na úrovni výboru pro životní prostředí Bádenska-Württenberska, kde předsedou výboru je můj kolega z CSU. Vysvětlovali jsme si, že podporují samozřejmě obnovitelnou energii a s tím růst pracovních míst. Doložila nám to také návštěva jedné střední firmy v regionu, kde jsme měli možnost se setkat s vedením firmy, která se zabývá s obnovitelnými zdroji. Vzhledem k tomu, jak vláda Bádenska-Württenberska a i spolková vláda podporují obnovitelné zdroje, dochází tam opravdu k nárůstu pracovních míst v této oblasti. Dokonce nemají odborné pracovníky v těchto věcech. S hrdostí musím konstatovat, že ve firmě pracuje řada Čechů, kteří v těchto technologiích v SRN jsou vynikajícími odborníky. Je dobré, že vláda Německa a zemská vláda v Bádensku-Württenbersku podporuje zaměstnávání českých pracovníků v oblasti zelené technologie.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Přihlášen do rozpravy je znovu pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, myslím, že rozpor tady není. Pokud mě někdo přesvědčí, že je to jinak, rád se přizpůsobím, není v tom ideologie – pokud jde o pracovní místa v rámci zelené energie. Mám analýzy, kde je na tvrdých faktech ukázáno, že místa jsou jen dočasná.

Pokud jde o ideologickou diskusi, že mzdy nejsou dostatečné, o čemž hovořil pan kolega Škromach s tím, že v okolních zemích mají vyšší mzdy, tak to souvisí s tím, že tam mají také vyšší produktivitu. Za práci nemají slušně zaplaceno, říkal pan Škromach. Samozřejmě mohou dostat zaplaceno za něco, co vyprodukují a co se dá na trhu uplatnit. Není možné používat mzdu jako sociální příspěvek, to by se narušila konkurenceschopnost. To, že je příspěvek pro lidi bez zaměstnání, je naprosto správně, ale vytvářet příspěvky tak, že to bude součást mzdy, o které si myslím, že je nedostatečná, není správný přístup, narušuje to konkurenceschopnost.

Protože pan Škromach zřejmě neposlouchá, tak ještě jednou jinými slovy. To, že v okolních zemích mají vyšší mzdy, například v Německu a Rakousku je dáno také tím, že mají větší produktivitu práce. Snažme se zvýšit produktivitu práce a budou i mzdy Jen proto říkat, že je mzda málo důstojná a regulacemi ji zvýšit, není správný postup. Omezilo by to konkurenceschopnost. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Nikoho dalšího přihlášeného do diskuse nevidím, rozpravu končím. Padl jediný návrh na usnesení. Chce se vyjádřit pan ministr? Prosím, pane ministře.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi velmi stručnou reakci, protože si myslím, že polemika probíhala mezi senátory navzájem. Chtěl bych dvě krátké poznámky, především k tématu minimální mzdy. Chtěl bych upozornit na to, že vláda rozhodla svým nařízením o zvýšení minimální mzdy od 1. ledna 2013 pro mladistvé zaměstnance, pro absolventy a pro zdravotní postižené zaměstnance. V diskusích to trochu zapadá, ale myslím si, že je to velmi důležitý krok.

Druhá poznámka je k veřejné službě. Byla o tom řeč již mnohokrát. Pokud by veřejná služba zabírala standardní pracovní místa, bylo by to špatné. Veřejnou službu je třeba především chápat jako součást sociální práce, především jako součást toho, že je třeba dát najevo, že je normální pracovat, ráno vstát a jít do práce. Všichni víme, jak vznikají problémy v některých lokalitách. Vznikají zejména proto, že tam jsou velké skupiny lidí, které nemají standardní denní režim, které nemají zažito, se standardní je pracovat a co je nejhorší, vyrůstá generace dětí, která toto pojetí přejímá. Proto si myslím, že veřejná služba je jedním z velmi důležitých prvků, jak na takovou situaci reagovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, zda chce vystoupit. Měl by nám říci, o čem budeme hlasovat.

Senátor Zdeněk Besta:  V proběhlé rozpravě vystoupili čtyři senátoři, z toho pan senátor Škaloud dvakrát. Poukázal na některé protichůdné informace, které jsou v materiálu ohledně růstu pracovních míst a požadavku na odborníky v IT oborech, na některé nereálné sliby v materiálu a na dané záruky třeba pro mladé ohledně zaměstnanosti.

Pan senátor Škromach hovořil o důstojné mzdě a o zvýšení minimální mzdy, protože v EU za stejnou práci jsou velké mzdy, u nás je jedna z nejnižších. Také poukázal na veřejnou službu, která není placena a nepřinesla jediné pracovní místo.

Senátor Ivo Bárek měl opět reakci na vystoupení pana senátora Škalouda. Poukázal na to, že například v Německu obnovitelná energie přinesla růst pracovních sil dokonce z ČR.

Nakonec vystoupil pan ministr, který nám osvětlil téma minimální mzdy, kde dochází ke zvýšení od 1. 1. u některých kategorií pracovníků a názor na veřejnou službu, že je to výchova prací.

Navrhuji hlasovat o usnesení, které jsem četl v úvodní zprávě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak bylo předloženo příslušným výborem. Dovolím si všechny svolat k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení, jak byl předložen výborem pro záležitosti EU. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu mistrovi a panu zpravodaji. Pana ministra si tu ještě ponecháme, protože projednáváme další bod, který nám předloží pan ministr.

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 189 o pracovnících v cizí domácnosti a Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 201 o pracovnících v cizí domácnosti spolu se stanoviskem vlády k nim k informaci

Tisk č. 368

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 368. Uvede ho opět pan ministr.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky a senátoři, ujišťuji vás, že je to definitivně poslední můj bod. Materiál je předkládán Parlamentu na základě povinnosti vyplývající z článku 19 ústavy Mezinárodní organizace práce, který stanoví povinnost vlády předložit Parlamentu úmluvy a doporučení Mezinárodní organizace práce do jednoho roku od jejich přijetí spolu se svým stanoviskem k nim.

Cílem této povinnosti je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práce a sociálních věcí. Proto je předkládána i Úmluva č. 189 o pracovnících v cizí domácnosti spolu s doprovodným doporučením.

Úmluva stanoví, že pracovníci v cizí domácnosti, tedy lidé vykonávající funkce služebnictva, osobních řidičů, zahradníků apod., musí mít stejná základní pracovní práva jako ostatní pracovníci. Navíc upravuje některé odchylky od specifických případů, kdy tito lidé jsou v domácnosti zaměstnavatele také ubytováni.

Mezinárodní organizace práce odhaduje, že celosvětově jde o více než 50 milionů osob. Jejich postavení může být velmi obtížné především u migrantů z hlediska téměř nepřetržitého pobytu v domácnosti zaměstnavatele.

Z hlediska ČR se však nejedná o skupinu, která by byla výrazněji početná či problematická. Základním aspektem je skutečnost, že tyto služby jsou v ČR poskytovány buď na základě obchodního vztahu nebo - na rozdíl od situace v některých jiných zemích - plně spadají pod ochranu obecného pracovního práva, tedy mají stejné postavení jako ostatní zaměstnanci. Pro ČR má úmluva jen minimální relevanci, která neodůvodňuje přijetí zvláštní legislativní úpravy pro tuto skupinu pracovníků. Změny v právních předpisech, byť k provedení úmluvy, byly nutné především s ohledem na stávající úpravu pracovní doby a doby pracovní pohotovosti, která není s úmluvou zcela kompatibilní. Dále by bylo nutné vyjasnit otázky související se zajištěním životních podmínek pracovníků bydlících v domácnosti zaměstnavatele, upřesnit pravomoci jednotlivých kontrolních orgánů s přihlédnutím k oprávněným zájmům zaměstnavatele na ochranu jeho soukromí, rodinného života atd.

Z tohoto důvodu vláda nepředpokládá ratifikaci a vzala úmluvu pouze na vědomÍ. Pokud by došlo k významnějším změnám vnitrostátní situace v této oblasti, je samozřejmé, že by možnost případné ratifikace úmluvy byla opět vzata v úvahu.

Na závěr bych chtěl říci, že nechci, aby mé vystoupení zpochybňovalo úmluvu. Pro řadu rozvojových zemí je úmluva velkým krokem vpřed v ochraně práv a zájmů pracujících, nicméně v ČR je laťka postavena tak vysoko, že úmluva zdaleka této laťky nedosahuje. Jde jen o to, jak v případě, že by se ČR rozhodla úmluvu ratifikovat, formalizovaně vyhovět některým ustanovením, kvůli kterým by byly potřebné změny v právním řádu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste elektronicky obdrželi jako senátní tisk číslo 368/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které jste elektronicky obdrželi jako senátní tisk číslo 368/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Milan Pešák. V této chvíli ho zastoupí paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto vládním návrhem a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 189 o pracovnících v cizích domácnostech a doporučení Mezinárodní organizace práce č. 201 o pracovnících cizích domácností.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Musím vás také požádat, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, protože mluvíte za garanční výbor.

Ptám se pana senátora Lebedy jako zpravodaje výboru pro zahraniční věci, zda chce vystoupit. Nechce vystoupit. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Chce se vyjádřit pan ministr? Prosím, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo, pokusím se trochu zneužít toho, že mám právo na závěrečné slovo. Nebudu už mluvit o úmluvě, ale všichni víte, že za několik dní končím ve své funkci.

Proto chci využít této příležitosti a poděkovat všem za více než dvouletou spolupráci. Myslím si, že diskuse ve většině případů byla velmi věcná, pro mne byla dobrou zpětnou vazbou při mé práci, byť se nemusíme vždy ve všech názorech shodovat.

Děkuji za spolupráci a přeji těm, kteří pokračujete ve svém senátorském mandátu hodně úspěchů ve vaší práci a těm, kteří v senátorském mandátu nepokračujete, hodně spokojenosti v osobním životě! Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Myslím, že mohu poděkovat za dnešní práci zde odvedenou a také za spolupráci v průběhu vašeho funkčního období.

Končím projednávání tohoto bodu, musíme ještě ale odhlasovat. Byl dán návrh vzít na vědomí. Opět svolám všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o vládním návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR úmluva Mezinárodní organizace práce atd., nebudu číst celý název. Mohu zahájit hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 12 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám, projednávání tohoto bodu končí. Děkuji panu ministrovi, paní zpravodajce a vyhlašuji polední přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.28 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.32 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, zahajuji odpolední jednání. A prvním bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 418

Máme to jako tisk č. 418. A já bych poprosil pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Fialu, aby nám tento materiál přednesl.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vám představil novelu školského zákona, jejímž cílem je především stabilizovat situaci týkající se maturitních zkoušek a především dát jistotu maturujícím, jejich rodičům a učitelům.

Všichni jsme nepochybně zaznamenali vážnost situace, která nastala v souvislosti se státními maturitami letos v květnu, a která měla konkrétní negativní dopad na mnoho mladých lidí a má dozvuky až do dnešních dnů. V provedení státních maturit došlo k pochybením, která jsou a byla oprávněně kritizována odborníky i veřejností. A to pochybením nikoli pouze individuálním, ale bohužel do jisté míry i systémovým.

Výsledkem bylo, že si veřejnost z letošního průběhu maturit odnesla pocit, že nebyly v pořádku, a někteří maturanti také poznání, že se k nim stát nezachoval spravedlivě. Věřím, že je nám všem jasné, že tato situace se v žádném případě nesmí opakovat. Pokud bychom ale postupovali podle současného platného znění školského zákona, tak je tu nemalé riziko, že se opakovat bude a že může být ještě horší. Současná podoba zákona stanoví, jak dobře všichni víte, navíc zavedení povinné zkoušky z cizího jazyka a také z třetího předmětu od roku 2013. Maturita se má tedy ještě rozšířit. Ale to je skutečně možné teprve tehdy, když dobře a nezpochybnitelně zvládneme současný rozsah maturitní zkoušky.

Další otřes důvěry veřejnosti ve státní maturity si opravdu nemůžeme dovolit. Já jsem situaci kolem státních maturit řešil bezprostředně po svém nástupu do funkce ministra školství. Jedním z těch kroků bylo zřízení odborně, názorově, ideově komplexní pracovní skupiny pro revizi maturit, kterou jsem požádal o přípravu obou návrhů. Tato skupina velmi kompetentně a rychle jednala na začátku prázdnin. Je skutečně zapotřebí a na místě poděkovat všem jejím členkám a členům z řad asociací středních škol, gymnázií, z krajských úřadů a dalším odborníkům za velmi konstruktivní jednání. Školský výbor Senátu byl v této pracovní skupině zastoupen panem senátorem Marcelem Chládkem.

Na základě doporučení této pracovní skupiny připravilo ministerstvo komplexní pozměňovací návrh, který ve státních maturitách zachovává vše, co se osvědčilo, s čím žádný problém nenastal. Naopak odstraňuje nebo napravuje to, kde k chybnému provedení došlo nebo může znovu dojít. Konkrétně pozměňovací návrh obsahuje opatření, která povedou zejména ke zjednodušení maturitní zkoušky v následujících 3 bodech: Zachováváme dva povinné předměty, tedy český jazyk a literaturu; a matematiku, popřípadě cizí jazyk.

Tato změna je opravdu naléhavá, právě proto, co jsem říkal, že zákon od roku 2013 ukládá povinně maturovat z cizího jazyka a ještě ze třetího předmětu.

Dále zavádíme jednu úroveň obtížnosti zkoušek a také to, že písemné práce z českého jazyka a literatury budou nadále hodnoceny přímo na školách, tedy hodnotiteli jmenovanými ředitelem školy. Struktura maturitní zkoušky z povinných předmětů bude přitom zachována taková jako v předcházejících letech, to znamená didaktický test, písemná práce a ústní zkouška u českého a cizího jazyka a didaktický test v případě matematiky.

Jsem velmi rád, že mohu konstatovat, že s tímto návrhem se ztotožnila Poslanecká sněmovna naprostou většinou 142 ze 158 přítomných a že nikdo nehlasoval proti. Návrh podpořili jednomyslně i členové výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice zde v Senátu, za což bych jim chtěl také poděkovat.

Je podstatné zdůraznit, že toto není nová koncepce státní maturity. Je to snaha obnovit důvěru studentů, učitelů i veřejnosti ve stát a jeho schopnost připravit maturitní zkoušku bez potíží. Je to řešení na 2 roky, kdy věříme, že budeme mít na základě dosavadních zkušeností možnost a prostor připravit skutečně funkční, rozumný a definitivní model maturitní zkoušky do budoucnosti.

Smyslem je na základě dosavadních zkušeností upravit maturitu tak, aby odpovídala tomu, co se od státu jako od garanta vzdělávací soustavy očekává, aby dala letošním maturantkám a maturantům a také jejich vyučujícím a ředitelům středních škol jistotu a čas na přípravu.

Vedlejším, ale jak taky dobře víte, ne nepodstatným efektem popsaných změn budou úspory. Ty úspory odhadujeme ve výši 50 milionů korun v příštím roce. Kromě změn týkajících se maturity nebo společné části maturitní zkoušky obsahuje předkládaná novela školského zákona také drobné změny, které navazují na vládní novelu zákona o rozpočtovém určení daní, respektive tedy na novelu, která vstoupí v platnost od 1. ledna 2013. A ze které vyplývá, že 7 % podílu obcí na sdílení daní se bude vypočítávat na základě počtu dětí a žáků v mateřských a základních školách zřizovaných obcí.

Změny v rozpočtovém určení daní je proto nutné promítnout do několika ustanovení školského zákona. Respektive je potřeba zrušit nadbytečná ustanovení, podle kterých musí nyní domovská obec hradit neinvestiční náklady za dojíždějící žáky obci, která zřizuje školu.

Části týkající se úpravy maturitní zkoušky v předkládané novele školského zákona by měly nabýt účinnosti dnem vyhlášení. A vyhlášena by měla být nejpozději do 14. listopadu, protože následující den začíná časově a technicky velmi náročný proces přípravy maturitní zkoušky v roce 2013.

Vážené senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi vás proto požádat o schválení předkládané novely školského zákona. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přijal usnesení, které máme jako tisk 418/1. Zpravodajem je pan senátor Marcel Chládek, který má slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych navázal na pana ministra, který popsal návrh školského zákona. Ta historie školského zákona je ale přesně obrácená, kdy v podstatě se nejprve řešilo ve školském zákoně právě rozpočtové určení daní, které tady popsal pan ministr. V podstatě, zjednodušeně řečeno, to funguje tak, že dříve chodily finanční prostředky obci za děti, které jsou tam trvalým bydlištěm. Nyní je ta změna, že dochází k tomu, že finanční prostředky jdou tam, kde je škola, na počet žáků.

Bylo to z toho důvodu, že byly v minulosti problémy, že některé obce nechtěly finanční prostředky přesunout tam, kde ta škola byla. Jediný problém, který tam je a nemůžeme ho řešit a neumíme ho řešit, je, že podle toho rozpočtového určení nejsou tyto prostředky vázané na oblast školství a záleží na starostovi, jestli tyto prostředky té škole dá nebo nedá.

Vzhledem k tomu, že nastala velmi problematická situace se státními maturitami, tak ministerstvo využilo té možnosti, aby se nemusel dávat nový návrh, využilo otevřeného návrhu, který byl v PS, a přiložil tam změnu, která byla přijata napříč politickým spektrem, napříč odbornou veřejností, byla to i práce té pracovní skupiny, o které hovořil tady pan ministr.

Ta varianta, která nám leží na stole, má 3 zásadní změny. První je zafixování podoby maturity tak, že máme povinnou zkoušku z českého jazyka a druhou povinnou zkoušku výběrem buď z matematiky, nebo z cizího jazyka. Druhá věc, která byla velmi problematická, v tom původním ročníku a v druhém ročníku byly ty dvě úrovně maturity. Tu vyšší úroveň si téměř nikdo nevybíral a dopadlo to i tak, že vyšší úroveň z matematiky skončila v tomto ročníku katastrofou. Takže se přistoupilo k jedné úrovni jako takové. A ta třetí změna se týká slohových prací, které se vrací k hodnocení opět nazpátek do škol.

Nyní máme na stole v ČR několik soudních rozhodnutí, která právě pramenila i z odvolání proti hodnocení slohových prací jako takových. Řada z vás, kteří působíte na krajích, tak jistě víte, že kraje jsou zahlceny různými stížnostmi a odvoláními. A je to velmi problematické.

Co se týká státní maturity, pan ministr tady hovořil o tom šetření. Já bych to chtěl zdůraznit. Hovořili jsme o tom také na výboru. Vezměte si, že několik málo jednoduchých změn ušetří ročně 50 milionů Kč. Dobře si můžeme spočítat, kolik peněz stála státní maturita – nyní už to máme potvrzeno auditem, že bezmála 1,5 miliardy. Musíme si říct, že se nepovedla a pan ministr určitě nás v budoucnu, protože výbor by to chtěl slyšet, tak seznámí určitě s auditem maturit, protože bude velmi zajímavý. A já bych byl rád, abychom s tím byli seznámeni i všichni tady v Senátu Parlamentu ČR.

Co říci závěrem? Senát byl možná jedinou institucí, který nesouhlasil se zavedením této podoby státní maturity. Kdo z vás si vzpomíná, jak jsme hlasovali napříč politickým spektrem tady v Senátu, že jsme nechtěli tuto podobu spustit. Bohužel historie nám dala v krátké době zapravdu, byl to předražený moloch, administrativně náročný a neplnil svůj účel. Ani nemohl. Není možné chytat několik zajíců, kteří se vám rozběhnou na všechny strany, a chytat je jednou zkouškou najednou.

Tímto návrhem aspoň napravujeme některé chyby. Je to kompromisní řešení. Ačkoli chytáme kočku za ocas, tak i já žádám Senát PČR o urychlené schválení, protože studenti, učitelé už se nemůžou stát rukojmími státní maturity. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego, vaše místo je u stolku zpravodajů. Ještě vstoupím do projednávaného bodu. Z dnešního jednání se omlouvají senátoři a senátorka Petr Šilar, Tomáš Jirsa, Miluše Horská. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí... Hlásí – pan senátor Martin Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, skutečně vystoupím jenom krátce. Můj předřečník kolega Chládek hovořil o tom, že kraje měly jakožto zřizovatelé středních škol v letošním roce velmi složitou úlohu. A především v okamžiku, kdy studenti obdrželi výsledky maturit. Zejména v okamžiku, kdy dostali ty negativní výsledky maturit.

Musím říct, že jako stávající hejtman Olomouckého kraje jsem si uvědomoval při čtení těch životních osudů studentů, kteří na svých gymnáziích byli premianti, jejichž slohovou práci hodnotil někdo z druhé strany České republiky a ohodnotil ji nedostatečně, že to muselo být velké zklamání.

Já z tohoto místa chci poděkovat za to, že tady tato novela školského zákona byla předložena. Samozřejmě, že ji podpořím, protože si myslíme, že ty kroky, které vedou k nápravě, které tady byly prezentovány a jichž se týká hodnocení slohových prací přímo na škole, kde ten student studuje, popřípadě zrušení těch dvou typů složitosti, že skutečně povede k jakési normalizaci státních maturit. A že nejen studenti, ale zejména i jejich rodiče budou mít důvěru ke státním maturitám.

Když říkám "státním maturitám", chtěl bych podtrhnout to slovo "státní". My jsme tady především proto, aby zákony a naše rozhodnutí vnímala veřejnost, že jsou ku prospěchu, nikoli ke škodě. Tak si dovolím i na závěr vyslovit i mé vyslovení, nebo moji podporu tady této novele. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Asi všichni máme ze svých volebních obvodů zkušenosti se státní maturitou. Na mě se obrátili dva studenti, kteří skládali státní zkoušku z češtiny, a v té písemné části pohořeli, včetně té opravy.

Já jsem chtěl, pane ministře, také podpořit tuto novelu, protože se domnívám, že bude vhodnější, když tuto část maturity budou skutečně kontrolovat na té střední škole, kde ten žák dlouhodobě studuje, kde dlouhodobě, když nic jiného, tak tam aspoň hovoří česky a vyjadřuje se i písemně v češtině. A chtěl jsem poděkovat vaším náměstkům a ředitelům odborů a také kolegům z CERMATu, že když jsem se na ně obrátil a požádal je o dodatečné vysvětlení, tak byť tedy se ten konečný verdikt nezměnil, tak skutečně ty odpovědi jsem dostal v mimořádně krátké době. A za to vám děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, s právem přednosti paní místopředsedkyně... Bez přednosti, omlouvám se... Senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobré odpoledne. Děkuji za udělení slova. Já bych také chtěl poděkovat panu ministrovi převážně za to, že předvedl, že určitá kultivace může být a že zapojit do expertního týmu i experta z opozice, potom samozřejmě ten výsledek se projeví, a i když máme ještě plno věcí, co v tomto resortu dělat a měnit, tak možná je nastavena určitá linie dialogu, kdy se ve prospěch občanů naší země bude víc dařit. Ten resort je velmi důležitý. Já vám, pane ministře, děkuji a panu kolegovi také. A podporuji samozřejmě včasné přijetí tohoto zákona bez vracení, abychom stačili maturity připravit v řádných termínech, tak jak očekává veřejnost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom velmi krátce. Dopředu musím říct, že tento návrh zákona také podpořím, protože jsem přesvědčena o tom, že to, co potřebují v této chvíli nejenom maturitní ročníky, ale celý systém školství, je jakási stabilizace. Školství je běh na dlouhou trať, vzdělávání, úroveň vzdělanosti národa je běh na ještě další trať. Samozřejmě nejenom běh, ale potřebuje také jakýsi zdravý rozum a velké úsilí.

Přihlásila jsem se ale o slovo proto, že se chci pana ministra zeptat, jak se budou věci vyvíjet dál. Protože debata kolem státních maturit byla samozřejmě nejenom o tom, že to stojí moře peněz, já vždycky říkám, že to muselo dát hodně práce těm, kteří vymýšleli, jak by ty peníze z toho dostali, ale byla také o úrovni vzdělanosti jako takové. A byl to požadavek středních škol a učňovských škol v první fázi, aby byly dvě úrovně maturity. Protože je faktem, jestliže to nastavíme na jednu úroveň, tak holt musíme jít přece jenom trošku níže. Takže otázka je, jak budeme řešit tuto záležitost do budoucna, nebo – my máme představu, ale jakou představu má současné ministerstvo a současný pan ministr.

S tím související záležitost je záležitost pohledu vysokých škol na úroveň maturit. Já se setkávám při debatách s rektory, s děkany nejrůznějších fakult zejména technických s tím, že si velmi a velmi stěžují na úroveň znalostí především z matematiky, ale i třeba z dalších přírodovědných oborů. Mají s tím skutečně velký a velký problém, protože říkají: No, my musíme první ročník věnovat tomu, abychom studenty doučili tomu, na co budou moci navázat při vysokoškolském studiu.

Měla jsem zde v Senátu možnost organizovat jednání, jakýsi kulatý stůl mezi zástupci technických vysokých škol, CERMATu a středních škol, kde byla docela i vůle k tomu, aby se vysoké školy a střední školy prostřednictvím ministerstva dohodly na nějaké představě, jak by maturita měla vypadat, tak aby skutečně absolvent, maturant byl připraven na vstup na vysokou školu a aby také třeba ta maturita, o tom ta debata také byla, byla i vstupenkou na vysokou školu. Což by mělo smysl, což by mělo hlavu a patu, pokud bychom řekli, že je to v této úrovni.

Takže znovu – podporuji tento návrh, děkuji za to, za stabilizaci celé situace, ale myslím si, že je tady moře a moře otazníků, které budeme muset zodpovědět, a nejlépe společně. Já také děkuji, že byl přizván zástupce opozice, protože si myslím, na vzdělávání se musíme domluvit. Je to národní zájem jako takový. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Daniela Filipiová má slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já mám jenom takový dotaz na pana ministra. Jistě všichni víme, nebo jsme zaregistrovali, že mnozí naši studenti, a většinou to byli premianti, kteří letos maturovali, měli třeba podmínečné přijetí na zahraniční univerzity. Právě neúspěch, a většinou to bylo ve slohových pracích v českém jazyce, jim toto přijetí nesmírně zkomplikoval. Vím, o čem mluvím, protože moje dcera zrovna byla mezi nimi, ale nicméně podařilo se to vyřešit.

Já mám dotaz, jestli vůbec ministerstvo mělo možnost, nebo má možnost nějakým způsobem těmto studentům pomoci, protože přijetí eventuálně na prestižní zahraniční fakultu, to není úplně záležitost, kterou lze opomenout, nemusí se to ten další rok podařit. Takže spíš je to takový dotaz, jestli vůbec ministerstvo má možnost těmto studentům, kteří evidentně neuspěli díky selhání systému, nějakým způsobem pomoci. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, tento návrh je určitě krok dobrým směrem, i když teprve jeho praktická aplikace, praktické užití ukáže, jestli tam nebude potřeba ještě něco korigovat a vyladit, aby v podstatě dobrá myšlenka měla i správné provedení.

Jenom bych si dovolil jednu obecnější poznámku. Školský zákon má jednu drobnou vadu na kráse. Dneska jej novelizujeme již po třicáté. To znamená, během osmi let 30 novel tak základního a zásadního předpisu, který by měl být stabilní a měl by být na dlouhé roky dopředu. Spousta novel a spousta změn z něho dělá v praxi velice obtížně použitelný předpis a velice špatně se s ním skutečně na školách pracuje. Takže chtělo by to i toto nějakým způsobem zohlednit do budoucna. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Někdo další? Končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Máme slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Ano, děkuji. Já se pokusím velmi stručně reagovat hlavně na ty otázky, které byly položeny, ale pokusím se postupně, tak jak jste vystupovali. Pan senátor Tesařík zmínil poškození konkretních studentů, kteří vlastně neměli šanci se připravit, protože neměli žádný signál o tom, že něco je špatně. To byl jeden z důvodů, velmi vážných důvodů, proč jsme museli maturitu změnit

Panu senátoru Sefzigovi děkuji za ocenění fungování ministerstva. Je to jedna z věcí, o které se snažím, aby ministerstvo bylo otevřené, komunikovalo s veřejností, obnovila se důvěra veřejnosti. Jsem rád, že se to i na tomto příkladu potvrzuje.

Pokud jde o otázky paní místopředsedkyně Gajdůškové, tady snad bych odpověděl takto: Komise, kterou jsem sestavil, pracuje dál a jejím úkolem je připravit dlouhodobou koncepci maturitní zkoušky. Ty diskuse probíhají. Poslední zasedání komise se konalo v úterý. V tuto chvíli třeba debatujeme o tom, jaká by měla být skladba povinných předmětů, zda je opravdu – a je to v tuto chvíli převládající názor – rozumné, aby se matematika stala povinnou součástí maturitní zkoušky atd. Je potřeba si uvědomit, že všechny tyto kroky, i když se na nich domluvíme a budeme je prosazovat, budou vyžadovat přípravu školské vzdělávací soustavy. Protože nemůžeme už udělat to, čeho jsme se dopustili v minulosti, že jsme prostě spustili nějaký proces, např. proces státní maturity, aniž na to byla praxe dostatečným způsobem připravena. Problém, který jste tady zmínila, to je problém určité snižující se úrovně studentů, nebo gramotnosti matematické a přírodovědné, ten je velmi vážný, ale tomu nemůžeme napomoci jenom tím, jakou zvolíme podobu maturitní zkoušky. Tam je potřeba dělat. My už na nich pracujeme. Realizujeme už celou řadu kroků, které mění přístup studentů k přírodovědnému a technickému vzdělání už od základní školy, protože jinak ten problém nejsme schopni vyřešit.

Pokud jde o dotaz paní senátorky Filipiové, tam bohužel musím říci, že ač jsme si byli vědomi toho problému i té nespravedlnosti, která vznikla, tak nástroje, které má díky legislativní úpravě ministerstvo v ruce, jsou prakticky nulové, nebo jsou spíše nepřímé. Protože na rozdíl od odvolání v případě didaktických testů, tak o těch ostatních částech rozhodují krajské úřady. My jsme udělali, a samozřejmě my nemůžeme ani žádným způsobem ovlivnit přijímací proces na vysokých školách, my jsme udělali několik kroků, které ale, jak říkám, jsou nepřímé, abychom těm studentům pomohli. První byl, že jsem zadal vedení CERMATu to, aby součinnost s krajskými úřady při odvoláních byla co nejrychlejší a co nejkvalitnější. A také to, aby v případě hodnotitelů to byli jiní hodnotitelé než ti, kteří hodnotili v té první fázi.

Druhá věc, kterou jsme udělali, byla, že jsem se obrátil na rektory českých vysokých škol, protože jinam to není možné, a požádal je o to, aby tam, kde to lze, v rámci přijímacího řízení přihlíželi k tomu, že může dojít k určitému prodloužení toho procesu, na jehož konci bude mít maturant příslušné vysvědčení. Řada vysokých škol se snažila nějakým způsobem tuto situaci řešit. Bohužel to samozřejmě nenapraví ta individuální pochybení v případě těch, kteří se hlásí na zahraniční vysokou školu, ale budiž nám to právě poučením pro to, jak se máme chovat jako stát v těch příštích letech. Je to jeden z důvodů, proč předkládám tento návrh novely školského zákona.

Pokud jde o poslední vystoupení, které měl pan senátor Krejča, věřím, že proto, že jsme do rozhodování o tom, jak bude vypadat podoba maturitní zkoušky, zapojili lidi z praxe, našli snad řešení, které bude v praxi také opravdu fungovat. To, že školský zákon byl novelizován třicetkrát, to je bohužel jedna z nemocí větších zákonů, které se týkají škol. Např. zákon o vysokých školách byl novelizován dvacetkrát, a to od roku 1998. My ale, a to si myslím, že je hodně důležité, kdybychom chtěli předložit novou verzi školského zákona, tak to musíme udělat opět na základě nějaké promyšlené koncepce. Teď pracujeme na přípravě strategie rozvoje vzdělávací soustavy do roku 2020, která by nám měla dát základní představu, která by se těšila širšímu společenskému konsensu. A teprve na základě toho považuji za správné dělat nějaké zásadnější legislativní změny. Protože jinak bychom se nedobrali podoby zákona, který by byl opravdu rozumný a mohl dlouhodobě obstát před problémy a požadavky praxe. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má garanční zpravodaj pan senátor Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. V podstatě pan ministr již shrnul proběhlou diskusi. Já bych si dovolil z toho vyzvednout jeden moment, na kterém se asi shodneme všichni. Oblast školství se musí řešit strategicky, napříč politickým spektrem. Tento návrh je takto přijímán právě z tohoto důvodu, že k tomuto návrhu byla přizvána i opozice. Já bych chtěl vyzvat i pana ministra, aby takto postupoval i při vysokoškolském zákonu i při reformě financování regionálního školství.

Zaujala mě ještě myšlenka pana senátora Krejči, který tady hovořil o 30. novele školského zákona. Vzpomněl jsem si na bývalého náměstka pana Němce, když jsem na školském výboru také kritizoval, že je to již asi 25. novela školského zákona, to bylo asi před půl rokem. A on s úsměvem na rtech mi řekl: Ne, pouze dvacátá třetí. A byl s tím spokojen. Opravdu je nutný nový zákon – mnohem jednodušší. Já si vzpomínám, když pan poradce Václav Klaus ml. hovořil před rokem o tom, že během roku udělá jednu novelu a poté nový zákon o 30 stranách. Kde ho dnes máme!

Jinak výbor doporučuje Senátu schválit a mě pověřil, abych seznámil s tímto slovutný Senát. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Máme jediný návrh – schválit, o kterém budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 13 ukončeno. Registrováno 57, kvorum 29, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Ještě než začneme druhý bod, dostal jsem mylnou informaci, že pan senátor Tomáš Jirsa se omlouvá. On se neomlouvá, naopak je aktivně přítomen na dnešním jednání.

Dalším bodem je

 

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě - Výroční zpráva o činnostech Evropské unie v oblasti výzkumu a technologického rozvoje v roce 2011

Tisk EU č. K 170/08

Máme to jako tisk K170/08 a K170/08/01. Opět nám tento materiál předloží pan ministr Petr Fiala.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předkládaný tisk se týká výroční zprávy EU o činnostech v oblastech výzkumu a technologického rozvoje za rok 2011. Jde o dokument, který je předkládán opakovaně vždy za kalendářní rok.

Při projednávání tohoto tisku považuji za vhodné nejen stručně uvést, jakým směrem se výzkum a technologický rozvoj vyvíjel v EU, ale také vás informovat o tom, jak na evropské dění v této oblasti reaguje Česká republika.

I když byl rok 2011 bezesporu poznamenán důsledky ekonomické krize, tak EU si uvědomovala, že pro nastartování, respektive obnovení ekonomického růstu je nutné zachovat nárůst investic do oblasti vědy a výzkumu. Česká republika se tohoto trendu také drží ve své rozpočtové politice. Výdaje na výzkum a vývoj ponechává stabilní a krácení státního rozpočtu se jich nedotklo.

Mezi nejdůležitější témata, kterým se EU věnovala v roce 2011, byla nepochybně příprava budoucího programu Horizont 2020, který jsme, jak si určitě pamatujete, zde v Senátu už projednávali. Jako jednoznačně pozitivní vnímáme navýšení rozpočtu programu Horizont 2020 proti stávajícímu 7. rámcovému programu o 40 %. Věříme, že podpora výzkumu může hrát klíčovou roli v posílení evropské i české konkurenceschopnosti.

Pokud mám na paměti usnesení vašeho výboru pro záležitosti EU, tak je jasné, v této věci se zcela shodujeme.

Druhým okruhem, o kterém výroční zpráva informuje, je postup při uskutečňování tzv. Unie inovací a evropského výzkumného prostoru. Rád bych zde vyjmenoval alespoň některé případy opatření, která jsme v roce 2011 přijali nebo zahájili na národní úrovni, tedy v České republice pro dokončení evropského výzkumného prostoru.

Za prvé byly vyhlášeny první výzvy dvou programů pro lidské zdroje ERC CZ, to je vlastně podpora excelentních projektů ze státního rozpočtu, takových projektů, které ustály v konkurenci stovek dalších a které Evropská rada pro výzkum doporučila k realizaci. Dále je to např. program Návrat, který chce pomoci přitáhnout zpět do vlasti kvalitní české vědce působící v zahraničí.

Za druhé začalo financování dalších projektů velkých infrastruktur pro výzkum a inovace, z těch šesti největších vědeckovýzkumných center vznikajících v České republice, které znamenají velkou šanci pro naši vědu, si dovolím připomenout takové projekty, jako je ELI 2, brněnská centra CEITEC, ICRC nebo Biotechnologické a medicínské centrum BIOCEV.

Ale zpět k vlastní výroční zprávě. V roce 2011 probíhal také 7. rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj. Do tohoto projektu se Česká republika bohužel příliš silně nezapojila, a toto musíme a chceme v budoucnosti změnit, stejně tak, jako chceme navýšit naše angažmá v Evropském technologickém institutu.

Dámy a pánové, celkově se zapojení ČR do evropského výzkumného prostoru sice podařilo v minulém roce posílit, nicméně, jak to asi vyplynulo z mých slov, náš potenciál zde není zdaleka využit. Upozorňujete nás na to ve svém usnesení a já vás mohu jenom ujistit, že tento problém dobře vnímáme a že se jím zabýváme.

Ministerstvo školství se proto v rámci svých kompetencí snaží a bude snažit zvýšit toto zapojení a zároveň podporovat skutečnou vědeckou kvalitu. Chceme zejména vyvíjet tlak na rozvoj a výchovu vědeckých talentů. Jsme si vědomi, že v českém výzkumu stále ještě existuje nedostatečná podpora excelence a kvality, a to jak na úrovni jednotlivých badatelů, tak také celých institucí. Už teď je jasné, že programy na podporu lidských zdrojů ve výzkumu mohou tuto neuspokojivou situaci pomoci vyřešit, ale že to samo nestačí.

V souladu s tímto přístupem a s těmito výzvami proto nastavujeme také kritéria pro nové programovací období 2014 až 2020, v nichž klademe důraz na další využití a také na udržitelnost velkých infrastrukturních vědeckovýzkumných investic financovaných z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace.

V rámci zmíněné podpory kvality a excelence chceme také zapojit kvalitativní prvky do hodnocení českých vědců tak, abychom získali objektivnější hodnocení výzkumných institucí než dosud. Na jeho základě pak budeme schopni cíleně a efektivně směrovat omezené finanční zdroje. Podpora by měla být soustředěna na konkrétní výzkumné týmy, jejichž výsledky mají evropskou nebo světovou úroveň. Jiná cesta, jak obstát v mezinárodní soutěži, není možná.

Chtěl bych také dodat, že jsme si vědomi problému rostoucí administrativní zátěže, která v mnoha případech odčerpává drahocenný čas výzkumných pracovníků na formální vykazování aktivit a následný řetěz kontrol. Proto je naším cílem co nejvíce odbyrokratizovat dotační systém a posílit také poradenskou činnost na straně poskytovatelů dotací.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, snažil jsem se při příležitosti projednávání výroční zprávy Evropské unie o činnostech v oblasti výzkumu a technologického rozvoje za rok 2011 připomenout, že pro naši republiku je především klíčové, jak jsme a budeme schopni využívat možnosti, které evropský výzkumný prostor dává. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Zprávou se zabýval výbor pro záležitosti Evropské unie. Jeho usnesení má číslo K 170/08/02. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má nyní slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr mi to hodně zjednodušil a zároveň hodně zkomplikoval. Nevím, co teď říct a co dodat.

Já bych spíš objasnil, proč jsme celkem bezproblémový, bezkonfliktní materiál vybrali k projednávání. Je to hlavně z toho důvodu, že bezprostředně navazuje na některá témata, na některé oblasti – pan ministr je tady zmínil – kterými jsme se jak ve výboru pro záležitosti EU, tak pak následně na plénu Senátu velice podrobně zabývali, ať už je to 7. rámcový program pro výzkum, unie inovací nebo nyní nový rámec pro výzkum Horizont 2020. Snažili jsme se v podstatě tím doporučením, které jsme vám předložili, nějakým způsobem uzavřít tento proces.

Co se týká Evropské unie, nelze v tomto případě něco vytýkat. Evropská unie opravdu velice aktivně se snaží tuto oblast podporovat. Určité nedostatky, a pan ministr je tady zmínil, jsou na naší straně. Vyjmenoval je tady a jsou v podstatě zmíněny i v doporučení, které máte před sebou, tak je zbytečné, abych se opakoval. Já vás tedy tímto žádám o podporu doporučení našeho výboru, které je podpořeno všemi hlasy jeho členů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Vaše místo je u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Přihlášena je paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Začnu od toho, o čem se vždycky mluví až v první řadě, a to jsou finance.

Pan ministr řekl, že finance na vědu nejsou kráceny v návrhu rozpočtu. Musím ale říci, že byly kráceny v minulých letech, a to docela razantně. To je první věc. Druhá věc je, že zde byl udělán jakýsi přesun v celém balíku, to znamená, že něco malinko dostaly možná vysoké školy, a za to zaplaťpánbůh, to dokonce dostaly navíc, takže za to skutečně poděkování. Ale šlo to na úkor Akademie věd. Když se podíváme dnes na mezinárodní srovnání, tak si nemyslím, že by to bylo úplně dobře. My hovoříme o tom, že máme podporovat centra excelence, a tady těm, kteří už excelentní jsou, tak ubíráme. Myslím si, že to není dobře.

Další věc k financím. V této chvíli je již zřejmé, že z evropských fondů nevyčerpáme pro oblast vědy přibližně 5 miliard Kč. A myslím si, že to je skutečně trestuhodné, nejenom vůči české vědě, ale vůči české vzdělanosti a vůči naší konkurenceschopnosti.

Moje otázka v této souvislosti tedy zní: Jaká opatření budou učiněna pro to, abychom pro příští léta do posledního eura vyčerpali to, co alokováno pro ČR na evropských účtech a v evropských fondech je?

V této souvislosti bych chtěla ještě také připomenout věci, které jsou zásadní. Velice ráda jsem slyšela od pana ministra, že musíme udělat všechno pro to, aby se naše výzkumná pracoviště, naši vědci a česká věda dokázala zapojit co nejlépe a co nejintenzivněji do té tak říkajíc mezinárodní dělby práce, aby skutečně – a to dodávám já – tato pracoviště a naši vědci dokázali být a ještě lépe a v ještě lepším rozsahu, než vlastními silami jsou, partnery na mezinárodní úrovni. To je podstatné pro to, jak se dál bude vyvíjet věda v ČR a jak dál budeme zvyšovat nebo naopak necháme propadat vzdělanost v ČR.

A v této souvislosti chci upozornit na jeden fakt. Toto je dobře, jak to bylo formulováno, a myslím si, že musíme udělat všechno pro to, abychom se dokázali zapojit do mezinárodních projektů. Ale ukazuje se, že naše vědeckovýzkumná pracoviště dokázala být jenom ve velmi omezené míře těmi, kteří řídili tyto mezinárodní projekty. My jsme dokázali participovat v 7. rámcovém programu, ale nedokázali jsme být těmi, kteří koordinovali tyto věci a byli lídry těchto projektů. A myslím si, že tam máme rezervu.

Další rezerva podle mého názoru je v tom, jak jsou nastavena kritéria hodnocení, od kterých se odvíjí financování. Já jsem zpátky u peněz.

Pokud je mi známo, v této chvíli to, že se vědci, vědkyně, pracoviště, celá vědecká pracoviště, výzkumné týmy dokáží zapojit do mezinárodních projektů, tak zvláště ve vztahu hodnocení a financování na vysokých školách, tak v podstatě jim není nijak započítáváno. Pro ně je výhodnější napsat pár článků, protože za to ty tzv. body mají, a to jim nese financování na další období. Ale nesmírná práce a to, že skutečně musí být excelentní, jak se používá tento výraz, na mezinárodní úrovni, jim nenese téměř nic, nebo resp. jsou za to více méně trestáni, protože v hodnocení to není započítáno.

Myslím si, že to je velká chyba a že je potřeba ji napravit pokud možno co nejdříve.

Také jsem ráda slyšela to, že pan ministr říkal, že se musíme zaměřit na udržitelnost velkých infrastrukturních projektů, které jsou vybudovány z evropských fondů. Jsem tady ale přesvědčena o tom, že se nám to nemůže podařit, pokud zase neuděláme všechno pro to, aby lidé na těchto pracovištích, vědci skutečně dokázali přitáhnout sem k nám své kolegy a kolegyně, aby zde na těchto pracovištích se dělaly projekty, které jsou evropskými projekty, minimálně, a nejlépe světovými. Nemůžeme si prostě myslet, že tato pracoviště jsou pracovišti jenom pro to, abychom si v České republice něco vyzkoumali, možná ano, možná ne, ale musíme se k nim chovat skutečně jako k evropským a snažit se, aby na této úrovni byli, a to skutečně se vším všudy.

A to souvisí s tím, o čem musíme skutečně hodně přemýšlet a snažit se vytvořit co nejlepší podmínky, a to je podpora našich vědců a vědkyň v tom, aby měli minimálně perspektivu. Musíme se samozřejmě bavit o podmínkách pro jejich práci, ale to, co je zásadní a to, co slyším na těchto pracovištích, je, že chtějí mít perspektivu. Jsou to lidé vysoce vzdělaní, jsou to lidé vysoce tvořiví, kreativní, se světovým rozhledem a oni se nespokojí v tomto směru s málem. Pro ně je mnohdy skutečně důležitější perspektiva seberealizace a toho, že mohou dělat svoji práci, jak nejlépe umějí, než možná i ta výplata. Ale ta výplata k tomu patří. A já bych se přimlouvala za to, abychom jim vytvořili podmínky co nejlepší, protože je to v zájmu celé České republiky a naší konkurenceschopnosti v budoucnu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, dovolím si na tomto místě říct pár poznámek ze svého mládí, které skončilo v roce 2010 - zvolením do Senátu, protože Senát je od slova sénium, senescence, nikoliv nutně senilita; naopak prostředí je zde myšlenkově velmi mladé, takže když budu mluvit o svém mládí, hovořím i ze současnosti, třebas z pondělka tohoto týdne.

Pan ministr ví, a může být ujištěn, že všechny věci, které se budou týkat výzkumu inovací vědy v racionální podobě, jako dříve, vždycky budu podporovat, stejně jako drtivá většina z vás, takže snad nebudeme ani tak diskutovat nad dnešním materiálem.

Jen bych rád, abychom se při té příležitosti kapičku osvobodili, tedy liberalizovali od různých klišé a mýtů, které asi měly své opodstatnění v 90. letech, možná ještě donedávna, ale pomaličku se jich budeme muset zbavit.

Věda a výzkum, jak jsme určili do výboru, není záležitostí Evropské unie, možná Británie, Francie, Skandinávie, Spojené státy jsou úspěšnější v mnohém, než my, právě proto, že nespoléhají na to, že je to program nějakého celku, ale že je to především program jejich. Ale to asi tak všichni tušíme a víme, že verbální vyjádření nemusí být. Bylo by ale špatně, kdybychom výzkum a inovace vnímali vždycky tak, že je to něco, co je nad mraky a co nepatří třeba do školského výboru nebo zdravotnického výboru nebo výboru, který se zabývá, jak tady říkala paní kolegyně Zvěřinová, třeba ochranou a rozvojem ochrany vodních zdrojů, což je velká věda, a je to věda na regionální úrovni, vcelku je nám jedno, jak to teče v Bruselu z tohoto hlediska. Anebo není nám to jedno, ale neovlivníme toky řek tam.

Myslím si, že je potřeba si hodně říct, jestli platí teze vietnamských kolegů, že čím více proužků na tričku, tím více Adidas. Čili je otázka, jestli vždycky nutně, když se přidá z jedné miliardy na dvě miliardy, tak budou o 100 % vyšší výsledky a o 100 % víc inovací. Ale na druhé straně platí to, že čím méně prostředků, tím méně triček vcelku, čili tam, když prostředků je hodně málo, nedá se samozřejmě mnoho čekat. Ale ona se nám tady v posledních letech, zejména se vstupem eurofondů, vloudila taková myšlenka, že jestliže mozek je hmota, beton je hmota, takže to má nějakou souvislost, a tudíž, že když se bude hodně betonovat, tak přibude mozkových produktů, a mnohdy pro betonáže jsme museli hodně vymýšlet, aby tyto betonáže mohly běžet, a betonáže jsou zase spolehlivé v tom, že až se skončí, mozky zase musejí vymýšlet, jak provoz potom uživit a jak věci zdůvodnit, protože doba neskončila; za dva, tři, čtyři roky budeme zdůvodňovat, kde že jsme to, a co že jsme to, a jak to všechno skončilo. Myslím si, že to bude dřív nebo později všechno o hodnocení efektivity. Je jasné, že jistým kritériem je impakt faktor, že nám dělá dobře, když máme jakési uznání kolegů v Kalifornii a citují nás, ale těžko se to obhajuje třeba v mém senátním obvodě Brně-venkov v Rosicích, že máme jenom o tři publikace víc. Oni jaksi selským rozumem chtějí vědět, co se stalo. Čili oni svým způsobem narážejí na něco, co možná formulují jinak, ale čemu se dá říkat impakt faktor, jestli jsme se z bodu A posunuli do bodu B. Čili stav orby polí před bratranci Veverkovými, před ruchadlem a poté, co vzešlo ruchadlo v provoz a ruchalo se jinak.

Myslím si, že to je velice důležité kritérium, kterým se nesmíme zastírat, a většinou říkáme, že přikládáme do celosvětové mozaiky poznání a že naše impakt faktory rostou, ale to ještě neznamená, že ten skutečný impakt se u nás musí vždycky projevit.

Já jsem měl zrovna takové mikrotrauma, tušené už hodně let dopředu, toto pondělí, kdy jedna nejmenovaná grantová agentura vrátila jeden nejmenovaný grantový projekt za nejmenovaný 48 milionů korun, s tím, že nejmenovaná nemocnice bude muset ty jmenované prostředky vrátit, protože za ty prostředky se neudálo to, co bylo před lety přislibováno. A teď je tam zajímavá věc. Vědecké grémium tehdy před těmi lety velmi dobře vědělo, že se nic neudá, oni to věděli, oni to dokonce nedoporučili. Ale tehdy jedna paní ministryně, a určitě to nebyla její vina, ale protože jsme měli různá bakalářská vedení a všelijak, tak prostě najednou se to tam přiznalo z titulu síly a moci, takže na granty, kde běžně chodilo tři, pět, osm milionů, a to už se maličko závidělo, přišlo najednou 48 milionů na něco, co nepodpořila ani vědecká rada grantové agentury, a teď se to jaksi dávalo dohromady za tři roky. A vědecká rada zas řekla totéž, my jsme v tom nejeli hned od začátku, my v tom nejedeme ani teď, takže ať to zdůvodní ti, co to tam dali. I toto jsou stránky vědy. Jsou výjimečné. Prosím vás, já vůbec neříkám, že je to majoritní věc, možná, že je to výjimečná záležitost, ale budeme si muset dávat na ně pozor, protože jedna věc je finanční ztráta a druhá věc je jakýsi discredit, který to potom budí v okolí, i jaksi určité znevažování toho, co více méně daňově, jak jinak, do těch procesů vkládáme.

Takže zase v osobě pana ministra mám určitou záruku, že tyto věci jsou viděny tak, jak mají být. Jenom jsem se chtěl přimluvit za to, abychom to společné úsilí nepojmenovávali jenom jako úsilí Evropské unie, ale abychom to viděli i očima velmi lokálníma a velmi regionálníma a občas se i ptali, co kromě přehršle publikací bylo ještě dosaženo pro zlepšení podmínek života nebo poznání. A samozřejmě v základním výzkumu to bude trošku jinak, tam asi pracujeme na budoucnosti, ale v opětovaném výzkumu si myslím, že výstupy po 3 – 5 – 10 letech už musí být aspoň trošku v obrysech. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Janeček.

Senátor Miloš Janeček:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolím si k vědě a výzkumu také přihřát svoji polívčičku, protože věda a výzkum nezačíná u grantových agentur a nezačíná někde u velkých center apod. Začíná možná s malou nadsázkou už v předškolní výchově, ale v každém případě začíná už v základní škole a nejpozději na gymnáziu. Tam ty děti nebo mladé lidi vychováváme, tam zjišťujeme, kdy z toho v dobrém slova smyslu davu se objeví nějaký talent.

My jsme tady s panem kolegou Juránkem se nedávno zúčastnili v Brně jednání takovéto skupiny, která vybírá talentované děti z různých oborů a snaží se jim umožnit něco víc, než co mohou dostávat normálně v tom standardu. Bohužel tady narazím na jednu věc, která se tím line, i když je to nepopulární, a to jsou finance nebo peníze, říkejme tomu, jak chceme. Jestliže tam nám zástupci řekli, že mají možnost vzdělat navíc děti, které chtějí se vzdělávat, to je zcela dobrovolné, podotýkám, pro 50 lidí, a oni můžou přijmout 10, protože na víc nemají peníze, tak si myslím, že mrháme tím lidským materiálem. To je jedna věc.

Druhá věc, aniž bych chtěl vykládat slovo pana prof. Žaloudíka, on to řekl tak trošku zaobaleně, ale já jsem to pochopil tak, že s betonem narážel na ICRC v Brně, kde se prostě postavilo velké centrum, já proti němu vůbec nic nemám, ale hledá se do něho náplň, a já osobně nevěřím tomu, že se naplní kolegy z Mayo Clinic, kteří tam budou rok, dva, tři pracovat, ti největší vědci, ale naopak, budou se samozřejmě snažit natáhnout naše, řekněme, vzdělané hlavy na Mayo Clinic, jakmile se tam někdo objeví. Protože všichni víme a není to žádný můj veliký objev, že z celé Evropy si speciálně Spojené státy vyzobávají nechytřejší lidi, že si je hledají, že si je hlídají, a je dnes v podstatě v medicíně a v lékařské vědě stěhování, kdy z východu se stěhují Ukrajinci a Slováci do Čech, Češi se stěhují do Anglie nebo do Německa, Němci se stěhují do Švýcarska k mému překvapení, jak jsem zjistil u svých kolegů v oboru, a Švýcaři se stěhují do Ameriky.

Toto je dnešní postup vědy. Fungoval takhle proto, že pořád nejlepší možnosti, které mají nejlepší finance, které umožní lidem dělat to, co chtějí, všichni teď známe našeho slavného chirurga prof. Pomahače, který kdyby, dám za to vlastní krk, měl tu transplantologii dělat v České republice, tak dneska možná někomu přišije předloktí, a to by byl jeho vrcholný výkon, protože by nikdy nezískal podmínky v České republice k tomu.

My samozřejmě musíme pomáhat, byl bych velice nerad, aby to vyznělo nějak pesimisticky nebo jako boj proti vědě v České republice, je to míněno přesně naopak, jako že ty vlaštovky se objevují, tak např. minulý týden byla na Lékařské fakultě v Brně konference Optimed, která se snaží optimalizovat studium pro studenty lékařské fakulty, a zazněl tam bod, který se mně velice líbil, a sice možnost, že už vlastně v prvním ročníku při studiu lékařské fakulty se budou vyhledávat talenty, najde se jich třeba 5 – 6, kterým se dá možnost už se jako by specializovat ve svém budoucím oboru a od 3. ročníku, oni říkají třeba jich bude 15, zůstane jich 5, a těm 5 už se bude dávat zároveň stipendium, ten 3., 4., 5., 6. ročník, a budou dělat práce, které budou potom základem jejich možného třeba pozdějšího doktorandského studia apod.

Neboli v tomto vidím smysl péče o talentované lidi, z kterých potom vychází ta věda. Nabrat to, a to je smysl toho, co jsem chtěl říct, že by nám se podařilo, byť postavíme super betonová krásná výzkumná centra, že my sem natáhneme bůhví koho ze zahraničí. Určitě na nějakou dobu ano, určitě nějaký mozek ano, ale my si musíme ty lidi vychovat sami. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další. Končím rozpravu. Pane ministře, máte slovo, abyste se vyjádřil.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Děkuji, pane místopředsedo. Opět popořádku se pokusím na některé věci odpovědět. Paní místopředsedkyně Gajdůšková zmínila rozpočet. Já skutečně musím konstatovat, že rozpočet na výzkum a vývoj neklesá, je konstantní na 25,9 miliardách korun. Problém, který tam je, je jiný. My když jsme připravovali reformu výzkumu v roce 2008, tak jsme předpokládali, a na to byla reforma nachystaná, že bude do výzkumu každý rok vkládáno zhruba o 8 % prostředků více. To se bohužel v důsledku ekonomické situace nestalo, a to způsobuje některé problémy, o kterých jste se zmínila.

Například problém Akademie věd, tam obtíže s financováním spočívají v tom, že se nám změnila proporce výkonu výzkumných institucí. Zatímco dříve Akademie věd byla dominantní, tak dnes rozhodující počet relevantních výstupů ve výzkumu mají vysoké školy, a to se nějak musí projevovat v rámci rozdělování finančních prostředků. Navíc nám roste počet tzv. výzkumných institucí podle rámce společenství, které mají samozřejmě také nárok na rozdělení institucionální podpory v rámci výzkumu. A protože rozdělujeme jeden koláč, který je pořád stejný, tak se samozřejmě stává, že instituce, které nemají takovou dynamiku růstu, tak na to do jisté míry doplácejí. My ten systém výzkumu musíme změnit. Systém financování výzkumu musíme změnit. Jsme si toho vědomi. Dostanu se k tomu za chvíli.

Pokud jde o ztrátu peněz z evropských strukturálních fondů, my nepřijdeme, doufám, o finanční prostředky, určené na výzkum, protože operační program výzkum a vývoj pro inovace je v zásadě v pořádku. Tam, kde nám hrozí ztráta, je u toho druhého operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost, kde, řekl jsem to veřejně, budu to opakovat a velmi mě to mrzí, kde nevyčerpáme 3 – 5 miliard korun, ať budeme dělat cokoli, protože v roce 2013 dojde k souběhu pravidla N+2, N+3, a nám se stane to, že nedostatky, které se udělaly v letech 10 a 11, se nám promítnou v roce 2013 a v roce 2012 je to nenapravitelné.

My děláme všechno pro to, abychom situaci stabilizovali. Já jsem přesvědčen, že dočerpáme všechny finanční prostředky pro rok 14 a 15. Nedojde k žádné velké ztrátě. ale to, že jsme nevyužili veškerý potenciál evropských strukturálních fondů, je pravda a je to chyba. Stejně jako je pravda, že nám hrozí korekce ze strany Evropské komise za chyby, které byly zjištěny evropským auditem. Ale musíme dělat všechno proto a musíme to dělat skutečně společně, abychom minimalizovali ztráty a maximálně finanční prostředky, které jsou k dispozici, využili.

Pokud jde o neúspěch nebo nedostatečnou participaci v mezinárodních projektech, já musím konstatovat, že ona je nejenom neuspokojivá z hlediska toho, kde řídíme velké projekty, ale i z hlediska toho, na kolika mezinárodních projektech se podílíme.

Když se podíváme na příčiny, není to jenom financování výzkumných institucí, ale je to třeba způsob práce. Máme malé týmy. Nevytváříme dostatečně velké infrastruktury, neintegrujeme kapacity. To všechno musíme udělat, abychom byli mezinárodně úspěšnější.

Jsme si dobře vědomi nedostatku metodiky a hlavně toho, že na základě hodnocení každoročně převádíme nějaké bodové výsledky na financování. Tento systém nemůžeme dál provozovat, proto připravujeme jak v rámci Rady pro výzkum a vývoj, tak v rámci individuálního projektu národního metodika na ministerstvu změnu té metodiky, tak abychom se přiblížili tomu, co je obvyklé v zahraničí.

Poslední bod, který zmínila paní místopředsedkyně, se týká udržitelnosti velkých projektů. Tady aby nevzniklo nějaké nedorozumění, na jedné straně my musíme dělat všechno proto, aby ty projekty naplnily indikátory, které mají, a k nim třeba patří i to, že se zavázaly, že získají určitý objem finančních prostředků v mezinárodních soutěžích, a to doufáme, že tyto projekty plnit budou. Oni to plnit musí. Ale kromě toho se Česká republika zavázala, že uvolní v příštích letech každoročně 2,5 miliardy korun na udržení těchto velkých infrastruktur ze státního rozpočtu. My jsme ty programy nachystali. Je to národní program udržitelnosti 1 a 2, a tento závazek Česká republika splní, takže předpoklad udržitelnosti velkých projektů tady existuje.

Pokud jde o to, co zmiňoval pan profesor Žaloudík, já pana profesora znám lépe z jeho univerzitního mládí, než z jeho senátního stáří, ale jsem rád, že si zachoval i zde základní charakteristiky svého projevu, kterým nenudí posluchače.

Já bych chtěl zmínit jednu věc, která skutečně ukazuje na některé problémy, které máme s čerpáním nebo účastí v Evropských projektech. Když se podíváme třeba na Evropský technologický institut, tak zjistíme, že nejenom že tam není úspěšná Česká republika, ale není tam úspěšná vlastně žádná nová členská země Evropské unie. Je to nastaveno tak, že to pro nové členské země není výhodné. My jsme na to poukazovali na Evropské radě pro konkurenceschopnost a snažíme se vytvořit nějaký společný postoj nových členských zemí, aby se tato situace změnila, protože to už není náhoda, to už ukazuje na určité nastavení.

A souhlasím i s tím, že se musíme hodně zabývat při hodnocení vědy nejenom hodnocením základního výzkumu, kde dokonce, když se podíváme na čísla a mezinárodní srovnání, tak podíl České republiky na relevantních výstupech v základním výzkumu celosvětově roste, a dokonce roste i náš podíl na citaci. Ale že se skutečně musíme zaměřit na aplikovaný výzkum a inovace, kde se ukazuje, že naše kapacita není skutečně dostatečná.

Poslední zmínka patří tomu, co říkal pan prof. Janeček. Nepochybně je nesmírně důležité pečovat o talentované lidi, vést je už od základní školy k zájmu o vědeckou práci a nabízet jim takové podmínky, aby se vědě věnovali a zůstávali v České republice. Ale pokud je tady chceme udržet a pokud chceme přilákat zpět mladé lidi, kteří byli úspěšní v zahraničí, tak jim tady musíme nabídnout určité podmínky, a k nim patří i ten "beton". Ale já tím nemyslím ten beton. My musíme vytvořit takové infrastruktury, takové laboratoře, takové kombinace přístrojů, aby ti lidé na tom tady mohli pracovat a mohli být, jak se říká dnes s oblibou, konkurenceschopní v mezinárodní soutěži. A k tomu by nám měly napomoci i velké infrastruktury. A už jsme do nich investovali hodně peněz a teď musím opravdu udělat všichni všechno proto, včetně určitého tlaku, aby se tyto vložené finanční prostředky projevily v tom, že vytvoříme pracoviště, která obstojí v mezinárodní soutěži, a pak tam budou pracovat i naši mladí lidé. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan zpravodaj senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Milé kolegyně, vážení kolegové, pan ministr velice fundovaně reagoval na všechny poznámky, které zazněly v diskusi, takže já bych si jenom dovolil zrekapitulovat, že v diskusi vystoupili tři senátoři, tedy jedna senátorka a dva senátoři. Paní senátorka Alena Gajdůšková se zmínila o financování výzkumu, vývoje, technologického rozvoje, a hovořila o rezervách, které jsou na naší straně, tzn. na straně České republiky.

Pan senátor Jan Žaloudík pohovořil o svém mládí, o tričkách našich vietnamských spoluobčanů, a především pak hovořil o efektivitě výzkumu, vývoje a technologického rozvoje, což samozřejmě bylo gró; to nejdůležitější v jeho vystoupení.

Třetí diskutující, pan senátor Miloš Janeček, zdůraznil, že kvalita výzkumu, vývoje se odvíjí už od toho, jaké máme, jak kvalitní nebo nekvalitní máme počáteční vzdělávání, tzn., co děti naučíme v základních školách, posléze pak ve středních školách, a ono to velice dobře navazuje na ten bod, který jsme projednávali před tím a který se týkal verifikace znalostí studentů, kteří vystupují ze středních škol a konají maturitní zkoušku. Pohovořil o financování oblasti vědy a výzkumu, o odlivu mozků, podmínkách výzkumu v České republice a o péči o talentované jedince.

A jak už jsem zmínil, jsem přesvědčen, že pan ministr velice fundovaně na všechno toto zareagoval.

Šíře této diskuse mě přesvědčuje o tom, že bylo dobře, že jsme tento dokument vybrali k projednání a předložili na plénu Senátu, a já vás tímto opakovaně žádám o to, abyste podpořili doporučení VEU. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a protože nezazněl žádný jiný návrh, o usnesení vašeho výboru budeme hlasovat po znělce.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 14 ukončeno, registrováno 55, kvórum 28, pro 44, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Pane ministře, děkuji. Zpravodaji také. Dalším návrhem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o změně Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě, podepsané v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991, a Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě, podepsaná v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991

Tisk č. 367

Máme to jako tisk 367 a pan ministr dopravy má slovo, protože nám materiál uvede.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Já velmi děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, dobrý den. Protokol už byl představen, jedná se tedy o úpravu vzájemných vztahů v oblasti civilního letectví mezi Českou republikou a Izraelem. V roce 2011 projevily obě dvě země zájem na sjednání změny existujícího rámce s cílem, zajistit vyšší míru flexibility a širší přístup k česko-izraelskému přepravnímu trhu pro letecké dopravce, a to z obou stran. Změny existující dohody jsou provedeny ve formě protokolu, který byl podepsán v Praze 17. května 2012, a text protokolu je v souladu s právním řádem České republiky, a jeho provádění nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Dovoluji si tímto tedy požádat Senát Parlamentu ČR o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládaného protokolu a dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu navrhovateli a požádal bych, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 367/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 367/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, žádám ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, vzájemné vztahy mezi ČR a Státem Izrael jsou na velmi dobré úrovni a nejsou zatíženy žádnými zásadními politickými či ekonomickými problémy.

Změna Dohody o letecké dopravě má za cíl liberalizovat stávající rámec pro provoz pravidelných leteckých služeb mezi oběma státy. Dohoda o letecké dopravě je v některých oblastech restriktivní a navržené změny směřují zejména k vyšší míře flexibility a k zajištění širšího přístupu k přepravního trhu v souladu s aktuálními trendy v oblasti civilního letectví.

Změna Dohody o letecké dopravě je provedena formou Protokolu mezi vládou ČR a vládou Státu Izrael. Současně s Protokolem se Parlamentu ČR předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací a následně prezidentu republiky k ratifikaci také stávající dohody o letecké dopravě.

Co se jí týká, obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob, stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Jedná se například o právo leteckých podniků létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany, přistávat na jeho území pro neobchodní účely, nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží, právo volně prodávat letecké dopravní služby na území smluvního státu, podmínky pro odvolání provozního oprávnění apod.

Text protokolu je v souladu s ústavním pořádkem. Dohody o letecké dopravě nevyžadují změny v českém právním řádu. Jednání a provádění protokolu nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu.

Vzhledem k významu Protokolu a Dohody navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu svým usnesením číslo 290 plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou ČR a vládou Státu Izrael o změně Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě, podepsané v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991 a Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě podepsané v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Trpák? Nepřeje si vystoupit. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že ani pan ministr, ani pan zpravodaj se nechtějí vyjádřit k rozpravě, která neproběhla. Přistoupíme k souhlasu. Senát dává souhlas s ratifikací. Přistoupíme k hlasování. Svolám nepřítomné.

Senát dává souhlas s ratifikací Protokolu mezi vládou ČR a vládou Státu Izrael o změně Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě podepsaného v Jeruzalémě dně 24. dubna 1991 a Dohody mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Státu Izrael o letecké dopravě, podepsané v Jeruzalémě dne 24. dubna 1991.

V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i všem zpravodajům. Tím tento bod končí.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 2001 (úmluva BUNKERS)

Tisk č. 380

Je to senátní tisk 380. Uvede ho pan ministr dopravy Pavel Dobeš. Prosím, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Co se týká tohoto návrhu, dne 23. března 2001 byla v Londýně podepsána Mezinárodní úmluva o občansko-právní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy. Důležitá věc je, že v platnost vstoupila 21. 11. 2008. Samotná úmluva upravuje odpovědnost vlastníků a provozovatelů námořních obchodních lodí stanovením povinnosti k účinnému zajištění náhrad za škody na mořském a životním prostředí nebo škod způsobených pobřežním zemím, zapřičiněným únikem ropných pohonných látek z lodí a zavazuje státní orgány dohlížet na plnění této povinnosti. Provádění této úmluvy bude v gesce ministerstva dopravy a v podmínkách ČR se pravděpodobně bude týkat vždy malého počtu subjektů, protože je to problematika týkající se v našem případě spíše tuzemských řek a velkých zaoceánských lodí, kde je to největší problém. Taková problematika to asi nebude. Návrh reaguje na řadu nehod na moři a v oceánech, kde došlo k poměrně razantním ekologickým škodám v přímořských oblastech.

Úmluva BUNKERS bude mít v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle článku 49. Prosím, vážené senátorky a senátory o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 380/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 380/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, jehož bych požádal, aby nás seznámil se zprávou. Nevidím ho ale tady. Může ho někdo zastoupit? Třeba pan senátor Trpák, který je zpravodajem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Pan senátor Jílek je už ale tady, má slovo. Vydechněte si - a předneste nám zpravodajskou zprávu.

Senátor Adolf Jílek:  Omlouvám se. Smlouva je jednoduchá, pan ministr ji dobře popsal. Jak jsem slyšel v kuloárech. Přečtu jen návrh usnesení.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 29. schůzi se usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k přístupu ČR k Mezinárodní úmluvě o občansko-právní odpovědnosti za škody způsobené znečištěnými ropnými palivy, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Trpák? Nepřeje.

Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Budeme hlasovat o souhlasu s ratifikací.

Senát dává souhlas s přístupem k Mezinárodní úmluvě o občansko-právní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 2001, úmluva BUNKERS. V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 16 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i všem zpravodajům. Přistoupíme k dalšímu bodu jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o mezinárodní silniční dopravě

Tisk č. 386

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 386. Uvede ho opět pan ministr dopravy Pavel Dobeš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Děkuji za slovo. Co se týká této mezinárodní smlouvy, upravuje silniční dopravu a nahrazuje původní dohodu uzavřenou v roce 1963 mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Socialistické federativní republiky Jugoslávie o mezinárodní silniční dopravě. I z toho si myslím, že je poměrně zřejmé, že je třeba aktualizovat dohodu, protože nevyhovuje současným podmínkám a bylo nezbytné sjednat novou dvoustrannou dohodu. Po dvou letech vyjednávání byla smlouva podepsána 16. dubna 2012 ve Skopje.

Cílem navrhované úpravy je vytvoření komplexního rámce pro provozování nákladní a osobní silniční dopravy mezi oběma státy. Prosím o podporu této smlouvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 386/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 386/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad. Žádám ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedající, vážený pan ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k předložené smlouvě. Chtěl bych podotknout, že návrh na usnesení je shodný s návrhem na usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Usnesení 323 výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 32. schůze konané dne 23. října 2012 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Makedonie, o mezinárodní silniční dopravě tedy zní:

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ing. Miloslava Haly, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara, kterou jsem přednesl já osobně, výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o Mezinárodní silniční dopravě.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj zahraničního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Tomáš Jirsa. Nepřeje si vystoupit... Ano, všechno bylo v pořádku.

V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o mezinárodní silniční dopravě. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i všem zpravodajům.

Přikročíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Spojenými státy americkými na jedné straně, Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, Islandem na straně třetí a Norským královstvím na straně čtvrté o letecké dopravě a Doplňková dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně, Islandem na straně druhé a Norským královstvím na straně třetí o provádění Dohody mezi Spojenými státy americkými na jedné straně, Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, Islandem na straně třetí a Norským královstvím na straně čtvrté o letecké dopravě

Tisk č. 403

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 403 a uvede ho opět pan ministr dopravy Pavel Dobeš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Děkuji za slovo a samotný název už asi naznačuje, nebo obsahově říká skoro vše. Jedná se opravdu o dohodu mezi EU a členskými státy, tak jak byly vyjmenovány.

Podepsaná byla v roce 2007 ve znění protokolu 2010, já bych jenom zmínil, že Norsko a Island jsou nedílnou součástí společného evropského letového prostoru a cílem dohody o přistoupení je vytvořit jednotný regulační rámec pro lety mezi Evropskou unií a Spojenými státy včetně Islandu a Norska. Doplňková dohoda tedy upravuje procesní stránku, související s přistoupením obou zemí ve vztahu k Evropské unii a jejím členským státům. Co se toho týká tak texty obou dohod jsou v souladu s ústavním pořádkem a já bych si dovolil tímto požádat senátorky a senátory Parlamentu ČR o vyslovení souhlasu s ratifikací obou dohod.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 403/2.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výbor je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 403/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, jehož žádám, aby nás tedy seznámil s touto zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Protože dohoda mezi Spojenými státy americkými, Evropskou unií, Islandem a Norskem o letecké dopravě rozšiřuje příslušně letecký prostor o Island a Norsko, to znamená, že rozšiřuje obchodní příležitosti pro letecké dopravce těchto zemí stejně jako letecké dopravce EU a USA. Rozšíření dohody také přispěje ke sjednocení právního základu v rámci EU a okolních zemích, kde již v rámci civilního letectví funguje jednotná právní úprava. Např. mnohostranná dohoda o vytvoření společného leteckého prostoru.

Vláda udělila souhlas ke sjednání dohod svým usnesením dne 8. června 2011, číslo 435, a proto i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu dal souhlas s touto ratifikací. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A zeptám se, zda si přeje vystoupit taky zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Trpák. Přeje si vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Děkuji. A otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Nechci dlouho zdržovat. Ale chtěl jsem se zeptat pana ministra, jestli ví, kolik už států EU ratifikovalo tuto dohodu? Jaké je stanovisko Evropského parlamentu a jestli to nepřinese náklady, když se mění Vídeňská smlouva o smluvním právu?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Vzhledem k tomu, že se nehlásí, tak rozpravu uzavírám. Požádal bych tedy pana předkladatele, pana ministra, zda tedy bude reagovat na proběhlou rozpravu... Bude, prosím, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Pokud mám být detailní, co se týče dohody, tak dohoda o letecké dopravě zajistí, respektive byla projednána ze strany Spojených států v New Yorku na začátku tohoto roku. Co se týče členských států EU, tak přesný seznam v tuto chvíli nevím. Jedná se asi o tři státy, jestli se nepletu. A co se týče nákladovosti, nepředpokládám, ale v tuhle chvíli neumím přesně odpovědět, zdali se bude jednat ze strany EU o navyšování rozpočtu. Jedná se o rozšíření letového prostoru, který je stejně v tuto chvíli zajišťován jednotlivými státy, takže pro Českou republiku by to nemělo znamenat vyšší náklady. Tak je to uvedeno i v tom materiálu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Tudíž můžeme přistoupit k hlasování.

Nyní můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu, že Senát dává souhlas s ratifikací Dohody mezi Spojenými státy americkými na jedné straně, Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, Islandem na straně třetí a Norským královstvím na straně čtvrté, o letecké dopravě, a Doplňkové dohodě mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně, Islandem na straně druhé a Norským královstvím na straně třetí, o provádění dohody mezi Spojenými státy americkými na jedné straně, Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, Islandem na straně třetí a Norským královstvím na straně čtvrté, o letecké dopravě.

V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 18 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi dopravy i předkladatelům. Tím jsme projednali tento bod a všechny body pana ministra dopravy a můžeme přistoupit k dalšímu bodu. A to je

 

Informace vlády České republiky výsledcích jednání Evropské rady která se konala ve dnech 18. - 19. října 2012

Informace vlády nám podá a v zastoupení pana premiéra vystoupí pan ministr obrany Alexandr Vondra. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, já si vás dovoluji tedy informovat o výsledcích jednání Evropské rady, které se uskutečnilo minulý týden v Bruselu, to znamená 18. a 19. října.

Ústředním tématem byla současná ekonomická situace v některých zemích eurozóny a směr, kterým by se měly ubírat další kroky při snaze stabilizovat hospodářskou a měnovou unií. Projednávány byly také další otázky hospodářské politiky a krátce se diskutovalo o vztazích EU s Čínou a o situaci v Sýrii.

Nejprve tedy k otázkám spojených s budoucím směřováním měnové a hospodářské unie.

Diskuze nad tímto tématem byla dlouhá. Summit s ní strávil prakticky celou čtvrteční část onoho jednání a končilo se vlastně až v pátek ve čtyři ráno. Konkrétně se hovořilo o opatřeních, která měla vést k řešení ekonomické a fiskální situace v zemích eurozóny a stabilizace jejich bankovního sektoru. Opatření by měla směřovat do 4 oblastí. Zaprvé – finanční rámec, tedy bankovní unie. Zadruhé – rozpočtový rámec. Zatřetí – posílení hospodářské koordinace. A začtvrté – posílení demokratické legitimity a odpovědnosti.

Podkladovým dokumentem je průběžná zpráva předsedy Evropské rady, která naznačuje trendy v těchto čtyřech hlavních oblastech, jež mají následně být rozpracovány a shrnuty v konečné verzi zprávy předsedy Evropské rady v prosinci letošního roku.

V krátkodobém horizontu je nejvíce aktuální finanční integrace, tedy projekt tzv. bankovní unie. Samotná Evropská rada nicméně nejednala o jednotlivých legislativních návrzích. Diskuze se vedla primárně o harmonogramu a proceduře jejich projednávání a o zásadních parametrech bankovní unie.

Vláda ČR, stejně jako celá řada dalších členských států, chápe tyto návrhy jako jeden balík, o kterém by se mělo jednat současně a ve vzájemných souvislostech. Jen tak je možné posoudit všechny důsledky a všechny náklady, které vyplývají z ustanovení jednotného evropského bankovního dohledu.

K tomu finančnímu rámci, nebo tedy k bankovní unii jako takové. Evropské radě se podařilo dosáhnout dohody na časovém rámci realizace těch kroků vedoucích k systému bankovního dohledu. Na právním rámci by se měla Evropská rada snažit dohodnout do konce roku 2012 a tento jednotný dohled by pak měl být spuštěn v průběhu roku 2013.

Těžko si ovšem lze představit, že by bylo možné všechny legislativní návrhy skutečně přijmout již do konce tohoto roku. Ostatně těch závěrů Evropské rady je natolik ambivalentní, že jistou termínovou flexibilitu ponechává k další interpretaci.

Pro naši vládu – stejně jako řadu dalších států – je souhlas se zřízením jednotného dohledu podmíněn nutností vyřešení celé řady dílčích nejasností a značných rizik. Spuštění jednotného dohledu je přitom podmínkou rekapitalizace bank. V tom Evropská rada potvrdila závěry eurozóny z letošního června. Bude ovšem nutné dosáhnout shody na jednotlivých pravidlech pro rekapitalizaci bank z toho systému ESM v rámci eurozóny. Zde se přitom interpretace toho, co bylo v červnu dohodnuto, stále liší. Jedná se především o otázku, zda se rekapitalizace vztahuje pouze na nová aktiva, která vzniknou až po dohodě o rekapitalizaci, nebo též na ta stará špatná aktiva existující již dnes.

Z hlediska substance zůstávají aktuální všechny priority, s nimiž vláda ČR na jednání odjížděla. Lze tu konstatovat velkou míru shody s postoji řady dalších zemí. A to jak zemí eurozóny, třeba se Slovenskem nebo i Lucemburskem, tak států, které nejsou členy měnové unie, zde zejména se Švédskem a Dánskem.

Jelikož stabilizace eurozóny je prioritním zájmem vlády ČR, považuje vláda za vhodné co nejzřetelněji artikulovat své pozice a požadavky, bez jejichž splnění nebo naplnění nebude moci s návrhy na ustanovení bankovní unie souhlasit. Spolu s dalšími členskými státy požaduje nadále mj. tyto záruky v rámci systému nového jednotného dohledu:

1. Zachování integrity jednotného trhu s finančními službami. Zde se Evropská rada shodla, že v důsledku hlubší krize eurozóny nesmí dojít k fragmentaci vnitřního trhu. Konkrétní návrhy by se měly objevit ve zprávě Hermana Van Rompuye pro prosincovou Evropskou radu.

2. Jde o zajištění férového zacházení se státy, které se jednotného evropského dohledu nebudou účastnit. Konkrétně zde jde o změnu hlasovacích procedur v evropském orgánu pro bankovnictví - v EBA - tak, aby neparticipující země nemohly být systematicky přehlasovány.

Vláda ČR má představu o tom, jak férových hlasovacích procedur dosáhnout – zavedením takzvané dvojí většiny – a bude s podporou dalších zemí usilovat o to, aby se její návrhy promítly do výsledných aktů. Také závěry Evropské rady uznaly, že tento problém je nutné vyřešit.

3. Je nutné vyřešit otázku fiskálních dopadů, jež by následovaly po zřízení jednotného dohledu.

Dosud totiž není jasné, kdo by nakonec platil v případě bankovních krizí v Evropě. Tuto otázku, na kterou poukazuje třeba Holandsko, je potřeba vyřešit, neboť se může týkat i českých občanů a jejich peněz.

A konečně:

4. Je naprosto nezbytné zohlednit také specifika bankovního sektoru členských států.

Jde tu zejména o vztahy "home–host", tedy vztahy mezi zahraničními bankovními matkami a jejich tuzemskými dcerami. Což je případ drtivé většiny bankovního sektoru i v naší zemi. Tento požadavek naši partneři chápou a tato věc se rovněž odrazila v závěrech. Důležitá ovšem bude detailní forma provedení.

Dokud není dohodnuto vše, není dohodnuto nic! Zde navíc dvojnásob platí, že ďábel je skrytý v detailech. A o nich se dosud nejednalo. Až v závislosti na jejich podobě a projednávání se projeví, zda navržené záruky budou pro Českou republiku přijatelné.

Rozhodnutí, zda má Česká republika vznik bankovní unie podpořit či se k projektu připojit, tak bude záviset na posouzení celého balíku souvisejících návrhů. Jak vidno, v tomto i v konkrétních prioritách jsou naše pozice velmi blízké třeba postoji Švédska či Dánska.

Teď pár slov k fiskální integraci, tedy druhé hlavní části průběžné zprávy Hermana Van Rompuye.

Většina států se shoduje, že nejprve je třeba důsledně využít již existující nebo aktuálně projednávané nástroje, tedy six-pack, two-pack, a teprve následně lze diskutovat i o nových tématech, jako je případně rozpočet eurozóny. Ale zatím není možné přijímat jakékoli závěry.

Návrh této tzv. fiskální kapacity, jak zní eurospeakový výraz pro rozpočet eurozóny, je nadále velmi vágní a nevzbuzuje u všech států zdaleka nadšení. Každopádně by prostředky z tohoto rozpočtu neměly vést k tomu, že státy naopak ztratí motivaci k reformám, neboť v případě jakékoli nezodpovědné politiky budou mít vždy k dispozici jakousi pojistku. Toto riziko jasně zmínil třeba holandský premiér Rutte a plně s ním v tomto názoru souhlasí i český předseda vlády.

Důležité je také, že v závěrech Evropské rady je garantováno, že tato věc nebude mít žádnou vazbu na v současnosti dokončovaná jednání o příštím víceletém finančním rámci na léta 2014 – 2020.

Teď k integraci hospodářských politik, v té třetí oblasti. Tady rezonovaly samozřejmě opět požadavky na užší koordinaci, konvergenci a vynucování pravidel hospodářské politiky v rámci hospodářské a měnové unie. V tomto smyslu bude dále diskutována možnost uzavírání individuálních smluvních závazků mezi členy eurozóny a institucemi Evropské unie ohledně strukturálních reforem a jejich provádění.

Zde je nutno podotknout, že téma nebylo nijak uzavřeno a Rada se k němu ještě vrátí. Z pohledu naší vlády je klíčové, aby tyto kontrakty nevedly k jakémusi smluvnímu přenosu pravomocí výměnou za peníze.

Demokratická legitimita a odpovědnost, ta poslední čtvrtá rovina, nebo čtvrtý tematický blok průběžné zprávy Van Rompuye. Během jednání byla opakovaně zdůrazněna nutnost jejich posílení včetně zajištění demokratické odpovědnosti. Tyto priority musí vycházet z dělby kompetencí mezi Unií a jednotlivými členskými státy, přičemž kromě vhodné formy zapojení Evropského parlamentu musejí být do těchto procesů také úzce zapojeny národní parlamenty.

Celkově vzato – v souvislosti s dalším směřováním eurozóny je pro naši vládu zásadní, aby žádné z diskutovaných opatření neohrozilo finanční a ekonomickou stabilitu České republiky. Nesmí to být čeští občané, na jejichž úkor by nová bankovní či fiskální unie vznikala. I jako stát se závazkem přijmout euro se Česká republika cítí odpovědna za to, aby budoucí podoba eurozóny nevedla směrem k transferové nebo dluhové unii, ale raději k unii založené na odpovědnosti a fiskální střídmosti.

Rozhodující diskuze o substanci konkrétních návrhů by měla proběhnout na Radě v prosinci.

Pokud jde o další témata, kterým se Rada věnovala, zmiňuji provádění Paktu pro růst a zaměstnanost. Vláda text závěru podporuje, jakkoliv je přesvědčena, že spíše než neustálé nastolování nových návrhů je nutné soustředit se především na účinnější provádění těch stávajících instrumentů a stávající legislativy. V tomto směru je i nadále hlavní výzvou dokončení vnitřního trhu. A tuto prioritu my samozřejmě plně podporuje.

Do závěru se podařilo promítnout i některé dílčí priority naší vlády, s podporou Německa, třeba apel na Evropskou komisi, aby zvážila, v jakých oblastech je prioritní vydávat novou legislativu, a v jakých to naopak už žádoucí není.

Dalším projednaným okruhem bylo hodnocení výsledků summitu Unie – Čína. Vláda České republiky tady podporuje, aby diskuse, již Unie s Čínou vede, měla kromě obchodně ekonomické dimenze také dimenzi hodnotovou a lidskoprávní. V oblastech vnějších vztahů se krátce státníci věnovali Sýrii. Rada opakovala výzvu k mírovému řešení a demokratické transformaci země za spolupráce OSN a také ve spolupráci s dalšími regionálními partnery. Stejně tak bylo potvrzeno i znepokojení nad pokračujícím jaderným programem Íránu včetně podpory zpřísnění sankcí vůči tomuto režimu v Teheránu.

Toť krátce k hlavním bodům jednání Evropské rady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Nyní bychom nejdříve určili zpravodaje k tomuto bodu programu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, pokud není proti, pan předseda VEU, kterého se zároveň ptám, zda s touto rolí souhlasí. Souhlasí. Nyní budeme tedy o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby se stal zpravodajem pan senátor Luděk Sefzig. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní předávám slovo panu předsedovi VEU senátoru Luďku Sefzigovi. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, nechci opakovat slova ministra, který nás velice podrobně seznámil s jednáním, které proběhlo na Evropské radě, a proto mi dovolte, abych spíše glosoval jednotlivá fakta a jednotlivé děje, které probíhaly na Radě a možná je dal také do souvislostí s jednáním COSACu, tedy setkání předsedů evropských výborů. Bylo to moje poslední setkání předsedů výborů v mé pozici předsedy výboru pro záležitosti EU. A ono to jednání velice připomínalo to jednání Rady. Samozřejmě že největší část se věnovala zcela zákonitě oblasti ekonomiky.

Ta oblast je velmi turbulentní. Evropa se snaží udělat něco, aby důvěryhodnost bankovního trhu vzrostla. Musím říct, že oč pomaleji se nám to daří, a já věřím tomu, že ten postup alespoň v některých zemích, jako je třeba Spolková republika Německo, zaplať pánbůh, že je to náš nejbližší soused a náš největší obchodní partner, že ta situace se tam výrazně zlepšuje.

Je zajímavé, že oč se méně daří, o to jsme více a pevněji odhodláni přijmout rozhodná opatření. To je úvodní věta zprávy Van Rompuye, a něco nám to jistě připomíná z doby minulé. Vyjadřuje to neobyčejně velkou snahu, aby politici konečně něco udělali. Možná přílišná regulace, byť jistě v tomto okamžiku nějaké regulační mechanismy nastoleny být musí, protože živelnost by zřejmě některé skupiny lidí ještě uvrhla do větších problémů, určitě jsou na místě – společné postupy.

Minulý týden jsem s podporou Nadace Konrada Adenauera uspořádal velice stručnou večeři a setkání s Mojmírem Hamplem, viceguvernérem ČNB, abych také slyšel, jaké jsou názory těch, kteří dohlížejí na bankovní unii a na bankovní sektor. Musím říct, že těch neznámých je skutečně velká řada. Ani tato Rada nemohla specifikovat všechny postupy, všechny návrhy, a jak říkal pan ministr, že ďábel bývá velmi často skryt v detailu, je určitě namístě vyčkat na to, až bude přijat finální návrh. Ten pak bude určitě vydiskutován. Je mi už teď jasné, že Česká republika nepochybně nebude jediná, která bude vznášet výjimku, ať parlamentní či vlastní či exekutivní. To bude určitě diskuse, kde budou proti sobě, nebo spíše vedle sebe stát země, které jsou dlouhodobými netto plátci a vedle toho země, které očekávají, že v době krize jim bude od těch, kterým se daří lépe, pomoženo.

V podobném duchu se odvíjela i diskuse na zmíněném COSACu, který probíhal v Nikósii na Kypru. Bylo zajímavé, že asi 95 % všech příspěvků se týkalo výdajové části. To znamená, že jsme hodně často slyšeli slova solidarita, rozdělování evropských peněz, zvyšování evropského rozpočtu, a jenom malé procento, zhruba 5 % – mimo jiné byl to kolega z Británie, který upozornil na to, že se zatím v Evropě nechováme tak, abychom se ještě více snažili snížit demokratický deficit, tedy aby špičky evropských politiků skutečně představovaly názory svých občanů, tedy občanů EU, jednotlivých členských států EU. Velmi zajímavě vystoupil kolega ze Slovenska, z eurozóny Ivan Štefanec, můj bývalý kolega, nyní místopředseda výboru, předchozí předseda výboru, který upozornil na to, že se nelze zabývat jenom výdajovou stránkou rozpočtu. Ale že k tomu, abychom mohli něco rozdělovat, abychom se mohli solidárně účastnit a solidárně pomáhat ostatním, se ta hodnota musí nejdříve vytvořit a že je třeba podnítit větší ekonomický rozvoj, odbourat bariéry. V podstatě zdůraznil hlavní čtyři body skupiny, do které i Česká republika patří, tedy té skupiny podobně smýšlejících "like man did", tato skupina má právě velkou snahu, aby nejenom konkurenceschopnost, ale i hrubé produkty, hrubé národní produkty jednotlivých členských států začaly rychleji narůstat, nebo alespoň stagnovat tam, kde jsou propady. A aby skutečně bylo co rozdělovat.

Já se domnívám, že to nebude ta příští Rada, že to budou možná ještě dvě Rady, že to bude určitě trvat celý příští rok, při kterých budou probíhat velice bouřlivé diskuse o tom, jakou cestou se má jít, zdali to má být ještě větší regulace, nebo naopak, zdali to má být cestou odbourávání bariér. Netroufnu si tvrdit, v jakém smyslu se EU bude dále vyvíjet. Moc bych si přál, aby to bylo tou přirozenou cestou, že po té někde možná až drastické šetřící politice by se měla začít podporovat produktivní politika. Určitě na to mají návod jak politici ve středu, na pravici, tak i na levici. Jenom si můžeme přát, aby došlo k nějakému konsibilnímu kompromisu, který skutečně nastolí prosperitu. Evropa už to strašně dlouho potřebuje. Už několik let to potřebuje.

Dovolím si jenom doplnit slova pana místopředsedy, pana ministra, bývalého místopředsedy vlády. Pan ministr, náš kolega Saša Vondra hovořil krátce také o hospodářské, měnové unii. Tady skutečně bude hodně záležet na tom, jak bude dohled netto plátců zajištěn. Zdali to bude nějakým tvrdým dohledem, kdy u řady zemí je patrné, že se chtějí svého selhávajícího dohledu zbavit, nebo dokonce nechtějí mít ani vlastní náklady, ani vlastní problémy s tím a chtějí toto přenést na země, které jim půjčují. Je to nepochybně ztráta suverenity té země. Pro nás, kteří nejsme zdaleka tak zadluženi, jako je řada jiných evropských zemí, je to do jisté míry i velké varování, jestli je účelné oddělit dohled a tak striktně jej přenést na vyšší evropskou úroveň. Zdali by nebylo jednodušší strukturovat ten dohled. Nechat část dohledu na národní úrovni a teprve supervizi pro ty státy, které si půjčují a které to samy nedokáží, a jsou samozřejmě ochotny k tomu, to udělat formou posílené spolupráce, např. předat pravomoci na dohlížecí orgán.

Jestli se někdo domnívá, že to dělá Evropská centrální banka denně, tak je na velikém omylu. Evropská centrální banka dokázala jenom dělat kurzy, dělat jenom kurzová čísla, ale vlastní kontrolu nad bankovním trhem nikdy nedělala. To většinou dělaly národní instituce. Nebo dělaly to pouze národní instituce, nebo Mezinárodní měnový fond. Vidíme to, že např. Mezinárodní měnový fond takovou úlohu splnil velmi dobře v Maďarsku, velmi dobře ji splnil i v Lotyšsku, pravděpodobně ji velmi dobře splní i v jiných zemích. Ale může se stát, že nemusí být všichni ti – já to řeknu tvrději – protektoři dohlížející na bankovní trhy a finanční situaci, ekonomiku a fiskální politiku jednotlivých dlužných států, vlídně přijati. Vzpomeňme si, jak probíhala návštěva Angely Merkelové, představitelky, kancléřky Spolkové republiky Německo, která přijela do Řecka, kde určitě nebyla vřele přijata, jak by se, řekl bych, slušelo na představitelku země, která je čistým plátcem už mnoho let. A přesto to přijetí občanů bylo velmi chladné, někdy až někdy velmi záporné. Já z toho mám obavy, aby takového dohledy nezpůsobovaly velké napětí uvnitř jednotlivých států. To je pak pro politiky z různých okrajů, i z těch okrajovějších spekter z politické duhy, snadno uchopitelný materiál a snadno zneužitelný.

Proto se domnívám, že tady se skutečně musí vážit na lékárnických vahách, neboť snahou – jak se říká česky, lidově z musu, tedy z nucení – něco udělat by pak mohlo dojít naopak k velkému boření a destrukci integračního procesu v EU.

Tato Rada se také zabývala i mezinárodně politickými aspekty. To bych možná jenom doplnil – zabývala se Sýrií, vyjádřila znepokojení nad ostřelování tureckého území syrskými silami, vyjádřila odvahu a humanitární pomoc zemím, jako je Mali a Sýrie, také odsoudila jaderný program, nebo cesty k jadernému programu Íránu.

Úplně na závěr: Evropská rada s vděčností přivítala udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii. Určitě jste četli řady kritických poznámek. Musím říci, že nejvtipnější z těch poznámek mi připadala poznámka kolegy Macka, který v jednom svém vyjádření upozornil, že je to všechno hezké – abych to příliš neodlehčoval, Evropská unie je nepochybně mírovým projektem. Možná právě proto, že se teď Evropě příliš nedaří, je ta cena dobře načasována, tak aby aspoň v těch dobách, kdy příliš ekonomika nefunguje, eurozóna se potácí v dost velkých problémech, některé evropské země mimo eurozónu mají také své fiskální problémy, takže v této době je možná dobře, že si více uvědomujeme, že to není jenom ekonomický projekt, že to je i projekt mírový. Nicméně kolega Macek byl velice vtipný, protože říkal, že ta cena je zajímavá, ale že by byla určitě zajímavější, parafrázuji to, omlouvám se panu Dr. Mackovi, že to neříkám tak přesně, ale že by určitě bylo zajímavější, kdyby EU dostala Nobelovu cenu za ekonomii.

A to je asi tak všechno, co jsem chtěl k této zprávě říci. Jenom mi dovolte, abych vám doporučil usnesení, a to vzít tuto zprávu na vědomí. Zaznamenal jsem, že jsme dostali do lavic návrh paralelního usnesení, které také bere zprávu na vědomí a doplňuje ji ještě dalšími body, návrh usnesení paní místopředsedkyně. Předpokládám, že ona sama uvede svůj návrh usnesení, se kterým také nemám kupodivu žádný dramatický problém. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám v tuto chvíli rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, evropské téma, závěry Evropské rady by byly určitě na velmi dlouhé povídání. Nicméně pan ministr byl docela podrobný a informace o tom, co se na Evropské radě projednávalo, jsme dostali. Celé to bylo doplněno vystoupením pana zpravodaje, velmi fundovaným, jak je u pana senátora Sefziga zvykem. Já bych si dovolila přece jenom upozornit na tři záležitosti, kterým bychom se měli věnovat do větší hloubky. A to nejenom při této debatě tady a teď. K tomu bude směřovat návrh usnesení, které si vám dovolím poté předložit.

Na začátek ale malou repliku na debatu o bankovní unii. Zaznělo tady, myslím od pana ministra, že bankovní unie nemůže jít na úkor českých občanů. Já se přiznám, že jsem do dneška nepochopila, jakým způsobem by mohla bankovní unie jít na úkor českých občanů, když víme, že ani jedna banka není vlastněna občany České republiky. Všechny banky České republiky mají zahraniční vlastníky. Tady také nerozumím tomu, proč se česká vláda tak brání tomu, aby vznikl unijní dohled nad bankami. Teď budu replikovat to, co jsem zaslechla od pana doc. Mertlíka, ekonoma, abych si nedělala já patent na rozum, že až tak rozumím bankovnímu sektoru. Ale ono to má logiku zdravého selského rozumu, tak si dovolím tady na to upozornit.

Vznikne-li bankovní unie, vznikne-li unijní bankovní dohled, tak to nebude znamenat nic jiného, než že tento dohled bude realizován unijním orgánem, ve kterém budou účastny všechny členské státy EU, nebo minimálně státy eurozóny, pokud bankovní unie půjde jenom po eurozóně. A rozdíl mezi tím, co je dnes a tím, co by bylo po vzniku bankovní unie, je ten, že v této chvíli bankovní dohled v tom vnitrostátním vykonává ČNB, a to by vykonávala i nadále, ale nad těmi bankami v této chvíli si dohlíží a rozhodují o nich tam, kde mají sídlo. To znamená, že o tom rozhoduje Francie v Paříži, Belgie v Bruselu atd. Čili nám o tom rozhodují jiné členské země. Já si myslím, že pro nás jako pro ČR by bylo výhodnější, aby vznikl unijní orgán, na jehož rozhodování bychom se mohli, pokud bychom se tak rozhodli, podílet.

Debatě k tomuto, co se tady pořád hraje, skutečně nerozumím.

Ale navrhuji usnesení, které by se mělo týkat daně z finančních transakcí a Hospodářské a měnové unie. Toto je debata, která samozřejmě souvisí i s bankovní unií, ale dovolím si teď citovat ze závěrů Evropské rady, kde se ve vztahu k dani z finančních transakcí hovoří:

"Evropská rada bere na vědomí žádosti řady členských států o zahájení posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí, jež má komise v úmyslu urychleně posoudit s cílem předložit návrh, jakmile budou splněny stanovené podmínky."

Musím tady zase upozornit na to, že není ochrana českých národních zájmů v tom, že zavřeme oči, řekneme nás se to v této chvíli netýká a budeme čekat, co ostatní udělají a potom se budeme rozčilovat, že ty věci nejsou podle nás.

Jsem přesvědčena o tom, že my musíme postupovat jinak, že musíme být u toho, když se v EU rozhoduje. My tu kompetenci máme, to právo máme a my se ho nesmíme vzdávat, chceme-li skutečně bránit důstojnou pozici České republiky, chceme-li bránit zájmy českých občanů.

A jestliže závěry Evropské rady hovoří o vzniku, o zahájení posílené spolupráce, tak to pro toho, kdo se orientuje v těch věcech, znamená jednoznačně, že buď se k tomu přidáme a budeme si prosazovat svoje požadavky a budeme skutečně hájit český národní zájem, anebo to prostě bude bez nás. A my potom budeme jenom koukat, cože nám to zase udělali, protože nás se to samozřejmě týká, a to bezezbytku.

Navrhuji k tomu, abychom tuto debatu skutečně vedli na půdě Parlamentu ČR, co to pro nás bude znamenat, aby vláda zpracovala analýzu dopadů o účasti či neúčasti České republiky mezi státy, které budou uplatňovat režim posílení spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí. Myslím si, že skutečně není dobrá cesta dělat, že se nás to netýká.

A druhou oblastí je oblast dotvoření Hospodářské a měnové unie. Zase v závěrech Evropské rady se hovoří o tom, že je nezbytné Hospodářskou a měnovou unii posílit. A opět budu citovat ze závěrů Evropské rady:

"Evropská rada očekává, že na jejím zasedání v prosinci 2012 bude předložen konkrétní a časově vymezený plán, aby bylo možné pokročit v otázce všech základních prvků, na nichž by měla být skutečná Hospodářská a měnová unie založena."

Můžeme zase tady k tomu vést dlouhou diskusi. Ale domnívám se, že tato diskuse musí být hluboká a že musí být napříč politickým spektrem, že musí být s odborníky, kteří skutečně dokáží posoudit dopady, dokáží také předvídat budoucí vývoj. A proto navrhuji, abychom pozice České republiky v Hospodářské a měnové unii žádali projednat na půdě Parlamentu České republiky.

Záměrně jsem použila širší pojem "Parlament ČR", protože se domnívám, že tato záležitost musí být projednávána a měla by být konsenzem napříč politickým spektrem a samozřejmě se souhlasem obou komor Parlamentu ČR.

Dovoluji si vám proto předložit návrh usnesení Senátu k bodu "Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 18. – 19. října 2012:

Senát

1) navrhuje vzít na vědomí závěry Evropské rady.

Tento bod je totožný s tím, co navrhl pan zpravodaj. Dovoluji si ho doplnit ještě dalšími dvěma body:

2) žádá zpracování a projednání analýzy dopadů účasti či neúčasti České republiky mezi státy uplatňujícími režim posílení spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí,

3) žádá řádné projednání pozice České republiky k Hospodářské a měnové unii na půdě Parlamentu ČR.

Myslím si, že budoucnost, která je v této chvíli spojena s tím, jak bude fungovat Evropská unie, jejíž jsme členskou zemí, si tuto hlubokou diskusi v Parlamentu České republiky zaslouží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda chce reagovat na proběhlou rozpravu? Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Stručně asi dvě poznámky k tomu, co tady teď bylo řečeno.

Především pokud jde o úroveň zahraniční vlastníci a čeští střadatelé a dopad dohledu. Platí prostě to, že v českých bankách, které jsou samozřejmě v zahraničním vlastnictví, mají převážně své úspory čeští občané. Nyní to jsou banky, které jsou sice ve vlastnictví zahraničních vlastníků, ale zároveň to jsou entity registrované nebo inkorporované tady a jsou pod dohledem České národní banky, mimochodem velmi efektivním a dobře fungujícím dohledem. Čili některé pokusy z nich vysavačem úspory českých střadatelů vysát při nárazu první bankovní krize byly tímto dohledem České národní banky eliminovány.

A z čeho my máme obavy, že pokud tu bude fungovat společný dohled, tak v tom dohledu budou samozřejmě sedět určitě i nějací Češi, ale určitě tam bude sedět kupříkladu víc Němců nebo Francouzů a určitě i víc Belgičanů. A tím se dostáváme k tomu, co prostě bude blíž, jestli košile nebo kabát. Nebudou-li ošetřena rizika a slabá místa toho, tak se prostě může stát, že vysavačem budou odsáty prostředky z dcer do matek, pokud tyto matky budou řešit nějaké krizové situace, kdy se bude jednat o jejich přežití nebo nepřežití. A v tomto ohledu tu budeme chtít pojistky, protože bez nich si neumím představit, že bychom se takového projektu zúčastnili. A není to nikterak ojedinělý postoj. Stejný postoj tam zastávají prakticky všechny další země, které jsou v identické situaci jako my, to znamená, mají na svém území fungující bankovní sektor, převážná nebo drtivá většina bankovního sektoru je v rukou zahraničního kapitálu a mají zároveň fungující dohled.

Tolik jenom poznámka na vysvětlenou.

Druhá poznámka. Být u toho, když se rozhoduje. Ano, to je právě ten důvod, proč my, stejně zase jako celá řada jiných zemí, chceme balíkové řešení, protože některé věci se budou rozhodovat konsenzem, některé věci se budou rozhodovat kvalifikovanou většinou. A tam, kde se rozhoduje konsenzem, tak skutečně každý stát s tím musí souhlasit, tam máme vyjednávací páku. Ve všech dalších rozhodnutích, která z toho budou vyplývat, už je pouze kvalifikovaná většina, a vy si sami jistě dobře pamatujete, jak tam, kde byla už pouze kvalifikovaná většina, často náš hlas může být jednoduše přehlasován. Čili důležité je balíkové řešení, to je princip být skutečně u toho a mít na to vliv.

Jinak pokud jde o standardní usnesení navržené předsedou evropského výboru, určitě ano. Pokud jde o doplněk navržený paní senátorkou Gajdůškovou, možná vás překvapím, ale já s ním celkem žádný problém tentokrát nemám. Pokud jde o analýzy dopadů účasti či neúčasti naší země na oblasti daně z finančních transakcí, já jsem četl několik takových analýz a drtivá většina byla proti účasti, čili vláda vám je tady ráda poskytne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A nyní bych požádal pana zpravodaje o návrh na usnesení k tomuto bodu.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji, pane místopředsedo. Já dokonce velice vítám, sám bych si to netroufl s končícím mandátem úkolovat kolegy a přetrvávající a nově složený evropský výbor a vás jako plénum, a moc děkuji paní místopředsedkyně, která po celou dobu sledovala evropskou agendu, měla to ve své gesci jako místopředsedkyně naší horní komory a čtyři roky, jestli se nepletu, velmi intenzivně pracovala na velmi důležitých portfoliích, jako byly školství, věda, výzkum ve výboru pro záležitosti EU.

Velice to vítám, protože si myslím, že právě v období, kdy se bude měnit složení výboru, a já bych si moc přál, aby kolegové, kteří tam pracovali, a všem jim za to moc děkuji, protože práce tam nebyla jednoduchá, vím, že to trvá minimálně rok, než se člověk vpraví do legislativy EU a pro další orientaci člověk nikdy není dostatečně chytrý. I po mých 12 letech musím říct, že je stále co se učit.

Je tedy velice dobře, že se budete věnovat tomu nejdůležitějšímu, co nás čeká, a to je právě otázka finančního dohledu nebo dohledu nad finančními trhy v ekonomice, že budete sledovat také i vývoj spokojenosti občanů. Myslím si, že toto usnesení je přesně zacíleno k tomu, abychom se nenechali balamutit jinými informacemi z jiných komor a velice bych si přál, a jestli mohu možná nějaké malé drobné poselství úplně na závěr říci:

Tato komora je česká komora a vy jste zástupci českého lidu. My v Evropské unii mnoho let právě časujeme a skloňujeme problémy kolem demokratického deficitu, který jsme znali dobře před sametovou revolucí, kdy tehdejší komunistické špičky se až do posledních chvil domnívaly, že jsou to právě oni, kteří ví nejlépe, co občané chtějí, a měli i vážné starosti s tím, aby tyto jejich nálady naplňovali, aby jejich potřeby naplňovali. A pro ně bylo největším překvapením, že to oni nejsou. Možná proto revoluce byla tak sametová a nebyla tak drsná, jako je třeba v některých jižnějších státech zvykem. A právě i Evropská unie demokratickým deficitem trpí. Řada politiků, kteří dlouhé roky, někdy i desetiletí, setrvávají, byť v parlamentních lavicích v EU, v Evropském parlamentu, tak se často stane, že se přece jenom trochu vzdálí základnímu vědomí a pocitu občanů, které mají reprezentovat.

Čili do budoucna, jestli vás mohu o něco poprosit, úkol této komory je reprezentovat názory českých občanů, a jistě to nebrání tomu, abychom konzultovali své kolegy v Evropském parlamentu, naopak v součinnosti s nimi je možno prosadit daleko více. Náš výbor se o to snažil a snažil se o to jako jeden z prvních výborů. Po Lisabonské smlouvě jsme začali svolávat kolegy. Byla to právě horní komora, která uspořádala to první setkání s evropskými poslanci a s kolegy z dolní komory Parlamentu ČR.

Čili velice vítám návrh paní místopředsedkyně Gajdůškové a doporučil bych vám, abyste jej přijali.

A proto i navrhuji, abychom hlasovali o tomto návrhu jako o celku. Druhý bod si nepochybně zaslouží analýzu dopadů - impact assessment – už jen s ohledem na to, že Česká republika má vyjednanou výjimku pro zavedení transakční daně, byť z kuloárů vím, že vláda o tom nějak intenzivně neuvažuje. Když zde byl Michal Bergmann na jednání našeho výboru, tak jsem dokonce měl takovou myšlenku, že by nás Evropská unie měla dotlačit k tomu, abychom tuto výjimku využili, udělali takový pokus na to, jestli skutečně dojde k přelivům bankovních operací tady do city zvaná Česká republika, protože při uplatnění této výjimky by mohly probíhat transakce a viděli bychom, k jakým posunům dojde nebo nedojde. Pořád by to bylo lepší, než když dojde k odlivu takovýchto transakcí do Singapuru nebo do jiné třetí země mimo Evropskou unii.

Analýzy je určitě zapotřebí udělat. Známe během dánského předsednictví, že se to projednávalo. Dánové zastávali názor velmi rezervovaný k zavedení této daně. Většina států tuto daň chce, jednak z toho důvodu, že vidí, že polovinu výtěžku dostane členský stát, polovina bude dalším příjmem Evropské unie a bude zase co přerozdělovat, co kam investovat a takto tedy dělat politiku. Čili příznivců je asi více než odpůrců. Švédsko patřilo mezi odpůrce této daně, Británie. Švédsko hlavně z toho důvodu, že si vyzkoušelo zavedení této transakční daně a pak i zrušení této transakční daně, protože právě došlo k odklonu finančních transakcí mimo jeho bankovní orgány.

Velice tedy vítám toto usnesení a doporučuji vám, pane místopředsedo, abyste o něm nechal hlasovat jako o celku a nemusel rozčleňovat tyto body jednotlivě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak bylo předneseno panem zpravodajem. Návrh usnesení jste obdrželi písemně od paní místopředsedkyně Gajdůškové, budeme o něm nyní hlasovat. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 20 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Tím jsme projednali tento bod pořadu našeho jednání.

A přikročíme k dalšímu bodu. Tím je

 

Výroční zpráva za rok 2011 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty

Tisk EU č. K 178/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 178/08 a č. K 178/08/01. Požádal bych pana ministra obrany Alexandra Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k výroční zprávě za rok 2011 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty bych řekl velmi stručně asi následující. Za jeden z nejdůležitějších mechanismů této interakce lze bezpochyby označit kontrolu dodržování zásady subsidiarity, která je podle Lisabonské smlouvy svěřena právě národním parlamentům.

Celkový počet stanovisek, obdržených komisí od zákonodárných sborů členských států každoročně narůstá, přičemž v uplynulém roce bylo jednotlivými parlamenty Evropské komisi zasláno o celých 60 % více stanovisek, nežli v roce 2010. Je ovšem nutno konstatovat, že se dlouhodobě nemění nízký počet zaslaných odůvodněných stanovisek ve smyslu protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, která poukazují na porušení této zásady. A tak přesto, že k legislativním návrhům, týkajícím se přijetí společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob či dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích obdržela Evropská komise 9, resp. 6 odůvodněných stanovisek, hranice 1/3 hlasů, přidělených národním parlamentům, nutná pro započetí mechanismu tzv. žluté karty nebyla ani jednou v roce 2011 překonána.

Vláda plně podporuje Parlament ČR v efektivním využívání nových pravomocí, zavedených s Lisabonskou smlouvou,a to především prostřednictvím institutu odůvodněného stanoviska, které umožňuje účinnější prosazení kontrolní pravomoci v procesu projednávání unijních legislativních aktů.

Dovolte mi zde připomenout, že kromě vyjádření svého stanoviska vůči komisi mají komory Parlamentu možnost formulovat svůj postoj k projednávaným návrhům, především v komunikaci s vládou při přípravě pozic, které Česká republika zastává v orgánech unie.

V tomto kontextu je asi na místě vyzdvihnout dobře fungující dialog mezi vládou a výborem pro záležitosti EU Senátu při tvorbě českých pozic, jak k legislativním, tak nelegislativním návrhům, a to zejména prostřednictvím pravidelných slyšení zástupců exekutivy na schůzích tohoto výboru.

Asi je i na místě, myslím, tu jménem vlády ocenit práci kolegy senátora Luďka Sefziga, který bude brzy tady končit, a myslím si, že má lví podíl na tom, že spolupráce mezi Senátem a exekutivou v této rovině je skutečně vynikající, kvalifikovaná, profesionální.

Závěrem bych vás rád ujistil, že prioritou vlády nadále zůstává úzká spolupráce s oběma komorami Parlamentu a intenzivní meziinstitucionální debata o vládou prosazovaných pozicích k jednotlivým unijním agendám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výbor, který projednal tento tisk, je VEU, a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 178/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Také děkuji za milá slova pana ministra Saši Vondry. Samozřejmě to, že náš výbor pracuje ve velmi příjemné atmosféře tvůrčí a řekl bych s velkým nasazením, není samozřejmě jenom vinou předsedy tohoto výboru. Je to díky tomu, že tam je skutečně dělné prostředí, že všichni kolegové bez ohledu na jejich politickou reprezentaci dávají hodně svých životních zkušeností do projednávání jednotlivých bodů, a já jim za to samozřejmě také děkuji. Ocenění, které řekl pan ministr, patří z větší části právě tomuto kolektivu jako celku, včetně našeho vynikajícího zázemí oddělení pro evropské záležitosti zahraniční sekce Senátu, a i naší paní tajemnici a paní asistentce. Zvládli jsem dokonce i docela velké výměny osob, jak po posledních volbách, tak v průběhu let, protože odešla jak paní tajemnice, tak paní asistentka na mateřskou dovolenou, ale nově nastoupivší paní asistentka i paní tajemnice velmi dobře tento přechod zvládly a výboru se skutečně pracovalo téměř ve vynikajících skleníkových podmínkách.

Já k tomu vlastnímu bodu si dovolím možná několik statistických čísel. Začnu tím, že tradičně náš český Senát se řadil mezi nejaktivnější komory, nyní nám náleží třetí místo, minule jsme byli druzí po Portugalsku, ještě před tím jsme byli v té skupině 4 komor. Vzhledem k tomu, že stanovisko k evropské agendě charakterizuje za Senát ne pouze postoj výboru, ale je to vždy postoj, schválený lénem, tedy vámi, tak de facto je to i ocenění vaší práce, a já vám za to moc děkuji.

Politický dialog probíhal v roce 2011, tedy v druhém roce fungující platné Lisabonské smlouvy, ve kterém došlo k posílení pozice národních parlamentů, byť vítězem této smlouvy je nepochybně Evropský parlament. My jsme měli ale možnost a měli jsme nástroj, který do té doby tolik využíván nebyl, a řekl bych, ani po zavedení tohoto nástroje, tedy kontroly subsidiarity, určení úrovně, na které se má rozhodovat, tak nedošlo k zneužití toho nástroje. To si myslím, že je úplně nejdůležitější. Dokonce i v tak možná byste řekli eurorealistickém, někteří by řekli europesimistickém tělese, jako je Senát, tak nevzniklo žádné odůvodněné stanovisko, které by zastavilo legislativní proceduru, vznikající v Evropské unii.

Trochu asi takový počin vznikl u jednoho, maximálně dvou tisků, kdy by komise např. u tisku "monty" 2, kdyby takovýto tisk sama nestáhla, když cítila, že je tam příliš velký odpor národních parlamentů, a aniž by tedy odůvodnila komise, to jsme jí měli trochu za zlé, já jsem s tím i vystoupil v Nicósii, že by bylo vhodné, aby komise nejenom stáhla ten návrh, ale aby zároveň zhodnotila jednotlivá odůvodněná stanoviska každého členského státu každé komoře, na které byla danou komorou upozorněna.

Ke statistice jenom řeknu, že v roce 2011 obdržela komise v rámci politického dialogu 622 stanovisek, to byl zmíněný 60% nárůst. Převážně se tato stanoviska týkala legislativních aktů, jen v 67 případech se sešla k jednomu dokumentu více než 4 stanoviska. Je vidět, že mezi 27 členskými státy je diskuse a polemika nad evropskými návrhy velice různorodá.

Více než polovina stanovisek, obdržených v rámci politického dialogu, se týkala pěti oblastí politiky, vnitřního trhu a služeb, spravedlnosti, zemědělství, vnitřních věcí a zdanění. Z 622 podnětů bylo 64 odůvodněných stanovisek ve smyslu protokolu č. 2. Komise je započítala do politického dialogu, neboť ani v jednom případě nebylo dosaženo kvóra, potřebného ke spuštění stanovených protokolem číslo 2, tedy buďto té oranžové, tedy žluté nebo oranžové nebo červené karty.

Senát je spolu s portugalským parlamentem, oběma rumunskými komorami, švédským parlamentem, bulharským parlamentem ve zprávě zmíněn s ohledem na výrazně zvýšený počet stanovisek, která v roce 2011 Komisi zaslal. V roce 2011 ze Senátu na adresu Evropské komise bylo odesláno 43 usnesení, v roce 2010 to bylo 30.

Komise ve zprávě opakuje důraz na projednání svých iniciativ v národních parlamentech v co nejranější fázi, ideálně již v rámci veřejné konzultace, tedy ve fázi bílých a zelených knih. Hodlá proto zvážit možnost systematického upozorňování vnitrostátních parlamentů na veškeré veřejné konzultace v okamžiku jejich zahájení a možnosti konkrétnějšího zdůrazňování významu příspěvků, vypracovaných vnitrostátními parlamenty.

Ve zprávě je také zmíněna další část spolupráce mezi komisí a národními parlamenty, a to jsou sice návštěvy, buďto generálních ředitelů nebo dokonce komisařů. Náš výbor nikdy neodmítl komisaře, ať na půdě Senátu, nebo na půdě vyslanectví Evropské komise, kdybych to řekl takto vzletně, tedy v Evropském domě v Jungmannově ulici. A myslím si, že je velmi rozumné a dobré být vstřícný k evropským komisařům, tedy k té exekutivní části výkonu politiky v EU.

Co se týče kontroly subsidiarity, tak v roce 2011 podaly národní parlamenty 68 odůvodněných stanovisek k 28 legislativním návrhům komise. To představuje proti roku 2010 zhruba nárůst o 75 %. Nejaktivnějšími komorami v tomto směru byl švédský Riksdag, lucemburská poslanecká sněmovna, ta jich dala 7, polský Sejm a nizozemská Tweede Kamer, oba dali 4. Pouze 8 parlamentních komor, včetně obou komor Parlamentu ČR, nepodalo v roce 2011 ani jedno odůvodněné stanovisko.

V žádném případě se nepodařilo dosáhnout počtu hlasů, které by byly nutné k zavedení žluté, tj. 18 hlasů, nebo dokonce oranžové karty, tj. 28 hlasů. Nejvíce odůvodněných stanovisek bylo přijato k návrhům společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob, 9 stanovisek, 13 hlasů, a dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích, to bylo 6 stanovisek s 10 hlasy.

Komora, která je jediná v daném státě, má ty hlasy dva. Proto je rozdíl hlasů.

Nařízení o jednotné společné organizaci trhu, to bylo 5 stanovisek a 8 hlasů, a společná evropská úprava prodeje 5 stanovisek a 5 hlasů. Ani v jednom případě však větší počet odůvodněných stanovisek, jak už jsem řekl, nevedl k přehodnocení záměrů komise ve smyslu připomínek národních parlamentů.

Komise konstatuje, že kontrola subsidiarity je národními parlamenty vnímána jako politický nástroj. On to politický nástroj je, což je dobře, že je takto vnímána.

My jsme vždycky na závěr, kdy bylo přijato usnesení plénem Senátu a panem předsedou bylo zasláno komisi takovéto stanovisko, tak jsme čekali na reakci komise, a vždy následně jsme tuto reakci projednávali. Velice často jsme bohužel museli kritizovat nepříliš strukturovanou formu odpovědi, často nekonkrétní, ale musím říci tedy k jakémusi ocenění pana místopředsedy Evropské komise pana Maroše Šefčoviče, že strukturovanost odpovědi se výrazně zlepšila. Jsou jen rozdíly mezi jednotlivými resorty, abych tak řekl, ale ve většině případů se odpovědi skutečně týkaly jednotlivých připomínek a nebyly to už jenom takové všeobecné poznámky a ocenění toho, že národní komora zareagovala.

Soudní dvůr se k principu subsidiarity dlouhodobě staví velice zdrženlivě. Ani v roce 2011 nekonstatoval, že by byl některý právní akt EU neplatný pro rozpor se zásadou subsidiarity, ačkoli to žalobci přinejmenším v jednom případě namítali.

Doporučím tedy, abychom přijali usnesení, a já jej tentokrát nebude celé číst. Máte jej k dispozici. Jenom bych pravděpodobně opravil, protože bylo toto usnesení přijímáno před několika týdny, a mezi tím proběhlo jednání COSAC, asi by bylo vhodné v bodě II. 2., kdy oceňujeme iniciativu kyperského předsednictví, které se hodlá věnovat tématu subsidiarity a proporcionality, alespoň v rámci pololetní zprávy COSAC by možná stálo za to ten čas slovesa změnit na "které se věnuje tématu subsidiarity a proporcionality", alespoň v rámci pololetní zprávy COSAC.

V pololetní zprávě COSAC mohu potvrdit, a nejenom ve zprávě, i v následné diskusi byla subsidiarita takto podrobně projednána, asi zhruba tak podrobně, jako jsem vás s ní nyní seznámil.

Takže mi, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte ještě vyjádřit svoji prosbu, abyste hlasovali o návrhu usnesení výboru s tím, "které se věnuje tématu", to je jediná oprava, "které se hodlá věnovat", protože už se toto předsednictví věnuje. Víte, že toto předsednictví se pomalu blíží ke konci. Skončí 31. prosince a oba COSAC, jak tzv. malý COSAC, tak ten velký COSAC už máme za sebou.

Děkuji vám za pozornost. Pane místopředsedo, jenom prosím, abyste nechal hlasovat o tomto usnesení jako o celku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane senátore. Ale otevírám mezi tím ještě obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, nebudu vás dlouho zdržovat, ale nemohl jsem odolat, abych vám neřekl pár zkušeností, souvisejících s tímto bodem, protože jsem se tím zabýval na evropském výboru. Bude to velice stručné a nebude to kontroverzní.

Ta první se týká toho, že ta statistika odezvy národních parlamentů ke komisi svým způsobem otestovala jakési zamýšlené posílení role národních parlamentů, tak jak byla deklarována v Lisabonské smlouvě. Ukazuje se, že v žádném případě, jak už hovořil kolega Sefzig, se nepodařilo dosáhnout potřebného počtu hlasů pro posouzení, zda návrh je v rozporu s principem subsidiarity. Jinak řečeno, nikdy se nenalezl dostatek hlasů pro vystavení žluté nebo oranžové karty. To je první věc, kterou jsem vám chtěl sdělit.

A druhá, pokud jde o kvalitu reakcí komise, kolega Sefzig sdělil, že už se lepší, nicméně přesto musím podotknout, že dostáváme často pouze formální odpovědi, někdy na konkrétní výhrady není odpovězeno vůbec. Např. plán energetické účinnosti K040/08, kde jsme měli výhrady k povinné obnově 1,5 % veřejných budov, nebo podmíněnosti nové výroby elektrické energie výrobou tepla a několika dalších sdělení. Tak tam nám neodpověděli. Nebo odpovídá pozdě, např. k balíčku legislativních návrhů na posílení správy a řízení, tzn., tzv. six pack nám odpověděli, to byly tisky N 135 – 140/07, komisi trvalo 9 měsíců, aby Senátu odpověděla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a nyní se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jenom stručně pár poznámek. Za prvé musím asi vysvětlit pro kolegy, formát COSAC je jednání předsedů evropských výborů národních parlamentů. Je to – má to jakési institucionální zázemí, čili i sekretariát tady tohoto COSAC, tohoto formátu jednání předsedů evropských výborů národních parlamentů, a je to záležitost velice důležitá. Já si namátkou vzpomínám, když jsem měla možnost právě s panem předsedou Sefzigem se zúčastnit jednoho takového jednání, že právě to bylo na tomto jednání, kde se nám podařilo přesvědčit pana eurokomisaře Frattiniho o to, že zrychlili a vymysleli v podstatě poté formát, naše možnosti vstupu do schengenského prostoru. Bylo to, je to skutečně velmi a velmi důležitý formát, a já při této příležitosti bych chtěla panu předsedovi Evropského výboru Sefzigovi poděkovat za skutečně roky práce v evropském výboru. Prostě tu práci odváděl na 100 %, velmi fundovaně, velmi odborně.

I když jsme se neshodovali vždycky v názoru na to, co by bylo tím, co bude prosazovat národní zájmy České republiky, tak vždycky jsme oba měli na mysli stejný cíl, jen jsme se neshodovali v prostředcích. Je potřeba panu senátorovi Sefzigovi za to moc poděkovat. Chtěla bych podpořit také tento návrh usnesení, který máme před sebou. Myslím si, že vyjadřuje velmi přesně pozici, kterou bychom ke spolupráci s Evropskou komisí jako vnitrostátní parlament měli mít.

Chtěla bych také upozornit ještě na jednu věc. Jen na této schůzi máme jedenáct bodů, které se týkají agendy Evropské unie z 52, to je plných dvacet procent našeho jednání. A to jen na této schůzi. Když se podíváme na jiné schůze, mnohde je to ještě více. Říkám to teď proto, že posloucháme ve spojení s přímou volbou prezidenta, že když Senát ztratil možnost přímo volit prezidenta, neboť co tak vlastně bude dělat? Přitom prezidenta republiky volíme jednou za pět let. To nebylo gró činnosti ani smysl existence horní komory Parlamentu ČR. Dávám to do souvislosti s evropskou agendou, protože jsme ta ústavní instituce, která se evropské agendě věnuje velmi intenzivně, protože naše rozhodnutí je rozhodnutí celé komory parlamentu na rozdíl PS, kde se vyjadřuje k evropské agendě většinově jen evropský výbor a ten nijak zvlášť aktivně v této chvíli nepracuje. Je mi to líto, ale je to tak.

Senát Parlamentu ČR je jediná instituce, která se skutečně velmi zodpovědně a velmi intenzivně věnuje evropské agendě.

Domnívám se, že je to další smysl existence českého Senátu, tedy ochrana národních zájmů ČR na evropské úrovni.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra, zda si přeje vystoupit.Pan zpravodaj přednesl návrh na usnesení, takže o tomto návrhu na usnesení budeme hlasovat.

V sále je v tuto chvíli přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Tím jsme projednali tento bod. Vystřídáme se v řízení.

 

Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012-2015

Tisk EU č. J 172/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk J172/08 a J172/08/01. Prosím pana ministra obrany Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane předsedo, dámy a pánové, jak jistě víte, v dubnu schválila vláda pravidelnou aktualizaci konvergenčního programu, tedy střednědobého plánu rozpočtového hospodaření, který povede k dlouhodobě udržitelným veřejným financím. Je podkladem pro dohled EU nad rozpočtovým vývojem jednotlivých členských států. Následně 30. května komise zveřejnila hodnocení konvergenčního programu a doporučení pro stanovisko rady k tomuto programu.

Návrh stanoviska schválila vláda dne 6. června t. r. a ve formě rámcové pozice a v souladu s touto pozicí usilovali naši zástupci v červnu o změnu navrženého stanoviska. Dne 10. července pak přijala rada ministrů financí a hospodářství konečné znění stanoviska pro Českou republiku. Stanovisko rady ke konvergenčnímu programu obsahuje doporučení ve dvou oblastech. Za prvé v rozpočtové strategii a daňové politice, za druhé v dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.

V první rovině, tedy rozpočtová strategie a daňová politika, cíle naší strategie jsou hodnoceny jako realistické. Cíle rozpočtové strategie, tedy dosažení schodek 2,9 procent HDP v roce 2013, dosažení střednědobého rozpočtového cíle v roce 2015 a plánované konsolidační úsilí byly hodnoceny jako dostatečně ambiciozní v souladu s cílem snížit rozpočtový schodek pod 3 procenta do roku 2013. Unie tak potvrdila konsolidační strategii vlády jako správnou a podpořila její důsledné provádění tak, aby dosažení cílů nebylo ohroženo.

Dodržování rozpočtové strategie podle unie je předmětem jistých rizik. Stanovisko uvádí zejména riziko neudržitelnosti rozpočtové konsolidace za horizontem programu kvůli dočasnosti některých příjmových opatření a kvůli objemu konsolidace. Dosavadní spoléháním rozpočtové konsolidace na škrty, které lze vnímat jako plošné a které se týkaly rovněž některých položek podporujících růst a konečně nedostatečně specifikované plány úspor ve výdajích na státní správu v letech 2013 až 2015. Unie rovněž připomněla České republice povinnost v budoucnu zajistit odpovídající umírněný růst výdajů státu. Růst výdajů bude muset být nižší než tempo růstu HDP, leda by byl růst výdajů kompenzován zvýšením růstu příjmů státu.

Pokud jde o daňovou politiku, doporučení se soustřeďují do čtyř rovin. Jednak přesunout vysokou úroveň zdanění práce ke zdanění nemovitostí a environmentálnímu zdanění, dále využívat stávající prostor pro zvýšení těch daní, které mají nejméně nepříznivý vliv na hospodářský růst, dále snížit disproporce mezi daňovými povinnostmi zaměstnanců a OSVČ a přijmout opatření ke zlepšení výběru daní, snížit daňové úniky a zvýšit míru dodržování daňových předpisů, mj. i prostřednictvím implementace jednotného inkasního místa pro všechny daně.

V oblasti dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí upozorňuje Rada Českou republiku od jejího vstupu do EU na nutnost přijetí reformy důchodového systému. Jelikož dopad stárnutí obyvatelstva na veřejné finance ČR zůstává i po nabytí účinnosti tzv. malé důchodové reformy významný, měl by být veřejný důchodový systém České republiky podle EU dále reformován. Unie nám doporučila jednak provést další změny veřejného důchodového systému k zajištění jeho dlouhodobé udržitelnosti, dále přehodnotit plány umožňující předčasný odchod z trhu práce a konečně podpořit efektivní účast mladých na plánovaném fondovém důchodovém pilíři.

Česká republika požadovala zaměřit doporučení k zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejného důchodového systému na období po roce 2035, protože do té doby má být veřejný důchodový systém relativně udržitelný. Dále Česká republika požadovala uznat roli sociálních partnerů v návrhu na předčasný odchod z trhu práce. Tyto změny byly částečně přijaty v odůvodnění stanoviska, doporučení však zůstala beze změny.

České republice se nicméně podařilo prosadit zpřesnění doporučení stran plánovaného fondového pilíře důchodového systému, kde původní návrh Evropské komise doporučoval České republice, aby zajistila co nejširší účast mladých v tomto pilíř. To by však vzhledem k dobrovolné účasti ve fondovém pilíři nebylo možné. České republice se proto doporučuje prostě podpořit efektivní účast mladých.

Pokud jde o národní program reforem ČR pro rok 2012, Rada k němu dne 10. července přijala na základě předchozího návrhu komise a po projednávání ve svých přípravných orgánech tzv. specifická doporučení. Z hlediska obsahu jsou doporučení č. 1 a č. 2 totožná se stanoviskem Rady ke konvergenčnímu programu. A ta byla již popsána. Nyní k těm dalším zbývajícím doporučením komise.

Doporučení č. 3 se týká dostupnosti předškolních zařízení péče o děti. Jedná se o tradiční výtku Evropské komise a vládě se podařilo v dialogu s komisí změnit původně navržený boarding, volající mj. po zvýšení dostupnosti a počtu zařízení péče o děti na vyváženější formulaci zvýšení dostupnosti a předškolní péče. To více odpovídá prioritám vlády a neznamená omezení se pouze na podporu zřizování předškolních zařízení.

Ve smyslu reakce na doporučení pokračuje příprava zákona o dětské skupině. Byl zaveden institut chůvy a dále je usnadňován vznik firemních školek.

Se 4. doporučením, které volá po posílení veřejných služeb zaměstnanosti, zvýšením kvality a efektivity odborné přípravy vláda souhlasí a již Národní program reforem pro tento rok obsahuje řadu dílčích iniciativ v této sféře.

5. doporučení komise v sobě zahrnuje hned několik důležitých bodů – oblast veřejné správy, boje proti korupci a implementaci evropských fondů. I v tomto bodu vláda sdílí obsah doporučení Rady. Pokračuje příprava zákona o úřednících, průběžně je prováděn novelizovaný zákon o zadávání veřejných zakázek a implementována je protikorupční strategie a chystá se i aktualizace na následující roky.

Otázka anonymního držení akcií byla vyřešena přijetím zákona o zvýšení transparentnosti akciových společností. Pokud jde o čerpání ze strukturálních fondů Unie, vláda v průběhu 1. pololetí naplnila tzv. akční plán, na základě čehož bylo obnoveno čerpání ve většině pozastavených operačních programů.

Poslední 6. doporučení se zaměřuje na oblast školství a nabádá k přijetí takových právních předpisů, které by vedly k transparentnímu hodnocení kvality vysokých škol a výzkumných ústavů. Komise dále doporučuje vytvořit rámec pro hodnocení dětí povinné školní docházky. Také zde existuje programový průsečík mezi doporučením Rady a prioritami vlády.

Jako zejména naléhavou vláda nahlíží otázku terciární reformy. Příslušnou legislativní novelu stáhla a připravuje její revizi. Mezitím je prováděna řada opatření, ve smyslu doporučení Rady, především v oblasti zavádění kvalitativních měřítek na úkor kvantity či zefektivnění hodnocení výsledků. Stejně tak je připravována novelizace příslušné právní úpravy ohledně financování.

Pokud jde o srovnání specifických doporučení adresovaných České republice, s doporučeními pro ostatní členské státy, můžeme konstatovat, že jak z hlediska rozsahu, tak z hlediska obsahu nevyznívá hodnocení naší země vtělené do doporučení Rady nikterak negativně. Ba právě naopak. Např. pokud jde o počet oblastí, do nichž doporučení směřují, zaznamenala ČR jednu z nejnižších celkových skóre. Stejně tak v některých oblastech, jako např. bankovnictví či služby, neobdržela doporučení žádné.

V některých oblastech Česká republika obdržela doporučení prakticky shodná s jinými státy. Např. obdobné doporučení týkající se přístupu ke službám péče o dítě letos obdržely rovněž Velká Británie, Maďarsko, Slovensko, Malta a další. Z hlediska pozic vlády je pak vhodné doplnit, že celkové vyznění doporučení pro ČR v základních parametrech souzní s reformním úsilím, které si vláda vytyčila.

Závěrem považuji za důležité poukázat na diskuzi probíhající na unijní úrovni, která se věnuje formě i závaznosti specifických doporučení Rady. Tento instrument se dostal, jako řada dalších, do nového světla v kontextu probíhajícího zintenzivnění koordinace hospodářských politik Unie, zejména pak eurozóny. Jak komise, tak některé členské státy v poslední době zmiňují možnost transformace dosavadních doporučení, které mají – coby koordinační nástroje v oblastech mimo výlučnou unijní působnost povahu nezávaznou, na nástroj závazný a právně vynutitelný.

Přesná představa o provedení takových změn zatím neexistuje, ovšem již nyní je patrné, že může docházet k provazování např. čerpání z kohezní politiky plněním právě zmíněných doporučení. Nemusí tedy nutně dojít k formálnímu zavedení jejich právní závaznosti, přitom však nelze vyloučit, že v některých politikách bude možné plnění doporučení fakticky vynucovat. Tato diskuze bude probíhat i nadále a vláda jí samozřejmě bude věnovat náležitou pozornost. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 172/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dovolte mi jenom, abych velice stručně řekl, že právním základem je doporučení. Tedy je to nezávazný právní akt. Komise vypracovala 6 doporučení – pan ministr je velice podrobně projednal. Možná na doplnění – loni byl zahájen v Evropské unii nový systém hospodářských politik členských států k lepšímu sladění a dosažení cílů konkurenceschopnosti, tedy Evropa 2020, tzv. Evropský semestr. A v jeho rámci je v 1. fázi vydána roční zpráva o růstu a následně členské státy předložily své národní programy reforem.

A právě komise se k nim vyjádřila formou těch doporučení. Český návrh projednávaly kromě české komory také Velká Británie a Švédsko. A to z toho důvodu, že ony projednávaly všechna tato doporučení k Národnímu programu reforem. Nepřijaly žádné usnesení, a už ne vůbec žádné, které by se týkalo České republiky.

Náš výbor o této věci jednal a nakonec jsme tedy přijali usnesení, které máte v příloze, kdy vám doporučujeme, abychom se vyjádřili ve smyslu této přílohy, kterou jenom stručně okomentuji. Považujeme Evropský semestr za nástroj monitoringu a koordinace hospodářských politik členských států, který může pomoci dosažení cílů, stanovených ve Strategii Evropská unie 2020, dále zastáváme názor, že dluhová krize v EU se nejenom negativně odráží na ekonomické situaci jednotlivých členských států, ale ohrožuje i stabilitu eurozóny a EU jako celku.

Dále výbor doporučuje plénu Senátu vyjádřit se ve smyslu, že za římská II a arabská 1 konstatuje Senát, že i přes intenzivní úsilí všech orgánů EU včetně komise a Rady se zatím nedaří najít trvalé řešení problémů a rychlé východisko z krize, i když postupná fiskální konsolidace v některých členských státech pokračuje.

A zadruhé – klade z navrhovaných doporučení pro ČR důraz zejména na splnění rozpočtu na rok 2012 v plném rozsahu a na zabezpečení včasné nápravy nadměrného schodku, přičemž poukazuje na problém udržitelnosti rozpočtové konsolidace spočívající převážně na plošných škrtech a varuje před nižší mírou prorůstových opatření. A to jak ve fiskální, tak v daňové oblasti. Zlepšení může nastat odbouráním administrativních překážek a zlevněním nákladů na zaměstnávání pracovníků.

Za další – nastavení spravedlivých hodnot mezi daňovými povinnostmi zaměstnanců a OSVČ, vycházející z reálných ukazatelů doby výkonu práce a čerpání zdravotního a sociálního pojištění těchto skupin.

Za další – snížení daňových úniků a zjednodušení výběru daní redukcí daňových výjimek. A za poslední – v tomto odseku zvýšení efektivity veřejné správy, optimální fungování řídících a kontrolních systémů při využívání fondů EU a stabilizace státních zaměstnanců služebním zákonem a tzv. v uvozovkách dobrou praxí.

Zatřetí – obligatorně žádáme vládu, aby nás informovala, jak zohlednila toto stanovisko, a pověřujeme vás, pane předsedo, abyste toto usnesení postoupil Evropské komisi, pokud jej vy, paní senátorky a páni senátoři, v této podobě schválíte.

Já vám děkuji za pozornost. Jenom úplně jednu zcela zásadní poznámku. Komise v případě ČR neidentifikovala výskyt makroekonomických nerovnováh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste plnil poslání a úkoly zpravodaje. Tento tisk projednal i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ptám se, zda chce zpravodaj výboru, pan předseda Jiří Bis, vyjádřit svůj názor? Ano, prosím.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na žádost výboru pro záležitosti EU projednal uvedený materiál a na doporučení pro Radu k Národnímu programu reforem ČR na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu ČR. Zaujal stanovisko k tomuto usnesení, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Zpravodajem výboru pověřil mě, senátora Jiřího Bise, a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU.

Toto stanovisko je prakticky v mnoha bodech shodné s tím, co četl pan předseda Evropského výboru kolega Sefzig. Upozorňuji, že tam nemáme zmínku o tom, že by Česko mělo snížit náklady na práci, protože náš výbor toto přesvědčení nemá.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A ptám se, zda chce vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan Marcel Chládek. Nechce vystoupit, takže otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jan Hajda, připraví se pan senátor Josef Táborský s přednostním právem, nechť je požaduje. Tak prosím, pan senátor Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dovolte mi několik poznámek k předložené zprávě panem ministrem.

Měl jsem možnost za hospodářský výbor se zúčastnit, když zástupci Evropské komise nás na Úřadu vlády seznamovali s těmito připomínkami a stanoviskem k České republice. S tím, že bych řekl, že jsem cítil v té chvíli, že mluví stejným jazykem, jako mluví často opozice vůči ekonomické politice vlády. Proto mi dovolte několik poznámek.

Zaprvé – jak bylo konstatováno – Evropská komise doporučuje zamezit plošné škrty. Naopak myslím si, že tato vláda jde cestou plošných škrtů. Dneska se vrátil asi návrh státního rozpočtu zpátky do vlády, kde se bude škrtat dalších 20 miliard. Další doporučení je zajistit prorůstové výdaje. Myslím si, že jako opoziční strana upozorňujeme, že vláda nepředkládá žádné prorůstové výdaje. A myslím si, že doposud nějaká předložená nebyla. To je pokud se týká prorůstových výdajů.

Další problém – využívat dostupných prostorů k takovému zvyšování daní, jimiž by byl minimálně dotčen růst. Já se domnívám, že neustálé zvyšování daní z přidané hodnoty, pokud jsem zvláště v rámci volební kampaně chodil mezi obchodníky apod., drobnými řemeslníky, tak dopady zvyšování DPH a strašení lidí v zadluženosti mají obrovský dopad na růst spotřeby. Lidé skutečně neutrácejí vůbec za to, za co nemusí, což má nepříznivý dopad na ekonomiku.

Další problém, na který chci poukázat, je zavedení změn ve veřejném důchodovém systému. A souvisí to i s tím, co už tady dneska bylo řečeno. Evropská komise je přesvědčena, že předložení zásady 2. důchodového systému, pokud nebude zabezpečen dostatečný počet mladých kolem pětatřiceti, pokud se nezúčastní kolem pětašedesáti procent v tomto systému, tento systém bude neúspěšný.

Minulý týden bylo vydáno na internetu ministerstva práce stanovisko, kolik by si lidé měli ukládat, aby měli ve stáří spokojený důchod. Takže u pětatřicátníků by to mělo být 3400 Kč měsíčně. Přitom je paradoxem, že na pracovním úřadu jsou především mladí lidé. A to, co tady dneska říkal pan místopředseda Škromach, pokud jsme ochotni naslouchat tomu, co se v provozu děje, hospodské apod., všude mladí lidé dělají za minimální mzdu. Nikdo to neřeší tím, že další prostředky jsou jim dopláceny neoficiálně, ovšem to jim nepomůže, pokud se týká tohoto systému.

Přitom, když vezmu okres Břeclav, tak průměrná odměna je mezi 13 a 15 tisíci v hrubém, a z tohoto systému, když máte živit rodinu apod., budovat, dávat 3400 Kč na důchod, je absolutně nereálné. Ještě jedna připomínka. Naléhavě přijmout a provést služební zákon s cílem podpořit stabilitu. Myslím si, že o tomto zákonu už se mluví několik roků. Mluvilo se i za vlád sociální demokracie, nic se nepřijalo. Tento zákon by měl podpořit kvalitu a stabilitu státní správy. Ovšem já když vezmu resort, se kterým se prakticky každý druhý den stýkám, a to je ministerstvo zemědělství, tak můžu říci, že od nástupu ministra zemědělství Gandaloviče tam nezůstal kámen na kameni. A některé odbory apod. už se vyměnily několikrát. Domnívám se, toto není zabezpečení správného kvalitativního chodu státní správy. To je všechno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Táborský, připraví se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já ve své podstatě v tom svém vystoupení, abych se neopakoval, protože můj předřečník většinu problematiky, kterou jsem chtěl vyjádřit, již tady řekl. Já bych chtěl jenom upozornit na některé skutečnosti.

Ta předkládací zpráva zněla velice optimisticky, tak jako kdyby nebyly prakticky problémy. Tak jako kdyby nebyla žádná rizika. Pan kolega Hajda o nich tady hovořil, o těch jednotlivých ustanoveních a hodnoceních Evropské komise, a proto je nebudu tady opakovat. Ale jsou to věci, kterými se v současnosti zabýváme, a které se v současnosti řeší na vnitrostátní úrovni, takže to není jenom, že to vidíme takhle na vnitrostátní úrovni, ale je vidět, že i Evropská komise to cítí podobně.

Potom, co se týká doporučení Senátu, který přijal výbor pro evropské záležitosti, bych měl jednu možnou úpravu.

K bodu II. 2., kde se klade z navrhovaných doporučení pro Českou republiku důraz zejména na splnění rozpočtu roku 2012 v plném rozsahu a zabezpečení včasné nápravy nadměrného schodku, přičemž poukazuje na problém udržitelnosti rozpočtové konsolidace spočívající převážně v plošných škrtech a varuje před nižší mírou prorůstových opatření. A to jak ve fiskální, tak daňové oblasti. Zlepšení může nastat odbouráváním administrativních překážek. A poslední část toho odstavce hovoří: "a zlevnění nákladů na zaměstnávání pracovníků". Tady ještě potom při té další diskuzi je možná nejednotný pohled nebo nejednotný výklad této poslední části odrážky. Protože může tady vznikat to, že budou snižovány náklady na práci snižováním mezd, což by rozhodně asi nebyl krok tím správným směrem. Když si vezmeme porovnání s vyspělými evropskými státy, kde platy našich zaměstnanců jsou několikanásobně nižší – bohužel jsou nižší i oproti Polské republice a Slovensku – asi by to nebylo zrovna to nejšťastnější řešení.

Ale pochopitelně druhý výklad snižování těchto nákladů na práci může z pohledu toho, že odbouráváním určitých administrativních nepotřebných agend pochopitelně klesá do určité míry počet vykonavatelů nebo zaměstnanců a tím se zákonitě snižují i náklady. Ale vzhledem k tomuto prakticky nejednotnému pohledu nebo výkladu bych doporučoval, abychom v tomto bodu II. 2., první odrážka, vypustili to poslední ustanovení, cituji: "a zvýšení nákladů na zaměstnávání pracovníků". Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  "Zlevnění", to je špatně přečtené – "a zlevnění".

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Musím říct, že mě také zaujal výrok pana ministra o tom, že doporučení Rady souzní s reformním úsilím vlády. Já totiž, když jsem si to doporučení přečetla, tak jsem měla pocit, že spíše souzní s tím vším, co my jako opozice říkáme. A říkáme to pořád dokola a jsme osočováni za levičáky, kteří nevědí, co se patří, a chceme jenom rozdávat a vlastně nic nevíme a svět běží úplně jinak. A tady na tomto doporučení se ukazuje, že máme pravdu a že ten svět skutečně běží jinak, než jak si to představuje tato vláda.

Já musím upozornit na to, že tato zpráva je sice vypracována na základě analýz zpracovaných Evropskou komisí, ale je to doporučení Rady. A Rada na legitimaci od členských zemí. Tato doporučení Rady jsou nástrojem koordinace hospodářské politiky k podpoře růstu.

Musím zase z té zprávy kousek citovat, abych doložila své tvrzení. V doporučení se říká, že Evropská rada zdůraznila potřebu další diferencované fiskální konsolidace podporující růst obnovy běžného poskytování úvěru ekonomice, podpory růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy.

To jsou věci, které říkáme dlouhodobě. Dále se v tomto doporučení upozorňuje na rizika, která politika současné vlády nese. Rozpočtové prognózy programů jsou vystaveny několika rizikům. Zákon o finančním odškodnění církví, momentálně projednávaný v parlamentu, by v roce vstupu daného zákona v platnost zvýšil celkový schodek veřejných financí o 1,5 % HDP. To je upozornění zvenku, to není to, že my si zde jako opozice něco vykládáme.

Toto doporučení Rady je závažné. Myslím si, že je docela důležité, abychom ho vzali na vědomí. Měli bychom si ho prostudovat skutečně velmi dobře. Proto doporučuji, abychom návrh usnesení, tak, jak byl předložen výborem pro záležitosti EU – a s tím pozměňovacím návrhem, který přednesl před chvílí pan senátor Strnad, to znamená vypuštění potom té záležitosti týkající se nákladů práce – tak aby byl doplněn o slova "Senát bere na vědomí doporučení Rady k Národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012 – 2015". Myslím si, že tento návrh nemusím dávat písemně. Je tam prostě jenom doporučení vzetí na vědomí toho dokumentu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jsem se teď přihlásil, ale vidím, že to moje přihlášení nefunguje, tak se na to musíte podívat. A pak vystoupí pan senátor Miroslav Škaloud.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže v tuto chvíli má slovo předseda Senátu, prosím, pane senátore, Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný.

Chci jenom k této tématice sdělit, že si musíme uvědomit – a to tady na úvod mělo zaznít – že Česká republika se nejvýkonnějším ekonomikám, to znamená EU, nepřibližuje, takže de facto konvergence z našeho pohledu neprobíhá. To je třeba konstatovat. Je to druhým rokem, ukazují to reálná čísla. My jsme v recesi. A to je potřeba tady zmínit, že si to Senát uvědomuje, a proto snad je na místě větší apel na prorůstová opatření.

A chci tady ještě upozornit na jednu věc, která skoro nikde nezazněla, a to – Česká národní banka začátkem měsíce, nebo na přelomu, snížila úrokové sazby u REPO sazby, tzn. u té 14denní, na historické minimum, na 0,25 procentního bodu. Je to jasný impulz České národní banky, že chce podpořit v naší zemi poptávku a spotřebu. Popravdě řečeno dělá se to na úkor peněz střadatelů, to znamená, že to zaplatí střadatelé v peněžních ústavech. A když se podíváme, jaké jsou kroky vlády, tak bych řekl, že vzniká jakýsi fiskální karambol. Protože vláda naopak, možná, že si to neuvědomuje, ale činí kroky pod tíhou hrozících schodků, to chápu, naopak tu spotřebu snížit.

Je to dáno navyšováním daně z přidané hodnoty, některých dalších daní, ale je to také dáno tím, že chce za každou cenu podpořit náběh důchodového připojištění v této době, kdy právě ta poptávka a spotřeba brzdí ekonomiku. A samozřejmě, pokud by se lidé rozhodli ve větší míře spořit – a dokonce takové částky, které by byly asi efektivní, to znamená kolem 3000 měsíčně – tak by se to projevilo tím, že poptávka a spotřeba, a tím i celá ekonomika, by šla dolů.

Takže já to neumím nazvat jinak, než hrozící fiskální karambol. Zaplať pánbůh, že lidé tomuto neuvěří, že do toho nepůjdou. Protože už dneska právě ta vnitřní poptávka, spotřeba nám sráží ekonomiku dolů a pokud se přidá horší výsledek zahraničního obchodu, což by také mohlo přijít, tak potom si myslím, že bychom byli ve velmi špatném stavu. Z tohoto pohledu nevidím jiné řešení, než skutečně v těch věcech, které tady jsou – zvýšit výběr daní, odstranit šedou ekonomiku, udělat si pořádek v našem pomyslném domě, a až ta poslední řešení jsou opatření, která nakonec vedou k tomu, že poptávka a spotřeba jde dolů. Jinak se z toho kruhu propadu, nebo spirály propadu, víru propadu nedostaneme ven. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, nebudu mluvit dlouho, jenom pár poznámek k tomu, co zde bylo řečeno. Jedna se týká toho, o čem zde hovořil kolega Táborský, že tady máme nízké průměrné platy. Citoval tuším Polsko. Já mám pocit, že je to obráceně, že my máme vyšší průměrné platy než v Polsku nebo na Slovensku. Na druhé straně máme možná nižší platy než v Řecku. Pokud bychom administrativními opatřeními způsobili, že ty platy Řecko dotáhnou – to, že máme nižší důchody je známo – tak asi bychom mohli dopadnout podobně.

Další poznámka se týká církevních restitucí. Ano, podle plánu by stát, nebo vláda měla platit jedna a půl, nebo myslím asi 2 promile letošního rozpočtu. Asi na půl miliardy to bylo. Ale to je také prorůstové opatření. Protože se uvolní asi 67, nebo 57 miliard Kč - majetku v míře 57 miliard Kč, nebo tak nějak podobně, a ty budou k dispozici. Můžou být k dispozici, jsou dosud zablokovány, nemohou být využívány pro činnosti, aktivity, podnikání apod.

Pokud jde o kolegu Štěcha, souhlasím, že výběr daní a šedá ekonomika nás brzdí. Pokud se toto změní, tak to bude jenom ku prospěchu. Ale to není až tak jednoduché.

Dále bych chtěl v rychlosti sdělit k různým výhradám – samozřejmě stanoviska, doporučení Rady jsou tak rozsáhlá, nebo tak různorodá, že si každý z nich, pokud chce, vybere to, co vyhovuje jeho názoru a může propagovat, jestli to ten stát dělá špatně, nebo že to dělá dobře. Já můžu dát pár slov, která tu vládu spíš chválí, abych vykompenzoval to prostředí.

V kontextu těch specifických doporučení Rady týkajících se nových členských států lze uvést, že Česká republika jako jedna z mála nemusí řešit problematiku chudoby, zvládnutelnosti romské otázky nebo např. propojování elektrifikačních soustav s ohledem na liberalizaci a integraci vnitřního trhu. To se týká Rumunska, Bulharska, Lotyšska.

Dále oblastí, kde se Česká republika pohybuje na vysoké úrovni z hlediska srovnání s ostatními členskými státy, zejména pak ve srovnání s jižní částí Unie, je aktivní politika zaměstnanosti. Nezaměstnanost, i když je nepříjemná v současné době, zůstává v ČR hluboko pod průměrem EU. Například Španělsko, Itálie, Řecko, Portugalsko – nezaměstnanost dosahuje až 50 % úrovně práceschopného obyvatelstva do 30 let. Tam je opravdu doporučována řada opatření na podporu pracovního trhu.

Další poznámka se týká toho, že doporučení Rady, která se týkají nápravy situace a reforem v bankovní oblasti, se České republice vyhýbají. Protože v porovnání s eurozónou české banky dosahují vyrovnané bilance.

Poslední poznámka – ČR v porovnání s jinými státy, Německo, Dánsko, Francie, Itálie, Polsko, Slovinsko, má velmi dobré výsledky pokud jde o oblast služeb, např. o stupeň liberalizace trhu, profesní kvalifikace, a nedostala v této oblasti žádné doporučení. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nehlásí, rozpravu končím. Nyní prosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit, pak pan zpravodaj. Pan ministr nechce, takže prosím zpravodaje garančního výboru.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já se musím vyjádřit, protože padly návrhy na změnu našeho usnesení, kterému rozumím. Musím říct, že ani nebylo myšleno – to zlevňování nákladů na zaměstnání pracovníků nebylo myšleno ve smyslu snižování mezd. My jsme to na výboru projednávali, ale je pravda, že i takto by se to dávalo chápat. Proto vítám možnost buď toho vypuštění, nebo druhá možnost, která by asi více odrážela návrh, který jsem myslel, když jsem předkládal toto modifikované usnesení těch dožádaných výborů. A to, že by se tam dalo nechat "a zlevnění nákladů na zaměstnání pracovníků, aniž by došlo ke snížení mezd", anebo vypustit tuto záležitost. Tím bylo myšleno, aby odvody a cena pracovníka byla nižší, aby byla větší ochota lidí zaměstnávat nové pracovníky. Protože myslím, že v současnosti je největším problémem právě poměrně vysoká, byť třeba v mém regionu je nezaměstnanost 6,36 % relativně nízká, v průměru, ale jsou zde oblasti, které mají výrazně vyšší nezaměstnanost. Ty, které jsou třeba dále od větších měst, tak tam nezaměstnanost je vyšší. Čili ztotožním se s tím, že část odbourávání administrativních překážek" ukončíme tečkou a to ostatní vypustíme. Pak jsou následující odrážky.

Jenom bych poprosil paní místopředsedkyni Gajdůškovou, jestli by mohla upřesnit to, kam chce zařadit ten dokument – vzít na vědomí. (Reakce mimo mikrofon.) Ano, bere na vědomí. (Poznámka pana předsedy, že je to připraveno.) Výborně, to je dobře, takže můžeme nechat hlasovat s tím doplněním "bere na vědomí" a s vypuštěním slov, která jsou v II. 2. na konci prvního odstavce, tam bychom ukončili slovy "administrativních překážek" a tečka.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, já myslím, že musíme postupovat v souladu s jednacím řádem. To znamená, že musíme nejdřív hlasovat o návrzích, které přednesla paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková – za prvé hlasovat, že Senát bere na vědomí doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012 – 2015. To bude první hlasování. Pak budeme hlasovat o II. 2. – vypuštění konce odstavce, který zní "a zlevněním nákladů na zaměstnávání pracovníků". A pak budeme hlasovat o tom, co je tady, jako celek. Děkuji.

Připomínám, že je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum je 26. Budeme hlasovat o doplnění usnesení, resp. doporučení k vyjádření Senátu, tak jak ho navrhl výbor pro evropské záležitosti, a to, že Senát bere na vědomí doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012 – 2015.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 22, první pozměňovací návrh, registrováno 51, kvorum pro přijetí 26, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Druhý pozměňovací návrh paní místopředsedkyně Gajdůškové, který byl načten, je v doporučení k vyjádření Senátu II.2., konec odstavce – za slovem "překážek" vypustit text "a zlevněním nákladů na zaměstnávání pracovníků", kolega Táborský to navrhl, omlouvám se.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 23, registrováno 51, kvorum pro přijetí 26, pro návrh 39, proti 1. Návrh byl přijat.

A nyní přistoupíme k hlasování o doporučení k vyjádření Senátu PČR k Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012 – 2015, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, tak jak bylo předloženo výborem pro evropské záležitosti.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 24, registrováno 51, kvorum pro přijetí 26, pro návrh 42, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům. Projednávání tohoto bodu bylo ukončeno.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 421

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 421. Návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, můžete se ujmout slova.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý večer, dámy a pánové, já vám přicházím uvést novelu občanského soudního řádu, která – ve zkratce – se týká institutu zvaného dovolání, což je mimořádný opravný prostředek. Rád bych úvodem řekl, že tento zákon vzniká v zásadě ze dvou důvodů. První je reakce na určitý nález Ústavního soudu. Ten druhý důvod je proto, že dosavadní právní úprava vede k tomu, že Nejvyšší soud není schopen vyřizovat dovolání ve lhůtách, resp. trvá mu to dlouho. Ale nejpodstatnější je to, že se zabývá příliš často dovoláními a ostatními právními prostředky, které musí rozhodovat, a tak se nestačí věnovat základní funkci, kterou má, to je sjednocování judikatury.

Cílem tohoto zákona je zejména koncepční změna tohoto institutu k Nejvyššímu soudu. Druhá věc, která je také důležitá, je posílení elektronizace justice v občanském soudním řízení. Třetí věc je koncepční změna právní úpravy nedobrovolných hospitalizací osob. Za čtvrté je to posílení procesních práv nezletilých dětí.

Tento návrh byl v Poslanecké sněmovně oproti vládnímu v některých věcech, které návrhu nijak neuškodily, změněn. Pokud mám informaci, žádné výhrady z výborů Senátu k tomuto návrhu nebyly, takže si dovolím dál nepokračovat v úvodní řeči, počkal bych na dotazy, ale myslím si, že jde o takový zákon, který by nemusel vést k nějakým velkým diskusím a že je v pořádku, že je předkládán. Děkuji za slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 421/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo Senátu PČR, děkuji za pozvání k těmto mikrofonům. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Pan ministr tady řekl obsahově nosné části návrhu novely občanského soudního řádu. My jsme se v rámci ÚPV Senátu PČR vypořádávali zejména s připomínkami paní předsedkyně Nejvyššího soudu ČR a shledali jsme je irelevantními. Proto jsme přijali usnesení, které máte před sebou. Já ho jenom rychle připomenu. Je to 247. usnesení našeho výboru z 53. schůze, které jasně říká mimo jiné, že

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci v Senátu senátora Miroslava Antla, to je ten, co je před mikrofony, nebo z vašeho pohledu za mikrofony,

III. pověřuje téhož, aby toto usnesení předložil váženému předsedovi Senátu PČR, což jsem skutečně učinil.

Jako obvykle budu velmi stručný, ač mám tady, nebudu je počítat, ale minimálně 15 stránek poznámek. Řeknu to, co říci musím, to znamená k legislativnímu procesu. Návrh zákona byl do Poslanecké sněmovny PČR vládou předložen dne 18. května 2012, a to ve znění doporučených legislativní radou vlády, to znamená skutečně řádný proces, který proběhl. V dolní komoře českého parlamentu to mají pod číslem 686. Dne 11. července 2012 na jejich 41. schůzi bylo první čtení, přikázáno ústavně právnímu výboru. Pozměňovací návrhy byly akceptovány. Druhé čtení 21. 9. téhož, to znamená tohoto roku na 46. schůzi Poslanecké sněmovny vedle výborových pozměňovacích návrhů byly předloženy další, do konečného znění prošly jen legislativně technické návrhy. Třetí čtení proběhlo na téže schůzi dolní komory 26. 9. 2012. Tam byl návrh občanského soudního řádu vcelku jasně přijat, když z přítomných 149 poslanců se vyslovilo pro 125 a pouze 22 jich bylo proti.

Pokud jde o naši komoru, tak Poslanecká sněmovna nám postoupila návrh zákona 4. 10. 2012. Lhůta pro jednání v Senátu končí dnem 5. 11. 2012, takže jsme ve lhůtě. Organizační výbor přikázal senátní tisk našemu coby garančnímu výboru 9. 10. 2012. Pokud jde o obsahovou část, to už jsem sdělil. Nosnou částí je dovolání, o kterém se velmi diskutovalo. Pan ministr spravedlnosti – řeknu klidně, a neříkám to u všech ministrů, vážený pan ministr spravedlnosti – řekl, že je to něco, co za prvé usnadní občanům přístup k dovolání, a co je důležité, on se o tom zmínil, je tady nález ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, který najdete publikovaný pod číslem 147/2012 Sb., to je k ústavnosti dovolání podle § 237 odst.1 písm. c) občanského soudního řádu, který říká, že ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. 12. 2012.

Proč já toto zdůrazňuji? Vy před sebou máte zcela nepochybně i legislativní připomínky našeho významného a velmi váženého legislativního odboru, samozřejmě jako obvykle legislativní odbor tam našel připomínky legislativního rázu, ale když se do nich podíváte, a já jsem to říkal na ÚPV Senátu PČR, jsou v podstatě legislativně technického rázu. Nechci říci, že nás nutí čas. Nás nikdy nenutí čas a znovu opakujeme tu třicetidenní lhůtu, která je velmi krátká, ale v podstatě jsou to připomínky, o kterých jsem se zmínil, na našem výboru byl pan náměstek František Korbel, který řekl, že je připravena harmonizační novela s ohledem na občanský zákoník a slíbil, že ta se s nimi vypořádá.

V tuto chvíli nebudu číst legislativní připomínky. Znovu říkám, máte je před sebou, a s klidem v duši říkám, že lze souhlasit - a znovu doporučuji - schválit stanovisko ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, a stejně jako pan ministr jsem vám i já k dispozici. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Chce vystoupit ještě pan ministr? Ano, má zájem vystoupit, prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Já jen jednu větu. Také bych doporučil přijetí návrhu zákona, tak jak jej schválila Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan zpravodaj už nechce vystoupit. Zazněl jediný návrh, který je v usnesení garančního výboru, návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 25 registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 43, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli, děkuji i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně zařazené body jsme vyčerpali a máme ještě čas, kdy končí doba pro hlasování, takže budeme pokračovat nezařazeným bodem, a tím je bod, který máme pod č. 34

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě

Tisk č. 422

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 422. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan Jiří Štětina, kterého mezi námi vítám. Pane poslanče, můžete se ujmout slova.

Poslanec Jiří Štětina:  Dobrý večer. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za slovo. Tento zákon prošel Poslaneckou sněmovnou velmi rychle, bez problémů, byl schválen 150 hlasy, na jeho realizaci se vlastně podepsaly všechny politické strany. Jedná se v podstatě o doplněk zákona o zdravotnické záchranné službě, tj. zákona č. 374/2011 Sb., ve kterém se nám nepodařilo dát náhrady, které jsou stejné nebo alespoň podobné, jako mají ostatní příslušníci Integrovaného záchranného systému, to znamená policie a hasiči. V té době to koalice slíbila, a musím říci, že tento slib byl splněn, a proto byl tedy předložen poslanecký návrh. Nebudu číst všechna jména poslanců, kteří zákon navrhli, ale jsou tam skutečně poslanci všech stran. Tito poslanci návrh zákona předložili a byl schválen.

Jedná se v podstatě o dvě věci. Jednak o dodatkovou dovolenou, to znamená, že zdravotníci záchranáři budou mít nárok na týden dodatkové dovolené, to se týká zákoníku práce. A druhou věcí je odchodné. Odchodné dostane každý záchranář, který splní základní podmínku, to znamená, bude mu 50 let, bude mít minimálně 15 let na zdravotnické záchranné službě jako záchranář nebo dispečerka. Může dostat až šestinásobek svého platu. To je celý návrh zákona.

Tento zákon byl projednán ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v Senátu bez připomínek, a budu velmi rád, když za stejných okolností bude tento návrh zákona projednán i v Senátu a bude mít stejný osud. Děkuji vám za mé úvodní slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane poslanče, já vám také děkuji, posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů a sledujte rozpravu.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 422/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Schwarz, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dobrý den. Vážené kolegyně a kolegové, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 29. schůzi konané 17. října 2012 návrh zákona projednal. Jedná se, jak už bylo předkladatelem řečeno, o dvě výhody pro výkonné zaměstnance záchranných služeb, ať jsou to zaměstnanci ve výjezdových skupinách, tak operátorky operačních středisek. Jedná se o dodatkovou dovolenou a o odchodné. Odchodné bylo specifikováno navrhovatelem, proto ho nebudu opakovat.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku doporučil plénu Senátu návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím rovněž, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do ní nehlásí, obecnou rozpravu tudíž končím. Předpokládám, že pan navrhovatel se již nechce vyjádřit, pan zpravodaj také ne.

Přistoupíme tedy k hlasování na základě usnesení garančního výboru a zpravodajské zprávy. Máme jediný návrh, a tím je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26 registrováno 48, kvorum 25, pro návrh 41, proti jeden. Návrh byl schválen.

Děkuji a blahopřeji navrhovateli, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Nyní se hlásí místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolil bych si podat jenom drobný procedurální návrh, a sice zařadit bod č. 43, senátní tisk č. 385, což je Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů – 2. čtení, napevno zítra jako první bod po polední přestávce.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Slyšeli jste procedurální návrh, o kterém budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 27 registrováno 44, kvorum pro přijetí 23, pro návrh 36, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tento bod je pevně zařazen jako první bod zítřejšího odpoledního jednání.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, končím dnešní jednání. Sejdeme se zítra v 9.00 hodin a budeme pokračovat v 26. schůzi podle pevně zařazených bodů.

Přeji vám hezký večer, klidnou noc a zítra v 9.00 hodin pokračujeme v jednání. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 18.41 hodin.)