Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 14.03.2012

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 19. schůze Senátu
(1. den schůze – 14.03.2012)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 19. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 22. února 2012.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Otakar Veřovský, Karel Kapoun a Jan Horník.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak ještě neučinili. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 19. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. V tuto chvíli sice nejsou zatím přítomny, nejsou ani omluveny, takže předpokládám, že se jednání budou účastnit.

Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovatelkami 19. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V okamžiku hlasování č. 1 bylo registrováno 57 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 29, pro návrh 51, proti jeden. Návrh byl schválen, takže ověřovatelkami této naší schůze jsou senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 19. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Jiří Lajtoch, prosím.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolil bych si vás požádat, jestli bychom mohli bod č. 25, což je návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Adolfa Jílka, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, projednat jako poslední bod dnešního jednání, aby byl tedy na pořadu dnešního jednání jako poslední bod. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda jsou ještě další návrhy na změnu a doplnění pořadu 19. schůze? Není tomu tak, rozpravu končím.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu schůze. Byl podán pouze jeden návrh oproti návrhu Organizačního výboru, a to je návrh pana kolegy Jiřího Lajtocha, aby bod 25 byl posledním bodem dnešního pořadu, to znamená, že předpokládám, že dnes v podvečer.

O tomto návrhu budeme hlasovat. Budeme hlasovat o změně pořadu naší dnešní schůze, a to tak, aby bod č. 25, což je senátní tisk č. 310, byl zařazen jako poslední bod dnešního našeho jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 2 registrováno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme hlasovat o návrhu pořadu schůze jako celku, a to ve znění přijatého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem pořadu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 3 registrováno 65, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl schválen. Přijatým pořadem naší 19. schůze se budeme řídit.

Tolik zahajovací procedura.

Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, dříve než přistoupíme k prvnímu bodu, dovolte mi, abych vám sdělil informaci, jejíž kopii jsem obdržel před deseti minutami. Je to sdělení vedoucího Kanceláře prezidenta republiky a je adresováno vedoucímu Kanceláře Senátu. Ve sdělení se praví:

Vážený pane kancléři, pro informaci Senátu Parlamentu České republiky vaším prostřednictvím sděluji, že prezident republiky dne 5. března 2012 ratifikoval Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě.

Pokud tomu tak je, náš požadavek z minulé schůze byl vyslyšen a naplněn. Sdělení jsem posílal na Kancelář prezidenta republiky já, odpověď přišla našemu panu kancléři, ale důležitý je obsah, a ten jsem vám nyní sdělil.

Díky, že jste to vzali na vědomí.

Přistoupíme k prvnímu bodu našeho jednání. Projednáme nyní

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 298

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 298. Návrh uvede ministr obrany Alexandr Vondra, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dobré ráno. Pane předsedo, kolegyně a kolegové, z pověření předsedy vlády předkládám návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů, který vláda České republiky schválila svým usnesením 31. srpna 2011.

Dovolte mi krátce představit návrh, který je již dlouho očekávám zainteresovanou veřejností.

Veřejné sbírky představují rozvíjející se potenciál ojedinělého finančního zdroje, který je pro vícezdrojové financování rozličných veřejně prospěšných činností prakticky nenahraditelný. Sami občané svými dary do veřejných sbírek vyjadřují podporu různým veřejně prospěšným aktivitám a svoji vůli účastnit se na jejich řešení.

Cílem této novely je umožnit rozvoj tohoto finančního zdroje, a to bez zbytečných administrativních bariér, ale zároveň ponechat státní regulaci v míře, která je s ohledem na ochranu dárců nutná a je z hlediska provozovatelů veřejných sbírek výhodná pro to, aby institut veřejných sbírek nebyl zneužíván a veřejnost tak neztratila k tomuto fenoménu důvěru.

Ochota veřejnosti přispívat je důležitá právě teď, kdy podpora veřejně prospěšných aktivit a služeb z veřejných rozpočtů stagnuje nebo i meziročně klesá v důsledku ekonomické krize. Návrh tedy vyvažuje dva okruhy požadavků aplikační praxe. Na jedné straně přináší vstřícnější postoj veřejné správy k právnickým osobám, které tyto sbírky pořádají. Na druhé straně zpřesňuje nezbytnou míru státní regulace tím, že například zavádí možnost efektivní kontroly veřejných sbírek tam, kde taková kontrola zatím chyběla, například při prodeji předmětů nebo vstupenek.

Návrh nově zavádí možnost konat veřejnou sbírku na dobu neurčitou. Odstraňuje se tak neodůvodněná administrativní zátěž a zbytečné finanční náklady pořadatelů kontinuálních sbírek s jejich ukončováním a obnovováním každé tři roky. Dále se zavádí možnost konat sbírku i jiným způsobem, než je taxativně uvedeno v aktuálně platném zákoně, přičemž pořádání takové sbírky je podrobeno vyšší míře správního posouzení krajských úřadů. (Velký hluk v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, promiňte. Vážené kolegyně, vážení kolegové, atmosféra je nedůstojná vážnosti projednávání tohoto bodu. Prosím o klid! Děkuji.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Je navrhována řada zjednodušení nakládání s pokladničkami, což je poměrně častý způsob, jak jsou tyto veřejné sbírky konány. Na druhé straně se zavádí evidence vstupenek a sbírkových předmětů, pokud je sbírka konána tímto způsobem. Tím se nově zavádí povinnost evidovat a reportovat údaje nutné k účinné kontrole nakládání s takto získanými prostředky. Zpřesňuje se správní trestání, a to v souladu se zásadami správního práva.

S návrhem této novely vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna dne 8. února 2012 a během jejího projednávání v ní nebyla navržena žádná změna vládního návrhu.

Tímto vás žádám o projednání a schválení na půdě horní komory. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 298/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 298/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr nás seznámil s obsahem předkládaného zákona. Na včerejší schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu byly vzneseny některé legislativní připomínky. Tyto byly během včerejška a dneška vysvětleny a objasněny pracovníky ministerstva vnitra. Seznámil bych vás tedy s celkem jednoznačným usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Jedná se o 227. usnesení z 22. schůze konané dne 13. března 2012.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Alexandra Vondry, ministra obrany ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě

výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátora, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru senátorka Dagmar Zvěřinová. Ano, prosím, paní senátorko, ujměte se slova.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Ústavně-právní výbor se včera na svém zasedání rovněž zabýval tímto zákonem. Byly zde také určité legislativní připomínky a tyto byly náležitě vysvětleny.

Ústavně-právní výbor přijal své 171 usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákona o veřejných sbírkách), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 298.

Po úvodním slově pana Dr. Alexandra Vondry, ministra obrany ČR, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Navrhuje někdo podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není podán.

Přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, tentokrát vystupuji s příjemným pocitem, že projednáváme velmi užitečnou novelu zákona. Tato novela zákona o veřejných sbírkách vychází vstříc zejména potřebám obcí a občanské společnosti. Na základě zhruba desetileté zkušenosti s aplikací tohoto zákona byla zpracována po seriózních analýzách a konzultacích rady vlády pro neziskové organizace se zástupci jak příslušných orgánů veřejné a státní moci, tak nestátních neziskových organizací a je to na nich znát. Novela odstraňuje zbytečnou byrokracii, zkracuje povolací lhůty, zjednodušuje některé administrativní úkony, rozšiřuje možné formy pořádání sbírek a podobně. Současně však zdokonaluje systém kontroly nad průběhem a výsledky sbírek, kterým posiluje jistoty jejich organizátorů, aniž by je zatěžovalo zbytečnou administrativou.

Co je na tomto návrhu novely zákona navíc překvapivé, je způsob jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. Vládní návrh zákona se nestal obětí poslanecké lidové tvořivosti a prošel pouze s jednou všeobecně přijatou administrativně legislativní změnou. Možná ale návrh novely zákona je tak dobrý hlavně proto, že se zdá být nedůležitý, že je v rámci takzvaných reformních změn něčím na okraji zájmů současné vládní koalice, případně jakoby vhodně doplňuje tím, že vytváří prostor pro to, aby si obce a občané pomáhali v krizových situacích sami, když už jim přestává pomáhat stát, a ono to asi tak bude. V takových regionech, jako je naše Znojemsko, si lidé začínají uvědomovat, že individualismus, sobeckost, péče jen sama o sebe už jim nepomůže. Začínají si uvědomovat význam vzájemné solidarity a spolupráce v rámci komunit. Vládní koalice vytváří svou asociální politikou podmínky pro růst solidarity těch chudých s ještě chudšími. Kdysi to tady už bylo.

Z uvedených důvodů vítám tento návrh zákona o veřejných sbírkách a budu hlasovat pro jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Zájem není, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Pan ministr nemá zájem.

Táži se zpravodajky ústavně-právního výboru paní senátorky Dagmar Zvěřinové, zda chce vystoupit. Garanční zpravodaj také nechce vystoupit.

Přistoupíme k hlasování, protože je pouze jeden návrh z obou výborů, abychom návrh zákona schválili, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 4 bylo registrováno 67, kvorum pro přijetí je 34. Pro návrh 60, proti jeden.

Návrh byl přijat. Projednávání tohoto bodu končím. Děkuji zpravodajům i předkladateli.

Dalším bodem je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 1. - 2. března 2012

S informací vstoupí ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás krátce informoval o jednání Evropské rady, které se uskutečnilo v Bruselu ve dnech 1. a 2. března tohoto roku. Jednání Evropské rady mělo na programu více bodů. Klíčovými tématy se ovšem stala hospodářská politika, mezinárodní summity a politika zahraniční. Evropská rada se také shodla na prodloužení mandátu stávajícího předsedy Evropské rady pana Hermana Van Rompuy. Na okraj zasedání pak došlo k podpisu smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení Evropské měnové unie, takzvané fiskální úmluvy, která však není sjednávána jako instrument evropského práva.

Jednání proběhlo podle očekávání a nad rámec informací, které jsem vám již poskytl před dvěma týdny při představování programu, nepřinesl tento summit žádné překvapení, proběhl velice poklidně.

Pokud jde o hospodářskou politiku, okruhy jednání zahrnovaly zhodnocení dosavadního vývoje evropského semestru 2012, diskuzi o aktuální ekonomické situaci po fiskálních opatřeních a především o podpoře konkurenceschopnosti. S ohledem na dlouhodobou pozici jsme při jednání podpořili důraz na klíčové oblasti, které by měly přispět k podpoře růstu a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, především konsolidaci veřejných rozpočtů, prorůstově orientovanou strukturu rozpočtových výdajů, strukturální reformy na úrovni jednotlivých členských států a posilování vnitřního trhu na evropské úrovní.

Klíčový význam, který vláda přikládá politikám podporujícím růst a konkurenceschopnost, vyjadřuje také společný dopis 13 členských států, dopis, který byl pod názvem "Plán pro růst Evropy" distribuován všem členským státům a který také spoluiniciovala a signovala česká vláda. Cílem tohoto dopisu bylo identifikovat před jednáním konkrétní oblasti a opatření pro stimulaci růstu ekonomiky členských států. Jeho obsah se nakonec stal klíčovým podnětem pro hlubší debatu o hospodářské politice a výrazně se odrazil v závěrech Evropské rady.

Jednotlivé iniciativy, na které dopis odkazuje, se však rozhodně nevyčerpávají jedním projednáváním na Evropské radě, ale jsou vyjádřením priorit signatářských států v oblasti vnitřního trhu na delší období.

V této souvislosti bych chtěl zmínit několik konkrétních priorit ČR v této oblasti, které se podařilo prosadit do závěrů. Patří k nim zaprvé otázka služeb a jejich liberalizace. Důležité je, aby Evropská komise tuto oblast aktivně sledovala a předkládala konkrétní doporučení, která podpoří další otevření trhu se službami.

Stále se nepodařilo prosadit princip země původu, trh se službami zatím funguje ve velice úzkém rámci.

Následně byl do závěrů Rady přidán závazek k dokončení vnitřního digitálního trhu do roku 2015, zejména s důrazem na zvýšení důvěry spotřebitelů a obchodníků v online obchodech a zlepšení pokrytí vysokorychlostním internetem.

Další z priorit naší země, zmíněných ve společném dopise, které byly zohledněny v závěrech Rady, je důraz na usnadnění profesní mobility tím, že dojde ke snížení počtu regulovaných zaměstnání.

Začtvrté závěry reflektují také důraz na snižování zátěže evropské regulace s zvláštním dopadem na mikropodniky.

V souladu s textem dopisu došlo i k připomenutí potřeby dokončení a liberalizace vnitřního evropského energetického trhu.

V neposlední řadě byla vyzdvižena i vnější dimenze obchodu včetně investiční politiky.

Rád bych připomněl, že se tady nejedná jen o nějaké stylistické cvičení, členské státy zdůraznily priority, které jsou dle jejich přesvědčení nezbytné pro zvýšení konkurenceschopnosti celé Unie jako předpokladu pro stimulaci růstu, a tím i snižování nezaměstnanosti. Komise bude ze závěrů Evropské rady následně vycházet ve svém legislativním a pracovním programu i při předkládání konkrétních návrhů.

Druhé téma rady se týkalo mezinárodních summitů. Rada připravovala evropské pozice na jednak květnový summit G8, který bude 18. až 20. května v Chicagu, na červnový summit G20, který proběhne v mexickém Los Cabos a také na konferenci RIO +20.

V případě summitů byla rada informována o průběhu příprav a schválila základní priority pro jednání. Oba zmíněné summity se budou zabývat na zasedáních převážně ekonomickými tématy. Mám na mysli G8 a G20.

Z hlediska Unie je v rámci jednání G20 významné především téma plánovaného navýšení zdrojů Mezinárodního měnového fondu.

Pokud jde o zahraniční politiku, v rámci diskuze o zahraničně politických prioritách ČR podpořila posilování politického dialogu se státy jižního sousedství, které nyní procházejí komplikovanými demokratizačními procesy. Klíčovým sdělením je především potvrzení nutnosti klást důraz na respektování univerzálních hodnot vlády práva a dodržování základních svobod jako jednoho z měřítek pokroku.

Současně ČR na jednání společně s několika dalšími členskými státy podpořila uplatňování vyváženého přístupu Unie k sousedské politice a logicky tak upozorňovala na východní dimenzi. Je to boj o to, kam budou peníze směřovat, zda na jih nebo na východ. Z tohoto hlediska je nám východ samozřejmě blíže.

V reakci na tuto naši iniciativu byl do textu závěrů vložen text, který reflektuje potřebu i východního partnerství.

Rada dále potvrdila své odhodlání zesílit tlak na syrský režim, pokud bude násilí a porušování lidských práv pokračovat. A vyzvala Radu, aby vůči tomuto režimu připravila další cílená omezující opatření. Evropská rada vyzvala prezidenta Asada, aby odstoupil a umožnil tak pokojné změny v zájmu Sýrie jako celku. Jakmile bude proces demokratické transformace zahájen, je Unie připravena vytvořit nové partnerství a poskytnout jim potřebnou pomoc.

Vážné znepokojení a prohlubující se obavy ohledně dalšího zhoršování situace v Bělorusku bylo posledním klíčovým zahraničním tématem.

Pokud jde o ostatní otázky, Rada podpořila udělení kandidátského statusu Srbsku a následně projednala i téma vstupu Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru. Zde opět zdůraznila, že právní podmínky přijetí rozhodnutí o přistoupení Bulharska i Rumunska k Schengenu byly splněny a ocenila nepřetržité úsilí, které zde obě země vynakládají.

V souladu s naší dlouhodobou pozicí jsme při jednání podpořili jak udělení kandidátského statusu Srbsku, tak i vstup Bulharska a Rumunska do Schengenu, neboť se domníváme, že ve chvíli, kdy tyto státy splnily všechna formální kritéria vstupu, by jejich přistoupení nemělo být podmiňováno dalšími dodatečně kladenými podmínkami. Děkuji vám za pozornost a jsem připraven v diskuzi zodpovědět dotazy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se zpravodajkou stala senátorka, místopředsedkyně Alena Gajdůšková, které se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Ano, děkuji. Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování číslo 5 registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro 47, proti 3. Návrh byl schválen.

Nyní uděluji slovo paní senátorce Aleně Gajdůškové.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr Vondra nás seznámil stručně, ale obsahově dobře se závěry Evropské rady. Nicméně si dovolím jeho informaci doplnit ještě o některé detailní záležitosti, které bychom měli vědět, protože závěry Evropské rady jsou velmi důležitou informací nejen pro vládu příslušné členské země nebo všechny vlády členských zemí, ale také pro veřejný a soukromý sektor. Je to směřování Evropy na další období.

Chtěla bych doplnit a zdůraznit zejména to, že Evropská rada formulovala své závěry tak, aby vrátila Evropu zpět na cestu k růstu a zaměstnanosti. Cituji: To vyžaduje dvoukolejný přístup, zahrnující jak opatření k zajištění finanční stability a fiskální konsolidace, tak i opatření na podporu růstu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.

Evropská rada dále potvrdila pět priorit, které byly stanoveny v roční analýze růstu, vypracované Evropskou komisí pro opatření na úrovni jak Evropské unie, tak členských států. Těchto pět priorit jsou následující. Je to další diferencování diferencované fiskální konsolidace, podporující růst. Obnova běžného poskytování úvěrů ekonomice. Podpora růstu a konkurenceschopnosti. Řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize a modernizace veřejné správy.

Rada také přijala návrhy opatření na úrovni členských států, tzn., že všechny členské státy se zavázaly k plnění těchto opatření.

To, co bych chtěla z těchto návrhů opatření zdůraznit, je především zase ustanovení čl. 8. Souběžně s úsilím o konsolidaci musí být věnována specifická pozornost upřednostnění výdajů, které jsou investicí do budoucích růstů. Se zvláštním důrazem na vzdělávání, výzkum a inovace.

V čl. 9, který se týká oblasti daňové politiky, Rada v souladu se závěry Rady vyzývá členské státy, aby, je-li to vhodné, přezkoumaly své daňové systémy na účelem zvýšení jejich účinnosti a účelnosti. Odstranění neodůvodněných výjimek, rozšíření daňové základny, přesunutí daňové zátěže směrem od zdaněné práce, zefektivnění výběru daní a boje proti daňovým únikům.

V čl. 10 pak se závěry věnují zejména cíli, který Evropská rada stanovila do roku 2020, a to je dosažení 75% míry zaměstnanosti. Na celém území EU. Zde se tedy hovoří, že v souladu se závěry Rady ze 17. února 2012 a při současném respektování úlohy sociálních partnerů a svých systémů tvorby mezd by členské státy měly zvýšit úsilí o to, aby zaměstnavatelům usnadnili a zatraktivnili najímání pracovníků, v případě potřeby zlepšení mechanismu stanovení mezd. Odstranit překážky pro vytváření nových pracovních míst a provádět aktivní politiku na trhu práce, zejména s cílem posílit účast mladých lidí, žen a starších pracovníků.

Já to zde zdůrazňuji proto, že opatření české vlády se doposud šinuly spíš opačným směrem, než v duchu tohoto směřování celé Evropy.

V části, která se týkala závěrů Rady, činnosti na úrovni Evropské unie, bych chtěla zdůraznit to, co je v čl. 17 a 18. Evropská rada zde vyzývá k tomu, aby bylo do června dosaženo dohody o směrnici o energetické účinnosti a v čl. 18 se konstatuje, že inovace a výzkum jsou ústředními prvky strategie Evropa 2020, a je tedy třeba zlepšit schopnost přetvářet výzkum a nová inovativní řešení, odpovídající poptávce trhu.

Mimochodem, v té oblasti podpory konkurenceschopnosti na základě výzkumu, vývoje a inovací se věnuje téměř nejobsáhlejší text ze všech přijímaných článků.

V čl. 22 závěrů Evropské rady se potom hovoří o tom, že je důležité urychleně dokončit reformu regulace finančního sektoru. A dosáhnout dohody ohledně návrhů, týkajících se požadavků na kapitál banky, a do prosince tohoto roku dohody o návrhu, týkajícím se trhu finančních nástrojů s tím, že cílem je vytvořit jednotný kodex a zajistit včasné a důsledné provedení rámce 3.

Co nejrychleji by také podle závěrů této Evropské rady měly být přijaty změny nařízení o ratingových agenturách.

Evropská rada také formulovala pozici pro nadcházející mezinárodní summity, zde je pro nás v ČR zase velmi zajímavá pozice, která je formulována pro konferenci OSN RIO +20, která je zaměřena na udržitelný rozvoj.

Tím zásadním ustanovením zde je, že konference by měla urychlit globální přechod k zelené ekonomice, a tím podpořit ochranu životního prostředí. Přispět k vymýcení chudoby a stimulovat nízkouhlíkový a nákladově efektivní růst.

Nebudu se příliš věnovat oblasti zahraniční politiky. Jenom bych chtěla konstatovat, že jsem s uspokojením slyšela od pana ministra to, že ČR nakonec podpořila strategii jižního sousedství. To byl požadavek minulého usnesení Senátu, kdy jsme projednávali pozici ČR pro Evropskou radu, a to jarní Evropskou radu.

Závěrem ještě jedno: Evropská rada je pánem svým, tzn., že její usnesení, její závěry jsou poté signálem pro činnost Evropské komise a jsou také závazkem pro všechny členské státy. Jak jsem již řekla, je to zásadní informace pro směřování jak veřejného, tak soukromého sektoru v jednotlivých zemích, protože je to rámec, je to informace o tom, kam se Evropa dál bude ubírat, co bude dál podporováno, co má zelenou.

Proto si dovoluji předložit Senátu Parlamentu ČR návrh usnesení, který určitě vláda přivítá, protože je to podpora závěrů Evropské rady, a tedy tomu, čemu se vláda ČR, personifikována premiérem Petrem Nečasem, na jednání Evropské rady zavázala.

Návrh usnesení je následující:

Senát bere na vědomí závěry Evropské rady ze dne 2. 3. 2012. Vítá zejména záměr, vrátit Evropu zpět na cestu k růstu a zaměstnanosti. Potvrzení pěti priorit, stanovených v roční analýze růstu. Další diferencované fiskální konsolidace, podporující růst, obnovy běžného poskytování úvěrů ekonomice, podpory růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize modernizací veřejné správy. Dále opatření na úrovni členských států, zvláště specifickou pozornost upřednostnění výdajů, které jsou investicí do budoucího růstu se zvláštním důrazem na vzdělávání, výzkum a inovace. Přezkum daňových systémů za účelem zvýšení jejich účinnosti a účelnosti, zefektivnění výběru daní a boje proti daňovým únikům. A doporučení pro oblast zaměstnanosti mladých lidí, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, k oživení trhu práce. Očekává, že vláda ČR bude plnit závazky, ke kterým se na úrovni Evropské rady zavázala.

Děkuji vám a žádám vás o podporu navrhovaného usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní kolegyně, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, abyste se k ní mohla po skončení vyjádřit. A nyní otevírám rozpravu. Písemně přihlášen nikdo není. Kdo se hlásí do rozpravy? Jako první pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore. Připraví se pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, dámy a pánové, budu mluvit jenom velmi krátce s poznámkou. Včera jsem na svém pracovním stole tady v Senátu našel také "digest", který každoročně dostávám od příslušného oddělení Senátu, které informuje o tom, kolik tisků nás navštívilo z EU v loňském roce. Je to takový přehledný materiál velice zajímavý, děkuji za něj a doporučuji ho vaší pozornosti.

Chci vám jen říci jedno číslo, že v loňském roce k nám do Senátu přišlo z EU 40 000 položek. Z těchto 40 000 položek bylo vyhodnoceno 800 jako těch, kterými bychom se měli zabývat, a z toho bylo necelých 500 legislativních aktů, čili zhruba dva zákony každý pracovní den by měla tato společnost vstřebat. Já ta čísla říkám jenom proto, abychom se nad nimi zamysleli, jestli si opravdu myslíme, že to opravdu povede k něčemu dobrému.

Rád bych ještě okomentoval to usnesení. Já bych chtěl navrhnout, jestli bychom mohli potom, uzná-li to Senát za vhodné, hlasovat po jednotlivých římských odrážkách, protože já jistě nikterak neprotestuji, že Evropa se má vrátit na cestu růstu a hledat cesty, jak najít pracovní místa, ale nevím, proč bych to měl zejména vítat, protože to považuji za zcela samozřejmé a nevidím tady nikoho, kdo by proti tomu mohl vznést nějakou námitku, ale zároveň nevidím žádné zlepšení, které toto usnesení přinese, takže navrhuji, abychom ten materiál pokud možno pouze vzali na vědomí, protože ty jednotlivé odrážky pokládám za natolik obecné, že si myslím, že nepřinášejí vůbec nic nového. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane senátore, počkejte chvilku. Rozumím tomu správně, že vy navrhujete hlasovat po římských číslicích?

Senátor Richard Svoboda:  Ano. Děkuji, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Další, kdo vystoupí, je pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne, vážený pane předsedo horní komory, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, já jsem se přihlásil kvůli tomu, abych eventuálně vznesl dotaz. S navrženým usnesením souhlasím, nemám s ním žádný problém, myslím si, že nikdo v této komoře s jednotlivými odrážkami navrženého usnesení problém mít nebude. Myslím, že cíle máme v podstatě všichni stejné.

V čem se pravděpodobně můžeme lišit, budou asi cesty, jak k těm cílům dojít, ale o těch to usnesení nehovoří. Obecně vzato, to hlasování po odrážkách je rozumné i z toho důvodu, že my vyjadřujeme podporu podle našeho jednacího řádu, tedy to znamená, že tu zprávu bereme na vědomí, a tím tedy vytváříme podporu a de facto potvrzujeme i ty ostatní odrážky. Tím nechci nijak bagatelizovat možnost, že Senát může skutečně položit určitý důraz na jednotlivé body, které paní místopředsedkyně Gajdůšková navrhuje.

Čili nic nebude proti ničemu, když nebudeme hlasovat o všem, anebo když vezmeme pouze tuto zprávu na vědomí. Záleží jenom na vás, jestli chcete zdůraznit jednotlivé odrážky, které jsou v usnesení zmíněné.

V souvislosti s tím mi dovolte, abych vznesl dotaz právě k té cestě, která není v usnesení vyjádřena, ale kde předpokládám, že se budeme lišit, a to sice ta odrážka II. 3, druhá odrážka, přezkum daňových systémů za účelem zvýšení jejich účinnosti a účelnosti, zefektivnění výběru daní a boje proti daňovým únikům. Dovolte, abych na jednom příkladu, který já osobně považuji a naše zpravodajka Jana Juřenčáková, která tuto agentu spravuje ve výboru, považuje za rozpornou s tím, co je mínění většiny senátorek a senátorů této komory, to je sice oblast toho konsolidovaného základu daně.

Ta konsolidace, znovu to ve stručnosti připomenu, vzniká tím, že pracovníci, a nepochybně i dělníci ve starších evropských zemích, které mají vyšší náklady na mzdy, tak si vymohli prostřednictvím svého lobby a svých zástupců nejenom zřejmě u svých odborářských elit, které jsou sdruženy v evropskou odborovou organizaci, společně s vedením si vymohli to, že u svých zaměstnavatelů, u nadnárodních společností, chtějí, aby docházelo k harmonizaci základu daně, a to v důsledku znamená, že v zemích, kde je levnější pracovní síla a kde tento podnik ve své filiálce má vyšší šanci vytvářet zisk, přenese nebo způsobí snížení zdanění v zemích, kde je levnější pracovní síla, protože se část zisku, společný základ daně to udělá, přenese do zemí, kde je dražší pracovní síla.

Stanovisko většiny této komory je podpůrné pro tento přesun, ačkoli se domnívám, že to je proti naší levnější pracovní síle zaměstnanců, tedy proti českému odborovému zájmu. Pravděpodobně čeští odboráři při vystupování na evropské úrovni v Evropské odborové organizaci nějakým způsobem podlehli tomu tlaku, to nevím, já nejsem odborář, ale pravděpodobně s tím vyjádřili souhlas, nevím, za jaké jiné ústupky, jestli třeba za podporu nějakých dotačních titulů pro odborovou organizaci, to doopravdy nevím, to je můj první dotaz, jak si vysvětlit, že česká levnější pracovní síla chce podporovat ze svého zisku, a to je nepochybně konkurenční výhodou, když pracují levněji, proč chtějí podporovat pracovníky, kteří mají dražší pracovní sílu, Evropských zemí. To je můj první dotaz.

Můj druhý dotaz je, zdali neustoupíme od toho požadavku neuplatnění výjimky, kterou si ČR vyjednala právě pro harmonizaci daňových základů, a to konsolidaci daňových základů, a to právě z důvodů, že je to pro naše dělníky, pro naše zaměstnance je harmonizace nevýhodná. Výhodné by bylo uplatnit tuto výjimku, a tím pádem způsobit to, že bychom měli v našich zemích vyšší zisky, zůstávalo by více peněz a jistě i odboráři by si mohli vyjednat ve svých podnicích, nadnárodních podnicích, lepší podporu pro své programy.

To je tedy dotaz a předkládám ho z toho důvodu, že tady je jasně řečeno přezkum daňových systémů za účelem zvýšení jejich účinnosti a účelnosti, zefektivnění výběru daně a boje proti daňovým únikům.

Když čtete závěry Rady, závěry Rady právě zdůrazňují, že je třeba odbourání různých výjimek, pořádně udělat revizi výjimek, aby byly výběry efektivní, aby byly určité, a nepochybně společný základ daně vede k tomu, že se stává poněkud nepřehledným právě způsob výběru daně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, jen bych krátce chtěl vyjádřit svůj názor k některým procesům v rámci EU. Reaguji v podstatě i na souhlasná stanoviska z pravého spektra Senátu, protože já musím opravdu jako sociální demokrat se trošku zamyslet nad tím, proč právě my podporujeme tak vehementně sice hezké cíle, ale prosazované pravicově orientovaným vedením EU, protože vedení EU a Rada Evropy tak složená je. A ta řešení jsou více pravicová, pokud jde třeba o otázku řešení zaměstnanosti a dalších věcí, než představy sociálně demokratické, takže musím říci, po pravdě řečeno, hesla jsou to pěkná, ale ty způsoby řešení já osobně vnímám jako problematické.

Protože pamatuji, nechci to rozebírat zeširoka, otázka prodlužování pracovní doby, omezování zaměstnaneckých práv apod. Takže s hesly problém nemám, ale s tím obsahem a naplňováním osobně problém mám. A myslím si, že i to nadšení některých mých kolegů a kolegyň zcela nesdílím.

Nyní bych si dovolil vystoupit já, takže prosím pana místopředsedu, aby mě vystřídal.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan předseda senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové.

Já jsem nechtěl vystupovat, chtěl jsem dál schůzi řídit, ale pan kolega Sefzig vystoupil s dotazem na pana ministra; ale on sdělil určitý svůj názor k problematice sjednocení daňového základu. A já aspoň jsem z toho drobet zmaten, protože si myslím, že hovořil o různých pojmech a že nehovořil minimálně přesně. Já si myslím, že snahy sjednotit daňový základ jsou velmi jednoduché, a není seriózní hovořit, že se to týká zaměstnanců a že by vlastně zaměstnanci v jedné zemi měli být poškozeni díky tomu, že se bude v jiné zemi danit podle stejných pravidel. Myslím si, že to používání zaměstnanců je velmi neseriózní, protože, dámy a pánové, to se vůbec zaměstnanců prakticky netýká. Zisk je přece věcí vlastníků. A tady se hovoří o optimalizaci, respektive srovnání podmínek pro daňový základ, to znamená o odvod z vytvořeného zisku, to znamená z toho, co patří vlastníkům.

Pan senátor Sefzig tady nehájí zaměstnance v jednotlivých zemích, ale pan kolega Sefzig, musím říci otevřeně, tady hájí zájmy vlastníků, aby jejich zisky mohly být co nejvíce optimalizovány, to znamená, aby co nejvíce vytvořeného zisku mohli skrýt do tzv. dalších nákladů a o to se sníží vytvořený zisk, a tím pádem se základ pro daň de facto poníží, respektive nebude se muset tolik z této částky danit. To je ta alfa a omega toho problému, a také se to vyjadřuje, pokud je mi známo, efektivní mírou zdanění v daňových zákonech u právnických osob. V řadě zemí jsou zapsaná třeba čísla 25 % ze zisku, ale právě, jaká je možnost snížit daňový základ, to znamená snížit i zisk, tak efektivní míra zdanění je např. taková, že my v České republice máme 19 % zapsáno v zákoně, že se daní zisk, ale vzhledem k tomu, že firmy využívají všech těch možností si daňový základ snížit o uznatelné položky, tak efektivní míra zdanění zisku nakonec u nás je 14,5 %. V Německu tato možnost taková není a je tam míra zdanění právnických osob daleko vyšší. A tudíž také potom tomu státu se odvede nominálně víc.

A je to vidět, pánové, na jednom čísle. My i v loňském roce, kdy přetrvávaly velké problémy, tak se nám snižuje daňová kvóta v Česku o 0,6 %, což znamená 24 mld. Kč výpadku pro veřejné rozpočty. A my, kdybychom měli průměr západních zemí – Evropská unie tj. 39 % – a čerpám z materiálů, které jsem teď četl od šéfa makroekonomického oddělení ČMKOS – EU má průměr 39 %. My, kdybychom měli např. o 4 % tuto daňovou kvótu vyšší, tak nemáme vůbec žádný dluh u státního rozpočtu. Měli bychom vyrovnaný státní rozpočet.

Já nevolám po skokovém zvýšení daňové kvóty, ale tam je také potřeba hledat cestu, protože, když budeme hledat cestu jenom ve škrtání a zvyšování DPH, tak půjdeme do stagnace, půjdeme do konfliktů společnosti, a myslím si, že to není cesta dobrá. Takže já bych prosil moc, aby se tady nepletly hrušky s jablky. Zisk a optimalizace zisku se vůbec zaměstnanců prakticky netýká, to se týká vlastníků. A je to jejich hra. A samozřejmě ta hra je legitimní, protože oni chtějí mít co největší zisk. Otázka je, jaká bude ta společenská dohoda. A tu společenskou dohodu vytváříme my zákonodárci, pro které jsme měli nastavit pravidla. A já se přimlouvám za to, aby naše pravidla byla, jako jsou pravidla v okolních zemích, a ne jako někde v daňových rájích. My životní úroveň daňových rájů doufám nechceme. My chceme životní úroveň Evropy, respektive západní Evropy. A taky podle toho nastavujme ty daňové systémy.

A proto je správná ta cesta k té určité harmonizaci, kterou Evropská unie prosazuje. Protože konkurovat si v daních, to je velmi krátkozraké, protože to zase v podstatě vede k nekontrolované soutěži, poklesu těch čísel, a potom ty státy nemají peníze na to, aby plnily činnosti, které často lidem slibují, respektive které mají ve svém poslání jako moderní státy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan předseda Štěch mě nařkl, že podporuji zisk těch vlastníků firem, ale já jsem – a pan předseda to nepochybně ví – jsem dlouhodobý odpůrce toho konsolidovaného základu daně.

Daň – pan předseda má pravdu – je vypočítávána z míry zdanění, toho procenta, a ze základu daně. Teď se budeme bavit o základu daně. Ta míra zdanění je jakousi parametrickou veličinou, která skutečně má asi hlavní podíl na velikosti odvedené daně ze zisku. Ale o té teď nehovořme.

Já jsem vždycky podporoval co nejnižší daň z toho důvodu, aby správa a výběr byly co nejefektivnější, aby se nezdražovala práce. A tudíž, aby byla co největší zaměstnanost, kterou já považuji za prioritu. Ale to je skutečně věcí dojednávání, jaká míra zdanění bude a jaká nebude. Ale co se týče základu daně, já dlouhodobě vystupuji proti konsolidovanému základu daně. A to z toho důvodu, že znám tu situaci tak, jak je.

Je fabrika, která je někde na území západní Evropy, a nově vzniklá filiálka na území nových členských států. K tomu, aby filiálka přešla do nových členských států, tam sehrály roli dva důvody. Tím prvním důvodem je, že staré členské státy si při našem vstupu vyjednaly výjimku pro to, aby nemohli pracovníci odcházet zcela volně do starých členských států. A tudíž pracovníci neodcházeli do starých členských států, a přitom byli ochotni pracovat za levnější peníze, než zaměstnanci v těch starých členských státech.

A protože v Evropě fungovalo a funguje, zaplaťpánbůh, pravidlo volného pohybu kapitálu, tak ty staré firmy přesunuly svůj kapitál za levnější pracovní silou do České republiky, Polska atd. A teď tam tyto filiálky, např. v mém volebním obvodě, vytvářejí větší zisky, i v době krize, než je dokonce někdy vytvářejí i ty staré filiálky, prodělky, a proto bylo vhodné jak pro zaměstnance v těch starých členských státech těchto filiálek, tak samozřejmě i pro ty majitele je výhodné vytvořit společný základ daně. Protože to vede k tomu, že v těch nových členských státech, kde ta nadhodnota byla vytvořena vyšší, že se jim snižují peníze, které přicházejí a tudíž se jim snižuje i potom poměrný odvod, poměrná taxa, poměrná daň.

To je ten efekt. Já proti tomu vystupuji. Chci, aby zaměstnavatelé v jednotlivých státech platili tu daň z toho neharmonizovaného základu daně, což mj. vytváří i lepší vyjednávací podmínky pro ty zaměstnance, pro odbory v těchto filiálkách. Můžou mít lepší programy, to není nic proti zaměstnancům. A to, jestli budeme mít životní úroveň takovou, jakou mají na Západě, což je nepochybně naším společným cílem, ať sedíme nalevo nebo napravo, to závisí především na naší konkurenceschopnosti a naší schopnosti tento zisk vytvářet.

Věřím tomu, že cíl je společný, ale nerozumím tomu, proč tolik vehementně podporujeme, alespoň někteří z nás, a bohužel je to ve většině, podporujeme právě tu konsolidaci. Tedy dá se říci srovnání a sjednocení základu daně, když je to proti zájmu těch občanů zemí, a není to jenom ČR, kteří jsou ochotni pracovat za nižší podmínek a vytvářejí tím tedy vyšší konkurenceschopnost vůči těm pracovníkům v těch západních zemích.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Richard Svoboda. Připraví se pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, dámy a pánové, já tady nechci polemizovat, spíš berte moji poznámku jenom jako jakési doplnění pohledu toho, co tady řekli moji dva předřečníci, pan předseda Štěch a pan senátor Sefzig. Různá míra zdanění přece zjevně vytváří také jistou komparativní výhodu, která umožňuje ekonomikám, které jsou v tuto chvíli v transformaci, nedosahují tyto ekonomiky takové míry produktivity práce, nemají v takové kvalitě infrastrukturu potřebnou k podnikání. Tak tato různá míra zdanění umožňuje, aby sem vůbec nějací investoři přišli, aby tady zůstali. Takže já bych byl velmi ostražitý k tomu, že bychom měli nějak rychle spět ke stejné míře zdanění. Přirozeně prostor, který je zcela otevřený a bude bez nějakých vnějších bariér, potom tyto kroky bude vyžadovat. Ale vždycky má všechno svůj čas. A já si myslím, že ten čas ještě dávno nepřišel. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Petr Pakosta nyní vystoupí.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegové Svoboda a Sefzig tu velmi sofistikovaně popsali, proč je harmonizace základů daně z příjmů právnických osob škodlivá pro českou ekonomiku. To bych jenom opakoval, ale kolega Štěch mě vyprovokoval k dvěma poznámkám.

Zaprvé - je to zdanění. On říkal, že zdanění firem je věc majitelů, a těch zaměstnanců se nijak nedotýká.

Senátor Petr Pakosta:  Zisku. Děkuji, děkuji, děkuji – zdanění zisku.

A majitelů se to nijak nedotýká. To je hrubé zkreslení. Samozřejmě, že ty dvě jsou velmi propojené. Doporučoval bych si o tom něco prostudovat, případně si to nechat vysvětlit. To byla první poznámka.

Druhá poznámka je na téma daňových rájů, kdy kolega říkal, že nechceme mít úroveň, jako mají daňové ráje, ale chceme mít životní úroveň, jako mají naše okolní země. Já jsem měl některé ty daňové ráje možnost navštívit, a opravdu, přál bych vám, občanům České republiky i sobě, abychom měli takovou životní úroveň, jako mají tam. Bylo by to velmi příjemné. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Každý asi mluvíme o jiných daňových rájích. Tak, kdo další si přeje vystoupit? Pan senátor místopředseda Přemysl Sobotka, prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já jsem původně neměl představu, že vystoupím, ale samozřejmě Evropa chce být ve velké progresi, ekonomickém růstu atd. A já vám teď řeknu jednu vzpomínku na to, jak jsem se při oslavách 50 let evropského společenství zúčastnil oslav, které byly v Itálii a Bruselu.

V tehdejší funkci, v které jsem byl, to znamená předseda Senátu, jsme začali v úterý ve Florencii. A vždycky to byla oslava spojená s jakýmisi projevy čelních představitelů EU. Ve Florencii v úterý jsem se dozvěděl, že základní úkol pro EU je dostihnout USA ekonomicky. Ve čtvrtek v Římě jsem se od jiných čelních představitelů EU dozvěděl, že jsme dostihli ekonomicky Spojené státy. A v sobotu, kdy to celé vrcholilo v Bruselu v Královském paláci jiní, rovněž čelní představitelé EU, sdělili posluchačstvu včetně mě, že jsme předstihli USA. Já tento nádherný ekonomický krok, který se odehrál během v podstatě čtyřech nebo pěti dnů, považuji za unikátní. A myslím si, že ta další tendence, kterou v současnosti předvádí regulované prostředí EU, opravdu ekonomice bude prospívat. A myslím si, že je škoda, že tady zapadla ta věta kolegy Richarda Svobody, kolik přichází norem z EU, které z valné části představují regulované prostředí, které jsou samozřejmě brzdou ekonomického rozvoje. Díky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan místopředseda byl poslední přihlášený. Nikdo zájem nemá, rozpravu končím, děkuji. A ptám se, zda si přeje nyní vystoupit navrhovatel pan ministr Vondra. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, dámy a pánové, já bych řekl jenom stručně, bylo tu vždy zvykem, že jsme přijímali nebo se vyjadřovali na tom plenárním zasedáním k závěrům formou, že to bereme na vědomí. A že, pokud jsme se k tomu vyjadřovali hlouběji, tak vždycky, v zásadě po nějakém projednání odborných stanovisek v evropském výboru, který myslím patří tradičně k jedné z mála institucí v této zemi, která jde trochu do hloubky.

A to, proč jsme to tady brali na vědomí, bylo vždycky taky kvůli tomu, abychom se vyhýbali té tendenci, pro kterou angličtina má krásné slovo "cherry picking" – jako si z toho vybírat třešničky. Třešničky podtrhuji. A jenom, já nemám s těmi závěry – a to říkám jménem vlády – žádný problém. My – dokonce bych klidně řekl, že je vítáme, ty závěry, protože závěry jsou schvalovány mimochodem jednomyslně. Jednomyslně, a tudíž tam samozřejmě nic o daňové harmonizaci není. A ani být nemůže, protože významná skupina států by na to nikdy nepřistoupila.

A já to jenom ilustruji na té pasáži o těch daních, kdy nejprve přečtu to, co je doslova v závěrech, kdy se vyzývají členské státy, aby přezkoumaly své daňové systémy za účelem zvýšení jejich účinnosti a účelnosti, což je mimochodem přesně to, co naše vláda dělá, daňovou reformu. Zadruhé – vyzývá k odstranění neodůvodněných výjimek. Tedy přesně to, co my děláme. A dále se tu mluví o přesunutí daňové zátěže směrem od zdanění práce – to sem zase nepochybně přijdeme v tomto smyslu, a je to tradičně naše politika, že pokud akcentujeme tu příjmovou částku, tak spíše o vlastně nepřímých daních – DPH, nesnažíme se zvyšovat daně tak, abychom zdaňovali práci, ale spíše spotřebu. Na rozdíl od té levé části této komory. A pak zefektivnění výběru daní a boje proti daňovým únikům. Logicky samozřejmě i toto činíme.

Čili jenom teď, když si čtu ten návrh tady paní místopředsedkyně, tak se zvláště vítá přezkum daňových systémů – za účelem zvýšení účinnosti účelnosti – zefektivnění výběru daní a boje proti daňovým únikům. A jakoby se vypouští, protože se to nehodí do krámu, to, co se tady píše o přesunutí daňové zátěže směrem od zdanění práce a odstraňování neodůvodněných daňových výjimek.

Čili jen na to takhle poukazuji. Já si myslím, že není fér z toho vybrat ty třešničky a taktně zamlčet o tom druhém. A jinak je mi to celkem jedno, protože znovu říkám, že vláda vítá tyto závěry, kde prosadila mimochodem většinu z toho, co bylo v dopisu z třináctého, o kterém jsem vás tady informoval před dvěma týdny. Nicméně já osobně pro tu 2 III asi hlasovat nebudu, protože je to nefér.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji, pane ministře, a nyní uděluji slovo zpravodajce paní senátorce Aleně Gajdůškové.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři.

Dovolím si jenom krátké shrnutí a jenom kratičkou repliku. Jsem ráda, že pan ministr zdůraznil, že závěry Evropské rady musí být přijímány jednomyslně. Což znamená, že i český premiér pan Petr Nečas musel odsouhlasit každou větu, která v těch závěrech je.

Chci říci, že nepovažuji za nefér to, že Senát – nebo Senátu – v této chvíli je to návrh usnesení, že předložit Senátu návrh usnesení, které prostě se přihlásí více k něčemu, co v těch závěrech Evropské rady je. A protože to je směřování vůči vládě ČR.

A myslím si, že to je naprosto legitimní postup horní komory Parlamentu České republiky. Plénum Senátu rozhodne, zda to takto přijme nebo ne. Každý ze senátorů měl a má samozřejmě právo navrhnout modifikaci tohoto usnesení, či navrhnout cokoliv jiného.

Chtěla bych k tomu možná zdůraznit ještě jednu věc, a to je to, že přijímání závěrů Evropské Rady je, když bychom se podívali na to, jak fungují věci v managementu, klasické řízení podle cílů. Evropská Rada si prostě stanoví cíle a je na jednotlivých členských zemích, jak k těmto cílům dojdou. Ale znova zdůrazňuji to, co už řekl pan ministr, cíle jsou společné, každá jedna členská země se k nim přihlásila. Pokud by to náš premiér neudělal, nemohly by být závěry formulovány tak, jak jsou, protože zde skutečně platí právo veta.

Celá rozprava se trošku točila kolem jednoho tématu, a to je daňová politika, která byla jenom velmi úzkou částí a spíš debata asi směřovala někam jinam, než k závěrům, o kterých jsme zde měli diskutovat.

V rozpravě vystoupilo celkem 6 senátorů, z toho pan senátor Sefzig dvakrát. V rozpravě zazněl návrh rozdělit hlasování o navrženém usnesení podle jednotlivých bodů, které jsou označeny římskými číslicemi. Já tento návrh samozřejmě respektuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní zpravodajko. A budeme hlasovat o návrhu tak, jak přednesl pan senátor Svoboda, to znamená, že budeme hlasovat o předloženém usnesení paní místopředsedkyně Gajdůškové po jednotlivých číslicích, které jsou římského označení. Tolik k hlasování. A nyní přizvu k hlasování do sálu nepřítomné senátorky a senátory.

V sále je v tuto chvíli přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 35. Budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení paní místopředsedkyně Gajdůškové, a to v bodě I. Je všem jasné, o čem budeme hlasovat, mohu zahájit hlasování? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 6 registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu u snesení v bodě II. Nejsou námitky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 7 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 39, proti 3. Návrh byl přijat.

A nyní budeme hlasovat o návrhu pod označením III. Nejsou námitky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 8 registrováno 69, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 41, proti dva. Návrh byl schválen.

Tím jsme přijali usnesení ve třech částech a tvoří jeden celek. Děkuji panu předkladateli, panu ministrovi a paní zpravodajce Aleně Gajdůškové. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem, který budeme projednávat je

 

Informace předsedy vlády o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici vlády ČR při těchto jednáních

Jde vlastně už o informaci o výsledcích jednání. S informací vystoupí ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, dovolte mi konstatovat potěšení, že Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii, označovaná často zkráceně jako Fiskální úmluva či Smlouva o rozpočtové odpovědnosti, se v Senátu těší trvalé pozornosti, je jakýmsi evergreenem.

O průběhu sjednání této smlouvy a pozicích, jež při těchto jednáních Česká republika zastávala, jsme měli možnost diskutovat už vícekrát. Naposledy tomu bylo přesně před dvěma týdny, a sice v souvislosti s přípravou březnové Rady. Jelikož od té doby na úrovni vlády v této otázce k žádnému zásadnímu posunu nedošlo, dovolte mi, abych dnes pouze stručně shrnul poslední vývoj a zopakoval některá základní východiska vládní pozice účasti České republiky na tzv. Fiskální úmluvě.

Nejprve však ve stručnosti znovu připomenu, že cílem této smlouvy je přispět k řešení současné dluhové krize v Evropě, a to především v eurozóně, a to cestou výrazného posílení fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států. Jedná se sice o mezinárodní smlouvu, která stojí mimo rámec unijního právního systému, zároveň však smlouvu, která výrazně ovlivní budoucí podobu eurozóny, neboť představuje první krok na cestě ke skutečné fiskální, hospodářské a možná i politické Unii.

Jelikož cílem smlouvy je především stabilizace eurozóny, mají se její ustanovení vztahovat jen na smluvní strany, jejichž měnou je euro, a na ostatní smluvní strany až od okamžiku, kdy euro přijmou. Tyto smluvní strany mají nicméně možnost se k některým závazkům dobrovolně přihlásit i před tímto okamžikem.

Jak jistě víte, na posledním zasedání Evropské rady byla nová smlouva slavnostně podepsána zástupci 25 členských států. Česká republika, stejně jako Velká Británie, ke smlouvě svůj podpis nepřipojila, a to z důvodů, které jsem vám již objasnil dříve. Vláda zkrátka zatím nenalezla převažující politickou shodu na tom, že by se Česká republika měla k této smlouvě připojit, a proto ani doposud neschválila k takovému kroku mandát. Je k němu také zapotřebí, jak všichni víme, zmocnění prezidentem republiky.

Nicméně znovu zdůrazňuji, že přistoupení k této smlouvě je možné učinit kdykoliv později, protože jsme to do příslušného článku prosadili, a to bez podmínky souhlasu ostatních signatářských stran.

Vláda přitom tuto možnost nikdy nevyloučila, naopak máme v úmyslu se touto otázkou nadále vážně zabývat.

Uplynulý čas však rozhodně nebyl promarněn. Nejen expertní zázemí vlády, ale také odborná pracoviště Parlamentu či kateder právnických fakult mezitím zpracovaly několik převážně právních analýz výsledného textu smlouvy. Tyto často velice důkladné analýzy umožňují náležitou reflexi obsahu smlouvy dříve, než proběhne politická diskuse nad otázkou, zda se k textu této smlouvy připojit. Myslím ostatně, že vyjasnění přínosů a nákladů přijetí tohoto právního závazku je nutným předpokladem odpovědného rozhodnutí.

Připomínám zároveň, že některé aspekty smlouvy zůstávají stále nejasné. Co jsou společné zásady navrhované Evropskou komisí u korekčních mechanismů dle článku 3 a jak bude vypadat program rozpočtového a hospodářského partnerství podle článku 5 zůstává v tuto chvíli zahaleno rouškou tajemství. Nejedná se přitom o banality, ale o zásahy do rozpočtové prerogativy národních parlamentů. I proto by měl především Parlament odpovědně zvážit konkrétní kroky, včetně důsledků přijetí fiskální politiky na rozpočtovou suverenitu členských států.

Předpokládám ostatně, že alespoň s některými z těchto analýz jste měli možnost se seznámit. Předmětem rozboru těchto analýz jsou nejen otázky vztahů nové smlouvy k právu EU a její praktické dopady v rovině právní i ekonomické, ale též velmi diskutovaná otázka přenosu pravomocí a s tím spojené procedurální implikace pro náš vnitrostátní ratifikační proces. Pokud jde o vztah smlouvy k unijnímu právu analýzy vesměs identifikují několik velmi problematických ustanovení, zejména pokud jde o mechanismus obrácené většiny v článku 7 a roli Komise při soudním přezkumu podle článku 8. V některých případech je dokonce přímo dovozován rozpor s primárním právem Unie.

Tato zjištění, nebo spíše potvrzení našich od počátku trvajících obav nás logicky vedou k opatrnosti.

Za pozornost také stojí, že svůj postup ke smlouvě mezitím definovaly některé státy, Irsko uspořádá ke smlouvě referendum. V Německu bude o smlouvě hlasovat Spolkový sněm kvalifikovanou většinou, jelikož vláda dospěla k závěru, že se jedná o přenos pravomocí. Kritický postoj prezidentského kandidáta francouzských socialistů - François Hollande - k úmluvě není také žádným tajemstvím.

V otázce přenosu kompetencí a z toho plynoucího režimu ratifikace se všechny dostupné analýzy, s výjimkou jediné, shodují v tom, že se jedná o mezinárodní smlouvu přenášející některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci či instituci. Tím je dána nutnost její ratifikace způsobem stanoveným článkem 10a Ústavy, tj. ústavní většinou v obou komorách Parlamentu ČR, případně v referendu, stanoví-li tak zvláštní ústavní zákon.

Pouze připomínám, že ujasnění otázky procedury, včetně již zmíněného referenda, si vláda stanovila jako podmínku případného rozhodnutí o přistoupení ČR k této smlouvě.

Tím se tedy dostává k poslední otázce, o níž bych dnes rád hovořil. Jak potvrzuje analýza, kterou vypracovala sekce pro evropské záležitosti na Úřadě vlády, Fiskální úmluva společně se Smlouvou o evropském mechanismu stability zásadním způsobem změní fungování Hospodářské a měnové unie a tím i věcné a procesní podmínky přistoupení ČR ke společné měně. Přestože přistoupení k těmto dvěma smlouvám není jednoznačně stanoveno jako právní podmínka pro přijetí eura, bylo již jasně řečeno, že budou faktickou a také politickou podmínkou pro vstup každého dalšího členského státu do eurozóny. Povaha našeho závazku přijmout euro se tak těmito dvěma smlouvami významně mění. Proto musím znovu opakovat to, co jsem zde již řekl při mém minulém vystoupení, a sice, že vláda považuje v souladu se svým programovým prohlášením za nezbytné, aby byl souhlas s těmito zásadními změnami nakonec spojen s referendem. Není prostě možné, aby bylo o přistoupení do zásadně změněné eurozóny, o přistoupení, které se dotkne každého občana v této republice, rozhodováno pouze aktem exekutivy. Zmíněné referendum by nicméně bylo pravděpodobně spojeno až s pozdějším přijetím eura, jímž teprve účinky Fiskální úmluvy ve vztahu k ČR nastanou. Vláda již přitom v této věci zaujala jasné stanovisko, že bez dosažení politické dohody na referendu nepodnikne kroky k přistoupení k této smlouvě. Tím mám na mysli politickou dohodu v Parlamentu, jinými slovy, potřebnou kvalifikovanou většinu pro přijetí příslušného ústavního zákona.

Závěrem bych se ještě rád vyjádřil k otázce české verze smlouvy, k níž v poslední době zaznívala řada nepřesných informací. Oficiální česká jazyková verze vypracována nebyla, což je logické s ohledem na skutečnost, že ČR se neměla stát k 2. březnu 2012 smluvní stranou této smlouvy. Generální sekretariát Rady nicméně na naši žádost zpracoval a poskytl vládě autorizovanou českou verzi, přičemž tento text bude generálním sekretariátem Rady učiněn oficiální českou jazykovou verzí v takovém případě, že ČR oznámí svůj úmysl ke smlouvě dodatečně přistoupit.

Předpokládám, že Senátu již bylo toto české znění smlouvy dáno k dispozici a velice uvítám, když se jím budete podrobně dále zabývat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. A my nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Ano. O tomto návrhu budeme hlasovat. V dále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že při hlasování č. 9 bylo registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní žádám předsedu výboru pro záležitosti EU pana senátora Luďka Sefziga, aby přednesl svoji zprávu.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji, pane předsedo, za slovo, a paní senátorky, páni senátoři, vám děkuji za důvěru, které si opravdu velice vážím. Pokusím se celou záležitost spíše glosovat, než abych přednesl komplexní zpravodajskou zprávu, a to z toho důvodu, že jsme o této věci již jednou diskutovali, a také náš výbor celý ratifikační proces sleduje.

Jenom pro úplnost musím dodat, že tento ratifikační proces byl uzavřen mezi všemi státy, které chtěly tuto smlouvu bezvýhradně podpořit, už při prvním jednání předminulé Evropské rady a na poslední Radě také tak učinily.

Z průběhu diskusí, kterých jsem se zúčastnil, a to bylo jednak na mezivýborovém parlamentním setkání v Bruselu, v Evropském parlamentu, a pak na dvou velmi důležitých diskusích, jedna se odehrála na německé ambasádě a druhá v Evropském domě, bych spíše na zkušenostech z veřejné diskuse přece jenom poukázal na několik možná drobných nepřesností, které bych rád vysvětlil, seznámil vás s nimi. A pak bych také rád podpořil to nejdůležitější, co má na naší půdě zaznít, a to je k proceduře, která bude zvolena, pokud bychom tuto smlouvu ratifikovali a pokud tedy česká vláda rozhodne exekutivním aktem o přistoupení k této smlouvě.

V první řadě bych chtěl něco říci o důvodech, proč vůbec státy vytvořily ten úradek, že bude disciplinovanější ve své fiskální politice, než tomu bylo doposud. Ty důvody jsou poměrně pragmatické. Některé země se dostaly do dluhů, docházelo u nich nejenom k ročním dluhům, ale i kumulovanému deficitu, ke kumulovanému dluhu, a to způsobilo, že si musely začít půjčovat peníze. Vysoká ochota zemí, které jsou tradičně přímými čistými plátci do evropského rozpočtu, se zdá, že se začala vyčerpávat. Víte, že se vytvořil nejdříve záchranný balík v podobě EFSF, tedy složení poměrně velkého objemu peněz. A teď se vytváří druhý mechanismus přes Evropský stabilizační mechanismus, který umožní zemím, které mají euro, plus zemím, které budou ochotny vytvořit program euro plus, podpořit tento balík svými rozpočtovými prostředky, tak aby tyto země měly k dispozici záruky, že i když nesplatí svůj úvěr, že je objem evropských peněz, který věřitelům bude poskytnut, takže věřitelé jsou ochotni půjčovat peníze za lacinější úrok. A protože tito věřitelé, a hlavně ti, kteří ty záruky vytvářejí, země, jako je Spolková republika Německo, Francie, Rakousko a ostatní země, tak občané v těchto zemích chtějí určité uklidnění, že už se dlužníci nebudou více zadlužovat, tak přistoupily k tomu, že se začal vyjednávat tento pakt nebo Smlouva o rozpočtové odpovědnosti, proto, aby se dlužníci již dále nezadlužovali.

Připomínám, že ČR není v pozici dlužníka, který se zadlužuje a který by se i do budoucna dále zadlužoval. Nejenom proto, že se teď připravuje podobný zákon, který vyjadřuje fiskální pakt. A my jsme se na posledním výboru ptali pana náměstka Gregora, kdy ministerstvo financí zhruba tento návrh zákona předloží, protože je to v dikci ministerstva financí. Překvapila nás poměrně vysoká včasnost předlohy tohoto zákona, který by někdy koncem dubna měl jít do vlády a pak bude postoupen oběma komorám, protože půjde o ústavní zákon, kde i český Senát nemůže být přehlasován a budeme hlasovat třemi pětinami o tomto návrhu.

Toto je tedy konkrétní krok České republiky k tomu, aby se do budoucna naše země nezadlužovala, který má řekl bych stejnou váhu, jako je to, co se dojednává na úrovni evropské.

Je logické, že těm zemím, které jsou dlužníky, nezbývá nic jiného, že k tomu paktu přistoupit z toho důvodu, aby do budoucna byla ochota věřitelů půjčovat peníze za poměrně přijatelný nebo nižší úrok, protože bez této důvěry samozřejmě to riziko, že někdy něco takového splatí, je menší a roste úroková míra takové půjčky. Tak to ve světě peněz funguje zcela logicky a normálně.

Česká republika tím, že k tomuto paktu nepřistoupila, tak to ještě neznamená, že se postavila proti tomuto paktu. Byl jsem velmi překvapen některými interpretacemi, velmi nepřesnými, které zaznívaly, že tím, že ČR nespolupodepsala tento pakt a není tedy ve skupině 25 zemí, je tedy proti tomuto paktu. Tak tomu v žádném případě. Nakonec tato vláda si říká vláda rozpočtové zodpovědnosti. Bylo by velmi nelogické a minimálně podezřelé, kdyby vláda se stavěla tím, že něco nepodepsala, proti tomuto paktu. Když jsem korigoval jednoho komentátora, že tím, že stojíme stranou a nepřipodepsali jsme tento pakt, že to ještě neznamená, že jsme proti fiskální konsolidaci jednotlivých politik členských států, těch signatářů. Bylo mi odpovězeno, že to tak skutečně není, a za to jsem spokojený.

Jaké tedy obavy mohou být z toho, že ČR se nepřipojila a priori bezdiskusně, bez výhrad k tomuto paktu. Ten důvod já osobně shledávám ve dvojím. Jednak v neinformovanosti, co ten pakt představuje, co Smlouva o rozpočtové odpovědnosti vyjadřuje. A pak možná trochu přehlédnutí těch rizik, které tento pakt přece jenom přináší, protože jde o novum, jde o úplně novinku v evropské integraci a doposud nikdo neví, jaké důsledky takového počínání budou.

Je logické, že někdo, kdo je přímo závislý například na evropském rozpočtu a evropských dotacích, může mít obavu z toho, že by mohly být tyto dotace kráceny. A tyto lidi bych chtěl ubezpečit, že tomu tak v žádném případě není. Už teď je naše Česká republika a společně ostatní země, které se rozhodly přistoupit v budoucnu k euru, pravidelně každoročně kontrolována při diskusi o našem konvergenčním plánu, tedy konvergenci k euru, každý rok Evropská komise vyhodnocuje náš konvergenční program. A pokud se vzdalujeme od cesty konvergence, tedy trvale udržitelného přistoupení k euru, tak za to býváme káráni. V poslední době tomu tak není, Komise nás naopak spíše kritizuje za to, že některé reformy, například v našem balíčku zákonů, který se týkal důchodů, že tyto reformy zavádíme pomaleji, než by si Komise přála. To byla jedna z jejích posledních výtek. Ale v podstatě Komise souhlasí s naším konvergenčním programem a schvaluje jej.

Čili toto nebezpečí, že bychom někdy v budoucnu nemuseli čerpat takové množství peněz z evropského rozpočtu, padá. To je věcí projednávání konvergenčního programu, kde skutečně nás Komise může trestat za to, že bychom se vzdalovali od konvergence. Ten trest je jenom možný, uplatnitelný v tom, že nám ztíží přístup k těm fondům, které se týkají konvergence, které se týkají strukturálních fondů, tedy těch, které jsou jakousi třešničkou na dortu a které jsou velmi důležité i k rozvoji a vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými státy.

V jedné diskusi s novináři zazněla zajímavá myšlenka, a já musím říct, že jsem se jí později hlouběji nezabýval, a sice to, kolik zhruba těch lidí, kteří vyjádřili velké obavy z toho, že ČR se a priori nepřipojila k Fiskální úmluvě, kolik těchto signatářů je napojeno přímo například na evropské dotace a zdali jejich obava skutečně nesouvisí s tím, že mají obavy, aby někdy v budoucnu tyto dotace nebyly poníženy. Já znova říkám, že to skutečně s dotační politikou nesouvisí.

Důležité je to, že tato smlouva je neúčinná pro ty země, které nemají zavedeno euro. V České republice se referendem lid přihlásil k zavedení eura v době, kdy euro ještě nefungovalo, nebylo zavedeno, některé státy byly ve stadiu ERM II, měly tedy fixované své měny k euru. Ale teprve později při zavedení eura v jednotlivých zemích se začala ukazovat ta neblahá fakta, že země nedodržovala maastrichtská kritéria.

Kdyby všichni dodržovali maastrichtská kritéria, pravděpodobně by se nikdy nepřistoupilo k této naléhavější formě dodržování fiskálního rozpočtu, nezadlužování, nezvyšování nadměrné inflace atd. Samozřejmě asi by vláda reagovala jinak, kdyby smlouva byla účinná od okamžiku podpisu. Nepochybně by vláda zvažovala připojení podpisu i z jiného pohledu, pokud v případě, že to podepíše, by znamenalo, že by zástupce české vlády na jednání této euroskupiny měl stejná práva jako ostatní, kteří již euro ve své zemi mají. Jistě se dalo specifikovat, do kterých oblastí by možná zasahovat přímo neměly, ale vzhledem k tomu, že ČR a ostatní nově přistoupivší země ve své přístupové smlouvě podepsaly závazek přístupu do eura, tak je logické, že bychom měli mít stejná hlasovací práva, což v této smlouvě není. Protože to tam není, atraktivita této smlouvy dramaticky pro země, které euro nemají a kde je smlouva neúčinná, zdaleka tak velká není.

Další zajímavostí, která je v diskuzi o přistoupení do eurozóny, je důvod, který vyjádřil předseda naší organizace, která je při ministerstvu zahraničí. Vyjádřil velkou neradost z toho, že ČR nepřistoupila k této skupině i z toho důvodu, vyjádřila, že nechceme být s touto skupinou z toho důvodu, že si možná o této skupině nemyslíme všechno dobré. To je velké odchýlení od myšlenky, protože to, že se k něčemu nepřipojím, neznamená, že to odsuzuji. Ne každého chci doprovázet například na toaletu nebo někam, kam se mi jít nechce, zejména proto, že to pro mne momentálně není důležité. Myslím si, že je to velký posun a doufám, že to tak v Evropské unii nefunguje, že nefunguje, že někdo s někým hned neběží a až patolízalsky nepoklonkuje. Na to si snad EU zatím nehraje. Doufám, že tomu tak bude i do budoucna.

Myslím si, že obavy z toho, že se Česká republika nepřipojila, když může kdykoli v budoucnosti – česká delegace změnila článek 15, že je možné k této smlouvě přistoupit později, tak tím se nedostává na okraj evropské integrace. Naopak vyjádřila určitou zdrženlivost, což je princip zcela normální. Zdrženlivost je mimo jiné dobrá k tomu, že můžeme poctivě analyzovat smlouvu a také vyčkat na to, jak to bude fungovat, až budou země v triu, které dlouhodobě čerpají finanční prostředky nejen v kohezní politice, ale i jinde, od těch, kteří jsou dlouhodobě čistými plátci a mohou se dostat do určité krize, vytvořené ať už vnitřním špatným rozhodnutím vlády nebo i v důsledku nějakých zevních faktorů – až tato malá země čistých příjemců bude muset žalovat u evropského soudního dvora zemi, která je dlouhodobě čistým plátcem, jaký to bude mít efekt do vnitřní konsolidace, do vnitrní soudržnosti EU. Osobně tam cítím velká rizika, může dojít k velmi centrifugálním tendencím, nikoli k centripetálním, tedy dostředivým, ale naopak k odstředivým tendencím. Mám z toho velkou obavu. Nebude tak činit komise, protože tento pakt není vytvořen na základě evropského práva, ale je vytvořen na základě mezinárodního práva, je to mezinárodní smlouva, kdy komise nemůže žalovat u evropského soudního dvora, budou tak žalovat země tria, tedy ty, které na radě momentálně vedou v osmnáctiměsíčním cyklu, a ty budou mít povinnost zažalovat zemi. Může to být i země dlouhodobě čistým plátcem, bude žalovaná od dlouhodobého čistého příjemce, že něco nedodržuje. Dovedete si představit, jakou to bude mít vnitrostátní odezvu v zemích čistých plátců.

Pak také nevíme, jak bude fungovat obrácená většina. Pokud se země dostane do těchto potíží, které jsou importované, může na Radě požádat obrácenou většinu, která může tento dluh odpustit. Kvalifikovaná většina té země může dluh odpustit. Bude-li k tomu docházet a za jakých okolností, k tomu žádný precedens není. Je rozumné vyčkat, abychom viděli, v jakých intencích toto hlasování bude probíhat.

Dále mi dovolte, abych potvrdil to, co zmínil pan ministr, že naprostá většina všech analýz včetně analýzy Parlamentního institutu hovoří, že jde o přenos pravomocí na evropskou úroveň, a tudíž že přijetí této smlouvy v obou komorách českého parlamentu musí probíhat v souladu s článkem 10 a), tedy kvalifikovanou většinou v obou komorách – tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorek a senátorů.

Jak o této smlouvě rozhodují v jiných zemích, řekl nám pan ministr. V Irsku budou rozhodovat referendem, ve spolkovém sněmu kvalifikovanou většinou. To jsou důležitá podpůrná stanoviska k tomu, co až na jednu výjimku právní experti potvrzují i v ČR.

Tato smlouva vyvolala daleko větší reakci uvnitř naší země, zejména mezi laiky, než tomu bylo v odborné politické veřejnosti v Evropě, ať už v Evropském parlamentu nebo na Evropské radě. Nesetkal jsem se při mé cestě, že by mi někdo vyčítal, že jsme se k této smlouvě nepřipojili hlavně z toho důvodu, že je pro nás neúčinná. Setkal jsem se například daleko silněji s názorem, i v signatářských zemích, které říkaly, že chápou důvody, že jsme se zatím nepřihlásili. Naopak v Polsku vyvolalo vášnivou diskuzi uvnitř hlavní strany Občanské platformy, kde na jedné se najednou tato strana začala ptát, proč si polská delegace nevyjednala také tuto výjimku, zejména z toho důvodu, že ze signování smlouvy neplynou jiné výhody, než že v podobě pozorovatele můžete sedět a poslechnout si jednání, ale hlasovat nemůžete. Přiznávám, že i pouhá přítomnost při takovém jednání vám možná dává větší šanci slyšet to o několik minut dříve a můžete snad silněji tyto své myšlenky a připomínky prostřednictvím těch, kteří hlasovací právo mají, uplatnit a požádat je, aby hlasovali za vás, pokud se s vaším stanoviskem ztotožní. To může být určitá výhoda těch, kteří to signovali, ale je to výhoda drobná. Nepovažuji ji za tak důležitou, abychom vnitrostátní diskuzi odsunuli a znemožnili i diskuzi o této smlouvě i u nás v Senátu. Kdyby vláda podepsala hned při prvním jednání nebo podepsala při minulé Radě, zavděčila by se možná většině této horní komory, ale ochudili bychom se o diskuzi, kterou zde již podruhé vedeme.

V evropské úrovni to odezvu nevyvolalo, na české scéně to diskusi vyvolalo asi z důvodu laických obav z možnosti odříznutí od fondů. V odborné míře mám obavy z toho – byl bych velmi nerad, kdyby se to stalo předmětem opoziční kritiky koalice. Tomu se neubráníme, jsme politici, veďme diskuzi alespoň v nějaké racionální formě, tak, abychom se vzájemně obohacovali a ne se planě kritizovali.

Považoval jsem za nutné tuto diskusi shrnout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, dále se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, jen velice stručně. Pan ministr při předkládání informace k této materii řekl, že na fiskální úmluvě dosud nebyla politická shoda.

Chtěla bych položit otázku: Politická shoda koho s kým? Vládní koalice má v Poslanecké sněmovně 115 hlasů, což je téměř ústavní většina. Sociální demokracie jako strana ale také zde v Senátu Parlamentu ČR deklarovala, že pokud by byla fiskální úmluva podepsána, tak ji svými hlasy podpoříme, dáme souhlas s ratifikací. Dokonce jsme vyzvali vládu ČR, aby k této smlouvě přistoupila. Otázka zní: Jaká politická shoda, koho a s kým? Myslím, že by bylo třeba to říkat přesně.

Další poznámka, kterou bych chtěla učinit, je k tomu, o čem mluvil pan senátor Sefzig. Pokud bychom byli členy Úmluvy, tak bychom byli u jednacího stolu. Ano, neměli bychom hlasovací právo, ale byli bychom u toho a měli bychom možnost formulace, které budou pro další období, ovlivňovat. Takto stojíme za dveřmi. Co před námi stojí jako před Českou republikou a také před celou EU, je další rozpočtová perspektiva. Tam bude dost záležet na tom, jak bude formulována, jaké priority tam budou stanoveny, jak bude Evropa postupovat, protože to bude pro nás znamenat, že možná budeme úspěšní v čerpání fondů, možná budeme stejně neúspěšní jak současná vláda, ale měli bychom možnost si podmínky lépe připravit, kdybychom u jednacího stolu seděli, byť s hlasem poradním. Hlas poradní mají země, které smlouvu podepsaly.

Ještě poznámku týkající se případné ratifikace zde v ČR. Stále nerozumím záměru nejsilnější strany ODS, volání po referendu, když víme, že přímou demokracii tato strana dosud odmítala a zákon o obecném referendu odmítá dosud a permanentně. Pokud bychom chtěli dělat referendum v této věci, otázka by musela být, zda chceme vystoupit z EU, protože k přijetí eura jsme se v přístupové smlouvě zavázali. Jestliže bychom se chtěli ptát, musíme se ptát na změnu, a ta by musela být k otázce odmítnutí.

Tolik jsem chtěla podotknout, protože k fiskální úmluvě zde bohatá diskuze již běžela při poslední schůzi Senátu. Připomínám, že zde bylo přijato usnesení Senátu, které platí. Proto se domnívám, že v této chvíli bychom žádné usnesení přijímat neměli. Myslím si, že můžeme poděkovat vládě, zastoupené v této chvíli ministrem Vondrou, za informaci o její pozici v této věci, ale neměli bychom již přijímat usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane ministře, původně jsem nechtěla vystupovat, ale obsáhlá debata, kterou rozvinul kolega Sefzig, mě k tomu vyprovokovala. Bohužel jsem nebyla přítomna vaší zřejmě bohaté debatě o fiskální smlouvě na minulém jednání Senátu, a proto si dovolují říci svůj názor a položit jednu otázku.

Pokud jsem správně četla verzi fiskální smlouvy, kterou mám k dispozici, pochopila jsem z toho, že se nezavádí nová pravidla, ale posiluje se dodržování pravidel již stanovených. To považuji za krok správným směrem, když EU chce před tímto krokem ukázat, že to myslí vážně s obnovením důvěry finančních trhů a snahu o konsolidaci zemí, které mají v tuto chvíli problémy. Chápu, že vláda může mít problém se správním rozborem fiskální smlouvy, tomu rozumím. Spíše bych se chtěla zeptat na časový rámec, kdy bude vláda rozhodnuta k tomu, aby přistoupila či nepřistoupila k fiskální smlouvě.

Dovolila jsem si vystoupit z toho důvodu, že občané sice tento akt vnímají možná trochu vzdáleně, ale žiji v senátním obvodu, kde je spousta exportérů, kteří si v této věci kladou poměrně vážné otázky a kladli je i mně. Česká republika je velmi otevřenou ekonomikou napojenou na EU a exportéři již řadu let usilují o to, abychom přijali euro. I tyto otázky je mimořádně zajímají. Je jasné, že Česká republika potřebuje prozkoumat všechny aspekty fiskální smlouvy.

Dovolila bych se pana ministra zeptat, jaký časový rámec odhaduje, kdy ČR prozkoumá a eventuálně přistoupí k jejímu podpisu. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Pan ministr má slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Je korektní stručně reagovat na dotazy dvou kolegyň.

Především politická shoda, ano byly názory například některých členů vlády, že ratifikace by nevyžadovala ústavní většinu. Konkrétně si na jednoho vzpomínám, nechci ho jmenovat. To byl důvod, proč jsme si objednali právní analýzy a proč jsem tu konstatoval, že se všechny shodují v tom, že v případě ratifikace to vyžaduje minimálně ústavní většinu. Mohl bych pokračovat dále.

Účast u stolu a vliv. Ti, kdo nejsou členy eurozóny a již nyní se připojili, dostali příslib pozvání jako pozorovatelé nejméně jednou ročně. Představte si, že se setkají třeba dvanáctkrát za rok, což není neobvyklý rytmus, a budou pozváni jednou nebo dvakrát z těch dvanácti schůzí. Uplatnit vliv můžete na jednání Evropské rady, kde se závěry schvalují jednomyslně. Když se tam skupina států rozhodne něco prosadit, mají poměrně významný nástroj, zatímco zde to tento případ není.

Země, které tento fiskální kompakt podepsaly a které jsou jím vázány, to znamená členské státy eurozóny, nemusí brát ohled na mínění ostatních. Takto byl také přesně start i vzniku. Za logické by bylo, a to jsme prosazovali, aby tento fiskální kompakt byl sjednán na půdě EU podle evropského práva, protože v takovém případě je nutná, pokud jde o základní shodu, jednomyslnost. Pak členská země má kladivo v ruce, kdy může hodně prosadit. Takto si nedělejme iluze.

Pokud jde o otázku referenda, hledáme tam ještě shodu. Padl dotaz na ODS. ODS není přívržencem nějakého fanatického schvalování každé maličkosti v referendu, ale tady vycházíme z toho, že jsme o přístupu rozhodovali v referendu, a zároveň konstatujeme – máme to v expertizách prokázané, že v důsledku schválení ESM, v důsledku přijetí této fiskální úmluvy, a troufám si tvrdit v důsledku vysoké pravděpodobnosti, že na tuto fiskální úmluvu bude navazovat ještě další dohoda, až se začnou do roka skládat účty. Jeden z kolegů se ptal, co se bude dít, až Řecko nesplní. Tato smlouva tuto otázku neřeší. Přijde tedy další. Tento komplex zásadním způsobem změní fungování podmínek eurozóny. Buď bude mít eurozóna jiný počet členů než dnes, možná méně, nebo se bude trvale platit a platby nejsou zanedbatelné. Z tohoto hlediska by bylo férové předložit to občanům k hlasování ještě jednou.

Pokud jde o paní senátorku Paukrtovou a její otázku k vlastnímu obsahu. Mění se i charakter závazků ve smlouvě, například v klasické Maastrichtské úmluvě je o limitu tří procent, tady je to jedno procento, jsou tam jiná čísla, závazky jsou přísnější.

Kde se mění významně pravidla hry, je, pokud jde o procedury, pokud se nedodrží. Zavádí se jurisdikce evropského soudního dvora nad rozpočtovými otázkami s poměrně nejasným postavením a rolí komise, a pak je tu hlasování obrácenou většinou. To jsou poměrně zásadní věci. Je to důvod, proč se třeba v Německu jednoznačně shodli, že to znamená přenos kompetencí, že to bude schvalováno ústavní většinou v obou komorách německého parlamentu s možným vyjádřením ústavního soudu.

Pokud jde o exportéry, máme k dispozici průzkumy veřejného mínění, kdy masivní křik exportérů po euru v období před třemi až čtyřmi lety, kdy koruna velice rychle ztvrdla, tak dnes je situace daleko komplikovanější a většina exportérů nevolá po okamžitém přijetí eura. Možná tři až čtyři velcí hráči, tam situace zůstává stejná, ale je to daleko komplikovanější. A řada z nich cítí, že je moudré se řídit politikou "dvakrát měř a jednou řež". Rozhodování ani opačným směrem nečiníme. Předseda vlády například na otázku, zda tím sleduje vyjednání s jinými o opt-outu z eurozóny, tak tuto myšlenku odmítl. Řídíme se racionální politikou "dvakrát měř, jednou řež". Myslím si, že v této volatilní době je to to nejrozumnější, co můžeme dělat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní se ptám pana senátora Luďka Sefziga, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Myslím, že pan ministr odpověděl na všechny otázky z diskuzí, které probíhaly na německé ambasádě, kde se vyjadřovali i zástupci, úředníci vlády a podnikatelé, vyplývalo určité datum. Dnes nikdo neřekne pevné datum pro vstup do eurozóny. Prvním datem, které by připadalo v úvahu, je rok 2017. Kdo to sleduje, vidí, jak se neustále termín prodlužuje. Myslím si, že otázka stanovení data vstupu, byť by to byl možná strategický cíl, je dnes otázkou nejistou, sehrává tam roli mnoho politických efektů, například snaha v souvislosti s disperzí dluhů může být, že to nebude záležet jen na nás, ale že dokonce budou některá kritéria změkčena pro to, abychom byli takzvaně vstoupeni, což se stalo některým zemím jako například Belgie, která z politických důvodů vstoupila do eurozóny, ačkoli také přímo neplnila maastrichtská kriteria v době vstupu do eurozóny. Vůbec už nemluvím o Řecku, které při vstupu do eurozóny dokonce i podvádělo, dnes je to téměř veřejným tajemstvím.

Co se týká afinity k referendu, myslím si, že hlavní důvod, proč má politická strana uvažuje o referendu v souvislosti s eurem, je to, že nejen podle právních analýz, ale i ekonomických analýz se změnilo fungování eurozóny od doby, kdy o něm čeští občané rozhodovali. A těžko si lze představit, že by o eventuálním nepovinném přijetí eura mělo být rozhodnuto na jiné úrovni legitimity, než bylo povinné přistoupení do eurozóny. Úmyslně to říkám takto, nehovořím o vystoupení z eurozóny. Myslím si, že je to trochu jiná otázka a vůbec se to už netýká toho, že bych uvažoval o tom, že by byla na stole otázka vystoupení z EU. Tak to nikdy nestálo a zatím nestojí. Varujme se ale před centrifugálními tendencemi, braňme tedy tomu, aby vznikalo napětí uvnitř společnosti mezi evropskými lidmi, mezi občany států EU. Takové napětí vždycky vzniká tam, když má někdo pocit, že za někoho něco doplácí. Před tím se varujme, i mezi státy má platit, že splacené dluhy dělají přátele.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že v rozpravě nezazněl žádný návrh na usnesení, projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji a přistoupíme k dalšímu bodu. Před tím se vystřídám s paní místopředsedkyní Palečkovou.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 299

Je to senátní tisk č. 299. A uvede nám jej ministr obrany Alexandr Vondra. Tentokrát jako ministr svého resortu.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, paní předsedající, dámy a pánové, nyní mi dovolte uvést také vlastní materiál.Čili vládní novelu zákona č. 221/99 Sb., o vojácích z povolání.

K tomu si dovoluji říct stručně několik základních změn, které tato novela přináší. Na jedné straně jsou to určité, bych řekl, benefity nebo vylepšení pro naše vojáky. Ta navrhovaná novela zavádí především nová pravidla týkající se doby výkonu služby, hodnosti sboru čekatelů, sjednocuje postup při poskytování rodičovské dovolené u vojáků z povolání s ostatními zaměstnanci v civilní sféře. Co považuji za důležité – umožňuje a dává tedy vojákům právní nárok. Zejména těm, kteří jsou vyslaní do zahraničních operací, na přiměřený kontakt se svými rodinami. Třeba formou emailu. Stanovuje také zákaz používání alkoholických nápojů a zneužívání návykových látek ve vojenských objektech. A pokud jde o kouření, tak zakazuje kouření s výjimkou k tomu vyhrazených prostor.

V druhé rovině tato malá novela přináší některá úsporná opatření. Především upravuje poskytování nesníženého platu po dobu nejvýše 6 měsíců – zatím tomu bylo tak 12 měsíců, v případě, že byl voják v důsledku organizačních změn jinak služebně zařazen. Ruší dále příspěvek na přestěhování a stanovuje povinnost vojákovi z povolání nahradit poměrnou část nákladů za vydanou vojenskou výstroj, jestliže jeho služební poměr zanikne se zákonem stanovených důvodů před uplynutím 2 let od vzniku takového poměru.

Navrhovaná změna rozšiřuje rozhodování řízení ve věcech služebního poměru o následující případy:

– Především vrácení náborového příspěvku při nesplnění povinnost setrvat po stanovenou dobu ve služebním poměru.

– Dále o úhradu nákladů spojených se zvyšováním nebo rozšířením vzdělání. V případě nesplnění povinnosti setrvat po dohodnutou dobu ve služebním poměru.

– Dále vydání bezdůvodného obohacení.

– A konečně v případě náhrady nákladů za vojenskou výstroj.

– Zcela nově pak návrh této novely upravuje rozhodování služebních orgánů formou personálního rozkazu, jakožto formou, která je procesně jednodušší.

Další navrhované úpravy zákona vycházejí z potřeb, které byly vyvolány aplikací stávajícího znění zákona v praxi. Tento návrh byl projednán a ve 3. čtení schválen v PS 10. února t. r., s drobnými pozměňovacími návrhy, které vzešly z jednání výboru pro obranu a bezpečnost a byla v souladu se stanoviskem navrhovatele, tedy ministerstva obrany. Oproti původnímu návrhu došlo také k posunutí data účinnosti této novely, a to s ohledem na zpoždění jejího projednávání. Novela by tedy měla nabýt účinnosti 1. den druhého kalendářního měsíce následujícího, po dni vyhlášení tohoto zákona.

Senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tento návrh schválil na svém dnešním zasedání v 9 hodin ráno velikou většinou.

Vážené dámy a vážení pánové, věřím, že předložený návrh podpoříte i vy na tomto zasedání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 299/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Sykáček, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pane ministře.

Jak už bylo řečeno, jedná se o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a senátní tisk č. 299.

Předkládaný návrh je malou novelou zákona o vojácích z povolání. A jedná se celkem o 17 novelizačních bodů plus přechodná ustanovení plus stanovení o účinnosti v obecné rovině. Myslím, že se může říct, jedná se většinou o odstraňování problémových pasážích zákona, které byly zjištěny v průběhu jeho užívání.

Já bych v krátkosti prošel všechny ty novelizační body. Budu je glosovat velice stručně:

1. Novelizační bod se týká právě § 8 – ten řeší hodnostní postup vojáků ve školách, jak hovořil pan ministr.

2. Novelizační bod, týká se § 31, řeší kategorii intenzivní vojenský výcvik.

3. Bod se týká § 38, kde se sjednocuje ono poskytování rodičovské dovolené vojákům, s úpravou pro zaměstnance v zákoníku práce.

4. Bod má co do činění s § 55. Tímto paragrafem se prekluzivní lhůta pro potrestání vojáka za kázeňský přestupek prodlužuje ze 30 na 60 dnů, ode dne, kdy se o něm služební orgán dozvěděl. Nemění se objektivní lhůta zániku trestnosti, tj. 1 rok od spáchání přestupku.

5. Novelizační bod má co do činění s § 58. Ten má garantovat nově vojákům vyslaných do zahraničí kontakt s osobami blízkými. Rozumí se zejména skrze internetové aplikace. Mělo by to sloužit ve prospěch psychického zdraví vojáků apod.

6. Bod se týká § 67. Ten má při přeřazení vojáka na nižší služební pozici z organizačních důvodů zajistit vojákovi plat v původní výši. Jen po dobu 6 měsíců oproti dosavadním měsícům 12. Předvídá se snad nějaký motivační efekt.

Já se přiznám, že se mi příliš nelíbí, ale budiž.

7. Bod se týká § 78. Zde se zrušil příspěvek při přestěhování. K tomu bych chtěl hovořit dále v obecné rozpravě, případně v podobné rozpravě.

8. Novelizační bod se týká § 91. Ten hovoří o tom, že pokud služební poměr vojáka jeho zaviněním do 2 let zanikl (vojáci se povolávají totiž minimálně na 2 roky služby), tak bude muset vrátit část nákladů na výstroj, která mu při odchodu zůstává.

Základní výstroj má cenu cca 38 000 Kč. Myslím si, že to je smysluplné ustanovení.

9. Bod se týká § 93. Ten pouze upřesňuje, že ministerstvo obrany svou vyhláškou stanoví způsob zabezpečování nejen u bezplatného stravování, výstrojných a přepravních náležitostí, ale též peněžitou výši nákladů na vojenskou výstroj.

10. Novelizační bod se týká § 99. Tím se do seznamu základních povinností výslovně zapisuje již zmíněná alkoholová a drogová absence ve službě a ve vojenských objektech. A nekouření v objektech mimo určená místa.

11. Bod se týká rovněž § 99 – zrušují se slova "a vyšetřením na alkoholické nápoje a jiné návykové látky" v písmenu d. A to z toho důvodu, že již byla nově použita v předcházejícím písmenu b.

12. Novelizační bod se týká § 145. Zde se rozšiřuje odst. 1 o písmena l, m a n. Nyní se text u písmene g, kde byl původně řešen nárok na příspěvek při přestěhování, a nyní je zde vrácení náborového příspěvku.

13. Bod – tento bod řeší zcela nový § 145 a) s názvem personální rozkaz. O něm byla největší diskuze, a zřejmě do budoucna i největší diskuze bude.

Judikatura tuzemských soudů totiž potvrdila, že režim správního řízení se musí používat rovněž při vydávání tzv. personálních rozkazů, které zasahují do osobních poměrů vojáka. Např. služební zařazení, povyšování, odvelení, přeložení, poskytování platů atd.

Novela proto přináší pro oblast personálních rozkazů speciální procesní úpravu, která by měla být rychlejší a měla by mít přednost před úpravou správního řádu. Personální rozkaz se vyhotovuje jako klasické rozhodnutí v písemně formě podle § 67 odst. 1, věta první správního řádu, které je na požádání vojákovi vydáno, viz § 69 odst. 4 správního řádu.

Novelizační bod č. 14 se týká § 150. Hovoří o tom, kdy odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek a pouze reaguje na nové označení příslušného odstavce 1, jakož i na vložení nového § 145a), tj. personální rozkaz, a jeho odstavce 1, na který se odkladný účinek rovněž nevztahuje.

Novelizační bod 15, tento bod se týká nového § 150, který zní, cituji: Pokud vojáka v období od nabytí právní moci o jeho propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. c) – e) do zániku služebního poměru lze služebně zařadit, vydá služební orgán se souhlasem vojáka nové rozhodnutí formou personálního rozkazu.

17. bod (pravděpodobně myšlen 16. bod) má návaznost na § 151. Říká se zde, že lhůta pro podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem, tj. včetně personálního rozkazu, se naopak prodlužuje z 30 na 60 dnů od nabytí právní moci. Otázkou je, jestli je toto nutné, protože správní řád hovoří o 2 měsících.

Další, resp. poslední novelizační bod je 17., který se týká § 153. Zde se jedná o prodloužení lhůty pro vyřízení stížnosti vojáka, myšleno ve věcech služby a služebních vztahů, příslušným služebním orgánem, a je to prodloužení z 30 na 60 dnů.

VZOB projednal minulý týden a ještě dnešní den pozměňovací návrhy senátora Jaroslava Sykáčka, avšak nepřijal žádný z předložených pozměňovacích návrhů a při hlasování o návrhu schválit jej ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou, z 10 přítomných bylo 7 senátorů pro, 1 proti a 2 se zdrželi.

Dovolím si tedy vystoupit v obecné a případně i podrobné rozpravě, abych vás s pozměňovacími návrhy případně seznámil.

Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje. A teď se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se zatím nikdo nehlásí. Pan senátor Sykáček se hlásí rukou, nikoli elektronicky, ale prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jak už jsem zmínil, předkládal jsem některé pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrhy jsou celkem 4, z toho dva jsou věcné a 2 návrhy jsou v podstatě legislativně-technickými připomínkami. Pakliže budu mít možnost, přednesu je v podrobné rozpravě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí. Pan senátor Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jsme v obecné diskusi, a proto bych začal trošku zeširoka. Výdaje na obranu ČR patří k těm nejnižším, jak ve srovnání s ostatními státy NATO, tak i celosvětově. Už dnes je patrné, že výdaje ve výši 1,05 % HDP jsou v mnohých směrech nedostačující. A přesto hrozí další možnost, že tyto výdaje se budou dále snižovat. Samozřejmě že tím porušujeme některé smlouvy, ke kterým jsme se zavázali, ale to už jsem si v této zemi na ledacos zvykl.

Důvodem je samozřejmě pokračující ekonomická krize. Výraznou roli hraje nízká podpora pacifisticky zaměřeného obyvatelstva, ale i určitý názor části politické reprezentace na úlohu armády.

Je velice pravděpodobné, že v blízké době bude narůstat ještě určitý veřejný tlak na to, aby se omezovaly bezpečnostní výdaje, a proto otázka racionalizace, zdůrazňuji racionalizace vojenských výdajů, je plně aktuální! Nebudu se dotýkat různých akvizičních procesů a jiných věcí, ale dotknu se toho, co před námi leží a čím se zabývá i tento zákon, který máme buď odsouhlasit, nebo neodsouhlasit, anebo odsouhlasit s pozměňovacími návrhy.

Nutnost šetřit je nikoli jenom v době nedostatku, ale i za běžného provozu jednou z největších výzev pro jakékoli vedení ministerstva obrany, a každá i sebemenší příležitost by neměla být opomíjena. Jednou z příležitostí je i to, aby se snížila administrativa, náklady na administrativu, aby se zjednodušily některé případy administrativního charakteru. To jsou i záležitosti, které se týkají rozkazů, které se týkají toho, že se bere určitá finanční složka při přestěhování, která byla samozřejmě předmětem veřejné kritiky.

Armáda je něco jiného, než běžná organizace, která zaměstnává zaměstnance. Státní služba, služební poměry se významně odlišují od úpravy různých pracovně právních poměrů. Protože jde o veřejně právní charakter služby, omezují se tady některá občanská práva s akcentem a důrazem na autoritativní rozhodnutí s kázeňským právem, správním řízením ve věcech služebních poměrů a dalších.

Služební poměr vytváří podmínky pro činnost, jejíž efektivnost je závislá na uplatňování velitelské, velitelské pravomoci, a ne nějakým správním řízením. Chtěl bych podotknout to, že rozkaz v armádě je rozkaz. Bohužel nejdřív se musí splnit, nebo bohu dík, a pak teprve si může někdo stěžovat. Tak fungují všechny armády světa a Česká republika asi možná bude hledat nějaké jiné specifikum.

Odvolání do 5 dnů je normální i u jiných složek, nejen u armády, ale třeba u Policie ČR, v české justici, a tam jde mnohdy o daleko, daleko závažnější děje, než jsou personální rozkazy. Dokonce v české justici odvolání proti některým rozhodnutím je prakticky nemožné. Je to protiústavní také?

Chtěl bych nakonec jenom citovat jedno. Legislativní problémy, otázky, poznámky. Následující připomínky nejsou zásadní. Nejsou zásadní ve smyslu nutnosti nápravy, ale vyjadřují spíše doporučení vhodnějších legislativně-technických řešení některých záležitostí.

Proto mě překvapuje, že se v jistém pozměňujícím návrhu operuje s porušováním Ústavy. Já se domnívám, že legislativní právníci Senátu by si takové velmi významné věci všimli a určitě by nás na to upozornili, a to se nestalo.

Zahraničně bezpečnostní výbor celkem jednomyslně, vzhledem i k těm věcem, co jsem říkal, tzn., ekonomickým, aby byla zachována určitá kontinuita, posloupnost, a aby docházelo k lepší akceschopnosti armády, která se neustále redukuje, přijal rozhodnutí, které jste tady slyšeli, tzn. přijmout zákon v tom znění bez pozměňovacích návrhů kolegy Sykáčka. I když mu v mnohém rozumím, ale uvědomme si, že situace je taková. Je vyvolána především hledáním úspor. Pokud kolega Sykáček navrhne jiné úspory, kde se dá celá věc řešit, a tím zafinancovat ten někdy mnohdy složitý administrativní proces a zvýšení počtu vojáků, kteří se zabývají touto personalistikou. Já si myslím, že by se určitě nějaké řešení později našlo, ale v této chvíli toto řešení nevidím a domnívám se, a to je i otázka pro pana ministra, jestli v rámci těch administrativních úspor dojde i k tomu, že se sníží třeba personální obsazení. Nebo jakým způsobem se usnadní provádění některých úkolů, a co by přineslo z ekonomického hlediska to, kdyby se přijal pozměňovací návrh kolegy Sykáčka a druhý pozměňovací návrh místopředsedy Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy. Nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a máme od garančního výboru a i v rozpravě zazněl návrh schválit návrh zákona v postoupeném znění.

Prosím nyní pana ministra, zda se chce k rozpravě vyjádřit.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, děkuji za tu diskusi. Pokusím se to ještě jednou zrekapitulovat. Toto je malá novela 221, která nám řeší některé věci, které my potřebujeme řešit nyní. Dopředu avizuji, že připravujeme velkou novelu, která souvisí s novým kariérním řádem, která souvisí s novým platovým řádem, na které nyní pracujeme a která bude řešit otázku zdanění některých důležitých složek platu vojáků apod.

Tady se v zásadě ruší příspěvek na přestěhování, to je dávka, která byla ustanovena někdy v roce 1999, ještě tehdy, kdy armáda disponovala služebními byty, a pokud někoho vyslala do služebního bytu, tak mu tam dala příspěvek na to, aby si tam vymaloval. Ale zároveň v roce 2002 byla přijata nová legislativa, která schválila přídavek na bydlení, což je dávka, kterou dostává každý voják. Je to forma jakéhosi odlučného, je to poměrně podstatná složka platu, která je nyní zdaněna, to jste si mohli přečíst, tak já ji v přechodném období letošního a příštího roku, než vstoupí v platnost budoucí velká novela, kompenzuji, protože tady kdybychom vojákům sebrali nějaké tři tisíce měsíčně, tak je to opravdu zásadní zásah do stability Armády ČR. Ale pokud jde o příspěvek na přestěhování, přinese úspory v řádech několika desítek milionů korun, a velmi se přimlouvám za to, aby toto bylo schváleno a nebylo to měněno pozměňovacím návrhem, protože je to tam. Legitimně hledáme úspory, kde se dnes dá, abychom byli schopni držet stabilitu ozbrojených složek jako celku.

Pokud jde o druhou část, která je předmětem diskuse, plně souhlasím s tím, co říkal pan senátor Dryml. V armádě se občas musí také velet. To neznamená, že lidé nemohou používat správního řádu. Správní řád samozřejmě platí. Ale zároveň platí i rozkazy, a ty rozkazy jsou důležité. Čili velmi se přimlouvám, je to malá novela, já jsem rád, že to VZVOB projednala schválil, a velmi se přimlouvám a prosím vás, abyste tuto malou novelu, nečiní-li to někomu zásadní potíže, schválili v tom znění, které je předložené vládou, protože my potřebujeme, aby to vstoupilo v platnost, mj. úspora, která vznikne ze zrušení přídavku na přestěhování, nám umožní skutečně realokovat zdroje, kam je potřebujeme, kvůli tomu, abychom udrželi stabilitu v nelehkých podmínkách.

Samozřejmě úspory hledáme i jinde. Na tu otázku, měníme letos strukturu velení a řízení armády, čímž předpokládám, že najdeme úspory v nejvyšším patře. A jedeme podle nového systému akvizic, který také generuje své úspory. Prostě musíme ten rok – dva teď tu nelehkou dobu přežít, a tato drobná novela je takovým kamínkem v mozaice. Ještě jednou vás prosím, abyste to schválili.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, a poprosím zpravodaje, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě, ve které vlastně vystoupil jenom on, takže nechce. Takže v tuto chvíli můžeme přistoupit k hlasování o návrzích, které zazněly, a to je návrh výborový a z rozpravy na schválení. Svolám kolegy k hlasování.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona v postoupeném znění. Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 36, proti byli 3, tento návrh nebyl přijat.

Otevírám v tom případě podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy. Je to opět pan senátor Sykáček.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jak už jsem avizoval, předkládám celkem čtyři pozměňovací návrhy, z toho dva věcné a dva jako legislativně technické připomínky.

První se týká zrušení § 78, to je onen příspěvek při přestěhování.

Je třeba vidět, že tento příspěvek se nevyplácí maximálně šestinásobku minimální mzdy, čili nemusí to být nutně čtyřnásobek. A dále tento příplatek se vyplácí při přestěhování v důležitém zájmu služby. Samozřejmě není na nás, na zákonodárcích, ale je na nadřízeným daného vojáka, aby posoudil, zda se skutečně jedná o přestěhování v důležitém zájmu služby. Myslím si, že nikdo z nás nepředpokládá, že když se bude voják stěhovat z ulice A do ulice B v rámci jednoho města, že to nebude přestěhování v důležitém zájmu služby.

Dále je na zhodnocení nadřízeného, jaký skutečný příspěvek bude vyplacen, jestli to bude 1.000, 5.000, 10.000 Kč, nebo případně víc. Samozřejmě podle předkladatele by měl tento příspěvek na přestěhování nebo při přestěhování kompenzovat dříve zavedený přídavek na bydlení. Nicméně já jsem přesvědčen, že příspěvek na zcela jinou funkci, než přídavek na bydlení, není možno zaměňovat.

Padlo tady od pana ministra, že se na tento příspěvek vyplácejí desítky milionů korun. Mě ta částka samozřejmě také zajímala, ptal jsem se na to a bylo mi řečeno, že za loňský rok se vyplatilo 12,5 milionu korun. A opět říkám, vždy bude záležet na nadřízeném, kam a s čím půjde.

Rád bych také upozornil na to, že tento příspěvek má i dnes své opodstatnění. Samozřejmě dnes je mnohem méně posádek, mnohem méně míst, kde vojáci slouží. A i když to vypadá trochu archaicky, tak pokud by se užíval řádně a vyplácel opravdu jenom v odůvodněných případech, nemuselo by se tady dneska rozhodovat o jeho zrušení. To, jak jsem říkal, není věcí zákonodárců.

Proto tedy navrhuji, aby tento paragraf nebyl vypuštěn, a proto navrhuji také pozměňovací číslo 1.

Druhý věcný návrh se týká čl. 1, bodu 13, § 145a), odst. 3, je to předposlední písmeno a) vypustit. O co se tady, prosím pěkně, jedná? Jedná se o to, že, alespoň podle mého názoru, a nejen podle mého názoru, u tak důležitého aktu, jakým jistě je i služební zařazení, je třeba odůvodnění personálního rozkazu. Nasvědčuje tomu ostatně i § 6, odst. 3, který říká, cituji: "Voják je služebně zařazován podle splnění kvalifikačních předpokladů, podle závěrů služebního hodnocení a podle doby výkonu služby v hodnosti, přičemž každému služebnímu zařazení odpovídá stanovená hodnost.

Čili nedomnívám se, že by mohlo dojít ke změně služebního zákona bez řádného odůvodnění.

Další dva pozměňovací návrhy jsou už vysloveně jenom legislativně- technické. První se týká čl. 1, bodu 12, § 145, odst. 3 – vypustit. Vypuštěné ustanovení zřejmě vybočuje z rámce zásad správního řízení s tím, že pracuje s jakousi předběžnou úrovní jednání, dohadování se služebního orgánu s vojákem, vyjádření se předem, to je před oficiálními úkony řízení. Souhlas vojáka by měl být zjišťován v rámci běžného správního řízení, tj. po jeho zahájení. Procedura bude v takovém případě minimální, tj. oznámení o zahájení řízení, a v případě souhlasu vojáka vydání rozhodnutí.

A poslední pozměňovací návrh se týká čl. I, bodu 13, § 145a), odst. 4, větě poslední – část věty za středníkem, včetně středníku, vypustit. Jak už jsem řekl, jedná se o legislativně-technický požadavek. Vypouštěné pravidlo se vztahuje k postupu správního orgánu, ve kterém se rozhodnutí písemně nevyhotovuje, viz § 67, odst. ??? správního řádu.

Personální rozkazy se ovšem písemně vyhotovují. Kdyby tomu tak být nemělo, musela by se taková výjimečnost výslovně zapsat do zákona o vojácích z povolání. Označené pravidlo se tudíž jeví jako nadbytečné a mohlo by podle názoru senátní legislativy komplikovat interpretaci řádného práva účastníka řízení na písemné vyhotovení rozhodnutí podle § 69, odst. 4, ve vazbě na § 67, odst. 2, věta první, a § 72, odst. 1 správního řádu.

Dámy a pánové, z mé strany vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan místopředseda Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolil bych si předložit pozměňovací návrh, který jste obdrželi v písemné podobě. A tento návrh je poměrně jednoduchý. V čl. I, body 13 a 14 vypustit, a následující body přeznačit.

Krátce bych odůvodnil tento návrh. Tímto pozměňovacím návrhem se vypouštějí ustanovení zavádějící nový institut personálního rozkazu. Navržená úprava v § 145a), odst. 3 stanoví, že odůvodnění personálního rozkazu není třeba, je-li rozhodováno podle odst. 1, písm. a, b, c, e, f, i, j, nebo k) navrženého § 145 a).

Specifikem ozbrojených sil je vydávání bojových rozkazů, které z jejich povahy nejsou vydávány v řízení a není je nutno - a ani možno - odůvodňovat. Avšak personální rozkaz takovýmto rozkazem rozhodně není. Není žádný racionální důvod k tomu, aby se tato rozhodnutí neodůvodňovala. Jakémukoli rozhodnutí předchází úvaha, na základě které se rozhodnutí vydává. Nic nebrání tomu, aby tato úvaha byla v rozhodnutí obsažena. Obecně není třeba odůvodňovat jen ta rozhodnutí vydávaná na základě žádosti účastníka řízení, tedy řízení na návrh, kterými se účastníku řízení zcela vyhovuje.

Rozhodnutí vydávaná v řízeních zahájených z moci úřední, kterými je zasahováno do práv a povinností osob, odůvodnění obsahovat musí. A to bez výjimky. Absence náležitého odůvodnění rozhodnutí či absence odůvodnění vůbec zatěžuje rozhodnutí vadou nepřezkoumatelností a umožňuje projev libovůle. V rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3695/10 se píše: "Jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí je požadavek přesvědčivého, racionálního, logického a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Zpracování problematiky personálního rozkazu vykazuje určité znaky protiústavnosti v oblasti absence, odůvodnění rozkazu, ústního vyhlášení rozkazu a nevydání písemného potvrzení pro možnost odvolání a nepřiměřeně krátké lhůty pro odvolání. Z těchto důvodů lze očekávat nárůst soudních sporů. Značné riziko v sobě skrývá ústní vyhlášení rozkazu jiným služebním orgánem, než který rozkaz vydal, v tom, že rozkaz vůbec nenabude právní moci.

Absence odůvodnění může mít za následek umožnění rozhodovací libovůle a nemožnost takové rozhodnutí přezkoumat soudy. Lze předpokládat, že případný soudní spor skončí u Ústavního soudu. Např. pro učení dispozice jsou dána pravidla v ustanovení § 10, zákona o vojácích z povolání, a do dispozice lze určit vojáka z různých důvodů. Přičemž pro různé důvody platí různá další pravidla. A pro vojáka plynou z různých důvodů určení do dispozice i různé důsledky.

Při absenci odůvodnění nebude zřejmé, jakými pravidly se bude řídit další služební poměr vojáka. Celá úprava personálního rozkazu je namířena k omezení práv vojáků a k omezení možnosti vojáků domáhat se zákonnými prostředky přezkumu zákonnosti personálního rozkazu. Voják se stane pasivní figurou, zcela odkázanou na zvůli nadřízených. Podřízenost vojáka se dostane do polohy poníženosti.

Z uvedených důvodů tedy navrhuji tuto změnu tak, jak jsem uvedl již v úvodu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy už se nikdo další nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím a zeptám se pana ministra, zda chce nějak okomentovat pozměňovací návrhy.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Já jenom velmi stručně – nesouhlasím s těmito pozměňovacími návrhy.

Zaprvé – armáda nemá odbory, a dokud je mít nebude, tak si myslím, že se na ni můžeme spolehnout. To je k té druhé poznámce, co tady padala. A zadruhé – pokud jde o ten příspěvek na přestěhování, je to obsolentní dávka, nám přinese úspory. Samozřejmě je to v řádu desítek, ne stovek milionů, ale ti, kdo navrhují, aby nebyla rušena, tak by bylo od nich férové, aby tady řekli, kde to najdou jinde. Čili já jsem proti těmto pozměňovacím návrhům.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. A pan garanční zpravodaj se chce nějak vyjádřit? Ke svému pozměňovacímu návrhu pravděpodobně ne, ale k tomu druhému? Není to nutné. Děkuji.

Takže já vás ale poprosím, abyste nás provedl hlasováním.

Já využiji času a svolám kolegy k hlasování, protože budeme o pozměňovacích návrzích hlasovat. Tak v sále je nás přítomno 70, aktuální kvorum je 36, a já poprosím pana zpravodaje, aby nám řekl, jak budeme hlasovat.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. V podrobné rozpravě jsme slyšeli celkem 5 pozměňovacích návrhů, z toho 4 pozměňovací návrhy od senátora Jaroslava Sykáčka a jeden pozměňovací návrh od místopředsedy Senátu pana Zdeňka Škromacha.

Vzhledem k tomu, že v případě schválení pozměňovacího návrhu senátora Zdeňka Škromacha by pozměňovací návrhy č. 2 a 4, předkládané senátorem Jaroslavem Sykáčkem, byly nehlasovatelné, navrhuji, abychom nejdřív hlasovali o pozměňovacím návrhu senátora Zdeňka Škromacha.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dobrá, já tedy spustím hlasování. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Škromacha.

Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento návrh nebyl přijat – ze 74 přítomných pro něj hlasovalo v hlasování pořadové č. 11. Pro se vyslovilo 5, proti 27. Návrh nebyl přijat. A teď tedy pozměňovací návrhy pana senátora Sykáčka.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Takže navrhuji - paní předsedající, navrhuji, aby se o těchto 4 pozměňovacích návrzích hlasovalo jednotlivě. S tím, že pozměňovací návrh č. 1, označený jako 1/1, 1/2 a 1/3, je nutno buď schválit, nebo neschválit společně. Jinak by ten pozměňovací návrh nedával smysl. Takže prosím hlasovat současně o pozměňovacím návrhu 1/1, 1/2 a 1/3.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tak, hlasovat budeme tak, jak nám navrhl garanční zpravodaj.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Bylo to hlasování pořadové č. 12. Ze 74 přítomných při kvoru 38 se pro vyslovilo 33, proti bylo 30. Ani tento návrh nebyl přijat. A zbývá nám poslední.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Ano, takže můžeme hlasovat? Můžu?

Senátor Jaroslav Sykáček:  Můžeme tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu číslo 2.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tak. Spouštím hlasování.

Kdo je pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 32, proti 29. Ani tento návrh nebyl přijat. A protože jsme nepřijali ani pozměňovací návrhy, ani návrh na schválení, tak projednávání tohoto návrhu zákona... Pardon.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Máme zde ještě pozměňovací návrh 3 a pozměňovací návrh 4. S tím, že po poradě s legislativním odborem Kanceláře Senátu PČR, pokud nebudou přijaty věcné návrhy, nebudu nechávat hlasovat ani o těchto legislativně technických návrzích.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Takže v tomto případě opravdu končí projednávání tohoto návrhu zákona bez vyjádření Senátu k němu. Děkuji, pane zpravodaji.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Taky děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. A vyhlašuji polední přestávku do 14.15 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.17 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Naše odpolední jednání zahájíme hlasováním, proto vás prosím, abyste se posadili do svých lavic. Já vám totiž navrhuji změnu pořadu tak, jak vyplynula z průběhu dopolední schůze. Navrhuji vám projednat senátní tisk č. 257 jako 6. bod dnešního odpoledního jednání z bloku ministra zemědělství Petra Bendla. A dále navrhuji projednat senátní tisk č. 290 – Návrh o mediaci a o změně některých zákonů, jako 1. bod dopoledního jednání zítra, 15. března. O tomto návrhu dávám v tuto chvíli hlasovat, prosím. Ano, už jsem dal hlasovat, znělka byla svolávací. Kdo je pro? Byl-li někdo proti, stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat, registrováno bylo 43 senátorek a senátorů, kvorum tedy bylo 22. Pro bylo 26, proti nebyl nikdo.

Takže dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 292

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 292. Návrh uvede ministr dopravy Pavel Dobeš, kterého prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil. Pane ministře, máte slovo, prosím.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dobrý den. Co se týče předloženého vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je to další úprava, která se týká zejména tří nařízení EU. Je to pod pojmem tzv. silničního balíčku, který nabyl účinnosti již v prosinci 2011. Přijetí tohoto návrhu zákona je tedy nezbytné, ačkoliv jsou nařízení přímo aplikovatelná a v zákonné úpravě chybějí ustanovení, která by upravovala zejména související vnitrostátní postupy příslušných správních orgánů a zajišťovala vytvoření rejstříku silničních dopravců.

Většina institutů obsažených v návrhu je již v dnešní právní úpravě známa a veškeré změny byly formulovány tak, aby pro dotčené subjekty pokud možno nepředstavovaly navýšení administrativní a jiné zátěže a došlo k vyjasnění řady ne zcela jasně formulovaných ustanovení a k doplnění některých institutů, které byly chybějící.

Návrh zákona obsahuje některá ustanovení neimplementující právo EU. Zejména bych se rád zmínil o zjednodušení systému živností v silniční dopravě, kde dochází ke snížení počtu živností z 11 na 4, a změny v oblasti ukládání kaucí v rámci výkonu státního odborného dozoru a správního trestání, které reagují na nedostatky stávající úpravy. Jedná se tedy v převážné většině o implementační návrh zákona, jak jsem již uvedl, jehož předložená podoba je výsledkem širokých konzultací s odbornou veřejností i příslušnými orgány státní správy a samosprávy, který je potřeba pro zajištění bezproblémové aplikace příslušných nařízení EU rychle přijmout.

Projednání návrhu Poslaneckou sněmovnou proběhlo hladce, a i oba výbory Senátu Parlamentu ČR, které návrh projednávaly, jej doporučily přijmout, takže bych vás chtěl požádat o přijetí této novely. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Jeho usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého teď prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Návrh novely zákona o silniční dopravě reaguje na příslušná unijní nařízení, nazývaná, jak bylo zde řečeno, silniční balíček. Tento tvoří tři nařízení Evropského parlamentu z 21. října 2009. První nařízení, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě, druhé nařízení o společných pravidlech pro postup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy a třetí nařízení o společných pravidlech pro postup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy.

V souladu s těmito přímo použitelnými právními akty návrh obsahuje novou úpravu podmínek provozování silniční dopravy, v jejímž rámci dochází zejména ke změně ve vymezení koncesované živnosti silniční motorová doprava a ke změně v předpokladech pro získání koncese a k provozování silniční dopravy. Dále návrh nově upravuje rejstřík podnikatelů v silniční dopravě, kterým má být nahrazen dosavadní centrální registr dopravců.

Návrh obsahuje také změny v ustanoveních upravujících sankční postihy pro případy porušení povinnosti provozovatelů silniční dopravy, včetně institutu kauce a zabránění v jízdě.

V oblasti přístupu k výkonu povolání podnikatele v silniční dopravě je kladen důraz na zlepšení a zefektivnění vnitřního trhu v silniční dopravě prostřednictvím požadavku na vyšší odbornou způsobilost podnikatelů v silniční dopravě.

Doprovodná novela živnostenského zákona výrazně zjednodušuje systém koncesovaných živností v oblasti silniční motorové dopravy. Navrhované změny zákona o pozemních komunikacích a zákona o silničním provozu mají zajistit potřebnou informovanost dopravních úřadů o deliktech.

Vládní návrh zákona oproti dosavadnímu právnímu stavu v zákoně o silniční dopravě zejména nově vymezuje pojem tuzemský dopravce, pro podnikatele provozující silniční dopravu malými vozidly nepožaduje splnění podmínky odborné způsobilosti dokladované osvědčením, zrušuje jako nadbytečnou povinnost tuzemského dopravce mít záznam o provozu vozidla ve vozidle, neboť přehled o provozu vozidla je zřejmý z instalovaného tachografu. Zavádí povinné ustanovení odpovědného zástupce pro každého podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly. Upřesňuje podmínky pro vydání zvláštního povolení k provozování silniční dopravy mezi místy ležícího na území ČR zahraničními dopravci. Doplňuje úpravu vydávání licence společenství. Dále zakládá rejstřík podnikatelů v silniční dopravě jako informační systém veřejné správy spravovaný ministerstvem dopravy. Nově vymezuje obsah státního odborného dohledu vykonávaného dopravními úřady.

Při konečném hlasování v PS byla doplněna doprovodná novela o silničním provozu o nové body, a to byl bod rozšíření dosavadní výjimky pro jízdu vozidel z přednosti o výjimky ze zákazu ohrožení nebo omezení chodců na přechodu nebo chodců přecházejících pozemní dokumentaci, na kterou takováto vozidla odbočují. Změny postupu výměny řidičských průkazů tak, že konečný termín je limitován datem 31. prosince 2013.

Dále došlo ke změně vymezení účinnosti celého zákona tak, že zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, mimo doplněného ustanovení o rozšíření výjimek pro vozidla s předností v jízdě, která nabývá účinnosti dnem vyhlášení zákona.

Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 24. října 2011. V prvém čtení byl návrh přikázán k projednání výboru hospodářskému. Ten doporučil vládní návrh schválit ve znění sedmi pozměňovacích návrhů. V rámci druhého čtení byly vzneseny jednotlivými poslanci další čtyři pozměňovací návrhy. Při třetím čtení konaném na 33. schůzi PS dne 8. února 2012 byl schválen návrh zákona ve znění deseti pozměňovacích návrhů, a to v hlasování, ve kterém se z přítomných 175 poslanců vyslovilo pro 144, nikdo nebyl proti.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Toť vše ke zprávě. Já bych jen upozornil, že jsme v dopoledních hodinách dostali pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 292, ale to byl omyl, hlavička byla špatně formulována, protože to bylo k senátnímu tisku č. 293, tedy k zákonu č. 13/1997 Sb., takže žádný pozměňovací návrh takto nebyl předložen, byl to jen omyl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Přeje si. Prosím, má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem zákona na své včerejší schůzi a zabýval se, tak jak mu kladou jeho úkoly, především souladem s Ústavou České republiky a s tím, zdali tam nedochází k nějakým možným problémům z tohoto hlediska. A zabýval se samozřejmě jím i po věcné stránce.

Návrh novely, jak tady bylo řečeno jak panem ministrem, tak panem garančním zpravodajem, má převážně harmonizační charakter, a podle názoru členů ústavně-právního výboru nevykazuje žádné zjevné problémy. A proto ústavně-právní výbor vám doporučuje schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní kolegyně. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, rozpravu končím.

A protože byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme po znělce o tomto návrhu hlasovat.

Pro příchozí opakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno v této chvíli 64 senátorek a senátorů, takže kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, máte možnost stisknout tlačítko NE a zvednout ruku.

Hlasování č. 15 skončilo přijetím návrhu. Přítomno bylo 68 senátorek a senátorů, kvorum bylo 35. Pro hlasovalo 60, proti jeden. Konstatuji, že návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou byl schválen.

Děkuji zpravodajům a můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 293

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 293. Návrh uvede opět ministr dopravy Pavel Dobeš, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, na úvod bych chtěl říci, že s ohledem na poměrně obsáhlou debatu jak na úrovni Poslanecké sněmovny, tak i na senátních výborech, která proběhla včerejšího dne, si dovolím trošku obsáhlejší úvodní slovo ohledně návrhu novely zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Tato novela je rozdělena do dvou částí. První část se zabývá zejména implementační součástí, která se týká implementace práva EU. Co do rozsahu se do této části jedná o nejobsáhlejší část návrhu a jejím předmětem je zapracování do našeho právního řádu jednak unijního předpisu o definici evropské služby elektronického mýtného systému a jejích technických prvků, a jednak směrnice č. 210/40 Evropské unie o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy.

Vládní návrh zákona obsahuje rovněž druhou část, úpravu, která se netýká implementace a sleduje čistě vnitrostátní cíle. K této části bych se chtěl vyjádřit určitě více.

Jsem si vědom toho, že právě tyto části novely zákona o pozemních komunikacích byly při projednávání v PS i v obou výborech Senátu předmětem poměrně rozsáhlé diskuse, a já bych se k jednotlivým částem, které v diskusi zazněly, rád vyjádřil.

Vládní návrh obsahuje rámcovou úpravu systému poskytování slev na mýtném. Již v úvodu bych chtěl předeslat, že tímto krokem plní ministerstvo dopravy, potažmo vláda dohodu se sdružením automobilových dopravců ČESMAD, která byla uzavřena při navyšování sazeb mýtného a ke kterému došlo ve dvou etapách. Vždy se jednalo o navýšení o 25 procent a zvýšilo výnos z mýta cca o 1,5 mld. Kč ročně pro Státní fond dopravní infrastruktury. Při předpokládaném celkovém úhrnu slev ve výši 300 mil. Kč ročně je tedy patrné, že se nejedná o žádný citelný výpadek příjmů Státního fondu dopravní infrastruktury, naopak jedná se o navýšení o cca 1,1 nebo 1,2 mld. Kč, které budou ve Státním fondu dopravní infrastruktury navýšeny.

Zavedení slev na mýtné je sice vnitřní záležitostí každého státu, ale při jejich zavedení je třeba respektovat unijní požadavky, které jsou obsaženy ve směrnici č. 1997/62/ES. Jedná se o tři požadavky. Za prvé se jedná o nediskriminační a proporcionální povahu v systému slev. Tím druhým bodem jsou administrativní úspory spojené se zavedením slev a za třetí je to na maximální hranici pro slevy ve výši 13 procent.

Chtěl bych přítomné ujistit, že všechny tyto unijní požadavky systém slev na mýtném, který bude zaveden v případě přijetí vládního návrhu zákona, splňuje. Přímo v textu návrhu zákona je obsažena maximální 13procentní hranice výše slevy. Rovněž zásada nediskriminace je respektována, neboť návrh garantuje poskytnutí slev každému provozovateli vozidla, které ujede na zpoplatněných silnicích určitý počet kilometrů. Není přitom podstatné, zda je dopravce usazen v ČR nebo v jiném státě.

Vládní návrh rovněž vylučuje diskriminaci mezi malými a velkými dopravci, protože ujetá vzdálenost se bude pro poskytnutí slevy počítat pro každé vozidlo zvlášť a nebude tedy podstatné, zda má dopravce 100 vozidel nebo vozidlo jediné. Tyto zásady bude samozřejmě ctít i nařízení vlády obsahující podrobnosti k systému slev, jehož návrh má ministerstvo dopravy již zpracováno.

Požadavek na dosažení administrativních úspor při zavedení slev na mýtném má povahu spíše faktickou než legislativní. A zde mi dovolte uvést, že ministerstvo zvolilo velmi úsporný způsob zavedení systému slev v ceně v řádu jednotek milionů korun, což je při celkovém výnosu z mýtného v řádu miliard malá položka. Dále očekáváme, že dojde k výraznému zjednodušení a zefektivnění kontroly, zda je mýtné hrazeno v řádné výši u vozidel v systému tzv. free pay. A v současné chvíli je totiž prakticky nemožné zkontrolovat u všech takovýchto vozidel, zda je u nich správně nastaven počet náprav nebo emisní třída motorů. Tady bych chtěl jenom doplnit, že právě emisní třídy určují také cenu za jeden kilometr ujetý na zpoplatněných komunikacích, stejně tak, jako to je u počtu jednotlivých náprav.

Technické údaje, které budou muset dopravci poskytnout ke konkrétnímu vozidlu při nárokování slevy, však výrazně ztíží možnost podvodů v této oblasti a přispějí tak i ke zefektivnění systému výběru mýta.

V závěru vás mohu ubezpečit, že v této oblasti jsme pod drobnohledem Evropské komise, se kterou také od začátku a vlastně v průběhu minulého roku byla poměrně intenzivní debata. Ta sama hlídá dodržování unijního práva a záměr zavedení slev na mýtném jsme již na unijní úrovni konzultovali a rovněž budeme muset Komisi poskytnout veškerou legislativu, která se slev bude týkat. Zavedení systému slev, který by byl v rozporu se směrnicí č. 99, je tedy skutečně lichý a podle mého názoru nehrozí.

Další velkou oblastí, která je obsažena ve vládním návrhu zákona o pozemních komunikacích, je úprava zřizování a provozování reklamních zařízení podél pozemních komunikací. Stávající právní úprava v zákoně o pozemních komunikacích umožňuje provozovat billboardy nebo jiná reklamní zařízení podél silnic na základě povolení příslušného úřadu, a to na dobu maximálně pěti let. V praxi je rovněž ne zrovna malá část reklamních zařízení provozována na základě povolení vydaných v 90. letech na dobu neurčitou nebo na dobu velmi dlouhou, např. do roku 2020, 2030 a jiné podobné termíny.

Tento vládní návrh zákona se týká obou uvedených oblastí. V oblasti povolování reklamních zařízení neumožňuje nově zřídit a provozovat reklamní zařízení na silnicích všech tříd a v jejich ochranných pásmech, s výjimkou reklamního zařízení na přilehlou provozovnu. Ve vztahu k již existujícím reklamním plochám umožňuje jejich provoz po dobu nejvýše pěti let, a poté buď splní nové podmínky nebo budou muset být odstraněny.

Ministerstvo dopravy při návrhu změn v oblasti zřizování a provozování reklamních zařízení podle mého názoru velmi dobře akcentovalo především bezpečnost silničního provozu, a odborné studie ukazují, že reklama odvádějící pozornost řidiče od řízení vozidla je obzvláště nebezpečná při rychlostech nad 80 km/hod., tedy zejména na dálnicích, rychlostních silnicích a silnicích I. třídy. I při chvilkové nepozornosti zde vozidlo urazí poměrně velkou vzdálenost a následky nehod bývají velmi vážné. Není to jenom škoda na automobilu, ale je to samozřejmě mnohdy i ztráta lidského života.

Vládní návrh vztahuje striktní režim umisťování reklamních zařízení i na silnice nižší třídy a místní komunikace, neboť i zde je rozptýlení pozornosti řidiče rizikovým faktorem. Zde není povolena tak vysoká rychlost, nicméně jedná se často o místa, kde je četnost přechodů pro chodce, a i tam chvilková nepozornost může znamenat velmi fatální důsledky.

Myslím si, že co se týče striktního režimu umisťování reklamních zařízení na silnice nižších tříd má to své opodstatnění. Připouštím ovšem, že nebezpečí je zde menší, než na silnicích vyšších tříd a s ohledem na nižší rychlost vozidel. V obcích rovněž řidiči do určité míry počítají s tím, že budou vystaveni vnějším rušivým vlivům. Zde je tedy samozřejmě možné a legitimní klást vyšší důraz i na jiné faktory, než je bezpečnost silničního provozu, zejména na otázky ekonomické a na dopady rozpočtů územních samospráv. I k tomuto tématu byla poměrně obsáhlá debata, a já si myslím, že v této věci debata, která říkala, že na nižších komunikacích, tedy komunikacích II. a III. tříd, je systém proporcionality a subsidiarity něčím, co aplikovatelné být může, to znamená, ať rozhoduje místní samospráva, která samozřejmě z toho i následně má příjmy do svých rozpočtů.

To ostatně ukázala i diskuse v PS i v senátních výborech. Zde mi jen dovolte připomenout, že i vládní návrh činí rozdíl mezi pozemními komunikacemi v zastavěném území obce a mimo ně. Silnice v zastavěném území obce totiž nemají ochranné pásmo a zákaz umisťování reklamních zařízení tedy dopadá pouze na pozemní komunikaci jako takovou a samotnou.

V souvislosti s navrhovaným pětiletým přechodným obdobím je často zmiňována obava z arbitrážních řízení a z náhrad škod vůči zahraničním provozovatelům reklamních zařízení, která budou muset být odstraněna. Ministerstvo dopravy při přípravě návrhu důkladně zvažovalo i tento aspekt. Nelze samozřejmě zabránit zahajování arbitrážních řízení jako takového, to znamená zahájení jako takové bude pravděpodobně na jednotlivých provozovatelích a v současné době, kteří jsou v ČR. Na základě právních analýz na druhou stranu, které v tuto chvíli jsme dělali na uzavřené smlouvy o ochraně investic, a doktríny i praxe rozhodčích tribunálů v této oblasti ovšem máme za to, že případné požadavky na náhradu škody za zmařené investice by nebyly úspěšné. V kostce lze říci, že mezinárodní právo plně uznává pravomoc státu přijímat pravidla v oblasti ochrany veřejného zájmu, a zde ochrana bezpečnosti silničního provozu, života a zdraví. A využití tohoto práva nevyvolává nárok na náhradu škody, i když je přijatými pravidly negativně ovlivněna zahraniční investice.

Musí být samozřejmě splněny určité podmínky, které zahraničního investora chrání, zejména před svévolným diskriminačním a neočekávatelným či jinak excesivním postupem ze strany státu a před úplným zabráněním investice. Vládní návrh zákona o pozemních komunikacích představuje legitimní využití práva regulovat a uvedené podmínky splňuje. Jeho přijetím tedy nevzniká právo na náhradu škody. A zde mi dovolte akcentovat zejména tu skutečnost, že navrhovaná úprava není diskriminační, ani nezabavuje majetek investora. Omezení možnosti provozovat reklamní zařízení na pět let od nabytí účinnosti zákona nemůže být neočekávatelné v situaci, kdy toto je standardní postup již někdy od roku 2000 a když striktní omezení reklam podél pozemních komunikací platí v podstatě ve všech okolních státech Evropy. Pětiletá doba rovněž dává dostatečný prostor pro přizpůsobení se novým pravidlům.

Dovolte mi se již jen velmi stručně vyjádřit k otázkám odstraňování nepovolených reklamních zařízení z pozemních komunikací. Na straně jedné zde samozřejmě existují určité rezervy na straně orgánů veřejné správy. Na straně druhé ovšem podle zhodnocení z minulého roku a pasportizace jednotlivých reklamních ploch, které ministerstvo nechalo provést Ředitelství silnic a dálnic u dálnic a rychlostních silnic, již u těchto kategorií silnic prakticky nejsou nezákonné reklamy. Toto může být větší problém u některých silnic nižších tříd, ovšem v žádném případě by to nemělo bránit přijetí nové úpravy.

S ohledem na výše řečené tedy jistě nepřekvapí, že nemohu podpořit návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu na vypuštění úpravy zřizování a provozování reklamních zařízení z vládního návrhu zákona. Tím hlavním důvodem je, že pokud by byla zachována současná právní úprava, která je v současné době platná, neumožňovalo by to jakýmkoliv způsobem vyřešit situaci těch reklamních ploch, které byly uzavřeny v 90. letech na dobu neurčitou nebo na dobu dlouho trvající, a naopak právě současná platná úprava, pokud bychom postupovali cestou, že chceme tyto plochy odstranit, tak by mohla vyvolávat velmi významné riziko arbitráží. To by byl ten hlavní dopad, pokud by zůstala současná platná legislativa.

V PS byla do vládního návrhu nově včleněna i komplexní změna úpravy kontrolního vážení vozidel. Tato úprava má za cíl zefektivnit kontrolu dodržování maximální možnosti nákladních vozidel, kdy dnes již nemalá část jezdí přetížená a významně tak poškozuje pozemní komunikace. Čísla, která v tuto chvíli máme k dispozici, uvádějí, že možná až jedna třetina, to znamená každé třetí vozidlo nákladní je v tuto chvíli na komunikacích přetížené, a zejména na komunikacích nižších tříd to vyvolává poměrně velké problémy potom následně s opravou těchto komunikací.

Návrh rovněž rozděluje výnosy z pokut mezi rozpočty, ze kterých je hrazena údržba silnic, a vedle pokuty se dopravci k sankčnímu řízení ukládá i paušalizovaná náhrada nákladů za provedení vážení, odlišná od náhrady nákladů řízení samotného. Tento model sice není možná úplně standardní, ale není ani nijak excesivní a v některých zákonech se objevuje. Ministerstvo dopravy tuto úpravu považuje za správnou a podporuje ji. Velmi podobné úpravy jsou i z pera ministerstva životního prostředí a v minulosti byly schváleny.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vše podstatné jsem v této věci uvedl. Já pevně doufám, že i debata, která proběhla v předchozích dnech i na úrovni PS, zazní i dnes. Ale jsem velmi přesvědčen o tom, že zejména bezpečnost silničního provozu je tím hlavním cílem, pro který chceme, aby tato novela zákona prošla, a já vás o to prosím a žádám. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 293/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi úvodem avizovat, že zejména v druhé části novelizace zákona považuji za poctivé vůči naší legislativě i diskuzi, která proběhla, sdělit vám úskalí, která vedla k usnesení hospodářského výboru, případně i k dalším.

Jak již uvedl pan ministr, návrh zákona se zaměřuje na úpravu a doplnění platného fungování elektronického mýtného ve světle unijních změn, které se promítají zejména do povinností poskytovatelů a provozovatelů tohoto systému.

Realizovaná opatření by měla přispět ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu, mobility, jakož i k eliminaci negativních dopadů silniční dopravy na životní prostředí. Zakládá podmínky pro postupné zavádění inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy. Novým prvkem je zavedení smírčího orgánu.

V reakci na dlouhodobé poznatky z praxe přináší návrh v druhé části i zpřísnění existující regulace zřizování a provozování reklamních zařízení jak přímo na dálnici, silnici, místní komunikaci a silničním pomocném pozemku, tak i v silničním ochranném pásmu. Konečným cílem je v zásadě úplný zákaz umisťování reklamních zařízení. Další novely se týkají změny na mýtném a změny systémů, vážení.

Vládní návrh vnáší do platného znění zákona o pozemních komunikacích tyto hlavní změny:

– rozšiřuje výčet subjektů osvobozených od zpoplatnění o vozidla diplomatických misí a o vozidla, jejichž provozovateli jsou domovy pro osoby se zdravotním postižením,

– doplňuje zákonný rámec umožňující zavést systém slev na mýtném pro vozidla často užívaná na zpoplatněných pozemních komunikacích,

– zakotvuje základní charakteristiku a principy fungování evropské služby elektronického mýtného tak, aby provozovatelé vozidel mohli užívat pozemní komunikace, za jejichž užití je vybíráno mýtné elektronickými systémy, a to na základě jediné smlouvy, při využití jediného elektronického palubního zařízení a při úhradě jediné souhrnné platby,

– stanoví řadu podmínek, které musí žadatel o oprávnění k poskytování služeb evropského mýtného splňovat, jako je především finanční způsobilost, odborná způsobilost nebo dobrá pověst,

– umožňuje provozovateli systému elektronického mýtného a poskytovateli evropského mýtného obrátit se na ministerstvo dopravy jako k smírčímu orgánu,

– zavádí zákaz umisťování billboardů kolem všech pozemních komunikací včetně povinnosti jejich odstranění nejdéle do pěti let, vyjma reklamního zařízení sloužícího k označení provozovny,

– umožňuje povolovat zřízení a provozování reklamního zařízení sloužícího k označování provozovny nacházející se v souvisle zastavěném území obce ve vzdálenosti do 50 metrů od reklamního zařízení nebo mimo souvisle zastavěné území obce v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení,

– zavádí nový institut tzv. Inteligentních dopravních systémů.

Při konečném hlasování doznal vládní návrh zákona těchto základních změn:

– bylo vypuštěno navrhované pravidlo umožňující vlastníkům pozemních komunikací a provozovatelům dráhy kácet za stanovených podmínek jednotlivé stromy nikoli po provedeném správním řízení, ale jen po ohlášení orgánu ochrany přírody,

– došlo ke zpřesnění systému kontrolního vážení kamionů,

– při překročení stanovených hodnot je provozovatel vozidla povinen uhradit náklady vážení paušální částkou ve výši 6000 korun,

– došlo k úpravě sankčních ustanovení zákona včetně výše pokut a rozdělení příjmů z uložených pokut mezi jednotlivé subjekty,

– v doprovodné novele zákona O státním fondu dopravní infrastruktury byly rozšířeny možnosti použití příjmů fondů i na zabezpečení kontrolního vážení a financování nákladů souvisejících se získáním vlastnických práv k pozemkům sloužícím dopravní infrastruktuře ve vlastnictví stát.

Nyní k jednotlivým novelám, které jsou uvedeny v druhé části novely zákona číslo 13/1997 Sb.

Zavedení slev mýtného.

Podle evropských pravidel mohou členské státy stanovit slevy nebo snížené sazby mýtného, což nastalo na základě smlouvy uzavřené naším největším dopravcem ČESMAD a což umožňují i evropská pravidla.

Směrnice v tomto směru stanovuje tři podmínky, které musí být splněny kumulativně a bez jejichž splnění nelze slevy nebo snížení sazeb mýtného zavést.

Jsou to: výsledná struktura mýtného musí být úměrná, zveřejněná a dostupná uživatelům za stejných podmínek a nesmí vést k tomu, že na jiné uživatele budou přeneseny dodatečné náklady v podobě vyššího mýtného, slevy mýtného nebo snížení mýtného musí vést ke skutečným úsporám administrativních nákladů, slevy mýtného nebo snížení mýtného nesmí překročit 13 % z výše mýtného placeného obdobnými vozidly, která na ně nemají nárok.

Z předloženého návrhu vyplývá, že návrh novely zákona nestanovuje všechny požadované podmínky pro poskytnutí slevy mýtného.

Především neobsahuje princip o úměrnosti struktury mýtného, o zveřejňování slev a dostupnosti tohoto zveřejnění (zejména pro zahraniční dopravce a řidiče se jeví zveřejnění pouze přes Sbírku zákonů jako nepostačující), o zákazu přenášení slev na jiné uživatele ani o úsporách administrativních nákladů.

Ze směrnice je převzata pouze jedna ze stanovených podmínek v podobě maximální výše slevy 13 %.

Pan ministr ve své úvodní řeči uvedl, že toto všechno splňuje, bohužel ani naše legislativa ani v diskuzi se tato pravidla nenašla. Možná je to součástí prováděcího předpisu, který jsme ale neměli k dispozici. Proto toto určité upozornění.

Navržený způsob zavedení slev mýtného, kdy většina podmínek (viz unijní požadavky) má být uvedena až v nařízení vlády, je nedostatečný. Návrh zákona by měl mimo výše uvedených unijních požadavků dále nastavit rozhodné období pro poskytování slev z mýtného tak, aby se týkalo období až po účinnosti zákona. Rovněž tak by měl zákon stanovit, zda na slevu při splnění podmínek vznikne právní nárok, nebo poskytnutí slevy bude fakultativní. Bez věcných podkladů a příslušného dopracování ze strany předkladatele je však v tomto směru návrh neopravitelný.

Závěrem lze konstatovat, že EU dovoluje stanovit slevy mýtného nebo snížené sazby mýtného. Tyto však mohou být povoleny, jak je výše uvedeno, na nediskriminačním principu a za předem stanovených a vyhlášených podmínek. Jak jsem uvedl, z požadavků práva EU bylo v textu novely naplněno pouze 13 %. Překladatel předložil prázdné zmocňovací ustanovení, aniž by nastavil předem pravidla hry. Vše je tak odsunuto na prováděcí předpis, který podle dikce návrhu zákona může, ale také nemusí být. Předkladatel Senátu nepředložil žádné věcné řešení v této oblasti k posouzení (kromě banketního zmocňovacího ustanovení), a tak nám nezbývá co posuzovat ani nově navrhovat. Tuto část novely doporučuji předložit Poslanecké sněmovně v nezměněné podobě.

Nová úprava zřizování reklamních zařízení – k tomu bych uvedl tolik.

Novela zákona nově upravuje reklamaci reklamních zařízení, zavádí velmi radikální krok – zákaz umisťování billboardů kolem všech pozemních komunikací. Předkladatel avizuje v obecné rovině hlavní důvod úpravy, zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, aniž by předložil jakýkoli důkaz či věrohodnou studii o přímém negativním vlivu reklamních zařízení na bezpečnost provozu.

Praktický dopad této novely je potřeba vnímat ze dvou pohledů: ekonomického, kdy odstranění legálně umístěných reklamních zařízení může vyvolat možnost jejich vlastníků domáhat se náhrady škody za zmařenou investici, pokud je investice, vložena do reklamního zařízení, chráněna mezinárodní dohodou o podpoře a ochraně investic, což v novele zákona není ošetřeno, a na druhé straně půjde o regiony, města a obce, které přijdou o výnos z reklamy. Dnes se nedá rozsoudit, zda označení provozoven by tento přínos mohlo nahradit.

Druhý pohled je legislativní. Zde bych chtěl upozornit na příliš vágní specifikaci podmínek tak, aby je nebylo možné obcházet a instalovat tak reklamy nové. Znamená to specifikaci podmínek pro umístění označení provozovny.

Předkladatel nezdůvodnil, v čem selhala stávající regulace reklamních zařízení, která je propracována a která byla přijímána politickým konsensem všech politických stran.

Než to okomentuji, seznámil bych vás s hlavními rysy a principy, které byly dosud platné.

Lze povolit reklamní zařízení nejdéle na dobu pěti let, v rozhodnutí o povolení reklamního zařízení lze stanovit podmínky pro jejich provozování, nelze povolit reklamní zařízení, které by mohlo narušit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu. Reklamní zařízení nelze povolit bez souhlasu Policie ČR nebo ministerstva vnitra, jedná-li se o dálnice nebo rychlostní silnice, povolení lze zrušit, pokud nejsou splněny podmínky, za kterých bylo povolení dáno, to je lze jej zrušit, i když se změní situace v provozu na pozemních komunikacích a reklamní zařízení narušuje bezpečnost a plynulost silničního provozu. Reklamní zařízení musí být vybaveno svodidly proti střetu s vozidly, lze likvidovat reklamní zařízení bez platného povolení, provozování reklamních zařízení v rozporu se zákonem je správním deliktem a sankcionováno ve výši pokuty 300 000 korun.

Zde bych chtěl reagovat na informaci pana ministra, že je řada reklamních zařízení, u nichž byla uzavřena smlouva na neomezenou dobu nebo na dlouhou dobu. Upozorňuji na pasáž, kterou jsem tady četl. Když se změní situace v provozu na pozemních komunikacích a reklamní zařízení narušuje bezpečnost a plynulost silničního provozu. Pokud tato změna nastane a pokud dobře chápu hlavní princip předložení této novely, že se jedná o zvýšení bezpečnosti silničního provozu, tak dochází k přísnějšímu pohledu na bezpečnost. Můžeme tudíž do takových smluv vstoupit a dostaneme je do pětiletého režimu. Je to možná má dedukce, ale řešení tady je.

Návrh ministerstva dopravy na zrušení reklamních zařízení v blízkosti silnice není nutný. Stávající pravidla regulace z roku 2006 jsou dostatečně přísná – odstranění nebezpečných, respektive v rozporu se zákonem postavených reklamních zařízení je možné dosáhnout i s jejich pomocí. Že dnes již téměř 50 % nebezpečných a bez povolení postavených reklamních zařízení není odstraněno, není tedy chybou legislativy, ale exekutivy. Nová úprava sleduje, jak výše uvádím, spíše změnu provozovatele a formy reklamy než redukci vedoucí ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Nezajistí pružnější odstraňování reklamních zařízení, která ohrožují bezpečnost silničního provozu, ale naopak vytvoří silné korupční prostředí.

Za sebe jako za zpravodaje chci říci, že jsem pro zrušení reklam, ale ne návrhem ministerstva dopravy, ale dle stávajících pravidel, která jsou dle mého názoru dostatečně přísná a dávají tuto možnost i nyní. Návrh vlády nese s sebou rizika i finanční, což i pan ministr připustil. Je škoda, že jsme neměli k dispozici výsledky průzkumu Ředitelství silnic a dálnic, o jaké množství těchto provozovatelů, kteří mají mezinárodní zastoupení nebo mezinárodního investora a kteří jdou pod dikci mezinárodní smlouvy, takže jsme neměli možnost posoudit, o jaké procento se jedná. Možná stanovisko hospodářského výboru je v tom směru přísnější.

Z těchto důvodů navrhl ve svém usnesení výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu vypustit všechny novelizační body, které se týkají nové regulace reklamních zařízení, a ponechat dosavadní právní stav jako dostatečný regulační prvek.

Ke změně systému vážení.

U navrhovaných změn v systému kontrolního vážení vozidel se počítá s tím, že v případě zjištění přetížení vozidla je provozovatel vozidla povinen vedle sankce za správní delikt uhradit i náklady za vážení paušální částkou 6000 korun. Určité pochybnosti a námitky se vážou na tuto částku, protože jde o princip, který se vymyká běžnému modelu hrazení nákladů správního řízení. V daném případě totiž nejde o klasické náklady řízení. Navíc s určitým hrazením nákladů za vážení totiž návrh již počítá, a to v podobě přiznání části výnosu pokuty za příslušné správní delikty provozovatelům vážících zařízení. Z tohoto důvodu se jeví paušální náhrada za vážení jako duplicitní. Rovněž není známo, na základě jaké kalkulace byla stanovena paušální částka 6000 korun. V podstatě jde o maximální částku, kterou lze stanovit jen ve zcela výjimečných a složitých případech. Nemůžeme se domnívat, zda jde právě o tento případ.

To jsou určité problémy kolem této části novely zákona, ale nenavrhujeme žádná opatření, případně změnu.

Při třetím čtení konaném na 33. schůzi Poslanecké sněmovny byl vládní návrh zákona schválen ve znění 35 pozměňovacích návrhů, a to v hlasování, ve kterém se z přítomných 165 poslanců vyslovilo 111 pro a 18 bylo proti.

Vzhledem k předchozímu navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozměňovacích návrhů uvedených v příloze usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane kolego, za velmi obsáhlou zpravodajskou zprávu. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru Soňa Paukrtová. Ano, děkuji.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení a byl vám doručen pouze záznam z jednání, mou povinností jako zpravodaje je seznámit vás s průběhem projednávání tohoto návrhu zákona na ústavně-právním výboru.

Myslím, že obsah zákona tady byl dostatečně předestřen jak panem ministrem, tak panem garančním zpravodajem a mně to velmi usnadňuje situaci a mohu se začít zabývat tím, jak probíhalo projednávání na ústavně-právním výboru.

Ústavně-právní výbor požádal Organizační výbor o tento návrh zákona z toho důvodu, že existuje oprávněná domněnka, že by mohl tento návrh zákona nějakým způsobem být v rozporu s Ústavou ČR, mohl by vykazovat prvky retroaktivity. To byl i důvod, proč si ústavně-právní výbor přál ho posoudit.

Zabývali jsme se celkem třemi okruhy problémů. První je to, co jsme přebírali jako unijní závazky České republiky, které se týkají zavedení slev na mýtném. Stejně jako garanční zpravodaj mohu konstatovat, že předložená navržená úprava vykazuje takové prvky, že by eventuálně mohla být v rozporu s našimi unijními závazky, protože tam je potřeba kumulativně splnit tři podmínky, a tady byla splněna pouze jediná. Pan ministr nás informoval o tom, že tato úprava je konzultována s Evropskou komisí a že tam nejsou žádné problémy z tohoto hlediska.

Další záležitost byla změna systému vážení, což jsou novelizační body 25 až 28, které do návrhu zákona byly vtěleny až pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovny. Byli jsme upozorněni naší legislativou, že provozovatel vozidla je povinen podle sankce za správní delikt uhradit i náklady za vážení paušální částkou 6000 korun. Jde o princip, který se vymyká běžnému modelu hrazení nákladů správního řízení ve smyslu § 79 Správního řádu. Nikdo nezpochybňuje, že naše silnice a dálnice jsou přetíženy těžkými vozidly. Upozorňovali jsme ale ministerstvo dopravy na to, že se může jednat o kolizi s § 79 Správního řádu.

Nejdelší debata jako na hospodářském výboru se týkala návrhu nové úpravy zřizování reklamních zařízení na pozemních komunikacích v ochranném pásmu pozemních komunikací, zkráceně řečeno reklamní zařízení a billboardy. Ústavně-právní výbor měl stanoviska naší legislativy i z dalších zdrojů informace o tom, že se tady jedná o zrušení billboardů v podobě pěti let. Ptali jsme se, zda tato úprava není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Ministerstvo dopravy si je plně vědomo, že tady může dojít k mezinárodním arbitrážím, je si však zcela jisto, že takové arbitráže nebudou mít naději na úspěch. O tom, zda arbitráže budou nebo nebudou úspěšné, rozhoduje pouze soud. Jsem ráda, že ústavně-právní výbor na tyto možnosti upozornil.

Nikdo z nás nezpochybňuje skutečnost, že je potřeba s reklamními zařízeními podél speciálně rychlostních komunikací cosi činit. Konstatuji právě tak jako garanční zpravodaj, že bychom uvítali technickou studii, která by toto dokladovala, a tím by se daleko lépe prokazoval veřejný zájem.

Položili jsme panu ministrovi otázky typu, zda využil všech současných exekutivních možností k odstranění stávajících zařízení. Měli jsme informace o tom, že některá reklamní zařízení mohou být provozována bez řádných povolení. Pan ministr sdělil, že co se týká rychlostních komunikací a dálnic, takové nebezpečí tam nehrozí, u prvních tří že to není tak zcela jisté.

Ptali jsme se dále na další exekutivní možnosti, protože rozpor s mezinárodním právem a ochranou investic je hrozbou vážnou.

Zcela legitimní otázka byla, zda tyto možnosti byly využity. Ministerstvo dopravy je přesvědčeno o tom, že tomu tak je.

Jako zpravodajka jsem předložila stejný návrh, který našel podporu v hospodářském výboru. Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení, nepadl tam návrh na schválení ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou, pozměňovací návrh přijat nebyl.

Ještě jsme tam zmiňovali skutečnost, která tady již padla, že pokud se budeme bavit o reklamních zařízeních, která jsou v intravilánu obcí, může to vyvolat různé problémy. Je velká otázka, zda v intravilánu obcí je tak velké nebezpečí, že by bezpečnost provozu na pozemních komunikacích byla ohrožena reklamními zařízeními i tohoto typu.

Znovu říkám, že nikdo nezpochybňuje to, že je třeba bezpečnost provozu na pozemních komunikacích zvyšovat, protože čísla České republiky jsou velmi vážná. Ministerstvo dopravy je v tuto chvíli přesvědčeno o tom, že mezinárodní arbitráže nehrozí. Má za to, že u slev na mýtném nehrozí žádné nebezpečí ze strany Evropské komise.

Závěrem: Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový tady není. Otevírám obecnou rozpravu. První slovo dostává pan senátor Lebeda, protože podal písemnou přihlášku.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové, v Senátu působím necelé tři roky, což je proti zkušenostem mnohých z vás směšně málo, ale za tu dobu jsem už došel k různým zkušenostem a seznámil jsem se s různými skutečnostmi. Jedna z těch, kterou vnímám velmi negativně, je působení lobbistických skupin. Jistě dobře víte, o čem mluvím, i když proti lobbingu, jak funguje v Poslanecké sněmovně, si nemůžeme tak stěžovat. Metody lobbistů a lobbistických skupin musí být velmi účinné. Nevím, jaké jsou a snad to ani nechci vědět, ale podle zákonů, které k nám ze Sněmovny přicházejí, kdy jednoduchým právním dotazem je jasné, odkud vítr fouká. I v dnešním programu 19. schůze na mnohých z návrhů zákonů jsou patrné zářezy lobbistických skupin. Mám na mysli zejména jednu z nemocnějších a nejvlivnějších, což je lobby Sdružení autodopravců.

K současnému návrhu zákona. Se zákonem jsme byli podrobně seznámeni jak zprávou pana ministra, tak i kolegy zpravodaje. Přidržím se jen slevy na mýtném. Když se v roce 2010 začalo uvažovat o zvýšení mýtného, tak hned dlouhoprstá lobby autodopravců varovně vztyčila prstík a pan ministr Bárta pohotově slíbil samozřejmě slevy. Loni, když se začalo spekulovat o 25% zvýšení mýtného, zase příslušná lobby se začala hněvat, takže pan ministr už současný slíbil množstevní slevy, a to dokonce zpětně po schválení zákona od 1. 1., což je poměrně neobvyklé. Ještě vloni v Poslanecké sněmovně panovala shoda napříč politickým spektrem nepodpořit slevy na mýtném, ale působením aktivistů poslanci za ODS opravili svůj názor tak, že proto také norma prošla Sněmovnou.

Chtěl bych zde uvést především čísla, která jsou varovná. V roce 1989 75 procent nákladů bylo přepravováno po železnici, zatímco v současné době 70 % nákladů jede po silnici, což je – i když musím připustit změnu struktury průmyslu, kdy tenkrát byl stále ještě nejpreferovanější a nejvytíženější těžký průmysl – je číslo, které o něčem vypovídá. Všichni jsme řidiči. Pohyboval jsem se po evropských silnicích a musím říci, že zatížení dálniční sítě těžkou kamionovou dopravou jsem nikde v Evropě v podobném rozsahu neviděl. Je samozřejmé, že toto obrovské zatížení, rozvětvená těžká autodoprava devastuje infrastrukturu zejména v situaci, kdy naše silniční a dálniční síť je budována metodou Řebíček. To je metoda, když se buduje pomalu, draze a nekvalitně.

Pokud se týká množstevních slev, je to paradox. Když si to převedeme do češtiny, čímž více kamionovou dopravou infrastrukturu devastujeme, tím méně platíme. To je úžasné, to by mě nenapadlo. Navíc se domnívám, i když mi to pan ministr bude vymlouvat, že množstevní ceny v podstatě zvýhodňují velké autodopravce proti malým. I když slevy budou rozepisovány po jednotlivých vozidlech, stále si myslím, že mnozí z malých dopravců na to nedosáhnou. Navíc množstevní slevy jsou prostorem i pro zahraniční dopravce. V zákoně nemohou být vyloučeni, protože by to byla diskriminace. Podívejme se ale do Německa, tam se to domácím autodopravcům vrací ve formě různých podpor, třeba pravidelných prohlídek atd.

Domnívám se, že tyto množstevní slevy, jejich sledování a evidence bude určitě představovat administrativní zátěž. Dokáže si to představit. Myslím si, že by naši autodopravci spíše přivítali místo slev dobudovanou a kvalitní infrastrukturu dálniční a silniční. Navíc si myslím, že v současné době není příliš vhodná doba na to rozdávat nějaké slevy a nějaké finanční benefity.

Možná, že by přivítali také třeba snížení spotřební daně na pohonné hmoty, což by kromě toho přispělo i domácím čerpadlům, protože ty kamiony samozřejmě si odvykly tankovat u nás.

Pokud se týče výše poplatků, po celou dobu Sdružení dopravců bědovalo a lomilo rukama, že ty naše poplatky u nás jsou vůbec drahé a nejdražší skoro v Evropě, než se ukázalo, že tomu tak není. V současné době je ta výše poplatků řekněme srovnatelná. Díky dlouhoprsté lobby Sdružení dopravců neprojde u nás nikdy zákon, který by jakkoli reguloval silniční těžkou kamionovou dopravu. Viz např. strašné poměry ve víkendových špičkách, kdy neprošlo omezení kamionové dopravy, protože se uváděla řada důvodů. Teď to nebudu rozvádět.

Dalším takovým příkladem je zpoplatnění silnic nižších tříd. Já jsem člověk emotivní. A když mě takhle v pátek odpoledne, když jedu po těch serpentýnkách pod hradem Český Šternberk a smete mě rumunský kamion do příkopu, tak reaguji jako explozivní psychopat. Křičím vulgární nadávky, mávám pěstmi a troubím. Ale je mi to málo platné, řekněme, protože on může. On může jet kamkoliv. I na té silnici 3. třídy u Českého Šternberka nebo tamhle u Horního Bradla – to jsou silnice, které já používám.

Tohle zpoplatnění silnic nižších tříd je samozřejmě pohroma, protože ty přetížené 50tunové kamiony ničí tuhle silniční síť. Ale protože zase jsou tady ti autodopravci, tak pan ministr opatrně mluví o tom, že by se o tom mělo jednat, že samozřejmě je to závažný a citlivý problém. A tak jako příliš opatrně o takhle otřesné záležitosti, kdy tyhle přetížené kamiony ničí naši silniční infrastrukturu, ohrožují bezpečnost v obcích jenom proto, že se vyhýbají placeným úsekům naší silniční a dálniční sítě.

Zvýšení mýtného koneckonců mělo pozitivní efekt, jak můžeme vidět, když se více zpoplatnily kamiony nebo vozidla, která nesplňují ty nejvyšší třídy euro, pět, atd. A kupodivu velice záhy jsme zjistili, že tahle vozidla ubývají a že se obnovuje vozový park. Zmínil tady už kolega Korytář výhrady legislativy k tomu návrhu zákona. Já to můžu samozřejmě potvrdit tak, jak jsem si to přečetl, a nebudu to opakovat.

Na závěr bych jenom chtěl říct, že žádnou normu, která bude prosazovat snížení nebo slevy na mýtném, nepodpořím, ať to je s jakýmkoli pozměňovacím návrhem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, práva přednosti chce využít pan senátor Petr Vícha, takže má slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Omlouvám se Jarouškovi Kuberovi, že jsem využil přednostního práva, ale on je strašně vtipný a věcný. To já nejsem a vystupovat po něm, to už by nemělo takový smysl.

Když jsem jel včera, přiznám se, ze severní Moravy, smogem zatížené severní Moravy sem do Prahy, tak jsem přemýšlel především o zákonu o ochraně ovzduší, který budeme projednávat zítra. Vyrojila se spousta různých pozměňovacích návrhů. Považuji celkem za škodu, že takto významný zákon se smrskl mediálně do debaty o nevýznamných poplatcích. Ale tak tomu je koneckonců vždycky, když jde o nějaké finance. Stejně tomu bylo u loterií, fotovoltaiky atd.

O zákonu o komunikacích jsem nepřemýšlel vůbec. Na to tady máme jiné odborníky. Až teprve, když mě vyrušil z jízdy telefon nějaké redaktorky, která říkala, co říkáte na to jako předseda klubu, že v hospodářském výboru prošel pozměňující návrh, který zachovává všechny billboardy u všech komunikacích, tak jsem zbystřil a řekl jsem si, ten zákon možná bude taky zajímavý.

A dnes jsem tady zažil takový rozhovor, kdy se mě někdo ptal, pro co jste? Já říkám, já nejsem pro nic, já jsem proti billboardům u komunikací. Nemám sice k dispozici žádné studie o tom, jaký to má vliv na bezpečnost dopravy, ale mně se ta česká krajina líbí, a ty billboardy u ní se mi moc nelíbí. A to ať už jedu autem nebo na kole. Aha, takže vy jste pro firmu X. Já říkám, já ani neznám žádnou firmu X, já jsem proti billboardům u komunikací. Protože kdybyste byl pro pozměňovací návrh ten a ten, tak to byste byl pro firmu Y. Já znovu říkám, já neznám ani firmu X, ani firmu Y, mně se prostě nelíbí billboardy u komunikací, a proto podporuji variantu, kdy billboardy nebudou u komunikací. Ještě tady máme návrh třetí – ten by zase byl výhodný pro firmu Z. Co říkáte? Nebyl byste pro to? Já říkám, ne, protože já jsem prostě proti billboardům u komunikací.

Proč to říkám?

Musím říct, že tohle vidění světa, kdy všechno posuzujeme jenom podle toho, co je dobré pro koho, a ne podle toho, co je správné, jak by to mělo být, tak se mně, musím říct, vůbec nelíbí. A to ať jde o zákon o ovzduší, ať jde o zákon o komunikacích, o kterýkoli jiný zákon. Protože se potom nezamýšlíme nad tím, co je dobré pro lidi, a jenom vidíme tu firmu X a Y.

Chtěl jsem dnes vystoupit, po tom včerejším telefonátu a dnešním rozhovoru, abych řekl, že nepodpořím žádné pozměňovací návrh ani pro firmu X, Y, Z, které neznám a nechci znát, a podpořím jakoukoli variantu, a je to zřejmě ta vládní, která je proti billboardům u komunikací.

Musím říct, že jsme zde v Senátu schválili novelu zákona o jednacím řádu Senátu a Poslanecké sněmovny, kdy – a na tom jsme se tady vzácně shodli napříč politickým spektrem, stejně jako se sněmovna zřejmě napříč politickým spektrem shodne na tom, že to nikdy nezařadí na pořad jednání sněmovny – kde jsme se shodli na tom, že chceme omezit takové ty pozměňovací návrhy pět minut před jednáním na stůl, které ve sněmovně potom občas projdou a my to tady musíme napravovat.

Znovu zmíním loterie, ale i fotovoltaiku a další. A nelíbí se mi podávání těchto pozměňovacích návrhů, přiznám se vám, kolegyně, kolegové, ani tady v Senátu, když nejsou potom posouzeny odborníky. Nejsou vyhodnoceny, nemáme k tomu nějaká stanoviska a obchází se tím trošku ten správný legislativní proces. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Chcete podpořit vládní návrh? Já jenom upozorňuji, že ještě nebyl podán návrh na jeho schválení.

Senátor Petr Vícha:  Pane místopředsedo, jste zlatý, děkuji vám za upozornění. Já jsem zapomněl na svou poznámku, když jsem chtěl navrhnout schválení tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Takže slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já úplně nejprve oznamuji podle zákona o střetu zájmů - střet zájmů. Ačkoli billboard žádný nemám, ale mohl bych mít. To je jako v tom vtipu – co nepálí, ale prístroj mám, mohl bych. To je ten velký problém. Mě včera napadlo, že se debatuje o omezení finančních prostředků na volební kampaně, a ty billboardy v každých volbách stojí tu největší položku – že by bylo hezké, kdybychom do zákona dali, že politické strany nesmějí využívat vůbec billboardy k volební kampani. Bylo by to krásné. Ale to je právě to, co se nám často stává – řeknete A, pak zapřemýšlíte, a hned jsem byl upozorněn, že okamžitě by se našel doveda, který by si vyrobil váš billboard, ten by někam pověsil a vás by honili, že porušujete zákona. Takže v Čechách bohužel tento způsob nelze uplatnit.

Já jsem také přemýšlel cestou dnes do Senátu, protože jsem jel po dálnici D8, kolem krásného uzavřeného úseku, což snad už, až ty ekoteroristy skutečně nějak přemůžeme, tak bude fungovat, pravotočivé zatáčky, které jsou mnohem nebezpečnější, než billboardy, tam kdyby to klouzalo, tak tam kamion spadne u Chýnic, a tak jsem si všímal všeho, co jsem viděl.

Například jsem viděl mýtné brány a představil jsem si, jak by moje auto a můj obličej vypadal, kdybych do toho stojanu mýtné brány narazil. To by byla prda, že nějaký billboard proti tomu je absolutně bezvýznamný. To je řez čtverec o straně 25 – 30 cm, to nepoznám z toho auta. O to by se auto zastavilo na fleku.

Pak jsem se díval, byly tam takové informační tabule, které o ničem neinformují, ale stály velké peníze, a tam je napsáno, že deset minut ještě někam že to je, anebo že tam je značka, že tam něco kopou. Pak jsem viděl obrovský les dopravních značek, zejména před Prahou, kde přesto, že je osmdesátka ze zákona, tak jsou tam všude pro blbý značky 80, prý z důvodu hluku, ačkoli 3 km na jednu stranu a 3 km na druhou stranu je pole. Takže nikdo neví, proč to tam je.

To nejhorší, co mi vadí, je České středohoří, které mi ráno nevadilo, protože když jedu sem, tak je to v pohodě, ale když jedu domů, tak to Středohoří má stovky podob. Jednou je pošmourno, mraky, jindy svítí slunce, západ slunce úžasný, je to jak Grand Canyon, a tam opravdu se víc díváte na to Středohoří než na tu dálnici.

Nicméně čtení billboardů není povinné, a ty billboardy mě z hlediska toho, že by mě vyrušovaly, nevyrušují. Mám stejný názor jako Petr Vícha, že se mi příliš nelíbí, pokud tam není sexistická reklama na podprsenky nebo na spodní prádlo, což zase jsou tady organizace, které tyto billboardy donutí, aby je sundali. Jinak mně nevadí, protože to je jenom periferní vidění. Pokud tam není nějaký dlouhý text, který musíte číst. Ale ten je i na všech informačních tabulích. Někdy je dlouhý, že musíte číst, co se děje na druhém kilometru.

Ve městech je to ještě horší. U nás je jedna křižovatka strašně nebezpečná, ve tvaru T kde naproti vám je výloha. Když jedete večer a odbočujete doleva, tak máte podvědomý pocit, že musíte dát tomu protijedoucímu autu přednost,než zjistíte za ty čtyři setiny vteřiny, že to je vaše auto, co vidíte ve výloze. Teprve když trošku odbočíte, tak vidíte, že je to v pohodě, že můžete projet. Takže kdybychom byli důslední, musíme zbourat i všechny domy, které nám vadí.

Jednoduše řečeno, já si nemyslím, že s bezpečností je to tak, jak se to prezentuje, a že ty nehody nejsou dostatečně identifikované, což je problém nehod v ČR vůbec, protože u nás do statistiky se dostane nehoda s alkoholem, i když s ní alkohol nemá nic společného, jenom ho někomu naměřili. Tak se do zápisu dá, že to byl alkohol.

Mimochodem, ta dnešní tragická nehoda těch dětí ve Švýcarsku, což je strašné, ale v podstatě stalo se to, že autobus narazil do hrany tunelu, což se může stát u nás, protože máme nejvíc dálničních přemostění v Evropě, protože u nás máme 6200 obcí a každá chce přemostění dálnice, že, pane ministře, všichni chtějí most přes dálnici, aby to měli blízko na pole, a ty mají betonové patky, takže do té betonové patky když někdo z jakýchkoli důvodů narazí, když zaspí nebo se mu stane, tak ta nehoda je nevyhnutelná.

My si nepomůžeme tím, že billboardy odstraníme. Příčina většinou nebývá billboard, ale něco jiného. Podobné je to se stromy, kde se tam také uvažuje o tom, že bychom káceli, káceli a káceli. Nota bene v našich krajinách největším rušitelem jsou prostitutky. Protože když řidič jede poměrně rychle a Anča zvedne tričko, tak ať chce nebo nechce, ne na 0,4, na několik vteřin tomu neuniknete, prostě se podívá.

Já jsem měl zážitek se svými příbuznými, kdy jsme jeli trasou po E15 a zpátky jsme jeli jinou. Oni byli z Hořovic u Berouna, tam prostitutku v životě neviděli, vůbec nevědí, co to je. Oni viděli naše holky a když jsme jeli domů, tak říkali, jé, proč jsi nás nevzal, tady nejsou, měli jsme jet zpátky stejnou cestou. My jsme jeli takovým okruhem. To jen na okraj.

Pokud jde o systém vážení, pamětníci si pamatují, že to je už nejméně druhý pokus, kdy se zase někomu dohazuje úžasný kšeft. Takže já přeložím těch 6000,-, proč je tam. Těch 6000,- je tam proto, aby je někdo vyinkasoval. Stejně tak jako se platí radarovým společnostem polovina pokut za to, že v obcích měří, a brzy zase tady bude zákon, až to začnou obce přehánět, že zase budeme diskutovat o tom, jestli jim tu pravomoc sebrat nebo nesebrat. Peníze jsou lákavé.

Kdysi při tom prvním nápadu si vzpomínám a nebudu ho jmenovat, kdo tady říkal, že si město bude kupovat tři váhy, protože je to úžasný byznys si koupit za milion váhu, že za chvíli to máte doma. Oni jsou skoro všichni přetížení. Tady vidím, že se smějí pamětníci, kteří si tu estrádu pamatují.

Takže já jsem zásadně proti tomu, protože tam není účelem, aby nebyly kamiony přetížené. Účelem je zase někomu, tak jak to tady vidíme skoro pokaždé, někomu zase přihodit dobrý byznys. Já proti tomu nic nemám, ale vždycky říkám, že byznys musí být až druhý a ne ten první. Ne když se to dělá účelově proto, abychom někomu ten byznys přihodili, jako jsme ho přihodili České poště s kabinkami na pasy, kdy si účtují 24,- korun za kilometr a 2400,- za hodinu práce technika, a my jsme tu smlouvu nepodepsali. Jako teď zavedeme 4 registry, přestože všichni vědí, že to dopadne katastrofálně, tak to přece jenom spustíme, protože ty peníze, které v tom jsou, jsou dostatečně vysoké, aby nám to za to stálo, a pak tady zase budeme řešit, podobně jako úřady práce, že ono to nefunguje, tak jak jsme si to představovali.

Takže já mám s tím velký problém. Jenom na okraj. Nevěřte tomu, že mýtné platí dopravci. Mýtné převážně platí senioři, kteří dokonce ani nemají osobní automobil. Protože to kolečko se uzavírá. Když dáte dopravci mýtné, on ho dá do faktury za dopravu. Tou dopravou někomu přiveze jogurt a ta cena se promítne v ceně toho jogurtu. Takže to vždycky zaplatí nakonec ten poslední, daňový poplatník.

Já jsem zásadně proti mýtnému. Bohužel i v Německu už to vypadá, už tam začíná diskuse o tom, že ho také zavedou, protože když si spočítáte náklady a výnosy, tak já nevím, kolik je výnos, to by pan ministr věděl přesněji. Postaví se za to za rok kolik? Dva kilometry dálnice nebo kolik? Rozhodně nám to nepomůže k tomu, že bychom za to postavili dálniční síť. Ale ty náklady, když vám vadí billboardy, ty mýtné brány, to je něco tak hnusného, že nic hnusnějšího jste neviděli. A mimochodem jsou tam schované ještě jiné věci, a to je ten elektronický výběr, kde to vůbec neumíme přesně do toho, co to bude znamenat, jestli Kapsch bude pokračovat nebo tady bude nějaký celoevropský provozovatel, to ani nechci vědět, jak to dopadne. Nikdo to nevysvětlil, to zapadlo.

A ještě více zapadlo, že se policii a tajným službám umožňuje přístup k těmto údajům. Brzy přijde policie, že budou využívány k měření rychlosti a k dalším, což např. v Německu nepovolili. Takže já taky mám s tím problém a nemohu pro tento zákon hlasovat. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte, opět tady máme zákon, ze kterého, jak řekl jeden a naznačil i druhý předřečník, je cítit veliký, veliký lobbismus. Abychom se vrátili trošku k podstatě zákona, je třeba, aby nám tady pan ministr zodpověděl několik otázek, protože tady jsou určité závažné skutečnosti, které tyto otázky vyvolávají.

Problémy zákona se dají zhruba shrnout do mýta, regulace reklamy, vážení, a jaké důsledky budou mít některé evropské směrnice pro nás finanční, a pak tam jsou § 22b odst. 2 a § 22c odst. 3.

Mě by zajímalo, jak to tedy bude, když v § 22b, teď cituji: Poskytovat evropskou službu elektronického mýtného, a upozorňuji vás, že to může platit pro všechna vozidla, nejen pro nákladní, může právnická osoba, může právnická osoba, která je usazena v České republice a bylo jí k této činnosti uděleno ministerstvem dopravy oprávnění. Anebo právnická osoba, které bylo toto oprávnění uděleno v souladu s rozhodnutím Evropské komise, definující evropskou službu elektronického mýtného příslušným orgánem jiného členského státu.

Tzn., jestli bude platit to, že tady bude mít výlučné postavení jedna společnost nebo jedna právnická osoba, která tady bude inkasovat to mýto, a v té souvislosti se ptám, jak to je s tím Kapschem, anebo jestli jich bude několik. Ono to totiž je o tom, kam půjdou ty peníze. Jestli ty peníze půjdou České republice a pak se použijí k bohulibým účelům, anebo jestli naše silnice budou financovat jiné silnice v EU.

Druhá záležitost je regulace reklamy. Tady samozřejmě už bylo jednoznačně naznačeno to, že zde vzniká problém s tzv. dvoustrannými mezinárodními smlouvami a dohodami o podpoře investic, které tady odsouhlasujeme jak na běžícím pásu, ale tam jsou i ochranářské režimy. Tzn., jak to vlastně bude? Bude se to vyvlastňovat? Znárodňovat? Nebo to bude za úplatu? Kolik to tedy tu Českou republiku bude stát? A upozorňuji, že jsou některé dohody s některými firmami, které jsou prakticky nevypověditelné.

Pan ministr by nám mohl říci,kolik je tedy smluv, jestli o tom ministerstvo dopravy ví, nebo má nějaké povědomí, kde jsou smlouvy uzavřeny na dobu určitou, 30, 40 i 50 let, a to nejen ve věcech, týkajících se dálnic, ale i silnic první třídy.

Jestli tady někdo tvrdí, že mezinárodní arbitráže nám nehrozí, já se obávám, že k tomu může dojít, a ta suma z reklamy, která bude požadovaná po České republice, může dosahovat obrovských výšek, tzn., jestli by nám mohl dát odpověď na tuto otázku.

Jinak bych vás, vážení, chtěl upozornit na to, že kdyby se používaly současně platné české zákony, tak reklama se dá velmi dobře regulovat. Neděje se to, je to určitá nedůslednost a je škoda, že se to řeší tímto způsobem.

Něco o vážení vozidel. Já si tady dobře pamatuji, jak jistý poslanec tady prosazoval vážení vozidel jednou firmou. Ono mu to dokonce snad i prošlo. A nyní se tady objeví to, že tady bude nějaký paušální poplatek 6000,- Kč za každé vážení.

Už se neříká, jestli ten poplatek se zaplatí i za to, když to vozidlo nebude přesahovat určenou hmotnost, ale každé vážení 6000,- Kč. Nevím, jestli je to tak. A další věc je, a to je daleko důležitější, aby nám pan ministr řekl, kdo kalkuloval tu cenu a na základě čeho, jestli ty náklady jsou oprávněně v ceně 6000,- korun, anebo nejsou. O dalších právních aspektech toho, jestli to je poplatek, nebo jestli to je něco jiného, o tom se nebudu vyjadřovat.

Reklamy, abych se ještě vrátil trochu k tomu, BESIP by nám měl říci, kolik tedy nehod zapříčinily reklamy podél silnic, protože jak jsme tedy slyšeli z úst našich některých kolegů, tak někdo jede a rozptyluje se pěknou blondýnou, někdo jede a rozptyluje se tím, že přemýšlí o tom, jaké jsou zákony o ovzduší, a někdo jede a jen tak se kochá krajinou, Českým středohořím.

Takže pokud je tady argument, že billboardy rozptylují, tak si myslím, že tady jsou i další věci a bude jistě dobré je opět zakázat, abychom nebyli rozptylováni.

A co je nejhorší? Chtěl bych citovat. Provozovatel systému elektronického mýtného v evidenci údajů o mýtném zpracovává údaje způsobem, stanoveným zvláštním zákonem, a provozovatel systému poskytuje tyto údaje z evidence údajů o mýtném na základě písemné žádosti, a teď poslouchejte, komu všemu. Správcům pozemních komunikací, Silničnímu správnímu úřadu, Policii ČR, BIS, Celní správě, v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti tohoto zákona. A ještě Centrálnímu systému dopravních informací.

Tzn., ano, tady je ten Orwell, tady je ten Velký bratr! Mě by zajímalo, jak bude ochrana soukromých osob a provozovatelů vozidel ochráněna, když prakticky kdokoliv bez nějaké zvláštní ochrany si může vyžádat informace o tom, kam jedu, kde jsem a možná i s kým jedu, protože dobře víme, že na těch bránách jsou i kamery, které fotí i naše spolujezdkyně, sličné blondýny, které nás odvádějí od pozornosti.

Doufám, že pan ministr mi odpoví alespoň na část těchto otázek. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, když jsem tak sledoval diskusi kolem tohoto zákona, tak jsem si vzpomněl na jeden prastarý vtip. Ještě z doby totality. Sešel se americký prezident s ruským generálním tajemníkem a chtěli mezi sebou řešit rozpory a přišli na to, že je neumí vyřešit. Řekli, to se nedá nic dělat, vyřešíme to válkou. Tak se začali bavit, no jo, ale to si rozbijeme ty své země, tak se dohodli, že tu válku udělají v Africe. A pak říkali, no jo, ale jak to vysvětlíme novinářům? A to říkal ten americký prezident, to je jednoduché, já to zařídím. Nech mě mluvit prvního, já to oznámím a uvidíš, bude to v pořádku. Tak jdou společně za pultík a oznámí novinářům, že se dohodli na tom, že bude třetí světová válka, že se odehraje v Africe, že při ní zahyne asi miliarda lidí černošského a arabského původu, pár křesťanů, a ten americký prezident řekl: A zabijeme Františka Nováka, toho fousatého, co sedí tamhle vzadu. Tisková konference pokračuje otázkami. Všichni se zeptají na to, kdo je František Novák fousatý, proč zabijí Františka Nováka, jak si představují zabít Františka Nováka, někteří začnou zakládat ligy na obranu práva na život Františka Nováka. A teď to celé skončí a ten americký prezident říká: No vidíš, a na tu miliardu Afričanů se nezeptal vůbec nikdo. Ta nikoho nezajímá.

Takže bezpečnost způsobená billboardy, kdy dokonce i tak zkušený člověk jako teplický senátor prostě se cítí ohrožen pohledem na prádlo, který musel vidět, já ho nijak nepodceňuji, prostě mockrát. A už to s ním normálně nijak nezamává. Tak za volantem jo.

Ale já bych chtěl slyšet, přece bezpečnost se dá zjistit. Kolik bylo způsobeno nehod pohledem na bilboard? Anebo druhá věc, kdy jsou billboardy nebezpečné, kolikrát zkomplikovaly dopravní nehodu tak, že se o ně někdo zranil nebo zabil. Tyto případy budou. Ale nebudou nejzávažnějším dopravním problémem v ČR.

A já si myslím, že celá debata probíhala proto, abychom se nebavili o těch krabičkách. Abychom se nebavili o tom, že tady otevíráme cestu k tomu, že budou krabičky celoevropské, že budou krabičky satelitní, které nás budou sledovat všude, a to znamená, my všichni budeme platit za jakékoli popojetí autem, a že to bude zúčtováváno jednotně. A tam já vidím začátek toho, že se řekne, dopravní problematika je přece záležitost unie, tak konec konců to může být také příjem unie. My se s vámi nějak rozdělíme. Něco jako už proběhlo, co se týče cel.

6000,- za vážení. Za to, že představte si, kdybyste řekli před 10 lety "jézeďákovi", když najede na mostní váhu, že zaplatí 6000,- za zvážení. A toto je váha, která váží levněji.

To je váha nápravová, na kterou najede nápravou, v podstatě celé to může stát mimo platy, které stejně už celníci berou 6 – 7 Kč? Jestli chceme po nich, aby zaplatili i váhy, no tak dobře, tak 50 Kč, když budou vážit pořádně. 6000 za vážení je naprosto šílená částka, za kterou není nic jiného než to, že řidič si musí dávat zatraceně bacha, aby nenarazil na nějaké vážení, protože 6000 už je docela slušná částka. A pravda je, že to všichni zaplatíme nakonec v těch rohlících, ať jezdíme, nejezdíme. Kdysi se dělaly teorie o tom, kdo co má dělat – co má dělat stát a co nemá dělat stát. Třeba Platón, ten to měl skoro jednoduchý – ten říkal, že stát se má starat o bezpečnost, stát se má starat o komunikace a stát se má starat o důstojnou vládu, a nic jiného nemají být státní výdaje.

My dneska říkáme – stát se má starat o vzdělání, stát se má starat o to, jestli lidi se nerozptylují pohledem na obrázky nebo středohoří, které rozptyluje, naše krásné středohoří, kdy přes billboardy nevidím na středohoří, ale koukáme na středohoří, no tak udělejme kolem těch silnic zdi, ať není vidět nic. To pak nebude rozptylovat. Ale budou vám zase řidiči z té jednotvárnosti usínat.

Takže čím dál víc se zabýváme něčím, co má být věc řidiče. Řidič je odpovědný za to, aby se nerozptyloval nějakým billboardem. Mimochodem, všichni, co tady sedíme, tak jezdíme auty. Možná jeden dva ne. Všichni každý den usedáme a každý den se vracíme. A to vesměs bezpečně. A proč si myslíte, že ti jiní lidi jsou jiní než my, že se budou vybourávat jenom proto, že se kouknou na billboard? Jediný, co tam má cenu sledovat, je, jestli není příliš blízko a jestli někdo, kdo udělá jinou chybu a vyjede ze silnice, tak v důsledku toho, že tam je sloup toho billboardu, tak se o něj nerozbije, nezabije nebo něco takového. Tam ta argumentace má smysl.

Jinak to, že jestli se někomu líbí nebo nelíbí billboardy, nemá s bezpečností nic společného. A to, jestli si někdo myslí nebo nemyslí, tak já vás upozorňuji, že největším zdrojem omylů je právě myšlení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři.

Chtěl jsem zareagovat taky na otázku billboardů, ovšem ta diskuze už tady byla dlouhá. Já jsem zaznamenal taky nějaký názor odpůrců této novely, kteří argumentovali jakýmsi vychýlením reklamního trhu a odložením příjmů do státní kasy v době ekonomické recese. Tak jsem se tak trošku nad tím zamyslel.

Jelikož průměrný roční příjem ŘSD z jednoho billboardu je závratných 20 tisíc korun, oproti desetinásobku, které za billboardy ročně inkasují reklamní agentury. Já samozřejmě podporuji ten návrh, jak to tady Petr Vícha nazval – vládní varianta proti billboardům – obecně jsem proti tomu. Podle mě důležitější otázka je vážení kamionů. Z osobní zkušenosti v roce 2010 jsme v tom třineckém regionu, v tom nejvýchodnějším cípu republiky po určitých nátlakových akcích začali vážit kamiony na česko-polském pohraničí a česko-slovenském. Tenkrát se dostavil i ministr Bárta, já jsem byl rád, že byl operativní, a ministerstvo dopravy v součinnosti s krajem umožnilo zprovoznění statických vah v Mostech u Jablunkova, což je Slovensko, a Chotěbuz u Českého Těšína, což je Polsko.

A tehdy jsme zjistili, že skutečně 1/3 kamionů je přetížená jak nápravově, tak celkově. Myslím si, že je to velká cifra. Ještě bych upozornil, že v té době jsme zjistili zajímavou věc. Aspoň v tom východním cípu republiky, že největší počet přeložených kamionů byly s litevskými SPZ, lotyšskými, slovinskými, slovenskými, chorvatskými. Nikoli české kamiony. Čili já si myslím, že české spediční a přepravní společnosti jsou celkem poctivé.

Jestli tady tak závažnou věc, jako je vážení kamionů, kdysi jsme tomu říkali "vysokorychlostní", dneska tomu říkáme "nízkorychlostní", jestli se tady začneme bavit o prostituci a začínáme si tady vyprávět vtipy, tak to není správně. Ještě bych tady uvedl na pravou míru, doufám, že mám pravdu – že pokud totiž převážený kamion překročí povolenou hmotnost, zaplatí jeho provozovatel náklady na vážení ve výši 6000 Kč, místo dosavadních 600 Kč, a k tomu ještě pokuta, která je taxativně vymezena, je 7000 Kč za každou tunu.

Já si myslím, že ty postihy jsou naprosto správné, protože naše cesty jsou zdevastované a kamiony je ničí čím dál tím víc. A umírají lidé na našich cestách. Čili prosím o podporu této varianty a úpravu pravidel pro takzvané nízkorychlostní vážení kamionů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Děkuji za slovo. Já bych tady zcela v duchu vtipu pana kolegy Pospíšila se chtěla zase věnovat pouze té pasáži o reklamě. My jsme na toto téma absolvovali řadu diskuzí, jak na podvýboru pro dopravu, tak na hospodářském výboru. A já jsem došla k závěru, že vlastně tady teď stojíme před tím, rozhodnout se mezi dvěma variantami. To znamená buď schválit ten návrh, který k nám přišel z Dolní komory, tzn. zakázat reklamu úplně, a nebo jít tou cestou toto zamítnout a zůstat u stávající právní úpravy.

Já jsem přesvědčená, že obě tyto varianty nám přinášejí řadu problémů a úskalí, a proto jsem si dovolila předložit pozměňovací návrh, který je jakýmsi kompromisem. Zjednodušeně jenom popíši, že tam by šlo o to zakázat reklamu okolo dálnic a silnic 1. kategorie. To znamená ty, kde se jezdí rychlostí více než 80 km/h, s čímž experti na bezpečnost silničního provozu mají největší problém, a ponechat ji u dvojek, trojek a místních komunikací.

Tímto bych vás chtěla požádat o možnost propuštění do podrobné rozpravy, kde bych tento pozměňovací návrh předložila a ještě blíže okomentovala. Jen mi tady dovolte technickou malou opravu, vy jste ten můj pozměňovací návrh dostali dvakrát ve stejném znění, ale vždy pod hlavičkou jiného senátního tisku. Došlo opravdu jenom k technické chybě, nevztahuje se k senátnímu tisku č. 292, ale k tomuto 293. Omlouvám se. Děkuji a prosím tedy o propuštění do podrobné rozpravy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové.

Já bych vám v souvislosti s billboardy, o kterých tady mluvíme, ocitoval z článku 17, Listiny základních práv a svobod. Ten článek začíná: "Svoboda projevu a právo na informaci jsou zaručeny." Článek 2: "Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat idee a informaci bez ohledu na hranici státu." Další článek: "Cenzura je nepřípustná."

Já si myslím, že zákaz billboardů podle komunikací by bylo velmi vážným porušením Listiny základních práv a svobod.

Máme zde ovšem v tomto 17. článku ještě bod, který to umožňuje. A ten zní: "Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem...", prosím, pane ministře, "jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti."

A já si myslím, že k tomu, abychom se dopustili něčeho tak vážného jako porušení svobody slova a práva na informace, které jsou zakotveny v ústavě, bychom měli velmi vážně definovat, co to je ohrožení veřejné bezpečnosti. A to si myslím, že v předloženém materiálu není.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já vím, že vystupuji podruhé, ale aby bylo jasno – já nejsem odpůrce toho, aby se vážilo, protože samozřejmě vím, že po našich silnicích jezdí přetížené kamiony. A nejsou to jenom kamiony. Ale tady jde o tu částku a o ty nejasnosti týkající se správního hlediska. A my jsme Senát, a máme mít kontrolu nad tím, jestli to je nebo není právně čisté - těch poplatků, které se týkají toho.

Vážení, ať mi pan kolega Gawlas prostřednictvím pana předsedajícího promine, ale problém je v něčem jiném. A já vám to přečtu. To je naše legislativa. A myslím si, že tady v tom není nic nečistého nebo politicky hratelného. U navrhovaných změn systému kontrolního vážení vozidel se počítá s tím, že v případě zjištění přetížení vozidla je provozovatel vozidla povinen vedle sankce za správní delikt uhradit i náklady za vážení paušální částkou 6000 Kč.

Jde o princip – a teď cituji: "Jde o princip, který se vymyká běžnému modelu hrazení nákladů správního řízení, ve smyslu § 79 správního řádu." Je mi líto, ale tady, pokud to odsouhlasíme, tak tady porušujeme vědomě správní řád. V daném případě totiž nejde o klasické náklady řízení. Navíc určitým hrazením nákladů za vážení totiž návrh již počítá, a to v podobě přiznání části výnosu pokut za příslušné správní delikty provozovatelům vážicích zařízení. Viz bod 59, § 43, odst. 6 novely.

Z tohoto důvodu se jeví paušální náhrada za vážení jako duplicitní. Rovněž není známo – a to byla ta otázka na pana ministra – na základě jaké kalkulace byla stanovena paušální částka 6000 Kč? Jde o maximální částku, kterou lze přiznat ve smyslu vyhlášky 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, avšak tu lze stanovit jen ve zcela výjimečných a složitých případech. Pochybuji, že pravidelné vážení se do tohoto vejde. Za provedené kontrolní vážení, při kterém bylo zjištěno přetížení vozidel, doporučujeme proto úhradu nákladů za kontrolní vážení ve formě paušální částky z návrhu vypustit.

Já se domnívám, že i panu ministrovi mělo být známo stanovisko naší legislativy. A je mi líto, že některé zákony se tvoří tak, jak se tvoří v Poslanecké sněmovně, která nám ukazuje, jak by se neměla česká politika dělat. A ještě jedna věc. Tady, vážení, vlastně tímto odsouhlasujeme to, že každý z nás bude mít ve vozidle – tak jak říkal náš kolega Pospíšil prostřednictvím předsedajícího – tu malou elektronickou krabičku, kde budeme platit, platit, platit, a ještě budeme sledováni.

Přece nemůžete po nás chtít, abychom zvedali ruku pro to, že nás někdo bude neustále někde kontrolovat. A pokud si Evropská unie myslí, že v tomto prorazí, tak si myslím, že to bude pro ni problém i v ostatních zemích EU. Že bruselští úředníci v tomto případě prakticky ignorují některé zvyklosti zemí, které bohužel mají za sebou smutné zkušenosti s tím, jak se sledují jejich občané.

A zajímalo by mě, pane ministře, když se toto dává do zákona, kolik se plánuje, že to bude stát ty občany a Českou republiku? A jestli firma Kapsch bude muset předělávat ty brány, které v současnosti má. A které, jak tady říkal kolega Kubera prostřednictvím předsedajícího, který řekl, že jsou mnohem nebezpečnější na našich dálnicích než billboardy, které jsou ve vzdálenosti delší 100 m, a vy nyní rozšiřujete pásmo na 200 m.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

Předseda našeho klubu Petr Vícha tady mluvil o tom, jak byl dotazován, jestli je pro návrh výhodný pro firmu X, nebo pro firmu Ypsilon, nebo snad pro firmu Zet.

Já jsem včera na jednání ústavně právního výboru sdělil svůj názor, že jsem pro odstranění billboardů od silnic, zejména samozřejmě od dálnic. Dnes vyšel článek, že mám v této věci osobní zájem, že jsem podjatý, a že jsem tuto podjatost při jednání výboru nesdělil. Tato domněnka vycházela ze skutečnosti, že údajně návrh zákona ve vládní podobě je výhodný pro jednu konkrétní firmu – a to pro firmu DEKO – a protože shodou okolností znám člověka, který pro tuto firmu pracuje, tak je přece jasné, že jednám v zájmu této firmy.

Musím říct, že vůbec nevím, pro kterou firmu – nebo tedy dnes mi to tady někdo vysvětloval, ale dodneška jsem vůbec netušil, pro kterou firmu je výhodný vládní návrh, pro kterou firmu je výhodný návrh hospodářského výboru, který navrhuje vypustit omezení billboardů u silnic, ani nevím, pro kterou firmu je tak úplně nejlépe výhodný návrh, který tady přednesla kolegyně Vrecionová.

Ale já osobně jsem pro to, aby billboardy zmizely od dálnic a rychlostních silnic, zejména bez ohledu na to, pro kterou firmu je to výhodné. A v tomto smyslu sděluji, že necítím žádnou podjatost. A že zájmy všech firem v reklamním byznysu v tomto směru jsou mi zcela ukradené. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a slovo má pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Myslím, že tady už toho bylo hodně řečeno. Je vidět, že všichni jezdíme auty, že máme konkrétní zkušenosti s těmi návrhy, které tady padají. Určitě, pokud jde o otázku určitého zvýhodnění pro naše dopravce, to si myslím, že je hospodářsky určitě přijatelná věc. Mě zaujala i ta diskuze kolem billboardů, protože bohužel jaksi mám pocit, že to skutečně je spíš souboj nějakých agentur o to, jestli bude stát billboard v pásmu nebo za pásmem, protože jedny billboardy to postihne, druhé ne.

Já jenom vzpomínám na takový billboard, myslím na 60. km, megabillboard, který stojí na kopci, je tam takový roztažený pták, víme asi, komu patří – tedy ten pták myslím... (Smích.)

A samozřejmě ten billboard je přímo před zatáčkou, kde se dálnice stáčí a svítí do očí každému v noci, kdo jede. A kdo jezdí z Moravy do Prahy večer na zasedání třeba Senátu, tak to ví velmi dobře, že potom se velmi těžko orientuje na dálnici, jestli tam jede přede mnou auto, nebo ne. Ale tyhle billboardy to nepostihne, protože ty jsou za tou 100metrovou vzdáleností.

Já myslím, že by se mělo uvažovat – a je to námět i pro pana ministra – aby byly zrušeny všechny reklamy, které jsou v dohledu z jakékoli silnice. A myslím si, že to by bylo úplně ideální. Nemohla by žádná agentura vést souboj, jestli to je pro ni výhodné nebo ne, zkrátka a dobře řidič by se mohl soustředit na to, jestli ladí topení, nebo jestli mobiluje, nebo jestli zrovna si nalaďuje na rádiu nějakou stanici. Ale billboardy by ho už nerozptylovaly. Takže jenom taková krátká poznámka ze zkušenosti řidiče senátora, který jezdí už dlouhá léta mezi Prahou a Hodonínem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak, děkuji. Senátor Tomáš Töpfer má slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se musím zastat reklamy. Tady dostala tak nafackováno za tu dobu, že se jí musím zastat, protože reklama, to není ani čert, ani ďábel, ani satan, to je obchodní sdělení. Já se musím přiznat, že podle ní také nakupuji. A kromě toho reklamy přece nejsou jenom na prádlo, ona jsou to často také sdělení o tom, jaké jsou kulturní akce, která zahraniční hvězda tady bude vystupovat.

A já si ve frontě, když jsou zácpy a stojím, strašně rád přečtu, jaký velký koncert a jaká akce se bude konat. A vůbec mě to nepohoršuje.

A billboardy u silnic jsou prostě účinnější, protože jsou na očích. Já ne, ale vy jste si odhlasovali tady prezidentskou volbu přímou. Já jsem byl proti, ale věřte, že ti kandidáti, i ty strany, které budou ty kandidáty navrhovat, budou hledat ty účinnější billboardy. Ty, co jsou blíž na očích. V lese – cílit to na houbaře? Neuspějí. A kromě toho, já si myslím, že to je totiž nádherná... Totiž reklama, reklamní svět, to je průmysl. Někdo platí za to pronájem. Někdo to vyrábí. Někdo to navrhuje. Reklamní agentury mají obrovské obraty a z nich platí obrovské daně do státního rozpočtu. Ono to totiž není málo. A teď mezi sebou samozřejmě konkurence bojují. A ty konkurenční firmy taky platí daně.

Víte, já když přijedu do Spojených států amerických, když se mi to povede, a postavím se na Time Square, rozhlídnu se, kde si to fotí cizinci z celého světa, já se hned dozvím, co se tam děje a kam mám jít. Stačí 180 stupňů, a vím, na jaký představení mám jít, který to má reklamu.

A když tedy chcete zrušit reklamu u těch dálnic a u těch silnic, tak se podívejte po Praze. Vždyť po Praze jezdí tramvaje s reklamou! Jsou olepené tramvaje dopravních podniků. To se můžete nabourat do auta před sebou. A kromě toho na těch dálnicích jezdí ty kamiony, ale ty taky vozí reklamu. Na sobě! Ty jsou často větší než ty billboardy.

Tak jestli chceme být sociální inženýři, tak ji musíme zakázat, aby vozili tu reklamu na těch plachtách na ty svoje firmy. Nebo si to přečtete – a to už se nekoukáte ani dopředu, to se díváte do strany! A vezměte si ty autobusy těch cestovních kanceláří, s těmi slunci, kam všude můžete jet a za kolik. Než to přečtete, jste v tom autobuse před sebou napasovaný.

Takže já se tedy chci reklamy zastat. A věřte tomu, že tady to bylo mockrát řečeno, nejsem si tak jistý, jestli je to hlavní problém bezpečnosti našich silnic. Já myslím, že bezpečnost našich silnic ovlivňuje něco daleko jiného a strašnějšího, než jsou obyčejné reklamy. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Hezký den přeji, děkuji za slovo. Já jsem původně nechtěl moc vystupovat, ale ta diskuze byla taková, že mi to nakonec nedá, abych aspoň pár slov neřekl k dané problematice.

Ta část, která se týká reklamy a billboardů, o které před chvílí hovořil pan kolega Töpfer, samozřejmě se týká bezpečnosti silničního provozu, nikoli reklamy. Je sice dobré, že jsou to třeba i zrovna reklamní zařízení, ale jsou to i jiná zařízení než jenom reklamní. A ten návrh se měl týkat bezpečnosti našich i zahraničních návštěvníků České republiky. Věřte mi, že když jezdíme všude po světě, že pečlivě sleduji, jak to v některých zemích vypadá. A my jsme jedna ze zemí, kde je speciálně billboardů strašně moc.

Takže nějaká regulace, aby mohla být i reklama účinná, je nutná. Protože když už jich máte v sadě za sebou po pár metrech hodně, tak přestane oko vnímat a musíte se věnovat svojí jízdě. A vlastně to, co má reklama mít za cíl, ztrácí smysl. Jsou to jenom vyhozené peníze. A když se bavíme o reklamě zboží, tak je to samá politická reklama. Prostě v době voleb, pokud je za sebou jeden obličej a jedna barva za druhou, tak to postrádá smysl, pokud není plošný zásah. Což se samozřejmě také někdy děje.

Takže my bychom se měli věnovat té podstatě, to znamená té bezpečnosti. A tam je návrh, který prostřednictvím kolegyně Vrecionové, hovoří o tom, pro mě osobně, že ani nezůstane situace, jaká je dnes. Ani se zase plošně nezruší úplně všechno. A nedá se tady monopol jenom jedné firmě s městskými mobiliáři v této zemi, ale že se výrazně sníží na podstatné části těch rychlostních silnic počet těchto reklam. A je mému srdci asi zatím nejbližší. To je to podstatné, co jsem vám chtěl říci.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Do diskuze se nikdo nehlásí, končím obecnou rozpravu a ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit. Předpokládám, že těch dotazů na něj bylo dost. Máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Já moc děkuji za slovo, dámy a pánové. V první řadě bych chtěl velmi poděkovat za řadu otázek, podnětů a velmi zajímavou diskuzi. A já bych se vyjádřil k jednotlivým bodům, tak, jak jsem si je postupně zapsal.

Co se týče té 1. části, která zazněla od pana senátora Lebedy, který říkal o lobbistických skupinách, autodopravcích a slevách na mýtném, což je jakoby jeden z těch hlavních důvodů, tak já bych chtěl říct několik zásadních věcí. Ta první věc se týká toho, že dohoda s Česmadem Bohemia byla uzavřená jako celková a celistvá. To znamená, že nejenom se řeklo, že bude sleva na mýtném. To není per partes, že nejdřív jeden ministr, pak druhý ministr, to je součást celé té dohody, která říká, že do roku 2014 se nebude zvedat mýto, protože se zvedne o 25 % mýto v roce 2010 a o 25 % v roce 2011.

Druhá věc je, že současně se nezvedá cena mýtného zejména u emisních tříd Euro 5. To znamená, že tady máme poměrně výrazný tlak na to, aby docházelo k obnově vozového parku. A jen tak mimochodem, pokud se podíváte a srovnáte si čísla, tak dneska v tuto chvíli máme kolem jedné třetiny všech nákladních automobilů, které splňují normy emisní třídy Euro 5. To znamená tento princip funguje, tento princip jde správným směrem. A já se domnívám, že i ta součást té dohody má své racio.

Řeknu ještě dva důvody proč? Ten první je, že vy jste říkal, že není žádná podpora, která by nějakým způsobem byla dopravcům dávána. To není pravda. Pokud byste si přečetli tu dohodu, tak je v ní napsáno, že jednoznačně v tom 1. roce 2011 bude dána dotace ve výši 300 mil. Kč, která byla na bázi de minimis nabídnuta všem dopravcům. Dopravci o tuto podporu požádali, celková tato podpora byla vyčerpána. A dopravci na základě povolení právě podmínek de minimis tohoto využili. Celková ta částka byla tedy jednotlivým dopravcům potom poskytnuta.

Druhá ta část je, že slevy na mýtném nad rámec de minimis v tuto chvíli jsou dávány všem na bázi nediskriminačního kritéria. Já bych tady chtěl říct to, že podle nás – i s ohledem na počet naježděných kilometrů – se ze 70 % s největší pravděpodobností bude jednat o slevy pro tuzemské dopravce. Dokonce i podle tuzemských dopravců tomu tak je. To není jenom, že z našeho pera. To znamená je to součást nediskriminačního kritéria, protože sem může jezdit v podstatě každý, nicméně nejvíc najezdí pravděpodobně tuzemský dopravce. A ten také samozřejmě bude asi čerpat největší část té slevy.

Pokud se toto potvrdí v roce 2013, myslím, že potom tato sleva má svůj smysl i na léta následující. Ta dohoda končí v roce 2014, kdy může být vlastně znovu debata o tom, jaká bude sazba mýtného nebo jaké budou případně slevy.

Co se týče pana senátora Víchy, ten podpořil v podstatě vládní návrh. To je jenom k té 1. části. Já sám jsem byl, a dokonce ministerstvo dopravy bylo několikrát nařčeno, že jsou ti či oni lobbyisté, kteří obíhají úředníky na ministerstvu dopravy a mají zájem protlačit ten či onen návrh.

Já bych chtěl jednoznačně říct, že z dílny ministerstva dopravy přišel velmi striktní návrh, který říká, že se do pěti let budou rušit billboardovací plochy kolem všech komunikací. My jsme nevycházeli vstříc vůbec žádné lobbistické skupině. A jen tak mimochodem, my jsme vycházeli z toho, co je v Evropě naprosto běžnou záležitostí.

Slyšel jsem tady od mnohých z vás, že všichni máme řidičský průkaz, že všichni řídíme motorové vozidlo a že všichni každý den nebo obden jezdíme tam či onde do toho nebo onoho kraje.

Já bych také doporučil, když všichni máme řidičský průkaz, abychom se vypravili za hranice, abychom se podívali do Německa, do Francie, do Itálie, abychom se podívali do okolních států. A tam velmi rychle zjistíte, že kolem komunikací dálnic žádný billboard v tuto chvíli není. To není v tuto chvíli žádný náš návrh, protože jsme si to vymysleli. Je to běžná evropská praxe, která všude v Evropě je v tuto chvíli aplikována.

Pan senátor Kubera zmiňoval problematiku billboardů, mýtných bran informačních tabulí dopravních značek. Co se týče některých mýtných bran, všechny tyto stavby jsou samozřejmě umístěny za svodidly, to znamená, že ke konkrétní stavbě se řidič s největší pravděpodobností vůbec nedostane, protože vždycky je to za svodidly na té komunikaci. Ale hlavní problém a hlavní rozdíl, který je mezi mýtnou bránou a který je mezi billboardovací plochou je právě ta jedna, jeden a půl vteřiny vlastně pohledu, to znamená určitým způsobem ta situace, která znevýhodňuje řidiče, protože se začne soustřeďovat na něco jiného, než na co by se soustředit měla. V tom je zásadní rozdíl mezi těmito stavbami.

Co se týče systému vážení. Myslím si, že převažování, a bylo tady uvedeno i ze strany pana senátora Gawlase, v tuto chvíli jsou opravdu čísla, která říkají, že jedna třetina všech nákladních vozidel jsou převažována. A stojí to obrovské náklady. Stojí to obrovské náklady tento stát, stojí to obrovské náklady na úrovni státní, z úrovně Státního fondu dopravní infrastruktury. Mnozí z vás také víte, že to stojí i náklady na úrovni krajské, protože i krajské rozpočty jsou nemálo zatíženy tím, že kraje musí opravovat jednotlivé komunikace, a stojí to prostředky samozřejmě i jednotlivé obce. Tam je v tuto chvíli technologie daná, protože máme zájem o snížení, což je ten hlavní cíl.

To, že mýtné platí koneční uživatelé, protože se to promítne do cen. Ano, v určitých aspektech se cena potom bude následně promítat do konečného uživatele. Nicméně je tam jednoznačná odpovědnost vlastně toho dopravce, že on využívá komunikaci, proto za to platí finanční prostředky, to znamená, že on na tom také bere újmu. On tu cenu potom samozřejmě může promítat, a na druhou stranu je potom otázka, jestli používá například automobilu, železniční nebo jinou dopravu. To je potom zase otázka, co si vybere. To znamená, že pokud tedy máme zájem, a na mnoha fórech jsem slyšel, že máme zájem o přesouvání dopravy ze silnice na železnici, protože to je zelenější a ekologičtější doprava, tak je naprosto logické, že určitá míra restrikce a vlastně určitá míra jakoby placení za používání komunikace a tím vlastně zvýhodňování jiného dopravního modu, je naprosto logickým krokem.

Bylo zde řečeno, že v Německu už debatují o mýtném. Poprosil bych, abychom se nějakým způsobem také podívali na realitu. V Německu se platí mýtné za nákladní automobily. V Německu začíná debata, pakliže bude časové zpoplatnění nebo zpoplatnění tzv. vinět elektronickým systémem pro osobní automobily. Pro nákladní automobily v Německu v tuto chvíli mýtné je, je platné a platí se, to znamená, že ne, že se tam teďko začalo o tom zrovna uvažovat.

Druhá věc. Od několika z vás v diskusi zaznělo, jak to je se smlouvou s Kapschem. Možná, že byste se měli zeptat hlavně těch, kteří také v té době mohli u toho být. Nicméně tato smlouva byla podepsána v roce 2005 za pana ministra Šimonovského, je platná do roku 2015, čili je tedy na dobu deseti let. Ta smlouva, jako obvykle, je v podstatě nevypověditelná.

A co se týče samotných mýtných bran, vy jste se ptali, co s nimi budeme dělat, nebo je rozšiřovat. Mýtné brány jsou v majetku státu, firma Kapsch je jenom provozuje. A chtěl bych tady ubezpečit, že co se týče nějakého jakoby předělávání nebo rozšiřování, tak to pro samotné vážení nutné není. Co je nutné pro vážení, je vlastně umístění váhy do vozovky jako takové, vlastně do nitra povrchu. To je samozřejmě na tom ta největší část, která stojí finanční prostředky.

Pan senátor Dryml se tady dotazoval na tři základní věci. Jak je možné, že tady právnická osoba buď z povolení ministerstva dopravy nebo následně oprávnění Evropské komise může provozovat vlastně evropský mýtný systém.

Chtěl bych to upravit a nějakým způsobem říci, jakým způsobem legislativa byla připravována.

V první řadě, toto není z pera ministerstva dopravy. Je to transpozice evropského návrhu, to znamená v tuto chvíli je to něco, co bude platné všude. Hlavní apel na to, proč je tady zájem o nějakého provozovatele evropského mýtného systému, je v tom, že má být zabezpečena interoperabilita samotného systému. Co znamená interoperabilita? To znamená, že pokud máte například jednu krabičku, protože jste si ji koupil v Německu a projíždíte Francií až do Španělska a ve všech těch zemích by byl mýtný systém, pak právě ze strany této směrnice je řečeno, že pokud pojedete z Německa až do Španělska, tak by vám měla stačit jedna krabička a ne, že v každé zemi si kupujete jinou, speciální, zvláštní, od jiné firmy. Máte tedy jednu krabičku, projedete celou Evropu v Schengenu a centrální systém vlastně potom jenom distribuuje jednotlivým členským státům a jejich provozovatelům samotnou fakturaci, co se kde projelo, s tím, že samotný poskytovatel v daném členském státě potom administruje Inforsment, to znamená to, že vymáhání, zdali nedochází k objízdným trasám a vlastně placení systému. Za druhé je to technologická správa celého systému a potom faktoring a dining, který u toho je doprovázen.

To tedy znamená, že je to pro uživatele přívětivější forma, že nemusí být 15 krabiček. Určitě jste mnozí z vás viděli, že zejména řidiči u dálkových autobusů, když jedou, tak tam krabiček mají pět, tak ta krabička bude jedna a jenom by tam byl vlastně jeden centrální provozovatel, který by distribuoval, kde se projelo.

V žádném případě se tady neuvažuje a nejedná o tom, že by byl jeden provozovatel pro celou EU, pro Schengen, že by prostě po Kapsch přišel nějaký celoevropský Kapsch, který by to dělal všude po celé Evropě, v Německu, v ČR, ve Francii atd. To je vždycky na tom konkrétním členském státu, zdali vůbec má zájem o to, aby tam takovéto zpoplatnění bylo, jestli ho chceme mikrovlnným systémem, nebo jestli ho chce satelitním systémem, do toho Evropa nemluví, ani v tomto návrhu to není obsaženo. Jedná se o systém interoperability, který zajišťuje určitou efektivitu samotného systému.

Bod 2. Dohoda o podpoře investic, kolik to bude stát, a nevypověditelnost jednotlivých smluv. Já jsem na jednání jednotlivých senátních výborů, která se konala včera, a učinil jsem tak i v PS, přivedl s sebou legislativce z ministerstva dopravy, kteří mají vypracovaný materiál. Někteří z vás si dokonce tento materiál vyžádali i v průběhu dnešního dne. Já samozřejmě velmi rád mohu nabídnout, aby vám tento materiál byl poskytnut, pokud o to máte zájem, abyste se podívali, jaké jsou argumenty pro to, že co se týče dohod o podpoře investic a potenciálních případných arbitráží, proč je naše míra ujištění taková, že k nim nedojde. V obecné rovině jsem to popisoval. Systém nediskriminace a vlastně stejných podmínek je tam jednoznačně popsán. Ale i v detailu, pokud o to je zájem, každému, kdo o to projeví zájem, ho poskytnu.

Co se týče problematiky smluv, tam proběhla v roce 2011 pasportizace. Říkal jsem to již včera na jednání ústavně-právního výboru, že na "déčkách" a "erkách" máme ujištění, že v tuhle chvíli tedy nejsou plochy, které by tam byly nezákonně umístěny. Problematice je spíše na komunikacích nižších tříd, které jsou často i ve správě kraje, to znamená, ne ve správě státu a Ředitelství silnic a dálnic podléhající ministerstvu dopravy.

Odpověď na to, zdali budou arbitráže. Já jsem na to odpověděl už v úvodní řeči. My nemáme jistotu, že nebudou. My říkáme, že každý, kdo podá samotný návrh arbitráže, že ho prostě podat může. Toto zakázat nikdo ze strany ministerstva dopravy ani legislativy neumí a nemůže zajistit. Ale když se tak stane, jsme přesvědčeni, že u arbitráže uspějeme.

Vážení vozidel, co se týče toho, kdo kalkuloval cenu. Kdo kalkuloval cenu, byli reprezentanti odboru silničních komunikací na ministerstvu dopravy. Co se týče samotné ceny, tak ta je kalkulována právě i s ohledem na náklady, protože to není jenom nějaká jedna krabička nebo nějaké jedno umístění kolem komunikace. Je to právě i samotná váha, která se vloží do komunikace, ta se musí vyfrézovat, potom následně se zase musí zadělat, má to samozřejmě i nějakou technologickou normu, nehledě na to, že se to musí udržovat po celou dobu provozování certifikace. K této ceně došli na odboru silničních komunikací, a proto tam byla takto také navržena.

Co se týče jednotlivých cen a pokut, myslím si, že se zase můžeme podívat do okolních států. My často máme pocit, že říkáme, tam to funguje, protože tam, když někdo překročí rychlost, tak dostane obrovský flastr, dostane velkou pokutu a on si to už příště nedovolí. Funguje to takhle v Rakousku, funguje to takhle v Německu. A jednou, když přijdeme s tím, že by ta pokuta měla být velká, aby už to nikdo nedělal, protože, jak jsme si tady řekli, dělá to každý třetí kamion v této zemi, který projíždí a tranzituje, tak najednou je to moc, protože se nám to nějakým způsobem nelíbí a říkáme, možná by to měla být nižší částka.

Pokud jde o to, kolik bylo nehod a jakým způsobem jsme konzultovali, proč ty plochy chceme odstranit. Chtěl bych říci, že to zase nepřišlo jenom z ministerstva dopravy, že jsme si vymysleli, že je dobré, abychom odstranili plochy. My jsme to konzultovali i s odborníky na Policii České republiky. Pokud se konkrétně budeme bavit, tak je to i s panem náměstkem Tržilem, který má pod sebou dopravu, který jen tak mimochodem navrhoval, aby plochy byly odstraněny hned, teď a úplně všechny. Pokud bude o to zájem, určitě máte všichni možnost se i na Policii ČR na toto téma doptat. A právě ze strany odborníků na dopravu na Policii ČR tento podnět tady máme.

Pan senátor Pospíšil – opět celoevropské krabičky. K tomu jsem se již nějakým způsobem vyjadřoval, že se jedná o interoperabilitu jednoho místa a přejíždění mezi jednotlivými členskými státy.

Rozptylování řidiče. Ano, jsme zase u toho. Já nemám tady nic proti reklamě jako takové. Chápu, že to je velký průmysl, že to je velký byznys, ale prostě se domnívám, že tento trend, který v tuto chvíli v ČR máme, a ten takový řekněme trošku barevný cirkus kolem našich komunikací, který tam máme, je prostě v tuhle chvíli špatný a myslím, že si můžeme dovolit to, co opravdu všechny ostatní členské státy EU mají, že prostě kolem komunikací anebo reklama intravilánového typu umožněna je, co se týče měst, ale není na dálnicích a rychlostních komunikacích a komunikacích I. tříd. Proto si myslím, že to, co bylo ze strany paní senátorky Vrecionové, rozumím jednotlivým argumentům, proč je možnost debaty otevřít to na komunikacích II. a III. tříd. Už v úvodním slově jsem říkal, že na to mohou být pochopitelně různé pohledy. A pokud by tento návrh prošel, tak se s ním samozřejmě umíme smířit, protože tam opravdu dochází i k nižším rychlostem, které tam jsou povoleny.

Co se týká jednotlivých mýtných bran, jak o nich hovořil pan senátor Dryml, na to jsem také odpovídal vlastně už v prvním příspěvku.

Pan senátor Jaromír Štětina, který říkal, že jde o svobodu na informace a že může docházet k porušování Listiny základních práv a svobod. Ne, domnívám se, že tak opravdu není. Určitá míra regulace je prostě běžná úplně všude. A to, že nějakým způsobem omezujeme v rámci bezpečnosti například právě reklamní plochy, to nic proti Listině základních práv a svobod prostě nemá.

Velmi vám děkuji za to, že jste mě vyslechli, i za předložení argumentů, a poprosím o podporu tohoto návrhu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová nechce vystoupit. Slovo má garanční zpravodaj pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Kolegyně a kolegové, pane ministře. Střetly se zde dva způsoby odstranění či regulace nebezpečných billboardů. Jednak je to názor garančního zpravodaje a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, potažmo stávajících pravidel bez ekonomické hrozby, čili vzniká zneužití nových pravidel, a samozřejmě návrh předkladatele, ministerstva dopravy na zrušení billboardů.

Tady bych navázal na vystoupení pana senátora Víchy. V tom prvním případě, ať už máte samozřejmě sebečestnější úmysl, kdy se hovoří o pravidlech, která jsou dnes platná, jste logicky spojováni s lobbingem. To víte sami, jak se těžko dá tomuto bránit. Bohužel, je to tak, a je to riziko každého garančního zpravodaje, protože zprávy dostává a ne všechna setkání odhadne, zda se jedná o lobbistu či o člověka z odborného prostoru.

Dále vnímám a chápu, že je to politicky náročné ustát, že nesouhlasím se zrušením billboardů v tom případě prvním, takže chápu, že hlasování se zřejmě bude tímto směrem ubírat.

Děkuji kolegům za postřehy, které jsem já nesdělil ve své úvodní zprávě, ať to byl senátor Kubera a další dva senátoři, že jsou důležitější problémy v dopravě než jsou billboardy v současné době. Mají pravdu.

Další doplnění. Kam půjdou peníze z vážení. Již jsem naznačoval, že došlo k určité úpravě u Státního fondu dopravní infrastruktury v souvislosti s vážením. Věřím, že to jde do dopravy a že to tak bude do budoucna i v dalších věcech.

Kolik nehod způsobily reklamy je další téma. Jsem člen Rady vlády pro bezpečnost silničního provozu, kde dopravní policie předkládá pravidelně statistiky nehod. Billboardy opravdu zde nemají svou kolonku.

U pana senátora Kubery bych ještě doplnil takové přirovnání. Říkal, co ho může rušit při jízdě autem. I když jsou stanovena nová pravidla pro označení provozoven, je tady přirovnání, které se nabízí hned. Když jsme v České televizi zrušili reklamy, okamžitě byly nahrazeny možná v daleko masivnější formě upoutávkami. Ona ta upoutávka na firmy je vlastně totéž, i množství upoutávek bude stejné, možná i větší.

Pan senátor Pospíšil dobře upozornil na to, že neplníme-li současná zákonná pravidla, vydejme tedy novelu, která zakáže nebo zakryje to, že exekutiva nekonala. Je to možná spekulativní poznámka z mé strany, ale teď se tento problém v diskusi objevil.

Možná poslední reakce na pana ministra, že zrušením nevycházeli vstříc žádné lobbistické skupině. Bohužel v diskusi před dnešním jednáním jsem narazil také na to, že někdo bude povolovat i ty upoutávky firem a budou nové firmy, noví provozovatelé a možná těm to bude vyhovovat, ale to je možná má domněnka.

Vystoupilo 13 senátorů a senátorek, pan senátor Dryml dvakrát. V diskusi zazněl návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A byl předložen jeden pozměňovací návrh. Pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, hlasovali bychom nejprve o návrhu hospodářského výboru a poté o návrhu senátorky Vrecionové.

Tolik k mé závěrečné zprávě.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám, pane kolego. A jsme před hlasováním. Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 16 ukončeno, registrováno 72, kvorum 37, pro 36, proti 4. Návrh byl zamítnut.

A v této chvíli otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan kolega Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Já jenom připomenu pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jste obdrželi v senátním tisku č. 293/1. Jde vlastně o vypuštění vládní novely ve věci zrušení reklamních zařízení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ještě jednou dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Jak jsem již avizovala, předkládám vám nyní svůj pozměňovací návrh, který bych chtěla velice stručně nyní charakterizovat.

Jde o to, že já navrhuji zakázat reklamu do pěti let okolo dálnic a silnic I. třídy, to znamená na těch silnicích, kde se jezdí rychleji než 80 km/hod., a ponechat reklamu okolo silnic II., III. kategorie a místních komunikací.

Co mě k tomu vedlo? V okolí dálnic a rychlostních silnic a silnic I. kategorie, po mnoha rozhovorech s experty na bezpečnost v oblasti silničního provozu, například jak pan ministr zmínil, i s panem plukovníkem Tržilem, který sám také uznal, když jsem s ním konzultovala tento svůj pozměňovací návrh, že by byl samozřejmě raději, kdyby se to zrušilo všude, ale že i toto je naprosto postačující, protože tam dochází k nejvíce dopravním nehodám.

Proč zastávám názor, že by bylo potřeba zanechat reklamu u dvojek, trojek a místních komunikacích. Já jsem přesvědčena, že v případě, že by se tak nestalo, tak pan zpravodaj Korytář tady již mnoho argumentů přednesl, takže se soustředím na ty, které jsem od něho neslyšela. Neodpustím si poznamenat to, že by nám skutečně hrozily ty arbitráže. Vím, že pan ministr říká, že je to nějakým způsobem ošetřeno. Nicméně já mám zase řadu právních analýz, které říkají, že by nám arbitráže hrozily, a takto bychom mohli toto nebezpečí minimalizovat.

Dále jsem pevně přesvědčena, jak tady také některý můj předřečník říkal, že je to zanedbatelná částka, ale není v době dnešní ekonomické stagnace v oblasti reklamy, a to není pouze reklama jako taková, ale je to řada firem, které vyrábějí reklamy, například tiskárny, distribuční firmy, a tak by nám hrozilo, že o pracovní místa přijde řada zaměstnaných lidí v této oblasti, což by mohlo přinést nepříjemné dopady i na státní rozpočet. Dále je zde jistý příjem měst a obcí, které pronajímají své pozemky těmto reklamním agenturám.

Já bych ještě pro ty, kteří chtějí reklamu zakázat úplně, v tomto případě chtěla říct, že tento návrh zákona toto stejně neřeší, protože tady si dovolím jenom citovat. Tento návrh výslovně stanoví, že nástupní ostrůvky, zastávky, čekárny nejsou součástí místní komunikace. To znamená, ta města Praha, atd. stejně zůstanou oblepena reklamami, které nám všem dnes tolik vadí. To znamená, že na městském mobiliáři reklama zůstává a tímto řešením bychom také významně narušili konkurenční prostředí a zvýhodnili na pozici pouze některé reklamní agentury. Proto jsem se o tento kompromisní pozměňovací návrh pokusila, předkládám vám ho a ještě jednou vás moc žádám o podporu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Bylo by dobré ho přečíst, paní kolegyně.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Všichni ho mají na stole rozdaný a bylo mi řečeno, že už ho nemusím číst. Mám?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kvůli stenu je potřeba, aby byl přečten. Je mi strašně líto.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Já ho tedy přečtu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, nepolemizujte, čtěte!

Senátorka Veronika Vrecionová:  Čtu. Je tedy ale velice dlouhý. Pozměňovací návrhy senátorky Vrecionové. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 293.

1. Bod 11 upravit takto: "V § 25 odst. 7 se v úvodní části ustanovení se slovo "umístění" nahrazuje slovem "zřízení" a v písmenu c) se tečka nahrazuje slovem "a" a doplňuje se nové písmeno d), které zní:

"d) reklamní zařízení bude sloužit k označení provozovny nacházející se v souvisle zastavěném území obce podle § 30 odst. 3 ve vzdálenosti do 50 metrů od reklamního zařízení nebo mimo souvisle zastavěné území obce v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení, jedná-li se o reklamní zařízení na dálnici, silnici I. třídy nebo na jejich silničním pomocném pozemku.".

2. Bod 14 upravit takto:

"14. V § 31 odstavec 1 zní: "(1) Zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení.".

3. Bod 15 upravit takto:

"15. V § 31 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 až 4, které znějí:

(2) Zřízení a provozování reklamního zařízení lze povolit pouze, není-li zaměnitelné s dopravními značkami, světelnými signály, zařízeními pro provozní informace nebo s dopravními zařízeními a nemůže oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích.

(3) Jedná-li se o reklamní zařízení viditelné z pozemní komunikace v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, lze jeho zřízení a provozování povolit pouze, pokud splňuje podmínku podle odstavce 2 a slouží k označení provozovny, která se nachází v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení.

(4) Povolení podle odstavce 1 vydává příslušný silniční správní úřad po předchozím souhlasu

a) vlastníka dotčené nemovitosti, na které má být reklamní zařízení zřizováno a provozováno,

b) Ministerstva vnitra, jde-li o silniční ochranné pásmo dálnice a rychlostní silnice,

c) příslušného orgánu Policie České republiky, jde-li o silniční ochranné pásmo silnice, s výjimkou rychlostní komunikace, a místní komunikace.

Dosavadní odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 5 až 11.".

4. V bodech 16 až 18 slova "§ 31 odst. 8" nahradit slovy "§ 31 odst. 9".

5. V bodě 16 slova ""bez povolení vydaného příslušným silničním správním úřadem" se zrušují"" nahradit slovy ""za slova "vydaného příslušným správním úřadem" se vkládají slova "podle odstavce 1"."

6. Body 19 a 20 vypustit. Dosavadní body 21 až 64 označit jako body 19 až 64.

7. Čl. II upravit takto: "Čl. II – Přechodná ustanovení.

1. Řízení zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na dálnici, silnici I. třídy nebo jejich silničním pomocném pozemku nebo v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Vlastník reklamního zařízení uvedeného v bodě 2, jestliže mu nebylo vydáno povolení podle zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je po ukončení doby, po kterou lze podle bodu 2 reklamní zařízení dále provozovat, povinen reklamní zařízení bez zbytečného odkladu, nejpozději do 5 pracovních dnů, odstranit. Neodstraní-li vlastník reklamní zařízení ve stanovené lhůtě, postupuje se podle § 25 odst. 10 a 11 nebo § 31 odstavec – tady je ještě technická oprava; bylo tam 7 až 9, ale platí tam – 9 až 11 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. V čl. IV slova "61 a 62" nahradit slovy "59 a 60".

Upozorňuji ještě na závěre, že celý tento pozměňovací návrh byl zkonzultován s naším legislativním odborem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní kolegyně. Nikdo se nehlásí... Hlásí, ale k debatě k zákonu, takže já končím podrobnou rozpravu a hlásí se paní kolegyně Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne. Já se hrozně omlouvám, ale mně nefungovalo hlasovací zařízení a já jsem hlasovala pro navržený zákon, takže bych poprosila, jestli by se nemohlo to hlasování opakovat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vzhledem k tomu, že jste to avizovala bezprostředně, tak samozřejmě této námitce je zapotřebí, aby se vyhovělo, takže svoláme znělkou kolegyně a kolegy. (Znělka.) Nejprve budeme hlasovat o námitce, zda bude přijata, nebo ne.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, abychom opakovali hlasování, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 17 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 53, proti 3. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat znovu o schválit předložený zákon ve znění, jak nám přišel z Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 18 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 31, proti 6. Návrh byl zamítnut.

A po ukončené podrobné rozpravě se vyjádří pan ministr, jestli se chce vyjádřit k návrhům, které jsou za chvilku hlasovatelné.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Děkuji. Co se týče návrhu ze strany hospodářského výboru Senátu ČR, tak tam je nesouhlasné stanovisko. Co se týče návrhu paní senátorky Vrecionové, tam je stanovisko Ministerstva dopravy neutrální.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Paní kolegyně Paukrtová se nechce vyjádřit a garanční zpravodaj má slovo, aby nás provedl také hlasováním.

Senátor Karel Korytář:  Byly předloženy dva návrhy: návrh hospodářského výboru, který jste obdrželi jako tisk 293/1, a návrh senátorky Vrecionové. První budeme hlasovat o návrhu hospodářského výboru a poté, pokud bude přijat, druhý návrh je nehlasovatelný. Pokud nebude přijat, budeme hlasovat vzápětí o návrhu senátorky Vrecionové.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Já pro jistotu ještě dám znělku. (Znělka.) Zahajuji hlasování o návrhu hospodářského výboru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 19 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 7, proti 29. Návrh zamítnut.

Hlasujeme nyní, zahajuji hlasování, o návrhu kolegyně Vrecionové. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

 Hlasování číslo 20 ukončeno, registrováno 74, kvorum 38, pro 38, proti 17. Návrh byl schválen.

Nyní zahajuji hlasování o tom, zda vrátíme návrh zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 21 ukončeno, registrováno 74, kvorum 38, pro 47, proti 2. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o tom, kdo půjde do sněmovny, aby sdělil poslancům stanovisko. Předpokládám, že kolegyně Vrecionová a návrh číslo dvě? Kolega Korytář? (Souhlasí.) Takže budeme hlasovat o těchto dvou senátorech, kteří půjdou do Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 22 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 67, proti nikdo, návrh schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu. A my se tady vyměníme. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme dále pokračovat návrhem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách

Tisk č. 244

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 244 a uvede ho opět pan ministr dopravy Pavel Dobeš, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Já moc děkuji, paní předsedající. Předkládaná mezinárodní smlouva je první dohodou v oblasti civilního letectví uzavřenou mezi ČR a Republikou Uzbekistán. Po více jak 10 letech vyjednávání byla tato dohoda podepsána 8. listopadu 2011 v Taškentu a jejím cílem je vytvoření komplexního rámce pro provozování obchodní letecké dopravy mezi oběma státy. Tady je třeba zmínit, že vzhledem k tomu, že v současné době je Českými aeroliniemi již realizována pravidelná letecká doprava mezi ČR a Uzbekistánem na lince Praha-Taškent a zpět, je zejména v zájmu české strany brzké sjednání předmětné dohody. Text dohody je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem ČR, včetně závazků plynoucích z našeho členství v EU. Sjednané dohody nevyžadují změny v právním řádu a nemají dopad na výdaje státního rozpočtu. Dovoluji si tímto požádat Senát PČR o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 244/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 244/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Dovolím si jenom říci, že tato zpravodajská zpráva bude společná i s výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Karel Korytář:  Děkuji, paní předsedající. Já jsem chtěl uvést, že se jedná o společnou zprávu ve svém vystoupení jako úvodem, ale už to bylo učiněno za mě.

Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr již uvedl obsah a význam dvoustranné dohody, která v podstatě upravuje vztahy v rozvoji letecké dopravy v daném teritoriu, které jsou samozřejmě pro nás perspektivní a pro obě strany určitě i ekonomicky výhodné.

Dohoda se skládá z 24 článků a jedné přílohy. Bylo tady řečeno, že byla připravována řadu let, téměř 10 let, než došlo ke konečné verzi dohody. Nejprve to byly námitky uzbecké strany, poté to byly námitky z české strany. Vše se upravilo, tudíž 27. dubna 2011 byla podepsána.

Vedle práv dohoda upravuje povinnosti smluvních stran, resp. leteckých podniků, upraveno je i osvobození určených leteckých podniků druhé smluvní strany od cla a nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků. Dohoda řeší i otázku užívání letišť a leteckých zařízení, možnost ukládání uživatelských poplatků či zákaz poskytování výhod vlastním leteckým podnikům. Příloha k dohodě zahrnuje vymezení linek, které mohou být provozovány leteckými podniky obou stran. Dohoda vstoupí v platnost 60. den ode dne doručení posledního oznámení, kterým si smluvní strany vzájemně diplomatickou cestou sdělí, že jejich příslušné vnitrostátní požadavky pro vstup v platnost byly splněny.

Pokud jde o dvoustranné dohody, má ČR sjednány smlouvy o leteckých službách, o letecké dopravě s 84 státy světa. Vzhledem k významu této dohody navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi vládou ČR a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách, podepsané dne 8. listopadu 2011 v Taškentu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Ptám se, zda se chce někdo vyjádřit. Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Nepředpokládám, že by se chtěl pan ministr – předpokládám správně, nechce – ani pan zpravodaj vyjádřit. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Dovolím si nás všechny svolat. (Znělka.)

Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o leteckých službách.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji tedy panu ministrovi, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 291

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 291. Návrh uvede ministr zemědělství pan Petr Bendl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Hezký dobrý den. Vážené paní senátorky, páni senátoři, paní předsedající, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o živnostenském podnikání a o vinohradnictví a vinařství.

Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je transpozice rámcové směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2009 128 Evropského společenství k zajištění udržitelného používání pesticidů a směrnice Rady k ochranným opatřením proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům. Základní normou EU pro používání pesticidů přitom zůstává nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 1107/2009, jehož implementace byla předmětem předcházející novely zákona o rostlinolékařské péči.

Účelem návrhu je vytvořit a umožnit aktualizaci národní strategie používání přípravků na ochranu rostlin ve smyslu snížení jejich rizik pro zdraví lidí a životní prostředí při zachování udržitelného zemědělství. Podstatě se zjednodušuje systém odborné přípravy a jejího osvědčování pro profesionální uživatele a distributory přípravků na ochranu rostlin a poradce k ochraně rostlin. Prodej přípravků pro profesionální použití se umožňuje pouze držitelům osvědčení získaného na základě absolvování odborné přípravy. Stanoví se povinnost pro prodejce poskytovat odpovídající informace o použití přípravků a bezpečnostní pokyny pro práci s přípravky.

Harmonizují se lhůty pro kontrolní testování zařízení při aplikaci přípravků s nejmenším dopadem na uživatele tak, aby byla zajištěna kompatibilita s předpisy EU. Letecká aplikace přípravků se umožňuje pouze výjimečně a zavádí se opatření na ochranu vodního prostředí, zdrojů pitné vody a oblastí chráněných z hlediska životního prostředí a pracovníků v zemědělství. Zavádí se plošné uplatňování integrované ochrany rostlin všemi profesionálními uživateli přípravků a upravuje se pověřování osob výkonem odborných rostlinolékařských činností, které dnes vykonávají orgány rostlinolékařské péče a výkon odborné pomoci. Předkládaný návrh zákona nepředpokládá finanční dopady na státní rozpočet.

Návrh novely zákona o rostlinolékařské péči, živnostenského zákona a zákona o vinohradnictví a vinařství byl projednán 13. března 2012 na 22. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční přijal pozměňovací návrh týkající se části třetí zákona o vinohradnictví a vinařství. Tento pozměňovací návrh zavádí povinnost podávat prohlášení o nákupu rmutu, moštu a vína s původem mimo území ČR při prvním uvedení na trh do oběhu na území ČR s celkovým množstvím větším než 50 hektolitrů za rok v nádobách o obsahu nad 15 litrů. Musím zde říci, že s tímto pozměňovacím návrhem nesouhlasím, neboť zrušení požadavku ohlášení u každého prodeje rmutu, moštu a vína, tak jak to bylo přijato Poslaneckou sněmovnou, je snižování administrativní zátěže vinařů, nikoliv řeknu jeho další administrativní rozvoj. Toto je zavádění nové potřeby úředníků, nových agend, které ve svém důsledku nebudou ničím de facto, a proto si dovoluji říci zde veřejně, že s tímto návrhem nesouhlasím.

Dále upozorňuji, že vrácením návrhu zákona do Poslanecké sněmovny, a to prosím zcela vážně, dojde k prodloužení legislativního procesu, čímž se zvýší riziko podání žaloby Evropské komise z důvodů neprovedení transpozice směrnice Rady 2009/143/ES, kterou se mění směrnice 2000/29/ES, a pokud jde o zmocnění k plnění úkolů laboratorního testování, neboť transpoziční lhůta uplynula 1. ledna 2011. Tato směrnice je již předmětem řízení o porušení Smlouvy o fungování EU a v nejbližší době lze očekávat konečné rozhodnutí Komise o podání žaloby. Zároveň lze předpokládat, že Komise současně využije možnosti podat soudnímu dvoru návrh na uložení pokuty. V případě, že bude podána žaloba k soudnímu dvoru, Komise již nevezme žalobu zpět, a ani v případě, že směrnice bude následně transponována. V okamžiku, kdybyste vraceli tento návrh zákona jednání Poslanecké sněmovny, ČR zase ztratí spoustu času. To jen, abyste vzali na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. A požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 291/1. Zpravodajem výboru je pan senátoru Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že ve své zpravodajské zprávě budu muset reagovat na to, co říkal pan ministr, neboť s některými věcmi, které říkal, nesouhlasím.

Pokud se týká zpravodajské zprávy o rostlinolékařské péči, myslím si, že toto pan ministr podrobně uvedl. Cílem návrhu Senátu předkládané novely zákona o rostlinolékařské péči je především zajištění implementace (směrnice) EU. Chtěl bych k tomu říci asi tolik, že náš legislativní odbor měl asi 10 velmi závažných připomínek, a musím říci, že jsem napsal na Ministerstvo zemědělství na právní odbor. Jejich reakce byla velice dobrá a všechny naše pochybnosti o tom, zda zákon o rostlinolékařské péči schválit, či ne, vyvrátili, a proto tento i na hospodářském výboru byl přijat bez připomínek. Není naší vinou, že v Poslanecké sněmovně se k zákonu o rostlinolékařské péči objevil přílepek zákona o vinohradnictví a vinařství a mohli to poslanci řešit samostatnou novelou.

Já bych chtěl říci k tomu, že pokud se týká původního zákona o vinohradnictví a vinařství, že skutečně § 29 odst. 5 byl nešťastně formulován a zvyšoval administrativu, pokud se týká evidence dovozového vína. Ovšem nemohu úplně souhlasit, poněvadž jsem si zjišťoval i situaci v terénu, že tomu tak úplně není, poněvadž se domnívám, že řadě podnikatelů vadí, že museli vykazovat to, co dovezli ze zahraničí. Přesto tedy po konzultaci s Českou potravinářskou inspekcí, která prověřuje podniky, a po konzultaci s novým představenstvem Svazu vinařů, který představuje a zastupuje 99 % vinařů v ČR, došlo k dohodě, že by měly podniky, které dovezou v nádobách nad 15 listů a v množství větším než 50 hektolitrů, podávat hlášení. V případě, že by se tak nedělo, bude trh s vínem plný neřešitelných podvodů, bude tady docházet k tomu, že vína dovezená z Moldávie apod. mimo EU se budou prodávat jako moravská müllerka, moravský veltlín, poněvadž se dováží za pár korun. Bude to srážet cenu vín moravských a českých vinařů. Proto tedy se domníváme, aby administrativy bylo co nejméně, proto je tady v § 5 vinařského zákona v tom přílepku stanoveno: nad 15 litrů. Nad 15 litrů proto, aby to nemusely vykazovat obchodní řetězce, poněvadž i 15litrové malé kegy se z Itálie do těchto obchodních řetězců dováží. Takže třeba obchodní řetězce jsou v tomto směru úplně zbaveny evidence a nemusí se vykazovat evidence u lahví zahraničních vín. Pouze ti, co dovezou v nádobách nad 15 litrů více než 50 hektolitrů, což je úplně minimum pro to, aby se prováděla dostatečná kontrola na českém trhu.

Nemohu tedy souhlasit s tím, co říkal pan ministr, a navíc se domnívám, že za poslední dva roky Česká potravinářská inspekce zjistila podvody na trhu, ovšem stát nemá situaci pevně v rukou a domnívám se, že už mělo dojít třeba k odebrání licencí nebo živností některých takových vinařů, vinařských podniků, které podvádí.

Proto bych vás seznámil s usnesením našeho výboru. Je to 226. usnesení z 22. schůze konané 13. března k senátnímu tisku číslo 291: Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Macha, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

2. Určil zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu mne.

3. Pověřil předsedu výboru – mne – abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

A já bych vás, kolegyně a kolegové, žádal, abyste i vy takto schválili při dnešním hlasování závěr hospodářského výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a požádám také vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr nám tady ve své řeči řekl něco, co se velmi nelibě poslouchá a myslím si, že ani nemá pravdu. Senát je svéprávný, vážený pane ministře, záleží na kvalitě předkládaných zákonů, na tom, jak ministerstvo se zákonem pracuje a na tom, co Poslanecká sněmovna s těmito zákony udělá. Chtěl bych upozornit, že trojkoalice tam má převahu, takže je možná i vaší vinou, pane ministře, že došlo k tomu, o čem je největší problém, že se k tomu zákonu dal přílepek, který odsuzuje Ústavní soud, který nerespektuje Poslanecká sněmovna v tomto složení a přílepek, kterému jste ani vy neuměl zabránit. Proto vina nepadá na Senát, pokud Senát vrátí s pozměňovacími návrhy tento zákon, ale padá na vaši hlavu a na hlavu těch, kteří v Poslanecké sněmovně způsobili to, co je nám tady předkládáno. To abychom si to jasně a tvrdě vysvětlili! Není to žádné politikum, je to skutečnost, že někdo ignoruje závěry Ústavního soudu a myslí si, že si může dělat co chce.

Jasně jsme tady slyšeli, že přílepek poškozuje naše vinaře a naší povinností je chránit české zájmy, české vinaře a české zemědělství. Od toho jste ministr zemědělství. Proto se dvojnásob divím tomu, že došlo k tomu, co tady kritizujeme. Plně podpořím pozměňovací návrh hospodářského výboru a myslím si, že strašit nás Evropskou unií v tomto smyslu je směšné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátora. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného. Chce ještě někdo vystoupit? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  K dovysvětlení k panu senátorovi Drymlovi na jeho otázku. Zákonem byla zavedena nesmyslná agenda, kterou odborná i laická veřejnost vyhodnotila jako naprosto nadbytečný byrokratický přítěžek, který zatěžuje státní správu zbytečnými výdaji a byl zaveden v době, kdy jsem nebyl ani poslancem, natož ministerstvem zemědělství. Poslanecká sněmovna se rozhodla tuto nadbytečnou agendu z legislativy vyřadit. Na to má plné právo, stejně jako vy máte plné právo toto podpořit či vzít na vědomí. To nikdo nikomu nebere.

Jen říkám, že agenda je nadbytečná bez ohledu na to, zda tam uvedete to či ono číslo, že se bude kontrolovat od 50 hl, či od 10 nebo 20 hektolitrů. Zavádí to novou agendu, která není potřeba. Jestli máme pocit, že potravinářská inspekce a státní veterinární správa není dostatečně vybavena, pokud se týká velikosti výše pokut a postihů, bavme se o tom, jestli máme pocit, že je třeba zvýšit tlak na všechny nekvality, které se v potravinách vyskytují, bavme se o tom, jak postihovat viníky, ale tento návrh zákona neřeší. Zabývá se agendou, která s kvalitou a nekvalitou nemá nic společného, kvalitu a nekvalitu hlídá potravinářská inspekce a má na to dostatek nástrojů. Jestliže je nedostatečná výše pokut a množství zveřejňovaných přestupků, jsem připraven o tom se bavit a věci případně mění.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Pane garanční zpravodaji, prosím, vyjádřete se k rozpravě.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně a kolegové, v průběhu projednávání tohoto zákona jsem pozval vedení zemědělského výboru Poslanecké sněmovny a vysvětlil jsem jim situaci. Pochopili a řekli, že pokud se týká kontroly, je minimálně nutná pro to, aby byla zachována čistota na trhu s vínem a podobně. Nechci tady dělat půlhodinovou přednášku o tom, jaké podvody se dějí a podobně, ale myslím si, že pan ministr sám naznačil, že je ochoten diskutovat o kontrolách pokud se týká kvality potravin. Je slabostí tohoto státu, že občané České republiky kupují nejhorší a nejméně kvalitní potraviny v celé Evropě. Pokud se toho týká, hospodářský výbor určitě nabídnutou ruku panem ministrem vítá a věří, že budeme v této debatě pokračovat.

Pokud se týká toho, že pro vlastní ujištění jsem si pozval vedení zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, které souhlasilo s tímto předloženým návrhem, s tím, že by to měli i jejich poslanci podpořit, jsem ochoten, pane ministře, když to bude zítra zařazeno do sněmovny, kam jít a před poslanci to obhájit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Protože nepadl ani návrh schválit a ani zamítnout, nemáme v této chvíli o čem hlasovat. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky a senátoři, dovolte, abych se vrátil k tomu, co tady bylo řečeno. Bavíme se tady o přílepku. To všechno o víně je správné, ale to nemělo být součástí tohoto zákona. Tento zákon je čistě technický zákon a měli jsme o tomto technickém zákonu jednat a ne o nějakém přílepku, který se týká vína.

Chtěl bych se zeptat pana ministra k § 46a, odstavec 3, písmeno g), jak to tam je – má-li s přípravky povolenými k profesionálnímu použití nakládat pouze držitel osvědčení druhého nebo třetího stupně. Nelze je vydávat držiteli osvědčení prvního stupně, který by s nimi nakládal? Končím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za pochopení, pane senátore. Hlásí se ještě někdo další do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda se chce ještě vyjádřit. Nechce se asi vyjádřit. Pan garanční zpravodaj by měl říci, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, říkal jsem, že budeme hlasovat o usnesení hospodářského výboru s pozměňovacím návrhem k § 29, odstavec 5, kde se říká, že každý, kdo v kalendářním roce nakoupil a poprvé uvedl do oběhu na území České republiky rmut, mošt nebo víno s původem mimo území České republiky v celkovém množstvím větším než 50 hektolitrů a v nádobách o obsahu na 15 litrů, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu ke dni 31. prosince za celý předcházející rok.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Je to výborový návrh, není ho potřeba číst. V této chvíli aspoň dobře víme, o čem budeme hlasovat. Dovolím si všechny svolat k hlasování.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu hospodářského výboru. Táži se pana ministra o jeho stanovisko k tomuto návrhu. Nesouhlasí. Pan garanční zpravodaj souhlasí. Mohu zahájit hlasování. Přítomno je 60 senátorek a senátorů, kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 41, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Musíme dát hlasovat o tom, zda vrátíme návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování číslo 25 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

V souladu s jednacím řádem musíme dát hlasovat o pověření senátorů, kteří budou obhajovat náš návrh v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, abychom pověřili pana senátora Jana Hajdu. Prosím ještě o další jméno. Je zde návrh na pana senátora Šilara. Oba souhlasí. Děkuji.

Dávám hlasovat o návrhu, abychom pověřili pana senátora Hajdu a pana senátora Šilara k obhájení našeho návrhu v Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrh, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme splnili vše, co jsme měli při projednávání tohoto návrhu. Děkuji panu ministrovi a zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem podle schváleného programu jsou

 

Nová podoba společné zemědělské politiky po roce 2013

Tisk EU č. N 097/08

Tisk EU č. N 098/08

Tisk EU č. N 099/08

Tisk EU č. N 100/08

Tisk EU č. N 101/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 97/08, N 98/08, N 99/08, N 100/08, N 101/08 a N 97/08/01, N 98/08/01, N 99/08/01, N 100/08/01 a N 101/08/01.

Prosím pana ministra zemědělství Petra Bendla, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte opět slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás krátce seznámil se základními body rámcové pozice ministerstva zemědělství v souboru legislativních návrhů budoucí podoby společné zemědělské politiky EU. Předkládaná rámcová pozice byla zpracována v souvislosti se zveřejněním balíčku sedmi legislativních návrhů v budoucí podobě SZP, který byl oficiálně představen na říjnovém zasedání Rady pro zemědělství a rybářství. Materiál si klade za cíl vymezit základní postoje a pozice České republiky ke klíčovým oblastem předložených legislativních návrhů v kontextu jejich projednávání v pracovních orgánech Rady EU. Zpracovaný materiál byl v lednu schválen vládou a je výsledkem konsenzu mezi ministerstvem zemědělství, nevládními organizacemi i akademickou sférou, jejichž stanoviska prezentovaná v rámci rezortních diskuzí jsou v materiálu reflektována. Diskuze k budoucí podobě společné zemědělské politiky v kontextu předložených legislativních návrhů již na půdě rady započaly za polského předsednictví v říjnu 2011 a intenzivně pokračují rovněž za současného dánského předsednictví, které projednávání uzavře předložením zprávy o pokroku a předá tuto tématickou oblast kyperskému předsednictví.

Lze předpokládat, že projednávání legislativního balíčku k budoucímu směřování společné zemědělské politiky bude zakončeno zřejmě až za irského předsednictví v první polovině roku 2013. V současné době resort zemědělství připravuje v návaznosti na výsledky jednání na půdě Rady EU aktualizovanou verzi materiálu, která bude následně předložena k diskuzi na jednání české vlády.

Rád bych vás při této příležitosti informoval, že jsem za účelem projednávání strategických koncepčních materiálů a otázek spojených s formováním budoucí podoby společné zemědělské a rybářské politiky ustavil na ministerstvu zemědělství takzvané grémium pro koncepční otázky a reformu společné zemědělské a rybářské politiky. Na tento pracovní orgán je velmi úzce navázána činnost tématicky zaměřených odborných skupin, v rámci nichž jsou zastoupeny nevládní organizace, akademická sféra i ostatní zainteresované rezorty. Jsem přesvědčen, že na základě této úzké spolupráce se nám společně podaří nalézt efektivní způsoby prosazení klíčových priorit českého zemědělství

ČR bude ve vyjednávání k legislativním návrhům budoucího směřování společné zemědělské politiky klást důraz zejména na následující priority, které jsou dále rozvedeny v rámcové pozici vypracované ministerstvem zemědělství.

Za základní východisko pozice ČR pro prosazování jednotlivých návrhů považuje Česká republika větší tržní orientaci společné zemědělské politiky, efektivitu vydávání prostředků, flexibilitu a zjednodušení a snižování administrativní zátěže. Těmito principy bude ČR při vyjednávání posuzovat všechna nová navržená opatření.

ČR nepodporuje zastropování přímých plateb, především s ohledem na administrativní náročnost a nerovný dopad tohoto opatření na jednotlivé členské státy.

V diskuzi o ozeleňování v zásadě podporuje snahu o ekologizaci, ale navrhovaná opatření jsou příliš administrativně náročná a neposkytují flexibilitu členským státům.

Co se týká konkrétních opatření ozelenění, ČR se staví velmi rezervovaně především k opatření ekologicky zaměřených oblastí, a to jak k vlastnímu opatření, tak především k navržené hranici 7 %, kterou v první negociační fázi odmítá. Zejména v tomto kontextu je třeba posuzovat, že jakékoli opatření nesmí vést ke zhoršení konkurenceschopnosti evropských i našich zemědělců a neměla by ohrozit potravinové zabezpečení státu, potažmo EU. Z tohoto důvodu bude ČR prosazovat, aby byla tato opatření založena na principu dobrovolnosti a aby byla motivační.

Česká republika naopak podporuje opatření vedoucí k rozvoji venkova, která jsou zaměřena ve druhém pilíři, a tudíž i flexibilitu převodu prostředků mezi oběma pilíři pro všechny členské státy bez rozdílu.

Co se týká kondicionalit, bude ČR usilovat o minimalizaci jejich administrativní náročnosti a podpoří pouze ty, které mají přímou vazbu na program rozvoje venkova.

Co se týká makroekonomických kondicionalit, ČR je nemůže v jejich současné navrhované podobě vůbec podpořit.

Za problematický vnímáme návrh komise na zavedení výkonnostní rezervy. Rozumíme snaze komise zaměřit se na dosahování adekvátních výsledků, nicméně se domníváme, že tento systém nadbytečně zvyšuje administrativní zátěž. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám a žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky číslo N 97/08/02, N 98/08/02, N 99/08/02, N 100/08/02, N 101/08/02. Zpravodajem výboru byl určen Otakar Veřovský, který je omluven. Zastoupí ho pan senátor Josef Táborský, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Táborský:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, předložená materie obsahuje pět návrhů na řízení Evropského parlamentu a rady a je rozsáhlá jak svým obsahem, tak i svou důležitostí. Evropská komise v říjnu loňského roku předložila reformu společné zemědělské politiky pro období po roce 2013. Reforma má zejména podpořit inovace, posílit konkurenceschopnost zemědělství, zjednodušit společnou zemědělskou politiku a odstranit přebytečnou byrokracii. Předložená reforma vychází ze sdělení komise o budoucnosti společné zemědělské politiky do roku 2020. Přináší zásadní změny, např. ve formě ekologizace, zastropování přímých plateb nebo posílení strategického zaměření rozvoje venkova.

Období 2014 až 2020 předpokládá snížení podílu určeného pro společnou zemědělskou politiku z rozpočtu EU na celkových výdajích o 3,2 % na konečných 36,2 % z víceletého finančního rámce.

Podle předloženého návrhu víceletého finančního rámce z června loňského roku jsou výdaje na státní zemědělskou politiku zachovány na úrovni nominálních hodnot roku 2013.

Co se týká otázky nařízení o přímých platbách, pan ministr již o této otázce hovořil v rámci rámcové pozice. Stávající systém jednotné platby za plochu i systém jednotné platby za farmu mají být ukončeny v roce 2013 a nahrazeny novým vícesložkovým režimem, založeným na platebních nárocích. Přechod na tento nový režim by měl být bez jakýchkoli přechodných období.

Reforma zavádí do prvního pilíře vícesložkovou strukturu přímých plateb. Předpokladem vyplácení přímých plateb nadále zůstane podmíněnost. Přímá platba by se tedy měla skládat celkově z šesti navržených plateb.

Komise navrhuje také při této příležitosti povinné zastropování základní přímé platby, to znamená capping a progresivní krácení této platby od určité výše. Maximální platba na jeden podnik má být na úrovni 300 000 eur a od hranice 150 000 eur se navrhuje progresivní snižování ve čtyřech pásmech. Vhledem k tomu, že je v ČR rozloha podniků největší z EU, je zastropování krajně nevýhodné pro ČR, a to i přes snížení o komplexní mzdové náklady, to je mzdy skutečně vyplacené a ohlášené zemědělcem v předcházejícím roce včetně daní a sociálních příspěvků na zaměstnanost, které povedou k nesmyslnému navýšení administrativní zátěže.

Zavádí se určitá pružnost u přesunů mezi pilíři, což vítáme. Členský stát se může rozhodnout, že z prvního pilíře přesune do druhého pilíře až 10 % národní obálky pro přímé platby jako dodatečnou podporu na opatření v rámci programu rozvoje venkova. Obdobně mohou státy, které dostávají méně než 19 % v průměru přímých plateb EU, převést až 5 % svých prostředků určených na rozvoj venkova do prvního pilíře jako podporu přímých plateb.

K oblasti rozvoje venkova návrh nařízení nahrazuje stávající pojetí os. Nahrazuje se společnými prioritami pro rozvoj venkova na úrovni EU navazující na cíle strategie Evropa 2020. Tyto priority by měly být základem programování včetně stanovených cílových ukazatelů ve vztahu ke každé z uvedených priorit.

V rámci vlastního programování se klade důraz na inovace, spolupráci a na opatření ke zmírnění změn klimatu, což lze pokládat za správný směr. Je celkem navrženo šest priorit.

Většina opatření pak potenciálně směřuje k více než jednomu cíli či prioritě.

Nově je zařazena do druhého pilíře také podpora řízení rizik s cílem pomoci zemědělcům při řešení nejběžnější krize, jako jsou ztráty způsobené nepříznivými klimatickými jevy, chorobami apod. Tato podpora nabízí finanční příspěvky na pojistné k pojištění úrody, hospodářských zvířat, plodin, finanční příspěvky do vzájemných fondů, vyplácení finančních kompenzací za hospodářské ztráty způsobené vypuknutím choroby a nástroj ke stabilizaci příjmů ve formě finančních příspěvků do vzájemných fondů poskytovaných kompenzací v případě, že došlo k výraznému poklesu příjmů zemědělce.

Soubor těchto nástrojů nabízí tedy nové možnosti řešení velkých výkyvů na zemědělských trzích, které se i nadále ve střednědobém horizontu očekávají.

Klíčovou úlohu zejména při rozvoji venkovských oblastí a šíření inovací má hrát iniciativa Leader a přístup založený na vytváření sítí. Oba tyto přístupy se v současném programovém období osvědčily.

Novinkou je také zřízení Evropského inovačního partnerství do oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti, jehož hlavním cílem je podpora inovací.

Na druhé straně je nutné si uvědomit určité riziko, které plyne z návrhu komise na zvýšení míry spolufinancování. Toto navýšení proti stávajícímu programovému období bude totiž znamenat při nižším podílu spolufinancování ČR celkově nižší objem veřejných disponibilních prostředků pro rozvoj venkova.

Co se týká nařízení o jednotné organizaci trhu, pan ministr o tom tady hovořil. Je možné tady obecně hodnotit, že se vychází ze současného stavu.

Jenom pro zajímavost, je tady řešena a navrhována otázka režimu jednotlivých kvót, jako jsou kvóty na mléko, zákaz výsadby vinné révy, které skonči v rámci stávajících právních předpisů koncem roku 2015, tudíž jsou v tomto návrhu ponechány beze změny. Co se týká kvóty na cukr, navrhují se tyto kvóty ukončit k 30. září roku 2015.

Ohledně dopadů na rozpočet ČR, legislativní návrhy mají dopad na státní rozpočet. V případě aplikace systému přímých plateb s využitím platebních nároků bude nezbytně nutné vytvořit zcela nový systém pro jeho administraci.

V současné době není známa národní obálka pro rozpočet programu rozvoje venkova, nicméně za předpokladu stejného objemu finančních prostředků lze předpokládat na období 2014 – 2020 potřebu zajištění ve výši asi 80 miliard ze státního rozpočtu. To je na oblast předfinancování a kofinancování ČR.

VEU projednal uvedené návrhy nařízení na svém jednání nebo na své schůzi 7. března, vzal v úvahu stanoviska VHZD a taktéž stálé komise pro rozvoj venkova. Tzn., že projednal návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady č. 73/2009, pokud jde o poskytování přímých plateb zemědělcům v roce 2013, bere je na vědomí a doporučuje přijmout stanovisko k tomuto návrhu následující:

I. Pokládá předloženou formu za dobrý příspěvek k diskusi o konečné podobě společné zemědělské politiky po roce 2013, a to i přesto, že komise při tvorbě předložených návrhů nedostatečně zohlednila připomínky členských států, vyjádřené ke sdělení o budoucnosti společné zemědělské politiky do konce roku 2020.

II. 1. Domnívá se, že i po roce 2013 by měl být využíván systém jednotné platby na plochu jako jednodušší, více transparentní a méně náročný, než systém, založený na platebních nárocích.

2. Odmítá zastropování přímých plateb, a to i tehdy, bude-li umožněno zohlednit komplexní mzdové náklady v případě, že zastropování zůstane jako nástroj zachováno, doporučuje zvýšit hranici stropu na podnik o 100 000,- EUR oproti současnému návrhu, tj. na interval od 250 000,- do 400 000,- EUR. Zastropování by se také mělo aplikovat vždy na samostatný podnik bez ohledu na případnou majetkovou propojenost podniků.

3. Považuje možnost přesunu finančních prostředků mezi jednotlivými pilíři společné zemědělské politiky na základě rozhodnutí členského státu za daleko efektivnější nástroj, než navržené zastropování přímých plateb.

4. Podporuje myšlenku definování aktivního zemědělce, nicméně definování aktivního zemědělce poměrem přímých plateb na celkových nezemědělských příjmech považuje za komplikované, a to zejména z hlediska proveditelnosti kontroly. Aby platby pro oblasti s přírodními omezeními byly poskytovány pouze aktivním zemědělcům a byly zcela financovány z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

5. Staví se kriticky k tzv. ozelenění z následujících důvodů: toto opatření klade na evropské farmáře další nároky v oblasti ochrany životního prostředí a snižuje tak konkurenceschopnost evropských zemědělců, a to především v porovnání se zemědělci z třetích zemí. Uvalení naprosto stejných požadavků na všechny evropské farmy považuje za neadekvátní. Navržené povinné zemědělské postupy v rámci ozelenění, střídání nejméně tří plodin na orné půdě a nutnost vyčlenit 7 % půdy k ekologickému zájmu jsou navíc pro mnoho firem, např. těch, které se orientují na pěstování trvalých kultur nebo pěstování zeleniny, nesplnitelné.

6. Považuje za nezbytné odstranit nespravedlivé a zneužívané praktiky napříč potravinovým řetězcem, chránit farmáře před dovozy ze 3. zemí s prokazatelně nižším standardem v oblasti ochrany životního prostředí např. formou ekologického zdanění takových dovozů.

7. Hodnotí pozitivně opatření na podporu rozvoje venkova, která kladou důraz na inovace, technologický pokrok, spolupráci a odstraňování byrokracie. Opuštění konceptů OS s možností volby priorit a opatření podle potřeb členského státu, což povede k větší efektivitě programu rozvoje venkova.

III. 1. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednání.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. tisky také projednal VHZD. Táži se nyní pana zpravodaje výboru pana předsedy Hajdy, zda chce vystoupit se zpravodajskou zprávou. Evidentně chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, nebudu opakovat, co říkal kolega z VEU. Já bych k tomu dodal pouze některé věci. Za prvé dnes třeba jsme přijímali ráno zemědělský výbor Rumunské republiky a v podstatě jsme se shodli, že zájmy Rumunska a Česka jsou při vyjednávání stejné, a myslím si, že pan ministr asi ví, které další státy mají s námi shodné cíle, tak bychom je společně prosazovali.

Přesto tady mám jednu kritickou připomínku, poněvadž jsem členem Agrární komor. V určité fázi vznikla nedůvěra k vyjednávacím schopnostem a Agrární komora, nevládní organizace si najaly jako vyjednavače pana Teličku. Přesto já jsem s tímto nesouhlasil, protože rozhodující úlohu má při vyjednávání ministerstvo zemědělství. To je tato věc.

Hodnotím pozitivně, pokud tady pan ministr říkal, že sestavil komise pro to, aby se stanovila koncepce zemědělské výroby, žel je mi trochu líto, že do toho nezapojil zemědělce i ze Senátu. To je, pokud se týká této záležitosti.

Jinak se domnívám, že pokud se týká věcí, národních dotací, ozelenění, zastropování, a nebudu to opakovat, poněvadž tento názor je shodný mezi Senátem i tak, jak to říkal pan ministr. Já pouze se domnívám, že pokud se týká České republiky, že by si měla vyjednat jinou pozici aktivního zemědělce, zemědělce, který produkuje, zaměstnává lidi, odvádí daně, poněvadž máme jiné podmínky, než patnáctihektaroví Francouzi apod. To je, pokud se týká tohoto.

A jinak pokud se týká koncepcí, o kterých hovořil pan ministr, já se domnívám, že je nejvyšší čas si položit otázku, jak byly dotace do zemědělství využity, poněvadž když se podíváme na některé ukazatele, např. jak je možné, že od roku 2006 od nástupu pravicové vlády do dnešního dne poklesly stavy prasat na 50 %. Víme, jaká je dneska situace v otázce konzumních vajec, kde můžeme mluvit o DPH v jakýchkoli procentech, ale vzhledem k tomu, že jsme ztratili soběstačnost, několikanásobné zvýšení ceny přichází naše spotřebitele velmi draho, a jsou velké obavy, že toto nastane velmi rychle u vepřového při ztrátě 50 % soběstačnosti.

Myslím si, že bychom měli v rámci EU otevřít také problém cukrovky a cukerního pořádku, který nám byl před časem vnucen. Přistoupili jsme na to, ovšem víme, že dneska v Evropě chybí miliony tun cukru, a ti, kteří tu likvidovali cukrovary, dneska jsou ochotni z Brazílie dovážet cukr za velmi vysokou cenu pro naše spotřebitele.

A jinak ještě jednu poznámku, potom bych chtěl, aby pan ministr přijal mne a předsedu komise pro rozvoj venkova pana senátora Šilara, aby mu předložil některé analýzy, které si děláme na hospodářském výboru, které mluví o neefektivnosti dotací v ČR. Jak je možné, že např. na 380 tisíc ha se vyplácí ekologické dotace, aniž by tam někdo vyprodukoval za korunu ekologické potraviny apod. A to si myslím, že jsou závažné věci, do kterých by chtěl mluvit i hospodářský výbor Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Ptám se, zda ještě chce někdo vystoupit. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele pana ministra, zda chce vystoupit. Ano, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Nechci dlouho zdržovat, protože k tomuto tématu bychom tady mohli mluvit rozhodně déle, než k billboardům, a dostali bychom se do detailů, které možná ani každého v tuto chvíli nezajímají. Já přesto za to stanovisko Senátu, které zde výbor předložil, velmi děkuji, já ho podporuji, zdá se mi vyvážené a otočené správným směrem.

Vy, kteří tu situaci sledujete, víte, že s nevládkami na tom opravdu velmi úzce spolupracujeme. Pracovní skupiny jsou postavené především na nich. Já rozhodně žádnému senátorovi, pokud by se chtěl účastnit jednání takovýchto pracovních skupin, bránit nebudu, stačí se obrátit na pana náměstka Hlaváčka a případně se s ním dohodnout, pokud máte zájem, není problém. Pracovních skupin je poměrně dost, tak se určitě aktivitám bránit nechci, naopak. Pokud máte zájem, můžete se toho účastnit. Nejsou tam ani poslanci. Spíš jsem to bral tak, že přijdeme s nějakým odborným stanoviskem a pak se potkáme jak se senátory, tak s poslanci, ale pokud byste chtěli, vůbec se tomu nebráním.

Zmínka o ekologických potravinách, vím, o jaký problém jde, také se mi to extrémně nelíbí. Bylo to takto nastaveno v minulosti, myslím, že to je špatně a musíme se toho do budoucna vyvarovat.

U cukru je jasné, že netržní opatření, která byla přijata, náš český cukr zlikvidovala. Nerad bych, abychom zase vymýšleli jiná opatření, která zlikvidují jinou část. Spíše podporujme principy, o kterých i vy se zmiňujete ve svém usnesení a která jsem tady říkal, minimum administrativy, snahu podpořit evropské zemědělství tak, aby bylo konkurenceschopné jak uvnitř Evropy, tak vůči třetím zemím. To je podle mě jasný cíl.

U vajec, šílenství, které kolem vajec probíhá, je podle mě neúměrné, jenom pro vaši představu, v ČR se za rok zkonzumuje zhruba 2,8 miliardy vajec. 2,8 miliardy vajec snědli v ČR nebo spotřebovali v loňském roce naši obyvatelé. A my jsme zastavili z Polska zhruba 3,5 milionu vajec. To je asi půldenní spotřeba, to nemá zásadní vliv na cenu, naopak je to věc, kterou jsme chránili a já chránil české drůbežářství před těmi, kteří nedodrželi to, co čeští drůbežáři dodrželi. V okamžiku, kdy bychom sem začali pouštět vejce z těch neobohacených klecí, znamenalo by to k tomu ještě navíc likvidaci českého drůbežářství. V tom problém netkví.

Že na evropské úrovni spousta zemí nedodržela to, co měla dodržet, a že tím pádem na trhu vejce nejsou na straně jedné, na straně druhé, před velikonocemi se vždy zdražovala vejce, je věc další. Já o tom chci jednat s řetězci, protože, a to, co tady říkal pan senátor, souvisí to dílem i s těmi prasaty, kterých ubývá, přestože v loňském roce český stát vytvořil nákazový fond a oproti minulosti krom top up, které směřovaly do citlivých sektorů, mezi které vepřové patří, tak jsme ještě zřídili nákazový fond, kam jsme dali 400 milionů korun, a hledáme všechny možné způsoby, jak živočišnou výrobu v Čechách zachránit dřív, než úplně zanikne, to je moje přesvědčení, že neuděláme-li maximum pro záchranu živočišné výroby v Čechách, bude s ní amen a bude to pro nás velká výzva na finanční období 2014 – 2020.

Poslední snad věc, kterou bych tu chtěl zmínit, to je Telička a spol. Je běžné v Evropě, že nevládní organizace využívají své cesty k tomu, jak kontaktovat evropské poslance a Evropskou komisi. Já bych za to Agrární komoru spíš pochválil, že něco takového udělala, protože oni mají zase svoje cesty, jak oslovit ty, jichž se to týká, jak pracovat s COPA/COGECA, jak pracovat s ostatními, myslím, že to je dobře. Naopak jsem rád, že spolu na kulatých stolech slaďujeme, informujeme se navzájem a děláme všechno proto, abychom hájili zájmy českého zemědělství. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Pane zpravodaji, ptám se, zda se chcete ještě vyjádřit. Ano? Není potřeba. Takže pan garanční zpravodaj ještě. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Táborský:  Omlouvám se, paní předsedající, ale v doporučení jsem se dopustil jedné nepřesnosti technické, a to v bodě II. bod 1, domnívá se, že i po roce 2013 by měl být využíván systém jednotné platby na plochu. Já bych tam poprosil vypustit to slovo jednotné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  No jo, jenomže vy jste předložil návrh výboru. Tak. Děkuji.

Senátor Josef Táborský:  To bylo v návrhu VEU, ale já jsem se dopustil omylu, že jsem použil ještě slovo jednotné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pan zpravodaj to špatně načetl, nicméně my ten návrh máme jako návrh výborový v písemné podobě, a tam je to přesně.

Takže budeme hlasovat o návrhu VEU. Mohu nás tedy svolat k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak ho doporučuje VEU a tak, jak byl představen zpravodajem, panem senátorem Táborským.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji také oběma zpravodajům, a než budeme pokračovat dalším bodem, tak se zde vyměníme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky a páni senátoři, budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsaná v Praze 29. listopadu 2011

Tisk č. 257

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 257 a uvede ho ministr zemědělství pan Petr Bendl, který zastoupí ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené dámy senátorky, páni senátoři, máte před sebou návrh na ratifikaci mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení s Moldavskem. Hlavním smyslem předkládané smlouvy je vymezit, kterým právním předpisům kterého státu bude migrující pracovník podléhat, tj. i platit pojištění.

Stěžejní věcnou částí smlouvy je kapitola, upravující oblast důchodů. Vychází z obecného principu smluvních úprav, podle něhož každý ze smluvních států poskytuje důchod, odpovídající době pojištění, získané podle jeho právních předpisů.

Nad rámec národních předpisů přináší smlouva přiznání dílčích důchodů v případech, kdy doby pojištění v tom kterém ze smluvních států nezakládají nárok na důchod podle jeho právních předpisů. Bližší informace o předkládané smlouvě jsou podrobněji obsaženy v předkládací zprávě a byly poskytnuty i při projednávání smlouvy v příslušných výborech Senátu.

Po obsahové i formální stránce je smlouva standardním mezinárodním dokumentem. Navrhuji schůzi Senátu vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, než jste obdrželi jako senátní tisk č. 257/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 257/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Schwarz, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Vážené kolegyně, kolegové, zdravotní výbor projednal a doporučil schválit. Doporučuji schválit i teď.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Pavel Lebeda. Nepřeje si vystoupit, dobře. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr ani pan zpravodaj nebudou chtít se vyjádřit k neproběhlé rozpravě, a tudíž přistoupíme ke schvalování.

Senát dává souhlas k ratifikaci. Svoláme nepřítomné senátory. Přistoupíme k hlasování. Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Moldavskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsané v Praze 29. listopadu 2011. V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum, potřebné pro schválení, je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovali a zároveň zpravodajům, a tím tento bod končím. Jako další návrh, jako další bod našeho jednání máme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 295

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 295. Návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Josef Dobeš. Ano, je zde přítomen. Už vidím, že přichází, takže pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Hezký večer, vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládám vám vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 563/2004, o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o pedagogických pracovnících upravuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka, předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy a školského zařízení a stanoví systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků včetně obecných zásad jejich kariérního systému.

Navržená novela reaguje především na podněty z praxe a řeší nejdůležitější problémy, které se vyskytly během dosavadní aplikace zákona. Novela zákona přináší především změny v získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků, jejichž cílem je zajištění větší prostupnosti mezi některými kategoriemi pedagogických pracovníků. V praxi to znamená, že se snáze uznává kvalifikovaný pedagogický pracovník mezi mateřskou školou, 1. stupněm základní školy a 2. stupněm. A na druhou stranu mezi 2. stupněm základní školy a střední školou.

Navrhuji nové úpravy odborné kvalifikace pro ty kategorie pedagogických pracovníků, které odbornou kvalifikaci dosud upravenou neměli. Dále přináší změnu úpravy přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah, to znamená přespočetných hodin. A zpřesňuje ustanovení týkající se akreditací vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Tato podoba vládního návrhu vznikla, nebo byla upravena kompromisem v Poslanecké sněmovně, kdy všechny strany, které jsou v Poslanecké sněmovně, se na výboru a na výjezdu shodly na této podobě. Já vím, že to bylo projednáváno včera, ještě dnes u vás ve výboru, a chci vás poprosit o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 295/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři.

Bývá dobrým zvykem uvádět zpravodajskou zprávu obligátní větou, že pan předkladatel nám to ulehčuje, a o to bude jednodušší i práce zpravodaje. Já bohužel musím konstatovat, že nemám moc ulehčenou práci od pana předkladatele, a to z jednoho prostého důvodu, protože když se podíváte do návrhu a poté se podíváte do obsahu připomínek, které dala naše legislativa, tak musím konstatovat, že tento návrh je plný chyb. Výbor proto z tohoto důvodu to projednával dvakrát. A většinou se týkají tyto připomínky různých legislativních změn. Já se o některých zmíním.

Souhlasím s tím úvodem pana ministra, který tady hovořil o tom, že se to týká hlavně předpokladů pro výkon činnosti pedagogů, prostupnosti těch jednotlivých stupňů a zároveň popisuje odbornou kvalifikaci, pracovní dobu pedagogů a kariérní systém, což je všechno pravda. Také je pravdou – a na to jsem se také informoval – když tento zákon byl projednáván v Poslanecké sněmovně, že tam byla shoda. Náplň zákonu jako takového asi nelze zpochybnit, nicméně není možné, aby nám tady byl už poněkolikáté předložen zákon, který je plný chyb. Ačkoli je pokročilá doba, musím konstatovat, že navrhovatel by si měl pohlídat, respektive jeho legislativa by si měla pohlídat jednotlivé chyby, protože mně přijde žinantní, abychom tady např. opravovali chyby typu, kdy v jednom paragrafu díky chybě při přečíslování máme dva odstavce 7, dále máme ve větě jednou a, podruhé nebo, a další věci typu přečíslování, kdy jednou je to pod písmenem u odkazu c), pak je to pod písmenem b) – a je z toho, lidově řečeno, guláš.

Proto se výbor rozhodl tyto chyby opravit a máte zároveň přílohou našeho usnesení – jenom pro pořádek bych chtěl zopakovat pro vás všechny, kteří se do toho podíváte, že těch úprav je 11. Opakuji – 11. A já si vzpomínám, když tady pan ministr nám děkoval, protože my jsme tady opravovali chyby, pan ministr vzpomínal – jestli si vzpomínal na školský zákon, kdy nám poděkoval se slzou v oku, že jsme opravili některé chyby, které byly ve školském zákoně, ale k mému překvapení to pak prošlo v tom původním znění, i s těmi chybami, které tu byly. Takže je na nás, ale vzhledem k tomu, že si říkáme, že Senát je i právní pojistkou, tak je tady předložen pozměňovací návrh, který opravuje aspoň ty nejkřiklavější chyby tohoto návrhu a zároveň – já bych požádal pana ministra, jestli by poté se mohl trochu podívat na ty návrhy, které předkládá, jestli by bylo možné to řešit – nevím, jestli ty chyby vznikly potom při běhu v PS, ale nicméně jako předkladatel za to zodpovídá, aby se mu na to legislativa podívala a nemuseli jsme to opravovat tady v Senátu.

Zároveň bych na něj měl jednu otázku, u které by bylo dobré, aby na to odpověděl, kdy k bodům 38 – 40, které se týkají § 26 a 27, vypadla podmínka bezúhonnosti žadatele. Tam jsme také diskutovali na výboru, jestli je to záměr nebo ne, takže tady bych jenom chtěl, jestli by pan ministr nám k tomuto dal nějaké své stanovisko.

V závěru mi dovolte, abych přečetl návrh výboru, který se usnesl na své 21. schůzi, že doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona, ve znění postoupeném PS s pozměňovacími návrhy, o kterých jsem už hovořil a které jsou přílohou tohoto usnesení. A mě určil zpravodajem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vím, že je doba pokročilá, ale když jsem slyšel pana garančního zpravodaje, tak na ty stesky ohledně těch technických nedostatků, které v tom textu jsou – a jistě je dobře, že si toho Senát, byť nám někdy hanlivě říkají, že to je 4. čtení, že si toho všiml a že to neušlo naší legislativě, tak jsem si vzpomněl na dobu, kdy se takovéto věci stávaly častěji. Byla to doba tzv. legislativní smršti, při které poměrně často docházelo k tomu, že tu chyběla čárka, tu byly některé nedostatky. A já tenkrát jako mladý senátor jsem si také nedovedl představit, že něco takového může vzniknout v tak váženém tisku, jako je návrh zákona, který navíc kontroluje minimálně právník z ministerstva, a nebo dokonce legislativní rada vlády.

A tenkrát jsem byl ubezpečen, že když je té agendy hodně – a vím, že pan ministr teď měl hodně práce, tak to snad je asi tím vysvětlím. Ale přistoupil jsem pro to a vzpomněl jsem si na to z toho důvodu, že já jsem se tenkrát jako mladý senátor zeptal starších kolegů, a hlavně těch legislativců, abychom to opravili. A oni říkali, samozřejmě, ale některé ty opravy lze provést tzv. technickou opravou, aniž by se přijímaly pozměňovací návrhy. A to hlavně z toho důvodu – a kvůli tomu to říkám – to kolečko prý stojí milion. A mně toho milionu tenkrát bylo líto, tak jsem ty pozměňováky nepodával.

Jenom dávám na zvážení, jestli ty pozměňovací návrhy jsou skutečně jenom technického rázu, a nejsou to takové změny, které je třeba přijmout v pozměňovacím návrhu, možná by za to stálo nechat ten zákon v té podobě, jako je. Nechat to opravit těmi technickými prostředky, tak jak se to normálně provádí před tím, když se dělá redukce textu, nikoli tedy právní věc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy už se nám hlásí další senátorky a senátoři, takže nejdříve paní místopředsedkyně Senátu, paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové. Replika na mého předřečníka je, že nevěřím tomu, že by to, že vrátíme návrh zákona s pozměňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny, stálo milion. To bych tedy chtěla vidět za co. Takže to určitě není pravda. Navíc Senát je tu od toho, aby opravoval, aby dbal na legislativní čistotu a samozřejmě také věcnou správnost.

Pozměňovací návrhy, který přijal výbor pro vzdělávání, si myslím, že by nešly opravit jenom tím, že by to udělal nějaký úředník, protože by to bylo asi o něčem jiném. A nemůžeme to ani jako zákonodárci připustit. Ale přihlásila jsem se o slovo hlavně proto, že jsem se chtěla pana ministra zeptat, zda jsem dobře rozuměla jeho vystoupení v tom smyslu, že se usnadňuje propustnost mezi jednotlivými stupni vzdělávací soustavy, pokud se týká pedagogických pracovníků, ale neslyšela jsem, že by se tam usnadňovala prostupnost mezi 1. a 2. stupněm základní školy.

My jsme se o tom bavili s panem zpravodajem, a pan zpravodaj mě ujišťoval, že ta prostupnost tam je. Pan ministr o tom nehovořil. Ale já se přiznám, že z toho znění textu zákona si nejsem úplně jistá, takže prosila bych pana ministra, aby tady toto upřesnil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Marcel Chládek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. My už s panem kolegou senátorem jsme si to vyříkali, že to opravdu musí být pozměňovacím návrhem. Nezlobte se na mě, když to vezmu z obecné roviny.

Přece není možné tvořit zákony tím způsobem, nebo změny tím způsobem, že někdo v jednom paragrafu škrtne jeden odstavec, v tom paragrafu to přečísluje, ale všechny odkazy v tom zákoně nechá v původním znění, takže ten zákon je nepoužitelný v praxi, protože to odkazuje úplně na jinou věc. A když tady budeme tvořit takovéto paskvily, tak se pak nedivme, že v praxi to potom vypadá, jak to vypadá. Protože tady už je to několikátý zákon, který je velmi těžko aplikovatelný v praxi, právě kvůli hrubým chybám a přehlédnutím, které by ale podle mého už měly být odchytány i lidmi, kteří mají na starosti legislativu na ministerstvu, ve sněmovně, nebo ten, kdo to předkládá. To přece nemůžeme odchytávat potom my.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové.

Já se přiznám, že po přečtení a sestudování tohoto zákona jsem naplněna radostí, protože si myslím, že naše děti potřebují vzory. A k těm vzorům se teď dostávaly těžko. Já to hned vysvětlím.

Když si představíte umělce, třeba typu pana Hudečka, pana Václava Hudečka, nebo Dagmar Peckové, tak v našem legislativním státě – protože tito lidé neměli vystudovanou nějakou pedagogickou školu nebo minimum – tak vlastně nemohli ovlivňovat studenty na školách. Mohli si pořádat pouze své kurzy. Takže já tomuto rozšíření nebo umožnění vstupu velkých osobností, kterých si váží celý svět, tím, že vstoupí do našich škol – a věřte tomu, že oni, jak stárnou, tak velice rádi se dělí se svými zkušenostmi , tak si myslím, že to je velmi dobře.

Zrovna tak si myslím, že je dobře, že erudovaní jazykáři, kteří mají různé světové tituly, zase neměli umožněno učit za stejných podmínek jako klasičtí učitelé. A víme, jaká byla situace, když se ruštináři museli přecvičovat na němčináře a angličtináře. Takže myslím si zase, že toto umožnění už tady mělo být dávno. A zaplaťpánbůh, že je tady teď.

Děkuji i za to, jak se ošetřila nebo ušetřili adepti a pedagogové speciální pedagogiky. Z toho jsme měli trošku hrůzu, protože to vypadalo, že speciální pedagogice bude rozumět každý po 250 hodinách na vysoké škole. Tak to jsem samozřejmě vděčná. A myslím si, že to rozšíření, které je tam teď, je velmi důstojné. A jestliže se tváříme proevropsky a proinkluzivně, tak nám to tento zákon umožňuje. Protože ten, kdo bude opravdu mít zájem, tak vlastně ta možnost je rozšířena.

Jediné, co si myslím, že tady není nastaveno a chybí – a vím, že se odborné instituce ozývaly a že to neprošlo Poslaneckou sněmovnou – to je to vzdělávání našich poradenských odborníků. Protože víme, že ty výstupy jak z SPC, tak z pedagogicko-psychologických poraden nebývají úplně jaksi – nechci nikoho naštvat, ale prostě za ty výstupy se nedalo vždycky odborně podepsat. A to tady řešeno není v tuto chvíli vůbec, pokud tedy pominu to, že speciální pedagog může vykonávat tuto činnost. Psychologové jsou řešeni někde jinde. Ale myslím si, že to je zase na další debatu a dá se to ošetřit. Teď asi ne, v tuto chvíli, ale protože pan ministr je psycholog, tak si myslím, že nějaké řešení bude mít v rukávu.

Já doporučuji schválení toho zákona, a i když to projde s pozměňovacím návrhem pana zpravodaje, tak si myslím, že tam vlastně došlo opravdu k upravení technickému. Takže bude-li to s tím návrhem, nebo bez, tak se asi země nepřestane točit. Já ho ale doporučuji ke schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní senátorko, jenom chvilenku vydržte, jenom, jestli to mám vnímat ve smyslu procedurálního jako návrh na schválení? Protože takový návrh zatím nepadl. Dobře, děkuji.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Dovolte mi, abych reagoval na poslední vystoupení. Takhle k tomu nemůžeme přistupovat. Žádný z těch zákonů, který jsme tady projednávali, tak vám garantuji, že se kvůli tomuto zákonu nepřestane točit zeměkoule. Kvůli žádnému. Ale tak je tedy vůbec neopravujme, vykašleme se na to, nechme tam ty chyby, které tam jsou – a jsou tam zásadní chyby – a nemusíme tady sedět.

Takže pokud jsou tam chyby, a jsou tam zásadní chyby, a je jich 11, jestli tady k tomu budeme přistupovat tak, že pustíme to, nebo nepustíme to... Já jsem proti tomu, abychom to schvalovali s těmi chybami. Tak když už tedy jsme si s tím dali práci, kvůli tomu se odkládal výbor, aby ministerstvo se na to mohlo připravit, tak já jsem pro to, aby se připravoval kvalitní návrh. Není možné, aby na tom pracovala legislativa Senátu, aby se to dávalo ministerstvu školství, aby se k tomu mohlo vyjádřit – oni přiznali ty chyby, a my pak řekneme, že to pustíme s těmi chybami?

To mně připomíná tu diskuzi předtím. Pan kolega Juránek, já nevím, jestli tady je, ale určitě mě slyší, i když tady nebude, tak si vzpomíná na tu debatu v Poslanecké sněmovně. Připomíná mi to ten jeden milion, kde tam padaly argumenty typu, my nemůžeme ten pozměňovací návrh Senátu schválit, protože uvedeme učitele v nejistotu. To je ta samá argumentace. V tutéž chvíli schválí buď senátní návrh, nebo poslanecký, a uvedu ho v nejistotu, protože schválí pozměňovací návrh.

Opakuji – ten pozměňovací návrh opravuje legislativní chyby, které v tom návrhu jsou, a reflektují názor legislativy Senátu PČR. A je to prokonzultováno s ministerstvem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak, děkuji, a do obecné rozpravy se nám ještě hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, já bych vaším prostřednictvím ráda vzkázala panu garančnímu zpravodaji, že každý senátor má naprosto legitimní právo předložit návrh na schválení. Mně je vždycky líto naší legislativy, když připravuje pozměňovací návrhy, které pak Senátem neprojdou. Ale to je život. Já jsem sama mnohdy zaměstnávala naši legislativu, která opravovala chyby v předložených novelách zákona, a Senát má legitimní právo je nepřijmout. Takže paní kolegyně Horská má zcela určitě právo navrhnout, abychom schválili ve znění postoupeném PS. Já sama budu hlasovat pro ty pozměňovací návrhy, protože si myslím, že bychom opravit měli. A musím říct, že bych byla ráda, kdybychom je opravili vždy. A nejen v některých případech. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Já myslím, že pan zpravodaj slyšel, že mu to nemusím překládat. A jenom bych upozornil, že pan zpravodaj samozřejmě potom může vystoupit ještě po prvé rozpravě a vyjádřit se k ní. Takže v tuto chvíli je přihlášen do obecné rozpravy ještě pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem se zúčastnil toho jednání výboru. A pokud by se ho zúčastnila paní kolegyně Horská, tak určitě by nám dala zapravdu. Legislativci ministerstva souhlasili úplně se všemi těmi pozměňovacími návrhy. A jeden tady je třeba takový, že je možnost dvojího výkladu. Takže opravdu je potřeba ty pozměňovací návrhy schválit, protože pak hrozí možnost dvojího výkladu, kdy spojka "nebo" se tam neobjevila. A pak by ten výklad byl dvojí. Já si myslím, že to není nic proti ničemu, protože se vším byl souhlas. Já si myslím, že to projde, že milion to určitě stát nebude a bude to v pořádku. A nemusíme se pak někdy k tomu vracet, protože opravdu by to mohlo v té praxi znamenat nějaký nepořádek, nesoulad a nedohody. A to si myslím, že bychom neměli takhle vnímat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se hlásí pan senátor Marcel Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že se to nehodí do zpravodajské zprávy, tak bych vaším prostřednictvím reagoval na paní senátorku Paukrtovou. Naprosto každý z nás má právo navrhnout cokoliv. Ale já si myslím, že zrovna takové právo mám, vyjádřit s tím zásadní nesouhlas.

Mimochodem já se vrátím k panu kolegovi Homolkovi, kdy já jsem si tam pohrával s myšlenou nedávat vůbec žádné pozměňovací návrhy, protože na co je dáváme, na co to všechno připravujeme dlouhé hodiny, když pak se to shodí ze stolu? Ale pak tedy – i na základě apelu pana Homolky, který říkal, není možné, že na to budeme rezignovat, není možné, že když víme o těch chybách, že je neopravíme, tak samozřejmě jsme tam našli napříč spektrem - protože to je odborná otázka, ne politická – napříč spektrem shodu. A já si vzpomínám na svou praxi, kdy zákon, kvůli kterému se zeměkoule nepřestala točit, se dostal do praxe, a my jsme potom měli velký problém s tou aplikací. Říkali jsme si, panebože, kdo tohle to mohl vymyslet? Teď už to vím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak, děkuji. Jako další se přihlásila paní senátorka Božena Sekaninová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, já bych chtěla dát návrh, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19. hodině, protože máme ještě 2 zákony, které bychom dnes měli zvládnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jedná se o procedurální návrh. O tom se hlasuje okamžitě a bez rozpravy, takže já svolám kolegy senátorky a senátory.

Jenom věcně bych chtěl upozornit, že už se bude jednat kromě tohoto bodu pouze o dva body, které bychom projednávali, takže by to nebylo dlouhé jednání. Takže padl návrh na to, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině. A hlasovali i po 19. hodině. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 29 se ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 60, proti byl 1. Návrh byl přijat, takže můžeme jednat i po 19. hodině.

A budeme pokračovat v rozpravě k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám a zeptám se pana předkladatele, pana ministra, zda chce vystoupit? Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, jenom krátce, já vás nebudu zdržovat.

Nejdříve k obsahu. Pro paní místopředsedkyni Gajdůškovou ta prostupnost je výrazně snazší v tom zákoně mezi mateřskou školkou, školou a 1. stupněm. Mezi 1. stupněm a 2. stupněm – tady to je – a mezi 2. stupněm a středním vzděláváním. To znamená, že tímhle zákonem usnadňujeme a ta praxe po tom volá a je to důležité. Vzdělávání speciálních pracovníků, skutečně to je něco, čemu se budeme věnovat, protože ten kompromis Poslanecké sněmovny tohle omezil. Ale věřte, že já psycholog tohle mám v patrnosti. Ale v patrnosti speciální pedagogy. Ti si to v těch SPC a všude zaslouží. A pracujeme s ním.

Tolik k diskutovaným 11 chybám. Já pokorně děkuji za ně. Tady mi nemusíte věřit, ale ministerský zákon je neobsahoval. Vznikl velký kompromisní návrh. Ten návrh ministerstva byl výrazně liberálnější v té prostupnosti – tady jsou trošičku dány podmínky – a ten zákon se velmi upravoval. Já pokorně děkuji za slůvka "nebo" apod., a za tyhle technické věci, mají pro mě smysl a nehažme je pod stůl. Já ve sněmovně zdůrazním, že se jedná o tyhle technické věci, a i sněmovna si této práce bude vážit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Takže proběhla diskuze k tomuto návrhu, která byla zaměřena na téma, jestli pozměňovací návrhy ano či ne, mají-li smysl, nemají-li smysl. Pak tady padlo několik dotazů, které se snažil zodpovědět pan ministr ve svém závěrečném vystoupení, kde zároveň také pokorně poděkoval výboru školskému Senátu PČR za jeho vynikající práci. Také řekl, že je psychologem, a proto se této oblasti bude i nadále věnovat.

A vy máte před sebou tedy dvě možnosti. Padly tady dva návrhy. Jeden návrh byl schválit. A druhý návrh byl návrh výborový – a to je vrátit do PS s pozměňujícími návrhy.

Mám říct teď, pane předsedající, také své stanovisko k těm návrhům? Vy mě vyzvete. Děkuji za vyzvání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže tak, jak už tady bylo řečeno zpravodajem, tak máme v tuto chvíli návrh na schválení, o kterém budeme hlasovat. Já bych požádal o stanovisko pana předkladatele. Pane ministře, jaké je vaše stanovisko?

Takže v tuto chvíli návrh pana ministra je velmi šalamounský, ale v zásadě říká neschválit. Čili až potom, s těmi připomínkami. Pan zpravodaj? Ano, takže myslím, že můžeme konstatovat, že pan ministr a pan zpravodaj se shodují ve svém stanovisku.

Takže v tuto chvíli je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, ve znění postoupení zákona PS, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a je možné konstatovat, že v hlasování č. 30 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 6, proti bylo 27. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že návrh na zamítnutí nepadl, otevírám podrobnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se hlásí pan zpravodaj, pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Já jen pouze zopakuji, že to máte přílohou usnesení výboru, takže není třeba to číst. Ale pokud by přece jenom někdo chtěl, tak mile rád mu to přečtu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne, pane zpravodaji, není potřeba to načítat, protože už to máte v tisku z příslušného výboru.

Vzhledem k tomu, že se do podrobné rozpravy už nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj myslím si také ne.

V tuto chvíli jsme vyčerpali všechny návrhy. Máme jeden návrh, který je z výboru a můžeme přistoupit k hlasování o tomto pozměňovacím návrhu.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebné kvorum ke schválení je 33. Svolám ještě nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Marcel Chládek a z pléna zazněl návrh na pana senátora Václava Homolku. Zeptám se, zda je nějaký jiný návrh nebo návrh na změnu? Není tomu tak. Ptám se obou navrhovaných, zda souhlasí. Kývají, že souhlasí. Nyní tedy můžeme o tomto návrhu hlasovat.

Byl podán návrh pověřit senátory Marcela Chládka a Václava Homolku odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v tuto chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum ke schválení je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 33 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod našeho pořadu. Poděkoval bych panu ministrovi jako předkladateli i panu zpravodaji za jejich práci.

A přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí "Erasmus pro všechny" Program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport

Tisk EU č. N 115/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 115/08 a č. N 115/08/01. Požádal bych pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Program Erasmus pro všechny bude hlavním nástrojem Evropské unie pro naplňování cílů v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu v období 2014 až 2020. Tento program by měl integrovat několik stávajících programů, které zahrnují programy od mateřských školek až po celoživotní vzdělávání, jako jsou například Erasmus Comenius, Grundtvig, Leonardo da Vinci, mládež v akci a Tempus a nově by měl podpořit i oblast sportu a zahrnovat mimo jiné spolupráci se třetími zeměmi.

Celková finanční alokace programu deklarovaná Evropskou komisí na roky 2014 až 2020 činí zhruba 17,3 mld. euro, jakkoliv jsem si vědom, že tato částka může být ještě významně redukována v návaznosti na projednávání Víceletého finančního rámce.

Tento projekt má hlavní tři pilíře, a ty jsou následující: Mobilita ve formálním i neformálním vzdělávání pro jednotlivce. Ta obsahuje zhruba 63 % alokace celkového rozpočtu. Zde se bude jednat například o podporu studijních pobytů studentů vysokých i středních škol, praktické stáže v podnicích, výukové pobyty učitelů v zahraničí, výměny mládeže či dobrovolnickou službu.

Druhým pilířem nebo oblastí je spolupráce institucí s cílem přenášet inovace a dobrou praxi. Na to je v programu zhruba 25 % celkového rozpočtu. Bude se jednat o podporu v oblastech, jako je spolupráce škol na projektech s výukovým zaměřením nebo společné výukové programy univerzit s cílem zlepšit konkrétní vzdělávací oblast.

Třetí oblastí je podpora reforem v oblasti vzdělávacích politik týkajících se vzdělávání, odborného vzdělávání i mládeže, včetně spolupráce s třetími zeměmi. Zde jsou alokována zhruba 4 % rozpočtu. Zde se jedná například o zlepšování výukových metod v mezinárodní spolupráci mezi univerzitami či odbornými školami, sledování vývoje vzdělávacích systémů v EU a přípravu strategických reformních opatření.

Vedle těchto tří pilířů program zahrnuje také iniciativu Jean Monnet směřovanou do oblasti vysokoškolského vzdělávání o evropských záležitostech a projekty na podporu aktivity v oblasti sportu.

Česká republika návrh nového programu Erasmus pro všechny vítá, jakož i navýšení finančních prostředků na mobilitu studentů, která zlepšuje uplatnitelnost mladých lidí na trhu práce a přispívá tak ke zlepšení konkurenceschopnosti České republiky.

Implementace stávajících vzdělávacích programů EU v ČR, tj. Programu celoživotního učení a Mládež v akci, je hodnocena ze strany Evropské komise jako velice úspěšná, o čemž svědčí i téměř 100 % čerpání alokovaných finančních prostředků určených na tyto programy u nás. Tato skutečnost je dobrým výchozím předpokladem pro úspěšnou realizaci a zapojení ČR do nového programu Erasmus pro všechny v období 2014 až 2020. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabývá tímto tiskem je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte na senátní tisk č. N 115/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Máme tady jeden z těch 40 tisíc evropských tisků. Vidím radost ve vašich očích.

Odsouhlasili jsme si jednání a hlasování i po 19. hodině, tak to mohu vzít velice ze široka. (Oživení v sále.) Nebojte se, nevezmu, budu vás šetřit...

Pan ministr tady prezentoval program Erasmus pro všechny. Já si dovolím jenom doplnit několik málo informací.

Klasický Erasmus, který známe, slaví v podstatě už 25 let od svého vzniku, a jak už bylo řečeno, řadí se mezi jedny z nejúspěšnějších programů Evropské unie. Od jeho rozběhu nebo zahájení se jej zúčastnily dva miliony studentů a z České republiky to bylo na 50 000 studentů.

Touto materií se zabývaly dva výbory, již zmíněný výbor pro záležitosti EU a také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který k tomu přijal stanovisko, jež je a bylo základem pro doporučení výboru pro záležitosti EU.

Vedle těchto výborových jednání proběhly i konzultace s příslušnými pracovníky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a výsledkem je doporučení, které je vám dnes předkládáno k vašemu laskavému posouzení.

Pakliže se podíváte do výborového doporučení, tak lze zhruba vymezit jej do tří základních částí. Ta první zdůrazňuje určitou kontinuitu v jednání a rozhodování Senátu, odvolává se na některé předchozí materie, ke kterým jsme přijímali usnesení. Pak je tam i jedno pozitivní hodnocení, a to je navýšení prostředků, a pak čtyři upozornění na taková drobná negativa, která třeba souvisejí se sloučením již zaběhlých a osvědčených programů pod jeden název apod.

Já vás tímto žádám o podporu tohoto výborového doporučení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a já se táži zpravodaje výboru pana senátora Jiřího Oberfalzera, zda chce vystoupit? Podle pohybu směrem k řečnickému pultíku to vypadá, že ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Vlastně nechci, ale asi je slušné, abych řekl, že náš výbor má totožné stanovisko s garančním výborem, takže žádám také o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit k neproběhlé rozpravě.

Budeme tedy hlasovat o usnesení, přičemž usnesení obou výborů jsou shodná, takže není potřeba to upřesňovat, dostali jste tento tisk písemně. A můžeme o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak nám jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča a jak je uvedeno v senátním tisku č. N 115/08/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro schválení návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 34 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i pánům zpravodajům a loučím se s panem ministrem, tedy do příště, než zase předloží nějaký zákon.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání. Chci upozornit, že by to měl být už poslední bod dnešního jednání. A tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Adolfa Jílka, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdější předpisů

Tisk č. 310

Tento návrh senátního návrhu jste obdrželi jako tisk č. 310 a uvede jej navrhovatel pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych stručně popsal tento návrh. Nejprve velmi lapidárně. Jde o snížení povinného odvodu pro kurzové sázky ze 20 % na 15 %. Je to návrh novely k nedávno projednanému zákonu o jednotném inkasním místě, který také novelizoval zákon o loteriích. A protože to byl docela rozsáhlý a komplexní návrh, tak, aspoň podle mého subjektivního názoru, zde nebyla vůle zahrnovat do pozměňovacích návrhů, na kterých se Senát shodoval, ještě i tento podnět, a proto byl zamítnut. Možná, že se mýlím, ale jsem přesvědčen, že to do jisté míry psychologicky takto bylo.

My jsme tento návrh podávali v rámci podrobné rozpravy projednávání toho zákona, a jestli si to vybavujete, tak dokonce měl i podporu ministra financí. Proč? Proto, že kurzové sázení má z povahy tohoto byznysu úplně jiný charakter než některé jiné loterie a podobné hry, jak to zákon popisuje. A tudíž také odvody mají podstatně jiný ekonomický dopad na tento druh her.

Co znamená náš návrh? Znamená snížení odvodu, což by mohlo znít nepopulárně, protože by zde šlo o pětiprocentní pokles odvodu. Ale ve skutečnosti je v riziku podstatně větší částka. Kurzové sázení dneska provozují legálně společnosti, které mají licenci v ČR, tedy od ministerstva financí. Ale kromě těchto společností provozují sázky na internetu společnosti, které jsou mimo území ČR, nemají licenci, a tudíž mají značné daňové výhody.

V důvodové zprávě, pokud jste do ní nahlédli, anebo tam můžete nalistovat na straně č. 5 – nevím, jestli číslování odpovídá tisku, který máte – uvidíte tabulku, kde je srovnání, jak je na tom společnost, která působí na českém trhu legálně a společnost, která působí z jiné země EU, například z Malty, kde jsou v podstatě podmínky daňového ráje. A vidíte, že rozdíl ročně pro jednu ze dvou velkých společností na tomto trhu reprezentuje asi 300 milionů. To znamená, je to opravdu velmi silný motiv pro to, aby tato společnost začala uvažovat, že se přemístí také do stejných podmínek.

V důsledku toho by ovšem přicházela Česká republika o značné příjmy.

Pokusil jsem se v kapitole o fiskálních dopadech této změny vyjádřit poctivě aritmetický efekt, který by znamenal pro obce zhruba částku 50 milionů v rámci celé ČR, tedy úbytek příjmů, a pro státní rozpočet zhruba 10 až 15 mil. Kč. Nicméně to je jakoby statický výpočet, to je výpočet, který počítá s tím, že ty společnosti se tady na trhu udrží a budou v nevýhodě, ve značné konkurenční nevýhodě působit dále.

Je přitom známý jev z Velké Británie, kde společnosti z trhu odcházejí a volí si destinaci jinou než Malta, je to Gibraltar, kde mají daňové výhody. A ministerstvo financí začíná pociťovat vážné propady, jsou to miliony liber, o které přichází jejich státní rozpočet. A tam ten jev probíhá v reálném čase.

Čili to říkám jenom proto, aby bylo zřejmé, že to není jenom planá výhrůžka a že to je důvod, proč přece jenom o takovéto ceně uvažovat.

Pokud jde o obecné pojmy, jako je třeba společenská nebezpečnost apod. takovéhoto druhu hazardu, tak jistě patří kurzové sázení k menším rizikům, než jsou automaty nebo jiné výherní hrací přístroje, a tudíž také to není tak velký segment v tomto oboru.

Zjednodušeně řečeno. Navrhujeme menší zátěž, menší odvodovou zátěž pro tento druh loterií, ale řekl bych z jakési obrany proti případným horším efektům, kdyby tyto společnosti se odsunuly z ČR a začaly působit tak jako, jak už jsem říkal, dnes na českém trhu působí některé jiné, čistě prostřednictvím internetu.

Ještě poslední poznámka. Kurzové sázkové společnosti provozují v ČR přes jeden tisíc svých poboček a zaměstnávají asi 3 500 lidí. I to by samozřejmě bylo v sázce, pokud bychom se nepokusili tady takovéto lehké odlišení pro ně učinit.

Závěrem vás chci požádat, abyste dnes s odstupem, kdy už všechny ostatní naše zájmy, jako byla regulace samospráv, jako je přísná kontrola nad způsobem nakládání s výnosy ve prospěch společnosti, přijali i tuto myšlenku. A teď bych si dovolil použít citát pana ministra, že vlastně někdy méně je více, anebo kdo chce moc, nemá nic.

Čili to je podstata našeho návrhu a prosím vás o laskavé jeho propuštění do výborů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů jako předkladatel. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Jiřího Lajtocha, a já bych ho tedy požádal o jeho zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Pan kolega Oberfalzer prakticky již všechno řekl. On ten návrh novely zákona vychází z jednoho požadavku, a to je snížení odvodů z kurzových sázek z 20 % na 15 %. Oba pánové, jak pan Jílek, tak i pan Oberfalzer, o tom hovořili, když jsme projednávali zákon č. 458, kterým se mění zákony související se zřízením jednotného inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů.

Jak zde bylo řečeno, předkládají svůj návrh samostatnou novelou. Myslím, že vše bylo řečeno. Pokud mohu doporučit, tak navrhuji, aby tento návrh zákona přešel do prvého čtení a doporučuji, aby byl postoupen výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, dále výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a samozřejmě výboru ústavně-právnímu. To je vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo. Vnímám, že se jedná o úvodní první čtení, že o tomto návrhu, pokud bude propuštěn do dalšího projednávání, se bude ještě jednat, zejména v našich výborech.

Ale přesto bych chtěl říct na úvod, že osobně nesdílím přístup, že když v daňových rájích je možno nedanit nebo danit velmi výhodně, tak my všichni ostatní se budeme těmto daňových rájům přibližovat nebo se daňovými ráji staneme, protože kdyby tato cesta pokračovala, tak problémů, které dneska řešíme, že pořád se nedostává prostředků, by přibývalo, neboť škrty, které se dělají na výdajové straně rozpočtů, nestačí dohnat výpadky, které neustále pod lobbistickými tlaky přibývají na příjmových stranách veřejných rozpočtů. To je fakt, mám k tomu analýzy, ukazuje to i vývoj daňové kvóty a dalších věcí.

Toto je malá položka, to já chápu. Ona je to velmi silná skupina, o které jsem přesvědčen, že přímo zasahuje i do dění v politice.

Já tento návrh už v první fázi nepodpořím, ale proto tak nemusí učinit ostatní a nebudou jistě tak činit. A byl bych rád, kdyby v průběhu podrobné rozpravy odborné výbory, ale i my všichni ostatní dostali informace, jaké jsou přístupy, jaké jsou vlastně sazby u internetových sázek v ostatních zemích EU. Já prostě té filozofii, že když něco bude méně daněno, že potom bude víc vybráno, prostě nevěřím, protože vývoj našich veřejných financí dokazuje, že to vůbec a vůbec nefunguje, opak je pravdou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, od roku 2006, kdy jsem tady, nebyl zákon o loteriích, kdy bych nepromluvil, tak cítím trošku povinnost k tomu něco říct, a trošku zodpovědnost, protože když jsme tady projednávali zákon o jednotném inkasním místu, který byl o spoustě jiných věcí, ale mediálně byl o loteriích, a my jsme tady také tři hodiny diskutovali o loteriích, tak tehdy tady ty návrhy zazněly. A já jsem varoval před tím, abychom to schválili, a to ze dvou důvodů. Ten první byl, aby to nebylo příčinou pro to, aby náš pozměňovací návrh – my jsme tehdy zachraňovali 6 miliard korun v tomto roce – nebyl náhodou příčinou toho, že v Poslanecké sněmovně řeknou: Tak vy jste snížili někomu odvody, tak schvalujeme svou původní verzi, bez ohledu na to, co by to mělo za následky pro Českou republiku. Víte, pod jakým tlakem jsme všichni byli od sportovců, hasičů atd.

A ten druhý důvod, proč jsem byl tehdy proti, je totiž taková ožehavá záležitost. To se vyjmenuje nějaké písmenko v zákoně, a tehdy se to týkalo i kasin. Snížení mělo být pro kurzové sázky i pro kasina. A to se mně tedy dvakrát nelíbí. Proto oceňuji, že teď tady je návrh, který se týká pouze kurzových sázek, protože dlouhodobě se touto záležitostí zabývám a vnímám, že ty mají jiné podmínky. Tam to je o tom, že musí být při nastavování kurzů prostě lepší než sázející, zatímco do bedny hracího automatu vložíte stovku, vypadne vám čtyřicet, padesát korun a zbytek je prostě výhra.

Doporučoval bych, abychom tuto problematiku do druhého čtení pustili, abychom ve výborech o tom vedli diskusi, i o tom, proč tady přes minulá prohlášení zástupců ministerstva financí, že kurzové sázení internetové je nelegální a pak nakonec bylo povoleno, jestli neexistují nějaké další jiné možnosti, že zahraničí tady v podstatě válcovalo legálně povolené loterie. Myslím si, že to si naši diskusi zaslouží.

Proto vnímám to, co říkal pan předseda Štěch. Bojím se trošku toho, že vždycky, když se otevře zákon o loteriích s dobrým úmyslem, tak otvíráme Pandořinu skříňku. Varuji před tím, abychom to nedělali tady a nelepili tady další jiné věci k této jedné problematice, ale co nedokáže nikdo z nás ovlivnit je, že když to tady projde s dobrým úmyslem a pustíme to do sněmovny, tak co se nám sem za pár měsíců vrátí, to nemusíme samozřejmě poznat.

Takže tu obavu, přiznám se, mám. Ale odborně ve výborech bych o tom rád diskutoval. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se už do rozpravy nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ne. Pan zpravodaj? Také ne.

Vzhledem k tomu, že nepadl návrh zákona vrátit k přepracování, ani k zamítnutí, takže přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru k projednání – výborům tedy, protože byly navrženy myslím tři. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a dále aby tento tisk projednával i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právní výbor. Tady si jenom ověřím u pana zpravodaje, jestli nenavrhoval ústavně-právní výbor, aby nebyl. (Ne.) Navrhoval, aby byl. Fajn. Takže tady je soulad. Takže se zeptám, jestli je ještě nějaký jiný nebo další návrh. Žádný nevidím, takže přistoupíme k hlasování. (Znělka.)

V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při potřebném kvoru 30 pro vyslovilo 39, proti bylo 9.

Návrh byl přijat.

Tím jsme tento bod projednali. Já děkuji panu navrhovateli a zároveň děkuji i panu zpravodaji.

A tím jsme vyčerpali program dnešního jednání.

Přerušuji tuto schůzi do zítřka do 9.00 hodin, kdy budeme pokračovat body tak, jak je máme schválené v programu.

Děkuji za účast a přeji hezký večer!

(Jednání ukončeno v 19.23 hodin.)