Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 26.01.2012

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 16. schůze Senátu
(2. den schůze – 26.01.2012)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 16. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Pavel Lebeda, Tomáš Jirsa, Alena Gajdůšková, Jana Juřenčáková, Petr Guziana, Jan Horník, Martin Tesařík, Petr Pithart, Jiří Čunek, Jozef Regec, Miloš Janeček, Dagmar Terelmešová, Dagmar Zvěřinová, Jaromír Strnad, Jiří Lajtoch a Veronika Vrecionová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici v předsálí u prezence.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise Jiřímu Pospíšilovi, aby nás informoval o výsledku 1. kola prvé volby členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se zápisem 1. kola první volby členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, konaného včera.

Počet vydaných hlasovacích lístků 58, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 58, z toho neplatný jeden.

Pro kandidáta Jiřího Floriana bylo odevzdáno 9 hlasů, pro kandidáta Jana Kudrnu bylo odevzdáno 28 hlasů, pro kandidáta Jiřího Lišku bylo odevzdáno 25 hlasů a pro kandidáta Miloše Rejchrta bylo odevzdáno 31 hlasů.

V 1. kole první volby byl zvolen kandidát Miloš Rejchrt, kterému tímto blahopřeji.

Do 2. kola první volby postupují kandidáti Jan Kudrna a Jiří Liška

Druhé kolo jsme navrhli uskutečnit dnes před polední přestávkou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo. A pokud nebudou námitky, tak 2. kolo první volby by se konalo dnes před polední přestávkou.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 269

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 269. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dobrý den. Dovolte mi, abych vám představil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Účelem předloženého návrhu zákona je splnit úkol, který byl uložen usnesením vlády ze dne 9. ledna 2008 k optimalizaci bezpečnostního systému České republiky a současně uvést do souladu dva základní zákony v oblasti krizové legislativy, a to krizový zákon a zákon o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.

Krizový zákon byl novelizován zákonem č. 430/2010 Sb., a tím nastala nutnost v navazujícím zákoně o hospodářských opatřeních pro krizové stavy udělat také změny, které by přímo vycházely z krizového zákona.

Předkládaný návrh zákona zároveň zohledňuje zkušenosti z desetileté aplikace stávající právní úpravy v dané oblasti a reaguje též na skutečnost, že v průběhu realizace zákona se objevily v praxi nové efektivnější způsoby řešení této problematiky.

Navrhovaná právní úprava v podstatě, stručně řečeno, vymezuje kompetence obcí s rozšířenou působností, krajů a jejich představitelů, jakož i České národní banky tak, aby provádění opatření při krizových stavech bylo reálně proveditelné a samozřejmě navazovalo na krizový zákon. Dále upravuje režim nakládání s pohotovostními zásobami a působnost vydávání mimořádných opatření při řešení krizových situací nevojenského charakteru.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přestože váš garanční výbor doporučil vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, dovoluji si vás závěrem svého vystoupení požádat o podporu tohoto zákona ve znění, v kterém vám byl návrh zákona předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  I já vám děkuji, pane navrhovateli. Vaše místo je u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 269/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr celkem ozřejmil tento senátní tisk, takže já budu stručnější.

Návrh zákona si klade za cíl uvést do souladu zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Návrh zákona zařazuje Českou národní banku, Magistrát hlavního města Prahy a úřady městských částí stanovené statutem hlavního města Prahy mezi subjekty zabezpečující hospodářská opatření pro krizové stavy, dále stanoví pravomoci správních úřadů a orgánů, územních samosprávných celků v systému hospodářských opatření pro krizové stavy, dále k doplnění systému nouzového hospodářství využitím nezbytných dodávek pro podporu činnosti zdravotnické záchranné služby a Policie ČR, dále zavádí poskytování pohotovostních zásob na principu centrální koordinace poskytování věcných zdrojů. Tímto je sjednocen systém nakládání se státními hmotnými rezervami pro všechny kraje. Vytváří právní rámec pro vzdělávání v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy organizované Správou státních hmotných rezerv v součinnosti s ostatními ústředními správními úřady. Dále zavádí uchování výrobních schopností i do systému nouzového hospodaření. Dosud bylo omezeno na systém hospodářské mobilizace.

Dále v důsledku provedených změn v souvislosti s právními předpisy upravuje pravomoci guvernéra ČNB. Upravuje kontrolu přípravy a plnění účinnosti hospodářských opatření pro krizové stavy. V souvislosti s projednáváním poslední novely krizového zákona na poli Senátu bylo vzneseno téma financování výkonu přenesené působnosti, které je uloženo orgánům územně samosprávných celků zákonem. Dále na VHZD jsme hovořili o obecní působnosti orgánů územní samosprávy, tzn. o legislativní zkratce "správní úřad" a doplnili jsme některé orgány samosprávy. Tím předesílám, že VHZD přijal usnesení s pozměňujícím návrhem.

Seznámím vás se závěry VHZD.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu, po zpravodajské zprávě senátora Vítězslava Jonáše a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona PS s pozměňujícími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám děkuji, pane senátore. Vaše místo je u stolku zpravodajů. Prosím, abyste sledoval rozpravu a vyjádřil se k ní. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není. Přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Jako první – a zatím jediný – je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, já bych jenom rád avizoval, pokud projde zákon do podrobné rozpravy, připomenu, když tady byl krizový zákon, tak Senát jednoznačně přijal pozměňovací návrh, který říkal, jednoduše řečeno, to, že pokud stát ukládá samosprávám další a další povinnosti ve státní správě, tak je má také zaplatit. Dopadlo to jako skoro vždycky. Sněmovna nás přehlasovala. Takže se to tam nedostalo.

Opakovaně se pokusím prosadit to alespoň do tohoto zákona. Pozměňovací návrh zní, že v čl. I, bod 41 dosavadní text 27a označit jako odst. 1 a doplnit odst. 2, který zní – náklady spojené s výkonem přenesené působnosti podle odst. 1 hradí stát.

Pracovníci ministerstva namítali, že zřejmě možná žádné nevzniknou, což je vynikající. Protože pokud žádné nevzniknou, tak to tam může být, a nic se nestane. Zkušenost je ovšem přesně opačná. Stále vznikají náklady. Samosprávy namísto toho, aby se věnovaly samosprávě, tak se čím dál více věnují státní správě. A obce s rozšířenou působností v podstatě vytvořily soustavu okresních úřadů. My jsme je sice zrušili, ale okresní úřady měly výhodu, že byly financovány ze státního rozpočtu. U obcí s rozšířenou působností je to tak, že dostávají stále další a další úkoly, které pak plní pro obce, které jsou ve správním obvodu. Starostové se tak často dostávají do velmi složité situace, protože lidé v obcích nechápou rozdíl mezi státní správou a samosprávou a mají pocit, že jedna samospráva velí druhé. Já např. můžu, když budu mít vztek na starostu blízké obce, tak tam zakázat nařízením mojí rady vstup do lesa. Já to nedělám, ale kdybych chtěl, tak bych to mohl. Mohl bych také např. nařídit, aby obce, které neustále posunují značky "počátek obce" kilometry do polí, ačkoliv zákon říká, že značka má být až tam, kde je souvisle zastavěné území, tak bych jim také mohl nařídit, aby značky posunuly. Ale myslím, že to není můj úkol ani úkol žádného starosty obce s rozšířenou působností, protože oni zatím stále jsou voleni, a nejsou to státní úředníci.

Za několik týdnů – až tady budeme projednávat prezidentskou volbu, tak avizuji, že s pokusím dát pozměňovací návrh k čl. 105 Ústavy. Kdyby se toto opatření dostalo do Ústavy, tak by nám odpadly tyto drobnosti. Bylo by to jasné a jednoznačné. Nemuseli bychom to potom do každého zákona dopisovat. Takže vás prosím, stejně jako jste to udělali, když se projednával krizový zákon, o podporu.

Pokud jde o to, že má stát obavy, že by hradil více – ujišťuji vás, že stát by na tom velmi ušetřil, protože jednotlivá ministerstva, která v současné době nikdo nekoordinuje a každé si hraje na svém písečku, což je dlouhodobý problém ČR, tak by si velmi rozmyslela, aby do zákona dávala nějaké úkoly v přenesené působnosti, protože by si musela vždycky uvědomit, že bude platit. Teď je to tak, že ministr zdravotnictví slíbí lékařům platy, a platí jim je někdo jiný. To říkám jenom jako příklad. A to se dělá velmi dobře. To já budu také někomu slibovat; zvýšené platy učitelům, když já jim je neplatím. Takže by je měl platit ten, kdo si objednává. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další je přihlášen do rozpravy pan senátor Stanislav Juránek. prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych velmi důrazně říci, že krizový zákon a všechny související zákony potřebují dotáhnout. Mluvil jsem o tom už předtím, když jsme probírali krizový zákon. Nejenže chci podpořit, co tady navrhl kolega Kubera. Ale chci upozornit na to, že při minulém jednání tady přislíbil ministr vnitra, který se ovšem bohužel mezitím vyměnil, tak přislíbil, že věci, o kterých jsme se tady zmínili, zapracuje do jakéhokoliv příštího projednávání krizových anebo na to navazujících zákonů. Proto musím říci jenom jednu věc. Pozměňovací návrhy navržené z výboru, jsou návrhy, které pouze dávají dohromady hrubé chyby, kterých se dopustili v předloze poslanci Parlamentu ČR, tzn. jsou tam jenom zásadní věci. Chci jenom upozornit, že správní úřad a hejtman je docela velký rozdíl. Chci upozornit, že vůbec neberou do úvahy, že hejtman je samostatný orgán "s velkým H" apod.

Toto je dárek Senátu Poslanecké sněmovně, že jim tím odstraňujeme chyby.

Jediná věcná záležitost, kterou chci podpořit, a nechci to o nic rozšiřovat, je to, o čem mluví kolega Kubera. Zažil jsem jedny povodně jako starosta. A nevím, jestli asi sedm povodní jako hejtman – z toho jenom čtyři byly státem uznané. Jenom když řeknu slovo, že "byly státem uznané" – i toto je naprosto nedořešená záležitost, kdy vzniká povodeň, kdy vzniká přesně krizový stav.

Proto je zapotřebí, abych znovu pozvedl tento hlas a za všechny, kteří se dostanou do krizových situací, abych řekl, že je zapotřebí tento zákon a související zákony znovu otevřít a dopracovat! Věřím, že nový pan ministr průmyslu a obchodu a nový pan ministr vnitra k tomu v brzké době přistoupí.

Návrh, který podá, dostane-li se to do podrobné rozpravy, kolega Kubera – podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Přihlásil se ještě pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedo, pane ministře, já taky návrh podpořím. Důležité na tom je to, abychom si uvědomili, že je to jenom taková slovní hříčka, že to hradí stát. Ve skutečnosti stát nemá žádné vlastní prostředky. Všechno to hradí občan! Tady jde o to, zda to bude hradit občan té obce. Nejenže mají neštěstí z povodní, ale ještě navíc zaplatí následky sami, anebo zda to budeme platit my všichni.

Senátor Jiří Pospíšil:  Já se přikláním k tomu, že bychom to měli platit my všichni, ale znovu opakuji, že něco hradí stát, stát žádné prostředky nemá, stejně tak, jako když slyším vysvětlení v televizi, že nějaké prostředky poskytuje banka v Bruselu a když nebudou rezervy, takže to uhradí stát ze svého, to znamená z rozpočtu. Není to tak, zase to budeme platit my. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní se přihlásil pan předseda klubu Richard Svoboda, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, dámy a pánové, já už nechci tu debatu, já myslím, že ten bod, který navrhoval pan senátor Kubera, který také podporuji. Zřejmě je ale třeba podtrhnout to, že pokud by se podařilo prosadit takovéto znění generálně, obecně, že by platilo, pak by to znamenalo, že každý ministr, který vymyslí nový formulář nebo nový úřad, tak to také zaplatí z agendy nebo z kapitoly své agendy, což si myslím, že je zásadní věc. On si potom každý rozmyslí ty nesmysly na obce posílat a myslím si, že to povede ke značným úsporám. To si myslím, že je hlavní myšlenka, že by neměla zapadnout a že bychom ji měli zvednout až přijde pravý čas. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pan ministr nemá zájem, pan garanční zpravodaj předpokládám, že se toho ujme.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vystoupili tři senátoři a podpořili výborový návrh a podpořili i návrh pana senátora Kubery ohledně financování, a proto bych navrhoval, aby se to postoupilo do podrobné rozpravy a hlasovali jsme o těchto dvou pozměňovacích návrzích. Prvně o návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a potom o návrhu pana senátora Kubery.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor udělal malinkou zkratku. Nejdříve budeme konstatovat, že nebyl podán návrh ani schválit, ani zamítnout. Tudíž otevřeme podrobnou rozpravu, kterou tímto otevírám. Správně, přihlásil se pan senátor Jaroslav Kubera a předloží svůj návrh, předpokládám

Senátor Jaroslav Kubera:  Já už jsem ho přečetl, ale pro pořádek ho přečtu v podrobné rozpravě. Pozměňovací návrh výtisku 269 k článku I. body 41 – dosavadní text § 27 se má označit jako odstavec 1 a doplnit odstavec 2, který zní: Náklady spojené s výkonem přenesené působnosti podle odstavce 1 hradí stát.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Prosím pan zpravodaj.

Senátor Vítězslav Jonáš:  I když máte pozměňovací návrh na stole včetně v příloze rozhodnutí hospodářského výboru, já odůvodním tento pozměňovací návrh v souvislosti s přizpůsobením zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy krizovému zákonu byly do návrhu zákona nově vyčleněny pravomoci starostů obcí s rozšířenou působností. Ty se však náležitě nepromítly do všech ustanovení návrhu zákona, neboť zákon v mnoha případech užívá legislativní zkratky správní úřad, která je nezahrnuje. Zákon se bude týkat na úrovni kraje a obce s rozšířenou působností nejen pravomoci hejtmana a starosty obce s rozšířenou působností, ale též jako v současné době krajských úřadů a obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností. Záměru předkladatele neodpovídá široce formulované usnesení § 1 odstavec 2, písmeno c), které v rozsahu s touto premisou hovoří o orgánech územních samosprávních celků, které zahrnují veškeré orgány územně samosprávních celků. Zastupitelstvo, rada, hejtman, starosta obce s rozšířenou působností, krajský úřad, obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností. Takové vymezení je nad rámec kraje a obce s rozšířenou působností navíc by vyškrtl krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností zahrnut ustanovení § 1 odstavec 2, písmeno b) – dovolím si užít zkratky správní úřad, takže dochází k jeho duplicitnímu výstupu v obou písmenech b) i c). V zájmu odstranění výše uvedených nesrovnalostí se navrhuje v pozměňovacích návrzích, aby písmeno c) bylo upraveno tak, že by zahrnovalo pouze hejtmany krajů a starosty obcí s rozšířenou působností s tím, že krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností zůstanou zahrnuty v pojmu správní úřad písmeno b). Dále se navrhuje, aby bylo v textu návrhu zákona vedle pojmu správního úřadu doplněni hejtman a starosta obce s rozšířenou působností v těch případech, kdy jim svědčí pravomoc v souladu s navrženým ustanovením § 7 a 8. Cílem pozměňovacího návrhu je odstranění jakýchkoliv pochybností, kterých orgánů samosprávních celků v § 1 odstavec 2 písmeno c) se zákon týká a schválení precizního záměru navrhovatele.

Za tímto účelem musela být upravena některá ustanovení zákona, která nebyla návrhem dotčena. Z důvodů vyloučení aplikačních problémů pozměňovací návrhy č. 8 a 10 upřesňují text návrhu zákona. Jedná se o dosavadní bod 40 a 42. Pozměňovací návrh zajišťuje, aby v oblasti odpovědnosti za správní delikty byl vůči fyzickým osobám uplatněn stejný postup jako vůči právnickým osobám. Pozměňovací návrh č. 10 přeformulovává znění § 27 c), aby se zamezilo možnému dvojímu výkladu a byla zaručena aplikovatelnost správního úřadu ohledně rozhodování a ukládání povinností v souvislosti se správními delikty a ustanovením § 16. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, pane senátore. Táži se, kdo se ještě přihlásí do podrobné rozpravy. Zájem není. Podrobnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Ano, pan ministr má slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Dovolím si okomentovat ty pozměňující návrhy k pozměňovacímu návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu. Musím říci, že se jedná o věci, které nemají vliv na věcný charakter zákona, takže to nechám na vašem rozhodnutí, jakou verzi vrátíte do Poslanecké sněmovny. Ve svém vystoupení jsem řekl názor ministerstva, ale nepovažuji tuto změnu za nijak zásadní. Co se týče návrhu pana kolegy Kubery, jen krátký komentář, jen velmi obecně. Plně souhlasím s vašimi názory, že stát musí minimalizovat své náklady, které přenáší na obce a kraje a potom není ochoten je financovat. S tím se jako politik, který má zkušenosti jak z komunální, tak z regionální politiky ztotožňuji, přesto si v tomto momentu dovolím upozornit na trochu rozdíl, protože jsem přesvědčen, že zvláště v krizových stavech, kdy musí rozhodovat hejtman nebo starosta a záleží na tom, jak on se rozhodne, jak on vyhodnotí danou situaci, tak si nejsem úplně jist, jestli tohle je tou agendou, kde by stát měl automaticky přebírat finanční náklady za rozhodnutí toho konkrétního daného politika. Tady se totiž nebavíme o běžné agendě, kterou na vás stát přenese ve smyslu budete vydávat občanky nebo budete dělat tu a tu činnost pravidelně, která nese své náklady, ale často se může jednat o konkrétní rozhodnutí hejtmana, primátora starosty nebo té či oné samosprávy, která kupříkladu využije nějakou nemovitost k nějaké činnosti, od někoho si ji pronajme, nebo ji někomu řekněme odebere, pak ji musí nějak hradit a je to konkrétní rozhodnutí v krizové chvíli a v této chvíli by stát mohl automaticky přebírat jasně jako by povinnost zaplatit věci, které ale možná nejsou vůbec nutné. Já se vůbec nezříkám toho, že stát by měl hradit obcím, krajům a městům, pokud po nich chce nějakou pravidelnou činnost, tomu rozumím, ale tady bychom se mohli dostat do situace, že bychom v podstatě hejtmana, starostu nebo primátora trochu zbavili té odpovědnosti, protože by mohl dělat rozhodnutí, která budou nadbytečná pouze s tím, že je nemusí platit a v té chvíli by ta odpovědnost rozhodnutí zdaleka nebyla taková, a tam jsem přesvědčen, že nelze úplně aplikovat tu běžnou záležitost, že by to měl hradit stát. Skutečně pokud je to krizový stav, ten člověk byl zvolen, řídí tu samosprávu, tak by měl nést odpovědnost za svá rozhodnutí a měl by nést odpovědnost v tom smyslu, že jím řízená samospráva ponese i finanční náklady. Čili pouze jakoby detail toho, že si myslím, že v této situaci, byť plně souhlasím s obecnou aplikací myšlenky pana senátora Kubery, tak tady se domnívám, že ten moment je trochu jiný.

A proto bych apeloval na to, abyste zvážili, jestli zrovna u tohoto krizového zákona na této změně trvat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní pan zpravodaj garančního výboru by se měl vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Jak jsem už s předstihem oznámil v obecné rozpravě, byly zde podány dva pozměňovací návrhy. Jeden výborový, jeden pana senátora Kubery, takže bych navrhoval, aby se hlasovalo prvně o tom výborovém pozměňovacím návrhu a pak o návrhu pana senátora Kubery.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Děkuji. Prosím, zůstaňte u stolku, u řečniště, protože nás provedete hlasováním. Já mezi tím přizvu senátory.

Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Hlasujeme o tom pozměňovacím návrhu, který byl předložen výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, vaše stanovisko.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Neutrální. Pan zpravodaj – stanovisko?

Senátor Vítězslav Jonáš:  Samozřejmě podporující.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Podporující, kladné.

Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 27, registrováno 48, potřebné kvorum pro přijetí 25, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím další návrh.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Nyní hlasujeme o tom pozměňovacím návrhu, který zde přednesl pan senátor Kubera. Zkráceně je to "financování výkonu přenesené působnosti".

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, rozumíme všemu, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 28 registrováno 49, kvorum pro přijetí 25, pro návrh 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda vrátíme návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Počkám na pana zpravodaje, aby se mohl přeregistrovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 29, registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme k pověření, to znamená, určíme senátory, kteří odůvodní náš návrh v Poslanecké sněmovně. Mám tady návrh na pana senátora – zpravodaje Vítězslava Jonáše a prosím o další jméno, pane senátore – zpravodaji. Další jméno? (Návrh z pléna: Kubera.) Takže je tady návrh na pana senátora Kuberu. Jsou nějaké výhrady? Nejsou. Takže druhé jméno je Jaroslav Kubera. Stavy v Senátu se neměnily, tak budeme pokračovat v hlasování, kdo souhlasí, aby tito dva senátoři byli pověřeni.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30, registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže tito dva senátoři, pan Kubera a Jonáš, odůvodní náš návrh v Poslanecké sněmovně. Tím jsme návrh projednali a já děkuji jak navrhovateli, tak zpravodaji za odvedenou práci. Končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Páni ministři se nám vystřídají. (K odcházejícímu ministru Kubovi:) Na shledanou, pane ministře.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 270

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 270. Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého vítám a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych řekl úvodní slovo k návrhu zákona, kterým se mění zákon 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka.

Úvodem bych rád řekl, že tento zákon je součástí poměrně složité spleti legislativy, která zahrnuje zákon o veřejném zdravotním pojištění pokud jde o cenotvorbu, zahrnuje zákon o léčivech pokud jde o věci, které se týkají kvality dopravy a manipulace se všemi produkty, a samozřejmě týká se ho v některých detailech těchto věcí i zákon transplantační.

Tato změť vznikla historicky dlouhými úpravami těchto zákonů a vznikla i z podnětů Evropské unie, kdy ten zákon o tkáních a buňkách navazoval přímo na směrnici Evropské unie.

Ta věc, která je součástí této novely, se týká jenom velmi úzké části celé problematiky, kde dominuje v hlavní problematice zejména zajištění kvality, zajištění bezpečnosti pro příjemce těch tkání a buněk, a zajištění toho, aby se s těmi buňkami a tkáněmi neobchodovalo.

Hlavním cílem předloženého návrhu je rozšíření možnosti tkáňového zařízení, což je jednotka, která je velmi přísně sledovaná, její činnost je pod dohledem povolována. Jednou ze součástí těch povolení je i zajištění přepravy tkání a buněk, a to na základě písemné smlouvy s právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, která není zdravotnickým zařízením na rozdíl od současného stavu, který dělá praktické problémy.

Osoba fyzická nebo právnická, která by zajišťovala v budoucnu přepravu tkání a buněk, která je zahrnuta v zákoně pod pojem "distribuce" – a dovolím si upozornit v tomto momentě, že distribuce v tomto případě, v případě zákona o tkáních a buňkách není totéž, jako distribuce léčivých přípravků, kde k té vlastní přepravě a přijímání té komodity přistupuje u léčivých přípravků ještě skladování a v podstatě obchodování s těmi léky, tak toho se to netýká.

Příjem a výdej tkáňových produktů je totiž přísně ošetřen zákonem a děje se v podstatě od tkáňového zařízení přímo ke zdravotnickému zařízení, které používá produkt pro konkrétního pacienta, čili žádný mezisklad, žádné obchodování v tom procesu není.

Osoba, která se navrhuje jako převozce, je podle návrhu držitelem povolení k distribuci, které bude udělováno na základě rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, pro získání povolení bude muset subjekt splnit zákonem stanovené podmínky a náležitosti, které budou zárukou zajištění jakosti a bezpečnosti přepravovaných tkání a buněk během jeho distribuce. Ale je zde zmocnění, aby detaily tohoto zajištění jakosti a bezpečnosti byly specifikovány vyhláškou. Vyhláška existuje již k současnému zákonu, je velmi rozsáhlá, tak jak je velmi rozsáhlá síť pokynů pro zajišťování kvality a bezpečnosti obecně.

Hlavním důvodem, proč se k této právní úpravě přistupuje, je skutečnost, že v aplikační praxi zákona se objevily problémy v oblasti přepravy. Podle současného § 10 zákona o lidských tkáních a buňkách může sice tkáňové zařízení zajistit distribuci, a to buďto samo nebo na základě písemné smlouvy s jiným subjektem. Zákon však dosud dává podmínku, že tento subjekt musí mít statut zdravotnického zařízení. Tento požadavek značně komplikuje celou přepravu, protože přeprava, která se koná vnitrostátně a je obvykle zajištěna zdravotnickým zařízením, kde tkáňová banka nebo tkáňové zařízení funguje, ale přeprava se stává dost obtížná, jestliže jde o přepravu tkání a buněk do zahraničí nebo ze zahraničí, což je legální činnost, která se neprovozuje příliš často, ale provozuje se. Zpracovatelé tkání a buněk, a ti, kdo tyto tkáně a buňky přijímají, spolupracují se zahraničím, vše je regulováno podle nařízení VHO a podle úmluvy o biomedicíně. A chcete-li nějaký praktický příklad, jak to funguje, tak velmi často se to týká oblasti transplantací kostní dřeně, kde zajišťování podmínek kompatibility pro příjemce je velmi přísné a z našich registrů kostní dřeně se příjemce hledá poměrně obtížně a celá řada transplantací se děje pomocí kostní dřeně přijímané ze zahraničí, a naopak naše registry kostní dřeně se zahraničím spolupracují a štěpy krvetvorných buněk poskytují pacientům v zahraničí. To je věc, která funguje relativně rutinně.

Ještě jednou opakuji, že současný požadavek, že tím subjektem musí být zdravotnické zařízení, rozšiřuje o možnost, aby tímto subjektem byla právnická či fyzická osoba, která získá povolení od Státního ústavu kontroly léčiv, ale zůstává zachována možnost zdravotnického zařízení, které certifikaci dneska má, aby buněčné produkty dopravovalo.

Ve stávajícím textu návrhu jsou dále ještě prováděny některé více méně legislativně technické změny, které spočívají v nahrazení pojmu "Evropské společenství" pojmem "Evropská unie", a to samozřejmě s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s ohledem na výše uvedené se na vás obracím se žádostí o podporu posuzovaného návrhu zákona v jeho dalším legislativním projednávání. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 270/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den. Děkuji, pane předsedo, za udělené slovo. Rád bych vás seznámil se zpravodajskou zprávou, ale myslím, že pan ministr mi významně ulehčil moji úlohu v tom, že on se podrobně vyjádřil k obsahu tohoto zákona, podrobně se vlastně vyjadřoval k problému distribuce tkání a buněk, takže si dovolím vás dál nezdržovat a přečíst jenom usnesení, poněvadž kdybych tady nyní četl svoji zpravodajskou zprávu, tak bych jenom a pouze opakoval stanovisko pana ministra.

K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších předpisů. Je to 10. záznam z jednání z 18. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze dne 18. ledna 2012:

Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra zdravotnictví pana Dr. Vavrouška a po zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila výbor nepřijal žádné usnesení, jak jste slyšeli z úst pana předsedy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji a žádám vás, pane zpravodaji, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není podán, takže přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Božena Sekaninová, prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Cílem navrhované novely je především rozšířit dosavadní možnosti distribuce tkání a buněk. Dosud distribuce tkání a buněk může být zajišťována pouze příslušným subjektem, který – a to zdůrazňuji – musí mít statut zdravotnického zařízení. Nově má být možné zajistit distribuci tkání a buněk také na základě smlouvy o přepravě tkání a buněk s právnickou nebo fyzickou osobou, která nemá statut zdravotnického zařízení, tzn. poskytovatele zdravotních služeb, ale je jí uděleno povolení k distribuci tkání a buněk podle nově navrhovaného ustanovení § 20a zákona o lidských tkáních a buňkách.

Návrh je odůvodňován údajnými problémy v aplikační praxi zákona, které má spočívat ve skutečnosti, že tkáňové zařízení sice může zajistit distribuci tkání a buněk též na základě písemné smlouvy, ale pouze s příslušným zdravotnickým zařízením. Žádný subjekt, který by provozoval pouze přepravu tkání a buněk, však nemůže získat statut zdravotnického zařízení, protože tento druh přepravy není zdravotní péčí ve smyslu § 3 zákona o nestátních zdravotnických zařízeních. To, jak uvádí předkladatel, pro tkáňová zařízení v praxi znamená, že zajistit přepravu v souladu s platnými právními předpisy je mnohdy téměř nemožné. Jsem však přesvědčena, že dosavadní úprava, podle níž distribuci tkání a buněk má zajišťovat jen subjekt mající statut zdravotnického zařízení, je správná a odůvodnitelná s ohledem na závažnost dané problematiky, tj. manipulaci s lidskými tkáněmi a buňkami.

V daném případě lze též vyslovit pochybnosti, zda překladatelem uvedený důvod pokud jde vůbec o skutečný důvod, může být relevantní pro přijetí právní úpravy, podle níž manipulovat s lidskými tkáněmi a buňkami určenými pro použití u člověka, může právnická nebo podnikající fyzická osoba, která není zdravotnickým zařízením. Poukazuji na to, že podle nově schváleného zákona o zdravotních službách, účinného od 1. dubna 2012, se zdravotní službou rozumí také zdravotnická dopravní služba, jejímž účelem je neodkladná přeprava tkání a buněk určených k použití u člověka (§ 2 odst. 2 písm. e)bod 3 zákona č. 372/2011 Sb.)

V této souvislosti je s podivem, že sám navrhovaný zákon ani nestanoví konkrétní kritéria a předpoklady odborné způsobilosti příslušného žadatele o povolení k distribuci tkání a buněk. Absence kritérií a předpokladů odborné způsobilosti osob, které žádají o vydání povolení k distribuci tkání a buněk, se tak nepochybně projevuje i ve znění navrhovaného § 20a odst. 1. Toto ustanovení vymezuje doklady a údaje, které musí žádost o povolení k distribuci tkání a buněk obsahovat, a to zcela vágně, zejména v případech úpravy § 20a odst. 1 písm. e), b) c) a d) není vůbec zřejmé, co má žadatel k žádosti dokládat. A zákon by měl stanovit požadované náležitosti žádosti a vyhláškou by měly být upraveny pouze jejich podrobnosti.

A právě z těchto důvodů navrhuji předložený návrh zákona zamítnout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další je přihlášen a vystoupí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi poněkud obecnější hledisko.

Žijeme v době, která hledá, co všechno z života lidského i z člověka samotného možno zpeněžit. A doba si jasně odpovídá, že všechno. A my jsme tady v Senátu jedni z těch, kteří mají dát onomu snažení doby ministerstev a snaživých i darebných jednotlivců legislativní rámec.

A tak je i ve věci tkání a buněk z člověka věnovaných jinému člověku.

Transport čehokoliv z místa A do místa B je samozřejmě logický, je-li produkt vyroben v místě A a má-li být spotřebován v místě B. Říká se tomu přeprava, je to banální a ošetřovat to zákonem se může jevit zbytné.

Nepochybně je třeba různých zkušeností a vybavení pro transport vajec nebo štěrku. Pokud někdo nakoupí třeba ona vejce v místě A a dodává je kvalifikovaně, aniž by je cestou roztloukl, do míst B, C, D, jako třeba z Polska do Česka, říká se mu distributor, případně dodavatel.

Navrhovaná novela začíná podivně termínem přeprava a dále už plynule pracuje pouze s termínem distribuce. Poučili nás, že distribuce sestává z přepravy a dodání. Přepravce se tak povyšuje na dodavatele a distributora a vyvádí zdravotní materiál mimo zdravotnictví do volné, byť odborně jaksi regulované soutěže přepravců, dodavatelů, distributorů a třeba i překupníků.

Novela vypouští dalšího džina z láhve. Za poslední rok je už ve zdravotnictví džinů vypuštěna celá řada, už jde o rej džinů.

Všichni známe film "Goyovy přízraky". Myslím, že materiálů už je dost pro dokumentární film "Hegerovi džinové", uctivější název filmu by byl "Džinové pana ministra docenta Luboše Hegera".

Lze samozřejmě namítnout, že ruku v ruce s tím přibývá také námětů pro film "Žaloudíkovy hloupé a nevstřícné řeči".

Musím však poznamenat, že prvotní zde nebylo slovo a řeči, ale vypuštění džinové a destrukce systému zdravotnictví bez náhrady něčím lepším a spolehlivějším.

Tedy, jaké záruky nám, pane ministře, dáte, že pod pochopitelným požadavkem přepravy, která ve zdravotnictví dosud fungovala a funguje, se neskrývá překupnictví a privátní kontrola nad lidsky citlivou oblastí biologických materiálů odebíraných živým i mrtvým? Ty záruky novela zákona neobsahuje a pouhá verbální záruka pana ministra, jako i u některých už existujících zákonů, není na základě naší zkušenosti dostatečná.

Jaké záruky nám dáte, když nejsou uvedeny v samotném návrhu novely zákona, a odkazují na vyhlášku, která se obsahem dle mých informací teprve jaksi rýsuje a může se vyrýsovat až k nepřijatelnému. Jakou záruku nám, pane ministře, hodláte dát, abychom pro dalšího džina pana ministra Hegera mohli zvednout ruku?

Pokud nás vaše záruky neuspokojí, jak bylo často i dosud, navrhuji návrh zamítnout už v zájmu duševní hygieny a dekontaminace naší medicíny od rizikových příležitostí ke kupčení a překupničení. Jak jsem zde byl nucen upozornit už při nedávných návrzích reformních zákonů ve zdravotnictví i v této novele opět bují rys nedůvěryhodnosti a zneužitelnosti. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A táži se, kdo další se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, pan ministr se vyjádří, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já si dovoluji jenom zopakovat, že zajištění věcí, o kterých tady šla řeč, a to věcí definovat správné podmínky pro výkon činností a zajišťovat rizika, jsou zajištěny v poměrně složité legislativní spleti a obsahují větší část paragrafů, které v celém zákoně, který je převzatý podle evropských regulí velmi extenzivně. Proto další upřesňování věcí, které se týkají bezpečnosti převozu, není již potřeba, protože je v zákonech obsaženo dnes a pouze se dodávají cestou vyhlášky, tak jako u mnoha dalších pravidel zajištění kvality, upřesnění, která jsou technického rázu.

Pokud jde o podezření, že tady otevíráme prostor pro nějaké kupčení a zajišťování rizika, tak obecně musím říci, že jakékoliv provozování medicíny je vždy plné rizika a jakýkoliv zdravotnický pracovník, který se ocitá v blízkosti pacienta, může to rizikové chování realizovat, a nakonec jsme toho byli před pár lety svědky v kauze tzv. heparinového vraha. To jsou obecná rizika, kterým se nelze v mezilidských vztazích obecně a ve vztazích mezi pacientem a pracovníkem ve zdravotnictví konkrétně nikdy vyvarovat.

Přesto všechno v oblasti léků, tkání a buněk, transplantátů zákony stanovují celou další plejádu záruk, které se běžně nedávají v činnosti medicínské a záruk, které mají zabránit nelegálnímu obchodování.

Na rozdíl od běžných léčivých přípravků jsou záruky zde dány přísnými pravidly, která stanovují povinnost sledovat tkáně a buňky, podobně jako orgány od dárce, přes zpracovatele až po příjemce.

Nezáleží, zda se jedná o konkrétního příjemce nebo výrobce léčivých přípravků. Je používán identifikační systém, který umožní získat informace o konkrétní tkáni po celou dobu procesu nakládání včetně zpracování. Tytéž předpisy, které vycházejí z mezinárodních pravidel, musí deklarovat i výrobce v zahraničí, který tkáně získal; jak je získal, kdo byl dárce. Jakékoliv povolení, které je vždy vydáváno ministerstvem zdravotnictví na distribuci tkání do zahraničí, tak musí tyto skutečnosti obstarávat. Jenom dodávám, že licenční povolení je vydáváno vždy na jeden kalendářní rok. Po skončení platnosti musí tkáňové zařízení zaslat vyplněné povolení s údaji o realizaci vývozu a potom je posuzováno, zda vše proběhlo správně. Přičemž navíc ministerstvo zdravotnictví zasílá kopie, které se týkají vývozů a dovozů Generálnímu ředitelství cel a s ním aktivně spolupracuje.

Myslím si, že záruk, které jsou zde dány, je celá řada. Jsou zde už tradičně. Jsou v podstatě navrhovanou novelou nezměněny a dávají záruky, které ovšem nikdy nemohou být absolutní. Dovolím si jenom připomenout, že i v této oblasti došlo k nelegálnímu chování, které však nebylo dáno nedostatkem záruk, ale bylo dáno kriminálním chováním jednotlivců. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Předpokládám, že zpravodaj garančního výboru se nyní vyjádří. Ano, prosím, pane zpravodaji.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji, pane předsedo. Myslím, že zde zazněly v diskusi pouze dva návrhy na zamítnutí, jejichž důvodem bylo, že se otevírá velké riziko na zneužití možnosti transportu tkáně a buněk. Pan ministr se to snažil vysvětlit. S odůvodněním, že v současné době existuje celá řada zákonů a vyhlášek, které tomu můžou zabránit. Ale nechám na vašem rozhodnutí. Já mám neutrální stanovisko k tomu zamítavému stanovisku paní senátorky Sekaninové a pana senátora Žaloudíka. Pane předsedo, měl byste nechat hlasovat o zamítavém stanovisku. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to tak. Budeme nyní hlasovat. Zazněl pouze jeden návrh, a to je návrh zákona zamítnout. Samozřejmě nechám potom ještě vyjádřit pana ministra. Nyní ale pozveme k hlasování.

Přistoupíme k hlasování. Z vystoupení pana ministra bylo zřejmé, že s návrhem na zamítnutí nesouhlasí. Pan zpravodaj sdělil, že má neutrální stanovisko. Budeme hlasovat o zamítnutí návrhu zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 31 bylo registrováno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 26. Pro návrh se vyslovilo 30, proti 13. Návrh byl schválen.

Konstatuji, že jsme zákon zamítli.

Nyní musíme přistoupit k pověření. Je tady v návrhu, aby návrh – naše zamítnutí v Poslanecké sněmovně – odůvodnil pan senátor Radek Sušil jako zpravodaj. Prosil bych ještě druhé jméno ... Paní senátorka Božena Sekaninová.

K těmto návrhům, tzn. jména Radek Sušil a Božena Sekaninová, jsou nějaké připomínky? Nejsou. Takže tyto dva naši kolegové by měli návrh odůvodnit. Ale samozřejmě, nejprve o tom musíme hlasovat. Návrh zazněl.

Zahajuji hlasování.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 32 bylo registrováno 52, kvorum pro přijetí 27. Pro návrh 43, proti nikdo. Uvedení kolegové odůvodní náš návrh v Poslanecké sněmovně.

Tím jsme vyčerpali náplň tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji také zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 271

Návrh uvede opět pan ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého nyní žádám, aby nás s návrhem seznámil.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zde přednesl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh zákona se předkládá v souladu s programovým prohlášením vlády, kterým bylo uloženo ministerstvu zdravotnictví dokončit transformaci zdravotních ústavů a hygienických stanic. Krajské hygienické stanice jsou správními úřady a předmětem jejich činnosti je zejména prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění a výkon státního zdravotního dozoru. Laboratorní a další služby související s výkonem této veřejné správy poskytují zákonem zřízené zdravotní ústavy.

Cílem návrhu novely je sloučit stávajících 14 zdravotních ústavů zřízených zákonem o ochraně veřejného zdraví do dvou, a to do Zdravotního ústavu se sídlem v Praze a Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. V souvislosti s tím přechodná ustanovení upravují podmínky přechodu práv a závazků včetně povinností plynoucích z pracovněprávních vztahů zaniklých zdravotních ústavů.

Další navrhovanou změnou je vypočtení výčtu územních pracovišť krajských hygienických stanic ze zákona o ochraně veřejného zdraví a doplnění oprávnění krajské hygienické stanice zrušit, popř. zřídit územní pracoviště po dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

Ekonomické důvody, které vedou ke sloučení zdravotních ústavů a uvolnění struktury krajských hygienických stanic jsou podrobně vyhodnoceny v důvodové zprávě. Z ní potřebuji za potřebné zdůraznit, že základním úkolem, pro které jsou zdravotní ústavy zákonem zřízeny, je laboratorní zajištění výkonu státního zdravotního dozoru a poskytování služby pro plnění úkolů veřejné správy. Na plnění těchto úkolů však zdravotní ústavy potřebují jen 15 či 20 % svých kapacit.

Zbývající, tedy větší část své kapacity, zdravotní ústavy nabízejí na trhu služeb, kde ale působí další státní a nestátní subjekty. Navrhuje se proto redukce jejich počtu tak, aby mohly efektivně plnit úkoly, ke kterým byly zřízeny zákonem jako příspěvkové organizace.

Pokud jde o zrušení výčtu územních pracovišť krajských hygienických stanic dosud obsažených v příloze č. 3 zákona, je zřejmé, že pracoviště správních úřadů, která ani nemají zákonem svěřeny žádné úkoly, není důvodem stanovovat zákonem. Samo zrušení této přílohy však nemá žádný vliv na další faktickou existenci těchto pracovišť, což plyne z přechodných ustanovení návrhu.

Po provedení novelizace zákona, který, když nebude existovat zákonem stanovené vymezení míst, ve kterých tato pracoviště mají být, bude možno lépe a pružněji reagovat na potřeby konkrétní lokality.

Návrh zákona byl schválen ve 3. čtení na 32. schůzi Poslanecké sněmovny dne 16. 12. 2011, ve znění předloženém vládou. Dne 18. 1. 2012 byl návrh zákona projednán na schůzi VZSP Senátu, který nepřijal žádný pozměňovací návrh.

Na závěr považuji za potřebné v souvislosti s navrženými změnami zdůraznit, že krajskými hygienickými stanicemi i sloučenými zdravotními ústavy bude zajištěno plnění všech úkolů veřejné správy a úkolů v ochraně veřejného zdraví stanovených zákonem.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s ohledem na výše uvedené, obracím se na vás se žádostí o podporu předloženého návrhu. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 271/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Dernerová:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je, jak řekl pan ministr, sloučit materiální a personální kapacity 14 zdravotních ústavů se sídlem v Praze, v Kolíně, v Českých Budějovicích, v Plzni, v Karlových Varech, v Ústí nad Labem, v Liberci, v Hradci Králové, v Pardubicích, v Jihlavě, v Brně, v Olomouci, v Ostravě a ve Zlíně, zřízených zákonem o ochraně veřejného zdraví, do 2 stávajících zdravotních ústavů, a to do zdravotního ústavu se sídlem v Praze a zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. Za druhé. Zakotvit kompetenci krajských hygienických stanic a zřizovat nebo rušit územní pracoviště krajských hygienických stanic tím, že zřídit nebo zrušit územní pracoviště může krajská hygienická stanice po předchozím souhlasu ministerstva zdravotnictví. Zároveň se navrhuje zrušit přílohu č. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, která dosud obsahuje taxativní výčet územních pracovišť jednotlivých krajských hygienických stanic. Existenci stávajících územních pracovišť krajských hygienických stanic návrh přechodně řeší tak, že dosavadní územní pracoviště KHS se považují za územní pracoviště KHS zřízených způsobem podle nově navrhované úpravy.

Zdravotní ústavy byly zřízeny ve všech krajích zákonem č. 258/2000 Sb. Do konce roku 2007 zajišťovaly veškeré činnosti stanovené zákonem, a za tímto účelem měly územní příspěvek poskytovaný zřizovatelem. Příspěvek byl určen na činnost v oblasti podpory zdraví a současně prováděly veškeré analýzy a měření pro ochrany veřejného zdraví bezplatně v jakémkoliv objemu. Tam nebylo řečeno, že pouze do výše provozního příspěvku.

Hlavní náplní zdravotních ústavů byly zdravotní služby, laboratorní služby, expertní služby, tzn. třeba hodnocení vlivu zdravotních rizik, posouzení vlivu na veřejné zdraví apod. Do zdravotních stavů musely být tehdy převedeny jak všechny laboratoře, tak také všechna pracoviště nevykonávající státní dozor, tedy i pracoviště klinická, paraklinická a pracoviště ochrany veřejného zdraví, podpory zdraví a primární prevence chorob. Tato pracoviště se na zdravotních ústavech udržela jen doby, než byla podpora zdraví na přímý příkaz ministerstva zdravotnictví převedena do Státního zdravotního ústavu Praha, a to v roce 2008. Přitom však polovina pracovníků zabývající se touto problematikou v rámci celé ČR vůbec nebyla do SZÚ přijata a z poloviny převedených pak byla větší část propuštěna hned v následujícím roce. V listopadu 2007 bylo odvoláno 8 ze 14 ředitelů zdravotních ústavů. S tím, že v rámci zefektivnění činnosti bude vždy jeden společný ředitel pro 2 – 3 zdravotní ústavy.

V důvodové zprávě návrhu zákona jsou uvedeny sporné argumenty. Zřízení zdravotních ústavů nesouviselo s rozpadem hygienické služby, ale s jejím vynuceným rozdělením na terénní složky KHS plnící úkoly státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví a složky laboratorní a ostatní podle požadavků Senátu z roku 2000. Argument, že státní zdravotní dozor využívá kapacitu zdravotních ústavů z 15 až 20 % není důvodem pro redukci a rušení těchto kapacit. Jak klesaly dotační prostředky pro KHS a služby a pro zdravotní ústavy samotné, tak logicky poklesly i zakázky od KHS směrem ke zdravotním ústavům. Ministerstvo by mělo naopak kladně hodnotit, že zdravotní ústavy našly zakázkovou náplň v oblasti výkonu specializované diagnostické zdravotní péče hrazené z veřejného zdraví, zdravotního pojištění. Na tom není nic špatného, když erudované státní organizace pracují pro systém veřejného zdravotního pojištění. Naopak by tato činnost měla být ministerstvem systematicky podporována a oceněna. Bohužel ale o systematické podpoře nelze hovořit. Spíše o systematické rušení, likvidaci, která měla několik postupných kroků. A to odnětí dotací, dosazování vedoucích pracovníků bez výběrových řízení a profesních zkušeností, odnětí činností, např. odnětí skladování a distribuce očkovacích látek KHS, propouštění pracovníků, kteří se věnovali primární prevenci, resp. přesunutí do SZÚ a pozdější propuštění 75 % těchto odborníků, seskupení 14 zdravotních ústavů do 7, a pak náklady na JIS Ostrava a poměrně vysoké náklady na financování tohoto systému.

Důvodová zpráva uvádí, že dva koncentrované zdravotní ústavy se s ekonomickými ztrátami mohou vyrovnat lépe a lépe čelit v konkurenci v soutěži o zakázky i lepší využití přístrojových kapacit. Ale neuvádí, proč zrovna dva ústavy, a to v Praze a v Ostravě.

Výbor se zabýval touto problematikou a na 19. schůzi, 54. usnesení – nebylo doporučeno žádné usnesení pro Senát. Na výboru pak padly dva pozměňovací návrhy. Ani jeden z nich nezískal potřebnou většinu. První návrh nabízel systémové řešení se zachováním 4 zdravotních ústavů, a to v Praze, Ústí nad Labem a v Ostravě. Z 8 přítomných byl 1 pro; zbytek se buď zdržel anebo byl proti. Druhý pozměňovací návrh vycházel z regionálních potřeb. Máme-li tady Ostravu významně zatíženou ekologicky, pak tady máme na druhé straně ústecký region, který je na tom obdobně jako Ostrava, takže padl pozměňovací návrh na 2 ústavy – jeden v Ostravě v druhý v Ústí. V tomto případě se hlasovalo tak, že 4 byli pro a zbývající 4 buďto byli proti anebo se zdrželi.

Dále pak bylo přijato doprovodné usnesení, které vám teď přečtu, kdy Senát PČR konstatuje, že není předložena koncepce hygienické služby a primární prevence k ochraně veřejného zdraví; za druhé Senát PČR žádá ministerstvo zdravotnictví o předložení koncepce hygienické služby a primární prevence v ochraně veřejného zdraví, a to v co nejkratší době.

To je doprovodné usnesení, které bylo schváleno na našem výboru. To je vše z mé zpravodajské zprávy. Přihlásím se do obecné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovou přihlášku ani návrh nevidím.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, není vyloučeno, že se v procesu, jak ho stručně nastínil pan ministr i paní kolegyně Dernerová, můžete trošku ztrácet. Pokusím se vám do toho vnést svůj pohled. Stát postupně rezignuje na to, mít hygienickou službu ve státě, státem kontrolovanou. Projevuje se to i v tom, že pan ministr vyslal na jednání výboru pana náměstka Plíška, právníka, ale pana hlavního hygienika jsme při této příležitosti nepotkali. Pan hlavní hygienik Vít je ve funkci velmi dlouho. Tuším, že spolupracoval už s pěti ministry, přesto se nepodařilo za tuto dobu dát na stůl koncepci hygienické služby. Je totiž logické, když se chcete zabývat hardwarem a postupně ho rušit nebo rozšiřovat, nebo jakkoliv modelovat, tak napřed máte mít nějakou koncepční představu. Takže předchází koncepce, a potom podle toho se baráky ruší a pouštějí nebo nepouštějí. Tady to jde celou dobu naopak.

Pan náměstek Vít byl panem ministrem vyslán na dovolenou na zotavenou, neboť to je ta právní formulace, že je na dovolené, a pan náměstek Plíšek nám za něj pouze přislíbil, že se snad na koncepci pracuje a bude snaha ji už během tohoto roku mít.

Abych úsilí státu pochopil, tak nemůžu vycházet z medicínského vzdělání, protože je to nedostačující. Podobně jako vy mnozí nebo všichni si před spaním čtu, a jedinou logiku mi tam dává celkový koncept neoliberalismu, kde chápu zadání privatizace, chápu zadání deregulace, aby věci šly pro onu privatizaci snadněji. Chápu zadání, škrty ve veřejných rozpočtech z pohledu neoliberálního. Chápu i záměr, že privatizovat se má to, co nese zisk. Socializovat se má to, co přináší dluhy. To taky dává neoliberální logiku. Jediné, co trošku nechápu, v čem je ten liberalismu. Liberalismus pro nemnohé na úkor mnohých. Takže řekněme, že to není neoliberalismus, ale oligoliberalismus. Pak jsem si tam také všiml teze, která je hodně důležitá a v angličtině zní "reach the goal before the law comes", tzn. dosáhni cíle, než přijde zákon. Takto se děje i zde. Čili dosáhni určité restrukturalizace dříve fungujících regionálně rozložených ústavů a laboratoří – podtrhuji třikrát "a laboratoří", protože o to tam trošku jde - než se začneme různými pomalými svízelnými demokratickými mechanismy sjednocovat na nějaké koncepci, která by třeba řekla, že těch krajských 14 ústavů nebylo špatně anebo že může být zemské uspořádání, nebo může být uspořádání podle nejvyšších rizik regionů apod.

Dále vás na tom musí něco zarazit. Já jsem si vždycky myslel, že rodina je základ státu, a teď jsem to musel modifikovat, že rodina a Ostrava jsou základem státu... Pánové z Ostravska prominou, protože já tu oblast mám osobně velmi rád. Jsem absolventem gymnázia Petra Bezruče ve Frýdku Místku, tudíž mám nejen jistý sentiment, ale i vhled do tamějších poměrů. Když došlo k tomu, co tady paní kolegyně Dernerová říkala, tzn. v roce 2007 k redukci ze 14 na 7 ředitelů, tak vývoj na Moravě byl ten, že zdravotní ústavy v Jihlavě, ve Zlíně a Olomouci degenerovaly a staly jen slupkami asi do 20 zaměstnanců. Zatímco v Ostravě je již zaměstnanců přes 400, laboratoře tam naopak bují, a může to být ku prospěchu občanů ... Je to snad i v pořádku. Brno je zhruba na počtu 50-70 zaměstnanců a v nové koncepci se z něj stane také jen slupka o těch dvaceti. Takže budeme mít jakési centrum severomoravské, v pořádku a sběrná místa.

Jinak laboratoře, jak už bylo řečeno, vykonávají to nezbytné pro stát v rozsahu 10, 15, možná 20 %. Jde o laboratoře fyzikální, chemické, mikrobiologické a samozřejmě také očkovací služby, které se umí živit buď z veřejného zdravotního pojištění anebo z komerce.

Předpokládal bych, že poté co přijmete jakýkoliv závěr dnes, tak dojde v nejbližší době, kterou si netroufám odhadnout v měsících či v několika málo letech k argumentaci, proč máme mít tak velké laboratoře např. v Ostravě, když jenom 20 % z nich potřebuje stát a ostatní se stejně živí samo. Proč z těch 400 zdravotníků 320 nemá naplňovat tyto služby v pozici už soukromé v duchu konceptu strýce Miltona Friedmana a jeho představ? Problém je totiž ten, že u některých věcí se nedoceňuje, že ne všechno funguje na mechanismy klasicky tržní. A zrovna hygienické služby třeba při epidemických střevních infekcích – tam ani celá Chicagská ekonomická škola potom nepomůže ... Tam je potřeba zcela jiných opatření. Kdo rezignuje na hygienickou službu a její systémové řešení ve státě, tak se dočká samozřejmě podivností a problémů.

Já bych se tady skutečně zeptal. Pokud existuje nějaký koncepční záměr, rozumím tomu, co navrhli kolegové Julínek a Šnajdr v roce 2008 – vytvořit akciovou společnost s centrem v Praze a odštěpnými ústavy napříč republikou, má to jakousi logiku. Aspoň toto vykrytí, byť akciové. A proč ne - ale u veřejné hygienické služby, nevím, jestli je to ta pravá oblast. Rozuměl bych i tomu, kdyby se chtěl někdo vracet a vyvolávat tady ducha zemského uspořádání a říkat, že něco má být v Praze a v Brně. Nemá to moc asi logiku, ale prosím, proč ne. Rozuměl bych zcela i tomu, kdyby centrální ústav byl v Praze. Ať už veřejný anebo jakkoliv jinak provozovaný a měl určitou síť po republice. Ale chci-li porozumět tomu, proč tyto dva ústavy mají přežít a jakýmsi způsobem řídit, regulovat a možná nechávat i trošku vyhnívat ústavy jiné, proč mají být zrovna v Ostravě a Praze. Pak mě může napadnout jenom jediné. Mě napadlo, že pan ministr má v tomto případě mimořádnou péči o ohrožené obyvatelstvo Ostravy a Ostravska. Potom tedy navrhuji, abychom stejnou péči vytvořili pro neméně ohrožené obyvatelstvo severních Čech... Ačkoliv to není řešení systémové, stát na systémové řešení rezignuje, ale věnuje se řešení alespoň těch nejžhavějších regionálních problémů, a zaplaťpánbůh.Tak potom mi připadá to řešení logické – Ostrava a Ústí nad Labem. Protože oba dva tyto celky prokazují životaschopnost, živí se z 80 % mimo ty úkoly, které mu dává státní hygienická služba, ale i ve prospěch zdravotnictví a z velké části také z veřejného zdravotního pojištění. Takže takto tady musíme improvizovat, nemáme-li dosud v této rozvinuté společnosti 21. století mající velké ambice být mezi 20 nejvyspělejšími státy světa, nemáme-li dosud koncepci hygienické služby, a nemohli jsme se o tom s panem hygienikem ani pobavit, protože byl shodou okolností na dovolené na zotavenou...

Proto tady takto improvizujeme. Osobně si myslím, že v této souvislosti je logické řešení Ostrava a Ústí. Ale je mnohem logičtější a mnohem víc bych chtěl podtrhnout doprovodné usnesení, na kterém se výbor usnesl – konečně mít na stole koncepci hygienických služeb. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Jenom bych chtěla avizovat, že podám pozměňovací návrh v co nejkratší době, co dokončíme tuto diskusi. Jinak jsem se chtěla zeptat pana ministra, jak to vypadá s očkováním, s platbou očkování a distribucí očkovacích látek, protože včera jsem hovořila s kolegyněmi-pediatry z okresu Most – a vlastně vykazování toho, jak si mají žádat finanční prostředky od pojišťovny trošku vázne. Dále jsem chtěla od pana hlavního hygienika Víta, nebo resp. on mi slíbil, že mi pošle to, jak je výborné, když distribuujeme přes firmu Fenix-Avenir očkovací látky Synflorix a jiné; s tím, že jsme ušetřili.

Zatím jsem nedostala žádnou zprávu. Sliboval mi ji i pan ředitel Beneš ze SÚKLu, také ji nemám. Prosím, aby se mi podařilo zaslat, jak máme ušetřeno díky distribučním firmám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mám velmi stručný dotaz. Pokud dojde k této situaci, bude tento zákon schválen ať už v jakékoliv podobě, tak se ptám, jakým způsobem bude zajištěno krizové řízení v jednotlivých krajích, kdo bude partnerem hejtmana, kdo bude řešit epidemiologické a další návazné situace v rámci situace, kdy to přejde přes více krajů a jakým způsobem se bude v krizové situaci celkově postupovat?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Táži se pana ministra jako předkladatele, zda chce vystoupit k proběhlé diskusi. Ano, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane místopředsedo, děkuji vám za slovo. Než přejdu ke konkrétním dotazům, dovolím si reagovat obecně shrnujícím způsobem. Myslím si, že pan hlavní hygienik byl na zasedání výboru podobně jako já řádně omluven. Nebyl jsem na dovolené, pan hygienik Vít byl na dovolené a byl řádně zastoupen paní vrchní ředitelkou Šedivou a dalšími pracovníky z našeho odboru hygieny. Paní ředitelka Šedivá je člověk, který pana vrchního hygienika zastupuje, není-li přítomen, střídá se s ním v pohotovostech o víkendech. Myslím si, že odborné zastoupení k dispozici bylo.

Začnu od toho nejobecnějšího, a to je koncepce hygienické služby. Je pravda, že v současné době koncepce oficiálně uceleně napsaná není, je rozptýlená do celé řady různých vládních usnesení a zpráv, které se dávají vládě. Obecně lze říci, že hygienická služba prodělala za minulých vlád velmi rozsáhlou rekonstrukci, která začala zákonem o veřejném zdraví z roku 2000. Transformace se ukázala být praktickou, reagovala na současný vývoj v poskytování zdravotnických služeb a rozhodně činnost hygienické služby nijak netorpédovala. Náš dohled nad veřejným zdravím patří jistě k lepším na světě a kopíruje všechny problémy, které vznikají. Není pochyb o tom, že takové věci jako primární prevence, boj proti kouření jsou záležitostí, které jsou obtížné ve všech zemích a souvisí to s ovlivňováním životního stylu populace více než s insuficiencí hygienické služby.

Pokud jde o náš epidemiologický dohled a činnost v oblasti epidemiologie, tato činnost byla od 50. let velmi vysoce hodnocena. Toto hodnocení zůstalo i nyní, kdy celá řada expertů spolupracuje s WHO a spolupracuje na úrovni Evropské unie.

Dovolím si vrátit se k dřívějším rozpravám nad zákonem o zdravotních službách. Rušením zákona o zdraví lidu jsme rozbili jakýkoli dohled ministerstva zdravotnictvím nad zdravím celé populace, který je širším pohledem na zdraví, rozhodně širším pohledem než je starost o pouhé poskytování zdravotních služeb, byť by poskytování zdravotních služeb v rámci veřejného zdravotního pojištění bylo nejobjemnějším finančním nákladem ze všech nákladů, které jsou generované ve zdravotnictví.

I další zákony, zejména zákon o veřejném zdraví ve svém paragrafu 80, který ukládá povinnosti ministerstvu zdravotnictví a v § 86, který specifikuje činnosti krajských hygienických úřadů a zdravotních ústavů včetně státního zdravotního ústavu, obsahují všechny činnosti, které je třeba ve sféře primární prevence dělat. Obecně jsou tyto úkoly definovány i v kompetenčním zákonu.

Pokud jde o fungování ústavu, což je druhá část mého komentáře, myslím si, že návrhy, které se soustředily na to, jestli mají být ústavy dva nebo čtyři, případně když dva, tak kde mají být, ukazují, že přes veškerou argumentaci, kterou jsme zde slyšeli, není zásadní problém s tím, aby činnost ústavů byla redukována. To, že došlo k výraznému poklesu jejich činností, bylo jasné. Když se zdravotní ústavy v roce 2000 odštěpily od krajských hygienických stanic, tehdy to bylo provedeno jako požadavek oddělit složku výkonnou od složky státního dohledu, tato činnost se podařila dobře. To, že část činnosti zdravotních ústavů potom přešla do sféry ostatních zdravotnických zařízení, případně i do privátních rukou je vývoj, který jsme mohli pozorovat v celé zemi, který se některým politikům nelíbí a chtěli by návrat zpět. Je to ale vývoj, který důležitá část politického spektra považuje za zdravý a vývoj, který ukázal, že řadu činností je možné efektivněji dělat v privátním sektoru.

U zdravotnických činností je to choulostivá věc a je to provázeno různými podmínkami, které musí splňovat všechny subjekty státní i nestátní. V oblasti poskytování konkrétních služeb, což je nejčastěji v oblasti hygieny, laboratorní činnost, jsou dána přísná certifikační pravidla, která musí subjekty splnit. Mimochodem – laboratorní práce jsou dnes na trhu v přebytku. Je to dáno tím, že cenotvorba ve zdravotnictví, která stále přetrvává z 90. let formou seznamu výkonů s bodovými hodnotami, je stále ještě nerovnoměrná přes veškeré pokusy celé řady ministrů rozdíly snižovat. Rozdíly se snižují. Zasáhli jsme do toho úhradovou vyhláškou, kterou se řídí zdravotní pojišťovny i v letošním roce. Tyto činnosti se stávají postupně z vysoce lukrativních na činnosti, které jsou co do tvorby zisku standardní.

I zdravotní ústavy, které na těchto činnostech vydělávají a dotují svou další činnost, musí do budoucna počítat s tím, že činnosti tak lukrativní nebudou a stát v těchto ústavech musí zařídit ty věci, které nejsou jiné subjekty schopny provozovat. To známe i ze sféry jiného poskytování služeb, například školských, kde dvojkolejná situace je standardně zavedena. V těchto případech stát zcela jistě počítá, že v koncentrovaných činnostech do dvou zdravotních ústavů bude zajišťovat takové věci, které jsou technicky obtížné jako je měření hluku, sledování rizika azbestu, toxikologická sledování v oblasti kosmetiky a v oblasti výskytu cizorodých látek v předmětech běžného užívání jako například v kuchyňském nádob a podobně.

Takže vyjdeme-li z tohoto konceptu, tak není tak nelogické, že ta činnost se koncentruje do méně zdravotních ústavů než 14, protože při tom objemu činností, které vykonávají, náklady byly vysoké, ty ústavy si zachovají svá lokální pracoviště tam, kde to bude potřeba a funguje to. Ta lokální pracoviště se budou moci specializovat na některé z těch činností, které jsem jmenoval.

Třetí oblast k debatě je oblast, kde zbývající ústavy mají být, jestli mají být čtyři nebo dva. Ministerstvo zdravotnictví předpokládá, že dva budou efektivnější, protože dojde k větší koncentraci speciálních potřeb a popravdě řečeno to, kde ty ústavy mají být, je ryze politickou záležitostí. Mohli bychom zde předkládat řadu argumentů, jestli mají být v Ostravě nebo v Brně, podobně jako v Ústí nebo v Praze. Myslím, že definitivní rozhodnutí patří do kategorie rozhodování, kde mají být gymnázia, když se gymnázia redukují a nakonec tu otázku bude potřeba vyřešit více méně hlasováními.

Ministerstvo předložilo návrh, který vycházel z toho, že koncentrace činností byly velmi tradiční v Ostravě a v Praze, zatímco sláva toho ústavu v Ústí nad Labem spočívá hlavně v činnosti ústavu imunologie, který byl v dřívější době široce používán v oblasti hygieny, kdy se pěstovala v předchozích letech tzv. environmentální imunologie, v oblasti chorob z povolání se dělala celá řada výzkumů a experimentů. Tato činnost dneska není nosnou v oblasti hygieny a ten ústav maximálně pracuje pro zdravotnictví v Ústeckém kraji a je docela možné, že jednou se stane integrální činností nemocnic tak, jako tomu je dneska již ve většině velkých fakultních nemocnic, kde imunologické, mikrobiologické činnosti jsou prováděny pod hlavičkou nemocnice a jsou hrazeny v každém případě z veřejného zdravotního pojištění.

Pokud jde o konkrétní dotazy, tak k té koncepci tady mohu jenom říct, že na ní budeme pracovat a více méně shrneme činnosti tak, jak se provádějí dnes a zabalíme je do nějaké zprávy, která bude mít všechny atributy koncepce, ale v podstatě se nepočítá se žádnými dramatickými změnami nad rámec toho, co je zde předkládáno.

Pokud jde o očkování, tak očkování přešlo pod zdravotní pojišťovny kromě výjimečných případů a probíhá nebo je zahájeno výběrové řízení, jehož součástí bude výběrové řízení nejenom na nákup těch očkovacích látek od jednotlivých dovozců nebo přímo prvovýrobců, ale jeho součástí bude znovu distribuční firma. Já se zasadím o to, aby zpráva o tom, jak to fungovalo v minulosti, kdy ta distribuční firma vznikla, aby byla předložena podle žádosti paní senátorky, ale faktem je, že v oblasti distribuce se ani tak nejedná o otázky cenové, přestože jsou součástí výběrových řízení, ale jedná se o otázky logistické, protože praktičtí lékaři, dětští nebo pro dospělé, kteří ta očkování provádějí, mají daleko jednodušší, když se mohou obracet na jednu firmu, která má celorepublikové ústředí a zajišťuje distribuci látek, které získává od jednotlivých výrobců či distributorů. Ta interakce mezi dodavateli celé řady očkovacích látek konkrétními by činila praktickým lékařům, kteří zase to nenakupují v tak velkých objemech díky tomu, že jejich obvody jsou menší než je celá republika, tak s tím mají podstatně méně práce. Při přechodu na zdravotní pojišťovny tento systém byl zachován, tento přechod vyvolal celou řadu diskusí, které postupně technické detaily upravují a tak věc je připravena k rozšíření a bude dále odlaďováno to, co nebude fungovat.

Pokud jde o dotaz pana senátora Juránka, tak musím konstatovat, že hlavními subjekty v oblasti krizového řízení zůstávají krajské hygienické stanice, které si zajišťují potřebné činnosti laboratorní, např. při vyšetřování vody, od zdravotních ústavů a od subjektů, které mají lokálně k dispozici. V žádném případě, i když ta novela obsahuje možnost zřizovat a rušit nová lokální detašovaná pracoviště hygienických stanic, tak v žádném případě nedochází k redukci činností vlastních krajských hygienických stanic, tady v tom případě zůstává vše při starém pořádku. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, zda si přeje také vystoupit k proběhlé diskusi. Nikoliv. Děkuji. Myslím si, že nepadl žádný návrh, jak na schválení, tak na zamítnutí, tudíž otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji. Já jsem avizovala, že podám pozměňovací návrh, jeden pozměňovací návrh, který není systémovým řešením, jak jsem hovořila předtím. Systémovým řešením bylo více ústavů, ale protože jsou dva ústavy a přesto zřejmě vlak nejede, takže podávám pozměňovací návrh, jehož znění vám nyní přečtu, kde by byly dva ústavy – jeden v Ostravě a druhý v Ústí nad Labem. Chtěla bych ještě předeslat, že jsem si nechala nebo byly mi poskytnuty materiály ke komparaci pražského ústavu a ústeckého a opravdu jsou srovnatelné a musím říci, že ústecký stejně jako pražský je v černých číslech a v tomto případě prosím, nehledejte nikde nějakou politickou rovinu, protože bereme v potaz pouze regionální potřeby. To znamená Ostravsko, na druhé straně Ústecký kraj, oba dva jsou významně zatíženy. Takže asi tak.

Takže pozměňovací návrh k článku I 1. V čl. I v bodě 4 slova "v Praze a Ostravě" nahradit slovy "v Ústí nad Labem a v Ostravě".

K článku II přechodná ustanovení. 2. V článku II v bodě 1 za slova "Zdravotní ústavy se sídlem v" vložit slovo "Praze", slova "Ústí nad Labem" vypustit a slova "zanikají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona" nahradit slovy "se zrušují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona".

3. V článku II body 2 a 3 upravit takto:

"2. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které mají ke dni svého zrušení zdravotní ústavy se sídlem v Kolíně, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích a Praze uvedené v bodě 1, tak přecházejí na Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, který je jejich nástupnickou organizací. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dále přechází na Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem veškeré závazky, které měly uvedené zdravotní ústavy ke dni svého zrušení, jakož i příslušnost hospodařit s veškerým majetkem České republiky, s nímž byly tyto zdravotní ústavy příslušné hospodařit.

3. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které mají ke dni svého zrušení zdravotní ústavy se sídlem v Jihlavě, Brně, Olomouci a ve Zlíně uvedené v bodě 1, přecházejí na Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, který je jejich nástupnickou organizací. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dále přechází na Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě veškeré závazky, které měly uvedené zdravotní ústavy ke dni svého zrušení, jakož i příslušnost hospodařit s veškerým majetkem ČR, s nímž byly tyto zdravotní ústavy příslušné hospodařit.".

4. V článku II v bodech 4 a 5 slovo "zániku" nahradit slovem "zrušení".

5. V článku II v bodě 6 slovo "zaniklých" nahradit slovem "zrušených".

Všechno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, děkuji. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám a zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Paní senátorka si přeje vystoupit? Ne. Takže v souladu s jednacím řádem byl přednesen návrh pozměňovací, o kterém bude jako jediném hlasovat. Je to tak, paní zpravodajko?

Senátorka Alena Dernerová:  Ještě jsem se chtěla zeptat, zdali nebudeme hlasovat samostatně o tom doprovodném usnesení anebo to necháme?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  O doprovodném usnesení budeme hlasovat ve chvíli, kdy schválíme zákon. Děkuji. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který byl přednesen. Zeptám se na stanovisko navrhovatele k tomuto návrhu. Pane ministře? Pan ministr má negativní stanovisko. Paní zpravodajka předpokládám, že má pozitivní a budeme o tomto tedy hlasovat.

V tuto chvíli je přítomno v sále 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 33 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 33, proti bylo pět. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování č. 34 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 35, proti byli dva. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli bych požádal paní zpravodajku, aby nám ještě upřesnila usnesení výboru, které je navrženo jako doprovodné, o kterém bychom hlasovali.

Senátorka Alena Dernerová:  Takže doprovodné usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku doporučuje Senátu Parlamentu ČR v souvislosti s projednávaným tématem, aby přijal toto doprovodné usnesení:

a) Senát Parlamentu ČR konstatuje, že není předložena koncepce hygienické služby a primární prevence v ochraně veřejného zdraví,

b) Senát Parlamentu ČR žádá ministerstvo zdravotnictví o předložení koncepce hygienické služby a primární prevence v ochraně veřejného zdraví v co nejkratší možné době.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Takže víme, o čem budeme hlasovat. V tuto chvíli je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 35 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 32, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

A nyní ještě v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byla paní senátorka Alena Dernerová a prosím z pléna ještě druhý návrh. Pan senátor Žaloudík? Dobře, souhlasí. Takže o tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Byl podán návrh pověřit senátorku Alenu Dernerovou a Jana Žaloudíka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v tuto chvíli přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 36 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Paní zpravodajka chce ještě něco?

Senátorka Alena Dernerová:  Já bych chtěla jenom poděkovat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já bych poděkoval paní zpravodajce i panu ministrovi jako předkladateli a tento bod končím.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána ve Varšavě dne 13. září 2011

Tisk č. 227

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 227 a uvede ho ministr zdravotnictví Leoš Heger, který zastoupí ministra financí Miroslava Kalouska, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za uvedení a za slovo, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych vystoupení pana Ing. Miroslava Kalouska přednesl k projednání smluvního dokumentu mezinárodních daňových vztahů, a to Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Polskou republikou. Tato smlouva byla podepsána 13. září 2011 ve Varšavě a nahrazuje stávající daňovou smlouvu z roku 1993, která však již neodpovídá změněným hospodářsko-politickým podmínkám. Podařilo se sjednat smlouvu novou, v daném případě standardní komplexní bilaterální smlouvu, která upravuje zdaňování a zároveň i vyloučení mezinárodního dvojího zdanění různých druhů příjmů a která jistě napomůže dalšímu rozvoji vzájemných hospodářských vztahů. Smlouva o zamezení dvojímu zdanění s Polskem zajišťuje objektivní rozdělení práva na vybrání daní z příjmů mezi oba státy v případech, kdy příjmy mají zdroj na území jednoho státu a plynou příjemci se sídlem nebo bydlištěm státu druhého.

Tato smlouva standardně upravuje zásadní formy spolupráce mezi příslušnými úřady ČR a Polska, stanoví zásady rovného nakládání se subjekty obou smluvních stran, umožňuje neformální řešení sporů vzniklých při výkladu a provádění daňové smlouvy a zároveň umožňuje výměnu informací mezi příslušnými úřady obou států v kontextu daní všeho druhu a pojmenování.

Smlouva se zabývá zdaňováním všech druhů příjmů a obecně aplikuje jako metodu vyloučení dvojího zdanění metodu prostého zápočtu zahraniční daně. Uzavření smlouvy nebude mít přímý dopad na státní rozpočet ČR. Celkový přínos plynoucí z jejího uzavření bude záviset na tempu rozvoje jednotlivých forem hospodářské spolupráce.

Navrhuji proto, aby Senát Parlamentu ČR vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Polskem a vyslovil souhlas s její ratifikací.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 227/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 227/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého zastoupí pan senátor Jan Hajda, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Pokud se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, uvedený návrh smlouvy mezi Polskem a Českou republikou projednal na svém zasedání 6. prosince 2011 a přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Ladislava Minčiče náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daně z příjmů, která byla podepsána ve Varšavě 13. září 2011.

2. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada, kterého zastupuji, a pověřil předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Zdá se, že si nepřeje vystoupit.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do kterého se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit, pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy, protože nebyl podán žádný jiný návrh, přistoupit k hlasování.

A nyní budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, která byla podepsána ve Varšavě dne 13. září 2011.

Protože vidím, že tady je poměrně řídké osídlení, tak si vás dovolím odhlásit, abychom neměli problém s hlasovacím kvorem. Takže vás, prosím, požádám ještě jednou, abyste vysunuli a zasunuli kartičky a přihlásili se k hlasování. Takže aktuálně je přítomno 28 senátorek a senátorů, teď už 30, aktuální potřebné kvorum je 16. Ještě dám šanci některým kolegům, aby mohli zaujmout místo pro hlasování. Povedlo se zasunout kartičky, takže můžeme zahájit hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 37 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji a přistoupíme k poslednímu bodu našeho dopoledního jednání – potom bude následovat volba? (Porada v předsednictvu.) Dobrá, možná ještě bude malá změna. Jenom prosím tedy upozorním zpravodaje senátního tisku č. 274, je to poslanecký návrh zákona o rodině, aby počítal s tím, že ten zákon se možná ještě bude projednávat před polední přestávkou, protože máme dobrý čas.

Takže v tuto chvíli zahajuji bod

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Záhřebu dne 4. října 2011

Tisk č. 229

Jedná se o senátní tisk 229. Uvede ho ministr zdravotnictví Leoš Heger, který zastoupí ministra financí Miroslava Kalouska, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Pane ministře, vážené dámy a pánové. Děkuji za slovo a za uvedení návrhu. Ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou se v současnosti uplatňuje smlouva mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru z daní z příjmů a z majetku, která vstoupila v platnost 28. prosince 1999 a je v ČR publikována ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 42/2000.

Protokol, který vznikl z iniciativy z české strany potvrzuje, že podle článku 26 Smlouvy o výměně informací Chorvatsko a Česká republika deklarují připravenost vyměňovat si daňové informace v kontextu daní všeho druhu a pojmenování. Protokol dále upravuje text smlouvy, a to tak, že například modifikuje stávající článek 11 daňové smlouvy, čímž upřesňuje definici výrazu úroky ve vztahu k pojmu dividendy a umožňuje reklasifikaci úroků naplňujících podmínky tzv. nízké kapitalizace na dividendy v rámci opatření proti daňovým únikům. Rovněž zpřesňuje text smlouvy v článcích 15 a 26 s tím, že objasňuje výraz zaměstnavatel v souvislosti s problematikou tzv. mezinárodního pronájmu pracovní smlouvy a výsledně zajišťuje i nediskriminaci tzv. stálých základen.

Je třeba zdůraznit, že text protokolu včetně takzvané rozšířené výměny informací plně odráží mezinárodní vývoj a trendy v mezinárodní daňové oblasti, a to zejména v rámci práce OECD. Tento protokol, který bude tvořit nedílnou součást smlouvy o zamezení dvojího zdanění, zcela jistě přispěje k lepší koordinaci činnosti daňových úřadů obou států, směřující k omezení případných daňových úniků. Přímý dopad na státní rozpočet České republiky mít nebude.

Na základě již uvedeného doporučuji, aby Senát PČR vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání tohoto protokolu a navrhuji, aby vyslovil souhlas s ratifikací tohoto protokolu k mezinárodní smlouvě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 229/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 229/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych jenom doplnil představení tohoto tisku panem ministrem, že tento vládní návrh nevyžaduje změnu v českém právním řádu a nedotkne se jiných mezinárodních smluv. Také, což je důležité, nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Seznámím vás nyní s usnesením VHZD.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí ČR, zprávě senátora Vítězslava Jonáše a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku, který byl podepsán v Záhřebu dne 4. října 2011, určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Zdá se, že si nepřeje vystoupit. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr se nebude chtít vyjádřit, pan zpravodaj také ne. Protože nepadl žádný jiný návrh, přistoupíme k ratifikaci této smlouvy a k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu – Senát dává souhlas s ratifikací Protokolu mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku, který byl podepsán v Záhřebu dne 4. října 2011.

V sále je v tuto chvíli přítomno 37 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh a já bych poděkoval panu ministru Hegerovi jak za jeho zákony, tak za vystupování. Stejně tak bych poděkoval pánům zpravodajům.

V této chvíli, pokud bude potvrzena informace, že tady máme předkladatele – výborně, bych si dovolil navrhnout změnu programu, a to, že bychom v tuto chvíli zařadili bod, který byl původně pod číslem 20, to je senátní tisk č. 274. Navrhuji, aby tento bod byl zařazen teď na projednání, ještě před polední přestávkou. Nechám hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Přistoupíme k projednání bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 274

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 274. Návrh uvede pan poslanec Pavel Staněk, kterého bych požádal, aby tento návrh zákona uvedl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Staněk:  Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Dámy a pánové, já vás jistě dlouho nezdržím, protože materiál, který je vám dnes předkládán, znáte z mého původního materiálu, který jsem zde předkládal v červenci loňského roku. Byl to materiál, který byl součástí rozsáhlého předkladu změny zákona o rodině týkající se úprav společné a střídavé péče. Je to ta druhá část, která upravuje lhůty k popření otcovství. Dovolím si opravdu velmi stručně a krátce představit tento předklad tak, abyste věděli, o čem budete jednat.

Tento návrh reaguje na nález Ústavního soudu z roku 2009, který zrušil – to je důležité, už zrušil – k poslednímu prosinci loňského roku § 57 odstavec 1 zákona o rodině, a to z toho důvodu, že Ústavní soud shledal vymezení té šestiměsíční lhůty, která v tuto chvíli je zakotvena v už vlastně neexistující právní úpravě popření otcovství manžela matky, která běží od doby, kdy se otec dověděl o narození dítěte, že taková lhůta je v podstatě nesprávná a že je velmi nespravedlivá vůči otci, protože těžko lze spravedlivě požadovat, aby otec, resp. manžel u půlročního dítěte preventivně testoval jestli je, nebo není otcem, aby dostál té zákonné lhůty.

Mnou navržená úprava počítá se lhůtou delší. Počítá se lhůtou tříletou. To znamená, bude tam možnost manžela matky dítěte využít tři roky na to, aby popřel své otcovství, případně se s ním ztotožnil a považoval ho za vyřízené.

V tuto chvíli upravujeme samozřejmě i věc, která je také předmětem toho předkladu, a to více méně součinnost a povinnost nejvyššího státního zástupce, v takové lhůtě umožnit otci, aby otcovství popřel.

Předklad je opravdu velmi jednoduchý. Vychází z právních úprav našich okolních sousedů. Není to nic převratného. Pohybujeme se v těch lhůtách, které jsou běžné například na Slovensku, ve Francii, Lotyšsku, bavíme se zhruba o dvou až pěti letech. Navrhovaná právní úprava je samozřejmě v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. I ten konstatoval, že tato lhůta musí být v podstatě přijatelná pro otce, musí chránit zájmy dítěte a musí zaručovat jistotu v právních vztazích.

Tento předklad schválila sněmovna v loňském roce tak, jak byl mnou navržen. V tuto chvíli ho máte v projednávání vy a já velmi prosím, abyste podpořili takový návrh a přijali jej ve znění, tak jak je vám předkládán. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 274/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Hana Doupovcová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 274/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého ale zastoupí paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já musím nejdříve omluvit našeho pana předsedu, který je momentálně v nemocnici. Takže proto velmi narychlo zastupuji. Pan předkladatel tady popsal hlavní body tohoto návrhu. Je pravdou, že tento návrh je tady vlastně podruhé. První předloha se ještě zaobírala tak zvanou střídavou péčí, kontroverzním tématem, na které -názorové spektrum – byl rozdílný pohled. ÚPV, jak bylo řečeno, já se nebudu více věnovat obsahu, projednal tento návrh poslaneckého návrhu zákona dne 18. ledna a přijali jsme k němu pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh vlastně vychází ze stanoviska a z doporučení, připomínek vlády. Pozměňovací návrh, který přijal ÚPV, je totožný s VVVK a já si vás v tuto chvíli dovolím požádat, aby byl tento návrh zákona propuštěn do podrobné rozpravy, kde bychom načetli pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Požádal bych vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se zpravodajky VVVK paní senátorky Hany Doupovcové, zda chce vystoupit. Ano, paní senátorka chce vystoupit. Prosím, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já tady ještě zopakuji to, co už bylo řečeno v krátkosti, že impulsem pro předložení této novely byl nález Ústavního soudu z července 2011, který zrušil současné ustanovení o možnosti popřít otcovství do 6 měsíců věku dítěte. Shledal, že lhůta k popření otcovství není protiústavní, ale že je velmi krátká a tudíž nevyhovující. Bylo stanoveno datum 31. 12. 2011, aby to bylo napraveno.

K přijetí právní úpravy v závěru minulého roku nedošlo, poněvadž problematika popírání otcovství byla předložena i s tématem společné a střídavé péče. Senát novelizaci zákona o rodině vrátil sněmovně a ta jej neschválila. To znamená, že to tady máme již po druhé. Podstatou novelizace je úprava § 57, který ocituji: Manžel může do 6 měsíců ode dne, kdy vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že bude otcem dítěte, popřít u soudu otcovství, nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.

Novelizován je rovněž § 62, který stanovuje úlohu nejvyššího státního zástupce v případě, kdy lhůta pro popření otcovství u rodičů již uplynula, a to bez časového omezení.

Tady chci ještě říci, že podobnou novelu obsahuje i návrh občanského zákoníka, který jsme projednávali včera. Tam ta lhůta je až do 6 let věku dítěte. Poněvadž ten nový občanský zákoník bude platit až od roku 2014, je potřeba právní vakuum, které vzniklo zrušením paragrafu Ústavním soudem napravit.

VVVK projednal tuto novelu na svém jednání 24. ledna a přijal k němu usnesení č. 164, které vám ocituji.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jermáře, po zpravodajské zprávě senátorky Doupovcové doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení, zpravodajkou stanovuje senátorku Doupovcovou.

Pozměňovací návrh bude načten paní kolegyní Rippelovou, a to, jak bylo řečeno, vrací se tento pozměňovací návrh k § 62 ke stanovisku vlády. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Protože nepadl žádný návrh na schválení nebo zamítnutí návrhu zákona, otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Jak jsem avizovala, pozměňovací návrh, který nyní načtu, je součástí usnesení jak ÚPV, tak VVVK. Tento pozměňovací návrh skutečně reaguje na doporučující stanovisko vlády.

I. V článku I bod 4 upravit takto:

4. § 62 zní:

1. Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů a vyžaduje-li to zájem dítěte, nejvyšší státní zástupce podá návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.

2. Není-li otec, matka nebo dítě naživu, nejvyšší státní zástupce podá návrh na popření otcovství proti ostatním z nich, není-li naživu někdo z nich, podá návrh na popření otcovství proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc stanoví.

II. V článku III slova "uveřejnění ve Sbírce zákonů" nahradit slovy "jeho vyhlášení".

Tolik pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Dále se do podrobné rozpravy už nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele – pane poslanče, chcete vystoupit se závěrečným slovem? Prosím, máte slovo.

Poslanec Pavel Staněk:  Pane místopředsedo, děkuji ještě jednou za slovo. Dámy a pánové, já bych samozřejmě rád, aby ten návrh byl přijat co nejdřív. Rozumím tomu pozměňovacímu návrhu, který vzešel z ÚPV, takže mi nezbývá asi, než se tomu podřídit. Nicméně uvědomme si všichni, že v tuto chvíli jsme vlastně trošku tlačeni časem, protože bývalá právní úprava, už ani ne stávající, přestala platit k 31. 1., čili to vracení zpátky do sněmovny znamená zase prodloužení nějaké lhůty, nějakého času, takže se možná dobereme platnosti někdy v březnu, možná i později. Byl bych radši, kdyby byl návrh přijat v původním znění, ale respektuji, samozřejmě povinně respektuji stanovisko obou výborů Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Zeptám se paní zpravodajky VVVK, zda si přeje vystoupit. Paní senátorka Doupovcová si nepřeje vystoupit. Paní zpravodajka si také nepřeje vystoupit.

Máme jeden pozměňovací návrh, který vyšel z jednání výborů, který jste obdrželi písemně, o němž budeme hlasovat. Já bych požádal o stanovisko předkladatele. Pane poslanče, jaké máte stanovisko k pozměňovacímu návrhu – jenom "doporučuji" – "nedoporučuji". (Pan poslanec Staněk doporučuje.) Ano. Paní zpravodajka předpokládám také doporučuje.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 40 se ze 44 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme tedy všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 42 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli: paní senátorka Doupovcová. (Připomínka paní senátorky mimo mikrofon.) Dobře, takže aby jim byl senátor Miroslav Antl a paní senátorka Hana Doupovcová. Zároveň se ptám, zda souhlasí, vidím, že kývají a souhlasí. Nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Antla a senátorku Hanu Doupovcovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. V sále je v tuto chvíli přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Můžu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu poslanci jako navrhovateli, paním zpravodajkám a tento bod končím.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, můžeme přistoupit k poslednímu bodu našeho dopoledního jednání. Tím je dovolba, nebo druhé kolo voleb.

 

Volba členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu

Tisk č. 279

Uděluji slovo předsedovi volební komise panu senátoru Jiřímu Pospíšilovi, který nás seznámí s organizačními pokyny pro konání 2. kola tajných voleb.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, dámy a pánové, druhé kolo volby začne přibližně za pět minut, jenom co zkontroluje komise urnu a udělá ty náležitosti. Volit budeme obdobným způsobem jako minule. Budete mít na volebním lístku dva kandidáty. Toho, kterého rozhodnete volit, nejvýše však jednoho, zakroužkujete a druhého – nebo oba poznačíte křížkem. Protože to stalo i minule, že byly neplatné hlasy, tak vás na to upozorňuji, že musíte upravit všechna jména, všechna čísla před jménem. Děkuji.

Volit budeme – do 12 hodin bude otevřena volební místnost, pak bude volba skončena. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Přerušuji nyní jednání pro konání tajné volby. Využijeme to i pro polední přestávku. Takže přerušuji jednání do 13.15 hodin, kdy budeme pokračovat v našem jednání.

(Jednání přerušeno v 11.37 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně a kolegové, je 13.15 hodin a po přestávce zahajujeme naše odpolední jednání.

Předávám slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi, aby nás informoval o výsledku 2. kola první volby členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.

A chci vám ještě sdělit, že z dnešního jednání se omlouvá paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se zápisem z 2. kola první volby členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, konaného dnes.

Počet vydaných hlasovacích lístků 56, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 56, z toho dva neplatné.

Pro kandidáta Jana Kudrnu bylo odevzdáno 28 hlasů, pro kandidáta Jiřího Lišku bylo odevzdáno 26 hlasů.

Ve 2. kole první volby nebyl nikdo zvolen.

Rozhodnutí o dalším postupu podle zákona, to znamená o nové volbě, přísluší rozhodnutí Organizačnímu výboru.

Tímto tato volba skončila, děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Úkol pro Organizační výbor je dán a ten rozhodne o způsobu, jakým budeme pokračovat.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 265

Návrh máme jako tisk 265 a uvede nám jej pan ministr zemědělství Petr Bendl, který už do sálu přichází. Pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Hezký dobrý den. Vážený pane předsedající, páni senátoři, paní senátorko, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je dosažení souladu mezi právními předpisy EU a vnitrostátní právní úpravou. Jedná se o implementaci směrnice Komise 2010/60/EU ze dne 30. srpna 2010, kterou se stanovují některé odchylky pro uvádění směsí osiv pícnin určených k uchování přirozeného životního prostředí na trh.

Transpoziční lhůta je stanovena do 30. listopadu 2011. V důsledku implementace uvedené směrnice obsahuje předložená novela zákona zejména tyto změny: Zavádí oprávnění uvádět do oběhu určité typy směsí osiv určených k ochraně přirozeného prostředí, a to na základě povolení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, a stanoví povinnosti, pokud se jedná o uvádění do oběhu těchto směsí osiv a jejich povolování. Tyto povinnosti jsou upraveny zejména v § 12a a 12b a souvisejí s podáním žádosti dodavatele k povolením k uvádění do oběhu směsí osiv určených k ochraně přirozeného prostředí. Dodavatel musí oznámit ústavu množství osiva, které hodlá žádat o povolení, a výměru a umístění plánovaných lokalit sběru a následně pak oznámit ústavu množství osiva, které uvedl za dané vegetační období do oběhu. V případě nesplnění těchto povinností zavádí návrh zákona odpovídající sankce.

V současné době je v ČR evidováno zhruba 700 dodavatelů osiva a sadby, ale povinnosti stanovené v novele zákona se budou vztahovat pouze na dodavatele, kteří budou chtít tento specifický druh směsí osiv sklízet a uvádět jej do oběhu. Dle předpokladu se bude jednat o malý počet dodavatelů osiv, neboť se jedná o velmi okrajovou záležitost, která může být využívána převážně v národních parcích a chráněných krajinných oblastech apod.

Vzor žádosti o udělení povolení, vzor prohlášení o splnění některých požadavků a vzor oznámení budou stanoveny vyhláškou a zároveň budou žadatelům k dispozici ke stažení na webových stránkách ústavu.

Přijetí navrhované právní úpravy si nevyžádá zvýšené nároky na finanční prostředky ze státního rozpočtu a ani z ostatních veřejných rozpočtů.

Návrh zákona o oběhu osiva a sadby byl projednán 24. ledna 2012 na 17. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako garanční výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a proto si vás dovoluji požádat o podporu tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost i příležitost zde vystoupit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem je pan senátor Jan Hajda a pohovoří o usnesení, které máme jako tisk 265/1. Pan senátor Jan Hajda má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr tuto jednoduchou technickou novelu týkající se používání osiv a sadby a implementace směrnice EU uvedl, myslím si, velice podrobně. Týká se především uvádění směsí osiv pícnin k uchování přirozeného životního prostředí na trh.

Po jeho podrobném vystoupení mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Je to 198. usnesení ze 17. schůze konané dne 24. ledna 2012:

Po úvodním slově zástupce předkladatele RNDr. Jiřího Macha, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Já bych vás tedy rovněž požádal, abyste tuto novelu zákona schválili.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pane kolego, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů.

Moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Nikdo, proto otevírám obecnou rozpravu. Do ní se nehlásí nikdo, nepředpokládám tedy, že by pan ministr nebo zpravodaj chtěli vystoupit.

Máme zde jediný návrh, a to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 43 ukončeno, registrováno 37, kvorum 19, pro 30, proti jeden. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 266

Návrh máme jako tisk č. 266 a uvede nám jej pan ministr Petr Bendl.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  I nyní děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky a páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění předmětný zákon č. 95/1999 Sb., který máte před sebou.

Důvodem předložení tohoto návrhu zákona je přizpůsobení k novele devizového zákona. Návrh zákona bude napříště umožňovat prodej zemědělské půdy ve vlastnictví státu občanům členských států EU. Stejně tak se umožní prodej občanům Norska, Islandu a Lichtenštejnska na základě dohody o evropském hospodářském prostoru nebo občanům Švýcarska na základě dohody o volném pohybu osob mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé.

Nezbytnost navrhované právní legislativy je dána skutečností, že dne 1. května 2011 České republice uplynula lhůta stanovená pro sedmileté přechodné období spočívající v omezení nabývání zemědělské půdy.

Cílem novely je rovněž zabezpečit prodej zemědělských pozemků ve vlastnictví státu subjektům, které na nich již hospodaří, tj. provozují zemědělskou výrobu na minimální výměře 10 ha po dobu nejméně 36 měsíců.

Rozšířením účasti oprávněných osob na přednostním prodeji se urychlí proces uspokojení restitučních nároků.

Novela rovněž odstraňuje výhodu bezúročných splátek, která v současné době představuje zakázanou veřejnou podporu ve smyslu článku 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Obdobnou úpravu obsahuje i novela zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR.

Návrh zákona byl projednán dne 24. ledna 2012 na 17. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor k němu přijal pozměňovací návrh, který by umožňoval nabyvateli, fyzické osobě převést zemědělské pozemky právnické osobě, jejímž je členem či společníkem a která vykonává na těchto pozemcích zemědělskou činnost.

Jak mám avizováno, pozměňovací návrhy uplatní i pan senátor Jonáš, které komplexně upravují problematiku předkupního práva a převody půdy právnickým osobám. A tady na této půdě chci říci, že jako ministr zemědělství tyto pozměňovací návrhy velmi podporuji, jsou konzultovány s nestátními, nevládními organizacemi, které je podporují. Je to např. Agrární komora či jiné nestátní organizace. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení jako tisk č. 266/1. Zpravodajem je pan senátor Jan Hajda, který má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Pan ministr svým způsobem opět vyčerpal danou problematiku, a já bych chtěl k tomu říci následující:

Zákon, ke kterému se dnes budeme vyjadřovat, je přizpůsoben k novele devizového zákona na základě usnesení vlády ČR ze dne 24. listopadu 2010. Zákon bude napříště umožňovat nákup zemědělské půdy občanům členských států EU.

Pokud se týká této záležitosti, nezbytnost navrhované legislativní úpravy je dána skutečností, že dne 1. května 2011 České republice uplynula lhůta stanovená k zachování přechodného období a o nabývání zemědělské půdy. Celý hospodářský výbor, včetně členů ze všech politických stran, vyslovil na svém jednání velkou nespokojenost, že pouze Česká republika a Litva nepožádaly o prodloužení podmínek tak, aby se půda ještě po tři roky neprodávala cizincům, a buďme upřímní, aby se z velké části prodala českým podnikatelům. Jestliže okolní vlády to učinily, hlavně Polsko, Maďarsko a Slovensko, měla to učinit i naše vláda ve značném předstihu.

Není to výtka panu ministrovi Bendlovi, poněvadž on tehdy ještě post ministra zemědělství nezastával.

Jenom pro vaši informaci. Celková výměra zemědělské půdy v ČR je 4 244 000 ha, z toho 262 334 ha je státní půdy ve správě Pozemkového fondu ČR. Původně tam bylo 860 000 ha a rozdíl mezi těmi 262 000 byl už předán za stanovených podmínek českým farmářům.

To je pokud se týká tohoto.

Na to, že se tady bude prodávat státní půda cizincům, reagovaly Agrární komora, Zemědělský svaz a Svaz zemědělských podnikatelů, které představují 92 procent uživatelů, obhospodařovatelů půdy, s tím, že se domnívají, že v této fázi by už neměl být rozdíl a diskriminace mezi fyzickou a právnickou osobou. Poněvadž právnické osoby doposud nesměly nakupovat státní půdu, byla obava, že by ji mohli vlastníci nebo jednatelé převést třeba na cizí podnik apod., ale teď, když budou moci nakupovat půdu cizinci, tento argument padá. A navíc půda je nepřenosná, má svou hodnotu, zůstává na místě.

Pokud se týká usnesení výboru. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tuto situaci, tak jak jsem vám ji teď přednesl, a přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele RNDr. Jiřího Macha, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor

doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Pozměňovací návrhy pak přednesu v podrobné rozpravě, pokud k ní přejdeme. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego.

Mám otázku pro plénum, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto zákonem? Nikdo. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se rovněž nikdo nehlásí a přecházíme do podrobné rozpravy, do níž se hlásí pan kolega Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, prodej státní půdy byl uveden do života za ministra zemědělství Josefa Luxe, který velice dbal na český venkov, poněvadž musíme být upřímní, jednalo se hlavně o státní půdu v příhraničí. Tak bylo rozhodnuto, že čeští sedláci, farmáři tuto půdu dostanou, ovšem aby zůstala, řekl bych, pod ochranou českého státu, byla tam dána záklopka, že jakékoliv předkupní právo do budoucna má stát. Sedláci, farmáři dostali tuto půdu na 30leté splátky za velice výhodnou cenu. A jak jsem říkal, k dnešnímu dni tímto způsobem bylo Pozemkovým fondem ČR prodáno přes 600 000 ha zemědělské půdy.

Vzhledem k tomu, že vláda nepožádala o výjimku, podle tohoto zákona se zemědělská půda prodává i cizincům, by už měla skončit řekl bych rozdílnost a měli bychom být rovni vůči fyzickým a právnickým osobám. A proto náš výbor přijal pozměňovací návrhy, které jste všichni obdrželi jako přílohu usnesení. Jejich smyslem je to, že nabyvatel zemědělských pozemků může tyto pozemky převést právnické osoby, jejíž je členem či společníkem a která vykonává na těchto pozemcích zemědělskou činnost. Tímto převodem jsou převedena i všechna ostatní práva a povinnosti převodce k předmětným pozemkům na nového nabyvatele. V případě tohoto převodu Pozemkový fond ČR předkupní právo podle § 10 neuplatní, ovšem předkupní právo státu zůstává a půda tak zůstává pod ochranou českého státu.

Žádal bych vás, abyste schválili tyto pozměňovací návrhy hospodářského výboru.

Mezitím se projevily snahy některých podnikatelů, a nevím, jestli bude předložen i další pozměňovací návrh, aby předkupní právo státu bylo vymazáno. Považuji za unáhlené dnes tento návrh přijmout. Jedná se podle mého názoru o již dané politické rozhodnutí, ne o věcné a ekonomické. A na včerejším jednání se mi líbila dohoda se zástupci vedení ministerstva zemědělství, s náměstkem Machem a Dr. Urfusem, abychom si dali i jako politici čas, abychom to dořešili ve velké novele zákona o Pozemkovém fondu ČR, která se připravuje a která by měla být hotova asi do roka.

Tolik tedy i k případnému dalšímu pozměňovacímu návrhu. Děkuji vám za podporu tohoto návrhu, který byl schválen hospodářským výborem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Nikdo další se nehlásí do podrobné rozpravy, tak ji konč ... Pane kolego Jonáši, elektronicky se musíte přihlásit, já jsem to poslední slovo jenom "nakousl", takže jsem podrobnou rozpravu neukončil. Pojďte, pane kolego, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Omlouvám se, mačkal jsem všechna tlačítka, ale ne to správné.

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Tak jak řekl pan ministr, osvojil bych si zde pozměňovací návrh. Dovolte mi, abych k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky uplatnil pozměňovací návrhy.

Důvodem předložení mých pozměňovacích návrhů je skutečnost, že prodej zemědělské půdy je nutné umožnit nejen občanům EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska, ale je nutné rovněž odblokovat i převody zemědělské půdy právnickým osobám, které na ni hospodaří a upravit způsob výkonu předkupního práva u pozemků, které již byly splaceny, a to tak, aby po splacení předkupního práva nebylo již uplatňováno a zemědělci – podnikatelé mohli s těmito pozemky volně nakládat a použít je také například jako zástavu bankám při získávání investičních úvěrů apod.

Je také nutné umožnit zemědělcům, kteří podnikají jako fyzické osoby, aby při předávání svých farem nástupcům z řad své rodiny, mohli současně převést i závazky splátek, aby tato výhoda nezanikla jejich nástupci. Tuto kontinuitu podnikání fyzických osob – zemědělců je nutné umožnit i v případě uplatnění přednostního práva nájemců při soutěži o nákupu pozemků.

V mém pozměňovacím návrhu je řešen lépe i účel a cíl pozměňovacího návrhu, který schválil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Z těchto důvodů si dovoluji požádat o podporu mých pozměňovacích návrhů. A protože je nemáte ještě na stole, dovolil bych si celý pozměňovací návrh přečíst:

1. V § 4 odst. 1 písmeno c) zní:

"c) právnická osoba, která je jako zemědělský podnikatel registrována nebo evidována

1. v České republice,

2. v jiném členském státu Evropské unie,

3. ve státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo

4. ve Švýcarské konfederaci.

2. V § 4 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

3. V § 7 odst. 1 písm. b) se za slovo "fyzickém" vkládají slova "nebo právnickým".

4. V § 7 odst. 5 se na konci věty druhé doplňují slova " , nebo doba, po kterou byla nájemcem nebo podnájemcem pozemku fyzická osoba zapsaná v evidenci zemědělského podnikatele, která svůj podnik převedla na příbuzné v řadě přímé, sourozence, manžela nebo registrovaného partnera".

5. V § 8 odst. 1 větě druhé se slovo "d" nahrazuje slovem "c".

6. V § 9 odst. 6 větě třetí se slova "nebo zpět na Pozemkový fond v rámci realizace předkupního práva podle § 10 odst. 2" zrušují a ve větě čtvrté se slova "těchto případech" nahrazují slovy "tomto případě".

7. V § 9 se na konci odstavce 6 doplňují věty "Výhoda splátek nezaniká, převede-li zemědělský podnikatel podnik včetně pozemků příbuznému v řadě přímé, sourozenci, manželovi nebo registrovanému partnerovi. Pokud vlastník pozemku převede tento pozemek na příbuzného v řadě přímé, sourozence, manžela nebo registrovaného partnera, je povinen ohlásit převod na takovouto osobu Pozemkovému fondu do 30 kalendářních dnů ode dne, kdy byl vyrozuměn katastrálním úřadem o vkladu vlastnického práva ve prospěch nového vlastníka a doložit Pozemkovému fondu, že nový nabyvatel je jeho příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel nebo registrovaný partner.".

A ještě, prosím vás, za další:

8. V nadpisu § 10 se slovo "a předkupní" zrušuje.

9. V § 10 se odst. 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 a 6 se označují jako odstavce 2 až 5.

10. V § 10 odst. 2 se slova "předkupní nebo" zrušují a slova "odstavců 1 a 2" nahrazují slovy "odstavce 1".

11. V § 10 odst. 3 se slova "a vznik předkupního" a slova "jako práva věcného" zrušují.

12. V § 10 se odst. 4 zrušuje.

Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4

13. V § 10 odst. 4 se slova "a z předkupního práva" zrušují.

14. Za Čl. I se vkládá nový Čl. II, který zní

"Čl. II

Přechodné ustanovení

Předkupní práva vzniklá podle zákona č. 95/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona zanikají. Katastrální úřad tato předkupní práva vymaže z Katastru nemovitostí záznamem na základě ohlášení vlastníka nemovitosti, k níž je zaniklé předkupní právo zapsáno."

Dosavadní Čl. II se označuje jako Čl. III.

Odůvodnění k bodům 1. až 5.

Navrhuje se rozšíření ustanovení § 4 o právnické osoby mající v předmětu podnikání zemědělskou výrobu. Tyto právnické osoby se stanovou nabyvateli zemědělské půdy v souladu s § 7 odst. 1 písm. b).

K bodům 6. až 14.

Navrhuje se řešit zrušení předkupního práva novelou zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a neponechat tak tuto úpravu až na nový zákon o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

To je vše, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, perfektní, až na to, že to nemáme v písemné formě, což je absolutní nedostatek. Takže – až skončí podrobná rozprava, tak vyhlásím přestávku, a vy se mezitím s organizačním odborem dohodněte, jakou formou a do kolika hodin bude čas to vytisknout a dát kolegům.

Moje otázka bude potom ještě na celý výbor, jestli se budou chtít sejít, aby se vyhodnotilo stanovisko (jako výbor)... Nebudou chtít, takže slovo má pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, pan místopředseda to řekl perfektně, asi ocenil výkon při tom čtení, ale já bych řekl, že je to odstrašující, to, čeho jsme tady byli svědky. Samozřejmě senátor má právo tady navrhnout pozměňovací návrh na místě, a my jsme k sobě doposud velmi tolerantní, že když to nejsou nějaké zásadní změny a dokážeme se v tom vyznat, tak to většinou necháme projít.

Nevím, jak vy, ale já se v tom neorientuji. Nebyl jsem schopen to posoudit. Nevěřím, že teď během nějaké desetiminutové přestávky to posoudím. Skutečně si myslím, že vzhledem k tomu, že pravděpodobně budeme přerušovat, protože tu není další ministr, že budeme mít čas. Já bych chtěl vyzvat hospodářský výbor, aby to posoudil. Pokud to neposoudí, a nebude k tomu stanovisko jeho, předpokládám, že by mohlo být kladné, tak budu doporučovat, abychom tento návrh zamítli, protože bych nevěděl, o čem pořádně hlasuji. A nejsem si jistý, že jsem schopen to v krátké době zodpovědně posoudit.

Je to má výzva hospodářskému výboru, aby si našel čas, aby se tím zabýval, a abychom to na konci našeho dnešního programu ještě doprojednali. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl podpořit návrh, který tady přednesl předseda našeho výboru, kolega Hajda, protože si myslím, že je to přesně ten případ, kdy návrh nový zákon vylepšuje.

Jsem trošku zmaten, protože na vesnici vždycky platí, že práce kvapná, málo platná, tak si myslím, že i teď kolega Jonáš přednesl pozměňovací návrh, kde podstatné je asi to, že se ruší předkupní právo pro stát. Tak si myslím, že je to špatně, a mělo by být skutečně řešeno až později, jak zde bylo řečeno, pozdější velkou novelou Pozemkového fondu. První část, pozměňovací návrh, který tady zazněl z výboru, bych doporučil vám všem, abychom ho podpořili.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedající, dámy a pánové, já bych se chtěl – pane předsedo – připojit k vašemu návrhu nebo k vaší žádosti o přestávku. A svolávám do přestávky klub ODS do Frýdlantského salonku. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já v této chvíli, protože jste byl posledním přihlášeným do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu končím. Položím otázku kolegovi Jonášovi, za jak dlouho po dohodě s organizačním odborem, bude distribuován pozměňovací návrh. Podle toho bychom dali event. se stanoviskem VHZD na výzvu předsedy Milana Štěcha, jestli se sejde-nesejde. Abychom znali nějaká stanoviska. Já teď neznám jiný moment, než – přineste mi čas, na jak dlouho mám vyhlásit přestávku. Pan senátor Jonáš s pozměňovákem 15 minut, klub dalších 15 minut, tak to je 30 minut. VHZD se nebude scházet, protože předseda nesvolává.

Vyhlašuji tedy 30minutovou přestávku. Začneme ve 14.16 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.47 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.16 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Podrobná rozprava byla před přestávkou ukončena. Položím otázku panu ministrovi, zda se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji za slovo, pane přesedající. Jen několik vět v reakci na to, co zde říkal pan senátor Hajda. A k debatě, která tady byla k pozměňovacímu návrhu pana senátora. Rád bych tři záležitosti, které jeho pozměňovací návrh přináší, tady popsal a pokusil se vás přesvědčit, že bude mít tento senátní návrh větší šanci, aby prošel Poslaneckou sněmovnou nebo stojíte-li o podporu ministra zemědělství v tomto ohledu, neboť jsem přesvědčen, že zbavit systému předkupního práva pozemkového fondu je správně, a to proto, že zemědělci mají situaci v České republice čím dále tím složitější – jednání s bankami, dohadování úvěrů, financování, atd. Dříve než se domluví nějaký významný ekonomický krok, musí přijít na pozemkový fond, požádat konkrétního úředníka, aby s takovouto změnou souhlasil, protože tam banka plombu vidí, a to zhoršuje ekonomické podmínky hospodaření a byrokratizuje to hospodaření v oblasti zemědělství.

Také záležitost šance převodu závazků vůči státu na osobu blízkou, protože stávající legislativa to řeší tak, že jestliže zemědělec zestárne a zemře, pak přechází závazek na blízkého příbuzného. Víme, že často zestárnout neznamená, že jsem schopen zemědělskou produkci a svou farmu táhnout sám a zemědělci volají po tom, aby tato možnost mohla být už teď za života jejich otců, kteří hospodařili. Stávající legislativa to neumožňuje. Pokud byste tento pozměňovací zákon přijali, situaci by to velmi zjednodušovalo. Rád bych, kdybyste návrh podpořili.

Třetí věc se týká šance právnických osob kupovat zemědělské pozemky. Situace je dnes taková, a potvrdí to zemědělci, pokud s nimi o tom budete mluvit, že nejde-li to koupit přes právnickou osobou, nastrčí se fyzická, udělají se patřičné smlouvy, koupí to fyzická osoba, ale v podstatě hospodaří právnická na fyzickou osobu. Je to něco, co by mohlo z legislativy díky rozhodnutí Senátu vymizet. Pokud byste to podpořili, velmi bych si to přál. Je ale výsostně na vás, jak se k této záležitosti postavíte. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Tím bylo řečeno jak stanovisko jak k pozměňovacímu návrhu výboru, tak k pozměňovacímu návrhu kolegy Jonáše, které podporujete. Chápu to tak, pane ministře. Zeptám se vás na stanovisko, ale měl jsem pocit, že ho říkáte.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Návrhy se do jisté míry vylučují, proto by bylo třeba přijmout návrh pana senátora Jonáše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má garanční zpravodaj pan senátor Hajda, který si vezme sebou i kartičku, protože nás bude provázet hlasováním.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vyjádřil bych se k těmto dvěma návrhům.

Za prvé výbor postupoval transparentní cestou. Nabádám všechny kolegyně a kolegy v Senátu, abyste hlasovali pro výborový návrh. Varuji před hlasováním pro návrh pana senátora Jonáše.

Především se podle naší legislativy jedná o technický a legislativní zmetek, který nelze do zákona zapravit. Nevím, kdo ho tvořil.

Na vládě byl tento návrh zákona, tři měsíce byl ve sněmovně, včera byl soulad mezi hospodářským výborem a zástupci ministerstva zemědělství, a dnes se přijde s revolučním návrhem. Myslím si, že bychom se měli bránit tomu, aby se sem zanášely manýry ze sněmovny, kdy na poslední chvíli zmaří jediný návrh a záměr celého zákona. Proto doporučuji přijmout výborový návrh, kde pro něj hlasovalo 95 % členů, a nehlasovat pro návrh senátora Jonáše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jen technicky. Pochopil jsem to tak, že návrh kolegy Jonáše je pozměňovacím návrhem k výborovému. Měli bychom o něm hlasovat jako o prvním a následně hlasovat, pokud by to neprošlo o výborovém.

Podle vašeho návrhu budeme hlasovat nejprve o kolegovi Jonášovi, následně o návrhu výborovém. Dám nejprve zaznít znělku a pak budeme hlasovat.

Stanovisko pana ministra je známé, podporuje návrh kolegy Jonáše, stanovisko zpravodaje je negativní.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 44 ukončeno. Registrováno 47, kvorum 24, pro 17, proti 27. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o výborovém návrhu. Pan ministr se k výborovému staví negativně, pan zpravodaj pozitivně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 45 ukončeno. Registrováno 48, kvorum 25, pro 30, proti 3. Návrh schválen. Nyní budeme hlasovat, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 46 ukončeno, registrováno 48, kvorum 25, pro 30, proti jeden. Návrh schválen.

Nyní jde o to, kdo půjde do sněmovny. Předpokládám, že kolega Hajda a kolega Šilar. Budeme hlasovat o těchto dvou, kteří půjdou náš pozměňovací návrh přednést do sněmovny.

Zahajuji hlasování, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 47 ukončeno. Registrováno 49, kvorum 25, pro 45, proti nula. Návrh schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji též zpravodajovi. Končím projednávání tohoto bodu.

S paní kolegyní se zde vystřídáme. Přestože máme pana ministra Chalupu zafixovaného až po 15. hodině, je zde přítomen, proto předpokládám, že budete tolerovat, že začneme o půl hodiny dříve s projednáváním jeho zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Kolegyně a kolegové, pokračujeme dalším bodem našeho programu, kterým je návrh zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů, který jste obdrželi jako senátní tisk č. 261. Tento návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého prosím k pultíku.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám v zastoupení vlády předložil návrh vládního zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a změně některých zákonů.

Účelem návrhu je transpozice evropské směrnice jak Evropského parlamentu, tak rady o geologickém ukládání oxidu uhličitého. Lhůta stanovená pro transpozici uplynula již 25. června 2011. Proto byl návrh v Poslanecké sněmovně schválen v prvním čtení. Je pravda, že v tuto chvíli jsme v situaci, kdy hrozí riziko uložení paušální pokuty za nenaplnění této evropské směrnice.

Tento systém nazývaný CCS tedy "carbon capture and storage" spočívá v zachytávání oxidu uhličitého z průmyslových zařízení, v jeho přepravě na úložiště a v jeho injektáži do vhodné podzemní geologické formace za účelem trvalého uložení. V posledních letech se stávají vyhledávaným způsobem k omezení objemu emisí oxidu uhličitého do atmosféry. Musím říci, že v tomto ohledu pilotní zemí, která je tímto velmi úspěšná, je například Norsko.

Co je třeba říci z hlediska tohoto návrhu zákona. Za prvé tento návrh zákona upravuje povolovací režim k provozování úložišť oxidu uhličitého a stanoví provozovatelům těchto úložišť podmínky z hlediska jejich provozování, monitorování, atd. Za druhé stanoví hranici oxidu uhličitého, kterou bude možné uložit v úložišti ńa základě rozhodnutí o povolení provozu. Je to jeden milion tun ročně. Za třetí návrh stanoví podmínky přepravy oxidu uhličitého do úložiště a podmínky přístupu k přepravním sítím a úložišti. Za čtvrté upravuje způsob výkonu státní správy a regulace na plnění tohoto zákona a za páté upravuje ekonomické nástroje, a to jednak finanční zabezpečení ve formě zabezpečení rizik a rezervy a za druhé upravuje poplatek, který je definován na korunu za tunu. Návrh obsahuje rovněž změny ostatních zákonů.

Co je třeba zmínit a co je asi nejpodstatnější otázka účinnosti a ekonomických dopadů. Navrhujeme odložit nabytí účinnosti u stanovení upravujících povolovací režim, tedy nikoliv zákona samotného, ale jeho příslušné části k 1. lednu 2017.

A za druhé bych se rád zmínil o debatě, která tady je, jak ekonomicky, realisticky vnímáme tuto metodu. Průzkumy a propočty ukazují, že využití technologie CCS, tedy "carbon capture and storage" může být pro potencionální provozovatele ekonomicky důvodné i výnosné, pokud cena za jednu emisní povolenku bude vyšší než cena za zachycení přepravy a uskladnění jedné tuny CO2. Podle stávajících ekonomických propočtů to znamená, že by, aby se tento systém vyplatil jednotlivým ekonomickým subjektům, které by to chtěly realizovat, potom by cena jedné emisní povolenky na trhu se musela pohybovat v minimální výši 40, spíše 60 euro. Pro vaši představu v tuto chvíli tržní cena jedné povolenky je někde kolem 7 euro. Za druhé pokud by se provozovatel k realizaci, potom jeho investiční jednorázový náklad na instalaci a zařízení vychází v nákladu ve středové hladině 30 až 60 euro za tunu, jenom ta první vstupní investice.

Z tohoto důvodu se domníváme, že byť se jedná o opatření, které má budoucnost a i z hlediska průzkumu a stanoviska geologické služby a geologických organizací v České republice, tak studie České geologické služby říká, že tady existuje potenciál pro využití této technologie, nicméně v tuto chvíli nevnímáme zájem o žádný ani pilotní ani demonstrační projekt a také v tuto chvíli ekonomické propočty naznačují, že by se v tuto chvíli tato technologie nevyplatila. My neprognózujeme navíc v následujícím obchodovavacím období s emisními povolenkami, že by ta cena stávající ze 7 eur narostla do té výše 40 až 60, protože i ty nejoptimističtější scénáře, které počítáme mimo jiné, ve svém důsledku pro nějaký program, který by se zjednodušeně mohl nazývat zelenou úsporám II, tak počítají ti nejoptimističtější, že do roku 2020 bychom se možná, možná mohli dostat někde zpátky na 20 eur. Nikdo nepředpokládá v tuto chvíli cenu vyšší. Pravdou ale je, že prognózovat takto pevně je sice možné, ale stále je to jenom prognóza.

Z toho důvodu musím tedy říci, že datum 1. ledna 2017 bylo stanoveno odhadem jako datum, které vnímáme pro další debaty na toto téma. Tím předem reaguji a budu reagovat na vznesený pozměňovací návrh, se kterým jsme seznámeni.

Dámy a pánové, zjednodušeně řečeno, jedná se o čistou transpozici evropského práva. Česká republika má povinnost tuto transpozici provést. My jsme přesvědčeni, že to je technologie, která může mít budoucnost a v České republice i z hlediska geologického podloží je proveditelná, v tuto chvíli však nikoliv ekonomicky výhodná.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se na své místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 261/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, který již přichází, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím pane senátore.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já se úvodem zmíním o několika aspektech, které zde možná trošku už zazněly, a to že ačkoliv zákon byl v Poslanecké sněmovně schválen bez připomínek ve zrychleném režimu, a to ze jmenovaného důvodu, že transpoziční termín uplynul již 25. června 2011 a České republice hrozí pokuta za nedodržení lhůt. Po zevrubném projednání doporučuje výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vrátit projednávaný návrh zákona s pozměňovacími návrhy, které odkládají povolování ukládání oxidu uhličitého podle tohoto zákona za datum 1. ledna 2020. Jde především o aktuální stav CCS; ukládání oxidu uhličitého a zřejmě malou vhodnost využití přírodních hodinových struktur v České republice pro tento účel. Současná úroveň poznání o rentabilitě a efektu technologie CCS vyvíjenou a prosazovanou za účelem stabilizace jediné složky skleníkových plynů v atmosféře, započatá směrnicí Rady EHS 85/337, která pokračovala dál směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2009/31 ES, nesplňuje v současné době očekávání vložená do tohoto experimentu. Samotná komise z článku 38 citované směrnice stanovila další revizi zkušeností s touto technologií do 31. března 2015. Implementací této směrnice ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou by se Česká republika zcela nadbytečně zavázala k podílu na nemalých administrativních a průzkumných výdajích, na práce, které se mohou ukázat z globální hlediska nepotřebné a z hlediska přírodních i hospodářských podmínek jsou zjevně rizikové.

Proto tedy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal své 78 usnesení ze 17. schůze 18. ledna 2012 v tomto znění: Po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Vrbíka, náměstka ministra životního prostředí České republiky, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu parlamentu ČR.

Toto je moje úvodní slovo a avizuji ještě vystoupení v obecné rozpravě. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, na svoje místo ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Nyní se ptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nepředpokládám takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan senátor Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já se spíš musím omluvit, že začnu k panu ministrovi, který je ze stejné strany jako já, že přesto, že existuje jakási povinná podivnost jak má Parlament hlasovat, přesto, že je to ministr ze stejné strany, tak já prostě takovouto divnou hloupost podporovat nemůžu. A ta hloupost se nedá vylepšit zlepšovacím návrhem ani odložením účinnosti. To, že tu hloupost jako budeme schvalovat, že ji budeme dělat o pět nebo o 10 let později, na věci nic nemění. Nic nemění ani to, že se do země kysličník uhličitý pumpovat dá, tak jako jiné plyny se dají pumpovat do země. Středně velká sopka nám to vrátí během několika hodin to, co vám celý svět napumpuje za roky. Začíná to být zvláštní, začínám si čím dál víc myslet, že evropská společnost se mění v církev a společnost souhlasí, že prostě když něco řekne vyšší orgán, tak ti ostatní můžou říci nejvýše, že to dělá poněkud nesprávně, ale nesouhlas se vyslovit nedá. A to je znakem církve. Prostě místo středověké síry nám tady leze kysličník uhličitý, to je ten pekelný plyn. Ten pekelný plyn vzniká ve hříchu výroby. Hřích výroby můžeme si vykoupit ve formě povolenek, a tu síru, která tady smrdí pekelná, která se jmenuje kysličník uhličitý, budeme pumpovat zpátky do pekla. Celé je to středověké, bláznivé, já pro to hlasovat nemůžu. Prostě budu hlasovat proti, ať to bude upraveno jakkoli. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Jako druhý pan senátor Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já myslím, že trošku mě můj ctěný kolega Jirka Pospíšil ulehčil, protože já jsem vás chtěl znovu informovat o tom, že u nás na výboru kolem toho byla velmi významná debata. Musím říci, že zpravodaj našeho výboru navrhl tento zákon zamítnout a my právě s ohledem na to, že jsme nechtěli vládě dělat problémy v tom, že bychom zamítali něco, co musíme nějakým způsobem implementovat. Prostě bohužel tak to je i po debatě s naší legislativou i s ministerstvem životního prostředí i z hlediska toho životního prostředí jsme hledali cestu jak najít tu implementaci do našeho právního řádu a přitom ten zákon jaksi vyprázdnit. Ta cesta zapadla v tom, že jsme tam dali ten pozměňovací návrh. Já rozumím kolegovi Pospíšilovi, že je to takové obejití kamene, ale prostě dali jsme tam to společné ustanovení s tím, že se ukládá míra oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur na území České republiky. Nelze podle tohoto zákona do 1. ledna 2020 povolit. Podle mých informací jsme tam udělali, skoro paralelně nebo stejně, jak to udělalo třeba Německo. Takže to je na vysvětlení, že jsme se tím opravdu zabývali, že jsme se snažili prostě vnímat situaci napříč politickým spektrem a snažili jsme se ministerstvu nějakým způsobem pomoci v implementaci a našli jsme cestu. Toť všechno na vysvětlenou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, nyní avizované vystoupení pana senátora Šebka.

Senátor Karel Šebek:  Z tohoto místa děkuji panu předsedovi výboru Ivo Bárkovi, že skutečně hledal to nejschůdnější řešení pro vládu tak, abychom nebyli vystaveni rizikům pokut. Ale myslím si, že tak jak to tady emotivně vylíčil pan kolega Pospíšil, já se mám pokusím shrnout jakýmsi osvětovým způsobem, o co vlastně jde. Protože ta myšlenka je opravdu docela šílená, byť se všichni kolem ní zaklínají vědeckostí svých postupů. Já myslím, že máme trochu času na to, abych vás seznámil s tím, co jsem si připravil.

Dalo by se říci, že všechno to patrně začalo na rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu, která vznikla z jednání konference v Rio de Janeiro v roce 1992, pokračovalo to potom Kjótským protokolem v roce 1997 a Aarhuskou úmluvou v roce 1998; a vyústilo to do klimatického a energetického balíčku, což už byla vysloveně aktivita EU a vyústilo to i zmiňovanou směrnicí z roku 2009 č. 31. Oxid uhličitý byl označen za největšího původce oteplování planety, ačkoliv je to pouze jeden ze skleníkových plynů, například metan má mnohem větší účinek na oteplování planety. Mezi další faktory patří například popílek a vodní pára. Klimatologové se přou o to, zda globální oteplování je hrozba pro lidstvo anebo zda skleníkový efekt má tak zmírnit nástup doby ledové, která podle jiných nás v příštích stoletích očekává. V každém případě normy, které z toho vznikly směřují k tomu, aby emise oxidu uhlíku, které bezesporu vznikají také lidskou činností, byly omezeny. Nutno říci, že některé nízkoemisní technologie nejsou až tak nelogické, například vytrvalá inovace ve věci spotřeby spalovacích motorů, snahy o náhradu fosilních paliv, trochu se podle mého zapomíná na zvětšování plochy zeleně pro fotosyntézu, což je nejpřirozenější způsob zachytávání oxidu uhličitého z atmosféry a tím nejstrašnějším z tohoto hlediska, co vzniklo, byla patrně technologie CCS. Totiž oxid uhličitý je přirozeně zastoupen v atmosféře pouhými 38 tisícinami procenta. Z části je to způsobeno vulkanickou činností, zčásti přichází z podzemí z těkání minerálních vod. Je to samozřejmě i součást dýchání nebo vydechování živých organismů, vzniká také spalováním biomasy a fosilních paliv.

Je celkem nemyslitelné, že bychom chtěli separovat 38 tisícin z celého objemu vzduchu, a proto technologie zachycování oxidu uhličitého se zaměřila na velké tepelné zdroje, kde to znamená obecně a stručně řečeno jiný způsob hoření, jiný způsob spalování, jehož výstupem je vysoce koncentrovaný oxid uhličitý. Problém je v tom, že zatím všechny technologie pokusné, na kterých se pracuje, sníží samotný efekt spalování a účinnosti o 6 až 14 % a znamená to nárůst spotřeby paliva a vlastní provoz tepelného zdroje o 20 až 40 %. Když k tomu připočítáme ještě náklady na další zkapalnění a transport oxidu uhličitého, vychází nám hypoteticky nebo možná i prakticky záporný efekt podobně jako ve výrobě biopaliv. Čili z tohoto hlediska je potřeba popřát sluchu kritikům těchto technologií.

Zatím je známa pouze experimentální elektrárna v Německu poblíž obce Lausitz a její vyhodnocení se čeká až po roce 2015. Zmíněná aplikace v Norsku má efekt hlavně v tom, že pomocí stlačování oxidu uhličitého se výrazným způsobem zlepší využití ložisek a vytěsní se zhruba o 15 % nafty nebo zemního plynu než klasickými technologiemi. Bude nám tedy zkapalněný oxid uhličitý, což je v podstatě odpad a je otázka, jak s ním naložit. Nabízí se opět několik způsobů stlačování do hlubinných dolů nebo do zmíněných vytěžených ložisek ropy a zemního plynu anebo ukládání do přírodních horninových struktur a tím jsem se dostal k tématu dnešního zákona.

Ptáme-li se po pozitivech, pak by to možná přineslo zlepšení konkurenceschopnosti provozovatelů velkých energetických zařízení. Ovšem v současné době mi není známo, že by někdo usiloval o to, postavit elektrárnu nebo teplárnu se systémem CCS. Určitě to není ČEZ. Anebo že by přišel někdo, kdo by zaplatil za ukládání oxidu uhličitého dováženého k nám odněkud jinudy.

Negativa myslím převažují. Já zde budu citovat důvodovou zprávu vlády – veřejné zdroje, průzkum české geologické služby. Učinil jsem osobní dotazy u renomovaných českých geologů a čerpal jsem i z mezinárodního impact žurnálu. V důvodové zprávě vlády, která pominula možnost, že bychom využili ustanovení citované směrnice a a priori odmítli ukládání oxidu uhličitého na naše území, protože bychom si uzavřeli možnost, že v případě, že v budoucnosti se prokáže možnost biologického ukládání jako reálná a ekonomicky přijatelná, aplikace této varianty by to vylučovala. Na druhé straně by výhodou byla naprostá absence možných rizik pro životní prostředí a lidské zdraví spojených s realizací geologického ukládání oxidu uhličitého na území České republiky.

Ve zprávě vlády se mimo jiné praví, že dokud nebudou dostupná vhodná úložiště, což se na území České republiky do roku 2020, a to je tedy ten datum, který použil i náš výbor, nepředpokládá, bude se posuzování splnění podmínek vztahovat především na posouzení ekonomické přijatelnosti zařízení pro zachytávání. I to posouzení bude poměrně náročné a může být i sporné.

Odborná studie provedená v gesci MŽP upřesnila disponibilní kapacitu potenciálních úložišť na celkových až 700 mil. tun oxidu uhličitého. V zásadě by se jednalo o teoretickou možnost ukládání dvou milionů tun oxidu uhličitého ročně ze stávajících elektráren, například Tisová, Mělník, Dětmarovice. Ovšem nákladové položky jsou také značné. Před realizací investice musí provozovatel provést geologický průzkum, vypracovat projekt a celkové náklady jsou odhadovány na cca 750 milionů Kč u úložiště v rozsahu skladovací kapacity 100 milionů kubických metrů. Při realizaci investic lze očekávat měrné investiční náklady na zbudování podzemního úložiště ve výši 0,6 až 1,2 eura za metr kubický. Nebudu se zabývat dalšími, jenom zmíním, že kompresorové stanice vyžadují investici 1,5 až 2 miliardy Kč, vzhledem k agresivitě CO2 musí být veškeré zařízení v antikorozním provedení, jehož náklady jsou třikrát až čtyřikrát vyšší proti klasickému plynovodu zemního plynu.

A ještě bych zmínil rizika na území, kde bude ukládán oxid uhličitý na základě povolení, může riziko samovolného úniku způsobit v různé míře negativní dopad na lidské zdraví a živočišné druhy. Agresivní vlastnosti oxidu uhličitého mohou dlouhodobě měnit chemismus hornin a vod v horninovém prostředí úložného komplexu. A abych nezapomněl, toto území, kde bude oxid uhličitý vtlačován, je v podstatě navždy zapovězeno pro jakoukoli další hornickou činnost, těžbu surovin apod.

Vlivem významných změn veličin hmotnosti a tlaku v důsledku ukládání oxidu uhličitého by mohlo dojít i k porušení základních hydrologických systémů, jehož důsledkem by mohlo být vytvoření suchých oblastí v České republice.

Ještě bych dodal z fundované zprávy České geologické společnosti, která provedla několik průzkumů ve středočeské kontinentální pánvi, zejména pak v pánvi žatecké, roudnické, mnichovohradišťské a případně českokamenické, kde se jeví ukládání CO2 jako poměrně nadějné, ovšem dále se zde uvádí, že nejrizikovějším faktorem zůstává tektonické porušení pánevní výplně a tektonické omezení samotných pánví. Tektonické zlomy mohou vytvářet únikové cesty pro oxid uhličitý, nebo naopak mohou vytvářet bariéry pro šíření oxidu uhličitého v akviferu, to je v tom rozpustném prostředí.

Případné realizaci záměru ukládání CO2 v akviferech středočeských pánví by měl předcházet cílený seismický a vrtný průzkum.

V oblasti žatecké pánve bylo v ekonomických hloubkách vymezeno poměrně dobře izolované porézní těleso pískovců a konglomerátů nýřanských vrstev a týneckého souvrství s teoretickou kapacitou 434 milionů tun oxidu uhličitého. Největší nejistotou pro ukládání CO2 zůstávají tektonické poměry jak zmíněno výše. Jinými slovy zemětřesení měřitelného rozsahu.

Můj názor je, že Česká republika nemá zapotřebí stát se skladištěm oxidu uhličitého a obětovat středočeskou kontinentální pánev hypotetické záchraně globální klimatu planety.

Odklad povolení, tak jak ho navrhuje náš výbor, je plně v zájmu ochrany životního prostředí a úspory investic z veřejných zdrojů. Protože v současné době při tom, co bylo výše řečeno, se dá pouze předpokládat zájem spekulativního charakteru, tak jak tomu bylo v nedávné době v oblasti biopaliv, fotovoltaiky či bioplynu. Domnívám se tedy v souladu s kolegou Bárkem, že pozměňovací návrh našeho výboru je za dané situace nejlepším možným řešením a žádám vás o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, mě inspiroval k vystoupení pan vážený kolega Pospíšil a já využívám vzácné příležitosti s ním bouřlivě souhlasit a doplnit ještě pár vět. Já jsem si vždycky myslel na základě svého gymnazijního vzdělání, protože to další mi potom už ani tolik nedalo, že zcela významná věc je fotosyntéza a že všechny naše produkty jsou zde také proto, že kysličník uhličitý máme. Ale jak už říkal Mireček v Básnících, když je bílkovin moc, je to špatně, když je jich málo, také je to špatně. Takže když je kysličníku uhličitého moc – je to špatně. Ale já bych to řešení viděl spíše v tom, abychom se bavili, jak je to se zelení. A teď nechci mluvit o Amazonii, abych nebyl ezoterikem, ale bavil bych se o nás a zde, protože jak to padá, tak to padá, lesy a všechna zeleň kolem, že ano. A teď si už musíme také všude svítit. Když projíždím v noci kolem supermarketů, reklamy jedou celou noc, už i u nás na vsi na hřbitově se přes noc svítí. Takže ani mrtví se nevyspí. Fakt je ten, že řešení jsou asi někde úplně jinde. Toto dnes navrhované je asi jen darebný kšeft. Čili zas poznamenám to, co jsem říkal dopoledne. Když se dá něco zpeněžit, tak se to zpeněží, když se to nedá zpeněžit, tak se to také zpeněží. Ale toto je řešení nebiologické a pokud bych pro něco zvedl ruku, tak pouze pokud bychom hlasovali o platnosti fotosyntézy a všech těch cyklů, Krebsových, Coriho a toho všeho ostatního, tak až potom bych zvedl ruku stejně, jako pro všechny fyzikální a biologické zákony. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo touží vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že nikoli, takže končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně za přednesené projevy, které obsahují mnoho informací, s kterými lze jen těžko polemizovat. Přesto však platí teze, kterou jsem uvedl v úvodu, že se bavíme o aplikaci směrnice, ke které je Česká republika vázána na základě toho, že se rozhodla takto být členem a postupovat.

Já mohu říci jedno, že co se týká toho návrhu na posunutí, nikoli účinnosti zákona, ale účinnosti těch ustanovení zákona umožňujících provádět tyto technologie, že z pohledu MŽP tento posun je možný. Ta transpozice v sobě neříká, odkdy musíme tuto technologii provádět. Ta říká, odkdy musíme mít příslušný zákon, který se tuto věcí zabývá. A protože vnímám, byť nejsem takový skeptik v tom, že by to bylo opatření, které by nebylo proveditelné – ano, je proveditelné, ale jak jsem již zmínil, samotná ekonomika je složitější, tak z tohoto pohledu musím říci, že s tím návrhem 1. 1. 2020 nemám jakýkoliv problém. Podporuji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Nyní se může vyjádřit garanční zpravodaj.

Senátor Karel Šebek:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, v diskusi vystoupili čtyři účastníci, z nichž jeden avizoval, že nebude pro tento zákon hlasovat, tři podpořili pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a zazněl zde pouze jediný návrh – podpořit tento návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. To znamená, že ani schválit, ani zamítnout – tyto návrhy nepadly. Takže automaticky postupujeme do podrobné rozpravy. Já se ptám, kdo se do podrobné rozpravy hlásí. Garanční zpravodaj, pan senátor Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Ještě jednou. Kolegyně a kolegové, pozměňovací návrh je velmi jednoduchý. Obdrželi jste ho písemně. V podstatě se v něm praví, že ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur na území ČR nelze podle tohoto zákona do 1. ledna 2020 povolit. Ostatní úpravy jsou legislativního charakteru. Myslím, že bychom mohli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já se ještě, pane zpravodaji, zeptám, jestli někdo další chce v podrobné rozpravě vystoupit. Zdá se, že nikoliv, já ji tedy ukončuji. A teď nastala chvíle pro pana ministra.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Já se omlouvám, že jsem předběhl. Platí, co jsem řekl, souhlasíme s tímto posunem. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Garanční zpravodaj, předpokládám, také doporučuje.

Senátor Karel Šebek:  Ano, doporučuji, a jestli už teď mohu navrhnout hlasování o tomto pozměňovacím návrhu jako celku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Jako celku. Já svolám znělkou případné kolegy, kteří by měli zájem.

V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 20. Připomínám, že hlasujeme o pozměňujícím návrhu garančního výboru jako o celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti pozměňovacímu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl schválen. Hlasování pořadové č. 48, ze 43 přítomných při kvoru 22 se pro vyslovilo 39, proti nula.

Tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně v tomto upraveném znění, ve znění pozměňovacích návrhů.

V sále je aktuálně přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, abychom vrátili tento návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl také přijat. Bylo to hlasování pořadové č. 49 a ze 44 přítomných při kvoru 23 se opět pro vyslovilo 39, proti nula.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátoři, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jedním z nich byl pan poslanec Šebek jako garanční zpravodaj a prosím o druhé jméno. Pan senátor Bárek. Oba souhlasí, nevidím, že by s tím měl někdo problém. Takže přistoupíme opět k hlasování o pověření.

Kdo je pro, abychom pověřili tyto dva kolegy, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Ano, schválili jsme pověření těchto dvou kolegů v hlasování pořadové č. 50. Ze 43 přítomných při kvoru 22 se pro vyslovilo 37, proti nula. My jsme tímto ukončili projednávání tohoto návrhu zákona.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Tisk č. 267

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 267. Opět nám jej uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři. Úvodem mi dovolte – pokud si vzpomínám, jaké návrhy tady v poslední době předkládáme, jaká témata – ubezpečit ctěný Senát, že MŽP se také věnuje ochraně přírody a ostatním věcem v oblasti životního prostředí, které jsou významné a které takto chápeme.

Dovolte mi předložit návrh obsahující otázku látek, které poškozují ozonovou vrstvu – a fluorové skleníkové plyny, nepochybně významná novela, i když fakticky neobsahující žádné nové prvky. Jedná se o to, jak jistě víte, že v tuto chvíli je v Parlamentu projednávána nová, komplexní novela zákona o ovzduší a s ohledem na úpravy v této věci navrhujeme pro příště rozdělit tuto věc. To znamená, jedná se o to, že přejímáme obsah poslední velké novely zákona stávajícího o ochraně ovzduší a vytváříme samostatný zákon, který se týká této problematiky, a paralelně k tomu v Poslanecké sněmovně příští týden zahájíme druhé čtení komplexní novely zákona o ovzduší, a tyto dvě novely žily svým životem, byť časově spojeny. Fakticky to tedy znamená, že se tímto nepřejímá žádná nová úprava, pouze se pokračuje v úpravách stávajících. Jedná se o úpravy ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému, který je schválen zvláštními předpisy a také vyplývá z aktivit Evropského parlamentu a Rady. Předmětem úpravy je potom regulace látek, které poškozují ozonovou vrstvu, tzv. regulovaných látek, anebo fluorových skleníkových plynů, tzv. EPF plynů. V chlazení a požární ochraně se používají ve stejných typech a poškozují ozonovou vrstvu a jako takový klimatický systém se má za to, že by mohly, nebo mají vliv na oteplování, a proto jsou vyřazovány ze všech oblastí používání.

Děkuji pěkně a doporučuji ctěnému Senátu podpořit návrh tohoto zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste vzal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 267/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Stanislav Juránek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, budu se snažit mluvit velmi rychle, protože budu pro vás mít nepříjemné překvapení, že nezůstane jenom u toho usnesení, které máme z výboru, a to je jednoduché – schválit tento projednávaný zákon. Chtěl bych, abychom tady zůstali aspoň ve 27, abychom to mohli dneska odsouhlasit. Ten důvod, co se týká tohoto zákona – tak se nám vlastně rozděluje zákon o ochraně ovzduší, to je zákon č. 86/2002 Sb., na dvě části. Když to velmi zjednoduším, ta jedna část je to, co bezprostředně dýcháme. Ta druhá část souvisí s takovými věcmi, jako je ozonová vrstva a vůbec klimatický systém Země.

Tam jsou potom předmětem látky, které poškozují ozonovou vrstvu, a o to se teď zajímáme.

To všechno by teď stačilo pro hlasování, kdyby nebylo toho, že se souběžně projednávají oba dva tyto zákony. Já v souladu s ministerstvem, v souladu s panem ministrem navrhnu pozměňovací návrh k tomu pozměňovacímu návrhu zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. Tento návrh je čistě v účinnosti. Já si dovolím ho už teď v tuto chvíli načíst, když proti tomu nebude námitka. (Předsedající: Je námitka. Nelze. Můžete seznámit.) To znamená, seznamuji s tímto zákonem. Podstata je prostá a jednoduchá – posunout o dva měsíce účinnost tohoto zákona, z 1. července na 1. září. V podrobné rozpravě, pokud k ní dojde, a já věřím, že ano, protože je to v souladu s panem ministrem, nač tu přesně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, tak to má být. Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly s tím spojené. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, nikdo nenavrhuje. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování. Já jenom zrekapituluji, že máme v usnesení výboru, abychom návrh schválili. O tom teď budeme následně hlasovat. Pan zpravodaj avizoval, že by chtěl, abychom pustili návrh do podrobné rozpravy, kde by přednesl pozměňovací návrh. Ale ještě na závěr rozpravy prosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit k této věci. Pane ministře, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě, která nebyla? Nechcete, dobře.

Můžeme hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu garančního výboru – návrh zákona schválit ve znění, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Prosím o klid. Hlasování č. 51. Registrováno 37, pro návrh tři, proti 11. Kvorum pro přijetí bylo 19, takže návrh byl zamítnut.

Jiné návrhy v obecné rozpravě nepadly, takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji, že jste vyhověli požadavku ministerstva i mému. Dovolím si načíst pozměňovací návrh k vládnímu návrhu na vydání zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech. V § 28 se slova "1. července 2012" nahrazují slovy "1. září 2012". Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Prosím o stanovisko na závěr této diskuse pana ministra.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Myslím si, že budeme hlasovat. Dám radši zase znělku. Pan zpravodaj připomene, o čem budeme hlasovat.

Senátor Stanislav Juránek:  Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, ve kterém posunujeme dobu účinnosti z 1. července 2012 na 1. září 2012.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 52. Registrováno 37, kvorum 19, pro návrh 33, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 53. Registrováno 37, kvorum pro přijetí 19, pro návrh 32, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní v souladu s článkem 65 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byl senátor Stanislav Juránek. A – pane senátore?

Senátor Stanislav Juránek:  Navrhuji ještě Karla Šebka.

Senátor Stanislav Juránek:  A souhlasí s tím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Slyšeli jste návrh. Jsou nějaké námitky? Pokud tomu tak není, zahajuji hlasování o pověření.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 54. Registrováno 37, kvorum 19, pro návrh 30, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže pověření byli senátoři Juránek a Šebek, aby návrh odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme tento bod, nebo ukončili jsme tento bod. Já vám děkuji. Děkuji panu ministrovi. Děkuji zpravodaji.

Jsme před zatím posledním bodem našeho programu a tímto bodem je

 

Volba člena stálé delegace Parlamentu České republiky do Parlamentního shromáždění NATO

Předseda Senátu obdržel rezignaci senátora Miloše Vystrčila na členství ve stálé delegaci Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO. Budeme nyní hlasovat o tom, že tuto rezignaci bereme na vědomí.

V sále je aktuálně přítomno 36 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 55. Registrováno 36, kvorum pro přijetí 19, pro návrh 32, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Já nyní uděluji slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem na volbu člena.

Senátor Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise v Senátu v souvislosti s rezignací senátora Miloše Vystrčila, kterou jsme právě vzali na vědomí, obdržela návrh na členství v této delegaci od senátorského klubu ODS na zařazení senátora Miroslava Škalouda na uvolněné místo. Konstatuji, že volební komise přijala na své 6. schůzi usnesení č. 9, s jehož obsahem vás nyní seznámím.

Deváté usnesení z 6. schůze konané 25. ledna 2012 k návrhu na změnu ve složení orgánů v Senátu. Komise navrhuje v souladu s článkem 4 bod 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu, zvolit senátora Miroslava Škalouda členem stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO; navrhuje, aby nový člen stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO byl zvolen většinovým způsobem aklamací.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Otevírám rozpravu k návrhu, který přednesl pan předseda naší volební komise. Hlásí se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci především poděkovat za důvěru, kterou jste mi dali, když jste mě zvolili do Parlamentního shromáždění NATO. Ukázalo se, že schůzky, které se konají většinou v členských zemích NATO, jsou v době, kdy mám zpravidla jiné pracovní povinnosti, a tudíž nemůžu vaší důvěře plně dostát. A proto jsem rád, že jste vzali na vědomí moji rezignaci, která byla právě z těchto časových důvodů podána.

Zároveň si vás dovolím poprosit, abyste mého kolegu Miroslava Škalouda, který je kromě jiného majorem v záloze, zvolili místo mě do této pozice, neboť jsem přesvědčen, jak jsem ho poznal, že určitě bude tuto funkci zastávat s odpovědností a s vážností, kterou si zaslouží. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Nyní přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, který zní: Senát volí členem stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO Miroslava Škalouda. Aktuálně je přítomno 36, kvorum pro přijetí je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 56 bylo registrováno, kvorum pro přijetí 19, pro návrh 32, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Konstatuji, že pan senátor Miroslav Škaloud byl námi zvolen do Parlamentního shromáždění NATO. Blahopřeji.

Končím projednávání tohoto bodu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme náš schválený program dnešní schůze. Děkuji vám; zejména vám, kteří jste vydrželi do samého konce, a těším se na další jednání, které bude 8. února letošního roku. Na shledanou! Hezký den!

(Jednání ukončeno v 15.26 hodin.)