Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 25.01.2012

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 16. schůze Senátu
(1. den schůze – 25.01.2012)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 16. schůzi Senátu. (Velký hluk v Jednacím sále.) Zároveň vás prosím, abyste zaujali svá místa a ukončili vaše rozhovory.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 11. ledna 2012.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Pavel Lebeda, Tomáš Jirsa, Alena Gajdůšková, Jana Juřenčáková, Petr Guziana, Jan Horník, Antonín Maštalíř, Martin Tesařík, Petr Pithart a Jiří Čunek.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak ještě neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu u prezence.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Jsme usnášení schopní a budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 bylo registrováno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 27, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina.

V úvodu našeho jednání chci upozornit, že dnes bude s ohledem na konání slavnostního oběda při příležitosti návštěvy Slovenské delegace polední přestávka vyhlášena před 12.00 hodinou a bude trvat zhruba hodinu a tři čtvrtě.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 16. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Ptám se: Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak, můžeme tedy přistoupit k hlasování o pořadu schůze tak, jak vám byl předložen na vaše lavice.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V okamžiku hlasování č. 2 registrováno 53, kvorum pro přijetí 27, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen a tímto pořadem se tedy budeme řídit.

Prvním bodem našeho pořadu o návrzích zákonů je

 

Návrh občanského zákoníku

Tisk č. 259

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 259. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého mezi námi vítám a žádám ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Dobrý den. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, přemýšlel jsem, jak pojmout dnešní úvodní slovo, protože se opravdu jedná o historickou chvíli. Já vás moc prosím: uvědomte si, že projednáváte zákon, který svým významem a rozsahem je v zásadě největším zákonem, který se kdy v novodobých dějinách Československa projednával. Jedná se možná o největší právní dílo na území Čech jako takových, vedle takových děl, jako byl Všeobecný občanský zákoník přijatý Rakouským císařstvím v roce 1811 a který platil pro naše území více než 150 let a předtím pro území Předlitavska.

Nebo jako byla středověká právnická poučení a díla typu Koldínova zákoníku.

Opravdu je to mimořádná chvíle i samozřejmě pro ministra spravedlnosti a mimořádná čest, že takovýto zákon takovéhoto rozsahu a významu zde dnes před vámi mohu prezentovat. Daný zákon svým rozsahem a významem opravdu je jedinečným dílem a v případě, že ho přijmete, pak se konečně vypořádáme a konečně dokončíme změny v oblasti civilního práva, které posledních 20 let realizujeme skrze větší či menší novely stále ještě v době komunismu přijatého občanského zákoníku z roku 1964.

Mnozí z vás si mohou klást otázku, proč ten zákon vůbec je třeba, nebo zda vůbec je třeba. Já se vám pokusím dnes v debatě na konkrétních institutech, na konkrétních věcech ukázat, že současné občanské civilní právo přes všechny změny, které v posledních 20 letech prodělalo, není svým obsahem a kvalitou srovnatelné s tím, jak vypadá např. občanské právo v Rakousku, Německu, Francii nebo v jiných vyspělých státech. Tedy platí základní axiom, a ten bychom si měli všichni zde uvědomit před tím, než se pustíme do více či méně odborných debat, že český občan z pohledu občanského práva má mnohem horší postavení, než má Rakušan, než má Němec, než má Francouz, než mají jiní občané vyspělé západní Evropy.

Ostatně právě v Rakousku stále dodnes platí některým "zpochybňovaný" všeobecný občanský zákoník z roku 1811. Rakušané se k němu dodnes velmi hrdě hlásí a v minulém roce oslavovali velmi výrazně 200 let ABGB všeobecného občanského zákoníku, pořádali celou řadu politických a společenských akcí na oslavu tohoto zákona, ke kterému i my bychom se měli hlásit, protože jak jsem řekl, žádný jiní občanský zákoník na našem území neplatil tak dlouho a neovlivnil českou civilistiku tak výrazně, jako všeobecný občanský zákoník.

Není tedy žádnou ostudou, pokud autoři dnes projednávaného kodexu vycházeli v některých věcech z všeobecného občanského zákoníku, k některým jeho institutům se hlásit. Je to přirozené a je to správné, protože hodnota práva mj. spočívá v jeho kontinuitě. V tom, že zde je určitá právní kultura, ke které bychom se opět měli přihlásit.

Zkrátka a dobře, měli bychom dnes rozhodnout o tom, zda se Česká republika hlásí ke středoevropské tradiční civilistické právní kultuře, k rakouskému, německému, řekněme vlivovému okruhu, anebo zda jsme jakýmsi postkomunistickým unikátem, který ve svém právu kombinuje vlivy sovětského práva,vlivy řekněme některých pokusů a experimentů z 90. let, a zda tedy vytváříme jakési hybridní postavení.

Já zde říkám za ministerstvo spravedlnosti a za vládu, že jsme přesvědčeni, že je nutný návrat do středoevropské právní kultury, do středoevropského právního rámce, a tomu také odpovídá navržený text zákona. Ten navržený text zákona není prosím archaismem. Nepřebírá všeobecný občanský zákoník. Pouze se všeobecným občanským zákoníkem inspiruje. Stejně tak ten návrh zákona v sobě obsahuje vlivy moderních evropských a světových úprav. Byl výrazně ovlivněn holandským občanským právem, které bylo v několika posledních letech přijato a je považováno dnes v Evropě za nejmodernější civilní právo. Je ovlivněn právem provincie Québec v Kanadě, která má také velmi progresivní a moderní civilní právo. Tedy vyjít ze starého a vstřebávat pozitivní aktuální vlivy, to bylo cílem autorů, kteří pracovali na novém občanském zákoníku.

My jsme zastánci toho, že je třeba přijmout úplně nový kodex. Že jakákoli polozměna jakékoli pouhé novely bohužel nemohou změnit základy občanského zákoníku z roku 1964, který stojí zkrátka a dobře na jiném civilizačním a společenském zřízení, než je, řekněme, svobodná společnost, která na prvním místě chrání svobodu jednotlivce a ochraňuje na prvém místě jeho právo vlastnické. Není možné podle našeho názoru reformovat zákon z roku 1964 a dosáhnout kvality a úrovně právních úprav, jako mají vyspělé státy západní Evropy.

Ostatně toto není pouze náš názor. Podíváte-li se do jiných států střední a východní Evropy, tak je možné říci, že většina těchto zemí buď už přijala úplně nové občanské zákoníky, anebo na úplně nových právních úpravách pracuje. Není země postkomunistického bloku, která by vědomě a racionálně řekla, nebudeme přijímat nové právo, nový občanský zákoník, přijatý z dob komunismu, nebudeme ho nahrazovat, ale pouze budeme komunistického právo novelizovat.

Já jsem byl, a říkal jsem to na ústavně-právním výboru, před půl rokem na mimořádně zajímavé konferenci v Petrohradě v Rusku, která byla věnována vysloveně novému občanskému zákoníku, který Rusko přijalo před 10 lety. Byla to velmi zajímavá debata, které se účastnil i ruský prezident Medveděv, tím Rusové vykládali význam a závažnost, který občanskému právu a občanskému zákoníku, a z té debaty jednoznačně vyplynulo, že byť před 10 lety byly také velmi vášnivé spory o tom Rusku, jestli přijmout nové civilní právo, anebo pouze novelizovat sovětské právo. Sovětská věda byla velmi hrdá na sovětskou úpravu občanského práva, tak přesto se po 10 letech od přijetí nového občanského práva ukázalo, a potvrzovali to i odpůrci těch změn, že úplně nový občanský zákoník výrazně pomohl i zemi, jako je Rusko, v oblasti stabilizace civilních vztahů, a jednoznačně ukázal, že bylo tehdy dobré rozhodnutí, přijmout nové civilní právo.

Dámy a pánové, pokud i země, jako je Rusko, šlo směrem přijetí úplně nového občanského zákoníku, neměli my bychom být ostrůvkem poloreformovaného postkomunistického civilního práva a měli bychom dnes udělat odvážný krok, historický krok, a přijmout úplně novou právní úpravu, o které tady povedeme debatu.

Zkrátka a dobře, neměli bychom se obávat problémů, které logicky budou s přijetím nové právní úpravy přijaty. Ale krátkodobé problémy budou objektivně dlouhodobě převýšeny dlouhodobými výhodami, které přijetím nové komplexní kvalitní právní úpravy přinesou. To, že budeme mít několik let méně stabilní judikaturu, nemůže být důvodem k tomu, abychom neudělali odvážný krok a na desítky let neupravili pro nás, ale hlavně pro naše potomky, kvalitní civilní právo, které stabilizuje v této oblasti právní prostředí. Je to mimořádně důležitá okolnost, a já vás moc prosím, vnímejme historičnost té chvíle a vnímejme to, že dnes nerozhodujeme o běžném zákonu, ale o zákonu, který ovlivní život každého z nás, každého z nás mimořádným způsobem. Minimálně každý z nás budeme řešit své majetkové poměry v okamžiku sepisování závěti, a minimálně v této oblasti každého z nás se nový občanský zákoník mimořádně dotkne, protože dědické právo je zcela nově přepracováno.

Já toto záměrně takto říkám pro jisté odlehčení, protože je faktem, že byť podle nového občanského zákoníku bude upravena i kupní smlouva, podle které dnes a denně nakupujeme v potravinách nebo v jiném obchodě, tak ta změna není tak výrazná, jako třeba v této oblasti. Proto jsem tuto oblast zvolil, aniž bych tím chtěl něco naznačit nebo něco předznamenávat.

Dámy a pánové, co k tomuto zákonu ještě do úplného úvodu, než se pustíme do textu, říci? Je třeba říci, že neplatí teze, že by ten zákon nebyl vydiskutován. Na tom zákonu se pracovalo 10 let. Na žádném jiném kodexu se nepracovalo 10 let. To je naše obrovská deviza a výhoda, že ten náš návrh je mnohem lépe vydiskutovaný, než byly návrhy v některých postkomunistických zemích. Já jsem tu proceduru velmi bedlivě sledoval, snažím se to velmi bedlivě vnímat, a těch 10 let je na tom textu zákona opravdu znát.

Samozřejmě že na určité instituty je možné mít rozdílný věcný pohled, je možné mít rozdílný pohled na zásadu, jestli vlastník nemovitosti a vlastník pozemku má být tentýž. Je možné mít rozdílný věcný pohled na to, zda spoluvlastník nemovitosti má automaticky předkupní právo k té druhé části. To jsou věci, které jsou v různých právních řádech upraveny různě. Ale ať zvolíme jednu či druhou variantu, neznamená to, že zákon má vadu nebo chybu.

A já jsem přesvědčen, že opravdových problémů, vad a chyb má ten zákon naprosté minimum vzhledem k rozsahu toho zákona, jak je veliký. Vycházím z debat, které se nad textem vedly a které se vedou v posledních 5 letech. Víceméně ten zákon byl už před 3 – 4 lety v zásadě dokončen a posledních 5 let ještě ve fázi, kdy se dokončoval a následné 3 - 4 roky se permanentně o tom zákonu vedly debaty jak na úrovni expertů, odborníků, na ministerstvu vznikaly skupiny praktiků, notáři pro dědické právo, advokáti pro smluvní právo, experti z katastru nemovitostí pro věcná práva a zápisy do katastru nemovitostí atd, a podrobně byly jednotlivě pasáže velmi věcně vydebatovány.

Mám-li se tedy vyjádřit ke genezi přijímání, přípravy toho návrhu zákona, pak je nutno říci, a na tomto místě poděkovat vládě sociální demokracie, která v době Miloše Zemana zadala věcný záměr přípravy nového občanského zákoníku. Tehdejší osvícený ministr Otakar Motejl víceméně dal do vlády materiál, zadal základy řekněme práce na občanském zákoníku a vytvořil komisi, v jejímž čele byl profesor Eliáš. Je třeba říci, že komise, která připravovala občanský zákoník, byla zcela apolitická. Byla to odborná komise, vytvořená tehdy nepolitickým ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem, byť logicky v politické vládě, to není nic špatného, ale to zadání bylo opravdu věcné, nesouviselo nijak s tím, kdo v tu chvíli aktuálně je u moci.

To si myslím, že je velmi dobrým základem pro to, aby občanský zákoník byl dlouhodobě akceptován jak levicí, tak pravicí – myslím demokratickou levicí a demokratickou pravicí – a nebyl v zásadě výrazně měněn, ať zde bude vládnout jak demokratická pravice, nebo demokratická levice. Není to projekt jedné politické strany, není to projekt jednoho politického směru, je to 10 let intenzivní práce týmu předních expertů pod vedením profesora Eliáše.

Dámy a pánové, já to zde zdůrazňuji a moc vás prosím jako senátory, kteří mají trošku jinou odpovědnost, než pouze stranickou a politickou, abyste to vzali v potaz při dnešním rozhodování a vzali jste v potaz to, že se v zásadě opravdu jedná o dílo zpracované předními experty, nikoli politiky. Ti experti logicky mezi sebou vedou permanentní debaty, a vždycky ty debaty povedou, nechť se akademici hádají, ale my politici bychom měli akceptovat ten většinový odborný názor a ten schválit. Aspoň tak to já vnímám.

Neměli bychom do toho promítat krátkodobé politické pohledy a řekněme krátkodobé politické preference. Proto také vláda ten věcný návrh zákona – zpracovaný, probraný, prodiskutovaný a připomínkovaný – v zásadě schválila a poslala do Poslanecké sněmovny bez nějakých výraznějších změn. Nečinila tam žádné politické korektury, které by mohly ten zákon znehodnotit. Je to opravdu vydiskutované dílo odborníků, obsahuje majoritní názory na jednotlivé instituty občanského práva, tak jak je dnes právnická obec v ČR, jak teoretická, tak praktická, vnímá. To je důležité takto zdůraznit.

Dámy a pánové, pojďme tedy, jestli dovolíte, k samotnému textu zákona. Ten návrh, jak jsem již řekl, má přes 3000 paragrafů, a je to fakticky největší legislativní dílo, které od dob všeobecného občanského zákoníku bylo na našem území přijato. Podíváte-li se na jiná obdobná díla jiných států, pak je třeba říci, že občanské zákoníky mají všechny civilizované země velmi objemné. Není chybou a není vadou zákona, že je objemný. Zákon totiž občanům nic nepřikazuje. Obsahuje dispozitivní normy, které občan může využít, ale také nemusí využít. To znamená, je-li něco objevného a je to pouze podpůrné, občanovi to dává možnost využití, pak to přece není špatně. Kdyby zákon obsahoval konkrétní verzi a přikazoval občanovi něco, pak samozřejmě přílišný rozsah je špatně. Ale to v tomto případě není.

Podíváte-li se na všeobecný občanský zákoník, na německý zákoník a nebo na francouzský zákoník z roku 1804 přijatý Napoleonem, pak ten rozsah je opravdu obdobný. Zkrátka a dobře neobstojí teze, že teď máme stručný občanský zákoník z roku 1964, tedy výrazně novelizovaný, a teď budeme mít rozsáhlý zákon, který se chudáci občané budou učit.

Zkrátka a dobře, pokud ten nový zákon dává občanovi nové možnosti, nové šance, jak upravit svůj život, pak je to zkrátka k jeho prospěchu. Pokud dneska dědické právo je pětinové svým rozsahem oproti tomu, co navrhujeme my, a dáváme občanovi nové varianty, včetně možnosti uzavření dědických smluv atd., co dnešní platné právo neumožňuje, pak zkrátka ten rozsah je ku prospěchu občana. Ne proti jeho vůli.

Takže já jsem připraven do krve obhajovat, že kvalitní občanský zákoník v demokratickém právním státě nemůže být stručný. Musí být rozsáhlý, má-li občanovi přinášet možnosti, jak se ve svém životě chovat, jak se svým majetkem a životem naložit.

Jak jsem už zdůraznil, normy jsou dispozitivní. Zákon je postaven na ochraně autonomie vůle občana. Tedy občan může svéprávně vztahy upravit odlišně od občanského zákoníku. Ale v případě, že něco neupraví, opomene něco upravit, např. ve smlouvě, tak zkrátka rozsáhlý a kvalitní občanský zákoník zvyšuje míru jeho právní jistoty. Protože to, že smlouvě něco chybí, tak najdu a podpůrně použiji občanský zákoník. Pokud něco chybí ve smlouvě a občanský zákoník je stručný, dokud neupravuje, jako v dnešní době, vzniká nám obrovská právní nejistota, kterou potom řeší soudy, které bohužel často v obdobných věcech rozhodují jinak. A kde je právní jistota pro občana? Ta se mu ztrácí - a ta tady není.

Tedy podrobnější občanský zákoník zvyšuje právní jistotu občanovi, že když určitou věc autonomně neupraví ve smlouvě, nebo si autonomně nějak jinak nedá dohromady, ve smlouvě v zásadě, tak zde má jako podporu a oporu k zvýšení právní jistoty a k překlenutí takovýchto míst občanský zákoník.

Podíváme-li se na samotný kodex, tak má samozřejmě několik částí. Obecná část je podle mě mimořádně důležitá. Já ji považuji za jednu z nejklíčovějších částí, kde zkrátka jsou základní principy civilního práva postavené na přirozené právní teorii, na ochraně svobody a vůle občana. Jsou zde principy toho, že vůle občana je úplně primární. A má být primárně respektována. Zákon má pouze podporovat občana. A tam, kde chybí konkrétní vůle občana, má být teprve zákon.

Ten zákon podrobně upravuje v té 1. části celou řadu věcí. Upravuje statusové věci, které jsou v současném právu velmi nedokonalé a ne úplně upraveny. Upravuje celou řadu konkrétních institutů, které čeští občané potřebují a pomáhají jim.

Já uvedu pouze některé případy z té první části. Otázka ochrany duševně nemocných a nesvéprávných osob. To je prosím dneska mimořádně citlivý problém, který současné civilní právo řeší velmi nekvalitně. Takže ti z vás, kteří váhají, zda občanský zákoník podpořit, ale jsou sociálně citliví, tak už jenom kvůli této pasáži, která lépe chrání práva duševně postižených občanů, je tento zákon mimořádně důležitý.

Uvedu příklady. Tento zákon umožňuje osobě, která trpí určitou duševní poruchou či duševní chorobou, která bude mít progresivní vývoj, včas upravit své osobní a majetkové vztahy. Ve chvíli, kdy ten člověk ještě nemá progresi nemoci v takové fázi, kdy zkrátka už nemůže sám o sobě rozhodovat, tak podle toho nového zákona si takovýto člověk může zvolit svého opatrovníka. Vypadá to jako úplně banální věc, ale dneska si zkrátka opatrovníka zvolit nemůžete. Trpíte Alzheimerovou chorobou a čekáte, až se dostanete do fáze, kdy pak soud rozhodne o tom, jakého vám určí opatrovníka. To znamená jste v rukou státu a nevíte, co se s vámi bude dít.

Takhle budete mít možnost si včas upravit své majetkové vztahy a určit opatrovníka, kterému věříte, a který se pak o vás, až se dostanete do určité fázi nemoci, postará. To si myslím, že je mimořádně důležité. A já to tady takto chci zmínit.

Další věc, která je nově upravená, je otázka zbavování nesvéprávnosti. Dneska máme v České republice třicet tisíc osob, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Jsme opět evropským primátem, máme bohužel evropský primát v množství osob, které jsou v zásadě takto omezeny komplexně na svých právech, co se týče činění jednotlivých úkonů podle civilního práva. Je to opět přežitek bývalé právní úpravy. My proto zavádíme nový princip tzv. svéprávnosti a pouze částečného omezení svéprávnosti. A pouze částečného omezení svéprávnosti. To znamená – soud bude muset do budoucna v rozsudku vždycky konkrétně vymezit, v jaké oblasti to dotyčného zbavuje svéprávnosti. Nebude tedy en bloc moci administrativně rozhodnout a člověka úplně zbavit svéprávnosti. To si myslím, že je mimořádně citlivá a důležitá věc.

Nově komplexně upravujeme spolkové právo, včetně nového rejstříku, který bude obsahovat informace o spolcích. Je zde úplně nová úprava právnických osob, která dneska chybí a vyvolává velké problémy. Obrovské problémy mají ti, kteří dneska spravují nadaci. Je zde neúplná nekomplexní právní úprava, i přes samostatný nadační zákon, způsobuje to velké problémy, protože určité nadace byly založeny před účinností zákona. Máme zde tzv. "staronadace", kde není jasné, podle jakého práva se dneska mají řídit. Máme zde nové nadace.

Vycházím z vlastní zkušenosti, kdy jsem byl v několika věcech takto konzultován, a ty problémy jsou mimořádné. Já vím, že to tak na první pohled nevypadá, ale komplexní nové nadační právo je mimořádně důležité, a tento zákon to obsahuje. Je to celá řada dalších věcí typu drobných institutů, jako je třeba emancipace, která umožní 16letému a staršímu člověku mezi rokem 16 a 18 let býti uznán svéprávným i v jiném případě, než když pouze uzavře sňatek, jako je to dneska.

Dneska zkrátka je podmínkou, že dotyčný mezi 16 a 18 lety uzavře sňatek a pak může dojít k jeho svéprávnosti, k jeho emancipaci. To je podle našeho názoru špatně. Ten soud by měl rozhodnout i v jiných případech. To znamená, posuneme zde ochranu takovýchto mladých lidí, kteří třeba chtějí podnikat, jsou v těžké situaci, protože jsou třeba sirotky, není zde důvod, aby do svých 18 let neměli plnohodnotný právní statut. Toto všechno ten zákon nově řeší.

Druhá kapitola je rodinné právo. Tam dochází v zásadě paradoxně k mírnějším změnám, nicméně i tam bychom určité změny našli. Já jsem připraven v debatě na to reagovat.

Co považuji za mimořádně důležité, je část třetí, absolutní majetková práva. Tato část je v zásadě úplně komplexně přepracována. Zkrátka úprava vlastnického práva v občanském zákoníku, ale zvláště tak zvaných věcných práv k věcem cizím, na prvním místě k tak zvaným věcným břemenům, ta právní úprava, která zde byla, je naprosto nedostatečná. Naprosto nedostatečná! Naprosto neodpovídá pojetí tomu, co mají standardní civilizované země. Nepřesné užívání termínu věcná břemena pro něco, co věcnými břemeny zásadně není, zrušení jiných termínů, které zná civilní evropské právo 2000 let, jako jsou služebnosti, reálná břemena a tak dále. To všechno bohužel je nutné napravit, a my to v tom novém zákoníku napravujeme. Zavádíme standardní podobu struktury věcných práv k věcem cizím, jako to mají jiné evropské země. Proto tedy ta změna je velmi fatální a výrazná.

Stejně tak se výrazně mění dědické právo. Zkrátka a dobře, podíváte-li se na dnešní podobu dědického práva, pak právo zůstavitele vyřešit své řekněme majetkové poměry je velmi omezeno proti tomu, co může Rakušan, Němec nebo Francouz, a opět to mohu dokladovat na konkrétních institutech. Zmíním alespoň tak zvané dědické dohody. Dneska nemůžete za svého života vypořádat majetkové poměry v rodině tak zvanou dědickou dohodou. Opět běžná věc. Uvedu příklad. Potenciální zůstavitel má dvě děti, jednomu dítěti poskytne vysokoškolské vzdělání, poskytne mu studium v Americe, investuje do něj za jeho života obrovské peníze. Ten zůstavitel má jeden dům a chce, aby už za života se nějak vyřešily majetkové poměry. To znamená, aby se uzavřela jakási dědická dohoda,ve které bude jasně napsáno: Jednomu dítěti jsem dal vzdělání, dal jsem mu - já nevím – za života nějaké majetky a tedy chci, aby se toto dítě vzdalo dědického podílu, a ten dům, který mám, chci odkázat tomu druhému potomkovi. To jsou věci, které dneska fakticky nejsou možné a tento zákon to nově umožní. Právě dědické dohody, drobná, banální věc, umožní předcházet obrovskému množství dědických sporů, které dneska máme, které dneska řešíme.

To je tedy jeden konkrétní příklad. Ale mohl bych mluvit o dalších věcech. Odkazy, příkazy v závětích. Dneska bohužel dědění ze závěti jen obtížně můžete podmínit nějakými dalšími pokyny, které chcete do závěti dát. To znamená, dneska těžko bude platná závěť, kde napíšete: Odkazuji svému synu svůj dům, pokud vystuduje vysokou školu. Takovýto odkaz, takováto podmínka bohužel dneska je neplatná. Není důvod, proč by nemohla v českém právu být, pokud ji mají ji mají jiné právní řády.

A takto bych mohl uvádět další a další příklady, ale já vás s tím nechci obtěžovat, pouze se snažím demonstrovat na konkrétních věcech, že to není jenom o snaze dělat zákon pro zákon, ale že ten zákon opravdu velmi výrazně, velmi výrazně ochraňuje práva, práva občanů.

Dědické právo tedy je zcela nové, zcela nově upraveno ve shodě s notářskou komorou a jsem přesvědčen, že výrazně pomáhá našim občanům. Ostatně když jsme dali občanský zákoník na internet, dva roky visel na internetu, a dostávali jsme stovky ohlasů od normálních lidí, tak musím říci, že zvláště oblast dědického práva byla občany nejvíce kvitována.

Čtvrtá část, tak zvaná relativní majetková práva, řeší otázky závazků. Dneska je obrovský problém se závazky, chcete-li smlouvami, v té rovině, že máme samostatnou úpravu v občanském zákoníku a obdobné instituty upravujeme v obchodním zákoníku. Není žádný důvod pro to, abychom měli upravenou kupní smlouvu v občanském zákoníku a jinak jsme měli upravenou kupní smlouvu v obchodním zákoníku. Z toho akorát vznikají problémy, rozdílná judikatura a praxe se s tím mnoho let vypořádává a do dneska určité věci díky této dvojkolejnosti závazkového práva, do dneska určité věci jsou velmi problematické a sporné. To znamená, sjednotit závazky do jedné právní úpravy je jednoznačně pozitivním krokem, který snad nebyl nikým rozporován a je to jednoznačný pozitivní přínos pro podnikatele, ale obecně pro občany, kteří dnes a denně uzavírají různé smlouvy a určité závazky.

Samostatnou úpravou a samostatnou věcí je zmíněná otázka náhrady škody. Současná právní úprava, hlavně praxe soudu, je opravdu řekl bych téměř hanebná ve vztahu k občanům, jak je u nás nahrazena škoda. Ať se jedná o škodu na zdraví, životě, ať se jedná o škodu způsobenou poškozením věci, majetkovou újmu, ať se jedná o takové věci, jako je škoda za poškození oblíbené věci nebo za poškození či zabití zvířete, nebo za ztrátu radosti z dovolené. Toto všechno je oblast, kde současná právní úprava výrazně pokulhává za judikaturou a právní úpravou západních zemí. Zkrátka a dobře, občanovi ve státech západní Evropy je škoda nahrazena v mnohem větší míře, než občanovi České republiky, a už je – s prominutím – jedno, zda se jedná o škodu na zdraví nebo škodu způsobenou tím, že cestovní kancelář zajistí nekvalitní dovolenou. Já to zde nechci srovnávat, protože u těch cestovních kanceláří je to asi opravdu méně významná věc, ale pouze dokazuji, že co se týče náhrady škody, je naše právní úprava a praxe bohužel zdaleka jiná, než ve vyspělých státech západní Evropy, a není k tomu žádný důvod.

Dámy a pánové, já už vnímám logicky trošku šum v sále, protože hovořím asi déle, než bylo záhodno. Ale nepovažoval jsem za vhodné u takto klíčového zákona hovořit nějak výrazněji stručně, protože se jedná opravdu o klíčový zákon, který ovlivní život každého občana výrazně, fatálně a ovlivní mu život mnohem více, než si dneska ten občan dokáže připustit. Protože nikdo z nás neví, kdy bude žádat o náhradu škody, kdy bude uzavírat závěť, kdy bude uzavírat novou nájemní smlouvu, kdy zkrátka bude vstupovat do nějakého právního vztahu, kdy nová právní úprava mu umožní lépe a kvalitněji svoje práva ochránit.

Já vás tedy žádám o projednání tohoto návrhu zákona. Nechám samozřejmě na vašem rozhodnutí jako svébytného tělesa Parlamentu, nebo svébytné komory Parlamentu, jak k tomuto návrhu přistoupíte. Zvažte, prosím, velmi citlivě, jestli v této chvíli je vhodné odkládat účinnost zákona na rok 2016, tak jak navrhuje ÚPV.

Vážím si toho, že výbory, které projednávaly tento návrh zákona, se nepouštěly do legislativního kutilství a nesnažily se opravit paragraf 2015 jiným zněním, nebo nějakými takovýmito pokusy vstupovat do jednotlivých detailů. Vnímám v tom vyspělost a vyzrálost vaší komory, že nahlížíte, alespoň na výborech to tak vypadalo, na ten kodex jako na celek zákona, který byl deset let opravdu intenzivně dvakrát projednáván v připomínkovém řízení, dvakrát v legislativní radě vlády. Stovky expertů se k tomu vyjádřily a stovky připomínek byly projednány. Dokonce i v Poslanecké sněmovně, kde míra ukázněnosti legislativního procesu je nižší, při druhém čtení bylo načteno pouze asi 5 nebo 7 pozměňovacích návrhů. Což je důkazem toho, že opravdu už všechno kolem toho zákona bylo minimálně prodiskutováno, byť chápu, že nad některými věcmi nemůže být úplná shoda. Ale opravdu ta debata dozrála svého konce zcela přirozeně a je tedy na nás, jak rozhodneme.

Zvažte, prosím, zda je vhodné odkládat účinnost na rok 2016 a tím prodlužovat dobu, než čeští občané budou mít možnost s novým zákonem, který objektivně posiluje jejich práva, než budou moci podle něj nakládat. Zvažte to, protože odložení účinnosti o dva roky o dva roky sníží možnost občanů využívat ty výhody, které nové civilní právo přináší. Další dva roky navíc budou muset čeští občané čekat na to, aby mohli využívat výhody dědického práva, náhrady škody, otázky, které souvisejí s emancipací, s otázkami duševního zdraví, jak jsem už tady řekl, vybírání opatrovníka atd.

Prosím, neposuzujme to pouze technicistním pohledem, kolik času potřebují advokáti a soudci. Ten zákon je primárně pro občany a tímto směrem bychom k tomu měli přistupovat. Promiňte mi, už chraptím.

Měli bychom tímto pohledem na to nazírat. Původní návrh, který odešel z Poslanecké sněmovny, obsahuje rok účinnosti 2014.

V případě, že zákon bude přijat, je to víceméně rok a tři čtvrtě na to, aby se soudci, advokáti a odborná veřejnost seznámili s tímto návrhem zákona. Já jsem přesvědčen, že toto je dostatečná lhůta, aby si každý odpovědný právník zákon nastudoval.

Ostatně civilní právo na právnické fakultě se přednáší rok a půl, tři semestry, a 15. je zkouška. Tedy i studenti samotní se s civilním právem seznamují rok a půl, a pak jdou ke zkoušce. Maximálně některé fakulty mají tedy dva roky. Jsem přesvědčen, že analogicky rozsah výuky civilního práva na právnických fakultách, a srovnáme-li to s lhůtou, kterou dáváme již praktikujícím právníkům, pak jsem přesvědčen, že dva roky, které budou mít k tomu se se zákonem seznámit, jsou dostatečné.

Ostatně už nyní vím, že připravuje několik odborných týmů komentář k tomu zákonu, pokud bude přijat. Komentáře budou za rok hotovy, za rok vyjdou a budou další pomůckou praktikujícím právníkům, jak se zákonem rychle pracovat. Ministerstvo vedle toho zřídí bezplatně odborný tým, kde budou autoři zákona. A budeme občanům, ale i právníkům bezplatně odpovídat na internetových stránkách ministerstva na dotazy spojené s aplikací tohoto zákona.

Tedy ochrana a komfort v podobě komentáře, promiňte, v podobě pomoci ministerstva spravedlnosti, v metodické pomoci ministerstva spravedlnosti zde bude už od řekněme přijetí tohoto zákona. A tedy prodlužování na 4 roky z hlediska ochrany právnického vztahu je podle mého názoru zbytečné.

Tato debata samozřejmě předpokládám, že se dále asi povede, ale já vás moc prosím, abychom při přijímání zákona mysleli spíše na občany než na právníky a podle toho zvolili délku legisvakační doby. Myslím si, že my za ministerstvo dvouletou lhůtu považujeme za dostatečnou. A v rámci ní jsme připraveni všechny úkoly, které s aplikací zákona budou spojeny, zvládnout a stihnout.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 259/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Božena Sekaninová. Návrh také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 259/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Pakosta.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 259/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Začal bych shrnutím legislativního procesu.

Návrh, který projednáváme, jak z povahy věci vyplývá, nebo by mělo být samozřejmé, je vládním návrhem, který byl Poslanecké sněmovně předložen 25. května 2011. Sněmovna projednala zákon podle svých pravidel ve svém jednacím řádu ve třech čteních. Za zmínku stojí, že vzhledem k rozsahu a významu zákona bylo navrženo prodloužení lhůty mezi 1. a 2. čtením ze standardních 60 dnů na 120 dnů. Tento návrh neprošel. Následně však prošel návrh na prodloužení alespoň na 90 dnů.

Další nadstandardní moment v projednávání návrhu zákona bylo, že mezi 1. a 2. čtením proběhla přes val roku 2001 celá řada seminářů, na kterých se projednávaly jednotlivé části navrhovaného zákona. Což si jistě takto významná norma zasluhuje. A tady je namístě poděkovat i zástupcům ministerstva spravedlnosti a rekodifikačního týmu, kteří se tohoto projednávání účastnili a organizovali ho. Možná je jenom trošku škoda, že to bylo právě v době prázdnin a dovolených, takže účast expertů např. z akademického prostředí nebyla taková, jaká by mohla být v jiném termínu, ale s tím se v tuto chvíli už nedá udělat vůbec nic.

To, co vzešlo z projednávání jak na těchto seminářích, tak na ústavně-právním výboru, byl komplexní pozměňovací návrh, zpracovaný ministerstvem spravedlnosti, formálně předloženým na ústavně právním výboru. Spolu s dalšími několika pozměňovacími návrhy, které předložili jednotliví poslanci na plénu při 2. čtení, se jednalo celkem o 66 stran pozměňovacích návrhů. Jenom v návrhu z ústavně-právního výboru vzešlo 287 návrhů věcných změn a 163 legislativně technických změn.

Tady bych navázal na to, co říkal pan ministr, kdy oceňoval naši komoru, že k návrhu zákona přistupuje jako k celku a nesnaží se zasahovat a měnit jednotlivá dílčí ustanovení. Chtěl bych říct, že to by měl být obecný princip platný po celou dobu projednávání návrhu občansko-právního kodexu. Takovýto kodex by měl být do parlamentu předložen v momentě, když jsou všechny legislativně technické vady odstraněny a samozřejmě řádně projednány i věcné změny.

V tomto případě se tak bohužel nestalo. A myslím si, že rozsah změn, které byly schváleny v Poslanecké sněmovně, jsou porušením tohoto nepsaného principu, který by měl být při projednávání kodexových zákonů dodržován. Zákon byl ve sněmovně schválen, s tím, že ty pozměňovací návrhy, až na několik jednotlivostí, byly schváleny. A byl postoupen Senátu 3. ledna 2012. Z toho vyplývá, že Senátu končí lhůta pro projednání návrhu zákona 2. února letošního roku.

Máme standardní 30denní lhůtu. A tady si opět neodpustím komentář. Chtěl bych upozornit na to, že v tomto spatřuji velkou vadu naší ústavy, protože pro zákony takovéhoto významu, takovéhoto rozsahu projednávání během 30 dnů při všech dalších souvislostech, kdy samozřejmě reálně potom na projednání zákona zbudou zhruba 2 týdny. Vezmeme-li v úvahu zpracování stanoviska našich legislativců, tak nelze odpovědně a podrobně takovýto typ zákona zde v Senátu projednat. A v zásadě jdeme po povrchu, po obecných principech. A samozřejmě, že tím spíše je vyloučeno nějak podstatněji zasahovat do jeho dílčích ustanovení, protože riziko chyb, kterých bychom se mohli dopustit, a nedomyšlených a dopadů do dalších částí našeho právního řádu, které by takové zásahy měly, tak doopravdy nelze takto k zákonu obecně přistoupit, natož u takto zásadní a rozsáhlé normy.

Projednání zákona bylo Organizačním výborem přikázáno, jak už tady zaznělo, ústavně-právnímu výboru. Jako garančnímu a dále výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Garanční ústavně-právní výbor přijal usnesení, v kterém Senátu doporučil vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který prodlužuje legisvakační lhůtu a navrhuje odložit účinnost z 1. ledna 2014 na 1. leden 2016.

Dále mě určil jako zpravodaje, a předsedu výboru, Miroslava Antla pověřil předložením tohoto usnesení předsedovi komory.

Nyní bych se zmínil k některým principům, z kterých podle předloženého návrhu podle důvodové zprávy návrh zákona vycházel. Jedním z principů, který je v důvodové zprávě uveden, je, když to trošku zkrátím, rozchod s totalitním základem, na kterém jsou doposud vystavěny soukromoprávní vztahy.

Myslím si, že není sporu o tom, že by měl být přijat nový občanský zákoník, že naše civilní právo vyžaduje rekodifikaci, že některé jeho části jsou buď zastaralé, a nebo z hlediska rozsahu úpravy nedostatečné.

Na druhou stranu je zcela zjevně přehnané tvrdit, že po dvaceti, nebo více než dvaceti letech od roku 1989, se tady řídí soukromoprávní vztahy jakýmisi nesvobodnými nedemokratickými principy, že by lidé nemohli svobodně nakládat se svým životem a se svým majetkem. I při vědomí některých nedokonalostí stávající právní úpravy.

Z tohoto principu vychází diskontinuita, co nejširší diskontinuita nové úpravy s dosavadní právní úpravou, a to i v situacích, kdy to zcela zjevně není nezbytné. Projevuje se to např. ve změně právní terminologie u právních institutů, které se svým obsahem nijak nemění, které jsou nejenom mezi právními profesionály, ale mezi laiky, mezi lidmi běžně známé a každý rozumí tomu, co znamenají. Tady bych zmínil na příklad termín jako "právní osobnost", místo "způsobilosti právům". "Právní jednání", místo "právního úkonu", nebo návrat k pojmům, jako je "pacht".

Tyto změny, které jdou nad rámec nutnosti, samozřejmě přispějí ještě k větší nejistotě v právních vztazích. Je samozřejmě, jak už tu i pan ministr říkal, zcela logické, že jistá míra nejistoty při takto zásadní změně je vždy přirozená. Je ovšem otázka, jestli tato nejistota se má ještě zbytečně prohlubovat tam, kde skutečně k tomu nebyl žádný zásadní důvod.

Další z principů, na kterých je nový občanskoprávní kodex postaven, je, že v zásadě veškerá základní úprava soukromoprávních vztahů by měla být zahrnuta v jediném kodexu. Z tohoto důvodu se ruší řada dalších předpisů, které doposud platily vedle dosavadního občanského zákoníku. Tím nejpodstatnějším je asi obchodní zákoník. Ale dále je to např. zákon, který upravuje vlastnická práva k bytům a dalším jednotkám, nebo zákon o rodině.

Sama vláda, když návrh kodexu předložila, však tento princip porušila. A to v jedné poměrně podstatné oblasti. Návrh občanského zákoníku upravuje osobní postavení člověka. A je to samozřejmě naprosto základní část úpravy soukromého práva. Na rozdíl od všech ostatních zákonů, např. zákona o rodině, který osobní postavení člověka také upravuje, tak nebyla do nového kodexu zahrnuta úprava registrovaného partnerství.

Zde bych chtěl zdůraznit, že nejde o diskuzi, zda vůbec má nebo nemá být registrované partnerství v našem právním řádu upraveno, ale o to, že je-li upraveno, tak pak samozřejmě systematicky patří do návrhu nového občanského zákoníku, protože upravuje osobní stav člověka stejně jako např. zákon o rodině. Je to tedy zásadní odchylka od principů nové úpravy, která dokonce původně byla rekodifikačním týmem do návrhu zapracována, ale následně čistě z politických ideologických důvodů, protože by to zřejmě bylo pro část konzervativnějších poslanců v Poslanecké sněmovně nepřijatelné, tak byla politickým rozhodnutím z návrhu vyřazena.

Nemá asi smysl řešit teď dílčí výhrady k jednotlivým částem. Už tady také v předkladu pana ministra zaznělo, že ke každému právnímu institutu, k jeho konkrétní úpravě mohou být různé názory. Vždy mezi právníky bude celá řada pohledů na různé právní oblasti. Ani pro to nemáme příliš prostor. Zcela nepochybně však platí, že návrh nového občanskoprávního kodexu přináší některé podstatné změny. V řadě věcí bych opakoval to, co tady říkal pan ministr. Zmínil bych např. skutečně dědické právo, jehož současná úprava je zcela nedostatečná. Ale říkám, i tam já bych dokázal uvést celou řadu výhrad. Zrovna např. k dědické dohodě, k její konkrétní úpravě, jak tady byla uvedena, ale i k tomu, čemu se někdy říká např. takzvaná "našeptávaná" závěť. A podobně by se šlo vyjadřovat k dalším věcem.

V oblasti vlastnického práva si myslím, že taková nejpodstatnější změna, o které se mluví, a která nepochybně přinese usnadnění života celé řadě osob, ať už jednotlivých lidí, tak právnickým osobám, ale i veřejnému sektoru, zejména obcím, tak je návrh principu, že stavba je součástí pozemku. Těch pozitivních věcí je samozřejmě v novém kodexu celá řada. Ale jsou tady ty výhrady, které jsem zmiňoval.

Nyní bych se dostal k návrhu na prodloužení legisvakance. Pro tento návrh ústavně právního výboru je řada důvodů. Ten první důvod je, že samozřejmě takto zásadní změna vyžaduje, aby se s ní seznámili nejenom advokáti, soudci a další právní profesionálové, tím důvodem není jenom ohled na ně, ale samozřejmě, že i právní laikové, jednotliví lidé by měli znát, co je platné právo, aby alespoň v obecné rovině věděli, měli by vědět, čím se jejich právní vztahy řídí. A oni by měli mít možnost, aby se s touto normou v té obecné rovině seznámili.

Pro takto zásadní normu čtyřletá legisvakance není nic, co by bylo nějak přehnané, ale doopravdy bude dlouho trvat, než se nové právní instituty a také ta někdy i zbytečně používaná nová terminologie zažije. Dalším zásadním důvodem pro prodloužení legisvakance je však i ta okolnost, že návrh nového občanskoprávního kodexu vyžaduje i přijetí celé řady dalších zákonů. Dnes tady budeme projednávat dva z nich. A to zákon o mezinárodním právu soukromém a zákon o obchodních korporacích. To však není dostatečný výčet zákonů. Je potřeba přijmout např. nový zákon o obchodním rejstříku, protože návrh občanského zákoníku ruší obchodní zákoník, kde obchodní rejstřík je upraven, a v novém zákonu o obchodních korporacích nikoliv.

Pokud je mi známo, ministerstvo zatím nemá vyjasněny ani všechny koncepční otázky, jak by vlastně měl být pojat ten nový návrh zákona o obchodním rejstříku, natož aby byl na stole věcný záměr zákona. A pokud vím, tak legislativní plán vlády předpokládá, že paragraf znění by měl být projednán do konce tohoto roku. Pokud by se tak stalo, pak při běžných legislativních lhůtách takový návrh zákona může být schválen Parlamentem ČR v druhé polovině roku 2013, tedy těsně před tím, než by měl občanský zákoník a další související zákony nabýt účinnosti. Čili reálně ta legisvakační lhůta je ve skutečnosti mnohem kratší od okamžiku, kdy bude známa nová právní úprava jako celek.

Dalším zásadním zákonem, který je potřeba schválit, tak je buď podstatná novela občanského soudního řádu, kde je potřeba změnit vlastně celou úpravu nesporných řízení, to je např. pravidla pro projednávání dědictví, ale i další nesporná řízení, a nebo alternativně, jak zřejmě počítá ministerstvo spravedlnosti, přijmout nový zákon o nesporných řízeních, který by je komplexně upravil. To znamená, že nadále by nebyly součástí občanského soudního řádu.

Opět není na stole ani věcný záměr tohoto zákona, nebo mi to není známo, natož abychom byli ve fázi zpracování paragrafového návrhu zákona. Další, který bych zmínil, je tzv. změnový zákon, který doprovází jiné velké zákony. Tedy zákon, který upraví v souladu s novým občanským zákoníkem zřejmě stovky dalších zákonů, a který možná svým rozsahem bude srovnatelný, nebo i větší, s objemem samotného občanského zákoníku. Opět nemáme na stole ani přehled zákonů, kterých by se tato změna měla týkat.

I v tomto světle navrhované prodloužení legisvakační lhůty až k 1. lednu 2016 mi přijde zcela přiměřené. A požádám vás následně, abyste tuto změnu podpořili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku senátorka Božena Sekaninová. Ano, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto návrhem zákona a nepřijal žádné usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pan senátor Petr Pakosta bude nyní hovořit.

Senátor Petr Pakosta:  Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, senátní tisk č. 259, tedy návrh nového občanského zákoníku, který leží před námi, je bez nadsázky gigantickým legislativním počinem, který v zemích Koruny české nemá obdoby nejméně za posledních sto let, možná dokonce ještě nikdy.

Tento návrh je zcela jistě o řád lepší, než dosavadní občanský zákoník. Já připomenu jeho číslo – 40/1964 Sb. Ano, náš stávající občanský zákoník, byť v podobě velmi, velmi novelizované, pochází z doby aktivního budování socialismu, a to se samozřejmě odráží nejenom v jednotlivých ustanoveních jednotlivých paragrafů, ale i v duchu tohoto zákona.

Připomínám, že práce na novém občanském zákoníku probíhaly zhruba 10 let. Za tu dobu se vystřídalo nejen několik ministrů spravedlnosti, ale také několik vlád, od vlád pod taktovkou České strany sociálně demokratické, přes úřednickou vládu až po vládu sestavovanou ODS. Z tohoto stručného exkurzu je zřejmé, že nový občanský zákoník je dílem stojícím více méně mimo politiku, a to je pro základní normu civilního práva určitě dobře.

Rovněž připomínám, že do práce na novém občanském zákoníku byly vtaženy také obě komory našeho Parlamentu. Pochlubím se: i já sám jsem se - ještě jako člen ústavně-právního výboru - zúčastnil řady jednání či seminářů, kde byly prezentovány a diskutovány jednotlivé instituty tehdy ještě připravovaného občanského zákoníku.

Mohu tedy směle konstatovat, že nový občanský zákoník je výsledkem práce široké skupiny osob bez ohledu na politickou příslušnost a bez ohledu na profesní postavení či zaměření.

Je samozřejmě pravdou, že někdo musel být tím, kdo všechny zdroje zpracuje a kdo dá textu výslednou podobu. Zde je namístě jmenovat osobu pana prof. Eliáše. Ale dík za tuto gigantickou práci patří nejen jemu, ale všem dalším, které jsem sice nejmenoval, ale obecně zmínil.

Z toho, co jsem řekl, je zřejmé, že jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu se s předloženým návrhem občanského zákoníku ztotožňuji. Stejně tak se s ním ztotožnil i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale o tom budu mluvit až v závěru svého vystoupení. A to přesto, že tomuto návrhu lze tu a tam něco vytknout. Lze mu například vytknout jistou archaičnost pojmů. Jsem však přesvědčen, že jednak si na to rychle zvykneme a jednak návrat ke kořenům nebývá chybný. To platí obecně.

Návrhu lze vytknout jistou nejednotnost terminologickou. To však dle mého přesvědčení nebude činit problémy výkladové, pouze se nepatrně zhorší jakási uživatelská přítulnost nového občanského zákoníku.

Co je vážnější je skutečnost, že v rámci našeho legislativního procesu není stanovena povinnost předložit pro projednávání zákona v Senátu aktualizovanou důvodovou zprávu. Zejména v případě takto obsáhlé normy to považuji za vážný nedostatek. Důvodová zpráva je důležitým zdrojem informací pro ty, kteří s novým zákonem pracují, kterým je nový zákon určen. Jak ale v tomto případě bylo přislíbeno ze strany ministerstva spravedlnosti včera při projednávání nového občanského zákoníku na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ministerstvo spravedlnosti zajistí aktualizaci důvodové zprávy podle textu občanského zákoníku, který schválila Poslanecká sněmovna a který, jak doufám, schválíme i my. Tuto aktivitu velmi vítám, ale využívám této příležitosti a apeluji na to, aby se aktualizace důvodové zprávy před odesláním návrhu jakéhokoliv zákona z PS do Senátu stala standardní povinností.

Návrh také obsahuje řadu drobných legislativních pochybení. Některé z nich jistě půjdou opravit v rámci redakčních úprav před zveřejněním zákona ve Sbírce zákonů, další pak bude možné opravit v rámci legisvakační lhůty. Je běžným zvykem v České republice novelizovat zákon během legisvakační lhůty a tato předloha nepochybně nebude v tomto výjimkou. Již jsem zachytil signály, že tomu tak skutečně bude, že se to připravuje.

V této souvislosti bych rád ocenil práci legislativního odboru našeho Senátu. Jím zpracované informace k novému občanskému zákoníku jsou velmi kvalifikované, a já jsem přesvědčen, že tento text se stane jedním z důležitých zdrojů informací k novému občanskému zákoníku, a to i přes skutečnost, že v záhlaví tohoto textu je napsáno: pouze pro potřebu senátorů.

Jak jsem již uvedl, právě projednávaný návrh občanského zákoníku je gigantickým a zcela ojedinělým dílem, které je navíc nejméně o řád lepší než dosavadní občanský zákoník z roku 1964. I přesto, že z různých pohledů to dílo není zcela dokonalé, ale to nikdy být nemůže, tak si nedovedu představit, že bychom tuto předlohu zamítli. Rovněž tak si nedovedu představit, že bychom dokázali ve třicetidenní lhůtě, kterou Senát má k projednání návrhu jakéhokoliv zákona a která v praxi bývá i poloviční, zpracovat konkrétní pozměňovací návrhy řešící zmíněné nedostatky. Jediný pozměňovací návrh, který si dokáži představit, je návrh ústavně-právního výboru na posunutí účinnosti zákona.

Ovšem před tímto posunutím bych chtěl velmi varovat. Připomínám, že žijeme v české kotlině, to zde občas říkám, a je čirým naivismem předpokládat, že příjemci této normy ji začnou studovat ihned po jejím vyjití ve Sbírce zákonů. Opak je pravdou. Někteří ji začnou studovat měsíc před nabytím účinnosti, většina ale podle mých zkušeností až poté, co ta norma bude účinná.

Dalším důvodem pro odložení účinnosti může být to, že je třeba připravit takové změny dalších zákonů, které reflektují přijetí nového občanského zákoníku. Připomínám, že současně s novým občanským zákoníkem nebyl předložen doprovodný zákon a musí tak být učiněno dodatečně. Ale ta téměř dvouletá lhůta pro tuto práci, než nový občanský zákoník nabude účinnosti, je jistě dostatečná. A pokud by se náhodou ukázalo, že ne, máme jednak legislativní nástroje na to, abychom tuto situaci operativně vyřešili, a jednak máme jistě dostatek zodpovědnosti, abychom takovému řešení nebránili.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, včera jsem podobnými slovy uváděl jako zpravodaj návrh nového občanského zákoníku na jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor návrh nového občanského zákoníku projednal a přijal usnesení, se kterým vás nyní seznámím.

Jedná se o 205. usnesení ze 17. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu konané dne 24. ledna 2012. Usnesení se týká návrhu občanského zákoníku, čili senátního tisku 259, a zní:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, Ph.D., náměstka ministra spravedlnosti ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu;

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není takový návrh, a proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan místopředseda Zdeněk Škromach. Připraví se předsedkyně klubu TOP 09 paní senátorka Soňa Paukrtová. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já jsem nebyl dojmu, že tady vládne naprostá selanka, jak je to perfektní zákon a jak to bude fungovat, a jenom proboha, nic s tím nedělejme, protože těch skoro 3000 paragrafů nelze ani přečíst, natož se k nim podrobněji vyjadřovat. Tomu rozumím.

Já si ale nejsem zcela jist a já to posuzuji z pohledu občana, nikoli advokáta, právníka, soudce a dalších, kteří samozřejmě takovouto normu vnímají zcela jinak. A já jsem naopak od pana ministra přesvědčen o tom, že zadání nesplnilo svůj účel, protože občanský zákoník je věc, která je důležitá pro každého občana, a jsem přesvědčen o tom, že to pojetí by mělo být tak, aby každý občan byl schopen z této normy si svá práva a povinnosti vyvodit.

Bohužel, tak jak je koncipován tento návrh zákona a tak jak jej tady pan ministr vychválil, a mám pocit, že i právě z toho důvodu, že vyhovuje silným lobbistickým skupinám v oblasti advokacie, právníků apod., protože po přijetí tohoto občanského zákoníku žádný z občanů, pokud nemá patřičně hluboké právnické vzdělání, tak fakticky neudělá nic bez pomoci advokáta apod., právníka.

A to si nemyslím, že je dobrá zpráva pro občany této země, byť jsem přesvědčen, že by měl být nový občanský zákoník, protože občanský zákoník z roku 1964 je opravdu určitou relikvií. Ale bohužel na rozdíl např. od zákoníku práce, který se podařilo v minulosti prosadit a který dodneška funguje jako nový, moderní nástroj, tak tento zákon si myslím, že pro občana bude problémem. Navíc, a nemyslím si, že je dobré se vracet téměř k Rakousko-Uhersku ve výrazech, život jde dál a existuje, dnes už nejezdí poslové na koních a máme televizi, máme noviny, máme rozhlas, máme internet, a jsem přesvědčen o tom, že některým připravovatelům tohoto občanského zákoníku to ještě nedošlo. A že tedy v mnoha věcech se používají výrazy, které, nakonec vycházím z veřejných zdrojů, kde se to stává předmětem kritiky, pachtovní smlouvu se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři, věc v dočasném užívání a používání, a pachtýř se zavazuje platit za propachtovanou pachtovné nebo poskytnutou poměrnou část výnosu věci.

Jako občan s běžným povědomím o právu jsem naprosto přesně informován o tom, jak to má fungovat, a myslím si, že takových skvostů se tady určitě objevuje více. Výměnky a výměnkáře pamatuji z dob mojí babičky a stařenky, ale nesetkal jsem se s tímto pojmem už minimálně 20 nebo 40 let.

Stejně tak určitě pojem pobočný spolek, rozhrady, přestavek, služebnost a služebnosti, obmýšleného apod. Musím říci, že tak, jak je občanský zákoník připraven, a vzhledem k tomu, že ministerstvo samo na poslední chvíli do tohoto zákona vstoupilo poměrně významnou změnou, tak mám obavu, že tady to dopadne podobně, jako když nás tady ujišťoval pan ministr Drábek o tom, jak má všechno připravené, prodiskutované, a jak ta jeho revoluce v oblasti sociálních dávek bude fungovat. A zatímco rozbil fungující sociální systém, který města a obce bez problémů zajišťovaly, a dnes jsme v situaci, kdy zřejmě jeho úřad a úřady práce nebudou ani schopny vyplatit základní sociální dávky lidem, kteří na nich jsou existenčně závislí, tak podobná obava pramení i z nejasností, které kolem občanského zákoníku jsou.

A to posunutí účinnosti je to minimální. A já si myslím, že je škoda, že v této věci není dohoda s vládní koalicí, aby tento vládní návrh ve sněmovně podpořila, protože jinak to bude opět jen takové senátní plácnutí do vody, protože pak to nemá smysl.

A proto já navrhuji, aby tento návrh zákona byl Senátem zamítnut. Protože vláda by měla dostat domácí úkol, přepracovat tento návrh zákona na základě skutečně politické debaty, a nikoliv jen kuloárních debat, řekněme lidí, kteří jsou v tom přímo zainteresovaní. A tím neshazuji práci těch, kteří se na tom podíleli, ale myslím si, že daleko dříve by měla být tato záležitost diskutována a směřována k tomu, aby občanský zákoník byl pro občana, aby občan s ním mohl bez problémů žít a aby nepotřeboval ke každé návštěvě úřadu doprovod advokáta, což já samozřejmě chápu, ale nemyslím si, že je správně.

Znovu opakuji, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane místopředsedo, a nyní se přihlásil pan ministr, který má právo vystoupit kdykoli.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Omlouvám se, dámy a pánové, ale musím reagovat. Na věcné výtky, které zde byly řečeny panem zpravodajem, budu reagovat na konci svého vystoupení, ale tady po té politické proklamaci musím vystoupit k vystoupení pana Škromacha. Já se osobně domnívám, že to, co zde bylo řečeno, má ryze politický charakter. Já jsem ve vystoupení svého předřečníka neslyšel jedinou konkrétní věcnou výtku, která by měla být v textu zákona dopracována. Byl to soubor politických proklamací, a mě velmi mrzí, že čelní představitel sociální demokracie se k návrhu zákona, který byl zpracován podle věcného záměru, schváleného vládou Miloše Zemana, takto staví.

Dejme na stůl konkrétní připomínky - a o nich se bavme. Sociální demokracie to mohla učinit během několikaletého projednávání, její zástupci se účastnili debat na půdě Poslanecké sněmovny, i některých expertních debat, a jejich věcné připomínky byly seriózně vydiskutovány. Ostatně důkazem toho je, že přední expert sociální demokracie poslanec Křeček aktivně podpořil návrh občanského zákoníku.

Takže prosím, buďto povedeme politickou debatu, na což máte plné právo, ale já do ní nebudu vstupovat, anebo věcnou debatu, a já se vám budu pokoušet vysvětlit a zdůvodnit, proč k tomu či onomu ustanovení nebo k té či oné filosofii zákonodárce, resp. předkladatel, přistoupil.

Debata, že to je pro lobby advokátů, já nevím, z čeho pan Škromach vychází. Chci upozornit, že naopak advokáti a právníci ve své většině, ti, kteří nechtějí sloučit novou normu, tak z nového zákona nejsou nadšeni.

Takže jestli tu někde tvrdí, že to je zákon, psaný pro advokáty, ať mi ukáže tu skupinu advokátů, kteří věhlasně tleskají a radují se z toho, že získají nějaké nové kšefty. To zkrátka není pravda. Toto není pravda, není to kodex, psaný pro advokáty. Naopak, mám pocit, že u některých profesních komor díky tomu, že zde bude nová norma, je jistá rezervovanost.

Chci k tomu říci, že není pravda, že zákon je psán pro advokáty, a že občan bude muset mít advokáta na každém kroku. Z čeho tato teze vychází? Čím je podložena? Naopak dneska díky nestabilitě právních vztahů, nepředvídatelnosti rozhodování soudu, díky tomu, že je zde neúplné civilní právo a rozdílná judikatura, tak občan potřebuje kvůli každé věci advokáta. Kvůli drobnému zápisu u změny nadačního statutu potřebujete advokáta. Vycházím z praktických zkušeností, u každé věci potřebujete advokáta, protože právní jistota je dneska minimální a nelze ji zvýšit, pokud nedojde ke změně civilního práva. To tak je. To není o rozhodovací praxi soudu, ale zkrátka rozhodovací praxe soudu bude rozdílná, ve chvíli, kdy zákon mlčí a je neúplný. To je realita. Protože mezery v právu jsou překlenovány rozdílným pohledem soudu a rozdílnou judikaturou.

Klidně doručím senátorům, kteří tvrdí tyto teze, že to není pro občany, posudek Ústavu pro jazyk český Akademie věd, kde jasně vyplývá, že zákon je napsán tak, že mu normální občan rozumí. Klidně panu Škromachovi doručím postřehy desítek a stovek zpráv, které došly během dvou let na adresu ministerstva spravedlnosti, kdy občané sami se k zákonu vyjadřují a v zásadě výtky z hlediska jazyka jsou nulové. Doporučují doplnit určité věci, diskutují o určitých institutech, ale ten jazyk, který byl zvolen, je v zásadě standardní, a kdyby každý jazyk všech zákonů, který tu projednáváme, byl takto pochopitelný normálním občanem bez právnického vzdělávání, bylo by to skvělé. Posudek mohu doručit, abych zde nehovořil já, ale hovořili zde experti, kteří dělali jazykový rozbor tohoto návrhu zákona.

Ke konkrétním institutům, to je samozřejmě politické rozhodnutí, a tom celá debata je. Řekněte jako zákonodárci lidu, jestli má občan právo mít v občanském zákoníku pacht, nebo nemá. Řekněte občanům, jestli občan má mít právo na výměnek, nebo nemá. Jestli se pan Škromach s výměnkem nepotkal, tak já zde mohu říci, že já se, vážení senátoři, s výměnkem potkal.

Nedávno v mé poslanecké kanceláři byla jedna starší paní od nás z Pošumaví, která chce svůj statek, svoji usedlost předat dětem, ale chce na té usedlosti bydlet a chce mít zaručené právo fungování, a toto je přesně přece výměnek. Výměnek je o tom, že zde bude záruka toho, že když děti nemovitost prodají, tak té paní vztah k baráku nebo k nemovitosti nebo k pozemku bude zachován. To zkrátka nelze upravit jinak, než formou výměnku. Protože jakákoli smluvní úprava, je možno ji obejít, a je otázka, jestli se bude vztahovat na právního nástupce vlastníka takového gruntu.

Rozhodněte politicky, jste tu zákonodárci, jestli občan má právo na výměnek, nebo nemá. Já vám jenom říkám, že to je institut, který se dnes vrací do Česka, vrací se tím, jak se obnovují vlastnické vztahy k půdě na vesnici a jak postupně generace prvních restituentů odchází do penze, a bude chtít své statky a svoje půdy předávat svým dětem, a přitom mít zaručeno, že děti je nechají v nemovitostech dožít, že tam budou mít právo na určitý podíl z úrody a že tam budou moci fungovat. A že když dítě statek neprodá, tak nový nájemce, resp. nový vlastník je z toho statku nevyžene.

Jen vám ukazuji, že politické proklamace, že občan výměnek nepotřebuje, mně to připadá hodně silné slovo, takhle to tady říci. Já bych to občanům do tváře takhle neřekl. Já jsem přesvědčen, že výměnek občané potřebují. Stejně tak pacht. Pacht je forma více méně vztahu k půdě, opět díky obnovení vlastnickým vztahům k půdě na vesnici pachtovní smlouvy nejsou žádnou výjimkou. Několikrát jsem se potkal s tím, že se uzavírají pachtovní smlouvy. Zkrátka nevystačíme se samotnou úpravou nájmu. Nájem kompletně neupravuje otázky, spojené se specifickým institutem pachtu, který upravuje otázku požitků a jiných věcí, které s užíváním nemovitosti jsou spojené. Neříkejme občanům, my zákonodárci ve své pýše, že občané nemají právo na pachtovní smlouvu. Já to tedy občanům říkat nebudu. Pacht má většina zemí EU, Česká republika, Československo, Rakousko-Uhersko pacht vždycky mělo. Byl to klíčový institut užívání půdy na venkově, a já se domnívám, že do českého práva patří. Pokud ne, pak je zcela legitimní, abyste návrh zákona zamítli, ale avizuji, že já vždycky budu hájit, že výměnek, pacht a jiné instituty do českého práva patří. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, a nyní s právem přednosti paní senátorka Paukrtová, předsedkyně klubu.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové, na ÚPV jsem navrhovala, abychom schválili návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou, s datem účinnosti, tak jak to návrh zákona předkládá. Učinila jsem tak z toho prostého důvodu, že já jsem velmi hluboce přesvědčena, že předložený návrh je především soukromoprávním promítnutím hodnot, které jsou zakotveny v Listině základních práva svobod do oblasti privátního práva. Já si myslím, že jednotlivé hodnoty, které nový občanský zákoník, rekodifikovaný občanský zákoník přináší občanům, je natolik významné, že se nedomnívám, že bychom měli odkládat jeho účinnost.

Bylo tady řečeno, že zákoník se tvoří pro občany. Ano, já jsem přesvědčena o tom, že ano. A že občané si po 10 letech, kdy odborná veřejnost, odborné týmy připravují rekodifikaci občanského zákoníku, zaslouží, aby již platil. A myslím si, že neplatí to, že občané se mají připravovat na přijetí občanského zákoníku. Ruku na srdce. Jak se budou občané zabývat občanským zákoníkem? Tak, že v okamžiku, kdy chtějí sepsat poslední vůli, podívají se do příslušných ustanovení. V okamžiku, kdy uzavírají nějakou smlouvu, podívají se do příslušných ustanovení. Já si nemyslím, že by občané ČR toto studovali po dobu do roku 2016. To se nedomnívám.

Ale myslím si, že si po té spoustě let zaslouží, aby ten nový občanský zákoník platil, protože jeho hlavním a nejdůležitějším principem je autonomie svobodné vůle občanů této republiky. A já si nemyslím, že bychom dál měli do roku 2016 tady měli mít občanský zákoník, který je jistým promítnutím sociálního inženýrství přes všechny jeho novelizace. A proto jsem navrhovala, abychom schválili ve znění Poslanecké sněmovny, a protože to tady zaznělo z VHZD, tak se k tomu ráda připojím.

Ještě k tomu dvě poznámky. Senát opravdu měl velmi krátkou dobu na to, aby projednal občanský zákoník, a ten kodex si opravdu zasloužil, abychom na to měli minimálně 60 dnů. Ale dámy a pánové, to přece není vina občanského zákoníku. To je dané tím, že Poslanecká sněmovna, přestože tam posíláme různé návrhy, nezměnila Ústavu a stále nám ponechává těch 30 dnů, což samozřejmě není úplně dobře. Myslím si, že pro kodexy bychom měli mít minimálně 60 dnů.

Bylo tady řečeno, že Poslanecká sněmovna přijala rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů, ke kterému neexistuje důvodová zpráva. Ano, to je pravda, ale to opět není vina občanského zákoníku. To je prostě tím, že Poslanecká sněmovna také nereflektuje naše návrhy, které tam stále posíláme, a žádáme, abychom u návrhů, které přicházejí z Poslanecké sněmovny, abychom měli důvodovou zprávu.

Vzala jsem jako fakt na jednání ÚPV, že pozměňovací návrhy jsou více méně legislativně technické a že po věcné stránce nikterak nezasahují do obsahu a vydiskutované formy občanského zákoníku. Doopravdy si myslím, že to je velké legislativní dílo, a že opravdu Senátu nepřísluší, aby jej zamítal. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, chtěl bych zmínit jen jednu věc, a totiž to, že nevím, jestli jste nám tady říkal, pane ministře, úplně pravdu, protože mám za to, že to, co vidíte pod pojmem výměnek, myslím, že je v současné době řešeno v legislativě věcným břemenem. Ale to není to, o co jsem se s vámi přišel podělit.

Já už od minulého zasedání našeho se snažím dopídit k tomu, jak je to s důvodovými zprávami, a to je věc, kterou zmínil kolega Pakosta ve své zpravodajské zprávě. Vzal jsem si totiž jednací řád náš a jednací řád Poslanecké sněmovny.

Pokud jde o návrhy zákonů, jednací řád Poslanecké sněmovny říká ve svém § 86 odst. 3: Součástí návrhu zákona je důvodová zpráva, která odůvodňuje principy nové právní úpravy atd.

Tedy jestliže my dostáváme k projednání návrh zákona, mám zato, že bychom ho měli dostávat s důvodovou zprávou, o které mluví jednací řád Poslanecké sněmovny a o které říká, že je součástí návrhu zákona.

Chtěl bych se obrátit na naši komisi pro Ústavu, ale možná i ÚPV, aby tuto záležitost projednal a vnesl nám to problému jasno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  S faktickou se hlásí paní senátorka.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Jen bych panu kolegovi Doubravovi vaším prostřednictvím, paní předsedající, já bych si vám dovolila tuto skutečnost vysvětlit o přestávce.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji za faktickou. Dalším přihlášeným pane senátor Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, návrh nového občanského zákoníku je bezesporu jedním z nejdůležitějších a nerozsáhlejších legislativních tisků, který horní komora Parlamentu ve své dlouhodobé historii projednávala, a je také samozřejmě nejsložitější.

Úprava, čítající více než 3000 paragrafů, které navíc velice znatelně ovlivňují náš každodenní život, koneckonců ani jiná být nemůže. Já se na tomto místě připojím k některým kritikům, kteří nové úpravě vytýkají snahu o příliš rychlé zavádění do praxe. Rok 2014, kdy by měl nový občanský zákoník vejít v platnost, je nastaven skutečně velmi nerozvážně, a až přehnaně optimisticky. Souhlasím s posunem účinnosti na rok 2016. Takováto základní norma civilního práva, zavádějící navíc velké množství nových pojmů, by potřebovala určitě delší dobu na vstřebání. Takto se s nimi budou muset soudy vypořádat až za běhu, což nepovažuji za rozumné, a s ohledem na náročnost a rozsah zákona a také s ohledem na již tak značnou přetíženost a někdy i dosti kolísavou pověst našich soudů.

Kromě výtky ohledně příliš rychlému zavádění do praxe si dovolím nesouhlasit i s poněkud zbrklým a na sílu prováděným nahrazováním i toho, co v současné úpravě spolehlivě funguje, a snahou měnit zažité a definované právní pojmy za nové.

S tím se pojí také má další výtka směrem k návrhu nového zákoníku, a to je, že opět, jak bývá v současné koalici zvykem, nebyl dostatečně konzultován s opozicí, což je zvláště u takto zásadních norem neomluvitelné.

Chtěl bych se hlavně detailně pozastavit u jednoho aspektu, týkajícího se oblasti nájemného bydlení, který považuji za obzvlášť důležitý, a tím je snaha o určení rámce úpravy nájemného. Musím říci, že tuto snahu o uchycení problematiky nastavení výše nájemného vítám, už jen tím, že totiž přináší zásadní změnu oproti současnosti. Hovořím zde na základě vlastní špatné zkušenosti z regionů se společností CPI BYTY, která v letech 2003 a 2004 skoupila v Třinci velké množství bytů za zlomek reálné hodnoty, a nyní nájemníky tlačí tzv. ke zdi nájemným, které neodpovídá skutečnému stavu nemovitosti. Byty jsou ve velice špatném stavu a do oprav se prakticky léta neinvestovalo.

V kontextu se skutečným stavem bytů je pak nájemné, které CPI BYTY po nájemnících v nových smlouvách chce, považuji za naprosto nemorální.

Co vidím pozitivní, je § 2249 nového zákoníku, budou moci majitelé navrhnout zvýšení nájemného v bytech maximálně jednou za rok, a to jen do výše, nepřesahující 20 % ceny za 3 roky.

Dále dle nové úpravy, cituji § 2250, provede-li majitel, pronajímatel, stavební úpravy, které trvale zlepšují užitnou hodnotu pronajatého bytu, či celkové podmínky bydlení v domě, anebo mají za následek trvalé úspory energie nebo vody, může se s nájemci dohodnout o zvýšení nájemného, nejvýše však o 10 % z účelně vynaložených nákladů ročně. Souhlasí s návrhem na takové navýšení nájemného alespoň nájemci 2/3 bytů v domě.

Tzn. že je takovýto maximálně 10% nárůst nájmu budou vlastníci oprávnění požadovat pouze v případě, že prokazatelně zvýší hodnotu bytu nebo zlepší stav domu.

Zavedení těchto zákonných rámců a pravidel, v nichž se bude moci majitel bytu pohybovat, považuji za velice přínosné, jelikož konečně bude možné účinněji specifikovat podmínky, za jakých může docházet k navýšení cen nájmu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším je pan senátor Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, byť už tu bylo mnoho řečeno, abych se krátce zapojil do této rozpravy k návrhu nového občanského zákoníku.

Skutečně je to tak, že kodex vznikal 10 let, aby byl koncem minulého roku předložen v Poslanecké sněmovně a nakonec 9. listopadu schválen většinou 95 poslanců. Tým expertů z různých právnických fakult připravil, myslím tím už znění, které přišlo do Senátu, celkem 3080 paragrafů na 610 stránkách textu. podotýkám, že starý občanský zákoník má celkem pouze 880 paragrafů. Je to tedy úctyhodné dílo, které bude ovlivňovat každého občana od kolébky do smrti.

Ale převedeme-li si těch 3080 paragrafů do pomyslné časové řady, tak nám na 10 let přípravy vyjde necelý 1 paragraf zákona denně, neboli 0,16 potištěné stránky formátu A4. Nevím, jestli v tomto případě lze říci, že týmy expertů dřely jako koně.

Zajímavé na tom, jak již zde zaznělo ve zpravodajských zprávách, je, že v Poslanecké sněmovně předložil ÚPV změnu u 180 paragrafů a dalších přes 160 legislativně technických úprav.

Přiznám se, že jsem tento kodex ještě celý nepřečetl, ale i když chápu, že právnická mluva je trošku odlišná od běžných výrazů, přesto se mi zdá, že v návrhu občanského zákoníku je příliš mnoho téměř již archaických výrazů snad z dob Rakousko-Uherska, a názvosloví, kterým běžný občan, byť se ho to výsostně týká, tak jim neporozumí.

Jedná se o slova, jak už tady zaznělo, pacht, výprosa, výprosník, obmýšlený, odkazník apod. Kouzelné se mi jevilo např. základní ustanovení pachtu, které zde citoval již pan Škromach.

Na druhé straně bylo možno při tvorbě využít nová slova, kterým veřejnost již velmi dobře rozumí, jako je tunelování nebo odklánění peněžních prostředků apod. Již tento návrh občanského zákoníku mohl lehce několika paragrafy nebo větami řešit akcie na doručitele neboli anonymní vlastníky akcií, ale chápu, že zde nebyla politická objednávka nebo vůle toto řešit.

Bezesporu kladem této předlohy je např. návrh nového dědického práva, možná i návrh na zrušení bezmála 240 právních norem a předpisů, i vlastně samotný fakt, že návrh nového občanského zákoníku existuje.

Samozřejmě, že cítím potřebu nového občanského zákoníku a jeho uplatnění v praxi. Přesto nebo právě proto, aby bylo možné některé části tohoto návrhu občanského zákoníku upravit a pozměnit nebo vydiskutovat, např. se jedná o zletilost dětí, otázku svéprávnosti či zbavení způsobilosti k právním úkonům, dopracovat obchodní rejstřík nebo oblast vlastnictví bytů, považuji za nutné, prodloužit legisvakační lhůtu, a to do roku 2015 nebo 2016. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátory, nyní je na řadě paní senátorka Bayerová. Jen si dovolím upozornit, že někdy kolem 11.45, nejpozději 11.50, budu muset přerušit projednávání, a vzhledem k tomu, že ještě před přestávkou by chtěl na něco zareagovat pan ministr, tak se domnívám, že vystoupení paní senátorky Rippelové by bylo možné až při pokračování odpoledne.

Paní senátorka Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, nejsem právník a jsem tomu ráda, protože v mé matematice a fyzice zákony platí, i když hodně, hodně dlouho, ale pořád. Dovolím si proto jen pár poznámek z pozice senátorky a občanky tohoto státu.

Přiznám se, že ne příliš rozumím tomu, proč tady projednáváme návrh zcela nového občanského zákoníku. Nového koncepčně, terminologicky, i s konkrétními ustanoveními.

Pan ministr Pospíšil při projednávání v Poslanecké sněmovně dokonce zdůraznil, cituji vás, pane ministře: "Dámy a pánové, je to bezesporu v dějinách českého Parlamentu historický okamžik, kdy projednáváme takto rozsáhlé legislativní dílo. Podíváme-li se do právních dějin této země, tak význam a rozsah tohoto návrhu zákona je možné snad srovnávat pouze s takovými zákoníky, jako byl rakouský všeobecný... (Hluk a šum v Jednacím sále.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Poprosím kolegy, aby umožnili paní senátorce vystoupení, prosím, paní senátorka.

Senátorka Marta Bayerová:  ...srovnávat pouze s takovými zákoníky, jako byl rakouský všeobecný zákoník z roku 1811, a nebo např. tzv. Koldínova městská práva z poloviny 16. století – co pan ministr řekl ve sněmovně. Jako důvod takovéto razantní změny byla a je uváděna skutečnost, že stávající občanský zákoník má svůj původ v roce 1964, tedy za hlubokého tzv. reálného socialismu. Projednávaný návrh zákona je tedy zřejmě konečnou porážkou bývalého režimu i na poli legislativním. Jenže občanský zákoník byl přece za 22 let mnohokrát novelizován. Za celou tu dobu se jím občané a právníci řídili a soudy rozhodovaly na všech možných úrovních.

Pokud něco v občanském zákoníku bránilo aplikaci v nových podmínkách, tak to bylo změněno. Nevím o tom – možná mě ale pan ministr opraví – že bychom prohráli nějaký soudní spor u evropských soudů proto, že máme zastaralý občanský zákoník. Prohrávali jsme ale proto, že máme ne zcela funkční soudní systém.

Co konkrétně si v naší právní realitě vynutilo tak zásadní změnu občanského zákoníku? Proč nejdeme cestou postupných změn a zachování nebo jen drobných úprav terminologie, kterým právníci, soudy i občané rozumí?

Opravuje stávající občanský zákoník natolik socialistický či dokonce totalitní, že je ho třeba zgruntu změnit? To vůbec nejsou řečnické otázky. Přijetí tohoto návrhu zákona vyvolá totiž další změny. A já se obávám, že jejich rozsah a důsledky nejsme dnes schopni plně domyslet. Budou se měnit desítky dalších zákonů, budou se školit soudci, advokáti, zaměstnanci veřejné i státní správy. Budou se měnit desítky či stovky formulářů, administrativních a registračních postupů. Budou nutné propagační a vzdělávací akce pro občany atd.

My totiž neprojednáváme pouze změnu občanského zákoníku, jeho přijetím bude zahájena zásadní změna našeho právního řádu s dopady i na fungování veřejné správy. Přitom k tomuto zákonu nebylo provedeno hodnocení dopadů regulace, tzv. RIA. Navíc prý přijetí aplikace nového občanského zákoníku nepřinesou žádné další výdaje. Ale to nemůže být přece pravda.

Nedávno se mě ptal, protože jsem zastupitelka města Znojma, jeden občan, kolik ho bude stát přijetí nového občanského zákoníku? Kolik to bude stát jednu firmu? Kolik si to vynutí výdajů z veřejných prostředků? Já mu samozřejmě neuměla odpovědět, ale slíbila jsem mu, že se na to pana ministra zeptám.

Takže, pane ministře, prostřednictvím předsedajícího bych prosila, kdybyste mi mohl odpovědět na tuto otázku.

Já si zkrátka nemyslím, že je nutná takováto zásadní změna úpravy civilního práva. Přinese to podle mého názoru více škod než užitku. Vzhledem k tomu bych měla navrhnout zamítnutí tohoto návrhu zákona, ale vládní poslanci to jistě v souladu s koaliční smlouvou, ne však mnozí v souladu se svým svědomím, stejně ve sněmovně prohlasují. Podpořím proto pozměňovací návrh ústavně právního výboru a budu v naději, že v poslanecké sněmovně alespoň toto projde a my získáme čas na minimalizaci hrozících škod.

A vám, pane ministře, prostřednictvím předsedající předem děkuji za kvalifikovanou odpověď na moji otázku. A přeji vám, abyste nevešel do dějin českého práva jako ten, který značnou měrou přispěl k destabilizaci právního řádu v naší zemi. Nezasloužíte si to ani vy, ani naši lidé, spoluobčané. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Paní senátorka Bayerová. A nyní poprosil o reakci pan ministr, po obědě bude pokračovat obecná rozprava.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Já mám několik reakcí, a protože jsem pochopil, že bude přerušena debata, tak jsem chtěl na ty věci reagovat už nyní, i když jsem původně počítal, že to řeknu na konci.

Trošku mě mrzí, že odešel jak pan senátor Doubrava, tak pan senátor Škromach, protože jsem chtěl vysvětlit ten výměnek. Na konkrétním příkladu jsem chtěl ukázat, co to občanovi přinese. Pan senátor Doubrava totiž zde replikoval, že nemám pravdu, že zde popisuji výměnek, že to je věcné právo. Něco takového tady řekl. Tak já mu ocituji § 2707, který jasně říká, co je výměnek: "Smlouvu o výměnku si vlastník nemovité věci vyměňuje v souvislosti s jejím převodem a přechodem práva sloužící k zaopatření na dobu života."

To znamená, to jsou věci, které jsou takto v zákoně jasně popsány. Není možné věcným břemenem toto ustanovení nahradit, protože věcným břemenem nemůžete ve smlouvě přesně vymezit, co všechno jsou věci, které slouží k zaopatření na dobu života. To musí být takto samostatně upraveno v zákoně. A v případě potom následného sporu to zkrátka dovodí soud. Tedy obecné ustanovení o věcném břemeni specifiku institutu výměnku nemůže nahradit. To je realita. A můžeme se o tom dále bavit. Zaopatření na dobu života je specifické ustanovení vážící se pouze k výměnku. A pouze v případě sporu to soud potom může doladit, respektive může ho dovyložit ve svém rozhodování. Ostatně v době Rakouska zde byla rozsáhlá judikatura, která se právě týkala výměnku, a která tyto věci jasně dokladovala. Toto bohužel dneska není a vznikají nám v této oblasti problémy.

Jenom mi dovolte jednu poznámku k zprávě pana zpravodaje. Protože bude debata přerušena, je dobré, aby to zaznělo a ta reakce zde byla nyní bezprostředně. Já si velmi vážím korektního přístupu i s kritikou, která tady byla řečena zde i na ústavně-právním výboru, nicméně musím zareagovat na legisvakační dobu.

Vážím si péče, která zde byla věnována ministerstvu spravedlnosti, a to obavě, zda to stihne, nebo nestihne. Vážení přátelé, pokud zde já říkám, že to ministerstvo spravedlnosti stihne, pak maje v tuto chvíli politickou odpovědnost za ten resort, mám i politickou odpovědnost za to, že to stihneme. To znamená, pokud to nestihneme, padá to na moji hlavu a samozřejmě nesu za to plnou politickou odpovědnost. Prosím, dovolte mi, abych si dovolil tedy tento odhad udělat. A hovořím-li o tom, že jsou parametry na ministerstvu nastavené tak, aby během roku a půl veškerá legislativa byla připravena, pak to samozřejmě říkám se spoluodpovědností a i se spolupotenciální politickou odpovědností, která z toho pramení.

Zákon o obchodních rejstřících je v tuto chvíli věcně připraven. Je připraven věcný záměr. A již současně připravujeme paragrafové znění. Zákon o nesporných řízeních, který bude součástí doprovodných zákonů, je na něm pracováno, jednotlivé pasáže jsou zpracovávány experty, kteří jednotlivým oblastem rozumějí.

Např. včera jsem na notářské komoře projednával věci týkající se právě dědického řízení. Tedy pracuje se na tom, nečeká se, až bude přijat tento zákon, je to připraveno tak, aby se to všechno stihlo. Není třeba říci právě u dědického práva, že tato oblast, dědické řízení, je zpracovávána experty z Nejvyššího soudu doktorem Fialou společně právě s notářskou komorou. A takto bych mohl jmenovat další pasáže, další oblasti u nesporných řízení, které jsou nyní připravovány a ministerstvem dány dohromady, dočištěny a zákon půjde.

Stejně tak se připravuje ten doprovodný zákon. Tam je jedna důležitá věc, kterou je třeba zmínit. Ten změnový zákon musí být přijat co možná nejblíže účinnosti, tak, aby zachytil aktuální podobu právního řádu a reagoval na všechny změny, které jsou v právním řádu dnes a denně zaznamenávány díky intenzivním legislativním procesům, které v ČR panují, i díky členství v Evropské unii.

Tedy není možné změnový zákon připravovat s dvouletým předstihem a přijmout ho 2 roky předtím, než občanský zákoník bude účinný. To zkrátka je nesmyslné. Musí být přijímán v zásadě několik měsíců před účinností občanského zákoníku, aby zachytil reálnou aktuální podobu právního řádu v České republice. To je takto třeba zde zmínit. A říkám s plnou politickou zodpovědností – je to načasováno tak, aby doprovodná legislativa byla připravena a byla účinná k roku 1. 1. 2014. Na to já tedy dávám ruku do ohně.

K těm dalším věcem – vedle toho stejně tak jsou připravována školení v justiční akademii. Ostatně ředitel justiční akademie toto podrobně vyložil vaším senátorům, zástupcům v ústavně-právním výboru. To znamená pracuje se s tím, aby soudci byli připraveni a vyškoleni v okamžiku účinnosti 2014. A k právníkům obecně a k občanům laikům také obecně. Ono přesně platí to, co zde říkala paní senátorka Paukrtová: Ruku na srdce, kdo začne od přijetí zákona 4 roky studovat ten občanský zákoník? Ruku na srdce, já nikoho takového, přiznám se, neznám. Každý logicky bude listovat občanským zákoníkem, až bude určitou věc zkoumat. Budu sepisovat závěť, nalistuji si to v občanském zákoníku. Budu uzavírat novou nájemní smlouvu, nalistuji si to v občanském zákoníku. Povedu spor se sousedem o hranice pozemku, o prorůstání jeho jabloně na můj pozemek, nalistuji si to v občanském zákoníku. Budu řešit jinou záležitost. Stane se bohužel, že můj otec onemocní Alzheimerem, budu řešit opatrovníka, nalistuji si to v občanském zákoníku.

Takhle funguje občan. Občan pracuje s aktivním právem ve chvíli, kdy konkrétně bezprostředně něco řeší. A obávám se, že tak pracuje i většina právníků, kde jsou specialisté na civilní právo, tzv. civilisté. Tedy ta dvouletá lhůta, myslím si, že je dostatečná. Já jenom moc prosím a moc doufám, trošku jsem měl obavy, že to je trošku jinak, když jsem slyšel svoji předřečnici, že ten pokus o odložení na rok 2016 není motivován snahou zákon zrušit. Pokud to, vážení kolegové na levé části spektra, tak je, tak mě to velmi mrzí. A pak je možná férové to přiznat a říct otevřeně. Pak je možné tohle říci občanům, že pokus o odložení účinnosti na rok 2016 je pouze snaha, aby příští vláda, která samozřejmě může být složena úplně z jiných politických stran, tento zákon zrušila. Je-li to tak, tak to férově řekněme, ale pak já to vnímám jako obrovskou prohru a ztrátu. Ne pro mě - mně je jedno, jak budu zapsán v dějinách, paní senátorko, pro mě je důležité, abych své svědomí měl čisté. Ale pak je to obrovská prohra pro občany, pokud se tento zákon zruší. Protože pak nám dalších 10 let bude trvat, než někdo napíše nějaký jiný zákon.

A já vám s plnou odpovědností a s klidným svědomím říkám, že v této zemi není nikdo jiný, kdo by napsal odlišný, výrazně odlišný a výrazně jiný občanský zákoník, pokud to zadáme znovu akademikům a odborníkům; pokud to nebude psáno politicky a s politickou pýchou rozhodneme, že pacht, výměnek a jiné věci tam nechceme. Pokud to budou psát odborníci, pak vám garantuji, že nám tam pacht, výměnek a jiné věci opět vrátí, protože to má celá civilizovaná Evropa.

K těm nákladům, no tak to je samozřejmě obtížné. Já nevím, jak mám odpovědět na otázku paní senátorky prostřednictvím paní předsedající, co běžného občana bude stát užití nového občanského zákoníku? To je otázka, jak občanský zákoník bude užíván, jak ho bude aplikovat. Každý občan je právně svobodný, má svobodnou vůli a bude záležet pouze na něm, jak hodně podpůrná ustanovení občanského zákoníku bude využívat. Sama asi tušíte, že na takovouhle otázku se dá velmi špatně odpovědět. My můžeme říkat, co to bude stát veřejnou správu a stát z hlediska přípravy na aplikaci nového občanského zákoníku. Tak vám garantuji, že náklady nebudou tak vysoké, jak se možná na první pohled zdá. Protože klíčové, co bude třeba zaplatit a na co vynaložíme náklady, bude v prvé řadě školení a příprava soudců a obecně právníků na aplikaci této normy.

A zde říkám, nemalou část peněz získáváme z fondů EU a nemalou část školení platíme z této oblasti. Samozřejmě, že určité náklady zde budou, ale u takto složité a rozsáhlé normy vám teď ty náklady neumím vyložit. Je otázka, co všechno pod náklady počítáme. Jestli počítáme náklady nepřímé, že občané budou více využívat určité instituty, nebo méně využívat, na to, přiznám se, není jednoduchá a jasná odpověď. Přímé náklady pro občany s přijetím nového občanského zákoníku nevznikají.

Dámy a pánové, děkuji zatím za pozornost. A samozřejmě v průběhu debaty budu dále reagovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. A nyní tedy přerušuji projednávání tohoto bodu i naší schůze do 13.45 hodin.

Po polední pauze budeme projednávat dva pevně zařazené body ministra školství a poté v 15 hodin 2 body předsedy vlády. Poté budeme pokračovat body ministra spravedlnosti, to znamená dokončení tohoto zákona a dalšího.

(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.45 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené dámy a pánové, prosím, zaujměte svá místa v Jednacím sále. Budeme pokračovat odpoledním programem našeho jednání.

Jenom bych chtěl upozornit, že rozjednaný bod č. 1, to je návrh občanského zákoníku a další body pana ministra Pospíšila, budeme projednávat po bodech, které tady přednese, jak bylo už inzerováno, předseda vláda pan premiér Nečas. A odpolední jednání zahájíme body pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše. Je zde přítomen? Vítám pana ministra.

Jako první bod bude

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 263

Tento návrh zákona jste obdrželi pod senátním tiskem č. 263 a návrh uvede pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš, kterého tímto vítám a dávám mu slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Hezké odpoledne, dámy a pánové, dobrý den, pane předsedající.

Máte před sebou návrh technické novely zákona o uznávání odborné kvalifikace, jak už pan předsedající řekl, je to návrh zákona č. 18/2004 Sb., který byl dne 16. 12. 2011 ve 3. čtení schválen Poslaneckou sněmovnou PČR a 3. ledna 2012 postoupen Senátu jako senátní tisk 263. Dne 24. ledna 2012, to bylo včera, byl projednán ve výboru pro vědu, kulturu, lidská práva a petice bez pozměňovacího návrhu. Tato technická novela v sobě zahrnuje několik změn, které lze shrnout zhruba do 2 oblastí.

První oblastí je odstranění obtíží z provádění zákona v praxi a odstranění některých technických nedostatků zákona, např. úprava terminologie podle Lisabonské smlouvy. Druhou oblastí je zavedení jednotné evidence poskytovatelů služeb, tedy migrujících osob vykonávajících v České republice dočasně nebo příležitostně povolání, pro které český právní řád stanoví podmínky k jejich výkonu.

Navrhované řešení evidence poskytovatelů služeb nemá pouze formálně právní význam, ale je reálným věcným předpokladem pro zlepšení a zefektivnění práce uznávacích orgánů, to jsou ministerstva, jiné ústřední orgány státní správy a některé profesní komory, než bude mít dopad také na sběr statistických údajů, které má Česká republika povinnost vždy za dvouleté období předávat do Evropské komise.

Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, děkuji za pozornost a prosím o podpoření tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, dovolte mi, abych na galerii pro veřejnost přivítal delegaci Národní rady Slovenské republiky v čele s jejím předsedou panem Pavlem Hrušovským. (Potlesk.) Děkujeme.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 263/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Janeček, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře.

Pan ministr informoval velmi dokonale a výstižně problematiku návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., a v podstatě – co se týká obsahu zákona – tak se jedná opravdu o technikálie, to znamená o úpravu terminologie a především o vytvoření jednotné evidence osob nebo dočasně nebo příležitostně poskytujících služby v regulérních činnostech. Obecně smyslem podle důvodové zprávy má být zlepšení a zefektivnění a zjednodušení práce uznávacích orgánů, to znamená snížení administrativní zátěže, dále má být usnadnění sběru statistických dat, jež jsou členské státy povinny ve dvouletých intervalech předávat Evropské komisi.

A dále umožnění částečného zpřístupnění jednotné evidence prostřednictvím internetu, což má přinést větší právní jistotu jak poskytovatelům, tj. možnost ověřit si splnění oznamovací povinnosti, tak i příjemcům služeb – možnost získat kontaktní údaje poskytovatele například při nespokojenosti s výkonem služeb.

Legislativní proces proběhl ve sněmovně 24. června 2011. Ta jej v prvním čtení na své 23. schůzi 21. září 2011 přikázala k projednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, a byla doporučena bez pozměňovacích návrhů.

Vzhledem k tomu, že žádné pozměňovací návrhy nebyly podány ani ve druhém čtení, byl vysloven s návrhem zákona souhlas v původním vládou navrženém znění. Proti byla pouze jediná poslankyně.

Na základě toho bylo projednáno ve výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice jako 153. usnesení z 18. schůze konané 24. ledna 2012 k tomuto návrhu zákona následující usnesení.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona PhDr. Kateřinou Sadílkovou ředitelkou odboru VOŠ a dalšího vzdělávání MŠMT ČR, po zpravodajské zprávě senátora Miloše Janečka, místopředsedy výboru a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 263 na schůzi Senátu PČR mě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím ani neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan ministr ani pan zpravodaj nebudou chtít v této chvíli vystoupit. Je tady jediný návrh, to je návrh na schválení, který je z garančního výboru, a proto přistoupíme k tomuto návrhu na schválení. Já si vás dovolím ještě svolat.

Nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupenou Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 46 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu zákona je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 3 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Tím jsme tento bod projednali. Blahopřeji panu ministrovi i zpravodaji, kterému děkuji.

Přistoupíme k dalšímu návrhu zákona, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 264

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 264. Návrh uvede pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš. Pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Děkuji. Ještě jednou hezké odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám představil novelu zákona č. 179/2006 Sb. Tato novela má zejména odstranit některé technické nedostatky, které se projevily v průběhu čtyř let implementace tohoto zákona. Jedná se zejména o zpřesnění, zjednodušení a zlevnění systému.

Zjednodušeně lze říci, že zákon umožňuje získání kvalifikace tomu, kdo potřebné znalosti má a profesi ovládá, ale nemá příslušné osvědčení, doklad o kvalifikaci, tak aby kvalifikaci mohl transparentně prokázat například zaměstnavateli.

Novelizace přináší zejména tyto změny: Změny termínu, kdy se dílčí kvalifikace nahrazuje profesní kvalifikací, úplná kvalifikace úplnou profesní kvalifikací, posunutí minimální věkové hranice jako podmínky pro konání zkoušky v rámci rekvalifikačního kurzu, to je na základě žádosti MPSV, uznání části profesních kvalifikací, které již uchazeč úspěšně absolvoval, zavedení správních deliktů autorizovaných osob a možnost jejich sankcionování a provázání se živnostenským zákonem pro účely prokázání odborné způsobilosti pro získání řemeslné živnosti.

Tento návrh prošel třetím čtením, stejně jako ten předchozí, 16. prosince 2011 na 32. schůzi Poslanecké sněmovny, dne 24. ledna, což bylo také včera, byl projednán ve vašem výboru pro vědu, kulturu, lidská práva a petice bez pozměňovacího návrhu. Pevně věřím, že tento zákon bude schválen také na půdě Senátu ČR. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 264/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Janeček, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře, informace k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako senátní tisk č. 264, má zhruba 5 základních bodů. Pan ministr je tady velmi stručně prezentoval. V podstatě tam jsou změny, které se týkají jednak přejmenování dílčí kvalifikace na kvalifikaci profesní, což je důležité, protože jednotlivé dílčí profesní kvalifikace tvoří kvalifikaci úplnou. A dochází tedy k přejmenování této úplné profesní kvalifikace.

Za druhé je tam určitý pojem, který se týká zrovnoprávnění podnikajících fyzických osob s osobami právnickými co do možnosti ustanovovat tzv. autorizované zástupce. To znamená, že doposud musela být podnikající fyzická osoba sama odborníkem v dané oblasti, resp. splňovat požadavky zákona a hodnotícího standardu pro udělení autorizace, institut ustanovování autorizovaných zástupců byl vyhrazen pro osoby právnické.

Dále zde byla zmíněna otázka věkové hranice. Věková hranice pro účastníka rekvalifikačního kurzu se posouvá z 18 na 16 let a cílem je umožnit, aby úřady práce mohly i takto mladým lidem, mladým klientům nabízet rekvalifikace zakončené profesní zkouškou a nikoli jen certifikát o účasti na kurzu s vidinou dalšího setrvání v evidenci uchazečů o zaměstnání až do dovršení plnoletosti.

Jedná se zde také o uznávání již jednou úspěšně prokázaných kompetencí, které jsou shodné pro více dílčích profesních kvalifikací. Jako příklad můžeme uvést příbuzné kvalifikace, například pekař a cukrář.

Dalším okruhem změn, které postoupený zákon přináší, je rozšíření škály postihů za porušení povinností autorizovaných osob. Jedinou sankcí za porušení povinností autorizované osoby doposud bylo odnětí autorizace, a to za podmínek uvedených v § 16. Nově potom bude porušení zákonných povinností spadat pod skutkové podstaty přestupků a tím pádem za jejich spáchání bude moci autorizující orgán uložit pokutu až do výše 20 tisíc Kč.

Poslední novinka je obsažena v novele zákona o správních poplatcích. Jedná se zde o změny, kdy správnímu poplatku bude podléhat již podání udělení žádosti autorizace, nikoli skutečné udělení autorizace. Totéž platí pro prodloužení platnosti té autorizace. A za druhé – samotná výše poplatku se nemění, to znamená 1500 Kč za každou kvalifikaci, respektive 500 Kč za prodloužení platnosti.

Legislativní proces ve sněmovně proběhl 11. srpna 2011. Ta je poté přikázala k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Bylo doporučeno schválit bez pozměňovacích návrhů.

Totéž proběhlo v našem výboru, to znamená, ve výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, byť byly konstatovány některé drobné nedostatky, které jsou dílem řekněme nedostatečného – nebo nedopatřením špatně opsaných pojmů, jako třeba úplná kvalifikace apod. Jediný bod, který samozřejmě není důvodem k tomu, abychom dávali pozměňovací návrh, je to, že v článku 1 bodu 30 věta v prvním uvedeném odstavení je pro svoji délku a vyjádření vícenásobných alternativ obtížně srozumitelná a měla by být rozčleněna do více pododstavců.

V navrženém znění, jenom pro zajímavost, čítá tato jediná věta 85 slov.

Přesto ale na výboru jsme se rozhodli a přijali jsme 154 usnesení z 18. schůze konané dne 24. ledna 2012 k tomuto zákonu, kdy po úvodním slově předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona PhDr. Kateřinou Sadílkovou, ředitelkou odboru VOŠ a dalšího vzdělávání MŠMT ČR, po zpravodajské zprávě senátora Miloše Janečka, místopředsedy výboru, a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 264 na schůzi Senátu PČR mě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ještě, prosím, než budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu, bych rád upozornil, že na základě dohody, tak jak jsem registroval, abychom do 15. hodiny, než bude vystoupení pana premiéra, zřejmě nám tady zůstane čas, zařadili body 18 a 19 v obráceném pořadí, takže bych jenom požádal zpravodaje k těmto bodům, to jsou tisky 272 a 273, poslanecké návrhy, aby s tím počítali. Takže po skončení tohoto bodu nechám hlasovat o změně programu.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím ani neregistruji, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Padl jediný návrh, to je návrh na schválení. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

Jenom si uvědomuji, když v diskusi nikdo nevystoupil, přesto nechtěl ani pan ministr, ani pan zpravodaj využít svého práva závěrečného slova, dobrá. Takže byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 4 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme tento bod projednali. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

V této chvíli bych si dovolil navrhnout změnu programu, a to v tom smyslu, že bychom nyní zařadili na projednání body 19 a 18, to je senátní tisk č. 273, který předkládá pan poslanec Michal Doktor a senátní tisk 272, který předkládá pan poslanec Ivan Ohlídal. Zeptám se, zda je námitka nebo nějaký další návrh. (Nejsou námitky.) Pan poslanec Doktor by už tady měl být. Ano, už kráčí. Pan poslanec Ivan Ohlídal je na cestě, proto je přehození bodů, tedy v obráceném pořadí. Pokud není námitek, nechám hlasovat.

Kdo souhlasí s tímto návrhem na změnu programu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo, já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 5 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže přistoupíme k projednání bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 273

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 273. Návrh zákona uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Martin Doktor, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem seznámil. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Doktor:  Záměna mezi Martinem a Michalem mě provází; a od té chvíle, kdy jsem se setkal s Martinem Doktorem - kanoistou - a on mě podpořil v mé kampani roku 2006, už ji beru jako folklór.

Vážené dámy, paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych jménem skupiny předkladatelů obhájil vámi v tuto chvíli projednávanou věc.

Naším záměrem není, a to zdůrazňuji, prolamovat hranici stanovenou tak zvanou restituční tečkou. Naším záměrem také není zpochybňovat společenskou dohodu vyjádřenou v dnes platných zákonech. Naším záměrem a ambicí je narovnat nespravedlnost. A to nespravedlnost, která je při rozhodování státu a objevuje se pohříchu i v rozhodování a rozhodovací prací soudu ČR v situaci, kdy oprávněné osoby, kterým má být vydán dříve zabavený majetek, zestárnou a dostanou se do situace, kdy své oprávněné a nezpochybňované nároky předají, převedou na své děti.

Je pro nás nepochopitelné, že zatímco oprávněná osoba zemře, je jejím dědicům nárok vydán, pak v mnou popisované situaci, tedy kdy stárnoucí osoba, oprávněná osoba převede své pohledávky, svůj restituční nárok na své dědice, na osoby příbuzné v přímé linii, stát pohlíží na tuto situaci jako na spekulaci.

Máme takovou situaci za situaci nemravnou, neb nám nepřipadá mravné čekat z pohledu státu, a v žádné podobné situaci se nenachází žádná jiná povinná osoba, pouze praxe vykonávaná Pozemkovým fondem ČR, připadá nám nemravné čekat na to, až oprávněné osoby zemřou a ti, kteří uplatňují své nároky, jsou jejich dědicové. Proto jediný, a to podtrhuji, jediný skutkový stav, respektive jediný výklad zákona, ke kterému dochází, je takový, že převedení nároku na osoby vyjádřené jako dědici v přímé řadě, a ti jsou vyjádřeni v zákoně, je považováno za situaci, která není z pohledu výkladu zákona považována za spekulativní.

Rád bych také poděkoval za velmi věcné a efektivní projednání ve vašich dvou výborech, ÚPV a VHZD, kde došlo ke zpřesnění přechodného opatření, které myslím pochopení té věci a její výklad a samozřejmě především praxi užívání tohoto zákona pouze zpřesní a řekl bych odstraní i případné nejistoty. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče Michale Doktore. Omlouvám se. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 273/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 273/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého žádám o seznámení se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, kolegové a kolegyně, pane předsedající. Já bych chtěl nejprve poděkovat kolegům, kteří za mě přednesli zpravodajskou zprávu včera na výboru, protože jsem byl nepřítomen. Jsem velice rád, že výbor projednal velice podrobně tento návrh novely zákona, který skupina poslanců podala, protože i já z praxe mohu říci, že jsem v některých případech věděl, kde se skutečně činila nespravedlnost právě při vyřizování tohoto zákona z hlediska pozemkového.

Z toho důvodu bych velice rád tady podtrhl ten návrh, že tento návrh řeší posílení právní jistoty a ochrany dobré víry v restitučních otázkách. A právě v tom návrhu, který byl v Poslanecké sněmovně, se vyhovělo připomínkám vlády, avšak ustanovení § 13 odstavce 8 písmeno b) připadalo nám zmatečné, neboť při formulování výjimky z restituční tečky uvádí jako podmínku převodu restitučního nároku převod na osobu oprávněnou místo převodu nároku podle právního nástupce.

Takže z toho důvodu bych chtěl říci, že výbor přijal na svém včerejším zasedání usnesení, které vám přednesu: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Výbor určil zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu moji osobu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

V případě potřeby potom ten pozměňovací návrh, jestli se nepletu, bych nemusel číst, protože je uveden v návrhu usnesení a máte ho před sebou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Je to tak, děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů, prosím. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano. Pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Jsem zplnomocněn coby zpravodaj ústavně-právního výboru vám sdělit, že ve svém usnesení ústavně-právní výbor doporučil přijmout návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Tolik tedy k mé povinnosti zpravodaje. Jako dovětek musím říci, že při doporučení pro hlasování ústavně-právního výchovu jsem vycházel z praktických zkušeností, rad a poznatků soudců, advokátů a pracovníků Pozemkového fondu s tím, že jsem si byl vědom, že naše legislativa tam měla několik v té době pro mě připomínek, později se ukázalo zásadních, a znění, které bylo postoupeno z Poslanecké sněmovny, dle těch praktiků nemělo být překážkou pro výklad smyslu toho zákona.

Po zasedání ústavně-právního výboru jsem byl ještě osloven některými kolegy a znovu i legislativou a dospěl jsem k názoru, že ve spolupráci s předkladateli, hlavně tedy panem poslancem Michalem Doktorem, bude účinné a účelné vypracovat znění toho pozměňovacího návrhu, jež vám tady předložil garanční zpravodaj, a proto bych vás prosil, abyste podpořili usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zatím děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím ani neregistruji, takže můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Ano, hlásí se pan senátor Miroslav Nenutil, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji ještě jednou za slovo, pane místopředsedo. Teď už jako řadový senátor – nebudu vůbec dál komentovat vystoupení pana poslance Michala Doktora, protože to bylo pregnantní, výstižné a jasné, stejně tak jako zpráva pana senátora Šilara. Chtěl bych jenom podotknout, nebo neodpustím si ocitovat tady výrok jedné pražské soudkyně, která vlastně charakterizuje všechno to, co tady moji předřečníci říkali. Při jedné soudní kauze paní doktorka řekla: Proč jste nepočkala, až tatínek umře, to by se na vás restituční tečka nevztahovala. Tečka, puntík, každý z vás si to potom může vyložit po svém.

O pozměňovacím návrhu, jež je přílohou usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, snad jenom takový komentář, kdy pod tím prvním bodem bylo precizováno ustanovení o osobách, na které by se restituční tečka neměla též vztahovat v případě převodu práva na náhradní pozemek mezi osobami příbuznými. Toto konstatování potvrzuje to, co tady říkal pan poslanec, že se tím zamezuje jakákoli další spekulace s nakládáním s půdou a dalšími náhradami.

Významná je část přechodných ustanovení, kde se stanoví, že nová úprava se bude vztahovat i na převody mezi oprávněnými osobami nebo jejich dědici na straně jedné a příbuznými na straně druhé, pokud k převodu dojde, do účinnosti této novely.

A zajišťuje se, aby nová úprava měla působnost i do minulosti. Tady se nemusíte obávat žádné retroaktivity, protože tou působností do minulosti se má na mysli to, když podle tehdejšího znění zákona byli ti žadatelé odmítnuti, nebylo jim vyhověno. V případě, že jejich restituční pohledávky byly vyřízeny jiným způsobem, zpravidla úhradou od státu, pak se to na tyhle lidi nevztahuje.

Dál bych chtěl upozornit všechny aktivně hospodařící zemědělce a všechny sympatizanty s nimi, že tato novela vůbec neohrožuje jejich současné vlastnictví jakéhokoli metru čtverečního pozemku lesní půdy nebo čehokoli jiného, co s jejich činností souvisí. Druhý bod těch přechodných ustanovení je pak uveden pro zajištění záměru předkladatelů zvýšit právní jistotu a přechodné ustanovení se pak vypořádává i s druhou částí výroku Ústavního soudu, podle kterého bylo zrušeno ustanovení článku 6, zákona 258/2033 Sb., a postoupený návrh tuto skutečnost pominul.

Dalo by se tady vyprávět ještě o historii, jak Ústavní soud rozhodoval. Jednou ve prospěch dědiců, pak v neprospěch těch lidí, na které v dobré vůli vlastníci restitučních nároků své právo převedli, a to bylo zpochybňováno. Jak už tady zmiňovali mí předřečníci, tímto návrhem zákona se ti, kteří získávali od vlastníků restitučních pohledávek právo v dobré víře, že mohou uplatnit toho svého práva, v případě, že to odsouhlasíme, a později Poslanecká sněmovna bude toto své právo moci dle našich zákonů uplatnit.

Děkuji, a ještě jednou vás žádám o podporu pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se předkladatele, pana poslance, zda chce vystoupit. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Doktor:  Za prvé cítím povinnost říci, že vám svým způsobem závidím, vážené dámy a pánové, klidnou atmosféru vašeho jednání a výrazně pracovní význam usnesení, které obhajovali oba dva páni zpravodajové.

Nehodlám nikterak zlehčovat stav věci, kdy opravdu některé soudy ČR v dané věci rozhodují ve prospěch oprávněných osob, a jiné soudy se jim posmívají oním způsobem, který ve svém projevu uvedl pan senátor Nenutil. A protože usnesení hospodářského a zemědělského výboru pro dopravu posiluje postavení občanů a oprávněných osob, vyjadřuji naději, že bude přijato toto usnesení a vyhovíte návrhu vašeho výboru. A věřím, že Poslanecká sněmovna v opakovaném jednání vezme vaše usnesení za základ, a tento tvar se stane tím, co bude postoupeno panu prezidentu ČR k závěrečnému podpisu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče, zeptám se pana zpravodaje, zda chce vystoupit k proběhlé rozpravě. Jelikož tomu tak není, tak v tuto chvíli budeme hlasovat o jiném návrhu, a to je návrh na schválení, který je v rámci usnesení výboru.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Takže hlasování skončilo. A mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 6 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovili 3, proti bylo 16. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, a ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu, do které se... hlásí pan zpravodaj. Takže pan senátor Petr Šilar se hlásí do podrobné rozpravy, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Já jenom připomenu znovu pravidla, abychom se věnovali teď tomu pozměňovacímu návrhu, který je na druhé straně toho usnesení, které máte před sebou, a chtěl bych jako zpravodaj, po dohodě i s kolegou Nenutilem, vám všem doporučit, abychom přijali tento pozměňovací návrh, který zlepšuje, i podle názoru poslance pana Doktora, jak jste slyšeli, ten původní návrh, který k nám přišel z Poslanecké sněmovny. Takže z mé strany doporučení k tomu, abychom podpořili tento pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se předkladatele, pana poslance Michala Doktora, zda chce vystoupit? Nechce vystoupit. Dobře. Takže v tuto chvíli můžeme přistoupit k hlasování.

Takže máme tady jeden pozměňovací návrh, který jste dostali písemně z výboru, a o tom budeme hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Já ještě tedy zkusím pozvat případně další kolegy.

V této chvíli budeme hlasovat o vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum ke schválení návrhu je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a můžeme konstatovat, že v hlasování pořadové č. 8 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Miroslav Nenutil a Petr Šilar. Oba s tímto návrhem souhlasí.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit pány senátory Miroslava Nenutila a Petra Šilara odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 58 senátorů a senátorek, potřebné kvorum pro schválení je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 9 se z přítomných 58 senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu pořadu. Poděkoval bych panu předkladateli i pánům zpravodajům.

Mám tady informaci, že pan poslanec Ivan Ohlídal je na cestě, zřejmě se někde "zadrhl". Proto v tuto chvíli vyhlašuji desetiminutovou přestávku do 14.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.33 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.44 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky a páni senátoři, budeme pokračovat v pořadu naší schůze dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 272

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 272. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Ivan Ohlídal, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ivan Ohlídal:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tato legislativní norma, kterou zde předkládám, je velmi jednoduchá. Týká se zákona o obcích, a to konkrétně odstavce 2 v paragrafu 83. Tento odstavec zůstává v této naší novele zachován až na to, že poslední věta tohoto odstavce je navrhována k vypuštění. Já si dovolím tuto větu odcitovat:

"O tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán obce."

Právě tuto větu chceme vypustit. Proč? Já to stručně zdůvodním, využiji jednoho odstavce z naší důvodové zprávy. Ten zní takto:

"Cílem navržené úpravy je plné sjednocení úpravy střetu zájmů členů zastupitelstev obcí i zastupitelstev krajů a zastupitelstva hl. m. Prahy, jakož i u veřejných funkcionářů spadajících pod působnost zákona o střetu zájmů. Přijetím této úpravy současně dojde k nastavení rovných podmínek výkonu funkcí u členů všech zastupitelstev územních samosprávných celků a tím i k posílení právní jistoty při podezření ze střetu zájmů."

K předložení této legislativní normy nás vedly i jiné důvody. Měli jsme informace z různých obecních zastupitelstev, že dochází k jakýmsi kompetenčním sporům při aplikaci tohoto odstavce, i s tou poslední větou, v praxi. Velmi často se třeba stávala situace, kdy ve střetu zájmů byli zastupitelé, z nichž třeba jeden byl zastupitelem uvolněným, druhý neuvolněným. Uvolnění zastupitelé, to znamená starostové a místostarostové, jsou taxativně spolu s dalšími veřejnými činiteli, jako poslanci a senátoři, vyjmenováni v zákoně o střetu zájmů jako ti, kteří musí pouze oznámit střet zájmů a tím to pro ně končí, kdežto neuvolněný obecní zastupitel musel oznamovat nejen střet zájmů, ale pokud se řídilo zastupitelstvo zákonem o obcích, tak dokonce zastupitelstvo hlasovalo o jeho vyloučení či nevyloučení z projednávání dané věci, ve které byl ve střetu zájmů. A bohužel se někdy stávalo, že tento neuvolněný zastupitel byl vyloučen z projednávání dané věci a uvolněný zastupitel – starosta nebo místostarosta – uvolněn nebyl. Čili vznikaly jakési paradoxní situace, které chceme i tímto svým návrhem vyloučit.

Jsou samozřejmě ještě i další důvody, ale o těch se nebudu zmiňovat, protože jsou méně podstatné.

Na závěr bych ještě podotkl, že v rámci druhého čtení v PS byl podán pozměňovací návrh, ve kterém je navrženo, aby město Prostějov se stalo statutárním orgánem. Tento pozměňovací návrh byl potom ve třetím čtení Sněmovnou schválen, stejně jako celá novela týkající se tohoto zákona o obcích.

To je vše, co jsem vám chtěl sdělit. Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Richtrová, kterou žádám, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

Byť je to velice jednoduchý návrh novely zákona, já si dovolím přece jenom ještě pár vět k tomu, co tady přednesl pan poslanec. O vyloučení, nebo o zrušení 2. věty příslušného paragrafu asi nebude vůbec žádných pochyb, protože je to všeobecný názor, že je s tím shoda. Já bych možná jenom k tomu chtěla říct to, že vidím jakýsi nedostatek vyřešení tohoto paragrafu v tom, co se stane, když konkrétní člen zastupitelstva města předem neoznámí případný střet zájmů? Ten zákon neřeší vůbec jakékoli důsledky, např. sankce proti tomu danému poslanci, nebo neplatnost takového usnesení. To znamená neřeší vůbec povinnosti spojené s porušením této osobní povinnosti. To znamená, že předpokládám, že při otevření tohoto zákona by se měl znovu někdo zabývat tím a do tohoto zákona to doplnit.

Já bych se ale chtěla ještě vyjádřit i k té druhé části, a to je k rozšíření výčtu statutárních měst o připojení se města Prostějova. Já jenom k tomu bych chtěla říct, že Prostějov dneska má nějakých 44 972 obyvatel, uvádím to tady, že to není žádná malá obec, žádné malé město, přesto si dovolím konstatovat, že pravidla pro udělení statutu statutárních měst v podstatě neexistují. Ten původní záměr, kdy bylo myšleno statutárním městem jen to město, které se člení na menší územní jednotky, na takzvané ty městské části, tak tomu v podstatě v celé České republice kromě města Prahy nevyhovuje žádné město. A spousta měst, která už mají ten titul v uvozovkách udělený, tak se na jednotlivé městské části nečlení.

Dál jsem tady chtěla jenom připomenout, že v podstatě poslední novela tady v tomto výčtu byla v roce 2006, kde bylo ke stávajícím statutárním městům přiděleno dalších 5 měst. Dneska tady máme další město, město Prostějov. A protože to nemá žádná pravidla, myslím si, že není ani nejmenší důvod, abychom pochybovali o tom, že můžeme bez jakýchkoli pochybností hlasovat o začlenění města Prostějov mezi města statutární.

Teď se dostanu k usnesení našeho výboru. Náš výbor se tím zabýval na 17. schůzi 18. ledna. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru mě a pověřuje předsedu výboru senátora Bárka, aby toto předložil předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Kubera? Kývá, že ano, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já budu velmi stručný. Pokud jde o ústavně-právní výbor, na své 35. schůzi, konané dne 18. ledna, projednal tento senátní tisk a doporučuje Senátu PČR projednaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pokud jde o věcnou stránku věci, já bych chtěl spíše upozornit na to, že je to jeden z těch příkladů aktivit, které potom musíme opravovat. V rámci boje – tady se pořád proti něčemu nebo s něčím bojuje – tak toto byl boj o střet zájmů, tak se dostane do zákona v podstatě protiústavní ustanovení, které znemožňuje tomu příslušnému zastupiteli hlasovat proti vědomí a svědomí, protože onen orgán může určit, že hlasovat nesmí.

Ono se to muselo nějak do toho zákona dostat, a ten, kdo to tam tehdy dostal, to tam určitě dostal z bohulibého úmyslu, jak je potřeba proti střetu zájmů bojovat. On ten boj spočívá v něčem jiném. Spočívá v tom, že ani zastupitelstva, ani zákonodárné sbory se neskládají z jednoho zastupitele a z jednoho poslance a z jednoho senátora. To zabezpečení, omezení toho střetu zájmů je právě v tom, že když jeden z 200 poslanců má nějaký střet zájmů, tak je prakticky za normálních okolností nemožné, aby byl ten střet zájmů nějak uplatněn, protože hravě těch 199 poslanců přehlasuje.

Je pravda, že my víme, že lobbisté jsou mocní a velmi často dokáží i tyto velké orgány zlobbovat tak, že projdou věci, které vůbec nesouvisí se střetem zájmů jednotlivého zastupitele nebo zákonodárce, ale celého toho orgánu. Ale říkám to proto, abychom se vyvarovali v budoucnu – protože připravuje se zase novela zákona o střetu zájmů, kde zase spousty aktivistů budou navrhovat věci, které se pak ukážou, že jsou to naprosté nesmysly, a zase za dva roky je tady budeme opravovat.

Takže bychom se měli vždycky tomu věnovat v té chvíli, kdy se to projednává. A nám se bohužel skoro vždycky stává, že se tomu nevěnujeme dostatečně, a pak musíme dělat tyto opravy. Ta oprava je evidentní. A v ostatních zákonech to je zase ten rozpor, že když se dělá zákon o krajích, tak my obecní, nám je to jedno, a jim je zase jedno, když opravují zákon o krajích, tak na obce se vykašlou a nechají tam to chybné znění.

Pokud jde o statutární města, tam já chápu rozčilení těch opravdu velkých měst, které mají pocit, že vlastně už je kdejaké město statutární, a oni takové metropole jsou mezi těmi Prostějovy a Teplicemi a malými městy, pro jejich uklidnění – už se pracuje na návrhu, kdy tato města se budou nazývat metropolitní. To vypadá velmi hezky, to je skoro jako v Americe – metropolitní město Praha! Metropolitní město Plzeň! Ale primátoři těchto měst vám zajisté řeknou, že největší neštěstí, které je v životě potkalo, bylo to, že jsou rozděleny na obvody a mají ty obvodní radnice. A každé město, které je takto rozděleno, tak dělá všechno pro to, ale ono to neumí, aby ty obvody zrušilo, protože to přináší samozřejmě obrovské problémy.

Takže ať si tam Prostějov klidně zůstane. On ten rozdíl totiž mezi městem statutárním a nestatutárním je jenom v tom, že ta města, která se zadluží, mají lepší přístup k úvěrům, protože banky, nevím proč, mají pocit, že když to město je statutární, tak je lépe schopno platit své závazky. Netuším tedy proč, ale je tomu tak.

A druhá věc je, že starosta je od toho, aby se staral. A primátor je od toho, aby hrál prim. A to se některým primátorům líbí. Takže doporučuji schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, ani neregistruji. A proto otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane poslanče, pane předsedající, dámy a pánové.

Dovoluji si před vás předstoupit s pozměňovacím návrhem k tomuto návrhu zákona, ve kterém vás prosím a žádám, abyste umožnili Jablonci nad Nisou, aby se stalo statutárním městem. Já jsem to neprojednala na ústavně právním výboru, přestože jsme tam o tom hovořili, a to z toho prostého důvodu, že v té době jsem k tomu neměla souhlas orgánů města. Já si vám dovolím vysvětlit, proč vás o to prosím a žádám.

Existují k tomu celkem tři důvody. Čtyři důvody. Jednak prostě pro statutární města neexistuje žádný metr. Není to ani počet obyvatel, protože Jablonec nad Nisou je větším městem, má 46 091 trvale žijících obyvatel, je větším městem než některá jiná statutární města, jako např. Mladá Boleslav v našem těsném sousedství.

Je to město významné svou výrobou bižuterie, známo ve světě, je to jediné české mincovní město, protože na svém katastru má bižuterii, českou mincovnu. Je to město významných sportovců.

Důvod, proč vás o to žádám, je ale jiný. Statutární města, jak tady můj předřečník pan senátor Kubera sdělil, se může dělit na jednotlivé městské části. Město Jablonec je v takové zvláštní situaci. Asi víte, že tam v tuto chvíli leží asi tak metr a půl sněhu, a k tomu, abychom dobře mohli organizovat veřejnou správu, mám tím třeba na mysli MHD, která je právě v době sněhových kalamit důležitá, protože automobilová doprava mnohdy velmi kolabuje, tak my tam musíme řešit takové věci, jako že máme MHD přes naše sousední obce, které spravujeme jako město třetího stupně, a tyto obce by se velmi rády připojily k Jablonci nad Nisou, pokud by mohly tvořit městské části, a to v tuto chvíli není možné.

Jedna naše městská část už podruhé bude pořádat referendum o odtržení, poprvé se jim to nepovedlo, teď to chtějí udělat znovu. Pokud se jim to povede, tak to bude významně pro ně nevýhodné, bude to významně nevýhodné i pro město Jablonec. Pokud by se Jablonec mohl členit na městské části, tak bychom tento problém mohli vyřešit elegantně tak, že by měli své vlastní zastupitelstvo, a my bychom zůstali jako obec nerozdělená. To je druhý důvod, že veřejná správa by se nám mnohem lépe vykonávala, pokud by Jablonec nad Nisou statutárním městem byl, a tudíž by se mohl dělit na městské části.

Poslední důvod je v tom, že existuje určitá kolize mezi zákonem energetickým a zákonem stavebním. Jestliže město velikosti Jablonce si vytvoří, nechá zpracovat a zaplatí, v našem případě to stálo téměř 2 miliony korun, územně energetický generel, což je energetický generel, který říká, jak máte zacházet s vytápěním na svém katastrálním území, tak pak zjistíte velmi překvapeně, že váš stavební úřad se tím nemusí řídit, protože Jablonec nad Nisou není statutárním městem.

Mě velmi překvapilo, proč se to týká jenom statutárních měst, kde energetický generel je platný ze zákona, a proč se to netýká třeba toho města, které si pořídilo na své vlastní náklady a ze své vlastní iniciativy takový energetický generel. Usoudila jsem, že zřejmě se předpokládá nějaký dálkový způsob vytápění apod. pouze u statutárních měst.

Jistě mi právem namítnete, že taková problematika spíše spadá do energetického zákona a do zákona stavebního a budete mít pravdu. Já jsem se pokusila tuto nesrovnalost vyrovnat v připravovaném stavebním zákoně, jenže bohužel musím konstatovat, že ten stavební zákon se projednává poměrně velmi dlouhou dobu, a do té doby se může stát městu Jablonci nad Nisou, že se mu rozpadne celá jeho teplárenská soustava, což v případě našich horských poměrů není vůbec žádná legrace. Takže to je další důvod, proč vás o to velmi prosím. Uznávám, že jsem nepředložila na ústavně-právním výboru, a bylo to proto, že jsme to neměla v té době projednáno v orgánech města, takže vás prosím o to, abyste souhlasili, aby Jablonec nad Nisou byl statutárním městem.

Pozměňovací návrh, který jsem v té věci předložila, je prostý. Prostě se doplní další město do seznamu statutárních měst. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Další je do rozpravy přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, kdyby se přede mnou nepřihlásila moje paní kolegyně Soňa Paukrtová, tak bych začínal tím, že bych se zeptal, kdy se přihlásí, protože Jablonec je 24. největším městem ČR, a je jediné město mezi prvními 25, které není statutární. Takže nyní je tady návrh, aby se statutárním stalo. Prostějov je 26. největším městem v ČR a hlásí se k tomu, že chce být statutárním. Další na řadě je Třebíč, potom je to Česká Lípa, Třinec, Tábor, Znojmo. Pochopil jsem, že pan senátor Kubera se klidně svého statutárního města vzdá, že to pro něj bude z hlediska půjček lepší, tak nám tam možná potom jedno ubude. Pokud jsem to správně poslouchal.

Ale obecně chci mluvit o tom, že tak, jak tam poslanci zase přidali k velmi rozumnému návrhu zákona to statutární město, tak přesně udělali to, co by se v zákonech dělat nemělo, že chceme z vaničky s dítětem vylít – s vodou vylít – pardon. Že chceme z vaničky s dítětem vylít i vodu. Pardon. (Smích v sále.) Aspoň si to vystoupení budete pamatovat.

Chci k tomu říci jedinou věc. Že bych chtěl poprosit Poslaneckou sněmovnu, kdyby příště bylo možné, aby před tím, než se bude navrhovat, aby se nějaké město stalo statutární, se zamysleli lidé nad tím, zda by nebylo dobré před tím stanovit nějaká pravidla. Protože pokud ta pravidle nebudeme mít, půjdeme až třeba k Telči, která je městem UNESCO a také by si rozhodně býti statutárním zasloužila.

Jak řešit návrh paní kolegyně Paukrtové, nevím. Přesto se dovolím zeptat. Myslím si, že minimálně by k tomu mělo existovat usnesení zastupitelstva, zda existuje a zda tato věc je takto prodiskutovaná, protože pro mě při rozhodování to rozhodně bude důležité; a obecně si ale myslím, že je velmi špatné, pokud Poslanecká sněmovna připustila, abychom s tím dobrým úmyslem zároveň hlasovali o Prostějovu, protože přesně spustila to, čeho jsme se o obávali už na výboru, a paní senátorka Richtrová o tom už mluvila, se v Senátu stane, a to, že další včetně např. pana senátora Jonáše, který ještě nevystoupil - a je z Třebíčska – začnou navrhovat, aby se další města stala městy statutárními. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu senátorovi. Jen chci upozornit, že pokud by se rozprava rozeběhla příliš širokým směrem, tak budu muset navrhnout přerušení tohoto bodu, protože máme v programu po 15. hodině vystoupení pana premiéra, takže bych jenom požádal, abyste zvážili, zda skutečně tak širokou debatu vést k tomuto návrhu. Hlásí se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já opravdu nezdržím, jenom návod. Chcete-li potrestat paní senátorku Paukrtovou, schvalme ten Jablonec, protože to, k čemu tam dojde, oni se mohou samozřejmě připojit, ale bez té radnice, a to je ten problém. Oni se připojí jenom tehdy, když tam zůstane ta radnice. Chceme-li ji potrestat, tak to udělejme. Města, která tam byla vyjmenována, to není tak, že k tomu potřebujeme nějaké usnesení zastupitelstva. To vůbec není pravda. Když vezmeme za své tento seznam, potažmo ho rozšíříme třeba o dalších 20, abychom to měli už jednou z krku, tak já si myslím, že když dáme do zákona, že město nevím které bude statutárním, tak bude. To zastupitelstvo není nad zákonem. Když to určíme zákonem, a často se zastupitelstev vůbec na nic neptáme a děláme tady zákony, které jim ukládají bez usnesení zastupitelstva miliony úkolů a nikdo se zastupitelstev neptá, jestli se jim to líbí nebo nelíbí, a určitě si tím neuškodíme. Oni nebudou protestovat, protože neměli usnesení zastupitelstva. Jim se to určitě bude líbit.

Myslím si, že v této chvíli už žádná pravidla nestanovíme, protože to bychom museli zase zpětně statutární města neudělat statutární a začít podle nějakých nových pravidel, ale mezi námi, ono se opravdu nic zásadního neděje, než to, že jestli Jablonec se chce dělit na obvody, budiž mu to přáno. Ona nám to potom paní senátorka bude vyprávět, k čemu tam docházelo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi. Nechce. Paní zpravodajka také ne.

Máme tady jediný návrh k hlasování v tuto chvíli, a to je návrh výboru schválit. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, v sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování v tuto chvíli skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 28, proti nebyl nikdo, návrh nebyl přijat.

Dovolím si v tuto chvíli předložit návrh na přerušení tohoto bodu a budeme v něm potom pokračovat, tak jak nám umožní jednání. Předávám řízení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, kolegové, pokračujeme dalším bodem, který jsme si zafixovali, a tím je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané dne 30. ledna 2012

S informací vystoupí předseda vlády Petr Nečas, který má slovo.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o pozici vlády ČR na nadcházejícím neformálním zasedání Evropské rady, které se uskuteční 30. ledna v Bruselu.

Hlavním tématem tohoto zasedání bude návrh smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, tedy zkráceně řečeno tzv. fiskální úmluvy. V rámci přípravných jednání se objevily informace, že by Evropská rada mohla diskutovat i o tématech posílení ekonomického růstu, konkurenceschopnosti unie a zaměstnanosti.

Ovšem s ohledem na plánovanou délku jednání a na důležitost, která je přikládána vyjednávání o tzv. fiskální úmluvě, je těžko představitelné, že by byla tato témata projednávána v nějakém samostatném bodu. Proto i já se ve svém úvodním slově budu věnovat tzv. fiskální úmluvě. Vzhledem k tomu, že tento bod se z velké části překrývá s bodem následujícím, Informace předsedy vlády o stavu příprav fiskální úmluvy a pozici vlády ČR při těchto jednáních, dovolím si přednést jediné vystoupení k oběma bodům společně, protože ta vystoupení by se z 99 % obsahově kryla.

Mandát pro předsedu vlády na jednání neformální Evropské rady schválil dnes ráno vládní výbor pro EU. Jak jistě víte, připravovaná fiskální úmluva vychází z prohlášení hlav států a vlád Eurozóny, přijatého na okraj Evropské rady 9. prosince loňského roku.

Jejím cílem je přispět k řešení současné dluhové krize v Evropě, především v Eurozóně, a to cestou výrazného posílení fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států EU.

Vzhledem k tomu, že účast na původně zamýšlených úpravách primárního práva unie nakonec odmítlo Spojené království Velké Británie a Severního Irska, bylo zvoleno řešení prostřednictvím mezinárodní dohody, stojící mimo architekturu unijních zakládacích smluv. Bohužel tedy řešení nikoli inkluzivní pro všech 27 členských států, které ČR upřednostňovala.

Abych to řekl úplně jasně a zřetelně, jenom proto, že Velká Británie, protože nebyly uspokojeny její požadavky v oblasti regulace finančních trhů, nebyla ochotna jednat o změně Lisabonské smlouvy, tak jenom proto dnes jednáme o mezivládní smlouvě, kdy by Velká Británie nevetovala změnu Lisabonské smlouvy, tak dnes jednáme o obsahově úplně stejné změně Lisabonské smlouvy. Tolik k diskusi, zda se jedná či nejedná o změnu tzv. primárního práva.

Jedná se o změnu primárního práva. Smlouva je sice v pracovní rovině připravována v extrémně krátkém čase zhruba půl druhého měsíce, nicméně do vnitrostátní diskuse na expertní úrovni byly prostřednictvím jednání vládního výboru pro EU na pracovní úrovni vtaženi také zaměstnanci odborného zázemí Kanceláře Senátu.

Intenzivní příprava textu na pracovní úrovni byla dokončena před 2 týdny, a poté byly nedořešené otázky předmětem politické diskuse na jednání ministrů financí dne 23. ledna. ČR se všech jednání o návrhu této smlouvy aktivně účastnila a prosazovala přitom své priority.

Očekává se, že projednáním na nadcházející neformální Evropské radě, tedy na nejvyšší politické úrovni, bude proces sjednávání této mezinárodní smlouvy završen a smlouva bude připravena k podpisu členských států EU.

Dříve než se budu věnovat pozici ČR na zasedání Evropské rady, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k samotnému obsahu nové smlouvy v podobě, do jaké návrh dospěl v průběhu dosavadního projednávání. Předně bych chtěl zdůraznit, že před námi leží návrh mezinárodní smlouvy, která má pro budoucí podobu EU zásadní význam, neboť představuje první krok na cestě ke skutečně fiskální a hospodářské unii. To je třeba si jasně uvědomit a jasně říci.

Ze smlouvy má pro její smluvní strany vyplývat řada povinností, z nichž některé již existují, nebo je bude možné dále rozpracovat prostřednictvím tzv. sekundárního práva EU. Jiné však jdou za rámec toho, co platné unijní právo umožňuje. Jedná se o povinnosti v oblastech rozpočtové a hospodářské politiky, kde své svrchované pravomoci vykonávají členské státy a Evropské unii přísluší pouze omezená možnost, činnost členských států koordinovat.

Jádrem nové smlouvy je tzv. zlaté pravidlo rozpočtové odpovědnosti či pravidlo vyrovnaných rozpočtů, které budou smluvní strany povinny promítnout do svých vnitrostátních právních řádů, nejlépe na ústavní úrovni. Smlouva umožní, aby dodržování této povinnosti mohlo být kontrolováno a sankcionováno soudním dvorem EU.

Chtěl bych připomenout, že vláda ČR bez ohledu na existenci a vznik této smlouvy má ve svém programovém prohlášení přijetí tzv. finanční ústavy, což je přesně ono zlaté pravidlo rozpočtové politiky, které je teď požadováno na evropské úrovni.

Smlouva dále obsahuje závazky smluvních stran, vyvíjet činnost k užší spolupráci a koordinaci v oblasti hospodářských politik, a také mechanismus, zajišťující větší automaticitu nápravných opatření v rámci postupu při nadměrném schodku. Jelikož cílem těchto opatření je především stabilizace Eurozóny, považuji za zásadní, aby zapojení členských zemí, jejichž měnou není Euro, a to včetně ČR, do jejich provádění, probíhalo na čistě dobrovolné bázi.

V tomto směru lze návrh smlouvy uvítat, neboť její ustanovení se mají vztahovat pouze na země Eurozóny, a na ostatní smluvní strany pouze v případě, že si režim její částečné aplikace samy zvolí.

Přesto není bezvýznamné, zda se ČR nyní ke smlouvě připojí, či nikoliv. Nejde tedy jen o symbolický krok. Naopak. Toto rozhodnutí bude mimořádně důležité, neboť připojíme-li se ke smlouvě, stane se pro nás v momentě přijetí Eura automaticky závaznou.

Pokud jde o obsahovou stránku smlouvy, domnívám se, že v principu se jedná o opatření, která jsou pro stabilizaci Eurozóny a zvýšení její důvěryhodnosti zřejmě nezbytná. V tomto směru je třeba říci, že vláda ČR podporuje rozumná opatření, respektující na jedné straně princip subsidiarity a na straně druhé klíčovou zásadu rozpočtové suverenity členských států. V návrhu smlouvy jsme nicméně identifikovali řadu problematických otázek, a to jak věcné, tak právní povahy.

Některé z těchto otázek se v průběhu dosavadních jednání podařilo i s přispěním ČR vyřešit či odstranit, jiné však bohužel v návrhu stále zůstávají. Jedná se zejména o velmi diskutabilní vztah některých ustanovení smlouvy k právu EU, nové kompetence unijních institucí či vytvoření hlasovacího kartelu při rozhodování v Radě v rámci postupu při nadměrné schodku s faktickým dopadem na pravidla, upravené v unijním primárním právu.

Na druhou stranu se podařilo zabránit založení neúnosně široké jurisdikce soudního dvora EU, či provázání smlouvy s paktem pro Euro plus, kde by hrozily tendence k daňové harmonizaci.

Smluvním stranám, jejichž měnou není Euro a které ratifikovaly smlouvu a využily aspoň v nějakém rozsahu opt-in, má být umožněno účastnit se neformálních eurosummitů na ad hoc bázi. Podařilo se snad dle mého názoru minimalizovat rovněž riziko, že by nově ustanovená mezivládní spolupráce na úrovni zemí Eurozóny mohla narušit integritu unijních politik, především politiky, která se týká vnitřního trhu.

Taková je tedy podoba návrhu v závěrečné fázi jeho projednáván. Text smlouvy je připraven pro diskusi předsedů států a předsedů vlád. My musíme navíc učinit zásadní rozhodnutí o tom, zda ČR k této smlouvě se připojí či nikoliv. Jsem však přesvědčen, že tak složité rozhodnutí nemůže vláda učinit během několika málo dní a přijít na nadcházející Evropskou radu již s definitivním ano či ne, protože znění smlouvy se pravděpodobně v průběhu diskuse na pondělní Evropské radě ještě může změnit.

Očekávám v tuto chvíli, že mezi lednovou a březnovou Evropskou radou bude možné podrobit smlouvu v její finální výsledné podobě důkladné politické diskuzi, v níž očekávám i aktivní zapojení obou komor parlamentu, a teprve poté lze rozhodnout o případném připojení se České republiky s plnou odpovědností a vědomím všech důsledků plynoucích z takového kroku.

Zohlednit přitom bude třeba i názor prezidenta republiky, který se k naší účasti na nové smlouvě staví odmítavě. Pokud jde o otázku vnitrostátních procedur pro případ, že se Česká republika stane smluvní stranou nové smlouvy, bude tato zásadní věc předmětem důkladné diskuze ve vládě. Vláda se nakonec shodla na tom, že tuto smlouvu je třeba vyhodnotit jako mezinárodní smlouvu ve smyslu článku 10a Ústavy, tedy smlouvu, k jejíž ratifikaci je zapotřebí parlamentního souhlasu vysloveného kvalifikovanou většinou v obou komorách parlamentu, nebo souhlasu daného v referendu.

Již v této fázi je tudíž třeba konstatovat, že touto smlouvou, tak jak je v současné době navržena, dochází k podstatné změně fungování hospodářské a měnové unie, tedy ke změně způsobu výkonu přenesených pravomocí. Unijní instituce zde navíc mimo vší pochybnost získávají nové pravomoci.

Z těchto důvodů – a rovněž vzhledem k tomu, že nová smlouva zásadním způsobem změní podmínky našeho přistoupení ke společné měně – považuje vláda v souladu se svým programovým prohlášením za nezbytné, aby byl souhlas s těmito zásadními změnami spojen s referendem.

Rád bych přitom připomněl, že Ústava ČR sice nehovoří o obecném referendu, na druhé straně však lidové hlasování zmiňuje právě v souvislosti s přenosem pravomocí na mezinárodní organizaci či instituci mezinárodní smlouvou dle článku 10a Ústavy.

V praxi si lze přitom představit dvě možnosti. První, která je jenom teoretická, to znamená referendem schvalovat pouze ad hoc tuto smlouvu, nebo jí může být podmíněno až přijetí eura, neboť účinky smlouvy ve vztahu k České republice nastanou právě až přijetím společné měny.

Za daných okolností je nepochybné, že smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii bude již ze své povahy pro ČR úzce svázána s budoucím přijetím eura. Lze předpokládat, že účast na této smlouvě bude dokonce nutnou podmínkou přijetí společné měny. Nyní tedy musíme zvažovat otázku logické souvztažnosti obou kroků, přičemž stranou nelze ponechat ani závazky, jež souvisejí se smlouvou o evropském mechanismu stability ESM, která bude muset být po přistoupení do eurozóny také Českou republikou ratifikována.

Osobně jsem přesvědčen, že nás čeká velmi důležitá politická diskuze. Politická diskuze jak o obsahu této smlouvy, tak také o způsobu ratifikace. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane premiére. A nyní musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výrobu pro evropské záležitosti. Jednak se ptám, jestli s tím souhlasí. Kývá hlavou. Jednak se ptám, jestli má někdo jiný návrh. Nemá. Takže o tomto návrhu budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 50, proti nikdo. Návrh schválen, takže námi odsouhlasený zpravodaj pan senátor Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo a za důvěru. Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, milé paní poslankyně a milí páni poslanci. Nepochybně tento bod je jedním z nejzajímavějších bodů celé dnešní schůze.

Začnu tím, že zopakuji už potřetí poděkování panu premiérovi, že už v době, kdy se poprvé už při předminulém setkání o této fiskální úmluvě začalo jednat, že zcela veřejně řekl, že je zapotřebí věc prodiskutovat na půdě parlamentu. A o to více mě těší, že přišel pan premiér osobně a tuto věc, nejen že nás s ní seznámí, ale že také vyslechne názory, jaké na tak důležitou problematiku, jako je vytváření fiskální úmluvy o fiskálních pravidlech zemí eurozóny – a ČR je de facto, de iure již členem eurozóny, ačkoliv euro nemáme zavedeno – tím, že naši občané referendem, tedy s možností a způsobem s velmi vysokou, téměř nejvyšší legitimitou rozhodli o vstupu nejenom do EU, ale i do eurozóny.

Již během rozhlasového pořadu, kdy pan premiér byl ještě v Bruselu, a já jsem slyšel jeho slova, tak jsem na té předminulé schůzi za toto poděkoval, protože si myslím, že takto závažná věc je určitě zapotřebí, aby s ní parlament seznámen měl být. A teď budu hovořit, možná vás překvapím trochu s určitou opatrností, a to z toho důvodu, že Senát je komora, která neprojednává rozpočet. Dalo by se říci, že možná nejsme těmi nejdůležitějšími, co se týče ekonomických změn, ale přesto v Senátu projednáváme velkou řadu zákonů. A minimálně podle článku 10a každou změnu Ústavy, každou mezinárodní smlouvu podle článku 10a musíme ratifikovat, dokonce ústavní většinou. A proto je nepochybně na místě, abychom se tímto velice těžkým tématem zabývali.

Po tomto dlouhém úvodu já budu velice stručný, protože se vším podstatným nás pan premiér velice podrobně seznámil. Možná jen dodám několik důležitých faktů, tak, jak je vidím já. A prvním faktem začnu, to, co si myslím, že je nejdůležitější. To, že země budou dodržovat určitou fiskální disciplínu, že se nebudou nadměrně kumulativně anebo jednoročně zadlužovat, to si myslím, že je věc, která historicky vyplynula z toho, že se tak politici v členských státech EU nechovali. Kdyby země eurozóny dodržovaly velice striktní kritéria maastrichtské smlouvy, tak by k ničemu takovému nedošlo.

Porušovala to naprostá většina zemí. V poslední době, v posledních letech jen tři země dodržovaly maastrichtská kritéria. Jenom všechny země je porušovaly, které euro měly, nebo většina zemí, ale některé země na to reagovaly – není úplně pravda, že Německo bylo tak strašně nedisciplinované, i když také někdy nesplňovalo podmínky, ale v době té největší ekonomické krize to byla jedna ze zemí, která dokázala ekonomii nastartovat a dokázala svůj dluh snižovat. Měli bychom skutečně analyzovat všechny ty země tak, jak se krize v nich odrážela. A to, že dnes se vytváří nějaký nový přístup v dodržování fiskální disciplíny, lze chápat také jako trest zejména pro ty politiky v těch členských zemích eurozóny, kteří maastrichtská kritéria obcházeli, falšovali, někteří je dokonce i falšovali, někteří je obcházeli. Možná z nedostatku informací, možná z ne úplně dobrého odhadu, jak se ekonomická situace v jejich zemích bude v budoucnu vyvíjet.

To, že tedy jsme postaveni před diskuzi, zdali se přihlásíme k fiskální disciplíně, nebo nikoliv, je skutečně už dneska v EU, na evropské úrovni, ale samozřejmě, že tuto věc můžeme řešit i sami. A já si pamatuji, že v devadesátých letech jistý návrh byl, že to bude dokonce součástí naší ústavy. Slovensko takový ústavní zákon nedávno přijalo, možná i my bychom se měli nad touto věcí zamýšlet. A je skutečně na každém členském státu, zdali se buď nechá inspirovat nějakou evropskou úmluvou, evropským úradkem, a nebo zdali sami od sebe takovéto doplnění ústavní smlouvy přijmeme. Navrhneme a přijmeme.

Nyní je to tedy součástí evropské agendy. A z pohledu České republiky to nemusí být vůbec bolestivé, když si my politici vytvoříme určité hranice pro to, abychom zejména před volbami nerozdávali dárky a nebo nedělali zbytečně populární až populistická gesta, ale nehazardovali, nevytvářeli finanční hazard s naším rozpočtem. To vůbec nemusí být nic proti České republice. Je otázkou, zdali skutečně se o tom má rozhodovat ve všech ohledech, tedy i ve způsobech, jak dodržet fiskální disciplínu na evropské úrovni. Zdali tady bychom si neměli zachovat svoji suverenitu. Já se domnívám, že ano. Každý členský stát by měl mít právo určit vlastní způsob, jak dodržovat fiskální pravidla.

To si myslím, že bude asi klíčovým místem pro diskuzi na radě. A ačkoli je to skutečně jenom věcí exekutivy, k jakým závěrům dojde a jakou smlouvu vyjedná a předloží oběma komorám parlamentu, tak já věřím, že ta smlouva bude přijatelná pro obě komory parlamentu. A mimo jiné k tomu má i sloužit i to dnešní jednání, tak, aby vláda a pan premiér zhruba určili způsob a místo a obsah, který bude pro nás přijatelný.

To, zda tu smlouvu podepíšeme nyní a de facto k naplnění dojde až v okamžiku, kdy se staneme zemí eurozóny, a protože všichni dobře víme, to euro už je dneska někde úplně jinde, než bylo hlasování v roce 2003, ve všeobecném plebiscitu, kdy se lidé přihlásili k eurozóně a euru, ale od té doby to euro je přece jenom někde trochu jinde, a proto se nepodivujme návrhu dvou vládních stran koalice, které chtějí referendum před vstupem minimálně, já to chápu, minimálně jako stejně legitimní krok při rozhodování, když referendum rozhodlo o vstupu. A teď se tedy to euro trochu změnilo, tak by přece bylo skoro nevhodné, abychom o tom rozhodovali my jen v parlamentních lavicích, a je poměrně logické, že o tom bude rozhodovat stejný orgán, jako o tom rozhodoval v tom referendu před vstupem do Evropské unie.

To je moje jednoduché vysvětlení, které nikomu nevnucuji, ale přijde mi naprosto logické. Včerejší komentáře ministra financí mě velmi překvapily. Jednak jsem nerozuměl tomu, jak tlumočil údiv ostatních kolegů na ECOFINu. Já se domnívám, že ten údiv možná viděl v očích spíše z důvodu toho, že prezentoval stanovisko vlády, ale sám se s tím stanoviskem neztotožnil a veřejně to tam řekl. Tak já si myslím, že možná toto vyvolalo ten údiv jeho kolegů. A že nevyvolal ten údiv to, že si každá země, nejen země eurozóny, každá členská země EU způsob ratifikace mezinárodní smlouvy stanovuje svými vlastními pravidly. A to si myslím, že nakonec v té reportáži, kterou včera veřejnoprávní Česká televize zařadila, kterou jsem měl možnost po návratu z V4 sledovat, kde jasně ta zástupkyně Dánska – Dánsko je teď předsednickou zemí – tak jasně žádný údiv nedeklarovala. Naopak z její řeči jasně vyplynulo, že oni naprosto vidí normální, že si každá země způsob ratifikace této smlouvy volí sama. Že je tedy EU bude respektovat.

To, jestli budeme takto rozhodovat už nyní, a já si myslím, že teď to ani skoro zapotřebí není, že bychom o tom měli skutečně rozhodovat až v době, kdy budeme vstupovat do eura, a kdy tedy ta smlouva, ke které se přihlásíme, začne být naplňována, tak pak je na místě se skutečně zeptat stejně legitimním způsobem volitelů, tedy rozhodovatelů, občanů v tomto případě, nikoli jen členů parlamentu, ale občanů o tom, zdali přijmou takto modifikovanou eurozónu. Protože do té doby ta eurozóna modifikovaná bude. Bude modifikovaná těmito smlouvami, bude pravděpodobně modifikovaná dalším evropským stabilizačním mechanismem, který budeme také jistě v několika příštích měsících projednávat.

To je tedy můj komentář a zároveň zpravodajská zpráva. Já děkuji za informaci, očekávám další diskuzi, která určitě nastane, a budu potom dále v těch vašich příspěvcích eventuálně reagovat. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak děkuji a otevírám rozpravu. Do rozpravy se v daném okamžiku nikdo nehlásí. A teď nevím, pane... Hlásí, pan senátor Jiří Dienstbier. Ale mám otázku, ještě mezi tím, než přijdete, pane kolego, navrhujete jako zpravodaj vzít ji na vědomí? Dobře. Akorát, že to nezaznělo. Takže pan senátor Jiří Dienstbier má slovo. Já jsem jenom doplňoval čas, než dojdete.

Senátor Jiří Dienstbier:  Možná bych se napřed chtěl zeptat, bylo-li sloučeno vystoupení pana premiéra, jestli zároveň budeme diskutovat k oběma bodům. Protože já bych pak měl spíše k tomu druhému, ale nerad bych to zameškal.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  O tom bychom měli jako plénum rozhodnout, jestli rozprava se povede najednou, protože předkladatel má právo si spojit cokoliv. Já bych s dovolením, pane zpravodaji, ještě to řídil chvilku. Takže já mám návrh, aby plénum rozhodlo o tom, že by rozprava byla spojena k oběma bodům. Takže v této chvíli, aby nikdo neprotestoval, tak to bude se znělkou.

Zahajuji hlasování o spojení rozpravy k oběma bodům. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 12 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 49, proti 1. Návrh schválen. A pan senátor Jiří Dienstbier může pokračovat.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych rád navrhl usnesení k tomu druhému z projednávaných bodů. A sice, že Senát Parlamentu ČR považuje přijetí smlouvy o stabilitě, koordinaci a vládnutí hospodářské a měnové unie za strategickou otázku budoucího postavení ČR v EU. A za minimální, nikoli však jedinou podmínku k zajištění funkční evropské integrace.

Teď tedy komentář k předloženému návrhu. Domnívám se, že by bylo strategickou chybou, pokud by Česká republika zůstala mimo tento proces. Pokud by se nepodílela na uzavření této smlouvy, a to jak aktivně na jejím vyjednávání, tak pokud by k této smlouvě následně nepřistoupila a sama a dobrovolně by se rozhodla, že nebude v centru evropské integrace, že se zbaví možnosti mluvit do věcí, do rozhodování o dalším vývoji evropské integrace. A že se dobrovolně odsune na okraj do bezvýznamného postavení bez možnosti cokoliv ovlivnit.

Popravdě řečeno ten předložený návrh smlouvy si zaslouží kritickou debatu. Abych pravdu řekl, já se na ni dívám kriticky spíše z obráceného pohledu než tak, jak tady stanovisko přednesl premiér Nečas a jak se prezentuje většinový vládní názor. Tak, jak vyplývá z navrženého usnesení, tato dohoda o fiskální stabilitě je doopravdy naprosto minimální podmínkou řádného fungování evropské integrace.

Domnívám, že je potřeba se bavit i o dalších oblastech. A to, jak tady i zaznělo, opět spíše v kritickém duchu. A já to považuji za nezbytné. Je potřeba bavit se i o podpoře prorůstových opatření, podpoře konkurenceschopnosti evropských ekonomik. A dokonce si myslím, že i o rozměru, který je právě specifický a který spojuje EU, to, co je společné, evropský sociální model, na jehož zachování a rozvíjení bychom také měli mít zájem. Protože pokud bychom tento koncept opustili, už bychom nebyli Evropou.

To, co je k tomuto zcela nezbytné, tak je i debata právě o harmonizaci daní. Přinejmenším firemních daní, bavíme-li se o daních z příjmu, podpora daně z finančních transakcí, a další klíčová oblast je společný boj proti daňovým rájům. A důvodem, proč si myslím, že tato opatření jsou nezbytná, je, protože bavíme-li se i o fiskální stabilitě, tak nejde jen o úsporná opatření, o škrty, stále a stále další škrty ve výdajích, ale musíme se i bavit o tom, jak zajistit dostatečné příjmy státu, tak aby sociální stát a kvalitní veřejné služby bylo možné financovat. A toho po pravdě řečeno není možné dosáhnout v situaci, kdy tady probíhá daňový dumping soubojů mezi jednotlivými zeměmi, která přetáhne na své území co největší množství firem jenom kvůli ničím daním, a nikoli kvůli kvalitnějšímu podnikatelskému prostředí jako celku.

Ze stejného důvodu je potřeba i zrealizovat zásah proti úniku peněz před zdaněním do daňových rájů, protože ty objemy, které se objevují, které údajně odtékají ze zemí EU do daňových rájů, dosahují tak astronomických rozměrů, že není vůbec divu, že evropské státy mají problémy s výběrem daní a že mají problém se svojí rozpočtovou politikou. Protože právě i díky tomu nejsou schopny zajistit dostatečné příjmy do svého rozpočtu na financování nezbytných služeb.

Na rozdíl od premiéra Nečase se domnívám, že by bylo velmi záhodno, aby Česká republika směřovala i k Paktu Euro plus. A souvisí to – i jak bylo zmíněno – právě s harmonizací daní, protože je to podle mého názoru v našem národním zájmu, abychom takto směřovali.

A ještě poznámku k těm procesním souvislostem. A to je ke schvalování případné smlouvy a nebo přístupu k euru k referendu. Tady bych chtěl zdůraznit, že se zcela zjevně jedná o neochotu vlády říct na rovinu svůj postoj. Bylo to cítit i z té poznámky, že je potřeba brát ohled i na postoje prezidenta republiky. Tady si myslím, že vláda by měla být sebevědomější a připomínat dokola stále opakovaně, že to je podle naší ústavy vláda, nikoli prezident, kdo odpovídá za českou zahraniční politiku. A že se jedná o další případ, kdy prezident, aspoň zatím tedy v náznacích, jde za hranu vymezení jeho ústavního postavení a pravomocí.

Když jsem mluvil o schovávání se a neochotě říct na rovinu vládní postoj, tak to s tím souvisí samozřejmě i ta snaha odkazovat se na referendum. Po pravdě řečeno ta fiskální smlouva, nedomnívám se, že by přinášela nějaké další zásadní pravomoci z ČR na EU. Po pravdě řečeno jenom zakotvuje další sankce na vynucení toho, k čemu už jsme se v podstatě zavázali v momentě, kdy jsme přistoupili k EU, a to zahrnovalo samozřejmě i přijetí eura v nějakém budoucím vhodném okamžiku. Až jak eurozóna, tak my budeme připraveni a budeme splňovat kritéria pro přijetí eura.

Chtěl bych tady říct, že to jsou právě vládní strany – a zejména ODS, které dlouhodobě brání přijetí obecného zákona o referendu. Po pravdě řečeno referendem pohrdají, zřejmě nechtějí nechat lidi, aby rozhodovali přímo v referendu o zásadních otázkách. Pokud tady padlo, že na rozdíl od referenda podle článku 10a neobsahuje ústava obecné referendum, tak je to pravda pouze, pokud ji čteme zcela doslovně, ale samozřejmě v čl. 2, odst. 2 ústavy je řečeno, že ústavním zákonem se stanoví, kdy lid vykonává moc přímo, může být samozřejmě.

Jinými slovy – ústava od svého schválení předpokládá, že taková úprava přijata bude. A není možné předpokládat, že vláda kdykoli se bude chtít schovat, kdykoli se bude bát sama sdělit, jaký je její názor, sama rozhodovat, takže se schová za jednorázové referendum. A tady bych chtěl připomenout i stanovisko sociální demokracie, že sociální demokracie kdykoli bude hlasovat pro zákon o referendu, který dá možnost lidem, aby si vynutili konání referenda v případě, že seženou pod petici určitý kvalifikovaný počet podpisů, ale nejsme ochotni nadále napomáhat vládě v tom, aby se za referendum schovávala. A nebudeme podporovat jednotlivé ústavní zákony o jednorázových referendech.

To znamená, že pokud chce vláda prosadit referendum v této věci, tak jedinou cestou při současném složení Parlamentu je zahájit jednání o obecném referendu. Bez splnění této podmínky se žádné jednorázové referendum o fiskální úmluvě ani o přijetí eura konat nebude. Nejsou to politici, kteří by se měli schovávat místo vlastního rozhodování a vyžadovat hlasování referendem. Politik se nemá bát, politik má sám rozhodovat a lidé mají mít tu možnost případně rozhodnout v referendu.

A závěrem bych vás ještě jednou požádal o podporu návrhu usnesení, které jsem přednesl.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Předpokládám, pane kolego, že ho dostaneme písemně. To je první věc. A nyní se o slovo přihlásil pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím jenom dvě poznámky k tomu, co tady říkal kolega Dienstbier.

A sice ta první bude k tomu, jak říkal, že bychom se měli udržet v tom hlavním evropském proudu. Já jsem přesvědčen, že v žádném hlavním evropském proudu nemáme šanci se ocitnout, protože tam jsou dvě země, a to je Německo a Francie. Pro nikoho dalšího tam místo není. A jsem přesvědčen, že ať do té Evropy napumpujeme jakékoli peníze, tak si nekupujeme nic víc než místo u stolu, kde budou oznamovány výsledky toho, na čem se dohodl pan Sarkozy a paní Merkelová.

Ta druhá poznámky se týká daňových rájů. Kolega Dienstbier tady mluvil o tom, že je potřeba bojovat s daňovými ráji, zamezit úniku peněz do daňových rájů atd. Já říkám, že proti daňovým rájům lze bojovat jenom jednou cestou, a to je úprava sazeb daně směrem dolů a snižování byrokracie. Oproti tomu, jak jsem vyslechl kolegu Dienstbiera, předpokládám, že i jeho strana chce bojovat proti daňovým rájům zvyšováním daní, zaváděním daní z finančních transakcí, čímž se dále omezí naše konkurenceschopnost, a chce zavádět další byrokracii, další úřady. Já tomu říkám, že to je vyhánění čerta ďáblem. A za sebe říkám, že něco takového rozhodně nechci. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jsem se teď přihlásil nikoli jako zpravodaj, ale jako senátor. Jednak se chci omluvit za to, že jsem nepostřehl na začátku jednání, že nebyly sloučeny ještě před jednáním oba body. Děkuji za to, že jste tak učinili, protože si myslím, že tím ušetříme nejenom čas sobě, ale i panu premiérovi. Myslím si, že ty věci spolu tak těsně souvisí, že je na místě ty body sloučit. A chtěl jsem to jenom doporučit.

Já se budu teď zabývat těmi jednotlivými články návrhu. A musím říct, že obecně platí, že když si někdo od někoho něco půjčí, a to je zcela legitimní, tak toho věřitele zajímají dvě věci. První tou věcí je záruka, jestli mu to vrátí a jaká ta záruka je, jak je pevná. Pak ho zajímá úrok, za jaký to půjčí. A samozřejmě, že ty dvě věci spolu souvisí. A samozřejmě, že i ten úrok může být modifikovaný vůlí, dobrotou, morálními aspekty a já nevím, čím vším. Ale základ je, jaké máme záruky, že nedáváme tu půjčku do černé díry.

Půjčujeme Mezinárodnímu měnovému fondu, to je velmi stabilní instituce, ale nikde není napsáno, že ani takto stabilní mezinárodní finanční instituce nemůže přijít k bankrotu.

To se může stát. Jestliže někdo hovoří o nebezpečí globalizace, tak právě tím, že se neřeší jednotlivé malé problémy, ta globalizace nastává a pak vznikne globální problém, a ten někdy může smést i tak silnou organizaci, jako může být organizace nikolivěk evropská, ale celosvětová. Tudíž toto všechno mějme na paměti. Je pak ale na zodpovědnosti vlády, exekutivy, centrální banky, hlavně vlády, ministerstva financí, jak podmínky vyhodnotí a jaké podmínky, ať už smluvní nebo i ty věřitelské, ty půjčovny, abych tak řekl, jak je postaví a jak je pak prosadí. To je jedna obecná poznámka.

Zatím se velmi málo hovoří, když nehovořím o smlouvě, když hovořím rovnou o půjčce Mezinárodního měnového fondu – tak se velice málo hovoří právě o těch zárukách, daleko více se hovoří o výši, začínáme někde u statisíců, pak je to půl miliarda. Nikde se nehovoří tolik o těch zárukách. Doufejme, že nějaké záruky země, které chtějí čerpat z těch podpůrných mechanismů, snad mohou poskytnout.

Já osobně bych orientoval ministra financí a naše zástupce právě k těmto zárukám. Víme přece, že každý stát disponuje svými aktivy, a nemusí to být hned ostrovy, i Česká republika má mnoho státního majetku, který může být velmi kvalitní a dobrou zárukou pro věřitele. Ten věřitel pak podle toho může určit třeba i nižší úrok, který může být výhodný pro toho, kdo si půjčuje i pro toho, kdo půjčuje.

To je moje obecná poznámka, kterou považuji v této chvíli skoro za nejdůležitější.

Teď se budu věnovat jednotlivým článkům. Zajímá mě několik věcí. Nevíme přesně, jestli mají být ve smlouvě členské státy zavázány, že automaticky podpoří návrh Komise vůči příslušnému členskému státu, který nebude plnit fiskální pravidla, pokud samozřejmě nebude tím reverzním, opačným mechanismem odhlasováno, že mu bude kvalifikovanou většinou států odpuštěn ten dluh. To je jedna otázka, jestli tedy automaticky každý stát musí podpořit podle článku 7 návrh Komise. A pak jsme v našem asi rok starém usnesení poznamenali, že bychom viděli za velice vhodné, aby ta fiskální pravidla a prohřešky vůči nim byly vztaženy podle jejich tíže a velikosti i také k různě odstupňovaným sankcím. Od sníženého úrokování až po skutečné nečerpání třeba prostředků ze strukturálních fondů. Jestli už ta diskuse je vedena i o výši a stupňování sankcí.

Ve stejném usnesení se také zmínili jeden podle mého soudu poměrně důležitý fakt, kterým je poznámka, která se týká způsobu, jak bude postupovat Evropský parlament, který - se zdá - není zcela ztotožněn s tím, že není využíván žádný protokol Lisabonské smlouvy, ani 13, ani 14, a že se Evropská unie vrátila podle mého soudu zcela správně k tradičním mechanismům přijímání úmluvy, mezinárodní smlouvy. A teď se zdá, že Evropský parlament se s tím úplně neztotožňuje. A jestli jsou signály o tom, zda Evropský parlament eventuální úmluvu napadne u Evropského soudního dvora a jestli lze předpokládat, že Evropský soudní dvůr, který je známý jako velice silný podporovatel integrace, tuto smlouvu odmítne, toto napadení odmítne, nebo zdali ji bude projednávat. Určitě o tom musela na summitu padnout také řeč, protože to je věc, kterou já považuji za poměrně důležitou, má-li být ve velmi krátké době, což je doba zhruba jen několika, dvou měsíců na přijetí této smlouvy.

Pak zde padla otázka daňového dumpingu. Kolega zmínil tuto věc. Já si myslím, že daňový dumping je poměrně zvláštní pojem. Domnívám se, že snad ani nemůže nastat žádný daňový dumping. Naopak já vidím snahu o co nejnižší daň spíše jako soutěž. Přece zájmem každého politika, každé správy by mělo být, za co nejnižších daní zajistit co nejvyšší kvalitu veřejné služby. Pokud to ten stát není schopen vytvořit a dělá to na úkor svého rozpočtu a má chronicky deficitní rozpočet, tak pak něco musí podniknout. A k tomu i ta smlouva má sloužit. Je velmi obtížné vytvořit a najít podstatu toho pojmu daňový dumping. Tady bych možná skoro požádal o nějaké přesnější vysvětlení. Já si spíše myslím, že právě snaha o co nejnižší daně vede k co nejefektivnější zprávě věcí veřejných.

My jsme v našem usnesení měli také poznámku o tom, že nepovažujeme i mírnou ztrátu v rozpočtu za zcela fatální, pokud v té době probíhá ekonomický růst. Pokud roste ekonomika, pak se může podle našeho soudu tolerovat určitý mírný dopad, a to tak, že součet ekonomického růstu a deficitu by měl být nezáporný. Neměl by být tedy záporný. Měl by být buďto nula nebo kladný. To znamená, aby třeba v době rychlého ekonomického růstu mohl stát eventuálně dolít více financí do ekonomiky, aby eventuálně ekonomika rychleji nastartovala.

I pro náš výbor, i pro naše plénum bylo takové usnesení přijatelné. Dokonce jsme si tam stanovili hranici čtyř procent. Podle mého soudu, a to je můj komentář, je ta hranice příliš vysoká. Dokonce překračuje maastrichtské kritérium. Já bych tu hranici viděl spíše někde kolem jednoho procenta, maximálně dvou procent, zhruba poloviční.

To jsou moje poznámky ke konkrétním návrhům, které byly předloženy a které budou dopilovány 29. a 30. ledna 2012.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové. Myslím si, že situace nejen v Evropě, rozhodně v měnové unii, ale celkově ve světě je poměrně velmi vážná. Mám pocit, že bohužel aspoň na příkladu naší republiky zůstávají politické strany a jejich zástupci v poměrně setrvalých pozicích. Každý hájí svá ideová východiska, svá programová řešení, ale ona situace se začíná vážně zhoršovat.

Když se podíváme – v loňském a předloňském roce proběhlo několik set kilometrů na jih od nás, a stále probíhá, arabské jaro. Když se podíváme do Rumunska, do Maďarska, tak si připusťme, že se začíná situace zhoršovat i v blízkosti jádra střední Evropy. Pochopitelně, že problémy, které se nedaří v rámci Evropské unie řešit, můžou v kterékoli zemi Evropské unie vyvolat procesy, které dneska neumíme odhadnout.

Já se při posledních setkáních s řadou evropských politiků setkávám s tím, že oni začínají projevovat obavy vůbec o udržení systému, na kterém západní civilizace vyrostla, na kterém stojí, to znamená, že některé procesy mohou vyústit v oslabení demokracie, demokratických principů a zejména systémů parlamentní demokracie.

Možná, že někdo tato moje slova může brát jenom jako slova, která jsou povrchní, ale já se skutečně řadím také k těm lidem, kteří začínají mít obavy, zdali se nevytváří enormně velký prostor pro velmi jednoduchá řešení, kdy nové subjekty přicházejí s tím, že kritizují do určité míry zaběhlý parlamentní systém a nabízejí jednoduchá řešení. Lidé možná mají příklady některých nových subjektů, některých jedinců, ale i skupin, které taková řešení jakoby nabízely, nebo dávaly naději, a přitom prokázaly, že vůbec tyto schopnosti nemají, naopak, možná, že některé věci chtěly využít ve svůj krátkodobý prospěch.

Já to říkám proto, že tady teď nebudu příliš prezentovat své osobní názory, protože bych přilil spíše olej do ohně a ničemu by to moc nepomohlo. Ale myslím si, že byste měli být schopni se více bavit o těch alternativách.

Jsou některé faktory, které jsou prokazatelné a o kterých mluví i představitelé řekl bych velmi zaběhlých a stabilních demokracií. Chtěl bych upozornit na některé výroky Baracka Obamy z posledních dnů, které se týkají například situace ve Spojených státech, kdy už nejen tam, ale i v řadě médií po světě se píše o tom, jak ve Spojených státech narůstá příkop a Spojené státy se dělí na ty chudé a na ty, kteří se považují za bohaté, a určité společenské napětí tam také narůstá. To tam před několika lety nebylo vůbec znát. A pro nás byly v tomto Spojené státy do určité míry možná příklad.

Já bych tímto chtěl upozornit na to, že si skutečně myslím, že bez určitých zásadních změn, které přece jenom vrátí – dle mého názoru – více možností a nástrojů do rukou legitimně zvolených politiků ze svobodných demokratických voleb a omezí prostor pro skupiny, které díky své velké finanční síle, ať vzniklé z legálního podnikání, ale silně i z podnikání, které nebylo podle všeobecně uznávaných praktik a pravidel – tak si myslím, že nebudou mít mezinárodní organizace, ať už to je Evropský parlament, Evropská komise, Mezinárodní měnový fond, světová banka, sílu, aby problémy začaly řešit.

Bohužel předminulé a minulé století se velké společenské změny většinou děly na základě a jako důsledek světových nebo lokálních konfliktů. Zaplať pánbůh, že toto se neděje. Možná, že to je i zásluhou odstrašovací síly atomové munice, resp. atomových zbraní, je to hrozné, ale možná to tak je. Jeví se, že některé skupiny místo těch otevřených konfliktů vedou s námi, s většinou obyvatelstva válku pomocí ekonomických nástrojů a finančních krizí.

Je zjevné, že na finančních krizích dokonce někteří silně vydělávají. Nejhorší je to, že když jsou zisky, tak některé finanční skupiny si silně nárokují, aby veškeré zisky byly jejich. Proto hovoříme o daňovém dumpingu. A když jsou ztráty, tak přijdou a řeknou - "vlády, zaplaťte, nebo ty ztráty přeneseme na všechny občany", a oni ve své podstatě to všichni občané zaplatí coby daňoví poplatníci. A my jako politici se handrkujeme, jestli by to vyřešila ideologie pravicová, nebo by to vyřešila více ideologie spíše levicová. A tyto struktury, které se nehlásí ani k levici, ani k pravici, vlastně ten svět táhnou svým směrem. To znamená, aby měly větší zdroje. A ty větší zdroje jim dávají větší prostor pro to, aby mohly formou často spekulativního kapitálu politickou sféru kontrolovat, usměrňovat a zásadním způsobem ovlivňovat.

Já si myslím, že toto je zásadní otázka. Myslím si, že se musí řada věcí změnit. A pokud se nezmění především z mého pohledu v tom, že ten svět se nemůže tak prudce polarizovat, že musí nastat obrat, dojde k tomu, že ta stále užší a silnější špička bude ohrožena, a ta stále širší a životní úrovní spíše stagnující nebo se propadající většina tento stav nebude přijímat a bude docházet ke konfliktu. Dříve či později budou veřejně hledat – logicky – důvody v systému a ten systém může být samozřejmě ohrožen v samých počátcích, které jsou ve své podstatě podle mého názoru dobré, ale jsou špatně naplňovány obsahem a jsou špatně v naší současné epoše několika posledních desetiletí realizovány.

Promiňte mi, že tato úvaha nebyla příliš konkrétní. Ale já ji říkám proto, protože bych byl rád, kdybychom jak v Evropě, tak i u nás v České republice našli víc odvahy a schopností se o některých otázkách, kde máme zásadní rozdíly, bavit, abychom sjednotili naše stanoviska a šli pokud možno aspoň krátkou dobu společným směrem stabilizace jak našeho hospodářství, tak Evropské unie.

A na závěr jednu poznámku. Mám obavu, že je tu nebezpečí, o kterém jsem tady hovořil – že některé struktury, které samozřejmě nepatří do principu parlamentní demokracie, nevycházejí z principu rovné soutěže politických stran, velmi vítají taková – promiňte mi – jednodušší hesla, že nepřítelem může být Francie nebo Německo, nebo také někdo další. Já mám obavu, že je to velmi nebezpečné, protože jsem pevně přesvědčen, že Němci, Francouzi, a další, potřebují zrovna tak Čechy, Poláky, Slováky. Vždyť pro ně bylo výborné, když jsme vstoupili, že se jim otevřely další trhy a řešily si tím zaměstnanost. My přece víme, že když nebudeme mít své místo v té otevřené ekonomice, kde jsme se dobrovolně otevřeli, hodně jsme všechno zliberalizovali, všechny bariéry jsme zbourali a těžko je budeme v nějakém větším množství zavádět, tak pro nás přece ty země, o kterých tady bylo hovořeno, jsou životně důležité, bez jejich stability a výkonnosti jsme odsouzeni k naprostému neúspěchu. Nemusí se to líbit, ale je to tak. A jestli má někdo skutečně naprogramované nějaké řešení, tak ať ho předloží. Já si myslím, že výkřiky, promiňte mi to, nestačí, že také musí být nějaké představy a plány, které by měly šanci na to, aby mohly ten stav, který je neutěšený, změnit.

A poslední poznámku. Já chápu, že vláda v přísunu peněz do rezervního fondu Mezinárodního měnového fondu je obezřetná. Chápu, že si nechce vláda nechat dávat nějaké mantinely a pravidla, které by ji svazovaly, v Evropské unii. Ale na druhou stranu žádné jiné řešení než to, co se zatím vymyslelo, k dispozici není. A zůstat ve strnulé pozici je asi horší, než se pokusit o některé záchranné manévry. Dle mého názoru k tomu musí být další a další opatření, která chybí. Je pravda, že někteří vysocí představitelé evropských struktur, když s nimi hovoříte, tak vám taky neřeknou, že vidí světlo na konci tunelu. Oni také řeknou to, co si tady říkáme my, že to je pokus. Oni opravdu neznají ta řešení. Je to smutné, ale je to tak. Přesto si myslím, že my jsme do značné míry – promiňte mi to slovo – odsouzeni k tomu, abychom se k tomu hlavnímu směru přidali, protože žádnou jinou alternativu nemáme. My jsme dobrovolně, leví jako praví, ty hlavní politické proudy, do těch evropských a mezinárodních struktur se zapojili a nemáme sílu najít nějaké jiné alternativní řešení sami, než v rámci těch hlavních struktur, to znamená EU, hospodářských institucí, to znamená WTO a těchto struktur, protože tam nakonec se o ekonomice světové i evropské rozhoduje.

Tolik má poznámka k tomuto stanovisku. Myslím si, že česká vláda by měla podpořit co se týká fiskální stability, to znamená návrhy směrem ke smlouvě o stabilitě. Měla by určité prostředky, pokud je můžeme i v rámci centrální banky uvolnit, dát k dispozici. Měla by podle mě s dalšími vyžadovat, aby se hledaly příčiny fiskální a vůbec finanční hospodářské krize, aby se přijímala určitá opatření, protože nebudou-li se opatření přijímat, nebudou-li se hledat nějaká alternativní řešení, tak je velké nebezpečí, že nás to jako tonoucího stáhne do hluboké vody a že to může být ohrožení celého systému, který tady chceme mít, to znamená, že to může systém parlamentní demokracie výrazně destabilizovat a ohrozit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo, a v tuto chvíli se do rozpravy nikdo – a přece jenom, takže o vlas dříve byl přihlášen pan senátor Kubera, kterému dávám slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére. Já zkusím mluvit tak, aby tomu bylo jasně rozuměno. Já jsem velmi usilovně poslouchal pana senátora Dienstbiera, který jednou větou říkal, že politik se nemá bát a rozhodnout, a druhou větou, že by mělo referendum, aby rozhodlo, jak to má být.

Referendum má ovšem jednu obrovskou vadu, že ono neumí nic jiného, než říci ano nebo ne. A problém, který tu řešíme, bohužel nemá tak jednoduchou otázku, na kterou se dá odpovědět ano nebo ne. To je ten jeho problém. Ono jednoduché referendum je o tom, jestli se má postavit sportovní hala, tam je ta otázka jednoduchá, dokonce ani tam není jednoduchá, v Americe to dělají tak, že "chcete sportovní halu, tak na dva roky bude místní daň zvýšena o 3 %, a pak teprve řekněte jestli opravdu chcete". U nás se to dělá tak, že lidé mají pocit, že stát nebo obce mají nějaké svoje peníze, které drží a nechtějí je pustit, netušíc, že všechny peníze, které státy mají k dispozici, nemají ani jedno euro, ani jednu korunu od nikoho, než od svých daňových poplatníků.

Ten náš problém je v tom, že máme nádobu, která má odtokový kohout a přítokový kohout. Ten odtokový je několikanásobně větší než ten přítokový, takže marně lijeme vodu tak, jak ji lijeme, protože ono jí pořád více odtéká. Samozřejmě mohli bychom zvýšit přítok, ale tam jsou naše možnosti mnohem omezenější než zavřít odtoky. Ale zavřít odtoky znamená to, co tady říkal pan senátor Štěch, že odbory budou první, které budou vyzývat lidi, aby šli protestovat. A děje se to i v těch zemích, kde se pokouší ty odtoky alespoň přivřít - tak okamžitě se najde někdo, kdo vyzve lidi, ať jdou do ulic, a hájí se tím, že říká "oni vlastně zase chtějí, abyste to zaplatili vy, ať si to zaplatí ti, kdo to způsobili". A oni velmi často to způsobili právě ti, kteří volili ty populistické politiky, kteří jim slibovali 13. důchody, šrotovné a nevím jaké výhody, jako by měli nějaké zvláštní peníze, z kterých to zaplatí, ale oni žádné takové peníze nemají.

Pokud jde o Evropskou unii, my býváme často obviňováni, že jsme proti integraci a proti Unii, a já musím říci za sebe, že vůbec ne, já jsem proti socialistické Evropské unii, která, ačkoliv je v krizi, v které je, tak chrlí každý den, podívejte se na internet, na ty speciální stránky, kde máte seznam, to se vůbec nedá číst. Jednak polovina z toho jsou totální bláboly, ale je toho prostě jakoby se nic nedělo, tak se dělají další a další směrnice, které zvětšují ty kohoutky, z kterých ta eura odtékají a na tom přítoku se nic nemění. A tím, že zvýšíme daně, tak se nám nic nestane, protože to zase vezmeme těm, kterým to chceme dávat, a je to koloběh, který bude nekonečný.

Připomenu ještě několik takových zvláštních nechci říkat podvodů, to by bylo možná příliš tvrdé, i když je to ve skutečnosti pravda. Vzpomeňte si, nevyšla referenda, tak se opakovala. Nevyšla ústava, tak se napsalo něco jiného. Těch 17 senátorů, kteří tady hlasovali proti Lisabonské smlouvě, bude mít jednou tam, jak je ta busta - tak pod tím bude mosazná tabulka s jejich jmény. To už se jeví jako evidentní, že ten jejich postoj byl správný, a teď se to jednoznačně potvrdilo. Ve chvíli, kdy Británie suverénně řekla, že to nepodpoří, tak se hledá jiná podvodná cesta, jak to udělat, ačkoliv ta správná, jediná cesta je změna Lisabonské smlouvy. A že ten přenos práv je evidentní, to vám potvrdí kdekdo. A marně budete říkat, že se vlastně žádné kompetence nepředávají. Dokonce i slovutný Evropský parlament, jak jsem včera četl, tak se cítí dotčen, že se všechno odehrává ve dvojici Sarkozy, Merkelová a jim se to dává jenom jako hotová věc, a stejným způsobem se to dává těm státům. A ti, kteří nejsou členy eurozóny, tak dokonce nesmí být ani přítomni. Poláci teď si dali úžasnou podmínku, že aspoň tedy kdyby je tam pustili, do té místnosti. Že tam nebudou nic do toho mluvit, ale že by tam třeba aspoň seděli a slyšeli. Dobře. On jim teď nedovolí ani to, aby tam dokonce jenom s nimi seděli.

Takže já si myslím, že toto řešení není, ať půjčíme nebo nepůjčíme měnovému fondu, je to situace, kdy rodina dluží 10 milionů a její měsíční příjmy činí 40 tisíc. Tak ona, prostě, ať dělá co dělá, nemá žádné možnosti, v podstatě už je v situaci, kdy není schopná žádným způsobem ten dluh splatit, a to je právě situace v Evropské unii, kdy už to nepomůže, protože ta potřeba peněz, která by tu díru zalátala, je tak velká, že i kdyby všichni všechno dali, tak jak je požadováno, tak to stejně nepomůže. Ta cesta je někde úplně jinde, protože ten "přesociální" stát odnaučil Evropany pracovat a v těch zemích, kde ještě se pracovat neodnaučili, tak se teď divíme, že ty země prosperují. Je pravda, že někdy je to v podmínkách, které se nám líbit nemusejí. Myslím tím pracovní podmínky. To je sice pravda. Ale ony i v těchto státech si ty pracovní podmínky zlepšují, tak jak postupně přebírají euroatlantické zásady. Takže i tam se ty pracovní podmínky zlepšují. A že je situace vážná, to je evidentní. Ale že nevyřeší žádné demonstrace, to je ještě evidentnější. Protože demonstrovat se může za cokoli, kdykoli, ale ona z té demonstrace žádná eura nevypadnou, která by někomu pomohla.

Zvyšování daní, nebo tak jak je v usnesení, podporovat daně z finančních operací, to je přece tak jednoduché. A kdo je tedy zaplatí, když tady mluvíme o daňových poplatnících! Když banky budou platit, tak snad si nemyslíte, že ony to zaplatí ze svého. Pak budete víc platit za výpis z účtu, za výběr z bankomatu, a zase to někdo jiný nezaplatí než daňoví poplatníci. Protože – mezi námi – on totiž nikdo jiný není, kdo by to mohl zaplatit, než daňoví poplatníci. Žádný jiný zdroj těchto peněz neexistuje. Takže pojďme se zabývat tím, abychom zjednodušili pracovní právo tak, aby bylo flexibilní, aby se mohly vytvářet pracovní příležitosti, abychom zjednodušili podmínky pro podnikání. A Unie ať se stará o to, aby založila nějaký výbor nebo podvýbor pro likvidaci evropských nařízení a směrnic, který by polovinu z nich zrušil. A stejná situace je v legislativě České republiky, kdy se tady chrlí a chrlí, ale všechny pokusy o to, některé zákony, z nich polovinu paragrafů vypustit, se zatím míjely účinkem a žádné antibyrokratické komise v tom svém úsilí ještě nebyly úspěšné.

Já vím, že ono se hezky hovoří, jak jsem tady slyšel – my se zastáváme vás, kteří se sami bránit nemůžete. Ale jsou to jenom demagogické řeči, protože se to politicky hodí. Ale ono žádné jiné řešení není, než pracovat, pracovat a pracovat. A vůbec to není v tom, že se budeme potupně klanět Bruselu, protože "my jsme chudí a nic jiného nám nezbývá". Jsou jiné země, které jsou menší než my a chovají se v Bruselu docela suverénně. A není to vždycky ke škodě těchto zemí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dále se přihlásil pan senátor Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji. Vážené senátorky a senátoři. Já jenom v krátkosti musím okomentovat pár politických mýtů, které se tady objevily z úst pana Dienstbiera.

První mýtus. Česká republika se bude ocitat mimo centrum a mimo možnost něco ovlivnit. Česká republika, pokud něco ovlivňuje na radách, ať už evropských radách těch specializovaných nebo na radě hlav států nebo předsedů vlád, může něco ovlivnit když vytváří nějaké koalice, blokační menšiny a podobně. To bude moci dělat vždy v budoucnosti. Ledaže by nás někdo vyloučil z EU, ale k tomu asi – jak víte – dojít nemůže.

Dále evropský sociální model. Pokud bychom jej opustili, již bychom nebyli Evropou. Já se domnívám, že pokud ho neopustíme v té formě, ve které nyní je, tak opustíme Evropu asi daleko rychleji. Protože ta fiskální krize, ta dluhová krize ve většině evropských států má příčiny v tak zvaném evropském sociálním modelu. Ne, že bych nepřál všechny výdobytky, které tady ten model prezentuje. A nejprve si na něj musíme vydělat. Hospodářství musí být na prvním místě. Na druhém místě pak musí být regulace, nad kterými se někdy zastavuje rozum, které jsou činěny ve jménu lepšího životního prostředí, nebo sociální koheze či jakýchkoli jiných takovýchto pojmů. Opět je pohodlné, příjemné, přijatelné pro každého, abychom zlepšovali životní prostředí, abychom zlepšovali sociální úroveň většiny lidí, blahobyt. Ale v první řadě si na to musíme vydělat. Unie jde směrem rovnosti za každou cenu. Na úkor svobody v současné době, produktivity práce atd.

A sociální model nemůžeme samozřejmě financovat z dluhů, takže se musíme nejdříve trošku vzchopit, a potom můžeme zase tvořit sociální model.

Další věc, která tady zazněla, a to už bude poslední poznámka, tuším, že to řekl pan Dienstbier, a je to možná i názor jiných, že nemá pocit, že jsou zde nějaké nové kompetence určené orgánům Evropské unie. Já se domnívám, že minimálně je zde schvalování programu rozpočtového a hospodářského partnerství Komisí a Radou a dohled nad rozpočty, a dále například soudní přezkum dodržování pravidel o vyrovnaném rozpočtu. To jsou podle mne nové kompetence.

Opět musím podotknout, že vyrovnané rozpočty, a vyrovnané rozpočty v Ústavě nebo uzákoněné, s tím přišla ODS už kdysi dávno a nikomu z vás z levé strany politického spektra se to nelíbilo. S tím samozřejmě nadále souhlasíme, že je to velice správná věc. Ale jsou zde i věci, kde přesouváme kompetence, a to je zapotřebí projednat. Domnívám se, že v koaliční smlouvě dokonce je, že přenášení kompetencí je zapotřebí nějakým způsobem referendem ošetřit.

Nejsem si jist, jestli je to až tak nezbytné, jestli nemůže vláda udělat nějaké opatření sama, ale na tyto věci jsem musel upozornit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A dále se přihlásil pan místopředseda Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážený pane premiére. Já jsem nechtěl vystupovat, ale musím reagovat na tu snůšku demagogie, kterou tady kolegové z ODS prezentovali, jakoby EU byl náš nepřítel, jakoby EU byla něco mimo, proti čemu bojujeme, a my jsme zvyklí bojovat, proti Moskvě, proti Vídni a já nevím proti komu. Ale na druhé straně, když si mám vybrat mezi Evropskou unií, Moskvou nebo Washingtonem, tak já si vyberu Evropskou unii, když už na to dojde.

Ale pokud jde o to, co tady bylo řečeno. Nerozuměl jsem panu kolegovi Kuberovi, ale i dalším kolegům z ODS. Vždyť vaši přátelé z pravice dneska vládnou ve většině evropských zemí, tak nevím, o čem tady hovoříte v této chvíli. A nakonec i ty modely, které jsou, tak prezentují právě naopak vaši pravicoví kolegové. A Česká republika nežije ve vzduchoprázdnu, tady už nejde obehnat Českou republiku ostnatým drátem a uzavřít se tady znova, tak jak by se vám to zřejmě hodilo, nebo tak, jak jsem to pochopil. Ale žijeme v určitém reálu, který tady je. A chápu, že se tady mnohdy hodí některé záminky k tomu, aby se omezovaly sociální výhody, aby se omezovaly zaměstnanecké pozice apod. Ale kam jste to dovedli? Kam to dovedla pravice, která tady už skoro šest let vládne v České republice a která zřejmě je tím příkladem pro Evropskou unii. Tady vzrostlo zadlužení téměř na trojnásobek, než bylo na konci vlád sociální demokracie, tedy v koalici s dalšími politickými stranami. A hovořit o tom, že tady je nějaký přebujelý sociální stát, jak dopadají takové ty snahy o téměř bych řekl až revolučně bolševické snahy, to je vidět dneska na tom, kam to dotáhlo Drábkovo ministerstvo v oblasti takových těch tzv. reforem.

A to jsou ty příklady, jak si pravice, obzvláště ta česká, představuje sociální systém, rozložit, co jde, žádná zodpovědnost, trh vyřeší vše, ale za situace, kdy je utlumována spotřeba, tak trh nějak nefunguje.

A pokud jde o situaci České republiky v rámci EU. Chápeme to, že se nelíbí některým, nevím, jestli je to pravice, ale mám pocit, že už to je spíš nějaký takový extrém, který se v politických spektrech objevuje, takže nevyhovují ani ta základní minima, která jsou stanovena v podmínkách a předpisech EU pokud jde o sociálno, protože některé naše sociální zákony, předpisy apod. jsou v mnoha věcech nad těmito evropskými limity. Proto kritizovat Evropskou unii za to, že nám vnucuje nějaké nadstandardy, je přece nesmysl.

Na druhé straně je ale potřeba říct, jaké jiné řešení máme. A to tady nezaznívá. Tady se pěstuje kult kritiky Bruselu. To je jako fajn, my jsme zvyklí nadávat vždycky na někoho, na Pražáky, na Brusel, na to nebo na ono, ale chce to také nějaká řešení. A já bych si přál, aby Česká republika patřila mezi ty úspěšné a bohaté země v EU. A to je to, o co jde sociální demokracii, to, co tady bylo prezentováno, abychom nebyli vnímáni jako ti, kteří více méně upřednostňují svůj vlastní zájem, když na nás platí a když nám posílají dotace, je to fajn, když máme, ale když máme pomoci v rámci celku, tak je s tím problém. Ono to je velmi levné a laciné populistické téma takto to rozehrávat.

Ať je to jakkoliv, musím ocenit to, že vláda se nakonec rozhodla k jakémusi kroku.

A pokud jde o další fungování EU a samozřejmě i eurozóny, tak je potřeba si říct, jaká je budoucnost a kam to může vést. Nakonec území Evropy bylo v posledních obdobích místem, odkud vzešly dvě světové války. A možná, že to někomu připadá "srandovní" nebo směšné, ale svět je dneska hodně složitý. A myslím si, že vytvářet a vykopávat zákopy a priori dneska dopředu může být velmi nebezpečné pro ČR. A znova opakuji – to, že se zakopeme tady uprostřed Evropy, tak nám v ničem nepomůže.

A prosil bych kolegy, kdyby tady přestali s těmi demagogiemi o tom, jak je potřeba pracovat a jak je potřeba sociální výhody omezovat apod. Jsme v situaci, že kolegové ve vládě nenabízejí žádnou práci, tady se nabízí jenom omezování sociálních výhod, tak jak o tom hovoří, ale více méně dneska už jenom existenční minimum, a běžte mezi lidi a zeptejte se jich, jak se jim dobře s osmi tisíci hrubého minimální mzdy v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost, živí rodina a jak platí "radostně" nájemné a zvyšující se náklady za potraviny apod., které jim vláda zvýšením DPH zvýšila, protože je lépe – a já to chápu, pravice tuto prioritu má – vybírat daně od nízkopříjmových skupin než zdanit vysokopříjmové lidi, oni by přece utekli. No, když utečou, tak utečou, jak říkal pan ministr Drábek.

A samozřejmě to, co je základní, to, co by mělo být tady nabídnuto lidem, je práce, možnost pracovat, slušně si vydělat a sociální standard si udržet. A myslím, že to je idea, kterou prezentuje dneska i pravicová EU a kterou z tohoto hlediska samozřejmě vnímá i sociální demokracie. Ale mám pocit, že tady jsou tyto priority směšovány a nenaplňovány. Vím, že to může někomu vyhovovat, zmatek, chaos, ale nám to nevyhovuje, a myslíme si, že ČR si skutečně zaslouží, aby byla – pan premiér to sice, jak jsem nyní četl, to nazval stádem, nevím tedy čeho – mezi těmi úspěšnými a bohatými, protože tam vždycky Česká republika patřila. A budeme-li tam, pak tady bude zabezpečeno i dostatečné sociální zajištění a bude tady i práce pro lidi a bude tady samozřejmě i dobré prostředí pro podnikatele. Ale je to o taktice, o tom, abychom si udrželi tu pozici státu v rámci EU, který se umí pohybovat v celém tom spektru, ale který na druhé straně nebude patřit jenom k těm kverulantům, kteří nakonec zůstanou mezi těmi méně úspěšnými a mezi těmi, kteří víceméně budou bránit, jakože spíš jsou takovými těmi, kteří škodí.

Úplně na závěr bych chtěl říci: Vraťme se k meritu věci, a nešiřme tady demagogie, které tady před chvilkou zazněly.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier, po něm pan senátor Škaloud.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Napřed velmi krátce reakce na pana Kuberu. Zjevně mě špatně poslouchal. Já jsem nevolal po referendu o fiskální smlouvě, já jsem naopak říkal, že politici mají rozhodovat a referendum případně nechat na základě obecného ústavního zákona o referendu lidem na základě petice, pokud budou mít zájem vynutit si peticí referendum, a politici doopravdy mají rozhodovat, a ne se za referendum zbaběle schovávat.

Ale chtěl jsem vystoupit především k jiné věci, k něčemu, co tady zaznělo ve vystoupení Pakosty a Škalouda, že vlastně nic neznamenáme, že stejně o ničem nerozhodujeme, že nějaké dvě velké země v podstatě rozhodují o všech klíčových věcech a že případně my nemáme žádnou šanci do těchto rozhodování zasáhnout.

Chtěl bych tady ocitovat z textu projevu bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta a demonstrovat na tom, jaký je obrovský rozdíl v úrovni debaty o evropské integraci mezi Českou republikou a například, ale nejenom, Německem, jak na mnohem vyšší úrovni, jak mnohem strategičtější je jejich uvažování a jak mnohem více domýšlejí do důsledku potřebu evropské integrace a důsledky toho, pokud by tento projekt selhal.

Tedy k tomu citátu: "Pokud bychom se my Němci, opírajíce se o svou ekonomickou sílu, nechali svést k nárokování politické vůdčí role v Evropě nebo přinejmenším k hraní prvního mezi rovnými, pak by se proti tomu stále více našich sousedů začalo účinně bránit. Obava periferie z příliš silného centra Evropy by se velmi rychle znovu vrátila. Pravděpodobné důsledky takového vývoje by byly pro Evropskou unii mrzačící a Německo by upadlo do izolace."

Dále v jiné části svého projevu Helmut Schmidt upozorňuje na demografický vývoj ve světě ve vazbě na ekonomický vývoj, když upozorňuje, že v roce 2050 už budou Evropané tvořit pouze 7 procent evropské populace a žádný, i ten největší stát, sám nebude mít více než jedno procento evropské populace.

A říká: "Chceme-li mít naději, že jako Evropané budeme mít pro svět význam, pak musíme jednat společně, jako jednotlivé státy, ať už Francie, Itálie, Německo nebo Polsko, Holandsko nebo Dánsko či Řecko, už totiž na konci nebudeme tvořit procenta, ale pouhá promile světové populace. Z toho plyne dlouhodobý strategický zájem evropských národních států o integraci. Tento strategický zájem o evropskou integraci bude stále více získávat na významu. Národy si toho doposud ještě nejsou zcela vědomy a jejich vlády jim to ani vědět nedají."

Řekl bych, že to je přesně případ naší české vlády, která ani nemá odvahu našim občanům sdělit rizika, která jsou spojena s havárií evropské integrace a zdůvodnit jim její nezbytnost.

Dále: "Pokud by však EU v průběhu nadcházejícího desetiletí nedospěla ke společné, i když omezené akceschopnosti, nelze vyloučit vlastním přičiněním způsobenou marginalizaci jednotlivých evropských států a evropské civilizace. Podobně nelze v takovém případě vyloučit ani znovuoživení konkurenčních a prestižních bojů mezi evropskými státy. V takovém případě by zapojení Německa už jen stěží mohlo fungovat, stará hra mezi centrem a periferií by se opět mohla stát skutečností."

Už to tady zmínil i Zdeněk Škromach. Evropská integrace byla v podstatě reakcí na válečné konflikty, které ničily celý evropský prostor a celou evropskou kulturu. A to je stále platné, protože pokud nebudeme schopni spolupracovat, tak se historický vývoj může znovu opakovat.

A už poslední krátký citát z projevu Helmuta Schmidta. Je to, mimo jiné, člověk, kterému je dnes 92 nebo 93 let a stále svojí úrovní daleko převyšuje vše, co je tady ve veřejném diskurzu možné sledovat.

Tedy k citaci: "Dnes se převážná část Evropy těší z lidských práv a míru, ale v roce 1918, ani v roce 1933, ani v roce 1945 jsme si něco takového ještě nedokázali představit. Pojďme proto pracovat a bojovat za to, aby historicky jedinečná Evropská unie vyšla ze svého současného oslabení stabilní a sebevědomá."

A to by měl být i náš zájem, a nikoliv plačky v tom směru, že v Evropě nic neznamenáme a že nemůžeme nic ovlivnit. Měli bychom se do evropské integrace aktivně zapojovat a ne rezignovat na naši vlastní roli. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A dále se přihlásil pan senátor Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní předsedající. Já vás potěším tím, že budu opravdu velice krátký.

Já jsem si pozorně vyslechl projev pana místopředsedy Škromacha a jsem rád, že v něm nezazněla ani jedna demagogie.

Ten návrh, že bychom měli patřit mezi bohaté, já bych to zkusil jako procedurální návrh, že bychom si to hned odhlasovali. (Smích.) Nejde to asi jako procedurální návrh, ale byl bych pro, hned bychom si to mohli odhlasovat, bylo by to prima, já bych byl pro.

Pokud se týče referenda, já souhlasím s panem senátorem Dienstbierem. Já nemám problém s obecným referendem v případě, že první referendum bude o výši daní a druhé o tom, kudy povede dálnice, protože víme dobře, že záleží na tom, jaká otázka se položí.

A pak jsem chtěl ještě zkritizovat pana premiéra, když už tady je, protože se chová odpovědně a snaží se snižovat státní schodek. Je to škoda, měli jsme natisknout peníze, udělat dluhy, dneska už jsme mohli mít 50 procent odpuštěných od Mezinárodního měnového fondu. Ale když budeme čtvrtí, po Itálii už nám nikdo nic nedá.

A na závěr vás potěší jednou anekdotou o tom hlavním evropském proudu. Pan prezident Obama si stěžoval, že nemá to jedno jediné telefonní číslo do té Evropské unie, s kým by měl jednat. Tak když ho konečně dostane, tak na něj zavolá, v tom se ozve: dovolali jste se do Evropské unie. Pro názor Německa stiskněte jedničku, pro názor Francie stiskněte dvojku, pro názor Británie stiskněte trojku. Víc tlačítek tam nebylo. Děkuji. (Oživení v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A zdá se, že v tuto chvíli se do rozpravy už nikdo nehlásí, takže ji končím. A ptám se pana navrhovatele, pana premiéra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Pan premiér bude vystupovat, prosím, máte slovo.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, děkuji za velice košatou, řekl bych až rozsochatou diskusi k tomuto tématu.

Dovolte mi glosovat celou řadu názorů, z nichž některé byly podnětné více, některé méně, ale tak to bývá u vystoupení každého z nás, dovolte mi tedy, abych se k řadě z nich vyjádřil.

Za prvé. Podepsání a tlak na tuto smlouvu je velmi často doprovázen sloganovitým klišé, že je důležité být u toho, když se mluví o důležitých věcech a že chceme být u jednacího stolu. Zaznělo to tady od celé řady řečníků, například od pana senátora Dienstbiera.

Problém je v tom, že pokud si skutečně přečtete stávající znění této smlouvy, tak jak je k dnešnímu dni, tak jeho výsledkem je, že u žádného jednacího stolu nebudeme, protože nadále tam je, že tam budou pouze členské země eurozóny. Takže toto nějak nefunguje, zatím to tam není. Čili i když podepíšeme tuto smlouvu, i když ji ratifikujeme, nebudeme u jednacího stolu. Uvidíme, jak dopadne výsledné jednání, ale zatím u toho nebudeme.

Za další. Já musím říci, i když tady třeba sociální demokraté velmi vehementně plédují, aniž znají výsledný obsah smlouvy, dokonce na to chtějí přijmout usnesení, což mě jako předsedu vlády nesmírně fascinuje, nevíme, co v té smlouvě bude, ale jsme pro, to je vždycky výhodná pozice pro vládu, tak je chci upozornit, že například socialistická frakce v Europarlamentu je proti této smlouvě, že např. švédští sociální demokraté jsou proti této smlouvě, takže možná v rámci Socialistické internacionály máte o čem diskutovat, protože tam skutečně to takto černobíle, jako to vidí Česká strana sociálně demokratická, to znamená, nezajímá nás obsah, ale jsme pro, ještě nevíme, co tam bude, ale už hlasujeme pro, tak tento názor poměrně hodně sociálních demokratů po Evropě nesdílí.

Za další. Jistá část ideologie, který já nazývám "hlavní proudismus", to znamená tzv. se držet hlavního proudu, a být v centru rozhodování, tak já se naprosto racionálně zeptám: Opravdu si někdo z vás myslí, že součástí hlavního proudu, a bezpochyby byly, že mají váhu při rozhodování a jsou v centru rozhodování státy jako Portugalsko, Řecko a Irsko? Opravdu si myslíte, že jsou v centru rozhodování? Jo, že se rozhoduje o nich, to ano. Ale že by byly v centru rozhodování, přestože dlouhodobě byly v tom tzv. hlavním proudu a že ten hlavní proud společně ruku v ruce nakráčel až na hranici ekonomické propasti, no, to je podle mne pravda.

Tento "hlavní proudismus" má tedy několik základních ideových nedostatků, na které je třeba se podívat.

Za další. Byla tady vznesena námitka proti tomu, že vláda se ohlíží na názor prezidenta. No, dámy a pánové, vážené paní senátorky, páni senátoři, je potřeba si přečíst Ústavu. V Ústavě je jednoznačně řečeno, že mezinárodní smlouvy sjednává prezident republiky. Sjednává je prezident republiky, ne vláda, prezident republiky. Prezident může s kontrasignací premiéra zmocnit vládu ke sjednání buďto ad hoc smlouvy nebo některých smluv generálně. Oba prezidenti, jak prezident Havel, tak prezident Klaus, podepsali generální zmocnění aktem 144/93, který se ale pouze týká smluv bez ratifikace Parlamentem, čili nikoliv smluv prezidentského typu, to znamená meziresortních dohod, mezivládních dohod, ale které nejsou ratifikovány parlamentem. Čili tady se můžeme vztekat, tady můžeme nadskakovat, ale skutečností je, že Ústava mluví jednoznačně.

Spouštět tady debatu o referendech a o postojích, a pan senátor Dienstbier tady řekl, ODS brání obecnému referendu. No ano, je to náš dlouhodobý konzistentní postoj, který nemáme důvod měnit, a vám nezbývá, než to respektovat, jako my respektujeme, že součástí vašeho programu dlouhodobě je obecné referendum. Od toho jsme v různých politických stranách a máme různé politické programy. Přece kdybychom měli stejné, tak tady existuje jedna státostrana, a to bychom asi nechtěli, ani vy, ani já, předpokládám.

To je přece přirozené. Ano, my jsme přesvědčeni, že referendum má být výjimečný prostředek, používaný skutečně jednou za dlouhou dobu, já bych řekl pomalu jednou maximálně za desetiletí, spíše jednou za generaci, k velmi důležité otázce, jakou bezpochyby byl vstup do EU, nebo podle mého názoru, jakou bezesporu bude přistoupení k eurozóně. To jsou otázky, které jsou natolik důležité, že jsou hodné referenda.

A neplatí tady, mimochodem, když se bavíme o EU, a to tady musím říct napříč názory odleva doprava, že se politici schovávají za referendum. O přistoupení k EU nerozhodli politici. O přistoupení k EU rozhodl lid hlasováním v referendu v roce 2003. Čili nikdo jiný nemá právo o tom rozhodovat, než opět občané v referendu, jestliže se například zásadním způsobem změnily podmínky fungování eurozóny proti tomu stavu, který byl v roce 2003. A to se, dámy a pánové, mimo vší pochybnost změnily. V roce 2003 například opravdu platilo, a bylo to explicitní ustanovení v evropských smlouvách, že státy si vzájemně neručí za své dluhy. Troufá si dneska ještě někdo říct v rámci eurozóny, že státy si vzájemně neručí za své dluhy? No, mimo vší pochybnost, ručí. A řekl bych krvavě ručí. A tím pádem daňoví poplatníci daných států si vzájemně ručí za dluhy, které způsobili politici a občané v úplně jiné zemi. Je tady celá řada nových mezivládních smluv, jako je například smlouva o evropském stabilizačním mechanismu, kde budou povinnosti uložené i na Českou republiku o vstupu do eurozóny. Považujete za bagatelní informaci, která vůbec nemusí občany obtěžovat, že podmínkou vstupu do eurozóny je přistoupení k evropskému stabilizačnímu mechanismu je složení hotovosti ve výši 40 mld. Kč a přijetí záruk v hodnotě několika stovek miliard korun? A to ještě je bez toho, aby na ESM, protože po zániku tzv. European Financial Stability Facility na něj přejdou závazky ze starého fondu, tak je to ještě bez těchto starých závazků. Čili vážně si myslíte, že to jsou jenom řádově stovky miliard korun, buďto v hotovosti, anebo v zárukách, poskytnout těmto institucím? Já se domnívám, že jsou to vážné otázky, že bychom měli o nich mluvit vážně, že bychom o nich měli mluvit s lidmi. A ve svých důsledcích to představuje tak výraznou změnu podmínek vstupu do eura, že by měli rozhodnout ti, kteří o vstupu do EU rozhodli v roce 2003 a měli by říct, zda trvají na svém rozhodnutí. A ta otázka bude velmi jednoduchá – jste pro přistoupení k eurozóně za nových podmínek, za kterých dneska funguje? Velmi jednoduchá otázka, to nemusí být nic složitého. To, že za tím je obrovské množství informací, to, že za tím ta politická reprezentace, která řekne ano, pojďme přistoupit do eura, má objíždět a aktivně jaksi bojovat za to, aby lidé řekli ano, to je mimo vší pochybnost. Kdyby to byla tato vláda, jakože to nebude, která by rozhodla o přistoupení do eura, já bych považoval za svoji povinnost jako politik, předseda vlády agitovat za to, aby ta otázka dopadla kladně. Já se neschovávám za referendum. Když jsem pro nějaké referendum, tak aktivně agituji pro odpověď jménem ANO.

A co se týče jednorázovitosti referenda. I sociální demokracie přece podpořila tzv. euronovelu Ústavy ČR, kde je právě zavedena ta procedura podle čl. 10a, kde je výslovně připuštěno jednorázové ratifikační referendum, pokud dochází k přenosu referencí na mezinárodní instituci. A dokonce musím říci, že i podle judikatury Ústavního soudu, byť s mnohým u Ústavního soudu nemusím souhlasit, ale musím to respektovat, mělo by to být i naopak, tak podle judikatury Ústavního soudu má být použito článku 10a i při podstatné měně ve výkonu pravomocí těchto mezinárodních institucí, což opět mimo vší pochybnost v dosavadním návrhu této fiskální smlouvy je. Tam se mění významným způsobem postavení a pravomoci například Evropské komise a Evropského soudního dvora oproti stávajícímu stavu. Čili vyhýbat se postupu podle článku 10a já považuji prakticky za vyloučené.

Co se týče debat o oslabení principů demokracie, já musím říci, že právě bohužel tato smlouva v mnoha ohledech vyjímá některé procesy z kontroly národních parlamentů ve prospěch např. nevolené Evropské komise. To je prostě realita. Čili když tady třeba pan předseda Štěch mluvil o tom, že jsou oslabovány principy demokracie, tak bychom měli velmi pozorně sledovat např. i to, aby to nebylo ve prospěch nadnárodních institucí, nejenom některých ekonomických kruhů, ale i nadnárodních institucí. A já jsem tady bohužel neslyšel ani jedno vyjádření představitelů sociální demokracie jako většinového klubu v Senátu, co říkají např. na článek 7 návrhu této smlouvy.

Dámy a pánové, já bych to řekl úplně polopatě na praktickém příkladu. Článek 7 znamená, že v rámci řešení procedury nadměrného rozpočtového schodku stačí, aby se dohodla Evropská komise s Německem a Francií a všechny ostatní členské země eurozóny jsou povinny cestou hlasovacího kartelu hlasovat pro tento návrh Komise na Evropské radě. Čili když tam přijede ministr české vlády s jednoznačným, s jednomyslným stanoviskem české vlády, a to stanovisko si pracovně nazveme jako tezi A, a je na to jednomyslný názor české vlády, a Evropská komise se dohodne s německou a francouzskou vládou – což není nic proti nim, jsou to dvě největší země, které mají právě tu hlasovací váhu vážených hlasů – že jejich výstupem je teze B, bude podle této dohody povinností, bez řečí, bez jakékoliv diskuse, ministra české vlády na Radě EU hlasovat pro tezi B, o které rozhodla německá a francouzská vláda. Jinými slovy, v tomto případě, když to velmi zjednoduším, český ministr bude hlasovat podle pozice francouzské a německé vlády na návrh Komise, bez ohledu na to, že jednomyslně si vláda ČR myslí něco jiného.

Dámy a pánové, teď zcela vážně. Opravdu si myslíte, že toto není přenos kompetencí a přenos suverenity z ČR na jinou instituci? Opravdu vážně, s vážnou tváří, chcete tvrdit, že ne? Prosím, můžete, ale já doufám, že se aspoň koutky smějete, jste-li aspoň trošku upřímní, jak jsme byli ujišťováni před několika lety ze strany sociálních demokratů, tedy že jste, byť to bylo za jiného vedení.

Čili to je velmi vážná věc a já jsem se u článku sedm o názoru sociálně demokratických senátorů tady nedozvěděl vůbec nic! Já jsem se tady nedozvěděl vůbec nic o názoru sociálně demokratických senátorů například k článku osm, to znamená k povinnosti státu podat žalobu na jiný stát na základě zprávy Evropské komise a o pravomoci Evropského soudního dvora uvalovat sankce na daný členský stát. Opět, výrazné zvýšení pravomocí Evropské komise a Evropského soudního dvora a uvalení povinnosti na členský stát na základě rozhodnutí orgánu EU! Opět, chce někdo s vážnou tváří tvrdit, že tady nedochází ke kompetenčnímu transferu z ČR směrem na nadnárodní instituci? Chce to opravdu někdo s vážnou tváří na příkladu tohoto praktického politického kroku tvrdit? Já pevně doufám opět, že ne!

Nic jsem se nedozvěděl k článku tři této smlouvy od kolegů ze sociální demokracie, to znamená k posílení pravomocí Evropské komise, a sice, že tady je umožněna pravomoc Evropské komisi navrhovat korekční mechanismus při odklonech od střednědobých rozpočtových cílů. Opět to je výrazné posílení pravomocí Evropské komise, například v případě ČR na úkor vlády ČR a Poslanecké sněmovny, které svým hlasováním určují střednědobé rozpočtové cíle. Opět, chce někdo s vážnou tváří tvrdit, že tady nedochází k přesunu kompetencí z národní úrovně na úroveň nadnárodní?

Čili je tady celá řada věcí, kterou podle mého názoru budeme muset zcela vážně diskutovat. Troufám si teď trošku zašpičkovat, protože se to netýká pouze senátorů z řad ČSSD, i podstatně jiní politici na jiných pozicích vydávali velmi silná prohlášení ať již tím, nebo oním směrem. Já myslím, že základem je, dámy a pánové, si tu smlouvu alespoň přečíst! Jestliže o ní chceme vážně diskutovat, měli bychom si ji přečíst a pak jaksi zaujímat apriorní stanoviska.

A poslední věc. Já skutečně vždycky s velkým pobavením tady sleduji nejenom v Senátu, ale obecně v české politické diskusi vždycky takové ty debaty o periferii a centru, a jak je důležité být v centru a ne v periferii. Znovu opakuji příklad zemí, které se dlouho domnívaly, že jsou v hlavním proudu, a dneska jestli si vážně myslí, že o něčem spolurozhodují, jako jsou například právě země zatížené nadměrným rozpočtovým schodkem, tak to je první argument. A druhý argument – mimochodem je málo známo, že autorem této teze o centru a periferii je marxistický teoretik Immanuel Wallerstein. Takže když se k tomu hlásí sociální demokracie, já jsem myslel, že svůj sjezd, který měla německá sociální demokracie v roce 1958, už máte za sebou, že se k marxismu nehlásíte, ale o to více fascinující je – přece jenom je to levice – když se k teorii o periferii a centru hlásí někteří politici, kteří sami sebe považují za pravicové nebo středopravicové politiky. Tam je to skutečně na pováženou podstatně více. Děkuji. (Bouchání do lavic v pravé části sálu.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane premiére. A nyní uděluji slovo zpravodaji panu senátoru Sefzigovi.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, já už budu hovořit pouze k proceduře hlasování. Zazněl zde návrh na to, abychom vzali na vědomí jak zprávu o jednání Evropské rady, tedy informaci vlády, tak jsem doporučil vzít na vědomí i informaci týkající se připravované fiskální úmluvy, tedy smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii. A dále pan kolega Dienstbier podal návrh, který je pravděpodobně doplňkovým návrhem, nikoliv protinávrhem, takže by měl být hlasován, i pokud projde návrh vzetí na vědomí. A tento návrh máte všichni k dispozici, kdy se vyjádříte k tomu, že česká vláda má za jakýchkoliv okolností přistoupit k této úmluvě a k této smlouvě. Tedy: "považuje přijetí smlouvy o stabilitě, koordinaci a vládnutí v hospodářské a měnové unii za strategickou otázku budoucího postavení České republiky v EU a za minimální, nikoliv však jedinou podmínku zajištění funkční evropské integrace," abych byl korektní. Je to celý ten návrh? (Námitka senátora Dienstbiera: To je manipulace! Ne za jakýchkoliv okolností!) Ne, já jsem ho odcitoval na závěr! Mně to připadalo spíš jako takový bianco šek pro vládu, ale já jsem ho samozřejmě odcitoval, abych byl korektní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a nyní je přihlášen předseda Senátu Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, my se tady vyjadřujeme, aspoň ta levá část pléna, k tomu, co máme k dispozici. Také proto to usnesení je takové, jaké je, a není nějak až tak konkrétní, protože víme, že proces vyjednávání probíhá, a my v tom neříkáme nic jiného, než aby naše vláda se maximálně snažila do vyjednávání zapojit a aby se nestalo to, tak jak nás některé politické subjekty, jejich představitelé, ale i média po radě v prosinci zařadila do proudu těch, kteří nechtějí být u toho, anebo se nechtějí podílet na tom, co by mělo přispět k překonání obtíží, které EU má. My si to nemusíme připustit, ale je to tak, že se to dříve či později, kdyby to dlouho setrvávalo, přenese do řady oblastí i do řady hospodářských oblastí. Ptají se na to i podnikatelé, zejména investoři, kteří jsou ze zahraničí, jejich manažeři, kteří tu působí, jak to vlastně v této věci s unií myslíme, jestli naše vláda je schopna až do poslední chvíle při rozhodnutí zůstat na straně Velké Británie, anebo půjde s kontinentální Evropou. Prostě ptají se na to! To nejsem asi jediný, kterého se ptají, doufám! Já bohužel pro ně odpovědi nemám. A proto jsme také očekávali, že když pan premiér při poslední radě konstatoval, že se nemůže vyjádřit, že zůstane mezi těmi čtyřmi zeměmi, které nezaujaly stanovisko, že se bude radit s Parlamentem. Ale do minulého týdne, kdy jsme měli Senát, a proto jsme přijali to usnesení, žádná rada s námi nebyla. A já bych očekával, když tady pan premiér kladl ty otázky, jak se k jednotlivým článkům staví sociální demokracie, že svolá aspoň nějakou koordinační poradu třeba zástupců parlamentních stran a o některých otázkách se bude diskutovat, že se nás bude ptát na názor. My opravdu nechceme, aby tato hrozící krize a problémy s tím související se staly hlavním nástrojem politických střetů v ČR. Za prvé, občany to zase až tak nezajímá, a my máme zodpovědnost za to, že ochráníme maximálně naše občany, naše zájmy a že také přispějeme k tomu, aby tento evropský problém a světový problém se podařilo zmírnit, protože to, co jsem tu říkal ve svém vystoupení, my prostě při té velké liberalizaci a otevřenosti a obchodní závislosti zejména na západní Evropě nemáme jiné možnosti! To bychom se museli vrátit úplně do počátku 90. let a tam si můžeme různé věci vyčítat, kdo kde kdy byl a za co bojoval a nebojoval, ale na tom už nic nezměníme.

Takže já bych prosil, aby diskuse byla korektní. A když se podíváte na návrh usnesení, tak tento návrh usnesení nechává vládě samozřejmě poměrně velkou možnost a my chceme věřit tomu, že vláda bude hledat pro nás tu nejlepší cestu, a vím, že i ve vládě je určitý rozpor. Jsou tam politické síly, které se blíží hodně našemu názoru, a jsou tam síly, které jsou na opačnou stranu. A i vláda vevnitř řeší tento problém. Myslím si, že by bylo dobré jednotlivé články projednat na úrovni určité konzultace s představiteli politických stran tvořících Parlament v naší zemi. To aby bylo zřejmé.

A myslím si, pane premiére, promiňte, ale není fér, když se vracíte k některým nepříliš slavným autorům a používáte některé citáty. My jsme tyto autory nepoužívali. Pan kolega Dienstbier se odvolal pouze a jen na člověka, jehož význam bychom neměli snižovat. Helmut Schmidt si to nezaslouží. To byly jeho citáty. My jsme nepoužívali jiné citáty, nebo je nepoužíval kolega Dienstbier, než citáty Helmuta Schmidta, a centrum a periferie, to použilo vícero autorů a samozřejmě to bylo myšleno v kontextu současných problémů a ne nějaký návrat do staré historie, která by byla dávána ještě za příklad. Vůbec ne! Naopak, když si to přečtete, tam je to jako ponaučení, tam je to jako varování, že bychom neměli nikdy připustit, aby se znovu mohlo mluvit o centru a o periferii, protože je to velmi a velmi nebezpečné. Je potřeba si toto vystoupení přečíst, když se k němu chceme vyjadřovat.

Takže já bych prosil, aby se diskuse vedla seriózně. My tady nabízíme de facto spolupráci, máme zájem na dobrém obrazu České republiky a máme zájem na tom, aby se zejména evropské hospodářství stabilizovalo a aby to bylo ku prospěchu všech Evropanů, samozřejmě výrazně ku prospěchu občanů naší země. (Bouchání do lavic v levé části sálu.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já teď připomenu, že po vystoupení předsedy Senátu, který může vystoupit kdykoliv, jsme ukončili rozpravu. Vystoupil navrhovatel, vystoupil garanční zpravodaj a my bychom teď mohli přistoupit k hlasování. Hlasování bude oddělené o těch dvou materiálech, přičemž k tomu prvnímu máme usnesení tak, jak ho navrhl zpravodaj, a já nyní spouštím znělku, abychom hlasovali o usnesení k prvnímu tisku.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro hlasování je 32 a já zahajuji toto hlasování o tom, že bereme na vědomí. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto usnesení, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování pořadové číslo 13 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti 0 a tento návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a nyní můžeme přistoupit k hlasování o druhé informaci. Předpokládám, že nebude už vystupovat ani navrhovatel, ani garanční zpravodaj a můžeme rovnou přistoupit k hlasování bez znělky. Kdo souhlasí s usnesením zpravodaje, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto usnesení, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Opět to bylo usnesení o tom, že bereme na vědomí. V hlasování pořadoví číslo 14 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti 0. Tento návrh byl přijat.

A nyní tady máme dodatek, který předložil pan senátor Dienstbier a o kterém budeme hlasovat zvlášť. Opět zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto dodatkem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Bylo to hlasování pořadové číslo 15 a ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 se pro vyslovilo 31, proti 20. I tento návrh byl přijat a usnesení je doplněno.

Já tedy děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a končím projednávání těchto dvou bodů. (Změna předsedajícího.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vracíme se, kolegyně, kolegové, k bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 272

A jsme v podrobné rozpravě, kterou otevírám. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí. Ani kolegyně Paukrtová se nehlásí do podrobné rozpravy? (Hlásí.) Tak máte slovo!

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane poslanče, pane předsedající, já se omlouvám, já jsem nějak nezaregistrovala, že už zase projednáváme zákon o obcích. Kdybyste dovolili, tak já bych tady přečetla pozměňovací návrh, který jste dostali na lavice, ale musím ho přečíst. Takže to je pozměňovací návrh, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Tento pozměňovací návrh je velmi jednoduchý:

V čl. I vložit nový bod 1, který zní:

"1. V § 4 odst. 1 se za slovo "Liberec" vkládá slovo "Jablonec nad Nisou".". Dosavadní body 1 a 2 označit jako body 2 a 3.

Já vám velmi děkuji, pokud podpoříte tento návrh. A jinak podotýkám, že tento pozměňovací návrh připravila naše legislativa, takže by měl být z legislativního hlediska naprosto v pořádku. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Karel Kapoun.

Senátor Karel Kapoun:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, vážení kolegové, kolegyně, protože jsem ze stejného kraje jako paní senátorka Paukrtová, tak jsem docela pozorně sledoval zdůvodnění, které ona při svém vystoupení zde sdělila, a dále jsem si telefonicky konzultoval a ověřil některé zmíněné skutečnosti, které tady uvedla. Proto si dovoluji se touto formou připojit k jejímu pozměňovacímu návrhu, a to znamená k doplnění § 4 odst. 1 o město Jablonec nad Nisou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Kdo další chce navrhnout nějaké město? Nikdo, takže končím podrobnou rozpravu. Ptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit. Nechce. Paní zpravodajka? Také nechce, takže máme před sebou hlasování o pozměňovacím návrhu kolegyně Paukrtové. Nejprve znělku a pak budeme pokračovat.

Zahajuji hlasování o Jablonci, abyste věděli, o čem hlasujeme. Kdo je pro Jablonec, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 16 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 43, proti nikdo. Návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně - ve znění pozměňovacích návrhů - tento návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 17 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 53, proti nikdo.

A my budeme nyní hlasovat o senátorech, kteří by přednesli tento pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byla paní senátorka Eva Richtrová, a ptám se, jestli ještě senátor Kubera. (Senátor Jaroslav Kubera navrhuje senátorku Paukrtovou.) Paní senátorka Paukrtová. Takže budeme hlasovat o těchto dvou jménech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 18 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 52, proti nikdo. Návrh schválen.

Děkuji, pane poslanče, děkuji zpravodajům a vracíme se k dalšímu bodu. Tady už se hlásí lidé a netuší k čemu. Vracíme se do obecné rozpravy o občanském zákoníku.

 

Návrh občanského zákoníku

Tisk č. 259

Přihlášena je paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážený pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, mé přihlášení zůstalo ještě z dopolední obecné rozpravy, ale protože se opět vracíme k projednávání občanského zákoníku a pan ministr zahájil svoji řeč tím, že občanský zákoník bude obhajovat až do krve, tak já jsem přesvědčena, že u nás to obhajování nebude až tak drastické a žádná krev u nás nepoteče, nicméně proč jsem se přihlásila do debaty? Ještě jedna věc mě zaujala, se kterou se ztotožnil hlavní tvůrce návrhu občanského zákoníku pan profesor Eliáš. Je to takový aforismus profesora Tilsche. Co do srozumitelnosti je člověku průměrného rozumu předkládán prostředně jasný občanský zákoník. Abychom si uvědomili, jak ta materie je, či není složitá. Takže člověku průměrného rozumu a prostředně jasný občanský zákoník.

Ale já jsem se spíše přihlásila, protože jsme byli také vyzváni, abychom přednášeli konkrétní připomínky. Protože celý text kodexu má více než 3 tisíce paragrafů, já jsem dostala konkrétní připomínku a spíš se v závěru chci pana ministra na jednu věc zeptat. Když si vezmeme dva paragrafy předmětného návrhu – týká se to § 2263 odst. 2 a § 2293 odst. 2. Zatímco podle prvně citovaného je pravidlem, že nájemce při skončení nájmu odstraní provedené změny v bytě a domě, ledaže pronajímatel navrácení v předešlý stav nežádá, podle druhého paragrafu, který jsem citovala, nájemce odstraní v bytě změny provedené se souhlasem pronajímatele pouze tehdy, pokud si strany ujednaly, že při skončení nájmu uvede nájemce byt do původního stavu. Tady podle mého a nejenom podle mého je jakási neujasněnost těchto dvou paragrafů, neboli protiřečení a já bych se spíše chtěla zeptat – a já se ztotožňuji s prodloužením legisvakační lhůty – pana ministra, zda ministerstvo spravedlnosti skutečně počítá s tím, protože si myslím, že takovýchto věcí v takovém kodexu se objeví ještě více, že bude připravena nějaká technická novela před tím, než občanský zákoník vstoupí v účinnost, protože, jak říkám, myslím si, že takovýchto nesrovnalostí v tak rozsáhlém textu bude více. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já chápu, že 3080 paragrafů, když takto to číslo řekneme, tak to vypadá opravdu děsivě. Ale já už vím sám jeden případ, který se mě určitě nikdy nedotkne, a to je třeba zrovna pacht, protože už do konce života si nikdy nic nepropachtuji, takže ho ani nemusím číst. Možná že se mě dotkne výminek, to ještě nevím, jak dopadnu, ale připomenu, že na konci zákona je 238 zrušovacích ustanovení, ale to není 238 paragrafů. Každá ta jedna jsou další a další paragrafy, které mizí, takže ono to není zdaleka tak drastické, jak to na první pohled vypadá.

Znovu musím zopakovat, že to prodloužení legisvakance je chýra. Je to chýra, kterou každý z vás zná z vlastní zkušenosti, protože až půjdete podat daňové přiznání, tak samozřejmě mnozí půjdou 25. února a neudělají ho ještě teď, byť by mohli, a takto se chováme skoro všichni a nejenom v tomto případě. Probíhá výměna řidičských průkazů. víte, jak to dopadá. Prostě všichni přijdou až na poslední chvíli. Jediná výjimka se teď stala naprosto zvláštní, že všichni najednou si chtějí vyměnit občanské průkazy v naivním domnění, že jsou jakési elektronické. Poté zjistí, že žádné elektronické nejsou, ale to byla výjimka. Většinou všichni všechno necháváme na poslední chvíli. Takže představa, že teď se budou všichni zabývat tím, abychom odstranili některé evidentní drobnosti, které by měly být opraveny, nebo nějaké legislativní připomínky, tak ta přijde na přetřes přesně několik měsíců před tím, než zákon bude mít nabýt účinnosti. Není to jediný případ. Že bude novelizován, tak jako trestní zákoník, o kterém jsme si také mysleli, že bude pevný a on není, to je jiná námitka. To je moje dlouhodobá obava, která ale nesouvisí s textem občanského zákoníku, ale s tím, že si prostě myslím, že doba není pro kodexy vhodná. Doba, kdy platily tyto velké kodexy, které skutečně byly vypracovány s takovou péčí, že se měnily jen zcela výjimečně, je dávno pryč. A je dávno pryč z mnoha důvodů – z důvodů, že technologie postoupily. Vzpomeňte, když jsme tady řešily oněch 34 nějakých omamných prostředků, co prodávali v těch krámech, a zákon ještě ani nevyšel ve Sbírce zákonů a už se objevily jiné, které pod tu judikaturu nespadaly, tak jsme museli zase vymýšlet. Někdy to prostě není možné! Typický je internet, kde můžete dělat, co chcete, ale nedokážete ho zregulovat, protože než uděláte tu regulaci, tak se zase vymyslí něco jiného. Podobné jsou hrací automaty, triplexy, multiplexy, fiplexy, prostě vždycky se najde něco nového, co v zákoně nebude, a budeme to muset opravovat.

Musím za sebe říct, že kdyby nic jiného, tak mě potěšilo, že můj desetiletý boj proti socialistické výměně bytů konečně zvítězil. A přesto se vůbec nic nestane! Když jsem vám to tady xkrát navrhoval, vždycky byly námitky, aby si je mohli vyměňovat. Oni si vždycky budou moci vyměňovat byty, a dokonce k tomu vůbec nebudou potřebovat občanský zákoník, protože když se dva majitelé bytů nebo pronajímatelé a dva nájemci dohodnou, tak si to prostě udělají, udělají si to, jak budou chtít, a nás k tomu vůbec nepotřebují! Byly tady dokonce případy, kdy měl lékař pronajatu ordinaci, aniž by měl na to jakýkoliv papír, protože...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já se omlouvám, ale jednáme o občanském zákoníku!

Senátor Jaroslav Kubera:  A o čem tady mluvím? O čem tady, pane místopředsedo, mluvím? O nájmech! Ty jsou jednou velkou částí občanského zákoníku!

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji. Druhým velkým problémem, ale přesto správným, je to, že revoluční změna, stavba jde za pozemkem. Když jsme měli semináře ÚPV, tak se odhadovalo, jak dlouho bude trvat, než se tento stav napraví, a pohybovalo se to od 10 – 15 - 100 let. Ale to na tom vůbec nic nemění, že je to prostě správně. Protože kdybyste viděli, co se děje, a já mám s tím zkušenosti, když si v dražbě jeden člověk koupil dům a druhý pozemek, co potom následovalo, co si lidé dělali navzájem, že paní vyšla z domu, ale bohužel pozemek před jejími dveřmi byl cizí, takže ona sice si mohla otevřít, ale nesměla na něj šlápnout, to je evidentně správně. Že to bude dlouho trvat, že to budou problémy, oni se budou muset nějak dohodnout, ale veškeré nové případy už budou správně podle tohoto občanského zákoníku.

Takže já bych moc prosil ty, kteří věří tomu a tvrdí, jak to tvrdil pan kolega Dienstbier, a já mu věřím, že není účelem legisvakance nějaké politické šachování o tom, že by se pak mohlo zrušit, on to řekl, tak jestli tomu tak opravdu není a jestli je tam jenom opravdu upřímně míněná snaha, by byl čas se s tím seznámit, tak vás velmi prosím, schvalte ten zákon, tak jak byl napsán, protože jedině tím donutíme ministerstvo k tomu, aby rychle pracovalo, protože když mu necháte dlouhou legisvakanci, tak ono také nebude dělat nic, protože ho převálcují jiné problémy, a když pracuje ministerstvo pod tlakem, tak je to vždycky dobře, že, pane ministře. Takže když to schválíme v té podobě, jak to je, tak ten nejhorší případ, který se může stát, že přijde doba, že se účinnost bude muset o rok odložit.

Ale já mám obavu, že když schválíme dlouhou legisvakanci, bude to spíš ke škodě věci, než k jejímu prospěchu. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedající, milé dámy, vážení pánové, pane ministře, dovolte mi čtyři kratičké poznámky. Jednak chci opravdu upřímně poděkovat všem z nás, kteří odoláváme tomu, abychom nějaký detail tam či onde ve třech tisících paragrafech měnili v nějaké meritorní debatě, protože jistě každý z nás, kdo kodex přečetl, by takovouto změnu uměl předložit, a myslím si, že všichni chápeme, že to je lidské dílo, tudíž má nepochybně některé vady, které v průběhu času bude třeba poopravit, ale myslím si, že je rozumné v tuto chvíli ten kodex přijmout, tak jak byl předložen.

Co se týče poznámek, které tady padly ve smyslu, že se zbytečně zavádí některé termíny, že se zbytečně prohlubují změny, pak mi dovolte poznámku, že přesto, že ročník 1964, kdy zákon vznikl, byl dobrý, já o tom něco vím, protože jsem se v tom roce narodil, tak si myslím, že naše téma není v tuto chvíli držet kontinuitu s tímto zákoníkem, ale v jistém smyslu se vrátit do řekněme civilizačního okruhu, ze kterého nás zákoník a doba, ve které vzešel, přece jen do jisté míry vytrhl.

Třetí poznámka se týká legisvakance. Já jsem hluboce přesvědčen, že rok a 3/4 je velmi dobrá doba na to, aby byl kodex, tak jak se teď moderně říká, implementován. Já jsem si jistý, že právníci, odborná veřejnost, se jím budou vážně zabývat zhruba 3 měsíce před tím, než vejde v platnost. Laická veřejnost se jím bude pochopitelně zabývat, až v platnosti bude, a nikoho ani nenapadne, se tím zabývat dřív. Praxe přinese potom to právní povědomí i do veřejnost laické. Takže považuji toto téma opravdu za spíše zástupné a zřejmě má poněkud jiný důvod a záměr.

Možná poslední poznámečku. Když si lidé zvykli na taková slůvka, jako flexikurita, inkluze a exkluze, tak snad si zvyknou i na slůvko pacht, které kdysi v našem jazyce bylo poměrně běžné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, tak končím rozpravu a za chvilku položím otázku panu ministrovi, jestli se chce vyjádřit. Ale vyjadřoval se dost během rozpravy. Ale má právo. (Pan ministr se chce vyjádřit.) Já vám to nabízím, pane ministře, tak pojďte.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu relativně stručný. Pokud jsem hovořil v úvodu příliš dlouho, tak jsem vnímal, že to je přiměřeně rozsahu toho zákona.

Nejprve několik reflexí k tomu, co říkala paní senátorka Rippelová. velmi se omlouvám, ale zklamu ji. Neobjevila chybu v zákoně. O těch dvou ustanovení se vedla velká debata na půdě ministerstva spravedlnosti. Není to objevení Ameriky a většina expertů, resp. všichni, co byli na jednání, se shodli, že § 2263 je lex specialis vůči obecnému pravidlu v § 2293.

Jinými slovy, to první ustanovení je speciální ustanovení v případě, že se jedná o stavební úpravy, a pak to pravidlo pro odstranění změn v bytě či v domě je jiné, než obecné pravidlo. Tedy minimálně právníci o tomto ví, není to sporná záležitost, a předpokládám tedy, že to v praxi činit problémy nebude.

Myslím si, že i student prvního ročníku právnické fakulty, a teď na nikoho nenarážím, říkám to obecně, ví o vztahu lex specialis a lex generalis, tedy nebude to asi nikomu dělat, doufám, žádný problém v tomto směru.

Nicméně děkuji za snahu upozornit na určité problémy a opět opakuji, nic není dokonalé, žádné lidské dílo, a tedy zde určitě v tomto zákoně najít určité věci, které mohly být naformulovány jinak. Ale vztah těchto dvou paragrafů to není.

K dotazu, zda bude technická novela, na to já vám teď neumím odpovědět. Technická novela bude v případě, že se objeví nějaké problémy. Na rovinu říkám, toto není typ zákona, který by byl v legislativním procesu, a už bychom u něj diagnostikovali problémy. My tam v tuto chvíli žádné problémy nevidíme, ale pokud se ukáží v době legisvakační doby, pak samozřejmě novelu připravíme. Nicméně mohu paní senátorku ubezpečit, a i ostatní kolegyně a kolegy, že na ministerstvu bude dále fungovat legislativní komise, rekodifikační komise, která bude sbírat podněty od veřejnosti, bude sbírat podněty, které vyvstanou při školení soudců a obecně právníků, a v případě, že se ukáží nějaké chyby, pak se pokusíme odstranit.

Tzn., určitě tu věc ministerstvo nebude chtít podcenit, ale dopředu říkám, není toto zákon, kde by už teď byla v šuplíku novela, a zákone nebyl schválen a už se měl novelizovat. K tomu zkrátka takto nepřistupujeme.

Byl tu zmiňován trestní zákoník a jeho novelizace. Mám k tomu jednu poznámku, když dovolíte. Trestní zákoník také byl, byly v něm debaty, nakolik budou v praxi činit problémy, či nebudou problémy. Trestní zákoník začal fungovat bez jakýchkoli velkých problémů. To je třeba korektně říci. A první novela, která byla, nebyla technická, neodstraňovala problémy, ale byla to ryze politická novela, který se týkala hranice trestní odpovědnosti, jestli má být 14 nebo 15 let, což je ryze politické rozhodnutí, které nijak nevypovídalo, novela nijak nevypovídala o kvalitě trestního zákoníku.

Obdobná debata, byť nad jiným kodexem, ukázala, že skeptici neměli pravdu, a ten zákon bez velkých problémů funguje.

Nicméně, dámy a pánové, když dovolíte, řeknu na závěr debaty asi tolik, že jsem vyslechl celou rozpravu velmi pozorně, mám několik stránek poznámek, a musím říci, že jsem nezaznamenal, ale to je samozřejmě můj subjektivní pohled, pádné argumenty, které by měly vést k tomu, abychom ve veřejném zájmu odložili účinnost tohoto občanského zákoníku až k roku 2016. I po této debatě jsem dál bytostně lidsky přesvědčen, že z pohledu práv občana, jehož se občanský zákoník nejvíce logicky bude dotýkat, a v jeho zájmu, v zájmu občana je, aby občanský zákoník platil co možná nejdříve. Samozřejmě po přiměřené legisvakační době, po které se vyškolí soudci a po které budou přijaty doprovodné zákony.

Konstatoval jsem za ministerstvo spravedlnosti, že pro nás rok 2014 je realizovatelný termín, s kterým pracujeme, a veškeré legislativní doprovodné práce vážeme k 1. 1. 2014, tak aby byly včas splněny nejpozději v 2. polovině roku 2013.

Já vás tedy moc prosím na závěr této debaty, zvažte všechny argumenty, které zde dnes byly takto vyřčeny. Nejedná se o běžný zákon, který jedna vláda navrhne a politicky za něj odpovídá a další vláda jej pozmění.

Je to zákon, který vznikal během několika vlád, není to dílo jedné vlády, je to dílo expertů, kteří měli tu šanci a možnost 10 let na návrhu zákona pracovat. Prosím vás o zvážení těchto argumentů a prosím vás o vnímání toho, že český občan podle mého názoru nový občanský zákoník potřebuje a určitě ho ocení.

Posledním argumentem, který chci říci pro dřívější účinnost, je argument, čím dříve ona změna nastane, čím dříve zde bude určité období řekněme změny rozhodování soudů, určité období, řekněme, právní nestability, tím lépe. Budeme-li čekat 4 roky, vznikne nám zde jakési čtyřleté meziobdobí, kdy všichni soudci a právníci budou vědět, že za 4 roky to bude nový zákoník, a 4 roky zde bude jakési právní vakuum.

Jsem přesvědčen, že pro fungování justice je čtyřleté mezidobí lhůta jakéhosi právního vakua větším problémem, než když účinnost bude v okamžiku, kdy stát jako takový na to bude připraven. Po přijetí doprovodné legislativy a po vyškolení soudců.

Čím větší bude provizorium, tím větší budou transakční náklady na přijetí a hlavně aplikaci nového zákoníku. Přijetí myslím občany a právníky, nikoli parlamentem. Dámy a pánové, prosím, vezměte tyto argumenty v potaz a zvažte tedy, zda je vhodné podpořit usnesení ÚPV, které odkládá účinnost tohoto zákona o 2 roky z roku 2014 na rok 2016. Jsem přesvědčen, že naši občané si zaslouží, aby nový hodnotný občanský zákoník platil a byl účinný v naší zemi co nejdříve. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má garanční zpravodaj pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pokusím se už jenom stručně shrnout rozpravu. Kromě pana ministra a výborových zpravodajů vystoupilo 9 senátorek a senátorů v rozpravě. Kromě některých obecných výhrad k návrhu zákona nebo připomínek největší debata pravděpodobně byla vedena právě k návrhu na prodloužení legisvakační lhůty. Kromě toho bych možná zmínil ještě z vystoupení paní senátorky Paukrtové poměrně významnou poznámku, že nový občanský zákoník je promítnutím Listiny základních práv a svobod, s tím se jistě dá souhlasit jako s obecným principem, protože samozřejmě z hlediska ústavního pořádku a samozřejmě práv, obsažených v listině, je potřeba vykládat všechny nižší právní normy, tedy i stávající občanské právo.

K situaci nebo k okolnostem, které doprovázely legislativní proces, opět připomínka nebo poznámka paní senátorky Paukrtové, že změny, které proběhly v Poslanecké sněmovně, nejsou vinou občanského zákoníku, že je to určitý fakt. Nejsou vinou občanského zákoníku, jsou ovšem určitou výpovědí o tom, jakým způsobem probíhal legislativní proces a že ještě poměrně ve finální fázi projednávání se schvalovalo na 400 jak věcných, tak technických pozměňovacích návrhů, a nepochybně to není úplně ideální průběh legislativního procesu. Ale jistě za to nemůže občanský zákoník, stejně jako v jiných případech za to nemůže ten projednávaný zákon, ale lidi, kteří ho připravují.

Nakonec znovu ještě k legisvakační lhůtě, kterou se skutečně soustředila podstatná část debaty. Teď jsme tady na závěr slyšeli apel pana ministra naopak na zachování současného ustanovení o účinnosti. Já bych přesto nadále obhajoval návrh, který vzešel z ÚPV, a to na odložení účinnosti na 1. leden 2016. Ty argumenty o nepřipravenosti dalších norem, dalších zákonů, které je potřeba schválit spolu s občanským zákoníkem, tak aby nabyly účinnosti ke stejnému datu, stejně rozsah změny a nutnost poskytnout prostor k tomu, aby se s tím každý měl možnost seznámit, a zdůrazňuji nejenom advokáti a soudci, ale i laická veřejnost. Tak si myslím, že jde o pádné argumenty.

K tomu, co tady řekl pan senátor Kubera, že v nejhorším se o rok odloží ta účinnost, tak počítat dopředu s tím, že když tak odložíme účinnost, kdyby se to náhodou nestíhalo. To si myslím, že je přesný argument pro to, abychom už teď tu legisvakační lhůtu prodloužili.

Když shrnu návrhy, které padly, máme tady dva návrhy výborů. Jeden je návrh ÚPV jako garančního, a to je vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který se týká legisvakance, pak je tady návrh VHZD, schválit zákon ve znění, jak nám ho postoupila Poslanecká sněmovna. Tento návrh zopakovala v rozpravě i paní senátorka Paukrtová, a pak je tady poslední návrh, a to návrh zákona zamítnout, který zde přednesl pan senátor Škromach.

Podle našeho jednacího řádu bychom nyní měli přistoupit postupně k hlasování o návrhu zákon schválit, pokud neprojde, následně o návrhu zákon zamítnout, a v případě, že neprojde ani jeden z předložených návrhů, tak po podrobné rozpravě by se teprve hlasovalo o návrhu ÚPV, vrátit zákon s pozměňovacím návrhem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Otázka na senátora Petra Pakostu jako zpravodaje, zda chce vystoupit. Nechce. Paní senátorka Božena Sekaninová za výbor také nechce,a tím jsme u hlasování, které jasně řekl pan zpravodaj. Po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování o schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Pan kolega Sefzig se hlásí z nějakého zásadního důvodu, nebo vedlejšího? Žádného, děkuji.

Hlasování číslo 19 skončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 29, proti 6, návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 20 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 4, proti 26, návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí. Předpokládám, že všichni vnímali, že to byl jediný pozměňovací návrh ÚPV a rozpravu končím. Předpokládám, že pan ministr nebo pan zpravodaj se už asi nebudou – nebo bude pan zpravodaj?

Senátor Jiří Dienstbier:  Je zřejmě mojí rolí říci, že máme jediný návrh, a to je pozměňovací návrh ÚPV.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, děkuji, že jste zopakoval má slova. Ale je to vaší dokonce povinností jako zpravodaje. O tomto pozměňovacím návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 21 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 29, proti 19, návrh byl zamítnut.

Tím končíme projednávání tohoto bodu. Po uplynutí 30 dnů tento návrh zákona – co se tady děje? Já vám sděluji, že po uplynutí 30 dnů přichází občanský zákoník do Poslanecké sněmovny a odtud k panu prezidentovi k podpisu.

Činnost Senátu v této chvíli o tomto návrhu zákona je ukončena. A jsme u dalšího bodu, a to je

 

Návrh zákona o mezinárodním právu soukromém

Tisk č. 260

Máme to jako tisk č. 260. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Pane ministře, máte slovo. Pane ministře, bavíme se o mezinárodním právu soukromém. Já všechny chápu, že po hlasování jsou někteří nervózní, ale v tom případě opusťte prostor, bavte se mimo. Pan ministr má slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně, pane předsedající. Viz major rozhodl o tom, že občané budou mít občanský zákoník dříve, to si myslím, že je důkazem jeho kvality. Teď dovolte, vážené kolegyně a kolegové, abych velmi stručně uvedl zákon o mezinárodním právu soukromém. Tento návrh zákona je doprovodným zákonem ke kodifikaci. Budu tedy velmi stručný.

Každé civilní právo musí mít právní předpis, který řeší problémy tzv. přeshraničních sporů, tzn. různých právních vztahů, případně následně sporů,kdy takovéto právní vztahy a následné spory obsahují nějaký cizí prvek. A proto je třeba zde mít nějaké normy, aby v případě cizího prvku, kdy určitý právní problém, určitou právní skutečnost může řešit několik právních systémů několika zemí, aby bylo zřejmé, podle jakého práva se určitá věc bude řešit. Příkladem může být dědické právo. Český občan ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane ministře, nezlobte se, je to skoro jak ve sněmovně, takže můžete klidně pokračovat.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vnímám zde výraznou změnu, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já se omlouvám, jsou nezklidnitelní.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To jste tady také, jako představitel vlády máte parlament také jako doma.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně. Je to příjemný pocit, toto vědět. Ale nicméně pojďme, prosím, k tomu zákonu. Tento zákon opravuje tzv. kolizní normy, které řeší problematiku, jaký právní režim se použije při řešení situací, kdy v rámci právního vztahu existuje tzv. cizí prvek. Uvádím jeden příklad, abych to nekomplikoval. Máme, řekněme, např. dědické právo, a v rámci dědického řízení český občan dědí nemovitost ve Španělsku. Je otázkou, jaké právo se použije. České právo, protože dědic je Čech? Španělské právo, protože nemovitost se nachází ve Španělsku?

To jsou všechno věci, které musí být jasně právem určeny. A právě takováto pravidla se nazývají mezinárodním právem soukromým. Nazývají se tzv. kolizními normami, je to kolize mezi několika právními řády a odpovídají na otázku, jaký právní režim a v jaké podobě se pro konkrétní situaci užije. A k tomu právě, dámy a pánové, má sloužit tento nový zákon.

Já jsem jenom velmi stručně uvedl tuto v zásadě technickou normu, která je doprovodná ke kodexu, a prosím vás o její projednání. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Omlouvám se za všechny senátorky a senátory, kteří vás rušili. Garančním výborem je ÚPV se zpravodajem panem senátorem Jiřím Dienstbierem a usnesením, které máme jako tisk 261/1. Pan senátor Dienstbier má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, opět začnu shrnutím legislativního procesu, jedná se o vládní návrh zákona, který byl předložen Poslanecké sněmovně 25. května 2011, tedy shodně s občanským zákoníkem. Prošel standardním projednáváním v Poslanecké sněmovně s tím, že byly schváleny některé pozměňovací návrhy. Částečně se jednalo o 7 pozměňovacích návrhů z ÚPV, s tím že byly ještě dva drobné pozměňovací návrhy načteny na plénu ve druhém čtení, a v zásadě tyto návrhy byly schváleny. Nejednalo se o zásadní změnu předlohy.

Návrh zákona byl postoupen Senátu dne 3. ledna 2012, tzn. že lhůta pro projednání v Senátu končí dnem 2. února 2012, Organizační výbor Senátu přikázal senátní tisk výhradně ÚPV jako garančnímu výboru, ÚPV návrh zákona projednal se závěrem, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který je uvedený v příloze, opět se jedná o jedinou změnu, týkající se prodloužení legisvakační lhůty z 1. ledna 2014 na 1. leden 2016. Dále určil zpravodajem pro projednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu senátora Miroslava Antla, aby předložil usnesení předsedovi Senátu.

Já samozřejmě v tuto chvíli jsem zde v trošku složité situaci, protože jako zpravodaj výboru bych měl předložit i prosazovat usnesení ÚPV, které se vztahuje k pozměňovacímu návrhu, legisvakační lhůtě. Situace je složitá z toho důvodu, že samozřejmě návrh občanského zákoníku a návrh zákona o mezinárodním právu soukromém, stejně jako následný návrh zákona o obchodních korporacích, by měly nabýt účinnosti ke stejnému dni, jinak to není možné, nastal by právní zmatek. Ale k tomu asi ještě později.

Dále bych zmínil, že tato předloha má nahradit zákon o mezinárodním právu soukromém z roku 1963. Jednalo se o normu, která platila poměrně dlouho, v zásadě v nepříliš pozměněné podobě, její aplikace a výklad nečinily problémy, přestože samozřejmě jazyk či terminologie zákona už není úplně aktuální, ale s výkladem skutečně nikdy problém nebyl. Do jisté míry se dá říci, že je to i technická norma v tomto smyslu, protože jejím cílem je, aby logicky navazovala na novou úpravu v občansko-právním kodexu. Podrobněji asi zmiňovat její obsah nemá smysl, protože skutečně ta struktura je velmi podobná, rozsah úpravy je velmi podobný jako v dosavadním zákoně a případně bych spíše nechal na debatu, pokud by někdo měl připomínky k některým konkrétním ustanovením.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď nevím, jestli končíte. Ano. Takže se posaďte, prosím, ke stolku zpravodajů. Otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto normou. Nikdo není, tak otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Takže v této chvíli máme jediný návrh, o kterém budeme za chvíli hlasovat, a to je o pozměňovacím návrhu, resp. usnesení. Nikdo jste se do obecné rozpravy nepřihlásil, je mi líto. Moje otázka zní, jestli pan ministr se chce vyjádřit k něčemu, co neproběhlo. Máte právo vystoupit kdykoli.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já vás žádám, aby Senát v této věci se zachoval zodpovědně, a ve chvíli, kdy u občanského zákoníku je zřejmé, že odchází od vás s účinností 2014, abyste u doprovodných norem, prosím, podpořili logickou souvislost. Bylo by těžko vysvětlitelné veřejnosti, vašim voličům, proč doprovodný zákon má jinou účinnost. Moc prosím o zvážení vůbec hodnoty legislativního procesu, ať jsme schopni důstojně obhájit takto klíčové zákony a ať nevytváříme nějakou řekněme politickou šarádu kolem takto klíčových zákonů. Prosím vás o to, zachovejme důstojnost kodexu a jeho doprovodných zákonů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Svým vystoupením pan ministr otevřel obecnou rozpravu, takže se ptám, jestli se někdo hlásí do obecné rozpravy. Kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Chtěl jsem vyjádřit souhlas, navrhuji vyjádření souhlasu s tím, co pan ministr doporučuje, protože to logicky spolu souvisí, to jsou prováděcí zákony, bylo by nelogické, abychom je neodsouhlasili, ale protože si myslím, že explicitně nezazněl návrh na souhlasné usnesení, tak tento návrh podávám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. A teď z hlediska toho, co tady zaznělo – pan ministr se už vyjádřil, pan zpravodaj, jestli se chce vyjádřit? Chce, máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já si nejsem jist, jestli závěrečné slovo předkladatele otevírá znovu rozpravu, byť je to člen vlády. Mám chápat, abych to upřesnil, návrh pana kolegy Sefziga jako návrh na schválení zákona ve znění, v jakém byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, protože takto to nezaznělo. V tom případě tedy tento návrh padl, bez toho bychom teď neměli o čem hlasovat a museli bychom postoupit do podrobné rozpravy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování, ne, pardon, nejdřív znělku.

Zahajuji hlasování – souhlasné stanovisko se zněním z Poslanecké sněmovny. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 22 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu a jsme u dalšího návrhu, to je

 

Návrh zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Tisk č. 278

Máme to jako tisk č. 278. Opět pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil má úvodní slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Byť se jedná o důležitý zákon, v této pokročilé hodině budu relativně stručný. Opět avizuji, že se jedná o zákon, který navazuje na nový občanský zákoník, to znamená jako odpovědní zákonodárci bychom i u tohoto zákona měli určit stejnou legisvakační dobu. Není možné, aby tento zákon vešel v jinou dobu v účinnost než občanský zákoník, a to hlavně z toho důvodu, že podle nové koncepce civilního práva závazkové právo, které je dosud upraveno v obchodním zákoníku i v občanském zákoníku, nově nebude upraveno již v obchodním zákoníku a bude, jak už jsem řekl, jedna úprava v novém civilním kodexu, v novém občanském zákoníku.

Tedy tedy tento návrh zákona je jaksi doprovodným zákonem ke kodexu a upravuje, když to řeknu velmi laicky, to, co z obchodního zákoníku zbude, pokud závazky dáme pryč a dáme je do občanského zákoníku. Upravuje tzv. korporátní právo, chcete-li právo o obchodních společnostech, neboli korporacích, o druzích obchodních společností, o struktuře, o orgánech, o fungování jednotlivých orgánů, o působnosti a odpovědnosti členů těchto orgánů.

Je to mimořádně důležitý zákon, a myslím, že je dobře, že po dvaceti letech, když funguje dvacet let, obchodní zákoník vzniklý v roce 1991, který měl svůj význam, měl svůj význam v devadesátých letech, již podle našeho názoru naplnil svoji historickou roli a nyní dvacet let po změně společenských poměrů je dobré zde mít korporátní právo, které svou kvalitou a obsahem bude srovnatelné s jinými úpravami západní Evropy. A hlavně budeme schopni do něj implementovat normy EU, které nám Evropa dnes a denně posílá. My je musíme inkorporovat, protože někdy bohužel, někdy bohudík, ale bohužel naší povinností je a je proto potřeba, aby obchodní právo bylo nastaveno tak, aby inkorporace probíhaly co možná nejhladčeji a nejméně právo poškozovaly.

Já k tomu chci říci pouze tolik, že tento návrh zákona výrazně vychází vstříc podnikatelům. Umožňuje jim více variant, jak zakládat obchodní společnosti, jak např. upravit podíl v s r.o., jak jednoduše podíl v s r.o. převádět. To jsou velmi důležité věci, které dosud byly u nás řešeny relativně rigidně. Nová je zde úprava akciových společností, kdy do budoucna si bude moci ten, kdo zakládá akciovou společnost, zvolit buď tzv. dualistický model, to dneska u nás existuje, to znamená kdy akciová společnost má dva klíčové orgány, představenstvo a dozorčí radu, a nebo u malých a.s. si zřídí pouze jeden orgán, tzv. správní radu. To dneska u nás není možné, nicméně mají to země Německo, Rakousko a jiné, inspirace pro nás, a proto my chceme, aby bylo na podnikateli, aby si zvolil typ a.s. buď s dvěma orgány, u větších a.s., a nebo pouze s jedním orgánem.

To si myslím, že je velmi důležité. A je to věc, která je ku prospěchu podnikatelů. Na druhou stranu se výrazně zpřísňuje odpovědnost členů představenstva a obecně statutárních orgánů obchodních společností. Zde se autoři inspirovali úpravou ve Velké Británii, a to, co platí ve Velké Británii v civilizované zemi se pokoušíme převzít a aplikovat také u nás v České republice.

Já se chci ještě zmínit, že samozřejmě to je úprava družstev, která myslím, že replikuje některé problémy, které se v praxi ukazovaly, a že odstraňují některé nejasnosti, které řešila až následně judikatura. Co je důležité a co chci zdůraznit a zmínit, úprava anonymních akcií v samostatném zákoně o transparentnosti obchodních společností, který již byl napsán ministerstvem, zdůrazňuji byl připraven a nyní je v připomínkovém řízení. Během 2 měsíců ho budete mít v legislativním procesu na úrovni vlády a na úrovni Senátu a Poslanecké sněmovny. Avizuji, byť chápu, že nyní akcie je dneska politická móda a hlavní politický fetiš, a ten problém nechci nijak snižovat, je to závažný problém, chci upozornit, že není možné tu věc jednoduše upravit.

Je třeba to nastavit tak, aby současným akciovým společnostem byl dán prostor, jak své cenné papíry transformovat, jak je změnit. Dneska to není jednoduchá věc, protože vás chci upozornit, že vedle – v uvozovkách – podivných vlastníků anonymních akcií jsou zde tisíce normálních slušných lidí, kteří mají tři čtyři pět akcií a jsou anonymní, tedy ne pouze zločinci vlastní anonymní akcie. To je institut, který mají také normální lidé, majorita normálních lidí. A proto je třeba stanovit taková pravidla změny, aby je to nepoškodilo. To znamená proto ten zákon je rozsáhlý, upravuje proces transformace, stanoví jasné lhůty, dokdy to musí být uděláno. A upravuje to tak, aby nehrozilo to, že když pouze zrušíme anonymní akcie, tak nám to Ústavní soud zruší.

Přední právníci se domnívají, že samotné škrtnutí anonymní akcie může vést k tomu, že Ústavní soud, který nevnímá politickou atmosféru, rozhoduje právně, je to tak správné, může zrušit takovouto změnu, protože bez dalších opatření je možné vnímat samotné zrušení anonymních akcií bez dalšího jako zásah do vlastnického práva, protože transformační náklady musí někdo zaplatit – ten držitel akcií. Takže vás upozorňuji na to, že je to složitý právní problém, který 3 měsíce zpracovávali naši legislativci společně s profesorem Dědičem a docentem Havlem. Napsali k tomu samostatný zákon, který snižuje riziko, že to Ústavní soud zruší, a tento zákon je nyní v připomínkách.

Tedy jednoduchá věta – anonymní akcie se ruší, jednoduché recepty, jak někteří říkají, tady v té věci neplatí, pokud se nechceme dostat do rozporu s ústavou a poškodit vlastnická práva drobných akcionářů, kteří mají tu smůlu, že mají akcie firmy, která se rozhodla mít anonymní akcie. Takže je třeba to udělat tak, abychom občany nepoškodili. Tím vysvětluji, proč je samostatný zákon, který bude následně po této kodifikaci, a který bude účinný okamžitě ve chvíli, kdy vyjde ve Sbírce zákonů. Nebude se tedy čekat do roku 2014, ale anonymní akcie se zruší v okamžiku, kdy zákon nabude platnosti a spustí se mechanismy přeměny obchodních společností, které takovéto akcie mají.

Dámy a pánové, já se pokusím velmi stručně odůvodnit některé změny v obchodním zákoníku. Věřte, že to je zákon, o kterém je možné velmi podrobně debatovat, je to složitá právní úprava, otextovaná předními experty, profesorem Dědičem, docentem Havlem, opět za minimálních politických zásahů.

Moc vás prosím, když takto jsme nastavili občanský zákoník a k němu doprovodný zákon o mezinárodním právu soukromém, bylo by více než vhodné, aby stejná účinnost byla i u zákona, který je integrální součástí celé té kodifikace. Bylo by zcela absurdní, aby byla jiná účinnost občanského zákoníku a jiná byla u obchodního zákoníku. Prosím vás o to i s vědomím toho, že někteří z váš třeba mají jiné politické preference. Teď jde o to, abychom sami ze sebe jako zákonodárci tak říkajíc nedělali blázny a neupravili různou účinnost zákonů, které spolu souvisejí. Těžko bychom to naším voličům vysvětlovali. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Zpravodajkou je paní senátorka Jiřina Rippelová a usnesení má číslo 278/1. Paní senátorka Rippelová má slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, pane ministře, já si dovolím začít legislativním procesem. Vláda předložila návrh zákona do Poslanecké sněmovny v květnu loňského roku. Tento návrh byl přikázán ústavně právnímu výboru, který se jím zabýval na dvou schůzích. A na schůzi konané 13. září přerušil projednávání této materie, zejména z důvodu potřeby vyřešení otázky tzv. anonymity akcií, o kterých tady mluvil pan ministr.

Následně 1. prosince 2011 doporučil PS vládní návrh zákona obchodních korporací přijmout, ve znění změn a doplňků přiložených k usnesení. Druhé čtení návrhu zákona se konalo na 32. schůzi PS 7. prosince 2011, a byl při něm uplatněn pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, který čítal – a slyšíte dobře – 502 položek. Tyto položky – a z části se jednalo o legislativně technické věci – nicméně tyto položky byly bez důvodové zprávy. A to, co říkám teď, to platí i pro občanský zákoník, který jsme projednávali během dnešního dne.

Proto je pro mě velmi překvapivé, a my pak samozřejmě víme, že důvodová zpráva u takového kodexu tvoří samozřejmě také součást pramenů práva. A není to věc jen pro legislativce, ale je to samozřejmě věc i pro širokou veřejnost. A proto mě překvapuje, když jsem se dnes dozvěděla, že právě tato negativa, jako jsou návrhy zákonů nebo pozměněné návrhy zákonů, které putují z PS do Senátu bez toho, že by byly opatřeny důvodovou zprávu, a bez toho, že by bylo vůbec potřeba tu důvodovou zprávu vyžadovat při té, když návrh zákona se v PS mění, to si myslím, že je to znehodnocení legislativního procesu. Takže i tady u toho, 502 položek, byť říkám zcela seriózně, část z nich byla legislativně technická, nebyly opatřeny důvodovou zprávou.

Co se týká zákona o obchodních korporacích, tak musím říct, že je to zákon, který se dotkne cca 350 společností v ČR. A spolu s novým občanským zákoníkem a zákonu o mezinárodním právu soukromém rekodifikuje celé soukromé právo. A jak říkal pan ministr, končí nám kodexová bipartita občanského a obchodního práva, kdy relativně samostatnost obchodního práva v této oblasti nastává ve významném posílení občanského zákoníku. V zákoně o obchodních korporacích napříště z tohoto zákona budou vypuštěny závazkové vztahy, které budou řešeny občanským zákoníkem, a v tomto zákoně zůstávají pouze úprava vzniku, zániku, vnitřních poměrů právnických osob.

Pokud se týká jenom stručně ještě na doplnění obsahu. Důvodová zpráva uvádí, že tento návrh má zjednodušit podnikání, upravit některé odlišnosti podnikatelského prostředí. Z těch velkých změn, které tady myslím nebyly řečeny, je třeba uvést např. snížení základního kapitálu pro založení společnosti s ručením omezeným na 1 korunu. Ochrana věřitelů tedy nebude zajištěna základním kapitálem, ale v případě úpadku majetkem společníků. Nově bude upravena i odpovědnost za újmu způsobenou firmou nebo konkrétně jejími zástupci.

Členové statutárního orgánu, a to i bývalí členové, pokud svým nesprávným rozhodováním zaviní úpadek, budou ručit svým majetkem. A také např. to, že společnost nebude smět poskytnout žádné plnění, pokud by s i tím způsobila úpadek. Celkově bude více pozornosti věnováno vzniku smlouvy o výkonu funkce, otázkám odměňování a otázkám odpovědnosti za škody. A tak dále, atd.

Pokud se týká ještě otázky nabytí účinnosti a otázky odložené účinnosti, já se domnívám, byť ústavně právní výbor se rozhodl nadpoloviční většinou svých členů přijmout pozměňovací návrh, s tím, že doporučujeme nahradit, tak jako u předchozích dvou zákonů č. 2014 číslem 2016, z důvodů, které tady během dnešního dne zazněly, že skutečně není možné, aby občanský zákoník stanovil jinou účinnost než zákon o obchodních korporacích, případně o mezinárodním právu soukromém.

Ústavně právní výbor přesto ve svém usnesení z 18. ledna 2012 doporučuje plénu Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který jsem přečetla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím ani neregistruji a otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedající, právě tak jako v ústavně právním výboru, tak i nyní navrhuji, aby Senát schválil návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Pokud jsem to navrhovala v ústavně právním výboru, tak to bylo proto, že jsem hluboce přesvědčena o tom, že zákon o původních korporacích jde velmi naproti a ve prospěch podnikatelské veřejnosti, a že již nebude docházet k tomu, že z řady důvodů se některé obchodní společnosti přehlašovaly do úplně jiných států. A samozřejmě s vlivem na daňový výnos České republiky.

V současné chvíli je to i tak, že vlastně není možné, opravdu není možné, aby zákon o obchodních korporacích měl jiné nabytí účinnosti než občanský zákoník. To prostě vůbec nejde, protože se celá řada ustanovení přímo ruší. A my bychom způsobili opravdu právní chaos.

Čili z těchto dvou důvodů vám navrhuji, abychom schválili ve znění postoupeném PS. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. A zeptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda chce vystoupit? Chce, takže prosím, pane ministře máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Dámy a pánové, děkuji. Já jsem chtěl vysvětlit jednu věc, která zde zazněla v úvodním slovu paní zpravodajky. A nemyslím to absolutně nijak kontroverzně, spíše to chci vysvětlit. Ona to je otázka debaty vůbec nad legislativním procesem. To, že zde bylo kritizováno, jak u občanského zákoníku, tak u tohoto kodexu, že tam je kolem 500 pozměňovacích návrhů, tak já chci vysvětlit, jak to vzniklo.

To není o tom, že by někde poslanci chaoticky načítali, přilepili atd. My jsme chtěli dát prostor všem zástupcům politických stran, aby přivedli své experty a vedla se velmi seriózní věcná debata půl roku mimo legislativní proces během léta. A každý mohl přinést své pozměňováky a experti to vyhodnocovali. A byl jeden komplexní pozměňovací návrh ústavně právního výboru, zhodnocený a garantovaný autorem zákona. Takže žádný chaos, žádné náhlé změny, žádná řekněme legislativní smršť. Kdyby nebylo zřejmé, co se schvaluje, tak samozřejmě mohli jsme jít jinou cestou, která by ovšem byla kritizována, kdybychom to udělali, že uděláme povinné hlasování jako v Rumunsku, kde přijali kodex za den. Nebyl připuštěn žádný pozměňovák, žádná debata v parlamentu, a byl dodán do parlamentu zákon a ten den byl občanský zákoník schválen.

Kdybychom toto udělali a zabránili opozici se půl roku vyjadřovat k občanskému zákoníku, pak jsme tady stejně tak kritizováni, jak to, že jsme si dovolili u zákona, který má platit desítky let, aby opozice k němu vyjádřila své připomínky. Opozice měla – a já jsem byl velmi rád, že se aktivně zapojila, za to jí patří můj dík, měla šanci půl roku chodit na sezení, ona chodila, a dávala připomínka, dávala pozměňováky. A mnoho z těch návrhů, které byly dočteny a doplněny našimi experty, vzešly z debaty s demokratickou opozicí.

Takže prosím, někomu to může vadit, ale já to považuji za správné. Můžeme příště jít cestou, že to zkrátka bude závazné hlasování, aktuální většina v parlamentu vzniklá z voleb si to prohlasuje, ale tohle jsme my fakt nechtěli. Chtěli jsme zákon, kde bude elementární shoda všech demokratických politických stran, ať jsou na pravici, nebo na levici. A jsem přesvědčen, že se to v tom základu takto podařilo.

Takže můžete to vnímat, jako že to je špatně, ale já chci jenom vysvětlit, že 500 položek, zní to hrůzně, nevzniklo chaotickým načítáním někde někoho, ale je to půlroční intenzivní práce, setkávání expertů a zástupců politických stran.

K té důvodové zprávě, že tím pádem je jiná než samotný text, tak to je u většiny zákonů, které se v parlamentu řekněme více věcně, nebo méně věcně změní. Pak je otázka, jestli na konci tedy se nemá udělat jiná důvodová zpráva? Je otázka, jestli důvodová zpráva charakterizuje předkladatele, jestli to je důvodová zpráva vládního návrhu, a nebo jestli to je důvodová zpráva konečného textu zákona? Ale přece důvodová zpráva a její změny by neměly uzurpovat právo parlamentu měnit zákony? To přece by bylo úplně absurdní. Takže pojďme k nějaké debatě, co dál? Jestli tedy důvodová zpráva po schválení textu nemá být doplněna a změněna. Ale avizuji, zatím to tak nebylo ani u jiných větších či menších změn. Důvodová zpráva byla chápána jako něco, proč předkladatel předkládá návrh zákona a zdůvodňuje zákonodárci, zdůvodňuje zákonodárci primárně, proč ten návrh zákona je předložen. Zákonodárce jako suverén pak rozhoduje.

Já se domnívám, že u nicméně takto klíčového a politicky důležitého zákona je důležitá důvodová zpráva i pro občany. A já tady veřejně mohu slíbit, že my doplníme důvodovou zprávu na základě konečného textu schválených kodexů, tak aby pro občany bylo zřejmé a srozumitelné, co je v konečné podobě kodifikací odsouhlaseno, co bylo přijato, aby občané i s důvodovou zprávou pracovali.

Takže reflektuji zde podnět paní zpravodajky a slibuji zde veřejně, že my důvodovou zprávu u všech tří kodexů, respektive bude to u těch dvou – občanský zákoník a korporace – doplníme na základě změn, které parlamentem byly přijaty. Jinak vás prosím o podporu a prosím o souladnost termínů účinnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, zda chce vystoupit k proběhlé obecné rozpravě? Ano, takže paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Tak já si myslím, že mé vystoupení bude velmi krátké. V rozpravě vystoupila 1 senátorka, v obecné rozpravě padly 2 návrhy, respektive 1 návrh na schválení, ve znění postoupeném z PS. Máme ještě jeden návrh ústavně právního výboru, který navrhuje a doporučuje vrátit zpátky do Poslanecké sněmovny s pozměňovacím návrhem. Pane předsedající, podle jednacího řádu bychom měli nejdříve hlasovat o návrhu na schválení návrhu zákona postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je tomu tak, paní senátorko.

Takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi jako předkladateli i paní zpravodajce. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání. A to je

 

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje

Tisk EU č. N 086/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 86/08 a N 86/08/01. Požádal bych pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás stručně seznámil s tímto návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje. Budu velmi stručný, protože musím říci, že názor vašeho příslušného výboru se zcela shoduje se stanoviskem ministerstva spravedlnosti jako příslušného resortního ministerstva. A pouze tedy budu konstatovat, že zde nám komise posílá návrh, jak vytvořit unijní úpravu kupní smlouvy na zboží digitální obsah a na služby se zakoupeným zbožím či digitálním obsahem související.

Je to v zásadě věc, kdy my jsme byli opatrní v hodnocení této úpravy, protože se nemá jednat o kolizní právní úpravu, ale o samostatnou komplexní právní úpravu, která má existovat paralelně vedle vnitrostátních právních úprav jednotlivých národních států. Tedy k tomu, abychom přistoupili k takovéto úpravě, je třeba, aby se ještě dále vedla debata a aby komise prokázala existenci závažných překážek pro vnitřní trh a potřebu změnit současný stav a zavést tuto další formu právní úpravy.

Zkrátka a dobře, zavádění nových a nových právních úprav by mělo být zdůvodněno. A my zde říkáme, že to zdůvodnění zde není úplné. Já tedy budu velmi stručný. Ministerstvo se plně ztotožňuje s návrhem usnesení příslušného výboru a víceméně jej podporujeme a žádáme, abyste ho víceméně také přijali. Takže tolik ze strany ministerstva, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A nyní výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 86/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se pokusím vzhledem k této době , k pozdnímu času, být taky maximálně stručný. My jsme se touhle problematikou zabývali již v závěru roku 2010, kdy jsme zde projednávali příslušnou Zelenou knihu, která se týká této materie. Tehdy jsme přijali usnesení, na základě doporučení výboru pro záležitosti EU, které je východiskem pro naše současné dnešní usnesení. Na tehdejší usnesení reagovala komise dopisem pana Maroše Šefčoviče z března roku 2011, který sice konstatoval, jak si váží našich připomínek, našich podnětů, ale nicméně nesplnil – teď mám na mysli komisi – to, co bylo přislíbeno v tomto dopise, že národní parlamenty budou informovány o dalším vývoji v této oblasti. A jediné, co bylo za reakci, byl nyní návrh tohoto nařízení.

Jak už jsem se zmínil, tehdejší usnesení, které jsme přijímali v našem současném složení Senátu i výborů, je východiskem pro naše dnešní doporučení. V podstatě se odvoláváme na tehdejší usnesení. Dovolujeme si mírnou kritiku toho, že komunikace, nebo neinformování ze strany Komise nebylo takové, jak bylo přislíbeno a jak bychom očekávali.

Shodou okolností den poté, co jsme tuto materii projednávali ve výboru pro záležitosti EU, projednal ji i výbor pro evropské záležitosti PS, který dospěl jinými slovy k témuž závěru. Takže já bych vás během mého vystoupení požádal o podporu doporučení výboru pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit, ani pan zpravodaj. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča, čili jak je uvedeno v příslušném senátním tisku. V sále je přítomno v tuto chvíli 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministru Pospíšilovi za uvedení jeho bodu. Děkuji i panu zpravodaji.

Nyní bychom přistoupili k poslednímu bodu dnešního jednání. Tím bodem je

 

Volba členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu

Tisk č. 279

Já bych jenom požádala pana ministra, vím, že je úspěšný, ale myslím si, že ten hluk by bylo dobré vést v kuloárech – oslavné večírky. (Smích.) Blahopřeji panu ministrovi k úspěchu.

Návrh kandidátů vám byl rozdán jako senátní tisk č. 279. Já bych si tedy dovolil udělit slovo předsedovi volební komise panu Jiřímu Pospíšilovi a požádal bych ho, aby nás seznámil s usnesením volební komise. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela do 6. ledna, tj. ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru, následující návrhy na členy Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Za prvé pan Jiří Florian, navrhovatel senátní klub KDU-ČSL. Za druhé pan Jan Kudrna, navrhovatel senátor Jiří Dienstbier. Za třetí pan Jiří Liška, navrhovatel senátní klub ODS. Za čtvrté pan Miloš Rejchrt, navrhovatel senátor Jiří Dienstbier.

Volební komise se na své 5. schůzi seznámila s předloženými návrhy i s dalšími dokumenty, které byly nutné k ověření, zda navržené osoby splňují podmínky volitelnosti uvedené v § 7 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Těmito dokumenty byly: výpis z evidence Rejstříku trestů, lustrační osvědčení a čestné prohlášení podle lustračního zákona, kopie občanského průkazu, souhlas navrhované osoby se zpracováním osobních údajů a stručný životopis.

Konstatuji, že všechny čtyři návrhy obsahovaly výše uvedené dokumenty, a proto volební komise ověřila, že všichni navržení spojují podmínky volitelnosti podle příslušného zákona.

Dále si vás dovoluji informovat, že v tomto případě se jedná podle článku 6 volebního řádu o volbu podle zvláštních předpisů. To znamená, že zvláštní zákon stanoví, nebo Senát rozhodne, kdo se volí tajným způsobem, jinak se volí veřejným hlasováním. Protože zvláštní zákon způsob volby neupravuje, navrhuje volební komise, aby se volba dvou členů etické komise uskutečnila tajným hlasováním.

Dovolím si vám přečíst usnesení č. 8, které volební komise přijala na své 5. schůzi.

Usnesení k předloženým návrhům na členy Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Komise konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy – které jsem vám již přečetl. Konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 7 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 7 citovaného zákona a navrhuje, aby dva členové byli voleni tajným hlasováním.

Teď by se k tomu měla konat rozprava, takže vracím slovo panu předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátů. Tady jsem byl jen upozorněn, že pan Jiří Liška nebude přítomen, takže o něm hlasovat nemusíme v tuto chvíli. Takže Jiřího Floriana, Jana Kudrny a Miloše Rejchrta. A navrhuji hlasovat o všech kandidátech najednou, pokud není námitka. Námitku nevidím. Čili rozhodneme hlasováním.

V sále je v tuto chvíli přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte tedy, abych přivítal všechny kandidáty mezi námi. Zároveň bych k tomuto bodu otevřel rozpravu. Pokud nebude námitek, bylo by asi správné, aby v této rozpravě v úvodu vystoupili jednotliví kandidáti v pořadí podle abecedy. Dovolil bych si vyzvat pana Jiřího Floriana. (Senátor Grulich z místa: Já jsem se hlásil.) Pane senátore, chcete vystoupit před nimi? Prosím, pane senátore. (Předsedající ukazuje na mikrofon. Senátor Grulich hovoří z místa: Chtěl jsem informovat o tom, že bych vystoupil za kolegu Lišku, který mě o to poprosil. Ale můžu hovořit po jejich vystoupení.) Dobře. Děkuji za porozumění. Prosím, máte slovo. (K panu Florianovi.)

Jiří Florian:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dobrý večer. Slibuji, že budu stručný, protože máte za sebou velmi namáhavý den. Nejprve bych se kratince představil.

Pocházím z rodiny, kterou minulý režim označoval za reakční. To potom poznamenalo moje další osudy. Byl mi vysloven zákaz studia na všech vysokých školách humanitního směru v rámci celé republiky. Vystudoval jsem tedy z důvodu dobrého prospěch Vysoké učení technické, fakultu elektrotechnickou v Brně. V roce 68 jsem jako mladý inženýr nastoupil v Čs. televizi – studio Brno, na přenosový vůz později. V televizi pracuji – nyní v České – dodnes. Nemohl jsem pracovat nikde jinde, než jenom v technice. V roce 1970 v rámci normalizace jsem měl být propuštěn. Z důvodu nedostatku inženýrů nakonec jsem pracoval v dabingovém studiu, které bylo v podzemí budovy, a tam jsem vydržel 15 let. V roce 90 jsem nastoupil do programového oddělení České televize, nejprve jako redaktor, potom jako dramaturg, pak vedoucí tvůrčí skupiny, šéfdramaturg a nakonec jsem se v roce 2002 stal šéfem programu brněnského studia České televize.

V roce 2004 jsem byl Poslaneckou sněmovnou zvolen do Rady Českého rozhlasu na šestileté období. Poslední čtyři roky tohoto funkčního období jsem byl předsedou této Rady.

Tolik stručně k životopisu.

Jak jsem už předeslal, měl jsem s minulým režimem potíže. Státní bezpečnost na mě vedla spis a sledovala mě už jako středoškolského studenta. Potom samozřejmě po celou dobu až do roku 89. Já jsem pak tajně vystudoval teologii, to samozřejmě bezpečnost nějak tušila, proto mě celou dobu sledovali. Od roku 69 až 89 jsem byl v disentu z důvodů náboženských. Během té doby jsem vyvíjel různou činnost, mimo jiné také jsem se zúčastnil akcí při dovozu knih, které se pašovaly v upravených automobilech ze západu sem, atd.

Státní bezpečnost na mě vedla spis jako na osobu nepřátelskou. Jednu dobu jsem byl dokonce podezřelý z nepřátelské činnosti v zahraničí.

Tolik jenom proto, abych vysvětlil svůj zájem o činnost v etické komisi týkající se přiznání účastníků odboje a odporu proti komunismu. Etická komise jako taková samozřejmě začíná, nebo bude začínat zcela nově. Nemůže na nic navazovat. Nemůže navazovat na žádnou tradici. Je to ale odvolací orgán, takže se bude zabývat poměrně složitými případy účastníků odboje, kterým ten statut nebude přiznán ministerstvem národní obrany. Tam se mohou vyskytnou poměrně velmi složité případy, nicméně etická komise má ve svém názvu právě slovo etická, čili to jen nebude odvolací orgán v pravém slova smyslu, ale bude asi pravděpodobně přihlížet i k určitému etickému momentu.

Tolik stručně k tomu a jsem víceméně připraven na vaše dotazy, pokud budou. Závěrem bych chtěl poděkovat senátnímu klubu KDU, za důvěru, kterou mi dali, velice si toho vážím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Posaďte se. Požádal bych jako dalšího z kandidátů pana Jana Kudrnu. Prosím, máte slovo.

Jan Kudrna:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení přítomní. Rád bych se vám představil jako jeden z nominovaných kandidátů na člena Etické komise ČR při ministerstvu obrany pro posuzování odvolání proti rozhodnutí ministerstva obrany. Jmenuji se Jan Kudrna a pravděpodobně vymykat se – nebo zaujmout vás mohu tím, že už na první pohled jsem nejmladším kandidátem ze zde projednávaných. Protože privilegium pozdního narození může být často velkou výhodou, ale v této záležitosti to může být i určitou nevýhodou, tak se k tomu vrátím právě z toho důvodu, že se trochu vymykám možná z té základní představy o kandidátovi etické komise.

Začnu-li od sebe, začnu svým vzděláním. Vystudoval jsem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v současné době také působím jako odborný asistent. Vyučuji ústavní právo a příbuzné, související obory. I když moje činnost je převážně akademická, tak mohu být do určité míry známý i z některých publicistických příspěvků, které se mohou objevit někde v celostátních denících nebo případně v Českém rozhlase nebo v České televizi. Takže z tohoto hlediska nejsem v žádném případě nepopsaný list a moje postoje třeba k otázkám ústavně-právním a souvisejícím jsou asi obecně dostupné, pokud nejsou přímo známé.

Je asi užitečné zmínit, že jsem ženatý, mám dvě děti, to znamená, že navzdory věku nejsem člověkem úplně bez jakéhokoli zázemí nebo zakotvení mimo svoji práci.

Může se objevit otázka, hovořil-li jsem o určitém privilegiu, nebo někdy privilegiu pozdního narození, co mohu etické komisi přinést. Myslím si, že určitým přínosem může být to, že mi chybí přímá negativní zkušenost řekněme s minulým režimem. To znamená, vzhledem k tomu, že etická komise bude působit jako odvolací orgán zřejmě v případě relativně složitých, tak v mém případě neexistuje žádný přímý nebo podvědomý zájem, proč bojovat pro nebo proti určitému rozhodnutí a mohu se na věc možná dívat s odstupem, který snad nebude příliš vzdálený. To znamená, může to být užitečné vzhledem k posuzování případů, které mohou přijít.

Dalším přínosem může být moje odbornost. To znamená právní vzdělání zejména v oblasti ústavního práva, ústavních dějin České republiky a Československa.

Pokud se jedná o otázku přímé zkušenosti, k tomu bych sám za sebe řekl, že asi člověk nemusí přímo prožít některé situace, aby dokázal poznat, co je dobro a co je zlo, co je správné a co není správné. V některých případech je možné asi říci, že někdo, kdo takovou situací projde – poznáme jeho postoj, ale nemusí nutně být třeba schopen tu zkušenost zpracovat. Ostatní soudci v každém případě mají být osoby, které jsou na věci nezainteresované. Takže to může být v té nevýhodě pozdního narození určitý přínos pro komisi.

A také moje případné zvolené může být podle mého názoru příležitostí propojit jednotlivé generace v rámci tohoto orgánu. Jednak proto, že určitý generační rozdíl posiluje podle mého názoru a zkušenosti z mého povolání každou pracovní skupinu, jednak je zde otázka, nebo může to být cesta, jak případně rozšířit otázku vyrovnání se s naší vlastní minulostí na další generace.

To je asi vše, co bych řekl. V případě, že budou později nějaké dotazy apod., tak jsem připraven je zodpovědět. Na závěr bych rád poděkoval jednak za nominaci a jednak za příležitost zde vystoupit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Zaujměte, prosím, své místo. Nyní by měl vystoupit pan Jiří Liška, ale tak jak se přihlásil místo něj, protože je nepřítomný, by vystoupil pan senátor Tomáš Grulich. Takže, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já budu mluvit hlavně k jedné třetině našeho slovutného Senátu, protože dvě třetiny současných senátorů, kteří jsou zde, Jiřího Lišku velmi dobře znají a není třeba ho představovat. Přesto mi dovolte alespoň jednu jeho charakteristiku, kam bych ho obecně zařadil, a na to použiji velice drobnou a účelnou poučku našeho kolegy Jiřího Pospíšila, psychologa, který říká, že rozděluje lidi na dvě skupiny. Na jednu skupinu, kterým by dal klíče od svého bytu, když jede na dovolenou, a na tu druhou skupinu, kterým by ty klíče nikdy do ruky nesvěřil. Samozřejmě Jiřímu Liškovi já bych svěřil ty klíče, klidně i kdybych odjížděl na rok do ciziny. Je to slušný člověk.

On sám byl postižen, je to kulacký synek, který prožil to, když je doma vyháněli ze statku. A to ho samozřejmě také vedlo k tomu, aby se snažil zde v Senátu o vyrovnání se s minulostí. Byl tedy předkladatelem řekl bych jedněch z nejdůležitějších zákonů, které tady v tomto směru byly. Já jsem si je vypsal, abych na žádný nezapomněl. Především to byl zákon o otevírání archivů bezpečnostních složek. Dále zákon, který vedl k založení Ústavu pro studium totalitních režimů. Pak novela zákona o odškodnění obětí roku 1968. Samozřejmě předkládal také zákon o třetím odboji, který potom dozněl určitých změn, ale základ tohoto zákona vyšel odtud, ze Senátu a on byl jeho předkladatelem. Zabýval se také vypořádáním majetkových podílů při transformaci družstev, protože v tom byl vlastně sám osobně zainteresován.

Já jsem si ještě dovolil otevřít jeho stránky. On tam má nádherný odstavec svého vztahu k historii a já bych si vám ho dovolil nakonec ocitovat.

Vím, že pro každého z nás je důležitější přítomnost a budoucnost než minulost. Ale pokud se nezbavíme zátěže z minulosti, kterou si naše společnost stále nese sebou, nemůžeme se výrazně posunout kupředu právě v oblastech morálních hodnot. A to je určitě stejně důležité, jako hospodářský rozvoj a životní úroveň. Jsem přesvědčen, že můj otec, kterému komunisté zničili větší část života a který se nedočkal jejich pádu, by mě v těchto krocích, které jsem v Senátu udělal, jedině podporoval.

Omlouvám ho, protože odjel na dovolenou, měl ji zaplacenou a netušil, že volba bude zrovna v této době. Velmi se vám omlouvá, že zde nemůže být přítomen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako poslední z kandidátů by vystoupil pan Miloš Rejchrt. Prosím, máte slovo.

Miloš Rejchrt:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi nejdříve poděkovat za čest, které se mi dostalo kandidaturou na člena Etické komise ČR a za možnost promluvit k vám z tohoto místa. Připomínám, že jsem evangelický farář od prosince čerstvě v důchodu bez dalších pracovních úvazků. Od roku 1972 jsem ale 17 let vykonával všelijaké manuální profese, neboť jsem byl zbaven tak zvaného státního souhlasu k výkonu duchovenské služby.

Chtěl bych se vám svěřit, že vítám záměr zákona 262/2011, vyjádřit úctu a vděčnost, že nám mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránily hodnoty svobody a demokracie.

Patřím k těm, kdo 50. léta minulého století prožili jako děti a teprve jako později začali objevovat jak draze v této době platili ti, kdo si ideály svobody a demokracie nešetřili na lepší časy v chráněném soukromí svých myslí. Jejich odpor proti útlaku, pokud ho veřejně projevili či byl prozrazen, přivolal represe mnohem těžší a tragičtější než nám, kdo jsme se k obraně lidských a občanských práv sdružili v Chartě 77. Je vskutku nejvyšší čas tyto příkladné spoluobčany snad i dohledat a ocenit, a když už nemohou být jejich důchody pozvednuty na úroveň průměrných důchodů bývalých příslušníků StB, tak i to zvýšení na úroveň alespoň důchodu průměrného je krok správným směrem.

Jsem také rád, že zákon za jedinou formu odporu proti totalitnímu režimu v Československu nepovažuje toliko ozbrojený odpor a provádění sabotáží, ale i autorství petic nebo obdobných materiálů nebo veřejných vyjádření zaměřených přímo či nepřímo na obnovu svobody a demokracie. Tohoto nenásilného dění jsem se aktivně účastnil v Chartě 77 v roce 1980 jako její mluvčí a spoluautor vícero dokumentů. Byl to například Otevřený dopis prezidentu Husákovi s výmluvným titulem Ruce pryč od Polska, nebo v roce 1985 tak zvaná Pražská výzva, kde se poprvé ze zemí východního bloku objevilo přiznání práva občanům obou německých států na sjednocení.

Vzpomínám dobře, že dopis prezidentu Husákovi jsme psali společně s Jiřím Hájkem, podílela se na něm a podepsala jsem spolumluvčí Marie Hromádková a Ladislav Lis, a idea Pražské výzvy vzešla od Jaroslava Šabaty a Jiřího Dienstbiera.

A proč o tom mluvím v souvislosti s etickou komisí? Proto, že všichni, které jsem zmínil, bývali snad do roku 1969 členy KSČ. Nemohu a nechci zapřít své přátelství s nimi a vděčnost za jejich statečné disidenství a za příkladnou občanskou odvahu. A nemohu také skrýt svou nespokojenost s tím, že podle § 4 odst. 1 bod c) jsou z kategorie účastníků odboje a odporu proti totalitnímu režimu někdejší komunisté principiálně vyňati. Vždyť někteří z nich byli postiženi i dlouhodobým vězněním, ochranným dohledem a trvalou policejní šikanou, a to všechno na sebe přivolali tím, že bránili hodnoty demokracie a zastávali se třeba ve Výboru nespravedlivě stíhaných spoluobčanů, kteří byli represivním státním aparátem za vedoucí úlohy KSČ ponižováni, pracovně diskriminováni a jinak sužováni.

Naštěstí ten zákon č. 262 není tak rigidní, že by všem bývalým členům KSČ zcela neúprosně odepřel přiznání zásluh o prosazování svobody a demokracie. Etická komise bude posuzovat případy sporné a jakkoli je její činnost poměrně úzce vymezena, nabízí prostor pro rozpravu a rozhodování. A tím i pro žádoucí nedokonavé a nikdy nekončící vyrovnávání s naší národní minulostí vůbec. Proto jsem kandidaturu na členství v této komisi přijal. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Zaujměte, prosím, své místo. Nyní budeme pokračovat v otevřené rozpravě. Jako první se přihlásil předseda senátního klubu sociální demokracie pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jen z procesní opatrnosti doporučuji, abychom si odsouhlasili, že budeme jednat a hlasovat, protože i volba je v podstatě jakýmsi způsobem hlasování, po 19. hodině, aby ta volba byla platná. A druhou připomínku, kterou mám – to je, až započne volba, aniž bych ji chtěl zdržovat, poprosím členy svého klubu na pět minut, kdybychom se tady mohli sejít. Nesouvisí to přímo s volbou, ale něco organizačně potřebuji projednat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. O slovo ještě požádal předseda volební komise pan senátor Jiří Pospíšil, prosím.

Senátor Jiří Pospíšil:  Kolegyně a kolegové, dovolím si vás jenom informovat o tom, o čem jsem sám před chvílí informoval. Hlasovat po 19.00 hodině nemůžeme o zákonech a smlouvách, o všem ostatním hlasovat můžeme. Nemusíme proto přijímat žádná usnesení a tento bod můžeme dokončit, pokud se neusneseme jinak.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jsem téhož názoru, ale pokud pan předseda Vícha trvá na hlasování, pak je to procedurální návrh. (Senátor Jiří Vícha netrvá na hlasování.)

Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy, protože nemám již nikoho přihlášeného. Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám.

A nyní rozhodneme hlasováním o tom, zda volba se uskuteční tajným hlasováním, tak jak navrhla volební komise. Svolám ještě nepřítomné senátory a senátorky do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu volební komise o tom, že volba proběhne tajným hlasováním. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro odsouhlasení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování proběhlo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 26 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Byla tedy schválena tajná volba a udělil bych nyní slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi, aby nás seznámil s organizačními pokyny pro provedení volby.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, dámy a pánové, představili se vám kandidáti, z toho jeden byl představen, ale je většině lidí osobně znám. Tři z nich mají úctyhodnou minulost, čtvrtý má úctyhodné vzdělání a nabídl svou nepodjatost, což v případě sporů a odvolacích řízení může mít také svůj význam, čili je na vás, abyste mezi kandidáty rozhodli.

Rozhodnutí se uskuteční tajnou volbou. Na hlasovacím lístku, který obdržíte po podpisu před prezidentským salonkem, jsou jména kandidátů uvedena v abecedním pořadí a před jménem každého z nich je uvedeno pořadové číslo. Souhlas nejvýše se dvěma kandidáty vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jmény těch, které jste si vybrali, pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtnete písmenem "X", nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jménem písmenem "X".

V prvém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu počtu hlasů z vydaných hlasovacích lístků. Není-li tak, bude se konat druhé kolo, které by se uskutečnilo až jindy.

Volba se uskuteční vzápětí. Prosím členy volební komise, aby se do místa volby dostavili hned, ostatní prosím, aby se tam dostavili neprodleně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Předseda senátorského klubu sociální demokracie ještě požádal o pětiminutovou přestávku na jednání klubu, ale v tuto chvíli přerušuji naše jednání pro konání tajné volby.

A vzhledem k tomu, že už nemáme dnes na pořadu žádný bod, přerušuji 16. schůzi Senátu do zítřka do 9.00 hodin, kdy se tady sejdeme a budeme pokračovat pořadem, který máme schválený na zítřejší dopolední jednání.

Děkuji vám za účast, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 18.54 hodin.)