Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 14.12.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 14. schůze Senátu
(4. den schůze – 14.12.2011)

(Jednání zahájeno v 9.13 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené páni senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, zahajuji čtvrtý jednací den 14. schůze Senátu a všechny vás zde vítám. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Václav Vlček, Dagmar Terelmešová, Pavel Trpák, Jozef Regec, Tomáš Kladívko, Jiří Pospíšil, Radek Sušil, Jiří Lajtoch, Hana Doupovcová a Daniela Filipiová. (Vidím, že pan Vlček je tady přítomen – takže omluva se ruší. Pan kolega Sušil – také – takže škrtáme – jsou přítomni.)

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro informaci připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní se přihlásil, pravděpodobně s procedurálním návrhem, Jaromír Jermář. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, měl bych návrh, jestli bychom mohli senátní tisk č. 173 – Petici k případu demolice domu na Václavském náměstí – projednat jako první bod dneska.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ještě se hlásí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, já navrhuji, abychom stáhli z dnešního projednávání bod č. 12 – přerušený bod z minulého týdne – týkající se vyslání našich vojáků na Slovensko. Odůvodňuji to tím, že máme předložena dvě usnesení – ÚPV a VZVOB – a já je považuji za "invalidní", protože se v těchto usneseních obou říká, že "výbor nepřijal žádné usnesení", protože tam nebyl dostatek lidí. Ale současně se tam říká, že "výbor určuje zpravodaje". U obou výborů je to totéž. Jak může určit zpravodaje výbor, když je neusnášeníschopný. Ledaže to určí samozřejmě předseda výboru, ale potom nemůže být v usnesení napsáno, že byl určen zpravodaj výborem.

Proto navrhuji, abychom tento bod stáhli z dnešního projednávání. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já bych chtěl jenom říci, protože jsem v obou výborech byl, že první výbor – VZVOB – od počátku nebyl usnášeníschopný, zatímco druhý výbor – ÚPV – byl od počátku usnášeníschopný, ale nebyl usnášeníschopný v době hlasování.

Protože to byly procedurální otázky, budeme o nich hlasovat bez rozpravy.

Jako o prvním návrhu, o kterém budeme hlasovat, je návrh pana senátora Jermáře, abychom jako první bod dnešního jednání zařadili tisk č. 173 a poté následovaly body v pořadí, jak původně bylo schváleno.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 67. Registrováno 57, kvorum pro přijetí 29. Pro návrh 47, proti 2. Návrh byl schválen.

Nyní se ještě přihlásil – mezi hlasováním, abych byl korektní – pan předseda klubu ODS Richard Svoboda (omlouvám se...) Paní senátorka – s procedurálním návrhem, dobře.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já se velice omlouvám, ale mám pocit, že pan kolega Štětina měl pravda. Protože předseda výboru určil zpravodajem pana kolegu Dienstbiera, to je pravda. V té tobě jsme usnášeníschopní byli. Ale pak jsme přestali být usnášeníschopnými, takže výbor nemohl určit zpravodajem kolegu Dienstbiera pro jednání na plénu Senátu. Myslím, že pan kolega Štětina to tady popsal naprosto přesně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já si myslím, že tuto otázku budeme řešit, pokud bod budeme nebo nebudeme mít na programu schůze, ale to je samozřejmě věc názoru. Nebudu dál diskutovat, děkuji.

Budeme hlasovat o druhém bodu, a to byl návrh pana senátora Štětiny, abychom bod č. 12 vyřadili z programu dnešní schůze. Je to tak? (Ano.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 68. Registrováno 58, kvorum pro přijetí 30. Pro návrh 19, proti 28. Návrh byl zamítnut. Děkuji.

A přistoupíme k dnešnímu prvnímu bodu, a to je

 

Petice "Případ demolice domu č.p. 1601/II na Václavském náměstí, Praha 1 - systémové problémy památkové péče v Praze"

Tisk č. 173

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 173. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 173/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jsou to Kateřina Bečková a Rostislav Švácha, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. O obou navrhuji hlasovat zároveň. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 69, registrováno 57, kvorum pro přijetí 29, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Je to za Magistrát hl. m. Prahy pan Milan Sýkora z odboru památkové péče.

Přistoupíme k hlasování. Připomenu, že je nás přítomno 56, kvorum pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 70, registrováno 57, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Podle čl. 3 našich Podrobnějších pravidel může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě, nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše v délce 10 minut.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Jaromíru Jermářovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Dne 25. srpna 2011 jsem osobně převzal petici od zástupkyně Klubu za starou Prahu, tedy petici "Případ demolice domu č. p. 1601/II na Václavském náměstí, Praha 1 – systémové problémy památkové péče v Praze", ke které se připojilo 14 077 občanů. Dne 25. srpna 2011 výbor na své 13. schůzi jednomyslně rozhodl uspořádat veřejné slyšení k této petici. Toto se uskutečnilo dne 23. září 2011 zde v Jednacím sále a tato petice byla projednána za účasti zástupců Klubu za starou Prahu, zástupců Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, městské části Praha 1, Ústavu dějin umění, Národního památkového ústavu, Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR a dalších zástupců odborné veřejnosti.

Se stenozáznamem z tohoto slyšení jste měli nebo máte možnost se seznámit.

Usnesení č. 142/1 ze dne 6. prosince 2011 přijal výbor rovněž jednomyslně a já vás s ním seznámím. Je to vlastně senátní tisk č. 173/1:

142. usnesení z 16. schůze, konané dne 6. prosince 2011, k projednání petice č. 19/11.

Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po informaci k petici č. 19/11 "Případ demolice domu č. p. 1601/II na Václavském náměstí, Praha 1 – systémové problémy památkové péče v Praze", která byla předmětem veřejného slyšení výboru dne 23. září 2011, v souladu s ust. § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a Podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě:

I. Oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice č. 19/11, senátní tisk č. 173 "Případ demolice domu č. p. 1601/II na Václavském náměstí, Praha 1 – systémové problémy památkové péče v Praze", bylo ukončeno.

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 173 – petice "Případ demolice domu č.p. 1601/II na Václavském náměstí, Praha 1 – systémové problémy památkové péče v Praze", na Veřejném slyšení výboru dne 23. září 2011, přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení.

III. Navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod: Senátní tisk č. 173 – petice "Případ demolice domu č. p. 1601/II na Václavském náměstí, Praha 1 – systémové problémy památkové péče v Praze".

IV. Určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142a odst. 2 jednacího řádu Senátu, jsou mluvčí petičního výboru petice uvedení v příloze č. 2 tohoto usnesení.

V. Doporučuje, aby se projednávání na schůzi Senátu dále zúčastnili zástupci Odboru památkové péče Magistrátu h. m. Prahy, jež výbor považuje za peticí dotčené a kteří jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení.

VI. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání tohoto tisku mne a za sebe pověřil mne, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR a Organizačnímu výboru Senátu.

Návrh usnesení zní k této petici, který navrhujeme k dnešnímu jednání na Plénu, že Senát Parlamentu ČR:

I. Bere na vědomí petici č. 19/11 "Případ demolice domu č. p. 1601/II na Václavském náměstí – systémové problémy památkové péče v Praze", obsaženou v senátním tisku č. 173.

II. a) konstatuje, že petice č. 19/11 "Případ demolice domu" je důvodná, b) konstatuje, že Ministerstvo kultury ČR v souladu se záměry zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v tomto případě neplní ustanovení, že stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelného bohatství lidu. V tomto případě plně nerespektuje účel zákona, který měl mj. pečovat o kulturní památky a o jejich zachování, c)konstatuje, že odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy se v tomto případě neřídí nařízením vlády č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze, že veškeré úpravy nemovitých kulturních památek, jejich souborů a objektů musí být řešeny a prováděny se zřetelem k trvalému zabezpečení jejich hmotné podstaty, k jejich dalšímu zhodnocení výtvarných a dokumentárních funkcí. Neřídí se podmínkou, že zpracování, posuzování a schvalování všech územních plánů, soutěžních úkolů i přípravné a projektové dokumentace staveb na území rezervace musí být prováděno se zřetelem ke kulturní hodnotě prostředí.

III. Výbor doporučuje Ministerstvu kultury ČR, odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy a jeho sboru expertů a dalším kompetentním institucím dodržovat zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o Státní památkové péči a nařízení vlády č. 66/1971 Sb., o Památkové rezervaci v hl. m. Praze. Doporučuje respektovat veřejný zájem před utilitárními zájmy soukromých podnikatelských subjektů a doporučuje akceptovat kulturní práva občanů.

IV. Výbor žádá a) Ministerstvo kultury ČR a odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy přehodnotit svou roli v rozhodování o zásadu do Pražské památkové rezervace v souladu s odpovídající legislativou, b) odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy podá VVVK informaci o vydaném závazném stanovisku žadateli k demolici č. p.1601 na Václavském náměstí, c) žádá odbor výstavby Městské části Praha 1 o průběžné poskytování informací VVVK o dílčích krocích a rozhodnutích ve věci demolice domu č. p. 1601/II na Václavském náměstí.

To je vše, a já bych vás potom poprosil – po vystoupení osob, zástupců petičního výboru, zástupců magistrátu, případně po proběhlé rozpravě, o podporu tohoto návrhu usnesení, které výbor přijal jednomyslně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Připomínám, že v rámci bodu "rozprava" mají možnost vystoupit zástupci petentů i samozřejmě dotčených, tzn. Magistrátu hl. m. Prahy. Kdo se hlásí do rozpravy?

Prosím, bude to, předpokládám, paní Kateřina Bečková. Vítám vás, dobrý den. Máte slovo, prosím.

Kateřina Bečková:  Děkuji. Vážení páni senátoři, vážení přátelé, vážené dámy, vážený pane předsedající, Klub za starou Prahu, se svou peticí nazvanou "Veřejný občanský protest" se postavil proti zamýšlené demolici domu č. p. 1601 na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze 1.

Cílem majitele domu je totiž výstavba nového multifunkčního komplexu na tom místě, který se propojí i se sousedními pozemky, z nichž jeden – směrem do Opletalovy ulice, je v tuto chvíli prakticky volný; stojí na něm jenom torzo bývalé pražské akciové tiskárny, a druhý, směrem do Václavského náměstí je zastavěn hotelem Jalta, jak asi všichni víte, kde investor počítá s demolicí zadní provozní části hotelu, a to zcela proti duchu památkového zákona, protože hotel jako celek je chráněn coby kulturní památka. A žádné řízení o sejmutí památkové ochrany z celé stavby či z její části neproběhlo.

Nárožní dům, jehož demolici bychom chtěli zabránit, je přitom stavebně zdravý a architektonicky hodnotný – o tom za chvilečku pohovoří můj kolega prof. Rostislav Švácha. Dům sice není chráněn samostatně jako kulturní památka, ale stojí na území památkové rezervace, a proto je chráněn jako její součást. Pokud by měl být zbořen, bude to precedentní argument, na jehož základě mohou být demolovány desítky domů podobného charakteru v památkové rezervaci.

Dovolte mi – seznámit vás se 3 aspekty, které shledáváme v této politováníhodné kauze jako nejzávažnější.

Za prvé. Pravidla možných stavebních zásahů na území Pražské památkové rezervace, jsou vtělena do vládní vyhlášky z roku 1971. O té již tady byla řeč. Tato pravidla jsou sice stručná, zdánlivě velice obecná, ale zároveň jednoznačná. Podobný případ, jako je ten, o němž hovoříme, vyhláška řeší větou, cituji: Veškeré úpravy nemovitých kulturních památek i jejich souborů a objektů, které vykazují dílčí památkové nebo urbanistické hodnoty, musí být řešeny a prováděny se zřetelem k trvalému zabezpečení jejich hmotné podstaty.

Jak sami uznáte, tak zabezpečení hmotné podstaty není totéž co demolice. Pokud odbor Památkové péče pražského magistrátu, který je výkonným orgánem Státní památkové péče v Praze, přehlédl tuto jednoznačnou větu ve vládní vyhlášce. Nebo ji nepochopil. Je to buď velký nonsens, nebo velká schválnost.

Plošná památková ochrana území nazývaného "rezervací" je samou podstatou smysluplnosti tohoto pojmu. Kdybychom chtěli chránit jen jednotlivé budovy prohlášené za kulturní památku, nebylo by nutné žádnou rezervaci vyhlašovat. V rezervaci se chrání víc než jednotlivé památky. A to jejich vztahy, kontext a souvislosti. Proto se památkové ochraně, jak praví vyhláška, těší i doby s dílčími památkovými nebo urbanistickými hodnotami.

Druhý aspekt. Výkonný orgán památkové péče v Praze, odbor Památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy v červnu 2010 shledal demolici uvedeného domu ve svém závazném stanovisku za možnou.

Když jsme podrobně zkoumali podklady, kterými se přitom zabýval, pročetli zápisy z jeho poradního sboru expertů, vyslechli některé účastníky jejich jednání, konstatovali jsme překvapivou skutečnost. Přestože předmětem zájmu tohoto orgánu je ochrana památek, v tomto případě byla předmětem jeho zájmu pouze novostavba. Odbor nezkoumal, zda má existující budova hodnotu. Nepožádal o žádnou odbornou expertízu z hlediska jejího zařazení do dějin a vývoje architektury či slohového zhodnocení. Místo toho se však velmi podrobně zabýval popisem materiálů fasád novostavby a jejich dalších parametrů. Jako by rozhodoval o stavbě na prázdné parcele.

Proto hovoříme o systémovém selhání památkové péče v Praze. Protože její výkonný orgán se v tomto případě, a nejen v něm, choval jako servisní organizace pro developery a stavební podnikatele. Nikoliv jako odbor, který má památkové území chránit před nežádoucími stavebními intervencemi. Ale jako odbor, který má naopak stavební činnost na památkovém území umožnit.

Třetí aspekt, poslední. Ministr kultury Jiří Besser v květnu tohoto roku svým rozhodnutím potvrdil platnost magistrátního závazného stanoviska, když smetl se stolu názor památkové inspekce ministerstva kultury i ministerského odboru památkové péče – tedy svých vlastních úředníků, které postup magistrátu shledali nezákonným. Tento krok ministr zdůvodnil ochranou investorových práv nabytých v dobré víře.

Jako občané se ale ptáme, jaká práva měl na mysli, když investor v té době nedisponoval ani územním ani stavebním rozhodnutím, natožpak demoličním výměrem. Tedy žádným rozhodnutím ve správním řízení.

Dovolte mi, vážení přátelé, vážené senátorky, vážení senátoři, závěrem – jménem čtrnácti a půl tisíc signatářů veřejného občanského protestu požádat vás o podporu boje proti uvedeným nezákonnostem a úřední aroganci, která je bohužel pro rozhodování o podobných záměrech v Praze již tradicí.

Vaše usnesení, pokud je schválíte, sice samo o sobě záměr investora nezvrátí, ale bude morální podporou pokračování našeho úsilí realizaci záměru z občanských pozic zabránit. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji. Jako další přihlášený je – předpokládám – pan Rostislav Švácha. Dobrý den, prosím, představte se nám. Máte slovo. Upozorňuji, že je do 10 minut podle jednacího řádu. Děkuji.

Rostislav Švácha:  Vážení přátelé, já se jmenuji Rostislav Švácha, jsem členem Klubu za starou Prahu. Svou profesí jsem historik architektury zaměstnaný v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.

Byl jsem vyzván, abych se vyjádřil k hodnotě toho domu na Václavském náměstí. Tady jde o to, že ten dům se má zbourat, má ho nahradit novostavba a teď jde o to, zdali ta výměna je správná. Zdali ten dům na Václavském náměstí nemá hodnotu tak velkou, že by se Praha ochudila o pozoruhodnou architekturu. Nemluvě už o tom, že projekt, který ten dům má nahradit, má podle mě hodnotu velmi spornou.

Dům na Václavském náměstí je dílem předních architektů doby první republiky. Hlavním jeho autorem byl Bohumír Kozák, kterého myslím všichni znáte jako autora dnešní Thomayerovy nemocnice v Praze – Krči. Už tady se domnívám, že díla tak významných architektů se nemají demolovat, že mají zůstat pohromadě. Na projektu toho domu se podílel ještě jeden významný architekt, jak jsme zjistili studiem archiválií, a to byl asi nejvýznamnější architekt té pražské německé menšiny Josef Zasche, autor mimo jiné budovy Vídeňské bankovní jednoty dole na Můstku, v dolní části Václavského náměstí.

Tady bych rád upozornil na to, že při tom jednání sboru poradců pana Kněžínka vůbec jméno toho Josefa Zascheho nepadlo, což už je myslím jako prohřešek i odborný. Že dům na Václavském náměstí je dílo významných architektů, a už to je jedna jeho velká hodnota. Když se zadíváme na styl toho domu, tak on patří do takového širší proudu novoklasicistní architektury, která se začala v pražské architektuře prosazovat tak zhruba kolem roku 1910, a právě spoluautor toho domu Josef Zasche postavil v Praze jeden z prvních novoklasicistních domů, a to je zase ten dům Vídeňské bankovní jednoty.

Ten novoklacistní styl se na tom domě snoubí s takovými zajímavými kubistickými prvky, s takovým tím typickým kubistickým zšikmováním a zkosováním tvarů. A právě v tom je ten dům zase jedinečný v kontextu Václavského náměstí, protože na Václavském náměstí žádný takový jiný dům není. Václavské náměstí je velice pestrá přehlídka různých stylů 19. a 20. století, ale to spojení klasicismu a kubismu je pro tenhle ten dům jedinečné. To je druhá jeho velká hodnota, kvůli které by měl být zůstat zachován.

Pak je tu ale ještě třetí, a to je urbanistická hodnota toho domu. On vznikl přestavbou staršího objektu, staršího novorenesančního domu asi z 80. let 19. století, a ten starší dům měl nárožní věž tak, jak se to tehdy v Praze všude dělalo. Když ale Bohumír Kozák a Josef Zasche navrhli přestavbu toho domu, asi tak v roce 1920 nebo 1921, tak se rozhodli udělat ho bez věže, a to rozhodnutí mělo svůj důvod, plně si totiž uvědomili, že ta nárožní věž by škodila průhledu směrem k Národnímu muzeu. Nechtěli tím svým novým dílem konkurovat věžím Národního muzea. To bylo pro horní polovinu Václavského náměstí rozhodnutí zásadní, protože všichni architekti, kteří po nich navrhovali nějaké novostavby v čele s Josefem Gočárem, od něhož stojí naproti tomu našemu domu palác Fénix, tak všichni ostatní architekti už tam ty věže neudělali také. Já osobně se podivuji tomu, že sbor pana Kněžínka, či sbor poradců magistrátního odboru památkové péče schválil k realizaci nový projekt, který tu nárožní věž zase má. Pokládám to za hrubou urbanistickou chybu. Nechci ale již více hodnotit ten nový projekt, rád bych upozornil, že to dílo architektů Kozáka a Zascheho má velkou hodnotu a rozhodně stojí za to ho zachovat. Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji za vaše vystoupení a připomínám, že probíhá rozprava. Kdo další se hlásí do rozpravy? Tak předpokládám z galerie hostů, že to bude pan Milan Sýkora, zástupce Magistrátu hlavního města Prahy. Ano, prosím, máte slovo. Vítám vás a prosím, abyste se nám představil a můžete hovořit.

Milan Sýkora:  Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Milan Sýkora, já pracuji na Magistrátu hlavního města Prahy na odboru památkové péče jako vedoucí oddělení podpory památkové péče. Já budu velmi stručný.

Pokud jde o samotné aspekty toho procesu, v němž došlo k tomu vydání našeho zásadního stanoviska, které je v současné době pravomocné, tak mohu pouze zdůraznit, že jsme dbali přísně, nebo odbor dbal přísně všech legálních procesních i věcných náležitostí, které v takovémto závažném případě jsou samozřejmě potřeba.

Jenom krátce zrekapituluji ten proces, který předcházel vydání tohoto závazného stanoviska. Ten projekt se na našem odboru projednával od roku 2007. Původní projekt byl zamítnut, pak se tam vrátil zpracovaný projekt jiným architektem, který byl projednán ve sboru expertů, potom se dostal do početního systému jiný problém, který z tohoto vyplývá, protože to v té petici je, myslím si, docela dobře popsáno. Byl projednán ve sboru expertů proto, protože k němu bylo - jednak je to závažný případ a jednak k němu bylo negativní stanovisko Národního památkového ústavu. Magistrát hlavního města Prahy, pokud vydává takováto závazná stanoviska k intervencím, tedy v nějakým způsobem památkově chráněných objektech nebo oblastech, tak je povinen si vyžádat odborné stanovisko. Odborné stanovisko si vyžádá od specializovaného pracoviště, kterým je Národní památkový ústav, tedy příslušný územní orgán pro hlavní město Prahu. To jsme samozřejmě také udělali, odbor památkové péče magistrátu ale není vázán obsahem tohoto rozhodnutí, je to pouze jeden z podkladů, které si pro toto své rozhodnutí vyžaduje. Určitou odbornou pojistkou pro tyto případy je právě ten sbor expertů, některý je zřízen, funguje již cca 10 let a všechny závažné případy, kterými je samozřejmě jakákoliv demolice objektů v Pražské památkové rezervaci, tak předkládá tomuto sboru expertů a jeho stanoviska samozřejmě bere při svém rozhodování v potaz.

Tenhle sbor expertů projednal ten revidovaný projekt, nebo nově zpracovaný projekt, řeší nároží Opletalovy ulice a Václavského náměstí, přijal k tomu určitá doporučení k tomu projektantovi k přepracování toho projektu.

Investor prostřednictvím svého projektanta doporučení sboru expertů respektoval. A podle těch doporučení ten upravený projekt tam předložil znovu a v té nové podobě byl sborem expertů ten projekt doporučen. Čili odbor památkové péče magistrátu si počínal maximálně zodpovědně a veškerá ustanovení zákona, všech možných právních předpisů, které reglementují památkovou péči, bral v potaz. Pokud se týká systémových problémů, tak magistrát si toho je vědom, a je to velice složitá a citlivá věc. Možná, že i tato věc je určitým precedentem, protože jako precedent to vnímáme také, tak přistupujeme k té Pražské památkové rezervaci s určitým, snažíme se k ní přistupovat diferencovaně, protože samozřejmě Pražská památková rezervace je obrovské území, které zahrnuje urbanisticky, architektonicky naprosto nesouměřitelné prostory. Uvědomme si, že tam patří Hradčany, Staré Město, Karlův most, patří tam např. i Sokolská třída, kde vede magistrála, což jsou naprosto nesouměřitelné veličiny, a nelze o nich rozhodovat stejně. Proto hlavní město Praha si toho je vědomo a snaží se, aby se předešlo jakýmkoli subjektivním pohledům na tuto věc, tak se snaží to objektivizovat prostřednictvím názorů nejlepších odborníků, jaké máme. Hlavní město Praha vyčlenilo prostředky poměrně značné na pořízení urbanistické analýzy Pražské památkové rezervace. V současnosti se připravuje výběrové řízení na jejího zhotovitele, které má jasně zhodnotit doslova ulici po ulici, téměř objekt po objektu, hodnoty té Pražské památkové rezervace tak, aby to rozhodování o ní bylo pro příští generaci naprosto jasné. Pořízení této dokumentace je jednak značně nákladné a bude trvat cca 4-5 let. Omlouvám se za expresivní výraz, ale prostě prokousat se tím obrovským množstvím dat, která představuje Pražská památková rezervace, prostě bude trvat takto dlouho. Tady v té petici se hovoří o tom, že se jedná o objekt, který je v Pražské památkové rezervaci a není památkově chráněn. Individuálně to tedy památkově chráněný objekt nebyl. Tady bych chtěl říci, že je to taková zvláštní situace. Těch objektů tohoto typu, o nichž lze říci, že jsou nějakým způsobem památkově významné a přesto památkou nejsou, je v Praze velké množství. Nelze všechny objekty, které jsou starší 50, 70 let, paušálně prohlásit za památku, protože tím by se ten pojem "památka" rozředil a úplně by se devalvoval. Ale památkou skutečně mají být věci, které mají prvořadou hodnotu. Přesto je v Praze spousta objektů, které mají nějaký význam svou podobou, nějakou urbanistickou situací, že identifikují to místo, mají důležitý význam pro tu identitu a kontinuitu toho místa a utvářejí obraz toho města a jeho prostředí. Je to taková kategorie, kterou sice zákon nezná, přesto Praha, pro níž je památková péče naprosto asymetricky významným problémem, tak si nechává zpracovat, nebo začíná pracovat s kategorií tzv. památkově významného objektu, to je objekt, který památkou není, neměl by být, nesplňuje zákonem stanovené znaky kulturní památky, ale přesto jsou to objekty, které by měly být zachovány. A orgány památkové péče, stavební úřady atd. by měly při rozhodování o stavebních zásazích do nich tento fakt brát v potaz. První objekty, které jsou v Praze, podotýkám, nikoli v Pražské památkové rezervaci, ale také v památkových zónách a v ochranném pásmu památkové rezervace a památkových zón, což je de facto území celého hlavního města Prahy, tak už poměrně velká řada objektů byla odborníky navržena do zápisu na seznam těchto objektů. Jsou to většinou objekty, které jsou nějakým způsobem intaktní, nebyly nikdy napadeny nějakými devastujícími přestavbami, jsou to domy nárožní, které pohledově uzavírají různé průhledy atd. Takže v mezích zákona a právních předpisů, které máme k dispozici, jsem uvedl tyto dva případy, kdy Praha se snaží si pořídit maximálně seriózní podklady pro to, aby mohlo o těchto věcech být rozhodováno správně. Pokud jde o konkrétní případ tohoto Václavského náměstí, ještě se k němu vrátím, tak magistrát si nechal pořídit určitou urbanistickou analýzu konkrétně Václavského náměstí, které myslím si, není nutné, protože to naše závazné stanovisko je skutečně pravomocné, tak není nutné se pouštět do nějakých kunsthistorických nebo urbanistických disputací, ale tato urbanistická analýza, kterou zpracovával přední odborník pro magistrát, myslím si, že její odborná kvalita je naprosto nezpochybnitelná, tak v konkrétním případě tohoto domu prokazuje, že skutečně šlo o novorenesanční dům, který byl nárožní, byl velmi pěkný, to nároží měl akcentované takovou věží. A kdyby se dochoval v této podobě a nebyl v těch 20. letech nikdy přestavěn, tak by vůbec nikoho nenapadlo ho bořit. Pokud jde o ty nárožní dominanty věžové, na tom Václavském náměstí jich bylo mnohem více, bylo to např. na rohu Smeček a Václavského náměstí, kde ta věž se nedochovala. Obdobnou věž měl nejen tento dům, ale i protější dům, který je na protilehlém nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Byl to i dům, který vyhořel za války a byl na místě dnešního hotelu Jalta, ten měl také takovou věž.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane Sýkora, dovolím si upozornit na čas, ten je do 10 minut, takže dokončete své vystoupení.

Milan Sýkora:  Děkuji, poslední věta. Tzn. pokud jde o ty věžové dominanty, tak všechny domy, které na Václavském náměstí vznikly s těmito věžemi, jsou mladší než Národní muzeum. A Národní muzeum jako obrovská hmota a dominanta toho náměstí v podstatě vyprovokovala tu stavební aktivitu na tom náměstí. A ty věžové dominanty všechny byly mladší než to muzeum, tzn. že na něj navazovaly a nikoli, že by mu konkurovaly. To je všechno, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A pokračuje rozprava. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jaroslav Doubrava, prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, před iks lety bylo v Ústí nad Labem zbořena celá řada domů na bývalé Fučíkově ulici a Mírovém náměstí. Byly to domy, které měly určitě podstatně menší hodnotu, než má dům na Václavském náměstí. Nicméně do dnešních dnů, a přestože už jsou to desítky let, zůstal takový pocit roztrpčení nad tím, že tyto objekty se zbořily. V nedávné době, 4, 5 let dozadu, se zahájila rekonstrukce asi nejstaršího domu v Ústí nad Labem. Podmínkou bylo zachovat čelní stěnu. Najednou z ničeho nic se ta stěna sama od sebe zřítila a dnes na místě tohoto domu stojí obluda, skleněná, průhledná na všechny strany. Místo historické budovy okresního soudu na Mírovém náměstí stojí další skleněná obluda, kritizovaná ze všech stran, chválená snad jedině autorem tohoto projektu. Víte, pane Sýkoro, já mám za to, že je něco úplně jiného obhajovat projekt na Václavském náměstí. Já si myslím, že je to objekt, který na to Václavské náměstí patří, ne že ne.

A obhajovat nebo hodnotit objekt, řekněme, v Obloukové ulici ve Vršovicích, protože Václavské náměstí je jedinečné náměstí, a já mám pocit, že bychom neměli šetřit prostředky na to, aby zůstalo to Václavské náměstí pro budoucí generace v té podobě, v jaké ho máme. Já návrh usnesení podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí? Paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych navázala na svého kolegu Járu Doubravu. Já jsem z Mostu. Most, staré město, muselo ustoupit důlní činnosti. Máme tam vlastně jen nové město. Tehdy se přesunul kostel Nanebevzetí Panny Marie a máme alespoň jedinou památku. Toto ve mně budí vždycky takovou nevoli, bořit něco, co tu je, staré, má dobrou statiku, vypadá to tam dobře. Prostě já v tom vidím pouze jen lobbistický zájem. A myslím si, že když to prosazoval pan exministr Besser, tak bych se určitě přikládala za to, aby ten dům na tom Václavském náměstí zůstal tak, jak je, a nebylo tam nějaké megacentrum. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. A nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já pocházím z Kolína a i já si pamatuji zrůdné rozhodnutí, které připravilo toto město o řadu překrásných secesních vil, na jejichž místě teď trčí panelákové krabice. Podívejme se na řadu a centra jiných měst, jako je Znojmo, Jihlava. Ty developerské peníze způsobily, že se tam postavily zrůdné objekty. Já chci věřit tomu, že už bychom se měli vzepnout, a aby peníze developerů nedevastovaly naše krásná města. Já chápu to, co tu řekl pan zástupce magistrátu. Jenže kdybychom postupovali takto, tak v Praze necháme ty vyjmenované památky, zůstane tam Karlův most, Prašná brána, Hradčany a vše, co není jednoznačně vyjmenováno jako národní kulturní památka, zlikvidujeme a postavme tam obchodní centra, hypermarkety a podobné. Budu samozřejmě pro toto usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A žádám pana zpravodaje, aby se k uběhlé rozpravě vyjádřil. A předpokládám, že na závěr svého vystoupení nám připomene, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně, hosté, v rozpravě mimo zástupců petentů a zástupců Magistrátu hl. m. Prahy vystoupili tři, tedy dva senátoři a paní senátorka, a hovořili o zkušenostech ze svých volebních obvodů, kde došlo v minulosti ke zbourání nějakých objektů, které také nebyly historickou a kulturní památkou. Hovořili o tom, jak dodnes to tato města trápí. Tady z toho vidíme, z těch vystupujících, že se vyjádřili pro podporu výborového usnesení. Já už ho znovu číst nebudu, seznámil jsem vás s ním v úvodu. Jen bych tady opravil, vloudila se nám tam jedna tisková chybička, vypadlo jedno písmenko. V tom návrhu usnesení Senátu IV. b) odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy podat, žádáme podat, ne podá výboru pro vzdělání, vědu, kulturu atd., jinak je to stejné. Děkuji vám za proběhlou rozpravu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, slyšeli jste návrh usnesení. Budeme o něm hlasovat. Nyní budeme hlasovat o usnesení tak, jak navrhl pan zpravodaj Jaromír Jermář a jak je také obsaženo v senátním tisku 173/1. Aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko "ano" a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko "ne" a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 71 bylo registrováno 53, kvorum pro přijetí 27, pro návrh se vyslovilo kladně 40, proti 1, návrh byl schválen. Děkuji všem, kteří se na projednávání tohoto bodu aktivně účastnili, a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 241

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 241. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého vítám, a žádám jej, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Děkuji, dobrý den, pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já se omlouvám za lehkou indispozici, takže občas budu muset přerušit své povídání. Takže zákon nebo ta novela zákona, kterou máte před sebou, je novela, na které se zhruba rok pracovalo, a je to novela, která by měla odstartovat daleko lepší, otevřenější, transparentnější výběrová řízení. Novela odstraňuje některé neduhy, na které bylo v průběhu loňského roku upozorňováno, tzn. samozřejmě zmizela z toho zákona již mnohokrát zmiňovaná losovačka. Další podstatnou věcí je, že se snížily limity pro zakázky malého rozsahu, i když tam to jde takovým tím postupným způsobem u stavebních zakázek, že ze 6 milionů na 3 miliony, následně na 1 milion. Důvod tohoto odstupňování je ten, že v souvislosti se snížením limitů VZMR dojde k relativně velkému nárůstu agendy Úřadu pro hospodářskou soutěž. Tak aby ÚOHS nebyl ochromen, byl použit tento postup. Já bych z těch dalších významných změn, které byly v tom zákoně navrženy, zmínil kromě snížení limitů, a to nejen u zakázek malého rozsahu, ale i u zjednodušeného podlimitního řízení u stavebních zakázek zmínil ještě několik dalších věcí.

Myslím si, že velmi významně se nám podařilo omezit takovéto šití zakázek na míru tím, že jsme omezili některé požadavky, které byly uplatňovány v rámci ekonomické a technické kvalifikace. To znamená, že napříště již nebude možno požadovat údaje o obratu, protože obrat sám není důvodem nebo předpokladem k tomu, že firma je nebo není schopná zakázku realizovat.

Nadále bude nepřípustné vyžadovat certifikáty IZO, které byly velmi často zneužívány právě k tomu, aby se šilo dodání zakázek přímo na míru jednoho uchazeče.

Byl zaveden institut významné zakázky, což je úplně nový pojem, kde je to u státních zakázek 300 mil. Kč, u veřejných 50 mil. Kč, a jsou to zakázky, u kterých by tedy měl být zpracován oponentní posudek a zadávací dokumentaci ve finále by schvalovala vláda.

Limit 300 mil. Kč byl navržen s ohledem na předpokládaný počet takovýchto případů.

Další věc, která se dostala do této novely, je samozřejmě i zvýšení transparentnosti, to znamená se tam dal statut předběžného oznámení, to znamená že 30 dnů předem musí být oznámeno, že zadavatel má v úmyslu veřejnou zakázku vyhlásit, a současně z hlediska transparentnosti jsou tam uvedeny věci, které zadavatel musí uvádět na profilu zadavatele. Jsou to údaje, které se týkají jednak smluv, ceny, konečné ceny, včetně všech dodatků, zápisů z hodnotící komise.

Jak jsem řekl, zmíněná "losovačka" je také jedna z věcí, která v tomto zákoně v tuto chvíli už není.

V současné době pracujeme ještě na prováděcích předpisech. Tyto prováděcí předpisy by měly upřesnit některé věci, které právě mohou být příčinou, proč dojde k ohnutí veřejné zakázky. Jedním z těchto prováděcích předpisů je specifikace zadávací dokumentace. Důvod je velice prostý – zadávací dokumentace se dnes u stavebních zakázek připravuje na základě projektu pro stavební povolení. V těchto projektech pro stavební povolení je podrobnost velice, velice nízká, napříště by měly být tyto výkazy výměrem zpracovávány na základě prováděcí dokumentace. Zrovna tak by dále měly být stanoveny jednotné všeobecné dodací podmínky.

Je tam ještě jedno ustanovení, které se tam dostalo a na které jsem zapomněl při kvalifikacích, a to je otázka referencí. Je tam ustanovení, které vlastně říká, že reference je splněna, pakliže činí alespoň 50 % hodnoty vyhlašované zakázky. Důvod je ten, že chceme pustit daleko větší konkurenci a taková ta segmentace, která dneska je, by tímto ustanovením mohla být prolomena, protože i menší firmy by se mohly dostat pomocí tohoto pravidla i do segmentů větších staveb.

Řekl bych, že zákon jako celek je samozřejmě složitý, je to poměrně komplikovaná právní úprava. Nicméně jsem přesvědčen, že změny, které jsme tam provedli, přispějí k lepšímu průběhu vyhlašování a průběhu veřejných zakázek.

V tuto chvíli asi skončím a pak budu reagovat na vaše připomínky v rámci diskuse. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 241/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl.

Návrh následně projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 241/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 241/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Marta Bayerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já se vám omlouvám, stejně jako pan ministr, ale nenakazili jsme se navzájem při projednávání tohoto zákona, ale každý jsme to "zvládli" sám. (Oživení v sále – smích.)

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal 69. usnesení z 15. schůze konané dne 7. prosince 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 241.

Po úvodním slově předkladatele Ing. Kamila Jankovského, ministra pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení;

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu PČR senátorku Martu Bayerovou;

III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Text pozměňovacího návrhu byl rozdán pod č. 241/1.

Blíže se k tomu chci vyjádřit v rámci rozpravy a pak i na závěr projednávání tohoto bodu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, zaznamenávala případné návrhy, k nimž předpokládám, že se po skončení rozpravy vyjádříte.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Ano. Prosím pane senátore, ujměte se slova.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Velmi stručně. Vy máte před sebou usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, je to naše 151. usnesení z 23. schůze, kterou my jsme dokončili dneska ráno, s tím, že máme podobná doporučení jako garanční výbor a doporučujeme Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy.

Rovněž už teď nyní si dovolím říci, že jsme schválili bez dalších problémů tři pozměňovací návrhy, z toho první dva byly pozměňovací návrhy pana senátora Jiřího Dienstbiera a dnes ráno i další pozměňovací návrh paní senátorky Soni Paukrtové.

Ty pozměňovací návrhy máte před sebou. Já bych jenom chtěl říci k tomu prvnímu pozměňovacímu návrhu, že shodný není, ale je prakticky podobný pozměňovacím návrhům, které garanční výbor a i ten další výbor přijal svým usnesením.

Dovolím si jenom poznamenat, že po velmi pečlivé debatě a legislativním rozboru našeho ctěného a váženého legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR jsme si, myslím, vyprecizovali ten první pozměňovací návrh, takže si myslím, že pokryje oba další pozměňovací návrhy, resp. pozměňovací návrhy těch dalších dvou výborů. Ale vím, že nejsme garančním výborem, ale přesto vás prosím, abychom se řídili pozměňovacími návrhy ústavně-právního výboru. Děkuji za pozornost a vám, pane předsedo, že jste mi dal slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, pane senátore, a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátor Karel Korytář? Ano. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Ve zpravodajské zprávě se omezím, vzhledem k tomu, že pan ministr představil dostatečně novelu zákona, na usnesení našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který svým 182. usnesením na 15. schůzi konané 6. prosince 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů a po úvodním slově předkladatele Ing. Kamila Jankovského, ministra pro místní rozvoj České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Karla Korytáře a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení;

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Karla Korytáře;

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Vzhledem k tomu, že náš výbor projednával tuto předlohu jako první a jak tady bylo již avizováno, v následujícím jednání garančního výboru a ústavně-právního výboru, došlo určitým způsobem k projednání dalších pozměňovacích návrhů k tomuhle textu, které jej v podstatě zpřehledňují a zjednodušují, takže pokud jde o názor mne jako zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, nemám s nimi problém a doporučuji je. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu.

Jako první se přihlásila paní senátorka místopředsedkyně Alena Gajdůšková, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Chtěla bych jenom velmi stručně učinit asi čtyři poznámky k návrhu, který máme zde před sebou, tedy k návrhu zákona o veřejných zakázkách.

My totiž v těchto prostorách v této době, kterou pan kolega nazývá VNC - říkám to dobře? – tedy doba 115 hlasů, nemáme moc příležitostí ocenit to, co nám sem z vlády je předkládáno. Já bych ale u tohoto návrhu zákona chtěla ocenit otevřenost a skutečně snahu dojednat podobu tohoto zákona, protože to bylo zde v Senátu, myslím, že už to bylo více než před rokem, kdy pan ministr představil na velké konferenci záměr zákona, jeho podobu. A to bylo ještě před tím, než byl předložen do PS. Tak si představuji, že běží legislativní proces, v diskusi s odbornou veřejností, ale i napříč politickým spektrem, a to zvláště u věcí, které jsou důležité pro fungování společnosti.

Zákon o veřejných zakázkách je považován za jeden ze stěžejních nástrojů v boji proti korupci. A myslím si, že je dobře, že byla snaha, aby se na tomto zákonu dohodli všichni, bez rozdílu politické příslušnosti.

Zákon o veřejných zakázkách ale určitě nevyřeší korupci jako takovou. Bohužel se obávám, že nepřinese oněch 87 mld. Kč, jak se uvádí v důvodové zprávě, jako úsporu. Ale kdyby přinesl jenom polovinu z toho, řekněme zaplať pánbůh.

Ale tento zákon nevyřeší korupci jako takovou, protože 60 % korupce se neděje ve veřejném sektoru, 60 % korupce se děje uvnitř soukromého sektoru.

A další věc, která s tím souvisí je, že zhruba 80 % lidí je v tzv. vnitřní výpovědi, to znamená, že jsou to zaměstnanci, kteří nemají zájem skutečně intenzivně pracovat ve prospěch svého zaměstnavatele. Proč? Proto, že nemají pocit, že by jim to něco přinesl. Nemají pocit loajality, nemají pocit příslušnosti k firmě. Nejsou zainteresováni na výsledku firmy. Ale to není jejich chyba. To je chyba zaměstnavatelů a je to chyba atmosféry ve společnosti. Stejně tak, jako atmosféra ve společnosti, je to, co je potřeba změnit, abychom dosáhli toho, že korupce prostě nebude v této zemi možná. Nelze všechno ošetřit jenom zákony. Je to skutečně atmosféra ve společnosti, je to to, co společnost toleruje nebo naopak netoleruje. A to je vidět, když si srovnáme míru korupce v jednotlivých zemích.

Je to také o vymahatelnosti či nevymahatelnosti práva. Tento zákon, myslím, je dobrý, přijmeme-li pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, bude ještě o něco lepší. Ale to, jestli skutečně bude nástrojem pro potírání korupce, bude záležet na tom, jak tento zákon bude uplatňován a jak bude vymáhán.

Já proto v této chvíli se přimlouvám za to, abychom zákon podpořili ve znění pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru, který je nejucelenějším pozměňovacím návrhem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Martin Tesařík, připraví se paní senátorka Alena Dernerová.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já nebudu dlouho zdržovat svým vystupováním. V zásadě bych se přiklonil k mým předřečníkům.

Nicméně chtěl bych se vyjádřit ke komentáři, který nám tady předložil pan ministr, a sice jenom k jeho dílčí části. Ta dílčí část se týká zejména jeho poznámky, pokud jde o práci Úřadu pro hospodářskou soutěž. Bezesporu zpřesnění tohoto navrženého zákona je potřebné pro běžnou praxi. Na druhé straně toto zpřesnění – a čerpám své zkušenosti z praxe – přinese řadu problémů. Tyto problémy budou spočívat především v tom, že se zvýší velká množina aktivit či odvolání, které nakonec skončí u již zmíněného Úřadu pro hospodářskou soutěž.

Když jsme projednávali tento návrh zákona na výboru, já už jsem se k tomuto tématu jednou vyjadřoval, a znovu bych požádal, kdyby pan ministr nám mohl aspoň předběžně říct, jak si představuje restrukturalizaci Úřadu pro hospodářskou soutěž, protože i v současnosti se mnohdy stává, že podněty, které jsou zasílány na tento úřad, jsou vyřizovány v delším časovém horizontu. Není to možná jenom proto, že ty problémy jsou složité, ale zejména možná i z toho důvodu, že podání právě na tento úřad je velká množina. A protože já očekávám, že těchto podání po novele tohoto zákona bude daleko větší množství, tak bych poprosil, kdyby nám pan ministr mohl právě říci něco o restrukturalizaci tohoto úřadu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Vystoupí paní senátorka Alena Dernerová. Jako další je přihlášená paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Ještě jednou, dobré dopoledne, pane předsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně. Jenom se budu ptát, protože nevím, zdali se projednávalo stanovisko ERÚ. Mám k dispozici paní ing. Vitáskové, předsedkyně ERÚ, kterým se obracela na výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj Parlamentu. Nevím, jestli je vám to všem známé, kdyby ne, tak se omlouvám, že vás budu zdržovat, ale chtěla bych vědět, jestli se pan ministr nebo jeho tým touto problematikou zabýval, protože zde je psáno: ERÚ považuje za nezbytné změnit stávající právní úprava zadávání veřejných zakázek tzv. sektorovými zadavateli, kteří vykonávají relevantní činnost, která podléhá regulaci ze strany ERÚ. Jedná se především o relevantní činnosti přenosu a distribuce elektřiny v oblasti plynárenství, činnosti přepravy plynu a distribuce plynu. Sektorový zadavatel je obecně povinen postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, neboť se jedná o subjekty, kterým je svěřeno poskytování výhradních veřejných služeb zpravidla monopolního charakteru. Je proto veřejným zájmem, aby náklady související s výkonem těchto relevantních činností byly co nejnižší. K tomu však bohužel nedochází, neboť stávající zákon o veřejných zakázkách (§ 19) zákona o veřejných zakázkách umožňuje sektorovému zadavateli nepostupovat podle tohoto zákona a zadat zakázky výhradně přidruženým osobám, což jsou osoby náležející do stejného koncernu jako sektorový zadavatel. Protože v těchto případech není ostatním potenciálním uchazečům umožněno podat nabídky, je v podstatě nezjistitelné, zda náklady vynaložené sektorovým zadavatelem na služby poskytované přidruženou osobou, jsou ekonomicky oprávněné a zda korespondují cenám konkurenčních dodavatelů shodných služeb. Tato právní úpravy zcela popírá smysl podřazení sektorových zadavatelů pod režim zákon o veřejných zakázkách a jejím důsledkem je ta skutečnost, že zákazník je povinen hradit v konečných cenách dodávky elektřiny a plynu, náklady na externí služby, které při postupu sektorového zadavatele podle zákona o veřejných zakázkách, v takové výši nevznikly. Takže vlastně ERÚ 29. dubna 2011 uplatnil v rámci meziresortního připomínkového řízení u ministerstva pro místní rozvoj jako zpracovatele vládního návrhu novely zákona o veřejných zakázkách zásadní připomínku, která se týkala této problematiky, ale ministerstvo pro místní rozvoj bohužel zásadní připomínku tohoto úřadu neprojednalo a do vládního návrhu zákona tuto problematiku nezapracovalo. Takže tolik z dopisu paní ing. Vitáskové. Mám tady ještě podrobnější rozbor, tím vás nebudu zdržovat.

Pak jsem se chtěla zeptat na takový hit – akcie na doručitele v listinné podobně. Tam se to týkalo návrhu poslankyně paní Andrýsové; nevím, jak dalece je zpracován tento návrh paní poslankyně do návrhu o veřejných zakázkách.

Mám tady ale stanovisko, kde se nezjišťuje transparentnost z těchto důvodů.

Neukládala se povinnost identifikovat nepřímé akcionáře. Devadesátiprocentní akcionář, který byl řádně identifikován, může být akciová společnost s listinnými akciemi na majitele, tedy zcela netransparentní, identifikovat pouze přímé podílníky je proto zcela zbytečné. Za druhé, ukládá povinnost identifikovat pouze akcionáře s vyšším než 10procentním podílem na základním kapitálu. Toto je velmi vysoká hranice, zejména jde-li o zakázku v hodnotě stamiliónů. Podíl na zisku může navíc být vyšší než podíl na základním kapitálu; 10procentní akcionář může mít 99procentní podíl na zisku.

Za třetí, neukládá povinnost identifikovat podílníky subdodavatele. Subdodavatel, který se na celkovém plnění podílí méně než 5 % resp. 10 % dokonce nemusí být identifikován vůbec. To je zcela nepřijatelné. Ke korupci ve veřejných zakázkách totiž dochází nejčastěji právě tak, že vítěz vyplácí odměny za fiktivní služby subdodavateli vlastněnému osobou, která o zakázce rozhoduje.

Neukládá povinnost identifikovat nepřímé subdodavatele a jejich podílníky. Navrhované ustanovení lze obejít tím, že subdodavatel uvedený v seznamu posune plnění na dalšího svého subdodavatele, a opět nebude zřejmé, kdo skutečně plní veřejnou zakázku a kdo je příjemcem veřejných peněz.

Neexistuje povinnost identifikovat v pozdějším stádiu. Akcionáři se mohou změnit den ze dne po podpisu smlouvy.

Za poslední, pokud vítěz není akciová společnost, nemusí identifikovat své vlastníky vůbec.

Já vám děkuji. Chtěla bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornit určitou část spektra vpravo, že by měli dávat docela pozor, protože si myslím, že je to velmi závažná věc, o které se tu hovoří a jedná. Pokud to této straně nevadí, tak prosím, ať si dělá, co chce. Myslím, že jsme tu proto, abychom udělali co nejvíce pro lidi, kteří nás zvolili. A já si myslím, že nám transparentnost tady obrovsky chybí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, v důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona se mj. uvádí, že má naplňovat na legislativní úrovni programové prohlášení vlády ČR ze dne 4. srpna 2010, strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011-2012.

Hlavním cílem navrhované novely mělo být zvýšení transparentnosti v zadávání veřejných zakázek a posílení možnosti kontroly vynakládání veřejných prostředků, dále zjednodušení podmínek pro uchazeče a úpravy procesu výběru nejvhodnějšího uchazeče pro snazší aplikace zákona, které vzešly z požadavků praxe.

Navrhovaná opatření by měla zefektivnit vynakládání veřejných prostředků s větším důrazem na rovnou soutěž a kontrolu dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti.

V případě přijetí všech legislativních opatření a realizace všech nelegislativních opatření byl podle odhadů předkladatelem dán prostor pro každoroční úsporu veřejných finančních prostředků ve výši 15 % z objemu veřejných zakázek, tj. 87 miliard Kč s DPH. Náklady ministerstva Úřadu pro hospodářskou soutěž a jednotlivých zakladatelů by se měly pohybovat v rozmezí kolem 1,8 mil. s DPH za rok. Projednávaný návrh zákona svědčí o snaze navrhovatele dosáhnout výše uvedených cílů, ale výsledek již tak přesvědčivý není, nakonec to tady už zaznělo.

Je to dáno zejména tím, že již původní a nyní novelizovaný zákon je svou strukturou složitý, nepřehledný a jen nesnadno srozumitelně novelizovatelný. Navíc bylo v rámci projednávání tohoto návrhu zákona v PS předloženo zhruba 250 pozměňovacích návrhů, které přinesly řadu změn, ať už zákon zdokonalujících, tak ale i komplikujících.

V této souvislosti je třeba zmínit i skutečnost, že předložení návrhu zákona do PS předcházely rozsáhlé meziresortní diskuse, ale i stanoviska různých odborných komisí, institucí a občanských společností.

Ne všechny podněty byly do návrhu zákona zapracovány, a i nyní jsou ohlasy z mimoparlamentního prostoru různorodé. Spokojenější jsou zjevně instituce podnikatelské, kritické hlasy jsou zejména z prostředí různých protikorupčních iniciativ.

Pozměňovací návrh, které máte k dispozici, se týkají tolik diskutované úpravy rozkrytí vlastnické struktury vítěze veřejné zakázky a jeho subdodavatelů. Odpůrci navrhované úpravy argumentují zejména tím, že značně zkomplikuje a zbyrokratizuje proces zadávání veřejných zakázek a že uchazeče zbytečně zatíží v případě, že by tento problém měl být řešen samostatně v nějaké jiné právní normě.

Konečně se též uvádí, že nebude problém takovouto úpravu v praxi obcházet. Domnívám se však, že v případě veřejných zakázek má stát a potažmo daňoví poplatníci právo klást na uchazeče vyšší požadavky, než je tomu v běžném obchodním styku.

Proto obecný záměr pozměňovacích návrhů podporuji. Máme k dispozici tři pozměňovací návrhy. Všechny se týkají úpravy rozkrývání vlastnické struktury vítězů veřejných zakázek a jejich subdodavatelů. Nejde ale o návrhy totožné, ale velmi podobné. Vyjádřím se k nim na závěr diskuse.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Zákon o zadávání veřejných zakázek tady určitě není poprvé, ale všichni jsme si jistě vědomi toho, že také ne naposled.

S tímhle zákonem se budeme určitě v průběhu zasedání Senátu, na mnohých našich schůzích neustále zaobírat, protože si myslím, že do konce roku tady určitě bude znovu. Já nesdílím úplně všechny načtené poznámky, které tady citoval pan ministr, prostřednictvím vás, paní předsedající, protože já třeba například mám trošku rozporuplný pocit, a pan ministr to ví, protože jsem mu to sdělila i na zasedání ústavně-právního výboru, ohledně zrušení ISO. Je to určitý požadavek, kdy vláda v určitě době prostě se rozhodla ztransparentnit dodavatelské prostředí, jednotlivé firmy si pořizovaly ISO, podřídily tomu určitou strukturu třeba svých firem. A já nechci tady obhajovat ISO, ale v podstatě se to dělo s vládní podporou a byly na to státní dotace. Poté, kdy tyto firmy se tomu podřídily a zavedly to, tak dneska se to ruší. Je mi tu sdělováno, nebo je tu sdělováno, že je to zdrojem korupce, protože je to šité na míru. Já si myslím, že určitá odborná kvalifikace by prokazována nejen u veřejných zakázek vždycky měla být v nějaké míře, a pokud by to bylo příliš přísné, prosím. Na druhé straně zase je argumentováno, že ISO má kdekdo. Takže to není to správné kritérium.

Dobře, mohu se smířit s tím, že to nebudou ta ISO, ale měly by být určité formy, jak má zadavatel požadovat určitou odbornost, protože přece jenom se nejedná o to, kolik za to zaplatíme, ale za jak kvalitní práci zaplatíme. Ale to si myslím, že tento zákon trošičku stírá.

Pravdou je jedna věc, že ten zadavatel to může popsat. Může to popsat ten, kdo vede komentaci v zadávací dokumentaci, což vlastně mu ten zákon pravomoc dává, ale bude to popisovat podle svého, podle toho, co on očekává, od toho, jaké tam chce kvalifikované pracovníky a jakou odbornost ta firma má mít. Obávám se, že tohle je právě ten bod, který bude předmětem různých námitek a skončí to na ÚOHS.

Dalším bodem, který je trošičku – a tady bych možná trošku si dovolila apelovat na pana ministra, aby v případě dalších úprav tohoto zákona se tím zaobíral, a to je vypuštění § 55, ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady. Já vím, že tam prostě je to nějakou formou řešeno. Otázka – v nějakých třeba finančních kritériích, dobře, prostě možnosti kvalifikačních předpokladů odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu. Ano, to je pravda, ale spíše o té síle té firmy a podobně. Nechci, aby ty firmy měly tam nesmyslné požadavky na velikost firmy a podobně.

Mojí otázkou spíš je, proč v tomto zákoně není více dbáno na to, aby zadavatel, který v podstatě je zákazník, když to řeknu, mohl si právě ověřit v obchodním rejstříku pravdivost údajů, které budou v čestném prohlášení. Protože pravdou je, že tento zákon umožňuje uchazeči v ekonomických a finančních parametrech předložit čestné prohlášení o své ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku, ale ten zadavatel si myslím, že má právo si to ověřit. A aby to nemusel zjišťovat kdekoli, přece by stačilo, aby mohl nahlédnout ve Sbírce listin obchodního rejstříku. Ale já upozorňuji na to, že samotná příloha s odkazy na jiné zákony - tady bych chtěla upozornit, že jen 40 % tam vyplňuje ty své údaje o svých firmách.

Já si myslím, že by to bylo dobré, aby se tady tato záležitost, pokud se v tomto zákoně schválí, a nejsem proti tomu, aby měla v budoucnu odkaz právě na povinnost v obchodním rejstříku ty úkoly plnit. A v případě, že to čestné prohlášení nebude v souladu s tím obchodním rejstříkem, pak by dávalo možnost zadavateli tohoto účastníka vyloučit. Já si myslím, že jestli zákon ukládá, aby firmy doklady dávaly do toho obchodního rejstříku, ty údaje poskytovaly, tak čestné prohlášení je možné si přece ověřit. Ale nebudu dávat žádný pozměňovací návrh. Já si myslím, že do budoucna touto formou by se mohlo toto dalším nějakým odkazem, a myslím si, že pan ministr to vnímá velmi dobře, napravit. A to je pro dnešek asi všechno, protože já si myslím, že ono toho bude dost i tak.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dále vystoupí pan senátor Jiří Bis. Pane senátore, máte slovo. Já bych, než dojdete sem k nám, požádala všechny, aby své diskuse přenesli do kuloárů, protože to, věřte tomu, docela ruší. Poprosím vás o důstojné prostředí. Děkuji.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové. Chtěl bych se trochu vyjádřit k problému sektorových zadavatelů. To, co navrhuje ERÚ by v podstatě znamenalo, že by byla povinnost sektorových zadavatelů v odvětví elektroenergetiky a plynárenství, kteří poskytují nebo provozují přepravní přenosové soustavy, aby zadávali podle zákona o zadávání veřejných zakázek i podlimitní veřejné zakázky, tedy zakázky na dodávky a služby s hodnotou nejméně 2 milionů korun bez DPH a veřejné zakázky na stavební práce s hodnotou nejméně 6 milionů Kč.

Povinnost, pokud by tento pozměňovat návrh byl přijat - s tím by samozřejmě došlo i k zániku platnosti smluv uzavřených mezi regulovanými subjekty a přidruženými osobami na základě výjimky § 19 odstavce 3 zákona pro zadávání veřejných zakázek, a dále pokud bychom přijali uvedený návrh, tak je to i proti evropskému právu, protože směrnice 2004/17 ES, dále sektorová směrnice předvídá pro splnění stanovených podmínek možnost vyloučení zakázek zadávaných tzv. přidruženém podniku.

I když se zdá ten návrh na první pohled, že jde pro zvýšení kvality, opak je pravdou. Ten, kdo v tomto odvětví ať už energetiky nebo plynárenství dělá, ví, že rozhodující pro zajištění běžného chodu je mít třeba především velmi kvalitní, zkušené dodavatele, kteří práci dělají s vysokou profesionalitou, protože to, že se můžete při špatném provedení díla léčit na dodavatelích vám vůbec nepomůže v tom, abyste nezajišťoval veřejnou službu, kterou jste povinni zajistit. To znamená, většina managerů má zásadní heslo: Potřebuji hlavně kvalitní výrobek a kvalitní dodávku za přiměřenou cenu.

Pokud by ten pozměňovací návrh byl přijat, tak chci říci, že by závažným způsobem narušil dosavadní koncept fungování skupin, které jsou, to znamená jak ohledně energetiky, tak ohledně plynu a kdy v nedávné minulosti, to znamená přibližně v roce 2007, byl ten koncept schválen samotným regulačním úřadem. Způsoby – rozpady stávajících struktur skupin a ohrožení pracovních skupin by bylo v těchto specializovaných firmách.

Pozměňovací návrh dále ohrožuje řádné plnění povinností regulovaných subjektů, zajistit spolehlivý a bezpečný provoz soustav. Vysoce odborné činnosti v oblasti rozvoje sítí, oprav a modernizace ve strategických odvětvích by se totiž vyváděly na externí dodavatele, kteří nemají dostatečné know-how. Regulované subjekty přitom již pro tyto účely vytvořily robustní systém řízení a kontroly kvality služeb přidružených servisních společností, které jim umožňují v plném rozsahu a kvalitě zajistit plnění povinnosti bezpečného a spolehlivého provozu uvedených sítí.

Pozměňovací návrh by dále vyvolal tlak na opětovnou změnu konceptu fungování skupin a vzniku významných vícenákladů v řádech stovek milionů korun. V případě zavedení povinnosti vypisovat výběrová řízení i pro služby zajišťované v rámci skupin navíc dojde k reintegraci těchto skupin, čímž by zamýšlený efekt pozměňovacího návrhu byl fakticky eliminován. Chci upozornit, že Energetický regulační úřad, a nedávno jsme to schválili v energetickém zákoně, má významné pravomoci, které mu umožňují zajistit nákladovou efektivitu regulovaných subjektů. ERÚ již nyní disponuje širokými pravomocemi v oblasti regulací cen, má možnost stanovit pro regulované ceny hodnotu tzv. povolených nákladů, které vstupují do kalkulace ceny a regulovaných činností, tj. přeprava, distribuce. Vedle toho jsou regulované subjekty v rámci běžného regulačního období ekonomicky stimulovány k dalšímu dosahování úspor povolených nákladů pro následující regulační období. Proto považuji uvedený návrh za zbytečný a doporučuji vám ho nepřijmout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl také podobný příspěvek, jako měl kolega senátor Bis, takže se nebudu opakovat. Jen bych chtěl v souvislosti s těmito připomínkami na sektorové zadavatele, na pozměňovák paní senátorky Dernerové, s tím nesouhlasím a navrhuji, aby byl zákon schválen tak, jak nám byl předložen. Takže já ještě k tomu mám připomínku pro paní senátorku Dernerovou přes paní předsedající, že by nemusela okřikovat pravou část spektra. Od toho je paní předsedající, protože my jsme pozorně sledovali, ba naopak, paní senátorka, když se vrátila do lavic, tak velice vyrušovala. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Myslím, že to skutečně sem nepatří, ale jinak děkuji za vystoupení. Poslední v této chvíli je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, k tomuto zákonu bych rád uvedl tolik, že bych ho velmi rád podpořil v té první podobě, ve které šel z vlády do parlamentu. To je totiž podoba, kde je vybalancovaná většina těch nových návrhů tak, aby ti zadavatelé a potom ti, kteří budou zadavatelé, ale hlavně ti, kteří se budou ucházet o zakázky, v zásadě nebyli šikanováni až do té míry, že zvláště tím novým pozměňovacím návrhem, který přichází z ústavněprávního výboru, a samozřejmě byl ale i v jiných výborech, tak tím novým návrhem zakládáme de facto možnost, že bychom měli dvojnásobně navýšit počet lidí v Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, protože my dáváme do ruky velkou zbraň těm, kteří nebudou vybráni, a budou chtít tak, jak se to teď děje, de facto vydírat ty, kteří vyhrají. Já vám uvedu jeden příklad. Vezměte si, že nějaký státní úřad bude chtít nakoupit novou flotilu aut, nemusí být ani zásadně drahá ta auta, mohou být do milionu korun, což se děje celkem normálně. Tato flotila bude za 10 mil. Kč, tzn. že má-li být rozkryta struktura do 5 %, a je tam tedy ten limit 50 000 Kč, tak pokud to auto bude jedno za 1 mil. Kč a vy jich budete kupovat 10, tak ten dodavatel, který na to auto dodává za 50 000 Kč nějakou součástku, tak ten bude muset být také rozkryt a uveřejněn. Těch aut bude 10, takže budete pátrat. Dovedete si představit, kolik je to firem? Ale především ten, kdo prodává, dodává tu zakázku, on nebude ani schopen to udělat, o to jde. U těch jednoduchých zakázek to jde, ten tesař se uchází o stavbu té střechy, pokud tam není krytina, pozor, pokud je tam jen jeho práce, tak je to jednoduché, on uvede, kde nakoupil to dřevo, všechno ostatní zpracoval sám, rozkryje svou strukturu a bude to v pořádku. Ale dovedete si to představit u budovy, kde jsou to velké zakázky, kde jen krytina bude za více než 500 000 Kč? Pro ty, kteří nemají tak úplnou představu, řekněme, že kvalitní krytina na rodinný domek se jistě pohybuje přes 100 000 Kč. Tak si vezměte tady tyto budovy. Tak vy, když budete potom chtít jako dodavatel té stavby nakoupit určitou krytinu, která splňuje požadavky výběru a je pro vás nejlevnější, tak budete muset požádat výrobce té krytiny, ať vám dodá a rozkryje tu strukturu. To přeci není někde ani možné, protože tam mohou být ještě ti staří "dičové" a já nevím, co všechno, zkrátka fyzické osoby. A to už nemluvím o private equity apod., to už by bylo asi příliš složité. Ale já jsem přesvědčen, že ten poctivý dodavatel, který vám to vyrobí velmi dobře, kterého vy chcete, tak on není schopen ovlivnit to, aby mu někdo tu strukturu dodal. Pak do toho nastoupí samozřejmě jeho konkurent, který neuspěl, a zažaluje ho. A když se podíváte na strukturu toho zákona, tak vidíte, jaká je v tom navrhovaném znění ta pokuta. Ta pokuta je taková, že on de facto zaplatí cenu té zakázky. Ona mu nebude zaplacena. A to proto, že nějaký dodavatel krytiny tam na konci mu nerozkryje některé účastníky. A to si myslím, že míří úplně špatným směrem. Teď kolem nás, nebo všichni víme o tom případu, který se velmi diskutuje, a to je těch 17 haléřů z jednoho lístku. Tak já jsem si se zájmem přečetl celkem fundovaný právní příspěvek k této záležitosti, a toho vůbec tento zákon nepostihne. Protože pokud je to pravda, co píší, tak je to tak, že tam jde o zprostředkovatelskou smlouvu, a tento zákon tyto věci vůbec neřeší. Tzn. pokud je tam korupce a ty peníze jsou vyvedeny od toho dodavatele k tomu, kdo tu korupci spáchá, k tomu zadavateli, a vsune se tam nějaká PR společnost a tyto služby, tak to samozřejmě tímto zákonem postiženo není. Takže já si myslím, že právě z těchto důvodů nepůjde vůbec o to, aby to prostředí bylo čistější, ale bude daleko komplikovanější a administrativně náročnější pro dodavatele těch prací. A i ti poctiví mohou potom splakat nad výdělkem proto, že oni nedonutí některého ze svých subdodavatelů, protože on to ani nebude moci umět, aby těch 5 % dodal. On se totiž v začátku, když se podíváte na ten pozměňovací návrh, tzn. na § 81 a), on se tváří v tom odstavci 1 velmi vstřícně, tedy tak, že by bylo možno, aby byla naplněna snaha zadavatele a tedy toho vybraného uchazeče dostát tomu, o čem tady mluvíme, tzn. rozkrytí struktury.

V tom § 81 a), odst. 1 je napsáno, že vybraný uchazeč předloží do 30 dnů od uplynutí lhůty, nejpozději před uzavřením smlouvy se zadavatelem seznam osob, které mají přímou či nepřímou účast atd. A pak je tu napsáno, je to poslední věta tohoto odst. 1. "V seznamu se uvedou všichni podílníci, o kterých vybraný uchazeč, subdodavatel a nepřímý subdodavatel vědí, nebo které s péčí řádného hospodáře mohl zjistit. A to strukturovaně dle způsobu, jakým se na těchto osobách či jejich zisku podílejí." A to by, si myslím, kdyby to bylo takto, bylo splnitelné. Bohužel už v odst. 7 téhož § 81 a) je napsáno, že v případě, že vybraný uchazeč není schopen při vynaložení veškeré péče, kterou je možno od něho požadovat, zjistit identitu všech podílníků, přičemž celkový podíl těchto podílníků nepřesahuje 5 % na celkové účasti či zisku. Může to být tedy nahrazeno zkráceně čestným prohlášením. No jo, cítíte ten velký rozdíl. Jako řádný hospodář mám vše, co mohu, rozkrýt. A to, co nemohu, zkrátka mohu nechat. Ale tady je řečeno, že to bude až na těch 5 %. A já po svých zkušenostech, vedl jsem úřad 8 let, vydali jsme zakázky a to malé, až v miliardách korun. A veškeré, veškerá výběrová řízení, která nesla můj podpis, byla za těch 8 let prověřena protikorupční Policií ČR, bylo to mnoho nákladních vozů materiálů. A nebyla ani na jedné zjištěna jakákoli pochybnost. Tak si myslím, že tomu zákonu a zadávání rozumím dobře. Také jsem se nikdy takto neprohřešil, což je doloženo, a zároveň vám říkám, že toto rádoby protikorupční opatření způsobí větší chaos, než bylo v tom původním návrhu, který pan ministr předkládal, tzn. který šel z vlády do PS. A tam, kde se krade nejvíc, tak to nám všem uniká, ani se tady o tom nehovoří, to je zvláštní. To, že v tom prvním návrhu bylo, že tento zákon, ta novela postihuje všechny v tomto státě, tak vypadli pak sektoroví zadavatelé. Tzn. ČEZ atd. Tak pozor, přátelé, těch se tady toto netýká, ti tady nejsou. Tedy pro mě je to úplný nesmysl se dnes tvářit, že novelou, která je řekněme minimálně komplikující a určitě, a to jsem popsal jen jednu věc, je tam spousta věcí, které nejsou dořešené, tzn. jsou právně sporné a zakládají problémy, které se budou dohrávat u soudu, tak to hlavní, co jsme chtěli postihnout, to opět PS nějak šikovně, já jsem přesvědčen, že to byl zřejmě hospodářský výbor, tam se to děje vždycky, pod nějakou záminkou tyto sektorové zadavatele z toho vyčlenili. A jestliže tady paní místopředsedkyně mluvila o tom, že se nekrade jen v tom veřejném sektoru, ale myslím, že říkala, že více než v 60 % v tom sektoru soukromém, a tedy v tom polostátním hlavně, tak ten my jsme, tedy ne my, ale tento zákon neřeší. Tím pádem oni se zase usmívají a krást se bude vesele dál, protože jich se to netýká. Já nechci nikoho obviňovat přímo, ale přeci jde hlavně o to, že oni si budou zadávat výběrová řízení pod jiným úhlem než pod úhlem tohoto zákona jako ti ostatní. A zase budou trpět jen ti poctiví. Takže to je připomínka k tomuto zákonu. Samozřejmě pro to nebudu hlasovat, pro tu změnu. A pana ministra bych se zeptal na jednu věc. Já jsem někde zachytil, že pan ministr se vyjádřil, že s ohledem na ty sektoráře bude učiněna novela, která nabude účinností dříve, než nabude účinnosti tento zákon. Možná ten článek, který jsem četl, byl nějak popletený, ale takto to vyšlo. Já se tedy chci zeptat, jestli opravdu ministerstvo takto přemýšlí, že ty sektoráře chce nějakým způsobem znovu postihnout a zařadit pod kompetenci tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já mám takový problém, kde začít, kde skončit, protože já si pamatuji ještě dobu, kdy tento problém nebyl, protože cena se stanovovala tak, že se vypočítal materiál, mzdy, režie, pak režie správní, a vyšla cena. Když si někdo chtěl něco koupit, tak se podíval do ceníku. Většinou se obrátil na organizaci, která zajišťovala velkoobchod, ať to byl Elektroodbyt, Technomat nebo někdo jiný, a tam si to koupil. To byly doby. Pak byla doba v 90. letech, kdy žádný zákon o veřejných zakázkách nebyl, a přesto se veřejné zakázky zadávaly, nikdo se nad tím nepozastavoval. Pak byl první zákon o veřejných zakázkách, a já vám připomenu, jaké tam byly limity. Tam byl limit 1000 Kč na nákupy a 5000 Kč na stavební práce. Kdepak jsme ještě? Tam se nedostaneme ani za 50 let. Tehdy byl předsedou vlády Václav Klaus a nevěděl to, nebo si to neuvědomil. My jsme mu to na jednom jednání řekli a během několika týdnů byla přijata novela, která ty limity zvýšila. Ten důvod byl velmi prostý. Za těch podmínek se prostě nedalo fungovat, protože to byl nesmysl. Dnes samozřejmě ty ceny se pohnuly, ale jsme ve velmi podobné situaci, která se ukáže. Ale než se budu věnovat tomu zákonu, tak se musím zmínit o tom, jak proběhlo projednávání tohoto zákona v ústavněprávním výboru. Nebudu argumentovat jednacím řádem, pokusím se zase překládat z češtiny do češtiny. Při standardním jednání to jednání dopadlo tak, že ústavněprávní výbor byl neusnášeníschopný, a proto nepřijal žádné usnesení. Standardní situace, v Senátu běžná. Často tady máme takovéto zprávy z výborů, že prostě nebyl usnášeníschopný nebo dokonce mohl být usnášeníschopný a prostě nepřijal žádné usnesení. Protože to se výrazně nelíbilo těm, kteří za každou cenu chtěli prosadit do toho zákona pozměňovací zákony, které mimochodem ten zákon ne zaplevelují, ale zahnojují, tak se jim tento výsledek nelíbil. A tak našli fintu, jak to udělat, a výbor se sešel ráno, pak už byl hlasů dostatek a prohlasovalo se, co bylo třeba prohlasovat. Takže to jen k té zvláštnosti, která proběhla v ÚPV. Ale teď už k vlastnímu zákonu. Pikantní na něm je několik věcí. Že je to 15. novela zákona o veřejných zakázkách, to je v české legislativě normální, známe zákony, kde je to číslo ještě mnohem vyšší než 15. Svědčí to ale o tom, že se ale nedaří a nedaří, pořád se ten zákon jakoby vylepšuje a vylepšuje. A čím více se vylepšuje, tím je větší a větší, a tím také přináší větší a větší možnosti těm, kteří potřebují nějakým způsobem ty zakázky ošvindlovat. Pikantní je i účinnost, 1. dubna. To je právě apríl. Jen ten, kdo se narodil v PS, může takto uvažovat, protože je mu to jedno, ale zkuste si představit, že se zákonem pracují úředníci, firmy, lidé, a oni podle něj musí pracovat. A oni budou v situaci, kdy do 1. dubna to bude nějak a od 1. dubna to bude nějak jinak, a oni budou muset pořád sledovat, jestli jsou, teď myslím administrativně, jestli jsou v obraze a jestli udělali vše, co měli udělat, protože když to neudělají, tak jim samozřejmě hrozí leccos včetně vrácení dotací buď do státního rozpočtu nebo do Bruselu.

Takže to je první věc. A pak už jsou tam jenom takové ty různé záležitosti, kde si někdo myslí, např. jsem se dočetl, že ušetříme 85 mld. Kč, když to bude v pořádku. No tom mě opravdu pobavilo. To říkala moje maminka, že kdybych přestal kouřit, tak jsem si mohl postavit dům. Já jsem jednou celý rok nekouřil a neušetřil jsem ani korunu. To je zvláštní, ono to tak prostě nefunguje. Mimochodem, veřejné zakázky dělá každý z nás každý den, před Vánocemi je dělá každý pořád. Normální člověk si udělá veřejnou zakázku tak, že když zjistí, že nějaká elektronika je v Čechách dražší než v Německu, vezme auto, jede do Německa a tam si tu věc koupí a má ji levnější. Já jsem to dělal už dávno, protože my bydlíme blízko hranic a v době NDR někdo poradil mojí ženě, že tam je cukr za 4,30 a u nás stál tehdy 7,30. Tak jsem vyrazil. Do Drážďan. V trabantu. Přivezl jsem 2 kg. Žena se smála a říkala: "Počkej, Franta říkal, že vozí 50." Franta, můj kamarád, jezdil do Německa pro všechno. On byl u horské služby, takže si vzal běžky, batoh a vozil přes zelenou hranici. Dokonce i do čistírny jezdili do NDR. A u nich v lednici českého nebylo vůbec nic, všechno bylo z Německa. Takže každý vybírá. Teď se to dělá tak, to je taková nová móda veřejných zakázek veřejnosti, že se podíváte v krámě na televizi, podíváte se, kolik stojí, prohlédnete si ji, necháte si ji předvést, ale nekoupíte si ji. Pak najedete na internet, vyberete nejlevnější ceny a tutéž si objednáte za cenu někdy o něco nižší, někdy výrazně nižší z internetového obchodu. Kamenné obchody už se přizpůsobily, takže dnes už je to skoro zbytečné, protože ty ceny v kamenném obchodě jsou skoro stejné, dokonce mají reklamu "prodáváme za internetové ceny". Abych se vrátil k těm úsporám, nepodléhejme zase panice, že Čechy jsou nějakým rájem kradení a korupce. Pokud ušetříme, pane ministře, 85 mld. Kč tímto zákonem, tak vám garantuji, že EU může ušetřit 85 mld. eur, protože to, co se promrhá na veřejných zakázkách v Čechách v korunách, se nepochybně promrhá v EU v eurech. To není tak, že tam je všechno v pořádku a tady je všechno špatně. Řeknu vám jeden takový příklad. Téměř milenecká dvojice Merkelová, Sarkozy, které novináři přátelsky říkají Merkozy, se rychle rozhádá ve chvíli, kdy bude muset dodržovat zákon o veřejných zakázkách EU a nakupovat automobily pro německou a francouzskou policii podle tohoto zákona. Že to není tak, že vy si můžete koupit škodovky, vzpomeňte na případ aut pro Policii ČR, kolik kolem toho bylo a jak se muselo to řízení nastavit složitě, aby to nakonec pro tu škodovku vyšlo, naprosto zbytečně, protože když se podíváte po Německu, tak určitě tam nenajdete jedno policejní auto značky Citroen, to vám garantuji. Když se podíváte ve Francii, tak tam určitě nenajdete žádné auto Volkswagen, ale Citroen, potažmo možná Peugeot. Jak to tam ti chlapci dělají? Jak dodržují ty zákony? Úplně jednoduše, vůbec to neřeší. Podívají se, jaká je průměrná cena v obchodech s automobily ve Francii a v Německu, pak se rozhodnou, jdou a řeknou: "Víte, co je nového? My budeme kupovat auta," ale ne dvě nebo tři, jako Senát tady superby, ale "nevím, kolik set nebo možná tisíc. Kolik nám dáte? Cena je taková, kdybychom si to koupili u dealera. Kolik dáte vy?" Automobilka jim dá samozřejmě slevu a ještě servis. U nás je to tak, že musíte udělat obecnou objednávku na auto, aby se mohly přihlásit všechny značky. Že je to naprostá blbost, pokud máte vozový park jisté značky, tak do něj nakoupit jinou značku je totální nesmysl. Nám se to podařilo na radnici jednou, protože jsme dodrželi to řízení, a koupili jsme jednu mazdu. No, bylo to strašné. Tři škodovky, my máme hodně málo aut, jenom čtyři, a z toho jedno máme od Ministerstva práce a sociálních věcí, je to zrovna Renault, je to neštěstí, protože když máte ten park jednotný, tak máte levnější pojištění, levnější servis. Já jsem tehdy navrhoval, když jsme dělali to výběrko, ať tam dají jakékoli auto, když bude mít na přední kapotě okřídlený šíp. Jinak mi to je jedno. No, to nějak neprošlo, že takto se to prý dělat nesmí. Tak jsme měli Mazdu. Dalším problémem toho zákona je jeden dodavatel. Určitě není správné, aby když se přihlásí jen jeden, tak by se neměl vybrat. Ale malý problém. My nakupujeme každý rok několik trolejbusů. Já jsem tomu rád, protože od příštího roku už žádný trolejbus nekoupíme, protože trolejbusy v ČR vyrábí jen jeden jediný výrobce. Takže ušetříme za jeden nějakých 11, 12 mil. Kč a už je nebudeme kupovat. To je jen jedna z těch absurdit, kdy to prostě není možné. Přitom ale nikdo neřeší jiné absurdity, že ten fígl je přeci v něčem jiném. Tam, kde můžete vybrat z pěti stavebních firem, tak ony, když se domluví, a teď se hodně preferuje jen cena, nic jiného, tak ony, když se domluví, nota bene v rozpočtu si přečtou, kolik město má na kruhový objezd, tak se vám přihlásí pět firem, všechno je v pořádku, akorát že ta nejnižší cena je o 25 % předražená. A vy přesně podle zákona, jediným kritériem je cena, čili vyberete toho předraženého a tamty ostatní mu dělají křoví. Nevím, pane ministře, jestli odpovíte na to, jak je v tomto zákoně tomuto zabráněno. Prostě tomu zabráněno nijak být nemůže. Je to jen na solidnosti těch firem. Jeden recept jsme ale přeci jen našli, jak to udělat. Nevíme ani, jestli je legální, ale je nám to jedno. Vyšli jsme z takového normálního lidského přístupu, že když si chce člověk něco koupit a má na to nějaké peníze, tak ho marně nějaký dodavatel může přesvědčovat, že by to měl koupit za 3x tolik. On si to koupí za tolik, kolik má, nebo si to nekoupí. V dobrém případě. V horším případě si vezme půjčku, koupí si to a pak se nestačí divit. Ale to je jiný příběh. Takže my jsme začali limitovat ceny, protože obrovskou nevýhodou veřejných rozpočtů je to, že rozpočet je veřejný. A jak jsme teď tak všichni nadšeni, aby všechno viselo, nejlépe i my, ale alespoň na internetu, takže rozpočet je na internetu, takže každá firma se může podívat na plán investic jakékoli města a tam si zjistit, kolik si město dalo do rozpočtu na to, na ono. A přeci nechcete po stavební firmě, aby byla tak hloupá, aby nabízela nižší cenu než tu, kterou někdo na té úřední desce má jako cenu, kterou chce zaplatit. Důvod, proč ji tam má, je zase prostý. V době zpracování rozpočtu zdaleka není ještě jasné úplně přesně, kolik by to mělo nebo mohlo stát. A ti, kteří ho sestavují, pochopitelně, protože se bojí, tak radši tu cenu dají vyšší, protože pak se jim nestane to, že když dají malou a ve výborovém řízení vyjde vyšší, tak já hrozně křičím potom. A to oni nechtějí. Tak dají radši větší a vytahují se, že vlastně z výběrka vyšla menší, takže vlastně byli dobří, že to udělali dobře. A my ještě dáme limit, to je know-how, to vám neřeknu, jak se stanovuje ten limit, ale ujišťuji vás, že jsme jen za tu dobu, a děláme to teprve od loňska, ušetřili možná 35, možná 40 mil. Kč. Vždycky to vyšlo, vždycky se do toho limitu vešli. Bylo tam parkoviště, nějakých 13 mil., já jsem řekl 10 a kdo dá více než 10, je vyřazen. Já nevím, zda ministerstvo smí nebo nesmí, je mi to úplně jedno, protože mi to přijde naprosto přirozené. A výsledná cena byla asi 8,5. Já jsem říkal: "Ty idiote, proč jsi tam dal těch 10, vždyť jsi tam mohl dát těch 8, a mohlo to být třeba..." No, to nemohlo, ono zase nemůžete, já bych tam pak dal 3 koruny, ono to musí mít nějakou... Je jistý způsob, jak to spočítat. Vůbec tento zákon neřeší dotace. Největší prokorupční potenciál, který existuje v této republice, jsou dotace všeho druhu. Někteří lidé totiž nabyli dojmu, že když je něco z dotace, tak to vlastně máme zadarmo, a to si myslí i ty firmy, nemusíme tak nějak šetřit, ne? Tak když tam město dává 20 % a 80 % je dotace, tak se s tím nebudeme babrat. Kór když je tam firma, ještě říká: "My vám ty dotace seženeme, to bude bomba," tak se na nějakou korunu potom nemusí koukat. Takže dotacemi se nikdo nezabývá. Bude se jimi brzy zabývat, protože pokud bude ten zákon schválen v této podobě, tak se budou vracet dotace nejen do státního rozpočtu ČR, protože těch administrativních úkolů je tolik, že tam nutně musí docházet k chybám. A taková chyba stačí. A ještě lepší to bude do Bruselu, který je teď velmi přísný, protože plán je, že když dám dotaci, tak třetinu musím vždycky zase někde vyhrabat zpátky, abych pokryl hodně zájemců, takže jsou takový koloběh. Najdeme chybu, vrátíte dotaci, my ji dáme někomu jinému, a tak to pořád donekonečna pokračuje.

Zcela specifickým je takové to úplné pomatení tím, abychom zjistili, kdo že to do škodovky Mladá Boleslav dodává ty čepičky k tomu ventilku. Mě by to samotného zajímalo, to bude nějaká menší firmička. Ale pak mě napadlo, že vlastně ani pneumatiky, oni neberou pneumatiky jenom od jednoho výrobce, oni mají víc dodavatelů pneumatik. No, to budou mít honičku. Teď si představte, když bude takováto zakázka a teď chcete, aby vám ta Boleslav rozkryla, no, ono to na první pohled bude jednoduché, Boleslav, to je Volkswagen, a jsme doma. Takže nám pěkně rozkryjete ještě ten Volkswagen, to se hoši ve Wolfsburku pobaví, až to budou rozkrývat, protože i oni mají své dodavatele. Prostě je to nesmysl a nikam to nevede. Je to jen důkaz toho, že tvůrci toho zákona nevěří tomu, že on přispěje k tomu, aby ty zakázky byly průhledné, čisté a správné, ale automaticky předpokládá, že se opět kolem toho bude dít něco nekalého, a proto je potřeba to všechno rozkrýt. Můžeme se bavit o tom, zda bychom měli znát strukturu všech podniků, to je možné. Ale absolutně to nepatří do zákona o veřejných zakázkách. Já se vás ptám, dámy a pánové, co se stane, když bude všechno v naprostém pořádku a pak se zjistí, že jeden z těch, kteří se zúčastnili, je ten, který se nám nelíbí. Co s tím uděláte? Tomuhle bychom to teda nedali, ale sakra, ono to všechno bylo správně, my mu to vlastně musíme dát, protože to tak vyšlo, jeho cena byla nejnižší z těch, kteří nabídli. Co s tím uděláme? Vidíte, že je to naprosto nehorázná blbost. Ale veřejnost se s touhle blbostí masíruje, že toto je ta podstata, protože se občas stalo, že se občas zjistila nějaká souvislost při nějaké zakázce, že je to teta někoho nebo známá tohoto, což samozřejmě oni se rychle přizpůsobí a takovéto spojení tam vůbec nenajdete, oni to udělají jinak, když budou chtít. A my tady budeme mít 16., 17., 18. novelu a nikam se stejně nedostaneme. Úplně specifickou věcí je účelnost zakázky, to je dokonalé. Každý by měl nějak dokázat nebo prokázat, že zakázka je účelná. Jak to ale udělá, když např. samosprávy dělají minimálně 50 % zakázek zcela neúčelných? Protože je dělají jen proto, aby se zavděčily, ten chce to, ten chce něco jiného, vůbec by to nepotřebovaly, ale protože se to chce, tak to udělají. Je to ale mimochodem právem samosprávy to takto udělat. A voliči potom posoudí, jestli to udělala dobře nebo špatně. Jestli ti, co postavili tu multiarénu a teď nemají peníze na její provoz, to udělali dobře nebo špatně. Účelnost je totiž něco podobného jako "cena obvyklá". To je termín, o kterém všichni mluví, ale je to něco jako yetti, všichni o tom mluví, ale nikdo to neviděl. Žádná cena obvyklá totiž neexistuje, protože vždy existuje jenom cena v místě a v čase, ta jedna, kdy se shodne kupující s prodávajícím. A žádný jiný vypovídající účinek nemá. Způsobuje to ovšem ale neskonalé potíže, to už se ale týká novely zákona o obcích. Zcela specifické je spojení projektantů se stavebními firmami. Je asi rozumné, aby to nebyl projektant stejný jako dodavatel, ale stejně tak rozumné je, aby byl. Když totiž není, tak se téměř vždy ta zakázka prodraží, protože projektant říká, že firma, která to podle toho projektu stavěla, že jsou to absolutní idioti, kteří vůbec nevědí a neznají technologie, jak se to dělá. A ta firma zase říká: "Takovýto projektant, Kriste pane, kde on na to mohl vůbec dostat papíry, jak může takovouhle blbost naprojektovat, takto se to udělat nedá." Když je projektant stejný jako dodavatel, tak si toto všechno může říkat, ale akorát tak doma. Cena je konečná, ta je daná, ta vyšla z řízení. A žádné vícepráce a nadpráce, to je to, na čem ty zakázky, a zase nejen v ČR, podívejte se na jakékoli významnější stavby kdekoli chcete na světě, od opery v Sydney, přes olympiády, tak vždy ty ceny jsou téměř dvojnásobné, trojnásobné, čtyřnásobné, a není to vždy z nějakých nekalých důvodů, ale prostě třeba proto, že mezitím vzrostou ceny vstupů. Ale to je riziko, které musí nést dodavatel. Prostě jestliže uzavřel smlouvu za cenu, tak je ta cena hotová, pevná, protože on vždycky přijde, jen když se něco zdraží. Vzpomeňte si s DPH. Když se zvýšilo, tak všichni přišli, že se musí navýšit cena, protože se přeci zvýšilo DPH. Mimochodem, existuje rozsudek soudu, že když sjednáte DPH a napíšete tam, že cena je "včetně DPH", tak toto neexistuje. Bez ohledu na změnu DPH platí ta cena. Teď už to ovšem bude jinak, protože budou DPH odvádět odběratelé, což bude také velmi pikantní. Takže to jsou důvody, proč já nemohu podpořit. Já bych podpořil jednoduchý zákon, podle kterého by se skutečně dalo konat, který by nebyl, a ono se tady o tom špatně vůbec mluví, protože kdokoli si někdo dovolí na tom něco kritizovat, tak ho někdo může označit "vy to nechcete, protože...". Ne, vůbec ne, nechci. Já bych velmi rád, kdyby ty limity byly v zákoně oficiálně, protože by se dala ušetřit spousta peněz. Dalším takovým je URS. Oni ti projektanti berou URS, to jsou vlastně ty ceny, které jsou ty ceny, které získali v navýšených zakázkách, tak ty se dají do tabulek, a to jsou pak ty ceny, z kterých se počítá cena té zakázky. Já vždycky říkám, že "ursy pursy" mě nezajímají, já vypíšu výběrové řízení, já na to mám tolik peněz, buď mi to za to uděláš nebo neuděláš a s tvým URS si běž, kam chceš. Úplně takový normální přístup. A on kupodivu tento přístup funguje. Jestli ale budeme dávat na internet i ty nejmenší zakázky a smlouvy, tak to není o tom, že by se něco změnilo. To je jen o tom, že to bude velká zábava pro některé, kteří si budou číst ty smlouvy a budou říkat: "No, v téhle smlouvě to máte takhle blbě," budou z toho politické..., "no, my, opozice, bychom to tam napsali úplně jinak, ne jak vy idioti jste tu smlouvu uzavřeli apod." Takže tam se nikam nedostaneme. A uvidíte, vzpomeňte si na to, že novela tohoto zákona tu bude dříve, než si myslíte. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkujeme také. A nyní je s přednostním právem přihlášen pan senátor Petr Vícha, předseda klubu ČSSD. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolil jsem si tentokrát využít svého přednostního práva, protože jsem chtěl hovořit po kolegovi Kuberovi, protože bohužel má v 90 % toho, co tady říkal, pravdu. Přesto pro zákon hlasovat budu, ať už s pozměňovacím návrhem nebo ne. Minimálně už kvůli tomu, že odstraňuje největší zvěrstvo, a to jsou losovačky. Ale jinak vystupuji pouze proto, abych si udělal alibi před všemi slušnými zadavateli, a věřím, že jich je v ČR většina. A my tento zákon přijímáme a pan ministr jej navrhuje zpřísnit zejm. kvůli zlodějům, kteří se s ním ale stejně nějakým způsobem vypořádají, a my v podstatě poctivým zadavatelům to ztížíme. My tu zvyšujeme zeď proti zlodějům, ale přes tu vysokou zeď budou muset lézt každý den i ti slušní zadavatelé. To tak prostě je, a jestli se píše v důvodové zprávě, že zvýšíme administrativu o 1,8 mld. a přijme se 100 lidí na ÚOHS, tak to určitě pravda bude. A těším se na to, že příští státní rozpočet nebude problém vyrovnat, protože 87 ušetřených miliard, to už je půl toho ročního schodku. Ale vsadím se, dámy a pánové, že takto asi rozpočet nevyrovnáme. Jak soutěžíme u nás? Abych si udělal tady alibi. Všechny soutěže, i pod limity stanovené tímto zákonem, my ten zákon vůbec nepotřebujeme, všechny soutěže děláme otevřené, může se do nich přihlásit každý. Všechno soutěžíme na cenu, všechno zveřejňujeme. Jediný problém máme, a on se občas vyskytne, když nějaký dodavatel podsekne tu cenu. A výsledek je, protože my vícepráce nedáváme prostě, samozřejmě jsou takové, které jsou oprávněné, doložitelné atd., ale takové, že si někdo myslí, podseknu to a oni mi to pak dají, tak to u nás není. Takže máme pak jediný problém, že už jsme přivedli ke krachu několik dodavatelů, protože jsme jim neustoupili, což je fajn v mnoha případech, ale v takových případech, kdy bohužel honíme termín, třeba kvůli nějaké dotaci, tak už to fajn není. A tady potvrzuji slova senátora Kubery, veškeré dotace jsou samozřejmě cesta do pekel, protože se dělají za naše peníze, ano, nenalhávejme si, jsou to naše peníze, věci, které jsou mnohdy neefektivní, a dělají se jen proto, že na to zrovna byl dotační titul.

A do budoucna nám přinesou další náklady. Kdyby spoluúčast byla 90 %, tak bychom dělali jenom ty věci, které chceme dělat a jsou užitečné a potřebujeme je, a poděkujeme za 10 %. Jestli je spoluúčast 10 %, no, pal to čert, je na to dotační titul.

Teď jsem slyšel, doufám, že mě předsedající nenapomene, byl jeden pořad v Polsku. A tam uváděli takový příklad: Starostu informuje úředník – máme problém, přijde kontrola. No, však my se nebojíme žádných kontrol, máme všechno v pořádku, ne? A na co přijdou? Přijdou kontrolovat dotaci. My však přece všechno máme v pořádku, tak se toho nemusíme bát. No, oni přijdou kontrolovat ten most. No, však v pořádku, most stojí, ne? No, most stojí, ale ona pod ním není řeka. A proč jsme ho stavěli? No, byl na to dotační titul.

Tak to, dámy a pánové, bohužel v mnoha případech je. A my tímto zákonem kromě pozitivních věcí, o kterých jsem hovořil, "losovačka" atd., tak samozřejmě strašně, strašně ztěžujeme práci všem těm poctivým dodavatelům, je tam ta třicetidenní lhůta dopředu, kdy se to má všechno dát. Jak někdy často honíme termíny, abychom všechno stihli, zejména kvůli těm prokletým dotačním titulům. Pokud jde o účelnost, tak tam asi budeme psát, protože to schválilo zastupitelstvo. Tečka. Co jiného můžeme mnohdy napsat?

Protože je dotační titul na kanalizaci, tak budeme budovat kanalizaci, kterou bychom nikdy jindy nevybudovali, protože 400 tisíc korun nákladů na jednoho ekvivalentního obyvatele, tak to už je lepší těm lidem do smrti dotovat stočné. Ale je na to dotační titul. Takto bych mohl uvádět spoustu případů.

Dámy a pánové, já jsem si teď u slušných zadavatelů, doufám, udělal nějaké alibi, ale stejně budu hlasovat ne s lehkým svědomím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo. A dále s přednostním právem je přihlášen pan senátor Richard Svoboda, předseda klubu ODS, prosím.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, dámy a pánové, já se třem svým ctihodným kolegům omlouvám, že jsem nevyužil svého přednostního práva, ale využil jsem ho proto, že mám vzácnou příležitost být zcela ve shodě se svým kolegou senátorem Víchou.

Já se v podstatě jenom řečnicky mám chuť zeptat, jestli s těmito názory není někdy osamocen ve své politické straně, ale pokud ne, tak mě překvapují některé výstupy. Ale dovolte mi dva komentáře.

Jednak bych se chtěl připojit ke kolegovi Kuberovi, a to v několika poznámkách ke způsobu projednání ve výboru. Já věřím, že plénum Senátu ocení, že klub ODS nebude na základě článku 59 odst. 1 rozporovat to, že dostal na stůl usnesení, které si myslím, že by oprávněně mohl požadovat se 24hodinovým předstihem. Nebudeme to dělat i přesto, že ta dikce a obsah toho pozměňovacího návrhu přijaté ústavně-právním výborem jsou podle mého názoru obtížně přijatelné.

Druhou věcí je poznámka obecnější k celému tomu klimatu, který vzniká, kolem tohoto jistě významného zákona. Málem každý, kdo se odhodlá říct k němu nějaké připomínky, tak jakoby implicitně byl označen za korupčníka, za zloděje, za podezřelé individuum. Přitom se podle mě v té meritorní debatě nedebatuje o dvou jediných věcech, které by mohly korupci na úrovni veřejné správy, veřejných zakázek snížit, a to je za prvé zcela nepochybný krok, a to je snížení objemu financí, které se rozdělují veřejnými zakázkami. To bychom ovšem museli podniknout velice závažnou a potřebnou debatu o tom, co je veřejný statek, co je statek privátní, co se má financovat z veřejných zdrojů a co nikoli. A nepochybuji, že bychom v řadě věcí shodu nenašli.

A druhá nezbytná podmínka je zcela nepochybně zjednodušení toho procesu, což nepochybně tímto zákonem nečiníme. To zjednodušení toho procesu by mělo z mého pohledu, hovořím teď jako člověk, který podepsal veřejné zakázky za miliardy korun a o řadě z nich věděl velmi málo, nebo o způsobu jejich výběru jako primátor velkého města, myslím si, že to zjednodušení by mělo být v tom smyslu, že by byla zcela jasně v zákonu definována kompetence člověka, který je za celý průběh té zakázky a za její výsledek zodpovědný a já vám garantuji, že by si to ten starosta třikrát rozmyslel, aby tam byly nějaké nepravosti, kdyby na něho někdo potom mohl před volbami ukázat prstem a říct: Tys vybral zhotovitele, který odvedl nekvalitní drahou práci.

Ono to totiž není tak jednoduché, když jdeme do obchodu s botami, tak si také obvykle nevybereme ty nejlevnější a máme pro to svůj dobrý důvod. Já vám přeji hezký den a dobré rozhodnutí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále je přihlášen pan senátor Pavel Eybert. Prosím, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Po kolegovi Kuberovi se mluví velmi těžko, protože on řekne prakticky všechno. Ale přesto mi dovolte, abych vám řekl také svůj názor na tuto materii.

Tak, jak zde říkal pan kolega Vícha, zhruba 90 % z toho, co v něm je, se mi nijak moc zvlášť nezamlouvá. To, že vypadnou "losovačky" a některé další kroky, určitě jo... Ale vlivem různých kauz, které slýcháme v médiích, čteme v tisku, je veřejnost, novináři, ale i mnozí zákonodárci přesvědčeni, že je třeba zákon změnit. Budiž. Podívejme se však na to, co nám novela zákona přináší. V každém případě naroste počet výběrových řízení prováděných podle tohoto zákona. Tím samozřejmě narostou také náklady pro veřejné zadavatele a v souvislosti s tím významně narostou i příjmy firem, které se žijí zprostředkováním výběrových řízeních. Prodlouží se také doby potřebné k projednávání výběrového řízení – už jsme tady o tom hovořili – od jeho oznámení až do doby vyhlášení výsledku výběrového řízení.

Dnes již dlouhé doby, které má Úřad pro hospodářskou soutěž při vyřizování odvolání, se prodlouží patrně na několikanásobek a výdaj na provoz ÚOHOSu, jak jsme si tu také již říkali, se rozhodně zvětší.

Jelikož jde o normu rozsáhlou a komplikovanou, mnozí veřejní zadavatelé pro svoji malou praxi v této činnosti udělají řadu chyb, často pak vydávaných za korupční činnost. Odvolání k ÚOHSu bude přibývat. Zpomalí se příprava řady projektů, což se projeví na výkonnosti české ekonomiky. Projekty, které již byly dokončeny, budou ještě řadu let v ohrožení zpětného napadnutí výběrového řízení a tím veřejní zadavatelé ohrožení vratkami dotací a sankcemi z toho vyplývajícími.

Ti, co se domnívají, že přijetím tohoto zákona dojde ke snížení korupce, budou zklamáni. Korupci nedělají ani neodstraňují zákony. Korupci dělají a odstraňují lidé. Výměnou zákona lidi nevyměníte. Tento problém nám zůstane. Jen se budou hledat jiné cesty a čím je zákonná norma složitější, tím spíš se zase nějaké najdou. Možná budou sofistikovanější, skryté po nějaký čas oku veřejnosti, ale určitě budou.

Korupci je třeba potírat. Cesty by však měly být co nejjednodušší a postavené na složité prevenci, ale také na účinné represi. A tady vidím zásadní problém. Doposud byla represe korupčního jednání velmi slabá, takřka nijaká.

Přesto se ještě zmíním o některých konkrétních záležitostech zákona. Snížení limitů jak u dodávek služeb, tak na stavební práce opravdu značně navýší náklady veřejných zadavatelů. Nárůst počtu výběrových řízení bude u mnoha menších měst a obcí znamenat nutnost posílit úřady personálně zřízením odboru zadávání veřejných zakázek, nebo vynakládat velké prostředky na firmy, které by tuto činnost pro obce vykonávaly. Soutěžit zakázky jen na cenu je také velmi problematické. Firma s podseknutou cenou nabídky často pak zakázku neumí dokončit, zadavatel se ocitá ve velkých problémech. Provádět výběrová řízení z vysokého počtu nabídek – třicet, čtyřicet přihlášených firem – s sebou pak také nese řadu problémů.

Vyšší pravděpodobnost odvolávání, nepřehlednost pro výběrovou komisi a pak formální projednávání. Je také otázkou, do jakých pater má až být odkrývání vlastnických struktur subdodavatelů vítězů tendru. Otázky vyvstávají také okolo procesu otevírání obálek, okolo osob se zvláštní způsobilostí a další. Takový termín "nejvýhodnější nabídka", to je přímo zdroj možných odvolání. Oblíbeným řešením problému u nás je vydání nového zákona. Problematika zadávání veřejných zakázek je u nás dnes již tak složitá, že prakticky nelze správně zadat zakázku, aby se do ní nemohl odvolat. A máme pak problémy s čerpáním dotací a není divu, že se zadavatelé snaží, aby k odvolání nedošlo. Jelikož se neumím s tímto textem ztotožnit, počkám, jak dopadnou pozměňovací návrhy z výboru a teprve potom se rozhodnu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za vystoupení. A nyní je na řadě pan senátor Miroslav Antl, předseda ústavněprávního výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně, paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, já nejsem mnohotematický a vystupuji pouze věcně. Nedovedu mluvit v rámci jednoho bodu ke všemu, co se děje v české společnosti, v rámci jednoho vystoupení. Přede mnou mluvili senátoři Jiří Čunek a Jaroslav Kubera, kteří jsou členové ústavněprávního výboru, a já je nebudu oslovovat vaším prostřednictvím, vážená paní místopředsedkyně, ušetřím vás toho, abych vás vtahoval do jakékoli diskuse. Chci zareagovat i na to, že předsedové obou nejsilnějších klubů tady pochválili pana senátora Jaroslava Kuberu. Pan předseda klubu ODS dokonce říkal, že je pochybný způsob přijetí usnesení v rámci ústavněprávnímu výboru. Já bych k tomu chtěl říci, že já jsem tam byl na rozdíl od nich od začátku až do konce. Chci říci, že pan předseda klubu ODS tam nebyl, chci říci, že pan senátor Kubera tam nebývá, a když přijde, přijde pozdě a brzy odchází, takže nevím, jak může hodnotit průběh schůze ústavněprávního výboru Senátu PČR. Bylo tady řečeno, že výbor nebyl usnášeníschopný, a proto přerušil jednání schůze, a dnes ráno si to odhlasoval. Tak to vůbec není. Výbor včera probíhal tak, jak má, podle jednacího řádu. A tím, že předsedající, což byla paní senátorka Dagmar Zvěřinová, ale i já jako předseda výboru jsme vstali a pokračovali jsme dnes v jednání výboru, a oslovili jsme všechny členy výboru, z nichž samozřejmě někteří se celkem logicky nedostavili. A tady chci říci, že pan senátor Kubera řekl, že je celkem běžné, že výbory nejsou usnášeníschopné, resp. nepřijímají usnesení, tak to také není. Já jsem tady 3 roky, byl jsem předtím místopředseda ústavněprávního výboru Parlamentu ČR a neviděl jsem ani jediný případ toho, že bychom nebyli usnášeníschopní. Navíc údajně z politických důvodů, protože opozice má toto právo. Prosím, tady chci říci, abychom jednali věcně a vzájemně se nijak neprovokovali. Já jsem se těšil na práci v ÚPV, protože si myslím, že je to o legislativě, o čistotě legislativy a ne o tom, že se budeme vzájemně provokovat, dělat si naschvály, a pak to ještě navíc řešit na plénu. Ano, my jsme nepřijali usnesení v jiném bodě našeho jednání, a právě proto, že jsme nebyli usnášeníschopní po ostentativním demonstrativním odchodu, včera i v rámci projednání veřejných zakázek opět odchod senátorů z ODS proto, abychom nebyli usnášeníschopní. A dnes v rámci pokračování, nikoli po přerušené schůzi, ale po volně navazujícím jednání, opět se nedostavil nikdo. Takže pokud hovoříme o veřejných zakázkách, já bych byl rád, kdyby senátoři všichni se vyjádřili v rámci výborů, tak byli zvoleni, tak byli nominováni politickými stranami. A já bych byl rád, abychom si to řekli v rámci výboru a nezdržovali tady ctěné plénum Senátu PČR a neříkali si tady pak věci, které mohly zaznít na výboru a mohli jsme si je vyříkat. Myslím si, že od toho i výbory jsou. Tady reaguji i na pana senátora Jiřího Čunka, který vystoupil velmi podrobně. Myslím si, že kdyby on byl včera či dnes na jednání ÚPV Senátu PČR, na jeho 32. schůzi, tak mohl nás obohatit, pardon, beru zpět, "obohatit" je silné slovo, mohl říci, co si myslí o tom, co se projednává. Chtěl bych říci a poukázat z hlediska jednacího řádu Senátu PČR, že jsme postupovali podle § 96 jednacího řádu, kdy v momentě, kdy jednací řád podrobně neupravuje jednání výboru, tak se odkazuje na jednání pléna. To je v § 96. A v § 58, odst. 1, který se nazvývá Přerušení schůze, opustí-li předsedající předsednický stůl, je schůze přerušena, fakticky. Fakticky dodávám já, to tam řečeno není. Chtěl jsem říci, že jsme postupovali správně, celý způsob je legální, a prosím, zabývejte se pozměňovacími návrhy, protože byly předneseny v rámci těch, kteří se chtějí pravidelně zúčastňovat v rámci svých senátorských povinností ÚPV Senátu PČR. Já se velmi všem omlouvám za poněkud emotivní projev a předem říkám, že nebudu reagovat na případné další repliky ze strany obou či dalších senátorů, protože vás nechci trápit a zdržovat pořad této ctěné schůze. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A nyní s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Palečková. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já se naopak pokusím velmi neemotivně zareagovat. Obstrukční chování, za které lze považovat odchod z jednání výboru, patří k arzenálu parlamentní práce. Nebudu dále rozvíjet tuto myšlenku. A to, co připomenul kolega předseda klubu ODS Richard Svoboda ohledně pozměňovacího návrhu, který byl dodán teď v průběhu dopoledního jednání jako tisk, myslím, že bylo jen upozornění na to, že je pravidlem, že pozměňovací výborový návrh v tisku by měl být k dispozici 24 hodin před projednáváním na plénu. A on ale vzápětí řekl, že nebude tuto lhůtu požadovat. Ten pozměňovací návrh je poměrně rozsáhlý a je obtížné pro senátory, kteří nebyli nebo nejsou členy ústavněprávního výboru, na něj reagovat takto v průběhu jednání pléna, přečíst si ho, porozumět všemu, co je tam napsáno v paragrafovaném znění. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A nyní opět s přednostním právem pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Paní předsedající, já se omlouvám, normální člověk by to měl zkusit říct všechno najednou, ale já jsem na něco zapomněl. Omlouvám se, jsem už jako kolega Dryml, dnes nepřítomný. Chtěl bych reagovat i na to, co tu proběhlo. Chtěl bych poprosit vaším prostřednictvím kolegy v pravé části spektra, aby neťukali po mém vystoupení, protože mi zhoršují situaci na levé straně. A vaším prostřednictvím kolegovi Kuberovi, který mi nabídl členství ve vašem klubu, že nepřijímám, že jsem sociální demokrat, který nekrade a chce, aby se nekradlo. Jen jsem poukázal ve svém vystoupení na to, že některé věci, které jsou v tom zákoně, krádežím nezabrání a ztíží těm, kteří nekradou, práci. A na tom se, předpokládám shodneme všichni, kteří tady jsme. A vaším prostřednictvím kolegovi Antlovi, který tu v tuto chvíli ale není, tak kolegovi Sušilovi, aby mu to vyřídil, že když jsem říkal, že by se dalo souhlasit s kolegou Kuberou z 90 %, tak jsem si tam nechal právě těch 10 %, kdy souhlasím s výkladem projednávání ve výboru kolegy Antla. Tak teď jsem si to vyžehlil, doufám. A mám dvě otázky na pana ministra, které jsem právě zapomněl. Popsal jsem, jakým způsobem děláme ty zakázky a co nám způsobuje jediný problém, protože v podstatě zákon nepotřebujeme, abychom vybrali toho nejlepšího, nejlevnějšího a nekradli. Jen potřebujeme, aby se nehlásili lumpové. Máme příklad, kdy zvítězila firma na zateplení věžového domu za 12 mil. Kč, druhá byla za 14. A ta první odstoupila, udělala to tedy ta za těch 14, jak jinak. Ale ve skutečnosti to dělala ta první, akorát asi za 13, a oni už se nějakým způsobem podělili, ale pro nás to bylo dražší.

Dává nám tento zákon možnost tyto lumpy, kteří toho zneužili, příště nevybrat? A druhá věc, na výboru padala diskuse o černé listině těm, kteří podseknou zakázku a pak dělají potíže. Víte, že zkrachovali, ale oni si hned založí další firmu. Jestli prostě existuje nějaká možnost do budoucna mít někoho na černé listině, a i proč třeba, to se zveřejní všechno, prostě aby ti slušní zadavatelé na to nedopláceli. A ta druhá věc, jedinou možností, jak jsme tomu mohli dnes zabránit, když děláme zakázku za 10 mil. Kč, tak fakt nechceme, aby se nám tam hlásil někdo, kdo nikdy nic podobného nedělal. A má nejvyšší zakázku za 500 000. Tak jsme si řekli, dobře, děláme za 10 mil. Kč, přihlaste se všichni, máme to zveřejněno, všichni se můžete přihlásit, ale proboha, mějte alespoň jednu zakázku, kterou jste dokázali, že takovou umíte udělat. Tak tuto možnost nám tento zákon teď bere, protože tam stanovuje v těch ekonomických předpokladech, které některé ruší některé tak, že 50 % té zakázky. A obávám se, že to v mnoha případech nemusí být zrovna to pravé řešení. Já chápu, vy jste odebírali všechny ty možnosti, kdy ti lumpové zadavatelé stanovovali taková kritéria a neměli to otevřené, aby se nehlásila spousta a aby to nebyla čistá soutěž. Ale tímto jste potrestali ty slušné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Luděk Sefzig. A já mezitím vyřizuji to, o co jsem byla požádána. Berte to za vyřízené.

Senátor Luděk Sefzig:  Já děkuji za diskusi. Paní místopředsedkyně řekla tu faktickou poznámku o tom, že kolega předseda klubu Richard Svoboda pouze komentoval dobu, kdy jsme dostali pozměňovací návrhy. A já tedy musím říci, že zrovna to nejsou ty jednoduché pozměňovací návrhy, které navrhuje výbor. A skoro bych se nedivil, kdyby alespoň ta skupina, která má v Senátu velkou sílu, aby si skutečně zvážila, zdali je to vůbec použitelné, zdali je použitelný tento pozměňovací návrh, protože jednak je velmi složitý, myslím, že i podle něj bude velice složité výběrové řízení. O tom ale hovořit nechci. Já jsem se mnoha výběrových řízení neúčastnil. Myslím tím výběrové řízení městského zastupitelstva v Rokycanech, ale určitou představu vám, a musím říci, že i to kritérium ceny, sic je velice důležité, někdy nebývá to nejdůležitější. Daleko důležitější je kvalita toho provedení. A vždy, když něco kupujeme, tak zvažujeme přeci cenu a kvalitu. Panuje dlouholeté pořekadlo, nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci. To je stará lidová zkušenost. Já jsem rád, že velice vážený kolega Petr Vícha zůstává členem ČSSD, protože jak sám říká, nekrade. Já znám mnoho sociálních demokratů, kteří nekradou. A jsem rád, že tato skupina zůstává ucelená a nenavazuje na tu prvorepublikovou sociální demokracii, která bývá často parodována příslovím – sociální demokrat, kudy chodil, tudy krad. Chci říci, že o co běží, je to, že my se snažíme zamezit rozkrádání peněz ve veřejných zakázkách. Ať vytvoříme ten zákon jakýkoli, ať vytvoříme jakékoli pozměňovací návrhy, vždy je může někdo úhradkem, nerovným, nečestným zacházením je obejít. Daleko důležitější je zmenšit ten prostor pro korupci, zmenšit počet razítek a dokončit v řadě oblastí privatizaci. Několik zahraničních firem už si přímo stěžuje, zcela veřejně, že množství, které u nás je zadáváno a nemá svého konkrétního zadavatele, je to tedy veřejný sektor, je tak veliké, že i v evropských poměrech je téměř neprůhledný ten systém. A je zapotřebí se zamyslet nad tím, zdali nemá být v řadě ohledů dokončena privatizace. Víte, já jsem členem zastupitelstva, které v minulém a předminulém volebním období mělo koaliční vedení radnice, kde převažovala ODS, a musím doznat, že i řadě mých kolegů bylo velmi obtížné vysvětlit, že cílem ODS není, aby byl bohatý stát nebo město, ale aby byli bohatí občané, kteří v tom městě nebo ve státě žijí. Ti potom budou rozdělovat svůj majetek, zadávat svoje zakázky, a bude to skutečně jen na nich, jak budou hospodařit s tou firmou dodavatelskou nebo zhotovitelskou. Já se domnívám, že tady je cesta k tomu, jak řešit problém s korupcí a s obcházením těch pravidel při zadávání veřejných zakázek, že prostě zmenšíme ten prostor pro veřejné zakázky. Oba kolegové, kolega Vícha i Kubera tu zmínili tu nebezpečnost všech dotací, které jsou. To nebezpečí je skutečně výjimečné i v tom, v jakém poměru je, a kolega Vícha na to naprosto správně upozornil. Jestliže dostanete 90 % dotace, což z EU je zcela normální, dokonce se v průběhu toho minulého období zvýšilo to procento z 80 na 90 %, u soukromého sektoru je to 50 %, tak to je přeci prostor, kdy klesá bdělost těch zadavatelů a kdy ta náchylnost ke zvýhodnění jiné firmy, která nabídne třeba ještě něco jiného, tak nemusí být zrovna úplně čistá. Proto já bych se velice rád dotázal pana ministra, jestli uvažuje on, resp. tato vláda takto systematicky a zdali se bude snažit zmenšit ten prostor pro zadávání veřejných zakázek, tzn. zdali bude pokračovat v privatizaci některých majetků.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A v této chvíli poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Ještě než přijde k řečnickému pultu, pro stenozáznam doplním, že z dnešního jednání se omlouvá pan senátor Zdeněk Schwarz. Děkuji. A máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já už nebudu dlouho zdržovat. Jen řeknu takové dvě obecné věci, které tu už v obecných rovinách zazněly. Ta první je, že každý zákon, který schválíme, bude minimálně částečně špatný. Tzn. že i zákon o zadávání veřejných zakázek, který buď schválí nebo neschválí parlament, bude špatný, bude mít chyby. To ale neznamená, že bychom se neměli snažit na něm pracovat, aby byl použitelnější, aby byl transparentnější, srozumitelnější, jasnější a snad někdy stručnější. A mohl by být do budoucna také návodem pro ty zadavatele, což mám pocit, že tento zákon úplně neplní. Já osobně navrhuji, abychom schválili ten zákon v tom znění, jak nám přišel z PS, byť je tam spousta chyb, protože se mi zdá, že to, co se k němu snažíme přidat tady v Senátu, ho rozhodně kvalitnějším nedělá. A ty důvody tady už byly zmíněny, byť neříkám, že některé jsou možná vedeny dobrými úmysly. Ten můj návrh se mi neříká úplně lehko, protože já jsem k panu ministrovi měl také spoustu výhrad v rámci té debaty, kterou jsme vedli na výboru, ale vždy, když si člověk musí vybrat, tak si musí vybrat z něčeho, co existuje. Druhá věc, kterou chci říci, co můžeme udělat pro to, aby bylo méně korupce, kromě toho, že přijmeme nedokonalý zákon o zadávání veřejných zakázek? Co můžeme udělat, je, že se budeme snažit, aby veřejných zakázek bylo co možná nejméně. To už tu komentováno bylo, já se k tomu nebudu vracet. A druhá věc, o kterou se můžeme snažit, je, aby byli lidé prostě slušnější. Když budou slušnější, je velká pravděpodobnost toho, že korupce bude méně. A lidé budou slušnější pouze tehdy, když veřejné osobnosti budou také slušnější. A to se netýká jen sportovců a zpěváků, ale i politiků. Takže to je ta moje druhá poznámka. Jinak nám všem přeji, abychom dnes zvolili správně a umožnili jsme, aby v této zemi přeci jen té korupce i díky tomu zákonu, který přijmeme, bylo méně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. A v této chvíli poslední je přihlášen místopředseda Senátu Petr Pithart. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, když už se tu vede taková důkladná a v zásadě konsensuální debata, tak jsem se rozhodl, že do toho přispěji, ačkoli sám přímé zkušenosti se zakázkami veřejnými nemám. Ale tady několikrát padlo, každý zákon je špatný, každý zákon bude špatný, čím bude podrobnější, tím v něm paradoxně bude více mezer a příležitostí k podvádění a k tomu, aby to byli ti lumpové, kteří budou nakonec triumfovat. Ty postoje odráží určitý moderní trend v právní nauce ve vyspělejších zemích, než je naše, kterému se říká skepse k právu. A kladou se základní otázky, co vůbec právo je, co všechno je právo, zda jsou to vskutku jen ta slova uvedená v paragrafech, a vlastně se hledají meze práva. A klade se otázka, co tedy s tím. Já bych připomněl jeden pokus ze začátku 90. let, který napodoboval praxi v okolních středoevropských zemích. A týká se nepochybně toho, co projednáváme. My jsme si vědomi, že sebelepší zákony tady prostě nebudou stačit. Já, když jsem se stal předsedou vlády a vyjel jsem tady do okolí, tak mě hned po návštěvě předsedy vlády vedli do hospodářské a obchodní komory. A já jsem chvíli nechápal, co to je za typ instituce, ale pochopil jsem, že je to instituce pro ty země, pro podnikání, pro férové podnikání naprosto podstatná, protože přesně to, co právo nemůže a na co už nestačí a nemá na to tak jemné nástroje. To si řeší samospráva podnikatelů. Kolega Vícha mluvil o lumpech, ptal se, jestli by mohly existovat nějaké černé seznamy. No samozřejmě, nevím, jak oni tomu přesně říkají, ale tyto komory, které mají ovšem povinné členství, samozřejmě že pořizují takové či onaké seznamy, protože to je především jejich zájem, jejich podnikatelů, aby mezi nimi nebyly černé ovce, aby je tak či onak vyřadily z té soutěže. Ten zákon přijala tehdy Česká národní rada, popravdě jsme to opsali podle vzoru tady středoevropských, Rakousko, SRN, Itálie, a hned po následujících volbách ta vláda, která přišla po nás, ten zákon zrušila, protože povinné členství je přeci reziduum socialismu. A to my tady prostě nestrpíme. Já jsem se pak ještě několikrát pokoušel s Otou Motejlem a dalšími vytvořit situaci, když už ten princip povinného členství je tedy nepřijatelný, protože je socialistický, tak jak dát té hospodářské komoře daleko větší pravomoci, než ona má. Ona vlastně žádné pravomoci nemá, ona je takovým podpůrným a pomocným spolkem. Několik takových pokusů jsme učinili, ale neprošel ani jeden. Zřejmě ta bariéra, vyjádřená tím, že povinné členství je něco socialistického, je příliš silná. Já tady chci k té skepsi, která tu dnes převažuje, říci, že je oprávněná a my skutečně legislativními prostředky můžeme dosáhnout jen určité úrovně korektnosti. Dál v těch případech, které jsou jemnější, rafinovanější, sofistikovanější, tam by si pomohli podnikatelé sami, kdyby k tomu měli příslušnou instituci. Byla tu, není tu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A ještě chce vystoupit pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se, já jsem stejně jako kolega Vícha zapomněl na jednu věc, kterou jsem vám chtěl sdělit, a to, když jsem si kontroloval vyjádření jednotlivých odborných institucí, zájmových atd., tak jsem narazil na vyjádření Svazu měst a obcí, odborů Hospodářské komory, a to de facto k tomu pozměňovacímu návrhu nebo k dikci pozměňovacího návrhu, který tu byl předložen a který jsem i já kritizoval, tzn. problémů s rozkrýváním té struktury u těch jednotlivých subdodavatelů. Tak tento návrh byl projednáván ve výborech PS. A oni se k tomu vyjádřili, že s tím nesouhlasí a že tady toto rozkrývání a tento způsob nepatří do tohoto zákona. To bych rád chtěl poznamenat, že jsou to celkem významné instituce, které by paradoxně měly stát proti sobě, např. odbory a Hospodářská komora, ale v tomto to vidí také stejně. Jinými slovy, já na vás chci jen naposledy apelovat, abychom podpořili ten zákon tak, jak přišel, protože si stejně myslím, že možná s tím mohou být pak nějaké další problémy, s jeho schválením v PS. Je určitě špatně, abychom ten zákon neschválili, protože ty losovačky, to je opravdu potřeba z možností právního řádu vyhodit. A určitě je pro nás velmi dobře, abychom schvalovali zákony, které nebudou mít pro naše podnikatelské prostředí nějaký zásadní negativní dopad. A to si myslím, že těch 5 % určitě je. Já jsem se se svými spolupracovníky snažil modelovat případ rozkrývání úplně normálních obecních zakázek, které jsou třeba kolem 5 mil. Kč. A vzal jsem si příklad toho, co se dělá. Já jsem přesvědčen, že většina těch poctivých dodavatelů, kde jsme spokojeni, nebude se moci z těchto důvodů zúčastnit výběrového řízení, protože tam, kde oni nerozkryjí tu strukturu, tak budou muset nahradit subdodavatele, kterého rozkryjí, a to je třeba subdodavatel, který jim absolutně nevyhovuje. A to není o nepoctivosti. Samozřejmě my bychom, kdyby na to byl čas, tak ten náš zásadní problém je, že my jsme všichni politici také pod tlakem médií. A tady se vytvořil určitý tlak, že kdo nepodporuje rozkrytí, tak to je vlastně korupčník. A to je přeci úplný nesmysl. Zvláště proto, že ten pozměňovací návrh, který byl první, a ono jich pak prošlo několik, tak ten byl úplně neschvalitelný a komplikující úplně všechno. Teď myslím ten, který byl projednáván v PS. Takže ta situace určitě taková není. A bylo by zřejmě pro nás dobře schválit tento zákon, ale bez těch věcí, které ho zkomplikují.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A v této chvíli nikoho přihlášeného do diskuse již nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Táži se nyní pana navrhovatele. Ano, pan ministr se samozřejmě chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Takže děkuji, vážená paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, to, co tu zaznělo, bych mohl komentovat a mluvit tady asi hodinu a půl, dvě hodiny, abych vysvětlil, zazněly tady některé věci, které bych rád upřesnil, protože nejsou úplně přesné. A tak to tak vezmu postupně a budu se snažit být maximálně stručný. Co se týče ÚOHS, byla tu otázka, co se stane s ÚOHS. Samozřejmě ÚOHS bude posílen zhruba o 70 lidí právě jako reakce na to, že jsme snížili limit u zakázek malého rozsahu. Debaty o tom, jestli to snížení u zakázek malého rozsahu ano nebo ne, bych řekl, že je bezpředmětné, protože my skutečně z hlediska EU jsme měli ty limity prakticky nejvyšší, takže k tomu snížení muselo dojít. Potom co se týče, byl tu dotaz na "ERÚ", tzn. přidružené osoby. V tom původním vládním návrhu, který jsme posílali do PS, tak toto zahrnuto bylo, nicméně rozpravou v PS, ve výborech, toto vypadlo. Potom další bod, vlastnická struktura, a tím se dostávám i k reakci z hlediska toho pozměňovacího návrhu. Základem a principem zákona o veřejných zakázkách by mělo být nastavit primárně tu nejférovější soutěž. Jestliže bude férová soutěž, nikdy nebude úplně 100% ideální, vždycky to někdo dokáže nějak obejít, ale maximálně férová, tak to, kdo je vlastnická struktura, kdo je vlastník, je vlastně až druhotné, protože důvod k tomu rozkrývání vlastnických struktur byl, nebo začalo se o něm mluvit, kdy vítězem se stala firma za podivných okolností, s podivnou vlastnickou strukturou. V okamžiku, kdy se nám podaří ty soutěže nastartovat tak, že tam bude větší konkurence, více otevřená, tak potom ani ty podivní vítězové tam nebudou. Nicméně tu snahu o rozkrývání vlastnických struktur chápu, chápu i motivy toho pozměňovacího návrhu, nicméně s tím návrhem souhlasit nemohu. A nemohu s ním souhlasit z několika důvodů. Několik jich tu již bylo zmíněno, uvedu ještě další. Ten návrh na odkrývání struktur tím, že za to odpovídá ten generální dodavatel, je úplně proti smyslu podnikání, protože ten hlavní dodavatel má své subdodavatele, a jejich know-how, těch dalších subdodavatelů, že dokáží někde něco koupit, je to, proč si je ten hlavní dodavatel najímá. V tomto případě ten generální dodavatel dostane všechno, celou strukturu jako na talíři a napříště už může ty subdodavatele rovnou vyřadit a nakupovat přímo. To je jeden důvod. Další důvod, a já bych se vás jen zeptal, řekněte mi, jak, jestliže jeden subdodavatel bude mít pět subdodavatelů a předá tomu hlavnímu dodavateli jen čtyři s tou vlastnickou strukturou. Jak mu to ten generální dodavatel dokáže? Jak ho dokáže zkontrolovat? Nedokáže. Musel by jít do jeho účetnictví, musel by vidět jeho účetní knihy, že tam ty další dodavatele má, jinak to není schopen zkontrolovat. Další, bylo tu řečeno o těch čestných prohlášeních, ano. A v tom pozměňovacím návrhu bylo napsáno, ta představa byla, že když se to nahradí čestným prohlášením, tak následně se budou čísla bankovních kont, na která půjdou dividendy, se zase budou shromažďovat. Já si neumím představit, kam se to ženeme. Do stavu, kdy se budou čísla bankovních kont fyzických osob shromažďovat někde jinde než na nějakém centrálním registru? V této souvislosti bych chtěl jen avizovat, že pokud PS nepřijme tento pozměňovací návrh, tak s Karolínou Peake připravujeme návrh, který mi přijde nesrovnale rozumnější, a to je tak, že do zákona o veřejných zakázkách bychom pouze velice malou technickou novelou implantovali povinnost, aby dodavatel všechny své subdodavatele informovat o tom, že jednají na veřejné zakázce. A následně jinou právní úpravou by byla stanovena oznamovací povinnost, od jaké výše, že se ten dotyčný subdodavatel, fyzická nebo právnická osoba, podílí na veřejné zakázce. A na nějaký centrální registr by uváděl údaje, které by byly požadovány. To mi přijde mnohem systémovější řešení. Nicméně k tomu zřejmě v tuto chvíli není vůle. Budu reagovat ještě na to, co tu říkal pan senátor Kubera. Jeden dodavatel autobusů, autobus, je tam ta možnost v tuto chvíli tímto zákonem jednací řízení bez uveřejnění. Institut maximální ceny je možné použít bez problému už podle stávající novely. Projektant, technický dozor a dodavatel, spojené osoby. Já se v té branži pohybuji 20 let. Jsem přesvědčen, že to tak být nemá, aby byly spojeny. Nicméně v rámci diskusí, které probíhaly, jsem přistoupil na to, že neměly by být spojeny osoby technického dozoru a dodavatel, to je zvrhlost. Takže toto tam je, projektant tam být může, protože projektant může být třeba ta přidružená osoba. Ono s těmi přidruženými osobami, říkám, co se týče toho vyloučení té výjimky ERU, měli v tom našem návrhu, ale já musím upřímně říci, že jsem akceptoval i ty argumenty, že ti sektoráři mají některé specializované, třeba projekční firmy, které v okamžiku, kdybychom ten přímý nákup od těch přidružených dcer tímto zákonem vlastně znemožnili, tak jsem vnímal jako silný. Proto v rámci projednání v PS k tomu takto došlo. Účelnost – dnes v tom zákoně není požadavek na komplikované popsání účelu té zakázky, naopak, na začátku byl velký tlak, a byla to i Národní ekonomická rada vlády, různé organizace, které po nás chtěly, abychom implantovali systém 3E do zákona, což by ten zákon skutečně velmi ztížilo, protože by se přenesla odpovědnost za hospodárnost na zákon o veřejných zakázkách. A to tam podle mého názoru vůbec nepatří. Primární odpovědnost za hospodárnost, účelnost, nese ten zadavatel a ne zákon o veřejných zakázkách. Nicméně my jsme reflektovali na tento tlak tím, že jsme zavedli ten institut významné zakázky, kde je nějaká ta potřeba takové té státní expertizy, oponentního posudku, se nám jeví jako účelná. To je to, co se týká té účelnosti. ISO – já se skutečně domnívám, že ISO je naprosto zbytečné požadovat po dodavatelích. Proto jsem dal z mého podnětu to z toho bylo vyhozeno, protože ISO dnes skutečně neprokazuje z hlediska kvality prováděných prací ale vůbec nic.

Schopnost anebo to, jestli může provádět ten dodavatel, to nám říkají jiné doklady, to nám říkají živnostenské listy a obchodní rejstřík, případně certifikáty, které jsou vyžadovány zvlášť z oblasti třeba elektra, nebo plynu. Ale z hlediska kvality nám ISO neříká vůbec nic a proto jakkoliv dlouho se budu hádat, že je to věc naprosto zbytná. Konec konců ono už se i v Evropě začínalo říkat o tom, že to, co jsme si tady v Evropě vymysleli, je něco trošku šíleného.

Tak, přehlednost toho zákona. Já s vámi souhlasím v tom, že ten zákon by samozřejmě mohl být jednodušší. Já vůbec se nepřu, že bych ho v některých částech upravil. Já dokonce velmi souhlasím s panem senátorem Kuberou s tím, že já bych implantoval do toho zákona ustanovení o tom, že když vedoucí jednotky úřadu rozhodne, že se koupí škodovky, tak je to jeho rozhodnutí a výběrové řízení, nebo vypsáno ať se sežene ta nejlevnější škodovka na trhu. Budu opakovat to, co jsem říkal včera na ústavně-právním výboru na tom scénáři, který byl tady, takže když jsem toto řekl, ta mě následně zástupci z Evropské komise ještě večer přesvědčovali, že přece takovou zrůdnost nemůžeme vůbec myslet vážně. Takže tady my skutečně musíme v některých případech ve struktuře a složitosti bohužel reagovat na posun v Evropské komisi.

Velmi často se objevuje příklad toho, že když mám s někým špatnou zkušenost, takže bych ho měl mít možnost vyhodit. V tuto chvíli ta možnost takto postavená neexistuje, ale začíná se o tom v rámci Evropy mluvit, takže se domnívám, že brzy by se to k nám tato právní úprava mohla dostat, protože to považuji samozřejmě za rozumnou věc. Ono to ve finále zase nebude tak jednoduché, protože se ta špatná zkušenost musí něčím podložit. Ono to není jenom tak, že někdo řekne – měl jsem špatnou zkušenost, jinak se dostaneme zase do oblasti právních sporů. Účinnost – ten zákon, aby byl přijat maximálně rychle.

My jsme tam dali tu účinnost od 15. dubna, právě protože jsme předpokládali projednávání v Senátu a tu možnost vrácení do Poslanecké sněmovny, aby tam byl včas. Já si nemyslím, že účinnost od 15. dubna nebo od 1. dubna je nějakým způsobem komplikace, protože ti budoucí zadavatelé se na to stejně musí v předstihu nějakou dobu připravit. To znamená, my jsme tam právě proto dávali tu účinnost od dubna, aby měli tak dva tři měsíce na to, aby se mohli s tím zákonem seznámit.

Tak, a teď nevím, jestli jsem ještě na něco nezapomněl, takže z hlediska toho celku. Já k tomu s pozměňovacími návrhy nesouhlasím. Pro mě ten pozměňovací návrh tak, jak je dneska postaven je skutečně administrativně náročný, špatně prokazovatelný, komplikuje život těm normálním firmám a domnívám se, že z hlediska vlastnické struktury ta cesta, jak jsem ji předestřel, která samozřejmě bude chvilku trvat, než se připraví, ale je to cesta, která je nepochybně – já se domnívám, že nepochybně, lepší. A to je, nevím, jestli jsem na někoho nezapomněl, omezení počtu veřejných zakázek. Tak samozřejmě, čím méně veřejných zakázek, tím méně problémů anebo snížení dotací. Já jsem proto, aby se počet dotací snižoval maximálně, ale to myslím, že nevyřešíme tímto zákonem.

Já myslím, že v zásadě ty hlavní věci, co tady mám poznamenány, tak jsou všechny. Jo, takže to je asi všechno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Karel Korytář. Ne děkuji. Ptám zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Antl. Toho tady nevidím, takže asi nepřeje. A prosím tedy jedině paní zpravodajku garančního výboru, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji za slovo, paní předsedající, pane ministře za vaše vysvětlení, i když bylo škoda, že někteří, kterým jste to vysvětloval tady, při tom zrovna nebyli. Já bych shrnula diskusi. V ní vystoupilo celkem s panem ministrem 20 senátorů a senátorek, někteří vystoupili i vícekrát.

V podstatě to už tady bylo řečeno a cítíme to všichni, že asi máme názor na tento zákon, že to není to pravé ořechové, byl mnohokrát kritizován z různých důvodů, nebudu se vracet k jednotlivým vystoupením, protože to bychom to zde zbytečně protahovali, ale podstatné je, že padly dva návrhy. Padl návrh na schválení zákona, přijetí zákona ve znění tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Podal je senátor Jonáš a senátor Vystrčil a potom tedy byl podán návrh, abychom schválili návrh tak, podle znění a podle pozměňovacích návrhů, podle ústavně-právního výboru.

Podle řádu jednacího budeme zřejmě hlasovat nejprve o návrhu schválit zákon tak, jak přišel ze sněmovny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, paní zpravodajko, máte pravdu. V této chvíli padl tedy návrh schválit, my o něm musíme dát hlasovat, já všechny svolám k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 30. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, návrh nebyl přijat. Protože nepadl v této chvíli jiný návrh, budeme pokračovat v projednávání tohoto zákona. Otevírám podrobnou rozpravu. Děkuji, paní zpravodajko.

Do podrobné rozpravy se v této chvíli přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl stručně vyjádřit k návrhům, které schválil ústavně-právní výbor. Zaznělo tady v předchozí obecné rozpravě, že tyto návrhy, přestože jsou docela komplikované, byly předloženy na poslední chvíli, že je složité se v nich vyznat. Já bych rád chtěl zdůraznit, že zejména ten první návrh, který se týká rozkrývání vlastnické struktury dodavatelů a subdodavatelů veřejných zakázek, tak je obsahově více méně identický s těmi návrhy, které přijaly zbývající dva výbory, které tuto materii projednávaly. A jediný podstatný rozdíl tam je, že se dalo určité vyšší kritérium pro omezení, kteří dodavatelé nemusí být rozkrýváni, a to částkou 500 tisíc korun tak, aby doopravdy ta zátěž na dodavatele veřejných zakázek nebyla nadbytečná a nedokládali se i řekněme bagatelní subdodavatelé, kteří se nepodílejí nějakým větším finančním rozsahem na veřejné zakázce.

Zaznělo tady v obecné rozpravě, že cílem návrhu je zprůhlednit majetkovou strukturu těch, kteří se podílejí na veřejných zakázkách. Důvodem je zejména ta skutečnost, že je poměrně veřejně známo, že u řady zakázek je velká pochybnost, že ten, kdo rozhoduje o veřejné zakázce, má zároveň nějaký prospěch on nebo nějaké osoby, které jsou na něj napojeny z té veřejné zakázky.

Jinými slovy, že zadavatelé přidělují zakázky s určitou nadsázkou sami sobě. Je samozřejmě otázka, do jaké míry tento návrh může přispět k omezení této skutečnosti, nic není stoprocentní, ale měli bychom alespoň zkusit něco s tím stavem, který v ČR je, udělat.

K námitce, že je to byrokraticky náročné, a to, co tady říkal pan ministr, že vlastně dodavatel může mít problémy s tím, jak zajistit tuto informaci za subdodavatele. Já bych chtěl říct, že je jedno, jestli je někdo dodavatel nebo subdodavatel, ale kdo se chce v té kvalifikované výši podílet na veřejných zakázkách, tak by měl být připraven tu strukturu rozkrýt, a jakmile to udělá jednou, tak už to může dělat u každé další zakázky. Je to do jisté míry jednorázová práce, která pak se musí nějakým způsobem aktualizovat, ale následně už to tak složité není, takže si nemyslím, že i ta zátěž by byla nadměrná ve vztahu k tomu cíli omezení korupce, který je tím sledován.

Druhý pozměňovací návrh, který je v usnesení ústavně-právního výboru nadepsán jako návrh upravující zveřejňování informací, to je návrh, který vůbec nezatěžuje proces zadávání veřejné zakázky samotné, tzn., nedává žádnou možnost zasahovat, resp. zneužívat tohoto procesu třeba k napadání procesu přezkoumávání u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A podstatou tohoto návrhu je v podstatě to, že základ povinnosti zveřejňovat informace o veřejných zakázkách by neměl být upraven v zákonu o veřejných zakázkách, ale v zákonu o svobodném přístupu k informacím, který upravuje, co vlastně veřejný sektor má poskytovat veřejnosti za informace, a zároveň řeší vazbu poskytování informací na ochranu duševního vlastnictví a obchodního tajemství, protože opět obchodní tajemství bylo často zneužíváno jako důvod, proč se neposkytovaly žádné informace o veřejných zakázkách. Stačilo veřejnému zadavateli to, že do smlouvy se napsalo, že smlouva je předmětem obchodního tajemství, což právně je samozřejmě pitomost, protože předmětem obchodního tajemství může být jenom nějaká specifická znalost, která odlišuje podnikatele od ostatních konkurentů a která je využitelná v jeho podnikání a zároveň i chráněné jako důvěrná, nikoliv vlastní obsah smlouvy.

Toto tady je kompromis mezi maximálním zveřejňováním, které zároveň zajišťuje ochranu obchodního tajemství v procesu, jak je v pozměňovacím návrhu uveden. A to je vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do podrobné rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce ještě vyjádřit. Pane ministře? Ne. Děkuji. Musím se zeptat ale ještě pana zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Korytáře. Nepřeje si vystoupit. Pan zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Antl? Také ne. Prosím tedy paní garanční zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě a navrhla způsob hlasování, prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, nám tedy zbývá pouze provést hlasování o třech pozměňovacích návrzích ústavně-právního výboru. Budeme hlasovat. Navrhuji hlasování po jednotlivých bodech, tak jak tady byly předneseny kolegou Dienstbierem. Čili první pozměňovací návrh je I. – Pozměňující návrhy upravující rozkrytí vlastnické struktury.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já vás poprosím, abyste shrnula to, co bylo navrženo v hlasování. Já potom svolám všechny k hlasování, pak vás poprosím znova, abyste řekla vždycky konkrétně, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Marta Bayerová:  Ano. Jako druhý pozměňovací návrh je návrh II. nazvaný Pozměňovací návrhy upravující zveřejňování informací. Obsah byl opět řečen v podrobné diskusi. A třetí pozměňovací návrh odstraňující kolize se senátním tiskem č. 230 označený III.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Byl tady dán návrh, jak budeme hlasovat. Já svolám všechny do Jednacího sálu.

Nyní vás poprosím, abyste vždycky řekla konkrétně věc, o které budeme hlasovat.

Senátorka Marta Bayerová:  První pozměňovací návrh I. Pozměňující návrhy upravující rozkrytí vlastnické struktury.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 73 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 34, proti bylo osm. Návrh byl přijat.

Senátorka Marta Bayerová:  Druhým pozměňovacím návrhem je II. Pozměňovací návrhy upravující zveřejňování informací.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 74 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 37, proti bylo šest. Návrh byl přijat.

Senátorka Marta Bayerová:  A jako třetí a poslední je pozměňovací návrh III. Pozměňovací návrhy odstraňující kolize se senátním tiskem č. 230.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Já v této chvíli se musím omluvit, protože jsem se nezeptala na stanoviska, ale pan ministr své stanovisko řekl naprosto zřetelně a mám za to, že paní zpravodajka také ve svých vystoupeních.

Ještě paní zpravodajka, prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Ještě prosila bych o vyslechnutí takové drobné legislativně technických záležitostí. Doporučuji, aby legislativní odbor provedl v části II. u bodu 3 usnesení ústavně-právního výboru legislativně technické úpravy tak, aby odstavec 7 byl uveden do souladu s odstavcem 8. Pro vaši informaci, jde pouze o to, že v odstavci 8 jsou místo písmen použity číslovky u jednotlivých bodů. A dále, aby provedl legislativně technické úpravy, které souvisí s vložením nových částí. Děkuji vám za pozornost a za trpělivost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. O tomto asi není potřeba hlasovat, ale legislativně technická úprava v kompetenci legislativního odboru. My ale musíme ještě přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů. Protože jsme všechny pozměňovací návrhy již vyčerpali, dovolím si opět bez znělky dát hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 76 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 35, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Naším úkolem je ještě pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby těmito senátory byli senátorka Marta Bayerová a senátor Miroslav Antl. Já se vás musím zeptat, jestli s tím souhlasíte? Nesouhlasíte. Je zde tedy další návrh, aby tím, kdo nás zastoupí v PS, byl pan senátor Jiří Dienstbier. Pan senátor Dienstbier souhlasí. Dobře. Návrh tedy je, aby nás v PS zastoupili při obhajování našeho návrhu paní senátorka Marta Bayerová a pan senátor Jiří Dienstbier.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 77 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali vše, co jsme měli udělat k tomuto bodu jednání. Já velmi děkuji panu ministrovi, panu navrhovateli, děkuji paní garanční zpravodajce i ostatním zpravodajům, i všem vystupujícím a my budeme pokračovat přerušeným bodem, kterým je bod

 

Okolnosti vyslání vojenských lékařů na Slovensko

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili 8. prosince. V úvodu prosím pana předsedu Senátu pana Milana Štěcha, aby zaujal místo u stolku zpravodajů jako navrhovatel a musíme určit zpravodaje pléna Senátu. Navrhuji, aby se jím stal zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Dienstbier, který se svou rolí souhlasí. Ptám se? Ano, souhlasí. O tomto ale musíme hlasovat. Musím tedy všechny svolat do sálu hlasováním.

Děkuji. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. Budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí, aby se zpravodajem v Senátu pro tento bod stal pan senátor Jiří Dienstbier.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 78 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 33, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Prosím tedy pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby také zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a mohl k ní zaujmout posléze stanovisko.

Návrh usnesení Senátu také projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který stejně jako ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán na lavice. Předseda výboru určil zpravodajem pana senátora Jaroslava Sykáčka, kterého se ptám, zda chce vystoupit? Ano, pan senátor Sykáček má slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Jak již bylo řečeno, tak tímto bodem se zabýval i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor nepřijal žádné usnesení k projednávanému bodu, a to vzhledem k tomu, že z 11 členů výboru bylo přítomno pouze 5 senátorů. Z toho důvodu tady nebyl výbor usnášeníschopný.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Návrh usnesení také projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor také nepřijal žádné usnesení a záznam z jednání vám bylo rozdán na lavice. Předseda výboru určil zpravodajem pana senátora Jiřího Dienstbiera, který se stal i zpravodajem pléna Senátu. V této chvíli já prosím pana senátora Dienstbiera, aby nás seznámil s průběhem jednání ústavně-právního výboru.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně. Ústavně-právní výbor se k tomuto bodu jednání sešel v usnášeníschopné podobě a v tomto stavu také proběhlo celé jednání až do doby, než jsme přikročili k hlasování. Pan předseda Štěch předložil svůj návrh usnesení a zdůvodnil ho. Následně proběhla rozprava jak v původním zdůvodnění, tak i v rozpravě zaznělo, že hlavním důvodem, proč je tento bod projednáván, je posouzení ústavnosti postupu vlády při vyslání vojenských jednotek, v tomto případě vojenských lékařů do zahraničí, tedy v tomto případě opět na Slovensko, s tím, že podle čl. 43 Ústavy odst. 3 je v zásadě v kompetenci komor Parlamentu rozhodovat o tom, zda mohou být ozbrojené síly ČR do zahraničí vyslány.

Z tohoto pravidla jsou v tomto článku Ústavy výjimky upraveny v odst. 4 a 5, konkrétně v odst. 5 písm. b) je možnost vlády rozhodnout o vyslání ozbrojených sil ČR, tedy vojenských jednotek do zahraničí na vojenské cvičení.

Formálně takto v posuzovaném případě vláda rozhodla. Okolnosti ovšem byly takové, že nebylo plánováno žádné cvičení, přišla žádost vlády Slovenské republiky o pomoc v nouzové situaci za stavu, kdy na Slovensku probíhala stávka, resp. protest lékařů a lékaři omezili svoji práci v tamních zdravotních zařízeních, a slovenská vláda tedy žádala o pomoc v tomto nouzovém stavu.

Vláda neměla možnost vyslat z tohoto důvodu vojenské jednotky do zahraničí. Rozhodla proto o přijetí doplňků plánů vojenských cvičení, kde pod názvem Slovenské zdraví tedy schválila tuto akci jako cvičení v zahraničí na území Slovenska. Domnívám se, že tento postup byl, a zaznělo to i v předkladu pana předsedy Štěcha v následné rozpravě, překročením ústavních pravomocí vlády, protože jak už jsem říkal, to cvičení bylo následně vykonstruováno. Vyplývá to i z právní analýzy, kterou samo ministerstvo obrany pro účely projednávání tohoto bodu předložilo v dokumentu, který se jmenuje Stručný právní rozbor vyslání lékařů, příslušníků Armády ČR na Slovensko v rámci vojenského cvičení, je v úvodu shrnut ústavní stav, tedy úprava vysílání do zahraničí. Na druhé straně v bodě mezivládní dohoda se pak mluví o pomoci ČR při řešení nouzového stavu v oblasti zdravotní péče, který v tomto materiálu si vlastně vláda a ministerstvo obrany protiřečí, resp. potvrzuje, že skutečným důvodem bylo něco úplně jiného než vojenské cvičení. Takový postup je nepřijatelný, vláda nemůže účelově vysílat vojenské jednotky do zahraničí pod záminkou vojenského cvičení, když plně reálný důvod je jiný. Pokud bychom něco takového připustili, tak bychom do budoucna umožnili při jakémkoliv vysílání vojenských jednotek do zahraničí obcházet Parlament. V tomto případě samozřejmě mluvíme-li o vyslání třicítky lékařů, tak se nejedná o tak zásadní situaci, ale vytváříme jakýsi nebezpečný precedent, otvíráme okénko proto, aby vláda do budoucna mohla kdykoliv za jakékoliv situace vyslat třeba i bojové jednotky do zahraničí. V případě, že když se pak rozhodne, tak následně přijme plán vojenských cvičení, resp. doplněk takového plánu. Mohlo by se jednat, jak už jsem tady zmiňoval v té předchozí části rozpravy, o situaci, kdy třeba probíhají v zahraničí odborářské protesty, protože někdo považuje za správné zasáhnout proti odborům na žádost tamní vlády a může se jednat třeba jen o ozbrojený zásah s následky ztráty na životech nebo může např. vláda považovat za správné v konfliktu, který probíhá v Sýrii, zasáhnout ve prospěch tamní vlády nebo naopak proti tamní vládě, pokud to prostě bude považovat za správné a schválí dodatek k plánu vojenských cvičení a vyšle tam vojenské jednotky jakoby na vojenské cvičení. Protože i v té situaci na Slovensku vlastně nešlo o cvičení, ale o "ostrý zásah", protože šlo pouze o lékaře a nikoliv vyloženě bojovou akci.

Je doopravdy nepřípustné, abychom toto nechali bez povšimnutí, abychom připustili, že vláda může takto obcházet ústavní pravidla pro vysílání vojenských jednotek, a proto na výboru padlo, já bych tady rád zopakoval doporučení schválit návrh usnesení, tak jak byl panem předsedou Štěchem předložen.

Jsem tady upozorňován panem prvním místopředsedou, že návrh ve výboru neprošel, a to tady na začátku zaznělo z důvodu, že část členů výboru opustila jednání a výbor se tak stal neusnášeníschopným.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Otevírám rozpravu. K rozpravě je přihlášena první paní senátorka Soňa Paukrtová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Byli jste tak laskavi, dámy a pánové, a přerušili jste minulý týden jednání k tomuto bodu a já myslím, že jsem velmi ráda, že jste tak učinili, protože za tu dobu se událo několik věcí, které si myslím, že celou tu situaci významným způsobem ozřejmují.

Já bych nejprve chtěla říci, že my jsme tady vedli minule debatu, zdali ten zásah vyslání jednotek, lékařů, cvičení, zdali byl či nebyl v souladu s naší Ústavou a já jsem tady říkala minule, že není kompetencí Senátu posuzovat ústavnost či neústavnost, že velmi zásadním rozhodnutím, pokud takovou kompetenci na sebe Senát vztáhne, a je to i za situace, kdy se jedná pouze o názor, nemůže být nic jiného, než názor, protože deaktivně rozhoduje Ústavní soud. Já jsem si od té doby četla komentovanou část Ústavy a tam bylo jasně napsáno, že Parlament na sebe nesmí vztahovat rozhodování o tom, co je či není ústavní či protiústavní. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. Chtěla bych říct, že to se týká postupu ministerstva obrany a vlády. V té Ústavě nikde není napsáno, že by se zakazovalo ministerstvu obrany, aby vysílalo na cvičení a tím spíše, když ty jednotky vůbec nebyly ozbrojeny, pokud se jedná o informace správné. Pokud si nepřejeme, aby někdo vysílal jednotky na cvičení, tak omezme ústavně tuto pravomoc vlády.

Třetí poznámka, kterou jsem tady chtěla říct, se týká procesu, kterým to probíhá v Senátu. Jestliže už jsme se rozhodli, že budeme rozhodovat o tom, zdali postup vlády byl či nebyl v souladu s Ústavou ČR, tedy poměrně velmi vážné rozhodnutí. Jestliže komora Parlamentu na sebe vztáhne tuto pravomoc a současně posuzuje, zdali vláda takto jednala, z mého pohledu problém je vážný. A jestli ještě k tomu probíhá v Senátu způsobem, který si dovolím tady vám popsat a který jsem i popisovala ústavně-právnímu výboru, tak mi celá ta situace připadá velmi zarážející. Já připomenu, že pan předseda Senátu předložil Organizačnímu výboru 6. prosince návrh na zařazení tohoto bodu na plénu Senátu. My jsme s tím všichni souhlasili z toho prostého důvodu, že jsme nevěděli, co bude obsahem toho materiálu. Současně ale byl přikázán senátní tisk č. 247, což je třetí doplněk plánu vojenských cvičení, jednotek a štábu Armády ČR se zahraničními partnery výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Na plénu Senátu pan předseda sdělil, že máme materiál na stůl, čímž myslel to usnesení, my jsme k tomu žádný další jiný podklad neměli a pokud si dobře pamatuji, možná si to nepamatuji přesně, bylo tady řečeno, že jsme z tisku jistě velmi dobře informováni a žádné další podklady k tomu prostě nebyly. Potom tady probíhala asi dvouapůlhodinová debata, na základě které byste potom byli tak laskaví a většina z vás souhlasila s přerušením tohoto bodu. Načež já jsem se domnívala, že se jedná o ústavní problém, tak jsem plénu Senátu navrhla, aby to projednal ústavně-právní výbor, a bylo řečeno, že ten bod jakoby neexistuje, že nemáme žádný podklad a proč že by to měl ústavně-právní výbor projednávat? Tak já jsem ten svůj návrh stáhla, a jaké bylo mé obrovské překvapení, když jsem druhý den nebo třetí byla pozvána, aby tento bod projednal právě zmíněný ústavně-právní výbor. Na ústavně-právním výboru, což bylo, myslím, minulé úterý, jsme dostali podklad, který říkal, že se jedná o vojenské cvičení. A jaký byl můj úžas, když jsem zjistila, že mezitím o vojenském cvičení, v tom samém, jednal v tu dobu usnášeníschopný výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který naprosto standardním způsobem tuto záležitost vzal na vědomí, tak jak to dělá ve všech ostatních cvičeních vojenských. A má právo předložit Senátu tehdy, jestliže má pocit, že se tam děje něco nesprávného.

Ústavně-právní výbor poté zasedl znova, a tak jak nás tady informoval pan senátor Sykáček, v neusnášeníschopné situaci, prostě nepřijal žádné usnesení a bylo tam předneseno to usnesení Senátu, které je nám předkládáno i dnes, kdy máme opět hlasovat o tom, že vláda jednala protiústavně.

Víte, já si myslím, že každý z nás má nějaký svůj vnitřní seznam dokumentů, událostí, které jsou pro něj, nechci říct, svaté, ale které nikdy ničím a nijak nezpochybňuje. Pro mě osobně je to Ústava ČR a je to také přepadení cizími armádami v roce 1939 a v roce 1968. Tyto dvě věci se nám tady nějakým způsobem setkaly. Speciálně u Ústavy se bohužel obávám, že možná dojde opravdu k situaci, kdy většina Senátu skutečně prohlásí postup vlády za neústavní. Myslím, že menšina Senátu, která si to nemyslí, tak proto odcházela; proto jsme odcházeli z ÚPV. Myslím, že bychom neměli tímto způsobem jednat. Sami sebe často označujeme, a rádi, za ochránce Ústavy. Ale to vlastní prohlášení nestačí. Myslím, že je potřeba pojmu dát obsah.

Velmi bych vás prosila, abychom usnesení nepřijímali.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, bylo tu řečeno mou předřečnicí hodně, a já se nechci příliš opakovat.

Nicméně, dovolte mi jménem vlády, protože to bylo rozhodnutí; naprosto legitimní rozhodnutí vlády ČR, o kterém vláda neprodleně informovala Parlament, tak mi dovolte k tomu projednávanému materiálu tady zaujmout samozřejmě stanovisko.

Především, pokud jde o ústavnost – v žádném případě se o porušení Ústavy nejednalo. Postup, který vláda ČR republiky zvolila, byl z hlediska práva naprosto v pořádku. Je to koneckonců doloženo i právníky ministerstva v materiálu, který jsme dali pro informaci členům ÚPV a je to také doloženo ve stanovisku jedné z nejvyšších autorit našeho ústavního práva, pana prof. A. Gerlocha, které si vám dovoluji rozdat, protože jsem zjistil, že ho nemáte na stole, ačkoliv ho včera dostal předseda ÚPV. Logicky jsem očekával, že když je tady projednáván tento bod, že vám to bude touto cestou dáno k dispozici. Myslím, že stojí za to si to přečíst, protože – mimochodem pan prof. Gerloch se tady včera zúčastnil semináře, který byl pořádán, tak je nezpochybnitelnou autoritou v oblasti ústavního práva a jasně konstatuje, že pomoc poskytnutá formou vojenského cvičení není v žádném případě krok, který by byl v rozporu s Ústavou.

Za druhé, pokud jde o otázku vlastního vojenského cvičení. Jak se všichni můžete přesvědčit, nahlédnutím do Ústavy ČR, do příslušných zákonů, cvičení není nikterak ústavně ani v zákonech definováno. A pokud jde o praktické kroky vlády, tak byly zcela konformní, jak vláda činí několikrát do roka, kdy Parlament informuje neprodleně o konání takovýchto vojenských cvičení; a plán vojenských cvičení je každý rok nejméně dvakrát nebo třikrát doplňován – tak stejně tak informuje obě komory Parlamentu. V tomto případě, protože jsme si samozřejmě byli vědomi určité citlivosti věci, udělali jsme to skutečně v raketovém tempu, nikoliv s desetidenním nebo čtrnáctidenním zpožděním, jak to bývá obvykle.

Zaznívají tu slova o tom, že Senát chce plnit roli jakési pojistky. Ano, Ústava to samozřejmě umožňuje, a pokud by senátoři měli dojem, že tento postup byl nesprávný, nebo že je špatné se účastnit takového vojenského cvičení, tak má samozřejmě Senát možnost cvičení z Ústavy zrušit. Prosím, chcete-li, můžete ho zrušit. Sice k tomu nevidím žádný důvod, a dokonce si dovoluji připomenout, když jsme to tady projednávali minulý týden na plénu, tak se sešel neprodleně VZVOB, a ten učinil to, co učinil pokaždé předtím, když dostal na stůl informaci vlády o těchto cvičeních. Toto cvičení vzal na vědomí. Nikdo – jediný z členů toho výboru – nenavrhl, aby toto cvičení bylo zrušeno. Čili odborný orgán sněmovny kompetentní k tomu posuzovat, zda toto cvičení je v pořádku nebo není, dospěl jednoznačně k názoru, jednomyslně, že je to postup zcela legitimní, normální, tak jako kdykoliv jindy v minulosti. Troufám si tvrdit, že i v budoucnosti. Pokud se vám zdá, že Ústava v tomto smyslu není dostatečně pregnantní, tak samozřejmě máte možnost navrhnout – kdokoliv – změnu ústavního pořádku. Prostě to precizovat nějakým způsobem lépe. To by byl samozřejmě legitimní postup. Já si nemyslím, že je to potřebné, ale pokud většina Parlamentu by dospěla k názoru, že ano, tak by byla změněna Ústava.

Nyní pár poznámek k procesní záležitosti. Jak jsem již řekl a doložili jsme jako vláda veškerou písemnou dokumentaci ÚPV, že všechno bylo tak jak má. Byla uzavřena smlouva, bylo uzavřeno memorandum mezi generálními štáby, a cvičení nastalo nebo bylo zahájeno v okamžiku, kdy veškeré právní náležitosti a veškeré zvyklosti byly v pořádku.

Čili co já si o tom cvičení teď trochu říkám, v uvozovkách, mám myslet? Je to oprávněná obava senátorů o to, že by byla v této zemi porušována Ústava anebo je to něco jiného? Nebo je to politizace celé věci? Je to snaha Senát nějakým způsobem transformovat z toho garanta, z té pojistky, na orgán, který slouží nějakým jiným zájmům; odborovým či podobným? Já se nemohu zbavit dojmu, že je to – bohužel – to druhé. Že se věc politizuje, že jestli tady někdo porušuje zákony, minimálně jednací řád této horní komory Parlamentu, tak to jsou ti, kteří to sem přinášejí na pořad jednání. Protože ani jeden z příslušných výborů, který projednával tento návrh deklarace politické, která je tu předložena, tak nebyl schopen to projednat.

Čili já navrhuji, aby Senát tento návrh v plném rozsahu odmítl.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, teď jsem trochu v rozpacích, protože, když se projednávala první část, kdy byla přerušena, tak jste protestoval, když jsem vás představil jako ministra vláda, teď – ačkoliv jste vystoupil jako senátor – jste uvedl, že vystupujete jako člen vlády. A člen vlády nemá právo dávat návrhy Senátu. Takže teď mi není zcela jasné, jak jste v tuto chvíli vystoupil ...

Ale, pane ministře a senátore, asi zřejmě jste chtěl jako senátor tento návrh podat. Nikoliv jako ministr, jak jste uvedl v úvodu svého vystoupení... Já jsem vám nedal slovo v tuto chvíli, jestli chcete vystoupit, tak se přihlaste... V tuto chvíli tedy vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa, který je přihlášen do rozpravy.

Pardon, omlouvám se, s přednostním právem jsou tady nyní dva, pan senátor Richard Svoboda a pan místopředseda Přemysl Sobotka. A protože uplatňuje přednostní právo, tak ministr Alexandr Vondra. Takže bych prosil, jestli se domluvíte mezi sebou, tak to vypadá, že vystoupí pan ministr, senátor Alexandr Vondra. Takže prosím, pane senátore, ministře, máte slovo.

Senátor Alexandr Vondra:  Kolegové a kolegyně, já nevěděl, že předsedající neví, že jsem také váš kolega senátor, čili nyní jako senátor, nevím, jestli tedy mohu mluvit, protože jako senátor nemám přednostní právo, mám ho pouze jako člen vlády. Ale pokud uznáte, že nyní vystupuji jako senátor, tak jako senátor navrhuji v celém rozsahu tento návrh zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, toto byla jasná ukázka manipulace. A já si myslím, že v daném okamžiku to nejen překračuje pravidla zákona o jednacím řádu, a uvědomme si, že je to zákon. A jestliže tady senátor, který je zároveň ministr, je kárán za to, v jaké roli vystupuje, on tu roli má 24 hodin jako senátor i jako ministr, takže to jen na ukázku, jak dokážeme ohýbat, chceme-li to politicky nějak jakoby použít. Ale já mám ještě jednu otázku. A to je na předsedy dvou výborů, ÚPV, pana senátora Antla, a zahraničí a obrany, předsedy Regece, jakým způsobem byl určen zpravodaj na plénum Senátu? Já se nebavím o zpravodaji na výboru. Protože jestliže byl výbor neusnášeníschopný, tak o čem hlasoval? Jak hlasoval? Kdo to určil? Kde máme jednací řád? Lidi, přestaňme si tady z toho dělat legraci a jednejme podle zákonů této země a podle ústavy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. Jako další je do rozpravy s přednostním právem přihlášen pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda:  Děkuji. Dámy a pánové, pane předsedající, já bych chtěl, pane předsedající, připomenout vaší paměti, že vy jste tady neoslovil pana ministra Vondru jako ministra, vy jste ho jako ministra vyzval, aby přednesl svou obhajobu. Já bych chtěl, abyste se podíval do stena, co jste tenkrát řekl. A to je důvod, proč tady teď vystupuji, abych vám připomněl, že to byl důvod mého protestu, že to je v rozporu s jednacím řádem, protože členové vlády ani vláda se této komoře neodpovídají. Takže já bych prosil, abychom se podívali na to, jak to bylo, a nepřekrucovali fakta.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vnášíte mi do toho opět trošku nejasností, protože na základě vašeho vystoupení v tuto chvíli opět je tady rozpor, zda pan senátor Vondra je v této chvíli ministrem či senátorem a vystupuje v jaké roli. Myslím, že, pane senátore, měl byste si to také srovnat a podívat se do stena, protože pan senátor, ministr Vondra, byl tenkráte přihlášen do rozpravy. Ale myslím si, že už se mi stáváte stínem, který neustále komentuje má vystoupení. Děkuji. Nyní s přednostním právem je přihlášena do rozpravy paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegy a kolegové, jen v podstatě dvě faktické poznámky. Ta první je k tomu, kdo určil zpravodaje, k tomuto projednávanému bodu na plénu Senátu. Bylo to plénum Senátu, zpravodaj byl odhlasován, a takto postupujeme analogicky u evropských tisků, kde jednáme o usnesení. Bylo to tedy rozhodnutí pléna Senátu, kdo je zpravodajem u tohoto bodu. Zadruhé, souhlasím zcela s názorem, že Senát ani samozřejmě PS, ale ani vláda není ten orgán, který by měl autoritativní vyjádření o tom, co je v souladu či není v souladu s ústavou. Ano, ale my můžeme, a myslím si, že v této chvíli musíme jako horní komora Parlamentu ČR vyjádřit své stanovisko, svůj souhlas, jestliže je Parlament ČR vyřazován vládou z rozhodovacího procesu, který je v jeho kompetenci. A stejně tak musíme vyjádřit své stanovisko, jestliže je zde obcházena ústava, protože obcházena je. Tou pohádkou o vojenském cvičení. To je prostě obejití ústavy. A co chceme po občanech? Jak chceme, aby ctili právo, jak chceme, aby v této zemi byla vymahatelnost práva a byli jsme tedy právním státem, když nejvyšší ústavní instituce se chovají tímto způsobem. Proto jsem přesvědčena, že to usnesení, jak je navrženo, přijmout musíme. Jsem ale také přesvědčena o tom, že bychom měli jako horní komora parlamentu nebo jako senátoři jít do kompetenčního sporu v této věci, protože je to skutečně pouze Ústavní soud, který v této věci může mít poslední slovo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A s přednostním právem se hlásí pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže ještě jednou, pane předsedající, kolegyně kolegové. Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych rád upozornil paní místopředsedkyni Gajdůškovou, že jsem nezpochybňoval senátora Jiřího Dienstbiera zpravodajem tady na plénu. Já jsem položil otázku, jakým způsobem byli ve výborech určeni při neusnášeníschopnosti zpravodajové. To byla moje otázka. Já jsem vůbec nezpochybňoval zpravodaje na plénu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. A jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, kolegové, kolegyně, dámy a pánové, já si nemyslím, že jsem nevzdělaný člověk, mám vysokou školu, několik postgraduálů, MBA ze sheffieldské univerzity, ale jsem právní laik. A zejm. v ústavním právu jsem prostě úplný laik, a tak si nechávám poradit. A dostalo se nám na stůl stanovisko ústavního právníka, pana doktora Gerlocha, z kterého cituji, že podle jeho názoru vyslání lékařů Armády ČR na Slovensko nekoliduje s ústavní úpravou vysílání ozbrojených sil ČR mimo území státu, stanoveného v článku 44 Ústavy. Jestliže mám před sebou čtyřstránkový rozbor ústavního právníka, zeptal bych se předkladatelů, jestli dostanu nějaký opoziční rozbor ústavního práva a nebo jestli opravdu ty čtyři body, které jsou navrženy, zakládají možnost hlasovat, že byla porušena Ústava ČR, když tady máme písemný rozbor ústavního právníka, že nikoli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já si snad nejdříve dovolím odpovědět vaším prostřednictvím panu 1. místopředsedovi stran zpravodaje ÚPV. V době, kdy ÚPV určoval zpravodaje pro projednání bodu, tak ÚPV byl usnášeníschopný a byl určen zpravodajem pan kolega Jiří Dienstbier. Teď mi dovolte pár slov z mého pohledu. Věřte, že mě příliš netěší ten způsob, jakým je tento bod tady projednáván, takové to vyhrocené jednání. Nejsem příznivcem takového jednání, ale jsem pevně přesvědčena, že návrh usnesení, které předkládal pan předseda Milan Štěch, mělo být zejm. do budoucna upozorněním, že cokoli vláda do budoucna projedná nebo rozhodne, že se jedná o vojenské cvičení, tak prostě vojenským cvičením bude.

Vždyť jsme přeci zcela jasně tady ty uplynulé tři hodiny slyšeli to, že paní ministerská předsedkyně Radičová požádala českou vládu o pomoc. Vláda přeci mohla rozhodnout o vyslání humanitární pomoci, mohla poslat lékaře na Slovensko. Nebudu se vůbec bavit o tom, že to již bylo s křížkem po funuse, ale my říkáme, že se nejednalo o vojenské cvičení. Prostě toto nebylo vojenské cvičení. Kolegové i pan ministr tady předkládali a citovali závěry z posouzení, ze stanoviska pana profesora Gerlocha. Ano, zcela určitě je to uznávaná ústavní kapacita, ale ono se to stanovisko nesmí citovat jen zčásti. Ono to stanovisko, které jsem já včera od pana ministra obdržela a které někteří z vás mají k dispozici, má dvě roviny. Ta jedna je rovina formální a ta jedna je rovina materiální. To, co tu bylo citováno, byla ta formální rovina. Ale já si vám dovolím ocitovat tu rovinu materiální, kdy pan profesor říká, že: "Z podaného přehledu vyplývá, že je v kompetenci vlády rozhodnout o vyslání ozbrojených sil – a bavíme se, prosím, o ozbrojených silách ČR – do jiných států za účelem účasti jejich příslušníků na vojenském cvičení. A to bez časového omezení. Vzhledem k tomu, že zde bylo rozhodnuto o účasti vojenských lékařů na vojenském cvičení na Slovensku, pak se jedná o záležitost, o které mohla rozhodnout sama vláda, ovšem při dodržení povinnosti informovat neprodleně obě komory parlamentu. Z hlediska formálního byly tedy podmínky obsažené v ústavě splněny. Ale z hlediska materiálního máme nicméně pochybnosti, zda se v daném případě vůbec jedná o případ podřaditelný ústavě, neboť se domníváme, že samotná skutečnost, že vysláni byli vojenští lékaři, tj. příslušníci Armády ČR, ještě neznamená, že šlo o vyslání ozbrojených sil, neboť podle dostupných informací vyslaní lékaři ozbrojeni nebyli a jejich úkolem dle uvedené dohody bylo poskytovat zdravotní péči civilnímu obyvatelstvu." Takže to je také část stanoviska, které jsem citovala ze stanoviska profesora Gerlocha. Já jsem, znovu opakuji, opravdu přesvědčena, že náš pan předseda byl veden tou snahou, aby tu zdokladoval, že se opravdu nejednalo o vojenské cvičení, že se nejednalo o vyslání ozbrojených sil, ale že se prostě jednalo o akt, o kterém mohla rozhodnout vláda jako o humanitární akci.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A s přednostním právem se do rozpravy hlásí paní senátorka Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, tak teď už tomu tedy nerozumím vůbec. My jsme tady informováni o tom, že některá jiná vláda rozhodne o vojenském cvičení a vyšle ozbrojené síly do jiného státu – já si tedy upřímně nedovedu představit, že demokratická země by toto učinila – s cílem vojensky potlačit třeba nějakou stávku nebo nějaký protest. Také si to neumím představit. A teď je nám tu řečeno, že vlastně šlo o upozornění, že vláda nejednala správně, když tvrdila, že jde o vojenské cvičení a přitom se jednalo o humanitární pomoc. Navíc jsme se dozvěděli, že ti vojenští lékaři vůbec nebyli ozbrojeni. Takže já skutečně opravdu nevím, o čem tady vlastně jednáme. Já si myslím, že vláda jednala správně, že není v rozporu s Ústavou ČR. My tady na sebe vztahujeme kompetenci, která nám nepřísluší. Kdyby bylo navrženo usnesení, že senátoři za ČSSD se domnívají, že byla porušena ústava, tak klidně, proč by ne. Ale tady o tom bude hlasovat celý Senát, a my říkáme, že ústava byla porušena. To si tedy myslím, že je mimořádně nesprávné. A já se sice pokládám za to, že jsem tu ústavu četla mockrát a přísahala jsem na ni mnohokrát, ale já určitě nejsem takový odborník jako pan doktor Gerloch. A myslím si, že by bylo dobře, kdybyste si to stanovisko přečetli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych tady uvedl jeden aspekt, který zatím tady nezazněl. Já jsem teprve ve 2. ročníku na rozdíl od vážených kolegů, kteří jsou tady 6, 12 a více let. Samozřejmě nemám zkušenosti a ty sbírám, jak jinak než praxí. A myslím si, že ať už cvičení bylo nebo nebylo, tak tato praktická cvičení pro nás, mladičké senátory, jsou hrozně důležitá, protože nám pomáhají orientovat se. A klademe si některé otázky, zda nešikovnost, nechci říci hloupost, je ústavně nebo zákonně zdůvodnitelná. Já si myslím, že ano, protože přírodní a boží zákony jsou jiné, lidské zákony mohou být i chybné. Obhajování hlouposti nebo nešikovnosti je otázkou, jestli má být zákonně zdůvodňováno. Druhá věc je, jestli lež má být zákonně nebo ústavně obhajovatelná. Já myslím, že ne. Na druhé straně mě napadá, že milosrdná lež ať už v zájmu pacienta nebo v zájmu státu asi je obhajitelná. Nevím, nejsem si tím příliš jist. Tak bych to jen chtěl kvitovat s povděkem, protože ať už to dopadne jakkoli, a víme, že je to v té rovině spíše procedurální než v rovině života, stačilo možná říci, že se věci udělaly nešikovně a mohli jsme si několik člověkohodin tady ušetřit. Ale já bych chtěl říci, že tady v každém případě je to významné, protože se alespoň lépe poznáváme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane předsedající. Já už jsem se k tomu tady vyslovil minule, ale chtěl jsem jenom trochu osvěžit paměť. Já si vzpomínám na nechuť ČSSD vysílat vojska kamkoli. Vzpomínám si na situaci, kdy naši vojáci zůstali bez ochrany v Logaru. Naše vláda využila své možnosti prodloužit o 60 dní jejich mandát, protože nebyli schopni se bez ochrany stáhnout do Kábulu. A ten mandát jim skončil. A pokud si dobře pamatuji, tak šlo o 30korunový poplatek regulační u lékaře, který se měl v zákulisí vyměnit za souhlas s ponecháním toho mandátu. Prosím, abyste si na to vzpomněli. A co se týče dalšího zákona, který jsme tady projednávali, a já jsem tehdy byl velmi proti, a to bylo zkrácení volebního období sněmovny. Já jsem proti tomu tehdy protestoval. Tady se ozývaly hlasy, že Ústavní soud není 3. komora parlamentu, který by si měl osobovat právo o takových věcech rozhodovat a jakýmsi způsobem revidovat zákonodárce. A teď se dozvídám ke svému potěšení, že Senát se stává 2. komorou Ústavního soudu. Pro mě je to výborný signál, pokud budu mít někdy pochyby, obrátím se na Senát, aby posoudil ústavnost nebo neústavnost našich rozhodnutí. A ještě bych chtěl navázat, trošku opožděně, protože mám tzv. schodišťovou reakci. Víte, co to je? To je, že až na schodišti vás napadne, co měl člověk říci, když moje vystoupení pan předseda Senátu nazval kulturně-teatrálním, já si myslím, že na tyto osobní věci bychom neměli naskakovat, nejsme sněmovna, připomínat si tady naše civilní zaměstnání nebo to, čím se zabýváme v civilu. Já jsem si kdysi stavěl dům, ještě za totality, tehdy nebyli řemeslníci k mání, tak jsem se musel vyučit elektřinu. A udělal jsem ji tak dobře, že mi byla skutečně zkolaudována, protože tehdy řemeslníci většinou byli v odborech a svou práci moc nevykonávali, takže nebyli k sehnání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy už se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A zeptám se předkladatele, zda chce vystoupit? Ano, pan předseda Milan Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, budu se snažit, abych žádným způsobem nevedl diskusi v osobní rovině. Jestli se to pana senátora Töpfera minule dotklo, tak se klidně rád omluvím, ale kdo tady vícekrát v tomto jednacím sále měl připomenuto povolání nebo bývalé povolání, než jsem to byl já. Ale to už je jedno. Chtěl bych jen říci k tomu, co tu proběhlo, už jen z té dnešní diskuse. Myslím si, že nebylo chybou Senátu ani jeho vedení, že jsme do 7. 12. neměli žádnou informaci i přesto, že jsem 2. 12. žádal předsedu vlády, aby nás informoval a aby se postupovalo podle článku 43 Ústavy ČR. Co se týká dalších věcí, budu velmi stručný. Právní stanovisko pana profesora Gerlocha, myslím, že je potřeba si ho přečíst opravdu pozorně, protože on tam říká, že vlastně vláda nám nemusela ani to rozhodnutí sdělovat a že mohla postupovat mimo ústavu. Ale tam je velký háček. Vláda přeci chtěla postupovat mimo ústavu a chtěla vyslat lékaře na Slovensko v rámci humanitární pomoci, ale byli to lékaři, kteří to odmítli. Já na ně neútočím, je to jejich právo, protože oni vyhodnotili ten konflikt na Slovensku drobet jinak, než to vyhodnotila vláda. Ale vláda potřebovala to usnesení vlády, podle mého názoru, ze dvou důvodů. Zaprvé, aby těm vojákům mohla dát rozkaz. A jakmile je to rozkazem, tak je to vojenská akce. A za další potřebovala finanční krytí. Ale především si myslím, že šlo o ten rozkaz. A jakmile je to rozkazem, tak ať se někdo zlobí nebo nezlobí, tak je to vojenská akce a pak si myslím, že nastupuje v plném rozsahu článek 43. A víte, my se o tom ujišťujeme, jak k tomu přistupujeme jedni seriózně, druzí neseriózně, ale myslím si, že je to tak, jako bych já tvrdil, že tato naprosto jasně tmavomodrá tužka je naprosto bílá.

Já si myslím, že každý v této zemi ví, že to prostě žádné vojenské cvičení nebylo, že to možná byla akce, která byla rozhodnuta v určité nouzi, ale nebyla ze strany vlády pravdivě pojmenovaná. A to je ten důvod, proč navrhujeme to usnesení, jak ho navrhujeme. A co se týká té procedury, víte, já mám tu nevýhodu možná v tomto případě – já bych chtěl poprosit tady pana kolegu Jílka, abych mohl hovořit – já už mám možná tu smůlu v této věci, že jsem tady poměrně nějaká léta, jako kolega Sobotka, a pamatuji si hodně. A tady se přijímala všelijaká usnesení. Já jich mám několik vytažených. Jen pro představu jedno z 8. 12. 2005. Senát konstatuje, že ministr zdravotnictví David Rath svým odchodem ze schůze Senátu projevil pohrdání parlamentní demokracií, zakotvenou v Ústavě ČR. To je de facto porušení ústavy. A našlo by se několik více věcí. Ale k tomu se nebudu vracet. Ale byla skutečně jiná atmosféra. Že jsme respektovali, že je to nějaká většina, my jsme si mysleli něco jiného, ale prostě hlasování to rozhodlo. My jsme nedělali obstrukce, já připouštím, že obstrukce jsou součástí parlamentní demokracie. To bylo zvykem do té doby v PS, jako opozice to tady prakticky nikdy nevyužili a nepoužili, protože jsme si zakládali na tom, že Senát je v tomto odlišný. Nebyli jsme to my, kteří sem praktiky z PS v tomto případě – to přenesli. Je mi to líto, ale to neznamená, že když někdo tento ostych nemá, tak že má pravdu. Domnívám se, že tato tužka je tmavomodrá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Teď se hlásí s přednostním právem jako ministr pan senátor Alexandr Vondra, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Já vím, že se těšíte na oběd, ale dvě poznámky krátce. Zaprvé mi přijde nepatřičné to srovnat s tou situací kolem někdejšího ministra zdravotnictví, který podle mínění Senátu tehdy tuto komoru urazil tím, že ji opustil, protože my jsme tuto komoru informovali, přestože jsme možná ani nemuseli. A to si myslím, že je diametrální rozdíl. Diametrální rozdíl. A zadruhé, naprosto odmítám, že by vojenští lékaři odmítli se této akce zúčastnit. Ale pokud někdo by je chtěl podřídit, jsou to vojáci, jsou to vojenští lékaři, čili musí fungovat v nějakém systému, nemůže jim velet někdo jiný.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A nyní bych požádal pana zpravodaje, pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby nás provedl hlasováním a případně shrnul ještě rozpravu.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já bych ještě shrnul rozpravu. V rozpravě zazněly námitky, že by se Senát tímto způsobem neměl vůbec vyjadřovat. My nepochybně nemůžeme nahrazovat Ústavní soud a autoritativně vykládat ústavu. Ale můžeme sdělit svůj názor na to, zdali ústava v tomto případě byla porušena, zejm. v případě, kdy se to komory a jejích pravomocí týká. Další věc, na kterou bych chtěl upozornit, neprojednáváme informaci vlády o doplňku vojenských cvičení. Projednáváme jiný bod a tyto věci, si myslím, že není dobré slučovat. Dokonce ani nejednáme o tom, zdali vláda včas informovala či nikoli v souladu s ústavou o tomto doplňku vojenských cvičení. Ale o tom, jestli vůbec mohla tímto způsobem rozhodnout, což je úplně jiná debata a jiný směr tohoto usnesení. Stejně tak tady zaznělo, že Senát mohl zrušit to rozhodnutí vlády o vyslání lékařů, ale opět zdůrazňuji, že je to jiná debata, jiný bod jednání. My o tom nejednáme. Tady jednáme o tom, jestli vůbec vláda měla pravomoc tímto způsobem rozhodnout. A závěrem bych chtěl říci, že to, co je naprosto zásadní, o čem skutečně jednáme a o čem je toto usnesení, tedy to, jestli se tu vytvoří precedent, že do budoucna vláda, přestože faktický účel a dokonce v tomto případě to vláda přiznala, že ten účel byl jiný, jestliže když bude jiný účel, jestli vláda může legitimizovat nebo spíše legalizovat v tomto případě své rozhodnutí vyslat ozbrojené nebo vojenské jednotky do zahraničí tím, že rozhodne v rozporu s původním účelem a zcela účelově o tom, že se jedná o vojenské cvičení a že přijme jakýsi dodatek nebo doplněk plánu vojenských cvičení. Zdůrazňuji, že pokud bychom připustili vytvoření tohoto ústavního precedentu, tak do budoucna vláda může kdykoli obejít parlament, obě jeho komory a tím, že jiný účel formálně posvětí vojenským cvičením, tak parlament skutečně obejde. A to je to, na co my musíme jednoznačně reagovat, nepřipustit vytvoření takovéhoto ústavního precedentu a předejít takovýmto budoucím rizikům, protože možná tady dnes možná máme demokratickou vládu, jak v diskusi zaznělo, ale situace není jednoduchá, roste sociální napětí, bůh ví, jaké politické strany a jaké vlády tady v budoucnu budou, jakou budou mít tendenci zneužívat pravomoci a třeba i potlačovat demokratický systém v ČR. A my těm budoucím vládám nesmíme v podobě vytvoření precedentu dát, pokud možno, žádný prostor, aby demokracii ohrozit mohly.

A proto znovu doporučuji, abychom usnesení přijali. Nicméně formálně tady byl předložen panem senátorem Vondrou návrh na zamítnutí. Teď tady – podle podkladů, které mám – tak bychom zřejmě měli hlasovat napřed o něm ... Ale nedává mi to příliš smysl...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já myslím, že pokud byl podán návrh na zamítnutí, budeme hlasovat o návrhu, o zamítnutí. Potom budeme hlasovat... Předpokládám, že další návrh je na schválení.

Senátor Jiří Dienstbier:  Na schválení, ano. To znamená, že napřed bychom měli hlasovat o návrhu na zamítnutí toho návrhu usnesení, a v případě že neprojde, tak následně o schválení návrhu tohoto usnesení... (Projev je pronášen za zvuku znělky k hlasování.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Tady je požadavek na odhlášení – vzhledem k tomu, že od rána se tady změnil počet a účast jednotlivých senátorek a senátorů, takže bych vás požádal, abyste se kartičkou opět přihlásili, abyste nepřišli o příležitost hlasovat.

V tuto chvíli byl podán návrh na zamítnutí. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo, pane senátore. Mohu v tuto chvíli konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 21, proti bylo 30. Návrh nebyl přijat.

Přistoupíme k dalšímu hlasování. Tím jest návrh na schválení. Zdá se, že se nám opět mění kvorum – výrazným způsobem, takže vás opět odhlásím, aby se náhodou někdo z odcházejících necítil dotčen, že zůstal třeba přihlášen ...

Prosím vás ještě jednou o zaregistrování se.

Budeme hlasovat o návrhu na usnesení, tak jak bylo předneseno – jako o celku. Nezaznamenal jsem návrh ani doporučení, abychom hlasovali o jednotlivých částech usnesení. V tuto chvíli je v sále... Pardon, pan předkladatel se ještě chtěl vyjádřit...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já si pamatuji, že minule pan předseda klubu Svoboda požadoval hlasování o jednotlivých bodech, takže bych se ho pozeptal, zda na svém návrhu trvá... (Hlasy z pléna.) Tak se ho asi vzdal...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. Nikdo nenavrhuje hlasování po jednotlivých bodech, takže budeme hlasovat o celkovém usnesení tak, jak bylo předneseno. V tuto chvíli je v sále přítomno 43 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum pro schváleni je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 80 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 35, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu předsedovi – a navrhovateli – tohoto bodu i panu zpravodaji.

V této chvíli, protože je signalizována schůze Organizačního výboru, vyhlašuji přestávku do 15.15 hodin. Žádám členy Organizačního výboru, aby se nyní sešli ve Frýdlantském salonku na schůzi Organizačního výboru, a to neprodleně.

(Jednání přerušeno ve 13.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.20 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji odpolední část jednání. Ještě než začneme, tak požádal o možnost vystoupit pan senátor Antonín Maštalíř s technickou poznámkou, prosím.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji. Paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, už tu sedí pan ministr... Pane ministře, nechci zpochybňovat hlasování, ale při hlasování 79 – Okolnosti vyslání slovenských lékařů na Slovensko – zamítnout, co přenášel pan ministr a senátor Vondra – jsem se takzvaně "překliknul". Já se k tomu veřejně přiznám. Protože v dalším hlasování jsem samozřejmě hlasoval ANO. Takže by to bylo samo o sobě nepochopitelné. Takže se omlouvám.

Proto – pro stenozáznam – chtěl jsem hlasovat opačně. Ne ANO, ale NE. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. To bylo pro pořádek, pro stenozáznam.

My nyní projednáváme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsaná dne 24. června 2011 v Prištině

Tisk č. 164

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 164 a uvede ho pan ministr vnitra Jan Kubice. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, materiál, který je vám předložen, obsahuje návrh na ratifikaci tzv. readmisní smlouvy s Republikou Kosovo. Smluvní dokumenty tohoto typu jsou jedním z důležitých nástrojů boje proti nelegální migraci. Cílem předkládané smlouvy je poskytnout základní právní rámec pro spolupráci České republiky a Republiky Kosovo při vzájemném předávání a přebírání nelegálně pobývajících občanů těchto států, občanům třetích států a osob bez státní příslušnosti, včetně bývalých občanů Svazové republiky Jugoslávie, kteří se narodili na území Kosova a po rozpadu federace nezískali jiné občanství. Smlouva zakotvuje podmínky pro vznik závazku převzít náležitosti a způsob podání a vyřizování žádostí o převzetí osoby a samotnou realizaci předávání. Zároveň smlouva obsahuje i úpravu spolupráce při průvozu osob přes území smluvních stran do cílového státu. Standardně je upravena ochrana osobních údajů a hrazení nákladů spojených s prováděním smlouvy.

Účelem smlouvy je maximálně urychlit předávání nelegálně pobývajících osob, zkrátit jejich pobyt v zajišťovacích zařízeních, a tím i snížit náklady související se zadržením a následným předáváním těchto osob. Smlouva vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem republiky, neboť jde o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob a zakotvuje úpravu vyhrazenou v zákonu.

K provádění smlouvy byl v souladu s jejím čl. 17 sjednán protokol, který byl podepsán zároveň se smlouvou 24. června 2011 v Prištině. Protokol je smluvním dokumentem resortního charakteru a je k materiálu přiložen pro informaci. Jeho platnost je vázána na platnost smlouvy.

Závěrem si dovolím poprosit o vstřícnost při projednávání tohoto tisku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 164/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého zastoupí pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem byl ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 164/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého bych požádal o vystoupení a zpravodajskou zprávu – to by zde ovšem musel býti ... Tak prosím, pane senátore, zastoupíte pana senátora Antla.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, s trochou absurdity na mne – odpůrce samostatného Kosova – padlo zpravodajování smlouvy s Kosovem. Mám velké pochybnosti o našem hlasování. Protože jdeme hlasovat o smlouvě se státem, který není schopen zajistit elementární bezpečnost svým občanům. Ráno jsem volal na srbskou ambasádu, protože jsem si chtěl ověřit fakt, že zhruba 20 tisíc kosovských Srbů z Kosovské Mitrovice požádalo o udělení občanství Ruské federace, aby se tak ocitli pod ochranou Ruské federace. Bohužel kosovská administrativa, ale ani Srbsko, jim nejsou schopny základní bezpečnost zajistit. Humorné je, že když jsem mluvil se srbskou ambasádou, tak ta paní říkala: A jaké "Republika Kosovo"? O čem to mluvíte? Kosovo je přece pořád součástí Srbska ...

Nejenom já si kladu otázku, je-li naše hlasování o této smluvě relevantní. Jedná-li se o Republiku Kosovo, jakýsi neživotaschopný stát, a nebo obchodní organizaci Kosovo; její šéf, a teď cituji ze zprávy NATO – patřil mezi velké ryby organizovaného zločinu v Kosovu.

S vědomím těchto skutečností a s tím, že mezinárodní politika je někdy nespravedlivá, nicméně doporučuji – v souladu s usnesením našich dvou výborů – vyslovit souhlas s ratifikací. Já si dovolím ten "luxus", a zdržím se. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Myslím, že nás bude více. Jenom bych vás požádal, jestli byste mohl zastoupit pana senátora Antla a převzít roli zpravodaje i garančního. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, možná bych šel ještě dále než šel zpravodaj pan senátor Jirsa. Nejenže Kosovo nedokáže zabezpečit bezpečnost svých občanů, ale Kosovo vůbec není podle pravidel mezinárodního práva subjektem mezinárodního práva. Protože jakkoliv měnit hranice lze podle mezinárodního práva, pouze souhlasí-li všechny dotčené státy. Tak se zjevně v případě Kosova nestalo. Myslím, že to bylo velmi dobře vidět na citaci rozhovoru pana senátora Jirsy se zástupcem srbského velvyslanectví zde v ČR. Jestliže podle mezinárodního práva Kosovo není subjektem mezinárodního práva, tak těžko tady můžeme vůbec projednávat a schvalovat nějakou mezinárodní smlouvu, protože tu lze uzavřít pouze mezi dvěma subjekty mezinárodního práva.

To, že došlo k uznání Republiko Kosovo ze strany české vlády přes zjevný nesouhlas, byť nedošlo k žádnému hlasování, ale bylo to zjevné z vyjádření Parlamentu, že vláda porušila takto mezinárodní právo, myslím, že svým hlasováním bychom neměli dále tento stav utvrzovat.

Já tedy z tohoto důvodu budu hlasovat proti tomu, abychom přivolili k ratifikaci této smlouvy. A o stejný postoj bych chtěl požádat i ostatní kolegy senátory a kolegyně senátorky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Grulich. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, mně se toto cvičení samozřejmě může líbit, nelíbit, ale nicméně ČR uznala Kosovo, a proto i mezinárodní smlouva je mezinárodní smlouvou mezi dvěma právními subjekty, ať se nám to líbí nebo ne. Já si myslím, že o tom musíme hlasovat tak, jak je ta smlouva předložena.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, pan kolega Grulich mi vzal část mého vyjádření. Já se k tomu plně přikláním. A jen bych chtěl upozornit na to, že administrativa Kosovské republiky byla řádně zvolena a vychází z konkrétní situace, jaká byla v době té strašlivé války, která se v Kosovu odehrávala. Já jsem tam dlouhé měsíce žil, v Kosovu, v době, kdy si Miloševičovo Srbsko, Miloševičova Jugoslávie usmyslila, že vyžene 1,8 milionu kosovských Albánců. Byl to pokus o největší vyhnání po 2. světové válce, byl to pokus o největší etnickou čistku. A v jednom okamžiku se to největší etnickou čistkou stalo. Já jsem pracoval v tom trojúhelníku mezi Pécsí, Prištinou a Prizrenem, a viděl jsem pohraniční vojska jugoslávská a četníky, jak se samopaly nakládají kosovské Albánce do vlaků a posílají je do Skopje. Viděl jsem v Kukësu v Albánii ty nekonečné proudy tisíců lidí, kteří pěšky odcházeli z Kosova do Albánie. Byl jsem v Montenegru v horách, kde prchaly opět tisíce lidí v zasněžených horách do Černé Hory. A z těch 1,8 mil. kosovských Albánců Miloševič jich 400 000 vyhnal. Není pravda, jak se tady traduje, že ten exodus byl výsledkem bombardování NATO, to přišlo až později a exodus to naopak zastavilo. Takže je tady samozřejmě možné podezírat části kosovské společnosti třeba z porušování zákonů, ale je to země, kterou ČR uznala, a měla k tomu důvody. Po těch strašlivých válkách se obyčejně dojde k závěru, že některá etnika spolu prostě žít nemůžou. A poté, co se stalo kosovským Albáncům, se jim nedivím, že vyhlásili samostatnost, že jsme je uznali. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Omlouvám se, jsem vstřícnost sama, ale myslím si, že už nehovoříme k tématu, protože tématem určitě není samostatnost Kosova. Ale vím, že toto téma tady bylo vyvoláno. Další v diskusi vystoupí pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Rozumím tomu, že ČR uznala Kosovo. Já však využívám této příležitosti k tomu, abych řekl, že jako Jihomoravský kraj jsme měli vždy dobrou vazbu jak se Srbskem, tak s Chorvatskem. A že jsme trošku nakoukli do těch záležitostí, které na Balkánu jsou. Já si v tuto chvíli troufnu říci, a budu věcný k této smlouvě, že tato smlouva není z mého pohledu relevantní a že ji nepodpořím. A zároveň, protože tady ty věci zazněly, je to pro mě příležitost, abych na půdě parlamentu řekl, že to byla velká chyba české vlády a že tedy tuto záležitost nemohu podpořit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa, který je zároveň zpravodajem. Takže prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, trošku začínám mít obavu, co jsem to svou krátkou úvodní řečí a duchem tatínka Dienstbiera, díky za tu řeč, protože otec by to řekl úplně stejně, vyvolal. Ale já jsem nakonec také řekl, že oba dva výbory, VZVOB i ÚPV tu smlouvu doporučily. A ten problém je, že není jediný člověk z ČR, který by měl být odsunut z Kosova, ale je hromada lidí v českých uprchlických táborech, které my tu živíme, a potřebujeme je odsunout zpátky. A bez této dohody to prostě nemůžeme udělat. Takže já skoro přehodnocuji svůj postoj, a bude nás málo, tak se skřípěním zubů tu smlouvu podpořím, protože my potřebujeme ty kočovné skupiny, ty Albánce apod., odsunout. A my teď nemůžeme. Takže doporučuji, abychom trošku přidali pragmatismu a smlouvu schválili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, byli jsme s naším výborem v malé skupině nedávno v Kosovu a v Černé Hoře. A já bych tady rád uklidnil ty vášně, které tady jsou. Samozřejmě ČR má dobré vztahy jak se Srbskem, tak i s Kosovem. A tento vztah trvá, umožňuje nám hrát poměrně pozitivní politiku na ustavování vlády práva v této oblasti. My jsme Kosovo uznali, to už tu bylo řečeno. A my touto smlouvou přispíváme k vládě práva v Kosovu. Ti všichni lidé tam chtějí už žít po těch šílených válečných zločinech, které tam byly na civilním obyvatelstvu, a to z obou stran, tak chtějí žít v míru a chtějí tam vládu práva. Jsou tam jednotky KFOR pod mezinárodním mandátem, teď nevím, jestli 5500, jsou tam sbory EULEX, kde máme i své vlastní policisty, právníky, soudce. A ti všichni tam provádějí ty činnosti, které jsou běžné v normálním státě. A učí je a dohlížejí na to, aby tam byla vláda práva. Takže bych byl rád, abychom usnadnili tento proces. A tato smlouva tomu pomůže. O problémech v této oblasti bychom mohli mluvit hodně dlouho, ale nemělo by to mít vliv na to, abychom těmto lidem usnadnili život v této oblasti. Děkuji vám za pozornost

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Nebudu opravdu zdržovat. Jde v tomto případě o klasickou readmisní dohodu. A tyto dohody určují, že pokud není uzavřena dohoda s tím příslušným státem, jehož obyvatelé se tu nezákonně potulují, pak je možno je vystěhovat nebo přemístit je do státu, který s tím Kosovem tu readmisní dohodu má. Tak to alespoň v těch readmisních dohodách je. Nevím, jestli je to tento případ, ale my nemusíme s ním tuto dohodu podepsat a odsuneme je třeba do Albánie. Bylo by to možné, takto tyto readmisní dohody znějí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já už jen velmi stručně. Doopravdy si neumím představit schvalování smlouvy se subjektem, který není subjektem mezinárodního práva. A obávám se, že takovýmto hlasováním bychom jenom posvětili ten postoj vlády ČR, který byl v rozporu s mezinárodním právem, kdybychom pro smlouvu hlasovali.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že se nám rozprava rozrůstá, takže do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jedinou větu. Já jsem byl ve vládě jeden z mála, kteří nepodpořili uznání Kosova, takže proto se jistě zachovám stejně i při hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já se omlouvám, že vystupuji už podruhé a zbytečně zdržuji, ale to rozhodnutí, jestli uznat Kosovo nebo ne, to bylo velice obtížné. I já jsem s tím měl jisté problémy.

Na druhou stranu ty hlasy, které tady zaznívají např. od kolegy Dienstbiera, jeví se mi za nimi jakýsi pocit tu vládu nějakým způsobem trošku nakopnout za každou cenu. Já si myslím, že bychom mohli zase do nekonečna hovořit, co je mezinárodní a co ne, ale vy chcete do Evropy, vy se oháníte Evropou. Většina západoevropských států kromě Španělska odsouhlasila existenci tohoto státu, uznala Kosovo. A vy najednou tady bojujete proti snaze českého státu vylepšit naše vztahy. Pokud jde o readmisi, tady byl návrh posílat ty lidi z Kosova do Albánie. Zkuste se k tomu vyjádřit, to je absolutní nesmysl. My máme vztahy s Kosovem, usnadníme Kosovu, aby se zapojilo do legitimních mezinárodních vztahů, když už jsme ho uznali. A jsou-li tady uprchlíci z Kosova a oni je nejsou schopni přijmout, tak prosím vás, tomu nebraňme. To je pozitivní pro obě strany. Nebo chcete, aby se tu potulovali lidé z jiného státu, přestože je snaha je přijmout do toho státu, a vy to tady zablokujete. Je to neracionální. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí. Tedy rozpravu zavírám. Nechcete vystoupit v obecné rozpravě? Ne. Jen jsme si ujasňovali, protože určitě pan ministr bude chtít vystoupit. Ale teď má prostor jako navrhovatel se závěrečným slovem, aby mohl reagovat na proběhlou diskusi. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já bych chtěl říci, co normálně neříkám, protože ten důvod kromě jiného, ty důvody, které tu zazněly, já je chápu, některé chápu více, některé méně, ale ta readmisní dohoda s Kosovem je především výhodná pro ČR. Já nevím ani o jednom nelegálním migrantovi z ČR do Kosova. Ale vím o hodně nelegálních migrantech z ČR, kteří jsou občané Kosova nebo byli občany Kosova v době vzniku samostatnosti Kosova a nepožádali si o jiné občanství a nezískali ho. Takže ta navrhovaná readmisní smlouva je velmi výhodná pro ČR, to bych chtěl zdůraznit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A požádal bych pana zpravodaje, aby nám zhodnotil rozpravu a navrhl hlasování.

Senátor Tomáš Jirsa:  V rozpravě vystoupilo sedm senátorů, z toho dva 2x, zazněly zejména morální důvody proti této smlouvě a pragmatické důvody pro tuto smlouvu. A závažný právní důvod od kolegy Dienstbiera, který zpochybnil legitimitu této smlouvy, neboť subjekt, s kterým je uzavírána, není subjektem mezinárodního práva. A doporučuji hlasovat na základě usnesení obou dvou výborů, které vyslovily souhlas s ratifikací, takže doporučuji dát souhlas s ratifikací.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Máme tady jediný návrh, a to je návrh, který máme v usneseních výborů, a tj. souhlas s ratifikací. Já pozvu kolegyně senátorky a senátory. Takže přistoupíme k hlasování a to tedy o tom, že Senát dává souhlas s ratifikací smlouvy mezi ČR a Republikou Kosovo o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsané dne 24. 6. 2011 v Prištině. V sále je v tuto chvíli přítomno 40 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 81 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 21, proti bylo 7, návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi jako zpravodaji, děkuji i panu zpravodaji, který zastoupil pana zpravodaje Antla.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a to je

 

Schengenský balíček

Tisk EU č. N 081/08

Tisk EU č. N 082/08

Tisk EU č. K 083/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 081/08, N 082/08, N 082/08/01 a K 083/08 a K 083/08/01. Požádal bych pana ministra Jana Kubiceho, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi vás stručně seznámit s návrhy Evropské komise dotýkajícími se fungování Schengenu, prostoru bez hraničních kontrol na společných hranicích, v jehož rámci probíhá intenzivní spolupráce v oblasti bezpečnosti. Již za několik dní, 21. 12. si ČR připomene již 4. výročí svého vstupu do Schengenu. A právě v této době vrcholí diskuse o změnách systému jeho fungování. Impulsem pro současné diskuse se staly události na jaře letošního roku, kdy se EU dostala pod zvýšený migrační tlak ze severní Afriky, který poukázal na známé, avšak dlouho neřešené slabiny Schengenského prostoru. Jednak na slabou vynutitelnost dodržování schengenských pravidel, jednak na vágnost norem, týkajících se znovuzavedení obrany vnitřních hranic. Výsledkem proběhlých politických debat byla výzva adresovaná Evropské komisi, aby přišla s konkrétními návrhy na změnu současných pravidel. Komise své návrhy představila v září ve formě tzv. Schengenského balíčku, návrhu na úpravu mechanismu schengenského hodnocení a návrhu na změnu systému rozhodování o obnovení hraničních kontrol na vnitřních hranicích. Oba návrhy mají jedno společné. Současná pravidla výrazně komunitarizují, tj. přesouvají rozhodování na evropskou úroveň s tím, že zřetelně posilují roli Evropské komise na úkor členských států. V případě znovuzavedení ochrany vnitřních hranic návrh uchovává možnost členských států rozhodovat o obnovení hraničních kontrol pouze v případě neočekávaných událostí a pouze po dobu nepřesahující pět dní. Pro srovnání, nyní mohou státy na základě vlastního rozhodnutí kontroly zavést až po dobu 30 dnů nebo po dobu trvání závažné hrozby. Pokud by došlo k předvídatelné hrozbě pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, rozhodnutí o obnovení hraničních kontrol by podle návrhu muselo být přijato v rámci tzv. komitologie, tedy příslušného výboru ve struktuře EK, kterému předsedá komise, a jehož rozhodnutí vyžadují podporu kvalifikované většiny členských států. Členský stát by tedy mohl navrhnout zavedení kontrol, přičemž rozhodnutí by bylo přijímáno komitologicky. Dalším důležitým aspektem návrhů je úprava systému schengenského hodnocení, tedy speciálního mechanismus, jehož předmětem je dohled nad plněním schengenských standardů ve všech státech Schengenu. I zde EK navrhla výrazně posílit své kompetence na úkor členských států. Zároveň navrhla hodnocení upravit v mnoha dalších aspektech včetně např. nové možnosti prověřovat dodržování zákazu hraničních kontrol na vnitřních hranicích. Oba návrhy propojuje další novinka, zavedení možnosti obnovit hraniční kontroly vůči státu, který vážným způsobem porušuje schengenská pravidla, a ve svém důsledku ohrožuje ostatní členské státy Schengenu. Tyto návrhy EK byly v uplynulých týdnech intenzivně diskutovány na pracovní úrovni.

Právě včera se jimi zabývala také Rada pro justici a vnitra, které jsem se osobně účastnil. Všechna dosavadní jednání potvrdila citlivost předložených návrhů i kontroverznost řady jejích aspektů. Ještě se k nim vrátím. Nyní mi však dovolte vás v krátkosti seznámit s pozicí ČR, která byla na uplynulých jednáních zastávána. ČR obecně předložené návrhy uvítala, neboť řadu v nich uvedených aspektů považuje za přínosné a žádoucí. Týká se to zvláště změn v oblasti schengenského hodnocení, opatření podél vnitřních hranic nebo možnost zavést kontroly v reakci na dlouhodobé porušování schengenských pravidel. Od navrhovaných změn si slibujeme zefektivnění systému hodnocení a především jeho části týkající se plnění doporučení vyplývajících z hodnocení, ve kterém současný systém selhává. V případě rozhodování o obnovení kontrol na vnitřních hranicích jsme původně návrh také podporovali. S převzetím rozhodování na úroveň komitologie jsme neměli problém, neboť jsme si od něj slibovali posílení garancí, že systém nebude zneužíván a kontroly budou zaváděny skutečně pouze ve výjimečných a jasně zdůvodněných případech. Svou roli hrála také naše vlastní zkušenost s kontrolními opatřeními zavedenými německými orgány v příhraničí s ČR po oficiálním zrušení hraničních kontrol. Postoj v této věci jsme však mezitím při zohlednění diskuse na evropské úrovni upravili. Vzali jsme při tom v úvahu také doporučení senátního výboru pro záležitosti EU, který na své 20. schůzi dne 30. 11. 2011 doporučil ponechat rozhodování o obnovení hraničních kontrol na vnitřních hranicích v kompetenci členských států. Na včerejším jednání rady v Bruselu jsem navrhl zachovat kompromis, zachovat současný systém rozhodování o obnovení hraničních kontrol na členských státech s tím, že v případě rozhodování o případném prodloužení doby zavedených kontrol by takové rozhodnutí bylo přijato na evropské úrovni v rámci komitologie. Jsem přesvědčen, že tento můj návrh plně respektuje doporučení senátního výboru ponechat rozhodnutí na členských státech a zároveň zvýšit jejich koordinaci. Doufám, že tento návrh získá také podporu ze strany pléna. Zároveň mi dovolte vás informovat, že předání kompetencí Evropské komisi bude ještě předmětem dalších intenzivních debat. Ty dosavadní potvrdily, že předložené návrhy komise jsou pro většinu států nepřijatelné. A pakliže mají mít naději na postup v legislativním procesu, budou se muset ještě výrazně upravit. V této souvislosti ocením vaše případná doporučení k návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabývá tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 81/08/02, N 82/08/02 a K 83/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého bych požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, nebudu se již zabývat tím obsahem, toho se zhostil velmi dobře pan ministr. Zaměřím se pouze na doporučení, která výbor pro EU přijal pod číslem 184 na 20. schůze ze dne 30. 11. 2011. Pro návrh na doprovodné usnesení jsme vycházeli na jedné straně z dlouhodobých postojů Senátu PČR, zvláště pak ve zdůraznění, že ochrana hranic je výlučnou doménou národních států, a řízení legální emigrace a boje proti ilegální imigraci včetně podpory návratové politiky. Na druhé straně se opíráme o postoj vlády prezentovaný na červnové radě při hodnocení nepokojů v severní Africe. Posledním podkladem byly i výsledky videokonference mezi zástupci výboru pro EU a zástupci EK, která proběhla na ministerstvu vnitra doslova v předvečer zveřejnění sdělení EK v září 2011. Nyní k tomu doporučení. Senát PČR I, 1 si je vědom nedostatků, se kterými se za stávajících pravidel spolupráce v schengenském prostoru podniká, nicméně se domnívá, že migrační tlak, kterému EU čelila v 1. polovině roku 2011, nepředstavoval takové nebezpečí, které by mělo vést k tak rozsáhlým změnám fungování schengenského systému. Zadruhé se domnívá, že při řešeních problémů nebyly využity všechny možnosti, které stávající schengenské Acquis nabízejí a podotýká, že znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích EU by mělo být až posledním možným řešením, ke kterému by se mělo přistupovat až v případě, že všechna ostatní opatření selžou a členské státy se nejsou schopny dohodnout. Zatřetí považuje s ohledem na primární právo EU především pak článek č. 72 Smlouvy o fungování EU pravomoc rozhodovat o ochraně vnitřních hranic za pravomoc, která náleží členským státům. Zde bych rád upozornil, že je to skutečně na hranici porušení subsidiarity. Zadruhé se domnívá, že přenesení rozhodovacích pravomocí na EK není vhodnou cestou k posílení fungování schengenského prostoru. Jako vhodnější se jeví zvýšení koordinace mezi členskými státy a případně vytvoření mechanismu, v rámci kterého by členské státy o znovuzavedení hranic rozhodovaly společně. III 1 – žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zhodnotila, a o dalším vývoji projednávání. Zadruhé pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil EK. Jen pro vaši informaci, podobná ustanovení přijalo také sedm států ještě před námi. A reagovalo potom na to v rámci řešení nebo jednání rady i ostatní státy včetně SRN, Španělska a dalších.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se předkladatelů, chtějí-li se vyjádřit? V rozpravě nikdo nevystoupil. Jen bych požádal pana zpravodaje, aby nám navrhl, o čem budeme hlasovat. Vycházím z toho, že to bude usnesení příslušného výboru.

Senátor Tomáš Grulich:  Já si myslím, že tu nemám moc co povídat. Je to usnesení výboru, které jste obdrželi, které jsem také ve svém vystoupení přečetl. A prosím, abychom hlasovali pro toto usnesení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, já svolám. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej předložil pan zpravodaj. V sále je v tuto chvíli přítomno 39 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 21. Předpokládám, že pan senátor Miroslav Škaloud se nehlásí? Ne. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu tak, jak zazněl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 82 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji jak panu ministrovi, tak panu zpravodaji.

Projednali jsme tento bod. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu.

Tím bych poděkoval panu ministrovi Kubicemu, tím byly vyčerpány jeho body.

Přistoupíme k dalšímu bodu, a to je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES

Tisk EU č. N 069/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 69/08 a N 69/08/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych se vám představil. Moje jméno je Martin Kuba, jmenovaný ministrem průmyslu a obchodu, a rád bych vám představil materiál, který se týká návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES.

Nejdříve bych rád přiblížil všeobecný postoj České republiky k energetické účinnosti. Nám se skutečně jedná o prioritní oblast v rámci energetické politiky, která představuje nákladově efektivní způsob zvyšování energetické bezpečnosti a při volbě správných opatření má samozřejmě pozitivní dopad na hospodářský růst. Na evropské půdě je toto téma v popředí zájmu, a to dokazuje fakt, že je nedílnou součástí strategie Evropa 2020. Evropská komise už přijala řadu opatření na podporu energetické účinnosti, a přesto se domnívá, že ten evropský cíl, který byl stanoven na snížení energetické náročnosti o 20 % v roce 2020, nebude splněn. Z tohoto důvodu komise v březnu tohoto roku vydala tzv. plán energetické účinnosti 2011. Tenhle legislativní dokument obsahuje řadu návrhů, které mají přispět k dosažení toho uvedeného cíle a k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050. Aktuální návrh té směrnice o energetické účinnosti, který byl oficiálně vydán evropskou komisí v červnu tohoto roku, převzal z tohoto plánu řadu návrhů a rozpracoval je do konkrétních opatření.

Co tedy tato směrnice navrhuje? Dvoustupňový přístup k cílům energetické účinnosti v prvním stupni si samy členské státy určí své indikativní vnitrostátní cíle a nástroje pro jejich dosažení. Komise v roce 2013 posoudí na naplňování těchto národních indikativních cílů a dojde-li k závěru, že navržená opatření jsou nedostatečná, tak zváží zavádění závazných cílů. Dokument také zdůrazňuje nutnost veřejného sektoru v oblasti energetické účinnosti příkladem. Navrhuje například, že veřejná správa má mít povinnost ročně rekonstruovat tři procenta celkově využívané podlahové plochy svých budov v majetku veřejné správy. Dále je navržena povinnost pro obchodníky s energií nebo provozovatele distribučních soustav zavést u koncových spotřebitelů taková opatření, která by se rovnala úspoře 1,5 % objemu energie podané v předchozím roce. Dokument také zavádí závaznou podmíněnost nové výroby elektrické energie výrobou tepla, tedy tzv. kogeneraci. Spotřebitelům chce směrnice zaručit jednoduchý a bezplatný přístup k údajům o spotřebě energie, a to díky přesnějšímu individuálnímu měření a vyúčtování na základě aktuální spotřeby. Pro soukromé společnosti jsou navrhovány energetické audity, ty mají napomoci ve zjištění potenciálu pro snížení spotřeby. Pro velké společnosti se jedná o povinnost, malé a střední podniky by měly postupovat dobrovolně.

V neposlední řadě směrnice hovoří o dělení nákladů na rekonstrukci budov mezi pronajímatele a nájemce. Musím říct, že pokud jde o postoj ministerstva průmyslu a obchodu, tak jak jsem již zmínil, ministerstvo energetickou účinnost jako takovou podporuje, ale k tomuto návrhu tedy musíme vyjádřit značně zdrženlivý postoj. Takové stanovisko je obsaženo i v rámcové pozici, kterou jsme vypracovali po konzultacích s řadou institucí, svazů a firem v srpnu tohoto roku. Stejně je tak již zmiňované senátní výbory přijaly ve svých usneseních obdobný postoj tedy velmi rezervovaný. Domnívám se, že některá opatření budou mít v současném znění výrazný dopad na ekonomiku jednotlivých členských států. Přinesou jak velmi významné zvýšení nákladů pro všechny zúčastněné, tedy energetické firmy, členské státy, veřejnou správu, tak i konečné zákazníky. A tak i značné zvýšení administrativy. Přitom v současné době pro celou EU v té situaci ekonomické, v které se nachází, by mělo být především prioritou zachování konkurenceschopnosti evropského průmyslu a z těchto důvodů budeme v rámci vyjednávání na půdě EU požadovat, aby tato navrhovaná opatření v té směrnici poskytla členským státům větší flexibilitu než je tomu nyní, a to jak v míře ambicí, tak i ve způsobu pro dosažení těch úspor. Takový postoj už prezentujeme na pracovních skupinách pro energetiku Rady EU, kde se tento návrh od července pravidelně projednává.

Během těchto jednání se ukázalo, že samozřejmě k tomuto našemu stanovisku se kloní řada ostatních členských států, a několik národních parlamentů dokonce označilo ten článek o podpoře kombinované výroby jako princip nebo porušující princip subsidiarity.

Naproti tomu Evropský parlament je názoru zcela opačného, ve své první zprávě ze dne 4. října doporučuje řadu těch navrhovaných opatření ještě zpřísnit. Jedná se tedy o návrh poměrně kontroverzní, jehož další projednávání na základě výše uvedeného lze předpokládat, že nebude bez překážek. Polské předsednictví v Radě vypracovalo v říjnu revidovaný návrh směrnice, který jde podle našeho názoru správným směrem, ale i tak tam přetrvávají určité návrhy, se kterými v ČR v současné ekonomické situaci prostě nemůžeme souhlasit a z tohoto důvodu budeme naše stanovisko prosazovat i následného dánského předsednictví, ve kterém se má v úmyslu směrnice co nejdříve přijmout.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. Tolik úvodem k problematice této evropské směrnice.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 69/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého nyní žádám, aby nás tedy seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Já již nebudu popisovat, o čem směrnice je, to již tady stručně řekl pan ministr. Já bych jenom chtěl říct, že u tohoto návrhu směrnice o energetické účinnosti senátní tisk č. N 069/08, tak k tomu bych chtěl dodat následující: Ta opatření, která se uvedla v návrhu této směrnice, již byla avizována ve sdělení komise, které se jmenovalo Plán energetické účinnosti 2011. Toto sdělení, to byl tisk č. K 040/08, bylo již projednáno ve výborech i v plénu Senátu dne 20. července 2011 a bylo k němu přijato usnesení č. 266. Tato směrnice prakticky kopíruje to sdělení. V tomto usnesení, které jsme již v červenci dělali na tomto plénu Senátu, jsme odmítli přijetí závazného právního nástroje, podle něhož by veřejné orgány musely každý rok renovovat alespoň tři procenta svých budov, vztaženo podlahové ploše. Odmítli jsme přijetí závazného opatření na dělbu nákladů mezi pronajímatele a nájemníka spojených se snížením energetické náročnosti pronajímaného objektu a se závaznou podmíněností nové výroby elektronické energie s výrobou tepla. Ne, že bychom proti tomuto něco namítali, ale chtěli jsme to dělat sami a dobrovolně, ne v rámci nějakých kvót. Senát také tehdá vyslovil přesvědčení, že není zapotřebí závazných kvantifikovaných cílů ani po roce 2013 a doporučuje ponechat volbu kombinace jednotlivých politik i míru odhodlání na členských státech, protože stanovení vlastních postupů na úrovni státu bude přiměřenější okolnostem, ve kterých se jednotlivé státy nacházejí.

V návrhu usnesení k projednávanému návrhu směrnice N 069/08, to je k tomuto materiálu, Evropský výbor potvrzuje předchozí stanovisko Senátu a navíc také upozorňuje na riziko nárůstu administrativní zátěže a nákladů spojených s realizací navrhovaných opatření. A to jak pro správní úřady, energetické firmy, tak i pro koncové zákazníky. A dále pak i to, že bychom uvítali nezávazný režim energetických auditů pro soukromé společnosti bez ohledu na jejich velikost vzhledem k tomu, že samotné vědomí potenciálních úspor by mělo představovat dostatečnou motivaci k úsporám bez nutnosti státních zásahů. Usnesení výboru evropského, ke kterému se teď máme vyjádřit, vycházelo ze stanoviska výboru pro hospodářství, výboru pro zemědělství, hospodářství a podvýboru pro energetiku. Takže se tím zabýval jeden podvýbor a dva výbory. A to, co já bych nyní chtěl, je, abyste odsouhlasili usnesení těchto výborů, které máte na svých stolech, které předkládá evropský výbor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů jako zpravodaj. Tiskem se dále zabýval také výbor pro území rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A já se táži zpravodaje výboru, pana senátora Pavla Eyberta, zda chce vystoupit? Ano, chce vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, závěry našeho výboru byly zcela totožné s těmi, které zde přednesl zpravodaj, a proto také doporučujeme schválit toto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Tiskem se také zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A táži se zpravodaje výboru, pana senátora Jiřího Bise, zda chce vystoupit? Zdá se, že ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, kolegové, já chci jen potvrdit, že naše stanovisko je shodné s tím, co říkal kolega Škaloud, tzn. výbor jako své 157. usnesení ze 13. schůze k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady energetické účinnosti a zrušení směrnice 2004 a 2006/32/est, tak vyjádřil souhlas s usnesením společných podvýborů a výborů pro evropské záležitosti ze dne 20. září. Určil zpravodajem mne a pověřil předsedu našeho výboru, senátora Hajdu, aby toto usnesení předložil výboru pro záležitosti EU a Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A já nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jen skutečně velmi stručně. Asi bych uvedla své vystoupení v této chvíli takovým tím bonmotem nebo úslovím, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody, protože pozice, kterou tady bohužel máme ze všech výborů, tak mi spíše připadá k tomu, že jsme hledali ty důvody. A musím říci, že mě to skutečně mrzí. Já chápu, že ty věci mohou být aktuálně třeba i ekonomicky nákladnější. Chápu, že požadavky na větší účinnost mohou být technologicky náročnější. I to, že tam může být určitá administrativní zátěž při vyžadování auditu, ale položme si otázku, porovnejme si, jaké jsou náklady práce na výrobek a jaké jsou na výrobek náklady energií. Ta otázka není z mé hlavy. Měla jsem možnost se zúčastnit jednoho jednání v Německu, kde byla debata právě o tom, proč třeba Německo jde do obnovitelných zdrojů, proč tak velmi tlačí na zvýšení energetické účinnosti. A musím říci, že mě to překvapilo, překvapila mě ta odpověď, protože Němci uváděli, že mají náklady práce zhruba ve výši 10 %, kdežto náklady na energie ve výši 40 %. Logická úvaha je, kde se dá ušetřit, no tam, kde je ten náklad vyšší, a to je na energiích. Směrnice doporučuje nebo má vést členské státy k tomu, aby ročně zateplily 3 % podlahové plochy veřejných budov. Tento požadavek není jen požadavek na ušetření energií, to je v tuto chvíli požadavek také na zvýšení zaměstnanosti. V podstatě na veřejné investice, které podpoří zaměstnanost. Všichni víme, že pracovní místa se vytvářejí skutečně nejrychleji, nejefektivněji právě v pozemním stavitelství, protože to na sebe váže řemesla, tedy pracovní místa, která zaměstnávají skutečně konkrétní lidi. Myslím si, že i toto bychom v celém tom širokém kontextu měli vnímat. Stejně tak požadavek na prodejce energie, aby konečným zákazníkům každoročně uspořili 1,5 % objemu prodávané energie prostřednictvím zavedení opatření ke zvýšení energetické účinnosti u koncových spotřebitelů. Vysvětluji si to tak, že prostě prodejce musí učinit opatření k tomu, aby spotřebitel neplatil ztráty, které jsou někde na cestě nebo neplatil něco navíc než to, co skutečně spotřebovává. Nebudu v této chvíli navrhovat zamítnutí návrhu usnesení ani jeho úpravu. Jen jsem chtěla, abychom se ještě tady na plénu pro příště zamysleli nad věcmi, které se týkají hospodaření s energiemi, které se týkají opatření ke zvýšení energetické účinnosti, protože se nás to skutečně všech bytostně týká a bude se nás to bytostně týkat všech čím dál tím více. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A do rozpravy se už nikdo nehlásí. Chcete, pane ministře, vystoupit v rozpravě nebo se závěrečným slovem po rozpravě? Dobře, pane ministře, máte možnost vystoupit kdykoli, prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Paní místopředsedkyně, já bych si dovolil úplně kratičkou reakci, byť řadu argumentů, o kterých jste hovořila, myslím, že možná nejsme úplně jen sladěni v tom chápání. My přeci o energetické účinnosti všichni víme, že je velmi důležitá. Možná je třeba říci, že ČR za posledních 20 let udělala velmi výrazný posun a posunula se velmi výrazně v tom pořadí. Teď si přesně nepamatuji ta místa, ale ten posun je obrovský. Nám jde pouze o to, že v této chvíli a já nevím, jestli vy to umíte vyčíslit, kolik by znamenalo pro veřejnou správu ta 3 % budov. A pokud to neumíme v číslech, a ony to budou stovky miliard korun, které zatíží, a to bezesporu budou, a budou v obcích a v krajích a u vládních budov, tak v této chvíli to nikdo neumíme vyřešit, tak pouze tvrdíme, že EU v této chvíli přeci nemá pouze jednu jedinou mantru, a to je snížení energetické účinnosti, ale že musí řešit i jiné problémy, a to je, jak udržet konkurenceschopnost svých podniků. A neříkáme, že nemáme postupovat, pouze říkáme, že je třeba diskutovat o těch indikátorech a moci je nastavit v rámci té vlastní ekonomiky tak, jak ten stát je schopen je akceptovat.

Já se obávám, že to striktní kývnutí na nějaké procentuální parametry potom může končit tak, jak dnes vidíme u obnovitelných zdrojů energie, protože bohužel jich velkou část máme ve fotovoltaice, která prostě na naše veřejné rozpočty a na cenu, kterou platí občané v ceně elektriky, prostě nese náklad 32 mld. Kč ročně, což v součtu 20 let je 600 mld. Kč. Pokud se bavíme o tom, že nám chybí peníze ve veřejných rozpočtech, tak 20 let 600 mld. Kč za to, že máme obnovitelné zdroje fotovoltaiky, které prostě nesplňují ty parametry a stojí z těch veřejných rozpočtů takto velké peníze, tak je to jasné. A máte pravdu v jedné věci, že ty energetické obnovitelné zdroje budou mít potenciál také tím, jak se bude rozvíjet ta technologie. Už dnes se ukazuje, že větrné elektrárny budou schopny v nějakých krátkých letech pracovat téměř tržně, že už to bude investice, která se vyplatí. Ale v této chvíli se prostě striktně držet pouze kritérií procentuálních, tvrdíme, že může být v té těžké ekonomické situaci neúnosné pro veřejné rozpočty, a pouze chceme diskutovat o tom, aby to tempo bylo rozvolněno. Nikdo z nás nezpochybňujeme, že se energetickou účinností zabývat nemáme. A myslím, že ten posun ČR na přední místa významně ukazuje, že se jí zabýváme. Pouze krátká reakce. Čili myslím, že se shodujeme v tom, že energetická účinnost je velmi potřebná, ale jde o to, abychom se nenechali striktně svázat do parametrů, které dnes těžko umíme vyčíslit, a nezjistili za rok, že jsme se zavázali k něčemu, co nás zase bude stát stovky miliard v momentě, kdy řešíme, z čeho budeme platit důchody. A myslím, že to je téma i vaše, z čeho budeme krýt výdaje ve veřejných rozpočtech, abychom dokázali flexibilně s těmi veřejnými rozpočty pracovat. A pouze o tom je ta naše reakce. O tom vyjednávejme. A nefixujme se na nějakou mantru konkrétních čísel, aniž umíme označit, jestli nás to bude stát 100 mld. nebo 200, což dnes jsem nikde já ještě to vyjádření u těch veřejných budov a dopočítání neviděl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková, prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom skutečně velmi krátce. Zaprvé, 3 % veřejných budov i v tom procesu zateplování bychom měli umět vyčíslit naprosto přesně, pokud stát ví, jaký má majetek. To zase není tak těžké a mě docela překvapuje, že to ministerstvo nebo resp. vláda nemá. To je jedna věc. Druhá věc, na kterou chci reagovat, tj. na to, o čem slýcháme pořád dokola, konkurenceschopnost. Už jsem to jednou z tohoto místa říkala. Čínská ekonomika 30 % svého růstu dělá na ekologii, na ekologických technologiích. My, jestli chceme být do budoucna konkurenceschopní, tak musíme hodně a hodně v biotechnologiích, v té zelené ekonomice přidat. Použila jsem termín "zelená ekonomika", to je to, do čeho to směřuje. Směřují země Indie, další. Já si myslím, že se budeme dříve nebo později divit. Pokud skutečně nepřidáme a nezačneme přemýšlet. A na konec jeden příklad za všechny. My jsme s výborem pro životní prostředí byli na návštěvě v Dánsku, setkali jsme se tam se svými partnery z dánského parlamentu. A ti nám vykládali jeden takový docela zajímavý příběh. Oni prostě zapřemýšleli už někdy před 10, teď už to možná bude před 12, 13 lety o tom, že skutečně energie nebude dostatek, že energie, to jsou ty vysoké náklady na cokoli, co děláme, a že tedy je potřeba to snížit. Udělali dvě věci. Zvedli energetickou daň a současně masivně finančně podpořili výzkum a vývoj v oblasti nízkoenergetických spotřebičů. Dnes, když se podíváte na to, čím je Dánsko výjimečné, tak je to tím, že jsou jedničkou ve vývozu nízkoenergetických spotřebičů. To jsou věci, které jdou na desítky let. A myslím, že je velmi velmi krátkozraké dnes hovořit o tom, že je to neekonomické a že tudy cesta nevede. Naopak, jsem přesvědčena o tom, že tudy cesta vede.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové, všechny diskuse o účinnosti, zvláště ty z EU, mě hodně iritují. Senátorem jsem všehovšudy tři roky, ale celou svou životní profesí jsem byl inženýr. Dosáhnout čehokoliv účinnosti, to není otázka nařízení, to je otázka vývoje, výzkumu a dlouhodobé a velmi pečlivé práce. Proto se cítím vždy zaskočen, když čtu evropské direktivy, kde si myslí evropští byrokrati, že tím, že něco nařídí, že toho dosáhnou. Je to hezké, 3 % ve veřejných budovách. Málokdo si ale uvědomuje, kdyby se řeklo, že jsou to 3 % v panelácích, je to legrace. Málokdo si uvědomuje, že historické budovy, většinou naše budovy, které slouží veřejnému zájmu, jsou historické budovy. A ten problém toho zateplení a těchto věcí je tam nepředstavitelně obtížný. Zkuste se dohadovat s památkáři. Proto jsme volili opatrný přístup v aplikaci této evropské směrnice a myslíme si, že nikdy, při jakémkoli pokroku dopředu ekonomické faktory nemohou být opomenuty. Pokud je opomeneme, dostaneme se v ekonomice tam, kam jsme se dostali před 20 lety. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Miroslav Krejča má slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já musím také zareagovat na tuto diskusi a to jako zpravodaj podvýboru pro energetiku, který připravoval to základní usnesení, ten základní návrh. Jak podvýbor pro energetiku, tak hospodářský výbor, který převzal návrh podvýboru pro energetiku, tak výbor pro záležitosti EU, který jej pouze upravil, odvedl velký kus dobré práce. A já musím tady na rovinu říci, že plně podporuji to, co zde bylo předloženo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Končím rozpravu, protože se nikdo nehlásí. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Už ne. Takže slovo má pan zpravodaj Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Já bych navrhl hlasovat o usnesení výboru pro záležitosti EU k návrhu směrnice EP a Rady o energetické účinnosti, tisk N 069/08/02. Takže bych byl rád, kdyby dal předseda hlasovat.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Budeme hlasovat o celku, předpokládám, o celém najednou. Děkuji. Takže návrh od zpravodaje je jasný. Zahajuji hlasování o návrhu, jak zazněl. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 83 ukončeno, registrováno 46, kvorum 24, pro 42, proti 1, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

A jsme u dalšího bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací příslušné dohody podle článku XXI Všeobecné dohody o obchodu a službách (GATS) a konsolidovaná listina specifických závazků, která je přílohou GATS a tvoří její nedílnou součást

 

Tisk č. 172

Návrh máme jako tisk č. 172. A pan ministr Martin Kuba nám opět tento materiál přednese.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si přednést tento materiál, který spadá do gesce pana ministra zahraničních věcí, ale byl jsem požádán, abych ho zastoupil. Jedná se o vládní návrh, kterým se předkládají k vyslovení souhlasu s ratifikací příslušné dohody podle článku XXI Všeobecné dohody o obchodu a službách (GATS) a konsolidovaná listina specifických závazků, která je přílohou GATS a tvoří její nedílnou součást.

Přístupem České republiky k Evropské unii se stala obchodní politika ČR součástí společné obchodní politiky EU. V důsledku toho bylo mj. potřeba sladit specifické závazky všech tehdejších 25 členských států EU v oblasti přístupu na trh služeb obsažených v dohodě GATS a přijmout novou konsolidovanou listinu specifických závazků Evropského společenství. Na tyto změny v listině specifických závazků Evropského společenství pak reagovalo 17 států smluvních stran dohody GATS, které se cítily být avizovanými změnami specifických závazků dotčeny. V souladu s článkem XXI této dohody proto požadovaly nějaká kompenzační vyrovnání za potencionálně utrpěnou újmu, která vyplývala ze zhoršeného přístupu na trh členských států EU.

Z uvedeného důvodu Evropská komise jakožto zástupce Evropského společenství ve Světové obchodní organizaci zahájila s dotčenými státy jednání o změnách a nezbytných kompenzačních vyrovnáních, které vyústilo ve sjednání těchto předložených dohod. Jejich obsah byl následně promítnut do konsolidované listiny specifických závazků.

Úroveň závazků ČR, které jsou uvedeny v této konsolidované listině, nejde nad rámec aktuálně platné právní úpravy ČR, což je důležité sdělit, protože naopak v některých případech je naše právní úprava již mnohem liberálnější, než je to dáno jednotlivými závazky, které jsou obsaženy v listině a jejich vstup v platnost tak nebude mít žádný ekonomický dopad na Českou republiku.

Vzhledem k tomu, že předmětná dohoda je smlouvou prezidentského typu, je třeba k její ratifikaci souhlasu obou komor Parlamentu ČR a dovoluji si vás tedy požádat, vážené senátorky, vážení senátoři, o vyslovení souhlasu s její ratifikací. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem je pan senátor Adolf Jílek, který nám přednese zprávu výboru, kterou máme jako senátní tisk č. 172/1.

Senátor Adolf Jílek:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr tady řekl většinu z důležitých věcí, kterých se tento tisk týká. Snad bych jenom dodal, že původně byly dohody kvalifikovány jako smlouvy spadající do výlučné pravomoci Evropského společenství, takže k jejich uzavření není nutná ratifikace. Pak byla následně po jejich podpisu tato právní kvalifikace přehodnocena a jedná se tedy o dohody charakteru smíšeného a tudíž je potřeba i ratifikace jednotlivých zemí.

Máme tady před sebou jak dohody, tak i konsolidované listiny, které tvoří nedílnou přílohu. Náš výbor se tímto zabýval a na závěr přijal usnesení, které vám přečtu:

156. usnesení ze 13. schůze ze dne 5. října 2011 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací příslušné dohody podle článku XXI Všeobecné dohody o obchodu a službách (GATS) a konsolidovaná listina specifických závazků, která je přílohou GATS a tvoří její nedílnou součást.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Vladimíra Galušky, náměstka ministra zahraničních věcí, a Martina Tlapy, náměstka průmyslu, obchodu, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací:

1. příslušných dohod podle článku XXI GATS s Argentinou, Austrálií, Brazílií, Kanadou, Čínou, samostatným celním územím Tchaj-wan, Pcheng-chu, Kinmen a Matsu (čínská Tchaj-pej), Kolumbií, Kubou, Ekvádorem, Hongkongem (Čínou), Indií, Japonskem, Korejskou republikou, Novým Zélandem, Filipínami, Švýcarskem a Spojenými státy americkými o změnách a nezbytných kompenzačních vyrovnáních v důsledku přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Rakouské republiky, Polské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky, Finské republiky a Švédského království k Evropské unii;

2. konsolidované listiny specifických závazků, která je přílohou GATS a tvoří její nedílnou součást;

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Adolfa Jílka;

III. pověřuje předsedu výboru Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal usnesení, které máme jako tisk č. 172/2. Zpravodajem je pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Se samotným věcným obsahem materie těchto dohod není žádný problém. Ale dříve, než vás seznámím s usnesením zahraničního výboru, dovoluji si zde nastínit právní ping pong a peripetie, které tuto materii provázely na úrovni Evropy.

Srdce euroskeptikovo se musí radostně zatetelit, pokud se s tím seznámí. Nejprve vznikl spor mezi Evropskou komisí, která toto ustanovení považovala za výlučnou pravomoc EU, a Radou a členy Rady, kteří tuto materii považují za pravomoc částečně evropskou, částečně členských států, takže tzv. sdílená pravomoc s nutností uzavřít smíšené dohody. A protože nedošlo k dohodě, rozhodoval Evropský soudní dvůr, který rozhodl a vydal svoje ustanovení, naprosto lhostejno jaké, dne 30. listopadu 2009. Toto jeho stanovisko platilo den, protože 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva a všechno bylo samozřejmě jinak.

Soudní dvůr už se tím dále nezabýval, takže jenom právní odbor Evropské komise stanovil, že jde opravdu o výlučnou pravomoc EU, nicméně stejně státy další a další přistupují k ratifikaci, považujíce to přece jenom za sdílenou pravomoc.

I nám je tedy předkládána tato dohoda k ratifikaci.

Opakuji, že z věcného hlediska je to nesporné a náš výbor doporučuje plénu Senátu vyslovit souhlas s ratifikací příslušné dohody. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otvírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Tím pádem pan ministr ani zpravodajové nemají o čem hovořit.

Máme dva návrhy ze dvou výborů, že Senát vyslovuje souhlas s ratifikací dané dohody. O tom budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 84 skončeno, registrováno 46, kvorum 24, pro 41, proti nikdo, návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci - "Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi"

Tisk EU č. K 080/08

Máme to jako tisky K 080/08, K 080/08/01 a K 080/08/02. A máme opět k dispozici pana ministra Martina Kubu, který nám toto přednese.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dnes tedy poslední vystoupení ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – "Energetická politika".

Nyní bych rád obrátil pozornost na to zmíněné sdělení. Evropská komise 7. září letošního roku vydala sdělení o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci, to je energetická politika EU, jednání s partnery za našimi hranicemi. Jednalo se o druhé sdělení, které kdy komise vnějším energetickým vztahům vydala. Ten první byl z roku 2006. Komise mimo jiné zdůrazňuje, že bezpečná, udržitelná a konkurenceschopná ekonomika má zásadní význam pro hospodářství průmyslu a občany a je hlavním cílem politiky EU. K jeho dosažení potřebuje EU přiměřené nástroje, aby mohla jednat v rámci EU a prosazovat svoje zájmy ve vztahu k třetím zemím. Vnější energetická politika je též rozhodující pro dotvoření vnitřního trhu s energií. Regulační rámec, který je postupně zaváděn na úrovni EU, má významné důsledky pro partnerské země. Vzhledem k lhůtě pro dotvoření vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem, kterou Evropská rada stanovila na rok 2014, je naléhavě nutné plně rozvinout jeho vnější rozměr. Energetika je celosvětově záležitostí EU, vyváží více než 60 % svého zemního plynu a více než 80 % spotřebované ropy. Potýká se s rostoucí soutěží o zdroje fosilních pasiv včetně konkurence ze strany rozvíjejících se zemí a samostatných výrobců energie. Rostoucí počet obyvatel a zvyšující se životní úroveň by do roku 2030 mohly zvýšit celosvětovou poptávku po energii až o 40 %. Zvyšování poptávky po energii žene vzhůru světové ceny a přináší mnohým energetickou chudobu a způsobuje spoušť v zemích, kde převládají fosilní paliva. V této složité realitě musí EU zaujmout na mezinárodní scéně nějaký pevný, účinný a nestranný postoj v zájmu zajištění energie, kterou potřebuje a současně samozřejmě podporovat volné a transparentní trhy s energií a přispívat k bezpečnosti a udržitelnosti výroby a využití energie.

Mezinárodní řešení v odvětví energetiky jsou zapotřebí rovněž k dosažení cílů EU a globálních cílů ve světě. Celkově považujeme dokument komise za uspokojivý, podtrhuje zvýšené úsilí, které dnes komise věnuje vnější dimenzi energetické politiky a v relativně pozitivním duchu jsou i závěry, které Rada sdělení přijala 24. listopadu tohoto roku.

Nyní přejdu k zmíněnému návrhu rozhodnutí. V souvislosti se závěry Evropské rady 4. února 2011 vydala Evropská komise návrh rozhodnutí, ve kterém požaduje, aby členské státy informovaly komisi o všech svých stávajících mezivládních dohodách uzavřených se třetími zeměmi v oblasti energetiky a zároveň také stanovuje mechanismus, jak postupovat v případě uzavírání smluv nových. Informace o mezivládních dohodách by měla zpřístupnit všem ostatním členským státům. Cílem toho zmíněného návrhu je tedy snaha, aby Evropská unie vystupovala koordinovaně vůči třetím zemím, zejména v oblasti zvyšování energetické bezpečnosti. Snahou je rovněž zvyšování nejen informovanosti členských států, ale i nastolení souladu s právem EU ve všech oblastech energetického řetězce. Tento navrhovaný mechanismus by měl tedy posílit vyjednávací pozici členských států vůči třetím osobám a třetím zemím a zajistit řádné fungování vnitřního trhu a vytvořit právní jistotu i pro oblast investic.

Prakticky se v podstatě jedná o to, že návrhy smluv by již v negociační fázi měly být poskytovány Evropské komisi a členským státům k informaci, a Komise případně na svou vlastní žádost, tedy do čtyř týdnů od oznámení o končení jednání či na případnou žádost nějakého z členských států, který vládní nebo mezivládní dohodu vyjednává, posoudí slučitelnost té sjednané dohody s právem Unie před jejím podpisem k posouzení, zda je v souladu s právem EU.

S cílem zjednodušení procesu přípravy smluv by měla Evropská komise též připravit nezávaznou standardní klausuli k případnému využívání členskými státy v těchto smlouvách. Evropská komise požaduje, aby se členské státy o mezivládních smlouvách s třetími zeměmi v oblasti informatiky informovali do třech měsíců od vstupu rozhodnutí v platnost. Uvedený mechanismus v podstatě rozšíří a doplní oznamovací postup, který se již používá u smluv o plynu na všechny druhy energie. Energetické dohody se třetími zeměmi by mohly být sjednávány také na úrovni EU v případech, kdy je to nutné pro dosažení klíčových cílů EU. Konkrétně se již takto postupovalo v případě dohody s Ázerbájdžánem, Turkmenistánem o plynovodu, které vede přes Kaspické moře a kde bylo vyžádáno zvláštní pověření udělené členskými státy.

V návrhu je vzato v úvahu, že komerčně citlivé informace budou přístupné pouze Evropské komisi. Tedy k uvedenému návrhu rozhodnutí byla ministerstvem průmyslu a obchodu vypracována a schválena rámcová pozice, v níž je stanoven základní postoj České republiky. Klíčovým při projednávání návrhu bude správné a efektivní nastavení mechanismu pro to zacházení s citlivými informacemi. Za přijatelné považujeme předkládání základní informace o uzavřené dohodě orgánů EU, a to v režimu důvěrné. Připravovaná třetí revize dokumentu, která bude projednávána na začátku příštího roku, tedy za dánského předsednictví, slibuje pozitivnější reakci na připomínky členských států. K oběma dokumentům přijaly výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro záležitosti EU shodná usnesení. V reakci na zmíněné usnesení, které je směřováno k návrhu rozhodnutí, bych rád uvedl, že v předcházejícím projednávání je patrné, že vývoj se ubírá k většímu respektování role členských států při těch uzavírání mezivládních dohod a citlivějšímu zacházení s komerčně důvěrnými informacemi.

O rozhodnutí se bude i nadále vyjednávat na pracovní úrovni v příštím roce v souladu se všemi procedurami EU směrem k nějakému co nejlepšímu kompromisnímu řešení.

Dámy a pánové, to je ode mě vše k tomuto materiálu a děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Tento tisk projednával výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máme jako tisk K 080/08/03, zpravodajem je pan senátor Miroslav Škaloud, který má slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. K tomuto materiálu sdělení Komise o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci atd., senátní tisk č. K 080/08, bych měl několik poznámek před usnesením.

Toto sdělení Komise, které má název COM/2011/539, je jakýmsi přípravným materiálem pro rozhodnutí Komise, které má název COM/2011/ 540, čili těsně návazné. A zatímco ve sdělení jsou pouze obecné úvahy týkající se zahraniční dimenze, v tom rozhodnutí jsou již velice konkrétní opatření týkající se např. povinností členských států informovat o svých bilaterálních energetických smlouvách. Zatímco k obecným úvahám uváděným ve sdělení nelze mít v podstatě žádné připomínky, protože jsou velice obecné a pozitivní, v souvisejícím rozhodnutí lze nalézt řadu velmi citlivých bodů. Z toho důvodu jsme směrovali ta naše sdělení a usnesení spíš k tomu rozhodnutí.

Podstatou návrhu je rozhodnutí, zrovna jak ho uvádí i sdělení Komise, je snaha. aby Evropská unie vystupovala v energetických otázkách koordinovaně vůči třetím zemím a tím zvýšila svou bezpečnost v oblasti energetiky.

Rozhodnutí vyžaduje, aby členské státy poskytovaly informace o mezivládních dohodách týkajících se dodávek energie a energetických surovin, a smlouvy by měly být posílány Evropské komisi ke schválení. Navíc se navrhuje, aby Komise zpřístupnila obdržené dokumenty všem ostatním členským státům v elektronické podobě. A tato opatření by se měla týkat i dohod, které již byly uzavřeny a které jsou ještě předmětem jednání.

Evropský výbor identifikoval, že jádrem možných problémů, které mohou vznikat při ustavení tohoto rozhodnutí, je získávání informací od členských států o jejich dvoustranných energetických smlouvách. Na jedné straně je zřejmé, a výbor to samozřejmě podporuje, že přidaná hodnota z koordinovaného postupu vyjednávání mezi zeměmi EU existuje. Je také jasné, že má-li někdo zastupovat při vyjednávání členské státy, musí něco vědět o jejich stávajících nebo připravovaných smlouvách. To uznáváme a podporujeme.

Na druhé straně může být negativem jistá povinná míra zveřejňování detailů těch dvoustranných smluv. A tyto detaily mohou považovat členské státy za důvěrné, a to ať již vzhledem k jisté výhodě, kterou mohou získat individuálním vyjednáváním, tak vzhledem ke svým zahraničně politickým prioritám nebo záměrům. Mimo to v řadě zemí EU podstatná část energetického sektoru je kontrolována soukromou sférou a detailní informace jsou předmětem obchodních smluv těchto subjektů.

V neposlední řadě je také nebezpečí zneužití těchto informací a vyvíjení politického tlaku na příslušný členský stát. To pak může narušit jak energetické záměry členských zemí, tak i mezinárodní klima vhodné například pro prosazování třeba naší energetické koncepce.

To, o co jde výboru, je to, že považuje za přijatelné vytvořit nejprve jasné detailní nastavení mechanismu pro zacházení s informacemi o smlouvách a jejich používání a teprve poté formulovat rozhodnutí.

Výbor také upozorňuje, že chybí dopadová studie.

To je vše.

Usnesení výboru vycházelo ze stanoviska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a jeho Podvýboru pro energetiku. Stanoviska výboru jsou v usnesení, které máte v příloze a byl bych rád, abyste hlasovali o tomto doporučení k vyjádření Senátu. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který tento tisk projednával také, má zpravodaje pana senátora Jiřího Bise. Ptám se, zda chce vystoupit? Ztratil právo, protože zde není.

Otevírám tedy rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím.

A budeme nyní hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl kolega Škaloud.

Budeme hlasovat o usnesení, jak je přednesl kolega Škaloud.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 85 ukončeno, registrováno 46, kvorum 24, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodajům.

Jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších, kterým se mění zákon č. 582/1991 o Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 199

Návrh máme jako senátní tisk č. 199 a paní senátorka Miluše Horská jako navrhovatelka nám přednese svoji zprávu.

Senátorka Miluše Horská:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jedná se o senátní tisk, jehož předmětem vlastně má být zavedení odkladného účinku námitek proti některým rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v oblasti invalidních důchodů.

Cílem tohoto návrhu je podle předpokladů zkrácení lhůty k rozhodování a zejména k velmi výraznému zrychlení celého řízení o námitkách.

Vzhledem k tomu, že senátní legislativa neshledala žádné důvody nebo příčiny, proč by tento zákon neměl být podán, ale ze strany ministerstva došlo k rozhodným důvodům, proč by tento zákon být neměl podán, tak jsem se rozhodla zjistit některé náležitosti a v podstatě jsme se dohodli s ministerskými úředníky, kterých přišlo na jednání velké množství, takže jsem pochopila, že to je docela důležitá záležitost a okolnost.

Dohodli jsme se na tom, že se tato situace mění a že to je poměrně v krátkém sledu, a tak abychom byli objektivně schopni posoudit, jestli skutečně dochází k nápravám těchto námitek, je potřeba zjistit nějaké okolnosti. Jednou z těchto okolností je, že by to bylo stanovisko soudů, které věci posuzují. A dostali jsme se k tomu, že tento návrh zákona má vlastně řešit situaci, kterou posoudit nemůže, a to je vlastně dopad posudkového lékařství a vůbec posuzování lidí, kteří si o invalidní důchod žádají.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo má podaný grant, jehož součástí bude kritický analýza současného stavu a návrhu řešení a budou vypracovány oponentní posudky. A tento grand skončil vloni v listopadu a jeho výsledky budou známy v lednu 2012, a proto si dovoluji navrhnout odročení podání tohoto návrhu zákona až do 30. dubna 2012, s tím, že bych si dovolila uspořádat seminář nebo konferenci na toto téma, kde bychom posoudili zjištěné výsledky a podle toho se rozhodli, jestli skutečně se náprava koná a nebo jestli návrh nějakým způsobem pozměníme tak, aby měl smysl.

Znovu opakuji – navrhuji odročit projednávání tohoto návrhu zákona do 30. dubna 2012. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní senátorka Dagmar Terelmešová má rovněž usnesení svého výboru, není však přítomna. Je to usnesení totožné, ale je potřeba říci, paní kolegyně, že jste měla říci, že jste měla společnou zprávu, to je dost důležité kvůli stenozáznamu, takže já to říkám za vás, teď, abyste už nemusela tak daleko chodit.

Máme jediný návrh, a to je odročit projednávání návrhu zákona do 30. dubna 2012.

Ale nejprve je třeba otevřít rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím.

Máme jediné hlasování, ke kterému přistoupíme po znělce.

Zahajuji hlasování, odročit projednávání návrhu zákona do 30. dubna 2012. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 86 ukončeno, registrováno 43, kvorum 22, pro 40, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Paní senátorka Dagmar Zvěřinová se hlásí, takže máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Vážený pane místopředsedo, já pro – steno – bych chtěla oznámit, že v podstatě touto materií se zaobíral také ÚPV a rovněž měl shodné usnesení – odročit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Takže končím projednávání tohoto bodu.

Než se rozejdeme – zítra v 10.30 hodin je slavnostní schůze Senátu. V 19.00 je koncert v Senátu.

Dne 11. 1. 2012 ve 13.00 hodin bude zahájena plenární schůze Senátu se zákony, které byly dnes přikázány.

Vám všem přeji hezké Vánoce – a krásný nový rok 2012!

Končím dnešní plénum.

(Jednání ukončeno v 17.00 hodin.)