Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 27.10.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 13. schůze Senátu
(2. den schůze – 27.10.2011)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 13. schůze Senátu Parlamentu ČR. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Alena Dernerová, Milan Pešák, Dagmar Terelmešová, Petr Šilar, Dagmar Zvěřinová, Alexandr Vondra, Tomáš Töpfer a Jiřina Rippelová.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Dále bych prosil pány kolegy v pravém spektru z mého pohledu, aby ukončili jednání zde v sále a věnovali se schůzi.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, kterým je... Pardon, je přihlášena paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolím si podat procedurální návrh, a to je na vyřazení ze schváleného programu bod č. 23, což je Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 23. října 2011.

Krátké zdůvodnění. Toto jednání Evropské rady pokračovalo ještě včera. Ani pan premiér ani pan ministr zahraničí nám nemůže podat relevantní zprávu. A to, abychom se dozvídali v této chvíli to, co víme z novin, si myslím, že by nebylo důstojné projednávání Senátu. Není tam žádný strach z prodlení. Další Evropská rada bude až na jaře, takže si myslím, že bude důležité, abychom měli relevantní informace. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Slyšeli jsme návrh, budeme hlasovat. Byl podán návrh na změnu pořadu naší schůze, a to – vypustit bod 23, což je Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že při hlasování č. 31 bylo registrováno 46, kvorum 24. Pro návrh 41, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Takže se budeme řídit upraveným programem.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 218

Návrh uvede ministr financí, kterého mezi námi vítám. Pan ministr Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, dobré ráno, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, prosím, abych jménem vlády předložil novelu o rozpočtových pravidlech, která je vynucena evropskou legislativou. Evropská legislativa naprosto běžně upravuje obecné podmínky pro čerpání prostředků, bez ohledu na národní legislativy. Ono jí totiž nic jiného nezbývá. Takže proto je nutné v rámci bezproblémového čerpání prostředků vždy následně upravit zákony o rozpočtových pravidlech tak, aby implementace projektů probíhala bez legislativních a administrativních překážek.

Ministerstvo financí a ministerstvo pro místní rozvoj jako národní orgán pro koordinaci vytvořily pracovní skupinu. Ta identifikovala bariéry, které komplikují administraci projektů podporovaných ze strukturálních fondů a kohezního fondu. Na základě této pracovní skupiny, není v tom žádné politikum, je to skutečně expertní posouzení – vláda navrhla úpravu, která byla projednána v Poslanecké sněmovně. Ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou postoupená Senátu.

V části první, která se týká tzv. velkých rozpočtových pravidel, chcete-li zákona 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky, se nová úprava zaměřila zejména na poskytování dotací a zajištění účelovosti při kofinancování z rozpočtu EU, při přesunech rozpočtovým opatřením.

Další úpravy jsou pak vyvolány tím, že po dobu platnosti zákona se také vyskytly novely, které nepromítly úpravu do celého textu zákona anebo se změnily skutečnosti, které v době, kdy bylo zpracování, ještě nebyly v platnosti.

Co je tam především nového? Je upravena změna rozhodnutí o poskytnutí dotace, a to, že poskytovatel dotace bude při změně rozhodnutí postupovat podle správního řádu; nikoliv podle daňového řádu nebo v minulosti tak musel postupovat podle zákona o správě daní a poplatků.

Je zavedena propadná lhůta na 1 rok pro možnost podání žádosti o prominutí. Je stanoveno, že v rozhodnutí o dotaci, která obsahuje prostředky z rozpočtu EU, může poskytovatel stanovit procentní rozmezí u každé jednotlivé podmínky vztahující se k jejímu nedodržení, a tedy k porušení rozpočtové kázně, nebo též stanovit nižší odvod za porušení povinnosti. To, pevně doufám, zjednoduší proce odvolávání a odpouštění, neboť v současné době finanční orgán nemá jinou možnost, než postihnout sto procenty.

Dále předložený návrh obsahuje v § 14a i 14d úpravu přechodu práv a povinností z rozhodnutí o poskytnutí dotace při fúzi rozdělení, nebo převodu jmění na jiného společníka.

Co se týká tzv. malých rozpočtových pravidel, tedy územních celků, zákona 250/2000 Sb., tak ten upravuje roční prekluzivní lhůtu pro podání žádosti, zpřesňuje definici neoprávněného použití peněžních prostředků. Rovněž tak jako u velkých pravidel, pak umožňuje tam, kde to poskytovatel zváží, uložit nižší odvod za porušení rozpočtové kázně, a odstraňuje nerovný přístup k příspěvkovým organizacím při ukládání odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně.

Tolik tedy obsah, který garantuji krkem, a jsem si jist, že zjednoduší čerpání fondů z EU. To, co krkem vskutku negarantuji, je přílepek klasický u zákona o rozpočtových pravidlech týkající se zákona o NKÚ. Přiznám se, že to je přílepek, ke kterému se nahlásím, o jehož legislativní kvalitě si myslím své, a vhodnosti jeho přilepení k této předloze si také myslím své. Nicméně přirozená úcta k Poslanecké sněmovně, najmě jejímu údu, kontrolnímu výboru, mi brání vyjádřit se zcela pregnantně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 218/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já děkuji panu ministrovi za velice podrobný výklad tohoto návrhu. Dovolila bych si jenom stručně shrnout, že cílem novely zákona o rozpočtových pravidlech je zjednodušit administraci prostředků poskytnutých z rozpočtu EU a zabezpečit tak bezproblémové čerpání těchto prostředků.

Pan ministr již zmínil, že v PS k této části tohoto návrhu byl přidán přílepek o NKÚ. S tím, že u nás na výboru se zúčastnil pan prezident NKÚ; jsou tam jisté nedostatky. Nicméně já bych si v té souvislosti dovolila upozornit, že v současné době je v PS také již otevřen tisk pod č. 352, který je vlastně samostatnou novelou o NKÚ. Po poradě s naší legislativou jsme se shodli, že případné nedostatky by bylo potom možné opravit až tam.

Proto si dovoluji přečíst usnesení hospodářského výboru, který mě pověřil zpravodajstvím u tohoto návrhu – a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a plnila povinnosti zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Takže přistoupíme k obecné rozpravě. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. I přestože jsme vyslechli podrobné zdůvodnění předloženého návrhu úpravy, senátní tisk 218 a zpravodajskou zprávu, dovolím si vás požádat o to, abychom propustili tento tisk do podrobné rozpravy, abych mohl uplatnit pozměňovací návrh, který vám byl rozdán na lavice.

Proč? Předložení tohoto návrhu zákona 218 a 250 se snaží zákonnou úpravou vyřešit mj. i institut porušení rozpočtové kázně, případně následné financování projektu, kdy po dokončení dotovaného projektu poskytovatel poukáže po provedené kontrole předložených dokladů přislíbenou dotaci. Ale následně někdo jiný zjistí, že příjemce dotace některé podmínky porušil, na což příslušný úředník z libovolných důvodů přijít nemusel, a dotaci proto nezkrátil – a příjemci je pak nařízen odvod neoprávněně použitých prostředků.

S tím lze v obecné rovině souhlasit. Problém ovšem nastává při stanovení penále za takové porušení rozpočtové kázně. Z nějakých důvodů se navrhuje zákonná úprava, která by měla za následek rozdílné zacházení s příjemci dotací ze státního rozpočtu a s příjemci dotací z rozpočtu územních samosprávných celků.

Zákon č. 218 řeší problematiku následovně. Nebudu citovat první dvě písmena této úpravy, § 44, soustředím se pouze na ten problematický, a to je poslední odst. j), který říká, že porušení povinností stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, které přímo souvisí s účelem, na který byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta, a ke kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, národního fondu nebo státních finančních aktiv, na které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce. Prvním dnem porušení rozpočtové kázně je den jejich přijetí příjemcem. A teď – penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit.

Zákon č. 250, zase vynechám první dva odstavce, a vezmu odst. b), který říká, že porušení povinnosti stanovené právním předpisem, přímo použitelným předpisem EU, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí těchto příspěvků, prostředků, která souvisí s účelem, na které byly peněžní prostředky poskytnuty, ke kterému došlo před připsáním peněžních prostředků na účet příjemce a které ke dni připsání trvá. Den připsání peněžních příspěvků příjemce se považuje za den porušení rozpočtové kázně.

Myslím, a jsem přesvědčen o tom, že v zákoně 250 by v § 22, odst. 2, písm. b) mělo být za středníkem stejné znění, jaké má být schváleno pro zákon 218, § 44, odst. 1, písm. j) – tedy doplnění textu o slova "penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru uhradit".

To je ten můj pozměňovací návrh.

Podle důvodové zprávy se jedná o úpravu, která má vyřešit možnosti aplikace institutu porušení rozpočtové kázně při financování ex post, tedy porušení povinnosti nebo podmínky, ke kterému došlo před poskytnutím finančních prostředků, pokud příjemce nedostatek neodstranil do jejich poskytnutí. Při ex post financování příjemce profinancuje veškeré náklady ze svých prostředků. Poskytovateli předloží všechny požadované podklady, tzn. i všechny podklady, kterými prokazuje vynaložení prostředků. Poskytovatel všechny podklady zkontroluje a příjemci poskytne prostředky pouze v takové výši, kterou podle předložených dokladů uznal za oprávněně vynaloženou.

Navrhovaná úprava připouští, že poskytovatel zhodnotí plnění podmínek poskytnutí dotace příjemce jinak, než příslušný kontrolní orgán. V tom případě musí příjemce neoprávněně čerpanou část dotace z důvodu porušení rozpočtové kázně vrátit, přestože poskytovatel byl přesvědčen o oprávněném čerpání prostředků příjemcem.

S jistými výhradami by bylo možné s tímto postupem souhlasit, byť příjemce může být udržován v dobré víře, že poskytnuté prostředky čerpal oprávněně v souladu s právními předpisy či uzavřenou smlouvou, protože prostředky od poskytovatele obdržel až po dokončení projektu a předložení všech dokladů.

V žádném případě ovšem nemohu souhlasit se stanovením okamžiku porušení rozpočtové kázně v takovém případě. Ustanovení navrhované v § 22 odst. 2, písm b) zákona č. 250/2000 Sb. znamená, že příjemci dostace bude moci být vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, a to ode dne, kdy mu byly ex post po kontrole provedené poskytovatelem, prostředky poskytnuty. Na příjemce je tedy uvalena sankce, tedy odvod penále, za to, že poskytovatel dotace zhodnotil předloženou žádost o profinancování příjemcem předem vynaložených prostředků jinak, než příslušný kontrolní orgán, při další, tedy následné kontrole.

Vzhledem k výši penále by příjemci mohlo být vyměřeno penále ve výši předepsaného odvodu neoprávněně použitých prostředků; této výše dosáhne za pouhé tři roky.

To je odůvodnění mého pozměňovacího návrhu, který vám byl předložen na lavice. Já věřím tomu, že umožníte jeho projednávání a přijetí. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Petr Vícha. Připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, předpokládám, že při projednání ve výborech jsme byli připraveni tento zákon bez nějaké velké rozpravy přijmout. Nicméně teď v této chvíli potom, co řekl pan senátor Doubrava, vyčkáme jistě vyjádření pana ministra. Požádal bych pak o pětiminutovou přestávku pro jednání klubu, protože se mi zdá, že to stojí za zvážení.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, rozumím. Takže návrh zní, abychom po skončení obecné rozpravy a po vystoupení zpravodajky a pana ministra udělali pětiminutovou přestávku. Je to tak? Ano. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zeptat pana ministra na § 14 odst. 2. Co to je technologická agentura ČR, jakou právní formu má, co je její hlavní náplní činnosti? Jaký má statut a kdy vznikla technologická agentura ČR? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel se bude chtít vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Pokusím se odpovědět na dotaz pana senátor Drymla a vyjádřit se k pozměňujícímu návrhu pana senátora Doubravy.

Technologická agentura ČR, tzv. TAČR, je, dovolíte-li mi pohled z mého úhlu pohledu, je vítězství průmyslových lobbyistů, kteří si za každou cenu chtěli sáhnout na určitou část zhruba 20 až 23 miliard korun, které ČR poskytuje na vědu a výzkum. Je definována novelou zákona o vědě a výzkumu. Tuším, že je to zákon 300/1992 Sb., ale nejsem si tím úplně jist, a jsou tam administrovány prostředky pro tzv. aplikovaný výzkum. Byť jsem si naprosto jist, že neexistuje nikdo, kdo by uměl nakreslit spolehlivou čáru mezi základní badatelskou a aplikovanou badatelskou činností. Osobně mám o efektivitě prostředků vynakládaných z TAČRu poměrně ne úplně lichotivou představu. Nicméně je to subjekt, který vznikl ze zákona, a já jsem povinen respektovat politická rozhodnutí sněmovny, popř. doporučení Rady vlády pro vědu, která doporučuje rozdělení prostředků mezi grantovou agenturou, mezi TAČR a dalších sedm správců, kteří operují s jednotlivými kapitolami vědy a výzkumu. O tom de facto rozhoduje Rady vlády pro vědu, i když ono politické rozhodnutí dává vláda. Koneckonců, kolegové, bylo by možná zajímavé, kdybyste se někdy na takové jednání Rady vlády pro vědu šli podívat. Koaliční devítky jsou idylickými rozprávkami oproti tomu, když se slovutní vědci hádají o peníze.

K pozměňujícímu návrhu pana senátora Doubravy. Já se omlouvám, ale bez konzultace se svou speciální legislativou pro rozpočtová pravidla, skutečně vyjádřit neumím. Velmi je mi líto, že mi nebyl nějak avizován ten pozměňující návrh, protože bych přišel připraven. Ale kdybych dokázal "z voleje" reagovat na poměrně sofistikované vystoupení pana senátora, tak bych předstíral, že jsem "chytřejší než jsem", a vy byste to poznali – takže to neudělám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, za vaše vyjádření. Táži se zpravodajky garančního výboru, zdali chce vystoupit – není potřeba.

Nyní vyhlašuji do 9.30 hodin přestávku na poradu klubů.

(Jednání přerušeno v 9.26 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.31 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu po přestávce. Usnesením garančního výboru byl podán návrh, abychom návrh zákona schválili. Proto přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona, tak jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že při hlasování č. 32 bylo registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 20, proti 9.

Návrh byl zamítnut, takže nebyl přijat, a nebyl podán jiný návrh, takže přistoupíme k podrobné rozpravě.

Prosím, abyste se přihlásili do podrobné rozpravy. Jako první se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Připraví se paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Rád bych vysvětlil alespoň třemi větami to naše rozhodnutí. Nepovažuji to v žádném případě za žádnou politickou záležitost, ale skutečně jsme se teď v této chvíli těžko mohli odborně rozhodnout. A koneckonců, pan ministr to tady potvrdil, že teď je to těžké jakoby říct. My doporučujeme abychom tedy schválili - bude-li načten pozměňovací návrh v tomto znění - máme informace, že ještě bude podáno nějaké další technické zpřesnění a mezitím bude dost času, aby to pan ministr posoudil a v Poslanecké sněmovně schválili buď verzi původní anebo senátní verzi. Jde nám skutečně jenom o to, aby legislativa byla v pořádku.

Tolik na vysvětlení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vystoupí paní senátorka Veronika Vrecionová. Připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Tak děkuji za slovo. Já teď jenom nevím přesně, jestli v tuto chvíli mohu já načíst ještě jeden pozměňovací návrh, který by tedy opravoval...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, ano, teď to je ta doba.

Senátorka Veronika Vrecionová:  A mám to načíst celé, i když to bylo rozdáno?

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrá. To znamená, pozměňovací návrh senátorky Veroniky Vrecionové k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 218.

1. V názvu zákona slova "zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů" nahradit slovy "a některé další zákony".

2. V článku I v bodu 36 slova "odstavec 2" nahradit slovy "odstavec 3".

3. V článku I v bodu 37 slova "odstavec 3" nahradit slovy "odstavec 4".

4. V článku V bod 1 vypustit, následující body přečíslovat.

5. V článku V, v bodu 3 (v dosavadním bodu 4) slova "a úprav" vypustit.

6. V článku V, v bodu 5 (v dosavadním bodu 6) slova "a úpravy" vypustit.

7. V článku V, za bod 6, což je dosavadní bod 7, doplnit nový bod 7, který zní "7. V § 13 odstavec 5, se slova organizačního a" zrušují.

Jenom si dovoluji ještě jednou upozornit, že jde pouze opravdu o legislativně technické úpravy. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A prosím pana senátora Jaroslava Doubravu, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, především mi dovolte, abych Vám poděkoval za to umožnění projednání mého pozměňovacího návrhu. A nyní tedy k pozměňovacímu návrhu. Pozměňovací návrh senátora Jaroslava Doubravy k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 218.

V článku 3, bodu 7, v paragrafu 22, odstavec 2, písmeno b) – čárku na konci nahradit středníkem a doplnit text, který zní "penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit".

To je znění mého pozměňovacího návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji pane senátore, a ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v podrobné rozpravě?

Ano, pane ministře, dostanete slovo, samozřejmě, tak prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Moje reakce na pozměňující návrhy bude spíše obecná prosba. Zatímco jsem si naprosto jist, že mohu s klidným svědomím doporučit návrh paní senátorky Vrecionové, tak opravdu nejsem schopen zareagovat z voleje během jedné minuty na legislativní návrh pana senátora Doubravy bez konzultace se svojí rozpočtovou legislativou. Proto využívám této příležitosti, abych poprosil, pokud kdokoli z vás bude vědět, že předloží pozměňující návrh takovéhoto charakteru, vzhledem k jednací proceduře Senátu, která je odlišná než ve sněmovně. Budu vám vděčný, když budete kontaktovat mě nebo moji kancelář alespoň jeden den dopředu - a já potom budu s daleko větší mírou jistoty být schopen reagovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ale bylo to ještě v rámci rozpravy. Táži se, zda někdo ještě chce vystoupit v podrobné rozpravě. Není tomu tak, podrobnou rozpravu končím a předpokládám, že pan navrhovatel předchozí slova měl jako závěrečnou řeč k tomuto bodu. Ano, děkuji.

A nyní paní zpravodajka garanční by se nám měla vyjádřit k proběhlé rozpravě a měla by nás provést hlasováním. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji. Já myslím, že celkem není se k čemu dále vyjadřovat. Vystoupilo několik senátorů. Byly předloženy dva pozměňující návrhy a já bych asi pravděpodobně navrhovala, aby byly hlasovány odděleně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, musí být odhlasovány odděleně podle mého názoru. Paní senátorko, je to konec vaší řeči? Můžu přivolat hlasování? (Souhlas.) Učiníme tak.

Paní senátorko, sdělte nám, o čem budeme hlasovat jako o prvém návrhu.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Jako o prvém návrhu budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Jaroslava Doubravy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím pana ministra o vyjádření. Neutrální? Bez vyjádření. Paní zpravodajko, vaše vyjádření?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže negativní. Slyšeli jste stanoviska. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 33, registrováno, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím další návrh.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Nyní bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorky Veroniky Vrecionové.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Pan ministr souhlasí.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Já také souhlasím. (Veselost.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  To je milé. Děkujeme. (Veselost.) Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 34, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy.

Nyní budeme hlasovat, zda vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých návrhů předložený návrh zákona. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s vrácením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 35, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní bychom měli určit naše zástupce, kteří v Poslanecké sněmovně odůvodní náš návrh. Návrh na pověření – paní senátorka Veronika Vrecionová, jeden návrh, a druhý? Pan senátor Doubrava?

Senátorka Veronika Vrecionová:  Já bych upřednostnila opačné pořadí, jestli bych mohla.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Pan senátor Jaroslav Doubrava jako první, paní zpravodajka Veronika Vrecionová jako druhá. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s pověřením, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 36, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pan senátor Doubrava a paní senátorka Vrecionová odůvodní návrh v Poslanecké sněmovně.

Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajce i panu ministrovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 205

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 205. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého mezi námi vítám a prosím o jeho vystoupení.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně odůvodnil tuto novelu zákona o Rejstříku trestů, která sice je v zásadě implementační novelou, ale jsem hluboce přesvědčen o jejím výrazném přínosu v oblasti postihu trestné činnosti, která je páchána na celém území EU jak občany jednotlivých členských států EU, tak řekněme osobami, které jsou občany třetích zemí.

Nejprve chci konstatovat, že v zásadě návrh implementuje dva právní předpisy evropského práva. Za prvé rámcové rozhodnutí o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy a za druhé rámcové rozhodnutí o zohledňování odsouzení v členských státech EU při novém trestním řízení.

Jak název obou dokumentů, respektive pramenů evropského práva napovídá, tak cílem za prvé je zpřesnit a zintenzivnit výměnu informací mezi jednotlivými národními rejstříky trestů, za druhé do budoucna více zohledňovat informace, které získá národní rejstřík trestů z jiného státu o člověku, nebo občanů, u kterého je vedeno trestní řízení.

Uznávám, že tato řečeno se jedná o velmi složitou záležitost. Proto, když dovolíte, trošku to budu demonstrovat následně spíše na konkrétních případech.

Co je důležité, je u toho prvního ona výměna informací. V tuto chvíli již určitá výměna informací mezi rejstříky trestů probíhá. Nicméně do budoucna, bude-li přijata tato novela, ta výměna bude intenzivnější a budou stanovena jasnější pravidla. Pokud je dnes občan ČR odsouzen v jiném členském státě, pak národní trestní rejstřík toho jiného členského státu, například je-li Čech odsouzen ve Španělsku, tak španělský trestní rejstřík poskytne českému rejstříku trestů informaci o tom, že byl Čech v zahraničí odsouzen. Nicméně nejsou dnes jasná pravidla pro to, jak je s takovouto informací nakládáno v Čechách, zda je využita pro případné další trestní stíhání, respektive postih takovéhoto odsouzeného při spáchání jiného trestného činu, a tato novela má právě přinést jasná pravidla.

Za prvé budou státu, který získal informaci o tom, že jeho občan byl v zahraničí odsouzen, stanoveny jasné povinnosti, jak s těmito informacemi nakládat. Tedy pokud český rejstřík dostane informaci, že český občan byl odsouzen ve Španělsku od španělské strany, pak český trestní rejstřík do budoucna bude muset tuto informaci jasně evidovat a zákon jasně stanoví pravidla, že takováto informace nebude vydávána v takzvaných výpisech, které jsou v zásadě přístupné veřejnosti při splnění zákonných podmínek, ale bude evidována v opise. To znamená opis, ke kterému mají v zásadě přístup pouze státní orgány opět na základě podmínek obsažených v zákoně. Pouze v případě, kdy informace o odsouzení v zahraničí bude notifikována – v případě, kdy takovýto rozsudek, například rozsudek španělského soudu bude v České republice uznán jako rozsudek českého soudu a budou z něj stejné účinky, jakoby šlo o rozsudek českého soudu, pak takováto informace bude poskytována i ve výpisech.

Nechci vás obtěžovat s detaily, nicméně tyto složité administrativní procesy budou jaksi zpřesněny na základě této novely.

Co je z hlediska trestní politiky EU ještě důležitější, je to druhé rámcové rozhodnutí. Totiž k čemu tato výměna informací má sloužit. Nejde pouze o to, aby české orgány činné v trestním řízení a české soudy věděly o tom, že český občan Karel Vopička byl odsouzen ve Španělsku v případě, že páchal nějakou další trestnou činnost v České republice, ale do budoucna, a to je výrazná změna této právní úpravy, český soud, který za další trestnou činnost Karla Vopičku bude soudit, tak bude muset ze zákona přihlédnout k tomu, že Karel Vopička už byl odsouzen ve Španělsku a brát toto jako minimálně přitěžující okolnost, v případě kvalifikovaných zákonných splněných podmínek dokonce jako recidivu. To znamená, ve výši trestu se českému občanovi následně souzenému v Čechách za další trestnou činnost promítne to, že už byl kdysi potrestán za jinou trestnou činnost ve Španělsku, Francii či v jiném státě.

Jinými slovy v rámci trestního postihu se tak EU stává jedním územím, kde se bude evidovat recidiva, kde se budou evidovat věci, které dosud evidovány nebyly. Pokud totiž český občan spáchal krádež ve Španělsku a za pár let, následně poté spáchal stejný trestný in na území České republiky, tak české soudy nezohledňovaly ve svém rozhodování to, že se v zásadě jedná o recidivistu a že ta trestní sankce by měla být jiná, než když spáchá trestný čin poprvé.

Nutno říci, že tady to vzájemné informování a reflexe v samotném trestním řízení je možné pouze za podmínky, kdy jde o oboustrannou trestnost. Kdy zkrátka to jednání, které dotyčný spáchal ve Španělsku, je trestné i na území České republiky. Sami cítíte, že z pohledu trestní politiky EU se jedná o výrazně důležitý posun, že dlouhodobě se tu vytváří jakoby jednotný prostor Evropské unie, kde budou evidovány a postihovány trestné činy. Myslím si tedy, že jde o dobrý posun, který prolamuje národní hranice v rámci trestního postihu v rámci EU. Jde o změnu, která přispěje k lepšímu vyšetřování a hlavně lepšímu a přiměřenějšímu postihování pachatelů trestné činnosti na území celé EU.

Proto vás prosím o podporu tohoto návrhu. Ostatně jak se na to koukám, tak i váš příslušný ÚPV se vyjádřil k této předkládané novele pozitivně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 205/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr zde velmi podrobně popsal obsah navrhovaného zákona, respektive předpisu, který je předmětem tohoto jednání. Já ani ÚPV nemáme žádné zásadní připomínky, ale přece jenom nevyhnu se pravidelnému přehledu dat v legislativním procesu.

Pan ministr spravedlnosti tady zastupuje vládu ČR, která schválila návrh zákona a 10. 3. 2011 jej předložila Poslanecké sněmovně PČR. Tam ÚPV připojil tři legislativně technické pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona dne 23. září na své 23. schůzi, jejich tisk má číslo 281. Dolní komora českého Parlamentu nám coby Senátu postoupila návrh zákona 5. 10. 2011, takže lhůtu pro jednání máme do 4. 11. 2011.

Organizační výbor přikázal, jak už pan předseda před chvílí konstatoval, jedinému výboru, to znamená ÚPV, a to dne 7. 10. 2011.

Jak už jsem zmínil, pan ministr zde velmi podrobně zmínil obsah zákona. My jsme v rámci rozpravy – obecné rozpravy při projednávání na ÚPV pouze připomněli, zda účinnost není příliš brzo, s poukazem na to, že sám pan ministr spravedlnosti v květnu 2011 při prvním čtení v rámci Poslanecké sněmovny PČR upozornil, že návrh si vyžádá velkou úpravu informačního systému Rejstříku trestů, která je velmi náročná na čas, ale tehdy přítomný pan náměstek František Korbel nás ujistil, že už vlastně na tom je pracováno, takže ta činnost, tak jak je, sice dělená, takže je postačující.

Pokud jde o další připomínky, tak pouze jsme se zabývali tím, jestli je dostatečně zabezpečeno zpracování osobních údajů a zda to vlastně nekoliduje se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a rovněž jsme byli ujištěni, že vůbec ne.

Pan ministr zde zmínil dneska Karla Vopičku ze Španělka. Ale to nebylo nějaké šíření osobních údajů. (Poznámka: Ve Španělsku.) Ve Španělsku odsouzeného. (Veselost.) Tak si myslím, že to také není žádné vyzrazení osobních údajů.

Takže k usnesení ÚPV Senátu PČR – tento ve svém usnesení, které máte před sebou,

I. doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. téhož coby předsedu výboru, aby s tímto seznámil pana předsedu Senátu.

Což jsem provedl. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že na navrhovatel nechce vystoupit. (Souhlas.) Pan zpravodaj? Také ne. Můžeme přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 37, registrováno 59, kvorum 30, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajovi.

My se vystřídáme v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším bodem dnešního programu je

 

Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

Tisk č. 221

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 221. I tento návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně. Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych stručně odůvodnil tento návrh vládního zákona. Jedná se o mediálně velmi často diskutovanou problematiku, proto dovolte, aby mé úvodní slovo bylo spíše shrnující, než zcela obsahově vyčerpávající. Je to zcela nový zákon, který má víceméně doplnit českou trestní legislativu o v Čechách nový institut – trestní odpovědnost právnických osob.

Dosud české sankční právo, použiji-li ten termín, znalo pouze možnost trestat právnické osoby v rámci správního řízení. Nyní se rozšiřuje možnost postihnout právnické osoby jako v zásadě umělé útvary vytvořené na základě určité právní fikce i v režimu trestního práva.

Prolamuje se tak starý historický princip trestního práva, který je postaven na principu, že trestán je pachatel trestného činu, konkrétní fyzická osoba, která svou vůlí, svým jednáním způsobila určitý protiprávní čin, který je v trestním zákoníku označen jako trestný čin.

Je třeba si uvědomit, a to je asi dnes klíčový argument, i u těch, kteří jsou více střízliví ve vztahu k zavedení tohoto institutu do českého právního řádu, že dnešní mezinárodní trendy jednoznačně akcentují to, aby jednotlivé demokratické právní státy, vyspělé státy ve svých právních řádech měly zaveden tento institut.

V zásadě, mám-li to říci velmi lapidárně, chce to po nás mezinárodní společenství. A to jak OECD, tak Evropské společenství, resp. Evropská unie, která dnes v mnoha svých právních instrumentech předpokládá, že členské státy EU budou mít upravenou trestní odpovědnost právnických osob, nebo alespoň formu správního trestání kombinovanou s trestními soudy. To je v zásadě německý model, kdy v první instanci sice rozhoduje správní orgán, ale ve druhé instanci již rozhoduje trestní justice, trestní soud.

Toto je hlavní důvod, proč se vláda rozhodla předložit tento návrh Poslanecké sněmovně a následně Senátu. Tak, aby se ČR obecně v postihu právnických osob nedostávala na mezinárodní poli do, řekněme, izolace, aby zájmy ČR absencí této právní úprav nebyly poškozovány.

Jako vláda, která v prvé řadě hledí na zájmy ČR, si nemůžeme dovolit poškozovat naše zájmy absencí této právní úpravy, byť korektně říkám, že ve vládní koalici, kterou zde v této chvíli zastupuji, je na tuto právní úpravu, ne vždy zcela jednotný a pozitivní pohled. Stejně tak je tomu, a to je třeba korektně říci, i mezi právními praktiky. A stejně tomu tak je i mezi právními teoretiky, specialisty na trestní právo. Je to věc, která má jistý, řekněme, kontroverzní nádech.

My doufáme, že je vám předložena taková forma nového zákona, která povede k tomu, že zákon ukáže v praxi, že optimisté mají pravdu a že tato právní úprava povede k postihu různých forem jednání, která jsou postižena nedostatečně, skrze pouze fyzické osoby, které toto jednání prováděly. A právnická osoba, která k tomu byla využita, v zásadě zůstávala nepostižena. Anebo se do budoucna podaří postihovat i ta jednání, která dosud postihnutelná nebyla, a to z toho důvodu, že nebylo možno prokázat konkrétní fyzické osobě, že je pachatelem tohoto jednání.

Doufám, že se v této oblasti naplní pohled optimistů a že opravdu tato právní úprava povede k lepšímu postihování určitých forem trestné činnosti, zvláště pak té trestné činnosti, která je závažná a která často nese určité rysy či prvky organizovanosti.

Podívejme se na konkrétní obsah tohoto návrhu. Jak jsem řekl, jedná se o samostatný zákon. Autoři konstruovali samostatnou právní úpravu. Neinkorporovali tento institut do platného trestního zákoníku. Připadalo nám to, resp. autorům to připadalo vhodnější, protože v případě, že bychom implementovali tento institut do účinného a platného trestního zákoníku, pak by zásah musel být velmi razantní a mohlo by dojít k poškození systematiky trestního kodexu.

Proto tedy samostatný zákon stojící vně trestního zákoníku. S tím, že mnohé věci, které nejsou upravené v této právní úpravě, tak se předpokládá subsidiární užití trestního zákoníku, v případě procesních aspektů pak subsidiární užití trestního řádu.

Právní úprava na prvém místě obsahuje konstrukci trestní odpovědnosti právnické osoby, tedy stanoví, jaké jednání může být přičteno právnické osobě k tíži a právnická osoba za ně může být postihnuta. V odborných kruzích se hovoří o tzv. přičitatelnosti jednání. Je logické, že právnická osoba jako fiktivní útvar sama těžko může nějaké jednání dělat. Vždy to dělá nějaká konkrétní fyzická osoba nebo konkrétní fyzické osoby. A my v zákoně musíme pregnantně vymezit, jaká jednání konkrétních fyzických osob mohou být přičtena takto k žíti právnické osoby.

V zákoně je jasně stanoveno, že to může být takové jednání, které je konáno ve prospěch právnické osoby nebo při činnosti statutárního orgánu – je to podrobně popsáno, nechci to teď opakovat. Ona přičitatelnost je mimořádně důležitá, tak aby byla zcela jednoznačná a nebyly spory o tom, zda určité jednání je možné přičíst právnické osobě k tíži či nikoliv.

To je první věc, která je v zákoně vymezena.

Druhá věc, která je v zákoně vymezena, je otázka okruhu trestných činů, které může právnická osoba spáchat. Tady konstatuji, že až na určitý výjimky, kdy je asi zjevné, že právnická osoba nemůže spáchat určité trestné činy typu znásilnění, tak v zásadě v různé formě pachatelství nebo účastenství může spáchat většinu trestných činů, které na první pohled bychom těžko mohli pod právnickou osobu zařadit. Třeba takový trestný čin – kuplířství – může v určité formě právnická osoba páchat. Např. ve formě organizování takového trestného činu. Ne asi ve výkonu samotného aktu, ale třeba v organizování ano.

Proto byl okruh velmi vážně posouzen ze dvou pohledů.

Za prvé. Pohled selského rozumu, zda právnická osoba takové jednání může spáchat. A za druhé. Pohled povinností a závazků, které máme z hlediska mezinárodního společenství.

Tam, kde právní experti – zdůrazňuji, nikoliv politici, došli k závěru, že po nás EU, OECD a jiné mezinárodní organizace chtějí, aby takovéto jednání bylo trestáno i u jiných právnických osob, tak takovéto skutkové podstaty byly v okruhu, řekněme, návrhu zákona, vymezeny.

Samozřejmě je třeba vést politickou debatu o tom, že okruh může být širší, užší... Je to vždycky politické rozhodnutí. Naší snahou bylo najít vyváženou úpravu, která na jedné straně odpovídá selskému rozumu a na druhé straně odpovídá našim závazkům v mezinárodním společenství.

Důležité jsou tresty, které je umožněno uložit právnické osobě a přechod trestní odpovědnosti. Takováto věc musí být upravena v zákoně, tak aby se nemohl nikdo vyvinit z trestní odpovědnosti tím, že zruší právnickou osobu, a tím se vyhne možnému potrestání. V zákoně tedy musí být velmi přesně upraveno, za jakých okolností a kdy přechází na právního nástupce a za jakých okolností ona trestní odpovědnost.

U samotných druhů trestů si dovolím říct, že klíčové jsou samozřejmě majetkové tresty, a to hlavně propadnutí majetku, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Samozřejmě klíčové jsou též tresty zákazu činnosti, zákazy plněn veřejných zakázek či případně zákaz účasti ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí.

Důležitou věcí z hlediska transparentnosti je také uveřejnění rozsudku.

Dámy a pánové, tolik tedy stručné představení materiálu tohoto nového zákona, který samozřejmě vyvolává debaty jak na úrovni politické, tak na úrovni teoreticko-právní. Jak jsem řekl, ani právní teoretici nemají jednotný názor na tuto právní úpravu.

Snažil jsem se zde střízlivě a korektně zdůvodnit hlavní pohnutky vlády, proč tento návrh předkládá. Nicméně v každém případě zde zdůrazňuji, že vláda resp. ministerstvo věnovalo tomuto návrhu maximální pozornost.

Naší snahou bylo, když toto má být součástí právního řádu, nechť je tato norma pokud možno kvalitní a nechť přispěje, pokud, doufejme, praxe ukáže, nechť přispěje k postihování určitých forem jednání, které dosud postihovány nebyly. Protože se neprokázal pachatel, fyzická osoba, nebo bylo postihování nedostatečné.

Prosím vás tedy o projednání tohoto materiálu a jeho případné schválení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 221/1 a zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, pan ministr tady velmi podrobně, jako i u předchozího právního předpisu, shrnul obsah, ale i důvody a zabýval se vlastně jakousi právnickou polemikou, zdali tento zákon bude přínosem či nikoliv. Zdali patří do českého právního řádu a zdali vlastně přinese něco nového.

Já se k tomu vyjádřím pouze velmi stručně. Jinak moje zpravodajská zpráva má 21 stránek, zatímco tisk asi 19. Ale když se na to dívám, tak má zpravodajská zpráva je psána písmem jedné diplomové práce nejmenovaného poslance, takže je vlastně poloviční – takže budu velmi stručný.

Pokud jde o legislativní proces, vláda předložila PS tento návrh 15. března 2011. První čtení, 16. schůze PS, 10. května letošního roku. Návrh přikázán k projednání ÚPV, ten návrh projednal a přijal dne 29. 6. svým usnesením č. 58 a doporučil PS schválení návrhu, ve znění připojených změn a doplňků. Pokud jde o pozměňovací návrhy, tak tam ÚPV navrhl převážně legislativně-technické úpravy a věcně obsahoval pouze návrh na rozšíření katalogu trestných činů, o kterém se zde pan ministr zmínil, za něž může být právnická osoba trestně postižená. A to jednak trestné činy související s veřejnými zakázkami, veřejnou soutěží a veřejnou dražbou, které byste našli v trestním zákoníku pod § 248, 256 – 258 trestního zákoníku, a dále trestné činy v oblasti ochrany životního prostředí, tj. § 294a a § 298a trestního zákoníku.

Ve druhém čtení zákonné předlohy, které proběhlo na 23. schůzi PS dne 21. září letos, pak vystoupil poslanec Vojtěch Filip, připomínám, že je to právník, který podal návrh na vrácení návrhu zákona vládě k projednání, popř. na zamítnutí návrhu. A to s argumentací, že dle jeho názoru právnická osoba nemůže nést trestní odpovědnost, a tu lze vyvozovat pouze proti fyzické osobě. Návrh byl pak zamítnut.

Třetí čtení proběhlo 27. září 2011. Tam byly schváleny pozměňovací návrhy zejména ÚPV. Vládní návrh byl schválen, najdete to v jejich tisku 285.

Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu Parlamentu ČR 5. 10. 2011; lhůta nám končí 4. 11. 2011, takže stíháme tuto lhůtu. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 7. 10. 2011 našemu ÚPV, jehož rovněž označil za výbor garanční.

Pokud jde o obsahové náležitosti, pan ministr opět velmi podrobně řekl, co je obsahem tohoto zákona. Ale zmínil, co je i účelem tohoto zákona. Opakovaně zmínil, že trestní právníci se liší ve svých názorech, zdali takovýto zákon přijmout, a vlastně je-li "obohacením" českého trestněprávního řádu.

Já jsem trestním právníkem, a vítám takovýto zákon. Myslím, že mohl být už dávno přijat. Jsem optimistou, pokud jde o obsah tohoto zákona. Samozřejmě, a to říkám vždycky kriticky, bude záležet na tom, jak zejména v přípravném řízení státní zástupci a potažmo soudci budou přistupovat k provádění tohoto zákona, resp. zda se budou držet a zda budou důsledně stíhat veškeré právnické osoby. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud schválíme – a předpokládám, že ano – tak dáme vlastně bohatý rejstřík a možnosti, jak oni mohou postupovat ve prospěch nás všech. Ještě dodávám, to je taková drobná poznámka, že už nyní podle současného trestního zákoníku, ale ostatně i podle trestního zákona předtím platného, lze stíhat právnické osoby trestním postihem statutárních orgánů. Pan ministra to tady rovněž zmínil. Já jen doufám, že státní zástupci zejména, protože záleží na nich a na přípravném řízení, se zhostí svého úkolu s odpovědností jim vlastní, zejména poté, co jsme jim včera upravili platy k jejich spokojenosti – snad už.

Pokud jde o usnesení ÚPV, tak projednal na své 28. schůzi tento návrh zákona. Mohu říci, že bez problémů. Žádné zásadní připomínky tam nebyly v obecné rozpravě sděleny, takže nepadl ani v podrobné rozpravě žádný pozměňovací návrh. Mohu tedy s klidným svědomím konstatovat, že ÚPV

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

II. Určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu, tedy senátora Miroslava Antla.

III. Téhož, tzn. opět Antla coby předsedu výboru, aby předložil toto usnesení váženému panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, a plňte roli. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh tady není.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy s právem přednosti, které ale nechce využít, paní místopředsedkyně. Takže prvním vystupujícím v obecné rozpravě bude pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, tady už jasně bylo dopředu řečeno panem ministrem i zpravodajem, že tento zákon je velmi, velmi rozporuplný. Je to i názor určité skupiny právníků. Také tady bylo řečeno, že statutární orgány lze už postihovat nyní, bez ohledu na to, jestli tento nový zákon bude anebo nebude schválen.

Chtěl bych se zeptat pana ministra na § 8, písm. d), kde podle tohoto zákona má být postihován i zaměstnanec při plnění pracovních úkonů. To bude v praxi velmi zvláštní. Přitom zaměstnanec není právnická osoba! Ale tady se říká, že bude právnickou osobou, pokud vykonává činnosti, které mu ukládá zákoník práce.

Tady také bylo řečeno, že bude velmi záležet na tom, jak soudci a státní zástupci budou s tímto zákonem pracovat. Při současném stavu české justice a českého soudnictví mám oprávněné obavy, že toho bude spíše zneužíváno v některých případech.

Vzhledem i k § 17, propadnutí majetku, a § 18 – nepodpořím tento zákon.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní tedy paní senátorka Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně a kolegové, na rozdíl od svého předřečníka musím na začátek říct, že přijetí tohoto zákona podpořím. A to – velmi.

Několikrát jsem se obracela i na ministry spravedlnosti, aby tento zákon již byl předložen. Musím říct – konečně! Konečně se zařadíme k mezinárodnímu společenství, které není ochotno tolerovat ani praní špinavých peněz, ani korupci. Ani obchod s lidmi anebo sexuální zneužívání dětí.

Odmítání právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob totiž znamenalo, že ČR se doposud nemohla přihlásit. Nemohla přistoupit k mnoha mezinárodním úmluvám, které tyto věci, o kterých jsem mluvila, ošetřují. A tvoří mezinárodní společenství, které bojuje proti takovým věcem jako je obchod s lidmi, korupce atd.

My jsme doposud jako ČR, protože jsme neměli přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, nemohli přistoupit k Úmluvě Rady Evropy a opatřením proti obchodování s lidmi. Ani k Úmluvě OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu včetně Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi. Také jsme doposud nemohli přistoupit k Úmluvě o boji proti korupci, tedy k Úmluvě Rady Evropy.

Podle vyjádření občanského sdružení La Strada, které se zabývá právě pomocí obětem obchodování s lidmi a bojem proti obchodování s lidmi – přijetím tohoto zákona bude sice řada závazků, které sice z Úmluvy Rady Evropy plynou naplněna, avšak jejich ratifikace přesto je i nadále potřebná z několika rovin. A to přihlášení se k mezinárodnímu závazku ČR a veřejně projevená ochota potírat tuto trestnou činnost. Existence nezávislého monitorovacího mechanismu plnění závazků, který je součástí výše zmíněné Úmluvy. A dále – podle čl. X Ústavy mají vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, přednost před zákonem.

Ratifikací Úmluvy Rady Evropy se tedy ČR zaváže uvést svůj právní řád do souladu s Úmluvou, což bude mít dopady v případě, že k přijetí zákona o obětech trestných činů event. nedojde.

Říkám to zde proto, že chci apelovat na pana ministra, aby po přijetí a nabytí účinnosti tohoto zákona učinila ČR následné kroky, tzn. přistoupila k mezinárodním úmluvám

K zákonu samotnému. Debata o tom, že by právnické osoby měly býti také sankcionovatelné, resp. mohly být trestány, vždycky vzbudilo silné emoce. Sociálnědemokratické vlády předložily tento zákon v roce 2005. Byl tehdy zamítnut.

Jedním z těch, kteří zdůvodňovali toto zamítnutí, byl pan současný ministr spravedlnosti – pan Pospíšil.

Dovolím si z jeho vyjádření citovat: "Chci proto na závěr říci, že právní úprava, kterou zde projednáváme, je podle mého názoru nadbytečná. A nejen to. Je podle mého názoru škodlivá. Povede podle mého názoru ke kriminalizaci podnikání v ČR. Povede k tomu, že nekalá konkurence bude moci zneužít tohoto zákona a bude moci proti svým konkurentům postupovat, možná de lege, ale určitě contra bonos mores."

Neříkám to proto, že bych chtěla pana ministra nějakým způsobem osočovat. Říkám to proto, že chci ocenit názorový posun. Jsem skutečně velmi ráda, že i u ODS došlo k názoru, že je neúnosné být uprostřed Evropy nějakým Klondajkem nebo Bronxem, kde je dovoleno vše, a kam se slušný člověk bojí vkročit.

Praxe totiž ukázala, že to není daňový ráj, kterým ČR v této chvíli bohužel je. Ale, že je to vymahatelnost práva. Že je to standardní právní prostředí. Že je to také postoj k eurozóně a perspektiva přijetí eura, které jsou pro podnikání důležité.

Za sociálnědemokratických vláda byla ČR zemí, která měla nejvyšší procento zahraničních investic. Za šest let jsme na opačném konci tohoto žebříčku.

Teď ke konkrétnímu návrhu zákona. Jistě není dokonalý. Právníci se o tom budou ještě chvíli přít. Pan zpravodaj to, myslím, formuloval naprosto přesně. Určitě by byla např. žádoucí přesnější formulace definice trestného činu spáchaného právnickou osobou. Praxe ale ukáže jeho skutečnou uplatnitelnost. A myslím, že bychom se měli hodně pozorně dívat, jak se v této věci bude dál dít.

Nicméně, konečně pod tlakem mezinárodního společenství, tu zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je. A my nebudeme muset v Radě Evropy vysvětlovat, proč odmítáme mezinárodní spolupráci v takových oblastech, jako je např. proti obchodu s lidmi a boj proti korupci, co jsme to vlastně za zemi...

Podporuji proto velmi, a apeluji na vás všechny, abyste tento zákon podpořili. Skutečně v této chvíli děkuji panu ministrovi, a to upřímně, za to, že návrh předložil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším na řadě je pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, předem předešlu, že tento návrh zákona s velkou mírou opatrnosti podpořím také. A podpořím ho proto, že je podáván v minimalistické podobě.

Mám ale několik připomínek, které bych v podstatě mohl soustředit do vět, které pan ministr před časem řekl. Myslím, že platí dodneška, a myslím, že ani on od nich nebude ustupovat. Toto je pokus, jak skutečně snížit korupční prostředí a vytvořit určitý Damoklův meč nad právnickými osobami. Jenom proto, že je to v té minimalistické podobě, tak je to skutečně pokus. Doufejme, že se osvědčí. Bude strašně záležet na tom, zdali nebude nadužíván, zdali nebude zneužíván. Pak by bylo namístě i tento pokus event. zrušit.

Je to samozřejmě výsledek složitých koaličních jednání, kdy ODS, TOP i Věci veřejné mají eminentní snahu udělat kvalitní hospodářskou soutěž, která ze všeho nejvíce vždycky byla, bude, a vždycky je porušována korupcí. Čili proto ta trestní odpovědnost právnických osob.

Teď bych rád upozornil na jeden velice důležitý fakt, který může mít poměrně dalekosáhlé právnické důsledky. Asi víte, že SRN nepatří mezi ty, kteří se vezou. Rozhodně to není země, kde by se korupci dařilo, tak jako v některých zemích na jih od Evropské unie. Přesto SRN není členem skupiny a nepřijala takovouto právní normu, která by vedla k trestní odpovědnosti právnických osob.

Trestní právo je v Německu velice kvalitní. Problém právnických osob je řešen správními soudy, které mj. vedou k tomu, že je daleko složitější prokazovat trestnost u jednotlivých aktérů. Myslím, že to do určité míry chrání právnické osoby před tím, aby byly zrušeny, aby byly poničeny. To může sehrát právě určitou roli při podnikání v tom, že se postihnou právě jenom aktéři, kteří se dopustili trestných činů, a nemusí být firma zrušena, ten podnikající subjekt, právnická osoba; ať je předmětem podnikání cokoliv, tak nemusí být postižena a nemusí být zrušena, tudíž dá se říct, že to v podstatě chrání i pracovní trh. I toto mějme na paměti. Ať to mají na paměti soudci i státní zástupci, když budou tento zákon používat.

Osobně se nedomnívám, že dojde k odlivu právnických osob, které mají německé kořeny a které působí ve mnoha městech, včetně městě mém, z toho důvodu, že tady Německo tuto právní úpravu nemá, Česká republika ji mít bude, protože skutečně není to jenom ČR, která tuto úpravu mít bude. Prakticky kromě Německa, všechny země EU tuto právní úpravu přijaly, a nedošlo k odlivu právnických osob do Německa ze zemí, které tuto právní úpravu mají, na německou půdu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Ledacos už zaznělo, pokusím se být velmi stručný. První poznámka je, že tento zákon tady máme poměrně pozdě, pozdě, ale přece. Konečně se snažíme tuto věc, tuto materii upravit. Druhá poznámka se týká smyslu tohoto zákona.

Já si myslím, že může vytvořit kvalitnější prostředí, jednak v oblasti boje proti korupci, a tady bych se zmínil o té poznámce, že může vést ke kriminalizaci konkurence, kriminalizaci podnikatelů. Já si myslím, že solidní podnikatelé mají zájem, aby tady bylo slušné podnikatelské prostředí - a i oni ocení, pokud firmy, které se chovají poněkud jinak, budou z trhu buď odstraněny; v tom nejzávažnějším případě anebo alespoň nějakým způsobem sankcionovány.

Nicméně, pobavila mne poznámka pane kolegy Sefziga, jak koalice ODS, TOP09 a VV tady bojuje proti korupci, pokud sleduji tu četnost korupčních kauz, které nebyly doposud nijak vysvětleny. A poslední moje poznámka k tomuto zákonu se týká způsobu, jakým byly určeny trestné činy, za které mohou být právnické osoby odpovědné. Byly dvě varianty. Ta, která je v předloženém zákoně, tedy výčtový přístup, jenom prostě přesně uvedené skutkové podstaty z trestního zákona anebo generální klauzule. Mě mrzí, že se nezvolil ten druhý – generální klauzule, protože pak by samozřejmě vždy bylo na posouzení, jestli nějaký trestný čin, nějaká skutková podstata je v daném případě právnické osobě přičitatelná či nikoliv, zda za ní vůbec může být odpovědná. A někdo, myslím na ústavně-právním výboru, rozumně zmínil, že tato varianta by vedla i k menší pravděpodobnosti následných novelizací, když se zjistí, že se na nějakou skutkovou podstatu zapomnělo. Nicméně, přes tuto výhradu, i já velmi rád tento zákon podpořím, protože jak jsem říkal - pozdě, ale přece. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, pane senátore. Zdá se, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, takže já ji uzavírám a táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit?

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Paní předsedající, dámy a pánové, já vám děkuji za věcnou rozpravu a dovolte mi několik poznámek a reakcí na to, co zde bylo řečeno. Ta debata sama ukázala, že i zástupci jedné politické strany na ten návrh nemají jednotný názor. A myslím, že bylo legitimní, si zachovat své stanoviska. Návrh i ve střízlivé podobě bude přijat a pak je třeba systematicky hlídat ten návrh a vyhodnocovat. Nakolik se naplní pohled optimistů, to znamená, že to opravdu pomůže ve stíhání trestné činnosti a předpokládám, že každý rozumný člověk, občan této země i politik by si přál, aby to opravdu pomohlo v postihu trestné činnosti, a nebo naopak, nakolik budou vznikat v praxi problémy a budeme mít zkušenosti obdobné jako některé jiné postkomununistické země, kde třeba za dva roky účinnosti v jedné zemi, nebudu jmenovat, byl odstíhán jeden případ. Já bych byl velmi rád, abychom byli tou první variantou, a proto je opravdu taky návrh psán střízlivou rukou. Říkám, že ministestvo udělá maximum pro to, aby v okamžiku platnosti tohoto návrhu zákona, poskytlo soudcům a státním zástupcům dostatečný servis v podobě školení, v podobě, řekněme, přípravy na aplikaci tohoto právního předpisu, tak aby opravdu nebyl bezzubý. To mohu slíbit, naším cílem v žádném případě není něco bojkotovat a vytvářet tady prázdnou schránku, ale když už to je, ať je to pořádně a ať je to tedy opravdu tedy funkční!

K tomu, co říkal pan senátor Dryml, který vyjadřoval skepsi k tomuto návrhu, odkázal tam konkrétně na paragraf 8, písmeno d), kdy víceméně - to je právě ta otázka přičitatelnosti – kdy za jednání i zaměstnance, může být ta právnická osoba odpovědná. Tady avizuji, že ta konstrukce přičitatelnosti, jak je upravena, byla převzata z rakouského modelu a v Rakousku funguje a nečiní velké problémy. Konstatuji, že pokud máme nějak vymezit okruh jednání, která se přičítají té právnické osobě, tak tam zkrátka vedle např. statutárních orgánů, resp. členů statutárních orgánů, musí být i zaměstnanci. Na druhou stranu musí být jasné zákonné limity za kterých to je. To znamená, teď se nechci nikoho dotknout, ale pokud noční hlídač – zaměstnanec právnické osoby něco někde ukradne, tak samozřejmě to není přičitatelné právnické osobě. Je třeba se podívat na to návětí toho paragrafu 8, který jasně říká, že to je takové jednání, které je buď uděláno jménem té právnické osoby, nebo v zájmu té právnické osoby anebo v rámci její činnosti. To jsou limity, které vymezují o jaké jednání půjde. To znamená, to že zaměstnanec spáchá nějakou trestnou činnost neznamená a priori, že bude přičtena takovéto právnické osobě. Navíc je tam ta podmínka, že to musí být při plnění pracovních povinností. Pokud zaměstnanec někde něco ukradne, nepředpokládám, že tím plní své pracovní povinnosti. Ale tento příklad, paragraf 8, písm. d), jimiž se na příkladu, kdy třeba jde o generálního ředitele té právnické osoby, významného manažera, který není statutár, ale je v zaměstnaneckém poměru, tedy je to zaměstnanec, a on například způsobí krácení daní. Ta právnická osoba zkrátí daně. Pak je logické, že jednání takovéhoto ředitele, protože je v prospěch právnické osoby, krátí se daň v prospěch té právnické osoby, by mělo být přičitatelné té právnické osobě a daňové delikty jsou právě ty delikty, které, zvláště vedle korupčního a jiného jednání, mezinárodní společenství považuje za nejdůležitější. Protože nejčastěji právě daňové delikty jsou jaksi spojovány s právnickými osobami nebo tam vzniká podezření, že ta právnická osoba páchá nějakou takovou činnost. Takže generální ředitel – zaměstnanec, který jaksi způsobí takovéto jednání, že právnická osoba zkrátí daň, je to v její prospěch, je to jejím jménem, a tak dále, zkrátka takovéto jednání má být, podle mého názoru, právnické osobě přičteno. A tady si myslím, že i opatrnější podporovatelé té právní úpravy asi cítí, že pokud právnická osoba krátí daň, nechť je vedle toho ředitele postihnuta i ta právnická osoba. To asi každý trošku cítíme z pohledu nějaké přirozené logiky. Ale možná, že ne. Já jenom tím vysvětluji, jaké jednání je tím myšleno. V žádném případě to není o tom, že pokud zaměstnanec, řadový zaměstnanec, páchá nějakou trestnou činnost, která je jeho individuálním projevem typu krade někde nějaký materiál, třeba i v té firmě a tak dále, takže se rovná potom, že bude postižena ta právnická osoba. Samozřejmě, a to je o tom školení, o kterém jsem se zmiňoval, bude třeba na konkrétních případech a aplikacích ze zahraničí, naše soudce a hlavně naše státní zástupce vyškolit na to, jak tu přičitatelnost, což je relativně abstraktní právní konstrukt v tom paragrafu 8 a následujících, jak ji právě konkrétními případy vymezit. To samozřejmě bude muset být předmětem dalšího školení, tak aby nedocházelo k nějaký, řekněme, přílišným extenzivním výkladům, protože v trestním právu ten výklad má být vždycky na principu přiměřenosti, ani restriktivní, ani extenzivní, a to bude cílem specialistů v čele s profesorem Šámalem, který ten návrh zákona připravoval. Takže tolik vysvětlení, že opravdu jiné právní úpravy, které jsme srovnávaly, mají ty zaměstnance jako pachatele té trestné činnosti takto vymezené. K tomu, co říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková, tak já nemám ze svých slov co slevovat, ostatně pan kolega Tejc to citoval na sněmovně, toto je zde recyklováno, z toho já za svými slovy stojím, také od počátku říkám, a korektně to říkám, nehlásám zde, nebiji se do prsou, že jsme našli spásu proti korupci, korektně říkám, že to je věc, o které lze mít pochyby, a korektně říkám, že hlavní důvod, proč to vláda v tuto chvíli dává na stůl je to, že nechce, aby Česká republika byla na mezinárodním poli poškozovaná. A pokud se ukáže, že optimisté mají pravdu, pak to bude samozřejmě jedině dobře. Opět opakuji, každý občan této země, včetně politiků, alespoň pevně doufám, chce, aby trestná činnost byla co nejlépe na území tohoto státu postihována.

Ale já to nechci dál hrotit. Já jenom chci říci, že v roce 2005 ten návrh byl zamítnut, nicméně byly to hlasy i tehdejší vládní koalice, které ten návrh zamítly, proto tenkrát neprošel. To je třeba korektně říci, že tehdejší vláda měla většinu v parlamentu, v poslanecké sněmovně byť těsnou, tehdejší vládní koalice se na tom materiálu neshodla. To je třeba zde korektně říci. Myslím dokonce, že to tehdy byli poslanci Unie svobody, vládní Unie svobody, kteří ten návrh nepodpořili, byť měli, myslím, ministra spravedlnosti v té době. Ale to už jsou jenom detaily, já to nechci dál rozvíjet. Naším cílem je opravdu udělat maximu pro to, aby zákon v praxi fungoval.

K tomu, co říkal pan senátor Dienstbier, ano, byla debata, jak u expertů na úrovni ministerstva spravedlnosti, tak v Legislativní radě vlády, jaký zvolit způsob výčtu trestných činů v té generální klauzuli, to znamená fakticky všechny trestné činy vymezené v trestním zákoníku, s tím, že se individuálně bude zkoumat, zda tato právnická osoba mohla či nemohla spáchat nebo příkladný výčet. Avizuji, že vláda udělala rozhodnutí, na základě doporučení legislativní rady vlády, tedy to doporučení bylo odborné, kdy expertům legislativní rady připadalo, a já jako netrestní právník s tím souhlasím, připadá mi to rozumné, že z pohledu právní jistoty je lepší, aby předem bylo v zákoně jasné, jaké trestné činy právnická osoba může spáchat. Připadalo to Legislativní radě vlády čistější, trestní právo má být maximálně určité, má jaksi garantovat právní jistoty občanům z důvodu jeho zásahu právě do právní sféry občanů a teď, v budoucnosti, i právnických osob. Tedy jsme se k tomuto přiklonili, ostatně ten první návrh zpracovaný v roce 2005 také víceméně vycházel z institutu příkladného výčtu. Samozřejmě platí to, co říkal pan senátor Dienstbier, že určitou nevýhodou toho bude, že jak se budou měnit podoba trestního práva na základě zvláště evropských pramenů, evropských rámcových rozhodnutí, tak bude se i novelizovat tento zákon. To je nevýhoda. I s vědomím této nevýhody, jak říkám, vládní experti doporučili ten příkladný, příkladný, pardon, ne příkladný, ten výčtový seznam, nikoliv příkladný, taxativní výčet oproti generální klauzuli. Ale obě varianty jsou asi možné. Já mám pocit taky, že ten jasný výčet zvyšuje právní jistotu pro občany a firmy, kdy je jasné, jaké trestné činy ty firmy mohou spáchat.

Děkuji vám za pozornost, a jak říkám, ta debata byla velmi věcná a korektní a opravdu, bude-li to schváleno, je třeba udělat maximum pro to, aby zde nebyl prázdný zákon, prázdná schránka, ale aby v praxi přiměřeně a spravedlivě byl aplikován. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji pane navrhovateli. A teď prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a zejména o návrzích, o kterých budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Antl:  Vážení přítomní, velmi stručně k proběhlé obecné rozpravě.

První vystoupil pan senátor Vladimír Dryml, který řekl jasně, že zákon nepodpoří, řekl z jakých důvodů, dal dotaz na pana ministra na odpovědnost zaměstnance v rámci právnické osoby. Pan ministr odpověděl tak, že já nemám čím ho doplnit, ale plně se ztotožňuji s jeho vysvětlením, protože tak to prostě je. Jinak, pokud pan senátor Dryml řekl, že jsme oba s panem ministrem řekli, že zákon je rozporuplný, tak jsem přesvědčen, že ani jeden z nás takové slovo nepoužil, a já dokonce znovu tvrdím, že ten zákon vítám, že je v souladu s mou představou, když bych ho spíš považoval za příliš minimalistický.

Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se vyjádřila rovněž souhlasně s tímto návrhem zákona a vyzvala nebo požádala pana ministra o další právní úpravu.

Pan senátor Luděk Sefzig nás vyzval, resp. spíše tedy orgány, které se tím budou zabývat k opatrnosti, s tím, že on vítá právě ten minimální rozsah, tu verzi zákona, která byla zvolena. Argumentoval tady zákonnou úpravou Spolkové republiky Německo. My všichni víme, že tam je to řešeno v rámci správního soudnictví, ale já k tomu jen pouze mohu dodat, že všechny ostatní státy evropské unie to právě řeší v rámci trestně právní úpravy.

Pan senátor Jiří Dienstbier rovněž uvítal tento nový zákon, já se tedy zcela souhlasně vyjadřuji k obsahu jeho vystoupení a chtěl bych znovu zdůraznit, že slušný občan nemá problém s trestním zákoníkem; a zákonně se chovající právnická osoba nebude mít určitě problém s novou trestněprávní úpravou trestní odpovědnosti právnických osob.

Pokud jde o návrhy, zazněl tady jediný návrh a to návrh ústavně-právního výboru, návrh na schválení a vlastně o tom bychom měli hlasovat a vážená paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji pane zpravodaji a přistoupíme tedy k hlasování o tomto jediném návrhu. Já svolám kolegy.

Takže budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31, pro vyslovilo 48, proti byli 2, návrh byl přijat.

A můžeme uzavřít projednávání tohoto bodu a přistoupíme k dalšímu, kterým je doprovodný zákon.

 

Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

Tisk č. 206

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 206. A znovu poprosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás s ním seznámil. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, paní předsedající. Vyslyším slovo pana předsedy ústavně-právního výboru Antla a budu tentokrát velmi stručný.

Jedná se o doprovodný zákon, který implementuje institut trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu. Víceméně máte před sebou novelu asi 50 zvláštních předpisů, tak aby mohl ten institut fungovat, je třeba právě další právní předpisy mu přizpůsobit. Tolik tedy mé stručné slovo. Jedná se o technickou novelu, doprovodnou novelu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Výbor přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 206/1 a zpravodajem výboru je opět pan senátor Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře.

Musím zareagovat. Pan ministr opravdu velmi stručně, moc mu za to děkuji a já ho budu následovat, takže jenom rychle zkonstatuji jenom taková ta základní legislativní data. Takže vláda České republiky postoupila k projednání zákon Poslanecké sněmovně PČR dne 15. března 2011, proběhla jako obvykle tři čtení - a 3. čtení se uskutečnilo na schůzi Poslanecké sněmovny dne 27. 9. 2011, kde byly přijaty pozměňovací návrhy a zákon byl schválen, je to jejich poslanecký tisk č. 286. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu PČR dne 5. 10. 2011, lhůta nám tedy končí opět dnem 4. 11. 2011 a Organizační výbor, jak už vážená paní místopředsedkyně tady konstatovala, nám přikázal, coby garančnímu výboru, tedy ústavně-právnímu výboru, tento tisk dne 7. 10. 2011. My jsme jej skutečně projednali a mohu konstatovat usnesení ústavně-právního výboru z naší 28. Schůze, konané dne 19. října 2011, kde ústavně-právní výbor doporučil:

I. Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

II. Určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátor Miroslava Antla.

III. Pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu PČR.

Pokud jde o obsah, tak jen velmi stručnou poznámku. První z nich je ta, že my jsme vlastně schválili před chvilkou návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a je jenom logické, abychom v návaznosti na to schválili i změny, resp. dopad na další zákony, kterých je hodně, vy je znáte, a když se podíváte, tak skutečně nemá význam, abych já je tady, ani pan ministr aby je tady konstatoval. Takže podle mě ten návrh ústavně právního výboru navazuje na ten předchozí, a já prosím abyste schválili i tento návrh zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se opět u stolku zpravodajů, sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Dryml, prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Já jsem chtěl jenom upozornit, že ten zákon předcházející i tento současný se týká i politických stran. Bude velmi pikantní až dojde k souzení některé politické strany podle těchto zákonů. Chtěl jsem se zeptat, proč se musí údaje o osobách pravomocně odsouzených uchovávat 100 let?

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli někdo další chce vystoupit v obecné rozpravě? Pokud ne, tak obecnou rozpravu uzavírám a ptám se pana ministra, zda chce reagovat zejména na dotaz pana senátora Drymla.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Já k tomu pouze mohu říci, že obdobnou délku uchovávání informací mají i ve státech Evropské unie. Pokud to pana senátora bude zajímat, tak mu informaci mohu dát přesně, v zásadě je to adekvátní, je to dáno délkou lidského života plus s jistou rezervou, lidé se mohou dožívat reálně až 100 let, proto se takto dlouho evidují, ale opravdu vám neřeknu, proč byla zvolena takováto konkrétní číslovka, ale je to dáno komparativními zeměmi, to znamená některé státy to mají podobně, mohu tuto informaci přesně doplnit a opřít o čísla jiných států EU.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Teď poprosím garančního zpravodaje.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážení přítomní. V podstatě není co okomentovat, pan ministr se vyjádřil. V obecné rozpravě bylo vystoupení senátora Vladimíra Drymla a jeho otázka byla zodpovězena, takže mi nezbývá než setrvat na návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, který je jednoznačný – schválit i tento zákon. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Já svolám kolegy k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a o tom teď budeme hlasovat. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 39 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Můžeme uzavřít projednávání tohoto bodu.

A přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 207

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 207. Návrh opět uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, paní předsedající. Jen mi dovolte ještě poznámku k předchozímu bodu, musím na to reagovat. Těch politických stran – no tak změnila se trestní odpovědnost právnických osob v zásadě všude ve světě, kde ta úprava je pouze stát, případně deriváty státu. Je mi líto, ale politické strany zkrátka všechny země EU mají také pod trestní odpovědností právnických osob.

A teď k tomu návrhu obchodního zákoníku. Jedná se o novelu, která víceméně reflektuje některé skutečnosti z praxe, které komplikují život našim podnikatelům. Týká se to zvláště určitých změn v oblasti obchodního rejstříku. V obchodním rejstříku je celá řada právních společností, které dnes už nefungují, přesto nejsou likvidovány. My se snažíme tuto věc řešit zjednodušením likvidace. Řešíme otázky, které souvisejí se sídlem společnosti. Reagujeme na aktuální vývoj, kdy do budoucna bude třeba, aby podnikatel, který na určité adrese uvedl sídlo společnosti, měl nějaký právní důvod k užívání těchto prostor. Nebude pak možné mít tzv. schránkové firmy, které mají vztah k dané nemovitosti, budově, pouze takový, že tam mají umístěnou schránku na dveřích a přitom nemají žádnou nájemní ani jinou smlouvu v objektu, což vytváří samozřejmě neprůhlednou situaci a vytváří to prostor zakládání různých bílých koňů k různým řekněme úkonům, které ne vždy jsou přímo v souladu se zákonem. Takže toto je myslím dobrá změna, pokud jsou sídla firmy v obchodním zákoníku, která je v tomto návrhu také obsažena.

Co zde ještě chci zdůvodnit, protože nechci opravdu zatěžovat, jedná se o technickou novelu, která řeší celou řadu drobných věcí je to, že do zákona byl doplněn na základě podnětu ministerstva spravedlnosti již při projednávání v PS způsob, jak řešit souběh funkcí statutárního orgánu a zaměstnance. Jak víte, tak asi před rokem byly vyneseny rozsudky Nejvyššího správního soudu, které zpochybnily tuto možnost, že někdo je současně vysokým zaměstnancem firmy, generálním ředitelem a současně členem statutárního orgánu, předsedu představenstva či členem představenstva.

Protože tato praxe v Čechách běžná a v je to v jiných státech EU, tak judikatura soudů, která byla v rozporu s běžnou a zavedenou praxí – reakcí ze strany ministerstva na to je náprava dané situace a explicitní zákonné připuštění možnosti souběhu funkce statutárního orgánu a zaměstnance v obchodní společnosti. Řešíme tedy nejasný právní vztah, který nastal po nálezu, po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a který zneklidnil, někdy dokonce až vyděsil naši podnikatelskou veřejnost. Tato novela má tyto problémy odstranit.

Dámy a pánové, tolik stručný výčet aspoň některých změn, které v této novele jsou. Jak jsem již řekl, je to novela technická, je tam také upraven nově § 196 písm. a), který řeší otázky převodu majetku z obchodní společnosti na osobu, která je se společností nějakým způsobem spjata. Opět je to reflexe judikatury Nejvyššího soudu do obchodního zákoníku. Zkrátka a dobře, obchodní právo je právo živé, které se mění nejen na základě implementace evropských pramenů práva, ale na základě zkušeností z praxe a na základě judikátů nejvyšších soudů, proto vždycky po určité době je potřeba udělat reflexy judikatury do platného práva a zase je tu novela, kterou zde máte je reflexí praktických problémů a judikatury do platného práva. Je tu novela apolitická, proto vás prosím věcně o její podporu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 207/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Projednávaný návrh zákona je vládním návrhem zákona, který PS projednala, schválila a postoupila Senátu dne 5. 10. 2011. Jak už tady zaznělo, tak garančním výborem byl určen ústavně-právní výbor a já jeho zpravodajem. Ústavně-právní výbor přijal k návrhu následující usnesení:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiří Dienstbiera.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky, jak se zjevně stalo.

K samotnému obsahu zákona, jak už tady sdělil pan ministr, v zásadě se jedná skutečně o technickou normu. Není to pravda zcela stoprocentně, ale z větší míry. V Poslanecké sněmovně byly následně k novele přiřazeny tři další změny, jednak kterou tady pan ministr popisoval, která se týká právě souběhu funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance společnosti. To je věc, která skutečně byla v našem podnikatelském prostředí zavedena a zmiňovaný judikát, který toto označil jako protiprávní. Myslím si, že naprostou většinu nebo možná celou podnikatelskou veřejnost překvapil a doopravdy zřejmě není důvodu, aby takovýto souběh byl zakázán, resp. aby nebyl umožněn. Další dvě změny se týkají části závazkového práva. První změna je taková poměrně nenápadná, a to, že se v § 263 odst. 1 zrušuje slovo 355, což je číslo jednoho z paragrafů obchodního zákoníku. Ta změna je ovšem významnější, než vypadá takto na první pohled, protože změna se týká výčtů ustanovení obchodního zákoníku, která jsou kogentní, to znamená od kterých se nemohou strany dohodou odchýlit. V tomto případě tedy se mění pravidlo, podle kterého lze odstupu nebo podmínky, za jaké lze odstupovat od smluv, v případě, že je sjednáno odstupné, a to v tom smyslu, že zřejmě dohodou bude možné sjednat odstoupení poté, co částečně bylo ze smlouvy plněno.

Druhá změna v § 386c odst. 1 obchodního zákoníku mění pravidlo, že se nelze vzdát nároku na náhradu škody před vznikem škody v tom smyslu, že dohodou toto bude možné. Ta změna je poněkud nesystémová z hlediska toho, že takových ustanovení by se jistě našlo v obchodním zákoníku celá řada a deru zásadě ovšem směrem posílení vůle stran, to znamená že smlouvou budou moci více upravovat vzájemné vztahy. Na té změně by mně proto věcně nepřišlo nic špatného, nebýt dodatečné informace, že mu byla výsledkem určitých lobbistických aktivit, nicméně nemyslím si, že bych kvůli tomu začal na tu změnu pohlížet nějakým jiným způsobem. Jenom říkám, jde o nesystémové řešení.

A ještě dvě poznámky k tomu původnímu návrhu, k tomu, co v něm bylo obsaženo, a to je ta otázka, že podnikatel musí mít právní důvod k užívaným prostorám po celou dobu užívání, to je jistě také posun dobrým směrem. Jenom bych chtěl upozornit na to, že tu transparentnost to zcela neřeší, protože samozřejmě to nepostihuje ty situace, kdy na jedné adrese sídlí mnoho desítek či případně stovek společností, které mají možná společnou jednu recepční a stejně tam společnost nikdo nenajde. Ale samozřejmě alespoň doručit se jí tam zpravidla dá. To znamená opět, jak jsem říkal, posun dobrým směrem, ale není to samospasitelné řešení, které by vyřešilo všechny problémy, a druhá poznámka se týká rodného čísla. Já popravdě řečeno příliš nerozumím té řekl bych až hysterii kolem prolamování soukromí při zveřejňování rodného čísla, protože ty námitky proti rodnému číslu ... obsahuje datum narození. Nevím, jestli je to až tak zásadní informace o každé jednotlivé osobě, o každém člověku, v tomto případě je to pak zejména absolutní, protože se počítá, že v té veřejné části obchodního rejstříku bude rodné číslo nahrazeno datem narození. Takže vlastně z hlediska ochrany osobních údajů to vlastně nepřináší žádný posun. Vnímám informaci, že tento návrh byl výsledkem jakési dohody snad s Úřadem na ochranu osobních údajů, nicméně jak jsem říkal, nemyslím si, že to je nějaký posun a že ta ochrana soukromí se v tomto případě přehání.

Jinak jak už jsem četl usnesení ústavně-právního výboru, tak já se připojuji k jeho dokončení schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se prosím, ke stolku zpravodajů a plňte svou roli. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní senátorka Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, pane ministře, já jsem připravena tuto úpravu, v zásadě technickou novelu podpořit. To, co tady teď chci říct, tak je spíš povzdech, protože vlastně neustále schvaluje další a další novelizace obchodního zákoníku, což je kodex pro podnikatelskou sféru České republiky. Protože se dlouhodobě zabývám úpravami legislativního procesu, tak jsem si spočítala a srovnala. Obdoba obchodního zákoníku, který začal platit v roce 1850 včetně jednoho zrušení v 1950 byl novelizován celkem devětkrát včetně toho zrušení. V roce 1990 obchodní zákoník do té chvíle, pokud jsem to správně spočítala, byl novelizován 48krát. Potom vnímám to, že podnikatelská veřejnost si stěžuje na to, že se už nedokáže orientovat ve všech možných novelizacích obchodního zákoníku. To opravdu je jenom povzdech a nemyslím si, že by pan ministr v té věci byl na vlně, ten život jde prostě velmi rychle kupředu. Ale na druhou stranu je pravdou také to, že podnikatelská veřejnost si na to soustavně a pořád stěžuje.

Já nevím, jak z toho ven, ale jen jsem vás chtěla seznámit se srovnáním, o co rychleji žijeme v tomto tisíciletí a v 90. letech minulého století, než jak tomu bylo před 100 lety. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já zahájím tím, že se připojím k povzdechu naší kolegyně Soni Paukrtové, těch novelizací je skutečně mnoho, a jako člověk, který s působností obchodního zákoníku přichází poměrně často do styku, občas nevím, která bije. Vždycky se musím podívat, jestli náhodou se tam nějaká novelizace neobjevila. A opravdu ta jistota příjemců této právní normy není příliš velká.

Neodpustím si, abych si nepřihřál svoji eurorealistickou polívčičku. Za mnoho těchto novelizací může naše drahá matka Evropa.

Ale kvůli tomu jsem nechtěl vystupovat. Já jsem chtěl vystoupit kvůli tomu, že bych měl na pana ministra jako předkladatele této novely dva dotazy. Ten první se týká čl. I bodu 8 novely, kde se říká, že navrhovatel, podnikatel musí doložit právní důvod prostor, které má uvedeny jako sídlo.

Ta poslední věta tohoto bodu říká, že podnikatel je povinen mít právní důvodů užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsány v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. Já ze své praxe znám řadu případů, kdy došlo k ukončení toho právního vztahu v podstatě často ze dne na den, buď odstoupením od smlouvy nebo z jiných důvodů, a než se podnikateli podařilo to své skutečné sídlo uvést do souladu s obchodním zákoníkem, nebo nové skutečné sídlo, tak tam byla určitá prodleva, kdy bylo zapsáno to staré sídlo a ten právní důvod už neexistoval, protože ten, kdo vlastnil ty prostory, to neumožnil.

Ta situace bude nastávat určitě i v budoucnu. Já bych se chtěl zeptat, jak se tyto situace budou řešit. Jaká je představa ministerstva spravedlnosti. To je můj první dotaz.

Ten druhý dotaz se týká také praxe. Mění se rodné číslo, které se zapisuje u fyzických osob, které jsou zapsány v obchodním rejstříku buď jako podnikatelé nebo jako statutární či jiné orgány těch právnických osob, s účinností od 1. ledna se mění na rodné číslo. Já jsem dostal řadu dotazů z praxe, které jsem neuměl s úplnou jistotou odpovědět. V podstatě tam u tohoto není žádné přechodné ustanovení, nic doplňujícího nebo vysvětlujícího. Protože ta novela je účinná od 1. ledna, tak letos na Silvestra by mělo být u každé fyzické osoby být zapsáno rodné číslo a úderem půlnoci, já to trošku zjednoduším a parafrázuji, by se tam mělo objevit datum narození. Ono není technicky složité z toho rodného čísla to datum narození vyrobit, překlopit vlastně nějakým počítačovým programem, který by tu databázi ošetřil. Ale chci se zeptat, jestli to tak bude skutečně. Protože některé postřehy, které z té praxe byly, zněly ve stylu – co když budeme muset ta data narození tam znovu navrhovat k zápisu apod. Takže bych se chtěl zeptat pana ministra, jak konkrétně tato věc proběhne. To je můj druhý dotaz.

Děkuji za odpovědi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je kolega Bratrský.

Senátor Petr Bratský:  Hezký den přeji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já nechci příliš zdržovat, jenom chci říci, že vítám trochu některé změny, které máme před sebou, protože jsem sám na sobě zažil neuvěřitelné problémy, které jsem měl s výmazem některých věcí, které jsem potřeboval, protože jsem odcházel ze statutárních orgánů, když jsme třeba rušili firmu. Je to skutečně pro občana i pro člověka, který potřebuje z různých důvodů odejít ze společnosti a včas mít tyto výmazy důležité. Nakonec i vyplňujeme každoročně různá přiznání a figurujeme často ve společnostech, kde už několik let nejsme. Čili já vítám to zjednodušování a dokonce i možnost urychlení těchto procesů. Takže to je důvod, proč budu hlasovat pro, i když vím, a určitě bychom našli možná některé drobné důvody, které nám ještě můžou bránit v tom, abychom to podpořili jakoby s úplně čistým svědomím. Vždycky, když je dobrý úmysl, tak jeho naplnění má určité drobné technické problémy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Zdá se, že do obecné rozpravy se nikdo další nehlásí v tuto chvíli, takže ji uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce zodpovědět případné dotazy a vyjádřit se k rozpravě.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně. Nejprve k překlopení údajů v obchodním rejstříku. Ministerstvo na tom samozřejmě pracuje, je to pro nás softwarové opatření, které nebude činit žádný problém a ke dni účinnosti dojde ke změně informací tak, aby ty informace, které podle zákona nemají být uváděny, přestaly být uváděny a byla tam jen data narození.

K dotazu se změnou sídla, na to odpovíme písemně. Já se opravdu necítím na to, abych tady odpovídal na konkrétní praktické problémy. To znamená, na dotaz pana senátora k tomu, jak se bude postupovat, když bude ukončena nájemní smlouva firmy, na to moji experti zpracují panu senátorovi písemnou odpověď.

K obecnému stesku nad novelizací obchodního práva. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby těch novel bylo méně. Pak si musíme položit otázku, jak budeme postupovat, jestli praktické věci, které se ukáží na základě judikatury soudů, viz třeba ten střet funkce statutára a zaměstnaneckého poměru, jestli upravovat nebudeme, necháme podnikatele v nejistotě, budeme čekat pět let a pak to dáme do jedné super souhrnné novely – tento postup je také možný. Já neříkám, že ne. A budeme mít místo novel 30 novel 10. Já se tomu nebráním, ale myslím si, že naší snahou má být, aby stát přiměřeně rychle a adekvátně reagoval právě na věci, které občanům a podnikatelům způsobují problémy, a to například bývají výstupy z určitého typu judikatury. Takže já se omlouvám, byť s touto právní dogmatikou souhlasím, tak jenom přemýšlím, jestli – kdybychom ji uplatňovali doslova – když si řekneme, že budeme dělat jednu novelu za rok nebo za dva roky – jestli to nebude na úkor občanů, pro které některé ty věci, viz ta, kterou jsem teď zmiňoval, jsou důležité. A musím říci, že ministerstvo spravedlnosti po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo v obležení podnikatelů. Dostali jsme celou řadu reakcí, podnětů, dotazů a nějakým způsobem jsme na to zkrátka reagovat museli. A jiná věc, než novela zákona je vždycky pokulhávající, kdybychom se pokoušeli o nějaký výklad. Ten samozřejmě může dát pouze soud, nikoli ministerstvo, a proto změna zákona v takovémto případě z hlediska právní jistoty podnikatelů byla nutná.

To, co říkal pan zpravodaj k tomu lobbyistickému tlaku, já o tom opravdu nic nevím, prověřím si celou věc a samozřejmě nechám to vyšetřit, zda k něčemu takovému tam docházelo či nikoli. Já mohu garantovat, že o této novele s vedením ministerstva nikdo nejednal, je to opravdu výsledek práce expertů, specialistů na obchodní právo, prof. Dědiče a doc. Havla a jejich týmů. Takže zjistím, k čemu případně mělo dojít.

Tolik asi moje reakce v tuto chvíli na materiál, který je zde projednáván. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Teď poprosím garančního zpravodaje.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já budu velmi stručný. V diskusi vystoupili 3 senátoři, kolegyně Paukrtová, kolega euroskeptik Pakosta. (Veselost.) A kolega Bratský. Jejich připomínky se týkaly v zásadě dvou věcí. Jedna byla stížnost na četnost novel, což je jistě oprávněná námitka, protože právní řád zrovna potom přílišnou přehledností netrpí, ale jinak se k důvodům tady vyjádřil pan ministr. Další byla zmínka týkající se sídla. V zásadě se jedná o určité přechodné situace, která určitě bude praxe schopna vyřešit.

Možná ještě dvě poznámky k tomu, co teď říkal pan ministr Pospíšil. Jedna k souběhu funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance společnosti, managementu. Tam je jeden problém, který ta novela stejně nevyřeší, protože pokud je tady judikát, že tento souběh je vyloučený, tak všechny dosavadní souběhy podle tohoto judikátu, pokud se soudy budou držet výkladu, tak jsou v rozporu se zákonem. Mohl by tam nastat v určitých situacích případ neplatnosti některých právních vztahů.

Druhá poznámka – k lobbingu. Já jsem zmínil, že ty dvě změny tam byly na základě požadavků lobistů. Jak jsem ale říkal, v tomto případě není důvod věcně proti těm změnám něco namítat. Možná proti jejich nesystémovosti. V tomto případě to nebyla moje výtka přímo na fakt, že existuje nějaký lobbing, jenom poznámka, jakým způsobem to ovlivňuje systémovost přístupu k projednávání zákonů. Protože si umím představit jinak i korektní lobbing, pokud je naprosto otevřený, přiznaný a směřuje k legitimnímu a nikoli nezákonnému cíli. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Svolám znělkou kolegy.

Hlasovat budeme o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nula. Návrh byl přijat.

Končí projednávání tohoto bodu. Na další bodů se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání. Tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 208

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Takže, pane ministře, máte opět slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedající. Já slibuji, že budu svá vystoupení zkracovat a zkracovat, protože těch bodů tady ještě mám několik, ale toto je důležitá materie a patří ke klíčovým věcem ministerstva spravedlnosti z hlediska jeho programových vizí v tomto volebním období.

My bychom rádi, aby se v tomto volebním období ztransparentnila a v zásadě komplexně změnila pravidla, za kterých je vykonávána znalecká činnosti v ČR. Předem tady říkám, že teď projednáváte v zásadě stručnou novelu, která má řešit některé praktické problémy, zvláště v oblasti postihu znalců, kteří porušují právní předpisy. Předem tady také říkám, že ministerstvo dokončilo věcný záměr úplně nové právní úpravy, která by měla být v příštím roce projednána vládou v podobě paragrafovaného znění a měla by se tak dostat v horizontu jednoho roku i na půdu Poslanecké sněmovny a Senátu.

Cílem má být, dát sem na stůl jasná, transparentní pravidla pro výběr soudních znalců, pro řekněme jejich celoživotní vzdělávání, nastavit zákonné předpoklady pro to, aby někdo tu činnost mohl vykonávat, a také upravit otázky řekněme postihu atd.

Je totiž faktem, že výběr soudních znalců je v zásadě formou kabinetního rozhodování, o kterém často ani ministr spravedlnosti přesně neví, jak k němu ten který předseda krajského soudu došel, protože víceméně fakticky dnes za výběr soudních znalců jsou odpovědní předsedové krajských soudů, kteří navrhují ministrovi jednotlivé kandidáty k jmenování, ale také jednotlivé kandidáty odmítají, často na základě důvodu, že mají pocit, že v jejich okrsku je znalců pro určitou oblast příliš velký počet. Což mi nepřipadá úplně dobré, protože limitace soudních znalců pro určitá odvětví má samozřejmě vliv na to, že potom při nižší konkurenci kvalita znaleckých posudků může být – neříkám, že je – může být nižší.

Tedy my chceme transparentní pravidla, veřejné seznamy, zákonné podmínky. Každý, kdo je splní, nechť je soudním znalcem, nechť je takto veřejně registrován. Bude třeba současný stav výrazně změnit.

Protože ta úprava opravdu musí projít klasickým legislativním postupem, nejprve věcný záměr a pak příslušné paragrafové znění, a protože nemůžeme v některých aspektech čekat ještě dva roky, než případně nový zákon bude účinný, proto tady dnes projednáváme novelu zákona z roku 67 o znalcích a tlumočnících, která platí doposud.

Hlavním cílem této novely bylo stanovit jasná pravidla pro správní trestání soudních znalců a znaleckých ústavů za porušení povinností. Dnes sice je možné soudní znalce a znalecké ústavy trestat, nicméně chybí jasná procesní pravidla, chybí jasný postup a není tedy vždy zřejmé, jak ministerstvo spravedlnosti v té věci má postupovat. Proto se zavádí klasické správní řízení pro takovýto postih. Orgánem, který rozhoduje, je ministerstvo spravedlnosti. Základní sankcí jsou fakticky pokuty do 50 tisíc Kč u méně závažných přestupků, u více závažných může jít sankce až do 200 tisíc Kč. V případě významného porušení zákona může dojít též k takzvanému vyškrtnutí ze seznamu znalců a tedy k faktickému ukončení činnosti soudního znalce.

Tolik tedy stručně hlavní filozofie a cíl této novely, kterou, vážené senátorky a vážení senátoři, máte v tuto chvíli před sebou. My, jak jsem už jednou řekl, budeme na této věci dále pracovat. Brzy vám předložíme komplexní koncepční změnu v podobě nového zákona. Nicméně – jak už jsem zdůvodnil – v některých aspektech nelze dva roky čekat a nechat je dále neřešené. Proto tato novela, která, jak jsem řekl, si neklade za cíl, vyřešit všechny problémy soudního znalectví. To bude o té nové právní úpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, nestává se zřejmě často, aby zpravodajem nějakého tisku byl člověk, kterého pan ministr ve svých dřívějších vystoupeních označil jako za člověka, kvůli kterému byla přijata, kterou teď právě zpravodajuji. Takže doufám, že v této věci nebudu podjatý.

Věcně k záležitostem, které ještě nebyly řečeny k tomuto tisku.

Zajímavé je, že tento tisk pohříchu, tak jak měl být a nebyl, proti dřívějším vystoupením, především u toho tisku minulého, který již je schválen - tak zatímco jiné zákony bývají měněny velmi často, jak jsme slyšeli, tak tento od roku 1967 v zásadě nebyl změněn. Byly tam pouze nějaké dva legislativní změny. Což samozřejmě tento zákon neblaze poznamenalo, tak jak řekl pan ministr. Jinými slovy – v zásadě dnes za současného právního stavu téměř nelze nějakým normálním způsobem potrestat znalce či znalecký ústav.

Tato novela zákona byla vládou předložena 13. dubna 2011 a 27. září 2011 byla odsouhlasena Poslaneckou sněmovnou.

ÚPV tuto novelu projednal na svém zasedání 19. října, kde při tomto projednání jsem avizoval jako zpravodaj, že budu předkládat pozměňovací návrhy. Nicméně vzhledem k tomu, že tyto pozměňovací návrhy v tu chvíli zrovna byly u legislativního odboru na prověření, zda jsou v pořádku, tak ÚPV je nemohl přijmout, a proto jsme se dohodli na tom a ÚPV schválil tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajem tohoto tisku a pověřil senátora Antla, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Já tedy vše ostatní řeknu v rozpravě a pro tuto chvíli vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, tudíž otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. (Jmenovaný se hlásil ústně.) Jako zpravodaj má přednost. (Pan senátor Čunek sděluje, že se hlásí jako senátor.) Jako senátor.

Senátor Jiří Čunek:  Takže k této novele, abych uvedl, proč podávám pozměňovací návrh. Samozřejmě vím o tom, že ještě někteří z vás budou podávat další pozměňovací návrhy.

Tato novela nesplňuje mnoho představ, které mám nejenom já o tom, jak by měla vypadat, ale určitě nesplňuje ani představy, které má pan ministr a ostatní, kteří tuto normu chtějí změnit. Já jsem avizoval už před asi třemi měsíci, nebo možná půl rokem, že připravuji novelu tohoto zákona. Přiznám se, že pochopitelně jsem se nechal inspirovat jinými státy, které mají velmi dobře upravený tento způsob řekněme stanovování znalců atd.

Zajímavé je, že náš bývalý ... (Hluk v sále.) Já nechám domluvit pana kolegu Pakostu. (Pan senátor Pakosta odpovídá z místa.) Já jsem tě neslyšel, jenom ten šum. (Námitka z pléna.) Pardon. Děkuji. Já se omlouvám – přes pana předsedajícího jsem to samozřejmě vzkazoval. Děkuji. (Veselost.) Jde totiž o to, že tato novela skutečně jen reaguje na to – upravuje některé drobné věci a v zásadě reaguje na to, aby se daly nějakým způsobem potrestat znalci, kteří nepracují tak, jak mají. Pomíjíme to, že ti znalci, kteří spáchají trestný čin, jako znalec v tom mém případě, tak jsou samozřejmě řešeni jiným způsobem.

Nicméně celá aféra, s kterou vy bohužel máte zkušeností z médií, a já osobní, pochází především – a jen proto, a Senát mě vydal jen proto, že tady bylo znalecké doporučení znalce, ten se vyjádřil pro policii, že Jiří Čunek špatně prodal nějaké byty apod.

Posléze se ukázalo, když si ministerstvo spravedlnosti nechalo udělat revizní znalecký posudek od Vysoké školy ekonomické, od znaleckého ústavu, že tento znalec ve všech bodech fatálně selhal, policie poté konstatovala, že spáchal trestný čin. Ten případ je v tuto chvíli ještě otevřený a nechci ho příliš dále komentovat, protože ty ostatní konsekvence znáte velmi dobře.

Pan ministr ve svém vyjádření před několika měsíci řekl, že ta nynější právní úprava ze 60. let vytváří prokorupční a netransparentní prostředí s ohledem na to, jak se vybírají znalci. Konstatoval to i dnes a bohužel tato novela to neřeší. Věřím, že ta nová novela, kde jsme se dohodli, že na ní budu moci také snad spolupracovat ještě před tím, než k nám dorazí, by měla být taková, aby na znalce byly kladeny opravdu velmi těžké odborné podmínky. Oni prošli zkouškou, ale poté musí být znalec - bez toho, že by ministr, ministerstvo, úředníci – zapsán. Dnes tomu je tak v jiných oborech, například u správců konkurzních podstat. To je věc, kterou samozřejmě tato novela neřeší. Neřeší, a měla by řešit, samozřejmě další záležitost, které si člověk, který s tímto nemá žádnou zkušenosti, normálně ani nevšimne. To je, jak vlastně jsou znalci orgánem veřejné moci, což může být nejspíše soud, policie, státní zástupce, přizváváni. A ačkoli i ten starý zákon z roku 67 říká, že by orgán veřejné moci, již v té nové jazykové úpravě, vybírat z toho okruhu v tom kraji,tedy ze znalců v tom kraji. On může vybrat dokonce i znalce, který je odněkud jinud. Ale prioritně by měl vybrat toho z toho kraje. Dokonce pokud ten znalec, a uznává to i tato novela, pokud na některý obor činností je velmi omezené množství znalců a nejsou v dosahu, jsou třeba v zahraničí, tak než by stát vynakládal prostředky na to, aby přijeli a něco dělali, tak může ustanovit znalcem člověka, který znalcem není, jenom složí jim slib, podepíše atd., a soud například se domnívá, že má odborné předpoklady k tomu, aby tuto práci mohl udělat.

Bohužel poté, když vyšlo ve veřejnou známost to, co se stalo mně, protože to bylo veřejnou záležitostí, a každý z vás se to může dočíst na mých stránkách, tak se na mě obrátily skutečně desítky, možná stovky lidí, kteří poukazovali na to, jak byli poškozeni znalcem. Když jsem odselektoval všechny, kteří mi sdělovali své pravdivé nebo nepravdivé, řekněme vlastní pohledy, a nechal jsem rozhodnutí odvolacích soudů, kde odvolací soudy uznaly, že ty znalecké posudky byly skutečně naprosto špatné, tak i tak ve své databázi mám desítky již rozhodnutých, samozřejmě po letech, rozsudků, kde bylo uznáno, že ten přizvaný znalec například tím příslušným soudem prvního stupně, byl naprosto nevěrohodný, špatný, jeho znalecká činnost tedy byla nahrazena jiným znalcem toho nadřízeného, odvolacího soudu.

Tam se v některých dočítám, že lidé, kteří byli vyškrtnuti ze seznamu znalců, si soudce znovu přizval, klidně je ustanovil a samozřejmě takováto praxe přece není možná.

Bohužel v určitých případech souhlasím, že to musí zůstat zachováno. Nicméně samozřejmě ta novela musí řešit i to, aby příslušný orgán, nemusí to být jenom soudce, když takto zvláštně rozhodne, tak aby i toto rozhodnutí dokázal odůvodnit. Nicméně to také není předmětem této novely.

Já jsem tedy zpracoval pozměňovací návrh velký, ovšem dostali jsme se posléze do konfliktu s tím, že ministerstvo by zřejmě ty mnohé pozměňovací návrhy nemohlo se současným software, který má k dispozici a komunikuje takto se soudy apod., pracovat. Tato změna by znamenala naprosto zásadní finanční prostředky, které by se musely do změny těchto software vynaložit. Z toho důvodu jsem navrhl pouze tu změnu, která je změnou, jež pro ministerstvo nebude znamenat žádné zásadní navýšení rozpočtu, nebo myslím si, že žádné. Nicméně změní některé věci.

První změna spočívá v tom, jak nastavit alespoň méně prokorupční prostředí při vybírání znalců. Už jsem uvedl, že to v tuto chvíli není dost dobře možné s ohledem na technické možnosti ministerstva, a proto navrhuji, aby znalci a tlumočníci, kteří i podle stávajícího zákona musí vést v elektronické nebo normální, tedy písemné podobě deník, ve kterém samozřejmě musí zapsat, od koho dostali příslušnou práci, od kterého orgánu veřejné moci jako znalci, čeho se to týkalo a jakou odměnu dostali ...

Oni i podle stávajících možností a vlastně i podle té novely, která je tady předkládána, tyto deníky vedou proto, aby je ministerstvo mohlo zkontrolovat. Já tedy navrhuji novelu, kterou budou povinni tito znalci a tlumočníci zaslat nejpozději do 30 dnů po ukončení každého kalendářního roku ministerstvu spravedlnosti přehled o počtu podaných posudků, anebo provedených tlumočnických úkonů, a ministerstvo samozřejmě zajistí, aby tyto deníky, nebo tyto údaje byly veřejně přístupné. Co tím mám na mysli?

Především to, že v tuto chvíli to nikdo neví, že například – v mém případě – některý ústav nebo některý znalec dostává napříč republikou stále od jednoho policisty, policejního útvaru atd. zadání, aby vydával posudky. A jiný znalec je nedostane a nemá ani finanční prostředky. To znamená, nemá odměnu. Tím bych chtěl navázat také na jiné zákony, například na zákon o zadávání veřejných zakázek, kde si nic takového nemůžeme dovolit, například zadávat jen tak, komukoliv – samozřejmě z nějakého seznamu firem – práci, zatímco tady je to možné

Nicméně v tuto chvíli navrhuji jen to, abychom se my, ostatní veřejnost, a také znalci, kteří práci nedostanou, mohli podívat, kolik té práce vůbec někdo komu zadává, abychom na to mohli reagovat. Samozřejmě pevně věřím, že to udělá i ministerstvo jako takové, že si bude všímat na základě tohoto pozměňovacího návrhu – to znamená, oni ty přehledy budou mít – že si budou všímat, jak jsou ty posudky zadávány, kým a kolik jich například jeden znalec dostane atd.

A pak je tady druhý bod. To je záležitost řekněme konfliktů a střetů zájmů, který bohužel v tuto chvíli myslím bude řešit řekněme soud v Brně, kdy – možná i z jiných důvodů – je na předsedu soudu, pokud vím ze sdělovacích prostředků, podána kárná žaloba, tak tady dochází k zvláštnímu střetu. Ten je dán touto záležitostí: Když se podíváte na novelu tohoto zákona, to znamená na tisk, který máte, a podíváte se na § 25c, tak tam jsou společná ustanovení o správních deliktech. V odst. 1 je napsáno: Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává ministerstvo spravedlnosti nebo předseda krajského soudu. Jak to pokračuje? Když tento správní delikt projedná předseda krajského soudu a ten, který byl postižen tímto předsedou krajského soudu se odvolá, tak odvolacím orgánem, což se dočteme dál, a to v § 25f, je ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti pak – samozřejmě tak jak už je upraveno jinými zákony – rozhodne, a pokud se znalec odvolá, tak kam jde to rozhodnutí k soudu? Pak už je jenom rozhodnutí soudu. Jde k tomu krajskému soudu, kde v prvním stupni rozhodl pan předseda krajského soudu. Dříve to bylo tak, že to šlo jenom k Městskému soudu v Praze, protože ministerstvo patřilo pod Městský soud v Praze. Ale byla přijata novela, která tuto zahlcenost městského soudu řeší tak, že tam, kde ten skutek, nebo kde vznikly tyto problémy, tak tam potom jsou řešeny. Dovedete si představit, jaké to asi je pro soudce, když má rozhodnout naprosto nezávisle ve věci, kde už jako správní orgán rozhodl předseda soudu.

A proto předkládám pozměňovací návrh, který byl projednán tady s legislativou, dokonce jsem ho teď projednal s panem náměstkem ministra spravedlnosti, a to, aby předseda krajského soudu byl z tohoto prvoinstančního rozhodování vypuštěn. Zůstane mu jenom výtka, která je bez odvolání. To znamená, že prvoinstanční – tak jak i v těch jiných, řekněme obdobných zákonech v zemích kolem nás je – bude ministerstvo a když nebude spokojena pokáraná či potrestaná strana, tak se odvolá, pak to půjde k příslušnému krajskému soudu, a tam už se rozhodne.

Jsem přesvědčen o tom, že to je naprosto správný postup. Je to postup, který odstraní alespoň jeden malý problém, který vzniká, kdy předseda soudu je především soudce, ale zároveň v tomto smyslu je to manažer a orgán státní správy.

Takže vás prosím, abychom propustili tuto novelu do podrobné rozpravy, kde načtu ten pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, když jsem zaslechl v předkládací zprávě pana ministra, že tato novela je klíčovou materií ministerstva. Těší mě, že pravidla, která mají být nastavena pro to, získat právo vykonávat činnost znalce nebo tlumočníka, budou transparentnější. Na jednu stranu se mluví o transparentnosti pravidel, zpřísňují se podmínky pro získání tohoto práva, v těch odůvodněných případech se trestá, sankcionuje, ale zase – není to ničím vyvážené. Uvědomme si, že už 9 let se nějak, ani valorizačně neřešily ekonomické podmínky, za kterých soudní znalci a tlumočníci vykonávají svou profesi. Podle jejich informací náklady na vznik znaleckého posudku mnohdy ani ta odměna nepokryje. Je tedy prakticky logické – nelze tedy nastavovat pouze nějaké represe a pokuty, když toto pak nemá oporu v existenčně odpovídajících odměnách za tyto odpovědné a dost často vyhrocené úkony, kde je znalec pod samozřejmým tlakem. Je už jedno, jestli jsou to soudní pitvy, dopravní nehody, zpronevěry majetků, mohl bych jmenovat dál z těch 49 základních oborů činnosti soudních znalců.

Pokud ale však ten nedostane pořádně zaplaceno ani ne za svou holou práci, natož pak za tu nepříjemnostmi a enormním tlakem provázenou zodpovědnost, pak je asi někde něco špatně. Je otázkou, zda se stát umí postarat o tyto důkazní a nezávislé odborníky.

Chci tady také prohlásit, že ani já, ani nikdo z mých rodinných příslušníků nebo blízkých známých nepůsobí coby soudní znalec, ale začal jsem se o to zajímat tehdy, když jsem se dozvěděl, že vlastně stát spoléhá na to, že soudní znalci činnost vykonávanou pro soudy svým způsobem dotují z činností, jež vykonávají při vytváření znaleckých posudků pro jiné, zpravidla soukromé subjekty.

I z toho důvodu jsme s kolegou Dienstbierem a Pakostou připravili také pozměňovací návrh. Já vás tady prosím, abyste návrh novely zákona pustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, navážu na pana senátora Nenutila, který avizoval pozměňovací návrh. Myslím, že novela zákona o znalcích a tlumočnících jde dobrým směrem, pokud stanovuje určité požadavky na jejich kvalifikaci, případně jejich dokladování. Protože je jistě dobře, pokud znaleckou činnost budou vykonávat skuteční experti v daném oboru. Je třeba v této souvislosti myslet na to, co kolega Nenutil již zmiňoval, že špičkový expert by měl dostat určitou odměnu za svou práci, za kterou vůbec tuto expertní činnost bude ochoten vykonávat.

Protože pokud by zůstala zachována současná výše odměn exekutorů, pardon, řekl jsem exekutorů; - soudních znalců (no, možná je to dáno veřejnou debatou o exekutorech, která se v posledních dnech vede), ale samozřejmě jsem měl na mysli znalce – tak pokud je odměna znalců stanovena v rozpětí 100 až 350 Kč, tak se dá těžko předpokládat, že špičkoví odborníci v oboru budou za tuto činnost ochotni činnost znalce vykonávat.

Mohlo by se nám tedy stát, že nějakou dobu soudy a další veřejné orgány nebudou mít nikoho, koho by znalcem ustanovili a kdo by stál za to. V tomto směru bychom chtěli předložit určitý pozměňovací návrh, který by znamenal určitý návod pro stanovení výše odměny znalce. Podrobněji, pokud budete tak laskaví a propustíte zákon do podrobné rozpravy, tak podrobněji potom k pozměňovacímu návrhu v podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, jak už jsem se tady několikrát zmínil, za kvalitní práci má být kvalitní odměna. Ale za bohužel méně kvalitní práci si nedovedu představit, že bychom měli zvyšovat cenu za jednu hodinu práce pro některé, a to zdůrazňuji, pouze pro některé tzv. znalce.

Vedou mě k tomu velmi smutné osobní zkušenosti, jak z oboru medicíny, tak i to, jak se na mě moji voliči obracejí s nářky na soudní znalce, především z oboru dopravy. To bych chtěl, aby tady zaznělo, aby si z toho pan ministr udělal i určité poučení.

Proto jsem velmi rád, že je tady návrh zákona, který aspoň trochu zpřísní účinný státní dohled, i když pouze jenom v některých technických věcech. Jsem zvědav, jak to zvýší kvalitu znaleckých posudků, ale jsem ochoten tomu věřit.

Co mě však zaráží, jsou dvojí ceny v odměňování, kdy pro znalce má být určitý právní předpis, pokud si znalecký posudek objedná stát nebo státní orgány a v podstatě volnost, pokud to bude, pro soukromé osoby. Je to asi něco takového, jako bychom prodávali potraviny pro cizince za tolik, a pro domácí za tolik. Proč nemají tedy orgány veřejné moci a soukromé osoby stejný předpis, pane ministře, na odměňování a i určité stejné právní možnosti? Protože se tím nepřímo vlastně zabraňuje přístupu k tomu, aby se mohl člověk hájit.

Konečně se zařazuje v tomto zákoně určitý postih. Jsem zvědav – v souvislosti s tím, co jsme tady před chvílí odsouhlasili – jaký bude postih u právnických osob, které se zabývají znaleckou činností v této souvislosti. Pro vaši informaci – znalce dělají i znalecké ústavy v oborech, které podle svého statutu vůbec nemají tuto znaleckou činnost vykonávat, a nikdo je za to zatím nepostihuje!

Také by mě zajímalo, podle jaké libovůle, nebo jestli vůbec existuje nějaký klíč na zadávání znalců, které od mého předřečníka, jak jsem slyšel, jsou velmi špatně hodnocení částkou 350 Kč za hodinu práce. Upozorňuji vás, že mnozí lékaři u nás za to nedělají... A jestli jsou to oblíbenci některých vyšetřovatelů, nebo jestli jsou to oblíbenci některých soudců, nebo jestli je nestranný klíč, který by určoval v daném oboru, aby ty soudní znalci byli podle toho pověřováni vypracováním znaleckých posudků. Případně, jestli to není, jestli se něco takového v rámci boje proti korupci, protože soudci mnohdy rozhodují o miliónových částkách i vlastně o životech některých lidí, tak jestli se nějaká taková protikorupční opatření na ministerstvu spravedlnosti v souvislosti se soudními znalci nepřipravuji? Musím se pana ministra zastat, protože on velmi dobře ví, že problémy se soudními znalci jsou veliké. Doufám, že se budou rychle a účinně řešit, pane ministře.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jenom v krátkosti zareaguji na některé výroky, které tady zazněly. Z pozice toho, o kom se dneska hovoří, z pozice soudního znalce jednoho z technických oborů.

Souhlasím s tím, že je potřeba zvýšit požadavky na kvalifikační předpoklady znalců. Pamatuji, že když jsem se před desítkami let stal znalcem příslušného oboru, ta požadavky byly relativně jednoduché, relativně vágní. Co se týká odměn, tak skutečně jejich výše je nemravně nízká. A naprosto to nemotivuje to, co by znalec měl dělat, a snáz to může řešit jinými způsoby mimo znaleckou činnost.

Zazněl tady návrh, že bude podán pozměňovák ve věci podávání přehledů a hlášení znalců ministerstvu. Ono to běží. Ale běží to směrem ke krajským soudům. Každý rok jsem povinen poslat vyplněný znalecký deník, který příslušný soud potvrdí, vrátí mi zpět; zároveň tam posílám přehled o provedených znaleckých posudcích, který zůstává u příslušného krajského soudu. Takže myslím, že toto funguje, minimálně na té regionální, krajské úrovni.

Problém, na který často narážím, a možná i celá řada dalších kolegů-znalců, když zpracováváte znalecký posudek pro soud, tak velice nedůstojné čekání a domáhání se vyplacení odměny. Kdy kolikrát musíte opakovaně urgovat soud, aby znaleckou odměnu vůbec vyplatil.

Tolik málo poznámek k tomu, o kom se tady hovoří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní se do obecné rozpravy už nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda bude reagovat na proběhlou obecnou rozpravu. Chce reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně, pane předsedající. Děkuji pěkně za velmi zajímavou rozpravu, která ukázala, že soudní znalci jsou problém, který je třeba řešit. Nejen drobnou dílčí novelou, ale úplně novou právní úpravou, která odpoví na mnohé podněty, které zde byly řečeny.

Vyjádřím se k tomu, co zde bylo řečeno asi nejvíce, tzn. dva možné pozměňovací návrhy, které budete projednávat.

Nejprve k tomu, co zde říkal pan senátor Čunek, tj. otázka zveřejňování informací o činností znalců a tlumočníků. To je, myslím, dobrá věc. Celková právní úprava jde směrem, že jednotlivé znalecké posudky mají být na Internetu zveřejňovány, aby bylo zjevné, kdo je zadal, komu je zadal atd. Právě proto, aby se ukázalo, jak rovnoměrně jsou soudní znalci využívání, nebo to, jakým způsobem je preferován třeba určitý soudní znalec, bez zjevných důvodů, třeba z jiného kraje atd. Takže to je určitě dobrá úvaha. Já teď pouze neumím říci ve chvatu, zda paragrafové znění, které je zde navrženo, je adekvátní nebo ne, nebo zda myšlenku, o které zde pan senátor Čunek v každém případě využijeme v té nové právní úpravě. Je to pro mě klíčové.

Podle mého názoru nejklíčovější v boji proti klientelismu a korupci na úseku soudních znalců, je maximální množství informací zveřejnit, aby byly informace pod veřejnou kontrolou, a tím zabránit klientelismu a dalším netransparentnostem a nejasnostem. Jako s principem, s tím, co říkal pan senátor Čunek souhlasím. Jak se k tomu postavíme, uvidíme, protože mám určitý problém s tím druhým pozměňovacím návrhem. Víte dobře, že PS v případě vrácení návrhu zákona si nemůže vybrat určitou část novely, kterou Senát schválí, byť ji považuji za dobrou. Musí k tomu přistupovat komplexně. Já se teď bavím spíš o myšlence, nikoliv o konkrétním paragrafovém znění.

Otázka trestání je samozřejmě namístě. Logika toho, co říkal pan senátor Čunek; aby předseda krajského soudu nemohl soudní znalce trestat. Na druhou stranu v případě, že to bude pouze na úseku ministerstva spravedlnosti, je potom třeba korektně říci, že to bude znamenat přijetí dalších úředníků, kteří rozšířenou agendu budou muset vykonávat. Říkám tady, že každá mince má dvě strany, a bude to mít tento dopad. A tím myšlenku nerozporuji. Jenom to, že co říkal pan senátor, že to má logiku.

S tím, co říkali pánové senátoři Nenutil a Dienstbier – zvýšení odměn soudních znalců. Opět říkám, s myšlenkou jako takovou souhlasím, nicméně korektně na druhou stranu říkám, že ministerstvo spravedlnosti potažmo stát, není schopen v tuto chvíli z rozpočtu, který máme, reagovat již v této novele na požadavky znalců a zvýšit jejich odměnu.

Počítáme s tím, že součástí nové právní úpravy, která by do dvou let měla být přijata, by měl být i nový způsob odměňování soudních znalců a měla by tam být určitým způsobem i narovnána současná právní úprava, která opravdu vůči soudním znalcům není příliš korektní.

Já nerozporuji myšlenku, pouze férově zde na plénu říkám, nemá cenu to zakrývat, že v toto chvíli by to pro ministerstvo spravedlnosti znamenalo velký zásah do státního rozpočtu ve chvíli, kdy řešíme krizovou situaci ve věznicích a jinde. Nedovedu si představit, že bez navýšení rozpočtu ministerstva spravedlnosti bychom byli schopni aktuálně problém řešit. Ale uznávám, že je to problém resortu. Pohled zákonodárného sboru na věc může být odlišný, zvláště v Senátu, který neschvaluje státní rozpočet.

Zdůrazňuji, že nepolemizuji s myšlenkou jako takovou. Znalci budou muset být dlouhodobě jinak oceňováni, než dosud.

K tomu, co bylo řečeno dále, už jenom z hlavy, co říkal, myslím, pan senátor Dryml k otázce odměňování. Je to snad ve většině zemí, že jsou dva typy odměňováni. Buď se jede podle vyhlášky tarifu, chcete-li, nebo jiného právního předpisu, nebo je odměna smluvní. Přesně tak je to u advokátů. Buď se jede podle vyhlášky, nebo se jede podle smluvní odměny.

Mně připadá úvaha, rušit smluvní odměnu, docela jako problematická. Na druhou stranu musí být nějaký tarif, jasná pravidla po odměňování, pokud služby poptává stát. Kdyby zde tato pravidla nebyla, tak bychom se divili, jak by náklady obrovsky vyrostly. Zkrátka a dobře, hospodaříme s penězi daňových poplatníků, a tedy jasná pravidla a limity zde být musí.

Na druhou stranu, zakazovat někomu, aby se dohodl v soukromoprávním vztahu na tom, když pro někoho dělám znalecký posudek, a to vždycky nemusí být posudek, který je užit u soudů, ten se může týkat jiných oblastí (ocenění nemovitosti, při převodu nemovitosti atd.) – tak zakázat někomu, aby se dohodl na odměně, mi připadá také trošku podivné.

Domnívám se, že princip dvojí formy odměny, jak tarifní tak smluvní, je zkrátka principem tradičním. U advokátů je to tradiční princip; u soudních znalců a jiných profesí, které určitým způsobem souvisí s výkonem spravedlnosti. Jiná situace je samozřejmě u exekutorů, kde se jedná v zásadě o prodlouženou ruku státu, která vykonává moc veřejnou. Tato pravidla opět musí být jiná. Můžeme se ale o tom bavit, není to téma, které bych já chtěl tímto úplně zapovědět.

Přidělování, výběr konkrétních znalců při konkrétních kauzách, jak zde také bylo zmiňováno. Dnes, jak víte, je na zásadně volném uvážení soudce, jehož odpovědností je, aby si vybral znalce v daném odvětví, v dané oblasti. Nejsou zde žádná jiná limitující pravidla pro rozhodnutí soudce. Je samozřejmě k diskusi, já na to nemám teď jasný názor, zda nějaká doporučující pravidla nebo nějaká omezení tam nedat.

Je otázka, nakolik by toto nebylo v rozporu s principem nezávislosti soudce v jeho rozhodování, a tedy i jeho svobody při volbě soudního znalce. Je to zajímavé téma, musím říci. Minimálně k nějaké i teoretické právní debatě, nakolik by nějaké mantinely nebyly v tomto směru v rozporu právě s ústavní garancí nezávislosti soudce.

Děkuji za podnět, v každém případě se tím budeme zabývat. Budeme o tom diskutovat nad novou právní úpravou, která by toto věci koncepčně měla řešit.

Je tedy otázka, zda dát nějaká limitující kritéria pro výběr znalce soudem, nebo zda do budoucna postačí to, že když všechny informace budou zveřejněné, tak bude jasné, že třeba určitý soudce si vybírá třeba jednoho znalce. Bude potom asi dotaz veřejnosti, příslušného novináře atd., proč tak činí. Zda náhodou pro transparentní výběr znalce nebude dostačovat to, že to bude zveřejněné. Jestli zde má být ještě nějaké pravidlo, které to bude případně omezovat.

To jsou všechno otázky, které zde vyvstávají. Já mám z té debaty samozřejmě mnoho podnětů. Mohu slíbit, že je určitě využijeme při přípravě nové právní úpravy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Zřejmě s návrhem dalšího postupu se hlásí předseda senátorského klubu Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, z hlediska toho, že byly podány ve výborech neprojednané pozměňovací návrhy, rád bych požádal o krátkou pětiminutovou schůzku pro jednání klubu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, myslím, že vyhovíme neprodleně. Vyhlašuji přestávku do 12.13 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 12.12 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Po vystoupení předkladatele pana ministra Pospíšila bych požádal o stanovisko zpravodaje pana senátora Čunka. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo. K projednávané rozpravě mohu pouze uvést, že vystoupili 4 senátoři, posléze pan ministr. Kolega senátor Nenutil avizoval pozměňovací návrh. Kolega senátor Dienstbier argumentoval na tento pozměňovací návrh spravedlivou odměnou. Kolega senátor Dryml se zamyslel nad tím, jak to, že jsou dvojí ceny, to určitě je dobře.

Já sám bych chtěl říct, že jsem přesvědčen, že v novém návrhu žádné nové ceny smluvní atd. by normálně připuštěny být neměly. A pokud ano, tak tam musí být zásadní odůvodnění. Protože se může stát, co se přihodilo mě, že zatímco znalecký ústav provedl znalecký posudek a revizní znalecký posudek za 50 tisíc korun pro ministerstvo spravedlnosti, tak pro toho policajta, který by teď podle mě měl být snad vyšetřován, tak to provedl za 220 tisíc. Tedy ne znalecký ústav, ale tamten znalec. To znamená, byla to poloviční práce. Takže je vidět, že máme-li mluvit o úsporném státním rozpočtu, tak si tady nebudou moci dělat ani policisté, ani státní zástupci, a ani soudci v odměnách a mzdách, co budou chtít. Takže to je taky jistě zásadní věc.

Pan kolega Krejča mluvil o tom, co se ho v zásadě jistě netýká. Mluvil jenom o dobrých znalcích. Tato novela mluví právě hlavně o těch špatných. To asi k projednávané diskusi.

Doporučuji, aby tato novela, tento zákon byl propuštěn do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom zrekapituluji, že máme pouze zatím návrh na schválit. Návrh na zamítnutí nepadl. Je to návrh výboru, o kterém vlastně budeme v tuto chvíli hlasovat. Stanovisko zpravodaje bylo...

Senátor Jiří Čunek:  Zpravodaje je – neschválit. Propustit do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana ministra jako předkladatele?

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Propustit do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Slyšeli jsme stanoviska. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 12, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat.

Tím přecházíme do podrobné rozpravy, kterou tímto otevírám. Hlásí se pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo. Načtu tedy pozměňovací návrh, který bude mírně upraven proti tomu, který máte na lavici. A to na základě teď té diskuse i s praktiky.

Takže můj pozměňovací návrh zní takto:

V čl. I bod 18 upravit takto: Na konci § 15 se doplňují věty "Znalci (tlumočníci) zasílají nejpozději do 3 měsíců po skončení každého kalendářního roku ministerstvu spravedlnosti přehled o počtu podaných posudků (provedených tlumočnických úkonů); tyto údaje jsou veřejně přístupné. Deník je možno vést v listinné nebo elektronické podobě.

Za druhé. V čl. I bodu 33 v § 25a odst. 1 a v § 25b odst. 1 písm. g) upravit takto: g) poruší povinnost stanovenou v § 15.

Za třetí. V čl. I bodu 33 v § 25c odst. 1 a 3 vypustit slova; a v § 25d vypustit slova "nebo předseda krajského soudu".

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do podrobné rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, načtu pozměňovací návrh, který zní takto:

1. V čl. I bodu 20 v § 17 na konec odst. 1 doplnit větu "Výše odměny musí umožnit tvorbu přiměřeného zisku."

2. V čl. I bodu 21 za slova "(tlumočnickým úkonem) doplnit slova "včetně daně z přidané hodnoty, kterou je znalec (tlumočník) povinen z náhrady nákladů odvést podle jiného právního předpisu 2) – odkaz č. 2 na poznámku pod čarou, která je v jiné části už uvedená.

3. V čl. I bodu 25 slova "Její výši" nahradit slovy "Výši odměny a náhrady".

4. Čl. III nově zní: "Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení."

Stručný komentář k jednotlivým návrhům.

Tedy k tomu prvnímu, že odměna má umožnit tvorbu přiměřeného zisku – ta vychází z předchozí diskuse o odměnách znalců, které tuto tvorbu zisku nebo řádnou odměnu nezaručují. Reaguje na riziko, že pokud se samozřejmě zpřísní kvalifikační požadavky na znalce, že by nemusel být dostatek takto kvalifikovaných odborníků, kteří by byli vůbec ochotní činnost znalce vykonávat.

V tuto chvíli je stav, kdy stát tak trošku spoléhá na to, že znalci si vydělají ve své jiné činnosti, kterou jako znalci vykonávají, a že tím způsobem do jisté míry dotují vlastní znaleckou činnost, kterou vykonávají pro orgány veřejné moci.

K bodu 2, který se týká daně z přidané hodnoty z náhrady – tedy z nákladů, které má znalec v souvislosti s vyhotovením posudku, tak to vychází z rozdílné rozhodovací praxe soudů, kdy zpravidla jim daň z přidané hodnoty přiznávají. Ale také v některých případech se stává, že nikoliv, a je logické, že pokud má znalec nějaké výhody se svou činností, tak by je měl mít uhrazeny. Pokud jsou samozřejmě oprávněné, včetně daně z přidané hodnoty, kterou musí odvést.

Bod 3 je čistě jenom technická otázka, která nemění nijak význam věty.

Bod 4, který se týká účinnosti zákona, tak ten bychom měli schválit, pokud přijmeme jakýkoliv pozměňovací návrh, protože v tuto chvíli je účinnost v návrhu zákona pevně stanovena 1. lednem příštího roku. Mohlo by se stát, že vrátíme-li PS návrh zákona s pozměňovacími návrhy, tak by nemusela stihnout zákon projednat, a pak samozřejmě včetně podpisu prezidenta a vyhlášení ve Sbírce k datu 1. ledna; a byl by problém s účinností. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do podrobné rozpravy už nikdo nehlásí.

Podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k předneseným návrhům v podrobné rozpravě. Pan ministr se chce vyjádřit. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem ve velmi těžké situaci. Zkrátka jen obtížně dokážu v tuto chvíli zde na místě reagovat sice na drobné, ale velmi závažné novely. To říkám korektně.

Článek, že do 3 měsíců soudní znalci po skončení kalendářního roku ministerstvu spravedlnosti dají přehled o počtu podaných posudků, a tyto údaje jsou veřejně přístupné, a deník vedou buď v listinné nebo v elektronické podobě – no, tak já s tou myšlenkou souhlasím. Jenom neumím teď říci, jestli já mohu bez přechodných ustanovení dát znalcům povinnost, když máme říjen, že oni od 1 ledna nebo odkdy, budou nucení fakticky dát informace o tomto kalendářním roce, předpokládám asi, protože to není vůbec upraveno. Není jasné, jestli ministerstvo bude schopno spustit elektronickou evidenci, protože můj náměstek někde sedí, a nebere mi telefon, když mu to teď tady volám, takto narychlo...

Omlouvám se, ale trošku mi vadí, že myšlenka, která je principiálně dobrá, nebyla s námi předem vydiskutovaná. Já korektně říkám, myšlenka – ano, ale princip, postup, návrh – ne. Neumím zaručit za stát, že budeme schopní od 1. ledna mít nějakou elektronickou kontrolu a budeme schopní udělat, aby informace byly veřejně přístupné. I když to není žádná temporální klauzule, která říká, bude to za dva roky, za určitou dobu, tak já to neumím garantovat. To mě dostává do velmi těžké situace, opět říkám, kdy nerozporuji obsah myšlenky, ale asi holt bude vhodný postup, který jsem zde avizoval na počátku – takovéto revoluční změny nechat na úplně novou právní úpravu, vedle které se bude připravovat nový software, budou se připravovat veřejné seznamy, ve kterých informace budou.

Pokud to přijmete, budu to respektovat, ale konstatovat, že neumím garantovat, že stát bude schopen od 1. ledna toto ustanovení naplnit. To jenom pro tuto chvíli.

Máme problém s tím, že se vypustí výtka u předsedy krajského soudu – čl. 25d. Tam jsme i říkali panu senátorovi, že trváme na tom, aby to tam zůstalo. On to tady načetl, takže naše stanovisko znal předem.

V bodu 3 se nedomníváme, že má být úplně zrušen institut výtky jako toho minimálního drobného potrestání soudního znalce. Tam se domníváme, že to může klidně zůstat v rukách předsedy krajského soudu. Nicméně opět je to věc, o které bychom museli asi seriózněji a déle diskutovat, než to tady narychlo v tuto chvíli rychle podpořit.

Je mi líto, já budu u novel, byť obsah je správný, tak budu zdrženlivý.

O penězích jsem se již vyjádřil. Byli bychom rádi, aby otázky odměňování znalců byly komplexně řešeny v rámci nové právní úpravy a bylo zohledněno to, že 100 až 350 Kč není opravdu adekvátní odměna.

Tolik naše stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Teď bych požádal o stanovisko pana zpravodaje a zároveň, aby nás provedl pozměňovacími návrhy, které byly předloženy.

Senátor Jiří Čunek:  Takže se budu zabývat jenom těmi načtenými, tedy předloženými.

Co se týká pozměňovacího návrhu senátorů Dienstbiera, Nenutila, Pakosty – tam si myslím, že bychom měli hlasovat tak, že o bodu 1 bychom hlasovali zvlášť. Můj názor je takový proto, že výše odměny může založit skutečně možnost žalovat ministerstvo případně soud, že nebyl stanovený přiměřený zisk atd. Tam bych navrhoval hlasovat zvlášť o bodu 1.

A doporučuji, protože jsou to již dnes prováděné, ale velmi dobře technicky precizované návrhy – o bodech 2, 3 a 4 – hlasovat společně.

Co se týká mého pozměňovacího návrhu – tam po poradě s legislativou namítám, že máme-li odbřemenit předsedy krajských soudů od vstupu do výtek a dalších forem správních rozhodnutí, tak zcela jistě mohou upozornit na špatné znalce ministerstvo, které tyto záležitosti může řešit. Takže tam doporučuji hlasovat en bloc o celém pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. Zeptám se, zda je nějaká námitka k tomuto postupu – hlasování o pozměňovacích návrzích. Žádnou nevidím.

Pane senátore, o čem budeme hlasovat jako o prvním?

Senátor Jiří Čunek:  Teď budeme hlasovat jako první, dovolím si přečíst v tomto textu, nebudu číst celý text, byl tu načten, o bodu 1 v pozměňovacím návrhu senátora Dienstbiera, Nenutila, Pakosty.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Já bych požádal o stanovisko předkladatele.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  K bodu 1 je negativní stanovisko.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko zpravodaje je, předpokládám, pozitivní.

Senátor Jiří Čunek:  K bodu 1 mám negativní názor.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, dobře. Takže v sále je přítomno 57 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 18, proti bylo 12, návrh nebyl přijat. Pane senátore, prosím, další návrh.

Senátor Jiří Čunek:  Další návrh budeme hlasovat v jednom hlasování o bodu 2, 3, 4. Doporučuji návrh přijmout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko předkladatele?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Prosím, další návrh.

Senátor Jiří Čunek:  Další návrh tedy z důvodu opatrnosti, a především rozdílnosti těch návrhů, hlasujme o bodu 1, tedy pozměňovací návrh Jiřího Čunka.

Hlasujeme o bodu 1.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko předkladatele?

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Stanovisko je negativní, nicméně s myšlenkou souhlasíme. Jak jsem řekl, nejsme schopni vůbec garantovat, zdali bychom byli schopni od 1. ledna toto zvládnout.

Senátor Jiří Čunek:  Vzhledem k tomu, že tam jsou 3 měsíce, není to od 1. ledna, je to až od 1. dubna.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne, pane senátore, už nevedeme diskusi, jen stanovisko.

Senátor Jiří Čunek:  Pardon, pozitivní, hlasovat pro.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji v tuto chvíli hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 42, proti byli 3. Návrh byl přijat. Prosím, další návrh.

Senátor Jiří Čunek:  Hlasovat společně o bodech 2 a 3 pozměňovacího návrhu Jiřího Čunka.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Stanovisko předkladatele?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo, mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 42, proti byli 3, návrh byl přijat.

Vzhledem k tomu, že pan zpravodaj odešel od řečniště, předpokládám, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme PS, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů. Pro přijetí návrhu je potřebné kvorum 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a je možné konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 47, proti byl 1, návrh byl přijat. Takže nyní bychom měli pověřit dle usnesení Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli senátor Jiří Čunek a pan senátor Jiří Dienstbier. Ptám se, zdali oba souhlasí, případně pokud by byl jiný návrh... Nyní oba souhlasí.

Takže nyní přistoupíme k hlasování o ověření. Byl podán návrh pověřit senátora Jiřího Čunka a senátora Jiřího Dienstbiera odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že hlasování pořadové číslo 47 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti byl 1, návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu předkladateli i zpravodaji. A budeme pokračovat dalším bodem a my se zatím vystřídáme v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 209

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 209. Návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, paní předsedající. Já budu tentokrát opravdu stručný. Jedná se o relativně rozsáhlou novelu trestního řádu, která se opět snaží reagovat na praktické problémy, které se v praxi v poslední době ukázaly. A dále pak je reakcí na nálezy Ústavního soudu, který kritizoval některé aspekty českého vazebního řízení, resp. rozhodování o vazbách. Cílem tedy bylo a je uzpůsobit české platné právo tomu, jakou představu má Ústavní soud o probíhání průběhu vazby a o tom, jak o vazbě má být rozhodováno. Např. do úpravy, která je dnes projednávána, bylo nově zakomponováno obligatorně povinnost osobního slyšení dotyčného, u nějž je rozhodováno o vazbě. To dosud takto stanoveno nebylo.

Nově jsou též upraveny lhůty pro vazební řízení. Návrh obsahuje celou řadu drobných změn, které výrazně zlepší efektivitu trestního řízení. Zmíním alespoň některé z nich. Například tato novela, pokud bude přijata, umožní činit výslech v rámci trestního řízení skrze tzv. videokonferenci, tzn. nebude nutné vždy dotyčného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu, eskortovat z věznice k soudu, ale bude možné do budoucna ho vyslechnout v areálu věznice soudem skrze videokonferenci. ČR totiž má obrovské množství eskort na počet obyvatel. A počet vězňů je jedno z největších čísel. A je potřeba si uvědomit, že eskorta jako taková je finančně mimořádně nákladná právě z důvodu personálního a technického zajištění, resp. osob, které se na eskortě podílejí. Návrh také upravuje otázky užití odposlechů v rámci vyšetřování závažné trestné činnosti. Odposlechy mohly být užity podle platného trestního zákona u trestných činů s horní hranicí sazby nad 10 let. Došlo tak oproti původnímu trestnímu zákoníku o zvýšení z 8 na 10, a tím zúžení okruhu trestných činů, kde odposlechy jako takové mohou být užívány při získávání důkazů. Tato změna byla učiněna před 3 lety v ústavněprávním výboru PS při debatě nad novým trestním zákoníkem. Praxe z oněch posledních 3 let jasně ukazuje, že tento posun nebyl nejšťastnější, že došlo k tomu, že určité formy závažné trestné činnosti, zvláště majetkové trestné činnosti, kde je horní sazba méně než 10 let, je to právě mezi 8 a 10, tak nemůže být při vyšetřování těchto forem trestné činnosti užíváno odposlechů. Proto předkladatelé vrací horní hranici odposlechů z 10 na 8 let. Přikláníme se tedy zpět k právní úpravě, která byla v původním trestním zákoníku. Myslím si, že je korektní toto přiznat, že PS, resp. její ústavněprávní výbor neměl pravdu v tom, že se došlo k té změně, protože se ukázalo, že to má dopad na úspěšnosti prokázání trestné činnosti, zvláště takové, jaká má charakter organizované trestné činnosti. Návrh také řeší jiné věci, které považujeme my za důležité. Třeba otázku tzv. zadržovací detence, kdy snahou je rozšířit zákonné důvody, kdy je možno uložit institut zadržovací detence. Jak víte, zadržovací detence je v zásadě ochranné opatření, které umožňuje, aby pachatel, který spáchá závažný trestný čin, ale není duševně způsobilý být si vědom toho, co spáchal, čili buď tam chybí ta volní nebo rozumová stránka, není tedy odsouzen, protože chybí ta subjektivní stránka v podobě úmyslu, případně nedbalosti. Vůle nebo to racio. Tak takovíto lidé by měli být, protože jsou nebezpeční pro společnost, umisťováni do ústavů, kde se vykonává zadržovací detence. Praxe ukazuje, že je třeba rozšířit tento okruh trestných činů, tzn. nemít to pouze na zvlášť závažné zločiny, ale obecně na zločiny jako takové. To je první výrazná změna. A druhá výrazná změna je, do budoucna bude možné změnit ochranné opatření v podobě ústavního ochranného léčení na zadržovací detenci, pokud se ukáže v praxi, že to léčení neplní své účely. Tady jsme vyslyšeli požadavky praktiků psychiatrů, kteří si stěžují na to, že jsou léčebny plné pachatelů závažné trestné činnosti, kteří nejsou duševně způsobilí vykonat trest odnětí svobody. A tito lidé v psychiatrických léčebnách, které nejsou nijak zajištěné proti útěkům a proti, řekněme, jejich agresorským projevům chování, tak tito lidé z léčeben utíkají a jsou tak nebezpeční pro občany, kteří se s nimi potom mohou následně potkat. A nebo se agresivně chovají vůči lékařskému personálu. Bohužel nejsou úplně výjimečné případy, kdy dokonce takovýto pachatel před několika lety zavraždil zdravotní sestru v psychiatrické léčebně v Dobřanech. A fakticky s takovýmto člověkem nešlo nic dělat, protože on nemohl vykonávat trest ve věznici, protože byl duševní deviant, měl duševní poruchu, agresor, a na druhé straně nebylo zařízení, kde by mohl být izolován a kde by mu mohlo být zabráněno v pokračování takovéto hrůzné činnosti. Proto je správně podle mého názoru, a tato novela to přináší, rozšířit okruh i na právě případy, kdy je někdo v léčení, tzn. není to pachatel té nejzávažnější trestné činnosti a není pod nějakou duševní chorobou, ale to léčení neplní svůj účel z důvodu jeho agresivního nebo jiného chování. Stát by měl mít možnost ho potom umístit do zadržovací detence. I toto ta novela přináší. Je tam celá řada dalších věcí, ale protože jsem slíbil, že budu stručný, tak v tuto chvíli již skončím, a prosím vás o projednání návrhu, který vzešel z pera odborníků. Myslím si, že tam není moc politicky kontroverzních věcí a obecně to povede k efektivnějším trestním procesům. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli. Teď vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 209/1. Zpravodajem výboru je senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji moc, vážená paní místopředsedkyně a současně předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pane ministře, chci ve stručnosti pronést zpravodajskou zprávu, která nemusí býti dlouhá, protože ústavně-právní výbor se shodl na stručném doplnění návrhu na doplnění toho zákona svým pozměňovacím návrhem. Ale přeci jen vždy ten legislativní proces, kterým začínám své zpravodajské zprávy, tak se mu nevyhnu. Pokud jde o řízení, které probíhalo, připomínkové řízení, objevilo se 12 připomínek. Řekl bych, že s ohledem na to, že jde o takovou střední novelu, tak 12 není tolik. Tam byla zajímavá zejm. připomínka uplatněná zmocněncem vlády pro lidská práva, který uplatnil právní výhradu k návrhu redukce nutné obhajoby. Pan ministr tu mluvil o tom, i o vazebním řízení a obhajovacím řízení. Argumentoval zmocněnec vlády, že pojmovým znakem nutné obrany je poskytnutí obhájce i bez ohledu na přání obviněného, tzn. článek 40 Ústavy, článek 40, odst. 3 Listiny základních práv a svobody. Poté, co bylo připojeno pravidlo, že vzdání se obhájce je možné jen po předchozí poradě s obhájcem, vládní zmocněnec souhlasil s touto novelou. A my to můžeme najít, když se podíváte do § 36 b) Trestního řádu, kde nejenže bylo vyhověno, ale nad to bylo ještě konstatováno, že tam je řečeno v odstavci 2.: "Vzdání se obhájce podle odst. 1 může obviněný učinit pouze s výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu orgánu činném v trestním řízení, který vede řízení. Prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním." To je naprosto v pohodě a podle mého názoru to skutečně usnadní další trestní řízení. Pak Legislativní rada vlády přidala asi 60 menších, převážně legislativně-technických úprav. 28. dubna letošního roku předložila tento návrh PS. Tam ústavněprávní výbor, který dostal na starosti tento poslanecký tisk, se shodl na 11 pozměňovacích návrzích. Tam korigoval zejm. návrh vlády na 6měsíční interval povinného přezkoumávání, zda se obviněný ponechává ve vazbě s tím, že setrvává na tom platném, které najdeme v tom trestním řádu 3měsíčním intervalu. To je bez komentáře. Jinak, a to zdůrazňuji, ač obvykle se o tom nezmiňuji, že PS přijala všechny změny navržené výborem, ale odmítla pozměňovací návrh poslance, pana Františka Bublana, rozšířit okruh trestných činů, při jejich stíhání lze nasadit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 plus 88 a) Trestního řádu, nasazení agenta. Trestné činy podle § 240, 244 a 245 Trestního zákoníku. Sněmovna na své 23. schůzi 23. září 2011 zákon schválila. Jejich tisk je to č. 335. Dále nám dolní komora našeho parlamentu postoupila návrh zákona 5. 10. 2011. Lhůta Senátu, nám, končí 4. 11. 2011, ostatně jako skoro všechny věci, které tu dnes projednáváme.

Organizační výbor přikázal senátní tisk našemu ústavně-právnímu výboru 7. 10. 2011. Obsahově pan ministr tady opět shrnul vše. A já bych si dovolil, abych nezdržoval v obecné rozpravě, jen glosovat některá ustanovení spíše z pohledu, vím, že je to nesprávné, že bych to měl udělat v obecné rozpravě, omlouvám se za to, z pohledu trestněprávního praktika. Bylo tu zmíněno jako velmi přínosné ochranné léčení u těch nebezpečných pacientů, které bude umožněno nejen u zvlášť závažného zločinu uložit formou zabezpečovací detence, tzn. skutečně jakoby, jak svým studentům říkám, ochranné léčení v kriminále, tedy za zdí a s ostrahou. On tady uvedl příklad. Já mohu říci několik případů a vždy argumentuji případem Ivana Lazocha, který odešel, ne utekl, ale odešel z psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích a vzápětí na to zavraždil velmi brutálně, s odříznutou hlavou, 17letou studentku v den jejích 17 narozenin, která prostě měla smůlu, že ji potkal v Harrachově na té okružní stezce, která je tam velmi krásná. Tam bylo jasně ukázáno, že léčebna si ho pouze odepsala z noclehu a ze stravy a nikdo se o to dále nezajímal. Takže skutečně zabezpečovací detenci rozšířit, velmi souhlasím a velmi děkuji, pane ministře. Pokud jde o další, o vyhotovení rozsudku, tzn. redukce nadbytečných odůvodnění, rovněž, to je přínos pro orgány činné v trestním řízení, tedy pro soudy. A já to velmi vítám, protože skutečně tam, kde není potřeba odůvodnění vypracovávat, tak je dobré, aby soudcové měli tuto možnost. Pan ministr tu zmínil i možnost konat výslechy v trestním řízení formou videokonferencí. Rovněž vítám, protože když jsem dozoroval věci z organizovaného zločinu, těžko přesvědčujete svědka, ale i další, aby se svou výpovědí zúčastnili trestního řízení a hlavně usvědčili pachatele organizovaného zločinu. Je to nákladná záležitost a složitá vzhledem k tomu, že organizovaný zločin se samozřejmě velmi snaží, aby odhalil totožnost svědka a zejm. pak, pokud jde o odsouzené, obviněné ve vazbě, tak ti mají samozřejmě tendenci využít jakékoli eskorty, protože to je jediná příležitost k útěku. Tam doufám, že ministerstvo dostane na nákup těchto zařízení skutečně dost finančních prostředků.

Pokud jde o rozšíření nařídit odposlechy a využití agenta, já jsem to tady zmínil, vy před sebou máte pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, já jsem zmínil poslanecký návrh pana poslance Františka Bublana, který tam měl ovšem uveden i trestný čin podle § 240 Trestního zákoníku, což je lidově řečeno krácení daně, a v podstatě si myslím, že skutečně chápu, že takovýto návrh nedostal důvěru. Takže já jsem si dovolil, a vás prosím, abyste se tím zabývali pak v podrobné rozpravě, kde já velmi stručně odůvodním návrh ústavně-právního výboru o dva delikty, které jsou ryze "celními delikty", tzn. je to boj proti podvodu v rámci obchodu s lihovinami a cigaretami. Jinak vítám i větší využitelnost zkráceného přípravného řízení. Já jsem byl vždy propagátorem zkráceného přípravného řízení a vždy jsem tvrdil, že i policista, který bude 2 dny ve službě, tak může pachatele dovést až do výkonu trestu odnětí svobody. Pokud je pachatel tak překvapen a vzdá se i práva odvolání. Určitě ho vítám. A ta sazba, která je ze 3 let zvyšována na 5 let, je naprosto správná a koresponduje s dalšími ustanoveními, tzn. s výčtem trestných činů, o kterých může samosoudce rozhodnout, kde je rovněž ta 5letá horní hranice trestu odnětí svobody. Pokud jde o zrušení oprávnění ministra spravedlnosti přerušit výkon trestu, podá-li stížnost pro porušení zákona, tak tady budu zcela výjimečně poněkud ironický, protože si myslím, že určitě minimálně podmínkou pro takovýto návrh a takovouto změnu bylo chování bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kolářové, která aniž by Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, mezitím stačila velmi rychle propustit dva velmi nebezpečné zločince, loupežníky. A pak byl velký problém dostávat je zpátky do výkonu trestu odnětí svobody. A nakonec se zjistilo, že i ta stížnost pro porušení zákona byla nedůvodná. Zvýšení významu tzv. úředních záznamů, jak tu bylo zmíněno, je rovněž velice dobře, protože policejní orgán skutečně ty záznamy, pokud je dělá správně, tak jsou na úrovni "svědecké výpovědi", a je dobré, aby jim byl dán tento procesně důkazní význam. A jak jsem slíbil, nebudu zdržovat. Pouze mám poznámku k tomu, co říkám vždy. Zaprvé, že novela trestního řádu nejenže je střední, protože má 170 novelizačních bodů, ale od platnosti trestního řádu už tento zákon byl sedmdesátkrát novelizován, což je skutečně hodně. A za posledních 5 let z toho připadá 30 novel. A orientace nás jako senátorů, i pro mě je to složité, musel jsem používat vedle toho návrhu i trestní řád a skutečně se dívat, co je měněno, protože to vazební řízení je měněno velmi, ale ve prospěch. A vlastně to odpovídá moderní evropské úpravě, tak přeci jen bych si dovolil vyzvat k nějaké komplexní a kompletní úpravě trestního řádu tak, aby byl zcela nový, aby byl komplexní a nemuseli jsme si vpisovat a vlepovat do stávajících. V tuto chvíli jsem odkázal a vás poprosil, abyste propustili tento zákon do podrobné rozpravy, a to je vlastně můj návrh zpravodajský. Děkuji paní předsedající, i vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. A požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho takového. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, paní předsedající, za slovo. Pane ministře, dámy a pánové, pan kolega Antl tady mluvil o tom, že nebezpečné devianty, duševně nebezpečné lidi je třeba léčit za zdí se stravou. Já si myslím, že je to myšlenka, která je dobrá, v každém případě se za ni beru. Ale já bych se chtěl zeptat pana ministra, jak tento zákon bude postupovat proti snahám zneužít toho obvinění, že je někdo duševně nemocný? Já bych chtěl uvést jeden příklad. Pan zpravodaj také uváděl příklad ze života. Já bych měl příklad, že v letech 2001-2006 byl těžce kriminalizován Bezpečnostní informační službou pan Vladimír Hučín, byl držen přes rok ve vězení a z toho 2 měsíce strávil na vězeňské psychiatrii, kde se BIS z něj snažila udělat blázna. Dokázat se jim to nepodařilo, nakonec byl po dlouhém boji osvobozen zcela. A jak vidíte, tyto případy se stávají. Jak, pane ministře, se takovým věcem zabrání? Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nikoho dalšího přihlášeného nevidím. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikdo. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit, asi ano.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, byl jsem dotázán, tedy budu reagovat. Osobně se nedomnívám, že ten případ, který zde pan senátor uváděl, je adekvátní ve vztahu k problematice zabezpečovací detence, protože pokud vím, tak nebyl vynesen pravomocný rozsudek a tedy nebyl jako trest vykonáván nějaký pobyt na psychiatrickém nebo jakém oddělení. Zabezpečovací detence je forma ochranného opatření. Nastává poté, co je vynesen pravomocný rozsudek za dosud zvlášť závažný trestný zločin. Do budoucna to bude i za jiné zločiny. Avizuji, že za přečiny to absolutně nelze uložit, takže vždy je tam výraznější míra společenské nebezpečnosti nebo chcete-li novou terminologií, společenské škodlivosti. Dotyčnému musí být prokázána vina, ale je zřejmé, že dotyčný spáchal ten závažný zločin, to závažné trestní jednání bez toho, aby byla naplněna jeho subjektivní stránka, tedy rozumová a volní stránka toho trestního jednání. Nejsem trestní právník, to je tady pan předseda výboru, který to může osvětlit ještě pregnantněji. Nicméně zkrátka a dobře, u dotyčného musí být odborně znaleckým posudkem v rámci trestního řízení diagnostikována nějaká duševní porucha či jiná příčina, která má endogenní charakter, není projevem jeho vůle a rozumu, která vedla k tomu, že spáchal tu brutální trestnou činnost. Jako laik říkám, omlouvám se lékařům, kteří zde sedí, je to forma asi nějaké deviace, forma vrozené agrese atd. A to, že ten dotyčný je v zadržovací detenci, má jeden hlavní důvod. Lékaři v tom posudku mj. musí hodnotit, nakolik je zde míra rizika, že dotyčný z důvodu té své deviace a duševní poruchy může pokračovat v té hrozné trestné činnosti. Že v zásadě je "nepoučitelný" nebo je nesocializovatelný, že v zásadě vězení jako takové nemůže působit výchovně. Že primární není jeho výchova ve vězení, ale léčba, která může vést alespoň k tomu, že se utlumí některé agresivní a jiné jeho deviantní znaky. Proto tedy zadržovací detence, což je zařízení, které má dnes většina vyspělých států západní Evropy už od 70. let. My jsme to bohužel prosadili až před 4 lety. A i když těch pachatelů je pouze několik, to jsou stále jen jednotky, tak to má stále smysl, protože kdybychom zachránili "několik" lidských životů, které tito agresoři nezmaří, tak to má svůj význam. Takže opakuji, nebezpečí, které jste vy tady analyzoval, že to může být zneužito proti někomu, tak je výrazně sníženo, protože musí být pravomocně uznán vinným, musí být prokázáno, že spáchal ten trestný čin. Samozřejmě, nikdy nemůžete úplně vyloučit justiční omyl, ale to může být v případě, že je někdo uznán vinným a je poslán do vězení. Je to lidská spravedlnost a my musíme dělat vše pro to, abychom minimalizovali justiční omyly. Ale na druhou stranu je úplně vyvrátit nemůžeme. Ale tady u těch závažných trestných činů, které jsou většinou proti životu a zdraví, ten pachatel není bankovní lupič, to není bílý límeček, to je většinou pachatel nějaké agresivní trestné činnosti proti životu a zdraví, je tam ten znalecký posudek, tak avizuje, že míra pravděpodobnosti justičního omylu je relativně velmi malá. Ale když se prokáže, tak dotyčný bude samozřejmě propuštěn. Mj. k tomu dodávám, že zákon jasně stanovuje podmínky, v zákonu o zadržovací detenci, pravidelného soudního přezkoumávání, zda je důvod pro tu zadržovací detenci. Ona není omezena na určitou dobu, nevynáší se jako rozsudek na 10 let, neříkáme na 10 let zadržovací detence. Je na dobu neurčitou, ale v zákonem dané lhůtě, myslím, že 1x ročně nebo 1x za 2 roky, se přezkoumává, zdali dále trvá ta duševní porucha. V zásadě ty důvody, proč je izolován. Tzn. spáchal závažný trestný čin, má nějakou duševní nebo jinou poruchu, hrozí, že to bude páchat znovu a je ho třeba permanentně léčit. To jsou ty hlavní zákonné důvody, které musí být splněny. Proto dostat se do detence je opravdu "jen pro několik" závažnějších pachatelů, kteří mají nějakou duševní poruchu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. A nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážení přítomní, padl jediný dotaz, resp. v obecné rozpravě vystoupil pan senátor Štětina, který položil panu ministrovi otázku. Já nemám, čím bych ji doplnil, protože pan ministr skutečně odpověděl velmi podrobně a podle mě argumentačně správně. Jen bych si dovolil jako zpravodaj říci, že žádný návrh, ani na schválení, ani na zamítnutí, ani jiný procesní návrh nepadl. A v podstatě bych si dovolil vás odkázat na usnesení ústavněprávního výboru, který doporučil Senátu PČR vrátit projednávaný zákon PS s pozměňovacími návrhy, které, doufám, dáte-li mi možnost, projednáme v podrobné rozpravě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, v této chvíli splníme doporučení ústavněprávního výboru, otevírám podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Logicky jsem to já, naváži na to, co jsem říkal, děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Návrh ústavněprávního výboru Senátu PČR máte před sebou. Je ve 3 bodech. Jinak on je v podstatě jednoduchý. Ty první 2 body jsou doplněny o možnosti operativních prostředků ve vztahu ke 2 trestným činům. A jak jsem vám říkal, to jsou trestné činy, u nichž nelze podezírat kohokoli, že by chtěl rozšířit rejstřík možnosti odposlechů či nasazení agenta policejního orgánu atd. Skutečně když se podíváte, já si dovolím rychle přečíst ty 2 skutkové podstaty, protože asi nemáte všichni před sebou Trestní zákoník tak, jak já nemám ty zákony, kde jste zpravodajem vy. Paragraf 244 je trestným činem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží. A spočívá v té základní skutkové podstatě v tom, že kdo s nálepkami, kontrolními páskami a jinými předměty k označení zboží pro daňové účely nakládá v rozporu s jiným právním předpisem, v úmyslu způsobit jinému škodu, nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez nálepek, kontrolních pásek nebo jiných předmětů k jeho označení pro daňové účely atd., pak tu máme další možnosti. Ale v podstatě ještě ten druhý, § 245, padělání a pozměňování předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti, takže zase ta základní skutková podstata, kdo padělá nebo pozmění nálepky, kontrolní pásky nebo jiné předměty k označení zboží pro daňové účely nebo předměty vydávané orgánem veřejné moci nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové nálepky, pásky nebo předměty uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých – to je ta základní – je tam pak trestní sazba, tady je sice tak, jak jsme o tom diskutovali v ústavněprávním výboru, je jednoletá, ale v podstatě u těch trestných činů, které se doplnily nebo doplňují tímto návrhem do Trestního řádu, tam jsou stejné trestní sazby. Skutečně, když jste slyšeli ty skutkové podstaty, tak myslím, že nemusíme mít podezření na to, že někdo tím chce někoho odposlouchávat, špehovat účelově, skutečně ne. Tady je problém totiž v něčem jiném. Tady je problém v tom, že organizovaný zločin se vždy chová tak, jak mu dovoluje trestní zákoník a Trestní řád té či oné země. V našem případě tedy v rámci organizovaného zločinu, který spočívá v ilegálním dovozu cigaret, alkoholu atd., tak to spočívá v tom, že jedou za sebou třeba 4-5 automobilů, protože každé z nich veze množství, které odpovídá přestupkovému jednání. A pakliže jsou kontrolováni a pak usvědčováni, tak práce celních orgánů, policejních orgánů spočívá ve složité dokladaci tohoto jejich jednání, ale skončí to u správního orgánu a nikoli v rámci trestního řízení. A mně skutečně velmi jde o to, abychom postihli organizovaný zločin, který spočívá v této trestné činnosti. Jinak já tady mám velmi podrobné odůvodnění, ale chci to spíše sdělit lidsky, aby byla možnost tím, že protože to nemají policejní orgány ani orgány Celní správy ČR, nasadit odposlech nebo monitoring kontaktů telefonních a dalších, a zrovna tak ani nasazení policejního agenta, což samozřejmě spadá pod Policii ČR, tak mně jde o to, abychom rozšířili tento rejstřík o tyto 2 trestné činy. Znovu říkám, nehledejte za tím nic dalšího než to, co jsem tady uvedl.

S tím, že samozřejmě já jsem vypustil, a poté i ÚPV Senátu PČR, ten § 240 trestního zákoníku z toho důvodu, že asi tam by už mohlo být nějaké podezření, jestli ten institut není sledován, není jakoby znevažován, ale v tuto chvíli skutečně jde pouze o to, doplnit možnost – ony už jsou doplňovány skutkové podstaty jiných trestných činů, takže plus další dva. To je velmi zkráceně. Já bych se pak vyjádřil ke svému návrhu v podrobné rozpravě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já bych možná jenom stručně navázal na kolegu Antla. Podle informací, které jsme dostali, tak touto trestnou činností, která by měla být zahrnuta do těch případů, kdy je možno nasadit operativní techniku, případně agenta, týká se zejména padělání cigaret, tak údajně ty škody pro stát na daních, konkrétně na spotřební dani a následně na dani z přidané hodnoty, by mohly dosahovat až 20 miliard Kč ročně. Samozřejmě je iluze, že tímto by se tato trestná činnost zcela potlačila, ale jenom z fiskálního hlediska, kdyby třeba z třetiny nebo z poloviny se dokázalo tímto postupem takovouto činnost omezit, tak by to mělo i velmi významné dopady na státní rozpočet. Z tohoto hlediska se jedná i o velmi závažný fenomén.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Pane ministře? Pan ministr nemá potřebu se vyjádřit. Takže prosím pana garančního zpravodaje, aby nám řekl, jak budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Máte před sebou, prosím, pozměňovací návrhy. Jak jsem odůvodnil ty první dva, ten první se týká odposlechů a monitorování, vlastně telekomunikačního provozu, a ten druhý se týká možnosti nasazení agenta. Přičemž když se podíváte, oba ty trestné činy tam jsou, a ten třetí – já jsem se ještě k němu nevyjádřil, ale po rozpravě – po podrobné rozpravě pan náměstek ministra spravedlnosti dr. František Korbel se vyjádřil tak, že v podstatě pokud o tom budeme uvažovat, tak ať prodloužíme i účinnost. Takže to je ten bod 3. Dohodli jsme se – nabývá účinnosti prvním dnem 3. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Já si myslím, že je to i ve prospěch orgánů činných v trestním řízení, které tak mají větší dobu na to, aby se seznámily s touto podle mého názoru zásadní novelou trestního řádu.

Tím chci říci, že v podstatě, podívám-li se na obsah, tak všechny tři pozměňovací návrhy spolu souvisejí. Pokud někdo by měl problém s prvním, tak má se všemi, to znamená, účinnost, pak není třeba – já bych si dovolil navrhnout, vážená paní předsedající, abychom hlasovali společně o všech třech pozměňovacích návrzích.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Máte na to právo a pokud to nikdo nebude rozporovat, tak budeme takto postupovat. Já si tedy dovolím svolat všechny hlasováním.

Zazněla znělka k hlasování. Protože nás je tu – vypadá to tak – velmi málo, tak já vás všechny odhlásím a znovu přihlásím. Ještě se budu ptát na postoj jak pana navrhovatele, tak pana zpravodaje.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k návrhu zákona, tak jak ho předložil ÚPV, pan zpravodaj ÚPV. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra na pozici k tomuto pozměňovacímu návrhu. Prosím, pane ministře. (Poznámka pana ministra: Stanovisko ministerstva je mírně pozitivní.) Děkuji. (Veselost.) Pana zpravodaje – předpokládám pozitivní. (Pan zpravodaj: Určitě velmi razantně pozitivní.) Dobře. (Veselost.) Tak se nám to hezky vyvážilo.

Protože znělka už zazněla, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám. Znamená to, že musíme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Tentokrát bez znělky, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní tedy musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Miroslav Antl a Jiří Dienstbier. Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, pověřit pány senátory Antla a Dienstbiera odůvodněním našeho návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh zákona a já to jako bod ukončuji. Děkuji panu navrhovateli, panu ministru Pospíšilovi, děkuji garančnímu zpravodaji i všem, kteří se zapojili do debaty k tomuto návrhu.

Dalším návrhem zákona je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 210

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, paní předsedající. Všechny senátorky a senátory uklidním, že to je poslední tisk ministerstva spravedlnosti na této vaší schůzi.

Dovolte mi jenom stručné uvedení tohoto návrhu zákona, protože platí, že o zákonu o přeměnách obchodních společností a družstev v ČR pořádně něco ví jenom sami jeho autoři, protože jde o mimořádně obtížnou právní materii transformace, fúzí a změn jednotlivých právnických osob, obchodních společností. A protože jde o transpoziční novelu, která v zásadě transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/109/ES z roku 2005, tak nebudu zde dlouze osvětlovat jednotlivé nuance, protože – jak jsem řekl – je to věcí nutnosti, tuto právní úpravu v tuto chvíli přijmout.

Nicméně mi dovolte alespoň říci, že vedle transpozice zde řešíme některé praktické problémy, které se v návrhu ukázaly. Výrazná část té změny, kterou dnes projednáváte, se týká takzvaných přeshraničních přeměn, což je oblast, která fakticky dosud nebyla příliš upravena. To znamená změna společností s přeshraničním prvkem, věc, která v poslední době v rámci posilujících se hospodářských vztahů a narůstajícího obchodu v rámci EU je důležitá, aby v českém právním řádu byla upravena podrobně.

Návrh dále řeší některé praktické problémy. Je reakcí na určitá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Dále také dochází ke sjednocení terminologie.

Protože se jedná, jak jsem už jednou řekl, o mimořádně složitou, v zásadě technickou materii, já v tuto chvíli, když dovolíte, dále nebudu tisk komentovat a případně ještě vystoupím v rozpravě, budou-li nějaké dotazy. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jak pan ministr řekl, jde opravdu o novelizaci zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností. Začal bych historií a legislativním procesem.

Autorem projednávaného návrhu změny zákona je vláda ČR. Do Poslanecké sněmovny byl návrh předložen 25. 5. 2011 jako sněmovní tisk č. 365. Byl přikázán k projednání ÚPV, zpravodajem za tento výbor byla určena poslankyně paní Mgr. Jana Suchá. Proběhlo druhé čtení na 23. schůzi. Třetí čtení taktéž proběhlo na 23. schůzi dne 27. 9. 2011. Návrh zákona byl schválen.

Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh změny zákona Senátu 5. 10. 2011. Máme ho pod tiskem č. 210. Lhůta nám končí 5. 11. 2011.

V roce 2008 v důsledku povinnosti provést transpozici Desáté směrnice EU o přeshraničních fúzích bylo s ohledem na přehlednost právních norem rozhodnuto tuto oblast právní úpravy vyčlenit z obchodního zákoníku. Původně to byla součást obchodního zákoníku. Vývoj v dané dynamicky se rozvíjející oblasti obchodního práva vyžaduje průběžně podrobnější právní úpravu a také nutnost reagovat na případné precedentní rozsudky na úrovni ES. V rámci této novelizace jde o rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva ve věci Kolhofer a Minarik proti ČR. Rozsudek S3010/2006 ze dne 15. 10. 2009. Dále o rozsudek soudního dvora EU ze dne 16. prosince 2008 ve věci C-210/06 – Cartesio.

Předkládaná novela reaguje na potřebu provést legislativní opravy nedostatečné transpozice směrnic č. 77/91/EHS, 78/855/EHS, 82/891/EHS a 2005/56/ES do českého právního řádu. Provádí transpozici směrnice 2009/109/ES ze dne 16. září 2009. Zde upozorňuji na lhůtu transpozice, která je do 30. 6. 2011. Takže už jsme malinko přes lhůtu.

Touto transpozicí se výše uvedené směrnice, které jsem před tím citoval, upravují pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a na dokumentaci v případě fúzi a rozdělení.

Dále novela reaguje na potřebu právní úpravy přeshraničních přeměn v nových členských státech EU ve vztahu k institutu rozhodného dne a tím umožňuje přeshraniční přeměny českých společností se společnostmi z těch států, kde je rozhodný den upraven odlišně od dosavadní právní úpravy platné v ČR a starých státech EU.

Novela také reaguje na požadavky z praxe, na nutnost sjednotit terminologii v platném zákoně a tím odstranit výkladové problémy.

Dalším požadavkem z praxe, který novela řeší, je potřeba odstranit věcné a formální vady v úpravě některých institutů v zákoně o přeměnách a také doplnit chybějící úpravu, jejíž neexistence způsobovala právní nejistotu při aplikaci zákona.

Tento zákon nemá žádné nároky na rozpočet státu. Rozpočet obcí taktéž není dotčen.

Tato novela zákona, jak již bylo v úvodu uvedeno, obsahuje 482 nových ustanovení. Pro srovnání, původní zákon obsahoval jen 398 paragrafů. Nedotčeno zůstává pouze 50 ustanovení. Celkem se nově vkládá 130 paragrafů, 40 ustanovení je vyvoláváno transpozicí směrnice č. 2009/109/ES. Na základě judikatury je vkládáno 70 nových ustanovení.

Na základě výše uvedeného je jasné, že postup zvolený předkladatelem nebyl v daném případě úplně nejšťastnější. Dochází k vkládání nových paragrafů, jejichž označení je doplňováno písmeny abecedy, takzvané řetězení. Například § 384 má označení a) až p), čímž se v podstatě ztrácí přehlednost v dané oblasti.

Bylo by dobré pro budoucnost tuto materii upravit novým zákonem tak, aby v podstatě daná materie se stala přehlednější a pro praxi lépe aplikovatelnější.

Samozřejmě se objevují v předkládaném materiálu problémy, které jsem chtěl řešit pozměňovákem, ale byl jsem demokraticky v ústavním výboru přehlasován, tudíž je nebudu předkládat. Týkalo se to změny nepromlčitelnosti práva na výplatu přiměřeného uspořádání a také oblasti, která je vyvolána v oblasti § 68 odst. 3 písm. e), která se týká jiných než obchodních společností a družstev a taktéž se doporučuje řešit, pokud bude přijímána nová právní úprava. Děkuji zatím za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, tak abyste se k ní mohl posléze vyjádřit.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, jak už tady bylo řečeno, jde o mimořádně obtížnou a složitou materii, a proto zde mohou vzniknout ať úmyslné i neúmyslné určité rozpory.

Nesouhlasím s tím, že to nebude mít dopad na obce a státní rozpočet, protože se dává povinnost určitých znaleckých posudků. A jak jsme se dozvěděli, znalci budou chtít více a více peněz, tzn. znalecké posudky obce zatíží velkými částkami.

Chtěl bych se dotknout jedné věci. Týká se to bytových družstev. Je to o povinnosti dělat posudek. To znamená, že se dělá podvádění v účetnictví? Družstva přece vedou účetnictví, dělají odpisy, audity, vše je zaznamenáno v katastru nemovitostí. Ale tady se při fúzi budou muset dělat posudky. Jaká je kvalita znaleckých posudků, si mnozí z vás, kteří vlastní nemovitosti, můžete udělat obrázek. Dokonce i krajská zastupitelstva, která si dělají některé posudky na některé stavby, tak jsou tam diametrální odlišnosti ve výši stovek miliónů korun.

Tady se domnívám, že je zde pokus o to, aby se dala znalcům, kteří jsou tak těžce zaneprázdnění, další možnost k získání peněz, a to bohužel z kapes družstevníků.

Při fúzi bytových družstev, případně jejich rozdělení, dosud platí, že se nevyžaduje znalecký přezkum. To znamená, že projekt fúze bytových družstev, na rozdíl od družstev jiných typů, přezkoumán být nemusí. Ale to neznamená, že nemůže.

V zájmu ochrany svých členů jsou bytová družstva zvláštním způsobem omezena, co se fúzí a rozdělení týče a to proto, aby v důsledku fúze nepozbyly členové, nájemci družstevních bytů, svých práv. To je vyjádřeno i v ustanovení o tom, že bytové družstvo může uzavřít smlouvu o fúzi jen s jiným bytovým družstvem. A účast jiných typů družstev zde není dovolena. Navíc se stává i členem toho nástupnického bytového družstva. Tyto výjimky byly pro bytová družstva z obecného ustanovení o fúzi družstev udělány proto, aby právě nedocházelo k zatížení finančnímu těch družstevníků. Hlavně pro tu jeho ekonomickou náročnost a především i pro určitou nadbytečnost. Po transformaci bytového fondu obcí, vyčleňováním a rozdělováním velkých družstev na drobné celky vzniklo tisíce malých bytových družstev, kdy se mnohdy v zájmu členů, a je mnohdy v zájmu členů žádoucí a je to i některých jejich přání, opět se sloučit v ty větší celky. Protože jsou ekonomicky výhodnější, je možné si dovolit některé placené funkce a tak dále. Bohužel, pokud by ten znalecký přezkum měl být učiněn, velmi významným způsobem to může tyto celky zatížit. Je to i určitá překážka dalšího slučování a mám za to, že to příliš neochrání členy bytových družstev. Já doufám, že to nebyl ani záměr navrhovatele novely. Ostatně to plyne i z důvodové zprávy a jedná se pouze o legislativně technickou úpravu. Chtěl bych říci na příkladech, že družstvo, které vlastní jeden dům o 20 bytech, může dát až 300 tisíc za ten znalecký posudek. Když si vezmeme družstva Stavba bude fúzovat s družstvem Pokrok, to je 10 tisíc bytů s 20 tisíci byty, a důvodem je to, co už jsem řekl, racionální a méně náročná správa, tak už se cena může vyšplhat do výše 50 miliónů i výše. Ptáte se, kdo to zaplatí? No, samozřejmě ten člen toho družstva, bude to započítáno a je otázkou, co to vyřeší. Profesor Dědič, a já mám tady i jeho zprávu, na to, jakým způsobem se k tomu staví, smíchává výrobní družstva, bytová družstva, všechno dohromady. Je to stejné. Je to asi odborník. I když družstevní svazy mají jiný právní názor než má pan profesor Dědič. Já se domnívám, že slučování dvou družstev o třeba 5 bytech není stejné jako když se slučuje ČEZ s někým jiným, nebo jiné velké korporace. Dokonce i odborník na bytovou problematiku a bytové právo, Dr. Přikryl má rozdílný názor než má profesor Dědič, který je spoluautorem nebo hlavním tvůrcem této novely zákona. Já bych chtěl zdůraznit, že družstva nejsou zcela normální obchodní společnosti a pak je zde ještě paragraf 84, který nevylučuje to, že pokud by se nějaký družstevník nebo někdo cítil dotčen, takže může požádat o to, aby ten znalecký posudek byl zhotoven, ale ukládat povinnost, že musí být, i když tam je v jiných odstavcích zase připouštěno, že se toho může i vzdát, mi nepřipadá nejšťastnější a proto jsem si dovolil, nebo si dovolím, pokud to půjde, předložit doplňující změnu toho zákona, pokud bude zákon postoupen do podrobného čtení. Jednalo by se pouze o jednoduchou technickou novelu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl zareagovat na návrh, který tady avizoval pan kolega Dryml, který se týká vlastně zrušení povinnosti při fúzi, resp. při přeměně družstev, stanovovat znalce. K té argumentaci, kterou předkládají bytová družstva, tak já na ní vidím určitou racionalitu, ale nejsem si teď úplně jist, dostali jsme to příliš na poslední chvíli, a přeměny společností a družstev jsou poměrně komplikovaná věc, a já bych nerad, abychom způsobili nějaký nezamýšlený důsledek a nepoškodili i členy družstev. To, co je podstatné, takže návrh sice ukládá v určitých případech stanovit znalce, který přezkoumává věci, které se týkají přeměny, ale v tomto případě, co se družstev týče, tak pokud se členové družstev rozhodnou, že nechtějí znalecké ocenění, tak to znalecké ocenění nemusí být provedeno, resp. ten znalecký posudek. Bál by se, že kdybychom tu povinnost teď paušálně zrušili, aby nemohlo tedy doopravdy dojít následně k poškození členů, tak jak jsem si i já přečetl to stanovisko profesora Dědiče, tak on upozorňuje na to, že doposud musela být zachována hodnota těch členských práv, resp. vkladů, zatímco nově zákon na tomto požadavku netrvá a v takovém případě je povinnost stanovit doplatek, a samozřejmě klíčová je otázka stanovení výše toho poplatku, mohou tam být například při více slučovaných družstvech třeba nějaké dluhy, které přecházejí na ten nástupnický subjekt a to jsou věci, které by se v rámci té přeměny měly právě vyrovnat formou toho doplatku. Já bych teď z důvodu opatrnosti spíše se přikláněl k tomu, ten pozměňovací návrh nepřijímat a nechat to doopravdy na rozhodnutí členů bytových družstev, zda se vzdají práva na znalecké přezkoumání či nikoliv. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. To byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Prosím, pane navrhovateli, abyste se vyjádřil k rozpravě. Děkuji.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně, paní předsedající. Mé slovo mi velmi ulehčil pan předřečník pan Dr. Dienstbier, protože já jsem víceméně chtěl říct to samé. Já v tuto chvíli nechci zde na plénu polemizovat s požadavkem družstevních svazů o tom, na kolik mají nebo nemají být posudky při fúzi bytových družstev, ale opravdu se jedná o tak citlivé téma a tak důležité téma, že mě trošku mrzí, a ptám se, jaksi zde řečnicky, proč družstevní svazy tento požadavek nediskutovaly, když ne s ministerstvem spravedlnosti, když ne v Poslanecké sněmovně, tak proč třeba ne na ústavně-právním výboru Senátu? Jak jsem se bavil s panem zpravodajem, tak ta věc diskutovaná nebyla. Mohli jsme tu věc seriozně posoudit a zvážit to, nakolik je navržená úprava rigidní a zatěžuje zbytečně družstevníky nebo naopak je jejich ochranou v tom, aby při přeměnách družstva nebyli poškozeni na svém podílu.

Já bych velmi nerad, abychom tady opravdu teď přijali něco, o čem nejsme přesvědčeni, a výsledkem by bylo to, že u bytových družstev budou družstevníci poškozeni na hodnotě na členském podílu, protože nebudou mít jasné informace. Nebudou mít znalecký posudek, ze kterého budou moci jasně zjistit, jakou ekonomickou situaci mají ony subjekty a jak bude vypadat jejich podíl poté, co proběhne ona přeměna resp. fúze.

Tady opravdu chci se vší důrazností říci, že je třeba brát na stanovisko prof. Dědiče jako klíčové autority zřetel, i když s ním ne každý musí souhlasit. Pokud někdo nebude schopen vyvrátit jeho námitku, že v případě přijetí změny, kterou navrhl senátor Dryml, tak hrozí riziko poškození družstevníků. Těžko s tím může ministerstvo spravedlnosti souhlasit.

Já bych moc prosil o opatrnost. Nechť družstva tuto věc řádně projednají, nechť proběhne veřejná debata, nechť se o tom dále bavíme na úrovni Poslanecké sněmovny a Senátu. Tím, když tato novela bude přijata, se nekončí. Nedělejme nic, o čem nejsme přesvědčení, že je ve prospěch občanů. Tady je to riziko relativně veliké. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miloš Malý:  V proběhlé rozpravě vystoupili dva senátoři. Pan senátor Dryml, který upozorňuje na úpravu v § 179 a avizoval pozměňovací návrhy. Pan senátor Dienstbier reagoval na tuto materii. Jestli vám mohu ještě jako zpravodaj dát informaci – pokud se zruší § 179, jak s tím náš návrh, který projednáváme, počítá, tak já ho přečtu, § 179, je to díl 2, zvláštní ustanovení o vnitrostátní fúzi bytového družstva – projekt vnitrostátní bytového družstva nemusí být přezkoumán znalcem ve vnitrostátní fúzi; ustanovení § 167 se nepoužije. Podle návrhu pana senátora Drymla by z toho vypadlo slovo "vnitrostátní", byl by jenom "projekt fúze bytového družstva nemusí být přezkoumán znalcem pro vnitrostátní fúzi". A ustanovení § 167, co je za středníkem – se nepoužije. Přitom § 67, když se podíváte, tak se jedná o hlavu 8, zvláštní ustanovení o vnitrostátní fúzi družstva, je to díl jedna, obecná ustanovení – a ten říká v § 167 – projekt vnitrostátní fúze přezkoumá za každé ze zúčastněných družstev znalec o vnitrostátní fúzi, a to před předložením projektu vnitrostátní fúze členské schůzi ke schválení, nebo jeden znalec pro vnitrostátní fúzi pro všechna zúčastněná družstva; ustanovení § 113, § 114 písm. d) a e), § 115 a 116 se použijí obdobně. Odst. 2 říká – znalecká zpráva o vnitrostátní fúzi se nevyžaduje, jestliže s tím souhlasili všichni členové zúčastněného družstva, pro které se má znalecká zpráva vypracovávat.

Pokud se dohodnou, že zprávu nepotřebují, tak samozřejmě nemusí být předkládána, takže tam není a priori, že by musela být za každou cenu.

To je moje odpověď.

Seznámil bych vás s usnesením č. 136 z 28. schůze konané dne 19. října 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů:

I. Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Můžeme tedy přistoupit k hlasování, protože pro tuto chvíli je zde jediný návrh, a to je návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dovolím si všechny svolat k hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji velmi panu ministrovi za dnešní maratón. Děkuji panu zpravodaji i všem, kteří se na tom podíleli. Vyhlašuji v této chvíli polední přestávku, a to do 14.30 hodin. Přeji vám dobrou chuť.

(Jednání přerušeno ve 13.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážení kolegové, protože žádnou kolegyni nevidím, dovolte, abych po polední přestávce zahájil naše odpolední jednání.

Ale protože se přihlásil s právem přednosti pan předseda Senátu Milan Štěch, má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, před chvilkou se se mnou spojil pan guvernér České národní banky Miroslav Singer a vzhledem k události včerejší Rady EU zasedá dnes mimořádně Bankovní rada, a proto požádal, abychom z pořadu naší schůze vyřadili bod, který máme pod č. 29, je to senátní tisk č. 149 – Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2010.

Navrhuji vyřadit tento bod z pořadu dnešní schůze a zařadit ho na příští schůzi Senátu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, děkuji. Ale vzhledem k tomu, že nemůžeme v této chvíli hlasovat, budu pokračovat otevřením našeho prvního odpoledního bodu a jakmile budeme v počtu hlasovacím, tak návrh pana předsedy Senátu budeme realizovat hlasováním.

Budeme projednávat bod

 

Návrh změn statutu Soudního dvora Evropské unie a přílohy I k tomuto statutu

Tisk EU č. N 055/08

Návrh máme jako senátní tisky č. N 055/08 a č. N 055/08/01. Poprosil bych pana ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám vás, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážený pane místopředsedo, slovutný Senátu, vážení nepřítomní. Dovolte, abych stručně uvedl návrh změn statutu Soudního dvora Evropské unie.

Obsahem návrhu je několik dílčích změn v organizaci Soudního dvora Evropské unie. Zásadní význam má návrh na navýšení počtu soudců tribunálu o 12, což by mělo vyřešit dlouhodobé přetížení tribunálu.

Česká republika se zatím kloní k jinému řešení této situace, a sice k vytvoření specializované soudní komory na spory z ochranných známek. Nicméně pokud by návrh změn statutu ohledně připomínky obsažené ve stanovisku Komise byl přijat, mohlo by i navýšení počtu soudců být přijatelné. Zavedení specializace v rámci jednotlivých senátů tribunálu a rovné postavení členských států při obsazení nových míst soudců by mohlo být efektivní řešení problému tribunálu a zároveň přijatelné z hlediska zájmů České republiky.

Tolik stručně z mé strany k předkládanému návrhu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máme jako tisk č. N 055/08/02. Zpravodajem je pan senátor Luděk Sefzig a toho bych poprosil, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Ale vzhledem k procedurálnímu návrhu, který byl přednesen předtím, bych nás všechny odhlásil, abych věděl, kolik nás tady reálně je, abych pak mohl o procedurálním návrhu předsedy Senátu nechat hlasovat.

Ale máte slovo, pane kolego, nemusíte odcházet od řečniště.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jsem tomu rozuměl tak, že se mám nejdříve přihlásil s kartičkou, zaregistrovat se a pak teprve hovořit. Mohu tedy nejdříve přednést svoji zpravodajskou zprávu týkající se změn statutu Soudního dvora EU.

Touto změnou statutu jedné z pilířových institucí Evropské unie, tedy Soudního dvora, který sídlí v Lucemburku, jsme reagovali na velké množství nových podnětů, které souvisejí jednak s probíhající praxí a jednak s tím, že po přijetí Lisabonské smlouvy tak komunitární právo rozšířilo též o bývalý třetí pilíř, tedy o politiku prostoru, svobody, justice a vnitra. A na základě toho přichází více podnětů k soudnímu jednání, a proto je zapotřebí změnit statut tak, aby se buďto navýšil počet soudců, a to jak v Soudním dvoru, tak v tribunálu, nebo aby se alespoň nějak zefektivnila funkce tohoto Soudního dvora.

Musím říci, že Soudní dvůr má výjimečné postavení. Bývá často označován za motor integrace, a je pravda, že nad některými judikáty se řada politiků pozastavuje. A nemyslím tím, že by soudili vlastní rozsudky, ale spíše někdy i neprobíhající kontinuitu v rozhodnutí. Mohu připomenout například rozhodnutí ve věci Mangold?, nebo jedno rozhodnutí týkající se odškodňování česko-slovenských občanů se sídlem firmy na Slovensku. Takových rozhodnutí je hodně, některá ta rozhodnutí si odporují. Ale i toto byl důvod, proč jsme projednání změny statutu vybrali k tomu, abychom jej projednali a přijali k němu eventuálně doporučení.

Požádali jsme Stálou komisi pro Ústavu a parlamentní procedury, a tato komise, kde byl zpravodajem pan senátor Miroslav Antl, doporučil vzíti materiál na vědomí.

Ale náš výbor tento materiál projednal a přijal usnesení, které máte na svých lavicích jakožto patřičný tisk, který nebudu citovat celý. Jenom reaguji na to, že nejcitlivější oblastí se právě týká zefektivnění funkce tribunálu tím, že by se měl navýšit počet členů, soudců. Nevadí nám, že bude vytvořena funkce místopředsedy Soudního dvora, takové věci jsme nekomentovali, neboť se domníváme, že je věcí této instituce, aby si utvořila vlastní pořádek tak, aby pracovala co nejefektivněji, a tak, jak každému soudu sluší, aby pracovala spravedlivě a aby nedělala rozdíly v rovnosti před zákonem.

Naše usnesení vyjadřuje, že spíše podporujeme vytvoření takového tribunálu, kde by bylo kvalitní zastoupení jednotlivých členských států nebo zástupců členských států, dále podporujeme, aby byly spíše vytvářeny speciální soudy v rámci tribunálu, které by soudily jednotlivé opakující se soudní případy, nejčastěji jsou to spory ve věci zákazníků, ochrany obchodních značek.

A pak v třetí a čtvrté části reagujeme na to, že bychom byli rádi, kdyby byl vyjádřen jednak ekonomický dopad takovýchto rozhodnutí.

A za čtvrté dovolujeme si upozornit na to, že by i Komise měla při vytváření nové právní předlohy pomýšlet na to, že vytváří de facto někdy prostředí, které je spíše blízké pralesu a vytváří také velice problematickou třeba půdu pro to, aby probíhalo i efektivní soudní jednání EU.

Čili i ve fázi vzniku legislativy bychom měli pomýšlet na to, že tato legislativa musí být tak jednoznačná, aby spíše ubývalo procesů, aby Soudní dvůr nebyl zahrnován, popř. i jiné soudy nebyly zahrnovány.

To je tedy předmětem našeho usnesení, které si vám dovoluji předložit k vašemu schválení. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval také ústavně-právní výbor, zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, moji zpravodajskou zprávu vlastně přednesl pan garanční zpravodaj, který i řekl, že jsme se tím zabývali, tedy jako ústavně-právní výbor a že jsme doporučili výboru pro záležitosti EU, aby on vyslovil souhlas, resp. doporučil k vyslovení souhlasu. Chci tím ale říci, že jsme se tím nezabývali povrchně a že bychom jednoznačně dali souhlas, ale my jsme skutečně vedli velmi podrobnou rozpravu, s tím, že jsme zvažovali i tu eventualitu, kterou pan předseda tady před chvilkou řekl, to znamená počkat, vyčkat a dát stanovisko. Ale v tu chvíli jsme se shodli na tom, že nebudeme s tím mít žádný problém, ale to není u všech evropských tisků. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otvírám rozpravu. Do rozpravy se v daném okamžiku nikdo nehlásí, takže nepředpokládám, že by se pan ministr vyjadřoval k něčemu, co neexistuje. A pan kolega Sefzig přišel s návrhem z jejich výboru, takže o tom bychom měli za chvíli hlasovat, protože podle výkladu vzít na vědomí tento tisk je jako bychom se tím nezabývali. Předpokládám, že předmětem našeho hlasování bude usnesení výboru pro záležitosti EU.

Zkusím znělkou dohonit ostatní nepříslušné senátorky a senátory.

A ještě než zahájím hlasování, tak upozorňuji ty, co přišli později, že všichni byli odhlášeni, aby si zkontrolovali, zda jim svítí modré světélko.

A zahajuji hlasování o usnesení, jak nám bylo předloženo výborem. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 52 ukončeno, registrováno 36, kvorum 19, pro 34, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím končíme projednávání tohoto bodu.

A nyní můžeme hlasovat i o procedurálním návrhu, který nám přednesl předseda Senátu Milan Štěch, a to o žádosti guvernéra České národní banky vyřadit senátní tisk č. 149 z pořadu této naší schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 53 ukončeno, registrováno 37, kvorum 19, pro 35, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A odcházejícímu panu ministrovi děkuji za předložení materiálu.

Jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Návrh zákona o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon)

Tisk č. 211

Návrh máme jako tisk č. 211 a návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám předložil vládní návrh zákona o chemických látkách a chemických směsích, tzv. chemický zákon, který se zabývá problematikou chemické bezpečnosti.

Česká republika tímto návrhem uvádí v soulad legislativu ČR v oblasti chemických látek a směsí s právními předpisy EU. Zákonem dojde k adaptaci českého právního řádu na několik přímo použitelných předpisů unie a rovněž k transpozici několika evropských předpisů.

Tyto předpisy mají zejména za cíl zavést v celosvětovém měřítku jednotná kriteria pro klasifikaci balení a označování látek a směsí v závislosti na jejich nebezpečných vlastnostech, čímž dochází k posílení ochrany lidského zdraví a životního prostředí a zjednodušení mezinárodního obchodu s látkami a směsmi, což by mělo být přínosem i pro podnikatelské subjekty.

Tohoto cíle má být dosaženo zejména zajištěním návaznosti na globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování, který slouží pro identifikaci nebezpečných chemických látek a směsí. Po obsahové stránce se dále mění zejména systém klasifikace a v souvislosti s ním současně způsob označení nebezpečnosti na obalu látky nebo směsi, např. systémem nových grafických symbolů nebezpečnosti, nové slovní vyjádření nebezpečnosti a také pokyny pro bezpečné zacházení. Zároveň dojde k ustanovení o osvědčení o dodržování zásad správné laboratorní praxe a úpravě správních deliktů.

V souvislosti s těmito změnami je nutné rovněž upravit kompetence orgánů státní správy rozšířením jejich kontrolní a dozorčí činnosti v oblasti klasifikace balení a označování látek a dojde ke zvýšení míry kontroly činnosti výrobců, dovozců, uživatelů, distributorů a příjemců látek a směsí. V souvislosti s požadavky těchto adaptovaných nařízení je nutno rovněž zabezpečit dostatečnou informovanost všech dotčených subjektů.

Zákonem dochází rovněž k úpravě některých dalších zákonů. Jedná se zejména o zákon o inspekci práce, ve kterém byla doplněna oblast přestupků a sankcí, a zákon o správních poplatcích, kdy dochází k odstranění jedné položky sazebníku. Novela živnostenského zákona je čistě technického charakteru, kdy se nahrazuje neužívaný pojem "přípravky" na nový pojem používaných praxí, a to "směsi".

Navrhovaná ustanovení zákona nepřesahují rámec povinností stanovených přímo použitelnými předpisy EU ani směrnic, které zákon transponuje.

Návrh byl 19. října 2011 projednán ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a bylo k němu přijato usnesení č. 59.

Jak jistě víte, neprovedení implementace právních předpisů EU je následováno řízením před Soudním dvorem s hrozbou citelných peněžních sankcí. Tato hrozba je v případě nepřijetí návrhu chemického zákona velmi reálná, kontaktní místo EU PILOT se již obrátilo na Evropskou komisi, že neobdrželo od ČR oznámení o sankcích. Česká republika sice informovala Evropskou komisi o tomto návrhu a o průběhu legislativy, avšak Komise v minulých týdnech odpověď nepřijala.

Proto si vás dovoluji zdvořile požádat o vyslovení souhlasu s tímto návrhem. Děkuji pěkně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů, pane ministře. Garančním a jediným výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako tisk č. 211/1. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který má slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr mi velmi usnadnil moji zpravodajskou zprávu, a tak mi dovolte, abych jenom v krátkosti doplnil několik informací.

Za prvé pokud se týká legislativního procesu, tak vláda předložila tento zákon Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 4. dubna 2011 a jejím Organizačním výborem byl přikázán výboru pro životní prostředí PS. Tento přijal celkem 9 pozměňujících návrhů a další tři byly podány v rámci druhého čtení. Jednalo se v zásadě především o drobné legislativně-technické úpravy. A všechny tyto návrhy byly schváleny.

První čtení návrhu zákona se uskutečnilo 29. dubna 2011, druhým čtením pak prošel návrh tohoto zákona dne 21. září 2011 a zákon byl schválen ve třetím čtení dne 23. září 2011 na 23. schůzi PS.

V závěrečném hlasování v PS bylo přítomno 145 poslanců a 106 se jich vyslovilo pro, proti byli dva poslanci.

Co se týče předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy, tak předkladatel očekává dopad na podnikatelskou sféru, která se zabývá oblastí upravenou zákonem, a to v celkové výši 51,8 mil. Kč, a to, aby mohly dané subjekty pokračovat v produkci látek s výhledem minimálně do roku 2015. Jedná se především o jednorázové náklady, jako je pořízení výpočetní techniky nebo zaškolení zaměstnanců.

V rámci konzultací s dotčenými orgány byly zjištěny předpokládané náklady na státní sektor, a to konkrétně na ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice, které by ročně měly činit přibližně 14,8 mil. Kč. Zde jde zejména o mzdové a režijní náklady na nové zaměstnance.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, s ohledem na závazky vyplývající z našeho členství v EU a skutečnost, že předkládaný návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy a s ústavním pořádkem ČR, si vám dovoluji předložit usnesení. To přijal po odůvodnění náměstkem ministra životního prostředí Ing. Liborem Ježkem, dále po přednesení zpravodajské zprávy a po rozpravě, kde bylo ministerstvo životního prostředí upozorněno na některé drobné legislativní nedostatky, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR dne 19. října 2011 usnesení, které zní:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Martina Tesaříka a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Tolik ve stručnosti moje zpravodajská zpráva.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Posaďte se také ke stolku zpravodajů. A pokládám otázku, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikdo se nehlásí, otvírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám tudíž jakékoliv vyjádření pana ministra nebo zpravodaje.

Máme jediný návrh, a to je návrh souhlasit s předloženým tiskem. Po znělce budeme o návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 54 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji zpravodajovi a panu ministrovi.

A jsme u dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 212

Návrh máme jako tisk č. 212. A opět pan ministr životního prostředí Tomáš Chalupa nás seznámí s návrhem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jestli si vzpomínáte, nedávno jsem tady projednával návrh směrnice o úpravě právního řádu ČR, která se týkala otázky ochrany volně žijících velryb a už tehdy jsem avizoval, že dojde i na tuleně.

Dámy a pánové, dovolil bych si vám předložit návrh, jehož podstatou je implementace požadavků dvou evropských nařízení o obchodování s výrobky z tuleňů. Jednak se jedná o nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1007/2009 z 16. září 2009 o obchodování s produkty z tuleňů a jednak o nařízení Komise Evropské unie č. 737 z 10. srpna 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k tomuto nařízení Evropského parlamentu.

Přestože dovoz i obchodování s produkty tuleňů na území ČR je vskutku minimální, je nezbytné do zákona o obchodování s ohroženými druhy zapracovat příslušná adaptační ustanovení a uvést tak platné znění zákona do souladu s uvedenými nařízeními.

Předkladem a obsahem tohoto návrhu je za prvé to, že předložený návrh zákona sjednocuje terminologii zákona s oběma nařízeními a určuje vnitrostátní orgány příslušné k výkonu činností stanovených nařízeními, za druhé, navrhovaná novela zákona stanoví sankce za porušení povinnosti z nařízení o obchodování s produkty z tuleňů a svěřuje jejich ukládání České inspekci životního prostředí. A za třetí, vedle transpozičních ustanovení zakládá předložený návrh zákona nové zmocnění pro vydání vyhlášky ministerstvem životního prostředí, kterou se stanoví výše náhrady nákladů péče o exempláře zadržované v záchranných centrech za porušení pravidel obchodování s nimi.

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovoluji si vás požádat o schválení tohoto návrhu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako tisk č. 212/1. Zpravodajkou je paní senátorka Marta Bayerová, která má slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, v podstatě jste mi usnadnil moji zpravodajskou zprávu, protože jste řekl, o čem tento zákon jedná.

Já se tedy vrátím k usnesení, které přijal náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Bylo to 60. usnesení ze 14. schůze konané dne 19. října 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 212).

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Tesaře, náměstka ministra životního prostředí České republiky a zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňujícími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Jsou tři,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Dovoluji si v rámci své zprávy upozornit, že v podrobné rozpravě přednesu vlastní pozměňovací návrhy k této zprávě. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, paní kolegyně, ke stolku zpravodajů. Otázka pro plénum: Navrhuje někdo nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikoho takového nevidím, proto otvírám obecnou rozpravu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže v daném okamžiku nemáme žádný jiný návrh, než návrh, který je z výboru, to znamená vrátit návrh s pozměňovacími návrhy. Otevírám nyní podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Marta Bayerová, prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji za slovo. Náš výbor přijal tři pozměňovací návrhy. V podstatě jsou to legislativně technické návrhy. Ale při dalším studování materiálu jsme zjistili, že tyto návrhy jsou již zcela napraveny v zákonu, který už jsme schválili, což je senátní tisk č. 206. Je to část 31, změna zákona o obchodování s ohroženými druhy.

V podstatě to, co my jsme navrhovali ve výboru, abych to vysvětlila, je v tomto návrhu již opraveno. Proto si dovoluji předložit tyto pozměňovací návrhy:

1. Pozměňovací návrhy výboru č. 1 a 2 nahradit jediným pozměňovacím návrhem tohoto znění:

1. V čl. I body 15 až 17 vypustit.

Následující body 18 až 35 označit jako body 15 až 32.

Odůvodním vám to. Pozměňovací návrhy výboru č. 1 a 2 směřovaly k nápravě zjevných legislativně technických chyb obsažených v novelizačních bodech vztahujících ke se k § 29b zákona o obchodování s ohroženými druhy. Teprve po projednání návrhu zákona ve výboru došlo najevo, že stejná a navíc bezchybná změna § 29b je navrhována i v souběžně projednávaném, nyní už schváleném senátním tisku č. 206, konkrétně v části 31 návrhu zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Proto navrhuji chybné novelizační body 15 až 17 v senátním tisku č. 212 neopravovat, z návrhu zákona je vypustit a úpravu § 29b ponechat na senátním tisku č. 206.

(Velký hluk v sále.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně pokračujte, jestli ještě máte co říci.

Senátorka Marta Bayerová:  Mám, ale vidím, že se zde paní senátorka baví.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, já si myslím, že jste ze Sněmovny zvyklá na daleko horší prostředí, takže zkuste pokračovat.

Senátorka Marta Bayerová:  Já bych chtěla, aby byli všichni kolegové senátoři dobře informováni a poslouchali mne. (Oživení v sále, smích.)Vidím, že paní kolegyně je mladší, hezčí, ale přece jenom si myslím, že teď by bylo lepší, kdybyste poslouchali mne.

2. V pozměňovacím návrhu výboru č. 3 nahradit číslo "34" číslem "30".

To je úplně logické, protože se jedná čistě o formální úpravu v číslování novelizačních bodů. Zatímco v případě přijetí pozměňovacích návrhů výboru by se z původního novelizačního bodu 33 stal bod 34, po přijetí mého pozměňovacího návrhu uvedeného výše bude původní novelizační bod 33 označen jako bod 30, protože jsme tam předtím vynechali body, které jsem už uváděla.

To je můj pozměňovací návrh.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vám děkuji, paní kolegyně. Předpokládám, že všichni tomu ideálně neporozuměli, a jak bývá zvykem, tento pozměňovací návrh by měl být předložen písemně na stůl, abychom opravdu věděli, o čem hlasujeme.

Senátorka Marta Bayerová:  Na stolech je předložen.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jediný ho tedy nemám já ...

Senátorka Marta Bayerová:  To je ovšem diskriminace ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Je to od vás, čili diskriminace mužů v této chvíli ...

Senátorka Marta Bayerová:  Pane předsedající, já vám pozměňovací návrhy předám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já už je mám, děkuji, už mám zajištěný servis. V tom případě tedy všichni v daném okamžiku vědí, o čem je řeč.

Senátorka Marta Bayerová:  Prosím, mohu ještě? Já to tedy řeknu polopatě. Náš výbor se prostě snažil tři legislativně technické chyby, které byly v zákoně. Ale zjistili jsme, že už to vlastně bylo nahrazeno v senátním tisku č. 206, takže problém by byl v tom, kdyby byly přijaty oba zákony s těmito pozměňováky, že by byl problém konkrétní. Proto jsme to udělali takto.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Myslím, že už všichni vědí, o co jde, takže jenom váš návrh, paní kolegyně, který nám potom přednesete ve svém zpravodajském uzavření.

Moje otázka nyní zní: Kdo další se ještě hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu končím. Žádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k předloženému návrhu? Chce, prosím.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Jestli mohu, děkuji pěkně.

Chtěl bych doplnit, že ministerstvo životního prostředí nemá námitky, souhlasí s těmito návrhy, které jsou čistě legislativně technického charakteru a odstraňují nežádoucí duplicitu právních předpisů, protože další zákony byly připraveny rychleji než příprava tohoto zákona a tím jsme se dostali do tohoto stavu jakési duplicity úprav stejné záležitosti ve dvou zákonech.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vaše stanovisko je tím pádem kladné. A nyní se ptám paní zpravodajky, jestli se chce vyjádřit, teď spíše procedurálně na mikrofon, jestli byste byla tak laskavá, jestli máme hlasovat en bloc nebo po bodech atd. To je váš úkol.

Senátorka Marta Bayerová:  Dobře. Prosím o hlasování nejprve o bodu č. 1 mého pozměňovacího návrhu, to znamená pozměňovací návrhy výboru č. 1 a 2 nahradit jediným pozměňovacím návrhem ve znění, které už jsem přečetla, protože v tom případě bude pozměňovací návrh našeho výboru nehlasovatelný.

Navrhuji tedy, aby byl schválen můj pozměňovací návrh č. 1.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A potom budeme hlasovat o bodu č. 2.

Senátorka Marta Bayerová:  Ano, potom budeme hlasovat o druhém bodu a pak o bodu 3, což je návrh výboru.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pak o bodu 2 a poté o bodu č. 3, což je návrh výborový. To je perfektní. Svolám znělkou všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Hlasujeme nyní o prvním bodu pozměňovacího návrhu kolegyně Bayerové.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 55 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 46, proti jeden. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o bodu č. 2 vašeho pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 56 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pozměňovací návrhy č. 1 a 2 výboru jsou nehlasovatelné a budeme hlasovat o třetím bodu, tak jak jste ho dostali v tisku z výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento bod, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 57 ukončeno. Registrováno 51, pro 45, kvorum bylo 26. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda ve znění pozměňovacích návrhů vrátíme tento návrh Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 58 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26. Pro 48, proti nikdo. Návrh je schválen.

Nyní pověření. Navrhuji, aby to byla paní senátorka Marta Bayerová a očekávám návrh na druhé jméno, kdo by šel tento materiál předložit do Poslanecké sněmovny. Hlásí se pan senátor Bárek. O tom budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 59 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26. Pro 49, proti nikdo. Návrh schválen. Děkuji, paní zpravodajko. Děkuji i panu ministrovi.

A "od tuleňů do Karpat". Tím je další bod, a to je – procedurálně, tak já přeruším, pan místopředseda Zdeněk Škromach ...

Senátorka Marta Bayerová:  Já jsem jenom chtěla poděkovat za ty tuleně...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, jenom bych si dovolil po konzultaci s předkladatelkou Hanou Orgoníkovou navrhnout přesunutí senátního tisku č. 220, tj. bod schváleného pořadu 28 jako poslední bod našeho jednání. Je to procedurální návrh, a měli bychom o něm hlasovat.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže – procedurální návrh, všem je jasné, oč jde. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto přehození programu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 60 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26. Pro 48, proti 1. Návrh schválen. Mohu pokračovat v zahájení projednávání dalšího bodu, a to je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat

Tisk č. 155

Máme to jako tisk č. 155. Pan ministr životního prostředí Tomáš Chalupa má slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vám představit vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací tohoto poměrně dlouhého protokolu o dlouhém názvu, i zajímavém názvu – Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat.

Karpatská úmluva je mnohostranná environmentální úmluva, která má rámcový charakter. Obsahuje obecně formulované závazky v oblastech souvisejících s udržitelným rozvojem karpatského regionu a předpokládá jejich konkretizaci prostřednictvím postupně sjednávaných protokolů. Protokol o udržitelném cestovním ruchu byl přijat na 3. zasedání smluvních stran Karpatské úmluvy v květnu tohoto roku v Bratislavě. Za ČR byl podepsán 27. května v souladu s usnesením vlády č. 328 ze dne 4. května. Cílem tohoto protokolu je především posílit a usnadnit spolupráci smluvních stran při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech ve prospěch současných i budoucích generací s cílem optimalizovat jeho efekty na hospodářský a sociální rozvoj regionu, na jeho životní prostředí, krajinu a přírodu.

Přijetí protokolu, se domníváme, že by mohlo mít pozitivní dopady na podnikatelské prostředí v ČR. Podpora rozvoje udržitelného cestovního ruchu by měla přinést pozitivní ekonomický efekt, který by měl přispět k podpoře drobného podnikání a diverzifikaci ekonomických aktivit, a tím řešení otázky obyvatel v karpatském regionu.

ČR má předpoklady plnit závazky vyplývající z navrženého protokolu ke Karpatské úmluvě, neboť závazky obsažené v protokolu jsou dostatečně pokryty stávající právní úpravou ČR a jejich plnění si nevyžádá žádnou změnu žádného zákonu ani jiného právního předpisu v ČR a v jejím právním řádu.

S přijetím protokolu nevzniknou povinnosti platit jiné příspěvky, než povinné příspěvky smluvních stran do řádného rozpočtu této úmluvy, tzn. nebude vytvořen žádný jiný samostatný rozpočet, pouze pro protokol.

Ratifikací protokolu nedojde v nadcházejícím tříletém období ke zvýšení členského příspěvku do rozpočtu Karpatské úmluvy. Protokol je v souladu s ústavním pořádkem a ústavními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU a se závazky vyplývajícími pro ČR z jiných mezinárodních smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Tento protokol spadá do kategorie mezinárodních smluv upravujících práva a povinnosti osob a zahrnuje věci, jejichž úprava je vyhrazena v zákonu, je tzv. prezidentskou smlouvou. K její ratifikaci je tedy potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR.

Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, věřím, že vaše dnešní rozhodnutí zajistí další postup v ratifikaci tohoto významného protokolu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vám děkuji. Garančním výborem je VUZP. Usnesení tohoto výboru má č. 155/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Stanislav Juránek, kterého nahradí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, moje povinnost je v podstatě velmi zjednodušená jako zpravodaje našeho výboru, protože vše bylo řečeno ústy pana ministra. Já bych k tomu chtěl pouze dodat, že v jedné věci se maličko budeme rozcházet, a to je ve věci negativního dopadu na státní rozpočet, kde víme, že budou ročně poskytované částky 30 tisíc eur do společné pokladny. Navíc bude zapotřebí ještě na cestovní náklady pro naše experty cca 80 tis. Kč, které bude muset také platit česká strana. Tolik pro doplnění.

Co se týče našeho výboru, tento senátní tisk č. 155 doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikací Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Stanislava Juránka, kterého zastupuji. Za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Hlásil se pan ministr – a předpokládám, že se pak vyjádříte v rozpravě na tu otázku... VZVOB byl dalším výborem. Jeho usnesení má č. 155/2. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, VZVOB na své schůzi dne 5. října 2011 projednal návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele Tomáše Vrbíka, náměstka ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací předloženého protokolu. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Na schůzi výboru byla zmiňována hlavně otázka, ač tento protokol hovoří o udržitelném cestovním ruchu, tak některé pasáže této smlouvy podle názoru většiny výborů budou mít dopad na ztížení tohoto cestovního ruchu, tzn. na omezení záměru přinést do této části Karpat v rámci cestovního ruchu sociální rozvoj a pozitivní přínosy v oblasti hospodářské. Takže přes tento rozpor ve smlouvě výbor přijal usnesení, tak jak jsem ho tady citoval. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře, nechci tuto úmluvu nějakým způsobem torpédovat, nicméně vám musím sdělit několik poznámek a mých obav souvisejících s tímto protokolem o udržitelném cestovním ruchu a související úmluvou. Samozřejmě, ministr to zřejmě převzal. Toto už byla rozjetá záležitost. Asi mu nelze nic vyčítat v této době.

Chtěl bych říci, že Karpatská úmluva obsahuje velmi obecně formulované závazky, přičemž se předpokládá, že k jejich konkretizaci dojde prostřednictvím postupně sjednávaných dalších protokolů. To bývá u mezinárodních smluv zvykem. Nicméně ani v tomto protokolu, který upřesňuje Karpatskou úmluvu, nejsou nějaká žádná konkrétní sdělení. Dá se pouze tušit, že se bude jednat o nějaké typy regulací, které ve svém důsledku budou něco stát. Obávám se, že tímto protokolem otevíráme vrátka nekončícímu aktivismu a zbytečnému utrácení. Aby jednotlivé státy splnily tyto vágní požadavky, bezpochyby budou financovat různé a možná zbytečné projekty, aby měly co vykazovat na mezinárodním fóru uvedené úmluvy. Vždyť se k tomu přece zavázaly. Korektní by bylo říci alespoň předem, v jakém rámci chce úmluva regulace nebo finanční výdaje v jednotlivých státech realizovat. Ne pak zpětně a pod tlakem schvalovat cokoliv s tím, že už jsme si to přece rámcově schválili pod vlajkou ochrany přírody.

Poněkud zavádějící a možná zcela nepravdivé je, že smlouva přinese prospěch pro hospodářský a sociální rozvoj. Šumava je zářným příkladem takovýchto zavádějících formulací. Vzpomeňme si, jak na Šumavě skupina aktivistů s některými odborníky s podporou bruselské administrativy prosazuje také ochranu přírody a svou vizi vytváření divočiny, a to proti vůli místních samospráv, proti vůli regionálních politických reprezentací. Obávám se, že příčinou je neurčitost formulací. V tomto dokumentu ta neurčitost v budoucnu umožní podobné důsledky. Mám několik konkrétních obav. Např. v protokolu se uvádí, že bude zapotřebí zajistit rovnoměrné rozdělení cestovního ruchu v karpatském regionu, znamená to zřejmě, že mimo postupy standardního územního plánování bude zapotřebí ještě navíc evidovat a řídit rozdělování zařízení pro cestovní ruch, popř. jejich obsazenost. Pokud ano, pak bude zapotřebí budovat bezpochyby další administrativní kapacity na to, aby to uhlídaly. V protokolu se dále uvádí, že bude zapotřebí provádět opatření nutná k udržování přírodních stanovišť a populací druhů volně žijící fauny a flóry. To asi přispěje ke zlepšení nebo k zachování deklarované biologické rozmanitosti, to je pravda. Ale co to znamená konkrétně? Přibudou další CHKO nebo ptačí oblasti? Možná bychom o tom mohli vědět s předstihem.

Jenom připomínám, že v Beskydech je CHKO Bílé Karpaty, CHKO Beskydy, Ptačí oblast Horní Vsacko. Otázka je – přibudou další? V protokolu se uvádí, že bude zapotřebí podporovat revitalizaci a modernizaci stávajících objektů cestovního ruchu, samozřejmě udržitelně, nebo veřejnou dopravu. To zní velice dobře. Nicméně bude zřejmě ministerstvo životního prostředí podporovat obnovu těchto konkrétních objektů ze svého rozpočtu, nebo spoluúčastí, což je přeřazené. Je otázkou, do jaké míry, možná by bylo vhodné toho se nějakým způsobem dopátrat. V současné nepříznivé finanční situaci to možná vezme ze svého rozpočtu ministerstvo, pak to bude v pořádku.

Doufám jenom, že za takovými formulacemi o revitalizaci se neskrývá např. revitalizace typu zbourání Labské boudy v Krkonoších.

Domnívám se, že tato úmluva dává do budoucnosti možnost startu regulací typu návrhu zákona o udržitelném cestovním ruchu, jehož předlohu jsem si kdysi přečetl na stránkách ekologických aktivistů. Podle toho zákona je zapotřebí sledovat a vyhodnocovat stav, vývoj, dopady cestovního ruchu, evidenci zařízení cestovního ruchu včetně jejich kapacitní velikosti a využití ubytovacích kapacit, evidenci počtu a rozmístění objektů individuální rekreace, vývoj počtu a struktury návštěvníků, ukazatele stavu vývoje a dopadu cestovního ruchu, zjišťování únosné kapacity území jednotlivých zón cestovního ruchu v různých časových jednotkách, sledování míry naplňování míry této únosné kapacity v průběhu sezóny a měsíců mimo sezónu atd. Samozřejmě toto není v návrhu tohoto protokolu, ale takovýto námět, i když se zdá, že je z říše byrokratických snů, možná v návaznosti na tento protokol o udržitelném cestovním ruchu někdy v budoucnu z nedostatku prozíravosti a snahy domýšlet důsledky, třeba schválíme. Tak to je mé upozornění do budoucna.

Jinak ještě malou poznámku ke zpracování tohoto protokolu. Již jenom v čl. 1 je 18 vět, a z toho ve 14 je recyklováno slovo "udržitelný". Asi vám to nebudu číst, je to naprosto prázdný článek. Ty ostatní jsou podobného duchu. Já vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou, dobrý den. Budu mít konkrétní věci. Cílem toho protokolu je, jak se píše, posílit a usnadnit spolupráci smluvních stran při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, ve prospěch současných i budoucích generací. Já bych chtěl říct, že se s tím ztotožňuji. To asi není nic problematického. Otevíráme jakousi Pandořinu skříňku. Nechci tady komentovat, co říkal kolega Škaloud, protože pod to bych se taky podepsal. Nicméně, toto je precedens. Já to chci pro náš region taky. Pro evropsky významnou lokalitu Krušnohorské plato, které je na hranicích se sousedním Saskem, kde je Naturpark Zittauer Gebirge. Propojme to, a chtějme také od státu minimálně těch 30 tisíc, abychom se mohli scházet a řešit problémy, které v území máme. To přijdou možná i ze Šumavy, Němci a Rakušáci a další a další lokality, které jsou na hranicích. To teď není nic proti Bílým Karpatům. Mám dojem, že je to návod, a my se budeme muset zaktivizovat a muset v té věci něco udělat, protože už je to tady možná notoricky známo, že obec, kterou reprezentuji, tak má 90 % chráněnou. Je to národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště s obrovskou rozlohou. Máme tam Naturu 2000, tj. ta evropsky významná lokalita Krušnohorské plato. A kdysi jsem si vymyslel s mým zástupem starosty v roce 1994 ještě přírodní park Zlatý kopec, takže nikdo mi nebude podsouvat, že jsem proti přírodě. Naopak, ale všeho s mírou a s rozumem.

Teď řeknu něco, co možná někomu nebude souviset s touto materií. Nicméně je to věc velmi závažná. Protože MŽP připravilo materiál, udělalo návrh nařízení vlády, které se týká evropsky významných lokalit. Tento materiál bude asi zřejmě ve vládě předložen. Když se mj. podíváte na lokality, kterých se to týká v celé ČR, tak zjistíte, že Bílé Karpaty jsou svou rozlohou páté největší. Celkem to reprezentuje 20 037 hektarů.

Já osobně mám v mém volebním obvodu 4 takovéto velké lokality, ty největší z 15 největších, ale je tam obrovské množství malinkých, můžeme říkat nevýznamných, s malým dopadem. Můj kolega zpravodaj vlastně napsal, že přijetí protokolu bude mít negativní dopad na státní rozpočet. To je těch 30 000 eur ročně, plus těch 80 000 na pracovní setkání. V materiálu, který bude předkládán vládě, kde je gestorem ministerstvo životního prostředí, tak je psáno, že nebudou žádné dopady na státní rozpočet, na rozpočty samospráv, ať je to krajská nebo místní samospráva, že tam nebude žádný vliv na podnikatelské prostředí. Já tady s plnou odpovědností říkám, a nebojím se, že je to lež. Není to pravda, protože my ty lokality ještě nemáme ani nařízením vlády vyhlášené, ale v současné době už například investor, který se rozhodl, že chce postavit podle územního plánu malý lyžařský dětský vlek, je tento vlek situován od území Natura 2000 cca 1,5 km, a tento člověk musel navíc jako investor dát 80 000 Kč, aby si nechal zpracovat EIA. Takže je to lež. My vytahujeme peníze investorům z kapes, a chudáci to ještě ani nevědí nebo nevěděli. My jsme to také nevěděli, když nás tehdy lákali, když jsme zarazili jako jedna z těch 900 vytipovaných lokalit, nebo kolik jich tehdy bylo, tak nás bylo 6 po celé republice, kteří jsme odmítli tak, jak nám to bylo předloženo ministerstvem, pod tyto věci se podepsat. Došlo k úpravám. A skutečně jsme se domluvili. Ale co pak nastalo? Nic nebylo ze strany ministerstva dodrženo. A tam došlo k tomu okamžiku, když krajské úřady vynucují na těch investorech provádění dokumentací, které by za normálních okolností v tom území nemuseli dělat. Bohužel, kdo jim v tom pomáhá, tak jsou zejm. agentury ochrany přírody, protože krajské úřady jsou těmi rozhodujícími a mohly by rozhodnout samy, ale ony se vždy poptávají těch agentur. A v našem případě se poptaly a agentura řekla: "No, oni tam migrují tetřívci. Co kdyby ten vlek na to měl nějaký vliv?" Upozorňuji, že je to od toho asi také 1 km vzdálené. A že tam v zimě projíždějí tatry, rolby a já nevím, co všechno, a tetřívci se nám naopak poslední dobou množí. Když tam nebyly žádné, když je svého času v 80. a 90. letech skoro vyhubili právě ochránci, kteří v zimě chodili a fotili si je, jak zimují. Při tom je vždycky zvedli. A ví se, že tetřívek musí, aby udržel svou energii přes zimu, tak může maximálně dvakrát vzlétnout, aby natrhal zob. Zpracuje pro toto 4/5 a tu 1/5 má na to, aby přežil. A když ho tito ochránci zvednou vícekrát, tak on samozřejmě zahyne. Takže naštěstí si to děláme dnes sami, neděláme to s ochránci, a populace se nám rozmnožuje, kohoutek nám pěkně kokrhá na hřbitovní zdi. Ale abych se vrátil k té materii, já chci požádat pana ministra, nechci tím otravovat Senát, aby dopis, který bych mu teď předal, kdyby vzal skutečně vážně, protože toto je skutečná Pandořina skříňka, na co upozorňuji. A státní rozpočet, pokud bude schváleno nařízení vlády tak, jak je předkládáno, oněch evropsky významných lokalit, tak to bude stát státní rozpočet, a to se neobávám říct, na náhradách zhruba stovky milionů korun. Dále to bude stát místní samosprávy navíc, protože tam bude jiný režim, jejich finanční zdroje, samozřejmě i krajské úřady, protože ony s tím budou mít navíc práci. Zřejmě i úřady pověřené, trojkové. Jsou tam další věci, které všeobecně nejsou pravda. A hodně to souvisí s tím, co tu schvalujeme. Čili já budu asi jedním z prvních, který se bude snažit domluvit se saskou stranou, a budu chtít také na Parlamentu ČR, aby se nám něco takového schválilo, aby obě strany daly možná 50 000 eur, protože jsme jen 2 partneři, a abychom dostali také nějaké finanční prostředky na náhrady pro lidi, kteří se budou setkávat a řešit problémy na česko-saském chráněném území. To je zatím asi všechno, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A slovo má pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, až se bude jednat za nějakou dobu o vyřešení této fiskální krize států EU o další krizi, která jistě nastane, tak si vždy vzpomeňte na to, že každým takovýmto opatřením k těm krizím přispíváme. Ten materiál, když si přečtete, tak je to strašně pěkné, jak se vytvoří rovnoměrný cestovní ruch. Co to znamená? To znamená, že se zaprvé začne sledovat, jaký ten cestovní ruch je, tzn. že všichni hospodští, hoteliéři začnou psát hlášení o cestovním ruchu. Budou se podnikat opatření pro to, aby byl rovnoměrnější, tzn. že někteří budou dostávat dotace a jiní budou dostávat regulace, že jim tam jezdí moc, bude se zakazovat chodit po některých cestách a jiné se budou doporučovat. Aby je někdo mohl doporučit, budou vznikat agentury, které budou placeny ze státních prostředků, protože vlastně podnikají dobrou činnost, tak budou dostávat granty na to, aby vypracovaly plán zajištění rovnoměrnějšího cestovního ruchu. Ta představa, až to jednou rozšíříme na celé území republiky, jak budeme říkat, že do Prahy už turisté ne, ale že by měli jezdit na výsypky u Mostu, kde je to dnes také pěkné a jezdí tam zatraceně málo turistů a je třeba tam ten cestovní ruch podporovat. Tak toto povede k tomu, že se zaprvé zvýší administrativa, zadruhé se zvýší regulace v té oblasti, zatřetí se zvýší náklady státního rozpočtu nejen tím, že státní rozpočet bude něco dostávat, ale bude dostávat menší daně od těch subjektů, které tam podnikají, protože ty budou najímat další a další lidi na to, aby mohli vyplňovat ta hlášení pro ty nové agentury, které nepochybně vzniknou. Takových agentur máme díky EU už přibližně 150? Myslím, že to číslo nepřehání. A všechno to stojí peníze. A díky tomuto plánování budoucnosti, této představě, že je možné vnutit lidem, aby jezdili na místa neatraktivní, aby nebyla přetížena místa atraktivní, aby se to rozvíjelo podle nějakých představ o tzv. udržitelném cestovním ruchu, se vydávají další a další peníze. A vydávají se další a další náklady a další a další omezení. K ničemu jinému to ani vést nemůže. Takže nakonec vodáci, kteří jezdili rádi na šumavské řeky, si musí psát dnes měsíce dopředu, aby se dostali v termínu, když tam náhodou bude voda, a samozřejmě platí poplatky. A tím se cestovní ruch samozřejmě snížil. Celé se to vždycky na něco svede, co já vím, třeba na perlorodku. Ale ti lidé chodí tu perlorodku počítat, a ti šlapou po dně a občas i po perlorodkách. Zatímco vodák, který přejel lodí nad tou perlorodkou, tak se jí nijak nedotkl, a přesto on je ten viník. A platí se nejen za to, abyste tam mohli sjet v nejistém termínu, ale platí se i za to počítání těch perlorodek. To počítání samo o sobě snižuje jejich počet.

A tato opatření se neustále kumulují, opakují, zvětšují. A výsledkem jsou právě ty krize z regulací a z vydávání naprosto nesmyslných peněz. Představa toho, jak se rovnoměrně v podkarpatské krajině rozptyluje zájem cestovního ruchu, jak prostě jsou lidé přesvědčováni, že v Karpatech mají jet na ta místa, kam jet chtěli, ale na místa, kde je málo turistů, mi připadá naprosto absurdní. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já bych chtěl jen upřesnění trochu. Protokol se vztahuje na karpatský region, ne jen na Karpaty. Každá strana je oprávněna rozšířit použití protokolu na další části svého území. Tzn. že se to nemusí týkat jen Karpat! Vymezení území, na které se úmluva, resp. protokol vztahuje, vychází z principu autodesignace, kde si každý signatářský stát rozhodne, které území bude do úmluvy zařazeno. Karpaty zasahují území ČR pouze malou částí v rámci subprovincie vnější Západních Karpat a celků jako Javorníky, Ždánický les, Chřiby, Rožnovská brázda, Bílé Karpaty, Moravskoslezské Beskydy. Jedná se o velice pestré a přírodovědně, kulturně a historicky cenné území, kde byly vyhlášeny chráněné oblasti Beskydy, Bílé Karpaty, Pálava, ale i evropsky významné lokality, Čertoryje, Chřiby, niva Morávky, ptačí oblasti, jako jsou Hostýnské Vrchy, Horní Sadsko. Mezi velmi hodnotná území Karpat také patří Vizovické vrchy, Ždánický les, Litenčická vrchovina. Takže to není jen o těch Karpatech, jak si všichni představíme, ale o regionu. Cílem je maximalizovat pozitivní přínosy cestovního ruchu pro biologickou rozmanitost, ekosystémy atd. Přitom se tu mluví o těch lokalitách. A smluvní strany protokolu se na svém území zavazují k vytvoření a provádění politik a strategií usilujících o podporu a rozvoj udržitelného cestovního ruchu. Zavazují se ale také k přijetí opatření zajišťujících koordinaci a spolupráci mezi dotčenými institucemi a dalšími regionálními orgány. A podporují také koordinovaný vědecký výzkum. Takže pane ministře, to totiž není jen o tom ročním poplatku, to je i o těch dalších finančních zdrojích, kde se mají zapojit kapitoly nejen vašeho ministerstva, ale i ministerstva pro místní rozvoj i mnohých dalších. Kolik to tedy je, na kolik to tak odhadujete ročně? Není to jen 80 000 a nebo 30 000 eur, ten roční poplatek. Je to daleko více. Kolik z těch kapitol, o kterých jsem tu mluvil, těch ministerstev, předpokládáte nebo je předpokládáno v rozpočtu na příští rok, že se zapojí do této bohulibé aktivity?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A hlásí se místopředsedkyně Senátu, paní Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych vás chtěla požádat o podporu tohoto protokolu, protože já to čtu přesně tak, jak o tom hovořil v této chvíli můj předřečník, pan senátor Dryml. Ono to totiž není jen o cestovním ruchu a cestovním ruchu v krásné přírodě. Je to o koordinaci činností, o spolupráci na moravsko-slovenském pomezí, ale také moravsko-polském pomezí a moravsko-rakouském pomezí. A já musím říci, že jsem pyšná na to, že mohu říkat, že mám nejhezčí, nebo abych se nikoho nedotkla, jeden z nejhezčích senátních volebních obvodů. A mám to dokázáno, protože dvě vesnice jsou Vesnicemi roku ČR a další jsou těsně za tím. A když k nám přijedete, tak uvidíte, že je tam skutečně hezky. Ale ten problém je v tom, že jsme moravsko-slovenským pomezím. Ten problém je tam v tom, že konverzí zbrojního průmyslu ve své době a rozdělením Československa se toto stalo téměř pohraničím, a ten problém je v tom, že ta krajina sama evokuje dost velké rozdíly třeba v zaměstnanosti, a to mezi centrem, kterým je Zlín, Napajedla, Otrokovice, tím regionálním centrem, a potom tou venkovskou krajinou. A v této venkovské krajině je jedna z mála věcí, která skutečně může pomoci lidem, kteří tam žijí. Agroturistika, podpora cestovního ruchu. Ale my nechceme, aby nám tam chodily davy. My chceme nabídnout tu krásu a pohostinnost té naší krajiny. Ale skutečně tak, aby ta krajina byla ještě za desítky a stovky let. Abychom vždycky mohli lidi přivítat skutečně v té krásné krajině. Ale chceme také, aby tam lidé důstojně žili. A já si myslím, že tento protokol o udržitelnosti cestovního ruchu, koordinace, spolupráce s ostatními zeměmi karpatského oblouku může tomuto cíli pomoci. Já vás skutečně moc prosím o podporu a vydání souhlasu s ratifikací tohoto protokolu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já děkuji, paní senátorko. Máme tady přihlášeny opět další účastníky do rozpravy. Takže s přednostním právem pan senátor Richard Svoboda. Neuplatňuje své přednostní právo, takže pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Já se omlouvám, že vystupuji podruhé, nicméně někteří diskutující mě k tomu vyprovokovali, v dobrém. Paní místopředsedkyně Senátu mluví super o svém regionu, ale vezměte si, že kdybyste jen za Bílé Karpaty zaměnili třeba Krkonoše nebo Slavkovský les, tak stejně plamenně bych tu mohl mluvit já. Já také nemluvím jen o území krušnohorského plata, protože to jsou celé Krušné hory. Ale to je i sousední Sasko, Durynsko a Bavorsko. A u nás například Slavkovský les, Doupovské hory, díky vojákům zachovalé. A vojenský prostor Hradiště. Čili jednoznačně každý z našeho regionu asi budeme za tím regionem stát. A já jen jsem chtěl předtím říci, že pokud toto schválíme, tak očekávejme, že ti druzí z jiných regionů to budeme chtít také. A tady se asi rozcházíme s mým názorem ještě na výboru, kdy jsem si neuvědomil všechny ty dopady. A také díky tomu, že jsem dostal do rukou právě ten návrh nařízení vlády na evropsky významné lokality. Nemůžu ale souhlasit s jednou věcí, která tu padla, a to byl pan kolega Pospíšil, který říkal, že Evropa nám vlastně nařizuje dělat těch 300 nějakých organizačních složek. Mám dojem, že to tak není. My se většinou schováváme za tu Evropu, většinou si to vymýšlíme sami. A toto je jeden z těch příkladů, kdy si zase něco vymýšlíme, budou vznikat skupiny, budeme za to platit, ale znovu opakuji, já to chci pro naše území také a vím, že tím zatížím rozpočet. A dovedu si představit, že kolegové z jiných částí republiky budou dnes mluvit úplně stejně. Takže já musím změnit názor, a snad je to legitimní. A na rozdíl od toho, jak jsem hlasoval ve výboru, tak nepodpořím usnesení našeho výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Richard Svoboda. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedající, dámy a pánové, já s určitou fascinací sleduji, jak tady probíráme velmi marginální a parciální věci, zatímco se obávám, že se dějí věci velmi závažné, kterými bychom se zabývat měli, ale nezabýváme. Ale já jsem neměl žádné ambice mluvit ani k tuleňům v předchozím bodě, ani se nechci vyjadřovat stran Karpat. Přirozeně musím, protože by mi to mí Brňané neodpustili říci, že nejkrásnější volební obvod je můj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak se rozhlížím, kolik těch obvodů tady máme. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Samozřejmě nechci být silnější než mí kolegové, ale kdo z vás zná České Středohoří, kdo s ním kdy projel, tak ho zamrazí asi tak, jako když jste navštívili Grand Canyon. To je tak úžasná část ČR, že vůbec netušíme, co tady máme. Takže já bych také prosil, abychom ho tam připsali. A hned nad ním jsou Krušné hory, které jsou také nesmírně zajímavé. Takže já myslím, že se přihlásí ještě další, kteří si také myslí, že jejich regiony jsou ty nejkrásnější. Ale o to tady nejde. Já se vás pokusím uvést zase do reality, protože ono je vždy zajímavé nejen o tom mluvit, ale přečíst si to, o čem ty materiály píší. Takže třeba jen takový výklad pojmů. Takže za a) "Protokol o biologické rozmanitosti" znamená Protokol o ochraně a udržitelném využívání biologické krajinné rozmanitosti ke Karpatské úmluvě, přijatý v Bukurešti dne 19. června 2008; b) "Biologická rozmanitost" znamená variabilitu žijících organismů, jež zahrnuje rozmanitost uvnitř druhů samotných, rozmanitost mezi druhy a rozmanitost ekosystémů. To je blbost, co? To jsou věty. Dobře, poslouchejte ty věty, to je úžasné. "Hraniční území" znamená oblast spadající pod pravomoc příslušné smluvní strany v těsné blízkosti státní hranice s jinou smluvní stranou, kde činnosti prováděné na jedné straně státních hranic by mohly mít v závislosti na povaze konkrétní činnosti přímý či nepřímý a nepříznivý nebo pozitivní vliv na životní prostředí na druhé straně hranic. Takovou větu vymyslet, to opravdu vyžaduje význačné úsilí. Ale to jsme teprve u bodu c). Bod d). "Ochrana" znamená řadu opatření nutných k udržování přírodních stanovišť a populací druhů volně žijící fauny a flóry na příznivé úrovni zachování. O tom něco vím. My máme jednu takovou chráněnou oblast, kde byli mloci, my jsme tam hráli jako děti fotbal a mloci tam s námi žili. A teď tam už nemůžeme hrát fotbal, ani tam nikdo nesmí jezdit na kolech, protože by to ty mloky vyrušovalo a dokonce by to mohlo shrabávat mech z těch skaliček, a to by tomu mechu mohlo uškodit. E) "Konference smluvních stran" – to je to nejdůležitější – konference, jak se ještě později dozvíte, smluvních stran znamená konferenci smluvních stran Karpatské úmluvy. Abychom si ji nespletli eventuálně s jinou konferencí. A pozor, "Karpatská úmluva" znamená úmluvu o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat přijatou v Kyjevě 22. května 2003. G) "Ohrožené druhy" znamenají druhy ohrožené vyhynutím na celém území jejich výskytu nebo v jejich významné části. H) "Nepůvodní invazní druhy" znamenaní nepůvodní druhy, třeba kamzíka, vnesené vědomě nebo neúmyslně mimo svá přirozená stanoviště, kde se zachytily, začaly se množit a rozšířily se způsobem, který způsobuje škody na životním prostředí, do kterého se dostaly. Ale to jsme pořád ještě u g). Pak máme za i). "Krajina" znamená území, které je vnímáno lidmi, jehož charakter je výsledkem činnost a vzájemného ovlivňování přírodních nebo lidských faktorů. J) "Krajinná rozmanitost" – to je potřeba ještě pořádně vysvětlit – znamená rozmanitost mezi krajinnými typy. K) "Přirozené druhy" znamenají původní druhy daného regionu nebo ekosystému. Tam může nastat problém, to už jsme tu stokrát probírali, co je to původní a nepůvodní, a kdy to tedy bylo. Mimochodem, dnes ráno jsem viděl úžasný film o australských Alpách, které vznikly, a to číslo si dobře pamatujete, před 100 miliony lety. Tak až tady zase někdo bude vyprávět o nějakém globálním oteplování, tak ať si zkusí napsat na papír, co je to 100 milionů let, aby věděl, že se pohybuje v intervalu, který není vůbec pro vývoj této planety zajímavý. Ale to ještě není všechno. L) "Přírodní stanoviště" znamená suchozemskou nebo vodní oblast charakteristickou geograficky neživými a živými prvky, kde se organismus nebo populace přirozeně vyskytuje. M) "Pozorovatel" znamená pozorovatel, definovaný v článku 14, odst. 5 Karpatské úmluvy – vy to nečtete právě, tak nevíte ty krásy, které se v tom dají najít. N) "Smluvní strana" znamená smluvní stranu tohoto protokolu. A toto je dobré O) "Dotčená veřejnost" znamená veřejnost, která je nebo eventuálně může být dotčena rozvojem cestovního ruchu a s tím souvisejícím rozhodováním, nebo je na něm zúčastněna. Tato definice zahrnuje původní obyvatelstvo – to je zajímavé – a místní obyvatelstvo. Pro účely této definice budou nevládní organizace podporující kterýkoli aspekt udržitelného rozvoje a splňující požadavky podle vnitrostátních právních předpisů považovány za zúčastněné. To je velmi důležitá věta, přečtu ji ještě jednou, protože ta je mimořádně důležitá. To je v podstatě připuštění ekoteroristů k lizu, když to přeložím do češtiny. Ještě jednou ji přečtu. "Dotčená veřejnost" znamená veřejnost, která je nebo eventuálně může být dotčena rozvojem cestovního ruchu a s tím souvisejícím rozhodováním, nebo je na něm zúčastněna. Tato definice zahrnuje původní obyvatelstvo – to je zajímavé – a místní obyvatelstvo. Pro účely této definice budou nevládní organizace podporující kterýkoli aspekt udržitelného rozvoje a splňující požadavky podle vnitrostátních právních předpisů považovány za zúčastněné. Nevím, jestli původní obyvatelstvo nebo místní obyvatelstvo, ale to není v této chvíli podstatné. P) "Chráněná oblast" znamená geograficky vymezená oblast, která je určena a obhospodařována za účelem dosažení specifických cílů ochrany přírody. Q) "Obnova" znamená návrat ekosystémů nebo přirozeného stanoviště jeho původního uspořádání přirozenému složení druhů a přírodním funkcím. R) "Pomocný orgán" znamená pomocný orgán řízený v souladu s článkem 14, odst. 2, písm. e) úmluvy, který může zahrnovat tematické pracovní skupiny nebo výbory. S) "Udržitelný rozvoj" znamená rozvoj, který splňuje potřeby a cíle současných generací, aniž by narušoval schopnost splňovat potřeby a cíle budoucích generací. Také krásná věta, že? Tys to nečetl, Pakosta, jinak bys tu větu znal. T) "Udržitelný cestovní ruch" znamená cestovní ruch, který zajišťuje udržitelné využívání přírodních zdrojů, nepředstavuje hrozbu pro biologickou a krajinnou rozmanitost, na níž skutečně závisí a minimalizuje negativní environmentální, ekologické, kulturní a sociální dopady, poskytuje možnost vzdělávání zvyšující znalosti přírodních ekosystémů a biologických zdrojů a úctu k nim, respektuje sociální a kulturní autenticitu hostitelského obyvatelstva, zachovávajícího své stavební a bytové kulturní dědictví a tradiční hodnoty, přispívá k porozumění a toleranci mezi kulturami, přispívá k zajištění životaschopného dlouhodobého hospodaření přinášejícího sociálněhospodářské výhody všem zainteresovaným skupinám, které jsou spravedlivě rozdělovány, včetně možností stabilního zaměstnání a výdělku a sociálních služeb pro hostitelské obyvatelstvo, a přispívá ke snižování chudoby. Také pěkná věta. Ale to ještě zdaleka nejsme u konce. U) "Udržitelné využívání" znamená využívání složek biologické rozmanitosti takovým způsobem a mírou, které nevedou k dlouhotrvajícímu poklesu biologické rozmanitosti, a tím se zachovává její potenciál vyhovět potřebám a touhám současných a budoucích generací. V) "Přeshraniční chráněná území" znamená oblast složená ze dvou nebo více chráněných území nacházejících se uvnitř území dvou nebo více smluvních stran, přiléhajících ke státním hranicím každé spadající pod pravomoci příslušné smluvní strany. Ale to byly pořád jen takové drobnosti, ale to podstatné je úplně jinde, a to je u provádění. Článek 29, zasedání – už jsme to tady zažili s jinými úmluvami – konference smluvních stran slouží jako zasedání smluvních stran tohoto protokolu. Smluvní strany, které nejsou stranami, se mohou účastnit konference smluvních stran. Pokud konference slouží jako zasedání, kterýkoli člen předsednictva zastupujícího smluvní stranu, která však současně není smluvní stranou, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami a z některé ze smluvních stran tohoto protokolu. Také hezká věta. Ale to ještě furt není to podstatné. Důležité je, aby bylo co nejvíce těch konferencí. A na těch nejkrásnějších místech podle této smlouvy hodně často. Ale pozor, článek 30, nejdůležitější, sekretariát. To už jsme tu četli mnohokrát.

1. Sekretariát ustanovený podle článku 15 slouží jako sekretariát tohoto Protokolu.

2. Článek 15 odstavec 2 Karpatské úmluvy o funkcích sekretariátu se použije přiměřeně pro

tento Protokol.

Pozor, ještě není všechno! Pomocné orgány:

1. Kterýkoliv pomocný orgán ustanovený Karpatskou úmluvou, nebo pod Karpatskou úmluvou, může na základě rozhodnutí konference smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran tohoto Protokolu sloužit pro potřeby tohoto Protokolu; v takovém případě zasedání smluvních stran určí, jaké funkce bude tento orgán vykonávat.

2. Smluvní strany, které nejsou smluvními stranami tohoto Protokolu, se mohou účastnit jako pozorovatelé zasedání kteréhokoli z těchto pomocných orgánů.

Takže nejen ty konference, ale budou ještě zasedat pomocné orgány na různých místech. To už pane ministře, nebude za těch 80.000 korun, to už jsme někde v jiných cifrách. To bude muset samozřejmě někdo zaplatit.

3. Pokud pomocný orgán Karpatské úmluvy vykonává své funkce v záležitostech týkajících se tohoto Protokolu, kterýkoliv člen předsednictva takového pomocného orgánu zastupujícího smluvní stranu Karpatské úmluvy, která však současně není smluvní stranou Protokolu, bude nahrazen členem, jenž bude zvolen smluvními stranami a z některé ze smluvních stran tohoto Protokolu.

4. Jednací řád konference se použije přiměřeně pro účast pozorovatelů.

A pozor, pak nastává kontrola dodržování závazků, abyste si nemysleli, že je to jen jako tak, že si tady něco schválíme, ale za prvé smluvní strany pravidelně podávají konferenci zprávu o opatřeních týkajících se tohoto Protokolu a výsledcích přijatých opatření. Konference smluvních stran sloužící jako zasedání stanoví lhůtu a formát pro předkládání zpráv.

A tak dále, já už tu nebudu zdržovat. Čili jinými slovy, tady vidíte, co je obsahem jednoho z takovýchto materiálů, kterých tu máme často a hodně. A jestli vám ještě není jasné, proč je Evropská unie v krizi, tak já myslím, že teď už vám to je skoro jasné. Čili to jsou jenom peníze, peníze, peníze, které tečou, protože pochopitelně takto vzniknou další úmluvy o jiných oblastech, jak už tady bylo řečeno.

Já tedy jednoznačně navrhuji, abychom nenaskakovali na tyto věci a abychom zamítli tento materiál. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se zpátky vrátím k velice důležitému obsahu tohoto Protokolu, který se týká rovnoměrnosti cestovního ruchu. A musím říci, že Karpaty jsou krásným územím, skoro bych kolegyni Gajdůškové záviděl. Ale hory bývají často nevlídné, někdy tam jsou velké rychlé změny počasí.

A tak jsem chtěl upozornit na úžasné krásy mého volebního obvodu, který se týká obou břehů Berounky, a tam zejména na vodácký ráj, nejvlídnější počasí, zejména dospějete-li až k volebnímu obvodu kolegy Oberfalzera, kterého si tady dovolím zastoupit. A zejména kolem Berounska už je i lepší, teplejší počasí.

Bylo by tedy vhodné, aby takových agentur vzniklo na území České republiky možná 81, jestli vás dobře, kolegové, počítám, protože tak, jak jsem procházel celou republikou, řekl bych, že nenajdete ošklivý senátní obvod, nebo pokud se mýlím, tak se někdo, kolegové, přihlaste a řekněte zde, že některý váš senátní obvod je ošklivý. Myslím, že tady nikdo takový nebude.

Chci říci jenom to, že je skutečně důležité, aby naše ministerstvo zvážilo, jak cestovní ruch zajistit, aby byl nejenom rovnoměrně po celé republice, ale aby ještě byl smart a agentura jednala ve stylu – smart, tedy chytrých postupů. A ještě by bylo výborné, aby byl sustainable, tedy trvale udržitelný.

Je to těžký úkol, pane ministře, vůbec vám ho nezávidím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Petr Pakosta. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. I v mém volebním obvodu je moc hezky. Mám tam dvě vesnice roku, mám tam město stromů a jsem na to skutečně hrdý.

A teď, co jsem to chtěl vlastně říci? (Oživení v sále – smích.) Já to zkrátím.

Děkuji kolegovi Kuberovi, že mi otevřel oči co se týká té jedné věty, která mě rozesmála. A přestože jsem původně chtěl hlasovat pro souhlas s ratifikací, tak prostě mně připadá ten Protokol jako tak velký nesmysl, že pro tento souhlas hlasovat nebudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášena paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Musela jsem vystoupit, protože já v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty bydlím, takže se nás to vysloveně dotýká. A po tom, co jsem tu slyšela, tak se všichni určitě shodneme na tom, že většina z nás má své volební obvody v oblastech, které by si také zasloužily takový Protokol o udržitelném cestovním ruchu v rámci Úmluvy.

A chtěla bych vám připomenout, že pokud byste se začetli do předkládají zprávy pro Parlament České republiky, tak je tam uvedeno mimo jiné – a to tu nezaznělo – že Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (dále jen úmluva nebo Karpatská úmluva) byla připravena z iniciativy Ukrajiny a za technické pomoci programu OSN pro životní prostředí. Ukrajina zahájila jednání v roce 2001.

Chtěla bych tady tuto debatu možná trošku zastavit, protože určitě by všichni, kteří tady v sále zůstali, šli své obvody představit, a myslím, že iniciativě se meze nekladou. Pokud tedy chcete také takovou úmluvu, tak si najděte v zahraničí partnera, který s vámi do toho půjde, a příště se může řešit opravdu třeba Šumava, Krkonoše nebo něco podobného.

Vy to dneska říkáte z pozice, že možná závidíte, že Karpaty něco budou mít. Ono to není zase tak jednoznačné, i když třeba je tam psáno, že Zlínský kraj to podporuje, i ty kraje, kterých se to dotýká. Ale může pak nastat situace, že se to bude třeba negativně dotýkat někoho jiného, kdo v té oblasti bydlí. Já vím sama, jak jsme omezeni tím, že jsme v chráněné krajinné oblasti.

Kolegové, pokud tedy chcete takovou úmluvu přijmout, tak se o to přičiňte! Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Vidím, že ještě nebyly vyčerpány všechny volební obvody. Hlásí se pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já nebudu mluvit o krásách mého volebního obvodu, ale musím říci, že je mi pana ministra životního prostředí upřímně líto, když tady musí poslouchat tuto debatu.

Já bych jenom navázal na kolegyni Juřenčákovou, ona to tady dobře čte. Kolegové by si možná měli přečíst předkládací zprávu. Tady ty protokoly prostě vycházejí z Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, které kdysi byla přijata, někdy v roce 2001. Na to navazují různé úmluvy.

Včera jsme schválili Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně udržitelném rozvoji Karpat. Každá taková rámcová úmluva má samozřejmě jednotlivé položky – cestovní ruch, atd., atd., takže na to protokoly samozřejmě navazují.

Co je tady zajímavé, že vzorem Rámcové úmluvy byla tzv. Alpská úmluva. A dokonce ty státy byly u toho, když se to nějak dávalo dohromady – Lichtenštejnsko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko, atd. To znamená, že vycházely z toho, že to asi nějakým způsobem funguje a že to vede k prosperitě tohoto regionu.

A i v úvodní části je podle mě napsáno, že Protokol napomůže rozvoji spolupráce se sousedními zeměmi, Karpaty tvoří většinu hranic České republiky se Slovenskem a zčásti i hranici s Polskem. Protokol pomůže řešit přeshraniční problémy spojené s cestovním ruchem a napomůže některým přeshraničním a turistickým rekreačním aktivitám. Prohloubení mezinárodní spolupráce přispěje k dalšímu zkvalitnění ochrany karpatských oblastí v České republice, například prostřednictvím výměny informací, společných odborných projektů, výměny odborníků apod. a bude stimulovat udržitelný rozvoj Karpat.

Já se opravdu divím této debatě, protože už jsme včera schválili Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů. Kdysi, někdy v roce 2008, byl schválen Protokol o ochraně a udržitelném využívání biologické a krajinné rozmanitosti, byl přijat 19. června 2008 v Bukurešti, a Protokol vstoupil i pro Českou republiku v platnost dne 28. dubna 2010. A tento protokol za Českou republiku podepsal 27. května 2011 Ing. Tomáš Tesař, náměstek ministra životního prostředí.

Bylo by tedy potřeba jít na zem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášen pan senátor Pavel Čáslava. Ne, pan senátor se už nehlásí. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Já musím něco říct z úcty k tomuto místu, kde nás nechávají sedět, že i toto místo je chráněné, a to dvojnásob, jako Malá Strana a historická část Prahy. A když tady potom procházím všechny ty ochranky, myslím si, že bychom měli vzpomenout dvou modelů ochrany, jeden model ochrany, tedy myslím krajiny, aby to nebylo nějak vysvětlováno jinak, a jeden model ochrany je tedy ten roosveltovský, co se nesmí. A druhý model, který je mi čím dál bližší, je model, který vznikl nedávno v Bhútánu, tedy před pár lety, a to je model hrubého národního štěstí. A když se člověk brání štěstí, tak způsobuje neštěstí.

Já tady na tomto vidím jako hlavní neštěstí jazykotvorbu. Jako maturant, jako vy všichni, maturant z češtiny jsem se skutečně ani ne tak z toho obsahu, jako z formy zápisu, taky zhrozil. A přiznávám, že si i ty zákony, kterým nerozumím, protože se mě netýkají, budu velmi podrobně číst, protože člověk má mít i radost z práce.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A pan ministr jako předkladatel se hlásí, aby reagoval na proběhlou rozpravu. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Milé paní senátorky, vážení páni senátoři, tajně jsem doufal, že vrcholem dnešního zájmu budou tuleni, alespoň ze zkušenosti s velrybami z minula. Ale musím říci několik poznámek k tomu, co tu zaznělo. Snažil jsem si poznamenávat některé z těch projevů, i když přiznávám, že v případě projevu pana senátora Kubery jsem poznámkování vzdal.

Za prvé. Dívaje se na jednotlivé poznámky, pak musím říct asi jednu věc. Ministerstvo životního prostředí, i s ohledem na střednědobý rozpočtový výhled, začalo letos v létě provádět velmi důraznou, precizní, a já věřím, také velmi pečlivou a asi bolestivou analýzu účasti ministerstva životního prostředí a jeho všech řízených organizací ve všech mezinárodních strukturách, smlouvách, úmluvách a organizacích s ohledem na to, zda každá jedna vynaložená koruna, kterou tam dáme, se vyplatí a vrátí, protože míra pochybnosti o tom je myslím v tomto sále zřetelná, a ve vedení ministerstva životního prostředí také.

Za druhé. K tomu, co tu říkal pan senátor Horník, když popisoval otázku, kterou já jsem zmínil, a její rozpor, tedy záležitost, zda toto bude představovat náklad nebo ne. Pan senátor Dryml se ptal, kolik to bude u těch ostatních resortů, atd.

Nezlobte se na mě, pane senátore, pane senátore Drymle, pokud řeknu, že nevím, kolik to bude u těch ostatních resortů. Ale mohu vás ubezpečit, že z pohledu ministerstva životního prostředí, pokud bych řekl částku, pokud nepůjdeme dál, tak částka 30.000 euro je částka limitní. A částky na účast reprezentaci a zástupců našeho resortu na všech možných organizacích, mohu vás ubezpečit, že velmi pečlivě vážíme. Konec konců, on se nám ten rozpočet také snižuje, takže nám nic jiného nezbývá.

Slyším-li tuto debatu, pak musím říct, že některé škrty jsou možná ku prospěchu, nejen resortu životního prostředí.

K otázce Natury. Promiňte, pokud odbočím a budu reagovat na to, co tady znělo, jakási tedy nit, jaké jsou vlastně náklady na ochranu přírody a co to znamená a jestli jsou administrativní a jiné náklady vyváženy efekty, např. v případě Natury.

Víte, musím říci, že moje vlastní starostenská praxe je taková, že aniž bych se chtěl jakkoli dotknout svých předchůdců, protože nemám ve zvyku hodnotit je, byť oni hodnotí mne, tak přesto musím říci, že má vlastní starostenská zkušenost, kdy na území naší městské části vznikla Natura, a starosta této městské části se to dozvěděl teprve v okamžiku, kdy místní lidé napsali petici, protože zmizela hráz, vytvořil se uprostřed města mokřad a oni kvůli komárům nemohli spát, protože nikdo jiný se neobtěžoval té radnici sdělit, že ta hráz už tam nebude a místo, kde se hrával fotbal – a já ho tam hrál jako kluk tady – už nebude, protože tam bude mokřad. On si ho tedy nikdo ze starousedlíků nepamatuje, že by tam kdy byl, a někteří říkají, že naposledy byl před bitvou na Bílé Hoře, kvůli které vznikla ta hráz. Ale jestli to je pravda, já nemohu svědčit, protože si pamatuji, a jen velmi málo, z vlastního života, natož pak z životů mých předchůdců.

Nicméně to je zjednodušení. Pravdou taky je, že česká veřejnost je přesvědčena - a myslím, že my všichni, co tu sedíme v tomhle sále, se přeci shodneme na tom – že je potřeba chránit českou přírodu, že je to něco, co jsme zdědili a co bychom měli předat našim dětem. Jestli k tomu potřebujeme více papírování, anebo spíš víc vzděláni, no, to je debata, kterou bychom tady a jinde na trhu měli vést. A jestli k tomu víc pomůže to, že něco prohlásíme něčím, než jestli se o to budeme pečlivě starat, to je tady debata. Ale pravdou je, že Česká republika je součástí Evropské unie, systém natur je něco, k čemu jsme se přihlásili. A my bychom měli při její zprávě postupovat racionálně, s rozmyslem a efektivně. A to vůbec neznamená, že je máme rušit. To klidně může znamenat, že můžeme zřizovat další, tam, kde to má smysl, tam, kde je pro to důvod a tam, kde to přispívá k ochraně životního prostředí, jehož součástí je i člověk. A toto ministerstvo, které já mám čest řídit, chápe člověka jako součást životního prostředí, byť to třeba někdy nebývalo zvykem.

K otázce krize a dalších opatření, kterou zmínil například pan senátor Pospíšil a taktéž pan senátor Dryml, bych opakoval to, co jsem zmínil. Z našeho pohledu bude opravdu snaha ty prostředky limitovat. Na druhou stranu jsem chtěl říci, a kdyby to tady na závěr neřekl pan senátor Žaloudík, tak bych to řekl já. Přece to, co tady je, není objevená věc, to je něco, co vychází z reálné zkušenosti. A to je zmíněná Alpská úmluva. A tato Alpská úmluva funguje, rozvoj turismu v Alpách je a jsou natury, žije se tam, staví se tam, nejsou to oblasti, které by se vylidňovaly, nejsou to oblasti, ze kterých by se lidé odstěhovávali, ba naopak se tam lidé stěhují. Ale možná, že je to také o tom, jak racionální zpráva a naplňování předpisů je na národní úrovni, a tím vůbec nechci obrušovat některou míru kriticismu Unie jako takové.

Proto bych řekl, že bychom se měli pokusit tuto Úmluvu doporučit, potvrdit a ratifikovat.

Když jsem poslouchal pana senátora Kuberu a jeho citace, tak musím popravdě říci, že jsem devět měsíců ve funkci ministra, že jsem do té funkce, jak jsem byl i kritizován, nastoupil jako člověk, který nebyl znalý té odborné věci, životního prostředí. A přiznám se vám, že člověk přistupuje do té pozice s jistým respektem k odbornosti. A přiznám se vám, že mnohem větší úsilí je nikoli pochopit odbornost, ale pochopit v některých ohledech jazyk a řeč, kterou se na evropské úrovni hovoří, protože to není národní jazyk, ale že to je administrativní jazyk, a jeho složitost je všude stejná a málokdo mu rozumí, někdy i ti, co tak mluví.

A pokud jde o Alpskou úmluvu, říkal to pan senátor Bárek, pardon, omlouvám se, neřekl jsem to, necitoval jsem to přesně.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková hovořila o koordinaci a spolupráci, o předávání dobré praxe, o tom, že si vzájemně řekneme, co funguje a co nefunguje. No, to je hrozně důležité, tohle bychom neměli podceňovat, byť slovník, který to píše, je možná někdy k zasmání, možná, že tak normální lidé nemluví, tady určitě tak normální lidé nemluví. Ale na druhou stranu, toto málo, pokud nás to nebude stát peníze, by mělo snad přispět.

Závěrem mi dovolte jako člověku, který také pochází z určité části svého obvodu v České republice, říci, že když jsem poslouchal vaši rozpravu, tak jsem si vzpomenul na jednu často uváděnou známou rozpravu, která proběhla v britském Parlamentu, ještě za doby královny Viktorie, kdy se jednotliví poslanci předháněli v tom, čí obvod je krásnější. A jestli mohu parafrázovat tuto rozpravu, pak mi dovolte říci, s ohledem na devítiměsíční zkušenost ministra, který za tu dobu po České republice, po jednotlivých jejích oblastech, městech, chráněných krajinných oblastech objel už skoro 100 tisíc kilometrů, parafrázuje ty věty staré 100 let, že ta všechna místa jsou krásná. Každé má něco do sebe a všechny stojí za to, abychom je chránili. Ale buď jak buď – na konci dne se vydáváme cestou, která je možná děravá, možná klikatá, možná chvílemi i nebezpečná a občas tonoucí v mlze. Ale na konci té cesty je Praha. (Oživení v sále.)A mnozí z vás pojedete přes Prahu 6.

Děkuji pěkně a pojďme to podpořit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda chce vystoupit. Pan zpravodaj vystoupit nechce.

Teď si jenom ujasním návrh pana senátora Kubery, který navrhoval zamítnout? Pane zpravodaji, pomozte mi! Navrhoval zamítnout, ale ono stejně asi by to bylo nehlasovatelné, protože podle jednacího řádu můžeme buď schválit nebo neschválit. Ale možná, že pan senátor Kubera by to dokázal vysvětlit, není však přítomen.

Přistoupíme k hlasování o tom, že Senát dává souhlas s ratifikací Protokolu o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je snad proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 33, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu předkladateli. Je vidět, že Praha zabrala.

A postoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 73

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 73. Tento návrh zákona uvede pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh senátního návrhu zákona /senátní tisk č. 73/ se týká zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

Současná zákonná úprava pravidel pro vznik nové obce oddělením části obce není formulována zcela jasně, a to pro případy oddělení dvou nebo více částí obce společně. A protože to není upraveno přímo zákonem, pak se takoví žadatelé musí obrátit na soud a soudy judikují, že to možné je. Čili, že je možné oddělení dvou či více částí obce, které ani jedna nesplňují podmínku danou zákonem o obcích pro vznik nové obce, to znamená, že není dodržen minimální počet obyvatel 1.000, ale že to možné je, pokud oddělující se části obce dohromady tuto podmínku splňují. K oddělení pak dojde, pokud v obecním referendu se obyvatelé potenciálně oddělujících se částí vysloví pro oddělení podle zákona o obecním referendu.

V praxi tak může dojít ke zcela nelogické situaci, kdy některé části obce se oddělí, aniž se občané tam v té části bydlící pro oddělení většinově vysloví.

Předložená novela tato pravidla pro oddělení více částí obce společně upravuje. Nově by mělo platit, že v každé potenciálně se oddělující části obce musí být splněny podmínky pro oddělení, tedy zejména, že musí být ustaven samostatný přípravný výbor a musí proběhnout samostatné referendum. Podmínku 1.000 trvale žijících osob musí části obce splnit společně.

Vzhledem k tomu, že původní návrh nebyl po legislativní stránce zcela dokonalý, v průběhu schvalovacího procesu přijaly oba výbory, kterým byl návrh přikázán, pozměňovací návrhy, které řešily připomínky našeho legislativního odboru. Ty dva návrhy, čili výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právního výboru, jsou zcela totožné.

A vzhledem k tomu, že tento návrh byl v průběhu schvalovacího procesu několikrát odročen ve svém druhém čtení, tak se ukázala jako nesplnitelná účinnost, která v návrhu zákona byla uvedena, a sice 1. leden roku 2012. Z tohoto důvodu byl operativně zpracován pozměňovací návrh, který vám byl rozdán na stoly a který mění tuto účinnost za 1. ledna 2012 na datum 1. července 2012.

Závěrem bych vás chtěl požádat o schválení předložené novely zákona o obcích, ale nikoliv tak, jak byl původně předložen, ale ve znění jak pozměňovacích návrhů, schválených v obou dožádaných výborech, čili v podstatě jednoho z nich, tak i ve znění pozměňovacího návrhu, který je podepsán mnou a který vám byl rozdán na stoly. Jak doufám, tyto pozměňovací návrhy budou předloženy v podrobné rozpravě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 73/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Stanislav Juránek, kterého však zastoupí pan senátor Ivo Bárek. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 73/1. Žádám pan senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Myslím si, že pan předkladatel kolega Petr Pakosta tady vysvětlil postup, který byl od předložení návrhu tohoto zákona. Náš výbor tuto novelu zákona projednal na své 10. schůzi již 22. června 2011. Z toho pramení i to, co tady poznamenal pan navrhovatel, nutnost přijetí pozměňovacího návrhu, abychom odložili účinnost zákona, aby tuto novelu mohla projednat i Poslanecká sněmovna.

My jsme přijali 34. usnesení na 10. schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, v němž jsme doporučili Senátu schválit návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Tyto pozměňovací návrhy, jak už kolega Pakosta tady říkal, jsou totožné s ústavně-právním výborem a vycházejí z připomínek naší legislativy.

Doporučuji, abychom tento návrh zákona tak, jak je uvedeno v tomto usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Kubera. Nepřeje si vystoupit, stanovisko výboru je totožné, děkuji.

Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. A protože rozprava neproběhla, tak předpokládám, že předkladatel ani zpravodaj nevystoupí. Je tomu tak.

Zahajuji nyní podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, ale přece jenom nyní vidím, že se hlásí pan senátor Petr Pakosta, prosím.

Senátor Petr Pakosta:  Málem jsme to prokoučovali. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám pocit, že pozměňovací návrhy přijaté ve výborech není potřeba načítat, protože vám byly rozdány jako příloha usnesení. Ale je třeba načíst pozměňovací návrh, který jsem avizoval při představení návrhu zákona a který se vyslovuje ke změněné účinnosti:

Pozměňovací návrh senátora Petra Pakosty k pozměňovacímu návrhu č. 4 obsaženému v senátním tisku č. 73/1 (usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí)a č. 73/2 (usnesení ústavně-právního výboru)přijatého k senátnímu tisku č. 73 ve věci změny účinnosti návrhu senátního návrhu novely zákona o obcích.

A nyní samotný text pozměňovacího návrhu:

V pozměňovacím návrhu č. 4 obsaženém v senátním tisku č. 73/1 a č. 73/2 nahradit datum "1. ledna 2012" datem "1. července 2012".

Myslím, že pozměňovací návrh byl již odůvodněn při představování zákona, čili dalšího odůvodnění není třeba, i když jsem k němu samozřejmě připraven.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se již nikdo další nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím.

Požádal bych zpravodaje garančního výboru o vyjádření k rozpravě a zároveň, aby nás provedl pozměňovacími návrhy a návrhy na hlasování.

Senátor Stanislav Juránek:  Pane místopředsedo, doporučuji, abychom nyní hlasovali o pozměňovacím návrhu kolegy Pakosty, což je pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu č. 4 obsaženému v senátních tiscích č. 73/1 a č. 73/2, a následně o zbývajících třech pozměňovacích návrzích výborů, které máte v senátním tisku č. 73.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, myslím, že to je jasné, pokud nemá nikdo námitku. Prosím o stanoviska. (Navrhovatel i zpravodaj mají pozitivní stanovisko.)

O těchto pozměňovacích návrzích budeme po znělce hlasovat.

Příchozím sděluji, že hlasujeme o pozměňovacím návrhu pana senátora Pakosty. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích č. 1 až 3, které jsou obsaženy v usneseních příslušných výborů. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali hlasování o všech pozměňovacích návrzích a nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Hlásí se pan senátor Jiří Dienstbier. (Předpokládám, že je to omyl, notebook zapracoval.)

Návrh byl tedy schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom za prvé pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

A za druhé navrhuji, aby pan senátor Petr Pakosta a pan senátor Stanislav Juránek návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. (Oba senátoři souhlasili.) Přistoupíme tedy k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho programu je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 197

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 197, první čtení. Tento návrh zákona uvede navrhovatelka paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, dámy a pánové, využila jsem svého práva podle § 127 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu a podávám vám dva návrhy zákonů. Jeden na úpravu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Druhý na úpravu jednacího řádu Senátu.

Tisky se musí projednávat odděleně, protože Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat jednací řád Senátu, který se dostává do režimu podle čl. 40, zatímco ve druhém případě to možné je. Proto je třeba tisky oddělit.

Na druhou stranu, já bych úvodní řeč, i proto, abych vás příliš nezdržovala, uvedla u tohoto tisku, s tím, že samozřejmě v případě toho senátního tisku č. 198 se zmíním o svém návrhu – jak upravit jednací řád Senátu.

Už se pokouším podruhé předložit tento návrh zákona. Poprvé jsem tak učinila v únoru 2009. Tehdy návrh byl jaksi rozsáhlejší, protože jsem Senátu navrhla i změny Ústavy, které se týkaly institutu – nezabývat se – v Senátu. Které se týkaly toho, abychom na některé zákony mohli mít 60denní lhůtu. A které se týkaly také toho, aby zákonodárnou iniciativu měla skupina poslanců, a nikoliv pouze jeden jediný poslanec.

Senát tehdy schválil můj návrh spočívající v těch 3 změnách jednacích řádů Poslanecké sněmovny, Senátu a změny Ústavy. Tehdy Senát schválil, pokud si dobře pamatuji, téměř jednohlasně. Poslanecká sněmovna však do konce svého funkčního období nezařadila tisky na své jednání. Z toho důvodu v červnu, po volbách, z důvodu diskontinuity již k tomu projednávání nedošlo.

Nyní vám předkládám pouze 2 návrhy zákonů. Protože podle mého názoru v tuto chvíli není příliš prostor na změny Ústavy. Tak jsem se soustředila pouze na to, pokud je to vůbec možné, poněkud schválil legislativní proces. Pokud bych měla říct důvody, které mě k takové iniciativě vedly, tak si vám je pokusím stručně sdělit.

Jsem přesvědčena o tom, že zákonodárný proces je ze všech rozhodovacích procesů, které ovlivňují lidské životy, ten nejdůležitější. Svými důsledky dopadá na největší počet osob a stanovuje pravidla procesu ostatních. V České republice však probíhá způsobem velmi neuspokojivým, čehož dokladem je nemálo kritických nálezů Ústavního soudu za posledních deset let, kritika ze strany prezidenta republiky, řady poslanců, senátorů, odborné i široké veřejnosti.

Já jsem přesvědčena o tom, že část problémů je zakotvena v samotné právní úpravě, a proto jsem si dovolila předložit návrhy.

Kritici, kteří vycházejí z předpokladů, že neuspokojivý výsledek tvorby práva souvisí s procesem jeho tvorby, tzn. způsobem, jak u nás právo vzniká – a já se s tím ztotožňuji, protože způsob, jak právo vzniká, tak důsledkem toho je potom výsledek, neuspokojivý zákon. Důsledkem toho je mj. i to, že jsme se změnili ve spontánním dodržování práva, tak v procesu autoritativní aplikace práva. Protože, proč by se někdo snažil o to, aby zákon byl kvalitní, když novelizací je možné jej změnit, a také se většinou mění.

I dnes jsme tady naráželi na celou řadu zákonů, které se neustále mění a mění, a tudíž, proč by měl někdo usilovat o maximální kvalitu.

Kromě toho je nutné si uvědomit, že legislativním procesem vznikají v zásadě dva typy zákonů. Jeden typ zákonů jsou vládní návrhy zákonů, které procházejí tou strašlivě dlouhou procedurou, a když už se dostanou do Senátu, tak všichni ministři nás tady prosí, ať, proboha, ten zákon propustíme, i když tvůrce Ústavy měl na mysli úplně jinou funkci Senátu. Tak ty procházejí vnitřním, vnějším připomínkovým řízením atd.

Pak jsou návrhy zákonů nás, senátorů, tedy celého Senátu, a poslanecké iniciativy.

U poslaneckých iniciativ to probíhá úplně nejrychleji. Tam, jak jistě víte, je možné načíst tzv. komplexní pozměňovací návrh k projednávanému zákonu – a ten zákon totálně změnit. Tím se vlastně obejde složitý legislativní proces. K mému úžasu – Ústavní soud shledal komplexní pozměňovací návrhy a tuto legislativní techniku jako ústavně konformní.

Pak jsou ještě další nectnosti, které také známe, a které, zaplaťpánbu, Poslanecká sněmovna již tak často neuplatňuje. To jsou ti "divocí jezdci", případně se jim také říká "přílepky". U této legislativní techniky existuje takové rozhodnutí Ústavního soudu, že zákon je v rozporu s Ústavou pro legislativní proces, kterým vznikl.

Já se snažím ve svém návrhu udělat legislativní proces transparentnějším a poněkud přiblížit speciálně poslanecké návrhy zákonů tomu procesu, který probíhá s vládními návrhy zákonů. Jsem si vědoma toho, že proces je složitý, komplikovaný a dlouhodobý.

Také jsem si vědoma toho, že zasahovat do autonomie Poslanecké sněmovny je problematické. Nicméně, protože Ústava hovoří velmi obecně, tak vlastně jednací řád Poslanecké sněmovny je zákon o tvorbě zákonů.

Pro tuto skutečnost jsem si dovolila již v minulosti navrhnout změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny, a činím to i tímto návrhem.

Abych byla konkrétní, neřeknu vám všechny úpravy, které tam jsou, z toho prostého důvodu, že toto je první čtení, a já vás v této chvíli pouze prosím, abyste postoupili do jednotlivých výborů – a tady mám zdůvodnit, proč to máte udělat, o což se teď také snažím.

Těmi základními cíli jsou vyšší požadavky kladené na důvodovou zprávu. Nevím, kolik jste četli důvodových zpráv k jednotlivým návrhům zákona, ale z mého pohledu jsou ryze formální.

Dále zpřesnění pojmu, co to je pozměňovací návrh. Zavádí se jeho negativní definice, jejímž cílem je zamezit, aby k návrhu zákona mohly být podávány pozměňovací návrhy, které věcně nesouvisí s předmětem původního návrhu, tedy aby se pokud možno minimalizovaly již zmiňované přílepky.

Vyšší požadavky pozměňovacího návrhu. Navrhuje se klást požadavek obdobný požadavku na předložení návrhu zákona také na všechny předkládané pozměňovací návrhy, zejména pokud jde o rozsah a kvalitu jejich odůvodnění. Poslanci přijímají pozměňovací návrhy, ke kterým nejsou povinni dávat žádné zdůvodnění a nejsou povinni psát ani to, jaké jsou dopady do rozpočtu státu, do rozpočtu obcí, jaký to bude mít vliv na podnikatelskou veřejnost. Oni obvykle řeknou, že byly rozdány pozměňovací návrhy na lavice a že ten a ten poslanec doporučuje ke schválení. A my všichni, když se pak probíráme, a připravujeme zpravodajské zprávy, tak musíme pracně ve stenozáznamu Poslanecké sněmovny hledat, proč vlastně ten který návrh byl přijat.

Takže já tady navrhuji, aby pozměňovací návrhy byly zdůvodněny, aby bylo zdůvodněno, jaké jsou dopady do státního rozpočtu, jaký to bude mít vliv na podnikatelskou veřejnost. Prostě, aby se trochu pozměňovací návrh přiblížil tomu projednání vládního návrhu zákona, i když to může být samozřejmě také formální.

Dále zpřísnění procesu podávání a projednání pozměňovacích návrhů. Už jsem tady mluvila o tom, že se běžně používá technika komplexního pozměňovacího návrhu, kde se návrh zákona zcela vyprázdní a nahradí se jiným textem. Je to předloženo jako komplexní pozměňovací návrh.

Já tedy navrhuji, aby tím, kdo může přijmout komplexní pozměňovací návrh, byl výbor garanční. Pokud jej neprojedná, tak prostě není možné na plénu PS takový komplexní pozměňovák načíst.

Dále tady zavádím možnost navrhovatele vzít návrh zákona zpět až do konečného hlasování. Čili období, kdy s ním navrhovatel disponuje, aby se prodloužilo i do třetího čtení, protože se samozřejmě může stát, že zákon je pozměněn tak, že navrhovatel už ho potom ani sám nepoznává a on už nemá šanci ho vzít zpět.

To je ve velmi hrubých rysech, co navrhuji v jednacím řádu PS.

Pokud bych tady měla říci, jaký je předpokládaný hospodářský a finanční rozsah navrhované úpravy, tak on nemá přímý dopad do státního rozpočtu, ale měl by mít významný dopad na snížení hospodářské a administrativní zátěže podnikatelů, neboť jeho hlavním cílem je snížení počtu změn, nepřehlednosti množství regulací v právních předpisech. A dalším důvodem předkládaného snížení hospodářské zátěže je ochrana před snadným prosazením partikulárních hospodářských výhod do právních předpisů, které vždy zvyšují náklady těm ostatním.

Měla jsem možnost býti účastna projednávání zákona o lobbingu. A tam odborníci samozřejmě upozorňovali na to, že legislativní proces je přesně tím procesem, kde je možné jaksi lobbovat úplně nejvíc. Já lobbing nevylučuji, ani si nemyslím, že by ve všech případech byl jaksi jenom negativní. Já si dovedu představit i pozitivní lobbing.

Na druhou stranu si myslím, že je potřeba ta pravidla právě proto zpřísnit, aby k tomuto docházelo pokud možno méně.

Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy i s ústavním pořádkem ČR.

Závěrem mi dovolte jednu malou poznámku. My jsme se tady včera dohadovali o tom, zdali nějaký zákon byl někdy již rušen. A já, když jsem s touto iniciativou začínala, tak jsem měla takovou naivní představu, že těch zákonů je tolik, že když bude chtít někdo prosadit zákon, tak bude muset jmenovat ten zákon, který je potřeba zrušit. A ke zrušení mám připravenu řadu zákonů, v tuhle chvíli jich registruji asi pět, jsou úplně nefunkční a nepoužívají se. Dovolím si vám pak v pracovním pořádku takový návrh předložit.

V tuto chvíli vám děkuji za pozornost k tisku č. 197. Já se pak ještě vyjádřím k tisku č. 198, který se týká jednacího řádu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Jiřinu Rippelovou, ale po dohodě ji zastoupí pan senátor Luděk Sefzig. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážená paní senátorko Paukrtová, je mi ctí, že mohu být zastupujícím zpravodajem a musím říct, že budu pouze tlumočit prosbu a žádost kolegyně Rippelové, se kterou jsem tuto věc konzultoval, protože jsme oba členy komise, které ona předsedá. A tak mi pouze dovolte, abych vás požádal, abyste postoupili projednání tohoto návrhu do ústavně-právního výboru a zároveň abyste požádali, včetně mne, o stanovisko Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Jinak si myslím, že nemá valného významu, abych opakoval důvody pro jednotlivé části tohoto návrhu, které tady před chvilkou přednesla předkladatelka. Zvu vás ještě na diskusi ke komisi a na výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já vítám legislativní návrh, který tady projednáváme, protože samozřejmě praxe, kdy zákon projde celým legislativním procesem, od resortů, přes meziresortní připomínkové řízení, Legislativní radu vlády, vládu, prvním čtením, dostane se do druhého čtení v PS, a pak najednou je z minuty na minutu celý změněn k nepoznání. Tato praxe je samozřejmě zhoubná, protože pak kvalita zákonů nemůže být příliš vysoká.

Chtěl bych ovšem poznamenat, že přeborníky v tomto oboru v poslední době – a stalo se tak prakticky u všech reformních nebo tzv. reformních zákonů, které jsme projednávali na minulé schůzi Senátu – byli tři ministři této vlády, a to ministři Drábek, Heger a Kalousek, kteří všichni kompletně nechali pozměnit vládní návrhy zákonů, které sami předkládali, a pak jimi zpracované komplexní pozměňovací návrhy byly předloženy na poslední chvíli ve výborech a celé zákony změnily.

A ani v jednom případě se tak nestalo v jiném než garančním výboru, a ani v jednom případě se tak nestalo na plénu PS při druhém čtení, což je přesně ten bod, který tento návrh novely jednacího řádu PS neřeší, protože stejně zhoubné je samozřejmě předložení komplexního pozměňovacího návrhu na garančním výboru, stane-li se tak tři minuty před jednáním výboru a vlastně těsně před druhým čtením v PS.

Tady se samozřejmě připojuji k podpoře tohoto návrhu. Myslím, že předkladatelka kolegyně senátorka Paukrtová bude mít spoustu práce vysvětlit to svým stranickým kolegům v PS a ve vládě, že takto nemají postupovat. Přeji jí v tom hodně štěstí, a já samozřejmě rád pomohu, pokud k tomu budou mé v tomto směru velmi skromné síly stačit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Paukrtová, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Jestli mohu, nevím, jestli ještě někdo z vás bude diskutovat. Ale já jsem prostě chtěla reagovat na to, co tady říkal pan senátor Dienstbier. Víte, já jsem hluboce přesvědčena o tom, že demokracie je především o nastavení pravidel. A já už se touto záležitostí zabývám dlouho, kolegové z TOP 09 to o mně vědí a vždycky, když někde mají nějaký přílepek nebo něco takového, tak jaksi to různě avizují atd., takže já vůbec nemám problém to kolegům, nikoliv stranickým, protože já nejsem členkou žádné politické strany, to vysvětlovat.

Důvod, proč jsme komplexní pozměňovací návrh určili výboru garančnímu, a samozřejmě se tam dá hovořit o tom, že v nějakém předstihu před garančním výborem, by to ti poslanci logicky měli být k dispozici, je velmi prostý. Já jsem pevně doufala, že Ústavní soud zruší komplexní pozměňovací návrh v zákoně o soudech a soudcích, a to byl jeden z důvodů, proč jsme podávali ústavní stížnost tady ze Senátu. K mému podivu to Ústavní soud neučinil a tím pádem komplexní pozměňovací návrh je, byť problematickým, přesto je souladným s Ústavou. Do té doby se totiž stávalo i v PS, že komplexní pozměňovací návrh neprošel žádným výborem a na plénu byl prostě předložen. Čili mně projednání v garančním výboru přišlo jako logické. Ale jde samozřejmě debatovat, a určitě tu debatu povedeme, o tom, jak učinit tu techniku jinou. Jsem totiž hluboce přesvědčena o tom, že kvalita legislativního procesu je důležitá nebo by měla být důležitá pro všechny politické strany. A já to projednávám bez ohledu na to, kdo zrovna je či není u vlády. Já si myslím, že demokracie a její dodržování je v nastavených pravidlech a jejím dodržování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A ještě je přihlášen pan senátor Luděk Sefzig, který má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jsem chtěl také jen zareagovat na poznámku kolegy Dienstbiera o zhoubnosti praxe, kterou v poslední době zaregistroval u tří ministrů – Drábka, Hegera a Kalouska. Musím říct, že všichni jsou dobrými žáky svých velkých učitelů v době, kdy zde byla koaliční vláda ČSSD, Unie svobody a KDU-ČSL, kde docházelo k úplně stejné praxi. Já jsem ji zaregistroval od roku 2000 dokonce poprvé, kdy poslanci Koudelka, na toho druhého poslance si už tolik nevzpomínám, předkládali komplexní návrhy. A co bylo nejvíce zarážející, že nebyli podporováni tehdy poslanci z vládní koalice, ale že to byla tzv. stojedenáctka, poslanci úplně jiné koalice.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ještě, že máme vzpomínky. Dále se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A protože nezazněl žádný návrh jak na vrácení k dopracování, tak návrh na zamítnutí, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále, aby jej projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Ptám se, zda má někdo ještě nějaký další či jiný návrh? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 66 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce a zároveň děkuji i panu zpravodaji.

V této chvíli bychom se vyměnili s paní místopředsedkyní Gajdůškovou při řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Milé kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 198

Jde o první čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede paní navrhovatelka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, kolegové a kolegyně, dovolte, abych uvedla senátní tisk č. 198, což je návrh změny jednacího řádu Senátu. A já už nebudu opakovat svou předchozí argumentaci, pouze vás upozorním na některé odlišnosti od jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Právě tak, jako v případě Poslanecké sněmovny, mým cílem je zpřísnit pojem pozměňovacího návrhu, klást vyšší požadavky na náležitosti pozměňovacích návrhů, zpřísnění procesu podávání a projednávání pozměňovacích návrhů.

Jaksi jiné je oproti jednacímu řádu PS to, že navrhuji přijmout právní regulaci dosavadní parlamentní praxe související s postupováním návrhů zákonů Senátu, dát tomu určitá pravidla hry.

Reaguji možná na záležitost, která se stala v minulosti, kdy nebylo zřejmé, který je správný text, který nám PS postoupila, takže se to tady snažím nějakým způsobem regulovat, nebo spíše dát tomu právní rámec.

Další věc, která je odlišná od jednacího řádu PS. Tady navrhuji změnu procedury hlasování o podaném návrhu nezabývat se návrhem zákona. Od doby, kdy se tady projednávaly reformní zákony předkládané Topolánkovou vládou, kdy tehdy došlo k situaci, kdy byl u takto složitého a komplexního návrhu podán návrh na nezabývat se a byl prohlasován, a důsledkem toho bylo, že jsme se tady nezabývali čtyři hodiny a vystupovali pouze předsedové klubů, protože mohou vystoupit kdykoliv a ostatní senátoři seděli a koukali na to, ale od té doby musím opravdu objektivně říci, že se institut nezabývat se nikdy nezneužil a téměř ho nepoužíváme.

Pokud se mohu vrátit do minulosti, tak institut nezabývat se ústavodárce myslel tak, že Senát se bude zabývat jaksi hodně nadčasovými otázkami české a evropské společnosti a bude si vybírat mezi zákony, které chce a nechce projednat, a bude říkat u některých technických norem typu biocidní přípravky, že se jimi nechce zabývat. Tato praxe se tady z různých důvodů nezdařila, spíše proto, že jsme nenašli mechanismus, kdo by byl tím orgánem, který by určil, kterými zákony se Senát nebude zabývat. To bychom museli tady na plénu rozhodnout.

Tento institut byl potom používán v případech, kdy se Senát vyjadřoval k návrhům zákonů, které souvisely se státním rozpočtem. To bylo jedno období, kdy hospodářský výbor vždycky navrhoval nezabývat se u těch zákonů, které nějakým způsobem souvisely s rozpočtem, s odůvodněním, že Senát vlastně neschvaluje státní rozpočet.

A potom byl občas tento institut zneužíván. Ale teď už k tomu opravdu nedochází, a já jsem tomu moc ráda.

Nicméně i pro budoucno změna procedury hlasování o podaném návrhu nezabývat se návrhem zákona tam nemůže být úplně vypuštěna, protože bychom museli jít do Ústavy, a to já jsem v případě svého návrhu nechtěla. Proto jsem tam prostě doplnila větu, že není možné přijmout hlasování nezabývat se, pokud se proti tomu vysloví jeden senátorský klub nebo skupina deseti senátorů, což mně připadá jako dostatečná pojistka k tomu, aby pokud si většina senátorů nepřeje, aby bylo přijato nezabývat se, tak se tak prostě nestane.

Jinak tento návrh je obdobný změně jednacího řádu PS. A tak vás opět prosím, abyste byli tak laskavi a propustili návrh do ústavně-právního výboru a Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Jiřinu Rippelovou. Tu zastoupí opět pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. S úplně stejnou logikou, jakou u předchozího návrhu paní předkladatelky, si vás dovoluji požádat o pozornost k tomuto návrhu, s tím, že paní senátorka i já doporučujeme, aby byly tyto tisky přiděleny ústavně-právnímu výboru a bylo požádáno o stanovisko Komisi pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, mimo jiné i z toho důvodu, že se budeme moci zabývat oním poměrně zavádějícím termínem slova "nezabývat se". Myslím, že daleko správnější je "schválení bez rozpravy", protože Senát hlavně vykonává činnost ve svých výborech, kde se samozřejmě i tyto tisky projednávají.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji, paní předsedající. Paní předkladatelko, chtěla bych se vyjádřit k senátnímu tisku č. 198 – návrh novely zákona o jednacím řádu Senátu.

Když jsme projednávali širší návrh novely jednacího řádu Senátu kolegyně Paukrtové v roce 2009, tak jsem pro něj hlasovala, tehdy i pro další dva návrhy s tím související. Stejně tak i dnes jsem podpořila návrh zákona, senátní tisk č. 197, a chci podpořit i návrh, kterým je senátní tisk č. 198.

Souhlasím se snahou navrhovatelky o zdokonalování legislativního procesu v obou komorách Parlamentu ČR a se snahou o přijetí takových úprav tohoto procesu, aby na jeho konci byly zákony kvalitní a srozumitelné.

Co se návrhu týče, ráda bych uvedla pouze jednu poznámku. V návrhu kolegyně Paukrtové z roku 2009 se v § 98 jednacího řádu Senátu upravoval tak, že Organizační výbor měl u návrhu zákonů, postoupených z PS, nejprve posoudit, zda skutečně splňují náležitosti návrhu zákona.

Pokud tomu tak nebylo, předseda Senátu by si nápravu vyžádal od předsedy PS. Až po obdržení řádného návrhu zákona by začala běžet příslušná lhůta na projednávání Senátem.

Bohužel, nynější návrh takové ustanovení již neobsahuje. Neznám zřejmě důvod, proč se tak paní kolegyně rozhodla, ale verze z roku 2009 se mi zamlouvala trochu víc. Jde mi především o to, že nyní dostáváme z PS návrhy zákonů, které často obsahují oproti původní verzi mnoho pozměňovacích návrhů, ale důvodová zpráva je nezohledňuje. Nevíme tedy, proč se tak poslanci rozhodli, co pozměňovacími návrhy sledují, jaké to bude mít dopady a co bude dál. Podle mého názoru je to proti smyslu projednávání zákonů v Senátu.

Já dokonce vidím tuto situaci jako možné porušení zákonem stanovené parlamentní procedury. Jde o to, že návrh zákona musí podle § 86 jednacího řádu PS, na nějž odkazuje i jednací řád Senátu, obsahovat i důvodovou zprávu, která splňuje zákonem stanovené požadavky na odůvodnění nové právní úpravy. Protože návrhy mnoha zákonů projednávaných na schůzích Senátu aktualizovanou důvodovou zprávu s ohledem na pozměňovací návrhy neobsahují, o návrzích zákonů se tedy zřejmě nejedná. Nelze je proto jako návrhy zákonů v Senátu projednávat a nezačala u nich obdržením ani běžet příslušná schvalovací lhůta.

Vzhledem k uvedenému žádám pana předsedu Senátu, aby pověřil Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury vypracováním příslušného stanoviska, tedy, zda jsou návrhy zákonů postoupené z PS bez aktualizované důvodové zprávy s ohledem na pozměňovací návrhy skutečné návrhy zákonů podle platné právní úpravy.

Stanovisko by měl Senát obdržet nejpozději před jeho příští schůzí. Pokud není pan předseda Senátu k takovému zadání oprávněn, navrhuji, abychom v tomto smyslu přijali jako Senát usnesení jednoduchého znění:

Senát ukládá Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury vypracovat stanovisko k otázce, zda jsou návrhy zákonů přijaté z Poslanecké sněmovny bez aktualizované důvodové zprávy s ohledem na pozměňovací návrhy skutečně návrhy zákonů podle platné právní úpravy. Toto stanovisko předloží Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury Senátu nejpozději před jeho příští schůzí.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Ptám se, zda se hlásí ještě někdo další do rozpravy? Nikoho takového nevidím. Ptám se paní senátorky Paukrtové, chcete se vyjádřit ještě jako senátorka? Já se ptám proto, jestli mám uzavřít rozpravu v této chvíli. Vyjádříte se pak jako navrhovatelka? Dobře, děkuji.

Ptám se tedy, zda se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy k tomuto bodu? Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám, a paní navrhovatelka má samozřejmě právo se vyjádřit.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Když dovolíte, já bych se jenom krátce vyjádřila k návrhu paní kolegyně Bayerové. V tuto chvíli podle jednacího řádu PS Poslanecká sněmovna není povinna vypracovávat odůvodnění svých pozměňovacích návrhů, takže to prostě neudělá. Pokud se nám podaří prosadit změnu jednacího řádu, tak to je jedna ze stěžejních věcí, aby to musela zdůvodňovat.

A pokud jde o § 98a, o kterém tady paní kolegyně hovořila, tak do mého návrhu bylo převzato znění ze stykového zákona, které schvaloval také Senát, a tam je: ... jehož součástí se v rámci snahy právně kodifikovat některé významné instituty a postupy parlamentní praxe. Čili oficiální návrh zákona je ten, který Senátu postoupí předseda PS, to znamená ne třeba jeho sekretářka nebo aparát. Platí to i pro doručení opraveného znění, tedy pro případ, že PS sezná, že to, co Senátu postoupila, neodpovídá tomu, co považuje za řádný výsledek svého jednání. V takovém případě běží lhůta podle článku 46 odst. 1 Ústavy znovu, resp. odvíjí se od postoupení správného opraveného znění.

Toto je přesně ve znění mého návrhu. Já se samozřejmě nebráním debatě o tom, že je možné ho změnit, ale myslím si, že v tuto chvíli přijímat usnesení, že požadujeme od PS, aby nám zdůvodňovala pozměňovací návrhy, obávám se, že bych to asi nedoporučovala, protože si myslím, že je rozumnější upravit jim jednací řád tak, aby byli povinni to dělat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Chci jenom upozornit, že paní senátorka Bayerová dala prostě návrh a my se s ním musíme vypořádat.

Senátor Luděk Sefzig:  Ano, kvůli tomu jsem se přihlásil. Myslím, že už se s tímto návrhem dostatečně fundovaně vypořádala paní předkladatelka tohoto návrhu. Odpověď zní: Není. Čili takový návrh je i bez důvodové zprávy, bez aktualizované důvodové zprávy v pořádku a je platný.

Ale Senát může samozřejmě přijmout toto usnesení, protože pouze ukládá komisi to, co my můžeme komisi tlumočit. A myslím si, že v tomto smyslu je takové usnesení redundantní, je nadbytečné. Ale zaznamenal jsem požadavek paní senátorky a na jednání komise jej budeme tlumočit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, já se ale domnívám, že paní senátorka přednesla návrh usnesení, a my nemůžeme rozhodnout v této chvíli jinak, pokud paní senátorka Bayerová svůj návrh nestáhne, jednat jinak, než o něm dát hlasovat. Jestli se mýlím, ať my legislativní odbor řekne, že se mýlím, ale myslím si, že je to v této chvíli takto.

Senátor Luděk Sefzig:  Já se musím přiznat, že jednak nemáme tento návrh v písemné podobě. A jestli se to týkalo té první části, kdy máme jakoby usnesením uložit něco předsedovi Senátu, to se domnívám, že to je ultra vires, že to je mimo jednací řády. A na to tady odpověděla paní senátorka Paukrtová, a já se domnívám, že tato část je nehlasovatelná.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já jsem už uzavřela rozpravu. Poprosila bych legislativní odbor, zda by mi mohl v této chvíli poradit.

Paní senátorka Bayerová upřesní svůj výrok, prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Dobře, paní předsedající, stahuji svůj poslední návrh, že ukládáme něco předsedovi Senátu, protože svůj návrh stahuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji paní senátorce za vstřícnost, ale její návrh určitě můžeme diskutovat dál a nedělat v této chvíli problém proceduře.

K obecné rozpravě se vyjádřila jak paní navrhovatelka, tak pan zpravodaj. A my máme jediný návrh, a to je přikázat návrh senátního návrhu zákona. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále aby jej projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Ptám se ještě, zda má někdo jiný návrh, v rozpravě nezazněl? Není jiný návrh. Dobře, můžeme dát hlasovat o tomto návrhu. Svolám všechny senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Budeme tedy hlasovat o přikázání návrhu senátního návrhu zákona ústavně-právnímu výboru a Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 67 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Velmi děkuji paní navrhovatelce i panu zpravodaji i vám všem a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

 

Volba členů Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe

V úvodu dávám slovo panu senátorovi Petru Pakostovi.

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela ve stanovené lhůtě, tj. do dneška do 12.30 hodin, následující návrhy kandidátů na zástupce Senátu do Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe:

Senátor Jaroslav Doubrava – navrhovatel senátorka Alena Dernerová

Senátor Karel Korytář – navrhovatel senátorský klub ČSSD

Senát Petr Pakosta – navrhovatel senátorský klub ODS.

Dovoluji si vás informovat, že volební komise přijala v této souvislosti na své 4. schůzi usnesení č. 7, ve kterém konstatuje, že obdržela návrhy, o kterých jsem vás před chvílí informoval, a zároveň mě pověřila, abych s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem.

Na závěr svého vystoupení navrhuji jako předseda volební komise, aby Senát hlasoval o navržených zástupcích Senátu do Parlamentní pracovní skupiny většinovým způsobem aklamací, a vzhledem k usnesení, které říká, že volíme dva nebo tři členy pracovní skupiny, aby hlasoval o každém z navržených zvlášť, přičemž zvoleni by byli ti, pokud dostanou dva nebo tři navržení senátoři nebo každý z nich nadpoloviční většinu hlasů, bude volba platná a ukončí se. V případě, že bude zvolen jeden nebo žádný, bude následovat druhé kolo, ve kterém z těch, kteří nebyli zvoleni, budou znovu kandidovat ti, kteří nebyli zvoleni, a z nich, pokud byl jeden zvolen, bude zvolen ten, který dostane nadpoloviční počet hlasů a budou buď jeden nebo dva.

Já se omlouvám. Je to takhle složité proto, že jsme schválili poměrně kuriózní usnesení, že volíme dva nebo tři členy. (Oživení v sále – smích.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji panu předsedovi volební komise, který se ujal slova velmi rychle. Nicméně návrh byl předložen. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A poprosím ještě jednou pana předsedu volební komise, aby nám řekl, o čem tedy budeme hlasovat.

Senátor Jiří Pospíšil:  Budou to tři hlasování, kde v prvním hlasování každý ze senátorů rozhodne o tom, zda senátor Jaroslav Doubrava bude zvolen zástupcem Senátu do Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe. Paní předsedající, můžete dát o tomto návrhu hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, samozřejmě, ale musím ještě spustit znělku.

Budeme v této chvíli volit aklamací, a to pana senátora Jaroslava Doubravu jako člena navrhované Parlamentní pracovní skupiny. Upozorňuji, že nikdo nenavrhl jinou volbu, takže můžeme zahájit hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 68 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 26, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Prosím o další návrh.

Senátor Jiří Pospíšil:  Teď budeme hlasovat o tom, zda senátor Karel Korytář se stane zástupcem Senátu v Parlamentní pracovní skupině k jednání o problematice splavnosti řeky Labe.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, budeme hlasovat, tentokrát již bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 69 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím o další návrh.

Senátor Jiří Pospíšil:  A teď budeme hlasovat o tom, zda senátor Petr Pakosta se stane zástupcem Senátu v Parlamentní pracovní skupině k jednání o problematice splavnosti řeky Labe.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Jiří Pospíšil:  Tím jsme naplnili usnesení, že zvolíme dva nebo tři senátory za členy Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe a hlasování může skončit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, myslím, že věc proběhla hladce. A já konstatuji, že Senát zvolil zástupce Senátu do Parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Spolkového sněmu Německa, příslušnými ministerstvy České republiky i Spolkové republiky Německo, zástupci dotčených českých krajů, německých spolkových zemí a odborné veřejnosti o problematice splavnosti řeky Labe.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o tom, že Senát pověřuje předsedu Senátu, aby s tímto usnesením seznámil předsedkyni Poslanecké sněmovny.

Když dovolíte, opět bez znělky zahájím hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 71 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji za rychlé projednání tohoto bodu a projednávání tohoto bodu končím.

Posledním bodem, kterým dnes zakončíme 13. schůzi Senátu, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 220

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 220. Návrh uvede poslankyně Hana Orgoníková. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

Poslankyně Hana Orgoníková:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, upravuje v § 18 podmínky zjišťování a prokazování psychické způsobilosti pedagogických pracovníků ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních pro preventivně výchovnou péči, kterými jsou střediska výchovné péče.

Podle této úpravy, zavedené novelou zákona č. 109/2002 Sb., zákonem č. 383/2005 Sb., s účinností od 1. prosince 2005, může být pedagogickým pracovníkem v uvedených zařízeních při střediscích jen ten, kdo mimo jiné splňuje podmínky psychické způsobilosti. Ta se zjišťuje psychologickým vyšetřením a prokazuje se posudkem o tomto vyšetření, který je platný 7 let ode dne jeho vydání a je součástí osobního spisu pedagogického pracovníka.

Psychická způsobilost se prokazuje jednak obligatorně před vznikem pracovněprávního vztahu k zařízení nebo středisku, jednak i za trvání tohoto pracovněprávního vztahu. Dále se prokazuje tehdy, pokud vznikne důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychické způsobilosti. V takovém případě ředitel zařízení či střediska nařídí pedagogickému pracovníkovi podstoupit psychologické vyšetření a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, a nebo se prokazuje periodicky poté, co psychologický posudek pozbude platnosti, tj. po uplynutí 7 let od jeho vydání, tj. od data jeho vyhotovení.

Navržená novela, kterou zde obhajuji, sleduje jediný cíl – zrušení časově omezené platnosti psychologického posudku. Z omezené časové platnosti psychologického posudku vyplývá totiž pro pedagogické pracovníky zaměstnané v uvedených zařízeních či střediscích zákonná povinnost pravidelného opakování psychologického vyšetření nejdéle jednou za 7 let (Velký hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Paní poslankyně, já se omlouvám. Kolegové, prosím o důstojné prostředí.

Poslankyně Hana Orgoníková:  Vidím, že mě ruší pan senátor Pakosta. Mohu pokračovat?

Poslankyně Hana Orgoníková:  Toto opatření je však nadbytečné ve vztahu k výkonu obdobných profesí v rámci resortu školství i mimo něj, jakož i finančně neefektivní. Navíc velmi zřídka dochází u dospělého člověka k tak závažným změnám osobnosti, jež mohou být způsobeny pouze na základě nemoci, traumat nebo závažných životních událostí, že v jejich důsledku pozbývá psychickou způsobilost k výkonu pedagogické profese.

Přitom i v případě, pokud by v důsledku těchto výjimečných situací vyvstala důvodná pochybnost o psychické způsobilosti pedagogického pracovníka nadále zastávat tuto profesi, obsahuje platný zákon již zmíněnou pravomoc ředitele zařízení či střediska nařídit tomuto pracovníkovi podstoupení psychologického vyšetření k ověření jeho další způsobilosti k výkonu povolání a stanovit k tomuto vyšetření přiměřenou lhůtu.

V žádné odborné literatuře ani není zmiňováno právě období sedmi let, ani jiné časové období, ve kterém by mělo dojít ke změnám osobnosti dospělého člověka. Struktura osobnosti dospělého člověka, který již absolvoval psychologické vyšetření o psychické způsobilosti a u kterého nebyla shledána patologie, se již prakticky nemění, jelikož jde o relativně trvalé vlastnosti jeho osobnosti.

Musím zmínit, že nesystémovost požadavku provádění periodicky opakovaných psychologických vyšetření u těchto pedagogických pracovníků je patrná i ve srovnání s obdobnými profesemi vyznačujícími se srovnatelnou pracovní charakteristikou, u nichž však tato zákonná podmínka stanovena není, např. ústavní výchova poskytovaná dětem ve zdravotnických zařízeních, domovech pro osoby vyžadující zdravotní péči v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí, zařízení pro okamžitou pomoc, výkon pěstounské péče apod. Obdobné profesní charakteristiky se vyznačují i v dlouhodobě poskytované odborné péči ve speciálních školských zařízeních internátního typu.

Chtěla bych ještě říci, že navrhovaná zákonná úprava je v souladu s ústavním pořádkem, odpovídá zejména článku I Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si lidé rovni v právech, přičemž základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu jakéhokoliv postavení jednotlivce, to je podle článku III odst. 1 Listiny.

Dále návrh zákona respektuje článek 26 odst. 2 Listiny, podle něhož zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.

Novela vzhledem ke specifikům práce pedagogických pracovníků v uvedených zařízeních či střediscích proto zásadně neruší podmínku pořízení psychologického posudku pro způsobilost k výkonu tohoto povolání, ponechává ji však jen na případy před nástupem do tohoto zaměstnání a nadále kdykoli v jeho průběhu z rozhodnutí ředitele zařízení či střediska, vznikne-li důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychologické způsobilosti.

Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami a nedochází ani k předpokládanému hospodářskému či finančnímu dosahu na státní rozpočet nebo na ostatní veřejné rozpočty.

Tolik ve stručnosti k navrhované úpravě.

Chci jenom uvést, že o změnu mě požádal předseda školské rady Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové Mgr. Pecháček, podpůrné stanovisko vydal Doc. Lašek z katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové a za radu Asociace náhradní výchovy pan Miloš Picek.

Vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko, ale při projednávání v PS pan ministr školství tuto novelu zákona podpořil.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost, a prosím o schválení novely zákona č. 109/2002 Sb. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji, paní poslankyně, a poprosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. (Velký hluk v sále – kroužky bavících se senátorů.)

A než vyzvu zpravodaje, požádám kolegyně zprava, aby přinesli svá jednání do kuloárů. Pánové, prosím, vytvořme důstojné prostředí! Děkuji.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 220/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 220/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, cílem návrhu novelu, kterou představila za navrhovatele paní poslankyně, je zrušení časového sedmiletého omezení platnosti psychologického posudku pedagogických pracovníků v zařízeních jako jsou dětské domovy, výchovné ústavy a další.

Náš výbor návrh projednal a diskuse v podstatě potvrdila argumentaci navrhovatelů o nadbytečnosti ustanovení opakovaně se podrobovat psychologickým vyšetřením. Zvláště když je možnost při důvodné pochybnosti vyšetření nařídit, a to ředitelem zařízení – v podstatě kdykoliv si to situace vyžádá.

Rovněž nesystémovost a diskriminační povaha ve vztahu k výkonu obdobných profesí v rámci resortu školství i mimo něj je zřejmá. Dokonce odůvodnění ustanovení o sedmileté platnosti psychologických posudků nebylo zmíněno ani v roce 2005, tedy v tehdejší důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona ani ve vystoupeních ministryně školství v Parlamentu při jeho projednávání.

Jak bylo řečeno, návrh zákona nemá vliv na zvýšení výdajů státního rozpočtu ani rozpočtu krajů či obcí. Naopak se rýsuje úspora výdajů pedagogickým pracovníkům, popř. zařízením, která by za ně vyšetření hradila. A to bychom jim měli, nebo mohli přát. Protože náklady na jedno psychologické vyšetření činí 25 – 30 % průměrné měsíční mzdy pedagogického pracovníka.

Na závěr vás seznámím s usnesením našeho výboru k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně-výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona poslankyní Hanou Orgoníkovou, zástupkyní navrhovatelů, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 220 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Homolku.

Děkuji prozatím za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám také, pane senátore, a poprosím vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. (Nepřeje.) Děkuji tedy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím.

Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, milá přítelkyně předkladatelko, kolegyně, kolegové, po pozměňovacím duševním guláši, který jsme tady měli v zákoně o tuleních a zákoně o udržitelnosti Karpat, je zde další, podle mého názoru, zcela nadbytečný zákon. Patrně si někdo chce udělat jenom řádku a vykázat aktivitu.

Některá povolání a profese jsou riziková méně a některá více. To platí i o školství. Proč – to tady nikdo neřekl – bylo těch sedm let? Je to určitá ochrana mládeže před některými nesvědomitými pedagogy. Je to i určitá ochrana zaměstnance, ale i zaměstnavatele. A nyní je nám zde předkládána jedna jediná změna. Toto všechno se vypouští a zavádí se fádní soudní obrat – důvodná pochybnost. Jistě paní předkladatelka, členka dolní komory Parlamentu ČR, nám vysvětlí, co si pod tím pojmem představuje. Protože nejsou známa žádná měřitelná kritéria, která by dodal buď ministr školství Dobeš anebo ministr zdravotnictví Heger. Jsi nepohodlný, a tak tě pošleme na psychologické vyšetření... Budu si stěžovat, na ředitelovi budu chtít, aby poslal pracovníka na psychologické vyšetření... Takto si to představují předkladatelé?

Podle mého názoru, psychologicky a hlavně psychiatricky, by měli mít vyšetření jako prevence před nástupem do funkce i někteří politici. Především ti – v současné Poslanecké sněmovně, aby se předešlo v rámce prevence některých paskvilů v zákonech, které jsou nám dávány a které vracíme v rámci svých aktivit zpátky Poslanecké sněmovně. Stejně oni si udělají, co chtějí, v přesvědčení o své neomylnosti. Vůbec se nezabývají tím, proč tam ty zákony vracíme.

Důvodová pochybnost, tak jak je to v zákoně o psychické způsobilosti mnohých našich politiků, bohužel vzniká i u velké většiny našich občanů. Proto bych byl rád, kdyby nám tady paní poslankyně vysvětlila, co je to důvodová pochybnost. Jestli je to měřitelné, jaká jsou kritéria. Nebo jestli se tím zabývali někteří ti, které paní poslankyně citovala z Hradce Králové.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, já na rozdíl od pana senátora Drymla mám paní poslankyni rád resp. mám k ní celkem neutrální vztah. Ale mám ten samý problém, ale z jiného důvodu.

Také si myslím, jak má vzniknout důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychické způsobilosti. Především představa, že psychologické testy, které se velmi často používají, dokonce tehdy i kandidáti na přednosty okresních úřadů museli projít psychologickým vyšetřením; já jsem se zúčastnil v komisi jednoho takového řízení. A zrovna jeden z těch co prošel, pak z něj byl magor. Těch sedm let. Já jsem se ptal, jak vzniklo těch sedm let. Vzniklo to za paní ministryně Buzkové. Myslím, že to vzniklo z takové pověry, že po sedmi letech se mění krev, nastávají manželské a různé krize, takže proto tam bylo sedm let. Ale pravda je, že to, že někdy někdo udělá psychologický test na výbornou, vůbec neznamená, že za šest let z něj nebude pedofil. Prostě člověk se mění, může leccos v životě zažít, takže to byl zřejmě důvod, proč se testy měly dělat.

Osobně si myslím, že bychom to mohli vůbec celé vypustit, a že by se vůbec testy dělat nemusely. Protože většinou všechny věty v zákonech, a je to i v zákonech o provozu na pozemních komunikacích, nahrávají jistým skupinám povolání, aby se jim přihodil jakýsi kšeftík. Např. podobné to máme, že zaměstnanci musí chodit k předem vybranému lékaři ve výběrovém řízení, přestože mě pan ministr utěšil, že prý to není pravda, že mohou protestovat – oni protestují, že chtějí chodit ke svému lékaři, a ne k tomu, který mu někdo zákonem dohodil kšeft, a platí se za to poměrně velké peníze. Ony asi tady tyto testy také nebudou zadarmo, předpokládám. Opravdu nevím, proč se řidičům ukládá, aby šli na psychologické testy, když jeli na červenou; protože ten psycholog je to nenaučí. Oni dobře věděli, že červená je – stát! A přesto na ní jeli. Zrovna tak pojednou i po psychologickém testu. Myslím, že to tam nemusí být vůbec, ale přesně pochybnost, že – ono tady není ani ředitel – v případě, že vznikne důvodná pochybnost o tom, to je skoro jako z protokolu o Karpatech – to je věta na zabití. Taková věta nemá v zákoně co dělat! To je ten balast, plevel, kterými zákony zaplevelujeme!

To je důvod, proč se zdržím hlasování. Jinak je mi to celkem jedno. Strašně rád bych, kdyby paní poslankyně vysvětlila, co vůbec vedlo k tomu, že se toto navrhuje. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Pokračovat bude paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, kolegové, jediná, avšak velmi podstatná změna, která je obsažena v poslaneckém návrhu novely zákona spočívá v tom, že navrhuje zrušit stávající časové omezení platnosti psychologického posudku pedagogického pracovníka v zařízení nebo ve středisku na dobu sedmi let. Z toho vyplývá, že psychologická způsobilost pedagogického pracovníka by se v zásadě prokazovala pouze před vznikem pracovněprávního vztahu a psychologický posudek z psychologického vyšetření by byl platný po celou dobu trvání jeho pracovněprávního vztahu v zařízení nebo ve středisku výchovné péče.

Zůstalo by zachováno pouze oprávnění ředitele nebo střediska v průběhu trvání pracovněprávního vztahu nařídit mimořádné psychologické vyšetření pedagogického pracovníka v případě, že vzniknou důvodné pochybnosti o jeho psychické způsobilosti.

Po rozpravě s odborníky z pedagogických kruhů, ale i ze sociální oblasti, které se to také týká, zastávám stanovisko, že dosavadní úprava způsobu prokazování psychické způsobilosti pracovníků zařízení a středisek je vyhovující, a není ji proto třeba měnit.

Časové omezení platnosti psychologického posudku na dobu sedm let je odůvodněné vzhledem k náročnosti péče o děti umístěné v zařízeních pro výkon ústavní ochranné výchovy, které je mnohdy spojena i se značným psychickým vypětím.

Je proto nezbytné stanovit takové požadavky na pracovníky v těchto zařízeních, které minimalizují riziko ohrožení v důsledku psychické nezpůsobilosti pedagogických pracovníků.

Předložená novela bohužel tyto požadavky snižuje. V důsledku toho snižuje i úroveň ochrany dětí svěřených do náhradní ústavní péče školských zařízení.

Prosím vás, přeloženo "z češtiny do češtiny" je to tak, že práce je velice náročná. Člověk, kromě toho, který tam jde pracovat, etoped, kromě odborné způsobilosti musí být i psychicky zdatný.

Mě donutila tato novela zamyslet se vůbec nad prací pedagoga obecně. Nejenom toho speciálního. Obávám se, a souhlasím s panem předřečníkem Drymlem, že takové vyšetření pořádné by potřebovali aspiranti, kteří se chtějí pedagogikou zaobírat. Měly by být u nich zjištěny kvality jejich osobnosti, jestli mohou působit na děti. O to více to platí v tomto náročném povolání, kam chodí velmi problémové děti. Bohužel musím říct z vlastní zkušenosti, že se tam stahují, nechci říct a nechci se nikoho dotknout, i lidé, kteří by třeba i v jiných povoláních měli problém; a zde vlastně působí pod tlakem. Takže si myslím, že naprosto namístě je prošetřit. Zase z praxe. Představte si, když se vám nelíbí, máte pochybnosti o paní učitelce v páté třídě, že se vám zdá, že tak úplně není v pořádku, pochybnosti máte jako zaměstnavatel – a zkuste takovou paní učitelku z té školy dostat, když opravdu víte, že na děti nepůsobí kladně. Je to velice náročné pro zaměstnavatele donutit ji k extra vyšetření. Tady myslím, že sedm let je dostatečná doba k "opotřebení materiálu"; myslím tím toho lidského materiálu. Jestliže někdo je schopný po sedmi letech, ještě třeba je, po čtrnácti taky, ale po dvaceti si myslím, že už to může být jinak.

Přimlouvám se za to, aby byl zákon ponechán původní. I vzhledem k tomu, že se nám přiblížila důchodová reforma. Jak víme, pedagogové budou na své svěřence působit ještě v pětašedesáti letech. Opravdu chci vidět zdravého pedagoga, který bude schopen ovlivňovat mládež.

Díky paní poslankyni, jejímu návrhu, myslím, že by se Poslanecká sněmovna měla zamyslet a ještě spíš zpřísnit ten dohled, nebo, chcete-li psychickou způsobilosti k vykonávání této náročné jakékoliv pedagogické práce, že by pedagogové měli procházet vyšetřením.

Dovolím si z této pozice dát návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Pokračovat bude pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, já k tomu mám několik poznámek.

První. Byl bych rád, a zatím to tady bylo zvykem, že pokud argumentujeme, abychom argumentovali fér a říkali si celou pravdu. Co mám na mysli je, že tady nezaznělo, jak to je v zákoně dneska. To znamená, před změnou, kterou navrhuje paní poslankyně. Před změnou, kterou navrhuje paní poslankyně, je tam nejen důvodná pochybnost, ale ještě těch sedm let – a ještě vyšetření před tím, než nastoupíte do práce.

My se tady bavíme o tom, že to změkčíme. Nebavíme se tady o tom, že tady někdo něco dalšího zavádí a říká, že někoho můžeme poslat na vyšetření, když vzniká důvodná pochybnost. To bych byl rád, abychom si všichni uvědomili, a abychom tady paní poslankyni nekritizovali za něco, co stejně v zákoně už dneska je.

Teď k druhé věci. Jestli máme nebo nemáme mít nástroj něco udělat s učitelem, když se zblázní. Vy, co jste tady přede mnou, většinově říkáte – ne, nemáme my ten nástroj. Necháme ho, to se nic nestane... On se jenom zbláznil... A to je menší nebezpečí, než když dáme, věřím, většině ředitelů, kteří jsou normální, právo, když se jim zdá, že se zbláznil, tak ho někam pošleme, aby ho vyšetřili...

Tak co je větší nebezpečí? Nechat blázna učit? Nebo má mít ředitel mít právo na to, aby ho poslal na vyšetření s tím, že on má všechny právní nástroje k tomu, když není blázen! Nebo my nevěříme této zemi a této společnosti a tomuhle právu? A budeme postupovat tím, jako vždycky, co nás zapleveluje, že budeme říkat – hlavně nikoho k ničeho nepusťme, nenechme ho o ničem rozhodnout. Všechno napišme do papírů, které potom nikdo nečte – jak tady dneska vidíme, u tohoto zákona.

Je to úplně naopak. Já, ač nemám k paní poslankyni nemám žádný vztah, neboť jsem šťastně ženatý, tak navrhuji, abychom schválili návrh paní poslankyně. Abychom neblbli a uvědomili si, že většina ředitelů jsou ředitelů, kteří mají vlastní rozum a umí řídit svou školu nebo jiné zařízení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Vážená paní předsedající – vaším prostřednictvím – ke kolegovi Kuberovi. Já mám také paní poslankyni rád, i když svým způsobem... (Úsměvy v sále.) Vážená paní předsedající – vaším prostřednictvím – ke kolegovi Vystrčilovi. Já jsem totiž proti tomu, aby se to změkčovalo. Právě proto, co hrozí. A právě proto, že to tady řekla moje předřečnice. Právě proto, co se objevuje v těchto ústavech. Právě proto, že lidé jsou opotřebovaní.

Tady naopak dochází k tomu, co bychom neměli podporovat. Totiž k tomu změkčení. A, vážený pane kolego, zákoník práce dává zaměstnavateli jiné možnosti... (Hlasy: Oslovujte prostřednictvím...) Nebojte se, je to - prostřednictvím, říkal jsem to předem – můžete se přesvědčit ve stenu!

Já totiž nemám nic proti psychologickým testům. Ani se jich nebojím. A do manažerských funkcích jsou někdy i testy povinné. A dělají se i opakovaně. Dělají se psychotesty i u řidičů z povolání. Měly se by určitě dělat u některých skupin pro zbrojní průkazy i v jiných povoláních.

Tak nevím proč a jaký důvod vede k tomu, abychom tento zákon, který byl praxí; praxí osvědčený, a myslím, že úprava byla dostatečná, tak abychom ho měnili! A ještě jednou, my ho změkčujeme! Co tedy vede k tomu, že ho nějakým způsobem změkčujeme? Možná, že riskujeme víc, než si mnozí z vás uvědomují.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní místopředsedkyně, paní poslankyně, dámy a pánové, původně jsem k tomu nechtěl vystupovat. Myslel jsem si, že to nebude takové drama. Nakonec jsem se rozhodl, že přece jenom vystoupím. Zejména proto, že mám 15 let praxe jako klinický psycholog na psychiatrickém oddělení krajské nemocnice.

Nic neškodí možnosti psychologa provést kvalitní vyšetření, které v klinické oblasti samozřejmě není jen testové. Ale je to hluboký rozbor osobnosti toho, kdo přijde. Jako to, že je tam někdo nahnán násilím. Že tam musí. Nic neškodí možnosti pomoct psychologickými prostředky tomu člověku, jako to, když tam musí.

Klinický psycholog v klasickém pojetí je spíš takový pavouk, který má nataženy své sítě, a ten, kdo se do nich má chytit, tak ten do nich spadne. Nemusí to být ředitel školy, který je většinou "normální" člověk. Nemusí to být rodina, která je většinou "normální". Dokonce většina lidí psychicky nemocných přijde za tím psychologem sama. Protože sama cítí, že má obtíže ve svém životě.

Podle mě není žádný důvod diskriminovat učitele a vychovatele tím, že prohlásíme za psychicky labilnější než ostatní populaci.

Podle mě by to mělo být zrušeno úplně. Mělo by to být pouze screeningové testové vyšetření při nastoupení, jestli nemá poruchy osobnosti, jestli není agresivní. Tak jako u řidičů nákladních aut nebo u mechaniků důlních strojů. Protože vyšetření je opravdu jen síto, a nezjišťuje konkrétní vlastnosti člověka, snižuje pravděpodobnost nehod, které mohou pak nastat při pravidelném výkonu práce. Nechápu, proč by třeba lékaři neměli chodit na psychologické vyšetření. Nechápu, jak tady říkal, třeba senátoři – za šest let by mohli být tak třikrát vyšetřeni, že ano. U řady z nás, třeba u mě, by se k tomu jistě důvod našel... Stačí se chvíli věnovat introspekci.

Ale pořád se domnívám, že když toho bude méně, a nechá se to na úvaze těch, kteří nemají žádný extra zájem trestat své podřízené psychologickým vyšetření, a jak jsem řekl, těm lidem se potom ani moc nepomůže, tak je to lepší, než když je to povinné, když jsme označili celou skupinu obyvatel, a vychovatelů je poměrně hodně, za zvlášť psychologické péče hodnou.

Nejsou k tomu žádné statistické důvody. Není to žádná nějaká skupina "nebezpečných cvoků", abychom je museli extra kontrolovat.

Nejlépe by bylo zrušit takovéto věci v zákoně vůbec. Když už to nemůžeme zrušit, tak to pojďte aspoň oslabit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ještě se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, paní poslankyně, já si neuvědomuji, zda jsem to explicitně řekl. Navrhuji – schválit. Takže jenom tolik.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Návrh – schválit je ale už i z výboru. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě?

Poslankyně Hana Orgoníková:  Já jenom velmi stručně, abych varovala před tím, abychom zesměšňovali ty, kteří se na mě obrátili a chtěli, aby se Poslanecká sněmovna a následně Senát zabýval touto novelou zákona.

Myslím si, že zde o tom hovořilo několik senátorů velmi erudovaně, protože je jim to jednak známo a jednak si zřejmě přečetli i důvodovou zprávu, a na pouze návrh zákona. V důvodové zprávě také mimo jiné je, že finanční náklady pro získání psychologického posudku nejsou zase tak levnou záležitostí pro člověka, který požádá o psychologický posudek, neboť posudek vydává akreditovaný psycholog, kterých si skutečně vážím. Ale psychologičtí pracovníci na úrovni středisek výchovné péče atd., nemají zase tak horentní platy a částka, která se pohybuje za akreditovaný posudek, pohybuje se v rozmezí 25 – 30 % průměrné měsíční mzdy těchto pedagogický pracovníků. Ale netvrdím, že je to ten nejhlavnější důvod. To se vůbec nedomnívám.

Myslím, tak jak zde o tom hovořil jednak pan senátor Pospíšil, jednak pak senátor Vystrčil, tak ti hovořili o tom, že současná právní úprava hovoří o tom, že stejně ředitel střediska kdykoliv může nařídit vyžádání si psychologického posudku. Nařídí to pracovníkovi atd.

Co jsou to důvodné pochybnosti, tak to zde řekl velmi jasně pan senátor Vystrčil, poněvadž hovořil o tom, že "někdo je blázen". Ale také – a to, tuším, říkal pan senátor Pospíšil – že to sám na sobě pozná. Ovšem jsou tací, kteří to nepoznají, a bohužel se pohybují i mezi politiky ...

Takže to bych jenom velmi stručně zmínila. Samozřejmě, když o tom hovořili pracovníci, kteří se pohybují okolo těchto záležitostí, ať už je to předseda školské rady dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové, nebo doc. Lašek z Katedry pedagogiky a psychologie Univerzity Hradec Králové, nebo za Radu asociace náhradní výchovy pan Miloš Picek, tak určitě vědí, o čem hovoří. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní poslankyně. Nyní prosím pana garančního zpravodaje. Ještě se musím zeptat pana zpravodaje ÚPV, zda si přeje vystoupit. (Nepřeje si vystoupit.) Takže, prosím, pane garanční zpravodaji, shrňte nám rozpravu.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Mně nezbývá, než konstatovat, že v diskusi vystoupili čtyři senátoři, z toho jeden, možná dva dvakrát. A jedna senátorka.

Diskuse se podle mě vyvíjela směrem ke schválení návrhu. To zaznělo jak ve výboru, tak tady z pléna.

Odmítnutí, jak jsem aspoň já vycítil, toho plošného vyšetřování, to převažovalo. Takže si myslím, že návrh byl jediný, i když byly některé výhrady, tak nezaznělo – neschválit, nebo něco jiného.

Myslím, že bychom měli hlasovat o tom – schválit návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já vás, pane garanční zpravodaji, musím opravit. Padl návrh – zamítnout návrh zákona. Nicméně hlasovat budeme, jak ukládá jednací řád.

Nejdříve o návrhu – schválit. Byl to jednak návrh výboru. Jednak návrh pana senátora Vystrčila. Dovolím si všechny svolat k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 40 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 21. Budeme nejdříve hlasovat o návrhu – schválit. (Pokud neprojde, je zde ještě návrh – zamítnout návrh zákona.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh – schválit, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 72 ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 28, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Děkuji paní navrhovatelce, panu zpravodaji. Paní navrhovatelka si ještě přeje vystoupit.

Poslankyně Hana Orgoníková:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám!

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  My děkujeme také. Děkuji, paní navrhovatelko, děkuji pane zpravodaji. Děkuji vám, kolegyně, kolegové.

Toto byl poslední bod 13. schůze Senátu Parlamentu České republiky, kterou tímto končím.

Přeji vám hezký večer. Zítra se většina z nás asi uvidí při slavnostním večeru na Pražském hradu. Přeji vám hezký víkend.

(Jednání ukončeno v 18.10 hodin.)