Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 26.10.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 13. schůze Senátu
(1. den schůze – 26.10.2011)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 13. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Zároveň vás prosím o zklidnění, abychom mohli jednat v důstojné atmosféře.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu dne 12. října 2011. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Milan Pešák, Dagmar Terelmešová a Petr Šilar.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou v dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že při hlasování č. 1 bylo registrováno 59, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli tedy určeni senátoři Josef Táborský a Tomáš Grulich.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 13. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor dále navrhuje vyřadit tyto senátní tisky: senátní tisk č. 118 – Petice na podporu "Výzvy zastupitelů města Přerova k vyřešení dopravní krize ve městě Přerově" a senátní tisk č. 82 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Jiří Dienstbier. Ale jak avizuje, je to omyl, prosím tedy, vypněte se, pane senátore.

Návrhy nejsou, takže přistoupíme k hlasování.

Nejdříve budeme hlasovat o návrzích, které byly včera podány na Organizačním výboru.

Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, aby z pořadu schůze byly vyřazeny senátní tisky č. 118 a č. 82?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 2, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 58, proti jeden. Návrh byl schválen.

Můžeme přistoupit k hlasování o pořadu schůze jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 3, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tedy tímto pořadem řídit. Děkuji.

Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu našeho pořadu, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 219

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 219. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého mezi námi vítám a žádám ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, a některé další zákony, které Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení dne 27. září 2011.

Považuji za nutné zdůraznit, že tento zákon je jeden z důležitých nástrojů boje proti organizovanému zločinu a jiným druhům závažné kriminality. Proto se jedná o problematiku velmi citlivou a v mnoha ohledech specifickou.

Rád bych vám v krátkosti připomněl, že podle tohoto zákona je zvláštní ochrana a pomoc poskytovaná osobě, která podala nebo má podat výpověď jako svědek, případně obviněný, o velmi závažných skutečnostech, pro které jí nebo osobě jí blízké důvodně hrozí ohrožení života. Zvláštní ochrana a pomoc může být také poskytována znalci, tlumočníkovi nebo obhájci, lze li důvodně předpokládat reálné nebezpečí pro jeho život nebo život osoby jemu blízké v souvislosti s jeho činností v konkrétním velmi závažném případě.

Na tom předložený návrh nic nemění. Novelizace si klade za cíl být komplexním řešením problému, kterým trpí současná praxe na úseku zvláštní ochrany a pomoci. Více než desetileté používání zákona v praxi ukázalo, že je nutné reagovat na řadu nových jevů, které se během vývoje tohoto institutu objevily a objevují.

Navrhovaná právní úprava však nezasahuje výrazným způsobem do základních principů, na nichž je institut zvláštní ochrany a pomoci vybudován. Hlavním záměrem zůstává posílit systém poskytování zvláštní ochrany a pomoci chráněným osobám v České republice.

Návrh zákona přináší tyto hlavní změny oproti současnému právnímu stavu:

– nově upravuje řízení o ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci

– ruší ustanovení přiznávající správní žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra o ukončení zvláštní ochrany a pomoci odkladný účinek a uvádí tak tento zákon do souladu s obecnou právní úpravou

– umožňuje ponechat novou identitu chráněným osobám i poté, co byla zvláštní ochrana a pomoc ukončena

– novelizuje úpravu týkající se krycích dokladů

– zavádí novou právní úpravu rozhodování o nárocích chráněných osob, které vyplývají z oblasti práva důchodového pojištění

– zpřesňuje v oblasti trestního řízení výkon některých trestů, pokud jsou vykonávány osobami, kterým je zvláštní ochrana a pomoc poskytována.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a je plně slučitelná s právem Evropské unie. Návrh zákona nebude mít zvýšený dopad na státní rozpočet ČR a případné možné náklady budou pokryty z rozpočtu ministerstva vnitra.

Závěrem mého vystoupení bych vás rád požádal o vstřícnost a podporu při projednávání návrhu zákona a jeho schválení v podobě, v jaké vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 219/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 219/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážený pane ministře vnitra České republiky, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych v návaznosti na vystoupení pana ministra vnitra sdělil několik zásadních legislativních skutečností.

Jak tady bylo konstatováno, vládu ČR tady zastupuje ministr vnitra ČR. Pokud jde o připomínkové řízení, bylo tam předneseno pouze sedm zásadních připomínek, které byly vypořádány. Pak samozřejmě proběhl legislativní proces v dolní komoře českého Parlamentu, kdy v hlasování č. 193 v Poslanecké sněmovně o návrhu zákona na její 22. schůzi dne 27. září 2011 byl návrh zákona schválen. Pro vaši orientaci, ale vy to víte, pro jistotu připomínám, že je to poslanecký tisk č. 320.

Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu Parlamentu ČR dne 5. října 2011, lhůta nám tedy končí dnem 4. listopadu 2011, takže jsme v časovém předstihu.

Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 7. října 2011 našemu výboru, to znamená ústavně-právnímu výboru Senátu Parlamentu ČR, a dalším výborem, jak konstatoval před chvilkou pan předseda, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Pokud jde o účel zákona a hlavní změny zákona, již to zde sdělil pan ministr. Jde skutečně o doplnění zákona podle aktuálních připomínek a podle toho, co oni zjistili, že by se mělo vlastně legislativně upravit, doplnit. Je to prostě zkušenost jejich, kterou nám oni předkládají prostřednictvím Poslanecké sněmovny a kde vlastně, jak pan ministr říkal, se to bude týkat i změny trestního řádu apod.

Účinnost je stanovena k 1. lednu 2012.

Pokud jde o připomínky, které my jsme měli v rámci jednání ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, tak mohu konstatovat, že přítomný náměstek pana ministra vnitra nám je v podstatě objasnil, takže si myslím, že není třeba je tady opakovat.

Dovolil bych si vám, přestože usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR z jeho 27. schůze, konané dne 18. října 2011 máte před sebou, je zopakovat:

Výbor

I. Doporučuje Senátu Parlament ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlament ČR.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla (to jsem já).

III. Pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil.

To je, vážený pane předsedo, ve stručnosti moje zpravodajská zpráva.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ano, pan senátor Regec bude nyní hovořit. Prosím.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na dnešní schůzi se usnesl ve znění:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR k projednání návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jozefa Regece.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu návrhem zákona s nezabývat. Takový návrh není avizován, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. O potřebnosti upřesnění tohoto velmi důležitého zákona, který slouží pro boj s organizovaným zločinem, boj proti cizojazyčným mafiím, a především i proti korupci, není potřeba dlouze polemizovat. Jen bych chtěl podotknout, že Policie ČR zde není v postavení orgánu činného v trestním řízení, který by podléhal dozorové činnosti státního zástupce. A chtěl bych se jenom pana ministra zeptat na bod článku I. bod 2, to je § 3, odst.3, kde je možnost, že pokud police nestanoví jinak, jestli má stanovena kritéria nebo meze, jichž se musí příslušný orgán držet, když dává výjimku ze zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím a ptám se pana předkladatele, zdali se chce vyjádřit. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Byl na vás dotaz ze strany pana senátora Drymla. Nemáte zájem vystoupit? Nemáte, dobře, nemůžu vás nutit. Táži se pana navrhovatele... Ano, prosím, pane senátore, pojďte nám říci.

Senátor Miroslav Antl:  Já jenom zkonstatuji, že usnesením bylo návrh schválit, jinak v obecné rozpravě vystoupil pan senátor Dryml. Myslím si, že to bude upraveno zvláštním předpisem, ale ten dotaz byl věcný a správný. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane garanční zpravodaji, a pro pořádek se ptám ještě zpravodaje výboru pro zahraniční věc, pana Regece. Ten vystoupit nechce.

A nyní můžeme přistoupit k jedinému návrhu, který máme, a to je návrh z výborů, a to je návrh schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 4 bylo registrováno 69, kvorum 35, pro návrh se vyslovilo 65, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji zpravodajům, děkuji předkladateli panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 213

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého mezi námi vítám. Pane, ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych uvedl předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním důvodem pro zpracování předkládaného návrh zákona je povinnost transponovat do právního řádu ČR 21 směrnice Komise, kterými se zařazují do přílohy I. základní směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh, účinné látky pro použití v biocidních přípravcích.

V současné době příloze č. I. a v příloze č. I.a)uvedené základní směrnice odpovídají přílohy č. 2 a 3 českého zákona o biocidech stanovící seznamy účinných látek, seznamy účinných látek s nízkým rizikem a specifické podmínky pro povolování a používání biocidních přípravků a biocidních přípravků s nízkým rizikem obsahujících danou účinnou látku.

Předkládanou novelou bude ministerstvo zdravotnictví zmocněno k vydání prováděcího právního předpisu, tedy vyhlášky, do které se současný obsah příloh českého zákona č. 2 a 3 přesune a zároveň doplní o další účinné látky, které byly do přílohy I. základní směrnice nově zařazeny.

Návrh změny zákona je racionálním technickým opatření k zefektivnění implementace jednotlivých směrnic.

Vzhledem k tomu, že změny účinných látek, různých dezinfekčních a dalších biocidních přípravků, jsou poměrně časté, bude znamenat tento manévr převodu některých věcí na vyhlášku výrazně nižší administrativní zátěž státní správy, což přinese výhody jak státní správě, tak podnikatelům v této oblasti.

Navržená úprava umožní pružněji reagovat na změny evropské legislativy a České republice by tak neměla hrozit případná řízení ze strany Komise za nedodržení termínů implementace.

Součástí této technické novely je taktéž povinnost podávat žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh ministerstvu zdravotnictví s využitím jednotného systému Evropské unie, tzv. rejstříku pro biocidní přípravky zřízeného rozhodnutím Komise.

K návrhu zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat pozměňovací návrh, jehož obsahem je úprava data nabytí účinnost navržené novely zákona. Návrh zákona, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou podporuji.

Dovoluji si ještě uvést fakt, že dne 8. února 2010, kdy se měnila směrnice Evropského parlamentu a Rady za účelem zařazení účinné látky akrylaldehyd do přílohy I. směrnice, která je jednou z řady transponovaných směrnic, byla již Evropskou komisí v rámci řízení o porušení smlouvy dodána dne 5. července 2011 k Soudnímu dvoru EU žaloba proti ČR, kterou má být určeno, že ČR nesplnila povinnosti, které pro ni z uvedené směrnice vyplývají. V případ nepřijetí navrhovaných transpozičních opatření je bohužel jednou z možností dalšího pokračování tohoto řízení následná sankční fáze řízení, ve které by byly vyměřeny již konkrétní postihy, takž i toto kromě standardní transpozice je důvod, proč si vás dovoluji požádat o příznivý pohled na tuto novelu, která je opravdu ryze transpoziční a není v ní nic dalšího schováno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 213/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené dámy, vážní pánové, dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou, která je opravdu krátká, poněvadž pan ministr v podstatě vše již tady řekl.

Já bych jenom shrnul, že záměrem navrhovaného zákona je umožnit stanovení seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a specifických podmínek pro povolování a používání biocidních přípravků a biocidních přípravků s nízkým rizikem, obsahujících danou účinnou látku vyhláškou, do které se předpokládá přesun i současného obsahu příloh č. 2 a 3 zákona, které dosud shora uvedené seznamy látek a podmínky používání příslušných přípravků upravují. Zároveň citované přílohy zákon zrušuje.

Tato úprava má za cíl zefektivnění, zjednodušení implementace příslušných směrnic EU. Jinými slovy, za takového předpokladu nebude třeba při každém vydávání směrnic o zařazení další látky do seznamu novelizovat tento zákon.

Dovolte, abych vás ještě seznámil s legislativním procesem. Vláda předložila novelu zákona dne 13. 4. 2011 Poslanecké sněmovně, kde byla projednána jako tisk č. 324/0. Organizační výbor dne 14. dubna 2011 určil jako zpravodajku poslankyni Mgr. Soňu Markovou a navrhl tisk přikázat výboru pro zdravotnictví. Na 16. schůzi PS dne 27. dubna letošního roku byl návrh projednán v prvním čtení a přikázán výboru pro zdravotnictví. Tento dne 3. června 2011 přijal usnesení jako tisk č. 324/1 s pozměňujícími návrhy. Na 23. schůzi dne 20. září 2011 prošel tisk obecnou i podrobnou rozpravou. Lhůta pro zahájení třetího čtení byla zkrácena na 48 hodin. Pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk č. 324/2. Dne 23. září 2011 byl zákon ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou schválen. Dne 5. října 2011 byl návrh zákona postoupen Senátu, kde je projednáván jako senátní tisk č. 213/0. Byl přidělen jako garančnímu výboru, výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor se touto problematikou zabýval na své 16. schůzi konané dne 25. října 2011 a nepřijal k tomuto zákonu žádné usnesení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není avizován, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Toto je ryze transpoziční a technická norma, a připadá mi i velmi racionální, aby ministerstvo bylo zmocněno k vydávání příloh, protože biocidní přípravky nejen že jsou předmětem jednání EU, ale také pokud si pamatujete, tady schvalujeme na každé třetí schůzi návrh zákona, který novelizuje tyto přílohy.

Takže mně přijde racionální, aby ministerstvo mělo zmocnění k vydávání vyhlášky. Takže si vám dovolím navrhnout, abychom návrh zákona schválili, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A jako další vystoupí paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře.

Já trošku navážu na kolegyni Soňu Paukrtovou. Vzhledem k tomu, že tento návrh zákona neprojednával ústavně-právní výbor, projednával ho pouze zdravotní a sociální výbor, tak si dovolím trošku oponovat. Všichni zcela určitě víme a je znám zřejmé, že článek 4, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který je součástí české ústavy, říká, že práva a povinnosti smějí být ukládána toliko v mezích a na základě zákona.

Nicméně v tomto případě se tak neděje. Má být seznam těchto přípravků. Má být ministerstvem zdravotnictví vydán formou vyhlášky. Když se podíváte do historie tohoto tisku, tak vzhledem k tomu, že se jedná o novelu zákona, která byla schválena, nebo novelizována, již v roce 2008, tak tehdy – protože se jedná samozřejmě o vládní návrh, tak tehdy vláda mj. odůvodnila to, že seznamy, které obsahují specifické podmínky, které upravují i originární povinnosti osob, musí se ustoupit od vydávání seznamů cestou prováděcích předpisů. A navrhla, by tento seznam byl přímo součástí zákona.

Já upozorňuji na tento možný rozpor s ústavou. Upozorňuji na to, že tady má být vydán prováděcí předpis. Byť se to umožňuje, a zcela určitě je to transpoziční předpis, ale myslím, že by to tady mělo zazní. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále se přihlásil pan senátor Radek Sušil. Prosím, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den ještě jednou. Vážení kolegové, souhlasím s paní senátorkou Rippelovou, co tady řekla. My jsme v podstatě dneska od rána tenhle problém řešili, projednávali s naší legislativou, a byli jsme ubezpečeni, že by ten zákon měl projít. Je prospěšný, je racionální, a opravdu je transpozicí evropských norem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu končím.

A ptám se pana zpravodaje garančního výboru, pardon... Ptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit? Ano, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Já děkuji za slovo, pane předsedo. My jsme byli s argumenty, které zde zazněly, seznámeni. A my jsme si vědomi, že v současné době existují dva pohledy na takovou poměrně jemnou nuanci.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pardon, pane ministře, promiňte. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, nebývalo to zvykem, že bychom byli tak hluční, zachovejme si tu slušnost, že se nebudeme vzájemně rušit. Prosím, pane ministře, omlouvám se, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji pěkně.

Ta věc byla samozřejmě standardně posuzována Legislativní radou vlády i legislativním odborem PS PČR. Tyto orgány žádnou námitku nevznesly, i když jsme si vědomi, že interpretace některých věcí může býti dvojí. Já bych jen zdůraznil, že zákon č. 120 z roku 2002 Sbírky upravuje celou řadu velice rozsáhlých povinností pro právnické osoby nebo pro podnikající fyzické osoby, které uvádějí biocidní přípravky na trh. A naše interpretace tedy byla, že ta navrhovaná vyhláška pouze upřesňuje blíže tyto povinnosti, a principiálně žádné nové povinnosti nestanovuje.

Byla tady zvolena tato varianta, kde přesunem příloh zákona do vyhlášky, což mimochodem bylo diskutováno i okolo zákonů, které se týkají např. omamných látek, tak tady v tom případě se sleduje jednodušší a především efektivnější transpozice směrnice, tak i další změny, které přijdou v budoucnosti, a nebudou v těch základních povinnostech těch subjektů, jak ministerstva, tak příslušných podnikatelských subjektů, nebudou do nich ani nadále zasahovat. Takže tolik naše interpretace a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji. K danému tématu vystoupily dvě senátorky. V usnesení zdravotního výboru nebylo žádné doporučení, z pléna zaznělo návrh na schválit. Měli bychom hlasovat o tomto návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. A budeme hlasovat.

V obecné rozpravě byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum je 35. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 5, registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi a děkuji taky zpravodajům. Respektive jednomu zpravodaji.

Dalším bodem je

 

Návrh zákon, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 200

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 200. Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Leoš Heger. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Děkuji v první řadě za pozitivní posouzení předchozího návrhu a dovolte nyní, abych stručně uvedl další projednávaný návrh zákona. Tj. senátní tisk č. 200.

Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je podpořit mladé lékaře, kteří ukončili studium na lékařské fakultě, v jejich dalším specializačním vzdělávání. Navrhovaná právní úprava přináší zejména změnu úpravy poskytování dotace pro rezidenční místa v akreditovaných zdravotnických zařízeních. Já bych jenom stručně okomentoval, že lékaři, kteří po promoci získávají odbornou způsobilost, musí ve svém dalším profesním vzdělávání získat tzv. způsobilost speciální, specializační, která jim teprve dovolí, aby mohli svůj obor vykonávat samostatně.

Potom tedy jsou ta rezidenční místa, nebo místa, která jsou podporovaná státním rozpočtem, na vybraných vzdělávacích pracovištích, která získávají akreditaci. Jedná se celkem o 41 základních oborů medicíny, ve kterých se lékaři specializují.

Ten stávající model byl mimořádně komplikovaný administrativně a velmi nepřehledný pro vzdělávací terén, tzn. pro nemocnice, které mají akreditaci. A z toho důvodu my jsme přistoupili k té změně, která mimochodem byla iniciována i akcí "Děkujeme, odcházíme", jejíž náboj z části byl získán právě nedostatky v tom specializačním vzdělávání a problémy, na které ti lékaři naráželi.

V současném návrhu novely by tedy akreditovaným zdravotnickým zařízením s rezidenčním místem měly být dotace částečně hrazené a měly by krýt náklady spojené se specializačním vzděláváním lékařů. A to především v tzv. základním kmeni. Ty obory se studují 3 – 5 let. A z toho ta 1. část je taková všeobecnější, nazývá se základní kmen, trvá maximálně 2 roky, 24 měsíců, a po něm získává lékař určitý certifikát, který mu už dovoluje, aby určité činnosti vykonával samostatně, jen pod volnějším dohledem. A ta dotace se soustředí hlavně na ty první 2 roky, po kterých lékař pak bude pokračovat ve vzdělávání. Už v převážné většině oborů bez toho příspěvku. A jako mladší sekundář s částečnou možností vykonávat řadu věcí si odpracuje další vzdělávání.

Dotace na rezidenční místa je již v současnosti poskytována ze státního rozpočtu prostřednictvím rozpočtové kapitoly ministerstva zdravotnictví. A to bude moci navrhnout obory, které se budou dotovat další léta vzdělávání nad rámec těch bazálních 2 let. A v současné době jsou připravené k tomuto cyklu dotace celého vzdělávání pouze 2 obory. A to praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti. Není vyloučeno, že v budoucnu na základě potřeb trhu a demografických potřeb budou podpořeny některé další obory. Lze si podle současného trhu představit, že by se mohli podpořit třeba anesteziologové. Ale to jsou zatím předběžné úvahy.

Návrh vypouští povinnost lékařů po složení atestační zkoušky vykonávat praxi lékaře v oboru, ve kterém získali specializovanou způsobilost v délce 5 let na území ČR. Pokud na její specializační studium byla na základě zákona poskytnuta dotace. Jednalo se o institut tzv. stabilizačních dohod, který byl do zákona dodán v době, kdy dotace byly implementovány. Proti tomu byly obrovské protesty právě v těch akcích "Děkujeme, odcházíme". Tato povinnost omezovala další profesní rozvoj mladých lékařů a v podstatě jim bránila v získávání dalších zkušeností v zahraničí.

Toto opatření pozbývá své opodstatnění vzhledem k tomu, že poskytování dotace bude v převážné většině pouze v těch prvních 2 letech toho vzdělávacího kmene.

Podobným způsobem je navrhováno rušení stabilizačních dohod i v zákoně o nelékařských zdravotnických povoláních, aby nedošlo k neodůvodněnému znevýhodnění nelékařských zdravotnických pracovníků. Dalším motivačním prvkem, který má být jedním z opatření podporujících skloubení profesního a rodinného života, je prodloužení doby možného přerušení specializačního vzdělávání z dnešních 3 let na 5 let. Rovněž jak pro lékaře, tak pro nelékařské zdravotnické pracovníky.

V zákoně jsou další drobnější úpravy zohledňující některé potřeby praxe, které se vyvíjely od poslední velké novelizace zákona v roce 2008. Uvedl byl bych, že jak ústavně-právní výbor, tak i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu doporučil ve svých usneseních návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pane předsedo, vážené dámy a pánové, věřím, že tento návrh zákona rovněž podpoříte a děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 200/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Vlček. Organizační výbor určil garančním výborem do projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 200/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Tento zákon je předkládán na základě potřeby zohlednit a legislativně ošetřit nové skutečnosti, které vznikly v oblasti specializačního vzdělávání lékařů a zdravotníků.

Ministerstvo zdravotnictví vyhodnotilo pro svůj návrh také názory odborné veřejnosti na aplikaci zákona. Tedy mj. i na stávající model dotačního programu ve věci rezidenčního místa, jak tady už pan ministr komentoval. Podněty a názory, které MZ obdrželo, potvrdily nutnost provedení určitých revizí v jednotlivých ustanoveních zákona. Je nepochybné, že kvalita specializačního vzdělávání lékařů i dalších zdravotnických pracovníků je určující pro úroveň české medicíny. Je také nepochybné, že těžké rány, které dříve systematické a strukturované vzdělání lékařů utrpělo neuváženou legislativní proměnou v zákoně 95/2004, i jeho dalšími novely bylo a zůstává nutností řádně napravit. A to především pro záchranu české medicíny.

Potud je předkládaný návrh změnou vítanou a zasloužil by si plnou podporu. Je ovšem obtížné souhlasit s tezí uvedenou v důvodové zprávě, že tuto rychlou změnu zákona si mj. vyžádala politická situace v ČR, jakož i požadavky odborné veřejnosti, hrozby stávky lékařů apod., která si vyžádala změnu systému přidělování dotací. Kdyby totiž MZ a pan ministr jednali o nápravě nekorektních pravidel neprodleně již před rokem, kdy byli upozorňováni na neúnosný stav přinejmenším občanským sdružením Mladí lékaři, či skupinou senátorů za sociální demokracii lékařů, nemuselo k protestním akcím lékařů dojít vůbec, nebo by měly jinou a omezenou podobu.

Je tedy třeba připomenout nyní už roční prodlení v úsilí současného MZ a nápravu pravidel pro vzdělávání zdravotníků. Základní rysy této nápravy nejsou ostatně nijak složité. Přesto i nyní dostáváme pouze tzv. malou novelu, pouze s dílčími nápravami, přičemž komplexní velká novela zákona je dosud teprve v přípravě.

Argumentace důvodové zprávy, že legislativní návrh je součástí reformy zdravotnictví v oblasti vzdělávání lékařů – a v případě nečinnosti může nastat nedostatek zdravotnických pracovníků v některých oborech, což by mělo nepříznivé následky pro celé zdravotnictví, tak to pouze s ročním zpožděním opakuje právě to, co bylo předmětem upozorňování a protestů mladých lékařů České lékařské komory, velké části lékařské veřejnosti, ostatně i senátorů.

Snad jen s tím rozdílem, že v tomto návrhu není možno spatřovat reformu, nýbrž jen zpožděné a dosud neúplné napravování legislativně navozené destrukce a organizační degenerace specializačního vzdělávání lékařů v České republice.

Návrhy zákona 95 však mohou znamenat zlepšení pouze za předpokladu, že se jednoznačně vyrovnají také s problémem nespravedlivých a nevolnických kvalifikačních dohod, uzavíraných s mladými lékaři ve zdravotnických zařízeních jako podmínka k umožnění zaměstnance absolvovat vzdělávací program.

V systému veřejného zdravotnictví placeného z povinného zdravotního pojištění je výchova absolventa lékařské fakulty se čtyř a šestiletou praktickou odbornou činností, podle povahy programu, završená uznáním jeho specializované způsobilosti k samostatné práci lékaře nepochybně veřejným zájmem. Na způsobilosti lékařů vykonávat práci samostatně a kvalifikovaně mají nutně zájem všichni naši občané, zřizovatelé zdravotnických zařízení, plátci a celý odborný i ekonomický management české medicíny.

Lékařům je státem závazně uloženo dosáhnout specializované způsobilosti, a proto by dosažení tohoto uloženého cíle nemělo být znesnadňováno zbytečnými bariérami. Náklady na vzdělávání lékaře by neměly zahrnovat jeho mzdu, která je odměnou za jeho odevzdanou práci, a nikoli skutečnými náklady na vzdělávací akce. Konflikt zájmu státu, vedení zdravotnického zařízení a školami s interpretací § 234 zákoníku práce by pak nevznikal. Mělo by být přirozené, že období do 1. základní specializace nelze zatěžovat a omezovat kvalifikačními dohodami, ať už by jejich zdůvodňování či interpretace byly jakékoliv. Kvalifikační dohody by mohly připadat v úvahu až v souvislosti s dalším rozšiřováním kvalifikace lékaře a dalšími specializacemi nad základní rámec jeho specializované způsobilosti k samostatné činnosti.

Nicméně s vědomím naléhavé potřeby časové neodkládat nápravy plynoucí z této již malé novely. V jiných otázkách, a nepochybně nám jde o to, aby k nápravám v jiných oblastech došlo co nejrychleji, jsme také limitováni časem. A po zvážení všeho toho, co bylo řečeno i panem ministrem, se výbor po důkladné diskusi rozhodl tento návrh zákona podpořit. A já si potom dovolím vystoupit jako senátor za svoji osobu a navrhnout vám doprovodné usnesení.

Čili závěr výboru pro zdravotnictví a soc. politiku je návrh zákona schválit. A pokud jsem hovořil s panem kolegou senátorem Vlčkem – požádal mě, abych tady tlumočil i stanovisko ústavně-právního výboru, který projednal tento návrh – rovněž se závěrem schválit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám děkuji, pane senátore, poprosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. A vyrozuměl jsem, že vaše zpráva byla společnou zpravodajskou zprávou i se zprávou zpravodaji ústavně-právního výboru. Ano, je tomu tak.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je písemně přihlášen jako první pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Pavel Lebeda:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně, kolegové.

Specializační postgraduální průprava lékařů byla až do určité doby skvěle fungujícím mechanismem, který byl často vzorem pro zahraničí a byl všeobecně obdivován. Já sám jsem produktem tohoto způsobu vzdělání. A chválím si činnost Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů s tím, že jsem dostal výtečný základ. Víme dobře, že se lékař musí stejně vzdělávat celý život. Ale ten základ, který mu dalo postgraduální specializační vzdělávání, mi dodneška utkvěl jako výtečný.

Musím s lítostí říci, že první ránu systému postgraduálního vzdělávání dala paní ministryně Součková, ministryně za sociální demokracii. Následovala tvořivost řady dalších ministrů zdravotnictví, která komplikovala a zhoršovala systém specializačního vzdělávání tak, že se stal posléze naprosto chaotický, nepředmětný, a nahromadily se tam i prvky sociálně nepřijatelné pro mladé lékaře. Možná, že by destrukce toho postgraduálního vzdělávání pokračovala i dál, kdyby nevystoupili velice razantně mladí lékaři. Neboť, jak už zde uvedl kolega Žaloudík, MZ nedbalo ani pokynů, ne snad pokynů, ale připomínek odborné veřejnosti. Připomínek senátorů, lékařů za sociální demokracii i odborné veřejnosti, aby ten systém změnilo.

Tu materii, kterou zde máme projednávat, proti ní nemůže být významně větších námitek. Je to norma částečně technická, zabývá se akreditací, určuje pověřené osoby, především odstraňuje stabilizační nevolnické dohody vůči mladým lékařům a dává jim určitou sociální jistotu. A odstraňuje některá vysloveně asociální ustanovení.

Reorganizace postgraduálního vzdělávání jako celek je ovšem záležitost jiná. Tohle je jenom malá novela, část novely, která je akceptovatelná. Ovšem jiná věc už je, jestliže se podíváme na záměr celé té novely. Především je nutno se zastavit nad tím, že je jistě záměr decentralizovat specializované vzdělávání lékařů a akreditovat a přenést další specializované vzdělávání lékařů na lékařské fakulty.

Já si vzpomínám, když jsem absolvoval Institut pro vzdělávání lékařů, já, nebo lékaři mého oddělení, jak ten institut organizoval skvělým způsobem vzdělávání. Jako lektory si zval top odborníky z celé republiky, a nejen z lékařských fakult. Ale vím, že třeba v mém oboru tam byli odborníci z Homolky, Bulovky, Mladé Boleslavi, Ostravy. A skutečně příprava "Up To Date" odborníky na špičkové úrovni, které mohla tato země poskytnout.

Pokud bude specializované vzdělávání předáno univerzitám, pak bude počet školenců, těch budoucích atestantů podstatně nižší. A řekl bych, že v podstatě rozmnoží řady mediků, kteří se dívají přes rameno operatérovi do operační rány, protože jich bude do té míry málo, že se s nimi asi nikdo nebude na lékařské fakultě příliš zabývat. Navíc víme dobře, že praktické pojetí, které měl Institut pro vzdělávání lékařů – kdy výtečně doplňuje teoretické vzdělávání, které poskytují lékařské fakulty praktickými poznatky, to si myslím, že zde nebude fungovat.

Já mám na pana ministra tedy dvě otázky.

Zaprvé bych se rád zeptal, jak je možné, že aniž by ještě tento zákon, tato norma vstoupila v platnost, už se započalo s demontáží Institutu pro vzdělávání lékařů a smluvně už se navazují kontakty s lékařskými fakultami, aniž by ještě k tomu byl právní podklad. A druhá moje otázka se týká akreditačních komisí. Členy akreditačních komisí jsou navrhovány, jmenuje je ministr, ale ty osoby jsou navrhovány řadou subjektů.

Řadu těchto subjektů doplnilo zájmové sdružení poskytovatelů zdravotní péče. Činnost akreditační komise je velice specializovaná, odborná. Má určit třeba náplň atestační zkoušky. Zájmové sdružení poskytovatelů – pod tím si představuji jakési podnikatelské sdružení třeba ocelářského magnáta, jak tyto osoby mohou nějakým způsobem ovlivňovat náplň atestační zkoušky, nebo mít na to nějaký vliv. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Jako další se písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři, prakticky uplynulo už 7 let od doby, co se nám podařilo to, co fungovalo, nějakým způsobem zpochybnit, a dojít dokonce až k nezbednostem typu, že organizace vzdělávání byla převáděna na panelákové firmy z Příbrami apod.

Myslím, že už jsme za tímto nešťastným zenitem. A že je teď upřímná snaha – nepochybně i z ministerstva zdravotnictví a upřímná snaha lékařů a všech dostat systém do nějaké podoby, která by byla konzumovatelná a zajišťovala stabilitu. Aby se totiž ti, kteří v oboru nepracují, aby se nemýlili tím, že máme za sebou nějakých pět reformních zákonů. Zákony jsou samozřejmě nutné. Jsou o provozu. Jsou o technikáliích. Jsou o fúzích pojišťoven. Jsou o tom, co zaplatíme, co nezaplatíme. Jsou také o tom, jak dlouho budou někteří reprezentanti ve správních radách – a oni doufají, že doživotně – pojišťoven, apod.

Ale to, co je o kvalitě české medicíny, je právě tento zákon. Protože sebelepší mašiny, sebelepší financování nám nepomůže, jestliže vyvraždíme specialisty v této zemi. Víme, že nástup destrukce není poznat. Všechno nějak dobíhá a projeví se po deseti, patnácti letech. Ale potom také trvá deset, patnáct a dvacet let, než se zase spraví. Proto takový důraz. Proto naše obava.

Já pevně věřím v tom, že tím, že ministerstvo připravilo – i když to trvalo rok – tuto malou novelu, která skutečně koriguje pár věcí, zejména technických, že má být následováno velkou novelou v příštím roce. Věřím, že tato novela vloží do věcí jasno, abychom se k ní nemuseli vracet. Tak jako jsme se nemuseli vracet celá desetiletí k tomu, co fungovalo. Ať už to bude s účastí IPVZ. On je tam svým způsobem inkorporován v diplomech, v certifikačních kurzech. On vymizel zcela ze zákona v roce 2004. Nebo ať to bude účastí fakult, kterých samozřejmě, když bude sedm, tak v malých oborech to bude obrovský problém. Pokud užijeme zdravého rozumu a budeme je kumulovat jako pět fakult; jedna Univerzita Karlova, jedna právnická osoba a třeba moravské dvě univerzity jako konsorcium, tak to může být nakonec i racionální a zase ve spolupráci s IPVZ, který má mít jakousi registrační funkci a má mít funkci organizace v certifikačních kurzech, jinými slovy, v nástavbách.

Jakkoliv vám to zní mnohým třeba cize, věřte, že je to o tom, jaký doktor, s jakou kvalifikací a jak prakticky vybaven, vyzbrojen a vzdělán, vás koneckonců, nebo nás, bude ošetřovat. Proto je to věc zcela zásadní. Je možná zásadnější než to, co budeme platit v nadstandardu, nebo nebudeme.

Je také jasné, že technologie nemají samospasitelný účinek, a mohou se správě zhodnotit jenom v rukách kvalifikovaného lékaře.

Já jsem se snažil po celou tu dobu konzultovat věci s organizací "Mladí lékaři", nebo s občanským sdružením "Mladí lékaři", protože to jsou konzumenti toho zákona. Tak jako zákon o rybaření je správné konzultovat s těmi, kdo rybaří, tak je zákon o vzdělávání lékařů dobré konzultovat s těmi, kdo jsou vzděláváni a jsou konzumenty. Proto mám jak ty dřívější, tak i čerstvější připomínky.

Mladí lékaři konstatovali, že skutečně touto malou novelou dochází k výraznému usnadnění a zlepšení. Zůstává jeden jediný bod, který si tady dovolím připomenout, lehce zdůvodnit – a potom vám navrhnout usnesení Senátu, které by po tu dobu, než se věci vyřeší ve velké novele, mohlo usnadnit jednotnou interpretaci zákoníku práce.

Lékař nevzniká promocí, jako celá řada jiných povolání. Lékař vzniká z vůle státu a z vůle společnosti až po absolvování tady tohoto primárního, prvotního specializačního vzdělávání. Proto by neměli být lékaři za toto trestáni. Problém je v tom, že podle § 234 zákoníku práce někteří ředitelé nemocnic užívají tohoto paragrafu tak, že překračují oněch 75 tisíc určených na vzdělání u lékařů; ne proto, že by za těch 75 tisíc se organizovaly kurzy, že by za těch 75 tisíc dostávali lékaři něco navíc, ale že do těch 75 tisíc započítávají i jeho mzdu za práci. Aby to bylo velmi markantní, je to jako pilot práškovací letadla, který pracuje pro zemědělské podniky, protože vzlétá každý den, někdy prší, někdy je bouřka, někdy je velký vítr ... Každý den získává zkušenosti. Interpretace by mohla být ta, že když tam nalétal dva roky, tak veškerá jeho mzda šla na jeho vzdělávání. Ostatně i my senátoři tady se každý den něco nového dozvíme, takže jsme také vzděláváni a naše platy jdou na vzdělávání. Je to absurdní argumentace, i když chápu, že pro některé ředitele nemocnic, kteří jsou v tísni, to vypadá velmi záchranné, a že se snaží lékaře udržet.

Ono to pašalíkování zdravotnictví jde až do té míry, že ten, kdo je vychován ve Znojmě, má zůstat na věčné časy ve Znojmě a nikdy už se neprovdat nebo neoženit do Hradce Králové, protože každý si hájí své postavení v tom svém okrese či své nemocnici, aniž by plně pochopil, že máme veřejné zdravotní pojištění a platy lékařů jdou z veřejného zdravotního pojištění.

Musím se smířit s tím, jestliže jsem někoho vychoval ve Frýdku-Místku, že nám třeba dalších 10-15 let bude fungovat v nemocnici v Chomutově. Ale zase z Chomutova třeba přijdou do Frýdku-Místku, a spíše záleží na podmínkách, které se potom vytvářejí.

Takže s tímto upozorněním, a já si myslím, že si je toho vědomo i ministerstvo, aniž bychom chtěli interferovat se zákoníkem práce, původně jsem se snažil zakomponovat něco jako pozměňovací návrh. Ale skutečně bychom vedli asi dlouhé diskuse, jak ho formulovat, aby nebyl v kolizi se zákoníkem práce. Druhá, mnohem závažnější skutečnost v této době je, že bychom pozměňovacím návrhem zpozdili proces. Ministerstvo by pravděpodobně nemohlo dodržet už aplikaci zákona, zejména v rozpočtech dotací pro rezidenční místa. Argumentovalo by jistě tím, že výbor a Senát celou věc komplikoval a pozdržel.

Já bych asi na tom pozměňovacím návrhu hodně trval, kdybychom neměli před sebou tu velkou novelu. Vzhledem k tomu, že máme před sebou velkou novelu, pokusme se soustředit zejména na ni v příštím roce. Protože nejenom kvalifikační dohody, ale mnoho vztahových a obsahových stránek tam bude nutno promítnout zcela nově.

Věřím, že pan ministr jako zkušený lékař, odborník a organizátor se toho konečně, po těch vlastně 8 letech zhostí, a že mu v tom pomůžeme. Přesto, protože vše je nejisté, si vám dovolím navrhnout usnesení Senátu. Dostali jste ho v amatérštější podobě. Já jsem ho teď dostal už v té oficiální podobě. Nemění se tam nic obsahově, jenom má trošku jinou strukturu, že se konstatuje a žádá v bodu 1, 2 a 3... Přečtu to celé, aby byl tento návrh usnesení řádně načten.

Návrh usnesení Senátu ze 13. schůze konané 26. října 2011 přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů.

Jde o zákon o nelékařských zdravotnických nelékařských povoláních, je pod senátním tiskem č. 200 v této podobě.

I. Senát konstatuje, že uvedená novela zákona neřeší problematiku kvalifikačních dohod uzavíraných v některých zdravotnických zařízeních s mladými lékaři, jako podmínka umožnit absolvování vzdělávacího programu pro získání první specializované způsobilosti lékaře k samostatné činnosti.

II. Senát žádá ministra zdravotnictví, hejtmany krajů a ostatní zřizovatele zdravotnických zařízení, aby ředitelům nemocnic ve své působnosti zatím uložili nezahrnovat mzdu mladého lékaře či lékařky, která je odměnou za jejich odvedenou práci, do nákladů na jejich specializační vzdělávání a odstranili tak jeden z důvodů uzavírání kvalifikačních dohod podle § 234 zákoníku práce.

III. Senát žádá ministra zdravotnictví, aby problém uzavírání kvalifikačních dohod s lékaři v přípravě k získání první specializované způsobilosti lékaře znovu a důkladně projednal s občanským sdružením Mladí lékaři a dalšími přímo zainteresovanými subjekty a zapracoval trvalé a přijatelné řešení do návrhu komplexní novely zákona 95/2004 Sb., kterou ministerstvo zdravotnictví připravuje na rok 2012.

Děkuji vám za pozornost a za podporu tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Tím jsme vyčerpali písemné přihlášky. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Za prvé bych chtěl říci, že jsem ředitel nemocnice, a proto ohlašuji střet zájmů. Možná proto mám na to trošku odlišný pohled než někteří moji kolegové.

Vážený pane ministře, změňte úhradovou vyhlášku! Změňte úhradovou vyhlášku tak, aby bylo měřitelné, kolik vlastně z veřejného zdravotního pojištění – to, co tady zaznělo z úst mého předřečníka – se dostává těm mladým lékařům. Pro vaši informaci – není s nimi vůbec počítáno! To znamená, že ředitelé nemocnic nedostávají za tyto lékaře z veřejného zdravotního pojištění prakticky nic!

Upřímná snaha a konzumovatelnost, jak tady zaznělo, bez peněz, bez financování není k ničemu. Dopadne to stejně, jako neustálé zvyšování platů lékařů, když nebude zajištěno ufinancování toho, co nám zde nyní je předkládáno. Prezidentury – to je amerikanizace evropského území, tak tady to bude k ničemu. Starý a osvědčený systém, ten, který nám záviděly všechny evropské země, a my jsme se nemuseli bát, že naše atestační zkoušky se nebudou uznávat na západ od našich hranic, a to i v době před rokem 1989, tak se tady v podstatě boří. O IPVZ se říká, že není ta správná organizace, jak by měla být. Garantovaná kvalita a centralizace ze strany státu – to vše se rozbíjí.

Mzda za odevzdanou práci? Kdo ji bude měřit, tu mzdu? Už jsem to tady jasně řekl, není s tím počítáno ve vyhláškách a ani tady v této záležitosti se o tom nikdo nezmiňuje. Dříve kvalifikace nebyly podmíněny – a zvyšování té kvalifikace – různými dlouhodobými, odbornými a velmi silně předraženými kurzy, které musí platit nemocnice za své zaměstnance fakultním nemocnicím, a to ve výši i desítek tisíc Kč, jejichž exponentem je tady ministr zdravotnictví. Já nezazlívám mladým lékařům, že tady lobují, ale musíme si uvědomit, že je tady nějaký systém, který nebude platit jenom pro lékaře, ale především pro naše občany, a ti chtějí, aby se poskytovala kvalitní – zdůrazňuji kvalitní – lékařská péče.

Jednoznačně dochází ke zvyšování administrativy. A to především pro akreditovaná místa. Zvyšuje se podle mého názoru i určitý chaos ve vzdělávání, a jak už jsem řekl, dochází ke snižování kvality poskytované péče.

Kolika lékařů se to bude týkat? To tady nikdo neříká. Protože podle počtu lékařů se musí také předem zajistit finanční prostředky. Ono to ale bude snadné obcházet, jak se vyjádřím pak dále.

Kde je plán toho, kolik těch lékařů bude, v jakých specializovaných oborech? To tady nikde není. Potřeby trhu ve zdravotnictví, jak se tady vyjádřil pan ministr? Copak ve zdravotnictví je dneska tržní hospodářství, tak jak si ho každý představuje? Podle mého názoru zcela jednoznačně o trh ve zdravotnictví nejde a panu ministrovi bych chtěl sdělit, že je to i stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Takže váš pan legislativec Plíšek by aspoň, pokud sem dává ty některé nekvalitní legislativní zmetky, určitě vás o tom bude informovat.

Rušení stabilizačních dohod. Mně se také nelíbí stabilizační dohody a já si velmi dobře pamatuji, jak stabilizační dohody se podepisovaly už dříve a budou se asi podepisovat i do budoucna. Je to dáno tím nepoměrem mezi náklady a tím, co skutečně ten člověk bude stát a kolik se dostane na toho člověka potom. Je to zajišťování, je to investice do budoucnosti. Každá investice do budoucnosti musí být nějakým způsobem ošetřena. Ti ředitelé se chovají s péčí řádného hospodáře, i když se vám to nezdá. A jakým jiným způsobem si mají zajistit to, aby ty náklady, které enormně rostou rok od roku, protože ty fakultní nemocnice už nevědí, co si říkat za ty specializované a předepsané kursy při akreditaci, tak jakým způsobem ušetřit.

Teď bych se chtěl ještě pana ministra zeptat – o započtení odborné praxe rozhodne pověřená organizace. To bude privátní pověřená organizace, nebo to bude státní organizace? Nebo to bude sbírka lobbyistických seskupení? Nebo kdo to bude, ta pověřená organizace?

V § 16 – to bude několik různých atestačních zkoušek? Nebude jednotná atestační osnova? Nebo jak to vlastně bude? Ona vlastně už ani atestace nebude, vážení. Bude certifikační specializovaný kurs. Certifikační specializovaný kurs!

Já se domnívám, že z historie se má v některých věcech brát poučení. Bohužel tady opět měníme – atestace vypouštíme a budou certifikační kursy. Takže už si i někteří zahraniční partneři zvykli na to, že v České republice jsou atestace, nyní to budou kursy. Ale už se nepraví, jak dlouho ty některé kursy budou trvat.

Říká se, že ministerstvo bude spolufinancovat specializační vzdělávání – v § 21 – z peněz ze státního rozpočtu. Ze státního rozpočtu, který ještě není schválen a kde už se dozvídáme, že v únoru bude změna státního rozpočtu, protože tam bude schodek 22, možná i více miliard. Kolik tedy z toho státního rozpočtu počítá ministerstvo zdravotnictví na příští rok a co se stane s tím, když prostředky se budou krátit i na tato rezidenční místa? To se nebude poskytovat vzdělávání některým lékařům? Jinak tady není ani určeno, jak přesná částka může, nemusí – já to chápu, to znamená, tady se zase dává nějaký slib, kde předem jasně není určeno, kolik ministerstvo, respektive stát dá na tato rezidenční místa.

Kolik bude specializačních vzdělávání celkově? Bude to tak jako doposud? Nebo se to zase bude měnit vzhledem k tomu, že se nebude dostávat finančních prostředků? Nebo jak to bude?

Vzdělávat se na poloviční úvazek. No, to je tedy síla. To je rozhodně tedy příspěvek k tomu, že se zlepší kvalita vzdělávajících se lékařů. Co bude, až se tedy vyčerpají dotace? V České republice se dále nebude vzdělávat? Nebo kdo to tedy bude platit? Je to vlastně určitá skrytá zábrana k tomu, aby lékaři měli přístup k vyššímu vzdělání. Já se domnívám, že by to spíš mělo být tak, jako to bylo dříve, že fakultní nemocnice poskytovaly specializaci, a neposkytovaly ji za ty horentní sumy a nekontrolovatelně tak, jak se děje až doposud.

Akreditační komise - nevíme, z čeho bude složená – posoudí žádost o poskytnutí dotace na rezidenční místo, zejména z hlediska kvality zajištění a rovnoměrné regionální dostupnosti rezidenčních míst na území ČR. Tady to přímo zavání korupcí a protekcí, protože nejsou jasná kritéria!

A ještě pár slov k přechodnému ustanovení.

Pardon, ještě ministerstvo, případně pověřená organizace zajišťuje vypracování posudků závěrečných prací. Je to něco podobného, jako jsem říkal před chvílí, to znamená, že budou různé pohledy na vzdělávání z různých fakult. Doufám, že se nedostaneme k tomu, co je v české justici na Sorboně Plzeň.

Přechodná ustanovení, bod 2 – rezident není povinen ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávat povolání na území ČR, i když se k tomu zavázal ve smlouvě uzavřené podle § 21. To znamená, že tady se ruší smlouvy, které byly uzavřeny? To znamená, že retroaktivně se tady něco ruší? Jak to je, pane ministře, s tou rezidenturou a s tím článkem 2 přechodná ustanovení? Lékaři, v čl. 4, kteří získal diplom Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, v nástavbovém oboru urgentní medicína, před 2. dubnem 2004, získávají ke dni účinnosti tohoto zákona specializovanou způsobilost v oblasti urgentní medicína. Jaké postgraduální vzdělávání vlastně získali v tom takzvaném nástavbovém oboru?

Podle mých informací někteří lékaři, kteří si nárokují toto vzdělání, tak nesplnili potřebnou dobu praxe pro to, aby dostali osvědčení o specializované způsobilosti. Byl bych rád, kdybyste se mi na to podíval, pane ministře, prostřednictvím vašeho kontrolního odboru, a jistě mně dáte písemnou odpověď.

Já nepodpořím tento návrh, protože má velké nedostatky. Především je to v tom, že se tady něco slibuje, nejsou zajištěny finance, a pak to může dopadnout stejně tak jako s akcí "Děkujeme, odcházíme", kdy se pak celá odpovědnost hází z ministerstva na provozovatele jednotlivých zdravotnických zařízení.

Nedokážu si představit to, co tady navrhoval kolega Žaloudík, že se poručí zřizovatelům, aby neuzavírali stabilizační nebo jiné dohody, které dnes dokonce musí uzavřít podle zákoníku práce, aby neporušovali zákon, protože by proti nim mohlo být použito to, co jsem zde už říkal, že nejednali s péčí řádného hospodáře. Pokud se bude platit – a na to prostředky nejsou – z veřejného zdravotního pojištění i práce těch doktorů, kteří nemají odpovídající kvalifikaci, pak se domnívám, že by měla přijít tato novela. A pak ji podpořím. Ale dřív, než budou finanční prostředky v těch nemocnicích, tak bohužel, pane ministře.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne, děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já využiji této příležitosti, protože Senát nemá možnost interpelovat ministry, a protože probíráme materii, která je koneckonců také o penězích a o dotacích, a když slyším slovo dotace, v normálních služebních vztazích mi vždycky přijde trochu podezřelé, zdali nemohou existovat jiné mechanismy, které by byly ty takzvaně odběratelsko-dodavatelské. Ale to si myslím, že ve zdravotnictví, která je služba jako každá jiná, byť s tím nejcitlivějším, co asi v životě kdy máme – se zdravím, tak musím říct, že právě o těch penězích a dotacích bych měl jeden dotaz na pana ministra.

Velice bych vás žádal, zdali byste mi, pane ministře, mohl zodpovědět, zda nastane někdy situace v ČR, kdy by stejné výkony byly oceňované ve stejných typech zdravotnických zařízeních stejnými nebo alespoň přibližnými hodnotami. Myslím si, že bychom řadu pozdějších problémů, právě s ohledem na snižování počtu dotací, vyřešili. To je jeden dotaz.

Druhý dotaz je dotaz týkající se mého pracoviště, kde jsem vystudoval. V tomto zákoně to není, ale v jiných předlohách jsem se dočetl, že lékařská plzeňská fakulta nepatří mezi akreditovaná pracoviště. Já bych se vás rád chtěl zeptat, jestli tomu tak skutečně je? Možná, že jsem měl špatný zdroj informací.

Jinak bych se velmi přimlouval, aby toto pracoviště zařazeno bylo do těchto akreditovaných míst také bylo, protože plzeňská fakulta je velice úspěšná v řadě věcí. V řadě věcí dělá i výkony, které se jinde v ČR nedělají. Nebo dělají se, ale je i specializované na tyto výkony. Třeba s ohledem na chirurgickou kliniku si dovedu představit, že takovým akreditovaným pracovištěm by tato fakulta být klidně mohla.

To je, co se týče mého patriotismu. A ještě mám jeden dotaz. To je dotaz, který se týká doprovodného usnesení, které navrhl kolega Žaloudík. To vypadá konzibilně, přijde mi ale téměř nepředstavitelné, že byste jako ministerstvo nekonzultovali žádnou takovou společnost. Mladí lékaři? To nevím, to neznám. Ale nějakou společnost, která se zabývá školením mladých absolventů, než přijdou do praxe. Nevěřím tomu, že byste tak nečinili, tak můj třetí dotaz je, zdali byste nám mohl sdělit, jaké studenty jste konzultoval v tom, abychom eventuálně tuto část z toho doprovodného usnesení nemuseli zdůrazňovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Jenom velmi stručně. Ale chci se přihlásit z tohoto místa k lékařům za sociální demokracii. Protože ta věc se netýká jenom lékařů, ta věc se týká i pacientů. Je v zájmu pacientů, aby lékaři byli vysoce kvalifikovaní, aby se vzdělávali celoživotně, aby měli podmínky pro svoji práci.

Proto velmi podporuji návrh usnesení, které zde předložil pan kolega senátor Žaloudík.

Velmi souhlasím s tím – a je to i praxe pacientského ombudsmana – že ty sebelepší přístroje nejsou až tak efektivní, pokud u nich nestojí kvalifikovaný lékař nebo lékařka. Chci podpořit také výzvu vůči zřizovatelům. Protože moje praxe v soukromé firmě hovoří o tom, že ani v té soukromé firmě si nikdo nedovolil započítat mzdu pracovníka do nákladů na jeho vzdělávání a pak případně tu mzdu po něm chtít zpátky. To je prostě absurdní praxe, která skutečně je ve zdravotnických zařízeních velmi nedobrá a mladého lékaře velmi, velmi, velmi poškozuje.

Ono to totiž má široké souvislosti. Velmi rozumím mladým lékařům, protože oni v tomto případě nemají perspektivu. A to je problém nejen mladých lékařů, to je problém mladých vědců. Oni nám utíkají ne proto, že by tady byly až tak nízké platy. Na některých pracovištích to je tristní, někde je to lepší. Ale i tam, kde mají zde v ČR relativně slušný plat, tak se rozhodují spíš pro to, odejít do zahraničí, protože tam mají perspektivu. Vzdělávání k tomu velmi a velmi patří.

Takže na závěr bych ještě jednou chtěla zdůraznit a požádat své kolegyně a kolegy, aby podpořili usnesení navržené panem senátorem Žaloudíkem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Já si dovolím pár doplnění, protože z diskuze je zřejmé, že zapomínání je značné.

Tak první, a on to tady už trošku zdůraznil pan ministr, je to, že akce "Děkujeme, odcházíme" měla před 2,5 lety, ne před rokem, ale před 2,5 lety svoji podstatu v tom, že lékaři skutečně tehdy, aniž by chtěli něco naznačovat, mladí, věděli, že vzděláváni v Rakousku, Německu a Anglii budou mít za podstatně příjemnějších podmínek, bez nároků na různé vazby. A věřte tomu, že ty mediální pochybnosti, jestli lékař umí dostatečně cizí jazyk, u těch mladých odpadají. Ti většinou mluví plynule anglicky, německy, nemají s tím takový problém.

Teprve potom to přešlo v akci "Děkujeme, odcházíme", která byla podmíněna už malinko finančními požadavky. A teď ta akce má 3. díl, a to je – zůstáváme, ale chceme víc. Čili myslím si, že kdybychom tuto věc řešili s kvalifikačními stabilizačními dohodami dříve, tak k tomu nemuselo docházet.

Pak si připomeňme, a to je bod dvě – Senát má být legislativní pojistkou. Ale nejen, prosím vás, při tvorbě zákonů, ale taky při jejich fungování nebo naplňování. Takže několik let i Senát mezi jinými toleroval, že ne desítky, ale stovky mladých lékařů byly zaměstnávány na úvazek 0,2 – 04 – 06, často ve fakultních nemocnicích. A přitom tam byli od pondělka do pátku a nebylo jim v žádném případě nijak vyhovováno v tom, že by měli mít třeba, když jsou na 0,6, ty 2 dny na vzdělávání na nějakém jiném místě. Prostě byla to podmínka, buď si to takto budeš akceptovat, a nebo v tom procesu nebudeš.

Ti lidé se tehdy neuměli spojit, jak jim radili právníci Lékařské komory, aby podali společný protest. V tom případě by 3 roky nazpátek museli ředitelé hradit ten rozdíl mezi úvazkem přijatým a úvazkem skutečným, tedy jedna celá. Bylo by to určitě velké drama pro řadu zdravotnických zařízení. Na to už jsme taky zapomněli, i zásluhou pana ministra, že si toho byl vědom. A myslím si, že se aspoň v okruhu jím řízených nemocnic snažil o nápravu, byť to nevypadalo příliš razantně. Ale myslím si, že tato praxe už pomalinku utichla. Aspoň tato protizákonná praxe.

A teď tady máme problém dvojí interpretace zákoníku práce. Já jenom připomínám znovu, že v žádném z jiných povolání, žádný ředitel školy nepokládá zaměstnání svého učitele zároveň za vzdělávání, tak aby to započítával do těch 75 tisíc. Nečiní tak nikdo, podle mých informací, ani v jiných státních institucích. Proč se toto takto interpretuje u zdravotnických zařízení? Rozumím i té připomínce, že ředitelé mají naplňovat tedy to poslání nebo povinnost řádného hospodáře, ale tady, prosím vás, tuto interpretaci si zařídili jako výjimečnou. Je to trochu chytračení. Stejně jako je chytračení fakultních nemocnic, nasazovat nereálné požadavky za hodinu nebo jedno dopoledne stání na chodbě před operačním sálem, v částkách stovkových a tisícových pro ty lékaře, kteří mají platy minimální.

Čili zkusme jim vrátit normální kulturní podmínky. Nebo jim dejme aspoň ty podmínky, jako mají mladí lékaři v okolních zemích – Německu, Británii – a vše bude naprosto v pořádku, protože mladí lékaři nemají primární zájem odcházet natrvalo. Ti, kteří chtějí do zahraničí dlouhodobě, už tam dávno jsou. Ale odcházeli tam přechodně právě proto, aby přijatelnou cestou získali kvalifikaci, kterou potom budou dále rozvíjet u nás.

Čili to je smyslem i toho doprovodného usnesení. A já bych byl daleko zoufalejší na tomto místě, a určitě bych měl černou kravatu, kdyby toto byla tečka za debatou o lékařském vzdělávání. Ale protože máme příslib – a já mu stále chci věřit – že rok 2012 velkou komplexní novelou tuto problematiku zcela napraví, tak proto se tvářím vesele. A říkám, pomozme tady této drobné legislativní úpravě, která samozřejmě neřeší všechny ty principiální věci, o nichž hovořili kolegové, ale která napravuje aspoň ten chod vzdělávání pro nejbližší rok. Zkusme nezavazovat zbytečnými závazky mladé lékaře a těšme se na přípravu té novely, kterou bych si představoval jako trošičku nadstranickou a všelidovou, protože si myslím, že při jakékoli politické konstelaci za pět deset patnáct let budou všechny ty subjekty konzumovat potom produkt toho, na čem se v tom příštím roce dohodneme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Proč? Proč je o tom taková diskuze? Protože se vzdělávají několik let, a prakticky do konce svého života. Proto je to. Pro vás, kteří to nevíte, tak lékař pracuje jinde, ale musí mít průměrný plat z místa zaměstnavatele, tam, kde nepracuje. Platí se mu stravné, platí se mu bydlení a platí se mu cestovné. Takže pět položek, které musí platit organizace, u které ten lékař nepracuje! On u ní nepracuje! On pracuje někde jinde! Nepracuje u ní. A ještě ta šestá, a ještě musí tam, kde ten doktor pracuje, tak tam musí ta mateřská organizace platit desítky tisíc za jeho vzdělávání. A ještě se musí doprošovat, aby vůbec byl ten zaměstnanec zařazen do toho vzdělávání. Protože když není zařazen, počet míst je limitován, nejsou peníze na těch specializovaných pracovištích, tak se mu to vzdělávání prodlužuje, protože neabsolvoval předepsaný počet práce na těch specializovaných pracovištích.

Praktická část toho vzdělávání ve fakultních nemocnicích, obzvláště u některých odborností a specializací, kde je potřeba, aby se ti lidé dostali k operativě, tak o té se radši nebudu zmiňovat, protože se kolikrát k té operativě nedostanou ani příslušní kmenoví zaměstnanci těch fakultních nemocnic. Obzvláště v době, kdy se vše limituje a je nedostatek financí pro poskytování té základní zdravotní péče.

Nestrašte nás už tím, že někdo odejde. Kdo chtěl odejít, ten už dávno odešel. Ale hrozné je velké množství případů, že odešli, a vraceli se. Vraceli se, protože se nedokázali smířit s tím, jaké požadavky jsou na ně kladeny na těch pracovištích, kam všichni chtějí zamířit.

Já naopak bych, dokonce povinně, dal stáž na některém západním pracovišti pro mladé lékaře, aby se naučili některé základní pracovní návyky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, tím pádem rozpravu uzavírám a zeptám se pana předkladatele, pana ministra, zda chce vystoupit? Ano, chce vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane předsedající, vážený Senáte, já budu mít trošku problém vystoupit stručně na tuto debatu, ve které zazněly některé kontroverze. Velmi jsem registroval, že jsme jako ministerstvo zdravotnictví byli také mimo jiné lehce pochváleni, že se pokoušíme něco dělat, i když to samozřejmě přehlušila celá řada velmi ostrých výpadů a kritik. Obecně bych řekl, že vzdělávání lékařů je velmi komplikovaná záležitost ze tří důvodů. Já tyto tři důvody vysvětlím a pak se budu věnovat jednotlivým konkrétním připomínkám.

Prvním důvodem je rozpad našeho, zjednodušeně řečeno, tzv. atestačního vzdělávání, který nastal ne zahájením nového zákona v roce 2004, ale nastal možná někdy už před dvaceti třiceti lety určitým zaostáváním doškolovacích institutů, IPVZ nebo doškolováků, jak se říká lidově, ne nějak dramaticky, ale oproti stavu ve světě, kdy se vzdělávání spíše intenzifikovalo, tyto instituty na to ne úplně dobře reagovaly, a ukázalo se v porevolučních letech, že je potřeba toto vzdělávání mírně decentralizovat.

Diskuse o tom trvala déle než diskuse o ostatních zdravotnických zákonech. A tady musím zdůraznit to, co řekl pan senátor Žaloudík, že některé aspekty tohoto vzdělávání ovlivňují medicínu mnohem více než třeba finanční záležitosti. To je pravda, a opravdu, jací budou naši lékaři, jak budou vzdělaní, a jak budou morálně solidní, tak to medicínu ovlivňuje opravdu klíčovým způsobem.

Zákon, který vznikl v roce 2004 – a já tady úmyslně nebudu jmenovat žádné ministry, kteří se na tom podíleli, protože to je věc, která kupodivu není nijak příliš politicky vázána – tak tento první zákon velmi razantně vzdělávání decentralizoval. Já se k problému centralizace versus decentralizace vrátím.

Už ten první zákon definoval to, na co tu narážel pan senátor Dryml, možná škoda, že se k prvnímu zákonu nevrátil, protože už tam se řeklo, že nadstavbové atestace budou certifikované kurzy. To není návrhem naší novely, že rušíme atestace, ty atestace zůstávají, ale zůstávají jenom u hlavních 41 specializačních oborů, zatímco to ostatní se podle mě dost nešťastně nazývá certifikovaným kurzem a certifikovanou zkouškou a nikoliv nadstavbovou atestací, i když se tento terminus technicus stále používá, a já doufám, že ho vrátíme zase zpátky.

Druhý krok v tom zákoně byla provázející vyhláška, která byla udělána za dalšího ministra nebo ministryně a která místo 40 základních oborů nadefinovala asi 105 oborů, a tím se klasické dvoustupňové vzdělání, kdy základní obor byl až do druhého stupně, strašně rozmělnilo, a najednou se ukázalo, že v některých oborech, sice specializačních, se nikdo nevzdělává a bylo nutno od toho ustoupit.

A třetí ránu dostalo toto vzdělávání úplně na konec. Když se tam konečně sehnaly peníze, které chyběly v roce 2004, kdy ta dobře míněná decentralizace, nebo jak říkal pan senátor Dryml amerikanizace, která se tam tedy mimochodem velmi osvědčila, nebyla doprovázena penězi. A v tom je jaksi to klíčové, proč to nefungovalo. Peníze do toho byly vneseny tuším v roce 2007 nebo 2008, ale bohužel způsobem, kdy jejich administrace do zákona byla napsána naprosto zoufalým způsobem a v podstatě ji nikdo nestíhá, proto také uživatelé nerozuměli administrativním postupům a o řadu věcí neměli zájem. Takto se to vyvíjelo.

A nyní decentralizace versus centralizace. Centralizace ztratila trošku ve svém drajvu tím, že se obory stávaly složitější a složitější, a idylický obraz toho ILFu, který tady vylíčil pan senátor Lebeda, tak já jsem ho také absolvoval. A tenkrát v 70. letech, kdy já jsem atestoval, to bylo hrozně fajn. Ale ty obory se strašlivě rozšířily a ukázalo se, že to, co tehdy fungovalo, že do toho ILFu se jezdilo tak jednou na týden každý rok a před druhou atestací bylo šestitýdenní soustředění. A my, co jsme byli z fakultních nemocnic, tak ani na to, jsme neměli nárok, takže to bylo málo. A nikdo neorganizoval kurzy pro všechny absolventy, kteří byli i na miniodděleních. Velký a malý obor se od sebe lišil trošku a v těch malých oborech, v jakém jsem byl já, v rentgenologii, se často stávalo, že v menší nemocnici, kde byl jeden rentgenolog, byť si říkal primář, tak ten rentgenolog mohl být velmi kvalitním člověkem, ale ten obor se tam dělal prostě tak ze čtvrtiny v tom rozsahu, v jakém se dělá dneska. A tam vedle něj vyrostl člověk za pět let, s druhou atestací, který viděl čtvrtinu toho oboru. A na těch týdenních stážích skoro neviděl vůbec nic. Tak proto se přistoupilo k tomu modelu decentralizovanému, že se vzdělává na pracovištích, která jsou akreditována, kde není možné, aby to pracoviště bylo velmi malé a nemělo patřičné spektrum celého toho oboru. A tam se vzdělávají ti lidí valnou většinu svého času. Má to své výhody, nevýhody. Když je někdo chirurg, tak se lépe naučí ten obor v malé nemocnici, kde první dva roky se dostane úplně ke všemu, ale tam zase nevidí potom ty vrcholové výkony. Když je ve velké nemocnici, tam se k té rutině těžko dostává. Takže byl zvolen model dvoustupňový, kdy jsou akreditovaná pracoviště menší a větší. A z těch menších už nejsou ty monoprimariáty, ale z těch menších pracovišť ti lidé musejí jezdit na pracoviště větší a absolvují ty tzv. stáže.

A tady narážíme v té přirozené kontroverzi, jestli je to lepší v tom malém pracovišti nebo ve velkém, na trošku negativní vliv odborných společností, které si v rámci akreditačních komisí podmínky pro vzdělávání učinily příliš tvrdými, a malá pracoviště, byť mají akreditaci, vzdělávají lékaře jenom asi v polovině rozsahu oboru a na tu druhou musí jezdit na stáže, a malá pracoviště jim potom platí mzdu, která se počítá do nákladů pracoviště na vzdělávání.

Je to tedy poměrně hodně zamotané a my jsme se to snažili rozmotat a trošku upravit.

A nyní přejdu k jednotlivým bodům, které to snad ještě trošku vysvětlí.

První, co zde zaznělo od pana senátora Žaloudíka, že jsme v akci "Děkujeme, odcházíme" mnoho toho neudělali, a mohli jsme zasáhnout rychle. My jsme samozřejmě otáleli až do pozdních fází vývoje protestu s nárůstem mezd, který nás nyní dohání a stále se o něm mluví, jestli ho naplníme nebo nenaplníme. Mimochodem, já doufám stále, že naplníme. Ale v tomto vzdělávání jsme hned zkraje podnikli kroky, které přece jenom zapůsobily.

Akreditační komise jsme předělali velmi rychle, tam nejsou žádné nějaké podnikatelské subjekty, jsou tam prostě zástupci odborných společností, zástupci asociací a jsou tam zástupci České lékařské komory. Zástupců České lékařské komory tam bylo najmenováno málo, to jsme napravili. Akreditačním komisím jsme dali jasný pokyn, že nesmějí přehánět stáže, které jsme zalimitovali ve většině oborů maximálně na půl roku, předtím to byly až dva roky. Zakázali jsme natahovat kmen, zredukovali jsme náplň kmenu, která je mimo vlastní obor, ve kterém se člověk vzdělává, omezili jsme takové všeobecné kolečko z roku na půl roku, takže dneska už nemusejí chodit na dětské lékařství, každý lékař nemusí chodit na anesteziologii na půl roku, jak to bylo dříve, ale jenom na dva měsíce. Čili řadu věcí jsme udělali a dovršujeme to touto novelou zákona.

To, že jsme postupovali opatrně, je samozřejmě možno kritizovat, ale my jsme kladli důraz na to, co tento systém potřebuje, že je nejpotřebnější určité doladění jednotlivých kroků, protože razantní změny, které se odehrály od roku 2004, to spíše zhoršovaly a domnívali jsme se, že tady přesně platí pořekadlo, že ďábel je v detailech, které byly zanedbány a že tedy budeme pracovat na těch detailech. Byli bychom rádi, aby tento zákon prošel co nejdříve, aby se začal už od příštího roku aplikovat naplno a mohly se získat zkušenosti, jak to funguje, aby další novela byla dalším dolaďováním a ne nějakým dalším velkým zemětřesením.

Kvalifikační dohody jsou kontroverzní. Slyšeli jste tady dva opačné názory, můžete si mezi nimi vybrat. Myslím, že argumentů pro i proti zaznělo hodně. Já se domnívám, že mzdy by se opravdu neměly do kvalifikačních dohod započítávat, ale pokud vyplácí malá nemocnice mzdu svému lékaři v případě, kdy je na stáži, tak to je jasný náklad na vzdělávání, bohužel. Přesto jsme pro to, aby tyto kvalifikační dohody byly výrazněji potlačeny. A tady jsme právě u té kontroverze. Ideální decentralizovaný model by spočíval v tom, aby se decentralizace týkala práce jenom na velkých pracovištích, kde by rezidentů bylo hodně a nemuseli by pak chodit na žádné stáže. A protože to nejde v našem prostředí, pracovišť není tolik a rezidenti by tam o sebe "brkali", byla zvolena menší pracoviště, ale je jich pravděpodobně zbytečně mnoho, malé městské nemocnice by tam nemusely být, a pak by nemuseli rezidenti tolik jezdit na stáže. Ale nemohli by zůstávat v nemocnicích po dokončení kvalifikace, kdy už jsou dost vzděláni, a vrátili by se zpět do volného prostředí, kde by se ucházeli o práci a přicházeli by na malé nemocnice už kvalifikovaní. Dneska nejsou na trhu práce a nemocnice mají snahu si je vychovávat samy a je z toho takový bludný kruh, který je potřeba přetrhnout.

Pokud jde o připomínku pana senátora Drymla, že máme změnit úhradovou vyhlášku a říct jasně, co se dává do mzdy, tak úhradová vyhláška určuje, jakým způsobem jsou hrazeny jednotlivé segmenty péče, jakým způsobem jsou tvořeny různé regulace proti zbytečnému nafukování výkonů nebo receptury, ale rozhodně neseparuje to, kolik se dává na materiály a kolik se dává na mzdy. To bylo ve vyhláškách jenom občas a spíše to věc komplikuje. Pojišťovny platí, když to hodně zjednoduším, za provedení výkonu, a tento výkon se sestává – každý, kdo se podívá do seznamu výkonů s bodovými hodnotami, to tam jasně vidí – z nějaké režie, z nákladů materiálních, nákladů, které vygenerují přístroje, které se používají, a z nákladů, které jsou na lidi, čili mzdy ve výkonech zakotveny jsou.

To, že náš sazebník je nerovnoměrný, je jasné, ale jsou tam mzdy a dokonce odstupňovány kalkulace na mladší a starší lékaře.

Není plán lékařů pro jednotlivé obory. To je velmi svízelná otázka. Jsou naprosto diametrální názory, jestli by mělo ministerstvo stanovovat plán lékařů pro jednotlivé obory, anebo jestli by to mělo být ponecháno trhu. A když jsem řekl trhu, tak možná to nebylo tak úplně pochopitelné pro všechny, že tím nemyslím trh jakožto volné podnikání ve zdravotnictví, ale myslel jsem tím trh práce. Čili tam, kde je lékařů málo, jako je to dneska zcela jasné v oblastech praktického lékařství, tak tam si trh práce vyžaduje, aby tyto obory byly podpořeny. Ministerstvo to bude samozřejmě určovat na základě demografických analýz a potřeb, které má zmapované, a bude k tomu diskutovat s komorami, s odbornými společnostmi a nechává si pouze konečnou rozhodující pravomoc.

Dále pan senátor Dryml kritizoval, že započítávat odbornou praxi budou pověřené organizace, a cože to je za hrůzu. Dodnes to tak bylo v zákoně, a bylo to tak i před 20 a 40 lety, ale pověřenou organizací byl jenom IPVZ, jeho doškolovací ústav. Dnes se to rozšiřuje, pověřenými organizacemi mohou být i univerzity. A možnost, abychom pověřili více organizací, tady byla i bez novely tohoto zákona a my jsme jí využili. Já jsem převzal tento připravovaný model, ale zabrzdil jsem ho právě kvůli tomu, co tu bylo kritizováno, že by se mohlo atestační vzdělávání rozpadnout. A proto jsme připravovali smlouvu velmi dlouho a důkladně tak, aby bylo jasné, že atestace zůstává jako státní zkouška sui generis pod kontrolou státu, tuto kontrolu budou mít akreditační komise pro jednotlivé obory, doškolováky nadále, ministerstvo v tom má konečné slovo, ustanovení atestačních komisí a jednotlivé obory na univerzitách budou zkoušku organizovat na příslušné univerzitě, ale ta zkouška bude rotovat, každým rokem bude někde jinde, takže se nebude chodit atestovat do fakultní nemocnice X, protože je to tam lehké, a do fakultní nemocnice Y se nebude chodit atestovat, protože je to tam těžké. Tuto představu jsme zásadně odmítli, ale bude se atestovat ve fakultní nemocnici XY, na kterou to zrovna vyjde jeden rok, a příští rok to bude jinde, a bude to státní komise, zcela jednoznačně.

To, že dotace jde ze státního rozpočtu a co se bude dít, když bude ohroženo krácení, je paradoxem slyšet od představitele sociální demokracie, když sociální demokracie spíše navrhuje větší oporu ve státním rozpočtu a větší záruky, které státní rozpočet poskytuje.

Před rokem 2008 vzdělávání nemělo žádnou oporu ze státního rozpočtu. Mělo ji před vznikem zákona jedině v tom, že státní rozpočet podporoval vzdělávací programy a celý provoz doškolovacích ústavů. Tomu je tak i nadále a bude ze státního rozpočtu podporovat diferencovaně, hlavně tedy ty doškolováky nadále; a univerzity pro ty činnosti, které budou vykonávat, tedy hlavně vedení agendy formální, něco jako studijní oddělení pro příslušné atestanty.

Vzdělávání na poloviční úvazek – tady bylo kritizováno. Myslím, že v každé generaci se vyskytnou lidé, kteří třeba onemocní. Znal jsem případy, kdy lidé třeba onemocněli i profesním onemocněním v raném lékařském věku, dostali hepatitidu a mohli pracovat jako poloviční invalidní důchodci. I takoví lidé by měli mít nárok na vzdělávání. Ale to vzdělávání je samozřejmě ošetřeno. Když se to přečte pozorně, oni pak samozřejmě musejí mít vzdělávání ne 3 roky, ale 6 let, když mají poloviční úvazek. Poloviční úvazek je tam i z důvodu studentů; postgraduálních studentů na vysokých školách, kteří si dělají titul Ph.D titul. Jsou poměrně častí, jsou placeni potom polovinou ze stipendia, polovinou jsou placeni nemocnicí, aby si mohli v polovičním úvazku dělat atestaci. Dosud bylo na doškolováku, jestli uznal, že poloviční úvazek byl dostatečný na to, aby člověk k atestační zkoušce mohl jít. On samozřejmě v té nemocnici byl, dělal nějakou vědeckou práci. I tím se vzdělával zčásti v tom svém oboru. To, že tento institut byl zneužíván, to tady také zaznělo. Přikázali jsme nemocnicím, aby zneužití zastavili, to jsme opravdu udělali. Pokud někde existuje, pokud to víte, tak nám to oznamte, a my to velmi razantně s příslušným ředitelem napravíme.

Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale mám-li odpovědět na vše, jak jsem byl žádán, tak je to trošku obtížné.

Rušení stabilizačních smluv i zpětně – v tomhle případě je to spíše odpuštění jakéhosi závazku. Domníváme se, a to jsme opravdu pro mladé lékaře udělali, na jejich žádost, a já jsem si pokládal za čest, že jsme v tomto mohli vyhovět a navrhnout to. Stabilizační smlouvy v prostředí, kdy do zahraničí odcházejí lékaři, hned po promoci, a už se nikdy nevrátí, tak ty se netýkají vůbec problematiky specializačního vzdělávání. Zkušenost, že lékaři, kteří specializační vzdělávání absolvují, už jsou tak dozrálí lidé, že tady většinou zakoření v této zemi, tak ti, když mají možnost odejít na rok, dva, tři pracovat do ciziny, tak se prakticky v 99 % vracejí a přinášejí nové zkušenosti, kterými si ten výpadek bohatě tady zpětně odpracují.

Pak pak senátor Sefzig mně položil určité konkrétní – jak on to nazval -interpelační dotazy. Kdy nastane situace, kdy stejné výkony ve stejných typech zařízení budou placeny stejně. My připravujeme proúhradovou vyhlášku, jejíž draft bude připraven v polovině listopadu. Pro nemocnice systém platby za diagnózu, který zde byl 15 let zkoušen. My bychom ho rádi definitivně zavedli. Nejde to udělat najednou. Bude tam přechodové období asi tři roky, ale sazba DRG, na rozdíl od minulé doby, bude jednotná.

Cílový stav je, aby do 3 let byly výkony, které se dělají v malých nemocnicích, okresních dřívějších, a velkých, placené stejně. Podobně jsme řekli, že už letos, a doufám, že se nám to podaří, bude systém odměny pro ambulantní lékaře v nemocnicích i v terénu stejný.

A to další, proč lékařská fakulta není akreditovaná, mám obavu, že jde trošku možná o nedorozumění. Nemocnice jsou akreditované po jednotlivých oborech. Stává se, že některý obor; určitě má chirurgie akreditaci, o tom nemám nejmenších pochyb, i když to nemám v hlavě, ale je možné, že tam jsou nějaké miniobory, které akreditaci nezískaly. Jinak lékařské fakulty se akreditují – to Ph.D vzdělávání – a tam se stává, např. v Hradci Králové akreditaci ztratila načas neurologie, protože nemá habilitovaného přednostu. Ale jsou to spíše výjimky.

A jestli jsme konzultovali s mladými lékaři – tak já myslím, že v rámci vlastní akce a při jejím doznívání, jsme konzultovali. Jinak samozřejmě průběžně, jak jsme ve styku se zdravotnickým terénem, konzultujeme problémy vzdělávání i s mladými lékaři. Tam, kde je možné se s nimi sejít, tak se s nimi setkáváme.

Jestli jsem na něco zapomněl, tak se omlouvám, případně se ještě zeptejte. Doufám, že aspoň to základní jsem tady řekl. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Ptám se pana senátora Václava Vlčka jako zpravodaje, jestli chce vystoupit. Nechce. Slovo má v tom případě zpravodaj garančního výboru pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych pouze stručně rekapituloval diskusi, v níž jsme vyslechli sedm vystoupení, dva senátoři vystoupili dvakrát. Celkem vystoupilo pět senátorů. Kritické připomínky nebo dotazy byly z valné většiny komentovány či zodpovězeny panem ministrem. Zůstal z této diskuse návrh doprovodného usnesení.

Pokud si mohu dovolit, pane předsedající, říct, že nám k hlasování zůstává:

Za prvé. Společný návrh; v tomto případě ústavně-právního výboru a garančního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku s návrhem schválit předkládanou novelu.

Potom druhý návrh na doprovodné usnesení, které jsem tady načetl.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Řekl jste to přesně. O tom také budeme za chvilku hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 6 ukončeno. Registrováno 70, kvorum 36. Pro 60, proti 1. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o doprovodném usnesení, jak nám pan zpravodaj senátor Žaloudík načetl a jak máte k dispozici.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 7 ukončeno. Registrováno 73, kvorum 37. Pro 45, proti 1. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji oběma zpravodajům a panu ministrovi.

Jsme u dalšího bodu, kterým je návrh zákona, kterým se...

Předpokládám, že kolega Pospíšil, který se přihlásil, chce mluvit k volbám, ale to bude až před polední přestávkou. Já nevyhlašuji polední přestávku. Nebo chcete teď vystoupit?

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já se omlouvám, že vstupuji do jednání, ale abychom mohli dodržet některé termíny, tak musím vyhlásit jako předseda volební komise lhůtu k podávání návrhů. Týká se to bodu č. 35 – Volba členů parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe. K tomuto bodu vyhlašuji lhůtu k podávání návrhu do zítřejších 12.30 hodin. Dopoledne už to nestihneme, protože ta lhůta je 24hodinová.

Pokud nebude námitek, tak bych navrhoval, aby se volba uskutečnila aklamací většinovým způsobem. Pokud budou námitky a rozhodneme se pro volbu tajnou, tak počítejte s tím, že zítra navrhnu změnu programu tak, aby případná tajná volba proběhla zítra v polední přestávce. Protože kdyby měla probíhat jako poslední bod, tak bychom se tu zdrželi hodně dlouho. Tak mě omluvte, že jsem vystoupil mimo program s tím, abychom splnili náležitosti našeho jednacího řádu a termíny, které nám volební řád předepisuje. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže všem je vše jasné, do kdy mají dávat návrhy a kdy se bude hlasovat. A můžeme pokračovat v bodu, který jsem již zahájil, což je

 

Návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a mění související zákony

Tisk č. 203

Máme to jako tisk č. 203. A pan poslanec Marek Šnajdr nám ho uvede.

Poslanec Marek Šnajdr:  Děkuji. Vážený pane předsedající, milé senátorky, milí senátoři.

Jménem skupiny poslanců bych si vám dovolil stručně představit návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245 z roku 2006 o tzv. veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Jak jistě víte, tak na konci funkčního období v r. 2006 Poslanecké sněmovna po dlouhých diskuzích přijala tento návrh zákona o zřízení tohoto typu ústavního zdravotnického zařízení. Následně tento zákon při projednávání zde v Senátu byl Senátem vrácen, respektive zamítnut, a sněmovnou opět přehlasován. Stejně tak se stalo i ve vztahu k prezidentu republiky. Jistě je vám všem dobře známo, že tento zákon, než byl schválen, tak byl předmětem podání k Ústavnímu soudu pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky. A ještě v r. 2006 Ústavní soud část tohoto zákona zrušil.

Přestože tedy Ústavním soudem došlo ke zrušení části tohoto zákona, tak ta jeho vlastní část v našem právním pořádku stále zůstala. A to tak, že bylo lze, aby zdravotnické zařízení, které chce fungovat nebo by chtělo fungovat v tomto typu právní formy, tak mělo či mohlo požádat o registraci ministerstvo zdravotnictví.

Do dnešního dne, tj. zhruba 5 let poté, kdy tento zákon vstoupil v platnost, v českém zdravotnictví, či chcete-li v České republice, neexistuje žádné zdravotnické zařízení, které by v režimu tohoto zákona fungovalo. Neexistuje tedy žádné zdravotnické zařízení, které by svou činnost upravovalo podle tohoto zákona. Byť je pravda, a určitě o tom bude následná diskuse, že 5 zařízení Středočeského kraje požádalo o tuto registraci. Nicméně do dnešního dne tato registrace neexistuje. To znamená, žádné takové zdravotnické zařízení zde není.

Podle mého názoru – a podle názoru předkladatele – české zdravotnictví by mohlo v budoucnu využívat statut neziskových zařízení. Nebo neziskové právní normy. Ale jsme přesvědčeni o tom, že ta právní úprava musí být diametrálně odlišná. Musí být koncepční, funkční a využitelná. A musí být použitelná typově nejen pro zdravotnická zařízení, ale i pro ostatní subjekty poskytující veřejné služby, např. ve školství, kultuře, sociální oblasti apod.

Je rovněž třeba připomenout, že tento zákon – a tak trošku předjímám očekávanou diskusi – nepředstavuje nebo není, jak bylo deklarováno při jeho úmyslu, brzdou či zamezením majetkových transferu typu pronájmu a prodeje, protože i majetek, který je evidován, nebo který je spravován tímto zařízením, nebo tímto typem právní formy, může být převáděn, pronajímán a zcizován.

Je evidentní, že pokud jde o vlastní využitelnost a použitelnost či výhodu při provozování zdravotnického zařízení, tak tento takto zpracovaný zákon skutečně českým zdravotnickým zařízením žádnou přidanou hodnotu nepřináší. A z vlastní podstaty, či z podstaty obecné využitelnosti neziskového principu, je evidentní, že je nenapravitelný určitou novelizací nebo přepracováním, proto jsme se rozhodli ho z našeho právního řádu odstranit a zrušit. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane poslanče. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijal usnesení, které máme jako tisk 203/1. Zpravodajem je pan senátor Radek Sušil, který má slovo.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den ještě jednou, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Dovolte, abych vás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Obecně Senátu je předkládán poslanecký návrh zákona poslanců Šnajdra (bez křestních jmen), pana poslance Hegera, pana poslance Štětiny, poslance Tluchoře, Gazdíka a Kristýny Kočí, jehož jediným cílem, jak jsme slyšeli, je zrušit zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. A současně zrušit ustavení dalších zákonů, kterých se problematika veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních dotýká.

Dovolte mi ještě se na chvilku vrátit k historii rušeného zákona.

Tento zákon byl poprvé v legislativním procesu předložen z dílny ministerstva zdravotnictví v průběhu roku 2004. V prosinci roku 2004 vláda ve svém stanovisku k poslaneckému návrhu zákona napsala, že jde o návrh nepropracovaný, nekomplexní, mající četné věcné a legislativní nedostatky. Považovala ho za nesystémový a dílčí krok. Následně projednávání této novely bylo pozastaveno. A jak jsme slyšeli – v roce 2006 to probíhalo. Jeho rození bylo složité. A zákon nabyl účinnosti 31. května 2006.

Ještě se vrátím k zákonu a k jeho obsahu, kterým se tady zákon bude rušit. Hlavním motivem předkladatelů bylo řešení problémů, jak zabránit riziku bezbřehé privatizace zdravotnických zařízení, k zamezení tzv. tvrdému byznysu ve zdravotnictví a zároveň zabezpečit kvalitní a dostupnou péči pro obyvatele ve všech regionech na neziskovém základě.

V České republice je v provozu v současné době asi 189 nemocnic, z toho je 19 řízeno ministerstvem zdravotnictví, 24 krajem, 17 městy a obcemi, 3 církví, 5 ministerstvem obrany. Nejvíce jsou zdravotnická zařízení provozována jako privátní. A to v tomto počtu – je jich 121 – a v tom počtu je 53 nemocnic, obchodních společností.

Myslím si, že na těchto číslech je patrné, že obava z privatizace zdravotnických zařízení byla v té době při vznikání tohoto zákona velmi podstatná. V důvodové zprávě předkladatelů tehdejšího zákona bylo cílem tohoto zákona vytvoření optimálního právního prostředí pro existenci a provoz nemocnic ve veřejném vlastnictví, se vznikem základní sítě těchto nemocnic, jejichž prostřednictvím bude stát schopen zajistit každému právo na ochranu zdraví a každému občanu v případě potřeby rovný přístup k bezplatné zdravotní péči na základě veřejného pojištění.

Zákon zavedl do českého právního řádu institut veřejné neziskové organizace, jejímž posláním je plnění veřejného zájmu v oblasti poskytování zdravotní péče. Zákon za tímto účelem zavedl nový druh právnické osoby, kterou byla veřejná nezisková ústavní zdravotnické zařízení. Tato forma měla nahradit příspěvkové organizace jakožto méně vhodné formy pro existenci nemocnic v systému veřejného zdravotního pojištění. Právní forma veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení měla také nahradit formu obchodní společnosti.

Ještě vás chvilku zdržím historií a seznámím vás s některými prvky, který tento zákon obsahoval. Sám jsem si je rozdělil na hospodářskou oblast a lékařskou oblast.

V té hospodářské oblasti, po čemž všichni voláme, byla zakotvena jedna velice důležitá věc, která pomáhala k transparentnosti fungování zdravotnictví. Kdyby byla stanovena povinnost zveřejňovat na internetu veškeré údaje týkající se hospodaření takového zdravotnického zařízení, byla stanovena povinnost zveřejňovat povinně na internetu veškeré údaje o tom, jaké zboží a služby nakupujeme, a za jaké ceny. Veškeré údaje vedené v účetnictví by byly tak prostřednictvím povinného zveřejňování těchto údajů na internetu široce dostupné, což by umožnilo provádět dokonalejší kontrolu kvality a hospodaření s veřejnými prostředky.

V zájmu snížení míry korupčnosti v prostředí zákon definuje střet zájmů členů statutárních orgánů, kdy zakazuje členům statutárních orgánů neziskového zdravotnického zařízení podílet se na podnikatelské činnosti subjektů, které jsou ve smluvním vztahu k příslušnému zařízení. Dále také management v tomto typu zdravotnického zařízení, jak je to i v obchodních společnostech měl ručit svým majetkem za hospodaření této společnosti.

V rámci stability páteřní sítě neziskových zdravotnických zařízení zákon zamezoval vyhlášení konkurzu na veřejné zdravotnické zařízení, a také majetek se nemohl stát předmětem jakéhokoli vyrovnání či předmětem exekuce. Dalším důležitým prvkem byla povinnost reinvestice, kdy veškeré příjmy neziskové nemocnice musí být použity na provoz, obnovu a rozvoj daného zdravotnického zařízení. A při plnění této podmínky by bylo neziskové zdravotnické zařízení osvobozeno od daně z příjmů.

Z té lékařské oblasti bylo zachovat povinnost ošetření pacientů daným zdravotnickým zařízením dle vytvořeného spádu, aniž by byla ale porušena svoboda volného výběru zdravotnického zařízení. A ministerstvu zdravotnictví tímto zákonem byla dávána pravomoc stanovit nemocnici rozsah povinností poskytovat zdravotnickou péči.

Zákon zakotvoval povinnost zdravotnických zařízení podrobovat se kontrole kvality zdravotnické péče, když se měly sledovat parametry kvality, které stanoví vyhláška MZ, zejména měly být strukturálně sledovány počty provedených zákroků, počty komplikací, počty nozokomiálních nákaz, reoperací a dalších parametrů, jako např. sledování překladu pacientů na jiná pracoviště a jejich diagnóz.

Tyto informace by měly být pravidelně zveřejňovány pro tzv. veřejnou informaci. Pravidelným ročním kontrolám by také podléhalo plnění vyhlášky MZ v oblasti personálního, věcného a technického vybavení jednotlivých zdravotnických zařízení. A této kontroly se měly ujmout profesní organizace, komory.

Z hlediska zaměstnanců nemocnic je v zákoně zajímavé ustanovení o odpovědnosti a umožnění postgraduálního vzdělávání lékařů. A zejména ustanovení o odměňování, které se má řídit zákonem o platu. Také tento zákon obsahuje v sobě dvě kontroverzní ustanovení, která byla následně předmětem zkoumání Ústavním soudem, a která byla také důvodem zrušení.

Zaprvé to byla povinnost zdravotnických pojišťoven uzavřít smlouvu hrazení poskytované zdravotnické péče, a to v rozsahu povinném, které určovalo MZ. A druhý rozporný bod, který byl napaden Ústavním soudem, že zákon taxativně obsahoval vyjmenování 146 nemocnic, které měly do 180 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona přecházet do sítě neziskových zdravotnických zařízení.

Toto ustanovení napadl Ústavní soud. A odůvodnil své rozhodnutí tím, že zákon znamená zásadní průlom do působnosti územních samosprávných celků, protože nezávisle na nich mění právní formu jimi zřízených nemocnic a podrobuje je řídící a kontrolní pravomoci ministerstva. Také se mu nelíbilo, že jsou zvýhodňována veřejná zdravotnická zařízení proti ostatní skupině bez toho, aby, podle mého soudu, stanovení jasných pravidel. Odůvodnění předkladatele jsme všichni slyšeli, nebudu ho opakovat. Zákon je strukturován do 17 částí, z nichž 1. částí je zrušován zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. V části 2. a 16. jsou novelizovány zákony obsahující ustanovení, která svým obsahem souvisejí s úpravou veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. A část 17. stanoví účinnost předkládaného zákona dnem jeho vyhlášení.

Tímto zákonem se také zrušuje zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a zároveň zrušuje ustanovení dalších zákonů. A zpřesňuje se úprava ukončení řízení zahájených podle zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních.

Závěrem mé delší zpravodajské zprávy bych vás rád seznámil s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které vám bylo předloženo jako č. 203/1, kdy na 40. usnesení 16. schůze, konané 25. října 2011, k návrhu zákona, kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sbírky o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. A mění související zákony, senátní tisk č. 203. Po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů pana poslance Bc. Marka Šnajdra a zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona. 2. Určil zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi mě. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů, a slovo má zpravodajka výboru ústavně-právního, který má záznam z jednání. Máme to jako tisk 203/2. Paní senátorka Soňa Paukrtová má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane poslanče. Bylo tady řečeno mnohé o historii tohoto tisku. Já vás pouze seznámím s tím, jakým způsobem projednával tento návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a změně některých zákonů ústavně-právní výbor.

Ústavně-právní výbor se tímto tiskem zabýval na své 27. schůzi, konané 18. října 2011, a po úvodním slově poslancem pana Marka Šnajdra, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, když z 10 členů ústavně-právního výboru byli přítomni 4 senátoři. Výbor tedy nebyl usnášeníschopný. Určil mě zpravodajem a pověřil pana předsedu výboru pana Miroslava Antla, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu.

Na tom jednání – protože ústavně-právní výbor poprvé za dobu své existence nebyl usnášeníschopný, tak tam nepadaly ani žádné návrhy na schválení, či zamítnutí tohoto návrhu. My jsme pouze diskutovali věcnou problematiku tohoto zákona. Takže já jako zpravodajka se přihlásím ještě jako senátorka a předložím vám návrh za svou osobu. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Nikdo takový není, tak otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pan zpravodaj garančního výboru se velmi dobře zhostil svého úkolu a zopakoval tady celou historii vzniku tohoto návrhu zákona. A zopakoval důvody, proč ten návrh zákona byl v té době předkládán. Byl Senátem zamítnut, posléze přehlasován Poslaneckou sněmovnou.

Takže my jsme tady ten návrh diskutovali v době jeho zamítnutí. Pak byl také předmětem podání Ústavního soudu. Já se k tomu nebudu vracet, pouze řeknu toto: tehdy, když jsme tady jednali o tom návrhu zákona, tak bylo zcela jasné, že neziskové organizace, nebo neziskový typ zařízení by měl pro zdravotnictví fungovat. Ale nejen pro zdravotnictví. Ten neziskový typ právnické osoby je nutný v celé řadě dalších odvětví prostě proto, že ty dvě organizace, které jsou nyní k dispozici, tzn. příspěvkové organizace a obecně prospěšné společnosti, nevyhovují tak úplně a zcela jednotlivým typům právnických osob, které v české veřejnosti fungují a existují.

Tehdy bylo řečeno, že skutečně takový návrh zákona je potřebný. Takové veřejné neziskové organizace by měly existovat. Ale také tady na půdě tohoto Senátu jasně zaznělo, jaké jsou důvody pro zamítnutí tohoto tehdejšího návrhu zákona. Ten zákon vykazoval celou řadu chyb a problémů. Dokonce rozpor s ústavou, což posléze potvrdil i Ústavní soud.

Takže na jednu stranu je potřeba takových neziskových organizací, na druhou stranu tento zákon vykazoval celou řadu nedostatků. A také v době, kdy vyšel ve Sbírce zákonů, tak nevznikla žádná předpokládaná síť zdravotních zařízení. A pokud vím, tak existuje snad jenom jeden návrh, aby takové zdravotní zařízení vzniklo. Takže já mám za to, že ten zákon není příliš funkční, a že by bylo rozumné ho zrušit.

Navrhuji vám, abychom schválili návrh zákona, který jedná o zrušení tohoto zákona, tak jak je navrhován panem navrhovatelem. Ale současně s tím, že existuje nutnost, aby takový zákon o veřejných neziskových organizacích existoval. A to nejen ve zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má místopředsedkyně Alena Gajdůšková s právem přednosti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, paní senátorky, páni senátoři. Já si dovolím být v této souvislosti trošičku obecnější, protože jde o návrh zrušení zákona. S tím jsme se moc tady nepotkali. A tento návrh je velmi dobrou ilustrací toho, jaké pozice na jedné straně zastává sociální demokracie, na druhé straně pravice. Je to učebnicový příklad rozdílu nahlížení pravice a levice na fungování společnosti.

To je princip, v kterém se zřejmě neshodneme a nemůžeme shodnout. Nemůžeme se shodnout v náhledu na rozsah a fungování veřejných služeb. Sociální demokracii je vlastní představa evropského sociálního modelu skandinávského typu. To přeloženo do češtiny znamená, že si představujeme, že zhruba kolem 40 % HDP si nechává stát tak říkajíc ve veřejné ruce. A to je celá ta oblast veřejných služeb – důchodový systém, sociální systém, zdravotnictví, školství, ale také zajištění bezpečnosti, životní prostředí, atd.

A to, že státy tuto část HDP potřebují mít pod kontrolou, že zajišťují skutečně rovné příležitosti, rovný přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči a ke všemu dalšímu, tak, aby každý člověk měl zajištěné rovné šance, aby měl zajištěná rovná lidská práva. Aby stát dokázal garantovat lidská práva každému jednomu člověku.

Ale to je důležité taky, jak se ukázalo teď v krizi, k tomu, aby stát dokázal podpořit soukromý sektor v okamžiku, kdy trhy nefungují tak bezchybně, jak to ekonomičtí teoretikové neoliberálního typu hlásají. A to je ten zásadní problém. Na tomto zákoně je to velmi zásadně vidět. Já souhlasím s tím, že by bylo potřeba, aby typ veřejných neziskových organizací fungoval jak v oblasti kultury, tak školství, případně v dalších oblastech.

Pokud by ovšem byl skutečně zájem ze současné vládní koalice na tom, aby to takto fungovalo, jak hovořila paní Paukrtová, tak bychom teď neměli na stole pouze zákon nebo návrh na to zrušit zákon o veřejných neziskových ústavních zařízeních, ale měli bychom současně na stole vládní návrh zákona o veřejných neziskových organizacích. To tady nemáme.

Také jako sociální demokraté absolutně nemáme nic proti podnikání, ani soukromým ordinacím. To už vůbec ne. Pro nás, jako pro sociální demokraty, pro mě jako sociální demokratku je naprosto ale nepřijatelné, aby na utrpení lidí, na nemoci kdokoli vytvářel zisky. Vytvářet zisk je základní princip v obchodních společnostech, a to i ze zákona. Proto podle nás páteřní síť zdravotní péče musí být tvořena právě na neziskovém principu neziskovými organizacemi. A to se zárukou a kontrolou kvality péče, transparentnosti hospodaření, pod veřejnou kontrolou, reinvesticemi a samozřejmě odpovídajícím personálním vybavením.

Proto tedy jsem zásadně proti tomu, abychom tento návrh zákona zrušili. Myslím si, že návrh zamítnout zde již padl, ale chtěla bych ještě využít této příležitosti, že tu máme předsedu správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. A ráda bych mu položila dvě tři otázky.

Zaprvé – objevil se názor, že je potřeba zvednout spoluúčast pacientů na 25 %. Což je o 7 % navýšení proti současnému stavu. To, pokud vím, není nikde v Evropě, takže moje otázka...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní místopředsedkyně, já se omlouvám, ale projednáváme návrh zákona na zamítnutí neziskových... Nejsme ve fázi ani interpelací, a pokud máte otázku, tak je samozřejmě šance buď kuloárně, a nebo si pozvat správní radu nebo vedení správní rady. Nesouvisí to absolutně s projednáváním tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane předsedající, když dovolíte, já jsem přesvědčena o tom, že to s projednávaným návrhem zákona souvisí, a to velmi úzce, protože se bavíme o tom, jak mají být, či nemají být, a na jakém principu mají být financována zdravotnická zařízení.

Takže, když dovolíte, ještě minutku budu pokračovat. Zaprvé tedy se ptám, kde má k tomuto navýšení dojit? Zda je to tedy v tom navyšování zisku obchodních společností ve zdravotnictví? A další otázka, chtěla bych se zeptat, na čem narostly výdaje do zdravotnictví. Pan ministr nedávno hovořil o tom, že výdaje do zdravotnictví narostly. Takže mě by zajímalo, kde se to projevilo a o kolik narostly? Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má s právem přednosti pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, milé kolegyně, kolegové. Využil jsem přednostního práva, protože kolega Dryml obvykle hovoří velmi obsáhle a fundovaně. Já, protože jsem si včera četl své stenozáznamy z minulé schůze, tak budu velmi stručný, abych příště nemusel tolik číst.

Zaprvé – chci deklarovat, a cítím to tady z mnoha míst, pro to, aby existovaly v našem právním řádě veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení. V tom jsme se asi tady shodli, protože s těmi stávajícími právními normami, na jakých nemocnice fungují, máme dost zkušeností, protože máme v Bohumíně vlastní nemocnici. Příspěvková organizace příliš vhodná není.

Byli jsme nuceni založit akciovou společnost. Deklaruji ovšem se 100% účastní města, a nehodláme ji prodávat. Ta je lepší pro řízení než příspěvková organizace. Ale my bychom chtěli, abychom mohli mít místo akciové společnosti, která je principiálně podle obchodního zákoníku založena za účelem tvoření zisku, a my z nemocnice nechceme tvořit zisk, a asi by obecně z veřejného zdravotního pojištění neměl vznikat někde zisk, tak ta akciová společnost je lepší. A to veřejně neziskové ústavní zdravotnické zařízení by bylo ještě lepší, protože v tom zákoně bylo např. to, že by se neplatily daně a byly tam další výhody.

To je první věc, kterou jsem chtěl říct. Druhá – v roce 2006, před volbami, v tom spěchu, když vznikal tento zákon, tak ten zákon je špatný. To si myslím, že na tom se také shodneme. Kdybych tady v Senátu v té době byl, nehlasoval bych nikdy pro tak špatný zákon, a proto si myslím, že je dobře, že Ústavní soud některé pasáže z toho zákona zrušil. A byl jsem u tvorby toho zákona, říkal jsem to dopředu a byl jsem rád, že nakonec to takto dopadlo.

Asi se shodneme, že v té stávající vykuchané podobě je také ten zákon ne zcela funkční, když to řeknu diplomaticky. Proto si myslím, že i ty snahy založit nebo zřídit nějakou neziskovou organizaci teď v této chvíli podle toho zákona jsou jen nějakou deklarací, a ministerstvo asi nemůže v této chvíli podle tohoto zákona žádné takové zdravotnické zařízení zřídit. A je mně líto, že se takto vede nějaký politický boj, místo aby všichni napjali síly k tomu, aby se ten zákon opravil, abychom tady skutečně měli dobrý zákon o neziskových zdravotnických zařízeních.

Takže já bych očekával, že místo návrhu na zrušení sem přijde návrh – zdá se, že jsme se na tom shodli s kolegyní Paukrtovou, předřečnicí, že bychom takový zákon měli mít – tak proč tedy sem nepřijde z vlády, z ministerstva dobrý zákon? Proč ministerstvo – tady chci znovu poukázat na ten legislativní proces – proč je to skupina poslanců, mezi nimiž je i ministr, která navrhuje zrušení tohoto zákona?! A proč to není tedy v řádném legislativním procesu z ministerstva.

Já tady z tohoto důvodu budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona, kterým se má zrušit ten stávající zákon, ale byl bych rád, kdyby případně vzniklo doprovodné usnesení, kterým požádáme vládu, ministerstvo, aby připravily dobrý zákon. Třeba i nejen pro zdravotnická zařízení, ale pro tu šíři. Když takový dobrý zákon přijde, tak zvednu obě ruce pro zrušení toho stávajícího, nedobrého. Ale to doprovodné usnesení nenavrhuji, protože osud všech našich doprovodných usneseních, při tom, jak se k tomu staví stávající vláda, je naprosto jasný. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové.

Zaprvé bych se chtěl ohradit proti tomu, že jsem milý senátor bakaláře Šnajdra. Nejsem. Nejsem od doby, kdy celé ministerstvo zdravotnictví vědělo, že se potápím v Egyptě, a pan zde přítomný bakalář Šnajdr mě honil po celé republice velmi nevybíravým způsobem, až můj bratr musel zasáhnout, možná i silou. Proto nejsem pro člena nižší komory Parlamentu ČR milým senátorem.

Zrušení zákona z roku 2006. Vážení, specifické zákony pro oblast zdravotnictví jsou běžné a obvyklé. Běžné a obvyklé! To znamená, pokud tady někdo říká, že to musí být pro všechny stejné, není to pravda. Rozpor s ústavou byl konstatován jen v některých, v některých částech. Protože kdyby ten zákon byl v rozporu s ústavou jako celek, tak by musel Ústavní soud – a já věřím, že Ústavní soud je fundovaný a kvalifikovaný – ten zákon zrušit jako celek. Ale to se nestalo! Kolik, vážení, těch zákonů je funkčních, a podle jakých kritérií? A podle jakých politických náhledů?

Proč koalice už dříve, od roku 2006, protože v roce 2006 přišlo na ministerstvo zdravotnictví osvícené vedení s bývalým ministrem Julínkem, nepředložilo a nevypracovalo nějaký nový zákon, když je to tak potřebné? A na tom se možná shodneme všichni, napříč politickým spektrem. Jak to tady ostatně řekl i pan bakalář Šnajdr i paní senátorka Paukrtová.

V zahraničí máme příkladů dost a dost. To není, vážení, české specifikum, jak se nám tady snaží podsouvat pan poslanec bakalář Šnajdr nebo někteří jiní. Nechceme být evropští? Co příklady z Německa, když už si tedy neumíme vypracovat náš zákon. Vše negovat a nespolupracovat, bez toho, abychom tady – a jsme tady ku prospěchu občanů, to by nás přece mělo spojovat, a ne rozdělovat. Ukazuje se bohužel, že ne ministr zdravotnictví, ale pánové Šnajdr a Šťastný ve sněmovně chtějí řídit české zdravotnictví, které se řítí do chaosu, záhuby a finančního kolapsu!!!

Ono to není tak od věci, pane předsedající, že se tady poukázalo i na některé problémy s financováním. Já vám řeknu proč. Proč vlastně ten zákon vznikl? Zákon vznikl proto, aby se stabilizovala síť nemocničních zdravotnických zařízení, která byla ohrožena bezbřehou privatizací, chaosem, nejednotností a kolabováním financování. Uvědomme si, že v roce 2005-2006 se řešil deficit, který měla jenom Všeobecná zdravotní pojišťovna ve výši 15 miliard. A bylo nutno stabilizovat celý systém veřejného zdravotního pojištění, který se nedal stabilizovat bez toho, aby se stabilizovala páteřní síť nemocničních zdravotnických zařízení.

Tady se praví o tom, že neexistuje nebo neexistovalo zdravotnické zařízení, které by fungovalo. Ale proč? Protože ministerstvo zdravotnictví, a podle mého názoru v rozporu se zákonem, odmítlo vydat registrace nestátním neziskovým zdravotnickým zařízením. I když část zákona byla a je do současné doby platná. Ministerstvo zdravotnictví podle kompetenčního zákona č. 2 je v konečné fázi zodpovědné za stav českého zdravotnictví, za poskytování zdravotní péče, za přístup ke zdravotní péči z prostředků veřejného zdravotního pojištění. A tady to byl nástroj k tomu, aby splnilo svoji zákonnou povinnost.

Bohužel každé dobré předsevzetí skončí někdy tak, jak skončil tento zákon. Ale to základní – zajištění práva na přístup ke zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění a zabránění rozkrádání, jak vidíme v některých oblastech, viz střední Čechy, za které je tady pan přítomný poslanec dokonce ve sněmovně, nebo za rozbití systému, jak se děje v některých lokalitách na Moravě, kdy se rozšiřuje Chrenkovo impérium, jsou názornými příklady toho, jak je potřebné, aby tento zákon tady byl.

Tak ještě jedna důležitá věc. A tady se o tom mluvilo také, o zveřejňování nákupů, o kontrole; je to to, co dnes pálí nás všechny, nejen ve zdravotnictví. Je to boj proti korupci.

Proti korupci, která kvete bohužel jak ve fakultních nemocnicích, tak i v krajských zařízeních, která řídí kraje, proti čemuž se moc nedělá. To ale patrně po některých aférách, jak je známe z tisku, v oblasti zdravotnictví už nechtějí ani ty proslavené Věci veřejné, kde pod tímto návrhem zákona jsou podepsáni i poslanec Štětina nebo bývalá členka Věcí veřejných Kočí. Kde asi v zájmu zajištění koryt do konce svého volebního období nechtějí bojovat proti korupci. Je mi to velmi, velmi líto, že tento zákon, který by měl být spíše dopracován a vylepšen napříč politickým spektrem, aby se zajistila stabilita zdravotní péče pro všechny občany – pro všechny občany, ať už volí pravici nebo levici, má skončit tímto způsobem. Je to i výzva Poslanecké sněmovně, aby se urychleným způsobem se snažila změnit tento stav. A to, že my to tady zamítneme, přijde to do Poslanecké sněmovny, tam opět nás přehlasují, se nám bohužel nelíbí jako ČSSD, a nelíbilo se to ani ODS, když ten zákon se prosazoval tehdy v roce 2006. Je nutno se tedy bavit o tom, zda by se i tyto procesy neměly určitým způsobem změnit. Třeba ve spojení s tím, jestli má být nebo nemá být přímá volba prezidenta a jaké budou pravomoci Senátu nebo pravomoci sněmovny do budoucna, aby se nám mnozí lidé nevysmívali, že my tady něco – ať už z hlediska odborného nebo jiného – zamítneme a přesto jsme k smíchu, protože jsme přehlasováni takovými poslanci, kteří nám předkládají tento návrh zákona.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane první místopředsedo. Dovolte, abych zareagoval také na několik slov, která tady zazněla a která se týkají jednak neziskovosti, jednak toho, zdali je morální či nemorální ve zdravotnictví vytvářet a nevytvářet zisk.

Vážení přátelé, já znám mnoho lidí, starých lidí, kteří nepotřebovali za svůj život, dokonce ani při porodu nepotřebovali, nikdy žádné zdravotnické zařízení. Ale ani jeden z nich by nepřežil do dneška, kdyby nebyli na tomto světě pekaři, kdyby nebyli prodavači, kdyby nebylo mnoho dalších, neméně důležitých zaměstnání, protože ti lidé by umřeli hlady.

To jenom o té morálce, o tom, co je morální a co nemorální není.

Já jsem majitelem soukromého zdravotnického zařízení a musím vytvářet nějakou nadhodnotu. Vytvořím někdy i zisk. Nestydím se za něj. Většinou ten zisk refinancuji do toho, aby se to zdravotnické zařízení udrželo nebo aby se rozvíjelo. Kdybych nebyl schopen vytvořit nadhodnotu, a nedostal jsem žádnou dotaci nikdy od nikoho, tak bych nebyl schopen zaplatit své zaměstnance. To není o morálce. A ziskovost je tak intimní záležitostí každého, že je skoro až s podivem, že vůbec něco takového může v zákoně být v době, kdy jsou vedle sebe jednak ty takzvaně neziskové a jednak provozy, které naopak jsou na vytváření hodnot a na úspěšnosti a schopnosti posloužit jiným a dát jim službu takovou, kterou jiní ocení, ať už je to formou z veřejných prostředků, z veřejného pojištění, nebo formou přímých plateb, to je úplně jedno – ale na tom je systém založený. Celý systém financování, systém peněz a všeho ostatního.

Já musím říci, že je až s podivem, že někdo se chce vychloubat tím, že není schopen vytvářet finanční prostředky k tomu, aby mohl uspokojit svoje potřeby a potřeby svých zaměstnanců a rozvíjet svoje zařízení. Já osobně bych se za to styděl, být neziskovou organizací. To by znamenalo, že jsem jenom ten, který čeká, že mi někdo něco dá, že jsem tak neschopen, aby mi někdo něco byl schopen za tu moji službu zaplatit. Zdravotnictví není nic jiného, než služba.

To jsem považoval za velice nutné říci, když se tady budeme bít v prsa a říkat o tom, jak ve zdravotnictví to slovo zisk je nepřípustné. Není to pravda. To, jestli vytvořím zisk, záleží jenom na tom, jestli tu hodnotu, kterou mám na příjmu, znovu utratím, jestli ji dám zpátky do prostředí, nebo jestli ji dám to mezd svých zaměstnanců, včetně mzdy mé, anebo zdali ten zisk zdaním a použiji ho na cokoli jiného, co nesouvisí s tím vlastním podnikáním. Ale to je věc, která s fungováním toho oboru, ať se to týká pekaře, nebo ať se to týká zdravotníka, vůbec nesouvisí.

Je velice obtížné, když máte podnikat, a v soukromém zdravotnictví je řada lékařů, nedovedu to odhadnout na procenta, ale není to malá část, možná je to polovina, možná je to více, každý má důraz na něco jiného - samozřejmě že velké fakultní nemocnice a veřejné nemocnice jsou zaměřeny na úplně jiný druh zdravotnických služeb, než jsou menší zařízení. V menších zařízeních je dnes obvyklé, že jsou to soukromá zařízení, a když mají tato soukromá zařízení podnikat a vedle mají mít organizaci, která je takzvaně nezisková - kde mimo jiné jediné, co je tam pozitivního, je to vynikající reklamní slogan, zejména v takové společnosti, která je obdařena nepřejícností a závistivostí. To je přece úžasný reklamní slogan, když předem řeknete "všechno, co do mě dáte, já pro sebe nespotřebuji a nějak to prostě utratím, tak aby to nevytvářelo žádnou nadhodnotu, žádný zisk".

Jenom chci upozornit na to, že není nic nemorálního na tom, vytvářet zisk. Je to věc intimní. Je to věc toho, jestli ten zisk, tu nadhodnotu dáte zpátky do svého prostředí. Ale to můžete udělat, ať máte titul nebo nemáte titul neziskové organizace. To může udělat kdokoli. Já to dělám opakovaně a byl bych radši, kdyby bylo možno vytvářet rezervu na roky, které nemusí být dobré. Nemáte každý rok, každý kvartál stejně vyrovnaný, někdy vyděláte více, někdy méně. K tomu všemu slouží jednání o tomto zákoně.

Já si myslím, že je dobře, že se ten zákon zrušil.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane první místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové, jenom kratičkou faktickou poznámku. Hovořila jsem o tom, že nemáme nic proti soukromým ordinacím. Dokonce nic proti tomu, aby vedle té páteřní sítě neziskových zdravotnických zařízení fungovaly normální soukromé ordinace, soukromé nemocnice. Vždycky je dobré, když to spektrum je větší a když je možnost jakéhosi výběru. Ale znovu – tou páteřní sítí musí být neziskové organizace. A když se bavíme o té ziskovosti a neziskovosti, samozřejmě, že není nic nemorálního na vytváření zisku. Ale pokud ten zisk je vytvářen ve věci, která je komoditou, která je obchodovatelná, kde si ten člověk má právo, možnost a schopnost rozhodnout, jestli si ji vezme, koupí nebo nekoupí. Ale pro nás zdraví není komodita! Prostě není na prodej. Není na to, aby se tam vytvářel zisk. A když hovořím o zisku, tak to není o tom, že by neměl být placen zdravotnický personál nebo že by neměly být placeny náklady té ordinace. To jsou náklady. Ty prostě odečítáte od celkového obratu. A jestliže se bavíme o tom, že by tam neměly být vytvářeny zisky, tak se bavíme o tom, že by to neměly být peníze, které jsou vyváděny mimo ten systém. O tom je ta debata. Je debata o tom, že nemůže někdo vydělávat na utrpení člověka a za to si – já nevím, ať to přeženu – kupovat jachty nebo rozšiřovat svůj byznys. To prostě je skutečně nemorální. To se na mě nezlobte, v tom se neshodneme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane poslanče, já myslím, že základem je vůbec nestandardní způsob předložení takovéhoto návrhu. Vždycky říkám, když začnou poslanci a senátoři tvořit zákony, je potřeba vyhlásit "stav národního ohrožení". Že prostě to zázemí je takové, jaké je. Nějaký drobný pozměňovák, to bych ještě od poslanců očekával, že prostě o tom je možné hovořit.

Ale navrhovat zrušení zákona – to je docela závažná věc, které by měla předcházet určitá analýza, zdůvodnění a další. Mělo by to jít normálním procesem. Ne nestandardně obcházet připomínková řízení a např. Legislativní radu vlády apod. Ale bohužel se to stává zvykem. Je paradoxní, že ministři, jako poslanci, podepisují takovéto návrhy zákonů.

Druhá věc. Tento návrh, pokud názor převáží, že zákon není dokonalý, tak měl být doprovázen novým zákonem, který by předkládala vláda. Návrh tady měl jít od pana ministra Hegera, na rovno. S tím, že přijde s novým zákonem, a předloží návrh na zrušení.

Já jsem dost dobře nepochopil diskusi o zisku. Zisk existuje, bude existovat. A když někdo je šikovný podnikatel, ať si vytváří zisk. Ti nešikovní vytvářejí ztrátu. Na druhé straně je legitimní, aby existovala legislativa pro vytváření neziskových organizací. V tom přece není žádný problém. Jestli tady někdo vysvětluje, aby mohl vytvářet zisk, tak potřebuje zlikvidovat neziskové organizace – no, tak to už jsme se dostali hodně daleko!

Myslím si, že celá iniciativa je víceméně ideologicky naladěna. Pan poslanec jako předkladatel či ta skupina vědí, že možná, že ani vládou by takovýto paskvil neprošel – tak se toho ujali sami. Je docela paradoxní, že pan poslanec je zároveň vysokým bafuňářem nejvýznamnější nebo největší zdravotní pojišťovny, a má tam poměrně velké slovo. A přitom jaksi předkládá návrh na likvidaci možnosti zakládat a realizovat zdravotnická zařízení, která nevytvářejí zisk, tzn. pojišťovna by ušetřila. Protože zisk je vždycky něco k tomu. To je prostě realita. Je to zajímavé a ukazuje to, čí zájmy v pojišťovně pan poslanec a jeho kolegové zastupují.

Jinak si myslím, že pokud nepadl návrh na zamítnutí – a pokud padl – tak ho podporuji, a pokud nepadl, tak ho samozřejmě dávám. Protože tímto způsobem předkládat zákony do Parlamentu a tímto způsobem se je snažit protlačit, považuji za naprosto nestandardní. Divím se některým kolegům, já je chápu v rámci vládní koalice, že se těžko domlouvají, a že tyto partyzánské způsoby předkládání návrhů zákonů mohou vyhovovat. Myslím, že už jenom pro ten samotný způsob předložení, by tento návrh zákona měl být zamítnut.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane poslanče, já bych ráda reagovala na to, co tady říkal pan místopředseda Škromach. Už jsem tady 11 let. Za tu dobu jsem zažila předklady návrhů zákonů od celé řady ministrů, kteří je předkládali jako poslanci. A nebylo to z vládní koalice. Prostě ten standardní legislativní proces je tak dlouhý, že když je potřeba zareagovat, tak poslanci udělají to, co jim žádný zákon nezakazuje.

My tady budeme, pokud se k tomu dostaneme, projednávat moje návrhy zákonů na úpravu jak jednacích řádů Poslanecké sněmovny i Senátu, která se snaží celou záležitost zjemnit to, že když toto udělají, tak musí předkládat alespoň nějaké zdůvodňující zprávy. Ale způsob podání je naprosto standardní. Neodporuje jednacímu řádu.

Já bych ještě jednou řekla. Tady přece vůbec nejde o to, aby se někde lobbovalo, nebo někdo dělal něco za nějakou pojišťovnu. Já to tak vůbec nevnímám. Ten zákon prostě není dobře. Měl by být dobře napsaný. Protože těch neziskovek je třeba.

Já moc děkuji kolegovi Víchovi, který to tady také řekl. Všichni víme, ti, kteří se pohybujeme v komunální sféře, že je potřeba obecně, nejenom u zdravotních zařízení, míti nějaký neziskový typ organizace, který by nahradil příspěvkové organizace, obecně prospěšné společnosti. Současný zákon se na to použít nedá.

Takže já jsem tady navrhla schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že je správné tento návrh zrušit. Samozřejmě je legitimní požadovat, aby byl předložen zákon, který nebude v rozporu s Ústavou a který veřejné neziskové organizace nějakým rozumným legislativním způsobem upraví. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené senátoři, vážení senátoři. Vážený pane předsedající – vaším prostřednictvím se obracím na paní senátorku Paukrtovou. Vážená paní senátorko, kolik zákonů na zrušení bez náhrady jste tady zažila za těch 11 let, kdy tady říkáte, že už jste tady pamětnicí? Nemaťte tady veřejnost a nás! Vždyť ten zákon přece není v rozporu s Ústavou! Ústavní soud posoudil, že jenom některé části, ty se vypustily. Ale zákon jako takový není v rozporu s Ústavou! Tak co to tady najednou slyšíme, že je protiústavní? Vždyť to není pravda!

Myslím si, že když tady někdo obhajuje neobhajitelné už určitými nepravdami, tak nevím, kam až můžeme za chvíli dojít?

Za druhé. Neziskové organizace přece mohou tvořit zisk. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím, ke kolegovi Sefzigovi. Tam tak zákon nemluví. Zákon akorát říká, že by neměly být vyváděny ze systému zdravotnictví. To přece nejde, aby někdo dělal charitu, jak tady bylo řečeno. Ale tam šlo o něco jiného. Aby zdravotnictví netrpělo tím, že se vyvádějí prostředky mimo tuto oblast. Aby docházelo k modernizaci. Aby docházelo k lepšímu odměňování zaměstnanců. Aby docházelo ke zlepšení poskytování zdravotní péče.

Zákon je nedokonalý. To jsme se tady shodli všichni. Ale financování českého zdravotnictví – a na tom základě byl hlavně ten zákon dělán, a na tom špatném financování se podílí především VZP. Uvědomme si, že to bylo děláno v době, kdy byla nucená správa na VZP. Že byl prošetřován systém IZIP, který se nám tady opět vynořil z vln jako předpotopní příšera se všemi těmi finančními machinacemi. Tak to je přece VZP, která nedovolovala, nebo nedokázala ufinancovat celý systém jako takový, tak alespoň z toho byla vybrána páteřní nejnutnější síť zdravotnických zařízení. A to je bohužel i určitý úkol pro pana předkladatele Bc. Šnajdra jako předsedu správní rady, aby se už konečně udělal pořádek – po čem volá pravice, i levice, doufám.

Jistota, že nemocnice se den ze dne nezavřou – vážení, obchodní zákoník, nemocnice jsou akciové společnosti. A obchodní zákoník platí pro tyto akciové společnosti, tzn., že se může stát, že den ze dne se uvalí konkurz nebo insolvence, a nemocnice omezí, nebo dokonce zastaví svou činnost. A to byl další důvod k tomu, aby v zákoně byly některé věci, které toto neumožňovaly. Aby se umožnilo pokračování činnosti, tzn. poskytování zdravotní péče pro občany a pro pacienty. Uvědomme si, že dneska prakticky všechny krajské nemocnice jsou akciové společnosti.

Domnívám se, že pokud jde jenom o ideologický boj nebo určitý nátlak ze strany skupiny poslanců, že to není dobře pro české zdravotnictví. A já se ptám pana Bc. Šnajdra. Komu škodí to, že zákon dál funguje? Ministerstvo se jím nehodlá řídit. Nikdo podle něj nedělá. A přesto někomu tady vadí a někomu tady škodí! Proč? Z jakého důvodu škodí ten zákon? Tak ho dopracujme. Ale, proč bychom ho měli rušit?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh na zrušení zákona o veřejných neziskových ústavech resp. nemocnicích zní celkem jako nevinná věc. Když Ústavní soud tam shledal nedostatky, chyby, tak se to zruší.

Mají pravdu všichni ti, kteří tady naznačili, že to není obvyklý postup. Já skutečně nevím, že by byl další případ, že by se rušil celý zákon, když Ústavní soud shledal některé nedostatky. A bylo to i v zákonech, které byly z řad pravicových poslanců resp. pravicové vlády.

Myslím si, že i diskuse, která tady proběhla, ať mi kolega Sefzig promine, jeho vystoupení ve mně vyvolalo velké obavy, jak on si vykládá možnost ziskovosti ve zdravotnictví. Ano, je podnikatel ve zdravotnictví, umím to pochopit, ale pro mě také to je také nepřijatelný směr. A já mám obavu, ať je mi to prominuto, když se objeví pan Šnajdr někde, kolem některých změn, tak jsem skutečně ve střehu. Protože ať se podíváme na jakoukoli věc z minulosti, kde bylo jeho jméno, tak vždycky dojde k nějakému – s odpuštěním, promiňte mi to – velkému problému, nebo hrozícímu problému pro řadové pacienty s běžnou kupní silou.

Mně to vůbec připomíná, že to je takový obchvat, aby se to, co máme garantováno v Listině práv a svobod postupně zrušilo. Pamatuji si, když pan Julínek se v roce 2008 pokoušel prosadit své reformní zákony a hlavní obecně řečeno tah na branku byl v tom, že chtěl nahradit pojem zdravotní péče pojmem zdravotní služba. Samozřejmě proto, že zdravotní péče je v Listině práv a svobod garantovaná jako něco, co je pro občany dostupné a co má být poskytováno, aniž by na to byly použity nějaké další prostředky ze soukromého pojištění, respektive ze soukromých plateb.

Já si myslím, že se to teď panu ministru Hegerovi asi úmyslně nebo neúmyslně podařilo, protože už to prosadili a otázka je, jestli to Ústavní soud zruší nebo nezruší. Víme, že poslední hlasování v této věci u Ústavního soudu bylo velmi těsné a mě velmi mrzí, že Ústavní soud neřešil v tom případě, nebo nezkoumal, jaký byl úmysl zákonodárce v roce 1992, kdy se ústava přijímala. To si myslím, že by mělo rozhodnout o přístupu k tomu, jestli zdravotní péče se týká všech základních činností, nebo je to možné obcházet tou formou, že se zdravotní péče nahradí pojmem zdravotní služba.

A to, co tady dnes slyšíme, to znamená vyškrtnutí z právního řádu České republiky zákona o veřejných neziskových zařízení, myslím potvrzuje, že to je bezohledný tlak na to, udělat ze zdravotnictví byznys jako z každé jiné oblasti, která je v oblasti soukromého podnikání – řekněme průmyslové výroby nebo soukromé služby. A to je základní politický, ideový střet, kde se střetáváme. Možná, že občané to tak nevnímají, že to možná i podceňují. Ale pokud se tyto hodnoty podaří současné politické vládní garnituře zrušit, tak si myslím, že Česká republika se posouvá k těm zemím, které se budou moci nazývat zeměmi nestabilními, zeměmi s hrozícím sociálním konfliktem a nebudou zajímavé ani pro ty subjekty, o které vám asi, přátelé – prostřednictvím řídícího – z pravé části – jde, to znamená pro ty podnikatelské subjekty. Protože kdo má poctivě vydělané peníze, tak jimi nebude chtít v nestabilní oblasti financovat.

Já se obávám toho, že to je postupně cesta tímto směrem, a proto v žádném případě nemůžu toto plošné zrušení podpořit. Podpořil bych, kdyby to byla novela, kdyby to byl třeba obecný zákon o neziskových organizací, který by umožňoval zdravotnická zařízení do toho zařadit. Ale tady je to vylití vaničky i s dítětem bez náhrady.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další není přihlášen. Končím obecnou rozpravu. Slovo má navrhovatel pan poslanec Šnajdr.

Poslanec Marek Šnajdr:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já myslím, že u každého zdravotnického zákona, nebo u každé zdravotnické tématiky, která se kdykoli projednává, platí jedno obecné, že se velmi často nehovoří o tom, co je konkrétním předmětem toho návrhu, ale hovoří se obecně, pocitově od Šumavy k Tatrám. Troufnu si říci, že u tohoto zákona toto zdravotnické pravidlo platí dvojnásobně. Já se pokusím vrátit nás k vlastnímu meritu věci, k vlastnímu projednávanému návrhu.

To není ideologický střet. My tady nemáme na stole jeden návrh zákona, který by byl echt pravicový a druhý, který by byl echt levicový a měli bychom se zde přesvědčit, co je pro naše zdravotnictví lepší. My zde prostě máme pět let, a troufnu si říci, že to všichni cítíme alespoň vnitřně, právní paskvil, který je nepoužitelný, který je neaplikovatelný pro naše zdravotnická zařízení. Nic víc o tom nesvědčí, než to, že prostě žádný subjekt v této chvíli v tomto režimu nefunguje. (Hlas z řad ČSSD: Řekni také, proč.)

Proto je logické a správné, abychom tento právní paskvil z našeho právního řádu vymazali, protože ho zaneřáďuje. Tady padla několikrát otázka Ústavního soudu. Prosím, není pravda, že Ústavní soud posuzoval celý zákon a zrušil pouze jeho část. Ústavní soud zrušil tu část, která byla napadena. Ten zbytek nikdy nebyl předmětem projednávání Ústavního soudu. Troufnu si říci, že kdyby byl, ale to je můj subjektivní názor, tak by ten verdikt byl mnohem širší. Nicméně zrušena byla pouze napadená část. Zbytek Ústavní soud nikdy neprojednával.

Co musím odmítnout, a troufnu si říci, že nejen za sebe, ale i za vás, je představa, že poslanecká iniciativa, nebo iniciativa mimo resort jakéhokoli ministerstva je cosi nestandardního či něco co obchází standardní připomínková řízení, legislativní radu vlády, vládu. To už opravdu si myslím, že jsme někde jinde a velmi za hranou. Ujišťuji všechny, včetně – prostřednictvím pana předsedajícího – místopředsedu Škromacha, že i tento návrh prošel standardním připomínkovým řízením prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, legislativní radou vlády, vládou, zdravotním výborem, tedy standardním legislativním kolečkem, stejně jako se to nepochybně děje, a jsem tomu rád, u všech iniciativ, které vzejdou ze Senátu.

Vrátím se k několika bodům, které zde padly a které jsou velkou mýlkou. Velmi často velkou mýlkou, která se pojí k tomuto zákonu. Ty první je – potřebujeme vytvořit síť. Pod slovíčkem síť rozumějme rozprostření určité základní lůžkové péče na území celé České republiky tak, aby každý občan měl garantováno, že nezávisle na tom, kde bydlí, v určitém čase a v určité vzdálenosti se mu dostane určité kvality zdravotní péče. Prosím vás, pro vás, kteří si myslíte, že tento zákon stanoví síť, nebo dokonce v sobě má jakýkoli paragraf, který by umožnil, ať už ministerstvu či kraji, vytvořit nějakou takovouto logickou síť, tak se velmi mýlí. V tomto zákoně, který zrušujeme, nebo který navrhujeme zrušit, o tom není jedna jediná věta, jedno jediné slovo.

Ano, je tam slovo o tom, že tato zdravotnická zařízení mají projít poměrně obsáhlým systémem kvalitativní kontroly. To znamená, že mají být tato zařízení předmětem kontroly kvality péče. A já se ptám, jestli chceme takové zdravotnictví, kde kontrola kvality poskytované péče se týká pouze úzké části zdravotnických zařízení, nebo chceme mít takové zdravotnictví, kde tato obecná pravidla, která chrání pacienty, platí pro každé zařízení, které v tom systému je. Já za sebe říkám, že chci zdravotnictví, kde tyto tvrdé kvalitativní parametry ochrany pacienta platí pro každé zařízení, které v České republice může léčit, nikoliv pro určitou malou část, která z ideologických důvodů je zřízena.

Stejně tak postgraduální vzdělávání lékařů. Pominu to, že nevzděláváme pouze lékaře. Mimochodem vzděláváme i nelékaře, je to stejně důležité. A určitě chceme obecná pravidla a podmínky pro vzdělávání lékařů i nelékařů ve všech typech zdravotnických zařízení, nikoli pouze v jednom.

A na závěr – jestli dovolíte – možná jednu jedinou ideologickou poznámku, kterou tady chci říci na téma ziskovost či neziskovost. Prosím vás, neziskovost ve zdravotnictví je ve vyspělých zemí, včetně Evropské unie, standardní. Ale nikoli způsobem, který řeší tento zákon. Ta neziskovost říká, že zdravotnické zařízení dosahuje zisk, slyšíte dobře, dosahuje zisk, to je parametr kvality, a následně se přesně zákonem říká, jakým způsobem se s tím ziskem nakládá. To znamená, zákonem je přesně stanoveno, co se s tím ziskem musí učinit, ve prospěch jaké konkrétní aktivity ten zisk má být reinvestován, aby mohl na sebe vázat nějakou výhodu, například daňovou. Pokud takto to není upraveno, tak, prosím vás, takto vágně upraveno - nenalezneme v žádném evropském státě tuto úpravu, a pokud by tak bylo postupováno, tak by docházelo k nezákonné, k neústavní diskriminaci jiných typů poskytovatelů, protože bychom měli dvojí pravidla hry.

Na závěr – tady bylo několik dotazů na mě coby na předsedu správní rady. Tento zákon se správní rady ani Všeobecné zdravotní pojišťovny netýká. Na každou otázku, která byla vznesena, rád odpovím, ale tady vystupuji opravdu jako poslanec a jako předkladatel. Nicméně jednu věc na závěr musím velmi silně odmítnout.

Představa, že zdravotní pojišťovny platí za stejný výkon odlišně - jestli je to zařízení takzvaně neziskové, nebo je to akciová společnost vlastněná krajem, nebo je to akciová společnost vlastněná, jak zde padlo, městem, nebo je to akciová společnost vlastněná soukromým subjektem - je mylná. Žádná zdravotní pojišťovna v žádné normální zemi, mezi které Českou republiku řadím, nebude platit zdravotnickému zařízení nižší částku poníženou o zisk jenom proto, že má na konci svého názvu něco takového, jako je VÚNZZ. To prostě opravdu odporuje zdravé logice, odporuje to praxi pojišťovenských systémů a ta neziskovost je skutečně dána v něčem jiném.

Dámy a pánové, děkuji za vystoupení a žádám vás o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, jestli chce vystoupit. Nechce. Slovo má zpravodaj garančního výboru pan senátor Radek Sušil.

Senátor Radek Sušil:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Nebudu mentorovat, nebo opakovat diskusi, která mi nepřipadala, že by byla od Šumavy k Tatrám, ale byla obsáhlá a myslím, že v určitých věcech konkrétní. Vystoupilo celkem 7 senátorů v 10 příspěvcích a měli bychom hlasovat o návrhu paní senátorky Paukrtové, jak zaznělo v diskusi, schválit. Když tento návrh nebude přijat, doporučuji, abychom hlasovali o návrhu garančního výboru. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Takže dáme znělku a pak dáme hlasovat v pořadí podle jednacího řádu. Hlasujeme o návrhu schválit, to znamená zamítnout zákon, jak byl předložen. (Projevy nesouhlasu.) Schválit zamítnutí, říkám to dobře. (Hlasy: Ne, zrušení zákona.) Zrušení zákona. Omlouvám se, znovu – zrušení zákona, o tom teď hlasujeme.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 23, proti 42. Návrh byl zamítnut.

Nyní hlasujeme o návrhu zamítnout zrušení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO A zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 44, proti 21. Návrh byl schválen.

Tím končíme projednávání tohoto bodu. (Projevy nesouhlasu. Hlasy: Pověření.)

Pověření. Můj dotaz je – pan senátor Sušil, předpokládám. Druhý bude? (Hlasy: Dryml. Jmenovaný nesouhlasí.) Prosím vás, měl by to určit zdravotní výbor. Je tu návrh od pana předsedy Senátu – pan senátor Žaloudík. (Diskuse v plénu – opakuje se návrh na pana senátora Drymla.) Zkuste se ujednotit. Nevím, co je toto za stanovisko, pane kolego, netuším. Návrh je na pana kolegu Žaloudíka. Moje otázka zní, zda přijímá tento návrh. (Jmenovaný souhlasí.) Přijímá. Takže budeme hlasovat o dvou jménech – pan senátor Sušil a pan senátor Žaloudík, kteří předloží Poslanecké sněmovně naše stanovisko.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 10 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní připomínám vzkaz od předsedy Senátu Milana Štěcha, že předsedové výboru Senátu mají u něj pozvání na oběd, abyste na to nezapomněli.

Vyhlašuji přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.28 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.31 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, zahajuji odpolední jednání dnešní schůze. Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 214

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 214. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi představit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a některé další zákony.

Tato novela má za cíl implementovat do českého právního řádu revidované znění Evropského regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací. Tento právní rámec zahrnuje rámcovou směrnici, přístupovou směrnici, autorizační směrnici; směrnici o univerzální službě a směrnici o soukromí a elektronických komunikacích.

Vzhledem k tomu, že řada z vás se s tímto materiálem setkává poprvé, chtěl bych představit hlavní změny, které jsou v tomto návrhu novely obsaženy.

Za prvé. Je to implementace revidovaného znění Evropského regulačního rámce pro sítě a služby elektronických komunikací. V souladu s tímto revidovaným regulačním rámcem návrh zákona upravuje zejména definiční část zákona o elektronických komunikacích, cíle a základní zásady regulace, oblast správy rádiového spektra, přístup k číslům tísňového volání, přenositelnost telefonních čísel, zavedení povinnosti funkční separace, náležitosti smlouvy, kterou uživatel uzavírá s operátorem, zabezpečení ochrany osobních, provozních a lokalizačních údajů a důvěrnosti komunikací a bezpečnost a integritu veřejných telekomunikačních sítí a služeb elektronických komunikací.

Druhá část se týká úpravy problematiky správních deliktů, kde na základě žádosti ministerstva vnitra jako gestora právní úpravy správního trestání, MPO ve spolupráci s MV připravilo komplexní systémovou změnu ustanovení vztahujících se ke správnímu trestání.

Třetí oblastí je zavedení udělování individuálního oprávnění pro účely experimentálního vysílání.

Zákon o elektronických komunikacích v současné době neumožňuje udělit speciální individuální oprávnění pro využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely, jako jsou např. výzkum, vývoj a provozování ověřování nových vysílacích rádiových zařízení, nebo ověřování a zjišťování fyzikálních vlastností šíření rádiových vln.

Z tohoto důvodu byla připravena specifická úprava udělování individuálních oprávnění pro tyto účely, která vychází z principu nekomerčního využívání. Na přijetí této úpravy bude navazovat úprava výše poplatků za využívání rádiových kmitočtů pro experimentální využívání v příslušném nařízení vlády.

Čtvrtou oblastí, kterou tato úprava řeší, je způsob omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů a zavedení výběrového řízení pro příděl rádiových kmitočtů formou aukce. Z důvodu zvýšení právní jistoty se upravuje ustanovení o omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů. Nově se zavádí možnost provést výběrové řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů také formou aukce.

Pátou oblastí, kterou tato novela upravuje, je zákon o některých službách informační společnosti. Změna zákona o některých službách informační společnosti obsahuje implementaci revidovaných ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích ve vztahu ke službám informační společnosti.

Šestou oblastí, kterou tato novela upravuje, je ochrana spotřebitele. V současné době v oblasti ochrany spotřebitele existuje určité vakuum, v němž není jasně stanoven orgán k ochraně spotřebitele v oblasti služeb elektronických komunikací.

Z tohoto důvodu je součástí návrhu doplnění § 23 zákona o ochraně spotřebitele o nový odstavec, který zmocňuje ČTÚ provádět dohled nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele na úseku elektronických komunikací.

A konečně, sedmou částí, kterou tato novela upravuje, je zákon o ochraně osobních údajů, kde stávající definice blokování osobních údajů obsažená v zákoně o ochraně osobních údajů doposud neumožňuje efektivně zamezit nesprávnému zpracování osobních údajů. Proto je třeba ji přesněji vyjádřit jako postup, který povede k zamezení nesprávného zpracovávání osobních údajů a ve svém důsledku umožní realizovat nápravná opatření i v případě nově zaváděné povinnosti oznámit porušení ochrany osobních údajů.

Současně implementací směrnice o soukromí a elektronických komunikacích bude nutné specifikovat činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů v oblasti elektronických komunikací.

Návrh předmětné novely byl v průběhu přípravy konzultován s ČTÚ, ministerstvem vnitra, ministerstvem spravedlnosti a s podnikateli v oblasti elektronických komunikací.

Cílem přípravy tohoto návrhu bylo dostát cílům revidovaných směrnic a zároveň také ctít zájmy všech dotčených subjektů. A to jak podnikatelů, tak i uživatelů elektronických komunikací.

Návrh novely projednal VHZD a Stálá komise pro sdělovací prostředky, kde tato novela byla důkladně prodiskutována.

Závěrem bych chtěl říct, že věřím, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, že návrh novely, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Zpravodajem je pan senátor Jiří Oberfalzer. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 214/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 214/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, jak již uvedl pan ministr, jedná se o velmi rozsáhlou novelu zákona o elektronických komunikacích, jejímž cílem je především

– Směrnice Evropského parlamentu a Rady, konkrétně 2009/136/ES, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení ES 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele,

– a dále Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a Směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací.

Tolik k faktickým číslům a údajům, co se týká implementace.

V souvislosti s implementací výše citovaných směrnic se v části první mění a opravuje více než 60 položek od definicí, modifikací či zpřesnění až po stanovení nových povinností a pravomocí Českého telekomunikačního úřadu při přidělování a využívání určité části rádiového spektra. Řadu z nich již tady pan ministr ve svém úvodním slově uvedl. Já bych ještě vyjmul například stanovení předpisového rámce zajišťujícího všem uživatelům včetně osob zdravotně postižených koncových uživatelů, starších osob a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, maximální výhody z hlediska možnosti volby služby, ceny a kvality, a rozšiřuje okruh subjektů, se kterými Český telekomunikační úřad spolupracuje.

Dále upravuje proces výběrového řízení pro příděl rádiových kmitočtů, umožňuje Českému telekomunikačnímu úřadu v plánu využití rádiového spektra omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů, což zde také zaznělo. Dále svěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu pravomoc zajistit účinné využívání spektra, precizuje nástroj řešení znemožňující uskutečňování tzv. "zlomyslných volání" tak, aby nebyl ohrožen život nebo majetek lidí v tísni, a stanoví, že čísla tísňového volání jsou bezplatná, zvyšuje úroveň ochrany osobních údajů a soukromí v elektronických komunikacích, umožňuje Českému telekomunikačnímu úřadu rozhodnout o přerušení nebo ukončení poskytování určité služby elektronických komunikací nebo souboru služeb, pokud by toto poskytování mohlo vést ke značnému narušení hospodářské soutěže.

Nově se stanoví, že předseda Českého telekomunikačního úřadu rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnosti a jinými podnikateli, v jejichž prospěch existuje povinnost přístupu nebo propojení.

V části druhé, která se týká změny zákona o některých službách informační společnosti, se upravují definice elektronických prostředků a obchodního sdělení. Sankční ustanovení zohledňují postih hromadného či opakovaného zasílání nevyžádaných obchodních sdělení.

V části třetí, což je změna zákona o ochraně spotřebitele, se doplňuje, jak už uvedl pan ministr, kompetence Českého telekomunikačního úřadu postupovat podle zákona o ochraně spotřebitele. Navrhovanou právní úpravou se výslovně zmocňuje Český telekomunikační úřad k dozoru nad dodržováním povinností při poskytování služeb elektronických komunikací stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, konkrétně ke kontrole dodržování poctivosti poskytování služeb, řešení nekalých obchodních praktik, klamavých obchodních praktik, agresivních obchodních praktik, dodržování zákazu diskriminace spotřebitele, informační povinnosti a dalších povinností při poskytování služeb.

V části čtvrté, kde se jedná o změnu zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, se upravuje stávající definice blokování operace nebo soustavy operací a rovněž se doplňuje sankční ustanovení pro novou povinnost při zpracování osobních údajů, uvedenou v zákoně o elektronických komunikacích.

V části šesté se stanoví účinnost, která nastane prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

V Poslanecké sněmovně došlo ke zpřesnění ustanovení o prodloužení doby platnosti držitele oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a k úpravě ustanovení o omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů.

Dále Poslanecká sněmovna doplnila výčet poskytovaných údajů ze základního registru obyvatel, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z evidence občanských průkazů.

Novela zákona byla Poslaneckou sněmovnou na 23. schůzi dne 27. září 2011 schválena 135 hlasy z přítomných 140 poslanců, 2 hlasy byly proti.

Co se týká legislativních problémů, bylo upozorněno na skutečnost týkající se základních registrů, kde v novele předpokládané údaje se již v těchto registrech nevedou, jako např. údaje o předchozím příjmení, předchozí adresy místa, pobytu a data přihlášení k pobytu, jakož i údaje o rodinných příslušnících, kteří jsou zákonnými zástupci účastníka, nebo u údaje o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nejsou vedeny údaje o opatrovníkovi.

S ohledem na výše citované platné právní úpravy lze vyslovit pochybnosti o naplnění záměru předkladatele o poskytování potřebných údajů, nejsou-li tyto v evidenci příslušných orgánů. Dále jde o upozornění na nadbytečnost zrušovacích ustanovení, která již zrušena jinou novelou byla.

Předložená novela zákona je sice implementací evropských směrnic, ale také dlouho očekávanou novelou v oblasti elektronických komunikací. Jak jste již mohli sledovat v letošní i loňské předkládané výroční zprávě Českého telekomunikačního úřadu, i v těchto zprávách bylo podrobně hovořeno o přípravách na tuto implementaci, takže nejde v žádném případě o rychle připravenou novelu, ale dlouho připravovanou a diskutovanou.

Přestože jsou zde určité legislativní problémy, zejména u registrů osobních údajů, které dle vyjádření předkladatele nebudou mít dopad do aplikační praxe a lze je odstranit při očekávané novele přesunu kompetencí k řešení účastnických sporů o peněžitá plnění z Českého telekomunikačního úřadu na soudy, navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pan senátor Jiří Oberfalzer. Velmi si přeje vystoupit, takže prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, pane ministře, naše komise se zabývala touto předlohou na svém včerejším a po přerušení ještě i na dnešním zasedání. A dospěla k závěru doporučit Senátu, aby vrátil tento návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které bych představil, pokud naše diskuse postoupí do podrobné rozpravy. Jsou součástí usnesení, které jste dostali během polední přestávky rozdáno na vaše stoly.

Řeknu jenom podstatné věci, které k tomuto cíli vedly. V předloze se objevila některá řekl bych obsolentní ustanovení a některé nepřesnosti, které byly převážně způsobeny skutečností, že souběžně probíhaly novely některých jiných zákonů. Například zde Senát schválil novelu zákona o České televizi v souvislosti s reklamou v České televizi, a to učinil v srpnu. Sněmovna ji posléze v září schválila a prezident ji na konci září podepsal. A dnes projednávaná předloha ruší ustanovení, která byla zrušena už v této naší novele.

Další nepřesnosti v legislativní zkratce se nacházejí v článku 2, který nepočítal s tím, že bude mít vlastně funkci samostatného zákona, a využívá zkratek, které jsou v jiných předlohách.

To podstatné, řekněme zavádějící, se nachází v článku 1 v bodu 254 a 257, kde se počítá, že Český telekomunikační úřad bude shromažďovat některé osobní údaje, které ale dneska už nejsou podle novel jiných zákonů dostupné v registrech a v jiných zdrojích informací, které (zejména ministerstvo vnitra) o občanech shromažďuje.

Nejsou to sice změny, které by měly nějakou fatální povahu, ale z hlediska legislativní čistoty se komise prakticky jednomyslně rozhodla, že tyto úpravy navrhne a doporučí Senátu je schválit, a to s ohledem na to, že úlohou Senátu, mimo jiné, je být jakýmsi dozorem nad legislativní čistotou, a také s ohledem na to, že touto prodlevou, která pokud by se tento názor zde ujal, by nedošlo k žádnému zásadnímu zdržení, které by podstatně ohrozilo legislativní proces a implementaci Evropských směrnic.

Prosím, berte to tak, že usnesení Komise zní:

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou usnesení, určuje zpravodajem senátora Oberfalzera a pověřuje místopředsedkyni komise Alenu Gajdůškovou, aby s tím seznámila předsedu Senátu.

Pokud rozprava postoupí do podrobné, dovolím si předložit pozměňovací návrhy a okomentovat je. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych se zeptat.

Zaprvé: Je pravda, že vláda rozpočtové odpovědnosti při rozšíření pravomocí Českého telekomunikačního úřadu navrhuje a v souvislosti s tímto zákonem se zvýší náklady na fungování Českého telekomunikačního úřadu o 19 mil. Kč ročně pro 16 pracovníků, kde vychází na jednoho pracovníka 100 000 Kč měsíčně, v této době, kdy se všude šetří?

A zadruhé bych se chtěl zeptat pana ministra:

Kdo bude určovat, co to je "zlomyslné volání", kdo bude kontrolovat zlomyslné volání, jaká jsou kritéria, že to volání už je zlomyslné? To bude nějaká cenzura? Jde o § 119 odst. 1a. Mimochodem, je za to pokuta pro fyzickou osobu až do výše 100 000 Kč.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího do rozpravy přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo se chce vyjádřit v obecné rozpravě? Nevidím nikoho, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit, byl téměř vyzván. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych se vyjádřil k proběhlé diskusi v obecné rozpravě.

Co se týká návrhu Stálé komise pro sdělovací prostředky, chtěl bych říci, že oceňujeme snahu této komise legislativně ještě propracovat a dočistit tuto legislativu. Nicméně na druhé straně, a pan senátor Oberfalcer to zmínil, není zase úplnou překážkou stávající znění postoupené z Poslanecké sněmovny. Zde je tedy otázka, zda dáme přednost tomu, abychom legislativní text dočistili k nějaké dokonalosti, anebo abychom vyhověli požadavkům evropské legislativy na implementaci příslušných směrnic, protože jsme v tomto případě už zpožděni a implementace měla nastat v polovině letošního roku.

Z mého pohledu jako navrhovatele bych si přece jenom dovolil Senát požádat, aby případně schválil tento návrh novely ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to ať už z důvodu jasné deklarace, že zaprvé naplníme naše implementační povinnosti, a zadruhé na účinnost této novely jsou též vázány aukce kmitočtů, které chceme uskutečnit v co nejkratší době vzhledem k tomu, že jsme si schválili plán digitalizace České republiky a jakékoli další odkládání vstupu v účinnost této novely nám bude tento postup zpomalovat.

Přimlouval bych se tedy přece jenom, jakkoli respektuji názor Stálé komise pro sdělovací prostředky, aby Senát zvážil, zda by nemohl schválit tento návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Co se týká některých podnětů, které zde sdělil pan senátor Dryml, bych chtěl uvést, že je pravda, že vzhledem k rozšíření dalších povinností Českého telekomunikačního úřadu mu bude navýšen rozpočet, a já myslím, že odhady navýšení rozpočtu vycházejí z racionálních podkladů, nikoliv z nějaké rozpočtové neodpovědnosti.

A co se týká problematiky tzv. zlomyslného volání, chtěl bych říci, že se snažíme volit cestu takovou, aby jednak nedocházelo ke zneužívání tísňových linek, a na druhé straně nicméně musíme vycházet z toho, že některá volání mohou mít tento charakter, nicméně bude na operátorovi, aby posoudil a případně vyvodil důsledky z toho, jak situaci u tzv. zlomyslného volání na tísňové linky posoudí. To znamená, že není zde žádná vysoká autorita, nicméně snažíme se zavést princip odpovědnosti za to, aby tyto linky nebyly zneužívány, ale aby zároveň sloužily ke svému účelu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Ptám se nyní zpravodaje Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pana senátora Oberfalzera, zda si přeje vystoupit? Přeje, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Já nechci s panem ministrem nějak polemizovat. Ten infringement samozřejmě jaksi je za dveřmi, ale měsíční zdržení, které bychom přivodili, by ještě nemělo tak fatální důsledky.

A pokud jde o dražby, tak jsem se přímo na komisi ptal pana předsedy ČTÚ a on říkal, že to by všechno ještě stále stíhali.

Nicméně rozumím prosbě pana ministra, aby se průběh této legislativní činnosti nekomplikoval, musím však stát za usnesením naší komise.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se nyní garančního zpravodaje, který se samozřejmě musí vyjádřit k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, v diskusi vystoupil pan senátor Vladimír Dryml. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje vyslovit souhlas s návrhem zákona a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky navrhuje vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Tyto dva návrhy zde zazněly.

Doplnil bych ještě pana ministra, pokud jde o odpověď na dotaz pana senátora Drymla, že i z výročních zpráv, které Český telekomunikační úřad předkládal, bylo patrné letos i v loňském roce, že úřad na jedné straně plní řekl bych úsporu pracovníků, bylo to 4 až 5, mělo to být 3 % vždycky z počtu, tak jak je dáno pro jednotlivé úřady, případně ministerstva. Ale na druhé straně bylo avizováno, že počet sporů z peněžního plnění narůstá geometrickou řadou a řada těchto pracovníků, kterých se nárůst agendy týká, se bude muset věnovat této činnosti, než dojde k novele tohoto zákona o elektronických komunikacích, kdy by tato pravomoc přešla na soudy.

Tolik jenom k této části na doplnění.

Jinak pokud jde o vyjádření k pozměňovacím návrhům Stálé komise, bych řekl asi tolik, že hospodářský výbor projednával zákon z hlediska jeho funkčnosti, s přihlédnutím k tomu, že při projednávání výročních zpráv Českého telekomunikačního úřadu si byl vědom, že této novele byla věnována víceletá pozornost samotného úřadu a všech odborných útvarů, takže nejedná se o žádnou rychlou přípravu implementace.

Zvažovali jsme samozřejmě, zdali nedostatky, které zjistila naše legislativa, ovlivní funkčnost nebo aplikaci tohoto zákona.

Já vím, že je to určitým hrubým shrnutím názorů nebo možná i popření role Senátu, ale měli jsme zájem, aby tato novela vešla v platnost co nejdříve, protože je tam řada ustanovení, která jsou velmi důležitá.

Nicméně nemám problémy, a to jsem avizoval ve své zpravodajské zprávě, s podporou těch návrhů, které vlastně napravují nedostatky, které jsou avizovány v pozměňovacím návrhu.

Senátor Karel Korytář:  Na závěr chci tedy říci, že byly předloženy dva návrhy na usnesení. Hospodářský výbor navrhl návrh schválit a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky navrhuje vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, pokud projdou do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní mám přihlášenou paní senátorku Rippelovou, předpokládám, že s procedurálním návrhem.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Ano, dozajisté. Já bych jenom poprosila o desetiminutovou přestávku na poradu klubu sociální demokracie před hlasováním.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Takové žádosti se samozřejmě vyhovuje bez rozpravy, takže vyhlašuji přestávku do 15.10 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.10 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, my jsme přerušili naše jednání těsně před hlasováním. Budeme tedy pokračovat. Máme předložené v podstatě dva návrhy respektive k hlasování jeden návrh. A to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ale byl zde avizován pozměňovací návrh Stálé komise pro sdělovací prostředky.

Svolám tedy znělkou všechny kolegyně a kolegy do sálu, abychom mohli přistoupit k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 59 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, nechť tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Otevírám tedy podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, dovolte tedy, abych přečetl pozměňovací návrhy schválené nebo doporučené Stálou komisí senátu pro sdělovací prostředky. Stálá komise navrhuje plénu, aby přijalo tyto pozměňovací návrhy k návrhu zákona, kterým se mění zákon 127/2005 Sbírky o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

1. V článku 1, bodu 254, § 134, odst. 2, písm. A slova "včetně předchozích příjmení" vypustit.

2. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst 2, písm. D slova "včetně předchozích adres, místa pobytu a data přihlášených k pobytu" vypustit.

3. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst. 2, na konci písmene G čárku nahradit tečkou a písmeno H vypustit.

4. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst. 3, písmeno A slova "včetně předchozích příjmení" vypustit.

5. V článku 1, bodu 254, v § 134, odst. 4, písmeno G slova "včetně údajů vedených po opatrovníkovi" vypustit.

6. V článku 1, bodu 257, v § 134a) slova "doplňují se písmena G a H, která znějí" nahradit slovy "doplňuje se písmeno G, které zní". Písmeno H vypustit, čárku na konci písmene G nahradit tečkou.

7. V článku II, Přechodná ustanovení, v bodu 1 slovo "úřadu" nahradit slovy "Českého telekomunikačního úřadu (dále jen úřad)".

8. Část 5. zní "část pátá". Změna zákona 235/2006 Sb. Článek 6. V článku II, bodu 10, zákona 235/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony se věta poslední zrušuje.

9. Za část 5. vložit novou část 6., která zní: Část 6. Změna zákona č. 304/2007 Sb. Článek 7. V článku 4, bodu 9, zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání se věta předposlední zrušuje. Dosavadní část 6. označit jako část 7. A dosavadní článek 7 označit jako článek 8.

Body 1 – 7 tohoto pozměňovacího návrhu jsou legislativně technické, a já jsem je vysvětloval ve svém avizu v obecné rozpravě. 8. a 9. bod bych poprosil, aby odůvodnil kolega senátor Richard Svoboda.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. O slovo je přihlášen pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda:  Dobrý den, dámy a pánové. Při všem respektu a při vší úctě k prosbě pana ministra, které rozumím, protože se jedná o infringement, tak přesto si dovolím připojit se k tomuto pozměňovacímu návrhu a vysvětlit několika slovy to, co se skrývá pod body 8 a 9 pozměňovacího návrhu.

Navržená úprava zachovává tzv. povinnost must-carry. Tato povinnost byla do českého právního řádu implementována v devadesátých letech, v době rozvoje tzv. kabelových televizí, s cílem zajistit koncovým uživatelům, tedy divákům, dostupnost národních celoplošných programů v kabelových sítích. Tehdy šlo o Českou televizi a první dvě komerční celoplošné stanice.

Povinnost byla uložena subjektům na obou stranách, jak kabelovým televizím programy šířit, tak vysílatelům programy kabelovým televizím k šíření dodat. Později, s přípravou přechodu z analogového na digitálního vysílání a velmi optimistickými představami o vstupu velkého počtu nových televizních stanic na trh došlo z iniciativy tehdejší Asociace digitálních televizí k rozšíření této povinnosti shora uvedenými ustanoveními.

Provozovatelé převzatého vysílání v kabelovém systému, a nově mobilní operátoři byli nuceni na základě těchto ustanovení technicky zajistit splnění této povinnosti. A to za značných nákladů. Kabelové televize investovaly kolem 150 mil. Kč. Protože tyto povinné subjekty nutné investice už vynaložit musely, a také tak v plném rozsahu učinily, je obecně ve veřejném zájmu zachování dosavadního rozsahu stanovených povinností v oblasti šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem formou převzatého vysílání v kabelových systémech podle dosavadní právní úpravy. Nejde tedy o novou úpravu, ale o zachování dosavadního stavu, který nebude mít na dotčené podnikatele žádný nový dopad. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda se ještě někdo chce vyjádřit? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana zpravodaje Stálé komise, nepředpokládám, že chce vystoupit, ale pane senátore Oberfalzere? Nechcete už vystoupit. Děkuji.

Ptám se v této chvíli, pan navrhovatel také nechce vystoupit, pane garanční zpravodaji, prosím.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Byl předložen návrh Stálé komise pro sdělovací prostředky, jako další zpráva navrhuji, když budete souhlasit, abychom hlasoval en bloc.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Děkuji. Takže svoláme se k hlasování. Pane garanční zpravodaji, ještě nám neutíkejte, budu se ptát na váš názor.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, tak jak ho představil pan senátor Oberfalzer a pan senátor Svoboda. Ptám se pana navrhovatele na jeho postoj k přednesenému pozměňovacímu návrhu. Pane ministře, vaše stanovisko, prosím. Záporné. Pane garanční zpravodaji, vaše stanovisko, prosím.

Senátor Karel Korytář:  Jak jsem uváděl ve zpravodajské zprávě, doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní tedy musíme odsouhlasit, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nyní již bez znělky. Zkusíme, jestli to bude fungovat hned. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní musíme v souladu s usnesením Senátu pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Karel Korytář a senátor Richard Svoboda. Takto zněl návrh. Ptám se, zda obojí se svojí rolí souhlasí? Ano, děkuji vám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh pověřit senátora Karla Korytáře a senátora Richarda Svobodu odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Opět bez znělky zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 14 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme splnili všechno, co musíme. Projednávání tohoto bodu našeho programu tedy končím a poprosím zde o vystřídání. Chci také poděkovat panu ministrovi a oběma zpravodajům za dobrý přístup. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, který byl první zařazen na odpolední jednání. A tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

Tisk EU č. N 072/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk N 72/08 a N 72/08/01.

Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Roaming je o službách mobilních operátorů, díky němuž jejich zákazníci mohou využívat síť jiného operátora. V případě, že se jedná o služby využívající síť v zahraničí, jedná se o tzv. mezinárodní roaming. Z důvodů vysokých cen za volání v roamingu Evropský parlament a Rada schválily 27. června 2007 nařízení č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítí v rámci společenství a změny směrnice 2002/2001 o společném regulačním rámci pro sítě a služby elektronických komunikací.

Toto nařízení bylo následně revidováno v roce 2009 nařízením 2009/544. A nyní zde máme na stole již další revizi a z dočasného nástroje se tak v podstatě stává nástroj trvalý. Česká republika se prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Českého telekomunikačního úřadu zúčastnila veřejné konzultace, která byla ukončena 11. února 2011. V rámci této veřejné konzultace ČR nepodpořila prodloužení stávající regulace. Zejména s ohledem na skutečnost, že cenová regulace založená na tzv. cenových stropech neplní základní cíle, a to zvýšení konkurenceschopnosti na roamingovém trhu.

Tuto skutečnost zdůrazňuje také fakt, že ceny regulovaných služeb se drží těsně pod úrovní cenových stropů, které stanovilo nařízení. Tuto skutečnost též potvrzuje i stanovisko komise, když v analýze dopadů k předloženého návrhu sama u varianty prostého prodloužení cenové regulace a zavedení regulace na maloobchodním trhu datových služeb konstatuje, že tento přístup nepodporuje konkurenci na vnitřním trhu, a nemůže proto řešit přetrvávající strukturální problémy.

Již v odeslaném příspěvku do veřejné konzultace Česká republika konstatovala, že strukturální změny by mohly přispět k rozvoji konkurence rozhodně více, než prostá cenová regulace. Tento přístup navíc není v souladu s principem obsaženým v regulačním rámci revidovaném v roce 2009, podle kterého je cílem závislosti na rozvoji hospodářské soutěže na trzích postupně omezovat pro odvětví specifická pravidla ex ante, a nakonec dosáhnout toho, aby se elektronické komunikace řídily pouze právem v oblasti hospodářské soutěže.

Pokud by však takové řešení mělo být přijato, musí být fakticky splněny i další podmínky, a to jednak jednoduchost tohoto řešení pro spotřebitele, dále jednoduchost implementace pro operátory a zajištění návratnosti implementačních nákladů na změnu a konečně minimální administrativní náklady.

Dalším klíčovým bodem, který souvisí s návrhem, je v důsledku další regulace výrazné snižování investičního potenciálu EU, což může být v situaci, kdy v celé EU probíhají aukce na další významná kmitočtová pásma, s cílem naplnění cílů digitální agendy velmi kritické.

Ministerstvo průmyslu a obchodu se proto bude i nadále aktivně zapojovat do projednávání tohoto legislativního návrhu, a to v souladu se schválenou pozicí. Chybí jenom zrekapitulovat, že předmětným návrhem nařízení se v Senátu zabývala Stálá komise pro sdělovací prostředky a též výbor pro záležitosti evropské agendy. Tyto orgány shodně svými usneseními podpořily stanovisko vlády ČR. Chtěl bych poděkovat za pozornost a za tuto podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 72/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Ano, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mně, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou k tomuto tisku, jak už přednesl pan ministr.

Tomuto nařízení, které dneska projednáváme, předcházela zpráva, která přezkoumávala fungování původního nařízení, vlastně na základě které vznikly ty změny. Zpráva představuje výsledky přezkumu fungování nařízení provedeného komisí, vysvětluje navrhované změny politiky za účelem podložení svých závěrů a je doplněna legislativním návrhem, aby bylo nařízení příslušným způsobem změněno. Zpráva hodnotí především:

-vývoj maloobchodních a velkoobchodních cen za hlasové, datové a SMS zprávy,

-kvalitu a dostupnost služeb, které představují variantní řešení mezinárodního roamingu, v případě, že je technologický pokrok uveden na trh,

-míru prospěchu pro koncové uživatele, zejména zda došlo ke snížení jejich nákladů na služby mezinárodního roamingu,

–stav konkurenčního boje na poli poskytování mobilních služeb a mezinárodního roamingu, zejména s ohledem na bariéry vstupu do odvětví pro malé nebo začínající poskytovatele mobilních operátorů.

Český mobilní trh se od trhu v jiných členských státech liší především velkou tržní koncentrací a absencí virtuálních operátorů. Pro koncové zákazníky existuje omezená nabídka konkurujících služeb. Samotné nařízení vedle zachování a postupného snižování cenových stropů zahrnuje nová opatření, kdy mezi nejdůležitější patří:

-oddělení poskytovatele služeb na domácím trhu od poskytovatele služeb roamingových k 1. 7. 2014,

-povinnost umožnit vstup na trh pro menší poskytovatele služeb roamingu a virtuální mobilní operátory.

Cílem by měl být stav, kdy si zákazník bude moci vybrat od široké nabídky odlišných cenových plánů pro roamingové služby, aniž by byl odkázán na služby svého operátora domácího. Návrh ponechává v platnosti cenové stropy, které by se však postupně měly snižovat až do roku 2014.

Návrh nařízení předpokládá, že v platnosti zůstanou opatření ohledně jasného a přehledného informování o nákladech mezinárodního roamingu. Mírně se zpřísňuje finanční limit pro datové služby, kdy má operátor povinnost informovat zákazníka, že přesáhl 80 % limitu 50 eur. Platnost nařízení by tímto návrhem byla prodloužena do 30. 6. 2022, s tím, že to 30. 6. 2015 musí Komise předložit zprávu, která vyhodnotí fungování nového nařízení. Pokud by se očekávání nenaplnila, Komise musí předložit návrh nový.

Stanovisko vlády tu zmínil pan ministr, takže já se vrátím k svému závěru. Návrh nového nařízení vychází ze závěru zprávy o fungování současné regulace roamingových služeb. Ze zprávy kromě jiného také vyplývá, že konkurenční prostředí na vnitřním trhu zatím ještě zdaleka nefunguje a Komise chce tyto problémy vyřešit zachováním cenových stropů, včetně postupného snižování cen volání, datových přenosů a SMS a strukturálními opatřeními, směřujícími k zjednodušení vstupu na trh roamingových služeb.

Návrh neřeší také možná úskalí požadavku na oddělení poskytovatele roamingu od poskytovatele domácího, což může narazit na fyzická omezení, SIM karty, a nevěnuje se také problematice řešení sporů.

Já jsem dostala od svého kolegy pana senátora Škalouda zprávu z ČTÚ. Jen pro informaci, z těch srovnání, kdy Evropská komise hodnotí prostřednictvím košů mobilních služeb výši za provolané minuty, tak ze 6 košů, kdy např. 1 koš je 30 hovorů a 100 SMS, další koš je 100 hovorů a 140 SMS, další koš je 300 hovorů a 225 SMS, další 900 hovorů a 350 SMS, 40 hovorů a 60 SMS, 8 hovorů a 400 SMS.

Takže z hodnocených 34 zemí se Česká republika umístila v průměru na 6. místě jako nejdražší z 34 hodnocených zemí. Nejlevnější vychází Rakousko.

Výbor pro záležitosti EU přijal na své 18. schůzi, konané dne 19. října 2011, 170. usnesení k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítí v Unii, přepracované znění, text s významem pro evropský hospodářský prostor. Senátní tisk č. N 72/08.

Po úvodní informaci Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu, Marka Eberta, náměstka předsedy ČTÚ, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor:

1. Přijímá k Návrhu nařízení EP a Rady o roamingu o veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii přepracované znění, text s významem pro EHP, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Předpokládám, že text toho doporučení máte všichni před sebou, takže já nebudu zdržovat a nebudu ho číst.

2. Doporučuje Senátu PČR, aby se k Návrhu nařízení EP a Rady o roamingu o veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii přepracované znění, text s významem pro EHP vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

3. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou.

4. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já jen k tomu doporučení. Stálá komise Senátu – a teď to řeknu špatně – pro média přijala usnesení, kdy tento tisk bere na vědomí. Ve výboru bylo přijato doporučení, které bylo podrobeno dost široké diskusi, a výsledkem je to doporučení, které máte před sebou. Takže předpokládám, že by tam mohl být nalezený nějaký konsensus. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabývala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Táži se zpravodaje Komise senátora Petra Bratského, zda chce vystoupit? Nehlásí se, takže v tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu neuzavírám, pan senátor ti stihl, takže do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Naštěstí jsem byl rychlejší než vy, pane předsedající.

Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře. Všichni víme, že služby našich operátorů jsou velmi předražené v naší republice. Nakonec to konstatovala i naše paní zpravodajka. Já bych se vás chtěl zeptat, pane ministře, jestli jsou nějaké cesty k tomu, jak tenhle stav trošku vylepšit a přizpůsobit ho příjmovým poměrům našich občanů. Pokud ano, jaké to jsou cesty? A pokud ne, jestli budete hledat cesty k tomu, aby se tenhle neutěšený stav trošku vylepšil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Pan ministr chce vystoupit ještě v rozpravě, nebo potom v závěrečném slově? V závěrečném slově. Takže hlásí se pan senátor Jiří Čunek, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, toto moje vystoupení je určeno spíše jako doporučení panu ministrovi, protože je ministrem, který má v gesci tyto záležitosti. Nemyslím jenom roamingu, ale vůbec spolupráci s úřadem, který má tyto operátory regulovat. Tak bych vám doporučil, kdyby si vláda nechala udělat, řekněme, audit, velmi jednoduchý a velmi levný, za co volají jednotlivá ministerstva.

Já se přiznám, že jsem se o tuto záležitost vůbec nezajímal dříve, až poté, když jsem odešel z ministerstva a zařídil jsem si vlastní telefon, tak jsem zjistil, že volám za čtvrtinovou cenu. Jinými slovy ministerstva podle mě doposud, jak jsem si zjišťoval, jsou místem, kde operátoři vydělávají nejvíc. A mohla být naopak ta ministerstva tím místem, které budou mít největší slevy. Takže to je jenom doporučení, aby se nevyhazovaly peníze ze státního rozpočtu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Protože se nikdo nehlásí, tak rozpravu uzavírám. A požádal bych pana ministra o reakci a závěrečné slovo k tomuto bodu. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Ano, děkuji. Myslím, že pan senátor Doubrava se naprosto správně zeptal, jakými cestami lze usilovat o to, aby tarify, které máme za nejrůznější služby v oblasti telekomunikací byly pokud možno co nejnižší.

V právě diskutovaném materiálu říkáme, že touto cestou, regulací, kterou v současné době volí Evropská komise, touto cestou toho dosáhnout nejsme schopni. Proto je stanovisko vlády ČR k tomu návrhu na prodloužení platnosti směrnice negativní, protože se ukazuje, že jen věcná regulace nebo regulace se stropy ke kýženému výsledku nevede.

Jak toho dosáhnout? Tak určitě tím, že dále budeme liberalizovat telekomunikační trh. Tak aby zákazník měl co nejvíc informací o jednotlivých službách, které operátoři nabízejí, a zároveň, aby mohl mezi těmito operátory v rámci jejich konkurence co nejsnadněji přecházet. Já si jinou cestu úplně představit neumím. Otázka je, co vlastně vysoký tarif znamená? Nicméně naše snaha bude postupovat cestou liberalizace telekomunikačního trhu, nikoliv úplně cenou navyšování regulací. Protože když Komise nastavila ony stropy, tak to dopadlo tak, že všichni operátoři se k těm stropům přiblížili jako vodítkům, kde ty ceny mají být stanoveny. Takže spíše my chceme volit cestu opačnou, to znamená co nejvíc informací a co nejsnadnější pohyb pro potenciálního zákazníka mezi operátory.

Co se týká námětů pana senátora Čunka, tak já myslím, že ten audit telekomunikačních nákladů jednotlivých ministerstev dělat nemusíme, protože v rámci rozpočtových omezení, která jednotlivé úřady mají, tak telekomunikační služby je první položka, na kterou se každý rozumný ministr zaměří. A dá se ujistit, že v tomto ohledu se dá – a to plně souhlasím s tím podnětem – ušetřit desítky procent na ročních nákladech na telekomunikační provoz jednotlivých ministerstev. Takže v tomto ohledu si myslím, že již to probíhá stejně, jako např. v oblasti pořízení energií a nákladů na energie. Takže v tomto ohledu já děkuji za podnět, nicméně myslím, že každý rozumný ministr první položku, kterou bude řešit, nebo kterou řešil, je právě ten telekomunikační provoz. Protože uznávám, že tam rezervy byly. Je možná škoda, že jsme na ně přišli až pouze v situaci rozpočtových omezení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a zeptám se paní zpravodajky, zda chce vystoupit? Ano, takže poprosím, paní senátorka Juřenčáková má slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Já bych zhodnotila mimořádně krátkou rozpravu, za kterou děkuji. V rozpravě vystoupili dva senátoři, jeden s dotazem, druhý s doporučením. Doufám, že pan kolega s dotazem bude uspokojený. Já jsem navrhovala hlasovat pro usnesení Výboru pro záležitosti EU, je to tisk N 072/08/02. Takže to je jediný návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, paní senátorko. Jiný návrh nepadl, takže můžeme přistoupit k hlasování o tomto návrhu.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, tak jak je uveden v usnesení Výboru pro záležitosti EU. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajům. A tím tento bod končím.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 201

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 201. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí pan Jaromír Drábek, kterého tady vítám a požádal bych ho, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, ten zákon, který máte před sebou, je skutečně velmi stručný. A ani můj komentář nebude o mnoho delší, protože myslím si, že ta situace je zřejmá a přehledná.

Víte, že v minulých letech Parlament ČR rozhodl několikrát o snížení platu ústavních činitelů. Samozřejmě, že to víte vy všichni osobně, stejně jako já. Zároveň s tím došlo ke snížení platu soudců a také státních zástupců, protože už od poloviny 90. let je držen úzus, že platová základna pro státní zástupce je na úrovni 90 % platové základny soudců. To znamená, základní platový standard u státních zástupců je posunut o 10 % níže oproti té základně soudců.

Nicméně také víte, a jenom to připomenu, že Ústavní soud několikrát do tohoto procesu zasáhl a zrušil některé platové úpravy u soudců. A to způsobilo situaci, která je v letošním roce, že ty nůžky mezi platem soudců a platem státních zástupců se rozevřely, že tam je více než 10% rozdíl v platové úrovni soudců a platové úrovni státních zástupců. Tento zákon nemá žádnou jinou ambici, žádný jiný účel, než od 1. ledna 2012 srovnat ten poměr platu státních zástupců a platu soudců do toho původního zamýšleného a od poloviny 90. let drženého poměru, tedy že platová základna u státních zástupců se rovná 90 % platové základny soudců. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 201/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 201/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, pane ministře – pan ministr tady řekl většinu věcí. Já bych to shrnul jednoduše v tom, že jiným způsobem, než jsme předtím stanovili platy, stanovujeme to, co bylo na začátku; tzn. základna státních zástupců je 90 % základny soudců čili vracíme se k tomu, co bylo předtím, než Ústavní soud to trošku zamíchal. Myslím si, že pro budoucnost a pro klid ve sféře potírání zločinu bude jednodušší, když tento poměr zůstane zachován tímto způsobem, než jak někdo říká – standardním řešením, tj. řešení, které se předtím začalo.

Náš výbor přijal usnesení na schůzi, která se konala 25. října. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano, pan senátor Miroslav Antl kývá, že ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane místopředsedo, toho času i předsedající, vážený pane ministře, vážený pane garanční zpravodaji, vážené dámy, vážení pánové, já nemohu jinak, než navázat na předchozí řečníky, tzn. na slova pana ministra i na slova pana garančního zpravodaje.

Shrnul bych rozpravu, která proběhla v ÚPV Senátu Parlamentu ČR, kde samozřejmě bylo reagováno na připomínky legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR spočívající v tom, že lze očekávat, že soudci se časem ozvou se svou ústavní stížností, ale pan náměstek pana ministra řekl, že se to dá vyřešit malou, drobnou novelou zákona, tedy spíše novelkou, s tím souhlasím.

Jinak jako zpravodaj a bývalý státní zástupce chci říct, že v mé zpravodajské zprávě není nic osobního, a mohu některé pochybovače, kteří vždycky vystoupí ujistit i o tom, že nechci být šéfem státního zastupitelství...

Přečtu rovnou usnesení ÚPV Senátu Parlamentu ČR, které zní tak, že ÚPV Senátu Parlamentu ČR

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby toto usnesení předložil panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což mohu říci, že jsem splnil.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se v tuto chvíli, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, všude v České republice se šetří. Je krize evropská, celosvětová – ale Ústavní soud zajistil soudcům vysoké platy, a tím nepřímo i platy státních zástupců.

Nezávislost je závislost na platu! Opravdu perla. Ústavní činitelé jsou něco jiného, než soudci a státní zástupci? Asi tak lze ve stručnosti shrnout to, co nám tady prezentoval Ústavní soud, a tady jsou tyto následky.

Platit podle mě by se mělo za kvalitní práci. Zdůrazňuji – za kvalitní práci! A to by mělo platit pro soudce i státní zástupce. Přitom přes 80 % občanů České republiky nevěří české justici – tedy soudcům a státním zástupcům, kterým se platy stále zvedají.

Státní zástupci. Vymahatelnost zákona v České republice je na velmi nízké úrovni. To je konstatování cizinců, kteří zde podnikají nebo kteří zde žijí. A je to i názor velké většiny našich občanů.

Stížnost senátora podaná na státní zastupitelství je překvalifikována ze stížnosti, a říká se, že vlastně žádná stížnost neexistuje, protože by se muselo postupovat podle správního řádu. I to je obrázek české justice.

Nákupy předraženého nábytku v Královéhradeckém kraji státní zastupitelství z neznámé příčiny, nebo z příčiny, kterou si odůvodňuje, zastaví, i když je zcela jasné, že předražený nábytek byl ve výši předražení i několik set procent!

O aférách s pandury, MUS, Ostravsko-uhelnou, kde leží trestní oznámení ve výši škody pro český stát ve výši 20 miliard, ani nemluvím. To opomíjím drobné kauzy Babák nebo Drobil.

Dokonce státní zastupitelství si ani nepožádá, nebo opožděně, o pomoc v těchto kauzách Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, nebo nějaké jiné státy.

Dokonce i podezření ze spolupráce se zločinem se zametá pod koberec. Tím narážím na brněnskou kauzu. Možná, že se vracím i ke kauze Berdychova gangu.

Ministr spravedlnosti dokonce není schopen odvolat rychle ani nejvyššího státního zástupce. Ten se samozřejmě bude soudit, a jistě se mu doplatí i to zvýšení platu.

Nebudeme mít zvýšené platy – nebudeme nezávislí, říkají. Ono skutečně to všechno je o bankovkách? Závislost skutečně závisí pouze na penězích? Stát si totiž nikdy nemůže dovolit na platy, aby soudce nebo státního zástupce si nezaplatily mafie. Jaká opatření tedy s tím, že se mají zvýšit platy státním zástupcům, jaká opatření přijal ministr spravedlnosti po alarmující zprávě BIS? Nikdo o tom nic neslyšel, nikdo o tom nic neví. Hlavně – dejte nám peníze, a nestarejte se, co se děje v české justici. A vůbec nám ani do toho nezasahujte, my si budeme dělat, co budeme chtít! Budeme tady mít vlastní samosprávy a budeme požadovat víc a víc peněz!!!

Já se ptám. Řídí ještě ministerstvo spravedlnosti a zodpovídá za státní zástupce? Anebo už jsou zcela nezávislí? A jejich kolegové z Ústavního soudu je možná úmyslně, možná neúmyslně budou i v budoucnosti dále krýt.

Kam kráčíš, Česko? Kam? Pověst máš špatnou, a tak se ještě postaráme o to, aby došlo ke zhoršení. Ostatně o plzeňské Sorboně se píše i v zahraničním tisku za oceánem.

Tady už začíná být taková alarmující situace, že na prodej bude za chvíli všechno. A že Česko pomalu bude jako Řecko. Rozkrademe jako Řekové rychle všechno?

Pokud musí obětovat část ze svého platu policisté, hasiči i ty poslední uklízečky, které pracují pro stát, tak si myslím, že by i určitá míra solidarity měla být ze strany soudců a státních zástupců.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Antl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji Vám, pane předsedající. Velmi stručně. Vážení přítomní, já musím zareagovat – jediné, co tady bylo věcné z předchozího příspěvku, to znamená, že státním zástupcům se neustále zvyšují platy, i pan ministr tady řekl, že oni se dostávají zvýšením platů na úroveň jednak 90 % platu soudců, jednak se dostávají na úroveň svých platů před dvěma lety.

Já osobně tady nechci vůbec polemizovat o tom, jaká je úroveň jejich práce, protože si myslím, že kdybychom zvolili jakékoli povolání, tak bychom se tady mohli dohadovat v rozpravě spoustu hodin. Prostě tak jak ÚPV přijal to rozhodnutí, já vás prosím, abyste ho schválili, a znovu říkám, mluvím jako senátor v tuto chvíli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, pane ministře, pane předsedající, já se také nechci vyjadřovat k tomu pel-melu, který tady zazněl z úst předřečníka pana kolegy Drymla, ale když se podíváme na platy státních zástupců, tak mi dovolte, abych se podívala trošku do historie, abych se podívala na 13. platy, kdy pouze jeden rok státní zástupci, tak jako všichni úředníci, dostali 50 % výše platu. Platový rozdíl zcela neúměrně vytvořený přijetím zákona o platu ústavních činitelů, který trval více než dva roky, způsobilo to, že státní zástupce pobíral méně než polovinu platu soudce. Historicky. Stát nicméně další čtyři roky ukládal státním zástupcům práci tím, že jim nařizoval a nařídil práci v dosažitelnosti bez nároku na odměnu. Zatímco soudci i policisté ji měli hrazenu. Dokonce v té době ministerstvo spravedlnosti odmítalo podávat návrhy na jmenování státních zástupců soudci s odůvodněním, že to nelze, neboť by jich mohlo být málo. Ale v té době nabíralo advokáty a jiné právníky bez omezení.

Pokud se mám ještě vyjádřit k náhradám, které mají soudci – chraň bůh, nechci tady kopat nějaké příkopy mezi soudci a státními zástupci, nicméně je to realita, pokud se týká náhrad, soudci na rozdíl od státních zástupců mají náhrady. Pokud tento zákon předpokládá, že schválíme, tak rozdíl příjmů nebude 10 %, protože je nutno připočítat i náhrady, které soudci mají.

V soustavě orgánů činných v trestním řízení jsou tak na tom státní zástupci dalo by se říci nejhůře, protože nemají nároky na žádné výhody či odměny a v důsledku toho kdejaký vedoucí oddělení, mám tím na mysli policisty, má vyšší odchodné, než bude mít důchod například krajský státní zástupce. Ve srovnání s policejním protějškem je to cca 40 %.

Nemluvím ještě o bezpečnostních prověrkách, kterým se samozřejmě soudci podrobovat nemusí na rozdíl od státních zástupců.

Já jsem přesvědčena, že je naším přáním, aby státní zástupci byli obhájci státu a obhájci slušných lidí, a proto by měli být zaplaceni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl zdůraznit, že tento zákon se v podstatě zabývá pouze tím, že vrací určitou proporci do vztahu platů soudců a státních zástupců, proporci, která tady kdysi byla a která se z různých důvodů, mimo jiné i nálezy Ústavního soudu i různými úspornými opatřeními, rozevřela.

Pan kolega Dryml tady přednesl poměrně plamennou obhajobu naší justice. Jistě se dá souhlasit s tím, že naše justice má doopravdy řady problémů. Na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina soudců i státních zástupců se více či méně úspěšně snaží dobře vykonávat svoji profesi. Měli by mít garantovánu určitou výši platů. Je to samozřejmě i součást jejich nezávislosti, nebo garance jejich nezávislosti. Ani já nejsem úplně přesvědčen, že pokud se krátí platy rovnoměrně všem, že by se nemohlo sáhnout na platy soudců, že by tím nutně byla ohrožena jejich nezávislost. Nicméně slušné platové podmínky soudců jistě jednu z mnoha složek nezávislosti poskytují. Já myslím, že jsou i důležitější – včera tady probíhalo justiční forum, kdo chtěl, mohl si přijít poslechnout celou řadu argumentů, počínaje diskusí o nejvyšší radě justice, která by měla nést určitý, nikoli správný prvek, ale podíl soudců a dalších lidí z oblasti širší justice na některých rozhodování, která mají nezávislost garantovat. Takže plat skutečně není tím jediným a nejdůležitějším v poskytování nezávislosti. Ale nemyslím si, že by to byl tady ten případ, kdy bychom měli bránit narovnání proporcí mezi platy soudců a státních zástupců.

A neberu ani ten argument, že když se všem ostatním bere, že bychom tento problém teď a tady neměli řešit. To není náš problém, že pan ministr Drábek a jeho koalice krátí příjmy zaměstnancům státní správy, policistům, hasičům a vlastně i důchodcům prostřednictvím všech možných opatření, že se prostě snaží šetřit za každou cenu na lidech i tam, kde to není dobře. To, že se oni takto chovají, není důvod pro to, abychom my nenarovnali poměry mezi státními zástupci a soudci, respektive poměry v jejich platech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní senátorky, páni senátoři, já jsem se přihlásil jenom proto, aby tady pozici státních zástupců neobhajovali samí právníci, tak jako lékař promluvím. To, že si jedna skupina dokázala před veřejností obhájit výši svého platu, myslím tím jeden demokratický pilíř, ten soudní pilíř, tak je naprosto přirozené a normální – nechci teď nijak protahovat tuto diskusi, ale pro mě je důležité, aby v této agendě měli všichni přibližně podobné podmínky pro výkon svojí práce. Stejně tak soudci, stejně tak státní zástupci nesmějí vykonávat žádnou jinou činnost. Státní zástupci nejsou navíc odměňováni za řady dalších jiných činností, jak říkala paní senátorka Rippelová. To, že jsou na 90 procentech platu soudce – myslím si, že je ta dolní hranice, měli by být nad 100 procenty. Já bych dokonce si dovedl představit, že by mohli mít – protože obhajují moje zájmy, obhajují zájmy veřejnosti – možná i něco na přilepšenou. Veřejnost by si měla dobře zaplatit své lidi, kteří dozorují vyšetřovací proces a kteří chodí k soudu, tak aby ta veřejnost na tom byla co nejlépe. Nebojme se zaplatit si své odborníky, a já ten návrh podpořím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře. Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi, že s tímto návrhem přišel, protože konečně vnáší nějaký rozumný systém a rozumný poměr do všech diskusí, které tady sledujeme už několik let. Konečně si ty nůžky nějakým jasným způsobem stanovili. Ano, i mně přijde nesprávné to, co podotkla paní senátorka Rippelová, že ty další nároky, které mají myslím na vzdělávání atd., já jsem přesvědčen, že to přísluší i státním zástupcům. To znamená, podle mého názoru by skutečně ta závislost měla být v 10 procentech, bylo by to čistých 10 procent z konečného platu, nejenom z těch základů, ale jistě všech ostatních složek, které můžou získat.

Samozřejmě ze svých zkušeností nejen životních v jedné etapě, ale všech jsem přesvědčen, že kdo je darebák, darebákem zůstane, nezlepší ho ani plat, ani nic jiného. Ten, kdo se nechá zkorumpovat jako soudce nebo státní zástupce jakkoli, tak to jistě nespraví nějaký plat. Ale faktem je, že ta možná mlčící většina jsou jistě lidé poctiví, mnohdy pohodlní, mnohdy bojácní, ale tento způsob stanovení platu může přispět asi k tomu, aby se cítili řekněme méně ovlivnitelní svými nadřízenými. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Chce vystoupit, takže, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, skutečně jenom několik spíše technických poznámek k jednotlivým vystoupením. Nebudu se vůbec vyjadřovat k tomu tématu, které přímo nesouvisí s tímto zákonem, to znamená k obecné úrovni justice atd. To je záležitost resortu spravedlnosti, nikoli resortu práce a sociálních věcí.

Já bych tady chtěl spíše napravit některé vyřčené věty, které neodpovídají plně skutečnosti. Pan senátor Dryml tady říkal, že státním zástupcům se zvyšují platy, když ostatním se snižují. Prosím, nezvyšují se platy. Platy podle tohoto návrhu až do roku 2014 budou na úrovni roku 2007. Nominální. To znamená, že reálně je to poměrně významný pokles, tak jako u všech ústavních činitelů. U zákonodárců je ten pokles ještě o něco větší, protože tam došlo i k nominálnímu snížení, nejenom k reálnému snížení.

To, že soudci mají i další příjmy kromě platu, bylo bráno v úvahu při těch diskusích. Ano, já jsem striktně mluvil o platové základně. Proto se k tomu vracím a upozorňuji na to, že ten úzus, nebo ta společenská dohoda byla založena na tom, že platové základny soudců a státních zástupců mají být v nějakém poměru. Nemohu tedy přistoupit na to, co říkal pan senátor, že by to mělo být z celkového, konečného příjmu. Protože když se ta diskuse vedla se soudci, se státními zástupci v odborné veřejnosti, tak tam jednoznačně dohoda, která byla učiněna se státními zástupci byla o poměru platové základny, nikoli o poměru konečných příjmů. To jenom na vysvětlenou, protože jednání kolem toho byla řada.

Závěrem jedna poznámka, která se úplně netýká projednávané problematiky. Přesto budete asi chápat, že si ji nemohu odpustit. Pan senátor Dienstbier tady řekl, že vláda mimo jiné krátí příjmy důchodcům. Naše země je poměrně výjimečná v tom, že na rozdíl od ostatních zemí v Evropě i v době hospodářské krize, valorizuje důchodcům důchody podle schematu, který zvyšuje reálnou hodnotu důchodů. Jsme v tom velmi výjimeční. V Německu je valorizace důchodů výrazně nižší než je inflace. V Portugalsku snižovali nominální úroveň důchodů. Tak prosím, nešiřme paniku mezi důchodci takovýmito tvrzeními, která se absolutně nezakládají na pravdě. Česká republika reálně zvyšuje hodnotu důchodů na rozdíl od většiny ostatních zemí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Požádal bych pana zpravodaje o jeho vystoupení.

Senátor Adolf Jílek:  V rozpravě vystoupilo 6 senátorek a senátorů, pět jednoznačně podporovalo tento návrh, jeden senátor zpochybnil. Kromě jiného mluvil o tom, že stížnost senátora byla odložena, protože by se měla řešit podle správního řádu. Nevím, o kterou stížnost šlo, protože podle správního řádu se řeší pouze stížnosti proti nevhodnému chování úředních osob, proti postupu správního orgánu. Ostatní stížnosti se řeší podle úplně jiného právního předpisu.

Jinak zaznělo dvakrát - výborový návrh schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. V tuto chvíli máme jediný návrh, to je návrh na schválení, tak jak byl přijat příslušnými výbory.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 56, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Tím skončilo projednávání tohoto zákona. Blahopřeji panu ministrovi jako předkladateli a děkuji příslušným zpravodajům jednotlivých výborů za odvedenou práci.

Přistoupíme k dalšímu návrhu zákona v rámci našeho programu. Tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 202

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 202. Návrh opět uvede pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní žádám o seznámení s návrhem zákona.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, i tento návrh zákona je velmi stručný a já ho taktéž – stejně jako ten minulý – velmi stručně odůvodním.

Již v roce 2002 byl přijat tzv. služební zákon, já ten dlouhý název nebudu citovat, který, jak si dobře pamatujete, souvisel s naším vstupem – se vstupem ČR – do EU. Byla to jedna z podmínek, proto se na něm tenkrát pracovalo tak rychle. Myslím si, že s postupem let se asi shodneme na tom, že to bylo tak trochu mrtvě narozené dítě, protože některé pasáže toho zákona vyžadují tak vysoké nároky na státní rozpočet, že v průběhu let bylo jasné, že bez zásadních úprav toho zákona zákon nemůže nabýt účinnosti.

V loňském roce, když nastoupila tato vláda, přiklonila se k tomu, že lepší cestou by bylo zpracovat místo dvou zákonů – to znamená jednoho zákona pro státní úředníky a druhého zákona pro úředníky samosprávných celků – jeden návrh zákona, který by sloučil dosavadní zákon, který upravuje povinnosti úředníků samosprávných celků s tím zákonem, který nenabyl dosud účinnosti, to je služebním zákonem. V tuto chvíli ministerstvo vnitra zpracovává nový zákon o úřednících.

Protože návrh ještě není dokončen, byť na něm ministerstvo vnitra intenzivně pracuje, a plánovaná, několikrát odsouvaná – naposledy odsunutá účinnost služebního zákona je k 1. lednu 2011, navrhuje se touto předlohou posunout účinnost služebního zákona o tři roky, tak aby byl vytvořen prostor, aby mohl být projednán nový zákon o úřednících a v rámci schválení zákona o úřednících, aby byl zároveň zrušen ten služební zákon, který je sice součástí platného právního řádu ČR, ale nenabude – věřím – nikdy účinnosti.

Chtěl bych jenom upozornit na to, že – tak jak jsem už v úvodu uvedl – pokud by služební zákon nabyl účinnosti, mělo by to velmi výrazné nároky, dodatečné nároky na státní rozpočet. I to je jeden z důvodů, proč si v žádném případě nemůžeme dovolit, aby nabyl služební zákon účinnosti dnem 1. 1. 2012.

Posunutí účinnosti o tři roky – možná se zeptáte, proč tak daleko – podle mého názoru vytváří dostatečný prostor pro to, aby se nestalo při přípravě zákona o úřednících něco podobného, jako při přípravě zákona o státní službě, aby to prostě nebylo pod tlakem. Tady je lepší kvalitně než rychle, aby zákon o úřednících byl dostatečně projednán jak při přípravě zákona, tak potom v přímém zákonodárném procesu. Abychom skutečně nevytvořili nějaký tlak, který by potom způsobil nižší kvalitu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 202/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, je toho asi málo, co bych měl dodat k představení tohoto zákona, které provedl pan předkladatel. Snad jenom krátce k obsahu a historii těchto novelizovaných zákonů.

Služební zákon byl přijat v dubnu 2002. Měl zásadním způsobem upravit právní poměry zaměstnanců, kteří ve správních úřadech vykonávají státní správu jako službu poskytovanou Českou republikou veřejnosti. Týkal se organizačních věcí státní služby, přípravy osob na státní službu, služebních vztahů státních zaměstnanců, jejich odměňování, řízení ve věcech státní služby a také odměňování ostatních zaměstnanců ve správních úřadech.

Služební i tzv. doprovodný zákon měli nabýt účinnosti 1. ledna 2004. Nicméně některá ustanovení nabyla účinnosti již dnem vyhlášení. Avšak následovala řada novel různých vlád, které odkládaly účinnost těchto zákonů. Hlavním důvodem pro odložení účinnosti byla enormní finanční náročnost obou zákonů pro státní rozpočet. První návrh na odložení byl tehdejší vládou podán již v roce 2002. Tehdy byla účinnost posunuta na 1. leden 2005. Pak ještě následovaly ještě dva odklady vlád sociální demokracie do roku 2006.

Pak byly tyto zákony odloženy ještě Topolánkovou vládou v roce 2008, takže tady máme dnes před sebou pátý odklad účinnosti tohoto zákona.

Nebudu opakovat důvody, které jasně řekl pan ministr, které vedly vládu k podání tohoto zákona. Já jenom potom krátce vystoupím v obecné rozpravě. Shrnu jenom souvislosti legislativního procesu. Vláda návrh zákona předložila 18. srpna 2011 Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna schválila zákon dne 23. září 2011, kdy z přítomných 148 poslanců pro návrh hlasovalo 80 poslanců a 41 poslanců bylo proti.

Na 16. schůzi VZSP byl učiněn záznam z jednání, který nebudu číst. Myslím, že to není nutné, protože ho máte v lavicích. Výbor nepřijal žádné usnesení. Byly podány návrhy na schválení i zamítnutí zákona v postoupeném znění. Při hlasování ale nezískal žádný z návrhů potřebnou většinu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Jiří Dienstbier. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ÚPV k projednávanému návrhu přijal usnesení, které zní, že výbor doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Dienstbiera, za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

K návrhu zákon zamítnout bych jenom stručně uvedl argumentaci, kterou jsme vedli na ÚPV, a to, že státní služba, resp. její zákonná úprava je důležitým nástrojem stabilizace výkonu veřejné správy, zajištění její kvality a může plnit i protikorupční funkci tím, že chrání zaměstnance státní služby. Zazněly i kritické hlasy k záměru vlády, upravit jedním zákonem postavení jak zaměstnanců státní správy, tak i zaměstnanců územních samosprávných celků, s poukazem na to, že jsou tady významné odlišnosti v jejich činnosti.

Nabytí účinnosti tohoto zákona, jak už tady zaznělo, bylo čtyřikrát odloženo. Navrhuje se odložení páté. Pokud by tento návrh zákona nebyl schválen, nabyl by zákon o státní službě, nebo o službě státních zaměstnanců, abych byl přesnější, účinnosti k 1. lednu příštího roku, tedy poměrně zanedlouho a mohla by to být jediná příležitost, jak konečně tady nějakou účinnou úpravu státní služby mít. Na výboru padly i námitky, že zákon vzhledem k poměrně dlouhé době, která uplynula od jeho schválení, je neaktuální, že tam jsou některé vadné vazby na jiné části našeho právního řádu. Domnívám se však, že je lepší mít tady aspoň nějaký zákon a následně případně odstranit nějaké vady, které nepochybně budou i v návrhu, který připraví vláda.

To jsou zhruba důvody, které jsme uváděli pro podporu návrhu zákon zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do rozpravy se hlásí s přednostním právem – ne. (Paní místopředsedkyně Gajdůšková neuplatnila přednostní právo.) Takže do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, vystoupím skutečně velmi krátce.

Oproti zpravodaji senátoru Dienstbierovi já se domnívám, že není možné neschválit toto odročení. A to z toho důvodu, že my všichni, kteří víme, jaké postupy jsou ve státní správě, tak protože tento zákon je již 9 let na světě, je neúčinný, tak on zcela jistě má legislativní překážky k tomu, aby mohl být uveden v život. To je první věc. Ta druhá záležitost je, že ta cesta v uvedení v život tohoto zákona se podle mého názoru, a tedy nejenom mého, nedá skutečně stihnout za 2 měsíce. Věřte mi, nejsem favoritem této vládní koalice, ale nedá se to stihnout.

To, co by ČR alias Vláda ČR musela řešit za spory od 1. ledna, kdyby tento zákon nabyl účinnosti, by zcela jistě ČR poškodilo nejen na pověsti – to skoro ani nevím, jestli ještě více lze – ale především finančně. A to jistě lze. Nicméně je na místě připomenout usnesení Senátu ze dne 25. ledna 2006, který se vyjádřil ke stavu zákonodárného procesu v ČR, ve které Senát konstatuje, že tento proces se dlouhodobě vzdaluje ideálům tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva a je důsledkem selhání institucí na poli koncepčního plánování a legislativy. Opakované posouvání účinnosti služebního zákona a jeho další novelizace pak znemožní ustálené vědomí o tom, co bude jako právo platit. Respektive bude účinné na poli práv a povinností úředníků rozhodujících subjektů veřejné správy v nejbližších dnech.

Toto konstatování Senátu se obávám, že bychom téměř všichni, jak jsme tady, zřejmě znovu. Protože to jistě je pravdivé, to vyjádření. A já jsem přesvědčen se svými kolegy z klubu KDU-ČSL, že je potřeba, aby vláda přezkoumala, do jaké míry je služební zákon kompatibilní se současnou legislativou. To neustálé odkládání, jak jsem již řekl, muselo logicky způsobit, že v některých ohledech je třeba pozměnit zákon tak, aby nezpůsobil právní chaos. Já navíc se domnívám, že je dokonce možné skutečně připravit buď novelu, a nebo nový služební zákon tak, aby odpovídal těm novým podmínkám. Za těch bezmála 10 let se hodně změnilo.

Ovšem oproti tomu návrhu, který tady předkládá pan ministr, já se nedomnívám, že by na to vláda měla mít 3 roky. Představme si, že jsme strážci ústavního pořádku a legislativního procesu jako Senát. A my připustíme, nebo bychom připustili dnešním hlasováním odročit tento zákon o 3 roky, že od jeho schválení by nenabyl účinnosti 13 let. Ale co to znamená? To neznamená, že ten zákon tady není. Ve všech legislativních předpisech, které Legislativní rada vlády schvaluje, případně my zákonodárci předkládáme, tak musíme počítat s tímto zákonem, protože tento zákon je platný. Jenom není účinný.

A proto přicházím z pozměňovacím návrhem, tedy za klub KDU-ČSL, kde chceme dát vládě v uvozovkách "poslední" lhůtu. A to je 1 rok. Já jsem přesvědčen, že to, co jsem řekl, je platné, to znamená, že se to nedá stihnout za 2 měsíce, ale za rok se jistě tento zákon změnit dá.

A ještě jednu poznámku k tomu, proč ten zákon byl vlastně přijat? On byl přijat – a někteří z vás si to pamatují, je jich ale málo, ten zákon byl přijat především proto, že my jsme ho potřebovali, protože to byla jedna z podmínek pro vstup do Evropské unie. Takto se argumentovalo. A argumentovalo se dokonce v pozdějších letech, ve chvíli, kdy už jsme v Unii byli.

A jestli to myslíme vážně s naším ústavním pořádkem a legislativním procesem, tak bychom měli – a teď říkám skutečně svůj osobní názor – buď se jasně vyjádřit, že tento názor nechcem, tzn. vláda ať to předloží, nebo ať ho upraví. A já tedy avizuji, že v podrobné rozpravě, pokud propustíme tento zákon do podrobné rozpravy, budu předkládat pozměňovací návrh, aby tento zákon byl odložen, ale pouze o 1 rok. To znamená jeho účinnost by byla od 1. 1. 2013. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se do rozpravy přihlásila místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři.

Budu pokračovat tam, kde skončil můj předřečník pan senátor Čunek. Ano, je to pravda, služební zákon byl přijatý ještě před naším vstupem do EU, protože byl jednou z podmínek harmonizace našeho právního řádu, tedy českého právního řádu, s právem evropským.

Ten zákon ale je potřebný nejen proto, že to po nás Evropa vyžaduje. On je nutný k tomu, abychom měli skutečně profesionální veřejnou správu. On je směřován vůči státním zaměstnancům. A profesionalita, to, že lidé mají jakousi jistotu, tak práce ve státní správě, to, že mají zajištěné vzdělávání, to, že mají zajištěné jakési platové podmínky je také nejlepší ochranou před korupcí, před diletantismem, před tím nepořádkem, s kterým se určitě mnozí potkáváme. A nemůžeme říkat, že prostě neexistuje.

Je samozřejmě také pravda, že posouvání a neustálá odkládání účinnosti zákonů skutečně hovoří o stavu státu, práva, o vymahatelnosti práva a předvídatelností práva v této zemi. To nám nesvědčí. To nám nesvědčí nejen z pohledu občanů, to nám nesvědčí ani z pohledu investorů. A o tom už dneska zde také byla řeč.

Ano, tento zákon odložily i sociálně demokratické vlády. Ale je pravda, že pravicové vlády jsou zde již 6 let. A za těch 6 let mohl být dávno zákon upraven, pokud byl požadavek upravit ho, a v každém případě mohl nabýt účinnosti. A důsledek toho, že se tak nestalo, je velmi tristní. Je to třeba nečerpání evropských fondů. Protože jestliže se třeba na ministerstvu školství vyměnili za jednoho ministra úředníci, kteří pracují s evropskými fondy třikrát, důsledek toho je, že konkrétně ve fondech, které jsou administrovány ministerstvem školství, čerpáme 0,2 %. A dá se předpokládat, že v letošním roce nevyčerpáme, to znamená už nevyčerpáme nikdy, zhruba 3 miliardy. To je cena toho, že nemáme tento zákon. A že tedy ministři mohli měnit úředníky, jak se jim zrovna hodilo. Prostě jen proto, že tam potřebovali tohohle člověka a ten jiný se jim tam nelíbil. A ti lidé prostě nevědí, při nejlepší vůli nevědí a neumějí. Takže neexistence tohoto zákona je, dá se odhadovat, 3 miliardy jenom za letošní rok.

Já bych chtěla říct, že tato vláda je velmi a velmi schopná. Pan ministr nám předvedl při reorganizaci úřadů práce, že dokáže dělat to, co jsme si mysleli všichni, včetně pana prezidenta, že je naprosto nemožné. Přesto zákon o úřadech práce byl přijat, a přesto ministerstvo si věří a tvrdí, že věci budou fungovat od 1. ledna. Proč tedy nemůže naběhnout tento služební zákon?

Já věřím tomu, že jak úřady práce, tak služební zákon tato vláda dokáže naplnit. A připojuji se tedy k těm, kteří navrhují zamítnout návrh zákona o odložení účinnosti služebního zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Čáslava.

Senátor Pavel Čáslava:  Dobré odpoledne ještě jednou. Já myslím, že bychom se mohli dlouho dohadovat o tom, která vláda měla víc příležitostí napravit nebo novelizovat tento služební zákon, ale faktem zůstává, že už odklad v prvním roce, kdy ten byl ten zákon vlastně schválen, samo o sobě říká, že ty důvody, které k tomu vedly, byly velmi závažné. A byla to především vysoká nákladnost tohoto zákona, která by i v době, v r. 2002, při tehdejším ekonomickém růstu, byla obrovskou zátěží pro státní rozpočet.

V dnešní době, jestliže jsme na tom ekonomicky tak, jak na tom jsme, by to opravdu bylo velice neodůvodnitelné, kdybychom tento návrh zákona zamítli. Z těchto důvodů já navrhuji tento návrh zákona schválit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan kolega Jílek.

Senátor Adolf Jílek:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Můj předřečník mi vzal část toho, co jsem chtěl říct. Jenom bych chtěl připomenout, že jsem byl u toho, když se ten zákon připravoval. Je to už hodně dávno, a byla spousta iluzí, jak bude fungovat. A byla spousta představ, které se do toho zákona dostaly, a dostaly se tam s obrovským nadšením. A když byl schválen, tak vláda zjistila, že tyto představy, které měla, nelze splnit.

Proto se odsouval a čekalo se pořád na to, jestli se zlepší situace, nebo konečně dojde k tomu, že se tento zákon přepracuje. Já myslím, že přepracovat ho bude nutné. Ten zákon v této podobě nemůže fungovat. Nemohu souhlasit jedním s předřečníků, který říkal, že se tento zákon, jeho spojení se zákonem o služebním poměru nebo službě pracovníků z jiných správních celků, že se to tluče. Nikoliv, protože na územních správních celcích jsou lidi, kteří vykonávají státní správu nebo smíšenou správu. A tím, že tyto dva zákony jsou oddělené, tak jako na mnoha úředně správních celcích jsou úředníci placeni daleko lépe, než státní úředníci na státních úřadech, to si, prosím vás, musíme uvědomit. A kdyby to měl platit stát, tak to neutáhne, protože jak starostové, tak někteří hejtmani ty peníze raději než jinam dávají do aparátů, které je drží. To je konstatování faktické.

Takže myslím si, že asi ho bude nutno přeměnit, ale rok na to, to je málo. Proto nemohu souhlasit s návrhem kolegy Čunka, který přednesl před chvílí jako návrh pro pozměňovací návrh jako námět. A myslím si, že bude nutné tento zákon tak, jak tady je, schválit a vyzvat vládu, aby začala pracovat na tom, aby ten zákon byl připraven nový a měl hlavu a patu. A jenom připomínám, že žádná z vlád, ať už to byla sociálně demokratická, levicová, nebo pravicová, žádná se k tomu neodhodlala, protože ty náklady na jeho zavedení jsou příliš, příliš vysoké. A v tom zákoně chybí spousta věcí včetně přechodných ustanovení, jak ty lidi dostat, aby tam byli jenom ti, kteří mají tu zodpovědnost, kteří mají zkušenosti, kteří mají také patřičné vzdělání. Takže navrhuji schválit návrh tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a zatím poslední paní senátorka Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Hned úvodem vystoupení si dovoluji sdělit, že i na základě toho, co tady zaznělo, nehodlám tento návrh podpořit ke schválení a budu se připojovat k zamítnutí.

Své rozhodnutí nyní jen stručně zdůvodním. V původním návrhu tzv. služebního zákona z r. 2000 se v důvodové zprávě mj. zdůrazňovalo, už to tady také zaznělo, že přijetí služebního zákona je námi přijatou podmínkou pro vstup do Evropské unie. Doslova se uvádělo, že přístupové partnerství v roce 1999 stanovilo jako jednu z krátkodobých priorit přijetí a implementaci toho zákona o státní službě. My jsme zákon v roce 2002 přijali, do EU jsme vstoupili, ale účinný tento zákon dodnes není. To je podle mého klasická ukázka naší neserióznosti vůči evropským partnerům.

Ústavní soud ve svém nálezu v roce 2002 konstatoval, cituji: "Dosud nebyl naplněn imperativ vtělený do článku 79, odst. 2 ústavy, podle něhož právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Součástí českého právního řádu se dosud nestal zákon o státní službě." Konec citace.

Tento stav trvá od této doby již 9 let. Na nutnost účinnosti služebního zákona upozorňují politologové i mnozí odborníci na boj s korupcí. Ono je totiž pro každou vládnoucí stranu či koalici velmi výhodné, pokud žijí státní úředníci v neustálé právní nejistotě. Pokud pracují v podmínkách, v nichž ne odbornost, ale přizpůsobivost či poslušnost jsou zárukou profesního přežití. Takovýto systém a takový státní úředník je pro korupční jednání prostě nepostradatelný.

Navrhovatel tohoto návrhu zákona neuvedl žádný konkrétní důvod, který by prokázal, že je třeba účinnost zákona o státní službě opět posunout. Připravované znění pojetí i konkrétní ustanovení se mohou promítnout do budoucí novelizace již platného zákona.

Po všech zkušenostech s touto vládou nevěřím v její dobré úmysly. Posunutí účinnosti služebního zákona této vládě prostě vyhovuje. Je vládou spíše prokorupční, než protikorupční. Jsem přesvědčena o tom, že budoucí možná novela platného služebního zákona přinese naší společnosti méně škody, než další posunutí jeho účinnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, s právem přednosti nyní vystoupí pan místopředseda Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já samozřejmě podporuji návrh kolegy Čunka. My jsme to důkladně probrali i s experty. Navíc nejde o rok, ale o rok a tři měsíce, a dozvěděli jsme se, že se samozřejmě na tom zákoně pořád nějak pracuje. Možná ne tak intenzivně jako v těch několika předcházejících pokusech, ale není to tak, že by to tam 3 roky leželo, a ani se na to nesáhlo. Takže samozřejmě, že se to stačit dá. Ale to jsem nechtěl říct.

Já si myslím, že by bylo moc dobře, kdybychom věděli, jak to skutečně je. Já se tentokrát poprvé obávám, že jsou v této zemi politické síly, které vůbec ten zákon nechtějí. Vůbec ten princip nechtějí. Dalo se věřit námitkám x-krát v minulosti, že to je strašně drahé. To jistě, ale je třeba zvážit, co váží víc, jestli korupční prostředí an sich, což je daný stav, a nebo tedy dejme tomu náklady spojené s tímto zákonem. To byl nejčastější argument.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také se naznačovalo, ale opravdu jenom naznačovalo, že situace tam není stabilizovaná, nejdřív tam byly staré struktury, pak tam – a to už se neříkalo, nebylo dost našich lidí a počkáme si na nějakou příznivější situaci. To všecko by se dalo chápat. Ale já jsem letos zaslechl argument – a teď bohužel nemohu přísahat na to, kdo to byl z členů vlády, já dokonce nevylučuji, že to byl premiér, a já se předem omlouvám, jestli to on nebyl – kdy zareagoval na to, že celý národ samozřejmě jistě zná ten geniální britský seriál "Jistě, pane ministře", a bylo řečeno: A my si přejeme tento způsob vůbec? Ale to tedy znamená, jestli si ho nepřejeme, tak budeme jediný stát v Evropě, který pojede na nějaký úplně jiný princip.

Ten seriál je sugestivní, protože samozřejmě ti protagonisté, ti úředníci jsou mazanější a příliš zkušení, a ten ministr je prostě ubohá třasořitka, která se chvěje o své místo. S takovýmto ministrem ti úředníci budou samozřejmě vždycky zametat. Myslím si, že máme na lepší členy vlády, než je ten z toho seriálu.

Toto nebezpečí samozřejmě vždycky hrozí, že ti zkušení úředníci, kteří jsou tam už dlouho, mohou v jistém slova smyslu mít velký nebo příliš velký vliv. Ale pořád si myslím, že tento princip prošel obrovskou zkušeností našeho civilizačního okruhu a že klást teď otázky, jestli si to vůbec přejeme, tedy model á la "Jistě, pane ministře", to naznačuje zásadní pochybnosti a nechuť k tomuto zákonu.

Já nebo my se asi nedovíme, jak to opravdu je. Já bych rád znal ty skutečné motivy těch, kteří to dnes znovu odkládají, protože to budeme za tři roky odkládat znovu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A nyní pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se přiznám, že některým částem této debaty úplně nerozumím, a zkusím to uvést na takovém jednoduchém příkladu. Představte si, že si nějaká skupina lidí domluví, že si v nějakém čase koupí nové větší kancelářské prostory. Když ten čas pomalu přichází, tak se zjistí, že na to prostě nemá, že na nákup nových prostor nejsou peníze. A nikdo z těch lidí, co v těch kancelářích pracují, to nezpochybňuje. Přesto, když se potom má hlasovat o tom, zda se nové kancelářské prostory budou nebo nebudou kupovat, tak někteří nejsou pro to, aby se nekoupily, byť na ně není. A teď uvádějí různé argumenty, například ty, že vlastně neví, co si ti ostatní myslí, jestli vůbec si to někdy chtějí koupit, a tudíž, že pro to raději hlasují. Někteří zase uvádějí argumenty, že ti, co měli vyjednat nákup těchto prostor, tak nic nedělali, takže je velká šance, že zase nebudou nic dělat, a že proto pro to hlasují. A někteří říkají: nám to vlastně vůbec nevadí, protože když se ta firma nebo skupina více zadluží, tak to bude dobré, protože my pak získáme pozice, které dneska nemáme. Čili čím hůře, tím lépe.

Takhle nějak při vší úctě k těm, co tady mluvili a navrhovali zamítnutí, mi ta argumentace připadá. Nikdo nezpochybnil, že na to dneska nemáme. Přesto z těchto důvodů, že na to nemáme, nezpochybní a nevyvrací, říkají, pojďme zamítnout to odložení. V tomto smyslu mi tedy debata o tom, kdo si co myslí a kdo jaký má záměr, z hlediska toho, zda tento zákon schválit nebo neschválit, připadá naprosto irelevantní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane kolego. A znovu se hlásí pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych rád podotkl, že věřím, že pan předřečník nemluvil ke mně, protože pokud by tomu tak bylo, tak já to takto nemyslím, a řekl bych, že my to takhle nemyslíme. Já jsem ve své řeči uvedl, že tento zákon může být úplně nový, může být novelizovaný ten starý. Ale tento zákon primárně není o penězích, to není. Pokud si ho přečteme, tak zjistíme, že ano, teď by z toho byly vyšší náklady. Ale já nenavrhuji, abychom tento zákon dnes schválili, tedy naším zamítnutím předpokládejme, že by hypoteticky sněmovna nás respektovala a tento zákon nabyl účinnosti. To nenavrhuji.

Tento zákon bude služebním zákonem, i když nebude stát žádné peníze navíc. Služební zákon je totiž o něčem jiném, že někdo bude mít víc peněz. To je primárně o něčem jiném. A může to tak být. V tuto chvíli by to tak nebylo. A ve chvíli, kdy tento zákon vláda za rok sem dá znovu, předělá ho, tak on primárně bude o tom, o čem primárně být má, a to ne o vyšších penězích, ale o stanovení jednotlivých pozic, postů, rozdělení na odborné a politické atd.

Nechci samozřejmě upravovat něčí představu, ale moje představa o zvyšování peněz to v žádném případě není.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A přihlásil se pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já navážu na pana senátora Čunka a budu s ním polemizovat, že to není o penězích. Samozřejmě, a vy to dobře víte, že to je o penězích. Dokonce ty motivace, proč přijmout takový zákon, byly více o penězích než o tom, jak zajistit úředníkům nezávislost. Přece korupční prostředí nesouvisí vůbec s platem, korupční prostředí souvisí s tím, že jsou tu skupiny úředníků, které mají kulatá razítka, a ta kulatá razítka jim umožňují, například památkářům, zastavit stavbu, zastavit opravu, nechat tu stavbu spadnout, ale eventuálně taky ne. To jsou přece ty zajímavosti, že třeba někde policie nepovolí výjezd marketu a někde jinde nebo najednou ho povolí. Někde stavební úřad něco nepovolí, říká, pane, to takhle fakt nejde, a pak se jenom nestačíte divit, že to najednou jde. Je to tedy o moci a o penězích. Státní úředníci je samozřejmě poměrně velká skupina voličů a vlády všeho druhu si chtějí takovou skupinu koupit. Akorát když si ji potom chtěli koupit, tak zjistili, že na to nemají si ji koupit. To je ten hlavní důvod, proč teď jsme v tom problém, v kterém jsme.

A potom ještě jsou tady lidé, kteří káží vodu a pijí víno. Když si dáte práci a podíváte se na internet a půjdete zpátky, jak byl jednotlivé volby a jak nastupovali jednotliví ministři na ministerstva, nebudete se stačit divit, co se tam dělo. A to na internetu jsou jenom ta místa vyšší – náměstci, ředitelé odborů apod., ta nižší nikde na internetu nejsou. A nebudu říkat, které strany to byly, kdy ty výměny byly velmi dramatické. Já jsem si to tehdy sledoval, ale úplně z prozaických důvodů, abych věděl, komu mohu na ministerstvo zavolat. A já jsem za týden zjistil, že už nikomu, protože nikdo z těch úředníků už tam nebyl. A ten ministr byl zrovna z těch, co hlásají, jak je potřeba udělat správnou státní službu, aby ti úředníci měli jistotu.

Jiná věc je, je správa a samospráva, kde já nejsem přesvědčen o tom, a jsem si vědom toho, že každý stát si chce uzurpovat, já tomu říkám národní výborizace, která postupuje v České republice neuvěřitelným způsobem, kdy ministerstva by nejraději ovládala ty úředníky, kteří dělají nejprve státní správu, teď už by ráda ovládala i ty úředníky, kteří dělají samosprávu.

To jsou ta trestní oznámení, že někde prodali cosi levněji, než měli prodat. To je právě ten předmět samosprávy a ten zásadní rozdíl mezi tím, že úřednice matriky, když se někdo chce oženit a přinese doklady, které jsou předepsané, tak ona mu dá to razítko, a nemůže ji zajímat, koho si bere, a protože zrovna tenhle se jí nelíbí, notabene když je to její bývalý manžel, takže mu pak začne říkat, přineste ještě tohle potvrzení a ještě tohle potvrzení. U nás nikdy nikdo neví, kolik vlastně potvrzení potřebujete, a vždycky se dá najít ještě nějaké potvrzení, anebo také nenajít.

No, a pak už jsme u té druhé situace, že už nechtějí jiné potvrzení. Ale já si myslím, že ani to není klíčové.

Ale úředníci samosprávy prostě podle mého názoru nemohou být ve stejném režimu. Jak se hrozně líbí Benešovu školení, školení, to jsou miliony, které se utratí za školení.

A tady byla řeč o evropských penězích. Já mám vyfocenou tu tabulku na úřadě, když školili pracovníky sociálky za evropské peníze, jak mají radit sociálně slabým, aby byli sociálně silnými. To je něco naprosto neuvěřitelného, jak ta eura takhle tečou do toho kanálu: A pojďte ještě na oběd, my ty prachy musíme utratit, protože kdybychom je náhodou neutratili, tak budeme mít problém, my to musíme utratit.

Jednou byla taková schůzka, kde byl někdo z Evropské unie, a už půl hodiny jsme se představovali, a já říkám, kdy už přijdeme k věci? No ne, já musím vykazovat hodiny, a když nevykážu ty hodiny, že jsem tady byl – a to jsou ty neziskovky, co vykazují účastníky konference jenom proto, aby měli prezenční listinu, tak tam napíší i svoji tetu, aby ta eura přitekla do té organizace.

Myslím si, že zásadní rozdíl mezi státní správou a samosprávou je ten, že státní správa má mít pokud možno pregnantně určeno, co jak je. Policista má vědět, že když se rychlost překročí o 10 km, je to tisíc, o 20 km dva tisíce a o 30 km tři tisíce. A nemůže mít žádné uvážení, víte, kdyby... A první, co vám řekne, je: Víte, kolik vám za tohle mohu dát? Za to vám mohu dát až pět tisíc, a vy omdlíte: A nešlo by to nějak jako za tisíc třeba nebo za dva, bez bodu, s bodem?

Já si to prostě nemyslím. Jsme pořád obětí toho sloučeného modelu, který jsme tady tak slavně zavedli a teď tak neslavně nevíme, co s ním.

A pak o tom kázání vody na konkrétním příkladě. Víte dobře, náš kancléř končí. A slyšeli jste někdy, že něco dělal špatně? Já jsem nikdy nic takového neslyšel, a přesto končí. A bude jiný kancléř, který bude určitě zcela nepochybně vybrán naprosto správně, akorát se po něm bude vyžadovat znalost angličtiny C1 nebo jako se to jmenuje, což ne každý umí, a nevím, proč by to tady měl umět. Ale dobrá, to je jiná věc. A dokonce ani bych se pro to nezlobil, protože ve Spojených státech nastoupí prezident a všichni vědí, že s ním nastoupí jeho ekipa. A nastoupí jiný prezident a s ním zase jeho ekipa. To je jeden systém.

My máme ten evropský systém, kdy říkáme, ať se to měří nahoře. A také si všimněte, ono to zase není tak hrozné. Někteří úředníci jsou na těch ministerstvech opravdu už tak dlouho, že jsem před třiceti lety už četl jejich názory k zákoníku práce, a oni je mají pořád dneska. Jsou jako ta celnice, co byla na té východoněmecké straně, co mi do toho trabanta píchala dráty, a den poté tam byla v západoněmecké uniformě a říkala: Guten Tag, Herr Kubera – jak se změnila najednou ze dne na den, byla uctivá. A ti někteří ministerští jsou tam tak dlouho, že už nic nového vymyslet nemohou a vymýšlejí to pořád stejně, a ještě se nenašel ministr, protože to ani není v jeho silách, aby je převálcoval, protože jich je hodně a oni vždycky převálcují jeho.

A to vidíte na některých návrzích zákonů, že to není z pera pana ministra Drábka. Já jsem tady kritizoval za ty převody úředníků, ale to on opravdu nevymyslel, aby tam napsal: my vám vezmeme tolik, a když se vám to nebude líbit, tak to dejte na ministerstvo, a to zase rozhodneme my. To je přece geniální, to by ministr ani nevymyslel, to musí vymyslet nějaký úředník, který už je tam právě hodně dlouho.

Byl bych tedy rád, kdybychom nekázali vodu a pili víno, protože ono to tak vždycky bude. Jestli si myslíte, že nějaký služební zákon zabrání tomu, aby se někdo nezbavil toho, koho tam nechce, tak to vám garantuji, že to není v žádné společnosti možné, a existuje tisíc jiných způsobů, jak se takového člověka zbavit docela elegantně, dohodou a bez problémů. A nakonec tady to vidíte, že to docela dobře funguje bez velkého hluku. Tudy tedy asi cesta nevede.

Pokud jde o odměňování, já si moc dobře vzpomínám, co kdysi v devadesátých letech bylo takzvané osobní hodnocení, to byly v podstatě prémie. Postupem času ovšem úředníci ministerstva přišli na to, že takhle je to špatně, protože to se taky někomu mohlo stát, že by ty prémie neměl, tak učinili osobní hodnocení součástí platu, takže ono už se tak jenom jmenuje, ale v podstatě je neodebratelné, nebo tak složitě odebratelné, že to skoro nejde. Motivace tedy není. Ono se lehce řekne, úředník ať má pevný plat, ale naši úředníci jsou přece zvyklí 50 let na vánoční odměny, předvánoční odměny, prostě oni bez odměn neumějí žít, protože my jsme na to tak zvyklí všichni, že nějaké odměny vždycky byly. Oni nepřistoupí na to: dáme vám velký plat, ten budete mít pořád a odměny nebudou. Jak jim přidáte, tak hned se zase ptají, a kdy budou nějaké odměny, vždyť jsou tady Vánoce, tak musejí být samozřejmě nějaké odměny.

To, že vůbec by měl stát určovat samosprávě platy, je úplně absurdní. To jsou ty případy, kdy ministr zdravotnictví naslibuje lékařům peníze, stát udělá pěkně tabulku, ministerstvo to napíše, třída jedna, dva, tři, osm, akorát platí to někdo jiný. Takové tabulky bych chtěl taky dělat. To to hezky vypadá, jak tomu či onomu zvýšíme platy, když to my neplatíme. A to je přesně ten příběh. Budeme tedy mít služební zákon, úředníci samosprávy budou ve stejném režimu jako státní úředníci – jen malá maličkost: nebude je platit příslušné ministerstvo, ale samozřejmě příslušný samosprávný úřad, na kterém pracuji. No panečku, to je stejné, jako nám předávají pořád tu státní správu, a ty peníze jaksi za ní nepřicházejí. Kdyby to museli platit ze svých rozpočtů, každá kapitola, každé ministerstvo, tak oni by si rozmysleli vymýšlet si, kolikrát se musí denně kontrolovat písek na pískovišti, protože by museli na to dát peníze.

Mimochodem, ten problém ročních platů, já už na něj upozorňuji dlouho, je to jediný způsob, jak v České republice vyjasnit vztahy mezi jednotlivými sociálními skupinami. Protože tak, jak je to teď, tak vám klidně bude každý tvrdit, že bere tak malý plat, že se za to nedá vyžít, protože on vezme tu první kolonku, kde není to zavedení, osobní hodnocení a ty další. Takže když se to hodí, tak se řekne, že učitel dělá za 12 tisíc, ale on žádný ve skutečnosti za 12 tisíc nedělá, protože když mu k tomu přičtete toto, tak ono to není za dvanáct. A když mu přičtete i ty odměny, tak je to zcela zkreslené, viz ti úředníci na ministerstvech, kteří si vydělávají víc než ministři, protože oni plat mají přiměřený podle tabulek, ale odměna je volná, ale to už nikdo nepočítá. Ale ve chvíli, kdy to bude roční plat, tak každý ví, aha, tenhle měl roční plat milion, tenhle dva, tenhle 200 tisíc, tenhle 300 tisíc, a můžete vůbec srovnávat, jak ty jednotlivé sociální skupiny na tom jsou.

Já bych se tím příliš nevzrušoval, spíše by vláda měla dělat ten zákon ne s ohledem na volební výsledky, ale racionálně. Ono skutečně to velmi svádí. A tak to svádí všechny možné sociální skupiny k tomu, aby byly nějak podplaceny, protože si někteří politici myslí, že to bude mít vliv na jejich volební výsledek.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A zdá se, že se do obecné rozpravy už nepřihlásil nikdo, takže já ji končím. A ptám se pana navrhovatele, který jistě bude mít k čemu se vyjádřit.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, já téměř nebudu mít k čemu se vyjádřit. Tentokrát jsem skutečně diskusi sledoval s velkým zájmem, a vzhledem k tomu, že řada řečníků odpovídala na náměty předřečníků, tak já už k tomu nemám příliš co dodat, nebyl jsem ani vyzván k žádnému doplnění co do informací, nebyla mi položena žádná otázka. Pouze pan místopředseda Pithart se vyslovil, že by chtěl znát skutečné motivy předkladatele, co se týká odložení účinnosti. K tomu se samozřejmě vyjádřím.

Tyto motivy, alespoň pro mne jako pro předkladatele, mluvím za sebe, jsou naprosto jasné. Zaprvé, neúnosné náklady, což v současné době – a jenom odkazuji na to, co tady bylo v diskusi řečeno – kdy naopak potřebujeme snižovat náklady na provoz státu, jsou ještě mnohem nepřijatelnější, než to bylo v letech 2002, 2003, 2004, kdy jsme byli v období velmi silného ekonomického růstu.

Druhá základní překážka je legislativní překážka, tak jak o tom mluvil pan senátor Čunek. Ten zákon je prostě 10 let starý a v každém případě, i kdyby měl nabýt účinnosti, tak by musel být velmi významně novelizován.

Třetí věc, kterou bych chtěl k tomuto tématu podotknout, je, že ministerstvo vnitra zpracovává věcný záměr zákona o úřednících. Chci tím tedy vyvrátit všechny možné úvahy nebo spekulace o tom, že záměrem je zákon zrušit a nenahradit ho ničím jiným, tedy nepřipravovat novou úpravu. Podle mých informací věcný záměr je před dokončením, půjde standardním způsobem do připomínkového řízení, na základě toho se bude psát tak, jak standardní legislativní pravidla říkají, paragrafové znění, takže tento proces je v běhu.

Děkuji za obsáhlou diskusi, bylo to pro mě poučné. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já bych stručně zareagoval na 2 věci, které se tady objevily v debatě. První zmínil pan senátor Kubera – nebylo zcela jasné, když mluvil o tom, že zákon se má vztahovat jak na úředníky státní služby, tak i na samosprávy. Ten zákon, jehož odložení tady projednáváme, se nevztahuje na samosprávy, takže tady nikdo nestanovuje samosprávě, kolik má platit svým zaměstnancům.

A druhá věc, na kterou bych zareagoval, to je něco, s čím se tady setkáváme v poslední době, nebo pravděpodobně to tak bylo vždy, já jsem tady služebně poměrně mladý, ale už i za tu krátkou dobu, co jsem tady, jsme narazili mnohokrát, že se argumentuje: Milý Senáte, rychle nám to musíš schválit, protože už nám nezbývá čas. Ta nebohá vláda by přece za ty 2 měsíce nemohla tu státní službu připravit. No, ta nebohá vláda měla jednat dostatečně včas a tento zákon měla předložit v dostatečném předstihu. Abychom tady jednali pod tlakem, že něco musíme udělat jenom proto, že na to není dostatek času, to si myslím, že je pro Senát nedůstojné. A na tuto argumentaci bychom neměli naskakovat.

Já proto trvám na návrhu, který byl schválen ústavně-právním výborem, abychom tento návrh zákona zamítli.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Nyní zpravodaj garančního výboru pan senátor Čáslava.

Senátor Pavel Čáslava:  Já se jenom omezím na statistické shrnutí obecné rozpravy. Čili vyslechli jsme 10 vystoupení senátorek a senátorů, jeden senátor vystoupil dvakrát. Zazněl zde z ústavně-právního výboru návrh zamítnout, potom můj návrh schválit, a byl zde avizován pozměňovací návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A já konstatuji, že první, o čem budeme hlasovat, je návrh schválit, a znělkou přivolám kolegy z kuloárů.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Nyní budeme hlasovat.

Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 22, proti bylo 36. Návrh na schválení nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o dalším návrhu, a to je návrh zamítnout. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo. Já konstatuji, že v hlasování pořadové č. 18 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo pro vyslovilo 36, proti bylo 23. Tento návrh byl přijat.

Nyní musíme určit – pověřit senátory, kteří půjdou obhájit tento náš výsledek do Poslanecké sněmovny.

Zeptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce tohoto úkolu zhostit? Nechce. Pan senátor Dienstbier? Pravděpodobně ano. A já prosím ještě o jedno jméno. Prosím.

Senátor Tomáš Kladívko:  Paní místopředsedkyně, já bych si dovolil zpochybnit toto hlasování, protože jsem hlasoval NE, a jsem jediný, kterému se objevilo ANO.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  To byl pan senátor Kladívko. Ptám se pana senátora, jestli chce, aby se hlasovalo znovu? Je to procedura, takže o tom ale musíme nyní hlasovat.

Takže budeme hlasovat o tom, že toto hlasování proběhne znovu. Pan senátor Kladívko upozornil velmi rychle na tuto chybu, takže já spouštím v tuto chvíli hlasování.

Kdo souhlasí s opakovaným hlasováním o zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí s opakovaným hlasováním, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 61, proti 0. Návrh byl přijat. A znovu budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Takže znovu hlasujeme o návrhu zamítnout. Já zahajuji toto hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Toto hlasování skončilo. A já konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 35, proti bylo 27. Návrh byl přijat.

Teď nám zbývá dokončit pověření. Prvním, kdo se přihlásil k tomu, že půjde náš výsledek hlasování předat do Poslanecké sněmovny, byl kolega Dienstbier. A já poprosím o druhé jméno. Pravděpodobně by to měl být někdo z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Prosím tedy – všichni se bojí jít do Poslanecké sněmovny. Paní senátorka – souhlasí.

Takže budeme hlasovat o tom, že pověřujeme pana senátora Dienstbiera a paní senátorku Bayerovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s těmito našimi kolegy, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti byla 0. Návrh tedy byl přijat.

A tím končíme projednávání tohoto bodu.

Já děkuji zpravodajům, děkuji panu ministrovi.

A přistupujeme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci

Tisk EU č. N 071/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 71/08, N 71/08/01 a N 71/08/02.

Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, aby nás seznámil i s tímto materiálem.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, cílem návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci je prodloužit úpravu pravidel, která byla dočasná. Jsou to pravidla pro čerpání Evropského fondu, tzv. globalizačního fondu, tedy správně evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, která byla přijata v souvislosti s globální ekonomickou krizí v roce 2009. A byla přijata tedy na období do roku 2013.

Dovolte mi, abych jen krátce shrnul pozici České republiky. Česká republika ke globalizačnímu fondu zaujímá dlouhodobě skeptický postoj, protože tento nástroj nepovažuje za systémově správný a efektivní prostředek pro omezování negativních dopadů globalizace na trh práce. ČR v roce 2009 v průběhu předsednictví dojednala kompromisní návrh revize nařízení, která jednak zjednodušila definice a postupy, a jednak došlo k tomu, že výjimečně bylo možno použít fond na pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v období hospodářské krize.

Konkrétně bych chtěl říct, že tento globalizační fond byl dosud v podmínkách ČR použit pouze jednou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Pardon, pane ministře, já poprosím poněkud rušnější debatu v sále, aby vám umožnila v klidu představit materiál. Prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Pouze v jednom konkrétním případě, to znamená ten mechanismus není ani v České republice nijak výrazně používán. A já mám za to, že standardní metody trhu práce jsou mnohem efektivnějším řešením, než způsob, jak ingerovat do této oblasti z pozice evropské úrovně.

Evropský parlament bude návrh Evropské komise poprvé projednávat. Samozřejmě nedá se předjímat výsledek, ale spíše předpokládám pozitivní postoj. A my samozřejmě poté budeme dále pokračovat v jednání o konečném znění. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N/71/08/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, pane ministře. Evropský globalizační fond, ve zkratce řečeno, byl zřízen právě, jak říkal pan ministr, na podporu pracovníků postižených globalizací v obchodě. A ten původní cíl, který dával tomuto fondu 500 milionů euro ročně k dispozici, nebyl naplňován. V době krize, jak říkal pan ministr, Komise změnila využívání toho fondu, zaměřila jeho strukturu také na krizové období, a jednak změnila počet pracovníků, kteří mohou být těmi, kteří budou přijímat podporu z 1000 na 500, druhá změna, která nastala, byla zvýšení podpory z 50 na 65 %, a ta třetí významná změna, že prodloužila dobu, po kterou je možné prostředky užívat.

Zpočátku ten fond byl skutečně využíván mizivě. Máme tady k dispozici informace, které říkají, že v roce 2007 z té částky bylo čerpání 51 milionů Kč z 500 milionů Kč. V roce 2008 to byla částka už jenom 20 milionů z 500 milionů Kč. Potom došlo k té změně, o které jsem mluvil, ta změna se projevuje také v tom, že se zvýšil zájem o využívání tohoto fondu v zemích EU, a v roce 2009 byla ta částka, kterou čerpaly země EU, ve výši 31 milionů euro. Čili asi orientačně jedna třetina toho množství peněz, nebo euro, které byly k dispozici. A kdybych měl rozlišit, kam ty peníze šly, tak z 25 % šly právě na ten původní záměr fondu globalizace, a 75 % šlo na věci, které se týkají krizových opatření. V roce 2010 dosáhla ta částka také 132 milionů Kč, přičemž podíl peněz, které šly na podporu zemí, které požádaly o krizové řešení, těch bylo 87 %, a na tu část původního záměru fondu bylo 13 %.

Kdybych tedy měl vyhodnotit tento způsob užívání fondu, tak lze říci, že na původní cíl fondu jde asi 15 % a na podporu, která se týká žádosti z nového zaměření fondu související s hospodářskou krizí jde 85 % fondu. Přitom fond začíná být čerpán, a výrazně více čerpán v té části krizové podpory, než v té původní části. Pan ministr říkal, že pozice české vlády je trvalá, že tedy česká vláda má k tomuto fondu od začátku rezervovaný postoj. Ten rezervovaný postoj se také projevuje v usneseních našeho Senátu, které jdou jako doporučení do našeho pléna. My se tím zabývali naposled v loňském roce, s tím, že jsme vzali na vědomí pozici České republiky i vývoj v těch záležitostech, které se týkají vývoje okolo tohoto globalizačního fondu.

V současné době probíhá intenzivní jednání na úrovni poradních sborů, kde tuto českou pozici zastává také řada významných evropských silných zemí. Nicméně je tady velká skupina zemí, které trvají na tom, aby ta výjimka, která platí do roku 2011, byla prodloužena i pro období do roku 2013. A uvažuje se o využití tohoto fondu i v následujícím finančním rozpočtovém rámci. Čili po roce 2014. Tam ta pozice České republiky je obdobná té pozici, kterou jsme zastávali v tomto období.

To je potřeba říci k tomuto fondu. Nicméně při tom posledním loňském jednání, kdybych měl vycházet z pozice, kterou nám prezentoval na jednání výboru zástupce vlády, tak já si dovolím citovat, co v té pozici vlády bylo uvedeno.

V přirozené rámcové pozici se uvádí, že v roce 2009 se situace změnila, neboť i z České republiky začaly odcházet výrobní kapacity, a zároveň se v důsledku ekonomické krize zhoršila situace na trhu práce. Česká republika proto analyzovala možnosti využití fondu globalizace jako doplněk čerpání Evropského sociálního fondu. V průběhu příštích 2 let, kdy dočasně platí výhodnější podmínky pro spolufinancování. Za tím účelem využití prostředků z fondu globalizace zpracovává ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době cílený program, který bude obsahovat konkrétní aktivační nástroje, časový harmonogram, objem finančních prostředků včetně zdroje krytí a pravidla pro řízení a kontrolu realizace programu.

To bylo součástí pozice vlády. A já jen pro vaši orientaci, nerad zdržuji, ale řeknu, že tady působí vedle sebe v Evropské unii dva fondy. Jeden, o kterém teď mluvíme, to je ten globalizační, a Evropský sociální fond. Pan ministr říkal, že využíváme více toho Evropského sociálního fondu, tam je také ten podíl dotace 85 %, 15 % vlastní zdroje. A tyhle fondy se od sebe liší především tím, že Evropský sociální fond je tvořen víceletými programy na podporu strategických dlouhodobých cílů. Kdežto ten Evropský globalizační po své korektuře poskytuje jednorázovou časově omezenou individuální podporu zaměřenou přímo na pracovníky propuštěné v důsledku globalizace obchodu nebo finanční a hospodářské krize.

V České republice tento fond využila pouze jedna společnost, maloobchodní společnost, která ovšem je vlastněna britsko-holandskými vlastníky, a ti to použili na podporu asi 460 propuštěných zaměstnanců firmy Unilever.

Já jsem tu poznámku k tomu, co vláda připravovala, řekl záměrně, protože ona se také zobrazuje v usnesení našeho výboru, které máte před sebou, a to je v tom článku 2, kde vyzývá doporučení našeho výboru k dnešnímu plénu, nebo připomíná závazek vlády vypracovat cílený program pro zlepšení čerpání českých podniků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který bude obsahovat konkrétní aktivační nástroje pro propuštěné zaměstnance, časový harmonogram, jejich realizace, počty zařazených propuštěných zaměstnanců, objem plánovaných finančních prostředků, včetně zdroje finančního krytí a pravidla pro řízení a kontrolu realizace programu.

Tolik k tomu, co je doporučení, které tvoří přílohu našeho usnesení, které máte před sebou. Já jen malou poznámku, že skutečný Evropský sociální fond, jak říkal pan ministr, je zakotven v našich podmínkách podpory, má také svůj odbor na ministerstvu práce a sociálních věcí, obsazovaný kompetentními lidmi, kteří jsou schopni pomáhat při žádostech z Evropského sociálního fondu. Nicméně ten fond globalizační doposud tento servis zatím nemůže poskytovat, protože – pokud se podíváte na stránky ministerstva práce a sociálních věcí a nebo úřadu práce, tak tam takováto nabídka pomoci zatím neexistuje.

Možná, a to já teď nedokážu přesně odhadnout, ten fond není příliš šťastný. Myslím řada států a firem ho využívá, využívá ho pilně. Já jsem na výboru také citoval z poslední informace, kdy Evropský parlament a Rada uvolňovaly prostředky pro Irsko, ve třech případech, a bylo to uvolnění prostředků, které se týkaly pro mě těžko uchopitelných žádostí. Všechny tři se týkaly stavebnictví. A ta jedna z nich obzvlášť vyčuhovala s tou žádostí, protože se týkala řešení problémů propuštěných pracovníků 1565 firem působících v oblasti stavební činnosti. Přičemž na každého pracovníka to byl příspěvek ve výši 240 000 Kč. Pokud bych to měl převést na naše peníze. A všechny tři žádosti se tedy týkají oboru stavebnictví. Dohromady je to asi 3500 firem s průměrně asi 2 pracovníky na firmu, kteří požádali, a uspěli, o podporu z tohoto globalizačního fondu.

To je jenom ilustrativní informace. Jak s ní bude nakládáno dál, těžko odhadovat. Čili vy máte před sebou doporučení našeho výboru pro záležitosti EU, který ve svém usnesení k tomuto tisku:

Po úvodní informaci Vladimíra Šišky, 1. náměstka ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávy senátora Václava Koukala a po rozpravě výbor: 1. Přijímá k návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení Evropského společenství č. 1927 z roku 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci doporučuji, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučení citovat nebudu, máte ho k dispozici. 2. Doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského společenství č. 1927 z roku 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. 3. Určuje zpravodajem pro výbor na schůzi Senátu ČR senátora Václava Koukala. 4. Pověřuje předsedou výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. To je moje zpravodajská zpráva včetně tedy doporučení našeho výboru.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Skoro nelze už nic ani doplňovat k té důkladné zpravodajské zprávě, ale já chci jenom připomenout bývalé staré usnesení Senátu, týkající se právě struktury a vytvoření globalizačního fondu. A těm novým chci připomenout, že ten globalizační fond vznikl za poměrně podivných okolností, kdy staré členské státy EU omezily přístup pracovníků z nových členských států do svého prostředí, protože byl volný pohyb kapitálu, tak se přesunuly firmy do nových členských států, kde byla levnější pracovní síla. A nastalo to, že firmy, majitelé firem začali uzavírat některé své továrny na území starých členských států, protože tamní pracovníci nebyli schopni dělat za nižší mzdu.

Tak došlo k tomu, že tito zaměstnanci se stávají nezaměstnanými. A v EU vznikl veliký tlak na to, aby bylo využíváno z evropských peněz, z evropského rozpočtu peníze na potřeby těchto pracovníků, kteří byli de facto ve zkrachovalých firmách.

Paradoxně tedy chudší nové členské státy s hůře zaplacenými zaměstnanci sponzorovaly ty bohatší státy. A to je to, co nám principiálně vadilo. A také nám velice vadilo to, jakým způsobem ten fond byl naplňován. Ten neměl svůj rozpočet, ale byl vytvářen z toho, co se nevyčerpá, právě z kohezní politiky a ze strukturálních fondů. Největšími čerpateli této politiky jsou ty, které nejsou tak vyvinuté. A to byla druhá věc, která nám velice vadila.

Teď sice pravda dochází k tomu, že se z 80 % mění ta orientace na protikrizový balíček, a to může postihnout jakoukoli zemi, ale je logické, že pravděpodobně těmi většími, kteří budou čerpat z tohoto rozpočtu, budou lidé, kteří jsou na vyšší úrovni, jsou ze starých členských zemí, kteří měli možnost a daleko více času se přizpůsobit. Nejen krizi, ale i jiným podmínkám. A proto si myslím, že je třeba spíše bránit a zamezovat tomu, aby docházelo k nabývání finančních prostředků do tohoto mobilizačního fondu. A nebo jej alespoň, tak jak říká naše usnesení, začlenit skutečně pod politiku, kohezní politiku, a nevyřazovat ho z toho systému kohezní politiky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Nebudu se tázat ani pana předkladatele, vůbec nikoho, protože zbývá než přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Václav Koukal. Jak je tedy uvedeno v senátním tisku N 71/08/03. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Hlasování skončilo, děkuji vám. Aktuálně přítomno bylo 59 senátorek a senátorů, kvorum bylo 30. Pro 47, proti nikdo. Takže návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji panu předkladateli, děkuji i zpravodaji.

A my projednáme další bod našeho pořadu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 204

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 204. Návrh uvede paní poslankyně Ivana Řápková. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.

Poslankyně Ivana Řápková:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám představila novelu zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Předkládaná novela přináší v podstatě dvě změny. V prvé řadě umožní novela uzavřít dohodu o srážkách, což v současné době není možné, neboť dnes § 48, odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi říká: Dávky nemohou být předmětem dohody o srážkách. Tedy v případě přijetí novely tak odpadne důvod, aby dlužník nemohl plnit respektive hradit své závazky dobrovolně.

Druhou změnou je umožnit, aby příspěvek na živobytí podléhal výkonu rozhodnutí, a to tak, aby vždy zůstalo zachováno existenční minimum příjemce dávky a společně posuzovaných osob. To tedy znamená, že předmětem výkonu rozhodnutí by byl rozdíl mezi životním a existenčním minimem, přičemž zachování právě existenčního minima je plně v souladu s Listinou základních práv a svobod. V případě dětí musí být dle platné legislativy vždy zachováno životní minimum, respektive existenční minimum vůči dětem není vůbec stanoveno.

Dovolím si upozornit, že v systému pomoci v hmotné nouzi jsou vypláceny 3 dávky: mimořádná okamžitá pomoc, doplatek na bydlení, a právě již zmiňovaný příspěvek na živobytí. Právě předkládaný návrh se týká jen a pouze příspěvku na živobytí. Další dvě dávky vyplácené podle tohoto zákona, tedy zákona o pomoci v hmotné nouzi, nejsou návrhem dotčeny. Také další dávky vyplácené v systému státní sociální pomoci nejsou tímto návrhem dotčeny.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, co je cílem předkládaného návrhu?

Je to v prvé řadě odstranění nerovnosti při vymáhání pohledávek. Pokud na straně jedné můžeme exekuovat důchody, invalidní důchody, rodičovské příspěvky, mateřskou, nemocenskou apod., proč na straně druhé bychom neměli exekuovat příspěvek na živobytí jako jednu z dávek? A právě toto opatření by mělo vést lidi k tomu, aby se chovali odpovědně a nespoléhali se pouze na bezmeznou pomoc státu. Vždyť na dlužníky, kteří pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi, a nemají snahu své druhy hradit, dnes v podstatě neexistuje žádný právní nástroj. A v případě, že se jedná o dlužníka, který neplatí pokuty za přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití nebo ničení majetku, vyvolává to v něm pocit nepostižitelnosti, což logicky vede k nárůstu agresivity a zvyšující se kriminalitě, s čímž pak souvisí i zvyšování sociálního napětí.

Domnívám se, že stát prostě musí být schopen si vymoci právo. A pokud všichni ostatní hradí, nebo respektive musí hradit své závazky, proč by tak neměli činit i ti, kteří jsou zapojeni do systému pomoci v hmotné nouzi?

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tato novela je jedním z mnoha opatření, které by mělo nebo mohlo pomoci starostům řešit jejich problémy v jednotlivých obcí. Proto také mnoho z nich tento návrh podporuje, a to bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Dovoluji si vás tedy laskavě požádat o schválení předloženého návrhu, případně o vrácení této novely s pozměňovacím návrhem do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 204/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Čáslava. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 204/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně.

Zaprvé co se týká zpravodajské zprávy. Zákon k nám přišel 30. září, a 31. října uplyne tedy lhůta pro projednání. Jak už jsme slyšeli, návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně poslankyně paní Ivana Řápková a paní Lenka Kohoutová 23. února letošního roku. O 2 dny později byl návrh zákona zaslán k vyjádření vládě. A ta k němu přijala stanovisko usnesením, kde nevyjádřila souhlas, ani nesouhlas s návrhem zákona, uplatnila k němu však některé věcné a formální připomínky. Je potěšitelné, že pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně připomínky vládní iniciativy byly akceptovány.

Sněmovna začala zákon probírat 10. května. A jeho projednání skončilo 20. září letošního roku. Obecně lze říct, že tento návrh zákona si klade za cíl umožnit, aby jedna z dávek pomoci v hmotné nouzi za určitých podmínek podléhala výkonu rozhodnutí. Ty dávky pomoci v hmotné nouzi jsou celkem 3. Toto se týká příspěvku na živobytí.

A potom – spíš pro argumentaci k diskuzi, jež patrně bude následovat, by bylo dobré, kdybychom si všichni objasnili pojmy, co to je příspěvek na živobytí, co to je životní minimum, co to je existenční minimum. Protože v mnohých důvodových zprávách se tyto pojmy nevysvětlují a nebo se nepoužívají přesně.

Mohla by tedy za určitých podmínek podléhat výkonu rozhodnutí. Respektive aby mohla být potom předmětem dohody o srážkách, kdy jednou ze smluvních stran by byl orgán moci výkonné nebo orgán územního samosprávného celku. Já už bych teď nemusel pokračovat ani v té zpravodajské zprávě. A kdybych jenom rozebral poslední dvě citované věty, pak bych jako člen ústavně-právního výboru musím konstatovat, že minimálně ve dvou případech tento návrh zákona porušuje naši legislativu. Ale k tomu později.

O údajných kladech tohoto návrhu tady mluvila paní předkladatelka.

K negativům by se dalo zařadit to, že bylo poukazováno i na to, jaký je účel dávek pomoci v hmotné nouzi, resp. návrh dotčeného příspěvku na péči a za jakých podmínek je tato dávka poskytována. Potom, jaké dopady se mohou projevovat při uplatnění navrhované úpravy. To, že nebude mít v podstatě žádný dopad na ty, kteří jsou dlouhodobě neaktivní a podle platné úpravy mají příspěvek na živobytí na úrovni částky existenčního minima, takže jejich pozice se tato navrhovaná úprava nějak nedotkne. Odkazuji i na paní poslankyni, která tvrdila, že existenční minimum jim bude určitě zachováno.

A také je nutno říct, že těmito navrhovanými změnami jsou řešeny vlastně dopady toho existujícího stavu problému – tedy následky. Neřeší se ale příčiny.

Několik slov k legislativní souvislosti. Existují na to rozdílné názory, jež mohou vycházet z odlišného věcného přístupu k určitým už jsoucím problémům a v možnostech jejich řešení. V tomto smyslu jde zejména o věcné a politické posouzení vhodnosti účelnosti navrhované úpravy.

Zaměřím se pouze na ty dvě, dle mého mínění, a většiny kolegů z ÚPV – dva zásadní rozpory.

Z hlediska legislativního při všeobecném pohledu na to, co a v jakých směrech se navrhuje změnit, nezbývá, než vyjádřit právní názor, že jde o řešení, jež je svým pojetím nesystémové. Už jsem se o tom zmiňoval, o důvodech nebo důsledcích a příčinách. Jak totiž zákon o pomoci v hmotné nouzi vyjadřuje již ve vymezení předmětu své úpravy – tento zákon upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Teď si tu dovolím odcitovat krátkou pasáž z Listiny základních práv a svobod, kde se tvrdí – každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

Na tento návrh pak navazuje další úprava, další ustanovení, kde např. v podmínkách nároku na příspěvek na živobytí se stanoví, že nárok na tuto dávku má osoba v hmotné nouzi. Podotýkám, skutečně nárok. Jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob... atd.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Nezlobte se, pane senátore, ale to je do vašeho vystoupení. Pokud výbor nepřijal žádné usnesení, tak stačilo, kdybyste nás seznámil s tímto faktem – a pak samozřejmě v rozpravě můžete vystoupit. Do zprávy zpravodaje, já se velmi omlouvám, to nepatří. Ale – jestli už jste u konce...

Senátor Miroslav Nenutil:  Dobře, pane místopředsedo. Budu respektovat vaši poznámku. Vycházel jsem pouze z uvedených faktů. Své osobní postoje jsem chtěl vyjádřit jako řadový senátor v diskusi. Ale máte-li tento názor, patrně mi nezbývá nic jiného, než se s ním ztotožnit. A zbytek tedy řeknu v diskusi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ještě jednou se omlouvám. Děkuji. Prosím, pane senátore, posaďte se také ke stolku zpravodajů. Nyní má možnost vystoupit zpravodaj VZSP kolega Pavel Čáslava. Bere si slovo, prosím.

Senátor Pavel Čáslava:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor projednával tuto předlohu nadvakrát. Poprvé v minulém týdnu a naposledy včera. V tom prvním projednávání se na výboru konstatovaly určité legislativně-technické problémy tohoto návrhu, na které paní předkladatelka, přesněji řečeno, předkladatelky, zareagovaly tak, že připravily pozměňovací návrh, který jsem si já osvojil. Na včerejším projednávání našeho výboru jsem je přednesl. Vzápětí na to se náš VZSP ve svém 48. usnesení z 16. schůze konané dne 25. 10. 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, usnesl. K senátnímu tisku č. 204.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů poslankyně Mgr. Ing. Ivany Řápkové, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na plénu mě.

Pozměňovací návrh je v příloze tohoto usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásila paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, k předloženému návrhu zákona lze poukázat na to, že jakkoliv se jeho věcný záměr může jevit jako opodstatněný, potřebný a účelný, z hlediska samotného pojetí návrh zákona a k jeho obsahu nezbývá než konstatovat, že jde o návrh zákonné úpravy, kterou lze charakterizovat spíš jako úpravu právně problematickou, než úpravu, která by mohla být akceptovatelná pro Senát. V tomto směru lze hodnotit jak návrh zákona v jeho znění, postoupeném z Poslanecké sněmovny, tak návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které Senátu doporučuje k přijetí VZSP. Tyto pozměňovací návrhy řeší jen zčásti problém, který je v předloženém návrhu z hlediska změn navrhovaných v občanském soudním řádu, kde se podle pozměňovacích návrhů má úprava řešit v ustanoveních zařazených pod společným nadpisem "Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí".

Podstata problému je v tom, že místo toho, aby se případně hledalo řešení spočívající ve změně podmínek pro zařazení a vedení v systému hmotné nouze ve vztahu k osobám, které opakovaně a hrubým způsobem porušují své povinnosti, navrhuje se řešení vycházející z toho, že jedna z dávek pomoci v hmotné nouzi, a to příspěvek na živobytí, má podléhat exekucím, aniž by se cokoliv změnilo na dosavadních podmínkách pro jejich poskytování.

Takto pojatá úprava ve svém důsledku povede v některých případech k situacím, které lze stěží akceptovat jak z hlediska samotného pojetí zákona o pomoci v hmotné nouzi, tak i z hlediska ústavnosti.

Jako příklad lze uvést situaci, kdy navrhovaná úprava bude uplatněna vůči osobě, které bude poskytován příspěvek na živobytí, což podle zákona o pomoci v hmotné nouzi znamená, že její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob a výše příspěvku na živobytí bude činit rozdíl mezi částkou živobytí osoby a jejím příjmem, resp. rozdíl mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem těchto osob.

Částka živobytí bude s výjimkou nezaopatřeného dítěte činit částku existenčního minima. S tím, že ve stanovených případech může dojít k jejímu zvýšení. Jedním z důvodů zvýšení částky živobytí je případ, kdy zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování. S tím, že částka živobytí se zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 504/2006 Sb., v níž se v § 3 stanoví zvýšení částky živobytí z důvodu dietního stravování. Jde celkem o 10 typů diet, o nichž jsou stanoveny částky od 960 do 2680 Kč. Jestliže tedy osoba pobírající příspěvek na živobytí bude diabetikem a bude jí v souladu s § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi zvýšena částka na živobytí, podle navrhované úpravy by o takto zvýšenou částku měla při výkonu rozhodnutí přijít.

V zásadě tytéž důsledky by měly nastávat i v případě, že by ke zvýšení částky živobytí došlo podle § 29 zákona u některé z osob společně posuzovaných, včetně nezaopatřených dětí. Podle návrhu se má u nezaopatřených dětí zachovat jen jejich životní minimum. Takové důsledky, pro které navrhovaná úprava vytváří právní prostor, by již mohly být zřejmě považovány za hranicí ústavnosti.

Ještě bych se chtěla vyjádřit, jak tady paní navrhovatelka říkala, k tomu, že stát musí být schopen si vymoci právo. Já myslím, že stát by to měl umět a v mnoha případech to umí. Protože už v současné době při neplnění povinnosti klientů pobírajících sociální dávky jim je odnímáme a vyplácíme jen existenční minimum, zejména u těch, kteří neplní povinnost odpracování 20 hodin veřejné služby. Jde jak o samostatné osoby, tak i o osoby společně posuzované.

Ještě bych chtěla, aby tady zaznělo, že existenční minimum je ve výšce 2020 Kč od roku 2009, i když bylo spoustu zdražení, tak tato částka se nenavýšila. Je to minimální hranice peněžních příjmů, které se považují za nezbytné a životní minimum je 3126, je to společensky uznaná hranice peněžních příjmů na zajištění výživy a základních osobních potřeb.

Nevím, jestli to tady zaznělo, dávám návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Nezaznělo, tedy teď zaznělo. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená paní poslankyně. Teď to budou skutečně mé subjektivní názory, nikoli zpravodaje. Jestliže tady paní poslankyně mluvila o tom, že jedním z cílů návrhu tohoto zákona je, lidi, jež se dostanou do této situace, vést k zodpovědnosti a vychovávat je dohodou o srážkách, což tedy skutečně zákon neumožňuje, ale dle mého soudu jsou už teď možné jiné kroky a my jsme to na městě uplatňovali, nikoli dohodou o srážkách, ale dohodou o splátkách. To si myslím, že je daleko větší důraz na působení na zodpovědnost toho člověka, který je v problémech.

O tom, co to je životní minimum a existenční minimum se tady zmiňovala už paní senátorka Sekaninová. Já bych chtěl ještě upozornit na další nesoulad, jenž se v návrhu zákona objevuje, kromě kolize s ústavou. Vy jste, paní poslankyně, říkala, že tímto zákonem se odstraní nerovnost při vymáhání pohledávek. Možná, ale zároveň tímtéž zákonem se další nerovnost vytváří. Protože – jak už jsem tu říkal – zákon si klade za cíl umožnit, aby tato dávka, tedy příspěvek na živobytí, podléhal výkonu rozhodnutí, respektive aby mohla být předmětem dohody o srážkách, a teď to přijde, kdy jednou ze smluvních stran by byl orgán moci výkonné, nebo orgán územního samosprávného celku. Já se tedy ptám, v jakém postavení, nebo v nerovném postavení jsou zcela určitě fyzické osoby, zaměstnavatelé, jiné organizace, který mohou tito lidé také dlužit. A to už potom rovnost před zákonem skutečně pokulhává.

Návrh na zamítnutí už tady zazněl, takže zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Petr Gawlas. Prosím.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené senátorky, senátoři. Dovolte mi, abych i já zareagoval na předloženou novelu zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Ta by dle předkladatelů měla zvýšit vymahatelnost nezaplacených pokut uložených kvůli přestupkům a různých dalších dlužných poplatků tím, že příspěvek na živobytí bude podléhat exekuci. Má tedy pomoci dosáhnout na peníze dlužníků. Dlužníci dokonce dostanou možnost podepsat na tuto dávku s úřady dohodu o srážkách. Otázkou je, zda tato cesta je správná. Jak motivovat dlužníky s zaplacení dluhů. Tato dávka je přece vyplácena osobám, které se nacházejí v tíživé sociální situaci a umožnění exekuce i těchto prostředků může uvrhnout tisíce lidí do ještě větší finanční tísně. Je velice pravděpodobné, že kromě zajištění příjmů pro exekutory a dalšího narušení sociálního smíru bude mít za následek také nárůst kriminality.

Vím, že tuto novelu podporují představitelé Svazu měst a obcí a chápu jejich důvody. Sám jsem ve vedení města s rozšířenou pravomocí, takže problémy komunální politiky dobře znám. Netvrdím, že pohnutky starostů nejsou oprávněné. Zkusme se ale podívat na tuto problematiku z jiné strany.

Mezi neplatiči nejsou pouze lidé chronicky problémoví, na které by tato novela měla být logicky namířena. V současné době rostoucích nákladů a cen prakticky všech základních prostředků, a to vláda ještě bohužel neřekla poslední slovo, se do finanční pasti dostávají čím dál tím častěji také lidé, kteří si podobný přístup, jaký navrhuje tato novela, nezaslouží. Lidé by chtěli pracovat a to poslední, po čem v životě slouží, je být závislí na sociálních dávkách. Pokud jim odebereme i tyto dávky, nebudou mít ani na ty nejzákladnější potřeby, kupříkladu na jídlo.

Jako člověk se sociálním cítěním nedokážu hlasovat pro zákon, který ještě prohloubí extrémně tíživou finanční situaci některých spoluobčanů tím, že preferuje orwellovský represivní přístup místo hledání cesty, jak občany závislé na sociálních dávkách zapojit do pracovního procesu.

Tato novela se snaží represivním způsobem řešit pouze následky. Tomu, co stojí u kořenu problému se pravice jako obvykle vyhýbá. Místo snahy začleňovat, občany cíleně vyloučí ze společnosti. Je alarmující, že v některých lokalitách vyrůstá už druhá generace dětí, které nikdy v životě neviděly pracovat rodiče a nemají tudíž potřebné vzory, nemají, jak si vybudovat pracovní návyky.

Podobné novely jsou pouze odsouváním problému. Tím, že je zaženeme do kouta, se ho nezbavíme. Dosáhneme pouze toho, že se později vynoří s větší intenzitou. Nemluvě o vedlejších produktech takového kroku, jakým bude zcela jistě nárůst kriminality. A to by v době, kdy se vláda snaží zdecimovat policejní složky státu jistě nebyla dobrá zpráva. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Pavel Čáslava.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážené kolegyně a kolegové. Já poslouchám tyto námitky, rozumím tomu, že jde o to, opravdu vážit na lékárenských vážkách, abychom v dobré víře, že děláme něco prospěšného, situaci nezhoršili. Já tomu tak rozumím. Ale přesto se vůbec neztotožňuji s některými argumenty, které tady padly.

Vyčítá se tomuto zákonu, že řeší důsledky a ne příčiny. Ale od toho existují jiné zákony, případně jiné prostředky, než zákony a než legislativa. Problém sociálního vyloučení je natolik složitý, že nemůžeme chtít po této jediné novele, aby celou záležitost vyřešila k naší spokojenosti. Tato novela řeší jenom jednu malou část celého problému. Ten problém je takový, jak je pojmenován. To znamená, že tady existuje určitá nerovnost při vymáhání povinností a tento zákon tuto nerovnost prostě napravuje. Nic jiného.

Myslím si, že není příliš produktivní, stavět pomoc, kterou společnost poskytuje určité skupině obyvatel, proti občanským povinnostem.

Tato kolize je pro mě nepřijatelná. Co se týká námitek technického, nebo legislativně technického charakteru, myslím si, že se s nimi pozměňovací návrh vypořádává. A to v části první, kde se zabývá nezaopatřenými dětmi, a v části druhé, kde se zabývá případnou možnou kolizí s občanským soudním řádem. Já na vás apeluji – na tento zákon obce čekají a my jsme jim ho dlužni. Obce potřebují, aby byly vybaveny účinným nástrojem pro vymáhání práva. Konec konců podpora Svazu měst a obcí to jasně dosvědčuje. Já vás žádám, podpořme tento zákon. Sám za sebe dávám návrh na schválení tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, milé kolegyně, kolegové, mě zaujala z předřečníků jedna záležitost. To znamená ta nerovnost před zákonem, kdy vlastně úřad, či úřady budou mít větší práva než jiné fyzické osoby, které mohou být věřiteli těch dlužníků, kteří nedosáhnou na jednotlivé dávky. Je to zajímavá myšlenka a přiznám se, že je to jistě námět k přemýšlení, zda skutečně tato nerovnost před zákonem by mohla způsobit nějakou neústavnost.

Nicméně myslím si, že ne, protože je více příkladů, které s ohledem na čas nechci vzpomenout, v naší legislativě, kdy vlastně úřady s ohledem na vymáhací povinnosti atd. zjevně mají větší právo než fyzická osoba, která se musí obrátit pouze na soud.

Všichni víme, kam tento zákon míří. Je přece málo občanů, kteří jsou v této sociální situaci a přesto si dovolí jezdit stále načerno dopravou, neplatit jakékoli poplatky, jakékoli pokuty. Ano, může se to stát jednou. Ale pak je tady ta dohoda, kdy i ten úřad – a právě proto je to úřad, kde jsou lidé, jako zástupci určité moci, u kterých se předpokládá určitá shovívavost a schopnost poměřit sociální situaci, rozložení splátek apod. Takže já jsem přesvědčen, že to je možné a u těch občanů, kterým se náhodou stane, že špatně označí jízdenku, nebo pošlou to, co děláme všichni, zaplatíme si esemeskou jízdenku a může se stát, že odpověď nepřijde brzy, nebo se něco stane, to znamená, musí zaplatit pokutu 1000 Kč, tak dobře, ale stane se to jednou. Ale to neurčitě tohoto občana na základě takovéhoto řízení nepřijde do životně složité situace, kdy by už nevěděl kudy kam.

Jde přece o ty občany, kteří neustále, bezbřeze a bezbolestně, bez problémů porušují principy dané společnosti na rozdíl od těch ostatních a vydělávají na tom tím, že se tím vůbec nemusí zabývat. Dříve dokonce, když ještě nebyly body, si pamatujeme situaci, že tito občané si vůbec nic nedělali z příslušníků policie, kteří jim marně ukládali jakoukoli pokutu. Zkrátka dokud jim nevzali řidičák, tak neměli žádný problém. A tak se vršila strana těch dluhů a pohledávek za jednotlivými úřady.

Samozřejmě mi přijde námitka, která tady padla, velmi oprávněná, že to je jenom nějaké zrnko, které neřeší celou věc. To bych ale nevyčítal navrhovatelce, protože ona se snaží alespoň něco řešit. Já si myslím, že dostatečně dobře znám ten problém, který chce řešit a prohlašuji zodpovědně za sebe, že toto opatření určitě nezmění svět. Ano, měla to být vláda, která měla předložit soubor opatření. Mimo jiné jsem o něm tady mluvil, to je ta koncepce, která sice už má nějaký tvar, ale bohužel je neuchopitelný, protože nemá žádné peníze. To znamená, tato vláda zatím nic nedělá. Tato opatření legislativního charakteru, která měla vláda předložit také, aby zabránila úniku těchto občanů ze systému, vůbec nejsou předložena vládou.

To znamená, ano, nedojde k zásadní změně. Určitě ne. Ale je to aspoň něco. Je to jedno z mála opatření, které může aspoň trochu zafungovat, byť samozřejmě se žádná zásadní revoluce ve změně chování sociálně vyloučených osob dít nebude. Pokud někdy nějaká vláda přijde s nějakým řešením, tak už tady bude mít jeden střípek, který už se měnit nebude muset. Proto já naopak s kolegou Čáslavou také navrhuji schválit tuto malou novelu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Paní senátorka Marta Bayerová se přihlásila o slovo. Prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi úvodem pár údajů z mého volebního obvodu, ze Znojemska. U nás doma máme evidováno zhruba 1000 občanů pobírajících dávky v hmotné nouzi. Z toho je zhruba 700, kteří pobírají příspěvek na živobytí. Měsíčně jsou na tento příspěvek zhruba 2 miliony Kč, přičemž je určování výše této dávky přísně individuální, značně komplikované a důsledně kontrolované. Z těch zhruba 1000 osob ve Znojmě v hmotné nouzi je asi polovina těch, kteří se nejsou schopni na trhu práce uplatnit. Jsou to osoby závislé na alkoholu, popř. jiných návykových látkách, osoby se zdravotními problémy, většina invalidních osob v prvním a druhém stupni, či osoby bez vzdělání, často absolventi zvláštní školy. Mezi příjemci příspěvku na živobytí jsou i osoby, u kterých se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, jsou jako u rodičů, pobírající rodičovský příspěvek, osoby invalidní ve třetím stupni, příjemci starobního důchodu nebo osoby, kterým nevznikl nárok na výplatu invalidního nebo starobního důchodu, osoby pečující o někoho nemocného z rodiny apod.

Z těch zhruba 500 zbývajících příjemců většina pracovat chce. Jsou na trhu práce uplatnitelní, ale práci prostě neseženou. V mém regionu je totiž nezaměstnanost podle ročního období, protože jsme zemědělský kraj, 11 až 14 procent. Přičemž máme obce, kde dosahuje nezaměstnanost i 50 procent.

Na co chci těmito údaji upozornit? Z celkových sociálních výdajů vyplácených v našem regionu jsou výdaje na příspěvek na živobytí zcela marginální. Jsem přesvědčena, že tak tomu je i celorepublikově. Přivítali bychom, kdyby bylo možné strhávat z některých dávek, např. na uhrazení vydaných přeplatků, pokut či poplatků. I to jsou ale obecně vzato částky ne tak významné.

Co v našem regionu, ale celorepublikově potřebujeme nejvíc, to je prostě práce! Podporu růstu investic do regionu, podporu podnikání apod.

Z celkového hlediska má podle mého názoru tento návrh zákona jen tři skupiny vítězů. Jsou to advokáti, exekutoři a majitelé společností poskytujících osobní půjčky na hraně či za hranou lichvy. Nedávno zahájila provoz webová stránka, na níž si lze vypočítat, kolik může zaplatit občan za vymáhání své pohledávky. Zjistíte tam, že pokud dlužíte 10 Kč, můžete zaplatit 18 150 Kč, z čehož zhruba 17 300 si rozeberou právě advokáti a exekutoři.

Co se týká poskytovatelů osobních půjček, tak ti mají často nevymožitelnost svých pohledávek zakalkulovánu ve svých úrocích či poplatcích. Riziko nevymožitelnosti pohledávek je součástí jejich podnikání. Ani jim není důvod není tímto návrhem zákona pomáhat.

Těmi poraženými v projednávaném zákonu mají být ti nejchudší, přičemž jen někteří z nich jsou v této roli z vlastní viny. V jejich prospěch však návrhy zákonů v této době neprocházejí.

Závěrem chci ocenit snahu navrhovatelů pozměňovacího návrhu, kteří se snažili zmírnit zjevnou asociálnost tohoto návrhu zákona. Přesto nevidím v této novele řešení celého problému komplexně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil, zatím poslední.

Senátor Miroslav Nenutil:  Pane místopředsedo, paní poslankyně, dámy a pánové, nebojte se, budu krátký. Vím, jak všichni máme rádi vždycky toho, kdo se přihlásí do diskuse na poslední chvíli. Ale uvědomil jsem si, že to co chci říci, by nemělo být součástí závěrečné zprávy.

Již jsem se tady na začátku zmiňoval, že navrhovanými změnami mají být řešeny dopady existujícího problému, ne samotný problém. Řešení následků dlouho opomíjeného problému je vždy nepříjemné, mnohdy smutné a bolavé. Budeme se s ním potýkat jen do té doby, dokud se neodstraní příčiny. Jsme Senát. Někde jsem slyšel, že nám přezdívají rada starších, jsme uvážliví, kteří nejednají zpravidla zbrkle a pamatují si i tragické konce konečných řešení nekonečných otázek. A proto jsme asi také horní komorou našeho Parlamentu, protože máme životní zkušenost, máme paměť a zodpovědnost vůči naší republice.

Jsme Senát, jsme také pojistka demokracie a máme být i strážci čistoty, spravedlnosti a práva. Mějte to, prosím, na paměti při hlasování a nenechme se zmást jednoduchým a rádoby líbivým řešením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, paní navrhovatelka se vyjádří k obecné rozpravě. Prosím.

Poslankyně Ivana Řápková:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já si jen dovolím upozornit, že tento návrh byl předložen již v únoru tohoto roku, tedy ještě před tím, než vypukly, nebo se mediálně začalo objevovat, že v některých městech je sociální napětí. Také musím říci, že jsem byla pozvána do několika míst naší republiky, kde se opravdu chtěli pobavit o tom, jakým způsobem řešit zhoršující se bezpečnost, zvyšující se kriminalitu a samozřejmě i zvyšující se sociální napětí.

Jenom bych si dovolila upozornit, že bohužel ta situace, protože se hodně mluví o Šluknovsku, je napjatá i v ostatních částech naší republiky. Mluvilo se tady hodně o městě, proč je město, nebo územně samosprávný celek do jisté míry zvýhodňován. To v podstatě vyplynulo i z toho, že my, kteří známe situaci dá se říci detailně a po dlouhá léta, tak víme, jak probíhá přístup k lidem, kteří jsou na hmotné nouzi, a to hlavně k lidem, kteří jsou na hmotné nouzi dlouhodobě, a bohužel někteří z nich už ani nemají zájem svůj život změnit, nehledají si zaměstnání apod. Bohužel tito lidé jsou často vystaveni lichvářům nebo exekutorům. Lichváři jsou hlavně z řad těchto lidí, sami pobírají dávky v hmotné nouzi a na ostatních vydělávají, což je samozřejmě špatně a rozhodně i tuto situaci budeme muset řešit.

Tato novela v podstatě umožní, aby město, nebo územně samosprávný celek mohl uzavřít dohodu. Ale územně samosprávný celek také vystupuje v pozici správce daně, to znamená exekutor. Ale když tuto pozici zastává město, tak tam jsou náklady zhruba 200 Kč. Pokud města tuto situaci řeší s externími exekutory, a tak to samozřejmě města realizují, tam jsou ty náklady zhruba 7000 Kč, resp. výše, protože to jsou náklady 3,5 tisíce plus ještě odměna exekutora, a pokud nedojde k vymožení, tak ty náklady zůstanou na samosprávném celku.

Proto jsme dali možnost uzavřít dohodu s územně samosprávným celkem a co se týká výkonu rozhodnutí, to jsem popsala. Pro dlužníka je to tedy samozřejmě levnější.

Pan senátor Nenutil se ptal, nebo říkal, že bychom si měli vyjasnit, komu je dávka poskytována.

Ano, je to osobám, které jsou v tíživé životní situaci. Jsou to osoby, které jsou v hmotné nouzi. A já říkám, že ne všichni, kteří jsou řešeni v hmotné nouzi, se chovají stejně. Ale někteří, kteří už rezignovali, tak si mnohdy ani nepožádají o příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory, tudíž jim pak není ani vyplácen doplatek na bydlení, protože je to prostě vůbec nezajímá. Oni, i když se stanou dlužníky nájemného, tak v podstatě dluh od nich je nevymožitelný. Proto si ani o tyto dávky nepožádají. A pak jsou to samozřejmě také přestupky, o kterých jsem mluvila.

Pan senátor Nenutil také říkal, že bychom měli řešit příčiny. Ano, tento zákon není všeobjímající. Pokud už někteří jsou na existenčním minimu, tak se jich nedotkne. Tento zákon se ani nedotkne těch, kteří vůbec nejsou zapojeni do systému sociální pomoci a žijí pouze z nelegálních příjmů. Těch se tento zákon také nedotkne. Ale ti, kteří jsou v hmotné nouzi, a jsou na životním minimu a dopouštějí se přestupků a vědí, že se jim nic nestane, že dluhy od nich nikdo nevymůže, tak to právě způsobuje tu větší kriminalitu.

A my jsme jako Chomutov přistoupili k mobiliárním exekucím, to znamená, že jsme realizovali exekuce v bytech dlužníků. A mohu po roce a půl konstatovat, že kriminalita v Chomutově jako v jediném městě v Ústeckém kraji se prostě snížila. Ti lidé si uvědomili, že je lepší, aby si přestupků nedopouštěli a aby si samozřejmě hradili své závazky.

Také pan senátor říkal, a navazovala na to i paní senátorka Sekaninová, že tento zákon je nesystémový, že je v podstatě v rozporu – říkám to nyní zjednodušeně – s Listinou základních práv a svobod. A byla tady citována Listina. Ona Listina říká, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná k zajištění základních životních podmínek. A v podstatě stejná definice je v existenčním minimu. Opět existenční minimum je minimální hranice příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb na úrovni umožňující přežití. Tedy tím, že zůstane zachováno existenční minimum, nejsme v rozporu s Listinou.

Jenom opět si dovolím podotknout, že životní ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. To opět řeší další dávky.

A pokud srovnám dva případy, kdy vezmu člověka v těžké životní situaci, který pracuje, má minimální mzdu, má samozřejmě rodinu, a pokud má určité dluhy, tak exekutor může na jeho příjmy, ale pak také může na jeho účet. A nikoho, nikoho nezajímá, jestli tomu člověku nebo jeho rodině zůstane jakákoli částka k obživě. Těm, kteří jsou na hmotné nouzi, a budou podrobeni výkonu rozhodnutí, zůstane alespoň existenční minimum. To tedy dávám jako příklad.

Pak tady bylo také řečeno, že to je zajištění příjmů pro exekutory a že se zvýší kriminalita. To říkal pan senátor Gawlas, na to jsem již myslím reagovala, že naopak město bude první to, které bude vymáhat nedoplatky a kriminalita podle zkušeností, které máme, by měla samozřejmě klesnout.

Byla tady také připomínka, že existenční minimum je nízké, že to je 2 020 korun, tak opět si dovolím upozornit, že ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje zvýšení této částky.

Dámy a pánové, nemyslím si, že tento zákon sám o sobě vyřeší veškerou problematiku v jednotlivých městech, že vyřeší všechny problémové lokality, ale je to jeden z kroků. Těch kroků je samozřejmě potřeba více. A kromě sociální pomoci, kterou neustále poskytujeme, a stát poskytuje a bude poskytovat i nadále, je samozřejmě určitě nutné si zajistit, jak jsem již říkala, vymožení práva, hlavně dát najevo všem, že mají nejenom stejná práva, ale mají také stejné povinnosti. Ono už se z toho stává klišé, ale je to tak.

A já bych si vás znovu dovolila požádat o přijetí tohoto návrhu, případně o přijetí pozměňovacího návrhu a vrácení zpět do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní navrhovatelko. Pane zpravodaji výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, přejete si vystoupit? Pan senátor Čáslava si nepřeje vystoupit. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste se k právě proběhlé rozpravě vyjádřil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Pane místopředsedo, paní poslankyně, dámy a pánové, omezím se na konstatování, že v sedmi diskusních příspěvcích vystoupilo šest senátorek a senátorů. Nejprve zazněl návrh zamítnout a pak i návrh schválit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, děkuji vám, ale budeme hlasovat podle jednacího řádu. Nejdříve tedy o návrhu schválit, pak o návrhu zamítnout. A to se stane po znělce.

Připomenu, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V Jednacím sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, to znamená, že kvorum je 34. Ale je tady přání, které je odůvodněné, abych vás všechny odhlásil a vy se laskavě znovu přihlásíte. Aktuální stav je takový, že v sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, to znamená, že kvorum je 32. Hlasujeme o návrh schválit návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh na schválení nebyl přijat. Kvorum bylo 31, pro bylo jenom 26, proti 31. Registrováno bylo 65 senátorek a senátorů.

Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tento návrh byl přijat. Registrováno 65, kvorum 33. Pro 33, proti 27. Tím projednávání tohoto návrhu skončilo.

A nyní musíme pověřit kolegy nebo kolegyně, aby zdůvodnili stanovisku Senátu v Poslanecké sněmovně. Prosím o vaše návrhy, to znamená ty, kteří uspěli s návrhem zamítnout. Prosím o dvě jména. (Z pléna navrženi senátor Nenutil a senátorka Sekaninová.) Pan senátor Nenutil i paní senátorka Sekaninová s návrhem souhlasí.

O souhlasu s pověřením dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Pověření bylo schváleno. Aktuálně bylo přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum bylo 32, proti nebyl nikdo, pro 56.

Jako zástupkyně klubu nyní vystoupí s procedurálním návrhem paní senátorka Sekaninová, prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Pane předsedající, dávám procedurální návrh, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Slyšeli jste procedurální návrh, o kterém se bezprostředně hlasuje.

Paní poslankyně Ivana Řápková nás chce ještě oslovit, prosím.

Poslankyně Ivana Řápková:  Vážené paní senátorky, vážení senátoři, pane předsedající, děkuji a přeji vám příjemné jednání. Hezký večer, na shledanou!

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Na shledanou, paní poslankyně.

Hlasujeme tedy nyní o procedurálním návrhu, abychom mohli jednat, hlasovat i po 19. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo si to nepřejete, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

V hlasování č. 26 byl procedurální návrh přijat. Přítomno bylo 61 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31, pro 44, proti 9. Návrh byl schválen, takže můžeme jednat a hlasovat i po 19. hodině.

Přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 215

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 215. Návrh uvede ministr zemědělství Petr Bendl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona, a vítám ho, tuším, poprvé v roli navrhovatele – ministra na půdě Senátu.

Prosím pěkně o klid v sále. Je to premiéra pana ministra, ať má z nás dobrý dojem.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Hezký dobrý den, dámy a pánové, vážené senátorky a senátoři, pane předsedající, děkuji za slovo. Ano, je to moje, tuším, úplná premiéra, protože ani v roli ministra dopravy jsem asi neměl šanci před tímto ctěným Senátem promluvit.

Dovolte mi, abych uvedl tisk, který máte před sebou. Návrh zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákona o správních poplatcích přináší řešení několika praktických problémů, které již poměrně dlouho zbytečně komplikují obchodování s nemovitostmi a hypoteční úvěrování.

Řeší například postup při výmazu starých zástavních práv převzatých z pozemkových knih, u kterých objektivně nelze od zástavního věřitele získat potvrzení o splacení pohledávky. Dále návrh nabízí řešení pro poměrně časté případy, kdy jsou podávány žaloby na určení práva k nemovitosti s cílem zdržet či zmařit připravovanou nebo probíhající transakci s nemovitostmi a řeší některé další drobnější změny.

Novelou zákona o správních poplatcích je navrhováno zvýšení správního poplatku za vklad práva do katastru nemovitostí z 500 Kč na 1 000 Kč. Toto zvýšení správního poplatku pouze kompenzuje inflaci, která byla od roku 1994, kdy byl tento poplatek zaveden, a od té doby nebyl měněn. Je zcela namístě, aby vklady práva do katastru byly zpoplatněny alespoň tak, aby příjmy státu ze správních poplatků nebyly výrazně nižší než výdaje na jejich provedení.

Schválení novely se projeví zvýšením příjmů ze správních poplatků přibližně o 300 mil. Kč ročně ve státním rozpočtu. Žádné nové výdaje ze státního rozpočtu navrhované změny nevyvolávají.

Poslanecká sněmovna schválila tento návrh dne 23. září 2011. Dne 19. října 2011 byl návrh projednán v ústavně-právním výboru Senátu a ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a dne 25. října 2011 ve výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu. Všechny tři výbory doporučily návrh zákona schválit, za což vám velmi děkuji a děkuji zároveň za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 215/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová.

Návrh projednal také ústavně-právní výbor a jeho usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 215/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 215/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, který je však na dnešní schůzi omluven a zastoupí jej pan senátor Petr Pakosta, který bude tak laskav a seznámí nás se zprávou výboru, prosím.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zastoupil kolegu Petra Šilara, který je omluven.

Omezím se na konstatování, že samotný návrh zákona zde představil pan ministr a já vám ocituji pouze jednu větu ze zpravodajské zprávy kolegy Šilara:

Důležitým vodítkem pro celkové posouzení předkládané novelizace je, že tato nezasahuje do hlavních principů současné regulace zápisů vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí.

Dodám k tomu, že se jedná pouze o dílčí změny, dílčí upravení procesu zápisu vlastnických práv.

Kolega Šilar doporučil tento vládní návrh zákona výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu schválit. A já vás nyní seznámím se 174. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho 14. schůze, která se konala dne 25. října 2011:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Šimčíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Paní senátorka Eva Richtrová přeje si vystoupit jako zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? Ano, prosím.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jenom to, co tady už bylo řečeno, bych zkusila doplnit, a to bych doplnila v podstatě tím, že i náš výbor se opírá vlastně o potřebu zákona kvůli jeho nezbytnosti v praxi, takže jsme to dlouze diskutovali.

Ale já si neodpustím jednu poznámku. To, z čeho jsme vycházeli, tak k posouzení nám v podstatě chyběl vzor formulářů na zahájení vkladu do katastru, který se má dělat vyhláškou. Poslanecká sněmovna při svém projednávání tento vzor formulářů měla k dispozici, my tedy bohužel ne. Myslím, že je škoda, že jsme ho neměli k dispozici, protože jsme mohli získat cenné informace a určitě by se nám rozhodování ulehčilo.

Mohu v podstatě říci, že po dovysvětlení, jak vlastně formuláře mají vypadat, jsme byli s odpovědí spokojeni. A proto mohu konstatovat, že i náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu

ČR, mne určuje zpravodajem pro tuto schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru, senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Přeje si vystoupit paní zpravodajka ústavně-právního výboru senátorka Jiřina Rippelová? Je tomu tak. Prosím, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Když jsem dneska ráno jela do Senátu, tak jsem slyšela z médií – Senát bude rozhodovat o navýšení správních poplatků za vklad práv k nemovitostem. To bylo sdělení našich novinářů. Jak jinak! Ano, pravda to je, budeme rozhodovat o navýšení správního poplatku za vklad vlastnického práva z 500 Kč na 1 000 Kč, budeme rozhodovat o navýšení, které je první od roku 1994, a při skutečnosti, že běžný občan ČR převádí, ať už nakupuje, ať už získává nebo převádí nemovitost jednou až dvakrát za život, tak si myslím, že navýšení správního poplatku není tím hlavním argumentem, kterému se měli novináři věnovat, protože si myslím, že na běžného občana tento dopad bude skutečně nepatrný.

Ale to, čemu se novináři nevěnovali a co jsme samozřejmě probírali na ústavně-právním výboru, je to, že tento zákon prostě potřeboval upravit. On totiž odstraňuje některé nešvary, které v původním zákoně byly, ať už to jsou šikanózní žaloby, ať už je to problematika duplicitního vlastnictví, ale také to, co se běžně v praxi stávalo, že na katastrální úřad byl doručen návrh na vklad, a protože vkladové řízení se zahajuje na základě návrhu, tak již předkladatel "zapomněl" k tomu předložit také tu listinu, na základě které se vklad práva zapisoval. Nicméně v zákoně bylo to, že řízení se zahajuje na základě návrhu. Návrh byl tedy podán a listina, i když například ještě nebyla vyhotovena, tak katastrální úřad musel řízení zahájit.

Velmi rozumné – a také to bylo předmětem debaty – bylo a je například také to, že je možné konečně po letech vymazat ještě stará zástavní práva, která se z pozemkových knih přepisovala do katastru nemovitostí. A ta nebyla možno zapsat, protože vlastník již zemřel, nebyl kdo, kdo by tato zástavní práva vymazal.

Za velmi důležité považujeme také to, že například rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům, což bylo i dosud, nicméně proti tomuto rozhodnutí již nebude přípustný žádný opravný prostředek podle správního řádu. Bude to pouze žaloba, kterou bude řešit příslušný soud, a tato žaloba bude muset být podána do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o zamítnutí vkladu.

Nám, na rozdíl od výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan místopředseda Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního již předložil formulář návrhu na vklad práva, dostali jsme k tomu i návrh vyhlášky, kterou k tomu Český katastrální úřad připravil.

Tady ještě u těch návrhů je potřeba poznamenat, že ještě rok od účinnosti návrhu bude moci každý občan, advokát, notář podat návrh bez uvedeného formuláře a až po jednom roce od účinnosti zákona bude muset existovat formulář, který podle mého názoru není nějak složitý, ba naopak, zase katastrálním úřadům ulehčí situaci v tom, že bude zcela jednoznačné, co v návrhu musí být.

To jsem asi trošku i přetáhla zpravodajskou zprávu. Nicméně chci ještě úplně na závěr dodat to, že ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, mne určil zpravodajkou a našeho pana předsedu zmocnil, aby usnesení předložil předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní kolegyně a ptám se, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tento návrh byl podán dokonce třikrát. Po znělce budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V jednacím sále je 54 přítomných, kvorum je tedy 28.

O návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro schválení návrhu, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám.

Skončilo 27. hlasování a skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 55, kvorum 28, pro hlasovalo 48, proti jeden.

Tím projednávání tohoto bodu skončilo.

A můžeme začít projednávat další bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 216

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 216.

Návrh uvede opět ministr zemědělství Petr Bendl, kterého prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem návrhu zákona je provedení implementace nových nařízení Komise a Rady Evropského společenství a přizpůsobení právní úpravy v oblasti ekologického zemědělství poznatkům dosavadní aplikace platných právních předpisů.

Návrh proto především zjednodušuje proces registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství, upřesňuje podmínky pro zrušení registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství, odstraňuje textové duplicity s nařízeními EU, upravuje procesní úpravu vydávání rozhodnutí v případech, kdy je nutné v mezích unijních předpisů slevit z požadavků na ekologickou produkci s ohledem na místní podnebí nebo zeměpisné podmínky či zvláštní chovatelské postupy nebo stupeň rozvoje.

Za účelem zvýšení účinnosti kontrol zavádí skutkové podstaty správních deliktů osob pověřených kontrolou ekologických zemědělců. Přináší přepracované skutkové podstaty správních deliktů přizpůsobené rovněž požadavkům unijních předpisů.

Návrh zákona byl projednán dne 19. října letošního roku na 14. schůzi VUZP, který doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a dne 25. října na 14. schůzi VHZD, který jako výbor garanční rovněž doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovoluji si vás tedy požádat uctivě o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím opět, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 216/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 216/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda. Toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pokud se týká mé zpravodajské zprávy, mám ulehčenou úlohu, poněvadž pan ministr poměrně vyčerpávajícím způsobem řekl jasně, že Senátu je předkládán návrh zákona, který je šestou novelou zákona o ekologickém zemědělství od roku 2000, kdy byl poprvé přijat. Cílem návrhu zákona je potřeba uvést národní právní úpravu v oblasti ekologického zemědělství do souladu s právem EU a zajistit implementaci nových přímo použitelných předpisů EU.

Náš výbor přijal k tomuto návrhu 175. usnesení, s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Šimčíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určil zpravodajem k projednání na schůzi Senátu mne.

III. Pověřuje předsedu výboru, mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP pan kolega Juránek. Prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, zákon, který je zde předkládán, má dvě části. Na to chci upozornit. Jedna část je sladit právní úpravu s právem EU. Ta druhá potom provést další úpravy, které vyplývají z praktických poznatků z fungování ekologického zemědělství.

Náš výbor doporučuje schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Určuje mě zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego, za vaši zprávu. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážení kolegové, pan ministr je poprvé mezi námi – a já, jako aktivní zemědělec, přestože jsem z jiného tábora, mu přeji všechno nejlepší do té funkce, poněvadž si myslím, že zemědělství je v takové krizi, že bude jeho dobré výsledky potřebovat.

Myslím, že pan ministr už v prvních projevech naznačil, jak především je otázka složitosti společné zemědělské politiky důležitá, tam co uhrajeme, a my mu v tom budeme pomáhat, protože máme zájem na tom, aby venkov a zemědělství v roce 2014 – 2020 v Evropě obstály.

Pokud se týká krize, myslím, že je jednoznačně dána tím, jak klesá rozsah živočišné výroby v naší republice a souvisí to se zaměstnaností, o které se dneska hovořilo, která v některých obcích na Jižní Moravě dosahuje až 50 %. Tolik jenom na úvod.

Chtěl bych zdůraznit, co jsem včera zdůraznil na výboru. A myslím, že pan náměstek Šimčík k tomu měl pozitivní přístup. A říkám to za všechny kolegy pravého i levého spektra našeho výboru. Projednáváme otázku ekologického zemědělství a ekologických dotací.

Za ministra Gandaloviče a jeho náměstků si určitá skupina udělala lobbyistickou záležitost, a dovolím si říci, že doslova tunel z ekologických dotací. Máme přibližně 480 tisíc hektarů v režimu ekologického zemědělství. Ale 380 tisíc hektarů dostávají zemědělci dotace pouze za to, že sečou louky anebo dodají nějaké ekologické seno do tepláren, což si tedy myslím, že je absolutně špatné. Pouze na tom zbytku vytvářejí zemědělci ekologické potraviny.

Podle názoru zemědělské veřejnosti dotace na ekologii patří jenom těm zemědělcům, kteří skutečně vyrábějí ekologické potraviny a dodávají je na trh. Tolik moje zásadní připomínka v souvislosti se zákonem o ekologickém zemědělství.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Pane ministře, můžete samozřejmě vystoupit kdykoliv. Ale počítáme s tím, že vystoupíte po skončení obecné rozpravy. Ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Takže obecnou rozpravu končím, a teď se – pane ministře – můžete vyjádřit k proběhlé rozpravě; k jedinému vystoupení. Prosím.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Já bych chtěl v první řadě velmi poděkovat za slova, která tu padla. Protože opravdu v prosazování společné zemědělské politiky, nebude-li táhnout ČR napříč politickým spektrem za jeden provaz, tak se to může ve zlém obrátit směrem k našim zemědělcům. Proto jsem bedlivě naslouchal. Není téměř žádná země v Evropě, která by chválila to, s čím přišla Evropská komise minulý týden. Minulý týden to projednávali zároveň ministři EU. Téměř všechny země kritizovaly to, s čím chtějí přijít. Protože se to obrací proti zemědělcům. V zemědělství obecně ztrácíme konkurenceschopnost vůči třetím zemím.

Je tam řada obrovských problémů. Já bych chtěl reagovat na poznámku, která tady padla k ekologickému zemědělství a k dotacím do ekologického zemědělství. Já bych chtěl jednak zdůraznit, že zhruba 50 % rozlohy České republiky leží takzvaně v méně příznivých oblastech pro zemědělské hospodaření, a jde především o příhraniční pásmo, horské oblasti, podhorské oblasti, prostě místa, a kde zemědělství nebude mít nikdy na růžích ustláno díky klimatu a kde to bude velká, řeknu tvrdá práce.

Podpora ekologického zemědělství je dobrovolný systém. To není o tom, že by někdo musel povinně – a doufám do budoucna ani nebude – přesto, že Evropská komise některé aspekty tam navrhuje, že zůstane dobrovolným, kdy zemědělec se může sám svobodně rozhodnout, zda chce do toho systému vstoupit či nikoliv.

Pokud se týká ekologických dotací nebo ekologie a dotací, které na to dostávají – na travní porost dostávají pro váš přehled zhruba 2000 Kč/ha, přitom pokud mají podporu – dostávají podporu na ornou půdu, tak je to přibližně 4000 Kč/ha, a pokud dělají nějaké speciální plodiny – zeleninu, byliny apod., tak je to zhruba 12 000 na hektar. Z toho je jasně vidět, že podpora tomu ekologickému zemědělství je spíš na bázi udržovací podpory, než na nějaké super vydělávání. Je spíš brán ohled na to, že tam, kde v těch podhorských oblastech nebo v oblastech, kde se zemědělství méně daří, abychom vůbec s tou krajinou byli schopni něco dělat, tak tam jde 2000 Kč/ha.

Jinak rozumím tomu podtextu, který tady chtěl říci, a chtěl bych v tomto případě zdůraznit, že to je opravdu o zemědělcích, a ne o tom, že by si někdo na tom super polepšil.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře. Teď se zeptám pana zpravodaje Juránka, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan senátor Hajda si také nepřeje promluvit, takže budeme hlasovat o jediném návrhu, totiž schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V jednacím sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. O tomto návrhu dávám hlasovat.

Kdo jste pro, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. (Oživení v sále – omyl předsedajícího.) "ANO".

Teď ne. Kdo nechcete, aby návrh byl schválen, stiskněte tlačítko NE. Děkuji vám a omlouvám se. Návrh byl přijat.

Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum bylo 27. Pro 45, proti nikdo.

Projednávání tohoto bodu skončilo a můžeme otevřít další bod. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 217

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 217. Návrh uvede opět ministr zemědělství Petr Bendl, kterého prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, senátoři, do třetice se pokusím být maximálně stručný. Dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb. o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů. Cílem návrhu zákona je navýšení finančních prostředků ministerstva zemědělství na roky 2011-12 o mimorozpočtové prostředky z prostředků Pozemkového fondu ČR na navýšení programu k podpoře aktivit, které jsou financovány výhradně z národních zdrojů ve výši 1,1 mld. Kč.

Vládní návrh zákona původně předpokládal čerpání finančních prostředků pouze 2011, a to i na zajištění národního spolufinancování programu rozvoje venkova, přesto při tvorbě návrhu státního rozpočtu na rok 2012 však bylo zjištěno, že se v roce 2012 zásadně změní podmínky pro financování uvedených programů. Proto byl Poslaneckou sněmovnou schválen pozměňovací návrh, který umožní čerpání finančních prostředků pouze pro financování programu k podpoře aktivit, které jsou financovány výhradně z národních zdrojů, a to nejen v roce 2011, ale i v roce 2012.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569 o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů byl projednán dne 19. října 2011 na 14. schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS a dne 25. října 2011 na 14. schůzi výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční rovněž doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS.

Tudíž si vás dovoluji v úctě požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, vraťte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 217/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda. Toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr opět měl k tomuto kratičkému návrhu zákona vyčerpávající zprávu. Já bych jenom zdůraznil, že cílem vládní předlohy je navýšení finančních prostředků ministerstva zemědělství na rok 2011 o mimorozpočtové prostředky v celkové částce 1,1 mld. Kč z prostředků Pozemkového fondu. A to 560 milionů na spolufinancování programu rozvoje venkova ČR a 540 mil. Kč k podpoře aktivit, které jsou financovány výhradně z národních programů především pro chov prasat.

Náš výbor k tomuto návrhu zákona přijal 176. usnesení, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Šimčíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Pane senátore, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Pan senátor Eybert jako zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí si rovněž přeje seznámit nás s projednáním návrhu zákona.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Máme před sebou návrh zákona, kterým máme podpořit české zemědělství, české zemědělce. Jak všichni víme, dotace pro řadu zemědělců ze zemí na západ od nás směřované z národních zdrojů jsou o dost větší, než dostávají naši čeští zemědělci ze státního rozpočtu ČR. Proto z důvodů konkurenceschopnosti našich zemědělských komodit přidáváme ke zdrojům z evropských dotací dotace národní.

Jelikož se původně nenašly prostředky přímo ze státního rozpočtu, navrhla vláda k získání prostředků na dotace z příjmů Pozemkového fondu, který má, jak tady řekl pan ministr, mimorozpočtové prostředky. V původním návrhu bylo alokováno 560 milionů jako financování programu obnovy venkova a 540 milionů bylo směřováno do národních dotačních titulů. V PS pak byl podán návrh, aby 1,1 mld. Kč byly použity na národní programy, neboť se přece jenom podařilo ministerstvu zemědělství získat do rozpočtu pro kofinancování programu obnovy venkova prostředky. A to v dostatečné míře.

Takto upravený návrh zákona doputoval k nám. I když naši zemědělci by jistě uvítali ještě větší částku na financování národních dotačních programů, já bych jim ji rozhodně rád odhlasoval, kdyby takový návrh zde byl, a měl by oporu ve státním rozpočtu, určitě uvítají i tuto navrženou částku 1,1 mld., která poněkud srovná podmínky našich zemědělců se západními zeměmi.

V tomto duchu pak navrhovaný zákon projednával i náš výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, a proto doporučuje plénu Senátu, aby navržený zákon byl schválen, ve znění postoupeném PS. Mě pak určil zpravodajem výboru, předsedu výboru pana senátora Ivo Bárka, pak seznámením s návrhem předsedu Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Je tu prosím někdo, kdo navrhuje, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím. A existuje jediný návrh na schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném PS. Takže o tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum je 27. O návrhu schválit návrh zákona zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce. Kdo je proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruku. Správně. Někteří zvedli obě ruce, to by mohl být třeba někdy problém.

Takže konstatuji, že návrh byl schválen. Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum bylo 27. Pro 48, nikdo nebyl proti.

A máme před sebou poslední bod dnešního večerního programu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011

Tisk č. 151

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 151. A uvede ho znovu ministr zemědělství Petr Bendl, kterému uděluji slovo, prosím.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní senátorky, vážení senátoři. Protokol o trvale udržitelném hospodaření v lesích je sjednaným protokolem k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Byl přijat na 3. zasedání konference smluvních stran 23. května 2011 v Bratislavě. Protokol je právně závazným nástrojem, který se zabývá obhospodařováním lesů v karpatském regionu v celé šíři aspektů enviromentálních, ekonomických i sociálních. Vychází z konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů, který byl definován ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě.

Díky Protokolu by mělo být jednodušší a zároveň účinnější slaďování zájmu správy lesů a ochrany přírody. Dojde k výraznější participaci různých zájmových skupin na obhospodařování a rozvoj lesů Karpat. Bude lépe podporována mezinárodní spolupráce na národní, regionální, ale i místní úrovni, včetně tvorby společných projektů podporovaných z prostředků EU a dalších finančních zdrojů. Přijetí Protokolu nevyžaduje změny v právních předpisech ČR, legislativní zajištění závazků vyplývajících pro ČR k přistoupení Protokolu je pokryto zákonem 286/1995 Sb., o lesích a o změně a doplněných některých zákonů, jako je lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškami vydanými k jeho provedení.

Přijetí Protokolu nebude znamenat pro ČR povinnost platit řádné povinné příspěvky nad rámec příspěvku poskytovaných smluvními stranami Úmluvy do řádného rozpočtu Úmluvy.

Protokol projednal dne 3. 8. 2011 výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu a dále 5. října 2011 byl Protokol projednán ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Oba výbory doporučují ve svém usnesení dát souhlas s ratifikací, za což vám samozřejmě velmi děkuji. A děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, posaďte se ještě jednou ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Stanislav Juránek. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji panu ministrovi, že už tady řekl úvod k této zprávě. Tady bych chtěl jenom zdůraznit takovou důležitou věc, že tento Protokol je na základě Úmluvy, která funguje už od 4. ledna 2006. A týká se států Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Ukrajina a Polsko. A ten hlavní, který se snažil do toho vstoupit, byla Ukrajina. Ta koordinace, když se podíváte na celý ten prostor na mapě, tak zjistíte, že to je vlastně koordinace velkého prostoru, takže tam to bylo na základě určitých věcí, které jsou ve spolupráci s OSN. To, co je ale důležité, vznikla tam pracovní skupina. Ten Protokol je výsledkem té pracovní skupiny. A ta skupina se zabývala rozvojem venkova a lesnictví. Podtrhuji jenom venkova a lesnictví.

Zahrnutím do tohoto regionu jsme se dostali do trošku jiných vztahů, než jaké jsme v současné době třeba v lesích zvyklí, protože tady skutečně celou dobu pracovala tato komise na tom, aby byla v rovnováze ta enviromentální ekonomická i sociální funkce. Mohu říct, že tam byly zapracovány i připomínky obcí, a proto tam nedochází k takovým problémům jako na nějakých jiných místech v území a v nějakých jiných lesích. Myslím si, že toto je docela dobrá a správná cesta, jak následně využít zvýšením lesnatosti a produkčních funkcí lesů a zachováním jejich role pro venkov ten správný rozměr. A myslím si, že jsou tam velice zajímavé podněty. Uvedu jen takový zajímavý podnět, který tam zapracovala ukrajinská strana, která velmi trvala na tom, aby tam bylo zapracováno, že se musí všude v celém tomto prostoru přednostně využívat dřevo jako ekologický a obnovitelný materiál.

Já věřím, že i tady pan hejtman, protože se ho to dotýká, vlastně obou dvou hejtmanů se to dotýká, kteří tady teď jsou, že toho samozřejmě náležitě využijí při rozvoji svých krajů. Já k tomu mohu říci už jenom jediné – že náš výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května. Já jsem byl určen zpravodajem výboru pro jednání na této schůzi a musím také připomenout pověření, protože to je vždycky povinností předsedy výboru senátora Ivo Bártka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Což se stalo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se také ke stolku zpravodajů. Pan senátor Tomáš Kladívko jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci si také přeje vystoupit. Prosím.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Je zajímavé, že touto materií se zabývá výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Já bych chtěl jenom dodat, že tento materiál týkající se Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, senátní tisk č. 151, projednáváme dnes, a to jeho Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů, předkládalo ministerstvo zemědělství. Ale zítra budeme jako tisk č. 155 projednávat opět Protokol o udržitelném – tentokrát cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat. Tyto dva materiály spolu souvisejí. Já jsem původně chtěl navrhnout sloučenou rozpravu, ale nejde to. Jeden materiál předkládá ministr zemědělství pan Petr Bendl a zítra to bude předkládat, ač je to cestovní ruch, pan ministr Tomáš Chalupa. Takže je to docela zajímavý materiál.

Při debatě na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyvstala otázka, jak tyto smlouvy dopadají na rozpočet České republiky a jestli za těch pět let došlo k vyhodnocení přínosu pro Českou republiku. To hlavní debata na našem výboru. Debata pokračovala tím, že někteří senátoři se domnívali, že Karpaty už nejsou na území České republiky, někteří senátoři tvrdili, že jsou. Já jsem na straně těch, kteří říkali, že jsou na území České republiky. Bylo to velice zajímavé.

Ale přesto bych si vás na závěr dovolil seznámit s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011. Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Juraje Chmiela, náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Štětina. Prosím.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, že je tato norma velice důležitá, poznáte, když si koupíte v naší senátní restauraci víno Pálava, pozdní sběr s přívlastkem, které je vypěstováno na karpatském pálavském bradlu. Máme u nás Karpaty. Děkuji. (Veselost.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkujeme za reklamu, pane senátore. Chce se někdo ještě vyjádřit v obecné rozpravě? Pan ministr – půl věty. Máte právo samozřejmě i na celou.

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl:  Já zneužiji toho a poděkuji senátorům za vlídné přijetí nového ministra zemědělství. Doufám, že budeme v tomto duchu spolupracovat i nadále, i když asi budu podezřelý, pokud mi projde i tento čtvrtý návrh. Nicméně pokud pro něj zvednete ruku, tak děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám blahopřeji, pane ministře, takto hladkou jízdu jsme už již dlouho neviděli. (Poznámky z pléna.) Stvrdíme to – předpokládám – hlasováním. Ještě pan senátor Juránek. Má samozřejmě právo, já jsem ho zapomněl oslovit.

Senátor Stanislav Juránek:  Já musím zareagovat především na diskusi. Vystoupil v ní jeden řečník s velmi významným příspěvkem, to chci podtrhnout, protože skutečně ta Pálava je dobrá, takže tu vám doporučuji, a samozřejmě, že v tom karpatském regionu je nejenom dobré víno, ale jsou tam např. také mimořádné rostliny, které pomohou léčit, takže jsou odtamtud i nádherné, skvělé čaje. To všechno doporučuji, patří to do mého regionu, který je jihomoravský, a děkuji, že ho podpořil i pan senátor Štětina.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Takže budeme hlasovat o jediném návrhu usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011.

Budeme hlasovat o usnesení, kterým dáme souhlas k ratifikaci protokolu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Poslední hlasování dnes, tedy hlasování pořadové č. 38, skončilo schválením návrhu usnesení. Návrh byl přijat. Registrováno bylo 54 senátorek a senátorů, kvorum bylo 28. Pro bylo 41, přece jenom jeden hlas byl proti. Návrh byl schválen.

Tím končíme dnes. Zítra pokračujeme v 9.00 hodin ráno. Na shledanou. Dobrou noc.

(Jednání ukončeno v 19.37 hodin.)