Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 12.10.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 12. schůze Senátu
(3. den schůze – 12.10.2011)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, zahajuji třetí jednací den 12. schůze Senátu a všechny vás tady vítám.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Töpfer, Martin Tesařík, Eva Richtrová, Otakar Veřovský, Miroslav Krejča, Alexandr Vondra, Petr Pakosta a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Připomenu, pokud jste ji někdo opomenul a nemáte ji k dispozici, náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

V úvodu mám ještě návrhy na doplnění a vyřazení bodů z pořadu. V souladu s usnesením Organizačního výboru navrhujeme rozšířit pořad o bod, kterým je Návrh na zřízení parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe, a to na poslední místo pořadu naší schůze.

A dále zde máme žádosti ministrů na vyřazení senátních tisků č. 155 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o udržitelném cestovním ruchu k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, č. 151 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o trvale udržitelném obhospodařování lesů k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, který byl podepsán dne 27. května 2011, a aktuálně nově i tisku č. 149 – Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2010. Všechny tyto tři body by byly zařazeny na pořad následující příští schůze, to znamená 13. schůze Senátu.

Ptám se, zda má ještě někdo nějaké doplňky? Ano, hlásí se paní předsedkyně klubu TOP 09 Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, dámy a pánové, mám prosbu, zda by bylo možné zařadit zbývající body pana ministra Drábka, které jsme minulý týden nedodělali, jako první tři pevné body zítra po obědě. Jedná se o body č. 37 – senátní tisk č.194, bod č. 38 – senátní tisk č. 195, a bod č. 39 – senátní tisk č. 114. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Slyšeli jste, že můj přednesený návrh na změnu a doplnění pořadu byl paní senátorkou Paukrtovou doplněn o návrh, aby body č. 37, 38 a 39 našeho jednání, což jsou body pana ministra Drábka, byly zařazeny jako první až třetí bod zítra po polední přestávce.

Ptám se, zdali jsou ještě nějaké návrhy na změnu a doplnění pořadu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme tedy hlasovat o změně a doplnění pořadu 12. schůze, tak jak bylo navrženo. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 43 registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen a pozměněným pořadem se budeme řídit. Děkuji.

Nyní budeme projednávat bod

 

Návrh zákona o zdravotnické záchranné službě

Tisk č. 184

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 184. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého mezi námi vítám a žádám jej, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, dobrý den.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona o zdravotnické záchranné službě.

Projednávaný návrh zákona je jedním z legislativních opatření navrhovaných vládou v rámci reformy zdravotnictví, jímž se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Cílem navrhované právní úpravy je nahradit stávající právní úpravu zdravotnické záchranné služby, která již nevyhovuje požadavkům na právní regulaci vztahů v oblasti poskytování odborné přednemocniční neodkladné zdravotní péče, a to jak z hlediska ústavních požadavků na formu právní úpravy, tak i z hlediska jejího věcného obsahu. Jedná se o komplexní zákonnou právní úpravu, která v oblasti zdravotnické záchranné služby doposud chybí.

Navrhovaná právní úprava zachovává stávající územní princip organizace zdravotnické záchranné služby podle území jednotlivých krajů, a rovněž zachovává odpovědnost krajů za zajištění této služby v rámci jejich samostatné působnosti. Poskytovatelům zdravotnické záchranné služby, jejichž zřizovatelem budou kraje, bude umožněno využívat pro zajištění přednemocniční neodkladné péče též výjezdových skupin poskytovatelů zdravotních služeb, oprávněných k poskytování přepravy pacientů neodkladné péče, a to na základě smluv s těmito poskytovateli.

Jednou ze změn, které návrh zákona oproti současnému stavu přináší, je prodloužení dojezdové doby výjezdových skupin k pacientovi ze současných 15 na 20 minut.

Vzhledem k tomu, že dostupnost zdravotnické záchranné služby je dána nejen dojezdovou dobou, ale také pokrytím území z hlediska kapacity systému a odbornosti výjezdových skupin, tak prodloužení dojezdové doby nemá zásadní vliv na dostupnost zdravotnické záchranné služby. V roce 2010 bylo dojezdové doby do 15 minut dosaženo podle jednotlivých krajů v 83 – 96 % případů a dojezdové doby do 20 minut pak v 94 – 100 % z celkového počtu výjezdů.

Zákon dále nově upraví podmínky součinnosti poskytovatelů akutní lůžkové péče s poskytovateli zdravotnické záchranná služby s cílem zajistit plynulou návaznost lůžkových zdravotnických služeb na zdravotnickou záchrannou službu. Tito poskytovatelé lůžkové péče budou mít povinnost převzít za stanovených podmínek pacienta do své péče.

Zákon dále upraví některé podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, k plnění úkolů za mimořádných událostí a krizových stavů v rámci integrovaného záchranného systému.

Projednávaný návrh zákona navazuje na vládní návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, tak jak byl projednáván jako senátní tisk č. 183. Na poskytování zdravotnické záchranné služby se použijí ustanovení zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nestanoví-li zákon o zdravotnické záchranné službě jinak.

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, věřím, že po mém vysvětlení potřebnosti přijetí nové právní úpravy zdravotnické záchranné služby tento návrh zákona ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou podpoříte. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 184/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 184/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Schwarz, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zdravotní výbor Senátu ČR na své 13. schůzi, konané 5. 10., k návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě přijal následující usnesení. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení. Zpravodajem výboru určil mě.

Co se týká návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě, na tento zákon zaměstnanci záchranných služeb čekali víc než 15 let. Od tohoto zákona očekávali mnohé, zejména to, že odstraní nedostatky a problémy, které je tíží více než 10 let. Vládou navrhovaná právní úprava zejména vymezuje pojem zdravotnické záchranné služby a její činnosti. Stanoví podmínky dostupnosti, kterou prodlužuje ze současných 15 minut na 20 a více. Stanoví poskytovatelům akutní lůžkové péče konkrétní povinnosti, poskytovatelům zdravotnické záchranné služby ukládá zpracovat traumatologický plán, vymezuje právní postavení poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, stanoví činnosti, které vykonávají výjezdové skupiny, ukládá, že název zdravotnická záchranná služba nesmí využívat nikdo jiný, než zdravotnické záchranné služby, zakotvuje práva a povinnosti členů výjezdových skupin, vymezuje činnosti k připravenosti poskytovatelů zdravotnické záchranné služby na řešení mimořádných událostí a krizových stavů, upravuje zajištění letadel pro zdravotnickou záchrannou službu ministerstvem zdravotnictví, stanovuje zdroje financování poskytovatelům zdravotnické záchranné služby, zakotvuje kompetence ministerstva zdravotnictví a krajů v oblasti zdravotnické záchranné služby, stanovuje sankce za porušení povinností a umožňuje poskytovatelům zdravotnické záchranné služby poskytovat i jiné zdravotní služby a poskytovat další činnosti.

Při konečném hlasování ve sněmovně doznal vládní návrh těchto změn: Pro případy, kdy není možné dodržet dojezdovou dobu, je poskytovatel zdravotnické záchranná služby povinen vyžádat si pomoc od ostatních složek integrovaného záchranného systému. Upřesňuje se úprava obsahu traumatologického plánu, především o přehled a hodnocení možných zdrojů rizik ohrožení života a zdraví osob. Ministerstvu zdravotnictví se ukládá povinnost, vydat vyhlášku, kterou se stanoví stupně naléhavosti tísňového volání. Poskytovatelům zdravotnické záchranné služby se umožňuje zajistit činnost výjezdových skupin též prostřednictvím poskytovatelů zdravotních služeb s oprávněním k poskytování přepravy pacientů neodkladné péče.

A nakonec stanoví se, že zákaz použití názvu zdravotnické záchranné služby neplatí pro profesní sdružení poskytovatelů zdravotnické záchranné služby, nebo jejich zaměstnanců. Domnívám se, že prodloužení dojezdové doby z 15 minut na 20 minut je chybou, protože stát by měl naopak dbát na to, aby péče se nejenom zkvalitňovala, ale její dostupnost se zlepšovala. Proto se domnívám, že i současných 15 minut je optimální, a navrhovaný zákon, který je na delší období, by měl definovat minimálně stejnou časovou dobu pro dojezd zdravotnické záchranné služby, jako je nyní.

Bohužel doba se prodlužuje nejen na 20 minut, ale na dobu ještě delší, protože zákon nedefinuje konec časového úseku a nezapočítává, tak jako v současné době, dobu pro přijetí a vyhodnocení tísňové výzvy. To je ze zpravodajské zprávy vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, a plnil povinnosti a úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV. Ano. Paní senátorka Jiřina Rippelová bude nyní vystupovat. Prosím.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, moje zpravodajská zpráva bude velmi stručná, poněvadž jak tady bylo řečeno, ÚPV nepřijal žádné usnesení, byl zpracován pouze záznam z jednání, když z 9 přítomných senátorů na jednání ÚPV 4. října se pro návrh zamítnout návrh zákona vyslovili 4 senátoři, 1 senátor se zdržel hlasování. Pokud se týká diskuse k tomuto návrhu zákona, naváži na pana garančního zpravodaje, i ÚPV se zabýval otázkou dojezdové doby a její prodloužení z 15 na 20 minut. Zabývali jsme se v této souvislosti § 5 odst. 2, který tuto dobu prodlužuje na 20 minut, nicméně hned následný § 5 odst. 3 stanoví, že dojezdová doba se počítá od okamžiku převzetí pokynu k výjezdu výjezdovou skupinou od příslušného operátora, a zároveň ale § 19 odst. 1 členům výjezdové skupiny ukládá splnit pokyn příslušného operátora k výjezdu do 2 minut od obdržení pokynu.

Z toho lze mít za to, že faktická dojezdová doby nemusí být 20, ale 22 minut, a je potřeba ještě podotknout to, že není zřejmé, v jaké lhůtě má příslušný operátor nejpozději vydat pokyn k výjezdu výjezdové skupiny od okamžiku vyhodnocení tísňového volání.

To, co se dá považovat za plus, je ještě úprava nebo pozměňovací návrh, který byl přijat k § 14, který umožňuje uzavírat smlouvy i s jinými poskytovateli zdravotnické záchranné služby, což dříve nebo podle návrhu zákona jsou pouze kraje a např. pro Plzeňský kraj, který 2 výjezdová místa zajišťuje, jedno prostřednictvím soukromého subjektu, jedno prostřednictvím nemocnice OPS, by znamenalo navýšení nákladů zhruba o 25 milionů korun.

Jako zpravodajka ÚPV jsem vás seznámila s projednáváním návrhu zákona na půdě ÚPV. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pokud uvěřím displeji, tak jsou to 4 senátoři. Je to pravda? Chcete někdo navrhnout? Jenom pro pořádek bych prosil příště do rozpravy se hlásit, až když je rozprava vyhlášena.

Návrh na zamítnutí tedy není, proto přistoupíme – a otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan senátor Jiří Lajtoch. Připraví se pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, velice krátce bych reagoval na návrh této novely zákona. Všichni víme, že přijetí tohoto zákona, který nahradí stávající vyhlášku, se připravuje už několik let a je nutný. Mám však, jak tady bylo řečeno, taktéž výhradu k § 5 navrhovaného zákona. Dle tohoto paragrafu se stanovuje dojezdová doba ze stávajících vyhláškou upravených 15 minut na nově 20 minut. Doba se však počítá od doby, kdy si výzvu převezme od operátora operačního střediska výjezdová skupina. Když tedy připočítáme čas, který je nutný na převzetí důležitých informací operátorem od volajícího a dále čas, za který předá operátor výzvu výjezdové skupině, zjistíme, že dojezdová doba může být ne 20, ale 23 minut i více.

Co je však zásadní, a současný návrh tohoto zákona to neřeší, je doba, do které musí operátorka předat výzvu výjezdové skupině. V praxi to znamená, že v případě, že nemá volnou výjezdovou skupinu předá výzvu až v době, kdy se některá z výjezdových složek uvolní. Tato doba může činit klidně 15 minut a připočteme-li dojezdovou dobu maximálně 20 minut, tak jsme na delším čase než 30 minut. V některých případech to může mít fatální následky. K porušení zákona nedojde, ale dostupnost přednemocniční neodkladné péče se vzdaluje. V případě, že se má přijmou navrhované znění tohoto zákona a dojezd 20 minut, tak se přikláním k tomu, aby se čas začal počítat od doby převzetí výzvy operátorem, nikoli až výjezdovou skupinou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert. Připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já nejsem zdravotník a neumím odborně vyhodnotit navrhovaný zákon ani pozměňovací návrhy podávané VZSP. Jsem však víc než 45 let řidičem a také vím, jaká je síť výjezdových pracovišť zdravotnické záchranné služby v jižních Čechách. Přes to, že v posledních letech přibyla celá řada nových výjezdových pracovišť, nelze z nich dosáhnout všechna místa do 15 minut od předání výzvy, a to ani za příznivých klimatických podmínek a příznivé dopravní situace.

Jistě si dovedete představit, jaké to způsobuje problémy, pokud dojde ke sporu, zda měla či neměla záchranka dorazit k pacientovi ve stanoveném čase. Proto jsem přesvědčen, že prodloužení dojezdového času na 20 minut má své opodstatnění, a to alespoň do doby, nežli budeme mít daleko více prostředků na činnost zdravotnické záchranné služby a budeme moci pokrýt Českou republiku tolika výjezdovými pracovišti, aby dojezdová doba 15 minut byla skutečně dosažitelná a měli jsme tolik výjezdových prostředků a lékařů, aby se nestalo, že budou všechny tři sanitky i s posádkou na výjezdu a přesto dojde k nějakému dalšímu volání, které si žádá nový výjezd.

Doba 15 minut je naším sice krásným, leč zbožným přáním. Z tohoto důvodu nemohu pozměňovací návrh na stanovení 15minutového dojezdového času podpořit, protože ani dnes, kdy platí, ji nelze občas dodržet. Bude-li dojezdová doba jako maximální stanovena na 20 minut, nebudou sanitky vyjíždět později, ani nebudou jezdit pomaleji. Jen se přiblížíme realitě, vytvoříme právní prostředí odpovídající možnostem. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Než vystoupí pan senátor Dryml, dovolím si omluvit z dnešního jednání pana senátora Adolfa Jílka. Nyní bude hovořit pan senátor Dryml, připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, slovutný Senáte, tolik potřebný zákon, který se prakticky tvoří od roku 2005, 2006, na který jsme se jako zdravotníci všichni těšili, především pracovníci záchranných služeb, a přáli si ho už po celé ty roky, najednou máme před sebou v té podobě, v jaké se nám dostal. Jde o zpackaný zákon a je mi to líto, že tak dopadla iniciativa všech lidí, kteří se zabývají záchrannými zdravotnickými službami napříč politickými stranami. Tady z tohoto místa musí vyčinit i poslanci za věci veřejné panu Štětinovi, dřívějšímu šéfovi krajské záchranky v Hradci, který byl odvolán za to, že dopustil svými některými nynějšími doporučeními to, co tady před sebou máme.

Skutečnost, že někdo dokáže zprznit i tak dlouho očekávaný, připravovaný a potřebný zákon především pro občany, i pro zdravotníky, svědčí, bohužel, pane ministře, o personálním a možná i duševním vyprázdnění současného ministerstva zdravotnictví. Někteří neschopní s podporou pánů Šnajdrů, Šťastných a Chrenků nám tady předvedli to, co ohrožuje nejen českého občana, ale i zdravotníky, kteří budou poskytovat tuto péči, i ostatní zdravotníky, dokonce i kraje. Ztratila se šance k tomu, aby tento potřebný a v podstatě nekontroverzní z politického hlediska zákon prošel napříč politickým spektrem.

Vážení, ono to totiž není o 15 nebo 20 minutách, a divím se tomu, a pan ministr to tady jasně řekl, že v roce 2010 bylo pokryto 96 % území dojezdem do 15 minut. Ono to totiž není o těch 20 minutách nebo 22 minutách. Ono to je možná někdy i o určitém nekonečnu. Protože, a to tady také zaznělo, počítá se to od doby, kdy vedoucí dispečinku to předá operační skupině. A ještě tam jsou ty dvě minuty. Takže se domnívám, že je to zhoršení současného stavu.

Dále je tam jeden významný krok a vy, kteří jste tady z krajů, jste zastupitelé, nebo máte co do činění s kraji, víte, že odpovědnost za nedodržení 20 minut, nebo spíše 22 minut se přesouvá, vážení na kraje, ne na ministerstvo. Na kraje se přesouvá!

Za prvé si dovolím polemizovat s tím, že zdravotnická záchranná služba je službou a ne péčí. Prolíná se to všemi reformními zákony. Bude to mít asi i některé právní dopady, ale domnívám se, že je to chyba. V § 3 zákona je závažným postižením zdraví náhle vzniklé onemocnění. To bude zajímavé. Protože už dnes záchranná zdravotní služba leteckou záchrannou službou transportuje i náhle vzniklá onemocnění, jako třeba zlomenina malíčku ruky. Je to v Krkonoších v poslední době poměrně dost častý zjev.

Další věc je, kdo vlastně bude poskytovat ty zdravotnické záchranné služby. Nyní se tímto zákonem vlastně bude legalizovat to, že to budou dělat i tak zvaní záchranáři nebo zdravotní sestry a bude záležet jenom na tom operačním středisku, jestli se rozhodne správně nebo ne, když při ohrožení života tam nebude poslán lékař, ale bude tam poslán záchranář. Způsobilost odborně zajistit pokračování poskytování zdravotní péče bude o tom, kde se to může nebo nemůže, která nemocnice může nebo nemůže toto provádět, a můžu vás ubezpečit, že to musí dělat každá nemocnice – tak o tom bude rozhodovat: kdo? Lékař výjezdové skupiny? Záchranář? Nebo kdo vlastně bude hodnotit to, že pokračování poskytování zdravotní péče bude zrovna v té nebo v té nemocnici? Je to § 3 odst. d).

Soustavnou zdravotní péči a nepřetržité sledování ukazatelů základních životních funkcí pacienta během přepravy bude zajišťovat nelékař, bude to záchranář, bude to zdravotní sestra.

Doufám, že se změní i zákon, kdy zdravotní sestra i záchranář může poskytovat intravenózní podání léků, protože to v těch případech někdy hraje velkou roli čas, a může to zachránit život pacienta během transportu.

O dojezdové vzdálenosti jsem už mluvil.

Plán pokrytí území kraje výjezdovými základnami vydává kraj, to je § 5 odstavec 6. Přitom v dalším § 23 se ale dozvídáme, že metodicky to řídí ministerstvo zdravotnictví. Tak kdo to tedy bude dělat? Bude to ministerstvo? Bude to kraj? A hlavně – kdo to zaplatí? Tady už to také zaznělo. Je to obrovská zátěž pro kraje. A hlavně z čeho to ty kraje zaplatí, když se neustále snižují přidělené prostředky ze státního rozpočtu a na druhé straně se na kraje valí další a další povinnosti, které vykonávají místo státu.

Paragraf 6 je obzvláště pikantní. V § 6 odst. b) je povinnost zdravotnických zařízení – zajistit nepřetržité předávání informací o počtu volných akutních lůžek svému kontaktnímu místu. A nepřetržitě – zdůrazňuji nepřetržitě – spolupracovat prostřednictvím kontaktního místa se zdravotnickým operačním střediskem nebo pomocným operačním střediskem! Takže nemocnice, a jak pan ministr a ministerstvo úspěšně řídí VZP, jak jsme se dozvěděli, že jsou peníze na IZIP, ale v říjnu došly VZP peníze, takže nemocnice, které dostávají stále méně a méně prostředků od zdravotních pojišťoven, budou dělat ještě další věc, to znamená nepřetržitě 24 hodin budou najímat 4 nebo 6 pracovnic, aby nepřetržitě informovaly, jsem zvědav, jakým způsobem bude to nepřetržitě, jestli budou neustále telefonicky na lince, nebo jestli to bude speciálním optickým kabelem, nebo jakým způsobem, nebo vysílačkami, které budou nepřetržitě v kontaktu, aby nepřetržitě informovaly o počtu volných lůžek.

Já na to poukazuji z toho hlediska, protože tam je další paragraf, že pokud poruší tuto povinnost, tak jim hrozí obrovské finanční sankce. To znamená – nelze, nemůžou nemocnice omezovat vlastní činnost tím, že budou vykonávat tuto činnost. Pak tedy buďme spravedliví, udělejme záchrannou zdravotnickou službu, která bude řídit celé české zdravotnictví. Možná, že by to dopadlo lépe, než současné ministerstvo zdravotnictví, které nedokáže zajistit ani dostatečné finanční prostředky na poskytování akutní i jiné péče. Zato má peníze na IZIP, který měl být již v roce 2006 zastaven, a kde, to si dovoluji tady zdůraznit, jedním z úkolů IZIP bylo, aby si zajistila pro VZP bonitní klientelu! Takže ne sbírání zdravotnických informací a zlepšení, ušetření, ale aby si zajistila bonitní klientelu pro pojišťovnu VZP! Vidíme, kam se celý tento systém dostal. Kdo to bude platit, pane ministře? Kdo bude platit ta kontaktní místa, jako pracoviště poskytovala akutní lůžkové péče s nepřetržitým provozem? Kdo bude tedy rozhodovat o tom, že pacient pojede do tohoto zařízení, a ne do jiného? Zdravotní sestra, nebo záchranář, který má jistě nižší zdravotní kvalifikaci a odbornou způsobilost, než lékaři příslušné nemocnice? Tak ti budou rozhodovat, že se to nepoveze do té nemocnice, ale poveze se to do druhé? A já se ptám, kdo ponese tu právní odpovědnost? Kdo to bude?

Další je § 8. Poskytovatelem zdravotnické záchranné služby je příspěvková organizace zřízená krajem. Je vám známo, vážený pane ministře, že tu nejsou jenom krajem řízené záchranky, ale také soukromé záchranné služby? Ty se mají přeměnit na příspěvkové organizace? Nebo jak si to představujete? Zaniknou? Zanikne Charitas? Zaniknou jiné záchranné zdravotnické služby? Jenom proto, že to mají být příspěvkové organizace řízené krajem? Budou přeregistrovány? Budou začleněny? Vždyť vypadnou celé oblasti, které nebudou zajištěny záchrannou zdravotnickou službou.

Je zajímavý i § 9, který určuje, a to bych rád věděl, proč zařízením záchranné zdravotnické služby by mělo být vždy i ředitelství. I ředitelství! A vzdělávací a výukové středisko? Když se píše, že metodicky by to mělo řídit ministerstvo zdravotnictví! To ředitelství bych ještě připustil, ale jaký důvod je k tomu, aby ředitelství bylo umístěno přímo ve sídle poskytovatele zdravotnické záchranné služby? Nad tím mi zůstává někdy rozum stát, při dnešním rozvoji komunikací.

Velmi by mě zajímalo, proč v zákoně není povinnost, a toho si, vážení, všimněte, povinnost zaznamenávání výzev. To, co je dnes běžnou praxí, tak to jakoby náhodou, já se domnívám, že úmyslně, ze zákona vypadlo! Protože právě přijetí té výzvy časově, kdy ta výzva byla přijata, co v té výzvě bylo, je někdy rozhodujícím důkazem v tom, jestli zdravotní záchranná služba pochybila, nebo se dopustila nějaké nepřístojnosti. Pokud je jedním z předkladatelů a jedním z tvůrců i pan poslanec Štětina, pak tomu rozumím. Ale domnívám se, že na ochranu jak zdravotnické záchranné služby, tak i na ochranu občanů, těch, kteří žádají o pomoc záchrannou zdravotnickou službu, by jednoznačně v zákoně měla být povinnost tyto výzvy zaznamenávat, dokonce by tam měla být i doba, po kterou se tato výzva musí archivovat. Nejméně několik měsíců. Nic takového bohužel tady není.

Další pikantností je komunikační řád poskytovatele zdravotnické záchranné služby obsahující minimální požadavky na vybavení zdravotnického operačního střediska.

Domníval jsem se, asi zcela hloupě, že když se tento zákon tvoří spolu s řediteli záchranných služeb, když se tvoří napříč určitou zdravotnickou odborností, takže dojde k ujednocení toho, že bude jednotné vybavení všech záchranek ve všech krajích. Bohužel, tady je pouze minimální. To znamená, že dál bude pokračovat praxe dvanácti nebo třinácti zdravotnických systémů a zdravotnických vybavení podle toho, jak který kraj bude bohatší nebo méně bohatší a může to mít dopady na občany České republiky.

Výjezdní skupina – § 13. Výjezdové skupiny rychlé pomoci, jejichž členem je lékař. To znamená, jaké budou ty výjezdové skupiny? Budou dvoučlenné nebo budou jednočlenné? Nyní je praxe taková, že jezdí pouze on – lékař. Je to v rámci úspor i v rámci jiných opatření. Ale nyní by to měli být dva? To znamená, kdo to zaplatí, jak to vlastně bude, bude lékař a bude mít k dispozici řidiče, nebo to bude záchranář nebo to bude zdravotní sestra, která bude jezdit s tím řidičem na systému rendez vous, nebo jak to vlastně bude?

§ 15 je o začlenění leteckých výjezdových skupin. To ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obrany se dohodnou o podmínkách začlenění leteckých výjezdových skupin? To znamená, že ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obrany bude rozhodovat za kraj, ale kraj to bude muset zaplatit? Ona, vážený pane ministře, otázka soukromých leteckých záchranných služeb, kterým dává bianco šek ministerstvo zdravotnictví, je velmi, velmi zajímavá. Je otázka, jak je ohodnocena činnost těchto soukromých leteckých záchranných služeb a jestli skutečně se musí vynakládat tak obrovské prostředky na leteckou záchrannou službu, když chybí někde jinde.

V § 16 je nám opět zaváděno pracoviště krizové připravenosti, dříve pracoviště zvláštních úkolů. "Jsem rád, že se vracíme zase v některých věcech před rok 1989."

§ 17 – název poskytovatele zdravotnické záchranné služby atd. To budeme řešit tady něco retroaktivně? Jsou určité společnosti, které jsou privátní a vy jim chcete zakázat nejen jejich činnost, ale i to, jak se jmenují, změny v registru, změny v obchodním rejstříku, retroaktivně? Bude to velmi pěkné a domnívám se, že místo určité dohody to spíš vyústí v různé arbitráže. Ostatně ministerstvo zdravotnictví je tím proslulé – vzpomeňme si na kauzu Diag Human, teď tady hrozí IZIP a možná že i provozovatelé soukromých záchranných služeb se přidají k těm lidem, kteří využijí zmatků, které jsou na ministerstvu zdravotnictví, těch nedokonalých právních předpisů, omezí svoji činnost a budou žalovat český stát.

§ 19, zatřetí. Vedoucí výjezdové skupiny je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí – slyšíte dobře, o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče v místě události! Já se domnívám, že vedoucí výjezdové skupiny by měl být vždy lékař a že každý lékař přísahá a platí pro něj určitá Hippokratova přísaha. Já si nedovedu představit, jak tento lékař řekne, že péči neposkytne, a to i za cenu, že by ohrozil svůj život. Já osobně jsem zasahoval u jisté autonehody, kde hořelo auto, a nedovedl jsem si představit, že bych jako lékař neposkytl lidem v autě pomoc. Ostatně, vždyť to je ze zákona povinností pro každého občana České republiky! Ale tady vedoucí výjezdové skupiny může rozhodnout o neposkytnutí neodkladné péče. Opravdu se tady deformují jiné zákonné normy, které jsou platné v celém civilizovaném světě, alespoň v oblasti Evropy.

O leteckých záchranných službách, o tom, kdo to vlastně bude platit, a tady se otvírá další náklad pro kraje, protože to bude velmi, velmi nákladné pro kraje, § 21, jsem už mluvil.

Jsem zvědav, jestli budou prováděna výběrová řízení, když se to celé bude měnit, na poskytování těchto leteckých služeb.

Financování činnosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby. Předpokládal bych jako u každého zákona, že se řekne, jaké to budou náklady pro státní rozpočet, jaké náklady to budou pro kraje. Provoz letadel pro zdravotnickou záchrannou službu, kde bude tedy finanční limit? Anebo budou dále létat pro zlomeniny malíčku a my to všichni budeme platit a pak nebudou finance na to, když babičce se udělá těžko a špatně se jí bude dýchat a bude jí bušit srdce a operátorka řekne, my nyní nemůžeme a přijedeme tam až za půl hodiny, někdy možná déle.

§ 24 – kraj je povinen zajistit nepřetržitou dostupnost zdravotnické záchranné služby v rozsahu stanoveném plánem pokrytí území kraje výjezdovými záchrankami. Jsem zvědav na ty soudní spory občanů s kraji.

A správní delikty. Za to, když nebude to mnou kritizované nepřetržité informování poskytovatele lůžkové akutní péče se záchrannou službou, tak hrozí pokuta až do 1 milionu korun. A o tom, kdo předá nebo nebude předávat nepřetržitě, zdůrazňuji slovo nepřetržitě, podávat informace, rozhodne samozřejmě asi záchranná služba. A tento správní delikt může být udělen až do tří let zpětně!

§ 28 je také velmi zajímavý. Poskytovatel zdravotnické záchranné služby může poskytovat i jiné zdravotní služby. Tomu bych ještě rozuměl, to znamená, že oni budou i léčit jako normální lékaři, a provozovat další činnosti podle jiného právního předpisu, pokud tím nebude ohroženo poskytování zdravotnické služby.

Mne by zajímalo, vážený pane ministře, jestli provozovat, poskytovat i další činnosti bude třeba hostinská činnost nebo jiné volné živnosti, jako obchodování s některými komoditami. Podle toho, co říká § 28, to možné bude.

A zmocňovací ustanovení – § 30. Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení některých paragrafů.

Chtěl bych jenom upozornit, že rozhodnutím Nejvyššího soudu povinnosti se mohou ukládat pouze zákonem.

Myslím si, že to, co jsem tady přečetl, včetně toho, že poskytovatel akutní lůžkové péče – to jsou všechny nemocnice – a i jednodenní chirurgie nebo jiní jednodenní poskytovatelé akutní péče, tak ti všichni, a to platí nejen pro nemocnice, ti všichni jsou povinni zřídit kontaktní místo do dvanácti měsíců od nabytí účinnosti. Kdo bude hradit náklady na toto zřízení, protože v sazebníku to není, kdo bude hradit náklady a přeregistraci, o tom panu ministrovi nebo lidem, kteří dělali tento zákon, se ani nesnilo a ani je to nezajímá. Oni jsou politici a žijí v akváriu.

Domnívám se, že tento potřebný zákon byl natolik deformován, že v této podobě je ho třeba odmítnout. I sám náš kolega, vaším prostřednictvím, pane předsedo, který dal nebo chce dát 32 pozměňovacích návrhů – 32! – i to svědčí o tom, že člověk z praxe není spokojen s tím, co tady před sebou máme.

Navrhuji, aby zákon v této podobě byl zamítnut. A pana ministra vyzývám, aby urychleně přepracoval tento tolik potřebný zákon, aby lépe odpovídal současné realitě českého zdravotnictví a zajistil to, aby VZP i jiné zdravotní pojišťovny plnily ze zákona to, co mají, a neopožďovaly platby, protože hrozí kolaps českého zdravotnictví!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane ministře, můj předřečník sdělil nám všem, že tento zákon je zaprvé velmi potřebný a zadruhé že to je paskvil. Já jsem při projednávání na ústavněprávním výboru neměla pocit, že tento zákon je paskvil. Na jednu stranu je tam kritizováno prodloužení dojezdové doby, která vychází z reality, na druhou stranu jsou tam kritizovány pasáže, které jednoznačně vedou k tomu, aby pacient byl jaksi včas a lépe ošetřen.

Já ze všech těchto důvodů, protože nepodporuji prodloužení té doby, vám navrhuji, abychom tento návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek a připraví se pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já vám chci teď říci velmi naléhavou záležitost. Tohle je problematika, které velice dobře rozumím, protože jsem se jí musel zabývat jako hejtman v rámci krizového řízení. Tato záležitost je velmi vážná a byl bych proto velmi rád, abychom nyní zapomněli na jakékoliv politické proklamace a nápady, které jsou s tímto spojeny, a abychom se zamysleli nad podstatou této problematiky. Moc vás o to prosím. A byl bych velmi rád, kdybychom potom dospěli společně k nějakému závěru.

Chci říci, že situace, která se týká záchranných služeb, v tuto chvíli není ošetřena a dostávají se kraje, dostávají se ti, kteří v záchranné službě působí, ve skutečnosti do velkých problémů se zákonem a jsou v tuto chvíli vždycky, když zasahují, na hranici zákona.

Návrh zákona, který zde je, řeší podstatné věci, které v tuto chvíli problematiku komplikují. To znamená, že znovu říkám – návrh zákona, který bychom dnes mohli schválit, řeší podstatné věci.

Já se tady zaměřím pouze na dvě věci, o kterých chci mluvit, a to proto, že takto vznikly, to znamená, jestli 20 minut nebo 15 minut. A druhá věc, že chci na jednom paragrafu ukázat to, že situace v současné době je horší, než když schválíme tento zákon.

Prosím vás, přestaňme si lhát. V současné době – pan ministr to tady řekl – na základě patnáctiminutové dojezdnosti je 84 % výjezdů. To znamená, je zde 16 % výjezdů. A já vám řeknu, záleží to také na tom, je-li jaro, léto, podzim nebo zima, jestli prší nebo neprší, a jsou situace, kdy je prostě jasné, že 25 % území nelze pokrýt do 15 minut. Ano, takhle to vychází 16 minut jako průměr, protože je dost často u nás hezké počasí.

A jestliže budeme chtít jít cestou, že schválíme 15 minut, tak vám řeknu, co to znamená. My jsme se jako kraj, konkrétně Jihomoravský kraj, rozhodli, že zkusíme udělat všechno pro to, aby byla patnáctiminutová dojezdové služba zabezpečena. Investovali jsme do toho za 11 let jako investičních peněz 160 mil. Kč na vybudování nových stanovišť a ročně nás to stojí provozně přibližně někde mezi 24 a 25 miliony Kč provozních nákladů navíc. My jsme to udělali, protože jsme si řekli, že to jako kraj chceme dělat, a že se o to pokusíme. Ale ta záležitost neznamenala, že máme stoprocentní pokrytí. My bychom museli vybudovat ještě nejméně další tři, možná čtyři stanoviště, abychom této věci dosáhli. My jsme se prostě takto rozhodli, bylo to naše svobodné rozhodnutí. Já do toho teď nechci plést ani ministerstvo, ani jiné finance. Ale v současné době situace není taková, jaká byla dřív, kdy příjmy kraje rostly. Teď příjmy kraje klesají.

Já vám zcela zodpovědně říkám, že jestliže to není schopen náš kraj, tak možná Středočeský kraj je jediný, který je schopen tuto záležitost zabezpečit. Praha to má zabezpečeno automaticky už teď, v tuto chvíli, dojezdovou vzdálenost. To znamená, jestliže skutečně schválíme pozměňovací návrh, který zde je, a přijme ho Poslanecká sněmovna, tak se dostaneme do situace, že bychom tedy poctivě měli napsat, kolik stovek milionů korun to bude stát z rozpočtu krajů navíc. Já bych byl velmi nerad, abychom tímto způsobem si řekli, ano, my zlepšujeme péči. My nezlepšujeme péči, my bychom tu péči zlepšili jedině za předpokladu, že bychom k tomu dali finanční prostředky. A prosím vás, jestli Jihomoravský kraj do toho investoval 160 mil. Kč, on je zhruba jedna desetina této republiky, tak si to vynásobte deseti, a to je ta částka, kterou bychom k tomu museli poskytnout, abychom tuto věc dodrželi.

Byl bych proto velmi rád, abychom se skutečně nad tím zamysleli, a tento návrh zákona podpořili. Neříkám, že v něm nejsou chyby. Já ale zdůrazňuji tu věc, že podstatné věci jsou tam řešeny.

Pokud jde o to, co tady zaznělo od mého předřečníka, tak chci jenom na jednom paragrafu, který jsem si tady poznačil, říci, že to má ve skutečnosti opačný efekt. Když si totiž vezmeme momentální situaci, která zde je, tak věci, které se týkají záchranných služeb, které se týkají integrovaného záchranného sytému, vlastně nemají úplně přesnou právní ochranu. Jestliže se totiž rozhodneme v tuto chvíli a využijeme soukromou záchrannou službu, nebo jestli budeme mluvit o letecké záchranné službě, tak v tuto chvíli to nemá oporu a ten zásah se neuskuteční. Podotýkám, neuskuteční se mnohý zásah, protože v krizovém řízení je klíčovou osobou osoba hejtmana, ne osoba v tom smyslu, jako osoba, ale jako orgán, který je jedním ze čtyř orgánů kraje. Proto jestliže jsou zde ty poznámky, které zde na to byly vedeny, tak i tyto poznámky momentální situaci zlepšují.

A já k tomu chci jenom říct, že je zapotřebí si uvědomit, že existuje integrovaný záchranný systém, který může být propojen právě tím orgánem hejtmana, nejenom jeho osobou, a že tento zákon umožňuje, aby tyto věci fungovaly.

Já jsem připraven podat k tomu jakékoli vysvětlení, když k tomu bude debata. Pokud nastane podrobná debata, co se týká pozměňovacích návrhů.

Znovu říkám, jestliže vezmeme a porovnáme dvě možnosti, jestli schválit tento zákon nebo schválit ho s pozměňovacím návrhem, tak co se týká krajů, zcela jednoznačně – a to vám prokáži i matematicky každému – pro kraje to bude dražší záležitost, když schválíme zákon s pozměňovacími návrhy.

Proto si dovoluji na závěr svého vystoupení navrhnout tento návrh zákona schválit a jsem připraven na jakkoliv dlouhou debatu, i soukromou, s kýmkoliv, abych ho přesvědčil o tom, že tato varianta je lepší než schválit pozměňovací návrh. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, pane ministře. To, že máme před sebou zákon nesmírně potřebný, po kterém volala veřejnost, volali zdravotníci, volaly organizace, to už jsme si tady řekli. Já jsem desítky let pracoval jako primář ARO a současně primář záchranné služby a vím o tom z této pozice dost. Také mohu potvrdit to, co říkal garanční zpravodaj, že jsme minimálně 15 let na ten zákon čekali a také jsme si od něho leccos slibovali. V tom zákoně jsme se nedočkali toho, co jsme si zejména od něj slibovali a na co jsme čekali, a tím je pro nás – mluvím teď za záchranáře – zklamáním.

Kolega Dryml tady podrobil ten zákon zdrcující kritice, ba řekl bych provedl jeho pitvu. Řada těch technikálií a organizačních opatření, která tady zmínil, jsem zmínit chtěl také, takže od toho upouštím.

Zvykli jsme si už, že ministerstvo zdravotnictví při předkládání zdravotnických zákonů naprosto nedbá jakýchkoli připomínek, nekonzultuje ty svoje návrhy s odborníky, nezapracovává jejich stanoviska, a naopak se ještě dožaduje zkrácené doby pro projednávání těch zákonů, zkrácené lhůty. To, že i návrhy svých koaličních partnerů háže pod stůl, je skutečnost. Já tady znovu zmíním lékařského kolegu pana poslance Štětinu, který se na tom návrhu podílel. Ne že by odvedl bůhvíjak fortelnou práci, ale já se teď ptám pana ministra, proč z toho jeho návrhu byla vypuštěna ta sociální doložka, to, na co záchranáři čekají, to o jejich zajištění, zabezpečení, odměňování, o ochraně zdravotníků při jejich práci. Já vím, o čem mluvím. Zažil jsem jako vyjíždějící lékař přepadení naším všeobecně oblíbeným etnikem. Zažil jsem taky, že nám tu sanitu vykradli. Takže tohle všechno ti záchranáři, ti zdravotníci od toho zákona čekali.

Je mi vás, pane ministře, musím říct líto. My jsme tady zažili vašeho kolegu, který je svým oborem, svým rezortem naprosto nedotčený, nepolíbený, a tomu se to rozhoduje samozřejmě, on dostane svoje direktivy a to svoje prizma finanční, kterým se dívá na svůj obor, a ten se s obratností tlustokožce v křehkém nádobí pohybuje a rozhoduje razantně a rázně. Vy jste odborník v tom zdravotnictví a zpočátku vašeho působení jsem z vás cítil empatii trošku i k těm pacientům i k těm zdravotníkům. To se vytratilo, a chápu, že se ty direktivy a to finanční a ekonomické prizma, pod kterým jsou zákony předkládány, musíte možná špatně rozdýchávat, protože si určitě uvědomujete, v čí prospěch mnohé z těch zdravotnických zákonů jsou přijímány, a že to v prvé řadě nejsou ani ti pacienti, ani zdravotníci.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vím, že jste mnozí naštvaní na to, že tady častěji vystupuji, ale nedá se nic dělat. Vaším prostřednictvím, pane předsedo, k paní senátorce, kolegyni Paukrtové:

Vážená paní senátorko, v některých věcech, hlavně odborných, je politická zaslepenost hrozná věc. A tady to není o politice, tady je to o tom, že někdo dobrou věc, možná úmyslně nebo možná neúmyslně, zkazil.

Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Juránkovi:

Pokud mluvíte za jeden kraj, vážený pane senátore, a za lidovce, tak já jsem také krajský zastupitel, a dokonce za ten kraj, kde se návrh tohoto zákona tvořil a kde vznikal, a spolupracoval jsem s těmi lidmi. To nenapsal pan poslanec Štětina, to byli jiní. A i když jsem byl na ministerstvu v roce 2006, tak jsem dělal všechno pro to, aby tento zákon vznikl, a kdybychom tam zůstali ještě déle, tak ten zákon v roce 2006 už byl. A dělali jsme to ve spolupráci se všemi řediteli záchranných služeb, ne s krajskými zastupiteli, ne s hejtmany nebo vicehejtmany, ale s těmi lidmi, kteří se setkávali s těmito problémy v praxi, a to napříč politickým spektrem, a domlouvali jsme se, a věřte mi, že jsme se domluvili. A byla chyba nového vedení ministerstva zdravotnictví, že s tímto zákonem nepřišlo dříve a předstupuje s ním až současný pan ministr. Tak sem, prosím, nezavádějte specifikace Jihomoravského kraje. Toto není o jednom kraji, toto není o některých lokálních zájmech. Toto je o čistě odborných věcech, které se týkají nejen občanů ČR, ale i všech cizinců, kteří navštíví ČR.

Ke kolegovi Lebedovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající:

Já jsem chirurg a ještě jsem lucidní na rozdíl od některých lidí a rozlišuji, kdy ještě operuji a kdy už pitvám. Vážení, to si skutečně myslíte, že tento zákon může něco změnit v době, kdy je nedostatek finančních prostředků? Ale především, a to si mnozí z vás neuvědomují, kdy nejsou lidi, nejsou kvalitní lidi, není kvalitní personál, který nemůže zajistit to, co si tady někteří z vás představují. Ano, je to holá pravda, ale je to tak. Vy si myslíte, že se vymyslí perpetuum mobile? Já z praxe velmi dobře vím, na rozdíl od pana ministra, který je rentgenolog, ten se s tím tak moc nesetkal, ale já se setkávám s těmi problémy dennodenně, nejen jako ředitel nemocnice, ale i jako chirurg, a vím, že situace je složitá. A právě proto, že vím, že situace je složitá, především po stránce právní, proto stojím na straně záchranných služeb a je mi líto, opravdu je mi líto, že to dopadlo tak, jak to je.

I já musím hájit, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Schwarzovi, i já musím hájit zájmy lůžkových zdravotnických zařízení. A proto poukazuji na některé nesrovnalosti, které místo toho, aby zlepšily péči, tak ji naopak zkomplikují.

Snižuje se dostupnost a kvalita zdravotní péče. Ano, a platí to i pro záchranné zdravotnické služby.

Vážení, ne žádný zákon, ale praxe rozhodne, a já věřím ve zdravý rozum těch lidí, kteří pro záchranu lidských životů se dokáží domluvit bez zákona, tak jako to dělají doposud. Bohužel tady nastupují některé reformní nebo spíše pseudoreformní zákony z dílny ministerstva zdravotnictví, které zdravotníky vystaví šikaně, právním postihům, zdravotníci se stanou lovnou zvěří. Ano, lovnou zvěří a pro některé advokátní kanceláře i zdrojem nebývalých zisků.

Proto se domnívám, že by se měl urychleně přepracovat tento zákon a zapracovat do toho i připomínky kolegy Schwarze. Velmi mě překvapuje, že koalice, a v té je i ODS, nekonzultovala s takovým odborníkem, jako je kolega Schwarz, tento zákon, a jednala tak, jak jednala.

Domnívám se, že to poškodilo všechny, nejen zdravotnickou službu, ale zdravotníky jako celek. A ještě jednou, pane ministře, vás vyzývám, abyste nám tady řekl, proč jste to nekonzultoval s lidmi, kteří tento zákon připravovali, který byl za exministra Julínka téměř připraven, a dali jste ho v takové syrové podobě a s takovými pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně nám tady na stůl. Proč jste se nebránil v Poslanecké sněmovně těm deformitám, které tam navrhují někteří poslanci?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Václav Vlček.

Senátor Václav Vlček:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, původně jsem nechtěl vystoupit k tomuto bodu, ale mé vystoupení je reakcí na předcházející vystoupení kolegů, zejména kolegy Drymla a kolegy Lebedy. Já nesouhlasím s tím, že ministerstvo nespolupracovalo s odborníky. Nesouhlasím se závěry mých předřečníků, že ten připravovaný návrh zákona není postaven odborně, že jsou v něm hrubé odborné nedostatky. Existuje asociace krajských zdravotnických služeb, a já mám hodnověrnou informaci, že zástupci všech 13 krajů souhlasí s předloženým návrhem zákona. Existuje jediný kraj, který nesouhlasí a který má připomínky. Já osobně se stavím proto, abychom předložený návrh zákona schválili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, hezké dopoledne, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, urgentní medicína je tou nejsložitější částí. Je nejnáročnější, nejnáročnější psychicky nejenom na vzdělání, ale i na fyzickou připravenost a odolnost těch, kteří poskytují, a je také finančně velice náročná. Je nejcitlivější na vědecký pokrok, a proto si myslím, že diskuse o tom, jestli je tam 15, 17, 20 nebo 22 minut dojezdu, je diskuse, která skutečně je druhořadou diskusí. Přece všichni víme, že fyziologicky vzato by ten dojezd musel být daleko kratší. Jenom pokud bychom zachraňovali utopeného pod ledovou tříští, tak bychom měli šanci do 20 minut takového člověka zachránit před ireverzibilními změnami mozku.

Není tedy podstatná doba dojetí. Podstatné je to, jakou jsme schopni zajistit službu podle financí, které máme k dispozici, podle sítě, která je k dispozici, kterou nepochybně nejlépe disponují kraje. Proto si myslím, že provázanost ministerstva coby metodického orgánu a krajů coby vykonavatelů je správná. Na tom,jakou síť vytvoří, to si myslím, že je věcí nejlepších odborníků v kraji, aby tuto síť vytvořili. V té síti jsou vzata všechna zdravotnická zařízení. Sám jedno takové provozuji a před časem jsme uzavírali smlouvu se záchrankou.

Takže vím, že je věcí skutečně domluvy velice náročné, ale co si myslím, že je velice podstatné a na co se chci zeptat pana ministra, je to, že při urgentní medicíně nesmírně záleží na vzdělanosti, na schopnosti a ochotnosti poskytnout první pomoc občany, laiky.

A já musím říci, že v zákoně není ani zmínka o tom, že by mělo být metodické vedení, výchova laiků k tomu, aby byli schopni poskytnout tuto pomoc. Na druhou stranu je dnes řada přístrojů, které laikům takovou pomoc umí velice snadno ulehčit, které je ochrání před chybou. Je řada defibrilátorů. Nedávno jsem měl i návštěvu s kolegou Krejčou, jednoho zástupce takové firmy, která vyrábí defibrilátory. Vím, že takovéto přístroje umí někdy nahradit, nebo alespoň snížit riziko náhlého úmrtí ve vzdálených oblastech.

Já jsem se chtěl zeptat pana ministra, jakým způsobem lze provázat tento zákon s edukativní potřebou nezdravotníků zdravotníky. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych jenom chtěl reagovat na ta slova o politické zaslepenosti, která použil náš kolega pan Dryml vůči naší kolegyni paní Paukrtové. Já bych chtěl připomenout, že v Ústavě je jasně napsáno, že my všichni máme hlasovat a rozhodovat v souladu se svým svědomím. A jestliže podezíráte některého ze svých kolegů, že svědomí nepoužívá, že hlasuje účelově, je to vysloveně nezdvořilé. Dovoluji si na závěr ještě požádat, aby toto tlumočil pan předsedající panu Drymlovi. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Předpokládám, že kolega Dryml slyšel a nemusím to přetlumočovat. Další je přihlášen pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážení kolegové, kolegyně, když jsem mluvil, nemluvil jsem za Jihomoravský kraj. Mluvil jsem tady za situaci, která je v celé republice. Jestliže tady zaznělo z úst mého předřečníka, že původní zákon je lepší podle názoru pro 13 krajů, tak jsem rád, že tuto věc můžu potvrdit. Tzn. pro kraje skutečně ten zákon je lepší než současný stav, a znovu říkám, je lepší, než stav, který by mohl nastat, kdybychom přijali pozměňovací návrhy.

Já jenom prosím, protože tady byla velká zmínka o § 19, kdy se mluvilo o vedoucím výjezdové skupiny, který je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče, tak vás upozorňuji na to, že, v současné době je situace mnohem horší. On když přijede, přijede tato výjezdní skupina do krizového řízení v rámci krizového stavu, uvedu konkrétní příklad, když v Brně vybuchl plyn, hrozily tam následné výbuchy plynu, tak tam nebyl naopak nikdo, kdo by mohl rozhodnout o tom, aby tam ten zdravotník šel, protože je to v rozporu s krizovým zákonem. Zdravotní služba nemůže zasahovat v ohroženém území.

Teď když se tady tato záležitost přesune na velitele výjezdové skupiny, existuje někdo, kdo může říci, že tam ten zdravotník půjde také. Tzn. abychom si uvědomili, že ten zákon nemluví jenom o tom, co je horší, abychom se na to nedívali jenom pesimisticky, ale že může rozhodnout i o tom, co je lepší. prosím, Abyste se nad tím zamysleli.

A stejně tak je to s těmi 2 minutami. Prosím, podívejte se na přesnou praxi, která je při výjezdu v operačním středisku, a přečtěte si dobře bod č. 1 tohoto paragrafu. To, že se zde mluví o dvou minutách, totiž ve skutečnosti bude v některých případech, které jsou zřetele hodné, znamenat, že tam přijedou dříve.

A já opravdu prosím, abyste se nad tímto zamysleli, a znovu říkám: Neříkám, že v tom zákoně nejsou chyby. Zcela určitě se dá napsat lépe. Ale znovu říkám, že my tady máme k porovnání pouze dvě možnosti. Jedna možnost je schválit ten zákon, anebo schválit ho s pozměňovacími návrhy. A já znovu říkám, že původní zákon je nesrovnatelně lepší, než ten, který vznikne s pozměňovacími návrhy. Proto znovu prosím, abyste ten zákon schválili. Ten návrh jsem už podal.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný. Chtěl bych se omluvit předem za to, že až teď se vám vloudil můj pozměňovací návrh, který velmi stručně sdělím už nyní, budu ho avizovat, je proto, že všichni víte, že jsem specialista na trestní právo, a v podstatě § 19, o kterém mluvil i pan kolega senátor Stanislav Juránek, odst. 3 písm. a), je o tom vedoucím výjezdové skupiny, který při poskytování přednemocniční neodkladné péče byly bezprostředně ohroženy životy nebo zdraví členů výjezdové skupiny. On může rozhodnout tak, že se neposkytne pomoc.

Upozorňuji na ustanovení § 150 odst. 2 trestního zákoníku, kde je dané jasně povinnost, a okolní paragrafy 150 odst. 1, kde tato podmínka, že nemusí poskytnout, je řečena, a § 151, kde je řidič, jako by konkrétní subjekt řidič účastník dopravní nehody, rovněž nemusí, kdyby byl ohrožen jeho život nebo zdraví. Ale u zdravotníků to není a trestní zákoník s tím od začátku počítal. Bylo to v bývalém trestním zákoně, je to v novém trestním zákoníku, který jsme tady jasně schválili, připomínky k tomu nebyly, a náhle tímto § 19 odst. 3 v písm. a) my vlastně modifikujeme trestní zákoník a připouštíme, že tam žádná trestní odpovědnost nebude, a zdůrazňuji to slovo zdraví. To je pak i infekční choroba, to je cokoliv, a myslím si, že šéf výjezdové skupiny se může rozhodnout jakkoliv.

Já vím, jak se to tam dostalo. Já jsem totiž přednášel panu doktoru Štětinovi a jeho záchranářům a upozorňoval jsem je na jejich trestní odpovědnost, a jemu se to velmi nelíbilo. Proto je tam zřejmě to ustanovení. Já vám děkuji v tuto chvíli za pozornost. Jinak velmi vítám slova pana zpravodaje, který je velmi erudovaným záchranářem, a Praha má nejsložitější dopravní podmínky. A pokud on navrhuje zkrácení té navrhované doby, tak je to ten pravý a o jeho slovech bych vůbec nepochyboval. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Radek Sušil.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den, děkuji, pane předsedající za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych vystoupit jako lékař. Já si myslím, že tento zákon je dobrým kompromisem, který byl přijat opravdu spektrem odborníků, kteří se k tomu mohli vyjadřovat. A jako lékař si myslím, že tento zákon je zde potřebný. Když jsme to projednávali na výboru, podrobně jsem se bod po bodu probírali tímto zákonem, a já s ním vnitřně souhlasím, souhlasím i s pozměňovacím návrhem, který je předkládán.

K těm 15 minutám bych se mohl vyjádřit jenom v tom, že si myslím, že je dobré, že se tam ustavuje těch 15 minut, poněvadž proč by měl mít občan z regionu, který je špatně dostupný, mít jiné právo nebo jiné podmínky poskytnutí akutní péče, než člověk, který je v centru nebo větším osídlení. Myslím si, že je to otázka priorit. Samozřejmě vyžadující vyšší finanční náklady zřizovatelů, ale myslím si, že těch 15 minut je správný limit a správný čas, s kterým já souhlasím, a dovolím si plédovat na nás, abychom tento zákon pustili do podrobné rozpravy, eventuálně schválili pozměňovací návrhy, které jsou předkládány zdravotním výborem. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, za prvé bych chtěla říci, co tady ještě v zápalu boje vůbec nezaznělo, a to je, že si nesmírně vážím všech lidí, kteří se na záchranné zdravotnické službě podílejí, ať jsou to lékaři, ať je to zdravotnický personál, ať jsou to pracovníci dispečinku. A vím, že nemají jednoduchou situaci. Vím, že si zaslouží mít skutečně podmínky, aby svoji práci mohli dělat co nejlépe.

Zdravotnická záchranná služba je totiž určitě velmi viditelnou částí zdravotní péče. A z pohledu života a smrti mnohdy tou nejzásadnější. O tom je ale také debata o době dojezdu zdravotnické záchranné služby. A tu bychom podle mého názoru neměli natahovat, neměli bychom ten limit rozvolňovat, ale naopak se snažit, aby byly co nejkratší. Tady je spousta lékařů, a každý z nich určitě řekne, že je to o minutách, zda člověk přežije nebo ne.

V současné vyhlášce, pokud vím, tak je také formulace, že doba dojezdu o 15 minut, pokud to vnější okolnosti umožňují. Natáhnout tu dobu není dobře. Já vím, že ta praxe ne vždycky může vyhovět. Ale to je určitě odůvodnitelné právě tím, co je v oné vyhlášce. Okolnostmi. ale znovu říkám, rozvolňovat tu dobu si nemyslím, že je dobře.

Druhý problém v tomto návrhu zákona je, že tímto zákonem dojde k likvidaci soukromých poskytovatelů záchranných služeb. A musím říci, že od vlády,která cíleně se snaží umenšit, ne-li totálně zlikvidovat veškerý systém veřejných služeb, je to docela pikantní. Podle mě je to nesmysl. Nesmysl je likvidovat to, co funguje, a tím určitě jsou soukromé záchranky. Ale zákon to svým ustanovením dělá.

Třetí problém, který v tomto zákoně vidím, je pozice záchranářů. A jejich statusu a jejich sociálního zabezpečení. Já si myslím, že záchranáři by měli mít stejný status, jako mají hasiči, jako mají další složky integrovaného záchranného systému. My všichni si určitě vybavíme několik případů, kdy došlo k napadení těch, kteří šli poskytnout pomoc, kteří skutečně šli zachraňovat životy. Ale přitom ta jejich ochrana z pohledu práva je mizivá. Myslím si, že toto je také potřeba napravit.

V zákonu mi také chybí alespoň větička o předlékařské první pomoci. Tedy především úloze Českého červeného kříže, a to zejména při zajištění služeb první pomoci při hromadných akcích, při zapojení při krizových akcích a samozřejmě nezastupitelné úlohy Českého červeného kříže při proškolování obyvatelstva k předlékařské první pomoci.

Pokud někdo skutečně umí předlékařskou první pomoc a umí ale také proškolit, umí předat své znalosti, tak je to Český červený kříž a lidé, kteří zde pracují především jako dobrovolníci, a to je potřeba také ocenit.

Je škoda, že je to tak málo využíváno a o podpoře ani nemluvím. Tady si dovolím trošičku odbočit. V Rakousku je Český červený kříž výhradním poskytovatelem školení předlékařské první pomoci v autoškolách. Tím si získává finance na svoji činnost a samozřejmě je k dispozici jako velmi platný systém integrovaného záchranného systému. Myslím, že bychom se měli zamyslet i nad tímto.

Vážené kolegyně, kolegové, pro zákon, tak jak je předložen, v této chvíli skutečně hlasovat nemohu, ale podpořím pozměňovací návrhy, které předložil zdravotní výbor a také pan senátor Antl. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Další s právem přednosti paní místopředsedkyně Alena Palečková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom velmi stručně jdu sdělit ještě jeden důvod, proč je dobré podpořit pozměňovací návrh zdravotního výboru, a to je odchodné, které jsme v zákoníku práce minulý týden nepodpořili pro záchranáře, a já si myslím, že to je jenom vyjádření toho, nebo části toho, o čem tady mluvila moje předřečnice, a to významu a jistého obdivu a úcty vůči záchranářům,které tady všichni dáváme najevo. Doufám, že i toto bude pro vás důvodem hlasování pro pozměňovací návrh.

Já samozřejmě bych byla raději, kdyby dojezdová doba byla co nejkratší, ale věřím, že i kdyby se to náhodou nestalo, tak že záchranáři nebudou odkládat a nebudou čekat až na těch 20 minut. Na druhou stranu vám nikomu, ani sobě, nepřeji, abychom nad někým ze svých blízkých čekali a počítali minuty, kdy skutečně přijde pomoc.

Myslím si, že v duchu toho, co tady říkám, je třeba vyjádřit za prvé obdiv a poděkování všem záchranářům, a za druhé podpořit pozměňovací návrh zdravotního výboru. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, za prvé zákon se týká každého z nás, a to tady řekla i moje předřečnice, protože nikdo z nás neví, kdy bude potřebovat záchrannou službu. Za druhé bych chtěl poděkovat kolegovi Antlovi vaším prostřednictvím, pane předsedající, že se tady zmínil o jedné závažné věci, a to o tom, že tímto zákonem bychom měnili trestní zákoník, a jak to je s poskytováním a neposkytováním první pomoci ze strany zdravotníků. Za třetí politická zaslepenost, o které jsem tady promluvil, se nyní ukázala.

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k našemu kolegovi senátoru Juránkovi. On tady operuje zástupci Asociace krajů. Tzn. že Senát je nic, je to hadr, protože zástupci Asociace krajů se dohodli? Je to, pane kolego, víc, Asociace krajů, než je stanovisko České lékařské komory, které vám tady přečtu? Je to víc? Já se domnívám, že víc byste se měli starat o to, jaké hospodaření je ve vašich krajských nemocnicích, kde se vesele krade za bílého dne, než zasahovat někdy do věcí, kterým, s prominutím, moc nerozumíte. Anebo si vyžádat stanoviska odborníků.

Návrh zákona striktně svěřuje výkon zdravotnické záchranné služby pouze jednomu jedinému možnému poskytovateli, a to kraji. Návrh vylučuje z poskytování zdravotnické záchranné služby veškeré soukromé subjekty. Opět jde o retroaktivní zásah do dříve nabytých práv, který je možno napadnout jak u Ústavního soudu, tak i porušení práva na ochranu investic, které lze napadnout v arbitráži. Už jsem to tady jednou řekl.

Lze si dobře představit, že provozovatel soukromé zdravotnické záchranné služby investoval nemalé finanční prostředky do vybavení vozidel, a v současné době, aniž se jakkoli provinil, nebude moci nadále svou činnost v oblasti provozování zdravotnické záchranné služby vykonávat. Jeho investice bude tedy bez jeho zavinění nesmyslným postupem českého zákonodárce znehodnocena a poškozena a případná arbitrážní žaloba bude mít jistě značnou naději na úspěch. Jde vlastně svým způsobem o jakési vyvlastnění.

Za druhé. Těžko lze považovat za pokrok, pokud dojezdová doba místo dosavadních 15 minut tak, vážení, platila od roku 1992, po téměř 20 letech se mění na dvacetiminutovou dojezdovou dobu. Je pochopitelné, že v některých oblastech a v určitých povětrnostních podmínkách nebude možno dodržet ani tuto dvacetiminutovou dobu, ale obecně v naprosté většině případů zdravotnická záchranná služba patnáctiminutovou dojezdovou dobu dodržovala a přísně hlídala.

Zákon tedy znamená, to je stanovisko ČLK, zhoršení pro pacienty, kteří potřebují urgentní zdravotní pomoc. Aby mohla zdravotnická záchranná služba dovézt pacienta do nejbližší nemocnice, vybavené pro léčbu podle postižení pacienta, musí nemocnice dispečinku zdravotnické záchranné služby potvrdit, že je ochotna a schopna přijmout pacienta. Pokud zdravotnická záchranná služba veze pacienta do nejbližší nemocnice, a ta nejbližší nemocnice nepotvrdí ochotu pacienta přijmout, další postup zákon vůbec neřeší! Je pochopitelné, že lze odmítnout pacienta za situace, kdy nemocnice není na daný případ vybavena, a pacienta lze umístit v jiné, lépe vybavené nemocnici, nebo kdy např. pacienta je nutno umístit na ventilátor a lůžko ARO, a toto není v dané nemocnici k dispozici, nebo jsou, jak se to stává velmi často, lůžka ARO plná a není volné lůžko. Přičemž lze pacienta umístit do jiné nemocnice, kde toto vybavení k dispozici je a je volné.

Nicméně problémové situace, kdy zoufalá dispečerka volá do nemocnice a žádá potvrzení, zda jsou schopni převzít pacienta, a nemocnice ochotu převzít pacienta nepotvrdí, kdy zákon další řešení nenabízí a nezná, je velmi nesmírným zhoršením současné situace. Výklad pana ministra zdravotnictví, že to někdy v budoucnu snad bude a že se to podle jeho názoru bude řešit, nejsou samozřejmě zákonné a nelze k nim bohužel přihlížet.

Nelze tedy než konstatovat, že i s ohledem na tyto aspekty, a bylo by jich možno nalézt mnohem více, i návrh zákona o zdravotnické záchranné službě poškozuje soukromé poskytovatele zdravotnické záchranné služby, tak pracovníky záchranných zdravotnických služeb, a všechny zdravotníky, kteří se na poskytování této služby podílí, a zejména poškozuje a ohrožuje pacienty. Je to bohužel krok zpět, nikoli kupředu. To jsem citoval zprávu České lékařské komory, od které jsem si k tomuto vyžádal stanovisko. A je mi velmi líto, že asociace krajů neudělala to samé, co jsem udělal já.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, také děkuji panu předsedovi ÚPV za jeho povšimnutí nevhodnosti odst. a) § 19, odst. 3, pododstavce a) v § 19. Domnívám se, že je to správný pozměňovací návrh, protože není možné, aby laik byl daleko více povinován poskytovat první pomoc přednemocniční, než odborník. Dokonce mám dotaz na pana ministra, jestli celý 3. odst. v § 19 není v nepořádku. Já si nedovedu představit, že by bylo možno neposkytnout první pomoc skupinou, která je na to trénovaná, vyškolená, jejímž je to hlavním úkolem. Nedovedu si představit ten případ, na který by neměli být pracovníci záchranky vyškoleni. A proto bych byl rád, kdyby pan ministr mi takový případ uvedl, a pak mám ještě určitou nejasnost, což bohužel čeština není tak přesná, jako některé jiné jazyky, ale v češtině jestli rozumím tomu dobře, že rozhodnutí o neposkytnutí lze udělat až teprve na místě té události, nikoli po telefonu z jiného místa, jestli tomu dobře rozumím, protože ta věta: Vedoucí výjezdové skupiny je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče v místě události v případě, pokud atd., a tady nevíte, jestli je ta přednemocniční neodkladná péče v místě události, k tomu se to váže.

Vy pak můžete rozhodnout z tepla velína o tom, že neposkytnete pomoc v místě události, nebo jestli je věta myšlena tak, jak já bych ji vnímal jako správnou, že o tom lze rozhodnout teprve na tom místě události. Bohužel čeština tady není jednoznačná. To bych byl rád, kdyby se vysvětlilo.

Pak bych byl rád, jestli byste mě nějakými argumenty mohli přesvědčit o tom, že i pododstavec B má v tomto zákonu být. Já se domnívám, že by tam skoro být neměl.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, jenom dvě nebo tři poznámky.

První, pokud tady mluvil pan kolega senátor bývalý hejtman Juránek, tak mluvil z praxe. Naprostou většinu věcí, které říkal, potvrzuji. Vy to, prosím, zkuste vzít jako realitu, která platí a která je skutečností, ať bychom si přáli cokoliv jiného.

Druhou věc, kterou chci říct, a která tady takhle úplně ještě nezazněla – já neznám krajskou reprezentaci a neznám žádnou zdravotní záchrannou službu, žádné stanoviště, kde by nechtěli přijet, jak je to možné, co nejdříve. Všichni chtějí přijet co nejdříve. V tomto smyslu mi připadá absurdní si myslet, že když dáme do zákona 20 minut místo 15, že se něco změní. Nic se nezmění. Lidé se přece budou snažit přijet včas, co možná nejdříve, a životy zachraňovat.

Já vás ubezpečuji, že pokud např. na Vysočině, a jsem přesvědčen, že tomu tak bude i v jiných krajích, se stane, že do místa 1 nebo 2 km vzdáleného, i v současné době přijede záchranka třeba za 13 minut, tak je to velmi pečlivě šetřeno a lidé jsou velmi pečlivě prověřováni, proč přijeli až za 13 minut, byť to bylo v limitu. Tak toto funguje. A je úplně nesmyslné si myslet, že to ovlivníme nějakými minutami v zákoně. Tady jenom tím zákonem dáváme věci do reálné skutečnosti a stavíme jak to v některých případech; v 16, 10, 6 procentech, funguje. To jsou moje dvě poznámky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Petr Guziana. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Guziana:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu velmi stručný.

Ve vystoupení kolegy Sefziga jsem s hrůzou zjistil, že u akutních stavů těch 5 minut nehraje roli. Já si myslím, že hraje roli. Protože je řada akutních stavů, u kterých postupně může dojít až k zástavě oběhu, dýchání atd.

Můžu vám říct, že těch 5 minut si stopněte, a když nedýcháte a nebije vám srdce, tak to má katastrofální následky.

Já ze své zkušenosti z ledna letošního roku, když jsem měl tu příhodu, a naštěstí jsem si ji diagnostikoval sám, a byl jsem odvezen do nemocnice ještě než došlo k tomu ataku, tak když jsem ležel na lůžku, byl jsem při vědomí, nemohl jsem mluvit, hýbat končetinami – tak těch 5 minut mi připadalo jako 5 let ... Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Zatím poslední do diskuse je přihlášený pan Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Já mám jenom technickou – k té hrůze kolegy Guziany. Samozřejmě, že 5 minut je dlouhých. Ale jde o těch prvních 5 min., a ne o těch, které jsou někde kolem 20. minuty. Tam je vnímáno, každá minuta je také drahá pro toho, kdo trpí, nepochybně. Ať je to na začátku onemocnění nebo na konci onemocnění. Ale v záchranné urgentní medicíně je rozhodujících prvních 5 minut. Jestli je diskuse mezi 15 až 20 minutami – samozřejmě, každá minuta je dobrá. Ale diskuse tam zdaleka není tak vyhrocená jako u prvních 5 minut. To chci říct panu kolegovi, který to bezesporu ví stejně dobře, jako všichni lékaři v tomto sále. Ale spíš to říkám pro laickou veřejnost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. To byl skutečně poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nevidím nikoho, rozpravu uzavírám.

Ptám se v této chvíli pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, rozprava byla dlouhá. A je zde mnoho věcí k další diskusi a komentování. Pokusím se některé zodpovědět. Dovolte mi na začátek krátký všeobecný komentář k celé rozpravě a k jejímu duchu.

To, jestli ministerstvo zákon zpackalo – k tomu se nebudu vyjadřovat. Těžko se argumentuje s takovýmto postojem, protože se jedná o postoj, který vyjadřuje dojmy toho, kdo ho vyjadřuje expresívně. Těžko jaksi hledat argumenty proti dojmům. Ani by nebylo zdrávo, abych tady vyvracel něčí dojmy. O tom rozprava zcela určitě není.

Já si myslím, že rozprava má v sobě nejdůležitější aspekt v tom, že zákon byl koncipován jako určitý kompromis. My stojíme před trojúhelníkem, nebo, chcete-li, kvadraturou kruhu, která nemá samozřejmě ideální řešení. Otázka není, jestli jsme vyřešili v návrhu všechny možné situace, které mohou nastat, všechna možná ohrožení života a všechna možná ohrožení zdravotníků. Diskuse opravdu by měla vyjádřit to, jestli kompromis je rozumný, tak jak si ho v současné době představujeme, nebo jestli je nerozumný a deformuje trojúhelník, ve kterém musím říct, že jsou na prvním místě pacienti, i když pořadí se určuje těžko, ale samozřejmě celý zdravotnický systém je tady kvůli pacientům. Na dalším hrotu trojúhelníku jsou zdravotníci. To platí o veškerém poskytování zdravotní péče, která je rizikovou záležitostí. Nejenom ze strany zdravotníků a zdraví, ale zejména ze strany forenzní, jak se v posledních letech ukazuje. Třetím vrcholem trojúhelníku je věc, která je velmi ošklivá, která ve zdravotnictví se nerada slyší. Ale jsou to peníze, které máme k dispozici. Tady se o penězích mluvilo jenom někdy, když se to hodilo. Mluvilo se o nich potažmo k rozpočtům krajů, kde to samozřejmě je dobrý argument, jak to mají kraje těžké, podobně jako to má celý stát teď těžké. Bohužel peníze v tom roli hrají. Není pochyb o tom, že kdybychom měli v tomto státu peněz dost, mohli bychom postavit desetkrát víc dálnic, takže auta by prakticky nejezdila proti sobě, nebo jenom zcele výjimečně a velmi pomalu. Jistě bychom z tisíce mrtvých a mnoha dalších tisíc zraněných na silnicích udělali velké dobro; protože by nebyli. Ale dovedu si představit, že kdyby tu ministr dopravy navrhl takové řešení zdravotního stavu populace, které by mělo eliminovat zdravotní problémy z úrazů v silničním provozu, kdyby navrhl, že je potřeba nalít všechny peníze do dálnic, že by to také nevyvolalo příliš velké nadšení politiků.

U zdravotnictví se dá vždycky však říci, že jde o život. Takže musíme myslet v první řadě na život, a nikoliv na peníze.

Pak se v takové situaci dobře argumentuje s tím, že 20 minut je dlouho, že zhoršujeme kvalitu péče, ale není to pravda. Z těch 20 minut, jak tu zaznělo ke konci, je opravdu rozhodující, kritických. Já si myslím, kdybychom tu navrhovali dojezdovou dobu 10 minut, že stejně bychom nepostihli ty kritické pacienty, kteří potřebují resuscitaci během pěti minut než jim začne nezvratně odumírat množství mozkových buněk a dojde k těžkému handicapu. A na tomhle příkladě je jasné, že těch pět minut vždycky za každých podmínek, všude, v každém koutu této země prostě dosáhnout nelze. Když se řekne 20 minut, tak to vypadá už hrozivě, že tady snižujeme péči, ale já znovu upozorňuji, že přesto, že 20 minut se objevuje v zákoně v protikladu 15 minutám současné vyhlášky, takže se jedná pouze o replikaci současného stavu, kdy opravdu asi milion 200 tisíc lidí nežije pravidelně a týká se to běžného trvalého bydliště samozřejmě, lidé se mohou pohybovat a řekněme, že ten pohyb může být směrem k záchrance nebo od záchranky, ale z něčeho vyjít je nutno, takže těch 20 minut pro jeden a čtvrt milionů lidí navíc dosáhnout bez obrovských investic – část těch čísel tady říkal pan senátor Juránek – nelze rozumným způsobem dosáhnout a musíme počítat s určitou pravděpodobností a s určitou mírou úspěchu té záchranky, čím bychom ten čas snižovali, tak by se stával extrémně drahým a přínos by byl relativně malý.

Když tu zazní takové věci, že lékař nemůže jezdit sám, že musí ve výjezdové skupině být vždy dva, tak najednou se argumentuje s tím, že není dost peněz a že není tady žádné perpetum mobile na peníze, takže samozřejmě ta argumentace se může používat tak, jak se kdy hodí a že ten zákon je složitý a může se používat pro i proti, je úplně jasné.

Já bych řekl ještě, pokud jde o ty peníze, jeden údaj zajímavý, který tady ještě nezazněl, ani ve výboru jsem ho neříkal. Zdravotní záchranná služba nemá peněz dost jsme slyšeli mnohokrát, to ale smícháno v celém zdravotnictví – zdravotnictví v žádné ani nejbohatší nemá tolik peněz, aby se cítilo být dobře zafinancováno. Vše je tedy relativní, relativní je i vývoj v jednotlivých segmentech. Od roku 2005 došlo k navýšení úhrad zdravotnickým zařízením všem v průměru o více než 130 %. Za stejné období došlo k navýšení úhrad ze zdrojů veřejného zdravotního pojištění u záchranek o více než 185 %, takže záchranky nejsou zanedbávané. A protože ministerstva zdravotnictví, ta předchozí od roku 2005, hrála důležitou roli cestou úhradových vyhlášek, kam ty peníze potečou, tak rozhodně tedy tu svojí roli v tomto případě nezanedbávala.

Poslední věcí z toho obecného politického pohledu na záležitosti, samozřejmě že od roku 2006 se vyprazdňuje tak, jak už zde zaznělo VZP a platí zbytečně IZIP, ale v roce 2006, když byla vláda, kterou zde citoval pan senátor Dryml, u řízení ministerstva zdravotnictví, tak samozřejmě měla možnost projekt IZIP zakázat a také to neudělala.

Já si dovolím teď ještě některé konkrétní věci zmínit. Hodně se tady mluvilo o funkci dispečinku operačního střediska a o tom, že bude ještě natahovat čas 20 minut. Odpovědnost operačního střediska je nepochybná a nelze počítat s tím, že by tady mohla vzniknout situace, kdy operační středisko nebude konat a nebude nejrychlejším možným způsobem informovat výjezdovou skupinu, že má vyjet v případě, kdy je jasné, že ta situace je opravdu hrozící a vyžaduje akci záchranné služby. Já myslím, že je možno říci a zaznělo zde několik názorů chirurgů, že chirurg také nemá někde v zákoně napsáno, že vidí-li krvácení z tepny na končetině, že musí okamžitě zasáhnout, a to krvácení zastavit. Ta povinnost vyplývá pro každého zdravotníka z obecných definic tak, jak jsou v zákoně o zdravotních službách, kdy zdravotník je povinen péči poskytovat takovým způsobem – nebo v té definici lege artis je zahrnuta i včasnost poskytování péče a totéž platí pro konání dispečinku.

To, že by se prodlužovala dojezdová doba ještě o další dvě minuty, během kterých má povinnost operační skupina vyjet, tak to není pravda. Ten zákon stejně v tom konkrétním případě je napsán tak, že se doba než skupina vyjede, počítá už do těch 20 minut.

To, jestli je zdravotní služba péčí nebo službou, můžeme donekonečna diskutovat. Já myslím, že služba se v této sféře zavedlo v té době, kdy ta služba někdy před 30 lety začala být koncipována. A samozřejmě to, jestli je zdravotník nebo lékař konkrétně u pacienta, tak mu potom poskytuje neodkladnou péči.

Dalším bodem tak, jak to tak beru chronologicky, byla poznámka, že letecká záchranná služba transportuje zlomené malíčky. Já myslím, že povinností každého člověka, který je součástí provozovatele zdravotnického zařízení je informovat o tomto faktu pojišťovnu, protože v tom případě by se jednalo o jasné zneužití letecké záchranné služby.

Z čeho budou platit záchrany kraje? Já myslím, že z toho, jak je placena dnes, prostě je to součástí rozpočtu kraje, který je standardním způsobem schvalován.

Pokud jde o povinnost nemocnic informovat zdravotní službu o počtu volných lůžek, tam je možné -samozřejmě zákon vykládat způsobem, který je naprosto absurdní a vykládat ho tak, že bude muset být napojena telefonistka permanentně na středisko záchranné služby, to samozřejmě je výklad, který je opravdu absurdní a je naprosto jasné, že duchem zákona je povinnost, aby zdravotnické středisko informovalo o důležité okolnosti, která ten počet volných lůžek sníží a zabrání možnosti záchranné služby pacienta předat.

Právě takto, že každá akutní nemocniční zařízení, která poskytují 24 hodinovou službu, musí být připravena na převzetí pacientů, ať ho přiveze záchranka, nebo ať pacient zkolabuje vedle nemocnice a přinese ho tam někdo na nosítkách, je jasné, ale to, že součástí plánu dojezdu budou i nemocnice, se kterými bude záchranka kooperovat přednostně, je zdravým rozumem, že jestliže je někde zřízeno traumatologické centrum, tak jistě bude záchranka věci traumatologické ty nejakutnější vozit do tohoto centra. Pokud je někde zřízeno kardiovaskulární centrum, které poskytuje akutní zásahy typu dilatace koronární cévy, která je při infarktu myokardu uzavřena, tak si nedovedu představit, že by byly nějaké pochybnosti o tom, kde v krajském plánu mají být příjmová střediska a mají být pod velmi ostrým dozorem na rozdíl od ostatních akutních nemocnic, které tyto případy budou přijímat spíše velmi výjimečně.

V zákoně není povinnost zaznamenávat výzvy. Tato povinnost pro operační středisko je obsažena v zákoně o službách, tam kde se jedná o dokumentaci.

To, že je tady zákonem kodifikován systém, kterému se zvyklo říkat randez vouz, není myslím nic nového. Tento systém ve světě byl aplikován již v 70. letech. Je celá řada zemí, kde jezdí jenom záchranáři nebo paramedici. To, že je lékař k dispozici jiným způsobem, je v praxi běžnější. U nás zažité, a proto zákon tento bod obsahuje. Není potřeba kritizovat, že bude záchranu poskytovat záchranář nebo nějaká sestra s pejorativním nádechem.

Věc, která se týkala § 19, jak o tom pan senátor Antl a pan senátor Sefzig diskutovali, a která je údajně v rozporu s trestním zákoníkem – prošla Legislativní radou vlády a tato interpretace tam tímto způsobem nezazněla. Jedná se tedy evidentně o různý výklad právních názorů. Ministerstvo se přiklonilo k tomu výkladu, že zdravotník nemůže být povinen zachraňovat životy v případě, kdy by došlo ke ztrátě nebo ohrožení jeho života.

Já se ještě zároveň pokusím odpovědět na to, co říkal pan senátor Sefzig. Douška v § 19 odst. 3, kdy nejsou členové vycvičeni – jedná se nikoliv o výcvik ve smyslu zdravotnického poskytování péče, ale o poskytování péče v nějakých mimořádných podmínkách, kde jsou potřeba báňští záchranáři, záchranáři, kteří mají k dispozici potápěče. Je jisté, že resuscitovat pacienta musí umět každý záchranář, který slouží na záchrance. Ale resuscitovat ho někde na římse horolezecké stěny, to není asi úplně ve všech situacích pro toho standardního záchranáře nebo lékaře možné.

To, jestli se rozhoduje o tom, že záchrana nebude poskytnuta na místě či se rozhoduje o vlastním místě – bude záležet na okolnostech. Já si umím představit oba případy. Ale v naprosté většině případů se bude rozhodovat až na místě, protože zkušenost je taková, že záchranáři k výzvám, které jsou dramatické, jezdí. I v případě, že jsou pochybnosti, že tam mohou být co platní.

Zazněla tady celá řada připomínek k tomu, jak zákon dělal pan poslanec Štětina, a že konzultace v rámci přípravy zákona nebyly dostatečné. Ministerstvo zdravotnictví převzalo všechny věci, které byly připraveny z bývalých návrhů. Ale samozřejmě je konzultovalo a do nového zákona dalo jenom některé; tak jak byl aktuální pohled na jednotlivé problémy. Byly konzultovány problémy s asociací záchranářů. Byly konzultovány s konkrétními středisky záchranné služby v různých krajích. Ne úplně ve všech krajích, to prosím uznávám. Ale konzultace byly velmi, velmi rozsáhlé.

Já nevím, jestli jsem odpověděl na všechny konkrétní dotazy, při tom jejich množství.

Dovolím si ale uzavřít zhodnocení nebo svůj pohled na tuto diskusi. Jenom bych řekl, že to, že v zákonu není nakonec pasáž o sociálních benefitech záchranářů, bylo poměrně chaotickým vývojem problematiky. Ministerstvo zdravotnictví od začátku tvrdilo, že je to problematika, kterou musí zpracovat MPSV. Během přípravy vládního návrhu k tomu nedošlo. Celá řada lidí argumentovala v tom smyslu, že jakékoliv benefity pro záchranáře způsobí obrovské pozdvižení konkrétních pracovníků v nemocnicích, kteří pracují ve velmi obtížných podmínkách, v časových stresech a při těžkém rozhodování, zejména v oblasti chirurgických oborů.

V době, kdy se tato problematika projednávala na půdě sněmovny, došlo znovu k diskutování o této záležitosti. Politická dohoda koalice nakonec během tohoto projednávání zněla, že budou benefity implementovány. Ale návrhy, které byly konkrétně přinášeny, nesplňovaly všechny požadavky tak, aby to mohlo fungovat. Vyjádřila se k tomu i Legislativní rada vlády, která tuto záležitost přesouvá na MPSV. Ministerstvo učinilo veřejný příslib, že problematiku dopracuje. Teď probíhají konzultace s MPSV v tomto směru. Děkuji, to je vše.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Předpokládám, že se chce vyjádřit garanční zpravodaj. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Vážení, já bych ještě doplnil, co zde všechno...

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pardon, já se teď omlouvám. Napřed jsem se měla zeptat zpravodajky ÚPV, zdali se chce vyjádřit... Omlouvám se, že jsem nepostupovala správně.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Zaznělo tady hodně argumentů, hodně informací. Bohužel i dezinformací. Některé věci vycházejí z hluboké neznalosti systému. Já bych to rád za prvé doplnil, upřesnil – a možná některé poučil.

Nejvíce připomínek se týká dojezdové doby. K té dojezdové době nezazněl jeden z argumentů, a to je, pakliže mluvíme o finančních prostředcích, že prodloužení dojezdové doby také zvýší náklady zdravotních pojišťoven, protože samozřejmě budou více platit za výjezd záchranné služby, který je hrazen za 15minutové sekvence, když to tak řeknu. I prodloužení dojezdové doby prodlouží náklady zdravotního pojištění na úhradu činnosti záchranné služby jako takové.

Já se domnívám, že společnost by měla dbát na to, aby zlepšila nejenom kvalitu poskytované péče, ale i její dostupnost. Protože ve zdravotnické záchranné službě je dostupnost, rychlost jedním z měřítek kvality poskytované péče. Typickým příkladem by bylo, kdyby teď někdo z vás měl zdravotní potíže, a pražská záchranka sem přijela za 20 minut. Jak byste se asi kdo z vás cítil ... Myslím, že pro nikoho z vás by to nebyl příjemný zážitek, kdybyste tady 20 minut čekali na zásah záchranné služby. Já vím, že se to někomu z vás možná nezná, ale slyšel jsem mnoho telefonátů, když jsme zasahovali v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu, kdy záchranka tam byla do 5 minut, a přesto to bylo kritizováno, kde jsme tak dlouho. Ten, kdo zažil situaci na místě, kde jde skutečně někomu o život, tak ví, že minuta trvá hodinu, že i těch 5 minut může být nejenom dlouhých, velmi nepříjemných pro přítomné, ale může být opravdu kritických a závažných pro toho pacienta, kterého se to týká, ke kterému záchranná služba jede.

Pakliže mluvíme o prodloužení dojezdové doby o pět minut, někdo tady argumentuje tím, že to je vlastně těch konečných pět minut. Já tvrdím, že to je i těch prvních pět minut. To tady také nezaznělo, že dojezdovou dobu vlastně stanovuje síť stanovišť. Čili netýká se to jen některých pacientů, týká se to všech pacientů. Pakliže bychom zajistili dostupnost na celém území republiky do 15 minut, tak logicky z toho vyplývá, že všechny dojezdy ke všem pacientům budou kratší. Už z těch důvodů, že ta síť výjezdových stanovišť bude hustší, neboli rozmístěna tak, nebo zabezpečena tak, že vlastně ke každému pacientovi se ta dostupnost zlepší a záchranná služba přijede dříve.

K těm jednotlivým informacím, které bych rád okomentoval: Dále pan kolega tady komentoval plošné pokrytí – zhoršení současného stavu. Ano, já to považuji za zhoršení současného stavu. Zvláště je pro mě nepřijatelné, když společnost vynakládá stovky milionů, ne-li miliardy na zkvalitňování záchranné služby, včetně personálního, technického i jiného vybavení, a je jí úplně jedno, že by došlo k prodloužení a zhoršení dostupnosti a tím následně kvality poskytované péče. Stejně tak odborníci na celém světě se snaží zlepšit přednemocniční neodkladnou péči, aspekty urgentní medicíny, a my tady dáváme do ruky možnost, prodloužit a zhoršit, čili jdeme jakoby proti těmto zásadním požadavkům na zkvalitňování poskytované péče.

Byla zde komentována letecká záchranná služba a její zneužívání. Ono se to možná zpětně hodnotí snadno jako zneužití, ale uvědomte si, že letecká záchranná služba vzlétá na místo dopravní nehody, kde nemá žádnou informaci o tom, jaký je skutečný zdravotní stav toho dotyčného ve voze. Každý, kdo tuto práci vykonává, tak dobře ví, a určitě zažil, mnohý z vás, kolegů lékařů, že zdravotní stav pacienta se během vteřiny změní v nenávratný stav a že řidič, který utrpěl dopravní nehodu, nebo byl účastníkem dopravní nehody a utrpěl nějaká zranění, může vypadat úplně v pohodě, nic mu vlastně není, pomalu odmítá zdravotní péči, a během několika minut umírá. Zdravotnická záchranná služba vysílá vrtulník letecké záchranné služby na místo třeba velké dopravní nehody jenom proto, že to je dopravní nehoda, která je v nedostupném terénu, nebo v odlehlé části, v regionu, kde třeba je nedostatek výjezdových stanovišť, a zpětně hodnotit tento zásah jako neefektivní nebo plýtvání prostředky jenom proto, že dotyčný řidič měl jenom – jak se říká, nebo jak bylo sděleno – zlomený malíček, je spíš nefér, než argument hodný odborníka.

Střední pracovní personál, jak se také někdy říká, neboli zdravotničtí záchranáři, sestry se způsobilostí vykonávat práci zdravotnického záchranáře, dneska již mohou aplikovat léky intravenózně, byla to jedna z mylných informací. Pracují tak v celé republice – záchranáři, sestry, čili tento argument je špatný.

Co se týká nepřetržité informovanosti o počtu lůžek, v současné době většina záchranných služeb tyto informace má. V Praze máme na to technologie, čili nikdo nikam netelefonuje. Používají se webové aplikace a jiné technologie, které tyto informace aktualizují, předávají mezi jednotlivými subjekty. Stejným způsobem to jde řešit v celé České republice – jenom aplikací těchto technologií, jejich zdokonalením a tak, aby zdravotnické zařízení, nebo pracovníci jednotlivých oddělení akutní lůžkové péče tyto informace aktualizovali a záchranné službě takto předávali. Čili nebude potřeba neustále telefonovat nebo být dokonce trvale na telefonu a říci "teď jsem paní Novákovou propustil, takže je jedno volné lůžko, záchranko, můžeš přijet". Je to řešeno technologiemi.

Kdo bude rozhodovat o směrování pacienta. V současné době od směrování pacienta rozhoduje vedoucí toho týmu, nebo té výjezdové skupiny, což v posádce rychlé lékařské pomoci je vždy lékař a v posádce rychlé zdravotnické pomoci je to zdravotnický záchranář. Ale ten, kdo o tom rozhoduje, je vždycky zdravotní stav pacienta, čili tak, jak vypadá a jakou péči potřebuje. Týká se to již platné – a tento zákon to nezmění – formulace "nejbližší vhodné zdravotnické zařízení je povinno přijmout pacienta" a podle toho a podle toho se záchranná služba řídí a řídit bude.

Co se týká rušení privátních záchranných služeb, já jsem rád, že v Praze privátní záchranné služby nefungují. Máme s tím bohaté zkušenosti. Já jsem dokonce pracoval u privátní záchranné služby. Musel bych tady rozkrývat různé nešvary a jiné věci, ale stačí jeden argument. Činnost zdravotnické záchranné služby je podfinancována dlouhodobě, nepokrývá plně náklady, zástupci krajů jistě dobře věcí, že zdravotní pojištění kryje činnost záchranné služby z jedné třetiny, dvě třetiny hradí kraje – v současné době, a tento zákon to nezmění. Mě by zajímalo, kde ty dvě třetiny seberou ty privátní subjekty, když kraje jim nemůžou dát ani korunu. Víc nemá cenu k tomu komentovat, každý si to může jakkoliv zodpovědět.

Co se týká organizační struktury, která zde byla navržena, nebo okomentována nevhodně, já si myslím, že zákon jasně definuje jenom základní organizační strukturu, jako kterékoli jiné organizace, jakou by záchranná služba měla mít strukturu. To je věc odborných diskusí, jestli ředitelství a dispečink má být společně nebo odděleně, nebo kde by to mělo být, jestli na adrese poskytovatele apod. To si myslím, že není nic špatného, tak jak je to v zákoně uvedeno.

Povinnost zaznamenávat výzvy. Tady bych poučil zase kritika v tom, že všechny činnosti záchranné služby od prvního zazvonění až po předání pacienta kamkoli, jsou do vteřiny evidovány, sledovány, archivovány a nemusí to být v zákoně o záchranné službě, protože jsou na to jiné předpisy. Třeba zdravotnická dokumentace má určitá jasná pravidla a již záznam operačního střediska je součástí zdravotnické dokumentace, a proto má i aspekty ochranných informací. Není potřeba to definovat v zákoně.

Tady bych doplnil, že návrh zákona bude doprovázet celá řada prováděcích předpisů. V současné době ministerstvo zdravotnictví pracuje na těchto vyhláškách a tak jako na návrhu tohoto zákona se podíleli všichni ředitelé, nebo záchranné služby a odborníci z urgentní medicíny, tak i teď se podílíme na těchto vyhláškách a myslím si, že společně s těmito vyhláškami bude zákon životaschopný.

Co se týká jednotného vybavení, neznám zemi, kde by záchranné služby měly jednotné vybavení. Všude je to tato pestrost. Vždycky budeme asi muset toto akceptovat, protože by to přineslo velkou finanční zátěž. A hlavně jsme si nikdy, aspoň v záchranných službách, mezi řediteli neshodli na tom, jak by to jednotné vybavení, nebo zobrazení, nebo jak tomu budeme říkat, záchranných služeb mělo vypadat. Jenom jako malou poznámku bych doplnil, že já osobně na všech těch jednáních jsem došel k takovému závěru, že jsem kolegům z jiných záchranných služeb řekl: Mně je jedno, jak bude vypadat sanitka, jakou bude mít barvu a v čem ti naši zaměstnanci budou chodit, případně jaké nápisy budou mít na svém oblečení. Ustoupil jsem i od toho, že by se třeba část toho, co jsme zavedli v Praze, uplatnila celorepublikově, a přistoupil jsem i na tu variantu, že bych to všechno změnil podle toho, jak někdo rozhodne. Zajímavé je, že se nikdo nikdy na ničem nedohodl. Nedohodli jsme se na jediné věci. Proto je v zákoně navrženo to, co je navrženo, že to jednotné označení nebude. Nám to při té práci nevadí.

Co se týká toho, kolik je členů výjezdové skupiny. Tady bych jenom odkázal na tu formulaci v návrhu zákona, já jsem v původním pozměňovacím návrhu vypustil požadavek na dvoučlenné posádky, přestože se domnívám, že je to dostatečná kapacita pro výkon té profese, takže je tam "nejméně dvoučlenná posádka". Je to dáno právě pro jednotlivé skupiny, které známe, to jsou rychlé lékařské pomoci, rychlé zdravotnické pomoci, kde je vždycky nějaký velitel, nebo vedoucí výjezdové skupiny, aby někdo velel a někdo poslouchal, aby se nehádali, aby každý věděl, co kdo má dělat, aby to bylo i v součinnosti s ostatními složkami integrovaného záchranného systému a ty ostatní složky věděly, s kým mají komunikovat na místě zásahu.

Co se týká začlenění jiných subjektů do letecké záchranné služby, to je věc odborná, na dlouhé diskuse. Já se domnívám, že vykonávat leteckou záchrannou službu může kdokoli na úrovni techniky, čili pilotů vrtulníků, výjezdových stanovišť letecké záchranné služby apod. Ale trvám na tom, že ve výjezdové skupině letecké záchranné služby by byli být pouze lidé, kteří tuto práci dennodenně vykonávají, čili zaměstnanci zdravotnických záchranných služeb, nikoli někdo jiný. A je mi jedno, kdo to je, jestli to je třeba i armáda.

Co se týká toho, jak je hrazena, tady bych jenom poučil, že techniku hradí ministerstvo zdravotnictví na základě výběrového řízení, které vybralo nějaké dodavatele této služby. Zdravotnická záchranná služba dodává pouze zdravotnické pracovníky a zdravotnický materiál a léky, a ty hradí vlastně zdravotní pojišťovny na konkrétní výkon. Kraje hradí tu část, kde jsou platy, čili to, že jsou zaměstnanci záchranné služby v práci.

Tady bych jenom zdůraznil nedostatek, který zákon neřeší, to je, že kraje, které leteckou záchrannou službu nemají se vlastně vůbec nepodílejí na financování letecké záchranné služby, což mě trápí a kolegy, kteří financují pro jiné kraje tuto činnost to trápí též a do dneška se to nevyřešilo a bohužel to neřeší ani tento zákon.

Co se týká financování letecké záchranné služby, tak bych zde jenom poučil ostatní v tom, že je pro mě zajímavé a neakceptovatelné, že výkon letecké záchranné služby zdravotní pojišťovny hradí stejně jako výkon pozemní složky. Přitom každý víme, že sanitní vůz a vrtulník jsou v nákladech podstatně něco odlišného.

Co se týká krizové připravenosti, krizového plánování, trauma plánů, jak bylo zmíněno, v současné době máme u záchranných služeb tzv. útvary krizového managementu, které se pouze transformují, nebo přejmenují spíše podle tohoto návrhu zákona. Jinak se vlastně nic nezmění. Většinou tam má záchranka jednoho, dokonce některé malé záchranky tam mají nějakého externistu, který právě zpracovává jenom plány pro krizové situace a jakousi součinnost v přípravě nebo plánování se složkami integrovaného záchranného systému. Na tom nevidím žádný problém.

Omezení názvu zdravotnické záchranné služby a jejího použití – na tom se shodli vždycky všichni ředitelé záchranek, protože přestože někde mají soukromé subjekty v regionu, tak je to vždycky trápilo. Zde v Praze to můžete vidět a každý z vás se s tím určitě setkal, že po Praze houkají stovky sanitek denně, přestože se na zajištění přednemocniční ochranné péče v Praze nepodílejí. Je to doslova zneužívání symbolů, zneužívání výstražných znamení, jenom ulehčení si byznysu, který zdravotní transporty v Praze představují. Proto jsme chtěli, aby toto bylo definováno, abychom se dostali na úroveň ostatních složek, protože možná asi nevíte, že jak zneužití symbolů, nebo označení, nebo jenom složek IZS, jako je policie, hasiči, je trestné a dokonce jsou tam statisícové pokuty. U záchranky to tak není a abych nahlédl do minulosti, když jsme jednali s agenty FBI při zajištění MMF a jiných akcí – NATO apod., tak se podivovali nad tím, že to naše legislativa neřeší a že vlastně "teroristi" můžou zneužít sanitní vozidlo pro cokoli. Takže to tak je, a proto i v tom zákoně jsme akceptovali, nebo chtěli, aby to zneužití symbolů záchranné služby bylo nějakým způsobem aspoň definováno.

Neposkytnutí péče. O tom je tady pozměňovací návrh kolegy Antla. Tady bych jenom zdůraznil, že na tom se také všichni zástupci a zaměstnanci záchranných služeb shodli, protože odmítají, skutečně odmítají nasadit život za pacienta v situaci, kdy jim půjde o život. To jsou vyhraněné situace, pro které je tady právě integrovaný záchranný systém, proto tady jsou hasiči. Jeden důvod je i ekonomický, protože vychovat nebo získat hasiče trvá podstatně krátkou dobu za méně finančních prostředků, než vychovat zdravotnického záchranáře vysokoškolsky vzdělaného, nebo dokonce lékaře s odborností pro práci s urgentní medicíně. Tam to má tuto logiku, a proto bych tady jenom apeloval na to, aby se to neměnilo a zůstalo tak, jak to je. Protože skutečně při naší práci nastávají situace, kdy jde o život a tam ten záchranář nebo lékař by neměl ten život položit. Ne nasadit, ale položit.

Plán pokrytí kraje. Tak jak je ten zákon napsán a tak jak definuje dojezdovou dobu, tak si myslím, že nebude vůbec snadné plán pokrytí vymyslet a nějakým způsobem definovat. Možná v některých krajích to problém nebude. V Praze to problém bude. Už jenom proto, že do dneška nikdo, ani ze zástupců ministerstva zdravotnictví, ať tam byl kdokoli, tento problém nebyl schopen vyřešit. Vždycky to zůstalo jakoby s otazníkem, nebo takovou nevyplněnou černou dírou, protože když to přeženu, i s odkazem na to, co jsem řekl v úvodu, tak vlastně v Praze by mi stačilo jedno stanoviště a splním, tak jak je ten zákon napsán, tu dojezdovou dobu a vlastně nic se nestane. Akorát, že kvalita poskytované péče v hlavním městě se výrazně zhorší. Takže plán plošného pokrytí může dopadnout i extrémně tak, jak to v Praze ze zkušenosti vím, že vlastně každý starosta městské části, kterých je přes 50, bude chtít mít už kvůli volbám ve svém volebním okrsku výjezdové stanoviště záchranné služby. A bude na tom trvat a bude říkat. že ho tam chce, že ze současných třeba 19 bychom v Praze měli třeba 56 výjezdových stanovišť, a vlastně nic by se nestalo, protože by to bylo podle plánu plošného pokrytí, tak jak je vydefinována jeho tvorba. Ale uvidíme, jak to praxe ukáže, protože to samozřejmě budou limitovat finanční prostředky a ještě do toho bude zasahovat bezpečnostní rada kraje, potažmo ministerstvo zdravotnictví.

Pokuty pro zdravotnická zařízení, že neinformují záchrannou službu. Já si myslím, že to je správné. Zdravotnická záchranná služba musí mít informace o volných kapacitách lůžkových zdravotnických zařízení, která se spolu podílejí na akutní péči, právě proto, aby netrvalo dlouho rozhodnutí o tom, kam pacienta v ohrožení života umístím, nebo kterým směrem se vlastně s ním vůbec vydám. Čili na tom nevidím nic špatného, naopak to vítám, že je to v zákoně tak napsáno, že zdravotnická zařízení tuto povinnost budou mít, protože nám to v Praze i v jiných krajích přináší dlouhodobě nemalé problémy, které se promítají samozřejmě i do zdravotního stavu pacienta, pro kterého jsme jeli. Jinak když sloužívám, tak to zažívám v Praze neustále, na tom se nic nezměnilo, stojím desítky minut s pacientem v ohrožení života a čekám, až se najde pro něj v Praze, která je přeplněna fakultními nemocnicemi se superspecializovanou péčí, jedno jediné akutní lůžko.

Bylo řečeno, že mám 32 pozměňovacích návrhů. Upozornil bych, že jich mám jenom 31, ale důležitých je vlastně sedm bodů. Těch sedm bodů bych vám pro orientaci v této problematice jenom přečetl. Jedná se o dojezdovou dobu, pak o rušení pomocných operačních středisek, která jsou snad v republice už jenom tři a stejně budou zrušena, pak je to povinnost, že zdravotnické zařízení nesmí odmítnout přijetí pacienta. Tady – abyste věděli – odmítnutí pacienta záchranné služby lůžkovým zařízením akutní péče přináší mnoho problémů. Samozřejmě stoupají náklady na provoz. Já jsem kdysi spočítal, že 10 minut zdržení posádky v nemocnici při předání pacienta mě stojí minimálně dvě posádky denně navíc ve službě. Spočítejte si, kolik je to aut, kolik je to mzdových nákladů, přístrojového vybavení dalších a dalších věcí. Čili my se snažíme dobu předání zkracovat. Proto vlastně ve světě vznikla tak zvaná centrální příjmová oddělení, nebo urgentní příjmy, právě aby se ten řetězec nepřerušoval, aby plynulost předávání pacientů probíhala co možná nejrychleji a v nejkratším časovém úseku.

Z dalších bodů těch pozměňovacích návrhů bych upozornil právě na zneužívání názvu zdravotnická záchranná služba, kde někdo z chytráků v pozměňovacím návrhu předložil to, aby se tam skryla i sdružení. Čili pakliže budu chtít nadále zneužívat tento znak, tak si založím sdružení a můžu to dále zneužívat. O to jde. Proto je ten pozměňovací návrh takto specifický.

Další bod byla problematika týkající se financování. Tady bych odpověděl kolegovi, který říká, že já jsem jediný z ředitelů, který je proti těm zbývajícím. To je právě proto, že financování v návrhu zákona diskriminuje Prahu. Tak jako většina opatření ekonomického rázu. Týká se to právě krizové připravenosti. Asi se všichni shodneme na tom, že Praha bude místem, kde bude teroristický útok. Asi nebude někde jinde, v jiném kraji. Praha má mnoho jiných rizik, která generují potřebu, aby Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy byla na krizové stavy co nejlépe připravena a zabezpečena. Tak jak je to navrženo, vychází to ze stejné problematiky, kterou kritizují starostové, to je, že vlastně všechna ekonomická opatření vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, čili počtu obyvatel, který neodpovídá skutečnosti. Zrovna nedávno jsem v televizi slyšel, že Praha má vlastně denně o půl milionu obyvatel více, než je uváděno Českým statistickým úřadem a já bych o peníze pro těchto půl milionu obyvatel přicházel. Proto jsem se nemohl shodnout s kolegy ostatních záchranných služeb.

Takže to je jenom výčet upozornění na pozměňovací návrhy.

Poslední bod bylo odchodné, nebo odstupné. Tady se asi shodneme na tom, že zaměstnanci záchranných služeb si zaslouží minimálně totéž, co mají zaměstnanci ostatních složek integrovaného záchranného systému.

Pokud se týká dalších poznámek vystupujících kolegyň a kolegů, tady bych ještě zmínil "zásah se neuskuteční". Nevím, co tím kolega myslel. Já si myslím, že všechny zásahy, které zdravotnická záchranná služba přijala ve své tísňové službě, byly uskutečněny. Nevím o tom, že by záchranná služba někdy nepřijela nebo nevyjela, asi má někdo jiné zkušenosti.

Potom zde byla ještě sociální doložka – ano o té jsem mluvil.

Dojezdová doba, to jsem okomentoval.

Výuka první pomoci. Tady bych jenom připomenul, že všechny zdravotnické záchranné služby začaly možná před 15 lety, dokonce na můj popud suplovat nedostatečnou činnost školského systému a vůbec výchovy obyvatel v poskytování první pomoci. Tehdy se mně kolegové ze všech záchranek smáli a říkali, co to říkám za blbosti. Já jsem tehdy říkal, že pakliže společnost se nestará o to, aby občané byli připraveni na takovou situaci, že budou muset poskytnout první pomoc komukoli, nebo dokonce zachránit svého rodinného, blízkého, tak jsem říkal, přejdeme do aktivního přístupu k této problematice a budeme se na té výuce podílet. Čili v současné době všechny záchranné služby mají vzdělávací centra, vzdělávací sekce, nebo jak se to jmenuje, a vychovávají k první pomoci občany – laiky. Podílíme se na výchově žáků základních škol, středních škol i vysokých škol. Provádíme kurzy pro laickou veřejnost, kam se může přihlásit kdokoli. Takže si myslím, že je tady dostatečná činnost záchranné služby, přestože se domnívám, že to nepřísluší zdravotnické záchranné službě, aby toto dělala a zatěžovala rozpočty krajů nebo rozpočty své tím, že se podílí na výuce, kterou by měl zajišťovat někdo jiný, potažmo školství.

Co se týká trestně právní odpovědnosti, o tom jsem mluvil.

Myslím si, že jsem na nic nezapomněl. Ještě bych okomentoval sdělení pana ministra. Ano, zákon o záchranné službě, tak jak jej zde máme, je kompromisem. Proto i já jsem ho netorpédoval, přestože bych ty důvody našel a měl, ale podal jsem seznam pozměňovacích návrhů, kterými se snažím jenom doladit v mezích možného navržení zákon. Tak jak tady bylo kritizováno, jenom bych upřesnil, že jsme s ministerstvem v úzkém kontaktu a spolupracujeme. Všichni z terénu s ministerstvem zdravotnictví jsme se na přípravě tohoto zákona podíleli. To, jak dopadl tento zákon, nebo jak je teď navržen, je – jak bylo řečeno panem ministrem – východiskem z nouze, neboli kompromisem mezi tím, co bylo možné dojednat nebo odsouhlasit a schválit.

Co se týká dojezdové doby a činnosti zdravotnického operačního střediska, tady bych jenom doplnil informaci, že v současné době se již pracuje na vyhlášce, která přesně bude definovat, co má zdravotnické operační středisko dělat od přijetí, čili od toho momentu, kdy ten telefon zazvoní, až do momentu, kdy předá výzvu výjezdové skupině. Jsem rád, že ministerstvo vyslechlo náš návrh – Prahy, aby se tísňové výzvy diferencovaly, aby to nebylo tak, jak v současné době, že každá výzva je stejná. Považujeme za zbytečné na 80 % výzev tak zvaně riskovat a jet jako o život, když víme moc dobře, že v Praze jenom 20 % výzev je skutečně pro lékaře, 80 % výzev v současné době plnohodnotně obslouží zdravotničtí záchranáři, a proto i ta diferenciace bude přesně definovaná ve vyhlášce. Tam bude i definice, co ten dispečink v kterou minutu má udělat, aby nedošlo k tomu, o čem tady byla diskuse, že by se případně pozdržovala výzva a předávala výjezdové skupině, aby se vešli do limitu a aby se případně nestalo, že nedodrží zákon.

O zneužívání letecké záchranné služby jsem hovořil. (Poznámky z pléna: My už jsme toto všechno slyšeli.) Kontaktní místo jsem okomentoval, návaznost péče také, trestní zákoník také. Myslím si, že to je vše.

Okomentoval bych ještě, jak proběhla diskuse. Kromě zpravodajů výborů vystoupilo 15 senátorek a senátorů, z toho dva vystoupili třikrát, jeden vystoupil dvakrát. Pokud vím, bylo navrženo jedno zamítnutí, pak bylo navrženo schválení a pak bylo navrženo schválení s pozměňovacími návrhy. (Poznámka pana senátora Antla: Pořadí.) To jsou vlastně tři možnosti hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane garanční zpravodaji. Svatým právem garančního zpravodaje je okomentovat diskusi, jak uzná za vhodné. Já jenom připomínám, že některé věci, které jste říkal, patřily spíš do podrobné rozpravy. Nicméně říkám, je vaším svatým právem, jak to uděláte. Ano, byl dán návrh schválit, byl dán návrh zamítnout, byla vyslovena podpora schválit návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Hlasujeme v tom pořadí – schválit, zamítnout, případně otevřeme podrobnou rozpravu a budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu.

Děkuji v této chvíli panu garančnímu zpravodaji. Svoláme se k hlasování. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona o zdravotnické záchranné službě ve znění, jak nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Ještě kvorum, aktuálně přítomno 66, aktuální kvoru 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 30, proti bylo 22. Návrh nebyl přijat.

Musíme tedy hlasovat o dalším návrhu. Tím byl návrh – zamítnout návrh zákona. Myslím, že můžeme dát hlasovat bez znělky.

Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 12, proti bylo 32. Návrh nebyl přijat.

To znamená, že pokračujeme dál v projednávání tohoto návrhu zákona. Otevírám tedy podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem tady naznačil – můj pozměňovací návrh je zněním velmi jednoduchý, ale jak jsem zjistil i ze stanoviska pana zpravodaje, asi tak jednoduchý není. Chtěl bych jenom říci, co to udělá v praxi a nevyhnu se tomu, abych vám nepřečetl – tedy přečetl § 150 odstavec 2 trestního zákoníku, který zní:

"Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán..." atd. To je tzv. speciální subjekt. Tady jsou tři skutkové podstaty. Dále je tam obecný subjekt a konkrétní subjekt, který má výjimku, a tam je řečeno: "...ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného".

Já vám velmi stručně řeknu, co to bude znamenat v životě, když tento pozměňovací návrh nepřijmeme. Je to podle mého názoru, a to říkám za ústavně-právní výbor, resp. za sebe jako za předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, že jde o příkrý rozpor s trestním zákoníkem. Já vám řeknu, co by to znamenalo v praxi. Nastane paradox, že záchranář nebude trestně odpovědný při přímém výkonu svých pracovních povinností, to znamená při zákroku. A tady bych ještě na slova pana zpravodaje chtěl říct, že on tady mluví o ohrožení života, ale tam je i zdraví, o tom se on nezmínil. A záchranář paradoxně bude povinen, když půjde "v civilu", v občanském životě, podle trestního zákoníku odpovědný trestně, když takovou pomoc neposkytne. Stejně tak bude odpovědný hasič, policista, zdravotní sestra a každý lékař, ne specialista záchranář. Každý ostatní bude trestně odpovědný a nebude paradoxně trestně odpovědný záchranář při výkonu práce, tedy ve službě.

Na to velmi upozorňuji, a pokud je tady zmiňována Legislativní rada vlády, pro mne to utvrzuje názor na kvalitu jejích legislativních připomínek.

Proto prosím o přijetí mého pozměňovacího návrhu tak, jak jej máte před sebou, tzn. v § 19 odst. 3 vypustit písm. a)a zrušit označení písm. b). Já jsem jinak pro dodatek uvažoval stejně jako pan předseda Sefzig, který zpochybňuje i to písmenko b), ale nakonec pro zjednodušení, protože tam bychom museli vypouštět a přečíslovávat další odstavce, mám jen tento zcela jednoduchý pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také panu senátorovi. A ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážený navrhovateli. V § 28 k tzv. odchodnému bych chtěl poznamenat to, že integrovaný záchranný systém, na který každý tady odkazuje, má nejen svoje práva, ale i svoje povinnosti. Zajímalo by mě tedy, jestli zde se má jednat o pozitivní diskriminaci jedné skupiny zdravotníků na rozdíl od ostatních zdravotníků, anebo jestli zdravotnická záchranná služba chce být skutečně zařazena do integrovaného záchranného systému, ale pak by to měly být i ty povinnosti. To znamená, že nemohou vykonávat jinou činnost, jsou na ně kladeny jiné požadavky. Paragraf 28 mi připadá jako velmi nesystémový a bude rozdělovat zdravotníky. Proto s ním nesouhlasím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ještě se hlásí pan senátor Zdeněk Schwarz, tentokrát jako senátor.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Já bych jenom připomněl, že přílohou č. 1 usnesení 184 výboru pro zdravotnictví a sociální politiku je pozměňovací návrh, který jsem předložil a jehož znění máte všichni k dispozici, takže ho nebudu načítat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Není potřeba ho načítat, protože je to výborový návrh. Nyní se ještě musím zeptat, zda se dále hlásí někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k podrobné rozpravě? Nechce. Pan garanční zpravodaj v této chvíli také ne.

Přistoupíme tedy k hlasování, ale pan garanční zpravodaj by nás měl provést hlasováním. Měl byste říci, v jakém pořadí budeme hlasovat, prosím.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Měli bychom hlasovat o pozměňovacím návrhu jako celku, čili o mém pozměňovacím návrhu, který jsem předložil a který i doporučil schválit výbor pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  O slovo se ještě přihlásil pan předseda Senátu v této chvíli, předpokládám, že procedurálně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Sám za sebe požaduji, abychom o pozměňovacím návrhu jako o celku nehlasovali, jsou tam návrhy, se kterými bez problémů souhlasím, ale jsou tam návrhy, např. dojezdová doba, kde mám jiný názor. Očekával jsem, že pan zpravodaj to dokáže podle probíhající diskuze oddělit, abychom nemuseli hlasovat o každém bodu zvlášť, ale pokud to nemá připraveno, pak tedy musíme hlasovat o každém bodu zvlášť, protože si myslím, že senátorky a senátoři mají právo se rozhodnout individuálně o každém pozměňovacím návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo. Znamená to, že je zde návrh hlasovat odděleně. O slovo s přednostním právem se přihlásil pan senátor Richard Svoboda, předseda klubu ODS.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych požádat o pětiminutovou přestávku pro klub ODS. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Tomu samozřejmě musíme vyhovět, takže vyhlašuji přestávku do 11.55 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.47 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.55 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání o návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě. Jednání jsme přerušili v podstatě ve chvíli přípravy na hlasování, takže slovo bude mít pan garanční zpravodaj, který nás provede hlasováním.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dámy a pánové, po zralé úvaze jsem dospěl k závěru, že celý součet pozměňovacích návrhů rozdělím do čtyř. První pozměňovací návrh bude bod 4 jako samostatný, druhý pozměňovací návrh bude bod 30 jako samostatný, zbývajících 29 pozměňovacích návrhů bude jako jeden en bloc a jako čtvrtý pozměňovací návrh bude návrh kolegy Antla. A takto bychom hlasovali, buď schválit nebo neschválit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pane garanční zpravodaji, já vás poprosím, abyste vždycky kratince jednou větou nebo lépe dvěma slovy řekl, o čem hlasování je, abychom se v tom skutečně zorientovali. A poprosím vás samozřejmě o vaše stanovisko. A o stanovisko poprosím také pana ministra.

Nyní musím svolat všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Můžeme tedy zahájit proceduru hlasování. Prosím vás, provádějte nás hlasováním.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Nyní budeme hlasovat o čtvrtém bodu, který se týká dojezdové doby, čili 15 minut nebo 20 minut.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Ne, v návrhu zákona je 20 minut, já ve svém pozměňovacím návrhu navrhuji 20 minut změnit na 15 minut.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, tak jsem to myslela. O vaše stanovisko nemusím žádat, protože vy to navrhujete. Prosím o stanovisko pana ministra. (Ministr má k návrhu na patnáctiminutovou dojezdovou dobu záporné stanovisko.)

Přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 51, proti bylo 7. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Nyní budeme hlasovat o bodu 30, který se týká odchodného. Čili doplnit § 28 odchodné pro zdravotnické záchranáře a operátorky operačního střediska.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Prosím pana ministra o stanovisko. (Ministr má souhlasné stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 43, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dalšími pozměňovacími návrhy je zbývajících 29 návrhů, čili návrhy 1 až 31 bez č. 30 a bez č. 4.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Prosím o stanovisko pana ministra. (Ministr nesouhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 50. Proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátor Zdeněk Schwarz:  A poslední, čtvrtý pozměňovací návrh je návrh kolegy senátora Antla. Máte ho všichni k dispozici, čili nebudu ho číst. Moje stanovisko je souhlasné. (Stanovisko ministra je nesouhlasné.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Děkuji panu garančnímu zpravodaji. A musíme nyní přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování číslo 50 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Zdeněk Schwarz a senátorka Jiřina Rippelová. (Souhlasila.)Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh pověřit jmenované senátory odůvodněním v Poslanecké sněmovně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodaji, děkuji panu ministrovi, děkuji všem, kteří vystoupili v rozpravě.

Budeme pokračovat dalším bodem dnešního programu jednání, kterým je

 

 

 

 

Návrh zákona o specifických zdravotních službách

Tisk č. 185

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 185. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého nyní opět prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte, abych nyní uvedl další z vládních návrhů zdravotnických zákonů, a to návrh zákona o specifických zdravotních službách. I tímto návrhem zákona je sledováno naplnění cíle programového prohlášení vlády v bodě reformy zdravotnictví.

V návrhu zákona o specifických zdravotních službách jsou upraveny zvláštní druhy zdravotních služeb, jejichž součástí je provádění specifických zdravotních výkonů, které mohou podstatným způsobem ovlivnit život nebo zdraví pacienta a mají silný psychosociálně etický rozměr. Jde například o asistovanou reprodukci, sterilizaci, kastraci, změnu pohlaví, psychochirurgické výkony, genetická vyšetření, darování a odběry krve, ověřování nových poznatků použití metod v klinické praxi dosud nezavedených, lékařské ozáření a další. Právě pro tyto dopady byly výše zmíněné úseky zdravotních služeb zpracovány poprvé v samostatném zákoně, a vytváří se tak zázemí i pro další obdobná témata, která přicházejí ruku v ruce s pokroky v medicíně.

Ve vztahu k uvedeným zdravotním službám se zejména stanoví zvláštní podmínky, pro jejichž splnění lze pacientovi tyto služby poskytnout.

Mimo toho se dále navrhuje vymezit zdravotní služby, v souvislosti s nimiž může dojít k zásahu do práv a povinností pacienta nebo jiných subjektů v jiné než zdravotnické oblasti. Jsou to zejména posudkové zdravotní služby, jejichž součástí jsou i pracovně lékařské služby a posuzování zdravotní způsobilosti ke studiu a přípravě na povolání.

Posudková činnost v oblasti zdravotnictví se v návrhu zákona upravuje v souladu se zavedenou praxí, avšak komplexně. Zákon vymezuje základní principy této služby se zohledněním odborných potřeb. Pracovně lékařské služby jsou vymezeny v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 161 o závodních zdravotních službách. Cílem navrhované právní úpravy je vytvořit takové podmínky k výkonu práce, které ochrání zdraví zaměstnance i žáků a studentů připravujících se na budoucí povolání před působením faktorů pracovních podmínek. V rámci posudkových služeb je rovněž řešena problematika posuzování a uznávání nemocí z povolání.

Navrhovaná právní úprava dále vymezuje poskytování zdravotních služeb v rámci ochranného léčení. Dosud se toto ochranné léčení, které je jedním z ochranných opatření ukládaných v rámci trestního řízení soudy při nebo po výkonu trestu odnětí svobody realizovalo bez bližší právní úpravy.

K návrh zákona byly Poslaneckou sněmovnou přijaty pozměňovací návrhy, které plně podporuji a podporuji návrh ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 185/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 185/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou ale v této chvíli zastoupí pan senátor Zdeněk Schwarz. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dámy a pánové, vystupuji tedy ještě jednou. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 12. schůzi konané dne 29. září 2011 k návrhu zákona o specifických zdravotních službách přijal toto usnesení:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Také vás prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Paukrtová? Přeje. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, paní předsedající, tento návrh zákona projednával i ústavně-právní výbor, který se zabývá všemi zákony, jež se týkají jak reformy sociální oblasti, tak i reformy zdravotnictví, právě s přihlédnutím na eventuální soulad či nesoulad s Ústavou ČR.

Tak jak zde bylo panem ministrem sděleno, toto je nová právní úprava, která vymezuje ty zdravotní služby, jejichž součástí je provádění specifických zdravotních úkonů. Jedná se o úpravu právních vztahů specifických zdravotních služeb, jako je asistovaná reprodukce, sterilizace, kastrace, změna pohlaví, genetická vyšetření, odběry lidské krve, jejích složek, léčba krví atd.

A i ověřování nových postupů použitím metody, která dosud nebyla v klinické praxi na živém člověku zavedena, lékařské ozáření. Dá se tedy říci, že tyto úkony, které jsou zachyceny v tomto návrhu zákona, mají etický a lidský rozměr ve zvýšené míře, a zřejmě proto byla zvolena jiná právní úprava.

Návrh zákona rovněž komplexně upravuje problematiku posudkové péče vydávání lékařských posudků.

Pokud bych se měla zmínit o legislativním procesu, vláda předložila Poslanecké sněmovně 30. června 2011, v prvém čtení byl sněmovnou návrh zákona přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví, s tím, že lhůta pro jeho projednání byla ve výborech zkrácena o 20 dnů. Výbor pro zdravotnictví doporučil sněmovně návrh zákona schválit ve znění celkem 47 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav, a při druhém čtení 30. srpna bylo jednotlivými poslanci podáno k návrhu zákona dalších 10 pozměňovacích návrhů.

Ve třetím čtení 7. září sněmovna vládní návrh zákona schválila celkem ve znění 50 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav, kdy z přítomných 160 poslanců pro návrh zákona se vyslovilo 92 a 64 poslanců bylo proti.

Pokud bych měla přiblížit diskusi, kterou jsme vedli na ÚPV, tak jsme se zabývali několika oblastmi, které si vám dovolím přiblížit. Jednak jsme diskutovali o navrhované úpravě z § 52 odst. 2, která se týká vstupní lékařské prohlídky. Dále jsme diskutovali o maximální věkové hranici žen, kdy je možné ještě provést umělé oplodnění, poslanci snížili původně navrhovanou hranici 55 let na 49.

Dále se ÚPV ještě také zabýval hlavou VII., tedy správními delikty, kdy jsme se pana ministra dotazovali, zda pokuta do výše 300 000,- korun za porušení příslušných povinností, týkajících se sterilizace, kastrace nebo psychochirurgického výkonu není příliš nízká v tomto případě.

Nezazněly žádné pozměňovací návrhy na ÚPV. Já jsem předložila návrh na schválení a byl také předložen návrh na zamítnutí, který získal většinu, takže ÚPV doporučuje plénu Senátu, aby tento návrh zákona zamítl.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, paní zpravodajko. A já se zeptám, zda někdo z přítomných navrhuje, abychom podle § 107 Jednacího řádu rozhodli, že Senát vyjádří vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovýto návrh nikdo nepodává, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí v tuto chvíli Jaroslav Kubera a senátor Vladimír Dryml. Pan senátor Kubera má slovo, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, já se soustředím pouze na několik paragrafů, protože ony zazněly i na ÚPV, vedou se o nich diskuse i ve veřejnosti. A to sice, co se týká § 6, kde byl stanoven věk, do kdy lze provést umělé oplodnění na 49 let. Oponenti namítají, že je to proti přírodě, že věk byl stanoven příliš vysoký. Jestli to je proti přírodě, to by bylo třeba si vyžádat stanovisko Greenpeace a Dětí země, ti nejlépe věcí, co je nebo není proti přírodě.

Já jsem očekával aktivnější účast senátorek, které tady bohužel nejsou. Já jsem se jich chtěl zeptat, protože ony jsou ty, na rozdíl od nás trubců, které už stejně za chvíli nebudou ani potřebovat, protože se to naučí, udělat si to samy, ale myslel jsem, že senátorky, se vyjádří k tomu, protože jsou to zralé ženy, jaký je ten správný věk, kdy by si ještě přály být uměle oplodněny. Ale protože tu nejsou, tak se jich zeptat nemohu.

Pan ministr zdůvodňoval, že před tímto zákonem nebyl žádný věk, tzn. že bylo možno i v daleko vyšším věku. Na druhé straně proti tomu ovšem stojí stanovisko touhy mít děti,kdy skutečně někdy může dojít k případu, že se to nedaří, nedaří, až dosáhne žena vysokého věku, a přesto by to dítě chtěla.

Druhá věc, která mě překvapila, že v § 3 je, co se týče dárců, tam jsou velké rozdíly. Anonymním dárcem může být pouze žena, která dovršila věk 18 let a nepřekročila 35, ale ejhle, muž dovršil 18 a nepřekročil věk 40. Tak buď je potřeba posunout, ale je to evidentní diskriminace, tam by měl být stejný věk. Nemyslím si, že někteří muži po čtyřicítce už by nebyli vhodnými dárci, naopak, už jsou dostatečně vyvinutí a zkušení, takže mi připadá, že nevím ten důvod, možná, že pan ministr řekne, proč tam je ten věk rozdílný.

Já žádný pozměňovací návrh nebudu podávat, protože ono to, že to bude přijato, ještě neznamená, že to tak bude vždycky. Vzpomeňte si na věk trestnosti, kdy se debatovalo velmi obšírně, jestli 15 nebo 14. Pak došlo k jednomu zavrženíhodnému kriminálnímu případu a začalo se uvažovat o tom, že by měl být posunut pomalu až do předškolního věku. Ona to není určitě poslední diskuse a praxe teprve ukáže, jestli byl limit stanoven správně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se paní senátorky Paukrtové,jestli si přeje využít práva přednosti. Nepřeje, takže slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, je někdy nevýhodou vystupovat po kolegovi Kuberovi, protože vám vezme některé náměty. Já bych se chtěl, pane ministře, zeptat, na základě jakého duševního rozpoložení, a hlavně kdo navrhoval, jestli to byl poslanec, nebo nějaký ministerský úředník, nebo nějaký vědec navrhoval právě tu hranici 49 let, a především hlavně podle jakých kritérií. Jestli ta kritéria byla známá, nebo jestli to bylo věštění z křišťálové koule.

A pak bych měl ještě jednu otázku k § 10, kde se poskytují informace o anonymním dárci. O anonymním dárci se poskytují, o zdravotním stavu anonymního dárce se poskytují zdravotní informace? Já bych se chtěl zeptat, v jakém rozsahu, protože v zákoně to tady není, a pokud to vyjde nějakou vyhláškou, tak podle jakých kritérií bude o anonymním, ano, o anonymním dárci poskytována zdravotní informace, o jeho zdravotním stavu, a jestli to nebude na podkladě knížek IZIP.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Původně jsem chtěla pouze říci, že tak jako na ÚPV navrhuji, abychom schválili návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že tyto velmi specifické zdravotní služby, a také eticky citlivé, nejsou upraveny žádnou normou. A já si myslím, že je potřeba je upravit.

A protože kolega Kubera se mě ptal, nebo nás senátorek se ptal, co říkáme tomu omezení věku, do kdy může žena býti uměle oplodněna, tak já bych k tomu chtěla říci, že to je opravdu velice těžké posoudit. Protože jedna věc je porodit zdravé dítě, a druhá věc je doprovodit dítě do jeho aktivity a dospělosti. A je samozřejmě velký rozdíl mezi ženami. Některé se cítí býti mladé ještě v 70 letech, a některé již dospívají do babičkovského věku, když jim je 61 let.

Kdybych měla říci svůj vlastní názor, tak mně připadá těch 49 let, ta hranice stanovená správně. Nebo 50 let. Nikoli s ohledem na to, že by starší žena nemohla porodit zdravé dítě, ale protože by měla to dítě přivést k dospělosti a vychovat jej. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych reagovat na předkládaný záměr zákona k hlavě VII., oblast správních deliktů. Návrhem jsou definovány skutkové podstaty správních deliktů podle zákona o specifických zdravotních službách, a stanoví se sankce za porušení příslušných povinností, uložených poskytovatelům zdravotních služeb. V důvodové zprávě k této úpravě však předkladatel pouze uvedl, že ve stanovených případech se vymezují sankce za porušení povinnosti podle navrhovaného zákona, a že současná právní úprava neumožňuje uložení sankce za neplnění podmínek při poskytování zdravotních služeb, a proto je jejich dodržování dosud v praxi nevymahatelné.

Bližší zdůvodnění maximální výše navrhovaných pokut ve vztahu k jednotlivým druhům správních deliktů nebylo podáno. Úprava navrhovaného zákona při poskytování specifických zdravotních služeb, jako jsou například sterilizace, kastrace, psychochirurgický výkon nebo zásah do lidského genomu, řeší významné zásahy do osobních práv pacientů. Proto je nepochybně nutné za porušování povinností, týkajících se uvedených zdravotních služeb stanovit odpovídající sankci. Je však otázkou ke zvážení, zda pokuta ve výši 300 000,-, § 90 odst. 7 písm. c) za porušení příslušných povinností, týkajících se sterilizace, kastrace, nebo psychochirurgického výkonu nebo pokuta ve výši 1 milion § 90 odst. 7 písm. a) v případě porušení příslušných povinností při provádění zásahu do lidského genomu, je odpovídající závažnosti možného porušení osobnostních práv pacientů. Ráda bych znala názor pana ministra, zda by nebylo dobré přepracovat navrhované sazby za uvedené delikty a zvážit výši maximálních navrhovaných sazeb. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem v rámci toho, že jeden z předřečníků se zeptal, kde byla vzata hranice, tak já jenom chci poukázat na materiál, který jsme k tomuto bodu dostali. V materiálu je napsáno, že hranice odborníky stanovená, nějakými ústavy stanovená, byla někde 44,7 let. Já se domnívám, že kdy je vhodné pro ženu otěhotnět, doposud řešila příroda a nebyl s tím žádný problém. Jakmile člověk přichází a chce nahradit toto svým rozhodnutím to, co doposud bylo řešeno přirozenou cestou, tak samozřejmě hranice stanovená být musí.

Příliš nesouhlasím s tím, že některé ženy si beru příklad z biblické Sáry, která když měla Izáka, tak jí bylo 80 let, podle Bible. Já si myslím, že tohle je příklad, který hovoří o zázraku. K těmto zázrakům my bychom se asi přibližovat neměli. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen, že tento zákon byl zamítnut v ÚPV, tedy byl neschválen, nebudu podávat pozměňovací návrh, který bych jinak podal, a to, že hranice, která odborníky byla zmíněna, čili počítána na základě asi nějakých odborných zkušeností, tak já bych ji rád respektoval, o desetiny bych ji zvýšil, a pak bych rád, aby věk byl 45 let. Ale říkám, nepodávám tento pozměňovací návrh, protože zřejmě tato norma bude zamítnuta. Pak je škoda papíru, který bych teď tady nechal vytisknout. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Palečková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já se k tomuto chci také vyjádřit a přihlásit, protože v době, kdy jsem byla předsedkyní VZSP, nevím přesně, v kterém to bylo roce, ale ministrem byl tehdy pan současný poslanec Rath. Doputovala do Senátu úprava v zákoně 20, který se v současné chvíli zrušuje, a to byla vlastně první zákonná úprava asistované reprodukce, protože do té doby se vše řídilo jenom podzákonnými normami a spíše takovou praxí, než zákonem. Tehdy to sem doputovalo ve formě velmi syrové, zejména etické záležitosti tam nebyly vůbec řešeny, nebylo tam řešeno dědické právo, rodinné právo atd., a tehdy za významné pomoci odborníků, zejména paní profesorky, teď si nevzpomenu na jméno, z právnické fakulty, odbornici na rodinné právo se tyto věci dolaďovaly.

Domnívám se, že současná úprava v samostatném zákoně vychází z toho, co bylo tehdy v té dvacítce upravováno, a co se týče věkové hranice, ta tam tehdy stanovena nebyla, a důsledkem toho bylo, že centra asistované reprodukce byla "atakována", to asi není úplně správný termín, ženami i staršími, než je 49 let, a ze zahraničí známe případy i žen přes 60 let, které se dožadovaly a kterým byla asistovaná reprodukce provedena, a porodily dítě.

Pravděpodobně asi víte, nebo jste slyšeli z exposé pana ministra, já jsem tady bohužel nebyla, že v těchto případech se samozřejmě jedná o dárcovské vajíčko, že to není biologicky dítě té ženy, a tak tomu asi ve většině případů bude i u žen kolem věku 49 let.

Chtěla bych jen připomenout, že darování zárodečných buněk, jak spermií, tak vajíček, je u nás uzákoněno tímto zákonem do 40 let věku, a pojišťovna bude hradit několik pokusů asistované reprodukce pouze u žen do 39 let věku. Čili těch 10 let, které tam jsou do 49, jsou pojišťovnou nehrazené pokusy asistované reprodukce,a z tohoto hlediska, i když i mně by lépe asi vyhovovala hranice 45 let, nebudu se proti tomuto uzákonění hranice 49 let věku nijak bouřit a protestovat proti tomu.

Nevím, jestli jsem někomu doplnila nějaké informace. Ještě jedna pozitivní věc je tady. Myslím si, že se zvyšuje počet cyklů, hrazených pojišťovnou, ze 3 na – teď si nejsem jistá, jestli 4 nebo 5, a to také považuji za pozitivní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Pan senátor Vladimír Dryml se přihlásil o slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nechci dlouho zdržovat, ale vaším prostřednictvím kolegovi Čunkovi. V tom paragrafu se nemluví o 45 letech, ale o 49 letech. Já nemám příliš rád sociální inženýrství, a rozuměl bych tomu, že by se po 49. roce nehradilo to umělé oplodnění z veřejného zdravotního pojištění. Ale brát právo rozhodnout se o tom, jestli žena bude nebo nebude matkou i po 49. roce, to bych raději místo zákona nechal na té matce. Ony dobře vědí, jaká ta rizika jsou nebo nejsou.

A vaším prostřednictvím ke kolegyni Palečkové. Tam se nemluví o žádném vajíčku, o dárcovství. Tam se mluví o umělém oplodnění ženy. Tzn. že ta žena je oplodňována vajíčky jinými, než aby vajíčka byla starší než 49 let. Takže abychom si to ozřejmili. Je to o umělém oplodnění. Tzn. že ženy se neoplodňují vajíčky, nebo by mohly být oplodňovány vajíčky žen nad 49 rok. To asi v žádném případě, protože takhle by to nešlo.

Není to, že vždy žena má svoje vajíčka, ale také existují případy, vážená paní senátorko, kdy při nedostatku si ženy nechávají implantovat vajíčka jiných žen.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, o slovo se přihlásila opět paní senátorka Alena Palečková. Paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já se omlouvám, nemívám ve zvyku vystupovat vícekrát k jednomu tématu, ale tentokrát mě předřečník k tomu donutil. Ono totiž, možná jsem se nevyjadřovala dostatečně přesně, bylo to jinak. Já jsem jenom upozorňovala na to, že dárcovská vajíčka, nebo darovat zárodečné buňky může kdokoliv do věku 40 let. Od starších osob už se neodebírají. A také jsem řekla, že v případě 49letých žen s největší pravděpodobností půjde o darovaná vajíčka, že to nebudou biologická, té konkrétní ženy.

Ale přihlásila jsem se ještě z jednoho důvodu. V prvním vystoupení kolegy Drymla také byl dotaz na uschovávání zdravotnických nebo zdravotních údajů o dárci. I to jsme tehdy řešili a je to zdůvodněno, myslím, velmi dobře tím, že je potřeba pro potomka takto narozeného, aby byly k dispozici v době jeho dospělosti informace o eventuálních genetických zátěžích, chorobách atd., těch jeho biologických rodičů. Věřím tomu, že ošetření, uchování těchto údajů, je dostatečně dobré, a myslím, že pan ministr se k tomu vyjádří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, pana ministra, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit. Pane ministře, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Já bych se nejdříve vyjádřil asi k tomu, co zde bylo nejvíce diskutováno, a to je věk oplodnění ženy na její vlastní žádost. Znovu bych zdůraznil to, co tady padlo, že zdravotní pojišťovna hradí umělou fertilizaci do věku ženy 39 let. A to, o čem ten zákon hovoří jako o horní věkové hranici, není vázáno na úhradu zdravotní pojišťovny. Je to tedy služba – v případě, že se jedná o ženu starší než těch 39 let – tak se jedná o službu, kterou si musí ta pacientka hradit sama.

Takže nemá to nic co do činění s úhradami pojišťoven. Opravdu v novele, která už proběhla, zákon 48, se změnil počet cyklů, které jsou hrazené. Ministerstvo zdravotnictví pokládalo za velký úspěch, že se to podařilo prosadit, protože ten větší počet umělých oplodnění je vázán na fakt, že alespoň dvakrát byl učiněn pokus přenést jen jedno single-embryo, tedy v odborné hantýrce, single-embryo transfer – se tomu říká, který má podle odborníků podstatně menší pravděpodobnost toho, že se narodí nedonošený plod nebo dva, a mělo by to zabránit těžkým tragédiím, které se objevují u těch extrémně nezralých dětí o váze 500 – 1000 g.

Ale to jenom tedy na okraj. A k tomu věku té ženy – ten přístup ministerstva zdravotnictví byl ryze z pohledu zdravotnického, ale jakéhosi pokusu říci, co je lege artis. Ministerstvo navrhovalo věk 55 let, s tím, že se odborníci shodli, že to je věk, kdy může při dnešním biologickém spektru v populaci, biologického věku, kdy žena může s velkou pravděpodobností ten plod opravdu donosit bez poškození zdraví a velkého rizika pro ten plod. Věk větší byl považován za už zbytečné riziko. Tedy ten zákon navrhuje, aby se ten vyšší věk stal věkem non lege artis, nebo by se stal non lege artis, kdyby byla ta hranice 55 let.

Ale my jsme zároveň v mnoha rozpravách deklarovali veřejně, že jsme si vědomi toho, že ten věk 55 let je ryze medicínský pohled. K tomu musí existovat pohled společenský, nebo etický, jak chcete. A k tomu by se měla vyjádřit celá společnost, nikoli jenom zdravotníci. Navíc není žádným tajemstvím, že ta reprodukční střediska, která tuto činnost provádějí, a která řadu výkonů provádějí jako hrazené služby, mají samozřejmě na té službě i komerční zájem.

Takže nelze naslouchat jenom lékařům, ale je potřeba naslouchat celé společnosti, co si o tom myslí, a podle toho se v parlamentu rozhodnout. Není pochyb o tom, že společnost je v tomto směru rozdělena podle názorů v tom, že extrémní liberální názor by měl být, ať si to rozhodne ta žena sama, protože tady nechceme pěstovat žádné omezování lidské svobody. Na druhé straně jsou tady názory, že už ten věk okolo 50 let není správný jako věk, kdy by měli lidé rodit děti, nebo ženy rodit děti, ale kdyby se měly starat spíše o svá vnoučata.

Já zde nebudu říkat úmyslně svůj názor, přestože ho mám, ale je potřeba, aby v tomto směru bylo dosaženo společenského konsensu. A pokud chcete tedy to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou, brát jako jistý odraz nějakého společenského konsensu, tak to byl tedy ten věk 49 let. A jak se k tomu vyjádříte vy, samozřejmě je plným právem Senátu ten věk určit jinak.

Pokud jde o rozdíly v § 3, jak se ptal pan senátor Kubera, proč je tady rozdíl mezi horním limitem, kdy může anonymně darovat vajíčko žena, kdy spermie muž, ten rozdíl 5 let je odůvodněn odborným předpokladem, že u ženy dochází rychleji ke vzniku rizika a určité genetické zátěže z proměny genofondu, který je v tom vajíčku, oproti tomu, jak se vyvíjejí spermie. Takže má to nějaký medicínský důvod. I když samozřejmě je to věc, která je podložena pouze statisticky a mohou zde být velké individuální rozdíly. Jak víme z narozených s Downovým syndromem, o kterém je prokázáno, že vzniká genetickou mutací právě na straně matky, a ten Downův syndrom se může objevit i u žen, které rodí v mnohem mladším věku. A naopak u žen v tom nejvyšším věku, kdy mohou přirozeně otěhotnět, se také zase tak často nevyskytuje.

Takže je to věcí statistiky.

Kdo navrhl hranici 49 let na půdě Poslanecké sněmovny? V tomto momentě si nejsem schopen vzpomenout, ale zazněly tam návrhy, myslím tři, překrývaly se. Pokud se nepodívá pan senátor sám, tak já to eventuálně najdu ve stenozáznamu. To se omlouvám.

A podle jakých kritérií to bylo navrhováno? Tak to v návaznosti na to, co už jsem řekl, byla víceméně kritéria společenská, nikoli kritéria medicínská. Jak je to s informacemi o anonymním dárci. V tom zákoně je napsáno, že informace o zdravotním stavu anonymního dárce se uchovávají u poskytovatele té služby umělého oplodnění.

Správní delikty, tak jak tady byly citovány – 1,3 mil. Kč jsou víceméně věcí názoru, jak ty které delikty bránit. Je to nikoli věc, která by znamenala výšku odškodnění té ženy, když by případně k nějakému deliktu, který se týká sterilizace, došlo v budoucnosti, tak jak jsme toho nyní svědky, retrospektivního trestání těchto deliktů. Jedná se čistě o pokutu poskytovateli. A pokud by byl tento delikt prokázán, tak pak by k této pokutě ještě navazovalo to odškodnění ženy.

Jinak my jsme byli za tu výši pokut velmi kritizováni, pokud jde o zákon o službách, i pokud jde o již prošlý změnový zákon o veřejném zdravotním postižení. Takže už jsme nechtěli jít výše, než bylo v těchto zákonech.

Ještě jeden komentář bych řekl k tomu, co tady říkala paní místopředsedkyně Palečková. Zákon neřeší úplně všechno, co může nastat v budoucnu. Vývoj medicíny v této sféře právě byl jedním z důvodů, proč všechny tyhle choulostivé věci dát do separátního zákona. Já bych jenom řekl informaci spíše zajímavou. V tom zákoně není zmíněno něco, co se začíná v cizině objevovat, a to je náhradník-matka. Kdy to uměle vytvořené embryo, nebo dítě, nosí úplně jiná osoba.

Institut náhradní matky se objevil již v novém občanském zákoníku, který se navrhuje, a je nyní v legislativním procesu v Poslanecké sněmovně. A my jsme se dohodli s předkladatelem, tedy ministerstvem spravedlnosti, že jakmile bude ten občanský zákoník schválen, bude mít dlouhou legisvakanční lhůtu, takže bude dostatek času podle výsledků schválení v tom občanském zákoníku, který tam hovoří hlavně o dědických záležitostech, takže potom ministerstvo zdravotnictví, až bude jasné, že to tam bude, tak připraví návrh nové kapitoly, která bude řešit ty zdravotní problémy v tomto zákoně o specifických službách až dodatečně.

Tak to je vše, děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. A ptám se paní zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit. A ona dává najevo, že si nepřeje vystoupit, takže přistoupíme k hlasování po znělce, protože byly podány dva návrhy: návrh schválit a návrh zamítnou.

Takže teď mohu konstatovat – a snad se nemýlit, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, tzn. že kvorum je 30. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu dávám hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí v pořadí 52. hlasování. 

Hlasování skončilo zamítnutím návrhu. Registrováno bylo nakonec 60 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Pro bylo pouze 15, proti 34 hlasů. Tedy návrh byl zamítnut.

A nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruce. Není, bylo to příliš rychle. Teď! Hlasujeme, kdo je pro zamítnutí, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti návrhu na zamítnutí, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Hlasování končí. Skončilo přijetím návrhu. Návrh byl tedy zamítnut, protože pro tento návrh z 60 registrovaných, a při kvoru 31, hlasovalo 34 senátorek a senátorů. Proti bylo 16.

Takže zbývá, abychom odsouhlasili jednoho nebo dva z našich řad, jednu nebo dvě, kteří zdůvodní ve sněmovně naše rozhodnutí na zamítnutí. Prosím o návrhy z té strany sálu, kde převažovaly hlasy...

Takže padly dva návrhy na kolegy Sušila a Drymla. Pan kolega Dryml ne. Někdo prosím místo něj. Paní senátorka Horská neprotestuje, takže nemá námitky. Hlasujeme o těchto dvou pověřených.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Vy, kteří s tím nesouhlasíte, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Hlasování opověření bylo vpořadí 54., a skončilo schválením návrhu na paní senátorku a pana senátora. Registrováno bylo 58, kvorum bylo 30. Pro 48, proti nikdo.

Takže projednávání tohoto návrhu zákona jsme skončili a vyhlašuji přestávku na hodinu.

Takže protože jsme v jisté tísni, tak se sejdeme už ve 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.47 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dámy a pánové, máme pana předkladatele? Ano, máme.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě

Tisk č. 186

Tento návrh zákony jste obdrželi jako senátní tisk č. 186. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého žádám, aby se ujal slova. Prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobré odpoledne, vážené paní senátorky, vážení senátoři.

V návaznosti na návrhy zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě bych se nyní velmi stručně vyjádřil k návrhu tzv. změnového zákona, tj. návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím jmenovaných zákonů.

Musím zdůraznit, že se to týká všech dotčených zákonů, s výjimkou zákona č. 48 z roku 1997 o veřejném zdravotním postižení, jehož změny jsou předmětem dalšího tisku.

Účelem navrhované právní úpravy v tomto případě je zajistit soulad dotčených zákonů s návrhy již zmíněných zákonů upravujících zdravotní služby a zdravotnickou záchrannou službu, neboť po nové úpravě vztahů v oblasti poskytování zdravotních služeb a zdravotnické záchranné služby by mnohé právní úpravy byly duplicitní nebo nesrozumitelné, a tím v praxi neaplikovatelné.

Návrhem změnového zákona s v dotčených zákonech provádějí především změny terminologické. A týká se to té diskuse, která zde byla. Tedy mj. ohledně termínů služby a poskytování péče.

Tak, jak je tento návrh změnového zákona předkládán, ho plně podporuji ve znění, které bylo schváleno v Poslanecké sněmovně. Tolik mé úvodní slovo. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal ústavně-právní výbor, tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 186/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 186/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radek Sušil:  Dobré odpoledne, pane předsedo, pane ministře, doufám, že budu tak stručný jako pan ministr. Protože opravdu se jedná o přesně technickou právní novelu, zavádějící změny terminologické úpravy dotčených zákonů, která se hlavně týká právní úpravy dotčených zákonů – promítá pojem "zdravotní služby", který je do právního řádu nově zaváděn a definován. Tímto pojmem nahrazuje doposud používaný pojem "zdravotní péče", a obdobně se v dotčených zákonech nahrazuje pojem "zdravotnické zařízení" jako subjekt právních vztahů novým pojmem "poskytovatel zdravotních služeb".

V souvislosti s návrhem zákona o zdravotnických službách navrhovaným zrušením zákona č. 20/1966 Sb. o péči a zdraví lidu, a zákona č. 160/1992 Sb. o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, zrušuje příslušné části zákonů, jimiž byly citované zákony novelizovány.

Návrh zákona má 121 částí, z nich části 1. – 120. jsou novelizovány příslušné zákony, a část 121. pojednává o účinnosti této předkládané normy.

Dovolte závěrem, abych vás seznámil s usnesením výboru k tomuto návrhu zákona – 37. usnesení z 12. schůze konané 29. 9. 2011 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě, senátní tisk č. 186. Po odůvodnění náměstka ministra zdravotnictví pana Mgr. Martina Plíška a po zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona, 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkol zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Jiřina Rippelová? Ano, prosím.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si dovolím vás jenom seznámit s usnesením ústavně-právního výboru z jednání, které se konalo 4. října. Výbor doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, určil mne zpravodajkou a našeho pana předsedu Miroslava Antla pověřil předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Vím, že je to další z řady zákonů, ke kterým bychom možná nemuseli ani vést rozpravu, protože většina zde v Senátu má prostě názor, že takto, jak jsou věci koncipované, jsou nepřijatelné. Já ale vystupuji proto, abych tento názor zdůvodnila, a ujišťuji, že u těch dalších návrhů zákonů pana ministra Hegera už k tomuto vystupovat nebudu.

Dovolte mi ale, abych v té obhajobě použila citaci stanoviska Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky. To stanovisko je zásadní, a zásadní je, jak navrhované zákony jsou v souladu s Ústavou ČR. Zásadním nedostatkem těch předkládaných návrhů zákonů je, že i když si předkladatel dal nesmírnou práci s náhradou pojmu "zdravotní péče" ve všech právních předpisech, nenahradil pojem "zdravotní péče" jedním ze základních právních předpisů ČR, jímž je zákon č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR.

V článku 31 Listiny se uvádí, že občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Ty podmínky stanovují zákony. Je to především zákon č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a další. Nicméně v návrhu zákona celý tzv. reformní pojem "zdravotní péče" používá v jiném slova smyslu, než má na mysli Listina základních práv a svobod. Odchyluje se tak od základních koncepčních kamenů všech dosavadních návrhů zákonů o zdravotní péči.

V zásadě jde o protiústavní a neodůvodněné odchýlení se od konceptu, že zdravotní péče je ta péče o zdraví, která vyžaduje odborné znalosti a právní regulaci, ostatní typy péče o zdraví, tj. zejména péče o pacienta, nebo činnosti podle živnostenského zákona byly z tohoto pojmu vyloučeny.

Návrh zákona vychází z konceptu, že veškerá péče o zdraví je zdravotní péčí, která je regulována pouze tehdy, když vyžaduje odborné znalosti a dovednosti zdravotnických pracovníků. Toto odchýlení bude mít přinejmenším za následek obtížnou aplikovatelnost právního řádu v oblasti zdravotní péče a další matení pojmů v oblasti bezplatné zdravotní péče.

Jak vyplývá z důvodové zprávy návrhu zákonů, které nám jsou předkládány, byly předloženy v Poslanecké sněmovně zásadní rozdíl mezi zákonem o zdravotních službách a zákonem o péči o zdraví lidu spočívá v úpravě postavení pacienta. Není ale pravdou, že by podle navrhované úpravy byl pacient rovnocenným účastníkem procesu poskytování zdravotních služeb. Základní rozdíl vyplývá ze změny "zdravotní péče" na pojem "zdravotní služba".

Pojem "zdravotní služba" namísto "zdravotní péče" je nanejvýš nevhodný nejen pro výše zmíněný rozpor se zněním Ústavy ČR, ale i pro věcnou, logickou a gramatickou nesprávnost. Služba je činnost k uspokojení hmotných potřeb, ale zdraví není hmotnou potřebou. To prostě zásadně odmítáme, a proto také jako sociální demokracie odmítáme celý ten balík tzv. reformních zdravotnických zákonů. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Je těžké po tak krásných slovech předřečnice mluvit o některých spíše nuancích, ale je potřeba se o nich zmínit. Bohužel dochází k určitému právnímu chaosu a právnímu zaplevelení zdravotnické legislativy i jiné. Dám dva příklady.

Zákon č. 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění zaměstnanců ve znění pozdějších předpisů nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013. Navrhovaná změna zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců však nabývá účinnosti již 1. dnem 4. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy fakticky před účinností zákona 266/2006 Sb.

A pak bych chtěl ještě k té části 111. legislativních pravidel – není důvod rušit uvedené části zákona 124/2008 Sb., ty by se zrušovaly pouze v případě, pokud by byl rušen zákon č. 95/2004, nebo zákon č. 96/2004. Proto by navrhované zrušení části 53. a 56. zákona 124/2008 Sb. nemělo být z předlohy vypuštěno. Na těch dvou názorných příkladech ukazuji to, jak nedokonalé jsou právní znalosti některých zaměstnanců ministerstva zdravotnictví anebo možná některých poslanců.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, do obecné rozpravy není další přihlášený. Táži se, zdali někdo má zájem vystoupit. Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych si jen dovolil krátkou glosu k tomu, co zde říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková na téma vhodnosti termínů služeb. Musím konstatovat, že gramatická, nebo sémantická interpretace k tomu, že služby slouží k uspokojení hmotných potřeb nemůže být tak úplně jednoznačnou. Já se domnívám, že v sociální sféře se o sociálních službách i v zákoně mluví již dávno. Mě nenapadl jiný příklad, než historický, ze středověku, kdy se říkalo, že různí dobrovolníci, klášterní řády apod. sloužili nemocným a doprovodili je na jejich konci života až do hrobu – tam se také mluví o službách a nejedná se rozhodně o nějaké hmotné zisky.

Ta debata vznikla velmi nešťastně v jednom z prvních návrhů garnitury ministerstva zdravotnictví pod vedením tehdejšího ministra Julínka, kdy se ocitlo v definici služeb, že to je to, co slouží k výdělku zdravotnictví. Ale tato diskuse proběhla někdy v letech 2007-8 a vedlo to o opuštění už i tehdejším ministerstvem používání této argumentace. V naší verzi zákona o službách už po ní není vůbec žádná památka. Tolik můj komentář. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV paní senátorka Jiřina Rippelová. Nemá zájem. Děkuji. Nyní se ptám zpravodaje garančního výboru, nebo žádám ho, aby se vyjádřil a připomenul průběh diskuse.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo. Myslím, že nebudu připomínat obsah vyjádření dvou senátorů, senátorky a pana senátora, měli bychom hlasovat pouze o jednom, o výborovém doporučení zamítnutí tohoto zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to tak. Zazněl pouze jediný návrh, to je zamítnout.

Byl podán návrh – návrh zákona zamítnout. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 55, registrováno 55, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 35, proti 16. Návrh byl schválen.

Takže návrh zákona byl v Senátu zamítnut. Nyní bychom měli rozhodnout v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, kdo odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Radek Sušil a senátorka Jiřina Rippelová. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Budeme hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování č. 56 bylo registrováno 55, kvorum 28, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Projednávání tohoto bodu končím. Děkuji všem aktérům, panu ministrovi i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 187

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 187. Návrh uvede opět ministr zdravotnictví pan Leoš Heger. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi představit druhý návrh změnového zákona, tentokrát návrh, kterým se mění zákon 48, o veřejném zdravotním pojištění, z roku 1997. Tento návrh byl připravován spolu s návrhy zákonů o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě jako jejich doprovodný zákon, jehož cílem nebylo provádět žádné reformní kroky a žádné zásadní změny, ale pouze provést takové úpravy, které zajistí potřebný terminologický a obsahový soulad s ostatními novými tzv. zdravotnickými zákony.

V rámci projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byl tento původní záměr technické novely předloženými a schváleným pozměňovacími návrhy rozšířen o úpravu některých dalších otázek. Vzhledem k tomu, že jsem tyto pozměňovací návrhy podpořil bych se rád v rámci úvodního slova zmínil o jejich obsahu, respektive o obsahu těch, které považuji za významnější.

V oblasti týkající se rozsahu hrazených zdravotních služeb jde zejména o rozšíření hrazených očkování a úhradu očkovací látky proti lidskému papillomaviru u dívek mezi 13. a 14. rokem věku, které je odborníky považováno za nejlepší prevenci onemocnění rakoviny děložního čípku.

V oblasti očkování proti tuberkulóze a proti pneumokokovým infekcím pak byly provedeny úpravy, které odstraňují nedostatky současné úpravy, zejména pokud jde o provádění a úhradu tuberkulinového testu a možnost odložení aplikace očkování proti pneumokokovým infekcím z důvodu zdravotního stavu pojištěnce.

Další úprava v oblasti hrazené péče zde již byla diskutována, týká se rozšíření počtu hrazených služeb poskytovaných v souvislosti s umělým oplodněním, a to ze tří stávajících na čtyři takové postupy za život, avšak pouze jsou-li dodrženy podmínky stanovené na počet přenesených embryí.

V oblasti, která se týká léčiv, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků bych rád upozornil na změnu paragrafů 15 odstavec 6 zákona 48/1998 Sb., kde se dosavadní znění, které znemožňovalo stanovit úhradu léčivých přípravků, jejichž cena byla nižší neb rovna 50 Kč zrušuje a nahrazuje se ustanovením, které nedovoluje stanovit úhradu léčivým přípravkům, které je možno vydávat i bez lékařského předpisu.

Součástí návrhu schváleného Poslaneckou sněmovnou jsou i nové přílohy č. 2 a 3.

Nové znění přílohy 2 jako seznam skupin léčiv, ve kterých má být zajištěn alespoň jeden léčivý přípravek bez doplatku by pojištěncům mělo přinést vyšší jistotu a lepší přehled o jejich nárocích na plně hrazené přípravky. Hlavní myšlenkou takto koncipované přílohy, která je z hlediska finančních dopadů na systém zdravotního pojištění neutrální, je zbytečně nezaručovat plnou úhradu levnějším lékům, kde by případné doplatky byly minimální, ale naopak poskytnou garanci plné úhrady u dražších léků, kde by finanční dopady na pacienty mohly mnohdy být neúnosné.

Změny v příloze č. 3 nejsou nijak zásadní, ale spíše jde o úpravy finančních limitů úhrady těchto prostředků v návaznosti na snížení nebo zvýšení cen zdravotnických prostředků, neboť dosavadní příloha v tomto směru za dobu posledních 15 let a ani v poslední novelizaci této přílohy v nedávném období nedoznala žádné změny.

Změny v příloze č. 4 jsou pak pouze terminologické a týkají se úprav a oprav stomatologických výrobků zhotovených na zakázku v návaznosti na skutečnost, že záruční lhůta výrobků zhotovených na zakázku byla prodloužena ze stávajících 6 měsíců na 24 měsíce.

Ostatní změny v oblasti cen a úhrad léčiv provedené v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně jsou pak pouze technického charakteru.

Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, přestože výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a ÚPV Senátu doporučily návrh zákona neschválit, dovoluji si závěrem vyjádřit žádost, abyste znovu zvážili toto rozhodnutí. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Vlček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 187/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Guziana, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Guziana:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr nás už důkladně seznámil se zněním zákona. Já bych si dovolil přečíst usnesení VZSP. Jedná se o 38 usnesení z 12. schůze konané dne 29. 9. 2011.

K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 187. Po odůvodnění náměstka ministra zdravotnictví Mgr. Martina Plíška, zpravodajské zprávě senátora Petra Guziany a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Petra Guzianu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano.

Senátor Václav Vlček:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se 110 usnesením ÚPV z 25. schůze konané dne 4. října 2011 k předloženému návrhu zákona, tedy senátní tisk č. 187.

Po úvodním slově pana docenta ministra Leoše Hegera, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě pana senátora Václava Vlčka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Václava Vlčka,

III. pověřuje předsedu výboru Senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nežádá předložit, takže přikročíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Kdo se hlásí? Paní senátorka Alena Palečková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, pro členy zdravotního výboru není moje vystoupení překvapením, protože jsem se zúčastnila jednání zdravotního výboru, upozorňovala jsem tam na jednu věc a předkládala pozměňovací návrh, který z důvodu, že celek byl zamítnut, nebyl přijat. Já se o to pokouším tady znovu na plénu, protože si myslím, že je to důvod pro to, abychom ještě zvážili, zda skutečně ten komplex budeme zamítat nebo se k němu postavíme nějak jinak.

Pan ministr tady říkal několik věcí, které mění veřejné zdravotní pojištění, nebo které jsou v tomto návrhu zákona změněny proti předchozímu stavu, ale jednu věc nezmínil. Dovolte, abych to udělala já.

Dosavadní praxe, že je možno měnit zdravotní pojišťovnu čtyřikrát za rok, vždy k prvnímu každého čtvrtletí, s avizem této změny půl roku předem, do teď fungovala a ani ve vládním návrhu, pokud vím, se nic na tom neměnilo. Až v komplexním pozměňovacím přijatém sněmovnou došlo ke změně, a to podle mého názoru ke změně velmi nepříznivé pro pojištěnce v tom smyslu, že pojišťovnu je možno změnit jenom jednou za kalendářní rok, a to k 1. lednu každého kalendářního roku. S tím, že zůstává povinnost přihlásit se k nové zdravotní pojišťovně nejpozději půl roku předem. Já se vám teď pokusím na několika příkladech, protože to je nejlepší, vysvětlit, proč to nepovažuji za příliš dobré řešení.

Samozřejmě se tím zhoršuje možnost pojištěnce změnit pojišťovnu. Pojištěnec, který byl doposud dlouhou dobu zdráv a nevyužíval služeb žádného zdravotnického zařízení, při první návštěvě třeba nemocnice nebo nějakého zdravotního zařízení zjistí, že toto zařízení nemá smlouvu s jeho pojišťovnou. Může se to stát proto, že tu pojišťovnu si volil před mnoha lety, nebo že se přestěhoval, nebo z nějakého jiného důvodu.

Pokud to zdravotnické zařízení mu může vykázat pouze akutní vyšetření, tak samozřejmě potom odmítne další péči o tohoto pacienta. Pokud takovýto stav zjistí pacient například 2. července, tak tu pojišťovnu může změnit prakticky za rok a půl, to považuji za velmi dlouhou dobu. Nebo může pojištěnec zjistit, že jeho pojišťovna už mu nezajišťuje takové zdravotní služby, které on potřebuje k řešení svého zdravotního stavu a musí také dlouhou dobu trpět nedostatečnými zdravotními službami.

Samozřejmě se tím zhoršují práva pojištěnců, která jsou zakotvena v § 11. Zhoršují se tím samozřejmě také podmínky pro korektní soutěž mezi pojišťovnami a zvýšení konkurence zdravotních pojišťoven je ve vládním programovém prohlášení, je to jeden z podstatných reformních kroků, ke kterým se vláda zavázala. Bez tohoto se nemůže zlepšit postavení pacienta i pojištěnce. Právě vytvoření podmínek pro nabídku zajištění zdravotní péče pojišťovnami by mělo být obsahem druhé části reformy zdravotnictví a já k tomu jenom dodám, že co udělá konkurence, jsme si mohli teď nedávno ověřit na Českých drahách a soukromém provozovateli jedné důležité trati.

Pokud motivem pro změnu této možnosti změny pojišťovny je zabránění nekalému přetahování pojištěnců nějakými plavenkami a podobnými věcmi, tak k tomu snad lze říci, že částečně to bylo již ošetřeno jinými opatřeními, například zpřísněním podmínek pro nakládání s provozním fondem pojišťoven a v současnosti nebyly už zaznamenány, alespoň já nevím o tom, že by byly nějaké excesy v této oblasti. Naopak tím, že vlastně ta možnost bude jenom jednou za rok, tak to vybízí k nějaké větší aktivitě právě v tom období před polovinou roku, to znamená v květnu, v červnu mohou být jaksi motivovány pojišťovny k nějaké větší aktivitě.

Dalším důvodem by mohlo být, nebo to bude možná zdůvodňováno snížením administrativy zejména VZP. Já si myslím, že ta možnost přestupu jednou za čtvrt roku byla zavedena, že nečinila pojišťovnám žádné zvláštní potíže a možná, že tato úprava vyhovuje Všeobecné zdravotní pojišťovně, ale naopak u některých menších nebo zaměstnaneckých pojišťoven může prohlubovat zvýšené zdravotní riziko jejich kmene pojištěnců a tím vlastně prohlubovat zadluženost těchto pojišťoven. Pokud je ale motivem pro to zabránění vzniku nových poboček v jiných regionech, tak to znamená, že se nemůže zlepšit pokrytí zdravotní péčí v rámci České republiky. Pokud není možné pružněji měnit pojišťovnu, pouze v případě její likvidace, nikoliv dříve, tak v tom případě se z důvodů finančních problémů zhorší služby příslušné pojišťovny v tom období, než dojde k její likvidaci.

Závěrem chci říci, že ten stav fungoval v této možnosti změny jednou za čtvrt roku, byla to celkem ustálená praxe, administrativa kolem toho fungovala, nečinila žádné potíže a já se domnívám, že tato změna není k dobrému, zejména pro klienty zdravotních pojišťoven, potažmo tedy pro pacienty. Takže vás vyzývám k tomu, abyste ještě zvážili, jestli toto pro vás některé nebude důvodem k tomu, postoupit to do podrobné rozpravy a případně vrátit Poslanecké sněmovně s tímto pozměňovacím návrhem. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní kolegyně. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml a připraví se paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Za prvé mi dovolte, abych poděkoval vaším prostřednictvím, pane předsedo, paní místopředsedkyni za to, jakým způsobem se tady zastala pacientů i zdravotníků v případě změny zdravotní pojišťovny. Je pro mě velmi překvapující, že někdo nechce respektovat ani programové prohlášení vlády, obzvláště když se jedná o koaličního partnera.

Ona ta záležitost je daleko horší, než si dovedeme představit. Je to vlastně omezení práv občanů k svobodné volbě zdravotnického zařízení nebo lékaře. Přinejmenším se tím velmi a velmi ztěžuje, protože jsou lékaři, kteří nechtějí mít s VZP, s tou pojišťovnou, která říká, že od 1. října nemá finanční prostředky, nebo že asi bude prodlužovat doby splatnosti za poskytnutou péči, nic společného. Je to jednostranně a jednoznačně paragraf a změna, která jde proti ostatním zdravotním pojišťovnám, proti občanům a jenom napomáhá dalším nekalým praktikám, které panují v současnosti ve VZP. A proto kolegyni Palečkové bych chtěl poděkovat, že poukázala na tuto skutečnost.

Je ale velmi zajímavé, že se do návrhu, nebo do tohoto zákona dostaly i jiné perličky. Z tohoto místa bych chtěl říci, že by se měly obě komory Parlamentu zabývat tím, jak je možné, že z Poslanecké sněmovny nám chrlí takové zákony, my je zamítáme a že tady si připadám někdy jako – nebudu raději říkat jako co – ale jako zbytečný, protože stejně jsme přehlasováni. Pokud se mluví o změně ústavy, o přímé volbě prezidenta, rozhodně by stálo za to, aby se začalo mluvit i o větších pravomocech Senátu, aby nebylo tak jednoduché a lehké přehlasovat rozhodnutí Senátu v některých případech, myslím si, že to není jenom moje myšlenka a můj názor, ale názor většiny občanů této země, skutečně si někdy připadáme tady jako zbyteční.

Já bych se chtěl pana ministra zeptat, co vedlo navrhovatele k tomu, že se tady ukládá pojištěnci - ukládá se tady pojištěnci – povinnost, pokud se nezdržuje v místě svého trvalého pobytu, povinnost oznamovat zdravotní pojišťovně adresu místa v České republice, kde se převážně zdržuje. Ne tam, kde přijímá korespondenci, ale místo tam, kde se převážně zdržuje. Ani ministerstvo vnitra si nedovolilo přijít s něčím takovým, s čím tady přichází ministerstvo zdravotnictví.

Domnívám se, že není správné zrušit povinnost zdravotních pojišťoven, uzavřít s veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením zařazeným do sítě veřejných zdravotnických zařízení smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Jde nám přece všem o to, abychom občanům poskytli dostupnou a kvalitní zdravotní péči a nemělo by být, nemělo by záležet ministerstvu zdravotnictví na tom, jakým subjektem je tato péče poskytována.

Zavádí se postih pro případy, že poskytovatel zdravotní péče – tady služeb, to je ta změna toho názvosloví, opakovaně přijme od pojištěnce náhradu a stanoví – a to je to, co mě zaráží – že příslušná zdravotní pojišťovna v takovém případě uloží poskytovateli pokutu až do výše jednoho milionu Kč. Já bych rozuměl tomu, kdyby to ukládalo ministerstvo zdravotnictví.

Ale co s tím má dělat, vážený pane ministře, příslušná zdravotní pojišťovna? O tom, že výběrové řízení se nemusí konat, pokud poskytovatel zdravotní péče se změní z fyzické osoby na právnickou, bych také rád diskutoval, a to z hlediska, co je na tom, že by zákon měl platit pro všechny, ať to poskytuje fyzická nebo právnická osoba. Tam se mění právní nabyvatel a to znamená, že z obchodního zákoníku tam některé povinnosti padají, některé jsou nově zavedeny. A tady se říká, že vlastně to je jedno, jestli to dělá fyzická nebo jestli to dělá právnická osoba. Velmi svérázný výklad právníků ministerstva zdravotnictví nebo některých poslanců!

Nesmí se uzavřít smlouva s uchazečem, který nebyl ve výběrovém řízení doporučen. Velmi často se v praxi stává to, že se zdravotní pojišťovny neshodnou na tom, jestli s tím účastníkem nebo uchazečem o poskytování zdravotní péče má nebo nemá být uzavřena smlouva, právě proto, že jsou různé zájmy v dané lokalitě zdravotních pojišťoven. To znamená, že tady zase to nahrává tomu, že VZP si bude v této zemi, podobně jako ČEZ, dělat, co chce, a zablokuje některé poskytovatele, které nechce, aby byli v síti, i když ostatní zdravotní pojišťovny budou mít opačný názor?

Je velmi zajímavé, že na jedné straně všichni voláme po tom, abychom šetřili ve zdravotnictví, abychom efektivně léčili. A tady v zákoně o VZP se vypouští ustanovení o vytváření fondu pro úhradu závodní preventivní a specifické zdravotní péče, i když všichni dobře víme, že prevence je tím nejlepším a nejlacinějším způsobem, jak předcházet některým zdravotním onemocněním. Asi to už není třeba, když IZIP je koupený VZP, protože pro vaši informaci – IZIP byl placen z fondu prevence.

Vypouští se také ustanovení, tak jak se původně navrhovalo, aby zdravotní pojišťovny nemohly jít pod nižší hodnotu bodu a úhrady, než je uvedena ve vyhlášce. Jednoznačně to směřuje k tomu, co dneska v rámci ekonomických problémů, především VZP i některých jiných pojišťoven, k čemu se nyní tyto pojišťovny uchylují, to znamená, že se snaží, aby cena byla někde až o polovinu pod nákladovými cenami zdravotnických zařízení. Jsou i takové excesy, že zdravotní pojišťovna nabízí zdravotnickému zařízení třeba i 40 haléřů za jeden bod, i když se praví, že nutná a neodkladná péče má být placena hodnotou bodu 0,90 haléře.

Vypouští se dokonce i ustanovení – a to bylo po dlouhých a dlouhých dohadovacích řízeních – se všemi segmenty, které se účastní poskytování zdravotní péče, že před ukončením platnosti rámcové smlouvy, pokud nedojde k uzavření nové smlouvy, bude smlouva prodloužena, až bude uzavřena nová rámcová smlouva. Znamená to tedy, pane ministře, to, že buď dojde k rozpadu zdravotní sítě, anebo jste připraveni dělat novou zdravotní síť, ze které samozřejmě vypadnou někteří poskytovatelé, s největší pravděpodobností podle pokynů VZP, která v podstatě ovládá i současné ministerstvo zdravotnictví? Proč tedy se tam dostala tato novela?

O tom, že úprava fondu pro úhradu závodní preventivní specifické péče neplatí pro VZP, ale měla by platit pro jiné zdravotní pojišťovny, je marginální záležitost, i když je vidět, že právě dohoda o konkurenci a o tom, že by se měla podporovat, asi pro jednoho koaličního partnera nepatří.

A velmi by mne zajímalo, proč podmínky úhrady léčivých přípravků, jak jsou upraveny v § 39 zákona o veřejném zdravotním pojištění, proč by tento postup měl upravovat ještě nějaký zvláštní předpis.

O § 6 mluvila naše kolegyně. Ale jsou tam ještě jiné pikantnosti. Je zajímavé, že § 24 odst. 3 o VZP vlastně podle mého názoru znamená zavedení povinnosti toho sporného systému IZIPu, který jen odmítán většinou lékařů, tak asi bude zaveden povinně zdravotními pojišťovnami pro všechny. Je zajímavé, že na jedné straně se mluví o ochraně dat pojištěnců, na druhé straně se některé tyto informace budou poskytovat bez souhlasu pojištěnce.

Co mne ale velmi, velmi děsí, je to, že podle § 42 VZP bude rozhodovat o objemu a kvalitě péče! Jsem zvědav, kdo z VZP bude rozhodovat, co je nebo co není kvalitní péče, když mnozí z kontrolorů nejsou ani lékaři anebo lékaři s nižší odborností než lékaři, kteří v lůžkových zdravotnických zařízeních tuto péči poskytovali.

Dochází asi na slova jednoho mého známého, dřívějšího předsedy Svazu soukromých lékařů a podnikatelů ve zdravotnictví, který říkal, že se jednou staneme zaměstnanci VZP a že bude VZP rozhodovat i o tom, jestli lékaři – nemluvil o lékařkách – budou nosit červené trenýrky s bílým nebo s modrým lampasem. Jeho slova se bohužel naplňují.

Velmi, velmi by mě zajímalo, jak bude hodnocen tzv. veřejný zájem při výši a podmínkách dočasné úhrady tzv. vysoce inovativních přípravků a jestli ústav jako SÚKL má vůbec zmocnění rozhodovat o tom, co je nebo co není ve veřejném zájmu.

O § 42 jsem mluvil. Kolegové mne tu upozorňují, že už jsem mluvil dlouho. Chtěl bych se dotknout ještě jedné věci. V části čtvrté v § 6a odst. 3 věta druhá se nahrazuje větou: Při výkonu této působnosti provádí zejména úhrady poskytovatelům, případně dalším subjektům, které poskytly pojištěncům likvidované zdravotní pojišťovny zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zákona o zdravotním pojištění. V podstatě to znamená to, že se VZP, vaším prostřednictvím i ministerstvo zdravotnictví, veřejně přiznalo k tomu, že úhrada za zdravotní pojišťovnu Média, která se sloučila s VZP, bude uhrazena z prostředků VZP. Skutečnost, vážený pane ministře, je ale jiná. A VZP se nechce k této záležitosti hlásit, nebo dokonce říká, že ona si to bude hradit podle toho, jak sama uzná za vhodné, anebo podle smlouvy, kterou ona má, a ne Média, uzavřenu se zdravotnickým zařízením.

Týká se to nemalého množství poskytovatelů. A já se ptám, pane ministře, jestli v souvislosti s tím, že VZP velmi pravděpodobně poruší dohody o úhradách zdravotní péče v termínech, které má, i s tímto jednáním neuvažujete o zavedení nucené správy, přesně tak, jak byla zavedena v roce 2005, a to za podobných podmínek, kdy byl finanční nedostatek na straně VZP a kdy VZP také nechtěla dodržovat některé příkazy a nařízení, které jí vyplývaly jak ze zákona, tak i z kontroly, která má být prováděna ministerstvem zdravotnictví, a bohužel se to neděje. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Jiřina Rippelová, připraví se paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, aniž bych chtěla tuto debatu nějak prodlužovat a už vůbec ne extendovat, pan ministr v úvodním slově hovořil o nových přípravcích, o nové péči a službách, které budou hrazeny na základě novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Já bych naopak chtěla upozornit na přípravky, které podle tohoto návrhu hrazeny nebudou, a velmi mně to leží na srdci, protože v Poslanecké sněmovně byl 7. září 2011 v rámci novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění v tichosti, bez pozornosti médií, schválen poslanecký návrh pana poslance Marka Šnajdra. Byla to součást sněmovního tisku 409 a označeno pozměňovacími návrhy C.4, C.5, který říká, že z prostředků veřejného zdravotního pojištění nebude možné hradit léky a potraviny pro zvláštní léčebné účely, u kterých je možný výdej bez lékařského předpisu.

Já jsem o tomto problému mluvila již na jednání ústavně-právního výboru. Ono totiž díky této změně a díky novelizovanému a nově navrženému znění § 15 odst. 6 písm. f) přestanou být hrazeny ze zdravotního pojištění přípravky speciální výživy pro pacienty s vrozenými vadami metabolismu, klinické enterální výživy a speciální přípravky kojenecké výživy pro těžké potravinové alergie. To je například pro děti, které trpí tzv. fenylketonurií. Těchto pacientů je v ČR řádově 350 až 400 a tyto speciální přípravky v současnosti používají nejenom děti, ale i dospělí pacienti s vážnými chronickými onemocněními, kteří jsou plně odkázáni na tyto přípravky.

Měla jsem možnost, protože mne navštívili rodiče jednoho takto postiženého dítěte, se dozvědět, že například půlkilové balení mouky stojí 400 Kč, přípravek nazvaný jako PAM 1, PAM 2 stojí 1 000 až 1 200 Kč. Roční náklady na léčbu těmito přípravky se pohybují kolem 100 000 až 400 000 Kč na jednoho pacienta.

Co se stane v případě, že tento zákon bude platit od 1. ledna, tak jak je navržen? Je samozřejmě znemožněno z prostředků veřejného zdravotního pojištění hradit úhradu léků a potravin pro zvláštní léčebné účely, u kterých je možný jejich výdej před předpisu. Přijetím tohoto poslaneckého návrhu, nebo resp. návrhu, který nám byl doručen, staví pacienty a rodiny těchto pacientů do nelehké životní situace a v mnoha případech by mohlo dojít k porušování léčebného režimu, a tím k vážnému ohrožení jejich zdravotního stavu a kvality života, protože v případě těchto poruch metabolismu a nedodržování diety by vedlo k porušování terapie, k trvalému poškození mozku a při dlouhodobém zanedbání léčby až k těžké mentální retardaci. Takoví pacienti pak budou plně závislí na ústavní péči podporované státem, která je určitě mnohem nákladnější variantou.

Pan ministr na jednání ústavně-právního výboru, musím říct, velmi vstřícně zareagoval, myslím, že je si vědom toho, že tento novelizovaný paragraf není správným ustanovením tohoto zákona, a hovořil o tom, že by se snad dal, já sice nevím jak, ale překlenout tento paragraf nějakým výkladovým usnesením, metodickým pokynem tak, aby tyto přípravky pro děti a pacienty, kteří mají tyto poruchy, mohly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Dernerová, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne. Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom krátce. Jednak se dotknu novely. Sněmovní tisk 325 vyřadil z úhrady léky do 50 Kč. Novela tisk 409 toto pravidlo přepisuje a vyřazuje z úhrad volně prodejné léky. Obě varianty jsou nešťastné a těžko říci, které to je.

Vyřazení volně prodejných léčiv se do novely dostalo načtením pozměňovacího návrhu v průběhu druhého čtení v Poslanecké sněmovně, bez jakékoliv předchozí diskuze a bez zdůvodnění, proč se k této změně přistupuje. Volně prodejná léčiva patří většinou k těm levnějším. Pokud budou vyřazena z úhrad, může dojít k navýšení základních úhrad v referenčním koši. Může ministerstvo nebo SÚKL předložit analýzu dopadu vyřazení volně prodejných léků z úhrad na základní úhrady v referenčních skupinách a na celkové náklady zdravotních pojišťoven?

Pak bych se chtěla dotknout očkování. Předchozí novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která se mě týká jako dětského lékaře a dětského neurologa a kterou nyní novelizujeme, ačkoliv ještě neskončila její legislativní pouť, prosadila po třech letech změny, po kterých toužil bývalý náměstek a dnes pan poslanec Bc. Šnajdr, aby očkovací látky pro povinná očkování nebyly hrazeny ze státního rozpočtu, ale z veřejného zdravotního pojištění. Retro do minulosti: když v roce 2008 neprošla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která by převedla z dohledu a financování státu na zdravotní pojišťovny, ani novela zákona o ochraně veřejného zdraví, tak vaši předchůdci a náměstek Šnajdr s náměstkem Vítem hledali náhradní řešení, až ho tedy nalezli. V červnu roku 2009 obeslali ordinace dětských lékařů a praktických lékařů nepodepsaným dopisem a že od 1. července 2009 nebudou distribuovány a skladovány očkovací látky vlastně zajištěním krajských hygienických stanic, ale konzorciem Fenix Avenir, který tak získal obchod na tři roky. Potom stejní lidé prosadili hrazení dobrovolného očkování proti pneumokokům, ale s jedním háčkem, že u tohoto očkování SÚKL nestanoví úhradu. Praktický dopad byl v tom, že lékaři museli začít vakcíny nakupovat a teprve zpětně žádat o proplacení pojišťovny.

A jak to tedy bude vypadat nyní? To znamená, že lékaři budou muset vlastně nakupovat celou škálu očkovacích látek ze svého za desítky tisíc korun, nebo kdo ty očkovací látky vůbec bude nakupovat, protože do dneška snad to není ještě jisté a očkovací systém v ČR po Novém roce zřejmě může doznat nějakých problémů, protože jsem o tom hovořila i s pediatry z okresu Most. A pokud si očkovací látky budou muset kupovat lékaři sami, pak to znamená, že vlastně s nimi budou muset obchodovat a budou muset přejít na podvojné účetnictví. A pokud by to asi nechtěli, tak zřejmě očkovací kalendář dětí převezme možná firma Fenix Avenir nebo která vyhraje vlastně pozici distributora, protože jsou už zřízena očkovací centra. Zajímalo by mě, jak očkování po Novém roce bude vypadat a zdali distributorem bude Fenix Avenir nebo zdravotní pojišťovny, protože není mi to opravdu jasné a lékařům také ne.

A co se týče pak potravin pro zvláštní léčebné účely, ptala jsem se na to už na zdravotním výboru a dostala jsem druhý den odpověď od pana náměstka Plíška, kdy říká, že na toto vlastně reaguje ministerstvo jakousi vyhláškou, stanoviskem, ale já si myslím, že toto stanovisko, vyhláška není nad zákon. A zákon v podstatě platí tak, jak je napsán, to znamená, že podle toho zákona by tyto léky nebo potraviny měly být vyřazeny. Chtěla bych jenom na to odpověď. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní prosím pana senátora Vladimíra Drymla.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, tradiční zdržovatel Dryml se musel ještě přihlásit, protože vzhledem k tomu, že předseda našeho senátorského klubu se na mě tady mile usmíval, tak jsem zapomněl dvě důležité věci.

Chaos a nespokojenost, pane ministře, zavládne příští rok, a to mezi zdravotníky nejen státních, ale i nestátních zdravotnických zařízení, a to zejména kolem dvou věcí. Prakticky se už nelze dohodnout se zdravotními pojišťovnami při uzavírání úhrad. To znamená, že určitou volnost, která přetrvávala i za vlád sociální demokracie, tady koalice, která volá po volném tržním hospodářství, ruší, a je to jenom k neprospěchu.

Druhá věc je § 26. Pane ministře, kde a jak někdo uhradí ty tři dny, kde musí zdravotnická zařízení i lékaři vybavovat pacienta. Ale to nemusí být jenom dva nebo tři dny, to může být možná i měsíc léky a zdravotnickými pomůckami. Z ekonomického hlediska zde jde jednoznačně o neoprávněný, o neoprávněný majetkový prospěch pro zdravotní pojišťovny.

A ještě mi dovolte se vrátit k IZIPu i k tomu, jak jste zaútočil na nás. Pane ministře, v roce 2006 bylo podáno trestní oznámení na IZIP a není vinou vlád sociální demokracie, že toto trestní oznámení bylo policií a příslušným státním zastupitelstvím zameteno pod koberec, anebo možná se to vyšetřuje ještě do dneška. Máte velkou možnost a příležitost toto trestní oznámení podat znovu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Dryml byl poslední, který se přihlásil a vystupoval. Rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali si přeje vystoupit? Ano, prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já se pokusím stručně okomentovat množství velmi konkrétních připomínek, někdy detailních a ne zcela jasných, tak jak byly formulovány.

Jenom obecně bych řekl, že například pan senátor Dryml tady velmi často mluvil o VZP a sklouznul vždycky také proti zdravotní pojišťovně všeobecné. Nechci to komentovat, každé zdravotnické zařízení, každá zdravotní pojišťovna, každá organizace samozřejmě pracuje ne jistě dokonale, i kdybychom si to sebevíce přáli. Ale to, co mě překvapuje, je, že tento zákon se netýká Všeobecné zdravotní pojišťovny. Ten, pokud se někde mluví o zdravotních pojišťovnách, tak se mluví o všech zdravotních pojišťovnách, není to tedy nic, co by bylo ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny. A jinak někde jsem měl dojem, že se spíš mluví o všeobecném zdravotním pojištění než o VZP ve smyslu všeobecné zdravotní pojišťovny.

A teď to vezmu popořadě. Paní senátorka Palečková tady velmi plédovala za návrat ke stávajícímu stavu, kdy se pojišťovna může měnit jednou za čtvrt roku. V rámci vládního prohlášení je samozřejmě cílem zvýšit konkurenceschopnost a konkurenční chování mezi zdravotními pojišťovnami. A ke konkurenci platí jistě i přetahování pojištěnců, už jenom proto, že náš trh zdravotních pojišťoven, je díky tomu, jakým způsobem byl založen a jak se vyvíjel, velmi asymetrický a není úplně zdravé a pro budoucnost se nepočítá s tím, že by všeobecná zdravotní pojišťovna měla mít absolutní dominanci. A také věcný návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, který by měl podmínky pro všechny pojišťovny sjednotit, počítá s tím, že tady bude odebráno Všeobecné zdravotní pojišťovně právo tvořit metodiky a některé centrální služby pro celé zdravotní pojistné a vznikne kancelář pro podporu zdravotního pojištění, která bude úplně nezávislá na jakékoliv pojišťovně.

Na druhé straně je potřeba říct, že měnit pojišťovnu jednou za čtvrt roku v pojistném systému, který z obecného hlediska musí být co nejstabilnější a musí zajistit pojišťovnám klienty, kteří u nich stárnou, protože oni zamlada platí vysoké pojistné a konzumují málo péče a ve vyšším věku je tomu potom naopak, takže není žádoucí, aby nemocní, těžce nemocní pacienti skončili nakonec u VZP jako u Všeobecné zdravotní pojišťovny. A jsou na to doklady, procenta transplantovaných pacientů, procenta velmi těžkých nemocných končí u všeobecné pojišťovny, takže tato procenta jaksi neodpovídají zastoupení populace v celém kmenu Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Navíc tady byly, a to zcela nedávno, známky, i když se obtížně prokazují, toho, že si pojišťovny přetahují pojištěnce různými benefity, a že pojištěnci nejen, že přejdou k jiné zdravotní pojišťovně, ale oni přejdou několikrát. Jedna pojišťovna vyhlásí, že bude platit elastické punčochy a okamžitě na to pojištěnec reaguje, a za čtvrt roku jde k jiné pojišťovně, kde mu zaplatí průkaz do plaveckého bazénu. Tak toto rozhodně není zdravé, a já bych komentoval tuto situaci jenom tak, že v celé řadě zemí není zdaleka tak snadné přestoupit od jedné pojišťovny k druhé, a už vůbec ne u pojištění, které má komerční charakter, i když jsem si vědom, že tady všechny pojišťovny pracují a budou pracovat ve sféře veřejnoprávní a nikoliv komerční.

Pak je tady ještě jeden důvod, proč naši experti a naši úředníci, kteří jsou experty přes zdravotní pojištění, toto doporučovali, a to z toho důvodu, že tvorba zdravotně pojistných plánů pojišťoven je dnes velmi vágní. Ono je velmi těžké vytvořit zdravotně pojistný plán v takovém rozbouřeném ekonomickém prostředí, jako je dnes, kdy my nevíme nic o tom, jaký bude výběr pojistného třeba díky vývoji nezaměstnanosti. Ale jedna dimenze nejistoty se tam přidává tím, že pojištěnec může přestoupit kdykoliv, takže pojišťovna pracuje s nějakým zdravotně pojistným plánem, který tvoří v druhém pololetí, a na začátku roku může mít úplně jiný počet pojištěnců, než jaký má při tvorbě plánu. Panu senátorovi Drymlovi to, že by přestup mezi zdravotními pojišťovnami jednou za čtvrt roku, každého čtvrt roku u jiné pojišťovny a opakovaně, že by omezil lidská práva nebo práva občana, tak to si myslím, že v tomhle případě je potřeba určitá práva omezovat a dát taky občanům povinnosti, aby si své pobyty u své zdravotní pojišťovny řádně plánovali. Řekl bych, že ten argument trošku se blíží tomu, jako kdybychom říkali, že omezujeme lidská práva tím, že vybíráme nebo že podniky vybírají vstupné například do kina. To se velmi omlouvám za tenhle příměr, ale jednou za čtvrt roku, čtyřikrát ročně přestoupit mezi zdravotními pojišťovnami je opravdu velmi nestandardní.

Proč je rušena povinnost zdravotní pojišťovny uzavřít smlouvu s veřejnou neziskovou nemocnicí. My se domníváme, že celá tvorba sítě bude muset být radikálně přepracována. A uzavírat povinnosti v nějaké sféře, která je všeobecná a uzavírat smlouvy, dávat povinnost pojišťovně uzavřít smlouvu s každým nebo s vybraným subjektem, který nebude mít nějaké mimořádné vlastnosti v systému, tak jako např. centra specializované péče, je příliš nadbytečné. V tomto by měla být ponechána pojišťovnám volnost. Budeme na tom ještě dále pracovat. I s tím, že jsme si vědomi, že je potřeba zajistit práva poskytovatelů. Ale zajistit práva poskytovatelů tak, že každý bude mít nárok na smlouvu – to opravdu pro budoucnost možné nebude.

Proč se umožňuje, aby při změně statutu zdravotnického zařízení z fyzické osoby na právnickou, což se stávalo u řady poskytovatelů privátních typů, ambulantních lékařů, praktických lékařů, tak tam se domníváme, že při takové změně by neměla naopak, vzhledem k ochraně poskytovatele, by neměla být smlouva rozvázána, ale může pokračovat dál. Pokud se zdravotnické zařízení nemění, co do rozsahu poskytování péče, nebo výrazné změny poskytování péče.

Nesmí se uzavírat smlouva v případě, kdy by nebyl uchazeč doporučen výběrovým řízením. Myslím, že jestliže tady je institut výběrového řízení, tak musí být doporučen. Je to asi tak, jako bychom chtěli v zákoně o veřejných zakázkách dát smlouvu, že nakonec vypisovatel zakázky může uzavřít smlouvu s tím, kdo výběrové řízení nevyhrál.

Vypouští se parametr, aby zdravotní pojišťovny nemohly jít pod vyhlášku. Prokázala se praxe např. v oblasti balíčkových cen, kdy zdravotní nasmlouvávají některé výkony ve větším, např. ortopedické operace atd. Takže toto opatření se osvědčilo. Já bych zdůraznil, že samozřejmě toto se musí dít po souhlasu obou smluvních stran, tzn. i poskytovatele. Pokud poskytovatel nebude souhlasit, pak samozřejmě pojišťovna musí jít na minimální cenu, kterou stanoví vyhláška.

Vypouští se ustanovení, že bude smlouva automaticky prodloužena. Není-li uzavřena nová rámcová smlouva. Stávající rámcové smlouvy budou končit v roce 2013 a připravuje se na ministerstvu kompletní opatření pro to, jak pokračovat dále. Bude to součástí zákona o zdravotních pojišťovnách, které bude doprovázet další novela zákona č. 48, který kompletně celý blok smluvních vztahů a záruk poskytovatelů a povinností jednotlivých subjektů včetně formy výběrových řízení upraví jiným způsobem, než je tomu dosud. Protože dosud je síť příliš rigidní.

To, že pojišťovny budou moci posuzovat dodávanou péči jejím klientům co do objemu a kvality péče – myslím, že není nic mimořádného, nového. Objem péče posuzovaly pojišťovny dodnes. Samozřejmě i na objem péče se vztahují veškerá regulační opatření, která jsou. To, že by měly pojišťovny v rámci navazujících smluvních vztahů uvažovat i o kvalitě péče daného poskytovatele, to se po nich chce již velmi, velmi dávno.

Jak bude hodnocen veřejný zájem u vysoce inovativních přípravků, který hodnotí SÚKL – tak to je součástí běžného hodnocení léčiva, které vstupuje na trh a vstupuje do úhrad. Procedura už zde běží poměrně dlouho.

Zda neuvažujeme o zavedení nucené správy. Tak to je věc, která nespadá do tohoto zákona. Já k ní jenom řeknu, že zavedení nucené správy nad zdravotními pojišťovnami má svá velmi přísná pravidla. Pravidla byla pečlivě zkoumána v době, kdy ministr Rath uvalil nucenou správu na VZP a byly o tom určité pochybnosti, než byla potvrzena. Ale musím upozornit, že zatímco dneska VZP vyčerpala své rezervy a je na nule, tak doba splatnosti byla prodloužena v době, o které jsem mluvil, na 60 dní. To není situace, kterou bychom měli dneska, v žádném případě.

Pak tu paní senátorka Rippelová mluvila o hrazení potravin. Musím uznat, že tento pozměňovací návrh budí starosti i ministerstvu zdravotnictví. Protože po podrobném rozboru se ukázalo, že je možné vykládat tento návrh vícestranně. Odborné společnosti se ozvaly a spustily upozorňování na to, že by nemusely být hrazené některé pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví si udělalo podrobný zdravotní rozbor situace a domnívá se, že návrh, byť by nebyl ideální, tak umožňuje hrazení, protože zdravotní potraviny nejsou dnes předepisovány na předpis. Takže je tam trošku právní zmatek, když se mluví o lécích a potravinách. Protože na předpis jsou opravdu ze zákona o léčivech pouze léky.

Udělali jsme na to výklad a domlouváme s pojišťovnami, že se bude hradit podle tohoto výkladu. Při nejbližší příležitosti se v zákoně č. 48 pokusíme formulaci zpřesnit tak, aby byla naprosto jednoznačná. Ale ujišťuji všechny, že není žádným záměrem tyto potraviny přestat hradit. Ministerstvo si je vědomo opravdu té skutečnosti, že u některých pacientů jsou to náklady, které jsou neobyčejně vysoké. Ale nemělo ministerstvo zájem podsunout to, aby se zrovna takováhle věc nehradila. Jsem přesvědčen o tom, že to nebyl zájem ani pana poslance Šnajdra.

Pokud jde o očkování, jak tu zmínila paní senátorka Dernerová, tak to bylo velmi podrobně probíráno s odbornými společnostmi. To, že distribuce byla kdysi změně z KHS na firmu Avenir je jedna věc. Druhá věc je, že i nadále se budou očkovací látky soutěžit. Soutěž je připravena na ministerstvu zdravotnictví. Pro případ, že by tato novela neprošla, aby byly očkovací látky připravené. Pokud by novela prošla, bude soutěž provedena na úrovni zdravotních pojišťoven. A bude soutěžen jednak dodavatel jednotlivých očkovacích látek. A bude soutěžen jediný distributor, který bude zajišťovat, co dosud zajišťuje Avenir. To bylo požadováno odbornými společnostmi, aby lékaři nemuseli oslovovat jednotlivé výrobce přímo.

Doufám, že jsem většinu věcí zodpověděl. Aspoň tak, jak to vidí ministerstvo zdravotnictví. Děkuji za slovo ještě jednou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Nepřeje. Pan zpravodaj garančního výboru se zajisté vyjádří k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Guziana:  Vážený pane předsedo, pane ministře, v proběhlé rozpravě hovořili 4 senátoři, z toho jeden dvakrát. Byl podán jeden pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pardon, pozměňovací návrh nemohl být podán v obecné rozpravě, ale byl podán v usnesení výboru pouze návrh na zamítnutí, jestli se nepletu. Paní Palečková avizovala pozměňovací návrh. Dobře, děkuji. Všechno k rozpravě? Děkuji, pane senátore.A my můžeme přistoupit k hlasování.

Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout. Připomenu, že byl avizován pozměňovací návrh, tzn. žádost o puštění do podrobné rozpravy. Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32.Byl podán návrh, opakuji, návrh zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 57, registrováno 65, kvórum pro přijetí 33, pro návrh 40, proti 21, návrh byl schválen.

A teď přistoupíme k pověření. Navrhuji, aby senátory, kteří odůvodní naše stanovisko v Poslanecké sněmovně, byl senátor Petr Guziana a senátor Václav Vlček. Pan senátor Václav Vlček nesouhlasí, tak prosím, další návrh. Paní senátorka Dernerová? Ano, souhlasí. Takže opakuji. Pověření pro odůvodnění v Poslanecké sněmovně by bylo pro Petra Guzianu a paní senátorku Dernerovou. Jsou jiné návrhy?

Pokud nejsou, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 58, registrováno 64, kvórum pro přijetí 33, pro návrh 57, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji všem aktérům a projednávání tohoto bodu končím. My se teď vystřídáme v řízení schůze a chvilku posečkejte, protože i pan ministr potřebuje hygienickou přestávku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Kolegyně a kolegové, kdo jste zůstali v sále, zaujměte, prosím, místa, budeme pokračovat dalším bodem našeho programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003

Tisk č. 154

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 154 a uvede ho ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterému tímto uděluji slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl jeden z velmi dlouho předkládaných vládních návrhů už v minulých obdobích, kterým je nyní další pokus o vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, která byla podepsána v Ženevě dne 16. června 2003.

Rámcová úmluva,která v angličtině se nazývá Framework Convention on Tobacco Control, což říkám proto, že je často prezentována pod zkratkou FCTC, byla iniciována Světovou zdravotnickou organizací v reakci na celosvětovou tabákovou epidemii s cílem ochrany současných a budoucích generací před ničivými zdravotními, sociálními, environmentálními a ekonomickými následky spotřeby tabáku, a expozice tabákovému kouři.

Úmluva, jak už jsem řekl, byla přijata v roce 2003, a v témže roce byla podepsána také ze strany České republiky tehdejší ministryní zdravotnictví MUDr. Marií Součkovou, čímž Česká republika učinila mezinárodně právní závazek, kterým se přihlásila k celosvětovému úsilí o ochranu lidského zdraví před negativními vlivy spotřeby tabáku a tabákových výrobků.

K dokončení přístupu ČR k úmluvě je v souladu s vnitrostátním právním řádem zapotřebí schválení oběma komorami Parlamentu ČR, a ratifikace prezidentem republiky.

K dnešnímu dni úmluvu ratifikovalo již 174 států, posledním připojeným státem byl dne 21. června 2011 Svatý Kryštof a Nevis, a tu úmluvu ratifikovala i EU jako celek.

Česká republika je jediným členským státem EU, a to si dovolím zdůraznit, je jediným členským státem v EU, který dosud úmluvu neratifikoval. Samozřejmě důsledek toho je, že jako nesmluvní strana úmluvy má možnost účastnit se mezinárodních aktivit v rámci úmluvy pouze se statutem pozorovatele bez hlasovacího práva,a tudíž bez možnosti aktivně dále ovlivnit mezinárodní právní úpravu v oblasti kontroly tabáku.

Návrh na ratifikaci úmluvy byl připraven v návaznosti na programové prohlášení současné vlády, ve kterém se vláda zavázala podporovat prevenci kouření a ochranu nekuřáků. Vláda dne 8. června 2011 ve svém usnesení č. 431 vyslovila s návrhem na ratifikaci úmluvy souhlas. Zároveň v zájmu jasného vymezení přijímaných závazků vláda odsouhlasila, aby při aktu ratifikace ČR učinila interpretační prohlášení, které je běžnou standardní záležitostí.

Dne 20. září 2011 úmluvu projednala Poslanecká sněmovna v prvním čtení. V souladu s usnesením byla úmluva přikázána k projednání zahraničnímu výboru a výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny, které projednají návrh na ratifikaci úmluvy v nejbližších dnech. Úspěšným dokončením ratifikace úmluvy v Parlamentu se ČR posune ze současné nevýhodné pozice pouhého pozorovatele do pozice plnohodnotné smluvní strany úmluvy, která může ovlivňovat její další vývoj, zejména přijímáním změn, dodatků a protokolů, které budou konkretizovat uplatnění úmluvy v praxi. Ratifikace úmluvy dojde ke zlepšení postavení ČR i v rámci EU, v oblasti kontroly tabáku, neboť se České republice tak dosáhne lepší vyjednávací pozice s možností výrazněji ovlivňovat podobu unijní legislativy a politiky v oblasti kontroly tabáku, která do značné míry kopíruje dění v rámci úmluvy.

Úmluva obsahuje řadu opatření v oblasti kontroly tabáku, jejíž úspěšná realizace se bez koordinované spolupráce na mezinárodní i národní úrovni neobejde. Úmluva zakotvuje základní principy a doporučené postupy v oblasti obchodování s tabákem, ochrany před expozicí tabákovému kouři, reklamy na tabákové výrobky, jejich balení a označování a složení, prodeje tabákových výrobků apod.

Je však obecně třeba uvést, že právní předpisy ČR převážnou většinu závazků, vyplývajících z úmluvy, a to těch, které z povahy věci přicházejí pro ČR v úvahu, již dnes naplňují, a v některých oblastech jsou dokonce přísnější. Vzhledem k tomu, že většina ustanovení úmluvy byla již promítnuta do právních předpisů ČR, se tak může republika soustředit na další zkvalitňování systému opatření pro snížení negativních vlivů spotřeby tabáku a tabákových výrobků na zdraví jedince, včetně činnosti v rámci Světové zdravotnické organizace či přípravy právních aktů EU. Příkladem může být zvýšená aktivita ČR v rámci přípravy návrhu prvního protokolu k úmluvě, protokolu o nezákonném obchodování s tabákovými výrobky, jehož cílem je potlačení nelegálních aktivit, spojených s tabákovými výrobky,a snížení rizika daňových úniků při dovozu a prodeji tabákových výrobků.

Závěrem mi dovolte jednoznačně doporučit pokračování ratifikačního procesu a jeho úspěšného dokončení. Česká republika by měla dostát svým mezinárodním závazkům a dokončit proces přístupu k úmluvě, neboť takový akt nebude znamenat jen zvýšení prestiže ČR na mezinárodním poli, ale především její výrazné posílení v boji proti škodlivým následkům užívání tabáku a tabákových výrobků a proti negativním účinkům tabákového kouře na lidské zdraví, který nelze vést bez náležité mezinárodní spolupráce.

Závěrem mi ještě dovolte jednou zdůraznit, že vláda se zavázala zejména k prevenci vzniku tabakismu a negativních účinků na lidi, kteří nekouří.

Ještě bych zmínil, jakým způsobem probíhaly dosavadní pokusy o ratifikaci. Ta smlouva, která byla podepsána v roce 2004, byla ve vládě 22. prosince toho roku 2004, a byla schválena. V červnu roku 2005 Senát se vyjádřil k podpisu negativně.

Dále byla úmluva znovu ve vládě na podzim roku 2008, ale vzhledem k pádu vlády nově vzniklá úřednická vláda odložila celý proces ratifikace až po volbách, a dochází k němu tedy nyní, tímto návrhem, který iniciovalo ministerstvo zdravotnictví. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 154/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 154/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou teď prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, pan ministr tady předložil materii, jak řekl, která už dlouhá léta putuje po České republice, a já pevně doufám, že dnes stanovisko Senátu nebude zamítavé, tak jako, jak pan ministr zmínil, v legislativním procesu už jednou bylo. Já jsem tady v těch svých připravených materiálech pouze odškrtávala to, co pan ministr řekl, a on řekl téměř všechno. Jednak celý legislativní proces, a doufám, že se nebude zlobit, když tady zopakuji věci, které už také řekl, ale myslím si, že jsou velice důležité při projednávání tohoto materiálu. Je tam důležitý poznatek to, že tato úmluva není ze strany ČR ratifikována, a tím pádem se ČR může účastnit při konfederaci smluvních stran pouze jako pozorovatel bez hlasovacího práva. ČR má jako člen EU v tomto případě možnost se alespoň podílet na formování jednotné pozice v EU k tomuto problému. Ale to, že není ČR smluvní stranou úmluvy, velice oslabuje její pozici na mezinárodním poli a staví ji do nevýhodného postavení.

Důležité je také, že v zájmu jasného vymezení přijímaných závazků je navrženo, aby ČR při aktu ratifikace učinila interpretační prohlášení. To už tu pan ministr také zmínil. V tomto prohlášení uvede Česká republika, že nepovažuje prováděcí pokyny, přijaté touto konfederací, za přímo vytvářející právní závazky podle úmluvy, což je obsaženo ve 3. odstavci prohlášení ČR k rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě, jak už bylo řečeno, v roce 2003.

Je také důležité si říci, že v právním řádu ČR došlo k mnoha změnám,a to i v souvislosti s unijním právem, takže požadavky, plynoucí z úmluvy i z členství ČR v EU, byly už postupně implementovány do českého právního systému. Je to třeba to, že máme na krabičce, že kouření škodí zdraví.

Ratifikace této úmluvy si zaslouží podporu nejen z důvodu následné možnosti přímé účasti ČR v této organizaci, ale hlavně díky alarmujícím číslům, poukazujícím na počty kuřáků, kuřaček, a to i nezletilých. Závažná jsou také čísla, ukazující na náklady za léčbu chorob, vzniklých přímo následkem kouření. Důležitou částí této úmluvy, jak už bylo také řečeno, je především ochrana nekuřácké části veřejnosti.

Já bych si dovolila přednést ještě stanovisko VZSP z 11. schůze, konané 3. 8. 2011. Po odůvodnění zástupce předkladatele a zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě dne 16. června 2003, za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s tím, že ČR učiní při příležitosti uložení ratifikační listiny prohlášení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení, a určuje zpravodajkou výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi senátorku Dagmar Terelmešovou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Kladívko? Přeje.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vše podstatné už tady bylo o obsahu návrhu smlouvy řečeno z úst pana ministra Hegera a garanční zpravodajky výboru kolegyně Terelmešové. Takže mi dovolte, abych vás seznámil pouze s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který ve svém 131. usnesení ze své 12. schůze konané dne 5. října 2011 vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003, senátní tisk č. 154.

Po odůvodnění zástupce předkladatele MUDr. Michala Víta, náměstka pro ochranu a podporu veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví, zpravodajské zprávě senátora T. Kladívka a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě dne 16. června 2003, 2. doporučuje Senátu PČR dát souhlas s tím, že ČR učiní při příležitosti uložení ratifikační listiny prohlášení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení, 3. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora T. Kladívka, 4. pověřuje předsedu výboru senátora J. Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu k tomuto tisku. Přihlásil se pan senátor Kubera, já ho zvu k pultíku.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já vás překvapím, já vůbec nebudu proti tomu brojit, protože když jsem si to přečetl, tak jsem si řekl, že vám to patří. Já jenom přečtu, abyste věděli, jaký je hlavní cíl této Úmluvy.

Článek 23, Konference smluvních stran.

Tímto je ustavena Konference smluvních stran. První zasedání Konference svolá Světová zdravotnická organizace nejpozději do 1 roku od vstupu Úmluvy v platnost. Konference určí místo a termín pravidelných jednání na svém 1. zasedání.

Ujišťuji vás, že to budou velmi atraktivní místa po celém světě, kde se budou tyto konference za peníze, jak se dozvíte dál, našich daňových poplatníků uskutečňovat.

Mimořádná zasedání Konference smluvních stran se budou konat tehdy, považuje-li to Konference smluvních stran za nezbytné, nebo na základě písemné žádosti jakékoli smluvní strany za předpokladu, že během 6 měsíců od podání žádosti smluvním stranám je tento požadavek podpořen alespoň jednou třetinou smluvních stran.

To nepochybně bude.

Konference smluvních stran přijme jednací řád formou konsensu na svém 1. zasedání. Přijme formou konsensu svá pravidla financování, a stejně tak i pravidla pro zajištění financování jakýchkoli pomocných orgánů, které může zřídit, jakož i finanční opatření související s fungováním Sekretariátu. Na každém řádném zasedání bude přijat rozpočet na finanční období do příštího řádného zasedání.

Konference smluvních stran pravidelně hodnotí naplňování této Úmluvy, přijímá rozhodnutí nezbytná k podpoře jejího účinného naplňování a může přijmout protokoly, dodatky a pozměňovací návrhy k Úmluvě. Podpoří a usnadní výměnu informací, podpoří a povede proces vývoje a pravidelného zdokonalování podle potřeby, podpoří rozvoj, zavádění a vyhodnocování strategií, plánů a programů, jakož i politik, legislativních a dalších opatření, zváží zprávy předložené smluvními stranami v souladu s článkem 21 a schvaluje pravidelné zprávy o naplňování Úmluvy. Podpoří a usnadní mobilizaci finančních zdrojů pro naplňování Úmluvy, zřídí takové pomocné orgány, které jsou nezbytné k dosažení cílů Úmluvy – těch určitě bude mnoho.

Podle potřeby si vyžádá služby, spolupráci a informace od příslušných organizací a orgánů v rámci systému Organizace spojených národů a další mezinárodní a regionální mezivládních organizací a nevládních organizací a orgánů, a to za účelem posilování naplňování Úmluvy. Zváží další činnost podle potřeby vedoucí k dosažení cíle Úmluvy. Konference stanoví podmínky pro účast pozorovatelů na svých jednáních.

Článek 24, Sekretariát. Konference smluvních stran ustaví stálý sekretariát a zajistí jeho fungování. Konference bude usilovat, aby tak bylo učiněno na jejím 1. zasedání. Do té doby, než bude stálý sekretariát stanoven a ustaven, zajistí úkoly sekretariátu Světová zdravotnická organizace. Sekretariát má tyto úkoly: připravovat zasedání Konference smluvních stran a jakýchkoli pomocných orgánů a poskytovat jim služby podle jejich požadavků, předávat zprávy, které obdrží, na požádání poskytovat podporu smluvním stranám, zejména rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace, při zpracovávání a sdělování informací. Připravovat zprávy o svých činnostech a předkládat je Konferenci smluvních stran.

Podle pokynů Konference smluvních stran zajišťovat nezbytnou koordinaci. To přeskočím.

Finanční zdroje. Smluvní strany uznávají důležitou roli, kterou hrají finanční zdroje při naplňování cíle této Úmluvy. Samozřejmě ty cesty na ty konference něco stojí, to není zadarmo.

Každá smluvní strana poskytne v souladu se svými národními plány, prioritami a programy finanční podporu činnostem na národní úrovni, určeným – to budou zase některé ty organizace, které se hned k tomu přihlásí a budou inkasovat peníze ze státního rozpočtu.

Smluvní strany podle potřeby podpoří využití dvoustranných, regionálních, subregionálních a jiných mnohostranných možností financování rozvoje a posílení meziresortních programů pro komplexní kontrolu tabáku pro rozvojové země, které jsou smluvními stranami, a smluvní strany s ekonomikami v procesu transformace. V souladu s tímto je třeba řešit a podporovat ekonomicky realizovatelné alternativy produkce tabáku včetně diverzifikace plodin – jestli tím nemyslí marjánku – v kontextu strategií udržitelného rozvoje vytvořených na národní úrovni.

Smluvní strany zastoupené budou nabádat tyto subjekty k poskytování finanční pomoci rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace k dosažení závazků vyplývajících z Úmluvy, aniž by to omezilo jejich právo na účast v těchto organizacích. A tak dále, atd.

Nebudu zdržovat. Takže tam já vidím hlavní podstatu tohoto textu. Samozřejmě nadále bude podporována produkce tabáku, který bude třeba nazván jinak, jak už jsme tady viděli v rámci EU.

Vážnější věc je, že v tom stanovisku legislativy se uvádí prakticky možnost, že ta smlouva je v rozporu s naší ústavou. V Německu je údajně podobný problém, ale já vím, že ten svět je nakloněn tomu, že to tak určitě bude. Mě jenom těší, že na každého dojde, protože – jak jste už jistě zjistili, v Dánsku a Maďarsku zavedli daň z tučných jídel, a již se v Čechách našli podporovatelé, kteří si myslí, že by to tak mohlo být i tady.

Takže skončíme tím, protože bude snadné a pro lidi prospěšné, aby každý byl očipován, tak se dočkáme toho, že skutečně bude každý očipován a budeme vědět o každém jeho pohybu.

Já vám přeji hodně úspěchů v budoucím omezování lidské svobody. Tady opravdu nejde o kouření. Že kouření škodí, to je evidentní, ale toto, co se s ním děje, to je takové světové bláznění, které nemá obdoby. A které se nakonec vymstí i těm, kteří to teď tak vehementně prosazují, protože ono se dobře – vždycky jsme velmi přísní. Všimněte si, jak jsme byli přísní v bodovacím systému a ve všem do chvíle, než byl někdo z nás vybodován a pak se vymluvil na osobu blízkou. My vždycky máme snahu – ty druhé potrestejte, vy piráti, ty, ty, ty, ale pak to dopadne, když to dopadne na někoho, kdo to podporoval, tak už se mu to nelíbí.

Já samozřejmě tu ratifikaci nepodpořím, protože si myslím, že je to jeden velký krok k omezování lidské svobody. A tentokrát už nejen ani v EU, ani v České republice, ale na světě. Je to takový populární hit. Je to tak podobné těm vyhláškám, že jedno město vydá nějakou šílenou vyhlášku a vznikne z toho národní program vydávání šílených vyhlášek. Podívejte se na internet, tam si je můžete přečíst.

Takže přeji vám příjemné hlasování. Já se tedy vymezím proti, protože to podporovat nebudu. Doufám, že se nám podaří v blízkých letech uspořádat ten pražský pochod huličů, abychom dokázali, že jsme také menšina, která má právo na život a nebudeme nuceni k tomu, aby lidé v minus deseti stupních byli nuceni kouřit někde venku. Protože až budeme menšina, tak samozřejmě se nám dostane plného pochopení a každý bude povinen i pro nás zajistit přijatelné prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Vašim prostřednictvím, paní předsedající, k panu Kuberovi. Čím nás chcete postrašit? Já tady poslouchám zákony, které nás budou denně omezovat v naší činnosti. Pomocí registru, pomocí lecčeho, registrací zbytečných návrhů, které vymyslí poslanec Šnajdr, když deset institucí zdravotně postižených není oslyšeno.

A v tomto světě mě chcete strašit tím, že když se připojím po letech už s ostudou k 174 zemím, tak budu omezován ve své osobní svobodě nekouřit. Já jsem vykouřil cigaretu kdysi na Malé Fatře s Magdou Martyšovou v kosodřevině. Od té době jsem neměl potřebu, naopak budu velmi zdravý. Naopak můj velmi zdravý otec do 86 let kouří ostošest, a vnímám kuřáky a nekuřáky, jsou to moji velcí přátelé. Ale prosím vás, neprodlužujme už tu ostudu, vždyť už jsme všem pro smích. A to, že zrovna tady na Malé Straně řešíme otázku osobní svobody, zcela spolu se 174 zeměmi světa v té deklaraci, to mně přijde poměrně velmi komické. Ale asi se musíme vypovídat, tak jsem se vypovídal také. Děkuji vám. (Smích.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě k tomuto materiálu? Zdá se, že nikoli, takže obecnou rozpravu uzavírám. A ptám se pana ministra, jestli se chce k rozpravě vyjádřit?

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Paní senátorky, páni senátoři, já se velmi omlouvám, že budu rozpravu prodlužovat. A doufám, že nebudu příliš mnoho, ale musíte uznat, že jako ministr zdravotnictví, dočasný ministr zdravotnictví, musím tu Úmluvu podporovat. Není pochyb o tom - a to všechna čest - uznal i pan senátor Kubera, že kouření zdraví škodí. Já jsem ten poslední, který by byl nějakým militantním bojovníkem proti kouření nebo nekuřákem. Já se musím přiznat dokonce, že jsem kdysi mírně společensky kouřil, a pak jsem přestal, ani nevím kdy a proč, ale kouření mně nějak příliš nevadí, na rozdíl od mnoha dalších lidí.

Ale kultura našeho světa se posunula směrem k tomu, že se nosí zdravý způsob života. A kdo jiný by mělo podporovat zdravý způsob života, než ministerstvo zdravotnictví? A proto berte tedy naši aktivitu i v tomto směru. A kdo jiný by se měl starat o zdraví populace, nežli ministerstvo, a rozprostírat svůj vliv mezi další resorty? Do téhle oblasti ten boj proti kouření zcela určitě patří.

Znovu mám potřebu ale zdůraznit, že tady opravdu nejde o boj proti kuřákům. V tomhle já myslím, že lidská práva mohu tvrdit, že velkoryse zastávám. Ale jde tu o boj za práva nekuřáků. Jsou opravdu lidé nemocní, nebo jsou prostě přecitlivělí a vadí jim to. Já nejsem příliš nadšen, jak se třeba v naší zemi rozvinul boj proti hlukové zátěži, ale musím uznat, že i ten hluk je věc, která některým lidem vadí, a měli bychom jim naslouchat a měli bychom hájit jejich práva.

To, že jsou dneska kuřáci téměř všude v jakýchsi rezervacích – a já, když vidím i zde chodící senátory, kteří mají omoklá saka, protože musí kouřit venku, tak samozřejmě respektuji to, že se to mnoha lidem nelíbí, ale doufám, že i tady bude něco takového jednou jako v některých bruselských institucích, kde mají instalované jakési velké digestoře v podobě zastávek na tramvaj, kde tedy ten nezdravý a někomu protivný kouř je tak dokonale odsáván, že to nikomu nevadí a jenom se na ty kuřáky chodí dívat. A je to kulturnější, i když to stojí velké peníze.

Tak v tomto případě si myslím, že hlavně to, o co bojujeme, kromě toho zdraví populace je tedy jistá ochrana nekuřáků, ale zejména tedy to, aby tomu kouření nepodléhaly děti, tam, kde je to možné. To já bych viděl v té Úmluvě jako to nejklíčovější. Tam je potřeba spíše přitvrdit. A jistě i zavilí kuřáci mně potvrdí, že je mezi nimi mnoho těch, kteří litují, že tomu zlozvyku propadli. A i když si to někteří náruživě užívají, tak nepochybně je mnoho těch, kteří by byli raději, kdyby s tím nikdy nezačali. A já myslím, že v tomto směru jakási manipulace s lidskými právy v dobrém slova smyslu je přípustná a děti bychom měli zcela chránit naprosto určitě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, a ptám se paní senátorky Terelmešové, která má možnost vystoupit na závěr?

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Já jenom ke shrnutí: k této materii vystoupili 2 senátoři. Oba hovořili ze svého pohledu ve spojitosti předkládané Úmluvy s omezováním osobních svobod. A protože jsem zaregistrovala pouze jeden návrh, a to návrh na schválení tohoto vládního návrhu, budeme hlasovat pouze o něm.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, děkuji, paní zpravodajko. Budeme tedy hlasovat po znělce o souhlasu k ratifikaci této Úmluvy.

Takže budeme hlasovat o tom, že Senát:

1. Dává souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsané v Ženevě dne 16. června 2003.

2. Souhlasí s tím, že Česká republika učiní při příležitosti uložení Ratifikační listiny prohlášení, jehož text je uveden v příloze senátního tisku č. 154/1.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek – 63 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro souhlas k Ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 59 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti byli 3. Návrh tedy byl přijat.

Děkuji navrhovateli. Děkuji zpravodajům. A končím projednávání tohoto bodu. S panem ministrem se po delší době, kterou tady s námi strávil, loučím.

A než přistoupíme k projednávání dalšího bodu pořadu, mám tady jednu žádost ohledně programu naší schůze. Paní poslankyně Drastichová, která je zástupkyní skupiny poslanců ke školskému předloženému zákonu, nás žádá, zda bychom mohli pevně zařadit tisk 179 jako 2. bod na zítřejší části 12. schůze. To znamená zítra jako 2. bod dopoledne. Vzhledem k tomu, že je to procedurální hlasování, dávám o něm hlasovat bez rozpravy. Po znělce, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já se ptám, kdo souhlasí s tím, aby školský zákon byl zítra na programu jako pevně zařazený 2. bod dopoledního jednání?

Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto procedurálnímu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 36, proti byli 4. Návrh tedy byl přijat. Já děkuji.

A přistoupíme k dalšímu bodu. A tím je senátní tisk č. 182

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 182

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 182. A uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému tímto předávám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tento vládní návrh byl již Parlamentem ČR schválen v roce 2010. V dubnu 2011 ho však Ústavní soud zrušil, a to částečně, jedno ustanovení ihned k dubnovému datu, a zbytek 31/12/2011.

Bezprostředně bylo zrušeno ustanovení, které na státní příspěvek, který byl počítán za rok 2010 a měl být vyplacen v roce 2011, uvalovalo 50% srážkovou daň. K onomu zbytku pak Ústavní soud zaujal stanovisko, že je sice právem zákonodárce snížit výši státního příspěvku, nicméně musí to být projednáno v řádném režimu, nikoli ve zkráceném. Tedy vláda na návrh ministra financí bezprostředně poté předložila naprosto stejné znění, s výjimkou onoho ustanovení o 50% srážkové dani, které bylo Ústavním soudem shledáno jako neústavní, do puntíku tutéž předlohu. Já jenom avizuji, že již v legislativním procesu je definitivní systémový návrh, který upravuje jednak účel stavebního spoření, včetně toho, kdo všechno tento produkt může nabízet.

Nicméně to není předmětem této novely. Tato novela je opravdu pouze parametrická, snižuje státní příspěvek na všechny dosud uzavřené – i v budoucnu uzavřené smlouvy na 2000 Kč ročně. Sledujeme tím dva cíle. Zaprvé úsporu mandatorních výdajů – odvodíme to od výše státního příspěvku stavebního spoření rozpočtované výše v letošním roce – bude se pohybovat někde mezi 5 – 6 mld. Kč ročně.

Zadruhé – odstranění poměrně výrazné disperze na trhu finančních produktů, protože samozřejmě snadno je nějaký projekt konkurenčně nejlepší, když dostává bezkonkurenčně nejvyšší státní podporu. Já jsem si vědom celé řady připomínek, které zaznívají z celé strany politického spektra, nicméně jsem naplněn nadějí co se týče hlasování nad touto předlohou v Senátu. Neboť jsem dnes v rozpočtovém výboru PS byl podroben kritice rozpočtového experta sociální demokracie pana poslance Michalíka, který mě velmi ostře kritizoval za emisi retailových spořících dluhopisů pro občany, neboť v tom vidí motivaci občanů spořit. Čímž pádem budou méně utrácet. A tím menším utrácením a menší spotřebou budou podlamovat hospodářský růst.

Je to zajisté zajímavá myšlenka. Já ji nesdílím, nicméně respektuji, že takto se na to ČSSD dívá, ústy svého rozpočtového experta. A myslí si, že byť motivy můžeme mít různé, tak byť při různých motivech společný cíl můžeme mít jednotný.

Vláda tímto návrhem sleduje odstranění distorze na trhu finančních produktů a úsporu mandatorních výdajů. Sociální demokracie je přesvědčena, že je lepší nešetřit a utrácet, musí mít stejný názor, a omezit stavební spoření na co nejvyšší možnou míru. Pevně se tedy těším na schválení této předlohy napříč politickým spektrem a děkuji vám za vaše hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 182/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové.

Zákonem č. 348/2010 Sb. ze dne 12. listopadu 2010 byl novelizován zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmů, jak již uvedl pan ministr. Připomenu jenom, že jeho schválení proběhlo ve stavu tzv. legislativní nouze. Tuto novelu zákona Ústavní soud dne 19. dubna 2011 zrušil nálezem vyhlášeným pod číslem 119/2011 Sb., a to uplynutím dne 31. prosince 2011.

Cílem v této novele navržených úprav, jak je předložila vláda a uvedl pan ministr, je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření, potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů.

Návrh zákona, který nyní projednáváme jako tisk č. 182, z hlediska úpravy – výše státní podpory, to je její snížení z dosavadních 15 % na 10 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, a to od 1. ledna 2012 u všech smluv o stavebním spoření. Zvýšení podílu součtu cílových částek u smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami na součtu cílových částek u smluv, u nichž dosud nevznikl nárok na úvěr ze stavebního spoření v roce 2012 z dosavadních 15 % na 25 %. A zvýšení limitu součtu cílových částek pohledávek z úvěrů osobám, jejichž výrobky a poskytované služby jsou určeny pro uspokojování bytových potřeb a z úvěrů, které slouží úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastníci nemají ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření v roce 2012, z dosavadních 20 % na 30 %, jak hovořil pan ministr, je totožný s návrhem, který Senát projednával v roce 2010, a který byl nálezem Ústavního soudu zrušen včetně srážkové daně ve výši 50 % na státní podporu stavebního spoření, neboť to shledal Ústavní soud protiústavním.

Poslanecká sněmovna na své 22. schůzi dne 2. září 2011 projednávanou vládní předlohu zákona v hlasování č. 59 schválila 95 hlasy z přítomných 163 poslanců, 62 bylo proti.

Stavební spoření s příspěvkem státu je dnes nejvýhodnějším spořením pro občana ČR. To bezesporu platí a zaznělo to mnohokrát v Poslanecké sněmovně, a platí to i tady na této půdě. Ke konci roku 2009 bylo ve stavebních spořitelnách po vázací lhůtě cca 314 mld. Kč vkladů, což tvoří 75,7 % veškerých finančních prostředků. Dnes to činí téměř již 400 miliard. Jedná se o účastníky, kteří nečerpají úvěr, ale pouze spoří s tím, že své úspory pak mohou využít na jakýkoliv účel. Statistiky již ovšem nepodchytí, že vysoké procento těchto úspor jde přece jenom na bydlení, i když ne formou úvěru. Jde to přímou platbou na ceny bytů, vybavení bytu apod. To myslím dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nevyhneme se argumentaci, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2 – 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř 6 % ročně.

Téměř pět milionů smluv dokladuje, že spoří prakticky všechny rodiny. Nemůže obstát argumentace, že průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2 až 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř 6 % ročně. Ta dvě až tři procenta úroků v bankách spolknou neúměrné bankovní poplatky, které v České republice jsou a neexistuje jiná nabídka, která by více motivovala střadatele spořit. Nelze souhlasit ani – dle Ústavního soudu – s přípustností tak zvané nepravé retroaktivity, která umožňuje restriktivně zasahovat do dříve uzavřených smluv stavebního spoření. Přijetím této úpravy občan ztrácí výhodnou možnost, jak zhodnotit své úspory a stát možnost, jak alespoň touto cestou zmírnit dopady necitlivých reforem. Díky finanční krizi občané přišli o značnou část svých úspor i z tak zvaných konzervativních – opatrných fondů, které bankovní domy doporučují, a po dalších upozorněních ministra financí, že bude ještě hůře, nemohou – s velkou nadsázkou – důvěřovat ani bankám. Tu trochu nadsázky jsem uvedl ve své přípravě na zpravodajskou zprávu. Dneska budu konstatovat, že i u těch bank, u matek našich dceřiných bank dochází k problémům, například v Belgii dojde prakticky ke znárodnění bankovního domu Dexia, Erste banka musí provést řekl bych určité přehodnocení a toto provází ztráta, která se může jakýmkoliv způsobem promítnout i u naší České spořitelny. Ovšem to jsou všechno předpoklady, které se mohou či nemusí naplnit.

Takže konstatování, že nejlépe bude spořit do slamníku, přece nechceme. Proto by bylo namístě návrh novely zamítnout.

Pokud by ovšem k zamítnutí došlo, tak v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu, kterým zrušil zákon č. 348/2010 Sb., neobživují ustanovení platná před přijetím zrušené právní normy. Zrušením zákona, který novelizoval zákon o stavebním spoření dojde uplynutím 31. prosince 2011 k jeho vyřazení z právního řádu České republiky a nikoliv k faktickému konstituování nové právní úpravy formou ožívání předpisu již dříve zrušeného. Pouhým zamítnutím návrhu by došlo k právnímu vakuu a příspěvek by nebylo možné fakticky čerpat.

Proto s přihlédnutím k výše uvedeným argumentům přijal VHZD usnesení, kde se zachovává výše státní podpory stavebního spoření na úrovni 15 %, která platila do přijetí zákona č. 348/2010 Sb., to je do 12. listopadu 2010, a vypustil z tisku č. 182 pro období 12 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona zvýšení limitů o 10 procentních bodů, tedy navýšení z 15 na 25 % limit pro uzavírání smluv s právnickými osobami a limit pro poskytování komerčních a překlenovacích úvěrů z 20 na 30 %. Zároveň se navrhuje znovu zařadit osvobození od daně úroků z vkladů ze stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory, tak jak to bylo před přijetím zrušené novely.

VHZD tedy doporučuje plénu Senátu vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s pozměňovacími návrhy uvedenými v příloze usnesení, které máte na svém stole, to je usnesení 182 č. 1.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Teď se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový se nehlásí, takže otevírá obecnou rozpravu k tomuto tisku. Přihlásil se pan ministr, který může vystoupit kdykoliv. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nechci opakovat mnohokrát točící se diskusi kolem stavebního spoření, výše příspěvků, jistě máte každý svůj pevný názor, ale cítím povinnost jako ministr financí krátce zareagovat na vyslovené pochybnosti zpravodaje pana senátora Korytáře o stabilitě bankovního sektoru v České republice.

Je to jisté déj? vu roku 2008. Říkal jsem tenkrát, tvrdil jsem velmi zásadně a dodnes jsem za to kritizován, neboť dochází k matení pojmů mezi finanční krizí a hospodářskou krizí, říkal jsem tenkrát, že České republice nehrozí finanční krize a že její finanční systém je pevný. Také jsme nebyli postiženi finanční krizí a Česká republika byla jednou z pouhých tří zemí OECD, které nemusely intervenovat do svého bankovního sektoru veřejnými prostředky.

Dnes jsme v podobné situaci. Problém však není hypotéční krize, centrum nákazy není v Americe. Problém je dluhová krize státních dluhopisů a centrum nákazy je bohužel v Evropě. Evropě skutečně hrozí vážná finanční krize a já si znovu dovoluji zopakovat, že nic takového nehrozí České republice. Že její bankovní systém je pevný, že vklady klientů nejsou ohroženy, že současná míra regulace, o kterou velmi usilujeme na evropské úrovni, nedovoluje výměnu aktiv mezi dceřinými a mateřskými společnostmi bez ohledu na jejich tržní hodnotu. Že nehrozí odliv likvidity od dceřiných společností k mateřským společnostem a že český regulátor, tedy Česká národní banka, která situaci bedlivě monitoruje, má dostatek kompetencí k tomu, aby současnou míru vysokého zdraví českého finančního a bankovního systému udržela.

Dovolím si tvrdit, že žádná finanční krize Českou republiku nepostihne, samozřejmě dojde-li k systémovému finančnímu selhání v bankovní sféře eurozóny, pak se to zcela jistě překlopí v hospodářskou krizi, která bude mít svůj dopad do výrazného poklesu zahraniční poptávky a hospodářská krize nám nepochybně hrozí. Nicméně finanční nikoli a vklady klientů nejsou v žádném případě ohroženy.

Jestli mi dovolíte ještě poznámku, to, co provedla Erste bank jako mateřská společnost dceřiné společnosti České spořitelny není výraz potíží, není výraz slabosti. Je to naopak výraz síly, neboť mají dostatek likvidity, dostatek kapitálu k tomu, aby mohli přiznat barvu a říci "ano, my přiznáváme ztrátu, my odepisujeme aktiva problematických dluhopisů, ale jsme do silní na to, abychom to mohli provést a zůstat přitom stabilní". Tím samozřejmě nastavili dosti nebezpečné zrcadlo své konkurenci v Evropě, protože řada jejich konkurentů je na tom možná ve své bilanci podstatně hůře, ale tento akt pravdy si zatím nemůže dovolit, nemá-li pomoc od své vlády nebo od nějakého evropského instrumentu.

Prosím, skutečně zcela autoritativně říkám, český bankovní systém není nijak ohrožen.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkujeme, pane ministře. Dalším do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jílek.

Senátor Adolf Jílek:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já už jsem to říkal na výboru při projednávání návrhu tohoto zákona. Zpravodaj nám říkal něco podobného. Ano, opravdu výhodnost tohoto spoření tady je obrovská. Je obrovská proto, že je tam státní dotace, státní příspěvek, který platíme všichni. Je to něco podobného, jako fotovoltaika v energetice, tak je stavební spoření - tak jak je dáno - v bankovním systému, protože je to systém, jehož konkurenceschopnost je zvýšena právě tou obrovskou dotací. Na začátku, kdy ten systém startoval, to bylo v pořádku, bylo potřeba tento systém dostávat do normálního bankovního systému, protože způsoby, jak si zajistit bydlení, tady jsou další, jsou dokonce výhodnější, nebo více používané, než je stavební spoření. Takže v každém případě si myslím, že je potřeba s tímto něco udělat a že je potřeba to postupně posouvat do systému normálních bankovních produktů, tak jak je to všude jinde ve světě, a vyvázat se pokud možno nejvíc ze státní dotace, která to vždycky všechno pokřiví nějakým způsobem.

Takže můj návrh je, abychom tento zákon schválili tak, jak ho máme předložený, nikoli abychom přijali pozměňovací návrh, který nám už dopředu avizoval zpravodaj, který by ovšem znamenal zakonzervování současného stavu. Jeho odpověď na to "no kdo by to přece nechtěl, dyť je to výhodné" si myslím, že je fajn, ale okrádáme se pak všichni navzájem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Zdá se, že nikoli, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, jestli se chce ještě vyjádřit, i když už pravděpodobně není k čemu. Takže pan navrhovatel ne. Garanční zpravodaj?

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. V diskusi vystoupil pan ministr a jeden senátor. Jsou dva návrhy. Jeden návrh hospodářského výboru schválit, nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Pan senátor Jílek předpokládám navrhoval schválit. Takže to jsou dva návrhy, které jsou zde. Já bych ještě k té diskusi uvedl, že je to výhodnost, která se dá znovu dokumentovat na zmíněných dluhopisech, ale nebudu hovořit expertně. Dluhopisy samozřejmě nesou to, že je vydává stát a je tady garance státu, což je u stavebního spoření trošku podobné. Lidé chtějí co nejlépe zhodnotit své úspory a chtějí mít jistotu. Já vím, že to, co tady proklamuje pan ministr, je stabilita bankovního systému. My to tady také tak vnímáme. Ale v každém případě signály, které jdou ke střadatelům, nejsou příliš bezpečné.

Já bych na závěr použil dva citáty, které provázely jednání v Poslanecké sněmovně, jestli za uspořené halíře můžeme ztratit koruny, anebo proč chcete naštvat ty střadatele, kteří tvoří 400 miliard korun v oběživu. To jsou takové řekl bych další připomínky na toto téma. Jinak budeme hlasovat o návrzích, které jsem tady uvedl. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Máme tady návrh na schválení tohoto návrhu zákona, takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum je 32, zahajuji hlasování.

Kdo je pro schválení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 23, proti bylo 30. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na zamítnutí, automaticky postupujeme do podrobné rozpravy, kterou tímto otevírám a ptám se, kdo se hlásí. Pan senátor Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pane ministře, byly předloženy pouze pozměňovací návrhy, které jsou přílohou usnesení hospodářského výboru k tisku č. 182/1. Vzhledem k tomu, že všechny pozměňovací návrhy vrací tento zákon do původního stavu, lze o nich hlasovat společně, což také doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Další do podrobné rozpravy se přihlásila paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já si dovolím jenom jednu kratinkou poznámku na podporu toho, abychom přijali tento pozměňovací návrh, který byl předložen. Stavební spoření, jak mám v názvu, není jenom o spoření. Stavební spoření vzniklo - a já si myslím, že ten smysl v této chvíli je možná aktuálnější, než v jeho počátku - a je směřováno k podpoře stavební výroby. K tomu, aby si lidé mohli zajistit samozřejmě bydlení, ale stavařina, výstavba bytů je samozřejmě jedna ze základních potřeb občanů, ovšem také jeden ze základních multiplikačních efektů pro rozvoj hospodářství. Je to o pracovních místech. Mimo jiné. A v této chvíli peníze ze stavebního spoření jsou téměř jedinými, které do podpory stavební výroby jdou. Protože veřejné investice v podstatě tato vláda zastavila. Soukromé investice, ty veliké, v podstatě také nefungují. Takže nezbývá, než si uvědomit původní poslání toho, co bylo stavební spoření a podpořit návrh, tak jak je v této chvíli předložen. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Zdá se, že nikoli, takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit ještě k podrobné rozpravě. Nechce. Pan garanční zpravodaj? Také ne. Takže budeme v tuto chvíli hlasovat o pozměňovacím návrhu tak jak byl přijat výborem jako celku. Pane garanční zpravodaji, je to tak? (Souhlas.) Takže já zahajuji hlasování beze znělky, protože přestávka byla krátká.

Kdo je pro přijetí pozměňovacího návrhu výborového, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 35, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vrácení návrhu Poslanecké sněmovně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 63 přítomných při kvoru 32 pro vyslovilo 38, proti bylo 8, návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Karel Korytář a prosím o stanovení druhého. (Návrh na senátora Lajtocha.) Druhým tedy bude pan senátor Jiří Lajtoch. Oba dva se svou rolí souhlasí. Takže přistoupíme k hlasování.

Zahajuji jej. Kdo je pro pověření těchto dvou našich kolegů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 45, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tímto jsme ukončili projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k dalšímu. My se zde vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové. Pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona o důchodovém spoření

Tisk č. 190

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 190. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já už jsem nechtěl zdržovat a otevírat diskusi v předcházejícím bodě, snad mi odpustíte, když teď, před tím než přednesu tento bod, ještě velmi stručně zareaguji na pana senátora Korytáře, který komentoval důvěryhodnost státních retailových dluhopisů pro domácnosti. Ano, byl to bezprecedentní krok, mluvilo se o něm dlouho, udělali jsme první pilotní projekt tohoto typu. Mě samozřejmě nesmírně těší důvěra veřejnosti, nejen velkých investorů, ale i malých, je poměrně hodně již zaplacených objednávek v řádu tisíců či desetitisíců korun. A co mě těší ze všeho nejvíc, byly objednávky odborových organizací. Je vidět, že přes jakoukoliv veřejnou rétoriku, když jde o něco tak důležitého, jako jsou jejich vlastní peníze, pak odboráři svými vlastními účty hlasují pro důvěru politice ministerstva financí a já si toho nekonečně vážím.

Dovolte mi, abych nyní uvedl vládní návrh zákona o důchodovém spoření. Čekají nás po sobě tři body týkající se penzijní reformy. Tedy bod, který upravuje tak zvaný druhý pilíř, bod, který transformuje a upravuje již stávající třetí pilíř a pak nezbytný změnový zákon, neboť oba dva tyto zákony zasahují do celé řady dalších zákonů.

Já se tedy budu nyní věnovat tisku 190, který upravuje druhý pilíř. Má dva zásadní motivy. Tím prvním motivem je zajistit dlouhodobou stabilitu a ufinancovatelnost penzijního systému a získat více prostředků do penzijního systému. Tím druhým motivem je uvést do souladu nezbytnou potřebu, dokonce vyjádřeno i Ústavním soudem, aby v systému byly v dostatečné rovnováze oba dva zásadní principy penzijního spoření, a to princip, nebo chcete-li pilíř solidarity na straně jedné a princip a pilíř zásluhovosti na straně druhé.

Více prostředků do systému dostáváme tím způsobem, že na bázi dobrovolnosti, což je samozřejmě diskutabilní záležitost a já se netajím tím, že jsem si přál, aby tento krok byl povinný, nicméně politická dohoda je dobrovolné rozhodnutí každého klienta, na bázi dobrovolnosti se mohl každý vyvázat třemi procenty z povinného placení do prvního průběžného pilíře a tato tři procenta spořit ve druhém pilíři sám, na své vlastní stáří, nicméně za podmínky, že si přidá ještě dvě procenta ze svého hrubého příjmu.

Penzijní systém nelze vnímat jenom jako průběžný pilíř. Musíme ho vnímat vcelku, to znamená nepochybně o tato dvě procenta přibývá poměrně výrazné množství prostředků do penzijního systému.

Rovněž tak nepokládáme za možné, aby pouze v průběžném pilíři se dostatečným způsobem rezonovaly a byly akcentovány oba dva principy, princip solidarity a princip zásluhovosti. Buď bude převážně rovnostářský, a pak zcela jistě není možné, aby tam byl dostatečně odehrán onen princip zásluhovosti, tedy těch, kteří platí hodně, aby také měli vyšší důchody, a konec konců nález Ústavního soudu na toto téma hovoří dostatečně jasně, anebo bude méně rovnostářský, a potom bude potlačen princip solidarity.

Jsme přesvědčeni, že akcentovat oba dva tyto principy je možné tak, že je od sebe oddělíme, to znamená, princip zásluhovosti alespoň v oněch třech procentech odehraje se ve druhém pilíři, tam o solidaritě nemůže být řeč, tam prostě ta tři procenta každý spoří sám pro sebe, podléhají dědickému řízení, byť s nimi samozřejmě nelze nakládat jako s běžně uspořenými prostředky. Není možné tady hovořit o privatizaci veřejných prostředků, neboť ony zůstávají veřejnými prostředky po celou dobu spoření i čerpání, pouze je to řekněme spolupráce privátního a veřejného sektoru, prostředky zůstávají veřejné. A tam se odehrává onen princip zásluhovosti. O to více rovnostářský je logicky pak ten první pilíř.

To znamená, tyto dva motivy vlády sleduje zejména.

Podmínky byly mnohokrát veřejně diskutovány. Já jenom zopakuji to nejdůležitější, že rozhodnout se musí každý účastník do 35 let věku. Rozhodnutí je dobrovolné, ale nevratné. Ti, kterým 35 let minulo mají na své rozhodnutí 12 měsíců. Mně už bylo "pade", ale pořád se ještě do toho druhého pilíře přihlásím.

Velmi často bývá námitka o bezpečnosti uložení těchto prostředků. Budoucí klienti jsou strašeni tím, že v okamžiku, kdy penzijní společnost zkrachuje, o své úložky přijdou. Dovolím si oponovat této velmi časté námitce, která pravděpodobně zazní i v této diskusi. Kromě mimořádně přísných pravidel obezřetného investování, a ta by samozřejmě sama o sobě nestačila, je onou klíčovou pojistkou důsledné oddělení majetku akcionářů společnosti od vkladů klientů a uzákonění skutečnosti, že vklady klientů nejsou v případě krachu společnosti předmětem konkurzní podstaty. To znamená, nejsou předmětem konkurzní podstaty a vkladů klientů, nemohou a nesmějí být uspokojovány nároky věřitelů. Ty smějí být uspokojovány pouze z majetku akcionářů. Majetky klientů pak přecházejí k jiné, zdravé společnosti úplně stejně, jako kdyby zkrachovala soukromá zdravotní pojišťovna. Tam rovněž zdravotní pojištění je odděleno od majetku akcionářů.

Každá penzijní společnost bude mít povinně certifikované čtyři fondy se čtyřmi investičními strategiemi – konzervativní, vyváženou a dynamickou. Tam samozřejmě platí obecná rovnice, která platí při jakémkoli investování, čím vyšší míra rizika, tím vyšší výnosy a naopak. Na základě žádosti, aby tam bylo něco, co se velmi blíží státní garanci, bylo rozhodnuto tyto tři standardní investiční strategie rozšířit o čtvrtou, to znamená o fond státních dluhopisů, který může investovat výlučně do státních dluhopisů státu s tím nejvyšším ratingem. Je to stejné, jako kdybyste si koupili nyní české státní dluhopisy, pak je tam skutečně garance českého státu, protože každý stát koneckonců přestane dřív – nebo každý stát v potížích přestává dokonce dřív platit své sociální dávky než závazky svým věřitelům, takže to skutečně státní garance je. Ovšem tato investiční strategie má onu nevýhodu, že nediverzifikuje rizika. Neexistuje budoucnost bez rizika, riziko je spolehnout se pouze na výplatu ze státního průběžného systému, zrovna tak jako riziko je spolehnout se pouze na kapitálové trhy. Ten, kdo se rozhodne svá rizika rozkládat, chová se rozumně. Nicméně pokud při rozloženém riziku využije pouze ten fond, který investuje do státních dluhopisů, tak se vlastně kruh uzavírá, k diverzifikaci rizika dochází, ale to je prostě rozhodnutí každého z účastníků tohoto systému.

Mezi jednotlivými fondy bude možné poměrně rychle přecházet a měnit investiční strategii podle toho, jak se každý klient bude cítit, v jaké bude věkové a majetkové situaci. Předpokládám logicky, že v mladším věku budou klienti tohoto systému volit spíše rizikovější způsob a od určitého okamžiku věku se budou snažit už prostředky chránit konzervativnějším způsobem investování, ale opět je to na rozhodnutí každého.

Myslím, že bych mohl mluvit ještě dlouho, nicméně vzhledem k tomu, že to bylo podrobeno již nesmírně důkladné veřejné diskusi na politických kolbištích, v médiích, zkrátím svoji vstupní řeč. Máte-li pocit, že jsem se něčemu nevěnoval dostatečně, rád v diskusi zareaguji či zodpovím na dotazy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 190/3. Svým usnesením číslo 45 toto usnesení zrušil a konstatoval, že k tomuto tisku nepřijal žádné usnesení. Informace o nepřijetí usnesení vám byla rozdána v záznamu z jednání číslo 190/4. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Božena Sekaninová. Návrh následně projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk číslo 190/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 190/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, paní předsedající, pane ministře, tento návrh zákona byl mnohokrát prodiskutováván médii a je velmi zpolitizován. Já se soustředím pouze na připomínky, které jsem měl na výboru a potom vám přečtu usnesení výboru pro hospodářství.

Chtěl bych zde zmínit k tomuto zákonu legislativní problémy obecně. V budoucnu se může projevit problém s tím, že vstup do systému je dobrovolný a že fyzická osoba se bude rozhodovat za určitého právního stavu, ale nebude moci v žádném případě ani samozřejmě v případě změny zákona z něj vystoupit. V tomto ohledu, byť dávky z tohoto systému budou patrně účastníci čerpat za mnoho let, ale na rozhodnutí o vstupu do něj budou mít zvláště někteří poměrně málo času, měl by být zákon zpracován tak, aby ani v blízké, ani vzdálenější budoucnosti nemusel být zásadně novelizován. Tato myšlenka je spíše zbožným přáním, nikoliv však reálnou z pohledu probíhající schůze Senátu, kde je celkem navrženo ke schválení 240 novelizací, a to i zásadního charakteru.

Zásadní otázkou ke zvážení je však skutečnost, že přes dobrovolný vstup do systému důchodového spoření není možné ze systému vystoupit. Taková konstrukce v soukromém právu, byť s prvky veřejnoprávními, bude těžko obhajitelná zejména za situace, kdy se zákonem může zvýšit povinnost přispívat do systému z vlastních prostředků účastníků spoření.

Závěrem. Nesouhlasím, aby účastníci vstupující dobrovolně do druhého pilíře, si s sebou vzali z prvního průběžného pilíře 3 % příspěvkové sazby, tím, aby snížili svůj podíl v solidárním systému. Takto vyvolaný deficit v prvním pilíři bude muset vláda sanovat z výnosů obecných daní, zejména zvýšením sazby DPH, což pocítí všichni, zejména důchodci a rodiny s dětmi. Je-li účast ve druhém pilíři dobrovolná, je-li riziko malého výnosu nebo dokonce krachu soukromého fondu ponecháno zcela na dobrovolném účastníkovi, pak je neobhajitelné, abych použil příměr, aby vstupenky hráčů do kasina s názvem "soukromý penzijní fond" hradili všichni občané. Opakuji, že za zcela zásadní problém považuji skutečnost, že přes dobrovolný vstup do systému důchodového spoření není možné ze systému vystoupit.

Tolik moje zpravodajská zpráva nebo její část a chtěl bych zde přečíst, že náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal k tomuto zákonu usnesení: 1. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout a 2. určuje zpravodajem moji osobu s tím, že pověřuje předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za zpravodajskou zprávu. Požádám vás, abyste se také usadil u stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní senátorka Božena Sekaninová. Nepřeje. Děkuji, paní kolegyně. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem nového zákona na své 25. schůzi a přijal 111. usnesení, které následně přečtu. Ale ke své zpravodajské zprávě. Můj předřečník se tady zabýval systémem dobrovolného vstupu a samozřejmě nemožnosti vystoupení, ale úplně opominul nároky, které bude klást tento zákon na státní rozpočet. Pan ministr se v některém odborném vyjádření odhadem dotkl množství lidí, kteří by do tohoto systému mohli vstoupit, na 2,5 milionu. Já jsem počítal ve svých výpočtech zhruba 2 miliony osob a z toho mně vyšlo, že nám ze systému průběžného může vyústit ztráta mezi 14 až 29 miliardami korun ročně. Nahrazena má býti zvýšeným DPH. DPH se odhaduje zhruba na 20 miliard. Takže už nám tam někde chybí zhruba 9 mld., které se budou muset nějakým způsobem dokrýt, a to v okamžiku, kdy já jsem počítal zhruba s 2 mil. osob, které by do tohoto systému dobrovolně vstoupily, pan ministr s 2,5 miliony, takže tam bude rozdíl ještě trošku větší. Samozřejmě jsou to všechno jenom odhady, nejsou to přesná čísla.

Otázka vstupu a výstupu. Vstup je samozřejmě dobrovolný, ale výstup je nedobrovolný a není možný a je to odůvodněno v tom, že tento systém je dlouhodobý. Samozřejmě se nepočítá na roky, ale na dekády, to znamená 10, 15, 20 let a v tomto časovém horizontu by klidně mohly být udělány možnosti vystoupit, protože máme v současné době tzv. v uvozovkách třetí pilíř, který už funguje, a tam je vstup dobrovolný a je možné z něj i vystoupit. A taktéž je to zase na bázi získání nároku na výsluhovou penzi. Tento systém běží bez problémů, já jsem sám jeho účastníkem, platím si do tohoto systému, protože se nespoléhám jenom na to, co dostanu od státu, samozřejmě si spořím tak, jak každý odpovědný občan. A proto už navazuji na druhý zákon, tj. tisk 191, který potom okomentuji, který tento běžící systém ruší.

Ústavně-právní výbor taktéž se zabýval i otázkou ústavnosti a tady jsme právě narazili na to, že je vstup dobrovolný, ale nelze z něj vystoupit a je to odůvodňováno právě dlouhodobostí spoření. Ale dlouhodobost nemusí být na věky, to znamená na doživotí, ale může být v podstatě opravdu určena v časových horizontech, v časových úsecích, které umožní dostatečně naspořit a získat z toho potom příslušný důchod.

Taktéž je zrovna nepříliš vhodná doba k zavedení tohoto systému, protože tento systém začne fungovat až za nějakých 10 možná 15 roků a do té doby do něj budeme pouze dávat peníze. Podle návrhu Ministerstva financí bychom měli mít vyrovnaný rozpočet v roce 2013, přebytkový dejme tomu o pár let později. V ten okamžik, pokud máme přebytkový rozpočet, samozřejmě je vhodná doba na to, abychom spustili tento druhý, případně upravili třetí pilíř.

Přečtu usnesení číslo 111. Ústavně-právní výbor: 1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se první přihlásil pan senátor Milan Štěch, předseda Senátu. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, pan ministr Kalousek tady i u tohoto bodu sdělil některé své pravdy, zvýrazňuji své pravdy. Dovolte mi, abych sdělil můj pohled, to znamená své pravdy. O tom nakonec parlamentní demokracie také je.

Musím s určitou nadsázkou říci, že jsem přesvědčen, že kdyby existovalo něco, co samozřejmě si ve své podstatě v této době nepřeji; nevím, kam se dostaneme, ale možná, že to jednou bude muset být, že bude trestně právní odpovědnost za kroky, které činíme jako zákonodárci a které činí vláda ve svých návrzích, tak by určitě tento návrh a podobné návrhy předloženy nebyly. Ale to je samozřejmě věc, která není na místě a já ji jenom tady říkám s určitým úsměvem, abychom si uvědomili, že když vystupujeme v mezích zákona, přijímáme některé nové věci, že bychom měli důsledně myslet na to, jaké alternativy vývoje nás mohou potkat.

Chtěl bych se vyjádřit k tomu, jak tady pan ministr docela přesvědčivě asi pro řadu lidí hovořil o dobré kondici našich bank. Ano, naše banky jsou v dobré kondici. Stálo to mnoho stovek miliard korun jako důsledek experimentů v privatizaci, které byly zaplaceny od roku 1996, 1997 až někdy do roku 2002, 2003. Možná to období je nepřesné, ale víme, o co jde. Ale určitě bych příliš nehoroval za krásné zítřky bankovního sektoru, protože banky, které jsou na území ČR, a neříkám už teď naše banky, protože našich bank je tady velmi málo, ale banky na území ČR jsou pouze a jen dcery velkých bank. A samozřejmě, i když jsou prostředky odděleny a transakce peněz není úplně vždy jednoduchá, pokud by matky musely odepisovat ztráty, které už některým hrozí v důsledku vývoje v některých zemích ve světě, tak by samozřejmě nejenom sekundární dopady, ale přímé dopady byly i na české banky, minimálně v první fázi v jejich velmi liknavé nebo velmi obezřetné vlastní politice, investiční politice, resp. v politice úvěrování, a to jak doposud běžných provozních úvěrů, tak i investičních úvěrů. To se projevilo i v době finanční a hospodářské krize. Vždyť přece víme od roku 2008, jak naši podnikatelé si stěžovali, že najednou banky přitvrdily a jak těžko se dostávají k úvěrům, které ještě rok předtím byly běžně dostupné! To přece je známo. Tak si nedělejme nějaké iluze. Já vím, že jako politici bychom měli šířit spíše optimistickou náladu, ale dobře, má to být v nějakém běžném stavu, ale tady se v době, kdy se situace hospodářsky a finančně zhoršuje v okolním světě a my jsme velmi, velmi otevřená ekonomika, tak tady se přistupuje k experimentům. A chtít od nás, abychom v době těchto experimentů říkali, že to všechno vypadá růžově, tak to tedy bohužel asi nejsme schopni a takovou hru hrát nebudeme!

Pan ministr je prognostik také, ale ne vždycky se mu to povede. Připomenu, že pan ministr prognózoval v roce 2008, že bude HDP růst 4,5 % a my jsme měli minus 5 %. To je samozřejmě rozdíl, který se projevil ve všech sektorech financování veřejných rozpočtů.

Samozřejmě vedeme spor levice-pravice v ČR, tak jako v mnoha zemích světa, o to, jestli se má veřejný sektor financovat formou přímých daní, což je spíše naše pozice, proto progresivní zdanění a podobné věci, určitá aspoň průměrná míra zdanění v Evropě ze zisku, to znamená u právnických osob, a pravice je názoru, ať je krize, nebo není krize, že se to má přenášet na zdanění spotřeby. To, že je spravedlivější, že to netrestá úspěšné. Ale vůbec opomíjí, že jiná situace podle mého názoru je v době, kdy je ekonomika v růstu, kdy je pravda, že se nemusí tak motivovat poptávka a spotřeba, ale když je ekonomika v útlumu a hrozí vysoká nezaměstnanost, tak slova pana Michalíka, byť je tady pan ministr zlehčoval, nejsou vůbec slova mimo mísu, ale tato slova říká celá řada renomovaných ekonomů. A já si pamatuji, když jsem v roce 2008 byl na velkém kongresu v Rakousku, tak tam politici – jak křesťanští demokraté, lidovci, tak socialisté, sociální demokraté, všichni hovořili o tom, jak udržet poptávku a spotřebu obyvatelstva, aby nedošlo k propadu, protože propad znamená okamžitě propad zaměstnanosti a stagnaci a propad dolů.

Samozřejmě se musí hledat určitý balanc mezi tím, že není dobře v době, kdy ekonomika se vyvíjí spíše k nule nebo záporným číslům, tak není možné přehnat investiční aktivity, na druhou stranu je ještě vládními nástroji omezovat, je určitě kontraproduktivní.

Co se týká poznámky, kterou tady pan ministr drobet účelově použil, že si státní dluhopisy, které byly nabídnuty občanům, kupovaly odbory, tak to není nic překvapivého. Když jsem byl v čele odborové centrály, a to už je několik let zpátky, nejenom poslední dva tři roky, měli jsme několik analýz, kde jsme přímo vyzývali, ještě když byla sociálně demokratická vláda, to zrovna končila a přicházela vláda pravicová, aby se nabídly občanům dluhopisy, protože si myslíme, že když si stát půjčuje, tak půjčovat si od peněžních ústavů, které nepůjčují nijak levně a jejich kondice ne vždycky je docela průhledná, tak že je lepší si půjčovat od občanů, když občané mají úspory. A v té době občané měli úspory. Vždyť reálné mzdy nám tady předtím osm let rostly. Bylo to za vlád sociální demokracie samozřejmě! Tak proč by si neměli půjčovat raději od občanů? Otázkou je, jestli v této době je to úplně ideální, ale to je věc názoru a já osobně jsem pro to, že to je správný krok a že měl být učiněn dřív. Samozřejmě nezapomínejme ale, že těch asi 16 mld., které z toho budou výnosy, je pouze ani ne 20 %, ono to vlastně nebude ani 16 % nárůstu státního dluhu, který v letošním roce přibude na konto už dneska 1,5bilionového dluhu ČR.

Jinak pan ministr Kalousek je rekordman – prakticky za jeho vlády je největší tempo zadlužování České republiky, ale když si jezdí pro ty medaile do Ameriky, tak tam se to nehodí. To je jasné! Takže to je k tomuto.

A teď k důchodovému spoření. Pokusím se být stručný. ČR na důchody dává 9 % z HDP, EU v průměru dává 12,5 % a jsou země, které dávají i 14 %. My máme od roku 1996 svůj, bych řekl, unikátní model připojištění. Tento model připojištění je u nás zaveden tak, že sice máme v něm 4 miliony účastníků, resp. klientů, ale průměrná míra měsíční úložky je 430 korun. Ptám se, když je na jedné straně ten zájem občanů vidět, ale průměrná částka 430 korun je nízká, jestli je dobře zavádět druhý pilíř, když je zcela jasné, že problémem našeho připojištění je, že lidé spoří málo, zejména ti, kteří by se potřebovali na stáří hodně zajistit. Měli bychom zkoumat, proč spoří málo – jestli tomu nevěří, že to jsou jisté peníze, nebo je to proto, že na to nemají, anebo čekají na návrh, který předkládá teď vláda. Já si myslím, že to třetí určitě není pravda.

To, co pan ministr Kalousek a celá vláda předkládá, to znamená tzv. druhý pilíř, dámy a pánové, prostřednictvím řídící, není vůbec žádný druhý pilíř! V západní Evropě druhý pilíř je zaměstnavatelsko-zaměstnanecké připojištění. Toto je spíše třetí pilíř. Ale protože mít třetí pilíř A a třetí pilíř B, to by se těžko chápalo, tak máme jakýsi atypický druhý pilíř nebo budeme mít atypický druhý pilíř, pokud ho vláda tvrdohlavě prosadí. Produkt druhého pilíře, to znamená spoření, to je ušito na míru finančním institucím a samozřejmě penzijním fondům! To je naprosto jasné a myslím si, že tato věc bude jednou rozkryta, a je jasné, že i přesto, že vláda má naprosto jasné signály, že se vracíme zpátky do období spíše stagnace, tak jakoby byla svázána a tvrdohlavě na svém návrhu trvá, i když dneska potřebujeme řešit v naší zemi úplně jiné problémy a potřebovali bychom zdroje soustředit na úplně jiné oblasti.

Co se týká toho, jestli vláda má a předkladatelé úmysl opravdu, a já se ptám, má opravdu úmysl lépe zajistit lidi na stáří? Podle mého názoru to pravda není. Podle mého názoru jde o to, že je na ni vyvinut tlak finančních skupin, které utrpěly v době finanční krize na západě i v oblasti pensijního připojištění velké ztráty. Je zcela zřejmé, že penzijní fondy od Ameriky až po Evropu utrpěly ztráty, protože výnosnost kapitálu není, a že samozřejmě hledají kompenzaci ve střední a východní Evropě a našly tady politiky, kteří jim prostor pro to chtějí otevřít.

Proč, a to si klade celá řada lidí tuto otázku, v době, kdy díky i topolánkovským balíčkům je v prvním pilíři 35 mld. v současné době propadu na udržení financování průběžného pilíře, proč vláda riskuje a ještě první pilíř chce ochudit o 20-30 mld. To snad jenom blázen, promiňte mi to, může udělat! Že ty peníze zajistí? Že je zajistí z DPH? Ale stojí to za to, když dneska víme, že přirozeně z důvodu hospodářského vývoje v okolních zemích, za který ani my tak nemůžeme ve světě, poptávka a spotřeba bude stagnovat, když okolní země kolem nás, včetně Slovenska, mají sníženou sazbu DPH na základní životní potřeby, kdy už dneska se vyplatí v okolních zemích nakupovat základní životní potřeby, jako jsou potraviny, chemické potřeby pro domácnost a další a další věci, tak že to i přímo ohrožuje sektor, který snad by měl být vládě aspoň drobet blízký nebo na který by neměla zapomínat, a to je živnostenský, podnikatelský stav. A proto já opravdu mám podezření, že jsou tam jiné i nekalé úmysly, které tak nutí vládu, aby tento návrh zákona prosadila a to spoření pustila. Samozřejmě, že to, co pan ministr tvrdí, a já budu citovat, protože jsem ho sledoval v jednom pořadu, já už jej jinak ale moc neposlouchám, že tvrdil, že v 2. pilíři budou peníze bezpečné, že je důsledně oddělen majetek akcionářů od vkladů klientů a že v případě krachu fondu součástí konkurzní podstaty bude převod pod jiný fond. To je jeho citace. Ano, to zní rozumně, to vypadá pěkně. Ale vždyť přece je naprosto jasné, že pensijní fondy nepodnikají jenom se svým majetkem, ty právě podnikají s penězi, které tam vloží klienti. A ekonomické problémy, ekonomické turbulence, nízká výnosnost kapitálu, možné krachy a odpisy, to všechno samozřejmě zdroje ohrožuje! A nakonec ve světě jsou známy případy, kdy dokonce i penzijní fondy zcela zkrachovaly, anebo zkrachovaly ve velkém rozsahu! My to můžeme mít v ČR ošetřeno zlatem, ale jsme součástí otevřené ekonomiky a může tady po mně pan ministr vystoupit stokrát, že to bude jinak, jak to mají naplánované, že peníze budou garantovány – ne! Výnosnost kapitálu nemůže nikdo garantovat, jsme v tržní ekonomice!

Já vím, že to zní nepříjemně, ale prostě tak to je, a příklady z řady zemí světa to prostě prokazují. Takže žádné perpetum mobile, které by jasně zajišťovalo, že peníze budou garantovány a že peníze se do fondů z investic budou vracet, prostě neexistuje, a jestli někdo tvrdí, že to existuje, tak já sám za sebe mu nevěřím a předpokládám, že mu nevěří ani ostatní nebo velká část občanů.

A teď jednu základní věc. Pokusím se to zkrátit. Ještě bych tady mohl hovořit o řadě věcí, ale ty už byly řečeny ve Sněmovně, píšou o nich novináři. Jestli jste si všimli, tak mnoho novinářů, kteří mají i nějaké ekonomické zkušenosti, příliš toto nepodporují, zejména v této době. Myslím si, že řešení je spíše modernizace a neustálé udržování prvního pilíře v životaschopném stavu, a tam bychom mohli nalézt shodu. Ale chci tady říct zásadní věc pro budoucnost. Sociální demokracie, za kterou mám tu čest hovořit, několikráte prohlásila, že pokud od lidí dostane po příštích volbách do Poslanecké sněmovny důvěru a bude mít možnost zásadním způsobem ovlivnit dění ve Sněmovně a samozřejmě i tady v Senátu, že buď se pokusí tento nespravedlivý druhý pilíř, který je solidarita naruby, protože bylo už hovořeno o tom, že to bude výhodné pro ty, kteří mají výdělky nad 40 tisíc a další věci, to nechci opakovat, že ho buď zruší, když to bude možné; když by tomu mezinárodní závazky a náš právní řád bránil, tak samozřejmě to budeme silně modifikovat, budeme se snažit, aby ten model nebyl nevýhodný pro občany, kteří jsou středněpříjmoví a méněpříjmoví, a uděláme pro to maximum. A proto si myslíme, že pokud to vláda silou prosadí, bude to model nestabilní. My předtím varujeme, že budeme usilovat o zásadní změnu, že naší prioritou je první pilíř, o kterém se domníváme, že je lépe ošetřen a že tento nový produkt z pohledu občanů je nestabilní i s ohledem na to, že nedošlo k politické dohodě. To tady chci zcela jasně prohlásit, aby to bylo bráno v potaz i v případě dalších možných jednání, i třebas u českých nebo evropských soudů.

Je zcela zřejmé, že k dohodě nedošlo. My to považujeme za špatný produkt, ve špatnou dobu, zkušenosti Maďarů, Slováků, Poláků to potvrzují. A myslíme si, že cesta, jak řešit důchodové zabezpečení, je nadále v mezigenerační solidaritě a ne v tom, aby se tady dělal produkt ušitý jenom na míru těm příjmově nejsilnějším a zejména penzijním fondům. Ty mají dostatek šancí ve třetím pilíři, který se může samozřejmě modifikovat, který se může modernizovat, ale ne formou druhého pilíře na úkor financování prvního pilíře.

Tolik k tomu. Přidávám se samozřejmě k návrhu, který už byl z výborů, a to je návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore.

Senátor Adolf Jílek:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, z odborů bych se chtěl teď vrátit zpátky do Senátu.

Chtěl bych připomenout jenom jednu věc. Není to mnoho let, ale už je to poměrně dost dlouho, kdy zasedala Bezděkova komise. Já jsem v ní fungoval. Bezděkova komise nebyla u Topolánkovy ani u vlády ODS, ani u jiné pravicové. Byla to komise zřízená vládou sociálně demokratickou, premiérem Špidlou. Její výstupy byly jednoznačné. Tyto výstupy odpovídaly tomu, co tato vláda navrhuje v důchodovém systému, to znamená základní průběžný systém, třetí pilíř, který existuje, upravit tak, aby fungoval správně, a druhý pilíř pro ty, kteří chtějí, a to znamená, že část se vyvede, část budou povinně spořit k tomu.

Tyto zásady byly v Bezděkově komisi, v jejích výsledcích. A další osud tohoto návrhu už neproběhl dál, protože tehdejší premiér měl představu, že všechny strany, které jsou zastoupeny v Parlamentu, s tímto návrhem budou souhlasit. Jedna jediná strana nesouhlasila, tehdy to byla KSČM, která měla představu, že bude pouze průběžný systém a průběžný systém, který bude mít víc než 45 procent důchodu z hrubé mzdy. Zapomněli pouze říct, jaké, jestli ze skutečné každého člověka, nebo z průměrné nebo z minimální. Ale prostě na tomto tato záležitost skončila.

Tento systém tedy není nic nového. Musím se ohradit proti tomu, že je to experiment, protože tento systém funguje ve spoustě dalších zemí a některé věci běží. Není ani, tak jak je to někde jinde, kde je druhý pilíř povinný, je dobrovolný, což je další ulehčení a možnost těch, kteří ho chtějí.

Nejvíc mě mrzí jedna věc. My tady diskutujeme o důchodové reformě. Nikoho z nás se nebude týkat. Nikoho, je pro lidi, kteří jsou mladší 35 let, pokud to projde. Bude se nás dotýkat jenom to, že v tom systému bude čím dál méně peněz vzhledem k tomu, že je čím dál méně lidí, kteří pracují. Měli by o tom především mluvit mladí. A bohužel, o důchodovém systému celou dobu, co se o něm začalo mluvit, nejvíc mluví důchodci a skorodůchodci.

Omlouvám se, jsem také už v důchodovém věku, že tady o tom mluvím, ale chtěl bych jenom říct: Dejme prostor tak, aby ti, kteří přijdou po nás a půjdou do důchodu, aby jejich důchod odpovídal aspoň tomu, co si našetří a naspoří ať už tím, že odvádějí v sociálním pojištění nebo v důchodovém pojištění, tak to, co si naspoří zvlášť, ať už ve druhém nebo ve třetím pilíři. A připomínky k tomu, že z druhého pilíře by bylo možno vystoupit atd. a neměl by odpovídat tomu, co tam je. Ano, ale pak už je to třetí pilíř a pak už se nebavme o tom, že se tady zavádí druhý pilíř. Druhý pilíř je jedna z možností, třetí pilíř tady je.

Navrhuji tedy, abychom návrh zákona, který tu máme, schválili. U těch dalších návrhů už nebudu mluvit, protože to je jenom doplnění toho systému a máme tady pouze systém v paragrafovém znění, který už tady byl dávno předložen nebo dávno se o něm mluví. Máme ho tady a řekněme: chceme – nechceme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále se přihlásil do rozpravy pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, především bych chtěl reagovat na poznámku pana ministra Kalouska, jak s pýchou oznamoval, kolik lidí má zájem o dluhopisy, a že jsou to i odborové organizace. On si zřejmě přivlastnil tuto záležitost a také sklidil tady z této části sálu jakousi pochvalu. Já chci říci, že to vůbec není důvěra v pana ministra Kalouska, ani v tuto vládnoucí koalici, ale je to důvěra ve stát, protože bez ohledu na politické uzpůsobení a vládnutí v tomto státě ti lidí i ty organizace vědí, že o peníze nepřijdou a raději než finančním institucím či nějakým privátním subjektům je svěří státu.

Tolik k pýše pana ministra.

My jsme začali úspěšně budovat kapitalismus hned po roce 1989, pomohla k tomu ta "nádherně" vyvedená privatizace a tento děj byl akcelerován zákony do té míry mezerovitými, že se tam dalo docela pěkně otáčet a pohybovat. A tak se stalo, že v této době je v této zemi spousta silných finančních skupin, že je tu 20 000 dolarových milionářů, a nepochybně všechno jsou to peníze pilnou prací a poctivou prací získaná. Tyto finanční a ekonomické subjekty se samozřejmě otáčejí a činily se, takže v tuto chvíli už není kam napřít svoji snahu a pozornost. A proto je tady už jediné, kde by se dalo něco uzpůsobit, a to je úžasný 400 mld. Kč ročního obratu v důchodovém systému a úžasných 250 mld. Kč ve zdravotnictví. To jsou sumy, které rozzářenýma očima tyto finanční skupiny, tito finančníci sledují a je tu samozřejmě snaha přisát se na tyto peníze, přisát se na tyto prostředky. A proto je tu jaksi politické křídlo těchto finančních skupin, těchto velkofinančníků, aby zajistili legislativu tak, aby bylo možno na tyto prostředky se přisát.

Je to úžasná teorie, kterou jsem vám teď vylíčil. Proto byl vymyšlen ten druhý pilíř, který kromě toho, že je to, jak už řekl pan předseda Štěch, ušito na míru finančním skupinám a penzijním fondům, je to také podlamování financí důchodového systému.

Víme, v jaké zemi žijeme. Na privátních účtech, na kterých se ocitly velké sumy peněz, ať už to byly všelijaké kampeličky, H-Systémy, Trendy, investiční fondy, privatizační fondy, tyto sumy peněz měly velmi podivné osudy a často se ztratily a zmizely. Proto tedy obavy o osud těchto peněz.

Navíc, po celá desetiletí na tyto účty budou chodit miliardy korun. To samo o sobě generuje obrovský zisk, další obrovské prostředky. Já nechápu a odmítám, aby peníze, které se octnou v důchodovém systému, generovaly, vytvářely zisk pro jakékoliv privátní subjekty. Ať zůstanou v důchodovém systému. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já si také dovolím přidat pár poznámek k návrhu zákona pana ministra financí a této vlády.

První poznámka se týká současného stavu, to znamená, abychom si uvědomili, v jaké situaci se dneska nacházíme. Dneska máme dominantní průběžně financovaný důchodový systém, to znamená většina peněz, kterou dostávají důchodci, jsou ty peníze, které my odvedeme v rámci tzv. inkasa důchodového pojištění, které je celkově 28 %, z toho asi 22 % jde na starobní důchody. Celkem je to asi 350 mld. Kč. Nějakou maličkou část potom tvoří penzijní spoření, které není ani jedním procentem z těch 250 mld. Kč, které ročně musíme vyplatit na to, abychom mohli dát důchody důchodcům.

Zároveň stav je takový, že na jednoho výdělečně činného připadá jeden výdělečně nečinný. V roce 2050 budou na jednoho výdělečně činného připadat dva výdělečně nečinní, v rámci demografického vývoje, který všichni známe. To znamená, pokud bude zachován pouze průběžný systém, tak těch peněz, které se budou nacházet v důchodové dani nebo v inkasu důchodového pojištění, bude méně, a těch, kteří je budou chtít, bude více. Bylo by proto potřeba s tím něco udělat.

To, co navrhuje vláda, je dle mého názoru jenom první krok. Tady bude potřeba ještě dělat další kroky. A pokud nenajdeme nějakou společnou shodu, tak nám hrozí, že problémy, které nastanou někdy později, budou těžko pro tuto zemi překonatelné.

To, co vláda nabízí, je vlastně jenom nabídka, jenom možnost, aby ti, kteří budou chtít, využili i té možnosti, že budou spořit v rámci systému 3 + 2, to znamená, že k třem procentům, které dneska oni odvádějí v rámci důchodového pojištění, budou ještě přidávat dvě procenta. Mimochodem upozorňuji, že pokud celkový výběr na důchodové dani je 320 mld., to je to 28 %, tak jedno procento je asi 11,5 mld. Kč, čili 2 % je asi 23 mld., 3 % 33 mld. Kč. Pokud by se polovina lidí rozhodla spořit v těch fondech, tak to bude potom 15 mld. Kč. Já si nemyslím, že více než polovina lidí spořit bude, protože věřím, že ty fondy budou dělat nějaké výpočty a ono se ukáže, že zdaleka ne pro všechny je toto spoření výhodné a věřím, že lidé se budou řídit jako obvykle svým rozumem a svými poznatky.

Problém, který je před námi, řeší tedy tento druhý pilíř jenom částečně, a zdůrazňuji znovu, že je jenom možností. Kdo nechce, tak ji nemusí využít, to znamená, nikdo k tomu není přinucen, nikdo není nucen k tomu, aby riskoval své peníze, pokud se mu zdá, že penzijní fondy nejsou tou správnou investicí. A já k tomu dodávám, že si myslím, že napříč politickým spektrem je spousta lidí, kteří si toto myslí, že penzijní fondy nejsou tou nejlepší dlouhodobou investicí, když se podíváme na historii třeba jenom České republiky.

Problém řešení, který je před námi, paradoxně dle mého názoru hodně prohloubil Ústavní soud, který přijal něco jako princip zásluhovosti a pojal ho úplně mylně. Já vysvětlím, proč si to myslím.

Ústavní soud řekl, že když dneska někdo v průběžném systému více přispívá na průběžné vyplácení důchodu, že to potom znamená, že by měl mít i větší důchod. Kdybychom toto přenesli do zdravotního pojištění, nebo tomu také můžeme říkat zdravotní daň, tak by to znamenalo, že by Ústavní soud měl chtít po těch, co odvádějí větší zdravotní daň, to znamená větší zdravotní pojištění, je to asi 4,5 % ze superhrubé mzdy, aby byli více nemocní, aby více čerpali, protože tak by to potom bylo spravedlivé. To by byl ten princip zásluhovosti převedený ze zdravotní daně, což všichni vidíme, že je naprostý nesmysl. Přesto Ústavní soud řekl, že důchodová daň v průběžném systému, která není ničím jiným než projevem solidarity, projevem solidarity těch, co jsou výdělečně činní a též odvádějí důchodovou daň, s těmi, co už nejsou výdělečně činní a co berou důchody, je také zatížena principem solidarity v tom smyslu, že tam platí princip zásluhovosti, a kdo více odvádí, má potom více sám brát.

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že pokud máme hovořit o principu zásluhovosti z hlediska důchodového pojištění a důchodové daně, tak je to úplně o něčem jiném. Je to o tom, zda dokážeme vychovat dostatečně, až my budeme v důchodu, pracujících dětí. O tom to je, protože naše děti budou platit naše důchody, pokud zůstane průběžný systém. To znamená, pokud bychom na něco měli navázat důchodovou reformu v hlavním slova smyslu, který je před námi, tak na to, kdo je schopen a ochoten vychovat v době, kdy je v důchodu, pracující děti, zdůrazňuji pracující děti. A tento úkol je před námi. To nějakých 20 mld. v rámci druhého pilíře, o kterých se dneska hádáme, neřeší, těch 20 mld. je prostě nějakou možností, a my tady budeme o ní ještě dvě hodiny diskutovat a pak si ji někdo z nás vybere a někdo z nás nevybere, a zůstává to jeho svobodným rozhodnutím.

To jsou mé tři poznámky k tomu. A já vás všechny vyzývám, abychom si nemysleli, že tím to všechno končí. Tím to teprve začíná. To největší řešení, jak to bude s důchody v roce 2040, 2050 je pořád ještě před námi, a já velmi prosím, aby začali všichni představitelé politických stran přítomných v Parlamentu vážně přemýšlet o tom, zda skutečně by nebylo vhodné navázat další řešení vyplácených důchodů na to, jakým způsobem jsme schopni vychovávat pracující a odpovědné děti a jakým způsobem jsme v tomto směru schopni naše děti motivovat.

Tolik ode mne. A jinak si myslím, že pokud dnes schválíme navrhovaný zákon, tak neuděláme nic jiného, než že zvýšíme a rozšíříme nabídku, jak si dneska na důchody buď už sami promyšleně spoříme nebo nespoříme, také o možnost dát část svých peněz do jakýchsi dalších penzijních fondů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále je přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, můj předřečník řekl mnohé z toho, co jsem chtěla říct i já, tj. především to, že druhý pilíř je ryze a zcela dobrovolný.

Já jsem právě tak jako Adolf Jílek byla svědkem výstupu Bezděkovy komise, která byla jaksi sezvána na doby premiéra Špidly a tehdy se opravdu všechny politické strany, s výjimkou KSČM, shodly na tom, že současný systém je neudržitelný a ten dnes navrhovaný opt-out tam byl prostě jakoby schválen.

Od té doby samozřejmě uplynula řada let a situace dnes vypadá jinak. A chtěla bych říct, že bych velmi varovala před debatami typu, jak prostě se přisávají různé finanční skupiny a co všechno občanům hrozí. Já to nepovažuji za fér, a také si myslím, že toto je pouze první krok.

Jinak jsem chtěla říci, prostřednictvím paní předsedající, že existují politici, kteří stanuli před soudem za to, že nezvládli svou nečinností krizi ve své zemi. Začátkem letošního září stanul před soudem ministerský předseda Islandu za to, že nezvládl krizi svou nečinností a tím, že nečinil žádné kroky. Stanul před soudem za to, že položil ekonomiku tímto způsobem, ekonomiku Islandu v roce 2008. Není tedy pravda, že by takové případy neexistovaly, a já se opravdu nechci dožít toho, že nebudeme dlouhodobě řešit důchodovou reformu. Můžeme na to mít samozřejmě různé názory, ale pravdou je, že důchodová reforma je potřeba. A tohle to je jedna z nabídek, a já myslím, že chápu, proč sociální demokracie pro ni nebude hlasovat, ale přisávající finanční skupiny na chudáky důchodce, to je na mě trochu silná káva. A znovu opakuji, že dlouhodobé neřešení problému typu důchodová reforma apod. je poměrně hodně nebezpečné. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo. Pan senátor Petr Vícha, předseda klubu ČSSD, se vzdal svého přednostního práva.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych rád poukázal po celkem věrném a dobrém výpočtu pana kolegy Vystrčila, na tu věc, která je přeci daleko podstatnější, než teď, když tady mluvíme vlastně o nějakým způsobu, jak z "důchodové krize" nějak ven.

Ta krize je přeci někde úplně jinde. My jsme republika, která dlouhodobě neplní ve svých rodinách základní funkci, a to, aby se rodiny staraly o své rodiče. Tam je přeci ten problém. A problém celé ekonomické krize je přeci především v tom – a to víme všichni a nebudu se dál příliš do těchto témat pouštět – že si ti, kteří se domnívají, že nějaké nové deriváty, nové způsoby upisování akcií atd. atd., tedy deriváty derivátů finančních, zachrání je, zachrání ekonomiku, že se domnívají, že tento způsob de facto zachrání také důchodový systém. No, nezachrání, protože jestli tady nebude kdo bude ty peníze utrácet a jestli tady nebude kdo ty peníze hlavně bude vydělávat, pak žádný důchodový systém, a jestli je průběžný anebo jakýkoliv jiný, tak ho nemůže zachránit.

Když se podíváme po České republice, tak díky bohu my máme dost místa, abychom se mohli rozvíjet, kde mají lidé možnost říct a kde mají možnost pracovat. A my pouze nemáme rodiny, které by měly děti. A myslím, že tam jsme nenapřeli své úsilí, ale to samozřejmě nejen my zákonodárci, ale především vlády. Když tady paní kolegyně předřečnice mluvila o tom, že jsou tady věci, které jsme nenaplnili, že premiér Islandu má být souzen nebo je vyšetřován, tak to se týká určitě nás všech, protože se ptejme, jestli jsme udělali tím směrem prorodinným dost, aby tady bylo dost dětí, aby už za 18, případně 25 let tady byli lidé, kteří budou naplňovat státní kasu tím, že budou pracovat a budou tady platit daně.

Dneska – a tu informaci znáte všichni – je v České republice asi 1 100 000 tzv. singlů, to znamená domácností, kde žije člověk sám. Část toho jsou samozřejmě vdovy, většinou tedy důchodkyně, ale velká část, dokonce větší je těch, kteří se tak rozhodli žít. Na druhé straně jsou samozřejmě ti, kteří vychovávají děti, protože ti singlové jsou mnozí rozvedení, a tam stát samozřejmě doplácí.

A já jsem přesvědčen, že těžiště – a řešení v ČR je to možné – je především v prorodinné politice, to znamená ne nesmyslně platit jen tak rodiny, které mají hodně dětí, a jakékoliv rodiny apod., ale určitě je možné najít způsob, jak podporovat, a ten způsob samozřejmě ve světě existuje, ty rodiny, které řádně vychovávají děti a vychovávají je především k tomu, aby ony potom byli řádnými občany, tedy pracovali a platili daně.

Mnozí z nás slyší kolem sebe to, jestli někdo má tolik dětí nebo jedno, žádné nebo víc. To je jenom jeho věc, já to určitě tak beru také. Ovšem když se podíváme na náklady, které dítě teď stojí a co všechno si rodina i střední třídy musí odříct a nemůže si dopřát to, co ten singl, případně rodina, která děti nemá, případně má jedno, tak vidíme, že tady nějaký handicap je. A já chci upozornit při této rozpravě pouze na to, že tady je to řešení. Žádné deriváty, žádné fondy, jako že i já jsem přesvědčen o tom, že ještě dříve než začne vznikat zákon o jakýchkoliv fondech, a to nemluvím ani o třetím pilíři, teď mluvíme o druhém pilíři, tak už existují skupiny, které ví, jak s těmito fondy budou hospodařit. To tady konec konců naznačil pan kolega. Stejně tak, jako jsme se mohli zamýšlet v dopolední diskusi nad tím, kolik že to máme zdravotních pojišťoven a proč tady jsou, když mají všechny pojišťovny stejné procento, ze kterého mohou žít, je to do tří procent, jak jsem upozorňován. To znamená, že to jsou procenta, která mohou dávat na své platy, na provoz atd. No a potom někdo nabízí ty punčochy a někdo něco jiného. Asi by to bylo správné, ovšem my tady máme Ústavu a Listinu základních práv a svobod, my říkáme, že občan bude mít zdravotní péči zdarma, teď mluvím o té, která je popsána. A v tom naráz do tohoto systému přicházejí někteří, kteří nabízejí bazény, kteří ty punčochy. A já se ptám, co teda jim nedají ty pojišťovny. Pokud je to tak, tak by měli něco nedat, určitě ta tři procenta si každý vezme. A vidíme, že ve zdravotním pojištění je ohromný chaos a všechno to, co tady bylo řečeno, jsme slyšeli. Myslíme si snad, že v těch fondech, které budou nabíhat úplně stejným způsobem, to znamená, že tam povinně ze státu půjde nějaká část, já nemluvím o těch částech, které jsou dobrovolné pro každého, já mluvím o tom, že ze státu tam povinně půjdou nějaké miliardy. Bude to tedy nějaké jiné? Za současné situace a za současného pořádku tam bude chaos ještě větší než ve zdravotních pojišťovnách.

Proto tomuto systému já nevěřím a říkám sám za sebe, že spoléhám pouze na to, že budeme řešit příčinu, to znamená budeme řešit prorodinnou politiku, budeme dělat něco pro to, aby nás tady bylo víc. To můžeme samozřejmě udělat také tím, že otevřeme hranice, tak jak to říkala Kanada, do doby, než se seznámila s naším romským etnikem. Ono je to k smíchu, ale je to tak. Já jsem totiž s tou paní ministryní mluvil osobně, kdy říkala: My jsme stát, který potřebuje lidi a je zveme do Kanady, aby tady žili a tvořili HDP Kanady.

Když se tam nastěhovali naši krajané romští, tak jim ukázali, že to nemusí být vždycky pravda. Taky jsme tak dopadli. A víza máme dodnes. Takže Kanada potřebovala zhruba rok a půl na to, než procitla. Jde o to, jak dlouho my budeme potřebovat na to, než procitneme, začneme dělat prorodinnou politiku, a nebo politiku, kdy řekneme ano, všichni z těch třetí zemí, které si nějakým způsobem vybereme, nebo nevybereme, budou doplňovat práceschopné obyvatelstvo ČR, zůstanou tady a budou tady pracovat. Já si myslím, že tato cesta v České republice není nutná, ale žádná jiná neexistuje. My o tom tady nemluvíme.

Jsou jenom dvě cesty – buď bude Čechů víc, a nebo bude víc jiných národností, které u nás zakotví a budou tady. Žádná jiná cesta není. Jestli si myslíme, protože je to samozřejmě evropský problém, že Evropu, které my jsme součástí, zachrání nějaké finanční deriváty, to už snad dneska víme, že to není pravda.

Takže díky za to, že jste mě vyslechli. A prosím, abychom příště, když budeme mluvit o důchodech, tak budeme mluvit také první o příčinách a tedy prorodinné politice. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli je přihlášený pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, kolegové, nebojte se, budu krátký. Jen jednu repliku na dvě vystoupení tady přede mnou. Jeden dotaz na nepřítomného, v tuto chvíli, pana ministra, a jednu procedurální záležitost.

A ta replika není na mého předřečníka kolegu Čunka, který hovořil o krajanech, kteří zřejmě nebyli v Kanadě vítáni, protože tam netvořili HDP. Ale je to reakce na kolegu Jílka, který říkal, že ta reforma se nás netýká. Ono by bylo dobře, kdyby se to netýkalo nás senátorů, aspoň bychom byli svobodní i při našem rozhodování, ale on zřejmě myslel, že se netýká této generace. A ta replika bude i na předřečníka a kolegu Vystrčila, se kterým jinak svým vystoupením z 99 procent souhlasím. Zejména s tím o jeho pochybnostech o tom, jak budou fungovat penzijní fondy. My nevíme, jak bude Evropa, a nikdo, fungovat za týden, za měsíc, za rok, a nevíme, jak to bude za deset, za dvacet, za třicet let, kdy by ty peníze měly být těm důchodcům vypláceny.

Kolega Vystrčil řekl, že v podstatě jde teď jen o nabídku. A ta moje replika je společná. Protože ono se to týká samozřejmě i této generace důchodců. A nejde jenom o to, že tady je nějaká nabídka, ale jde o to, že jestliže té nabídky bude využito, tak ona udělá nějakou díru v tom stávajícím systému. A tu bude muset i ta stávající generace zaplatit. A my jsme to tady už projednávali, je to v dani z přidané hodnoty, kterou všichni zaplatí, i ti stávající důchodci, na lécích, vodě, teple, potravinách, i na oněch knihách a časopisech, za které pan poslanec Gazdík tak bojoval, až v podstatě pro to nic neudělal, akorát o tom mluví. Takže v tom my máme tu obavu, že ten systém příliš dobrý a užitečný není.

Ten můj dotaz s tím trošičku souvisí. Protože možná naznačuje, pro koho tady toto bude výhodné. Emise dluhopisů. Pan ministr – možná mu to někde řekne a on na to odpoví – jsem četl na internetu, že ta emise byla úspěšná, že se rychle rozprodá. A ten můj dotaz je: kolik byla průměrná hodnota nákupu? Já jsem na tom internetu četl, že to bylo přes 2 miliony korun. To znamená jen ti lidé, kteří mají tyto finance, tak si koupili ty výhodné dluhopisy. Ne ti chudáci, kterým teď ještě zvyšujeme daň z přidané hodnoty, kteří dnes už žijí z ruky do huby, jak se říká, a kterým ještě o ty 4 % a 7,5 v dalším roce to všechno zdražíme. Ti si ty dluhopisy kupovat nebudou. A ti zřejmě také nebudou moci využít toho důchodového spoření.

A jak jsem slíbil, že budu krátký, tak ten poslední procedurální návrh, protože pana ministra Kalouska tady máme dneska už podruhé. Možná to nestihneme probrat do 19. hodiny, a bylo by myslím netaktní, kdybychom ho tahali do Senátu potřetí, tak, ať už to stihneme, nebo ne, já doporučuji, abychom dnes jednali a hlasovali i po 19. hodině. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, děkuji. Protože to byl procedurální návrh, tak bychom měli o něm dát hlasovat neprodleně. Je to tak, pane předsedo? Dobře. Takže svoláme se k hlasování.

Padl procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině. A protože to bylo vztaženo k jménu pana ministra Kalouska, tak jeho body? Ne. Jeho body? Všechny? Dobře. Čili čistě takto: jednací řád nás potom omezuje 21. hodinou. Dobře.

Takže budeme hlasovat o procedurálním návrhu, jednat a hlasovat i po 21. hodině. Pardon, omlouvám se, po 19. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 52, proti byl 1. Návrh byl přijat. Znamená to tedy, že máme vytvořený prostor pro jednání a můžeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě k návrhu zákona o důchodovém spoření.

A dále je přihlášen pan místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že tady hodně věcí zaznělo. Je zajímavé sledovat, o čem všem lze hovořit, pokud se jedná o kapitálové důchodové spoření. Myslím, že mě hodně zaujala replika pana kolegy Čunka, který dokáže romskou problematiku dostat do každého vystoupení a ke každému tématu. Ale popravdě řečeno jsem nepochopil, jak v té své prorodinné politice bude rozlišovat u dětí, u malých dětí, které budou přinášet to DPH, které nebudou asi zřejmě podle barvy pleti, podle toho, nebo já nevím, podle čeho bude rozlišovat. Je to velmi zvláštní a myslím si, že tahle tématika už přerůstá někdy rámec vůbec slušného vnímání.

Ale vraťme se k důchodové reformě. Nebo spíše k vytvoření dalšího důchodového připojištění formou kapitálového spoření. Protože to pilířování, které tady zaznívá, je trošku zavádějící. Tak jak už bylo i v těch předchozích vystoupeních řečeno, myslím si, že nedržme se pilířů, ale hovořme o realitě, která byla. A myslím, že naštěstí pamatuji už toho docela dost, a budu muset reagovat i na některá vystoupení kolegyň a kolegů, kteří tady hovořili např. o komisích, které byly ještě za vlády sociální demokracie. Tenkrát ještě vládla sociální demokracie v koalici s KDU-ČSL. Myslím si, že současný ministr financí pan Kalousek byl pevnou součástí vládní koalice. A opět vždycky mi naskočí ten billboard – rodičovský příspěvek 7600. Dneska už kolega Drábek slibuje jen 3800. A myslím, že to bude podobné i s jinými věcmi, ať už to budou důchody a nebo další. Ale to v tuto chvíli neřešíme.

Principem té změny, která je ze navrhována – a chci zdůraznit, a mě to velmi mrzí, že vládní koalice se bohužel nepoučila z Maďarska, ze Slovenska, z Polska i dalších zemí, které zaváděly a měnily důchodové systémy, a místo toho, aby hledala širší dohodu, která v zájmu občanů této země přetrvá vlády, které budou přicházet a odcházet – a já jsem docela rád, když jsem si zde přečetl zprávu, že na Slovensku Smer a kolega Fico se dokázali dohodnout na předčasných volbách se zbytkem vládní koalice vlády, která padla. Mají je v březnu příští rok. Docela dobře by bylo, kdyby zřejmě se hledal podobný způsob. A myslím, že spousta lidí by byla velmi spokojená, kdybychom to spojili dohromady s bratry Slováky a měli volby taky v březnu. Určitě by k tomu mohli přispět i slušní vládní poslanci, kteří už dneska dávno opustili mandát, za který byli zvoleni do Poslanecké sněmovny.

A je vidět, že i senátoři za vládní koalici TOP 09 a takzvaných Starostů a ODS dneska mají mnohdy problém zdůvodňovat tyto vládní návrhy.

Princip té změny je celkem jednoduchý. Vyvedeme peníze – a to je základní problém už dnes – z deficitního systému základního důchodového pilíře. Abychom tedy v té rétorice to řekli přímo. A tyto prostředky použijeme na kapitálové spoření. Takže situaci, kdy předchozí pravicové vlády postupně svými opatřeními snižovaly příjmy v základním důchodovém systému – a už letošní deficit je v řádu desítek miliard korun, tak ještě ten systém zatížíme dalším deficitem.

A zdůvodňujeme to tím, že to vyrovnáme tím, že zavedeme, že zvýšíme DPH. Že zvýšíme tu spodní sazbu. A jenom pro připomenutí – v dobách vlády sociální demokracie spolu s KDU-ČSL, a to byla většina dnešních poslanců a zastupitelů za TOP 09, včetně pana ministra Kalouska, tak bylo DPH základní sazba 19 % a ta snížená 5. Dneska je ta snížená 10, a má se zvyšovat. Čili o tu sníženou sazbu jde. Protože ta samozřejmě má pokrýt výpadky v důchodovém systému tím, že se vyberou daně a převedou se do důchodového systému.

Ale nikde jsem neslyšel od pana ministra, ani všech těch, kteří tento systém obhajují, proč tímto složitým způsobem postupují? Nebylo by jednodušší říct: Ty peníze, které v tom základním důchodovém systému jsou, ty tam necháme a kdo si bude chtít – a tady musím říct, že tento krok musím ohodnotit jako pozitivní – že se zvyšuje sociální pojištění o 2 procentní body. To je určitě pozitivní krok, škoda, že to nejsou tři, nebo možná i více, protože bez dalších peněz – a to je přiznání i této pravicové vlády - žádný důchodový systém do budoucna fungovat nebude. Tak proč ty peníze, které se vyvedou, ta 3 procenta, které vyvede ze základního systému, se nedají přímo z těch daňových výnosů, které stejně půjdou do důchodového systému jako takového.

Jediným důvodem může být to, že možná nějaký budoucí příští ministr financí bude za TOP 09 a tzv. Starosty nebo ODS, a možná, že i Věci veřejné, co my víme, ale ty vypadají, že už to mají spočítané, bude vysvětlovat, že vlastně na ty důchody není, protože se na ty důchody nevybralo. A budou putovat desítky miliard do kapitálového spoření dalších 20 – 30 let. A to nejsou malé částky. Vynásobte si to počtem let a zjistíte, že tady vlastně 20 – 30 let, možná i více, se nevyplatí žádný důchod. Jediné, co bude, že půjdou peníze do kapitálového spoření. To je potřeba si uvědomit. A jediní, kdo z toho budou profitovat, budou dobře placení manažeři těchto kapitálových fondů, kteří je budou obracet někde na burzách. Ať už s větším nebo menším rizikem. Samozřejmě ministerstvo financí je bude důsledně hlídat.

Ale když jsme se ptali pana náměstka ministra financí na výboru, zda zaručí, že ty peníze budou zhodnoceny alespoň o inflaci, tak žádná taková záruka nikde není. A ani nemůže být, protože to nikdo neumí zaručit ani na dva tři roky, natož na deset. A nemá smysl se dneska bavit o daleko delších časových liniích.

Druhá věc. V podstatě je celkem nepochopitelné, proč se tady zavádí 2. systém důchodového spoření, nepovinný, když už jeden existuje? A ten je daleko výhodnější. Protože tenhle systém funguje tak, že dám 2 % ze svého příjmu, k tomu přidám další 3 % ze svého příjmu, které se ale vyvedou z toho základního důchodového systému, a pak se mi sníží vlastně nárok z toho základního systému. A musím spoléhat na to, že těch mých 5 %, které jsem dal na důchodové kapitálové spoření, mi přinese nějaké peníze. Nepočítám daňové zvýhodnění. To je věc, která je možná zajímavá, ale ne až tak.

Kdežto ty stávající penzijní fondy mají třeba např. jedno kouzlo, že je podmínkou, že musí končit v černých číslech. A když ne, tak jejich zřizovatelé to musí dofinancovat. A druhá věc je, že vlastně já vložím do těchto fondů peníze, dostanu státní příspěvek, mám daňovou úlevu, a ještě mi může zaměstnavatel přispívat. Čili když sečtu tyto tři položky navýšení mého vkladu, který jsem do toho dal, tak najednou zjistím, že vlastně toto spoření pro mě bylo zdaleka nejvýhodnější. Navíc za určitých podmínek jsem si je mohl vybrat při dovršení důchodového věku.

Zajímavé je – a to porovnání říkám jenom z toho důvodu, že jsem přesvědčen o tom, že ten záměr není tak čistý a jednoznačný, tak jak je předkládaný, protože všichni experti, kteří se zabývají touto problematikou, říkají jasně: kapitálové spoření bez podmínky povinnosti je nesmysl. Takže když chci prosadit změnu systému, tak uhnu v tom, že řeknu, je to nepovinné. Ale účast v tom, když už se nepovinně přihlásím, je povinná. A za dva tři roky může přijít nějaká jiná pravicová vláda, která už nebude mít ty zábrany. A bude argumentovat odborníky, že vlastně ta dobrovolnost je špatně, protože ty fondy nebudou schopny zajistit očekávání těch svých klientů, tak jak je mají. Pak už jenom stačí maličkost. Pak už jenom stačí udělat úpravu tohoto zákona, protože ono už to vlastně bude fungovat.

A z toho hlediska je potřeba taky říct jedno. Nebo možná přijde jiná vláda a řekne, spoluúčast 2 %, to je málo, dáme 5, 10 %. Ale já, jako pojištěnec, který jsem se rozhodl do tohoto kapitálového spoření vstoupit, nebudu mít šanci z toho vystoupit. A ani nebudu mít šanci říct, že s tím nesouhlasím, protože to je dáno zákonem. A budu cálovat. A umím si představit, že taková situace může nastat.

Zároveň je potřeba říct, že ten konečný výsledek bude znamenat, že v době recese, v době, kdy ekonomika má problémy, kdy ministerstvo řeší deficit veřejných financí, tak zavádí nový systém, který bude produkovat další deficit minimálně dalších dvacet třicet let. A ten bude narůstající. A vlastně říká – my to vyrovnáme jinými daněmi. Musím říct popravdě, mě to nezajímá, jakými daněmi která vláda je vybere – to je věc politické zodpovědnosti a rozhodnutí občanů ve volbách, čemu dají přednost. Zda nepřímým daním, které prosazuje pravice, a které dneska realizuje a dneska vidíme, ať už formou přímých daní, nebo např. zdaněním nemoci formou různých poplatků apod., stejnou platbou na povodně po stokorunách pro všechny, bez ohledu na to, jestli vydělávám osm tisíc minimální mzdy, která se nezměnila od dob vlády sociální demokracie, a nebo jestli vydělávám milion, tak platím 100 korun. Já vím, že pan ministr mi řekne, v tom, že to není, kdo má osm tisíc, tak neplatí na povodně nic – což je určitým způsobem pravda, ale ti, co platí daně, tak odvádí stejně, bez ohledu na výši výdělku. A myslím si, že jestliže vydělávám v průměru víc jak 23 000, a odvedu z toho 100 korun, je rozdíl, jako když vydělávám 200 – 300 000 měsíčně, jako třeba někteří vysocí úředníci této vlády. Nebo úředníci v rámci této exekutivy.

Proto tyto návrhy je potřeba odmítnout. A připomněl bych, protože vidím, že už je tady paní senátorka za TOP 09 a tzv. Starosty, protože mnozí už ani starosty nejsou, v době, kdy byly zvoleni, a od té doby už byly komunální volby.

Ale to není důležité. Důležité je, že hovořila o Bezděkově komisi. Ale zapomíná rozlišovat dvě věci, že tady byly dvě Bezděkovy komise. Jedna za vlády sociální demokracie, a to byla doba, kdy ještě v této komisi a o důchodech jednaly všechny politické subjekty. Ovšem pak byla druhá, a tam už se zúčastňovali nebo pracovali v zásadě jenom vládní představitelé, a zástupci možná tripartity, kteří se tam objevili, ale více méně tam byli jenom do počtu. Ale politické rozhodnutí v konečné fázi dělala tato vláda, aniž by ji konzultovala s opozicí. A dneska na rozdíl od vlády naší, tenkrát ještě s panem ministrem Kalouskem za KDU, kdy byl s námi společně v koalici a dělali jsme rozhodnutí v rámci financí, a myslím, že se nám docela dařilo, protože jsme finance dostali do dobré kondice, a pak z toho profitovala Topolánkova vláda několik let, ale bohužel přišla krize, kterou tvrdila vláda, že vlastně nepřišla, a dneska ty dluhy rostou závratně vzhůru daleko více, než byla situace na konci vlád sociální demokracie s KDU-ČSL a Unií svobody, abych nezapomněl zcela, že i tato strana ještě tenkrát existovala.

A když se podíváme na celkový vývoj, tak tenkráte ano, hledaly se, ale nikde tam nebylo a nikdy nebyl soulad na tom, že se provede opt-out, a že se vyvedou peníze ze základního systému. To je hlavní merito sporu. Hlavní merito sporu, protože to je nebezpečné. A nemá to ani odůvodnění. Chci-li zavést nový systém, např. kapitálového spoření, a sociální demokracie nemá nic proti různým formám důchodového spoření na dobrovolném principu, i se státní podporou, což nakonec jsou stávající penzijní fondy, ale máme zásadní rozpor v tom, že se tyto peníze mají vzít nikoli z daňových výnosů, ale z důchodového systému, který je v deficitu.

A je škoda, že tato vláda, která říká, jak ráda chce komunikovat, tak dostává občany do těžké situace. Oni nevědí, co bude, až se tady vymění jedna vláda, druhá, třetí, čtvrtá. Myslím si, že to je vrchol nezodpovědnosti. Po zkušenostech, které byly v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku, kde také vlády za určitých okolností, můžeme se jenom domýšlet, proč zvolili systémy, které prohlasovali těsnými většinami, a které se ukázaly jako málo funkční. A myslím si, že zprávy, které nakonec jsou o tom, jak systémy fungují, byly určitým mementem i pro rozhodování o některých parametrech, které dnes jsou navrženy. Přesto je potřeba říci a znovu zopakovat, že jestliže tady vládní koalice hovoří o tom, že sociální demokracie odmítá tyto návrhy, pak to není jenom takový náš truc. Prostě je to proto, že jste, vážená vládní koalice, Top 09 starostové a ODS, a v Poslanecké sněmovně ještě Věci veřejné, s námi o tom nejednali. Odmítali jste o tom jednat, a jednoznačně jste politicky rozhodli o tom, že to chcete. Tak nechtějte dneska po nás naši podporu. Na podobném principu zkrachovala i slovenská vláda. Nebyla schopna komunikovat a nakonec se šprajcnul jeden koaliční partner a skončilo to, jak to skončilo. Škoda, že u nás to zatím ještě tak nakousnuté není, ale mně by se to líbilo. A možná, že by to pak donutilo vládu k tomu, aby v zásadních věcech, jako je důchodová reforma, zdravotní reforma, daňová reforma, aby hledala širší konsensus, aby se občan nemusel obávat, co tady bude za půl roku, až tady bude jiná vláda. A to si myslím, že této vládě chybí.Ta spoléhá na svých 115 – 118 poslanců,a všichni si trhněte nohou. Prostě my si prohlasujeme to, co chceme. Rozumná debata se nevede. Zájem o ni není. Můžeme se domnívat proč.

Je to škoda, protože to jsou zásadní věci, které se dotýkají naprosté většiny občanů, a hovořit tady o tom, jak jsou potřeba děti, to víme všichni, ale tato vláda přece dělá všechno proto, aby děti nebyly. Aby rodiny neměly motivaci k tomu, děti mít. Protože nevidí budoucnost. To není jenom o penězích a o snižování sociálních dávek.Tato vláda více méně dělá vše pro, aby podpořila ty, kteří mají nejméně hluboko do kapsy. A kapitálové spoření k tomu patří. Nezávislé instituce jasně propočítaly, že tohle kapitálové spoření není pro lidi s nízkými a středními příjmy. Ty propočty jsou velmi jednoduché. Toto kapitálové spoření formou opt-outu vyvede peníze z důchodového základního systému.

A kdo to zaplatí, vážené dámy a pánové? Zaplatí to důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postižení, formou spotřeby, formou nepřímých daní. Naopak situace lidí s vysokými příjmy se zlepší. Navíc tady budou mít produkt, který pro ně může být výhodný. A tímto způsobem uvažuje tato vláda. Chybí peníze na důchody? Zvýšíme DPH, ať se důchodci složí na své vlastní důchody. A ještě jim to osladíme tím, že jim vlastně toto zvýšení k novému roku ani nezapočteme do zvýšení důchodů na příští rok. Protože se to dělá zpětně asi rok a půl.

Takže vážené dámy a pánové, omlouvám se za trošku delší a možná trochu i emotivnější vystoupení, jsem rád, že pan ministr Kalousek vydržel naslouchat, je vidět, že jsem ho svým projevem zaujal a doufám, že i mnohé z vás. A nezbývá mi nic jiného, než navrhnout zamítnutí tohoto návrhu zákona, stejně tak jako těch dalších dvou zákonů, které s tím souvisí, protože jedno bez druhého být nemůže, a slibuji, že už k těm dalším nebudu vystupovat, protože myslím si, že vše, co mělo být, bylo řečeno, a věřím, že možná se najde vůle i v Poslanecké sněmovně, aby tento náš, myslím si, že záslužný krok Senátu, následoval.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. O slovo požádal pan ministr a poté s přednostním právem paní senátorka Paukrtová. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Opravdu pouze faktickou připomínku. Já jsem totiž skutečně, pane místopředsedo Škromachu,velmi pozorně poslouchal váš projev s předsevzetím, že zkusím bod po bodu vyvrátit jeden váš demagogický argument po druhém. Nicméně mluvil jste natolik dlouho, že já bych musel mluvit úplně stejně dlouho, a vážím si vašeho usnesení, že budeme dnes jednat až do vyčerpání našich bodů, tak já to zkusím zkratkou na jednom demonstrativním případu, abych vás nezdržoval.

Vy jste řekl, že většina poslanců za Top 09, starostů a nezávislých, jsou bývalí členové KDU-ČSL. To jste řekl. To je na záznamu. Dovolte informaci, která není nijak podstatná, že bývalých členů KDU-ČSL je 7 v klubu, který má 41 členů. Ano, já respektuji váš názor, že 7 ze 41 je většina. Já respektuji skutečnost, že Senát v tomto složení si to může odhlasovat. Senát Parlamentu ČR se usnáší hlasy sociální demokracie na tom, že 7 ze 41 je většina. A bude to jistě platné usnesení.

Nicméně těžko se na základě takových počtů, které předvádíte, domluvíme, protože úplně stejné počty a argumenty jste předvedl ve všech ostatních oblastech. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení a v této chvíli s přednostním právem paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já se velice omlouvám, ale nemůžu nereagovat na pana místopředsedu Škromacha. Já jsem si všimla, že za poslední rok se tady situace poměrně hodně změnila. Už jednou jsem z tohoto místa říkala, že vždycky postoj velkých politických klubů vůči těm malým politickým klubům je tvrdá zkouška demokracie. To se tady ukazuje stále a pořád.

Já bych ráda řekla, že Hnutí starostů a nezávislých nejsou takzvaní starostové, je to prostě normální hnutí jako normální politická strana. Většina našeho klubu je jejich členy. Nevidím žádný důvod, proč pan místopředseda Škromach nás tímto způsobem informuje. A ta skutečnost, že třeba já nevykonávám funkci místostarostky, tak to nečiním proto, že bych to nestačila, a jsem stále členkou městské rady a zastupitelstva už 20 let a stejně tak ostatní členové Hnutí starostů a nezávislých sdružují velké množství starostů poměrně malých obcí i těch větších obcí. A promiňte mi mou smělost, ale já se opravdu vážně ohrazuji proti tomu, aby byli nazýváni takzvanými starosty.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli ještě s přednostním právem pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já se omlouvám, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Je dobré, když tady vedeme diskuzi vlastně o něčem, co vůbec nesouvisí s tím, co projednáváme. A myslím si, že pan ministr nepřesně specifikoval moje slova. Ale to není důležité. Myslím si, že je dobré, že má spočítáno, kolik lidovců je v TOP 09. A s těmi starosty, paní předsedkyně, omlouvám se, prostřednictvím řídícího. Bylo to jen naznačeno tím, že všechny politické strany mají významně mnoho starostů a místostarostů na různých úrovních, ať v městech nebo obcích, ale ve svém názvu nezdůrazňují to, že jsou jedinou stranou, která zastupuje starosty. O to mi šlo, nicméně to jsem chtěl vysvětlit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a v této chvíli je přihlášen do rozpravy pan senátor Luděk Sefzig . Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Začnu několika úvahami, dvěma klíčovými slovy. Tím prvním považuji rozhodnutí Ústavního soudu, které nás, zejména nás ústavodárce nebo lidi, kteří se zabývají Ústavou, má být velmi silným pokynem k tomu, abychom něco tady s naším důchodovým systémem dělali, to znamená, abychom skutečně zohlednili zásluhovost. Já tomu návrhu zákona nerozumím jinak, než že v době, kdy bohužel je ten systém vyčerpán, se reaguje 2 % na vyvedení z tohoto systému. Věřím tomu, že v případě, že by systém byl lehce přebytkový, protože když by byl hodně přebytkový, tak bych se velmi zajímal o to, aby peníze, které v něm jsou uloženy, neztrácely svoji hodnotu. A to bude druhé klíčové slovo. A v tom vyrovnaném rozpočtu je riziko inflace nula. A já věřím tomu, že kdyby rozpočet byl vyrovnaný nebo lehce přebytkový, že by ministerstvo bylo odvážnější a že by vyvedlo mimo tento systém větší procento tak, aby zásluhovost pro střadatele byla daleko výraznější, adresnější, protože to má nesmírně silný výchovný účinek.

Rozumím také návrhu kolegy Miloše Vystrčila, který zde jasně upozornil na to, že by bylo vhodné, aby v důchodovém systému byla také větší generační solidarita dětí se svými rodiči. Myslím, že tento princip by tam měl být zohledněn také. To, že jsou 2 % jakožto motivace k tomu, aby lidé si ještě přispořili do důchodu, já považuji za naprosto přirozené a říkám, spíše bych očekával větší to procento, ale budiž, ten systém je vyčerpaný a mezigenerační solidarita tady být má, toho průběhového systému být zachována má. 2 % považuji v současné době za přiměřené číslo.

Tím druhým klíčovým slovem je snaha o uchování hodnoty peněz. To už je záležitost, která není tak jednoduchá, a v každém systému, ve kterém spoříte na mnoho let dopředu, na desetiletí dopředu, tak musíte mít jasné odborné procesy k tomu, aby byl zachována hodnota peněz. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je logické, že to Česká národní banka dělat nemůže, protože by byla ve střetu zájmů. Těžko to může dělat nějaké ministerstvo. Myslím si, že tím dobrým orgánem jsou skutečně fondy, které to dělají, ať je nazývají kolegové jakkoliv, ať je nazývají – téměř je kriminalizují a dávají jim už do vínku, kdy vznikají, snahy o podvod, o tunel. To se mi samozřejmě také nelíbí.

V souvislosti s tím chci upozornit na moji zkušenost. Samozřejmě, kdybych měl já osobní zkušenost a řada z vás, řada občanů zkušenost s fondy, které dlouhodobě hospodaří, pozitivní, protože my už dnes se můžeme na stáří připozajistit tím, že můžeme dát část svých mzdových prostředků do různých fondů, nemusí to být penzijní fondy. Já sám jsem takovému pokušení podlehl, před zhruba pěti lety jsem zainvestoval velice opatrně malou část peněz postupně. Nejdříve do zajištěných fondů, později i do podílových otevřených fondů a vyzkoušel jsem tu zkušenost. Bohužel ta zkušenost a investoval jsem na doporučení bankéřů, bankovního úředníka, u Komerční banky, u které jsem měl už asi pět let svůj účet. S jejími službami jsem byl spokojený, na jejich doporučení jsem vyzkoušel pět fondů. A k mému překvapení po těch zhruba pěti letech jsem došel k závěru, že ani v jednom tom fondu, ani v tom dluhopisovém, v tom nejjistějším, mi ten fond nebyl schopen navrátit investici ani inflaci.

Je to zjištění, které je velice závažné a já věřím tomu, že kdybychom měli opačnou zkušenost, že v tom důchodovém fondu mi zajistí alespoň inflaci a v těch riskantnějších fondech – protože krize na to nemá samozřejmě vliv, proto to dáváme do fondů, protože fondy mohou obchodovat ráno i večer, mohou dávat, a naopak ve velkém rozhození, ve velké nejistotě a velkých pohybech na fondech, tak naopak může u fondů docházet k velkým ziskům, proto ty fondy vznikají.

Argumenty kolegů, kteří s těmito fondy pracují a kteří je obhospodařují, že v době krize fondy zákonitě ztrácejí, jsou samozřejmě velmi špatnými argumenty, protože naopak v době krize, kdy dochází k velké volatilitě, tak mají tyto fondy ochránit prostředky, rozhodně tam nemají být ztráty větší než 10 – 20 %. Bohužel, k takové ztrátě u toho posledního otevřeného fondu došlo.

Já si myslím, že toto je přesně námět pro analytické oddělení ministerstva financí. Stejně tak je to námět pro Českou národní banku, aby se hlouběji zabývala fondy, které pracují s penězi, zdali nedochází – protože tyto fondy mohou obchodovat, vytvářet i další fondy - zdali nedochází k odlivu peněz do jiných fondů, které by mohly být ziskové, které už nejsou tak otevřené a mají třeba i uzavřené své podílníky. Velice by mě to zajímalo. Já určitě využiji dalších příležitostí, jak se na takovou věc zeptat. A budu to směřovat ministrovi financí, jestli se jeho analytické oddělení této věci věnuje. Protože pokud by dokázalo zajistit, že tyto fondy nevyvádějí zisky jinam, mimo základní fondy, a pokud by řada občanů zjistila, že ty fondy skutečně ochrání jejich prostředky, tak pak ta snaha o důvěru v tento systém důchodového zajištění by dramaticky vzrostla. Byla by tak velká, jako jsme viděli, kdy tam lidé upisovali peníze do dluhopisového fondu. To si myslím, že byla úplně nejlepší propagace. Propagace k tomu, aby tento nový penzijní fond vznikl, který vyvádí 2 % z průběžného systému, což si myslím, že není mnoho. Je to sice nepříjemné pro někoho, ale je to myslím si poměrně vhodné k tomu, že aspoň nějaká zásluhovost je zajištěna. Ta zásluhovost netkví v tom, že tam přispívají lidé, ale v tom, že toto vyvedení je předmětem dědického řízení, že to nezůstává na účtech těch lidí, kteří spoří. Já si myslím, že to je skutečně minimum pro zásluhovost můžeme udělat. Já skutečně s tímto problém nemám.

S čím mám velký problém, a to bych tedy reagoval na slova, která zazněla v té dnešní diskuzi z úst nejpovolanějších zákonodárců, a to, že by měla být zavedena trestní zodpovědnost pro legislativní činnost. Dokonce byla úvaha a slovo o nekalém úmyslu. To nás skutečně zavádí do nejhlubších totalit. Chraňme se před tím. My jsme za legislativní činnost zodpovědní našim voličům a oni nám to spočítají ve volbách, nepochybně. Pokud zavedeme trestní zodpovědnost i za legislativní činnost, tak vám říkám, to je nejlepší nástroj k vyřizování si politických ambicí a politických účtů. To tady bylo přece dávno v minulosti. Nejlepší způsob, jak odstranit svého politického protivníka, je jej kriminalizovat. A já vás, pánové, kteří to chtějí, varuji před tím – první řadě odstraníme svého politického protivníka, ale v druhé řadě odstraníme nepohodlné lidi ze svých politických stran. Také jsme to tady zažili, vzpomeňme si na procesy, které tady probíhaly v 50. letech, tehdy ze začátku s oddanými komunisty, kteří pak byli dokonce i potrestáni tím nejvyšším trestem.

To je dovětek. Ještě mě zajímá, mám otázku na pana ministra, jestli by nám mohl potvrdit anebo vyvrátit a říci důvody, proč nedošlo k politické dohodě i s opozicí. Myslím si, že to je docela důležitá otázka. Je skutečně zapotřebí ve věcích důchodů jednat i s opozicí. Jestli to nebylo třeba proto, že opozice si vytvořila podmínky vstupu do diskuze a pak v podstatě se nechtěla té diskuze zúčastnit. I taková možnost se nám v minulosti stala.

A poslední poznámku. Promiňte, že jsem byl tak dlouhý, ale považuji ji za nesmírně důležitou. Je to poznámka k vystoupení kolegy Čunka, který k tomu, aby svůj správní závěr – použil podle mého způsobu myšlení nesprávný argument, a to, že na důchody by nám měli vydělávat dnes migranti, kteří jsou schopni práce, protože naše populace stárne. Toto už vyvrátila právě zmíněná Bezděkova komise, která jasně dokázala – není to problém, je to i pochopitelné, je to i statisticky odůvodnitelné – že pokud připustíme pracovní migraci, tak ten problém nevyřeší. Jen ho oddálí. Oddálí ho o jednu generaci, ale za další generaci vznikne ten problém ještě daleko větší, protože bude muset obhospodařovat větší procento těch, kteří si budou nárokovat důchod a dožijí se důchodového věku. To je hluboký omyl. Je to jeden z velmi důležitých závěrů. Migrace, ani ta pracovní migrace, prosím, neřeší žádný problém se zabezpečením průběžného systému důchodového zabezpečení. Já vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Mám tři poznámky. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych se obrátil na pana místopředsedu Škromacha, který řekl, že senátoři za TOP 09 a takzvaně starosty mají potíže se zdůvodňováním zákonů, které sem z vlády přicházejí. Není tomu tak. Nemáme s tím potíže, a to z toho důvodu, že v našem klubu jsou lidé přemýšliví a nehlasují pod knutou práskajícího biče nějaké strany. To je první poznámka.

Druhá poznámka se týká právě onoho názvu takzvaní "starostové a nezávislí". Myslím, že to právě vyjadřuje ten způsob argumentace, který se tady u nás často objevuje. Já například bych si – prostřednictvím pana předsedajícího – pane Škromachu, nikdy nedovolil říct, že tady na tomto křídle sedí takzvaná sociální demokracie.

A konečně třetí bod, který bych chtěl říci, dovolím si navrhnout, abychom zákon o důchodovém spoření schválili ve znění nám postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Předpokládám, že pan místopředseda poslouchal, takže mu nemusím tu větu překládat. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, řeknu jen několik málo poznámek, protože diskuze byla poměrně dlouhá. Byla zde řada argumentů a některé z nich byly neúplné. Například jeden z nich uvedu. Pan senátor Štěch řekl, že česká úroveň výdajů na důchody je ve srovnání s Evropskou unií nebo s evropskými státy nízká. U nás je to 9 % HDP, v Unii je to 12,5 % HDP. Bezděkova komise to ve své zprávě uvádí tehdy 2005 – v roce 2005 to bylo 8 ku 11 % HDP v neprospěch ČR. Ale problém je v tom, že tyto věci bez dalšího nelze srovnávat. Zaprvé stávající úroveň náhrad zaměstnanců, mzdu i platy i pojistné, povinné pojistné, placené zaměstnavatelem jsou nižší jako podíl HDP než v Evropě, takže jsou i nižší odvody a nižší příjmy z důchodů. To zaprvé.

Dále na rozdíl od důchodového systému v EU nebo ve státech EU se v ČR starobní důchody prakticky nezdaňují. Ve vyspělých státech je běžný princip, že pojistné je sice odečitatelnou položkou od základu daně z příjmu, ale vyplacený důchod obvykle podléhá zdanění. Takže pozor na takovéto zjednodušující argumenty, které pak mohou vyvolávat dojmy jakéhosi dramatu.

Další už nebudu zmiňovat, jsme tady dost dlouho. Jenom bych chtěl zmínit návrh pana Štěcha, respektive jeho vizi, jak by se měl důchodový systém vyvíjet. Cílem je podle jeho slov modernizace a udržování průběžného systému. Já si myslím, že jste asi všichni četli závěry Bezděkovy komise, minimálně té, kde byly všechny strany společně zaangažovány, a výsledky jsou jasné. Stávající systém díky demografickým změnám, díky delší době dožití atd., prostě povede k narůstajícímu deficitu. Pro ty, kdo mají rádi slovo udržitelnost , tak povede k neudržitelnému stavu, nebo nebude udržitelný a nezachrání ho ani žádné parametrické změny, ani zvýšení odchodu do důchodu, ani změna náhradového poměru. To z té zprávy jasně vyplývá.

Tyto změny mají své limity, nemůžete chodit do důchodu v 80 letech třeba. Nebo nemůžete zvedat daně příliš. Tím by se asi změnila situace v hospodářství.

Takže závěr, já jsem vděčný, že vláda konečně přistoupila, že nějaká vláda se rozhodla přistoupit k reformě daňového systému, protože byť je tam kapitálový systém pojištění, tak ten vždycky dává šanci, že ten kapitál se zhodnotí. Kdežto u toho systému průběžného, tam je jasná vize, že skončí špatně. A pokud jde o kapitálové fondy a výhrady k tomu, že nedojde k valorizaci nebo že se nezhodnotí prostředky – to závisí na fondu, který si daný pojištěnec zvolí. Samozřejmě u rizikových fondů ta jistota není, ale u jiných fondů je jistota minimální náhrady jako u stávajícího stavu, jako u průběžného systému. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, co nám vlastně vadí? Zaprvé je to obava z toho, že fondy nejsou bezpečné. My i občané mají velmi smutné zkušenosti s kuponovou privatizací, s fondy typu Koženého a jinými pofidérními fondy. Připojištění fondů už není. Zadruhé, co nám vadí, jsou zbytečné náklady, protože ty peníze se dávají soukromým fondům, a ty si samozřejmě z té části uloupnou určitý perníček na svoji činnost. Domníváme se, že lépe by bylo, aby se posílily funkce státu, to financování státu, které zabezpečuje důchody. A zatřetí se domnívám, že to je i otázka posílení státu jako takového a jeho finanční zdravosti.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Takže rozpravu končím. Pane ministře, doufám, že vystoupíte a vyjádříte se k rozpravě.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Chci za rozpravu poděkovat. Opakovala celou řadu mýtů, a ne úplně pochopených skutečností. Na druhou stranu bez takovýchto rozprav není možné dobrat se konečného výsledku.

Poděkuji zejména panu senátoru Drymlovi, protože on to v zásadě shrnul, hlavní námitky. Já bych si dovolil zareagovat zejména odpověďmi na připomínky pana senátora Drymla.

Za prvé. Fondy nejsou bezpečné. No, Koženého fondy ani podílové fondy, dokonce ani současné fondy penzijního připojištění nejsou chráněny tak, jako budou vklady klientů v penzijních společnostech a fondech v té materii, kterou máte schválit. Za prvé, říkám, jsou tam zásady obezřetného financování pro jednotlivé typy investičních strategií. Ale především je tam to, co nebylo nikdy v podílových fondech a co dnes není ani v onom dnes již léta fungujícím třetím pilíři, že vklady klientů nejsou předmětem konkurzní podstaty. To je to klíčové. Když fond zkrachuje, z vkladů klientů, z těch aktiv, nelze krýt závazky akcionářů té společnosti. Samozřejmě, že neexistuje investování bez rizika. Samozřejmě, že když se investor rozhodne pro investování zvlášť v onom dynamickém fondu, tak může své vklady sice hodně zhodnotit, ale také se mu může stát, že dostane méně než jistinu. Ale to jeho aktivum mu nikdo nesebere.

Já se tady dovolím zeptat. Kde kritici tohoto přístupu berou odvahu v tvrzení, že z průběžného systému vždy dostanu to svoje a více. Země, které se neodhodlaly k nezbytným reformám, tak prostě jejich politické reprezentace, naposledy pravice a levice se musely vzít za ruce, předstoupit před svou veřejnost a říct – milí důchodci, vaše důchody půjdou nominálně (nikoliv reálně) o 15 % dolů. Nic jiného nám nezbývá. Jinak nedostanete žádné důchody.

Neexistuje budoucnost bez rizika.

Ani ve státním průběžném pilíři. Ani v kapitálovém pilíři. A je rozumné ta rizika rozkládat.

Za prvé, že peníze vyvedeme z penzijního systému. Nikdo odnikud nic nevyvádí.

Prosím, do penzijního systému patří druhý pilíř úplně stejně jako první. Jestliže 28 % jsou povinné odvody, a já se mohu rozhodnout jestli 28 % nechám v prvním pilíři, a nebo tam dám pouze 25 %, ale tři plus dva musím dát do toho druhého, tak 28 % každého z nás, ať už se rozhodne jak chce, zůstává v penzijním systému – posíleno o 2 % z těch, kteří se rozhodnou pro druhý pilíř.

Je prostě lživé tvrzení, že někdo vyvádí nějaké peníze z penzijního systému. Pouze diverzifikujeme jednotlivého instrumenty penzijního systému. A to, prosím, abychom si toho byli vědomi.

Že peníze dáváme soukromým penzijním fondům, to už, prosím pěkně, ve vší úctě, je naprostý nesmysl.

Nikdo fondům nedává žádné peníze. Fondy jsou pověřeny správou veřejných prostředků. Protože prostředky, byť k nim má vlastnické právo klient, zůstávají až do okamžiku, než je začíná čerpat jako svůj důchod, prostředky veřejnými. Fondy je spravuji. Rozhodně jim nepatří. A tak je na tom postavena celá legislativa.

Respektuji zásadní odpor proti změně tohoto systému. Co nemohu respektovat, je matení pojmů a obelhávání veřejnosti. Znovu opakuji, že nikdo nic nevyvádí z penzijního systému a nikdo nedává ani korunu penzijním fondům. Pouze je pověřujeme správou veřejných prostředků! A toto je pravda! Ne vaše lži!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní se ptám zpravodajky výboru pro zdravotnictví paní senátorky Boženy Sekaninové, jestli chce vystoupit. Nechce. Zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý? Také ne. A tak má slovo zpravodaj garančního výboru pan senátor Petr Šilar.

 

Senátor Petr Šilar:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych jenom konstatoval na závěr rozpravy, že vystoupilo 11 senátorek a senátorů, z toho dva dvakrát a třikrát vystoupil pan ministr financí Kalousek.

Zazněly během rozpravy návrhy – schválit; a zazněly třikrát; dvakrát z v ÚPV a z VHZD návrh – zamítnout; a také dvakrát zamítnout – z rozpravy.

Tolik ke shrnutí debaty k tomuto zákonu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Budeme hlasovat podle jednacího řádu. Nejprve o návrhu – schválit. Takže znělku, a budeme pak hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu – schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 66 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 19, proti 40. Návrh zamítnut.

Nyní zahajuji hlasování o návrhu – zamítnout tento návrh zákona. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 67 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 43, proti 18. Návrh byl schválen.

Nyní musíme určit senátory, kteří v Poslanecké sněmovně budou naše zamítavé stanovisko odůvodňovat. Navrhuji, aby to byl pan senátor Petr Šilar a senátorka Božena Sekaninová. Oba souhlasí.

Budeme o tom hlasovat. Kdo je pro tyto dva naše zpravodaje, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 68 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 56, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Jsme u dalšího bodu, a to je

 

Návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření

Tisk č. 191

Máme to jako tisk č. 191. Uvede nám ho opět pan ministr Miroslav Kalousek. Máte slovo, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové, tento bod je logickým pokračováním bodu předcházejícího, neboť se jedná o ucelenou penzijní reformu. To znamená, onen, chcete-li, třetí pilíř nebo dnes nějakým způsobem fungující systém penzijního připojištění je potřeba vhodným způsobem transformovat. Jak z důvodu toho, aby se jeho účastníci mohli účastnit i druhého pilíře, budou-li chtít, tak i z hlediska toho, aby i v tomto systému nebo v tomto pilíři celkového penzijního systému byly dostatečně ochráněny vklady a aktiva klientů, což v současné chvíli stále ještě nejsou.

To znamená, hlavní bod, který si tady dovolím zdůraznit, je, že i zde v tomto pilíři penzijního systému dojde k důslednému oddělení majetku akcionářů od aktiv klientů s tím, že aktiva klientů nemohou být předmětem konkurzní podstaty. To je asi ta nejdůležitější pojistka.

Samozřejmě, že nelze přesvědčovat všechny klienty stávajícího mechanismu, aby přestoupili do transformovaných společností, tedy navrhujeme mechanismus, kdy stávající systém bude uzavřen; kdo bude chtít přestoupit do nově transformovaných společností, které dodatečnou licencí budou mít právo poskytovat služby nejenom ve třetím, ale i ve druhém pilíři, tak může; kdo bude chtít zůstat ve stávajícím systému, aniž by cokoliv měnil na svých podmínkách, může zůstat, ale nové smlouvy ve starém systému už nebude možné uzavírat, ten bude opouzdřen. To je otázka tohoto transformačního projektu a vždy bude záležet na volbě klienta, pro co se rozhodne.

Penzijní společnost pak v tomto pilíři bude mít ze zákona povinnost vytvořit pouze jeden konzervativní účastnický fond, nikoliv 4 fondy, jako v pilíři druhém, a v ostatních pravidlech pro investování majetku ji zákon nebude omezovat.

Navrhli jsme i změnu stávajícího státního příspěvku, a to tak, aby motivoval pokud možno k vyšším úložkám, než je stávajících 500 korun, které samozřejmě nemohou nikterak stačit na zajištění na stáří. V zásadě se dá říct, že tento stávající pilíř penzijního systému funguje velmi dobře jako spoření, kde si občané chodí pro státní příspěvek. Určitě zcela selhal jako nějaké důsledné zajištění na vlastní stáří. Spíš bych řekl, že je to masivní ucházení se o státní příspěvek než spoření na vlastní stáří. Snažíme se tedy tady zvýšit motivaci k vyšší úložkám, a to tak, že minimální státní příspěvek bude 90 korun za předpokladu, že si klient bude spořit alespoň 300 korun, nicméně maximum 230 korun je možné obdržet pouze v případě, že úložka bude tisíc korun měsíčně. To jsou asi základní změny a parametry tohoto transformovaného třetího pilíře. Já děkuji za diskusi, jistě štěpnou, která mě čeká, a dovolím si poprosit o schválení této předlohy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nepřijal usnesení, záznam máme jako tisk 191/1, zpravodajem je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého prosím o vystoupení.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, nový zákon má reformovat dosavadní penzijní připojení se státním příspěvkem založené ve všech směrech na dobrovolném rozhodnutí účastníka. Tento nový návrh má přetransformovat tzv. třetí pilíř důchodového systému. V návaznosti na odborné diskuse bylo rozhodnuto reformovat tzv. třetí pilíř důchodového systému tak, že se umožní vznik nových penzijních společností a nabídne se nový dobrovolný finanční produkt, který by umožnil občanům spoření na stáří podle individuálně zvolené penzijní strategie. Navržená úprava počítá s tím, že dojde k uzavření systému penzijního připojištění se státním příspěvkem. V důsledku toho nebude možné uzavírat nové smlouvy na základě zákona o penzijním připojištění a jeho stávajícím účastníkům se umožňuje na principu dobrovolnosti přechod do doplňkového penzijního spoření. Bude záležet výhradně na účastníkovi, jestli se rozhodne přejít do nového systému doplňkového penzijního spoření, nebo zůstane v dosavadním, byť transformovaném systému. Na přechod do nového systému doplňkového penzijního připojištění budou platit stejná pravidla jako na převod prostředků ve stávajícím systému penzijního připojištění. Přechod ze systému penzijního připojištění do nového doplňkového systému spoření bude státem regulován.

Na jedné straně účastník na základě návrhu zákona bude do určité míry zbaven rizika spojeného s neodděleným majetkem penzijních fondů, čímž by se naplnil i cíl postoupeného zákona, na druhé straně z těchto důvodů a pro zlepšení kontroly čerpání a event. vracení příspěvků nebude dovoleno být současně účastníkem systému penzijního připojištění u transformovaného fondu, i doplňkového penzijního spoření, s výjimkou situace, kdy účastníkovi penzijního připojištění by byla již vyplácena dávka. Navrhuje se, aby účastníkovi státní příspěvek náležel pouze na jednu smlouvu o doplňkovém penzijním spoření. Tak, jako je tomu v penzijním připojištění, bude možné přerušit placení příspěvků a v tom období při splnění podmínek zákona bude možné uzavřít další smlouvu o doplňkovém penzijním spoření u jiné penzijní společnosti. Rovněž se navrhuje úprava, podle které lze odložit placení příspěvků, jako je tomu u penzijního připojištění. Podle návrhu účastníkovi bude moci na doplňkové penzijní spoření přispívat jeho zaměstnavatel. Každý účastník bude mít u penzijní společnosti zřízen osobní penzijní účet, na kterém by se měly evidovat jeho platby, zrovna tak event. platby zaměstnavatele a příspěvek poskytnutý státem. Na účastnickém účtu se budou zapisovat i penzijní jednotky jednotlivých účastnických fondů. Účastníkovi podle návrhu bude penzijní společnost vyplácet penze na dobu určenou jednorázové vyrovnání a odbytné, a to odprodejem adekvátní části majetku z portfolia účastnického fondu, který odpovídá hodnotě příslušného počtu penzijních jednotek evidovaných na penzijním účtu účastníka. V důsledku toho výše vyplácené penze může v čase kolísat. Je zřejmé, že účastník v tomto ohledu ponese riziko z investování, protože bude docházet k přirozenému kolísání hodnoty jeho prostředků.

Do systému budou zapojeny i životní pojišťovny, a tím se umožní výplaty doživotních penzí nebo penzí s pevně stanovenou dobou výplaty a pevně stanovenou výší, tj. penzí, kde jsou zahrnuta pojistná rizika. Výběr životní pojišťovny u tohoto druhu dávky z doplněného penzijního spoření bude plně záviset na rozhodnutí účastníka. Návrh zákona předpokládá, že bude možné některé z dávek kombinovat.

Já bych vás rád seznámil se stanoviskem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který na svém jednání 13. schůze konané 5. října k návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit předložený návrh zákona z 9 přítomných senátorů hlasovali 3 pro, 1 proti a 5 se zdrželo. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dále tento návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máme jako tisk 191/2, zpravodajem je pan senátor Miloš Malý, který má slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ústavně-právní výbor projednal návrh tohoto zákona na své 25. schůzi a přijal usnesení číslo 112, s jehož obsahem vás za chvilku seznámím. Tyto zákony, které v současné době projednáváme, navazují bezproblémově jeden na druhý. Samozřejmě bavíme se o tom, že je třeba zreformovat stávající systém. Tento stávající systém funguje bez nějakých vážných závad. Jsem účastníkem, jak jsem už avizoval, tohoto spoření a nevidím v tom žádné problémy. Je tam jedna stoprocentní jistota, a to, že majetek není odpojen a není rozdělen na dvě části. To znamená, že správce těchto fondů a vlastník s nimi nakládá jako s vlastními, tudíž s náležitou opatrností. A má ještě jednu nevýhodu tento správce, že v případě, že by nevytvořil zisk nebo šel by do červených čísel, tak musí rozdíl doplatit.

Pan ministr říká, že věci by měly být tržní, ale doba, kdy krachovaly fondy, už je daleko za námi. Víme, že krachovaly banky. Banky jsme sanovali, takže tady žádný problém nehrozí. Většina fondů patří pod banky, tudíž, jak řekl pan ministr, banky jsou zdravé; já tomu věřím také, takže není důvod tento systém revidovat, zakonzervovat stávající smlouvy a vytvořit nové, protože z toho nám vznikne tento následující postup: V okamžiku, kdy oddělíme majetky, vznikne majetek fondu jako takového a majetek střadatelů, tudíž správce bude nakládat s fondem, který má jakoby se svěřenými prostředky. Když se podíváte na graf, jak se fondům zatím dařilo, tak v letech devadesátých byl roční výdělek fondů kolem 9, ti nejlepší měli 10 %. V současné době, protože jsme v tržním prostředí, se dostáváme do situace, že už se velmi těžce investuje a výdělky nejsou tak vysoké. To znamená, nejlepší fond má zhruba 3 % výdělku za rok, ten nejhorší byl ve ztrátě, samozřejmě doplatil, takže byl na nule a průměrná ziskovost těchto fondů je mezi 1,6-1,7 a ten nejlepší, jak jsem říkal, má 3 %. Když se podíváte, jakou máme roční inflaci, tak roční inflace se pohybuje do 2 %. To znamená, že horší fond nám neudržel ani množství peněz, které jsme tam vložili, dobrý fond nám vydělal zhruba 1 %. Ale jsou to peníze, které máme odloženy bokem na přilepšení k důchodu, což samozřejmě považuji, že pokud se alespoň udrží neznehodnocená úložka za dobré.

V okamžiku, kdy dojde, jak jsem řekl, k oddělení, tak se bude investovat a může se také stát, že se nepodaří dobře zainvestovat a půjdou do ztráty. Takže tyto ztráty ponesou na 100 % klienti. Pokud zanikne fond jako takový, myslím ta oddělená část, to znamená, pokud by šel do likvidace fond, tak zbytek přejde samozřejmě k druhému, ke zdravému fondu, ale už přijde zbytek, který tam zůstane po tom špatném investování, což se v tomto systému, který existuje, samozřejmě stát nemůže, protože, jak jsem řekl na začátku, většina těchto fondů patří k silným bankám a ty by nepřipustily díky poškození svého dobrého jména, aby jim zkrachoval fond. To by v podstatě banky nepřežily.

Teď vás seznámím se 112. usnesením ústavně-právního výboru k návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření. Je to k tisku číslo 191. Výbor: 1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednávání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Návrh projednal také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Nepřijal usnesení, záznam z jednání máme jako tisk 191/3 a zpravodajkou je paní senátorka Dagmar Terelmešová, která má slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, jak už bylo řečeno, jde o nový zákon, který úzce souvisí s návrhem zákona – senátní tisk 192. Většina předložené materie je věnována fungování, vzniku a zajištění penzijních společností a spravovaných fondů.

Důležitá byla tady zmínka, která zazněla od mého předřečníka, že vlastně díky tomu, že účastníci se účastní na penzijním účtu a v důsledku toho může kolísat vyplácená penze v čase. Je to tím, že vlastně účastník ponese celé riziko z investování.

Já bych chtěla ještě zmínit to, co tu nezaznělo, a to je legislativní proces. Vláda předložila návrh zákona dne 30. června 2011 Poslanecké sněmovně. Návrh byl přikázán rozpočtovému výboru, který Poslanecké sněmovně doporučil schválit návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Výbor pro sociální politiku, kterému byl návrh též přikázán, nepřijal žádné usnesení, pouze konstatoval, že výbor nebyl informován o nutných úpravách ze strany předkladatele a ukončil projednávání tisku bez stanoviska. Změny Poslanecké sněmovny jsou přílohou materiálů, které jsme dostali, a je jich celkem 11. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své mimořádné 22. schůzi dne 9. září 2011. Jak již bylo řečeno panem předsedajícím, k tomuto návrhu výbor pro zdravotnictví a sociální politiku nepřijal žádné usnesení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní kolegyně. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby se Senát nezabýval tímto zákonem. Nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Adolf Jílek se přihlásil. Pan ministr má samozřejmě přednost, takže máte šanci.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já se omlouvám panu senátoru Jílkovi, ale já se teď nechci schovávat za závěrečné slovo, protože doufám, že třeba odpověď na svoji otázku se dozvím v obecné rozpravě. Já jsem teď po vyslechnutí zpravodajských zpráv již poněkolikáté dnešního dne propadl nejistotě, že nejsem dostatečně argumentačně flexibilní, nebo že nejsem dostatečně argumentačně vybaven, nebo že nejsem schopen porozumět některým argumentům. My jsme v předcházejícím bodě vedli velmi živou diskusi, kde jsem se snažil vyvrátit kritiku, že dáváme nějaké peníze penzijním fondům – vyvádíte, dáváte, privatizujete, dáváte jim to. A já jsem se snažil ze všech sil argumentovat, že nic takového se neděje, že je důsledně oddělen majetek akcionářů od aktiv klientů, že soukromé fondy budou pověřeny správou, ale že se k tomu nesmějí chovat jako k vlastnímu majetku a také to nikdy jako vlastní majetek nemohou použít. Domníval jsem se, že jsem to vyargumenoval! Ten samý princip v zájmu klienta a ochrany jeho majetku navrhujeme do třetího pilíře. Říkáme: ano, musí skončit chvíle, kdy klienti spoří své prostředky u soukromých fondů a dávají jim své peníze, aby se k nim chovali jako k vlastním. Nechceme, aby jim je dávali, nechceme, aby byly jejich, nechceme jejich privatizaci! Chceme, aby jim to ty fondy spravovaly! A po vyslechnutí zpravodajské zprávy pana senátora Miloše Malého mám pocit, že teď se role úplně obrátily. Takže vy přicházíte a říkáte: ne, my nechceme, aby to fondy spravovaly! My chceme, aby jim to patřilo! Nechte to tak, jak to je! Neoddělujte to! Upřímně řečeno, přiznám se, že nevím, co chcete. Obávám se však, že to nevíte ani vy!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti místopředseda Zdeněk Škromach má slovo. Pan kolega Jílek se klidně může posadit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, já mám jenom velmi krátký dotaz a chtěl bych slyšet tady na mikrofon ujištění, že tyto změny, které jsou navrženy – uzavření fondů atd., že nepovedou do budoucna například k některým arbitrážím nebo sportům o náhradu ohledně zmařené investice v ČR, protože i takové signály se objevily, a určitě bodré a rozhodné slovo ministra financí by mě uklidnilo, i spoustu občanů.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan ministr opět vstupuje.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Děkuji i za tu odpověď, protože teď jsem konečně pochopil, oč vám jde a čí zájmy hájíte. Ano, mohu vás ujistit, že nehrozí žádné arbitráže.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Adolf Jílek má slovo.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že v předcházejícím bodě jsme se hodně vypovídali, myslím si, že ty body souvisí, ale je potřeba každý ovšem hlasovat zvlášť, tak navrhuji, abychom tento tisk schválili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Návrh zazněl. Slovo má pan senátor Pavel Trpák.

Senátor Pavel Trpák:  Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám jenom dvě krátké poznámky. Jedna je technická a týká se předchozího hlasování – návrh zákona o důchodovém spoření schválit, kde jsem se dopustil chyby. Hlasoval jsem fyzicky pro zamítnutí, ale zmáčkl jsem tlačítko ANO, takže jenom pro steno, že jsem se v tomto smyslu dopustil nepřesnosti. Sebekriticky dodávám nebo citoval bych klasika, že takováto politováníhodná událost se stává maximálně dvakrát za deset let. To je první poznámka.

A druhá poznámka, týká se už tohoto návrhu zákona, dávám návrh na zamítnutí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Tento návrh zazněl už z jednoho výboru a slovo má předseda Senátu Milan Štěch s právem přednosti.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, samozřejmě pan ministr Kalousek je skutečně mistr v tom vytahovat z věcí určité části a stavět je proti sobě, je zkušený politik, ale aby bylo zcela jasně rozuměno a velmi lapidárně: Druhý pilíř není zaměstnavatelsko-zaměstnaneckým připojištěním západního typu, druhý pilíř poté, co upravíte třetí pilíř, budou prakticky skoro shodné. Bude to velmi podobný produkt se stejnými riziky, ale problém je v tom, že já patřím k těm lidem, kteří prostě dneska nevěří zcela úplně vzhledem k vývoji, jaký je, že peníze jsou kdekoliv bezpečné. Podle mě bezpečné jsou peníze, když je střecha nad hlavou, to znamená v bydlení, aby měli lidé, kde bydlet, aby měli práci, možná, že některé komodity jako je zlato a další. Ale s tím umí nakládat jenom určitá skupina lidí a také na to má peníze.

A to, co my zaplatíme v riziku za vytvoření druhého pilíře, prostě nestojí za to! Stojí za to dneska, kde se lidem poměrně špatně žije, jim skokově zvyšovat DPH? A ať dá hlavu na špalek ten, kdo může říci, že peníze za 20 za 30 let tam budou! To přece nikdo neví! To není pravda! To není o tom, jestli je oddělený, nebo není! Samozřejmě oddělení peněz znamená, že tak snadno s nimi nemůžou hospodařit, ale na druhou stranu riziko, že peníze nebudou vydělávat a dokonce se ztratí, to přece tím nepomine! A o tom je naše diskuse. A nemusíme se přesvědčovat a dělat ze sebe hlupáky, že tomu někdo rozumí víc a jeden tomu rozumí méně. My máme prostě různé zájmy. My máme spíš na mysli lidi, kteří těžko ufinancují rodiny, vy myslíte na finančníky, aby mohli dělat byznys. Kdyby se byznys vracel zpátky, ale ono to vlastně je tak, že když byly zisky, tak to bylo byznysu, a když jsou ztráty, tak to platí vlády, národní vlády! Najednou je stát dobrý! A předtím se stát neustále podlamoval v kolenech! Na takovou politiku my prostě jít nechceme!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Já jsem se chtěl přihlásit, ale protože nemám přihlašovátko, tak bych na vteřinu kolegyni poprosil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Takže dalším přihlášeným do diskuse je pan 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane ministře, já musím zareagovat na vystoupení pana předsedy Senátu, druhého muže podle ústavního protokolu této země, protože jeho předchozí věty považuji za poplašnou zprávu, že jedinou jistotou je střecha nad hlavou, a vytváří tady jakousi atmosféru, kterou já si překládám do slov, že opravdu varuje občany této země, že bankovnictví a ostatní jsou nestabilní. Já to prudce odmítám! A jestliže se tady opakovaně hovoří o chudých lidech a o lidech, kteří mají hluboko do kapsy, chápu, že mnozí mají, ale dnes přišla zpráva, že ze všech 27 zemí má ČR nejmenší úroveň chudých lidí! Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále je přihlášen s přednostním právem pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, jen krátká replika. Pan ministr je skutečně mistr, protože na dotaz pana místopředsedy Škromacha, zda nehrozí arbitráže, naznačil, že tím je vidět, čí zájmy pan místopředseda hájí, když se takto táže. To je naprosto jasné! Všechny arbitráže vždycky nakonec prohrané zaplatí občané, takže je to hájení jejich zájmů.

A jen chci připomenout, že úplně stejné ujištění jsme dostali na výbor tehdy písemně od pana ministra a ještě od pana ministra průmyslu v záležitostech fotovoltaiky a ministerstvo teď najímá právníky. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan ministr se hlásí o slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Moment! Moc se omlouvám, aby mně bylo dobře rozuměno, samozřejmě nelze nikomu, žádné právnické, ani fyzické osobě zabránit, aby uplatnila vůči ČR arbitráž. Říkám, že nehrozí prohrané arbitráže. A pokud chcete, nebo nechcete věřit mému slovu, porovnejte to podle toho, jak úspěšné je Ministerstvo financí v arbitrážích pod mým vedením v porovnání s úspěchy v arbitrážích mých sociálně demokratických předchůdců!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, přece všichni tady máme za povinnost hájit pokud možno co největší počet občanů ČR. Někdo to dělá hůře, někdo lépe, ale doufám, že to platí pro nás pro všechny, co jsme zde v Senátu. a nedivte se těm obavám, protože zkušenosti jsou takové, jaké jsou.

Druhá věc. Tady pan ministr řekl, že to není žádné vyvádění nákladů. Ale já se ptám, pane ministře, přece úplata za činnost, ty různé poplatky, náklady na činnost fondů, za jejich spravování, to přece nikdo nebude dělat zadarmo! To znamená, že se skutečně vyvádí část finančních prostředků na činnost těchto fondů. Ostatně jsme v tržním prostředí. Tady je pozitivum oproti předchozímu zákonu v tom, že si peníze může, alespoň jejich část, vzít účastník zpět.

To je určité pozitivum. Paragraf 61 a 63 se mi moc nelíbí z toho důvodu, protože ta úplata za to nabízení a zprostředkovávání spoření, i když je tam určitým způsobem limitována, se může měnit a může dosáhnout po sčítání i velmi vysokých peněz pro některé účastníky. A doufám, že bude ošetřeno, aby pak občan se nedíval na to velmi divně, až mu při podepsání smlouvy o spoření budou naúčtovány ty vysoké některé poplatky.

Musím se pana ministra Kalouska zastat. Musím se ho zastat v tom, že nic není bez rizika v tomto světě, ale na druhé straně také platí, že čím větší riziko, tím větší zisk i naopak. A proto bych varoval občany, aby si velmi dobře vybírali, kam dají své draze našetřené peníze.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Já děkuji. Já jsem žil v domnění, že mluvíme teď o 3. pilíři, tzn. o dobrovolném spoření. A já vycházím z toho, že pořád nám existuje zákon, který platí, a jsou uzavřené smlouvy. Obvykle se to mění v okamžiku, zákonná úprava, pokud něco nefunguje, nebo pokud je vážná obava, že nebudou schopny smluvní strany dostát svým závazkům. A já se tedy ptám, jestli jsou v současném systému, pane ministře, podle vašeho názoru, peníze, např. mé, které jsem vložil do fondu, kde jsem ty peníze dobrovolně na základě smlouvy uložil, které mi fond zhodnocuje, že jsou snad ohroženy?

Vy říkáte, že ne, že nejsou ohroženy? Tak děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pane ministře, máte samozřejmě právo vystoupit. To je vaše svaté právo podle jednacího právo. S právem přednosti kdykoliv.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  To byla přímo položená otázka a já chci přímo odpovědět. Znovu říkám, snažím se nezneužívat toho, že bych se schoval za závěrečné slovo, na které už nelze reagovat.

Samozřejmě, že v současné chvíli nejsou ohroženy a můžete si být svými vklady zcela jist. Ale penzijní reformu děláme na generace, pane senátore. To je běh na dlouhou trať. A děláme-li běh na dlouhou trať, a stavíme-li pravidla na dlouhou trať, pak je zcela principiální otázka, zda chceme, aby byl oddělen majetek akcionářů od aktiv klientů. Zda chceme, aby aktiva klientů mohla či nemohla být předmětem konkurzní podstaty. Vláda to nechce, vy to chcete. Oba dva postoje jsou legitimní. Z dlouhodobého hlediska se obávám, že ten váš je nebezpečnější.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já chci reagovat na to, co zde zaznělo z úst pana 1. místopředsedy. Podělil se s námi o dobrou zprávu – že Česká republika má nejnižší procento lidí pod hranicí chudoby.

Ano, tohle je ale stav, který trvá již několik let, pokud vím, a my jsme na to jako sociálně demokratické vlády byli pyšní. Takže ten stav svým způsobem pokračuje, a určitě to není zásluha této vlády. Protože to procento, přesto, že je pořád nejnižší v Evropě, tak se přece jenom, pomalu, ale jistě, zvyšuje. To je jeden první fakt.

Druhý fakt k tomu je, a ten je skutečně alarmující, že se zvyšuje procento lidí, které je těsně nad touto hranicí. Tedy že riziko, že spadnou pod hranici chudoby, se týká v této chvíli i velmi širokých vrstev obyvatelstva. A když pan ministr tady položil otázku, o co nám vlastně jde, co chceme, tak chceme to, aby tato vláda současně nezvyšovala životní náklady, a současně nesnižovala lidem příjmy.

A jestliže hovořím o zvyšování životních nákladů, tak hovořím také o tom, že lidé víceméně jsou nuceni spořit si z toho mála, co mají, z těch nízkých příjmů, na důchody, na školství, na zdravotnictví... atd. Je to skutečně celý systém, kde na jednu stranu se snižují příjmy lidí, a na druhou stranu se jim zvyšují náklady. A to ohrožuje nejenom nízkopříjmové skupiny, nejenom to procento lidí, kteří jsou skutečně pod hranicí chudoby, kteří ale jsou kryti, i když stále omezovanějšími systémy sociálních dávek, ale to ohrožuje středněpříjmové skupiny. To ohrožuje střední vrstvy. A tomu chceme zabránit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan předseda Milan Štěch s právem přednosti.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, ministře, kolegyně, kolegové. Já přece musím zareagovat na to, že šířím poplašnou zprávu, to tady zaznělo.

Prostě jsem si vymyslel, že dneska evropské země provádějí sanaci bank v bilionech euro, nebo miliardách euro. Že některé banky se modlí, kdyby došlo ke krachu nebo k úpadku Řecka a dalších zemí, že budou mít takové odpisování, ztráty, že nepřežijí. Že samozřejmě všichni vědí, že likvidita v bankách nemůže být taková, aby uspokojila všechny střadatele. Na tom je ten systém poškozený. Tak přece to, co tady já říkám, to šíří dnes a denně, každou hodinou a možná minutou, všechny sdělovací prostředky – že pan první místopředseda, tak jako obvykle má potřebu udělat repliku na předsedu Senátu, to je jeho problém. Ale přece si tady nebudeme lhát. Já jsem taky řadový senátor a jsem taky zodpovědný občanům, abych říkal pravdu, pokud jsem o ní přesvědčený. Děkuji, že mě umíte pochopit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři.

Já musím říct, že jsem trochu překvapený, protože vím, že v řadě zákonů se nemůžeme politicky shodnout. Ale v něčem, co dneska funguje, je to vyzkoušené, co v podstatě bylo možno změnit možná komplikovanější novelou, je to předloženo v celkovém textu nového zákona. Věc, kdy podle mého soudu dochází k zvýšené jistotě právě těch vkladatelů tím oddělením správce od vlastních prostředků. A mě překvapuje, že tady padají návrhy na zamítnutí. Jako kdyby ta praxe, která dodnes probíhá a spoří tam mnoho stovek tisíc, ne-li možná milionů lidí, při pojištění používá, a my tady říkáme, že to je špatná cesta. Tomu doopravdy nerozumím. A myslím, že ta rétorika opozičně-koaliční tady asi na tuto předlohu zákona vůbec nepatří.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři.

Zazněla zde slova pana ministra, že děláme běh na dlouhou trať. Zde ovšem je zcela logická otázka pro moudré a chytré politiky, proč se tady více nekomunikuje s opozicí? Obzvláště v tak citlivé oblasti, jako jsou důchody nebo zdravotnictví. Nebo si snad myslíte, vážený pane ministře, že tato vláda, která má velmi nízkou důvěru občanů, zde bude navěky?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, já budu hovořit k meritu věci.

Vy tady celý den předvádíte, pod dojmem toho, že veřejnost vás uslyší a že budete vypadat jako ochránci všech, kteří ochranu potřebují. Ale já vás ujišťuji, že tomu tak není. Vaši leví kolegové v Evropské unii přivádějí tento systém ke krachu v Evropě, a vy si tady myslíte - já neříkám, že ty zákony jsou dokonalé, já bych měl ke spoustě nich spoustu výhrad, ale aspoň se snažím, ale vy nemáte vůbec žádné řešení. Jenom populistické bludy pro veřejnost, která do hloubky těch problémů nevidí a má pocit, že vy jste ti zachránci. Vy žádní nejste. Vy také žádné peníze nemáte. Nevíte, kde by se vzaly ty zdroje. Takže řekněte pravdu, jak to je. Rozhodli jste se to zamítnout, tak to zamítněte, sněmovna se zase rozhodla vás přehlasovat, tak to přehlasuje. Tak to chodí v demokratické společnosti. A ty hrátky kolem toho jsou naprosto zbytečné. Vás už tady neposlouchají ani vaši kolegové, protože už je to nudí. Takže hlasujte, jak chcete, jak cítíte, jak si myslíte, ale ty vyprávěnky okolo si nechte, protože matete veřejnost, že máte nějaké jiné řešení v kapse. A vy žádné v kapse nemáte. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pane ministře, přihlásila se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, doufám, že jí dáte přednost. Pak dám slovo vám. A pak má zase přednost pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom faktickou poznámku.

Samozřejmě, že budeme hlasovat tak, jak jsme se rozhodli a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – jak nám káže ústava, ale ta faktická poznámka je, že v Evropě nevládnou – jak to formuloval pan Kubera – naši kolegové, levice, ale Evropa je pravicová, pane kolego.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já už jsem to řekl jednou a znovu to zopakuji – ani v Evropě žádná pravicová vláda nevládne, že ti, kteří se tak jenom tváří, jako pan Barroso, přece víte, čeho byl členem, než se stal komisařem. Takže zapomeňte, že v Evropě je nějaká pravicová vláda. Mnohé vlády se tak tváří, ale chovají se všechny levicově.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan místopředseda Zdeněk Škromach má slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že pan senátor Kubera ukázal, jak to vlastně vládní koalice myslí. Kašleme na vás, kašleme na názory opozice, na jejich řešení, kašleme na lidi, my si to stejně prosadíme, tak co! To je způsob – a děkuji mu za to, že tímto způsobem vystoupil, protože pan ministr Kalousek vystupuje stále ještě velmi decentně. A myslím si, že pan, jeho kolega z vládní koalice, předvedl, jakým způsobem to vlastně tady myslí. A chápu, že vnímá některé vlády, které jsou pravicové, a je jich většina, bohužel, v rámci EU, že to nejsou jeho kolegové, protože europoslanci ODS si vybrali extrém. A myslím, že klasická pravice jim nic neříká, tak chápu, že se k tomu řadí, že by si to představoval daleko tvrději a že by viděl daleko tvrdší opatření. Ale měl by se k tomu přihlásit a měl by to i definovat, jak to vlastně skutečně vidí.

Jinak sociální demokracie samozřejmě řešení má. My jsme je mnohokrát představovali. Dneska pořádáme setkání s občany ve všech krajích. Kdo chce, může přijít, může i oponovat. Znovu opakuji, problémem pro nás bylo, že jsme chtěli přistupovat seriózně k důchodové reformě. Bohužel – a myslím si, že i vystoupení pana kolegy Kubery tomu jasně nasvědčuje – tahle vládní koalice o žádná jednání a o žádné kompromisy a dlouhodobá řešení nestojí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikoho dalšího už nemám přihlášeného. Končím rozpravu a slovo má... Pan ministr může vystoupit buď se závěrečným slovem, nebo teď otevře znovu rozpravu. Já jsem ji ukončil, na to mám právo, takže vy ji teď otvíráte svým vystoupením. Máte na to právo, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já se velmi omlouvám, ale opravdu nechci, aby to vypadalo, že se schovávám za závěrečné slovo. A opravdu nechci, aby se pan senátor Dryml domníval, že nechci odpovědět na jeho otázku, naposledy formulovanou. On ji formuloval tak, že to je otázka pro všechny moudré a chytré politiky. A já nejsem tak nafoukaný, abych se cítil osloven. Prosím tedy kohokoli z vás, kdo se osloven cítí, aby odpověděl za mě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Obecná rozprava byla otevřena vystoupením pana ministra. Nikdo se nehlásí, tak ji končím. A nyní má závěrečné slovo pan ministr Kalousek. Už nemá. Takže ptám se zpravodajů. Zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní zpravodajka Dagmar Terelmešová nechce vystoupit. Zpravodaj ústavně-právního výboru Miloš Malý nechce vystoupit. A slovo má garanční zpravodaj Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Takže diskuse, podle mého názoru, byla široká i plodná. Vystoupilo celkem 12 kolegyň a kolegů, z toho někteří i dvakrát, a já trošku zrekapituluji nejčastější dotazy.

Jeden dotaz zněl ohledně budoucích arbitráží za případné zmařené investice. Pan ministr hned na to odpovídal. Padl zde i návrh schválit. A já k tomu hned přikládám, že byly dva návrhy. Jeden výborový a jeden z pléna zamítnout předlohu tohoto zákona. Pan předseda Senátu měl problém v tom, že nevěří, že peníze budou v bezpečí, že tím pádem tenhle zákon za tohle riziko nestojí. K tomu také byla hned reakce pana ministra. Pan kolega Sobotka upozornil na to, že Česká republika má nejmenší počet chudých lidí. Na to paní místopředsedkyně sdělila, že hodně našich spoluobčanů se k hranici chudoby již blíží. Pan kolega Malý upozornil na to, že se mluví o 3. pilíři, tj. dobrovolné spoření, což zde také málo zaznívalo. Pan kolega Sefzig, že dochází k zvýšené jistotě vkladů. Naopak pan Kubera upozornil, že opozice nemá řešení.

To je takhle ve stručnosti. Omlouvám se, pokud jsem trošku některé diskuse zjednodušil.

Jak jsem předeslal, budeme určitě hlasovat o schválení či zamítnutí předložených návrhů zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Samozřejmě budeme jednat podle jednacího řádu. Takže já znělkou svolám všechny. A než přijdou, tak nás všechny odhlásím. A znovu se všichni zaevidujte.

V daném okamžiku budeme hlasovat o návrhu schválit.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 69 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 21, proti 35. Návrh zamítnut.

Zahajuji hlasování o návrhu zamítnout.

Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 70 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 36, proti 19. Návrh byl schválen. Hlásí se mi pan senátor Pavel Trpák. Už se nehlásí. Takže v této chvíli musíme určit naše zpravodaje, kteří ve sněmovně zdůvodní naše usnesení. Návrh, který zde mám napsán, je pan senátor Vítězslav Jonáš a paní senátorka Dagmar Terelmešová. Pan senátor Jonáš ne.

Bylo by dobré, kdyby přišel další návrh. Pan senátor Malý a paní senátorka Terelmešová? Já nevím, paní senátorko, a nikdo neví, kdy se to bude projednávat ve sněmovně? Vy nebudete dlouhodobě přítomna? Ne já se omlouvám, nechci žertovat. Jestli je schopen někdo místo vás? Dobře.Takže souhlas zazněl od obou navržených, a o tom budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dva, senátorku a senátora, kteří půjdou do sněmovny? Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 71 ukončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 57, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a my se tady vystřídáme s panem kolegou Škromachem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Po krátkém střídání budeme pokračovat v našem programu, a sice dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření

Tisk č. 192

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 192. Návrh uvede, jak jinak, pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, kdyby předcházející dvě materie byly schváleny, pak by bylo nezbytné, schválit tzv. změnový zákon, kde od zákona se kapitálovém trhu přes zákon o České národní bance, až po zákon o kolektivním investování by bylo potřeba změnit všechny příslušné paragrafy, aby reagovaly na schválené novely zákonů předcházející.

Ale vzhledem k tomu, že Senát předchozí dva tisky zamítl, tak vám nezbývá nic jiného, než zamítnout i ten změnový zákon. Těžko si umím představit legislativní prostředí, kdy změnový zákon by byl schválen a šel by k podpisu prezidentu republiky, zatímco ty předcházející dvě materie nikoli. Takže já myslím, že teď už je to jenom formální akt.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, i za vaši výzvu k rychlé smrti. Tedy zákona. A návrh projednal VZSP. Tento výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 192/3, zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Božena Sekaninová.

Návrh následně projednal ÚPV, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 192/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 192/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý podvečer, dámy a pánové, pane předsedající, děkuji za slovo. Ten úvod, který řekl pan ministr, činí některé věci, které zde mám napsané, skoro zbytečné. Přesto mi dovolte, abych připomněl mimo toho, co je v návrhu senátního tisku č. 192 ve zpravodajské zprávě, že bych zde ještě připomněl změny, které byly provedené Poslaneckou sněmovnou. V rámci 2. a 3. čtení byla proti vládnímu návrhu včleněna nová část, která obsahuje změnu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Navrhovaná úprava řeší souběh výsluhového příspěvku s důchody. A dále bylo do zákona o důchodovém pojištění včleněno ustanovení, podle kterého se zakazuje přiznat nebo zvýšit důchod z českého pojištění za dobu, získanou před 1. lednem 1993, která se podle smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou považuje za dobu důchodového zabezpečení či pojištění Slovenské republiky, a k těmto dobám lze v souladu s čl. 4 ústavního zákona 4/1993 o opatřeních, souvisejících se zánikem České a Slovenské federativní republiky přihlédnout pouze za podmínek a v rozsahu, stanoveném touto smlouvou nebo zákonem o důchodovém pojištění.

Připomínám zde legislativní problémy, které provázejí tento návrh zákona. Je jich celá řada. Není např. zřejmé, jak bude příjemce, kterým patrně bude správa sociálního zabezpečení nebo jiný orgán, postupovat, resp. rozdělovat prostředky třeba v případě, že zaměstnavatel odvede méně, než měl odvést, nebo jak se bude postupovat v insolvenčním řízení, když věřitelem bude patrně jen stát, a prostředky případně získané nepokryjí celý dluh. Je třeba mít mj. na paměti, že na sankce za zpožděné platby má nárok jen stát.

Do roku 2012 bude třeba přijmout úpravu, která by se vypořádala beze zbytku s dvojí sazbou pojistného za zaměstnance, a to v tomto směru, že je třeba stanovit i povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli, aby zaměstnavatel měl relevantní údaje a mohl odvést pojistné ve správné výši. V návrhu zákona o důchodovém spoření je prozatím upraveno jen poskytování informací z centrálního registru České správy sociálního zabezpečení.

Na problematiku dorovnání slovenských důchodů neexistoval shodný právní názor Ústavního soudu s Nejvyšším správním soudem, a tento rozdílný pohled na věc vyústil v položení předběžné otázky k soudnímu dvoru EU. Nejvyšším správním soudem Soudní dvůr EU rozhodl, že není možné dorovnání slovenských důchodů omezovat podmínkou českého občanství a bydliště v ČR, neboť toto je nepřípustnou diskriminací. Zároveň soudní dvůr EU naznačil, že diskriminační stav lze napravit přijetím opatření, které spočívá v omezení osob, které byly dosud zvýhodněny. Dosud přiznaná plnění totiž nikdy nebyla přiznána na základě zákona, či na základě mezinárodní smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení.

Závěrem je třeba připustit, že snaha vypořádat se s rozhodnutím Evropského soudního dvora a náprava vzniklé situace po vydání rozhodnutí není nijak jednoduchá a vyvážené řešení se bude hledat jen stěží.

Dovolte mi ještě, abych doplnil návrh usnesení z našeho VHZD. Výbor nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit předložený návrh zákona z 9 přítomných senátorů hlasovali 3 pro, 1 proti a 5 se zdrželo. Tolik moje zpravodajská zpráva k tomuto tisku č. 192.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VZSP senátorka Božena Sekaninová. Nepřeje si, děkuji. A táži se, stejně tak, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, konec dobrý, všechno dobré, shodneme se, že je to opravdu nosič, který sám o sobě nemá žádný smysl, tak pokud ten první zákon byl zamítnut, druhý taktéž, tak samozřejmě nemá smysl přijmout tento zákon, protože by nám udělal velké problémy ve stávající legislativě.

ÚPV se na své 25. schůzi tímto materiálem zabýval a přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout, určuje mě jako zpravodaje a pověřuje pana doktora Antla, aby přednesl toto usnesení předsedovi Senátu. Vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, ani se nikdo nehlásí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že v mém obvodu slovenské důchody atd. je poměrně bolestivá záležitost, byl bych rád, kdyby se to někam posunulo, tak navrhuji schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Uvidíme, zda se to posune. Dále se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím.

Ptám se pana předkladatele, pana ministra Kalouska, zda chce vystoupit? Nechce, pan zpravodaj by měl navrhnout další postup, pokud jde o hlasování.

Senátor Petr Šilar:  V diskusi vystoupil jeden senátor, s tím, že navrhl návrh zákona schválit. Ústavně-právní výbor přijal usnesení návrh zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Máme tady tedy návrh schválit i návrh zamítnout. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu schválit. Svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 72 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 5, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat.

Přistoupíme k hlasování o návrhu na zamítnutí. Aktuálně je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. O návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Ještě se formálně omlouvám, že jsem nedal slovo navrhovateli a zpravodaji u těchto hlasování, ale pan zpravodaj se vyjádřil v úvodním slově.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 73 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 35, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Pokud není jiný návrh, navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Šilar a paní senátorka Božena Sekaninová. Vidím souhlas u obou, děkuji.

Přistoupíme k hlasování o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Petra Šilara a senátorku Boženu Sekaninovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je v tuto chvíli přítomno aktuálně 55 senátorek a senátorů, kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 74 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod a můžeme ho uzavřít. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. Pan ministr tady stále zůstává, protože i další body se ho týkají.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 17. května 2011 v Baku

Tisk č. 117

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 117 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já za to slovo děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem dosud není dohoda o vzájemné ochraně investic, což je nepochybně škoda, neboť Ázerbájdžán pro nás je perspektivním obchodním partnerem. Dne 17. května 2011 byla v Baku podepsána vzorová smlouva, která respektuje právo Evropské unie, její ratifikace bude nepochybně ku prospěchu občanů obou zemí a já o tuto ratifikaci si dovoluji jménem vlády požádat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 117/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 117/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se 146. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze dne 20. září 2011:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí ČR, po mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s Dohodou mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsanou dne 17. května 2011 v Baku, určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaromír Štětina. Nepřeje si vystoupit.

Otevírám tímto obecnou rozpravu, do které nevidím, že by se zatím někdo přihlásil. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Žádné návrhy nezazněly, takže asi pan předkladatel ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Přivolám ještě nepřítomné senátorky a senátory do sálu a dáme jim šanci zúčastnit se hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení:

Senát dává souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Ázerbájdžánskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 17. května 2011 v Baku.

V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 75 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i všem zpravodajům.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 24. května 2011

Tisk č. 144

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 144 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, se zhruba 80 zeměmi na světě má Česká republika dohodu, která zamezuje dvojímu zdanění a stanovuje způsob rozdělení daní v případě nejasností, jaké odvody mají jít ze stejného obchodu do té či oné země. Bahrajn mezi tyto země dosud nepatří. 24. května 2011 jsem podepsal s ministrem financí v Praze tuto smlouvu. Bude-li ratifikována, bezpochyby posílí právní jistoty podnikatelů a investorů obou zemí. Prosím o ratifikaci.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 144/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 144/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážené kolegyně a kolegové, možné dvojí zdanění je obecně nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které fyzickým a právnickým osobám jednoho státu plynou ze státu druhého. Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být takovéto zdanění účinně vyloučeno jen takovým opatřením těchto států, které je vzájemně koordinováno mezinárodní daňovou smlouvou.

Ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Královstvím Bahrajn je v současné době bezesmluvní vztah. Jedná se o standardní Smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, která byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN.

Náš výbor doporučuje schválit ratifikaci této smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Přeje si. Prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dne 3. srpna 2011 výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, určil zpravodajem senátora Vladimíra Drymla a pověřil předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Chytří a moudří politici ratifikaci smlouvy odsouhlasí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Vzhledem k tomu, že nezazněla žádná vystoupení, předpokládám, že jak pan zpravodaj, tak pan předkladatel nemají žádné další informace.

A nyní přistoupíme k hlasování o usnesení:

Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 24. května 2011.

V sále je v této chvíli přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 76 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu navrhovateli i všem zpravodajům za odvedenou práci.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Hongkongu - zvláštní administrativní oblasti Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsaná v Praze dne 6. června 2011

Tisk č. 153

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 153 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dámy a pánové, tato předloha s Královstvím Bahrajn je jako přes kopírák úplně stejná jako ta minulá, s tím rozdílem, že jsem ji podepisoval v Praze o tři týdny později a podepisoval jsem ji s ministrem financí Hongkongu, což je zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky, která je oprávněna k uzavírání těchto mezinárodních smluv, takže ani Hongkong, ani Česká republika neporušuje své závazky a práva Čínské lidové republiky, naopak posílíme jistoty investorů z obou zemí. Prosím o schválení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu navrhovateli, který zaujme své místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 153/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 153/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, vše o tom, že dvojí zdanění je nežádoucí, tady zaznělo již od mých předřečníků. Proto se zaměřím na projednávání na výboru.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na své 12. schůzi 147. usnesení, ve kterém

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy,

2. určil mne zpravodajem pro projednání na schůzi Senátu,

3. pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Jinak to je klasická smlouva, která je zpracována podle standardů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček? Přeje si. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, opět velice stručně.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k senátnímu tisku č. 153 následující usnesení:

Výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zpravodaj nechce vystoupit, takže můžeme přistoupit ke schvalování. Senát dává souhlas s ratifikací.

Senát dává souhlas s ratifikací smlouvy mezi Vládou ČR a vládou Hongkongu, zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, která byla podepsána v Praze dne 6. června 2011.

V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 77 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli a zároveň i zpravodajům.

Pokud vše dobře půjde, mohl by býti tento bod, který bude následovat, posledním bodem dnešního jednání. Bude záležet, jak intenzivně k němu přistoupíme, vážené kolegyně a kolegové.

A nyní tedy projednáme bod, kterým je

 

Nový víceletý finanční rámec na období 2014 - 2020

Tisk EU č. N 073/08

Tisk EU č. K 075/08

Tisk EU č. N 076/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N73/08K, K75/08, N76/08. Žádám pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, budu velmi stručný, byť ten materiál je velmi důležitý. Dovolím si říct, že kdyby nyní Evropa nečelila největší hrozbě své finanční krize od 2. světové války, tak je to úplně ta první diskusní priorita, která by teď byla na půdě Rady ministrů EU. Včetně přilehlých diskusí v parlamentu a v národních parlamentech. A to prosím celý následující rok, neboť se nejedná o nic menšího, než o fiskální periodu, tedy rozpočet EU na léta 2014 – 2020.

Komise předložila základní návrh 29. června. Představuje finanční rámec, kdy navrhuje, že ona sedmiletá perioda, která se již několik let opakuje, se osvědčila. To znamená navrhuje ji opět na 7 let, a v celkovém objemu na úrovni 1 % hrubého národního důchodu EU, v platbách.

Na výdajové straně rozpočtu komise navrhuje navýšení prostředků na výzkum a inovace, vzdělávání a na klíčové infrastrukturní sítě. Naopak výdaje na politiku soudržnosti, a zejména na společnou zemědělskou politiku, navrhuje jejich mírný pokles v následujícím období. V rámci koheze, nebo chcete-li politiky soudržnosti, komise navrhuje zavést novou kategorii přechodných regionů pro regiony s HDP na obyvatele v rozmezí 75 – 90 %, tedy ve vztahu k průměru EU. Dále posílit koncept kondicionalit a úlohu Evropského sociálního fondu stanovením minimálního podílu jeho alokace na rozpočtu politiky soudržnosti ve výši 25 %.

Součástí politiky soudržnosti by měl být nový nástroj k propojení Evropy, na který by se převedla část alokace Fondu soudržnosti. Konkrétně v nominální částce by se jednalo o 10 mld. eur. Tyto prostředky by byly následně využity v kohezních státech na budování tzv. transevropské páteřní dopravní infrastruktury.

V rámci společné zemědělské politiky navrhuje komise postupné sbližování úrovně přímých plateb mezi členskými státy, zavedení dalších enviromentálních požadavků na jejich vyplácení, tzn. o tzv. ozelenění zemědělské politiky a zastropování výše přímých plateb pro velké farmy. Tady upozorňuji, že to je přesně to, co České republice nevyhovuje.

Na příjmové straně rozpočtu komise předkládá ve svém návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie. Konkrétní návrh na zavedení dvou nových vlastních zdrojů – a to daň z finančních transakcí a novou – daň z přidané hodnoty, současný zdroj s DPH by byl zrušen a systém korekcí má být nahrazen jednodušším systémem korekcí.

Ministerstvo financí vypracovalo dvě rámcové pozice. A jak k víceletému finančnímu rámci, tak vlastních zdrojů, které byly schváleny Vládou ČR dne 31. srpna. Od 31. srpna tedy vláda prezentuje tyto základní postuláty své pozice.

Česká republika souhlasí se zaměřením výdajů rozpočtu na plnění cílů strategie Evropa roku 2020. To znamená podporujeme sedmiletou délku finančního rámce i celkový objem prostředků. Prioritou ČR zůstává koheze. To znamená politika soudržnosti. Je to ryze pragmatický přístup. Tady je prostě bližší košile než kabát.

Česká republika podporuje silnější zaměření politiky soudržnosti na výsledky a prosazuje, aby finanční prostředky byly i nadále soustředěny na podporu rozvoje méně vyspělých regionů a členských států, neboť v jejich podpoře spočívá klíčová přidaná hodnota politiky soudržnosti.

Nepodporujeme vyčlenění evropské rezervy ve výši 5 % alokace na podporu soudržnosti, která by se dodatečně rozdělovala členským státům a regionům, které úspěšně plní stanovené cíle strategie roku 2020.

Česká republika v současnosti nepodporuje vznik nástroje k propojení Evropy v navrhované podobě, ze kterého by se měly financovat dopravní, energetické a informační sítě. ČR je v této souvislosti přesvědčena, že financování klíčových infrastrukturních projektů by mělo zůstat primární odpovědností členských států respektive trhu, to v případě se zapojením privátních zdrojů, soukromého sektoru.

Jsme přesvědčeni, že tento nástroj odčerpá část kohezních prostředků pro méně vyspělé regiony a členské státy. A i z tohoto důvodu máme skeptický postoj k převodu 10 mld. euro z kohezního fondu do tohoto nového nástroje, který bude přímo řízen Evropskou komisí.

Zkrátka a dobře jsme přesvědčeni, že tyto návrhy jsou motivovány zejména snahou peníze pro méně rozvinuté členské státy použít přece jenom i pro ty bohaté, aby je to tolik nebolelo.

V oblasti společné zemědělské politiky podporujeme návrh komise snížit celkový objem rozpočtu. A podporujeme úsilí Evropské komise zmírnit přetrvávající rozdíly v úrovni přímých plateb. Prioritou pro nás není absolutně výše podpor. Prioritou pro nás je srovnání podmínek mezi našimi zemědělci a jejich konkurenty v rámci evropského hospodářského prostoru.

Samozřejmě jsme dlouhodobě proti zastropování přímých plateb pro velké farmy – protože vzhledem ke struktuře našeho zemědělství je to přesně proti zájmům České republiky a českého zemědělství.

Jako poslední si dovolím říct postulát, který tady hlásáme dlouhodobě, že odmítáme zavedení nových (federálních) zdrojů EU, tedy samostatných, a trváme na financování podílových dotací z rozpočtů členských států.

Tolik velmi stručná pozice. Předpokládám, nebo nepředpokládám, jsem si jist, že velmi usilovně bude na všech diplomatických úrovních diskutována celý následující rok.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabývá těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky N73/08/02, K75/08/02, N76/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr tady mluvil celkem podrobně k předkládaným tiskům, takže já se svou zpravodajskou zprávou nebudu už tak dlouhá, jenom zhodnotím závěr, kdy komise navrhuje sedmiletý rámec, kdy by v porovnání s aktuálním rámcem měly prostředky na závazky narůst o 3,2 %. I nadále má nejvíce prostředků plynout do oblasti společné zemědělské politiky a koheze. Mění se však jednotlivé programy, struktura a procesní pravidla.

Komise navrhuje zrušit stávající vlastní zdroje založené na dani z přidané hodnoty a místo něho chce vytvořit nový a zjednodušený zdroj daně z přidané hodnoty a zavést daň z finančních transakcí. Návrhy týkající se příštího víceletého finančního rámce výrazně předurčí fungování EU do roku 2020. Prostřednictvím alokace na jednotlivé politiky se budou měnit priority, návrhy související s víceletým finančním rámcem výrazně mění příjmovou stránku rozpočtu, proto by bylo žádoucí, aby Senát formuloval svou pozici k nadcházejícímu víceletému finančnímu rámci.

K tomu, jak jsem byla stručná se zpravodajskou zprávou, tak bych vás teď chtěla seznámit s usnesením, které přijal výbor pro záležitosti EU. Je to 162. usnesení ze 17. schůze konané dne 22. září 2011 k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, senátní tisk č. N073/08, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Rozpočet Evropa 2020, senátní tisk č. K075/08, k návrhu Rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU, senátní tisk č. N076/08.

Po úvodní informaci Miroslava Mateje, náměstka ministra financí, Vojtěcha Bellinga, státního tajemníka pro evropské záležitosti, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor

I.přijímá k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Rozpočet Evropa 2020, k návrhu Rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučení

Senát PČR

I.

1. připomíná, že se otázkou příštího víceletého finančního rámce již zabýval při projednávání Sdělení Komise, Přezkum Rozpočtu EU, a přijal k němu 27. dubna 2011 usnesení č. 187. Rovněž připomíná usnesení věnovaná budoucnosti jednotlivých politik EU, konkrétně usnesení č. 209 ke Sdělení Komise Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020, řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky ze 4. května 2011 a usnesení č. 153 ke Sdělení Komise Závěry 5. zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, budoucnost politiky soudržnosti z 16. března 2011,

2. vnímá toto usnesení jako svůj příspěvek do širší debaty o podobě budoucího víceletého finančního rámce, která bude probíhat během aktuálního polského předsednictví a dále za předsednictví Dánska a Kypru, přičemž zdůrazňuje, že zapojení národních parlamentů do této debaty a zohlednění jejich stanovisek považuje za zcela zásadní,

II.

1. souhlasí s celkovou výší navrhovaných prostředků pro víceletý finanční rámec na léta 2014 až 2020 na úrovni 1 jednoho procenta hrubého národního důchodu v prostředcích na platby,

2. staví se kladně k návrhu sedmiletého období pro nadcházející finanční rámec, které poskytuje dostatečně stabilní a předvídatelné prostředí pro realizaci jednotlivých politik EU,

3. podporuje vytvoření nového společného strategického rámce pro vědu a výzkum Horizont 2020 a navýšení prostředků vyčleněných na vědu, výzkum a inovace,

4. vítá pokračující podporu programu vzdělávání a mobility, stejně tak jako záměr předložit jednotný integrovaný program a zjednodušit stávající postupy pro efektivní využití přidělených prostředků,

5. je toho názoru, že kohezní politika musí i nadále zůstat významnou politikou EU odrážející plné odhodlání členských zemí podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi rozvinutějšími a méně rozvinutými regiony,

6. není zcela přesvědčen o nutnosti vytvářet novou zvláštní kategorii tak zvaných přechodových regionů, i když souhlasí s tím, že regiony, které překročí prahovou úroveň pro podporu v rámci cíle konvergence, by měly mít k dispozici speciální odstupňovaný systém podpory, který by zabránil potenciálním hospodářským šokům pramenícím z ukončení financování rozvojových projektů v rámci cílů konvergence,

7. nepodporuje návrh na vytvoření výkonnostní rezervy ve výši 5 % z objemu prostředků alokovaných na kohezní politiku pro státy nejlépe plnící cíle stanovené v národních programech reforem navázaných na Strategii Evropa 2020. Takovýto motivační systém může vést k opačným výsledkům v podobě stanovování nízkých národních cílů ve snaze dosáhnout na prostředky z výkonnostní rezervy,

8. domnívá se, že provozování kohezní politiky s cíli v oblastech mimo kohezní politiku, jako například školství či sociální oblast, což jsou oblasti spadající výlučně do kompetence členských států, by bylo v rozporu s principem subsidiarity, rovněž otázka podmiňování kohezní politiky cíli v oblasti makroekonomické stability je problematická s ohledem na různé potřeby zemí tvořících měnovou unii a zemí stojících mimo ni,

9. staví se rezervovaně k vytvoření nového nástroje pro propojení Evropy, neboť je toho názoru, že rozhodování o klíčových přeshraničních infrastrukturních projektech by mělo zůstat na úrovni členských států a EU by měla hrát pouze koordinační úlohu,

10. zdůrazňuje, že nová společná zemědělská politika musí fungovat na principu podpory aktivních zemědělců, to je subjektů, které se aktivně věnují zemědělské výrobě a přispívají tak k potravinové soběstačnosti, vytvářejí pracovní místa a zvyšují zaměstnanost na venkově, podporují udržitelný rozvoj venkovských oblastí,

11. podporuje zjednodušení systému příjmů rozpočtu EU prostřednictvím odstranění opravných mechanismů a slev, stejně tak jako nahrazení zdroje založeného na dani z přidané hodnoty zdrojem založeným na hrubém národním důchodu členských států,

12. zastává názor, že jednostranné zavedení daně z finančních transakcí v EU bez dosažení globálního konsensu by nebylo vhodné s ohledem na riziko relokace finančních center mimo jurisdikci EU, rovněž Senát vyslovuje obavu, že by finanční sektor při zavedení této daně přesunul náklady vyplývající z dodatečného zdanění na ramena klientů finančních institucí v podobě vyšších poplatků za finanční služby,

13. není přesvědčen o nutnosti zavádět nové celoevropské daně jako další zdroje příjmů rozpočtů EU,

III.

1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalších iniciativách navazujících na tyto návrhy,

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské Komisi.

Usnesení pokračuje bodem

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Rozpočet Evropa 2020, k návrhu Rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů EU, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

K návrhu na usnesení pouze doplním to, že totožný návrh usnesení byl jednomyslně přijat ve VHZD a jednomyslně byl přijat ve výboru pro záležitosti EU. To je zatím všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se také zabýval VHZD. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Jana Hejdy, zda chce vystoupit. Ano, prosím, pan senátor chce vystoupit, takže, prosím, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud se týká VHZD, ke stanovenému finančnímu rámci se výbor postavil vesměs pozitivně a chtěl bych zdůraznit pouze tři věci.

Za prvé pokud se týká společné zemědělské politiky, kdy prakticky v těchto dnech vrcholí práce o formulaci společné zemědělské politiky, tady se domnívám, že bych měl říci dvě věci. Ne všichni europoslanci odpracovali v Bruselu to, co měli pro zemědělce ČR. Chtěl bych mimořádně pochválit europoslance Březinu, který byl jednoznačně nejaktivnější.

Dále bych chtěl říci, a nedomnívám se, že to je šťastné, že právě v těchto dnech, před konečnými rozhodnutími, proběhla výměna ministra zemědělství v ČR, poněvadž tím se zpřetrhaly vazby, na kterých jsme se i my s ním spolupodíleli. To je podle mě úplně jednoznačné a některé státy toho částečně využijí. To je pokud se týká společné zemědělské politiky.

Jinak pokud se týká dvou bodů, doporučuji, abychom vypustili z usnesení bod č. 12, pokud se týká daně z finančních transakcí, protože v době, kdy jsme to projednávali na hospodářském výboru, neměli jsme dostatečné informace, měli jsme jenom zprávy z tisku a dneska můžeme říci, že už na evropský výbor přišla směrnice z Bruselu, takže bychom na příštím zasedání výboru, které máme 25., zformulovali na základě té směrnice tento dodatek, poněvadž takto to předložit zemědělské komisi by bylo nezodpovědné. Myslím si, že při našem jednání výboru ani zástupce ministerstva nebyl schopen říci definitivní znění.

Měli jsme ještě jednu připomínku, a to pokud se týká nové celoevropské daně jako dalšího zdroje příjmů. Domnívám se, že formou DPH by to nebylo úplně vhodné, jestli by se mělo o něco zvýšit, třeba z 1% na 1,1 % apod., bylo by to pro všechny srozumitelnější, neměly by se zatěžovat některé položky DPH, ale myslím si, že celkový rámec jednoho procenta příspěvku není vysoký a pokud bude potřeba pro řešení evropských problémů, měli bychom s tím souhlasit.

Tolik pokud se týká stanoviska hospodářského výboru s tím, že zdůrazňuji, že navrhuji vypustit z dnešního hlasování bod č. 12.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, nevím které nové informace z tisku měl na mysli kolega Hejda. Možná tu, že se stínový ministr financí jeho politické strany rozhodl tuto daň podporovat. Ale to byla asi jediná informace, kterou jsem já zaznamenal. Jinak kolem té daně není nic nového, má své příznivce, má své odpůrce, jako byli od začátku. Jenom možná pro zopakování raději připomenu, proč ta daň vznikla.

Vznikla možná trochu ze snahy potrestat daňový sektor tím, že je někdo viní z toho, že udělal krizi. Ve skutečnosti jsme tu krizi vyvolali my politici, bankovní sektor se choval jenom tak, jak my jsme jim povolili. Nicméně smysl té daně, který je do určité míry pochopitelný, měl být v tom, aby zamezil fiktivním převodům. Protože se děje, že během minuty se udělá jeden převod z jednoho účtu na druhý tak, aby v nějakých šedých zónách ekonomiky a bankovních převodů se schovali adresáti těch převodů. Tady určitě má ta daň nějaké opodstatnění, pak je ale s podivem, proč je tak nízká, proč je jen 0,01 a není vyšší, aby skutečně byla odstrašením před fiktivním bankovním převodem. Je vidět, že EU hledá dodatečné zdroje. I na poslední diskusi, které jsem byl účasten, na setkání předsedů evropského výboru, slyšel jsem argumenty pro zavedení daně a stejně tak jsem slyšel, řekl bych kupodivu stejný počet argumentů proti této dani.

Proč náš výbor nepodpořil tu daň, ale vzpomínám si, že ani hospodářský výbor ji nepodpořil před několika týdny, bylo evidentní. Bylo to hlavně z toho důvodu, že počítáme s tím, že bankovní sektor stejně tu daň nezaplatí, že ji převede na svého klienta a tím nedojde k tomu, že by se dokázalo to, aby se bankovní sektor choval třeba v budoucnosti zodpovědněji. Není mi přesně jasné, proč by tam ta vazba měla být, a proto jsme nechtěli tuto daň podpořit. Je pravda, že i v tak malém počtu převodů se do evropského rozpočtu peníze vyberou, ale je otázka, proč by to zase měl být nadvýběr peněz, který je zase přenesen na cílového – tedy na klienta. A co je problém – že v době, kdy ekonomika zrovna neroste, spíše stagnuje, nebo roste velmi pomalu, tak i toto může vést k určitému zbrzdění převodů. Já osobně bych doporučil, abychom usnesení přijali bez vypuštění toho bodu, který navrhoval zpravodaj hospodářského výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka – místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, ministra tu nemáme, takže kolegyně a kolegové je sice pokročilá hodina, ale nicméně k tomuto bodu je potřeba přece jenom říci pár slov. Kdybychom totiž k ničemu jinému neměli vést politickou debatu, kdybychom řekli "ano, vládní koalice má 115, je zbytečné se bavit", tak věci, které se skutečně budou dotýkat až roku 2020 jsou určitě věcmi, kde by se měla vést politická debata. Čímž myslím nejenom to, že to projednáme a povykládáme si o té záležitosti v obou komorách Parlamentu. Ale mělo by tomu předcházet skutečně jednání mezi politickými stranami, mezi občanskou veřejností se sociálními partnery. Ne nějaká K pětka, šestka, nebo osmička, nebo já nevím, jak se všechny ty formace jmenují. Bez hlasu opozice bez občanské společnosti, bez sociálních partnerů. Ale tady bychom se skutečně měli domlouvat, měli bychom se shodnout, měli bychom najít společný jmenovatel, společný zájem České republiky. Protože si myslím, že nemusíme být žádnými velkými prognostiky, abychom dokázali odhadnout, že v roce 2020 tato vláda určitě nebude a dá se předpokládat, že možná ani mnohé politické subjekty, které v ní dneska jsou.

Musím tedy – jestliže se tato politická debata nevede – alespoň panu ministrovi tímto způsobem sdělit, a našim kolegům a kolegyním z jiných politických stran, jak si sociální demokracie představuje priority příštího rozpočtovacího období. Podle sociální demokracie rozhodující roli v dalším rozpočtu EU, a to i pro ČR, měl hrát zřetel na dosažení vyšší kvality života, směřování evropských prostředků tak, aby podpořily hospodářský a sociální rozvoj, a to i České republiky.

Našimi prioritami tedy především jsou: rozvoj komunální infrastruktury. To je podpora finančních prostředků pro školy, zdravotnictví, sociální infrastrukturu. Ale i městská centra a volnočasové aktivity. Samozřejmě na rozvoj dopravní infrastruktury a cestovního ruchu.

Další výraznou prioritou pro nás je podpora vzdělanosti. A snižování nezaměstnanosti. Tady musím říct, že jsme prohospodařili finanční prostředky, které jsme v České republice měli k dispozici. Když se podíváte na srovnání úrovně produktivity práce, tak Česká republika je dneska za Slovenskem, je za jinými zeměmi, kde jsme si vždycky mysleli, že je daleko předstihujeme. Proč? Copak naši lidi jsou méně schopní? Copak méně pracují? Není to pravda. Máme vyšší fond pracovní doby než jiné země, ale co neumíme? Neumíme tu práci zorganizovat. Managementy neumějí zorganizovat práci tak, aby zaměstnanci, aby pracovníci dokázali fungovat tak, aby skutečně pracovali skutečně s vysokou produktivitou práce.

K tomu byly směřované prostředky z Evropského sociálního fondu. Neuměli jsme je a neumíme je využít. Další naší prioritou je ekologická infrastruktura. My jsme asi před několika měsíci projednávali zprávu o stavu životního prostředí v ČR. Zjistili jsme, že se zhoršilo ovzduší, zjistili jsme z této zprávy, že se zhoršila kvalita povrchových vod. To přece není možné. Takže toto je věc, na kterou je potřeba se zaměřit a evropské prostředky je potřeba k tomu skutečně efektivně využít.

Další naší prioritou je podpora podnikání, a to zejména inovací. Samozřejmě podpora vědy a výzkumu. To jsou výrazné složky konkurenceschopnosti. Je skutečně tristní, že na oblast výzkumu a vývoje neumíme čerpat. Finanční prostředky, které jsou zde alokovány. Současné čerpání – měla jsem informace někde z léta – byly 0,2 %. To je skutečně tristní záležitost. A vypadá to, že o velkou část těch prostředků, které dojednala ještě sociálně demokratická vláda, tedy těch alokovaných zdrojů, které bychom dostali sem do České republiky, a byly nám přislíbeny, kdybychom to uměli, tak nevyčerpáme, zřejmě, protože už to není reálné v čase.

A zase – není to tím, že by naši lidé neuměli zpracovat projekty. Je to tím, že to ministerstva neumějí zadministrovat. Další naší prioritou je samozřejmě dokončení dopravní infrastruktury. A další je podpora zemědělství. Tak jak o tom hovořil už pan senátor Hajda. My ale předpokládáme, že by finanční prostředky v této oblasti měly být směřovány na financování rozvoje udržitelných forem zemědělské výroby.

Kolegyně a kolegové, dá se odhadnout, že prostředky, které obdrží Česká republika pro léta 2014-20, nedosáhnou výše 26 mld. eur. Tak jako je tomu v současném období. Reálný předpoklad, podle informací, které máme, je získání prostředků v předpokládané výši 75 % alokace tohoto období. Velkými konkurenty v tom období budou zejména nové státy, jako je Rumunsko a Bulharsko. Samozřejmě, že jim to přejeme. Ale tím spíše je třeba nastavit podmínky pro čerpání tak, abychom dokázali čerpat všechny alokované peníze, a nedopadli jako nyní, kde je nedokážeme vyčerpat. Nebo nečerpáme v této chvíli, ať nejsem poslem špatných zpráv, tedy nečerpáme v této chvíli. Ne proto, že bychom to neuměli, ne proto, že by byl nedostatek projektů, ale proto, že mj. ministerstvo financí nebylo schopné zajistit vnitřní audit na čerpání těchto prostředků z evropských fondů.

Závěrem znovu nabízím ruku. My jsme připraveni o těchto strategických a dlouhodobých záležitostech politicky jednat. Jenom jestliže se dokážeme domluvit napříč politickým spektrem, můžeme být úspěšní v prosazování národních zájmů České republiky v Evropské unii. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A do rozpravy se ještě hlásí pan předseda Milan Štěch. Takže prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové.

Vzhledem k tomu, že tyto evropské tisky, na rozdíl od jiných tisků, si vlastně určuje výbor a výbory, zda je budou nebo nebudou projednávat, a v jakém rozsahu, a zda-li předloží nebo nepředloží usnesení, zatímco ostatní tisky ze sněmovny a naše tisky senátní přikazuje organizační výbor, takže bude asi docházet – možná častěji než u jiných jednání – na závěr výboru k závěrům zde na plénu. Já jenom chci tady říci, že v minulosti byla kritika, že tady zaujímáme jiné stanovisko než na výborech, ale prosím, aby nebylo ostatním a všem senátorům upíráno, že tím vrcholným orgánem, kde se říká to závěrečné stanovisko, je prostě plénum Senátu.

A já teď chci navrhnout, aby z toho doporučení k vyjádření Senátu, který máme k dispozici, byl vypuštěn II., bod 12 a 13. Protože když vypustíme bod 12, tak de facto to v obecnější podobě obsahuje i bod 13. Proto navrhuji oba dva body vypustit. Já si myslím, že ta svoje stanoviska známe, a není potřeba o tom vést diskusi, že se to rozhodne demokratickým hlasováním.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A do rozpravy se dále hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Já jenom, že bylo voláno po politické diskusi. Já jenom řeknu ten důvod, proč jsme ve shodě – myslím, že pro to hlasovali všichni kolegové ve výboru. A i ve výboru je poměrné zastoupení, podle posledního výsledku voleb, takže nelze říct, že bychom tady jedna strana ve výboru přehlasovávala druhou, druhé politické spektrum. To prostě nemůže nastat na základě našeho rozložení sil i ve výborech, protože ty výbory jsou pracovními orgány.

Já jenom chci říct, které argumenty nás vedly k tomu, že jsme tam ty dva body dali. Vedlo nás k tomu to, že si nemyslíme, že vyšší stupeň přerozdělování na úrovni Evropy pomůže k tomu, aby členské státy se chovaly, lidově řečeno, jako štiky mezi kapříky. Aby využily svých výhod a byly příkladem pro ostatní. Myslíme si, že to přerozdělování nivelizuje a utlumuje rozvoj jednotlivých ekonomik v jednotlivých státech. Proto jsme ve výboru usoudili, že není vhodné a není nutné zavádět další evropskou daň. A de facto zvyšovat neadresnost příspěvku k přerozdělování, protože to je věc, která snižuje konkurenceschopnost EU vůči okolnímu světu. A o té konkurenceschopnosti, o tom je celý úspěch politické integrace v EU. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Já bych jenom uvedl na pravou míru informaci, kterou tady poskytl předseda výboru Sefzig. Právě možná, že problém je v tom, že není stejné poměrné zastoupení členů výboru pro evropské záležitosti jako zde v Senátu. Protože zatímco v Senátu má většinu senátorů Česká strana sociálně demokratická, tak v příslušném výboru má menšinu. Možná, že i tím jsou dány určité rozdíly v názorech mezi výborem a Senátem jako celkem.

A možná ještě jednu poznámku. Na rozdíl od stanoviska, které tady pan senátor Sefzig teď předložil, já osobně se domnívám, a je to i stanovisko sociální demokracie, že nemusí být nutně nevýhodné všechny evropské daně – a naopak právě, že daň z finančních transakcí může být pro Českou republiku velmi výhodná, protože by mohla vytvořit samostatný příjem EU na české banky a tím to na české střadatele nijak nedopadne, protože postihuje v zásadě spekulativní transakce, a ne běžné bankovní převody.

Její výše půl či jedno promile nijakým způsobem neprodraží bankovní služby pro naše občany, jak jsme si tady opakovaně vyslechli. Proto si myslím, přestože zatím není tato daň nějak definitivně dojednána a nejsou přesně známy parametry, tak že bychom neměli takovýmto usnesením dopředu vylučovat debatu o tom, jestli taková daň a v jaké podobě má být zavedena. Proto bych se chtěl připojit k návrhu na vypuštění bodu 12 a 13 v části římská dvě navrhovaného usnesení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že jsme chytili druhý druh, a do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně kolegové, jenom velmi stručně jedna poznámka. Obecně platí, a je to zkušenostmi odzkoušeno, že velikost veřejného sektoru a míra přerozdělování je nepřímo úměrná konkurenceschopnosti. Nepřímo úměrná konkurenceschopnosti! Upozorňuji, že pro roky 2014-2020 je hlavním cílem EU zvýšení konkurenceschopnosti. Pokud necháme body 11 až 12, tak k tomu nepřispíváme, ale naopak způsobujeme snížení schopnosti být konkurenceschopnými.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A zatím jako poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já nezdržím. Jenom chci poděkovat vaším prostřednictvím paní senátorce Gajdůškové. Při jejím prvním projevu jsem asi o 25 let omládl, protože jsem si připadal, že poslouchám rádio. Zavřel jsem oči a bylo to stejné jako tehdy. (Pobavení.)

Ale k tomu řeknu jenom jednu poznámku. Proboha, televize už to zabalila! Přestaňte ohlupovat veřejnost nesmysly o tom, že nějaká bankovní daň nebo daň z finančních operací něčemu pomůže, když přece dobře víte, že ji nikdo jiný nezaplatí, než ten poslední střadatel! Stejně jako když navýšíte enormně daně právnickým osobám, tak oni udělají co? Budou snižovat své vlastní náklady, to znamená, propouštět a nezvyšovat mzdy. To je tak jednoduché, že na to nepotřebujeme ani geniálního nositele Nobelovy ceny Stiglitze, kterého když jsem viděl v nedělních Otázkách Václava Moravce, tak jsem si také vzpomněl na jiné doby. Televize opravdu už to sbalila! Dělat teď, kdy unie neví, co udělá za týden, a to opravdu neví, vůbec si neví rady, a my tady řešíme – něco jako za totáče, když jsme plánovali spotřebu gumových těsnění v dalších 20 let. Samozřejmě ony už neexistovaly potom ani ty podniky, co to vyráběly! Takže vraťme se na zem! Unie vždycky udělala nějaké strategie, což je velmi moderní, tak si je zpátky přečtěte, které jsme tu projednávali, které z nich jsme splnili, nebo které unie splnila. Ani jednu! Byly to takové ty strategie předehnat, dohnat, konkurenceschopnost, doženeme Ameriku a dohnali jsme prd! Nechme toho!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že jste rozproudil debatu správným směrem, protože se hlásí další. Paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že bychom se měli skutečně vrátit na zem, a kdybychom se podívali na fakta, tak bychom zjistili, že Evropa je nejsilnější ekonomikou světa, že má největší podíl celosvětového obchodu a i ve srovnání s Amerikou v mnoha věcech budeme mít navrch jako Evropa, minimálně v kvalitě života. (Projevy nesouhlasu zprava.) To se stačí podívat na fakta!

Věc druhá, kvůli které jsem se přihlásila znova ještě o slovo, byť je pokročilá doba, a to je replika na pana kolegu Vystrčila, kterého si vážím, ale prostřednictvím pana předsedajícího musím prostě replikovat, protože konkurenceschopnost je ne nepřímo úměrná přerozdělování, konkurenceschopnost je přímo úměrná přerozdělování. A to prosím si srovnejte kvalitu života a pozice v hospodářské úrovni, sílu ekonomik skandinávských zemí a sílu ekonomik, kde nedochází k žádnému přerozdělování. Takže opravuji, ano, konkurenceschopnost je přímo úměrná přerozdělování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji. Nechci protahovat diskusi, ale k meritu věci, protože za chvilku budeme hlasovat o dvou důležitých bodech, zda je vypustíme, nebo nevypustíme. Musím říct, že pan kolega Dienstbier má nepochybně pravdu v tom, že pro ČR může být zavedení oné daně pro EU výhodné. Bude to v následujícím případě. Jak jistě víte, ČR si podle mě velmi moudře vyjednala výjimku na zavádění těchto daní. A jestliže nastane situace, že EU tuto daň zavede a ČR tuto vyjednanou výjimku použije, tak dojde k tomu, že řada transakcí matek, které mají velké firmy v celé Evropě a které mají své dcery u nás v ČR, tyto transakce budou provádět na našem území, a tím dojde jistě ke zvýšení kapitalizace ČR. Nechceme toto. My bychom raději, kdyby EU zavedla tuto daň a pak ať se k tomu i Česko klidně přidá a nepoužije výjimku, ale aby to udělala v případě, že tato daň bude zavedena v celé alespoň G20, nejlépe na celém světě. Nebude-li na celém světě, tak se stane případ Švédska, o kterém určitě také víte, protože už jsme tady o něm hovořili. Švédsko tuto daň zavedlo. Vedlo to k odlivu plateb, platby probíhaly v jiných bankách. To dneska není problém, jestli to ťuknete na IBAN do toho čísla, nebo na IBAN jiného čísla, to přece není velký problém. Švédsko na to doplatilo a zrušilo tuto daň. To je poučení. To jenom jsem považoval za nutné tady připomenout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že EU působí jako živá voda. Přihlásil se pan předseda Milan Štěch s přednostním právem. Prosím, pane senátore.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se omlouvám, kolegyně a kolegové, já jenom chci říci, že když to tam vypustíme, tak Senát se o tom nebude zmiňovat, to znamená, že bude stejně stanovisko vlády, jako stanovisko České republiky, ale vy chcete, abychom my řekli, že to je špatně. To od nás prostě nechtějte! My toto nesdílíme. Takže pojďme hlasovat a nemusíme se pořád přesvědčovat. Vždyť my dlouhodobě toto stanovisko máme a mně se nelíbí, že tento výbor drobet situaci, že si tisky vybírá, využívá k tomu, že pak říká: musíte tak hlasovat, protože jste tak hlasovali ve výboru. To není v souladu s našimi vnitřními pravidly. Takže já bych prosil, abychom rozhodli hlasováním a nemusíme se pořád přesvědčovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nevím, jestli jsem se nepřeslech, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegyni Gajdůškové. Ale přece, vážení, nejsilnější ekonomiku mají a jsou stále Spojené státy a ne žádná Evropská unie i s celými skandinávskými zeměmi! To je prostě jednoznačně pravda. A EU se potýká s obrovskými problémy, a jestli tady schválíme to, nebo ono, myslím si, že daleko důležitější bude, jak se EU vypořádá s tím, co stojí před ní, protože tady hrozí rozpad EU, ať se to někomu líbí, nebo ne, z hlediska finančně ekonomického. Pro ČR by to mělo fatální důsledky, ale bohužel taková je realita. Světová ekonomická krize se nevyhne EU, dluh Řecka je jenom začátkem nedůslednosti EU, která tolerovala některé, dovolím si to říct, podvody ze strany Řecka i některých jiných zemí. Podívejte se, co se stalo včera na Slovensku, euroval je před rozvalem a dneska tady věštíme některé věci z křišťálové koule. Možná, že se to eurooptimistům líbit nebude, ale toto je skutečnost. Chovejme se racionálně a rozumně. Já bych si skutečně přál, aby EU existovala dále, ale k určitým změnám v EU musí dojít, protože směr, který zatím nastoupila, se ukazuje jako ekonomicky neudržitelný.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dvě věci. Prvně pro stenozáznam. Myslel jsem body 12, 13 na 11, 12. A ta druhá věc. Já jsem včera shodou okolností byl na besedě, kterou pořádají Hospodářské noviny. Téma bylo, jestli se eurozóna rozpadne, nebo nikoliv. Byly tam osoby, jako je člen bankovní rady ČNB pan Lízal, pak tam byl pan Dědek, pak tam byl pan Frolík, atd. A jedna z věcí, která tam byla veřejně prezentována, a nenamítal ani nic v publiku sedící pan Švejnar, je, že konkurenceschopnost je nepřímo úměrná velikosti veřejného sektoru a míře přerozdělování. Nebo naopak – velikost veřejného sektoru a míra přerozdělování je nepřímo úměrná konkurenceschopnosti. Takže takhle to zkrátka je. Já za to nemůžu a doufám, že můj projev je lucidní.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že se už nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám. A zeptám se předkladatele, pana ministra financí Kalouska, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi?

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, jenom velmi stručně. Děkuji za tu diskusi. Pan senátor profesor Žaloudík v jednom z předcházejících bodů řekl, že my tady na Malé Straně svobodu lidstva nevyřešíme. My v Poslanecké sněmovně, zvlášť na velké straně, tam máme nejlepší nápady, si také nemyslíme, že vymyslíme konkurenceschopnost evropského hospodářského prostoru.

Já myslím, že není žádné tajemství, že např. ODS a TOP 09 hledají poměrně obtížně společnou pozici na některá evropská témata. Nicméně vždy je v té vládě dokáží najít z jednoduchého pohledu, co je v tu chvíli nejvýhodnější pro Českou republiku. Já vám mohu říct jako ministr financí, že se vůbec nedomnívám, že nejlepší prioritou pro budoucí konkurenceschopnost společné Evropy je koheze, je politika soudržnosti. Já se to vážně nedomnívám. Na druhou stranu jsem si úplně jist, že bude-li naší hlavní prioritou koheze a politika soudržnosti, je to maximální prostor pro Českou republiku vyčerpat co nejvíce prostředků. A prostě, promiňte, bližší košile než kabát. A máte-li pocit, že se jinak chová jakákoli jiná ze sedmadvaceti zemí, ujišťuji vás, že nechová.

A povinností vlády je samozřejmě usilovat o to, co v danou chvíli je tedy pro pozici ČR to nejvýhodnější. Bez ohledu na některá ideologická klišé. Nechci se přít o transakční dani. Nechci se přít o úměru mezi přerozdělováním a konkurenceschopností, byť na to mám naprosto jasný názor. Chci říct jednu jedinou věc pro čerpání prostředků z budoucí fiskální strategie.

Jestli opravdu něco maximálně zkomplikovalo život, jestli opravdu něčemu celá Evropa nerozumí a kouká se na nás jako na blázny, tak je to 24 operačních programů a 77 priorit. To je prostě, promiňte mi to slovo, snad mě ve tři čtvrtě na devět omluvíte, něco, co snad není vulgarismus, to je taková pitomost, že to nikdy celá Evropa neviděla! A jestli opravdu chceme efektivně čerpat prostředky z EU, tak máme redukci priorit jako zásadu číslo 1. Můžeme se přít o tom, jestli si tahle země může dovolit pět nebo sedm operačních programů, jestli si můžeme dovolit pět nebo sedm priorit, ale budeme-li trvat na sedmdesáti sedmi prioritách, tak dopadneme jak sedláci u Chlumce.

A proto vás velmi prosím o tuhle politickou debatu v zájmu České republiky. Budeme-li tady s hořícím srdcem na dlani, já jsem poslouchal s obdivem paní senátorku Gajdůškovou, naší prioritou je jedna, dva, tři, čtyři... – všechno byla priorita! Já měl chuť se jí zeptat, co naší prioritou není? A my si prostě musíme umět říct, co bude naší prioritou. A za tím si tvrdě jít. A na to ostatní rezignovat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a v tuto chvíli bych požádal paní zpravodajku, paní senátorku Juřenčákovou, zda by nás tedy provedla zhodnocením diskuse a závěrečným hlasováním.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Já bych se ráda ještě vrátila k tomu bodu 12, který byl navržen vypustit. A jenom, abych to uvedla na pravou míru, jak tomu bylo. Bod 12 a 13, a já bych se chtěla vyjádřit k tomu bodu 12. Tento bod byl v podstatě v době svého vzniku reakcí na obecná prohlášení, takže to byl jeden z důvodů. Je tam uvedeno upozornění na riziko relokace finančních center mimo jurisdikci EU. Na toto nebezpečí upozornila sama Evropská komise. A schválením tohoto bodu, kdy se obáváme zavedení daně z finančních transakcí, Senát tuto daň neodmítá, ale pouze vyslovoval obavu.

Pan senátor Dryml tady při projednávání zákona o penzijním spoření uvedl, že máme hájit zájmy občanů České republiky. Ale já s ním plně souhlasím, protože pokud se obáváme, a může to nastat, že ta daň z finančních transakcí by teoreticky mohla být přenesena na bedra občanů České republiky, tak v podstatě bychom její zájmy nehájili.

V současné době už je v Senátu návrh směrnice o dani z finančních transakcí, takže pokud bude tato směrnice vybrána k projednávání, tak se k ní určitě na půdě Senátu dostaneme a budeme se moci k ní vyjádřit. Já bych pak doporučovala, pokud přijde na plénum Senátu, aby se dostala na program někdy ráno, abychom to stihli do večera projednat.

Jinak v diskusi vystoupilo 7 senátorů, nebo 6 senátorů, 1 paní senátorka, z toho 1 senátor třikrát. Paní místopředsedkyně dvakrát, pan předseda Senátu dvakrát a pan senátor Vystrčil dvakrát. Padl návrh na přijetí usnesení, tak jak byl přijat ve výboru pro záležitosti EU. A potom padl druhý návrh, kdy jeden návrh byl, aby byl vypuštěn bod 12. A pak byl doplněn o to, aby byl vypuštěn i bod č. 13. Já navrhuji, abychom hlasovali nejdříve o tom původním usnesení, tzn. že to celé, včetně bodu 12 a 13, pokud nebude přijato, tak se bude hlasovat o tom usnesení bez bodu 12 a 13.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já se obávám, že šlo o protinávrh, o kterém se hlasuje přednostně, to je vypuštění těch bodů 12 a 13. A pak můžeme hlasovat o celém usnesení, pokud není námitka. Takže v tuto chvíli zahájíme hlasování. Pardon, pan předseda se k tomu ještě chce vyjádřit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jsem zřetelně, promiňte mi to, vznesl návrh, že mám pozměňovací návrh k usnesení, které nám bylo výborem předloženo, tzn. vypustit ty dva body 12 a 13. Takže můj návrh byl, a o to prosím hlasovat, vypustit body 12 a 13 a pak hlasovat o zbytku jako celku. Když se tak stane. Když ne, bude se hlasovat o celém, včetně dvanáctky a třináctky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Já myslím, že pokud tedy není námitek, budeme hlasovat o vypuštění bodu 12 a 13, o obou bodech zároveň. A potom – ať už v případě schválení, nebo neschválení – budeme hlasovat o celkovém usnesení tak, jak je navrhl příslušný výbor.

Takže zahájíme hlasování.

V tuto chvíli budeme hlasovat o vypuštění bodu 12 a 13, jak bylo navrženo. V sále je přítomno 53 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 78 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 28, proti bylo 20. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli budeme hlasovat o usnesení s vypuštěním těchto dvou bodů tak, jak bylo navrženo výborem. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh tohoto usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže mohu konstatovat, že hlasování pořadové číslo 79 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme přijali usnesení Senátu s vypuštěním bodů 12 a 13.

Děkuji panu předkladateli, ministru Kalouskovi, zpravodajce a zpravodajům. Je to poslední bod dnešního jednání.

Přerušujeme naši schůzi do zítřka do 9.00 hodin, kdy budeme pokračovat dalšími body našeho programu. Děkuji vám za účast na večerním zasedání.

(Jednání ukončeno v 20.52 hodin.)