Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 07.10.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 12. schůze Senátu
(2. den schůze – 07.10.2011)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jaroslav Palas, Petr Bratský, Pavel Lebeda, Tomáš Töpfer, Tomáš Jirsa, Hana Doupovcová, Jana Juřenčáková, Jaromír Štětina, Stanislav Juránek, Jiří Lajtoch, Pavel Trpák a Alexandr Vondra.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomenu, že kdo jste si opomněl vzít kartu s sebou, máte možnost získat náhradní u prezence předsálí Jednacího sálu.

Dalším bodem, který bude projednávat na této schůzi, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 178

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 178. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl tuto novelu trestního zákoníku a trestního řádu. Cílem této novely je za prvé implementovat evropské právo. Konkrétně jde o předpisy Evropské unie, které ukládají členským státům doplnit jednotlivé skutkové podstaty trestných činů o nové trestné činy nebo přeformulovat existující skutkové podstaty v národních právních řádech, a to na úseku práva životního prostředí, boje proti rasismu, boje proti xenofobii a terorismu a v boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii. To znamená, že zde se zpřesňují a doplňují některé skutkové podstaty. V zásadě tato část novely je v duchu evropské politiky postupně unifikovat některé skutkové podstaty u těch trestných činů, na jejichž efektivním postihu má EU zájem, a proto je vhodné, aby vymezení skutkových podstat bylo v jednotlivých národních právních řádech obdobné či stejné, tak aby postih mohl být efektivní na území celé EU, ne pouze v některých národních členských státech.

Vedle tohoto úseku novely trestního zákoníku návrh upravuje ještě další záležitosti. Jedná se za prvé o věci, které vyplývají z vládního prohlášení, kdy se zpřísňuje postih korupce, resp. zvyšují se sazby v případě, že korupci realizuji úřední osoba.

Dále pak novela obsahuje celou řadu změn, které vyplývají z praxe, z praktické aplikace trestní legislativy orgány činnými v trestním řízení. Zmíním alespoň některé důležité věci. Provazují se lépe alternativní tresty s možností uložení domácího vězení, lépe se upřesňují podmínky realizace trestu obecně prospěšných prací a umožňuje se, aby v případě, že osoba nedodrží trest domácího vězení, aby automaticky nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, ale aby zde byla ještě jiná alternativa právě v podobě uložit osobě, která neplní trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací. Cílem totiž je přinést i takové změny, které umožní preferovat při ukládání trestů primárně, je-li to možné z hlediska společenské závažnosti trestního jednání, alternativní tresty a vnímat trest odnětí svobody jako krajní řešení.

Co je důležité, a to zde chci také ještě zmínit, je to, že novela obsahuje otázky týkající se tzv. zabezpečovací detence. Cílem novely je rozšířit zákonné možnosti, kde je institut zabezpečovací detence užit.

Novela opravuje velmi praktickou věc, která byla jaksi zpracována na základě žádosti odborných zaměstnanců, odborníků z řad psychiatrických léčeben, kdy osoby, které jsou pachateli trestných činů, vykonávají ochranné léčení v podobě ústavního léčení v takovýchto zařízeních a chovají se agresivně nebo nerealizují podmínky léčby, tak v zásadě zdravotnická zařízení nevědí, co s takovými pachateli. Jsou známy naprosté excesy, kdy dokonce takovíto pachatelé napadají zdravotnický personál, a v minulosti došlo dokonce k tomu, že i zabili, zavraždili zdravotnický personál.

Proto navrhujeme změnu, která umožní, aby osobu, která má ochranné léčení a nepodrobuje se tomuto ochrannému léčení, bylo možno umístit do zadržovací detence, která je zkrátka schopna si s takovýmito agresory poradit a tím ochránit zdravotnický personál.

Co je dále ještě doplněného v novele a je to důležité, je, jak jsem řekl, obecné rozšíření užívání zadržovací detence. Dnes je možné uložit zadržovací detenci pouze v případě, kdy takovýto pachatel duševně nebo zdravotně narušený spáchal zvlášť závažný zločin, to znamená ty trestné činy, kde je horní sazba vyšší než 10 let. My rozšiřujeme tento okruh i na ostatní zločiny, to znamená na trestné činy v sazbě 5 až 10 let. Domníváme se, že je to správné, že i zde by měla být možnost v případě, že jsou splněny zákonné podmínky, řešit problém zabezpečovací detencí.

Dovolte mi ještě jednu poznámku k parlamentnímu projednávání, konkrétně k projednávání na půdě Poslanecké sněmovny, kdy byl návrh zákona doplněn o pozměňovací návrhy. Já chci zdůraznit jeden, který považuji za zvlášť důležitý, a to je změna navržená poslanci Pospíšilem, Peak a Farským, která se týká zpřesnění skutkové podstaty trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda, konkrétně § 351 trestního zákoníku. Cílem tohoto zpřesnění je snaha, aby bylo zcela zjevné a zřejmé, že trestním právem je možné postihnout tzv. kupčení s hlasy, kdy zkrátka určité osobě jsou poskytovány výhody s cílem ovlivnit její vůli, zmanipulovat její vůli tak, aby volila ve volbách někoho, koho by při svobodném rozhodování nevolila. Říkám to takto laicky. Je doplněna další alinea tohoto jednání do § 351, a jsme přesvědčeni, že v popředí této úpravy bude možné bez jakýchkoliv interpretačních problémů postihovat tzv. kupčení s hlasy.

Ono je možné, podle našeho názoru, již dnes - podle platné právní úpravy - určitou část tohoto jednání postihnout, ale z důvodů mimořádné společenské nebezpečnosti a existence tohoto jevu ve společnosti je třeba, aby trestní zákoník v této oblasti byl zcela přesný. Proto také toto zpřesnění skutkové podstaty.

Dámy a pánové, tolik tedy stručné představení některých hlavních trendů novely. Těch věcí tam je celá řada. Jak jsem řekl, reagujeme tam na praktické problémy i na jiných úsecích. Já vás žádám o podporu tohoto návrhu zákona, protože jsem přesvědčený, že z hlediska trestní politiky státu má jednoznačně pozitivní přínos. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 178/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře spravedlnosti, vážené dámy, vážení pánové.

Pan ministr tady sdělil veškeré zcela zásadní skutečnosti, které jsou obsahem novely, kterou on předkládá jménem Vlády ČR. Já bych si dovolil ještě takové ty skutečnosti, které se týkají Senátu Parlamentu ČR, a které bychom zde měli vědět. Tady je třeba říci, že návrh sice nebyl projednán legislativní radou, ale postačilo stanovisko předsedy. Tam bylo 40 víceméně technických úprav. Vláda ten návrh schválila dne 24. března 2011, a pověřila zde přítomného pana ministr k odůvodnění návrhu, což on právě provedl.

Byly tady zmíněny obsahové stránky. Já bych ještě připomněl, že v Poslanecké sněmovně v dolní komoře byly diskutovány dvě další záležitosti, které nebyly přijaty. A to je nová skutková... no nová, v uvozovkách, nová skutková podstata trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Což mně osobně nevadí, že nebylo přijato, a pak zvláštní ustanovení účinné lítosti – to je to odpuštění při úplatkářství. Jestliže dal úplatek někdo na požádání a oznámil to hned vzápětí. To je to, co už bylo v trestním zákoně. Já jsem k tomu vystupoval několikrát, mně osobně mrzí, že to tam není.

Jinak konstatování další – v konečném hlasování o návrhu zákona na 21. schůzi dolní komory dne 6. září 2011, hlasování č. 33, byl návrh novely schválen. Jejich tisk – je to 297. Návrh zákona byl postoupen Parlamentu ČR 19. září 2011, a lhůta nám končí 19. 10. 2011, takže jsme ve správné lhůtě. Garančním výborem – jak už bylo konstatováno panem předsedou – je náš výbor, tzn. ústavně-právní.

Obsahové připomínky nemám vůbec žádné, protože pan ministr tady sdělil všechno. Chtěl bych pochválit i to, že účinnost – s ohledem na moje včerejší vystupování, že účinnost zákona je stanovena pružně, tzn. 1. dnem měsíce následujícím po vyhlášení, takže máme dostatek možností s tím něco udělat. Ale ústavně-právní výbor to nežádá.

Pokud jde o legislativní poznámky, já jsem říkal už na ústavně-právním výboru předevčírem, že v podstatě jde o brzké změny. Ale tyto jsou pochopitelné, protože se nelze vyhnout transpozici z evropských závazků, tj. ochrana životního prostředí, boj proti terorismu, boj proti sexuálnímu vykořisťování dětí a boj proti nelegálnímu zaměstnávání cizinců. Pan ministr to tady velmi podrobně zmínil. Já osobně považuji některé změny za problematické. To znamená to navýšení trestních sazeb v rámci tedy tak zvaného a proklamovaného boje s korupcí úředních osob, v rámci pseudořešení zpřísňování trestních sazeb...

To znamená navýšení trestních sazeb v případě, že jde o korupci úředních osob. A já vždycky se ptám, zdali je opravdu nutné navyšovat trestní sazby v případech, že soudy nevyužívají těch stávajících. Mě by zajímalo, kolik úředních osob bylo stíháno trestně? Kolik jich bylo odsouzeno pravomocně? A zdali bylo využito těch trestních sazeb stávajících, či zda soud konstatoval, že by chtěl přísnější trestní sazby a že žádá Parlament ČR o navýšení trestních sazeb?

Já osobně jsem přesvědčen, že takový případ nebyl ani jediný, resp. o něm nevím.

Pokud jde o alternativní tresty, tady pan ministr pochválil doplnění těch alternativních trestů, ale je třeba říci zase znovu, že to bylo v Poslanecké sněmovně. A já osobně už pokládám to řešení za poněkud chaotické. Nemám proti němu nic, je logické, je systematicky zařazeno, ale pokládám ho za chaotické ve chvíli, kdy trest domácího vězení dosud je vykonáván kontrolou probační služby. V podstatě trest domácího vězení podle mě není vůbec účinný. Pokud nebudou elektronické náramky – a to je věc asi nějakého obchodního vyjednávání – tak v tu chvíli můžeme pochybovat o účinnosti tohoto trestu. A my už v tuhle chvíli se k němu vyjadřujeme, přeměňujeme, doplňujeme, atd. To je moje osobní poznámka, za kterou se vám omlouvám, a v tuto chvíli pouze konstatuji usnesení ústavně-právního výboru, senátního tisku č. 178, s tím, že ústavně-právní výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

II. Určuje senátora Miroslava Antla zpravodajem výboru pro projednání této věci – čehož se právě zhošťuji.

III. Pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR - což jsem učinil už před 2 dny.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych udělal něco mimořádného, ale poděkoval panu ministrovi za to, že konečně se dostal do trestního zákoníku § 99, odst. 5, který ochrání část našich zdravotníků před tím, co se děje v některých zařízeních.

Chtěl bych se pana ministra zeptat, kdy tedy budou ty elektronické náramky, zejména s odvoláním na § 60, odst. 3? A dovolte mi můj názor. Velmi problematické asi bude v příští budoucnosti § 299, 300 a 301, i když chápu, že to je transpozice EU, která je vyvolána současným složením některých orgánů EU, kde mají velkou část podílu Zelení. Myslím si, že to do budoucna nebude velký přínos pro Českou republiku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Zájem není, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit? Ano, prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedo. Já budu reagovat na některé podněty, které padly v debatě.

Nejprve ke zprávě pana zpravodaje. Téma účinné lítosti, které zde zmínil, že ho mrzí, že není v trestním právu ve vztahu k trestným činům, které bych nazval "trestné činy postihující korupční jednání", takto obecně. To je téma, kde my jsme připraveni vést o tomto odbornou seriózní debatu. Ostatně vláda nechala k tomuto tématu zpracovat analýzu.

To, že účinná lítost u trestných činů postihujících korupci není v trestním zákoníku, je dáno tím, že mezinárodní společenství, EU, OECD, pak tzv. společenství GRECO, které sdružuje státy v boji proti korupci, zkrátka a dobře nechtějí, aby účinná lítost byla aplikována v oblasti boje proti korupci.

Vnímají to jako věc, která by neměla být součástí národních trestních řádů. Podíváme-li se do zemí "západní Evropy", do starých členských států EU, pak účinná lítost, která by se dotýkala korupce, není v jejich národních právních řádech. Jinými slovy, my jsme teď v pozici, kdy jsem se dohodli na úrovni vlády, že bude dotázána OECD, resp. skrze našeho velvyslance plus ostatní mezinárodní společenství, nakolik případné přijetí účinné lítosti, zpět přijetí do českého právního řádu, bude vnímáno na mezinárodním poli jako krok zpět, anebo nakolik to bude vnímáno jako věc, která je pouhou vnitrostátní záležitostí naší země.

Hlavní problém v oblasti účinné lítosti, já vnímám, je ten mezinárodní. Jinak asi není zde nikdo, kdo by a priori zcela negativně se k možnosti účinné lítosti v českém právu stavěl. Nicméně je to téma s tímto výrazným mezinárodním akcentem.

To byl také důvod, proč v novém trestním zákoníku nebyla účinná lítost takto upravena, protože odborníci autoři zákona právě poukazovali na mezinárodní kontext a na to, jak je účinná lítost vnímána na mezinárodním poli.

K tématu korupce, zvyšování sankcí, zde konstatuji, že ministerstvo plní vládní prohlášení, samozřejmě je možné vést akademickou politickou debatu o tom, nakolik vyšší sankce znamená efektivnější postih určitého jednání. Já k tomu mohu pouze konstatovat, že je samozřejmě možné se následně bavit na ÚPV i na jiném fóru o tom, kolik vlastně jednotlivých případů bylo takto postiženo. Jedinou věc, kdy nesouhlasím s tezí pana zpravodaje, je to, kdy on konstatoval, že nezaznamenal, že by soud žádal zvýšení trestních sazeb.

Tady konstatuji, že by to bylo i podivné, kdyby soud žádal zvýšení trestních sazeb. Moc soudní je od toho, aby nezávisle soudila a posuzovala trestnost jednání v rámci zákonných mantinelů, které dáváme my, zástupci občanů, přímo volení, a výše sazby u toho či onoho trestného činu je vždycky politickým rozhodnutím, a to je tak správně, kdy společnost akcentuje určité jednání jako více nebezpečné, tedy sazba je vyšší, nebo nějaké jednání akcentuje jako méně nebezpečné, a zástupci lidu tomu přidělí sazbu nižší. To si myslím, že až tak s činností soudu nesouvisí. Ale to je můj pohled, já jsem připraven, bude-li zájem v ÚPV Senátu získat k tomuto bližší informace, samozřejmě ministerstvo spravedlnosti předloží.

K tématu domácího vězení, které zde bylo dvakrát akcentováno a zmíněno jak panem zpravodajem, tak v debatě, a toho, zda ten trest je nebo není účinný, co zde říkal pan zpravodaj. Já k tomu konstatuji jediné. To, že nejsou dnes elektronické náramky na domácí vězení, je vědomé rozhodnutí ministerstva spravedlnosti. Vedle toho, že ministerstvo spravedlnosti nemá dostatek prostředků. Ale v tuto chvíli je to vědomé rozhodnutí, protože elektronická kontrola odsouzených je finančně mimořádně nákladná. Experti spočítali, že aby se to poplatníkům vyplatilo, protože to platí opět poplatníci daní, pak by muselo být odsouzeno ve výkonu tohoto trestu alespoň 500 osob. Pak je to ekonomicky méně nákladné, než výkon trestu odnětí svobody v nějaké věznici. Já se omlouvám, pane zpravodaji. Já hospodařím s penězi daňových poplatníků, a já nebudu podporovat projekt, který pro daňové poplatníky ekonomicky není výhodný. Tedy ministerstvo čeká, velmi bedlivě sleduje, máme každý měsíc statistiku, jak se zvyšuje počet odsouzených ve výkonu trestu domácího vězení. V tuto chvíli to číslo je cca 140 a v tuto chvíli pro poplatníky není výhodné elektronický monitoring zavádět. Až se to číslo dostane k 500, v tu chvíli ekonomická výhodnost zde bude jednoznačná, pak, prosím, uvažujme o tom, že spustíme elektronický monitoring, který daňové poplatníky ročně bude stát několik desítek milionů korun. To je korektní tady říci takto veřejně, aby bylo jasné, že poplatník bude muset tento systém zaplatit.

To, jestli je nebo není současná kontrola efektivní, na to je samozřejmě možno mít rozdílný odborný i politický názor. Konstatuji, že jsou země v EU, které mají trest domácího vězení, a nemají elektronický monitoring. Mají kontrolu namátkovou, skrze mediační a probační službu. My jsme zvedli počet zaměstnanců mediační a probační služby o 90, a tito zaměstnanci byli přijati vysloveně právě kvůli tomu, že byl zaveden nový trest domácího vězení. A tito zaměstnanci mají namátkově kontrolovat, nakolik tento trest je či není vykonáván. Tzn. stát na to reagoval, že tento trest byl zaveden do českého práva, reagoval na to v první vlně zvýšením počtu zaměstnanců mediační a probační služby, a ve chvíli, až ten trest bude více aplikován, bude na to stát reagovat zavedením elektronického monitoringu.

Taková je filosofie a připadá nám optimální, kombinujeme-li, řekněme, efektivitu kontroly a náklady, které bude muset daňový poplatník na kontrolu vynaložit. Avizuje, že kontrola podle našeho názoru je efektivní, protože už v několika desítkách případů zaměstnanci mediační a probační služby tzv. zachytili, nachytali, chcete-li, odsouzené, že neplní tento trest, a těmto osobám se trest překlápí do výkonu trestu. Tedy funguje to a zdůrazňuji, že namátková kontrola, která je realizována několikrát týdně, to není, že bychom tam jednou za měsíc přišli. Máme 90 zaměstnanců, 140 odsouzených, asi tušíte, že kontrola je relativně efektivní. Už se nám podařilo přes 20 takto odsouzených zachytit, a ti samozřejmě budou sankcionováni.

Já tím jenom vysvětluji, že to, že to dneska elektronicky není, není zpoždění nebo pochybení ministerstva, ale je to vědomé čekání na fázi, kdy se ekonomicky ukáže, že se vyplatí státu, potažmo daňovým poplatníkům, zaplatit si elektronický monitoring. A to číslo opravdu vychází až kolem 500, resp. počítáme s tím, že se výběrová řízení začnou spouštět ve chvíli, kdy bude cca 540 – 500 odsouzených, aby systém byl nastaven do chvíle, než bude 500 – 1000 odsouzených, protože skrze 100 zaměstnanců jsme schopni až 1000 odsouzených kontrolovat. Každý vidí, že 1 zaměstnanec je schopen 10 lidí během týdne několikrát objet a zkrátka je zkontrolovat.

Nemyslím to nijak negativně, pouze to chci takto vysvětlit, aby to nebylo vnímáno, že ministerstvo zaspalo, nikoli ministerstvo tu věc monitoruje, sleduji, vidíte, že má jasný plán, jak v té věci postupovat, ten plán se odvíjí od toho, nalézt řešení, které bude ekonomicky co nejvíce výhodné pro občany s kombinací toho, že současná kontrola skrze zaměstnance resortu je dostatečná, protože jak říkám, my jsme opravdu nabrali v době, kdy se snižují počty zaměstnanců státní sféry, mediační a probační služba opravdu vědomě nabrala zaměstnance právě s cílem kontrolovat to, jak je domácí vězení realizováno. Považoval jsem za férové to takto vysvětlit, a tolik tedy z mé strany. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já paradoxně zareaguji, protože v diskusi vystoupil pan senátor Dryml, který se zmínil o domácím vězení, a pan ministr tady obsáhle vysvětloval, proč nejsou elektronické náramky. Já řeknu rovnou. Kdybychom věděli ve chvíli, kdy schvalujeme trest domácího vězení, a bylo to před 2, resp. 3 roky, zřejmě bychom uvažovali o tom, že trest domácího vězení bez následné jasné elektronické kontroly je zbytečný. Říkám to znovu, a navíc tady zdůrazňuji, že se objevují v novém návrhu trestního zákoníku, resp. v novele, to, že budou další kontroly, ovšem prostřednictvím fyzických osob, nechci polemizovat o tom, kolik stojí náklady na nové probační úředníky, provoz, auta a já nevím, co všechno.

Podle mého názoru trest domácího vězení souvisí s elektronickými náramky. Zrovna tak podmíněné propuštění, kontrolovaní, všude ve světě, když už pan ministr zmínil zahraničí, je to prostřednictvím elektronických náramků.

My jsme procestovali s ÚPV země, které bychom chtěli slyšet, např. v Haagu jsme byli, a tam řekli jednoznačně, kontrolujeme prostřednictvím elektronických náramků. Stejně Francie. Kontrolujeme prostřednictvím elektronických náramků. To jsou země, kam se zřejmě díváme a přeskočíme na druhou oblast, tzn. oblast korupce a účinné lítosti.

Mě mrzí, že se tady bavíme v mezinárodních souvislostech v době, kdy ČR je na tom velmi špatně s korupcí. Myslím si, že Česká republika má právo na své specifické zákony a dodnes jsem nepochopil, proč byla vypuštěna účinná lítost. Myslím si, že skutečně, a děkuji panu ministrovi za to, že připustil to, že se o tom budeme bavit. Ale mezinárodní kontext je pro nás určitě důležitý. Mě zajímá samozřejmě situace v ČR.

Jinak v diskusi vystoupil pan senátor Dryml, pan ministr se mu snažil odpovědět, jinak nikdo nevystoupil, takže vážený pane předsedo, odkazuji na svůj návrh, který jsem přednesl ve své zpravodajské zprávě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a z usnesení výboru a ze zpravodajské zprávy pana garančního zpravodaje vyplynul pouze jeden návrh, a to je návrh zákona schválit.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování číslo 24 bylo registrováno 55, kvórum 28, pro návrh 53, proti nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli panu ministrovi, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu

Tisk EU č. N 059/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N59/08 a N59/08/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já vás stručně seznámím s tímto návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady, který zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestního činu. Obecně chci konstatovat, že v rámci spolupráce evropských států se čím dál víc posiluje trend spolupráce v oblasti trestního řízení, trestní justice.

Součástí této tendence je i snaha, upravit jakýsi minimální standard práv obětí trestných činů v jednotlivých národních úpravách, tak aby rozsah práv, jak procesních, tak hmotně právních, byl ve všech členských státech EU obdobný.

Jinými slovy, aby ve všech členských státech byla obětem trestných činů garantována určitá míra procesních a hmotných práv. Já osobně se domnívám, že se jedná o záslužný počin. Jedná se o věc, která určitě přispěje k větší efektivitě v rámci spolupráce trestní justice mezi jednotlivými členskými státy EU

Je nutné konstatovat, že tento návrh v zásadě navazuje na úpravu z roku 2001, kdy bylo přijato rámcové rozhodnutí o postavení obětí v trestním řízení, a tato směrnice, která je takto navrhována o 10 let později, má dále rozšiřovat a zpřesňovat právě okruh jednotlivých práv, která by měla být v rámci EU garantována oběti trestního činu, ať je obětí trestného činu ve Španělsku, Rumunsku, Bulharsku, ČR, kdekoli jinde v jednotlivém členském státě.

Nechci zde popisovat podrobně obsah tohoto návrhu, protože určitě jste jej všichni četli. Nicméně alespoň budu konstatovat, že my považujeme za zvláště důležitá ona procesní práva v rámci trestního řízení, jako je např. právo na informace, právo na tlumočení a překlady procesních písemností, právo na právní pomoc, právo na náhradu výdajů, právo na rozhodnutí o náhradě škody atd.

Důležitá jsou též práva, která se přímo netýkají trestního řízení, ale výrazně pomáhají oběti trestného činu, překonat tíživou situaci, ve které se nachází. Je to např. právo na informace, kde získat pomoc a podporu. Právo na přístup ke službám, zvláště psychosociální atd.

Důležitá část této směrnice je pak úplně samostatná úprava ochrany tzv. zranitelných obětí. Příkladem zranitelné oběti je třeba oběť sexuálního trestného činu. Nebo je-li obětí dítě. V takovémto případě je vhodné a z našeho pohledu téměř nutné, aby byla speciální úprava toho, jak s takovouto obětí zacházet, včetně úpravy pravidel výslechu takovéto oběti. Výslech má být konán většinou ve speciálních místnostech vyškolenými odborníky, má být zamezen styk mezi pachatelem a obětí takovéhoto trestného činu, a to i v podobě vizuálního kontaktu během hlavního líčení.

To jsou všechno věci, které jsou mimořádně důležité. Ministerstvo spravedlnosti jako gestor podporuje tento návrh, nicméně na druhou stranu říkáme, je třeba zvolit taková řešení, která budou efektivní, na druhou stranu budou přiměřená řekněme rozpočtovým možnostem jednotlivých členských států, tedy půjde o takovou úpravu, která výrazně nezatíží rozpočty jednotlivých národních států, protože pak se lehce může stát, že práva zůstanou pouze na papíře, budou teoreticky garantována, ale v praxi nebudou realizována díky své ekonomické nákladnosti. To je, myslím, mimořádně důležitý faktor, který my vždycky při vyjednávání této právní úpravy zmiňujeme. Je třeba vnímat ekonomické možnosti, které jednotlivé členské státy mají, zvláště v této ekonomicky tíživé situaci.

Tolik tedy stanovisko ministerstva spravedlnosti. Já vás žádám o podporu tohoto návrhu, protože jak jsem už se snažil v úvodu říci, myslíme si, že je dobré přijímat racionální a reálné unijní předpisy, které posilují spolupráci členských států v boji proti trestné činnosti, a posilují principy jakéhosi unijního prostoru s alespoň obdobnou právní úpravou trestního práva procesního a trestního práva hmotného, a sem samozřejmě právě patří též postavení a ochrana obětí trestných činů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 59/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého se zpravodajskou zprávou zastoupí předseda výboru pan senátor Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, pan ministr nás velice podrobně seznámil s tím, oč v tomto návrhu směrnice běží. Evropský materiál se materiály a problematikou práva v oblasti tzv. bývalého třetího pilíře, tedy prostoru svobody, justice a vnitra, mimořádně pečlivě zabývá, protože se domníváme, že právě z pohledu národních parlamentů je tato oblast pro naše občany nejcitlivější.

Tyto dokumenty jsme projednali, a musím říci, že i stávající stav se snaží vytvářet prostor k ochraně obětí, a návrh nové směrnice je pouze rozšiřuje.

Toto rozšíření ale je až do oblastí, které možná mohou být i ekonomicky finančně nákladné, a z toho důvodu jsme přijali rozhodnutí, přijali jsme usnesení a doporučujeme plénu Senátu, aby toto usnesení bylo přijato i na plénu, kde se vyjadřujeme právě k šíři ochrany obětí.

Podle současného nařízení je ochrana obětí vázána vysloveně na oběť, tento návrh nové směrnice rozšiřuje oblast ochrany i na rodinné příslušníky. Podáváme úvahu, zdali rozšíření i na nedědické členy rodiny je žádoucí, zdali příslušníci, rodinní příslušníci, kteří jsou vzdálení příbuzní, nikdy s obětí neměli nic společného, bydlí na opačné straně zeměkoule, by měli být odškodňováni jako ti příslušníci oběti, kteří jsou přímými rodinnými příslušníky.

Domníváme se, že je vhodné zúžit tento prostor pro rodinné příslušníky. Stejně tak se v našem usnesení zabýváme tím, zdali je nutné, aby byly nároky na překlad veškerých dokumentů, které se týkají trestního řízení. K tomu už máme – Senát přijal už dříve usnesení, ve kterém říkáme, že nárok na překlad je vhodné zúžit jen na ty hlavní dokumenty tak, aby nedocházelo k extenzi a zbytečnému protahování trestného řízení. Proto výbor přijal a doporučuje plénu Senátu přijmout usnesení k tomuto bodu návrhu ve smyslu – který jsem teď stručně okomentoval a který máte k dispozici, a proto si nemyslím, že bychom ho museli číst na stenozáznam, protože je v materiálech, které jste dostali před jednáním tohoto bodu.

Doporučuji, vážené paní senátorky a páni senátoři, abychom souhlasili s tím, co evropský výbor doporučuje plénu Senátu k přijetí. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se postavil ke stolku zpravodajů a plnil úkol zpravodaje. Tiskem se zabýval také ústavně-právní výbor. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Miroslava Antla, zda chce vystoupit. Senátor Antl není přítomen, takže předpokládám, že nechce vystoupit. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní senátorka místopředsedkyně Alena Gajdůšková, poté vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jedná se o návrhu Směrnice evropského parlamentu a Rady. To znamená, jakmile bude tato směrnice přijata, povinností členských zemí, tedy i České republiky bude implementovat tuto směrnici do národního práva, tedy do našich zákonů. Já to připomínám jenom proto, že se nám tato záležitost ještě vrátí a my se s ní budeme muset vypořádat. Vím, že výbor pro záležitosti Evropské unie vždycky velmi poctivě projednává všechny dokumenty. Dovoluji si ale v této chvíli nesouhlasit s návrhem usnesení v bodě 2, kdy výbor odmítá definici obětí trestných činů nebo těm, kterým je určena pomoc obětem trestných činů. Jak o tom hovořil předseda výboru a zpravodaj, jedná se i o rodinné příslušníky obětí trestných činů.

Já bych k tomu chtěla jen říci to, že společnost má povinnost chránit bezpečí občanů, k tomu také slouží nemalé daně, které každý občan odvádí, nebo většina občanů odvádí. Jestliže tedy dojde k trestnému činu a někdo se stane obětí, je to svým způsobem i selhání společnosti. A společnost tedy by se k tomu měla postavit tak říkajíc čelem, měla by tu odpovědnost na sebe vzít i za ty, na které toto dopadne. A když si představíme příběh rodiny, kdy otec živitel se stane obětí trestného činu a stane se třeba invalidním a ztratí možnost vydělávat, tak samozřejmě to dopadá na rodinu. Když si vezmeme případ znásilněné ženy matky, která má trauma a skončí v psychiatrické léčebně, tak samozřejmě, že to dopadá na rodinu. A nemálo. Já se domnívám, že společnost by měla pomoci. Ta pomoc by měla být poskytnuta i rodinným příslušníkům oběti. Jde také o to, že rodinní příslušníci oběti i tak, jak je to tady definováno, mohou být potencionálně dalšími obětmi pachatelů trestných činů a tedy tomu by měla společnost se snažit předejít tím spíše. Takže si myslím, že bychom se měli ještě jednou zamyslet a obracím se teď na členy výboru pro záležitosti EU, nad tím návrh usnesení a navrhuji, abychom hlasování o tomto návrhu usnesení rozdělili a navrhuji, abychom zvlášť hlasovali o tom bodu 2. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, o bodu 2 toho návrhu usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Josef Sefzig.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Podle mého názoru je prevence vždy lepší než represe. Žádná směrnice – a vaším prostřednictvím se obracím na paní předsedkyni Gajdůškovou – přece to nemůže vyřešit žádná směrnice. Je to otázka toho, jak rozhodují už dnes české soudy. Domnívám se, že mají určité nástroje k tomu, aby to, po čem tady volá naše kolegyně, aby už teď nějakým způsobem bylo ošetřeno.

Chtěl bych také reagovat na pana ministra, který říká, že by se měl posílit boj proti trestné činnosti. Ano, ale neřekl to b), a to b) je lepší práce české justice, českých soudů, českých státních zástupců. Měly by se také zlepšit právní znalosti některých soudců a mělo by se zlepšit jejich celoživotní vzdělávání, protože se na ně valí stále nové a nové změny zákonů, kterými se zabývají. A domnívám se, že tady není něco, co by měřilo, jak ti soudci jsou vzděláni, a to je námět pro pana ministra. Že je stav české justice alarmující, o tom svědčí výzkum mezi občany, kdy přes 80 % občanů nevěří české justici a já se obávám, že žádná směrnice EU to bohužel nevyřeší.

Je to i ta zpráva BIS o korupci v české justici, která se samozřejmě nelíbí některým soudcům a státním zástupcům, ale je otázka, zda kdyby BIS zveřejnila vše, jestli by i těch 17 % se nezmenšilo ještě na méně, to jsou ti občané, kteří věří té české justici. A to, že rozhoduje velmi rozporuplně, si můžeme ověřovat i my každý den v novinách, viz třeba dnešní noviny a případ, a to, jak se staví ti všichni, jak zdravotníci, tak i občané k tomu rozporuplnému rozsudku soudu v Brně, jestli se má nebo nemá zachránit život dítěte. Ostatně i aféra Sorbony Plzeň je známkou toho, že vše není v české justici v pořádku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, a nyní vystoupí pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, jen potřebuji upřesnit – rozumím obavám paní místopředsedkyně Gajdůškové, myslím, že myslela přesně to, co my jsme nechtěli vyjádřit v usnesení, tak si dovolím ten druhý odstavec přečíst.

Senát Parlamentu ČR se domnívá, že okruh obětí definovaných článkem dle návrhu je stanoven příliš široce, což je v rozporu s efektivitou celé nově navrhované úpravy a v praktické rovině by to mohlo vést ke zbytečným komplikacím.

Úmyslně jsme nedávali přesné vyměření toho okruhu, který se pojí s ochranou obětí. Přesně ty případy, které jmenovala paní místopředsedkyně by měly nepochybně být odškodněny, ale domníváme se, že některé oběti, které se nestýkaly se vzdálenými příbuznými a dovedu si představit řadu takových lidí, že je samotářský – bylo dokonce obtížné vypátrat, jestli někde na druhé polokouli zeměkoule existuje příbuzný této oběti, aby nebylo složité pátrání po vzájemných příbuzných, kteří neměli žádný vztah k oběti, a to by způsobilo zbytečné prodlevy v odškodňování a v ukončení celého toho trestního řízení.

Tady by mělo být omezení. Respektive měla by být přesněji definována oblast, ten okruh, který má být odškodňován v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti vzniku ztrát oběti.

Nepochybně ti přímí příbuzní by měli být odškodňováni na základě nově vytvářené směrnice. Ale respektuji, že budu tedy navrhovat hlasovat o tom bodě 2. Zvlášť někomu bude připadat příliš neurčitý, že jsme měli možná ten okruh dát třeba příkladem. Dovedu si představit, že člověk, který žije bez příbuzných, kteří se o něj nikdy nepostarali, nikdy neměl žádné kontakty, a někde měl vzdáleného druhého, třetího bratrance, o kterém ani nevěděl, tak tady by mělo být to omezení odškodnění práv oběti. Ale ne tam, se kterým se člověk v příbuzenstvu stýkal, a který má i právní nárok na odškodnění, třeba v důsledku dědického řízení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já musím přečíst tu definici, o které se bavíme. A jestliže to naše usnesení zní, tak jak zní, že považujeme tuto definici za příliš širokou, tak v podstatě se dostáváme k tomu, že ty rodinné příslušníky z toho vylučujeme úplně. Já si myslím, že tady není řeč o tom, že by někdo hledal někoho na druhém konci zeměkoule, ale že se jedná v té definici o zcela konkrétní lidi, na které to dopadá v té úzké rodině.

Dovolím si citovat: "Účelem této směrnice je zajistit, aby byla všem obětem trestného činu v celé EU zaručena stejná minimální pravidla. Tato směrnice obsahuje zejména ustanovení týkající se podpory a ochrany, která má být poskytovaná rodinným příslušníkům obětí, neboť tyto osoby jsou často trestným činem zasaženy a mohou být samy ohroženy sekundární viktimizací. Stejně jako viktimizací nebo zastrašováním ze strany pachatele či spolupachatele. Všechna ustanovení této směrnice se rovněž vztahují na rodinné příslušníky oběti, jejíž smrt byla způsobena trestným činem, neboť tyto osoby mají zvláštní a legitimní zájmy na řízení, které přesahují zájmy rodinných příslušníků přeživší oběti, a často se na ně pohlíží jako na zástupce oběti."

Já si myslím, že i v praxi soudů se uvažuje s těmi lidmi, na které to skutečně dopadá, jako druhotná viktimizace. A já si myslím, že je správně, aby společnost jim poskytla pomoc a ochranu, proto jsem skutečně přesvědčená o tom, že ta naše formulace není prostě šikovná. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končí. A táži se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Pane zpravodaji, chcete se ještě vyjádřit?

Senátor Luděk Sefzig:  Já se vyjádřím především hlavně ke způsobu hlasování. Na návrh paní předsedkyně nechám tedy hlasovat o tom bodě, doporučuji hlasovat o tom bodě 2 zvlášť. V čem můžeme někteří shledávat problematiku toho bodu 2, je v tom, že není definován, že není přesně určen ten okruh. A to necháváme právě na ministry spravedlnosti členských států EU, aby uvažovali o zúžení, nikoli tedy o vyškrtnutí těch, kteří by měli samozřejmě být oprávněni k tomu, aby byli odškodněni. Přesně ty případy, které jmenovala paní místopředsedkyně. Přesto je možné, že několika z vás se bude zdát ten okruh příliš obecně dán, ale my nejsme u těch jednání. U těch jednání jsou zástupci vlád členských států. A oni musí najít nějaký průsečík společného názoru, který bude zároveň průchodný Evropským parlamentem.

A v Evropském parlamentu je velká vůle odškodnit co nejširší počet obětí a příbuzných obětí. Z toho důvodu se domnívám, že je praktické nechat takto šířeji definován ten odstavec č. 2. Pokud se samozřejmě někomu z vás bude zdát, že je příliš obecný a že by bylo lepší jej upřesnit, tak pokud někdo takový návrh vytvoří, tak ho vytvořit může, nebo nemusí pro tento článek hlasovat.

Takže doporučuji, abychom hlasovali o tom bodě 2 zvlášť. A zbytek pak můžeme hlasovat jako celek. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Přistoupíme tedy k hlasování.

Takže budeme nyní hlasovat o doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. A tak, jak navrhl pan zpravodaj Sefzig, nejdříve budeme hlasovat o bodu 2. Návrh máte písemně před sebou. A poté bychom hlasovali o celém usnesení.

Takže v současné době je aktuálně přítomno 52 senátorů a senátorek, kvorum pro přijetí je 27. Hlasujeme o bodu 2 navrženého usnesení. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby bod 2 byl v návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Registrováno 52, kvorum 27, pro 24, proti 3 – návrh nebyl přijat. Nezískal dostatečný počet hlasů.

A nyní budeme hlasovat tedy o zbytku, když jsme takhle zahájili tu proceduru, tzn. o usnesení jako celek bez bodu 2. Tzn. 1, 3, 4.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 26, registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 45, proti nikdo. Takže návrh byl přijat. Děkuji. A děkuji předkladateli a zpravodaji. A končím projednávání tohoto bodu.

My se vystřídáme.

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 113

Vládní návrh máme jako tisk 113, a uvede ho pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš, kterého vítám a předávám mu mikrofon.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Dobrý den. Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové.

Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu je mnohostrannou smlouvou, která vstoupila v platnost 1. února 2007. Pro ČR vstoupila v platnost 1. června 2007. Součástí úmluvy jsou přílohy I. Seznam zakázaných látek a metod, a příloha II. Mezinárodní standard pro terapeutické výjimky. Účelem úmluvy je zohlednit nové okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních i nevládních organizací proti dopingu.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Úmluva patří do kategorie smluv, jejichž přijetí nebo přijetí jejích změn je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR a ratifikací prezidentem republiky. Týká se práv a povinností osob a dále věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu článku 49 písm. e) Ústavy České republiky. Vzhledem k tomu, že Příloha I a Příloha II Úmluvy jsou její nedílnou součástí, jejich změna vyžaduje dodržet stejný ústavněprávní postup.

Materiál se předkládá na základě sdělení generální ředitelky UNESCO paní Iriny Bokové, která ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy oznámila, že s účinností od 1. ledna 2011 vstupují v platnost změny Přílohy I a Přílohy II Úmluvy pro rok 2011.

Změna Přílohy I a Přílohy II spočívá v aktualizaci a doplnění o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem a zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům, jako např. u astmatiků, aby mohli sportovat.

V roce 2010 prošla několikaměsíčním připomínkovým řízením, v jehož rámci ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ani Antidopingový výbor ČR neuplatnily žádné připomínky.

Vláda ČR vyslovila souhlas s přijetím změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu dne 11. května 2011 usnesením č. 350. Její přijetí nemá žádné dopady na státní rozpočet ani na státní správu a podnikatelský sektor. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, má usnesení č. 113/1. Zpravodajem je pan senátor Karel Kapoun, který má nyní slovo.

Senátor Karel Kapoun:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych předložil zpravodajskou zprávu k tomuto vládnímu návrhu, s tím, že nejdříve přečtu usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice:

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po odůvodnění Dr. Jindřichem Fričem, vrchním ředitelem sekce mezinárodních vztahů evropských záležitostí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kapouna a po rozpravě:

1. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto senátního tisku mou osobu.

K vlastní materii. Pan ministr nás stručně seznámil s obsahem Mezinárodní úmluvy. Já bych jenom doplnil, že tato úmluva byla vlastně přijata 19. října 2005 na platformě UNESCO a je velice důležitým materiálem pro celkovou sportovní obec a je pro ni klíčový.

Samotná úmluva z hlediska jejího obsahu především charakterizuje doping jako situaci, ve které dochází k porušení antidopingových pravidel, podávání nebo pokus o podávání zakázané látky sportovci, dále pak ukládá v rámci mezinárodní spolupráce smluvním státům povinnost podporovat spolupráci mezi antidopingovými organizacemi a orgány veřejné správy.

Úmluva má dvě velmi důležité přílohy. Jak už zde pan ministr řekl, je to Příloha I, kde je seznam zakázaných látek a metod dopingu, a Příloha II, kde jsou standardy pro udělování terapeutických výjimek. Samotná úmluva v článku 34 počítá s tím, že obě přílohy budou konfrontovány s nejmodernějšími vědeckými poznatky a v návaznosti na to modifikovány.

V praxi je od roku 2007 pro každý kalendářní rok vydávána nová Příloha I a Příloha II je tímto způsobem aktualizována od roku 2009. V Příloze I pro rok 2010 je vymezeno pět kategorií látek a tři kategorie metod zakázaných i mimo soutěž a dále čtyři kategorie látek zakázaných pouze při soutěži a dvě kategorie látek zakázaných pouze v určitých sportech.

Příloha II pak zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům a tím pádem reaguje na dané skutečnosti.

Vrátil bych se ještě k legislativnímu procesu, protože ten mě trošku zarazil při vlastním projednávání. Jak už jsem řekl, úmluva byla přijata v roce 2005 a námi je ratifikována v červnu 2007 a vlastně každý následující rok projednána oběma komorami Parlamentu ČR. Bohužel toto v roce 2007, 2008 a 2009 vůbec Parlamentu předloženo nebylo, až v roce 2010 byla předložena Příloha I Senátu, Senát ji projednal, dal souhlas k ratifikaci, ale z neznámých důvodů nebyl stejný materiál vůbec předložen do Poslanecké sněmovny. Příloha II pro rok 2010 byla předložena oběma komorám Parlamentu ČR a Senát i Poslanecká sněmovna daly souhlas k jejich ratifikaci, ve Sbírce mezinárodních smluv nebyla nikdy publikována, zřejmě proto, že usnesení komor byla přijata až 9. prosince 2010, tj. v době, kdy bylo jasné, že za 22 dnů vstoupí v platnost nové znění příloh 2011, a za této situace pravděpodobně nezaslala materiál prezidentu republiky k její ratifikaci.

Z pohledu vnějšího neboli mezinárodního jakýkoliv výsledek projednávání v obou komorách Parlamentu ČR je pouze symbolický. Je tomu tak proto, že článek 34 již ratifikované úmluvy umožňuje přílohám žít, jak se říká, svůj vlastní život, v němž jednotlivý účastnický stát hraje pouze okrajovou roli. Pokud konference stran změnu přílohy schválí, třeba i tak, že dvě třetiny účastnických států nevyjádří své námitky, nevstoupí tato změna v platnost jen pro účastnický stát, který již předtím oznámil, že změnu nepřijímá. Vzhledem k tomu, že Česká republika tak nade vší pochybnost neučinila, vstoupila pro ni nová znění příloh v platnost již dnem 1. ledna 2011 a ani případné senátní nedání souhlasu k ratifikaci na tom nic nezmění.

Přes tuto mou poznámku, jak už jsem řekl, doporučení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice je vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dále tento materiál projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má č. 113/2 a zpravodajem je pan senátor Jozef Regec, který má slovo.

Senátor Jozef Regec:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já si myslím, že všechno už tady bylo řečeno jak slovy pana ministra, tak slovy mého kolegy Kapouna.

Já mohu jenom konstatovat, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Z mé strany je to všechno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, děkuji. A já v této chvíli otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím, tudíž nepředpokládám, že pan ministr nebo pan zpravodaj se budou vyjadřovat.

A máme jediný návrh, a to je návrh, abychom souhlasili s ratifikací změn Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. A o tom nechám po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 27 ukončeno, registrováno 53, kvorum 27, pro 43. Návrh schválen. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům.

A jsme u dalšího bodu a tím je

 

Zelená kniha modernizace směrnice o odborných kvalifikacích

Tisk EU č. K 070/08

Materiály máme jako senátní tisky č. K70/08 a K70/08/01.

Prosím pana ministra, aby nás seznámil s tímto textem.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Děkuji ještě jednou, vážený předsedající, dámy a pánové, za možnost vystoupit zde před vámi.

Jak pan předsedající uvedl v tisku K70/08 k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikacích. Dovolím si pár úvodních slov k předloženému materiálu.

Po vstupu ČR do EU v roce 2004, do gesce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vstoupila i směrnice 2005/36/ES, která je nástrojem EU pro usnadnění volného pohybu kvalifikovaných odborníků a expertů na území EU. V zásadě jde o to, že v případě kvalifikovaného pracovníka z jiného členského státu EU uzná ČR kvalifikaci a umožní mu kvalifikaci uplatnit v ČR, víceméně bez ohledu na to, jakou cestou kvalifikaci nabyl. Podmínkou je, že ji má v některém členském státě potvrzenou. Toto samozřejmě funguje i vůči expertům České republiky v jiných státech Evropské unie.

Česká republika směrnici a výše zmíněný princip naplňuje zákonem č. 18 z roku 2004 Sbírky o uznávání odborné kvalifikace. Po řadě let aplikace tohoto principu došlo k vyhodnocení. A Evropská komise spolu s členskými státy navrhuje úpravy této směrnice. Tyto úpravy jsou právě zaznamenány v Zelené knize modernizace o odborných kvalifikacích. ČR tento krok vítá. Po realizaci navržených úprav dojde k zefektivnění celé směrnice a k zjednodušení celého procesu uznávání.

Za klíčový bod např. považujeme zavedení evropského profesního průkazu či zlepšení komunikačních prostředků mezi členskými státy k jednotlivým kvalifikacím, využití více online platforem. Na přípravě pozice ČR ke směrnici se podílela vedle MŠMT řada dalších ministerstev a profesních komor, které v systému uznávání hrají klíčovou roli. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Tímto textem se zabýval výbor pro záležitosti EU. Usnesení má číslo K70/08/02, zpravodajem je pan senátor Jaroslav Doubrava, který má slovo. Pane kolego, tak určil váš výbor.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se vám. Nějak mi...

Dovolte mi, abych vám předložil usnesení Výboru pro záležitosti EU. Je to 161. usnesení ze 17. schůze konané dne 22. září letošního roku k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikacích.

Po úvodní informaci Jakuba Stárka, ředitele Odboru dalšího vzdělávání MŠMT, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor přijímá:

1. k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikačních doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikacích vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu;

4. pověřuje předsedu výboru, senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A nyní mi dovolte, abych předložil ono doporučení výboru.

Doporučení k vyjádření Senátu PČR k Zelené knize modernizace směrnice o odborných kvalifikací. Senát PČR:

1. spatřuje značný prostor pro zkvalitnění regulace v oblasti mobility odborníků na vnitřním trhu EU. Je přesvědčen, že efektivnímu využití kvalifikované pracovní síly brání zejména administrativní překážky a neúměrně dlouhé lhůty pro vyřízení žádosti o uznání kvalifikace získané v jiném členském státě;

2. souhlasí s názorem, že orgány v přijímací zemi by měly mít povinnost odůvodnit, proč danou kvalifikaci získanou v jiném členském státě odmítají uznat? Za tím účelem by pak měly úzce spolupracovat s orgány v zemi původu, protože ty nejlépe znají vzdělávací systém v příslušném členském státě a mohou nejlépe posoudit soulad kvalifikace odborníka s evropskými požadavky;

3. doporučuje k těmto účelům lépe využívat současné nástroje pro administrativní spolupráci národních orgánů, zejména systém pro informace na vnitřním trhu u IMI;

4. podporuje myšlenku Evropského profesního průkazu, za jehož správnost by odpovídaly orgány země původu, a který by potvrzoval, že kvalifikace odborníků je v souladu s harmonizovanými minimálními požadavky;

5. připomíná, že případná novela směrnice 2005/36/ES o uznání odborných kvalifikací by neměla přenášet další administrativní zátěž na organizace, které kvalifikace udělují, především na vysoké školy a profesní komory;

6. upozorňuje na to, že zvýšená mobilita odborníků v rámci EU by v žádném případě neměla ohrožovat zdraví občanů nebo být na úkor práv spotřebitelů, přičemž přísná pravidla je třeba zachovat především ve zdravotnických profesí.

III. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko, a o iniciativách navazujících na tuto Zelenou knihu;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik k usnesení a doporučení výboru pro evropské záležitosti.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů, a já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. Opět nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodaj se chtěl vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo. A máme před sebou jasné usnesení respektive doporučení, aby Senát o tom hlasoval. Před chvilkou jste to slyšeli, takže o tom budeme za chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text a doporučení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 28 ukončeno, registrováno 52, kvorum 27, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. A tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane ministře a děkuji též zpravodajovi.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 181

Máme to jako tisk 181. A návrh uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek, který má slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dobré ráno, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych předložil návrh zákona jménem vlády, který schválila Poslanecká sněmovna, a který je jedním ze souhrnných řešení k zajištění dlouhodobé finanční stability důchodového systému.

1. Cílem vlády je posílit prostředky, které jdou do důchodového systému.

2. Vyhovět nálezu Ústavního soudu přijatelným způsobem, udělat mix solidarity a zásluhovosti v penzijním systému.

Zatím jediný povinný instrument – průběžný pilíř – nemůže zajistit dostatečný akcent na oba dva tyto fenomény starobních penzí. Buď je dána přednost solidaritě, tedy až rovnostářství, což je víceméně současný systém, pak tam není potom místo pro zásluhovost. Pokud by byla posílena zásluhovost – a Ústavní soud sám na to upozorňuje – samozřejmě je to na úkor solidarity. Vláda je přesvědčena, že se nemůže dostatečně za oba dva tyto – principy solidarity a principy zásluhovosti – odehrát pouze v průběžném systému, proto navrhuje onen 2. pilíř, kde alespoň 3 % z vlastních příjmů může občan, pokud se tak dobrovolně rozhodne, použít pro zajištění ve stáří. A je to výlučně na principu zásluhovosti. Ten zbytek, oněch 25 %, pak samozřejmě jde na konto solidarity. To je jeden z důležitých důvodů.

A ten průběžný pilíř potom posilujeme, nebo navrhujeme posílit vyšším inkasem DPH, a to na základě politicky dohodnutých sazeb. Zdůrazňuji, že zatímco systém je odvozen víceméně exaktně, tak parametry jsou domluveny výlučně politicky. A to tak, že k 1. 1. 2012 se snížená sazba, dnes 10%, zvýší na 14 %. A s účinností 1. 1. 2013 by se měla sjednotit sazba pro všechny položky na 17,5 %.

Protože toto vyšší inkaso DPH, které je zhruba kolem 22 mld. Kč ročně, odhadováno, půjde výlučně na penzijní průběžný účet ke krytí stávajícího deficitu penzijního účtu, případné přebytky z těchto prostředků budou převáděny na zvláštní účet finančních aktiv a budou sloužit výlučně k penzijnímu systému, k ničemu jinému, je k novele zákona o DPH připojena také novela zákona o rozpočtovém určení daní. DPH je totiž jednou ze tří centrálně redistribuovaných daní, sdílených, které si mezi sebou dělí státní rozpočet, krajské rozpočty a obce. A protože krajské rozpočty a obce se nijak nepodílejí na penzijním sociálním systému, toto vyšší inkaso je určeno pouze na penzijní účet, a proto měníme poměry rozpočtového určení daní tak, aby se na tomto vyšším inkasu DPH nepodílely obce a kraje, ale bylo nasměrováno pouze na penzijní účet.

Vzhledem k politické dohodě, že navýšení DPH bude částečně kompenzováno rodinám s dětmi, je také přiložena související malá novelka daně z příjmů fyzických osob, kde se zvyšuje sleva na dani na jedno dítě o 150 Kč/měs., včetně příslušného navýšení bonusu pro ten případ, kdy sleva na dani přesahuje daňovou povinnost. Někdy se tomu říká negativní daň.

Pro vaši informaci – Poslanecká sněmovna teď ještě projednává jeden návrh zákona, který posílí penzijní účet, a to je novela zákona o Fondu národního majetku, kdy navrhujeme, aby dividendy ze společností s majetkovou účastí státu jako pravidelný a pravidelně opakující se příjem rovněž mohly být zapojeny jako pravidelný a pravidelně opakující se výdaj na penzijním účtu.

Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si požádat o schválení tohoto návrhu zákona, byť jsem si vědom, jak to dopadne. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Garančním a jediným výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které máme jako tisk 181/1. Zpravodajem je pan senátor Petr Pakosta, který má slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Samotnou normu, co do obsahu i důvodu jejího předložení, nám tady představil pan ministr.

Já se omezím na konstatování, že ani tomuto tisku se nevyhly jisté legislativní problémy. Ten první, na který upozornil legislativní odbor Senátu, se týká článku I, kdy v § 36, odst. 10 zákona o dani z přidané hodnoty v důsledku zrušení dvojí sazby daně by s účinností od 1. ledna měla se slova nahradit "příslušná daň" slovy "sazba daně". Ale je to drobné legislativní nedopatření, se kterým jde žít, a které koneckonců by bylo možné opravit nějakou další novelou tohoto zákona.

Další snad legislativní pochybení, nedostatek, je nahrávka pro naši kolegyni Soňu Paukrtovou, kdy v článku VIII. byla do návrhu včleněna novela zákona o územních finančních orgánech, která bezprostředně nesouvisí s danou problematikou. A navíc vláda v srpnu tohoto roku do PS doručila zcela nový návrh zákona o finanční správě, který by měl ten dosavadní zákon s účinností od 1. ledna 2012 nahradit.

Tento nový zákon je zařazen na program 23. schůze sněmovny, jedná se o 2. a 3. čtení. Jakkoli chápu důvody, proč tato část zákona byla do té předkládané novely včleněna, tak zřejmě to není úplně čistý postup.

Nyní bych ještě řekl několik poznámek k tomu samotnému návrhu zákona.

Jako trošku problematické se jeví zvýšení dolní sazby DPH, v dalším kroku sjednocení obou sazeb, jednak v návaznosti na změny v rozpočtovém určení daní, a jednak na sazby DPH v okolních státech.

Tam je velké nebezpečí, že spotřeba subjektů, které v konečném důsledku daň z přidané hodnoty platí, čili nás spotřebitelů, že ta spotřeba zejména v příhraničních oblastech ČR nebude naplňována na území ČR, ale ten nákup se přenese do zahraničí, do příhraniční oblasti, ale na druhé straně hranice, a zjednodušeně řečeno, tu daň nevybere Česká republika, ale vybere ji Německo, vybere ji Rakousko, vybere ji případně Polsko.

Nemohu se zbavit dojmu, že změna dolní sazby daně by měla být dělána více v kontextu nebo ve spolupráci po dohodě s okolními státy, případně daň z přidané hodnoty je harmonizována v rámci EU, možná by to mohl být nějaký trend v rámci EU.

Úprava rozpočtového určení daní je udělána pomocí trojčlenky. Výpočet je přesný, ale nezohledňuje možnost sníženého výběru DPH, co se základu daně ve snížené sazbě týče. Přesně kvůli přenesení nákupů do zahraničí. Mohlo by se jednat o poměrně významnou částku. A jedna věc, na kterou je potřeba upozornit, podle mého názoru, je to, že pokud by to fungovalo tak, jak to ministerstvo financí nastavilo, tak by objem peněz pro kraje a obce zůstal stejný, ale není tam žádná kompenzace zvýšených výdajů, díky tomu, že se snížená sazba 10 % zvýší na 14 %. Tam to nijak kompenzováno není.

Ještě se nemohu zbavit dojmu, že i ocenění druhého pilíře důchodového systému na 20 miliard ročně je uděláno poněkud na sílu. Když jsme na hospodářském výboru měli naštěstí bývalou náměstkyni ministra financí Kláru Kroll, tak jsme se snažili dobrat, kde se částka 20 milionů, o které se hovoří, kde se vzala. A paní náměstkyně nebyla ochotna odpovědět, ale my jsme byli poněkud neústupní, a nakonec přiznala, že tu částku v podstatě vzala jako nějaký základ, že od nějaké částky začít musela.

To vidím jako trošku problematické. Naštěstí ale tato věc půjde v budoucnu velmi snadno napravit, pokud by se ukázalo, že ten předpoklad se od té zkušenosti výrazně liší.

Přes to všechno, co jsem tady k tomu zákonu řekl, jsem přesvědčen, že sbližování obou sazeb DPH v dlouhodobém horizontu je správným směrem. Zjednodušuje to systém DPH, směřuje to k větší systémovosti, je to prostě správné.

Z tohoto důvodu jsem navrhl VHZD tu předloženou novelu zákona o DPH a dalších zákonů schválit. Bohužel VHZD na tento můj návrh nepřistoupil, a tak vás nyní seznámím s poněkud odlišným stanoviskem tohoto výboru.

Jedná se o 163.usnesení ze 13. schůze VHZD, konané dne 5. října roku 2011, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne v této chvíli vše. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Moje otázka pro plénum, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, abychom se nezabývali touto normou. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásil předseda VHZD pan senátor Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegyně, vážení kolegové, můj předřečník v závěru řekl bohužel, já bych mohl říci bohudík, ale to neudělám a pouze konstatuji tři důvody, pro které VHZD zamítl návrh zákona o DPH.

Předložený návrh zákona, jak uvedl pan ministr, má za cíl získat 21 miliard především pro řešení druhého důchodového pilíře. Řekl bych tři důvody pro zamítnutí.

Za prvé, domnívám se, že se oslabuje průběžný systém a měl bych tedy dotaz na pana ministra, jak je zabezpečeno financování průběžného systému v příštím období.

Pokud se týká věcného problému, DPH především u potravin, domnívám se, že je třeba odmítnout tvrzení současné vlády, že dopad tohoto opatření nebude drastický, ale je třeba vidět toto zdražení v celkovém kontextu, že vedle zvýšení DPH čeká domácnosti a podniky zvýšení cen energií, tedy komodity, která se nákladově promítne v celé výrobkové vertikále, a navíc s nepříjemným multiplikačním efektem.

Nyní dochází k dalšímu růstu cen obilí, tedy i mouky a krmných směsí, a hlavně je třeba zdůraznit, že úsporná opatření vlády se zatím dotýkají především peněženek obyčejných občanů. Je nutné zdůraznit, že podíl potravin v průměrném spotřebním koši je cca 24 %, ale také je nutno říci, že existují nemalé skupiny obyvatel, kde je tento podíl podstatně větší, možná až poloviční, a ve spojení s dalšími nutnými životními náklady, náklady na energii a bydlení, dosahuje až 90 % příjmů této kategorie.

Ačkoli navrhovaná sazba 14, resp. 17,5 % je výhodnější, než původně avizovaných 20 %, i tak zařazuje ČR do skupiny zemí s extrémním zdaněním potravin. Vyšší DPH u potravin tak bude mít v Evropě pouze Slovensko, Dánsko a Maďarsko. Tento fakt ve svém konečném důsledku odnese nejen potravinářský průmysl, ale zdražení potravin bude mít samozřejmě silný dopad i do sociální oblasti.

U některých sociálních skupin lze předpokládat zvýšený odklon od nákupu kvalitních potravin k levným nekvalitním dovozovým potravinám. Už dnes jsme hodnoceni díky působení obchodních řetězců jako odpadní žumpa pro potraviny v Evropě.

Zároveň je vysoce pravděpodobné, že dojde k velkému ohrožení českého trhu s potravinami a masivnímu odlivu spotřebitelů k nákupům v příhraničních oblastech, protože sousední země mají podstatně nižší DPH u potravin, Německo 7 %, Rakousko 10 %, Polsko 8, resp. 5 %. Tak jako se nezdařil záměr vlády se spotřební daní u pohonných hmot, v pondělí na brněnském veletrhu jasně premiérovi deklarovali všichni přítomní dopravci, že dávají pokyny, tankovat mimo ČR, tak bude se jezdit pro nákupy potravin přes hranice.

Opravdu nevím, kde naši politici čerpají inspiraci, když ve všech zemích unie s výjimkou Dánska existují dvě různé úrovně DPH, běžná, snížená na potraviny, a někde i nulová pro základní potraviny. Nebo je to jen další ze snah, jak omezit zemědělství a potravinářský sektor v ČR.

A třetí důvod, vážené kolegyně, kolegové, bych uvedl, domnívám se, že současný výběr daní v ČR není na dobré úrovni. Objel jsem si několik finančních úřadů, a mj. moje připomínky.

Za prvé, jak je možné, že v období, kdy daňový subjekt obdrží upozornění od finančního úřadu, že přijde kontrola, poněvadž nemá čisté svědomí, skupina daňového poradce, advokáti, notář, dokáží během 3 dnů převést majetek na nekontaktní osobu a poněvadž jsme zrušili finanční policie, dokážete si představit, jak toto dopadne, poněvadž pracovníci finančního úřadu musí jet pátrat nekontaktní osobu na Slovensko apod., a zjistí, že mezi tím majetek i finance jsou převedeny jinam.

Oficiální hodnocení šedé ekonomiky v České republice dosahuje 17,5 % DPH, tj. 500 miliard korun. Dnes podle oficiální statistiky je v daňových rájích 11 500 firem z ČR. A my si budeme brát rukojmí důchodce na potraviny, rodiny s dětmi, a z tohoto principu s tímto nemohu souhlasit.

Domnívám se, že dlouhodobě hovoříme o boji proti korupci apod., ale neochota přijmout institut majetkových přiznání, neochota zavést registrační pokladny a pochopitelně spor mezi levicí a pravicí, otázka přímých daní.

Tolik tedy, proč hospodářský výbor na základě těchto hlavních argumentů zamítl návrh zákona o DPH.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má předseda Senátu pan senátor Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já k tomuto bodu zvyšování DPH se pokusím vystoupit v kratším časovém úseku, neboť předpokládám delší své vystoupení k tzv. důchodovému spoření, které budeme za chvilku projednávat.

Já jsem plně přesvědčen, a nejsem sám, že to, co teď projednáváme, zvyšování DPH, je důsledek chybného zavádění druhého pilíře, tzv. důchodového spoření. Důchodové spoření, ten druhý pilíř, není to známé důchodové spoření, připojištění, které je běžné v mnoha zemích s tržní ekonomikou. To je totiž zaměstnavatelsko-zaměstnanecké důchodové spoření. To, co vláda zavádí, pan ministr s tím za chvilku před nás předstoupí, je produkt, ušitý na přání finančních skupin a některých penzijních fondů. to je Naprosto jisté, o tom nehovoříme jenom my, politici, ale i řada ekonomů. DPH se zvýší všem, přitom ty peníze, které z toho budou plynout do státního rozpočtu, se použijí na financování výpadku v prvním pilíři, tzn. ve své podstatě to budou peníze, které jsou určeny pro ty občany, kteří se rozhodnou vstoupit do systému důchodového spoření, tzn. do druhého pilíře, a je zcela zřejmé, že tento pilíř bude výhodný pouze jen pro občany, kteří mají vyšší příjmy nad 35, resp. 40 000,- korun, což je nějakých 15 – 10 % občanů v této zemi.

Takže se dá říci, že zvýšením DPH budou všichni, i ti nejslabší, ti průměrní, financovat druhý pilíř pro ty příjmově nejsilnější. Opět další Jánošík naruby, opět další forma solidarity slabých, dá se říci pomalu chudých, s těmi příjmově nejsilnějšími. Na ty skutečně vláda myslí dnem a nocí, to je vidět, to jsou lidé, kteří jsou jí velmi nejbližší, a je to zcela transparentní, že to je vláda 10 % příjmově nejsilnějších.

Co se tká dopadů, jsem plně přesvědčen, že dopady budou mít všichni občané, to je zcela zřejmé, ve zvýšení životních nákladů, vzhledem ke zvýšení cen základních životních potřeb, ale je i nebezpečí, že prodejci za nějakou dobu poznají, že lidé méně utrácí, že lidé zejména v příhraničí jezdí nakupovat ve větším rozsahu do okolních zemí, to se už děje dneska, bude se to dít znovu. Byl jsem nedávno na návštěvě pana starosty v Nové Bystřici. Informoval mě, jak se tam situace zhoršila za poslední 3 – 4 roky, protože nezapomínejme, že už DPH na potraviny se jednou zvyšovala, a mají živnostníci velké obavy, že je to postihne. Myslím si, že oni by měli být v té prvé lajně, kteří by měli dávat najevo své obavy. Je vidět, že se domnívají, že se to nějak vyřeší, ale já si myslím, že se to nevyřeší dobře, protože alternativou k tomu by bylo pouze to, že např. u potravin výrobci půjdou s kvalitou potravin dolů. A toho se obávám, aby se také nestalo, protože už v některých případech jsou informace o tom, že prodávané zboží pod stejnou značkou a stejným názvem je např. v Německu prodáváno nutričně ve vyšší kvalitě, než v ČR. Mám obavu, aby toto nebyl přímo návod k tomu, jak to nakonec tržní řetězec vyřeší, že ceny tolik nezvýší, ale promítne to zejména do kvality potravin. Ale na to naši vládní politici nemyslí, oni si ty lepší drahé potraviny ze svých příjmů koupí, ale to si myslím, že by takto politici uvažovat neměli.

Co se týká další věci, velmi mě zaráží, co se odehrálo v posledních dnech, a to jako informace k nám senátorům, že přece jenom z řad vládní koalice je ochota některé položky vyjmout, které se mají zvyšovat na 14 a pak na 17,5 %, už se také hovoří o 19 %. Já mám obavu, že to nemusí být konečná částka, protože státní rozpočet, který je předložen do Parlamentu, je předložen velmi špatně, hospodářská krize bohužel nejde ke svému konci, je obava a jsou velmi vážné indicie, že hospodářská krize, a zejména finanční krize, může znovu gradovat, a to samozřejmě bude způsobovat problémy a budou se shánět prostředky všude.

Takže mám obavy, že to může pokračovat ještě větším číslem, než doposud se o něm hovoří, a myslím si, že to je nebezpečí z toho důvodu, že vláda velmi silně podlehla tomu, co se odehrává ovšem i v jiných zemích světa, a to je přesvědčení, že je dobrá doba na to, aby se snižovaly tzv. přímé daně, a podívejme se zpátky. Od Topolánkova batohu se tak velmi výrazně děje, tzn. že se zrušila daňová progrese, zavedla se tzv. rovná daň, ona není úplně rovná, ale přece jenom příjmově nejsilnější, mají velmi velké úlevy. Nedávno jsem byl informován, že např. manažeři některých nadnárodních skupin nechtějí zpátky do svých zemí, např. do Německa, že radši jsou tady, protože oni tady mají tak nízké zdanění, protože tady nemáme to 2. a 3. pásmo, že je pro ně výhodnější při nižším výdělku, hrubém, zůstat tady, protože to zdanění je tady nízké.

Ale kdo to odnese? Odnese to státní pokladna, odnesou to všichni občané, protože ty peníze se potom shánějí v oblasti nepřímých daní, tzn. že se zvyšuje DPH spotřební daně, které už máme jedny z nejvyšších v Evropě, a mj. tento světový trend, že se bude cena práce snižovat, že se budou snižovat přímé daně, že se to bude kompenzovat daněmi nepřímými. Pan ministr často používal, že nechce trestat úspěšné, že je nechce zatěžovat daní, tak podle mého názoru jsou jednou z příčin narůstajícího napětí ve světě. Sociálního napětí, které už v západní Evropě, nejenom v arabském světě, se velmi výrazně rozšiřuje, a to je ta příčina.

Myslím si, že by se rozumní politici měli z tohoto poučit, že ženou svět do sociálních střetů, do sociálního napětí, a jednou z vážných příčin je to, že se odstupuje od progresivního zdanění, že se odstupuje od zdaňování zisku, a že se všechno přenáší, protože samozřejmě státy potřebují na svůj provoz peníze, že se skoro všechno přenáší na zdaňování spotřeby, že samozřejmě to stejně dopadá přibližně ve stejném rozsahu, ne procentním, ale nominálním, jak na ty nejbohatší, tak i na ty příjmově nejslabší.

A jak už jsem tu hovořil, na druhém pilíři důchodových spoření prakticky budou profitovat jenom ti nejbohatší, těch 10 %. A má to být určeno pro ty nejmladší. Ano. Jim to může znít sympaticky. Nebudeme dávat 3 % našim babičkám a dědečkům, budeme si to nechávat sami. Ale tito mladí lidé budou muset pravděpodobně, pokud tato vláda bude vládnout, platit, brát si velké půjčky na studia, a samozřejmě tím, jak se prohlubují hospodářské problémy, tak i šance na slušné zaměstnání se bude daleko zhoršovat.

Já si myslím, že je to jeden z posledních pokusů pravice prosazovat svoji politiku, že už brzy tomu musí odzvonit nejenom v ČR, ale i ve světě, protože toto právě žene svět do sociálních střetů. A myslím, že kdyby asi věděli, že přijdou teď druhé fáze hospodářské a finanční krize, že by možná ani tyto návrhy nepředkládali.

Pokud je tady opravdu nějaký seriózní zájem - od vládní koalice - umožnit, aby léky, pomůcky pro handicapované nebo postižené, případně časopisy – tak by návrhy měli předložit samostatně. Protože pokud bychom tady dneska přijali nějaký návrh, že z toho vyjmeme časopisy a noviny a ostatní věci vlastně schválíme, tak samozřejmě za několik dnů se na to zapomene, a bude se říkat – vždyť Senát souhlasil s tím, aby se potraviny a léky zvýšením DPH zdražily.

Z tohoto důvodu si myslím, že je potřeba, abychom návrh zamítli v plném rozsahu.

Pokud je na straně vládní koalice nějaká nová dobrá vůle, došli k nějakému poznání, což je překvapivé, že to před 3 týdny ve sněmovně nevěděli, a chtějí někde sazbu snížit, tak ať předloží samostatné návrhy na jednotlivé položky, a ať se to co nejrychleji změní.

Myslím, že nejlepší řešení by bylo vůbec DPH nezvyšovat, vůbec neschválit. A odstoupit od druhého pilíře, tzv. důchodového spoření. A do tohoto dobrodružství, i s ohledem na narůstající hospodářské a finanční problémy, do těchto experimentů nechodit. Nehovořím tady o zkušenostech Polska, Maďarska a dalších. O tom můžeme hovořit, až budeme projednávat důchodové spoření, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji s právem přednosti má slovo místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, normálně bývá zvykem oslovit také pana ministra – pan ministr tu není, nemohu ho tedy oslovit, kolegyně a kolegové. Jenom si dovolím asi opravit v této chvíli přeřeknutí pana předsedy pana předsedy Senátu. Nemluvil asi o stavebním spoření, ale o kapitálovém spoření ...

Na adresu pana ministra, který zde není, chápu docela dobře, že je velmi nepříjemné pro předkladatele takového návrhu, jaký zde dneska máme, poslouchat pravdu a argumenty, na které notabene nemá odpovědi. Kromě své ideologie. A kromě snahy nahrávat a podporovat rostoucí zisky bank a velkých finančních skupin.

To musí být skutečně dost nepříjemné.

Ale to, že si pan ministr dovolí odejít ve chvíli, kdy hovoří horní komory Parlamentu – to by nás skutečně nás všechny měli vést k tomu, že bychom automaticky hlasovali proti jeho návrhu, ať je jakýkoliv!

Předpokládám, že se zachováme korektně. Že budeme hlasovat kvůli obsahu toho návrhu. Nicméně si myslím, že nesvědčí o politické kultuře v této zemi, jak se v této chvíli pan ministr zachoval. A slouží ke cti panu předsedovi, že se o tom vůbec nezmínil. Ale já si myslím, že to udělat musíme!

Ignorance a pohrdání. To je také to, jak lze označit vůbec předložení toho návrhu na zvýšení daně z přidané hodnoty. Je to ignorance a pohrdání občany. Protože snižovat současně příjmy osekáváním nejenom příjmů zaměstnanců ve veřejném sektoru, ale prostřednictvím mzdového vzlínání – samozřejmě se to projevuje i v privátním sektoru, osekávat příjmy zdravotně postiženým, tak jak jsme již projednávali nebo jak jsou připraveny zákony na snížení invalidních důchodů a dalších podpor – právě u lidí se zdravotním postižením, a současně zvyšovat životní náklady; a to v těch základních životních potřebách, jako jsou potraviny, jako jsou léky a další životní základní potřeby – to se skutečně nedá nazvat jinak, než pohrdáním a ignorancí občany!

Když k tomu přiřadíme ještě návrh na zvýšení sazby DPH u knih a tiskovin, které přímo ovlivňují kulturní a civilizační úroveň společnosti, tak už se to snad nedá ani pojmenovat.

Bible říká, "podle skutků, poznáte je". A podle toho, co máme v tuhle chvíli předkládáno a co bude pro občany tento návrh znamenat, si dovolím říci, že tato vláda má dva cíle.

Ten první je rozvrátit veřejné služby a zlikvidovat poslední zbytky sociálního státu v evropském pojetí, které zde ještě máme. Kolegyně a kolegové. To není stát sociálních dávek, jak je nám předkládáno. To je stát skandinávského typu, který širokým rozsahem veřejných služeb dává rovné šance každému svému občanovi. Pro uplatnění jeho individuálního talentu, pro uplatnění jeho individuálních snah, jeho schopností. A to se týká především široké střední vrstvy. Toto, nejenom návrhem zvýšení sazby DPH, nejenom zákony o důchodovém pojištění, ale i návrhem na zavedení školného, jak jsme dneska slyšeli, toto, tato vláda, ničí ...

A ten druhý cíl je udělat z českých občanů národ hlupáků. Možná se vám to zdá silné vyjádření. Ale to skutečně není jenom o zvýšení DPH na knihy a tiskoviny. Ale i spojení zvýšení DPH k dosypávání peněz do důchodových systémů, ze kterého současně vláda přesměrovává část financí do soukromých fondů. Odhady jsou na 20 miliard, jak nám bylo i řečeno.

Jako sociální demokratka to musím zásadně odmítnout!

Zvýšení DPH odmítá ale nejenom sociální demokracie, ale i většina veřejnosti. Já si vám dovolím odcitovat z petice, kterou v těchto dnech předkládá sdružení dárců krve. V té petici se říká. Nesouhlasíme se zvýšením DPH hlavně v oblastech potravin, léčiv, lázeňské péče, knih, vzdělávacích učebnic a tiskovin. Nesouhlasíme s neustálým zvyšováním cen elektrické energie a plynu. Tyto schválené a další předložené zákony budou mít za následek snížení koupěschopnosti obyvatel, tím snižování výroby, a zákonitě zvyšování nezaměstnanosti. Zdroje je třeba hledat v korupci téměř ve všech odvětvích. Výsměchem je ustavení vládní protikorupční komise.

Takových vyjádření od nejrůznějších občanských sdružení slyšíme skutečně hodně. Já si myslím, že vláda, pokud neignoruje občanskou společnost, by měla skutečně přehodnotit své návrhy a své postoje.

Pan ministr zde na konci svého vystoupení řekl, že si je vědom, jak naše hlasování dopadne.

Já si k tomu dovolím poznámku. Kdyby vládní koalice dokázala komunikovat, tak jak je v normálních demokraciích zvykem, s občany i s opozicí, s občanským sektorem i ze sociálními partnery, nemohl by dnes nic takového říci. Protože výsledek by nebyl dopředu znám, a nemohl by být dopředu znám.

Protože toto jsou věci, které budou ovlivňovat život lidí dlouhodobě a já věřím tomu, že kdyby vláda jenom trošku měla snahu, tak bychom se na mnohých opatřeních dokázali společně domluvit ve prospěch občanů této země.

Já si dovolím ještě na závěr, protože pan ministr se ani nesnažil argumentovat vzhledem k tomu, že předvídá výsledek, ale já se přesto musím zeptat. Za prvé na dopady změn v zákoně o rozpočtovém určení daní, který je článkem 5 a článkem 6 předlohy zákona o dani z přidané hodnoty. Nedostali jsme čísla, nevíme dopady. Takže žádám pana ministra, aby dopřesnil svou zprávu a za druhé, když státní pokladna potřebuje zvýšit příjmy, s tím se dá souhlasit, samozřejmě, tak proč odpouští daně z dividend, které většinou plynou do zahraničí a za druhé proč odmítá progresivní zdanění a tím zdanění těch, kterým právě v krizi narůstají příjmy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. S právem přednosti je přihlášena paní senátorka Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já se nebudu pouště do rétorických cvičení na tomto místě, v principu ten zákon podporuji, protože si dlouhodobě myslím, že nepřímé zdanění je správné a sbližování daně sazeb s DPH je také správné. Já tady vystupuji jenom proto, abych vám sdělila, že v případě, kdyby se nějakým nedopatřením ten zákon dostal do podrobné rozpravy, tak bych navrhovala vypuštění té nesouvisející části, která se týká novely zákona o územních orgánech. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové. Zvýšení daně z přidané hodnoty – zvýšení – úprava tak, jak je představována sjednocení mělo být provedeno ve dvou krocích. Vždycky se ukazuje, že něco za něco. Sociálně samozřejmě jsou dva kroky příznivější, z hlediska organizačního bych řekl, že každá úprava je příležitostí pro daňové úniky, to znamená ty příležitosti se ve dvou krocích zdvojnásobí. Samotné zvýšení DPH má představovat zhruba 0,8 % HDP, tedy mluví se o nějakých 20 až 25 miliardách korun. Zajímavé na tom je, že v tomto případě většina těchto takto získaných prostředků má být vyvedena do fondů, to znamená prakticky má být stažena ze spotřeby. To tedy povede k tomu, že se sníží jak spotřeba domácností zdražením jednotlivých produktů, tak a v tom smyslu úpravy RUDu, je dosaženo, že se sníží příjmy a spotřeba společenská, to znamená spotřeba obcí a krajů. Ve svém důsledku to bude znamenat, že je možné, že se to projeví na zpomalení růstu nebo poklesu HDP až po těch 0,8 %, což by na druhé straně znamenalo, že se výnosy ostatních daní sníží zhruba o 10 miliard. Je to tedy zase krok, který v dnešní těžké době, kdy hospodářský růst je velmi slabý, ohrožuje stabilitu růstu a naši zem přibližuje k bodu, který nazýváme krizí. Chtěl bych říci, že bohužel se ministerstvu financí nedaří získat prostředky ať už zvýšením výběrů daní, snížením daňových úniků, nebo najít prostředky ať už kroky, které přímo zdůrazňuji, snižují spotřebu a tím všechny kroky, které ministerstvo v podstatě provádí snižují růst HDP.

V té souvislosti chci ještě podotknout, že prakticky ministerstvo nepředložilo žádné prorůstové opatření, které by zvýšilo příjem z HDP a tím usnadnilo řešení složité situace, která je v naší otázce v dluhové závislosti. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A další je paní senátorka Terelmešová.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobrý den, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Vážený pane ministře. Já bych chtěla o návrhu tohoto zákona hovořit čistě v praktické rovině, tedy v konkrétních dopadech. Již pan zpravodaj tady zmínil možnost, že dojde k odlivu kupní síly vlastně českého národa nebo Čechů někam mimo hranice České republiky. Já bych chtěl říci, že tomu se tak již děje a pravděpodobně se očekává, že to bude ještě horší. Nebudeme si lhát, že hlavně příhraniční oblasti ať už sousedí s Polskem nebo sousedí s Německem je i dnes pro ty občany, kteří to mají v dojezdové vzdálenosti velice výhodné, do těchto zemí jezdit nakupovat a po zvýšení DPH to bude výhodnější i pro ty, co bydlí dál od hranic.

Já bych v tomto směru chtěla zmínit ještě osoby samostatně výdělečně činné, které pracují v potravinářském sektoru, to jsou vlastně malí podnikatelé, kteří v současné době horko těžko konkurují velkým řetězcům, ale i tak si myslím, že tento návrh zákona jim tuto pozici v žádném případě neulehčí. Naopak můžeme se obávat toho, že se nám část těchto lidí octne na úřadech práce. Já bych si dovolila ještě k dalším dopadům reformy daně z odvodů, kdy konkrétní dopad na nízkopříjmové zaměstnance se mzdou 10 tisíc korun, kdy se měsíční odvody zvýší celkem o 631 korun. 200 korun z toho činí zdravotní pojištění, 171 korun zdanění a z pojištění benefitů.

Já bych k těm benefitům chtěla dodat, že je to vlastně oblast, ve které dochází k osvobození – ruší se osvobození od odvodu pojistného, což povede v této oblasti benefitů k razantnímu zdražení těchto plnění nebo postupnému omezování. Týká se to příspěvků na stravování, režijních jízdenek, přechodného ubytování, zvýhodnění plynoucí z bezúročných půjček, dále jsou to změny při odstupném, jednorázových sociálních výpomocí a odměn za zlepšovací návrhy a vynálezy.

Já bych se vrátila k tomu původnímu ročnímu, co zaměstnanec odvede navíc o 7.573 korun, což je téměř celý čistý příjem nízkopříjmového zaměstnance, tedy zaměstnance se mzdou 10 tisíc korun. Právě proto, že vlastně i takoví lidé jsou a já jsem se ve své praxi právě s těmito nejchudšími neustále setkávala, je téměř jisté, že toto opatření prohloubí značně hranici chudoby v naší republice.

Bylo tu řečeno panem ministrem, že zaměstnanci s dětmi si budou moci měsíčně od daně odpočítávat 150 korun měsíčně a více. Tímto vlastně bude DPH zdanitelným příjmem částečně kompenzováno. Na rodiny pak zvýšení DPH dopadne v plném rozsahu.

Jak už jsem zmínila, nejhorší dopad je na ty nejchudší, a proto a právě proto, že tito lidé už dnes mají problémy s tím, aby byli schopni zabezpečit nejen své základní životní potřeby, ale potřeby svých dětí, nemohu s tímto návrhem zákona souhlasit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, další přihlášený pan senátor Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři.

Je velmi, velmi úsměvné, že politici, kteří zhruba před rokem vstupovali do voleb s heslem "nezvyšování daní", nám nyní předkládají návrh zákona o zvyšování daně z přidané hodnoty. A to ještě pod záminkou nutnosti provedení důchodové reformy. A tak se dozvídáme, že občany čeká výrazné zdražení. Podraží léky, potraviny, knihy, bydlení, některé služby. A to pouze proto, aby se mohly vyvést prostřednictvím opt-outu miliardy ročně do soukromých penzijních fondů. Zvýšením DPH tak všichni zaplatí za něco, z čeho bude ve finále čerpat jenom někdo, jelikož 2. pilíř bude nepovinný.

Přiznám se, že jsem mírně zmatený signály, které vysílá vláda lidem. Na jedné straně tvrdí, že v budoucnu se bude muset o své důchody postarat sám, na druhé straně přichází s návrhem, který vezme lidem z kapes další peníze a tímto je vlastně demotivuje k jakémukoli spoření. Zvedne občanům výrazně životní náklady. Vždyť prudký nárůst spodní sazby DPH se odrazí na těch nejzákladnějších životních potřebách.

A co udělají vyšší daně s ekonomikou? Vyšší daně zákonitě sníží spotřebu. O tom nemusíme pochybovat. Ta bude mít za důsledek nižší příjmy podnikatelů a firem, ty sníží platy zaměstnancům, nebo budou přímo snižovat stavy, což pouze dále sníží spotřebu. V odvětvích, kde je velká konkurence, přece málokterý podnikatel si dovolí promítnout zvýšenou DPH do koncových cen pro zákazníka.

Takže přes odmítavý postoj opozice, a hlavně, nebo taky ekonomických odborníků, je reforma prosazována silou a její dopady nikdo z navrhovatelů neřeší. Zákon o DPH tedy nemůžu podpořit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

My tady slyšíme spoustu krásných slov o tom, jak bychom se se všemi měli rozdělit, jak je potřeba všem všechno dát, a jak je potřeba pracovat pro blaho této země. Zároveň v Evropě v té samé chvíli je hospodářská krize. Řecko je na tom velmi špatně. Španělsku, Portugalsku, Itálii klesá rating. České republice stoupá rating. Takže opravdu to tady všechno děláme špatně? Opravdu je to tak, že ta řešení, která jsou nám překládána, jsou špatná? A nebo je to jinak? Nebo je to prostě tak, že dneska moc jiných možností nemáme.

Já si nemyslím, ve shodě s předřečníkem, že pan ministr financí je rád, že musí zvyšovat nějaké daně. A pokud se tak děje, tak možná by se tomu prostřednictvím předsedajícího paní místopředsedkyně Gajdůšková divila, ale on to dělá ve prospěch občanů této země. A pokud se bavíme o některých zákonech, tak žádný zákon není dokonalý. Nakonec i já k tomuto mám nějaké výhrady, pak je řeknu, ale říkat věci, které nejsou pravda, není dobře. A rozhodně není pravda, že současná změna DPH je toho typu, že na ni doplatí lidé s nižšími příjmy. Protože to, co se dneska děje, a to, co je nám předkládáno, má sloužit k tomu, abychom doplnili průběžný důchodový pilíř, a abychom byli schopni i v dalších letech vyplácet důchody. A to přesně podle těch pravidel, proti kterým nikdo nic neměl.

Pokud v průběžném důchodovém pilíři budou chybět nějaké peníze proto, že někteří se odhodlají k tomu, že ta svá 3 %, která tam platí, dají do pilíře druhého – a přidají k tomu ta svá dvě procenta, tak to není tak, že by o ně ti ostatní přicházeli. Protože oni, až budou někdy v budoucnu brát peníze z průběžného pilíře, tak přesně ten důchod v poměru o ta 3 % budou mít pokrácený. To znamená, není to tak, že by dneska někdo chudý nebo někdo s nižším příjmem platil něco někomu s vyšším příjmem. To je mýtus, který je tady používán, a který není pravdivý.

To, co se dneska děje – a je to důležité – je, abychom zabezpečili průběžné financování, respektive financování důchodů z průběžného pilíře tak, aby vůbec na ty důchody bylo. Tady je má 1. otázka k panu ministrovi, a to je, že v současné době je už průběžné financování důchodů deficitní, a to zhruba ve velikosti 30 miliard. A těch 24 miliard je určeno vlastně na kompenzaci těch 3 %, tak co s těmi 30 miliardami, pane ministře? Ty tam ještě pořád chybí. Skoro se divím, že nenavrhujete ještě vyšší zvýšení DPH. Ale zřejmě na to máte nějaké řešení.

Co se týká těch dalších věcí, tak jak jsem říkal, žádný zákon není dokonalý, ale rozhodně tento si zasluhuje schválení. A právě proto, abychom zabezpečili průběžné financování důchodů v dalších letech, a proto já jeho schválení navrhuji.

K těm věcem, které mě na tom zákoně mrzí, nebo mi nejsou zcela jasné, patří ještě jedna. V rámci navyšování v té 1. fázi nižší sazby daně z DPH a potom dorovnání sazeb, dochází k tomu, že jsou snižovány z hlediska procentuálního podílu – jestli tomu tak bude absolutně, nebo ne, se teprve uvidí – příjmy obcí, nebo podíly obcí na dani z DPH, a také krajů.

Já osobně se domnívám, že v tomhle směru se český stát i ministerstvo financí vydává do určitého rizika, protože jednak nikdo neví, kolik lidí si zvolí to, že ta svá 3 % převede do 2. pilíře. A také nikdo přesně neví, co se stane s absolutní výší vybraného DPH? Přesto ministerstvo financí ve svém zákoně vlastně nám všem říká, že přesně ví, o kolik peněz půjde. A přesně ví, o jakou procentní sazbu musí obcím a krajům ten podíl DPH snížit. Já se tedy ptám, pane ministře, jak to uděláte s těmi obcemi a kraji, když to tedy bude úplně jinak? Když najednou se ukáže, že to procentuální snížení, které navrhujete – v případě krajů je to z těch 8,92 myslím na 8,28, a v případě obcí z 21,4 na nějakých 19,8 (nebo kolik to je, to si přesně nepamatuji). Co budeme dělat, když najednou ten propad příjmů těch obcí a krajů bude vyšší, než předpokládáte, a jakým způsobem jim to potom bude kompenzováno? Protože destabilizovat rozpočty obcí a krajů, bych řekl, že je pro ČR velmi nebezpečné a nikoho z nás by to netěšilo.

Takže to jsou moje dvě připomínky, abych nebyl jenom pozitivní, ale abych se na to podíval objektivně. Na druhé straně všechny mé kolegyně a kolegy vyzývám, aby si uvědomili, že to, o čem hlasujeme, je o zajištění vyplácení důchodů pro další období. A není to o žádném odebírání peněz chudým a dávání je těm bohatým. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Navrhoval jste, prosím, schválit? Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Já se, možná k vašemu překvapení, pana ministra zastanu. I když nevím, jestli mu to udělá radost. On chce nepochybně řešit krátkodobé efekty. A nepochybně ty dlouhodobé efekty nechá na nás, protože v té době potom už bude v Mezinárodním měnovém fondu, nebo v nějaké mezinárodní instituci, váženým představitelem. Samozřejmě, že to, co se nám vrátí po tom období, kterému říkám CXV – to je těch 115, bude období novelizací skoro všeho. Včera jsme o tom mluvili. Bude se novelizovat, až se "unovelizujeme", celou příští generaci.

Problém je jeden. Já 32 let působím na vysoké škole, řadu let jako děkan, a dodneška se setkávám se studenty ve výuce, takže znám jejich názory. Naštěstí oni už trošinku to vidí maličko jinak, takže v tu regeneraci věřím.

Já tady nenarážím ani na potraviny, léky, protože to především občany trápí, ale na ty knihy. My tady vždycky slyšíme přednášku, zejména z pravé strany spektra, jak musíme ve spolupráci s Británii EU trošičku držet na uzdě – protože my jsme takoví trošku Britové. Já jsem v té Británii pracoval dost dlouho na to, abych věděl, že nás vidí jako Balkánce, a ještě trošku nejisté Balkánce. Takže je to o tom, že my, když tu Británii potřebujeme jako příklad, tak o ní hodně hovoříme. Ale Británie, prosím vás, má na knihy nulu. 20 % má ta bulharská a ta běloruská. Takže tady v té otázce knih já si nemyslím, že je to nejpodstatnější věc. A občany určitě v té tlakové situaci víc zajímají potraviny, špitály, léky. Ty knihy asi nejsou klíčové, ale ukazují to naše místo na té evropské scéně.

A jak jsme byli tady přesvědčováni ještě před rokem při volbách, že jdeme tou řeckou cestou, no, dívejte se, řecká cesta je taková: Pythagoras vůbec nemusel řešit DPH na knihy, protože si škrábal ty kruhy do písku. Šel římský voják kolem a on říká, neruš mých kruhů, a tak ho zabil pro jistotu. Teď si škrábeme prstíkem – máme ty počítače – i pan ministr škrábe dneska prstíkem do těch tabulek, taky ty knihy vlastně až tak moc nepotřebujeme, problém je jeden jediný. Že to, co nám do těch počítačů dají, to, co nám tam představí, my konzumujeme. I ti naši mladí. Takže ten národ samozřejmě bude hloupnout a kultura knih v tom našem kulturním spektru, ty dva tisíce let, si myslím, že by nemělo dostávat tento záraz. A myslím si, že ty důsledky dlouhodobé jsou mnohem větší než ten momentální roční, dvouroční ekonomický přínos. Ale říkám, bude se novelizovat a pan ministr už na nás bude shlížet ze zcela jiných výšin v té době. Na shledanou, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte – jak říkal jeden náš bývalý senátor.

Chtěl bych z tohoto místa poblahopřát panu ministrovi financí k udělení ceny nejlepšího ministra financí rozvíjejících se zemí východní Evropy od marginálního amerického časopisu, který mimochodem také trvale vychvaloval Lehman Brothers. Nechápu pak ale, když máme tak schopného ministra financí, že se propadají státní finance nejvíce za 10 let. Asi někde soudruzi z Ameriky udělali chybu.

Možná, že ani neví, že ČR je průmyslovou zemí již od dob Uherska-Rakouska. Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Vystrčilovi i k panu ministrovi. Pan kolega Vystrčil tady řekl, jak na tom jsme. Cesta do pekel je dlážděná samými dobrými předsevzetími. To pan ministr, jako bývalý lidovec, i někteří z nás, velmi dobře vědí. Schodek státního rozpočtu ke konci září tohoto roku stoupl na 105,1 mld. Kč ze srpnových 87,3 mld. Kč. Je to skutečně veliký skok. Propad rozpočtu ke konci září je tak nejvyšší za posledních 10 let. Hlavní příčinou je to, že se nedaří vybírat daně v předpokládané výši. To není z dílny sociální demokracie, vyplývá to z uveřejněných údajů ministerstva financí!

Daňový výnos bude letos ovlivněn loňským poklesem sazby daně z 20 na 19 % a odpisy ztrát, které firmy utrpěly během krize. Loni v září přitom rozpočet vykázal deficit 99,6 mld. Kč. Na celý rok je schválen rozpočet se schodkem přitom 135 mld. Kč, a již v září tady máme 105 mld. Doufám, že se s tím pan slovutný ministr financí vypořádá.

Chtěl bych ale, abychom nebyli jenom takoví negativisté, proto bych se chtěl zeptat pana ministra, co to znamená, ty tajemné položky výdajů? Třeba ta tajuplná kapitola 398 státního rozpočtu, která se jmenuje "všeobecná pokladní správa". Protože tam je také položka, která se jmenuje "ostatní výdaje". A v té položce, vážení, je jako nárok na ostatní výdaje na rok 2012 částka 10 mld. a na rok 2013 21 mld. Rád bych se zeptal, co by se stalo, kdyby část těch miliard se přesunula tam, kde chce pan ministr, a přitom nemusela se dávat DPH třeba na knihy, na léky, na zdravotnické pomůcky, a nebo by se o tolik procent nezvyšovala DPH na potraviny.

Podle mého názoru jde o ze zahraničí řízený rozvrat všech funkcí sociálního státu evropského typu, který je v ČR. Bohužel jde také o rozvrat průmyslu ČR. A jde i o další neblahý následek. Je to radikalizace ve společnosti. Pan ministr financí to před nedávnem vyřešil fackami. Ale facka není argument, pane ministře, proti masám lidí. A ty masy lidí se radikalizují, jak vidíme v celé ČR, nejvíce na severu. Neustálé zdražování, a na druhé straně rozhazování, ano, vážení, rozhazování! Chtěl bych připomenout ekotendr, na který peníze jsou rezervovány, nebo církevní restituce v té podobě, v jaké jsou nám předkládány. Svědčí o v uvozovkách "tureckém hospodaření". V uvozovkách proto, protože se domnívám, že Turecko nehospodaří tak špatně. Odpouštění různých pokut a daní některým subjektům je také velmi zvláštní. Domnívám se, že zákon by měl platit pro všechny. I když očekávám repliku pana ministra financí na to, že se to dělalo i za našich vlád.

Boj proti korupci by zcela určitě, alespoň u státních zakázek, plně nahradil zatím to, co je plánováno, tzn. zvyšováním DPH té dolní hranice. Bohužel, ještě bych pochopil, kdyby tyto prostředky byly používány na prorůstová opatření. Tyto prostředky se však mají umrtvit a vyvést do soukromých důchodových fondů.

Ano, do soukromých fondů, které podle mého názoru prorůstová opatření žádná nechystají. V době, kdy v celé Evropě je nová hospodářská krize, kdy je tady Řecko. A to se asi ten americký časopis zbláznil, že říká, že tak by to nemělo být a že by to mělo být tak, jak říká pan ministr financí? Americký časopis vlastně říká, Evropo, děláte to špatně, jen v Česku to děláte dobře. Přitom zvýšením dolní sazby DPH může dojít k devastaci českého zemědělství.

V sociální oblasti to bude mít obrovské dopady. Jen ve zdravotnictví – a pan ministr financí je daleko větší škůdce českého zdravotnictví než ministr zdravotnictví Heger. Pan ministr financí odčerpá v příštím roce podle optimistů 5, podle pesimistů 7 až 10 miliard ze systému zdravotnictví v České republice, který nám závidí spousta lidí. Ano, tyto prostředky budou chybět, tím co nám je tady předkládáno, to znamená zvýšení té dolní sazby DPH. Finance a státní rozpočet není jednoduchá záležitost. Nezávidím panu ministrovi jeho pozici ani jeho práci. Měl by si ale uvědomit, že to bude mít i sekundární následky na zvýšení dalších nákladů státu. Je to především zvyšování nezaměstnanosti a tím se zvýší náklady státu především na sociální a zdravotní pojištění a tam asi ten poměr těch pozitiv a negativ, když všechno půjde dobře, tak spíše bude nulový. A já se obávám, že převládnou negativa.

Žádná významná prorůstová opatření, pouze kosmetické změny. Tupé zdražování a supertupé škrty a snižování spotřeby občanů v době hospodářské krize? Je to opravdu ten správný krok? Jediná pozitiva, která to asi bude mít, že zvýšení cen potravin dopadne na občany tak, že začnou šetřit a dojde k poklesu obezity. A druhé pozitivum bude pravděpodobně jenom pro některé, a to že se dobře napakují některé soukromé důchodové fondy, i když připouštím, že v jednom z těchto významných důchodových fondů je bývalý ministr za sociální demokracii.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, pane senátore a poslední zatím přihlášenou je paní senátorka Dernerová – už není poslední.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré poledne, paní předsedající, pan ministr odchází. Měla jsem na něj také jednoduchý dotaz. Já jsem před chviličkou mluvila s prezidentem lékárnické komory panem magistrem Havlíčkem – panem Havlíčkem a on říkal, že včera hovořil s panem ministrem a pan ministr řekl, že on ani premiér Nečas nemají problém se snížením sazby DPH na léky a na tiskoviny, na knížky. Takže jsem se chtěla zeptat, zda tomu tak opravdu tak je. A chtěla jsem se zeptat, proč vlastně tato dobrá myšlenka neprošla už primárně sněmovnou, a nebo jestli se chystá novela, pod kterou by se pan ministr a pan premiér podepsali. Takže doufám, že pan ministr odpoví. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším přihlášeným je pan senátor Doubrava. Já věřím, že zpravodaj panu ministrovi tu otázku předá.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové a kolegyně. Já se přiznám, že i mně velmi vadí očividné pohrdání naší komorou ze strany pana ministra a jeho odchody. Myslím si, že nikdo z nás bychom si takovouto neúctu ke sněmovně nedovolil a myslím si, že bychom měli i na toto jeho chování reagovat. Já vím, ono se to špatně poslouchá – slova o rozkradeném hospodářství, o rozkradené republice, o zničeném průmyslu a z čeho tedy mají přicházet peníze do státního rozpočtu tak, abychom nemuseli škrtat takovýmto způsobem drastickým. Ale to není to, kvůli čemu jsem před vás předstoupil.

Před časem se mi dostalo do rukou takové zajímavé čtení nazvané Sionské protokoly. A tady při tom staženém pozměňovacím zákonu, bohužel staženém, kde byl požadavek na osvobození mimo jiné knih od zatížení daní – a tady v tom zajímavém čtení se v jedné kapitole o tisku říká: Všechen tisk zatížíme daní i zárukou z každého listu, která bude dvojnásobná u knih do 30 stran si zapíšeme do třídy brožur, abychom na jedné straně dosáhli zmenšení počtu vydávaných v žurnálu, které znamenají nejhorší tiskový jed, na druhé straně tento způsob přinutí spisovatele psát tak obsáhlé práce, že pak budou vzhledem k rozsahu i vysoké ceně málo čteny. Co však pro vytváření veřejného mínění budeme vydávat sami, bude laciné široce rozšířené a čtené do úplného rozebrání. Daň zadusí prázdnou literární ctižádostivost, strach před trestem učiní spisovatele na nás závislými, i kdyby se pak ještě někdo našel, kdo by chtěl proti nám psát, nikdo jeho spisy nevytiskne. Nakladatel nebo tiskař si musí před přijetím spisu do tisku nejprve opatřit úřední povolení, atd.

Dál se tady říká, že povolíme 10 soukromých dní zkoušek na naše časopisy a navenek budou vyjadřovat nejkulturnější názory, tímto způsobem v sobě získají důvěru a přivábí nic netušící spojence.

A na závěr tohoto obsáhlejšího povídání se říká: Budeme jistě vítězit na našimi protivníky, protože v důsledku opatření, která jsme ukázali, nebudou mít tiskové orgány, v nichž by se mohly úplně vyjádřit proti našemu tisku. Nebude nám ani zapotřebí jejich myšlenky od základu vyvracet. Zkušební kameny, které hodíme třetí řadě našeho tisku budeme v případě potřeby energicky vyvracet v úředních listech. A já se ptám, je toto důvod k zavedení daně i na knihy a tiskoviny? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych také vystoupil zde k tomuto tématu. Tady jsme slyšeli, že zavedením tohoto nového zákona dojde k výraznému snížení položek, které jsou nyní zařazeny do snížené sazby. Já bych se chtěl zaměřit na jednu položku, o které tady ještě nebyla řeč, ale bezesporu bude velmi aktuální v případě, že by tady tato novela byla přijata.

Hovořím teď o jízdném v hromadné dopravě, kde v současnosti byla desetiprocentní sazba DPH. Myslím si, že zvýšením sazby u této položky může dojít k odlivu cestujících právě z veřejné hromadné dopravy, což si myslím, že by bylo negativním jevem jak pro města a obce, které zajišťují městskou hromadnou dopravu, tak samozřejmě i pro kraje, které zajišťují hromadnou dopravu na svém území, popřípadě i český stát prostřednictvím Českých drah, které zajišťují hromadnou dopravu železniční.

Druhým negativním krokem, který má dopad na rozsah hromadné dopravy v oblasti železniční dopravy, je v současné době spor mezi kraji a vládou ČR ohledně memoranda, které kraje v minulém volebním období uzavřely mezi vládou ČR, Českými drahami a kraji. I tento spor je vlastně veden na bázi finančních prostředků. Vláda v současné době toto memorandum neuznává slovy pana premiéra a pana ministra zde přítomného považuji toto memorandum za neplatné a tedy v návaznosti na své rozhodnutí hodlají do této oblasti z úrovně státu investovat menší rozsah finančních prostředků.

To možná je obecně známé, co však obecně známé není, je informace, kterou jsem obdržel od předsedy Asociace krajů pana doktora Haška, informace, kterou on obdržel ze včerejšího dne , a to že ministr dopravy, a to se souhlasem pana premiéra, uvažují o odvolání zástupce krajů ČR z Dozorčí rady Českých drah. Ptáte se, proč to tady připomínám? Mne celkem vystrašila argumentace, s jakou přistupují k tomuto záměru. S argumentem, že by zástupce krajů v Dozorčí radě Českých drah mohl informace, které získá z této organizace, použít případně v soudním sporu, o který se tady možná jedná. Říkám možná. Chci říci, že kraje zatím vedou především snahu dialogu s vládou České republiky, abychom nalezli optimální řešení při financování veřejné železniční dopravy.

Kraje doposud nepodaly žádné soudní podání. A tak si myslím, že je lepší cesta ke komunikaci, je lepší cesta, když budeme společně komunikovat, než vzájemně na sebe podávat podání k soudu.

A na závěr svého vystoupení se vrátím k tomu, proč jsem vlastně předstoupil před vás. Já jsem řekl, že jednou z položek, které budou ovlivněny případným přijetím tohoto zákona, je i jízdné v hromadné dopravě. Jízdné, které především má zabezpečit ekologickou dopravu s dopadem na životní prostředí. Není tajemstvím, že do veřejné dopravy se investují stovky milionů korun, a to jak z rozpočtů měst a obcí, z rozpočtu státu a také z rozpočtu Evropské unie.

Myslím si, že tento krok, zvýšení jízdného, by byl krokem zpátky, a proto nepodpořím tuto novelu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně a páni kolegové. V době, kdy jsme ještě nebyli členskou zemí Evropské unie, tak evropský výbor, tehdy integrační výbor projednával všechny tyto tisky a porovnával je, zdali jsou v souladu nebo nejsou v souladu s evropským právem. Tak jsem si, spíš z důvodů cvičných, tuto úlohu připomněl po x-letech, a musím říct, že tento tisk je v souladu s evropským právem, ba dokonce jde i v duchu doporučení, které nám Komise udělila v rámci jednoho ze základních protikrizových opatření, kterým je kontrolování veřejných financí, hospodaření státu, její legislativy s ohledem na tzv. evropský semestr a nebo v našem případě s ohledem na konvergenční program a konvergenční kriteria, tedy přistoupení České republiky k euru.

A musím říct, že ten soulad je tak velký, že Evropská komise dokonce doporučovala, abychom ještě více ulehčili rozběhnutí ekonomiky tím, že snížíme náklady na práci, to znamená snížíme daňovou zátěž v oblasti přímých daní na zaměstnanost, a naopak, co Evropská komise doporučuje, je právě zvýšení spotřeby, tedy spotřební daň, eventuálně nepřímé daně, jako je typicky daň z přidané hodnoty.

Považuji za důležité tady na to upozornit.

Druhá věc, která mě tak trochu až zarazila nebo až mi trochu mrazilo v zádech, bylo to, když se tady hovořilo varovně o sílící jakési světové revoluci. Domnívám se, že světová revoluce úplně jiné kořeny. Je to nepochybně nedemokracie v některých státech, v demokratických státech to může být nevzdělanost, může to být také i sociální napětí, možná i lenost nebo jakési kvazi nárokování věcí, na které lidé nemají nárok už jen proto, že nevyvinou dostatečnou aktivitu.

A musím říct, že varovná slova o světové revoluci berou nesmírně vážně, protože většinou v revolučních kvasech, pokud se jedná o demokracii, tak nevznikne nic dobrého, spíše je to krok zpět.

Je tedy velice důležité, jak budeme posuzovat i tento návrh zákona. A mohu vás ubezpečit, že sjednocení daní není nikdy žádným zdrojem žádné revoluce, sjednocení daní je jediným zdrojem, že se méně obchází, že se vytváří prostor nebo zužuje se prostor pro daňové úniky. Jiný efekt tohleto přeci mít nemůže.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Spousta věcí už tady zazněla. Myslím si, že v souvislosti s DPH je potřeba říct, že je to samozřejmě politické rozhodnutí současné vládní garnitury, které ovšem neprezentovala ve svých volebních programech před volbami. A myslím, že v této situaci zvyšování daní, které bylo hlavní kritikou vůči sociální demokracii ze strany pravicových stran současné vládní koalice, tak dneska tyto strany vlastně docela realizují v praxi. Problém je ale v tom, komu se daně zvyšují a kdo nakonec tyto peníze a reformy zaplatí. Zatímco sociální demokracie vždycky směřovala k těm, kteří na to mají, to znamená lidé s vysokými příjmy, tak opatření, která dělá tato vláda, a to dlouhodobě, směřují jednoznačně k lidem se středními a nižšími příjmy, a to v zásadě bez jakékoliv kompenzace. A není to jenom DPH na základní komodity, když o knížkách už se hovořilo, léky, kompenzační zdravotnické pomůcky, opravy prostředků pro zdravotně postižené, potraviny, teplo, ubytovací služby, bytová výstavba, sociální bydlení.

Kdysi byl takový dobrý vtip ještě za Husáka, kdy se říkalo, a co tedy zdražíme? A začali od "a", "b" a když přišli k "f", tak říká poradce Husáka: "fšecko". A myslím si, že se to dá podobným způsobem říct i o návrzích, které připravila tato vláda, která je tvořena stranami, které se tady před volbami dušovaly, že daně zvyšovat nebudou.

Kromě daní se tady zavádějí různé poplatky, které se dají nazvat také daní, protože srovnatelné jsou třeba poplatky ve zdravotnictví, což je vlastně daň za nemoc, kterou platí nemocní za to, že jsou nemocní. A stejně tak povodňová daň 100 Kč na hlavu – to jsou způsoby daní, které jsou samozřejmě příznačné pro pravicové vlády typu ODS, TOP 09, nevím co jsou "veverky", tedy pardon, Věci veřejné, ale v zásadě přenést daňovou zátěž pod praporem rovnosti na nízkopříjmové skupiny, protože jakékoliv sazby, nikoliv procentní, ale v absolutních částkách, k tomu směřují.

DPH samozřejmě je v procentu, ale ve spotřebě, a když se potom podíváme na skladbu spotřeby občanů podle výše příjmů, tak je to jednoznačné, že procentně dojde díky těmto různým pseudodaněním a zvyšováním DPH, jasně k zvýšení zátěže pro tyto středně a nízkopříjmové skupiny. Potom to, co je pro mě naprosto farizejské, je spojování zvyšování daní s tzv. důchodovou reformou.

Hovořili už tady předtím někteří senátoři za vládní strany, hovořili o tom, že vlastně ono je to potřeba, abychom do toho důchodového systému dostali finanční prostředky. V zásadě z pohledu občana a musím říct, že i mě jako senátora, je celkem jedno, z čeho vláda dodotuje důchodový systém a jiné možnosti nebude mít žádná vláda než z příjmu státního rozpočtu, což jsou naprosté a v absolutní většině daně. Ale otázka je, od koho ty daně vybere? A paradoxní je, že tahle vláda bude dotovat výpadky v důchodovém systému z daní, které vybere díky zvýšení spotřeby právě pro důchodce.

Takže důchodci si zaplatí prostřednictvím zvýšených daní své vlastní důchody. Nestačí, že na to platili v době, kdy pracovali v zaměstnání a kdy poctivě celé roky dělali na to, aby dostali byť tento skromný důchod, ale přece jenom aspoň nějaký důchod a bez jakékoli kompenzace. Ještě k tomu jim přidají poplatky za léky, poplatky v nemocnici, poplatky za návštěvu u lékaře, aby to stálo za to. A zajímavé je, že ty propočty, které jsou a ukazují jednoznačně, že lidé s vysokými příjmy na tom budou relativně lépe. Příznačné také pro tuto tzv. reformu nebo spíše deformu je to, že je tady snaha, a když si to vezmeme resortně, ministerstvo, stačí jména možná, pan ministr Kalousek, pan ministr Heger, pan ministr Drábek, a když si vezmete jednotlivé návrhy, tak cílem toho celého je v zásadě zprivatizovat to poslední, co ještě dneska je veřejné, a to jsou finanční toky. Finanční toky veřejných prostředků.

Ať už jsou to důchodové peníze, ať už jsou to peníze na zdravotnictví, ať už to jsou peníze např. na provoz různých úřadů, viz třeba např. privatizace zprostředkování zaměstnání apod. K tomu, když připočteme ještě církevní restituce, když k tomu připočteme ještě peníze na ekologické škody, tak já myslím, že koncem roku bude mít tahle vládní koalice vyděláno. Protože splnila svůj volební program. Výrazným způsobem snižuje daňové zatížení pro vysokopříjmové skupiny, zprivatizovala toky veřejných financí a bude je kontrolovat i mimo toho, když tady bude vládnout, a to je přece záměr. A navíc ještě bude rozdělovat zakázky naprosto netransparentním způsobem, je zajímavé, že se nad tím pohoršuje i pan premiér, ale neudělal nic, zatímco ministra zemědělství odvolal ze dne na den, tak u ministra financí má s tím nějaké problémy. Proč asi? To nebudeme tady asi rozebírat.

Ale vraťme se k podstatě. Podstata je tady zdůvodňována. Hlavním důvodem má být důchodová reforma. Pane ministře, případně někdo z vládní koalice prostřednictvím předsedající, kdybyste mohli mi vysvětlit, proč nejdřív vyvedete peníze z důchodového systému, který už dneska je deficitní, a to díky některým úlevám, které jste zavedli v minulých letech a kdy musí být dotován z daňových výnosů, proč tedy z toho důchodového systému chcete vyvést další 3 procenta na kapitálové spoření a potom z druhé strany tam peníze z daňových výnosů dodávat? Nebylo by jednodušší říct zavádíme tady nový systém kapitálového spoření a finanční prostředky nepůjdou přes důchodový systém průběžně financovaný, ale půjdou přímo. Dáš si 2 procenta na důchodové spoření, 3 procenta k tomu od státu dostaneš ve formě příspěvku, ale z daňových výnosů, nikoliv že to sebereme těm stávajícím důchodcům.

Vždyť přece celé je to postaveno na hlavu. Ten systém základní důchodový, který dneska je, a kdoví, jestli vláda vůbec rány počítá s tím, že ho chce financovat z těch daňových výnosů, jak říká, ale jestli je vůbec vybere, tak tam ty peníze prostě nebudou. A bude to dobrá záminka k tomu, aby se říkalo na důchody není. Protože na to, že někdy nějaký Kalousek s Nečasem a kdo je tam za Věci veřejné, možná že pan Bárta či John, kteří tedy ve vládě nejsou, ale přesto to řídí, tak jestli tihle lidé v televizi třeba nebudou? Za rok možná už nebudou, možná už za půl roku, za dva měsíce, já nevím, ale kdo bude plnit tyhle závazky, v kterém zákoně je uvedeno, že tyto peníze jsou vyhrazeny pro důchodový systém? To jsem tam nenašel. A hlavně je to naprosto nelogické. Na jedné straně z toho důchodového systému peníze vyvést, a potom je z druhé strany do toho důchodového systému dávat. Takže nás nebalamuťte tím, že zvyšování daní je kvůli vaší důchodové reformě.

To jde udělat jinak. A když to neumíte, tak jděte od té vlády. Přece tak jak je to postaveno, tak jednoznačně je snaha prostřednictvím opt-outu vyvést peníze ven, dalších 20 až 30 let, a ať mě opraví protagonisté toho důchodového systému, se nevyplatí v rámci kapitálového spoření ani koruna, ale peníze z důchodového systému se vyvádět budou a budou chybět na stávající důchody a budou dopláceny ze stávajících daňových výnosů. A co bude za 20, 30 let? Kdo dneska ví, co bude příští rok. A tímto způsobem v rámci PAR kampaně, kterou platí vláda za peníze daňových poplatníků, tak se vytváří veřejné mínění. A zdůvodňuje se něco, co naprosto zdůvodnit nejde. Já myslím, že tady je potřeba, aby pan ministr řekl jasně zvyšujeme daně a možná bych docela rád vysvětlil, kam ty peníze půjdou příští rok. Půjdou prostě do rozpočtu a budou příjmem vyfutrováním rozpočtu pro příští rok. Protože na důchodové spoření nepůjde ani koruna, protože to začíná až v roce 2013.

Takže vážené dámy, vážení pánové. Já myslím, že tyhle návrhy nejsou ničím jiným než velkým podvodem na občany této země a je potřeba s nimi udělat jinou věc, a to jest zamítnout, což tedy navrhuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám jenom dvě krátké poznámky. Jedna je poznámka k váženému kolegovi Luďku Sefzigovi. Já samozřejmě s tím souhlasím. Já bych velmi rád, aby konkurence České republiky stoupala, a myslím, že to opatření, které on říkal, nejsou ta správná. Mně to dokumentuje jenom to, že poslední žebříčky v rámci žebříčku, který jsme měli možnost vidět, je to zpátky asi měsíc, konkurence ČR je taková, že jsme klesli o tři místa dolů. To znamená od roku 2006, kdy jsme zavedli někdy Topolánkův batoh, kdy debatovalo o tom, že to bude ku prospěchu ČR, tak bohužel za tu dobu jsme klesli o tři místa, takže asi je něco někde v problému.

Já jenom k těm obcím. Souhlasím naprosto s kolegou Vystrčilem, že samozřejmě u obcí to bude velký problém. Já bych jenom řekl současný stav s ohledem na to, že tak jak jezdím po tom regionu, tak vidím, obce byly velmi opatrné v rámci toho predikce svých příjmů, v rámci tvoření rozpočtů na rok 2011, šly ještě pod predikci ministerstva financí, které doporučovalo nějaké hodnoty, ještě šly níž a jsou na tom ještě hůř, samozřejmě. Protože ten výběr daní je špatný a v těch zbylých daních se v rozpočtech obcích to objevuje. S tím samozřejmě souvisí i to, že stát, to znamená vláda, nedává obcím tolik peněz, jak dává na výkon státní správy. Došlo ke snížení příspěvku na výkon státní správy. U těch středních obcích, které jsou toho třetího typu, dochází k výpadku rozpočtového určení daní a plus toho výkonu státní správy více méně o 10 až 15 milionů korun v rozpočtu. To znamená jednou za půl roku šup 15 milionů z rozpočtu je pryč. K tomu samozřejmě dochází teď nový stav od 1. 1. 2012, kdy dojde ke zvýšení DPH, odpady, elektrika, plyn, voda, to jsou ty provozní výdaje těch obcí, veřejná doprava, pan Tesařík už o tom tady hovořil. Samozřejmě co ty obce budou dělat. Budou muset něco šetřit v rozpočtu nebo to budou muset zase těm obcím dát do nějakých poplatků. To znamená jednak zvýšení DPH u potravin atd., ale i obce budou muset nějakým způsobem na to reagovat. To jsou další skryté daně, které ty občany zasáhne. A k tomu samozřejmě ještě teď v tom novém zákoně o DPH a kolega Vystrčil už o tom hovořil, je to snížení těch procent, na které mi vůbec nedosáhneme a které ty obce může ohrozit. To znamená, že hospodaření obcí v příštím roku bude velmi těžké, ještě když slyšíte, když se připravuje samozřejmě novela o rozpočtovém určení daní, malé, velké obce, atd., tak mně se zdá, že to jsou samozřejmě potřebné věci, ale myslím si, že ta reálná skutečnost je ta, která vychází z těch zákonů, které máme teď na stole. Samozřejmě s ohledem na to nepodporuji tady tento návrh a budu hlasovat pro jeho zamítnutí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Pavel Čáslava.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já poslouchám tuto dlouhotrvající debatu. Poslouchám argumenty levice. A musím říci, že ačkoli jsou jakkoli tvrdé, ačkoli jsou jakkoli pro mě nepřijatelné, ačkoli jím jakkoli nerozumím, ačkoli je považuji přinejmenším za omyl atd., považuji je za naprosto legitimní. A v rámci pravidel parlamentní demokracie za naprosto v pořádku, jestliže jsou proneseny na tomto plénu. Nicméně jsem poněkud šokován, že jsem tady zaslechl od kolegy Doubravy citaci ze Sionských protokolů. Dovolte mi, abych citoval z encyklopedie Britannica, která říká o těchto protokolech. Cituji:

"Je to podvodný dokument, který sloužil jako záminka antisemitismu na počátku 20. století. Po svém 1. vydání v roce 1903 v carském Rusku byl text tohoto díla v rámci četných nezávislých vyšetřování opakovaně označen jako podvodný. Nehledě na to považují je někteří za pravý. Zejména v těch částech světa, kde je rozšířen antisemitismus, antijudaismus či antisionismu." Nečekal jsem, že v českém Senátu na konci roku 2011 uslyším argumenty opírající se o takovýto dokument. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já nejdřív navážu na kolegu Čáslavu. Já si dovolím, byť jsem ten nováček, vyzvat pana předsedajícího, aby společně s předsedou Senátu zvážili, respektive zařadili po skončení tohoto bodu další bod, kterým bude vyjádření Senátu k vyjádření pana senátora Doubravy, abychom přijali usnesení, ve kterém se Senát ČR distancuje od vystoupení senátora Doubravy. Protože to, co tady zaznělo, byť třeba vzdáleně to přirovnání současného konání vlády k něčemu, co se podobá obsahu Sionských protokolů, je věc naprosto nevídaná a vůbec do českého společnosti, dle mého názoru, nepatřící. A proto prosím pana předsedajícího, aby v rámci jednacího řádu, který já neovládám, se zasloužil o to, abychom se jako Senát s tím důstojně vypořádali.

Nyní k tomu, co tady ještě bylo řečeno. Snad jenom se vyjádřím k jedné větě prostřednictvím pana předsedajícího. Je to věta pana senátora Škromacha, že je mu jedno, odkud vláda vezme na důchody. Mně to tedy jedno není. A myslím si, že by nám to nemělo být jedno nikomu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Domnívám se, pane senátore, že asi bude třeba, abyste podal nějaký procedurální návrh, abyste si ho promyslel. Protože v rámci tohoto bodu to projednání zřejmě nepřipadá v úvahu. Takže nyní má slovo, ano, pan místopředseda Zdeněk Škromach využívá svého práva priority, po něm bude mluvit pan senátor Dryml.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já musím reagovat na bezprecedentní útok na to, co jsem řekl. Já myslím, že vytrhávání z kontextu je něco podobného, a podobným způsobem lživého nebo podobné, tak jak si pan senátor tady žádal, řešení. Já myslím, že by bylo docela rozumné, kdyby každý vycházel z toho, co skutečně bylo řečeno.

A řečeno bylo, že samozřejmě je mi jedno, kde na to vláda vezme, protože je to její zodpovědnost. A jestli na to vybere daně tím nebo oním způsobem, je to její zodpovědnost. Ale my víme, jak bychom to řešili. A když to nevíte, a říkáte, že nemáte peníze, že neumíte vybrat peníze, že tady nakonec produkujete největší deficitní rozpočty v historii novodobé České republiky, dostáváte za to ještě vyznamenání, tak jak už bylo řečeno, od ne příliš významných zahraničních médií, no tak to je vaše věc. Ale na důchody za sociální demokracie vždycky bylo. Vaše vlády přebíraly tuto zemi za situace, kdy důchodový systém byl v přebytku. A dovedly jste ho do stavu, že je v deficitu řádově desítek miliard. A opatření, které děláte – a já myslím, že na to pan senátor nebyl schopen, ani ochoten reagovat, proč vyvádí peníze z toho systému do jiného systému - a zdůvodňuje to tím, že potřebují kvůli tomu zvyšovat DPH a vybírat vlastně od důchodců po korunce na to, aby tento deficit, který uměle v systému vytvořili, tak aby ho pokryli.

Musím říct, že tyhle docela jednoduché reakce a vytrhávání z kontextu by asi v Senátu zaznívat neměly. Já myslím, že to určitě svědčí i o řekněme schopnosti vnímat realitu autorů a neschopnosti obhajovat vládní politiku. Já musím říct, že docela jsem zklamán z toho, že tady fakticky nevystoupil žádný vládní senátor. A když už, tak v zásadě nebyl schopen se ani postavit jednoznačně a razantně za vládní politiku, kterou by tady vlastně měl hájit. A spíše jsou to výpady proti opoziční sociální demokracii, která s těmito návrhy nepřichází, která říká, že říkáme, že je potřeba tento systém stabilizovat. A nikoli destabilizovat tím, že z toho vyvedete peníze a pak říkáte, že nemáte, z čeho byste to financovali. Tak prosím, nepřekrucujte naše slova a raději hovořte sami za sebe.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Paní senátorka Soňa Paukrtová rovněž využije přednostního práva k vystoupení, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, pan místopředseda Škromach tady řekl, že neslyšel žádného vládního politika, který by se za to stavěl, a že pouze činíme výpady vůči sociální demokracii. Já jsem tedy od včerejška tady v tomhle sále slyšela věci, které jsem tady neslyšela za celých 11 let, co v Senátu jsem. A už jsem si myslela, že mě nemůže opravdu vůbec nic překvapit.

Světová revoluce a to, co tady slyšíme, to je trochu nad mé chápání. Já se za vládní reformu stavím. Já jsem tady řekla, že ten zákon o DPH má přílepek – což má – takže za normálních okolností bychom ten zákon opravili a poslali ho zpátky do sněmovny. A případně tam udělali i nějaké úpravy typu sazeb DPH, tak jak jsme to tady v minulosti vždycky činili. To samozřejmě v tuto chvíli možné není, protože sociální demokrati se ho rozhodli zamítnout. Je to jejich plné právo. Já to vůbec nezpochybňuji. Já prostě jenom někdy zasnu nad tím typem argumentace a mám za to, že se tady neříká stoprocentní a úplná pravda. Jestli pan kolega Dryml – a já ho zdravím prostřednictvím pana předsedajícího – tady vypráví o propadu státního rozpočtu, a současně roste rating České republiky, tak já skutečně nevím, jestli to je to správné tvrzení.

Já nebudu tady odargumentovávat jednotlivé zákony, já prostě u té vládní reformy budu, tak jako jsem na ústavně-právním výboru navrhovala schválení. A samozřejmě vím, že to je určitý kompromis, že to nesplňuje úplně všechno, jak by si to ty jednotlivé strany představovaly, protože jestliže existuje koaliční vláda, tak to vždycky výsledek je kompromis. Takže já si myslím, že asi všichni víme, že nás voliči sledují. A ono stavět se za vládní reformy v době radikalizace společnosti není moc jednoduché. Vyžaduje to určitou dávku odvahy, a ta mě tedy nikdy nechyběla. Já prostě tady na rovinu říkám, že to podporuji, protože jsem přesvědčená o tom, že ČR potřebuje zdravotní reformu, potřebuje důchodovou reformu, to vše potřebuje. A pokud se týče toho, že by ČR měla šetřit, tak samozřejmě, jestliže máme propad státního rozpočtu a vidíme příklady Řecka a podobně. Ale já mám pocit, že se nedá šetřit tím, že se bude ještě více utrácet. To se tedy nezlobte, to já si prostě představit neumím. Takže já se za vládní reformu stavím. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, a slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, nepřítomný, klasicky, pane ministře financí, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejdřív mi dovolte prostřednictvím pana předsedajícího k naší kolegyni říct jedno. Já jsem tady citoval oficielní zprávu ministerstva financí. Také jsem to zdůraznil. Takže pokud tady někdo pochybuje o mých slovech a o mých číslech, tak ať se, vážená paní kolegyně, obrátíte na svého místopředsedu TOP 09 s tím, že tedy dává falešná čísla, která vycházejí z ministerstva financí a mate se jimi společnost i novináři. To jsou fakta.

Dalším faktem je, že tyto pseudoreformy nemůžou být dělány tak, jak jsou. Přece to nejde dělat diktátem. Tyto takzvané reformy ovlivní možná i několik generací. A proto je nutné, aby komunikovala opozice s koalicí – já jsem k tomu včera vyzval, nic takového se nestalo, neděje, a možná ani není připravováno. Kolegyni překvapuje to, co se děje tady v Senátu, ale je to jenom obrazem společnosti. Ta společnost se radikalizuje! Radikalizuje se na základě těch kroků, které dělá současná koalice. Já jsem taky velmi nešťasten z toho, že k tomu dochází, ale prostě takový je vývoj.

A o tom utrácení, vážená kolegyně, jsem tady také mluvil. Ekotendr za x-desítek miliard, předražený! Všichni to říkají, přesto jsem neslyšel z ústa pana ministra, že se to změní, a že se v současné těžké době pro ČR i pro ostatní země EU tento ekotendr nebude dělat tak, jak je v současnosti vypisován. Nejsem proti církevním restitucím, ale jsem proti nim v takové podobě, v jaké se nám tady předestírají, aby náklady státu se nesly ve stovkách, možná miliard korun. Ano, církevní restituce, máte pozemky, tady je máte zpátky, starejte se o ně. Ale abychom ještě to kompenzovali těmi penězi, tak si myslím, že v současné době na to nemáme. Prostě na to nemáme, i kdybychom chtěli. A že jsou pro nás důležitější priority. Ano, o stanovování priorit je ta otázka.

A chtěl bych popravit vaším prostřednictvím, pane předsedající, svého kolegu, senátora Škromacha. Ono to nepostihne, tyto reformy, jenom ty nejslabší – důchodce, sociálně slabé, rodiny s dětmi, ale i ty studenty, kteří tady odešli, protože víme dobře, co nastoupí. Nastoupí školné placené, nastoupí ztížený přístup ke vzdělání. Ostatně ztížený přístup ke vzdělání je i to, proč tady – a tady se shodne snad opozice i s koalicí – je i to, že se tady zdraží tiskoviny, že se zdraží přístup k informacím.

Nedodržení voličského slibu bych chtěl opravit pana kolegu senátora Škromacha. Protože ona to ta TOP 09 slibovala! A pan ministr financí má skutečně pravdu, když říká, my neděláme nic než to, co jsme řekli ve svém programu. Myslím si, že spíš chyba byla na straně těch lidí a těch voličů, kteří se nechali zmást nebo dostatečně nečetli programy jednotlivých politických stran a dali taková procenta TOP 09. Ostatně s neplněním voličských slibů má velmi špatné zkušenosti ODS. Vzpomeňme na veřejný slib bývalého premiéra Topolánka. A co svobodný tisk? Já se divím! Hlídač demokracie, hlídač všech svobod! A svobodný tisk najednou mlčí. Jde jednoznačně o útok proti svobodnému tisku, proti sdělování informací. A oni mlčí! Ale i tady se promítne to, co tady projednáváme, protože se zvýší vnitřní náklady těch nakladatelů, těch firem, a sníží se příjmy, protože lidé je přestanou kupovat. Přestanou kupovat noviny, přestanou kupovat knihy a nastane propouštění.

Závěrem, a hlavně, proč jsem chtěl vystoupit, je to, že ČSSD, pokud dostane důvěru v příštích volbách od voličů, a já doufám, že i část voličů TOP 09 si uvědomí, jakou udělala fatální chybu, změní DPH. Změní DPH alespoň u tiskovin, knih a léků. Ona to musí udělat, protože to není jenom otázka politická, je to i otázka ekonomická. A ČSSD také jasně proklamovala to, že je proti změnám důchodového systému tak, jak si to představuje současná koalice. Ti lidé ji bohužel neslyšeli. Je otázka, co bude u příštích voleb. Opt-out změní ČSSD. Rozhodně nebude v takové podobě, v jaké to připravuje současná koalice.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má...

Senátor Vladimír Dryml:  Pardon, omlouvám se, navrhuji návrh zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Slovo má pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Poznámka k předřečníkovi. Není třeba dávat návrh na zamítnutí, když tento návrh tady padl v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které zde bylo zpravodajem, tedy mnou, které zde bylo ocitováno.

Souhlasím s předřečníkem v jedné tezi, kterou zde řekl – že je potřeba se v případě takto zásadních reforem bavit napříč politickým spektrem. To znamená vláda s opozicí. Ale k tomu si neodpustím poznámku, že k takovému dialogu je potřeba partnerů, kteří jsou ochotni jednak přinášet reálné argumenty, a jednak pečlivě naslouchat. A nejsem si jist, že v tomto případě byly tyto podmínky splněny.

Já bych chtěl zareagovat na pár věcí, které zazněly. Mohl bych na to zareagovat ve shrnutí debaty, ale já raději vystoupím takhle v diskusi jako senátor, protože mi to připadá vhodnější. Z úst některých našich kolegů zde zazněly věty a slova, které zde nezněly v minulých letech. Připadá mně, že v Senátu se používá horší slovník, méně uctivý slovník, používají se slova, která by asi na poli, na půdě horní komory parlamentu znít neměla. S touto částí diskuse nelze polemizovat. Tuto část diskuse je třeba odmítnout, byť tam některé argumenty, pseudoargumenty zazněly. Ale zazněly zde věci, se kterými je potřeba se opakovaně vypořádávat, protože to jsou klišé, která nejsou pravdivá.

Bylo zde řečeno, že příjmy fyzických osob v České republice jsou zatíženy rovnou daní. Prohlašuji na tomto místě už nejmíň podesáté, že to je nesmysl. V ČR je jedna sazba daně z příjmu fyzických osob. A díky systému odpočitatelných položek je ta daň progresivní. Když někdo má příjem 100 tisíc, skoro 150 tisíc ročně, tak neplatí žádnou daň. Když má ještě děti, tak může mít ty příjmy ještě vyšší a neplatí žádnou daň. Do 19 000 měsíčně, mi tady napovídá pan ministr. Takže tam je sazba daně nula. Ne 15 %. Čím jsou ty příjmy vyšší, tak vlastně se ta sazba daně víc a víc promítá do té skutečné sazby daně, takže u příjmu vysokých se ta sazba blíží 15 %. Dá se to matematicky zpracovat, není to žádný problém, ale prohlašuji, že v České republice rovná sazba daně není. A kdo tvrdí, že je, tak buď neumí počítat, a nebo je něco horšího. Nebudu říkat, co.

Nepřímé daně dopadnou především na ty nejchudší. To není pravda. Nepřímé daně je něco velmi spravedlivého. Jestliže utratím 100 000,-, tak z toho, teď mě nechytejte, prosím, za slovo, nějakých 15 – 17 % bude daň z přidané hodnoty. Když utratíme 1 milion, tak nějakých 150 – 170 tisíc v tom bude daň z přidané hodnoty. Atd. To je sazba, která rovnoměrně dopadne na každou utracenou korunu, co se konečné spotřeby v České republice týče. Prosím, to je další nepravda.

Padlo zde, že nějaké sdružení dárců krve je proti zvyšování sazby DPH nebo proti této novele DPH. Já jsem taky dárcem krve a nikdo se mě neptal na můj názor, co se nějaké této organizace týče. Nevím, co to je za sdružení, kde se vzalo, kolik má členů, netuším. Bylo zde citováno, možná by to mohlo být doplněno.

Pobavila mě poznámka, že zdroje pro sanaci státních financí je třeba hledat v korupci. To je výrok ze stejné kategorie, jako je výrok, že nejlepší energie je ušetřená energie. Prosím pěkně, jak vypadá elektrárna na ušetřenou energii? Může mi to někdo z těch, kteří tyto výroky vypouštějí z úst, vysvětlit? Já si myslím, že to je nesmysl.

Jeden náš kolega tady používal tu paralelu z období vlády KSČ, kdy tajemník snad Jakeše, nebo koho, říká, tak jsme došli k písmenu F, pane generální tajemníku, takže zdražíme fšecko. To je prostě velmi ilustrující na inteligenci, která se v té době v tehdejší vládnoucí straně vyskytovala. Ale já doufám, že to f jako hrubý češtinský nesmysl, že se nebude promítat do inteligence, která bude uplatňována tady v této horní komoře. Opravdu bych si moc přál, aby to tak nebylo.

Na závěr ještě jednu poznámku. Omlouvám se, už jste ji ode mě také slyšeli, ale uslyšíte ji znovu. Je velikou škodou, že vláda ČSSD v době, kdy tato republika vykazovala 6% hospodářský růst, si neodložila stranou. Keynesiánská teorie, podle které se sociální demokracie řídí, říká, že v dobách hojnosti se má odložit stranou, tak aby v dobách krize bylo kam sáhnout.

Bohužel sociální demokracie tak neučinila, a teď, díky tomu, že se tady prohnala finanční krize, ze které jsme se ještě zcela nevyhrabali, díky tomu máme snížené příjmy státního rozpočtu. Jednak firmy vykazovaly menší zisky, spousta firem vykázala daňovou ztrátu. Ty daňové ztráty se teď zcela v souladu se zákonem a správně uplatňují proti současným ziskům, a tím pádem samozřejmě výběr daní je nižší. Jestliže se diví někdo, že dnes jsou vysoké deficity státního rozpočtu, tak já se tomu nedivím, a opakuji, je velikou škodou, že jsme si v dobách hojnosti neodložili stranou.

Já už asi nebudu pokračovat. Mám tady ještě celou řadu dalších poznámek, ale asi už je to zbytečné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, o slovo se přihlásil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Má právo vystoupit okamžitě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já jsem chtěl jenom uvést na pravou míru to, co řekl kolega přede mnou, že sociální demokracie nenašetřila. Sociální demokracie naopak našetřila. V roce 2006, kdy končila sociálně demokratická vláda,mimochodem v koalici Unie svobody a KDU-ČSL, kde významnou roli hrál současný ministr financí pan Kalousek, ale i další protagonisté dnešní Top 09, tak určitě si pamatuji, že v rezervním fondu jsme zanechali téměř 80 miliard korun. To těžko může popřít i ministr financí.

Že je potom vláda využila ke snižování deficitu, který tenkrát Topolánkova vláda prezentovala, to už je jiná věc. Ale vážení kolegové z vládní koalice, měli byste, když používáte argumenty, používat argumenty, které jsou relevantní. Bohužel zatím po vašich vládách budeme moci konstatovat pouze to, že veřejný dluh se prohloubil takovým způsobem, jaký nemá obdoby v novodobé historii ČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Nyní promluví pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jestliže jsem použil citát, nenapadlo mě, že by se mohl někoho z vás dotknout. Už vůbec bych nechtěl vyvolávat antinálady v našem Senátu. Za použití tohoto citátu se omlouvám a rád bych, abyste moji omluvu přijali. Děkuji. (Klepání do lavic.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a konstatuji – ne, ještě než jsem vyslovil ona slova, přihlásil se pan senátor Miloš Vystrčil, rozprava ještě pokračuje. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád za slova pana senátora Doubravy, věřím, že je myslel vážně, upřímně, a v tomto okamžiku tím pádem nebudu podnikat žádné další kroky. Přesto platí pořád to, že tedy si myslím, že takovéto výroky by v Senátu znít neměly, a já osobně se s nimi v žádném případě neztotožňuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, pan ministr, pan navrhovatel má slovo. Prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já budu velmi stručný, protože drtivou většinu odpovědí na připomínky, které padly v diskusi, řekl pan zpravodaj senátor Pakosta, a já bych jenom opakoval jeho věty, neb máme stejný názor.

Nicméně pokusím se zodpovědět některé dotazy, které tady padly. Pan senátor Vystrčil se mě optal, zda těch 20 miliard, které odhadujeme, jak víme, že to přesně bude těch 20 miliard, které jdou z průběžného systému do druhého pilíře, a pokud to bude jiné číslo, jak se zachováme vůči obcím a krajům.

Já bych chtěl panu senátorovi říci, že již letos deficit na důchodovém účtu je skutečně 35 miliard. Vzhledem k prodlužující se délce života a valorizačním schématům pro nás bude znamenat v následujících letech, pokud, doufám, že někdo z nás nebude chtít ovlivnit délku života, ale pokud neovlivníme ani valorizační schéma, tak nárůst na nároky výplaty stavebních důchodů budou činit zhruba 45 miliard ročně v nominálu, a že to je tedy naprosto nejdůležitější mandatorní ukazatel státního rozpočtu.

Tedy nemusíme mít obavu, že by oněch 22 miliard z DPH bylo příliš mnoho. Naopak. Musíme hledat jiné zdroje. Já jsem informoval, že proto, abychom dál dokázali krýt deficit na důchodovém účtu, že tedy budu zhruba za měsíc stát a prosit vás o schválení novely zákona o Fondu národního majetku, abychom dividendy ze společností s majetkovou účastí státu, kde se to samozřejmě dominantně týká ČEZ, ale také ČEPSu, MERa a ČEPRA, abychom rovněž mohli zapojit ve prospěch důchodců a důchodového účtu, a i tak předpokládám, že na důchodovém účtu bude nadále nějaký deficit, lež ufinancovatelný z jiných zdrojů.

Tím jsem snad odpověděl na otázku dopadu rozpočtového určení daní, které říkala paní senátorka Gajdůšková. Jediný dopad, který na obce a kraje bude, bude v oné cenové hladině zhruba 0,8 – 1,1 bodu ve službách, které pořizují obce a kraje, ve snížené sazbě. To zase není dramaticky mnoho. To kompenzováno není. Na zvýšené DPH jinak se obce a na zvýšeném inkasu DPH se jinak obce a kraje podílet nebudou, protože se nijak nepodílejí na důchodové reformě, a znovu říkám, ono vyšší inkaso má být nasměrováno výlučně k penzijnímu účtu.

Říkal-li pan místopředseda Senátu Škromach, že žádná ze stran vládní koalice neměla ve svém programu zvyšování DPH, pak dovolte, abych možná trochu zneužil této situace a jako reprezentant své strany řekl, že v programu mé strany bylo zcela jednoznačně řečeno, že nechceme zvýšit celkovou daňovou zátěž, ale že chceme restrukturalizovat daňovou kvótu tak, že se sníží zátěž na přímých odvodech, zejména na pracovním místě, a tato zátěž se přesune do nepřímého zdanění. Což neznamená nic jiného, než že se snižuje zátěž na tzv. parafiskálu, dovolíte-li mi starý termín, a přesune se to do zvýšení sazby DPH. Tady si troufnu říci, že neobhajuji nic jiného, než v tom programu zcela férově bylo napsáno. Nedomnívám se, že ODS by k tomu měla jiný přístup ve svém programu, ve své daňové politice, co mají ve svém programu Věci veřejné, jsem, upřímně řečeno, nikdy nepochopil, to se budete muset zeptat jich.

Rovněž tak si dovolím zareagovat na vaše tvrzení, pane místopředsedo Senátu, že sociální demokracie něco našetřila do roku 2006. Našetřit lze pouze reálné peníze. Když je tam, on to velmi často opakuje i pan předseda Sobotka v Poslanecké sněmovně. Našetřit lze pouze reálné peníze, když někde leží cash, když někde leží likvidita, a pak tu likviditu vezmeme a použijeme ji na něco. Nic takového, a vy to dobře víte, se nestalo. Jediné, co se stalo, bylo, že tehdejší ministerstvo financí pod zprávou pana předsedy Sobotky prostě neumělo rozpočtovat evropské fondy a každý rok rozpočtovalo o několik desítek miliard víc výdajů, které předpokládalo, že bude vynakládat ze strukturálních fondů EU, než se tehdejší vládě podařilo skutečně vyčerpat a alokovat. Virtuální čísla tam narůstala, protože vláda rozpočtovala třeba o 30 miliard víc, které byly ale jenom na papíře. Těch 30 miliard nepřišlo, tudíž nemohlo být ani vyplaceno.

Já jsem si to potom v roce 2007 dovolil dát účetně do pořádku, tzn. že jsem to odškrtl, ty peníze nikdy neexistovaly, tak si nebudeme hrát, že jsou k dispozici. To byla jenom virtuální čísla. Uvedli jsme účetnictví státu do souladu se skutečnou realitou, a to jsme udělali, rozhodně jsme nevyčerpali žádné rezervy, protože žádné nebyly. Nikdo nic neušetřil, naopak, zasekla se sekyra každý rok. Takhle je to poctivé říci.

Poslední poznámku k obavám pana senátora Drymla, jak dopadne letošní plnění státního rozpočtu a veřejných financí. Je skutečně pravdu, že dochází k propadu příjmů na daních zhruba o 15 miliard korun z důvodů, které jsem již několikrát veřejně opakoval, je to především uplatňování ztrát právnických i fyzických osob z minulého období, protože ho mohou uplatňovat tři roky, a ty ztráty v době krize byly větší, než jsme dokázali odhadnout, a je to také z důvodu neproplácení některých již vládou zafinancovaných projektů z EU. A proč nejsou proplácené? No to se zeptejte svých hejtmanů ve svých regionálních radách. Já upřímně řečeno dělám audity od západu na východ, a zatím jsem jediný audit neuzavřel bez trestního oznámení, které jsou poslal na příslušná místa, zvlášť se to týká jižních Čech, západních Čech, severních Čech. Jdu od západu na východ, ale na ten východ zcela jistě dojdu také. Vy jste ze Zlínského kraje, pane senátore? Také tam dorazím.

Nicméně Poslanecká sněmovna když schvalovala zákon o státním rozpočtu, stanovila v souladu s fiskální strategií vlády deficit veřejných financí HDP 4,6. To je naprosto závazný indikátor.

Měl jsem tady před 3 měsíci čest obhajovat konvergenční program, který byl předmětem poměrně drtivé kritiky z řad senátorů sociální demokracie, nicméně dovolím si připomenout, že oproti úkolu Poslanecké sněmovny 4,6 jsem notifikoval už 4,2. Co odcházelo do Bruselu před 3 měsíci, už indikovalo přesvědčení, že celkový výsledek bude o čtyři desetiny bodu lepší.

Nyní dovolte, abych vám řekl, že jsem hluboce přesvědčeno, že to konečné číslo bude začínat trojkou. Státní rozpočet není jediný segment veřejných rozpočtů, tahle vláda se zavázala k tomu, že bude rozpočtově odpovědná, a bude rozpočtově odpovědná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Byl jsem vyzván, abych sdělil, že to, co se objevilo na displeji, je samozřejmě nonsens, patrně netrpělivost počítače. Nedovedu si to vysvětlit. Nyní se zeptám pana zpravodaje garančního výboru. Předpokládal jsem, že bude chtít promluvit, samozřejmě, prosím.

Senátor Petr Pakosta:  V Senátu už máme i netrpělivé počítače, to je hezké. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, v této chvíli se mohu omezit na konstatování, že celkem vystoupilo 23 diskutujících, ovšem v tom čísle je několik našich kolegů nebo kolegyň, kteří vystoupili vícekrát.

Diskuse byla velmi zajímavá, poněkud široká, zazněla zde slova jako očesání příjmu, rozvrat, národ hlupáků, odliv kupní síly. Zaznělo zde blahopřání, zazněla zde slova jako cesta do pekel, turecké hospodářství. Pan ministr byl označen za škůdce zdravotnictví.

Přesto máme zde pouze dva návrhy, a to je návrh našeho kolegy Miloše Vystrčila, který navrhuje návrh zákona, tak jak byl předložen, schválit, a máme zde návrh VHZD, který navrhuje předložený návrh zákona zamítnout.

Pane předsedající, já prosím, abyste o těchto dvou návrzích dal nyní hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, tak to bude, pane senátore, ale bude tomu tak až poté, kdy se znovu přihlásíme, dovolím si vás odhlásit, uplynula již delší doba. Prosím, zaregistrujte se znovu, a já také znělkou přivolám.

Konstatuji, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, a to značí, že kvórum je 30. Byly podány dva návrhy, nejdříve budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Vy, kteří jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Hlasování skončilo zamítnutím návrhu.

Hlasování skončilo zamítnutím návrhu.

Registrováno nás bylo 59, kvorum tedy bylo 30. Pro 17 hlasů, proti 41. (Hlasy z pléna.)

Jistě, pan ministr, člen vlády, kdykoliv může vystoupit. Prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dovolte, dámy a pánové, abych vám poděkoval za diskusi i za energii, kterou jste věnovali této předloze.

Jenom bych rád podotkl pro ty, kteří mě někdy kritizují, že jsem špatný prognostik, že tentokrát jsem to odhadl zcela přesně. Děkuji vám. (Smích v sále.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ale my ještě musíme hlasovat o druhém návrhu... (Smích v sále přetrvává.) Já jsem to neslyšel... Místo u mikrofonu je tady jediné, ze kterého není nic slyšet, takže nemůžu se také zasmát ...

Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Přibylo nás. Je nás 60. Kvorum je tedy 31.

Hlasujeme o návrhu zamítnout návrh zákona.

Prosím, zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce, stiskněte... (nejde to...) Teď, prosím. Kdo jste pro návrh na zamítnutí, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE.

Tento návrh byl přijat. Při 57 registrovaných a při kvoru 29 bylo 41 hlasů pro, 20 hlasů bylo proti.

My ještě musíme pověřit některé z nás, aby ve sněmovně obhájili tohoto stanovisko. (Ano, paní senátorka Paukrtová dostane slovo – ještě po tom pověření. Já o tom vím.)

Prosím, aby byly podány nějaké návrhy na pověření. Prosím, nejspíše z levé části...

Senátor Petr Pakosta:  Kolegyně, kolegové, jsem přesvědčen, že jedním z těch, kteří to půjdou do Poslanecké sněmovny předložit, by měl být náš kolega, pan senátor Škromach. Mluvil tady tak plamenně, že by mu ta funkce slušela...

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Nesouhlas... Takže, prosím.

Pan senátor Hajda a pan senátor Dienstbier. O tomto návrhu dávám okamžitě hlasovat. Kdo jste pro, aby tito dva kolegové zastupovali Senát. Zvedněte ruce, stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Při tomto hlasování bylo přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum bylo 29. Pro bylo 53. Proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Paní předsedkyně klubu TOP má slovo.

Ještě než dojde k mikrofonu, připomenu všem členům Organizačního výboru, že za 10 minut začne ve Frýdlantském salonku schůze Organizačního výboru. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já vás nechci zdržovat od oběda. Pouze chci předložit procedurální návrh na změnu programu. A to tak, aby dob 19 a všechny následující body pana ministra Kalouska, jsme zařadili napevno jako šestý a další ve středu 12. 10., tj. po bodech pana ministra Hegera, které jsme včera přesunuli. A současně jsem vás chtěla poprosit o to, abychom po polední přestávce zařadili všechny body pana ministra Drábka, tzn. bod 26 až 31. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Táži se, zda návrhy jsou srozumitelné. Pak se zeptám, jestli s nimi souhlasíte. Je to jasné, jaký návrh přednesla paní senátorka? Je to jasné. Žádné námitky nejsou. Čili o návrhu, který je procedurální, dávám bezprostředně hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Je to hlasování pořadové číslo 33, pro pořádek. Byl to procedurální návrh – a byl přijat.

Registrováno 57 senátorek a senátorů, kvorum bylo 29. Pro bylo 45, proti 2. Tím jsme změnili pořad.

Budeme pokračovat za hodinu a čtvrt, tj. ve 14.00 hodin. Přeji vám dobrou chuť.

(Jednání přerušeno ve 12.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14,03 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já vás vyzývám, abyste zaujali svá místa. A doufám, že mě je slyšet i v předsálí, protože v tuto chvíli bychom se nemohli usnést. Mohli bychom zahájit, ale já bych byl raději, kdybychom byli v sestavě usnášeníschopné. Prosím paní kolegyně, pány kolegy v jídelně, v předsálí. Ano, děkuji.

Tak, v sále je přítomno 27 senátorek a senátorů, což je usnášeníschopná, no, menšina, ale usnášeníschopná 29. Takže zahájíme odpolední jednání tím, že projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí

Tisk č. 180

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 180. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pane ministře, jako navrhovatel máte slovo, prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Dobré odpoledne, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV, je reakcí na nález Ústavního soudu, který byl publikován pod číslem 80/2011 Sb., který uplynutím 31. prosince 2011 ruší tzv. úsporný zákon č. 347/2010 Sb. Takže návrhem zákona, který máte k projednání, se navrhuje s účinností od 1. ledna 2012 nahradit rušený zákon. A bude tak zajištěna kontinuita právní úpravy provedené s účinností od 1. ledna letošního roku zmíněným zákonem č. 347/2010 Sb.

Návrh, kromě toho, že přebírá právní úpravu obsaženou v zákoně č. 347, promítá změny zákonných úprav přijaté v době od 1. ledna 2011 do data předložení návrhu. Kromě toho v jednom případě také věcně upravuje dosavadní ustanovení o nemožnosti souběhu vyplácení odstupného a podpory v nezaměstnanosti, kdy napříště v případě, že nedojde zaměstnavatelem v rozporu se zákonnými povinnostmi k vyplacení odstupného, tak náhrada za to odstupné bude vyplacena úřadem práce. A dále úřad práce bude vymáhat to nevyplacené odstupné od zaměstnavatele.

Vyhověli jsme tak požadavku především veřejného ochránce práv, který tuto úpravu požadoval. S ohledem na skutečnost, že z věcného hlediska je obsah navrženého zákona totožný s právní úpravou, provedenou zákonem č. 347/2010 Sb., tak nevzniknou v případě schválení předloženého návrhu zvýšené nároky na státní rozpočet. Naopak – pokud by ten zákon nebyl přijat, tak by ukončením účinnosti zákona č. 347 na konci letošního roku, tak by vyvstaly velmi výrazné negativní dopady na státní rozpočet.

I z tohoto důvodu si vás dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Avšak záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 180/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava. A toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Pavel Čáslava:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, k senátnímu tisku č. 180. Pan ministr tady nastínil, jaká geneze provázela tento zákon, tento tisk. A my jsme, naše komora se tímto zákonem prakticky v totožném znění, až na drobné aktualizace, o kterých tady byla řeč, jsme projednávali v listopadu roku 2010 jako senátní tisk č. 363. A pak jsme ho schvalovali na 25. schůzi Senátu 12. listopadu 2010. To říkám z toho důvodu, protože všichni kolegové, i ti, kteří byli zvoleni v posledním volebním období, vlastně už projednávání tohoto tisku zažili a jeho obsahem se nějakým způsobem seznámili.

Já myslím nemám co dodat k tomu stručnému nastínění obsahu, který použil pan ministr. Snad jenom k tomu ustanovení, které se týkalo podpory v nezaměstnanosti, lépe řečeno nepodpory, z toho titulu, že vznikl nárok na odstupné, odbytné nebo odchodné, tak jak to bylo v tom původním znění.

Já kvituji, že se podařilo najít komfortní řešení pro to, aby tento nárok vznikl. Tedy lépe řečeno – aby bylo možné vyplácet podporu v nezaměstnanosti, i když vznikl nárok, a nebyl vyplacen. To je věc, na kterou jsme na výboru i na plénu velmi, velmi upozorňovali. A zrovna tak jako ochránce práv jsme se s touto úpravou, s tou původní úpravou neztotožňovali. Takže tato záležitost je již v tomto znění návrhu zákona odstraněna.

Jenom krátce k legislativnímu procesu. Vláda návrh zákona předložila PS 8. dubna 2011. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona s pozměňovacími návrhy schválila 2. září 2011. Z hlasování z přítomných 171 poslanců pro návrh hlasovalo 101 poslanců a 70 poslanců bylo proti. Musím ještě zmínit legislativní připomínky, které zpracoval legislativní odbor Senátu. Ten upozorňuje, že v obecné rovině nebyl zvolen zrovna nejšťastnější způsob formulace novelizačních bodů, kteréžto formulace mohou v konečném výsledku vyvolat pochybnosti o srozumitelnosti zákona. V některých případech se navrhované úpravy vzájemně kříží tak, že zatímco v předloženém návrhu zákona se s účinností od 1. ledna 2012 navrhuje určitá změna, a k témuž datu je v jiném návrhu zákona obsažena úprava, která změnu obsaženou v předloženém návrhu zákona činí nejasnou či zcela nepotřebnou.

I přes legislativně technické problémy, kterými tento návrh disponuje, doporučuji vzhledem k riziku dalekosáhlých rozpočtových dopadů a zjevné právní diskontinuitě, ke které by došlo, i kdyby ze dne na den začala platit právní úprava z roku 2010, doporučuji Senátu vyslovit s projednávanou novelou souhlas.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane zpravodaji. Takže v tuto chvíli už existuje návrh na usnesení. Do této doby tomu tak nebylo. Pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já se zeptám, jestli někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili jako Senát vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím, ani na displeji, ani v sále, takže otevírám obecnou rozpravu. Ano, přece jenom pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach se do ní přihlásil. Prosím, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já si dovolím k tomuto návrhu podotknout několik připomínek. Jednak, tak jak bylo řečeno už panem zpravodajem, jedná se v podstatě de facto o totožný návrh, který byl projednáván v rámci legislativní nouze už v minulém roce. A tento zákon prošel sice parlamentem – a myslím si, že i tady v Senátu prošel poměrně na poslední chvíli, ale důležité je to, že vlastně znovu vláda předkládá tytéž návrhy. A ono je dobré je zopakovat, i když to vypadá hezky, např. pan ministr hovořil, že přihlédl k názoru ombudsmana ve věci, kdy zaměstnavatel nevyplatí odstupné a tím pádem vlastně člověk zůstává bez zabezpečení, protože vlastně po dobu, která odpovídá výši měsíčního odstupného, nedostává podporu v nezaměstnanosti.

Podpora v nezaměstnanosti není žádná dávka nějaká dobročinná nebo podobně, ale prostě každý, kdo pracuje, tak si na tuto dávku platí v rámci sociálního pojištění. A i na základě mezinárodních úmluv a všech předpisů, které se této oblasti týkají, tak má být zajištěn. A není možné zahrnovat, nebo v podstatě tímto nutit zaměstnance, který ne z vlastní vůle – a odstupné náleží při organizačních změnách, čili člověk přijde o zaměstnání, má problém, musí se starat o rodinu, má platit nájem a vše ostatní, hypotéky, a vlastně je postaven do role, že z toho odstupného, které má být odstupné za to, že byl znevýhodněn, protože musel odejít z organizačních důvodů, tak vlastně sponzoruje stát. To je další taková z těch dávek, o kterých jsem hovořil dopoledne, kterou vlastně jakoby odvádí státu. A to ještě v doplnění, o tom budeme hovořit v některém tom dalším, kde nejenom, že on bude sponzorovat stát, nedostane ani korunu, ale po 2 měsících nezaměstnanosti, kterou si sponzoruje z odstupného, bude muset nastoupit na dobrovolnickou službu. O tom ale podrobněji chci hovořit potom v případě toho příslušného tisku, co to má za souvislosti a jak tato opatření naprosto, ale naprosto neřeší problematiku právě těch dlouhodobě nezaměstnaných. Právě ty problémy sociálního vyloučení, které vlastně dneska způsobují problémy např. ve Šluknovském výběžku, a to je jenom vrcholek ledovce, těchto opatření.

Docela jsem se – řeknu s černým humorem – bavil, když vládní poslanci někde se vyjadřovali o tom, že možná bude zrušen sociální příplatek, který vlastně byl zrušen už od nového roku právě tady tím souborem opatření. A tady myslím, že je potřeba říct, že tato forma, která byla zavedena za Topolánkových vlád, formou různých batohů, balíčků, opatření apod., navazujícího na dobré tradice režimu před rokem 1989, kdy byly přijímány podobné soubory opatření. A myslím si, že právě i ta forma je velmi nevhodná, protože je tady řešeno několik věcí v jednom zákoně. Ať už to je nemocenská, pojistné na sociální zabezpečení, oblast dávek státní sociální podpory, oblast zaměstnanosti, oblast sociálních služeb.

To jsou všechno samostatné zákony. A když potom přijdou takovéto paskvily, takovéto slepence, vyjdou ve Sbírce zákonů, tak kdo se v tom má orientovat? Ten problém je, že tady se dělá vlastně v rámci jedné novely zákona novelizace mnoha zákonů, které ale vlastně spolu vůbec nesouvisí. Kromě dobrého záměru ušetřit asi 20 mld. Kč ve státním rozpočtu na těch nejpotřebnějších. A dokonce – a to je docela zajímavé, že tahle vláda jde cestou i zatížení pro zaměstnavatele, tak jak říká, že chce flexibilnější a jednodušší systém, protože vlastně se zvýšila doba, po kterou zaměstnavatel je povinen vyplácen nemocenskou, o 1 týden. A zajímavé je, že tahle vláda, která říká, že podporuje zaměstnavatele, tak vlastně nesnížila pojistné. Tak aby zaměstnavatelům tento dopad vykompenzovala. Stojí to určitě za zopakování.

Stejně tak je to i u nemocenské, kde zůstává stav prvních 3 dnů neplacených, snížení nemocenské na 60 %, za situace, kdy druhým dechem jiného pana ministra, ministra Hegera, se zvyšují poplatky ve zdravotnictví. V nemocnici se platí už od 1. dne, nikoli až od 3. dne, ale první 3 dny nemocenské nejsou placeny, a platí se vlastně z té snížené nemocenské, která je vlastně tímto zavedena.

Vydělávají na tom samozřejmě lidé, kteří mají vysoké výdělky, protože ti mají zastropované příjmy, ale u lidí, kteří mají nízké příjmy, tak samozřejmě tyto dopady bez příslušných kompenzací jsou docela velkým problémem.

To, co bych očekával tedy od ministerstva práce, pokud šlo o snížení příspěvku na péči v 1. stupni, že finanční prostředky v řádu asi 1,5 mld. Kč, které tímto ministerstvo ušetřilo na zdravotně postižených, takže tyto peníze půjdou alespoň do systému sociálních služeb. Když tedy bylo řečeno, že jsou údajně zneužívány. Ale výsledkem je, že skončily panu ministrovi financí v jeho pokladně. A ministerstvo práce tyhle prostředky prostě ztratilo. A nemá je k dispozici. Což se ukazuje vlastně i v záměru a přípravě zákona, kde ministerstvo práce omezuje dotační prostředky pro kraje, města, obce a neziskové organizace. Proč tam pan ministr si neprosadil v rámci státního rozpočtu – když už ušetřil panu Kalouskovi téměř 2 miliardy korun, aby tyto prostředky šly pro tento účel alespoň pro poskytovatele sociálních služeb?

Na jedné straně sice se vyhovělo panu ombudsmanovi, pokud šlo o odstupné, na druhé straně tady bylo tvrzeno před rokem, že právě to snížení příspěvku v 1. stupni ze 2000 na 800 – a zdůrazňuji, ze 2000 na 800!, to je výrazné snížení – takže vlastně se nedotkne zdravotně postižených dětí. A ejhle, v tomhle návrhu už to tam není. Takže to snížení postihne nově, oproti tomu stavu, který je letos, i rodiny se zdravotně postiženými dětmi. Takže ministerstvo práce, potažmo celá vláda, šetří už na zdravotně postižených dětech. Ačkoli ještě před rokem naprosto suverénně pan ministr prohlašoval, že tomu tak nebude.

Je zajímavé, že vládní poslanci, ačkoli mají většinu v Poslanecké sněmovně, a hovořili o tomto problému, ale do té doby, než se hlasovalo. Pak už zvedli ruku a je to tady.

Bohužel musím konstatovat, že také ten návrh zákona je předložen. A znovu zdůrazňuji, je to slepenec – a možná přílepek na přílepek jednotlivých návrhů zákonů – nezbývá nic jiného, než navrhnout, aby takovýto návrh zákona byl zamítnut. Protože jiné řešení tady v tomto případě není. A jak už řekl sám pan zpravodaj, bylo by to dobré opatření, protože tím pádem bychom tady tyhle věci, které výrazně postihují rodiny s dětmi, zdravotně postižené, seniory, skončily po roce působnosti k novému roku. A věřím, že by to bylo ke zlepšení situace právě těchto skupin, které od nového roku budou zatíženy např. vyšší DPH na potraviny, teplo, bydlení, léky, apod.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Dagmar Terelmešová, prosím.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, pane ministře.

Název tohoto zákona – Návrh zákona, kterým se mění některé zákonné souvislosti s úspornými opatřeními. Já bych chtěla o jedné takové úspoře mluvit, která se týká § 44 tohoto návrhu zákona, a jeho obsahem jsou podmínky získávání nároku na porodné. Podle tohoto návrhu má nárok na porodné rodina, jejíž příjem nepřesahuje 2,4násobku životního minima, a pouze na první dítě.

V současné době je životní minimum dvoučlenné rodiny cca 5400 (nebudu do toho zatahovat drobné). Při násobku 2,4 dojdeme k částce 13.150 Kč. Nízkopříjmové rodiny a střední vrstva nejsou schopny vůbec ani na to jedno dítě na tento příspěvek dosáhnout. Prostě ten příjem i u toho nejnižšího, tzn. desetitisícového příjmu manželky, řekněme, že to je šest, sedm tisíc, jsou to třeba zaměstnanci pekárny, tak ani tito lidé nedostanou porodné. Je reálně dosažitelný pouze pro svobodné matky, a nebo takové rodiny, které žijí ze sociálních dávek.

Mělo by být zájmem státu potažmo vlády, aby se zvýšila porodnost právě u těchto středních vrstev. Právě u nich se porodnost snižuje a posouvá se věk rodiček. Což mi zajisté můžou potvrdit zde přítomní lékaři. Žena, která porodí dítě, dává státu občana, ale také zároveň daňového poplatníka. Porodné by tedy mělo náležet všem a na každé dítě. Pouze tak se dá křivka porodnosti alespoň částečně zvednout. Měli bychom si uvědomit, že tento krok je opravdu jeden z těch, které mohou ovlivnit nárůst statistických čísel porodnosti. V tomto případě směrem dolů.

Je nutné si taky připustit, že návrh tohoto zákona stanoví, že při vícečetném porodu je porodné ve výši 19.500, což je cena kočárku pro dvojčata, a to ještě rodina musí splnit podmínku nepřesáhnutí 2,4 životního minima. A kolik takových případů při dnešní hormonální léčbě a při posouvání se věku rodiček je?

Porodné není přece dar rodině. Je to příspěvek na zaopatření novorozence. A kolegyně senátorky mají zajisté informace, kolik toto malé dítě po svém narození potřebuje a kolik stojí. Tímto návrhem se de facto vracíme k ostatním sociálním zákonům, protože vše souvisí se vším. Při takovéto politice podpory porodnosti za 20 let budou naši nástupci schvalovat odchod do důchodu v 90 letech. Protože pokud nebudou v našem státě pracovat imigranty, tak asi nebude kdo, kdo by naplňoval důchodové pilíře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, a slovo má paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, včera jsem avizovala, že hodlám k balíčku o zdravotnických zákonech vystoupit pouze jednou. Stejně tak to hodlám učinit i zde u balíčků zákonů, které zde předkládá pan ministr Drábek. Činím tak proto, že diskutovat ke každému z nich zvlášť považuji za zbytečné. Tím současně avizuji, že podpořím i u ostatních jejich zamítnutí.

Rozhodla jsem se tak ze dvou důvodů. Tím prvním je právní úroveň těchto návrhů zákona. Když jsem si pročítala informace legislativního odboru Senátu k těmto tiskům, tak jsem měla pocit, že si čtu hodnocení velmi nepovedené seminární práce. Zmiňují se v nich rozpory s ústavou a Listinou základních práv a svobod, rozpory s rozhodnutím Ústavního soudu, terminologická zmatečnost, celková nesrozumitelnost, v jednom zákonu navzájem se vylučující formulace, křížící se a navzájem odporující formulace v jednotlivých projednávaných zákonech.

Nyní ale k tomu hlavnímu, proč se nehodlám vyjadřovat k jednotlivým návrhům těchto zákonů a podpořím jejich zamítnutí. Je to jejich celková filosofie, v níž je údajná snaha ušetřit státní finance povýšena nad zájem o uchování sociálního smíru, navzájem zajistit občanům v této zemi kvalitní život. Uznávám, je obojí důležité, ale nelze řešit jedno na úkor druhého. V různých dokumentech se uvádí, ale i ze zkušeností lidí z pracovních úřadů je zřejmé, že v rámci pracovně schopných jsou zhruba 2 – 3 % lidí, kteří pracovat z nejrůznějších důvodů prostě nechtějí.

My se ale ke všem nezaměstnaným hodláme chovat tak, jako kdyby se práci vyhýbali. My ty nezaměstnané, které pracovat chtějí, hodláme trestat za to, že práci objektivně neseženou. A tak budou žít z existenčního či životního minima, zametat zadarmo chodníky, hlásit se na poštách, stát fronty na pracáku, vyplňovat nejrůznější dotazníky a zbavovat se i majetku, který pro ně má jinou než finanční hodnotu.

Stejně vrchnostensky se v navrhovaných zákonech jedná se zaměstnanci, s lidmi se zdravotním postižením, se sociálně slabými a dalšími lidmi závislými na různých formách ochrany či solidarity. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří si myslím, čím hůře tím lépe, ale mám takový pocit, že k nim patří autoři projednávaných zákonů. Za viníky všech problémů označují ti chudší, protože si prý žijí nad poměry a zastírají tím, že hlavním problémem naší společnosti je korupce, klientelismus, politiku zasahující organizovaný zločin a celkové rozšiřování rozdílu mezi bohatými a chudými.

Z uvedených důvodů jsem zásadně proti těmto zákonům a i u tohoto návrhu navrhuji zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, slovo má místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Nebudu se dlouze vyjadřovat. Chtěla bych se jenom dotknout jednoho významného opatření, které v návrhu zákona je, a tím je porodné. Návrh na výšku 13 tisíc, a to ještě za podmínky 2,4násobku životního minima, je skutečně tristní záležitostí. Připomínám, že za vlád sociální demokracie byla tato výška, pokud si dobře pamatuji, na 17 tisících. Bohužel tedy vzhledem k mizerné sociální situaci velká část matek, které jsou čerstvými absolventkami, na toto dosáhnou. Tak bídná je jejich situace, ale musím říci, že dávat příspěvek na první dítě zavedla kdysi dávno Komunistická strana Číny, když chtěla omezit porodnost. Čechů bohužel nejsou dvě miliardy a porodnost v této chvíli v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi v Evropě patří k nejnižším. Každá normální vláda ve všech vyspělých zemích podporuje ze svých prostředků právě nebo více druhé a třetí dítě.

Sociologové a demografové na základě výzkumu a statistik totiž deklarují, že to je podpora, kterou lidé potřebují, a aby jich měli tolik, kolik jich chtějí mít, protože první dítě většinou lidé mají, i když vědí, že se budou muset uskrovnit, ale prostě je to biologická záležitost. To, jestli budou mít druhé a třetí dítě, o tom už se rozhodují, tam už i počítají, protože samozřejmě odpovědní lidé zvažují, zda dokáží svým dětem zajistit určitý sociální standard, zda je dokáží vychovat a postavit do života.

Musím k tomu upozornit, že zase demografie hovoří o tom, že aby národ nevymíral, potřebujete, aby na jednu ženu bylo 2,3 dětí narozených. Vypadá to divně, ale prostě to je statistika. To znamená, že potřebujete, aby rodiny měly 2 a více dětí. Já jsem hovořila o tom, že je zde rozdíl mezi tím, kolik dětí rodiny chtějí a kolik jich mají. Ty statistiky ukazují právě tato čísla, o kterých jsem více méně hovořila. Rodiny mají a zvláště když je špatná sociální situace a rodiny cítí nestabilitu to první dítě a potom tu tam má někdo dětí víc. To znamená, že průměr v této chvíli je u nás myslím 1,12, jestli si pamatuji 1,12 dětí na jednu ženu.

Když se ale podíváte do statistik, které hovoří o tom, kolik rodiny chtějí mít dětí, tak je to více jak ony dvě děti. To má ale samozřejmě také souvislost s důchodovým systémem. Problém totiž není v tom, že narůstá skupina seniorů, problém je v tom, že se zmenšuje skupina lidí v produktivním věku. A k tomu civilizované země – a znovu to opakuji – mají propopulační politiku, podporují prostě to druhé a třetí dítě.

Je mi líto, pane ministře, ale musím konstatovat, že zřejmě máte naprosto nekompetentní poradce pokud vám nedokáží toto vysvětlit. Prostě šetřit na dětech je zločin na národu. Je mi to líto.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní senátorko a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí – teď v poslední vteřině - kolega Milan Pešák. Samozřejmě, že máte slovo. Prosím.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Nebudu zdržovat dlouho, ale přece jen považuji za rozumné a potřebné říci, že jsem přesvědčen o tom, že občané nejen České republiky, se o svém rodičovství, o tom, zda přivedou či nepřivedou dítě na svět rozhodují podle úplně jiných kritérií, než je výše porodného. Pokud by tomu bylo tak, že se děti rodí jenom proto, že se zaplatí či nezaplatí porodné, to by tedy s úrovní našeho národa, našich lidé bylo hodně, hodně špatné.

Chci při této příležitosti říci, že já hodlám tento návrh zákona podpořit a nejsem si úplně jistý, zda návrh schválit v diskusi zazněl. Proto ho podávám. Pokud je to nadbytečné, tak se omlouvám, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Registruji podání návrhu na schválení. Paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková se hlásí o slovo. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ctěný Senáte, já doufám, že se lidé rozhodují o tom, zda mít děti či nemít děti na základě jiných věcí než je výše porodného, a proto i toto navrhované opatření český národ přežije. Ale upozorňuji na to, že existuje výzkum katedry demografie Karlovy univerzity, který jasně prokazuje, že na propopulační opatření jsou lidé citliví. A skutečně demografická křivka se vyvíjí i podle toho, jak společnost deklaruje podporu rodinám s dětmi, či jak ji odmítá.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo. Rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, pana ministra, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Pan ministr se chce vyjádřit. Má slovo, prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych jenom krátce zareagoval na zde přednesené diskusní příspěvky. Já jsem úmyslně v úvodním slově neuváděl jednotlivá opatření. Tak, jak jsem řekl, ta opatření jsou totožná s již platnými a účinnými opatřeními, která jsou v účinnosti od začátku ledna letošního roku. I z toho, že v rámci účinnosti tohoto zákona jsou ta opatření ověřena v praxi, tak musím odmítnout to, co zde bylo uvedeno, že ty texty jsou nejasné, špatně aplikovatelné v praxi, vzhledem k tomu, že se podle nich tři čtvrtě roku řídíme a nenastaly žádné aplikační problémy, tak z tohoto skutečně riziko nemám.

Co se týká křížení s dalšími legislativními návrhy, tak to je prostě realita, ano. Vzhledem k tomu, že tento návrh obnovuje účinnost zákona, který byl Ústavním soudem zrušen k nějakému datu, tak samozřejmě velmi obtížná legislativní úloha navrhnout pokračování věcných opatření tak, aby respektovaly všechny mezitím přijaté legislativní změny. To je skutečně úloha, která je stoprocentně velmi těžko splnitelná. Jedním z těch ilustrativních příkladů je to, o čem tady hovořil pan místopředseda Škromach, a to úprava příspěvku na péči u dětí, kde příspěvek na péči je upravován jedním z následujících tisků proto – v této oblasti je vypuštěn – já chci jenom ujistit, že k žádnému snížení příspěvku na péči u dětí nedochází v tom návrhu, v kontextu těch ostatních tisků.

Co se týká podpory v nezaměstnanosti – tady pan místopředseda říkal, že každý si přece platí podporu v nezaměstnanosti, tak má potom nárok na plnění. Já chci upozornit na to, že podpora v nezaměstnanosti prostě není spoření. Stejně tak, jako si každý platí zdravotní pojištění, když už bych měl následovat tento příměr – ten příměr není přesný, ale pokud ho mám následovat, tak také každý kdo si platí zdravotní pojištění, má nárok na lékařskou péči, nikoliv nárok na to, aby se mu něco stalo. To přece není možné brát podporu v nezaměstnanosti tak, že někdo si našetřil a potom tedy má nárok si ty peníze vybrat. Tak to není.

A když se podíváte do států v Evropě, tak nenajdete tak benevolentní uspořádání, jaké bylo v naší zemi do konce loňského roku, aby stát nařizoval zaměstnavateli, aby vyplatil odstupné a zároveň ještě toho člověka finančně podporoval podporou v nezaměstnanosti. Co se týká sociálního příplatku, tak sociální příplatek nebyl zrušen do konce minulého roku, jak tady bylo uvedeno, byl omezen na skupinu rodin se zdravotním postižením buďto dítěte, nebo rodiče a v rámci jednoho z následujících tisků se ten sociální příplatek překlápí do příplatku na příspěvku na péči tak, aby to bylo jednodušeji administrovatelné, aby to na nákladech administrace, tedy na nákladech státu bylo úspornější, ale o tom budu mluvit při uvádění dalšího tisku. Padlo tady, že ty návrhy a padlo to stejně tak před rokem, jenom to též musím zopakovat, že ty návrhy chtějí ušetřit na nejpotřebnějších, není tomu tak, prosím, v systému hmotné nouze to je pomoc těm nejpotřebnějším, se nemění ani čárka. A myslím si, že je potřeba to zdůraznit, protože systém hmotné nouze je v ČR nastaven s tak vysokou laťkou, že Česká republika společně s Lucemburskem je zemí s nejnižší mírou ohrožení chudobou v celé Evropě.

Tři týdny nemocenské a nesnížení pojistného zaměstnavatelům. Vzhledem k tomu, že při vyplácení 14 dnů nemocenské zaměstnavateli do konce minulého roku vznikal přebytek na tom pojistném, to znamená, že zaměstnavatelé tou úpravou zavedení dvou týdnů placení nemocenského zaměstnancům a snížení pojistného, ta nerovnováha v tom snížení pojistného a výdajích na dva týdny nemocenského byla v řádu několik miliard korun, tak prodloužení placení nemocenského, a já myslím, že opět jenom připomínám to, co tady padlo před rokem – prodloužení té doby, kdy zaměstnavatel platí nemocenské pouze ukrojilo část toho přebytku, který vznikl tím, že zaměstnavatelům bylo velmi sníženo nemocenské pojištění a tak jak jsem říkal před rokem, považuji to za mnohem lepší způsob úsporného opatření, než kdybychom například zaměstnavatelům zvyšovali přímé daně, což by mělo přímý efekt na snížení konkurenceschopnosti našich zaměstnavatelů.

Dále tady v dalších vystoupeních padlo, že podmínky nároku na porodné jsou velmi tvrdé, že ta laťka je velmi nízko a já se musím k této přihlásit. Já si myslím, že porodné je nesystémovou dávkou, že porodné by nemělo podporovat rodiny nebo matky podle příjmů, že mnohem lepší je systém podpory prostřednictvím peněžité pomoci v mateřství prostřednictvím rodičovského příspěvku, prostřednictvím daňových úlev a daňového bonusu. Jednorázová dávka vyplácená navíc ještě zpětně po narození dítěte není správnou motivační dávkou, bohužel, přestože jsem navrhoval její úplné zrušení, tak bohužel nepodařilo se dosáhnout politické dohody. Nicméně ta tři opatření základní, která jsem jmenoval, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek a daňové slevy a daňové bonusy na dítě vytváří naprosto ojedinělé postavení České republiky, kde v rámci zemí OECD, tedy 40 nejvyspělejších zemí na světě Česká republika má nejvyšší finanční podporu rodin s malými dětmi ze všech vyspělých zemí na světě. To si myslím, že je potřeba vzít v úvahu.

Podpora v nezaměstnanosti a zase se toho dotkneme v dalších tiscích je fakt, že je určité malé procento lidí, kteří prostě pracovat nechtějí. Tady bylo uvedeno, že je to někde mezi dvěma a třemi procenty a já nechci polemizovat zda jsou to dvě nebo tři nebo čtyři procenta a bylo tady uvedeno, že se ke všem chováme stejně. Zase je to předmětem, bude to předmětem diskuse u jednoho z následujících tisků, není to pravda. To, co je často zkresleně interpretováno, my říkáme, že po novém roce mají všichni nezaměstnaní pracovat ve veřejné službě. My říkáme, že ten kdo bude vyzván a nepřijme nabídku pracovat ve veřejné službě, tak nebude mít podporu od státu. Samozřejmě, že se budeme při nabízení veřejné služby především zaměřovat na ty skupiny obyvatel, kde je potřeba obnovovat pracovní návyky, kde je potřeba zamezit zneužívání sociálních dávek a jestli toto opatření přijde až od 1. ledna 2012, tak z hlediska Šluknovského výběžku přijde pět minut po dvanácté, ale z hlediska několika dalších desítek lokalit, kde ten problém jiný ještě nevyvřel tak jako na Šluknovsku, tak přichází, troufám si říci za minutu dvanáct. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli. A nyní se zřejmě vyjádří zpravodaj garančního výboru. Ano. Pan senátor Čáslava jako zpravodaj, prosím.

Senátor Pavel Čáslava:  Já si dovolím, pane předsedající, shrnout rozpravu. Tedy připomínám, že zazněl návrh, respektive zaznělo stanovisko garančního výboru, který nepřijal žádné usnesení k tomuto tisku. Načež zaznělo doporučení zpravodaje – návrh zpravodaje schválit tento tisk. V rozpravě vystoupilo pět senátorů, z nichž paní místopředsedkyně Gajdůšková vystoupila dvakrát. Pan místopředseda Škromach – to byl první příspěvek – hovořil proti formě i proti obsahu tohoto tisku, podrobně analyzoval a kritizoval jednotlivá ustanovení a navrhl zamítnutí tohoto tisku. Paní senátorka Terelmešová kritizovala podmínky nároků na porodné, zmínila se o tom, že většina středostavovských rodin na tento příspěvek nedosáhne a že to ovlivňuje porodnost.

Paní senátorka Marta Bayerová kritizovala legislativní úroveň, ale i filosofii tohoto tisku a avizovala, že bude hlasovat jak pro zamítnutí tohoto tisku, tak zamítnutí i ostatních vládních návrhů.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková kritizovala ustanovení o výši porodného, i fakt, že se vztahuje tento nárok pouze na první dítě, a predikovala negativní demografické důsledky tohoto ustanovení. Pan senátor Pešák polemizoval s tímto názorem a paní místopředsedkyně Gajdůšková následně kontrovala výzkumem demografického vývoje a vlivu populačních opatření na demografický vývoj.

Kromě mého návrhu na schválit a návrhu pana místopředsedy Škromacha na zamítnutí se ještě v ostatních vystoupeních objevovaly návrhy jak na zamítnutí, tak na schválení. Omlouvám se, jestli jsem to neuvedl u komentáře k jednotlivým vystoupením.

Domnívám se, že bychom měli hlasovat nejprve o schválit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Pane zpravodaji, děkuji vám za přesné vyjádření. Po znělce budeme hlasovat o obou návrzích, které padly. Konstatuji, že v sále je přítomno 57 senátore, resp. senátorů, což znamená, že kvórum je 29. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové číslo 34. Skončilo nepřijetím návrhu na schválení, 59 přítomných, opakuji, 30 kvórum, pro 20, proti 33, návrh tedy byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout. Počet přítomných zaregistrovaných se nezměnil, 59, kvórum 30.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové číslo 35 skončilo přijetím návrhu na zamítnutí. Kvórum bylo 29, aktuálně přítomných 57. Pro návrh na zamítnutí 35, proti 20.

V takovémto případě musíme pověřit naše kolegyně nebo kolegy, aby toto stanovisko obhájili nebo vysvětlili ve sněmovně. Prosím o vaše návrhy. Byl podán návrh, abychom pověřili paní senátorku Terelmešovou, aby odůvodnila usnesení Senátu, a paní senátorka Sekaninová. Paní kolegyně, máte námitky? Nemáte námitky.

Přistoupíme bezprostředně k hlasování. Kdo jste pro, abychom takto pověřili naše kolegyně, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh byl přijat, pověřili jsme dvě naše kolegyně, a tím jsme projednávání tohoto návrhu zákona skončili, takže já děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 188

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 188. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, novela zákoníku práce, kterou máte před sebou, je poměrně rozsáhlá. Má několik set dá se říci, více než 300 novelizačních bodů, a návazně se navrhují změny dalších 11 souvisejících zákonů. Ty navrhované změny jsou motivovány 3 základními aspekty.

Za prvé návrh reaguje na nález Ústavního soudu, který se týkal vztahu zákoníku práce k občanskému zákoníku, za druhé v řadě případů se navrhuje zpřesnění a zjednoznačnění formulací, aby bylo jasné, jaká jsou práva a povinnosti jednotlivých stran pracovně-právních vztahů, a třetí oblast jsou věcné úpravy, které mají především motivovat zaměstnavatele pro větší míru vytváření dlouhodobých pracovních míst.

K první oblasti si dovolím stručně říci, že Ústavní soud svým nálezem zrušil princip delegace, tzn. zrušil způsob, kdy zákoník práce se v konkrétních paragrafech odvolával na konkrétní ustanovení, konkrétní paragrafy občanského zákoníku, a podřídil zákoník práce principu subsidiarity, tedy použití zákoníku práce jako zvláštní úpravy pracovně právních vztahů v rámci obecné úpravy, která je použita občanským zákoníkem.

Z tohoto důvodu bylo potřeba na řadě míst přistoupit k úpravě znění zákoníku práce, aby bylo jasné vymezení návaznosti občanského zákoníku a zákoníku práce, a zároveň také byly na základě tohoto nálezu zapracovány do zákoníku práce základní zásady pracovně právních vztahů, které mají být základními normativními výkladovými pravidly.

Dále dochází v zákoníku práce ke zpřesnění definice závislé práce, zejména proto, abychom byli schopni i v závislosti na znění nebo definici nelegální práce v zákoně o zaměstnanosti, ke kterému se dostaneme v přespříštím tisku, abychom byli schopni mnohem lépe a účinněji odhalovat nelegální zaměstnání a nelegální pracovně-právní vztahy.

Dále bych chtěl upozornit na to, že právě proto, že zákoník práce je na příště subsidiárně podřízen občanskému zákoníku, právě proto je v zákoníku práce po mnoha teoreticko-ústavně-právních diskusích zdůrazněna relativní neplatnost právních úkonů obecně, pouze ve výjimečných případech, jako je rozvázání pracovního poměru z důvodu ochrany zaměstnance, je připuštěna absolutní neplatnost právního úkonu.

A nyní se dostávám k těm věcným změnám, ze kterých bych chtěl tady alespoň zdůraznit obnovení možnosti dočasného přidělení zaměstnance mezi zaměstnavateli, zdůrazňuji bezúplatného, protože aplikační praxe stávajícího zákoníku práce, tedy v období od 1. ledna 2007 ukázala, že to úplné zrušení možnosti dočasného přidělení zaměstnance, samozřejmě za podmínky předchozího souhlasu zaměstnance, že nebylo správným krokem. Že mělo jediný vliv, a to velký rozmach pracovních agentur, které potom např. v rámci holdingu zajišťují zapůjčování zaměstnance mezi jednotlivými subjekty holdingu, a když se podíváte na statistiky z jiných zemí, tak je naprosto zřejmé, že tato úprava je naprosto zbytečná, zaměstnavatelé si na ni oprávněně stěžují.

Navrhujeme vrátit se k možnosti dočasného přidělení zaměstnance mezi zaměstnavateli za dvou podmínek, tzn. za prvé dočasné přidělení zaměstnance musí být bezplatné mezi zaměstnavateli, a za druhé musí být učiněno se souhlasem zaměstnance, kterého se to týká.

Další úprava, kterou já považuji za velmi významnou ve vztahu k ochraně práv zaměstnance, to je úprava pracovního poměru, podmínek pro pracovní poměr na dobu určitou. Připomenu jenom, že dnes zákoník práce vymezuje, že pracovní poměr na dobu určitou je možné uzavřít nejvýše na dobu dvou let, a to i opakovaně, tzn. připouští například desetkrát za sebou opakující se pracovní poměr po dvou měsících, není v tom žádný rozpor se zákonem, a navíc ta doba dvou let jako maximum, na kterou lze uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, je podrobena systému výjimek, který je velmi složitý,nepřehledný, a kde jednou z těch výjimek jsou např. vážné provozní důvody zaměstnavatele, tedy v podstatě v realitě žádná věcná hranice neexistuje.

Nová úprava navrhuje, že pracovní poměr na dobu určitou, jednotlivý, lze uzavřít maximálně na dobu 3 let, a uzavření pracovního poměru na dobu určitou je možné opakovat u stejného zaměstnavatele a stejného zaměstnance maximálně třikrát, tedy na jednu stranu se umožňuje na základě přesnějších pravidel větší smluvní volnost mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, na druhé straně se tím zabraňuje dnešnímu možnému spekulativnímu jednání při navazování krátkodobých, velmi krátkodobých pracovních poměrů na dobu určitou.

Další důležité opatření, které má motivovat zaměstnavatele k vytváření dlouhodobých pracovních míst, je diferenciace odstupného, tak aby nebyla tak výrazná diference z hlediska nákladů zaměstnavatele mezi pracovním poměrem na dobu určitou a pracovním poměrem na dobu neurčitou, tedy navrhuje se na příště, aby v prvním roce trvání pracovního poměru na dobu neurčitou bylo zákonem stanoveno při rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů pouze jednoměsíční odstupné, při době trvání pracovního poměru na dobu neurčitou od jednoho do dvou let ve výši odstupného dva měsíce, a teprve od 3. roku zaměstnání ve výši tříměsíčního odstupného.

Další důležitou úpravou je zvýšení limitu, ročního limitu u dohody o provedení práce ze 150 na 300 hodin, ale na druhou stranu, aby dohoda o provedení práce byla skutečně využívána jako mimořádný jednorázový prostředek, tak tam, kde by mohla konkurovat standardnímu pracovnímu poměru, tzn. u výdělků, které přesahují 10 000,- korun měsíčně, tak bude podléhat standardně, tak jako pracovní poměr, ať na dobu určitou nebo neurčitou, bude podléhat odvodu pojistného na sociální zabezpečení i na všeobecné zdravotní pojištění.

Toto opatření podle mého názoru přispěje k tomu, že dohoda o provedení práce zůstane v těch intencích, pro které je určena, tzn. pro jednorázové dohody o provedení práce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a nebude nadále docházet k nekalé konkurenci dohod o provedení práce vůči standardním pracovním poměrům nebo dohodám o pracovní činnosti.

Dále bylo zapracováno do návrhu ustanovení, upřesňující tzv. konta pracovní doby, tady bych chtěl uvést, že tato úprava byla zapracována na základě dohody sociálních partnerů, kde zaměstnavatelské svazy s odbory se dohodly na této úpravě. Já jako předkladatel jsem pouze dozíral, abych to takhle vyjádřil, na to, aby ta úprava byla v souladu s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními závazky ČR.

Další úprava, kterou považuji za podstatnou zde zmínit, je úprava v délce zkušební doby, kde u vedoucích zaměstnanců bude možné uzavřít zkušební dobu při smlouvání pracovního poměru až na 6 měsíců. U všech ostatních než vedoucích zaměstnanců zůstává maximální doba zkušební doby v délce 3 měsíců.

Poslední důležitá úprava, kterou bych chtěl uvést, je zavedení nového výpovědního důvodu, a to je výpověď pro porušení režimu práce neschopného pojištěnce zvlášť hrubým způsobem, a zdůrazňuji slova zvlášť hrubým způsobe, kde na základě toho, že zaměstnavatel vyplácí v prvních 3 týdnech nemoci náhradu za nemocenskou, tak je také potřeba, aby vzhledem k tomu, že pokud zaměstnanec poruší léčebný režim, tak zároveň tím poškozuje zaměstnavatele, tedy zaměstnavatel by měl mít možnost jak dostatečným způsobem postihnout toho zaměstnance tak, aby tato možnost postižené zaměstnance měla odstrašující efekt.

Tolik věcně k jednotlivým ustanovením. Já bych chtěl na závěr zdůraznit, že tento návrh byl velmi pečlivě projednáván, jak na půdě různých kulatých stolů s odbornou veřejností, tak ale, to chci především zdůraznit, na tripartitě, to velmi podrobné projednávání vedlo k tomu, že jsem byl seznámen s písemnou dohodou účastníků sociálního dialogu, tzn. zaměstnavatelských svazů a odborů, že kromě úpravy kont pracovní doby, které do tohoto návrhu byly zapracovány, tak nebude ani jedna strana sociálního dialogu navrhovat žádné další pozměňovací návrhy k tomuto tisku, což já považuji za velmi dobrý výsledek, konečný výsledek tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 188/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 188/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Pešák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, výbor, který byl určen jako garanční výbor, tedy VZSP, se tímto návrhem zákona zabýval na své 12. schůzi, konané 29. září letošního roku. Z hlediska legislativního mohu říci, že tato novela zákoníku práce patří k nejrozsáhlejším za tu dobu jeho platnosti, nicméně dovolím si také podotknout, že je 21. novelou, což za 5 let platnosti toho zákona od roku 2006, myslím, leccos o jeho kvalitě a dopracovanosti vypovídá.

Vláda schválila tento návrh zákona svým usnesením 436 ze dne 29. 6. letošního roku. Poslanecká sněmovna v 1. čtení přikázala tento návrh jako garančnímu výboru - výboru sociálnímu, který jej projednal, a kde byly také načteny pozměňující návrhy. Definitivní znění zákona, které máme k dispozici, bylo přijato sněmovnou ve 3. čtení na její 22. schůzi 9. září letošního roku. Samozřejmě ve znění pozměňovacích návrhů.

Zákonná norma si klade za úkol tři hlavní cíle. Reagovat na usnesení Ústavního soudu. Pan ministr vysvětlil, v čem ta změna zákona vyplývající ze zrušení některých ustanovení Ústavního soudu spočívala, a hlavně, jaké důsledky měla do stávajícího znění zákona. Z tohoto důvodu byla potřebné také vyjasnit mnohé formulace a zajistit konzistentnost tohoto zákona. Tím druhým cílem je větší flexibilita pracovně právních vztahů, což má samozřejmě své důsledky také v oblasti pružnosti trhu práce. A tím také konkurenceschopnosti českých firem na trhu nejen EU, ale řekněme na celém globálním trhu. Velký důraz při těchto změnách byl také kladen na motivaci zaměstnavatelů k vytváření nových pracovních míst. A tím třetím cílem je vyjasnění formulací obsažených v zákoníku práce, dopřesňování a upřesnění.

Nebudu tady vyjmenovávat všechny změny, které novela zákoníku práce přináší. Pan ministr myslím, že je popsal opravdu velmi podrobně. A to vysvětlení bylo, domnívám se, tak zřejmé, že opravdu není důvod, abych tyto věci opakoval, proto vás seznámím s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Jedná se o usnesení 39. z 12. schůze konané 29. září letošního roku.

Po odůvodnění předkladatele JUDr. Petra Šimerky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, po zpravodajské zprávě senátora Milana Pešáka a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu PČR vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Milana Pešáka.

Dovolím si ještě říci, že ten návrh, který je přílohou usnesení výboru, máte k dispozici. Týká se odchodného pracovníků zdravotnické záchranné služby. V zásadě to projednávání bylo trošku ovlivněno projednáváním zdravotnických zákonů z předchozí části jednání zdravotního výboru, kdy vlastně bylo doporučeno ministerstvem zdravotnictví, aby tato opatření řešící odstupné pracovníků zdravotnické záchranné služby v případech nějakých zranění, úmrtí apod., byla včleněna do zákoníku práce. Proto zdravotní výbor takto reagoval a takovéto usnesení přijal. Já děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Ve své zpravodajské zprávě se zaměřím zvláště na část, která se týká legislativní čistoty a případných možných střetů navrhované novely zákoníku práce.

Už garanční zpravodaj se tu zmínil o třech těch legislativních... legislativním procesu, to tedy vynechám. Chci jenom konstatovat, že původně vládní návrh byl Poslaneckou sněmovnou podstatně změněn. Celkem bylo předloženo 57 pozměňovacích návrhů, z nichž 18 bylo přijato. O víc jak třech stovkách novelizačních změn, respektive novelizačních bodů se zde zmiňoval už pan ministr.

Pravdou je, že zhruba u třetiny z nic nedochází k žádným věcným změnám oproti současnému stavu. A v tomto smyslu by pak tuto novelou mohlo být chápáno... nebo mohla být hodnocena jak pozitivně, tak i kriticky. Ale to je spíš pak záležitostí politického přístupu k těmto navrhovaným změnám. Z hlediska čistě legislativního je však nutno uvést, že některé z navrhovaných změn mohou vyvolávat pochybnosti o jejich ústavnosti, případně o jejich obsahové jednoznačnosti ve vztahu k možným právním důsledkům.

Za zmínku k článku 1, bodu 2, 57 a dále – v případě, že zaměstnanec při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění tuto povinnost poruší zvlášť hrubým způsobem, bude mu moci zaměstnavatel dát výpověď. Už legislativní rada vlády ve svém stanovisku upozorňovala, že tato právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, zejména se zásadou proporcionality.

U bodu 22, nebo 60 pak dochází ke křížení jednotlivých návrhů v souvislosti s jinými zákony s tímto souvisejícími.

U bodu 22, kde se mluví o neplatnosti právních úkonů pro nedostatek písemné formy, to bylo Poslaneckou sněmovnou změněno opět tak, že ve svém důsledku to znamená, že k úpravě takto obsaženém nebo předloženém návrhu pak není k dispozici žádné odpovídající odůvodnění. Potom tedy může tato úprava být vnímána ne zcela jako jednoznačná, připouštějící více možných, a dokonce rozdílných právních výkladů.

Oprostím-li se od politického hodnocení zákona, pak mi nezbývá nic jiného, než konstatovat, že navrhovaný návrh zákona, obzvláště přijetím pozměňovacích návrhů v PS, v několika případech vnáší nejistotu a nejasnost ve výkladu případně přijatého návrhu jak na straně zaměstnance, tak i na straně zaměstnavatele. A jako člen ústavně-právního výboru Senátu PČR pak musím upozornit na možnost budoucích sporů a problémů z důvodů kolize s ústavním pořádkem. I z toho důvodu ústavně-právní výbor přijal usnesení, které máte ve svých materiálech, jehož podstatou je doporučení ústavně-právního výboru Senátu PČR tento projednávaný návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Předně by mě docela zajímalo, kolik vůbec ty změny, které v posledním roce MPSV připravilo, budou stát peněz, kolik nové výpočetní techniky a investic do této transakce, do těchto změn bude investováno, protože jsou šířeny určité informace. A myslím si, že bude potřeba s odstupem času prověřit, jak efektivní tyto investice byly.

Samozřejmě, že hlavním leitmotivem ministerstva práce a vlády je, že se mají ušetřit veřejné státní prostředky. Samozřejmě je to dáváno do obalu takového, aby tyto prostředky, veřejné prostředky daňových poplatníků nebyly zneužívány. Já si pamatuji, když kolem roku 1994-6 se přijímaly sociální reformy. Tak se ty sociální reformy odůvodňovaly tím, že se musí zavést adresný systém, aby se to mohlo rozklíčovat, a aby ty dávky a systémy nemohl nikdo narušovat a zneužívat. To tehdy byla pravicová vláda. Dneska už se o tom nehovoří. Taky to stálo hodně peněz. A přijímají se zásadní organizační změny, např. v podobě, že se zrušil systém úřadů práce, vytvořilo se generální ředitelství úřadu práce. Jak jsem tady už jednou říkal, první opatření, co udělali, že se vyměnily značky, takže všechna auta, což mám informaci, na úřadech práce mají pražskou značku, což je důležité, to jejich reputaci v regionech zvýší. A takhle se pokračuje.

Já tato slova říkám proto, protože už nechci moc k těm sociálním zákonům vystupovat. Ani k tomu prvnímu jsem nevystoupil, já už budu prakticky hovořit po pár, asi dvou větách, jenom k zákoníku práce. A to ještě stručně. Abych pravdu řekl, kdybych nevěděl, že pan ministr – a on je člen vlády, tak má dané taky nějaké mantinely, ale kdybych nevěděl, jaké je jeho původní povolání, tak bych se domníval, že to ministerstvo ovládá nějaký střelmistr. Protože ta destrukce, která se šíří, panika a vůbec neznalost problémů a věcí, které z toho teď mají směrem dolů k těm zaměstnancům, které ministerstvo práce a sociálních věcí má po republice, a to nejsou jenom zaměstnanci, kteří by měli nějaké sympatie k levici, ale naopak, převážně jsou to zaměstnanci, kteří měli spíše sympatie nebo byli dokonce členy pravicových stran, tak jsou z toho zmateni, co se vůbec v tom systému, který spravuje MPS, děje. Takže slovo destrukce je jedno z nejčastějších slov, které se v neformálních rozhovorech objevuje. Takže nevím, jestli pan Šiška, který má velký vliv, 1. náměstek, nebyl náhodou střelmistr, ale výsledek tak vypadá. To je samozřejmě na odlehčení.

Co se týká zákoníku práce. Zákoník práce máme vlastně přepracovaný, účinný od 1. 1. 2007. Teď je předkládána 21. novela. Tak to si myslím, že je "dobrý krok k jistotě, srozumitelnosti a stabilitě našeho právního řádu". Ta novela určitě není malá novelička. Sám pan ministr se nám úvodem, když předkládal tento tisk, pochlubil, že je tam asi 300 změn, a ještě nějaké přibyly ve sněmovně. A samozřejmě, že je odůvodňovaná tím nálezem Ústavního soudu.

Kdyby tam byl nález Ústavního soudu, několik věcí, na kterých se dohodli sociální partneři, byl bych první, který by zvedl ruku. Ale to je zneužití nálezu Ústavního soudu. A prakticky se zákoník práce překopává, nebo velmi výrazně se v některých pasážích mění, a zase je to odůvodňováno tím, co může někomu dobře znít, ale tak, jak se to praktikuje v ČR, to vůbec dobře nezní, a to je flexibilita.

Co se týká flexibility po česku, tak to je prapodivné. Flexibilita by měla znamenat sladění dvou potřeb pro občany, tzn. sladění pracovního a soukromého života, tzn. pružnost a jistotu. Flexibilita v podání této vlády a připravovaných změn je pouze to druhý, to je pružnost. Ale já bych k tomu dodal – snížení právní jistoty a snížení vůbec jistoty postavení člověka jako zaměstnance v pracovně právních vztazích.

Tomu nasvědčuje – já uvedu jen několik málo příkladů, a je jich tam celá řada – výpověď z pracovního poměru, možnost dání pro porušení léčebného režimu. Samozřejmě, že kdyby to byly věci opakované, hrubé, tak jsou asi na místě. Ale tam dokonce je velké nebezpečí, že budou vznikat spory, které se potom budou řešit, a člověk, který už bude propuštěný, bude mít velmi těžkou pozici je řešit. Najímat si právníky a další, protože tam poměrně velké právo se přenáší, nebo budou mít v rukách zaměstnavatelé. Oni tím někdy můžou řešit taky otázku zbavit se zaměstnance, aniž by museli přistupovat k propouštění pro nadbytečnost, nebo obdobným způsobem.

Zrovna tak si myslím, že rozšiřování smluv o provedení práce je vlastně obcházení toho základního pracovně právního vztahu v zaměstnávání osob, a to je zaměstnaneckého poměru. Ano, zavádí se tam některé platby pojištění, které doposud nebyly, ale prodloužení na 300 hodin se mi zdá, že je nelogické. To odůvodňování, aby se vyšlo vstříc různým brigádníkům apod., si myslím, že neobstojí, protože samozřejmě je snaha vytvořit určitou konkurenci vůči zaměstnancům, aby zase oni byli více znejistěni v tom svém pracovním poměru.

O tom přesně vypovídá, aby lidé byli také více znejistěni, že se pracovní poměr na dobu určitou ze 2 let prodlužuje na 3 roky. Sice se tam dává limitace 3 možných pracovních poměrů řetězení za sebou, ale nezapomínejme, že to prodloužení na 2 roky bylo nedávno, před několika lety, a teď se to zase prodlužuje na 3 roky. Za rok předpokládám, neb za dva, že se přijde s dalším prodloužením, protože to je samozřejmě bič na zaměstnance. A to je taky velká nejistota, protože kdo má pracovní poměr na dobu určitou, těžko se může rozhodnout pro nějaké dlouhodobější investice.

Takže to je další věc. Sjednávání mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas, to byla vždycky možnost pouze u vedoucích zaměstnanců, kde se předpokládá, že oni jako řídící pracovníci přece jenom by měli být v pracovní době flexibilnější a neměli by tedy koukat na to, když nějakou dobu budou muset pro tu firmu nebo organizaci nastavit. Ale u těch zaměstnanců to je samozřejmě snaha odbourat přesčasy. Protože přesčasy jsou drahé, tak aby vlastně ti lidé za stejnou hodinovou sazbu dělali i práci přesčas. Aspoň tak mně to vyznívá.

Pan ministr tady hovořil o tom, že v naší zemi nejsou lidé ohroženi chudobou. No, to není zásluha současné vlády. A ten stav se v posledních 3 letech velmi zhoršuje, velmi zhoršuje, ale málokterá země má takové velké množství lidí těsně nad tou hranicí chudoby. Takže ano, podle určitých vzorců, které jsou velmi ale nepřesné, se dá říci, že my nemáme příliš chudých, ale máme enormní množství lidí, kteří jsou těsně nad hranicí chudoby, a jen kdyby se ten mechanismus výpočtu změnil, tak už by tam spadli. Ale ti lidé nemají žádnou větší jistotu.

Tak pro příště bych doporučoval, abychom se tím příliš nechlubili. Ono ještě pár týdnů, měsíců, možná let této politiky, která se tu praktikuje – např. 6 let se nezvýšila minimální mzda, to je taky naprosto jasný obrázek vládnutí pravice v ČR, to má být nástroj konkurenceschopnosti naší země. Myslím si, s tím Čínu neporazíme, ani Indii, akorát české občany, zaměstnance té Indie, Číny v životní úrovni přibližujeme.

Já už nechci pokračovat, protože samozřejmě v oblasti pracovněprávní a sociální bych mohl mluvit hodiny. A je to zbytečné, myslím si, protože to je z naší strany házení hrachu na zeď. Vláda se rozhodla to převálcovat, samozřejmě to vede k nestabilitě právního řádu. Pokud se změní poměry, dostaneme od voličů důvěru v příštích volbách, budeme to muset změnit, protože toto jsou kroky nerovnovážné, toto jsou kroky jednostranné, jsou to kroky, které poškodí řadu slušných lidí. Protože lidé, kteří jsou slušní, by neměli nést dopady za jednotlivce, kteří třeba ten právní řád zneužívají. Ano, ty jednotlivce postihujme, udělejme postihy vůči nim, trestejme je, ale ne plošné opatření. A toto jsou převážně plošná opatření.

Proto nezbývá nic jiného, než abych se přidal v plném rozsahu s naprosto čistým svědomím, že nic jiného nejde dělat, než navrhnout a podpořit návrh zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Zdeněk Schwarz. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dobrý den, vážený paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já považuji za svoji profesní povinnost jenom blíže okomentovat můj pozměňovací návrh ze zdravotního výboru, trošku upřesnit důvody, které mě k tomu vedly. Možná někteří nevíte, že zdravotnická záchranná služba přichází každodenně do styku nejen s infekčními onemocněními, s duševně nemocnými a nebo s pachateli trestných činů. Pakliže paragraf, ke kterému pozměňovací návrh je, zohledňuje zaměstnance přicházející do styku jak s infekčními nemocemi nebo s tuberou, nebo s ionizujícím zářením, s duševně nemocnými, s mentálně postiženými, nebo s pracujícími ve vězeňské službě, tak se domnívám, že zaměstnanci záchranné služby splňují nejméně pět těchto bodů. A myslím si, že si zaslouží stejné zvýhodnění jako tito zaměstnanci nebo tyto profesní skupiny. A proto vás žádám o to, aby pozměňovací návrh prošel s tím, že budou zaměstnanci záchranných služeb pobírat tyto výhody, které pobírají ostatní profese. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A zatím poslední přihlášenou do diskuse je paní senátorka Jiřina Rippelová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych se přesto ještě ráda vyjádřila k jednomu novelizačnímu bodu, který tady částečně byl zmíněn panem zpravodajem ústavně-právního výboru, a který jsme na ústavně-právním výboru také diskutovali. A to je nový výpovědní důvod, kdy výpověď může být zaměstnanci nově dána v případě závažného porušení při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.

V tomto případě se legislativní rada vlády ve svém stanovisku vyjádřila velmi striktně v tom směru, že při tomto výpovědním důvodu, který směřuje k úpravě a zavedení tohoto nového výpovědního důvodu, vyjádřil se v tom směru, že do soukromě právních vztahů, které jsou založeny na formální rovnosti stran, nelze ve prospěch jedné ze stran zavádět sankční ustanovení spočívající v postihu druhé smluvní strany za porušení předpisu v oblasti veřejného práva. Neboť taková úprava věcně nesouvisí s výkonem práce podle pracovně právních předpisů a nemá žádnou souvislost s plněním pracovních úkolů. A případné provinění zaměstnance proti veřejnoprávní úpravě musí být posuzováno ve formálním řízení veřejnoprávní povahy, ve kterém zaměstnanci musí být dána možnost, aby se hájil, a to i soudní cestou.

Např. při porušení režimu vycházek při pracovní neschopnosti z důvodu návštěvy zdravotnického zařízení, kdy dojde ke zhoršení jeho zdravotního stavu apod. A porušení povinnosti uložené veřejnoprávními předpisy musí být postihováno toliko v režimu veřejného práva, do něhož samozřejmě pracovněprávní vztah nespadá. A tady mě velmi zaráží to, že přestože legislativní rada vlády vyslovila názor – chápu, že to je názor legislativní rady vlády, není to názor Ústavního soudu – že navrhovaná právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, zejména se zásadou proporcionality. I přesto zpracovatel této novely zákona toto nevzal v potaz a při takto stanoveném nebo definovaném stanovisku legislativní rady vlády tento výpovědní důvod v novele návrhu zákona zůstal.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko, a dále je přihlášená paní senátorka Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové. Já navážu na kolegyni senátorku Jiřinu Rippelovou. Já myslím, že pokud bychom hlasovali o těchto zákonech takovým způsobem, jak obvykle Senát dříve hlasoval, tak bude samozřejmě možné zvážit vypuštění navrhované úpravy z předloženého návrhu zákona. Bylo možné připravit pozměňovací návrh. A přesně tahle záležitost je to, co svědčí Senátu.

Já si myslím, že to hlasování tady takhle neprobíhá, takže nemělo smysl úkolovat legislativu v přípravě poměrně komplikovaného pozměňovacího návrhu. Já chci říct, že navrhuji schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já samozřejmě si velmi vážím záchranné služby a myslím si, že ano, že by měli být nějakým způsobem zařazeni, ale já se bohužel obávám, že ten pozměňovací návrh spadá spíše do zákona o záchranné službě, který ještě asi budeme probírat příští týden. Nejsem si jistá, ale mám pocit, že to takhle je.

Jestliže tady panem ministrem bylo řečeno, že tento návrh zákona reaguje na návrh Ústavního soudu, to víme, a já myslím, že nereagovat jaksi na negativního zákonodárce, to znamená na Ústavní soud, který ho v určité části zrušil, tak to mi nepřipadá příliš korektní. Dále tady bylo řečeno, že ten nový zákoník práce respektive jeho novelizace motivuje zaměstnavatele, aby vytvářel dlouhodobě působící, nebo dlouhodoběji působící pracovní místa. Umožňuje, aby byly pracovněprávní vztahy flexibilní. A já v tom nevidím jenom to, že zkrátka zaměstnavatelé se budou snažit vyzrát na své zaměstnance, tak jak to tady bylo popisováno.

A jestliže dochází, tak jak nám sdělil na ústavně-právním výboru pan náměstek Šimek, a upřesní formulaci v souvislosti se subsidiaritou zákoníku práce ve vztahu k občanskému zákoníku, tak mi to taky připadá, že to je správně. A to, co mně připadá úplně nejzávažnější, je, že tripartita s tím asi, až na jednu výjimku, vyslovila svůj souhlas. Takže já mám pocit, že bychom to měli schválit. Takže vám to navrhuji a děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dál se ještě o slovo přihlásil pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jenom na úvod bych krátce reagoval na paní kolegyni Paukrtovou, protože já myslím, že tady je potřeba říkat věci tak, jak jsou, nikoli tak, jak bychom si přáli.

Pokud jde o otázku souladu tripartity – a myslím si, že i pan ministr to potvrdí, tak tripartita se shodla v zásadě na úpravě, pokud šlo o úpravu pracovní doby, tam si myslím, že... A konta pracovní doby, to tam zařazeno bylo potom poslaneckou iniciativou. A druhá věc, která tam není, to je kurzarbeit, na které měly zájem jak odbory, tak svazy zaměstnavatelů, tak ten tady není.

Všechny ty ostatní věci víceméně vznikly jako politické rozhodnutí ministerstva, byť určitě jako pozitivní je možné vnímat, že nebyly předkládány pozměňovací návrhy. Ale na druhé straně – tak jak jsem si ověřil u představitelů odborů, ale i zaměstnavatelů, tak ta shoda na tom, aby Senát odsouhlasil ten návrh tak, jak je, prostě není. A naopak, zvláště pokud šlo o odbory, tak stanovisko bylo jasné – zamítnout, protože kvůli tomu jednomu návrhu to není řešitelné.

Je škoda, že opět – a je to vlastně už asi zřejmě tradice MPSV – v tomto období se vlastně řeší tady dvě věci. Jedna věc je nález ústavního soudu, který by měl být samostatným návrhem novely zákoníku práce. A jenom připomínám – tzv. malou novelu zákona o důchodech, kdy vlastně na ni byly navěšeny další věci. Takže zatímco samotná novela by po nějaké dohodě mohla projít, tak s tím navěšením těch dalších ideologických a politických věcí, nebo politických rozhodnutí, prostě nemůže projít. A ono už tady spousta věcí kolem těch návrhů zazněla, a to, co je potřeba říct obecně, tento návrh vlastně vybočuje z původního záměru zákoníku práce, který měl vlastně stanovovat širší smluvní volnost, čili měnil ten původní princip bývalého zákoníku práce ještě z dob předlistopadových, kdy vlastně povoleno bylo jenom to, co zákon povoloval. Což ten nový zákoník říkal – je povoleno to, co není zakázáno. Tak, jak to má být. A to, co si vlastně sociální partneři mezi sebou dohodnou, hlavně v kolektivních smlouvách.

Tady už je snaha obcházet kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy. A uvedu příklad. Pokud jde o příplatky za noční směnu, za soboty, za neděle, kde jednoznačně dochází k tomu, že vlastně pozice zaměstnance, která už sama o sobě je slabá, protože zaměstnanec je ekonomicky závislý na svém zaměstnavateli, a vždycky bude mít problém, obzvláště pokud se jedná o řadového zaměstnance, pokud to není nějaký špičkový pracovník, který je nepostradatelný a je ojedinělý na pracovním trhu, tak samozřejmě bude pod tlakem. A obzvláště dneska, při poměrně vysoké nezaměstnanosti, kdy ministerstvo práce navíc omezuje programy zaměstnanosti a podpory vzniku nových pracovních míst a aktivní politiky zaměstnanosti, viz rozpočet na příští rok, tak samozřejmě tato drobná opatření do toho vstupují. Protože už dneska mají zaměstnanci mnohdy v obchodních řetězcích apod. problém vůbec, aby dostali nějaké příplatky za soboty, za neděle, za odpolední, za noční.

A pokud to nesjednají v kolektivních smlouvách v rámci kolektivních vyjednávání, tak jednotlivec si neprosadí, vážené dámy a pánové, nic. To si řekněme jednoznačně na rovinu. A myslím si, že tohle je zásadní problém, který se tady objevuje. Stejně tak otázka, která už tady byla připomenuta – a to je věc, která se týká nemocenské. Tady se slučují dvě věci dohromady. To je podobné, jako kdybych řekl, když zaměstnanec v hospodě dá svému spoluzaměstnanci nebo mistrovi lidově řečeno přes hubu, a za to by měl být propuštěn. To je přece nesmysl. To je občanskoprávní vztah. A v zaměstnání vznikají jiné vztahy. Pokud jde o nemocenskou, je to záležitost samozřejmě v rozporu s tímto, ale musím říct, že samo o sobě náprava nálezu Ústavního soudu se zapracováním další úpravy, kde se shodují i právní experti na tom, že je neústavní, tak je zvláště velmi podivná. A přece Senát nemůže přijmout takovýto návrh zákona nebo změny zákona, který na jedné straně sice reaguje na změny ústavy – a myslím, že tak, jak hovořila paní senátorka Paukrtová – by bylo možné to předělat. My jsme se o to pokusili. Např. pokud šlo o tzv. malou důchodovou reformu. Strávili jsme na tom nemálo hodin práce, ale výsledek byl takový, že nakonec sněmovna to stejně prohlasovala, i s těmi chybami, které v tom zákoně byly, a šlo se dál.

Problém je – a to je bohužel problém i ve vztahu k návrhu pana senátora Schwarze – že to je sice hezké, ale tu změnu, pokud ji pan senátor předloží jako samostatný návrh novely zákona, tak může počítat s mojí podporou a podporou fakticky celého senátního klubu sociální demokracie, ale nemůžeme jako senátní klub podpořit jednu drobnou změnu nebo vylepšení v zákoně, která by byla určitě pozitivní, za cenu toho, že vlastně bude deklarováno, že Senát s touto drobnou změnou schválil všechny ty vládní návrhy, které tam jsou.

To bychom museli zase vypreparovat všechny ty věci, které nesouvisí s úpravou nebo s nálezem Ústavního soudu, a se kterými nesouhlasíme. Ovšem taková úprava, tak jak máme zkušenosti, a tak, jak reaguje sněmovna – a já musím říct, že zase sněmovna reaguje jinak, než reagovávala v minulosti – prostě všechno, co Senát vrátí, takže přehlasovává. Takže v původní verzi s chybami, s legislativními chybami, s ústavními nálezy.

A z hlediska toho, že zřejmě tady bude potřeba podat ústavní stížnost, tak samozřejmě myslím si, že Senát, jako ústavní pojistka, nemůže schválit zákon nebo změnu zákona, kde už dokonce i vládní legislativa říká, že je v rozporu s ústavou. Takže mně nezbývá nic jiného, než v této situaci konstatovat, že je potřeba dát návrh na zamítnutí, ten už tady padl.

A možná ještě jedna poznámka. Opět zase tady jde ta nit odstupného, protože oproti minulému stavu dneska je situace, když dostane zaměstnanec výpověď, tak jeho odstupné je tříměsíční. S dvouměsíční výpovědní dobou, tak jak je to tady koncipováno, tak podle délky zaměstnání, nikoli délky zaměstnání celkového, ale délky zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele, což by mělo být výsostné právo vyjednávání v kolektivních smlouvách, tak vlastně se snižují tyto nároky na jedna, dva a tři měsíce, podle délky zaměstnání u toho konkrétního zaměstnavatele. Samozřejmě pan ministr namítne, je to zpružnění toho systému, zaměstnavatelé budou raději zaměstnávat lidi na kratší pracovní poměry, apod.

To, co je možné říct, že by bylo zajímavé, tak je úprava pracovní dobu na dobu určitou, ale kromě té úpravy, která určitým způsobem je pozitivní, byť ten problém zcela neřeší, tak chybí sankce. Protože i u pracovního poměru na dobu určitou je možné sjednávat zkušební dobu, která navíc se u řídících pracovníků prodlužuje až na půl roku, čili fakticky ti lidé budou bezprizorní. Ale pokud jde o top management, tak s tím nemám problém. Je to věc smluv a většinou i určité kompenzace finanční. Ovšem u běžného mistra ve výrobě je ten člověk prakticky půl roku bezprizorní. Vůbec je to otázka.

Druhá věc, že vlastně i z pracovního poměru na dobu určitou, což by měl být kontrakt obou stran na určitou dobu, že člověk bude mít jistotu, že má práci. Ale chybí tady sankce pro zaměstnavatele např., pokud člověku dá výpověď, on sice dostane odstupné, ale je to paradox, že mám pracovní dobu třeba na 3 roky, a po roce dostanu výpověď, jako bych měl pracovní dobu na dobu neurčitou a pracovní poměr mi končí. Pak ale bych si myslel, že pokud by to mělo být, tak by bylo dobré, kdyby např. tam byla sankce ve výši doplacení té ušlé mzdy, protože já jsem s tím jako zaměstnanec v rámci toho kontraktu počítal. A to nikoliv – a to tady ještě nepadlo, a myslím, že je důležité to zdůraznit – protože tady se vrací zase v určitém ustanovení ministerstvo a vláda před rok 1989, do dob dávno minulých. A to je opatření, že pokud zaměstnanec dostane neprávem výpověď ze zaměstnání, a bude se soudit, a bude se soudit dlouho, tak vlastně bude mít nárok jenom na 6 měsíců průměrného toho ušlého výdělku. A pak může, vlastně na základě návrhu zaměstnavatele a rozhodnutí soudu, být ten nárok snížen. Jaký je k tomu důvod?

Důvod je jediný – že opět je snaha zvýhodnit nezodpovědného – a zdůrazňuji – nezodpovědného zaměstnavatele na úkor zaměstnance. Protože to není neoprávněný nárok, ale snahou zaměstnavatelů v mnoha případech je využít té své ekonomické síly. A vlastně v mnoha věcech, a obzvláště pokud jde o neoprávněnou výpověď, se soudit. Ten zaměstnanec, který dostal výpověď, tak většinou není na tom finančně zrovna dvakrát, aby mohl po všech těch soudech chodit, aby si mohl platit advokáta apod. Pokud není odborově organizovaný, tak si to musí financovat sám. Pokud je, tak většinou to samozřejmě platí odbory. Ale proč by měl zaměstnanec, který je v právu, který byl neprávem propuštěn je zaměstnání, být postižen tím, že dostane odškodné jenom ve výši 6 měsíců a pak se mu bude krátit. To je návrat – a to mě trošku překvapilo – k období předlistopadovému. Sice některé prvky možná ve vládě k tomu směřují, ale já doufám, že pan ministr to vysvětlí, kdo tam tuhle myšlenku propašoval.

A je škoda, že pravicové vlády se vracejí k osvědčeným mechanismům bývalých komunistických vlád. Je to určitě zajímavý pohled, ale nepatří do občanské společnosti. A jestliže někdo se ke mně postavil neprávem, jestli mě neprávem vyhodil ze zaměstnání, tak ať za to platí. Proč mu to máme ulehčovat, pane ministře? Proč mu to máme ulehčovat? Takže, znovu opakuji, tenhle návrh by byl možná akceptovatelný, pokud by řešil pouze tu otázku ústavního nálezu, pokud by v něm byly obsaženy věci, které jsou skutečně dohodnuty v rámci tripartity, ale je nepřijatelný, protože je v některých ustanoveních už sám, v těch nových návrzích, v rozporu s ústavou. Aspoň podle právního názoru mnoha řekněme zkušených právníků. A v dalších věcech víceméně omezuje výrazným způsobem práva zaměstnanců a staví je do méně výhodné role ve vztahu k ekonomické závislosti na zaměstnavateli.

Proto opakuji svůj návrh. Je potřeba tento návrh zamítnout, a pokud jde o návrh pana senátora Schwarze, jsme připraveni podpořit jeho individuální návrh na změnu zákona, protože si myslím, že záchranáři si to zaslouží.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení, to byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce v obecné rozpravě vystoupit? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce reagovat na přednesené příspěvky. Nejprve na ten obecný, byť se nevztahuje k tomuto tisku. Já považuji za vhodné reagovat na ten úvod vystoupení pana předsedy Štěcha, kolik peněz budou stát ty změny. A myslí se tím – jak jsem pochopil – celkově ty změny, které jsou navrhovány v tom balíku tisku, jak efektivní změny jsou?

Ty změny vedou k výraznému snížení nákladů státního rozpočtu, tedy zprostředkovaně řečeno nákladů nás všech. Když jsem vám tady odůvodňoval návrh na organizační změnu úřadů práce, tak jsem říkal, že předpokládaná úspora je v letošním roce 180 milionů korun. A tato úspora bude dodržena. Já to považuji za podstatnou částku. A to přemalování těch značek za těch 180 milionů korun, troufám si říci, stojí.

A pokud tady v následujících tiscích budeme mluvit např. o sjednocení výplaty sociálních dávek, když to řeknu zjednodušeně, tak jenom tímto krokem ušetříme tři čtvrtě miliardy korun. To si myslím také, že za přemalování těch značek stojí. Zároveň s tím bude zvýšen komfort našich občanů. Tolik na tu obecnou záležitost.

Co se týká avizované destrukce úřadů práce, tak to skutečně nemá smysl o tom příliš polemizovat. To se říkalo už v dubnu, k žádné destrukci nedošlo. Připravujeme k 1. lednu převedení poměrně značné agendy z obecních úřadů na úřady práce. A já věřím, že až tady budu stát příště, takže opět budu moci říci, že k žádné destrukci nedošlo. A to není záležitost pravicového nebo levicového pohledu, to je záležitost toho, nakolik má být státní správa efektivní.

Bylo tady řečeno, že je to již 21. novela zákoníku práce. Ano, je to pravda, a nemá smysl to svádět jenom na evropské novely. Tedy ty novely zákoníku práce, které vyplývají z úprav evropské legislativy. I těch je dost, ale já musím říci, ano, zákoník práce přijatý v roce 2006, byl natolik nekvalitní, že stále ještě potřebuje úpravy a změny. A ani toto není změna poslední. Je to prostě pravda. To, že byl zákoník práce v roce 2006 protlačen silou sociální demokracie přes velmi výrazné protesty ústavních právníků, to prostě tak je. To, že ta změna z toho systému, co zákon dovoluje, to je povoleno, na systém, co zákon nezakazuje, to je dovoleno – ta změna sice deklaratorně byla naplněna, ovšem v řadě případů to nebylo naplněno konkrétními ustanoveními zákony.

Chci tady opravit jedno mylné vyjádření. Sjednávání mzdy k přihlédnutím k práci přesčas není nic nového. Zákoník práce do roku 2006 toto umožňoval v rozsahu u všech zaměstnanců, od roku 2007 tento způsob odměňování byl omezen pouze na vedoucí zaměstnance. Po vyhodnocení aplikační praxe se vracíme k tomu, co bylo v účinnosti do roku 2006, tedy že obecně je možné sjednat mzdu s přihlédnutím k práci přesčas.

K jedné poznámce, která se úplně netýká zákoníku práce. Já jsem v žádném případě neřekl, že v naší zemi nejsou lidé ohroženi chudobou. Nic takového jsem neřekl. Já jsem řekl, že společně s Lucemburskem jsme v Evropě zemí s nejnižší mírou ohrožení chudobou. A musím jasně říci, že pokud tady bylo řečeno, že ten stav se rapidně zhoršuje, tak čísla mluví jasně: z roku 2009 na rok 2010, tedy v období vrcholící hospodářské krize, se na rozdíl od jiných zemí to procento lidí ohrožených chudobou zvýšilo z 8,6 na 9,0 %. Jedno z nejnižších zvýšení opět z celé Evropy, když se podíváte na mezinárodní statistiky.

Takže je čím se chlubit a myslím si, že není potřeba říkat věci, které neodpovídají číslům, která vyplývají z naprosto jednoznačných mezinárodních statistik.

Ano, je pravda, že několik let se nezvýšila minimální mzda. Ale také jedním dechem je potřeba říkat, že návrh na zvýšení minimální mzdy již projednala tripartita a na základě toho já tento návrh budu předkládat do vlády.

Co se týká pozměňovacího návrhu pana senátora Schwarze, tak já věcně ten návrh velmi podporuji. Musím jenom zdůraznit, že z těch tří bodů, které jsou navrženy, tak pouze jeden z nich patří do zákoníku práce, a to je dodatková dovolená. Tam si myslím, že je to naprosto oprávněné. Ty další dva body patří skutečně kompetenčně do zdravotnického zákona. A já věřím, že se podaří, přestože pravděpodobně Senát zamítne tuto předlohu, tak se podaří najít cestu, jak to, co je navrhováno, co nejdříve zachytit do právního řádu.

Nový výpovědní důvod – zvlášť hrubé porušení léčebného režimu. Já jenom zopakuji – ty právní názory jsou na to velmi rozdílné. Jak tady bylo konstatováno, tak legislativní rada vlády nesouhlasila s tímto ustanovením z důvodu proporcionality, především, a to je polemika, zda nějaký trest, nějaký nástroj, zda je příliš tvrdý, nebo není příliš tvrdý. Nicméně – tak jak jsem řekl – pokud zaměstnanec čerpá od zaměstnavatele náhradu mzdy, tak potom také musí splnit podmínky, které s čerpáním této náhrady, které jdou k tíži zaměstnavatele, musí být také nějaký ochranný mechanismus toho, kdo to platí, tedy ze strany zaměstnavatele.

Dovolte mi ještě několik krátkých poznámek k tomu, co bylo řečeno panem místopředsedou Škromachem. Já nemohu souhlasit s tím, že tady je nějaká motivace obcházet kolektivní vyjednávání, prostor pro kolektivní vyjednávání samozřejmě zůstává. Pokud se tam formulačně upravují některé pasáže, které reagují na nálezy Ústavního soudu, tak v žádném případě tím nedochází ke snížení míry nebo možnosti kolektivního vyjednávání. A chci to ukázat na jednom příkladu, který tady byl také uveden. Pokud zákoník práce stanovuje nejnižší hranici odstupného, tak samozřejmě je možné v kolektivní smlouvě vyjednat vyšší úroveň odstupného než stanovuje zákon. Tato možnost kolektivního vyjednávání, stejně jako v dalších možnostech, není nijak měněna, to znamená není nijak snižována úloha kolektivního vyjednávání.

Co se týká ukončení pracovního poměru na dobu určitou výpovědí například z organizačních důvodů, to je spíše záležitost polemiky na nějaký seminář. To je skutečně detailní záležitost, ke které je samozřejmě možné polemizovat. Nicméně bych chtěl upozornit, že ani zákoník práce z roku 2006, který předkládala sociální demokracie, s takovou možností nepočítal. Ale považuji to za relevantní návrh k další diskusi.

Co se týká neplatného rozvázání pracovního poměru, a dovolte, aby to byla moje poslední poznámka, tam skutečně dnešní úprava je nepřiměřená. Pokud zaměstnavatel, byť i třeba formálním pochybením nedá administrativně správně výpověď zaměstnanci, zaměstnanec ukončí fakticky pracovní poměr, nastoupí někam jinam, tak pokud například po čtyřech letech soudních sporů soud rozhodne, že zaměstnanci musí být doplacena jeho předchozí mzda za celé čtyři roky, bez toho, aby práci vykonával, tak to prostě není adekvátní trest pro zaměstnavatele. Proto se tam zavádí doba šesti měsíců, kdy přestože zaměstnanec práci nevykonával, zaměstnavatel musí zaplatit jeho předchozí průměrný výdělek po dobu šesti měsíců a poté může soud rozhodnout o přiměřené náhradě, to znamená, že samozřejmě zohlední, jestli ten člověk našel rychle jiné zaměstnání, jestli se uplatnil, nebo jestli z toho důvodu, že byl poškozen zaměstnavatelem, nemohl najít jiné zaměstnání. Ale je na soudu, aby vyhodnotil, jaké je přiměřené odškodnění zaměstnance ze strany zaměstnavatele, který pochybil.

Děkuji, že jste vyslechli jak moje úvodní vystoupení, tak moji reakci na jednotlivé příspěvky. Mám za to, že návrh je skutečně vyvážený, to znovu zdůrazním. Ne, že by tripartita s tímto návrhem souhlasila, to musím dát za pravdu panu místopředsedovi Škromachovi, ale sociální partneři se shodli na tom, že k tomuto návrhu nebudou uplatňovat pozměňovací návrhy. Považuji tedy tento návrh za vyvážený a nezbývá mi, než požádat o vaši podporu, byť předpokládám po proběhlé diskusi, že tato žádost vyslyšena nebude. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Ptám se v této chvíli zpravodaje ústavně-právního výboru Miroslava Nenutila, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce, děkuji. Požádám tedy garančního zpravodaje, aby zhodnotil rozpravu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, v rozpravě vystoupilo pět senátorů. Pan předseda Štěch kritizoval finanční náročnost opatření plynoucích z předkládaných zákonů, což vskutku se vztahuje, pokud to má reálný základ, k jiným zákonům než k zákoníku práce, což posléze bylo vysvětleno.

Poukázal na to, že dohoda o provedení práce může být využívána jako nástroj k obcházení pracovních poměrů. Kritizoval řetězení pracovních poměrů na dobu určitou a stanovování a sjednávání mzdy pro práci včetně přesčasů. To pan ministr vysvětlil, že se vlastně nejedná o nové opatření, pouze několik let nebylo součástí našeho právního řádu.

Pan předseda rovněž kritizoval, že neroste minimální mzda. Nicméně asi je vhodné a rozumné říci, že reálným obrazem ekonomiky a příjmů zaměstnanců je spíše průměrná mzda. A pokud mi někdo chce oponovat tím, že je tvořena také nerovnoměrným růstem, přičemž více roste v některých sektorech, třeba finančním apod., říkám, že ano, ale nejen. Vskutku tedy platí to, že průměrná mzda je podstatně více vypovídajícím ukazatelem nežli mzda minimální.

V závěru navrhl tento návrh zákona zamítnout.

Pan kolega Schwarz obhájil a vysvětlil důvody svého pozměňovacího návrhu, který se týká odstupného záchranářů.

Paní senátorka Rippelová poukázala na to, že dle stanoviska Legislativní rady vlády může být nový výpovědní důvod v zákoníku práce obsažený v rozporu s Ústavou.

Paní senátorka Paukrtová navrhla zákon schválit a zdůvodnila proč.

Pan místopředseda Škromach s ní polemizoval a poukázal na některé dle něho nedokonalosti a špatné věci obsažené v tomto návrhu zákona. Poukázal na slabé postavení zaměstnanců, kteří jsou ve vztahu ekonomické závislosti na zaměstnavateli.

Nicméně s paní senátorkou Paukrtovou se shodli, já to pojmenuji možná trošku provokativně, ale i jsem přesvědčen, že v obou těchto vyjádřeních to bylo obsaženo – oba si vlastně posteskli nad politickou kulturou projednávání legislativních norem v obou komorách Parlamentu ČR, a myslím, že podstatou jejich sdělení bylo, že stranické postoje v každé z komor Parlamentu omezují věcnou diskusi.

Jak jsem již řekl, v diskusi tedy zazněly návrhy schválit a zamítnout, v tomto pořadí o nich budeme hlasovat. V případě, že by ani jeden nezískal většinovou podporu, bude patrně otevřena podrobná rozprava. Návrh kolegy Schwarze nemusí být dle mého názoru načítán, protože jej všichni máme v materiálech, takže v případě, že by podrobná rozprava nastala, tento návrh nemusí být znovu předčítán. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji, za shrnutí obecné rozpravy.

Budeme tedy hlasovat o návrzích tak, jak bylo řečeno. Dovolím si teď všechny nepřítomné senátory a senátorky svolat k hlasování.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu, který podala paní senátorka Paukrtová, a to je návrh schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 54 přítomných senátorek a senátorů se při kvoru 28 pro vyslovilo 18, proti bylo 32. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy pokračovat dále v hlasování. Dalším návrhem, který byl předložen byl návrh zamítnout tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 37, proti bylo 18. Návrh byl přijat.

My v této chvíli musíme ještě pověřit senátory v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Milan Pešák. Nesouhlasí s tímto pověřením. Takže pan senátor Miroslav Nenutil a pan místopředseda Zdeněk Škromach, který souhlasí s tímto návrhem. Takže byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Nenutila a senátora místopředsedu Zdeňka Škromacha, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dávám hlasovat o tomto návrhu, tentokrát už bez znělky.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování 39 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat.

Děkuji v této chvíli panu ministrovi za projednání tohoto návrhu zákona, děkuji panu garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Na další bod se zde vyměníme. Děkuji vám.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 193

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 193. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. My jsme se těch následujících tří tisků, které tvoří ucelený soubor tak zvaná sociální reforma, první část, dotkli už v předchozí diskusi v řadě případů. Dovolte mi přesto, abych vám od začátku řekl několik vět společným k těm následujícím třem tiskům, to znamená tisku 193, 194 a 195, protože jsou propojeny společnými principy. A k těm společným principům patří zacílení na zjednodušení systému sociální ochrany, zefektivnění práce orgánů státní správy a snížení administrativní zátěže pro klienty, tedy pro občany, kteří systém sociální ochrany využívají.

Základním nástrojem pro dosažení těch cílů je návrh na sjednocení výplaty nepojistných sociálních na jedno výplatní místo – na Úřad práce České republiky a jeho pobočky. Týká se to, konkrétně řečeno, převedení výplaty dávek v hmotné nouzi, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením a příspěvku na péči z obecních úřadů na úřad práce. Dnes je totiž ten systém velmi komplikovaný a složitý, klientsky velmi nepřívětivý, protože klient pokud pobírá více podpor od státu, tak žádosti o tyto podpory a všechny administrativní kroky vyřizuje na třech různých pracovištích, na pověřených obcích, na obcích s rozšířenou působností a na úřadech práce. Navrhuje se od 1. ledna všechny tyto agendy vyřizoval na jednom místě, a to na kontaktním pracovišti Úřadu práce.

Tím dojde k velmi významné úspoře, já jsem už o ní mluvil, z důvodů snížení nákladů spojených s administrací. Předpokládáme snížení nákladů, těch administrativních nákladů přibližně ve výši 750 milionů korun, z čehož 190 milionů korun bude ponecháno obcím pro účely zvýšení intenzity sociální práce, tedy zároveň s tím dáváme možnost obcím, aby využily část těch ušetřených prostředků na zvýšení intenzity sociální práce. A myslím si, že ta částka přes 190 milionů korun je v tomto ohledu velmi významná.

A nyní už mi dovolte, abych se věnoval přímo senátnímu tisku č. 193 a jeho jednotlivým částem. V novele zákona o pomoci v hmotné nouzi se navrhují, jak už bylo avizováno, úpravy směřující k zjednodušení řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi, ale také opatření, která mají sloužit ke zvýšení motivace osob řešení své nepříznivé sociální situace.

V těchto dnech máme velmi dobře nastavený systém státní sociální podpory a hmotné nouze po stránce věcné, po stránce finanční, tak bohužel je velmi nedostatečný po té stránce motivační a bohužel vidíme ty důsledky. Vyrůstají nám generace, které neviděly rodiče nikdy pracovat, vyrůstají nám generace, které považují za samozřejmé, že stát se musí postarat o životní úroveň svých občanů. A to prostě není, bohužel, v silách žádného státu, možná kromě některých, které mají takové zdroje přírodního bohatství, že z toho mohou platit všechny občany v dostatečné míře.

Zároveň s tím a na základě uvedených argumentů se také rozšiřují možnosti využití institutu veřejné služby i pro ostatní nezaměstnané osoby, nejen osoby v hmotné nouzi, a to s cílem aktivizovat zejména ty občany, kteří jsou dlouhodobě zachyceni v sociální síti a motivovat je k tomu, aby se vrátili ke standardnímu způsobu života, ale i třeba denního režimu pracovních aktivit, atd. A dále také využít tento institut v případech, kdy je riziko například z práce načerno či ze spekulativního zneužívání sociálního systému.

Chci upozornit také na to, že v zákoně o sociálních službách se navrhuje změnit způsob posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči. Zde přecházíme na metodiku doporučovanou Světovou zdravotnickou organizací, která se běžně používá v řadě států, například v Německu nebo v Rakousku. Znamená to, že místo dosavadních 36 úkonů, které se vyhodnocují ve více než 230 položkách, které jsou zaměřeny na péči o vlastní osobu a soběstačnost, tak bude posuzována schopnost zvládat deset základních životních potřeb a v návaznosti na to dojde k mnohem ucelenějšímu a komplexnějšímu posuzování zdravotního stavu.

Chci také upozornit na to, že slučujeme právě tou změnou, na celostní posuzování, slučujeme všechna různá posouzení pro jednotlivé účely, tedy nebude už dále lékařská posudková služba zatěžována tím, že bude vytvářet např. 3 různé zdravotní posudky na téhož občana – pro účely 3 různých sociálních dávek. Kromě sdružování agend také sdružujeme posuzování tak, aby z jednoho komplexního posudku potom bylo možné odvodit nároky na jednotlivé dávky v celém systému.

Dále chci zdůraznit, že se sjednocuje pomoc rodinám pečujících o dítě se zdravotním postižením. Opět dnes funguje systém tak, že rodiny s dítětem se zdravotním postižením musí dokládat zdravotní postižení pro účely výplaty rodičovského příspěvku, dále pro účely výplaty příspěvků na péči; odděleně v jiné agendě, a odděleně v jiné agendě dokládat zdravotní postižení a jeho míru pro účely výplaty sociálního příplatku.

Navrhujeme tedy sloučit všechny tyto příspěvky do jednoho, a to do příspěvku na péči; a rodičovský příspěvek a sociální příplatek nahradit zvýšením rodičovského příspěvku tak, abychom celou záležitost byli schopni zpracovat v jedné agendě, tedy aby také klienti žádali o pomoc v jedné žádosti, v jedné agendě – a aby dosavadní šíře podpory byla zachována.

Dále je navrhována významná úprava v oblasti rodičovského příspěvku, kde navrhuji, aby oproti dosavadní celkem složité a nepružné úpravě dvouleté, tříleté a čtyřleté varianty rodičovského příspěvku tak, aby od ledna příštího roku si mohl rodič sám zvolit výši rodičovského příspěvku, aby mohl tedy pružně přizpůsobovat v situaci, ve které se nachází, výši rodičovského příspěvku, aby pro všechny varianty čerpáno rodičovského příspěvku byl objem peněz, které stát poskytne, stejný – tedy 220 tisíc korun. A dále – pro zvýšení motivace ke sladění rodinného a pracovního života se od 2 let věku dítěte ruší podmínka tzv. celodenní péče o dítě, tzn., že rodič, který čerpá rodičovský příspěvek, tak od 2 let věku dítěte bude moci nastoupit např. na částečný úvazek, a tak mnohem lépe kombinovat pracovní život s rodinnými záležitostmi.

Co se týká technologických nástrojů, které mají umožnit efektivnější fungování systému, tak navrhujeme zavedení karty sociálních systémů, prostřednictvím níž bude zachováno portfolio možností s nakládáním s prostředky. Na druhé straně vytvoří předpoklady pro vyšší elektronizaci agend a pro vyšší klientský komfort. Protože ten, kdo bude z klientů chtít, tak bude na základě karty sociálních systémů schopen obsluhovat systém na dálku – tzn. bez nutnosti osobního se dostavení na nějakou kontaktní přepážku. Karta sociálních systémů bude zároveň sloužit jako průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P. A zároveň v případech dávek hmotné nouze, kdy je potřeba účelově vázat čerpání dávek na konkrétní účel výplaty, tak nahradí dosavadní systém stravenek a poukázek, která je samozřejmě jednak administrativně poměrně náročný a za druhé se s ním mnohem lépe manipuluje, než s platební kartou. Tedy karta sociálních systémů bude volitelně použitelná jako platební karta. Povinně použitelná, povinně přidělená jako platební karta bude v těch případech výplat dávek v hmotné nouzi, kde je potřeba zajistit účelové použití peněz.

Na závěr mi dovolte říci jednu věc z průběhu projednávání toho návrhu.

Velmi pečlivě jsme projednávali tento návrh – i následující dva tisky – s dotčenými organizacemi. Já bych chtěl zejména vyzdvihnout u tohoto tisku naše jednání s představiteli Národní rady osob se zdravotním postižením, kde jednání byla velmi složitá; velmi detailní, ale kde jsme nakonec byli schopni dojít ke kompromisu, který byl přijatelný pro obě strany. Já bych chtěl takovýto způsob jednání tady veřejně ocenit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 193/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Čáslava:  Ještě jednou, dobré odpoledne. Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedo Senátu, pane ministře, k tomuto tisku poté, co pan předkladatel poměrně vyčerpávajícím způsobem představil celý návrh zákona, můžu dodat pouze pár věcí, které snad ještě nebyly tady řečeny.

Obecně. Tato novela je velmi rozsáhlá. Je dotřeno 10 zákonů. Jenom pro představu rozsahu změn – tak v zákoně o pomoci v hmotné nouzi jsou změny ve 112 novelizačních bodech; v zákoně o sociálních službách 75 novelizačních bodů atd. atd.

Krátce k legislativnímu procesu. Vláda návrh zákona schválila dne 18. května 2011 a předložila jej Poslanecké sněmovně. Tisk byl přikázán 8. června k projednání VZSP. Během projednávání došlo k předložení poměrně velkého počtu pozměňovacích návrhů ze stran členů výboru z řad vládní koalice. Jednalo se celkem o 73 pozměňovacích návrhů, z nichž 67 bylo ve třetím čtení skutečně přijato. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona schválila 9. září 2011, kdy v hlasování z přítomných 147 poslanců pro návrh hlasovalo 89 poslanců a 58 poslanců bylo proti.

K jednotlivým změnám je už toho máloco dodat, resp. těmi změnami bychom se mohli zabývat hodiny, ale z těch nejdůležitějších změn snad bych ještě připomněl, že v zákona o pomoci v hmotné nouzi se doplňuje institut bydliště, který upravuje okruh oprávněných osob, zpřesňuje okruh doplněním institutu bydliště, který je vázán na území ČR tak, aby dávky pomoci v hmotné nouzi byly poskytovány pouze těm osobám, které jsou s ČR spjaty. Něco podobného je potom v zákonu o státní sociální podpoře. To je jeden z nových nebo zpřesněných institutů, přesněji řečeno.

V zákonu o sociálních službách jenom připomenu, že nová úloha Úřadu práce ČR se vlastně ještě rozšiřuje o pověření inspekcí sociálních služeb, které předtím dělaly kraje. Je také třeba říct, že velká diskuse v Poslanecké sněmovně byla kolem výplaty příspěvku na péči. Po dlouhých jednáních se zainteresovanými došlo potom ke kompromisu a k celkem velice rozumné úpravě, která umožňuje pro výplatu příspěvku jednak použít platební funkce karty sociálních systémů, ale zachovány jsou všechny ostatní možné způsoby výplaty toho příspěvku tradiční, které vlastně zůstávají.

Byl doplněn nový podle mého názoru velice důležitý a prospěšný paragraf, který se týká kontroly využívání příspěvku na péči, tj. paragraf 29, kde se stanovuje nová povinnost příjemce příspěvku za stanovených podmínek prokázat příslušnému správnímu orgánu, že příspěvek byl použit k zajištění pomoci při zvládání základních životních potřeb.

Byla tady řeč v souvislosti s novými ustanoveními zákona o státní sociální podpoře, které se týkaly příspěvku na bydlení, je možná třeba také ještě říci, že k tomuto příspěvku se váže další ustanovení, kde se navrhuje doplnit nové ustanovení vymezující důsledky neplnění povinné školní docházky dítěte, a sice v § 54a, zvláštní ustanovení o důsledcích neplnění povinné školní docházky dítěte. Toto neplnění povinností se samozřejmě podle tohoto ustanovení promítne do výše tohoto příplatku.

Jak jsem říkal, v Poslanecké sněmovně byla podána celá řada pozměňovacích návrhů. To je samozřejmě také předmětem kritiky tohoto zákona. Je zřejmé, že tímto způsobem legislativní práce, celá řada odstavců nebo celá řada částí, která byla v původním vládním návrhu a v důvodové zprávě tohoto návrhu, těmito změnami v Poslanecké sněmovně vlastně přestala tato ustanovení platit, jsou jaksi bezpředmětná. Samozřejmě, že také to znamenalo, že tato nová ustanovení nemohla projít řádným připomínkovým řízením a z hlediska tvorby zákonných norem to jistě není nejlepší vysvědčení nebo nejlepší jev. Nicméně já se domnívám, že celá řada těchto nových pozměňovacích návrhů, těchto nových úprav jsou velice prospěšného druhu v tom smyslu, že doplňuji filozofii tohoto zákona jaksi o nový přístup, který – já použiji velice nemoderního výrazu – dbá na dodržování základních občanských povinností uživatelů tohoto sociálního systému.

Chtěl bych jich jenom pro příklad uvést pár. Zpřísnění podmínek poskytování dávek hmotné nouze pro osoby, které se vědomě vyhýbají práci. Promítnutí důsledků neplnění povinné školní docházky, o které jsem před chvilkou mluvil. Podmínění výše částky na živobytí podle zákona o hmotné nouzi v závislosti na tom, zda žadatel nezodpovědně ukončil pracovní poměr zvlášť hrubým způsobem, porušením pracovní kázně. Snížení částky na živobytí, jestliže žadatel neplatí výživné. To je celá řada podle mého názoru velice potřebných ustanovení.

Já v tomto okamžiku přečtu 42. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální služby z 13. schůze, která se konala dne 5. 10. 2011 a vztahuje se k senátnímu tisku číslo 193: Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Davida Kafky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor: 1. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona a 2. určuje zpravodajem mě.

Úplně na závěr mi dovolte, abych nemusel znovu vystupovat v obecné rozpravě, abych podal svůj vlastní návrh na to, aby tento zákon byl schválen. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano, pan senátor Jiří Dienstbier bude hovořit.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, vzhledem ke skluzu v našem programu se pokusím být maximálně stručný. Ústavně-právní výbor projednávaný návrh zákona projednal na své 25. schůzi dne 4. října 2001 a přijal následující usnesení. Výbor: 1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Dienstbiera a 3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Důvody, které vedly k návrhu na zamítnutí projednávaného zákona, bych shrnul do několika zřejmě nejpodstatnějších bodů. První bod se týká legislativního procesu. Jde tady o v poslední době téměř pravidelný nešvar, a to, že poté, co vládní návrh zákona projde celým legislativním procesem na exekutivní úrovni a následně první fází procesu v Poslanecké sněmovně, před druhým čtením na výborech je předložen rozsáhlý, často komplexní pozměňovací návrh. I v tomto případě bylo na garančním výboru v Poslanecké sněmovně podáno myslím 73 pozměňovacích návrhů, téměř všechny následně schváleny. Tyto návrhy nebyly kvalifikovaně v legislativním procesu projednány a samozřejmě znamená to, že neměli všichni zúčastnění možnost kvalifikovaně se vyjádřit a představuje to samozřejmě i obrovské riziko chyb, které v navrhovaném legislativním textu mohou být schovány.

K věcným otázkám. Cílem, jak vláda deklaruje, je sjednocení výplaty nepojistných sociálních dávek. Trošku problematické zde je, že tím dojde do značné míry k oddělení výplaty těchto dávek a další sociální práce, kterou obce provádějí. Obce tak ztratí významnou část kontaktu se svými klienty, protože v současné době v případě výplaty některých dávek s tím mohly samozřejmě spojit i řešení dalších otázek. Otázka je, jestli vlastně obce nezůstanou v této věci zcela bez jakékoliv efektivní možnosti sociální problémy řešit.

S přechodem části agendy na úřad práce souvisí i delimitace pracovníků, která je v návrhu zákona obsažena, konkrétně v novelizaci poměrně čerstvě účinného zákona o úřadu práce. Tady je problém v tom, že zákon ještě není ani schválen, má navrhovanou účinnost od 1. ledna příštího roku, to znamená, pokud vůbec bude schválen, tak pravděpodobně několik týdnů před zvažovanou účinností a v tomto čase by měla celá delimitace, celý převod těchto pravomocí z obcí, z obecních úřadů na úřad proběhnout.

Zaznamenali jsme i dopis či petici tajemníků velkého počtu obcí a měst, kde sdělují svoji obavu, že něco takového není zvladatelné v tak krátkém čase a že by se mohla výplata příslušných sociálních dávek v podstatě zhroutit, že by nemuselo být možné ji dostatečně zabezpečit po nabytí účinnosti zákona.

To si myslím, že je naprosto zásadní připomínka. Navrhovat účinnost takto zásadní změny tak těsně po projednání v Parlamentu, je podle mého názoru těžko přijatelné.

Dalším problémem je, že zákon zpřísňuje podmínky, za jakých lze dosáhnout na jednotlivé dávky a zužuje okruh jejich příjemců. Zmínil bych to na podle mě nejcitlivějším případu, a to je doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení, u kterých se stanoví, že tyto dávky hmotné nouze a podpory budou vypláceny maximálně po dobu 7 let v posledních 10 letech. Není příliš zřejmé, jakým způsobem se bude řešit složitá sociální situace lidí, kteří ztratí na základě této podmínky nárok na tyto dávky související s bydlením. Při projednání ve výboru jsme na toto nedostali uspokojivou odpověď. Bylo nám řečeno, že to musí řešit obce při sociální práci. Otázka je, co se stane, pokud obce selžou, často možná z objektivních důvodů, protože situace v daném regionu, v dané obci může být natolik složitá, že může být v rozsahu, v jakém tam tento problém bude hrozit, prakticky neřešitelná. Obce prostě nebudou mít dostatečné kapacity k tomu, aby zajistily sociální bydlení v nutném rozsahu. Na to nám nikdo neodpověděl, pravděpodobně v tom případě lidé, kteří takto budou dotčeni, půjdou bydlet pod most. Budeme tedy vyrábět bezdomovce.

A možná poslední problém, který bych zmínil, je karta sociálních systémů. Mám velkou pochybnost o smysluplnosti a efektivnosti tohoto roku. Ne že bych měl něco proti moderním technologiím, ale tady se příliš nabízí to, že vlastně nejde o nic jiného, než o přihrání lukrativního byznysu tomu, kdo tento systém bude provozovat. S tím souvisí způsob výběru takového provozovatele, protože samozřejmě by se měl provést podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a pokud jsem dobře informován, ministerstvo postupuje klasickou obchodní soutěží podle obchodního zákoníku. Tento proces byl napaden i u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Z těchto a některých dalších důvodů, do kterých se teď podrobněji nebudu pouštět, ústavně-právní výbor navrhl, aby zákon byl Senátem zamítnut.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně přihlásil pan Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jenom na úvod, aby bylo jasno, podporuji každý krok směřující k likvidaci tzv. spojeného modelu veřejné správy, o kterém už pochybují i jeho někdejší velcí prosazovatelé, protože ona z toho vznikla bramboračka, ve které se už nikdo nevyzná a je to příčina těch velkých problémů, které jsou, protože když se pak mají vykazovat náklady, jak dlouho používá úředník počítač pro samosprávu a jak dlouho pro státní správu, tak to je jenom jeden z malinkých problémů.

Tento návrh podpořím, aby bylo panu ministrovi jasno, že tady nebudu hovořit za opozici, ale přesto si nemohu odpustit, protože tím žiji poslední dny, několik poznámek. Delimitace je činnost, kdy se jisté agendy podle zákona převádějí ze zaměstnavatele A na zaměstnavatele B, v tomto případě z obcí s rozšířenou působností a z dalších úřadů na úřad práce. To znamená, když agendy v úřadě vykonává 10 lidí, tak se 10 lidí převede na nového zaměstnavatele. Když on potom umí zařídit, že to bude dělat s 8 lidmi, tady ty dva samozřejmě jako přebytečné propustí. Takto ovšem delimitace neprobíhá! Když si přečtete článek 8, já kousky z něj přečtu, protože je to pro další uvažování důležité:

Česká republika, Ministerstvo práce a sociálních věcí, dále jen ministerstvo, Česká republika, úřad práce, dále jen úřad práce, dohodnou s územními samosprávnými celky jmenný seznam úředníků a dalších zaměstnanců územních samosprávných celků zařazených k výkonu práce do pověřených obecných úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, úřadů městských částí hl. m. Prahy určených statutem hl. m. Prahy, krajských úřadů a magistrátu hl. m. Prahy, u nichž dojde dnem 1. ledna 2012 k přechodu práv a povinností z pracovně právních vztahů podle bodu 4 a 6 na úřad práce nebo ministerstvo. Nedojde-li k dohodě podle bodu 1, stanoví jmenný seznam úředníků a dalších zaměstnanců dotčených přechodem práv a povinností z pracovně právních vztahů v případech podle bodu 4 a 6 ministerstvo. Takto provedená delimitace je závazná.

Územní samosprávné celky dohodnou s úředníky a dalšími zaměstnanci uvedenými v jmenném seznamu podle bodu 1 a 2 v součinnosti s úřadem práce, popř. s ministerstvem podmínky, za nichž dochází k přechodu práv a povinností z jejich pracovně právních vztahů. Nedojde-li k dohodě se zaměstnancem podle předchozí věty v případě, kdy v důsledku přechodu práv a povinností z pracovně právních vztahů by měla u něho nastat změna pracovních podmínek sjednaných v dosavadní pracovní smlouvě, je v takovém případě přechod práv a povinností z jeho pracovně právního vztahu vyloučen. Územní samosprávné celky, které do dne nabytí úplné účinnosti zákona vykonávají působnost v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi, dávek sociální péče pro osoby těžce zdravotně postižené a příspěvku na péči, jsou povinny strpět umístění zaměstnanců převedených podle bodu 4 a 6 v dosavadních prostorách, včetně obslužných prostor a umožnit využívání zařízení a vybavení těchto prostor, a to za úplatu nejvýše ve výši v místě obvyklé a za úhradu prokázaných provozních nákladů po dobu nejdéle 24 měsíců ode dne nabytí úplné účinnosti tohoto zákona. Tolik hovoří zákon.

Praxe ovšem byla poněkud jiná. V našem úřadě vykonávalo tyto činnosti původně 35 pracovníků, i když někteří z nich dělali k tomu ještě něco jiného. Ty jsme vyřadili a vyšlo nám číslo 29. Pak někdo šel do penze, tak už jsme nikoho dalšího nepřijímali a vyšlo nám číslo 26. Ale obdrželi jsme od náměstka ministerstva práce pana Mgr. Karla Machotky dopis, že ministerstvo se dohodlo se Svazem měst a obcí na rozmezí 1500 až 1800 a z toho pro nás vyšlo 10, maximum 13, takže nám jaksi stále ještě 10 přebývá. Potom, když jsme začali hodně křičet, tak najednou tedy, to vím jenom po telefonu, jsme dostali informaci, že možná by to mohlo být 15 až 17. Pořád nám ještě zbývá. A jak už bylo řečeno, úřad práce samozřejmě, a to byla jeho chyba, přiznal, že on, protože miluje své pracovníky, což je celkem logické a on by musel propouštět, tak jich vezme od nás méně, doplní je těmi svými, kteří se přeškolí a dostane se na ten počet, který je potřebný, čímž se ovšem prozradil, protože při případném soudu toto použijeme a prozrazujeme to dopředu jako argument, že to prostě možné není říkat, že to zvládneme s menším počtem a potom ten počet navýšit. To je jedna věc. Kromě toho ta komplikace, jak už tady bylo řečeno, zákon vyjde ve sbírce zákonů někdy počátkem prosince, odhadujeme, to znamená, že výpověď těm, co přebývají, můžeme dát až k 1. lednu, to znamená, ještě tři měsíce zůstanou v pracovním poměru. Budou zřejmě doma, protože oni už nebudou mít co na práci a my jim budeme platit plat. Poté dostanou ještě odstupné, které se pohybuje od tří do šesti měsíců podle toho, a to jsou většinou dlouhodobí praktici, takže zaplatíme dále. A není nám jasné, kdo nám to zaplatí.

Správný postup by byl samozřejmě ten, že ministerstvo si vezme agentu tak, jak leží a běží podle zákona, a v případě, že náhodou zjistí, že to stihne s menším počtem pracovníků, což ho ujišťují, že nestihne, protože zejména v okresech, kde je to velmi složité, kde je hodně dávek v hmotné nouzi, tak si myslím, že ještě bude muset přibírat; a pak tedy, kdyby se mu to povedlo, tak může přebytečné pracovníky propustit. Je to mj. neseriózní i vůči stávajícím pracovníkům úřadů, protože to jsou většinou schopní pracovníci se způsobilostí, kteří to vykonávali dobře, a oni teď přijdou o práci jenom proto, že bližší košile než kabát, protože když se samozřejmě budeme rozporovat, tak jak jsem už četl, kdo je arbitr? No Ministerstvo práce a sociálních věcí! Jak asi si myslíte, že takové ministerstvo, v čí prospěch rozhodne? Ve prospěch obce, nebo ve prospěch úřadů práce?

My se s tím prostě nespokojujeme. Nevím vůbec tedy, jak budou dělat ten seznam, jak vyberou z lidí, co chtějí! To mi vůbec není jasné? To budou losovat, jako koho jo, nebo koho ne. Že jsme žádné materiály nedostali do posledního září, to nekomentuji, s tím se vypořádáme a to už je věc našeho jednání.

Čili moje otázka je jasná. Z jakého důvodu to není tak, jak to má být? Teplice nejsou členem Svazu měst a obcí, naštěstí, takže šetří poměrně velké peníze za jednoho občana. Aby pan ministr neřekl, že z těch to můžeme zaplatit, to nemůžeme! Kromě toho Svaz měst a obcí, že se dohodl – mně je divné, že se delimitace dohaduje takhle kupeckými počty, no nějak to uděláme. Slyšel jsem, když jsem hovořil, protože se přátelím s členy Svazu měst a obcí, že to bylo tak, že někteří starostové si moc přáli, aby jim nesebrali všechny lidi, že by si je hrozně rádi chtěli nechat. Jestli chtějí, proboha, ať si je nechají. Ale ti, co nechtějí, ať jim to není vnucováno! My určitě nemáme ani o jednoho víc, než bychom mohli převést, protože my nejsme zrovna úřad, který by disponoval množstvím, což byste mohl říct, že vlastně je to výborné, že si je budeme moci nechat. Ono je to samozřejmě o penězích!

Je to obecná věc, nejenom tohoto zákona. Prostě stát si zvykl díky tomuto modelu neustále vymýšlet další a další kompetence! Nejnovější hit je zavedení elektronických občanských průkazů od 1. ledna, což je téměř šílenost, jenom proto, že se komisi podařilo dohodnout se Státní tiskárnou cenin, že je vytiskne. Nejsou ani kabinky, ani peníze! Ministerstvo chtělo nejprve, aby se to odložilo do roku 2016, a ejhle, najednou nepodařilo se prý v Poslanecké sněmovně najít poslance, který by dal pozměňovací návrh, který by to odložil, takže 1. ledna stejné kabinky budou na pasy i na občanky, a kdo si myslíte, že bude za idiota? Samozřejmě primátor příslušného města, že on nezajistil, aby všechno fungovalo a nebyly fronty! Totéž se stane s těmito výplatami, ale tam to máme ošetřeno. My tam dáme velkou tabuli, vždycky když se něco takového děje. Kdysi jsme napsali: To si běžte za panem ministrem Grossem, on vám to zařídí. Tady dáme: Běžte za panem ministrem Drábkem, on vám to zařídí! Protože my to nenecháme na sobě! Proč bychom to na sobě nechávali jenom proto, že někdo zanedbal čas a teď jsme v časovém presu!

A vůbec nevím, to je také další otázka pro pana ministra, co se stane, když se rozhodneme k opačnému postupu a nepřevedeme ani jediného pracovníka. Když už máme platit odstupné, tak nepřevedeme ani jednoho. Všechny je propustíme a jsem zvědavý, kdo pak bude vyplácet!

Příběh sám o sobě je ono strpění pracovníků. Představte si, že lidé jiného zaměstnavatele jsou ve vašem úřadě, ono tedy ostatně i ti sociální pracovníci stejně pracují na půjčených počítačích od MPSV, což je další logický nesmysl, ale za ten nemůže samozřejmě pan ministr Drábek. To tak prostě vzniklo. To je samá smlouva o výpůjčce. To je právě ta bramboračka, že nikdo neví, co je státní, co je naše. Pořád se to motá dohromady! Takže není stanoveno, jak budeme stanovovat nájemné – to půjde zřejmě k soudu, protože budova sídlí ve středu města a tam je opravdu nájemné velmi vysoké, a kdybychom ji mohli pronajmout komerčně, tak budeme vydělávat poměrně slušné peníze. Kdo a jak bude odpovídat za pracovní úrazy, za pracovní dobu, protože to budou cizí lidé v našem baráku. Budou vařit kafe v naší konvici! Když ji ukradnou, kdo bude řešit, kdo to ukrad, jak to ukrad, kdo ji rozbil, komu ji zaplatíme, jakou bude mít hmotnou odpovědnost? Takové věci už nikdo neřeší! A to jsem se fakt zaměřil jenom na to, protože já nechci probírat ostatní věci , protože už jsme dostali od úřadu práce, co všechno budeme muset zajistit od městské policie u veřejné práce, to všechno už chtějí dohodnout, že bychom se o to všechno starali, takže by se vlastně nic nezměnilo a my bychom platili, platili a platili.

Takže já tady musím říct, že v tomto bodě se budeme bránit právně do posledního dechu, protože buď se dohodneme jednoduše, že si úřad práce vezme 26 našich zaměstnanců a pak je všechno v pořádku, budeme s ním výborně spolupracovat, anebo pak to bude bitva a my se do ní rádi pustíme, protože nás to baví! Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A dále vystoupí pan senátor Petr Vícha, připraví se pan senátor Karel Kapoun.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, jsem rád, že se kolega Kubera přihlásil písemně a hovořil přede mnou, protože některé věci mnohem vtipněji samozřejmě již řekl, i když paradoxně možná v jedné věci se já budu dostávat do role obhájce postupu ministerstva, což bych nerad. (Pobavení.)

Pokusím se být maximálně stručný, ale tento zákon skutečně nějaký komentář zasluhuje. Nejprve se vrátím trošku do minulosti, protože to s tím souvisí. My jsme zde přednedávnem projednávali novelu zákona o úřadech práce. Připomenu, že to nebyl zákon z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí, ale byla to poslanecká iniciativa – komplexní, velký, dlouhý, obsáhlý, mnohadesítekstránkový zákon. Blahopřeji poslancům, kteří to takto vymysleli, ministerstvo s tím jistě nemělo nic společného. (Pobavení.) My jsme ale ten zákon zamítli, protože mj. obsahoval více než stovku chyb. Tehdy jsem tady vystupoval a říkal jsem, že předpokládám, že poslanci nebudou mít zdravý rozum a že 118 – tehdy to ještě byla stoosmnáctka – zafunguje a stejně přes chyby zákon schválí. Schválili. Pak naštěstí přišel pan prezident, který měl zdravý rozum a zákon zamítl nebo nepodepsal, ale poslanci ho opět přehlasovali.

Proč se vracím do minulosti? Protože to s tím souvisí. Úřady práce na základě zákona začaly nějakou transformaci. Nemohu jmenovat zaměstnance úřadů práce a vedoucí poboček úřadů práce, kteří by přišli asi o místo, kdybych zde interpretoval, jaký jejich názor na stávající chod úřadů práce je. To tedy na úvod. Tyto úřady práce teď budou přebírat další agendu.

Druhá oblast, které se chci věnovat. V roce 2003 byly zrušeny okresní úřady, protože byl přijat určitý model reformy veřejné správy, a ten směřoval k tomu, že ze zrušených okresních úřadů přejdou i tyto věci týkající se výplaty dávek na obce tzv. třetího typu. Nevím, co nyní vede vládu k tomu, že zcela proti duchu tehdejší reformy – ona se zastavila samozřejmě na nějakou dobu, měla pokračovat, nepokračuje a nyní pokračuje úplně jiným směrem. Je chvályhodné, že ministerstvo je vedeno cílem, aby se některá duplicita vyplácených dávek vyřešila. To je jasné. Onen příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení – jedna se vyplácí na úřadu práce na kontaktním místě, druhá se vyplácí na obcích. Lidé potřebují k tomu i k tomu v podstatě stejné podklady. To je v pořádku, to se může odstranit. Otázka jen je, jestli to má přejít na úřady práce, anebo dokončit původně plánovanou reformu, aby to přešlo na obce. A druhá věc je, to v podstatě zaznělo z úst pana Dienstbiera z ústavně-právního výboru, časovost legislativního postupu, protože ta je hrozná! Podotýkám, že obce po zrušení okresních úřadů vynaložily mnoho a mnoho finančních prostředků a úsilí, aby zabezpečily místa, kde úředníci ze zrušených okresních úřadů měli sedět a seděli, a nyní tedy pravděpodobně velká část z těchto finančních prostředků vyjde nazmar.

Třetí věc, a to je zrovna ta časovost legislativního procesu, kdy opět v podstatě nevypořádaný zákon byl dán do Sněmovny, a to množství pozměňovacích návrhů, které to řešilo za pochodu, to asi není vzorový legislativní proces.

Vláda přijala usnesení 20. července 2011 č. 559, z nějž budu citovat jeden odstavec: Vláda ukládá členům vlády v souladu se závěrem základního rámce pro koncepci dokončení reformy veřejné správy podle bodu 1 tohoto usnesení nepřekládat vládě nesystémové návrhy legislativních opatření měnících organizaci veřejné správy v území do projednání analýzy podle bodu 2.1a tohoto usnesení vládou. V podstatě tento postup je v rozporu s tímto usnesením vlády!

Možná pan ministr bude říkat, že má souhlas Svazu měst a obcí. Jak to tedy je? Zasedal Sněm Svazu měst a obcí, který přijal toto usnesení: Sněm Svazu měst a obcí ČR zásadně nesouhlasí s postupem předkladatele návrhu sociální reforma I., o kterém nebyla vedena téměř řádná věcná diskuse a připomínky jednotlivých připomínkových míst nebyly vypořádány. Za druhé žádá, aby předkladatel bral napříště v potaz postavení územní samosprávy jako jednoho z důležitých subjektů veřejné správy, nejprve představil sociální reformu ve všech aspektech a cílech a teprve následně její dílčí části, s ohledem na nedostatečné projednání a diskusi o návrh přepracoval znění návrhu sociální reformy.

Pan ministr tedy pravděpodobně přepracoval, a poté proběhlo jednání se Svazem měst a obcí. Já jsem si to ověřoval, protože jsem četl, tuším to bylo v časopise Veřejná správa, že byl získán souhlas Svazu měst a obcí. Ano, pan Jiránek mně řekl, že souhlas tedy dali, protože nemohli jinak, protože jim bylo řečeno, že buď přejdou úplně všichni zaměstnanci a obce už žádnou sociální práci vykonávat nebudou, nebo musí souhlasit s tím, jak to zde je. Jestli tento způsob, dovolím si použít tvrdé slovo, vydírání, je optimální způsob komunikace vlády se Svazem měst a obcí a s dalšími partnery, to si opravdu nemyslím!

Teď navážu na kolegu Kuberu. Zákon ještě neplatí, bude platit až od 1. 1. Pravděpodobně tedy, když jej dneska zamítneme, tak Sněmovna – už jsme se přesvědčili, že to tak funguje – schválí tento zákon a možná tedy vyjde ve sbírce ne v prosinci, ale v listopadu. To nic nemění na věci, že v časovém presu tady všichni jsou. Nicméně zástupci úřadů práce už jednají. Chodí po obcích a snaží se to nějakým způsobem řešit. A tak nejprve nám bylo řečeno, že budou přebírat od nás 11 zaměstnanců a chtěli jmenovitý seznam. Ten jsme jim dali. Samozřejmě jestliže jednáme o nějakých zaměstnancích, je fér zaměstnancům říct, že se v této chvíli jedná o jejich budoucnosti. Pak jsme však dostali nacyklostylovaný dopis, že došlo ke změně a že bude úřad práce přebírat 5-6 zaměstnanců. Čtrnáct dnů na to po nějakém jednání v Olomouci se zástupci všech obcí jsme dostali opravný dopis, že to nebude 5-6 zaměstnanců, ale bude to 6-7 zaměstnanců. Toto je skutečně optimální způsob, jak Ministerstvo práce a sociálních věcí jedná o lidech, kteří provádějí velmi kvalifikovanou práci pro stát; mám teď na mysli zaměstnance obcí, jak o nich jedná! Dokáže se někdo do jejich pozice vžít? A to teď nehovořím o tom, že všechno by to mělo být směřováno k tomu, že tito lidé budou vykonávat od 1. 1. kvalitní práci pro další množství lidí, kterým budou vyplácet dávky. To vyjádření tajemníků – přál bych si, aby to nebylo pravdivé, ale bojím se, že to může nastat, že v lednu systém nebude ještě optimalizován a pak bych se tedy skutečně na obci bál v tu chvíli být, co se bude dít!

O strpění na obci. To je samozřejmě v rozporu se zákonem o obcích, protože při pronájmu nemovitého majetku musí město postupovat v souladu se zákonem 128/2000 Sb., o obcích, to znamená, záměr musí být minimálně po dobu 15 dnů před rozhodnutím v radě města zveřejněn atd. atd. Velká většina z vás je z obcí. Nemohu porušit zákon o obcích, nemohu nikoho strpět jen proto, že si to někdo dal do jiného zákona.

A druhá věc, já je tam nechci strpět! A to z jednoho prostého důvodu. Kolega Kubera to řeší tím způsobem, že tam vyvěsí ceduli, ať si jdou stěžovat na pana ministra Drábka. Jenže ti lidé, když nedobře pořídí, a to se samozřejmě v této citlivé oblasti stane velmi často, nepůjdou podle cedule za panem ministrem Drábkem, konec konců někteří z nich ani neumí číst, ale půjdou si stěžovat za starostou. A to já prostě nechci! Když má dojít k této změně, tak odejdou pryč. Možná, že mnohé obce je strpí dva roky. Do té doby pravděpodobně ministerstvo vymyslí spoustu soutěží a postaví si budovy nové a ukáže se, že to je skutečně levnější způsob než ten stávající.

K informačním systémům. Bylo tady řečeno, nemám o tom informace, že to probíhá nějak podle obchodního zákoníku. Ono je to vůbec s podivem – zákon ještě neplatí, nevyšel ve sbírce a ministerstvo už zřejmě vynakládá, nevím podle čeho teď v této chvíli, když zákon neplatí, nějaké finanční prostředky? Na to by asi bylo dobré se nějakým způsobem podívat! Budu rád, když Úřad pro hospodářskou soutěž se na to zaměří. Možná, že to je i pro jiné orgány.

A bylo tady předtím hovořeno o panu náměstkovi Šiškovi s humorem, jestli není střelmistr. Ne, on vždycky pracoval v oboru informačních technologií.

A teď ještě poslední věc týkající se veřejné služby. Ono to trošku souvisí i se změnami jiných zákonů, kde se hovoří, že už po dvou měsících, kdy přijdete o práci, tak budete moci vykonávat veřejnou službu. Uvedu příklad z Bohumína. My máme v této chvíli těch, kteří jsou déle než šest měsíců nezaměstnaní, přes 900. V našem okrese jsme takovým vzorem, kdy zaměstnáváme maximum veřejně prospěšných pracovníků, co jsme schopni zvládnout, a maximum veřejné služby – 40 veřejně prospěšných pracovníků. Vloni jsme jich měli 100, ale když jste nám to zdražil, pane ministře, tak na to skutečně nemáme, a stovku veřejné služby. I to dá spoustu práce se o ně postarat, vybavit je, hlídat je. Je to spousta nákladů samozřejmě, jestliže oni něco někde vyhrabou, pokosí, tak je třeba to odvézt, uložit odpad atd. Je s tím spousta nákladů, ale děláme to, abychom měli čisté město a aby ti lidé, kteří dlouhodobě, skutečně dlouhodobě se i případně vyhýbají práci, si pochvalují spolupráci s úřadem práce, kteří je vytipovávají, aby měli povinnost vzít vestu a do práce jít. Přes 900 je takových! Přesto jich máme v podstatě v ulicích 150! Když se to změní na dva měsíce, tak jich je 1300. Já se těším, jak pro úřad práce bude vykonávat 1300 veřejnou službu! To znamená, to celé je takové plácnutí do vody s tímto opatřením.

A už teď úřad práce, přesně jak říkal kolega Kubera, říká: proboha, pomůžete nám s tím? Jak to budeme dělat? Kdo se o ty lidi bude starat? Kdo je bude hlídat? Také úřad práce nevlastní v obci jediný metr trávníku, který by měli sekat, jediný kus pozemku, který by měli uklízet, vůbec nic! Takže budete to vy, obec, nadále pro nás nějakým způsobem dělat?

A já tady vidím ještě druhou obavu. My jsme si zajišťovali těch 150 lidí proto, že jsme si řekli, to jsme schopni zvládnout a to je to, co také potřebujeme. Neskončí to tak, že úřad práce nebude mít peníze, anebo nebude mít prostory pro ty metly, nebude mít toho, kdo by je hlídal, prostě z různých důvodů, nebude žádnou veřejnou službu tudíž zajišťovat? A my pak o to přijdeme a nebude se nám mít kdo starat o město.

Myslím si, pane ministře, že tady je spousta věcí, které jsou nevyjasněny, a je mi líto, že se komunikovalo takto narychlo, protože myšlenka zjednodušit systém, aby se dvě věci nedělaly na dvou místech, by byla určitě správná a je škoda, že se to takto nezvládlo, a teď k tomu získali všichni jakýmsi způsobem odpor. Kdyby se to udělalo legislativně tak, jak má, kdyby se snažila získat podpora Svazu měst a obcí, kdyby se to všechno vyladilo a bylo to třeba k 1. 1. dalšího roku, tak možná to takový odpor nemělo.

Proto nemohu jinak, než svým hlasováním se připojit k těm kolegům, kteří budou v této podobě a v této rychlosti hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Karel Kapoun, připraví se paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Senátor Karel Kapoun:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, svým vystoupením asi navážu na své předřečníky, ale chtěl bych začít citací z dopisu jedné pracovnice, a já ji budu jmenovat, protože to není nic tajného, paní Mgr. Martiny Hendrychové, vedoucí oddělení péče o zdravotně postižené a důchodce magistrátu města Liberec. Budu citovat: "Jako cíl reformy je dokladováno: 1. zjednodušení systému výplaty dávek, 2. snížení administrativní zátěže a 3. lepší zacílení na skutečně potřebné příjemce státní pomoci v úzké návaznosti na lepší kontrolu využití vyplácených dávek."

V roce 2003 byla započata první etapa reformy veřejné správy, která zavedla smíšený modul výkonu veřejné správy a přenesla určité kompetence na obecní úřady. Důvodem této reformy v roce 2003, která byla velmi dlouho a velmi pečlivě připravována, bylo právě přiblížení úřadu a dávek klientům a lepší zacílení výplaty dávek právě s ohledem na znalost místního prostředí v obci.

Sjednocení výplatního místa nepojistných sociálních dávek a převedení tohoto výplatního místa pod úřad práce je v naprostém rozporu s reformou veřejné správy, která započala v roce 2003.

Přestože smíšený model veřejné správy je efektivní a naplňují cíle, které byly deklarovány při jeho zavedení v roce 2003, ministerstvo v současné době místo dokončení této reformy rozvrací zavedený model výkonu přenesené působnosti a vrací výplatu dávek pod státní úřad.

Zajímavé na tom je to, že stejným zdůvodněním, s jakým byly v roce 2003 tyto kompetence převedeny pod obce, tzn. lepší zacílení, adresnost dávek a lepší kontrola výplaty dávek. V roce 2007 v souvislosti se zákonem o sociálních službách přešla výplata příspěvku při péči o osobu blízkou z pověřených obecních úřadů v rámci příspěvků na péči na obecní úřady obce s rozšířenou působností.

Již při převodu těchto kompenzací na vzdálenější úřad, tzn. obec třetího typu, se v praxi jasně ukázalo, jak je při správném rozhodování o výplatě dávky a při kontrole vlastního využití vyplácené dávky důležitá znalost místního prostředí a souvislostí. Praxe jasně prokázala, jak je pro správní orgán vzdálenější od občana, tzn. obec třetího typu, proti pověřenému obecnímu úřadu nesmírně náročné a složité shromáždit objektivní podklady pro rozhodnutí o dávce, protože vzdálenější správní orgán prostě nemá a ani nemůže mít znalost místního prostředí a situace klienta tak, jaký má bližší místní obecní úřad.

Dobrá znalost místního prostředí je základem, a podmínkou je efektivní kontrola vyplácené dávky. Nyní v rámci vaší reformy dochází opět k dalšímu posunu kompetencí na úřad, který je dál od občana, čímž se prohlubuje vzdálenost mezi rozhodujícím úředníkem a občanem, zvětšuje se prostor pro zneužití dávky. Konec citace.

To, co tady zaznělo z úst mých předřečníků, především Petra Víchy, s tím se absolutně musím ztotožnit, protože stejné problémy máme i na menší obci, a u nás tím, že bude delimitováno právě na úřad práce, tak se nám rozpadne absolutně sociální obor, sociální práce na městě a vidíme, že práce s klienty, kteří to potřebují, skončí, anebo bude obrovsky narušena.

Ale už se nechci zmiňovat o těchto problémech, protože ty tady byly zmíněny dost. Já se chci tady pana ministra, vaším prostřednictvím, pane předsedo, zeptat, jak jsou vlastně připraveny úřady práce, tak kontaktní pracoviště. Podle mých informací vůbec není vyřešena problematika softwarového vybavení pracovišť úřadu práce, tzn. nové programové vybavení v rámci jednotného výplatního místa a jeho dostatečné časové testování v novém systému. Není vůbec dokončeno nebo vůbec rozjeto proškolení pracovníků stávajících úřadů práce k problematice dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám zdravotně postiženým v dostatečném předstihu pro případnou zastupitelnost a zajištění agendy všech nepojistných sociálních dávek, včetně včasného vyplácení dávek.

Není ani připravena alternativa jednotného výplatního místa ve vztahu k hotovostním pokladnám. Kontaktní pracoviště úřadu práce nedisponují pokladnami pro výplatu dávek v hotovosti, a to včetně jejich bezpečnostního zajištění. To si myslím, že každá obec třetího typu, nebo která to jako práci dělala, tak měla zabezpečení, ať už prostřednictvím městské policie, nebo jiným způsobem.

Je tady dále otázka sociálních karet nebo jiného způsobu, to nevím. Možná že nám to pak sdělíte. A také není ujasněna spolupráce sociálních pracovníků. Obecních úřadů a úřadu práce včetně výjezdu do terénu a dostatečné zajištění služebních vozidel pro šetření mimo lokality měst, vyjasnění jejich kompetencí při vstupu do jednotného systému.

Také ta záležitost, že se bude využívat spolupráce s agenturami práce. Využívání czech pointů. Chybí nám tady nebo určitě bude chybět prověření efektivity tohoto sdíleného zprostředkování. Právě ve vztahu k práci s klienty úřadu práce. Já si myslím, že tady už bylo naznačeno, že tato připravovaná reforma je opravdu velmi zbrklá a nekomplexní, a to minimální, co bychom vám asi vůbec mohli doporučit, je její odložení alespoň o jeden rok, protože všechny věci, které jsem tady teď jmenoval z hlediska vybavení úřadu práce na tuto záležitost, určitě toto časové prodlení budou potřebovat.

Takže bych vám doporučoval účinnost aspoň od 1. 1. 2013, a toto všechno postupně dořešit. Jinak už jsem řekl, že ji považuji za zbrklou, nekomplexní, tak zejména z tohoto důvodu tuto sociální reformu nemohu podpořit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Zatím poslední přihlášená je paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, já jsem členkou ÚPV, takže hodně těch legislativních připomínek za mě řekl ve svém vystoupení pan kolega Dienstbier a mí předřečníci.

A musím se tady také ozvat jako starostka města, která to vidí ve velmi praktické rovině. Neustále tady s kolegy konzultujeme, jestli někdo neví něco jiného, jaké máme poslední zprávy, a tady bych se chtěla obrátit na pana ministra, jestli opravdu je to důstojné, projednávat tuto novelu a připravovat ji takovým způsobem, že každé tři – čtyři dny dostaneme nové číslo, novou zprávu, a v podstatě pod tím číslem si ještě někdo vůbec uvědomuje, že jsou to lidé.

Tito lidé musí do posledního prosince vykonávat vysoce kvalifikovanou práci, protože nevím, kdo by ji udělal. To je práce, která se nemůže zastavit. A od 1. ledna je nikdo nebude chtít. To je strašně složité, a já bych řekla, že opravdu je to uspěchané. Nemyslím si, že je úplně od věci třeba udělat nějakou změnu. Možná jednotné výplatní místo pro některé dávky je velkým přínosem, ale touto formou se to zabije hned na začátku. To bude mít tolik neskutečných problematických bodů na svém rozjezdu, že to získá absolutní odpor.

Já si nedovedu představit, a mě se to díky bou netýká, v našem městě, že bychom měli něco aplikovat podle zákona, že musíme někoho strpět. Já si nedovedu představit, co to je termín strpět úředníky. Prostě má to být, že bude někdo v nájmu a prostě abyste u města umožnili nájem a vůbec se neuvažuje o tom, že existuje něco jako zákon o obcích. My tu máme určité záměry, které musíme udělat. Není možná vám předat něco v nájmu. Musíte se přihlásit do záměru. Ten musí být veřejně vyhlášený, rada musí schválit apod., a to má určité časové prodlevy. To k 1. lednu nikdo nestihne. A nebude nikdo ve městě tak tolerantní, tak tolerantní, aby na základě dobré vůli porušoval jiný zákon. Tento jeden zákon je jedna věc, ale jsou tu i jiné zákony.

A já bych chtěla říci, že my na obcích se snažíme dodržovat všechny zákony. Není to úplně jednoduché i v té lidské rovině. Já jsem neustále atakována i některými zaměstnanci sociálního odboru, a ti chodí a ptají se, co s námi bude. Mám rodinu, mám hypotéku, budu zaměstnaný, nebudu zaměstnaný. Když budu zaměstnaný, najdete mi v obci ještě něco jiného apod.

Ale pane ministře, tady vám chci říci jednu věc. Možná se obce o některé ty zaměstnance postarají, ale určitě ne v oblasti sociální. Prostě přejdou na jinou práci, pokud budou chtít vykonávat, třeba se pro ně něco najde. Jsou to vysoce vyškolení zaměstnanci. Víte moc dobře, že neustále města byla pod různými ataky, jak je máme proškolit, co všechno musí absolvovat, jaké zkoušky musí mít. Stálo to peníze, čas a úsilí. Dnes o jejich služby nikdo nestojí. Na základě čeho? Máme tu reformu a budeme šetřit.

Tady zaznělo, jak je to výborné, jak se šetří. Takhle ale já šetřit umím taky. Kdybyste si vzali všechny zaměstnance, a pak jim dávali odstupné, tak by to šetření vypadalo trošku jinak. Když to bude vyplácet město, protože jsou to jejich zaměstnanci, to je pravda, vy si je nevezmete, to už to šetření na městech bude vypadat jinak. Protože ty náklady tady prostě jsou a zákonné podmínky odchodu zaměstnance bychom museli dodržet.

Je to i otázka dalších aspektů, co vlastně stát bude u obcí v oblasti sociálních služeb a sociální práce od nás poptávat? Co všechno bude předmětem, když to řeknu, veřejné objednávky státu u obcí, aby obec dělala v oblasti sociální práce pro stát? Vy si něco berete, něco nám necháváte, ale problém je v tom, že už teď se chodí a říká, něco byste ještě měli být, ale není to specifikované. A chodí doporučení, měli byste rozšířit zaměstnance o tolik a o tolik, protože budete pro nás dělat ještě nějakou, když to řeknu dnes, imaginární práci.

Já jsem se ptala na ÚPV pana náměstka, jak se v tomto směru porovnáme. A proč se to děje. Výsledek byl takový, že jednak je to jednotné výplatní místo pro některé dávky, ale hlavně také zaznělo, a mí kolegové mi to dosvědčí, že některé obce jenom vyplácely dávky a nedělaly práci v terénu. Ale právě tu práci v terénu nám necháváte. To je to, co nám chcete rozšířit a dávat.

Já to mám spočítáno. Berete si 50 % zaměstnanců, ale máte představu, že si s nimi vezmete 60 % plateb, které jsme za to dostávali. Myslím si, že tady je ten moment, kdy by se stát měl zamyslet nad tím, jak vůbec je koncipován příspěvek na výkon státní správy. Protože chodí další a další úkoly, ale těch peněz jaksi nepřibývá. Každý říká, však vy to nějak zvládnete. Ano, obce to zvládnou. Ale v letošním roce každý z nás na těch obcích může říct, o kolik se propadl do mínusu příspěvek proti nákladům za státní správu. Dneska už jsou to miliony, příští rok to vypadá ještě hůř a pořád budou chodit další a další kompetence, anebo si když tak vezmete víc toho příspěvku a něco nám necháte?

To je velmi problematické a otevírá se to především právě takhle rychle. Já si myslím, že právě, pane ministře, by bylo vhodné zvážit odložení účinnosti tohoto zákona. Vydiskutovat ho. Určitě dojde ke shodě jak obcí, měst, tak státu a vašeho ministerstva v této oblasti. Všichni máme zájem, aby se nezbortil ten sociální systém. Aby nedošlo k chaosu. Ono to není jednoduché. Někdy je to otázka i lidského jednání. Občané nebudou vědět, kam mají 1. – 2. ledna přijít. Jsou zvyklí na města. Jsou města, kde to nebude na stávajících budovách. Bude to na druhém konci města. Jsou to lidé invalidní, jsou zvyklí přicházet hned ze začátku. Není vůbec žádná osvěta, protože nic neprobíhá, zákon neplatí.

Ale my jsme také byli připraveni na jednu věc. 2. – 3. ledna vždycky byli v pohotovosti nejen naši pracovníci, ale také pokladny. To nebyly státní peníze, které jsme 2. – 3. ledna vypláceli v hotovosti. To byly peníze měst. A kdy přišly poplatky? Zpátky platby? Kolik bychom třeba milionů zálohovali stát a vypláceli jsme ty dávky.

Teď se ptám já. Je stát na tuto situaci připraven? A jestli není, je připraveno obyvatelstvo na to, že první týden v lednu nedostanou ty peníze na ruku? Protože pro některé to bude opravdu velmi svízelná situace. My jsme také byli připraveni kolikrát na to, že tam musela zasahovat městská policie. Ono to není v určitých oblastech, když jim řeknete, že nemají na tu dávku nárok,nebo je to někdy pro ně složité, emoce tam zafungují, známe to mnozí z nás z úřadů. Je na to připraven také úřad práce? Protože to není jednoduchá záležitost.

Chceme všichni pro ty občany dobro. Chceme, aby to fungovalo. Chceme, aby to bylo bez emocí. Aby to nebylo napadáno. Pojďme se zamyslet nad tím, co se všechno dá za tu dobu odpracovat, dohodnout, a možná i vůči těm lidem, kteří vykonávají velice obětavě a kvalitně tu práci v sociální oblasti, také se postavit a za ten rok se najdou určitá řešení i pro tyto lidi. Ale pak to chce čas. A ten čas, pane ministře, vy nám nedáváte. Proto já nemohu podpořit tento zákon. A hodně vás poprosím, abyste na té účinnosti netrval.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní senátorka Dagmar Zvěřinová byla poslední. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, zazněla tady poměrně široce kritika ve vztahu k systémové změně, tj. převedení z obcí na úřady práce. Vlastně systému, který funguje, a já myslím, že to je potřeba zdůraznit, že většinou se mění to, co nefunguje, ale tady probíhá jakási revoluce, která byla už v řízení úřadu práce ČR takovým způsobem, že zákon po vraceních vešel v platnost 14 dnů před jeho účinností, a tady je to obdobné. A zase stejná praxe. Zkrácené lhůty ve sněmovně. Na poloviční doby apod. Tady hoří?

Já mám pocit, že tady bude hořet, ale po novém roce. Právě to převedení, které tady má být, v součinnosti s ostatními věcmi, kdy ještě ani si nesedly nové úřady práce, věci nefungují, jak mají, když se zeptám na úřadu práce, a jak bojujete proti černému a nelegálními zaměstnávání, říkají, to máte těžké. Když mají 3 – 4 ženské obklíčit staveniště, tak to je asi docela problém.

Ale jak to bude po novém roce, až převezmou i výplatu těchto dávek? Navíc, a to tady nezaznělo, je potřeba zdůraznit, že to není jenom otázka výplaty dávek. Protože úřady práce budou jenom ta výplatna dávek. Ty nebudou řešit vůbec nic, protože na to nebudou mít čas ani kompetence. Přece bytové otázky a další věci, to může řešit jenom obec.

Veřejnou službu budou zajišťovat úřady práce? A jakým způsobem? Obce nemají povinnost takovéto práce vůbec provozovat. V rozpočtu je počítáno, myslím, ani ne polovina peněz na aktivní politiku zaměstnanosti. Veřejně prospěšné práce se ruší už delší dobu. navíc ty změny, které tam byly provedeny, vedou k tomu, že vlastně lidi než se stačí zapracovat, tak už jsou zase nuceni je střídat, apod. Je potřeba zdůraznit, že tady také dochází ke změnám výplaty a výše dávek.

Některé věci jsou kompromisem s Národní radou. Pamatuji si, jak pan Kalousek, tenkrát ještě lidovec, dneska výrazný představitel Top 09, strany pana ministra, měl na svých billboardech tenkráte ještě v rámci koalice lidovců a sociální demokracie, jak zajistil pro rodiny s dětmi 7 600,- korun rodičovský příspěvek. A tady v podkladech čtu, už to není 7600,-. ale 3800,-. Bylo by to dobré dát na billboardy Top 09, abyste ukázali, jak ta životní úroveň rodin jde nahoru.

Stejně tak je tady poměrně velký problém provázanosti na uchazeče o zaměstnání. Mnozí uchazeči o zaměstnání, kteří dostanou odstupné, mají podporu v nezaměstnanosti, tak vůbec do toho systému nespadají a vůbec neberou žádné dávky životního minima nebo hmotné nouze. Přesto tady tou úpravou, a zase poslaneckou, a bohužel, jakmile začnou poslanci a někdy i senátoři tvořit, tak by měl být vyhlášen stav národního ohrožení, protože tyhle věci jsou obcházením legislativního procesu, a bohužel to je dnes už normální praxe ministerstva práce.

Na sociální výbor ve sněmovně byly přineseny pozměňovací návrhy v rozsahu 72 stran těsně před projednáváním. Jak asi takový zákon bude vypadat? A ta obava je v tom, že až to všechno naběhne, tak že tady nastane spousta problémů, které si vůbec nikdo v tuto chvíli neumí ani představit.

Pan ministr říká, že chce řešit otázku lidí, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci a kteří pracovat nechtějí, ale přitom zavedení veřejné služby pro lidi, kteří dva měsíce jsou bez zaměstnání, v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost žádnou práci neseženou z objektivních důvodů, na to stačí si přečíst mnohé vzkazy na internetu, s kolegou si tady píšeme i na facebooku a každý den tam mám vzkazy, jestli bych nenašel zaměstnání pro někoho, protože lidé práci hledají a nenajdou ji. A tady vzniká paradox. Najednou budou úřady práce řešit nikoliv těch 100 tisíc lidí, kteří jsou rok a více nebo dva roky bez zaměstnání a kteří mnohdy mohou skutečně patřit do té skupiny lidí, kteří potřebují tuto motivaci a vedení. Ale přibude minimálně 200 tisíc, kteří budou dva a více měsíců bez práce. A tito lidé nepotřebují žádnou zvláštní péči, ani žádnou zvláštní buzeraci, kterou jim pan ministr a celá vláda zajišťuje ve formě veřejných prací. Ti potřebují hlavně práci, rekvalifikovat se a najít si způsob další existence. Ale úřad se bude zabývat nikoliv těmi, na které by to mělo být zacílené, ale těmi, kteří to nepotřebují. A to je obvyklá praxe, bohužel, ministerstva práce a sociálních věcí.

Takže mně nezbývá nic jiného než opět navrhnout, aby tento neupravitelný návrh zákona – opět novelizuje spoustu jiných zákonů, aby byl zamítnut.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo už se nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Ano.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Těch jednotlivých bodů, ke kterým bych považoval za vhodné se vyjádřit, je skutečně mnoho, takže tentokrát požádám o pochopení, že moje vyjádření nebude úplně souvislé, protože bohužel v těch mnoha bodech už to asi není možné.

Na začátek bych připomněl jedno celkem velmi osvědčené heslo – Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Snažíme se tedy hledat způsoby. To, že přenesená působnost státní správy a její uspořádání v oblasti výplaty sociálních dávek bylo nepovedené, to konstatovala už sociálně demokratická vláda v roce 2004. Akorát, že s tím nic nedělala. Od roku 2007 se připravuje sloučení výplaty sociálních dávek, když to řeknu velmi zjednodušeně. Bohužel až nyní se dostáváme k realizaci.

Já se vracím k tomu, co už jsem řekl před několika desítkami minut – je jenom otázka, jestli je to za minutu dvanáct nebo pět minut po dvanácté, protože situace, která vyvřela na Šluknovsku, ta situace, která je těsně před vyvřením na jiných oblastech, je způsobena právě tím, že způsob pomoci státu je nekoordinovaný, čistě finanční, bohužel v řadě případů pro obce nastaven tak, že je motivuje k tomu, co je za státní peníze do jiné kapsy, viz některé obce, které bohužel například provozují ubytovny pro nepřizpůsobivé, vybírají 20 tisíc korun od rodiny a výjimečně podle zákona vyplácejí pomoc, která má být vyplácena naprosto výjimečně, bohužel ji vyplácejí jako standardní. Například statistika z Ústeckého kraje říká, že řádných výplat doplatků na bydlení tam, kde je v místě trvalé bydliště, je 2.500 a těch naprosto mimořádných, ojedinělých, na ubytovnách, které mají být používány pouze v mimořádném případě, je 1.800. 2.500 proti 1.800. A přesto, že se snažíme prostřednictvím krajů metodicky působit na obce, aby opravdu mimořádné prostředky používaly jenom v mimořádném případě, tak poměr je 2.500 ku 1.800. To je realita. To je prostě realita. Proto nemůžeme čekat další rok, musíme – uznávám, že je to časově velmi napjaté – postupovat velmi rychle, protože je to situace, která je léta neřešená a bohužel je potřeba ji řešit velmi rychle.

Co se týká té oblasti jednání se Svazem měst a obcí, byla tedy citována ta historie. Já chci potvrdit, že mám písemně stvrzenou dohodu se Svazem měst a obcí, kde Svaz měst a obcí navrhl přiměřený počet pracovníků k delimitaci v rozmezí 1.500 až 1.800. Ministerstvo s tímto odborným odhadem Svazu měst a obcí vyslovilo souhlas. To je celé, tečka.To, že na základě doporučení poslanců ODS jsem panu předsedovi Juránkovi, politickou příslušností ODS nabídl k jednání také druhou variantu, tedy převedení celé sociální práce pod úřady práce, byť to nebyl můj návrh a nepovažuji ho za šťastný a shodli jsme se na tom, že toto není jednatelná varianta, a to rozhodně nelze označit jako vydírání.

Co se týká karty sociálních systémů, tak to si myslím, že je celkem jednoduchá, jednoznačně vyčíslitelná – čtvrt miliardy úspory ročně. To si myslím, že je číslo, které platí. A kolik to bude stát? To je úplně jednoduchá odpověď – nula – místo těch 250 milionů. Nula. Proto také by nebylo správné, kdybychom tu zakázku zadávali podle zákona o veřejných zakázkách, protože pokud je úplata nula, tedy není správné použít zákon o veřejných zakázkách. To já věřím, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nám to v dohledné době, doufejme, potvrdí.

Co se týká postupu, delimitace a určení toho čísla – ano – vyjednáváme v rámci krajů s jednotlivými obcemi. Tady je kritizováno to, že vyjednáváme. Ano, tak jsme měli to číslo určit a trvat na něm? Že se to číslo každý týden mění – ano, snažíme se s vámi dohodnout na optimálním počtu. Ano, to je přesně ono. V posledních 14 dnech proběhly kulaté stoly se starosty a tajemníky ve všech krajích. Na základě toho, na základě podnětů starostů a tajemníků průběžně upravujeme ta čísla tak, aby pro vás byla co nejlepší.

Pan místopředseda Škromach tady říkal, že si přečetl rodičovský příspěvek 3.800 – já nevím, kde si to přečetl. Rodičovský příspěvek tak, jak jsem už říkal v úvodním slově, tak je navrhován k výrazné systémové změně, to znamená, že valná většina rodičů, kteří mají za sebou odpracovanou určitou dobu a tedy jsou účastníky sociálních systémů, tak budou mít možnost si volit výši rodičovského příspěvku - ten dosavadní čtyřletý způsob 7.600 a 3.800. zůstane pouze pro ty, kteří neodpracovali dostatečnou dobu pro to, aby byli zařazeni do toho standardního sociálního systému.

Veřejná služba – já jsem to řekl v úvodním slově, prosím, abych neměl pocit, že když něco řeknu, tak že vůbec není posloucháno. Já jsem říkal, že se zaměříme především na dlouhodobě nezaměstnané. Ano, to tak je, zaměříme se především na dlouhodobě nezaměstnané u přidělování do veřejné služby, ale také – také budeme nařizovat veřejnou službu tam, kde je riziko práce načerno i u těch, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti.

Ano, tam kde je riziko práce načerno nebo riziko spekulativního využívání podpory v nezaměstnanosti, tak i tam budeme využívat veřejnou službu jako motivační faktor ke standardnímu jednání.

No a co se týká, jestli mohou tři až čtyři ženské obklíčit staveniště tak, jak tady bylo řečeno, tak znovu prosím, aby bylo bráno na zřetel, co je skutečným obsahem toho návrhu. Jedním z těch návrhů je převedení kontroly nelegálního zaměstnávání na Státní úřad inspekce práce, kde bude intenzita kontrol, která už letos se výrazně zvýšila, několikanásobně oproti předchozímu stavu, tak bude ještě dále posílena a s úpravami zákoníku práce, což byl předchozí tisk a s úpravami zákona o zaměstnanosti, což je následující tisk, tak vytvoří předpoklady při úpravě definice nelegálního zaměstnávání a vymezení závislé práce vytvoří předpoklady pro mnohem intenzivnější postihování nelegálního zaměstnávání.

Tolik k těm jednotlivým bodům. Jen připomenu na závěr, že co se týká připravenosti, tak nakonec padlo to tady v jednom z předchozích vystoupení. Dnes ti zaměstnanci obcí, kteří spravují dávkové systémy, tak pracují na softwaru, vlastněném ministerstvem práce a sociálních věcí, na počítačích vlastněných ministerstvem práce a sociálních věcí, tedy tam k žádné změně nedojde. Tedy není riziko, že by byl nějakým způsobem po této technické stránce nezvládnutý provoz. Tolik k těm vystoupením. Doufám, že jsem reagoval na všechno podstatné. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Nepřeje, takže žádám zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Pavel Čáslava:  Pane předsedo, dámy a pánové. Já si myslím, že diskuse byla dostatečně bohatá a dotýkala se mnoha závažných věcí. Nemám ambice, že bych byl schopen to teď v několika větách shrnout. Já se jen omezím na konstatování, že v diskusi, v rozpravě vystoupilo pět senátorů, že padl od garančního výboru návrh zákon zamítnout. Já jsem podal návrh schválit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno – počkáme (senátoři přicházejí na svá místa) – takže je tady návrh, abychom provedli odhlášení a nové přihlášení. Tak se prosím přihlaste, aby hlasování bylo objektivní a pravdivé.

Zopakuji, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, nyní 54, kvorum pro přijetí 27, nyní 28. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Opačně – kdo proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 40, bylo registrováno 55, kvorum pro přijetí 28. Pro návrh 16, proti 33. Návrh byl zamítnut.

Druhé hlasování, které proběhne, bude hlasování o návrhu obou dvou výborů a některé další návrhy, které tu zazněly v tomto směru v průběhu diskuse, a to je návrh zákona zamítnout. Přítomných 56, kvorum pro přijetí 29. Zahajuji hlasování. Pardon, teď nám nenaběhlo, musíme počkat. Takže pardon, to byla moje chyba. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 41, bylo registrováno 56, kvorum pro přijetí 29. Pro návrh 38, proti 17. Návrh byl schválen.

A nyní ještě nás čeká souhlas s pověřením. Očekávám návrhy. Takže navržení jsou senátoři Jiří Dienstbier a Petr Vícha. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto pověřením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 42, registrováno 56, kvoru 29, pro návrh 53, proti nikdo, návrh byl přijat.

Takže končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodaji i navrhovateli.

A teď k organizaci naší další práce. Nyní vám chci sdělit, že přerušuji schůzi do středy 12. října do 9.00 hodin, to znamená budeme pokračovat v našem jednání podle přijatého programu 12. října od 9.00 hodin; a upozorňuji vás, že zde proběhne akce veřejné slyšení výborů, tudíž prosím, abyste si veškeré podklady vzali s sebou, aby vám nebyly omylem zcizeny. Takže tolik.

Děkuji vám za účast, za průběh jednání, a přeji vám klidnou cestu domů.

(Jednání ukončeno v 17.49 hodin.)