Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 06.10.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 12. schůze Senátu
(1. den schůze – 06.10.2011)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás všechny na 12. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb. o jednacím řádu Senát, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 21. října 2011.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jaroslav Palas, Petr Bratský, Pavel Lebeda, Tomáš Töpfer, Tomáš Jirsa, Hana Doupovcová, Jana Juřenčáková, Tomáš Grulich, Alexandr Vondra a Jaromír Štětina.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu. (Velký hluk v sále.) Zároveň vás prosím, abyste se ztišili, neboť jsme v jednací síni Senátu, místa důstojného, a ne, jak říkal jeden bývalý klasik, ve žvanírně. Děkuji.

A nyní podle § 56 odst.4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Adolf Jílek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Adolf Jílek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 se z přítomných 48 senátorek a senátorů vyslovilo pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Stanislav Juránek a Adolf Jílek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 12. schůze Senátu. Návrh na jeho znění a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Jenom připomenu, že tento návrh obsahuje i vyřazení senátního tisku č. 82, kterým je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Tento návrh na vyřazení tohoto tisku byl podán panem ministrem Karlem Schwarzenbergem, který je na zahraniční cestě a nemohl by se tedy zúčastnit předložení tohoto bodu.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak. Děkuji vám a můžeme přistoupit k hlasování o návrhu tak, jak nám byl rozdán na naše lavice, to znamená, jak jej navrhl Organizační výbor.

Budeme hlasovat o pořadu naší 12. schůze. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 2 registrováno 52, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl přijat a schváleným pořadem schůze se budeme řídit. Děkuji vám.

Přistoupíme k prvnímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů

Tisk č. 189

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 189. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého mezi námi vítám a sděluji, že pan ministr má slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Přeji dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, který Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení dne 9. září 2011.

K předložení tohoto zákona se vláda ČR zavázala ve svém programovém prohlášení, a to za účelem zavedení nezávislé kontroly činnosti bezpečnostních sborů. Cílem nové právní úpravy je vytvořit systém nezávislého a účinného stíhání trestných činů příslušníků a zaměstnanců Policie ČR, Vězeňské služby ČR, Celní správy ČR a Generální inspekce bezpečnostních sborů, který by měl vést k zefektivnění boje proti korupci mezi příslušníky a zaměstnanci jmenovaných bezpečnostních sborů.

Rád bych na tomto místě uvedl, že toto vymezení personální působnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vychází striktně z analýzy kontrolních mechanismů v bezpečnostních sborech z června 2008, která obsahovala i návrh základních tezí řešení této problematiky. Tato analýza byla vytvořena mezirezortní pracovní skupinou složenou se zástupců ministerstva vnitra, Policie ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenského zpravodajství.

Generální inspekce bezpečnostních sborů je konstruována jako samostatný bezpečnostní sbor, jehož příslušníci budou ve služebním poměru podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vzhledem k charakteru úkolů, které bude Generální inspekce bezpečnostních sborů plnit, je nezbytné zajistit, aby měla rovněž postavení policejního orgánu podle trestního řádu.

Samostatnost generální inspekce bezpečnostních sborů bude existovat i v rovině ekonomické, čehož by mělo být dosaženo tím, že bude mít postavení organizační složky státu a účetní jednotky s vlastní rozpočtovou kapitolou. Kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů bude prováděna dvojím způsobem. Bude se jednat v prvé řadě o vnější kontrolu její činnosti, prováděnou kontrolním orgánem vytvořeným Poslaneckou sněmovnou, a dále pak o standardní systém vnitřní kontroly, kterou bude provádět vnitřní kontrolní orgán generální inspekce. Pokud se týká způsobu jmenování a odvolávání ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, je návrh zákona koncipován tak, že ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů bude jmenovat a odvolávat na návrh vlády a po předchozím projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti předseda vlády, jemuž bude ředitel generální inspekce z výkonu své funkce též odpovědný.

Dále bych rád uvedl, že při přípravě návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů se vycházelo z koncepce zákona o Policii ČR, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce systematické.

Závěrem mého vystoupení bych vás rád požádal o vstřícnost a podporu při projednávání návrhu zákona a jeho schválení v podobě, v jaké vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavněprávní výbor, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 189/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro zahraničí, zahraniční věci, obranu, bezpečnost na svém zasedání dne 5. října 2011 projednal návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů. Tento zákon zavádí do českého právního řádu nový samostatný inspekční orgán – Generální inspekci bezpečnostních sborů, jejímž hlavním úkolem je stíhání trestných činů spáchaných příslušníky či zaměstnanci vybraných bezpečnostních sborů, Policie ČR, Celní správě ČR a Vězeňské služby ČR. Pod tyto sbory nejsou zařazeny zpravodajské služby, jak bylo kdysi původním cílem tohoto návrhu.

Cílem úpravy je vytvořit sytém nezávislého účinného stíhání trestných činů příslušníků a zaměstnanců těchto sborů, aby se zamezilo možnému riziku podjatosti. V současné době existuje pro jednotlivé bezpečnostní složky řada inspekčních a kontrolních orgánů, různě propojených s bezpečnostními sbory či ministerstvy, přičemž navrhovaná úprava upřednostňuje úplnou organizační a personální nezávislost inspekčního orgánu a sjednocuje systémově roztříštěnou kontrolu sborů pod působnost jediného orgánu.

Generální inspekce je v zákoně definována jako ozbrojený bezpečnostní sbor, je zřizována jako organizační složka státu. V čele generální inspekce stojí ředitel, který je z výkonu své funkce odpovědný předsedovi vlády. Návrh zákona vymezuje podrobně pravomoc, úkoly a postup generální inspekce při prověřování a vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky či zaměstnanci bezpečnostních sborů.

Návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně 30. 6. 2011. Poslanecká sněmovna ve třetím čtení, které se uskutečnilo 9. září 2011, návrh zákona schválila.

Tady bych chtěl připomenout, že podobný návrh zákona byl již Poslanecké sněmovně předložen v roce 2009 a Poslanecká sněmovna tento návrh zákona nestačila ve svém funkčním období již projednat. Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem ČR a reaguje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který dovodil mimo jiné povinnost státu provést účinné a nestranné vyšetřování případu, kdy došlo k zásahu do daného práva či svobody, zvláště je-li podezřelým ze spáchání těchto činů příslušník bezpečnostního sboru.

Závěrem své zpravodajské zprávy bych vás seznámil s usnesením Výboru pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost k vládnímu návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (senátní tisk č. 189):

Po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Jaroslava Hrušky, prvního náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan senátor Miroslav Antl? Ano, pan senátor Antl bude nyní vystupovat.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážné dámy senátorky, vážení páni senátoři, pokud jde o obsahovou část tohoto nově navrhovaného zákona, mám jednoduchou pozici, protože jak pan ministr, tak tradičně i pan zpravodaj vlastně vám sdělili obsahové stránky tohoto návrhu.

Já vás seznámím s diskusí, resp. s rozpravou, která proběhla v ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR, s tím, že my jsme se zabývali legislativními připomínkami a problémy s tím, že z toho pak vzešel pozměňovací návrh, resp. čtyři pozměňovací návrhy, které se i vzájemně prolínají a máte je před sebou.

My jsme zaprvé diskutovali § 1 odst. 2, kdy je tam navrženo upřesnění toho, kdo by se mohl stát ředitelem tohoto velice významného a podle mého názoru i účinného, bude-li správně plněno poslání, sboru, s tím, že se k tomu vyjádřím v podrobné rozpravě, pokud k ní dojde, a já vás prosím, abyste propustili tento návrh zákona do podrobné rozpravy.

Pokud jde o to, co není předmětem pozměňovacích návrhů, tak si všimněme, že v § 40 tohoto návrhu zákona a v § 97 bod třetí, to je vkládaný § 71 do zákona o Policii ČR, jde o diskutovaný přístup Generální inspekce bezpečnostních sborů a Policie ČR k informacím správce daně získaným při správě daní. Jednoznačně zde jde o účely trestního řízení, a proto by toto oprávnění mělo být začleněno do trestního řádu, který by měl být pro procesní úkony v trestním řízení nadřazen takovémuto zákonu.

Mně tam skutečně chybí, že by se toto oprávnění nedostalo do trestního řádu. Po rozpravě v ústavně-právním výboru jsme nakonec zadoufali, že ministr spravedlnosti v novém koncepčním trestním řádu, resp. jeho návrhu doplní toto zmocnění pro orgány činné v trestním řízení, protože v tu chvíli nastane i možnost dozorová pro státní zástupce.

V tuto chvíli tedy toto moje vyjádření není předmětem pozměňovacího návrhu, a proto si ho dovolím ve zpravodajské zprávě za ústavně-právní výbor.

V § 57 odst. 1 jsme měli připomínky k tomu, že kontrolu činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů by měla vykonávat Poslanecká sněmovna. Tam půjde o to, jaké pravomoci a v jakém rozsahu by PS měla vykonávat kontrolu nad tímto velice účinným bezpečnostním orgánem, který by měl mít postavení policejního orgánu, jak tady správně pan ministr vnitra řekl. Platný trestní řád počítá s kontrolou zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, tj. včetně Generální inspekce bezpečnostních sborů, výhradně ze strany státních zástupců, případně soudů.

Myslím si, že pokud nebude vysvětlen rozsah kontroly Poslanecké sněmovny, můžeme diskutovat nadále o tom, zdali je správné, aby to ustanovení tam bylo, ale znovu připomínám, není to předmětem pozměňovacích návrhů ÚPV Senátu Parlamentu ČR.

Pokud jde o § 71 odst. 2 a 4, tady je to předmětem pozměňovacího návrhu č. 2, týká se to pouze nesprávně systematicky zařazeného ustanovení, s tím, že se lehce dá napravit přesunem do druhé části tohoto navrhovaného zákona. Pokud jde o další, § 72 odst. 2, tak i tady má ÚPV závažné připomínky, i když v diskusi jsme nebyli zcela jednotní, a k tomu bych se rovněž, pokud mi to dovolíte, svým hlasováním vyjádřil rámci podrobné rozpravy.

Jinak vás seznámím s usnesením ÚPV, které máte před sebou, a to tak, že na včerejší schůzi ÚPV přijal usnesení, jímž

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, a vy je máte před sebou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji vám prozatím za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Pan senátor Vladimír Dryml vystoupí jako první.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, máme tady před sebou velmi významný zákon, i když se to mnohým z vás nezdá. Je to zákon, který dává velké pravomoci nově vznikajícím orgánům, Generální inspekci bezpečnostních sborů, a je to i velmi mocný mocenský prostředek. Týká se to nejenom vyjmenovaných skupin, ale prakticky všech občanů s ohledem na § 15, 16, 17, 19, a 24.

Na druhé straně musíme říci, že jde o konečně jeden z významných kroků boje proti korupci, a to i v Policii ČR při někdy méně efektivní práci Inspekce ministra vnitra, která šetří některá pochybení Policie ČR. Nezbývá, než připomenout Berdychův gang, věci, které se dějí v Brně i na některých dalších krajích.

To, co tady přednesl náš kolega senátor Antl, považuji za velmi, velmi důležitou věc, a doufám, že mnozí z vás tyto pozměňující návrhy, které tady byly předneseny nebo budou předneseny, podpoříme. Je to také vynikající příležitost, a teď se obracím i na pana ministra, ke zkvalitnění personálního složení nového sboru. Domnívám se, že by nemělo dojít k tomu, aby automaticky byli přejímáni příslušníci tzv. mateřských složek do nově zřizované služby, od které samozřejmě všichni očekáváme podstatné zvýšení kvality práce oproti současným stávajícím orgánům, protože jinak by nemělo smysl, abychom novou organizaci, která nás bude stát 140 milionů ročně, vůbec zakládali a podporovali.

Domnívám se také, že by všichni zájemci o činnost v této inspekci generálních sborů si měli podat žádost a projít novou řádnou prověrkou způsobilosti.Nikdo by neměl mít záruku, že se stane příslušníkem této nové inspekce jen proto, že byl dříve kupříkladu příslušníkem inspekce ministra vnitra.

Děkuji a ještě jednou se přimlouvám za to, abychom podpořili i pozměňovací návrhy, v zahraničním a branně-bezpečnostním výboru jsme neměli stanovisko výboru, který, myslím si, má také co mluvit do této záležitosti. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Pan senátor Jaroslav Sykáček se ještě hlásí. Prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, zákon o generální inspekci, jak již tady bylo několikrát řečeno, je jistě nadmíru důležitý a dává této inspekci naprosto jasné úkoly ve věci vyhledávání a odhalování trestné činnosti uvnitř Policie ČR, Celní správy nebo Vězeňské služby.

Nemohu se však zbavit dojmu, že při neustálém snižování počtu policistů Policie ČR nebude za nějaký čas pořádně koho kontrolovat. Dále jsem přesvědčen o tom, že Policie ČR samozřejmě v resortu ministra vnitra má ještě mnohem větší, a přitom banálnější problémy, než je kontrolní činnost generální inspekce, i když ji v žádném případě nechci znehodnocovat. Jsou to takové relativně jednoduché záležitosti, jako je např. zachování početních stavů Policie ČR, taková banální záležitost, jako je dostatek pohonných hmot pro Policii ČR, tak aby mohla řádně zajistit efektivní výkon služby, a tím i bezpečnost občanů, další součinnost dalších institucí, jejichž činnost navazuje na práci policejní, jako je, myslím teď součinnost státu, zastupitelství, součinnost soudnictví a samozřejmě řádné legislativní podmínky, jako je např. zjišťování informací, týkajících se telefonního provozu apod.

Já vím, dámy a pánové, že to může vyznívat velice jednoduše, velice banálně, je to něco, o čem každý víme, ale já si neumím bez těchto záležitostí řádný výkon Policie ČR představit. A myslím si, že nemusím upozorňovat na to, že ve Šluknovském výběžku, kde, jak asi víte z médií, funguji i jako starosta jednoho z měst, se nám tyto záležitosti vymstily. Již dlouho voláme po tom, aby se nám nesnižoval stav Policie ČR, dlouho voláme po tom, aby Policie ČR měla všechny podmínky pro řádný výkon své služby, voláme po tom, aby zde byla vymahatelnost práva, ale zatím to světélko v byť vzdáleném tunelu nevidíme.

Já proto vyzývám všechny senátory, senátorky, aby v rámci svých možností podpořili činnost resortu ministerstva vnitra, abychom společně zamezili snižování počtu Policie ČR, a abychom si uvědomili, že bezpečnost občanů této republiky má zabezpečit především policie. městská policie, to je věc další, ale na tu si každá obec nedosáhne, jsou to, jak všichni víte, poměrně značné finanční prostředky. A obce na to prostě nemají. Vím, zdá se to velice jednoduché, velice banální, ale nejen pro nás to je naprosto zásadní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy?Zájem není, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, pana ministra, zdali se chce k obecné rozpravě vyjádřit. Nechce. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Pan senátor Antl, přeje si vystoupit? Děkuji. Pane garanční zpravodaji, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane předsedo. V rozpravě k tomuto bodu vystoupili dva senátoři, pan senátor Dryml se zabýval obsahem tohoto zákona, pan kolega Sykáček spíše využil přítomnosti ministerstva vnitra, kde upozornil na problémy, které ho určitě pálí, ale bohužel to nesouvisí přímo s projednávaným materiálem. Já bych naopak chtěl říci, že tím, že se pan ministr zbaví inspekce, tak se mu možná otevřou více ruce pro řešení dalších problémů policie, a možná tato cesta vede k částečnému zlepšení práce policie, jak jste o ní, pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, hovořil.

Na závěr bych chtěl říci, že máme před sebou hlasování, v obecné rozpravě padl jediný návrh, a to je usnesení VZVOB, který doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, je to tak. Připomenu, že ještě ve vystoupení druhého zpravodaje ÚPV zazněla výzva, pustit do podrobné rozpravy. Ale nyní budeme hlasovat o návrhu, tak jak sdělil pan garanční zpravodaj. To je o návrhu schválit.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlásí se pan senátor Richard Svoboda? (Nehlásí) Děkuji, pane senátore.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 3 bylo registrováno 64, kvórum pro přijetí 33, pro návrh bylo 18 senátorek a senátorů, proti 30, návrh byl zamítnut.

Jiný návrh v návrhu usnesení výborů ani v rozpravě nezazněl, takže vzhledem k tomu, že jsme návrh schválit nepřijali, otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Přihlásil se pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, jak už jsem signalizoval, nejdřív děkuji za vaše hlasování těm, co jste mi dovolili vystoupit v podrobné rozpravě, protože si myslím, že tento zákon si zasluhuje změn a větší pozornosti, než která mu dosud byla věnována, protože činnost každého ozbrojeného sboru je spojena s jejím ředitelem a s vedením tohoto sboru. A tam je největší odpovědnost, a nemusíme si nic nalhávat, v současné době se můžeme dívat na úroveň některých ozbrojených sborů, resp. vedení těchto sborů, a problémy, které zde, ač poněkud indiferentně naznačil kolega senátor Sykáček. Má pravdu, i když jak správně bylo konstatováno, sem to nepatří.

Já toho ale chci využít, protože chci poukázat na problémy, které jsou, ale pojďme k výborovému pozměňovacímu návrhu, tzn. pod bodem 1, já ho nebudu číst, máte ho před sebou, ale rád bych vám jej stručně odůvodnil.

Jsou tady navrhovány dvě podmínky pro jmenování ředitele generální inspekce bezpečnostních sborů. První spočívá v tom, že musí mít vysokoškolské právnické vzdělání, přičemž je nutno rozlišit magisterský a bakalářský studijní program a studijní obor podle ustanovení vysokoškolského zákona, a tím zabránit záměně právnických studijních programů na úrovni bakalář a magistr. Tento stupeň vzdělání je nezbytný vzhledem k náročným a odpovědným úkolům, které má ředitel mít, tedy ředitel generální inspekce bezpečnostních sborů.

Jde sice o službu, která by měla být zejména vyšetřovacím orgánem, když se podíváte, tak by měla být vyšetřovacím orgánem, ale míra ustanovení, sloužících k operativní a další činnosti, tam převažuje.

Vybavenost tedy jejich pravomocí mnohdy ční, spíše vyčnívá nad Státním zastupitelstvím, které je dozorovým orgánem v trestním řízení, odpovědným za průběh a výsledky vyšetřování, avšak návrh tohoto zákona z jeho dozoru poněkud vybočuje.

Zejména po včerejší debatě, resp. rozpravě v ÚPV nechápu, proč se ministerstvo vnitra a zřejmě celá vláda tak úporně snaží čelit zužování kvalifikačních podmínek, které by splňoval např. státní zástupce či soudce, jak je tomu v zahraničí. Já bych je v této funkci osobně viděl nejraději, a to s ohledem na odpovědnost za řádně správně provedené a důkazně využitelné vyšetřování a úspěšné soudní řízení. Tady pro jistotu dodávám, že úspěšné v mém myšlení skončení přísným odsouzením viníků.

Mj. poukazuji na možný vstup do daňových věcí, který by měl být v trestním řádu a spadat do dozoru státního zástupce. To opět osobu ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů činí více vlivnou, ale také více odpovědnou, protože jak jsem konstatoval, v trestním řádu takováto možnost není.

Druhá doplňovaná podmínka vyžaduje, aby funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů nezastávala osoba, která je nebo v předchozích pěti letech byla příslušníkem nebo zaměstnancem Policie ČR, Vězeňské služby ČR nebo Celní správy ČR. Zabraňuje se tak nežádoucímu personálnímu propojení kontrolujících a kontrolovaných osob.

Inspekce ministra vnitra současně fungující, a tedy do budoucna Generální inspekce bezpečnostních sborů musí být nezávislým, respektovaným a v dobrém slova smyslu i obávaným účinným nástrojem, mj. právě v boji proti korupci, který je tak proklamován. Připadá mi, že tato druhá podmínka vládě vadí, že zřejmě diskvalifikuje vážné kandidáty na předem danou strukturu vedení tohoto významného sboru. Pokud tam tato podmínka nebude, může se stát, že do Generální inspekce bezpečnostních sborů nastoupí lidé z bývalého vedení ministerstva vnitra a policejního prezidia a začnou si vyřizovat účty např. se současným vedením ministerstva vnitra a policejního prezidia.

Jsem přesvědčen, že všichni skutečně naléhavě potřebujeme stabilizovanou Policii ČR, ale i ostatní bezpečností služby, u Policie ČR bohužel o tom lze důvodně pochybovat. K tomu osobně dodávám, že takto zdevastovanou Policii ČR jsem neviděl.

Nechci být špatným prorokem, ale z regionu, nejen ze svého, vím, že se bezpečnostně řítíme do nenapravitelných problémů s kriminalitou a veřejným pořádkem, a to mi zatím potvrdil pan senátor Sykáček, a myslím si, že vy, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, kteří hovoříte s lidmi ze svých regionů i s bezpečnostními sbory ze svých regionů, dobře víte.

Pokud jde o druhý a další pozměňovací návrh, už budu poněkud stručnější, protože ten první je podle mého názoru nosný a velice důležitý. Jak už jsem sdělil, v druhém případě jde spíše o technickou, legislativně technickou záležitost, když nesprávně systematicky je zařazeno přechodné ustanovení do první části, ačkoli tím, že se zabývá Policí ČR, by mělo být a musí být ve druhé části. Proto jednoduchým legislativním, tedy pozměňovacím návrhem, který máte před sebou pod číslem 2, by se tato nesprávnost měla napravit. K tomu dodávám to, co jsem řekl na Ústavně-právním výboru, Senát je tu i od toho, aby upravoval a čistil legislativní nesrovnalosti a nedbal na to, že bychom měli ustupovat před správným legislativním postupem a před dodržováním zákonů a pravidel při tvorbě zákonů.

Pokud jde o 3. pozměňovací návrh, který máte před sebou, týká se Vězeňské služby, ale všimněte si, že je tam napsáno, že v § 158 se na konci odstavce 1. doplňuje věta: Pověřené orgány Vězeňské služby ČR neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření. Jde o šetření ve vztahu vůči odsouzeným nebo obviněným ve vazbě. Netýká se tato problematika bezpečnostních sborů, ale upravuje šetření vůči osobám, které nejsou příslušníky ozbrojených sborů. Toto ustanovení tam skutečně vybočuje ze smyslu zákona o bezpečnostních sborech, natož o Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Včera nám bylo řečeno panem 1. náměstkem ministra vnitra Hruškou, že Vězeňská služba, a vlastně i Generální inspekce respektive současná Inspekce ministerstva vnitra, potřebuje mít informace o tom, co se děje ve věznici a proti komu bylo zahájeno šetření, respektive prověřování či dokonce trestní stíhání, aby mohly účinně bojovat proti korupci, proti drogám a dalším nešvarům v rámci věznic.

Já jsem osobně jako právník přesvědčen o tom, že chápu tyto podmínky, ale nemůžeme je nechat v zákoně, který se týká pouze bezpečnostních sborů. Proto navrhuji toto ustanovení ze zákona vypustit. Protože bylo argumentováno tím, že se nestihne účinnost zákona – a včera někteří senátoři respektive paní senátorka a pan senátor poukázali na to, že Senát tady není od toho, aby ustupoval – tomu, že v časové tísni – zažili jsme to několikrát, a je třeba říci, a já s tím naprosto souhlasím, že Senát by měl mít dostatek časového prostoru a legislativní doba by měla být vždycky taková, aby se opravy nesprávnosti legislativní mohly stát.

My skutečně nemůžeme za to, že jsou nám zákony předkládány takhle pozdě, a nemůžeme ustupovat před tím, že budeme schvalovat za každou cenu a budeme čekat, zdali někdy přislíbené novele opravné se to napraví. Těch slibů jsme od různých ministrů tady slyšeli mnoho. A mohu jmenovat případy, kdy vůbec k žádné novele nedošlo, a praxe běžela špatným směrem, na který jsme předem upozornili.

Z těchto důvodu vás prosím o schválení všech čtyř bodů pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, tak jak ho máte před sebou.

Děkuji vám za pozornost i za pomoc v nápravě legislativních nedostatků. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. A jako další se přihlásil do podrobné rozpravy pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já vám chci předložit také pozměňovací návrh, který pro vás po vystoupení pana senátora Antla bude velmi jednoduchý. Jedná se o to, že já jsem to na ústavně-právním výboru řekl. Velmi souhlasím v tom jeho pozměňovacím návrhu, a to aby ředitelem nemohl být jmenován ten, kdo v předchozích 5 letech byl příslušníkem policie, Vězeňské služby atd., a to z důvodů, které tady byly řečeny. Myslím si, že je to velmi dobré opatření.

Já chápu zásadní změnu proti Inspekci ministra vnitra v té podobě, jak ji známe dnes, především v tom, že dojde k rozložení moci. To, co se dělo v povolebním období v boji, který se týká ministra vnitra, kdy se jednotlivé politické strany hádají, která obsadí toto mocenské centrum, a to samozřejmě především proto, že se politické strany a někteří politici domnívají, že ovlivňováním vyšetřování budou moci ničit svou politickou konkurenci, protože kdo zná trestní řízení a způsoby vyšetřování, je jenom na policistech, případně státních zástupcích, jestli některé trestné činy jsou řešeny a šetřeny předně a bez mediální pozornosti, nebo 3 roky s mediální pozorností, kdy po těch třech letech, nebo taky čtyřech či více, dojde k tomu, že se vlastně nic nestalo a ten případ byl odložen.

Takže já jsem přesvědčen, že je dobře, že tady tento zákon je. Je dobře, že dojde k rozložení řekněme těch mocenských pozic, a to především proto, že tady se dává tomu, kdo má před veřejností největší odpovědnost za vládu, tedy premiérovi, do rukou určitá moc. Samozřejmě že to zřejmě bude tak, že při vyjednávání příštích koalic to bude tak - pane premiére, vy máte také oprávnění, a proto ta koaliční strana některá jiná bude chtít zase místo ministra vnitra. Nicméně aby ten premiér mohl mít větší volnost, tak by neměl mít právo vybírat jenom z právníků.

Takže já dávám pozměňovací návrh, který je naprosto totožný, bohužel ho budu muset přečíst, je naprosto totožný s návrhem, který dal či předložil pan kolega Antl, a který byl schválen v ústavně-právním výboru. Bude se lišit v jediné věci, a to, že já chci, aby tam zůstalo, že ředitel musí mít vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, chci, aby měl vysokoškolské vzdělání, ale aby to nebylo v oboru právo. Tím se uvolní samozřejmě ruce premiérovi především v tom, že bude moci vybírat z vyššího či většího portfólia občanů. To je jedna věc.

A ta druhá věc je, že tak, jak je to předloženo, tak se obávám, že tento velmi dobrý návrh může být skutečně neschválen právě pro tuto záležitost Poslaneckou sněmovnou, což jsem včera od některých poslanců slyšel, když jsem se ptal na jejich názor. Určitě tyto důvody, které tady byly řečeny, jsou jinak velmi dobré.

Také tedy nesouhlasím, příliš nesouhlasím – a to vyjádřím pouze v hlasování – s tím, aby byl vypuštěn bod § 72, tedy bod 2, protože jsem hluboce přesvědčen, že všechny trestné činy, které se stanou ve věznici, kdy je naprosto jiný režim než kdekoli jinde, tak tam jsem přesvědčen, že to téměř vždycky souvisí s tím, že buď Vězeňská služba neplní správně své povinnosti, a nebo se do těch trestných činů přímo zapojuje, takže vždycky tam odpovědnost Vězeňské služby je, takže tady mi to nepřipadá nelogické.

Takže teď, s dovolením, můj pozměňovací návrh, který zní takto: Ředitelem může být jmenován občan, který vedle splnění požadavků stanovených zákonem upravujících služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, získal vysokoškolské vzdělání. Ředitelem nemůže být jmenován ten, kdo byl v předchozích pěti letech příslušníkem Policie ČR, Vězeňské služby ČR, nebo Celní správy ČR, a nebo zaměstnancem ČR zařazeným k výkonu práce v některém z těchto bezpečnostních sborů. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Pro úplnost a přesnost vás požádám, abyste svůj pozměňovací návrh nechal vytisknout a rozdat senátorkám a senátorům. Nyní se do podrobné rozpravy přihlásil pan Miroslav Antl. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jenom zareaguji na pozměňovací návrh, který vlastně ten výborový návrh, jehož členem je pan senátor Jiří Čunek, tak vlastně omezuje, respektive rozšiřuje kvalifikační možnosti. Já jsem tady řekl důvody, teď promluvím za sebe, za senátora, ale jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor přijal formulaci, kterou máte před sebou. Pokud jde o právo, já jsem zdůraznil, že generální inspekce bezpečnostních sborů je významným, řekl bych skoro nejvýznamnějším nástrojem pro kontrolu činnosti ostatních bezpečnostních sborů s tím, že ovšem jde i o vyšetřovací v uvozovkách vyšetřovací policejní orgán, takže podle mého názoru tím, že se vymyká z kontroly státních zástupců, tak by v jeho čele měl stát člověk, který je schopen pokrýt nejen tyto záležitosti, ale zejména by měl velmi dobře zvládat trestní řízení jako takové, protože to je hlavním nástrojem tohoto ustanoveného sboru bezpečnostního. Takže proto žádám o to, aby skutečně bylo schváleno znění, které je v tom výborovém pozměňovacím návrhu, to znamená obor právo, to je jeden důvod, proč to tam je. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Přihlásil se opět senátor pan Jiří Čunek. Máte slovo, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já samozřejmě chápu to co říká pan kolega, ale vezměte si například to, že absolventi vysoké školy, tedy policejní akademie nebudou moci býti tedy řediteli, i když nepracovali potom těch pět let. Znamená to, že těch se to netýká, toto vyšetřování, atd. Ti se v této disciplině ve vysokoškolském studiu vzdělávají daleko lépe než právníci. Ale nebudou tam moci být. Protože to není obor právo, je to policejní akademie. Takže já jsem přesvědčen, že se skutečně zužuje ten problém, já samozřejmě vím, že pan kolega Antl nepřipravil tu pozici pro sebe, to chápu, ale věřte mi, že můj zájem je jenom proto, že vím, jak a teď to skutečně berme poctivě, že premiér si má vybrat člověka, kterému opravdu věří, o kterém je přesvědčen, že je schopen vést službu, o kterém je přesvědčen, že si tyto lidi dokáže vybrat, že si ten pozdější ředitel dokáže vybrat své spolupracovníky tak, aby to byli odborníci, ale zároveň nemá člověka, který má vyloženě právnické vzdělání. A to si myslím, že je velké omezení právě toho portfolia lidí, ze kterých může premiér vybírat. Jinými slovy je nemůže vybírat ani z těch, kteří udělali policejní akademii, vysokou školu, pět let nepracují v těchto sborech, ale tento člověk tam nastoupit nemůže. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tady se vede spor o to, jestli to má být ten nebo ten, ale co chceme všichni? Všichni přece chceme, aby ten nový orgán byl mocný, to už je. Aby byl protikorupční, to už je také. Aby se držel zákonů, to by snad mělo zaručit to, co tady nám načetl kolega Antl. Nezlobte se, já si nedovedu představit, že by podle návrhu kolegy senátora Čunka, kterého si velmi vážím, že by tam byl třeba zemědělec. A to nemám nic proti zemědělcům. Ale připomíná nám to dávné doby. Je to opravdu, a bude to velmi mocný, mocenský nástroj a nepodceňujme premiéra. Ostatně je to jeho riziko a jeho volba. Stejně tak, jako když najmenuje ministrem zemědělství pana Bendla, který už prošel několika obory, tak ať si najde nějakého toho člověka, který by ale měl, protože tam budou hrozit právní spory, velké právní spory, jak ze strany těch, kteří jsou kontrolováni, tak i ze strany občanů České republiky, pokud členové generální inspekce použijí některá ustanovení zákona, která jsem citoval, i vůči občanům České republiky, právní vzdělání. Namátkou bych připomněl, že mohou, pokud to potřebují, vniknout i do osobního vozidla i násilím, takže, dámy a pánové, čtěte pořádně to, co se nám předkládá, a já se domnívám, že právě proto, aby tam byla nějaká pojistka; té určité právní pravdy, tak by to měl být člověk, který by měl mít toto právní vzdělání, a vůbec nelobuji ani za pana senátora Antla, a dokonce ani ne za sebe, nemám také právní vzdělání. I když toho někdy lituji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych upozornil pouze na jednu okolnost. Generální inspekce bezpečnostních sborů je tak, jak je ten zákon připraven velmi specializovaným orgánem činným v trestním řízení. Já si myslím, že pokud tento orgán provádí trestní řízení v takto specifických situacích, že požadavek, aby jeho ředitel měl právní vzdělání, je naprosto logické. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Přihlášen a vystoupí pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážené dámy, vážení pánové. Víte, že nediskutuji často a když tak věcně. Chci říci, respektive potvrdit slova pana senátora Jiřího Dienstbiera, osobně ještě ubezpečit všechny ostatní, že skutečně neaspiruji na žádnou takovouto funkci, aby náhodou se necítil být vyděšen takovouto vizí. K panu senátoru Čunkovi chci vaším prostřednictvím, pane předsedo, jenom říci a upozornit na to, že je zde nebezpečí, že rozmělnění tohoto zásadního pozměňovacího návrhu dojde k tomu, že nebude schválen ani jeden a doufám, že to není cíl toho drobnějšího pozměňovacího návrhu. Mě mrzí, že jsme o tom nediskutovali včera na ústavně-právním výboru a že to řešíme na plénu. Mohli jsme to mít vyřešeno již včera. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji pane senátore a nyní vystoupí opět pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Já chci velmi rychle jenom říci, že na ústavně-právním výboru jsem tento požadavek řekl. To znamená, že jsem řekl o tom, že si myslím, že takhle by to bylo správně, a přitom zároveň pro uklidnění pana kolegy jsem hlasoval pro jeho návrh. To znamená, aby prošel aspoň nějaký. Protože těch pět let je zásadních. To znamená, ale jestli tam dáváme jenom právo a nedává už absolventy, všechno ostatní bylo řečeno, ale minimálně absolventi policejní akademie, myslím si, že ten obor znají také velmi dobře, jsou kvalifikovaní, ty také omezujeme. Mně šlo skutečně o dvě věci. Dát premiérovi možnost dát si tam svého člověka, protože to je jeho odpovědnost, samozřejmě přitom když to projedná se sněmovnou, atd. a ta druhá věc je, aby opravdu tento pozměňovací návrh měl ve sněmovně šanci. Protože já si myslím, že je zásadní a jaksi nechci tady zabíhat do dalších diskusí, které nejsou předmětem podrobné rozpravy, ale po svých osobních zkušenostech jsem přesvědčen, že kontrola policistů, kteří si mnozí dělají co chtějí, a vidíme to dnes a denně na jejich zatýkání, což je snad jenom dobře, kteří tam nepatří, tak toto je orgán, ve který snad všichni budeme věřit, že bude zlepšovat práci policie. Proto si myslím, že zužovat tuto odpovědnost premiérovi není dobře.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu končím. Děkuji všem diskutujícím a táži se, zda pan navrhovatel si přeje vystoupit se závěrečným slovem? Nepřeje. Prosil bych, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Také ne a nyní bude mít slovo zpravodaj garančního výboru, který by se měl vyjádřit k rozpravě a měl by nás provést hlasováním.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. V rámci podrobné rozpravy k navrhovanému senátnímu tisku č. 189 byly předloženy dva pozměňovací návrhy. Ten jeden je návrh přijatý ústavně-právním výborem a ten druhý je vlastně návrh kolegy senátora Čunka k jednomu z bodů usnesení ústavně-právního výboru.

Ústavně-právní výbor má tyto své pozměňovací návrhy rozděleny na čtyři části, to znamená hlasovalo by se po částech 1, 2, 3, 4, s tím, že nejdřív bych doporučoval hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Čunka, který pozměňuje bod č. 1 usnesení ústavně-právního výboru, jestli s tím samozřejmě zpravodaj ústavně-právního výboru takto souhlasí. Poprosil bych, aby mě sledoval. Souhlasí.

Znamená to tedy, že nás čeká šest hlasování – o pozměňovacím návrhu kolegy Čunka k pozměňovacímu návrhu č. 1 usnesení ústavně-právního výboru, pak druhé hlasování o usnesení ústavně-právního výboru označeného body 2.1, 2.2, třetí hlasování o usnesení ústavně-právního výboru bodu 3 a čtvrté hlasování o usnesení ústavně-právního výboru body 1.4, 2.4, 3.4 a pak závěrečné hlasování k návrhu zákona jako celku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane zpravodaji, prosím vás, abyste se připravil a provedl nás hlasováním. Už máte všichni rozdán pozměňovací návrh pana senátora Čunka, který byl avizován?

Senátor Tomáš Kladívko:  Já ho ještě nemám, ale zapsal jsem si ho.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jsem ho nyní obdržel a tak vám ho půjčím. Pane navrhovateli, vaše stanovisko k tomu, co tady bylo nyní sděleno, to znamená k pozměňovacím návrhům. Pan navrhovatel ještě návrhy studuje.

Senátor Tomáš Kladívko:  Nyní bychom tedy rozhodovali o pozměňovacím návrhu kolegy Čunka, který pozměňuje usnesení ústavně-právního výboru v bodu 1, souhlasíte? Pan ministr souhlasí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale já nejdříve pozvu senátorky a senátory, kteří jsou mimo sál, k hlasování.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní budeme hlasovat, tak jak uvedl pan garanční zpravodaj, o pozměňovacím návrhu pana senátora Čunka, který je pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru v bodě 1. Je to tak?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 4 bylo registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se vyslovilo 9, proti 23. Návrh byl zamítnut.

Prosím, pane zpravodaji, o další návrh.

Senátor Tomáš Kladívko:  Vracíme se k usnesení ústavně-právního výboru a budeme hlasovat o bodu č. 1 tohoto usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ptám se pana ministra na jeho stanovisko. (Ministr nesouhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 5 bylo registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 47, proti 1. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátor Tomáš Kladívko:  Nyní bychom hlasovali o usnesení ústavně-právního výboru bod 2/1 a 2/2.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, vaše stanovisko. (Ministr má záporné stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 6 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se kladně vyslovilo 48, proti 1. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátor Tomáš Kladívko:  Nyní bychom hlasovali o části 3 usnesení ústavně-právního výboru.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím pana ministra o stanovisko. (Ministr má záporné stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 7 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 43, proti dva. Návrh byl schválen.

Senátor Tomáš Kladívko:  A nyní bychom hlasovali o závěrečné části usnesení ústavně-právního výboru pod body 4/1, 4/2 a 4/3.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano o účinnosti. Pane ministře, vaše stanovisko. (Ministr má kladné stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Tomáš Kladívko:  Tím jsme se vypořádali se všemi předloženými pozměňovacími návrhy a zbývá nám hlasovat o návrhu usnesení jako o celku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to tak. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a nyní bychom měli rozhodnout o tom, že vrátíme návrh Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Prosím pana ministra o stanovisko. (Ministr nesouhlasí.)Prosím o stanovisko pana zpravodaje. (Garanční zpravodaj má neutrální stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 9 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se vyslovilo kladně 48, proti jeden. Návrh byl schválen.

Tak děkuji. Takže jsme rozhodli, že se tisk vrátí Poslanecké sněmovně. A nyní bychom měli rozhodnout o pověření, a to v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Tomáš Kladívko a senátor Miroslav Antl. Ptám se jich, zda se svou rolí souhlasí. Tak senátor Kladívko abdikuje, pan senátor Antl vydrží. A prosím další návrh. Pane senátore, z vašeho výboru asi ÚPV, který tento návrh připravil. Pak druhý návrh je na pana senátora Jiřího Dienstbiera.

Můžeme přistoupit k hlasování? Nejsou námitky, takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže hlasování číslo 10 – pověření. Registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli, zároveň děkuji oběma zpravodajům a všem dalším, kteří vystupovali, a projednávání tohoto bodu končím. My se vystřídáme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže dalším návrhem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Nikósii dne 9. června 2011

Tisk č. 156

Máme to jako tisk 156. A v zastoupení předsedy vlády Petra Nečase ho uvede ministr vnitra Jan Kubice, který má slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných skutečností, informací, pardon, která byla podepsána v Nikósii 9. června 2011 a Senátu předložena 12. července 2011.

Předkládaná smlouva je standardní smlouvou o ochraně utajovaných informací, které upravují zejména následující instituty: rovnocennosti vstupu utajení, podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi, předávaní utajovaných informací, uznávání bezpečnostních oprávnění, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv, režim návštěv vyžadující přístup k utajovaným informacím.

Sjednání předložené smlouvy je plně v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR, vzhledem k tomu, že Kyperská republika je členským státem EU a lze předpokládat, že zintenzivnění bilaterální spolupráce si vyžádá také výměnu utajovaných informací. Sjednání smlouvy se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě smluvní strany. Zejména proto bych vás, vážené senátorky a vážení senátoři, poprosil o vaši podporu předkládaného vládního návrhu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které máme jako tisk 156/1, zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na svém zasedání dne 5. října 2011 vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovený souhlas s ratifikací, smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, podepsaná v Nikósii 9. června letošního roku.

Tato smlouva mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací stanovuje právní rámec pro výměnu a vzájemnou ochranu utajovaných informací mezi oprávněnými subjekty smluvních stran. Důvodem pro jejich sjednání je potřeba výměny utajovaných informací s Kyprem, který je stejně jako ČR členem EU. Smlouva se téměř obsahově shoduje se smluvními dokumenty uvedeného typu, stanoví základní pravidla pro výměnu a zajištění ochrany utajovaných informací.

Navrhovaný text smlouvy je v souladu s českým právním řádem a mezinárodními závazky ČR, včetně práva EU a bezpečnostních standardů NATO. Dopady na státní rozpočet se v souvislosti s implementací této smlouvy nepředpokládají. Usnesení č. 177 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost zní takto:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací předložené smlouvy.

2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů, a já otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodaj chtěli vystoupit. Máme jediný návrh, a to je návrh garančního výboru, abychom vyslovili souhlas s ratifikací. Já nejprve znělkou svolám skupinu, která by chtěla být účastna.

Budeme hlasovat o souhlasu s ratifikací.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu

A jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k informaci Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen 2010

Tisk č. 111

Máme to jako tisk 111. A opět v zastoupení předsedy vlády nám to předloží ministr vnitra Jan Kubice.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych na základě pověření vlády krátce uvedl Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu ČR k informaci Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen.

Jedná se o dokument vydaný Výborem pro odstranění diskriminace žen, který byl zřízen jako kontrolní mechanismus pro plnění úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Představovaný materiál přijala Vláda ČR svým usnesením ze dne 11. května 2011, číslo 341.

Výbor v závěrečných doporučeních vyzdvihuje pozitivní kroky při odstraňování diskriminace žen v České republice. Jako jsou přijetí zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, uzákonění institutu vykázání v případech domácího násilí, přijetí antidiskriminačního zákona či nového trestního zákona.

Výbor se dále zaměřuje na oblast mechanismů podávání žalob týkajících se diskriminace na základě pohlaví. Problematické jsou dle jeho názoru vysoké náklady a obtížné prokazování. Doporučuje proto ze strany státu na příklad poskytování určité formy bezplatné právní pomoci. Dále se v závěrečných ustanoveních hovoří o násilí páchaných na ženách, k problematice nízkého počtu rozsudků týkajících se obchodování s lidmi a vyššímu riziku některých skupin žen stát se oběťmi obchodování s lidmi či nízké účasti žen na politickém a veřejném životě.

V oblasti vzdělání výbor zmiňuje některé negativní aspekty, jako např. nízké zastoupení žen v odborných školách, vědeckém výzkumu a pedagogických funkcích na vysokých školách. V oblasti zaměstnání považuje za problematické zejména horizontální a vertikální segregaci trhu práce. Nedostatek předškolních zařízení pro děti od nula do šesti let či malé množství flexibilních forem práce.

V oblasti zdravotnictví výbor kritizuje nedostatečné náležitosti informovaného souhlasu, a to zejména v souvislosti s nezákonnými sterilizacemi a zásahy do práv žen na svobodnou volbu v otázkách reprodukčního zdraví, např. omezené množství porodu mimo nemocnici.

V předkládaných závěrečných doporučeních výbor vyzývá Vládu ČR, aby podporovala obě komory parlamentu k zapojení se do realizace závěrečného doporučení a na přípravě příště periodické zprávy o plnění výše uvedené Úmluvy, která má být připravena v roce 2014.

Předložený dokument obsahuje kromě shrnutí závěrečných doporučení také možné cesty k naplňování těchto závěrečných doporučení. Tato doporučení jsou sice nezávazná, avšak ukazují možný postup, díky kterému lze závěrečná doporučení výboru naplňovat.

Závěrem mého vystoupení bych vás rád požádal o podporu při projednávání závěrečných doporučení, jelikož se domnívám, že rovné příležitosti žen a mužů jsou jedním ze základních pilířů demokratické společnosti a na jejich vytváření by se měla na základě společného konsensu podílet jak vláda, tak také Parlament ČR.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže děkuji, pane ministře. Garančním a jediným byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijal usnesení č. 111/1. Zpravodajem je paní senátorka Miluše Horská, která má slovo.

Senátorka Miluše Horská:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně.

Diskriminace žen přináší jistě v naší společnosti mnohé otázky. Já jsem ráda za tu podrobnou rozpravu a za pozornost, kterou vláda celé té problematice věnovala, ale těch úkolů k plnění a doporučení tam bylo mnoho. A vláda se vlastně ve svém ustanovení usnesení vlastně přikládá jenom k některým.

Na samém počátku je vlastně taková poznámka, že plnění doporučení výboru by nepřinášelo žádné navýšení státního rozpočtu. To je takové opatrné tvrzení, které se používá jako obezlička, asi aby se to vůbec dál dočetlo. Já si myslím, že kdyby se ta doporučení brala vážně, že by asi přinesla podstatné zvýšení finančních nákladů.

Ale já bych si chtěla všimnout jedné věci, která tam zaznívá napříč spektrem, a u některých bodů se malinko zastavit.

V podstatě ve všech podobných usneseních a ve všech podobných dokumentech, které tady nějakým způsobem přijímáme, se vlastně stát nějakým způsobem staví. A kdybychom nebyli na půdě Senátu, tak možná, že řekneme, že je to, s prominutím, že vlk se nažere a koza zůstane celá. Že vlastně doporučujeme všechny ty body ke schválení, ale nenavrhujeme nějaké radikálnější kroky, které by právě měly ten dopad na to finanční zatížení. A protože nemáme tady momentálně institut ministra pro lidská práva, máme pouze zmocněnkyni, tak se vlastně ta celá problematika, velice asi správně, rozprostírá napříč všemi ministerstvy. A všude jsou vlastně zmocněni členové toho ministerstva nebo přímo členové vlády.

Protože jsem se dívala na ta usnesení a na ty dopady, a viděla jsem, že členové vlády nejsou určeni – alespoň zatím tak, jak se ke mně informace dostaly, tak mám takové konkrétnější doplnění toho usnesení, jestli by ta spolupráce nešla nějakým způsobem prohloubit a jestli by nemohl být třeba jeden člen vlády na jednom ministerstvu takovým koordinátorem a trošičku tu problematiku snoubit. Protože je dobře, že se rozprostírá všude, ale ta koordinace si myslím, že vázne.

Asi bych se chtěla dotknout toho, co si myslím, že z našeho pohledu je nejpalčivější, k té opatrné diskriminaci, protože vím, že to slovo asi není úplně nejlépe zvoleno, protože vyvolává jistou averzi. Možná, že bychom měli mluvit o nějakých pozitivních motivacích. Tak tam, kde si myslím, že opravdu česká společnost má problém, je školství, kde si myslím, že by si žáci a děti zasloužili, aby o ně nepečovaly převážně ženy, byť to mají možná ve své povaze, ve své roli. Ale myslím si, že pánové rádi předávají své zkušenosti, a kde jinde než ne ve škole, kde to pozitivně ovlivňuje mládež.

Já si myslím, že pro tuhle chvíli mi to asi stačí. Jestli bude diskuse, já potom bych na závěr přečetla to svoje doplněné usnesení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, vy byste měla na závěr přečíst usnesení výboru.

Senátorka Miluše Horská:  Ano, dobře, takže ho přečtu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A pokud je k dispozici, tak jenom říct, že jste ho přijali a že má takový a takový rozsah, aby to zaznělo na stenozáznamu.

Senátorka Miluše Horská:  Tak já si myslím, že k dispozici je.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže výbor přijal usnesení, které mají všichni k dispozici. A o tom navrhujete následně hlasovat plénu Senátu? Chápu to?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak s tím jsme všichni srozuměni. Já vám děkuji, posaďte se, paní kolegyně, ke stolku zpravodajů a já otevírám obecnou rozpravu. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se přihlásila a má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tato zpráva by si zasloužila skutečně dlouhé povídání. Ještě další povídání by si zasloužila stínová zpráva, kterou k tomuto tématu dělají každoročně nevládní neziskové organizace, které se zabývají oblastí lidských práv, genderovým tématem a diskriminací a nediskriminací obecně.

Zpráva závěrečné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen 2010 není potěšujícím čtením pro toho, kdo si myslí, že Česká republika by měla být standardní demokracií. Velká část doporučení v této zprávě totiž znamená, že nám do onoho standardu skutečně mnohé chybí.

Za tristní pak považuji, že na papíře byly deklarovány vládou jiné cíle, jiné záležitosti než kroky, které ve skutečnosti činí. Vypíchla bych zejména oblast lidí se zdravotním postižením. Ve zprávě se říká, že výbor bere s uspokojením na vědomí, že smluvní strana ratifikovala dne 28. září 2009 Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením.

I dneska na jednání pléna Senátu budeme mít předložené zákony a budeme projednávat zákony, které osoby se zdravotním postižením poškozují, nikoli že by jim pomohly. A o tom bychom mohli dlouho povídat. A určitě diskuse k těmto návrhům bude.

Dále se ve zprávě hovoří, že výbor vítá skutečnost, že došlo k přijetí právních předpisů, jež směřují k odstranění diskriminace a násilí na ženách. Ano, před časem již byl přijat zákon o možnosti vykázání agresora. Zákony, které skutečně pomáhají obětem trestných činů, zejména násilí na ženách.

Problém je také v tom, že ne každý pachatel násilí na ženách, domácího násilí, skutečně je potrestán. Myslím si, že je potřeba věcem předcházet, ale v této věci si myslím, že sankce je skutečně potřeba a je potřeba je také uplatňovat, alespoň v míře, kterou dovoluje v tuto chvíli trestní zákoník.

Výbor dále bere s uspokojením na vědomí programy, které deklarovala vláda, a to jsou postupy vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže, dále národní plán vytváření rovných příležitostí osob se zdravotním postižením, a také národní strategie boje proti obchodování s lidmi. O tom, že tyto deklarace jsou v rozporu s konkrétními kroky vlády u osob se zdravotním postižením, už jsem hovořila. Jestliže ale máme přijatu strategii proti obchodování s lidmi, pak zásadním problémem a v zásadním rozporu je to, že doposud nebyl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Vím, že ministr spravedlnosti již zase deklaroval, že má zájem předložit tento zákon, a že tento zákon by měl být přijat. Doposud ale tomu tak není. Na tento zákon se roky čeká a je vážnou překážkou skutečně ke všemu tomu, abychom se přihlásili k mezinárodnímu společenství v boji proti obchodování s lidmi, boji proti organizovanému zločinu.

Dále tato zpráva vyzývá k tomu, abychom urychleně zesílili úsilí v učinění efektivních opatření na zabránění a stíhání trestných činů domácího sexuálního násilí a pomáhali ženám – obětem tohoto násilí. K tomu je také výzva, abychom novelizovali trestní řád a zajistili tak přístup obětí, uplatňujících pouze nehmotnou škodu, k právní pomoci. Bezplatná právní pomoc pro oběti domácího násilí je také jednou z velmi významných pomocí obětem domácího násilí a ve většině civilizovaných zemí je naprostou samozřejmostí.

Tristní potom je zjištění, že jsme stále neratifikovali konvenci OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. Protokol pro prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi, který doplňuje tuto úmluvu a opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Viděno zvenku, musíme být jako Česká republika považováni skutečně za ráj pro všechny, kteří se v této černé oblasti pohybují.

To není dobré vysvědčení, ani dobrá zpráva pro bezpečnost našich občanů, zejména pak žen a dětí. Proto vyzývám z tohoto místa vládu, aby urychleně učinila kroky k přijetí těchto konvencí a protokolů, tak jak je ve zprávě formulováno. Samozřejmě usnesení výboru, tak jak ho paní zpravodajka přednesla, podporuji, nicméně myslím si, že musíme trvat skutečně na tom, aby vláda potřebné kroky, ke kterým ji zpráva vyzývá, učinila co nejrychleji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, tak já se přiznám, že k závěrečným doporučením výboru pro odstranění diskriminace žen jsem předpokládala, že budou diskutovat spíše muži, a speciálně někteří naši kolegové senátoři, nicméně já bych chtěla poděkovat paní zpravodajce a výboru za přijaté doprovodné usnesení a za návrh, který zpracovali, a jenom velmi, velmi stručně, já velmi vítám to, že doporučují vládě, a využiji toho, že je tady pan ministr vnitra, zavést veřejný rejstřík nestátních neziskových organizací a jejich problematiku převést pod jedno ministerstvo. Já si myslím, že toto je nesmírně důležité. Ten rejstřík neexistuje, vnímám to i jako protikorupční opatření. Děkuji výboru a obracím se na pana ministra, aby usnesení, které je navrženo, a ten jeho obsah aby vláda nejenom vzala na vědomi, ale aby s ním také pracovala.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, podobné materiály, které tady dostáváme, většinou téměř všichni bereme jako materiály, které vyžadují menší pozornost, než nové zákony či novely atd. Nicméně máme-li šetřit ve státní správě, tak by bylo dobře šetřit všude, a možná i tam, kde se zabývají naši úředníci, tedy státní správa, věcmi, se kterými stejně nic dělat nebudeme. Podívejte se, jak tento materiál je silný. A jsou to tedy doporučení.

Nicméně jak tady bylo řečeno, jsou to jenom doporučení, ale tady na závěr materiálu je jeden bod, kde výbor požaduje, aby byla široká veřejnost v České republice informována o těchto závěrečných doporučeních. Tzn. tyto všechny věci budou muset být nějak publikovány, a to také něco stojí.

Jak řekla paní zpravodajka, tato zpráva nebo tento vládní návrh nemá nárok na státní rozpočet. Ještě existuje jedna věc, která je označena tímto, že nemá nárok na státní rozpočet, a to je koncepce, která se věnuje sociálně vyloučeným. A kdo z vás prolistoval tuto zprávu, tak ona se z velké části věnuje ne obecně jenom ženám, ale věnuje se také, a zvlášť vždycky je tady vypíchnuta jedna skupina, to jsou romské ženy. Takže např. na straně 7 se dočteme, že výbor je stále znepokojen skutečností, že ženy, zejména romské ženy, jsou nadále zastoupeny na všech úrovních rozhodování, v komorách parlamentu atd., atd., jak je to zde popisováno, výrazně méně než muži. Pak je zastoupení romských žen v legislativních oborech ve státní správě málo. A pak nám výbor doporučuje, aby smluvní strana přednostně přijímala ženy jako profesorky, odborné asistentky, a samozřejmé také romské ženy.

Nebudu číst všechny body, kde se vyskytují romské ženy. Ovšem dovedeme si někdo představit reálně, jak k tomu můžeme dojít? To ty romské ženy některé vybereme a dáme je, umístíme do nějakého ghetta, kde budou vzdělávány, a pak je budeme dosazovat do jednotlivých politických stran, dávat jim nějaké speciální vzdělání, abychom vyhověli tomuto?

To samozřejmě není možné. My můžeme udělat jedinou věc, a to připravit celé prostředí k tomu, aby nejenom samozřejmě romské ženy, ale všichni ti sociálně vyloučení, aby u nich došlo k nějaké změně. Ovšem ta změna, přátelé, bude stát několik miliard korun.

A k té koncepci vláda říká, že nemá nárok na státní rozpočet. Tedy nejenom tato, kterou máme před sebou, ale i ta koncepce, kterou před sebou nemáme a kterou vláda odsouhlasila před 14 dny.

A to bude stát několik miliard korun. A pokud vláda zajistí, že některá z těchto požadovaných doporučení, která tady jsou, se budou aplikovat, tedy jsou to doporučení,která směřují pouze k romským ženám, tzn. např. tady opět přečtu:

Dále výbor se znepokojením zjišťuje nepoměrně vysoký počet romských dívek, které nedokončily nebo neabsolvují školní docházku, a to zejména v sociálně vyloučených oblastech. Pak to nemá ani hodnotu tohoto papíru, který před sebou máme. Protože když se budeme věnovat jenom těmto doporučením, která tady jsou, tzn. aby některé dívky dokončily vysokou školu, či aby ji dokončily všechny dívky, tak to samozřejmě nemá žádnou váhu, protože i kdyby náhodou, kdybychom se náhodou věnovali jenom těm mladým lidem, nebo spíše dětem, které dokončují základní školu, a nevěnovali se jim dál, tak jsou to úplně vyhozené peníze.

Tím chci říci, že soubor těchto opatření, soubor opatření, popsaných v té koncepci, se buď bude realizovat v jednu chvíli na celém území ČR a úplně celý, a pak má nějaký smysl, anebo jenom těmi postupnými kroky něco malinko zbrzdíme, ale vůbec nic nezlepšujeme. A k naplnění přání této zprávy nejen že jsme daleko, ale my se k ní vůbec nemůžeme přiblížit.

Samozřejmě to jsou slova, která jsou z mé strany míněna spíše k panu premiérovi, než k panu ministru vnitra, který tuto zprávu předkládá, protože si myslím, že ministerstvo vnitra, a konkrétně pan ministr jsou vůbec ti poslední, které v koncepci sociálně vyloučeným oblastem, která dle mého názoru má smysl, mají co říci. To je jenom de facto represivní orgán. Skutečná změna se nemůže odehrát jenom na nějaké represi.

Ale když už tady pan ministr je, tak jsem po vystoupení paní kolegyně senátorky Gajdůškové byl přesvědčen o tom, že by bylo dobře, abych se zmínil o odvrácené straně, kterou se pan ministr zabývat musí, jistě se jí zabývá, a já ho chci jenom vyzvat, aby se jí zabýval více, a to je násilí, páchané na ženách. Byli jsme tady vyzváni paní kolegyní, že se tomu málo věnujeme. Věnuje se stále tomuto tématu malá pozornost.

Ale já se chci přimluvit za jednu věc. Je tady velmi silný institut,který jsme přijali a je v zákoně, a to, že násilník může být na dobu 10 dnů po zásahu policie pouze vykázán z domů. Tohoto institutu se začíná zajímavě zneužívat. Ten institut je silný. Dovedeme si představit, že muž či násilník je vykázán z domu, a pokud to násilí páchá, tak samozřejmě je to správné. V mém okolí se teď šetří, inspekce policie šetří případ, kdy jeden ze sousedů byl vykázán, a to tím způsobem, že v jednu hodinu v noci byl vzbuzen Policií ČR, s tím že páchal násilí na své ženě asi dvě hodiny před tím, byl vykázán. V tom vykázání je, že se nesmí zdržovat 100 m od obydlí domu, tzn. že on nemohl jít přespat ani k sousedům, se kterými se dobře znal, takže spal v autě někde. A pak se ukázalo, že žena, která to způsobila, vůbec nechci jít do nějakých podrobností, a už vůbec nechci soudit ten případ, tak ona tam neměla ani trvalé bydliště. Ona to trvalé bydliště měla někde jinde. Takže on jako majitel tohoto domu se musel zdržovati někde jinde, a co se dělo deset dní po těch návštěvách v jeho domě, kde byly osoby, všechny do jednoho, které tam neměly trvalé bydliště, nechci ani popisovat.

Já tím chci říct, že to je institut - a tady chci vyzvat pana ministra k tomu - který je velmi vážný právě proto, že klade ohromné nároky na ty obyčejné policisty ve výkonu služby, kteří bez jakéhokoli dlouhého odkladu musí na místě řešit tuto situaci. A dovedete si představit policisty ve věku 26 – 30 let, kteří přijdou a mají řešit takovýto závažný problém bez toho, že by viděli jakékoli modřiny, je tady jenom tvrzení proti tvrzení a oni mají rozhodnout, že toho údajného násilníka mají vykázat na 10 dní pryč. Je to samozřejmě bez státního zástupce, bez soudu atd. Takže tato problematika – já chápu, že je nutná, je ale velmi náročná. A vyžaduje to samozřejmě nárok na státní rozpočet, protože aby takovéto kvalifikované rozhodnutí policista udělal, tak k tomu musí být pořádně vyškolen, a to nejenom jednohodinovým školením někde na učebně.

Takže já tento materiál pokládám za materiál vážný, ovšem materiál naprosto vágní, který nesměřuje k žádnému řešení, protože nemá nárok na státní rozpočet. A jestliže nárok na státní rozpočet nemají ani jiné materiály, které vyžadují miliardy, tak pak se nic nezmění. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, my se na chvilku vystřídáme, protože já se odsud nemohu přihlásit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Takže pokračovat bude pan první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, jistě závazný materiál, a tak jak mě mnozí znáte, nepředpokládáte, že budu proti němu dramaticky bojovat. I když to, že se jedná pouze o diskriminaci žen, mě poněkud diskriminuje, protože už se setkáváme s diskriminací mužů, a myslím si, že během krátké doby, která bude tak zhruba během pěti, deseti let, se nám objeví další materiál o diskriminaci mužů. Ale o tom bych nechtěl hovořit. Já bych se spíše vrátil k tomu usnesení, které máme navržené.

Paní zpravodajka řekla, že to nebude mít nárok na státní rozpočet. Věta, že bude bezplatná právní pomoc ženám – a teď já nevím kterým ženám, jestli to budou ty, co jsou diskriminované, ale kdo to dopředu řekne atd. Takže navrhuji, aby v tom usnesení bylo skončeno "a rozšíření právního vzdělání." Vyškrtnout "bezplatnou právní pomoc ženám", protože si nedovedu představit, jak se to bude reálně dělat. A potom je tam předposlední odstavec. Já souhlasím s tím, aby byl veřejný rejstřík nestátních neziskových organizací proveden, a aby hlavně jsme věděli, co konají. Ale výrazně nesouhlasím s tím, že by vláda měla iniciovat zákonnou úpravu, která by zajistila stabilní financování těchto nevládních organizací nezávisle na každoročním schvalování státního rozpočtu. To je věta, která mě opravdu děsí, protože žijeme v situaci, kdy státní rozpočet pracuje s příjmovou a výdajovou částí, takže navrhuji, aby ten předposlední odstavec skončil "zaměstnávání znevýhodněných společenských skupin." a pak pokračovat "stanovit pro ně pravidla financování, dodržování bude transparentně demonstrovat veřejnou prospěšnost". Takže navrhuji, aby tyto dvě věci byly v usnesení vyškrtnuty, protože je to jednak zátěž pro rozpočet a jednak si myslím, že fixovat všechny nezávislé – některé vynikající, ale některé méně vynikající – neziskové organizace je z mého pohledu špatně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji panu místopředsedovi a dalším přihlášeným je pan Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, reaguji na výzvu kolegyně Rippelové, že by tu měli vystupovat také muži. Já jsem si ten materiál samozřejmě přečetl celý včetně těch výhrad. Já můžu konstatovat, že reakce vlády je poměrně korektní a odpovídá téměř na všechny výhrady. Nějakým způsobem postupuje při plnění některých důležitých aspektů těchto výhrad z minulosti. Jsme za to také chváleni. U některých výhrad se však podle mého nedostatečně ohrazuje, protože ty výhrady jsou někdy nepravdivé. Několik z nich mě zaujalo.

První z nich je třeba bod č. 14: "Výbor zjišťuje nízký počet žalob ve věci diskriminace z důvodu pohlaví." Takže rozumím tomu dobře, že nebudeme zkoumat rovnost pohlaví například v zaměstnání, jestli dostávají stejné platy, ale budeme posuzovat, jestli je dostatečný počet žalob. Pokud bychom tento princip nebo tuto metodu zkoumání aplikovali na jiné oblasti, asi vám dojde, že je to nesmyslné.

Bod 20: "Výbor je stále znepokojen přetrváváním patriarchálních stereotypů týkajících se rolí a úkolů mužů a žen v rodině." To je asi věc názoru, kdo si myslí, jaké má úkoly a roli žena a muž v rodině. Nicméně docela by mě zajímalo, co píše některým státům s islámskou vládou nebo s islámským náboženstvím. To by nám mohl možná ministr nebo ten výbor, který na tom u nás pracuje, zjistit, abychom věděli, jak si stojíme.

Bod 29: "Výbor doporučuje, aby smluvní strany přednostně přijímaly ženy jako profesorky a odborné asistentky." Bez dalšího. To zde zmínil kolega Čunek. Samozřejmě mně se zdá, že ten výbor ve svém svatém boji za rovné postavení žen si nedělá problémy s jejich realizovatelností. Samozřejmě můžeme chtít úplně všechno, ale každá věc má svoje důsledky.

Další věc je bod 30 a 31 – zaměstnání: Je nám vyčítáno, že rozdíly mezi mzdou žen a mužů jsou u nás nějak patrné nebo se jim nelíbí. Já se domnívám, že to není pravda. Také by mě zajímalo, z jakých podkladů výbor vycházel. Domnívám se, že vycházel z nesprávných informací. Máme tady antidiskriminační zákon, každý to může dát k soudu, pokud má výhrady.

Dále je výbor znepokojen slabým postavením žen na trhu práce a čelí formám diskriminace, jako jsou například romské ženy a ženy z řad uprchlíků a migrantů. Samozřejmě ti, kteří mají horší kvalifikaci, tak mají slabší postavení na trhu práce. To je tedy objev. Ale to není diskriminace. Pokud bychom přistoupili na tuto filozofii, že bychom subvencovali lidi, kteří nejsou schopni podat přiměřený výkon, protože nemají dostatečnou kvalifikaci, tak kam bychom přišli? Je samozřejmé, že lidé, kteří se o sebe nejsou schopni postarat, tak by měli být podporování, a také jsou. Ale pod praporem antidiskriminace vyrovnávat příjmy kvalifikovaných a nekvalifikovaných pracovníků, tím bychom jenom prohloubili mezeru mezi produktivitou a prostředky, které máme, které vydáváme na obecně prospěšné záležitosti.

Poslední věc. Ještě bych chtěl zdůraznit, že je tam jakási věta, že jsme vyzýváni, abychom přezkoumali mzdové struktury v profesích, v nichž dominují ženy. To samozřejmě svádí k interpretaci, že by měli mít lidé stejné platy ve všech odvětvích, což je asi zřejmě nesmysl. Ale tento akcent je v této zprávě občas zdůrazňován, a v těch minulých byl naprosto zjevný.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jsem původně ani moc vystupovat nechtěl, ale ty dvě předchozí vystoupení, možná tři, mě motivovaly k tomu, abych tedy reagoval. A myslím si, že naopak mě utvrdily v tom, že návrhy, které přednesla paní místopředsedkyně Gajdůšková, jsou naprosto v této situaci oprávněné. Protože je vidět, že problematika diskriminace a rovnoprávnost žen není zcela jasná ani tady v senátních lavicích. A myslím si, že je to škoda, protože nakonec vládní výbor poukazuje na některé věci. Ale ta snaha řešit věci jenom tím, že dáme usnesení, že je budeme konstatovat, a že do toho nevložíme ani korunu, je prostě jaksi neúčinná.

Tady bylo hovořeno o tom, že bezplatné poradny něco stojí. Samozřejmě, že něco stojí. Ale problém je, že stále více se stává právo dostupné jenom těm majetným, kteří mají na dobré advokáty a kteří mají na dobré rádce, které si dokáží zaplatit. Ale co mají dělat ty ženy, které se dostanou do problémů, nemají úspory, mají děcka na krku a potřebují poradit. Kdo jim poradí? Na ulici? Nebo kam půjdou?

Takže to jsou věci, které samozřejmě jsou potom takovou spirálou, která vlastně navzájem spolu souvisí. Více nebo méně případů je odvozeno taky od toho, že mnohdy odradí vůbec ženu od toho, aby se domáhala svého práva, a to i diskriminace v zaměstnání. Musím říct, že mě trošku šokuje, když tady kolega hovoří o tom, že vlastně to je všechno v pořádku, že trh to všechno zařídí a že vlastně jenom záleží na schopnostech každého jedince. Přitom všichni z praktického života naprosto jasně vědí, že tomu tak není. A pokud hledá údaje, tak by se měl o to tedy skutečně hluboce zajímat, a určitě i v rámci podkladů, které připravuje vláda. A jako zástupci vládní koalice by měli být zřejmě informovanější než opozice, protože mají tyto materiály velmi dobře dostupné. Samozřejmě tyhle statistiky a analýzy existují a jednoznačně prokazují ty závěry, které jsou v této zprávě uvedeny.

Já bych očekával spíše konstruktivní diskuzi o tom, jak k těm jednotlivým věcem, jednotlivým dopadům bude Česká republika čelit. A výdaje například na bezplatné poradny, které mnohdy mohou zajišťovat právě i ty neziskové organizace, které skutečně v Česku fungují mnohdy lépe než státní správa v této oblasti, tak to jsou jednak efektivně vynaložené finanční prostředky a jednak tyto finanční prostředky zdaleka nedosahují úniků, které mnohdy neefektivními způsoby rozhodování vlády unikají v daleko řádově vyšších rozsazích. A tady je určitá možnost konkrétně jak pomoci lidem, kteří se dostanou do složité situace.

Takže musím říct, že jednoznačně podpořím a budu podporovat návrh paní místopředsedkyně Gajdůškové v této oblasti. A samozřejmě bych očekával i od vlády, že bude reagovat nikoli jenom dobrým slovem, ale také konkrétními činy, které samozřejmě něco stojí. Ale i v dobách krize, a právě možná že v době krize, kdy právě takovéto negativní projevy ve společnosti se zesilují, protože samozřejmě i ty tlaky v rodinách jsou silnější, lidé jsou pod psychickým tlakem, nedostatek zaměstnání, mnohde špatně placené zaměstnání, děti, náklady na jejich výchovu, na jejich vzdělání atd., a to všechno samozřejmě se potom projevuje i ve společnosti.

Takže jestliže je konstatováno, že těch případů je málo, možná je to jenom proto, že ženy které by i k tomu soudu šly, tak k němu nejdou nebo se toho práva nedomáhají. Jednak proto, že například nejsou informovány, nevědí, na koho se obrátit, kdo by jim pomohl, v okolí třeba tu možnost nemají. Lepší situace je ve větších městech, kde přece jenom tyto různé poradny přes občanská sdružení existují. Ale je pravda, že pokud jde o státní správu, tak tam jsou stále poměrně velké rezervy. A stejně tak pokud jde o diskriminaci v zaměstnání, ať už to je otázka přijetí na určitou pozici nebo například otázka odměňování. To přece jsou všeobecně známá fakta, která jsou podložena mnoha analýzami a mnoha rozbory. Myslím, že tady používat takové ty hospodské řeči, co si chlapi říkají u piva, je fajn, ale určitě to není seriózní diskuse.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, dále se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Já jsem nechtěl vůbec k tomu mluvit, ale já jsem si pak uvědomil, když jsem si to přečetl, kdo že nás to tady vlastně vyslýchá, když tak si v klidu na internetu najděte, jak se skládá OSN, které země členské má OSN a zjistíte, že v převážné většině těchto zemí nemohou mít ženy ani řidičský průkaz a další jiné věci, nemohou dokonce ani chodit v šatech, které si vyberou. A členové takového výboru nás budou poučovat o tom, co máme či co nemáme. Já si vzpomínám, že sociální demokracie usilovně v minulém volebním období volila místopředsedkyni a nezvolila ji. To jen na okraj.

Neziskové organizace samozřejmě cítí peníze, evidentně, a proto já souhlasím s jediným z toho, co tam napsáno – by byla pořádná registrace, protože ten feministický blok, který jsem s oblibou sledoval, stejně jako s oblibou sleduji pořad, který se jmenuje Tah dámou a velmi se přitom bavím, ač mi to všichni rozmlouvají. Je to velmi zábavný pořad, tak tato nezisková organizace skončila své webové stránky přesně ve vteřinu, kdy skončily evropské dotace. Jakmile skončily evropské dotace, ta stránka zmizela a bylo to o obhajobě ženských práv. Takže ono jde vždycky a hlavně o peníze.

Já si myslím, že v České republice žádná vědoma diskriminace ze strany úřadů neexistuje, je tomu přesně naopak. Diskriminace je třeba ve školství, že na učitele nenarazíte, může to být také tím, že on to za ty peníze nechce dělat, ale já mohu posloužit na úřadech. Kdybych měl udržovat všechno to, tak musím polovinu žen propustit a přijmout za ně muže, protože tam je převážná většina žen a jsou placeny – ujišťuji vás – naprosto stejně jako muži. Tam žádný rozdíl není. Vedoucí odborů muž a žena mají totožný plat, jinak to přece ani není možné, když tady máme ty stupidní tabulky, kterými vláda stanovuje, jak kdo bude placen. Takže jaká diskriminace. Tam vůbec není napsáno, žena, muž. Ta tabulka jasně – třída, příplatek za vedení – tam vůbec není nijak rozlišeno, takže nesmysl, že v tomto smyslu zejména ve státní správě jsou ženy placeny jinak než muži.

A ty diskriminace – uvidíme za chvíli. Ono nevím, jak se ženám bude líbit až odstraníme diskriminaci a budou chodit také do důchodu ty, co se teprve narodí, v těch 70 letech, nebo jak vyhrožuje sociální demokracie, protože se to musí dorovnat, takže budou chodit ve stejnou dobu jako muži. Nebo zruší limit 15 kilo, protože ženy například nemohou pracovat v záchranné službě, protože někteří pacienti jaksi váží i víc. Naštěstí máme tady soudruhy Gazdíky a Šťastné, kteří nám brzy zdaní ta tučná jídla, takže nám ubude, takže pak budou moci pracovat i v té záchranné službě a zrušíme jim ten limit 15 kilo. Já si myslím, že se tady zabýváme něčím, co pro Českou republiku, která je 100 před opicemi, ne za opicemi, tak se tady zabýváme něčím..., ať se starají ty státy, kde diskriminace skutečně je a nás nechají na pokoji. Samozřejmě, že ten výbor, jak sám přiznává, čerpá informace právě od neziskových organizací, které cítí tekoucí peníze, jak říkal tady kolega Škromach, že je potřeba jim také zajistit, dokonce mimo rozpočet. Jim je jedno, jestli rozpočet bude mít takový dluh, hlavně když jim ty peníze přitečou. Takže ono by zejména bylo potřeba snížit asi tak na třetinu počet neziskových organizací, nechat pracovat ty, které skutečně pracují – a jsou takové – a ty vyžírky, co jenom vysávají ze státního rozpočtu peníze, zrušit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Na adresu pana senátora Kubery prostřednictvím pana předsedajícího v této chvíli jenom jednu větičku. Jsem ráda, že pan senátor Kubera je velmi upřímný člověk a že nám právě předvedl, jaký vztah má občanská demokratická strana k občanskému sektoru. Děkuji, pane senátore.

A jinak si dovolím položit dvě otázky k tomu, co tady bylo řečeno. Kolegyně a kolegové, jste přesvědčeni skutečně o tom, že je v pořádku, že ženy v České republice mají téměř o jednu pětinu nižší mzdu než muži za stejnou práci a na stejném místě? To je statistika Českého statistického úřadu, čili šetření naprosto přesné. Samozřejmě, že jsou tabulky, ale i tabulky samozřejmě mají zhruba vůli 50 % v pohyblivých složkách nebo 30 až 50 procent, abych byla přesná.

Druhá otázka. Jste skutečně přesvědčeni o tom, že je správné, aby v České republice ženy, které mají v průměru vyšší vzdělání než muži, protože v České republice je více absolventek, žen vysokoškolaček. Tyto ženy absolventky mají devadesátiprocentní zaměstnanost jako absolventky poté, když dokončí vysokoškolské vzdělání. Ale v okamžiku, kdy žena zůstane na mateřské dovolené, kdy má jedno dítě nejméně, v okamžiku se stává téměř nezaměstnatelnou. Tam nemáme statistiku devadesátiprocentní zaměstnanosti žen, ale statistiku 35 % zaměstnání žen s jedním a více dětmi. To jsme přesně na polovině statistiky ostatních evropských zemí. Skutečně jste přesvědčeni, že v ČR je všechno v pořádku, že toto je správné? A to bychom našli spoustu a spoustu dalších jasných faktů.

Souhlasím s panem senátorem místopředsedou Přemyslem Sobotkou v tom, že situace se vyvíjí, že ženy si záležitosti odpracovávají a postupně se stávají platnými v rozhodovacích procesech. U nás v kraji jsou starostky, místostarostky, jsou ženy radní, krajské radní, které odvádějí dobrý kus práce. A skutečně ten posun je prostě civilizačním posunem ve všech civilizovaných zemích. Ženy si to prostě odpracují, ale právě proto, kdybych dnes byla mužem a zejména mladým mužem, tak bych se starala ze všech svých sil, aby společnost měla nastavená pravidla proti jakékoliv diskriminaci. A aby tato pravidla byla dodržována. Aby každý člověk, bez ohledu na to, zda je to žena, muž, bez ohledu na jeho náboženské vyznání, radu, příslušnost k etniku, sexuální orientaci, aby měl rovné šance. Aby nikdo nemohl být dopředu odepisován, dopředu vyloučen ze společnosti. Ono to není jenom hezká deklarace. Ono to není jenom zakotveno v listině práv a svobod, které je součástí našeho ústavního pořádku. Ona je to i ekologická kategorie, vážení především kolegové. Protože jestli společnost nedokáže využít celý potenciál, celý svůj intelektuální potenciál, jestliže nechá mimo celé dění ve společnosti polovinu svého obyvatelstva, tak samozřejmě ta společnost nemůže být konkurenceschopná, nemůže být úspěšná. A příklady jsou naprosto zřejmé. Skandinávské země, které problém diskriminace a nediskriminace mají vyřešené, kdy ženy jsou ve vládách, kdy ženy jsou účastni v rozhodovacích procesech patří k těm, které jsou nejenom na špičce, co se týká kvality života, ale na špičce z pohledu hospodářského rozvoje a úrovně ekonomiky. Naopak tam kde diskriminace kvete na všech stranách, tyto země většinou problémy právě v hospodářské oblasti mají. Přátelé, to jsou fakta. Nebavme se o dojmech. Na stole máme fakta. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Já asi žiju v jiném světě. Tady slyším, že ženy jsou hrozným způsobem diskriminovány, jak je to tady všechno špatné, jak Česká republika nedává rovné příležitosti. Ale přitom v našich zákonných normách a podnormách jasně máme, že se musí vyloučit veškerá diskriminace. Tak pak je tedy něco špatně. Pak pracuje naše soudnictví špatně, pak se ti, kteří se cítí diskriminováni, nehlásí o svá práva. A nebo pak nám tady výbor předestírá něco, co není pravda.

Každá diskriminace je špatná. Každá! Včetně té pozitivní. Včetně té pozitivní, o které se tady v podstatě volá. A ta nás může dovést až do pekel. Já se cítím diskriminován jako muž. A co mi na to řekne výbor? Je nějaký výbor, který je proti diskriminaci mužů? A nedělám s tím nic, protože se musím sám postarat o to, aby to tak nebylo.

A já bych chtěl, abychom si všichni uvědomili, že žena nikdy nebude jako muž, a muž jako žena. A je to dobře. Je to dobře, je to dáno přírodou, je to dáno tím vším, co může muž a co může žena. Ale tady, aby někdo nám říkal, že žena by měla mít stejná práva jako muž, tak to jsem zvědav, jak to všechno dopadne po stránce biologické. I když věda jde dopředu. Za chvíli se o tom přesvědčíme v některých zdravotnických zákonech. Nižší mzdy u žen? Ve zdravotnictví to neexistuje! Vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně. Tam přece je to jasné – děláš práci, máš na to nárok, jsi nějak ohodnocen. A já si nedovedu představit, jak někdo rozlišuje to, jestli je to žena nebo muž, ale jsou některá povolání, která ty ženy, už z lékařského hlediska, by neměly vykonávat. A nebo se chceme vrátit zpátky k těm traktoristkám, horničkám, nebo jak se jmenovaly, které budou rubat po vzoru stachanovců tuny a tuny uhlí? To chcete takovýhle odbourání diskriminace? No já si to takhle nepředstavuji.

Kvantita neznamená kvalitu. To, že je více vysokoškolsky vzdělaných žen, ještě neznamená to, že by měly mít nárok na to, aby byly zaměstnávány více nežli muži. To je klasická ukázka pozitivní diskriminace. Přece tam se nemůže rozhodovat o tom, kolik těch lidí má vysokoškolské vzdělání, ale jak ty lidi ovládají daný obor.

A ženy – a to vám připomenu z historie, a to byste měli připomínat i tomu výboru, ty zavinily to, co se stalo v Americe ve dvacátých letech. Byly to ženy, které bojovaly za svá práva, správně, ale mj. i prosadily prohibici a vznik organizovaného zločinu zvaného mafie respektive Cosa nostra ve Spojených státech, se všemi důsledky, které odnášíme až dodneška. Tak jako vždy každé dobré předsevzetí může mít i ty nejhorší následky.

A ještě vaším prostřednictvím, pane předsedající, k senátorovi, který tady není. Jsem velmi potěšen, že i v oblasti takové, jako je pravicová ODS, se najdou soudruzi Šťastný – to není můj citát, to je citát mého předřečníka, a v TOP 09 soudruzi Gazdíci. Velmi, velmi mě to překvapilo. A v současné době... Radši se k tomu nebudu vyjadřovat. Někdy bohužel má můj předřečník pravdu.

A ještě bych se dotkl jedné věci. To přece není žádná diskriminace, to, že místopředsedkyně za ČSSD nebyla zvolena. Jsme demokratická strana, my mezi sebou nemáme soudruhy Gazdíky a Šťastné, a prostě jsme se demokraticky rozhodli o tom, že zatím ten nejvhodnější kandidát demokraticky není zvolen. A to je přece parlamentní demokracie. A já v tom nevidím žádnou diskriminaci našich sociálnědemokratických přítelkyň.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne, děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Dovolte mi, abych nejdříve začal obecnou poznámkou, kterou odpovím na sugestivní otázku. Vážené kolegyně paní místopředsedkyně Gajdůškové, zda si myslíme, že je u nás všechno v pořádku. Samozřejmě, že není u nás všechno v pořádku, jsou ojedinělé případy, kde lze vysledovat – někdy to bývá i v některých rodinách, sám jsem toho byl svědkem, kde skutečně do určité míry k diskriminaci dochází. Ale odpověď není počet usnesení na doporučení vládě, které zde budeme citovat a budeme přijímat. Protože skutečně naše ústava, jak říkal můj předřečník, zajišťuje všem stejná práva. Je nad řadou antidiskriminačních zákonů, úmluv, listin z celého světa. A u nás není prostředí pro to, aby diskriminace u nás byla, není legislativně podhodnoceno. Není zde žádný deficit. A mj. je to také důsledek toho, že já neznám případ, že by v některém soudním rozhodnutí byl opominut antidiskriminační aspekt.

Myslím, že to je odpovědí na to, že sice není všechno v pořádku, ale legislativa je v naprostém pořádku. Soudy rozhodují, jak rozhodují, a je pak skutečně jenom věcí těch, kteří se cítí být diskriminováni, aby se na tuto nezávislou instituci obrátili. Já nebudu hlasovat pro tu druhou část usnesení, a to hlavně z toho důvodu, že si myslím, že to s diskriminací nic nemůže udělat, že to skutečně záleží jen na individuálním rozhodnutí každého, kdo se cítí být diskriminován, zda to bude řešit, a nebo to řešit nebude.

A úplně na závěr, i když pro to hlasovat nechci, mám otázku na ty, kteří předkládají toto doporučení, zdali je zcela úmyslné, zdali tedy považují za střet zájmů, že ve svém usnesení nechtějí, aby byla tím vládním členem žena, a tudíž nepíšou, aby stanovila členku nebo člena vlády, a píšou rovnou, aby stanovila člena vlády. Tedy mám-li tomu rozumět, zda to má být muž, a nebo to myslí obecně, že to může být i žena? Pro ty aspoň, kteří pro to usnesení budou hlasovat, by takové vysvětlení určitě stálo za úvahu. Protože víte, že v některých oblastech vznikly soudní procesy, kdy se ženy ohradily nad tím, že není v dokumentu přechýlený – a ten výklad může být dvojznačný, nemusí být jednoznačný. Čili to je jenom upřesnění pro ty, kteří pro toto usnesení chtějí hlasovat. A jak říkám, základ je v tom, že česká legislativa je nepochybně v pořádku. A záleží jen na každém, kdo se cítí být diskriminován, aby se obrátil na příslušné orgány.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já se úplně nedomnívám, že legislativa je v pořádku. Pominu-li to, co jsem říkal ve svém prvním vstupu, bych rád obrátil vaši pozornost na stranu 9, bod 33, kde je napsáno: "Výbor doporučuje, aby smluvní strana zajistila, aby si migrující ženy udržely své právní postavení při odchodu na mateřskou a rodičovskou dovolenou, aby byla prodloužena platnost jejich pracovního povolení na dobu rodičovské dovolené..." A tak dále, atd.

Já chci velmi pozitivně tedy k tomuto bodu říct, že ten stojí za to. A to proto, že tady si myslím, že ČR má velký deficit, protože mnoho žen, které si volí dobu, pokud vůbec mohou, si volí dobu svého těhotenství až někde těsně před 40. rokem, což má samozřejmě nejenom zdravotní, ale i společenské důsledky, tak to dělá taky proto, že tuto oblast jsme ještě směrem k posílení rodiny nevybudovali dobře. A tady si myslím, že máme deficit, abychom zákonným způsobem zajistili, že matky, které se vrací, či matky, které mají malé děti, budou mít určité zvýhodnění tak, aby se zároveň mohly věnovat rodině, a zároveň nepřišly o své povolání.

Oproti tomu ale s tímto materiálem – to jen pro kolegy, kteří mluvili přede mnou, a se kterými souhlasím – to jsou ta hornická povolání. Na straně 8, bod 29, kdy je nám doporučováno, abychom podporovali genderově atypické povolání, tzn. nasazovali ženy tam, kde doposud nejsou. Tak bych řekl, že by bylo lépe, aby ty ženy, které tohle chtějí hlásat a podporovat, tak ať předloží jaksi prokazatelně, kolik měsíců či let byly těmi hornicemi, případně záchranářkami, které musí tahat na nosítkách ve dvou 150kg lidi.

Takže to si myslím, že takhle obecně je skutečně řečeno. Je velmi neurčité a je to skutečně plácání do vody.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak a slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Jenom velice stručně. Nedalo mi, abych nezareagoval na 3 mýty nebo nepravdy, které se tu stále opakují. Prostě mi to nedalo.

První věc, kterou opakuje už poněkolikáté kolegyně Gajdůšková, a která dává do relace "konkurenceschopnost versus rovnost mužů a žen", s tím, že si pleteme dojmy s pojmy a že o tom nic nevíme, ať se podíváme na Švédsko. Já bych tedy zase doporučoval, aby se zájemci podívali na Světové ekonomické fórum, na jejich stránky interaktivní, kde je řada parametrů vázána s konkurenceschopností. Počínaje technologickou připraveností, vzděláním, zdravím, inovacím atd. A je tam i rovnost mužů a žen. Ta má nejnižší vliv. A pokud je na nejširším vzorku celosvětovém, má vliv nulový. Takže nepleťme si dojmy s pojmy, dívejme se na fakta, prosím.

Dále – samozřejmě tím nebráním bojovat o rovnoprávnost, to je legitimní, ale nemluvme nepravdy. Další věc. Rozdíly v platech za stejnou pozici. Kolegyně Gajdůšková řekla, že statistický úřad uveřejnil, že ty rozdíly jsou. Potom to upřesnila tím, že se jedná zřejmě o pohybovou složku mzdy. Ano, to je možné. Pakliže někdo třeba pečuje o děti, nemůže být tak často v práci, dostane menší pohybovou složku. Nechť je ta práce s dětmi kompenzována něčím jiným, to je velice záslužná činnost, ale nemůžeme menší pracovní úsilí kompenzovat tím, že ty firmy budeme nějakým způsobem nutit, aby dávaly peníze za domácí práce.

Třetí, poslední mýtus – ženy mají více vysokoškolské vzdělání, nebo je jich více s tímto vzděláním. To už tady bylo řečeno, že je to nesmysl, že to není záruka toho, že budou více zaměstnávány. Je to také v tom, že ty ženy studují jiné obory než muži. Např. ty obory, o které je menší zájem. Samozřejmě vystuduje-li někdo gender´s studies, tak se neuplatní na trhu práce tolik jako ten, kdo vystuduje IT technologie nebo chemické inženýrství. Takže možná tento faktor v tom hraje roli. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. A v této chvíli pokládám otázku panu navrhovateli, čili panu ministrovi, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce se vyjádřit, takže slovo má paní senátorka Miluše Horská jako zpravodajka.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já se musím napřed omluvit vám všem, protože mě vlastně až pan místopředseda upozornil, že se do tohoto usnesení jaksi vedrala chybička – jak je známo, že ďábel je skrytý v detailu, tak to se tady povedlo. A to je přesně to, co jste kritizovali. Já bych s dovolením v tuto chvíli to přečetla, protože díky tomu, že ta debata se rozjela tak, jak rozjela, tak já bych to zase dala do té podoby z těch horních pater na zem. Protože si myslím, že se chceme někam dostat. A jestliže se bavíme o papíru, o kterém si každý myslí, že je na nic, tak vlastně proč se o něm bavíme?

Protože se v těch všech doporučeních výboru, ať už se nám to líbí nebo ne, odkazuje na spolupráci s neziskovými organizacemi, tak proto to doprovodné usnesení. A já, když ho teď přečtu tak, jak bylo míněno, tak možná, že trošičku vyliji tady ty kýble té agresivity. Že ta situace v pořádku není, to asi vnímáme, protože z té debaty nevychází nic pozitivního a každý tam má zřejmě svoji Achillovu patu. Takže já si dovolím, je to ta druhá část usnesení:

Doporučení vládě, aby rozšířila spolupráci veřejného a občanského sektoru, po které se volá, stabilizovala nestátní neziskové organizace, určila předsedu rady vlády pro nestátní neziskové organizace. A teď tedy prosím pozor: Radu Vlády ČR republiky pro rovné příležitosti žen a mužů z členů vlády, a jestli to bude žena nebo muž, já myslím, že tak, jak máme zažité ty mužské rody převážně, tak nehrála jsem si tady – nebo náš výbor si nehrál se slovíčky, takže z členů vlády, které mají ve svém poslání podporu, pomoc, provázení životem a zaměstnávání znevýhodněných společenských skupin. To znamená žen i mužů. V této souvislosti iniciovala zákonnou úpravu, která by zajistila stabilní financování těchto nevládních neziskových organizací závislých na každoročním schvalování státního rozpočtu. Doposud. To je ta chyba. To je ta chyba, která se tam stala. Protože všechny tyto organizace do této doby jsou závislé každý rok – a to říkám s plnou odpovědností na tomto fóru – jsou všechny závislé.

Toto je prosba nebo výzva k vládě, aby učinila kroky, které doposud jsou závislé na každoročním schvalování státního rozpočtu, a stanovila pro ně pravidla financování, jejichž dodržení bude transparentně demonstrovat veřejnou prospěšnost.

Víte, vždycky se tady u těchto dokumentů stočíme na téma, když se objeví neziskové organizace, nebo nevládní organizace, nebo non-profitní, nebo jak chceme – občanská společnost, vždycky se oprávněně dostaneme k tématu, že tam někde mizí peníze. Mně nezbývá, než se pod tyto poznámky podepsat, a proto je tam ten závěr: ...v rámci posílení práv občanské společnosti, aby se zavedl veřejný rejstřík nestátních neziskových organizací a jejich problematika se převedla pod jedno ministerstvo.

Já to jenom rychle vysvětlím. Asi se teď všichni napravo i nalevo shodneme, že stát nemá páky, pravidla, zákonné normy, jejichž dodržováním by se tato problematika mohla úspěšně vyřešit a všichni bychom si tady tleskali. Všichni jsme si stěžovali, ať už s těmi závěry antidiskriminačního výboru souhlasíme, nebo ne. Něco jsme ochotni připustit. A ta situace je potřeba řešit. Nemáme peníze, krátí se rozpočet všude. A tyto nevládní neziskové organizace (některé) jsou zaměstnavateli. Se všemi pravidly, která k tomu patří. A ty spadnou do ranku těch všech, kde se ty peníze ztrácejí. A kupříkladu, byť to sem možná teď nepatří, ale na vysvětlenou – ministerstvo financí dnes dává trestní oznámení na jakési organizace, kde mizí peníze z loterií. Na jaké organizace? Kdyby ty organizace byly zaevidované, bylo tam kdo, mohli bychom zjistit, kdo sedí, který z politiků třeba sedí v těch správních radách, tak možná, že by ty peníze nemizely. On už se tady jednou ten rejstřík...

Vy, když půjdete na ministerstvo vnitra, dneska občanská sdružení se mohou pouze zaevidovat a vy nevíte, kdo za nimi stojí. Takže po tom volá, prosí, to je vlastně nezávazné, je to jenom vzít na vědomí, toto usnesení, které opravdu se pomatlalo. To beru – my jsme to tolikrát měnili, že jsme to tedy přeměnili, takže omlouvám se.

Takže mi pak asi poradíte, jak s tím usnesením, s tou změnou? Jestli by to takhle bylo přijatelné, protože by to úplně změnilo smysl. A to se tedy opravdu omlouvám.

A teď ještě jedno stanovisko. Víte, tady ta debata šla opravdu od těch nejnižších až po ty nejvyšší úrovně. A já si myslím, že za tím vším je skrytá měnící se role naší společnosti žen a mužů a rodiny. A ukažte mi, pánové, prosím, jestli se nějaký chlap chce vyrovnat ženě. Jestli znáte z historie, pokud to není úchylka a nefunguje to na jiné bázi? A co žen, takzvaných feministek se snaží mít ty kalhoty upnuté úplně všude a snaží se zapomenout na svoji ženskou roli a chce být těmi chlapy? Takže řečnická otázka: Proč to ty ženské dělají? Cítí se diskriminované, nebo ne? Nechci na to odpověď.

Víte, chytré ženy to asi dělají tak, že přitáhnou muže do rodiny, on se o tu rodinu stará, ale musí pomoci stát, jestli chce, aby se společnost se vyvíjela pozitivně.

A ptejme se, a já si myslím, že to je přesně úkol této platformy, tohoto dokumentu, že bychom se měli ptát, jak naše společnost pomáhá pečovat rodinám o jejich děti, jestli tady využívají zaměstnavatele, a toho si tady nikdo nevšiml ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, já vás přeruším. Obecná rozprava skončila. Vy jako zpravodajka máte vyhodnotit diskusi, jak probíhala.

Senátorka Miluše Horská:  Já se přiznám, že jsem se nemohla přihlásit zrovna jako vy, já jsem tam tlačila, ono mi to nešlo, tak se omlouvám ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže jste byla diskriminovaná.

Senátorka Miluše Horská:  Ale vidíte, že to snáším docela dobře, že jsem se o to své prala, tak jestli mi to dovolíte, tak bych to dokončila.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vím, ale jednací řád je zákon, takže jsme ve fázi zpravodajské zprávy. Musíte příště mačkat pořádně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A než najdete slovo, tak vás jenom upozorním, že podle jednacího řádu v této chvíli už nemůžeme upravovat usnesení, tak jak bylo navrženo, můžeme hlasovat pouze o změnách, které jsem navrhl já a pak o usnesení jako takovém.

Senátorka Miluše Horská:  Dobře. Když jsem si tedy to slovo neoprávněně vzala ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ne, vy jste si ho vzala oprávněně, ale obsahově.

Senátorka Miluše Horská:  Obsahově, tak je to usnesení tedy nechtíc odvážnější, než jsme si vůbec ve výboru usmysleli. A protože předpokládám, že jsem vám teď ten úmysl vysvětlila, že to nebylo proto, aby neziskové organizace peníze kradly, ale naopak, aby byly transparentní, tak i přesto, že to je trošku odvážnější, ale je to jenom braní na vědomí, tak vás prosím o to, abyste ho podpořili. A děkuji za diskusi, která tady byla.

A pokud jde o to muži – ženy, já jsem na to odpověděla používala jsem mužský rod obecně, více než ženský, takže jestli to bude muž nebo žena, nebyl v tom žádný úmysl. Já jsem na to odpověděla.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a paní kolegyně Soňa Paukrtová už se odhlašuje, takže máme před sebou v podstatě návrh usnesení, jak bylo předloženo výborem, s tím, jak jsem před chvilkou řekl, byly tam navrženy dvě změny ode mne, které máte před sebou. O tom bychom měli po znělce hlasovat.

A také si dovolím nás všechny odhlásit a znovu se, prosím, všichni přihlaste, kdo máte zájem hlasovat.

Předpokládám, že paní zpravodajka souhlasí s tím, abychom nejprve hlasovali o změnách, které jsem navrhl a které máte před sebou, máte ty věty škrtnuté, a následně, pokud to projde, budeme hlasovat tak, jak jsme zvyklí.

Pro příchozí sděluji, že jste byli všichni odhlášeni, takže se přehlaste.

V této chvíli tedy budeme hlasovat o vyjmutí těch vět, tak jak jsem je načetl a jak je máte před sebou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 12 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 24, proti 13. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o původním znění usnesení, tak jak bylo navrženo.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 13 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 38, proti 5. Návrh byl schválen.

Tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce. My se nyní vystřídáme v řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011

Tisk č. 162

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 162 a uvede ho ministr vnitra, který opět zastoupí předsedu vlády. Máte slovo pane ministře, prosím.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011, a předložená Senátu dne 22. července 2011.

Cílem předkládané Dohody je umožnit bezproblémovou výměnu utajovaných informací vyměňovaných v zájmu EU mezi členskými státy EU v případě, že mezi sebou nemají uzavřenou příslušnou mezinárodní smlouvu, zajistit odpovídající ochranu utajovaných informací EU, poskytnutých institucemi EU orgánům členských států ve všech členských státech EU, poskytnout třetím státům dostatečné záruky, že jejich utajované informace předané Evropské unii a členským státům EU budou odpovídajícím způsobem chráněny.

Problematickou se při prosazování ochrany utajovaných údajů v rámci EU ukázala závaznost přijatých dokumentů ze strany členských států EU. Zatímco nové členské státy, které vstoupily do EU v roce 2004 a 2007, přijaly bezpečnostní předpisy Rady EU a Komise EU jako součást acquis, staré členské státy je považovaly za závazné pouze do té míry, která byla nezbytná pro fungování Rady EU, resp. Komise EU. Dále se ukázalo, že i celá bezpečnostní architektura v oblasti ochrany utajovaných informací je nevyhovující.

S ohledem na výše uvedené COREPER dne 5. prosince 2007 pověřil bezpečnostní výbor Rady EU provedením revize právního rámce upravujícího ochranu utajovaných informací v rámci EU a případně přípravou návrhu nástroje upravujícího tuto problematiku jednotnějším způsobem.

Bezpečnostní výbor Rady EU rozhodl budovat bezpečnostní architekturu ve vztahu k ochraně utajovaných informací EU následujícím způsobem: revidovat stávající bezpečnostní předpisy a více je připodobnit těm, které jsou platné v rámci Severoatlantické aliance a dále zajistit jejich závaznost multilaterální dohodou.

Česká delegace expertů při jednání o návrhu dohody postupovala v souladu se schválenou rámcovou pozicí. Lze konstatovat, že při expertních jednáních byly zájmy ČR prosazeny v největší možné míře. Sjednání předložené dohody je plně v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR.

Na závěr bych vás poprosil o vaši podporu předkládaného vládního návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 162/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl.

Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 162/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011:

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost po úvodním slově Ing. Dušana Navrátila, ředitele Národního bezpečnostního úřadu a po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Dohody mezi členskými státy EU zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu EU, podepsaná v Bruselu dne 4. května 2011, a určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji. A také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně. Pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, jak jste již slyšeli, ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR projednal tuto Dohodu mezi členskými státy Evropské unie ohledně ochrany utajovaných informací a v rozpravě pan ředitel NBÚ, který zastupoval českou vládu, zodpověděl veškeré dotazy.

Já bych ještě podotkl, pan garanční zpravodaj i já jsme místopředsedy Stálé komise pro ochranu soukromí, takže tato dohoda byla přezkoumána ze všech stran.

Ústavně-právní výbor pak přijal k tomuto senátnímu tisku č. 162 toto usnesení:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Otevírám nyní obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám.

Zeptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco doplnit? Nechce. Pan garanční zpravodaj? Také ne.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovacích v zájmu Evropské unie, podepsané v Bruselu dne 4. května 2011.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 14 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům.

A můžeme postoupit k dalšímu bodu jednání, kterým je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané dne 17. října 2011

S informací vystoupí opět ministr vnitra Jan Kubice, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky a páni senátoři. Dovolte mi, abych vás informoval o přípravě Evropské rady, která se uskuteční v Bruselu dne 17. října 2011.

Pozice vlády pro toto jednání se v současné době finalizuje, i s ohledem na aktuální vývoj některých témat určených k diskusi. Přesto vám mohu popsat hlavní kontury vládní pozice.

Současný návrh závěrů obsahuje tři základní okruhy témat, o nichž se předpokládá, že budou na jednání podrobně diskutována – hospodářská politika, příprava summitu G20 a změna klimatu. Nad rámec programu proběhne také diskuse k aktuální situaci v eurozóně.

Nyní k jednotlivým tématům. I. Hospodářská politika.

Prvním bodem bude tradičně hospodářská politika. Pravděpodobně nejdůležitějším tématem bude aktuální situace v eurozóně. Vláda vnímá současné debaty o budoucnosti eura a o hlubší koordinace hospodářských politik jako velmi zásadní. Eurozóna potřebuje obnovit hospodářský růst a zvýšit svou konkurenceschopnost. Doufáme, že nejlepším nástrojem k obnově růstu a zvýšení konkurenceschopnosti je dokončení vnitřního trhu. Je třeba rovněž větší fiskální disciplíny státu eurozóny. Za krok správným směrem ke stabilizaci považujeme vytvoření evropského stabilizačního mechanismu a dosažení dohody s Evropským parlamentem ohledně balíčku legislativních návrhů ekonomického řízení. Vítáme, že eurozóna došla k názoru, že se na řešení státních dluhových krizí musí principiálně podílet i soukromý sektor. Další flexibilizace evropského záchranného fondu nad rámec současného stavu, některou formu pákového efektu ani jeho přetvoření na banku však nepovažujeme za vhodné. Jsme též proti tzv. eurodluhopisům, které by byly založeny na společném ručení. Takový systém by finančně zatížil právě ty, kteří se chovají nejodpovědněji.

Chápeme, že státy společné měny cítí potřebu se společně v určitých oblastech hospodářské politiky hlouběji integrovat a přibližovat se podmínkám optimální měnové zóny. Proti takové integraci eurozóny nic nenamítáme. Ostatně jejím smyslem je stabilizace eura, což je i náš zájem. S ohledem na naše závazky však chceme být v budoucnosti u budoucích jednání týkajících se lepší koordinace hospodářských politik. Totéž platí i pro otázku organizace summitů. Případné summity eurozóny by se měly odehrávat až po jednání Evropské rady, nikoliv před ním, tedy tak, aby nedocházelo k marginalizaci nečlenů eurozóny. Pro vládu je v tuto chvíli nejsnáze přijatelné, aby summity eurozóny byly řízeny osobně předsedou Evropské rady. Otázka budoucího vztahu k předsedání Evropské rady a summitů eurozóny však musí být dořešena systémově. Jakkoliv podporujeme integrační úsilí eurozóny, jsme si vědomi výrazných rizik fragmentace Evropské unie. Je třeba se vyhnout situaci, kdy eurozóna disponuje brzy kvalifikovanou většinou, kde fakticky předem rozhodovat o věcech a kompetencích celé Evropské unie, např. o záležitostech vnitřního trhu. Je proto třeba zvažovat institucionální garance, ne ovšem nutně formou změny smluv proti takovému riziku. Unijní instituce by v budoucím rozhodování měly sehrát roli, která jim dle práva Evropské unie náleží. Podporujeme, aby roli administrativního aparátu eurozóny převzal generální sekretariát Rady, např. posílený sekretariát ECOFINu či Hospodářského a finančního výboru při Radě. Úplné vyvedení administrativy eurozóny mimo institucionální systém Evropské unie bychom podpořit nemohli, stejně jako její začlenění přímo do struktury Evropské komise.

Co se týče ekonomických témat formálně avizovaných na agendě Evropské Rady, půjde v prvé řadě o potřebu včasné konsolidace s vědomím udržení rovnováhy mezi stabilizační funkcí rozpočtové politiky a hospodářském cyklu a fiskální udržitelnosti.

Vláda plně podporuje důraz na pokračující konsolidaci a doprovodné prorůstové reformy.

Pokud jde o opatření podporující růst, právě dnes organizuje polské předsednictví politickou konferenci ke zdrojům růstu. Evropská komise současně připravuje zprávu k růstu. Evropská rada podtrhne význam 12 opatření pro dokončení vnitřního trhu v aktu o jednotném trhu. Podpoří dokončení digitálního vnitřního trhu EU, snižování administrativní zátěže a dodržování principu Better Regulation, se zvláštním zaměřením na malé a střední podniky.

Dokončení vnitřního trhu považuje vláda za svou politickou prioritu a se všemi opatřeními, která jsem zmínil a jsou uvedeny v návrhu závěrů, souhlasí. V oblasti hospodářského řízení Evropská rada ocení shodu členských států na legislativním balíčku, a to, že tato nová legislativní úprava rámce makroekonomického rozpočtového dohledu bude moci vstoupit v účinnost od začátku roku 2012. To samozřejmě vláda pozitivně kvituje.

Evropská rada bude diskutovat také vnější aspekty hospodářské politiky, zejména investiční vztahy s klíčovými strategickými partnery, snížení překážek v oblasti obchodu a investic a vytvoření prostředí vedoucího k důvěře mezi obchodními partnery.

Závěry také zdůrazní potřebu vedoucí role Evropské unie v oblasti standardů i potřebu regulatorního prostředí a také význam rozvoje investiční politiky, integrující liberalizaci investic a její vysokou úroveň ochrany do celkové unijní obchodní politiky. Tato oblasti rovněž patří mezi priority vlády a má naši podporu, stejně jako liberalizace světového obchodu, jíž Evropská Rada podpoří.

II. G20. Druhým tématem říjnové Evropské Rady bude příprava summitu 20. Evropská rada schválí mandát Evropské unie pro summit G20, který se koná 3. až 4. listopadu v Cannes. Česká republika bere na vědomí společnou pozici EU na G20 a nemá k ní zásadní výhrady.

III. Změna klimatu. Třetím tematickým okruhem Evropské Rady by měla být změna klimatu. Evropská Rada by měla schválit pozici EU na 17. zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a současně na 7. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu, které se uskuteční ve dnech 28. listopadu až 9. prosince 2011 v Durbanu v Jihoafrické republice. Očekává se přijetí souboru politicky závazných rozhodnutí k základním otázkám mezinárodní ochrany klimatu po roce 2012 a současně stanovení harmonogramu dalšího postupu prací orgánů Úmluvy a Protokolu, které by měly vyústit ve vypracování a přijetí nového právně závazného mezinárodního dokumentu. Společná pozice Evropské unie pro jednání je nyní připravována v rámci pracovních orgánů Rady pro životní prostředí a Rady pro hospodaření a finanční záležitosti. A vláda se na jejím dojednání aktivně podílí, zejména pokud jde o otázku druhého závazného období Kjótského protokolu.

Evropská Rada by rovněž měla projednat návrhy protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v ČR a protokol o tzv. irských zárukách a potvrdit tak politické závazky členských států z roku 2009 učiněné v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Oba tyto návrhy by měly být předem projednány na Radě pro obecné záležitosti, která se uskuteční dne 11. října 2011 v Lucemburku. Následně budou postoupeny Evropskému parlamentu, který by k nim měl jednak zaujmout stanovisko v rámci konzultační procedury a zároveň by měl vyslovit, zda je třeba k jejich projednání svolat konvent složený ze zástupců národních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států, Evropského parlamentu a Komise.

Jelikož text protokolu byl dojednán a jde pouze o rozšíření působnosti již platného britsko-polského protokolu v Listině na Českou republiku, bude se vláda zasazovat o to, aby konvent nebyl svoláván vzhledem k tomu, že přijetí těchto protokolů představuje změnu primárního práva, podléhá jejich schválení následné ratifikaci ve všech členských státech.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A nyní určíme zpravodaje k tomuto tisku. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Souhlasí, výborně.

O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je v tuto chvíli přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti Evropské unie pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, nebudu číst text, protože by to bylo poněkud nezajímavé, ale je pravda, že tento summit je zvláštní v tom, že všichni tuší, že se bude věnovat hlavně ekonomické prosperitě, problémům se splácením dluhu v Řecku, že víme, že nebude dvoudenní, jak bývá zvykem, že bude jednodenní. Všichni vědí, že o finálním textu se bude rozhodovat až na Radě pro všeobecné záležitosti, která bude předcházet jen velice těsně před vlastním summitem.

Je pro nás poměrně obtížné určit, co všechno se bude projednávat, jaká budou doporučení. My jsme se s kolegou Krejčou vrátili v úterý ze zasedání našich kolegů národních parlamentářů a Evropského parlamentu na tom tzv. COSACu, z Varšavy, kde také asi zhruba tři čtvrtiny veškerých diskusních příspěvků se dotýkalo ekonomické krize, problémů v Řecku. A musím říci, že některé zprávy nebyly příliš optimistické, na druhou stranu nikdo nehovořil zcela otevřeně o tom, že by Řecko mělo vystoupit z eurozóny. Padla tam pouze otázka, jestli si někdo myslí, že dřív vystoupí z eurozóny Řecko nebo Německo. Odpovězeno na ni bylo spíše vtipem, ona ani ta otázka až tak seriozně míněna nebyla.

Co určitě všechny bude zajímat, jestli je reálné , aby Řecko půjčku, kterou má, v dohledné době splatilo, či zda budou skutečně věřitelé odepisovat část dluhu.

Já jsem se, mohu říci zcela soukromě mimo diskusi, abych neznejistil finanční trhy, ptal komisaře. Komisař mi na přímou otázku neodpověděl, ale říkal, že samozřejmě scénářů může být několik, že se úplně nepřipravovali na různé scénáře, to říci nelze, ale zatím asi všichni doufají, že plán Řecka je jejich vnitřní inspirace i pro ostatní země, které mají problémy s veřejnými dluhy, je takový, že všichni doufají, že splatnost těchto zemí bude.

V současné době není asi úplně důležité, abychom projednávali mandát na G20, nicméně jednu poznámku bych rád učinil na adresu vlády, doufám, že to někdo bude tlumočit. I na summitu, na kterém jsem byl, se hovořilo také o možnosti zavedení transakční bankovní daně. A já si myslím, pokud síly, které jsou, chtějí tuto daň zavést, že je to přesně velice silné téma na G20, protože by bylo skutečně nesmyslné, aby daň vznikala na územích eurozóny a minula ostatní svět, protože by to vedlo k odlivu financí z eurozóny, ze zemí Evropské unie jako takové, to se netýká jenom eurozóny. A to by určitě vedlo k oslabení konkurenceschopnosti evropských zemí před ostatními zeměmi.

Jinak jenom připomínám, že český Senát se vyslovil v jednom ze svých usnesení proti zavádění této daně, Česká republika má na bankovní daně vyjednanou výjimku. Je otázka, jestli ji vláda uplatní či neuplatní, ale to zatím není ani na pořadu dne, ani to nebude na pořadu dne této Rady.

Myslím si, že jako úvodní komentář nebo spíše doplnění k tomu, co zde přečetl pan ministr vnitra, by toto mohlo stačit.

Jenom ještě připomenu, že bylo odhlasováno šest legislativních opatření ke stabilizaci, které jsme projednávali 26. ledna a ke kterým jsme přijali adresné konkrétní usnesení a teď tedy budeme čekat, zdali tato Rada tento balík šesti opatření odsouhlasí s tím, aby byla přímo aplikována na území celé Evropské unie.

Senátor Luděk Sefzig:  Úplně pro úplnost bych vám už mimo svoji zpravodajskou zprávu, trochu toho zneužiji, bych chtěl jenom sdělit, když se hovoří o eurozóně, vláda to zde několikrát uvedla, ČR má samozřejmě eminentní zájem na tom, aby eurozóna byla stabilní, stabilním měnovým prostředím, tak se často v České republice dělá omyl, jako že Česká republika není členem eurozóny.

Jen bych chtěl říci, že Česká republika de iure je členem Eurozóny, má vyjednanou výjimku, a nemá zavedeno zatím Euro jako měnu. De facto my nejsme členem, ale právně jsme členem eurozóny,máme úplně jiné pozice k vyjednávání, než má třeba Velká Británie, která má vyjednanou trvalou výjimku ze zavedení Eura, a pochopitelně jejich účast na dohadování eurozóny, jak zde zmiňoval pan ministr, je v úplně jiné pozici, než je účast ČR, protože ČR, i když máme povinnost, a o tom nerozhodl žádný parlamentář, my jsme to jen potvrdili. O tom rozhodl lid v referendu, čili to má poměrně silný mandát. A zrušit Českou republiku nebo převést ji zpátky nebo vyjednat si výjimku, že můžeme se zavést nepovinnost, že nám může být umožněn nepovinný vstup do Eurozóny, a těch variant může být zase několik, je daleko složitější proces, než si možná někteří politici v České republice uvědomují. Není to cesta, která by byla jednoznačně nemožná, ale určitě není na pořadu dne. Jenom bych chtěl opravit, že skutečně pozice České republiky je trochu jiná, než kdybychom měli trvalou výjimku, že nemusíme být členem Eurozóny.

Proto také rozumím i slovům, která říkal pan ministr v souvislosti s jednáním zemí eurozóny, zda to má být na začátku rady nebo na konci rady. Logické by bylo, aby to bylo na konci rady. Na druhou stranu, pro českou zemi by bylo jistě žádoucí, aby jakožto člen, který je zavázán ke vstupu do eurozóny, aby u těchto jednání byl. Dokonce si myslím, že by téměř mělo být zákonité, nebo alespoň na jistém principu morálky, anebo obecného práva by mělo být, aby měl hlasovací právo, aby Česká republika měla na summitu eurozóny hlasovací právo, i když samozřejmě pozice České republiky tím, že zatím Euro jako měnu nemáme, nefunguje tady, že může být modifikována, že může být v některém smyslu třeba i omezena. Ale obecně bychom u těchto jednání měli nepochybně být, protože výjimku takovou, abychom nemuseli přijmout Euro, takovou vyjednanou nemáme, jenom zatím jsme nesplnili maastrichtská kritéria. Co naplat. Některé země, které jsou členy eurozóny, maastrichtská kritéria také neplní, ale byly přijaty. Některé země je v průběhu chodu Eura porušovaly, a jsou také stále členy eurozóny, nikdo je nevyloučil.

Čili to je jenom poznámka pro upřesnění, která je možná důležitá pro to, jak se bude vyvíjet diskuse. Já nebudu zatím vystupovat k návrhu, který pravděpodobně kolegové a kolegyně přednesou v souvislosti s touto zprávou, která se týká protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v ČR, která bude také na summitu projednávána, a k tomuto návrhu bych eventuálně vystoupil jako senátor až poté, až bude přednesen těmi, kdo je předkládá. Zatím vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám v tuto chvíli rozpravu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, který teď přicházíte, já musím na úvod říci, že předpokládám, že nejsem jediný z členů této naší komory, kdo považuje za správné, aby takto důležité zprávy předkládal pan předseda vlády.

Když se podívám do minulosti k těmto zprávám, tak pana předsedu vlády jsme tady měli naposled v březnu, kdy nám informaci o výsledcích jednání Evropské rady předložil, nebyl tady před tím v březnu na 6. schůzi, nebyl tady ani na 9., ani na 10. k těmto obdobným zprávám, a dokonce už ten stav pokračuje tak, že k těmto zprávám nám chodí ministři a vystupují ministři, kteří příliš tuto agendu v náplni nemají, a to znamená, není to ani ministr zahraničních věcí, ani místopředseda vlády.

Myslím si, že by bylo důstojné, když předseda vlády nemůže, když má vážné důvody, aby před Senát předstoupil místopředseda vlády. Nevím, jestli to je nový přístup, ale v každém případě je to nebezpečný precedent, který se tady odehrává, a mám obavu, že při jakýchkoli změnách vlády a opačném složení komor se to může dít, a byl bych tomu nerad. Aspoň v budoucnu se vždycky budu proti tomu stavět. Ale jsem povinen na to upozornit. Není to důstojné.

A není to důstojné právě v tom, že ještě v době, kdy tady zpravodaj uvádí zprávu za garanční výbor, tak ani předkladatel není v sále přítomen, aby námitky slyšel, a on používá takové sdělení, doufám, že mě někdo slyší. To skutečně není důstojné. Myslím si, že v takovémto stavu nemůžeme takto vážné věci do budoucna přijmout, abychom je projednávali. To je k tomuto.

Co se týká jedné té poznámky, už se nebudu moci vyjadřovat, protože asi budou vystupovat jiní. My jsme v minulosti při nějakém drobet jiném složení, jestli se nepletu, odsouhlasili zdrženlivý nebo odmítavý postoj k zavedení bankovní daně. Vzhledem k tomu, že svět se velmi rychle v čase mění, velmi rychle, a dnes je naprosto jasné, že stav je takový, že občané, daňoví poplatníci, bankám uhradili a dalším finančním skupinám jejich nezodpovědnou politiku a do budoucna se chce, aby v případě, že se bude taková politika se všemi důsledky opakovat, aby už to nemusely platit státy, tzn. daňoví poplatníci, v takovém rozsahu, ale ať si to platí banky a finanční skupiny samy.

Kdyby se někdo pokusil v rámci světa či Evropy spočítat, kolik zaplatili občané a vlády, a kolik v té době zinkasovali akcionáři a managementy bank a pojišťoven, příjmů, možná bychom došli k tomu, že dokonce na té krizi skutečně, jak se objevuje v různých diskusích, zejména na internetu, bohužel ještě někdo silně vydělává. Ale občané a státy to nejsou, ti to financují.

Z tohoto pohledu si myslím, že nastal i u nás čas pro seriózní diskusi o potřebě bankovní daně a průhlednosti bankovních operací, a myslím si, že my nevystačíme, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prostřednictvím řídícího, s tím, co se v předchozích měsících a dokonce několika málo letech neustále tvrdilo. Krize se nám vrací, a nebo dokonce trvá, nebo se prohlubuje, ukazuje, že poučení, zejména bankovního, finančního sektoru, ale i velmi vysoká loajalita vlád k těmto sektorům se vymstí, a bohužel už to přerůstá do politické, společenské a sociální úrovně zemí, kde nebyly v posledních letech nějaké sociální otřesy a nepokoje, se toto objevuje.

Já osobně se domnívám, že se k tomu musíme v blízké době vrátit a že Senát dnes, jsem přesvědčen, je v takovém složení, že rozumí potřebě určité regulace a kontroly finančního bankovního sektoru, a v tomto směru bychom v budoucnu měli přijmout velmi jasné a plnohodnotné usnesení. Já vás vyzývám, abyste minimálně o tom přemýšleli, a předpokládám, že nejpozději na příští schůzi s takovým usnesením přijdu.

To je všechno. K tomu dalšímu, co tu bude probíhat, myslím si, že stanovisko Senátu k tomu, že by mělo být nějak postupováno ve věci hlasování o výjimce a přistoupení Chorvatska, je na místě, a doufám, že rozhodneme o moudrém usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji a jako další se hlásí do rozpravy paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Domnívám se také, že tento bod, který v tuto chvíli projednáváme, je jedním z nejdůležitějších. Možná to tak nevypadá. Ale to, co se rozhodne na jednání Evropské rady, nás jako občany ČR ovlivní, možná na dlouhá léta dopředu, a pravděpodobně mnohem více, než si většina, možná i z nás tady, představuje, nebo uvědomuje.

Vláda by měla dát jasnou zprávu, s čím na jednání Evropské rady jde, a očekávala bych, že nejenom že to přednese předseda vlády, ale myslím si, že bychom tyto věci měli dostat v písemné podobě. Já se přiznávám, že jsem neslyšela úplně přesně, co tady předkládal pan ministr. Prostě nevím. Možná proto, že sedíme za zády toho, kdo vystupuje, ale nejsem, schopna zodpovědně zvednout ruku ani pro to, abychom tuto zprávu vzali na vědomí, protože prostě není v takové podobě a v takové formě, abych mohla pro ni zodpovědně hlasovat.

Přesto si dovolím podle obecných informací, které k nadcházejícímu jednání Evropské rady máme k dispozici, položit pár otázek. Předpokládám, že pan navrhovatel je bude umět zodpovědět. Hlavními tématy vedle plánované obecné agendy, tj. kromě těch 3 tématických okruhů, týkajících se hospodářské politiky, přípravy summitu G20 a změny klimatu, se dá předpokládat, že bude situace v Řecku a další návrhy na lepší koordinaci hospodářských politik členských zemí, zvláště návrhy na další integraci Eurozóny. Přirozené by skutečně bylo, kdybychom pozici vlády v těchto věcech dostali naprosto jasnou a zřetelnou, a pokud možno v písemné podobě. To se nestalo.

Dovolím si tedy položit několik otázek a někteří věci okomentovat. K oblasti zavedení daně z finančních transakcí. Toto zavedení daně z důvodů, o kterých mluvil již předseda Senátu, sociální demokracie, a celá evropská levice velmi podporuje. Podle návrhu Evropské komise, vydaného minulou středu, by měla začít tato daň platit, pokud bude přijata, od ledna 2014. My víme, že vláda zastává negativní stanovisko spolu s Velkou Británií. Tam se dá předpokládat, že Velká Británie k tomu má docela vážný důvod vůči nebo vzhledem k tomu, co je City of London.

My nesouhlasíme ale s pozicí České republiky, formulované vládou, a žádáme vysvětlení, proč se proti této dani staví. U nás to smysl nedává, protože kromě České národní banky v České republice není jediná česká banka. Všechny jsou to dceřiné společnosti zahraničních bank. Daň z finančních transakcí také má být příjmem EU. A má tady postupně, tak jak to bylo prezentováno na moha jednáních, nahradit příspěvky členských zemí, pokud si EU dokáže zajistit vlastní příjmy na financování evropských programů, pak samozřejmě není třeba navyšovat příspěvky členských zemí. I to je pro Českou republiku výhodné.

Takže já bych skutečně chtěla znát argumenty, proč se Vláda ČR staví proti zavedení daně z finančních transakcí.

Stejně tak nebylo zdůvodněno, proč se ČR, resp. Nečasova vláda, staví proti vzniku eurobondů. Myslím si, že i toto není záležitost dojmů. K tomu bychom měli mít předloženu jasnou analýzu. Je záměr na evropské úrovni zavádět rychlejší procedury rozhodování, aby se rychleji dokázalo reagovat na krize, či další nastalé situace. A tady se dá předpokládat, že nebude pohlíženo na členský stát, který bude všechno blokovat. Pokud se některý stát rozhodne nezúčastnit se tohoto procesu, vyloučí se z procesu užší integrace.

A tady je zase otázka, jak na to bude reagovat Česká republika, s ohledem na dosavadní postoj nezúčastnit se ničeho. Má být řešením tohoto problému pláč, tak jak jsme zaslechli ve zprávě, předkládané panem ministrem Kubicem, na téma, že eurozóna jedná bez České republiky? To přece nemůže vláda vůbec myslet vážně.

Ještě je potřeba k těmto záležitostem doplnit, že v demokraciích bývá dobrým zvykem tyto věci diskutovat napříč politickým spektrem, protože jsou to záležitosti dlouhodobého charakteru, které daleko přesahují rámec jednoho funkčního období vlády. To se tady neděje. Tyto věci bývají diskutovány také s občanským sektorem. Samozřejmě se sociálními partnery. To se také neděje.

Ještě další poznámka k tomu, co se týká opatření, podporujících růst. Pan ministr již informoval o tom, že polské předsednictví organizuje konferenci, která bude projednávat opatření, podporující konkurenceschopnost. Především zavedení evropského patentu. I k tomu se, pokud vím, Česká republika stavěla zdrženlivě.

To, co Česká republika podporuje a na čem se určitě shodneme, je redukce administrativní zátěže. V dubnu 2011 komise pak vydala akt o jednotném trhu, obsahující 12 opatření pro dokončení vnitřního trhu, která by měla být přijata do roku 2012. Tady musím říci, že toto sociální demokracie samozřejmě podporuje. Podporuje především ta opatření, která směřují na dodržování principu better regulation, což jsou lepší pravidla především se zvláštním zaměřením na malé a střední podniky.

Vláda ČR sice deklaruje podporu těmto opatřením, ale její konkrétní kroky růst podvazují. Tak jak to zase uvidíme v mnohých dalších zákonech, které budeme projednávat. Dlouhodobý růst totiž potřebuje sociální soudržnost, kterou vláda zcela cíleně rozvrací.

K podmínkám konkurenceschopnosti také patří dobré vzdělání a dobré zdraví. Návrhy zákonů, které dnes budeme projednávat, jdou opět právě opačným směrem. Sociální demokracie ale podporuje dokončení vnitřního trhu, se zaměřením především na malé a střední podniky. V tomto zastáváme stejné stanovisko, jako sociálně demokratická frakce v Evropském parlamentu.

Nesouhlasíme s hlavní strategií, obsaženou v tomto balíčku šesti návrhů, tedy škrty, sankce a sociální nevyváženost, kdy vše dopadne na pracující, penzisty a nezaměstnané, zatímco původci krize zůstanou nedotčeni. A další úsporná opatření.

Místo toho podporujeme investice, které podpoří růst a tvorbu nových pracovních míst. Vedle konsolidace veřejných financí, které jsou pro udržení sektoru veřejných služeb samozřejmě nezbytné.

Podporujeme akceschopnější Evropu včetně rychlejšího a demokratičtějšího rozhodování o rychle se měnícím ekonomickém prostředí. Silný systém eurobondů pro stabilizaci trhu, daně z finančních transakcí, které zvýší příjem do evropského rozpočtu a zabrání dalším spekulacím. A takový evropský rozpočet, který bude podporovat evropské politiky v souladu se strategií EU 2020.

Vážené kolegyně, kolegové, jednání Evropské rady má obecně za cíl koordinovat opatření a hledat účinná řešení na evropské úrovni. Z čehož mají prospěch občané všech členských zemí. Prospěch konkrétní země je ale možné dosáhnout jen tehdy, když její vláda dokáže pro své návrhy získat ostatní. Dokáže mít vliv a dokáže využít šancí, které EU poskytuje.

V tomto směru, a já to musím opět zdůraznit, současná česká vláda dělá pravý opak. Svými kroky Českou republiku čím dál tím více v EU izoluje. To není národním zájmem České republiky. Pokud má vláda jiný názor na to, co je národním zájmem, naším národním zájmem, pak by ale měla občanům říci, jakou má jinou alternativu mimo členství v EU.

Závěrem ještě k jednomu bodu, která vláda prosazuje, a požádala o zařazení na jednání následující Evropské rady. Přiznávám, že jsem nezachytila v předkládací zprávě pana ministra, že by nás vláda o tomto bodu jednání informovala. Nicméně myslím si, že my se tím zabývat musíme. Je to uplatnění tzv. Klausovy výjimky. Je to uplatnění výjimky z Lisabonské smlouvy, kterou požadoval prezident republiky Václav Klaus jako podmínku pro jeho ratifikační podpis Lisabonské smlouvy.

Ta výjimka znamená uplatnění výjimky pro občany ČR u hlavy IV. s názvem Solidarita Listiny základních práv EU. A znamená proti současnému stavu platnosti Lisabonské smlouvy bez oné výjimky omezení práva vymahatelnosti sociálních práv vůči evropským institucím, např. v oblasti přístupu k sociálnímu zabezpečení a sociální pomoci, právu na zdravé životní prostředí a přístupu ke zdravotní péči, právu na rodinu, na přijatelné pracovní podmínky a právu na ochranu spotřebitele.

Musím zdůraznit, že tato výjimka znamená, že občané ČR by neměli možnost uplatnit svůj nárok nebo se odvolat proti tomu, že tento nárok jim byl upřen vůči Evropským institucím, anebo při uplatňování práva EU v ČR.

Požadavek uplatnění této výjimky z Lisabonské smlouvy neprošel ústavní procedurou dle Ústavy ČR. Byl vznesen prezidentem republiky mimo jeho ústavní kompetence a ex post potvrzen tehdejší úřednickou vládou opět bez projednání v Parlamentu ČR, a tedy bez naplnění příslušných demokratických procedur.

Pokud vláda na uplatnění výjimky vůči Evropské radě trvá a žádá ostatní členské země EU o zařazení na program jednání Evropské rady a o souhlas s touto výjimkou z Lisabonské smlouvy, tak jak máme informace, že vláda postupuje, musí si v prvé řadě zajistit průchodnost, a tedy následné vydání souhlasu k ratifikaci v obou komorách Parlamentu ČR. Tzn. v souladu s jednacími řády obou komor tento návrh k projednání oběma komorám Parlamentu předložit.

Dovoluji si tedy v této věci i za své kolegy předložit následující usnesení Senátu jako usnesení k tomuto projednávanému bodu:

Senát Parlamentu ČR doporučuje přijmout usnesení, přijaté v souvislosti s projednáváním informace Vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady, konané dne 17. října 2011. Senát Parlamentu ČR ve smyslu § 119 a odst. 1 písem. d) zákona č. 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, se zřetelem k ústavně sporným okolnostem, za nichž vznikl příslib možnosti ČR, připojit se k protokolu č. 30, o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království. Vzhledem k souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy, včetně Listiny základních práv EU, schválenému 3/5 většinou oběma komorami Parlamentu ČR, a to bez jakýchkoli výjimek z uplatňování Listiny základních práv EU, vzhledem k obavě ze snížených standardů ochrany základních práv a svobod občanů ČR, a s ohledem na zájem ČR na přistoupení Chorvatska k EU.

I. Považuje za nepřijatelné spojování projednávání Protokolu o uplatňování listiny základních práv EU v ČR se smlouvou o přistoupení Chorvatska k EU,

II. vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat protokol o uplatňování Listiny základních práv EU v ČR, znamenající výjimku pro občany ČR, při uplatňování hlavy IV. Solidarita Listiny základních práv EU,

III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a všem jejím členům.

Dovolím si jen upozornit na to, že podle toho nebo na rozdíl od toho písemného návrhu usnesení, které máte ve svých lavicích, tam budou technicky dvě skutečně drobnosti, a to je hlava IV., my tam máme arabskou číslici v tom písemném návrhu, a potom rozepsané základních práv Evropské unie, nikoli zkratka EU.

Děkuji a prosím o podporu tohoto návrhu usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a nyní se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Jen velmi krátce jsem chtěl odpovědět panu předsedovi Senátu na jeho možná řečnickou otázku, kolik to stojí a kolik budou stát peníze na záchranu. Rád bych řekl, že v roce 2009, tedy v roce krize v Evropě a ve světě německé, francouzské a belgické banky, které se mají zachraňovat a posilovat z evropských finančních prostředků, které jsou také našimi finančními prostředky, měly čistý zisk po zdanění, oprávkách a zkrátka všech odpočtech 394 miliard dolarů. Teď jim máme pomáhat. Ten důvod té pomoci ale není tak až úplně v nich, ten je v tom, že tyto banky poskytly úvěry Americe, americkým bankám ve výši 1,6 miliardy dolarů, to znamená tím, že se jim z Ameriky tyto peníze nevracejí a nevrátily, tak se Evropa musí složit na tyto finanční prostředky. Takže to je jenom odpověď, kdyby to někdo spočítal. On už to někdo spočítal. Jsou to údaje, které říkám, jsou z povinných výročních zpráv těchto bank. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Já se omlouvám předem. Vzhledem k tomu, že by tady mělo proběhnout teď jednání se zástupci americké strany, takže pokud není námitek, tak bych v tuto chvíli přerušil projednávání tohoto bodu a vyhlásil bych zároveň polední přestávku v trvání do 14.00 hodin. Takže ve 14.00 hodin bychom pokračovali v pořadí přihlášených do rozpravy tak, jak se jednotliví páni senátoři a paní senátorky přihlásili.

(Jednání přerušeno ve 12.31 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v našem jednání. Dokončíme bod, který jsme před polední přestávkou rozjednali a poté budou následovat body, které jsou pevně zařazeny. Projednáváme bod Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané dne 17. října 2011. Jsme v rozpravě a do rozpravy jsou přihlášeni senátoři Sykáček, Pakosta, Sefzig. Takže prosím prvého přihlášeného pana senátora Jaroslava Sykáčka, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady je jistě zajímavá a jistě důležitá a já ji v žádném případě nezpochybňuji. Omlouvám se za malé odbočení, ale musím to zde říci. Vnímám to jako svou povinnost a je mi přímo líto, že to v tuto chvíli nebude slyšet i pan premiér Nečas, ovšem předpokládám, že se to k němu dostane prostřednictvím pana ministra vnitra.

Domnívám se totiž, že dost možná se ještě větší pozorností by si přinejmenším část senátorů a poslanců Parlamentu České republiky a hlavně pak starostů vyslechla informaci vlády České republiky o pozicích vlády k situaci na Šluknovském výběžku, kde již dva měsíce probíhají demonstrace.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, to je téma velmi vážné, ale nezapadá do programu naší schůze. Mám obavu, že přímo se projednanou tématikou, což je zpráva vlády a pozice předcházející Radě nesouvisí. Pokud ano, tak prosím, abyste přešel k meritu věci.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Ano, děkuji. Já to okamžitě ukončím, pane předsedo, děkuji za upozornění. Máte pravdu, dám to příště, požádám příště, aby to bylo přímo bodem jednání Senátu. V tuto chvíli jenom upozorňuji, že situace není zklidněná, a mám hlášeno dalších 60 demonstrací včetně jedné 17. listopadu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, považoval bych za správné tu informaci přijmout a sdělit premiérovi dopisem nebo samozřejmě rozhovorem, ale skutečně, nezlobte se, ale musím dodržovat jednací řád jako každý jiný řídící na této pozici. Další přihlášený je pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se tady chtěl krátce pozastavit nad tím, o čem tady hovořila jedna naše kolegyně, která bohužel tady v této chvíli není, a to je daň z bankovních transakcí. Naše kolegyně tady říkala, že levice v celé Evropě tuto daň požaduje, že ta daň je báječná, skvělá, že EU bude mít další zdroj financování. Měla přitom zrak zjasněný, jako kdysi když jsme kráčeli ke světlým zítřkům. A mně běhá mráz po zádech. Naše kolegyně říkala, že tato daň by mohla nahradit příspěvky členských zemí Evropské unie, ovšem vzápětí řekla, že ty příspěvky by nebyly zvýšeny. V tom je jádro pudla. Evropská unie je schopna spotřebovat jakékoliv množství peněz. Kdybychom měli desetinásobek, buďte si jisti, že ten desetinásobek také spotřebuje. Ale otázka je, na co jsou peníze vynakládány – vynakládány na věci, které se zdají být bohulibé, ale ve své podstatě znamenají nekonečnou deformaci ekonomiky a nekonečné zhoršení konkurence Evropské unie a Evropy v rámci celé zeměkoule.

To, co Evropská unie vynakládá jsou z velké části vyhozené peníze a ty peníze jsou vyhozené, prosím pěkně, dvakrát. Jednou když se ten nesmysl z peněz matky Evropy buduje a potom, když se udržuje. V řadě případů už jsme si toto vyzkoušeli, takže každý asi ví, o čem mluvím.

Já se vrátím k tomu zdanění bankovních transakcí. Už jsem tady říkal, že je zbytečné, abychom do Evropy vkládali další peněžní zdroje a tatáž daň by škodila ještě jednou. Jestli si někdo myslí, že ty banky by tuto daň ponechaly samy na sobě, pak je na hlubokém omylu. Samozřejmě, že by se to promítlo do ceny bankovních služeb, samozřejmě, že by se to přeneslo na klienty těchto bank. A v konečném důsledku by pak tato transakční daň měla dvojí dopad. Za prvé by se Evropa stala díky své přeregulovanosti a přezdanění ještě méně konkurenceschopná v rámci celého světa. A za druhé by se velká část těch bankovních transakcí přenesla mimo Evropskou unii, čímž by se příjmy evropských bank ještě dále snížily.

Takže já bych chtěl velmi varovat před daní z finančních transakcí. Podle mého nejlepšího přesvědčení je to cesta do pekel a prosím, abychom tímto filtrem vnímali nejen ten návrh daně z bankovních transakcí, ale abychom podobně kriticky hleděli na celé konání Evropské unie. Ne vše je tak báječné, jak se to zpočátku tváří. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vstoupí pan Luděk Sefzig, připraví se pan Miroslav Škaloud.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já začnu tedy také malou repliku na upozornění, že zřejmě budeme měnit jako Senát svoje stanovisko právě k této bankovní transakční dani. Jenom pro úplnost – pro iniciátory této změny bych chtěl připomenout, že ta daň zpočátku měla svoje odůvodnění v tom, že není daňový sektor, že bankovní sektor není daněn. Druhým iniciačním faktorem bylo, že banky byly označovány za původce krize, což zcela evidentně není úplná pravda. Ty banky se chovaly jenom tak, jak jim politické prostředí povolilo.

Na druhou stranu souhlasím s panem předsedou v tom, že banky se skutečně v řadě případů chovaly velmi nezodpovědně, zejména proto, že věděly, že řadou politických rozhodnutí, svým silným lobbingem jsou jistě schopny ovlivňovat různé politiky v různých světových parlamentech, že nebudou muset platit pokuta za chyby, které učinily.

Já tedy navrhuji, aby místo bankovní daně se někdo skutečně seriózně zabýval tím, že normálně nechá banku, která si špatně vede, špatně úvěruje, nezajištěně úvěruje, nechá ji zcela regulérně zkrachovat, zejména s vědomím toho, že my máme přece v EU naplněnou směrnici, která chrání retailové účastníky, ukladatele, v bankách až do výše 100 tisíc euro. V České republice, tam je dokonce 100 tisíc v plných 100 procentech, takže já se domnívám, že skutečně ti drobní lidé, ti, kteří mají, řekl bych někteří méně, někteří více, hluboko do kapsy, by byli tímto opatřením ochráněni. A pak skutečně není důvod banky jakýmkoli způsobem chránit.

Je to totiž daleko adresnější, daleko výchovnější, daleko lepší, než vytvářet nějaké dodatečné zdroje, kterými se sanují de facto chyby těch, kteří chyby udělali. Ne každá banka chybu udělala, ale řada z nich skutečně ty chyby udělala. Šly s minimálním rizikem vlastního prodělku do velkých rizik, ale s velkou šancí velkého zisku. To se ji nevyplatilo. Tak jak už to v ekonomice a bankovním sektoru bývá. To, že bankovní daň jednoznačně způsobí, pokud bude zavedena jenom v EU, způsobí odliv financí mimo EU, a to, že tato bankovní daň způsobí, že bankéři přenesou tu daň stejně na bankovní uživatele, na poplatníky, je více než jasné. Tudíž ta adresnost pokuty za to, že někdo udělal chybu, tak se u bankovní daně ztrácí.

Bankovní daň možná zavedena bude. Bude o ní jednat rada, komise o ní bude jednat, protože je to velkou snahou těch největších politických stran v Evropském parlamentu. Možná, že nezabráníme vytvoření bankovní daně, pak tedy bude na vládě, jestli využije té své výjimky, či nevyužije. Já osobně bych doporučoval, aby té výjimky využila.

Ale ta bankovní daň měla ještě jeden důvod, který je racionální. A to byl důvod, že docházelo často k pře-fiktivním převodům mezibankovním, a ta bankovní daň měla omezit tyto mezibankovní převody, kdy se snažili zastřít původní úmysl úvěru nebo čerpání peněz. A tady ale musím říct, že to by ale ta bankovní daň musela být daleko vyšší, než je plánovaná. Má být jenom zlomky procent. A pochopitelně, jestliže je nízká, tak před těmi fiktivními převody neubrání. A neubrání jimi ani tehdy, pokud nebude zavedena na celém světě, nebo alespoň v zemích G20. Proto jsem to zmiňoval v tom bodě G20.

Teď tedy přikročím k tomu, co považuji za nejdůležitější. Já oceňuji, a vím, a rozhodně to nechci napadnout, že část kolegů od začátku je nespokojená s vyjednanou výjimkou českého prezidenta při ratifikaci Lisabonské smlouvy. Nezaznívá to tu poprvé. Zaznívalo to zcela legitimně i v průběhu ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy. Ale přesto vidím v tom navrženém usnesení kolegů několik sporných bodů, o kterých bych s vámi rád hovořil.

Tak nejdříve k té proceduře. Domnívám se, že není zcela úplně pravda, že prezidentova výjimka byla vyjednána za sporných okolností. Prezident je přece jen hlavou státu, která nejen podepisuje, nejen ratifikuje, ale i sjednává mezinárodní smlouvy. V koordinaci s vládou. Tudíž tady já v tomto nevidím žádnou spornost. Prezident byl jistě oprávněn takovou dohodu vyjednat. On ji vyjednal přímo s Evropskou radou. Tedy s evropskou institucí. A bylo by velice zvláštní, abychom my nyní chtěli korigovat, de facto zasahovat do institucionálního rámce jiné instituce, v tomto případě tedy evropské a prezidentské kanceláře. To si myslím, že dobré není. My jistě budeme mít příležitost jako senátoři se k té smlouvě vyjádřit, ale to už pak je o obsahu, ne o proceduře. Já velice považuji za nebezpečné bořit bariéry mezi jednotlivými institucemi tak, jak si je rozdělili na základě zvyklostí nebo na základě procedurálních úzusů. Bourání takové architektury dělby moci mezi institucemi je daleko závažnější problém, než se nám na první pohled zdá. Je to nad politickým rozhodnutím, může to mít samozřejmě i dalekosáhlejší důsledky do budoucnosti. A já si myslím, že to úplně šťastné není.

Teď tedy k meritu věci, k tomu obsahu, co pan prezident vyjednal. Tak pan prezident vyjednal a snaží se ochránit český stát před tím, aby česká práva a povinnosti i v oblasti sociální charty, aby vysvětloval a vykládal a posledního rozhodčího dělala jiná instituce než česká instituce. Aby to dělal Evropský soudní dvůr.

Evropský soudní dvůr má za sebou několik desítek let historie, kdy najdeme řadu rozhodnutí, která jsou velice zajímavá. jsou dokonce, řekl bych, na první pohled až sporná. Daleko spornější, než je to vyjednání té smlouvy, na které v usnesení upozorňujete. Vzpomeňte si například na případ Mangold, kdy Evropský soudní dvůr odsoudil Spolkovou republiku Německo za diskriminaci tehdy věkové skupiny mužů, a to v době, kdy ještě nebyla přijatá a neměla platnost směrnice, která teprve byla dojednávána. V dalším usnesení toto původní usnesení popřel, ale hned za několik let později v jiném případě se zase vrátil zpátky k tomuto zvláštnímu výkladu.

Čili dá se říci, že ta rozhodnutí bývají často nepředvídatelná. Jenom připomenu – pro levicovou část mých kolegů – velice sporné rozhodnutí ve věci Viking a Laval, kde vystoupil proti vůli odborů. Možná i to stojí za zmínku. Čili dá se říci, že ať stojíme na jakékoli straně politického spektra, měli bychom mít v potaz, že výklad Evropského soudního dvoru nemusí být jak pro levicovou část, tak pro pravicovou část politického spektra, nemusí být příznivým. Ten Evropský soudní dvůr může vykládat právo na základě zcela jiných úzusů, zcela jiných nároků nebo zcela jiných motivů sociálních, než je situace v České republice.

Já osobně bych se takového výkladu velice bál, protože zejména v oblasti sociálních jistot může být nebezpečné, protože ČR nebude schopná některé sociální jistoty zajistit, protože na to prostě nebude mít. Víme z obecných lidských vlastností, a víme, že se velice snadno objednávají práva i různé výhody, pokud tyto povinnosti nemusím sám platit. A jestliže nyní bychom se zbavili té možnosti, že to nebude česká instituce, která bude zajišťovat ten poslední výklad, právní výklad i ekonomicko-právní výklad, tak by do jisté míry toto mohlo i nabourat jistoty v jiné oblasti. A třeba i v té sociální oblasti.

Jenom před tím bych velice varoval. Pan prezident to tenkrát zdůvodnil mj. i tím, že by mohl být zpochybněn jednoznačný výklad územní celistvosti ČR v souvislosti s Benešovými dekrety. Já přiznávám, že 2 dny před tím, než se tady jednalo o smlouvě, tak jsme 2 dny před tím jeli s výborem k Evropskému soudnímu dvoru a ujistili jsme se, že prolomení Benešových dekretů není možné, protože jedním zdrojem práva jsou judikáty. Jedním zdrojem evropského práva jsou i judikáty, a žádný judikát zatím – a ve věci Benešových dekretů bylo jednáno – žádný tuto otázku neprolomil.

Ovšem může být právě prolomen výklad v oblasti sociálních práv, a to bych se vracel k tomu, co jsem před chvilkou říkal, abychom nenechávali výklad sociálních jistot na jiné instituci, než je česká instituce, že by to mohlo být i pro naši stabilitu velice nebezpečné.

To je tedy k obsahu. Jinak si myslím, že v rámci ratifikačního procesu se samozřejmě všichni budou moci k této výjimce vyjádřit a podle toho hlasovat. Já osobně se domnívám, že ta výjimka je výjimka, která České republice pomáhá, pomáhá jí ke stabilizaci a rozhodně jí neškodí, neškodí ani občanům, protože sociální jistoty českých občanů jsou podle Ústavy vyšší než jsou jistoty v řadě evropských zemí, i podle judikátů Evropského soudního dvoru, jak jsem uvedl ve věci Viking a Laval.

Poslední poznámka, kterou mám, je otázka eurobondů. Tady bych odpověděl: Vytváření eurobondů je jenom přenášení vlastních dluhů na jinou organizaci, na nějaký společný orgán, na společnou zodpovědnost občanů v Evropské unii. A to si myslím, že dobré není, protože má platit, že zplacené dluhy dělané přátele, to nejenom na úrovni mezilidské, ale i mezi státy, mezi národy.

To je k návrhu usnesení, které pravděpodobně bude prohlasováno, protože se o něm hlasuje pravděpodobně prostou většinou, i když se dotýká ústavní smlouvy, kdy potom ta změna by měla být schvalována pravděpodobně třemi pětinami. Ale k tomuto hlasování dojde v průběhu hlasování o výjimce, která bude předložena plénu Senátu později, až bude na Radě dojednána.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já možná jinými slovy řeknu to, co řekl kolega Sefzig, protože to mám připraveno a vidím to nějakým způsobem podle mého jasně a názorně.

Nejdřív bych řekl pár slov k návrhu usnesení k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v České republice, stručně tzv. Klausova výjimka. To je ten papír, který jsme dostali na stůl a o kterém si myslím, že nebyl nikde projednán v žádném výboru, možná ústředním.

V návrhu usnesení, které jsme dostali na stůl, se argumentuje tím, že výjimkou bude snížen standard ochrany základních práv a svobod občanů České republiky. To je sdělení, které se opakovaně vyskytuje i zde, vím, že jste ho několikrát říkali na předchozích jednáních pléna.

Já chci říct, že tomu tak není a že to není relevantní argument, a vysvětlím vám to.

Nejdřív k Listině. V Listině jsou dány buďto proklamace obecného rázu, jakési zásady neboli cíle, a dále tam jsou právně závazná opatření daná buď mezinárodními smlouvami nebo existencí směrnic nebo přímo aplikovatelnými nařízeními Evropské unie. Tyto proklamace i závazná opatření jdou napříč jednotlivými články, jsou tam namixovány. Ale do jaké míry je ta či ona část Listiny nebo jednotlivého článku Listiny proklamací a do jaké míry je závazná, je možné určit pomocí tzv. vysvětlení na konci této Listiny.

Já vám dám příklad rozdílu proklamací a vymahatelného práva, jež je možné nalézt v Listině. Mohu to ilustrovat na článku 31, který má titulek "Stručné a spravedlivé pracovní podmínky". Ten zní: 1. Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost, důstojnost. 2. Každý pracovník má právo na standardní maximálně přípustné pracovní doby a týdenní odpočinek.

Na první pohled je to velice vágní, neurčité. Ale ono to není tak neurčité, protože ve vysvětlení v Listině je napsáno, že význam uvedených vět je závazný pouze do míry, do které je stanoven směrnicí 89/391/EHS o zavádění opatření pro zabezpečení lepší bezpečnosti práce, atd., a směrnice 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby. A to je velice jasné, to jsme schválili jako Česká republika. Vše ostatní, co by se z těchto vět dalo usuzovat, je již proklamace.

Samotná výjimka tedy neumožňuje porušit platnost směrnic nebo nařízení, které jsme přijali nebo přijmeme a které tvoří podstatu těchto částí Listiny, které jsou závazné. A z toho důvodu nemusí mít odboráři nebo socialisté žádné obavy, protože z jejich strany jdou ty obavy. Spíše se budou uplatňovat opačné tendence. Já mám pocit, že samotná charta s těmi proklamacemi dává potenciál do budoucna poměrně velký na jejich rozšiřování standardním postupem, tzn. že přijde směrnice a my ji tady schválíme a pak bude v Listině. Nevidím v tom tedy žádný problém, který by nás mohl ohrozit v tom dodatku.

Ale to podstatné, proč vůbec dodatek byl, o tom hovořil kolega Sefzig, já vám to řeknu jednou větou svojí. To podstatné je, že bude přispívat k tomu ten text výjimky, že Listina nebude vykládána nad rámec kompetencí EU. Protokol není vyloučením aplikace Listiny, ale ubezpečením, že před extenzivní interpretací soudní dvůr evropský bude mít jaksi další brzdu, aby v oblastech, které stanoví Listina, nepřekračoval kompetence dané mu zakládacími smlouvami. Tak to je k vysvětlení z jednoho úhlu pohledu.

Další už jen kraťoulinké poznámky. Tady zaznělo několik vět od předřečníků, teď mám jen na mysli konkrétní od kolegyně Gajdůškové. Ta se ptá, proč se vláda staví proti zavedení daně z finančních transakcí. Pokusím se odpovědět. Proto, že by nás to poškodilo, pokud by nebyla zavedena globálně. Navíc chci říct, že 25. 1. na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde máte většinu, i na evropském výboru taktéž, bylo projednáváno stanovisko. To sem ještě nepřišlo, ale je tam řečeno, na čem jsme se všichni shodli na podrobném a odborném projednání této věci, ne politickém, ale odborném, že zdanění transakcí pravděpodobně povede k poklesu počtu obchodů a z obchodovaného objemu atd., čímž sníží likviditu v daném trhu. Dále vzhledem k neexistenci globální shody na zavedení nových daní pro finanční sektor hrozí při jejich jednostranném zavedení v rámci EU relokace finančních služeb mimo EU.

Ještě dvě věci, nebudu zdržovat. Poukazuji na zkušenost Švédska z 2. poloviny 80. let 20. století, kdy došlo k jednostrannému zavedení daní z finančních transakcí, které mělo za následek značnou relokaci finančních služeb mimo Švédsko a daňový výnos byl minimální.

A poslední věc. Na finanční instituce budou v brzké době navaleny další a další povinnosti vyplývající z nového režimu kapitálových požadavků. Je tedy zapotřebí pečlivě zvažovat všechny další požadavky na banky.

To je k první otázce paní Gajdůškové. Samozřejmě, vláda by měla odpovědět, to má pravdu. Na druhé straně je zde i další otázka, proč se staví vláda proti vzniku eurobondů neboli evropských dluhopisů. No proto, že by pak již nic nenutilo některé členské státy, aby změnily nerovnováhu mezi svými výdaji a příjmy prostřednictvím reforem. Unie by pak jejich dluhy platila až od té doby, než bychom byli ještě v horší situaci než jsme teď. Budu to charakterizovat jednou větou, kterou řekla německá kancléřka Merkelová ve Spolkovém sněmu tento měsíc – eurobondy jsou cesty do dluhové unie.

A ještě poslední věc. Nemohu se ubránit takovým těm obecným proklamacím, které zde zaznívají, opět od kolegyně Gajdůškové. Evropa potřebuje sociální soudržnost. Samozřejmě, to je obecná formulace, se kterou každý bude souhlasit. Ale podívejme se, kam došla v Řecku, Španělsku, Portugalsku, v Itálii. Všechny prostředky, které tam byly vydávány na veřejně prospěšné výdaje, byly vždy argumentovány také soudržností a sociálním státem. Nic tedy proti sociální soudržnosti, ale jenom do té míry, na kterou máme prostředky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za vystoupení. V této chvíli je s přednostním právem připraven pan předseda Senátu Milan Štěch. Pan předseda neuplatňuje své přednostní právo, takže prosím, paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Děkuji panu předsedovi. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručná. Nicméně, protože jsem jedna z těch, která je podepsána pod návrhem usnesení, které jste před obědem dostali na své stoly, tak bych ho ráda velmi stručně okomentovala. On totiž ten návrh vychází z přesvědčení, že pro občany České republiky je žádoucí neomezovat žádným způsobem Listinu základních svobod. A myslím si, že určitě by bylo legitimní, kdyby po zralé úvaze Česká republika dospěla k rozhodnutí, že aplikace Listiny přináší nežádoucí účinky, s nimiž je potřeba se nějakým způsobem vypořádat.

My ovšem stojíme na počátku procesu, kdy vláda požádala Radu EU o zahájení procesu sjednání zvláštního protokolu o uplatňování Listiny, tedy především její hlavy IV. v ČR. A přitom se nezdá, že by to vláda dělala z jiného důvodu, než je loajalita k té vládě předchozí, která v obavě z blamáže vyhověla požadavku prezidenta republiky a pod pohrůžkou zmaření ratifikace Lisabonské smlouvy domluvila možnost tohoto protokolu. Podle mého přesvědčení tím prezident republiky výrazně vybočil ze své role nejen vnitrostátně, ale zproblematizoval pověst České republiky v EU.

Výjimky ze smluv se dojednávají během sjednání smluv, nikoliv až v procesu realizace, kdy se již pouze schvaluje dojednaný text. Horní komora a celý parlament dal kvalifikovanou většinou obou komor najevo svou vůli zavázat Českou republiku Listinou základních práv a svobod v plné míře. Tj. v plné míře zajistit všechna uvedená práva svým občanům. Zatím se nestalo nic, co by nás mělo vést ke změně původního postoje. Rozhodně není důvodem pro snižování standardu ochrany sociálních práv varování před domnělým rizikem majetkových práv nároků sudetských Němců. Lisabonská smlouva byla ratifikována před dvěma roky. Kolik nároků ze stran sudetských Němců bylo vzneseno? Žádný.

Pokud bychom se skutečně něčeho takového obávali, museli bychom jednat ovšem o něčem jiném než jsou sociální práva. Proto si myslím, že je správné vyzvat vládu v tomto okamžiku, aby o sjednání protokolu vůbec neusilovala. České republice by rozhodně na pověsti nedodalo, kdyby si vyjednala protokol, který následně neprojde schvalovacím procesem českým parlamentem.

A ještě úplně na závěr k bodu I. navrženého usnesení, prosím pěkně tento návrh já osobně považuji za deklaratorní návrh, protože je zcela nepochybné, že obě smlouvy – každá z nich je uzavřena na jiném právním základě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a nyní má slovo pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

My jsme se dostali k jiným poměrně vážným věcem, k dani z bankovních transakcí, které ani tak nebyly předmětem a nejsou v těch usneseních, která tady projednáváme, obsaženy. Obsaženo je tam pouze doprovodné usnesení, ke kterému určití senátoři asi budou mít výhrady, ale to rozhodneme hlasováním. Ale přesto na tu diskuzi, která tu byla, já musím reagovat. Nejdříve budu reagovat na tu finanční bankovní daň a pak bych se jenom stručně vyjádřil k tomu návrhu na doprovodné usnesení.

Víte, my ani možná si neuvědomujeme, o co vlastně pořádně jde. A já jenom tady řeknu jedno číslo: za poslední tři roky členské státy EU daly jako sanaci do finančního sektoru 112 trilionů českých korun – přepočteno na české koruny, abychom si to uvědomili. To je číslo, které si nedovedeme vůbec představit. A myslíte, že je možné ponechat stav - páni finančníci, prosím, sorry, konec. Prostě ty země mají právo, aby po této zkušenosti mohly toky peněz kontrolovat. A ty toky nezkontrolují, pokud tam nebude určitá odvodová povinnost. Samozřejmě se tím sleduje i to, že se bude vytvářet rezerva, protože ty banky – a já to ukážu – ty banky dneska vůbec nepůsobí jenom na národním principu, ale samozřejmě jsou to banky nadnárodní. A když se stane bance např. ve Francii problém, že odepíše velké ztráty špatným úvěrem kdekoli na světě nebo v Evropě, tak to dopadne na bankovní sektor bohužel i v zemích, které na první pohled s tím nemají nic společného, v tomto případě ČR. To je naprosto jasné.

A jenom pro vaši informaci, kdyby ta daň byla zavedena, tak jak bylo předpokládáno v Evropské komisi, tak by většina daně byla vybrána prakticky ve velkých zemích následujícím způsobem: Spojené království 64,4 % z toho objemu vybraných peněz. Proto se Británie tak brání, protože většinou banky tam mají sídlo. Německo 9 %, Francie 4,3 % a zbytek celé EU 24,3 %. U nás jsou to naprosto imaginární malá nepatrná čísla. My bychom to, jak se říká, neodnesli. Ale my odneseme to – i když máme de facto ty finance na první pohled v pořádku - když některá banka bude muset odepsat třeba 50 % v souvislosti se ztrátami, které utrpí v některé ze zemí, kde hrozí státní bankrot. I když ten státní bankrot nebude možná tak, jak si lidé představují, že se tam nebude vůbec jaksi financovat nic a nebude tam nic existovat. Víme zkušenost Argentiny, že tomu tak není.

Takže abychom taky jako dali, sportovně řečeno, míč na zem a skutečně přemýšleli. A přemýšlejme o tom, jestli my jsme takové hvězdy a mistři světa, když ty bankovní transakce a ty banky vůbec nespravujeme, že my to máme tady bojkotovat.

Když to bojkotuje Velká Británie, chápu to, 64,4 %. Ale co my? My jsme ti poslušní, ti ideologicky jasní, že Velké Británii prostě budeme dělat toho poslíčka a budeme s ní držet tu basu? Pojďte to tedy rozebrat na nějakém semináři, slyšení, pozveme si kompetentní osoby. Že to tady lidé z bankovního sektoru, z toho finančního sektoru, nebudou podporovat? Vždyť ono jde o jejich prebendy, oni z toho žijí, oni si ty peníze vyplácejí. Vždyť oni si až na výjimky žijí, jako kdyby krize nebyla. Kdo to odnáší? Vlády, protože vlády, aby ty peníze našly, tak je berou těm ostatním uživatelům, zatavují investice, snižují dávky, propouští zaměstnance. V řadě případů třeba oprávněně, třeba se ty peníze dobře nevyužívají, ale určitě není to ideální využití v tom směru, že se ty peníze musí dávat. Protože my můžeme říct, že nemusí, že se mají nechat zkrachovat. Ale ty vlády vyhodnotí situaci, jako to vyhodnotila vláda tady v roce 1998, 1999, že nemůže nechat ty banky krachnout. Je pravda, že tehdy taková pojištění, jako existují v celé EU, neexistovaly. Ale ono by to mělo dopady s absolutním zastavením financování nejenom investic, ale i běžného provozu služeb, státu, regionů, měst. Vždyť to jsou často banky, kde mají podíl i města. Vždyť města by neměla z čeho financovat svoje běžné činnosti. Takže říci, že ty peníze dostanou – no jo, ale ono přece se ví, že je vždycky víc napůjčováno, než je schopnost likvidity té banky. Takže ono říci, peníze všichni dostaneme? Kdyby ta banka úplně zkrachovala, tak absolutně není schopná likviditou pokrýt, když ti věřitelé budou ty peníze okamžitě žádat zpátky. To není schopná žádná banka pokrýt. Vždyť to přece každý musí vědět. Takže já si myslím, že je potřeba skutečně se o tom bavit seriózně, nedělat z toho žádný nástroj jasné pozice. A pochopitelně, že je pravda taky něco na tom, že když ty banky tím budou zatížené, že to zase na někoho přenesou, aby to jaksi zaplatil. Ty banky jsou jenom ten průběžák. Ale v naší pozici my nejsme ten silný hráč, kde bychom měli to břímě nést. To by potom museli nést jiní. A stejně ty peníze se na to jednou musí dát. To znamená, kdyby ten rezervní fond byl tam, kde centra těch bank jsou, tak je to asi přece jenom lepší, než potom aby tím rezervoárem byly státní rozpočty. Takže to je k této věci.

Já jsem rád, že kolega Sefzig tady všem, a doufám, že i sdělovacím prostředkům, jasně sdělil, že ten hlavní argument, který používal pan prezident Klaus, že nás chce ochránit před neoprávněnými nároky – a v tom jsme jistě všichni ve shodě – sudetských Němců, že neexistuje. Skutečně to všichni víme, že neexistuje. A taky ta doba, co platí Lisabonská smlouva, prokázala, že pokud je mi známo, ani jeden žadatel se nemohl domáhat, nebo se nedomohl přes platnou Lisabonskou smlouvu, která platí v plném rozsahu, tzn. včetně Listiny základních práv EU, žádného nároku.Tak pojďme o tomto diskusi ukončit, to už nemá cenu, to byla taková finta, promiňte mi to, pana prezidenta na občany a na další, která se mu povedla, ale už teď by s ní asi neuspěl. Nebo neměl uspět, pokud skutečně budeme se chovat fér.

A teď jde o to, co říkal pan předseda Sefzig. Jestli nám hrozí nebezpečí, že ten škaredý Soudní evropský dvůr bude na nás žádat něco, co nám bude škodit. Já si myslím, že to neexistuje. Tak to v soudnictví bývá. Jednou to rozhodnutí vyhovuje tomu a podruhé tomu, a ukazuje to, že ten soudní dvůr zaujme stanovisko, které jednou vyhovuje levici, podruhé vyhovuje pravici. A tak by to mělo být, pokud to dělá skutečně s tím, že se chce řídit unijním právem. A řídí se unijním právem.

Já si osobně myslím, že ta výjimka je o něčem jiném. Zaprvé bych doporučoval přemýšlet, proč zrovna Česká republika má mít tuto výjimku, když zbytek Evropy, ale i země, které jsou na tom sociálně hůř, ji nemají. A ono je to – promiňte mi to – drobet o tom, podle mého názoru, že kdyby některá vláda chtěla velmi výrazně snížit sociální standardy pod úroveň, která je sice ne příliš explicitně vyjádřena v Listině základních práv EU, tak prostě v případě platnosti určité stropy podkročit nemůže. Takže to je ta ochrana, kterou my chceme pro české občany. A samozřejmě, že dnešní úroveň ochrany v českých zákonech je vyšší, než je úroveň daná v Listině. Ale co když se nám tady nějaká vláda, s odpuštěním, se svojí většinou zblázní. Vždyť v poslední době vidíme, že ty škrty jsou podřízeny zcela jen ekonomickému přístupu, a přitom se příliš o daňové úniky a další a další věci nedbá. A nechci se tady pouštět do toho, kolik máme kauz zametených pod koberec. Z tohoto pohledu si myslím, že je naprosto správné, abychom toto doprovodné usnesení přijali a jasně dali najevo, že nechceme společné hlasování. My nechceme za rukojmí mít Chorvaty. Ale zároveň i tu část, aby česká vláda, poté, co i sami představitelé tady v Senátu pravice, sdělili, že hra na sudetské Němce je falešná hra, aby se s tím přestalo hrát a abychom se k tomu postavili jako ostatní členské země, a žádnou výjimku v tomto směru nežádali, protože je naprosto, naprosto nadbytečná.

Protože sudetští Němci, aby nemohli žádat svoje nároky, je ošetřeno v daleko, daleko jiných podstatných dokumentech, kde to má svoji váhu, protože tady by to stejně žádnou svoji váhu nemělo. Takže děkuji za pozornost a musím jednoznačně to doprovodné usnesení podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. S přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Mám pocit, že jsme se trošku odchýlili od základního tématu a názvu toho bodu, který jsme dostali na stůl. To usnesení, které tady leží, samozřejmě cosi deklaruje. Slyšeli jsme důvody atd., ale také víme, že při schvalování Lisabonské smlouvy Evropská unie jako celek dala slib, že toto bude výjimka, která bude platit pro ČR. A že tento bod má být součástí projednávání na příští Radě Evropy, to je samozřejmě důvod, proč také toto usnesení nám leží na stole, aby horní komora českého parlamentu signalizovala, že v daném okamžiku má jiný názor, než měla před časem. Ale znovu říkám tu větu: Evropská unie (všichni, ať parlament, a nebo komisaři) nám sdělili, že toto bude ratifikováno jako součást té dohody o přijetí Lisabonské smlouvy v ČR.

Ono se nám to odchýlilo k té dani, která tady zazněla, z finančních transakcí. Víte, můžeme si to vysvětlovat procenty, jak to před chvilkou říkal pan kolega předseda Štěch. Vždycky to zaplatí, i v Anglii i tady, to zaplatí občan. A pojďme uvažovat, jestli my máme nějaké promile nebo procenta. Já přesná čísla nevím, protože ty nám nesdělil, kolik padá na Českou republiku, tak to bude dopad na občana ČR. Evropské daně. To přece je základní téma, jestli je chceme, nebo nechceme. Já osobně je nechci, protože my dáváme smluvní příspěvek na činnost EU, a v momentě, kdy se dohodneme, budiž, že budou evropské daně, tak už přestáváme mít svá práva jako ČR z hlediska fiskální politiky zajištěna.

Listina práv. Chápu postoj levice, ale možná, že na té Radě Evropy se bude jednat úplně o něčem jiném, než se v daném okamžiku jedná. Já bych nerad, aby z úst nás politiků zaznívalo, že jsme v nějaké krizi. Protože to, co předvedl šéf Evropské banky, který řekl, že je to nejhlubší krize od 2. světové války, to je přesně ta věta, která destabilizuje všechny trhy, všechny burzy. A podle toho to také v EU vypadá. Že tu máme obrovský problém, to snad všichni chápeme, ale neměli bychom říkat, že v této chvíli je krize. Ta teprve přijde. A to všichni rozumní ekonomové vědí, včetně německých ekonomů, kteří jasně signalizují, že Němci už nechtějí sanovat všechny problémy té jižní části EU.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále je o slovo přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore.

Poslanec Jiří Pospíšil:  Původně jsem snad ani mluvit nechtěl, paní místopředsedkyně, ale musím reagovat na jednu věc, která se týká toho, co není až úplně tak tématem jednání. Ale když už to tady předseda Senátu načal, tak bychom měli pokračovat.

Když svého času v jistých finančních těžkostech i Švédsko zavedlo tuto daň z finančních operací, tak jediným přínosem pro Švédsko bylo to, že ty finanční operace si našly jiné působiště. Londýn neměl kdysi tak vysoké procento, ale prostě pro bankovní hráče nebylo těžkým problémem přenést ty operace do Londýna a do jiných měst. Protože tam to jsou spíš města než státy. Takže ten výnos nebude 64 % z jakéhosi dnešního obratu v Londýně na burze a v bankovních sférách, ale bude to 64 % z budoucího obratu v těch londýnských bankách. A ten obrat bude podstatně nižší, protože samozřejmě ty obchody se budou dělat jinde. Máme Hongkong, máme Wall Street, máme řadu jiných států, které z toho docela dobře žijí, a měst – v Singapuru se taky dá docela dobře obchodovat. A ten výnos povede přesně k tomu, co se stalo ve Švédsku, že Švédsko po 6 letech tuto daň zase zrušilo, docela potichu, s tím, že vlastně nic nevynáší. A ten obchod, který má svůj význam a má svoje výnosy a přináší městům, kde se odehrává, nemalé příjmy se do Stockholmu už nikdy nevrátily. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji. A dále bude hovořit pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, já bych považoval za důležité, abychom přece jenom ctili některá pravidla a nepokoušeli se zde zpětně rušit procesy, které vedly k nějakému stavu věci.

Jestliže pan prezident při podpisu Lisabonské smlouvy dostal jasné záruky od Evropské rady, že bude vyjednána a schválena výjimka pro ČR z Listiny práv, tak si myslím, že je velmi podivné pokoušet se o zpětnou revokaci tohoto problému, pokoušet se panu prezidentovi dodatečně podtrhnout nohu a ukázat Evropě, že když hlava státu něco vyjedná, tak to vůbec nemusí platit, protože stačí, aby se trošku změnily poměry sil a my věc přehodnotíme.

Myslím, že to je velmi neprozíravé, že se to ČR tak či onak zpětně vrátí. A že bychom si tento historický okamžik, kdy se zde pravděpodobně silou sociální demokracie přemění již schválený a všemi stranami odsouhlasený proces, měli pamatovat.

Je pravda, že dosud žádný sudetský Němec ani skupina nepodali žádné námitky. Ale může to být také tím, že se má za to, že prostě tuto výjimku máme schválenu. A že by tedy v dané situaci nemohla být použitelná. Bude zajímavé, pokud sociální demokracie dosáhne toho, aby se o výjimce hlasovalo zvlášť, a pokud, jak vlastně zaznělo, teď nevím, jestli explicitně nebo implicitně, v některých vystoupeních při samostatném hlasování o ní, ji zde zamítne, tak bude velmi zajímavé se podívat na to, zda to tak bude i potom.

A pak ještě jednu poznámku, ale jinými slovy to zde zaznělo – každá daň uvalená na firmy a obchodní společnosti, a neméně tak bankovní ústavy, zákonitě vede ke zdražení produktů, zákonitě vede k zvýšenému zatížení těch nejmenších, klientů. Ať jsou to spotřebitelé nebo střadatelé. Uvědomme si, že to je součást toho komplexu nástrojů, které Evropa hledá pro řešení ekonomické krize a odmítá tradiční ověřené ekonomické instrumenty. Nekonečným sanováním prodělávajících a deficitních institucí nedosáhneme jejich záchrany. Dosáhneme jenom toho, že výsledná ztráta bude o několik řádů vyšší. To si uvědomme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále se přihlásil o slovo senátore Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já se omlouvám, já právě rodím, takže mám trošku jiné starosti.

Ale přesto řeknu jenom pár věcí. Celou dobu tady slyším – připadal jsem si jak na Václaváku 22. října – že tady je jedna skupina, která je pro říši dobrá, a pak ta druhá, ta naše, ta ošklivá, co tu říši dobra nechce, že je tomu tak i ve veřejnosti, kdy ta podpora EU výrazně klesla. To je evidentní. Já řeknu jednu příhodu, která zdánlivě nesouvisí a ta vysvětluje ty některé naše negativní postoje.

Víte, že byly zakázány nejprve stowattové žárovky, poté už jsme tuším na šedesátkách. A mně se stala taková nepříjemná věc, že v koupelně nám odešla žárovka stovka, která tam byla proto, aby moje žena na sebe ráno mohla hodit Kuberovou u zrcadla. I jel jsem podle evropské směrnice hledat úsporku. Dal jsem tam úsporku a došlo k absolutnímu rozkolu v rodině, protože teď musím do koupelny chodit první já, protože úsporka se zažne a čeká a čeká. Než já vykonám své potřeby, tak ona se rozžhaví, pak nastoupí paní Kuberová a udělá to, co je udělat třeba.

Říkám to proto, kam až vede – vzpomeňte si a budeme to tady mít na programu – světová úmluva o tabáku, kdy jsme zaplaťpánbůh jediní na světě, kteří ji neratifikovali, teď ji zřejmě ratifikujeme, a už se tady objevili dva poslanci, kteří po vzoru Dánska a Maďarska rozhodli, že dalším pokračováním bude zdanění tučných jídel. Jak dlouho si myslíte, že bude trvat, než některý aktivní europoslanec či europoslankyně navrhnou toto jako postupně evropskou směrnici a poté evropské nařízení. Je to samozřejmě taková blbost, že se stydím za to, že jeden z těch dvou – jeden je pan poslanec Gazdík, u toho mě to nepřekvapuje, ale ten druhý je pan poslanec Boris Šťastný, který je nešťastný, protože je z ODS a navrhuje věci, které ODS by nikdy normálně nenavrhovala.

Je to samozřejmě pokračování toho tažení. A ono bude pokračovat, a nikdo neví, kde skončí. Na druhé straně byla v Řecku generální stávka. Je opravdu dojemné a směšné, že ve státě, který se výrazně na tom podílel, tak se tam lidé chovají asi jako student, který řekne, že když mi, maminko, nekoupíš nejnovější mobilní telefon, tak já nebudu chodit do školy. Protože já ho chci. A maminka říká, no, víš, kamaráde, ale my nemáme tolik peněz. Teď zrovna ještě ti telefonuje, my ti ho koupíme až příště. A to je přesně naše situace. Budeme stávkovat do té doby, než se úplně ustávkujeme. A Řecko bude tak dlouho stávkovat, až nebude mít ani na základní výplaty. A přece každý to ví, jenom to nikdo nechce říct! To Řecko je už dávno zkrachovalé. Jenom politici v unii to nechtějí připustit, tak budou dělat další a další eurovaly, nalívat další a další peníze, aby ty banky, které špatně investovaly, dostaly aspoň něco z toho, co si tam nainvestovaly, a pak to stejně padne. Tam žádné jiné řešení není, protože tolik peněz prostě neexistuje, aby se to dalo udržet.

Víte, že Itálii byl snížen rating o 3 body. To není jako o 3 body, že ve fotbale někdo vyhrál, nebo prohrál. To je daleko vážnější. To je první stát z těch významných. A bude to pokračovat na Španělsko, Belgii a nakonec to dopadne tak, že z té unie nevystoupí Řecko, ale Německo. A půjde si svojí cestou a vrátí se k marce. A my se pořád tváříme, jako že se nic neděje, a budeme dělat demonstrace. Teď si vezmeme k tomu neziskovky. A nikdo neumí lidem vysvětlit, že prostě ty peníze nejsou. A nemusíme teď hledat, kdo to kdy a jak zavinil. A vyprávět lidem, že když odstraníme korupci, tak bude na všechno dost peněz, to je zlomyslnost, která se nemůže vyplatit, protože to prostě není pravda. Ne, že bychom neměli bojovat, ale to nevyřeší ekonomické problémy této země. Vzpomeňte si na ty halasné výkřiky o šrotovném. My jsme se zachovali velmi rezervovaně, ale jak dopadla automobilka Mladá Boleslav? Vydělala na tom, protože jsme nenaskočili na tu vlnu.

Teď se mluví o finančních transakcích. Německo a Francie je zřejmě zavedou a pak začnou tlačit na ty ostatní státy a dopadne to jako vždycky. Pak budeme zase ti poslední, kdo to nezavedli, a abychom byli ti hodní, aby neříkali, že to jsme my, kdo něco kazí, tak to samozřejmě přijmeme a konce si můžete domyslet sami. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové.

Já bych se vrátil ještě jednou k té dani z finančních operací. Vláda zavedení této daně odmítá, tvrdí, že to není v našem národním zájmu. Tady jsme si dnes vyslechli od pravicové části Senátu, jak tato daň nic nevyřeší, jak finanční sektor se uchýlí do nějakých jiných nových rájů, kde takovouto daní nebude postižen. A jak vlastně jediné, co se stane, že se zdraží bankovní služby pro naše občany, nebo obecně pro všechny.

Jaká je ta podstata navrhované daně? Její sazba má být půl promile. To je sazba, která žádnou běžnou bankovní transakci pro naše občany nijak neprodraží. Tato daň míří na spekulativní finanční operace. Zejména na ty strojové operace, kdy se obrovské částky přelévají ve vteřinách z místa na místo, kdy se spekuluje s různými deriváty, s různými drobnými odchylkami v kurzech na jednotlivých místech světového finančního trhu. U nás naše banky jsou vesměs dcerami velkých světových finančních institucí. V České republice jsme v podstatě žádné takovéto spekulativní investice, přinejmenším se žádné významné objemy neuskutečňují. Naše banky se zaměřují především na poskytování těch klasických bankovních služeb a dosahují v tom velmi dobrých ekonomických výsledků.

To znamená, že zavedením této daně Česká republika a její bankovní systém nebude tím nijak postižen. A popravdě řečeno, i kdyby z nějakých operací se půl promile zaplatilo, tak tam nevidím prostor pro nějaké zvýšení nákladů na naše občany, které by doopravdy mohli pocítit, prakticky nebude vůbec žádné.

A musíme si položit otázku, jestli daň, která nijak nepostihuje ty standardní bankovní služby, ale postihuje a prodražuje spekulace, jestli náhodou právě není částečně řešením. Protože právě spekulace s různými finančními deriváty velkou měrou přispěly k té současné finanční krizi, která v celém světě už trvá několik let. Není mi proto jasné, proč zrovna naše vláda, jestliže pro českou ekonomiku tato daň neznamená vůbec žádnou zátěž a může přispět k celkovému řešení té situace, proč zrovna naše vláda tvrdí, že něco takového není v našem národním zájmu. Jak už tady zaznělo, je to možná pochopitelné od zástupců Velké Británie nebo Lucemburska, kde jejich ekonomiky z velké části tvoří právě bankovní a finanční služby.

A teď bych se vrátil k tomu usnesení, které jsme tady předkládali.

Pan kolega Sefzig tady vznesl pochybnost, kde jsou ty ústavně sporné okolnosti, na které návrh usnesení odkazuje? No, ústavně sporné okolnosti spočívají v tom, že obě komory parlamentu, jak se v návrhu usnesení dále říká, třípětinovou většinou, nebo více než třípětinovou většinou daly souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy. Máme tady nález Ústavního soudu, právě ve věci Lisabonské smlouvy, který v odůvodnění říká obecné pravidlo, které se netýká pouze této smlouvy, ale mezinárodních smluv obecně. A je to výklad pravomoci prezidenta ratifikovat mezinárodní smlouvy.

Tento nález říká, že je-li dán souhlas obou komor k ratifikaci, pak je povinností prezidenta republiky smlouvu bez zbytečného odkladu ratifikovat. To, co předvedl náš prezident při příležitosti ratifikování mezinárodní smlouvy, to bylo vydírání nejen vnitropolitické scény, ale celé Evropské unie. Prezident neměl žádné oprávnění odmítnout nebo oddalovat ratifikaci a podmiňovat to sjednáním výjimky. Ty okolnosti, nebo spíše to odůvodnění, proč takovouto výjimku požaduje, jsou navíc zcela skandální. Opět kolega Sefzig zde přiznal, že nemohou být uplatňovány na základě Listiny žádné majetkové nároky.

Jinými slovy – to, že někdo výjimku zdůvodňoval potenciálními nároky sudetských Němců, já považuji za velkou a velmi nebezpečnou lež. Zejména v situaci napětí, které je v poslední době ve společnosti, používat nacionalistickou argumentaci, používat podvědomý strach lidí z jakýchkoli majetkových nároků, byť tyto nároky neexistují, je velmi nebezpečné a dlouhodobě to může přispět k vyvolání konfliktů, které můžou mít bůhvíjaké důsledky.

Pokud by si někdo přečetl Evropskou listinu, z níž chceme výjimku, tak by zjistil, že v jejím článku 51 je vykládací pravidlo – ta vykládací pravidla už tady dnes v debatě taky byla zmíněna, a to říká, že Listina základních práv EU se uplatní pouze v těch případech, kdy orgány, instituce a další subjekty EU, případně členské státy, aplikují evropské právo. V žádných jiných případech se Listina neuplatní. Není možné, aby výklad práv obsažených v Listině jakkoli zasahovat do výkladu vnitrostátních předpisů v těch případech, kdy nejsou zároveň předmětem úpravy evropského práva. Primární evropské právo zcela vylučuje možnost zásahů do úpravy vlastnických práv ve vnitrostátních právních předpisech. A z toho je naprosto zřejmé, že tato Listina nemůže mít vůbec žádný praktický dopad na vlastnická práva a nemůže o ní být opřen jakýkoli vlastnický nárok. Tím méně samozřejmě nároky sudetských Němců, kde tyto garance jsou násobeny ještě dalšími mezinárodními úmluvami. Neměli bychom se proto takovýmito věcmi strašit. Jak jsem říkal, je to velmi nebezpečné.

Teď k bodu I navrhovaného usnesení, který zní, že Senát považuje za nepřijatelné spojování projednávání té výjimky s přístupem Chorvatska k Evropské unii. Myslím si, že to je další podlost toho postupu, který byl zvolen, protože bychom si neměli brát Chorvatsko a jeho snahu o vstup do unie jako rukojmí našich vnitrostátních problémů a problémů našeho prezidenta s Lisabonskou smlouvou. Jeho názor na ni může být legitimní, ale ten postup, který zvolil, zdaleka legitimní není. Já považuji za velmi důležité, aby Senát se od tohoto postupu distancoval, aby naprosto jasně řekl, že takovéto vydírání našich partnerů v EU a Chorvatska je pro Senát naprosto nepřijatelné.

K bodu II. Tam se navrhuje, aby Senát vyzval vládu, aby vůbec takovouto výjimku nevyjednávala. Už jsem mluvil o tom, že ta výjimka je zcela zbytečná, protože žádná hrozba nehrozí. Už i předřečníci tady zmiňovali, že důkazem toho, že žádná rizika nehrozí, je, že po dobu 2 let účinnosti nikdo žádný takový nárok nevznesl. A ta spekulace, že to je možná proto, že tak počítají, že tady ta výjimka bude... Já jako advokát, kdyby za mnou klient přišel a radil by se, co má udělat, tak bych mu řekl, rychle to uplatněte, protože teď to neplatí, a až ta výjimky bude, tak budete mít smůlu. Jinými slovy – ten přechodný stav by naopak každého motivoval k tomu, aby takový nárok vznesl, pokud by ho vůbec vznést mohl.

Takže to, že takový nárok nebyl vznesen v této situaci, je nejlepším důkazem, že o Listinu základních práv EU žádný takový nárok opřít nejde. A protože – což tady bylo rovněž panem Sefzigem přiznáno – ve skutečnosti se ta výjimka týká omezení sociálních práv. Celá ta kapitola, které se výjimka týká především, ta kapitola IV. je nadepsaná "Solidarita", a jsou tam práva jako např. zákaz dětské práce, přiměřené pracovní podmínky ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí. A z něčeho takového bychom tady my měli chtít výjimku, to já považuji za zcela nepřijatelné. A ten bod II má ten význam, že Senát, pokud toto usnesení bude schváleno, řekne vládě, že pokud takovouto výjimku vyjedná a předloží parlamentu k ratifikaci, tak tato výjimka nebude parlamentem téměř jistě ratifikována.

Měla by si česká vláda velmi dobře zvážit, zda chce na evropské scéně podstoupit takovou blamáž, že si vyvzdoruje výjimku, kterou pak ona sama ve vnitrostátním procesu ratifikace nebude schopna obhájit. Myslím si, že to by bylo velmi špatným vysvědčením pro ČR a že vláda by skutečně měla takovou výzvu vyslyšet a výjimku vůbec nevyjednávat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já budu velmi stručný, ale přesto si myslím, že řeknu ještě jednu věc, která tady ještě nezazněla. V říjnu roku 2009 hlavy evropských států slíbily České republice, že při změně Lisabonské smlouvy ČR bude přiřazena ke státům, na které se vztahuje tzv. protokol 30. Ty státy jsou dva. Je to dosud Velká Británie a Polsko. To je ta výjimka, která nemá žádný význam, proto si ji zřejmě Polsko a Velká Británie vyjednaly, a proto chtěly, aby byla součástí Lisabonské smlouvy?

My bychom měli být státem třetím, pokud budeme schopni toho dosáhnout a nebudeme sami sobě házet klacky pod nohy. To, čeho se výjimka týká, když to řeknu velmi jednoduše, je to, aby evropské právo, Listina základních práv Evropské unie nebyla nadřazena naším právním předpisům a zvyklostem. Ať jste tady k tomu mluvil kdokoliv z vás, tak jste nepopírali, že tomu tak je. A pokud my dneska k té výjimce nepřistoupíme, pokud se jí vzdáme, tak se také vzdáme části své svobody, části schopnosti a pravomoci sami o sobě rozhodovat. Nebude to nijak jinak. Takže poprosím, to také berte v úvahu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, v tuto chvíli je ještě jako senátor přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jsem se skutečně přihlásil jako senátor, pokud někdo bude chtít reagovat tak, aby měl tu možnost, abych nezneužil toho, že jsem zároveň zpravodaj. Předně chci říci, že skutečně se zdá, že výjimka a ratifikace přístupové smlouvy Chorvatska je založena na různém právním základě. Já bych považoval za docela tímto důvodem rozumné hlasovat o obou věcech zvlášť. To však neznamená, že my bychom měli cítit, nebo už vůbec ne představitelé – hlava našeho státu tak expresivně vyjádřená slova jako udělal pan senátor Dienstbier před chviličkou, kdy hovořil o podlosti postupu. Prosím vás, uvědomme si, že to bude přiřazeno k přístupové smlouvě nenavrhl bezesporu český stát, už ne vůbec hlava státu, ale že to bylo na nabídku Evropské Rady. Právní rada Evropské Rady bezpochyby to nabídla, protože při této příležitosti budou připojeny nejen česká výjimka, ale i výjimky, které tady někdo nezpochybňuje z vás – výjimky Irska, výjimky, které byly dojednány předtím, než Irsko podruhé hlasovalo o tom, zda vůbec Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, Polska a Velké Británie. Tak si prosím vás uvědomte přesně, jak postup byl. Čili ten postup vznikl tím, že Rada se tenkrát domnívala, že první otevření Lisabonské smlouvy primárního práva nastane pravděpodobně až v době přistoupení další členské země, nejdále bylo Chorvatsko, tak to zdůvodnili našemu prezidentovi, poměrně logicky. Jestli si vzpomínáte, tak v době, kdy se tady poprvé otevírala Lisabonská smlouva, což bylo neobyčejně brzy po ratifikaci Lisabonské smlouvy a bylo to v souvislosti s tím, že začala platit později než se původně předpokládalo a že se musely v primárním právu změnit počty, čili institucionální změna byla provedena, musely se měnit počty poslanců, tak jsem tenkrát na toto upozornil vládu, že by bylo bezesporu vhodnější, aby eventuálně dali dotaz právní správě Evropské Rady. Zdali by nebylo vhodné všechny výjimky, které byly dojednány a týkaly se institucí, zda by nebylo vhodné je připojit k těmto institucionálním změnám, a přesně, jak říkal kolega, nespojovat je s věcí, která s tím nesouvisí. Dá se to tedy extenzivně vyložit, bráti si jako rukojmího přístupovou zem k tomu, zda někdo souhlasí nebo nesouhlasí s těmi změnami.

Já osobně, kdybych byl na pozici opozice vlády, tak bych asi si netroufl a neodvážil bych si žádat vládu, aby měnila a takto hrubě zasahovala do toho, co jednou bylo na úrovních jiných institucí a svázáno, když mám přece jenom možnost o těch věcech rozhodnout později a pak tedy nést za ta rozhodnutí zodpovědnost. Samozřejmě je to chytré tu svoji zodpovědnost za takové rozhodnutí nenést, přenést ho na jakýsi všeobecný politický duch s tím, že se tam skryje opozice, skryje se tedy ten, kdo inicioval eventuálně vypuštění té výjimky.

Já skutečně chci narazit ještě na tu praktickou stránku té věci. Já jsem tady říkal, že jsme udělali všechno proto, abychom se přesvědčili, že není možno nabourat Benešovy dekrety, ale dokud ta výjimka nevznikne, tak tu jistotu skutečně – absolutní jistotu – v právním světě to snad ani není možné, ale nemůžete ji mít. Takhle jako ji máte, když si prostě dojednáte, že tato věc je trevires, je mimo působení. Čili příkladem uvedu rozhodnutí ve věci Lan-wan. To je asi tak případ, který nejlépe dokresluje to, oč se jedná, kdy Česká republika na základě historické smlouvy se Slovenskem umožnila bývalému československému občanovi, nyní tedy slovenskému občanovi, žijícímu na území České republiky, resp. ženě, která měla zaměstnavatele na Slovensku a klesl jí důchod v době, kdy se republika rozdělila a začala by čerpat důchod slovenský, který byl nižší a Česká republika na základě své listiny, kde je vyšší ochrana sociálních práv než evropské listině, tak usoudila, že této občance, která nikdy ani nepracovala na Slovensku, ale jenom měla jen zaměstnavatele, který měl správní sídlo na Slovensku, tak jí ten důchod dorovnala a Evropský soudní dvůr to vyložil tak, že takto musí Česká republika dělat všem ostatním, všem občanům z Evropské unie. Na to samozřejmě by asi Česká republika neměla tolik prostředků, ale já se domnívám, že právě tady tkví to meritum věci, abychom se rozhodovali o věcech svých vlastních tady na našem území, zejména proto, že není nutné, aby to za nás rozhodoval někdo jiný. Když to bude rozhodovat někdo z úrovně Evropského soudního dvora, tak samozřejmě nebude mít jakoukoliv možná ani představu a nebude mít zájem na tom, aby Česká republika se tak zvaně úplně nezadlužila extenzí některých právních sociálních nároků.

Jinak české sociální právo – nestrašme s tím, že bychom tady chtěli zaměstnávat děti – české sociální právo, sociální charta v České republice zajištěná Ústavou, je na vyšší úrovni, což dokládají procesy ve věci Laval a ve věci Viking, kde naopak zaměstnavatelé pokrátili právě odborářům – tak si myslím, že je skutečně lepší, když výklad těchto sociálních práv zůstává v rámci toho státu, který to sociální právo platí. To si, prosím, uvědomme. To je asi tak nejdůležitější.

To, jestli zatím nevznikl nárok sudetským Němcům je jenom proto, že skutečně to všichni respektují, kteří by rádi nabourali a prolomili Benešovy dekrety. Víte, tu jistotu po ročním nebo rok a půl trvajícím fungování Lisabonské smlouvy nemůžete nabýt. Kdo hraje mariáš, zná, že je takový způsob, že se můžete na stolku přikrčit tak zvaně a pak zaútočit s daleko větší rasancí, pokud máte silnější postavení a bezesporu to, že rozhodování o věcech územní celistvosti bude možná na základě úplně jiných práv otevíráme u jiné instituce. Já si myslím, že je lepší se tomu vyhnout tím, že vytvoříte jistotu s tím, že prostě neumožníte, aby o tom rozhodoval jiný soudce, než soudce českého soudu ať už je to základní soud nebo Ústavní soud. To si myslím, že je určitě lepší. Já si vzpomínám, že já osobně sám jsem téměř – líbilo by se mi, kdyby vláda takovou podmínku vyjednala, ale jestli si vzpomínáte, možné to nebylo, protože skutečně část společenské reprezentace v Evropském parlamentu, to znamená progresivní socialisté, dále to také byla evropská lidová strana, tedy největší lidové strany a jedním z koaličních partnerů tehdejší vlády byli právě lidovci, tak tuto podmínku nepřipustili, aby byla v rámci vyjednávání. Z toho důvodu se tam výjimka dostala až na základě apelu prezidenta Václava Klause. Já se domnívám, že ta výjimka je tam oprávněně a skutečně nedělejme precedent, nechme rozhodovat tam, kde máme a kde si za to pak také poneseme odpovědnost a nechtějme teď na vládě, aby tento postup modifikovala a de facto přebírala zodpovědnost za něco jiného, co vůbec není vhodné tak, jak tady před několika okamžiky, říkal můj kolega Jiří Oberfalzer.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore a další přihlášenou je paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom pár poznámek. Skutečně jsem nechtěla znovu vystupovat v této věci, ale musím reagovat na některé výroky, které zde zazněly. Vezmu to od konce. Pan senátor Sefzig tady opakovaně apeloval na to, abychom se drželi svých kompetencí, abychom nevytvářeli precedent zasahování moci zákonodárné do kompetence moci výkonné. To je ale úplně naopak, mě to skutečně naprosto irituje v této chvíli. Vždyť to je nesmysl, přece Lisabonská smlouva byla ratifikována na základě souhlasu obou komor Parlamentu České republiky a tento souhlas byl vydán, protože to bylo považováno jako prezidentská smlouva nebo vyloženě prezidentské smlouvy třípětinovými většinami, čili ústavními většinami. Až teprve poté by obě dvě komory Parlamentu vydaly souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy, a to bez výjimky a o té výjimce předtím nebyla řeč, tak až teprve poté prezident České republiky mimo, skutečně mimo své kompetenci, mimo procedury jak Evropské unie, tak mimo ústavní právo České republiky, prostě prosadil tuto výjimku na Evropské Radě. Ano, ostatní členské státy ustoupily, protože šlo především o to, aby byl dokončen proces ratifikace Lisabonské smlouvy. Česká republika byla poslední zemí, která ještě tento ratifikační proces nedokončila. Byl obejit Parlament České republiky, a to dokonce jeho ústavní většina.

Takže dneska hovořit o tom, že my děláme něco nad rámec svých kompetencí, není pravda. Opak je pravdou. My jsme byli obejiti a my jenom v této chvíli žádáme vládu, aby respektovala vůli Parlamentu. A jestli chce prosazovat výjimku, tak nechť si napřed požádá o souhlas obě komory Parlamentu, jestli ho dostane, tak prosím, jednejme dál. Ale to se v této chvíli neděje. Takže já si myslím, že je naprosto legitimní a naprosto v pořádku a že je skutečně potřeba dát jasně najevo vůli – v této chvíli horní komory Parlamentu – že vláda prostě nemůže Parlament obejít. V demokracii je suverénem Parlament. Parlament je zástupcem lidu. Vláda je odvozena od Parlamentu. A samozřejmě ale v demokracii platí rovnováha moci výkonné, zákonodárné a soudní. Ale to je dáno přesně v Ústavě. Tak prosím, tu Ústavu respektujme.

Ještě možná jenom repliky na to, co zde také bylo řečeno a nejsou úplně tak relevantní argumenty. Pan senátor Vystrčil hovořil o tom, že Protokol 30 a tedy výjimky z Listiny v hlavě 4 si vyžádalo také Polsko a Velká Británie. Tyto země měly ale naprosto odlišné důvody a velmi specifické důvody. Velká Británie se samozřejmě brání tomu, aby byla prosazována práva pracujících ve vztahu k bezpečnosti práce a hlavně k rozsahu pracovní doby. Prostě, Velká Británie má trošičku jiný systém a obávala se toho, že by musela dodržovat přesně tyto záležitosti. Pokud se týká Polska, tam byla obava týkající se práv homosexuálů. Proto žádali o tuto výjimku. Myslím si, že ani jeden případ není případem nás, a proto není žádný důvod, abychom tuto výjimku měli.

Druhá věc je, že jestliže Lisabonská smlouva, a to na základě skutečně souhlasu obou komor Parlamentu v této chvíli platí bez výjimky, to znamená, že občané České republiky mají určitou úroveň ochrany svých sociálních práv. Pokud ta výjimka bude přijata, znamená to, že tato úroveň ochrany sociálních práv občanů České republiky bude snížena, což je v rozporu opět s dikcí Ústavy.

Ještě k tomu procesu – bylo zde také řečeno, že Evropská Rada slíbila, a my bychom tedy neměli chtít nic jiného. Evropská Rada slíbila, jak už jsem řekla pod tlakem a nutností dokončit ratifikační proces Lisabonské smlouvy, ale ten slib Evropské Rady byl formulován za prvé za účasti hlav států, bez účasti tenkrát předsedy Evropské komise, takže právníci se přou o to, jestli to byla Evropská Rada nebo jen hlavy členských států EU, to za prvé a za druhé ta formulace přímo v závěrech Evropské Rady, kde je to zakotveno je, že tato výjimka a přistoupení k protokolu 30 Českou republikou bude předložena k ratifikaci dle ratifikačního procesu ve stejné době, tedy současně s další přístupovou smlouvou, nikoliv jako součást přístupové smlouvy, protože jak už bylo řečeno, jak o tom hovořila paní senátorka Rippelová jsou zde dva různé právní základy a skutečně to tak nejde. A ještě možná poslední věc republiku na daně z finančních transakcí. Pan senátor Kubera zde zase velmi plamenně hovořil o tom, že peníze nejsou. Pokud peníze nejsou, tak bych ráda slyšela odpověď na otázku, jak to, že bankám a velkým finančním skupinám rostou zisky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko a k reakci se přihlásil pan senátor Sefzig, kterého prosím k mikrofonu.

Senátor Luděk Sefzig:  Vážená paní senátorko, páni senátoři, já teď nebudu replikovat předchozí slova. Jenom musím říci, že mě mrzí, že jsme nevěděli o tom pozměňovacím návrhu nebo o tom doplňkovém návrhu už včera, protože včera zasedal mimořádně vážený orgán jako bezesporu Komise pro Ústavu a parlamentní procedury je. A mohli jsme se tam o tom možná šířeji rozpovídat, určitě by to nebylo od věci a protože ta diskuse ve finále dokázala rozčílit tak nesmírně klidnou kolegyni a váženou kolegyni, jako je bezesporu paní místopředsedkyně Gajdůšková. Tak mi dovolte, abych využil článku § 61 a požádal vás, abychom přerušili projednávání tohoto bodu a to z toho důvodu, že byl podán v průběhu jednání a bezesporu mám na takový návrh jako senátor nárok a já bych byl rád, kdybyste toto zvážili, já vám slibuji a doporučil bych, abychom se o tom návrhu pobavili eventuálně určitě na evropském výboru, asi by bylo vhodné kdyby jej projednávala i komise, eventuálně ústavně-právní výbor, ale to už samozřejmě záleží na vlastním hlasování. Podávám tedy návrh na přerušení projednávání věci až do doby, kdy se k tomuto návrhu vysloví vámi určené výbory a to tedy jsou ty, které doporučuje. Byl bych rád, kdybychom to projednali i na komisi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, já se domnívám, že to byl procedurální, o kterém se hlasuje bez další rozpravy, takže pan předseda v tuto chvíli nemůže vystoupit a přistoupíme tedy k hlasování o této proceduře navržené. Já spustím znělku, abych přivolala nepřítomné do volební místnosti.

Tak a zároveň vás upozorňuji, že jste všichni v tuto chvíli odhlášení, prosím abyste se zaregistrovali znovu k hlasování. Aktuálně přítomno 57 mi hlásí displej, já si myslím, že nás je tady víc, takže prosím, přihlaste se všichni a já tedy v tuto chvíli zahajuji hlasování.

Kdo je pro procedurální návrh, přednesený kolegou Sefzigem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. A já konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 bylo přítomno 66 senátorek a senátorů a při kvoru 34 se pro vyslovilo 26 a návrh tedy nebyl přijat. Můžeme pokračovat v projednávání tohoto bodu a já se ptám, zda je někdo ještě přihlášen do rozpravy a s právem přednosti předseda klubu ODS Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Dobrý den, dámy a pánové, pan předseda Štěch tady řekl, že určití senátoři budou mít výhrady k tomu návrhu usnesení. Já chci říci, že jediná věta, se kterou já souhlasím, že naším zájmem je přistoupení Chorvatska k Evropské unii, protože ten návrh byl podán na stůl, tak nebyl projednán v klubu ODS, ale předpokládám, že žádný senátor za ODS se k tomuto návrhu nepřipojí a chci říci, že se to stává dobrým zvykem v této komoře, že jsou předkládány návrhy z dílny sociální demokracie zcela bez projednání v jakémkoliv kolektivním orgánu před plénem Senátu a tyto návrhy jsou potom sociální demokratickou většinou demokraticky prohlasovány, jistě to tak má být, jistě je to tak v pořádku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další přihlášenou je paní senátorka Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já bych ráda řekla něco podobného. To navržené usnesení není nijak zanedbatelné, je to poměrně velmi důležitá záležitost, dotýká se celé řady problémů jako je – co to znamená ratifikace prezidentem republiky, co znamená Lisabonská smlouva a výjimky z ní a tak podobně a já prostě si nemyslím, že je dobře toto schvalovat bez přípravy. Já si myslím, že to mělo být projednáno na komisi pro ústavu a parlamentní procedury a i na ústavně-právním výboru. Myslím, že by to bylo bývalo podloženo debatou, když tady máme schvalovat zdravotní a sociální reformu. Vedeme debatu o něčem, co jsme mohli vést na výborech. Já si myslím, že naše síly se zbytečně vyčerpávají, když máme před sebou takový velký kus práce. Takže já proto usnesení hlasovat nebudu, i když já sama bych velmi uvítala debatu o všech těch tématech, kterých se dotýká. Ale nebudu pro ni hlasovat právě proto, že její legislativní proces, abych tak řekla, tomu návrhu usnesení neodpovídá mým představám. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je předseda Senátu Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Víte, mně nepřijde příliš seriozní, že se tady vytváří jakoby atmosféra, že to, co se tady teď odehrává není košér, že to prostě není fér. To není pravda. Za prvé my projednáváme zprávu vlády připravované Radě. Podklady jsme prakticky nedostali žádné. Premiér se nedostaví, místopředseda vlády, který má na starosti tu agendu se nedostaví, pan ministr má co dělat, aby nám to tady přečetl – ať promine – protože to asi dostal na poslední chvíli. To jistě chápu. A my tady teprve hlasováním určujeme zpravodaje. My ani nevíme pořádně, co ten zpravodaj bude říkat, tak neobviňujte nás, že to tady děláme narychlo a ještě je to doprovodné usnesení, tak jaké náznaky, že to není demokratické. Že s tím nikdo nesouhlasí, kdo podporuje, aby se výluka nadále zachovala a kdo setrvává na pozicích, no tak já mu to nevyčítám, rozhodneme to hlasováním. Ale neříkejme, že postupujeme, nebo nenaznačujme, že tady nepostupujeme košér a že tady nepostupujeme fér. Vždyť to není pravda. Nechtějte, abychom se vraceli do minulosti. Ty stenozáznamy mohou ukázat, jakým způsobem se tady v minulosti postupovalo. K tomu my jsme se zatím jako stávající většina nepropůjčili a doufám, že nepropůjčíme. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem očekával, že i na straně levé neboli po mé levici budete pro to, abychom přerušili či odložili toto jednání ještě z jiného důvodu, který jste pane předsedo naznačil, a to je důvod, že tady není přítomen premiér. Já si myslím, že to je totiž vážná věc. Skutečně někdy to je záležitost řekněme určité politické taktiky, ale zrovna při tomto bodě kde se dalo tušit, že každý z nás má skoro nějaký názor, tak si myslím, že zde premiér měl být, ten problém je vážný. A už tím, že jsme přece neprojednali tento bod před několika měsíci, tak se dalo čekat, že ta diskuse bude velká. Takže já jsem přesvědčen, že právě dnes ten premiér tady měl být a bylo by možná dobře, aby si Senát jeho přítomnost vynutili tím, že to odloží do té doby, než se premiér dostaví. To je první věc.

A druhá věc je – chtěl bych vás všechny vyzvat, abychom se nechovali jak farář v kostele, který z kazatelny nadával těm, kteří tam nejsou, jinými slovy tady v tomto případě zkuste se zeptat pana ministra, jestli je nadšen tím, že tady musí sedět za někoho jiného. Takže bych byl rád, kdybychom nepoukazovali jestli číst umí nebo ne. Já vím, že ne, pane ministře, nebo možná ano – to byl pokus o vtip, ale zkrátka on tady je, protože tady být musí, ale měl tady být skutečně premiér. Takže já jsem nerad, že tuto materii budeme dále projednávat a z těch důvodů, které jsem řekl, tak budu hlasovat proti. A pak ještě ta jedna, kterou jsem řekl – nechtěl jsem s ní zdržovat, a to je ta záležitost, která se týká přijetí eura. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Znovu je přihlášena paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jenom fakticky. Vláda České republiky už 5. září se obrátila dopisem na velvyslance členských zemí EU se žádostí o to, aby dostala projednávání české výjimky, nebo Klausovy výjimky na jednání Evropské Rady. Evropská Rada proběhne 17. října. Já tedy ten procedurální návrh, který podal pan senátor Sefzig považuji za obstrukční návrh se snahou odsunout výsledek hlasování k navrženému usnesení. Nepamatuji si za tu dobu, kterou jsem zde, že by některé doprovodné usnesení bylo přijímáno a projednáváno na všech výborech, které v Senátu jsou. Spoustu doprovodných usnesení jsme zde dostali předložené přímo na stůl. My jsme to doprovodné usnesení dali na stůl aspoň na začátku dnešního dne jednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já mám trošku podobnou poznámku. Chtěl bych poznamenat, že požadavek na přerušení schůze je věcně nesmyslný. My tady projednáváme bod "Pozice vlády pro Evropskou Radu", a naším záměrem je sdělit náš názor před tím, než tato Rada proběhne. V momentě, kdy bychom přerušili nebo odložili rozhodnutí na nějakou pozdější dobu, to je samozřejmě otázka, na jak dlouho bychom projednání přerušovali, tak možná by náš názor zazněl až poté, co jednání Evropské Rady proběhne a to by pak příliš význam skutečně nemělo. To má být stanovisko Senátu, aby vláda věděla, na čem je, až bude na Evropské Radě vyjednávat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A zatím jako poslední přihlášený je pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já samozřejmě vím, a proto jsem o tom nechal hlasovat až na konci, že ani žádost předsedy výboru není tak zavazující, i když si myslím, že se to zatím nestalo, že by na žádost předsedy výboru nebyl ten materiál postoupen výboru k projednání. A přece jenom není to tak jednoduché jako politické doprovodné usnesení nebo nějaké doporučení, je to věc, která je podle mého soudu velice závažná s ohledem na Ústavu, i s ohledem na jiné věci, které přímo s Radou nesouvisejí. Ale na této Radě se tato věc skutečně projednávat bude. A rozumím připomínce kolegy Dienstbiera, že je třeba to projednat do doby, než Rada bude zasedat. Ale pro mne není problém výbor svolat v průběhu zítřka nebo ho svolat v průběhu začátku příštího týdne, protože Rada, jak jste možná slyšeli, když jsem to na začátku říkal, bude sice jednodenní, ale bude až 17. října. A do 17. října je poměrně dost dlouhá doba k tomu, abychom tu věc projednali.

Já jsem tento návrh podával skutečně až na základě košaté diskuse, která tady proběhla, protože vidím, že to není vůbec jednoduché a má to velké konsekvence na postavení českého státu a všech českých vyjednavačů do budoucna, ať tam bude, kdo tam bude, ať tam bude Petr nebo Pavel, Václav nebo Pepík, je to úplně jedno, ale do budoucna by mohlo takovéto změnění v průběhu ratifikace v jakési době před usnesením vrhnout na budoucí vyjednavače za ČR poměrně dvojznačný pohled a tedy to, co se někde vyjedná, nemusí být ještě tak pravda, počkáme se, uvidíme ... Myslím si, že to není zrovna dobrý přístup.

Čili říci, že je to věcně nesmyslné, by bylo za předpokladu, že bych toto odročení navrhoval až za jednání Rady, ale to já nenavrhuji, já jsem považoval za velice rozumné projednat to právě do doby té Rady, do 17. října. Pokud si pamatuji nebo pokud vím, tak budeme ještě zasedat příští týden a do příštího týdne bychom to určitě ve všech orgánech stihli projednat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dále je přihlášen pan senátor Vícha, předseda klubu ČSSD.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Já jsem se možná předtím přeslechl. Já jsem nezaznamenal u žádosti o přerušení sdělení termínu, do kdy by to mělo být přerušeno. A pokud by pan předseda Sefzig řekl, že to chce přerušit například do zítřejšího dne, abychom to zítra projednali, tak možná, že by hlasování bylo jiné. Já nevím, o tom bychom se samozřejmě museli poradit.

Chci ale říci ještě jinou věc v tuto chvíli. Senátoři sociální demokracie, byť v menšině, neopustili tento sál ani tehdy, kdy senátoři ODS, kteří měli absolutní většinu, odsouhlasili, že se nebude Senát zabývat tzv. Topolánkovým batohem. Já si myslím, že úkolem senátorů je tady být, je tady pracovat a neodcházet ani tehdy, když se zde projednává něco, co se jim nelíbí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dále je přihlášen pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já si myslím, že je naprosto jasné, a domnívám se, že Organizační výbor to i schválil, že příští týden budeme zasedat, aspoň to tak vypadá podle počtu bodů, které máme projednat. To znamená, že kdyby to vypadalo, že snad ne, tak možná je zde i zítřek. Ale jsem přesvědčen, že například do zítřka, ale určitě do příštího týdne by za prvé požadavek pana senátora, v tomto případě senátora Sefziga, mohl být naplněn. Za druhé bychom mohli naplnit ten požadavek, aby tady byl pan premiér. A za třetí myslím, že podle jednacího řádu navrhovatel, v tomto případě senátor Sefzig, může navrhnout termín. V každém případě je tam ta podmínka, že to je po projednání, to znamená nemusí navrhnout termín. Ale já jsem jeho návrh skutečně nechápal obstrukčně, já jsem ho chápal procesně správný s tím, že ve chvíli, kdy bude návrh projednán výborem, může přijít na plénum, to znamená nejpozději do středy příští týden.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Nyní paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já si jednak myslím, že procedurálně je odhlasováno, nicméně prosím pěkně, já si nepamatuji, kdy bychom k doprovodnému usnesení, které směřujeme k vládě a vládu vyzýváme: vládo, nesjednávej protokol, pokud nemáš zajištěno, že tento protokol bude ratifikován v obou komorách parlamentu, kdy by bylo nutné, abychom k této výzvě přerušovali jednání a tento materiál postupovali do výborů. My tady pouze vládu vyzýváme, aby dokud nemá jasno, jestli protokol na vnitrostátní úrovni projde, o tomto protokolu nejednala. Nic víc, nic míň.

Senátor Luděk Sefzig:  Senát vůli projevil, nechtěli jste dát na mé doporučení, abyste jednání přerušili. Myslím si, že diskuse ve všech našich orgánech by byla prospěšná, zejména navrhovatelům a těm, kteří návrh podpoří. Já tam prostě vidím řadu věcných docela fatálních nedostatků. A jestliže nechcete nechat o nich ani diskutovat, no tak to schvalte tak, jak jste si to napsali. Já už jsem vám to říkal v úvodní řeči zpravodaje, že je ústavně sporná okolnost, že prezident je přeci podle Ústavy určen k tomu, aby navenek zastupoval český stát, aby sjednával smlouvy, tam přece na tom nic sporného není, že část předtím schválil Parlament neznamená, že on nemůže v průběhu ratifikačního procesu jakkoliv do toho zasáhnout.

A potom ta druhá odrážka je skutečně zavádějící, protože v návrhu vyzýváte, že Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice znamená výjimku pro občany ČR při uplatňování základních práv. To si myslím, že je také věcně špatné. Ale to by bylo na další košatění diskuse, o kterou tady nikdo nestojí, tak já ji tady nebudu protahovat a hlasujte tak, jak myslíte. Já mohu jenom slíbit, že pokud někdo navrhne, že to přerušíte, tak budu to brát jako povinnost to projednat do ukončení této schůze, tak aby to bylo ještě před jednáním Rady, a členové výboru určitě to podpoří tím, že přijdou na zasedání výboru a že materiál projednáme.

Chci říci ještě jednu malou poznámku k tomu, co říkal kolega předseda klubu ČSSD, kterého si velice vážím. Také jsem si vzpomněl jako člen ODS na ten případ, kdy skutečně jsme tady navrhli tuším vzetí na vědomí, kdy nebyla diskuse ohledně Topolánkova batohu. Ovšem ta situace byla přece jenom trochu jiná. Tuto diskusi jsme si odbyli a kdo o ten balík zájem měl, tak si ji odbyl při poslouchání Poslanecké sněmovny, kdy se diskuse skutečně intenzivně odbývala, a ten materiál byl znám a byl projednán ve výborech, zatímco tento tisk, tento návrh, i když je to jenom doprovodné usnesení, jak říkáte, kolegové, ale ten jsme dostali jenom prostřednictvím předsedajícího, upozorňuji kolegy. Ten jsme dostali na lavici skutečně až dnes v průběhu projednávání nebo těsně před projednáváním tohoto bodu. To je tedy důvod k tomu, proč si myslím, že i pro předkladatele a pro podporovatele tohoto usnesení by bylo vhodné, abychom tento bod přerušili.

Ale to je asi tak všechno, co k tomu mohu dodat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Nyní s právem přednosti předseda klubu pan senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Musím říct, že si také pana Sefziga velmi vážím, protože on možná v mnohých věcech je proevropštější než já sám osobně. Ale prosím jej, prostřednictvím paní předsedající, aby neříkal, že diskuse se už odbyla v Poslanecké sněmovně, protože není většího argumentu pro zbytečnost Senátu, než že se diskuse odbude v Poslanecké sněmovně, a my už tady diskutovat nebudeme.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nebojte se, ale mlčet nebudu.

Co se změní, když to oddálíme? Jestli si myslíte, že se změní stanovisko ČSSD, tak se hluboce, hluboce mýlíte.

Je to také o tom, že koalice a opozice spolu málo mluví, málo komunikují. Podívejte se, jaká je situace, a tady vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu kolegovi Sefzigovi, jaká je situace v Poslanecké sněmovně? To je názorný příklad toho, jak to nefunguje a jak ta demokracie je určitým způsobem oklešťována.

Nyní jsme něco podobného možná nebo možná předvedeme my vám tady v Senátu.

Já se domnívám, že ani jedno, ani druhé není dobře! Není to dobře pro českou politickou kulturu, není to dobře pro český stát! Ale udělejte vy, pánové, z pravé strany spektra, vstřícné kroky. A pak se domnívám, že i ta druhá strana bude v mnoha případech, které prospějí českému státu a českým občanům, taky nakloněna. Ale jestli odložíme toto jednání o den, o dva, o týden, já se obávám, že to, na čem jsme se usnesli v našem senátorském klubu ČSSD, bude platné i nadále pro všechny členy našeho senátorského klubu a že se vůbec na celé situaci nic nezmění. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ještě je přihlášena paní senátorka Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já se vám velmi omlouvám, že ještě jednou vystupuji, ale musím říct, že to, co jsem slyšela od pana kolegy Drymla, mě myslím vyděsilo, protože on na jedné straně říká, že spolu nemluvíme, nebo Poslanecká sněmovna nemluví. A když tedy předseda výboru pro evropské záležitosti navrhne přerušení, abychom o tom mohli mluvit, tak se najednou dozvíme, že vláda je nevstřícná, nemluví a tím pádem, že tedy my máme smůlu a bavit se o tom nebudeme.

Příklad, který uváděl pan kolega Sefzig, mi moc neseděl, protože si pamatuji na to, když jsme schvalovali Topolánkovy reformy a vím, jak to bylo tehdy strašné, a nejhorší na tom bylo, že senátoři dokonce neměli rovné postavení, poněvadž mohli vystupovat pouze předsedové klubů, a to opravdu bylo hrozné. A myslím si, že od té doby jsme snad nikdy nehlasovali o tom návrhem se nezabývat.

Chci tedy jenom říct, že potom taková rozhodnutí, kdy jaksi převálcujete tu druhou skupinu, má prostě i nějaké konsekvence a nevyvolává to dobré vztahy v komoře.

Já si vůbec nemyslím, že by sociální demokraté ustoupili ze svého stanoviska. Já si myslím, že smysl toho přerušení, alespoň pro mne, byl v tom, že vzkaz vládě má tolik různých konsekvencí, od okamžiku, kdy hodnotíme, co je vlastně podstatou ratifikace, zda prezident pouze podepisuje nebo jestli má nějakou možnost uvážení. To je první věc.

Ta druhá. Jestliže chápu tu jaksi přislíbenou výjimku, tak to chápu vlastně jako novou mezinárodní smlouvu, protože jinak to vlastně zafungovat nemůže. I po procesní stránce je to komplikované.

Čili já jsem se prostě domnívala, asi naivně, že bychom takovéto otázky, které se dotýkají ústavnosti a Ústavy ČR, mohli prostě rozdiskutovat. Vůbec nepochybuji o tom, že názor sociální demokracie se do příštího týdne změní či nezmění. Jde spíš o to, abychom si tady v naší horní komoře prostě spolu hovořili. Jestli mi to prominete, že vám toto říkám. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ještě pan předseda Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, nerad to dělám, že vystupuji asi potřetí, ale ta věc se má podle mého názoru jinak. Vždyť přece za prvé pan senátor Sefzig neřekl termín dokdy, že se přerušuje do zítra, my bychom asi do zítra souhlasili, a déle už určitě ne. Vždyť to není ten postoj, že chceme oddělené hlasování, od sociální demokracie, nic nového. Podívejte se tři měsíce zpátky, kolik bylo, já to tedy nechám vyhledat, prohlášení, která byla mediálně zveřejněna, že na tom prostě trváme, to považujeme za správné, já jsem to dokonce minulý týden nebo tento týden také zveřejňoval. A to přece není žádná změna, překvapující postoj sociální demokracie. Tak jestli k tomu jsou nějaké odborné věci, tady diskutujeme už možná tři hodiny o tom, vždyť tak dlouho jsme nediskutovali o 60 zákonech reformy, která se dotýkala 10 milionů občanů ČR, tak jaké zpochybňování jakéhosi slabě demokratického nebo nedokonalého procesu projednávání. Tady žádné doprovodné usnesení si myslím nebylo projednáváno tak dlouho, jako toto. A přitom o věci, o které se ví dva roky a ví se prakticky dva roky stanovisko sociální demokracie, v posledních měsících opakovaně prezentované a zveřejněné. Žádné oslabování demokracie. Naprosto transparentně čisté projednávání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tak. Zdá se, že v tuto chvíli není už nikdo přihlášen do této rozpravy. Já se zeptám, jestli chce tuto rozpravu komentovat nejprve pan navrhovatel. Pan ministr ne, takže zpravodaj.

Senátor Luděk Sefzig:  Já jsem chtěl, nevím, jestli jsem to učinil při mém úvodním slovu, tady navrhnout vzít zprávu vlády na vědomí. A pak máme tedy k hlasování návrh usnesení Senátu k sjednání Protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie, které předkladatelé nazývají doprovodné usnesení k tomuto bodu. O těch by se mělo hlasovat.

Myslím, že tady nikdo nezpochybňoval právo něco navrhnout a šlo jenom o tu diskusi, která mohla být hlubší, možná mohla být ta vaše formulace potom modifikována, ale to je samozřejmě věcí už potom vlastního hlasování. Myslím, že teď není ani doba, abych to už dále dokomentovával. Jenom chci říci váženému kolegovi předsedovi klubu ČSSD Petru Víchovi prostřednictvím předsedající, že jsem neřekl jenom důvod k tomu, že tady nebylo umožněno v diskusi jenom to, že diskuse proběhla v Poslanecké sněmovně, ale jak jistě jste dobře poslouchali, řekl jsem, že to bylo projednáno v těch hlavních jednacích orgánech, což jsou bezesporu výbory. To je to, kde nejvíce pracujeme, jinak samozřejmě by to byl argument k tomu, co on sám říkal, co se skoro i neodvažuji ani vyslovit.

Čili hlasovat bychom měli nejdříve o návrhu mém vzetí na vědomí a pak by měl Senát hlasovat o návrhu usnesení, tak jak byl předložen předkladateli paní místopředsedkyní Gajdůškovou, paní předsedkyní Rippelovou a tuším panem senátorem Dienstbierem, jestli ten podpis dobře dešifruji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji a můžeme tedy přistoupit k hlasování, tak jak navrhl zpravodaj. Všechny jsem vás odhlásila.

Prosím, abyste se všichni znovu přihlásili.

Zdá se, že všichni zájemci jsou již přihlášeni. V sále je tedy přítomno aktuálně 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 25.

Zahajuji tedy hlasování. Nejprve o tom, abychom vzali na vědomí. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, proti byli 2. Návrh tedy byl přijat.

A nyní budeme hlasovat o tom doprovodném usnesení, stručně řečeno.

Já zahajuji toto hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ale mně to tady nefunguje... Takže toto hlasování je potřeba... potřeba prohlásit za zmatečné a já poprosím...

Přesto tedy, protože jsem ho již prohlásila za zmatečné, tak vás požádám, abyste hlasovali znovu. Znovu tedy budeme hlasovat o doprovodném usnesení. A já spouštím znovu toto hlasování.

Kdo je pro doprovodné usnesení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tak, teď je vše v pořádku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Návrh usnesení Senátu byl přijat. A já děkuji panu předkladateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokračujeme dnešním jednáním projednáním bodu

 

Návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)

Tisk č. 183

Jde o senátní tisk č. 183. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona o zdravotních službách, který je prvním z pěti vládních návrhů zdravotnických zákonů předložených Parlamentu ČR, a které by měly být nyní projednávány.

Návrh zákona je reakcí na programové prohlášení vlády, v němž se vláda zavázala uskutečnit reformu zdravotnictví...

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Prosím pěkně, paní kolegyně, páni kolegové, máte k dispozici foyer k jednání.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  (pokračuje) ... A za tím účelem provést nezbytné legislativní kroky.

Cílem navrhované právní úpravy je nahradit dosavadní již zastaralou právní úpravu zdravotní péče a podmínek jejího poskytování právnickými a fyzickými osobami, která je dosud vymezena v zákoně o péči o zdraví lidu a v zákoně o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízení. Nahradit ji tedy úpravou komplexní a moderní, reflektující jak pokrok v oblasti vědy a zdravotní péče, tak vývoj v oblasti společenské, zejména v oblasti práva.

Zákon o zdravotních službách bude zákonem obecné právní povahy, na který bude navazovat zákon o specifických zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službě a dva novelizační návrhy. Vládní návrh zákona zavádí nový pojem, kterým jsou zdravotní služby, a definuje pojem zdravotní péče, který není v současné době žádným právním předpisem vymezen, a který je podřazen pojmu zdravotní služby. Nadřazený pojem "zdravotní služba" si tak můžete představit pod tímto pojmem kromě vlastních zdravotních výkonů, tedy zdravotní péče, též např. konzultační služby, nakládání s tělem zemřelého, zdravotnickou záchrannou službu, zdravotnickou dopravní službu, dále např. činnost tkáňových zařízení.

Pojem zdravotní služby je tedy – zdůrazňuji – pojem širší, pod kterým stojí pojem zdravotní péče. Což znamená péče, která je přímo poskytovaná mezi zdravotnickým pracovníkem a živým člověkem jako pacientem. Zavedením pojmu zdravotních služeb dochází k přesnější specifikaci činností subjektů působících ve zdravotnictví.

To, o čem jsem hovořil, je něco, co by se dalo nazvat úvodní kapitolou. A v dalších významných blocích v tom zákonu budu pokračovat v popisu jejich náplně.

Tak ten další blok stanoví podmínky pro udělení oprávnění poskytování zdravotních služeb s tím, že tento proces je oproti stávající praxi zjednodušen. V tom návrhu po obrovské, dlouhotrvající a několikrát se měnící diskusi bylo diskutováno také to, zda oprávnění bude potřeba získávat znovu. Nebo jestli stará oprávnění budou automaticky převzatá. Ve sněmovně převládl názor, že by se o to oprávnění měli všichni ucházet znovu. Ale zdůrazňuji, že tento proces byl oproti stávající praxi výrazně zjednodušen. Dochází ke sjednocení podmínek pro státní a nestátní poskytovatele. V současné době pouze nestátní poskytovatelé museli prokazovat splnění zákonem stanovených podmínek.

Dalším blokem je oblast zákona, kde se poměrně široce řeší práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů. Významným posunem oproti současnému stavu je snaha zakotvit práva a povinnosti subjektů zúčastněných na poskytování zdravotních služeb tak, aby byl pacient vnímán jako rovnocenný partner.

V dalším bloku návrh zákona oproti dosavadní právní úpravě nově vymezuje postupy hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb. V současné době jsou ve zdravotnictví bez odpovídající úpravy realizovány programy kvality, jejíž úroveň je různá. Parametry nastavené v některých programech neodpovídají mezinárodně uznávaným zdravotnickým standardům při sledování a hodnocení kvality a bezpečí péče. Účelem vytvoření pravidel pro hodnocení je zejména zajištění transparentního a kontrolovatelného postupu hodnocení, prováděného k tomu způsobilými subjekty.

Dalším blokem je vymezení národního zdravotnického informačního systému, jehož úkolem je cíl. A cílem je především shromažďovat údaje o zdravotním stavu obyvatel a jednotlivých pacientů za účelem vyhodnocování zdravotního stavu obyvatel na území České republiky a zjišťování údajů pro vyhodnocení a zajištění kvality zdravotních služeb jako celku i ve vztahu k jednotlivým pacientům.

V této části zákona je rovněž zaveden registr poskytovatelů, který bude nástupcem registru zdravotnických zařízení, který je v současné době v resortu provozován. Jde o agendový registr navazující na základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, který bude využíván státní správou, krajskými úřady, zdravotními pojišťovnami a dalšími institucemi. Tento registr bude také sloužit k předávání dat do mezinárodních databází na základě mezinárodních smluv a závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodních organizacích.

Dalším nově vznikajícím registrem bude registr zdravotnických pracovníků. Zdůrazňuji, že Česká lékařská, stomatologická a lékárnická komora vedou nyní pouze členskou evidenci zdravotnických pracovníků lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, kterou nelze využít ke všem účelům, pro které je registr zřizován. Registr bude sledovat vzdělávání nejen lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, ale též nelékářských zdravotnických pracovníků. Registr bude sloužit zejména k ověřování oprávnění k výkonu zdravotnických povolání, a to jak pro Českou republiku, tak pro Evropskou unii. Jak jsem již řekl, návrh zákona společně se zákonem o specifických zdravotních službách a návrhem zákona o zdravotnické záchranné službě mj. nahrazuje zákon o péči a zdraví lidu.

Nelze však očekávat, že do nové právní úpravy zdravotních služeb budou zakomponována všechna ustanovení dosavadního zákona. Zákon o zdraví lidu, i když byl mnohokrát novelizován, obsahuje ustanovení, která lze s ohledem na jejich obsah a změnu právního věcného stavu v oblasti zdravotnictví označit za ustanovení neaplikovatelná, obsolentní. Jde např. o proklamativní vymezení kompetencí ministerstva zdravotnictví nebo kompetencí a postupů, které vyplývají z jiných právních předpisů. Ve vládním návrhu zákona jsou ve vztahu k ministerstvu zdravotnictví vymezeny ty kompetence, které vyžadují výslovnou právní úpravu. To je např. rozhodování o udělování oprávnění právnickým nebo fyzickým osobám k vymezeným činnostem. Např. rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb. Nebo rozhodnutí o udělení nebo odejmutí statutu centra vysoce specializované péče.

Závěrem bych chtěl vyjádřit svou podporu návrhu zákona o zdravotních službách ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Pane předsedající, paní senátorky a páni senátoři, děkuji za pozornost a doufám, že i přesto, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu a ústavně-právní výbor doporučily s návrhem zákona vyslovit nesouhlas, že návrh o zdravotních službách podpoříte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal tedy ústavně-právní výbor a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 183/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 183/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová. A tu nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne. Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Má zpráva bude trošku obšírnější, protože si myslím, že tento zákon je také velmi důležitý a obšírný, takže se omlouvám dopředu. Zpravodajská zpráva k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách a jejich poskytování, zákon o zdravotních službách, senátní tisk č. 183.

Zákon o zdravotních službách je základním, tedy zastřešujícím zákonem v souboru návrhu zákonů senátních tisků č. 183 – 187, kterým se říká 2. část reformy zdravotnictví. Zákon má zcela nahradit zákony č. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů, a dále zákon č. 160/92 Sb. o zdravotní péči nestátních zdravotnických zařízení ve znění pozdějších předpisů a další doplňující nebo provádějící právní předpisy. Obsahuje obecnou právní úpravu, která pro oblast zdravotnictví a zdravotní péče především vymezuje a definuje novou terminologii. A to pojmy zdravotní péče, nový pojem zdravotní služba, nový pojem poskytovatel zdravotních služeb, stanoví podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, vymezuje práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů a jejich vzájemné vztahy. Zakotvuje postupy nepovinného hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, definuje a rozšiřuje skupiny registrů v rámci nově vytvářeného Národního zdravotnického informačního systému, upravuje práva pacientů a postup poskytovatelů zdravotních služeb a dalších zúčastněných subjektů při podávání a vyřizování stížností proti postupu při poskytování zdravotních služeb.

Zcela nově je zavedena možnost utvořit komplexní národní informační systém, tzv. NEZIS. Důvodová zpráva uvádí, že Národní zdravotní informační systém byl upraven dosavadními předpisy. To však není pravda. Ačkoli pojem Národního zdravotního informačního systému dosavadní zákon o péči o zdraví lidu obsahuje, jeho obsah byl ve skutečnosti zcela rozdílný od toho, co umožňuje § 70 v návrhu nového zákona. Dosud tento systém jako jednotná databáze neexistoval. Šlo jen o sdružení různých databází vytvořených na základě registrů teoreticky na jednom místě. Ve skutečnosti tento systém mohl jen spravovat jednotlivé dílčí registry.

Ustanovení § 70 návrhu je zpracováno tak, že se jedná nebo může jednat o novou databázi, a nikoli jen o pouhé vzájemné propojení dosud existujících registrů, které mají zákonem limitované přesně stanovené účely už s existujícími veřejnoprávními databázemi. Tolik obecně úvodem.

Navrhovaná právní úprava především definuje pojem zdravotní péče, dále pojem zdravotnického zařízení jako prostoru určeného pro poskytování zdravotních služeb. Tzn. že zdravotnické zařízení již nebude jako dosud subjektem práv a povinností, nýbrž jejich předmětem. Úprava zavádí nové pojmy. Pojem poskytovatel zdravotních služeb, pojem zdravotní služby. Tím se rozumí poskytování zdravotní péče a dalších odborných činností stanovených zákonem, definuje též pojmy pacient, ošetřující, zdravotnický pracovník, individuální léčebný postup, hospitalizace, náležitá odborná úroveň, a další. Vymezuje druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti a jejího poskytnutí. Zakotvuje obecné podmínky pro poskytování zdravotních služeb. Definuje způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, postavení a úkoly odborného zástupce a bezúhonnost. Vymezuje podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, stanoví náležitosti, žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a kompetence správních orgánů, které o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb rozhodují. Upravuje podmínky odejmutí, pozastavení nebo změně oprávnění k poskytování zdravotních služeb, vymezuje postavení pacienta a jiných osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a postavení poskytovatele zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, upravuje zdravotní služby a zaopatření poskytované v dětských domovech pro děti do třech let věku, stanoví pravidla vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací.

Stanoví pravidla vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací a zcela nově zavádí možnost utvořit komplexní národní celostátní informační systém jako jednotný celostátní informační systém veřejné správy a vymezuje skupiny registrů, paragraf 72, v rámci tohoto systému. Upravuje nakládání s částmi lidského těla odebranými pacientovi při poskytování zdravotní péče a nakládání s tělem zemřelého a částmi odebranými z těla zemřelého. Vymezuje práva pacientů, postup poskytovatelů zdravotních služeb a dalších zákonem stanovených osob při podávání a vyřizování stížností proti postupu při poskytování zdravotní služby.

Zakotvuje pravidla pro dobrovolné hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb pro posouzení organizační úrovně poskytování zdravotních služeb u poskytovatelů zdravotních služeb z hlediska jejich kvality a bezpečí. Stanoví, že kraje budou odpovídat za organizaci a zajištění pohotovostní služby a prohlídek těl zemřelých mimo zdravotnické zařízení. Zakotvuje právní postavení fakultních nemocnic. Stanoví, že fakultní nemocnice jsou státními příspěvkovými organizacemi, vůči nimž vykonává zřizovatelskou funkci Ministerstvo zdravotnictví. Za účelem zajištění klinické a praktické výuky a výzkumné a vývojové činnosti fakultní nemocnice uzavírají smlouvy s vysokými školami. Stanoví postup pro udělení statutu centra vysoce specializované zdravotní péče poskytovatelům zdravotních služeb, udělování statutu centra náleží do kompetence Ministerstva zdravotnictví. Za porušení povinností stanoví zákon o zdravotních službách sankce: vysoké peněžní pokuty a odejmutí licence k provozování zdravotních služeb. Stanoví, že působnost stanovená tímto zákonem krajským úřadům, krajům, obecním úřadům a obcím je výkonem přenesené působnosti, s výjimkou působnosti podle § 44 odst. 5., kterou bude vykonávat kraj v samostatné působnosti. Zrušuje velké množství právních předpisů vymezených v § 128, a to především zákon o péči o zdraví lidu, zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních a vyhlášku o zdravotnické záchranné službě. Obecnou účinnost zákona stanoví prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Nyní se zmíním o některých důležitých změnách ze 3. čtení v Poslanecké sněmovně. Za prvé. Zakotvuje se, že v případě lékárenské péče poskytované v odloučeném oddělení výdeje léčiv stanoví požadavky na místo poskytování péče prováděcí právní předpis Ministerstva zdravotnictví.

Za druhé. Poskytovatelům zdravotních služeb se ukládá povinnost poskytovat Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv na jeho žádost podklady a údaje potřebné pro přípravu na řešení mimořádných událostí a krizových situací. Vládní návrh předpokládal poskytování takových podkladů a údajů jen příslušným správním orgánům a Ministerstvu zdravotnictví.

Za třetí. Stanoví, že zápisy o aktuálním zdravotním stavu pacienta do zdravotnické dokumentace se v případě poskytování akutní lůžkové péče provádějí nejméně jednou denně. Dále stanoví, že v případech vedení zdravotnické dokumentace jen v elektronické podobě musí informační systém, ve kterém je vedena zdravotnická dokumentace, umožňovat vytvoření speciální kopie ve formátu, který je čitelný a zpracovatelný i v jiném informačním systému.

Dále, a to je podstatné pro mě, vypouští se ustanovení, které umožňovalo, aby pověření členové České lékařské komory, Stomatologické komory a Lékárnické komory v rámci plnění svých povinností stanovených jiným právním předpisem mohli nahlížet do zdravotnické dokumentace pacienta bez jeho souhlasu. Zakotvuje kompetenci Státního ústavu pro kontrolu léčiv kontrolovat technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení v případech zacházení s léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky při poskytování zdravotní péče.

Za další. Zpřesňuje a specifikuje se úprava přechodných ustanovení, kde se především stanoví, že osoby oprávněné provozovat nestátní zdravotnické zařízení podle dosavadního zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních budou moci na základě dosavadního rozhodnutí o registraci poskytovat zdravotní služby po dobu nejdéle 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Osoby, které jsou na základě dosavadní registrace oprávněny provozovat zařízení zdravotnické záchranné služby a nesplňují požadavky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotnické záchranné služby podle zákona o zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě, mohou na základě dosavadní registrace poskytovat zdravotnickou záchrannou službu po dobu nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona.

Za další. Osoby oprávněné provozovat zdravotnické zařízení státu budou moci bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb poskytovat zdravotní služby odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče, kterou poskytovaly ke dni účinnosti navrhovaného zákona, nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona.

Za další. Zpřesňuje se úprava údajů, které mají být zpracovány v národním registru reprodukčního zdraví, zejména prodloužení anonymizace údajů až na 30 let.

Stručně k připomínkám legislativy Senátu. K § 4 odst. 5. Návrh nově definuje poskytování zdravotních služeb, resp. zdravotní péče lege artis slovy: Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Pravidlo poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů je dovětkem definice spočívajícím ve slovech "s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti" značně relativizováno. Tento dovětek totiž připouští i výklad, že tytéž zdravotní služby mohou být rozdílnými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Článek 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně 96/2001 Sb. stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy, tedy i definice náležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb v navrhovaném zákoně by měla být formulována bez připouštění výjimek. Doporučuje se proto zvážit v navrhované definici vypustit citovaný dovětek.

K § 44 odst. 4. Navrhovaná úprava § 44 zakotvuje povinnost osob povinných výživou vůči dětem umístěným v dětských domovech pro děti do 3 let věku přispívat poskytovatelům zdravotních služeb na úhradu zaopatření dítěte umístěného v takovém dětském domově. Výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce a způsob jeho úpravy návrh ukládá stanovit Ministerstvu zdravotnictví vyhláškou. Je nutno připomenout, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, jak požaduje čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto by návrh zákona měl zakotvit konkrétní meze pro výši příspěvku a tuto výši omezit alespoň určitou maximální hranicí, což však není stanoveno.

K § 45 odst. 3 písm. b) a c). Navrhovaná ustanovení § 45 odst. 3 písm. b) a c) ukládají poskytovateli zdravotních služeb povinnost umožnit příslušným pověřeným osobám vstup za účelem zajišťování podkladů potřebných pro plnění příslušných úkolů. Je nutno uvést, že navrhovaná ustanovení nekonkretizují, do jakých prostor vlastně má poskytovatel povinnost umožnit pověřeným osobám vstup.

K § 93 odst. 4 písm. b). Slova "informaci o možnosti podat stížnost subjektům uvedeným v odst. 2" se v navrhovaném ustanovení doporučuje nahradit slovy "informaci o možnosti podat stížnost subjektu uvedenému v odst. 2", neboť ustanovení odstavce 2 pojednává pouze o možnosti podat stížnost příslušnému správnímu orgánu, který příslušnému poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

K § 114 odst. 1 písm. a) a § 115 odst. 1 písm. a). Navrhovaná ustanovení stanoví, že příslušná osoba se dopustí přestupku, resp. správního deliktu, pokud v rozporu s § 11 odst. 1 poskytuje zdravotní služby bez oprávnění. Ustanovení § 11 odst. 2 však vymezuje zdravotní služby, které je možné poskytovat bez oprávnění, a proto odkaz na § 11 odst. 2 není relevantní.

K § 122 odst. 1. Stanoví, že osoba, která je oprávněna provozovat zdravotnické zařízení státu, může bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb poskytovat zdravotní služby odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče, kterou poskytovala ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to po dobu nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak.

Tato osoba se považuje za poskytovatele. Pokud by navrhované přechodné ustanovení stanovilo, že příslušné zdravotní služby jsou oprávněna po stanovenou dobu poskytovat bez oprávnění zdravotnická zařízení státu zřízená podle dosavadních právních předpisů, ta dosud poskytovala zdravotní péči bez registrace, bylo by zcela jasné, na které subjekty se oprávnění plynoucí z předchozího ustanovení vztahuje. Návrh však používá pojem osoba, která je oprávněna provozovat zdravotnické zařízení státu. Není proto zcela zřejmé, jak si uvedený pojem jednoznačně vysvětlit, resp. jaké subjekty pod uvedený pojem podřadit. Doporučuje se proto, aby předkladatel uvedený pojem objasnil.

A nyní, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, přednesu své připomínky a výhrady k návrhu zákona. Za prvé... (Námitky senátorky S. Paukrtové.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já jsem čekal, až paní senátorka začne, abych ji slušně upozornil, že samozřejmě bude mít možnost to říct v obecné rozpravě. Vaše osobní připomínky do zpravodajské zprávy nepatří. Ale to se nováčkům tady odpouští.

Senátorka Alena Dernerová:  Mohu se rovnou teď přihlásit?

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Jakmile bude otevřena obecná rozprava. Teď bychom prosili o stanovisko.

Senátorka Alena Dernerová:  Takže stanovisko výboru pro zdravotnictví a sociální politiku: 35. usnesení z 12. schůze konané 29. 9. 2011 k návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zákon o zdravotních službách, senátní tisk číslo 183. Po odůvodnění ministra zdravotnictví doc. MUDr. Leoše Hegera, CSc. a zpravodajské zprávě mé výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona a určuje zpravodajkou mě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste sledovala rozpravu z lavice a event. k debatě zaujala stanovisko. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Přeje si a má slovo. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou ústavně-právního výboru. Pan ministr i paní zpravodajka tady popsali obsah zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Já bych možná zdůraznila několik málo věcí.

Tento zákon je základním zákonem v rámci souborů návrhů zákonů, jimiž vláda ve smyslu svého programového prohlášení hodlá realizovat reformu zdravotnictví. Takže navrhovaný zákon je klíčový a nejdůležitější. Je to záležitost kodexová a musím říct, že je i mimořádně potřebná, protože novelizuje v podstatě zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotních zařízeních. Obě tyto normy jsou již samozřejmě přežilé, a proto je nám předkládán nově a moderně koncipovaný zákon o zdravotních službách.

Pokud bych se měla zmínit o legislativním procesu, tak návrh zákona o zdravotních službách byl vládou předložen Poslanecké sněmovně 30. června 2011, byl přikázán výboru pro zdravotnictví a lhůta pro projednání byla zkrácena o 20 dní. Výbor pro zdravotnictví doporučil Sněmovně schválit vládní návrh zákona ve znění 94 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav a při druhém čtení 30. srpna bylo k návrhu zákona podáno jednotlivými poslanci 44 pozměňovacích návrhů.

Pokud bych vám měla přiblížit projednávání v ústavně-právním výboru, tak ústavně-právní výbor si klade za cíl především zjišťovat u návrhů zákonů soulad s Ústavou ČR. A pak se samozřejmě zabývá i věcnými záležitostmi, ale tohle je pro projednávání prioritní. Proto jsem se na jednání ústavně-právního výboru dotázala na jedinou spornou věc, která v tomto návrhu zákona by mohla být v kolizi s ústavou, a ta se týká definice zdravotních služeb, resp. zdravotní péče lege artis. Pan ministr uspokojivým způsobem – musím říct, že opravdu uspokojivým způsobem – vysvětlil tuto záležitost. A dále jsme se zabývali i konstatací, že legislativní připomínky mají spíše legislativně technický charakter. Na ústavně-právním výboru padl návrh na schválení, pro který hlasovali tři senátoři. Padl tam také návrh na zamítnutí návrhu zákona, který nakonec získal většinu senátorů. Jako důvod, proč zamítnout, byly uváděny mj. i ty důvody, že Poslanecká sněmovna přijala k tomuto kodexovému zákonu velké množství pozměňovacích návrhů. Protiargumenty byly, že Poslanecká sněmovna tak může činit, neboť jí to dovoluje jednací řád. To je první věc. A ten druhý, že ani naše legislativa neshledala závažnějších nedostatků v tomto návrhu zákona.

Takže ústavně-právní výbor vám doporučuje zamítnout návrh zákona, tak jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny, a určil mě zpravodajkou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, paní zpravodajko, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový v sále není, takže otevírám obecnou rozpravu a konstatuji, že se písemně přihlásil ke slovu pan senátor Jan Žaloudík, a tím pádem má první slovo. Prosím.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, obezitologové nás varují, že sníme mnoho. Já myslím, že sníme málo. Já sním možná mnoho, ale určitě snít a mít sny je na místě, když se mění zákon, který tak či onak problematicky za toho či onoho režimu platil 45 let a mohl by vydržet dalších 45 let, nebo aspoň 20, nebo aspoň 10, nebo aspoň 5. Já jsem snil o tom, že zákon bude tak vyveden spíš trošku ve zlatě a bude stát na obecných principech a bude se jmenovat už ne zákon o péči o zdraví lidu, ale že se třeba bude jmenovat zákon o péči o zdraví lidí a o souvisejících službách. Proč ta první změna? První změna proto, že člověk když je mlád, tak vnímá lid homogenně, když je starší, tak v tom vidí už spíš diverzitu a skutečně heterogenitu a spíš lidi než lid. A to druhé, že nesporně patří ke zdravotní péči i služby. Já jsem si vždycky myslel, že ke zdravotní péči patří služby a ty ji doprovázejí. Musím říct, že jsem vystřízlivěl poté, co zákony o zdravotních službách, a vcelku bylo vysvětleno a argumentováno, že přece jde o služby a jejich podjednotkou je zdravotní péče, čili jde o odvozy, přívozy materiálu a určitou podjednotkou jsou operace. Ony se skutečně cenově příliš neliší od odvozů a přívozů materiálu, takže ekonomicky bych to chápal. Fakt je ten, že člověk neví, co to bylo, když takto po večerech volával na jednotku intenzivní péče, jak jsou na tom pacienti, a v sobotu si zaskočil do špitálu. Byla to péče, nebo to byla služba? Byla to patrně služba a měla nějaký počet minut, měla nějakou vyčíslitelnou cenu. Já tomu nejsem rád. Jsem schopen tuto změnu přežít, ale uvádím to spíš jako sémantický úvod. Netěší mě to a myslím si, že nám to neprospěje v té morálce medicíny, aniž to nějak třeba ovlivní zásadně chod.

Ale je mi asi tak, jako bylo starým Slovanům, když jim brali Radegasta a Peruna, nebo Indiánům, když jim brali Manitua, Virakoču a to jaksi s cílem ukázat jim jednotného zlatého boha, jehož ukřižovaný syn o to zlato vůbec nestál. Takže myslím si, že to není dobrá změna, ale jsme schopni ji přežít. Upřímně řečeno, čekal bych ji od ministerstva nebo ministra mladého, třeba holohlavého, sportovního, s náušnicí v uchu, co chodí do fitcenter a který třeba chodí s pitbulem na psí západy. Tam bych někde tu razanci viděl. Ale já pořád jaksi jsem stará škola v tom, že zdravotní péče je zdravotní péče a návazné služby jsou návazné služby. Ale to byl úvod, který skutečně asi není úplně zásadní.

Co je zásadní, je otestovat si každý zákon na vlastní jeho fungování, tím spíš, když jde o zákon nejednoduchý, velmi komplexní, a tudíž ty testy. V medicíně vždycky každý nemocný chce solidnost a důvěryhodnost a život sám, když posuzujeme některé věci, tak se ptáme na konzumovatelnost a zneužitelnost. Takže tato čtyři kritéria jsem si zvolil, když jsem si zákon pročítal tam a zpátky a ještě třikrát potom oběma směry.

Test na solidnost. Z výboru 94 pozměňovacích návrhů, ve druhém čtení 44 pozměňovacích návrhů, ve 3. čtení 105 pozměňovacích návrhů. O to by ani tak nešlo, protože mi vysvětlili právníci, že tento postup se vstupy poslanců zbedných i nezbedných – většina poslanců je zbedných, nezbedných jenom pár – že může být přínosem, je součástí demokracie nebo je na hraně ústavnosti. Ta hrana je hodně široká a podobá se spíš letišti, na kterém se přistává a ze kterého se vzlétá, ale prosím, do toho asi těžko jinak zasahovat. Problém není v tom, že tam přibude taková spousta všelijakých návrhů. Problém je v tom, že se tam neobjeví návrhy vážených institucí, občanských sdružení, že nám píšou na maily potom pediatři, pečovatelé o duševně choré, občanská sdružení autistů, Česká lékařská komora a všichni, kteří jaksi s připomínkami vůbec neuspěli. Takže jeden nezbedný poslanec má nesrovnatelně větší sílu v této mladé demokracii než třeba určité konsorcium institucí, které si technicky a zcela apoliticky myslí, že pro zákon takovéhoto rozsahu a takového významu by tam některé věci neměly chybět. A týká se to skutečně věcí, které budou potřebovat i naši následovatelé, Číňané, pro které pravděpodobně řadu věcí nejen v bankovním sektoru připravujeme.

Takže toto je z hlediska solidnosti. A napadali jsme to malinko už minule a pravděpodobně to bude provázet celý proces. Samozřejmě to není zdaleka jenom vinou ministerstva. Možná kdyby příprava na ministerstvu probíhala déle a v širší diskusi, tak by se to dalo trošku řešit. Pan ministr nepochybně namítne, že je mu vytýkána zase třeba pomalost a že se snaží v přiměřeném rytmu rekonstrukci zdravotnictví provést.

Druhá věc, důvěryhodnost. Důvěryhodnost je velký problém, protože nezbedný poslanec navrhne registraci. A oficiální stanovisko je, že si to přáli sociálně demokratičtí hejtmani. Je to skoro s podivem, pro mě to byl skoro šok, protože nezbedný poslanec z druhé strany vlastně poprvé bojuje za zájmy sociálních demokratů, hejtmanů. Skoro mě to šokovalo a říkal jsem si, už je to tady, nastává jakási jednota, nicméně hejtmani to v následujících dnech v tisku zcela dementují, že to tak vůbec není. Takže člověk, občan jako já, si z toho těžko pak něco vybere, proč tam tato změna je a čeho se vlastně má týkat a kdo ji tam vlastně chce. Je potom zdůvodňováno dodatečně, že je konečně dobře vědět, kolik doktorů a pracovišť v ČR máme, což si myslím, že by se mělo vědět a zjistit to lze určitě i jinak. Námitka, že zdravotní pojišťovny nám své informace nedají, tam bych asi tedy potom navrhoval zákon o jedné větě, že zdravotní pojišťovny disponující veřejným pojištěním jsou povinny dát ministerstvu, krajům a orgánům státní správy informace o tom, koho to vlastně platí. V této větě, aniž mám právní vzdělání, by mohlo být vše. Takže to, že konečně se dozvíme, kolik je tady pracovišť, bych nebral. Jde o tom, jestli na tom nejsou zase ještě jiné zájmy.

Důvěryhodnost. Registry. Máme tam přejmenováno znovu 10 registrů, které už fungovaly v minulosti. Je to určitě v pořádku a je možná i v pořádku, že se budují registry další. Určitě potřebujeme informace, i když Angličané říkají: lot of data, few information. Dat už máme hodně, informací z nich někdy méně, ale jiná cesta není, než sbírat parametrizovaná data. Fakt je ten, že ve stejnou dobu, kdy se toto projednává, tak o dva kilometry dál se řekne, že to už je naposledy, co nějaký registr nějakou finanční podporu dostal, aby mohl fungovat, aby si snad nemysleli, že by registry měly fungovat s finanční podporou. A do toho se z rádia dozvídáme, že IZIP – nefunkční, to jsou registry funkční, a IZIP nefunkční – už zase miliarda a zase Švýcarsko a zase kdosi a nezastavitelný apod. Čili jsou to velké rozpory, které zase u občana neinformovaného i informovaného konec konců musí budit to, co bychom nechtěli, a to je nedůvěryhodnost od samého začátku.

Nekonzumovatelnost. Nekonzumovatelnost některých částí, a samozřejmě zdaleka nemluvím o všech, protože je tam řada částí, které by si zasloužily existenci a fungování, ale částí zejména konce sankcí. Prosím vás, za situace, kdy, zase se vrátím k tomu, operace v ČR se pohybují v ceně podle sazebníku od dvou do pěti tisíc korun a ty úplně největší, když vám někdo uřeže půlku jater za čtyři hodiny, tak to bude za deset tisíc korun, tak v této době je sankce za to, když lékař nepodá nějakou informaci do registru, který nota bene není ani zajištěn a podporován třeba finančně, tak bude platit 100, 200, 300 tisíc. Tam se to skutečně vydovádělo! Půl milionu je tam, dokonce je tam milion! Prostě to je skutečně dovádění, které si myslím, že je nekonzumovatelné! Představte si, že lehce indolentní mladý lékař, který se snaží naučit medicínu a nemá prostudovány všechny zákony, které my tady pracně se snažíme prostudovat, a něco náhodou opomene, by během prvního týdne zadlužil celou rodinu na několik let dopředu, protože z toho výdělku 20-25 tisíc i se službami by těžko mohl splatit deficit, který nadělal v pondělí a v úterý za 200 tisíc, za půl milionu a dalších 300 tisíc!

Nemluvím o některých zdravotnických zařízeních samozřejmě menších. Myslím si, že jsou to drakonické tresty, jak to označili kolegové z Lékařské komory, a budu pátrat – a je to moje neznalost – v zákonech, kde jsou další takové drakonické pokuty uváděny, protože mám pocit, že zdravotníci se stávají trošku jakoby padouchy společnosti, že když si pohlídáme zdravotníky, to ostatní už bude fungovat, protože ty je třeba hlavně držet na uzdě. To se mi tam trošku nelíbí a nemůžu se s tím ztotožnit.

A poslední věc, to je zneužitelnost. Jistě, že každý zákon by měl být použitelný, někdy je to i zneužitelné. Zneužitelné tam většinou ani nebývá to, co navrhne přímo vláda nebo ministerstvo, ale vždycky nezbednost, která je na poslední chvilku odněkud posunuta. Tady jsou to zase třeba ty registrace. Podívejte se, jestliže jde někomu jenom o výčet pracovišť, to se dá zjistit snadněji. My si spíš myslíme, že to tažení běží od východu a privatizace špitálů, která bude probíhat, protože státní špitál se propadá, neumí prosperovat, ředitel ho neumí udržet, tak ho zachrání soukromý podnik, který pak už prosperuje. Jde stejně z veřejných prostředků, ale už s tím problémy nemá. A ten ředitel potom zase jde pokořit další nemocnici zase směrem k privatizaci. Takže tento postup od východu k Baltu, vnuk Čingischánův apod., toto z historie známe, co může následovat. Jenom upozorňujeme, že registrace můžou být i nástrojem ne vykupování, ale přebírání některých praxí, které se nepodaří nějakým způsobem třeba obhájit. Bude to nesporně konflikt. Netýká se zdaleka mě osobně – já jsem byl vždycky státním zaměstnancem, ale docela vnímám kolegy, kteří se tohoto bojí.

A úplně poslední pocit na konec. Trošku Sigmund Freud. Prosím vás, ti, kdo toto chystali panu ministrovi, některý z nich – nevím, kdo to je; bude tam třeba jeden nebo dva – mají nějaký problém z dětství, protože přijít do práce a apriori konstruovat zákon tak, že bude sankční, že půjde o půlmiliony, stamiliony, prostě někdo vzal tomu člověku hračku, někdo mu rozbil na písku něco, někdo z lékařů třeba se k němu nějak zachoval v dětství a on to vrací!

Zákony nejsou psány pro to, aby byly radostnější, aby společnost, občané, zdravotníci říkali: konečně už je to tady, už nemáme zákon o zdraví lidu, už máme pro lidi, o péči o lidi a k tomu ještě máme služby. Ne! Vypadá tedy trošku nekonzumovatelně, trošku drakonicky a přiznám se, že zorientovat se v tom, co tam kdo dodal, a zejména zorientovat se v tom, co tam kdo nemohl dodat, a spousta připomínek na mailu, které jsme všichni dostali, to mě rmoutí, protože vím, že to bude předmětem dalších novel, doplňků a že jsme si otevřeli období po období CXV, které nazývám 115, si otevíráme období novel, období novelizací, změn. Prostě čeká nás obrovská práce příští generaci, kdy pravděpodobně celou řadu věcí budeme muset spravovat.

Čili je těžké negovat zcela zákon, který samozřejmě se snaží něco nově změnit po 45 letech, který má samozřejmě velkou řadu velmi rozumných částí, ale pod dojmem těchto desítek a stovek pozměňování, částí nezbedných, je velice těžké – a sankční ustanovení potvrdit, a to, co víme, že nebude konzumovatelné – tak je těžké s tím dělat něco jiného, než hlasovat pro zamítnutí, jako jsem učinil ve výboru a učiním i nyní. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já myslím, že české zdravotnictví čeká 45 let na svou novelizaci a mám za to, že každý ministr zdravotnictví, který se pokusil o reformu zdravotnictví, tak mu vždycky nějakým způsobem byla rozmluvena, smetena atd. A já si myslím, že je potřeba zdravotní reformy. Navíc sice nejsem lékař, ale také dostávám spousty mailů, jak o nich tady hovořil pan můj předřečník, přesto si myslím, že tento zákon je pojat velmi rozumně a navrhuji vám, abychom ho schválili.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Teď má slovo paní senátorka Dernerová. Má ho jako senátorka, může uvést své osobní připomínky. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano. Připomínky a výhrady k návrhu zákona. Jenom bych chtěla říct, že mě strašně mrzí, že pořád tady stojíme proti sobě jako oranžoví a modří. Když se podíváte na pravou stranu spektra, kolik tady sedí senátorů z ODS. Já si myslím, že tento zákon je tak důležitý, že by tady mělo sedět víc lidí. Nedivím se tomu, že tady nesedíme při nějakých projednáváních, která se vlečou a jsou k ničemu, ale tohle je dost podstatné, aby tady seděli úplně všichni! Jsem tu tedy jeden rok a přijde mi to hrozné! Je to i znevažování toho, co jsem slíbila svým voličům, když jsem sem šla. To znamená, mám tady vyjádřit svůj názor, ať je takový, nebo makový. A myslím, že bychom v tomto případě opravdu měli tady sedět všichni a poslouchat i ty druhé! Jestli pravá strana tomu nerozumí nebo nechce tomu rozumět, tak se k tomu může vyjádřit – svobodně, demokraticky! Ale tohle se mi opravdu nelíbí a můžu říct, že jsem z toho naprosto otrávená, protože jsem předpokládala, že tady bude fungovat úplně jiný režim a řád a ne jako v dolní Sněmovně!

Takže teď k mým připomínkám. Za prvé. Návrh zákona zrušuje zákon č. 20/1966 Sb. a zákon 160/1992 Sb. a řadu dalších navazujících předpisů, aniž by přejímal důležitá ustanovení obou zákonů. Řada důležitých ustanovení dosud platného střechového zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, není do nového zákona převzata a úplně vypadává z legislativy. Dosavadní komplexní pojetí péče o zdraví všech občanů se novou právní úpravou redukuje na zdravotní služby o nemocného jedince. Ministerstvo zdravotnictví se vzdává koordinační funkce ve zdravotnictví a zbavuje se zodpovědnosti za rozvoj zdravotnictví a vlivu na tvorbu sítě zdravotnických zařízení. Návrh zákona tak například ruší účast profesních organizací a profesních občanských sdružení na:

a) zabezpečení odbornosti jejich členů k výkonu povolání;

b) tvorbě sazebníků, které souvisí s výkony zdravotní péče, tvorbě cen léčiv a zdravotnických prostředků;

c) tvorbě obecně závazných právních předpisů v oblasti zdravotnictví;

d) udělování oprávnění k provozování nestátních zdravotnických zařízení;

e) výběrových řízení na obsazování vedoucích funkcí ve zdravotnictví.

Ruší se účast organizace zdravotně postižených občanů na tvorbě obecně závazných předpisů. Ruší se účast komory na kontrole požadavků na personální vybavení zdravotnického zařízení. Ruší se důležitá ustanovení o zdravotnických zařízeních a pravomocích ministerstva k tvorbě jednotných celostátních zásad, podle kterých se zdravotnická zařízení zřizují, spravují, provozují a ruší, zásad pro uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení, pro organizaci a provoz těchto zařízení, pro jejich typy a označení, funkční náplň, členění, normativy a standardy. Ruší se například ustanovení, které zakotvovalo povinnost, že státní orgány jsou povinny dbát na řešení naléhavých problémů vyplývajících z rozboru zdravotního stavu obyvatelstva se zaměřením na prevenci a léčení společensky nejzávažnějších nemocí na získání poznatků o vlivu prostředí na organismus člověka, na rozvíjení tělesných a duševních schopností člověka a na prodlužování aktivního věku. Toto souvisí se záměry omezení a rušení zdravotních ústavů.

Za druhé. Návrh zákona zásadním způsobem oproti dosavadnímu zákonu o péči o zdraví lidu omezuje dosavadní práva pacientů, zejména právo na kvalitní péči lege artis. Oproti současnému stavu, kdy má občan právo na péči podle posledních poznatků vědy, bude mít pouze právo na péči na náležité odborné úrovni, kterou se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. To znamená, že vymahatelnost nároku na kvalitní péči bude téměř nulová. Dovětek "s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti" připouští, že tytéž zdravotní služby mohou být rozdílnými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Toto ustanovení je ve zřejmém rozporu s článkem 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně 96/2001 Sb., která stanoví, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy. Toto ustanovení uvrhne naše zdravotnictví o několik desetiletí zpět.

Zákon ohrožuje péči o hospitalizované děti, protože poskytovatel lůžkové péče již nebude mít povinnost zajistit hospitalizaci všech dětských pacientů na samostatných dětských odděleních, ale jenom na samostatných pokojích. Proti tomu se stavěla významně i Pediatrická společnost. Nebyla vyslyšena!

Práva pacientů se dále výrazně omezují. Ruší se svobodná volba lékaře. Nově bude umožněna pouze volba poskytovatele a zdravotnického zařízení. Pacient se musí řídit vnitřním řádem zdravotnického zařízení, který může práva pacientů výrazně omezit sám o sobě. Navrhovaná lepší možnost stěžovat si na lékaře prostřednictvím ošetřujícího lékaře pak povede k tomu, že v procesu vyřizování stížnosti se nakonec promlčí lhůta k uplatnění nároku pacienta u soudu. Právo na tzv. druhý názor je k ničemu, když ke druhému názoru nelze udělat doplňková vyšetření.

Za třetí. Návrh zákona naprosto nepřípustným způsobem zasahuje do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jakou jsou informace o zdravotním stavu a o rodinné anamnéze. Není možné, aby bez souhlasu občanů byla vytvářena obrovská databáze o veškerých údajích souvisejících se zdravotním stavem a onemocněních, způsobech léčby, sociodemografických a diagnostických údajích, osobní, rodinné, pracovní anamnéze pacienta, včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o poskytovaných službách, výkonu povolání nebo zaměstnání, případně o výkonu služebního poměru, včetně propojení s veškerými identifikačními údaji pacienta, včetně rodného čísla a s veškerými identifikačními údaji všech lékařů, kteří péči poskytovali, včetně identifikačních údajů posledního zaměstnavatele pacienta. Tato databáze nemá na světě obdoby a znamená obrovský průlom do lékařského tajemství, obrovské riziko zneužití, protože půjde o velmi citlivá a cenná data pro všechny pojišťovny, farmaceutické firmy, zaměstnavatele atd. Databáze bude bez zvláštního zabezpečení na internetu spravována nějakou pověřenou firmou Ministerstvem zdravotnictví a bude k ní mít přístup určitý počet lidí; nevíme, jak velké množství, a může se stát výhledově i nástrojem vydírání – v extrémním případě.

Zákon neobsahuje žádné konkrétní vymezení, které konkrétní údaje by v databázi národního zdravotního informačního systému měly být obsaženy. Ustanovení je tak obecné, že databáze může zahrnovat tedy cokoliv, co se týká pacienta a jeho léčení. Z toho je zřejmé, že zatím pravděpodobně není známo, jak bude databáze tohoto systému vypadat. Ustanovení umožňuje i to, že tato databáze bude obsahovat databázi zdravotní dokumentace, záznamů všech pacientů a všech zdravotnických pacientů, také záznamy lékáren, jaké léky byly pacientům vydány, vlastně centrální úložiště dat. Vyloučeny nejsou a priori ani kterékoliv jiné záznamy. Souhlasu pacienta ke zpracování jeho údajů v této databázi nebude potřeba.

Ustanovení § 70 navrhovaného zákona je příliš obecným ustanovením, které je schopno pokrýt budoucí vytvoření jakékoliv zdravotnické databáze. Ustanovení je zcela záměrně zpracováno tak, aby parametry databáze citlivých údajů pacientů, ale i osobních údajů lékařů a dalších subjektů, nebyly rozhodovány prostřednictvím zákonodárné činnosti Parlamentu ČR. Z tohoto hlediska je ustanovení na hranicích ústavnosti, neboť vágním blanketním způsobem omezuje lidská práva. Omezení lidských práv přitom může stanovit podle zásad Listiny lidských práv a svobod jen zákon, tedy legislativní činnost zákonodárce, kterým je Parlament ČR. Článek 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví, že meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. Občané mají ústavní právo na ochranu soukromí a toto je nepřípustný zásah do ochrany jejich soukromí.

Stejně tak považuji za nepřípustný i zásah do soukromí zdravotníků v souvislosti s registrem zdravotnických pracovníků. Je třeba přezkoumat, zda účel všech navrhovaných registrů odpovídá rozsahu shromažďovaných dat o pacientech. Směrnice EU 95/46/ES, o zpracování osobních údajů, stanoví, že každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování, i když je umožněno zákonnou licencí. Proto vyslovuji vážné pochybnosti o ústavnosti tohoto zákona a pochybnosti i o souladu s evropskou legislativou. Stejně tak pochybuji o nutnosti propojení všech registrů mezi sebou a se všemi identifikátory pacienta a jeho rodným číslem.

Dále návrh zákona neúnosně zvyšuje administrativu lékařů. Stanoví povinné sepisování individuálního léčebného plánu pro pacienta, povinné zasílání údajů do národního informačního systému, povinné nové registrace zdravotnických zařízení, včetně výběrových řízení – možná, povinné zveřejňování veškerých citlivých údajů o zdravotnících na internetu, hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných služeb, povinné nabízení sortimentu poskytovaných zdravotnických služeb. Tyto všechny nové povinnosti povedou k tomu, že lékaři budou mít mnohem méně času na pacienta, jeho léčení a budou muset více administrovat. Za porušení těchto administrativních povinností ale přitom hrozí lékařům i statisícové, mnohdy likvidační pokuty a při opakovaném porušení možná i odebrání licencí, čímž jsou lékařské praxe ohroženy.

Zákon jednoznačně a nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotnických služeb, zejména zdravotnické koncerny, řetězce. Ty jsou připraveny praxe soukromých lékařů ochotně převzít. Kromě ekonomického tlaku, obrovského nového administrativního zatížení, povede k likvidaci těchto zařízení ještě sankce finanční a možné odebrání licence za administrativní pochybení. Možná takový extrémní příklad. Poskytovatel, třeba zdravotnické zařízení v řetězci, kde je řada stejných ambulancí, je jich mnoho, a těmto ambulancím odborný dozor může provádět pouze jeden jediný člověk. Pokud se jedná o samostatnou praxi, která má třeba dvě ordinace, tak na každou ordinaci musíte mít, pokud máte lékaře, který nemá třeba atestaci v onom oboru, dvě osoby. To znamená, řetězec má výhodu: jeden lékař na deset ambulancí dělá dohled a v tomto případě je to právě diskriminace malé ambulance.

Co je dalším problémem, je povinná nová registrace všech zdravotnických zařízení – nebo problém, je to zase zatížení administrativou. Všechna zdravotnická zařízení se musí znovu zaregistrovat, přeregistrovat se. A otázkou je, když už se toto zařízení přeregistruje, tak podle zákona, který tady probíhal minule č. 48, v podstatě je to otázka vztahu zdravotnického zařízení a pojišťovny. Pojišťovna s novým subjektem nemusí ve 100 % vždycky uzavřít novou smlouvu. To znamená, smluvní vztah není na věky. Je možné, když se podíváme za roh, že některé ambulance mohou i skončit, protože někteří lékaři by byli neoblíbení. Třeba já bych asi byla takovým případem.

Dále. Definice zdravotnického zařízení jako prostoru poskytování zdravotní péče povede k rozsáhlejšímu pronajímání prostor nemocnic k poskytování péče specialistů. Může vzniknout řada sporů z hlediska odpovědnosti za případné způsobené škody. Zda půjde o škody způsobené přímo lékařem specialistou, případně škody z infekce z pronajatých prostor či chybou najatého personálu. Tyto spory jsou běžné ve Spojených státech. Zdravotnické zařízení by mělo zahrnovat i personální a technickou stránku zdravotnického zařízení, nejen budovu. Abstraktní definice prostor poskytování zdravotní péče není tedy dobrá. Je špatná!

Dále sankce jsou nepřiměřené velikosti a pro malé praxe mohou být i likvidační. Sankce za špatnou administraci může být v rozmezí od nula po sto tisíc korun nebo od nuly do jednoho milionu. A v návrhu je také možnost odebrání licence nějakému zdravotnickému zařízení, když pochybení je opakované, i to administrativní, anebo například pochybení jednoho zaměstnance, například pokud tento zaměstnanec požije alkohol, aby v podstatě znevýhodnil ono konkurenční zdravotnické zařízení, pak pokud jeden tady pochybí, tak celé zdravotnické zařízení končí. Možná je to extrémní příklad, ale může se vyskytnout.

Takže nový zákon obsahuje spoustu chyb a nesrovnalostí. Lékař může odmítnout pacienta, ale není zřejmé, co bude následovat po odmítnutí pacienta například z důvodu nedodržování léčebného režimu nebo plánu. Pacient musí s poskytováním zdravotních služeb svobodně a informovaně souhlasit. Není tedy zřejmé, co se stane, když souhlasit nebude. V zákoně je zakotvena povinnost poskytovatele zajistit péči o pacienta, ale současně právo zdravotníka odmítnout poskytnutí péče v případě ohrožení života zdravotníka. Tato povinnost a na druhé straně právo jdou proti sobě.

Navrhovaný zákon ohrožuje fungující zdravotní systém v ČR, snižuje kvalitu poskytování zdravotní péče, zásadním způsobem omezuje ústavní práva a nároky občanů na kvalitní hrazenou péči, ohrožuje soukromí a bezpečnost občanů, ohrožuje svobodné povolání lékaře a malé lékařské praxe a nepokrytě podporuje velké koncerny zdravotnických zařízení se všemi důsledky pro lidi a pro náš zdravotní systém. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní senátorko, a slovo má paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, k předkládanému balíčku návrhů zákonů týkajících se zdravotnictví hodlám vystoupit pouze jednou, ačkoliv mám řadu zásadních připomínek ke každému z nich. Chci dát ale prostor především těm kolegyním a kolegům, kteří mají ke zdravotnictví blíže a jejichž vystoupení budou jistě fundovanější než moje. Hned si však dovolím poznamenat, že u všech z nich podpořím návrh na jejich zamítnutí.

Ve svém vystoupení se chci zaměřit pouze na to, co mě trápí už celou dobu a na co jsem již několikrát upozorňovala. Je to způsob vládnutí v této zemi a způsob přijímání zákonů v Poslanecké sněmovně. Tentokrát mi byl inspirací i postřeh lékařů ze Znojma. Návrh projednávaného vládního zákona byl v Poslanecké sněmovně zásadně měněn hned dvakrát. V prvním jednání výboru obdrželi jeho členové celkem, jak už tady zaznělo, 94 pozměňovacích návrhů a legislativně technických úprav. Na jejich prostudování a prostudování dalších stanovisek doslova na stovkách stran měli členové výboru pouhý jeden jediný den! Ve druhém čtení byl návrh zákona doplněn o dalších 44 pozměňovacích návrhů. To je bohužel typická ukázka údajně demokratického zákonodárného procesu v naší zemi! Tomu se však hodlám věnovat podrobněji v jiném vystoupení v rámci této schůze.

Nyní mi ale dovolte, abych odcitovala slova z dopisu prezidenta České lékařské komory lékařům ze dne 19. září 2011. Cituji:

"Vážené kolegyně a kolegové, je mojí povinností upozornit vás na hrozby vyplývající ze zákona o zdravotních službách, který již schválila Poslanecká sněmovna. Úvodem si dovoluji vám připomenout, že ministr Heger nejprve převzal návrh zákona o zdravotních službách od svého předchůdce doktora Julínka, a to v podobě, kterou odmítlo v listopadu 2008 celkem 80 % přítomných delegátů sjezdu. Tento sjezd zároveň vyzval k odvolání ministra Julínka. Po složitých jednáních se České lékařské komoře prosadilo prosadit některé podstatné změny. Drakonické pokuty pro zdravotnická zařízení i pro soukromé lékaře za často i velmi banální provinění sice v zákonné úpravě zůstaly, ale na základě dohody s ministrem Hegerem vládou schválený text zákona již neobsahoval povinnost plošných přeregistrací zdravotnických zařízení a nezasahoval ani do práva profesní samosprávy nahlížet do zdravotnické dokumentace. S politováním vám však musím oznámit, že ministr Heger nedodržel daný slib, podvedl lékaře a v rozhodující chvíli podpořil pozměňovací návrhy, kterými poslanec Bc. Šnajdr obešel podstatnou část demokratického legislativního procesu. Proti vůli poslanců Šnajdra a Šťastného a ministra Hegera neměli vyjednavači České lékařské komory šanci uspět, zejména když se poslanci Věcí veřejných nechali zastrašit výhrůžkami, že pokud nepodpoří Šnajdrův návrh a budou trvat na textu schváleném vládou, dojde k rozpadu koalice.

Zákon schválený Poslaneckou sněmovnou 7. 9. 2011 znamená, že zdravotnická zařízení včetně soukromých lékařů mohou poskytovat služby na základě stávajících registrací pouze po dobu 36 měsíců od nabytí účinnosti zákona. Pokud mají zájem o další existenci, musí do 9 měsíců od nabytí účinnosti zákona požádat správní orgán, tedy krajský úřad, o povolení k činnosti, přičemž tuto žádost musí doplnit o řadu potvrzení. Zástupci České lékařské komory nebudou moci bez souhlasu pacienta v rámci prošetřování stížností nahlížet do zdravotnické dokumentace. Zákon obsahuje drakonické finanční sankce, a to i za banální přestupky. Tyto pokuty mohou být zejména pro soukromé lékaře likvidační. Zákon vydává soukromé lékaře na milost a nemilost úředníkům krajských úřadů. Česká lékařská komora se bude samostatně snažit prosadit své pozměňovací návrhy při projednávání tohoto zákona v Senátu ČR. Je však možné, že současná opozice, která je součástí senátní většiny, se bude snažit z politických důvodů zákon odmítnout jako celek. Pokud by se tak stalo, došlo by pravděpodobně k přehlasování tohoto senátního veta Poslaneckou sněmovnou.

Tato situace je kritická. Máme-li mít tedy vůbec nějakou šanci zabránit poslancům Šnajdrovi, Šťastnému a ministru Hegerovi v likvidaci části soukromých lékařů, jejichž místa by bezplatně mohli zaplnit zdravotnické řetězce, musí nutně dát hlasitě najevo svoji nespokojenost především ti, kdo jsou zákonem o zdravotních službách existenčně ohroženi, tedy soukromí lékaři. Kontrolu zdravotnických zařízení, včetně odejmutí registrace těm, která nesplňují zákonné požadavky a ohrožují pacienty, mohou krajské úřady provádět i podle dosud platných zákonů. Cílem této pokoutně prosazené změny v zákoně je zřejmě něco úplně jiného. Pravděpodobně snaha zlikvidovat část soukromých lékařských praxí, aby jejich místa mohly zadarmo, tedy bez nutnosti odkupu praxí, zaujmout zdravotnické řetězce. Ohroženi jsou zejména starší lékaři, kteří již nebudou mít sílu vzdorovat byrokratické mašinerii a kterým tímto zákonem stát sebe možnost prodat své praxe, které jim fakticky ukradne." Konec citace.

Takže si to dovolím shrnout. Ministr vyhoví požadavkům lékařů a vládní návrh zákona přeregistraci soukromých lékařů neobsahuje. V procesu schvalování zákona v Poslanecké sněmovně však nastoupí zástupci zájmů velkých medicínských firem a prosadí své pozměňovací návrhy. V hlasování se jim podřídí jak koaliční poslanci, tak členové vlády. Nadvláda moci ekonomické nad mocí zákonodárnou a výkonnou tak opět bude v naší zemi potvrzena! Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, a slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, za prvé bych chtěl ohlásit střet zájmů, protože stále ještě, i když sedím mezi vámi, jsem lékař, někdy i dělám svoje povolání a jsem i ředitel nemocnice. Ne státní, ne krajské, ale privátní.

Trochu do historie, protože tady jsme se dotkli toho, jak se přijímají některé zákony, jak se chováme v Poslanecké sněmovně, jak se chováme zde v Senátu. Ta historie zákonů už tady byla naznačena. Změny připravili poslanci jen k prvnímu z reformních zákonů skoro čtyřicet! Osm z nich je z dílny koalice. Schvalování zákona provázely zmatky. Proč to tady připomínám? Poslankyně Věcí veřejných vytáhla z hlasovacího zařízení karty svých nepřítomných kolegů, což ČSSD označila za podvod a manipulaci a důvod ke složení poslaneckého mandátu. Ano, taková je demokracie a všichni víme, jak to dopadlo. Taková je demokracie v Poslanecké sněmovně, kterou se nám někteří z vás tady snaží vnutit.

Přestupuje tady před nás, dovolím si to říct, škůdce českého zdravotnictví se svým milým úsměvem, možná i trochu potměšilým na tváři, s druhou částí zdravotnické pseudoreformy. Protože se domnívám, že i pan ministr je lékař a doposud má trochu v sobě z hrdosti lékaře, tak nechápu, jak může s takovými zákony před nás jít. A nejen před nás, ale především před lékařskou odbornou veřejnost. A dobře víme a tady to zaznělo z úst mých předřečníků, jak se na to dívá.

Snad pouze nedostatečně orientovaní v čase, prostoru, právně, politicky i odborně, úplní diletanti typu, a tady to také zaznělo, bakaláře Šnajdra nebo v uvozovkách komunisty, to je řeč o některých členech ODS, Šťastného, si myslí, že by mohli senátoři levicových stran dovolit demolici zdravotního systému a odhlasovat tyto zákony, které ohrožují české pacienty, ohrožují děti, ohrožují dokonce i tělesně postižené! Ruší se svobodná volba lékaře! To, co nám zaručuje Listina práv a svobod, to, co nám zaručuje ústava, to všechno se tady vědomě chce pošlapat!

Jako právní perly jsou to především paragrafy 70, 71, 40, 5. Tvůrci těchto pseudoreforem v uvozovkách se podle mého názoru velmi úspěšně snaží zařadit do soutěže o trapouna roku. Vyvolává se tím jenom chaos nejen mezi občany, ale i mezi zdravotníky a nespokojenost. Pokud tyto zákony projdou tím tzv. válcováním v Poslanecké sněmovně, dojde k vysoké buzeraci zdravotníků, zvyšování nákladů, porušování zákona o ochraně osobních údajů, neúměrnému zvyšování administrativy zdravotníků. Dojde, a to je také pikantní ze stran pravice, k vážnému ohrožení soukromého sektoru ve zdravotnictví a k velkému prostoru pro korupci. Ostatně to, co se děje ve VZP, příklad IZIPu a jak se někdo schovává za švýcarské právnické firmy a říká, že s tím nemá nic společného, přitom na dvou pilotních projektech VZP se promrhala skoro miliarda, mluví za vše! O tom, kam směřuje reforma, je třeba si říct jediné.

K velkému tunelu, celkové privatizaci a rozvratu systému českého zdravotnictví. Ostatně, pan doktor Šťastný, teď ho cituji, se podřekl, že je třeba nastavit konkurenční prostředí tak, aby si pojišťovny mohly nasmlouvat zdravotnická zařízení a stejně tak klienty. Pan poslanec s tím počítá, že se s jeho prosazováním začne tak za tři až čtyři roky – tady vidíme, že už to začalo. Toto celkem nenápadné prohlášení však nemůže nechat v klidu nikoho, kdo je seznámen se systémem soukromého zdravotního pojištění ve Spojených státech. Stručně řečeno, systém komercializace vede zdravotní pojišťovny k dosažení co největšího zisku. A cesty k tomu pak směřují přes diskriminaci určitých skupin lidí s vyšší rizikovostí nemocí či úrazu a také právního zkoumání, zda pacient pojišťovny splnil všechny podmínky, které v té smlouvě jsou. Známe, co malými písmeny je napsáno. A vše s jediným cílem – dosáhnout maximálního zisku a vyplatit co nejméně.

Prohlášení pana poslance tedy ukázalo, jakým směrem k jakým skutečným cílům jsou tyto zdravotnické reformy vedeny, i když začínají poměrně nenápadně. O těch konečných cílech se mluví pouze tehdy, když ta pusa trochu nekontrolovatelně ujede. Některým paragrafům, jak jsem tady citoval, třeba § 71. Velmi by mě zajímalo, k čemu, jaké zlepšení zdravotní péče nebo zdravotní služby – a mně se to slovo služba nelíbí, protože pak doktoři jsou služebníci a sestry budou služky? Nebo jak to vlastně bude s tou službou? Tak patří datum a místo vzniku registrovaného partnerství, rodinný stav, datum jeho změn, a místo uzavření manželství? Co má místo uzavření manželství, pane ministře, co společného s tím, jak se zlepšuje zdravotní stav pacientů, nebo jak se má ušetřit ve zdravotním systému? To jsou absurdity hodné komiksu.

Jsou tam další sporné paragrafy. Vstupování osob, a to i z různých mezivládních organizací do objektů a neříká se, do jakých. To znamená do všech? A poskytovat se jim budou všechny údaje? Co je s těmi údaji, co se s nimi bude dít? To ohrožuje nejen bezpečnost pacientů, ale i bezpečnost lékařů, bezpečnost zdravotnických zařízení. Nastoupí žaloby zcela oprávněně. Jak může někdo bez souhlasu pacienta – a jiné zákony říkají, že bez souhlasu pacienta nesmíte pomalu na pacienta vztáhnout ruku a tady na druhé straně zákon přikazuje, aby se vše o pacientovi dávalo do nějakých podivných registrů. Kam jsme se to dostali? Vždyť to je Absurdistán. Je to reforma naruby.

Tato reforma by měla přinést úspory a vyšší efektivitu zdravotnických služeb. Zákon o zdravotnických službách však přináší pravý opak. Naprosto nesmyslně a nesystémově se má cca 17 tisíc – 17 tisíc, vážení, nestátních zdravotnických zařízení podrobit tak zvanému procesu přeregistrace. Dosavadní registrace zdravotnického zařízení zanikne do 36 měsíců od účinnosti zákona. A do devíti měsíců od účinnosti zákona musí ten, kdo chce dále poskytovat zdravotní službu, žádat o vydání nového oprávnění k poskytování zdravotnických služeb. To bude představovat obrovskou nesmírnou administrativní i finanční zátěž jak pro ta zdravotnická zařízení, která se tomuto procesu budou muset podrobit, a já jsem zvědav na fakultní nemocnice, jestli budou v tomto procesu registrace dávat totéž co musí dávat v současné době nestátní zdravotnická zařízení a znovu se budou muset dokládat veškeré doklady, které se již doručily pro tisíce soukromých lékařů a dalších soukromých zdravotníků. Ale vůbec si nedovedu představit krajské úřady, kde je jenom několik úřednic, jak se s tímto vypořádají. Patrně je to boj proti nezaměstnanosti, protože se budou muset přijmout nové pracovní síly, aby tento proces přeregistrace každého jednotlivého soukromého lékaře, jiného soukromého poskytovatele zdravotních služeb zvládly. Opravdu gigantický proces hodný image sociálních inženýrů. Smysl tohoto opatření je však málo pochopitelný. Navíc, a to je další důležitá věc. Dojde zcela nepochybně k retroaktivnímu zásahu do dříve nabytých práv soukromých lékařů a dalších soukromých poskytovatelů zdravotních služeb, kteří již jednou od státu toto oprávnění poskytovat v určitém oboru zdravotní služby dostali a nyní mají jenom proto, že se nějaký osvícený, možná i psychiatricky v budoucnu léčený zaměstnanec ministerstva nebo poslanec rozhodl, že by se to mělo opakovat znovu. Jde o – je to za hranicí ústavnosti, jde o nepřípustný retroaktivní zásah do dříve nabytých práv občanů a podnikatelů. Lze si velmi dobře představit, že někdo investoval do státního zdravotnického zařízení nemalé finanční prostředky i v řádech milionů a ať z jakýchkoliv důvodů nové oprávnění poskytování zdravotních služeb již neobdrží a bude muset své podnikání v oblasti zdravotnictví ukončit. Takový podnikatel však bude právem žalovat Českou republiku za zmaření svých investic. Ministerstvo zdravotnictví se patrně nepoučilo z kauzy Diag Human a jiných a chce znova opakovat stejnou chybu. Z praxe lze doložit případy, kdy soukromý lékař má registraci nestátního zdravotnického zařízení pro obor kardiologie, kterou získal na základě dřívější atestace druhého stupně z interního lékařství, která postačovala i pro tehdy pouze nástavbový obor kardiologie. Nově nebude schopen doložit, že má specializovanou způsobilost z dnes již samostatného oboru kardiologie a ač řadu let vykonává profesi kardiologa, má druhou atestaci, soukromou kardiologickou praxi ke spokojenosti svých pacientů, pak neobdrží nové oprávnění k poskytování zdravotnických služeb v oboru kardiologie a bude muset svou soukromou praxi nedobrovolně ukončit, ledaže by šel, což je ale velmi, velmi pravděpodobné s ústavní stížností k Ústavnímu soudu popřípadě se stížností k Evropskému soudnímu dvoru pro lidská práva ve Štrasburku. Tvrzení, že tento nonsens se odstraní novelou zákona č. 95/2004 Sb., podle kterého lékaři, kteří obdrželi osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé praxe do 17. 4. 2004, získávají automaticky specializovanou způsobilost v příslušném oboru, tudíž i kardiologové, kteří získali osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé praxe v oboru kardiologie před 17. 4. 2004, mohou nadále tuto soukromou kardiologickou praxi vykonávat je, pane ministře, zcela liché v případě

celé řady soukromých lékařů, protože bude jistě mnoho těch, kteří nezískali toto osvědčení do 17. 4. 2004 a přesto tuto registraci nestátního zdravotnického zařízení k poskytování zdravotní péče v oboru kardiologie mají.

Proč tedy říkám nebo dávám tento případ. Je to pouze jeden z mnoha a bude se jistě týkat i dalších lékařských oborů. Zákon tedy velmi poškozuje jak lékaře, tak bohužel i jejich doposud velmi spokojené pacienty, pokud nebude změněn. Doba 36 měsíců, doufám, že už tam nebudete, pane ministře a přijdou tam jiní, pro které bude platit dosavadní registrace nestátního zdravotnického zařízení, dává možnost, aby případně nová vláda, která vzejde z parlamentních voleb 2014 rychle změnila tento zákon a odstranila tuto vyloženou nespravedlnost, poškozující soukromé lékaře i jejich spokojené pacienty.

Skutečnost, že to je pravicová vláda, která takto poškozuje podnikatele, je skutečně pikantní a já jenom říkám, aby si příště občané velmi rozmysleli, koho budou v těch volbách v roce 2014 nebo dříve volit.

Dalším ekonomickým nesmyslem je vytvoření nového obrovského registru všech zdravotnických pracovníků od lékařů, kteří jsou povinně podle zákona registrováni ve veřejném registru vedeném Českou lékařskou komorou, stomatologové pak Českou stomatologickou komorou, lékárnici Českou lékárnickou komorou, bude nutné stylem velký bratr vás všechny vidí, Orwell je tady, registrovat každého záchranáře, sanitáře, maséra, dentální hygienistku nebo řidiče Záchranné zdravotnické služby. A tento registr bude neustále obměňován, doplňován podle toho, jak jednotliví zdravotníci budou umírat nebo odcházet z oboru, znovu do něj přicházet, končit svoji zdravotnickou činnost a jiní do toho budou vstupovat. Jistě to ale bude velmi dobrý kšeft a byznys pro soukromé firmy různých kmotrů. Ekonomicky však to bude obrovská zátěž na úkor peněz na zdravotní péči a na úkor celého financování zdravotního systému.

Dalším dobrým způsobem jak vytáhnout peníze ze zdravotnictví do soukromých firem je hodnocení kvality a bezpečí, kterému věnuje nový zákon o zdravotních službách celou samostatnou kapitolu. Stát prostřednictvím ministerstva zdravotnictví bude rozhodovat kdo je a kdo není oprávněn hodnotit kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb, což budou činit určité soukromé firmy – ony to tak už činí, zatím neoficiálně, za odměnu, kterou jim budou platit poskytovatelé zdravotních služeb. Již nyní se vytváří povědomí, že kdo není certifikován, není in. A místo peněz na léky, přístroje a platy zdravotníkům, půjdou tedy nemalé finanční prostředky soukromým firmám, které budou provádět jakési bezpečnostní audity, spočívající především v kontrole velkého množství papíru, které pro tyto činnosti budou muset vyrábět různí manažeři kvality jednotlivých nemocnic nebo i sami poskytovatelé, aby získali certifikát kvality a bezpečí a byli tak zvaně in. Velmi, velmi úsměvný je i způsob, jakým mají být nově řešeny stížnosti na zdravotní péči. Například, stěžuje-li si pacient na chování svého soukromého lékaře, musí stížnost podat právě jemu. A tento soukromý lékař musí stížnost vyhodnotit, nahlásit případ krajskému úřadu a pacientovi odpovědět, tedy vyřešit stížnost sám na sebe. Zahlcení administrativou krajských úřadů bude jistě enormní. Pokud pacient nebude se stížností spokojen, podá proti způsobu, jak lékař stížnost podanou na něho samotného vyřešil námitku krajskému úřadu a krajský úřad nebude mít na starosti nic jiného, než že tu stížnost bude dále řešit. Pokud pacient prohlásí, že chce, aby o stížnosti soukromý lékař pořídil protokol, protože ji nehodlá sepisovat, poslouchejte dobře, bude povinností soukromého lékaře sepsat s pacientem protokol o stížnosti na sebe samotného, tuto stížnost nahlásit krajskému úřadu, vyhodnotit, pacientovi odpovědět a bude-li odpověď taková, že pacienta neuspokojí, stejně bude stížnost řešit krajský úřad. Pokud si představíme současné personální složení krajských úřadů i finanční možnosti krajů, je zcela vyloučeno, aby sám úředník odboru zdravotnictví krajského úřadu jakoukoliv stížnost vyřešil. Řešit ji tedy budou nezávislé odborné komise složené z odborníků jednotlivých odborností, které bude muset krajský úřad ze svých finančních prostředků platit. Dosud stížnosti na lékaře, stomatology, farmaceuty řešily profesní komory zřízené zákonem. A z členských příspěvků svých členů, tedy pro stát i pro systém zdravotnictví zdarma.

Vážení páni senátoři, tak je tomu v 25 státech z 27 států EU. Česká republika se stává jako vždy Absurdistánem a světlou, já se domnívám, že černou výjimkou. Některé další nonsensy obsažené v zákoně o zdravotních službách – bezvýjimečně, každý poskytovatel musí na každého pacienta vypracovat individuální léčebný plán. Zákon nestanoví, zda individuální léčebný plán být vypracován písemně, ale má-li lékař prokázat, že splnil zákonnou povinnost, za kterou může být sankcionován velmi velkými pokutami, nezbude nic než písemná forma. Lze si představit, že po Štědrém večeru přichází na krční oddělení nemocnice několik pacientů, kterým uvázla kůstka v krku – rybí. Kůstka jim bude sice během okamžiku vyňata, další ošetření nebude potřebné, ale lékař si bude muset sednou a sepsat individuální léčebný plán, protože zákon nezná výjimky, kdy tento plán není třeba sepisovat. Takových příkladů bych mohl možná najít celou řadu.

Dosud bylo možné bez souhlasu hospitalizovat například na psychiatrii pacienta, který jevil známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožoval své okolí. Nově to bude možné pouze tehdy – a na to už mnozí zaměstnanci NZ spoléhají, pokud pacient bezprostředně ohrožuje sebe nebo své okolí a je splněna podmínka, že tomuto jednání není možno zabránit jiným způsobem. Lze si představit, že k pacientovi, který je stižen záchvatem zuřivosti, rozbil vybavení bytu, zmlátil členy rodiny a nyní v klidu sedí a popíjí ve zdemolovaném bytě se svými zbitými příbuznými, přijede výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby, které nezbude než konstatovat, že pacient už je v klidu, neohrožuje bezprostředně své okolí ani sám sebe, takže nezbude, než aby výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby opět odjela z místa, aby možná znova tam byla po 20 dalších minutách k témuž pacientovi, u kterého propukne záchvat znovu, volána opětovně. Pokud by pacienta hospitalizovala oproti jeho vůli v okamžiku, kdy bezprostředně neohrožuje své okolí, mohla by se totiž dopustit trestného činu omezení osobní svobody nebo poškození cizích práv. A to jistě nikdo nebude chtít. Takže zákonodárce vytvořil další absurdní situaci, která může být mnohdy velmi nebezpečná. Zákon o zdravotních službách nově vytváří několik desítek deliktů, kterých se může dopustit poskytovatel nebo někdo jiný v souvislosti se zdravotními službami a pokut, které lze za tyto delikty uložit.

Celá tato část o sankcích je velmi nesmírně nepřehledná. Není zřejmé – a musí se podle mne těžce hledat jaký trest hrozí za jaké provinění. Zajímavé je, a to je otázka pro pana ministra, jak je možné, že až dosud české zdravotnictví docela dobře funguje a závidí nám to mnohé státy nejen v Evropě, ale i na celém světě, a dokonce i v těch vychvalovaných Spojených státech bez této soustavy deliktů a pokut?

Zcela nehumánně je vypuštěno ustanovení o tom, že pokud pacient byl poškozen ve zdravotnickém zařízení, ale nebyly splněny všechny podmínky pro poskytnutí náhrady škody podle občanskoprávních předpisů, například není postavena najisto příčinná souvislost mezi chybným postupem a vznikem škody, může požádat ministerstvo zdravotnictví o příspěvek na náhradu škody a ministerstvo zdravotnictví mu tento příspěvek může poskytnout. Toto je poměrně humánní ustanovení, které chrání pacienty, u kterých není možné unést důkazní břemeno, že škoda byla způsobena chybným postupem zdravotnického zařízení, ale kteří nepochybně byli poškozeni na zdraví ve zdravotnickém zařízení, bylo bez náhrady asi v rámci úspor upuštěno, byť jej obsahovalo bývalé ustanovení § 78 odstavec 2 zákona o péči o zdraví lidu – toho tolik špiněného zákona, který nám vydržel tak dlouhou dobu, i když se měnily politické režimy.

Lze tedy shrnout, že návrh zákona o zdravotních službách znamená podstatně vyšší výdaje, a to se divím u vlády rozpočtové odpovědnosti, že zde propouští takovéto zákony, které vůbec v souvislosti se zákonem nebyly a nemohly být řádně vyčísleny a souvisí jak s procesem přeregistrace poskytovatelům, tak i se zavedením registru zdravotnických pracovníků, novým způsobem hodnocení stížností apod. Tak tento zákon nepochybně poškozuje jak poskytovatele zdravotních služeb, tak zdravotníky, tak především pacienty. Já doporučuji tento zákon zamítnout.

ČSSD se nesmí a ani nemůže podílet na žádném kroku vlády pravicového populismu, který jenom vede k dalšímu rozvratu a privatizaci sociálního státu. ČSSD by měla odmítnout tu privatizaci, která se tady skrytě připravuje a vidíme to na příkladu některých krajských nemocnic, vidíme to na případu řetězců, kde pokud bychom souhlasili s těmito některými zákony, mohlo by to znamenat prakticky nevratnou změnu charakteru státu a rozboření modelu zdravotního systému, o kterém jsem tady mluvil, který je kupodivu velmi, velmi efektivní a já neříkám, že v něm nechybí finanční prostředky a není možnost tady hledat úspory. Ale i přesto přes všechno čest českým zdravotníkům, kteří si nezaslouží takové špatné zákony. Navrhuji zákon zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Faktická pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Pan senátor Dryml tady použil výraz pravicová vláda. Jenom abych to uvedl na pravou míru, v této republice nejméně 50 let pravicová vláda nebyla, ani teď není a mám obavu, že v nejbližší době ani nebude, abychom nemátli veřejnost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkujeme za poučení. Věřím, že pan senátor Kubera ví, o čem mluví. Další faktická. Takže pan senátor Sušil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, je mi velmi těžko teď v té pokročilé době upoutat vaši pozornost na moje vystoupení, ale dovolím si vás trochu zdržet se svými určitými poznatky nebo s mojí zkušeností při projednávání tohoto zákona. Za prvé musím říci, že sdílím v podstatě stejné rozpačité dojmy jako moje předřečnice paní doktorka Dernerová o tom, že zdravotnictví opravdu vypadá ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já se omlouvám, já bych jenom požádal pana senátora Kuberu jako nepravicového senátora, aby, prosím, přestal rušit.

Senátor Radek Sušil:  České zdravotnictví – děkuji za upozornění panu kolegovi, že zdravotnictví není levé ani pravé, ale že opravdu nám jde o prospěch našich občanů. A já to vidím jako lékař jako velmi důležité a já nevím, jestli se vám svěřím, mám takové pocity, že doufám, že zdravotnictví které je teď řízeno několika muži, byli tady i několikrát jmenováni v čele s naším panem ministrem neskončíme ve slepé uličce, odkud už není návratu.

Druhé jedno velké a silné pozitivum je, že zdravotnictví české je velice silný organismus, který je tvořený vzdělanými, sebevědomými lékaři, zdravotními sestrami a ostatními zdravotníky, kteří si myslím, že tento bacil nebo virus nějakým způsobem přežijí a já si myslím, že doba půjde dál a všechno zvládneme dobře.

Dovolte, abych vás teď seznámil s tím, co jsem v průběhu tohoto jednání chtěl říci. Jak zde zazněla kritika tak zvaně zdravotnických registrů, některé obecně klasifikovalo ministerstvo zdravotnictví, jako že jejich hlavním cílem je především shromažďování údajů o zdravotním stavu obyvatel a jednotlivých pacientů za účelem vyhodnocování zdravotního stavu obyvatel na území České republiky a dále zjišťovat údaje pro vyhodnocení a zajištění kvality zdravotnických služeb jako celku i ve vztahu k jednotlivým pacientům. Jako lékař jsem si plně vědom pozitivity zdravotních registrů a zdravotnických informací, shromažďování a vyhodnocování léčby, efektivnosti léčby, ale díky tomu, že jsem se dostal na druhou stranu, trošku na druhou stranu zákonodárce – v uvozovkách mladého zákonodárce, tak se na to dívám trošku i z druhého pohledu. Z druhého pohledu, kdy má být zachována integrita lidí, základních lidských svobod. A zde musím si dovolit, možná trošku dorazím, přečíst to, co říkala moje předřečnice. Návrh zákona naprosto nepřípustným způsobem zasahuje do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jaké jsou informace o zdravotním stavu a rodinné anamnéze. Dál už potom bude říkat, že se sbírá obrovská databáze, o veškerých údajích občanů, začínající rodným číslem s identifikací, kde byl pacient léčen, jak byl léčen, kým byl léčen s přesnou identifikací zdravotnického zařízení a s přesnou identifikací lékaře, který ho léčil. Zarážející je to, že nemusí ten pacient o tom vědět, nemusí dávat souhlas. A navíc lékař, který neposkytne tuto informaci do těchto registrů, může být pokutován. Protože tato problematika mě vážně zajímá, tak jsem se na výboru zeptal pana ministra – doufám, že si na to vzpomene – jak se s tímto problémem chce vypořádat, jestli bude přizván ke konzultaci Úřad pro ochranu osobních údajů a zdali s tímto byl vyjádřen souhlas. Já si myslím, že si dobře pamatuje – pan ministr řekl, že byl přizván úřad ke konzultacím a že úřad vyjádřil souhlas s těmito registry.

Nicméně já jsem s touto odpovědí nespokojil a požádal jsem úřad, jestli by se k tomu nějakým způsobem mohl vyjádřit. Já myslím, že všichni senátoři dostali do svých e-mailových schránek vyjádření úřadu a dovolím si teď citovat toto vyjádření: K této aktuální problematice vydává úřad následující vyjádření se záměrem odstranit nesprávná tvrzení týkající se legislativního procesu, neboť je zejména v odborných kruzích nepravdivě sdělováno, že úřad se záměrem zdravotnických registrů souhlasí, respektive s návrhem – dostatečně projednán. Úřad na problematiku přípravy nových zdravotnických registrů upozorňoval ministerstvo zdravotnictví opakovaně, počínaje rokem 2007 u příležitosti připomínkování návrhu věcného záměru zákona o zdravotnických službách. V minulém legislativním procesu se úřadu obrátil na vedení ministerstva zdravotnictví s upozorněním na nedostatky přípravy registrů a na nejasné podmínky ochrany osobních údajů v informačních systémech resortu ministerstva zdravotnictví. V závěru týkajících se zdravotnických registrů podpořil snahu Úřadu pro ochranu osobních údajů také veřejný ochránce práv. Na naléhavost a citlivost úkonů upozornil úřad znovu ministerstvo v tomto roce, a to jak připomínkami k aktuální verzi návrhu zákona o zdravotnických službách, tak osobním dopisem předsedy úřadu, v němž vyjádřil panu ministrovi nespokojenost s postupem prací a výsledek byl přístup ministerstva zdravotnictví byl bohužel stav, kdy ministerstvo neprojednalo připomínky úřadu a koncepci registrů předložilo vládě a do legislativního procesu v nezměněné verzi.

Úřad opírá svou kritiku o skutečnost, že vymezení národního zdravotnického systému navrhované ministerstvem je obecné a nemění se nic podstatného na doposud platném centrálním shromažďování osobních údajů ve zdravotnictví, které bylo založeno v 60. letech minulého století a které zejména v přístupu k pacientům neodpovídá standardu a praxi vyspělých zemí. Snahou úřadu v posledních několika letech příprav reformy bylo, aby se diskutovalo o modernější a čitelnější podobě národního zdravotnického informačního systému.

Za hlavní nedostatek vládního návrhu úřad považuje velmi obecné zaměření na celkový rámec informačního systému, aniž by byly definovány účelné a přesně stanovené postupy zpracovávání citlivých údajů občanů a přitom odůvodněna jejich potřebnost. Na dlouhodobé uchovávání. V registrech a nutnost sdružování či sdílení citlivých dat napříč registry.

Zkušenosti z jiných evropských států ukazují, že pro účel, jehož má docílit národní zdravotnický informační systém, postačují databáze klinických studií, vedených buď se souhlasem pacienta nebo dokonce anonymně. Ve vládním návrhu není odůvodněna účelnost centralizované koncepce povinného uchovávání citlivých údajů občanů i slučování některých registrů sloužících k rozdílným účelům. Namísto toho, aby byly v potřebných případech předávány či sdíleny jen potřebné údaje, příkladem je nově navrhovaný národní registr reprodukčního zdraví, který slučuje celkem pět stávajících registrů – národní registr rodiček, národní registr novorozenců, národní registr vrozených vad, národní registr potratů a národní registr asistované reprodukce, a doba uchovávání těchto údajů je prodloužena na třicet let.

Odůvodnění vládního návrhu zákona o zdravotnických službách zcela opomíjí otázku zabezpečení údajů uchovávaných v registrech před neoprávněnými přístupy. Protože se navrhuje uchovávat a sdružovat informace, které jsou mnohdy kopiemi částí zdravotnické dokumentace, vzniká návrhem na zpracovávání údajů v elektronických systémech i na internetu významné riziko ohrožení soukromí občanů. Nelze se spokojit s tím, že by ve složitých informačních systémech byla analogicky aplikována jen zákonná ustanovení vztahující se ke klasické, resp. lokální listinné zdravotnické dokumentace.

Jsem přesvědčen, že toto ustanovení je na hranici ústavnosti, kterým jsou, jak už jsem se zmínil, opravdu ohroženy Základní listina lidských práv a že tento návrh opravdu odporuje směrnici Evropské unie, jak už zde bylo řečeno. Zpracování osobních údajů stanoví, že každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování, i když je umožněno zákonnou licencí.

A jestli vnímám toto vyjádření jako úřad pro ochranu souhlasu jako nesouhlas, musím se tedy pozastavit na vyjádření pana ministra, že tedy mu bylo sděleno, že úřad vyslovil souhlas. A maminka mě vždycky učila, že se nesmí lhát. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová, která je zároveň i zpravodajkou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěla bych vám tady ocitovat cosi z týdeníku Trend, je to slovenský týdeník, a moc bych si přála, aby to nedopadlo u nás jako na Slovensku.

Budu mluvit česko-slovensky, promiňte.

Rok Penty ve vládě: 5,5 milionu rukojmích.

Všechna média se věnují v týdnech hodnocení roku současné vlády. Přišel proto čas vyhodnotit i rok vlády z pohledu skupiny, která značnou část svých aktivit strategicky plánuje a i efektivně řídí. Odvahu vlastně přiznat tento vliv ve zdravotnictví našel jenom týdeník Trend.

Nejde totiž o běžné zloděje, jaké známe z předcházející vlády, kteří kradli ve zdravotnictví ze spotřeby. V sektoru, do kterého jde 7,8 % výdajů z HDP, dokázala Penta za rok ovládnout státní exekutivu, změnit systémově zákony a téměř monopolně ovládnout finanční toky.

Klíčové bylo manažerské ovládnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny (její šéf přišel z Penty) a tak spolu s Doverou (kterou vlastní Penta), rozhodují o platbách za 93 % všech občanů Slovenska. Navíc zákon dal pojišťovnám ještě volnější ruku při výběru poskytovatelů zdravotní péče. A tam je původ tržního stalinismu, který skupina v tomto sektoru zavedla.

Řadě poskytovatelů zdravotní péče, kteří odmítli nabídku Penty na převzetí, byly vypovězeny dvěma největšími pojišťovnami smlouvy. Lékárnám, které se vzepřely akvizici, zdržují platby tak dlouho, že už nemají na nájem ani na výplaty. A podle poslední novely zákona nebudou moci pojišťovny povinně uzavírat smlouvy se státními nemocnicemi.

Proto není divu, že zisk pojišťovny Dovera přesáhl 16 milionů euro. Vzorec je jednoduchý – čím méně vyplatíte, tím více vyděláte.

A když už vyplatíte, tak pouze svým zařízením. Penta ovládla téměř každou část řetězce – pojišťovnu, lékárny, polikliniky, laboratoře, nemocnice. Dokonce i "nezávislé" instituty, které se snaží působit jako think-tanky a ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch její strategie. Zůstaly už pouze poslední dva články – farmaceutické firmy a státní nemocnice.

Co se týká nemocnic, budou přeměněny na akciové společnosti a oddluženy. A následně budou nabídnuty k privatizaci. Nepředpokládám, že by se našel sebevrah, který by chtěl dělat konkurenta Pentě. Po vstupu do tohoto byznysu by ho čekala výpověď 93 % pacientů zastupovaných dvěma pojišťovnami. A tak zůstane jenom jeden zájemce o koupi. Předpokládám, že při takovém zájmu bude cena tržní, tj. poptávka rovná se nabídce. Kolik Penta nabídne, tolik budou stát.

Po čtyřech letech předcházející vlády nás bylo 5,5 milionu okradených. Po roce vlády Penty nás zůstalo 5,5 milionu rukojmích.

Toto je článek ze slovenského tisku. Byla bych nerada, abychom tak skončili.

A jinak co se týče databáze, to nejsou prostě naše výmysly, ale stanovisko, že to je na hraně ústavnosti, potvrzuje vlastně i Parlamentní institut, kde jsme si nechali zpracovat analýzu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Předně musím nahlásit střet zájmů, protože jsem provozovatelem zdravotnického zařízení, které jsem zaregistroval na základě vládní výzvy na začátku 90. let a v roce 1994 jsem toto zařízení zaregistroval, od 1. 1. 1995 zařízení funguje.

K zaregistrování bylo zapotřebí získat souhlas Lékařské komory jakožto garanta odbornosti bylo nutno získat také posouzení hygienické služby, tehdy ještě Okresní hygienické služby, aby byly vyhovující prostory pro provoz tohoto zařízení.

Pane ministře, úplně nerozumím tomu, že nyní po přijetí tohoto zákona se bude provádět jakási přeregistrace těchto zařízení. Je nepochybně mnoho zařízení, mnoho kolegů, kteří začali později podnikat, vzali si úvěry, já už jsem úvěr, než jsem šel do politiky, splatil, ale určitě jsou tací, kteří v této době otevírají své ambulance, berou si mnohasettisícové, někdy i milionové úvěry k tomu, aby provozovali zdravotní službu. A já musím říct, že ten způsob, jakým nyní dochází de facto k přeregistraci, mi přijde jako silně centrálně řízený. Pokud ten úřad bude povinen zaregistrovat a přeregistrovat každého, kdo splní ty podmínky, které splňovali na začátku své působnosti, tak si myslím, že je to administrativní opatření, které bude samozřejmě stát hodně peněz, pot a úsilí a bude možná zbytečné. To je jedna věc.

Jinak mám z toho celkově pocit, že dochází do určité míry k jakémusi centralizování rozhodování a utváření zdravotnické sítě. A to já považuji za nepříliš šťastnou filozofii, zejména pro pravicově liberální vládu, od které bych čekal poněkud jiný přístup, neboť se nedomnívá, že je vhodné vydávat nařízení nebo vydávat doporučení ohledně vytvářené sítě. Například v poslední době čtu často články o tom, že porodnice, které neporodí poměrně vysoký počet porodů ročně, by neměly existovat. To vy jako člověk z praxe musíte jistě vědět, že to, že v některé porodnici se rodí vysoký počet porodů, jestě neznamená, že jsou tam všichni lékaři dostatečně erudovaní. Já si dovedu představit porodnici, kde je primář se dvěma zástupci, kteří už jsou na konci kariéry, to znamená mají odrozeno na velkých nemocnicích řadu porodů, umějí porod provést minimálně stejně zkušeně jako mnoho mladých, ne-li lépe než mladí lékaři ve velkých zařízeních, kde porodů dělají hodně, kde se cvičí. A myslím si, že vytvářet direktivním způsobem síť je velice nebezpečné.

Síť zdravotnických zařízení lze vytvořit tak, že můžete využít běžných, řeknu i ekonomických nástrojů, typu, že oceníte výkon jednoho typu v různých nemocnicích stejným způsobem. Mně přijde absurdní, že po 20 letech od revoluce, kdy jsme se přihlásili k tržnímu mechanismu - já vím, že trh ve zdravotnictví téměř zní pejorativně, ale jde o přístupu oceňování služeb. A my máme vysoce jinou platbu pro operaci apendixu, která je prováděna úplně stejným způsobem ve fakultní nemocnici jako v nemocnici bývalého okresního typu, tedy v té tzv. bývalé jedničce, základní nemocnici. A tam se platba pojišťoven dramaticky liší. Dokonce dodnes není udělán systém plateb za výkon u všech. Možná, kdybychom se soustředili na ohodnocování skutečných výkonů, které by bylo stejné, nebo lišilo se minimálně nějakou velmi nepatrnou indexací, kterou lze možná odůvodnit v některých případech nikoli vlastním výkonem, ale třeba složitostí těch doprovodných procesů, tak bychom možná dokázali regulovat síť zdravotnických zařízení daleko efektivněji, protože samotná zdravotnická zařízení by utvářela síť podle toho, jak efektivně by dokázala tyto výkony poskytovat.

Místo toho mám pocit – a je to i duch toho zákona – tak se síť zdravotnických zařízení snažíme vytvářet více direktivním způsobem. A takový direktivní způsob nepochybně nepovede k zefektivnění, to je svým způsobem i zlevnění poskytovaných zdravotních služeb. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Tady nám to nějak neposkakuje, ten seznam, ale jako další je do rozpravy přihlášená paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Už zde zase vedeme dlouhou debatu, a většina mých předřečníků se dotkla mnoha aspektů předloženého návrhu zákona. Kritizovali a zdůvodňovali jeho mnohdy nesmyslnost, nepřesnost, uváděli příklady negativních dopadů, které jeho přijetí bude mít.

Dovolím si ale podívat se na tento zákon ještě trošku z jiného úhlu pohledu. Ústava ČR, Listina práv a svobod říká, že občan má právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění v rozsahu daném zákonem. To klíčové je tam sousloví "zdravotní péče". Tento zákon ale dělá to, že zdravotní péči vymezuje jako jakousi doprovodnou záležitost při léčbě. A to pouze v prvních deseti paragrafech předlohy zákona. Dál ale hovoří o poskytování zdravotních služeb, a to ve zbývajících 119 paragrafech. To jenom pro ilustraci.

A vážené kolegyně a kolegové, toto je zásadní změna. Domnívám se, že tato předloha a tady tento manévr otevírá prostor pro to, aby v nesouladu s ústavou byla zdravotní péče – a já použiji toto slovo – zdravotní péče uplatněna od A do Z. Už byl schválen zákon, který zakotvoval tu ekonomickou a méně ekonomicky náročnější péči – když to přeložím, hovořilo se o standardech a nadstandardech.

Byl zrušen paragraf paní Fischerové – jak se nazýval, který v souladu s ústavou jasně a zřetelně hovořil o tom, že člověk má právo na zdravotní péči podle medicínské indikace, a není možné tuto péči si koupit. To je u tohoto návrhu zásadní. Tento princip je neopravitelný, proto musíme jako sociální demokracie tento návrh zákona odmítnout. Bez toho, že bychom se ho pokusili vylepšovat. Z našeho pohledu vylepšit prostě nejde, protože zásadně nesouhlasíme s principem, na kterém je postaven.

A teď, když dovolíte, trošku jako pacientská ombudsmanka. V tom zákoně je celá kapitolka věnovaná právům pacientů. Já musím ale říct, že pacientům vlastně nic nového nepřináší. Slušný lékař, slušné zdravotnické zařízení, v podstatě to, co je tam tak krásně popsáno v této chvíli, přesně dělá. Navíc tyto věci, které jsou tam formulovány, jsou zakotveny v Etickém kodexu práv pacientů, který platí už někdy od roku 1997, a je obecně vnímán jako jakýsi závazek jak zdravotníků, tak zdravotnických zařízení.

Ten problém je ale zase v jiném úhlu pohledu. Ono se totiž může stát, že takto víceméně do detailů popsáno, co má lékař udělat, jakou informaci má dát, že bude ke škodě pacientům. Protože – a to už tady bylo řečeno také – lékaři se stanou úředníky. Budou zapisovat, budou se bránit, a budou se muset bránit proti tomu, aby byli nařčeni z toho, že někde porušili nějaké ustanovení tohoto zákona. Ale já si nejsem jistá, že to bude ku prospěchu pacientů. Já jako pacient očekávám od lékaře, že postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v souladu s nejnovějšími poznatky lékařské vědy. A že mě tedy léčí, jak nejlépe umí a může. A já si nemyslím, že bych měla jako pacient lékaři říkat, jak mě má léčit. Když vím, jak se mám léčit, tak se vyléčím sama a nepotřebuji k tomu lékaře.

Takže ta kapitolka práva pacientů zde jsou jenom podle mého názoru kouřová clona. Ano, pacienti v ČR by potřebovali kodex práv a povinností pacientů. Ale ten musí být vyvážen také právy a povinností lékaře. Protože lékař, který se bojí léčit, který se bojí rozhodnout, je lékař na nic.

A promiňte mi to, my jsme se nedávno vrátili ze Spojených států a měli jsme tam debatu i na toto téma. A ten výsledek je naprosto zřetelný. K tomu, k čemu tento návrh vede, již tady jasně prezentovala paní senátorka Dernerová. Já se obávám, že skutečně bude mít pravdu. Problém je, že tak, jak je formulován, jak je změněn vlastně princip nahlížení zdravotní péče tímto zákonem, je věc, která bude jen obtížně napravitelná. Ten výsledek už popsala paní senátorka Dernerová.

A hloupé je, že v ČR zavádíme to, co jinde pracně ruší. Protože je to dostalo do skutečně neřešitelných problémů. A mimochodem – to americké zdravotnictví je více jak dvakrát dražší než to naše české. A 40 milionů lidí nemá zdravotní pojištění, nemá přístup ke zdravotní péči. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Je evidentně neskromné, a skoro bych řekl neslušné, hlásit se podruhé do diskuse, ale malinko musím. Bude to už velmi stručné, spíš v reakci na to, co bylo řečeno. Evidentně trpí ti svobodomyslní a liberálové tady na této straně nalevo, a evidentně už trpí i ti napravo. A vždycky zrovna tyto dvě vlastnosti mi na nich byly sympatické.

A já se táži, co si tedy počneme s těmito dvěma fakty, které počaly ve výboru? My se tážeme zástupců ministerstva, kdo přišel s registracemi? Oni to nebyli, ale říkají, že to byli hejtmani. Tak neslušně zavolám, ověřuji si to u hejtmanů. Hejtmani říkají ne. Druhý den vyjdou v tisku, podepíšou se, že oni to nebyli. Česká lékařská komora to nebyla. Lékaři to pacienti. Pacienti ani nevědí, že tento problém je. Táži se tedy, kdo toto chce?

Víme, že je to návrh nezbedného poslance. A předpokládám samozřejmě, že nezbední poslanci, kterých je většina, jak nalevo, tak napravo, tak že si tuto věc ohlídají, protože nemám iluze o průchodu celých těch zákonů potom směrem do sněmovny a ze sněmovny. Je to nezbednost, kterou nikdo evidentně nechce, ale nějakým způsobem se nám tam objevila. Druhá věc, s kterou taky jsem v dilematu. Kolega Sušil si ověří vyjádření na výboru, že Ústav pro ochranu osobních údajů potvrdil respektive souhlasí s tou extenzí požadavků, které klade zákon. Ústav řekne, že s tím nesouhlasí, že to neprojednal, že to nebylo předmětem. Co si s tím, prosím vás, máme počít? Máme to začít vyšetřovat? Svěrák – Smoljak: "Vyšetřování ztráty třídní knihy", nebo prostě já musím vycházet vždycky z nějakého férového vyjádření. Jestliže ta férová vyjádření jsou dvě a opačnými směry, tak pak nevím, co si s tím mám počít. A teď už skutečně nejde o přetlačování se stranami, ale o to, co se potom stanou, když tyto věci s našimi dlouhými komentáři proběhnou tou sněmovnou potom v tom potvrzení za těch 10 – 15 minut, jak to bývá zvykem, a pak budeme to nekonzultovatelné, nechtěné všichni konzumovat a muset chtít, protože zákon je zákon.

Na toto pouze upozorňuji. A v těchto dvou dilematech zásadních rozporů mi skutečně není jasno ani po dnešním obsahovém jednání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Guziana. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Guziana:  Dobrý pozdní večer, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu stručný.

Mám dotaz na pana ministra. V tisku asi před 3 týdny jsem s hrůzou četl, že v rámci komerčního připojištění plánované operace budou prováděny ve večerních hodinách u těch klientů a o sobotách. Chci se zeptat, jestli se to týká pouze soukromých zdravotních zařízení, neboli státních potažmo fakultních nemocnic? A protože mých 34 let praxe ve fakultní nemocnici v dobách, kdy jsme sloužili 10 – 13 služeb navíc ke své pracovní době, teď už kolegové slouží 5 – 6, tak to je 100 hodin přesčasů. Myslím, že se jim to bude líbit, protože získají pár set korun atd., ale v konečném důsledku to povede k takové diferenciaci pacientů, že ti, kteří na to budou mít, tak se nechají operovat v pátek večer, v sobotu odpoledne. Tak tomu celkem nerozumím, protože myslím si, že tito lékaři v dnešní době, kdy slouží míň přesčasů, mají dost co dělat, aby byli živi a zdrávi, potažmo se věnovali svým rodinám.

Takže to jenom bych chtěl objasnit. A mám konkrétní údaje z fakultní nemocnice, kdy se na septické chirurgii, která měla 30 lůžek, zavřelo 15 lůžek. Čili z poloviny pokojů, kde se svítí a topí, byla odstraněna lůžka a chirurgická klinika přišla o 15 lůžek. Moravskoslezský kraj má přes milion obyvatel a Fakultní nemocnice v Ostravě je takovou vlajkovou lodí, která poskytuje okolním okresům i mimokrajským pacientům úžasnou péči. Takže toto mi není zcela jasné, kam ty jakoby komerční pacienty? Jestli budou vytlačovat ty akutní nebo ty dlouhodobě plánované operace? A tak dále. Čili to je trošku pro mě záhadou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně kolegové, promiňte mně, světa neznalému, otázku na pana ministra. Pane ministře, já bych se chtěl zeptat, jak že je to s akutními lůžky, s počtem akutních lůžek? Proč se ptám?

Před nedávnem byla u nás jedna mladá paní na gynekologické operaci, která proběhla ve čtvrtek s tím, že minimálně týden bude muset na lůžku být, ale v sobotu ji najednou poslali domů, protože nemají pro ni lůžko. A nemají pro další pacientky lůžko a to lůžko nutně potřebují. Informace ze včerejška – můj kamarád akutně onemocněl, nicméně přesto chtěli v nemocnici, aby ho léčili doma, protože ho nemají kam položit. Nakonec si vydobyl to, že v nemocnici ho nechali, zůstal se tam léčit, ale zase je otázka těch lůžek. A já ze všech stran slyším, jak strašně velký přebytek lůžek v nemocnicích máme. Já bych opravdu rád věděl, jak že to tedy s těmi lůžky je? Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zatím je to poslední přihláška v obecné rozpravě. Tak už v tuto chvíli není. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Děkuji panu předsedajícímu. Vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Já bych se chtěl jenom zeptat na několik takových zvláštností.

Jak se bude řešit, když zdravotnické zařízení má umožnit, aby pacient měl u sebe ve zdravotnickém zařízení vodicího nebo asistenčního psa? Protože tady vlastně se dopustíme správního deliktu jako zdravotnické zařízení, na druhé straně se můžeme dopustit porušení hygienických norem a předpisů. A zatřetí, protože psa mám, je to pitbull, nebo spíš americký staffordský teriér, tak vím, že je potřeba ho venčit, dávat mu krmení. A to bude dělat kdo? A zaplatí nám to pojišťovna také? Nebo jakým způsobem se to bude řešit?

Za další. Jak je, nebo není v rozporu s Hippokratovou přísahou, že pacientovi se může poskytnout zdravotní služba pouze s jeho souhlasem? To ho necháme zemřít? Nebo jak to vlastně bude?

A za další. Proč bychom měli být postiženi správním deliktem, když v té době, kdy si to pacient bude přát, nebude k dispozici duchovní, který by poskytl duchovní péči? Nebo snad máme zaměstnat duchovní na 24hodinovou pracovní dobu, aby u nás nepřetržitě sloužili? A velmi rozporuplné bude i to, jestli budeme nebo nebudeme moci pacientovi umožnit přijímat návštěvy tehdy, když si je bude ten pacient přát. A když neumožníme pacientovi – a tím já nemám nic proti tělesně postiženým, ale jakým způsobem si představujete, že budete – a vy jste byl ředitelem fakultní nemocnice – to budete všechna oddělení vybavovat dorozumívacími prostředky, kotci pro vodicí psy, budete zaměstnávat duchovní? Nebo jak vlastně to budete řešit? A nebo je to tak, že fakultní nemocnice si s tím poradí a ty ostatní nemocnice se zavřou na základě toho, že se jim opakovaně dají správní delikty, protože to budou právnické osoby, tak ve výši milionu až několika milionů?

Já se omlouvám. V ojedinělých případech nemocnice vždy se snaží vyjít vstříc těmto tělesně a smyslově postiženým. Ale nemůžou, když to nedokáží, nemohou za to být podle mého názoru sankcionováni, když prokáží, že udělali všechno pro to, aby tato činnost byla splněna. Ale tady je to jasně a striktně řečeno.

Chtěl bych vás upozornit, že bude připravena ústavní stížnost i na tento zákon. A i já jsem se informoval u ředitele a bývalého člena ODS pana Ing. Němce o tom, jak se na to dívá Úřad pro ochranu osobních dat a údajů. A ten jednoznačně řekl, že s těmi registry v takové podobě a s takovou ochranou, kterou vy nám tady předkládáte, zásadně úřad nemůže souhlasit. A pokud tento zákon projde v té podobě, protože předpokládám, že válcování v Poslanecké sněmovně neustane ani po dnešku, tak já osobně podám trestní oznámení na autory této části zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda ještě někdo má v úmyslu vystoupit v obecné rozpravě? Pokud tomu tak není, tak obecnou rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, pana ministra, zda chce vystoupit v obecné rozpravě? Předpokládám, že ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji, pane předsedající, děkuji za všechny připomínky a dotazy.

Já jsem popsal hustě asi 7 papírů, tak se pokusím nějak projít těmi věcmi, které měly někdy trošku charakter i interpelací. Ale já si těch poznámek velmi vážím a doufám, že aspoň některé se mi podaří zodpovědět. Než je začnu procházet chronologicky, tak mi dovolte, abych se zmínil o několika zásadních okruzích, které si zasluhují jakýsi obecný úvod k těm konkrétnostem, které tady zazněly.Já jsem si udělal takové náhodné pořadí, tak to vezmu podle něj.

Mluvilo se tady o definici péče. Zdravotní péče versus zdravotní služby.

Ten zákon byl ve své kostře napsán už před asi 5 lety skupinou okolo pozdějšího ministra Julínka. A my jsme tu kostru převzali. A převzali jsme tedy zčásti i tu definici zdravotních služeb a zdravotní péče. Dělali jsme to velmi opatrně, protože jsme nechtěli být kritizováni za to, co bylo v té pracovní skupině extrémně vyčítáno, že definuje ty zdravotní služby jako věc, která je v každém případě subjektem komerce. A jaksi neodlišuje od sebe to poskytování a komerci. Tak toto v tom zákoně není a zůstala jenom ta logika, která trošku uznávám, že je proti objemu práce ve zdravotnictví. Samozřejmě té práce je zdaleka nejvíc okolo péče, což je jaksi poskytování toho, co pacient potřebuje, přímo zdravotníkem v nějakém většinou přímém fyzickém kontaktu těch dvou nebo více lidí.

To je jistě to, za co se hlavně utrácejí peníze ve zdravotnictví z veřejného zdravotního pojištění a to, co nejvíce každého zajímá. Nadto je celá řada těch služeb, které nejsou nadřazené proto, že by byly něco vyššího, ale prostě jsou to velmi diferencované služby, někdy i zcela okrajové, které je ale potřeba svázat do jednoho balíku činností, které se nazvaly tedy služby. A ten zákon definuje péči tam, kde je to potřeba, ale jinak mluví o službách. Protože jinak by bylo do toho zákona potřeba psát mnoho dalších kapitol, specifických jenom pro ty další konkrétní služby a ten zákon by to značně znepřehlednilo. Není to vůbec žádný pokus ani o nějakou privatizaci, která tady zněla jako strašlivý horor, který ten zákon chystá, a není to ani žádná chuť tu poskytovanou péči devalvovat.

My jsme dokonce čelili takovým atakům, jako že služby je samo o sobě dehonestující slovo. Nakonec tady zaznělo, co to je služby? Je to dělání služebníka, nebo dělání služeb? Samozřejmě takovéhle obraty, když něco chcete pohanět, si můžete vymyslet, jestliže jste nápaditý, na cokoliv a obrátit vše ve špatné. Není to v žádném případě takhle míněno. Ani to není míněno jako poskytování sexuálních služeb, jak jsme byli atakováni, že ty zdravotníky dehonestujeme. Ale já bych jen na důkaz toho, že tento terminus technicus se běžně používá, bych řekl, že celý zákon, který už platí dlouhá léta o poskytování sociálních služeb, prostě s touto terminologií pracuje. Přestože mluví o péči pečovatelského typu. Takže není to nic neobvyklého.

Další bod, který jsem vypíchl z těch konkrétností jako určitou obecnou záležitost, je definice lege artis. Já dokonce jsem rád, že tato poznámka tady zazněla, a že mohu říct, že ta definice lege artis byla jedním z pilířů, který já jsem pokládal za důležité v našem zákonodárství změnit. A musím připomenout, že ačkoli tady byla častokrát citována lékařská komora a to, kde jsme jí nevyhověli, takže tam, kde jsme vyhověli v řadě případů, o tom se nemluví, když se to nehodí. Ale lege artis byl velmi separátně, velmi intenzivně a zodpovědně, s rešeršemi literárními diskutovaný prvek v tom zákoně, který nakonec byl dotvořen s pomocí lékařské komory a byl jí konsensuálně přijat.

Já doufám, že se neocitne v tom souboru věcí, kde jsem byl téměř označen za nepravdivého informátora, a to v oblasti těch registrů a postojů Úřadu pro ochranu osobních údajů a v té oblasti ještě jedné, hned si na ni vzpomenu. Tak u tohohle prosím také byl, u toho lege artis, souhlas lékařské komory. A to lege artis samozřejmě vůbec nemá v úmyslu poškozovat pacienta. To lege artis je tady odděleno od práv pacienta. Práva pacienta jsou definována úplně jinde a jinak. A to lege artis se týká činnosti lékaře. A to lege artis ho tu má chránit.

To, co tady citovala paní senátorka Gajdůšková z amerického zdravotnictví, jeho nešvarů a jeho extrémní finanční zátěže, a co se týká pronásledování lékařů, téměř ďábelsky, advokáty a chytání je za drobnosti a posílání k soudu, tak to samozřejmě nikdo nechce, aby tady vzniklo, protože je to jedno z velkých negativ amerického zdravotnictví. S tím souhlasím. A to lege artis patří do téhle kategorie věcí, která právě mají ta negativa odstraňovat.

To lege artis chrání lékaře v tom, že ten lékař se může ocitnout v podmínkách, kdy péči prostě musí poskytnout, i když se mu to nelíbí a nemá pro to všechny podmínky. Extrémní stav je poskytování akutní péče, někde mimo zdravotnické zařízení nebo v podstatě první pomoci, ale velmi typickým příkladem, který jsme řešili před tři čtvrtě rokem, byla akce Děkujeme, odcházíme, kde vznikl spor, do kterého se zapojila spousta renomovaných právníků.

Spor mezi lékařskou komorou a Ministerstvem zdravotnictví, jestli když odejde část lékařů z nemocnic a ti ostatní tam budou péči poskytovat, tak aby pacienti, kteří by se potenciálně mohli octnout bez péče, aby měli aspoň nějakou péči při restringovaných podmínkách. Právní výklady byly dva, jak to tak u nás v našem legislativním systému někdy figuruje, a my jsme tím návrhem lege artis udělali krok, o kterém se domníváme, že výklad bude nyní jasný. Lékař prostě pracuje v nějakém prostředí a musí i v tom omezeném prostředí pracovat co nejlépe ve prospěch pacienta a musí mu poskytnout všechno, co má v daném momentu k dispozici, a když to udělá, tak pak nemůže být viněn za to, že péči měl poskytnout jinak.

Abych řekl k tomu to B, práva pacienta jsou chráněna také v tom druhém zákoně, který již zde byl probírán před časem. V novele zákona 48 o veřejném zdravotním pojištění jsou definována práva pacientů, jsou definovány nároky, na které pacient má právo a které má zdravotní pojištění hradit. A udělali jsme první krok k tomu trošku vyjasnit povinnosti, které kdo má v našem zdravotním systému. Přestože tady bylo velmi krásně hovořeno o zákonu o zdraví lidu a o tom, že ho rušíme a jaké je to téměř barbarství, tak já musím říct, že v naší legislativě základní kostry, kdo za co zodpovídá, nejsou řečeny velmi jasně. A my jsme tím, že jsme řekli, že pacient má nějaký nárok, který je definován, a k tomu jsme řekli, že za tento nárok bude ručit zdravotní pojišťovna, tak jsme udělali aspoň jeden krok k vyčištění tohoto prostoru. Je to opravdu problém. Já vám mohu odcitovat, dneska jsme s panem hejtmanem Tesaříkem diskutovali problém jedné z nemocnic v jeho kraji, kdyby došlo k situaci, že ta nemocnice vypadne ze sítě péče, protože nebude schopna péči poskytovat z jakýchkoliv důvodů, tak opravdu podle naší legislativy by byl velmi obtížně řešitelný spor, kdo za to může, jestli nemocnici má honem rychle postavit Ministerstvo zdravotnictví, nebo kraj a zůstává tam tedy povinnost pojišťovny péči pro své klienty řádně zařídit, což teď bude již jasné, ale na druhé straně musím říct, když ji zařídí tak, že bude vozit pacienty někam do vzdálené nemocnice velmi draho, a když bude potřeba, aby tam ta nemocnice aspoň v nějaké podobě opravdu byla, tak ta věc vyjasněna není.

Tolik tedy na zdůvodnění toho, proč lege argis tam je. A velmi bych prosil, abyste to nevnímali jako věc, která chystá nějaké zlotřilosti, o kterých se tady mluvilo hororovým způsobem, co všechno chystáme pro řetězce, a za další hrůzy.

Reregistrace. Ano, to je prosím to druhé, kde jsem byl označen, že nesprávně informuji. My jsme prostě dostali opakovaně a velmi výrazné stanovisko ze strany hejtmanů, se kterými komunikujeme. A my nemůžeme komunikovat se všemi hejtmany, tak v otázkách zdravotnictví komunikujeme se šéfem zdravotní komise hejtmanů, s panem hejtmanem Běhounkem, ale komunikovali jsme i s dalšími krajskými úřady, které nesou správní povinnost registrovat zdravotnická zařízení a starat se o celou agendu. A od nich tedy jsme dostali velmi naléhavé žádosti, abychom vyhověli tomu, aby zdravotnická zařízení byla znovu registrována. Mimochodem není to v naší situaci, v naší zemi nic mimořádného. Když se předělával živnostenský zákon, tak všichni, kdo nesli určité registrace svých živností, tak si je museli obnovovat. Přesto všechno Ministerstvo zdravotnictví po velkých debatách a vnitřních rozporech, které byly téměř na hraně toho, co je nejhorší řešení, když je názor 50 na 50, tak jsme se přiklonili k tomu, že dáme do vlády zákon bez opakovaných registrací. Já jsem neslíbil komoře, že registrace zařídím těmito slovy. Já jsem řekl, že do vlády připravujeme verzi takovouto.

Ve zdravotním výboru v tomto byla shoda, že registrace je potřeba obnovit, že registry na zdravotních referátech krajských úřadů jsou v nepořádku, že mnohde ani nemají kontakty na lékaře, nejsou s nimi schopni komunikovat, a že to bude akce, která bude relativně snadná, žádné hrozné zátěže. Prostě do devíti měsíců lékař musí napsat žádost, kde uvede své nacionále, kde působí, jaké jsou na něj kontakty a na základě této žádosti, pokud se ukáže, že všechny potřebné papíry na zdravotním referátu jsou, tak žádost bude vyřešena a registrace bude obnovena. Pro ty, kteří si žádost nebudou chtít obnovit, tak platí perioda tří let, kdy péči budou i bez nově obnovené registrace moci poskytovat.

Zazněla tady také věc, která mně připadá jako nedorozumění. To, že bude lékař mít novou registraci, neznamená, že se stává novým zdravotnickým zařízením a že musí znova vstoupit do soutěže o zařazení do sítě. To je úplně nezávislá záležitost a prostě tam, kde je smlouva s pojišťovnou uzavřena a kde zdravotnické zařízení je v síti, tak lékař registraci, pokud se s ní prokáže jako novou, tak prostě platí jeho stávající smlouva. Že to je věc, která je nepříjemná, psát někam dopis a říkat si, co když mně registraci nedají, to já uznávám, ale zase na druhou stranu musíte uznat, že jistá míra byrokratického zajištění činnosti státu, který za poskytování péče ručí, tady také v určité minimální podobě musí být.

Hodně se tady mluvilo o otázce vstupu subjektů do zdravotnického systému, které by hodnotily kvalitu. Uznávám, že to je věc, která budí kontroverze a je potřeba s ní zacházet opatrně. Já, jak tu několikrát zaznělo, jsem šéfoval velké nemocnici a dotáhl jsem se svými spolupracovníky nemocnici k akreditaci, ale opravdu o tom mám své pochybnosti. Je to zátěž velká a je potřeba nároky, pokud jde o doprovázející administrativu, snížit, ale na druhé straně šmahem odsoudit tento proces, který vstupuje do celé sféry lidského konání jako kdysi nazývané hnutí za jakost v určitém odvětví a dneska je všeobecně přijímán, a to, co my tady děláme, je specifický systém jakýchsi certifikací pro zdravotnictví, které odpovídají ISO certifikacím v průmyslové sféře, které se začaly dělat ve zdravotnictví, byly velmi drahé, pro zdravotnictví velmi nevhodné a než takovýto proces do zdravotnictví pustit plnou parou, tak se domnívám, že je lepší, aby si zdravotnictví tento systém doladilo samo.

A vůbec tady v těch dotazech a připomínkách nezaznělo, že ten boj o kvalitu, nebo snaha dozorovat kvalitu trošku víc než jenom tou základní registrací, kde ten lékař nebo to zdravotnické zařízení naplňuje ty základní podmínky pro vzdělávání, pro vybavení ordinace, pro nějaké splnění hygienických norem, tak aby ten proces spontánně vedl k nějakému navyšování snah o vyšší a vyšší kvalitu, protože ta se objevuje všude. A kdyby takto nebylo lidské konání hnáno, tak bychom dneska nejezdili v takových autech. A jezdili bychom v autech jako před třiceti lety. Možná by neměla ani bezpečnostní pásy.

A ten proces – a to zdůrazňuji, že zde nezaznělo – že ten se nedělá jako sekýrování lékařů nebo jiných zdravotníků, ale ten se dělá pro zvyšování bezpečí pacienta a zlepšování výsledků té poskytované péče.

Pak tady mám kapitolku registry. Já jsem bohužel nedostal ten mail, který byl z Úřadu pro ochranu osobních údajů. Já nevím, jestli byl podepsaný panem předsedou Němcem, kterého jsem tady dneska v Senátu zahlédl, ale bohužel jsem s ním tedy nemluvil o této problematice, tak já jsem se s panem předsedou Němcem sešel dvakrát. Uznávám, že ta ingerence úřadů nebyla bez problémů, že měli řadu výhrad, ale my jsme se jednoznačně domluvili, že ten zákon je napsaný tak, že umožní další dohled úřadů, že tak, jak je napsán, není aplikovatelný na ty registry, že je k tomu potřeba vytvořit ještě prováděcí předpisy. A že v těch předpisech, nebo v jejich důvodových zprávách bude lépe specifikována účelnost těch registrů, jejich potřeba pro budování dohledu nad medicínskou prací a nad výsledky. A že v tomto směru budeme s Úřadem jednoznačně spolupracovat a budeme jim dokladovat, že to, co se zavádí, ty jednotlivé postupné a zdůrazňuji oddělené registry, nikoli provázané s nějakou e-Government databází, jak tu zaznívalo, takže nám k nim budou dávat souhlas nebo nesouhlas. A ministerstvo se zavázalo, že pokud budou výhrady Úřadu, tak že na ně bude reagovat a ty registry bude upravovat tak, jak je bude vidět Úřad jako optimální.

To, co u těch registrů nezaznělo jako věc, která je absolutně nutná, aby tady zazněla, je, že ty registry nejsou vytvářeny pro nějakého Velkého bratra. Ty registry jsou tady pro získávání zpětné vazby – a mluvím prosím o klinických registrech, ne o těch administrativních – ty registry jsou tady pro vytváření zpětné vazby o tom, co se v medicíně děje. Většina toho národního zdravotního informačního systému je takhle postavená, ten systém byl zakotven v zákoně a my ho přejímáme do nového zákona. A pokud byste byli v zásadě proti registrům, tak jenom upozorňuji, že registr tohoto typu, tak jak je to v zákoně napsáno, funguje léta v onkologii. Má své problémy, má své finanční nároky, které – jako každé nároky ve zdravotnictví – nejsou naplňovány úplně. Ale myslím, že váš pan kolega, ctěný senátor Žaloudík, jistě potvrdí, že ten registr je při poskytování onkologické péče mimořádně důležitý a potřebný.

Pokud jde o ty registry administrativní, tak registr poskytovatelů musí ministerstvo mít. Jestliže má dávat vyjádření k tomu, zda jsou způsobilí, nebo nejsou způsobilí. Já nevím, jak se tady objevilo, že v tom registru bude, kdo, kdy, s kým uzavřel registrované partnerství, já jsem to tedy možná přehlédl. A doufám, že to tam napsáno není. A rozhodně tedy musím upozornit na to, že maséři nejsou zdravotničtí pracovníci. Takže ti v registru nebudou.

K obecnému tvrzení, že tady chystáme prostor pro plíživou privatizaci, pro zdravotnictví dvojí tváře, pro vytěsnění privátního sektoru a vpád řetězců – což tedy mimochodem je také privátní sektor, takže to tak trošku jde proti sobě, že nic takového neplánujeme. Jestliže tady jsou citovány problémy na Slovensku, je tady očerňována ta situace, která tam vznikla velkou privatizací pojišťoven, je tady citována Penta, tak nic takového se tady neděje. Jednak tady vůbec nemluvíme v tomto zákoně o pojišťovnách. My jsme ty zákony rozdělili do zákonů, které se starají o to, jak se organizuje veřejné zdravotní pojištění, tak jak to bylo, a z tohoto zákona jsme tyto problémy vyňali. Odkazuje se na ten druhý zákon. Ale ani v těch zákonech pojišťovnických prosím žádné privatizace typu Slovenska vůbec nechystáme.

A to, že tady paní zpravodajka říkala, že z toho zákona vypadly celé pasáže o tom, že zdravotnictví není jenom záležitost, která se týká poskytování péče, ale je to systém, který je nadresortní, který se stará o prevenci, osvětu, o zdraví národa jako celek, dříve než onemocní jednotlivci, tak to samozřejmě je v jiných zákonech. Máme zákon o veřejném zdraví, kde tyto věci jsou. A vůbec tím, že rušíme zákon lidu, není potřeba se obávat, že by tyto věci ze zdravotnictví vymizely. Patří to k základním úkolům zdravotních zákonům, starat se o organizaci péče o zdraví v tom širokém slova smyslu, o to, aby tady bylo zdravé životní prostředí, aby občané této země žili v bezpečí, ve svém životním prostředí. Aby nejenom nebyli otravováni jedovatým vzduchem nebo vodou, ale také aby byli vychováváni k tomu, že vědí, že se má jíst zdravě, že se má cvičit apod. Tak to všechno u nás tedy zůstává.

Tak já nevím, pane předsedající, jestli se mohu zeptat, kolik mám času? Já bych nerad, abych přetahoval déle, než je zde zvykem, ale je ještě celá řada věcí, které bych mohl komentovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane ministře, náš čas končí v 19.00 hodin, pak už nemůžeme hlasovat. Pokud hledáte prostor, aby bylo možné vznést určitou faktickou, tak... Ale fakticky máme tu prostor do 19.00 hodin v tuto chvíli.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Tak já v tom případě tedy to své expozé ponechám v této obecné rovině, kterou jsem zde pronesl. Bude-li samozřejmě vaše přání, abych se dotkl ještě dalších specifických problémů, tak to udělám dále. Děkuji. Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A s procedurálním návrhem se hlásí předseda senátního klubu sociální demokracie pan senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Právě proto, že pan ministr hovořil velmi obsáhle, a nevím, jak dlouho bude ještě hovořit potom paní zpravodajka, tak navrhuji, můžeme se dostat až po 19. hodinu, tak navrhuji, abychom zaprvé tento bod doprojednali, mohli hlasovat o něm i po 19. hodině. A zadruhé – mám procedurální návrh, aby další body pana ministra, tzn. to jsou senátní tisky 184, 185, 186, 187 a 154, abychom je zařadili jako 1. – 5. bod pevně ve středu 12. 10. A ty další body, které tam byly, posunuli až za ně.

Mohli bychom samozřejmě jednat i po 19. hodině, ale jsou to poměrně závažné záležitosti. Myslím si, že by bylo důstojné, abychom o nich jednali v klidu. Přestože jsou mnohé profese, které pracují i v noci, a nejenom ty, které říkal pan poslanec Krátký, tak doporučuji tento návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli nechám tedy hlasovat o tomto procedurálním návrhu.

Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů. A potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 20 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Já myslím, že teď se ptám paní senátorky a zpravodajky Aleny Dernerové, zda chce vystoupit? Předpokládám, že ano. Měla by nás zároveň i provést návrhy, které padly v obecné rozpravě.

Senátorka Alena Dernerová:  Takže v obecné rozpravě - tuším - diskutovalo 11 senátorů a senátorek, z toho 3 diskutovali dvakrát. Žádný protinávrh nezazněl, pozměňovací návrh také ne, takže já bych jenom přerecitovala...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, tam byl návrh schválit. U paní senátorky myslím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže tedy přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já ještě se pokusím přivolat případně kolegyně a kolegy, kteří tady nejsou.

V sále je v tuto chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Pardon?

Hlasujeme o tisku 183, který projednáváme. Takže nechávám hlasovat.

Kdo je pro, tedy zahajuji hlasování, kdo souhlasí s tím, abychom tento návrh schválili? Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tuto chvíli mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 14, proti bylo 43. Návrh nebyl přijat.

Tudíž přistoupíme k dalšímu návrhu, který tedy je, a to jest návrh na zamítnutí. Je tomu tak, paní zpravodajko?

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, je tomu tak. Takže... je návrh zamítnout, ano. Já říkám – je tomu tak.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže přistoupíme k hlasování o tomto návrhu. V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je v této chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 44, proti bylo 11. Návrh byl přijat.

Tím jsme tento návrh zamítli. A nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byla paní senátorka Alena Dernerová a zároveň pan senátor Jan Žaloudík. Zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Zda není námitek nebo nějaký jiný návrh? Oba souhlasí, kývají, že ano. Takže přistoupíme opět k hlasování. Fanfáru asi nebudeme spouštět.

Byl podán návrh pověřit paní senátorku Alenu Dernerovou a pana senátora Jana Žaloudíka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Nyní mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednání tohoto tisku. A tak, jak jsme odsouhlasili procedurální návrh, budeme pokračovat s těmito návrhy příští týden ve středu.

Já bych poděkoval panu ministrovi i paní zpravodajce za nelehkou úlohu při tomto bodu - a zítra zahajujeme v 9.00 hodin pořadem tak, jak byl schválen v programu.

Já vám děkuji za účast a těším se na shledání zítra v 9.00 hodin.

(Jednání ukončeno v 18.58 hodin.)