Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 08.06.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 9. schůze Senátu
(1. den schůze – 08.06.2011)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky a senátoři, prosím, abyste usedli na své místo, abychom mohli zahájit schůzi.

Vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu. Schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odstavec 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 19. května.

Z dnešní schůze se omlouvají tito senátoři a senátorky: Dagmar Terelmešová, Eva Richtrová, Daniela Filipiová, Pavel Čáslava, Zdeněk Schwarz, Jaroslav Doubrava, Jan Hajda, Petr Pakosta, Adolf Jílek, Dagmar Zvěřinová, Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Petr Pithart, Miroslav Krejča, Petr Guziana, Přemysl Sobotka a Josef Řihák.

Prosím, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní podle § 56, odstavec 4, určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Tomáš Kladívko. Má někdo připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli Jaromír Strnad a Tomáš Kladívko.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 bylo registrováno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 27, pro návrh se vyslovilo 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Jaromír Strnad a Tomáš Kladívko.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 9. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru byl vám rozdán na lavice. Má někdo další návrh nebo návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí. Děkuji.

Můžeme přistoupit k hlasování o programu dnešní schůze, protože žádný návrh na změnu nebyl. Budeme hlasovat o návrhu programu dnešní schůze tak, jak nám byl před schůzí rozdán na lavice a jak byl navržen Organizačním výborem.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 bylo registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 103

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 103. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého mezi námi vítám a kterého zároveň žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Dobré dopoledne, pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych uvedl tento zahřívací bod, protože jde čistě o transpoziční normu, o transpozici směrnice 2009/38/ES o zřízení Evropské rady zaměstnanců. Obsahuje kromě toho také některé legislativně technické úpravy, které souvisejí s nálezem Ústavního soudu č. 116/2008.

Dovolte mi v této souvislosti připomenout, že k první úpravě zákoníku práce k této problematice Evropských rad zaměstnanců došlo již v roce 2000, kdy byla transponována směrnice 94/45/ES, kterou se stanovil obecní rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství.

Od té doby můžeme hovořit o rozdělení na dvě roviny práva, na právo na nadnárodní informace a na právo zaměstnanců na informace jiného než nadnárodního charakteru.

Směrnice byla revidována a výsledkem je předmětná směrnice 2009/38/ES a 94/45/ES. Směrnice má převážně technický charakter, spíše upravuje a zpřesňuje jednotlivá ustanovení. Zdůrazňuje povinnost Evropské rady zabývat se jen nadnárodními informacemi a projednáváním, což v předchozí verzi nebylo tak úplně jasné, výrazně zjednodušuje klíč pro složení vyjednávací výboru a Evropské rady zaměstnanců, zpřesňuje povinný obsah dohod v těch případech, kdy dojde k podstatným organizačním změnám ve struktuře podniku, řeší také situace, jak a dokdy po účinnosti směrnice budou platit dojednaná ustanovení.

Kromě této části čisté transpozice jsme také navrhli upravit některá ustanovení v intencích nálezu Ústavního soudu č. 116/2008. Tento nález průlomově umožnil, aby u zaměstnavatele působily vedle sebe jak odborová organizace, tak Rady zaměstnanců a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jde o to, že tímto nálezem Ústavního soudu bylo jasně stanoveno, že pokud je povinnost projednání nebo informování vůči zaměstnancům, musí toto informování nebo projednání učiněno jak vůči odborové organizaci, tak vůči Radě zaměstnanců či zástupci pro oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Proto se navrhuje drobná úprava ve spojkách tak, aby bylo jasné, že tato povinnost platí vůči oběma skupinám, tedy dřívější spojka "nebo", která dávala možnost výběru, se nahrazuje spojkou "a", aby bylo naprosto zřejmé, že povinnost je třeba plnit jak vůči odborové organizaci, tak vůči Radě zaměstnanců.

Chci zdůraznit, že přípravu novely jsme pečlivě konzultovali jak se sociálními partnery, tak s budoucími uživateli. Všechny připomínky byly vypořádány, v meziresortním připomínkovém řízení nebyly uplatněny žádné rozpory.

Pokud jsem správně informován, tak i jednotlivé senátní výbory, které tento návrh projednávaly – jak ústavně-právní výbor, tak výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, předložený návrh doporučily. Protože jsme pod kuratelou termínů, dokdy musí být tato oblast zharmonizována, dovolil bych si vás požádat o schválení této technické a troufám si říci bezproblémové normy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím, pane ministře, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 3/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 103/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou prosím, aby vás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Hlavním účelem předloženého návrhu zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2009. Podstata této úpravy spočívá v tom, že zaměstnanci velkých nadnárodních zaměstnavatelů v Evropské unii, což jsou v zásadě zaměstnavatelé, kteří působí nejméně ve dvou členských států, zaměstnávají více než tisíc zaměstnanců, a v každém z nejméně dvou členských států je zaměstnáváno aspoň 150 zaměstnanců, mají právo, aby byli informováni a aby s nimi byly projednány nejdůležitější záležitosti, zejména změny činnosti jejich zaměstnavatele či organizaci práce. Postup předávání informací a projednání se má dohodnout mezi vedením a zaměstnanci zpravidla tím, že je ustavena Evropská rada zaměstnanců, a to na základě dohody sjednané mezi vyjednávacím výborem a ústředím.

Podmínky pro ustavení a řádnou činnost vyjednávacího výboru, Evropské rady zaměstnanců nebo jiný ujednaný postup pro nadnárodní informace a projednání je povinen vytvořit na svůj náklad zaměstnavatel.

Kromě čisté transpozice jsou upravena některá ustanovení dle nálezu Ústavního soudu z roku 2008, který umožnil, aby u zaměstnavatele působily vedle sebe jak odborové organizace, tak i jiní zástupci zaměstnanců jako je Rada zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví, a pokud k tomu dojde, musí mít rovné postavení při zastupování zaměstnanců.

V Poslanecké sněmovně byl návrh zákona schválen ve znění předloženém vládou, byly k němu přijaty pouze dvě drobné úpravy legislativně technické povahy a změna v navrhovaném termínu účinnosti.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zabýval a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala další případné návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Ano, bude hovořit pan zpravodaj senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Omezím se pouze na krátké konstatování, že ústavně-právní výbor ve svém usnesením doporučil návrh zákona, kterým se mění zákoník práce přijmout. Doporučil ke schválení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není avizován. Přistoupíme k rozpravě. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o rozpravu není, rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel se nebude chtít vyjádřit, zpravodajka také ne. Můžeme přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 bylo registrováno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 28, pro návrh se vyslovilo 51, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu a děkuji všem aktérům.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 104

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 104. Návrh uvede opět pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého žádám, aby nás s návrhem seznámil.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Senátní tisk č. 104, který máte předložen k projednání, obsahuje návrh novely zákona o důchodovém pojištění a dalších souvisejících předpisů. Je to především reakce na nález Ústavního soudu, který shledal v dubnu 2010 ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, které zakotvuje způsob stanovení výpočtového základu, z něhož se vypočítává procentní výměra důchodů, protiústavním.

Předložení tohoto návrhu zákona není něčím, co by primárně iniciovala vláda. Jedná se v první řadě o nutnou reakci vyvolanou nálezem Ústavního soudu, který je nutno z pozice vlády i z pozice ministra respektovat. Vzhledem k obtížnosti řešení odložil Ústavní soud vykonatelnost svého rozhodnutí do dne 30. září 2011.

Ústavní soud došel k závěru, že současný důchodový systém negarantuje ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí výpočtu důchodu dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení podle článku 30 odst. 1 Listiny základních práva svobod a vede k nepřijatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců. Ústavní soud přitom v nálezu nespecifikoval, jaké navýšení u posuzovaných skupin obyvatel by bylo podle jeho názoru v souladu s příslušnými články Ústavy či Listiny základních práv a svobod a toto rozhodnutí ponechal na rozhodnutí politickém. To samozřejmě znamená poměrně široké spektrum možností, jak se s nálezem vyrovnat.

Vláda zvolila řešení, které nemá negativní dopad do státního rozpočtu a které se zároveň nijak nedotkne nejnižších příjmových skupin obyvatel.

V souladu se závěry nálezu se navrhuje jednoznačně stanovit pravidla pro určení výše redukčních hranic pro účely zjištění výpočtového základu a základní výměry důchodu přímo v zákoně, a to prostřednictvím násobku průměrné mzdy. Bude tak zamezeno tomu, aby vláda stanovovala každoročně redukční hranice i výši základní výměry důchodu bez zákonných kritérií jen podle vlastní úvahy, což také Ústavní soud kritizoval, neboť to, že vláda v exekutivní pravomoci rozhoduje v podstatě o čerpání státního rozpočtu, který musí být určen zákonem, a to i na další období, tedy i ingeruje do zákonodárné moci, je postup nesprávný.

V návrhu zákona se počítá s pětiletým přechodným obdobím, které bude sloužit k tomu, aby občané těsně v předdůchodovém věku byli dotčeni navrhovanou změnou minimálně a aby nový způsob výpočtu nároku na starobní důchod i na ostatní důchody byl zaváděn pozvolně.

Navrhované řešení zajistí posílení principu ekvivalence, to je tedy to, co požadoval Ústavní soud, a to zvýšením náhradového poměru v posledních dvou příjmových decilech, to znamená u příjmů vyšších než 30 tisíc Kč, při současném zachování solidarity u nízkopříjmových jedinců v prvním decilu.

Ústavní soud dal svým nálezem prostor nejen pro úpravu parametrů tzv. redukčních hranic, ale i pro přijetí dalších opatření, která by měla zvýšit zásluhovost v základním důchodovém pojištění obecně. Návrh novely zákona o důchodovém pojištění proto obsahuje i návrhy dalších opatření, která se zrušením § 15 zákona o důchodovém pojištění sice nesouvisejí přímo, avšak přispějí ke zlepšení finanční udržitelnosti základního důchodového systému a zpřesní současnou právní úpravu.

Návrh novely zákona byl již projednán v Poslanecké sněmovně. V průběhu tohoto projednávání nebyl přijat žádný pozměňovací návrh. A vzhledem k tomu, že navrhované řešení i další navrhovaná opatření jsou předmětem dlouhodobé diskuse a jsou tedy všeobecně známé, dovolím si stručně shrnout nejvýznamnější navrhované změny.

Jak už jsem se zmínil, navrhuje se jednoznačně stanovit pravidla pro určení výše redukčních hranic pro zjištění výpočtového základu přímo v zákoně, a to ve vazbě na průměrnou mzdu. Bude tak zamezeno tomu, aby vláda stanovovala každoročně redukční hranice bez zákonných kritérií, jen podle své úvahy.

Při nastavení první redukční hranice se vychází ze současného stavu, takže první redukční hranice má činit 44 % průměrné mzdy. U druhé redukční hranice se navrhuje posun oproti současnému stavu, a to na čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy, bude tedy druhá redukční hranice odpovídat maximálnímu měsíčnímu vyměřovacímu základu.

Pokud jde o zápočet částky osobního vyměřovacího základu bude se tak jako dosud započítávat do první redukční hranice plně, zápočet mezi první a druhou redukční hranicí se navrhuje ve výši 26 % oproti současným 30 % mezi první a druhou redukční hranicí a deseti procentům mezi druhou a třetí redukční hranicí, tedy zjednodušeně řečeno, druhé a třetí pásmo se sloučí s jednotnou výší zápočtu.

Další změna se týká výše základní výměry důchodu, pro jejíž stanovení současná právní úprava taktéž neobsahuje žádná pravidla. Její výše se má určovat podle zákonem stanovených pravidel, tedy tato výše bude pevně svázána s průměrnou mzdou, obdobně jako je tomu v případě redukčních hranic, a opět tento návrh vychází ze současného stavu a navrhuje se úroveň základní výměry stanovit ve výši 9 % průměrné mzdy.

K upevnění vazby mezi placeným pojistným a výší přiznaného důchodu, tak jak požaduje Ústavní soud, se navrhuje pokračovat v postupném prodlužování rozhodného období pro zjišťování osobního vyměřovacího základu ze současného cílového stavu 30 let na období celoživotní s tím, že tak jako dosud se bude přihlížet pouze k příjmům dosaženým po roce 1986.

Další navrhované parametrické změny mají přispět ke zlepšení finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění a dále ke zpřesnění současné právní úpravy. Navrhuje se, aby i po roce 2030 se pokračovalo ve zvyšování důchodového věku, a to dosavadním tempem, tedy dva měsíce za každý ročník. V této souvislosti bych chtěl upozornit na shodou okolností včera zveřejněné doporučení Evropské komise, které obsahuje naprosto jednoznačné doporučení směrem k České republice, aby úroveň, rychlost zvyšování věku odchodu do důchodu byla ještě vyšší než to, co je navrhováno. Myslím si tedy, že tento návrh je velmi dobře vydiskutován a odpovídá české situaci jak politické, tak demografické, že samozřejmě tento podnět z hlediska Evropské komise je zajímavý.

Nicméně to, co předkládám, to, co se navrhuje, považuji za velmi vhodný postup, protože je konzervativní, pouze prodlužuje dosavadní schéma zvyšování věku odchodu do důchodu i za rok 2030. Zároveň se navrhuje zrychlit zvýšení věku odchodu do důchodu u některých kategorií žen tak, aby sjednocení věku odchodu do důchodu bylo dosaženo už v roce 2041, nikoliv až po roce 2050, což je příliš vzdálený horizont, a upozorňuje na to, jak Ústavní soud, tak Evropská komise, tak i řada dalších odborných institucí. K tomuto zvyšování bude opět docházet pozvolna, postupnými kroky po jednotlivých ročnících narození, to znamená nemůžeme se dostat, pokud přijmeme tento odpovědný postup, do situace jiných států, kde neřešením této problematiky se dostávají do velmi obtížných diskusí o jednorázovém zvyšování věku odchodu do důchodu skokově u některých ročníků z roku na rok.

Zároveň se navrhují některé parametrické úpravy, pozvolnější odstupňování procentní sazby redukce procentní výměry předčasného starobního důchodu, takže se procentní výměra sníží za každých započatých 90 kalendářních dnů o 1,2 % v období od 365. do 720. dne, jedná se jenom o to, aby ten postup byl mírnější, aby nebyl skokový z 0,9 % na 1,5 %, aby tam byl mezistupeň, aby to bylo motivační k velmi pečlivému zvážení, kdy zvolit předčasný odchod do důchodu.

A dále se navrhuje zrušit možnost jednorázové výplaty částky při zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství, protože toto opatření nepřináší zamýšlený efekt. Navrhuje se zkrácení lhůty pro možnost opětovného vzniku nároku na vdovský či vdovecký důchod, pokud dojde znovu ke splnění zákonem stanovených podmínek z pěti let na dva roky, tedy navrhuje se návrat k podmínkám stanoveným před 1. lednem 1996.

Závěrem mi dovolte zdůraznit, že valná část návrhu reaguje na nález Ústavního soudu, vláda tedy neměla jinou možnost než tyto úpravy navrhnout. S nálezem Ústavního soudu je jednoznačně spojena i řada dalších parametrických úprav, které v intencích nálezu Ústavního soudu mají zajistit dlouhodobou stabilitu důchodového systému.

Pokud jde o časové souvislosti, pak je třeba zdůraznit, že je nutné reagovat na nález Ústavního soudu včas, protože pokud by nebyla přijata právní úprava nahrazující ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, nebylo by možné od 30. září letošního roku vypočítávat procentní výměry starobních ani invalidních důchodů, ani důchodů z nich odvozených, tedy pozůstalostních důchodů, a všechny důchody by musely být přiznávána v minimální výši, která u starobních důchodů činí 3000 Kč měsíčně.

Navrhovanou právní úpravu považuji za vyváženou, neboť tato úprava na jedné straně posiluje v intencích nálezu Ústavního soudu ekvivalenci u pojištěnců s vyššími příjmy, na straně druhé zachovává princip solidarity a neprohlubuje deficit důchodového systému.

Dovoluji si vás tedy požádat o podporu předloženého sněmovního tisku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, za předložený návrh. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 104/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Vlček.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 104/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil s jeho zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se dne 1. června 2011 velmi odpovědně za účasti zástupce navrhovatele pana Dr. Šimerky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, věnoval tomuto návrhu. A jak již bylo řečeno panem ministrem i s vědomím, že nepřijetí právní úpravy k 30. 9. 2011 by mohlo znamenat řadu nepříznivých důsledků.

Velmi vážně jsme samozřejmě vzali v úvahu i parametrické změny, které jsou nutné k tomu, aby nález Ústavního soudu v novém pozměňovacím návrhu k zákonu mohl být reálný a fungovat.

Velmi obsáhlá diskuse se rozvinula na téma výtvarného slepování důsledků nálezu Ústavního soudu s dalšími opatřeními. A většinově je výbor toho názoru, že není důvod podporovat mediální obraz malé důchodového reformy a velké důchodové reformy. V tomto případě jde prostě o to, vyhovět nálezu Ústavního soudu s drobnými parametrickými úpravami, které se váží k tomuto bodu. A důchodová reforma jako celek nemá část malou a velkou, ale je prostě důchodová reforma. A takto většinově se k tomu výbor stavěl.

A teď už to vezmu jenom velmi stručně, neboť pan ministr tento návrh popsal velice podrobně a v podstatných bodech.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ve svém jednání k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /senátní tisk č. 104/ po odůvodnění zástupce předkladatele pana Dr. Šimerky a po rozpravě, po zpravodajské zprávě pana senátora Čáslavy, který je nepřítomen, dnes se omlouvá a já ho zastupuji, přijal toto stanovisko:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení; a určil mě zpravodajem pro tuto část jednání.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji. Návrh projednal i ústavně-právní výbor, jehož zpravodaj má nyní právo vystoupit. Táži se tedy zpravodaji ústavně-právního výboru pana Vlčka, zdali si přeje vystoupit. Je tomu tak, prosím.

Senátor Václav Vlček:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych vás ve stručnosti seznámil s 61. usnesením ústavně-právního výboru k projednávanému senátnímu tisku č. 104.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR:

I. Projednávaný návrh zákona zamítnout.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Václava Vlčka.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor, jak již tady bylo řečeno, se tímto tiskem č. 104 zabýval. My jsme samozřejmě v době svého projednávání neměli k dispozici soubor pozměňovacích návrhů tak, jak je projednal pro zdravotnictví a sociální politiku. Já vůbec nepochybuji o tom, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tím zabýval velmi důkladně.

Na druhou stranu ale při prostudování návrhů, které přijal a které jediné jsem měla k dispozici, mám za to, že pozměňovací návrhy do jisté míry jdou proti nálezu Ústavního soudu. Protože vládní návrh, který prošel Poslaneckou sněmovnou, zachovává nejen rozpočtovou neutralitu, ale reaguje na skutečnost, že Ústavní soud díky kombinaci zvýšení základní výměry důchodů a zvýšení maximálního vyměřovacího základu bez úpravy výše důchodu u těchto příjmů, dojde k výraznému oslabení záměru, posílit ekvivalence požadované v nálezu Ústavního soudu. Proti návrhu, který obsahuje senátní tisk č. 104, by tento pozměňovací návrh zvýšil rozdíl mezi náhradovým poměrem u osob s nízkými a vysokými příjmy a zároveň by náhradový poměr u osob s příjmy na úrovni pětinásobku průměrné mzdy klesl pod - u Ústavního soudu úspěšně napadenou úroveň - 19 %.

Já si myslím, že návrh zákona, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, je vyvážený a vyrovnaný. A proto vám navrhuji, abychom schválili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože jsem přesvědčena o tom, že ctí a respektuje nález Ústavního soudu více než pozměňovací návrhy, které nám byly předloženy.

Pak je ještě jedna procesní záležitost. My jsme teď dostali na stůl rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů s datem 6.6. Já se ptám, zdali tento soubor návrhů projednal VZSP, a pokud jej projednal, tak s jakým výsledkem. Myslím si, že není v možnostech senátorů se seznámit s tím takovým rychlým způsobem a hlasovat o tom, už proto, že novela je opravdu komplikovaná, dotýká se veřejnosti stoprocentně a chyby, které by v tom eventuálně nastaly, by mohly mít fatální následky. Takže můj dotaz zní, zdali soubor pozměňovacích návrhů byl projednán výborem pro zdravotnictví a sociální politiku.

Jinak opakuji, že navrhuji schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále vystoupí pan místopředseda senátor Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Chtěl bych se vyjádřit k návrhu zákona, který jsme obdrželi. Myslím, že hlavní problém celého návrhu je, že vlastně slučuje dvě věci. Jednak se snaží nějakým způsobem, a já si myslím, že zcela špatným, vyrovnat s nálezem ÚS, ale na druhé straně na něj přilepuje různé přívěšky a přílepky, které už mají spíše politický charakter, o tom, zda se budou například prodlužovat důchody do nekonečna. To znamená, že určité ročníky se prakticky důchodu ani nemohou dožít, protože věky, které se posouvají v českých podmínkách někde k hranici 70 let a výše, jsou už hranice, které mohou být odůvodňovány tím, že za 20 – 30 let se budeme dožívat daleko delšího věku, ale myslím si, že ani studie, které jsou dneska k dispozici a které bohužel nedoprovázejí tento návrh, o tom nehovoří.

To, že určitým způsobem se věk, kterého se dožíváme, postupně stabilizoval a nárůst, který tady byl v minulých letech – zatím nikdo nepotvrdil, že by měl pokračovat. Navíc to není jenom otázka dožití, ale je to také otázka schopnosti vůbec pracovat, vykonávat nějakou činnost. Dneska se v rámci zaměstnanosti zabýváme problémem, že lidé, kterým je 50, 55 let a chtějí pracovat, práci neseženou. Prostě není. Já chápu pana ministra, že chce ušetřit a že je dobré ušetřit na důchodcích. Ale na druhé straně chce-li, aby lidé, kteří jsou v tomto vyšším věku – a já myslím, že můžeme začít už dneska u padesátníků, pětapadesátníků a pokračujme dál, a pak hovořme i o prodlužování aktivního věku, kdy lidé budou pracovat, tak potom asi to má nějaký smysl. Ale já jsem nezaznamenal ze strany MPSV, natož ze strany této vlády nebo i těch předchozích vlád, které tady v posledních čtyřech, pěti letech byly, že by přišly s nějakými programy pro tyto skupiny občanů, kteří oprávnění poukazují na to, že i když chtějí pracovat, tak prostě práci neseženou.

A pokud jde o věk 60, 65 let, tak ve všech okolních zemích, kde takováto věková hranice pro odchodu do důchodu se blíží 65 letům a podobně, tak hledají různé způsoby alternativních podob zaměstnání a podobně. Já jsem přesvědčen o tom, že toto je věc, která je samozřejmě diskutabilní, je možné o ní diskutovat. Věk odchodu do důchodu je velmi zajímavý, dokonce jsou země Evropské unie, které uspořádají referendum, neumím si představit, že by občané rozhodli, že chtějí, aby se jim prodlužoval důchodový věk, to určitě v naprosté většině, nikdo, nebo velká část občanů nechce.

Na druhé straně ohánět se argumenty, že Evropská komise – je zajímavé, že v některých věcech tato vláda dost protieurouniostická, ale když se to hodí, tak takovéto argumenty se používají pro zdůvodnění něčeho, co v našich podmínkách je nezdůvodnitelné. Já myslím, že naopak pan ministr Drábek, ale i celá vláda, by se měly důrazně ohradit proti tomu, aby Evropská komise se vyjadřovala k věcem, které jsou naprosto v kompetenci národních vlád a národních parlamentů. Není nic Evropské komisi do toho, jaký máme důchodový systém. Já myslím, že mají dost problémů ve vlastních zemích, aby si je řešili. Mám pocit, že toto jsou někdy snahy odvádět pozornost od skutečných problémů, které by Evropská komise řešit měla. Bohužel mám pocit, že tato vyjádření potom spíše vyvolávají negativistické nálady u občanů právě vůči EU a jejím orgánům.

Paní senátorka tady před chvílí hovořila o fatálních následcích. Fatální následky bude mít schválení tohoto návrhu zákona tak, jak je předložen ministerstvem práce a vládou ČR. Já myslím, že je škoda, že v této chvíli se nemůžeme bavit pouze a jen o nálezu ÚS. A můžeme na to mít názory různé. Já osobně jsem přesvědčen, že tohle je záležitost, o které ÚS neměl rozhodovat, ale druhá věc je, jako občan respektuji rozhodnutí ÚS a je potřeba najít řešení. A to řešení v principu a systému je jedno z možných. Říkáme, že pro nás je dokonce i přijatelné, ale – a to je to "ale" – je škoda, že ministerstvo a pan ministr, který často hovoří o tom, že chtějí jednat o důchodech a o dlouhodobých změnách, a toto je dlouhodobá změna, která navíc postihne lidi, kteří celý život poctivě pracovali, mají odejít do důchodu na podzim letošního roku, a najednou jim Parlament změní podmínky do důchodu! Něco jiného je, když oznámíme, a je to politické rozhodnutí této vlády, dnešním dvacátníkům a třicátníkům, že půjdou do důchodu, já nevím, v 80 letech. To je prostě politické rozhodnutí a mají možnost se k tomu vyjádřit buď v příštích volbách tím, že zvolí jinou politickou garnituru, která samozřejmě tuto věc může a určitě změní. A druhá věc je, něco oznámit lidem těsně před důchodem, kteří už nemají reálnou šanci se připojistit, nemají možnost se zajistit, nemají možnost na to reagovat. Pan ministr může říci "no, ano, ale je to pár desítek korun, možná stokorun měsíčně, co to je". Já vím, pro pana ministra nebo pro mě jako pro senátora to asi není tak hrozné. Ale pro člověka, který dostane důchod vyměřený v řádu čtyř, pěti, možná v tom průměru někde kolem 10 tisíc Kč, každá stokoruna je dobrá. A vysvětlovat to tím, že k novému roku bude valorizace důchodů a že tím se to smaže – to je přece podvod. To je podvod na občana. A spoléhání na to, že si neumí spočítat, že jedna a jedna jsou dvě a nikoli tři.

Protože samozřejmě valorizace důchodu je ze základu, který má člověk stanoven jako důchod, a že bude vyšší než desetikoruna – doufejme, že ano. Ale to neznamená, že to maže propad, který vlastně tahle vláda způsobí 80 procentům lidí, kteří od 1. října do důchodu půjdou. Ten se potáhne až do jejich smrti, protože prostě bude valorizováno z nižšího základu. To jsou přece základní početní úkony. Jsem rád, že dneska i k maturitám už je potřeba matematika, protože se ukazuje, že i mnozí, kteří maturovali z matematiky, tak s tím mají docela problém.

Chápu, a myslím si, že pokud by probíhala tato jednání, tak i v rámci opozice bychom hledali řešení. Tady je potřeba říct, že vláda šla cestou, že 10 % lidí s nejvyššími příjmy důchody zvýší, což je legitimní – na základě nálezu Ústavního soudu. Je potřeba nějaké řešení a rozhodnutí, ale řekla, že těm 10 % se složí 70 % budoucích důchodců ze svých budoucích důchodů – na důchody lidí s nejvyššími důchody. Ale to už nepovažuji za správné. Já chápu, je to uvažování vlády, která říká – jedněm vezmeme, druhým přidáme – a tímto způsobem hospodaří i s jinými věcmi. Nejlépe je sebrat těm, kteří mají nízké a střední příjmy a přidat těm, kteří mají vysoké. To je určitě v logice přemýšlení této Nečasovy vlády.

Ale naše představa to není. Jsme přesvědčeni o tom, že nestačí říct, že 20 % lidí s nejnižšími důchody budou důchody zachovány – no, ony budou zachovány. Ale protože většinou jsou to nejnižší důchody, které se už dostávají pod hranici životního minima, tak samozřejmě důchody sice zůstanou, ale opatření, které v další fázi připravuje pan ministr Drábek a které už teď vlastně běží v Poslanecké sněmovně a které doputuje i sem do Senátu – tak mění podmínky pro výpočet životního minima, mění podmínky např. pro zdravotně postižené. Nakonec změnila podmínky už u příspěvku na péči, týkalo se to většinou z velké části seniorů. V prvním stupni už byl snížen příspěvek z 2000 na 800. Takže sice se důchody nesníží, ale snižují se další příjmy, které vlastně tyto nejnižší důchodové kategorie mají.

To, že na tento zákon v zásadě ministerstvo a vláda nabalily takové věci, jako je zvyšování důchodového věku, postupné srovnávání důchodového věku pro muže a ženy na stejnou věkovou úroveň, znevýhodňují odchody pro předčasné starobní důchody, zkracují dobu pro opětovný vznik nároku na vdovský, vdovecký důchod, ruší částku výplaty 12 měsíčních splátek vdovského důchodu při zániku nároku na tento důchod, upravují podmínky výplaty invalidního důchodu apod.

Vážené dámy a pánové, už v minulosti vznikaly historické nespravedlnosti, které dodneška nejsou v důchodovém systému napravitelné a táhnou se. Rok 1995 – tenkrát také bylo plné Staroměstské náměstí, kde bylo možná 80 – 100 tisíc lidí, kteří protestovali proti tehdejší změně důchodového systému. Systém byl změněn. Od roku 1996 platí nový systém. Ale historicky tady máme kategorie tzv. "staro" a "novo" důchodců, kde jsou různým způsobem upraveny výpočty důchodů a při stejném základu v zásadě lidé dostávají rozdílné důchody. A stejné nespravedlnosti v zásadě zásahem do důchodového systému by mohly vzniknout tímto.

Z minulosti máme i další tzv. "staré" a "mladé" vdovy, podle toho, kdy tento nárok na vdovský důchod vznikal. Úpravy, které navrhuje vláda a pan ministr povedou k dalším historickým nespravedlnostem. To základní je v samotném řešení nálezu Ústavního soudu, kdy v zásadě dojde ke změně způsobu výpočtu a změně výše důchodu, které bude nevýhodnější pro 70 % lidí, kteří do důchodu půjdou v budoucnu.

To samozřejmě je těžko přijatelné a je potřeba to říkat. Je potřeba se k tomu hlasitě přihlásit. Je potřeba, aby strany ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, které tyto změny dneska podporují, aby jasně řekly, že toto je jejich záměr a neschovávaly se za to, že ono je to vlastně všechno trošku jinak a vyrovná se to někde, až se budou valorizovat důchody. Ano, budou, ale samozřejmě těm, kteří budou mít vyšší důchody, budou se valorizovat výrazně více, než těm, u kterých k těm propadům důchodů dojde.

Z tohoto důvodu bych chtěl doporučit, aby Senát nezamítl tento návrh. Protože si myslím, že je potřeba se v této věci chovat velmi zodpovědně. Samozřejmě nepřijetí zákona v této věci, který by měl účinnost k 1. říjnu letošního roku, by mělo velmi negativní dopad na samozřejmě lidi, kteří by v té době odcházeli do důchodu.

Na druhé straně ale znovu říkám, že je mi líto, že vláda nenašla způsob, jak v takovýchto věcech najít alespoň širší konsensus s opozicí, protože obzvláště v důchodovém systému jsou to věci na dlouhá období, na rozdíl od jiných, které se dají kdykoliv po volbách změnit nebo upravit. Tak tady k tomu bohužel nedošlo.

Proto nabízíme, a nabídneme, v podrobné rozpravě – pokud k tomu tedy dospějeme, a já věřím, že ano, že zákon nebude ani schválen, ani zamítnut – ale že bude prostor pro podrobnou rozpravu, kde bych zdůvodnil i ten návrh, který je, a jenom pro paní senátorku Paukrtovou bych chtěl tady upozornit, že návrh, který bude předložen, je shodný s tím, který byl schválen na zdravotním a sociálním výboru. Pouze po dohodě s legislativou se dospělo k tomu, že byly dvě varianty. Jedna, kterou schválil výbor, tzn. byly tam vyjmenovány změny, kterých se to týká. Anebo komplexní pozměňovací návrh, který toto obsahuje a je přehledný.

Proto jdeme cestou komplexního návrhu, který vlastně obsahuje totéž a v podrobné rozpravě samozřejmě návrh zdůvodním. Nemyslím si, že by to teď v obecné rozpravě bylo úplně ideální, ale abychom už měli nějaký náskok, shrnu. Je tady jasné, že se reaguje na nález Ústavního soudu. Víceméně podpoříme návrh, který předkládá ministerstvo a vláda. Rozdíl je pouze v tom, že nechceme, aby došlo k poklesu u 70 % budoucích seniorů. Proto tam navrhujeme určité zvýšení základní výměry z 9 na 10 %, což by mělo vlastně většinu propadu pokrýt. Navíc by to vedlo k vyššímu nárůstu; u těch 10 % výše příjmových a 20 % nízkopříjmových. Dovolili jsme si tam vložit ještě jednu věc, aby to bylo i fiskálně vyrovnané, tzn., že by se nesnižovalo zastropování sociálního pojištění ze šesti na čtyři, ale ze šesti pouze na pětinásobek průměrného výdělku. Ale to si myslím, že je velmi jednoduchá změna. Odbouráváme všechny přívěsky, které se přivěsily na nález Ústavního soudu. Protože to může být pro mnohé zavádějící, že by se schvalovaly věci, které vlastně s nálezem vůbec nesouvisí a jsou politického charakteru. Nevidím nic nelegitimního, aby vláda tyto návrhy předložila v samostatném návrhu zákona tak, abychom mohli svobodně o těchto návrzích rozhodovat. Nikoliv pod tlakem toho, že tady hrozí termínově omezená hrozba ze strany nálezu Ústavního soudu.

Byl bych docela rád, aby pan ministr toto zvážil. Možná i z hlediska schválení úpravy tohoto zákona by trvanlivost takovéto úpravy určitě přečkala i další volební období. Díky za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní s přednostním právem vystoupí paní místopředsedkyně Alena Palečková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik stručných poznámek k tomuto návrhu, který právě projednáváme. K otázce paní senátorky Paukrtové, jestli výbor projednal tento komplexní pozměňovací návrh, musím jednoznačně říci, že ho ani projednat nemohl, protože téměř polovina výboru je v tuto chvíli na zahraniční cestě a bylo tam datum, kdy byl tento komplexní pozměňovací návrh předložen. To, že by měl být věcně totožný s tím, který byl výborem přijat, je možná pravda, ale zpracování je natolik odlišné, že by se tím výbor zabývat měl, protože se již v minulosti mnohokrát stalo, že v takovémto druhu projednávání došlo k značným chybám, které potom znehodnotily projednávaný materiál.

V tomto návrhu, který projednáváme, se skutečně pojí dohromady dvě věci, a to je reakce na nález Ústavního soudu a další věcně odlišná věc, což je prodlužování odchodu věku do důchodu. Pokud se týká reakce na nález Ústavního soudu, pro sebe jsem si možná pejorativně pospala "aby se vlk trochu nažral a koza zůstala skoro celá", ale na omluvu ministerstva práce a sociálních věcí je nutno říci, že průběžný systém, který máme, jiné řešení neumožňuje. To, aby byly důchody více diverzifikovány podle toho, jak do tohoto systému kdo celý život přispíval, je možné jedině změnou důchodového systému. Snad ani nemohl dojít k lepší shodě událostí jako je vyjádření Evropské komise ze včerejška, které konstatuje, že Česko by mělo zvyšovat hranici pro odchod do důchodu rychleji než v současné době plánuje vláda. To je jedna z připomínek.

Druhá se týká toho, že Brusel doporučuje, aby Česko spustilo i druhý pilíř. Upozorňuje, že se politici mají postarat o to, aby se takového spoření účastnilo co nejvíce lidí a aby byla správa co nejefektivnější.

Ráda se zapojím do diskuse, kterou naznačil můj předřečník, a to je diskuse o tom, co má a co nemá rozhodovat Ústavní soud, byť naše názory na to možná budou odlišné podle toho, jaké byly poslední verdikty Ústavního soudu k některým záležitostem. Samozřejmě se ráda zapojím do diskuse o tom, co nám má a nemá radit Evropská komise. V této souvislosti se spíše domnívám, že bychom nemuseli poslouchat v otázkách biopaliv a v podobných věcech, kde dnes vidíme, že to nebylo příliš chytré.

Co se týče diskuse o důchodovém systému, tam bych byla pro to, abychom se tomu věnovali velmi intenzivně.

Dále bych chtěla upozornit na to, že pořád hovoříme tak, jako kdyby se zvyšování věku do důchodu týkalo současných důchodců. Není to pravda, 65 let bude dosaženo až v roce 2030, u žen dokonce v roce 2031. Doufám, že do té doby budeme mít tak rozumné politiky a rozumné vlády, které si s nárůstem věku odchodu do důchodu budou umět poradit. Je samozřejmé, že v některých profesích jsou lidé schopni pracovat i nad tuto věkovou hranici a jejich zkušenosti a erudice je přínosem. Jsou ale povolání, pro která takováto vysoká hranice vhodná není. Nejsou to jen velmi fyzicky náročné profese, ale i profese, které vyžadují velkou koncentraci, pozornost, napadají mě řidiči, piloti, dispečeři leteckého provozu apod. Tam bude potřeba najít programy, aby i tito lidé mohli buď do důchodu odcházet dříve, že by neztráceli na cílové částce, nebo aby se rekvalifikovali.

O důchodovém systému se diskutuje 20 let a za tu dobu byly tady také vlády sociální demokracie, které toho také pro výhled do budoucna pro důchodové systémy moc neudělaly. Spíše jsme byli ujišťováni, že zdroje jsou. Obávám se, že zdroje nejsou.

Připojuji se k tomu, co tady řekla paní senátorka Paukrtová. Doporučuji, abychom schválili předloženou novelu tak, jak byla postoupena Poslaneckou sněmovnou, protože se obávám, že nejsme dostatečně schopni posoudit kvalitu pozměňovacího návrhu a jeho případný dopad. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení. Nyní vystoupí pan senátor Petr Gawlas, připraví se paní senátorka Marta Bayerová.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, podle navrhované vládní novely zákona o důchodovém pojištění, kterou nyní projednáváme, se uvažuje o trvalém zvyšování věku odchodu do důchodu o dva měsíce pro každý další ročník narození – viz § 32, odstavec 3, až by muži a ženy měli odcházet svorně do důchodu v 75 letech. Už jen fakt, že si někdo dokáže představit, že lidé mohou těžce manuálně pracovat 8 hodin denně i po 70 letech, fascinuje . Dokáže si někdo představit, jak bude v 75 letech po zdravotní stránce vypadat dělník, který po celý produktivní život manuálně pracoval, například v dole nebo v huti, v provozu, kde je každý den vystaven extrémnímu prachu, hluku a horku. Jaká asi bude produktivita takového člověka, pokud se v těžkém provozu tohoto nesmyslně nastaveného důchodového věku dožije a jakou bude mít jistotu, že kvůli podlomenému zdraví, k němuž se dopracoval při výkonu svého povolání, nebude propuštěn a nahrazen někým mladším. Co se nevyplatí na důchodech, vyplatí stát na sociálních dávkách, Nemluvě o tom, že existuje spousta profesí, kde na zdravém úsudku a reakcích zaměstnanců záleží životy občanů. Budete se například cítit bezpečně v autobusu, který bude řídit 75 řidič? Já rozhodně ne. Každý člověk se s věkem zákonitě opotřebovává, ztrácí se síla, výkonnost, pružnost. U drtivé většiny profesí si zvyšování důchodového věku na 75 let nedovedu představit.

Odchod do důchodu není možné prodlužovat do nekonečna. Nebylo by lépe formou diskuse s opozicí a odborníky hledat jiné cesty stabilizace důchodového systému? Což například cílená podpora porodnosti a zaměstnanosti? Stojí vůbec současná vládní novela na reálných podkladech? Byla komunikována s odborníky, nebo jim byla pouze předložena po schválení vládou? Proč se například snaží předpovídat poměr zaměstnaných a důchodců, když nemůže vědět, jak v budoucnu bude ovlivněn vývoj porodnosti? Tvrdit dnešním náctiletým, že budou moci jít do důchodu až v 70 letech a nejspíše žádný důchod mít nebudou, považuji za nesmyslné a předčasné strašení a za velice špatnou motivaci pro jejich budoucí uplatnění? Nebo jde o nepřímé naznačení cílů této vlády? Zrušíme důchody, z práce se bude odcházet místo do důchodu rovnou na hřbitov? Budou ti, kterým se náhodou důchodového věku podaří dožít, vyznamenáni nějakým řádem, například za statečnost? Nevím, pane ministře, zda jste někdy sfáral na šachtu nebo pobyl v hutním provoze. Pohyboval jsem se dvacet let od dělnické profese až na konec jsem učil tyto žáky. Mohu říci, že před deseti lety, kdy hutníci odcházeli do důchodu v 55 letech, vypadali již tehdy na 75 let. Když jsem si prostudoval tabulku důchodový věk pojištěnců narozených v obdobích 1936 až 1977, měl jsem z toho hrůzu a nechápal jsem to. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Marta Bayerová, připraví se pan senátor Luděk Sefzig.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, váhala jsem, zda mám k tomuto tisku vystoupit. Zdá se mi totiž, že obsahuje tolik nepodložených údajů, logických a argumentačních zmatečností, že se k tomu nelze nějak uceleně, urychleně, vyjádřit. Dovolím si k němu alespoň několik poznámek.

Předkládaný návrh měl primárně reagovat na usnesení Ústavního soudu a řešit problém zásluhovosti výše důchodů. Kdyby se předkladatel soustředil pouze na tento problém, zřejmě by zákon prošel bez větších problémů. Návrh však obsahuje i úpravu věku odchodu do důchodů a řadu dalších témat, které s usnesením Ústavního soudu bezprostředně nesouvisí. Tím se stává nesourodým a v zásadě nepřijatelným.

Vláda uvádí, že zásadním důvodem pro provedení důchodové reformy je demografický vývoj a jeho dopad do finanční stability důchodového systému. V roce 2050 prý bude 1,2 plátce pojistného na jednoho důchodce, zatímco dnes je to 1,8 plátce. Jak ale vláda k tomuto číslu přišla? Z čeho vycházela a co to vlastně bude znamenat? Bude se současně zvyšovat produktivita práce a jaké budou exportní a další podmínky vývoje ekonomiky?

V jedné z tabulek v důvodové zprávě se lze dočíst, že v roce 2072 se muž narozený v roce 2001 dožije s 81,93procentní pravděpodobností důchodového věku 71 let a důchodu si bude užívat zhruba 20 let. Chtěla bych mít křišťálovou kouli, z níž se to dá přečíst.

V rámci nejen malé důchodové reformy se téměř vůbec nemluví o tom, že poměr plátců pojistného na jednoho důchodce je dán i mírou přírůstku obyvatel, zejména pak mírou porodnosti. Pokud se nesoustředíme i na tu část problému, pak přece nemá důchodová reforma řešení. Vláda však dělá vše pro to, aby mladým rodinám zkomplikovala možnost uživit a vychovat děti. Dokonce se zdá, že když už děti, tak pouze jedno.

Celkově považuji i tento návrh zákona za projev nekompetentnosti a arogance vlády. Vláda ví, že si nakonec schválí, co bude chtít. Byla jsem toho včera svědkem ve Sněmovně při projednávání námi vráceného zákona o ochraně životního prostředí. Nám nezbývá, než si dělat poznámky, co všechno bude třeba změnit, až tato vláda padne.

Chtěla jsem navrhnout zákon zamítnout, ale to už tady zaznělo ústy kolegy Vlčka. Počkala bych na podrobnou rozpravu, protože pozměňovací návrhy řeší spoustu těchto problémů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Vystoupí pan senátor Luděk Sefzig, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Luděk Sefzig:  Vážené paní senátorky a senátoři, dovolte, abych začal obecnou poznámkou, která byla podle mého soudu trochu posunuta. Pan ministr podrobně poslouchal při předkládání návrhu, hovořil o tom, že Evropská komise k tomu nabádá, a je to jen formou doporučení, není to unijní agenda, je to agenda každého členského státu, Evropská komise nabádá jen k tomu, abychom urychlili prodlužování věku odchodu do důchodu. Vychází to z přirozeného a všem známého faktu, že se průměrný věk prodlužuje a že dochází k tomu, že se rodí méně dětí. Nechápu, jak někdo, kdo tvrdě obhajuje průběžný důchodový systém, tento fakt nevnímá, protože pak existuje jediná cesta, jak naplnit průběžný důchodový systém – buď zvýšit porodnost, nebo prodloužit věk do důchodu. Všichni dobře víme, že na začátku minulého století, nebo kolem roku 1900, byla tuším průměrná doba dožití kolem 50 let. Ten věk se velmi výrazně prodlužuje, já nevím, jestli si to uvědomujete, ale v době, kdy já jsem studoval, zhruba před 30 lety, tak byl průměrný věk muže kolem 68 let a ženy kolem 70, možná 71 let. Dnes je to zhruba o tři roky déle. Kupodivu dochází i k tomu, že se průměrné dožití velmi přibližuje, nebo smazává se rozdíl mezi mužem a ženou, zda je to způsobeno tím, že ženy více kouří nebo muži dělají méně rizik, netroufám si soudit, ale jistě bychom v podrobné analýze k něčemu takovému došli.

V době, kdy byl průměrný průběhový důchodový systém vynalezen, a to už je více než 100 let, tak byl naplňován tak, že se průměrného důchodu, průměrný důchod byl v řádech měsíců, nikoliv let, dnes průměrné užívání důchodu, a tady není nic o žádné křišťálové kouli, to je pouhá statistika, což je velmi přesná věda nepřesných čísel, ale velmi přesná věda, a ta statistika říká, že dnes se lidé dožívají delšího věku a proto, aby ti budoucí potomci naplnili důchodový měšec, tak buď musí pracovat déle, záleží skutečně na této generaci, zda bude ochotna vůbec na nás pracovat, nebo na své rodiče, a nebo zda ochotna nebude a bude to řešit třeba cestou jinou, ať už úpravami legislativními, anebo tím, že si uvědomí, jak důležitá je generační obměna, jak důležité je vychovávat děti tak, aby byly nositeli nejenom hospodářského, ale celé prosperity budoucí společnosti.

Čili z tohoto důvodu mi přijde naprosto logické, že ministerstvo práce a sociálních věcí na potřebu, která vyplynula jednoznačně, a o tom asi není rozporu mezi námi, ať sedíme kdekoliv, rozpor, který byl a který Ústavní soud vyjádřil svým rozsudkem, aby napravila, tak vláda k tomu logicky tedy přidružuje a využívá této možnosti k tomu, aby napravila i tu statistickou nerovnost mezi naplňováním důchodového a průběžného sytému a mezi prodlužováním věku.

Je pochopitelné, že lidé, kteří pracují v těžkých provozech, nemohou tento věk prodlužovat donekonečna. Tento návrh je zhruba kolem 65 let věku. To, že zde není capping, je dáno tím, že se předpokládá, aby i v budoucnu byla doba předurčitelná, ale prodlužování věku není zdaleka tak rychlé, jak by možná někteří předpokládali. Myslím, že prodlužování věku bude probíhat spíše po generacích v řádu několika měsíců nebo let, nebude to překotné, že by se najednou prodloužil věk na 100 let. To je málo pravděpodobné.

Myslím si, že algoritmus špatný není. Domnívám se, že jednoduchými parametrickými změnami tento zákon upravovat, měnit, a že není nutné ho tedy přebudovávat. Myslím si, že i budoucí politické reprezentace tak nebudou činit, protože si souvislost mezi věkem odchodem do důchodu a množstvím peněz v sociálním systému si uvědomí.

Jenom úplně na závěr pro úplnost chci říci. Když projdete státy Evropské unie, tak tam věk 65 let odchodu do důchodu je spíše ta spodní hranice, hranice 67 let je běžná, tuším ve Francii. Ve velkých ekonomikách je úplně normální, že lidé odcházejí do důchodu v 65 letech. Netýká se to té generace, která dnes je co by čekatelé odchodu do důchodu, ale generace mladší, která má možnost se na tento odchod připravit, tedy včetně toho, aby se připravila i na to, co bude dělat, až nebude schopna dělat třeba těžkou fyzickou práci. A já se domnívám, že tento návrh je vyvážený a nevidím důvod, proč jej měnit tak, jak předkládají kolegové, a nebo jak předkládá výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám za vystoupení, pane senátore. A nyní vystoupí s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si přidat ještě pár souvislostí k tomu, o čem zde hovoříme.

Tato vláda si velmi sebevědomě dává nejrůznější přívlastky, ale podle toho, co dělá, je jisté pouze to, že je to vláda, která si zaslouží přívlastek účetnická. Nic proti poctivým účetním, ale společnost prostě nelze pouze spočítat, společnost je živý organismus. Každé opatření, každý zákon, každý návrh, který vejde v život, se projeví nejenom v ekonomice, ale i v sociální a společenské situaci země a dopadá, ať chceme nebo ne, do individuálních životů lidí. Uplatňování čistě matematických modelů, jak dělá tato vláda, bohužel do života lidí dopadá naprosto fatálně.

Každé navrhované opatření by mělo být zváženo ze všech aspektů, které s ním souvisejí. To návrh tohoto ministerstva opět nedělá, tak jako v máločem, co tato vláda předkládá, tak jako to nedělá tato vláda v ničem, co předkládá.

Ano, souhlasím. Musíme reagovat na změny. Ale my musíme hospodařit, ne škrtat. Účetní operace skutečně nic nevyřeší. Řekneme-li a), musíme také říci b). Mluvíme-li o prodlužování věku odchodu do důchodu, musíme také říci, jaké podmínky budou pro pracovníky ve vyšším věku, a to nejenom z pohledu bezpečnosti práce, ale také například k délce a uspořádání pracovní doby, uspořádání pracovišť, zařazení těchto lidí do pracovních týmů. Ale tyto návrhy také musí mít vazbu na zdravotní a sociální zabezpečení, také na celoživotní vzdělávání. Všechny tyto aspekty jsou zohledňovány v opatřeních, o kterých hovoří mezinárodní úmluvy, mezinárodní dokumenty. A my bychom mezinárodní dokumenty měli respektovat, jestliže se zavážeme k jejich plnění. Záležitosti navyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let jsou zakotveny v úmluvách Mezinárodní organizace práce a v Evropském zákoníku sociálního zabezpečení. O tom řeč v tomto návrhu není, není ani v důvodové zprávě. Tento návrh není podložen žádnou z analýz, které by k tomu příslušely. O ničem takovém vláda prostě nemluví. Já chápu, že při filosofii, že každý se má postarat sám o sebe, proč by se tedy vláda starala o tyto souvislosti. Stačí prostě věci spočítat a matematicky namodelovat. Ale už při znalosti souvislostí je potřeba se bavit skutečně trošku jinak.

Kolegyně a kolegové, vnímám nutnost respektovat nález Ústavního soudu. Tato novela však jde daleko za nutnost na tento nález reagovat, a to bez promyšlení souvislostí. A musím to opakovat. Je třeba také říci, že vláda hasí požár, který sama založila, resp. její předchůdkyně s premiérem Topolánkem, a to snížením odvodů do sociálního pojištění, do sociálních systémů, a tím snížením příjmů do důchodového systému, do důchodového pojištění. Pokud jsem zachytila, že tato vláda přesto všechno ještě znova navrhuje snížení odvodů do tohoto systému.

A ještě mi dovolte dvě poznámky.

Paní místopředsedkyně Palečková řekla, že v důchodovém systému bychom měli poslouchat Evropskou komisi, ale u obnovitelných zdrojů ne. Já si dovolím připomenout, že důchodové systémy jsou v gesci národních států. A pokud tedy mám ještě ne úplně přesné informace, tak také výrok Evropské komise nebyl až tak úplně přesný, jak to bylo prezentováno dnes v médiích.

Ale znova. Důchodové systémy jsou v gesci národních států. To je skutečně jenom doporučení, na rozdíl od záležitostí, které se týkají vnitřního trhu, a je to i záležitost obnovitelných zdrojů. Tam jsme vázáni tím, jak se členské státy na evropské úrovni domluví a jak se tedy k tomu přidávala i naše vláda.

A druhá poznámka. Zásadní opatření v oblasti důchodového systému není jenom to účetnictví, není jenom prodlužování věku odchodu do důchodu. Pokud budeme věci vidět v souvislostech, pak musíme hovořit také o propopulační politice, o prorodinné politice, chcete-li, a to velmi a velmi intenzivně. A že propopulační opatření fungují, lze dohledat z dlouhodobých statistik.

Druhé opatření je zvýšení produktivity práce. Tato vláda absolutně nehovoří o tom, že, doufejme, za deset, dvacet, třicet let bude jiná produktivita práce než je v této době. A já se nedivím, protože za pravicových vlád od roku 2006 produktivita práce v České republice se neposunula ani o trochu. A tady musím dát věci ještě do jiných souvislostí, a to je čerpání peněz z Evropských fondů. Peníze z Evropských fondů, ty tzv. měkké peníze právě z Evropského sociálního fondu byly do vysoké míry směřovány právě na zvýšení produktivity práce, na lepší organizovanost práce, na vyšší kvalifikovanost lidí, na jejich schopnost svou produktivitu práce skutečně zvýšit, pracovat velmi efektivně. Tyto peníze se nečerpají, ministerstvo financí není schopno zajistit audity. Tak jestliže tato vláda nepotřebuje 300 mld., které sociálně demokratické vlády nasmlouvaly a zajistily pro Českou republiku, tak o čem se tady bavíme? Tak co chceme brát na lidech, kteří se mají, resp. nemají dožít důchodu, jestliže to prodloužení bude takové, jak je v této chvíli navrženo.

Závěrem bych chtěla jenom říci, že samozřejmě respektuji výrok Ústavního soudu. Proto se přidám k tomu, abychom návrh propustili do podrobné rozpravy, kde budu hlasovat, a také se přimlouvám za to, abyste hlasovali pro pozměňovací návrhy, které předložil místopředseda Senátu pan Škromach, jehož důsledky budou takové, že budeme respektovat výnos Ústavního soudu, ale odmítáme ty návrhy, které jsou k tomuto návrhu ze strany ministerstva přilepeny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní s přednostním právem vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, připraví se pan senátor Vladimír Dryml. A já požádám paní místopředsedkyni Gajdůškovou, aby mě vystřídala v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, dovolte mi dvě poznámky.

Já souhlasím s paní místopředsedkyní Gajdůškovou v tom smyslu, že se zvyšováním doby věku odchodu do důchodu se samozřejmě pojí i taková opatření, která těm lidem, kteří přicházejí do důchodového věku a jsou již v důchodovém věku a chtějí pracovat, abychom jim prostě upravili poměry tak, aby tu činnost vykonávat mohli. A já se bohužel obávám, že my tak příliš nečiníme. Na minulé schůzi Senátu Senát nevzal na vědomí Národní program reforem, který předkládala vláda a kde se jasně hovořilo o nediskriminaci lidí, kteří se blíží důchodovému věku. A byly tam vyjmenovány podmínky, které je nutno upravit tak, aby ti občané, kteří se k němu blíží, mohli stále ještě pracovat. A já si myslím, že lidí, kteří se blíží důchodovému věku, a kteří již v důchodovém věku jsou, v mnoha případech pracovat prostě chtějí.

Upozorňuje tedy jenom na to, že Senát nevzal tento návrh na vědomí, takže debaty o tom, jestli je to jenom "má dáti – dal", tak mně nepřipadají v tuto chvíli příliš relevantní. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Já jsem samozřejmě ráda, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku předkládá soubor pozměňovacích návrhů, který vnímám v tuto chvíli jako návrh k debatě. Na druhou stranu, jestli v těch pozměňovacích návrzích se skutečně vyskytují taková opatření nebo takové návrhy, které jdou proti rozhodnutí Ústavního soudu, tak je velmi obtížné je přijmout. A pokud jde o to, že nám byl předložen další soubor pozměňovacích návrhů, tak když si srovnáte to, co přijal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, a to, co je nám nyní navrhováno, tak já v tuto chvíli mohu jenom konstatovat, že soubor pozměňovacích návrhů předložený panem senátorem Škromachem je daleko obsáhlejší a nevím, jestli jsem v tuto chvíli schopna si přečíst a dát dohromady, jestli jsou to jenom legislativně technické úpravy nebo nejsou.

Čili to byla moje poznámka, že bych předpokládala, že v případě takovéhoto rozsáhlého pozměňovacího návrhu by prošel výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. A nyní mám s přednostním právem přihlášeného pana místopředsedu Zdeňka Škromacha, prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já chápu předsedkyni senátorského klubu vládního TOP 09, že hájí vládní politiku. Ale nemůže očekávat od opozice, která shodou okolností má v Senátu většinu, že tuto vládní politiku bude bez připomínek podporovat. A to je samozřejmě i případ postoje ke konvergenčnímu programu a k dalším věcem, které vláda předkládá, aniž by je s opozicí projednávala.

Je možné, že tam je nějaký bod o řešení předdůchodového věku, ale naše představy na to, jak to řešit, se výrazně liší. My jsme přesvědčeni o tom, že tady mají být skutečně programy, které umožní lidem, aby i v tom delším věku, a to nemusíme chodit až k věku 70 let, znovu opakuji, v 55 letech, v 60 letech vůbec dosáhli na nějaké zaměstnání. A myslím, že toto ani ve vašem vládním programu nebylo.

Pokud jde o posuzování, co je víc ústavnější, méně ústavnější, myslím si, že není věcí, aby tohle posuzoval jednotlivý senátor nebo dokonce možná celý Senát. Tady nějakým způsobem rozhodl Ústavní soud. A pokud se bude někdo domnívat, že tohle neodpovídá nálezu Ústavního soudu, tak má právo požádat znovu o přezkoumání návrhu. Ale jediný, kdo může rozhodnout o tom, zda to je nebo není správné řešení, je Ústavní soud.

A já považuji za naprosto neférové, jestli tady, a myslím si, že s vědomím této pozice – a nejsem právník, ale myslím si, že právní povědomí máme – někdo říká, že tohle je více nebo méně ústavní, tak k tomu nemá tady nikdo z nás právo, aby to takto posuzoval. Pouze Ústavní soud vykládá zákony a může o tom rozhodnout. A stejně tak v jiných věcech.

Myslím, že je legitimní a správné říkat, tohle je náš názor, nás TOP 09. Ostatně váš program dneska plní pan ministr Drábek, který je z vaší strany a který ji ve vládě zastupuje. Věci veřejné tady nemáme, ale ODS i Věci veřejné pro to hlasují. Když si přečtu program TOP 09, tak je to jako namalované, co všechno se daří panu ministru Drábkovi prosazovat, a já mu k tomu gratuluji, protože má mimořádné podmínky. Zatímco koalice se dohaduje kvůli různým postům ve vládě apod., tak jemu procházejí všechny programové věci TOP 09. Mě by to tedy zarazilo, být koaliční partner. A jako opozice na to samozřejmě musíme nějakým způsobem reagovat.

Ale spojovat –a tady si myslím účelově – věci, které jsou vyloženě politického charakteru o tom, kam by měla nebo neměla důchodová reforma směřovat, to je věc rozhodnutí vlády, vládní koalice. A to, co jsem zdůraznil, je otázka, jestli ty změny mají být dlouhodobého charakteru, a pak je potřeba jednat s opozicí, protože předpokládám, že není představa, že tahle vládní koalice tady bude vládnout navěky a z boží vůle, takové žádné koalice v demokracii nefungují a nejsou. A toto je tak zásadní věc, která by měla přečkat i další volby a další volby a lidé by měli mít jasno, za jakých podmínek do důchodu půjdou.

A znovu opakuji, je škoda, že vládní koalice nevyužila toho, aby tady došlo ke shodě vlastně obou parlamentních komor, protože v takovémto případě je to hodně a hodně důležité.

Ještě možná poznámka. Pokud paní senátorce se jeví, že v tomto návrhu je víc písmenek než v návrhu, který schválil zdravotní a sociální výbor, tak ano, protože jde o komplexní návrh, který zahrnuje vlastně tyto navržené změny. Říkám znovu, byly připraveny dvě varianty, legislativci doporučili spíše tuto variantu, že je prostě srozumitelná.

Nevidím žádný důvod, pokud by si některé senátorky a senátoři chtěli prostudovat tento návrh, aby podrobná rozprava byla přerušena třeba do příštího dne. Předpokládám, že to je dostatečná doba. Případně, chce-li to projednat výbor, je to věc jednacího řádu. Já to nenavrhuji, ale pokud někdo má pocit, že tomu je potřeba věnovat více času, je to možné.

Myslím, že Senát vyhověl v této chvíli přání pana ministra Drábka, který měl zájem projednávat tyto body jako první body dnešního jednání. Pokud by byly zařazeny na příští den, tak už tady časový prostor určitě byl. Myslím, že to je spíš otázka ochoty nebo neochoty takovouto záležitostí se zabývat. Ale co je myslím si principiální a co by v diskusi zaznít mělo, zda má být návrh, který má řešit nález Ústavního soudu, spojován s přílepky podobného charakteru, jaké jsou k návrhu přidány.

Myslím si, že to velkým způsobem zužuje možnost nalezení nějakého kompromisu konečného řešení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. A nyní je přihlášen do diskuse pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Nyní zde projednáváme tzv. malou novelu důchodové reformy, nebo novelu ne, ale malou důchodovou reformu. Ta se dotýká velkého množství našich občanů, prakticky všech důchodců.

Je to velmi citlivá otázka sociálně i politicky. Chtěl bych jednoznačně a jasně upozornit na skutečnost, že za vlád sociální demokracie nebyl důchodový systém v deficitu. Nebyl! Není to jenom otázka porodnosti, dožívání se delšího věku, ale také je to o výši, která bude placená, doufám, že ze zvyšujících se platů, které budou příjmem důchodového účtu. Je to i otázka produktivity práce, o které zde byla řeč.

Ústavní soud podle mého názoru nám nemůže přikazovat důchodovou reformu, on může říkat, v čem jsou rozpory s ústavou. Malá důchodová reforma nebyla projednána s ČSSD, i když to bylo slibováno i ministerským předsedou! ČSSD, a možná to nebude trvat dlouho, v to pevně věřím a doufám, změní některé věci.

Aby někdo neříkal, že jenom kritizujeme a nejsme vstřícní, jsou tady určité pozměňovací návrhy. Je to určitý vstřícný krok k tomu, aby se v zájmu celé země tento důchodový systém, který byl rozvrácen některými necitlivými zásahy za vlády předchozí i současné. Nemůžeme však podporovat asociální změny této vlády. Vlády, která vládne v permanentním rozkladu a poškozuje Českou republiku ve světě. Vlády, která nemá důvěru ani 30 % našich občanů a po tom, co projdou některé reformní zákony, pevně věřím a doufám, že tato důvěra bude ještě menší.

Mluvilo se tady o doporučení EK. Za prvé je to doporučení! Za druhé, je to záležitost principu subsidiarity, to znamená každého státu. Ve Francii, pro vaši informaci, a jsem zvědav, jak EK donutí Francii ke změnám, protože by to ve Francii vyvolalo velké bouře sociální a demonstrace a jiné věci, se odchází do důchodu v 62 letech. Není to pravda, že v 67. V 62 letech!

Já bych se chtěl zeptat pana ministra, zda může říci, jaká je výše důchodu členů EK, nebo bude, když nám doporučují, aby se zvyšoval odchod do důchodu. Dále bych se chtěl zeptat pana ministra, jestli je pravda, že dojde ke snížení důchodů u 70 % důchodců. Určitě to pravda je, ale chtěl bych to slyšet z jeho úst. A s jakou výší odchodu do důchodu se počítá. Jaká bude hranice? Sedmdesát let? Osmdesát? Nebo sto? Zeptejte se horníků, zeptejte se hutníků, manuálně pracujících lidí, jestli tito lidé budou moci dělat v těchto letech. A hlavně, kdo je bude zaměstnávat. Máte vyčleněny finanční prostředky, až budou na úřadech práce, nebo nezaměstnaní a bude se za ně muset platit sociální a zdravotní zabezpečení?

Budu hlasovat pro pozměňovací návrh, protože z těch velkých a špatných zel je to menší zlo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom krátce chci zareagovat. Jsem lékař. Jsem sice dětský lékař, dětský neurolog, ale ohledně demografického údaje, že se bude stále prodlužovat délka života, tak to nevidím tak úplně růžově, protože víme, že nejsou finanční prostředky ani na zdravotnictví. Minulý týden tuším zaznělo, že jsou velké problémy s financováním onkologických center. Takže si myslím, že prodlužování důchodů bude mít svůj limit i s ohledem na finanční prostředky. To je jedna věc.

Druhá. Pokud by se skutečně život neprodlužoval, pak jsem byla na takovém zajímavém semináři v CERGE institutu, vím, že někteří říkají, že to, co tam zaznělo, pravdou není, leč já si myslím, že tak úplně to také pravda není, že člověk, který o tom hovořil, docela erudovaný, Ondřej Šnajdr, říkal, že pokud budeme tímto tempem pokračovat a budeme si stanovovat důchod někdy, tak budou muži v důchodu dva roky a ženy osm let. Takže zhruba asi tak. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, omlouvám se těm, kteří uvěřili tomu, že jsem omluven. (Veselost.) A radovali se, jak to hezky půjde. Tak nepůjde.

Nebudu to rozebírat, jenom několik poznámek. Četl jsem předevčírem tuším článek o tom, jak slévač, který stojí na dřevěné paletě, která každých 10 minut pod ním podhoří, půjde do důchodu v 73 letech. To jsou demagogické články. Dokonce plašíme milé babičky v domech pro seniory, kterým je osmdesát a obávají se, aby se jim neprodloužil věk odchodu do důchodu. A přitom, když se podíváte do těch tabulek, tak ti, kteří se narodili v roce 1977, půjdou do důchodu v roce 2044, až jim bude 67 let. Což v některých zemích už skutečně nyní je věk do důchodu.

Já si ale myslím, že člověk by měl mít právo jít do důchodu, kdy chce. Takoví lidé už mezi námi jsou, my k nim ovšem většinou nepatříme. Já myslím, že třeba pan Hušák může jít do důchodu již zítra. Pan Fejk pozítří. Další mohou jít popozítří. Ale když to vezmu vážně, jsou i jiné profese. Já jsem fáral v šachtě na Ostravsku, kde ovšem na předku nefárali čeští horníci, ale polští, protože čeští nechtějí. Ale platy těchto lidí také nejsou průměrné. Takže pokud by se naučili za dobu aktivního věku si střádat, tak by skutečně mohli jít do důchodu dříve. Ale pochopitelně, tak jak je tomu ve Spojených státech, s menším důchodem. Ale to svobodné rozhodnutí by mělo být na každém. V Čechách je zvláštní, že skoro všichni se do důchodu těší. Na jedné straně všichni nadávají, jak to bude hrozné, ale všichni už se nemůžou dočkat, až v tom důchodu budou. Takže to je první rozpor, kde já něco vidím a něco jiného slyším.

Na druhé straně, a nerad, musím souhlasit s Vladimírem Špidlou, že zdroje jsou. Nerozumím tomu, proč někdo tvrdí, že podobnost je malá, a proto že neuživíme důchodce. Když jsme s panem prezidentem otevírali ono velké rypadlo v Bílině, tak nám řekli, že to celé velké rypadlo, velké jako dvě fotbalová hřiště, budou ovládat dva lidé. Dva lidé proti dřívějším rypadlům, kde byla posádka nějakých šest až osm. V AGC ovládá asi 22 lidí obrovskou linku, která má miliardovou produkci. V Mladé Boleslavi, v Nošovicích se ta auta jenom sypou z pásů a je to něco úplně jiného. Pamětníci možná vzpomínají na ta krásná rádia, která vypadala jako tady ty naše stolky, byla intarzovaná, dokonce i první televize měly intarzované úžasné dřevěné bedny a nádherný zvuk, a to všechno se dělalo ručně. Dnes se běžte podívat do trojúhelníku do Žatce, jak to vypadá na pásu, jak z takových krabiček, ze součástek na konci vyběhne LCD televize. Takže chce mi ještě někdo tvrdit, že dva dělníci neuživí 20 důchodců, když dva zemědělci je uživí?

V tom asi chyba nebude. To znamená, že chyba musí být někde jinde. Chyba je jednak v tom, že jsem si za ta léta socialismu všichni zvykli, že stát se postará. A to je velká obava – co s tím? Jak donutit lidi spořící na důchod, protože ono je hezké, když jim necháme dobrovolnost. Ale nicméně ti, kteří budou nezodpovědní, tak nám tady zůstanou. Je to podobný příběh jako s těmi, kteří se zadlužili. Ono se hezky řekne, tak se teď starejte, když jste se zadlužili vlastní vinou. Lidé tady fyzicky jsou, a ti lidé byli zvyklí, že se o ně někdo musí postarat. Jsou země, kde by jim skutečně řekli – je to váš problém. Když jsem se starosty v New Yorku ptal, jak je to s dávkami, tak on říkal – ano, mají šest týdnů na to, aby si našli práci. A říkám – no, a co dál? No – to mají těch šest týdnů. A vůbec nemohl pochopit, že potom přijdou na radnici, a tam jim dávají dávky třeba doživotně.

Druhý mýtus, který se tady zmiňoval, že potřebujeme něco udělat s porodností, aby bylo víc dětí, a tím jsme měli zaručeno, že staří budou sanováni těmi dětmi. Tak se když tak podívejte, jaké děti se rodí díky našim populistickým opatřením pro porodnost. Rodí se populace, která je stále méně kvalitnější, protože více dětí mají sociálně slabí, než sociálně silní. Jsou dokonce rodiny, kde už asi třetí nebo čtvrtá generace ještě nikdy nebyla v práci. A myslíte si, že tyto děti, až budou jaksi starší, že uživí důchodce?

Je tomu přesně naopak. Čím víc zvýšíte porodnost, tím bude jednou důchodců. Tuto debatu jsme vedli v jedné jihoamerické zemi, kde se chlubili, že mají porodnost asi tři a půl oproti naší, kde my skoro vymíráme. Ale když stav budeme udržovat na stejné hranici, tak je to přece lepší. Vzpomeňte, co se teď děje. Na jedné straně, a ještě o tom budeme dnes mluvit – všechny děti do školek, protože to my chceme; vychovat řádného evropského korektního občana, tak je musíme dát do ústavu už od dvou let, jak náš pedagogický ústav tvrdí – to je na jedné straně. A na druhé straně bojujeme proti tomu, že je moc dětí v ústavech. Mimochodem už tady bylo řečeno, že EU nás jaksi nutí k rychlejšímu růstu věku do důchodu a že vlastně jí do toho nic není. To mě vždycky pobaví, když to někdo řekne, když vidím, jak z původní barcelonské výzvy je potom směrnice a poté nařízení. A bude doba, kdy už vůbec nebudeme rozhodovat o ničem.

Ale potěšilo mě, co tady říkal kolega Škromach, že vládní koalice nebude vládnout věčně. Já se na to velmi těším, protože potom bude zase všeho dost. Tady nebyla řeč, kde se na to vezme, ale to nás v tuto chvíli nezajímá, to nějak dopadne. Všichni budou mít velké platy, velké důchody, už se na to velmi těším. Tady mi říkal kolega o jeho babičce, že důležitější než výška důchodu je doba, jak dlouho si ho užijete. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nyní je jako senátor přihlášený pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři, já bych si dovolil – mimo roli zastupujícího zpravodaje – říct svůj osobní názor a svěřit se vám, možná postesknout si, jak jsem, jakkoliv to nevypadá podle postavy, velmi citlivý člověk. Jsem citlivý a byl bych ještě citlivější, kdyby se některé věci měly opakovaně dít lehce nefér. Jako nefér jednání vnímám vždycky, když jsem do něčeho tlačen. Tady zcela evidentně jsou opět tlačeni, stalo se to určitě ne poprvé – do rozhodování o věcech důležitých, dlouhodobých, zásadních, ne zcela jednoznačných, a to je třeba věk odchodu do důchodu. V souvislosti s tím, že do 30. 9., a o tom asi nikdo nepochybuje, je potřeba vyhovět nálezu Ústavního soudu. Opět tady toto spojení ve mně vyvolává diskomfort.

Myslím si, že to bylo také v meritu věci diskuse, kterou jsme měli na výboru. Myslíme, že skutečně problematika odchodu do důchodu, vývoje populace, věkového vývoje populace je natolik zásadní, že by si zasloužila několik jednání. I z této diskuse se ukázalo, že věci nejsou jednoznačné. Uvedu dva příklady. Věřím všem našim ministrům odjakživa, a ještě víc věřím Gompertzově křivce. Ta funguje pro biologické systémy včetně kvasinek, takže tam exponenciálně do určité doby budeme výrazně déle žít – a potom se to najednou zastaví a už to dál nepůjde – takto se chovají všechny biologické systémy. My jsme v té exponenciální fázi a nevíme, kde limit je. Může být v sedmdesáti, může být třeba v devadesáti, pravděpodobně to nepůjde až tak daleko.

Tyto kvalifikované diskuse bohužel jsou zastíněny tím, že nález Ústavního soudu nechce nikdo zpochybňovat a do 30. 9. je třeba mu vyhovět.

Další aspekt, protože jsme se tomu skutečně odpovědně věnovali, tak jsem si vyslechl i experty, kteří teď momentálně pracují na MPSV, jaké jsou jejich odhady. Máme určitou nezaměstnanost mezi mladou generací. V Evropě je to ještě horší. Svým způsobem prodlužování věku do důchodu velice tuto situaci může ovlivnit. Dále víme, že ve vyšším věku, zejména v manuálních profesích jsou lidé více nemocní a svým způsobem i v intelektuálních profesích berou větší platy, aniž produkt musí být takový jako u mladých. A jestliže mladí nejsou zaměstnaní, tak je těžce demoralizujeme a pohřbíváme celou společnost do budoucna. Aspektů je celá řada. Určitě byste přišli na 5 – 6 dalších hledisek, která v otázce věku do důchodu, která se sice zdánlivě lineárně vypadá, že to bude výhodné, ale ve skutečnosti na to můžeme doplácet.

Ale opět se vracím k tomu původnímu. V této kvalifikované debatě – svobodně se k tomu vyjadřovat – mi brání to, že je to přilepeno k čemusi, čemu musí být vyhověno, a já o tom nepochybuji. A to vyhověno tak, aby to mělo dokonalou podobu. Já v tomto naprosto věřím legislativcům, a proto i to dotváření. Tak jako neumím kontrolovat všechna čísla zákonů, jestli byla správně opsána, tak věřím, že dodělávky, které mezi jednáním výboru a Senátu, aniž by změnily meritum věcí, aniž by změnily názor výboru, se tam z legislativního odboru objeví, takže přispívají ke kvalitě věci.

A vaším prostřednictvím, vážená paní předsedající, bych chtěl kolegovi Kuberovi pouze sdělit, že já jsem k rozvoji populačnímu přispěl tuto noc, kdy se mi po půlnoci narodila první vnučka, a beru jako osobní inzult, že má být méně kvalitní. Je to útok na můj genom, byť nepřímo. Na druhé straně bych chtěl, aby byla nositelkou Nobelovy ceny nebo významnou předsedkyní některé z významných stran, a je mi v této fázi jedno, jestli pravicových nebo levicových. Takže si myslím, že když každý z nás udělá pro to, aby budoucí generace nebyla nekvalitní, tak budeme určitě potom se sebou samými více spokojení, než jsme při vyjádřeních doposud. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Panu Kuberovi vyřídím, až se objeví. A jinak blahopřeji, myslím za nás všechny, k narození vnučky. Poslední přihlášenou je v této chvíli paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, na počátku této diskuse padlo několik označení, že tato reforma je fatální, nebo její důsledky, že by mohly být fatální. Já si myslím, že pokud přijmeme tu navrhovanou, bez pozměňovacích návrhů. Anebo i když přijmeme tu s pozměňovacími návrhy, že to nebude mít žádný fatální důsledek pro naši zemi. Je to vlastně hra čísel, která nám předvádí, kdo s kým v tom věku "na dožití" by měl být solidární. A já se tedy přiznám, že když už, jestli se dožijeme toho kýženého důchodu, tak by mně vyhovovalo víc, když by většina dosáhla toho příměru, aby většina nemusela platit na menšinu. Přišlo by mi to minimálně spravedlivé na konci života.

Ale chci vám říct tři věci, které mě v této diskusi s touto problematikou fatální přijdou. Já jsem se velice bedlivě věnovala této problematice a chodila jsem na konference jak v Senátu, v Poslanecké sněmovně, i s odborníky. Přijde mi velmi zvláštní, a mám pocit, že od listopadového vývoje po současnost jsem ještě nezažila takovou jednotu odborářů a pravicově vzdělaných nebo neutrálních odborníků, kteří jistě nemají důvod se směřovat politicky – a oni mluví všichni stejně, že důchodová reforma, která nás čeká, není opravdu to pravé ořechové, co nás tady může potkat. Zaznělo to bohužel i na odborářském sněmu v sobotu. Zazněli tam i tito odborníci.

Potom mi přijde velmi fatální, jakou agresivitu vzbuzuje tato reforma u mladých, jakou vlnu solidárnosti by měla vyvolat. Myslím, že by se to jaksi nabízelo vzhledem ke generační výměně. My dneska, a týká se to, vážené kolegyně, vážení kolegové, nás všech – my když prostě kolem padesátky a nad padesát přijdeme o práci, tak jsme v podstatě nepotřební, nezařaditelní, obtížný hmyz. A to mi přijde velmi fatální.

Chtěla bych se zeptat, protože opravdu tyto formy to nemohou řešit, ale je to dlouhodobý pohled. Samozřejmě i směrem k mladým, ale ten teď neřešíme. Opravdu, jaké další pracovní pobídky v rámci rekvalifikace se pro tuto generaci nebo pro nás chystají. Jestli to budou zkrácené pracovní úvazky. Já si totiž nemyslím, že je to jenom o letcích a o hornících. Ale umíte si představit, pardon, mířím do vlastních řad, pětašedesátiletou paní učitelku, která se stále líbezným úsměvem předstoupí před své žáky a bude přednášet to, co potřebujeme. Protože celá generace prochází školstvím. Zrovna tak trojsměnný provoz, zdravotní sestry, sociální služby atd. Byť rozumím tomu, že věk, odchod do důchodu se prodlužovat musí. Ale myslím, že zaměstnanost, chceme-li to myslet vážně, by měla mít úplně jiný charakter.

Chtěla jsem navázat na minulé nepřijetí evropské platformy. Trochu mě uráží, když je nám evropština do češtiny přeložena trochu jinak. Tato reforma je v duchu špatného zařazení romských dětí, které mají dnes české občanství, do zvláštních škol. Víme, že si školy rády vybírají, ale to je jiná věc. Je to jedna velice malá záležitost, která potom ovlivňuje rétoriku. Když se objeví text, že zrušíme zvláštní a pomocné školy, tak bych se chtěla zeptat, co s těmito dětmi uděláme, když se je snažíme 20 let integrovat, a nedaří se nám to. Vím, že to sem ale nepatří.

Nechtěla bych, aby na závěr mé řeči to zaznělo jako špatný vtip, když jsem se ptala možného eurokomisaře dnes představitele významné firmy pana Teličky, co by doporučoval českým občanům on, aby se zabezpečili na důchod, odpověděl: Kupte si zlaté mince.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Nyní je přihlášen do diskuse předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, za posledních pět let máme velice zajímavě jednající vládu, která vymyslela velmi funkční model, který by si měla nechat patentovat jako model, který umožňuje občanům tvrdit, jak vláda je nepostradatelná a jak vysoce je zodpovědná. Její mechanismus spočívá v tom, že si neustále snižuje příjmy do veřejných rozpočtů, nebo to minimálně zakrývá, a pak má problém udržet financování veřejných statků a představuje se veřejnosti, že vymýšlí a předkládá návrhy, které tento stát zachrání. Kdo nevěří, ať se podívá na čísla, jsou jak makroekonomická, která odráží daňová kvóta, a pak jsou čísla v jednotlivých právních předpisech, která nastavují toky do veřejných rozpočtů.

Mám tady na mysli to, že vláda i předchozí vlády, které říkají, že jsou velmi zodpovědné, zcela nezodpovědně nechce řešit problém příjmů do sociálního pojištění. Víme, že máme téměř milion osob, které jsou v jiném režimu plateb do sociálního a zdravotního pojištění než zbývající asi čtyři miliony zaměstnanců. Samozřejmě, že to není možné řešit skokově, ale když někdo chce mluvit o své hře, měl by to řešit a nevytvářet v tom skrytý dluh. Všiml jsem si i budoucího návrhu velké reformy, kde se chtějí podmínky některým skupinám, které tyto výhody mají, řeší tím, že pojištění bude ještě sníženo, takže peněz bude na současné důchody ještě méně. Mají mít ještě podstatně nižší důchod než mají v současné době – to jsou osoby samostatně výdělečně činné.

Jak bují švarc systém v České republice, je to nejrozšířenější forma korupce. Má všechny znaky korupce.

Konkrétně k této materii. Musím říci, že s nálezem Ústavního soudu nesouhlasím, ale respektuji ho. Otázkou je, zda bychom se neměli bavit o tom, zda skutečně máme v České republice důchodové pojištění, nebo to je kvazipojištění. Myslím, že spíše máme to, co tu bylo do roku 1990, a to je státní důchodové zabezpečení. Co máme, je spíše dle svého nastavení státní důchodové zabezpečení. Kdyby Ústavní soud přistupoval k problémy nikoliv podle jeho pojmenování, ale podle jeho obsahu, nevím, jestli by rozhodl tak, jak rozhodl. Jeho rozhodnutí ale respektuji.

Alternativa řešení nálezu Ústavního soudu by bylo vrátit se k důchodovému zabezpečení a dát karty na stůl. Od roku 1991 jsem vždycky propagoval systém skutečného pojištění, což je běžný systém ve světě. Víme, jak tyto systémy jsou spravované. Jsou spravované tripartitně, jsou nastaveny podmínky, do nichž nemůže zasahovat tak často vláda ani Parlament a že vycházejí velmi striktně z principu pojistné matematiky. Pak se nemohou stávat výkyvy, že jednou jsou v systému přebytky, jindy propady a rezervy se kapitalizují, to je výhodou pilíře mezigenerační solidarity, má dlouhodobá pravidla podle principu pojistné matematiky a není do nich krátkodobě účelově politicky zasahováno. Toto se v roce 1995 u nás odmítlo. V té době se také hodil pod stůl připravený druhý pilíř zaměstnavatelského připojištění, který by nám pomohl řešit to, co dnes řešíme, a to je nahrazení důchodových kategorií a umožňoval by, že zaměstnavatelé více připlatí a lidé budou moci odcházet do důchodu dříve. Zaměstnavatelům to ale vyhovovalo, platit nechtěli, chlubili jsme se, jak jsme levná pracovní síla, ale máme tento vnitřní problém. Proto bych se přimlouval za to, abychom nepřemýšleli jen o tom, jak systém bude fungovat v tomto roce a v nejbližších letech, ale abychom také přemýšleli o tom, jak bude fungovat v horizontu 10 až 20 let, protože to je pro systém rozhodující.

Když tady někteří předřečníci hovořili o tom, že řešení, které navrhuje pan místopředseda Senátu Škromach, nebude zcela odpovídat nálezu Ústavního soudu, že se ekvivalent nezvýší, tak si kladu otázku, jak by to chtěli řešit, kdyby se šlo cestou, která byla zejména v ODS slyšet, a jejíž zastáncem je i Václav Klaus, a to je rovný důchod. To by nemělo žádnou ekvivalenci, to by byla naprostá solidarita systému chudých důchodů. Proto jsme to nikdy jako sociální demokraté nemohli podpořit.

To, co je nám panem ministrem předkládáno, to není žádná malá reforma, to je pořádně velká reforma. Musím polemizovat s těmi, kteří říkali, že to není tak rozhodující, jak to bude nastaveno. Uvědomte si, že touto malou důchodovou reformou má 70 % všech nových důchodců mít nižší důchod než ho mají dosud. Proč by ho měli mít nižší? Kvůli deseti procentům? Řešme 10 %, ale neřešme to na úkor těch 70 %!

Důchody průměrné, podprůměrné i nadprůměrné důchody nejsou žádné velké důchody. To jsme na tom tak špatně, že to neumíme ošetřit jinak? Na důchody dáváme 9 % z HDP. To je velmi nízká částka na evropské poměry, průměr je 12 až 13 %. Vím, že je to nejsnazší řešení pro současnou vládu i pro některé ekonomy, kteří jsou spřízněni s byznysem, protože nakonec jde o peníze, ale pro lidi, kteří mají mít každý měsíc o několik set korun nižší důchod v době, kdy životní náklady rostou, kdy se má zvyšovat DPH a další, tak je to velmi vážný důvod. Argumentovat, že se budou valorizovat důchody koncem roku, budou se valorizovat všem, to je neseriozní. Myslím si, že tato změna – mám informace ze svého nejbližšího okolí i ze své rodiny – vyhání lidi do předčasných důchodů, aby žádali o odchod do důchodu dříve. Spočítali si, když odejdou do doby účinnosti této navrhované změny, je to pro ně výhodnější, než kdyby v práci zůstali a odešli až v řádném důchodovém věku. Je to jen v krátkém období, většinou jednoho roku.

Není to dobrá cesta a takto to být připraveno nemělo.

Hovořilo se o tom, že nám Evropská komise doporučuje prodlužování důchodového věku. Dnes máme v zákoně stanovené prodloužení důchodového věku do roku 65. Odchodový věk 65 let je evropský průměr. Otázkou ovšem je na jedné straně důchodový věk stanovený zákonem, a druhou věcí je skutečný odchodový věk. Když se podíváme na skutečný odchodový věk, Česká republika je už v průměru, nemá žádné výhody a naopak ekonomiky, které jsou nám dávány za příklad, mají skutečný odchodový věk nižší. Musím zde říci, věc, která je známa, a to je to, že délka roční pracovní doby v České republice je jedna z nejdelších na světě. Průměrný Čech, který je v pracovním poměru, odpracuje o 150 až 200 hodin ročně více než odpracují lidé v jiných zemích. Je to i proto, že máme velmi málo zkrácených úvazků. To má ale své důvody. Většina povolání má samozřejmě dopady na fyzickou a duševní stránku člověka, takže se na jeho opotřebování projeví. Myslím si, že toto je potřeba také brát v potaz. Jestliže jsme tak zajímaví pro investory jako pracovní síla z toho důvodu, že máme dlouhý fond pracovní doby, tak tito ziskoví zaměstnavatelé, zejména nadnárodní společnosti a korporace, musí na to něco dávat. Nebojme se od nich peníze na tyto věci chtít, pro lidi jsou to zasloužené peníze, hodnotu tam odvedli. 190 mld. zisku v roce 2008 odteklo z ČR v podobě divident do zahraničí. Z tohoto pohledu je potřeba pohlížet také na odchodový věk a ne se držet jen povrchních informací.

Navrhuji, abychom jednali o následující společenské a politické dohodě. Pane ministře, dohodněme se, že budeme každých pět let přehodnocovat stanovení důchodového věku pro budoucí období podle toho, jak se nám bude dařit prodlužovat dobu dožití našich občanů, a to tak, aby budoucí důchodci, i ti, kteří jsou dnes ve věku kolem 30 let, měli příslib a zákonnou garanci, že pokud se důchodového věku dožijí, v té době podle známých demografických výsledků budou v důchodu pobývat takovou dobu, jakou pobývají důchodci v současné době. Udělejme tento společenský konsensus. Vzhledem k tomu, že přibývá důchodců, bude to stát nějaké peníze, ale nebudou to fatální peníze. Věřím, že ČR bude v budoucnu prosperující, v předchozích letech jsme to dokázali, a bude na to mít. Myslím si, že přestanou politické a další hrátky kolem problémů kolem důchodového věku.

Co se navrhuje, pane ministře, to je "na oprátku". Jestli se navrhuje, že pro ročník 77 bude odchodový věk 67 a pak se to bude zvyšovat dále a není to ukončeno, znamená to, že dnešní miminka mají důchodový věk někde kolem 73 let, tak nás lidé za to musí považovat za nezodpovědné, kdybychom toto přijali. Není to žádná perspektiva. Kde máme jistotu, že se bude pozitivně vyvíjet délka dožití? Myslím, že takto nemůže hrát, někdy jsme i my na levici osočováni, že jsme sociální inženýři. Klobouk dolů, ale vy jste superinženýři, víte, jak dlouho budou žít dnešní miminka. Myslím si, že to neví ani ten nad námi a že to neví ani současná věda, která to má zkoumat. Garance nikde nejsou. Podívejte se jen na epidemie v poslední době. Nevíme, jak je budeme v budoucnu zvládat. Nestrašme s tím lidi. Kolega Kubera říkal, že kde bylo dříve 100 lidí, dnes tyto hodnoty vytvoří dva lidé díky technice a technologiím. Problém je to přerozdělení bohatství a ne to, zda máme nebo nemáme tolik pracovních sil k dispozici.

Další věcí, kterou je potřeba v souvislosti s důchodovými otázkami diskutovat, je rodinná politika. Každá vláda říká, že dělá prorodinnou politiku. Myslím si, že současná vláda ji nedělá, stávající prorodinnou politiku omezuje. Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale také patřím k těm, kteří se domnívají, že nejlepší důchodová reforma je účinná rodinná politika. Samozřejmě, že rodiny se nerozhodují o počtu dětí jen podle ekonomického zajištění, ale jsem přesvědčen, že čím vzdělanější lidi, tak ekonomický faktor berou v potaz, protože jsou vůči dětem zodpovědní.

Co se týká dalšího problému, diskutujeme, jak prodloužíme důchodový věk. Co je účelem prodloužení? Aby lidé byli déle ekonomicky činní. Je fér i v rámci EU k Česku hovořit o prodlužování důchodového věku, když se nám nedaří naplňovat záměry v procentu zaměstnanosti občanů, kteří jsou v aktivním pracovním věku. Máme 66 % a v EU patříme k lepším. Nedávno jsme měli předsedu maďarského parlamentu, který varoval, abychom nešli cestou Maďarska v důchodové reformě, a vy bohužel touto cestou chcete jít. Je to pravicový politik. V Maďarsku mají zaměstnanost téměř o 10 % nižší. Myslím si, že na to by se měla soustředit EU a my, abychom zajistili, že lidé, kteří jsou práceschopní a dokonce řada z nich chce pracovat, aby pracovat mohli a mohli i platby do sociálního pojištění zajišťovat. To je ten aktuální úkol, tam směřujme reformy, jak peníze do systému zajistit a ne když nejsou. Vláda se o příjmy nestará, ale umí jen škrtat a tím zhoršovat lidem podmínky pro jejich život. Co se týká spoření na důchod, kolega Kubera naznačoval, že zodpovědní lidé by se měli na důchod zajistit. S tím také souhlasím. Vážení, to není jen v Česku, ale po celém světě. Roste počet lidí, kteří se zadlužují. Je třeba, aby na pořízení vzdělání, na bydlení a základní životní potřeby si lidé nepůjčovali, oni si na to ale půjčují.

Můžete říci, že nemají být tak nezodpovědní. Zaprvé – masmédia, ta píší o souhlasu všech veřejných činitelů, do lidí to hustí –"já jsem tvoje bezúročná půjčka" a podobné věci, na celém světě. Ale připusťme, že také velká část lidí není nezodpovědná. Oni prostě peníze na připojištění nemají, nemají. Podívejte se u svých sousedů, ne každý má takový příjem, jako máme třeba my nebo mají ti poslední dva decily naší společnosti, kam zhruba i my patříme.

Myslím si, že toto je potřeba brát v potaz, když hovoříme o připojištění. Považuji připojištění za správnou a dobrou věc, ale v době, kdy roste zadluženost a kdy je naprosto prokazatelné, že v posledních dvou dekádách, tzn. dvaceti letech, se zmenšil podíl mezd a platů na vytvořeném produktu ve světě a poslední decil, to znamená příjmově nejsilnějších, se enormně vzdálil od průměru a od posledních dvou decilů. To znamená, že příjmové nůžky se v České republice i na celém světě rozevírají. A v takovémto prostředí není možné počítat s tím, že drtivá většina lidí se zabezpečí ze soukromých zdrojů a vytvoří takové prostředky, že bude velmi výrazně ze svého spoření zajištěna ve stáří. A vytvoří až takové prostředky, že do důchodu budou moci odejít při stanovení důchodového věku 67 nebo 70 let, třeba o pět, sedm let dříve.

Spočítejte si, co by to muselo být za vysoké částky, které by museli mít naspořené, aby měli rezervu, že mohou odejít dříve. A to ještě je velké riziko, že ty fondy zkrachují, pokud budou soukromě-kapitálové, řeknou jim – sorry, nám to nevyšlo, my jsme špatně investovali a peníze tam nejsou.

Touto cestou –moc se přimlouvám –se, prosím vás, nevydávejme, protože vytvoříme jak sami sobě, ale zejména generacím příštím velké problémy.

Mrzí mě, že těm mladým se to zatajuje, že sdělovací prostředky, i veřejnoprávní o tom nevedou seriózní diskusi, neumožňují seriózní diskusi. Někteří z nás politiků, kteří toto říkají, se do těch prostředků nedostanou. A když se tam dostaneme, tak nám dají nějakou nálepku, jako opět včera Česká televize řekla o mně, že tam vystupuje zámečník. Ale že jsem dělal léta hospodářskou funkci, že mám vyšší vzdělání a další a další věci, to tam neřeknou. Pan ředitel České televize a mnozí další také jsou vyučeni, ale o tom se nemluví.

Ukazuji jenom na tomto, jak se vytváří atmosféra ve společnosti, aby některé názory měly menší hodnotu a některé názory měly naprosto otevřený prostor, a samozřejmě prostor, který vyhovuje zase tomu decilu deseti procent těch příjmově a majetkově nejsilnějších.

Já osobně tedy doporučuji, abychom přijali pozměňovací návrh zpracovaný panem místopředsedou Škromachem. Návrh je obsahově prakticky shodný s tím, co přijal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, akorát je dopracován, je kvalitnější o přechodná ustanovení, měl by být legislativně v pořádku, protože to bylo kontrolováno jak právníky, kteří to pro pana místopředsedu a pro nás připravovali, tak i naší legislativou. Je to s cílem, aby to byla dobře odvedená práce. A tento návrh to vrátí do podoby, že vyřešíme nález Ústavního soudu, nepoškodíme sedmdesát procent budoucích důchodců, nepoženeme je do předčasného důchodu o jeden rok a necháme zásadní rozhodnutí další na jednání o dalších reformách. A věřím, že některé ty věci, které jsem tu také zmínil, a o kterých se zmiňují i jiní, samozřejmě daleko fundovanější lidé, budou seriózně diskutovány. A znovu říkám –pane ministře, pojďme jednat o nějakém zásadním principu, který by se týkal délky důchodového věku, resp. odchodového věku do důchodu, aby to mělo nějaké logické jádro a nebylo z toho jenom vidět, že jde o to za každou cenu ušetřit a nekoukat na to, jestli ti lidé se vůbec důchodu dožijí v nějakém stavu, kdy ten důchod pro ně bude ještě mít nějakou skutečnou hodnotu.

To bych dával jako kompromisní návrh k jednání do budoucna. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo. A ještě mám přihlášenou paní senátorku Janu Juřenčákovou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji vám za slovo, paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám k tomuto tématu pár poznámek, budu i trochu osobní.

Když jsem se před třiceti lety vdávala a během dvou let si pořídila dvě děti, tak jsem si plánovala, že podle tehdejšího důchodového zákona půjdeme s manželem společně do důchodu, protože náš věkový rozdíl tomu tak odpovídal. Podle dnešního zákona už bude manžel v důchodu o čtyři roky dříve, a já budu muset o čtyři roky déle pracovat, takže nevím, jak to bude doma působit.

Začala jsem si dělat statistiku nebo jsem si začala počítat v té době, kdy Ústavní soud rozhodl o tom, že se musí zákon změnit, a vzala jsem si v potaz v podstatě smuteční oznámení na webu vedlejšího cca desetitisícového města, kde tato smuteční oznámení zveřejňují. Říkám vždycky, že jsem postižena profesionální deformací a dívám se na to z pohledu čísel. Tak jsem si spočítala, že od začátku roku 2011, bylo to asi do období půlky května, byl věkový průměr, i když jsem si to rozdělila na kategorie ženy a muži, tak věkový průměr úmrtí byl až na jednu výjimku, kdy to byla tragická okolnost, sedmdesát osm až sedmdesát devět let.

Když jsem si spočítala, že většina žen šla do důchodu v 55 letech, tak v podstatě doba pobírání důchodu byla 23 let. Když to propočítáme krát 12 měsíců krát průměrný důchod, tehdy nebyl ještě průměrně 10 000, tak to vychází, že vlastně žena pobírala za dobu důchodu 2,760 milionu korun. Když jsem si počítala kategorii mužů, kdyby šli do důchodu v 60 letech, průměrná doba úmrtí 78 let, tak je tam doba pobírání důchodu 216 měsíců, což při průměrné výši důchodu činí 2,160 mil. Kč. A navrhovaná kategorie 67 let při průměrné délce dožití 78 let znamená, že by se důchod pobíral 11 let a při průměrné výši důchodu by to činilo 1,320 mil. Kč.

Řešila jsem i problém toho, kdy se na mě obrátila paní s prosbou o radu, zda si má požádat o předčasný důchod. Konzultovala jsem to s pracovnicemi na sociální správě. Tam je v podstatě situace taková, že každý má různý důvod, proč do předčasného důchodu chce jít. Pokud je někdo na úřadu práce a nemá své zaměstnání, tak je to pro něj samozřejmě řešení, protože nemá perspektivu. Ale ten, kdo zaměstnání má a rozhoduje se, jestli půjde do předčasného důchodu, tak v podstatě si pod sebou podřeže větev tím, že když si předčasný důchod vezme, tak sice bude možná větší, ale on si při předčasném důchodu nebude moci už v budoucnu přivydělat více než 2000 Kč, což je podstatné omezení.

Já jsem tedy té paní radila, ať do důchodu nejde, protože zaměstnání má zatím jisté a může dělat vlastně i po uplynutí důchodového věku, který jí vlastně nastane příští rok.

My tady řešíme to, kdy kdo půjde do důchodu, ale ono bude podstatnější, jestli bude na výplatu těchto důchodů? Můj nejmladší bratr je ročník 1977, to znamená, že jeho se to dotkne. A já nebo nikdo z nás nedokáže vlastně předvídat nebo věštit podle křišťálové koule, co v tu dobu bude. Dneska se tu tedy možná dohadujeme trochu zbytečně.

Potkala jsem se s člověkem, který mi předložil návrh, a stálo by to možná za zvážení, jestli by nešlo řešit i to, že když někdo bude chtít odejít ne do důchodu, ale z práce s tím, že zůstane doma, že by vlastně doma čekal na tu dobu, kdy by mohl důchod pobírat, ale aby po tu dobu nemusel eventuálně si platit zdravotní pojištění, protože na to už by třeba své zdroje neměl. To by možná stálo za úvahu, kdyby třeba, pane ministře, se i tato varianta mohla nějakým způsobem zohledňovat, protože bude možná řada lidí, kteří opravdu už nebudou chtít pracovat, budou mít dosažený věk pro výpočet důchodu a budou mít v podstatě dvě možnosti –buď půjdou na úřad práce a budou stát zatěžovat také, a nebo zůstanou doma a nebudou muset stát vůbec obtěžovat.

A nakonec bych chtěla ještě reagovat na to, co řekl pan předseda Senátu Štěch, který uvedl, že největší míra korupce je švarc systém. Švarc systém je používaný i v Senátu. A já bych se tedy chtěla zeptat, jestli by Senát neměl jít příkladem a neměl by jej zrušit? Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. O slovo se hlásí předseda Senátu pan Milan Štěch s přednostním právem. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Trvám samozřejmě na tom, že švarc systém je nejrozšířenější a největší forma korupce v naší zemi, pravděpodobně, možná, že jsou někde ještě nějaké větší, ale já o nich nevím, kdybych to věděl jasně, prokazatelně, tak na to upozorním.

Já už jsem několikrát navrhoval, aby asistenti poslanců a senátorů byli řádnými zaměstnanci Parlamentu, abychom v tom šli příkladem, protože stát na tom stejně nic nevydělá, o to, co dostane jaksi méně, tak zase má méně na vydání, takže nula od nuly pojde.

Pokud víte, že tu pracuje ještě někdo další na švarc systém, tak mi to sdělte a já budu, věřím, velmi účinně působit na pana kancléře, aby tomu tak nebylo.

Jinak pokud jde o věc asistentů, jsem pro, je to potřeba udělat, ale návrhem zákona, který to změní. Já už jsem to osobně požadoval minimálně pětkrát, mohu to doložit, i tady jsem o tom mluvil, víte o tom, a budu rád, když se ke mně přidáte a budou další. Vyzývám pana ministra, aby to vláda navrhla, protože to není zase tak jednoduchá změna. Jde o to, aby se to předložilo a pojďme dělat pořádek a začněme samozřejmě u sebe. Naprosto s tím souhlasím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo. Počet přihlášených do diskuse se opět rozšířil. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Omlouvám se, že vystupuji podruhé k tomuto problému, k důchodovému pojištění. Ale musím zareagovat na slova kolegy senátora Kubery, který tady mluvil o dvou profesích, obě profese tak trošku zesměšnil. Byli to slévači a horníci.

Dle článku, který si pan senátor Kubera přečetl, slévači stojí na nějaké hořící paletě, a prostě stojí. Tito lidé pracují s pěchovačkami, pěchují písek do forem a do těch forem posléze odlévají litinu, čili ne ocel nebo železo. Tito lidé v 55 letech z osmdesáti procent mívají vazuneurózy rukou, mají artrózy ramenních kloubů, loketních kloubů a jsou v podstatě pro normální život nepoužitelní. Já vidím ty lidi dnes a denně. Někteří z nich, když se chtějí něčeho napít, tak tu sklínku musí uchopit dvěma rukama, aby se mohli napít. Byl bych zvědav, jak by kouřili na příklad silní kuřáci.

A pak jsou horníci. Horníci v Moravskoslezském kraji mají průměrný plat. Bylo tady řečeno, že mají vysoké platy, ale ty platy jsou srovnatelné s hutníky. Vím, o čem mluvím, tato srovnávání se mi dostávají do rukou. Sám jsem si to porovnával. Ano, začínají na našich šachtách pracovat i polští horníci. Je to proto, že naši horníci vymírají, a třeba nechtějí pracovat za průměrné mzdy. Polákům stačí i průměrná mzda. Ale ti naši tam stejně dělají, protože jim nic jiného nezbývá, Poláků je tam jenom asi deset nebo patnáct procent.

A v závěru chci říci, že podporuji návrh pana místopředsedy Škromacha. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Domnívám se, že když tady někdo řekne tak velmi silnou myšlenku, že švarc systém je nejvyšší korupce, měl by to vysvětlit. Domnívám se, že švarc systém není korupční, pokud je to skutečně švarc systém a není to práce načerno. Ten název "švarc" je podle pana Švarce, není to překlad z německého "práce načerno". Práce načerno je samozřejmě něco, co být nemá, ale to se neděje ani tady v Senátu, ani se to neděje nikde, když někdo zaměstná někoho na své IČO. Jestli pan předseda Senátu se domnívá, že je to korupce tím, že podnikatel nebo osoba samostatně výdělečně činná odvádí menší procento do sociálních a zdravotních pojištění, tak jenom chci připomenout, že to právě souvisí – jinak bych o tom nehovořil – také z diskusí, kterou tady máme, a to je s obyčejným pojišťovnickým systémem. A já jsem v poslední době zaregistroval velmi chybný názor o tom, že tyto daně mají být stejné s těmi zaměstnaneckými. To je přece hluboký omyl.

Kdokoli provede rozbor, tak zjistí, že osoby samostatně výdělečně činné daleko méně čerpají sociální pojištění, daleko později odcházejí do důchodu. Jsou to mj. ti, kteří posouvají reálný odchod do důchodu na pozdější dobu, než je tomu u zaměstnanců. Je určitě možné to zesouladit a udělat tam nějaké parametrické změny, ale tvrdit, že jde o korupci, tak to určitě není.

Pokud se mýlím, byl bych moc rád, kdyby mi to pan předseda vysvětlil, nebo nám vysvětlil, v čem vidí tu míru korupce? Protože já se domnívám, že v tom žádná korupce není. Ale říkám, musíme si být vědomi toho, že švarc systém je nazvaný podle pana Švarce, který jako první začal používat využívání osob samostatně výdělečně činných místo zaměstnaneckého poměru, ale že to není práce načerno, práce načerno je něco úplně jiného.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli se přihlásil s přednostním právem předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zaprvé. Platné zákony hovoří o tom, že činnosti, které jsou hlavním předmětem podnikání firmy nebo podnikatele, mají být zajišťovány jeho zaměstnanci. A znaky, co to je zaměstnanecký poměr, stanovuje zákon. Jsou to pracovní pomůcky, prostředí, pokyny, které mu dává, je to princip podřízenosti a nadřízenosti. Tyto principy se v řadě firem obcházejí, zamlčují se nebo se nekontrolují, a to z důvodu, že ti, kteří toto využívají, mají oproti podnikatelům a firmám, kteří to nevyužívají, výhodu. Ve stejných podnikatelských podmínkách oni tím, že to riziko podstoupí nebo že jdou za hranu zákona, prostě vydělají. A když někdo má možnost oproti druhému vydělat tímto způsobem a že prostředí mu to umožňuje, tak já to považuji za prokorupční prostředí.

A myslím, že nejvíc mi na tom vadí to, že tyto prostředky potom chybějí, chybějí na současné důchody, na současné zdravotnictví. A je potřeba to řešit. Takto to umožňujeme zcela legálně, za nějakých podmínek. Ale pan kolega Sefzig se podle mého názoru mýlí v tom, že placení pojištění přece není jenom o tom, jestli podle toho budu nebo nebudu mít já důchod, ale je to také o tom, že já vlastně financuji současné důchody. A kdyby polovička občanů, polovička zaměstnanců platila tolik, kolik se platí v průměru u osob samostatně výdělečně činných, tak důchody v České republice nebudou v průměru čtyřicet procent, ale budou nějakých třicet procent, protože by na to ty peníze prostě nebyly. A před tím se strká u nás hlava do písku.

A opakovaně říkám, že je potřeba to řešit. Dejme osobám samostatně výdělečně činným nižší odvody, zcela legálně, ale řekněme, že když to je pojištění, že za ty lidi do systému pojištění někdo ty peníze bude platit, jako platí stát za státní pojištěnce zdravotní pojištění. To není samozřejmě úplně dobrý příklad, protože ten stát to platí špatně, neboť ty částky nevalorizuje, ale měl by je valorizovat, a podle mého by se obdobně měl starat i o důchodové zabezpečení za ty osoby, kterým umožňuje, aby se do toho systému platilo méně. To by bylo fér.

A když o tom nebudeme diskutovat, když to nevyřešíme, budeme deficity v důchodovém účtu neustále řešit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Ještě další s přednostním právem – je přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já mám pocit, že ta debata zahrnuje už tak široké spektrum problémů, že jsme výrazně mimo rámec toho, co projednáváme. Samozřejmě s důchodovým systémem asi souvisí téměř všechno, pokud se týká pracovních činností, podnikání. Já jsem chtěl jenom reagovat na to, co tady bylo řečeno a co je naprostý nesmysl, a přesto se to používá, pan senátor ten výraz použil – zaměstnání na živnostenský list. Nezlobte se, ale to je samo o sobě naprostý nesmysl. Buď jsem podnikatel, a pak mám kontrakty a zakázky, ale v žádném případě nejsem zaměstnanec. Nikdo mě nemůže zaměstnat na živnostenský list. Myslím si, že on sám vlastně naznačil, že to je ten způsob zneužívání, kdy ten člověk má sice živnostenský list, je podnikatel, ale nemá žádný kontrakt. Dokonce dostává vybavení, dostává nářadí a pracuje podle pokynů nějakého nadřízeného. To je něco, co je samozřejmě specifické, ale myslím, že nový zákoník práce tuto problematiku celkem dobře řeší a otázkou je, jak příslušné kontrolní orgány tuto problematiku postihují nebo ne. Ale tam je celkem jasně řečeno, kde je rámec mezi podnikáním a mezi zaměstnáním.

Pokud jde o otázky výše pojistného, to je věc, která určitě je složitější. Tady bychom se dostali asi do široké polemiky, já si nejsem zcela jist, že v tuto chvíli je nezbytně nutné řešit otázku sociálního pojištění u OSVČ, protože je to systém, který je nějakým způsobem nastavený. Jiný problém ovšem je, a vzpomenu – pan ministr se s tím určitě setkává také, ale i mnozí další – že v jednom televizním pořadu, ve kterém jsem byl, nebyl to ojedinělý případ, na mě mával pán výměrem důchodu a říká: Já jsem celý život – tedy od revoluce 1989 – podnikal a mám důchod 3600 Kč. Když jsme se potom na to podívali, tak on měl 3600, protože si na ten důchod prostě málo platil. Ale ještě to bylo o něco víc, protože ten systém je solidární a těm, kteří mají nižší důchod, nižší platby do důchodového systému, tak o něco více se na to jakoby přispívá. Ale to je dáno solidaritou v tom systému.

Já myslím, že tady je potřeba postavit tuto otázku jakoby do té roviny situace – chápu, že na to mohou mít jiný názor odbory, jiný názor podnikatelské svazy, situace je dneska relativně stabilizovaná, myslím, že v tuto chvíli to není ani předmětem naší diskuse. Problém bychom měli znovu vrátit k meritu věci, to je nález ÚS a způsob řešení. Chápu, že získáváme čas a že je možné si prostudovat ten dlouhý pozměňovací návrh a že to snad stihneme v normálním čase, ale já věřím tomu, že bychom se měli vrátit opět k diskusi k ústavnímu nálezu. Věřím, že pokud půjde o jednotlivé prvky, a tady bych chtěl zdůraznit, když už tady zazněla věc – věk odchodu do důchodu a doba pobytu v důchodu, tak je potřeba k tomu připočítat ještě náhradový poměr. To znamená, jaký ten důchod bude. To jsou tři vrcholy jednoho trojúhelníku, které jsou provázány. Buď můžu odcházet do důchodu brzy, pak budu v důchodu delší dobu, ale budu mít nižší důchod, anebo – nebudu mít nižší důchod, ale pak se na důchodový systém musí více vybrat. A může se vybrat systémem, buď zvýšením pojistného, nebo tak jak ten systém to dneska řeší i v situaci, kdy se dostává do deficitu, že je jakoby dofinancováván v rámci státního rozpočtu, v řádu dneska možná 30 – 40 miliard ročně. Anebo můžu hledat jiná řešení, která ten systém budou stavět vyrovnaně. Ale když se podíváme na západ od našich hranic, tak ti, kteří nám radí z Bruselu, většinou mají ty systémy ve výrazném deficitu a dofinancovávají je na základě výkonné ekonomiky. Protože tady jsme trošku sklouzli jenom k tomu, zda budou – nebudou děti. To byla záležitost myslím 19. století a dříve, kdy každý byl závislý na tom, kolik má dětí a jestli se o něj dokáží postarat. Systémy, které přišly potom, nějakým způsobem odvedly od tohoto systému a umožňují každému, kdo pracuje, kdo si platí pojištění, aby měl nějaký nárok na důchod. Ale je potřeba zdůraznit, že dneska v tom průběžném systému si neplatíme na vlastní důchod tak, jak se to často říká, ale my platíme důchody našich rodičů a prarodičů, kteří v důchodu v tuto chvíli jsou. My si pouze vytváříme budoucí poměrný nárok na svůj podíl na budoucím výběru, který tehdy bude. Tam samozřejmě bude záležet, nakolik budou naši potomci více či méně solidární a budou ochotni do toho systému přispívat.

Důležité je, že to není jenom otázka potomků, ale je to také otázka výkonnosti ekonomiky. Protože příjmy do systému sociálního pojištění neodvádějí jenom občané jako fyzické osoby, ale odvádějí to i právnické osoby za zaměstnance atd. A ten systém přes daně je financováno de facto i z daňových výnosů. Což ostatně i v některých návrzích té tak zvané velké důchodové reformy je, ovšem je potřeba říci, že ta reforma probíhá fakticky od roku 1996, kdy tady byl nový zákon a všechny návrhy, které jsou, jsou pouze parametrické změny. Stejně tak i návrh na další zavedení pojistného. Ale to bychom se dostávali zase mimo rámec. Já bych doporučil, abychom se vrátili k meritu věci a dořešili to, protože si myslím, že to je určitě zajímavá záležitost, ale věnujme se nálezu ÚS a řešení této problematiky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. Pan senátor – předseda klubu Richard Svoboda nechce uplatnit své přednostní právo, takže slovo má pan senátor Karel Šebek, prosím.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Pokud v debatě nad zákonem o důchodovém pojištění zazněla věta, že švarc systém je nejhorší způsob korupce, musím zde sdělit, že moje zkušenost je naprosto jiná a já švarc systém považuji za poslední zoufalý pokus živnostníků přežít. Jako bychom neměli zkušenost z posledních dvou let, kdy hospodářská krize způsobila hluboký pokles zakázek skutečně dramatické potíže firem, a to nemluvím o těch neslušných firmách, které samozřejmě si nastaví daňovou optimalizaci tak, že neodvedou nic a kolikrát nezaplatí ani těm svým zaměstnancům a ti se nedovolají spravedlnosti. Tak tito lidé, kteří se nedovolají spravedlnosti a nechtějí jít na pracovní úřad, si zařídí živnostenský list a nahodile se dávají dohromady jako party živnostníků nebo zkouší budovat nový kapitál, o který přišli a kde jim stát ani svou soudní a výkonnou mocí nezajistil uplatnění práva spravedlivého na to, aby nepřišli o své poctivě vydělané peníze. Tak tito lidé, kterým čest nedovolí na pracovní úřad pracují dál možná touto formou, která zlidověla jako švarc systém. Ale rozhodně to nejsou žádní příživníci ani okrádači. A zkuste se zeptat na daňových úřadech, pokud vám to tedy budou ochotní sdělit, kolik těch lidí a v jakém stavu má daňové přiznání a oni těmi svými troškami do toho státního balíku přispívají na rozdíl od těch mocných a velkých firem, kteří si zařídí daňovou optimalizaci a výsledek odvodu do státního rozpočtu je nula. Já tedy říkám znovu, že švarc systém v té podobě jak ho znám já z prostředí drobných a venkovských živnostníků je skutečně poslední zoufalý pokus přežít a živit se prací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, přihlášen dále je pan senátor Jiří Pospíšil, prosím pane kolego.

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Napřed taková trošku procedurální poznámka. Všiml jsem si, že předseda a místopředsedové už začínají reagovat na jednotlivé příspěvky jako starosta malé obce nebo jako lidé z předsednictva odborové schůze.

Naštěstí zatím ještě jejich reakce nejsou nejdelšími příspěvky, jako u těch starostů. Ale má to vývoj. Poprvé jsem zaznamenal, že na jeden příspěvek z pléna reagovali dva místopředsedové; jednou snad někdo udělal statistiku, zda ještě více hovoří senátoři v porovnání s těmi s přednostním slovem. My "nepřednostní" mezitím můžeme odpočívat a pozorně naslouchat, jak nám to ti přednostní vysvětlí.

Nikdy bych nevěřil tomu, že budu v tolika věcech souhlasit s bývalým předsedou odborů – a nyní naším předsedou. Ano, tento systém pojištění vůbec není systémem pojištění. Je to prostě daň, kterou stát zajišťuje lidi, kteří už nepracují, nebo nemohou pracovat. To není to samé. Nejsou všichni slévači a nejsou všichni horníci. Dokonce ostravští horníci začínají být pojmem, protože myslím, že ne území Ostravy už není vůbec žádný důl.

V podstatě jde o druhý dětský přídavek s mírnou zásluhovostí. A je čistě věcí politického rozhodnutí, jak velká bude míra zásluhovosti.

Ústavní soud se souhlasem některých a s nesouhlasem jiných rozhodl, že má být vyšší. A oba návrhy, jak vládní, tak opoziční to tady splňují, a je jen věcí politického rozhodnutí, v podstatě hlasování, který z nich se prosadí.

To, co platíme na tzv. důchodové pojištění je prostě součást daně předem určená. Spotřebuje se v témže roce a rozděluje se podle zákona. Teď jsou věci, se kterými s předsedou odborů nesouhlasím. Není pravda, že práce člověka opotřebovává. Člověk je opotřebováván životem. Protože řada výzkumu říká, že duševní a fyzický stav lidí dlouhodobě nepracujících je horší než u lidí pracujících. Není to práce, která opotřebovává člověka. Naopak, práce člověku neškodí, umožňuje mu přežívat. A dokonce ho někdy i živí ...

Takže prostě práce sama o sobě není špatná. Některé práce bohužel člověk ještě neumí dělat tak, aby se při nich nepoškozoval. Jsou to těžké fyzické práce. Ale pozor. Argumentovat s nimi je věcí menšinovou, protože v dělnických povoláních dnes pracuje asi 10 – 15 % lidí. To bude vědět předseda odborů lépe než já. Jsou státy, kde většina lidí už jsou státními zaměstnanci na úřadech, jako třeba Lucembursko. Tato práce člověka neopotřebovává. Naopak pracuje ve prospěch druhých lidí, je podnětná, je ve společenském styku a umožňuje mu déle si zachovávat své tělesné a duševní schopnosti.

Další věc, kde se lišíme. Pořád se tady bavíme o tom, jestli to mají být fondy, do kterých člověk dává peníze, nebo stát, do kterého dává peníze k zajištění na stáří. Není tomu tak. Existuje řada forem zajištění na stáří jiných; od zlata, stříbra a drahých kamenů, přes investování do majetku, který má dobrou prognózu vývoje, investování do nemovitostí a zajištění se třeba výdělečným způsobem, který snad má být v novém občanském zákoníku zase zaveden. Pak se vyplatí mít i ty děti a vychovat si je tak, aby smlouvu; aby až odejde člověk na výměnek, aby tu smlouvu plnily. Protože pak by měla následovat státní forma vymoci si spravedlnost, když děti budou zlé. Ovšem když si je špatně vychoval, tak stát by mu měl přesto pomoci.

Ale na to všechno lidem opravdu musí zbýt. A aby jim na to zbylo, tak by nesměl stát většinu hodnot odebírat; těm lidem. Stát by tedy měl být malý. Naším úkolem by mělo být, abychom mohli zajišťovat lidi na stáří. Protože se tady bavíme o zajišťování lidí na stáří. Snižovat státní agendu. Snižovat počty agentur. Snižovat rozhazování ve státních maturitách. Sčítání známých údajů většinou k ničemu nepotřebných. Zakládání dalších podpor pro kdeco. Prostě většinu peněz stát už nepoužívá na zajištění svých základních funkcí. Ale jakoby místo lidí zajišťuje, aby se jim dobře žilo. To by měl být především problém těch lidí. Měli by na to mít peníze, i kdyby jim stát peníze neodebral. Domnívám se, že bychom měli přemýšlet o tom, jak snižovat výdaje státu na kdejakou činnost. Od podpory sportu, rozhodování o tom, jakou budou mít velryby povolenou inuitu, ochrana Antarktidy. A korunku za korunkou snižovat výdaje tak, aby se mohly snížit daně, aby člověku zbylo, aby se mohl zajistit na stáří anebo si zaplatit poctivý pojistný systém s pojistnou matematikou.

Tento problém, tak jak ho řešíme teď, z hlediska mě jako pravičáka, nemá žádné řešení. Nemusíme se přesvědčovat. Vývoj je takový, že pokud se nic jiného nezmění, peněz bude ubývat. S demografií tady asi nic nenaděláme. A je politickým problémem, zda systém daně na zajištění lidí ve stáří bude více solidárním nebo mírněji zásluhovým. On moc zásluhovým není. Dlouhodobě je tento systém nefunkční a nevydrží.

Ten rovný důchod – zde posmívaný – by byl řešením. Ale to by byla jen sociální dávka pro ty, kterým se to nepovedlo, protože takoví mezi námi budou; možná budu jedním z nich. A symbolické ocenění pro ty, kteří se na to zajistili. Ale ta by se musela zavádět tak, že by se to lidem důsledně a jednoznačně řeklo v době, kdy budou mít ještě čas se zajistit. To znamená, že tento nešťastný systém budeme muset provozovat pro lidi, řekněme od 30 let stejně po určitou dobu. A k tomu rozumnému systému nemůžeme přispět víc, protože prostě lidem musíme dát čas na to, aby se zajistili.

To je můj poměrně pravicový příspěvek. Ale nikdy mě nenapadlo, že budu souhlasit s tím, že starobní pojištění by mělo být řízeno pojistnými statistikami, jak zde řekl předseda odborů – a já s ním souhlasím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Dobré poledne, paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Není "horník jako horník". Jsem horník, a dovedu si představit, že jsem schopen dožít a dopracovat se do 67 let. Nedovedu si představit horníka, kterého jsem viděl na Dolní Rožínce nebo v jiných dolech, že je schopen se v plné síle tohoto věku také dožít. Určitě ne. Nedovedu si to skutečně představit. Já bych tady chtěl zmínit, že moje sestra, která bydlí na západ od České republiky přes 30 let, je mladší o 3 roky. Já půjdu do důchodu za 6 let, ona do důchodu půjde za 13 let. To znamená, půjde o 4 roky později než já. Bude muset o 4 roky více pracovat.

Nevidím v tom problém, pokud někdo pracuje jako pracujeme my, jako politici, nebo v kancelářích, nebo v jiných profesích, abychom doopravdy pracovali déle. Chyba byla, že jsme tento systém nenastavili už někdy minimálně před 10 lety. Tato materie už tady dávno měla být. Tím se měli zabývat i moji kolegové, kteří tady byli, kteří byli v předešlých vládách a měli to řešit. Tady jsme udělali všichni dohromady jednu obrovskou chybu.

Musím zareagovat na záležitost švarc systému. Já jsem s panem ministrem krátce mluvil v Poslanecké sněmovně, kde – když nám představoval reformu – tak jsem se ho zeptal, jestli obsahuje taky řešení švarc systému. Tehdá mi pan ministr odpověděl – ne, v této věci nechceme nic dělat.

Ano, mohu souhlasit s kolegou, který tady zmiňoval, že je to poslední možnost a záchrana některých lidí, aby vůbec mohli pracovat. Beru to tak. Ale řeknu vám například branži realitních kanceláří. Budu konkrétní. Není to ale jinak v celé v republice. Budu konkrétní na Karlovarsku. Tam je poměrně velké množství realitních kanceláří a pouze jedna má zaměstnance. Všichni ostatní fungují na švarc systému. Já vám jsem schopen doložit, a já vám to pošlu v e-mailu, ten rozdíl kolik odvede do systému zdravotního a sociálního pojištění a na daních a na všem možném ostatním, ta jedna realitní kancelář, která už má 15 let své zaměstnance, a co odvádí ty ostatní. Ano, oni to tam odvádějí jako OSVČ, ale zdaleka to nejsou ty peníze, které by ve skutečnosti jako zaměstnanci museli odvádět. Čili opět je to rozdíl švarc systém a švarc systém. A mám dojem, že, neříkal bych tomu korupční prostředí, ale říkal bych tomu prostředí, kde se v podstatě umožňuje neplatit státu to, co by tomu státu náleželo, aby měl potom pro ty sociálně potřebnější.

Zmínil bych také jednu věc, která se tu trošku objevila s tím, že máme v Senátu švarcsystém, my ho nemáme jenom tady, on je svým způsobem i ve velkém dělán na různých ministerstvech, kdy se snižují počty pracovníků na ministerstvu, když se řekne, že to bude pět nebo deset procent, tak se to udělá tak, že zakládáme různé příspěvkové organizace ministerstev, tímto lidi vyvádíme ven z toho systému a říkáme, jo, my jsme ušetřili. Ale to, že nám vznikají nové organizace, to už nikdo neříká, takže ten systém nám všeobecně bobtná.

A dnes ta administrativa, kam se podíváte, mohu to říci jako starosta, jako krajský zastupitel, je to horší a horší, ta byrokracie.

A souhlasím s kolegou Pospíšilem, kdyby tam jsme byli schopni udělat razantní krok, tak bychom určitě našli peníze, které bychom potřebovali právě do zdravotního a sociálního systému.

Nevím, kolik procent pracuje ve státní správě, a myslím tím hlavně v těch ústředních orgánech na ministerstvech, kteří už jsou v důchodovém věku. Oni už tam mají 30 let ty svoje pantofle a chodí tam furt stejně, mám dojem, že nejsou žádným přínosem pro ta ministerstva, ale co oni by vlastně dělali? On by jako důchodce tady v Praze, v tom paneláku, kde třeba bydlí, no tak co on by tam chudák dělal. Šel by mezi ty paneláky se tam procházet, ne, on jde na ministerstvo a bude tam pracovat ještě další roky, protože ho nemůžeme ze systému vyloučit. Pokud si nezažádá o podporu, může tam být do devadesáti let. My můžeme najít důvody pouze podle zákoníku práce pro jeho vyloučení. Tam je obrovské množství lidí, kteří systém zatěžují a nic podnětného, co by stál potřeboval, nepřináší. Nad tím je třeba se zamyslet a měl by začít každý ministr u svého ministerstva a u všech příspěvkových organizací, které řídí.

Další peníze, které jsou odčerpávány ze systému, jsou peníze, které jsou od státních zaměstnanců, například policisté. Nechci tuto povolání znevažovat a říci, že je to lehká práce. Policista nastoupí k policii, než projde všemi školeními, tak to trvá tři roky a pak už má jen 12 let, kdy slouží a může odejít od policie. Ve věku 40 let už pobírá rentu, ke které si může přivydělat menší prostředky. Z okolí, které znám, z oblasti pohraniční a cizinecké policie, vidím, kolik lidí se tam vystřídalo. Jsou to mladí lidé, kteří přijdou k policii v 25 letech, ve 40 letech odejdou a mají zajištěno do konce života peníze. Chybí nám kvalitní služební zákon, který by toto řešil a těmto lidem dal jistotu. Potom bychom takto nemuseli postupovat a tyto profese by nám tolik nezatěžovali systém. Lidé by zůstali více než 15 let, protože by měli jistotu a nedocházelo by k časté obměně, která do systému přináší nekvalitní rozhodování. Vidíme, jak pracuje policie a soudy, kde se těmito obměnami systém velmi znekvalitnil. To všechno jsou oblasti, kde bychom mohli najít zdroje pro osoby, které se dostanou do důchodového věku a budou si ho chtít využít za to, že celý život pracovali. Mnozí se toho ani nedožijí. Když se podíváte na úmrtnost lidí, kteří pracují v těžkých profesích, jako například horníci, tam si nedovedu představit, že půjdou do důchodu jako já v 67 letech.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Přihlášen je pan senátor Richard Svoboda, předseda klubu ODS.

Senátor Richard Svoboda:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jsem rád, že přede mnou mluvil kolega Pospíšil a kolega Šebek, protože řekli mnohé z toho, co bych chtěl říci já. Chci se v tuto chvíli zdržet u dvou mých poznámek.

Nemyslím si, že reforma penzijního systému je také tématem pravicovým či levicovým, je to spíše balancování na hraně toho, co je možné a ufinancovatelné v jedné středoevropské zemi, která má určitou historii, určité tradice a určité ekonomické možnosti. Úkolem opozice, která v dané chvíli není za nic odpovědná, je poukazovat na to, jak to vláda dělá špatně a úkolem vlády je bránit rozhodnutí a hledat nějaký únosný systém a příliš neextendovat politickou dimenzi debaty. Přidržím se toho, že nebudu extendovat politickou stránku věci a chci mluvit o dvou konkrétních věcech.

Zdá se mi trochu nekorektní, když mluvíme o tom, jak se až téměř do smrti posunuje důchodová hranice. Tabulku mám před sebou. U mužů, kteří se narodili v roce 1955, by hranice byla 63 let a 4 měsíce, u mužů i žen, kteří se narodili v roce 1960 je to 64 roků a 2 měsíce, u lidí narozených kolem roku 1964 až 1965 je to 65 let, v roce 1975 je to 66 let a 8 měsíců. Myslím si, že každá vláda, pokud bude mít dramatické křivky na důchodových účtech, pokud poroste produktivita a bude se nám dobře hospodářsky dařit, věk do důchodu jistě sníží, protože to bude nesmírně populární rozhodnutí. Myslím si, že je korektní každé následující vládě připravit podmínky pro to, aby nemusela dělat dramatické zásahy, které reálnou výši důchodu aktuálně sníží.

Druhá poznámka. Velká část meritorní diskuse, kterou tady vedeme, je o tom, zda bylo rozhodnutí Ústavního soudu naplněno rozhodnutím vlády dostatečně kvalitně či zda je třeba rozhodnutí pozměnit. Vláda vyšla z toho, že na důchodovém účtu se utrácejí určité peníze a fiskální neutrálně se pokusila rozhodnutí Ústavního soudu přivést do světa.

Co máme v pozměňovacím návrhu, má určitý půvab, protože si může 70 procentům důchodců sdělit, že nepřijdou o 2 až 3 % důchodu. Pane ministře, opravte mě, pokud uvádím špatná procenta. Nejsem ekonom a specialista v této oblasti. Říká se, že všem zůstane zachováno stejně a naplní se rozhodnutí Ústavního soudu.

Mám dotaz na předkladatele, zda někdo spočítal, kolik to bude stát a z čeho se to zaplatí. Dovolím si tvrdit, že se to zaplatí z daní a že to zaplatí lidé, kterým se chtějí 3 % na důchodech přidávat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Posledním přednášejícím do diskuse je pan poslanec Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, milé senátorky, kolegové, byl jsem vyprovokován k tomuto vystoupení kolegou Pospíšilem, který řekl mnoho dobrých vět, ale pak řekl jednu větu, se kterou nesouhlasím. S demografickým vývojem nemůžeme nic udělat. Myslím, že je to základ této naší diskusi a tohoto problému. Důchodový systém nemůžeme stavět na tom, že vymyslíme nějaké ekonomické řešení jen pro tuto chvíli. Predikujeme, jak to bude daleko do budoucnosti, přičemž nevíme, jaká bude porodnost kromě dětí, které už se narodily. Jsem přesvědčen, že naopak jako zákonodárci můžeme udělat něco pro to, aby demografický vývoj byl příznivý s ohledem na průběžný důchodový systém, tzn. aby bylo více dětí, protože všichni víme, že největší náklad společnosti, která je v krizi nebo ani v krizi není, tak nesou rodiny s dětmi. Tzn. o ty, když se budeme více starat, než se staráme teď, tak jsem přesvědčen, že těch dětí skutečně více bude. Ačkoli souhlasím, že jen v penězích rozhodnutí, zda děti mít nebo není, samozřejmě není. To je první věc.

Druhá věc, jsem přesvědčen, že diskuse tato a předkládání těchto zákonů, které upravují věk odchodu do důchodu pro všechny stejně, tak pro mě osobně je nepřijatelná proto, že už tady toho bylo o hornících a hutnících řečeno dost. Je mnoho jiných povolání, jsou to zedníci, jsou to tesaři, kteří musí lozit po lešení a nosit trámy či nářadí apod. Ono v těch 65 letech to není už tak pro všechny jednoduché. A pak se mi vybavil příklad lidí, se kterými jsem byl minulý týden, když jsem se zastavil u nějakého mostku, vystoupil jsem z auta a diskutoval jsem tam s těmi, kteří provádějí hrazení potoku kameny, tak si také nedovedu představit, že v tom potoce, ve kterém oni stojí v říjnu, pomalu jim voda zamrzá, je jim 65 let a s těmi kameny pracují. Určitě není možné, aby tito lidé pracovali takto do takového věku, jak je navrhován. Tzn. jsem přesvědčen, že ta diskuse o tom, která povolání budou odcházet dříve a která později, či jakým způsobem to zajistíme, tady přeci proběhnout může.

A to, co naznačili kolegové přede mnou, se dá vyjádřit přeci naprosto jednoznačně. Podívejme se na povolání senátorů, soudců, státních zástupců, úředníků, zedníků atd., a podívejme se, kdo v těchto povoláních odchází do důchodu dříve a kdo později, kdo žádá, protože už nemůže, jaká je tam nemocnost. To jsou statistiky, které určitě ministerstvo nejen zdravotnictví a nejen práce a sociálních věcí, ale především statistický úřad jednoznačně má. A pak z toho uvidíme, jaká procenta nemohou objektivně vykonávat práci, která povolání nemohou vykonávat práci do tak vysokého věku.

A prosím ještě poslední věc, a to je záležitost, která tu také byla zmíněna. Ekonomicky přeci existují, a všechny dnes již dostupné statistiky, nejen NERV tedy, ukazují, že jsou pro ČR jedině tyto dvě cesty. Buď se staneme otevřenými, tedy nejen otevřenou ekonomikou, ale staneme se otevřenými pro přistěhovalectví a přijmeme podstatně více lidí, kteří doplní práceschopné obyvatelstvo, když je větší důchodců. To je jedna cesta. A nebo budeme mít více dětí. Podíváme-li se po naší republice, tak máme proti okolním národům ohromnou výhodu. My máme spousty místa, kde lidé mohou stavět a žít. A máme spoustu polí a luk, dnes neobdělaných, které naší republiku uživí. Takže my z tohoto pohledu žádný problém nemáme. Ale nenamlouvejme si, že existuje nějaké jiné zázračné fondové nebo kdovíjaké řešení, které nám řekne, že za 20 let sobeckého života bez dětí, sobeckého života v užívání si toho, co můžeme, tak za 20 let tady bude všechno v pořádku a my budeme žít z nějakých fondů, když tady nepřijdou jiní z jiných států.

Takže já jsem přesvědčen, že tato diskuse nás čeká a především takový materiál musíme projednávat, tzn. prorodinnou politiku, tím zvýšení porodnosti. To je jedna věc. A druhá věc, diskuse o tom, které profese mají odcházet do důchodu s ohledem na své povolání, abychom byli spravedliví.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem vystoupení se hlásí pan senátor Václav Koukal.

Senátor Václav Koukal:  Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, čekala nás podrobná rozprava a teď jsme v obecné rozpravě. A já k tomu zákonu, který teď projednáváme, mám dvě poznámky. Ta první se týká té první části, tj. nálezu Ústavního soudu a s tím, jak se vláda s tím nálezem vypořádala. Mám pocit, že tady k tomu nejsou žádné vážné výhrady, že je tady jakási shoda na návrhu řešení.

Ta druhá část se týká věku odchodu do důchodu, a tady ta diskuse kolem tohoto bodu se rozvinula. Já si myslím, že to sem příliš nepřísluší, že by ta diskuse měla být mezi odbornou veřejností, samozřejmě vláda je iniciátorem. A potom by měla být předložena těmto orgánům, jako je Poslanecká sněmovna a Senát. Já to říkám proto, že i v této fázi, k té druhé části zákona, byly vážné připomínky. V tom připomínkovém řízení vyjádřila nesouhlas ministerstva, odborové svazy a svazy zaměstnavatelů. A u mě překvapivě právě ta ministerstva, která měla výhrady k tomu návrhu zákona, jsou svědectvím o tom, že ta diskuse neproběhla náležitě dobře a ten zákon není připraven k tomu, abychom o něm v tomto celku jednali. Z toho mi vyplývá jedna věc, že to, jak doporučuje Výbor sociální a zdravotní pro naše plénum, je řešení, které by mohlo zjednodušit tu věc, protože ta diskuse je poměrně odborně složitá a všechny diskusní příspěvky, které tu proběhly, o tom podle mého soudu svědčí.

Já se domnívám, že bychom se měli soustředit na věcnost toho zákona a neodbíhat k věcem, které jsou samozřejmě důležité v tom budoucím životě toho zákona nebo naší společnosti, ale v tomto okamžiku odvádějí pozornost od vlastního merita věci.

Děkuji, pane senátore.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, také vám děkuji za to, že jste opravil mé špatné slovní vyjádření, měl jsem samozřejmě na mysli práci, nikoli zaměstnání na OSVČ. To ale jistě všichni pochopili. Ale děkuji vám za tu opravu, abychom byli terminologicky přesní.

Dovolte mi, abych poznamenal jednu věc. Protože tu často diskutujeme o povolání horníka. Jestli je něco nespravedlivé, tak to nebylo to, že se jim eventuálně prodlužuje věk do důchodu. Samozřejmě na každém zaměstnanci je, jak dlouho zaměstnání bude dělat, může přejít na jiné zaměstnání.

Nespravedlivé bylo zřejmě to ocenění. A ať to řešil minulý systém tím, že odcházeli horníci dříve do důchodu a měli ještě nadstandardní platy. Pamatujete si jistě heslo – Horník, kdo je víc. To je přece každého věc, kdy odejde do důchodu a kdy eventuálně změní zaměstnání. Nemůžeme tvrdit to, že je něco nespravedlivého, že člověk povolání může ukončit v době, kdy na to nestačí a pak může přejít na cokoli jiného, nebo může dělat manažera. Navíc je dnes zcela normální, že lidé po pěti letech odcházejí alespoň ze své pozice, když ne přímo z povolání.

Jenom pro úplnost dodávám, že daleko nejopotřebovanějším a tehdy v minulém režimu ještě daleko více zohledňovaným povoláním vůbec nebyl horník, ale byli to baletní umělci, protože baletní umělci běžně v 35 letech měli tak zničené kolenní klouby, že už nemohli vykonávat balet na profesionální úrovni. To je jenom poznámka.

Pak tady zazněla věc, kterou bych potřeboval vysvětlit, aby byla korigována. Je tedy hluboké nepochopení migrační politiky, a velmi mě překvapuje, že to tady po všech těch seminářích, které v Senátu proběhly, někdo dokonce dokázal tvrdit, že můžeme dluhy v našem důchodovém zabezpečení nahradit a substituovat zvýšenou imigrací. Jestliže jste byli tady na semináři, který byl v našem Rytířském sálku, nebo jste si přečetli zprávu Bezděkovy komise, tak vám přece musí být jasné, že žádná migrace důchodovou reformu neřeší, ta migrace ji naopak prohlubuje. Jediné, co dělá, že ji odkládá o 30 let, o 1 generaci. To je jasný důkaz. A byl jsem rád, že o tom nikdo nediskutoval v průběhu předchozí diskuse, zaznělo to až úplně na konci diskuse, a nebylo to tedy řečeno pod čarou.

Mám otázku na pana ministra. Pane ministře, mně se velmi líbily vaše úvahy o tom, že by bylo vhodné zohlednit zodpovědnost generací tím, že vychovávají děti, a proč jste nezakomponovali do tohoto návrhu, jestli diskuse ještě není ukončena to, abyste zohlednili ty, kteří přispívají do důchodového systému více, protože plodí a vychovávají více dětí. Myslím, že i to je zcela meritorní věc, která skutečně pomůže k naplnění důchodové reformy.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A v této chvíli posledním přihlášeným je pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl jenom technicky upozornit na jednu věc, která tady byla několikrát zmiňována. Ne že bych považoval práci horníků za lehkou, ale horníci v uhelných dolech mají expoziční dobu 15 let, horníci v uranových dolech mají expoziční dobu 10 let. Takže obavy o to, že by některý horník odcházel v pětašedesáti letech do důchodu z hornického povolání, to je prostě představa naprosto lichá.

Horník nastupuje někdy mezi 20. – 30. rokem a v pětačtyřiceti končí v uhelném, ve čtyřiceti končí v uranovém dole, a rád by ještě pracoval, protože podmínky pro výkon této činnosti se v posledních letech výrazně zlepšily. A expoziční doba byla nastavena v době, kdy byly poměrně horší zdravotní problémy. Ať už to byly variózy nebo skoliózy, prostě tenkrát byly výrazně větší.

A pak bych se ještě rád zmínil o jednom důchodovém pilíři, který v České republice a zejména na venkově funguje docela dobře. A tím je vlastnické bydlení. Jestliže mám na venkově rodinu a zůstanou v rodinném domku, který je v jejich vlastnictví, dva starší lidé, byť s minimálním důchodem okolo deseti tisíc každý z nich, žijí si úplně dobře. Obdobně tomu tak je ve městech, pokud nejsou přespříliš zatíženi cenami za teplo, za elektrickou energii, popřípadě vodné, stočné a odpady.

Čili tady hledejme také způsob, jak zabezpečit jak sebe, tak naše další spoluobčany dalším možným pilířem. Kdo totiž je v důchodovém věku nad 65 let, tak už neinvestuje do toho rodinného domku. Nechá to na těch, kteří to po něm zdědí. A ušetří tím značnou část výdajů oproti těm, kteří bydlí v nájemném bydlení. Takže určitě to stojí také za rozsáhlejší řekněme zmínění v celém tom systému důchodového zabezpečení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A ještě je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já už doufám, že budu opravdu poslední, koho nenaštvu, jenom bych se ohradil proti tomu, že bych si nevážil práce horníků, slévačů a podobných povolání. Já si vážím každé práce, kterou někdo umí. Ale to, co tady říkal pan senátor Eybert, to musím potvrdit, protože horníci v uranových dolech svého času, kdy jsem se ještě živil poctivou prací a dodávali jsme jim speciální lampy, které indikovaly radioaktivní ozáření, tak co myslíte, že dělali? Zalepovali si ty nasávací otvory žvýkačkou, aby jim neproběhla ta expoziční doba a mohli být dole ještě dlouho. Protože samozřejmě ta práce dole byla mnohem lépe placená než na povrchu.

Takže to jenom jsem chtěl říct, že si vážím každého povolání, které kdokoli dělá dobře. A naopak si nevážím toho, kdo ho dělá špatně. Ostatně nemám pocit, že by se některým starším poslancům nebo senátorům šlo do důchodu – a kromě toho bavíme se tady o roce 2044! To je pouze 6 let před tím, než bude zmodernizováno britské ponorkové loďstvo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. To byl v této chvíli poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu uzavírám. Pan navrhovatel chce vystoupit? Samozřejmě, pane ministře, máte právo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já se vás pokusím nezdržovat dlouho. Nicméně k některým odpovědím jsem byl vyzván, tak chci krátce komentovat jednotlivé poznámky, které tady padly. Nebudu hovořit ani o aktivní politice zaměstnanosti, ani o prorodinné politice, ani o sociální politice, ani o zaměstnanosti, protože s komplexním balíkem návrhu legislativních úprav v těchto oblastech před vás, věřím, předstoupím během následujících dvou tří měsíců. Taktéž se nebudu zabývat tématem švarc systému. To by spíše vyžadovalo zvláštní seminář. To téma je velmi zajímavé, ale určitě přesahuje rozsah běžného příspěvku.

Nicméně jenom konstatuji, že ta právní úprava je jasná, je stabilní, je jasně oddělen pracovně právní vztah od obchodního vztahu. Jde jenom o to, zda znaky té práce či obchodního vztahu naplňují jednu nebo druhou kategorii. Judikatura je v tomto směru již naprosto jednoznačně ustálená.

Obecně k tomu návrhu zdůrazňuji, že ty změny jsou prostě nutné. Já tady nechci polemizovat o tom, nakolik se máme držet nebo máme respektovat nějaká doporučení, ať už Evropské komise nebo něčeho jiného. Samozřejmě je to v naší kompetenci, v národní kompetenci. Nicméně každé doporučení je dobré určitým způsobem vnímat a poučit se z něj.

Jednoznačně musím odmítnout tezi, která tady padla, že chceme ušetřit na důchodech. Znovu opakuji, to není vládní iniciativa, to je řešení nálezu Ústavního soudu. To znamená, že nový vzorec pro výpočet důchodů, pokud musí být jiný, protože kdyby byl stejný, tak samozřejmě ten nález Ústavního soudu vyřešen není. Tak pokud bude jiný, tak samozřejmě musí být pro některé kategorie budoucích důchodců výhodnější a pro některé kategorie budoucích důchodců méně výhodný. To prostě je fakt. Pokud chceme udržet fiskální náročnost toho systému, tak se jinak vláda, která říká, že bude fiskálně odpovědná, prostě zachovat nemůže. Nikomu se důchod nesnižuje. To je naprosto jasné. To, že valorizace není podvod, ale to, že upozorňuji na to, že byť ten výpočtový vzorec bude upraven, takže bude významně překryt valorizací, která nejenom dorovnává inflaci, ale zvyšuje reálnou hodnotu důchodu. To je prostě fakt. Není to ani žádný podvod, ani žádná fikce.

Že ten vzorec je postaven tak, aby nejnižší úroveň výpočtových důchodů zůstala zachována, to jsem zdůrazňoval už v té úvodní řeči.

Co se týká věku odchodu do důchodu, padla tady dokonce taková zmínka, jako že dnešní dvacetiletí budou odcházet do důchodu v 80 letech. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Tedy pokud někdo se tak nerozhodne dobrovolně.

Pokud tady pan senátor Gawlas kritizoval tabulky odchodu do důchodu pro ročníky mezi lety 1936 –1977, tak kritizoval současný stav. Protože to už je platný právní stav. Dnes se zabýváme tím, zda máme odpovědně říci dnešním dvacetiletým a třicetiletým, kdy je předpoklad, že budou moci odcházet do důchodu, tzn. do kdy plánovat svoji ekonomickou aktivitu, a nebo zda jim budeme lhát do očí a říkat ne, dnešní zákon říká, že vy půjdete do důchodu v 65, vy si to podle toho naplánujte. A až nějaká další vláda, někdy za 20 let – tak jak navrhoval jeden z diskutérů v Poslanecké sněmovně – až nějaká další vláda vám řekne, no víte, ona to tak úplně pravda není, nepůjdete do důchodu v 65, půjdete do důchodu v 67 nebo 68, protože prostě ten systém se jinak vyvíjet nebude.

To znamená, ano, ten navrhovaný stav předpokládá, že řekneme do očí dnešní mladé generaci, jakým způsobem předpokládáme trajektorii zvyšování věku odchodu do důchodu. Ano, že ti, kterým je dnes 16, tak musí počítat s tím, že budou muset být ekonomicky aktivní přibližně do 70 let.

Co se týká kategorizace zaměstnání, tak já musím říci, že jsem naprosto jednoznačně zastáncem toho, že zrušení kategorizace zaměstnání byl správný krok. Nakonec vysvětlila to tady řada senátorů. Není možné dnes již počítat s jednoprofesní kariérou, není možné počítat s tím, co bylo normální před 50 nebo před 30 lety, že někdo po ukončení vzdělání nastoupí do nějaké profese a až do konce své ekonomické aktivity v této jedné profesi zůstane bez jakékoli změny.

Tolik krátce k těm nejdůležitějším tématům. Pokud paní místopředsedkyně Gajdůšková říkala, že vláda je účetnická, tak já na to říkám, ano, to je správné označení. Co se týká důchodového systému, tak ten důchodový systém musí být skutečně brán velmi účetnicky. Protože pokud bychom nastavili systém, který nebude správně účetnicky nastavený, tak budeme v problémech, které jsou v jiných zemích.

A narážka na to, že ve Slovinsku v minulých dnech referendum rozhodlo o tom, že se nebude zvyšovat hranice věku odchodu do důchodů, no ano, ale to neznamená nic jiného, než že se za deset patnáct let dostanou přesně do stejného stavu jako v jiných zemích, kde musí rozhodovat o skokovém zvýšení věku odchodu do důchodu. A to si myslím, že je naším společným cílem, abychom se do takovéto situace v žádném případě nedostali.

Bylo tady zmíněno panem senátorem Drymlem, že neproběhlo jednání s ČSSD. Tak já musím napravit tu informaci. Jednání mezi premiérem a předsedou ČSSD v této otázce proběhlo předminulý týden.

Na otázky další pana senátora Drymla, zda dojde ke snížení důchodů? Nedojde ke snížení důchodů. Ta právní úprava se netýká těch, kterým již byl důchod přiznán, ať starobní, nebo invalidní, nebo pozůstalostní.

Jaká bude hranice věku odchodu do důchodu? Tak jak jsem řekl, přibližně je to tak, že ti, kdo jsou narozeni v roce 1965, tak odcházejí do důchodu v 65 letech. To je dnešní právní stav. Poté se bude každému ročníku, tak jako dosud, podle toho návrhu zvyšovat věk odchodu do důchodu o 2 měsíce.

Jaké jsou důchody členů Evropské komise? To skutečně takhle z hlavy v tuto chvíli nevím. Ale myslím si, že rozhodně velmi nadstandardní, podle toho, jakým způsobem jsou honorováni vysocí představitelé Evropské unie.

Rád bych reagoval také na to, co říkala paní senátorka Horská, jestli si dovedu představit 65letou učitelku. Tak myslím si, že z praxe si to všichni dovedeme představit, protože řada takových lidí je v pedagogických profesích zaměstnaná, takže ta představa je opřená o praxi.

Co se týká pana předsedy Štěcha a jeho návrhu na uzavření dohody o tom, že jednou za 5 let přehodnotíme tu trajektorii, tak já na to musím říci, ano, to já vítám. Ten návrh jde přesně tím směrem. A pokud někdo kritizuje, že tam není horní hranice, tak to není nic jiného, než vyjádření toho, že samozřejmě to je záležitost průběžného přehodnocování. Jenom zdůrazňuji to, že považuji za férové říct dnešním patnáctiletým, kteří se rozhodují, jakým způsobem budou studovat, dnešním pětadvacetiletým, kteří končí vysokou školu, dnešním pětatřicetiletým, v jakém přibližně věku půjdou do důchodu –a také jsem to zmínil při projednávání v Poslanecké sněmovně –samozřejmě, že průběžně ta trajektorie se musí vyhodnocovat, zda se plní.

Ale není férové říct od roku 2030, že se už věk odchodu do důchodu zvyšovat nebude, protože všichni víme, že se nějak zvyšovat bude. V tuto chvíli tedy nastavujeme trajektorii, která vychází z demografických prognóz, to není žádná pavěda, tak jak tady bylo možná trošku naznačováno, ta čísla jsou naprosto jasná. V tuto chvíli vycházíme z aktuálních demografických prognóz, považujeme to za férové, a já určitě velmi rád přistoupím na dohodu, že je vhodné, aby jednou za 5, za 10 let, byla tato trajektorie přizpůsobena aktuálním prognózám a aktuální situaci.

Z toho já usuzuji, že to je skutečně záležitost věcná a že je potřeba postupovat věcným způsobem.

Poslední dvě reakce na pana senátora Koukala. Všechny připomínky ministerstev byly vypořádány, materiál byl schválen vládou bez rozporů, to znamená, že všechny připomínky ministerstev byly vypořádány.

Co se týká poslední položky, byl tu dotaz pana senátora Sefziga, proč není v tomto návrhu zohledněna výchova dětí? Musím říci, že průběžný systém velmi nadstandardně v porovnání s jinými zeměmi zhodnocuje výchovu dětí. Naše pojetí náhradních dob za výchovu dětí je jedno z nejatraktivnějších, z nejvýhodnějších vůbec ze všech důchodových systémů na světě, takže tam základní zvýhodnění je velmi silné.

A co se týká případného bonusu ve prospěch příspěvku ekonomicky aktivních ze státního rozpočtu do důchodu rodičů, tak to je skutečně záležitost až další etapy důchodové reformy. Nepovažoval jsem za vhodné do této části tento princip zapracovávat, protože je to skutečně záležitost, která podle mého patří až do 2. etapy.

Děkuji vám za pozornost i za velmi obšírnou a musím říci detailní diskusi a těším se ještě na podrobnou rozpravu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan Václav Vlček? Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, nyní k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, já využiji té příležitosti sdělit vám dvě radostné informace. První radostná informace je ta, že tento bod vzbudil zájem, že senátoři nebyli lhostejní. Vystoupilo 22 senátorů, z toho 1 čtyřikrát, 2 třikrát, 4 dvakrát, celkem bylo 33 příspěvků, což je dokladem o vysokém zájmu a šíři projednávané problematiky.

Druhá radostná informace je v tom, že došlo v zásadě ke shodě na tom, že vlastní meritum věci nebo záměr návrhu, to znamená vyhovět nálezu Ústavního soudu v příslušném termínu byl, a myslím, že to nijak nezkresluji, většinově akceptován. A to všechno ostatní je pak samozřejmě na vaší úvaze, celá ta šíře. Tím bych pokládal toto shrnutí za dostatečné. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Jak říkal pan zpravodaj, byly dány vlastně 3 návrhy, o kterých můžeme v této chvíli hlasovat, resp. budeme hlasovat o 2. Byl podán návrh schválit, který podala paní senátorka Paukrtová. A výborový návrh je zamítnout. Přistoupíme tedy k hlasování.

Protože jednáme hodně dlouho, já si vás dovolím teď všechny odhlásit a požádat vás o nové přihlášení. Upozorňuji ty, kteří přišli později, že jsem vás všechny odhlásila. Poprosím vás tedy o nové přihlášení.

Budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 38. Návrh nebyl přijat.

Budeme hlasovat o dalším návrhu, to je návrh zamítnout tento návrh zákona. Myslím, že nemusím dávat znělku.

Zahajuji hlasování. (Hlasovací zařízení nefunguje.) Prosím službu. Musíme počkat, technika nestíhá tak rychle.

Nyní můžeme zahájit hlasování, můžeme začít hlasovat o návrhu, zamítnout tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Hlasy: Nefunguje.)

Ještě jednou. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 5 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovili tři, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme tedy o návrhu zákona zatím nerozhodli. Můžeme tedy pokračovat, nebo musíme pokračovat v projednávání. Otevírám podrobnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Přihlášen do podrobné rozpravy jako první je pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Já bych si dovolil jenom krátce navázat na obecnou rozpravu. Tak jak jsem signalizoval, mám připravený komplexní pozměňovací návrh. Dovolil bych si ho jenom krátce shrnout.

V návrhu zákona se ponechávají ustanovení, která reagují na nález ÚS vyhlášený pod číslem 135/2010 Sb., kterým bylo k 30. září 2011 zrušeno ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, o výpočtovém základu pro důchody, tak zvaně, že se ponechává vládou nově navržený systém stanovení výpočtového základu podle redukčních hranic, které více zohledňují princip zásluhovosti. Ponechává se i vládou navržené časové rozložení do let 2011 až 2014. Dále zakotvuje se nový způsob stanovení výše základní výměry důchodu spočívající v tom, že tato základní výměra nebude jako dosud stanovena pevnou částkou, ale procentem z průměrné mzdy, za účelem zmírnění disproporce mezi zvýšením důchodu vyšším příjmovým skupinám, a snížením důchodu by cca u 70 % důchodců v důsledku nového způsobu stanovení výpočtu základu došlo v tom původním ke snížení, a proto navrhujeme, aby základní výměra nečinila vládou navrhovaných 9 %, ale 10 % průměrné mzdy. Což by mělo tento problém vyřešit. Zakotvuje se nový způsob mechanismu zvyšování důchodů ve vazbě na nové stanovení způsobu určení základní výměry důchodu, za účelem zachování kontinuity z hlediska orgánu oprávněného rozhodovat o zvyšování důchodů a příplatků k důchodům, týká se odbojářů, se ponechává na tomto pravomoc vládě, která tak bude jako dosud činit svým nařízením, nikoli tedy, jak navrhuje vládní návrh, že by tak činilo ministerstvo práce vyhláškou, považujeme to za transparentnější a legislativně přijatelnější, jít cestou vládního nařízení, nežli pouze vyhláškou ministerstva práce.

Další jsou některé změny legislativně technické povahy.

Do návrhu zákona se nově doplňuje, to je z důvodu možnosti zajištění rozpočtové rovnováhy tohoto návrhu, změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, spočívající v tom, že se od 1. 1. 2012 stanoví maximální vyměřovací základ zaměstnance i OSVČ pro placení pojistného za kalendářní rok ve výši 60násobku průměrné mzdy, to je měsíčně ve výši pětinásobku průměrné mzdy. To by znamenalo, že k 1. lednu se nesníží tento poměr ze 6násobku na 4násobek, ale pouze na 5násobek. Čili každopádně tam ke snížení dojde a myslím si, že to je i v souladu s nálezem ÚS.

Z návrhu zákona se vypouštějí všechna ostatní ustanovení, tedy ta, která věcně nesouvisejí s provedením nálezu ÚS, jde tedy o to, jak už v obecné rozpravě padlo - tam, kde se zvyšují důchody věku nad současnou hranici 65 let, postupné srovnávání důchodového věku pro muže a ženy na stejnou věkovou úroveň, znevýhodňují odchod pro předčasný starobní důchod, zkracují dobu pro opětovný vznik nároku na vdovský, vdovecký důchod, ruší částku výplaty 12 měsíčních splátek vdovského důchodu při zániku nároku na tento důchod v důsledku uzavření nového manželství, upravují podmínky výplaty invalidních důchodů.

To jsou věci, které samozřejmě je možné řešit, ale jsou to víceméně politická rozhodnutí. Jsme přesvědčeni o tom, že by měly být řešeny ve formě zvláštního zákona, nebo zvláštního návrhu změn zákonů, nikoli jakoby přívěsky tohoto návrhu.

Já bohužel vás budu muset ještě trochu zdržet, protože jednací řád Senátu, na rozdíl od jednacího řádu sněmovny, neumožňuje předložit písemný návrh a odvolat se na něj, ale je nutné tento písemný návrh, byť jste ho obdrželi do lavic, na plénu přečíst. Otázka je, jestli do budoucna by nebylo dobré zvážit třeba i změnu jednacího řádu. Vím, že se o tom uvažuje. Možná, že i toto by bylo jedno z řešení.

Teď bych si dovolil načíst tento návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 104.

Návrh zákona upravit takto – nadpis:

Zákon ze dne, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Část první

Změna zákona o důchodovém pojištění

Čl. I.

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 SB., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004, zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu ÚS vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 178/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 303/209 Sb., nálezu ÚS vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., a zákona č. 73/2011 Sb., se mění takto:

1. V § 4 odst. 2 větě druhé se slova "pevnou částkou" nahrazují slovy "procentní sazbou z průměrné mzdy".

2. § 15 zní:

"§ 15

(1) V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že

a) do částky první redukční hranice se počítá 100 %,

b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 29 %, v roce 2012 se počítá 28 %, v roce 2013 se počítá 27 % a v roce 2014 se počítá 26 %,

c) z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 13 %, v roce 2012 se počítá 16 %, v roce 2013 se počítá 19 % a v roce 2014 se počítá 22 %,

d) z částky nad třetí redukční hranici se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 10 %, v roce 2012 se počítá 8 %, v roce 2013 se počítá 6 % a v roce 2014 se počítají 3 %.

(2) V období po roce 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že

a) do částky první redukční hranice se počítá 100 %,

b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 %,

c) k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.

(3) V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 činí první redukční hranice 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. V období po roce 2014 činí v kalendářním roce první redukční hranice 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

(4) Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Průměrná mzda stanovená pro kalendářní rok podle věty první však nesmí být nižší než průměrná mzda stanovená pro bezprostředně předcházející kalendářní rok.

(5) Při stanovení výpočtového zákona podle odstavců 1 až 4 se použijí redukční hranice platné pro rok přiznání důchodu.".

3. V § 17 odst. 2 se slova "rok nesmí" nahrazuji slovy "rok se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné mzdy v předchozím období, a nesmí".

4. V § 17 odst. 4 se na konci věty první doplňují slova "; průměrná měsíční mzda se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné měsíční mzdy v předchozím období".

5. V § 33 odstavec 1 zní:

" (1) Výše základní výměry starobního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně.".

6. V § 34 odst. 4 větě první se slova "podle § 37 odst. 1" zrušují.

7. V § 41 odstavec 1 zní:

"(1) Výše základní výměny invalidního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně".

Bod 8. V § 42, odst. 3 se slova "pro invaliditu třetího stupně kryto" nahrazují slovem "kryto".

Bod 9. V § 51, odst. 1 zní, (1): "Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně."

Bod 10. V § 53, odst. 1 zní, (1): "Výše základní výměry sirotčího důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně."

Bod 11. V § 54, odst. 3 se slova "procentní výměra a základní výměra" nahrazují slovy "základní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru a procentní výměra".

Bod 12. V § 59, odst. 2 se slova "§ 34, odst. 2, § 35, odst. 2" nahrazují slovy "§ 34, odst. 2-4".

Bod 13. § 67 zní, (1): "Vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen "růst cen") a na růstu cen. Vyplacenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují."

(2) Základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodů splatné v lednu (dále jen "pravidelný termín").

(3) Procentní výměry vyplacených důchodů se zvyšují mimo pravidelný termín (dále jen "mimořádný termín"), pokud v období pro zjišťování růstu cen stanoveném podle odst. 4 dosáhl růst cen alespoň 5 %. V mimořádném termínu se vyplacené důchody zvyšují od splátky důchodu splatné v 5. kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %.

(4) Období pro zjišťování růstu cen se stanoví tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním kalendářním měsíci období pro zjišťování růstu cen použitého při předchozím zvýšení procentní výměry důchodů, a posledním měsícem tohoto období je při zvýšení důchodů

písmeno a) v pravidelném termínu srpen kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá pravidelný termín zvýšení důchodů,

písmeno b) v mimořádném termínu kalendářní měsíc, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %.

(5) Jestliže podmínka pro zvýšení důchodu v mimořádném termínu byla splněna v červenci nebo srpnu, zvýší se důchody pouze v pravidelném termínu s tím, že posledním měsícem období pro zjišťování růstu cen je srpen.

(6) Růst cen se stanoví jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen v posledním měsíci období stanoveného pro zjišťování růstu cen oproti tomuto indexu v kalendářním měsíci, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu měsíci tohoto období s tím, že tento růst se stanoví se zaokrouhlením na jedno platné desetinné místo a podíl pro jeho stanovení činí vždy nejméně 1. Výpočet růstu cen se provádí z originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti celkem, zjištěných Českým statistickým úřadem.

(7) Základní výměry vyplacených důchodů se zvyšují tak, aby výše základní výměry důchodu činila 10 % průměrné mzdy s tím, že výše základní výměry se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru.

(8) Procentní výměry vyplacených důchodů se při zvýšení důchodů v pravidelném termínu zvýší o tolik procent, zaokrouhlených s přesností na jedno platné desetinné místo nahoru, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu odpovídal zvýšení průměrného starobního důchodu, stanoveného ve výši součtu růstu cen podle odstavce 6 a jedné třetiny růstu reálné mzdy zaokrouhlené s přesností na jedno platné desetinné místo. Procentní výměry vyplácených důchodů se však nezvýší, pokud se v důsledku zvýšení základní výměry důchodu podle odstavce 7 zvýší výše průměrného starobního důchodu alespoň o tolik procent, kolik činí procento zvýšení stanovené ve větě první.

(9) Procentní výměry vyplacených důchodů se při zvýšení důchodu v mimořádném termínu zvýší o tolik procent, kolik činí růst cen podle odstavce 6.

(10) Zvýšení procentní výměry důchodů se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(11) Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměrná výše všech starobních důchodů, které byly vyplaceny za poslední kalendářní měsíc, období pro zjišťování růstu cen podle odstavce 4 s výjimkou starobních důchodů, které se vyplácejí v nižší výši pro souběh s jiným důchodem podle § 59, a starobních důchodů podle § 29, odst. 2. Popř. starobních důchodů podle předpisů platných před 1. lednem 2010 přiznávaných za dobu pojištění kratší než 25 roků.

(12) Období pro zjišťování růstu reálné mzdy se stanoví tak, že prvním rokem tohoto období je kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce období pro zjišťování růstu reálné mzdy použitého při předchozím zvýšení důchodů, při kterém bylo přihlédnuto k růstu reálné mzdy, a posledním rokem tohoto období je kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín "zvýšení důchodů". Pokud je ve stanoveném období podíl pro stanovení růstu reálné mzdy podle § 13 nižší než 1, přihlédne se k růstu reálné mzdy až při tom zvýšení důchodů, při kterém je tento podíl vyšší než 1.

(13) Růst reálných mezd se stanoví v procentech po zaokrouhlení na jedno platné desetinné místo podle podílu, v jehož čitateli je podíl všeobecného vyměřovacího základu za poslední kalendářní rok období pro zjišťování růstu reálné mzdy a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období. A ve jmenovateli je podíl průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem, vypočteného z originálních bazických indexů spotřebitelských cen zjištěných Českým statistickým úřadem za poslední kalendářní rok tohoto období a uvedeného průměrného ročního indexu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období.

(14) Zvýšení procentní výměry vyplacených důchodů v mimořádném termínu náleží i k důchodům přiznávaným v tomto kalendářním roce, v němž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů v mimořádném termínu.

(15) Zvýšení důchodů stanoví vláda nařízením; jde-li o zvýšení důchodů v pravidelném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do nějž spadá pravidelný termín zvýšení důchodů, a jde-li o zvýšení důchodů v mimořádném termínu, stanoví se zvýšení důchodů do 50 dnů od posledního kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl alespoň 5 %.

Bod 14. V § 107, odst. 2 zní: (2) "Vláda vydá nařízení k provedení § 67, odst. 15."

Bod 15. V § 107, odst. 3 zní: (3) "Vláda stanoví nařízením, písm. a) výše částek redukčních hranic stanovených podle § 15 pro příslušné období, písm. b) výši základní výměry důchodů stanovenou podle § 33, odst. 1, § 41, odst. 1, § 51, odst. 1, § 53, odst. 1 a § 54, odst. 3 pro kalendářní rok."

Článek II, Přechodné ustanovení. Výše důchodů, na které vznikl nárok před 30. zářím 2011 a které se přiznávají ode dne, který spadá do období po 29. září 2011 se stanoví podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Část druhá, Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Článek III. V zákoně č. 598/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 153/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb. se v § 15a, odst. 1 a 5 slovo "čtyřicetiosminásobku" nahrazuje slovem "šedesátinásobku".

Část třetí, Účinnost. Článek IV. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. září 2011 s výjimkou ustanovení, písm. a) I bodu 2, pokud jde o § 15, odst. 4 a bodu 3, 4 a 13-15, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení. Písm. B) II bodu 1, 5, 7, 9-11 a článek III, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Takže vážené paní poslankyně, paní senátorky, páni senátoři, omlouvám se za zdržení, ale byla to nutná procedurální podmínka. Věřím, že jsem to načetl správně a budu rád, když tento návrh podpoříte.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Mám přihlášeného pana senátora Pavla Trpáka, tak prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Trpák:  Paní předsedající, pane předsedo, pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, já mám jen technickou poznámku k předposlednímu hlasování. Nijak ho nechci zpochybňovat. Jen pro steno, v záznamu jsem uveden, že jsem hlasoval pro, ale byl jsem proti, tak se omlouvám za toto technické zdržení. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho, podrobnou rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji, paní předsedající. Budu hovořit opravdu jenom velmi stručně. Já samozřejmě velmi těžko mohu reagovat na materiál, který jsem neměl k dispozici a dokonce jsem ho ani v písemné formě nedostal k dispozici, musel jsem si ho zapůjčit od jedné ze senátorek. To jenom dávám k úvaze, když je rozdáván písemný materiál na stůl, jestli by nebylo možné, aby ho obdržel i předkladatel.

Zaprvé. Jenom z toho, co jsem při načítání návrhu stihl postřehnout. Tak fiskální dopady jsou naprosto jednoznačné, ztrácí se tím pozměňovacím návrhem základní princip, že změna výpočtového vzorce má být fiskálně neutrální.

Zadruhé. Navrhuje se disproporce ve stropech pro odvody sociálního pojištění a pro výpočet důchodu, což považuji za velmi nestandardní krok, aby ta druhá redukční hranice byla čtyřicet procent průměrné mzdy a strop pro odvod na sociální pojištění byl ve výši pětinásobku průměrné mzdy. Myslím si, že to je asi největší handicap tohoto návrhu.

A zatřetí, upozorňuji na to, že není úplně jasný budoucí vývoj valorizace. Ale to neumím dokladovat, to je jenom moje tušení, tak jak jsem měl možnost číst tento materiál.

Na závěr chci konstatovat, že asi i z diskuse je jasné, že změny jsou nutné. Senát je samozřejmě suverénem v této oblasti, rozhodne podle svého uvážení. Nicméně považuji provázanost jednotlivých opatření za velmi důležitý prvek, a proto v žádném případě nemohu souhlasit s tím, aby jedna část z návrhu zákona byla vytržena z kontextu a ty ostatní byly pominuty.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Vlčka, zda chce vystoupit. Nechce, děkuji. Pan garanční zpravodaj také v této chvíli již nechce vystoupit.

Ale pan garanční zpravodaj se nemůže v této chvíli vzdát toho, že by vystoupil, protože jsou vlastně 2 pozměňovací návrhy, jeden je výborový a druhý ten, který nám právě načetl pan místopředseda Škromach. Prosím tedy, pane garanční zpravodaji, abyste nás provedl hlasováním.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře. Nejprve bychom tedy měli hlasovat o výborovém návrhu, který potom doznal legislativní úpravy a byl tady v plné šíři načten panem místopředsedou Škromachem s tím, že meritu věci rozumíme, víme, proč k úpravám došlo, tak aby finální produkt byl zkvalitněn za účasti legislativního odboru.

Nicméně dovoluji si doporučit, abychom hlasovali nejprve o původním výborovém návrhu a potom o návrhu, který zde v plné míře byl načten a který zde odezněl.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Svolám všechny senátorky a senátory do sálu k hlasování. Předpokládám, že jsme zde všichni, kteří se chtějí zúčastnit hlasování. Pan garanční zpravodaj nám řekne, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Žaloudík:  Závěr výboru pro zdravotnictví a sociální politiku zněl tak, abychom schválili pozměňovací návrh k této novele. Byla to 1. verze.

Prosím tedy, kdo je pro tuto původní zde nenačtenou verzi?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane zpravodaji, hlasovat budu dávat já, ale vás prosím, abyste vždycky řekl, o čem budeme hlasovat a své stanovisko.

Ale zeptám se v této chvíli pana ministra na jeho stanovisko. Jeho stanovisko k výborovému návrhu je záporné.

Senátor Jan Žaloudík:  Hlasujeme o původním závěru výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, že tedy doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou usnesení.

Moje doporučení je pro toto nehlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Mám zde údaj, že je přítomno 57 senátorek a senátorů, ale jak se dívám do sálu, tak mi nepřipadá, že tento počet odpovídá. Omlouvám se vám, ale znovu vás musím odhlásit a poprosím, abyste se znovu přihlásili.

V této chvíli je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu výboru –abychom věděli, o čem hlasujeme.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 6 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovili 2, proti bylo 17. Návrh nebyl přijat. Děkuji vám a dál?

Senátor Jan Žaloudík:  Teď prosím hlasujeme o návrhu, který zde byl načten. To je pozměňovací návrh k novele zákona, tak jak tady v plné míře odezněl. A moje doporučení je hlasovat pro.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zeptám se ještě pana navrhovatele, pana ministra na jeho stanovisko k pozměňovacímu návrhu? Je záporné. Děkuji. Pořád nemohu zahájit hlasování, protože nemám uvolněný displej ještě.

Tak. V této chvíli funguje. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tak děkuji. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 7 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 38, proti bylo 10. Návrh byl přijat.

Děkuji. My ale jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a musíme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je stále aktuálně přítomno 49 – v této chvíli 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 26.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro – vrátit návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti bylo 11.

Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři: pan senátor Jan Žaloudík a pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Zároveň se ptám, zda souhlasí s tímto návrhem. (Souhlasí oba dva.) Děkuji.

Přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o pověření pana senátora Jana Žaloudíka a pana místopředsedy Zdeňka Škromacha, aby odůvodnili náš návrh. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji vám všem za konstruktivní přístup. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji. Tím jsme tedy ukončili projednávání tohoto bodu.

Já si dovolím vyhlásit polední přestávku do 14.30 hodin.

Budeme pokračovat bodem pana místopředsedy vlády pana Schwarzenberga. Vidím, že tu mám dva předsedy komisí, prosím, pánové.

Senátor Karel Korytář:  Žádám členy Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu, že bude mít zasedání ve své zasedací místnosti ihned. Děkuji.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já poprosím členy mediální komise – sejdeme se ve 14.15, tedy 15 minut před ukončení polední přestávky v Zaháňském salonku. Ve 14.15 hodin.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Znovu opakuji, že schůze pokračuje ve 14.30 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 13.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.34 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych zahájila dnešní odpolední jednání. Na pořadu máme v tuto chvíli bod, kterým je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané ve dnech 23. - 24. června 2011

S informací vystoupí ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte, vážení nepřítomní. V rámci bodu, kterým je příprava Evropské Rady ve dnech 23. až 24. června 2011, bych vás v zastoupení pana předsedy vlády ve stručnosti rád informoval o přípravě ER, která se uskuteční v Bruselu ve dnech 23. – 24.6. t.r. Na jednání ER bude Českou republiku jako obvykle reprezentovat delegace vedená panem předsedou vlády. Původně plánované jednodenní jednání ER 24. června byla doplněna o pracovní večeři, která začíná již ve čtvrtek 23. června.

S ohledem na časový odstup do konání summitu zatím tato zpráva bude proto spíše předběžná.

První návrh závěrů ER bude totiž k dispozici pravděpodobně až 14. či 15. června. Nyní probíhá příprava pozice České republiky, která bude vrcholit během příštích dvou týdnů. Závěry budou projednávány rovněž na Radě pro obecné záležitosti 21. června, kde budu Českou republiku zastupovat já.

Avizovaný program nepřináší žádné zásadní překvapení. Návrh anotované agendy obsahuje čtyři okruhy témat, hospodářská politika, migrace, Chorvatsko a další témata, mezi která patří inkluze romské populace a Podunajská strategie.

Nyní k jednotlivým tématům. Prvním bodem červnové ER bude hospodářská politika. Tentokrát půjde v prvé řadě o dokončení implementace tak zvaného evropského semestru, nového harmonogramu, předkládání programu Paktu stability a růstu a národních programů reforem. Primárním cílem evropského semestru je zajištění lepší koordinace hospodářských politik členských států. V průběhu června schválí příslušné sektorové formace rady na návrh komise hodnocení národních programů reforem jednotlivých členských států a ty pak formálně potvrdí právě červnová Evropská rada.

Evropská rada ve svých závěrech několikrát vyzvala také ke schválení balíčku šesti legislativních návrhů k ekonomickému řízení do června 2011. Připomínám, že cílem balíčku je především posílit fiskální disciplinu členských států a ustavit dohled nad makroekonomickými nerovnováhami. Nyní probíhají intenzívní diskuse o jeho finální podobě. S ohledem na současnou situaci v některých státech eurozóny a v zájmu zachování důvěryhodnosti Evropské unie jako takové, Česká republika maximálně podporuje schválení balíčku ve stanoveném termínu.

Na okraj ER by pak mělo dojít k podpisu smlouvy o stálém evropském stabilizačním mechanismu.

Přestože ČR jako země stojící mimo eurozónu nebude smluvní stranou, je zapojena do vyjednávání o podobě této smlouvy. Otázka přistoupení ke smlouvě o evropském stabilizačním mechanismu se stane aktuální až při vstupu ČR do eurozóny.

Druhým velkým tématem červnové ER bude migrace. Jednání se zaměří především na situaci v jižním Středomoří, která způsobuje zvýšený migrační tlak na jižní státy EU. Situaci je potřeba věnovat velkou pozornost už proto, že má vliv na vnitřní bezpečnost Unie a na fungování schengenského prostoru. Pozice, kterou bude vláda ČR zastávat, je dlouhodobě známá. Za stávající situace vláda ČR podporuje posilování využití existujících unijních institucí, jako agentury FRONTEX, jako koordinačního tělesa a Evropského podpůrného azylového řádu.

Vláda ČR bude na ER podporovat strategii směřující k posílení spolupráce cílových, tranzitních a zdrojových zemí v duchu globálního přístupu k migraci. Podpoří rovněž poskytování humanitární a rozvojové pomoci, jejímž prostřednictvím je možné posílit schopnosti dotčených severoafrických zemí, absorbovat určitý podíl mezinárodní migrace a přímo řešit samotné příčiny migrace.

Vláda ČR je připravena podílet se na souvisejících projektech. Nejsme přívrženci takových ad hoc opatření, která by v konečném dopadu mohla vést ke zvýšení migračního tlaku na celou EU. Jako jsou například návrhy na přerozdělování nelegálních migrantů mezi členské státy. Vyvážený přístup k migrační politice prosazuje ČR i v celé sousedské politice EU, to je při řešení migračních problémů jižního Středomoří nezapomenout také na země východního partnerství.

Co se týká schengenského systému, považujeme jeho fungování za jeden ze zásadních, pro občany hmatatelných úspěchů. Budeme proto nadále trvat na odpovědnosti členských států za příslušný úsek vnějších schengenských hranic a za řádnou přípravu při řešení předvídatelného migračního návrhu. Vláda odmítá tendence rozmělnit tuto odpovědnost členských států. Účinnou unijní odpovědí je z našeho pohledu již výše uvedené adekvátní posílení existujících unijních institucí, zejména pak FRONTEXu.

Vláda se bude stavět proti rozšíření výčtu situací, kdy by mohl členský stát jednostranně zavést kontroly na vnitřních hranicích, například z důvodu ochrany před nelegální migrací. To by mohlo vést k nadužívání institutu znovuzavedení kontrol a k postupné demontáží základního principu, to je volného pohybu osob přes vnitřní hranice. Vláda současně v principu souhlasí s návrhem Komise na zavedení mechanismů, které povedou k určité formě pozastavení členských států, které neplní povinnosti plynoucí ze schengenského aquis.

Třetí téma je Chorvatsko. To je, že tématický okruh Evropské Rady by měl být – přístupová jednání s Chorvatskem. Chorvatsko se v posledních týdnech výrazně přiblížilo ke konci negociačního procesu. Diskutovat se bude patrně také stanovení předběžného termínu samotného vstupu Chorvatska do EU. Některé členské státy pak rovněž volají po tom, aby byl po období mezi podpisem přístupové smlouvy a samotným vstupem země do EU stanoven jakýsi přechodný monitorovací mechanismus a k němuž se proto stavíme velice obezřetně.

Pokud jde o otázku romské inkluze, Evropská rada schválí souhrnnou zprávu maďarského předsednictví. V Unii panuje shoda, že národní strategie v dané oblasti by se měly zaměřit na čtyři klíčové oblasti, vzdělávání, zaměstnanost, zdraví a bydlení. Vláda ČR upřednostňuje vyvážený přístup k plné integraci Romů do společnosti, zejména použití prostředků sociálního začleňování na národní úrovni. Mohu konstatovat, že v tomto duchu probíhalo také úsilí na úrovni evropské.

Mezi další témata, kterých se Evropská rada okrajově dotkne, bude patřit i strategie EU pro podunajský region. Jedná se o druhou makroregionální strategii Unie, kterou schválila Rada pro obecné záležitosti v dubnu. Pro zahájení implementace je nutný souhlas Evropské rady, proto bude zmínka o této strategii součástí jejích závěrů. Strategie zahrnuje 11 oblastí, jako propojenost a dopravu regionů, ochranu životního prostředí, vzdělávání a další.

Česká republika je spolu s Maďarskem spolukoordinátorem na oblast energetiky. Makroregion chápeme jako jeden z nástrojů regionální spolupráce. Domníváme se, že bude moci poskytnout českým subjektům různé investiční možnosti a vítáme, že se bude opírat o principy schválené Radou. Mělo by také dojít ke jmenování nástupce stávajícího prezidenta Evropské centrální banky Francouze Jean-Claude Trichet, jehož mandát vyprší 31. října 2011. Vláda souhlasí s nominací Maria Draghiho, dosavadního guvernéra Centrální banky Itálie, jako prezidenta Evropské centrální banky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. K tomuto bodu musíme určit zpravodaje na plénu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Kývá, že ano. O tomto návrhu musíme ale nejprve hlasovat, takže já vás svolám k hlasování.

V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, potřebný počet je 20 pro přijetí tohoto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby byl zpravodajem kolega Sefzig, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 10 z přítomných 46 senátorek a senátorů při kvoru 24 se pro vyslovilo 42, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Uděluji tímto slovo panu senátoru Sefzigovi.

Senátor Luděk Sefzig:  Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo a vám, kolegyně a kolegové, za důvěru. Je mi ctí, abych opět zpravodajoval informaci vlády o připravovaném jednání Evropské rady ve dnech 23. až 24. června. Známe, že finální přístup české vlády a finální agenda se většinou končí až těsně před jednáním, někdy je to den, někdy dva dny před jednáním na tzv. COREPER. Z toho, co dovedeme předvídat a co už předsednictví Rady naznačilo, je jasné, že okruhy témat, o nichž nás pan ministr zahraničí podrobně informoval, se dají poměrně přesně určit. Původně se plánovalo, že to bude jednodenní jednání, teď to bude k tomu ještě oficiální večeře, při které se bude připravovat jednání druhého dne. Chtěl bych připomenout čtyři tématické okruhy, které již rozebíral pan ministr.

Je logické, že bezprostředně poté, co byla přijata v národních parlamentech možnost vytvoření evropského stabilizačního mechanismu, tedy ty země, které mají euro, a které se k tomu přihlásily, mohou zajistit finančně vytvoření mechanismu záruky pro soukromé investory a zbývají jen doplnit dva poslední pohledy, a to je možnost, jak bude jednáno se soukromým sektorem a jakým technickým způsobem bude tento evropský stabilizační mechanismus, který představuje několik set milionů eur, naplněn tak, aby investoři, kteří budou půjčovat svým potenciálním dlužníkům měli tu největší jistotu, že peníze dostanou zpátky. Česká vláda má k této problematice poměrně stabilní a přiměřený přístup. Vyčkávají, až budou známy mechanismy. Česká republika a celá evropská ekonomika je závislá na stabilitě eurozóny, ale zapojení zemí, které stojí mimo euro, je zatím dobrovolné a je logické, že vyčkáme na dobu, kdy mechanismus bude znám, kdy bude jistota, že nebude zneužit. Pokud bude správně využíván, je možno k němu přidat při zárukách návratnosti kdykoliv přistoupit. Myslím si, že přístup vlády je adekvátní velikosti našeho dluhu, naší ekonomiky a i současné situace v Evropě.

Pokud jde migrace zkrátka, dovolte mi, abych tento bod přeskočil, protože jsem se domlouval s kolegou Grulichem, který má tuto agendu na starosti v evropském výboru a který je na toto projednávání velmi dobře připraven.

Dále bych se chtěl zmínit o dalším bodu, který bude diskutován týkající se přístupu Chorvatska. Chorvatsko má uzavřeno 30 kapitol z 35, zbývá dokončit jen několik kapitol. Víme, že platí zásada, že pokud není uzavřena poslední kapitola, lze kdykoliv i předchozí uzavřenou kapitolu otevřít. Chorvati jsou netrpěliví, protože vědí, že jejich demokracie, tržní ekonomika i otevřený způsob ke všem demokratickým otázkám v současné době lepší než některých členských států EU. Z tohoto důvodu jsou trochu netrpěliví. Domnívám se, že jestliže dokončí zdárně během polského předsednictví své negociační rozhovory, že by jejich přístup neměl být více oddalován a že by ratifikace v národních parlamentech měla proběhnout během půl roku.

Česká republika dlouhodobě podporuje vstup Chorvatska do EU. I akce, které probíhají v sousedních zemích, jsou logickým vyústěním a důvodem k tomu, aby Chorvatsko bylo co nejrychleji do EU přijato.

Téma, které nebude nejhlavnějším tématem, ale maďarské předsednictví dalo jako jedno z hlavních témat, je otázka začlenění romské menšiny do většinové společnosti. Česká vláda upřednostňuje vyvážený přístup k plné integraci Romů do společnosti zejména s použitím prostředků sociálního začleňování na národní úrovni, tedy každý stát si může dovolit jen to, na co ve svém sociálním systému má. V této souvislosti chci poznamenat, že v České republice byla vždy dlouhodobě velká snaha o integraci romského etnika do většinové společnosti. Je vidět, že řada akcí musí logicky vycházet i z vůle tohoto etnika a že v poslední době je velice kritizováno někdy až zneužívání sociálních dávek, aniž by to mělo přímo vliv na efektivní začleňování, tzn. aby vznikly běžné i hygienické a pracovní stereotypy a návyky. Z tohoto pohledu je třeba hodnotit míru investic do začleňování. Myslím si, že Česká republika bude patřit mezi ty, které půjdou cestou dobrého příkladu než cestou nařizování. Tato cesta by stejně nebyla efektivní.

Pokud se týká regionální spolupráce, vytvoření regionálního prostoru dunajského – chtěl bych poznamenat na základě setkání mého a kolegy místopředsedy evropského výboru Miroslava Krejčí s kolegy z Horního Rakouska a z Bavorska, kde vzniká idea mikroregionu Dunaj-Vltava. Velmi bych byl potěšen, kdyby pan ministr zahraničí, eventuálně i jiný člen vlády, připomenuli možnost vytvoření tohoto mikroregionu v rámci Dunajského regionu, protože by nám to nepochybně přispělo k rozvinutí oblasti zejména jihočeské i plzeňského kraje. Region Vltava je charakterizován až k našemu hlavnímu městu a mezi našimi kolegy v Bavorsku i Horním Rakousku získalo vytvoření tohoto mikroregionu velkou podporu. Myslím si, že je to jedna z posledních šancí, jak mikroregion posílit v souvislosti s dunajskou strategií. Nepředpokládám, že během polského předsednictví bude tato strategie podporována, spíše bude podporována než dunajský mikroregion. Na závěr mi dovolte, abych vydal souhlasné stanovisko se stanoviskem vlády, aby pana prezidenta Evropské centrální banky vystřídal Ital Mario Draghi, ale ani s tím nemám osobně a většina senátorů problém.

Dovolte, abych na závěr popřál vládě úspěšné jednání, aby obhájila svou pozici a získala hodně kolegů, kteří budou stejně naladěni jako česká vláda. Děkuji za pozornost. Dovolím si ještě připomenout, že kolega Grulich bude lépe charakterizovat agendu týkající se migrace.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane kolego. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy a já teď v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které už je přihlášen pan senátor Grulich, který nás seznámí s kapitolou migrace, pravděpodobně.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil a připomněl vám to, co Senát v oblasti migrace dlouhodobě zastává. Rozhodli jsme se, jak jsme se domluvili s kolegou Sefzigem, že vystoupím, protože otázka migrace je dnes poněkud složitější. Bude pravděpodobně jedním z hlavních bodů následujícího zasedání Rady.

Pro to mé vystoupení chci taky využít i informací, které jsme získali nedávno na služební cestě výboru pro Evropskou unii v Itálii.

Nepokoje v severní Africe daly do pohybu masy lidí a Afrika se dlouhodobě vyznačuje sice rozsáhlou vnitřní migrací, ale ozbrojený konflikt v Libyi dal impuls k útěku 680 tisíc osob. Převážně se jednalo o zahraniční zaměstnance a pouze 41 tisíc z nich bylo Libyjců. Většinu běženců absolvovali především sousední státy zejména Egypt a Tunisko. Špatná ekonomická situace v Tunisku odstartovala migrační vlnu do Itálie, kam přibylo asi 30 tisíc Tunisanů. Méně početnou, ale o to více zbídačelou, jsou běženci převážně ze států afrického rohu, kteří využívají zmatku v severní Africe, přes kterou se dostávají do Evropy zvláště pak do Itálie a na Maltu.

V Itálii na ostrově Lampedusa se vylodilo asi 32 tisíc migrantů, z nichž většina, jak jsem se již zmínil, byla z Tuniska, kolem 30 tisíc, a zbytek byli lidé z Libye a ze zemí afrického rohu. Nutno podotknout, že v případě Tunisanů se nejedná o běžence, kterým by měl být udělen politický azyl, ale o hospodářskou migraci. Navíc s Tunisem existuje smlouva o návratu uprchlíků. Příčinu zvýšeného počtu migrantů lze vysledovat v oslabení preventivních opatření státu severní Afriky způsobené sociálními a politickými nepokoji.

Italské úřady řešily situaci poměrně svérázným způsobem. Tuniské běžence, místo aby je vrátili zpět, opatřili schengenskými vízy, která jim umožnila opustit zemi vstupu a pokračovat dále v cestě především do Francie. To způsobilo urychlenou návštěvu francouzského premiéra do Itálie a zde pravděpodobně zazněla výhrůžka vycházející ze schengenské smlouvy, která by vedla k dočasnému zavedení kontrol na vnitřních hranicích, což lze realizovat při neplnění povinnosti vyplývající ze schengenské smlouvy. Lze předpokládat, že Itálie tuto smlouvu porušila.

Na to reagovaly některé evropské státy a i Evropská unie. Rada pro spravedlnost a vnitřní věci zasedala 11. dubna 2011, kdy přijala závěry vyzývající členské státy k pokračování humanitární pomoci především libyjským běžencům v Egyptě a Tunisu. Další závěry směřovaly k výzvě členským státům, aby poskytovaly více zdrojů pro agenturu FRONTEX.

Lze shrnout, že tato Rada jednala v zavedeném standardním schématu dočasné zvýšení aktivity jako reakce na dočasnou nepříznivou situaci. Novinky přineslo až setkání obou premiérů Francie a Itálie, odkud byl zaslán dopis předsedovi Evropské rady a předsedovi Evropské komise, který obsahoval výzvu za prvé ke změně současného stavu pravidel prověřování plnění schhengenských standardů členskými státy, dále posílení role agentury FRONTEX.

Tady mohu podotknout, že když jsme navštívili Itálii a hovořili na ministerstvu zahraničních věcí i v Senátu a Poslanecké sněmovně, všichni shodně říkali, že vnější hranice by měla ochraňovat Evropa, nikoliv jen Itálie, abychom to nenechali jen na členských státech.

Za třetí je to rozšíření možnosti dočasného obnovení vnitřních hranic i v případě, že stát, který zabezpečuje vnější hranici není schopen čelit migračnímu tlaku. Aby stávající situace nebyla tak jednoduchá, další schengenský stát Dánsko v květnu letošního roku zpřísnilo kontrolu na hranicích především s Německem a Švédskem. Vedle celníků se na silnicích objevily i přenosné rentgeny umožňující kontrolu, zda není auto opatřeno skrýší ukrývající nelegální migranty. Dánský ministr financí opřel rozhodnutí o obavy z přílivu uprchlíků a zločinců do země.

Jak Itálie, tak Francie i Dánsko kritizovala celá řada evropských politiků včetně Komise EU. Česká horní komora Parlamentu ČR dlouhodobě zastává názor na nelegální migraci. Senát považuje volný pohyb osob v schengenském prostoru za jeden z největších úspěchů EU. Proto si přejeme jeho zachování a rozšiřování o nové státy, v našem případě v současné době Bulharska a Rumunska. Vnímáme, že je možné pravidla měnit, nikoliv však na základě jedné události, ale vždy po pečlivé kontrole fungování dosavadního systému.

Při ochraně hranic trváme na odpovědnosti jednotlivých členských států za svůj úsek hranic. Některé současné tendence přesunout tuto odpovědnost na EU prostřednictvím agentury FRONTEX považujeme za chybnou a nereálnou. Snaha přetvořit agenturu v evropskou pohraniční policii reálně existuje a Senát to důsledně odmítá. Několikrát již na to upozorňoval.

Opět se objevují pod rouškou solidarity návrhy na vnitřní přesidlování migrantů ze zemí jejich vstupu do dalších členských států EU. Jistě to může dočasně ulevit středomořským státům, ale rizika jsou mnohem větší. Tato opatření by jen motivovala další potenciální migranty. Daleko efektivnější je společná azylová politika a včasná návratová politika vracející ekonomické migranty do zemí původu při neudělení azylu.

V neposlední řadě jde o pomoc zemím, odkud tito lidé přicházejí, aby je hospodářské a politické vyhlídky nenutily k emigraci.

Poukazování na neefektivitu finanční pomoci rozvojovým zemím, kdy značná část peněz se dostane do nepravých rukou, lze rozptýlit zavedením systému podobnému Marshallovu plánu po druhé světové válce, kdy pomoc byla vázána na demokratizaci politického systému a v případě migrace se chystá, aby tato pomoc byla vázána na dohody o návratu uprchlíků.

Myslím, že musíme udělat vše k zachování volného pohybu osob po Evropě. Je to součást naší svobody, které bychom se neměli vzdát jen proto, že se systém dočasně zašmodrchal.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Nyní je přihlášena paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, velmi stručně několik poznámek. Především velmi obecně.

Domnívám se, že jednání Evropské rady jsou velmi závažná. Je to formát, kde členské státy dojednávají to, jak se bude EU dále vyvíjet. Evropská rada má to velké privilegium, že je politickým zadavatelem toho, co se na celém území EU děje. Domnívám se, že bychom jednání před Evropskou radou neměli odbývat pouze tím, že si o tom promluvíme zde na plénu Senátu a debaty se většinou zúčastní jen ty, kteří se dlouhodobě agendě věnují.

Domnívám se, že bychom mandát vždycky pro nadcházející Evropskou radu měli projednávat již na Evropském výboru tak, aby skutečně jednání mohlo jít do větší hloubky, tak aby bylo možné formulovat případné stanovisko Senátu jako takového právě k tomu, o čem se na Evropské radě jedná.

Musím to doplnit o to, co zde říkám opakovaně téměř při každém jednání. A to je to, jestliže Česká republika se zaváže k něčemu na jednání Evropské rady, resp. nevznese výhradu na Evropské radě, pak výsledky Evropské rady jsou pro Českou republiku, pro vládu ČR skutečně závazné, a nám se potom objevují třeba v návrzích směrnic nebo i v přímo platných nařízeních.

Říkám to proto, že skutečně k důvěryhodnosti České republiky potom nepřispívá, jestliže na Evropské radě naše vláda, náš premiér něco odsouhlasí a poté se nerealizuje nebo dokonce vznášíme výhrady proti těm opatřením, která nám potom na základě tohoto jednání přicházejí. Zkrátka, lidově řečeno –to, co si vláda na Evropské radě odsouhlasí, by také doma měla plnit.

Tolik obecně.

K tomu, jaké jsou body nadcházející červnové Rady. Jsem velmi ráda a souhlasím s tím, že Česká republika se staví proti zesilující ochraně vnitřních hranic, tedy těch mezistátních hranic v EU, to znamená v podstatě jakoby narušení principů schengenského prostoru. Myslím si, že tato pozice je dobře, bylo to skutečně velké úsilí tehdy všech, abychom se stali součástí schengenského prostoru, aby tedy naši občané měli skutečně volný pohyb na území EU.

Ale chci k tomu zase zdůraznit, že jestliže máme takovéto stanovisko, jestliže se stavíme proti tomu, aby si některé země zesilovaly ochranu vnitřních hranic v této chvíli, pak ale musíme být konzistentní, protože migrace se může dříve nebo později týkat i nás. A není tedy možné, abychom potom případně uvažovali o záležitosti zesílení ochrany našich hranic.

Musíme si tedy věci dobře rozmyslet a skutečně být důvěryhodní v tom, že jestliže v této chvíli něco tvrdíme, tak bychom to měli tvrdit i ve chvíli, kdy se to bude týkat nás.

Ale nesouhlasím s tím, co zde bylo řečeno ze strany pana senátora Grulicha. Bylo to jeho stanovisko, protože to nebylo projednáváno na výboru. Dovolím si tedy k tomu říci také své stanovisko, a to je to, že si myslím, že bychom neměli bránit posilování agentury FRONTEX. Musíme si uvědomit, že my jsme vnitrozemní stát, my jsme skutečně srdce Evropské unie, naše hranice jsou uvnitř EU. Ale země, které sousedí v podstatě přes moře s africkými zeměmi a s dalšími zeměmi, nemají mnohdy samy takové kapacity, aby skutečně dostatečně ochránily vlastně vnější hranici Evropské unie. A tam si myslím, že musíme být solidární a podpořit FRONTEX jako ochranu vnějších hranic EU.

A ráda bych využila ještě toho, že tento mandát nám v tuto chvíli předkládá pan ministr zahraničí, a vznesla bych jednu otázku a jednu připomínku.

Otázka je na to, jakým způsobem se jako Česká republika vlastně podílíme na evropské diplomatické službě, jak jsme podpořili naše lidi, naše diplomaty, aby byli součástí této evropské diplomatické služby.

A připomínka je k uzavírání našich ambasád, k rozhodování, kde ambasáda bude a kde nebude. Zcela skutečně výjimečně v této věci souhlasím s panem prezidentem Klausem. Evropská unie je dnes v podstatě náš vnitřní prostor. Tam je skutečně otázkou, zda ještě potřebujeme velmi silné ambasády, protože evropská agenda je dneska v podstatě vnitřní politikou. Ale potřebujeme, a skutečně potřebujeme, ambasády, potřebujeme naše zastoupení v takových regionech, jako je Afrika, určitě východní Afrika. Měla jsem možnost navštívit Keňu. Tam bylo přijato rozhodnutí o uzavření ambasády, naše ambasáda je tam v této chvíli zakonzervovaná, není tam velvyslanec.

Myslím, že to byl strategicky špatný tah, že to bylo strategicky špatné rozhodnutí, protože oblast východní Afriky obsahuje 200 milionů obyvatel, je tam obrovský potenciál, zesiluje se tam i turistický ruch ze strany českých občanů. A myslím si, že jak vzhledem k budoucnosti tohoto regionu, tak vzhledem k tomu, že musíme sledovat pohyby v tomto regionu, protože se nás mohou dotýkat, tak jak se situace na Africkém kontinentu v této chvíli vyvíjí, tak si myslím, že zastoupení by tam ČR skutečně měla mít a bylo strategicky špatným rozhodnutím toto teritorium vyklidit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Do rozpravy se dále přihlásil kolega Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové. K vlastní informaci vlády o pozicích na jednání Evropské rady nemám zásadních připomínek, ale zareagoval bych na přímluvu pana kolegy Sefziga k dunajské strategii. Mluví se tu o nových evropských regionech. Víte, už jenom ten název Donau, Moldau, Dunaj, Vltava, má to sbližovat, hlavně ekonomicky 3 země, a už tento název je zvláštní. Na území, o kterém se má jednat, se ta řeka jmenuje Donau, a u nás je to Vltava. Ale to je víceméně tak na okraj.

Vznáším takovou trošku obavu nad financováním budoucích evropských regionů. V současné době na státní úrovni existují dobře mikroregiony, ale to je zcela určitě jiná kategorie. Ale existují i euroregiony, kde jde o přeshraniční spolupráci. To už je sice kvalitativně i co se týká množství financí zase o jeden stupeň výš. Vznáším ale obavu, jestli vytvoření super evropských regionů potom nezpůsobí odliv finančních prostředků z EU právě do euroregionů už stávajících. To je jedna věc.

A druhá připomínka se týká přístupu Chorvatska nebo k dalším rozhovorům. Včera jsme se s Komisí pro rozvoj venkova vrátili z pětidenní studijní cesty ze Slovinska a tam jsme řešili celou řadu věcí, mj. i ty řekněme mezistátní. Zajímalo by mě tedy, jak Česká republika bude přistupovat ke Slovinsku, které má s Chorvatskem nevyřešené mezinárodní vody. Jsou tam i zvláštní problémy s národním pokladem bývalé Jugoslávie. A řekněme, že i stanovení současné státní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem je, mírně řečeno, zvláštní, takže Slovinsko jako občanský stát a Chorvatsko jako stát usilující o členství a nemá pořádně vyřešené své vztahy se sousedem, byť, jak jsme byli ubezpečeni, se v poslední době, jak se říká, blýská na lepší časy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A ještě jednou pan senátor Grulich do obecné rozpravy.

Senátor Tomáš Grulich:  Promiňte, že ještě jednou vystupuji a zdržuji, ale já jsem jenom chtěl upřesnit, že co se týče Frontexu a jeho role v ochraně vnější hranice, tak to projednával výbor pro záležitosti EU již několikrát. Vím to velmi dobře, neb jsem tyto materiály zpravodajoval a konzistentně máme přání, aby Frontex samozřejmě mohl být posílen, ale ve své roli, v takové, jakou má, to znamená edukativní a kooperativní. Co se týče operativní role, myslím si, že to je skutečně záležitost natolik složitá, že ji nelze v současné době realizovat. Dám vám příklad. Frontex třeba pomáhá při ochraně hranic tak, že si zapůjčí některou techniku od státu EU a na příklad měl takto zapůjčenou loď a křižoval Středozemním mořem, narazil tam na loď s utečenci a teď telegrafoval, kdo si ji vezme. A nikdo si ji vzít nechtěl, protože Frontex samozřejmě nikam nepatří, je to jenom agentura EU. Odmítli to tenkrát Španělé, odmítli to v Maltě, odmítli to v Řecku. A oni stáli uprostřed mezinárodního moře s plavidlem téměř potápějícím se s několika sty lidmi, až je nakonec téměř donutili k tomu, aby přistáli v Itálii a tam lidi vypustili.

Co se týče Itálie, já jsem to pravděpodobně málo zdůraznil. Kdyby se Itálie chovala tak, jak existují smlouvy, tak jak je schengenská smlouva, tak se jedná o několik tisíc lidí. A myslím si, že stát s 55 miliony obyvatel musí zvládnout příliv několika tisíc utečenců.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ještě jednou se pro jistotu zeptám, zda se někdo chce přihlásit do obecné rozpravy? A zda se, že nikoli, takže já v tuto chvíli rozpravu končím a zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Takže nyní uděluji slovo zpravodaji panu senátoru Sefzigovi, aby se k této rozpravě vyjádřil a sdělil nám, o čem přesně budeme hlasovat.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Budu velice stručný. Nechci přejít ale některé poznámky, které padly v rozpravě. Otázka týkající se dunajské strategie - vzhledem k tomu, že jednání probíhalo na česko-německé jazykové verzi, tak oba názvy byly platné. Dunau, Moldau a Dunaj, Vltava. Možná, že Dunau – Vltava by bylo odpovídající, ale zhruba si myslím, že to bylo adekvátní tím, že ten název byl de facto dvojjazyčný. To není důležité.

Myslím si, že ty prostředky na regionální politiku jsou poměrně tak malé, že by mikroregiony by neměly být ohroženy. Protože ani na makroregiony prostředky nejsou nijak dramaticky horentní. Tam jde spíš o dobrou spolupráci mezi dotčenými zeměmi v rámci toho regionu. Ale přesně ta čísla nevím. Budu se informovat, abych zjistil podrobnosti a pak vás, pane senátore, budu informovat.

Co se týče Chorvatska a Slovinska, tak mi dovolte jenom obecnou poznámku. Řekl bych, že každá přistupující země do Evropské unie má svůj Temelín. Vzpomeňte si, když my jsme vstupovali. Rakousko také z toho nebylo nadšeno. Snažilo se touto evropskou agendou tak trochu zneužít svoji bilaterální problematiku. Dělají to Řekové Turkům na zelené linii. Dělalo to Slovinsko Chorvatsku. Myslím si, že nelze směšovat bilaterální politiku dvou sousedních zemí s evropskou agendou. A zatím Evropská unie, jak komise, a hlavně rada, tomu vždycky odolala a tu zemi, která je členskou zemí, a chtějíce si řešit svoje bilaterální problémy s kandidátskou zemí, že zatím vždycky rada vrátila do správných kolejí. Pomohla jenom k tomu, aby došlo k urychlení domluvy na bilaterální úrovni.

To je jenom ta poznámka k chorvatské a slovinské problematice. Ale musím říct, že i ta byla v rámci negociačních rozhovorů vyřešena. Nyní se čeká na kapitoly, které s touto agendou přímo nesouvisí a je bilaterální věcí, jak si Slovinsko s Chorvatskem svoji zevní hranici uspořádá.

To je asi všechno, co jsem chtěl dodat. A doporučuji plénu Senátu, abychom zprávu vlády vzali na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A o tomto návrhu teď budeme hlasovat po znělce.

V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí návrhu je 24. Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, abychom vzali na vědomí informaci vlády, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. A konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 11 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 35, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem jednání je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách podepsaná dne 26. května 2000 a její Předpisy ve znění platném k 1. lednu 2009

Tisk č. 69

Je to senátní tisk číslo 69. A tento vládní návrh uvede ministr dopravy pan Radek Šmerda, kterému tímto uděluji slovo.

Ministr dopravy ČR Radek Šmerda:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vládní návrh, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách byl podepsán dne 26. května 2000. A její předpisy ve znění platném k 1. lednu 2009.

Tento text dohody byl připraven na základě doporučení Evropské hospodářské komise OSN ve spolupráci s Ústřední komisí pro plavbu na Rýně. Cílem regulace obsažené v této dohodě bylo sjednocení právní úpravy, přepravy nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách v rámci Evropského kontinentu. A dále zajištění v souladu s předpisy používanými v ostatních druzích dopravy. A rovněž tak umožnění bezproblémového přechodu nebezpečných věcí z jednoho druhu dopravy na jiný druh.

Z tohoto pohledu bude mít dnes předložená dohoda kladný dopad na podnikatelské prostředí. Úprava přepravy nebezpečných věcí obsažená v této dohodě je v souladu s mezinárodním prácem, v souladu se závazky z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. A rovněž tak s příslušnými unijními předpisy.

Dohoda má úzký vztah k dalším úmluvám v oblasti přepravy nebezpečných věcí. A to např. řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí a Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, jejichž smluvní stranou je Česká republika.

Žádám vás o její projednání a děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa, který pravděpodobně bude zastoupen.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/1, a zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych zde přednesla zprávu společnou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a VHZD. Pan ministr zde řekl k tomuto návrhu vše potřebné. Já bych ještě doplnila, že tato dohoda má charakter mezinárodní smlouvy prezidentského typu a nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Vzhledem k tomu oba dva již výše zmíněné výbory doporučují Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Vzhledem k tomu, že to byla zpráva společná, nebudu již vyzývat zpravodaje dalšího výboru a rovnou otevírám obecnou rozpravu, do které – zdá se – se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel pravděpodobně se nebude chtít vyjadřovat, paní zpravodajka také ne. Takže nám nezbývá nic jiného, než hlasovat o předneseném návrhu usnesení, a to o návrhu, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Znělkou přivolám kolegyně a kolegy.

Ještě jednou – Senát dává souhlas s ratifikací Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách, podepsané dne 26. května 2000 a její předpisy ve znění platné k 1. 1. 2009.

V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů. Kvorum je tedy 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přednesený návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti nula. Návrh tedy byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zpravodajce. Končím projednávání tohoto bodu.

Teď mi dovolte, abych vám navrhla změnu pořadu. Navrhuji nyní projednat senátní tisk č. 100, Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, zákon o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.

Přistoupíme rovnou k hlasování o tomto návrhu. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu programu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti nula. Návrh byl přijat.

Pan ministr Chalupa je přítomen, takže ho poprosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Jedná se o

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 100

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 100. Uvede ho ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, milé paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám jménem vlády předložil transpozici, totiž o nic jiného nejde. Jedná se o transpozici směrnice EP a Rady, která se týká snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot a kritérií udržitelnosti.

Zjednodušeně řečeno, materiál stanoví následující kritéria: Za prvé povinnost dodavatelů pohonných hmot postupně stanoveným způsobem snižovat emise skleníkových plynů z jimi dodávaných pohonných hmot, a to zhruba o 6 % do roku 2020, ve srovnání s fosilní alternativou. Je přitom evidentní, že tohoto cíle lze dosáhnout pouze přimícháváním biopaliv. Druhou záležitostí je pak doplnění již existující povinnosti, uvádět na trh minimální podíl biopaliv o požadavek, aby tato splnila tak zvaná kritéria udržitelnosti ve smyslu ochrany biologické rozmanitosti.

Směrnice přitom nestanoví způsob, nestanoví způsob, jak by se tohoto mělo dosáhnout, jak sledovat i kontrolovat. Podstatné je, že kritéria udržitelnosti mají být splněna bez ohledu na to, zda se jedná o surovinu, pro jejichž výrobu byly vypěstovány v zemích EU nebo mimo ni. Předložený návrh volí cestu časově omezené certifikace jednotlivých hospodářských subjektů.

Dovolte mi zmínit věci časové a finanční. Co se týká těch časových, tak nabytí účinnosti zákona je rozděleno na dvě fáze. A to s ohledem na nutnost vytvořit předpoklady pro fungování celého systému. Nejprve by se tedy uděloval systém pro certifikace certifikačním subjektům, a následně vydávat samotné certifikáty. Některá ustanovení by proto měla účinnost dnem vyhlášení, zbytek pak 1. ledna.

Finanční dopady potom by byly následující. Předpokládáme náklady pro výrobce, dovozce a prodejce biopaliv a meziproduktů, které se pohybují v objemu zhruba několika stovek tisíc Kč ročně. Zavedení systému certifikace biopaliv povede k mírnému nárůstu cen biopaliv v haléřích na litr. Ale s ohledem na to, jak velké množství je přimícháváno, respektive že do pohonných hmot se přidává jenom velmi malý podíl biopaliv – 4,1 % bioetanolu u benzínu a 6 % v motorové naftě, předpokládáme, že toto navýšení bude zanedbatelné a opět bude hlavní roli hrát výše ropy jako taková. Pro samotné zemědělce by pak novela neměla představovat žádnou zásadní změnu.

V čem spočívá ta otázka biodiverzity, tedy ochrana přírodní rozmanitosti? Jde o to, aby se zajistilo způsobem, který komise nestanovuje, že příslušné biomasy nepocházejí například z deštných pralesů, což tedy fatálně není problém České republiky, nicméně musíme se k tomu zavázat, ale také mokřadů, rašelinišť nebo dalších chráněných území.

Předpokládáme, že prováděcí nařízení vlády by bylo dáno k připomínkovému řízení ještě v červnu t. r. s ohledem na povinnost, že nám byla stanovena touto směrnicí povinnost, transponovat tuto směrnici do 31. prosince 2010, tedy Česká republika je v tomto ohledu ve zpoždění. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 100/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Šebek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, po velmi rychlém a obsáhlém původu pana ministra si vás dovoluji seznámit jenom se závěrem své zpravodajské zprávy, kde jsem se pokusil převést řeč bruselských úředníků do trošku srozumitelné češtiny.

Jedná se o poměrně rozsáhlou, již 26. novelu zákona o ochraně ovzduší, která má všechny neduhy vyplývající z nutnosti transpozice právních předpisů Evropských společenství do tuzemské legislativy. Jak vyplývá i z obsáhlé a přiměřeně věcné důvodové zprávy, na základě zkušeností s aplikacemi předchozích směrnic ES, ubírá se hospodářský i environmentální efekt přimíchávání biopaliv do pohonných hmot poněkud jiným praktickým směrem proti původním záměrům a EU na tuto skutečnost reaguje novými direktivami. S poukazem na to, že oblast dopravy a přepravy zboží spotřebuje 30 % celkové spotřeby energie v zemích ES, jde nepochybně o téma s významným ekologickým a hospodářským dopadem a zároveň o záležitost, která ve světle nových technologií a hospodářských výkyvů nemůže být nikdy definitivně vyřešena.

Jde tedy o trvale politické téma, které by měly provázet pokud možno fungované diskuse v Evropském parlamentu a jeho strukturách, neboť vytyčení špatně realizovatelných cílů a jejich projekce do nedokonalé a často předělávané legislativy může mít ve výsledku horší efekt, než samotný vývoj bez regulace.

Nicméně vládní novela představuje v současné době pravděpodobně nejlepší kompromis, jehož přijetím se Česká republika vyvaruje rizika zahájení řízení infringementu. Vzhledem k tomu, že vládní návrh doznal v Poslanecké sněmovně dvou pozměňovacích návrhů, dá se očekávat diskuse na toto téma. Je avizován předem jeden pozměňovací návrh, nejméně.

V tuto chvíli si vás dovolím seznámit s 31. usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, z jeho 9. schůze konané dne 25. května 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 100.

Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Ivo Hlaváče, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Karla Šebka,

III. pověřuje místopředsedu výboru senátora Petra Gavlase, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu tak, abyste nás mohl potom provést hlasováním, pokud ovšem nějaká rozprava bude. Otevírám obecnou rozpravu a vidím, že se do ní nikdo nehlásí. (Přihlášeni jsou dva senátoři.) Ale nejprve jsem se měla zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Předpokládám, že přihlášení pánové už jsou do obecné rozpravy, takže návrh na nezabývání se nepadl. Obecná rozprava je otevřena, takže první do ní je přihlášen pan senátor Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jak už tady kolega Karel Šebek, zpravodaj tohoto tisku, avizoval, jsou tady připraveny pozměňovací návrhy. Jeden je můj. Já bych se k tomu velmi krátce vyjádřil v rámci obecné rozpravy, protože další věci se budou řešit, pokud tento zákon dojde do podrobné rozpravy, v podrobné rozpravě.

Můj pozměňovací návrh se týká § 45 odst. 2 písm. c). Týká se materiálu, nebo odstavce, který je vlastně pozměňovacím návrhem z Poslanecké sněmovny a můj návrh vrací ten odstavec do znění, které bylo ve vládním návrhu.

Na tuto problematiku už upozorňuje naše legislativa, já to jenom přečtu. To znamená, přijetím pozměňovacího návrhu ve vládní zákonné předloze dochází k rozšíření stávajícího daňového zvýhodnění. To znamená, znovu se bavíme o § 45 odstavec 2, písm. c). K daňovému zvýhodnění na všechny metylestery mastných kyselin ve směsné naftě. V této souvislosti je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že platná právní úprava, která daňově zvýhodňuje ve směsné naftě pouze metylester řepkového oleje, byla zvolena s cílem stimulace tuzemských dodavatelů této konkrétní komodity, včetně dodavatelů jejich vstupních surovin. Tedy tuzemských pěstitelů řepky olejné. V tomto směru tedy dochází ke změně původního záměru a co si myslím, že je ještě dosti závažné, je nutno uvést, že tato změna působí určité snížení příjmů ze spotřební daně.

V rámci této obecné rozpravy se ještě blíže k tomuto problému vyjádřím s tím, že pokládám tuto úpravu v rámci tohoto pozměňovacího návrhu, který prošel v Poslanecké sněmovně, za nesprávně navrženou. Myslím si, že jsou jednoznačně orientována na podporu nežádoucího a neodůvodněného dovozu zemědělské produkce do České republiky, zmenšují oprávněné možnosti tuzemského agrárního trhu na úkor produkce často i mimo Evropskou unii. A bohužel negativně zajišťují účinnou a fakticky neomezenou daňovou podporu produktům obecně mimo zemědělskou produkci ČR a EU. Což jsou například použité a živočišné oleje a tuky, palmové oleje, sojové oleje a další. Zajišťuje tak také nežádoucí daňové zvýhodnění nekvalitních biopaliv vyráběných z plodin pěstovaných mimo území ČR Evropskou unií, což mohou být sojové boby, palmový olej a živočišné tuky.

Myslím si, že je možná tato debata, ale tak jak byl předložen ten návrh Poslanecké sněmovně, domnívám se, že to zaslouží větší debatu než to, že to je předloženo při jednání Poslanecké sněmovny, protože to neprošlo projednáním příslušného výboru Poslanecké sněmovny. Domnívám se, že bychom neměli tento návrh podpořit směrem k jeho souhlasu a že bychom měli propustit tento návrh do podrobné rozpravy, kde potom předložím pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je kolega Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Když jsem se původně podíval na tento návrh zákona na ochranu ovzduší a viděl jsem, že kromě implementace práva Evropské unie do našeho právního řádu se tam objevil i pozměňovací návrh, kterým se má rozšířit používání pro přimíchávání do paliv i jiné metylestery než metylester řepkový, tak jsem si hned zanadával nad tím, že se český venkov bude dále zaplavovat dalšími plodinami pro technické využití, například slunečnicemi, a dál bude vytlačována produkce plodin pro výživu. A že budeme dále více závislí na dovozech potravin a že budeme mít další problémy s erozí na zemědělské půdě.

Teprve později mi však došlo, že situace je ještě horší. Naši zemědělci z nedostatku odbytu některých komodit pěstují naveliko řepku olejku pro výrobu metylesteru a také kukuřici pro bioplynové stanice. Nahrazují si tak výpadky příjmů z produkce mléka, vepřového masa, hovězího atd.

Přijmeme-li novelu v předložené podobě, dojde s velkou pravděpodobností k významnému dovozu metylesterů vyrobených ze zahraničních surovin, ať už to bude palmový olej nebo jiné produkce.

Zemědělci v Čechách nedokáží umístit na trhu olej z řepky, protože je výrobně dražší. Známe tuto situaci s přimícháváním biolihu do benzínu, kdy dovážený biolíh zejména z jižní Ameriky také cenově vytlačil biolíh z české produkce. Obecně lze říci, že přimícháváním biolihu a methylesteru do paliv je energeticky velmi problematické. Jako podpora zemědělců v možnosti dosahovat příjmů zabezpečujících chod farem, udržování krajiny a snižování závislosti na producentech ropy je podpora přimíchávání těchto biosložek do paliv řešením problémů alespoň zčásti. Otázka ochrany ovzduší, že biosložky přimícháváme do paliv, je složitá. Jde o to, zda dokážeme komplexně vyčíslit množství exhalací ze všech dopadů, které pěstování a zpracování těchto plodin přináší. Nejde jen o vlastní produkci exhalací při pěstování a zpracování, ale také o dopady z odstraňování škod, které nám pěstování energetických plodin přináší. Nicméně z důvodu udržitelnosti obhospodařování naší země z důvodu zachování příjmů zemědělců má tato novela moji podporu, ovšem bez pozměňovacího návrhu, který byl přijatý v Poslanecké sněmovně a který rozšířil možnosti přimíchávání methylesteru na obecné, na rozdíl od současné situace, kdy to bylo možné pouze pro methylester řepkový. Proto podporuji propuštění této novely zákona do podrobné rozpravy a budu pro přijetí pozměňovacího návrhu avizovaného panem senátorem Ivo Bárkem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Zdá se, že nikoliv, a proto tuto rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, jestli se chce k této obecné rozpravě vyjádřit? Pane ministře? Ne. A zpravodaj garančního výboru pan senátor Šebek?

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Uvádím, že v obecné rozpravě vystoupili dva senátoři. Oba poukázali na rizika přimíchávání biopaliv obecně a oba avizovali žádoucí změnu, která by měla spočívat v avizovaném pozměňovacím návrhu, který by vrátil vládní návrh do podoby takové, jaké ho původně předkládali do Poslanecké sněmovny. To je vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. A nyní, protože z garančního výboru máme usnesení o schválení zákona ve znění nám postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme o něm hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26 a já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti schválení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 8, proti bylo 18, návrh tedy nebyl přijat a vzhledem k avizovaným pozměňovacím návrhům otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Bárek, aby nás seznámil se svým návrhem.

Senátor Ivo Bárek:  Kolegyně a kolegové, předkládám pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 100, který zní: V části 2. článek III. bod 2. upravit takto:

2. Část v § 45, odst. 2, písm. c) zní:

c) směsi minerálních olejů uvedených v odstavci 1., písm. b), určené jako palivo pro pohon vznětových motorů s methylestery řepkového oleje splňujícími kritéria udržitelnosti biopaliv, přičemž podíl tohoto methylesteru řepkového oleje musí činit nejméně 30 % objemových všech látek ve směsi obsažených – pokračuje se dále.

V rámci poznámky opakuji, že předkládaný pozměňovací návrh pouze reflektuje znění novely připravené vládou a vrací návrh zákona do této původní vládní podoby.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Chce ještě někdo vystoupit v podrobné rozpravě? Kolega Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, mluvilo se tady hodně o tom, co to bude znamenat pro zemědělce a pro dovozy a vývozy. Řekl bych také, co to bude znamenat pro nás, kteří auty jezdíme. Bude to znamenat to, že místo svinstva z palmových olejů levného budeme do svých automobilů lít svinstvo z drahé řepky, protože bude chráněné celními bariérami. Nic jiného nepovolíme. Znamená to, že to zaplatíme dvakrát. Zaplatíme jednak to, že zemědělci zvýší výrobu, aby vyhověli budoucí směrnici, která nařídí 30 %, takže krajina bude ještě zhuntovanější než dnes, půda se bude devastovat ještě více než dnes, zemědělci na tom vydělají, protože jim to zaplatíme z daní. Podruhé to zaplatíme v tom, že budeme mít dražší svinstvo v motorech, protože nám to nařizuje EU. Je to věc, kterou jako motoristé zaplatíme dvakrát. Je dobře si to uvědomit před hlasováním. Celní ochrana má vždycky dva důsledky. Nejenže jedné vybrané skupině pomůže, ale další většinou větší skupině ublíží.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Uvedu malou historickou poznámku a naváži na kolegu Pospíšila. Toto už naše země zažily. Napoleon nás kdysi dávno odřízl od zdrojů cukru vyráběného levněji z cukrové třtiny. V důsledku toho se rozvíjelo zemědělství, které vyrábělo daleko dražší cukr z plodin, které rostou na našem území. Vzpomeňte si, jaký křik vyvolalo, když docházelo k omezování výroby a co bylo logické na křiku, že nebylo omezování výroby spravedlivé. Na tyto důsledky je třeba pomýšlet i nyní, když pokřivujeme vytvoření zdroje energie pro naše automobily.

Pokud by palivo, které bychom pěstovali, bylo výrazně levnější nebo alespoň srovnatelně drahé jako to, které tryská ze země a za levný peníze je upravuje, mělo by to racionální podklad.

Vzhledem k tomu, že to budeme dvakrát dotovat a vyrábět stejně škodlivá paliva, ne-li možná škodlivější, protože zatím nejsou známy dlouhodobé studie, jak spaliny vznikající z methylesteru, mají vliv na zdraví člověka. Myslím si, že bychom měli být navýsost opatrní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Znovu se hlásí pan senátor Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Zareagoval bych v rámci podrobné rozpravy k této problematice. Rozumím, o čem se tady bavíme a rozumím oběma kolegům. Mám spíše odborný problém v tom, že se myslím, že si takovýto pozměňovací návrh zaslouží větší debatu v rámci odborné veřejnosti. Nebráním se jí. Pokud to proběhne na odborné bázi a někdo se k tomu řádně vyjádří, co to přinese zemědělcům, České republice a výběru spotřebních daní, tak je to v pořádku. Tato debata nikde neproběhla, někdo něco předložil v rámci Poslanecké sněmovny. Nedělme se na podporovatele a nepodporovatele, spíše pro to, aby to někdo předkládal řádnou formou, aby byly jasné ekonomické důsledky. Děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Rád bych k této diskusi přispěl jedním pohledem. Jestli si dobře pamatuji, v krátké době tady projednáváme podruhé otázku zvyšování procenta příměsí do paliv. Než vyslovím souhlas pro takový projekt, rád bych slyšel alespoň částečně objektivní zprávu o tom, jak dosavadní příměsi prospěly našemu ovzduší, jakým způsobem zpomalily proces oteplování. Proč zintenzivňovat nějakou činnost, když nevíme, zda opravdu vede k cíli, kterým se zaštiťuje. V tomto ohledu by bylo rozumné být konzervativnější.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nejsem si jista, zda poslední vystoupení nepatřila spíše do obecné rozpravy. Táži se, zda chce vystoupit ještě někdo v podrobné rozpravě? Pane zpravodaji, budete mít příležitost, jestli chcete vystoupit jako senátor.

Senátor Karel Šebek:  Chtěl bych uvést, že podle průvodní zprávy motivem předkladatelů z EU je zmapovat cestu surovin a environmentální výhodnost alternativních paliv. Je to poměrně podrobně rozpracované v průvodní zprávě. Toto má být krokem k tomu, aby se zjišťoval praktický efekt této původní ideje postavené trochu na vzdušných zámcích ekologů, o nichž jsme v minulosti mluvili lichotivě či méně lichotivě. Je to zatím krok, který se promítne do administrativy velkodistributorů těchto paliv. Jde o to, aby byl zmapován výsledný efekt. Nepochybně toto není zdaleka poslední novela, která nám přijde cestou evropských direktiv k projednávání a k zařazení do našeho právního řádu.

Co se týče dotací, je otázka, zda máme dotace vyplácet našim zemědělcům nebo někomu jinému, kdo to přiveze a zobchoduje to ze třetího světa.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, vzhledem k tomu, že nikdo není přihlášen do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu končím. Táži se nyní navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Jednu obecnou poznámku a jedno připomenutí. Řekl jsem, že se jedná o transpozici platné směrnice a je českým závazkem tuto směrnici transponovat. Mělo se tak stát do 31. ledna loňského roku. Musím říci, že tento návrh je také ten, u kterého si kladu otazníky, jaké efekty tyto principy dnes zaváděné mají z dlouhodobého hlediska. Jako ministr životního prostředí, který vnímá životní prostředí jako ochranu české krajiny, že bych jásal nad tím, že při projíždění českou krajinou vlevo je žlutá řepka a vpravo zrcátka fotovoltaických článků, nad tím vším větrné elektrárny, nejásám. Obávám se, že příběh, který je před námi, je mnohem složitější a že v tomto ohledu jsme součástí nějakého společenství, které se vydalo touto cestou a nemůžeme touto cestou v této věci uplatňovat argumenty, jak to činíme a činit budeme i do budoucna.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Prosím garančního zpravodaje, zda se chce ještě vyjádřit a provést nás hlasováním.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. V podrobné rozpravě vystoupilo pět senátorů, z toho jeden dvakrát. Zazněl zde jeden pozměňovací návrh z úst pana kolegy Bárka. Hlasovat bychom měli o tomto pozměňovacím návrhu a poté o zákonu jako celku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zeptám se pana navrhovatele na názor na pozměňovací návrh.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  K pozměňovacímu návrhu jsme zaujali neutrální stanovisko.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Prosím garančního zpravodaje.

Senátor Karel Šebek:  Pozměňovací návrh podporuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Po znělce o něm můžeme hlasovat. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí předloženého pozměňovacího návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 47, proti dva. Návrh byl přijat.

Protože se jednalo o jediný pozměňovací návrh, můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum je 30.

Kdo je pro vrácení tohoto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 16 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 51, proti byli tři. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Karel Šebek a pan senátor Ivo Bárek. Oba se svojí rolí souhlasí, takže přistoupíme opět k hlasování.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Byl podán návrh na pověření pánů senátorů Šebka a Bárka přednést odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí s pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím končí projednávání tohoto zákona. Poděkuji panu ministrovi a garančnímu zpravodaji.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pokročíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 92

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 92. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého v Senátu tímto vítám a žádám jej, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně představil tuto drobnou novelu zákona o advokacii, která víceméně upravuje určité praktické problémy, které se v průběhu aplikace tohoto zákona objevily, a řeší takové věci, jako jsou okolnosti spojené se zaváděním identifikačních průkazů advokátů, kdy bylo třeba zpřesnit obsah prováděcího právního předpisu, které ministerstvo spravedlnosti stanoví, a bylo třeba tady upravit i samotný zákon o advokacii.

Upravují se takové věci, jako jak nakládat se svým identifikačním průkazem, který má v budoucnu přispět k tomu, že advokáti budou takto identifikováni v soudních budovách a dlouhodobě budou moci využít toto na příklad při studování elektronického soudního spisu, bude to myslím v dlouhodobém horizontu velmi přínosná záležitost.

Zákon řeší také takové věci, jako je otázka stavovského oděvu advokátů, kdy bylo i na základě debaty v ústavně-právním výboru doplněno ustanovení, které konstatuje, že Česká advokátní komora je oprávněna na základě provedeného výběrového řízení určit jednoho nebo více dodavatelů stavovského oděvu.

Návrh řeší takové věci, které jsme zavedli novelou myslím před 2 lety, a to je pozice advokáta zaměstnance, upravuje některé další věci, které s ním souvisejí, zpřesňuje na příklad též úpravu, která umožňuje usazeným evropským advokátům a zahraničním advokátním společnostem zaměstnávat advokátní koncipienty.

Dámy a pánové, já sám osobně nepovažuji tuto novelu za spornou, protože, jak jsem řekl, reflektuje spíše praktické problémy, které se zákonem o advokacii Advokátní komora jako taková identifikovala, novela byla také připravena po debatě s Českou advokátní komorou. A proto vás vzácně prosím o její podporu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 92/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se to pokusím vzít také velmi stručně.

Vládní návrh novely zákona o advokacii je skutečně převážně legislativně technické povahy, nepřináší žádné převratné změny do úpravy advokacie. Tyto změny lze v zásadě rozdělit do tří skupin. Jeden okruh úprav souvisí se zavedením identifikačních průkazů advokáta, až po zmocnění k vydání prováděcího předpisu. Další okruh řeší postavení evropských advokátů. Opět jde převážně o dopilování toho, co zřejmě uniklo při schvalování předchozích novel zákona o advokacii. Významné je např. už zmíněná možnost zaměstnávání koncipientů i evropskými advokáty, tak aby mohli získávat povinnou praxi i u evropských, nikoliv u klasických českých advokátů.

Jedna drobná úprava se týká zániku členství v orgánu Advokátní komory, a to v odvolací kárné komisi, která byla dodatečně doplněna do zákona o advokacii a byla opomenuta právě úprava zániku v případě pozastavení výkonu advokacie.

Myslím si, že v původní podobě, tak jak vláda návrh předložila, doopravdy není nijak sporný a mohl by být schválen.

Další změna v tomto zákonu, tak jak ho Poslanecká sněmovna schválila, už je zmíněná úprava výběru dodavatele advokátních talárů, což je úprava, která se do návrhu dostala na základě pozměňovacího návrhu schváleného v ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny a následně samozřejmě v 3. čtení na plénu PS.

Úprava talárů je do jisté míry kontroverzní. Tato kontroverze souvisí se způsobem, jak byl vybrán vzor advokátního taláru a následně, jak byl vybrán jediný dodavatel těchto talárů. Advokátní komora na příklad na rozdíl od úpravy soudních talárů nebo talárů státních zástupců, které jsou definovány v příslušných kancelářských řádech, zvolila jiný postup a tyto taláry jsou upraveny ve větším detailu včetně vzorku a zaregistrovány jako průmyslový vzor, to znamená bez licence od Advokátní komory nemůže nikdo takový talár ušít.

Někteří advokáti si stěžovali právě na tento postup, na to, že byl vybrán monopolní dodavatel talárů a dokonce si podali stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který na jednu stranu nekonstatoval, že by Advokátní komora porušila zákon, ale na druhou stranu řekl, že i do budoucna by v tomto směru měla být volná soutěž, to znamená, že taláry by v zásadě měl mít možnost šít kterýkoli krejčí nebo krejčovská firma.

Tento podle mě do jisté míry problematický způsob výběru talárů se Advokátní komora prostřednictvím návrhu, o kterém mluvím, pokusila v podstatě dodatečně upravit tak, že jí má novela zákona o advokacii dát možnost vybrat jednoho nebo několik dodavatelů talárů.

Osobně se domnívám, že pro takovouto úpravu není důvod, že současná úprava je pro tuto oblast dostatečná.

A mimo jiné i z tohoto důvodu ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu, aby vrátil projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně ČR s pozměňovacím návrhem, který zní:

V článku I, bod 5 vypustit. To je právě ten bod, který se týká výběru dodavatele talárů, který byl nad rámec vládního návrhu zákona doplněn v PS.

Já osobně bych byl v pokušení navrhnout mnohem radikálnější návrh, který pravděpodobně by mohl následně i v PS narazit v případě, že bychom takový pozměňovací návrh schválili, a to zavést dobrovolnost talárů a nikoli jejich povinné nošení. Myslím, že není žádný racionální důvod pro to, aby advokáti byli nuceni taláry nosit. Argumentace, že se tím stavějí na roveň do podobného procesního postavení jako i formálně nebo vizuálně jako státní zástupci v trestním řízení, mně nepřijde zcela případný. Myslím si, že srovnat postavení nejde pouze tím, že advokáti budou povinně nosit taláry.

Tady bych si trošku možná i rýpl, protože dnes vyrovnat se státním zástupcům v situaci, kdy státní zastupitelství je i díky současné nečinnosti ministra spravedlnosti v personálních věcech, konkrétně u návrhu na odvolání vrchního státního zástupce, tak příliš velké vážnosti státní zástupci nepožívají, nikoli vždy vlastní vinou. To znamená, že si myslím, že ani z tohoto důvodu by taková úprava povinného nošení talárů nebyla zcela nezbytná.

Nicméně doporučuji Senátu na základě usnesení ústavně-právního výboru, jak už jsem tady konstatoval, vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem s vypuštěním zmíněného bodu 5 v článku I. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

A ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, proto můžeme postoupit dále a otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Není do ní nikdo přihlášen, ani písemně, ani elektronicky, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda chce vystoupit pan navrhovatel. Je tomu tak, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně, pane předsedající. Já mám jenom jednu obecnou poznámku. Zda taláry ano či ne, to byl velký dlouhodobý boj Advokátní komory, která chtěla taláry, má taláry, na tom stát nemá žádný zájem, nám je jedno, jestli advokáti mají či nemají taláry, to znamená, nechávám na vaší úvaze, jak v té věci budete hlasovat. Ostatně jde o doplnění dané v Poslanecké sněmovně, nikoli v původním návrhu zákona.

Já osobně se domnívám, na rozdíl od pana zpravodaje, že pokud zde byl vytvořen společenský konsenzus nejprve advokátního stavu a pak následně zákonodárného sboru na tom, že taláry jsou, pak by je podle mého názoru měli mít všichni. Připadá mi jako nejméně šťastné řešení, že někdo by taláry měl, někdo by je neměl. Který advokát by byl lepší –ten v tom taláru, ten bez taláru, atd. Já osobně se tedy domnívám, že když už to tady je, nechť to tedy je. A dávat to jaksi do roviny dobrovolnosti mi nepřipadá úplně ideální.

Nebudu se vyjadřovat o vážnosti státních zástupců nebo nevážnosti. Respektuji stanovisko pana zpravodaje, který zde hovoří k jinému tématu a více jako politik a méně jako právník se vyjadřuje ke správnímu řízení, které probíhá na ministerstvu spravedlnosti. V dané věci jsou činěny úkony pravidelně doložitelné, že tam žádné průtahy nejsou, a ve věci poté, co bude ukončeno důkazní řízení, bude rozhodnuto.

Je třeba si opravdu uvědomit, a já to tady zdůrazňuji, nevím, zda to pan zpravodaj ví, že dnes je jiná doba, rozhoduje se podle správního řízení. A jak ví pan zpravodaj, tak pan nejvyšší státní zástupce doplnil svůj návrh, na což má právo, a tedy i k tomuto doplněnému návrhu budou činěny ze strany všech účastníků procesní úkony, pak bude rozhodnuto. Moc tedy prosím, neříkejme, že je někdo nečinný, když v dané věci jsme podle zákonů, které máme, činí. Až bude rozhodnuto, pak samozřejmě bude právo opozice nás kritizovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj se chce vyjádřit, prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já jsem nenavrhoval pozměňovací návrh ve smyslu dobrovolného nošení talárů. Pouze jsem se vyjádřil v tom smyslu, že mám to pokušení.

Jediný návrh, který jsem zopakoval, je návrh, který schválil ústavně-právní výbor, a to je vypustit z článku I bod 5, který upravuje výběrové řízení na dodavatele talárů, protože ve smyslu stanoviska Úřadu na ochranu hospodářské soutěže by v této oblasti měla být plná konkurence a není důvod k takovéto právní úpravě.

A ještě jedna poznámka ke správnímu řízení, které probíhá. Doplnění návrhu bylo až po lhůtě, v které podle správního řádu mělo být rozhodnuto.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Je to tak, jak jste to komentoval. Ještě se hlásí pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Já zde opravdu nechci vést přestřelku k tématu, které s tím nesouvisí, já to ostatně nezačal. Ale pan doktor určitě ví, že správní řád zná možnost prodloužení lhůty pro rozhodování. A já vás ujišťuji, pane doktore, že jsme využili zákonné instrumenty správního řádu, které máme a které nám umožní prodloužit tu lhůtu. Až bude řízení uzavřeno, budu tu zákonnou možnost mít, tak vás rád se všemi konkrétními úkony ministerstva, i těmi procesními, to znamená prodloužení lhůty, seznámím. Teď bohužel nemohu, protože pokud probíhá správní řízení a každá věta navíc jaksi devalvuje to správní řízení a poškozuje a vytváří možnost jeho nevěrohodnosti, já vás s tím opravdu potom rád seznámím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Myslím, že nyní můžeme konstatovat, že nezazněl návrh na schválení ani na zamítnutí tohoto návrhu. Tím pádem můžeme přejít k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám.

Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit? Nechce.

Jediný návrh, který máme, je návrh, který máme písemně jako usnesení garančního, tedy ústavně-právního výboru. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním, pokud pan ministr nechce ještě pronést závěrečné slovo k návrhu usnesení z příslušného výboru. Nechce.

Senátor Jiří Dienstbier:  Jediný pozměňovací návrh k návrhu zákona, který zazněl, je návrh ústavně-právního výboru, který zní:

V článku I. bod 5 vypustit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, víme tedy, o čem budeme hlasovat.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Stanovisko k vypuštění je mírně negativní.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Mírně negativní. Zpravodaj – předpokládám – doporučuje, takže nechávám hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 33, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 28. Počkáme si, až nám hlasovací zařízení opět uvolní možnost k hlasování. Je to dneska nějaké příliš pomalé.

Hlasování bylo zahájeno. Kdo je pro, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jím byl pověřen pan senátor Jiří Dienstbier. Zeptám se, koho dalšího navrhujete. Hlásí se někdo dobrovolně? Ano, pan senátor Antl.

Nyní přistoupíme opět k hlasování. Je tady návrh pověřit senátora Dienstbiera a Antla odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Mohu nyní konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod našeho jednání a můžeme přistoupit k dalšímu bodu.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji.

Přistupujeme k dalšímu bodu pana ministra Pospíšila, to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 93

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 93. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já tuto relativně stručnou novelu trestního řádu uvedu nejprve tím, že tato vláda v oblasti ministerstva spravedlnosti má za cíl vedle prosazení klíčových civilních kodexů také postavení obětí trestných činů. Je objektivním faktem, je objektivně dáno, že ve srovnání s německou, rakouskou či jinou realitou, má u nás oběť trestného činu horší postavení a hůře se domáhá svých práv, než v těchto vyspělých státech.

Je to podle mého názoru možná ještě větší problém, než je samotná délka soudního řízení, hlavního líčení v rámci trestního řízení. Chceme proto posilovat postavení obětí a počítáme s tím, že ještě v tomto roce by do legislativního procesu mohl přijít úplně samostatný nový zákon o obětech trestných činů, který by obsahoval shrnutí všech práv, jak procesních, tak hmotně právních, která by oběť trestného činu měla mít. Takovýto katalog práv by měl být ve zvláštním zákonu mimo jiné i proto, aby pro oběť trestného činu to byl hmatatelný zákon, po kterém může sáhnout, ve kterém se bude jednoduše orientovat a může s ním pracovat. Ne jako dnes si složitě vyhledávat v jednotlivých zákonech ustanovení, která se dotýkají jejího postavení. Bohužel ta ustanovení jsou ne vždy zcela jednoznačná.

Na to bude navazovat také nový zákon o bezplatné právní pomoci, kdy je třeba konstatovat, že Česká republika poskytuje relativně velkou částku na bezplatnou právní pomoc. Tato vláda společně s předchozí vládou výrazně zvýšila peníze jdoucí na poskytování bezplatné právní pomoci. Jen pro vaši informaci, ta částka je asi troj až pětinásobná, třeba ve srovnání s Maďarskem, podobně velkou a podobně bohatou zemí, jako Česká republika. Akorát podle našeho názoru ty peníze ne vždy jsou dobře alokovány.

Proč takto široký úvod? Vy zde máte v zásadě drobnou novelu, kterou jsem předkládal ještě coby poslanec v minulém volebním období. A protože se nestihla schválit, tak jsme ji předložili hned jako jednu z prvních novel v tomto volebním období. Jde o drobnou dílčí úpravu trestního řádu, která má posílit právo poškozeného, a to v oblasti domáhání se náhrady nehmotné újmy a případně též vydání bezdůvodného obohacení.

Jde o to, že dnes podle platné právní úpravy, máme-li oběť trestného činu, tak ona může v samotném trestním řízení žádat pouze náhradu materiální újmy, která je způsobena. Což samozřejmě může být velká částka, jde-li třeba o majetkovou trestnou činnost nebo hospodářskou trestnou činnost, ale u těch citlivých trestných činů, kde objektem útoku není majetek, ale je to například lidská důstojnost, zdraví, život, tak tam samozřejmě ta materiální škoda bývá velmi malá. A pak se stává situace v zásadě paradoxní, kdy oběti fyzického útoku je trestním soudem přiznáno to, že bude nahrazeno poškozené oblečení, zničená kabelka, ale ta morální újma za následek toho brutálního trestného činu jí v trestním řízení přiznána není. Mám na mysli třeba typicky u obětí sexuálních deliktů, třeba u pohlavního zneužívání, nebo ještě lépe u znásilnění, kdy zkrátka oběť vysoudí poškození svého oblečení, ale náhradu nemajetkové újmy, která je samozřejmě klíčová u takovýchto typů brutálních útoků, v té je oběť odkázána na civilní řízení.

Je třeba si uvědomit, že v rámci civilního řízení pak oběť trestného činu prožívá celé trauma znovu, kdy je celá věc znovu prokazována, dotyčná, dotyčný je znovu vyslýchán u soudu s tím, že celé řízení trvá dlouhou dobu, stojí oběť trestného činu nemalé náklady a hlavně je to pro oběť znovu traumatizující. Proto tato drobná novela skutečně symbolického charakteru, nicméně i kdyby pomohla jedné, dvěma obětem trestného činu ročně, je důležitá. Počítá s tím, že již v rámci trestního řízení a následného hlavního líčení může být rozhodnuto nejen o majetkové újmě, to znamená například o poškozených věcech, je-li obětí trestného činu oběť znásilnění, ale může být též rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy. To znamená, může být oběti poskytnuto tak zvané zadostiučinění, morální satisfakce za to, že byla takto brutálně poškozena a bylo takto na ni zaútočeno.

Novela je opravdu dílčí, nespasí systém trestní justice v ČR, nezachrání postavení obětí, ale je důležitým symbolem toho, že politickou reprezentaci zajímá, jak oběti trestných činů se domáhají své náhrady, jaké mají vůbec právní nástroje v rukou, když chtějí získat nějaké zadostiučinění. A k tomu ta novela určitě je důležitá. A jak jsem řekl, nebude jediná, naváže na ni celkový nový kodex práv obětí trestného činu, který bych rád ještě v tomto roce přenesl na půdu PČR.

Já vás tedy prosím o podporu této, byť dílčí, ale podle mého názoru důležité novely, která mimo jiné otevřela na půdě ÚPV sněmovny, a předpokládám i u vás, diskusi poslanců a zákonodárců obecně o tom, jak lze lépe chránit oběti trestných činů, jak je lépe právně vybavit. Já to vnímám jako takovou předvlašťovku, nebo předznamenání té komplexní úpravy, která by mohla být, jak jsem řekl, ještě v tomto roce, byť to bude asi koncem roku, na půdě PČR minimálně již v samotném legislativním procesu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 93/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy kolegyně, vážení kolegové, pan ministr vás tady seznámil s obsahem – jak on říká – té dívčí novely trestního řádu. Já přece jenom se nevyhnu těm technickým záležitostem, to znamená přehledu dat v chronologickém legislativním procesu. Takže navrhovatelem, a to už je jasné, respektive předkladatelem je za vládu ČR pan ministr spravedlnosti této vlády. Návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen dne 17. 1. 2011. V prvním čtení, které proběhlo dne 1. 2. 2011 na 13. schůzi, byl návrh zákona přikázán k projednání ÚPV. Ten doporučil přijetí 9 pozměňovacích návrhů, z nichž 3 byly věcným rozšířením návrhu. První z nich se týkal kauce, druhý z nich se týkal přiznání práva poškozenému na vyrozumění o veřejném zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného, třetí zvedení možnosti soudního přezkumu ukládaných závažnějších kázeňských trestů odsouzeným vykonávajícím trest odnětí svobody.

Jinak z rozpravy ze sněmovny, to znamená z dolní komory PČR, zaujala aspoň mě jedna námitka, která se jevila jako zásadní a dlužno říci hned na začátku, že byla řádně zodpovězena. To znamená, jestli toto nebude znamenat zatížení, prodloužení trestního řízení. Tam bylo řečeno, že roste poslední dobou počet adhezních řízení, to znamená řízení o přihlášce k náhradě škody a že pro trestní soudce bude uspořádáno školení justiční akademie k praxi v určování hodnoty morálního zadostiučinění. To považuji za velmi důležité. Jasné je, že i vyšší soudy by se tím měly rovněž – myslím tím trestní soudy – logicky zabývat a judikatura by mohla pomoci v orientaci i soudům nižších stupňů.

Jinak odškodnění nemajetkové újmy by mělo být paradoxně důkazně spíše snazší, protože v trestním řízení dojde k podrobnému popisu trestného skutku, jeho škodlivosti, ale také vlastně se rozhodne o tom, že poškozený je řádně označen, obviněný, respektive obžalovaný či později odsouzený je odsouzen a není nutno vyvolávat další řízení, jak pan ministr tady poukázal. Mnohdy je to další morální, ale i majetková újma toho poškozeného, respektive oběti.

Dál technicky. Ve 3. čtení dne 6. 5. 2011 na 16. schůzi Poslanecká sněmovna projednávanou předlohu zákona schválila se souhlasným doporučením předkladatele ve znění pozměňovacích návrhů jako jejich tisk č. 229. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu PČR dne 17. 5. 2011. Lhůta pro projednání v Senátu končí dnem 16. 6. 2011, takže stíháme. Organizační výbor přikázal senátní tisk nám, to je ÚPV Senátu PČR 17. 5. 2011 a my jsem to stihli, jak je jasné z usnesení, řádně projednat.

Pokud jde o obsahové a právní poznámky, už tady bylo řečeno, že jde v podstatě o rozšíření předmětu adhezního řízení právě o náhradu morální, respektive nemajetkové újmy, a to se týká zejména – pro orientaci – trestných činů, respektive přečinů v tuto chvíli, poškození cizích práv, pomluvy, vydírání, ale i neoprávněného nakládání s osobními údaji. A jak pan ministr říkal, i trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, to znamená znásilnění, sexuálního nátlaku a dalších. Já sám jsem ve své praxi zažil, že oběť, která byla znásilněna, kromě poškozených věcí se pak musela později domáhat velmi složitě, za traumatizujících, psychicky traumatizujících okolností u dalších soudů, a ne vždycky to bylo rozhodnuto rychle, dalších náhrad. Takže vyloženě ze svého pohledu praktika trestně právního vítám takovýto návrh. S tím, že je jasné, že trestní soud, nebude-li mít dostatek důkazů pro to, aby jednoznačně mohl rozhodnout o výši takové náhrady, má v § 229 trestního řádu možnost odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních.

Takže adhezní řízení se jasně podle trestního řádu koná ve chvíli, když je shromážděno dostatek důkazů.

Tady přeskočím. Pan ministr mi opět ulehčil práci. Takže k té části Poslanecké sněmovny, která tam ještě dále kromě vládního návrhu předložila, respektive se tam dostala jediná úprava, která řeší požadavek ÚS ve věci možnosti soudního přezkumu kázeňských trestů v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, je to nález ÚS publikovaný jako č. 341/2010 Sb., s tím, že říká, že kázeňské tresty uložené odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody nepodléhají přezkoumání soudu, a novelou se právě navrhuje diferenciace kázeňských trestů na závažnější, které by podléhaly soudnímu přezkumu v režimu pro správní přestupky, a na méně závažné, které nadále přezkumu podléhat nebudu. Zase z pohledu právníka je to tak, že i tento návrh jako jediný z těch devíti je věcně správný a odpovídá tomu nálezu ÚS, který jsem tady před chvilkou řekl.

Účinnost novely zákona je navržena následujícím měsícem po vyhlášení a závěrem znovu opakuji to, co už jsem řekl, že ten nový doplněný model adhezního řízení v rámci trestního řízení nabízí poškozenému podstatně rychlejší a levnější řešení, a zdůrazňuji, bez jakýchkoli soudních poplatků. Přičemž důkazní břemeno v tu chvíli spočívá na orgánech činných v trestním řízení a poškozený prakticky kromě své přihlášky a připojení se v rámci adhezního řízení se svým nárokem na náhradu morální škody bude čekat jenom na rozsudek. A pokud bude vynesen v jeho prospěch, tím pro něj celá věc končí.

Konstatuji, že z hlediska požadavků EU – ta podporuje zlepšení postavení obětí a jejich odškodňování, i když možnosti adhezního řízení výslovně neupravuje.

Já jsem tady nenašel žádnou souvislost, jak atakovat pana ministra spravedlnosti ČR ve věci pana dr. Rampuly jako vrchního státního zástupce ČR, takže připomenu naše usnesení. ÚPV doporučuje Senátu PČR schválit předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, to znamená trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou PČR dne 17. 5. 2011, za druhé zpravodaje Antla, to jsem já, a pověřuje téhož coby předsedu ÚPV, aby seznámil pana předsedu Senátu PČR s tímto rozhodnutím. Zde přítomný pan předseda Senátu mi potvrdí, že jsem tak učinil.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte taktéž místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že se pan navrhovatel ani zpravodajové nebudou vyjadřovat k proběhlé rozpravě. A padl tady návrh, který je obsažen v usnesení Ústavněprávního výboru, tento návrh schválit ve znění postoupeném PS.

Takže nyní přistoupíme k hlasování. V tuto chvíli je přítomno 52 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je

 

Návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 94

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 94. Návrh opět uvede pan ministr Jiří Pospíšil, kterému tímto předávám slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v tomto případě projednáváte v zásadě úplně novou právní úpravu, která nahrazuje zákon z roku 2001, který upravoval poskytování informací pouze pro jeden typ mezinárodního soudního řízení, a to před Evropským soudním dvorem pro lidská práva a před výborem OSN pro lidská práva.

O co jde? ČR se čím dál častěji stává ne ze své vůle účastníkem různých mezinárodních soudních řízení před mezinárodními soudními institucemi. A pak je nutné zajistit efektivní vystupování státu, ČR, před takovýmito institucemi. Jinými slovy, zvláště v případě, kdy ČR je na straně těch, kteří jsou žalováni, nebo je přímo žalována.

Doposud jsme měli úpravu pouze pro Evropský soud pro lidská práva sídlící ve Štrasburku s tím, že stát jako takový zastupoval vládní zmocněnec, který je složkou, součástí ministerstva spravedlnosti. Zákon, který zde byl, mu víceméně umožňoval získávat informace pro takovéto soudní řízení a žádat od státních orgánů součinnost, tzn. poskytování informací a být součinný při takovémto soudním řízení.

Velké problémy vznikaly ministerstvu zahraničí, které zastupuje ČR před soudním dvorem EU, zde takováto právní úprava chyběla, stejně tak jako chyběla právní úprava, pokud ministerstvo zahraničí zastupuje ČR v řízení před komisí. Případně není ani úprava týkající se dalších mezinárodních kontrolních orgánů. Proto tedy nová právní úprava, která v zásadě konstatuje to, že se výrazně rozšiřuje okruh mezinárodních institucí, u kterých pokud je ČR účastníkem, jsou v zákoně vyjmenované subjekty povinny poskytnout součinnost právě pro účel zastupování ČR. Má se tak na mysli zvláště poskytnutí informací tak, aby zájmy ČR mohly být efektivně hájeny.

Těmi subjekty, které mají poskytovat součinnost při zastupování zájmů ČR jsou jak orgány samosprávy, tak to budou ostatní veřejné subjekty, tak to jsou právě organizační složky státu.

Já chci konstatovat, že tento návrh je v zásadě technickým zákonem, který má v zásadě každá civilizovaná země, když chce zajistit dostatečnou obhajobu svých zájmů před mezinárodními soudními a kontrolními orgány. A proto vás prosím o jeho podporu, protože jak jsem naznačil, nejedná se o politiku, ale o technickou normu, která je jednoznačně v prospěch ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 94/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl opět, takže prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy, pánové. Velmi rychle zase chronologický přehled. Navrhovatelem, jak jsme si všimli, je za vládu ČR ministr spravedlnosti této vlády. Návrh zákona byl PS předložen 17. 1. 2011. V 1. čtení, které proběhlo dne 1. 2. 2011 na 13. schůzi byl návrh zákona přikázán k projednání ÚPV. 2. čtení se konalo 29. 4. 2011 v rámci 16. schůze bez jakékoli diskuse. Ve 3. čtení dne 6. 5. 2011 na 16. schůzi PS projednávanou předlohu zákona schválila jako jejich tisk č. 230.

Dolní komora našeho parlamentu nám postoupila návrh zákona dne 17. 5. 2011. Lhůta pro projednání nám tedy končí 16. 6. 2011. Organizační výbor přikázal ÚPV Senátu PČR 17. 5. 2011. A jsme coby výbor garanční, jak tady vážený pan místopředseda před chvílí sdělil.

Pokud jde o obsahové a právní poznámky, pan ministr spravedlnosti vlastně řekl vše, takže já mohu přeskočit celou svou noční přípravu a všechny stránky a dojdu na účinnost, část 3. tohoto zákona navrhovaného. Účinnost zákona byla stanovena na 15. den po dni jeho vyhlášení.

Pokud jde o legislativní připomínky našeho odboru Senátu, tak my jsme se s nimi vypořádali, resp. Předkladatelé se s nimi vypořádali v rámci naší schůze ÚPV. Tedy znovu zopakuji návrh na usnesení: ÚPV doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány, a o změně zákona č. 99/1963 Sb., což je občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou PČR dne 17. 5. 2011. Bod II a III je jako při mém předchozím vystoupení, tzn. zpravodajem je Antl. A předseda ÚPV Antl seznámil váženého pana předsedu Senátu s tímto naším rozhodnutím.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, a proto můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí písemně ani elektronicky, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit. A jediný návrh, který tady padl, je návrh, který přijal ÚPV, a to je projednávaný návrh zákona schváliti ve znění postoupeném PS. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno v tuto chvíli 50 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

Tím jsme tento bod našeho jednání projednali a přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 93

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 95. Návrh opět uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému tímto dávám slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedající. Tato novela trestního řádu vychází z vládního prohlášení a také řekněme z veřejné debaty o tom, jaká má být míra regulace veřejného prostoru, kde jsou mantinely pro média, která zveřejňují informace z trestního řízení, kde je ta hranice práva veřejnosti na informace a kde za tou hranicí už je právo na soukromí konkrétní osoby, které se ta informace dotýká.

V zásadě tento návrh má určitým způsobem kultivovat, regulovat, upravovat tzv. náhubkový zákon, který byl přijat v roce 2009 a který veden myšlenkou chránit právo na soukromí zavedl určitá pravidla regulace do českého právního řádu. Ministerstvo spravedlnosti se snažilo najít vyvážení nebo rovnováhu mezi těma dvěma zájmy, o kterých hovořím. Na jedné straně právo veřejnosti získat ve veřejném zájmu určitou informaci, na druhé straně právo osoby na ochranu soukromí. Zvláště citlivě tato otázka vyvstala právě v rámci informací z trestního řízení. A výsledkem je, že v zásadě platí zákaz zveřejnění v zákoně vymezených informací, nicméně toto pravidlo může být prolomeno, pokud v té konkrétní věci je evidentně jednoznačné, že veřejný zájem na zveřejnění převažuje právě nad zájmem na ochranu soukromé osoby.

V konkrétním případě, pokud by nebylo jasné, zda tento případ splňuje tento princip, dominance jednoho zájmu nad zájmem druhým, tak by rozhodoval soud, který jediný může autoritativně říci, zda v dané věci převažuje zájem o zveřejnění nad zájmem na soukromí dotčené osoby.

Vedle toho je třeba říci, že novela zachovává ochranu obětí trestných činů, poškozených, kdy jsem přesvědčen, že je jednoznačně správně, že zákon upravuje pravidla, kdy u některých poškozených, u některých typů trestných činů je zachována anonymita oběti trestného činu. Nedomnívám se, že zrušení anonymity oběti trestného činu je vždy ve veřejném zájmu. Oběť trestného činu je poškozena primárně samotným trestným činem, ale bohužel u některých typů trestných činů, a ty jsou právě vyjmenované v zákoně, následné a často i intenzivní zveřejňování vede k tomu, že oběť je takto "potrestána" nebo poškozena obdobně výrazně jako samotným primárním útokem pachatele. Proto si myslím, že je správné, že zejm. trestné činy v sexuální oblasti nebo trestné činy, kdy je obětem způsobeno závažné zranění, tzn. určité typy trestné činnosti proti životu a zdraví, že ta oběť má být zachována v anonymitě, byť se to některým médiím nelíbí a považují to za omezení, ale já si myslím, že zde stát musí chránit oběti trestného činu. Stejně jako tak, kdy speciální kategorií obětí trestných činů jsou děti a obecně osoby mladší 18 let. A i zde je rozšířena ochrana, u nich fakticky ta informace nemůže být zveřejněna.

Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy např. probíhá pátrání po takovéto oběti. Tam samozřejmě zákon na toto pamatuje a to zveřejnění umožňuje.

Dámy a pánové, já o tom hovořit zde nechci, nechci vás zdržovat. Připadá mi, že ta úprava, která byla přijata PS, je jakýmsi kompromisem mezi dvěma právy, o kterém jsem hovořil. Právem veřejnosti na informace a právem osoby na soukromí. Je zde snaha najít vyvážený stav tak, aby pro společnost strategické a důležité informace třeba o určitém nebezpečném jednání veřejných činitelů byly zveřejněny. Na druhou stranu, aby informace zcela bulvárního charakteru, že na nějaké soukromé osobě byl spáchán trestný čin v sexuální oblasti typu znásilnění, tak tady si myslím, že nelze najít žádné odůvodnění, proč by takováto oběť měla být neanonymní a měla by být zveřejňována s celým jménem, ba dokonce fotografií. Tady si myslím, že ochrana musí být zachována.

Dámy a pánové, tolik představení novely a já vás prosím o její podporu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 95/1. Zpravodajem výboru překvapivě je opět pan senátor Miroslav Antl, kterého bych požádal o přednesení zpravodajské zprávy. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji potřetí, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, opět dámy, pánové, kolegyně, kolegové. Opět k tomuto zákonu úvodem technické poznámky. Navrhovatelem opět pan ministr spravedlnosti ČR, resp. předkladatelem. Návrh zákona byl PS předložen 17. 1. 2011. V 1. čtení, které proběhlo 1. 2. 2011 na 13. schůzi, byl návrh zákona přikázán k projednání Ústavněprávnímu výboru dolní komory Parlamentu ČR, který doporučil schválení bez pozměňovacích zákonů. Změny nebyly navrženy ani při dalších projednáváních ve 3. čtení dne 6. 5. 2011 na 16. schůzi. PS projednávanou předlohu zákona schválila jako jejich tisk č. 231.

PS postoupila návrh zákona našemu Senátu dne 17. 5. 2011, opět jako předchozí, lhůta nám tedy končí 16. 6. 2011. Organizační výbor téhož dne, tzn. 17. 5. 2011 našemu ÚPV coby garančnímu předložil, resp. postoupil k projednání, což my jsme učinili.

Mám tu některé poznámky, protože 2/3 současných senátorů si pamatují, jak jsme tu projednávali, jak pan ministr správně označil náhubkový zákon, legislativně spojený se jménem poslance Marka Bendy, která tady vyvolala značné diskuse. A všichni si na to pamatujeme. Pokud ne, tak já to připomenu zejm. novým kolegyním a kolegům, že my jsme vrátili PS ten bývalý nebo současně bohužel platící náhubkový zákon s požadavkem na vypuštění ustanovení § 8c, které obsahuje zákaz zveřejňování informací o zákonném odposlechu, umožňuje-li zjištění totožnosti osoby. Tady je poznámka, že nikdo tehdy vlastně nebyl proti a takovýto návrh byl skutečně schválen.

Tady je poznámka, že nikdo tehdy vlastně nebyl proti a takovýto návrh byl skutečně schválen.

Tam dokonce jsme odůvodňovali, a to si dovolím připomenout, protože je to důležité a je to vlastně i můj názor, který chci tady říci, a ani v rychlosti ho nevynechám, že ta námitka obsahovala mj. i to, že jde o zbytnělou, nadbytečnou úpravu a že právní úprava ochrany osobních údajů a ochrany utajovaných informací je dostatečná.

Už tehdy jsme argumentovali tím, že se má řešit příčina selhání při úniku údajů, nikoli následek. Ochrana ústavní a občanskoprávní je dostatečná k řešení střetu dvou hodnot, to znamená práva na soukromí a svobody projevu. Senát odmítl vytvářet speciální silnější nátlakový instrument na sdělovací prostředky, stavět je do pocitu ohrožení při případném hájení veřejného zájmu zabezpečení práva na informace.

V květnu 2009 skupina senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení v podstatě celého náhubkového zákona. Toto senátorské podání je vedeno pod spisovou značkou PL US 10/09, a pokud je mi známo, tak Ústavním soudem dosud projednáno nebylo.

Jinak pokud jde o cíl této předkládané vládní novely, tak pan ministr tady opět řekl vše. A já bych vlastně připomněl, že hlavním přínosem novely by měla být nová možnost prolomení zákazu zveřejňování totožnosti osob zúčastněných na trestním řízení vyjádřená formulací, kterou pan ministr rovněž řekl, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby.

Všichni máme před sebou tento senátní tisk, tam to najdeme pod § 8d odst. 1. Jinak sankce k vynucování těchto zákazů zůstávají beze změn. Já bych jenom připomněl, že sankce jsou vlastně uvedeny v zákonu o ochraně osobních údajů, v trestním zákoníku jako trestný čin, který já jsem zmínil předtím – neoprávněné nakládání s osobními údaji. To je v případě nejzávažnějších porušení takovýchto zákazů, pak správní delikty fyzické a právnické osoby spočívající v jakémkoli porušení zákazu zveřejnění osobních údajů najdeme v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže –to je číslo 218/2003 Sb. a v trestním řádu v § 8a – 8d.

Připomínám, že jsme před chvílí tady projednali a schválili novelu náhrady škody morální újmy v adhesním řízení, a to skutečně velmi úzce souvisí.

Pokud jde o účinnost, tak ta je stanovena 15. dnem po vyhlášení.

A já tady mám další poznámky, ale těch vás ušetřím, a dojdu k závěru, s tím, že z toho, co tady bylo řečeno, vyplývá, že osoba zúčastněná na trestním řízení, jejíž totožnost bude zveřejněna, už je chráněna podle mého názoru dostatečně a bude chráněna mnohonásobně, jednak postihem toho, kdo údaje zveřejnil. To jsou milionové pokuty uložené Úřadem pro ochranu osobních údajů možným postihem pro správní delikt ve správním soudnictví, a nebo odsouzením za trestný čin, případně jiný trestný čin, o kterém jsem se rovněž zmínil.

Zároveň se tato osoba může bránit občanskoprávní žalobou domáháním se ochrany osobnosti u civilního soudu a nově i uplatněním nároku na náhradu nemajetkové, tzn. morální škody v adhesním řízení trestním.

Mně se od počátku jeví celá legislativní i mediální aféra kolem tzv. náhubkového zákona jako nadbytečná a vybočující z klasické trestně právní úpravy, když by tato problematika měla být řešena cestou občanskoprávní. Připomínám bohatou ustálenou judikaturu včetně rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, jakož i cestou ochrany citlivých osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů.

Jsou to takové dílčí výhrady, ale nicméně nám to nebrání v tom, abychom přijali takovouto novelu, když já ji pokládám za zmírnění toho velmi pevného náhubkového zákona, k němuž jsem vám sdělil svůj názor.

Ústavně-právní výbor tedy doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, to znamená trestní řád, ve znění pozdějších předpisů a ve znění postoupeném Senátu Parlamentu ČR dne 17. 5. 2011, zpravodajem určuje mě, to znamená senátora Miroslava Antla, a téhož coby předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, aby seznámil pana předsedu Senátu s tímto naším rozhodnutím. A v tomto směru také činím svůj návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, a proto přistupujeme k obecné rozpravě. Tímto otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo písemně ani elektronicky nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel, ani pan zpravodaj se nebudou chtít vyjádřit.

Zaregistroval jsem tedy, že je tady jediný návrh, a to je návrh usnesení ústavně-právního výboru, který doporučuje projednaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak už tento návrh přečetl pan zpravodaj.

Přistoupíme tudíž k hlasování o tomto návrhu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Mohu nyní konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji předkladateli i panu zpravodaji.

A můžeme přistoupit k dalšímu návrhu zákona, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 96

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 96. Návrh opět uvede pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému nyní předávám slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedající. Tady já budu velice stručný. Myslel jsem si, že zpravodajem je ještě pan Dr. Antl, že mu konečně dám prostor k vyjádření se, dám ho tedy jinému zpravodaji.

Já jenom konstatuji, že tady se snažíme reagovat na problémy, které vznikly po stanovisku Nejvyššího soudu k tématu přidělování spisů na jednotlivých soudech, se snažíme doplnit zákon o soudech a soudcích novelou, která má stanovit jasná průhledná pravidla pro přidělování soudní agendy jednotlivým soudcům, tak abychom zabránili možnému klientelismu, ba i dokonce korupci, aby nebylo možné, že jsou spisy přidělovány na základě řekněme nějaké pouhé vůle předsedy soudu.

Víceméně konstatujeme a dáváme to do zákona o soudech a soudcích, že při rozdělování věcí podle rozvrhu práce by měly být používány rejstříky nebo jiné evidenční pomůcky soudu. Vysvětlím to velmi stručně. V zásadě máme na mysli tzv. kolečko, to znamená napadá-li na příklad trestní agenda, pak je postupně přidělována tato trestní agenda jednotlivým soudcům, kteří se na tuto oblast specializují. Nelze tedy předem říci, který soudce bude určitou věc soudit, nelze tedy s tímto různě manipulovat, že si někdo mění bydliště, aby nepřišel ke konkrétnímu soudu, atd. Je to podle nás důležité a přitom je to v souladu s principem tzv. zákonného soudce.

Složitá otázka je samozřejmě ta, jak postupovat v případě, že určitou speciální agendu na určitém soudě vykonává pouze jeden soudce. Ale pokud vím, tak taková situace snad v České republice není, jsou alespoň vždy dva soudci a tedy tomu, kdo podává návrh, nemůže být předem zřejmé, který konkrétní soudce v té věci by měl rozhodovat.

To znamená chceme zde onu zákonnou oporu pro toto přidělování spisů a zabránění tak spekulacím, proč konkrétní věc rozhoduje konkrétní soudce.

Dodám k tomu ještě jednu věc. Ministerstvo dlouhodobě počítá s tím, že by měla být zřízena tzv. elektronická podatelna, se kterou mají dobrou zkušenost zvláště naši kolegové ze Slovenska, která v zásadě na základě elektronického programu přiděluje napadené spisy, přidělený nápad jednotlivým soudcům. Opět je to lidsky neovlivnitelné, je to na základě softwaru, který je v elektronické podatelně obsažen. To by měl být dlouhodobý plán.

Prosím o podporu tohoto návrhu, který objektivně přispěje vůbec k vyloučení úvah o nějakém klientelismu a řekněme neférovém přidělování spisů konkrétním soudcům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou výboru. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, my se po delší době s kolegou Antlem vystřídáme ve zpravodajování za ústavně-právní výbor.

Pan ministr tady řekl, že tato novela je spíše reakcí na terénní praxi v justici. Tato novela skutečně nemá žádný novátorský charakter a podle důvodové zprávy, jak jsem řekla, má být jakousi odezvou na požadavky terénní justice a zejména pak na zrušené usnesení Krajského soudu v Praze, které zrušilo Nejvyšší soud, a ten rozhodoval proti žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, což tady bylo také řečeno. Nejvyšší soud totiž shledal rozpor s dikcí 2. věty § 42, odst. 2, kdy tato věta hovoří o rozdělení věcí, které soudu napadnou, s tím, že nejpozději v den, kdy soudu došly, byly bez využití rejstříku nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náležejí. Bylo tady o tom hovořeno.

A právě toto se v praxi neděje. To znamená, že bez použití rejstříku a ostatních pomůcek se na příslušných soudech věci nepřidělují.

Novelou zákona má být tedy využití těchto v praxi používaných pomůcek nadále umožněno a bude tak garantováno, že nebude docházet k libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc, ale naopak bude zajištěn princip předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu v každém sporu, ale i v jiné právní věci.

Tento princip posiluje i nově doplňovaná povinnost, která nařizuje, aby více soudním oddělením v rámci jednotlivých úseků byly rozdělovány věci ve stanovených poměrech, to je to tzv. kolečko, o kterém tady pan ministr mluvil, mluvíme tedy o rozvrhu práce, který je prostředkem vedoucím k naplňování Listiny základních práv a svobod a konkrétně je to článek 38, který garantuje právo na zákonného soudce.

Kontrolu nad rozvrhem práce bude sledovat ministerstvo spravedlnosti, u Nejvyššího soudu to bude předseda Nejvyššího soudu.

To byla tedy jedna změna novely zákona o soudech a soudcích, kterou předkládalo ministerstvo spravedlnosti.

Ta druhá změna, o které tady pan ministr nehovořil, byla do novely zákona o soudech a soudcích zahrnuta péčí Poslanecké sněmovny. A tento novelizovaný bod se týká § 7 odst 2 a 3 zákona o soudech a soudcích a týká se výluky ze zákazu vstupu se zbraní či z prohlídky pro advokáty, notáře, státní zástupce a soudní exekutory do soudních budov. Předseda soudu může rozhodnout, kterých se to netýká.

V novele je nyní povinnost procházet bezpečnostním rámem a předkládat zavazadlo ke kontrole vyloučena ze zákona pro ty profesní skupiny, o kterých jsem hovořila, a předseda soudu může rozhodnout v konkrétních případech o tom, kdo bude nebo nebude kontrolován.

Tady možná trošku zajímavý postřeh z legislativního procesu a z toho, jak se vyvíjela změna tohoto § 7, kdy 4. ledna 2011 pan ministr coby předseda Legislativní rady vlády ve svém stanovisku navrhl tento bod z návrhu zákona vypustit a zachovat platný stav –pořád hovořím o § 7 odst 2 a 3. O 2 dny později, tj. 6. ledna však vyšlo nové znění stanoviska předsedy Legislativní rady vlády, ve kterém se naopak objevilo doporučení zakotvit § 7 odst 2 do návrhu zákona ve formulaci, která ulevuje od prohlídky shora vyjmenovaným, o kterých jsem hovořila, nestanoví-li předseda soudu v jednotlivých případech jinak. Ale již 2. února 2011 vyšlo konečné, v pořadí 2. znění, nové znění, stanovisko předsedy Legislativní rady vlády, které věcně korespondovalo se stanoviskem prvním, čili bod z osnovy vypustit. A s tímto tedy odcházel návrh zákona do Poslanecké sněmovny.

Nicméně v ústavně-právním výboru na návrh pana poslance Marka Bendy byl včleněn a následně odsouhlasen pozměňovací návrh, který povinnost kontroly eliminuje u zmíněných profesí.

Já jsem si oslovila některé činitele nebo i některé zástupce Soudcovské unie, navštívila jsem i příslušné soudy, které spadají do mého senátního obvodu, a požádala jsem je o vyjádření k této záležitosti. Přečtu vám jenom 3 body z toho, co jsem dostala písemně.

Osobní prohlídky znamenají průchod rámem a předložení zavazadla ke kontrole. Tedy nic, co by advokáta zdržovalo či uráželo. Řada advokátů, a určitě většina, s tím nemá problém. Nevidím důvod, proč by měla mít vybraná skupina občanů mít právo pohybovat se v jednací síni se zbraní či něčím podobným. Nelze také vyloučit zneužití toho, co advokát vnese s klientem, ať už úmyslně či z nedbalosti.

Prohlídkou není ani narušena povinnost mlčenlivosti advokáta či důvěra mezi advokátem a klientem. A rozhodování předsedy soudu o tom, u které věci prohlídka bude nutná, zatěžuje zbytečně administrativu i předsedu soudu, a pokud bude rozhodnuto o prohlídce, pak to bude zdržovat všechny návštěvníky osvobozené od prohlídky, neboť každý bude muset justiční stráži prokazovat, že se jeho osoby příkaz k prohlídce netýká.

Tímto se zaobíral i ústavně-právní výbor, který na svém jednání dne 25. května projednal předložený návrh zákona. A po úvodním slově pana náměstka Korbela doporučil Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze. Mě určil zpravodajem a předsedovi výboru Miroslavu Antlovi uložil, aby předložil usnesení předsedovi Senátu.

Ten pozměňovací návrh jsem tady uvedla. V podstatě znamená vypustit v čl. 1 bod 1 a 2 a následující body 3 a 5 přečíslovat. Jenom uvedu jako zpravodajka ještě to, že se tedy jedná o to, že ze zákona nebude umožněno, nebo nemělo by být umožněno, aby advokáti, státní zástupci, notáři a soudní exekutoři přicházeli do soudních budov bez toho, že by svá zavazadla předložili ke kontrole. A že by se mohli pohybovat po soudní budově nebo v jednací síni se zbraní.

O konkrétních případech, kdy tato kontrola nebude nutná, by měl nadále, tak jako je to dosud, rozhodnout předseda soudu.

Návrh výboru a zpravodajskou zprávu jsem přednesla, nenavrhuji z toho důvodu logicky usnesení, schválit návrh zákona, ale po obecné rozpravě bych navrhla, aby byl návrh zákona propuštěn do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh nevidím. Proto budeme pokračovat obecnou rozpravou, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan zpravodaj, paní zpravodajka ani navrhoval se nechtějí v této chvíli vyjádřit. A protože nepadl návrh na schválení ani na zamítnutí návrhu zákona, dostáváme se k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, já si jenom dovolím zopakovat pozměňovací návrh, který se týká senátního tisku 96 článku 1 I. body 1 a 2 vypustit a následující body 3 až 5 označit jako body 1 až 3. Tento pozměňovací návrh je výborovým návrhem. Je to návrh ÚPV, který je součástí usnesení ÚPV. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v podrobné rozpravě. Není-li tomu tak, pak podrobnou rozpravu končím. Zeptám se, zda si přeje navrhovatel vystoupit se závěrečným slovem. Pan ministr si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Jenom velmi stručně – reflexi toho, co říkala paní zpravodajka. Jak se měnilo stanovisko legislativní rady vlády, tak ta konečná verze, to je verze odeslaná předsedou legislativní rady vlády do vlády a následně do Parlamentu. V legislativní radě vlády je mnoho advokátů a od toho se také odvíjejí změny, které v tom materiálu byly zpracovány, když to řeknu s jistou mírou nadsázky. Já to nechám plně na vašem posouzení, nebudu vám dávat ani doporučení, jaký zaujmout postoj k této věci, nakolik má být dáno předsedům soudů, aby si zcela dobrovolně a podle vlastní zkušenosti upravili vstup různých právnických profesí do budovy, nebo nakolik má zůstat zákonná úprava, o které se bavíme. To znamená povinnost advokátům, státním zástupcům a ostatním právnickým profesím, při vstupu povinnost projít rámem a podrobit se tak této základní bezpečnostní prověrce.

Tam nejde o to, že by v případě přijetí návrhu, který prošel v Poslanecké sněmovně, byla vyloučena možnost regulace, ale byla by plně v rukou předsedy soudu. To je třeba si uvědomit. A pokud by předseda soudu nepřijal žádnou regulaci, pak by advokáti, státní zástupci a jiné právnické profese vstupovali do budovy bez jakékoli kontroly. Je samozřejmě otázka, nakolik by to nevedlo ke zvýšení bezpečnostních rizik, podíváme-li se na to, že je dnes přes 10 tisíc advokátů, to se týká i koncipientů, a jsme na relativně vysokém počtu, a u všech těchto osob nelze předvídat jejich případnou reakci v soudní síni. To je důvod, proč jsem byl relativně skeptický k tomu, zapracovávat tento návrh již v legislativním procesu do stanoviska legislativní rady vlády, proč rozumím vaší podrobné debatě o tomto návrhu na půdě ÚPV Senátu PČR.

Na druhé straně do určité míry zase mají pravdu ti, kteří konstatují, že jsou soudy různé "kvality" a frekvence návštěvnosti. Jiné jsou takzvané "venkovské luční" soudy, tam chodí pět advokátů z daného města, znají se a vnímají průchod rámem a tuto kontrolu jako jistou formu šikany. Jiné pak jsou velké soudy typu městský soud zde v Praze, kam přicházejí stovky, možná i tisíce advokátů nejen z Prahy, ale i z širokého okolí, ne všichni se znají, a tam asi ta kontrola má hlubší smysl, než na malém městě.

Nechám to tedy na vašem posouzení, obě varianty vidím jako možné. S tím, že já osobně se lehce spíše přikláním k tomu, onu regulaci zachovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Nyní bych požádal paní senátorku, aby přednesla návrh, o kterém budeme hlasovat. Paní zpravodajka.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, je to úplně jednoduché. Senát Parlamentu ČR doporučuje vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícím návrhem, který zní – znovu zopakuji – v čl. 1 I. vypustit body 1 a 2 a následující body 3 až 5 označit jako body 1 až 3. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Stanovisko navrhovatele jsme myslím slyšeli. Stanovisko zpravodaje je, předpokládám, doporučující. Takže budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.

V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli: paní senátorka Jiřina Rippelová a pan senátor Miroslav Antl – i z hlediska těch dalších zákonů, které tam budou. Pokud není námitek, pak bychom hlasovali o tomto návrhu.

Byl podán návrh pověřit senátorku Jiřinu Rippelovou a senátora Miroslava Antla odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho programu. My se tady vystřídáme.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 97

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 97. Návrh opět uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já vás jenom velmi stručně seznámím s tímto návrhem zákona, protože předpokládám, že zatímco u ostatních jsme vedli odbornou, věcnou debatu, tady to bude spíše politikum než debata nad konkrétními ustanoveními, což plně respektuji. Jsme na politické půdě. Nicméně dovolte mi, abych vysvětlil racio a důvody, proč tento návrh byl předložen.

Je třeba si uvědomit, že téměř 10 let se soudní poplatky v České republice neměnily, a proto je zcela logické, že vláda přichází s návrhy, které mají zvýšit soudní poplatky. Možná by bylo korektní říci, nikoli zvyšovat soudní poplatky, ale zvednout je tak, jako za posledních 10 let rostla průměrná mzda v České republiky a rostly ceny ostatních komodit, které občané užívají, stejně jako užívají služby české justice. Naší snahou tedy nebylo zdražit služby české justice ve vztahu k občanům, protože ty poplatky mají spíše symbolický charakter z hlediska nákladů, kolik občany stojí česká justice, ale naším cílem bylo dorovnat výši soudních poplatků k průměrné mzdě v České republice, přiblížit tu úroveň, jaká byla v době, kdy naposledy došlo ke zvyšování soudních poplatků. Myslím, že to bylo v roce 2001.

Po 10 letech je hrubá mzda kolem 20 000 Kč a došlo k nárůstu asi o 60 %, a proto také se soudní poplatky takto zvedají. To je první důvod, proč dochází k nárůstu soudních poplatků.

Druhý důvod je ten, podíváte-li se na právní úpravy v ostatních státech EU, zvláště v zemích sousedních, pak je třeba konstatovat, že Česká republika měla jedny z nejnižších soudních poplatků v rámci EU v komparaci s tím, že ve srovnání s obdobně velkými zeměmi vydáváme několikanásobek peněz na bezplatnou právní pomoc a na služby spojené s justicí. Neplatí tedy teze, že by se stát choval v této oblasti v rámci svých omezených ekonomických možností, které má, drakonicky. Já jsem hluboce přesvědčen, že je nutné zavést takovouto změnu, protože je nutné, aby si občané, kteří využívají služby justice, uvědomili, že služby justice jsou mimořádné nákladné. Roční rozpočet ministerstva spravedlnosti je přes 20 miliard Kč. Z toho samotná justice stojí více než 10 miliard Kč.

Jsem tedy přesvědčen, že ten, kdo užívá služby justice a - to je tady třeba zdůraznit – a prohraje soudní řízení, to znamená, soud uzná jeho nárok za bezdůvodný, tak by měl platit určitou část těchto soudních nákladů. Přičemž avizuji a konstatuji, že tato část z hlediska nákladů státu, kolik do toho stát dává, je zlomková a je symbolická.

Jinými slovy – já jsem přesvědčen o hluboké filozofické rovině toho, proč by zde měly být soudní poplatky a proč by měly postihnout toho, kdo chce služby justice a přitom se ukáže, že jeho nárok není oprávněný. Tím se liší tento správný poplatek od jiných poplatků v jiných oblastech veřejného života, kdy občan zaplatí a tato platba fakticky je konečná. U justice, pokud občan zaplatí a vyhraje, druhá strana mu tento poplatek vrátí. Tím pouze konstatuji, že argumenty, že by se vzdalovala justice občanům, že by občané neměli peníze na to, zaplatit soudní poplatek, nebo že by někoho nespravedlivě tato úprava poškozovala, jsou podle mého názoru v zásadě liché. Občan, který nemá ekonomické možnosti, zaplatit soudní poplatek, může dnes využít institut osvobození od soudního poplatku. Já jsem připraven se bavit o tom, nakolik tento institut je či není využíván, jakou případně má mít jinou konkrétní podobu. Nicméně konstatuji z praxe, že tento institut je v České republice výrazně využíván a ministerstvo spravedlnosti ročně v této oblasti eviduje velké množství případů, kdy dochází k osvobození od soudních poplatků.

Chci konstatovat, že tento návrh nemá pouze obecně, paušálně zvyšovat soudní poplatky. To zvýšení v zásadě v té základní úpravě, kdy předmětem sporu je peněžité plnění a zvyšuje se soudní poplatek ze 4 % na 5 % – vidíte tedy, že ten nárůst není několikanásobný, ale je to o 1 % nahoru, je-li klasický spor o určité peněžité plnění, o určitou částku, tak je třeba konstatovat, že vedle onoho nárůstu se také snažíme zohlednit určité specifické případy, kdy by soudní poplatek neměl být vůbec. Například počítáme s tím, že by mělo být osvobození od soudního poplatku u navrhovatele, který navrhuje předběžné opatření u oběti domácího násilí. Jsem přesvědčen, že u oběti domácího násilí je jednoznačná důvodnost, filozofická důvodnost, nikoli ekonomická, proč by tento typ soudního rozhodování měl být osvobozen od poplatků.

Stejně tak jsem přesvědčen, že by oběti trestních činů, které žádají zadostiučinění, žádají náhradu škody obecně, měly být také v tomto směru chráněny tím, že nebudou platit soudní poplatek. Nicméně ten důvod zde není ekonomický, protože můžeme mít bohatou oběť trestného činu, je spíše morální a filozofický. Domnívám se, že úplné osvobození od soudních poplatků by mělo vyvěrat spíše z morálních důvodů, než z důvodů ekonomických. Ekonomické důvody by měly být zohledňovány pouze v jednotlivých případech a k tomu by měl být užíván právě institut osvobození od soudního poplatku.

Na druhou stranu je třeba konstatovat, že případné zvýšení soudních poplatků, projde-li návrh tak, jak je předložen, může vést k tomu, že se vybere o 300 až 400 milionů Kč ročně více. Tyto peníze – předpokládám – by alespoň z nemalé části mohly skončit v resortu spravedlnosti a mohly by tak být využity na rozvojové projekty, které ministerstvo zamýšlí, nebo například na to, o co se nyní pokoušíme, to je lepší ekonomické podmínky pro administrativní aparát u českých soudů.

Dámy a pánové, jsem proto přesvědčen, že zvyšování soudních poplatků není pouhé ekonomické rozhodnutí, není to pouhá účetní operace, ale vyvěrá z filozofického pohledu na věc, na kolik spoluobčané mají alespoň symbolicky přispívat na určité služby státu, které jsou velmi exkluzivní, velmi drahé a které využívá jen velmi omezená skupina obyvatel.

Je třeba si uvědomit, že těch, co se obrací na soudy, je menšina. Proto v případě, že soud rozhodne, že jejich požadavek byl bezdůvodný nebo dokonce že jejich žaloba byla šikanózní, pak je správné, že mají v konečném důsledku alespoň částečně soudní náklady nahradit.

Prosím o projednání tohoto návrhu, prosím o vnímání reflexe, že nejde o jednostranné zvyšování, ale o další změny, které mají chránit oběti trestných činů. Žádám vás případně o schválení tohoto návrhu, byť si uvědomuji, že to bude obtížné. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 97/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky a senátoři, začal bych usnesením ústavně-právního výboru, který jako jediný byl pověřen projednáním tohoto návrhu zákona. Ústavně-právní výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout. Pokusím se být stručný.

Nemá smysl jít do detailu a bavit se o jednotlivých poplatcích. Obecně se dá říci, že návrh zákona zvyšuje soudní poplatky od nejzákladnějších, zvyšuje z 15 tisíc na 20 tisíc základní vyměřovací základ ať už v paragrafovém znění nebo v konkrétním provedení u sazebníku u jednotlivých poplatků a zvyšuje horní hranici na 2 mil. korun, která je ovšem u některých konkrétních poplatků v jednotlivých případech prolomena.

Důvody, proč ústavně-právní výbor navrhuje zamítnout tento návrh, jsou především sociální a souvisí také s právem našich občanů na spravedlivý proces na projednání jejich věci před soudem a dostupností spravedlnosti. Zhruba před dvěma týdny v této místnosti proběhla konference o bezplatné právní pomoci. Účastníci konference se shodli, že už dnes je vytvořena poměrně velká sociální bariéra v přístupu ke spravedlnosti. Sociální bariéra je dána jak financí situací lidí, tak částečně i jejich schopností orientovat se v právní problematice a v možnostech právní pomoci, která se jim nabízí. Finanční dostupnost je podstatnou součástí. Náklady na uplatnění svého práva u soudu nespočívají pouze v soudních poplatcích, dokonce se dá říci, že vyšší náklady jsou na kvalifikovanou právní pomoc, ale soudní poplatky tvoří důležitou část těchto nákladů. Už dnes jsem se setkal v praxi se situací, kdy někteří lidé nechtěli uplatňovat své právo, protože nevěděli, jak by tuto záležitost financovali.

Proto se domnívám, že zvýšení poplatků v této situaci by bylo dalším narušením Ústavou garantovaného práva na spravedlivé projednání každé věci před soudem.

V této souvislosti bych chtěl zmínit i to, že k návrhu zákona je přilepena ještě i novelizace občanského soudního řádu, která zpřísňuje podmínky, za jakých lze přiznat účastníkům řízení osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, a to pouze pro zvlášť závažné důvody. Rozhodnutí musí být odůvodněno, což je logický požadavek. Je to ale ještě přísnější úprava, než která platí dnes. Už dnes rozhodovací praxe soudů je poměrně nejednotná, podmínky, za kterých přiznávají osvobození od soudních poplatků. Tato novela podmínky ještě zpřísňuje a opět zhoršuje dostupnost spravedlnosti.

K tomu, co tady říkal pan ministr, že ten, kdo neuspěje ve sporu nebo jeho žaloba je vedena šikanózními důvody, že poté, co spor prohraje, měl by uhradit náklady řízení, to je už současný stav a proti tomuto principu nelze nic namítat. A problém je v tom, že ten, kdo chce oprávněně uplatnit svoji věc u soudu, výlohy má na začátku, před zahájením soudní pře. Skutečnost, že v případě úspěchu mu někdy po mnoha letech budou tyto náklady uhrazeny, sociální bariéru, jestliže je u něho dána, v žádném případě neřeší. Tento argument podle mého názoru nelze přijmout.

Kromě výše soudních poplatků je ještě přilepena novela občanského soudního řádu. Řeší jednu nesouvisející věc, to je způsob ustavování znalců v občanském soudním řízení. V určitém smyslu je tato změna pozitivní v tom, že v zájmu snižování nákladů na občanské soudní řízení se má znalec ustavovat pouze v případě, pokud není dostačující vyžádání stanoviska, ke kterému jsou potřeba odborné znalosti u orgánů veřejné moci. Potud je navrhovaná úprava podle mého názoru v pořádku.

Problém je v jiné věci, protože návrh zároveň obsahuje ustanovení, že v případě, že účastník řízení předloží znalecký posudek, který splňuje všechny formální zákonné náležitosti včetně doložky znalce o tom, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku, tak s takovým posudkem se má nakládat stejně jako v případě, že je zpracován znalcem ustanoveným soudem.

Dle zkušeností z praxe si myslím, že toto je velké riziko pro spravedlivé rozhodnutí ve věci, protože znalci se často pohybují ve velmi volných mantinelech a jsou schopni obhájit svá velmi rozdílná stanoviska v závislosti na tom, kdo si jejich posudek objedná. Nestrannost posudku a tedy i spravedlivost konečného rozhodnutí v tomto případě by byla velmi zpochybněna.

Ze všech důvodů, které jsem uvedl, zejména ze sociálních ohledů a z dostupnosti spravedlnosti pro všechny naše spoluobčany, bych chtěl v duchu rozhodnutí ústavně-právního výboru navrhnout, aby Senát Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítl.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Také vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nechci dlouho zdržovat, ale pan ministr mě vyprovokoval slovy, že poplatek má symbolický charakter. Já nevím, jestli 400 mil. Kč ročně z kapes občanů této země za tak nekvalitní soudnictví, kterým je ČR tak velmi proslavena v Evropě i v celém světě, je to málo nebo je to symbolické. Podle mě by se mělo začít někde jinde než zvyšováním soudních poplatků. Lidé budou platit stále více a více za nekvalitní službu a naši soudci jsou bozi na zemi, nepostižitelní. Nikdo nekontroluje, co ti soudci dělají. Když jeden soudce rozhodne tak, druhý o 180 stupňů rozhodne jinak, poškozují se tím lidé, podnikatelé, poškozuje se tím názor na celé soudnictví a nic se neděje. Přístup k právu pro normálního občana se ztěžuje. To je jasné. A pro vaši informaci, soudní poplatky, a to tady také zaznělo, se musí zaplatit nejdříve předem.

Institut osvobození od poplatků se nechává na předsedovi senátu, který na tom možná bude i zainteresován ekonomicky, protože víme, že české soudnictví se potácí ve finanční krizi.

Morální hledisko českých soudů? Stačí se podívat na to, co píší české noviny, jak se v některých kriminálních případech soudí vrazi. V poslední době příklad. Jde o první krok k privatizaci českého soudnictví, pane ministře? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové, téma, které nastolil můj předřečník, je jistě vážné. Souvisí částečně asi s projednávanou tematikou, ale asi by to chtělo samostatný materiál, jak "vynutit" odpovědnost soudců, protože v naší zemi, bych řekl, že soudci, byť si stěžují, jsou obslouženi velmi dobře. Proti jiným zemím, ve kterých jsme byli a zkoumali jejich systém, kde soudci nižších instancí se třesou, zdali jim nebude vráceno s nějakými zásadními připomínkami jejich rozhodnutí od nadřízených soudců. U nás je to zcela jedno.

Dnes dopoledne jsem chvíli chyběl, za což se omlouvám, také jsem se omluvil, protože jsem byl na jednom procesu s nějakým Ing. Fialou, který se soudil o otcovství. A mě na tom zaujala hlavně jedna věc. Tento člověk byl 3x, teď je snad počtvrté ve vazbě. Nejvyšší soud tři vazby předtím prohlásil za nezákonné. A nic se neděje, nikomu to nevadí. Ta jedna vazba byla taková, že byla někdy v zimě. Tomu člověku popraskalo topení atd., takže z kapes daňových poplatníků jsou už zaplaceny tyto náklady, které tato nezákonná vazba způsobila. Nikomu to nevadí z těch, co rozhodli. Nikdo není postižen, jen občané ČR. Takže tyto případy, a jistě jich máme ve svém povědomí každý hodně, mě vedou k úvaze, že bychom se skutečně měli více zamyslet nad tím, jak donutit k odpovědnosti ty, kteří opravdu rozhodují někdy jako bozi a to především proto, že žádnou zpětnou vazbu a žádnou odpovědnost na nich nevynutíte.

Já se naopak, možná vás to překvapí, ale já se naopak přidám k tomu návrhu, byť tady na stole mám asi 2-3 listy připomínek, řekněme drobných, k tomuto návrhu zákona. Ale já se naopak přidám k podpoře tohoto zákona ze dvou důvodů.

Ten první důvod je ten, že žaloby zvláště osobnostní musí být ohraničeny bez ohledu na sociální postavení žalobce, musí být ohraničeny nějakým majetkovým či finančním omezením proto, aby tady nevznikaly tisíce žalob, které budou znít na neuvěřitelné částky, v zásadě nesmyslné, možná, doufám, neodsouditelné. Nicméně aby se ten žalobce krotil v těch svých nárocích, proto jsou tam teď v současnosti ta 4 %, která on musí zaplatit. Myslím, že tak je to správné. Podíváte-li se na to, kolik stojí ten proces celý, kolik stojí soudní systém, tak to není levná záležitost. A jsou zcela jistě, je mnoho žalob, které jsou naprosto nesmyslné. Doufám také, že tak někdy nesmyslně dopadnou, tzn. jsou odmítnuty.

A pak podporuji jednu věc, kterou zmínil pan zpravodaj, a to je velmi dobře, že soud osvobození poplatků musí odůvodnit. V současnosti to osvobození odůvodněno, alespoň podle mých zkušeností, omlouvám se, nejsem právní, odůvodněno být nemusí. Zkrátka soud rozhodl o odpuštění poplatku, vy, pokud jste ta strana žalovaná, tak se děsíte tím, proč vlastně soud odpustil ten poplatek, protože to celé řízení tím pádem probíhá, vás to stojí peníze, nevíte, jak dopadne. Ale došlo k odpuštění poplatků, byť jste zcela jistě přesvědčen, že ten žalobce není osobou sociálně potřebnou nebo v žádném případě v takovém postavení není.

A tady bych poukázal na ohromnou nedokonalost. Dobře, bude muset být odůvodnění toho rozhodnutí, to je velmi dobře, ale druhá věc je, že v zásadě bez soudu, tzn. bez toho projednání, bez toho, kdy ten soud pozná či má poznat, která strana má pravdu, tak on už rozhodne také v tom duchu, který tady naznačil pan ministr. A nad tím bych já se mírně zamračil, že ten soud už predikuje to rozhodnutí. Ano, on tento člověk, možná ty jeho sociální důvody nejsou takové, abych to odpustil, ale ta jeho žaloba je spravedlivá. No, jak to může říci ten soud předtím, než ji projednává? A to odpuštění poplatků je před tím projednáním. To není až po nebo v průběhu. Protože když ten soud neodpustí, žalobce si řekne, že je to moc peněz, skončí soud a stát nemá žádný náklad. A je-li žalobce opravdu přesvědčen o své pravdě, pak nechť si stanoví tu cenu, o kterou se žaluje, teď právě myslím u těch osobnostních žalob. A tak ji podle své sociální výše může stanovit. Tzn. Řekne: "Chci náhradu újmy 200 000 Kč," z toho 4 nebo 5 % je náklad, který může zřejmě zaplatit. Samozřejmě žaluje-li náhradu 5 mil. Kč, 100 mil. Kč, tam je nějaká ohraničená výše, ale pak to nemá konce.

Tím chci říci, že naopak podpořím tento návrh, aby poplatky byly vyšší. Velmi rád podpořím právě to, aby soud musel zdůvodnit, proč odpouští tento poplatek. Jen nevím, a to je dotaz na pana ministra, možná i pana zpravodaje, zda je také možné proti tomu odpuštění, aby protistrana proti němu podala námitku, protože v tuto chvíli podle mého vědomí nemůže tak učinit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A zatím poslední přihlášenou do rozpravy je paní Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. V důvodové zprávě k projednávané novele zákona se uvádí, že důvodem jejího předložení je zejména korekce současné úpravy výše soudních poplatků, protože stávající poplatky byly stanoveny před deseti lety. Konkrétně se tady uvádí – cituji: Vzhledem ke zvýšení průměrné hrubé mzdy, ke zvýšení hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele a míře inflace neplní současná právní úprava soudních poplatků dostatečně svou regulační a preventivní funkci a nebrání tak podávání šikanózních, účelových a zbytečných žalob. Konec citace.

Uznávám, že před deseti lety byla průměrná měsíční mzda zhruba o 10 tisíc korun nižší, než je dnes. Dosahovala zhruba 13 tisíc korun. Dovoluji si vás ale upozornit, že v mém volebním regionu, tedy na Znojemsku, pracuje dnes většina mužů zhruba za 15 tisíc Kč měsíčně, ženy jsou na tom ještě hůř. To však platí pro ty, kteří práci mají. Máme u nás i obce s 30, 50 i 70procentní nezaměstnaností. Většina občanů v mém regionu, a věřím, že tomu je tak i v regionech mnohých mých kolegyň a kolegů, žádné šikanózní, účelové a zbytečné žaloby nepodávají. Již nyní na to nemají ani peníze. Kdo tedy takové žaloby podává? Jsou to zřejmě firmy či občané, jimž toto navýšení soudních poplatků stejně nezabrání, protože prostě na to mají.

Rozuměla bych zvyšování soudních poplatků, pokud by bylo doprovázeno přijetím zákona o bezplatné právní pomoci. O takovémto zákonu se prý uvažuje, pane ministře? Ale jeho přijetí bude podmíněno stanoviskem ministerstva financí, tedy kýmkoliv a kolik na to vyčlení peněz. Takže podle mě takový zákon je v nedohlednu.

Myslím si proto, že jediným efektem projednávané novely zákona bude znemožnění přístupu značné části našich obyvatel k právu. Podávání šikanózních, účelových a zbytečných žalob to určitě neomezí. Jistě chápete, že pro takovýto návrh nemohu zvednout ruku. Dávám návrh na jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Jenom si dovolím připomenout, že návrh na zamítnutí již byl podán ze strany ústavně-právního výboru. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Není tomu tak. Takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Ano, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Já pouze informačně. Nepředpokládám, že bych vás přesvědčil, ale spíš k dotazům, které tu zazněly. Nejprve k paní senátorce Bayerové. Tady konstatuji, že se paní senátorka mýlí. Dnes je vynakládáno ze strany státu přes půl miliardy korun na právní služby, které jsou poskytovány občanům. Podle mě to není v té částce, ale v pravidlech, podle kterých jsou ty peníze rozdělovány, a v tom, na jaké typy právních služeb jsou poskytovány.

Je třeba zkrátka zde přijmout nový zákon, který nebude stát další základy, rozpočet, který lépe přerozdělí ony peníze, které jsou tímto směrem vynakládány a například se zavede rakouský model, který zavádí paušály, to znamená ty horní limity, kolik je za jednotlivé kauzy vynakládáno. Ve chvíli kdy se vyplatí advokátovi mít pět koncipientů a ty posílat za obžalovaným do vazby, aby si s ním vypili kafe a účtovat si to jako úkon a pak nás soudní případy ze státního rozpočtu stojí desítky miliony korun, tak je zřejmé, že asi něco není v pořádku. Takže problém je v distribuci peněz, které stát určuje na bezplatnou právní pomoc.

Avizuji, že vyplácíme ročně například několikanásobek na bezplatnou právní pomoc a nebo obecně na právní služby státu, protože tam je i ex offo, která spadá do kategorie bezplatné právní pomoci ze zákona a vyplácíme několikanásobek, viz třeba jako podobně velké a podobně ekonomicky silné Maďarsko. Takže je třeba se spíše zaměřit, jak ty peníze lépe využít. A to bude v tom zákonu, který ministerstvo připravuje, který by měl být do konce roku vedle obětí trestných činů také dokončen. Je to velký boj, protože samozřejmě advokáti by rádi zachovali tu úpravu jaká je dnes, ale my to chceme upravit jiným způsobem.

K dotazu pana senátora Čunka, tam konstatuji, že je možný opravný prostředek proti rozhodnutí, kdy je rozhodnuto o tom, že je dotyčný osvobozen od soudních poplatků. A ještě snad ještě na závěr řeknu několik vět k dostupnosti nebo nedostupnosti české justice. Já jsem nebyl na tom semináři, byli tam zástupci ministerstva spravedlnosti. Já se nedomnívám, že v tuto chvíli výrazně narůstá nedostatek české justice. Jsem připraven se o tom bavit nad konkrétními čísly a fakty. To by mělo být vodítkem pro naše úvahy nejen řekněme obecné politické postoje. Je faktem, že Česká republika je jedna z mála zemí Evropské unie, kde každým rokem narůstá nápad na jednotlivé soudy. Nám narůstá – jinými slovy množství případů, které soudy řeší. Kdyby se česká justice stávala méně dostupná pro občany, tak se domnívám, že trendy by byly opačné, že by se lidé méně soudili, protože by na to neměli peníze a na soudy by se neobraceli. Ale opravdu u nás je permanentní nárůst, v některých agendách je to až o 10 % ročně, má to za následek, že se potýkáme s nedostatkem součtů, a to jich máme více méně nejvíc v Evropě na přepočet obyvatel, protože nárůst v některých agendách je opravdu meziročně o 10 a více procent, a to je samozřejmě viditelné.

Z tohoto čísla nikoliv jaksi z pohledu politického úsudku si dovolím konstatovat, že zatím o nedostupnosti české justice českým občanům jako o společenském jevu nemůžeme hovořit. Nemohu vyloučit samozřejmě některé individuální případy, to nevyloučíme nikdy, ale ročně napadá statisíce; statisíce nových kauz, které české soudy řeší a nejsou to jen exekuční kauzy, jak by někdo mohl namítat. To je ten fenomén, takže se domnívám, že nelze v tuto chvíli vnímat poplatky jako něco, co by snižovalo dostupnost českým občanům soudů.

Druhá věc – a tím uzavřu své vystoupení. Hovořil-li zde pan zpravodaj o právu na spravedlivý proces a o dostupnosti justice, dostupnosti spravedlnosti použil termín, já s ním velice souhlasím. Ale dostupnost justice a právo na spravedlivý proces se také odvíjí právě od toho, na kolik stát dokáže filtrovat šikanózní žaloby navzdory tomu, že soudy řeší statisíce kauz, u nichž bohužel nemalý podíl se ukazuje, jak ukazuje nemusí být, že se občané bohužel soudí jen tak, ve chvíli dalšího a dalšího nárůstu kauz nevede celá situace k tomu, že při omezených možnostech, které tento stát má z fondu z počtu soudců, počtu vyšších soudních úředníků, počtu administrativního aparátu, tak na kolik se neprodlužuje soudní proces a na kolik tím právo na spravedlivý proces není v této rovině narušováno. My musíme hledat jakousi rovnováhu. Abychom naplnili právo na spravedlivý proces, musíme také změnit jakési lehké regulativy, které povedou k tomu, že se bude spíše snižovat než narůstat množství šikanózních nebo zbytečných žalob. Na druhou stranu zde zdůrazňuji, aby má slova nebyla interpretována jinak, že je třeba zvolit instrumenty, které občanům v sociální nouzi a v tíživé ekonomické situaci umožní, aby se obrátili na soud a mohli své právo uplatňovat. Je třeba tedy hledat rovnováhu a my tu rovnováhu vidíme i v tom, že se lehce vyrovnají soudní poplatky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře a nyní prosím garančního zpravodaje, aby shrnul proběhlou rozpravu. Prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já bych se rád vyjádřil k některým věcem, které tady zazněly. Ještě poznámka k odůvodnění o rozhodnutí o osvobození od poplatků. Ta textace návrhu není příliš šťastná, že lze přiznat osvobození pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněné. Čistě jazykově doufám, že to nikdo nevyloží tak, že v případě, že soud zamítne osvobození od soudního poplatku, že nebude odůvodňovat své rozhodnutí.

Logické by to nebylo, ale nevylučoval bych vůbec nic.

K nákladům na bezplatnou právní pomoc ve výši řádově půl miliardy, o kterých tady mluvil pan ministr, tak bych chtěl poznamenat, že téměř výhradně se to bude zřejmě týkat nákladů na advokáty ex offo v trestním řízení, zatímco soudní poplatky, které tady projednáváme se týkají převážně civilních řízení, případně jiného správního soudnictví. Je pravda, že i v civilních sporech je možné ustanovit advokáta ex offo, ale této možnosti se využívá velmi okrajově, takže nepředpokládám, že tato ustanovení advokátů ex offo by měla nějaký významný podíl na finančních výdajích, které s touto věcí souvisí. Jinými slovy o nákladech, které dneska stát bezplatnou právní pomocí mají, vůbec neřeší dostupnost spravedlnosti v těch věcech, kterých se týká zpoplatnění podle navrhované novely zákona o soudních poplatcích.

A poslední věc, ke které bych se rád vyjádřil. Myslím si, že zvyšování poplatků nevyřeší šikanózní žaloby nebo žádným zásadním způsobem přetíženost naší soudní soustavy. Za prvé si nemyslím, že by bylo nějaké bůhvíjaké procento šikanózních žalob v celkovém nápadu nových soudních případů a navíc je pro mě podstatnější to, aby spravedlnost byla dostupná pro ty, kteří mají svoji spravedlivou kauzu a chtějí, aby byla před soudem projednána. Představa, že vyřešíme šikanózní žaloby a zároveň omezíme dostupnost spravedlnosti pro ty poctivé, je pro mě těžko představitelná. Proto se vracím znovu k návrhu ústavně-právního výboru a doporučení, aby Senát tento návrh zákona zamítl.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pan ministr samozřejmě může vystoupit kdykoliv. Prosím, pane ministře, otevíráte tím rozpravu.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Já se omlouvám, já to opravdu nechci hrotit a nemyslím to ve zlém vůči panu zpravodaji. Ale pokud zde konstatujeme zásadní věty, na co ty peníze jsou využívány, tak prosím používejme fakta. Já jsem si teď nechal od svého ekonomického náměstka přeposlat – věc 500 milionů ex offo. 200 milionů civil, nárůst každý rok o 50 %, ta částka jde obrovsky nahoru. Jestli mu není málo – tedy průměr 200 milionů není málo. Neříkejme tedy, že všechny peníze jdou pouze na trestní kauzy, není to pravda. Poroste-li to tímto tempem, tak dříve než budou příští řádné volby, tak se ty částky srovnají, to znamená příští ministr už bude řešit, že na civil bude dávat více, i kdyby nebyla úprava, takže to poroste pořád nahoru. Takže 700 milionů opravdu není málo, které stát vynakládá na advokáty. A bavme se o tom, já říkám, že opravdu máme co řešit, jak to lépe distribuovat, aby advokáti u trestních kauz byli limitováni, aby se platil paušál, to znamená, udělá-li někdo více výkonů, bude už limitován, nedostane více za tu kauzu a ty peníze se třeba využijí ještě na další věci. Ale prosím, není pravda, že by ty peníze šly pouze do trestních kauz. 200 milionů opravdu není málo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nikdo nevyužil toho, že je znovu otevřena rozprava, takže ji opět uzavírám. Byl podán jediný návrh výboru i z pléna Senátu návrh zákona zamítnout. Dovolím si všechny svolat k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 56 senátorů a senátorek. Aktuální kvorum je 29. Zahajuji tedy hlasování.

Kdo je pro návrh zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 31, proti bylo 19. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyjádřili stanovisko Senátu k tomuto návrhu. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jiří Dienstbier a – potřebuji ještě jedno jméno – pan senátor Miroslav Antl. Musíme tedy opět přistoupit k hlasování.

Kdo je pro, aby pověřeni zdůvodněním stanoviska Senátu byli senátoři pan Jiří Dienstbier a pan senátor Miroslav Antl, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tímto projednávání tohoto bodu definitivně končím. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi i vám všem ostatním a v této chvíli je s přednostním právem přihlášen pan předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, dávám procedurální návrh, abychom vzhledem k tomu, že jsme dnes nabrali určitý skluz, jednali a hlasovali i po 19.00 hodině a po zprávě pana ombudsmana projednali tyto body: bod 28, senátní tisk 102, dále bod 31, senátní tisk 38, bod 32, senátní tisk 71, bod 34, senátní tisk 112. Je to dohodnuto s předkladateli a jsou to tisky, které by nemusely dlouho trvat a mohli bychom to dnes zvládnout, abychom zítra mohli důstojně jednat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Byl prodán procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Zahajuji tedy hlasování, ale dovolím si ještě dát znělku, protože nevím, jestli třeba někdo neodešel.

Budeme tedy nyní hlasovat o procedurálním návrhu pana předsedy klubu sociální demokracie pana Petra Víchy, jednat a hlasovat i po 19.00 hodině o senátních tiscích č. 102, 38, 71 a 112. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 29 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Můžeme tedy postoupit k projednávání dalších bodů programu tak, jak jsme právě v této chvíli odhlasovali.

Dalším bodem je

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010

Tisk č. 76

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského na našem jednání.

O tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s účastí veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského na tomto jednání, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 30 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych v Senátu přivítala pana Pavla Varvařovského, veřejného ochránce práv. Jeho zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 76. Prosím veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského, aby nás s touto výroční zprávou seznámil. A vás všechny prosím, abyste svá jednání přenesli do kuloárů a vytvořili důstojné prostředí pro tento velmi závažný bod. Děkuji vám.

Pane veřejný ochránce práv, máte slovo, prosím.

Pavel Varvařovský:  Paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Je to neuvěřitelné pro mě, ale je to 10 měsíců, co jsem tady stál a představoval jsem vám svoji vizi, kdy jsem se ucházel o vaši nominaci na toto místo. Pak se stalo, že jste mě nominovali, že mě Poslanecká sněmovna k mému překvapení zvolila a já jsem se této funkce ujal.

Chtěl bych vás ujistit, že jsem se jí ujal tak, jak jsem byl slíbil, že to vykonávám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že teprve asi po 2 nebo 3 měsících jsem si zvykl na to, že je to funkce zcela jiná, než všechny, které jsem předtím vykonával, tedy zejména než funkce ústavního soudce.

Představoval jsem si, že nebudu citovat z dat uvedených ve zprávě, byť jsem si přinesl tu souhrnnou zprávu. Chtěl bych říci, že se od těch předchozích liší ve dvou směrech. Zaprvé, že to bylo poprvé, kdy jednu její třetinu zpracoval a odpovídal za to, co se tehdy událo, můj předchůdce pan Dr. Motejl. Druhá třetina roku 2010 bylo období, kdy veřejný ochránce práv nebyl a kdy vaše bývalá kolegyně paní Dr. Seitlová tento úřad vedla a já jsem potom poslední třetinu roku se spíše orientoval v tom, co tento úřad obnáší.

To je první rozdíl.

Druhý rozdíl je v tom –a teď možná začínám od konce –že tato zpráva vždycky končí legislativními doporučeními veřejného ochránce práv. Já tím samozřejmě nechci říci to, že mi za rok resp. za rok, o kterém mluvíme, k nám přišlo asi 6300 podnětů nebo chcete-li stížností. Bylo to o něco méně než v předchozím roce a potvrdilo to fakt, že tato instituce je velmi silně spojena s osobou, která to vykonává. Když pan Dr. Motejl zemřel, tak přesto, že kancelář říkala, nic se neděje, obracejte se na nás, jsme tu pro vás, tak počet podnětů rapidně klesl. Nebyl tam prostě tam ten člověk, který se těší důvěře a stížnosti šly rapidně dolů.

Dnešní stav je takový –to není už rok 2010, ale myslím si, že to sem patří –že jsme zhruba na stejných číslech. A faktem je, a myslím, že to je pozitivní moment, že dřív to bylo asi tak, že 55 % z 6500 patřilo veřejnému ochránci práv, 45 % je absolutně mimo moji kompetenci. To jsou lidé, kteří si přečtou veřejný ochránce práv, a že je nějaké veřejné právo a soukromé právo jim věru nic neříká, já se jim ani nedivím, protože ta hranice není tak přesná, jak si někdy lidé myslí, nebo nejen lidé, i vědečtí pracovníci.

My dostáváme prostě stížnosti na rozsudky soudů, na exekuční řízení, na soukromoprávní spory, sousedské spory. A já zde mnohdy řekl bych se smutným srdcem těm lidem píši –já vám rozumím, ano, je to smutné, je to někdy i tragické, ale já vám v tomto nepomohu.

Neodbýváme ty lidi. Ujišťuji vás, že dostanou informace, za které by si advokát řekl možná hodně peněz, od nás je dostanou grátis, dostanou odkazy na internetové stránky atd., takže nikdo od nás neodejde řekl bych vyhnán, ale ne každému pomůžeme.

A v této souvislosti bych vás rád požádal o řekl bych iniciativu a vstřícný postoj, až sem doputuje zákon o bezplatné právní pomoci, poněvadž mnozí si nás pletou s těmi, kteří jsou pro to, aby jim bezplatnou právní pomoc poskytli. Já neříkám, že to neděláme, děláme to tak trošku, jak se říká na Moravě, po haluzi, trošku tedy mrháme rozpočtovými prostředky, protože vlastně aktivitu, kterou bychom měli věnovat tomu, co nám patří, věnujeme i těm lidem, kteří se na nás obracejí v naději, že je alespoň vyslechneme, když už nic...

Tolik moje informace o mých prvních dojmech, resp. dojmech člověka, který tam přišel zvenku.

Dovolte mi ještě, protože vy jste ti, kteří mě nominovali, říci jednu věc. Já nemám naprosto žádné výhrady proti tomu, jak ten úřad pracuje. Jsem patrně jediný, ne ústavní, ale dejme tomu vysoký činitel v soustavě státních orgánů, který nezměnil nic v té kanceláři, do které vstoupil. Nevyměnil jsem jediného člověka. Já jsem se svými kolegyněmi a kolegy nadmíru spokojen. Jsou to lidé kvalifikovaní, slušní, erudovaní. Mají jedinou vadu, že jsou mladí, takže když přijdou někam, kde sedí zavedený 55letý úředník nebo úřednice, mnohdy samozřejmě nejde o spor právních argumentací, ale spíše o to, co mi sem ta holka leze!

S některými konflikty, které pak já řeším, že pan starosta mi napíše stížnost na ombudsmana ombudsmanovi, se samozřejmě nějakým způsobem vypořádá.

Druhý rozdíl, který v této zprávě je –a tady se přiznávám, že já více, možná, že je to chyba, než řešení stížnosti pana X nebo pana Y vzhledem ke své profesní kariéře –přikládám tomu, aby se změnila obecná pravidla, to znamená, aby se nepomohlo jenom panu X, ale aby, tkví-li ten problém v textu právního předpisu, se odstranil. Myslím si, že na to mám i nějakou praxi za těch 10 let ústavního soudce. Netvrdím, že má vždycky pravdu. A proto rozdíl, o kterém jsem chtěl mluvit, je v tom, že zatímco můj předchůdce většinou na ten konec připojil okolo dvaceti, někdy i více než dvaceti návrhů, já jsem zkusil to staré české, a nejen české rčení, že méně jest někdy více a omezil jsem se na 8 legislativních doporučení.

Když jsem tato legislativní doporučení doprovázel do ústavně-právního výboru, tak jsem tam řekl něco, co možná potom bylo prezentováno způsobem, že já jsem to až tak tvrdě nemyslel. Já jsem řekl, že je-li jich jenom 8, že bych byl rád, kdyby alespoň některá byla vyslyšena, nikoli oslyšena, a kdybych měl přijít za rok a konstatovat, že ani z těch 8 nic, že to už by to patrně musel podávati někdo jiný.

Měl jsem možná lépe vážit slova vzhledem ke svému věku. Na druhé straně musím říci, že to mělo docela dobrý účinek, poněvadž zanedlouho jeden z těch bodů, které máte na konci, tj. moje výhrada proti tomu, aby lidé, kterým tzv. přísluší odstupné, ale oni ho nikdy nedostali, a ani ho nedostanou, ale byli odsunuti o tři měsíce v podpoře v nezaměstnanosti, že se mi to nezdá, a ty argumenty jsme ministerstvu práce a sociálních věcí předložili, tak musím říci, že ve výboru pro sociální politiku PS tento pozměňovací návrh, který si osvojila paní zpravodajka, byl vyslyšen. Takže se zdá, že jeden z těch osmi bodů je na dobré cestě, aby byl změněn, byť tam ministerstvo práce a sociálních věcí přičinilo ještě paragraf do zákona o zaměstnanosti 44b, takže vlastně řekl bych je to ještě víc, než jsme chtěli, poněvadž tam je, když to nevyplatí zaměstnavatel, vyplatí to stát a ten si to pak bude po zaměstnavateli vymáhat.

Chtěl bych vás jenom požádat, pokud toto znění projde Poslaneckou sněmovnou –a já věřím, že ano –tak pevně věřím, že i vy to podpoříte.

Druhý bod, který je na dobré cestě, jsou sirotčí důchody, to znamená osudy dětí, které měly tu smůlu, že jejich tatínek nebo maminka nějak pozapomněli platit pojištění, resp. jejich zaměstnavatel. A přestože v článku 31 Listiny základních práv a svobod se říká, že každý má právo na přiměřené zabezpečení v případě ztráty živitele, uznávám, že judikatura Ústavního soudu říká, že u sociálních práv zákonodárce má nepoměrně širší pole působnosti než u práv sociálních, nicméně nejen podle mého názoru by neměl toto právo vynulovat, tak se stane, že tyto děti nedostanou nic.

Zhojovalo se to před 1. lednem letošního roku tzv. sociálním příspěvkem. Ten padl, to znamená, že dneska není cesty. Byl jsem ujištěn panem ministrem, že MPSV to vyřeší nikoli v systému důchodového pojištění, čili podle důchodového zákona, ale jakousi zvláštní sociální dávkou.

Musím říci, že podle toho, co mně a mým kolegům a kolegyním, kteří tu agendu vykonávají, tam chodí, je v podstatě jedno, bude-li to v pojistném systému nebo mimo. Považovali bychom za slušné a korektní, aby se i těmto dětem dostalo určité dávky, která by jejich postavení resp. životní smůlu vylepšila.

Dá se říct, že z 8 závěrečných bodů jeden už skoro, jeden je na cestě dobré, takže to už je jedna čtvrtina. Obávám se tedy, že ještě to budu muset chvíli vydržet.

Kromě toho bych vám rád řekl, že postavení českého veřejného ochránce práv, jak jsem zjistil a věděl už předtím, je silnější de facto nežli de iure. Sešel jsem se, je to tradice, každý rok se scházejí veřejní ochránci práv, oni se jmenují různě, Visegrádské čtyřky. A skutečně český ombudsman je de iure taková popeluška, může toho velmi málo.

Já nechci činit žádné dalekosáhlé návrhy. Řekl bych v největším stádiu rozpracování je, aby veřejný ochránce práv mohl podat kromě nejvyššího státního zástupce žalobu na ochranu veřejného zájmu podle soudního řádu správního. A zatím je stav takový, že já mohu podat toliko podnět nejvyššímu státnímu zástupci a on to buď podá, nebo nepodá.

Musím říct, že odborná veřejnost, když to namátkou řeknu, předseda Nejvyššího soudu, lidé z fakulty námitky neměli, trošku se to zadrhlo v Legislativní radě vlády. Já si myslím, že žádný rozumný veřejný ochránce práv by toho nenadužíval.

To je, řekl bych, v legislativním procesu. A až vám to přijde, prosím vás o podporu, aby toto právo veřejný ochránce práv jako v řadě jiných zemí měl.

Stejně tak se domnívám, že veřejný ochránce práv, když vezmu jenom naše nejbližší okolí, stejně jako na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Maďarsku by měl mít právo obrátit se na Ústavní soud, nejen pokud jde o podzákonné předpisy, ale i pokud jde o zákony. Tady zatím žádná iniciativa není. Já se pokusím přesvědčit vládu nebo Legislativní radu vlády, aby tento návrh byl podán. Lišíme se i v tomto od zemí nám podobných.

Kupříkladu paní z Polska –u nich se to jmenuje mluvčí občanských práv –podává ročně okolo deseti návrhů Ústavnímu soudu a je, řekl bych, takovým renomovaným navrhovatelem.

Tolik, pokud jde o mé představy, řekl bych, obecných právních úprav. Nechci vás zatěžovat těmi statistickými daty, jenom snad jednu věc. Stále převažují velmi silně návrhy z oblasti sociálního zabezpečení. Nejčastěji tedy řešíme stížnosti lidí ve věcech důchodů, sociálních dávek. A druhou oblastí je to, čemu bychom mohli dát společného jmenovatele – územní a stavební řízení a životní prostředí.

Tolik moje stručná charakteristika zprávy, aniž bych vás chtěl zatěžovat daty.

Snad ještě jedno. Byli jsme s mým panem kancléřem před 2 týdny v Poslanecké sněmovně se závěrečným účtem, tak bych se rád pochlubil, že jsme patrně jediná nebo jedna z mála institucí, která svůj rozpočet za rok 2010 vyčerpala toliko z 80 procent.

A poslední, co je zase, řekl bych, respectable, že nikdy se nám za to nedostalo příkoří. Nestalo se, že by řekli, vždyť vám stačí míň. A ještě jedno. Málokdy člověk má možnost pochválit svou vlastní vládu na mezinárodním fóru. Když jsem vzpomněl tu Visegrádskou čtyřku, všichni si stěžovali, že jim přidávají kompetence, ale nikdy jim nepřidají ani korunu a ani člověka. Na příklad polský ombudsman vyfasoval, když to tak řeknu, agendu rovného zacházení, diskriminaci. To mi máme od roku 2009.

Slovenský ombudsman vyfasuje detence, takže to, na co my dohlížíme už od roku 2006, nejen věznice, psychiatrické léčebny, dětské domovy, domovy pro seniory, atd. To já se sleduji, že dřív jsem přál jako nejvíc, ať dohlíží na dětské domovy, a teď spíš na ty seniory. Jako si říkám, tam mě jednou šoupnou, tak abych měl slušné zacházení. A musím říci, že i polský i slovenský i maďarský kolega říkali, nikdy jsme z rozpočtu nic neviděli, tak musím říci, my jsme vždy, když jsme dostali navíc úkoly, dostali jsme i tabulková místa na lidi a nějaký peníz. To musím českou vládu pochválit.

Pavel Varvařovský:  Takže to musím českou vládu pochválit. A poslední moje pochvala české vládě souvisí s tím, že já se mohu obrátit, když neuspěji v té správní hierarchii až na vládu a nebylo dořešeno, jakou formou, řekl bych takovou tou administrativní, návrh usnesení, jak v legislativní, jak v nelegislativní oblasti, tak bych rád řekl, že jsem pana premiéra poprosil o schůzku, předložil jsem mu návrh, jak my bychom si to představovali, a do 14 dnů úřad vlády, řekl bych s kosmetickými změnami tomu našemu návrhu vyhověl a dnes to po té administrativní stránce máme jasné a vyříkané a dokonce už tedy, což se mi tady dnes skoro nepodařilo, mohu na úřad vlády vcházet hlavním vchodem a nejsem zadržen. Tak i to je do jisté míry pokrok, už si zvykli, že jako je veřejný ochránce práv, který nemá tak výraznou fyziognomii, jako můj předchůdce, ale už mě pouštěj hlavním vchodem. Takže to je všechno, co jsem vám chtěl říci spontánně, samozřejmě, budete-li mít jakékoliv dotazy, rád vám je zodpovím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ombudsmane. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Miroslava Antla a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Hana Doupovcová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený veřejný ochránče práv, kolegyně a kolegové. Já bych tu zprávu prošla po kapitolách tak, jak je sepsána. Zpráva je sepsána do sedmi přehledných, navzájem propojených, logických celků. Na veřejného ochránce práv se v roce 2010 nejvíce obraceli lidé, kteří se nacházeli v nepříznivé sociální situaci a lidé, kteří byli nespokojeni s prací úřadů.

V první úvodní kapitole máme informaci o rozpočtu úřadu, ten činí 104 mil. 154 tisíc, o počtu zaměstnanců, těch je 111, informací o pořádaných konferencích, kulatých stolech a pod.

Kapitola druhá informuje o vztazích s ústavními orgány a o zvláštních oprávněních ochránce. Ochránce se pravidelně zúčastňuje jednání petičního výboru Poslanecké sněmovny, kde jsou projednávány jeho čtvrtletní zprávy. Ochránce využil možnost připomínkovat právní předpisy. To mu umožňuje podávat doporučení na vydání, či změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu.

Připomínky uplatňuje v těch případech, kdy z výkonu své působnosti má poznatky o tom, že právní úprava by měla být změněna. K návrhům zákonů a vyhlášek se vyjádřil ve 22 případech, k některým jeho připomínkám vyhověno bylo, některým vyhověno nebylo. Ochránce připomínkoval novelu zákonů, kterými se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními. Ochránce nesouhlasil se záměrem neposkytovat podporu v nezaměstnanosti za dobu, kdy zaměstnanec uspokojuje své potřeby z odstupného, o tom pan doktor již mluvil, ale navíc vyslovil i nesouhlas se snížením podpory v nezaměstnanosti.

Dále bych se zmínila o záležitosti, kterou ochránce připomínkoval, a to je návrh nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku. Ochránce nesouhlasil s navrhovaným navýšením hygienických limitů hluků pro chráněný venkovní prostor. Konstatoval, že není vhodné zvyšovat toleranci k hladině hluku z pozemních komunikací. Je to snížení standardu ochrany zdraví a je to krok zpět. To bylo z kapitoly dvě.

Kapitola tři, ta se zabývá podněty doručenými ochránci v oblasti veřejné správy. Podněty doručené ochránci jsou tříděny z hlediska jeho působnosti i podle jednotlivých oblastí státní správy. Nejvíce se na ochránce obraceli občané v oblasti sociálního zabezpečení, stavebního řádu, vězeňství, zdravotnictví a státní správy soudů.

V roce 2010 bylo v této oblasti, jak již bylo řečeno, 6.339 podnětů. Zmíním se o třech záležitostech, v oblasti práce a zaměstnanosti, ombudsman vyjádřil zásadní nesouhlas s navrhovaným snížením podpory v nezaměstnanosti na 45 % průměrného výdělku v případě, kdy zaměstnanec bez vážných důvodů rozváže pracovní poměr výpovědí nebo uzavře se zaměstnavatel dohodu o skončení pracovního poměru.

Uznání či neuznání vážných důvodů vedoucích ke skončení pracovního poměru bude záviset pouze na uvážení zaměstnance úřadu práce, přičemž prostor pro úředníka úřadu práce je velmi široký.

Podstatnou součástí agendy ochránce byly stížnosti přetrvávající v oblasti územního rozhodování a stavebního řízení. Je to neúměrná délka projednávaných případů stavebními úřady a nedostatečné vymáhání pravomocných rozhodnutí o odstranění stavby. To vyvolává u veřejnosti nedůvěru ve fungování státních orgánů.

S častým z podnětu v této oblasti jsou i podání poukazující na výkon činnosti takzvaných autorizovaných inspektorů. Ochránce poukázal na nedostatky ve stavebním zákoně, zaznamenal opakované stížnosti na postup autorizovaného inspektora. Inspektor je osobou, která je jmenována ministerstvem pro místní rozvoj, není však správním úřadem.

Další problematikou, která se týká veřejné správy, je ochrana před hlukem. Touto problematikou se ochránce zabývá dlouhodobě a vydal i sborník Hluková zátěž, kterou jsme všichni dostali. Považuje za nezbytné, aby ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice důsledně dohlíželi na povinnosti vyplývající z rozhodnutí o hlukových výjimkách. Není možné připustit, aby realizace přiměřených protihlukových opatření již lze hlučnost omezit, byla neustále odkládána s odkazem na nedostatek finančních možností státu a kraje.

Kapitola čtvrtá podává informace o návštěvách v zařízeních, kde jsou lidé omezeni na svobodě. O tom pan doktor již mluvil. To jsou zařízení vazební věznice, policejní cely, pak jsou to zařízení domovy důchodců, psychiatrické léčebny, to je kapitola čtyři.

Kapitola pět pojednává o nové kompetenci, kterou ochránce získal schválením zákona antidiskriminačního a od roku 2009 působí i k ochraně osob před diskriminací a nerovným zacházením. V průběhu roku 2010 obdržel 176 podnětů. Diskriminaci zjistil u 29 případů a u dalších poskytl stěžovatelům radu, jak postupovat při ochraně svých práv.

Kapitola šest je velmi důležitá pro nás, zákonodárce inspirující, zevšeobecňuje získané poznatky a dává doporučení. Ombudsman dal dvě doporučení, nelegislativní doporučení a legislativní, to nelegislativní se týká sestavení Desatero dobré praxe pro posouzení žádosti o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Ta legislativní doporučení, ta se týkají několika oblastí, o sirotčích důchodech již bylo hovořeno.

Další záležitost je veřejný ochránce práv doporučil v rámci projednání novely stavebního zákona přijmout takové právní úpravy, které umožní, aby proti certifikátu autorizovaného inspektora byl přístupný opravný prostředek a aby byla tak zajištěna právní ochrana osob, které mají vlastnická či jiná práva k ostatním nemovitostem.

Další opakované doporučení ochránce se týká oblasti památkové péče. Doporučuje přijetí zákona o památkové péči, která upravuje možnost kompenzace nákladů na údržbu objektu v městských památkových rezervacích a městských památkových zónách, které nejsou kulturními památkami a sjednotit výkon památkové péče pod jednou institucí a zabránit dvojkolejnosti řízení této oblasti.

Další záležitost. Ochránce doporučuje novelizovat zákon o odškodnění za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi. A to tak, aby zohlednil historickou realitu, která neskončila 18. 3. 1939, kdy bylo území obsazeno maďarskými vojsky. Ne všichni českoslovenští občané se v této lhůtě stačili evakuovat. Tento dobře míněný zákon je příkladem, kdy tvrdá data mohou zakládat nové křivdy.

V kapitole 7 ochránce žádá o vstřícnost k navrhovaným legislativním opatřením s odkazem, že návrhy jsou prověřeny životní praxí. Což je myslím pro nás důležité.

Zprávu projednal výbor pro vzdělání, vědu, kulturu a lidská práva na své 10. schůzi, konané 1. června 2011, a přijal k tomu usnesení č. 74. Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře po odůvodnění souhrnné zprávy Dr. Pavlem Varvařovským, veřejným ochráncem práv, po zpravodajské zprávě senátorky Hany Doupovcové:

Zaprvé, bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010.

Zadruhé. Konstatuje, že zpráva obsahuje nejen kvalitní právní analýzy konkrétních případů, ale i velice dobře zpracovaná zobecnění a řadu podnětů legislativního charakteru.

Zatřetí, doporučuje a)Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010, b)doporučuje vládě ČR věnovat legislativním a dalším doporučením veřejného ochránce práv, která jsou uváděna v souhrnných zprávách za příslušný rok větší pozornost a reagovat na ně v legislativních změnách zákonů, zákonů předkládaných do Parlamentu ČR.

Začtvrté. Určuje zpravodajkou pro projednání senátního tisku č. 76 na schůzi Parlamentu ČR senátorku Doupovcovou. Podepsán předseda výboru Jaromír Jermář, zpravodajka výboru a ověřovatel výboru.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, poprosím také vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda chce nyní vystoupit – chce – zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní místopředsedkyně Senátu, vážený pane ochránce veřejných práv, pane doktore Varvařovský, vážené dámy, vážení pánové. Já budu velmi stručný, protože paní kolegyně senátorka Doupovcová vám řekla velmi podrobně obsah celé té zprávy.

Já bych jenom potvrdil to, co tady říkal pan doktor Varvařovský, jeho slova ohledně průběhu jednání před ústavně-právním výborem Senátu Parlamentu ČR. Určitě to bylo tak, jak on říkal. A my jsme v tomto směru jeho slova pochopili. On nás mj. požádal i o podporu legislativní. V tu chvíli my jsme mohli panu doktorovi poskytnout urgentně podporu morální v tom, že jsme schválili tu jeho zprávu tím, že jsme ji vzali na vědomí. Jinak jsem to považoval za jeho první výrazný úspěch. A nyní se dozvídám, že má další tím, že ho pouští hlavním vchodem na Úřad vlády ČR. Já doufám, že budou další výrazné úspěchy a určitě ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR ho v tom bude podporovat.

Jinak potvrzuji to, že my jsme doporučili jako ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010. Určili mě, tedy senátora Antla, zpravodajem a mě, coby předsedu, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za to, že jste mi věnovali pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za přednesenou zprávu, pane zpravodaji, pane předsedo výboru. A otevírám rozpravu k této zprávě. Tak do rozpravy se přihlásil pan senátor, předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane ochránce, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl říci, že nový ochránce se podle mého názoru svého úkolu zhostil dobře. Jsem rád, že není duplikátem pana Motejla, protože by nebyl tím pádem originálem. Ale na druhou stranu si myslím, že dokázal v tom dobrém, co pan Motejl znamenal pro tuto oblast a jím řízený úřad dokázal zachovat. A to si myslím, že je potřeba ocenit.

To, co tady hovořil o úspoře peněz, tak to je zajisté pěkné, ale pozor na to, aby pan ministr financí to nevyhodnotil tak, že ten další rozpočet bude ve výši 80 procent skutečně čerpaných nákladů. Taková praxe bývá někdy u centrálně řízených úřadů běžná.

A jenom bych chtěl dvě věci. Zaprvé – i u nás není problém, aby představitel vrcholné instituce, jakým samozřejmě pan ochránce lidských práv je, je umožněn vstup, tzn. aby obdržel průkazku. Máte? Tak proto. Já měl pocit z toho vystoupení, že ne. Moc by mě to mrzelo.

A poslední věc, kterou jsem chtěl říci, že ty podněty, které on iniciuje, ke kterým dojde, že je samozřejmě na místě, aby se obracel na nás, na naše výbory, na mě. My je určitě budeme velmi pečlivě zvažovat, protože za to období 10 měsíců jsme poznali, že má vyvážený přístup, že dokáže hodnotit věci s lidskou citlivostí. Já osobně jsem velmi rád, že v osobě ombudsmana pokračuje, tak jako to bylo u pana Motejla.

A poslední věc, já bych prosil, abyste vyřídil, alespoň mým jménem a věřím, že i jménem mých kolegyň a kolegů, pracovníkům vašeho úřadu poděkování za práci, protože vím, že někdy ta práce, která okamžitě nepřináší takový hmatatelný výsledek, jaký by si představovali, může být demotivující. Ale jak jsem se s nimi setkával na řadě akcí, i s vámi, tak jsem nenabyl pocit, že byste ztráceli chuť pro práci a že to svoje poslání tam plníte a plnit chcete. A za to je potřeba, a samozřejmě za tu odvedenou práci, i vaším spolupracovníkům i naším jménem poděkovat. Takže prosím, učiňte to, díky. Myslím si, že váš úřad funguje pod vaším vedením dobře.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji panu předsedovi. Je zřetelné, že se k tomuto přání všichni připojujeme. V této chvíli nemám nikoho přihlášeného do diskuse, přesto se ptám, zda chce ještě někdo vystoupit? Není tomu tak. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana veřejného ochránce práv, zda chce vystoupit? Chce. Prosím.

Pavel Varvařovský:  Já budu velmi stručný. Já vám děkuji. Jednak z atmosféry jsem usoudil, že stejně jako většina české veřejnosti nevnímáte naši kancelář jako trafiku. Zadruhé, může se stát, že někdy na této půdě vznikne debata o tom, zdali veřejný ochránce práv patří do ústavy. Je v ústavě ve všech okolních zemích. Je v ústavě většiny evropských zemí. Já bych vás prosil ne za sebe, ale instituce, která se těší důvěře veřejnosti, by měla být přenesena symbolicky do té ústavní roviny. Takže si myslím, že jeden článek do ústavy, respektive dva, by tam patřily. Až někdy vznikne tato debata, na příklad v souvislosti s tím, že je třeba upravit článek o Nejvyšším kontrolním úřadě, poněvadž i veřejný ochránce práv patří do těch institucí, které podle klasické Montesquieho tripartitní teorie nikam nezařadíte. Tam někam by to patřilo. Tak vás prosím o vstřícnost. Myslím si, že veřejný ochránce práv do ústavy patří. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Prosím garanční zpravodajku, aby nám řekla, jak budeme hlasovat.

Senátorka Hana Doupovcová:  Máme pouze jedno usnesení, a to výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, lidská práva a petice, které jsem přečetla. Meritem je, že bere zprávu veřejného ochránce práv na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, hlasovací kvórum je 26. Můžeme přistoupit k hlasování vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2010.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní garanční zpravodajce, děkuji panu ombudsmanovi. Přeji mu ještě hodně úspěchů v další práci a spokojenosti s prostředím, ve kterém se pohybuje.

Na další body se zde vystřídáme.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury

Tisk č. 102

Senátní tisk jste obdrželi pod číslem 102. Návrh uvede pan senátor Pavel Eybert, kterého prosím, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jako jednomu z původních předkladatelů senátního návrhu zákona na rozšíření zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury také o infrastrukturu vodohospodářskou a energetickou, připadl mi úkol, abych vám ho dnes představil.

Tato novela je velmi potřebná pro řešení přípravy výstavby v těchto odvětvích. Máme-li dokázat připravit a poté postavit protipovodňové hráze, stěny, poldry, ale také nové linky vysokého napětí od nových elektráren, musí mít stát a města jako investor možnost u těchto nejzávažnějších staveb dokončit přípravu. Vždy se bude jednat pouze o stavby, které jsou zakotveny ve schválených zásadách územní politiky krajů, jsou ve schválených územních plánech měst a obcí a jsou stavbami ve veřejném zájmu. Původní zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury vznikl také tady zde v Senátu a za dobu své existence nebyl napaden z hlediska ústavnosti, nepřinesl problémy ve svém působení. Naopak svými ustaveními v řadě případů pomohl ke shodě mezi investorem stavby a původním vlastníkem pozemku a nemovitosti například zavedením možnosti úhrady ceny v tržních hodnotách proti dřívější praxi postavené pouze na tabulkových cenách.

Také je nezanedbatelné, že stavba může získat stavební povolení i v případě, že vlastník nemovitosti sice souhlasí s prodejem, ale nesouhlasí s cenou. V takovém případě o ceně rozhodnou soudy a jejich rozhodování časově nebrzdí výstavbu.

Novela zákona není v rozporu s Ústavou, nemá negativní dopad do státního rozpočtu, nemá dopady do ostatních sledovaných oblastí jako jsou sociální, rovnost mužů a žen, životního prostředí a podobně.

Původní senátní návrh novely zákona byl v průběhu projednávání v Senátu doplněn pozměňovacími návrhy, které ho rozšiřovaly a také nevhodně zasahovaly do stavebního řádu. Z těchto důvodů po jeho schválení v Senátu vláda ČR vyslovila negativní stanovisko k jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. Jelikož však meritum zákona uznala na potřebné, vznikl na půdě Poslanecké sněmovny komplexní pozměňovací návrh podaný panem poslancem Skokanem, projednaný ve shodě s ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem životního prostředí a MMR. Tento komplexní pozměňovací návrh vrací zákon do podoby, se kterou jsme jako předkladatelé přicházeli na první projednávání v Senátu Parlamentu ČR. Proto ho mohu doporučit.

Ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně byl beze změny schválen a tak ho dnes předkládám vám k posouzení, jako jsem ho předkládal na jednotlivých výborech Senátu Parlamentu ČR, které ho doporučují ke schválení. O to vás žádám i zde dnes na plénu. Děkuji za pozornost a jsem připraven na případné dotazy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 102/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Zvěřinová, která je na dnešním jednání omluvena. Zastoupí ji pan senátor Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 102/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, předkládaná novela o urychlení výstavby dopravní infrastruktury rozšiřuje věcný rozsah působnosti tohoto zákona o vodní a energetickou infrastrukturu. Tyto pojmy jsou pro účely zákona 416/2000 Sb., v návrhu přímo definovány, přičemž změna se promítá i do názvu zákona.

Dále se navrhuje, aby mohlo být na žádost stavebníka při povolování dopravní a energetické infrastruktury spojení územního a stavebního řízení a stanovilo se, že stávající zkrácená lhůta pro jednání soudu o podaných žalobách se vztahuje výslovně i na případná odvolací soudní řízení.

V neposlední řadě se rozšiřuje možnost doručovat návrh dohody k získání práv k pozemku nebo ke stavbě v rámci vyvlastňovacího řízení na adresu vlastníka uvedeného v katastru nemovitostí.

Navržené změny by měly umožnit zrychlené projednávání a vyřizování majetkoprávních vztahů nejen u dopravních staveb, ale i u staveb vodní a energetické infrastruktury napomoci zkrácenému postupu výstavby některých významných energetických center při řešení státní energetické politiky nebo výstavby důležitých vodních děl zajišťujících splavnost našich řek a ochranu území před povodněmi.

Návrh tohoto zákona předložil Poslanecké sněmovně Senát 9. července 2010. Vláda ve svém stanovisku vyjádřila s návrhem nesouhlas, zákonné předloze vytkla zejména obligatorní sloučení územního a stavebního řízení na základě žádosti investora nebo sloučení územního řízení s posuzováním vlivu na životní prostředí, což odporuje stávajícím principům stavebního zákona a zákona č. 100/2001 Sb.

V rámci prvního čtení byl přikázán tento zákon hospodářskému výboru, výboru pro životní prostředí a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. První dva výbory přijaly k senátnímu návrhu totožný komplexní pozměňovací návrh, zatímco výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj doporučil předložený návrh zákona zamítnout.

V rámci druhého čtení nebyl vznesen žádný pozměňovací návrh.

Ve třetím čtení na 16. schůzi Poslanecké sněmovny dne 11. 5. 2011 byl senátní návrh zákona schválen ve znění komplexního pozměňovacího návrhu obou výborů, a to v hlasování č. 230, ve kterém z přítomných 132 poslanců se 91 vyslovilo pro a 6 bylo proti.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 9. schůzi konané dne 25. května 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastrukturu, po úvodním slovu zástupce skupiny navrhovatelů senátora Pavla Eyberta a po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte další návrhy.

Nyní vyzývám zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Antla.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové senátoři, dnes slibuji, že je to naposled. Doufám, že nebudete mít děsivé sny, že tady tak často vystupuji. Přijali jsme usnesení, jak bylo konstatováno. Doporučujeme Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Když říkám my, tak mluvím za ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR. Určili jsme zpravodajku paní senátorku Dagmar Zvěřinovou, která operativně určila zpravodajem pro dnešní den mne a pověřili mě jako předsedu ústavně-právního výboru, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový návrh nepodává. Otevírám obecnou rozpravu. Má někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě? Pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych vyjádřit mírnou skepsi nad jásáním, že zákon 419/2009 Sb., je bezproblémový. Po mnoha letech platnosti stavebního zákona, kdy obecné stavební úřady rozhodují o územních částech, zatímco speciální stavební úřady už rozhodují ne o umístění stavby, ale o provedení stavby s příslušnou specifikací a odbornou erudicí, kterou obecní stavební úřad nemá. Sloučení řízení, které je tím dáno, na obou stranách působí ohromné problémy. Speciálně stavební úřady neumí dobře umisťovat stavby atd. S tímto mám malý problém.

Navíc co se týká záležitostí návrhu, ptám se pana předkladatele. Zřejmě u infrastruktury není výčet všech, například energetika, tepelné hospodářství atd. Je to v bodu 4. Tam není výčet všech částí infrastruktury, které mohou být postiženi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Chce se ještě někdo přihlásit do obecné rozpravy? Nechce. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda chce učinit nějakou poznámku?

Senátor Pavel Eybert:  K tomu, co hovořil pan zpravodaj Lajtoch, chci doplnit, že výbor pro veřejnou správu posuzoval původní návrh, který přicházel ze Senátu. Proto ho navrhl plénu Poslanecké sněmovny zamítnout. Hospodářský výbor a další posuzování bylo na komplexní pozměňovací návrh.

K vystoupení pana senátora Čunka řeknu jen tolik, že je v přípravě novela stavebního zákona, která by měla podobná ustanovení obsahovat. Právě proto, že nevíme, kdy má šanci přijít do schvalování a poté do platnosti a také nevíme, v jaké formě, tak si myslíme, že je vhodné, aby tento zákon, byť není rozsáhlý, vešel do platnosti a umožnil některé stavby urychlit.

Co se týká spojování, které tady pan senátor Čunek zmínil, tak v novele, jak byl přijat pozměňovací návrh, který byl projednán s ministerstvy, spojování se může týkat pouze staveb, které vedou obecné stavební úřady a nikoliv úřady speciální.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Nepřeje. Zpravodaj garančního výboru také ne.

Přistoupíme k hlasování k jedinému návrhu, a to je návrh schválit.

Hlasovat budeme o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro přijetí návrhu zákona, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Tím je projednávání tohoto návrhu zákona skončeno, žádných zpravodajů pro Poslaneckou sněmovnu není v tomto případě potřeba. Končím projednávání tohoto návrhu zákona.

Dalším v pořadí je

 

Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 38

Je to senátní tisk 38. Návrh uvede senátor Zdeněk Škromach, který má nyní slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, návrh jsme již tady projednávali. V průběhu projednávání se změnila trochu situace, protože Ústavní soud rozhodl o zrušení k 31. 12. úprav, které byly přijaty v minulém roce v rychlém projednávání. Této změny se týkala i tato úprava.

Dá se očekávat, že vláda na to bude reagovat zřejmě návrhy zákonů. Bylo by nelogické v této chvíli přijímat zákon do konce roku. Proto si dovolím navrhnout v obecné rozpravě odročení projednávání tohoto zákona do konce letošního roku tak, aby bylo možné ho v případě, že nenastane opět tato situace, stáhnout, nebo pokud by prošla Parlamentem nějaká změna, která se toho týká tak, abychom se mohli k tomuto tématu vrátit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Pane senátore, pane místopředsedo, pokud navrhujete odročení, je potřeba sdělit termín – v rozpravě, dobře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor zahraniční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Miluše Horská. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/1 a prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že pan místopředseda pan Škromach vlastně odročuje celý ten zákon, tak si myslím, že navrhuji odročit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Návrh dále projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, který teď má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, volím úplně stejný postup jako paní kolegyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Sice jsem zcela nerozuměla, ale pochopila jsem. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Ptám se, zda chce někdo vystoupit. Je to pan navrhovatel, kterému uděluji slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já bych si dovolil navrhnout v rámci jednacího řádu usnesení k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů senátní tisk č. 38, a to v tom znění: Senát odročuje projednávání návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,ve znění pozdějších předpisů do 31.12.2011.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Ptám se, jestli někdo další chce vystoupit v obecné rozpravě. Nechce. Takže tuto obecnou rozpravu končím a ptám se zpravodajů – pana senátora Nenutila – nepřeje si vystoupit a paní senátorka Horská – také ne. Takže teď nastává varianta hlasování o odročení. Já se omlouvám, ale neslyšela jsem nebo přeslechla jsem lhůtu, takže poprosím ještě jednou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do 31.12.2011. Je to den mého narození. (Oživení v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, takže přistoupíme k hlasování. Svolám kolegy. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona odročit do schůze Senátu následující po 31. 12. 2011. Tak zní přesná formulace a já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, v hlasování pořadové číslo 33 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Tím končí projednávání tohoto bodu.

Máme před sebou další, kterým je

 

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Tisk č. 71

Jedná se o senátní tisk č. 71, který nám představí pan senátor Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, Senát schválil tento návrh zákona a sněmovna ho vrátila k přepracování. Jako předkladatel jsem se pochopitelně účastnil rozpravy a dovolíte-li tak vám sdělím své dojmy. Kromě různých technických námitek, které v podstatě zazněly v průběhu našeho projednávání, musím konstatovat, že zazněla docela silná nevůle ze strany většiny politických klubů i proti samotnému principu toho návrhu, čili nejen vůči technickým parametrům, ale i vůči samotnému principu. Je to pro mě trošku obtížné, ale beru situaci, že nedávno vláda začala distribuovat návrh volebního kodexu a vzhledem k tomu, že to nevypadá, že by sněmovna mohla s takovýmto návrhem souhlasit, myslím si, že bude lepší koncentrovat naši energii spíš k modifikaci volebního kodexu a k úpravám volebních zákonů, které bude vláda projednávat. A proto trošku jaksi kanibalisticky navrhnu, abychom ušetřili energii tohoto ctihodného tělesa a podávám návrh, abychom tento můj původní návrh, který ale už není můj, to beru zpátky, protože dneska už patří Senátu, abychom ho zamítli z těchto praktických důvodů. Myslím, že není třeba, abych to více komentoval, čili toto je můj návrh a žádám vás o podporu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu. Ptám se, jestli se někdo chce do této rozpravy přihlásit. Ano, je to pan senátor Juránek, kterému tímto dávám slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Velice děkuji a já, i když to není povoleno, tak já se obrátím přímo na předkladatele, který to původně předložil. Chci jenom říci, že je velmi chvályhodná snaha, aby volební systém u nás byl srozumitelnější a aby tam lidé mohli více vyjádřit svůj názor. Dovolím si říci, že jsem si dal velikou práci a že jsem si spočíval, jestli toto je ta cesta k tomu, aby výsledek voleb byl blízký tomu, co si přejí voliči a zjistil jsem, že to v tomto případě není pravda. A protože jsem zjistil, že se, vážený kolego ...

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Mým prostřednictvím, prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Pardon, musím to dodržet.

Prostřednictvím předsedající si dovolím říct, že si jistě můžeme spolu sednout a podívat se na to skutečně matematickým systémem. A pro všechny ostatní, kteří skutečně mluví o tom, že číslo šest je příliš vysoké pro ČR v rámci rozdělení krajů, které zde jsou – a co se týká ostatních, tak řeknu, víte, my jsme všichni byli voleni nějakým systémem. A zkuste se zamyslet nad tím, kdyby v prvním kole voleb do Senátu mohli lidé volit dva senátory, dva kandidáty do Senátu, jestli by to více anebo méně určilo správný výsledek a přání lidí. Myslím, že ne. Ale nechci o tom teď polemizovat. Jenom chci poděkovat za snahu vylepšit náš volební zákon, a budu velmi rád, když bude jakýkoliv takový zákon, budu na něm velmi rád spolupracovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, všechno vyřídím. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Opravdu jenom velmi krátce. Já s mým váženým předřečníkem, panem kolegou senátorem, příliš nesouhlasím. Mně se ani nechce hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Protože jsem naopak přesvědčena o tom, že návrh zákona je postavený dobře a umožňuje občanům, aby skutečně volili svou vlastní Poslaneckou sněmovnu. Já samozřejmě chápu pana kolegu, protože zákon v téhle chvíli zřejmě nemá šanci na projití, tak já se prostě zdržím hlasování.

Ale chtěla jsem tady říct, že zákon je připraven po mém soudu dobře. A pokud jsme ho správně projednávali na ÚPV, a já myslím, že ano – tak opravdu umožňuje občanům, aby ovlivnili složení Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že nechce, takže končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se k ní chce vyjádřit.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Aniž bych chtěl příliš zdržovat, tak přece jenom dvě poznámky; ke ctihodnému panu kolegovi senátorovi jedna poznámečka – dvoukolový systém a jednokolový systém je zásadní rozdíl, a protože dvoukolový systém umožňuje vlastně vyjádřit jakési preference, tak tuto službu vykoná, zatímco u jednokolového do sněmovny takové jednoduché srovnání není namístě.

Rozumím paní kolegyni Paukrtové, že se jí nechce zamítnout, protože i moje srdce buší za větší vliv voličů na složení sněmovny, ale přesně jak řekla – moje vyhodnocení situace je takové, že pokud bychom sebelépe vyhodnotili; vypracovali tento návrh, tak ve sněmovně přijat nebude. Ale myslím si, že máme příležitost, protože se připravuje nějaké supervolební zákon – tam tyto myšlenky uplatnit.

Čili závěrem – v rozpravě nepadl jiný návrh, než můj návrh na zamítnutí této předlohy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, a o tom teď budeme po znělce hlasovat.

Budeme tedy hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu zákona. Kdo je tedy pro, abychom zamítli tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 12, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

A co teď? (Následuje krátká konzultace s poradou u stolku předsedající.) Takže je prověřeno...

Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na to, abychom si vyjasnili další postup.

(Jednání přerušeno v 19.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.49 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Takže, vážené kolegyně a kolegové, bylo nalezeno řešení, ale nejprve musím nechat hlasovat o znovuotevření rozpravy, ve které je možné potom navrhnout další postup.

K tomuto hlasování přistoupíme bez rozpravy.

Hlasujeme o znovuotevření rozpravy k tomuto bodu. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti znovuotevření rozpravy, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 35 z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 se pro vyslovilo 37, proti bylo 5.

Rozprava je otevřena a přihlásil se do ní pan senátor Jiří Oberfalzer, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Vážená paní předsedající, drahé kolegyně a drazí kolegové, já vám děkuji za toto vyjádření, skoro bych řekl neskonalé podpory mé původní myšlence, že jste mi nedovolili, abych se jí vzdal. A já to beru skutečně jako mimořádné vyznamenání, toho jsem se ještě v Senátu za tu dobu, co tu jsem, nedočkal.

A v nastalé situace tedy navrhuji, abychom odročili projednávání tohoto návrhu do příští schůze Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tato formulace je správná. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, můžeme rovnou přistoupit k hlasování.

Kdo je pro, aby tento návrh zákona byl odročen na příští schůzi Senátu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti odročení tohoto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh na odročení byl schválen. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 42, proti 1. Návrh byl přijat.

A dnes tedy můžeme projednávání tohoto bodu ukončit. A poprosím o vystřídání v řízení schůze před posledním bodem pořadu. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Budeme pokračovat dnešním posledním bodem našeho jednání. A tím je

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 112

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 112. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen místopředseda Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání senátor Jaromír Jirmář. Ten je omluven, a paní senátorka Soňa Paukrtová, která ho tedy zastoupí. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, dámy a pánové. Pokusím se být stručná, ale v případě tohoto tisku nemohu být úplně stručná, protože pouze jednou za rok projednává Senát návrhy na státní vyznamenání na Řádový den 28. října.

Podvýbor pro státní vyznamenání, jehož úkolem je připravovat podklady, schvalovat a jednou ročně předkládat Senátu návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, tak učinil. Tento výbor má v tuto chvíli 9 členů. Sešel se celkem třikrát. A tak, jak je jeho zvykem, rozdělil si došlé návrhy na státní vyznamenání, projednal je a doporučil organizačnímu výboru návrhy na státní vyznamenání.

Konstatuji, že Podvýboru pro státní vyznamenání došlo celkem 28 návrhů, z nichž 27 téměř jednohlasně Podvýbor doporučil k projednání.

Vy máte v tisku č. 112 celý soubor návrhů, tak jak je Podvýbor projednal a Organizační výbor doporučil ke schválení, s jedinou výjimkou. 28. návrh na státní vyznamenání byl návrh na státní vyznamenání pro skupinu bratří Mašínů, a byť tento návrh byl řádně připraven a podán ve lhůtě tak, jak to má být, prostě nezískal potřebnou většinu členů Podvýboru pro státní vyznamenání.

Když se podíváte na navrhované vyznamenané, tak kromě velmi zasloužilých členů našeho národního odboje a účastníků 2. světové války se tam vyskytují také lidé, kteří se proslavili v jiných oblastech našeho života. Je tam třeba jeden z nejslavnějších československých házenkářů, jsou tam lidé, kteří se zabývají historií. Je tam paní Jarmila Kratochvílová, která byla jednou z našich nejslavnějších lehkých atletek. Je tam pan architekt Kaplický navržen na státní vyznamenání in memoriam.

Myslím si, že bychom tento soubor měli schválit a doporučuji vám jej ke schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala případnou rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy.

Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do diskuse se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jak bylo již ve zprávě zpravodajky řečeno, Podvýborem pro státní vyznamenání, který dává doporučení Organizačnímu výboru, v letošním roce nebyl doporučen návrh na vyznamenání odbojové skupiny bratří Mašínů včetně zemřelého Milana Paumera a popravených tří členů této skupiny –Václava Švédy, Zbyňka Janaty a kpt. Ctibora Nováka.

Vzhledem k tomu, že tento návrh byl regulérně podán, tyto návrhy doputovaly do Senátu od pana Doc. Dr. Ing. Jiřího Nedomy a od dokumentaristy Martina Vadase, já považuji za rozumné, abychom umožnili i plénu Senátu, aby se k tomuto návrhu vyjádřilo.

Návrh byl podán, jak jsem již říkala, regulérním způsobem v řádném termínu a bylo navrženo udělit Řád Bílého lva.

V tuto chvíli nebudu otevírat debatu k meritu věci, protože letos je to již pošesté, co Senát se tímto návrhem zabývá, takže myslím, že mnohé bylo už řečeno a že naše názory jsou dostatečně známy.

Přesto si myslím, že bychom měli mít příležitost se k tomu vrátit všichni. Nejenom členové podvýboru pro vyznamenání. Prozatím tedy děkuji

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám. Prosím paní zpravodajku, aby rozpravu shrnula řekla nám, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Soňa Paukrtová:  V rozpravě vystoupila paní místopředsedkyně Alena Palečková a navrhla doplnit soubor návrhů na státní vyznamenání o skupinu bratří Mašínů. Mám zato, nebo určitě to tak je – je to vlastně pozměňovací návrh k souboru návrhu Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání.

Doporučovala bych, abychom nejprve hlasovali o návrhu paní senátorky Palečkové – doplnit soubor vyznamenání na Řádový den 28. října o skupinu bratří Mašínů. Jedná se o udělení vyznamenání Řádu Bílého lva. A poté až schválíme, abychom potom hlasovali o celém souboru, jak vám bylo doporučeno podvýborem pro státní vyznamenání a Organizačním výborem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji tedy za toto shrnutí a podání návrhu na hlasování. Budeme hlasovat. Dovolím si všechny svolat.

V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 24. Budeme tedy nejdříve hlasovat o návrhu paní místopředsedkyně Palečkové, tzn. doplnit do seznamu navrhovaných na státní vyznamenání skupiny bratří Mašínů.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 13, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen Organizačním výborem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti byl jeden.

Návrh byl přijat. Tím jsme odsouhlasili návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Děkuji paní zpravodajce, děkuji vám všem za dnešní úspěšné jednání.

Přerušuji tuto schůzi do zítřka do 9.00 hodin. Sejdeme se zde zítra v 9.00 hodin. Přeji vám hezký večer.

(Jednání ukončeno ve 20.04 hodin.)