Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 28.04.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 8. schůze Senátu
(2. den schůze – 28.04.2011)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 8. schůze Senátu a zároveň vás prosím, abyste zaujali místa na vašich vyhrazených židlích a zapojili se do jednání Senátu.

Upozorňuji, že někdo u prezence ponechal klíče od vozu, vypadá to na Opel, možná, že to má být dar, úplatek aparátu Senátu. Prosím, nekonejte tak! (O klíče se přihlásila senátorka Božena Sekaninová.) Jo, tak Boženka Sekaninová. No, to je holt to jaro...

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Veronika Vrecionová, Daniela Filipiová, Miloš Vystrčil, Václav Vlček, Miloš Janeček, Tomáš Jirsa, Jaromír Štětina, Jan Horník, Soňa Paukrtová, Karel Šebek, Alena Dernerová, Jiřina Rippelová, Alexandr Vondra, Jaroslav Kubera, Stanislav Juránek a Václav Homolka.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci uvádím, že náhradní karty jsou u prezence v předsálí.

V úvodu mi dovolte navrhnout ještě dvě změny pořadu. Na žádost ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka zařadit senátní tisk č. K 023/08, a to jako 7. bod našeho dnešního dopoledního jednání a ze zdravotních důvodů ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše vyřadit senátní tisk č. K 037/08 z pořadu 8. schůze Senátu.

Přikročíme k hlasování o těchto změnách. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 28, registrováno 46, pro návrh 42, proti jeden. Návrh byl schválen, takže se budeme tímto upraveným pořadem nadále řídit.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství - 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod

Tisk EU č. K 008/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 08/08 a K 08/08/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V návaznosti na tzv. Montiho zprávu vydala Evropská komise 27. října 2010 sdělení s názvem "Na cestě k Aktu o jednotném trhu" tzv. Single Market Act, ve kterém komise představuje 50 návrhů, jak zajistit lepší fungování jednotného trhu.

Efektivně fungující vnitřní trh je naprostou nutností, má-li se vytvořit stabilní hospodářské prostředí, aby Evropa obstála ve světové konkurenci. Česká republika tedy podporuje komplexní přístup Evropské komise k této problematice.

Tento předložený seznam navrhovaných opatření je však nepochybně příliš rozsáhlý. Z počtu 50 návrhů bylo nutné vybrat klíčová opatření, která bude EU skutečně schopna realizovat do roku 2012, a to vzhledem k tomu, jelikož některé navrhované iniciativy jsou buď příliš ambiciozní, případně kontroverzní, případně uskutečnitelné až v delším časovém horizontu. Jen připomenu, že rok 2012 představuje dvacetileté výročí od doby, kdy měl být jednotný trh původně dokončen.

V rámcové pozici jsou jednotlivé návrhy rozděleny do tří oblastí. Za prvé jsou to prioritní návrhy, kam je zařazena série návrhů, které mají pomoci oživit ekonomiku EU a vytvořit nová pracovní místa. Patří sem opatření zejména v oblasti práv duševního vlastnictví, kde ČR podporuje vytvoření patentu EU, který by eliminoval neefektivnost a nákladnost současného patentového systému EU, jež podkopává evropskou konkurenceschopnost.

Podporujeme také vytvoření systému celounijního licencování autorských práv a boj proti padělatelství a pirátství, které jsou též klíčové pro konkurenceschopnost evropských podniků.

Dále v oblasti digitální agendy je nutné zejména analyzovat příčiny nízkého rozvoje přeshraničního elektronického obchodování a odstranit přetrvávající překážky.

Vítáme také plán komise revidovat směrnici o elektronických podpisech s cílem poskytnout právní rámec pro mezinárodní interoperabilitu a uznávání autentizačních a identifikačních systémů.

Nedostatečné využívání výhod podnikání na vnitřním trhu malými a středními podniky představuje překážku dalšího rozvoje zaměstnanosti a hospodářského růstu, a proto vítáme všechny iniciativy, které se na podporu malých a středních podniků zaměřují, například zlepšením přístupu na kapitálové trhy pro malé a střední podniky.

V sektoru služeb je dlouhodobou prioritou České republiky správná implementace směrnice o službách, a to všemi členskými státy, která má pro ČR zásadní význam, neboť přinese nové příležitosti pro domácí podnikatele v oblasti přeshraničního poskytování služeb.

Podporujeme také zefektivnění a zprůhlednění současného systému uznávání odborných kvalifikací, což by mělo přispět ke zvyšování zaměstnanosti a rychlejšímu růstu.

Mezi další priority spadá návrh rozvoje transevropských sítí, kde by měla Unie svoji činnost zaměřit na lepší propojení národních trhů. Dále je to rozvoj energetické infrastruktury pro posílení přenosových či přepravních soustav a zejména jejich vzájemných propojení při vytváření regionálních trhů s elektřinou a plynem a také posílení systému neformálního řešení sporů.

Jako problematické návrhy naopak vnímáme některé iniciativy v sociální oblasti, jako je například revize stávajícího znění směrnice o vysílání pracovníků nebo revize týkající se aktivit institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Ale uvědomujeme si též důležitost sociálních aspektů vnitřního trhu a prosazujeme, aby při výběru sociálních iniciativ byl vždy přednostně posuzován jejich dopad na evropskou konkurenceschopnost.

Jednotný trh musí přinést užitek všem, tedy i zaměstnancům a spotřebitelům, je však nutné vycházet z rozdílných podmínek v jednotlivých členských zemích, a proto též odmítáme snahy o prosazování požadavků, které v sociální oblasti tento fakt nezohledňují.

Mezi problematické patří také návrh týkající se daňové koordinace, tedy společný konsolidovaný základ zdanění společností.

Do ostatních návrhů jsou zařazena ta opatření, která nepovažujeme za prioritní s ohledem na dopady na konkurenceschopnost a při zohlednění časového horizontu. Také jsou tyto návrhy příliš obecné a Česká republika k nim může zaujmout jasný postoj až při představení konkrétních opatření.

V návaznosti na veřejnou konzultaci Evropské komise ke zmíněným 50 návrhům, která probíhala do konce února letošního roku, zveřejnila komise 13. dubna 2011 samotný akt o jednotném trhu, který obsahuje seznam 12 klíčových návrhů, které budou realizovány do konce roku 2012. Tento balík konkrétních kroků bude v Bruselu diskutován na květnové Radě pro konkurenceschopnost a novou verzi aktu o jednotném trhu Česká republika vítá, neboť mezi 12 navrženými klíčovými opatřeními nalezneme také řadu našich priorit.

Především se jedná o přístup malého a středního podnikání k financování, zefektivnění systému uznávání odborných kvalifikací, ochranu práv duševního vlastnictví, tedy přijetí patentu EU. Podporujeme také již zmiňovaná opatření v oblasti digitálního vnitřního trhu, systém neformálního řešení sporů a rozvoj síťové infrastruktury.

Konkrétní návrhy, které bude postupně EK předkládat, budeme dále detailně posuzovat a svoji pozici uplatníme v rámci projednávání návrhů ve zmíněné Radě EU.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik úvodem k předmětnému tisku. Zatím děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K08/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou. Barrosova komise označila při prezentaci politického programu na období 2010 až 2014 jednotný trh a jeho plné nastartování jako svou prioritu. Barroso pověřil bývalého eurokomisaře Maria Montiho vypracováním zprávy, která by měla obsahovat doporučení pro plné využití potenciálu jednotného trhu a jeho opětovné spuštění.

Montiho zpráva obsahuje tři klíčové výzvy. Je to eroze politické a sociální podpory pro další integraci trhu v EU, odklon pozornosti od jednotného trhu směrem k jiným prioritám, jako bylo dokončení měnové unie a východní rozšíření, absence reflexe vývoje posledních let, kdy především pod vlivem revoluce v oblasti informačních a komunikačních technologií vznikla nová odvětví, na která jednotný trh nepamatuje.

Předkládané sdělení se silně inspiruje Montiho zprávou. V úvodu sdělení jsou uvedena statistická data. Komise konstatuje, že Evropa se od roku 1992 velmi změnila a stejně tak se mění i jednotný trh. Komise nyní předkládá 50 opatření pro lepší společnou práci v podnikání a obchod na jednotném trhu. Jednotlivá opatření jsou rozdělena do tří kapitol a zaměřují se na následující opatření:

První kapitola je nazvána jako Silný udržitelný a spravedlivý růst partnerství – podniky. Jsou zde opatření: podpora a ochrana kreativity, což je zavedení patentu EU a posílení ochrany autorských práv, to už zmiňoval pan ministr. Prosazování nových cest k udržitelnému rozvoji, to je například rozvoj elektronického obchodu, revize směrnice o energetické dani, dále podpora malých a středních podniků, to je zhodnocení iniciativy SMALL BUSSINESS ACT, financování inovací a dlouhodobé investice, to je například modernizace pravidel pro veřejné zakázky, vytváření příznivějšího právního a fiskálního prostředí, to je propojení obchodních rejstříků, konkurenceschopnost na mezinárodních trzích.

Druhá kapitola je nazvána Navrácení Evropanů do centra jednotného trhu a posílení jejich důvěry a nabízí následující opatření: zkvalitnění veřejných služeb a klíčové infrastruktury, to jsou obecné návrhy na zlepšení služeb. Dále posílení solidarity v jednotném trhu, to je například zlepšení provádění směrnice o vysílání pracovníků, přístup k zaměstnání a ke vzdělání po celý život, tady je vytvoření evropského rámce pro kvalifikace, nová opatření pro sociálně tržní hospodářství, zde je cílem zlepšit prostředí pro fungování právnických osob působících v sociální oblasti na jednotném trhu a za další jednotný trh ve službách spotřebitelů, zde se hovoří o akčním plánu, o rozvoji evropského dohledu nad trhem.

Třetí kapitola Dialog, partnerství, hodnocení, nástroje dobré správy jednotného trhu, obsahuje návrhy opatření pro vytvoření vhodného rámce pro partnerský dialog.

Poslanecká sněmovna projednala tento dokument loni v listopadu – ne, to mám špatně, 13. ledna 2011, a vzala jej na vědomí s doporučením, ve kterém iniciativu vítá, ale domnívá se, že důraz při zvyšování efektivity by měl být kladen především na řádnou implementaci stávajících právních předpisů, než na přijímání nových. Upozorňuje na možná rizika některých návrhů, například zvažované vytvoření společného konsolidovaného základu zdanění společností.

V Senátu projednal tento dokument také VHZD a přijal na své 5. schůzi 2. března 2011 stanovisko, ze kterého vycházelo usnesení, které máme v tisku K08/08/02. K tomuto materiálu se vyjádřil i Svaz průmyslu a dopravy, který ve svém stanovisku podporuje zejména tato opatření: urychlené přijetí evropského patentu, akční plán proti padělatelství a pirátství, spolupráci členských států v rámci implementace směrnice o službách, opatření zaměřená na identifikaci překážek mezi jednotlivými druhy dopravy, akční plán na zlepšení přístupu malých a středně velkých podniků na kapitálové trhy, zhodnocení aktu pro malé a střední podniky a užší propojení s EU 2020, revize směrů pro rozvoj transevropských dopravních sítí, sdělení EK o prioritách energetické infrastruktury a propojení s iniciativou Mládež v akci.

Vytvoření prostoru pro volný pohyb osob, práce, služeb a kapitálu uvnitř Unie lze považovat za významný i ekonomický úspěch. Komisi jde o vylepšený image jednotného trhu v očích občanů. Současný rámec pro fungování jednotného trhu je zakotven v 1521 směrnicích a 976 nařízeních. Pokud by Unie provedla důkladnou revizi stávajících pravidel, provedla její zjednodušení, omezila vše možné výjimky a umožnila skutečný boj v rámci jednotného trhu, přispělo by to k lepší konkurenceschopnosti. Jednotný trh má zásadní význam pro ekonomiku členských států Evropské unie, a proto by bylo vhodné, aby se Senát k návrhu na jeho oživení vyjádřil. Usnesení, které přijal výbor pro záležitosti EU, máte v tisku, jak už bylo řečeno K 008/08/02, takže já je teď nebudu číst, protože je všichni máte k dispozici a prosím vás o schválení tohoto dokumentu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případně další návrhy, k nimž se můžete po ukončení rozpravy vyjádřit. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru pana Adolfa Jílka, zda si přeje vystoupit. Ano. Nyní bude hovořit pan senátor Adolf Jílek. Prosím.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš výbor se tímto tiskem zabýval na žádost výboru pro záležitosti EU a já jsem dostal roli jako zpravodaj a mohu říci, že to bylo velmi těžké čtení. Nebudu říkat všechno, co tady říkal pan ministr, ale je někdy těžké pro člověka, který se nemohl smířit se slovními spojeními za minulého režimu, když je objevuje v tisku tak v objemném tisku, který má před sebou. Bohužel asi nadšení přináší podobné slovní vazby.

Já si myslím, že důležité kromě toho, co tady řekl pan ministr a paní kolegyně, je jedna záležitost. To, že chceme jednotný trh znovu oživit, nebo Evropa chce, je věc, která je nutná, je potřebná a patří do samých základů EU. Myslím si, že je potřeba říci hned v úvodu jednu věc. Nejvíce by pomohlo ke zlepšení fungování jednotného trhu snížení počtu předpisů, který jej váže. Abyste měli představu, pravidla, která stanoví fungování jednotného trhu, je 1521 směrnic a 976 nařízení. To už mi připomíná starou dobrou Anglii, když jsme se učili v soudním znalectví, tak nám říkali – no, stará dobrá Anglie žádný předpis neruší, a takhle fungují České dráhy, bohužel takhle začíná fungovat i Evropská unie. Staré předpisy potom zabraňují tomu, aby mohly nové nabývat účinnosti, které mají, takže jeden z prvních bodů je udělat revizi a vyřadit ty předpisy, které si myslím, že jsou zbytečné nebo které brzdí spíš jednotnému trhu.

K tomu ještě další důležitá věc je – kromě volného pohybu osob, kromě mládeže, je tady určitě velmi důležitý volný pohyb služeb, který je nedostatečný na rozdíl od volného pohybu zboží a kapitálu. To jsou věci, které máme v našem usnesení. Já bych byl rád, kdybyste se s tím seznámili, protože usnesení Evropského výboru z toho vychází. Jednu věc, co jsem slyšel, že začíná být jaksi trošku nesrovnalostí mezi námi, i když na výboru usnesení prošlo jednomyslně, vztahuje se k tomu 8. bodu, a to je harmonizace společných základů zdanění společností atd. Já bych se rád anebo i výbor vycházel z toho, že daně jsou záležitostí jednotlivých členských států a na základě principu subsidiarity by EU tuto brzdu neměla zatahovat pro podnikání, protože by to v každém případě mohlo brzdit. Já bych byl rád, kdybychom se k tomu materiálu zachovali lépe než posledně na minulé schůzi, kdy jsme nepřijali žádné usnesení. Myslím si, že stanovisko, které tady předkládáme oba dva výbory pro plénum Senátu, může pomoci při dalším vyjednávání této záležitosti. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Jako první se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Nejdříve si dovolím jen kratičkou repliku na to, co řekl pan zpravodaj, pan senátor Jílek na téma množství předpisů na unijní úrovni. Musím připomenout, že Evropská komise provozuje pravidelně, permanentně revizi stávajících předpisů a pokud vím, tak v minulém funkčním období snížila počet předpisů o čtvrtinu. Jedna věc. Druhá věc je, že největší revize stávajících předpisů EU byl návrh smlouvy o ústavě pro Evropu. Ta padla z vysoké míry proto, že se proti ní postavil prezident Václav Klaus a tehdejší česká vláda. Takže abychom věděli, o čem mluvíme.

Ale k navrhovanému a projednávanému materiálu. Jak už zde bylo řečeno, v roce 2013 uplyne 20 let od zahájení činnosti jednotného trhu EU označovaného též společný trh nebo vnitřní trh, umožňující čtyři základní svobody: konsolidaci, hospodářské integrace, zavedení jednotné měny a rozvoj politiky soudržnosti. Dotvoření prohloubeného a efektivního jednotného trhu je rozhodujícím faktorem pro globální makroekonomickou výkonnost EU. Proto předseda Evropské komise José Barroso uložil Mario Montimu předložit zprávu o novém nastartování jednotného trhu. Montiho zpráva mimo jiné navrhuje ochránit vnitřní trh před rizikem hospodářského nacionalismu, rozšířit jej na nové oblasti, jež jsou podstatné pro evropský růst a dospět členskými státy v oblasti vnitřního trhu k přijatelnému stupni konsensu. Evropský parlament ve své zprávě v roce 2010 zdůrazňuje – a teď cituji, že integrace vnitřního trhu není nezvratným procesem a uchování vnitřní trhu by nemělo být považováno za samozřejmost. Montiho zpráva ve všech kapitolách věnovaných za prvé silnému udržitelnému a spravedlivému růstu partnerství EU s podniky – tady je potřeba připomenout, že v EU existuje 20 milionů podniků, 175 milionů pracovních míst a 500 milionů spotřebitelů. Za druhé na vrácení Evropanů do centra jednotného trhu a posílení jejich důvěry, zahrnující zkvalitnění veřejných služeb, podmínky solidarity v jednotném trhu, přístup k zaměstnání a ke vzdělání po celý život a úlohu jednotného trhu ve službách spotřebitelů. Za třetí dialogu partnerství a hodnocení, jako nástroj dobré správy jednotného trhu. Dále navrhuje 50 navrhovaných opatření, a to charakterizuje činnost zaměřenou na prohloubení jednotného trhu v letech 2011 – 2012. Tato opatření mají umožnit změny potřebné pro jednotný trh po roce 2020. Patří k nim mimo jiné patent EU, lepší správa autorských práv, další vývoj služeb vnitřního trhu, digitální ekonomika, dopravní politika, energetická politika, akční plán pro přístup malých a středních podniků na kapitálové trhy, vytvoření soukromých obligací pro financování evropských projektů, zjednodušení předpisů pro veřejné zakázky, koordinace národních fiskálních politik atd.

Evropská komise rovněž v rámci prohloubení jednotného trhu připraví v roce 2011 strategii, která by měla rozšířit systém výměny informací o vnitřním trhu směřující k vytvoření skutečné elektronické komunikační sítě evropských správních orgánů.

K návrhu, který projednáváme, k zařazení dokumentu dnes na jednání. Musím říci, že tento dokument po jeho zpracování měl zahájit velkou diskusi po celé Evropě, všech zainteresovaných a příspěvky měly být ale odeslány Evropské komisi nejpozději do 28. února t. r. Pokud tedy z ČR stanovisko neodešlo, diskuse je jistě zajímavá, ale již bez možnosti aktivního zásahu do spousty dění a úkolů, které tento dokument navozuje. Naší úlohou tedy je sledovat přípravu jednotlivých úkolů a vyjadřovat se k nim se znalostí celého kontextu a celého přístupu ke změnám na jednotném trhu.

K tomu chci zdůraznit, že dokument, tato strategie, je naprosto v souladu s programovými cíli sociální demokracie, protože představuje sociálně tržní hospodářství. Chápu, že pro současnou extrémně neoliberální vládu je to trochu problém, což vyplynulo i z řeči pana ministra, a je to vidět trochu i na formulaci usnesení, které v této chvíli máme na stole.

Dovolím si tedy k návrhu usnesení podotknout, že sociálně tržní jednotný trh je možný a bude funkční jen za předpokladu transparentnosti jasných pravidel umožňujících srovnání, odstraňujících bariéry a zaručující všem subjektům rovné šance.

Naprosto nepřijatelné z tohoto pohledu jsou formulace navržené v usnesení v bodech 6 a 7. V bodě 6 za středníkem je formulace, že rozšiřování stávajících zaručených minimálních standardů vysílaných pracovníků však nepovažuje Senát za žádoucí, protože by mohlo vést k omezení konkurence a ve výsledku k vyšším cenám služeb pro koncové spotřebitele.

Tady tato formulace ale znamená, že my bychom se postavili za to, aby naši pracovníci pracovali za dumpingové ceny, aby skutečně došlo k nerovnováhám na trhu práce, což samozřejmě není v zájmu našich lidí.

Dále máme samozřejmě trošičku jiný názor jako sociální demokracie k návrhu na harmonizaci společného konsolidovaného základu zdanění společností. Toto je fiskálně neutrální. Nejde o nic jiného, než o to, aby celá problematika zdanění byla transparentní, aby byla měřitelná, aby bylo naprosto zřejmé, kde a kolik se odvádí, kde a za jakých podmínek firmy a společnosti pracují.

Proto dávám v této chvíli návrh ve vztahu k navrženému usnesení, vypustit v bodu II. odst. 6 text za středníkem, který jsem přečetla, tedy začínající rozšiřování stávajících zaručených minimálních standardů ... a celý zbytek odstavce vypustit a vypustit také odst. 7.

Děkuji, a doufám, že tento návrh bude přijat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Luděk Sefzig, připraví se pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, chtěl jsem vystoupit pouze s jednou otázkou, ale musím začít faktickou poznámkou, protože skutečně náš prezident Václav Klaus nebyl ten, který zamezil přijetí smlouvy zakládající Ústavu Evropské unie. Tato smlouva se po četných diskusích dokonce nedostala ani do parlamentů řady členských států EU, natož pak ani k nám, natož pak, aby se dostala k rukám prezidenta ČR.

Tato smlouva skončila na dvou referendech, v Holandsku a ve Francii, a to, jak dobře víme, jsou zakládající členské země EU a občané těchto dvou zakládajících zemí EU si nepřáli, aby tato smlouva byla přijata, i když je pravda, že důvody každé té země byly asi trochu jiné, tak přece jenom musím korigovat to, že by za to mohl náš prezident.

Druhá moje poznámka je poznámka k těm dvěma bodům a k tomu, co navrhuje paní místopředsedkyně Senátu, to znamená vypuštění bodu 6 a bodu 7.

U bodu 7 si myslím, že to velký problém není, protože my tuto agendu budeme teprve příští týden projednávat. A i když pro řadu z nás je celkem jednoduché tento článek podpořit, protože nám skutečně vadí hlavně konsolidace základu zdanění společností. Co to znamená? Znamená to, že společnosti, které mají nadnárodní působení, mohou základ daně vytvářet na základě hospodářských výsledků působením v jednotlivých zemích. V současné době situace vypadá tak, že díky vyšším nákladů na práci a na působení řada "matek" starých členských států nevydělávala, spíše prodělávala, měla mínusy, zatímco z nových členských zemí, i z důvodu levnější pracovní síly, i z jiných důvodů, došlo k tomu, že tyto společnosti byly v zisku, což jsou společnosti v ČR i v jiných nových členských státech. A tyto společnosti mohou spojit, vytvořit společný základ daně, je tam jistý algoritmus, který počítá i s počtem pracovníků, ale ve svém důsledku dopadne k tomu, že část zisku, konkrétně z ČR, může přesunout třeba do Francie, do Německa, do jiných států. A myslím si, že to poškozuje ekonomický výsledek ČR. Proto se domnívám, že bychom měli tento článek podpořit, i když, jak říkám, když jej nepodpoříme nyní, tak vás zvu na jednání výboru na příští středu dopoledne, kde se můžeme této materii věnovat konkrétně a pak třeba dát stanovisko, které bude pevnější.

K bodu 6 už se vracet nebudeme, ale dovolím si oponovat názoru, že tento bod našeho usnesení způsobuje ztížení života našim pracovníkům nebo občanům ČR. Naopak tato část hovoří, že by mělo být jednodušší uplatnění našich občanů na pracovních trzích jiných členských států EU. To znamená, že by mělo být zjednodušeně jak v oblasti dvojího zdanění, minimální standardy by neměly být vytvořeny, mělo by se postupovat na základě tzv. Bolkensteinovy směrnice, která nebyla přijata, kdy komisař Bolkenstein zhruba kolem roku 2005, 2006 – už přesně datum nevím – vytvořil návrh, že by byl volný pohyb služeb na základě principu místa původu, to znamená, že by jakýkoliv občan vytvořil společnost, zaregistroval ji v jednom členském státu, ale mohl by působit na území všech členských států. Jedná se tu zejména o malé poskytovatele drobných služeb, malé a střední podniky, kteří se mohou zaregistrovat třeba v ČR a mohli by působit i v ostatních zemích, zatímco dnes musí registraci provést v té zemi, ve které chtějí působit a splňovat tam jejich místní podmínky. A přitom lze říci, že všechny členské státy musí splnit určité minimální podmínky pro poskytování služeb a že už tedy volný pohyb služeb je blokován zejména v těchto oblastech spíše v administrativní části a rezerva pro otevření trhu služeb je tady veliká.

Můj dotaz souvisí s tímto bodem č. 6 a je směřován k panu ministrovi. On jezdí na jednání ministrů. Jak už jsem vzpomenul, Bolkensteinova směrnice byla zavrhnuta. Vzpomínám si na našeho bývalého kolegu i současného členy Evropského parlamentu Richarda Falbra, který sám velmi kritizoval tehdy velmi tvrdý přístup odborářů ve Štrasburku, kteří tu směrnici nechtěli přijmout, byl velký odpor proti této směrnici, která v podstatě pomáhala, velmi otevírala trh, někdo by řekl neoliberálně.

Já si nemyslím, že to je neoliberální přístup. Byl prostě otevřený trh služeb a pro občany nových členských států by to byl velmi dobrý signál k tomu, že už jsme občané stejné kategorie, jako občané starých členských států.

Mám dotaz, jestli vůbec někdy se o této už skoro zapomenuté směrnici diskutuje. Ani naše usnesení to neotevírá. Netroufli jsme si jej otevírat až takhle daleko, že bychom udělali podle místa původu, že by byla skutečná liberalizace trhu služeb. Jestli někdy začne diskuse o tom, že by mohla být registrace podnikatele pouze v místě původu a že by mohl poskytovat služby ve všech členských státech EU, jestli vůbec někdy přijde řeč na ministeriádě na toto téma? Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Miroslav Škaloud. Připraví se pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté, měl bych jenom krátkou připomínku k tomu, co všechno ve skutečnosti tento materiál obsahuje a co předkládá pod vlajkou podpory jednotného trhu. Možná, že jste tento rozsáhlý materiál nečetli.

Ale na začátek ještě krátce zareaguji na kolegyni Gajdůškovou. To jsou jisté poznámky k evropské přeregulovatelnosti. Think-tank Open Europe na své webové stránce uvádí, že Evropská unie vydala od svého počátku v roce 1957 celkem 666 tisíc stránek nařízení a směrnic, z nichž 26 % je stále aktivních. Celková velikost správních aktivních acquis communautaire představuje tedy 170 tisíc stránek, z nichž 100 tisíc bylo vytvořeno v posledních deseti letech. To je zpráva z roku 2008.

A Günter Vergheugen v rozhovoru pro Financial Times tuším v říjnu 2006 přiznal, že evropská legislativa stojí evropské podnikatele 600 mld. eur ročně. To je 5,5 % celkového hrubého domácího produktu EU, je to přibližně HDP Nizozemí.

Přínosy jednotného trhu jsou skutečné, to je bez debaty a měli bychom stále usilovat o jeho prohlubování. Na druhé straně ztráty, které přicházejí z regulací, mohou podle některých názorů tento klad do značné míry eliminovat. Jde tedy o to, abychom na tom všichni nějakým způsobem získali.

Pokud jde o skutečné příspěvky, které předkládá tato zpráva, tak opravdu některé návrhy budou společný trh bezpochyby podporovat, například zajištění vzájemného uznávání elektronické identifikace, podpora evropského patentu, plán proti padělatelství, směrnice o účetních standardech, atd. Ale jiné jsou spíše podporou ekologistických požadavků, například revize směrnice o energetické dani, nebo přezkoumávání možností iniciativy vedoucí k označování produktů informací o jejich ekologické stopě. To nemá s jednotným trhem nic společného. To je další byrokratický návrh, který bude nutit všechny podniky, aby vymýšlely, jakou má jakýkoliv výrobek ekologickou stopu. A to může mít úplně jakýkoliv.

Další návrhy, které s posláním jednotného trhu také nemají nic společného, jsou spíše daní sociálně orientovaným politikům, které se vám určitě budou líbit, většině z tohoto pléna. A je tam například pod hesly posílení solidarity v jednotném trhu a nová opatření pro sociálně tržní podnikání. Je tam například zohledňování zejména odborářských práv, například právo provádění kolektivní akce. Nevím, co to v tomto materiálu vůbec dělá. Dále je tam přezkoumávání směrnice o zaměstnaneckém penzijním pojištění, zahájení konzultací se sociálními partnery s cílem vytvořit evropský rámec pro předvídání podnikových restrukturalizací, nebo iniciativa pro sociální podnikání. Sociální podnikání také nemá nic společného s jednotným trhem. To je spíše jakýsi systém klasifikace podniků, které by byly vhodné pro dotace z EU, protože provádějí nějakou sociální práci.

Jinak, na co je možné se těšit zejména, což jste možná nepostřehli v tom materiálu, a nebo také ano a líbí se vám to někomu z vás, to je avizovaná Zelená kniha týkající se správy podniků. Autoři mají v úmyslu přimět evropské podniky, aby prokázaly maximální odpovědnost, a to jak vůči svým zaměstnancům a akcionářům, tak i vůči společnosti celkově. A zlepšení a posílení jejich správy autoři vidí zejména v ovlivňování složení a diverzity správních rad, včetně zastoupení žen, a dále posílení jejich transparentnosti zejména v oblasti lidských práv, udržitelného rozvoje a s cílem více zapojit zaměstnance. To je něco, co mi připadá z minulosti jako něco, co jsem tady v této republice už před 20, 25 lety slyšel. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem paní kolegyně Gajdůšková, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chci velmi poděkovat panu senátorovi Škaloudovi, jak velmi dobře představil tento dokument. A chci jenom učinit technickou poznámku.

To, co říkal, že se vztahuje k době před 25 lety, to je trošku omyl. To totiž dělal u nás ve Zlíně už Tomáš Baťa. Sociální odpovědnost firem je celosvětový trend v této chvíli. A říkám, měl to nastaven už Tomáš Baťa. A jenom tak může skutečně fungovat společnost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Pakosta, připraví se pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Petr Pakosta:  Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Sice to tady řekl už kolega Sefzig, ale já to zopakuji, protože opakování je matkou moudrosti.

Euroústavu nepoložil český prezident Václav Klaus, ale referendum ve Francii a Nizozemí. Prosím, abychom si nelhali do kapsy.

A zareagoval bych i na redukci předpisů, což zde zaznělo. Připomenu, že odmítnutá euroústava měla čtyři části, to je poměrně malé číslo. Měla 448 článků, dále k tomu patří 36 protokolů, 2 přílohy, 30 prohlášení k ustanovením smlouvy, 11 prohlášení k protokolům, 9 prohlášení členských zemí.

V anglické verzi euroústava měla celkem 852 stran, z toho bylo 349 stran samotné smlouvy se zhruba 50 tisíci slovy, potom 382 stran protokolů a příloh a 121 stran prohlášení.

To je ta redukce předpisů á la Brusel. Za sebe říkám, že něco takového musím odmítnout. Děkuji, nechci.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, nejdříve bych chtěl prostřednictvím předsedajícího sdělit paní místopředsedkyni Gajdůškové, že se nepovažuji za neoliberála. Tohle je pro mne urážka. Ti, kdo mě znají, tak vědí, že jsem spíš konzervativní člověk, který má sociální cítění, nikoliv liberál, natož neoliberál.

K těm dvěma názorům, které tady zazněly z její strany k návrhům.

Nejdříve to, co je za středníkem: rozšíření stávajících zaručených minimálních standardů může znamenat cokoliv. Toto je potřeba si uvědomit, protože to nejsou jenom věci, které chrání pracovníky, ale jsou to také věci, které chrání pracovní trh dané země, je to zbytečná regulace pro ty ostatní, čili zabraňuje vstupu těch dalších, takže se potom míjejí účinkem vůbec všechny předpisy.

To bych chtěl jenom připomenout, že i toto to může mít za význam a je potřeba si uvědomovat, že těch významů je podstatně víc.

A k poslednímu bodu, k bodu 7 bych chtěl připomenout. Dne 19. dubna byl náš výbor na svém výjezdním zasedání v České národní bance. Byla tam i kolegyně Gajdůšková. A právě otázka konsolidování základu zdanění společností tam byla vysvětlována pracovníky ČNB. A bylo nám řečena, a jasně řečena, jedna věc, to, co tady už říkal kolega Sefzig, že to znamená především odliv kapitálu, peněz a zisků ze společností z "dcer", které jsou tady, které vydělávají, protože jestliže si zkonsoliduje "matka" základ se všemi "dcerami", tak ho vykáže v zemi, kde má sídlo, a zisk tady nebude. Ano, teď to dělá tak, že část dividend nebo výtěžku z dividend si stahuje, ano, ale nikoliv všechny.

Pořád je tady kontrola České národní banky nad těmito společnostmi. Pokud přijmeme tuto tezi, že necháme, ať evropské předpisy řeknou, že je možné u nadnárodních společenství toto udělat, tak nejdřív to bude v rámci Evropy. A pak, ať budeme nebo nebudeme chtít, konsolidované zisky půjdou do daňových rájů. Nikoliv do zemí, kde se vytváří hodnota, kde lidé pracují. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Škromach. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já samozřejmě chápu, že pravicové části tohoto ctěného Senátu vadí takové pojmy jako je sociálně-tržní hospodářství. Protože "sociálno" je pro ně docela těžko pochopitelným pojmem. A zdá se jim, že by to v rámci Evropské unie mělo vypadat tak, jak si to oni představují. Ale tak, když se nakonec podíváme, kam patří některé politické strany, které se tímto způsobem prezentují a které nakonec prezentují i ČR v rámci vlády, tak jsou zařazeny do proudů, které jsou v rámci EU menšinové. A jsou vnímány trošku jako extrémní.

Tady na jedné straně velké řeči o tom, jak vláda chce hájit zájmy ČR – a na druhé straně tady vláda svým postojem u opatření č. 30 o vysílání pracovníků vlastně říká, že jí vyhovuje, aby na český pracovní trh přicházeli dumpingoví lidé, kteří budou placeni hůř, než naši zaměstnanci, kteří už jsou tak špatně placení. Když půjdou naši zaměstnanci do zahraničí, proč by neměli dostávat stejné platy jako mají v Německu a v Rakousku? V tom přece problém není. Ať lidé migrují za prací. Ale je naprosto nepřípustné, aby to byla dumpingová záležitost. Aby k nám chodili lidé ze zemí, kde mají výrazně nižší příjmy a dehonestovali už také nízké příjmy ČR, které jsou v průměru 2-3násobně nižší, než běžně v EU. A na druhé straně aby vlastně naši lidé sehrávali stejnou roli v ostatních zemích, kde naopak příjmy jsou vyšší.

Nakonec, tato vláda, ale i ty předchozí, které tady byly od roku 2006 se chovají v této věci naprosto nelogicky. Místo toho, aby chránily pracovní trh v ČR např. i tím, že budou zvyšovat minimální mzdu čili minimální standard ve mzdách, tak už 6 let zůstává na stejné úrovni. Osm tisíc korun hrubého. Porovnejme to s příjmy, které jsou běžně v EU.

Jenom chci připomenout, že letos – po 11 letech – je konečně otevřen pracovní trh i pro naše občany. Naprosto bez omezení. Jak v Německu, tak v Rakousku. Jsou to poslední dvě země, které ještě využívaly možnost omezení pohybu na pracovním trhu. Letos to končí. Znovu opakuji – nerozumím tomu, proč by naše vláda, naše země a Senát měly podporovat to, aby na náš pracovní trh mohly přicházet dumpingové pracovní síly. Nakonec přes různé agentury takto to už vlastně dneska funguje. Lidé přicházejí do firem a jsou jakoby najímáni agenturami za daleko horších podmínek, než jsou stávající zaměstnanci. To má samozřejmě potom vliv i na výběr daní. Na výběr sociálního a zdravotního pojištění, protože tyto se odvádějí z příjmů.

V zásadě je potřeba odmítnout tento postoj vlády, který se týká směrnice o vysílání pracovníků, protože to poškozuje český pracovní trh. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že je potřeba podpořit, co tady navrhla paní místopředsedkyně Gajdůšková, aby druhá část bodu 6 byla vypuštěna ze stanoviska Senátu, protože je v naprostém rozporu se zájmy občanů této země.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  O slovo se přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch. Má samozřejmě slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Za prvé se určitě shodneme ve většině spektra, které je zastoupeno v Senátu, že legislativa EU, ale také tak legislativa česká, tzn. i my, kteří tvoříme, bychom si měli dávat velký pozor na to, jaké množství a jaký rozsah právních předpisů přijímáme. Když nás situace nutí, vedeni dobrou vůlí a dobrým úmyslem, že přijímáme další a další normy, tak bychom měli zejména doma tlačit na to, aby předkladatelé nám vždy také sdělili, jak provedli revizi stávajících právních předpisů a které předpisy navrhují rušit, které už se přežily. My kritizujeme Evropskou unii, ale doma se nechováme o nic lépe. Měli bychom si nejdříve udělat pořádek doma. Myslím, že by to hodně, hodně prospělo.

Já jsem tady dvakrát, třikrát už navrhoval, aby tak, jako je podmínka, že předkládací zpráva musí obsahovat sdělení, jak návrh změny legislativy bude mít dopad na veřejné rozpočty, tak by bylo dobré říci, jak byla provedena revize stávajících předpisů v dané oblasti, případně jestli už se něco nepřežilo a není to možno zrušit. Protože sbírky zákonů nám bobtnají, bobtnají – a uživatelé, a my sami, se v tom stále hůře orientujeme. To je na úvod.

My se tady samozřejmě v řadě věcí, o kterých tady dneska diskutujeme, neshodneme, a táhne se to jako červená niť asi 2 – 3 posledními jednáními. Asi nemá cenu se příliš přesvědčovat.

Akorát chci říci, že se určitě shodujeme, že v rámci EU, ale nejenom v rámci EU, ale chceme, aby i v rámci globalizované ekonomiky platila všude ochrana investic. Považujeme to za prioritní. Proč některým dělá tak velký problém ochrana, aby byla stejná; ochrana podmínek pro lidskou práci? Lidská práce má menší hodnotu než investice? Vždyť investice mají původ v lidské práci.

Měli bychom se nad tím zamýšlet, že pořád hledáme pokrok v tom, že si lidská práce bude enormně konkurovat. Ale konkurovat tak, že vlastně přivádí v určité části světa lidi do bídy. Že z odvedené práce a ze získané mzdy nejsou schopni žít. Pokud se toto myšlení – podle mě – nezmění, tak budou přibývat oblasti, kde bují chudoba, kde jsou zdroje konfliktů. Vždyť dneska konflikty v Severní Africe, na Středním a Blízkém východě mají původ v sociální nerovnosti, v sociálních konfliktech. Tam jsou hlavním zdrojem ani ne náboženské otázky, ale sociální situace.

Proto si myslím, že tady je v pořádku, co tady navrhujeme. Kolega Škromach o tom hovořil. Já to jenom zopakuji. De facto pokud by se abdikovalo na to, že budou minimální standardy vysílaných pracovníků, tak je zcela zřejmé, že lidé, kteří by sem se svými firmami přicházeli z Balkánu, v Východu – byli by enormním dumpingem pro naše zaměstnance. A z toho pracovního trhu na základě pravidel pro volný pohyb pracovních sil by je vytlačovali. A zrovna tak západní země chápu nás, že my bychom se stali nežádoucím dumpingem. A určitě by to ke stabilitě v Evropě nepřispělo.

Co se týká daňového základu, to není jenom tak, jak hovořil kolega Jílek, i když já netvrdím, že něco na tom nemůže být. Ale právě sjednocení daňového základu má být obrana k tomu, aby nebyli spekulanti, jednotlivé země, které vytvoří takové podmínky, že tam stáhnou danění právnických osob, i když ty firmy zatěžují prostředí v zemích, kde mají své pobočky a své základní firmy. A také – já jsem o tom hovořil včera, ono se to prolíná řadou jiných dokumentů – samozřejmě to zakládá určité korupční prostředí, protože některé vlády si ty investory kupují. Kupují si je vlády, které jsou složeny z politických stran.

Ať tedy někdo logicky vysvětlí, proč ČR má míru zdanění zákonem stanovenou pro právnické osoby 19 % a reálná míra zdanění je 12 %. To znamená, rozdíl činí právě ty možnosti optimalizovat si daňový základ. A v tom je ČR už dneska prakticky úplná špička v Evropě. Jiné země, zejména západní země, to takto nemají. Takže tomu se chce do určité míry zabránit, aby aspoň podmínky pro daňový základ byly stanoveny plus mínus shodně. Jestli míra zdanění bude v jedné zemi 30 % nebo 29 %, jako je v Německu, u nás bude 19 nebo 21, to se zatím nechává, nebo chce nechat na národní legislativě, i když v budoucnu připouštím, že možná o tom bude řeč, ale znovu říkám, když jsou stejné podmínky pro pohyb kapitálu, proč by neměly být také stejné podmínky pro občany.

Protože potom se stává, když ta země, jako naše republika, má de facto reálnou míru zdanění právnických osob 12 %, nemůžeme vyjít ve veřejných rozpočtech, protože se nám neustále snižuje daňová kvóta a my vlastně ten schodem zakládáme těmi rozhodnutími, že neustále si příjmy veřejného rozpočtu snižujeme.

Jak vypadají české silnice – já jsem byl nedávno, teď v sobotu svědkem, kdy byla vážná havárka cyklisty na rozbité silnici, musel tam letět vrtulník – prostě tragedie, silnice jsou rok od roku bohužel horší a důvodem je samozřejmě to, že nemáme výnosy z daní. A tím, že jsme se léta podbízeli, jsme to nezachránili. Takže z tohoto pohledu já plně podporuji návrh, tak jak ho přednesla paní kolegyně Gajdůšková a sám za sebe říkám, že velmi pečlivě budu sledovat evropské tisky. Protože se mi osobně nelíbí, že z toho výboru chodí návrhy, které si myslím, že neodpovídají současnému složení Senátu, ale je na paních senátorkách a pánech senátorech, zdali se s tímto názorem ztotožní.

Znovu říkám, myslím si, že ten trend musí směřovat k tomu, co je převažující trend v Evropě a chci říci, že u oblasti harmonizace daňového základu pouze Česká republika a Velká Británie má k tomu výhrady. To znamená naše vlády. Ale jiné země jsou pro to, ve většině zemí převažuje názor, aby se k té harmonizaci přistupovalo. Myslím si, že to je správné a že to zakládá férovější podmínky a větší stabilitu v Evropě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo. Teď je s přednostním právem přihlášen pan Richard Svoboda, ale nechce ho využít, bude tedy hovořit pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Vážený pane předsedo, omlouvám se, ale tady zazněla přímá kritika práce výboru, který mám tu čest vést, a já si toho velice vážím. Jenom pro připomenutí historie – v tomto výboru nikdy neměla žádná politická strana většinu, ani ODS, ani sociální demokracie. Nikdy tam nebyla většina. Musím říci, že tam vždycky panovalo velmi dobré klima k tomu, že jsme nacházeli kompromis, který byl nadčasový. Nebyl to kompromis, který byl prohlasován tady nějakým silovým způsobem. Vzhledem k tomu, co teď slyším, musím říci, že jsou tam čtyři zástupci sociální demokracie, kteří ve většině případů hlasují téměř jednomyslně s tím usnesením, protože to usnesení je postaveno široce. To nejsou úzce specifikované politické názory. Že zrovna se vám nelíbí, vaší osobě a několika z vedení sociální demokracie, některé odstavce, od toho je tady hlasování, k tomu se může každý vyjádřit, ale já se chci velmi ohradit proti tomu, že by výbor pracoval nějak ideově vyhraněně. Pracuje tak, jak si všichni senátoři myslí, není tam vytvářen žádný nátlak na nějakého senátora. Koneckonců - velice často se tohoto jednání účastní i paní místopředsedkyně Gajdůšková. Myslím si, že ona sama je toho dokladem, že tam žádné znásilňování myšlenek není. Rozhodně tam nikdo, ani z poradního sboru, neprosazuje nějakým nepřiměřeným způsobem to, co potom přijímáme v usnesení. To jenom na okraj té výtky, která padla i na moji hlavu a já to beru tak, jak to bylo řečeno. Přijďte a kdykoliv se můžete přesvědčit v tomto pracovním orgánu o tom, jak tento výbor funguje.

Děkuji všem kolegům, kteří se práce účastní. Chci připomenout, že se nám nestalo, a jsme jeden z těch výborů, které častěji zasedají než je průměr zasedání, že bychom nebyli usnášeníschopní, což považuji také do určité míry za velmi dobrý výsledek všech kolegů, všech členů tohoto výboru. To je co se týká výhrady, které šly na mou hlavu a na hlavu závěrů, které výbor přijímá, které jsou nyní kritizovány. Často jsou to závěry, které nejsou přijaty pouze naším výborem, ale jsou přijaty ve dvou výborech. Třeba konkrétně toto usnesení, o kterém teď tady diskutujeme, ty dva body nebyly přijaty v evropském výboru. Byly přijaty před tím v poradním výboru, v odborném výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. My jsme v podstatě to usnesení přejali. Zpravodajkou byla paní senátorka Juřenčáková.

Co se týká těch vlastních dvou bodů, diskuse je skutečně politická a asi nemá cenu přesvědčovat přesvědčené. Tím, že chráníme vlastní trh, způsobujeme zároveň omezení pro nás na trzích jiných. Česká republika není tak velká, aby nebylo daleko k hranicím a my jsme velmi těžce nesli omezení, které bylo na straně Německa a Rakouska dotaženo až do konce, po celé sedmileté období. Teď je možnost ty trhy otevřít. A otevřít je ještě více. Otevřít je tak, že minimální standardy v zemích EU jsou přece splněny tím, že země dodržují základní směrnice odvozené od primárního práva, které jsou v sekundárním právu. Tyto standardy jsou pro všechny občany, všechny členy EU a myslím si, že dodatečné náklady na registrace v jiných zemích jsou dodatečnými vícenáklady pro občany ČR a jestliže máme jako hlavní prioritu – a v tom si myslím, že jsme zajedno, jak kolegové po mé levici, tak kolegové po mé pravici – zaměstnanost, tak zaměstnanost je přece tím klíčovým slovem. Jestliže chceme, aby naši občané byli skutečně co nejvíce zaměstnáni a nebyli frustrováni z nezaměstnanosti, která má daleko hlubší sociální dopady než všechny ostatní faktory, tak bychom měli skutečně usilovat o to, aby nebyly vytvářeny minimální standardy, které jsou zajištěny tím, že jsme členy EU. My nejsme někde ve středu Afriky, někde u Konga. My jsme museli splnit všechny podmínky, a běda, když je nesplníme, dostáváme za to pokuty, jak vidíme v některých řízeních před Evropským soudním dvorem. Skutečně, já se domnívám, že prioritou je vysoká zaměstnanost. Pravda, Češi jsou peciválové, neradi cestují ven. Ale třeba počet nezaměstnaných skutečně klesne, pokud bude více otevřený trh pro poskytování služeb na všechny strany od České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji. Já jsem hovořil o tom, že výstupy z výboru podle mého názoru neodpovídají současnému složení Senátu. Nic víc jsem neřekl. Práci výboru jsem nehodnotil. Když bych ji měl hodnotit, tak považuji tento výbor za velmi pracovitý a myslím si, že ho vedete profesionálně. O věcech, které jste říkal, jsem já tady nehovořil. Prosím, nyní by vystoupil pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik nesouvislých poznámek, ke kterým mě inspirovala předchozí debata. Chci podotknout, že Luděk Sefzig v našem klubu patří velmi často k terčům velmi silných výtek, protože je považován za velmi silného eurofila. (Veselost.)

Takže tato debata mě velmi zaujala, protože on se v usneseních toho výboru – a souhlasím s tím, že je to výbor, který pracuje velmi tvrdě a velmi dobře – snaží spojit dva světy, které – zdá se – jsou nespojitelné a harmonie mezi nimi nemůže nastat. Je to zjevné i z naší debaty.

Je nepochybné, že řada návrhů, které jsou v materiálu, který projednáváme, by ten společný trh mohla nějakým způsobem zkvalitnit, ať už jde o zajištění uznávání elektronické identifikace, podpory evropského patentu, plánů proti padělatelství a pirátství, atd. Jistě by se tam řada takových věcí našla.

Ostatně velmi těžko se na světě hledají věci, na kterých není něco pozitivního. Komunistický režim zajistil plošné očkování, Hitlerova sociální politika není úplně nezajímavá. Když se na to podíváte, vždycky se nějaká pozitiva najdou. Já to nemyslím teď nějak kontroverzně, jenom sděluji, že to tak prostě je, obtížně hledáte věci, které mají jednoduché znaménko. Ale jestli se shodneme na tom, když něco reguluje víc než 1500 směrnic a bezmála tisíc nařízení, že něco není v pořádku, a že to tento materiál obtížně odstraní a že cesta by byla asi k návratu ke kořenům těch čtyř základních svobod, které kdysi stály u zrodu EU, které byly velmi prostinké a jednoduché. Já se obávám, že bruselská administrativa k jejich naplnění v této chvíli nenapomáhá, ba právě naopak.

Myslím si, že pokus o harmonizaci daní, ať už je zastírán čímkoliv, a to je třeba říci velmi nezastřeně, je v tuto chvíli zcela proti naším národním zájmům. Protože stav naší ekonomiky a řada jejích ukazatelů, je takový, že to, že můžeme pracovat s daněmi je ještě jedna z posledních komparativních výhod, které můžeme využívat k tomu, abychom nějaká pracovní místa u nás vytvořili. Na tom se možná shodneme, možná ne. Je to můj hluboký názor, že harmonizovat evropské daně a vytvářet v tuto chvíli nějakou společnou evropskou politiku v oblasti daní je minimálně ve střednědobém horizontu proti národním zájmům této země.

Já jsem prvních dvacet let strávil ve Zlíně, protože jsem se tam narodil. Proto mě zaujala poznámka paní Gajdůškové o Baťovi. Chtěl bych říci, že se domnívám, že tento materiál není z Baťova světa, protože Baťův svět byl přísně orientován na výkon, byl přísně orientován na jasnou, konkrétní odpovědnost každého subjektu i uvnitř podniku. Bylo zcela zjevné, kdo má jaké kompetence, kdo má jaké povinnosti, kdo kolik vydělal, kdo kolik prodělal. To není svět dotací, svět byrokracie, který reprezentuje tento materiál, a korupce, která tady z těchto dotací a byrokracie se rozlézá a je všudypřítomná.

Prostřednictvím pana předsedajícího bych ještě chtěl učinit poznámku k panu místopředsedovi Škromachovi, který tady mluvil o sociální empatii jako o levicové hodnotě.

Já bych ho chtěl ujistit, že sociální empatie není a priori levicovou hodnotou a není majetkem sociální demokracie.

A poslední poznámku – pokud jsou moje názory v tuto chvíli v Evropské unii menšinové, věřím, že tomu tak nebude vždy a je mi ctí mít menšinové názory v tom, co v současné době Evropská unie provozuje a předvádí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí opět pan senátor Petr Pakosta. Připraví se pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, já bych chtěl zareagovat na to, co jste zde řekl vy sám. Vy jste se dopustil jakéhosi drobného omylu, možná drobného z vašeho pohledu. Vy jste říkal, že míra zdanění má být 19 %. Vy jste zaměnil, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedy (veselost), sazbu daně a míru zdanění, což jsou dva zásadně odlišné pojmy. Já bych velmi varoval před tímto možná úmyslným, možná neúmyslným zaměněním, přeřeknutím.

Připomněl bych, že i sám pan předseda Senátu, budu raději mluvit ve třetí osobně, abych se nedopustil porušení jednacího řádu, velmi plédoval za to, aby tento Senát schválil benefity odborářů. Možná si vy, kteří jste tady tehdy byli, na to vzpomenete. Přesto se tehdy Senátu podařilo zákon – byla to novela zákona o DPH – vrátit do Poslanecké sněmovny, ve které zase zastánci benefitů měli navrch. Tehdy se v našem právním řádu zavedení benefitů znovu objevilo. To jsou přesně věci, které bourají systém daní. To jsou výjimky, které zákon činí složitějším a které efektivní míru zdanění oddalují od aktuální sazby daně.

Já bych se teď ještě zmínil o harmonizaci dani a la Evropská unie, a la Brusel trošku z jiného pohledu. Vzal jsem si na pomoc tuto knihu (ukazuje). To jsou veškeré daňové zákony platné v ČR v roce 2011. Možná už tam nějaká novelka bude, ale rozhodně nic velkého nebude. Díval jsem se, kolik stran nebo kolik listů upravuje základ daně, a to základ daně jak právnických, tak fyzických osob. Je to zhruba šest listů, čili 12 stran. Sama ta kniha má 263 stran. Je v tomto sále někdo, kdo si myslí, že na pouhých 12 stranách A4 bude harmonizace základu daně v rámci EU? Je tady opravdu takový naivka? Zvedněte ruku, kdo jste tak naivní. Žádnou nevidím. Já jsem přesvědčen, že to bude dalších 1000 stran předpisů, ve kterých se nevyzná už vůbec nikdo a arbitrem bude potom bruselský úředník. Co se týká prospěchu pro Českou republiku, já jsem přesvědčen, že to bude asi stejné, jako nová prosazovaná zemědělská politika, nová evropská zemědělská politika. Prospěch z toho bude mít Německo, možná Francie, možná nějaká jiná stará členská země EU. Ale určitě ne ČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Posledním přihlášeným zatím je pan senátor Adolf Jílek. Prosím.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem chtěl zareagovat na jednu poznámku, kterou tady řekl pan předseda, že usnesení výboru neodpovídá současnému politickému složení Senátu. Já jsem tady 11 let senátorem. Vždycky jsem si vážil jedné věci, že jsme věcné zákony probírali věcně. Na výborech jsme se vždycky snažili dojít k věcnému podkladu a najít věcné řešení, které by odpovídalo nejlépe našemu svědomí a zájmům celé společnosti. Takže si myslím, že tak to bychom měli dále pokračovat. Pokud chceme dělat i z věcných zákonů politiku, tak ten poslední rok a půl v Senátu opravdu protrpím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Jenom připomínám, že projednáváme sdělení Komise, ne konkrétní zákon, prosím paní senátorku, místopředsedkyni Alenu Gajdůškovou. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom velice stručně. Omlouvám se, že vystupuji již v tomto bodě po třetí, ale musím reagovat skutečně na dvě zásadní věci, které zde byly řečeny a nejsou pravda. První je záležitost týkající se fenoménu Baťa. Ano, baťovské řízení podniků bylo tvrdě orientováno na výkon, ale ten výkon Tomáš Baťa senior dosahoval tím, že měl naprosto vyvážené systémy – motivační systémy lidí a systémy mezi výkonem, mezi podporou tedy produktivity, sociálních dimenzí a ekologickou dimenzí.

A to je v podstatě princip, který se nám objevuje i v dokumentu, ve sdělení Komise, které právě projednáváme. Druhá věc je smlouva o ústavě pro Evropu. Ano, tzv. euroústava byla odmítnuta v referendu Francií a Holandskem. Ale kdo tu záležitost zná a sledoval v té době, a to jsme byli my všichni, kteří jsme v té době už v Senátu byli, protože ty věci se projednávali i zde, tak víme moc dobře, že jak Holanďané, tak Francouzi byli ochotni o ústavě pro Evropu jednat dál. Byla to Topolánkova vláda, byl to prezident Klaus, kteří prohlásili tento dokument za mrtvý a odmítli dál o tomto dokumentu jednat. Proto vzniklo z iniciativy paní Merkelová konsolidované znění zakládajících smluv tzv. Lisabonská smlouva, která zachovává ty tři tisíce stránek. Smlouva o Ústavě pro Evropu měla ústavní text, který obsahoval asi 80 stránek a ta další čísla pan kolega Pakosta zde sděloval. Ale v žádném případě to nebylo tři tisíce stránek, které měly na základě přijetí smlouvy o ústavě pro Evropě zmizet. Takže to byla naše záležitost. Dovolila jsem si jen podotknout a dát věci na pravou míru.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A zatím posledním přihlášeným je pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi, abych krátce zareagoval na několik vět, které zde padly. První bude reakce na kolegu Škromacha, který řekl, že sociálno je špatně pochopitelným pojmem pro pravici a že naše názory jsou menšinové a jsou vnímány jako extrémní. Samozřejmě je to velmi obecné a nevěcné tvrzení. Kdybych použil podobný styl, tak bych mohl odpovědět, že ano, naše názory jsou někdy menšinové, například naše názory na šetření a na rozpočtovou odpovědnost byly také menšinové. Ale nyní, kdy je většina států EU velmi zadlužená, se tyto menšinové názory stávají většinovými, asi jste si toho všimli.

Pokud jde o jeho další sdělení, které se týkalo dumpingových cen – já bych řekl, že to je složitý proces, který nelze odbýt jednou větou. To je neustálý kompromis mezi rozšiřováním stávajících standardů minimálních pracovních i jiných a mezi konkurenceschopností a s tím bojuje celá Evropská unie. Jenom pokud bych mohl upřesnit, tak bych řekl, že ta věta kolegy Škromacha, že místo, abychom chránili trh například zvyšováním minimální mzdy, tak to nečiníme. Tak jenom chci říct, že trh chráníme zrovna jako Evropská unie pomocí ekologických a technických standardů a dále už nějak moc jít nemůžeme, to by nám asi světová obchodní organizace příliš nedovolila nebo naše podpisy na těch smlouvách v rámci této organizace. Pak, pokud jde o minimální mzdu, to je věc naší vlády, ale zde je zapotřebí podotknout, že pokud bychom zaměstnancům zvýšili mzdy dříve nežli vzroste produktivita patřičně, tak budou firmy a spotřebitelé nuceni za pracovní síly platit víc než jaká je skutečná cena. A v takovém případě by ty místní zaměstnance vytlačili produktivnější, možná že i lépe placení pracovníci třeba v Německu nebo v jiných státech Evropské unie, takže zde se jedná o hledání rovnováhy. Ještě bych chtěl podotknout k dampingu, že firmy v prvé řadě hledají politickou stabilitu, fungující právo, ochranu vlastnických práv, svobodné trhy dobrou infrastrukturu a kvalifikovanou pracovní sílu. A jestliže spolu země v nabídce těchto věcí soutěží, pak dochází ke zlepšování podmínek na nejvyšší možnou mez a nikoliv pokles na nejhorší možnou mez. Takže pokud budeme konkurenceschopnější, můžeme zvedat i minimální mzdu nebo mzdy vůbec. Já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan místopředseda Přemysl Sobotka, prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já nebudu komentovat tuto debatu, protože myslím si, že vzájemně nenacházíme průsečík. Je to otázka toho, jak jsme vnitřně kódováni nebo v jakém politickém spektru se pohybujeme. Já vám povím příběh. Ten se odehrál v roce 2007, kdy tehdy EU slavila 50 let vzniku evropského společenství. To turné, kterého jsme účastnili jako předsedové Parlamentů, začalo ve Florencii, pokračovalo v Římě a skončili jsme v Bruselu. Celá tato akce trvala čtyři dny. Zúčastnili se těchto konferencí významní bývalí politici, současní nebo tehdejší politici EU. Základní téma, které bylo ve Florencii, které bylo headline, bylo dostihnout ekonomicky Spojené státy. Druhý den byla obdobná konference v Římě a tam jsem se dozvěděl, že jsme dostihli Spojené státy, a když jsem čtvrtý den byl v královském paláci v Bruselu, kde byla super velká konference, tak jsem s překvapením zjistil, že EU předstihla ekonomicky Spojené státy. Já si myslím, že to je přesně v té politické rétorice, kterou já neuznávám, já nechci nikoho ani dostihovat ani přestěhovat, já chci vynikající a dobrou ekonomickou situaci v České republice. A poslední poznámka. Všechny tendence, které směřují k tomu, aby v ČR jsme se opět vrátily, ale tentokrát v systému EU k systému RVHP, ale s lidskou tváří, budu vždycky odmítat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A ještě pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milí kolegové, kolegyně. Už dobrou hodinu a půl tady vedeme diskusi, patří to sem. Tu o tom, kdo může za to, že nebyla přijata evropská ústava, tu o jiných věcech, a vše to vyústí nakonec v hlasování o tom, jestli vypustit či nevypustit druhý odstavec článku 6. Nechci naplnit tento sál skepsí, ale mám bohužel ten pocit, že je to úplně jedno, jestli to vypustíme nebo nevypustíme, tak evropští byrokraté uregulují EU nakonec k smrti, ať tady uděláme to či ono. A já si to nepřeji, aby bylo jasno. Ale obávám se, že na moje v této chvíli menšinová slova dojde. A bohužel ti, kteří někdy hájí vehementně tady některé záležitosti EU, tak ve skutečnosti k tomu možná, k tomu konci EU přispívají. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Tak, kdo další se hlásí do diskuse? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit. Ano. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Já bych v první řadě chtěl poděkovat za diskusi, která přece jenom spíše rekapitulovala vývoj v EU v minulých letech než samotný tento návrh pro jednotný vnitřní trh. Nicméně, já jsem zaznamenal, že diskuse se točí kolem dvou témat. A to je pohyb pracovních sil a potom harmonizace daňových základů a konsolidovaného daňového základu. Já bych se k tomu trochu chtěl věnovat. Takže, v první řadě bych chtěl poukázat na usnesení obou výboru Senátu, které máme k dispozici a chtěl bych ocitovat přesně, o jaké větě nebo návětí, souvětí mluvíme, což je to problematické zejména z pohledu pana místopředsedy Škromacha a paní místopředsedkyně Gajdůškové. Já bych to ocitoval. Výbor zastává názor, že by se v podstatě nemělo rozšiřovat stávající zaručené minimální standardy vysílaných pracovníků do zahraničí. To znamená rozšiřovat standardy. To znamená, standardy musí platit i do budoucna. A to je myslím podstatná věc si uvědomit, že tady nikdo neusiluje o snižování standardů, ale abychom zase ty standardy příliš nerozšiřovali. Protože nám prostě v této situaci hrozí, že se nám sice otevřou trhy Rakouska a Německa, nicméně oni ty standardy u sebe rozšíří tak, že v podstatě pro nás ty trhy jsou naprosto nekonkurenceschopné. A stejně to bude platit i opačně, ale v náš neprospěch. Protože díky tomu, že my držíme naše standardy, tak pro rakouské firmy je náš trh velice atraktivní, protože ty naše standardy jsou nižší. Takže my jsme pro to, abychom dodržovali vzájemně standardy EU, zejména co se týká sociálního a zdravotního pojištění, to není v pořádku, a potom nechci v rámci služeb a produkce konkurovat navzájem, protože jedině tak získáme opravdu jako EU konkurenceschopnost. Takže to bych chtěl poprosit na dovysvětlení, že nikdo tady neusiluje o snižování nebo nezachování standardů, ale říkáme, že by se neměly zbytečně rozšiřovat, protože potom zvýhodňují případně jeden trh vůči druhému.

Co se týká harmonizace daňového základu nebo konsolidace daňových základů. Ta otázka je mnohem složitější než se na první pohled zdá. Na první pohled se tato otázka tváří spíše jako technicistní otázka, protože existuje mýtus, že daňový základ je v podstatě technikálie a sazba je politikum. Ve skutečnosti je to přesně naopak, protože daňový základ každé ekonomice umožňuje v rámci tohoto daňového základu podporovat určité jevy ekonomické, které si tato ekonomika přeje. To znamená jinými slovy, pokud usilujeme o to, abychom měli sjednocené odpisové sazby v celé EU, například podle Francie, to je jedna z možností, nicméně já si myslím, že naše ekonomika ví, jak v jiné fázi svého vývoje, kdy preferujeme jiné priority, než jiné členské státy, než ty nejvyspělejší členské státy, nebo i ty, které jsou ekonomicky za námi. A proto si myslím, že otázky jako je odpisová politika, otázky, jako je např. umořování, způsobu umořování ztrát, otázky, jako je podpora vědy a výzkumu, podpora inovací v rámci daňových základů by měla být z našeho pohledu stále individuální otázkou jednotlivých zemí, nikoliv harmonizovanou otázkou pro všechny členské země stejně, protože by je to stejně mohlo brzdit v jejich rozvoji. Takže daňový základ je i obrovskou politikou. A když bych to dovedl do konce a navázal na to, co tady řekl pan předseda Štěch, o nízké míře zdanění v ČR – jednak nevím, co to číslo 12 procent znamená, k čemu se vztahuje, aby bylo jasno ...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Reálná míra zdanění.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Já nevím ale, k čemu se to číslo 12 procent vztahuje, jestli je to k příjmům, prostě nevím, ale to je jedno, to si možná ještě upřesním. Ale kdyby pan předseda Štěch usiloval o to, aby se míra zdanění v ČR zvýšila a zároveň bychom měli konsolidovaný daňový základ, tak by nastalo to, že by vykazování zisku firem působících na našem území stouplo, nicméně vzhledem k tomu, že 70 procent je vlastněno v zahraničí, tak by zisk plynul do zahraničí a nemáme z toho vůbec nic. Takže to je prostě reálná faktická dohra těchto úvah. Já bych na to chtěl upozornit, že ne všechno, co se tváří jako technikálie, jako technikálie také funguje. Takže my zastáváme zatím tyto pozice, jsme ochotni o těchto záležitostech diskutovat, nicméně jak už tady bylo mnohokrát řečeno, musíme se na všechny tyto podněty z EU dívat zejména přes naši konkurenceschopnost, aby naše konkurenceschopnost do budoucna nebyla některými opatřeními oslabena.

Padla tady otázka od pana senátora Sefziga na směrnici o službách. Tady bych chtěl říci, že o směrnici o službách se diskutuje na radách v Bruselu docela často a v tomto ohledu má ČR čisté svědomí, protože my jsme v realizaci směrnice o službách úplně nejdále. Myslím, že i pan komisař Barnier, který má na starosti konkurenceschopnost a mimo jiné k této problematice už také několikrát prohlásil, že ČR v tomto ohledu je opravdu nejdále ze všech zemí a spíše v tomto ohledu my musíme usilovat o to, aby ostatní členské země tuto směrnici o službách naplňovaly. Spočívá to zejména v tom, že v dnešní době existují tři systémy, které podporují služby v rámci EU, což je jednotné kontaktní místo, systém PROKOP a systém SOLVIT, Česká republika je nejdále v provozování těchto systémů, dokonce jsme byli schopni je sjednotit do jednoho celku pod naším serverem BusinessInfo.cz, to znamená podnikatel zadá dotaz jakýkoliv a ten server vytřídí tento dotaz a vypořádá ho v rámci těch jednotlivých systémů, v tom jsme úplně nejdál ze všech a otázka je, zda ostatní země budou schopny to naše tempo dostihnout. Velký problém je samozřejmě uznávání kvalifikací pro výkon jednotlivých služeb, což je ještě otázka, která nás do budoucna bude ještě čekat a trápit, protože to je naprosto stěžejní pro rozšíření služeb mezi jednotlivými členskými státy. Takže v tomto ohledu já bych chtěl říci, že podporuji oba dva návrhy usnesení ze Senátu a myslím, že některé interpretace vznikají spíše díky ne úplně přesnému pochopení, že by byl věcný rozpor.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se paní zpravodajky. Ano, také nás provede hlasováním, prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych chtěla zhodnotit proběhlou rozpravu, v které vystoupila paní senátorka Gajdůšková třikrát a dalších 9 senátorů a z toho čtyři také dvakrát. Já musím říct, že po té diskusi si říkám, proč se vlastně výbor pro záležitost EU zabývá evropskými tisky a proč dělají experti z evropského oddělení zbytečnou práci. Vždycky je něco poprvé a já dneska asi zpravodajuji padesátý tisk od té doby, co jsem v Senátu a ve výboru pro záležitosti EU; a poprvé se stalo minule to, že nebylo přijato žádné usnesení ke zdanění finančních transakcí. A situace je taková, že opravdu evropské tisky projdou výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde je také politické rozložení podle současné situace a pak výborem pro záležitosti EU, který přijímá většinou naprosto totožné usnesení, které přišlo z VHZD, také za takového politického rozložení, kdy má vesměs sociální demokracie většinu. A pak se stane to, že když to usnesení přijde na plénum Senátu, tak se kolikrát divím, že kolegové, kteří na výboru hlasovali pro to usnesení, které tu předkládáme, tak vlastně hlasují jinak. Říkám si, jestli by nebylo lepší, pokud je stanovisko, jak řekl tady pan předseda Senátu, že má výhrady k usnesení z Evropského výboru nebo z výboru pro záležitosti EU, vzhledem k politickému rozložení Senátu, jestli pak není lepší říct na rovinu, že sociální demokracie přijímá bezvýhradně všechno, co jde z Bruselu a potom si můžeme ušetřit tady tu debatu, práci všech těch lidí a můžeme potom třeba výbor pro záležitosti EU zrušit, protože nevím, jestli to má pak nějaký smysl.

Padl tady návrh na změnu usnesení, to znamená paní místopředsedkyně Gajdůšková navrhla vypustit z bodu č. 6 tuto za středníkem a pak vypustit celý odstavec 7. K tomu odstavci 7 bych chtěla uvést, že je tam napsáno, že Senát se staví zdrženlivě, to znamená ne, že to zamítáme. Já bych tedy navrhla návrh na hlasování tak, že bychom hlasovali o doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému, hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů na cestě k aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství, 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod tak, že budeme nejdříve hlasovat o tomto doporučení s vypuštěním tady těch navržených věcí, to znamená s vypuštěním té věty za středníkem v bodě č. 6 a s vypuštěním bodu č. 7.

Další hlasování by potom bylo o té větě, nebo o tom původním – to už je jako jedno. Všechno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Ptám se, jestli to bylo pro všechny srozumitelné. Je to de facto obdobné hlasování, jako jsme hlasovali včera. Děkuji vám, paní senátorko.

Můžeme přistoupit k hlasování. Jak nás teď informovala paní zpravodajka, budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak bylo předloženo VEU s tou úpravou, že bodu 6 se vypouští text za středníkem a vypouští se celý bod 7.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Registrováno 60, kvorum 31. Pro návrh 49, proti 1. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o původním návrhu, tak jak byl předložen výborem. (Chvilku počkáme...) Dobře, beru zpět.

Budeme hlasovat o tom, jestli k tomu přijatému usnesení se doplní v bodu 6 za středníkem text "a bod 7". Jsou připomínky? Nejsou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30. Registrováno 61, kvorum pro přijetí 31. Pro návrh se vyslovilo kladně 23, proti 16. Návrh byl zamítnut. Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme v řízení schůze.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, kolegové, budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 60

Máme to jako senátní tisk č. 60. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého prosím, aby se ujal slova. Zároveň ho tady vítám.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolte mi, abych v krátkosti uvedl předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. A též zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), jehož cílem je komplexně upravit hygienické požadavky na koupání osob, a provést tak transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7 ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení Směrnice 76/160 EHS do českého právního řádu.

Cílem předloženého návrhu je v souladu s právem Evropských společenství upravit hygienické požadavky na koupání osob. V části koupání ve volné přírodě je předkládaná novela plnou transpozicí evropského práva. V oblasti dalších; v oblasti umělých koupališť, zůstávají ustanovení zákona beze změn. Pouze byla zakomponována do novely tak, aby byla problematika vod ke koupání přehledná. Ještě jednou opakuji, že se jedná o vody ke koupání ve volné přírodě na jedné straně; a oblast umělých koupališť a saun na straně druhé.

Směrnice č. 2006/7 ES dále ukládá vedle zajištění ochrany zdraví koupajících se osob i povinnost zabezpečit ochranu povrchových vod užívaných ke koupání. Vodní zákon v platném znění upravuje způsob sestavení seznamu takovýchto vod a navazující úkoly krajských hygienických stanic.

Tato současná úprava v našem zákonu o vodách však požadavkům Směrnice ES nevyhovuje. Proto po projednání s ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí byla problematika vymezení vod ke koupání v povrchových vodách a úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví související s touto problematikou – přesunuta ze zákona o vodách do zákona o ochraně veřejného zdraví.

Pokud jde o historii transpozice, musím konstatovat, že předkládaný návrh je již třetím pokusem o provedení nutné implementace práva EU, protože předchozí dva pokusy se díky střídání vlád v minulých obdobích nezdařily a neprošly sněmovnou.

Lhůta pro promítnutí Směrnice do českého právního řádu uplynula již 24. března 2008. Neprovedení transpozice se tak stalo předmětem odsuzujícího rozsudku, který Soudní dvůr EU vynesl v září 2010 a zahájení sankčního řízení lze očekávat každým dnem. Přijetí této novely je proto velmi urgentní.

Návrh vlády – schválit vládní návrh zákona podle § 90 odst. 2 zákona 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny již v prvním čtení nebyl Poslaneckou sněmovnou přijat. Vládní návrh zákona byl v PS proto projednáván standardním způsobem.

Dovolte mi, abych vás informoval, že k tomuto zákonu ve standardním projednávání v PS vznikly 3 pokusy o pozměňovací návrhy, z nichž jenom jediný, krátký, je zachován v současném návrhu; a dva další, které se týkaly postavení zdravotních ústavů a vyšetřování cizinců při vstupu do naší země – ty návrhy byly odmítnuty.

Návrh, který je do současné novely připojen, se týká pozměňovacího návrhu pana poslance Marka Šnajdra o změně zákona č. 258.

Tou změnou se ruší povinné očkování novorozenců proti tuberkulóze, které již v dřívější době nebylo prováděno po dohodě odborných společností. Tato drobná změna jenom uvádí v soulad celý zákon se zavedenou praxí. Byla to věc, která byla poměrně kontroverzní na odborné scéně. Odborné názory na zrušení tuberkulózy jako plošně očkované choroby převážily a praxe, která je běžná v evropských zemích, se rozšířila i u nás.

Dne 20.4.2011 byl senátní tisk č. 60 projednán na schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu a na schůzi ÚPV. Oba výbory Senátu doporučily projednávaný návrh zákona přijmout ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ministerstvo zdravotnictví se zněním návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou souhlasí a s ohledem na reálně hrozící pokutu, která může být České republice uložena, navrhuje, aby byl návrh zákona schválen ve znění, ve kterém ho schválila Poslanecká sněmovna.

Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem již v úvodu svého vystoupení uvedl, je nezbytně potřeba, aby posuzovaný návrh zákona nabyl účinnosti co možná nejdříve a z uvedeného důvodu se na vás obracím s prosbou o jeho podporu při dnešním projednávání. Věřím, že tento návrh podpoříte. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku s usnesením, které má číslo 60/1, zpravodajkou je paní senátorka Božena Sekaninová, která má slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěla prostřednictvím předsedajícího poděkovat panu ministrovi za vyčerpávající zprávu, kde shrnul i vše, co se týká legislativního procesu i informace, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku i ÚPV se tímto návrhem zabýval, ale přesto to zopakuji. Ano, zabýval se a doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném sněmovnou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Jenom upozornění – můžete ministra oslovovat napřímo, nemusíte prostřednictvím. Kolegy nesmíte oslovovat napřímo. (Poznámka paní senátorky Sekaninové: Díky. Pane ministře, děkuji.) Také se posaďte. Druhým výborem byl ÚPV, který přijal usnesení, které máme jako číslo 60/2. Zpravodajem je pan senátor Václav Vlček, který v daném okamžiku ... (Poznámka z okolí.) Takže to byla společná zpravodajská zpráva. Tím je to vyřešeno.

Moje otázka nyní zní, zda někdo navrhuje, abychom se podle § 107 jednacího řádu tímto návrhem zákona nezabývali. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Do té se hlásí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Je zvykem v ČR, že když se chce prosadit cokoli, zaklínáme se Evropskou unií a jejími předpisy. Ovšem málokdo si některá nařízení přečte důkladně nebo mu chybí dostatečné vzdělání jazyku, v kterém to nařízení nám něco ukládá.

V první řadě bych chtěl říci, že naše normy nejsou jednotné s normami EU v některých věcech, konkrétně v těchto. Zajímalo by mě, jak to budeme dodržovat, jestli to bude podle norem EU, které jsou mimochodem volnější, nebo podle norem českých, když tedy nám to nařizuje EU, a ty jsou daleko přísnější.

Za druhé si myslím, že to je určité zatěžování podnikatelů, sportovců a jiných, řeknu to přesněji, je to s odvoláním na paragraf 6d, kde jim to bude určitě působit nemalé administrativní a finanční náklady. On tady totiž tento zákon není jenom o přírodních koupalištích, ale je to i o umělých koupalištích a o saunách. Dotýká se to i všech osob, které provozují tělovýchovná nebo sportovní zařízení nebo zařízení sloužící k regeneraci nebo k rekondici, organizací nebo osob, které poskytují tělovýchovné nebo sportovní služby, které provozují hostinskou činnost, ubytovací služby v kempech, ubytovnách, chatových osadách, a které nabízejí, nebo mohou využívat koupání. Ti všichni budou mít tyto povinnosti, které jsou nemalé.

Jistě pan ministr dokáže odpovědět na to, proč provozovatel umělého koupaliště nebo sauny je povinen posuzovat při výběru zdroje jeho vydatnost! Myslím si, že to asi nespadá do tohoto zákona a že zcela určitě to není ve směrnici EU, kterou se tady zaštiťoval. Stejně tak, jako způsob manipulace s prádlem.

Jako přílepek se mi jeví to, co Ústavní soud sice vyloučil, ale opět to tady proniklo do naší politické kultury, to znamená očkování proti TBC rozhodně není ve směrnici EU, která nám nařizuje kontrolovat jakost přírodních koupališť!

A jako pikantnost bych nakonec uvedl, jestli opravdu v článku 4 se poprvé vytvoří profily vod ke koupání, a upozorňuji vás, že to je také velmi zvláštní, co se tam píše nejen o tom, že do 15 dnů se bude něco vyvěšovat na krajských hygienických stanicích, aby nám EU řekla, kde se můžeme koupat v ČR. Dokonce se tam stanovuje i koupací sezóna. I to je velmi zvláštní. Ale hlavně by mě zajímalo, jak, když zákon ještě nenabyl účinnosti, se stihne, že profily vod ke koupání podle § 34 se poprvé vytvoří do 24. března 2011. Pokud se nemýlím, máme již měsíc duben 2011. Doufám, že pan ministr na tyto otázky odpoví. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych si dovolil – vaším prostřednictvím – zeptat se pana ministra na jednu věc. Mluvil tady o zastavení očkování dětí proti TBC. Mám-li věřit informacím sdělovacích prostředků, pak tam dochází k razantnímu zvýšení počtu lidí postižených touto nemocí. Nemyslíte si, pane ministře, že to je právě v důsledku zastavení očkování dětí, popřípadě myslíte si, že skutečně je dobře toto očkování neprovádět? Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji i já. V této chvíli nemám nikoho dalšího, takže končím obecnou rozpravu. Pan ministr – předpokládám - se vyjádří k proběhlé debatě.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Já bych začal tuberkulózou. Dovolil bych si říci, že v tomto případě se nejedná o přílepek, protože se jedná o integrální součást zákona, který v jiné pasáži hovoří o očkování. Samozřejmě, že to je jasně věc, která k tomu byla přidána, ale patří do tohoto zákona a otevření zákona v tomto případě bylo použito jako prostředník a jakýsi nosič a ta věc by se musela do toho zákona dát při nějaké jiné příležitosti nebo jako samostatnou novelou. Takže to není věc, která by byla proti legislativním pravidlům.

Odborná stránka věci, pokud se týká tuberkulózy, byla diskutována, jak už jsem zmínil ve svém úvodním slově, velmi dlouho a důkladně. Je chronickým sporem více odborných společností, jak se má tuberkulóza posuzovat. Od 50. let existovalo v naší zemi plošné očkování, v současné době míra proočkovanosti a míra zátěže obyvatel očkováním a míra imunologické zátěže je vždy vážená proti riziku vysokého výskytu nebo nízkého výskytu příslušné nemoci a její vážnosti. V tomto případě o vážnosti tuberkulózy nelze pochybovat. Ale na druhé straně míra výskytu se velmi dlouhodobě drží na velice bazálních číslech, která jenom oscilují víceméně statistickou pravděpodobností a jedná se o čísla, která opravdu neodpovídají potřebě, plošně celou populaci očkovat, protože byly popsány komplikace u dětí. Nejsem schopen z hlavy, bez podrobnější přípravy, argumentovat vědeckými statěmi, ale ten názor byl opravdu filtrován velmi důkladně a převládl v oblasti společnosti pro očkování a společnosti pro pediatrii tento názor.

Pokud jde o věci, které se týkají technických detailů, které zde zmiňoval pan senátor Dryml, musím říci, že většina požadavků na hygienická opatření, která zmiňoval ohledně prádla, ohledně kvality vod v umělých koupalištích již v našich zákonech byla. Novelou se podstatněji nemění.

K tomu paragrafu, já jsem to nestihl zaregistrovat, který se týká profilu vod, bych poprosil ještě o upřesnění čísla. (Senátor Dryml sděluje během cesty k řečništi, že se jedná o § 34 odstavec 1 článek 4 a předává panu ministrovi příslušný dokument.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, omlouvám se, ale nemáte slovo, natož abyste měl volný prostor k diskusi.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Já myslím, že tomu rozumím, že se jedná o část, která se týká vodního zákona. Týká se nových koupališť, takže ta stávající koupaliště mají profily vytvořeny.

Jinak kritéria, která se týkají vlastní hygieny vod, výskytu sinic, biochemického znečištění, ta pro sauny a vody v bazénech byla vytvořena již před evropskou směrnicí a ta zůstávají.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan ministr končí, děkuji. Slovo má paní zpravodajka, paní senátorka Sekaninová.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, v rozpravě vystoupili dva senátoři a protože nepadl žádný pozměňovací návrh, navrhuji hlasovat o návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ano, budeme o tomto návrhu za chvilku hlasovat. Nejprve znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro znění, tak jak bylo předloženo, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 31 ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28, pro 33, proti jeden. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce.

Dalším bodem je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2010

Tisk č. 52

Máme to jako tisk 52. Poprosím prezidenta NKÚ pana Františka Dohnala, aby nás s textem seznámil.

František Dohnal:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, předstupuji před vás už po několikáté s výroční zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší kontrolní úřad, jak víte, se zabývá hospodařením se státním majetkem a záležitosti týkající se financí, státního rozpočtu a souvisejících věcí jsou hlavně v kompetenci sněmovny, což si myslím, že možná není úplně nejšťastnější, protože určitá kontrola v této oblasti by mohla být – alespoň podle mého názoru – v Parlamentu ČR rozdělena, třeba i ve prospěch Senátu. Nicméně to je záležitost trošičku jiná. Já jsem rád, že výroční zpráva nejvyšší kontrolní instituce bývá pravidelně projednána jak ve výborech Senátu PČR, tak na plénu.

Samotná výroční zpráva, kterou máte k dispozici jako sněmovní tisk, je rozdělena do čtyř částí. V první se popisuje postavení a působnost NKÚ. Tady stojí snad za zmínku to, že v čele NKÚ vedle prezidenta a viceprezidenta stojí i 15 tzv. členů úřadu, kteří jsou voleni Poslaneckou sněmovnou PČR na návrh prezidenta NKÚ.

V loňském roce došlo k jediné změně mezi těmito členy, tedy v tzv. kolegiu NKÚ. Odcházející inženýr Petr Skála, který byl členem NKÚ od samého počátku, byl nahrazen panem Ing. Danielem Reisieglem.

Ve druhé části výroční zprávy je obsaženo samotné zhodnocení kontrolní činnosti. Část ho byla provedena při jednání ve výboru Senátu PČR, samozřejmě ta část je poměrně rozsáhlá, spolu s množstvím příkladů, takže mi dovolte, abych se tady omezil jenom na obecné záležitosti.

Samotná kontrolní činnost NKÚ je směrována na základě strategického plánu, ve kterém jsme se zaměřili na pět základních oblastí. A to dotační politika státu, hospodaření s majetkem ČR, finanční prostředky ze zahraniční, významné investice a závěrečné účty jednotlivých kapitol státního rozpočtu.

Samotný plán kontrolní činnosti na rok 2010 obsahoval původně 28 kontrolních akcí, ale během roku byl doplněn ještě o další čtyři kontrolní akce, takže v plánu kontrolní činnosti na rok 2010 bylo celkem 32 kontrolních akcí.

Výsledky, které jsou ale shrnuty ve výroční zprávě, neobsahují všechny kontrolní akce z plánu roku 2010. Je potřeba si uvědomit, že jednotlivé kontrolní akce trvají řádově několik měsíců, a proto dochází k určitému překryvu kontrolních akcí z minulého roku. Proto výsledky jsou shrnuty z celkem 26 kontrolních akcí, z toho 19 jich bylo z plánu kontrolní činnosti z roku 2009 a sedm z plánu kontrolní činnosti roku 2010. Kontrolní akce samotná neznamená, že jako počet kontrolních akcí vystupuje stejný počet kontrolovaných osob, protože každá kontrolní akce může mít až několik desítek kontrolovaných osob. To se týká zvláště třeba kontroly dotačních programů, kdy vedle poskytovatele dotací jsou kontrolováni i jejich příjemci. Takže v hodnocení je zmíněno celkem 173 kontrolovaných osob.

Co se týká jednotlivých strategických oblastí – příklady najdete v textu výroční zprávy. U dotací to je záležitost, na kterou upozorňujeme dlouhodobě a prakticky každý rok, zvláště v této oblasti kritizujeme nedostatečnou činnost jednotlivých ministerstev jako správců kapitol při poskytování dotací. Prakticky běžným jevem je to, že při poskytování dotací jednotliví správci se vůbec nezabývají vyhodnocováním dopadů dotací. Mnohdy je jako měřítko vyhodnocení dopadu použit jen vyplacený finanční objem, aniž by se správci dotace zabýval tím, co mělo vzniknout a co se ve skutečnosti vzniklo, jestli nás to někam posunulo nebo jestli bylo dosaženo nějakého předpokládaného cíle. Mnohdy totiž nejsou stanoveny ani ty cíle, takže se o tom velmi těžce vyjadřuje a posuzuje konkrétní dopad.

A druhá věc, která u dotací neustále přetrvává, je, že jednotlivá ministerstva jako poskytovatelé dotací se relativně minimálně zabývají vlastní kontrolou. Fyzická kontrola, zvláště u příjemců dotací, je skutečně minimální a v mnoha případech je až formální. Příklady najdete v textu výroční zprávy. To, že se stane to, že kontrola neproběhla, je samozřejmě špatné, ale podle mého názoru ještě horší, když se při naší kontrole ukáže, že třeba peníze byly použity ve prospěch projektu, který nakonec nebyl realizován nebo jeho část výrazná nebyla realizována, takže nebyly dodrženy podmínky dotace a v dokladech ministerstva najdete, že tam kontrola byla a že shledala, že je všechno v pořádku, ačkoliv evidentně to v pořádku být nemohlo, neboť ten projekt neexistuje.

Co se týká části hospodaření s majetkem, to jsou zase problémy, které se týkají hlavně nedodržování zákonů o majetku České republiky. Ten zákon je z roku 2000 a netvrdím, že úplně dokonalý. Samo ministerstvo financí v poslední době několikrát avizovalo, že chystá jeho novelu, protože některé věci týkající se hospodaření s majetkem ČR nejsou zákonem technicky vyřešeny příliš dobře, nicméně to je věc druhá. Zákony, pokud jsou standardním způsobem přijaty, tak podle našich zákonů musí být dodržovány a musí být dodržovány zvláště těmi, na které se vztahují v první míře, například jednotlivými ministerstvy, jednotlivými ústředními orgány. Bohužel nedostatky v této oblasti jsme museli konstatovat například i u ministerstva financí, což jako u garanta zákona majetku ČR mi přišlo skutečně zvláštní, byť nedostatky nebyly nijak vyloženě alarmující nebo obrovské, ale myslím si, že právě u tohoto ministerstva by se třeba vyskytovat vůbec neměly.

Druhou záležitostí, která se v této oblasti objevuje velmi často, je otázka vedení účetnictví, evidence majetku, to, že se nedělají inventarizace podle zákona apod. A potom ještě jedna věc, kterou jsem chtěl zmínit, protože do této oblasti patří, to je věc, se kterou se setkáváme také opakovaně a je to nedostatečné plnění funkce zakladatele státních podniků. Státních podniků máme pořád v této chvíli téměř 60 v ČR a mnohdy jsme skutečně překvapeni, jaké státní podniky existují. A když to řeknu velmi volně, že život v těch státních podnicích je mnohem jednodušší než v soukromém sektoru, protože ony jsou jakýmsi hybridem, ale hlavně ve chvíli, kdy ten státní podnik je daleko od Prahy, tak je to jak v tom ruském úsloví: Bůh vysoko, car daleko. Jednotlivá ministerstva se příliš o život státních podniků nezajímají, pokud po nich nechtějí nějaké speciální dotace nebo nějakou speciální finanční podporu. Takže jsme mohli konstatovat problémy třeba v zakládacích listinách státních podniků, ve vymezení majetku, což mimochodem už jsme v minulosti konstatovali, že třeba vedlo k tomu, že ředitel státního podniku prodal majetek, aniž k tomu měl souhlas zakladatele. Zakladatel to několik let nezjistil, protože vůbec nekontroloval ten státní podnik a ten ředitel to mohl udělat, protože vlastně ten majetek neměl vymezený v zakládající listině, takže nabývající postupoval v dobré víře, že ten majetek si může koupit.

Významné investice – to je jedna z největších oblastí, alespoň finančním objemem, kterou se zabýváme. Tady je to z naší strany zvláště důraz na hospodárnost a účelnost. Přesto se v investičních akcích setkáváme znovu a znovu opakovaně s dlouhodobými problémy. Některé jsou tam popsány, třeba v případě ministerstva obrany, to je skutečně dlouhá historie a u ministerstva dopravy, kde je komplikovanost dána hlavně tím, že jednotlivé velké investice se připravují mnoho let. Jsou připravovány ne vždy úplně koncepčním způsobem, např. není jasno, jakým způsobem a jak vybírat jednotlivé investiční akce k realizaci, což potom vede k tomu, že se do zařazovaných investic zadávají akce, které nejsou dostatečně připraveny, které jsou typicky finančně podhodnoceny tak, že po realizaci té investice se ukáže, že stály někdy až mnohonásobně více než se původně předpokládalo a o nezajištěném financování ani nemluvě. Nakonec jsou to záležitosti, se kterými se můžete setkávat i ve sdělovacích prostředcích – vysoká rozestavěnost a problémy, které jsou tím způsobeny.

Finanční prostředky ze zahraničí – úmyslně říkám finanční prostředky ze zahraničí, nikoliv z EU, protože sice finanční prostředky z EU tvoří největší část finančních prostředků ze zahraničí, ale nejsou jediné. V minulosti jsme se mohli setkat s finančními prostředky např. od Světové banky a teď – a to je záležitost, se kterou jste se setkali i zde v Senátu Parlamentu ČR – jsou to např. finanční prostředky Evropského společenství tzv. "islámské fondy". V této oblasti konstatujeme spíše systémové nedostatky, je to obvyklé, nedostatky v oblasti veřejnoprávní kontroly. Tady to je jedna z typických oblastí, která by podle našeho názoru zasloužila novelu alespoň zákona o finanční kontrole, který je v rozporu s předpisy EU, resp. nepočítá s tím, jakým způsobem jsou administrovány peníze přicházející např. ze strukturálních fondů. Tam je kontrolní a řídící působnost rozdělena do několika stupňů a s tím náš zákon o finanční kontrole vůbec nepočítá. Takže to je záležitost, která by si rozhodně zasloužila legislativní úpravu.

Poslední ze strategických cílů, to jsou závěrečné účty jednotlivých kapitol státního rozpočtu. Tady kontrolujeme zvláště spolehlivost údajů závěrečných účtů, resp. účetních závěrek, resp. těch částí, které jsou podstatné pro závěrečný účet. V této oblasti, kterou mimochodem Nejvyšší kontrolní úřad vykonává zhruba od roku 2000, se v této chvíli kontroluje zhruba 50 procent výdajů státního rozpočtu a je to způsobeno hlavně tím, že Nejvyšší kontrolní úřad si kapacitu pro vykonávání finančního auditu postupně buduje. Není možné na trhu nakoupit hotové finanční auditory vzhledem k tomu, že v soukromém sektoru je téměř v násobcích toho, co může poskytnout sektor veřejný, takže nám nezbývá než si postupně vychovávat jednotlivé finanční auditory. Tato činnost se prakticky od 50. let v ČR vůbec nedělala, alespoň ve veřejném sektoru.

Tady opakovaně narážíme zase na problémy, které už jsem zmiňoval – nedostatky v účetnictví, špatné zaúčtovávání majetku, majetkových účastí státu, ale zase otázka inventarizací a podobných věcí. Mimochodem tam, kde kontroly probíhaly opakovaně, a to u velkých kapitol, jsou dneska téměř všechny – hlavně ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo obrany, ministerstvo školství, ministerstvo zemědělství – tak ve chvíli, když tam přicházíme poprvé, tak se většinou zjistí poměrně rozsáhlé nedostatky, ale při opakovaných kontrolách můžeme konstatovat, že ten posun skutečně je pozitivní. Tam většinou dochází k tomu, že to jsou nedostatky způsobené třeba ne úplně profesionálním vedení účetnictví anebo tím, že jsou některé věci v účetních předpisech definovány ne úplně jasně. Takže v letošním roce, resp. v loňském roce, za který předkládá výroční zprávu, jsme museli konstatovat u ministerstva dopravy, že jejich podklady, které předali pro závěrečný účet, jaksi vykazovaly takové nesprávnosti, že je nemůžeme považovat jako za podklady, které jsou přijatelné. Mimochodem, míra nesprávnosti u první kontroly vykazuje v mezinárodních standardech do osmi procent chyby, takže tady ta chyba byla větší. U těch ostatních kontrolovaných osob a při opakovaných kontrolách míra chyby se snižuje na povolené dvě procenta, prostě ta chybovost vždycky někde je, vždycky se najde nějaká drobnost, ale aby to bylo spolehlivé, tak se považuje určitá míra jako přijatelná.

Co se týká třetí části výroční zprávy, ta se zabývá finančním zhodnocením. Je většinou velmi obtížné, jakým způsobem finanční zhodnocení provést. Mnohdy mám pocit, že s tím bojují i kolegové u partnerských kontrolních institucí v Evropě, že jsou to spíše jakási politická prohlášení, protože se na to dá jít skutečně různým způsobem, tak já zůstanu jen u těch čísel, která jsou nějakým způsobem prokazatelná a nediskutovatelná. My se ve své kontrolní činnosti setkáváme i s tím, že je porušen zákon, typicky i rozpočtová pravidla. Ta počítají s porušením tzv. rozpočtové kázně, kterou se následně zabývají finanční úřady, popř. finanční ředitelství. My jsme povinni, pokud něco takového zjistíme, dát oznámení na příslušný finanční úřad. Takže v loňském roce jsme takto finančním úřadům oznámili porušení rozpočtové kázně za více než 400 mil. Kč. Kdyby situace byla taková, že všude ty peníze budou, tak jak by to mělo být, odvedeny zpátky do státního rozpočtu, plus třeba penále, tak by se dalo jednoznačně říci, že jsme si vysoce vydělali na svůj provoz, ale ono to tak není. Ona se většina těch prostředků do státního rozpočtu nakonec nevrátí. Já tady nechci kritizovat tento jev, protože mnohdy jsou porušení rozpočtové kázně spíše neštěstím pro jednotlivé příjemce třeba tím, že stavba není zkolaudovaná v předepsaném datu, ale o několik dní později, protože pracovník stavebního úřadu byl na neschopence. Ale z hlediska zákona je to prostě nedodržení parametrů té dotace a mělo by být vráceno, popř. ještě by mělo následovat penále. Toto je systém, který si řeší ministerstvo financí, resp. dneska Finanční správa, takže do toho se pouštět nebudu.

V těch dalších objemech – to už jsou záležitosti, které jsou trošku diskutabilnější. My jsme se snažili držet toho přízemního odhadu, takže z těch výdajů státního rozpočtu, které byly námi zkontrolovány, samozřejmě na základě vzorků, ne absolutně, je to zhruba 60 procent – týkalo se to zhruba 700 mld. Kč jak majetku, tak finančních prostředků.

Čtvrtá a závěrečná zpráva se týká i hodnocení ostatní činnosti. NKÚ je i připomínkovým řízením, takže se zabýváme zákony, které se nějak dotýkají našeho předmětu působnosti. V loňském roce alespoň pro nás nejvýznamnější bylo připomínkové řízení na začátku září byla připravena jednak novela Ústavy ČR a navazujícího zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, která by měla nějakým způsobem upravit naši působnost a fungování.

Věc, kterou chci tady také zmínit, je otázka mezinárodní spolupráce. Tu najdete třeba v textech popisů jednotlivých kontrolních akcí, protože ne všechny kontrolní akce děláme sami, některé kontrolní akce děláme společně se svými kolegy ze zahraničí. Nejčastěji to bývá spolupráce se Slovenskem, což je samozřejmě velmi logické, ale hodně častá bývá i spolupráce se Spolkovým účetním dvorem. I v loňském roce můžete najít jednu kontrolní akci poměrně rozsáhlou, týkala se správy daně z přidané hodnoty. Tam je spolupráce se zahraničím vyloženě potřebná, protože abychom si ověřili, zda to probíhá tak jak má, tak si potřebujeme vyměnit informace o tom, co se odehrává i na německé straně, pokud někdo z našich plátců vykazuje, že se jeho činnost týkala např. jiných zemí EU. Mimochodem, když jsme dělali tuto kontrolu poprvé, tak jsme museli – je to asi tři roky zpátky – tak jsme museli docela s potěšením vzít na vědomí i fakt, že výsledná zpráva o hodnocení situace se v ČR a ve Spolkové republice Německo vyznívala pozitivně v náš prospěch. Na německé straně to vedlo dokonce k úpravám legislativy.

Prakticky to znamenalo to, že oni v tom systému byli jakoby hodně zaběhlí, a my jsme jako noví členové si vytvářeli všechno znova a dokázali jsme si některé věci trošku lépe ohlídat, takže to bylo pro nás docela pozitivní.

Vedle dvoustranných spoluprací spolupracujeme obecně v systémové rovině i na půdě mezinárodních organizací. A tady chci zmínit i velmi těsnou a úzkou spolupráci s kontrolními institucemi ze zemí Visegrádské čtyřky. Ona to není jenom Visegrádská čtyřka, ale ta rozšířená, protože v tom velmi aktivně vystupují i kolegové z Rakouska a ze Slovinska. Nicméně tato spolupráce se ukazuje skutečně jako velmi užitečná.

A když jsem u zahraničí, tak chci také zmínit, že zaměstnanci NKÚ se docela pravidelně účastní pracovních skupin a různých jednání v zahraničí a také řadu takových jednání děláme i u nás v ČR. Jenom pro představu těch zahraničních akcí – loni jich bylo asi 52, byly to třeba i velké projekty, které byly dělány na úrovni INTOSAI, což je světová organizace, takže jsme vedli jeden projekt v oblasti životního prostředí pro země ze všech kontinentů.

A co se týká domácích akcí, těch bylo 31. A nejdůležitější asi byl seminář, který pořádáme, mimochodem, každoročně, jednu vzdělávací akci, protože se domníváme, že máme co ukázat a co nabídnout svým kolegům ze zahraničí. V loňském roce to byl seminář, který byl věnován kontrole společné zemědělské politiky EU a zúčastnilo se ho více než 70 kolegů asi z 32 zemí.

Na závěr mi dovolte už jenom technické údaje, které výroční zpráva obsahuje také.

Hospodaříme, resp. v loňském roce jsme hospodařili, s rozpočtem, který byl původně schválen ve výši cca 593 mil. Kč, potom díky opatřením, která přijala vláda a PS Parlamentu ČR, byl snížen o 30 mil. Kč na 563 mil. Kč. Přesto se nám podařilo ještě trošku ušetřit, takže rozpočet nakonec byl čerpán ve výši 543 mil. Kč. Prakticky dvě třetiny výdajů jsou mzdy, které jsou pro nás, stejně jako pro řadu dalších ústředních orgánů, tím nejpodstatnějším výdajem.

Co se týká personálního zajištění. V loňském roce to bylo 466 zaměstnanců, z nichž více než 70 % jsou lidé, kteří bezprostředně vykonávají kontrolní činnost, nebo ji podporují. A jenom pro vaši představu – více než 80 % našich zaměstnanců jsou vysokoškoláci a více než 30 % zaměstnanců je dnes na jazykové úrovni, která odpovídá minimálně úrovni B1 evropského referenčního rámce. To je záležitost, která je pro nás dost důležitá právě v zahraniční činnosti, aby naši kontroloři byli schopni pracovat v bilaterálních akcích nejen na Slovensku, ale i v dalších zemích EU.

V této chvíli bych s prezentací výroční zprávy skončil, protože ta samozřejmě obsahuje řadu příkladů, které jsou nechci říci k pobavení, ale k ilustraci kontrolních zjištění, která jsem tady popsal jenom v obecné rovině. Ale myslím si, že to je záležitost spíše na vaše dotazy, nebo pokud bude zájem o nějaké vysvětlení, tak to rád učiním. V této chvíli vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane prezidente, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane prezidente, děkuji za přednesenou zprávu, protože jste prakticky vyčerpal vše, co mám napsáno i já ve zpravodajské zprávě. Chtěl bych říci, že celou výroční zprávou NKÚ se zabývala 7. schůze našeho hospodářského výboru dne 19. dubna 2011. A zde bych chtěl říci, že úvodní slovo přednes viceprezident NKÚ pan Miloslav Kala, který nás seznámil podrobně s touto zprávou.

Chtěl bych zde také říci, že výroční zpráva NKÚ se podle vlastních slov snaží ukázat a popsat nejdůležitější a nejzávažnější problémy v oblasti hospodaření s movitým i nemovitým majetkem našeho státu, s finančními prostředky státního rozpočtu i s finančními prostředky, které do naší republiky přicházejí ze zahraničí.

NKÚ nemá výkonnou pravomoc, avšak svými zjištěními poskytuje zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu ČR, vládě ČR a všem občanům jako informační zdroj, zda jsou při hospodaření se státním majetkem dodržovány zákony, zda je účetnictví státu a jeho organizací vedeno průkazně a správně a zda jsou peníze státu vynakládány účelně a hospodárně.

Připomínám, že i kontrolní instituce musí být kontrolovány. A součástí této zprávy je rovněž informace o hospodaření NKÚ a výrok auditora, který je "bez výhrad".

Chtěl bych zde připomenout jednu věc, která je ze zprávy důležitá, že mimo těch čtyř hlavních pilířů je věc a zjištění, že ve výroční zprávě za rok 2010 jeden problém jako nejzávažnější je identifikace a oblast čerpání finančních prostředků EU. NKÚ opakovaně upozorňuje na nedostatky v oblasti veřejnoprávní kontroly, na potřebu novelizace zákona o finanční kontrole. A NKÚ rovněž dlouhodobě identifikuje nedostatečně nastavený řídící a kontrolní systém. Nejsou správně nastaveny monitorovací identifikátory, které nejsou ani kontrolovány a tím nelze prokázat splnění cílů projektu.

Tím bych chtěl říci, že právě probíhá i společná kontrola EÚD a NKÚ a peněžní prostředky určené na zlepšování životního prostředí a krajiny podle programu rozvoje venkova. A nedobrý stav se potvrdil pozastavením certifikace celkem pěti operačních programů a přerušením certifikace jednoho regionálního operačního programu. Myslím, že z tisku víme, o které operační programy se jedná.

To jsem chtěl dodat jako příklad potřebné kontroly. A to je vše, co bych měl nyní v současné chvíli k přednesu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Senátu senátorka Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane prezidente NKÚ, paní senátorky, páni senátoři. Dovolím si doplnit diskusi k výroční zprávě NKÚ ještě o některé další pohledy.

Nejdříve mi dovolte dvě teze. Za prvé, výroční zpráva byla projednána a schválena kolegiem NKÚ. Struktura i náplň této zprávy odpovídá zavedené praxi a při projednávání Senátem v minulém období nebyly vyjadřovány žádné závažné připomínky.

Ale projednávání této zprávy zde v Senátu Parlamentu ČR je vhodnou příležitostí k otevření diskuse nad směřováním externí kontrolní instituce.

Podle mého názoru existují nejméně tři závažné okruhy otázek, kterými bychom se měli zabývat.

Tou první je rozšíření působnosti NKÚ na kontrolu veřejných prostředků.

Lymská a mexická deklarace doporučují, aby externí kontrole podléhala celá správa veřejných prostředků, bez ohledu na skutečnost, jakým způsobem se promítají do státního rozpočtu. Bohužel i částečné pokusy o promítnutí tohoto požadavku do českého právního řádu byly zatím neúspěšné. Naposledy to byl poslanecký návrh z řad ČSSD novely Ústavy v minulém funkčním období PS.

Vím, že včera vláda o něčem podobném jednala. Doufám tedy, že se rozsah působnosti NKÚ podaří rozšířit.

Tady je potřeba říci, že korupce je skutečně velký a velký problém v ČR. A jestliže jsme se v minulém bodu bavili o míře zdanění, tedy o konkurenceschopnosti ČR v důsledku faktoru konkurenceschopnosti, pak je potřeba říci, že právě velmi intenzivně vnímané korupční prostředí v ČR a to, že jsme jako země, a neslouží nám to ke cti, zařazováni na spodní příčky zemí právě v míře korupce, to je problém, který odrazuje investory podnikat, zaměstnávat lidi v této zemi, stejně tak jako s problémy retroaktivity.

Ale my projednáváme výroční zprávu NKÚ a bavme se tedy o problému, který s tím souvisí, a to je problém korupce.

Jak se ukazuje, tak největší problém, právě největší nebezpečí korupčního jednání je na tom švu, v té hraniční oblasti, kde se stýká veřejná správa, kde se tedy stýká veřejný a soukromý sektor. Proto bych se skutečně velmi a velmi přimlouvala za to, aby nezávislý NKÚ byl skutečně nezávislým a měl pokud možno i takové kompetence, aby skutečně tyto věci dokázal odhalit, odhalit včas a aby také byly nástroje k jejich potírání.

A tady je potřeba říci ještě jednu věc. Všechny instituce, které se zabývají korupcí, tak v podstatě pracují s indexem vnímání korupce. Je otázka, zda to skutečně odpovídá tomu stavu, který ve společnosti je. Ale my nemůžeme věci změnit, pokud skutečně se nenavodí atmosféra ve společnosti taková, že každý, u koho se projeví, byť náznaky korupčního jednání, bude pro společnost naprosto nepřijatelný. Nebudeme moci s věcí hnout, dokud skutečně nebude navozena atmosféra odmítání, a striktního odmítání, jakéhokoliv korupčního jednání.

Ale k tomu je také potřeba, aby takové instituce, jako je NKÚ, měly silnou autoritu, aby byly důvěryhodné, aby měly takovou důvěru ve společnosti a u ostatních institucí, se kterými přicházejí do styku, aby skutečně jejich výroky a jejich činnost byla naprosto nezpochybnitelná.

A to se dostávám k otázce č. 2 – rozsah a zaměření kontrol, plán kontrolní činnosti. NKÚ má být odlišen od orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, má vykonávat kontrolu podle zvláštních pravidel mimo soustavu exekutivy, ku pomoci legislativy podle vzoru organizace a pravidel řízení před soudy.

Chci se pozastavit nad otázkou, zda NKÚ plní beze zbytku tu část definice, kterou má sloužit ku pomoci vzniku legislativy.

Pokud si vezmu na pomoc statistiku, počet kontrolních akcí je přibližně 30 za rok. Průměrná délka jejich provádění je více než devět měsíců a náklady na činnost úřadu jsou někde přes 550 mil. Kč. Z porovnání obdobných institucí v zahraničí vyplývá, že například slovenský má více než 70 kontrol, nebo německý několik set kontrolních akcí. Vyplývá tedy z toho, že NKÚ není v tomto ohledu špičkou.

Pravidelně se můžeme z Věstníku NKÚ dozvědět, že došlo u kontrolovaných osob k porušení právních předpisů nebo k chybám ve vedení účetnictví. O tom také hovořil pan prezident NKÚ. Domnívám se, že zahraniční instituce se více zaměřují na sledování a měření výkonnosti, účinnosti vládních politik, porovnávání nákladů na realizaci, ale i administraci programu, vyčíslování nákladů na investiční akce. To je věc, kterou bychom potřebovali všichni.

Myslím, že jako uživatelé výsledků kontrol realizovaných NKÚ bychom uvítali větší zaměření na výkonnostní audity. Rádi bychom znali názor na to, zda se u nás stavějí dálnice drahé nebo levné a zda kvalita, kterou stát dostává, odpovídá vynaloženým nákladům. A v neposlední řadě bychom rádi znali odpověď i na otázku, zda se úroveň řízení státní správy zlepšuje nebo zhoršuje. Občané si myslí bohužel to druhé.

Jsem si vědoma toho, že NKÚ je nezávislým orgánem, který sám rozhoduje o tom, koho kdy a jakou metodou bude kontrolovat. Nezávislost kontroly považuji za velmi významný prvek našeho právního řádu. Přesto považuji za důležité, aby se vedla debata i na téma, zda hodnota, kterou NKÚ poskytuje, odpovídá představám zákonodárců a aby si i NKÚ neustále uvědomoval, že není ve vzduchoprázdnu, ale právě naopak, nese svůj díl odpovědnosti vůči občanům.

K třetímu okruhu – hospodaření NKÚ a kontrola Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Zprostředkovaně jsme se v uplynulém roce dozvěděli o sporech mezi Poslaneckou sněmovnou a prezidentem NKÚ, o vzájemných žalobách a vyšetřováních, které souvisejí s některými spornými rozhodnutími v oblasti hospodaření NKÚ, pronájmu sídla úřadu a otázkou, zda je oprávněna Poslanecká sněmovna provést kontrolu hospodaření NKÚ s majetkem státu, včetně jeho rozpočtové kapitoly.

Zde je tradiční právnická otázka: Kdo kontroluje kontrolora? Tato otázka dostala podobu, která ve svém důsledku zničila dobrou pověst úřadu, kterou vydobyl první prezident NKÚ Dr. Volejník.

Nejhorší na celé situaci je, že až budou zahájené právní spory rozhodnuty, budeme stát nad poničenou a poškozenou institucí.

Jak už jsem řekla, důvěra a důvěryhodnost je zásadní kategorií pro autoritu NKÚ.

Zajímala jsem se o podstatu sporu, který snad ani není veden o vlastní pravomoc provést kontrolu. Tato otázka je explicitně řečena v § 33 zákona č. 166/1993 Sb., o NKÚ. Jde ale o to, zda kontrolní řád má být upraven speciálním zákonem.

Dámy a pánové, nechci a nebudu předjímat výsledek soudního sporu, který se zapíše asi na ty nejhorší stránky naší historie již tím, že NKÚ žaluje Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR.

Nechci a nebudu hodnotit, nakolik je správné, aby státní instituce sídlila v budově s nájmem, jehož výše možná odpovídá bohatým finančním institucím. A už vůbec nechci, aby se roztržka s prezidentem NKÚ přenesla ještě sem na senátní půdu.

Chci ale říci, že bych od prezidenta takového významného úřadu, jakým je NKÚ, očekávala přece jenom trochu jiný přístup. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek... Pane prezidente, budete mít možnost vystoupit potom k rozpravě, ale chcete-li vystoupit k jednotlivým vystoupením, samozřejmě můžete, ale nebývá to zcela obvyklé. Takže, prosím, pane prezidente, máte slovo.

František Dohnal:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v této chvíli alespoň stručně reagoval na vystoupení paní senátorky Gajdůškové, která ho rozdělila do 3 bodů; tak jak jsem si je poznamenal.

Jednak je to rozšíření působnosti nejvyšší kontrolní instituce. To je záležitost, která je na samostatné a poměrně rozsáhlé jednání. Tak nevím, nakolik se do toho pouštět.

Co se týká té druhé záležitosti ... Ale přece jenom k té "jedničce" – ano, mezinárodní standardy říkají, že nejvyšší kontrolní instituce by měla kontrolovat všechny veřejné prostředky. To v ČR není. Není to od samého začátku od roku 1993 – a já jsem mimo toho pokusu, který tady zmiňovala paní senátorka, v loňském roce ani nezaznamenal, že by působnost někdy byla navrhována k rozšíření. Alespoň to tedy nebylo projednáváno v Parlamentu ČR, resp. nenašli jsme o tom zmínku.

Co se týká návrhu, který tady byl zmíněn. V loňském roce jeho podstatou, podstatnou součástí, bylo to, že z definice NKÚ se vypouští slůvko, že je to "nezávislý" orgán, nikoliv rozšíření působností. Tady chci jenom upozornit, že návrh novely se týkal jenom Ústavy, nikoliv zákona o NKÚ jako takového.

K druhé záležitosti. Tam jsem to možná úplně nepochopil. Jestli NKÚ – podle paní senátorky – plní dobře nebo špatně svoji funkci ve chvíli, kdy největší problémy, jak se zdá; nevím, podle čeho vznikají, na střetu mezi veřejnou a soukromou oblastí. My jsme ze zákona zaměřeni na oblast hospodaření se státními, tedy s veřejnými prostředky. Co dělá soukromá sféra, hodnotit nemůžeme. Musím říct, že to skutečně, ne že není obvyklé, ale neděje se v žádné jiné zemí, aspoň pokud vím.

Soukromá oblast je oblastí výhradní. Myslím si, že stát pomocí kontrolní instituce by do ní neměl vstupovat. Snad s výjimkou toho, kdy do soukromé firmy např. tečou veřejné prostředky nebo nějakým způsobem je provázána se státem. Ale jinak ne.

Co se týká korupčního prostředí, tady chci zdůraznit, že NKÚ je instituce nalézací. Plní roli jakéhosi auditora, nikoliv soudce nebo policisty. Proto nedáváme ani pokuty, ani nerozhodujeme o právech a povinnostech kontrolovaných osob. A je to tak v pořádku, je to tak v souladu s mezinárodním standardem. Když to srovnám na soukromou sféru, pokud někdo z vás v soukromé sféře pracoval nebo vlastnil firmu, ve chvíli, kdy si pozvete do firmy auditory, nebo tam přijdou, tak od nich čekáte zprávu, jak vám firma funguje. A ne to, že auditor vám dá pokutu nebo na vás učiní trestní oznámení. Zpráva auditora vypovídá o tom, co je v organizace dobře; a co je rizikové a co je vyloženě ve střetu se zákonem. Ale je na vedení nebo na majiteli organizace, jak s informací naloží. V našem případě je to v první řadě vláda, exekutiva, jestli přijme odpovídající nápravná opatření, nebo jestli do toho třeba v legislativní oblasti nějak vstoupí Parlament ČR. Ale znovu zdůrazňuji, od nás je to pouze zpráva o tom, co jsme našli.

Co mě tady vyloženě zaujalo – je srovnání počtu kontrolních akcí. To je, paní senátorko, přesně věc, kterou jsem tady chtěl zmínit, protože v téhle oblasti často dochází k nedorozumění. Upozornila jste tady na to, že na Slovensku mají 70 kontrolních akcí, a my jich máme jenom 30. Jenomže kontrolní akce na Slovensku rovná se jedna kontrolní akce, jedna kontrolovaná osoba. Takže my kontrolovaných osob máme 173. Pro ně kontrolní akce končí z odborného pohledu kontrolním protokolem. A to je jedna záležitost. Zatímco u nás kontrolní akce má kontrolních protokolů a kontrolovaných osob třeba 20 nebo 25. Toto srovnání skutečně není úplně nejšťastnější.

Poslední věc k tomu bodu 2. Úroveň státní správy je lepší či horší – to jsme zase ale u působnosti nejvyšší kontrolní instituce. Jsme zaměřeni, a zákon i Ústava nám říká, co máme dělat – tedy hospodaření se "státním" – a já bych byl rád, kdyby to bylo hospodaření s veřejným majetkem. Ale nemůže, ani nesmíme, hodnotit úroveň státní správy. Výkon správních a jiných činností, které organizace státu dělají. Byť připouštím, že v historii v ČR to tak bylo – jak za první republiky, tak potom zvláště v dobách od roku 1950 do roku 1993. V některých zemích se tohle používá, ale moc rozšířené to není. To je snad zase jenom na vysvětlení.

Dostávám se k té třetí, která prolíná s druhou částí. Říkáte, že NKÚ by měl mít vysokou autoritu, a měl by tak být vnímán. To, že neproběhla kontrola hospodaření NKÚ prováděná poslanci Parlamentu ČR, resp. Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, říkáte, že zásadním způsobem poškodilo pověst NKÚ.

No, já musím říct, že pověst NKÚ samozřejmě sleduji. Je mi líto, že v loňském roce, a v předloňském roce, kredibilita NKÚ skutečně hodně spadla. Zhruba, jestli si dobře pamatuji, asi ze 75 na 50 %. To se ovšem nestalo v souvislosti s tou tzv. kontrolou, ale díky mediálním útokům, které byly vedeny především na mou osobu. Myslím si, ačkoliv je to i pro mě osobně velmi nepříjemné, tak nezbývá nic jiného, než se s tím nějakým způsobem poprat, vydržet mediální útok, který následoval po několika, řekněme, nepříjemných a zase mediálně hodně zdůrazňovaných kontrolních akcích typu "mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci" – a je mi to líto. Nicméně dosavadní rozhodnutí ve všech kauzách, které na mě byly podávány formou trestních oznámení ze strany poslanců za KSČM, z kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, končí buď odložením, protože je to úplně absurdní nesmysl, nebo tím, alespoň dosud nepravomocně, i soud rozhodl o tom, že jsou to záležitosti, které jsou uměle vytvořené a mají za cíl něco jiného, než volání po spravedlnosti. Takže pokles byl už v září 2009. A ne v roce 2010 nebo nyní.

Pokud mohu komentovat záležitost kontroly hospodaření – vy jste sama zdůraznila, že máte informace zprostředkovaně. Informace – alespoň z naší strany a dokumenty, které se toho týkají – jsou zveřejněny na našich webových stránkách. Také je možné se na ně podívat. Sám samozřejmě nemám vůbec žádnou radost z toho, že podobné záležitosti řeší správní, popř. městský soud v Praze. Protože podle mého názoru je to jasná otázka pro Ústavní soud, jestli jsou někde nedostatečně nebo nejasně rozděleny kompetence mezi ústavními orgány, tak by to měl zodpovědět Ústavní soud. A je zbytečné do toho zatahovat emoce nebo trestní oznámení.

Nicméně Ústavní soud spor odmítl s tím, že dosud nebyly vyčerpány všechny ostatní prostředky. Tento problém znáte, jako senátoři, takže nezbylo nic jiného – a upozorňuji, že po stejné cestě volali i někteří další poslanci kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, že nezbývá, než se tedy obrátit na správní, popř. městský soud – a po jejich rozhodnutí teprve záležitost může být předložena Ústavnímu soudu.

Popravdě řečeno, pokud tady voláte, že mělo být postupováno nějakým jiným způsobem, já tedy nevím, jakým. Já jsem se skutečně snažil poslancům vysvětlit nešťastnost té situace. Nicméně k dohodě nedošlo. Došlo pouze k dohodě v prosinci loňského roku s tím, že nezbude než se obrátit na soud, a to volání přišlo z kontrolního výboru, ne ode mne. A tak tedy byla celá věc předána soudu. Není to spor státu se státem, jak bývá ve sdělovacích prostředcích prezentováno, je to spíše právní problém a chce to nějaké rozhodnutí.

Otázka, kdo má kontrolovat kontrolovaného – nebo kontrolujícího, tu bych nechal soudu, nebo Ústavnímu soudu. Domnívám se, že metody jsou, ale cesta, kterou zvolil kontrolní výbor PS, mi přijde ze všech nejhorší.

Nicméně znovu říkám, v této záležitosti se domnívám, že jsme postupovali tak, jak se postupovat dalo, jediným způsobem, nezbývá, než vyčkat, jak Ústavní soud rozhodne. Je mi líto, že to bude pravděpodobně trvat několik let ještě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se přihlásil do diskuse pan senátor Jiří Čunek. Omlouvám se za tu fanfáru, nebylo to u příležitosti jeho vystoupení, ale omylem jsem stiskl tlačítko, které je vedle tlačítka mikrofonu.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo. Fanfáry si samozřejmě zaslouží většinou prezident, byť ho tady máme, tak jsem nemyslel kontrolního úřadu. (Reakce na poznámku okolo jdoucího senátora: Tys byl v zákulisí, já jsem přicházel.)

Milé kolegyně, kolegové, k otázce, která tady byla zmíněna, byť jsem na ni zvláště citlivý, protože, jak víte dobře, se mě podobná také týkala, bych chtěl prostřednictvím předsedajícího sdělit paní kolegyni Gajdůškové, že kdo nic neznamená v této zemi, nemá žádné problémy. Kdo nerozhoduje o žádných miliardách ani o tom, že někoho postihne, ten také nemá žádné problémy. Chceme-li někoho paralyzovat především z nás politiků, kteří de facto žijí pouze z toho, že mají důvěru ve veřejnosti, tak takového člověka paralyzujeme nejvíce tím, že mu tuto důvěru bereme, případně mu způsobíme problémy, které on musí – osobní - odrážet, byť jsou zcela vymyšlené. Předpokládáme, že on díky těmto problémům se znevěrohodní, či vlastně nemá na ty skutečné problémy, které řeší, pak vůbec žádný čas. A v takovém světě my žijeme, vidíme to každý den.

Já se obávám, že je to úplně stejný případ – a já jsem si se zájmem přečetl rozhodnutí soudu ve věci prezidenta NKÚ, stejně tak čtu rozhodnutí soudu ve věci vás každého, koho se podobná věc někdy týká, také jsem četl rozhodnutí soudu ve věci např. kolegy Trpáka, protože se těmito otázkami zabývám. Myslím si, že toto jsou otázky, které podkopou tuto demokracii. To jenom na margo toho, čeho se tady předřečníci nějakým způsobem dotkli.

Jinak k tomu vystoupení, či k té zprávě pana prezidenta NKÚ: Já jsem celkem překvapen, že NKÚ nemůže, nebo mnohdy zjišťuje, že nejsou dány žádné markery, neboli parametry státních dotací, teď nemyslím jenom evropských, ale i státních. Protože je-li vyhlášen jakýkoliv program, aspoň zatím jsem o tom byl přesvědčen, tak vždycky ten program je vyhlášen na něco, je rozhodnuto o dotaci na základě něčeho, jsou samozřejmě stanoveny podmínky, které žadatel musí splnit. Mnozí si stěžujeme a víme to, že podmínky jsou mnohdy tak komplikované a přísné, že mnohdy vlastně žadatel, než by ty podmínky splnil, protože je to drahé, radši nepřijme dotaci. Možná se mýlím, byť si myslím, že v této oblasti jsem vzdělán velmi dobře.

Evropské dotace mají svá kritéria, která se musí plnit. To plnění je dáno většinou do několika let, takže tady jsem úplně nerozuměl tomu, že by existovaly programy, které tato kritéria neobsahují. Toť je první věc.

Druhý dotaz se týká nového zákona. Včera vláda, jak jsem ze sdělovacích prostředků zjistil, schválila rozšíření pravomocí NKÚ. Rád bych se zeptal, jestli se to týká i rozšíření pravomocí Nejvyššímu kontrolnímu úřadu také ve směru – já vím, že ne sankcí, protože NKÚ je vlastně auditor státní, ale spíše jestli je tam naznačena nějaká cesta, kdy NKÚ nejenom konstatuje, ale kdy bude moci řekněme požadovat nějakým způsobem nápravu těch zjištění, která jsou mnohdy velmi vážná, například na jednotlivých ministerstvech. To je jedna věc. Druhá věc, zda ten nový zákon, který rozšiřuje působnost na kraje, se týká všech programů, které jednotlivé kraje mají, na poskytování dotací. To znamená krajské dotace směrem k žadatelům, většinou jsou to otce, ale mohou to být samozřejmě i soukromé subjekty.

A protože je plná televize kontrol a diskusí o ProMoPro, tak bych se rád zeptal na jinou akci, která souvisela s evropskými penězi, tedy nejenom penězi našeho státu, to je Mezinárodní měnový fond. Tam nejsem přesvědčen, zda proběhla kontrola NKÚ. Takže bych rád znal odpověď, zda ano, s jakým výsledkem, případně proč tato kontrola nebyla provedena, pokud provedena nebyla, protože víme, že se tam děly také podivné věci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Nyní bych se zeptal pana předkladatele, pana prezidenta NKÚ, Františka Dohnala, zda chce vystoupit. Chce vystoupit, prosím, máte slovo.

František Dohnal:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, co se týká novely zákona o NKÚ, už je to druhá otázka od vás. Není divu, ona je to záležitost, která je skutečně velmi důležitá. Musím říci, že to, co se odehrávalo včera ve vládě, u toho jsem přítomen nebyl. Nicméně měli jsme možnost vidět materiály, které byly do vlády předkládány. Ty se mírně lišily od toho, jaký byl výsledek připomínkového řízení v loňském roce. Bylo to uděláno na zásah legislativní rady vlády, ale na druhé straně některé úpravy nebyly zdůvodněny, takže v některých dalších případech se musím ptát, co tím autor konkrétně myslel, protože to jsou věci, které by možná byly i pro vás zajímavé.

Paní senátorka Gajdůšková tady zmínila oblast veřejných výdajů. To se v ústavě u nás obchází tím, že NKÚ kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Novela ústavy se snaží rozšířit tuto oblast s tím, že by byly kontrolovány ještě další instituce, které hospodaří s veřejnými prostředky.

Tím jsou v první řadě a nejvíc médii zmiňovány územní samosprávné celky, tedy kraje, obce, ale také dobrovolné svazky obcí. S tím souvisí jejich příspěvkové organizace. Do této oblasti jsou zahrnuty třeba i regionální rady soudržnosti, které visí úplně jakoby ve vzduchu v této chvíli. Nicméně ta oblast má ještě několik dalších segmentů. V této chvíli je to v kombinaci s novelou zákona o NKÚ rozšiřováno ještě o veřejnoprávní média, o Českou televizi a Český rozhlas, kde dosud kontrolní působnost NKÚ vlastně je, ale nemůže být realizována. To je dáno jakousi obezličkou v zákoně o NKÚ, která je sice ve stávajícím znění nezařazuje mezi veřejné instituce, respektive státní instituce, protože státní institucí nejsou, ale dává Nejvyššímu kontrolnímu úřadu pravomoc kontrolovat finanční prostředky vybírané ve prospěch právnických osob na základě zákona. To je mimochodem zdravotní pojištění, ale to jsou také koncesionářské poplatky. Ale ten háček, proč se vlastně nedají kontrolovat, spočívá v tom, že žádný zákon ani podzákonný předpis České televizi ani Českému rozhlasu nenařizuje, aby tyto finanční prostředky vedl ve svém účetnictví odděleně. To tedy znamená, že vzhledem k tomu, že Česká televize i Český rozhlas mají i další příjmy, tak my při té kontrole nedokážeme oddělit, které peníze jsou používány jakoby z těch koncesionářských poplatků a které z těch ostatních příjmů. A samozřejmě, protože v historii už k tomu pokusu došlo, tak ta kontrola byla odmítnuta, že je nezákonná, protože kontrolujeme i finanční prostředky, které jdou například z reklamy nebo z jiných příjmů. A právníci jim dali zapravdu, že to tak je. Tak teď by se teoreticky mohl Nejvyšší kontrolní úřad dostat do situace, že by mohl zkontrolovat věci týkající se hospodaření veřejnoprávních médií.

Ještě chci zmínit dvě oblasti, a to jsou veřejné vysoké školy, které v této chvíli, podobně jako ty regionální rady soudržnosti, nejsou kontrolovány nikým s výjimkou výkonu státní správy v oblasti vzdělávání, a potom třeba Nejvyšším kontrolním úřadem v rámci dotací, které dostává třeba vysoká škola účelově na nějakou investici. Ale hospodaření vysokých škol externí kontrole nepodléhá.

Tou poslední záležitostí, kde ten vládní návrh už jaksi couvl, že dál to rozšiřovat nebude, je oblast obchodních společností, které jsou částečně nebo úplně vlastněny státem. To je oblast, která je v zahraničí běžně kontrolována, byť zákony jednotlivých zemí tu proceduru upravují. Někde je to tak, že jsou kontrolovány jenom obchodní společnosti, kde je třeba účast státu vyšší než 30, 50 %, ale někde je to bráno tak, že pokud je tam jediná akcie státu, tak se tato organizace musí podrobit kontrole nejvyšší kontrolní instituce. Mimochodem jsou země, které jdou jakoby v tom ještě dál, že třeba jsou do té kontroly zahrnuty i nestátní organizace, jejichž příjem třeba podílově více než 50 % je ze státních dotací anebo z různých příspěvků i z územních samospráv. To by v naší republice asi nejlépe odpovídalo neziskovým organizacím, které vykáží dotaci oproti poskytovateli dotace, ale samotné hospodaření nikdo nekontroluje. Takže do této oblasti vlastně vláda nešla a zůstala u těch územně samosprávných celků, vysokých škol a veřejnoprávních médií.

Nicméně, teď se dostávám k tomu, co tím autor myslel. My kontrolujeme hospodaření se státním majetkem, ale co se týká hospodaření samospráv, tam není – alespoň v tom znění, které bylo předloženo vládě – použito znění, že kontrolujeme hospodaření samospráv. U samospráv je použitá formulace, že kontrolujeme soulad se zákonem. Ale to jenom pro vaši představu znamená, že třeba účetnictví je téměř celé upravováno jenom vyhláškami, nikoliv zákonem. Zákon o účetnictví je ta konstrukce a odvolává se na prováděcí vyhlášky. Znamená to tedy, že při té kontrole nebudeme moci jít do účetnictví, tak nevím jestli tím měl autor toto na mysli. Pak bych se ptal, jaká ta kontrola vlastně bude. U vysokých škol je zase použita jiná formulace, tam bychom měli kontrolovat výdaje určené na provoz vysokých škol a výdaje určené na pořizování majetku.

Na konci minulého týdne, když jsme toto znění dostali, tak jsem hned dal zpracovat nějaký právní rozbor, co to znamená, jestli tato formulace vlastně obsahuje všechny výdaje nebo jsou ještě nějaké jiné výdaje, kde vláda nechce, aby byly kontrolovány, nebo jestli to znamená, že budeme sice moci kontrolovat výdaje, ale nebudeme moci kontrolovat příjmy vysokých škol. Je tam prostě řada nejasností.

Teď se dostanu k tomu konkrétnímu dotazu, jestli to nějakým způsobem rozšiřuje kontrolní působnost tak, aby tam byla jakási vymahatelnost. Ne, toho se to netýká a zdůvodnění tam je s tím, že návrh, který je předkládán, vlastně vychází z programového prohlášení vlády, která říká, že se rozšíří kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu právě třeba na územní samosprávné celky a vládní návrh tedy zodpovídá programovému prohlášení vlády. V programovém prohlášení vlády není nic o tom, že by Nejvyšší kontrolní úřad mohl to jaksi víc vymáhat, a tady upozorňuji, že v zahraničí je běžné, ne že se rozdělují nějaké pokuty, i když i to existuje v určitých typech nejvyšších kontrolních institucí. Ale hlavně to, že kontrolovaná osoba má právo i povinnost ve chvíli, když předložíme výsledek kontroly, se nějakým způsobem odvolat nebo uplatnit námitky, že s něčím nesouhlasí. Po vyřízení těch námitek má ale povinnost tam, kde bylo shledáno, že třeba ty námitky buďto nebyly uplatněny nebo nebyly důvodné, předložit seznam nápravných opatření. A to v České republice není. Třeba zmiňované Slovensko tuto povinnost kontrolovaných osob má a aby nezatěžovali všechny dotčené instituce, tak se třeba i se státními organizacemi Nejvyšší kontrolní úřad dohodne na vypořádání těch protokolů a pokud státní organizace předloží seznam nápravných opatření a NKÚ Slovenské republiky uzná, že jsou to akceptovatelná a rozumná nápravná opatření. Tím ta kontrola končí. Ve chvíli, kdy se neshodnou, kdy se řekne, že to je nedostatečné, nebo "na toto nereagujete vůbec, tady nic neděláte", tak teprve v tuto chvíli se NKÚ obrací v případě státních organizací na vládu, nebo v případě územních samospráv třeba na zastupitelstvo obce nebo kraje.

Tím se dostávám k té druhé záležitosti. Pokud by se hodnotil jenom soulad se zákonem třeba u těch krajů a jejich dotačních titulů, tak by pravděpodobně kontrola zůstala úplně bezzubá, protože tím se vracím zpátky k tomu, co tady už také zaznělo. Ve chvíli, když krajské zastupitelstvo rozhodne o dotaci, má na to právo ze zákona, ale když u té dotace nestanoví ani indikátory, ani měřitelné ukazatele, tak nedokážete zjistit to, co tady třeba zmiňovala paní poslankyně Gajdůšková, volání po kontrole efektivnosti, nebo účelnosti, hospodárnosti. Jestliže – teď si zkusím vymyslet – to bude dotace soukromému zemědělci na – já nevím – úpravu rybníka, tečka, tak z toho nepoznáte, jak velký rybník měl být udělán, nebo kolik rybníků, a co do těch úprav je zahrnuto. Je to jenom hráz, nebo je to také meliorace na loukách nad tím? Nebo jsou tam nějaké retenční nádrže? Toto jsou záležitosti, s kterými se typicky potkáváme bohužel i u státních organizací, že parametry mnohdy jsou stanoveny, ale jsou takové, že jsou neměřitelné, nebo že nemají vlastně vůbec vypovídací schopnost. Například udělá se nějaký projekt na podporu zaměstnanosti a jako kritérium se použije míra nezaměstnanosti v ČR. Těžko se to potom vyhodnocuje, když se ten projekt týká – já nevím – třeba Chlumce nad Cidlinou. Omlouvám se, pokud je tady někdo z Chlumce, nemyslel jsem tím žádný konkrétní projekt. Jenom jako ukázku, že nevyhodnotíme, jestli to mělo dopad nebo nemělo dopad.

Poslední záležitost, která byla zmíněna – Mezinárodní měnový fond – to zasedání tady tuším bylo v roce 2002 – nebo 1, to bylo ještě za mého předchůdce Dr. Volejníka. Pokud vím, tam kontrola neprobíhala. Uvidím, jak v letošním roce dopadne rozhodnutí v kontrole finančních prostředků na české předsednictví. Tato kontrola byla velmi diskutována alespoň uvnitř NKÚ před dvěma lety, nakonec se pro odpor některých členů NKÚ zařazena do plánů kontrolní činnosti nebyla, ale v této chvíli se, resp. minulý, předminulý týden přišel kvalifikovaný podnět z petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na kontrolu tohoto typu, takže uvidíme, jaké bude rozhodnutí kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu na kontrolu těchto prostředků. To je charakterem velmi obdobné, rozměrově to bude podstatně větší. U toho předsednictví se to týká zhruba asi 3 miliard. Tak doufám, že jsem odpověděl na všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže děkuji a nyní bych požádal pana zpravodaje, pana senátora Petra Šilara o případné vyjádření ještě k rozpravě, ale hlavně k návrhu na usnesení.

Senátor Petr Šilar:  Já myslím, že v rozpravě proběhly dva příspěvky dvou senátorů a myslím, že na ty odpovědi bylo odpovězeno. Já bych zde přečetl návrh našeho výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu NKÚ za rok 2010.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Takže budeme nyní hlasovat o tomto návrhu.

Takže nyní budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Petr Šilar.

V sále je přítomno v tuto chvíli 50 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji v tuto chvíli hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo a tudíž mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 32 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Já děkuji panu prezidentu NKÚ Františku Dohnalovi i panu zpravodaji a přistoupili bychom k dalšímu bodu našeho jednání, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 62

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 62. Návrh uvede pan ministr dopravy Radek Šmerda, tedy zde přítomen, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Radek Šmerda:  Takže pane předsedající, děkuji. Vážené paní senátorky, vážení senátoři, tím důvodem předložení tohoto návrhu zákona je především nutnost transponovat směrnici o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury do právního řádu České republiky. Ten návrh zákona obsahuje zcela novou úpravu provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací, a to u komunikací zařazených do tzv. transevropské silniční sítě, dále upravuje požadavky na auditory bezpečnosti pozemních komunikacích a zároveň i povinnou prohlídku již provozované pozemní komunikace posuzující dopady na bezpečnost provozu na této komunikaci. Nad rámec této transpozice tento návrh dále zefektivňuje vymáhání povinností souvisejících s elektronickým mýtným, časovým poplatkem a s úpravou kontrolního vážení vozidel. A to tím způsobem, že doplňuje pro příslušné orgány státní správy další nástroje k vymáhání povinnosti řidičů, např. kauce, možnost zadržení dokladů k vozidlu, případně k nákladu. Návrh rovněž obsahuje související novely některých dalších zákonů, např. zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kde je upravena možnost přístupu k údajům vedených v centrálním registru vozidel pro provozovatele systému elektronického mýta, celní správu a dále též pro obecní policii.

Dámy a pánové, věřím, že podpoříte tento návrh a přispěje tak k zajištění slučitelnosti našeho právního řádu s právem Evropské unie. Rovněž tak i ke zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane navrhovateli, a zaujměte prosím své místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 62/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 62/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého žádám, aby nás tedy seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Samotný tisk 62 zde představil pan ministr, já se omezím na závěr své zpravodajské zprávy. Podle mého přesvědčení audity bezpečnosti představují, tak jak jsou v zákoně koncipovány, další zbytečné zvýšení byrokratické zátěže. Připomenu, že to je implementace Bruselské směrnice. Vzniká zde povinnost nad rámec stávajících právních předpisů, a ty audity budou provádět auditoři ve fázi posuzování proveditelnosti, ve fázi návrhu projektu, ve fázi podrobného návrhu, ve fázi předcházení zahájení provozu a ve fázi počátečního provozu komunikací. Pro zprávu a hodnocení nejsou zákonem určena dostatečně podrobná pravidla. Jediným upřesněním je zde to, aby vzali v úvahu celkem 21 indikátorů, čili okolnosti, o kterých lze uvažovat, že mají vliv na bezpečnost. Tolik k té implementační části. Ta druhá část, která zpřesňuje ustanovení zákona o pozemních komunikacích a zavádí možnost celní správy, případně Policie ČR uložit kauci ve výši 5 až 50 tis. Kč, pokud ten celník nebo policista bude mít podezření, že by se řidič automobilu mohl následně vyhýbat zaplacení dlužného mýtného, to shledám jako pozitivní. Jsem přesvědčen, že tento princip by měl být víc zakotven do našeho právního řádu, protože víme, že za obecné přestupky občas bývá složité vymáhat na silnici pokutu od cizozemců. Dále je třeba přivítat zjednodušení systému finančních toků do státního fondu dopravní infrastruktury. Bohužel toto je zjednodušeně ojedinělé, spíše ty věci komplikujeme. Ostatní změny v zákoně provedené nebo v návrhu zákona provedené jsou spíše technického charakteru a nevidím zde žádný problém.

Já vás teď seznámím s 79. usnesením ze 7. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ta schůze se konala 19. dubna 2001. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi výboru senátora Petra Pakostu a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. To je ode mě v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Vidím, že chce vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. Já navážu na hlavního zpravodaje. Vynechám úvodní věci a přijdu k věci, které jsou důležité. Evropská unie nám zavádí nový pojem osoby fyzické, která má na starosti speciální působnost ve vztahu k bezpečnostním auditům komunikací. Není to žádná speciální novinka, protože běžně už desítky let provádíme kontroly jarní, podzimní prohlídky komunikací, teď se to pouze institucionalizuje. S tím, že to není osoba, která je zaměstnancem konkrétního správce nebo vlastníka komunikace, ale je to nezávislá osoba. Možná důsledkem je také to, že tyto výsledky ne vždy byly použity k opravě komunikací nebo k nápravám, protože v mnoha případech chyběly peníze. Tady v této úpravě, kterou máme, tak je velmi složité možné využití § 18 n), to je prohlídka pozemní komunikace, kdy v odstavci 1 je konstatováno, která komunikace podléhá bezpečnostnímu auditu a v odstavci 2 je uveden minimální počet fyzických osob, jež provádějí audit této bezpečnosti na pozemní komunikaci. A v odstavci 4 je stanovena povinnost auditora zpracovat zprávu o výsledku auditu a povinnost po zpracování zprávy, aby auditor bezpečnosti pozemních komunikací projednal její obsah s vlastníkem dotčené pozemní komunikace. V odstavci 6 je uložena vlastníkovi povinnost zajistit provedení nápravných opatření uvedených ve zprávě. Ale jako vždycky je to uděláno tak, že dobrá myšlenka končí špatným koncem. Je totiž uvedeno, že tato povinnost platí, pokud je to technicky možné a ekonomicky únosné při zajištění řádné péče o síť pozemních komunikací v jeho vlastnictví a jejich plánovaný rozvoj. To znamená, že pokud se shodne vlastník na tom, že je to ekonomicky neúnosné, tak tu opravu neudělá. Takže. Výsledek auditu sice bude, že je komunikace nebezpečná, ale z hlediska ekonomicky to necháme, tak jak je. Logiku by to mělo, kdyby věc byla udělána tak, že nemusí nápravu udělat jenom za předpokladu, kdy to technicky je nemožné, protože spousta nákladů, které my odůvodňujeme bezpečností, má svůj výsledek a přímou rovnost smrtelným úrazům, které na komunikacích vznikají a mnohdy z důvodů jejich konstrukčního stavu nebo jejich údržby. To je jeden z poznatků.

Druhý poznatek – dopad na rozpočet České republiky. Vycházíme z toho, že máme přesměrovány toky, to znamená poplatky ze zpoplatnění užívání pozemních komunikací, jak již bylo řečeno, nejdou do státního rozpočtu, ale přímo do Fondu dopravní infrastruktury. Větší problém je v rámci zjištění auditu, kdy stát je vlastníkem převážné části komunikací zařazených do sítě transevropských komunikací, to znamená budou tam další náklady, které vyplynou z auditovaných zpráv nebo z auditů bezpečnosti, které budeme muset zrealizovat. Teď je otázka, jestli množství peněz, které máme na silniční síť, nebude – nebo je stejné, a pak dojde k tomu, že budou opraveny jenom tady ty transevropské a na ostatní nám nezůstanou peníze.

Další problém, který nastane, je u policistů, případně i celníků v použití technických zabezpečení, aby se zabránilo odjezdu vozidel. Logika by byla a samozřejmě, že asi nejvíc bude používáno zabrání dokumentů k vozidlu, případně zadržení dokladů, protože pneumatika u vozidla, která má většinou 22 palců, vnitřní průměr, tak do běžného policejního auta se asi nevejde prostředek, který se dá použít jako botička, snad jedině v rozloženém stavu. A nevěřím tomu, že by policie hromadně pro tato nákladní vozidla nakupovala. Ještě bych vás seznámil s usnesením č. 40 ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor po projednání za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Vidím tady přihlášené dva senátory, ale předpokládám, že jsou přihlášeni do rozpravy. Takže v tuto chvíli tedy nikdo nenavrhuje se zákonem zabývat, takže otevírám obecnou rozpravu a jako první je do této rozpravy přihlášen pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl dotaz na pana ministra, protože si myslím, že to bude hodně zvýšení byrokratické zátěže s těmi audity. Já se chci zeptat jako člen hospodářského výboru, který dohlíží většinou na to, jaké mají jednotlivé normy dopad na státní a veřejný rozpočet, jaký to bude mít finanční dopady. Chtěl bych řízení této instituce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další, pane ministře, pak máte možnost vystoupit po rozpravě a reagovat. Jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si myslím osobně, že po letech všelijakých těch novel by si celý zákon zasloužil určitě komplexní přepracování. Nicméně stojíme před problémem, který zde před sebou momentálně máme. Já bych chtěl upozornit na takové dvě části této novely, které určitě stojí za naši pozornost a které možná částečně odpovídají i na to, na co se ptali jak pan zpravodaj, tak můj pan kolega Jonáš. Samozřejmě hospodaření a financování výkonu státní správy je většinou spojeno s podobnými věcmi a lze očekávat, že tady určitě nás to něco bude stát. Nicméně transpoziční část předpokládané novely obsahuje zcela novou úpravu provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací a já jsem si dovolil vypíchnout zvláště § 18 i 18 k), které přináší takové řekl bych zvýšení etiky, po které se volá u těchto typů služeb pro státní sektor jako je povinnost auditora bezpečnosti pozemních komunikací, kdy je ošetřen střet zájmů těchto auditorů v těchto paragrafech a reakce, kdy by k tomu střetu došlo a bylo to zjištěno. Čili to já třeba považuji už za první docela dobrý přínos vzhledem k těm všelijakým protikorupčním aktivitám, které vláda slíbila. Dále bych chtěl citovat informace z legislativního odboru Kanceláře Senátu: Cílem netranspoziční části navrhujeme účinnější, efektivnější vymáhání povinností souvisejících s elektronickým mýtným, časovým poplatkem a též s úpravou kontrolního vážení vozidel. To je věc, na kterou já osobně upozorňuji řekněme možná deset let. Totiž to vážení je spojeno s tím, že nám jezdí přetížená vozidla, která mají větší váhu než je uváděno v dokumentech a vlastně devastují nám povrchy silnic, a to je veliký nešvar a stojí nás to mnohem víc peněz než možná některé věci s tím spojená. Přitom zavedení dalších vah je dneska poměrně technicky jednoduchá záležitost a není ani příliš drahá, řekl bych v řádů milionů než stovek milionů nebo mnoha desítek milionů. Čili tady můžeme ušetřit obrovské peníze vynakládané na opravy a údržby silnic hlavně v kategorii samozřejmě dálnic prvních tříd a to já považuji za velmi dobré a v tomto případě bych tedy upozornil na ty věci, které ukazují, že nově je spousta změn oproti platné právní úpravě, z níž bych upozornil na to, že třeba vypouští se některé neaplikované povinnosti řidičů vozidel a celníků vyplývajících ze systému vysokorychlostního kontrolního vážení vybraných vozidel, ale naopak zavádí se např. v § 38 odst. 9, který zní: Odesílatel nesmí v dokladech, které vydal v přepravované zásilce, uvést nižší hmotnost zásilky než je její skutečná hmotnost.

To v souladu s tím, co jsem říkal před chvílí, pokud bychom zavedli systém vážení na více úsecích, na více místech, by skutečně vedlo zvýšenou kontrolou k výrazným úsporám do budoucna. Zvláště když se prolákne, že v ČR toto začíná fungovat. Dále zavádí se vybírání kaucí a oprávnění k zabránění v jízdě do oblasti ukládání přestupku na úseku časového zpoplatnění pozemní komunikace a mýtného, a to tedy s použitím technických prostředků zabránění odjezdu vozidla nebo zakáže pokračovat v jízdě a zadrží řidiče, doklady k vozidlu a k nákladu.

Jako další věc, se kterou celníci v ČR mají poměrně problémy – často se stává, že zadržené prokázané vozidlo s vadami a chybami prostě z nedostatku platné legislativy odfrčelo a v zásadě když se objevilo podruhé, když přijel do republiky tentýž řidič, totéž vozidlo, tentýž přepravce, tak ačkoliv my bychom mohli sčítat, tak se v podstatě nedalo nic dělat. Toto jsou důvody, které jsou řekl bych kladem materiálu, který máme před sebou. A pokud by někteří z vás váhali, zda hlasovat ano či ne, tak si myslím, že stojí za to je zvážit. To je vše, co jsem vám chtěl sdělit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Karel Korytář. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře. Já bych chtěl reagovat na určité obavy i samotného zpravodaje garančního výboru, i z vašich vystoupení vyplynuly a upozornit pana ministra na to, že tady pracovala pracovní skupina, která pracovala na starém problému, tzv. na bezpečnostních auditech, dopravní infrastruktury, jejichž výsledky nebyly dosud využity. A samotní aktéři – měli trošku obavy, aby nebyli v kolizi, s tím co dneska projednáváme a schvalujeme. Kouzlo Evropské unie a legislativy je v tom, že to, co se nám nepodaří realizovat, řekl bych s pomocí našich odborníků v EU, nám to tady určitým způsobem předestře, možná trošku jinak. Proto bych doporučoval, aby se tyto výsledky využily minimálně v prováděcím předpise. Věřím tomu, že to snad nepůjde proti těm návrhům, které EU v této směrnici navrhla. Takže tolik mé doporučení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Škaloud. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi pár poznámek k tomuto zákonu. Jedná se o implementaci směrnice, tady už s tím nic neuděláme, ale tento materiál jsme již probírali v roce 2008 na Evropském výboru a ta směrnice doznala jistých změn, od té doby, ale ne příliš velikých. Chci jenom připomenout, že ČR patří mezi členské státy s vysokým počtem úmrtí na následky dopravních nehod, nicméně jejich největší příčinou je neodpovědné chování řidičů, nikoliv stav komunikací. Aspoň podle informací, které mám. Takže tato směrnice tomu moc nepomůže. Chci připomenout, že systém řízení bezpečnosti obecně je u nás dán stavebními předpisy. Pak tento bezpečnostní audit nespočívá v kontrole dodržování příslušných technických podmínek, norem a předpisů, ale ve vytváření jakýchsi blíže neurčených zpráv bez konkrétní struktury. Vzniká tady, jak už řekl kolega Pakosta, další povinnost nad rámec stávajících předpisů – správních i právních. A významným místem tohoto hodnocení je vytváření zpráv a hodnocení. To bude vyžadovat auditory, kteří budou tvořit blíže neurčité reporty v několika fázích procesu přípravy komunikace. Jediným upřesněním jsou indikátory, které jsou uvedeny v příloze 2 této směrnice. Pro vaši informaci ty indikátory jsou třeba počet a druh jízdních pruhů, povětrnostní podmínky, povolená rychlost, viditelnost atd. Ale jak je vzít v úvahu? To už směrnice neříká, neříká ani co dělat, když už takové okolnosti při přípravě trasy brány dávno jsou. A připomíná mi to posuzování podle EIA, pouze je to o něco více neurčitější. Další bych chtěl připomenout, že ta negativa zátěže byrokracie je v ČR související s výstavbou rychlostních komunikací jsme si již mohli prakticky vyzkoušet. Stala se totiž důvodem předlohy zákona, který měl administrativní složitost schvalování, byť nepříliš korektním způsobem omezit. Jednalo se o zákon o výstavbě dálnic a rychlostních silnic. Projednávali jsme to v Senátu v roce 2005 a předkládali to myslím socialističtí poslanci. A v té důvodové zprávě bylo napsáno dokonce: Byrokracie je již tak rozsáhlá, že v podstatě je statisticky nemožné v řízení při povolování stavby neudělat chybu. Dochází k neúnosnému prodlužování procesu přípravy prakticky všech staveb dálnic a rychlostních silnic. A to z několika důvodů. A to nikoliv z důvodů věcných, či technických návrhů řešení těchto staveb, ale z titulu nedostatku v právním řádu z důvodu procesních chyb a v obrovském množství podkladových řízení při jejich výstavbě. Takže tento předpis opět navýší počet podkladových řízení k výstavbě nebo množství řízení při výstavbě komunikací. A toto vše se ještě odehrává na pozadí skutečnosti, že v rozsahu provozovaných dálnic silně zaostáváme za vyspělými zeměmi EU, kde hustota dálniční sítě činil asi 6,5 km na 1000 km čtverečních, zatímco hustota dálniční sítě například ve Velké Británii je 14,1 a až do 55 v Belgii, což je skoro desetkrát víc než u nás. V tom zákoně už v té implementaci přímo, v tom zákoně o pozemních komunikacích je napsáno např., že podle § 18 g) odst. 7 minimální obsah auditu bezpečnosti pozemních komunikací stanoví prováděcí právní předpis. A zde mám otázku na předkladatele, zda se počítá s tím, že tento předpis bude shodný pro všechny členské státy EU. Nemusí, samozřejmě, to je taková výzva, aby si to státy nějakým způsobem upravili sami. Nebo jestli se očekává nějaký předpis, jestli bude ještě upřesňovat body, které má ten audit splňovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Já vás slyšel, paní předsedající... Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, nebudu dlouho zdržovat. Tady jsme slyšeli, že cílem je transpozice Evropské směrnice. Ale tady v další části zákona je i netranspoziční část. To tady pan ministr neřekl.

Já chápu, že to má sloužit k účinnějšímu a efektivnějšímu vymáhání povinností souvisejících s elektronickým mýtným provozovaným soukromou společnosti, časovým poplatkem, úpravou kontrolního vážení. Ale jde tady také o nová opatření, vážený pane ministře, která dávají celníkům a policistům větší pravomoci při výběru kauce, při zabránění v další jízdě, při oprávnění zakázat pokračování v jízdě. To by mě tak ani nevadilo.

Ale chtěl bych se zeptat, proč se také novelizuje zákon č. 56/2001 Sb., ve kterém se nově doplňuje možnost přístupu do Centrálního registru vozidel pro obecní policii. Co s tím má co společného obecní policie? S vymáháním mýtného? To bude kontrolovat i vymáhání i kontrolu, jestli někdo zaplatil nebo nezaplatil mýtné? Nebo bude nasazena na dálnice?

A dále též přístup provozovatele systému elektronického mýtného – a to je ta soukromá společnost – nebudu ji tady jmenovat. Všichni víte, kdo to je – k určitým centrálním registrům pro účely vymáhání dlužného mýtného.

Pak bych se chtěl ještě zeptat na dvě věci. To jsou legislativní připomínky legislativního odboru Senátu. Z návrhu není zřejmé, jak bude postupováno v případě, že vlastník pozemní komunikace nezajistí provedení nápravných opatření vyplývajících ze zprávy o prohlídce, ať již vůbec anebo jen v požadovaném rozsahu.

V rámci výkonu státního dozoru lze sice ve smyslu § 41 zákona písemně uložit viníkovi způsob a lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků. Nelze však, vážený pane ministře, za to uložit pokutu!

Sankční ustanovení zákona - uvedená v § 42a, 42b - totiž skutkovou podstatu přestupku nebo jiného správního deliktu postihujícího takové porušení neobsahují.

Proto bych se rád zeptal, jak se to bude řešit.

Pak bych se chtěl zeptat ještě na jednu věc. Jak bude celník dovozovat, že je důvodné podezření, že řidič blokovou pokutu nezaplatí. Bude si na to najímat firmu ABL? Nebo ministerstvo dopravy? Nebo – jak to vlastně bude?

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že nikoliv. Takže já ji ukončím.

Požádám pana ministra, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Takže mu předávám slovo.

Ministr dopravy ČR Radek Šmerda:  Děkuji. Pokusím se velmi stručně, co jsem zaznamenal za dotazy. Náklady na systém budou zhruba asi tak 20 miliónů korun ročně celkově. Trošku jízlivě si dovolím říci, že vzhledem k tomu, že se bude jednat zejména o nově zahajované stavby, které se budou připravovat, náklady pravděpodobně budou ještě nižší.

Nechci tady polemizovat o členství ČR v EU. Vzhledem k tomu, že ČR prostřednictvím operačního programu "doprava" za poslední období, které teď dobíhá, obdržela nebo v tuhle chvíli proplácíme asi 150 mld. Kč do infrastruktury, které jdou zejména na tu transevropskou síť, protože by bylo jakýmsi pochybením domnívat se, že se to týká celé infrastruktury. Týká se to opravdu jenom infrastruktury zařazené do této páteřní evropské sítě. Svým způsobem musíme pravděpodobně, byť se nám to nelíbí, tolerovat i nějaké další podmínky, které s tím souvisejí.

Co se týká vymáhání pokut, tím, kdo bude předkládat stavební povolení a kolaudovat – tak to bude Česká republiky, protože investorem je ČR; potažmo ŘSD. Takže bychom pokuty ukládali sami sobě. Myslím, že systém nezávislých auditorů paradoxně může přispět i ke zlepšení kvality této výstavby. Jako trochu znalý toho investorského systému na ŘSD, tak si opravdu myslím, že toto bude svým způsobem blahodárné.

Co se týká dalších dotazů, předpokládáme, že prováděcí předpis bude; a nebude unifikovaný. Bude to náš prováděcí předpis, který samozřejmě stanoví další detaily zákona.

Další penzum dotazů z hlediska nových mechanismů, jak zabránit tomu, aby se někdo nevyhnul sankčnímu řízení – tak toto je zcela otevřeně orientováno zejména na zahraniční řidiče, protože v tomto ohledu mám pocit, že systém byl poměrně bezzubý a neúčinný.

Opravdu do zákona nejde dát úplně všechno. Takže bude dost záležet na praxi policistů a celníků, jak k tomu přistoupí. My jsme se s tím opravdu potýkali. Mám informace, že v zásadě zahraničním dopravcům nic nehrozilo, pokud nehodlali dodržovat tento systém.

Co se týká městské policie, tak samozřejmě ustanovení přístupu do centrálního registru je obecné. Vzhledem k tomu, že obecní policie řeší některé z přestupků, tak opětovně se potýkali s tím, že tyto údaje potřebují ke své praxi, jinak nejsou schopni účinně plnit svou kompetenci, kterou mají. V tuto chvíli nevím, jestli jsem neopomněl na něco odpovědět.

Závěrem. Na první pohled se samozřejmě zdá, že je to další byrokratický aparát. Ale vzhledem k tomu, že českou infrastrukturu stavíme poměrně výrazně i z evropských peněz – a výhled není úplně optimistický, se přiznám.

Pokud tady mám něco prozradit, tak příští rok na nějaké nové investice se pohybujeme v řádu maximálně asi 2 mld. Kč.

Jinak jsou to všechno smlouvy, které dobíhají z let minulých a ještě poměrně dlouho dobíhat budou. To už nechci ani mluvit o smlouvách, které jsou uzavřeny a na které vůbec není finanční krytí.

Celkový objem těchto smluv z dřívější doby, kterou nazývám "dobou hojnosti", tak činí asi 23 mld. Kč.

Pokud se opět vrátím k tomuto zákonu, opravdu bych neměl nějakou velkou obavu z nějakých zásadních dopadů do rozpočtu, protože se asi tolik nových infrastrukturních staveb stavět nebude. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se zpravodaje ÚPV pana senátora Malého, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje.

V tuto chvíli poprosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k rozpravě a sdělil nám, jak budeme hlasovat.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji za slovo. Omezím se na konstatování, že v diskusi – v rozpravě – vystoupilo 5 senátorů. Většinou zde zazněly dotazy či připomínky. Ale v rozpravě nezazněl žádný další návrh.

Takže zde máme návrh ÚPV a návrh VHZD jako výboru garančního. Oba dva návrhy se shodují v tom, že navrhují schválit předložený návrh zákona. Prosím, paní předsedající, abyste o tomto dala nyní hlasovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Já tak učiním. Svolám k hlasování kolegy.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovou. V sále je přítomno 44 senátorů a senátorek. Aktuální kvorum potřebné pro přijetí je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 36, proti nula. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu.

Vzhledem k tomu, že panu ministru Šmerdovi tady zbývají ještě dva návrhy – a jednáme už nepřetržitě od 9.00 hodin – já teď vyhlásím hodinovou přestávku.

Požádám pana ministra, aby tady s námi ještě vydržel – a zahájíme jeho body ve 14.00 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 13.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.00 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, čtrnáctá hodina nastala, takže můžeme pokračovat. Začneme tím, že si musíme odhlasovat změnu programu. Vzhledem k tomu, že jsme nedoprojednali dopolední body pana ministra Radka Šmerdy a bod pana ministra Drábka, navrhuji, abychom je projednali nyní a poté pokračovali podle schváleného pořadu body ministra vnitra Jana Kubiceho. Takže teď přistoupíme k hlasování. (Hlasy: Nelze.) Byla jsem upozorněna, že v tuto chvíli nemáme dostatečný počet přítomných senátorek a senátorů. (Pokračováno po dosažení potřebného počtu přítomných.)

V tuto chvíli už můžeme hlasovat. Spouštím hlasování o tom, že budeme nyní jednat o dvou bodech pana ministra Šmerdy a poté o bodu ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Spouštím hlasování.

Kdo je pro změnu programu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 29 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 15 pro vyslovilo 20, proti 0. Návrh byl přijat.

Můžeme pokračovat v jednání. Budeme pokračovat bodem

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 63

Tento tisk jste obdrželi jako senátní tisk č. 63. Návrh uvede ministr dopravy Radek Šmerda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr dopravy ČR Radek Šmerda:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych pouze ve stručnosti představil návrh novely zákona o civilním letectví a doplnění zákona o živnostenském podnikání. Cílem tohoto návrhu je zapracovat do právního řádu ČR směrnici EP a Rady o letištních poplatcích, jejímž hlavním smyslem je zřídit společný rámec upravující způsob sjednávání cen za využívání letiště a stanovit pro ně hlavní zásady, jimiž jsou především: zásada zákazu diskriminace uživatelů letišť a zásada transparentnosti.

Návrh v žádném ohledu nezavádí cenovou regulaci. Navrhovaná právní úprava se použije vzhledem k počtu odbavených cestujících, což je základní kritérium, počtu odbavených cestujících za rok, pouze na letiště Praha-Ruzyně. Tento provozovatel, Letiště Praha, a.s., se na přípravě zákona podílel, přičemž na dobrovolném základě již v současnosti využívá principy konzultace ceny za užívání letiště obsažené v navrhované právní úpravě, proto je tedy navrhovaný způsob při sjednávání ceny za užívání letiště připraven.

Dámy a pánové, věřím, že podpoříte tento návrh a přispějete k zajištění slučitelnosti našeho práva s právem EU. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 63/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Jak už uvedl pan ministr, předložený návrh zákona má charakter tzv. transpozičního právního předpisu tím nejvýraznějším smyslem je zavedení komplexní úpravy zásad pro sjednávání cen za užívání letiště, tak zvaných letištních poplatků. Evropská legislativa směřuje, jak již bylo řečeno, ke stanovení společného rámce upravujícího podstatné vlastnosti cen za užívání letišť členských států EU a způsob jejich určování. Hlavní zásady byly tady také citovány, já je zopakuji. Patří mezi ně zásada zákazu diskriminace, to znamená, sjednaná cena by měla být nediskriminační, zásada transparentnosti a povinnost konzultací provozovatele letiště s jeho uživateli. Předmětem novely tedy není regulace výše ceny ani omezování smluvní volnosti stran. V návaznosti na směrnici se reguluje především předsmluvní fáze jednání o letištních poplatcích mezi provozovatelem letiště a leteckými dopravci.

Bylo již hovořeno o tom, že se to u nás týká jediného letiště, to znamená letiště nad 5 milionů odbavených cestujících, což u nás splňuje pouze letiště Praha.

V tomto zákoně je upravena povinnost konzultace mezi provozovatelem letiště a leteckými dopravci o návrhu ceny za užívání letiště, jak jsem v úvodu uvedl, kdy mezi zúčastněnými stranami není třeba dosáhnout shody. Zákonná povinnost se vztahuje pouze na proces projednání, a dále povinnost přihlášení se k účasti na projednávání záměru rozvoje letiště velkého investičního dosahu.

V návrhu je promítnut požadavek směrnice, aby uživatelé letišť disponovali oprávněním obrátit se v případě námitek proti sjednaným letištním poplatkům nebo změně systému zpoplatnění na nezávislý dozorový orgán, který je v našem případě ministerstvo dopravy.

Osnova návrhu se rozroste také o novou skutkovou podstatu správního deliktu, jehož se provozovatel letiště dopustí tím, že neprojedná s leteckými dopravci letištní ceník. Jako sankce za porušení uvedené povinnosti bude ukládána pokuta do tří milionů Kč.

V Poslanecké sněmovně byl mj. uplatněn a schválen pozměňovací návrh, který se týká osvobození od poplatků za používání rádiových kmitočtů, tak jako je to upraveno u radioamatérů. Důvodem bylo zvýšení bezpečnosti provozu zejména rekreačních a civilních letadel. V Poslanecké sněmovně se v třetím čtení v hlasování č. 111 pro návrh vyslovilo ze 165 přítomných poslankyň a poslanců 162, proti byl jeden.

Vzhledem k tomu, že předložený návrh zákona má charakter tzv. transpozičního právního předpisu, jehož lhůta k zavedení uplynula již 15. března 2011 a vzhledem k významu této transpozice navrhuje plénu Senátu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, aby vyslovil souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž potom můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zdá se, že nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže předpokládám, že ani pan ministr, ani pan garanční zpravodaj se nechtějí vyjádřit k neproběhlé rozpravě. Přistoupíme rovnou tedy k hlasování.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 38 senátorek a senátorů, počet potřebný pro přijetí je 20, v tuto chvíli 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 36, proti 0. Návrh byl přijat.

Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu.

Zbývá nám poslední bod pana ministra Šmerdy, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Gruzie o leteckých službách

Tisk č. 43

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43. Uvede ho ministr dopravy pan Radek Šmerda. Máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Radek Šmerda:  Děkuji, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, vzájemné vztahy mezi ČR a Gruzií v oblasti civilního letectví nejsou v současné době nijak upraveny. To je také důvod, proč tady nyní předkládáme tuto dohodu. Jednání o textu této letecké dohody probíhala s přestávkami několik let a byla završena v roce 2009. Poté, co vláda ČR vyslovila svým usnesením se sjednáním této dohody souhlas, byla dohoda v listopadu 2010 v Tbilisi podepsána. Text dohody je velmi liberální, odpovídá současnému vývoji v oblasti civilního letectví. Samozřejmě je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR. Sjednání této dohody nevyžaduje žádné změny v českém právním řádu a nebude mít ani dopady do státního rozpočtu.

Jenom pro informaci, na lince Praha–Tbilisi zajišťuje v současnosti pravidelnou leteckou dopravu český dopravce, České aerolinie, a.s., na základě provizorního provozního oprávnění. Sjednání této dohody bude mít proto zásadní význam pro vyjasnění právního rámce pro tento již probíhající provoz. Dovoluji si vás tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předložené dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 43/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, který je omluven na dnešní schůzi. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 43/1. Zpravodajkou výboru byla paní senátorka Veronika Vrecionová, která je též omluvena. Společnou zpravodajskou zprávu za oba dva výbory vám sdělí pan senátor Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, cokoli pomůže k dobrému fungování Gruzie – mé milované Gruzie, protože jsem ji osobně navštívil a jsem velice rád, že Gruzie se už vzpamatovává po vpádu ruských vojsk před třemi lety – tak tuto zpravodajskou zprávu velice rád přijímám a seznámím vás ve společné zprávě s výsledkem jednání ve výborech.

VHZD doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a vládou Gruzie o leteckých službách. Taktéž to udělal i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se pravděpodobně nikdo nepřihlásí. Pan ministr ani pan zpravodaj se nemají v této chvíli k čemu vyjádřit, takže můžeme rovnou přistoupit k hlasování. Pustím znělku, abych přivolala kolegy.

Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 43 s ústavním pořádkem. V sále je aktuálně přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Zpět, omlouvám se, hlasujeme o souhlasu k ratifikaci. Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou Gruzie o leteckých službách.

Aktuálně je přítomno 44, kvorum 23. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti 0. Návrh byl přijat. Děkuji.

Děkuji, pane navrhovateli i zpravodaji a končíme projednávání tohoto bodu.

V tuto chvíli máme informaci, že pan ministr Drábek je někde na cestě. Nám nezbývá nic jiného, než vyhlásit přestávku na 16 minut do 14.35 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.20 hodin.)

(Jednání zahájeno ve 14.34 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Kolegyně a kolegové, zaujměte prosím svoje místa a můžeme pokračovat v našem jednání. Vidím tady přihlášeného pana předsedu klubu ODS Svobodu. Prosím.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, dámy a pánové, já mám jeden procedurální návrh. Na základě žádosti pana ministra Chalupy bych vás chtěl požádat, jestli bychom vyřadili z programu dnešního jednání bod, který máme pod pořadovým číslem 28. Je to senátní tisk K 031/08. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Takže malé technické upřesnění návrhu pana předsedy.

Senátor Richard Svoboda:  Já ještě na základě naší dohody navrhuji, abychom ten bod přeřadili na projednání na pokračování naší schůze příští týden. 4. května. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo. O tomto můžeme už hlasovat. Takže vzhledem k tomu, že je to procedurální návrh, tak můžeme bez rozpravy.

Aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22.

Kdo souhlasí s přeřazením navrhovaného bodu na pokračování schůze na příští týden. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto přeřazení dobu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 z přítomných 44 senátorek a senátorů při kvóru 23 se pro vyslovilo 35, proti 0. Návrh byl přijat.

Nyní už můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost

Tisk EU č. K 023/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 023/08 a K 023/08/01. Sdělení uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní prosím, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Dobré odpoledne, paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych se chtěl nejprve omluvit za to narušení časového průběhu. Já jsem tu byl odpoledne, mezitím jsem odběhl do Poslanecké sněmovny. Ta situace, kdy zároveň jedná PS i Senát, je v některých chvílích velmi těžko zvládnutelná. Tedy omlouvám se za to zdržení.

Sdělení Komise Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení shrnuje strategická opatření na úrovni Evropské unie, která mají napomoci k dosažení evropského cíle podpory sociálního začleňování prostřednictvím snižování chudoby, jež byla schválena Evropskou radou 17. června 2010 v rámci nové evropské strategie pro zaměstnanost a růst, tedy té nazývané strategie Evropa 2020. Sdělení se zaměřuje na aktivity v celém spektru politik, na širší a účinnější využívání strukturálních fondů v EU, na podporu sociálního začleňování, sociálních inovací, rozvoje partnerství, na plné využití potenciálu sociální ekonomiky a na zlepšení koordinace opatření mezi jednotlivými členskými státy. Navrhovaná opatření platformy jsou zaměřena především na nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva, tedy na děti, mladistvé, ženy, migranty, etnické menšiny, osoby se zdravotním postižením atd. Chudoba a sociální vyloučení představují komplexní fenomén, k jehož potírání je zapotřebí zaujmout přístup, postavený na cílených synergiích v klíčových oblastech. I proto je platforma provázána s dalšími vlajkovými i iniciativami Strategie Evropa 2020, které jsou zaměřeny na zvyšování zaměstnanosti, úroveň vzdělávání a dovedností či na rozvoj digitální Evropy.

Opatření, jak jsou uvedena ve sdělení, jsou rozdělena do pěti oblastí – konkrétní akce na boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení v celém spektru politik, jak zajistit, aby prostředky EU přispěly ke splnění cílů sociálního začleňování a sociální soudržnosti, podpora partnerského přístupu a sociální ekonomiky, posílení koordinace politik členských států a pokračování odkazu evropského Roku proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který se konal v roce 2010. Pokud jde o pozici České republiky v představovaném dokumentu.

Česká republika zcela podporuje integrovaný přístup k problematice oceňování chudoby a sociálního vyloučení, který komise ve sdělení zaujímá. Zejména pak oceňuje interakci s dalšími stěžejními iniciativami a opatřeními zaměřenými na ty faktory růstu, které napomáhají zvyšování míry zaměstnanosti. Rozsah navrhovaných iniciativ však považujeme za poměrně ambiciózní, především s ohledem na stávající ekonomickou situaci členských zemí Unie. Konkrétní aktivity a iniciativy komise bude nutné vyhodnotit samostatně, a to především z hlediska respektování principu subsidiarity.

Pokud jde o přímý dopad na Českou republiku, ať již dopad finanční nebo dopad legislativní, tak ten v tuto chvíli není možné vyčíslit, protože řada navrhovaných opatření je formulována velmi obecně. Při chápání role sociálních systémů jako stabilizátorů společenské soudržnosti, a to zejména v obdobích ekonomického poklesu, zastává vláda ČR názor, že jedním z nejúčinnějších způsobu předcházení a boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení je zvyšování vzdělanosti a zaměstnanosti. To nakonec vyplývá i z textu toho materiálu a je to jasně doloženo příslušnými grafy a statistikami.

Proto Česká republika v dané souvislosti podporuje především zvyšování flexibility trhu práce v souladu s principy flexikurity včetně rozvoje aktivní politiky zaměstnanosti, zvyšování úrovně dovedností, adaptability zaměstnanců, prosazování celoživotního učení, ale i odbourávání nadbytečné administrativní regulace a administrativní zátěže. U řady jednotlivých navrhovaných opatření nemůže Česká republika v tento okamžik zaujmout konkrétní stanovisko. Protože se jedná o iniciativy plánované, nemáme k nim v současné chvíli dostatek relevantních informací.

V souvislosti s projednáváním Sdělení ještě považuji za vhodné upozornit na skutečnost, že základním vnitrostátním dokumentem, který stanovuje strategie a úkoly ČR ohledně naplňování cíle Strategie Evropa 2020 podpora sociálního začleňování, prostřednictvím snižování chudoby, je národní program reforem. A právě národní seznam reforem na včerejším jednání schválila vláda ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 23/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Trpák, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Trpák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Pan ministr podrobně popsal materii, o které budeme jednat. Já vám v tomto okamžiku jenom přečtu usnesení výboru. Výbor pro záležitosti EU přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: Evropský rámec pro sociální a územní soudržnost doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: Evropský rámec pro sociální a územní soudržnost vyjádřil ve smyslu tohoto doporučení. Určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik usnesení.

Teď pár poznámek k tomu doporučení přijatému výborem. Doporučení je trochu komplikovanější. Máte ho všichni před sebou. Máte tam odseky I., II., III., přičemž v odseku II. 3) je tam doporučení – vyzývá vládu, aby se zaměřila na podporu podmínek pro rozvoj sociální ekonomiky založené na sociálních inovacích a sociálním podnikání, jejímž cílem je jednak začlenění lidí znevýhodněných na trhu práce a podpora jejich finanční samostatnosti, jednak snaha o dosažení nezávislosti daného sociálního podniku na dotacích z veřejných prostředků. To byla první odrážka. A druhá odrážka, aby za tímto účelem postupovala na základě širokého partnerství mezi dotčenými resorty, podniky i neziskovým sektorem.

Třetí odrážka – aby věnovala zvýšenou pozornost problematice chudoby žen a potřebě zajistit takové podmínky, které by usnadnily pracovní uplatnění žen v průběhu života a skloubení rodinného a pracovního života.

Čtvrtá odrážka – aby v rámci řešení chudoby i pomoci ohroženým skupinám rozvinula a uplatňovala účinnou meziresortní spolupráci, která bude zaměřena primárně na cíl zlepšit situaci těchto skupin, nikoliv na procedurální náležitosti řešení. A pak tam je III. dva odstavce, 1, 2, kde je nebudu číst. Máte je před sebou.

A teď – v čem je ta otázka. Na výboru padl návrh, že bychom neměli v materiálu, který budeme posílat do Bruselu kritizovat nebo nějakým způsobem se vyjadřovat k činnosti vlády a že to, co se týká nebo ty části doprovodného usnesení, které se týkají vlády, by měly být zaslány vládě, a to, co bude posíláno komisi, tak tam že by tyto odseky měly chybět. Takže máme tam sice z výboru schválené jenom jedno usnesení a jedno doprovodné vyjádření, nebo jedno doporučení, ale já vám navrhuji to, abychom doporučení přijali dvě. Jedno bude směrováno na vládu a jedno bude směrováno na Komisi. V tom vyjádření pro komisi by chyběl ten bod II., 3, to, co jsem přečetl a pak III. by zněl: Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Takže ještě jednou zrekapituluji. Ta doporučení by byla dvě – jedno širší, které máte před sebou, a to by bylo vůči vládě ČR, a pak by bylo kratší usnesení, kde by byl redukován bod II. a zcela změněn bod III.

Navrhuji v této podobě jak usnesení, tak doprovodné usnesení schválit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy.

A jenom bych se zeptala: Vy jako zpravodaj doporučujete přijetí usnesení výborového. A to druhé usnesení navrhujete jako senátor - to pravděpodobně není výborové usnesení?

Senátor Pavel Trpák:  Ano, to druhé usnesení není výborové, to navrhuji jako senátor. Děkuji za doplnění.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Tiskem se zabýval také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Táži se zpravodajky výboru senátorky Miluše Horské, zda chce vystoupit? Chce, takže jí uděluji slovo.

Senátorka Miluše Horská:  Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěla bych jenom doplnit jednu konkrétnost, protože tak, jak řekl pan ministr, tato platforma je jakási vágní a právě na nás, na jednotlivých členských zemích je, abychom zřejmě tento dokumentační materiál vzali jako příležitost a dotvořili potřebnou legislativu, protože snad ne všechna evropská rétorika musí působit jako červený hadr.

Všimla bych si jenom jednoho pojmu, který vzbudil veliký zájem právě na evropském výboru, a je to v podstatě definice sociální ekonomiky tak, jak je vnímána na evropském kontextu, kde už se o ní hovoří více než 12 let a je to jakýsi evergreen, který by znamenal více méně vzbudit aktivitu v lidech, tak aby si pomáhali sami.

Jenom tedy krátce, nebudu zdržovat – definice sociální ekonomiky. Jedná se o souhrn autonomních soukromých aktivit uskutečňovaných různými typy organizací, jejich cílem je služba členům, nebo místní komunitě, především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientována na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje a vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního. A sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje svého regionu. Vytváření zisku a přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem, a uvažuje se o tom, aby část zisku se vlastně do podniku vrátila. A aby tady nevznikly zase nějaké dohady, že by sem neměly jít nějaké dotace, které se budou nebo nebudou přerozdělovat, tak jestli je zase v ČR ukradneme nebo neukradneme, já si myslím, že tak otázka asi nezní, ale pro sociální podniky není důležité, jakou mají právní formu, musí se však jednat o subjekty soukromého práva. Podle současného právního řádu se může jednat o družstva, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církevní, právnické osoby, sdružení s ručením omezeným, akciové společnosti a osoby výdělečně činné. To znamená, že to jde naprosto napříč spektrem.

A to, že dneska to není uchopeno, tak tady vlastně žádná legislativa není, není nijak složitá. A pokud vím, tak ministerstvo práce a sociálních věcí chystá jisté kroky, které by měly k této podpoře vlastně směřovat.

Tolik jenom na doplnění, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, a otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Problém chudoby v ČR není k našemu štěstí tak významný, jak je v některých jiných členských zemích EU. Je skutečně zásluhou sociálně demokratických vlád, osmi let vládnutí sociální demokracie, že se nůžky mezi jednotlivými sociálními skupinami v ČR nerozevřely. Česká republika byla zemí, která měla nejnižší procento občanů pod hranicí chudoby. Bylo to někde kolem 8 %.

Bohužel ale dopady vládnutí už Topolánkovy vlády znamenaly sice malý, ale nicméně nárůst občanů pod hranicí chudoby. Obávám se, že dopady opatření, která navrhuje bohužel tato vláda, tyto nůžky rozevřou. Obávám se, že procento lidí pod hranicí chudoby se v ČR může dramaticky zvýšit. Jestliže se omezují příspěvky lidem se zdravotním postižením, kteří tím pádem mají skutečně velmi a velmi znevýhodněné své postavení jednak v životě, ale samozřejmě i své možnosti zapojit se případně do trhu práce a vůbec se dostávají v důsledku těchto omezení do existenčních problémů.

Stejně tak může mít negativní dopady, a já se obávám, že bude mít negativní dopady, současné snižování příjmů velkých skupin obyvatelstva a současné zpoplatňování všeho, počínaje zdravotní péčí, přes návrhy na zpoplatnění vysokoškolského vzdělávání, atd. atd.

V tomto případě se nás sdělení Evropské komise, týkající se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, víc než týká, i když jsme si doposud mysleli, že jsme na tom jako Česká republika dobře.

Jsem tedy ráda tomu, jak je formulováno usnesení evropského výboru, které upozorňuje na některé problémy v této oblasti. Podporuji tedy proto usnesení, tak jak nám bylo předloženo zpravodajem. A myslím si, že je procesně správně, abychom toto usnesení rozdělili na to, které směřuje proti vládě jako celek a odloupli z toho to, co směřuje přímo na Evropskou komisi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní senátorko. A prosím nyní paní senátorku Martu Bayerovou, která se přihlásila o slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Úvodem chci říci, že podporuji návrh usnesení k tomuto tisku. Nemám k němu žádných doplňujících či upravujících připomínek. Chci jen krátce vystoupit k problematice sociálního podnikání a jeho možnému rozvoji v ČR.

Mám tím na mysli ne podnikání ve sféře sociálních služeb, ale podnikání, jehož smyslem je tvorba nových pracovních míst, zaměstnávání lidí hendikepovaných, dlouhodobě nezaměstnaných či jinak znevýhodněných. Nejde tedy o klasické komerční podnikání usilující o zisk.

V projednávaném dokumentu se konstatuje, že odvětví sociálních podniků reprezentuje 10 % všech evropských podniků. To je úctyhodné množství. V Čechách se nám o něm může zatím jenom zdát.

Již jsem se tady zmiňovala několikrát, že v mém regionu na jižní Moravě máme značný problém se zaměstnaností. Jsou u nás i vesnice a obce, v nichž je 80 % obyvatel bez práce. Snažíme se ve spolupráci s místními orgány a organizacemi hledat nějaká řešení a jednu z možností vidíme právě v rozvoji sociálního podnikání.

Spolupracuji v tomto směru i s lidmi z iniciativy Alternativa zdola, kteří se specializují na podobné komunitní aktivity. Na základě našich zkušeností však chci připomenout, že sociální podnikání je u nás na počátku a bude vyžadovat i nutnou podporu ze strany státních institucí.

Projednávaný dokument například uvádí, že v rámci EU brání účinnému rozvoji sociálního podnikání i nedostatek rovných podmínek mezi podniky sociální ekonomiky a jejich zcela komerčními konkurenty. Tím spíše je tomu tak u nás. A to je pouze jeden z problémů rozvoje sociálního podnikání.

Doporučuji proto, abychom se této problematice věnovali v rámci Senátu podrobněji. Ráda se takovéto aktivity zúčastním. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také já vám děkuji, paní senátorko. A konstatuji, že o slovo se přihlásil s právem přednosti pan místopředseda Škromach, ale nechce využít svého privilegia, takže bude hovořit pan senátor Miroslav Škaloud. Má slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, nemám nic proti tomuto materiálu, protože jsem byl na výboru, kde jsme přijali usnesení, které vzniklo jakýmsi kompromisem a bylo relativně racionální.

Chci jenom upozornit na pár skutečností, kterých jste si možná nevšimli.

První je, že tady je operováno tím, kolik máme chudých obyvatel a pod., ale nikde se nezamýšlíme nad tím, jak vznikla tato hranice. Evropská komise určila chudobu příjmovým hlediskem, jako 60 % pod mediánem příjmu. Proč to není 50 % nebo 90 %? Opravdu je to libovolné. Měli bychom tedy závěry, které z toho vyplývají, brát s jistou rezervou.

Navíc Česká republika je nejvíce rovnostářský stát v celém světě, pokud jde o úroveň příjmu rodin podle tzv. Giniho indexu. Můžete si ho dát na vyhledávač, dáte mi za pravdu. Pro nás tedy tento program nemusí být nějak zvlášť důležitý.

Tento program vzniká samozřejmě na základě celoevropského programu Evropa 2020. To já respektuji. Nicméně musím říci, že některé návrhy, které v tomto programu jsou, jsou jakési nové standardy, které se dřív nebo později v nějaké směrnici objeví. Já vás upozorním jenom na jeden, ten se jmenuje materiální deprivace. A materiální deprivace je definována tak, nebo člověk, který trpí materiální deprivací, je charakterizován tak, že trpí aspoň čtyřmi deprivacemi z deseti, které jsou zde citovány, třeba obden jíst maso, ryby nebo mít automobil, barevnou televizi, telefon, nebo mít nepřiměřené výdaje. Když si z toho vyberu čtyři, které mě nějak nahodile napadly, tak člověk je materiálně deprivovaný, pokud například nemá automobil, telefon, barevnou televizi a má neočekávané výdaje. To snad má občas každý. Samozřejmě neříkají, že ty výdaje třeba mohou vzniknout z toho, že prohraje na automatu nějaké peníze.

A pokud jste materiálně deprivovaní, tak s tím musíte něco dělat. Nyní je to jakási výzva, ale časem to přijde možná jako jakási směrnice.

To je další informace, kterou byste si měli nějakým způsobem zapamatovat, protože dříve nebo později to zase bude další výdaj ze státního rozpočtu, abychom tento druh materiální deprivace omezili.

Jinak podle komise hlavními příčinami chudoby je vyloučení z trhu práce a nekvalitní zaměstnání. S tím se dá samozřejmě souhlasit, ale komise dále v materiálu nepátrá po hlubších příčinách, například po nedostatečné motivaci nebo nedostatku individuální odpovědnosti.

O tom se zmiňuje také usnesení našeho výboru. Jinak ho podporuji. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Chudoba, vyloučení – to jsou věci, které stále vnímáme tak, jakoby v Česku neexistovaly. Ovšem když se podíváme na vývoj za posledních pět, šest let, tak se situace výrazně zhoršuje, byť vládní statistiky uvádějí něco jiného, byť je tady stále předstírána jakási představa o tom, jak je sociální zajištění zneužíváno apod., což samozřejmě už dávno a dávno není pravda.

Navíc je tady předstíráno, že jsou některé řekněme sociální skupiny zvýhodňovány vůči jiným, což žádný zákon v Česku nestanoví. A myslím si, že například věc, která je velmi zajímavá a která v ČR je málo prezentovaná, je právo přístupu k informacím. A k právu přístupu k informacím patří i možnost přístupu na internet, protože mnohé skupiny jsou zvýhodněny tím, že tuto možnost mají, jiné vlastně nemohou tohoto využít. Je to vlastně jedna ze součástí, která je obsažena i v tomto materiálu. A myslím si, že by bylo dobře, kdyby se vláda tímto zabývala a ve všech veřejných institucích, které jsou veřejně dostupné, zajistila, aby tam byly takové stánky nebo možnost, kde by lidé, kteří si nemohou z objektivních důvodů dovolit mít počítač, internet, doma, aby se mohli k těmto informacím dostat, aby se tyto příležitosti vyrovnaly. Je to například možnost na úřadech práce apod., kde takovéto možnosti dnes již existují. Ale dosah je spíš zaměřen třeba jenom směrem k získání zaměstnání. Ale jsou potřeba i další informace.

Když se podíváme na kroky vlád v posledních letech, směřovaly spíše k tomu, aby čím dále více lidí směřovalo k chudobě a pod tuto hranici. Myslím si, že kolega, který hovořil přede mnou, to tak vnímá, že to je vlastně motivace lidí k práci, tím, že je dostaneme do chudoby, tím, že jim sebereme základní životní standard, takže vlastně ty lidi jakoby donutíme pracovat.

Jenže bohužel tato opatření postihují dnes například rodiny s dětmi, jsou to mnohdy i lidé, kteří ani pracovat z objektivních důvodů už nemohou, senioři, důchodci, jsou to lidé se zdravotním postižením.

Poslední opatření, která provedla ještě minulá vláda za ministra Nečase, to byl nový zákon o invalidních důchodech. Myslím, že mnozí z vás, kolegyně a kolegové, se setkáváte ve svých volebních obvodech s tím, jakým způsobem je nakládáno s tímto novým zákonem. Lidé, kteří dlouhá léta jsou zdravotně postižení, najednou přicházejí o důchod, dva, tři roky před skutečným starobním důchodem. Lidé, kteří prostě nedostanou práci, jsou najednou postaveni do situace, že ačkoliv se jejich zdravotní stav nezlepšil, tak přesto přijdou o invalidní důchod. A propadají se do chudoby. Stejně tak se na mne, ale předpokládám, i na vás, obracejí i lidé, kteří mají problém, protože je tady zaveden institut povinné práce pro obec, abych dosáhl na dávky životního minima. Ale není povinnost obcí tuto práci zajišťovat. V mnoha případech člověk zabuší na vrata radnice a tam řeknou, no, bohužel, my žádnou práci nenabízíme. A takováto opatření, která nemají vzájemnou provázanost, potom samozřejmě vedou lidi mnohdy až k dramatickým řešením. A reakce je taková, že v naší situaci jsme vytvořili jakýsi megaúřad, Úřad práce ČR, který bude bdít nad spokojeností a nespokojeností všech lidí, kteří mají nějaký příjem od státu v rámci své nelehké životní situace.

Teď pan ministr Drábek dokonce přišel s perfektním opatřením – dáme jim na to kreditní karty. Každý člověk, včetně důchodců, dokonce důchody se budou vyplácet přes speciální karty, takže nakonec zřejmě bude i ministerstvo sledovat, jestli náhodou si důchodci nežijí nad poměry.

A bude jim hodnotit jejich spotřebu, za co ty důchody vůbec vydávají. A když zjistí, že si žijí a že si moc odfukují, tak možná jim ještě ten důchod zkrátí. Nebo já nevím, jaký důvod, navíc na venkově většinou lidé ani nemají, kde si ty peníze vybrat a jestli budou určeny jenom určité organizace, které budou za to poskytovat nějaký proviant, nebo já nevím co – myslím si, že toto jsou cesty, po kterých je samozřejmě možné diskutovat, ale je potřeba také přihlížet k reálné situaci, která existuje.

Byla tady vzpomenuta otázka sociálního podniku. Myslím si, že i v Evropě je to věc, která je v rozvoji, která ještě dneska není zcela zaběhnutá, ale každopádně je lépe, když lidé se druží a vytvářejí nějakou činnost, než když dostávají nějakou podporu. To si myslím, že je cesta, která je správným směrem a která by naopak měla být podporována, protože tito lidé se dostávají z takové té sociální pasti, protože mnohdy jsou to lidé se zdravotním postižením, lidé dlouhodobě nezaměstnaní a nezaměstnatelní. Ti hledají nějaký způsob, jak se seberealizovat. Toto jsou cesty, které se ukazují jako efektivní z toho důvodu, že prostředky, které by jinak dostávali jenom na podporu a neměli by cíl – tady je možné, aby tito lidé získali zaměstnání a za to zaměstnání ještě i nějakou slušnou mzdu.

Když hovoříme o propadu do chudoby, tak na jedné straně tady kolegyně a kolegové z pravice říkají, jak by člověk měl pracovat. Druhá věc je, za jakých podmínek. Jestliže vláda od roku 2006 fakticky nevalorizovala minimální mzdu, a to už máme pět, šest let zpátky, a udržuje vlastně tento motivační prvek, proč by ten člověk měl pracovat, asi ne jenom pro radost z práce, to si můžeme dovolit my tady, senátoři a senátorky, ale určitě běžně člověk pracuje proto, aby uživil rodinu. Mnozí z nás pocházejí z regionů, ať už moravských, ale i jiných, kde 8 tisíc Kč minimální mzdy je celkem běžná výplata, 10, 12 tisíc, 15 už někde je hodně. Zkusil někdo z těch, kteří říkají, jak si žijí tito lidé nad poměry, za tyto peníze rodinu uživit? Obzvláště za situace rostoucích životních nákladů, jak se zvyšují různé poplatky ve zdravotnictví, v sociálních službách, jak se zvyšují ceny apod. Já myslím, že za této situace je potřeba hledat i druhou cestu. Protože samozřejmě normální je pracovat, normální je za práci dostat slušné výdělek.

Ovšem – bohužel – tato vláda, ačkoli některé z vládních stran, myslím, že to byla ODS, slibovaly před volbami, že vytvoří, nebo podpoří tvorbu téměř 200 tisíc nových pracovních příležitostí, tak máme rok po volbách, pokud vím, nezaměstnanost roste, byť samozřejmě tím ... (Hlas z pléna: Klesá.) Nemusíte na mě vykřikovat z pléna, protože tu problematiku samozřejmě velmi dobře znám.

Každé jaro přicházejí sezonní práce, takže ta křivka probíhá určitým obdobím, které se opakuje pravidelně, ale je potřeba vycházet z toho skutečně celkového růstu nebo nerůstu zaměstnanosti. Myslím si, že nikdo nemůže být spokojen, když například – a buďme konkrétní – na okrese Hodonín, kde jsem senátorem, je nezaměstnanost 14 %, jsou to tisíce lidí, kteří jsou bez práce. Můžeme jim stokrát vykládat, že si mají jít práci hledat. Jsou to mnohdy lidé, kteří jsou ve věku 50 – 55 let. Jsou to lidé, kteří určitě nesednou do autobusu či do vlaku a nepojedou do Prahy. A i tady by měli problém se sháněním zaměstnání, protože k tomu potřebují bydlení. Bydlení zase něco stojí a z nějaké minimální mzdy, nebo z 10 tisíc hrubého zaplatit ubytování a ještě platit rodinu, která zůstane na Moravě, je asi nereálné.

Vláda by měla směřovat k podpoře zaměstnanosti a k podpoře investorů do těchto oblastí, tak aby práce přišla za lidmi, aby lidé tuto práci měli. Ale pokud není vláda schopna lidem zajistit pracovní příležitosti, pak je nemůže objektivně trestat za to, že práci nemají. Když si vezmeme veškerá opatření této vlády, ale i těch předchozích vlád v minulých letech, tak žádné nesměřovala vůči tomu – to, co je často zdůrazňováno – vůči lidem s dlouhodobou nezaměstnaností, kteří se aktivně práci vyhýbají, ale vždycky pod záminkou tohoto procenta, které je víceméně zanedbatelné z hlediska celkového práceschopného obyvatelstva, jsou vlastně postiženy plošně ty skupiny lidí, kteří jsou středně příjmoví, lidé, kteří mají děti, zdravotně postižení a ti, kteří z objektivního důvodu by pracovat neměli, to jsou senioři a důchodci. Protože vzhledem k tomu, že jejich příjmy jsou nízké, pak samozřejmě naši senioři – důchodci pracují, hledají si pracovní příležitosti, mladí to cítí tak, že je vytlačují z pracovního trhu, a vzniká tady určité napětí.

Já jsem přesvědčen o tom, že každá rozumná vláda, která chce vytvořit prosperující ekonomiku založenou na poctivé práci lidí, kteří jsou slušně zaplaceni, a zase bychom mohli porovnávat s průměrem EU, když už v ní žijeme - tam je vlastně paradox, ono to tady padlo, jestliže průměrná produktivita práce v Česku je asi na 70 % EU, nemyslím si, že by mzdy v ČR byly na 70 procentech, ale naopak jsou řádově na 35 – 40 procentech, a to mluvím o průměrném výdělku, nikoli o běžném výdělku lidí, za který pracují, ale ceny, ty už jsou dneska srovnatelné.

Takže je to otázka schopnosti, nebo menší schopnosti našich managerů, využít té výhody jakoby nižších mezd a nemyslím si, a dneska to slyším dost často z různých koutů, že by dneska podnikatele zlomilo, jestli budou platit o procento na pojištění či na daních víc, ale spíš mají problém v tom, že nevědí, co bude za půl roku, co bude za rok, aby si mohli svůj byznys plán naplánovat.

Já myslím, že vláda by už měla začít kromě těch puberťáckých dohadů uvažovat o tom, že by bylo dobré mít nějaký systémový přístup, tak aby občané v této republice věděli, co bude za rok, co bude za dva. Ale bohužel ta situace dneska taková není. Spíš mnozí lidé jsou vháněni do pasti chudoby, sociálního vyloučení právě souběhem různých opatření, která jsou nesystémově a bez analýz přijímána. Je hezké, že přistupujeme pozitivně k tomuto materiálu EU. Na druhé straně ale reálné kroky vedou jiným směrem.

Úplně na závěr – já myslím, že nejlepší sociální politikou je, aby lidé měli práci, aby dostali za práci slušně zaplaceno. Protože ze slušně zaplacené práce odvedou daně, odvedou pojištění. Vláda a stát má plnou kasu a nemá problém s proplacením důchodů, sociálního zajištění ani investic do veřejné infrastruktury. Samozřejmě těm, kteří z objektivních důvodů pracovat nemohou nebo pečují o rodiny, jsou zdravotně postižení, je potřeba pomoci. Já bych naopak očekával, že tato vláda, jako pravicová, tak jak se prezentuje, právě nabídne lidem práci, nabídne jim to, aby mohli pracovat – mzdu, ale nikoli, že je bude týrat tím, že jim sebere, co může, ale vlastně práce není. Viz příklad s nepovinností obcí poskytnout práci lidem, kteří chtějí aspoň něco odpracovat, aby vůbec dostali sociální zabezpečení, protože jinak se dostávají na hranici myslím 2020 Kč hmotné nouze a z toho, pane ministře, by skutečně nevyžil určitě nikdo. Navíc tato hranice byla opět stanovena myslím už před pěti, šesti lety, a od té doby nebyla vlastně nebyla upravována.

Samozřejmě, je to otázka směřování, ale rozdíl mezi hranicí chudoby a těmi, kteří nad ní žijí, se velmi snadno může zvrtnout. Pokud bude pokračovat tato antisociální politika vlády, tak jsem přesvědčen o tom, že pod hranicí chudoby za těch podmínek – nějaká hranice být stanovena musí, jestli se EU shodla na těchto parametrech, tak podle nich hodnotíme, ale tak to nebude dnešní stav, ale během krátké doby to může být klidně dvojnásobek. Myslím si, že Česká republika jako země, která vždycky byla ekonomicky prosperující zemí, která byla vždycky zemí, která byla v čele, nebo v předních řadách ekonomiky, si nezaslouží tento přístup a myslím si, že to je náš společný zájem, aby Česká republika patřila mezi bohaté země a aby naši občané byli těmi bohatými občany EU.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se zatím jako poslední přihlásil senátor Jaroslav Doubrava. Prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nebojte se, nebudu mluvit tak dlouho jako pan místopředseda. Přesto bych chtěl rád doplnit jeho řeč takovým příkladem. Vůbec by mě netrápilo to, že by nedostali peníze ti, kteří nechtějí pracovat. Já chci mluvit o těch, kteří chtějí pracovat a kteří tu práci nemají a pro ně byly velkou příležitostí a možností veřejně prospěšné práce, veřejně prospěšné služby. Obce tuto možnost velmi využívaly.

Za svého dlouhého starostování jsem zaměstnával na tuto možnost nějakých řádově 16 až 20 lidí. Ale to, co se stalo v letošním roce, to drastické omezení možnosti využívání této práce, přivedlo řekl bych 90 % těchto lidí na úřad práce do fronty těch, kteří tu práci shánějí a nedostávají ji. Já myslím, že to byla obrovská chyba a že bychom se měli k tomuto systému vrátit. Protože obec za dobře odvedenou práci ráda penězi přispěje a vytvoří to těm lidem slušné podmínky k jejich životu.

Já bych velmi plédoval za to, abychom se vrátili k možnosti veřejně prospěšných prací, aby úřady práce dostaly dostatek finančních prostředků na to, aby tito lidé mohli pracovat a nemuseli čekat s nataženou rukou, jestli někde nějakou korunu dostanou. To je moje prosba. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Miroslav Škaloud se přihlásil o slovo. Prosím.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi jen krátkou reakci na pana Škromacha. Já jsem neřekl, že chci motivovat všechny tím, že se dostanou všichni do chudoby. To není pravda, já se domnívám, že ti, kteří jsou nemocní, staří, invalidé nebo nějak postižení si zasluhují naši podporu. Ti, kteří jsou zdraví a práce schopni, tak by si měli hledat práci.

Pokud jde o další tezi, která zde byla řečena, vláda by měla nabídnout lidem práci – domnívám se, že pokud nechceme, aby vláda nabízela úřednická místa ve státní správě, a to asi neměl na mysli pan Škromach, tak vláda může maximálně podporovat podnikání, živnostníky. Ti dávají lidem práci. Tak přemýšlejme o tom, jak tuto práci usnadnit.

Pokud jde ještě o tento komunikační dokument, hovoří se zde o tom, že by se chudoba měla hodnotit podle příjmů. Samozřejmě tento limit, že pod jistou úroveň příjmu jsou lidé v nějaké kategorii, mají leckde ve světě, i ve Spojených státech. Nedávno jsem četl analýzu, kdy ve Spojených státech popisovali i výdaje lidí, kteří jsou pod hranicí chudoby. A zjistili, že výdaje jsou dvojnásobek jejich příjmu. Možná, že na to bychom se měli trošku soustředit a svá kritéria bychom měli regulovat precizněji. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Nikdo, takže mohu ukončit. Ptám se pana předkladatele, zda si přeje vyslovit se. Ano. Pan ministr Drábek má slovo. Prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych s dovolením zareagoval jenom několika poznámkami na předchozí vystoupení, byť jsem si vědom toho, že se netýkala projednávaného tématu bezprostředně. Nicméně pravděpodobně, když tady v diskusi byla vznesena, i to obecné dotýkání se problematiky chudoby je důležité tady vyjasnit.

Na začátek musím říci, že skutečně je potřeba otevřeně přiznat, že tady je různý pohled na problematiku řešení chudoby. Nikdy nebudu zastávat ten styl, že budeme potírat chudobu na úkor našich dětí. To, že v řadě minulých let se některé problémy řešily na úkor budoucích generací, je fakt a já si myslím, že s tím tato společnost musí skončit. K tomu se jednoznačně hlásím.

Pokud se týká pojmu, který tady použil pan místopředseda Škromach – vládní statistiky, chtěl bych zdůraznit, že co se týká míry ohrožení chudobou, to není vládní statistika, to je mezinárodní statistika, na tu skutečně vláda ČR nemá žádný vliv. Pokud ČR je v tomto ohledu nejlepší zemí v EU, před všemi ostatními, mnohem ekonomicky rozvinutějšími zeměmi, tak je to fakt, na který můžeme být hrdi a není potřeba ho jakkoli zpochybňovat.

To, že máme například mezi osobami ve věku nad 65 let pouze 7 % lidí ohrožených chudobou, a tento parametr je opět nejlepší v Evropě, je samozřejmě zásluha našeho důchodového a sociálního systému. To není potřeba nijak zpochybňovat. To, že ČR první zemí v rámci OECD, tedy všech vyspělých zemí na světě, co se týká podpory rodin, kde je jenom jeden živitel, to je také fakt. A také je potřeba se k tomu hrdě hlásit a nikoli to zpochybňovat. To, že ČR je jedinou zemí OECD, kde rodina, která má jednoho živitele, má negativní daň, to znamená prostřednictvím daňového bonusu dostává peníze od státu, je velká výhoda našeho sociálního systému.

Zdůrazňuji, že vláda tuto úroveň sociální systému nijak nenarušuje, nijak nebourá. Pouze je potřeba ten systém přizpůsobit co do administrativních nákladů, co do procesů, co do administrativní náročnosti a také finanční náročnosti na státní rozpočet. Protože ten systém je neefektivní. A pokud to někdo použije jako novinový titulek, že například "Drábek ruší tři podpory osobám zdravotně postiženým" – to není pravda, je to zkreslení. To, že se pět dávek sloučí do dvou, protože je zbytečné vyřizovat pět paralelních žádostí a dělat tři paralelní lékařské posudky, které všechny zaplatí stát, to je opravdu zbytečné, to je neefektivní systém.

Co se týká obcí a povinnosti zajišťovat veřejnou službu, právě proto dostanete za nedlouhou dobu na stůl v rámci sociální reformy návrh opatření, aby od příštího roku zajišťovaly veřejnou službu úřady práce, nikoli žádný mega úřad, ale sjednocená organizační struktura úřadů práce tak, aby právě každému bylo možno nabídnout takovou veřejnou službu, aby veřejnou službu bylo možno poskytovat nejenom pro účely obce, ale i pro další veřejně prospěšné účely.

Co se týká tak zvané sociální karty, určitě to nebude tak, že by MPSV kontrolovalo, co si který důchodce nakoupil. Nicméně současný systém, kdy Česká pošta, která distribuuje důchody, potřebuje více než 1,5 měsíce na distribuci důchodů a ty peníze tam leží, je velmi vážnou pobídkou k tomu, abychom zavedli podobný systém, jaký funguje například v Německu, Itálii, ve Spojených státech a v řadě dalších zemí, kdy při dnešní moderní technice ta výplata, ať už se týká sociálních dávek, ať už se týká důchodů, může probíhat mnohem levněji a také s mnohem menšími časovými nároky. Je to tedy pouze technologické opatření. V žádném případě to není nějaké omezení příjemců, protože ti příjemci budou mít vždy možnost – paralelní možnost – využít například bezhotovostní převod na účet či hotovostní výplatu na poště či v bankovním ústavu.

Poslední poznámka se týká veřejně prospěšných prací a obcí. Z roku na rok, respektive z loňského roku na letošní rok nedošlo k žádné zásadní změně v systému veřejně prospěšných prací. Došlo pouze k tomu, a chci zdůraznit, že veřejně prospěšné práce provádějí lidé, kteří jsou klienty úřadů práce, to znamená, toto vyjádření, že z veřejně prospěšných prací ženeme lidi na úřady práce, je naprosto mylné pochopení účelu veřejně prospěšných prací. Ten, kdo provádí veřejně prospěšné práce, je klientem úřadu práce, on je uchazeč o zaměstnání.

On je přidělen na veřejně prospěšné práce jako uchazeč o zaměstnání. To není standardní zaměstnanecký poměr. Z toho také vyplývá, že pokud takového člověka úřad práce chce umístit na veřejně prospěšné práce, tak je potřeba, aby člověk byl přidělen po určitou omezenou dobu, aby ti lidé, kteří jsou zařazeni na veřejně prospěšných pracích, se střídali, protože veřejně prospěšné práce primárně slouží k zachovávání či obnovování pracovních návyků. Z toho důvodu jsou ze strany státu placeny veřejně prospěšné práce. Veřejně prospěšné práce nejsou určeny proto, aby to byl levnější způsob, jak financovat zaměstnance obce. To znamená, tam je potřeba velmi účinná komunikace mezi úřadem práce a obcí. A není možné přijmout to, že v některých obcích např. jsou titíž lidé zaměstnáváni na veřejně prospěšných pracích tři, čtyři roky bez přerušení. To prostě není účel veřejně prospěšných prací, to je účel standardního pracovně-právního vztahu. Omlouvám se, že ty poznámky nebyly úplně k materiálu Evropské komise, nicméně jsem považoval za vhodné tady vysvětlit některé přístupy vlády i ministerstva práce a sociálních věcí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také já vám děkuji, pane předkladateli a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a pak nás, jak my říkáme, vedl hlasováním, protože nebude úplně triviální. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Trpák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V rozpravě vystoupili dvě senátorky, tři senátoři, z toho jeden dvakrát. Nezazněl žádný zvláštní návrh na usnesení. Takže já se vrátím k tomu, co jsem na začátku řekl ve své zpravodajské zprávě. Máme před sebou usnesení výboru plus máme doporučení přijaté výborem. Z tohoto doporučení – to je tisk, který máte všichni před sebou K 023/08/02 – z tohoto původního usnesení doporučuji vyškrtnout část III. 2 a jinak usnesení zůstává, tak jak bylo výborem navrženo. A je to jedno izolované usnesení.

A pak navrhuji další usnesení, kde – a teď si ho musím najít. Navrhuji další usnesení, kde část I. je stejná, část II. je stejná, část III. – tam to usnesení chybí. A teď jsem řekl ta čísla přesně špatně, omlouvám se, ještě jednou.

Takže část I. je stejná, část II. 1) stejná, 2) stejná, 3) chybí. A část III. zní: Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. To je druhé usnesení, které navrhuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám a budeme hlasovat v pořadí – co navrhujete, pane senátore?

Senátor Pavel Trpák:  Hlasovat o usnesení výboru to znamená usnesení včetně doporučení a pak bych navrhoval to usnesení druhé, které zaznělo naposled.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Myslím, že je to jasné. Ruší se ta usnesení, adresáty a tím je všechno dáno. Protože v jednacím sále a jeho okolí byl větší pohyb, já si dovolím vás odhlásit. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, abychom si byli jisti, kolik je nás skutečně v sále, tedy jaké je kvórum. Já jsem udělal chybu, já jsem měl nejdříve dát znělku, takže to pak udělám ještě jednou, promiňte.

Ještě jedna omluva. Jednou jednou vás odhlašuji, prosím. Děkuji vám. Konstatuji, že v sále – stále nás přibývá – v sále je přítomno 41 senátorek a senátorů. Budeme hlasovat o prvním návrhu usnesení. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Hlasování pořadové č. 38 skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 42 senátorek a senátorů, kvórum bylo 22. Všichni byli pro – pro 42, nikdo nebyl proti. Návrh prvního usnesení byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o návrhu druhého usnesení. Zahajuji hlasování. Ne, nejde to, musíme počkat na ten stroj ...

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte ... Ne. Ani druhé hlasování neproběhlo, možná mojí vinou. Proběhlo? Neproběhlo. Já bych potřeboval tady pomoci vymazat čísla ... Byl jsem ujištěn, že teď už to bude v pořádku. Zahajujeme hlasování o druhém návrhu usnesení.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Hlasování č. 40 skončilo přijetím návrhu. 42 přítomných, kvórum 22. Pro bylo tentokrát 41, proti nebyl nikdo. Takže návrh i druhého usnesení byl schválen. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu jednání, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 66

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 66. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubica, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o Policii České republiky, zákon o Vojenské policii, zákon o Celní správě České republiky a trestní řád. Cílem návrhu zákona je implementovat právo EU do právního řádu České republiky, a to především rámcové rozhodnutí Rady o ochraně osobních údajů zpracovaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

Návrh zákona uvádí český právní řád do souladu i s požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Při zpracování návrhu zákona byla použita koncepce ochrany zpracování a předávání osobních údajů, která je právně zakotvena v zákoně o Policii ČR a která odpovídá implementovanému rámcovému rozhodnutí. Tato koncepce ochrany a zpracování osobních údajů byla přenesena do ostatních zákonů tak, aby pokud možno co nejvíce terminologicky odpovídala zákonu o Policii ČR. Z návrhu zákona vyplývá, že stejné povinnosti, jaké má při ochraně zpracování a předávání osobních údajů Policie ČR, budou mít i Vojenská policie a Celní správa ČR.

Návrh zákona týkající se změny trestního řádu plně respektuje systematiku a terminologii trestního řádu. Návrh zákona dále reaguje na současné problémy aplikační praxe tím, že se do zákona o Policii ČR doplňuje ustanovení, které Policii ČR umožní zajištění omamné a psychotropní látky v množství, které nenaplňuje skutkovou podstatu trestných činů, jejichž držení však není dovoleno, respektive je zakázané. Návrh zákona umožní zajištění takové věci i v rámci blokového řízení, aniž by následně muselo o přestupku proběhnout zdlouhavé správní řízení před správním orgánem.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Navrhovaná právní úprava nepředpokládá zvýšené nároky na státní rozpočet.

Při projednávání vládního návrhu zákona v PS Parlamentu ČR nebyl k návrhu zákona uplatněn žádný pozměňovací návrh a PS s ním vyslovila souhlas.

Děkuji výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ústavně-právnímu výboru za jejich doporučení plénu Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám vás o podporu tohoto vládního návrhu zákona. To je úvodem vše. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 66/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 66/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 7. schůzi dne 20. dubna 2011 projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním – trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Cílem tohoto návrhu zákona je zavedení unifikačních pravidel pro zpracování osobních údajů vyměňovaných v rámci policejní justiční spolupráce mezi členskými státy EU, resp. i států přidružených v rámci schengenských předpisů do pravidel chování tuzemských policejních orgánů. Přijetí stejných pravidel ve všech zmíněných státech má zabezpečit mezistátní ochotu státu k výměně osobních údajů v trestních věcech a ochranu vyměňovaných údajů ve prospěch práv dotčených osob.

Z formálního hlediska jde o implementaci rámcového rozhodnutí Rady EU č. 977 z listopadu 2008, o ochraně osobních údajů, v rámci spolupráce v trestních věcech. Členské státy EU jsou vázány povinností implementace rámcového rozhodnutí ve lhůtě 27. listopadu 2010. Česká republika má tudíž více než čtyřměsíční zpoždění. Cílem předložených změn je stanovení obecného režimu ochrany osobních údajů zpracovávaných Policií ČR, Vojenskou policií a Celní správou.

Zákon o Policii ČR v minulosti postupně části rámcového rozhodnutí implementoval, a proto není navrhovaná úprava zákona nijak rozsáhlá. Naproti tomu v případě zásadě o Vojenské policii a zákona o Celní správě muselo být do návrhu zákona rozhodnutí celé. Nad rámec implementace byla do návrhu zákona v části § 34 zákona o Policii zahrnuta v části 4 úprava tzv. drogového přestupku v blokovém řízení policie, kde se stanoví, že je předmětem předběžného přestupkového odnětí věci omamná nebo psychotropní látka a přestupek je projednán v blokovém řízení. Policie takovou látku zničí nebo zaeviduje pro legální využití.

Jinak řečeno, blokovému řízení již nemá bránit potřeba rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci, protože tato rozhodnutí mají být nahrazena přímou likvidací.

Vláda schválila návrh zákona 16. listopadu 2010 a pověřila ministra vnitra jeho odůvodněním v Parlamentu ČR. Poslanecká sněmovna na své 14. schůzi dne 23. března 2011 návrh zákona schválila.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal následující usnesení k tisku č. 66, kde doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru ústavně-právního? Je připraven a již se chystá promluvit. Pan senátor Antl, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. No, do prázdných řad chci sdělit velmi stručně stanovisko ústavně-právního výboru, které v podstatě kopíruje usnesení, které tady přednesl garanční zpravodaj. My jsme to projednali na 13. schůzi 20. dubna 2011 a v podstatě doporučujeme Senátu Parlamentu ČR schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Chtěl bych tady říci, že současný pan ministr s tím nemá nic společného, a proto ještě dál budu povídat.

Chtěl bych jenom stručně říci, že i proto, že s panem garančním zpravodajem jsme oba místopředsedové Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, tak chceme říci, že i z naší pozice – a my jsme to předem konzultovali opět bez problémů, protože se to týká vlastně ochrany osobních údajů – neshledáváme a v podstatě není problém.

Pokud jde o zmíněné drogy, tak jestli jste si všimli ranního zpravodajství České televize, tak v podstatě oni podávají, že je problém v drogových věcech, ale když se podíváte do toho zákona, tak drogy jsou opravdu v doplňkové třetí části zákona. Ale dobře, budeme se jimi zabývat. Ale tam jde o tom, že jde o tzv. blokové řízení, kdy policista, čili v tu chvíli policejní orgán rozhoduje jako správní orgán, a on nemohl udělit pokutu a vedle toho zabrání věci, resp. propadnutí věci jako součást trestu. Ptal jsem se v rámci projednávání v ústavně-právním výboru, zda-li tím měníme přestupkové řízení, přestupkový zákon. Trvám na tom, že tady asi měníme procesně ty právní předpisy, které bychom měli měnit jinak, nicméně mi bylo řečeno, že v rámci blokového řízení přestupce vlastně udělí souhlas i k tomu, že dojde k propadnutí, no, k zabrání věci a ochrannému opatření, takže k propadnutí věci.

Já k tomu mám samozřejmě své vysvětlení, nicméně chci poukázat na to, že jsme v šestiměsíčním prodlení a dávno už jsme měli přijmout takovéto opatření, a doufám, že v další naší, a samozřejmě určitě všemi vítané legislativní iniciativě to doženeme.

Vážený pane předsedající a vážení ostatní, ústavně-právní výbor v podstatě navrhuje totéž, co říkal všemi námi ctěný pan zpravodaj a co přednesl i pan ministr. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nikdo nepodává a já mohu proto otevřít obecnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se do ní pan senátor Vladimír Dryml, který má jako první slovo, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, kteří tady ještě zbyli. Každá úprava ochrany osobních údajů je založena na hledání určité rovnováhy mezi ochranou soukromí osob a potřebami společnosti, včetně boje se zločinem a s terorismem. Je to na základě Ústavy, je to na základě Listiny základních lidských práv a svobod a dalších právních předpisů.

Mimo vlastní rámec zákona o ochraně osobních údajů je třeba připomenout také přistoupení trestně právních sankcí podle trestního zákona.

K tomu, co nám je tady předkládáno. Je zcela jednoznačné, že se tím zvyšují pravomoci nejen Policie ČR, ale především Vojenské policie. Už jen přijetí samotného návrhu zákona bylo značně rozporuplné a návrh byl, jak se píše, testován pouze stanoviskem předsedy Legislativní rady vlády, jakým způsobem se rámcové rozhodnutí EU má implementovat do našich zákonných norem.

A tato metoda možná nebyla zcela standardní, jak se píše i v legislativním rozboru senátní informace.

Bavili jsme se tady o tom, jakým způsobem se má postupovat v rámci přestupkového zákona při zabavování a odejmutí drogy. Policii se tady dávají obrovské pravomoci a vlastně se mění v této záležitosti přestupkový zákon. Budu velmi rád sledovat, jak policie takovou látku bude ničit, zaevidovávat pro legální použití, jak ji bude přechovávat a jak bude evidována, abychom si nevypěstovali další policejní drogové dealery, jak je v poslední době zvykem, jak nám ukazují média.

Tam je totiž jeden velký problém. Z navrženého znění § 34 odst. 4 nelze dovozovat vznik pravomocí policie rozhodnout o propadnutí nebo zabrání věci, protože ta věc se teprve stává majetkem státu a potom je potřeba ji buďto zničit nebo s ní disponovat, protože jinak to je v podstatě vyvlastnění.

A když tady někdo říká, že už zaplacením blokové pokuty někdo souhlasí s tím, aby se mu tato droga odňala nebo aby se zničila, tak to je vlastně popření dalších procesů, které mají následovat, protože přestupkový zákon říká pouze jedno, že v blokovém řízení jedinou sankcí je pokuta. Definitivní odnětí věci, včetně jejího zničení, představuje v principu, a to navzdory všem možným argumentům, které tady zazněly, ono dovolené držení drog, a já jsem ten poslední, kdo by nebojoval proti drogám a nebo nechtěl vymýtit drogy z ulic – omezení vlastnictví. Je to jednoznačně zásah do vlastnického práva. A to by nemělo být prováděno mimo jiné řádný proces, třeba i zkrácený. A mělo by k tomu být rozhodnutí.

My jsme tady určitá právní pojistka. A to je vada tohoto návrhu zákona.

Další nebezpečí, na které bych rád upozornil, které je v tomto návrhu zákona, je, že se tady dávají nová opatření, a to zejména Vojenské policii v oboru zpracování osobních údajů. A to je i to, že se Vojenská policie může dostávat do dalších evidencí, jako je správa daní, tudíž majetková přiznání. A o tom, jakým způsobem se může nebo nemůže zneužít pořizování audiovizuálních záznamů z veřejných míst, si můžeme dlouhodobě povídat. Jsou to i záznamy z míst veřejně přístupných.

A dalším kamenem úrazu je § 66 odst. 2; včetně poznámek pod čarou č. 33 a 34, že policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby. A to je otázka –dnes policie může tyto informace dostávat pouze se souhlasem státního zástupce nebo soudce – jakým způsobem se k tomu bude vojenská policie stavět? Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, přeje-li si vyjádřit se v obecné rozpravě? Ano. Pan ministr se vyjádří, prosím.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Já bych se chtěl zmínit o kompetencích Vojenské policie. Vojenská policie vyšetřuje trestnou činnost vojáků a proti vojenskému majetku. Kamera na otevřenou bránu zabírá za ní veřejný prostor, než se brána zavře. Vojenská policie má kompetence podle osvědčeného znění zákona o Policii ČR z roku 2008, ale smí je uplatňovat jen v daleko menším počtu případů, protože má daleko užší působnost.

A ještě bych se chtěl zmínit k problematice drog. Nejde o zásah do vlastnického práva, protože nelze vlastnit zakázané věci, tedy v tomto případě drogy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. A nyní pan zpravodaj garančního výboru má možnost se vyjádřit a využije této možnosti, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jen shrnu rozpravu. V rozpravě vlastně vystoupil jen jeden senátor, který nepodal žádný jiný návrh, než jak byly předloženy z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a z ústavně-právního výboru. Proto o návrhu usnesení, který je totožný z obou výborů, bychom měli hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, jsem téhož mínění, takže po znělce budeme hlasovat o návrhu schválit.

Konstatuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je přítomno 35 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A nyní, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové číslo 41 a skončilo přijetím návrhu. V sále bylo přítomno 36 senátorek a senátorů, kvórum bylo 19, pro bylo 30, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji pánům zpravodajům.

A můžeme otevřít další bod, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty

Tisk EU č. K 033/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 033/08 a K 033/08/01. Toto sdělení uvede ministr vnitra pan Jan Kubice, kterého opět prosím, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi nejprve poděkovat za pozvání a možnost zúčastnit se této debaty o Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty.

Evropská komise splnila vydáním tohoto dokumentu v prosinci loňského roku úkol, který jí byl zadán Stockholmským programem, resp. jeho Akčním plánem. Podle Stockholmského programu mělo toto sdělení navrhnout možnosti, jak nejlépe zajistit, aby činnost Europolu mohla být kontrolována a hodnocena Evropským parlamentem a národními parlamenty. Projednávání možné kontroly Europolu by pak mělo být součástí širší diskuse směřující k vymezení nového právního základu Europolu.

Jak možná víte, v současné době se Europol řídí rozhodnutím Rady z dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu. Podle článku 88 Smlouvy o fungování EU by měl v budoucnu vymezovat strukturu, fungování, oblast činnosti a úkoly Europolu Legislativní akt ve formě nařízení. Samotné sdělení tedy mapuje názory, které byly k tématu parlamentního dohledu nad Europolem vyjádřeny v minulosti a popisuje opatření, která existují v této oblasti nyní. Ze shromážděných informací pak vyvozuje závěry a formuluje doporučení pro budoucí diskuse.

Jaká je tedy v současné chvíli pozice Evropského parlamentu vůči Europolu?

Současný vliv Evropského parlamentu na Europol spočívá v první řadě v rozpočtovém procesu, protože jako agentura Evropské unie je Europol financován přímo z jejího rozpočtu. Evropský parlament může také kdykoliv požádat, aby předseda správní rady Europolu, předsednictví v radě a ředitel Europolu předstoupili před Evropský parlament a diskutovali tam o záležitostech týkajících se této agentury, a to při současném zachování povinnosti mlčenlivosti a důvěrnosti.

Existuje také společný kontrolní orgán, což je nezávislý externí orgán Europolu pro monitoring ochrany údajů, který předkládá pravidelné zprávy o činnosti Europolu Radě a Evropskému parlamentu.

Co se týče možnosti kontroly Europolu ze strany národních parlamentů, tak ta je v současné době pouze zprostředkovaná, a to tak, že zodpovědnost za řízení Europolu a dohled nad ním nese správní rada Europolu. Tento orgán se zodpovídá Radě a členové Rady, v tomto případě ministři vnitra, pak jakožto ministři vlád členských států, podléhají kontrole vnitrostátních parlamentů.

Tím se dostáváme k doporučením uvedeným v projednávaném dokumentu.

Komise navrhuje za prvé zřídit stálé společné či meziparlamentní grémium, kterého by se účastnily příslušné výbory vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu.

Za druhé, vydat novou komunikační strategii Europolu vůči Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům založenou na větší transparentnosti.

Za třetí, zajistit, aby byly od sebe náležitě odděleny moc výkonná a zákonodárná. Komise proto nedoporučuje, aby Evropský parlament jmenoval své členy do správní rady Europolu. Komise také nedoporučuje, aby byl ředitel Europolu jmenován Radou, jak je tomu dosud, ale aby byl jmenován správní radou Europolu.

Nyní mi dovolte, abych stručně zmínil pozici vlády k tomuto sdělení.

Vítáme zahájení této diskuse. Souhlasíme s tím, že parlamentní kontrola agentury EU, tedy i Europolu je nezbytná. Musí být ale prováděna na základě přesně stanovených pravidel. Kompetence jednotlivých institucí musí odpovídat uspořádání EU. Za efektivní a praktický způsob posílení parlamentní kontroly považujeme možnost pravidelného informování vnitrostátních parlamentů zástupcem členského státu ve správní radě Europolu.

Ve vztahu k Evropskému parlamentu by tato role měla být úkolem pro ředitele Europolu a předsedu správní rady, kteří již v současné době pravidelně informují především výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Myšlenka vytvořit meziparlamentní grémium, které by diskutovalo záležitosti týkající se Europolu, je dobrou snahou o vytvoření platformy pro informování vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu a zároveň příležitostí pro výměnu názorů.

Otázkou zůstává, zda by toto grémium představovalo efektivní nástroj pro parlamentní kontrolu Europolu.

Chtěl bych zdůraznit, že vláda ČR považuje Europol za agenturu, která by se v první řadě měla zabývat podporou operativní spolupráce mezi členskými státy a odbornou analytickou prací v oblasti policejní spolupráce. Z této své činnosti by se měla zodpovídat především Radě. Měly by to být především členské státy prostřednictvím správní rady Europolu a Rady, kdo bude určovat strategické priority Europolu, protože v jejich kompetenci je udržování veřejného pořádku a ochrana vnitřní bezpečnosti. Evropský parlament by podle nás neměl mít zástupce ve správní radě Europolu, popřípadě se jakkoli účastnit volby ředitele Europolu nebo jeho náměstků. Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty by však měly být o činnosti agentury a probíhajících změnách ve vedení agentury průběžně informovány, což se v případě Evropského parlamentu fakticky již děje. Navíc pravomoci EP vůči Europolu, pokud jde o samostatnou činnost agentury, jsou již v současnosti poměrně veliké.

Očekáváme, že diskuse o problematice parlamentní kontroly Europolu bude dále pokračovat a považujeme ji za důležitou. Zvažované možnosti kontroly by však měly odrážet nejen institucionální uspořádání EU, ale také dělbu moci v členských státech a odpovědnost jejich výkonných složek.

Je třeba také dodat, že předmětný dokument nemá přímý dopad na právní řád ČR. Evropská komise ovšem tímto svým sdělením v podstatě iniciovala počátek debaty o novém právním základu Europolu, který bude vycházet z právního režimu Lisabonské smlouvy.

Závěrem bych vás chtěl ujistit, že vláda ČR zohlední stanovisko Senátu ČR k tomuto sdělení při svých dalších jednáních a že vás budeme nadále informovat o vývoji v této věci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K33/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, pane ministře, páni senátoři, pan ministr nás velmi podrobně seznámil s funkcí Europolu i s jeho způsobem, jakým byl založen. Jenom připomínám, že původně Europol vznikl na základě úmluvy mezi členskými státy EU a každá změna, která se týkala organizace Europolu, musela projít parlamentní kontrolou národních parlamentů. Z toho důvodu, když byla přijímána Lisabonská smlouva a měně právní základ pro fungování této nadnárodní instituce, tak bylo slíbeno národním parlamentům, že budou mít dále svoji nezadatelnou úlohu k tomu, aby mohly kontrolovat funkci Europolu.

Náš výbor se dlouhodobě zabývá funkcí Europolu. My velmi pravidelně, každý rok zveme zástupce ČR Europolu. Každý rok předkládá svoji zprávu, se kterou se při jednání výboru seznamujeme a už během našeho předsednictví jsme v kooperaci s Francouzi připravovali právě změny, které by měly způsobit zlepšení organizace a diskuse s jednotlivými zástupci národních parlamentů v duchu našich setkání na tak zvaném COSAC s tím, aby do budoucna kontrola Europolu byla velice důsledná a důkladná.

Jak jsme se seznámili s pozicí vlády a nakonec i s pozicí komise, odpovídá takovému základnímu požadavku, aby policejní spolupráce a tento policejní orgán byl ušetřen co nejvíce od politických vlivů. Z toho důvodu stejně jako vláda, jako komise i my nedoporučujeme, aby zástupci Evropského parlamentu ingerovali do správní rady, aby ingerovali do fungování tohoto orgánu. Vždyť stačí jen to, že Evropský parlament má velký vliv na fungování Europolu tím, že schvaluje rozpočet EU. To si myslím, že je přesně role, která pro EP je odpovídající.

V našem usnesení, které máte k dispozici, doporučujeme, aby byla pravidelná kontrola v rámci národních parlamentů prováděna právě konzultací a zprávou národního zástupce u Europolu a zároveň abychom na evropské úrovni v rámci COSAC měli možnost diskutovat a projednat výroční zprávu Europolu, diskutovat s ředitelem Europolu. To si myslím, že je odpovídající. Na COSAC, jak asi víte, nejsou jednom zástupci, předsedové, místopředsedové evropských výborů národních parlamentů, ale je tam také část kolegů z EP. Čili není to tak, že bychom je úplně oddělili od diskuse. Ale v oblasti třetího pilíře, v oblasti justiční spolupráce je evidentní, že tato tématika má blíže k zástupcům národních parlamentů.

To je tedy velmi stručné shrnutí našeho usnesení, nebudu ho celé číst, protože ho máte k dispozici. Jenom připomínám, implicitně a explicitně je to vyjádřeno v usnesení, že stejně jako komise, i jako česká vláda nepodporujeme vznik nové platformy národních parlamentů a EP za účelu vykonávání kontrolní funkce. Domníváme se, že platforma COSAC je dostatečná.

Předem děkuji za usnesení výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo rozpravu uzavírám. Není k čemu se vyslovovat, takže můžeme po znělce přistoupit k hlasování, protože tu máme jediný návrh, s kterým jsme byli právě seznámeni.

V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 19. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro přednesený návrh, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Hlasování pořadové číslo 42 skončilo. Skončilo přijetím návrhu, registrováno bylo 36 senátorek a senátorů, kvorum bylo 19, pro 30, proti nikdo. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji.

Před námi je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti

Tisk EU č. N 035/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N35/08 a N35/08/01. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi zde stručně uvést návrh směrnice o využívání jmenné evidence cestujících k potírání terorismu a závažné trestné činnosti. Jmenná evidence cestujících je soubor údajů, které využívají letečtí dopravci při rezervaci letů a odbavování cestujících, k poskytování věrnostních programů, vyřizování reklamací a k dalším službám.

Navržená směrnice sjednocuje pravidla pro využívání této evidence cestujících ze strany policie. Elektronická evidence, kterou vedou letecké společnosti, se začala používat pro policejní identifikaci rizikových cestujících po 11. září 2001. Spojené státy jsou v této praxi následovány dalšími vyspělými zeměmi, jako Austrálie, Kanada nebo Japonsko. V Evropě začali evidenci cestujících plně využívat ve Velké Británii. Další státy, jako Francie, Dánsko, Švédsko, Belgie, Španělsko nebo Nizozemí, již systém PNR testují nebo pro něj přijaly legislativu.

Návrh směrnice by měl zavést povinnost každého leteckého dopravce, předat údaje o cestujících orgánům toho členského státu, ze kterého odlétá, nebo ve kterém bude přistávat. Členské státy mají zřídit zvláštní útvary pro informace o cestujících, které provedou analýzu předaných údajů.

Každý stát by měl mít svůj vlastní útvar pro informace o cestujících. Letečtí dopravci tedy údaje nebudou předávat do nějaké centrální jednotky. Na základě vytipovaných rizikových faktorů by pak byla prováděna analýzy, a to i automatickou formou. Tyto rizikové faktory se mění v závislosti na cestovních zvycích zločinců. Účelem je zejména vytipovat zejména rizikové cesty cestujících. Mohou to být lidé podezřelí z terorismu, z pašování drog, z obchodů s lidmi nebo z jiných druhů závažné trestné činnosti. Většina cestujících ovšem riziková samozřejmě není a jejich údaje se dále nezkoumají. Po 30 dnech se údaje převedou z aktivní databáze do archivu, kde budou zamaskovány. To znamená, že se identifikační údaje oddělí od těch ostatních. Tyto dvě skupiny údajů se spojí pouze nic neříkajícím kódem. Opětovná kompletace údajů bude možná jen ve zvláštních případech. Například kdyby bylo nutné ověřit, zda byl podezřelý z vraždy opravdu v té době v cizině, jak uvádí.

Pokud jde o potřebnost směrnice, ČR zatím vlastní systém PNR nebuduje a nevyužívá. Proto nelze zpracovat statistiky, které by dokládaly, zda je takový nástroj v policejní praxi potřebný. Takové statistiky jsou navíc vždy problematické. Pokud vycházíme ze zkušeností jiných vyspělých zemí, lze říci, že se tento systém osvědčuje. Například Belgie a Švédsko oznámily mimořádnou úspěšnost při odhalování případů pašování drog. Spojené státy byly schopny dopadnout atentátníka z Times Square také jen díky analýze evidence cestujících, a to jen chvíli před jeho odletem z Asie. Z analýzy je možné rovněž vyvodit nejčastější časy cest pro obchod s lidmi nebo drogami, což se může stát součástí hodnotících kritérií. Rovněž je možné na základě využívání PNR údajů získat důkazy a případně zjistit společníky pachatelů trestné činnosti a odhalit zločinecké sítě.

Současné modely evropské spolupráce nám totiž nepomohou odhalit novou trestnou činnost. Například schengenský informační systém obsahuje jen údaje o lidech, u kterých již máme podezření, že jsou pachateli trestné činnosti, kteří byli odsouzeni k trestu vyhoštění, nebo kteří se ztratili a policie je hledá. Ani tento systém, ani zpracování údajů z cestovních dokladů ovšem neposkytuje dostatečné podklady pro odhalení rizikových osob.

K ochraně osobních údajů. Nechci zastírat, že se směrnice vztahuje na všechny cestující, tedy na velké množství nevinných lidí. Za podstatné považujeme to, že naprostá většina cestujících nebude splňovat nastavená kritéria rizikovosti, a po provedení analýzy rizik již nebude předmětem dalšího zkoumání. Jejich data poté budou v maskované podobě. V personalizované podobě bude možno tyto údaje dále využít, jen když bude potřeba vyšetřit konkrétní závažné trestné činy. Vzhledem k promlčecí době trestných činů je nutné, aby lhůta, kdy lze údaje zpětně dohledat, byla odpovídající.

K zárukám ochrany údajů. Členské státy proto budou moci využívat tyto údaje jen pro určitý okruh trestných činů, který mohou zúžit, ale ne rozšířit. Omezuje se doba uchování těchto údajů z původních 13 na 5 let. Většinu doby budou osobní údaje uchovávány v zamaskované podobě a bude k nim mít přístup omezený okruh lidí. Veškeré zpracování bude podléhat kontrole nezávislých úřadů pro ochranu osobních údajů. Osobní údaje bude možno sdělovat třetím státům jen za přísně stanovených podmínek.

Vláda podporuje přísnou a konsistentní úpravu ochrany soukromí. Tato evropská pravidla se musí vztahovat na veškeré údaje z evidence cestujících. Vláda považuje návrh směrnice za užitečný způsob, jak ochranu soukromí nastavit v souladu s evropskými standardy v celé Unii. Jinak by různé státy zaváděly vlastní systémy, které by měly různé záruky ochrany soukromí.

Směrnice se zaměřuje primárně na vnější lety, tedy lety překračující vnější hranice Unie. Více než 20 států Unie ale požaduje rozšíření systému i na lety uvnitř Unie. Vláda se staví proti tomu, aby takové rozšíření bylo povinné. Pokud je ovšem nějaký stát zvlášť ohrožen, jistě by měl mít možnost zavést systém PNR i na další rizikové lety. Tomu ČR nechce bránit. Údaje z těchto letů ovšem musí chránit podle evropských předpisů.

Česká republika rovněž nechce zavádět sběr údajů na jiné způsoby dopravy, jako je například vlaková doprava.

Závěrem bych chtěl vyjádřit plnou připravenost spolupracovat při dalším projednávání návrhu směrnice. Domníváme se, že ČR by v žádném případě neměla návrh odmítnout. Měla by ovšem využít pro projednávání k důsledné ochraně soukromí všech cestujících. Ve své konečné podobě by směrnice podle mého názoru měla poskytovat vnitrostátnímu zákonodárci, tedy Parlamentu, dost prostoru pro řádnou ochranu ústavně zaručených práv a svobod. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli a opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N35/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo paní místopředsedkyně. Zpravodajská zpráva začne trocho historií. Údaje PNR, tedy údaje o cestujících, osobní údaje o cestujících leteckou dopravou začaly být shromažďovány po 11. 9. 2001. Asi tušíte proč. Spojené státy americké se tak začaly bránit dalším útokům teroristů, kteří by využívali civilní lety. Byla sepsána Komisí smlouva a uzavřena dohoda. Na základě Evropského soudního dvora byla tato dohoda zrušena, a to z toho důvodu, že využívala špatný právní základ, využívala tzv. první pilíř, tedy ekonomické právo, a to věru s tímto právem vůbec nesouvisí.

Proto v roce 2007 byla uzavřena nová dohoda podle již správného, třetího pilíře. S touto dohodou Senát souhlasil.

Komise v září 2010 vydala sdělení ke globálnímu přístupu PNR, což požadovaly i některé další země, a to včetně unijních cestujících. Po přijetí Lisabonské smlouvy byla debata nad rámcovým rozhodnutím ukončena a je připravována nová směrnice, kde již funguje spolurozhodování Evropské komise. Evropský parlament – jenom pro úplnost připomíná, že rozhodovat se bude na Radě kvalifikovanou většinou.

Pokud by směrnice byla přijata, předpokládá se, že by měla být implementována do českého zákona 49/1997 Sb., o civilním letectví.

Velmi dlouho se diskutuje o sběru dat a o ochraně údajů tohoto sběru dat. Proto Senát a náš výbor se obrátil na Stálou komisi pro ochranu osobních údajů, požádal ji o odborné vyjádření k této materii. Dostali jsme usnesení, které jsme převzali, takže v našem usnesení se dočtete – má poměrně kritický tón na adresu sběru a používání dat a ke způsobu, jakým je s daty pracováno.

Pan ministr nás tady seznámil s tím, že vláda spíše zastává názor, aby si data předávaly jednotlivé bezpečnostní složky, aby nebylo vytvářeno jedno shromaždiště pro všechny členské státy EU, kam by byla data posílána. Myslím si, že to je správný přístup. Druhým faktem, na který vláda upozorňuje a naše stálá komise také, je, že sběr těchto dat se týká pouze letů, které jsou mimo Evropskou unii do Evropské unie. To samozřejmě způsobí, že všichni případní teroristé se budou do Evropské unie přesouvat jiným dopravním prostředkem než letadlem, že přejedou hranice auty, vlaky, jiným dopravním prostředkem. A pak tomuto nákladnému a poměrně velmi složitému sběru dat se takovýto člověk, který má špatný, nekalý úmysl, vyhne, vyhne se této kontrole a ten sběr dat skutečně nemusí být příliš efektivní.

Na výboru nezískal podporu návrh zpravodaje, kterým jsem byl já, a sice to, že pokud bychom měli postupovat proporcionálně a efektivně, že bychom měli provádět ten tzv. profiling, tedy profilování jednotlivých cestujících, což odporuje antidiskriminační směrnici, antidiskriminačnímu přístupu EU, nicméně já se stále domnívám, že jediná cesta, jak zajistit proporcionalitu je skutečně profilování cestujících a pak eventuálně by i bylo logické, že by se rozšíření této kontroly mohlo udát i na celém území EU, na hranicích, pro všechny dopravní prostředky. Tento systém by byl nepochybně velice složitý, byl by ještě složitější než je schengenský informační systém, byl by také nákladný. Já se domnívám, že odhad nákladů je silně podhodnocen. Uvádí se 5 milionů eur na středně malý stát odpovídající velikosti České republiky. Já se domnívám, že náklady jsou větší.

Jenom pro informaci. I známá britská nevládní organizace Statewatch, která je největším kritikem návrhu, tak považuji návrh této směrnice za porušení jednoho ze základních práv, a to právo na soukromí a volný pohyb.

A teď k našemu usnesení, které je doporučujícím usnesením Stálé komise pro ochranu osobních údajů, a to, že Senát zdůrazňuje v souladu se svými předchozími usneseními nutnost podrobit jakákoliv ujednání o uchovávání a přechování dat o cestujících v letecké dopravě testu proporcionality, to je jasně prokázat přiměřenost objemu získávaných a využívaných dat vzhledem k případnému užitku v boji proti terorismu a závažné nadnárodní trestné činnosti. Za druhé Senát je přesvědčen, že návrh, tak jak byl Komisí předložen v souladu s principem proporcionality není, neboť na základě zkušeností ze států, které sběr PNR již zavedly, objem údajů, které je nutné sbírat, není úměrný jejich využití v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti. Za druhé považuje s ohledem na výše uvedené rozšíření sběru dat i lety uvnitř EU na navrhovaných debatách na Radě některými státy, za nepřijatelné. Za třetí žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Tolik moje zpravodajská zpráva i návrh usnesení i návrh usnesení, které si vám dovoluji doporučit k přijetí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore a prosím také vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Tiskem se zabývala také Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Předpokládám, že zpravodaj pan senátor Tomáš Töpfer chce vystoupit. Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Nabízelo by se říci, že tady mám Kubiceho zprávu, mám tady jenom zpravodajskou zprávu pro pana ministra Kubiceho. Já ji nebudu číst celou, protože mi mnoho slov vzal pan senátor Sefzig. Všimněte si, že data se sbírají pochopitelně po 11. září, sbírají se data proti teroristické činnosti, proti terorismu, ale v této směrnici se už rozšiřují také na boj proti drogám. Při projednávání v naší komisi jsem se ptal, zda mně může v rámci proporcionality sdělit ministerstvo vnitra, kolik bylo u nás zadrženo tvrdých drog. Mohu vám to zopakovat. Dostal jsem odpověď, že kokainu bylo za rok 2010 zadrženo 14 162 gramů, heroinu 30 455 gramů. Pokud máte kalkulačku – konzultoval jsem to s odborníky přes drogy – jedna dávka může být asi 0,2 – 0,3 gramu, pak to vychází, že to je zhruba jedno procento tvrdých drog, které se u nás spotřebují. Jedno procento. Já si nejsem úplně jistý, jestli sběr PNR je tedy v proporcionalitě vůči takovému masivnímu zákazu do soukromí, jaký sběr PNR a jejich pětileté uchovávání je.

Takže naše doporučení komise, která se tím dlouhodobě zabývá, vyzvala výbor, který převzal její usnesení, je obsaženo v usnesení výboru pro evropské záležitosti. Já si myslím, že je to vyzkoušeno už na veterině. Dělá se to u psů, vůbec to nebolí, to jsou ty čipy, která vám nastřelí na krk, projdete jakýmkoliv rámem a budete krásně všude registrováni. Není to vůbec žádný problém, všechny instituce, zejména úředníci v Bruselu to velmi rádi podpoří, protože to zjednoduší jejich práci. Takže já bych to možná navrhoval, ale pak bychom museli z ústavy vyškrtnout právo na soukromí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Tady jsme slyšeli už v předchozích projednáváních něco o sběru osobních údajů a dat. Tady to máme opět a znova. Velký bratr EU se tu hlásí o slovo. Kde je tedy boj Evropské unie proti diskriminaci, kde je ten volný pohyb osob, jeden z pilířů, na kterém vznikla Evropská unie. Upozorňuji na to proto, protože se to má týkat i všech cestujících leteckých společností uvnitř schengenského prostoru. To zrušíme schengenský prostor, nebo jak si to ti pánové v Bruselu vlastně představují? Je tady dávána povinnost podnikatelským subjektům, uvědomme si to!

Já vám za chvíli řeknu, kolik by to mohlo stát. Belgie, která tento návrh dala, se hájí tím, že to je úspěšný boj ne proti terorismu, ale proti drogám. Takže nemluví o tom, kolik drog kde přes přístav Antverpy a Gent, ale říká, že hlavně na jejich letišti se bude bojovat proti drogám. Velmi zvláštní přístup Belgie. Německo – pro vaši informaci odmítá tuto navrženou směrnici a odmítá ji nejen z právních důvodů, ale i z ekonomických důvodů. Já vám tady přečtu – je to position of Lufthansa Groupe 7. Märze 2011, takže to není nic starého, je to ze 7. března, kde se Lufthansa vyjadřuje k ekonomickým nákladům celého tohoto systému. Jenom to, aby se zavedl tento systém pro jednu společnost, pro Lufthansu – říkám, že není nejmenší – ale je to jen jedna letecká společnost, je okolo 150 tisíc euro. Jenom lety, pokud budeme počítat lety ze Spojených států a do Spojených států, budou náklady 24 tisíc euro pro průměrně 50 letů v měsíci – krát 12.

Senátor Vladimír Dryml:  A to se do toho nepočítá. Těch 300 letů denně, které jsou z anebo na evropská letiště užívaná. Jsou to letecké lety Lufthansy, tzn. tyto lety a zavedení této směrnice by stálo 140 tis. euro měsíčně. Co tady bylo řečeno, že náklady jsou minimální, tak asi to není pravda. A to je jedna jediná letecká společnost v EU.

Také by mě zajímalo – a to se praví i ve zprávě Lufthansy – jestli budou ta samá kritéria, která tady navrhuje EU, aplikována a transformována také pro letecké společnosti ve Spojených státech, Kanadě a Austrálii – je to ten známý sběr dat. Ale při přestupku, vážený pane ministře, nelze zabavovat, to bychom se opravdu vraceli před rok 1989.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Nevidím nikoho. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit se závěrečným slovem. (Ne.) Pan garanční zpravodaj?(Také ne.)

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Ještě se svoláme.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig a je uvedeno v tisku N 35/08/02. V sále je aktuálně přítomno 35 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 28, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji oběma zpravodajům.

Přerušuji v této chvíli 8. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Budeme pokračovat 4. května ve 14.00 hodin.

Děkuji vám a přeji hezký večer!

(Jednání ukončeno v 16.43 hodin.)