Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 27.04.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 8. schůze Senátu
(1. den schůze – 27.04.2011)

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 8. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem se rozhodl svolat na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999, o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 7. dubna letošního roku.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Martin Tesařík, Daniela Filipiová, Jaromír Štětina a z dopoledního jednání Hana Doupovcová. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami.

Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 8. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovatelkami 8. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Chci požádat kolegy Miloše Vystrčila a Petra Gawlase, že asi omylem zmáčkli tlačítka přihlášení se do diskuse, tak aby si zkontrolovali své hlasování. Pan kolega Petr Gawlas je stále přihlášen do diskuse. Už tomu tak není děkuji. Dokončíme.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 1 se z přítomných 57 pro návrh vyslovilo 55, proti nikdo, návrh byl schválen. Ověřovatelkami této schůze Senátu byly určeny senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 8. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Jenom pro pořádek upozorňuji, že poslední dva body jsou navrhovány, aby byly doprojednány příští týden 4. 5. ve středu z důvodu, že vláda by nám měla předložit návrh Národního programu reforem, který dnes mám projednávat.

Ptám se, má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Prosím, pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, chtěl bych požádat o vyřazení z programu bodu č. 33. Mám dlouhodobě plánovaný výjezd na 4. května, a nerad bych, aby se bod projednával beze mě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, slyším váš návrh. Hlásí se někdo další do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. My tady samozřejmě rozhodneme v průběhu této schůze, který další bod necháme na příští týden, ale to teď nechci řešit. Další návrhy nebyly. Budeme hlasovat o programu naší schůze. Děkuji.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích a doplnění pořadu 8. schůze. Zazněl pouze jediný návrh, a to je vyřadit z programu 8. schůze Senátu bod 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování č. 2 registrováno 69, pro návrh 66, proti nikdo, návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o programu naší schůze jako celku ve znění přijatého návrhu, tj. s vypuštěním bodem č. 33. Kdo souhlasí s programem schůze, tak jak byl předložen a upraven předchozím hlasováním?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 3 bylo registrováno 69, kvórum, 35, pro návrh 68, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji, a nyní přistoupíme k bodu, kterým je

 

Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl nový senátor platně zvolen

Chci připomenout znění § 41 odst. 1 písm. a) jednacího řádu, podle něhož mandátový a imunitní výbor zkoumá, zda jednotliví senátoři byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá Senátu. Nyní již uděluji slovo předsedovi MIV a žádám ho, aby nás informoval o závěrech jednání výboru. Bude hovořit pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že MIV přijal na své 3. schůzi, konané dne 26. dubna 2011 usnesení č. 6, s jehož obsahem vás nyní seznámím.

Výbor:

Za prvé ověřil platnost volby senátora ve volebním obvodu č. 30 se sídlem v Kladně, zvoleného ve 2. kole doplňovacích voleb do Senátu PČR ve dnech 36. a 26. března 2011. Ověření proběhlo v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řád Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Za druhé výbor doporučuje Senátu přijmout zjištění MIV, kterým se potvrzuje, že není překážek, aby nově zvolený senátor Jiří Dienstbier složil Ústavou předepsaný slib.

Za třetí výbor pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu seznámit s tímto usnesením Senát.

Pro úplnost dodávám, že mandátový a imunitní výbor měl pro svá zkoumání o platnosti volby nového senátora k dispozici:

– doklad o ověření jeho totožnosti,

– potvrzení o převzetí osvědčení o zvolení senátorem,

– usnesení Státní volební komise č. 116 ze dne 21. března 2011 k vyhlášení a uveřejnění souhrnných výsledků I. kola doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu ČR ve volebním obvodu č. 30 se sídlem v Kladně konaných ve dnech 18. a 19. března 2011,

– usnesení Státní volební komise č. 117 ze dne 28. března 2011 k vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu ČR ve volebním obvodu č. 30 se sídlem v Kladně konaných ve dnech 18. a 19. března 2011 (I. kolo) a ve dnech 25. a 26. března 2011 (II. kolo),

– čestné prohlášení senátora o neslučitelnosti funkcí.

Předávám slovo předsedajícímu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a prosím vás, pane senátore, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan předseda – zpravodaj už nechce vystoupit. Ale přece, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nyní vás tedy seznámím s návrhem usnesení Senátu z jeho 8. schůze konané dne 27. dubna 2011 ke zprávě mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor platně zvolen:

"Senát bere na vědomí zprávu mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor Jiří Dienstbier platně zvolen."

Děkuji, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A přistoupíme k hlasování o vzetí na vědomí zprávy mandátového a imunitního výboru.

V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 4 bylo registrováno 70, kvórum pro přijetí 36. Pro návrh se vyslovilo 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

My se nyní vystřídáme v řízení schůze z procedurálních důvodů. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně a kolegové, můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a tím je

 

Slib senátora

Podle článku 23 Ústavy České republiky skládá senátor slib na první schůzi Senátu, které se účastní.

V souladu s jednacím řádem tak učiní pronesením slova: "Slibuji" a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Složení slibu poté senátor stvrdí svým podpisem.

V této souvislosti připomínám ještě článek 25 Ústavy, který upravuje zánik mandátu. Stanoví, že mandát zaniká mimo jiné odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou.

Vlastní akt slibu proběhne takto: Paní senátorka Dagmar Terelmešová přednese Ústavou předepsaný slib a pan senátor Jiří Dienstbier jej složí do rukou předsedy Senátu. Poté svůj slib stvrdí podpisem.

Nyní prosím, abychom všichni povstali, a paní kolegyni poprosím, aby předstoupila před řečnický pult a přečetla slib daný Ústavou. (Přítomní povstávají.)

Senátorka Dagmar Terelmešová:  "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Prosím za volební obvod č. 30 pana senátora Jiřího Dienstbiera.

(Senátor Jiří Dienstbier přistupuje k předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.)

Senátor Jiří Dienstbier:  Slibuji.

(Poté senátor Jiří Dienstbier stvrdil slib svým podpisem.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám. Můžete se samozřejmě všichni posadit. (Přítomní usedají.)

Mohu konstatovat, že senátorský slib složil pan senátor Jiří Dienstbier bez výhrad.

Dovolte, abych mu osobně i za nás všechny poblahopřál a konstatoval, že od tohoto okamžiku je právoplatným členem Senátu.

A protože musíme aktualizovat databázi senátorů, vyhlašuji desetiminutovou přestávku.

(Jednání přerušeno v 10.16 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.29 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Využil jsem znělky, abychom mohli v dostatečném počtu pokračovat v jednání. Následujícím bodem našeho dnešního jednání je

 

Změna zasedacího pořádku

Paragraf 51 stanoví, že každému senátorovi je v Jednacím sále Senátu vyhrazeno stálé senátorské křeslo. Senátorský klub ČSSD navrhuje, aby senátor Jiří Dienstbier zaujal místo vedle senátora Marcela Chládka. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím.

Můžeme přistoupit k hlasování. Já v tuto chvíli znělku dávat nebudu, protože byla před okamžikem. Budeme hlasovat v souladu s § 51 odst. 1 jednacího řádu o návrhu zasedacího pořádku Senátu, tak jak byl podán. V sále je přítomno – teď je tady nějaký zmatek. Pardon.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, všichni se odhlaste a znovu přihlaste. Všem vám jistě svítí kontrolka. Pokud tomu tak je, budeme hlasovat. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je v tuto chvíli 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 5 bylo registrováno 50, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji vám.

Dalším bodem

 

Změny v orgánech Senátu

Vzhledem k volbě nového senátora rozhodneme o zařazení senátora Jiřího Dienstbiera do výboru Senátu. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhy, které vzešly z jednání senátorských klubů. Prosím pana senátora Jiřího Pospíšila.

Senátor Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela na vědomí rezignaci senátora Miloše Janečka na funkci místopředsedy mandátového a imunitního výboru, rezignaci senátora Antonína Maštalíře na členství v ústavně-právním výboru a rezignaci senátora Pavla Trpáka na členství a funkci místopředsedy výboru pro záležitosti Evropské unie.

V souvislosti s těmito rezignacemi a s volbou nového senátora obdržela volební komise následující návrhy senátorského klubu ČSSD na zvolení senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru, senátora Antonína Maštalíře členem výboru pro záležitosti EU a senátora Pavla Trpáka členem mandátového a imunitního výboru a zároveň členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Volební komise také obdržela návrh senátorského klubu ČSSD na zvolení senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a návrh senátorského klubu ODS na zvolení senátora Petra Bratského členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Konstatuji, že v souvislosti s posledními 2 návrhy je třeba navýšit počet členů stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky na 14 členů a počet členů stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury na 10 členů. Volební komise Senátu přijala na své 3. schůzi konané včera usnesení č. 5 a 6, s jejichž obsahem vás nyní seznámíme.

5. usnesení ze 3. schůze komise k návrhu na změnu ve složení orgánů Senátu. Komise navrhuje v souladu s článkem 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominaci vyžadující souhlas Senátu změnit počet členů v orgánech Senátu takto:

Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky 14 členů, Stála komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury 20 členů. Zadruhé pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát, což tímto činím.

6. usnesení k návrhu na změnu ve složení orgánů Senátu.

Komise

1. Navrhuje v souladu s článkem 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu, dále volební řád zvolit senátora Pavla Bratského členem Stálé komise pro sdělovací prostředky senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

2. Navrhuje v souladu s článkem 4, bod 23 volebního řádu zvolit senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru, senátora Antonína Maštalíře členem výboru pro záležitosti EU a senátora Pavla Trpáka členem mandátového a imunitního výboru a členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

3. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem. Připomínám, že jakoukoli změnu v ustanovení orgánů Senátu lze během volebního období provést jedině se souhlasem Senátu. Zároveň navrhuji, aby se o všech jménech hlasovalo většinovým způsobem aklamací. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, prosím, postavte se ke stolku zpravodajů – moment. Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a přistoupíme k hlasování.

Já bych prosil pana senátora Pospíšila, aby nás hlasováním provedl a předpokládám, že nejdřív budeme hlasovat o vzetí na vědomí rezignace na členství ve výborech. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedo, já se domnívám, že můžeme hlasovat jedním hlasováním o celém usnesení, ve kterém samozřejmě jako 1. bod bude vzetí na vědomí rezignace členů. Čili já bych navrhoval usnesení, se kterým vás teď seznámím.

Toto usnesení zní:

Senát

1.

a) bere na vědomí rezignaci senátora Miloše Janečka na členství a funkci místopředsedy mandátového a imunitního výboru,

b) senátora Antonína Maštalíře na členství v ústavně-právním výboru,

c) senátora Pavla Trpáka na členství a funkci místopředsedy ve výboru pro záležitosti EU.

2.

a) Senát stanoví, že Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky bude mít 14 členů,

b) Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury bude mít 10 členů.

3.

a) Senát volí senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru,

b) senátora Antonína Maštalíře členem výboru pro záležitosti EU.

c) senátora Pavla Trpáka členem mandátního a imunitního výboru a členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

4.

a) zvolí senátora Petra Bratského členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky,

b) senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

To by bylo všechno, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pro pořádek se ptám, zdali někdo má k návrhu, tak jak byl přednesen panem předsedou výboru, nějaké připomínky nebo jiné návrhy? Není tomu tak, takže budeme hlasovat o celém usnesení komplexně, to znamená jedním hlasováním. Pozveme k hlasování:

Zopakuji – budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl předseda volební komise – omlouvám se, já jsem řekl výboru – předseda volební komise pan Jiří Pospíšil. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 29. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 6 bylo registrováno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 31. Pro návrh se vyslovilo 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji.

Končím projednávání tohoto bodu.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 24. a 25. března 2011

S informací vystoupí předseda vlády pan Petr Nečas, kterého tímto vítám a uděluji mu slovo.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás krátce informoval o poslední Evropské radě, která se odehrála 24. a 25. března letošního roku. Agenda Evropské rady se skládala ze 3 tématických okruhů: z hospodářské politiky, situaci v Libyi a v rámci jižního sousedství a situace v Japonsku včetně problematiky jaderné energetiky.

Hlavním tématem byla hospodářská politika. V rámci tohoto bodu se šéfové států a vlád zabývali hned několika oblastmi, implementací evropského semestru, paktem pro Euro plus, posílenou hospodářskou koordinací i stabilizačními mechanismy pro Eurozónu.

Nejvíce sledovaným tématem bylo schválení paktu Euro plus. Cílem paktu je posílení hospodářského pilíře Měnové unie, dosažení lepší koordinace hospodářských politik v Eurozóně a zvýšení konkurenceschopnosti členských států i Unie. Na unijní úrovni jsou stanoveny jen společné cíle a způsob měření jejich dosahování. Účastnící se státy musí pak samy předstoupit před ostatní s konkrétními závazky a opatřeními, které si určí na národní úrovni, ať je to konkrétní podoba důchodové reformy, změny v oblasti nákladů práce nebo třeba zavedení finanční ústavy.

Většina cílů a indikátorů, navrhovaných v paktu, není z pohledu vlády problematická a do značné míry odpovídá domácím reformním snahám.

Česká republika k paktu na březnové Evropské radě nicméně nepřistoupila spolu se Švédskem, Velkou Británií a Maďarskem. Vláda pro to měla řadu důvodů procedurálních i obsahových.

Z procedurálního hlediska bych na prvním místě rád jmenoval objektivní nedostatek času, který vláda měla k projednání tak závažného dokumentu, jakým je pak Euro plus. Opatření, přijímaná na jeho základě, spadají v drtivé většině do kompetence členských států, a mají-li podobu legislativních kroků, musí o nich rozhodovat národní parlamenty. Proto by nebylo korektní, pokud by vláda na evropské úrovni hlásila konkrétní závazky dříve, než je projedná s parlamentem, sociálními partnery, případně i dalšími aktéry.

Nepovažujeme za správné rozhodnout o přistoupení k paktu bez dostatečné vnitrostátní diskuse, která vzhledem k tomu, že mezi obdržením finální verze paktu a Evropskou radou bylo pouhých 10 dnů, opravdu nebyla v tomto velice krátkém časovém úseku možná.

K opatrnosti při posuzování paktu však vládu vedla rovněž celá řada obsahových důvodů. Zejména bych rád znovu podtrhl, že za nejlepší příspěvek pro konkurenceschopnost považujeme opravdu funkční vnitřní trh. Proto jsme také na Evropské radě podpořili dopis 9 států, tzn. Spojeného království, Nizozemska, Švédska, Dánska, Finska, Estonska, Polska, Litvy a Lotyšska k hospodářskému růstu. Opatření v dalších oblastech by měla mít pouze podpůrný a doplňkový charakter.

Problém máme i s tím, že pakt zmiňuje koordinaci dańových politik a otevírá cestu k možné budoucí harmonizaci daní. Harmonizace v této oblasti je pro Českou republiku těžko přijatelná. Znamenala by nejen významný zásah do výlučných kompetencí státu, ale navrhovaný společný základ daně z příjmů právnických osob by také způsobil značný výpadek příjmů státního rozpočtu.

Rovněž těžko přijatelné je navazující konsolidace daňových základů, navrhovaná Evropskou unií, která by s největší pravděpodobností v budoucnu vedla i k postupné harmonizaci sazeb korporátní daně. Tím bychom přišli o naši podstatnou komparativní výhodu. Navíc odstranění daňové konkurence mezi členskými státy nepovažuji za krok, prospívající jejich konkurenceschopnosti.

Současně se domnívám, že je třeba se soustředit na celkové efektivní zdanění práce včetně jejích vedlejších nákladů, a nikoli pouze na jeden jeho element, v tomto případě korporátní daň.

Dalším faktorem, proč se Česká republika k paktu nepřipojila, je nutnost akceptovat jej jako celek a nemožnost přistoupit pouze k některým jeho cílům, které by vláda jinak mohla podpořit. Nejasný však především zůstává samotný právní základ paktu a postavení unijních institucí. Obecně platí, že instituce mohou jednat jen tehdy, pokud jim to umožňuje primární právo EU. Pakt má však ryze politickou povahu a neopírá se o žádný článek smluv. Přesto se v něm mluví o roli Evropské komise a zapojení Evropského parlamentu, což je každopádně velmi nestandardní. Fakticky si zde skupina států rezervuje činnost Evropské komise pro své ujednání, uzavřené mimo systém unijního práva.

Abych použil konkrétního příkladu, představme si situaci, že by se třeba Česká republika dohodla se Slovenskem, Francií a některou další zemí o paktu o jaderné energii a uložila komisi, tato skupina, aby monitorovala jeho plnění. Čili malá skupina nebo skupina států úkoluje mimo unijní právo komisi.

Vzhledem k tomu, že závazky států podle paktu budou součástí národních programů reforem v rámci strategie Evropa 2020, je třeba velké ostražitosti. Strategie a spolu s ní i programy reforem budou v budoucnu provázány se strukturálními fondy. Je možné, že peníze z kohezní politiky budeme dostávat podle toho, jak naplňujeme strategii Evropa 2020. I z tohoto hlediska musíme důkladně zvažovat její faktické nepřímé rozšiřování o další oblasti prostřednictvím paktu.

Evropská komise bude mít mj. možnost ukládat státům doporučení, jak správně pakt realizovat. S ohledem na možné propojení těchto doporučení se získáváním prostředků z kohezní politiky musíme být velmi opatrní.

Nicméně,a to bych rád zdůraznil, možnost přistoupit k paktu v budoucnu zůstává pro Českou republiku otevřena, což nám nechává prostor na seriózní zhodnocení jeho fungování a přínosu pro Českou republiku. Tím, že jsme se nepřipojili nyní, nám rozhodně nevznikají žádné ekonomické či politické nebo nějaké jiné škody. Ani nehrozí, že bychom se kvůli paktu dostali do izolace nebo se nemohli zúčastnit nějakých důležitých jednání.

Mimochodem co se týče paktu, počítá se jednou za rok s krátkou schůzkou členských zemí, která proběhne po skončení jarní Evropské rady, a na této schůzce se počítá s tím, že si hlavy států sdělí, jak naplňují své závazky, a vzájemně si je ohodnotí.

Z prvních ohlášených závazků účastníků paktu mám pocit, že navzdory vzletným proklamacím se ani jeho nejhorlivější zastánci nevybičovali k takovým krokům, s nimiž by už před přijetím paktu nepočítali. To mne jen utvrzuje ve správnosti naší opatrné pozice.

Z dalších ekonomických témat Evropská rada rozhodla o parametrech Evropského stabilizačního mechanismu. V souvislosti s tím také Evropská rada schválila změnu smluv, tzn. čl. 136 smlouvy o fungování EU, ačkoli právním základem evropského stabilizačního mechanismu nebude evropské právo, ale samostatná mezinárodní smlouva.

Evropský stabilizační mechanismus bude mít na řešení problémů zadlužených zemí eurozóny k dispozici efektivně až 500 miliard euro, a to s nejvyšším možným ratingem AAA. Úvěry proto budou levnější, i když pro Českou republiku v současné době není přijetí eura aktuální otázkou, stabilita Eurozóny je pro nás důležitá vzhledem k extrémní ekonomické provázanosti s Eurozónou.

Vláda proto podpořila vznik tohoto mechanismu. Je třeba ovšem říci, že při případném přistoupení k euru bychom se museli stát součástí i tohoto evropského mechanismu a museli bychom zaplatit přes 20 miliard korun v hotovosti a dalších 180 miliard korun zajistit formou záruk. Já prosím, aby tato čísla nezapadla, dohromady je to téměř 200 miliard korun záruka a hotovosti jako cena za přistoupení k euro. Znovu opakuji, prosím, aby tato čísla opravdu nezapadla.

Toto připojení k evropskému stabilizačnímu mechanismu by bylo spojené se vstupem do Eurozóny, byť nikoli právně, ale pouze politicky, to je politickým tlakem na to, aby nový stát Eurozóny musel vstoupit i do evropského stabilizačního mechanismu.

V rámci diskuse o ekonomických tématech Evropská rada dále přivítala pokrok v přípravě a projednání balíčku šesti legislativních návrhů pro ekonomické řízení a podpořila jejich následné projednání v Evropském parlamentu.

Že tato jednání nebudou jednoduchá, je patrné z posledních zpráv, podle nichž Evropský parlament uplatní velké množství pozměňovacích návrhů. Závěry Evropské rady dále zmiňují otázku možnosti zavedení finanční transakční daně. To je pro českou vládu a také pro českou ekonomiku silně problematické, neboť takový krok nemůže přispět konkurenceschopnosti evropských ekonomik. Na jednání jsme proto navrhli kompromisní znění, které debatu o finanční transakční dani váže na její globální prosazení. Toto znění se podařilo prosadit a text závěru jej odráží.

Co se týče zahraničně politických témat, Evropská rada znovu potvrdila svou připravenost významným způsobem přispět k plnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1970 a 1973. Evropská rada vyjádřila odhodlání zapojit se jak do řešení humanitární krize v Libyi, tak do procesu vnitřního dialogu a usmíření.

V otázce unijní reakce na vývoj v zemích jižního Středomoří se do textů závěrů v ČR spolu s několika dalšími státy podařilo prosadit důležité změny. Evropská unie nejprve provede důkladnou inventuru stávajících programů na pomoc zemím jižního Středomoří, které lze možná využívat efektivněji než doposud. Strop pro aktivity Evropské investiční banky v této oblasti se zvedne o 1 miliardu eur, ale aktivity v oblasti na východ od hranic EU tím nebudou dotčeny. Ačkoli se logicky v těchto dnech intenzivně EU zabývá jižním sousedstvím, na východní část sousedské politiky nelze zapomínat.

Z textu byla odstraněna pasáž o znovuinvestování prostředků z předchozích operací Evropské investiční banky právě do aktivity v jižním Středomoří, což opět nevychýlí rovnováhu na úkor východního partnerství.

Problematika migrace se bude posuzovat globálně. Evropská rada zdůraznila význam podmíněnosti pomoci a prohlubování partnerství na základě konkrétního pokroku v příslušných zemích. Evropská rada také vyjádřila solidaritu Japonsku a připravenost pomoci, bude-li požádána. Diskuse se soustředila především na aspekty jaderné energetiky, kdy se České republice a podobně smýšlejícím státům podařilo uhájit střízlivý a zodpovědný přístup.

Závěry potvrzují, že energetický mix je plně v kompetenci členských států. Co nejdříve budou vypracovány parametry zátěžových testů jaderných elektráren. Zátěžové testy budou provedeny a vyhodnoceny nezávislými národními úřady, tzn. národními regulátory, které o výsledcích budou informovat Evropskou komisi, své protějšky v ostatních zemích a samozřejmě veřejnost. Evropská rada vyhodnotí průběh a výsledky testů do konce letošního roku.

Zde jsme spolupracovali se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, a výsledek jednání Evropské rady je pro Českou republiku přijatelný. Samozřejmě při vědomí toho, že jde o výsledek kompromisu.

Dámy a pánové, to byly tři základní okruhy, kterými se zabývala poslední Evropská rada. Já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane předsedo vlády, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A my nejdříve určíme našeho zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda VEU, kterého se zároveň ptám, zda souhlasí. Ano, je tomu tak. A nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

Přítomno 59, kvórum pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, hlasování č. 7, registrováno 67, kvórum 34, pro návrh 59, proti nikdo, návrh byl schválen.

A nyní má slovo předseda VEU pan senátor Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo, vážený pane premiére, vážené paní senátorky a páni senátoři, myslím, že jsme dostali velmi zevrubnou informaci o velmi důležitém jednání Evropské rady, informaci, kterou dostáváme na naši žádost zhruba o týden později, a to z toho důvodu, že jsme projednávali jiné věci. A já jsem rád, že si na tento de facto náhradní termín pan premiér udělal čas a že nás takto podrobně o celé akci informoval.

I v našich médiích vzbudila nejvyšší pozornost otázka Paktu Euro plus, a proto už předem avizuji, že vysvětlení pana premiéra považuji za dostatečné, dokonce za velmi pádné a důvodné, a velice mě překvapilo, že někteří naši novináři způsob, jakým se Česká republika rozhodla, komentovali velmi neprofesionálně, naprosto bez znalosti fungování primárního práva, bez znalosti toho, jaká je úloha národních parlamentů, a to musím říci, že jsem rád, že ČR zvolila opatrný přístup. Myslím, že to odpovídá i pozici horní komory, tak jak dlouhodobě tato pozice odpovídá a samozřejmě při vědomí toho, že kdykoli v budoucnosti, bude-li znám konkrétní příběh Europakt plus, tak ČR k tomuto uskupení, bude-li vyřešena i problematika problémů primárního práva a problematika konkrétních závazků, může kdykoli v budoucnu k tomuto paktu přistoupit.

Je logické, že se tento summit zabýval hospodářskou politikou, ta agenda začínala už v době, kdy byla vytvořena vysoká skupina na boj s krizí, a de facto tento summit byl tím, který uzavřel celou diskusi, jak přecházet, jak bojovat s krizí, a jedním z těch návrhů také může být vytvoření závazku, i ústavního závazku k tomu, aby členské státy Eurozóny, eventuálně zemí, které se k tomu připojí, vytvořily určitou finanční ústavu, aby nebylo možno zadlužovat národní hospodářství nad únosnou míru, a to už je vysloveně věcí každého národního státu, jak k tomuto tématu přistoupí.

Jen pro úplnost, věci, které byly zmiňovány v souvislosti se zdaněním, s vytvořením tzv. společného základu daně, to je agenda, která byla diskutována dnes ráno, kterou jsme probírali dnes na schůzi výboru, a jen chci vás informovat o tom, že jsme toto projednávání přerušili, neboť teprve odpoledne bude známa pozice vlády. My jsme měli jen pozici ministerstva financí. Usoudili jsme, že bude výhodné vyčkat na finální pozici vlády, a příští týden tento bod ve středu dopoledne dokončíme, tak abychom mohli požádat senátorky a senátory, aby byl tento bod projednán na odpolední schůzi, samozřejmě pokud výbor přijme nějaké konkrétní usnesení a nebude brát tuto agendu pouze na vědomí.

Otázka daňové politiky i daní, zejména té tzv. tranzitní daně, transakční daně bankovního sektoru je mnohokrát diskutovaná na našem výboru.

My jsme přijali usnesení, ve kterém jednak oceňujeme, že Česká republika si vyjednala výjimku a za druhé, že se domníváme, že tato daň by neměla mít nějaký podstatný vliv na ozdravění finančních ústavů. Z toho logicky vyplývá, že nejlepší protikrizovou záležitostí by bylo, banky, které špatně vedou svoji agendu, nechat normálně zkrachovat, při vědomí toho, že to nemůže postihnout retailové účastníky, ukladátory, protože máme směrnici, která omezuje a de facto vytváří až jednomilionovou pojistku všem vkladatelům a střadatelům. Nejjednodušší cestou by tedy asi bylo špatně fungující banky nechat zkrachovat.

Dále bych se ještě rád zmínil o dvou věcech. A ty už se týkají zahraniční politiky, kde evropský výbor tolik nepůsobí, to je spíše agendou zahraničního výboru, ale evropský výbor to sleduje a při naší cestě v té době probíhající ve Velké Británii jsme také s kolegy diskutovali, co Evropská unie bude činit poté, co bude odstraněn Kaddáfí. Je logické, že na odstranění Kaddáfího se shodli všichni, včetně Ligy arabských zemí. Ale myslím, že málo se na evropské úrovni diskutuje o tom, až tento okamžik nastane, a začíná být dále více aktuální téma libyjské krize a občanské války v Libyi, která tam zcela regulérně probíhá a stále většího zatahování Evropské unie do této středomořské aktivity, do této středomořské země.

Myslím si, že není dostatečně známa pozice jednak baronky Ashtonové i jejích kolegů z celé Evropské unie k tomu, až bude Kaddáfí odstraněn, pokud to tak nastane. A myslím si, že to je věcí, která je logickým pokračováním diskuse, která na summitu začala.

Co se týče Japonska, tak jenom připomínám, že pod tíhou japonské přírodní katastrofy, která způsobila zcela jiný typ poškození jaderné elektrárny, než bylo poškození v Černobylu, snad jen zdůrazním, že je ještě větší snaha o to, vytvořit novou směrnici, co s vyhořelým palivem, a také se bude summit a komise zabývat myšlenkami, jak postupovat při schvalování jaderných elektráren v diskusi sousedských zemí.

Poslední věc, kterou bych rád zmínil a která se už týká agendy evropského výboru, bylo to, že jsme na naší poslední schůzi umožnili, aby byla vytvořena změna primárního práva, která předurčuje, aby země eurozóny vytvořily nějaký dodatečný mechanismus v jejich stabilitě. Dali jsme vládě dokonce širší ruku s určitými obavami, třeba já jsem skýtal určité obavy, aby nedošlo k velmi naléhavému extendování některých konkrétních opatření během jednání někdy mezi osmou večerní a půlnoční hodinou, aby nebyli premiéři a delegáti jednotlivých členských států nuceni do některých opatření. To naštěstí nenastalo a evropský stabilizační mechanismus, resp. změna článku 136 byla přijata tak, jak bylo avizováno, bez nějakých doplňků. To jenom pro uklidnění části našeho publika.

Moje doporučení je, abychom vzali na vědomí zprávu premiéra. A já ještě jednou panu premiérovi děkuji, že si udělal čas a že nás o této mimořádně důležité schůzce informoval i s ohledem na vnitrostátní diskusi.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane předsedo vlády, vážený pane řídící, vážené kolegyně a kolegové, přihlásil jsem se první ne proto, že bych chtěl tak vehementně se k tomuto bodu vyjadřovat, ale proto, že za deset minut přijímám starosty obcí ze Šumavy kolem petice "Zachraňme Šumavu", proto budu muset za chvilku odejít.

Chtěl bych říci, že problematika Evropské unie a její určitá ofenzíva, která má zajistit, aby EU byla konkurenceschopná, ale především také, aby byla lépe připravena na případné hospodářské a finanční výkyvy, je zajisté iniciativa, která je oceněníhodná. My žijeme v globalizovaném světě, v globalizované ekonomice, a myslet si, že se nás problémy v rámci Evropy mohou dotknout nějak výrazně méně, je myslím si nemožné. A chtít nějaké samostatné suverénní postavení, když na jedné straně respektujeme a nemáme ani sílu se dopadům globalizace bránit, je myslím si nereálné.

Evropská unie v rámci reakce na hospodářskou krizi přijala řadu opatření. Lze říci, že jsou to takové čtyři okruhy. A požádal jsem náš odbor pro evropské záležitosti, aby vám všem poskytl určitý přehled, protože v posledním období se v EU začaly používat nové pojmy a my, co s tím denně nepracujeme, tak samozřejmě ne vždycky umíme zařadit obsah pod tyto pojmy, a také hranice, kam který pojem patří, jsou řekl bych velmi labilní a jistě nám to bude v praxi činit problémy, a budeme se s tím muset seznámit.

A proto jsem přivítal, že náš výbor pro záležitosti EU má konat určitý seminář, kde by měla být diskutována právě tato problematika. A je to jistě správně, protože musíme o těchto věcech mít určité znalosti.

Čtyři okruhy, kterými se Evropská unie zabývá, bych stručně charakterizoval.

Za prvé je to reforma finančního sektoru, která obsahuje zejména posílení dohledu. A je tam také určité mírně zvýšení regulace.

Za druhé je to stabilizace eurozóny. To je vlastně řešení dluhové krize, která se šíří celou Evropou, a ona se šíří celým světem. Víme, jak na tom jsou Spojené státy a vyjma aspoň některých zemí Asie a severní Evropy je to celosvětový problém. A v Evropě to zejména byla reakce na velmi tvrdé a bolestivé důsledky řecké krize, ale i hrozících krizí v Irsku, Portugalsku, event. v dalších zemích.

Další oblastí je správa a řízení hospodářských záležitostí, posílení fiskální rozpočtové kázně. Tady také je zaváděn mechanismus vytváření závazných pravidel pro národní rozpočtové rámce. A týká se to i oblasti dohledu v oblasti makroekonomické stability.

V rámci tohoto bodu, to znamená dosažení nebo kontroly makroekonomické stability mají být uplatněny některé nástroje. A to jsou ty nové pojmy, mezi ně patří právě evropský semestr, kde se má odehrávat určitá koordinace hospodářské politiky zemí eurozóny a má to také obsahovat určitou kontrolu a analýzy zajištění růstu. A k tomu mají sloužit především národní konvergenční programy.

Česká vláda na konvergenčním programu pracuje. Před čtrnácti dny jsem požádal pana předsedu vlády, aby konvergenční program nám byl předložen, abychom se jím mohli zabývat. Předpokládám, že tomu tak bude. A také jsme samozřejmě projevili zájem o Národní program reforem, který má vláda projednávat dnes a pan premiér v odpovědi přislíbil, že tento Národní program reforem nám předloží a budeme o něm jednat. Předpokládám, že o něm budeme jednat příští týden ve středu, abychom k němu mohli co nejdříve zaujmout stanovisko. Vím, že samozřejmě rozhodující a také poslední slovo má v této věci vláda.

A nyní narazím na tu oblast, která se týká právě našeho problému, a to je posilování konkurenceschopnosti. Vychází se ze Strategie Evropa 2020, která byla vloni přijata a my jsme ji zde také v dubnu loňského roku projednávali.

Cíle Strategie Evropa 2020 mají být promítnuty do tzv. plánů národních reforem, o tom jsem hovořil, ale i do konvergenčních programů, a má to být právě základem Evropského semestru, který bude pod tím poměrně velkým drobnohledem, a zdá se, že to má být hlavní nástroj, který by měl včas signalizovat nějaké nepříznivé jevy, které mohou dopadnout na celou eurozónu a které mohou ohrozit národní ekonomiky.

A právě v rámci naplňování této Strategie EU 2020 je považován za nejdůležitější krok a souhrn opatření právě pakt pro euro plus, to znamená to, co bylo právě i předmětem Evropské rady 24. a 25. března 2011 a co tady pan předseda vlády odůvodňoval, že česká vláda nepodpořila a že je zdrženlivá a že ještě může další kroky pro vstup případně zvážit.

Co se v tomto stalo je otázkou dalšího zkoumání, protože euro plus je vlastně původní pakt pro konkurenceschopnost a tento pakt obsahuje řadu opatření, která ne všechna se nám budou líbit. Vím, že socialisté v Evropském parlamentu i jednotlivé vlády mají k některým opatřením řadu výhrad podle toho, z jakého politického spektra jsou. Ale tam jde o to, že program naplňování si budou jednotlivé země v rámci určitých mantinelů stanovovat samy. Není to úplně svázání v nějakým štuclu, že by se země nemohly pohybovat v rámci svých národních programů, nakonec to budou upravovat ty národní programy reforem.

Všechny členské státy EU pakt přijaly, kromě Spojeného království Velké Británie, Maďarska, Švédska a Česka. A jak už jsem řekl, vlády si samy určí vhodnou kombinaci národních politik a opatření k naplnění těch cílů, na kterých se prakticky všechny země shodly.

Já umím pochopit, že se může naše vláda obávat přímého zapojení do stálého krizového mechanismu, pro který se používá zkratka ESM. To je i finančně náročné, ale na druhou stranu je to drobet krátkozraké. A my vycházíme z toho, že pořád budeme mít takovou dobrou situaci, jakou jsme měli při překonání poslední krize, aspoň se mi to zdá.

Ale na druhou stranu Pakt Euro plus nebo ten dokument, který naše vláda nechtěla podpořit, se vlastně tohoto opatření ESM vůbec netýká. A ten právě v sobě má celou řadu opatření, která na jedné straně naše vláda chce plnit, ale nelíbí se jí tam, aspoň podle toho, co jsem vytušil a co nyní pan premiér i potvrdil, a bylo to i ve sdělovacích prostředcích, a to jsou právě dvě oblasti především, a to je harmonizace daňového základu u korporátních daní, to znamená daní právnických osob s obavou, ale ta tam není nikde napsaná, že by mělo nebo mohlo dojít k celkové harmonizaci všech hlavních oblastí daní.

A potom druhou oblastí je danění transakcí finančního sektoru.

Myslím si, že postoj naší České republiky je velmi krátkozraký, protože si nedovedu představit, že my, kteří jsme existenčně napojeni na ekonomiku německou a další velké ekonomiky v Evropě, kde tyto nástroje budou používány, že nás tady jako nechají fungovat a budou s námi hrát naprosto fér a umožní nám všechny další výhody, když my tyto dva základní nástroje nebudeme uplatňovat, a já si dovolím říci i slovo respektovat. Jestli to budou chápat jako nekalou soutěž nebo dumping, to nevím, ale myslím si, že to nebude dělat dobrotu. A my se vlastně vyřazujeme z toho ročního období, kdy můžeme vnitřní mechanismus ovlivnit, protože se teprve bude dotvářet. A to považuji za velkou chybu. A jenom to, že jsme se dostali do skupiny těchto čtyř zemí, kde Švédsko chce ještě referendem to zvážit a pravděpodobně se připojí, tak už tam zbývá Maďarsko a Velká Británie. Velká Británie uplatňuje své sólové politiky, které se týkají jejího speciálního postavení bankovního sektoru. A jinak Británie také přijímá opatření, která se mají týkat určitého zvýšeného dohledu i zatížení finančního sektoru. Velká Británie vzhledem k tomu, že má do určité míry svůj vlastní finanční sektor, si to dělá a bude si v tomto nějakou dobu stačit. A také víme, že Velká Británie je sólista, který se dlouhodobě v rámci EU takto chová.

A pak už zbývá jenom Maďarsko. A myslím si, že Maďarsko po všech stránkách nemůže být naším vzorem, včetně toho, že hospodářská situace Maďarska je dneska z postkomunistických zemí nejhorší. Myslím si tedy, že Maďarsko není náš dobrý společník. A nechci taky přilévat olej do ohně, ale moc bych žádal pana předsedu vlády. Já jsem i z jeho vystoupení určité zdrženlivosti a ponechání si otevřených dvířek vytušil, že si není úplně jist, jestli to bylo v tuto dobu to nejlepší rozhodnutí. Hovoří samozřejmě o tom, že se můžeme kdykoliv ještě připojit. Ale pravda je, a já vím, aspoň od některých politiků ze západní Evropy, že to není dobře chápáno a oni to chápou – vlak jede. A otázka je, za jakých podmínek se bude přistupovat.

A mimo jiné jedno nebezpečí je, že právě strukturální fondy a jejich čerpání bude se vší pravděpodobností navázáno na Euro plus. Nejsem si jistý, ale trochu jsem to z vystoupení pana předsedy vlády také slyšel, že o tom ví.

Jenom tedy prosím, aby nám ten rychlík neujel, protože on už nám jednou ujel. A to je to, že nedokážeme peníze ze strukturálních fondů, v současné době zejména v některých kapitolách jako je školství, jako je podpora inovací a technického rozvoje, čerpat. A pokud by nám teď nedovolili de facto ještě do pomyslného systému se plnohodnotně zapojit, byla by to velká škoda. A myslím si, že potom si říkat, kdo za to nese důsledky, by bylo pozdě, protože ať vedeme jakýkoliv politický boj, tak na prvém místě bychom měli mít zájem maximálně výhody společného působení v Evropské unii využít.

Na závěr bych chtěl tedy říci, že stabilizace eurozóny je naším národním zájmem. My jako desetimilionová země s velkým podílem zahraničního obchodu a ještě velkým podílem právě evropských zemí potřebujeme fungující Evropskou unii, potřebujeme se dostat na tu trajektorii růstu dvojnásobného, než bude průměr západoevropské části EU. A k tomu potřebujeme být vždy jako seriozní stabilní partner, který plní závazky, jde do ofenzivních politik i samozřejmě s určitými riziky a který je skutečně na všech úrovních součástí nového hospodářského prostoru, který se nyní utváří v rámci politik Evropské unie.

Když jsme do EU vstoupili, tak si myslím, že máme jedinou možnost – evropskou politiku ovlivňovat zvnitřku. A nenechat jaksi žádný krok bez naší účasti, abychom se do těch diskusí zapojili, protože víme, že s některými podobnými středními zeměmi dokážeme některé věci ovlivnit. Ale určitě se nám to nebude dařit, budeme-li to ovlivňovat pouze a jen zvenku, což se nyní právě u zmiňovaného Eura plus děje.

Žádal bych tedy, aby vláda zvážila, vyhodnotila situaci a přidala se k hlavnímu evropskému proudu, protože není to vnímáno podle mých informací v okolních zemích dobře a je to chápáno jako určité taktizování z naší strany a nemuseli bychom být v budoucnu považováni za fér hráče. A to by se nám jistě nemuselo vyplatit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní místopředsedkyně Senátu, senátorka Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Navážu na to, co zde již řekl předseda Senátu pan Milan Štěch. Dotknu se krátce jednání ER, a to zase z pohledu ČR a plnění těchto závěrů Českou republikou, respektive českou vládou a pozice Paktu Euro plus. Nemám žádné výhrady k jednání ER ani k jejím závěrům. Ale tu otázku, kterou tady opakuji pokaždé při projednávání závěrů ER, musím položit i dneska.

Ptám se pana premiéra, jak bude vláda plnit závěry ER zde v ČR. Ve vztahu k občanům ČR, ve vztahu k hospodářskému a sociálnímu rozvoji země. Protože je potřeba připomenout, že závěry ER jsou závazkem vlády každého jednoho členského státu. Každá vláda musela s těmito závěry souhlasit, pokud byly přijaty.

Ptám se tedy na to, jak česká vláda bude plnit závazky v oblasti – a teď cituji: fiskální konsolidace. Fiskální konsolidace podle závěrů ER musí být doplněna o strukturální reformy posilující růst. V tomto směru členské státy zdůrazňují své odhodlání, naplňovat strategii Evropa 2020. Zejména uskuteční opatření s cílem – zatraktivnit práci, pomoci nezaměstnaným znovu se zapojit do pracovního procesu, bojovat proti chudobě a podporovat sociální začlenění, investovat do vzdělání a odborné přípravy, přilákat soukromý kapitál k financování růstu, stimulovat výzkum a inovace. To jsem vybrala jen některé závazky, ke kterým se vlády členských zemí zavázaly. Ptám se pana premiéra, jak tento závazek naplní česká vláda. Protože z kroků, které doposud vidíme, které vláda činí, nabýváme dojmu, a je to realita, že vláda postupuje právě opačně. Že skutečně některé tyto věci spíš zhoršuje, než by zlepšovala. Prostě dělá pravý opak toho, k čemu se zavázala na evropské úrovni.

Dál se budu zabývat Paktem Euro plus. Pakt Euro plus je dobrovolný závazek členských zemí. Dobrovolný závazek zemí eurozóny, ale dobrovolný závazek také ostatních členských zemí, kterým byla eurozóna otevřena pro dobrovolné přistoupení. Je to dobrovolný závazek, tak jak nám bylo sděleno na společném jednání evropských výborů Senátu a Poslanecké sněmovny zástupcem Evropské komise.

Tento dobrovolný závazek členských zemí znamená, že se země dobrovolně zavázaly k plnění některých dalších opatření, k tomu, aby jejich země stabilizovaly veřejné finance, ale také podnítily hospodářský růst.

Pakt Euro plus si klade čtyři cíle. Podpořit konkurenceschopnost, zaměstnanost, přispět k udržitelnosti veřejných financí a posílit finanční stabilitu.

V oblasti podpory konkurenceschopnosti se v Paktu Euro plus hovoří, že každá země bude odpovědná za konkrétní politická opatření, jež si pro podporu konkurenceschopnosti zvolí. Zvláštní pozornost však bude věnována reformám při respektování tradic sociálního dialogu a pracovně právních vztahů v jednotlivých členských státech, opatřením pro zajištění vývoje nákladů v souladu s produktivitou, jako jsou provedení přezkumů mechanismu tvorby mezd a případně míry centralizace při vyjednávacím procesu a mechanismu indexace, při současném zachování autonomie sociálních partnerů zapojených do procesu kolektivního vyjednávání. Dále zajištění toho, aby u jednání u mzdách ve veřejném sektoru přispívala k úsilí v oblasti konkurenceschopnosti vyvíjenému v soukromém sektoru s ohledem na významný signalizační účinek mezd ve veřejném sektoru.

Tady zase jednoduchý komentář. Stačí se dívat, co česká vláda dělá. Sociální dialog nevede, nebo ho vede systémem tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, že na tripartitu vláda přijde s hotovými návrhy, s hotovými usneseními, opatřeními a jenom v podstatě dávám sociálním partnerům svá řešení na vědomí. Stejně tak v oblasti mezd ve veřejném sektoru. Tyto byly docela razantně sníženy, a to plošně, bez jakékoli analýzy dopadů těchto plošných škrtů.

Dalšími opatřeními ke zvýšení produktivity Paktu Euro plus jsou – a zase cituji: konkrétní opatření ke zlepšení vzdělávacích systémů a na podporu výzkumu, vývoje a inovací a infrastruktury. Zase lze dlouze rozebírat kroky vlády, které jdou přímo proti tomuto návrhu opatření.

Další opatření, které je v paktu formulováno, je opatření ke zlepšení podnikatelského prostředí především pro malé a střední podniky, a to zejména odstraněním byrokracie a zdokonalení regulačního rámce – například zákony o úpadku, obchodní zákoník. Zase bychom mohli skutečně velmi široce diskutovat.

Dalším opatřením, které Pakt Euro plus znovu navrhuje, je podpořit zaměstnanost, a to především dobře fungujícím trhem práce. Pokrok bude posuzován na základě ukazatelů míry dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí a míry účasti na trhu práce. To, co vláda udělala zřízením úřadu práce, je zase krok, který přímo podvazuje schopnosti České republiky a celé veřejné správy, fungovat v této oblasti skutečně efektivně.

Podle odmítnutí účasti na Paktu Euro plus se dá dovozovat, že vláda nechce, nemůže nebo prostě neumí nic jiného, než jako lapkové obírat ty nejpotřebnější. Netroufá si, nebo nechce udělat žádný krok, který by naopak Českou republiku podpořil, podpořil české hospodářství na trajektorii prosperity a hospodářského růstu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že za prvé vláda přijala závěry ER, zavázala se tedy k plnění těchto závazků, ale postupuje v mnoha věcech naprosto opačně, za druhé vláda nepřijala Pakt Euro plus, bez diskuse s opozicí, bez diskuse se sociálními partnery, přitom přijetí Euro plus podle našeho názoru je národním zájmem ČR, protože odmítnutí tohoto paktu se ČR do vysoké míry vzdává svého vlivu na úrovni EU, z těchto dvou důvodů nelze souhlasit s jednáním vlády na ER. Doporučuji proto hlasovat proti návrhu, vzít na vědomí zprávu vlády o jednání vlády ČR na březnové ER.

Dovolím si využít ještě toho, že zde máme i premiéra a že se bavíme o tématu evropská agenda – pan premiér hovořil o nutnosti velké opatrnosti ve vztahu k dalšímu vývoji evropských fondů a podmínek pro čerpání z evropských fondů. Dovolím si tedy položit otázku. Ptám se, jak se vláda vypořádá s neschopností ministerstva financí, zajistit auditování čerpání těchto fondů. Tato neschopnost, nesplnění těchto podmínek má již v této chvíli za následek pozastavení čerpání z evropských fondů, a to, pokud je mi známo, ve čtyřech operačních programech. Cožpak ministerstvo financí, vláda nepotřebuje těch možných 300 miliard, které jsou alokovány z evropských fondů na podporu růstu konkurenceschopnosti, dobudování infrastruktury, podpory výzkumu, vývoje a inovací? Jestli pan ministr Kalousek a tato vláda tyto peníze nepotřebuje, proč tedy přijímá opatření, které snižuje v podstatě záchovné dávky lidem se zdravotním postižením, proč omezuje peníze na výzkum, vývoj, inovace, které jsou impulzem hospodářského růstu, proč snižuje platy hasičům a dalším ve veřejné správě! Těším se na odpověď pana premiéra. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jako další má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já se na ten problém, nebo zprávu, která tady zazněla, dívám z trochu jiného úhlu a podle mého názoru z toho úhlu, ze kterého bychom se na to jako občané ČR měli dívat. Musíme si vybrat. Musíme si vybrat, jestli chceme Českou republiku, která bude konkurenceschopná a schopná zaměstnávat co možná nejvíce občanů, nebo jestli chceme ČR, která, pokud nějaké bohatství nebo nějaké peníze má, je bude dávat někam jinam, například jiným zemím a jiným státům. Přesně o tomto je stanovisko a pozice vlády ČR.

Cíle současné hospodářské a sociální politiky EU jsou tři. První cíl je cíl konvergence, vyrovnávání rozdílů v přerozdělování peněz. Cíl dvě je cíl konkurenceschopnost a zaměstnatelnost. A cíl třetí je evropská územní spolupráce. Pokud vláda ČR řekla, že v tuto chvíli si nemyslí, že je pro ČR vhodné přistoupit k Paktu Euro plus, tak to dělá proto, aby posílila konkurenceschopnost a zaměstnanost, zaměstnatelnost v ČR. Kvůli ničemu jinému. Pokud by vstoupila v tento okamžik do Paktu Euro plus, tak tuto konkurenceschopnost a zaměstnatelnost oslabuje. O ničem jiném to není. Protože v tom okamžiku nám přibývají buď explicitně nebo implicitně nějaké další povinnosti, které nás jako ČR oslabují. Proto vláda ČR říká – počkejme. Kvůli ničemu jinému. Já bych byl velmi rád, kdybychom si to uvědomili a neříkali některé věci, které nejsou pravdivé nebo které tak rozhodně nejsou myšleny.

K vlastní strategii EU 2020 bych řekl asi toto. Celá strategie EU 2020 navazuje na Lisabonskou strategii a je zaměřena na zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Obsahuje sedm stěžejních nebo takzvaných vlajkových iniciativ a 10 takzvaných integrovaných hlavních směrů. Je zajímavé, že strategie EU 2020, a teď se o tom vede veliká diskuse, není kompatibilní úplně s politikou konvergence. Protože konkurenceschopnost a vyrovnávání rozdílů nejde ve všech směrech sloučit. Někdy vyrovnávání rozdílů jde proti konkurenceschopnosti. Neříkejme si, že to tak nikdy není. Sami víte, že když se například učí ve třídě, kde jsou talentovaní a méně talentovaní žáci, tak pokud ty talentované chcete hodně naučit, tak do jisté míry musíte ty netalentované zanedbat, protože na ně nemáte tolik času. A podobně je to ve všech ostatních odvětvích. To je důvod, proč česká vláda dneska říká – počkejme se vstupem do Paktu Euro plus.

Takže tolik z mé strany jenom velmi stručné vysvětlení, nebo dovysvětlení toho, co tady zaznělo. V tomto směru upozorňuji, že pokud někdo z vás hodlá vyslyšet výzvu, která tady od mé předřečnice zazněla, tak bude hlasovat proti zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnatelnosti v ČR. Proti ničemu jinému hlasovat nebude. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jako další se přihlásil s právem přednosti pan místopředseda Senátu Petr Pithart. Nevyužívá, takže senátor Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, děkuji za respekt k času mé přihlášky. Budu o to stručnější a bude spíše reagovat jenom některými faktickými poznámkami.

V souladu s naším předchozím usnesením, které například hovoří, že je nepřípustné, aby byly státy úplně stejně trestány, pokud mají přebytky ve státním rozpočtu, úplně stejně, jako když mají deficit ve státním rozpočtu – toto jsme na výboru i na plénu před několika týdny přijali, je to logický argument. Nemůžu přece trestat někoho za to, že šetří, že se chová z odpovědně vůči svému finančnímu rozpočtu. Přesto jedno z těch opatření, které Pakt stability může navrhnout – já neříkám, že ho bude stoprocentně navrhovat, bude toto opatření. V souladu s naším předchozím usnesením si nedovedu představit, a pan premiér by nerespektoval posudek naší komory, pokud by býval k Paktu Euro plus přistoupil.

Já jsem měl krátké setkání – byl jsem pozván zástupci odborů v rámci pravidelného setkávání Plzeňského kraje, a když jsem tam položil otázku, jak se dívají někteří kolegové na to společné zdanění, na společný základ daně, který by nevedl k něčemu jinému, než k tomu, že by matky velkých mezinárodních korporací, pokud mají deficit ve své staré zemi, mohly převést zisk z jiné země, třeba i z ČR, zejména tam, kde ČR třeba šetřením na mzdách, dalšími a dalšími opatřeními, vede k tomu, že firma je tam prosperitní – teď by de facto přesunuly tyto peníze z daňového základu, z daní do jiné země. To si přece nemůže nikdo přát. To si nemůže přát žádný zodpovědný občan této země, aby k těmto přesunům docházelo. To je momentálně aktuální situace.

Je samozřejmě teoreticky možné, že by tyto matky přesouvaly peníze a danily u nás – za předpokladu, že by u nás daňová kvóta, to už se týká daňové kvóty, byla mimořádně nízká, ale myslím si, že to by vedlo k velkému znepřehlednění celé daňové politiky. Snižovalo by to i suverenitu každé členské země. Myslím si, že tento návrh bude pro řadu členských zemí nepřijatelný.

Další věc, kterou bych chtěl poznamenat – domnívám se, že tato vláda, a to ji nechci nijak bezmezně obdivovat nebo obhajovat jenom proto, že jsem členem ODS, si jako první bod, který si vytyčila ve svém programu, ve svém koaličním programu, vytyčila právě zvyšování zaměstnanosti a snižování dluhu. A ejhle, když srovnáme roční deficit, tak roční deficit poklesl z 5,6 % na 3,7 %. Je to 14 dnů starý údaj. Roční deficit. Což si myslím, že je docela velmi dobrý důkaz toho, že ta opatření, která byla vytvořená, která se samozřejmě ne každému mohou líbit, jsou účinná a jdou v duchu všech opatření, která mají vést k fiskální stabilizaci.

Další věc. Vezměme jenom názorovou situaci, která u nás nastala.

Situace, kdy například za vlády Miloše Zemana byly poskytnuty různé daňové úlevy investorům, kteří přišli do naší země – toto by po přijetí společného daňového základu nebylo možné. Možná to bude opatření Pakt Euro plus. Toto bychom si přáli, aby nebylo možné tyto věci vytvářet? Stejně tak může být vytvořena finanční ústava, a my připouštíme i určitá omezení i možnost vzniku deficitu. Náš výbor diskutoval, já jsem v odpovědi kolegům z ostatních výborů psal, že je možné, že může být i deficit v ročním rozpočtu, ale takový, který nedosáhne výše růstu, ekonomického růstu. To znamená i ten deficit musí mít nějaké omezení. Toto by určitě pomohlo, takovéto opatření by pomohlo. Ale vím, že za vlád, minulých vlád docházelo k překračování tohoto deficitu.

Nedovedu si představit, že by např. vláda sociální demokracie, která často v minulosti udělala poměrně velký deficit v rozpočtu, třeba při růstu, aby podpořila ještě více růst, by najednou nemohla toto vytvořit. To jsou omezení, která by se týkala i případně úplně jiné, politicky jinak složené vlády, a proto si myslím, že je rozumné, že jsme zatím nepřistoupili k Paktu Euro plus. Pokud ten Pakt bude mít rozumné hranice, např. bude v duchu, že deficit nemůže překročit růst, tak pak je samozřejmě možné znovu diskutovat o vstupu a k tomuto Paktu později přistoupit. To určitě proti tomu není.

Je otázka, co je důležitější? Jestli být v tak zvaném hlavním proudu, ale platit tam třeba za člověka, který bezmezně přijímá všechno, co v jiných zemích přijmou, a já vám mohu říci, že např. Rakousko velice citlivě a velice negativně vnímalo začátek diskuse o tomto Paktu, kdy se setkala paní Merkelová s panem Sarkozym a de facto nadiktovali ostatním zemím, ostatním přímým plátcům, kdyby českým plátcům nadiktovali, co by mělo být. Rakousku to velmi vadilo. Myslím si, že bychom měli být spíše v pozici zodpovědného hospodáře, který dbá, jako všechny ostatní země, na to, aby Česká republika prosperovala, aby občané ČR neměli žádný, abych tak řekl nerovnoměrný, nerovnovážný vztah vůči občanům ostatních zemí, abychom nezakládali nerovnosti, které by ve svém důsledku vedly i k rozpadu Evropské unie, to je třeba si uvědomit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, a slovo má pan místopředseda Petr Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážený pane předsedající, já mám k panu premiérovi otázku. Omlouvám se, že nemám u sebe ten text a v tuto chvíli si nejsem jist, jestli to byl váš projev, nebo váš článek? Už je to nějakou dobu poté, co jste se vrátil z Bruselu a obhajoval jste v podstatě to, co obhajujete i tady. A v tom textu mě zaujala dvě slova – jestli se nemýlím, tak byla v uvozovkách, ale to na věci nic nemění – "dluhová unie".

A rozumělo se tomu, mělo se tomu rozumět samozřejmě, že do takové unie my nechceme, tedy unie, která část – přistupujeme – ten Pakt Euro plus a pro vás to znamená dluhová. Ty asociace, které se pojí s adjektivem dluhová, jsou jednoznačně negativní, znamená to, že to je unie, která má dluhy, která dělá dluhy a samozřejmě do takové unie není o co stát. Ale já tomu rozumím tak, že unie se pokouší potýkat se s tím problémem zadlužování a otázka je, jestli to dělá dobře nebo špatně. Ta debata je tady věcná, já si toho vážím, hodně jsem se dozvěděl, ale jak jste to myslel, pane premiére, že to je dluhová unie? To je trochu – obávám se – demagogie, protože do takové unie by opravdu asi nikdo jít nechtěl. A nebo jsem to špatně četl. V tom případě mi to odpusťte. Já si to dobře pamatuji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, nikdo další se nehlásí? Tak končím rozpravu a pan premiér se – (hlásí se místopředseda Škromach) – já jsem skončil rozpravu, pane kolego. Pane premiére, buďte tak laskav, kdybyste řekl dvě slova, a tím pádem by se znovu otevřela rozprava.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak - a nyní má slovo pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené paní senátorky a senátoři. Je otázka, kdo byl rychlejší, jestli pan předsedající nebo já s přihlášením, ale každopádně jsem si ještě dovolil reagovat na předchozí některá vystoupení, protože mám pocit, že tady je snaha jakoby prezentovat Českou republiku jako jakéhosi solitéra, který je mimo EU – snad málo je nás, kteří by možná byli rádi hovořili o tom, že budeme na někoho přispívat. Jak asi by to měli chápat Němci, Francouzi a další, kteří vlastně přispívali na nás? A přispívali. Já bych byl rád, kdyby ČR byla ekonomicky tak výkonná, že bude přispívat na jiné, ty méně výkonné. O tom to přece je. A bohužel politika této vlády není proevropská a v mnoha případech se zaklíná věcmi, které nejsou pravdivé.

Já bych byl velmi nerad, kdyby Česká republika patřil k tomu druhému proudu, který bude postupovat nízkou rychlostí. Naopak ČR přece vždycky patřila mezi ekonomiky hospodářsky na vysoké úrovni. A je jenom otázkou, jaké jí připraví vláda k tomu podmínky. Dneska už s tím postupem nejsou spokojeny ani podnikatelské kruhy. A my tady hovoříme o tom, že chceme být – ale kde? Chceme být mezi těmi, kteří potáhnou EU, mezi těmi, kteří budou ekonomicky úspěšní? Já doufám, že ano. Ale bohužel tato vláda dělá svými kroky všechno to, co nás zařazuje právě mezi ty, kteří budou brzdit, kteří budou mezi těmi méně úspěšnými. Já si myslím, že by nám trochu vlastní hrdosti nemělo škodit. Jsem trošku zklamaný přístupem některých kolegů, kteří mají takový spíš pocit, že Česká republika nemá na to, aby mohla patřit mezi lídry EU, ale chápu, s takovou vládou to opravdu, ale opravdu nejde.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak, teď už opravdu nikdo není přihlášen, takže končím rozpravu a pan premiér se, předpokládám, vyjádří k proběhlé rozpravě. Byla řada otázek, máte slovo.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Já bych po vystoupení pana místopředsedy Škromacha zvolil asi jiná slova, kterými jsem otevřel rozpravu než- ano, rád. (Veselo v sále.) Řekl bych pouze - dobrý den. To jen poznámka pod čarou.

Já bych chtěl v prvé řadě zdůraznit, že je velmi dobře, že ze všech úst napříč politickým spektrem při debatě o tomto tématu, a to nejen tady v Senátu, ale i na půdě výborů a na půdě Poslanecké sněmovny zaznívá jedna základní teze – že stabilita eurozóny je v našem zájmu. Je tomu skutečně tak. Míra ekonomické provázanosti s tímto ekonomickým celkem je v případě Česka proexportně otevřená a proexportně orientovaná, to znamená ekonomicky tak silná, že jakákoli turbulence v eurozóně má negativní dopady na českou ekonomiku. A z tohoto pohledu i vláda ČR podporovala stabilizační opatření, která se týkala eurozóny.

Co se týče konkrétně Paktu Euro plus – já tady musím říci, že přestože se ČR formálně nepřipojila k tomuto Paktu, tak chci zdůraznit tezi ze svého úvodního vystoupení, že většina zde navržených opatření konvenuje české vládě i z hlediska jejího programu a reformních kroků, které chystá. Já si dokonce troufám říci, že ČR naprosto neformálně při srovnávání plnění podmínek tohoto Paktu bude z tohoto hodnocení vycházet lépe než celá řada zemí, která k tomuto Paktu přistoupila.

Chci také zdůraznit, že jednoznačně je Česká republika považována za kredibilní a rozpočtově odpovědnou zemí. A i z tohoto pohledu je zájem o to, aby ČR na podobných projektech spolupracovala, protože rozšiřuje množinu těch států v rámci EU, které se mimo vší pochybnost chovají rozpočtově zodpovědně. Co se týče přistoupení nebo nepřistoupení k Paktu pro Euro – já tady musím říci, že jeho součástí na Evropské radě, která proběhla na konci března, by bývalo bylo muselo být i to, že česká vláda, kam přijede se seznamem konkrétních opatření, konkrétních kroků, které přijme v rámci přistoupení k Paktu pro Euro, protože na základě těchto měřitelných parametrů je potom vyhodnoceno plnění tohoto paktu.

Takže představa, že tam přijedeme bez toho, aby proběhla hlubší domácí diskuse, např. s představou o důchodové reformě, o zdravotnictví, o konsolidaci veřejných financí, o provedení některých dalších reforem v oblasti školství, v oblasti trhu práce – ano, teoreticky je to možné. Ale myslím si, že právě kolegové a kolegyně z řad ČSSD by byli první, kdo by protestovali proti tomu, že tam Vláda ČR přijela s tímto seznamem opatření bez toho, aby k nim proběhla hlubší domácí diskuse na půdě obou komor parlamentu. Čili my jsme z tohoto pohledu postupovali podle mého názoru v souladu s parlamentními zvyklostmi a podle mého názoru i politicky korektně. Navíc musím říci, že jsem překvapen i tak jasným vystupováním představitelů České strany sociálně demokratické, protože musím říci, že např. Českomoravská konfederace odborových svazů zastává dramaticky vlažnější přístup k přistoupení k Paktu pro Euro plus, který prezentovala na jednání pracovních skupin tripartity, na tripartitě a konec konců i ve svých oficiálních postojích, které deklarovala právě tak jako Evropská odborová centrála.

Čili kdybych to řekl s jistou nadsázkou, překvapují mě kolegové ze sociální demokracie, že kritizují vládu, že postupuje v souladu s Českomoravskou konfederací odborových svazů. To jsme se tedy dočkali věcí.

Za další – já bych chtěl velmi zdůraznit to, že nestačí pouze deklaratorní politický závazek, není-li podložen jednoznačně politickou vůlí plnit tento Pakt pro Euro. A připomenul bych konkrétní příklad Portugalska, které v rámci stabilizace veřejných financí i Paktu pro Euro přijalo velké množství závazků, aniž by portugalská vláda byla schopna je prosadit v jejich parlamentu a také na tom ta vláda padla. Takže jedna věc jsou politické deklarace, ty můžeme dávat, ty jsou snadné. Druhá věc je zajistit a garantovat jejich plnění včetně národní legislativy. Česká vláda z tohoto pohledu postupuje velmi racionálně. Budeme dávat pouze ty závazky a zavazovat se pouze k takovým krokům, které jsme schopni prosadit, ale poté, co proběhne standardní demokratická diskuse v českém parlamentu.

Já si myslím, že je to seriózní a korektní postoj a že z tohoto pohledu mu těžko lze co vyčítat. Ano, česká vláda, Česká republika je považována za rozpočtově odpovědnou, za vládu, která je z tohoto pohledu kredibilní, což se mj. obráží i na pozitivním vývoji veřejných financí. Já bych chtěl zdůraznit, že pokud se podíváme např. na státní závěrečný účet za loňský finanční rok, tak v metodice fiskálního cílení byl deficit veřejných financí v loňském roce 4,1 % hrubého domácího produktu, což je o 2,2 % hrubého domácího produktu méně než v roce 2009, čili poměrně razantní skoková změna.

Z tohoto pohledu si myslím, že je to pozitivní výsledek. A mimochodem údaj, který je poměrně málo známý. Česká republika v loňském roce zaplatila na dluhové službě téměř o 8 mld. Kč méně než v roce 2009 a téměř o 3 mld. Kč méně než v roce 2008. Čím je to dané? Je to dané kredibilitou České republiky a české vlády na finančních trzích, díky které klesá riziková přirážka na českých dluhopisech. A díky tomu klesá i úrok za tyto dluhopisy, jinými slovy dluhová služba, dokonce proti návrhu státního rozpočtu, tak jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou pro rok 2010, tak dluhová služba nakonec byla nižší téměř o 17 mld. Kč, tzn. o 17 mld. Kč zaplatili čeští daňoví poplatníci méně na úrocích ze státního dluhu, protože ČR je považována z rozpočtového hlediska za kredibilní zemi a má tudíž nízkou rizikovou přirážku.

Je samozřejmě jasné, že nejenom na fiskální konsolidaci a konsolidaci veřejných rozpočtů se váží kroky, které byly schvalovány v Evropské radě včetně Paktu pro Euro plus, že to je širší záběr. Ano, určitě, podpora zaměstnanosti, nárůst zaměstnanosti – tady bych chtěl připomenout, že mírou nezaměstnanosti podle harmonizovaného srovnání v rámci EU je Česká republika na 6. nejnižším místě, tzn. na 6. nejnižší nezaměstnanost v rámci EU. Ano, my s tou nezaměstnaností nemůžeme být spokojeni. Samozřejmě, že je vysoká a že chceme, aby co nejvíce českých občanů nebylo závislých na sociálních dávkách, na podporách, ale měli práci, protože není důstojnější způsob, jak získat obživu pro sebe a pro svou rodinu, než si na ni vydělat prací. Ale chci znovu připomenout, že v evropském kontextu je to šestá nejvyšší nezaměstnanost.

Je také jasné, že se musíme zaměřit na budoucí konkurenceschopnost, která plyne mj. z podpory výzkumu, vývoje a inovací. Tady bych chtěl opět připomenout, že zatímco celkové výdaje státního rozpočtu v letošním roce jsou nižší než celkové výdaje ve státním rozpočtu na loňský rok, klesají všechny kapitoly, byly vlastně kráceny, tak jedna jediná kapitola, která nebyla krácena a kde byl dokonce nárůst rozpočtových prostředků, je kapitola na podporu vědy, výzkumu a inovací, která dosáhla téměř 25 mld. Kč. Čili i na budoucnost, na konkurenceschopnost, na to, abychom byli ekonomikou, která je založena na oborech s přidanou hodnotou a na inovacích, i na to rozpočtová politika této vlády pamatuje.

Co se týče konkrétních dotazů – termín dluhová unie není můj vynález. Je to terminus technicus, který používají mimochodem jak příznivci, tak odpůrci eura. To není demagogické tvrzení. To je dnešní evropská realita. Zatímco původní text smlouvy a fungování EU ve svém článku 136 říká, že jednotlivé státy vzájemně neručí za své dluhy, je to tam explicitně uvedeno, tak realita od loňského jara je jiná. Od kauzy Řecka se ukazuje, že vzájemně ručí za své dluhy. A není to bohužel ta potřebná evropská solidarita, po které tady volají někteří řečníci, včetně mě, tzn. solidarita těch bohatších s chudšími, to je převrácená solidarita. To je solidarita odpovědných s těmi neodpovědnými. A vůbec se tam nehledí na bohatství té země. Velmi často je to solidarita, která je vynucována od těch chudších, aby šla k těm bohatším, kteří byli v některých případech méně zodpovědnými, čili dluhová unie je realita dnešní Evropy. Je to terminus technicus, je to přerozdělovací unie. Vznikla situace, kdy jednotlivé státy ručí vlastně za své závazky – já bych tady chtěl znovu připomenout to číslo, že v případě přistoupení k euro se budeme muset státi i součástí evropského stabilizačního mechanismu a že to bude vyžadovat podle stávajících pravidel v hotovosti složit 20 mld. Kč. A garancí přidat dalších 180 mld. Kč. To je důsledek této dluhové unie. Takže to je skutečnost, kterou musíme brát v potaz. A znovu opakuji – projevy této dluhové unie, které jsem tady uvedl, na budování těchto mechanismů – ano, které jsou dělány v dobré víře ve snaze stabilizovat eurozónu a stabilizovat euro, tak jdou i dále k úvahám o společných eurobondech, kterými by společně jednotlivé státy vlastně platily své dluhy.

Čili projevů dluhové unie je tady hodně. Co se týče solidarity, znovu opakuji, já považuji za klíčový prvek evropské integrace solidaritu bohatších zemí s těmi chudšími, a beze sporu i Česká republika se jednou dostane do stavu, kdy bude do evropských rozpočtů více přispívat, než z nich přijímat. Na druhou stranu bych považoval za chybné, kdybychom podporovali politické procesy uvnitř EU, které by prohlubovaly solidaritu mezi těmi odpovědnými a těmi neodpovědnými. To by byla špatná cesta, na kterou by doplatila myšlenka evropské integrace i občané ČR.

Mimochodem i v zemích, které byly vždy součástí tvrdého integračního jádra EU, nic tak nepoškodilo myšlenku evropské integrace, jako právě vývoj v posledním zhruba roce, a právě ony transferové procesy, které vedou k tomu, že zodpovědné evropské země musí spoluhradit dluhy za ty méně zodpovědné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A nyní se přihlásil předseda Senátu Milan Štěch s právem kdykoli vystoupit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, pane premiére. Snažím se, aby diskuse zde v Senátu probíhala korektně. Pan premiér tady uvedl řadu argumentů, názorů, které jsou vzhledem k jeho vidění politického a veřejného spektra asi objektivní jeho názorem, říkám jeho názorem, ale musím uvést, že jsem nalezl ve vládním materiálu, že někde bylo hovořeno o tom, že ČMKOS podpořila stanovisko vlády k summitu, který se konal 24. – 25., já jsem se ptal dvou zodpovědných lidí na ČMKOS za sociálně ekonomickou oblast a oba dva nám shodně potvrdily, že žádné stanovisko k této oblasti nepřijímaly, a také ho nevydaly, a jenom bych chtěl říci, že pokud vím, a z materiálů této centrály, nechci za ni hovořit a doufám, že ani pan premiér za ni nehovořil, je zřejmé, že podporuje zdanění finančních transakcí v Evropě a samozřejmě včetně ČR, a že dlouhodobě kritizuje tato centrála velmi nízkou efektivní míru zdanění právnických osob.

To, doufám, pane premiére, že víte, že poslední překvapivý údaj, který byl oznámen, vychází právě z analýz této centrály, ale nevyvrátili ho žádní ekonomové, a to je, že my máme zákonnou míru zdanění 19 % právnických osob, ale efektivní míra zdanění díky tomu našemu velmi benevolentnímu daňovému základu máme jen 12 %, a to je naprosto jasné, že tento rozdíl, ten také zakládá do určité míry, dá se říci, prostor, promiňte mi to, až pro korupci. V tom můžou být výhody pro některé druhy firem, že si můžou velmi optimalizovat daňový základ a mají hrozně velkou výhodu. Takže to není jenom věc nekalé konkurence a sjednocení pravidel v rámci EU, ale v rámci té EU to může být až, řekl bych, korupční faktor, který tam může hrát roli.

A proto se také EU chce s tímto problémem vypořádat a nechce takový prostor nechat. Když máme společný trh, tak také musíme mít společné nástroje, které eliminují nefér soutěž, která hraniční někdy až s korupčním jednáním, protože korupční jednání se neodehrává jen mezi státem a soukromým sektorem, to se často odehrává mezi soukromým sektorem. To jen na doplnění, abychom mluvili fér.

Co se týká úspěchů ČR, jsem rád, že to pan premiér říká. Doufám, že si pan premiér uvědomuje, že to není zásluha pouze této vlády, že ty snížené poplatky za dluhovou službu jsou i zásluhou celkového nízkého zadlužení ČR, z kterého všichni máme radost a přejeme si, aby bylo ještě nižší, a že to je výsledek dlouhodobé hospodářské politiky, která tu byla v době, kdy jsme nastartovali poměrně robustní hospodářský růst. Kdyby se nám povedlo k němu vrátit, jistě bychom řadu problémů a tzv. reforem vyřešili daleko úspěšněji a přijatelněji pro občany. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, a nyní má slovo zpravodaj pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Myslím si, že odpověď pana premiéra byla vyčerpávající. Už nebudu dále košatět tuto diskusi. Jen jednu věc bych chtěl zdůraznit, a ta se týká strukturálních fondů. Poznámka, která zazněla z úst pana předsedy Štěcha, ano, to je správná poznámka. Naopak bych spíše řekl, že to podporuje právě důvod byl velmi opatrný při vstupu do paktu Euro plus, protože právě nesplnění podmínek tohoto paktu by mohlo vést k omezení příjmu strukturálních fondů. Zatímco pokud budeme plnit náš přístup k Eurozóně, což se snažíme a vládě se to daří, tak budeme mít dobrou bonitu a dobré hodnocení a budeme mít šanci čerpat strukturální fondy v poměrně vysoké míře. Teď jsme dokonce na hlavu nejvyšší čerpatelé strukturálních fondů.

To jen jsem chtěl ještě poznamenat k obecné proběhlé diskusi, která byla velmi bohatá. Byla i dost důkladná. Jen připomínám, že náš výbor bude o společném základu daní a o Zelené knize daní jednat příští týden ve středu.

Zaznamenal jsem dva návrhy, jeden byl návrh můj, to byl návrh na vzetí na vědomí tohoto dokumentu, a pak jsem zaznamenal protinávrh paní místopředsedkyně Gajdůškové, který jsem nedostal na lavici. Takže to nebyl protinávrh? Stanovisko. Dobře. Máme jediný návrh a vyjádříme vztah k tomuto návrhu hlasováním, a tím vyjádříme vztah ke stanovisku paní místopředsedkyně Gajdůškové, resp. k návrhu, který jsem podal. Návrh je prostý, vzít zprávu pana premiéra na vědomí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  O tom budeme za chviličku hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu vzít na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 8 skončeno, registrováno 68, kvórum 35, pro 30, proti 7, návrh byl zamítnut. A tím končím projednávání tohoto bodu.

Pan premiér má zde ještě jeden bod, a tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

Tisk č. 41

Teď jsem se dozvěděl, že tento návrh nám přednese pan ministr Alexandr Vondra, který zastoupí premiéra. Máte slovo, pane ministře.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážení přítomní, pane předsedající, dovolte mi, abych uvedl návrh na sjednání smlouvy mezi ČR a Švýcarskem, o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, v zastoupení předsedy vlády.

Přestože Švýcarsko vzhledem ke svému tradičně neutrálnímu postavení není členským státem EU ani NATO, úzce s oběma organizacemi spolupracuje a také z hlediska zpravodajského je to velice důležitá partnerská země. Od roku 1996 je Švýcarsko členem programu Partnerství pro mír a podílí se i na některých misích Severoatlantické aliance, namátkou řekněme třeba KFOR v Kosovu.

Švýcarsko je také členem mezinárodní pracovní skupiny pro průmyslovou bezpečnost, jejímž cílem je vytvoření jednotného rámce ochrany utajovaných informací v oblasti průmyslové bezpečnosti i mimo NATO a EU, a tím umožnění snazšího provádění mezinárodních utajovaných smluv.

V oblasti ochrany utajovaných informací ČR a Švýcarsko také spolupracují v rámci Evropské kosmické agentury.

S ohledem na výše uvedené lze proto usuzovat, že identifikující se bilaterální spolupráce bude vyžadovat také výměnu utajovaných informací. Sjednání smlouvy se jeví jako výhodné, a to pro oba státy. Smlouva upravuje standardní instituty v oblasti ochrany utajovaných informací, jako např. rovnocennost stupňů utajení, podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi, předávání utajovaných informací, uznávání bezpečnostních certifikátů, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv a také režim návštěv, vyžadujících přístup k utajovaným informacím.

Smlouva byla podepsána v Praze dne 26. ledna 2011 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu Dušanem Navrátilem a ředitelem Švýcarského ředitelství pro bezpečnost informací a ochranu objektů, které spadá pod ministerstvo obrany a také ministerstvo sportu panem Ursem Freiburghausem.

Tímto vás prosím o vyslovení souhlasu se smlouvou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je VZVOB. Přijal usnesení, které máme jako tisk 41/1, zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa, který má nyní slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, kolegové, kolegyně, náš výbor projednal smlouvu na 6. schůzi 6. dubna tohoto roku a doporučil Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy. Tato smlouva, jak pan ministr řekl, odráží reálnou potřebu výměny utajovaných informací se Švýcarskem, protože Švýcarsko spolupracuje s EU i NATO a je aktivní při vytváření pravidel pro oblast průmyslové bezpečnosti či spolupracuje v Kosmické agentuře. Text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR a smlouva byla sjednána tak, že se nepředpokládají dopady na schválené rozpočtové kapitoly státního rozpočtu. Takže kolegové a kolegyně, doporučuji smlouvu schválit na základě doporučení výboru. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak i vy se posaďte ke stolku zpravodajů - a já otevírám rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže ji končím, nepředpokládám, že by zpravodaj nebo navrhovatel se chtěli vyjádřit k něčemu, co neexistuje, a máme tady návrh, který přednesl zpravodaj garančního výboru, tzn. vyjádřit souhlas s ratifikací.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 67, kvórum 34, pro 56, proti nikdo, návrh byl schválen, a tím končím projednávání tohoto bodu.

Přikročíme k poslednímu před obědem, a to je

 

Návrhy kandidátů pro volbu osob navrhovaných Senátem ke jmenování do funkce inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů

Tisk č. 78

Máme to jako tisk č. 78. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho Jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátů na inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů na našem jednání.

Jde o tyto osoby v abecedním pořádku: František Bartoš, Božena Čajková, Anna Čurdová, Petr Krejčí, Helena Mallotová, Daniel Rovan a Miloš Šnytr. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro umožnění účasti, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 10 ukončeno, registrováno 66, kvórum 34, pro 55, proti nikdo, návrh byl schválen, a tím já mohu také všechny kandidáty přivítat.

Návrh kandidátů vám byl rozdán jako tisk č. 78, a já nyní uděluji slovo panu senátoru Tomáši Grulichovi a prosím jej, aby nás s jednotlivými kandidáty na funkci inspektora seznámil.

Senátor Tomáš Grulich:  Milé kolegyně, kolegové, předstupuji před vás já, protože pan předseda onemocněl a paní místopředsedkyně volebního výboru také není přítomna. Já, protože jsem to asi dělal v minulosti velmi dobře, tak jsem byl požádán, abych s dnešní volbou vás seznámil.

Dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela do 15. dubna 2011, tj. ve lhůtě, stanovené usnesením Organizačního výboru č. 38 ze dne 22. února 2011, tyto návrhy kandidátů na osoby, navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů tohoto úřadu. Seznam je seřazen abecedně.

Pan František Bartoš (navrhovatel senátorský klub KDU-ČSL)

Paní Božena Čajková (navrhovatel senátorský klub ČSSD)

Anna Čurdová (navrhovatel senátor Tomáš Jirsa)

Petr Krejčí (navrhovatel senátorský klub ČSSD)

Helena Mallotová (navrhovatel senátorský klub ODS)

Daniel Rovan (navrhovatel senátorský klub ODS)

Miloš Šnytr (navrhovatel senátorský klub TOP 09 a Starostové);

Volební komise se na své 3. schůzi, konané dne 26. dubna 2011 seznámila s předloženými návrhy i s dalšími dokumenty, které byly nutné k ověření volitelnosti navržených kandidátů.

Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, lustrační osvědčení a s tím související podepsané čestné prohlášení kandidáta, doklad o ukončeném vysokoškolském vzdělání, výpis z rejstříku trestů a čestné prohlášení podle zákona o ochraně osobních údajů.

Konstatuji, že všechny návrhy obsahovaly výše uvedené dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že všichni navržení kandidáti na inspektory úřadu splňují podmínky pro jmenování, stanovené v § 34 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

V této souvislosti přijala volební komise Senátu usnesení č. 4, se kterým si vás nyní dovolím seznámit:

Volební komise

I. Konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru Senátu č. 38 ze dne 22. února 2011, obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy kandidátů na osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce instruktorů Úřadu pro ochranu osobních údajů:

– František Bartoš

– Božena Čajková

– Anna Čurdová

– Petr Krejčí

– Helena Mallotová

– Daniel Rovan

– Miloš Šnytr

Zde jsou samozřejmě uvedeni i navrhovatelé, ale já už jsem je četl před chvílí.

II. Konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda kandidáti splňují podmínky uvedené v § 34 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

III. Konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 34 citovaného zákona.

IV. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil před volbou Senát.

Děkuji vám zatím za pozornost a vracím slovo paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji panu senátorovi Grulichovi. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Předpokládám, že budou chtít vystoupit navržení kandidáti. Mohou tak učinit, neboť jsme souhlasili s jejich účastí. Pokud vystoupit chtějí, předpokládá se jejich vystoupení podle abecedního pořadí.

Nejprve vystoupí pan František Bartoš.

František Bartoš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Když v únoru roku 2000 se projednával v Senátu návrh zákona o ochraně osobních údajů, tak jsem seděl přesně tamhle v té lavici (ukazuje). A už tenkrát jsme zvažovali vlastně tu míru práva na informaci a na ochranu soukromí. A byli jsme si vědomi, že tak jako oheň může být dobrým sluhou a špatným pánem, tak informace v pravý čas, na pravém místě může zachránit život. Na druhou stranu v nesprávný čas, v nesprávných rukou, může velmi poškodit.

A proto nabízím svoji zkušenost, protože jsem byl čtyři roky starostou, čtyři roky místostarostou, tak jsem byl v té první linii. Pak jsem byl šest let v tomto zákonodárném sboru a poté jedenáct let v praxi, kdy jsem měl možnost pracovat se zákony, které jsme tady "vyrobili".

Dámy a pánové, nabízím svou zkušenost pro službu v Úřadu pro ochranu osobních údajů a prosím vás při vašem hlasování, abyste moji kandidaturu zvážili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji panu Františku Bartošovi. Dalším v abecedním pořadí je paní Božena Čajková, prosím.

Božena Čajková:  Dobrý den! Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám krátce sdělila svoji stručnou vizi a o mojí práci na Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Za posledních deset let jsem jako inspektorka úřadu věnovala svoji práci vzniku a postavení Úřadu pro ochranu osobních údajů od jeho základu po současnost.

V průběhu předchozího volebního období jsem se zaměřila zejména na ochranu soukromí v oblasti justice, ministerstva spravedlnosti, soudů, státních zastupitelství, ale i exekutorských úřadů, dále veřejné správy, zejména v oblasti zpracování osobních údajů při činnosti obcí a samosprávných celků. Vzhledem k mé předchozí praxi v komunální sféře jsem věnovala zvláštní pozornost i ochraně osobních údajů v oblasti sociální péče.

V rámci kolegia inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů mám zájem nejen zajišťovat ochranu soukromí jednotlivých občanů. Jsem přesvědčena o tom, že prostřednictvím ochrany osobních údajů jsou naplňována základní lidská práva. Určitě mě čeká velké množství práce nejen při řešení aktuálních problémů, jako je shromažďování neustále většího množství dat prostřednictvím moderních technologií. V této situaci je velmi nutné citlivě vyvažovat mezi svobodou jednotlivce a ochranou celé společnosti.

Mým cílem je zvýšit podíl vlivu úřadu do oblasti prevence, a to tak, aby již například v rámci legislativního procesu byly zahrnuty základní principy ochrany osobních údajů, aby při výkonu státní správy docházelo zcela automaticky k tomu, že shromažďování osobních údajů nebude cílem, ale pouze prostředkem, aby Úřad pro ochranu osobních údajů nebyl strašákem, ale významným pomocníkem při ochraně práv jednotlivce.

Vážené paní senátorky a senátoři. V případě, že dostanu Vaši důvěru a budu moci i nadále vykonávat funkci inspektorky Úřadu pro ochranu osobních údajů, mohu vám slíbit, že s využitím svých zkušeností a dlouholeté praxe udělám vše pro naplnění tohoto cíle. Děkuji za vaši podporu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkujeme také za vystoupení paní Boženy Čajkové. A další v pořadí podle abecedy je paní Anna Čurdová, která vystoupí nyní, připraví se pan Petr Krejčí.

Anna Čurdová:  Dobrý den! Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nejprve mi dovolte, abych vůbec poděkovala za možnost, že tady dnes mohu stát před vámi a ucházet se o post inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tak jako můj předřečník bych vám chtěla nabídnout zkušenost, osmiletou zkušenost z legislativního procesu, která je, myslím, v tomto úřadu nesmírně důležitá, ale také zkušenost z praxe, protože praxi nikdo neoblafne, a nejenom zkušenost z místních zastupitelstev. Ale tak, jak jsem říkala, že českou učitelku nikdo neoblafne, protože ví, jak mají některé věci vypadat.

Zároveň ale také nabízím zkušenost mezinárodní, protože jsem osm let pracovala v instituci, která je garantem všech mezinárodních smluv, které se týkají na ochranu osobních údajů, a to je Rada Evropy. Myslím si tedy, že tyto zkušenosti dál pozitivně využiji ve prospěch všech lidí, kterých se to týká, a hlavně dětí, protože děti jsou těmi, které jsou v této zemi právě často nejvíce ohrožováni.

Bylo tady hovořeno u municipalitách, o krajích, o obcích. A myslím si, že děti ochranu zaslouží. A to je to, čemu bych se, pokud mě podpoříte, i v tomto úřadu chtěla dále věnovat.

Pokud uznáte za vhodné a podpoříte mě, děkuji dopředu za vaši podporu a za vaše hlasy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také paní Anně Čurdové. Dále bude hovořit pan Petr Krejčí a připraví se paní Helena Mallotová.

Petr Krejčí:  Dobrý den! Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za čest a možnost vystoupit před vaším slovutným sborem.

Dovolte mi, abych se stručně představil. Jmenuji se Petr Krejčí, narodil jsem se v roce 1951, je mi v letošním roce 60 let. A to, co nabízím pro práci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů, jsou v podstatě moje praktické, profesní i celoživotní zkušenosti. Povoláním jsem personalista. Vystudoval jsem Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a rigorózní zkoušky jsem vykonal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru andragogika a personální řízení, v Olomouci jsem ještě měl sociologii.

Jako personalista jsem pracoval mnoho let v dvoutisícové fabrice u nás na severní Moravě, konkrétně v Kovohutích Břidličná. Potom jsem prošel prací vedoucího oddělení zdravotnictví na Okresním úřadu v Bruntále. Po volbách v roce 1998 jsem se stal starostou Bruntálu. Z této funkce jsem odešel do Prahy, kde v podstatě působím již jedenáct let, z toho šest let jsem pracoval postupně ve funkci ředitele úřadu Ministerstva pro místní rozvoj ČR a ředitele kabinetu ministra zemědělství. Nyní již pátým rokem pracuji jako asistent pana senátora Veřovského. A toto je v podstatě šance na to, abych mohl pracovat v další zajímavé práci a profesi. V podstatě si myslím, že práce personalisty, která je mi vlastní, mi dává možnost uplatnit tyto mé zkušenosti, i ty předešlé pracovní, o kterých jsem mluvil, i v nové pozici.

Nikdy jsem neměl problémy pracovat v týmu a sžít se s kolektivem lidí, se kterými jsem spolupracoval. Věřím, že nebudu mít problémy, pokud dostanu vaši důvěru, abych zvládl práci i ve funkci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také panu Petru Krejčímu. Dále bude hovořit paní Helena Mallotová a připraví se pan Daniel Rovan.

Helena Mallotová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dvacáté první století s sebou přináší úžasný, pro neodborníky mnohdy zcela nepochopitelný, spíš bych řekla neuchopitelný vědecký rozvoj. Stále nové a nové technické vymoženosti, které člověka paradoxně nečiní svobodnějším, ale naopak na nich závislejším. Čím dál častěji se ozývají oprávněné obavy nejen ze ztráty soukromí. Občan už není schopen zjistit a ovlivnit, co o něm stát, nejrůznější instituce nebo i jednotlivci vědí, jaké informace ještě mohou získat, jak dlouho je mohou a skutečně budou uchovávat, k čemu je mohou a smějí využívat, případně zneužívat.

Ztráta soukromí, která se stává přímo ztrátou osobní svobody, je jedním z problémů naší civilizace. A naší povinností je nejen si všechna rizika s tím spojená uvědomovat, ale také se snažit jasně definovat, kam jsme ještě ochotni velkému bratrovi ustoupit, jak přesně v rámci našeho právního řádu i v rámci Evropské unie stanovit co nejjednoznačnější zásady ochrany osobních dat. Musíme usilovat o co nejtvrdší kontrolu jejich zneužívání a co nejrychlejší a nejkvalifikovanější postih.

Každý z nás je monitorován hned při odchodu z domova množstvím kamer, vlastníci mobilů vrhají komplexní digitální stín, širokou stopu informací, která obsahuje celý náš život. Každých pár minut je zaznamenáváno, kde se v tu chvíli nacházíme, s kým kdy a jak dlouho mluvíme, jaké profesní nebo i politické kontakty udržujeme, jaké milostné aféry kdo kdy skrývá, jakou nemocí trpí. I na pracovišti nás rádi sledují, často i v obavách ze zneužití interních informací.

Náš soukromý život, ať už si to připouštíme nebo ne, se stává čím dál víc majetkem často i nezjistitelných subjektů. Tyto informace jsou samozřejmě nenahraditelnou pokladnicí pro boj proti terorismu, zločinu i korupci. Je však nutné hledat, a to opakovaně, únosnou míru jejich shromažďování a rovněž jejich uchovávání. To je složitý problém nejen našeho právního řádu. Je to problém, který řeší Evropská unie a často naráží na zcela rozdílný přístup jednotlivých zemí. Evropská unie hledá odpověď, jaká informace je dostatečně závažná, aby byla zaznamenávána i jak dlouho má být uchovávána. Jsou země jako Polsko, které ochraně osobních dat věnují mnohem méně pozornosti, než třeba Švédsko či Německo. Směrnice, kterou před nedávnem vydala EU, se snaží přístup k ochraně osobních údajů sjednotit a zdá se, že následná diskuse odhalí ještě jasněji závažnost této problematiky, tím spíš, že k ní jednotlivé členské země jednotně nepřistupují.

Jsem však přesvědčena o tom, že Česká republika bude i nadále patřit k zemím, které si uvědomují společenskou, politickou, ale i morální závažnost problematiky shromažďování, využívání a uchovávání osobních údajů.

Dámy a pánové, pokud mi dáte svou důvěru a já budu mít možnost podílet se na práci Úřadu pro ochranu osobních údajů, učiním všechno pro to, aby zákon č. 101/2000 Sb., byl naplňován se stejnou odpovědností a důsledností, s jakou tomu je doposud. A aby údaje, které jsou o nás všech shromažďovány, byly údaje poskytované s vědomím, že mají přispět k ochraně svobodných a slušných lidí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také paní Heleně Mallotové a dále uděluji slovo panu Danielovi Rovanovi. Posledním, který vystoupí v abecedním pořadí, je pan Miloš Šnytr.

Daniel Rovan:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi na úvod svého krátkého vystoupení se představit. Jmenuji se Daniel Rovan, je mi 47 let, jsem ženatý, mám dvě děti. Vystudoval jsem elektrotechniku na průmyslové škole, matematiku na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Krátce jsem pracoval v soukromé sféře jako ekonomický a obchodní manažer. Poté jsem si dlouhodobě budoval úřednickou kariéru. Několik let jsem také strávil v profesionální politice, ať už v té komunální na pozici zástupce starosty, tak posléze jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Jsem zvyklý si průběžně doplňovat vědomosti, a to nejen v oblastech, kterými se konkrétně zabývám. Ve své poslanecké praxi jsem se specializoval na oblast rozpočtu jako člen rozpočtového výboru a na bankovnictví jako místopředseda Stálé komise pro bankovnictví.

Svých znalostí z těchto oblastí bych také rád využil, pokud dnes dostanu vaši důvěru, v práci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Svým založením jsem konzervativní člověk. Konzervativní v tom smyslu, že v dnešní době, tolik příznačné neustálým přívalem nových informací a rychlým vývojem informačních technologií, dochází ke stále častějšímu zpracovávání našich osobních, ale i citlivých údajů. Žijeme pod neustálým tlakem, kdy pod rouškou naší bezpečnosti a pro naši údajnou ochranu musíme více a více poskytovat své údaje a tak vlastně zvyšujeme pravděpodobnost ztráty vlastního soukromí.

V budoucnu při tomto tempu možná i vlastní identity.

Úřad pro ochranu osobních údajů proto chápu jako instituci, jejímž hlavním smyslem existence je právě tento úkol – ochrana jednotlivce a jeho soukromí.

Práci na Úřadu osobních údajů považuji osobně za nesmírně přínosnou a smysluplnou. To je hlavní důvod, proč dnes před vámi stojím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také panu Danielu Rovanovi. Dalším vystupujícím bude pan Miloš Šnytr.

Miloš Šnytr:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky a páni senátoři. Ve své minulé desetileté praxi na Úřadu pro ochranu osobních údajů jsem se věnoval zejména ochraně osobních údajů v oblasti některých služeb v informační společnosti, neboť doba, kdy osobní údaje se nacházejí zejména v různých popelnicích apod. je nahrazována dobou, kdy se nacházejí osobní údaje v různých virtuálních popelnicích a v různých obdobných internetových stránkách. To je věc, která mně osobně připadá pro další rozvoj úřadu a obecně společnosti velmi důležitá a rád bych se tomu věnoval i nadále. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Pan Miloš Šnytr byl poslední z kandidátů, kteří se nám představili, pro volbu do funkce inspektorů a Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do diskuse. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Dávám nyní slovu panu senátoru Grulichovi, aby nás seznámil s organizačními pokyny pro volbu.

Senátor Tomáš Grulich:  Děkuji za slovo. Dovolím si vás informovat, že osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů úřadu se volí většinovým způsobem, tajným hlasováním. Pro volbu osob navrhovaných Senátem do funkcí inspektorů úřadu se použije přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu týkajícího se volby místopředsedů Senátu. Dovolte mi, abych vás provedl způsobem volby. Připomínám, že volíme čtyři osoby navrhované ke jmenování do funkce inspektorů úřadu. Na hlasovacím lístku, který vám tady budu demonstrovat, je uvedeno sedm kandidátů s pořadovým číslem 1 až 7. Souhlas můžeme mít nejvýše se 4 kandidáty. Souhlas vyjádříte zakroužkováním příslušného pořadového čísla. Nesouhlas vyjádříte škrtnutím tohoto pořadového čísla. Neplatný hlasovací lístek je lístek odeslaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl. To znamená, že u toho, s kterým souhlasíte, uděláte kroužek a u toho, s kterým nesouhlasíte, uděláte křížek. Ale musíte označit všechny kandidáty. Ten, kdo označí třeba jenom kladně 4 kandidáty a ne záporně zbývající kandidáty – tento lístek bude považován za neplatný. Často se to objevuje, přestože to děláme již po mnohokráte.

V prvém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než 4, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi největší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, budeme tahat o slámku krátkou, nebo budeme losovat. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst inspektorů, koná se na neobsazená místa druhé kolo volby. Do druhého kola volby postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří mezi nezvolenými kandidáty získali v prvém kole největší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst, při rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazených, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali největší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech i mimo ně, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani tak rozhodnuto, opět rozhodne los. Nebyla-li v druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu, to bychom samozřejmě dnešní den nestihli.

Já vás poprosím o to, abychom v době oběda absolvovali tuto volbu. Volit se bude jako obvykle v prezidentském salonku. Prosím členy volební komise, aby se do tohoto místa dostavili, abychom mohli volbu provést. Myslím si, že nám stačí 10 minut na přípravu a po deseti minutách bychom zahájili. Vracím opět slovo paní předsedající, aby vyhlásila přestávku atd.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře. Jenom se zeptám. Bude vám stačit na provedení volby čas do 13.15 hodin?

Senátor Tomáš Grulich:  Já si myslím, že určitě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře. Děkuji panu senátoru Grulichovi. Přerušuji jednání pro konání tajné volby, a to do 13.15 hodin. Poté vyhlašuji přestávku na oběd. Budeme pokračovat ve 14.00 hodin s odpoledním jednáním. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 12.47 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.04 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte, prosím, svá místa, budeme pokračovat v našem odpoledním jednání 8. schůze. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Prosím členy mandátového a imunitního výboru, aby se dostaly do Frýdlantského salonku na 30 vteřin k volbě místopředsedy. Moc prosím. Hned jsme zpátky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já bych v tuto chvíli požádal předsedu komise o seznámení s výsledky.

Senátor Tomáš Grulich:  Děkuji panu předsedajícímu. Seznámil bych vás s výsledkem voleb kandidátů na funkci inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tyto volby se konaly dnes. Počet vydaných hlasovacích lístků byl 74. Přečtu to v abecedním pořádku. František Bartoš získal 48 hlasů, Božena Čajková 64 hlasů, Anna Čurdová 7 hlasů, Petr Krejčí 65 hlasů, Helena Mallotová 19 hlasů, Daniel Rovan 61 hlasů, Miloš Šnytr 6 hlasů. Můžu tedy konstatovat, že v prvním kole byli zvoleni všichni 4 kandidáti, a to konkrétně František Bartoš, Božena Čajková, Petr Krejčí a Daniel Rovan. Dovolte mi, abych z tohoto místa všem zvoleným pogratuloval a konstatoval, že již nebude třeba druhého kola voleb. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Takže úspěšností prvního kola jsme vlastně projednali tento bod. Ještě než přistoupíme k dalšímu bodu, vzhledem k tomu, že naše dopolední jednání se trošku vymklo z původně schváleného postupu, dovolte mi, že začneme projednávat blok pana ministra financí. Musíme se změnou pořadu vypořádat s body, které jsme měli napevno zařazeny na dnešní dopoledne. Navrhuji proto udělat tyto změny pořadu: bod pana ministra zemědělství zařadit jako první bod jednání ve středu 4. 5., blok pana ministra Šmerdy, senátní tisk č. 62, 63 a 43 zařadit jako 4. – 6. bod jednání zítra dopoledne. Vzhledem k tomu, že u senátního tisku K30/08 došlo ke změně gestora nad danou problematikou po jejím projednání ve výborech Senátu, navrhuji zařadit tento bod jako 3. bod jednání ve středu 4. 5. Je k mému návrhu nějaká připomínka, doplnění, změna? Pokud tomu tak není, nechal bych v tuto chvíli o tomto návrhu hlasovat. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhů je 22.

Zahajuji nyní hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Takže budeme postupovat podle této úpravy našeho pořadu.

V tuto chvíli přistupujeme k projednání bodu:

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony

Tisk č. 64

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 64. Návrh uvede – vidím ho přicházet – ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní žádám, aby nás s ním seznámil, je-li připraven, ne tak v běhu. Pan ministr je připraven.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Vždy připraven, pane předsedající.

Dámy a pánové, dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Dovolte, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o platebním styku. Je to čistě transpoziční novela, která transponuje do právního řádu České republiky dvě směrnice. A to směrnici o elektronických penězích a směrnici o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry.

V případě elektronických peněz se navrhuje výrazná liberalizace režimu institucí elektronických peněz a sbližuje návrh s režimem platebních institucí.

Co se týče druhé směrnice – Směrnice o neodvolatelnosti zúčtování, tak nová právní úprava reaguje na moderní trendy při zúčtování platebních transakcí a vypořádání obchodů s cennými papíry, zejména na možnost řádného propojování obou systémů. Cílem právní úpravy je pak snížení systémového rizika, které vzniká v okamžiku, kdy systémy se propojují. Transpozice obou těchto směrnic si vyžádala promítnutí souvisejících změn do několika dalších zákonů, např. insolvenčního zákona nebo zákona o České národní bance. Mám souhlas guvernéra, abych tady tlumočil souhlas České národní banky s těmito úpravami a děkuji hospodářskému výboru za projednání a prosím o laskavý souhlas s touto předlohou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 64/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého bych požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já budu stručný, protože pan ministr objasnil tento zákon celkem srozumitelně. Zákon nám přišel schválený v Poslanecké sněmovně drtivou většinou hlasů, nikdo nebyl proti, a byl nám předložen v Senátu 4. 4. ke schválení. Jak již pan ministr řekl, právní předpisy, které se dotýkají uvedené směrnice, jsou zákon o platebním styku a zákon o podnikání na kapitálovém trhu, dále insolvenční zákon, zákon o bankách, zákon o družstevních záložnách, zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, zákon o České národní bance, zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu, zákon o finančním arbitrovi, zákon o finančních konglomerátech, zákon o omezení plateb v hotovosti, občanský zákoník, občanský soudní řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, zákon o ochraně spotřebitele a nakonec zákon o auditorech a zákon o správních poplatcích.

Tolik vše, do čeho se promítá tato norma. Osoby, které nesplňují požadavky kladené na instituce elektronických peněz, budou moci vydávat elektronické peníze v omezeném rozsahu v režimu výjimky podle článku 9, směrnice ES s terminologií českého zákona. Tomuto režimu odpovídá kategorie vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu. Směrnice o elektronických penězích také zavádí novou úpravu některých soukromoprávních vztahů mezi vydavateli elektronických peněz a jejich držiteli, zejména co se týče zpětné výměny elektronických peněz.

Tato úprava se vztahuje na všechny kategorie vydavatelů elektronických peněz. Součástí návrhu je také odstranění některých systematických terminologických, případně legislativně technických nedostatků. Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, návrh zákona je v souladu s právem EU. Návrh zákona taktéž respektuje obecné právní zásady práva EU.

Doporučuji proto v souladu s rozhodnutím výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu schválit návrh zákona, kterým se mění zákon 284/2009 Sb. O platebním styku ve znění zákona 156/2010 Sb. a některé další zákony. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, ani žádné přihlášení, takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které není nikdo přihlášen, ani se nehlásí. Takže obecnou rozpravu uzavírám a požádal bych pana ministra, zda se chce vyjádřit – rozprava nebyla, nechce. Pan zpravodaj se také nechce vyjádřit. Byl podán návrh na schválit. Je to návrh gesčního výboru, takže o tomto návrhu budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V tuto chvíli je přítomno v sále 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování bylo skončeno.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednání tohoto bodu. Blahopřeji panu ministrovi ke schválení. A přikročíme k dalšímu bodu našeho programu. Tím je

 

Návrh zákona o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 65

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 65. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterému nyní předávám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Pravidla hotovostního oběhu české měny jsou dosud zakotvena v ustanovení zákona o České národní bance a zejména v prováděcích právních předpisech. Vláda je přesvědčena, že něco tak zásadního jako pravidla hotovostního oběhu české měny si zaslouží svůj vlastní zákon, jakkoli nejsme přátelé rozšiřování počtu právních norem. A proto předložila samostatný zákon, který upravuje tato pravidla hotovostního oběhu, a který zakotví v právním řádě jednotlivá ustanovení, za předpokladu, že s nimi vyjádříte souhlas a za předpokladu, že je náhodou nezruší Ústavní soud.

Návrh na reaguje na moderní změny, ke kterým v oblasti oběhu platidel došlo v posledním desetiletí, upřesňuje práva a povinnosti účastníků peněžního oběhu a stanoví rovněž kompetence a procedury při výkonu dohledu nad dodržováním těchto povinností.

Já bych možná neměl rušit veřejnoprávní média – ten zvučný baryton. (Neidentifikovatelné hlasy.)

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Veřejnost má přednost!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  To určitě, ale aby se vědělo, o čem se mluví.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já to zkusím překřičet, promiňte.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane ministře, jste zvyklý ze sněmovny myslím na větší hluk.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Rovněž se snažíme, tam, kde je to možné, tato pravidla v tuto chvíli přizpůsobit evropským pravidlům, oběhu jednotné měny euro. Rovněž tento návrh zákona zavádí něco, co tu dosud nebylo, a to povinnost registrace pro osoby, které působí jako zpracovatelé platidel, např. bezpečnostní agentury, které počítají a zpracovávají poměrně obrovské hotovostní objemy, tak nepodléhají žádné výraznější regulaci a Česká národní banka doposud nemá žádné legislativní oprávnění, dohodu nad nimi ani ke kontrole techniky jimi užívané, to se domníváme, že je špatně a tento návrh tam vnáší rozumnou regulaci a rozumný dohled... (Neidentifikovatelné zvuky.) Já mu tak závidím ten školený hlas... a rozumný dohled nad těmito osobami.

Poslanecká sněmovna dominantně schválila tento návrh s tím, že kromě technických pozměňujících návrhů přijala ještě další, jejichž motivem bylo prohloubit ochranu emisního monopolu České národní banky. A to v reakci na rozmáhající se obchodní praktiky řady firem, které nabízejí různé medaile, které zaměňují s pamětními mincemi vydávanými ČNB, pozměňující návrhy Poslanecké sněmovny zvyšují ochranu tohoto emisního monopolu ČNB, což vláda pokládá za správné a tyto změny doporučuje. A proto si dovoluji poprosit Senát o schválení předlohy, tak jak jej předkládá a schválila Poslanecká sněmovna.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Následně návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 65/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 65/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Jde o zcela nový zákon, jehož cílem je zakotvit ochranu bankovek a mincí v jednotné měně v rámci EU, a to navzdory tomu, že ČR není součástí eurozóny, je povinna rozpracovat do vnitřní legislativy přímo použitelné nařízení EU. Dalším cílem postoupeného návrhu zákona je stanovit jednoznačně práva a povinnosti subjektů, které spolupůsobí při peněžním oběhu. Jde o úpravu, která je dosud obsažena ve vyhlášce č. 37 z roku 1994 Sb. a č. 553 z roku 2006 Sb.

Návrh zákona obsahuje úpravu podnikání v oblasti nakládání s oběživem a má připravit legislativní podmínky pro případné změny struktur subjektu působící v oblasti zpracování, úschovy a distribuce platidel. Návrh stanovuje působnost a postup při ukládání sankcí úvěrovým institucím za porušení přímo aplikovatelných přepisů EU.

Návrh zákona je rozdělen do dvou částí. První část návrhu zákona obsahuje ustanovení o oběhu bankovek a mincí. Účelem této úpravy je zejména ochrana tuzemských a cizozemských bankovek, mincí proti padělání a pozměňování. Návrh definuje tuzemskou a cizozemskou bankovku a minci. ČNB má rozhodovat o stažení tuzemských bankovek a mincí opotřebovaných oběhem, zpracovávat a uschovávat bankovky a tuzemské mince, včetně padělaných, a zkoumat pravost bankovek a mincí.

Česká národní banka bude plnit funkce Národního střediska pro padělky, Národního střediska pro analýzu padělků bankovek a Národního střediska pro analýzu padělků mincí. Stanovují se pravidla pro výměnu tuzemských bankovek a mincí, přičemž až do 100 kusů jedné nominální hodnoty ČNB provádí výměnu, pokud jde o opotřebované bankovky, bezplatně. Vyměnit lze bankovky a mince nejen opotřebované, nýbrž i prohlášené za neplatné.

Návrh zákona obsahuje ustanovení o nakládání s tuzemským oběživem ve zvláštních případech, kterými se rozumí nakládání s bankovkami a mincemi nevhodnými pro další oběh, příjem poškozených tuzemských bankovek a mincí, a výměna poškozeného oběživa a nakládání s bankovkami a mincemi prostřednictvím technických zařízení. Právnické osoby, provozovatelé kasin a směnárníci jsou povinni zadržet podezřelé bankovky, a to bez náhrady, předat je neprodleně ČNB, a o zadržení takového oběživa neprodleně informovat Policii ČR.

Česká národní banka má při zadržení podezřelého oběživa obdobné povinnosti. Za padělané a pozměněné bankovky se náhrada neposkytuje. Zpracovávat tuzemské bankovky a mince pro jiného může kromě ČNB a úvěrové instituce i jiný zpracovatel – na základě povolení, jež mu vydá ČNB. Dohled nad dodržováním zákona se svěřuje ČNB, která může uložit opatření k nápravě. Nedodržení některých ustanovení zákona je definováno jako správní delikt, za který je možné uložit pokutu. Návrh zákona rozděluje 3 druhy deliktů, a to správní delikty při zhotovení reprodukcí bankovek a mincí a předmětů, které je úpravou napodobují. Správní delikty proti peněžnímu oběhu a ostatní správní delikty.

Za nejzávažnější porušení zákona lze použít pokutu až do 10 milionů Kč, za ostatní do 1 milionu. V druhé části zákona o ČNB se dnem vyhlášení ruší její oprávnění odmítnout vyměnit zbytky bankovek menších než čtvrtina původní bankovky, přičemž ustanovení o náhradě poškozených bankovek se zrušuje jako celek s účinností od 1. července 2011.

Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně dne 16. listopadu 2010. Návrh byl přikázán rozpočtovému výboru, který Poslanecké sněmovně doporučil tento návrh zákona schválit. V rámci 2. a 3. čtení byly oproti vládnímu návrhu přijaty změny spočívající v přijetí pozměňovacích návrhů, které se týkají zákazu výroby, nabídky dovozu či prodeje medailí a žetonů a podobných předmětů.

Účinnost zákona byla posunuta z 1. dubna tohoto roku na 1. července tohoto roku a účinnost ustanovení o výše uvedeném zákazu výroby nabídky dovozu či prodeje medailí a žetonů je navržena na den vyhlášení zákona.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila ve znění pozměňovacích návrhů ve svém druhém čtení na své 14. schůzi dne 23. března 2001, když hlasování z přítomných 167 poslanců bylo 150 pro a 2 proti.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 7. schůzi dne 19. dubna 2011 k návrhu zákona o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6 z roku 1993 Sb. o ČNB ve znění pozdějších předpisů po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě doporučuje Senátu parlamentu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní se táži, zda si přeje vystoupit i zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Vidím, že ano, takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor zkoumal při svém projednávání tohoto návrhu zákona celkem 3 okruhy problémů. Ten první – zdali ten návrh zákona nevykazuje nesoulad s Ústavou ČR, to nevykazuje. Druhý okruh problémů se týkal záležitosti, která zde uvedena není. A to skutečnosti, že v České republice existuje Vyšší odborná škola medailérská, která vyučuje ražení medailí a mincí. A tato škola, která je v mém senátním obdobě, se obávala, že po té zpřísňující dikci, přijaté Poslaneckou sněmovnou, by se mohla dostat do kolize s tímto návrhem zákona.

Po vysvětlení jak zástupců ministerstva financí, tak České národní banky mohu konstatovat, že k takové kolizi prostě dojít nemůže.

Druhý okruh problémů se týkal legislativních problémů, které máte uvedeny v legislativním stanovisku, a i tady se legislativní problémy jednoznačně vysvětlily. Náš legislativní odbor se např. domníval, že ta změna, která byla přijata formou pozměňovacího návrhu, by měla spíše býti zařazena do první části tohoto návrhu zákona a nikoli zákona o České národní bance. Tady došlo k vysvětlení, že to bylo přání legislativní rady vlády, takže ani tady ten problém žádný není.

Poté ÚPV přijal usnesení, ve kterém vám doporučuje přijmout návrh zákona ve znění, postoupeném, Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml, kterému tedy uděluji slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych se chtěl otázat pana ministra prostřednictvím pana předsedajícího, nebo můžu i přímo, jestli skutečně Česká národní banka bude vést evidenci osob 15 let, jestli to je v souladu nebo není v souladu s předpisy EU, to by nám pan ministr mohl tady říci, protože si myslím, že 15 let je velmi dlouhá doba.

Za druhé bych se chtěl zeptat, jestli mezi osoby, které se u právnických osob posuzují při příjmu, zpracování a vracení tuzemských a cizozemských bankovek a ověřují jejich platnost a pravost, jestli se do toho také vztahují všechny prodavačky, které jsou ve všech hypermarketech v ČR, protože ty také posuzují pravost přijatých bankovek, včetně pracovnic pošt, když někdo posílá nebo si vybírá peníze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Pan ministr bude reagovat ihned, prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Je mojí povinností odpovědět, můžete se, samozřejmě, pane senátore, otázat přímo, pana předsedajícího Škromacha k tomu nepotřebujeme, jakkoli ho samozřejmě v té diskusi můžeme uvítat. 15 let je podle názor ČNB i vlády ČR akorát. Můžete mít samozřejmě jiný názor a navrhnout jinou lhůtu. My jsme přesvědčeni, že 15 let je to pravé ořechové.

Prodavačky a inkasisté v hypermarketech se mezi tyto osoby povinné nepočítají. Zákon jasně vymezuje, kdo budou osoby povinné, které budou podléhat regulaci ČNB.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a táži se pana navrhovatele, pana ministra Kalouska, zda chce ještě vystoupit. V tuto chvíli nechce. Táži se zpravodaje, zpravodajky, také nechtějí vystoupit. Jediný návrh, který v této souvislosti padl, je návrh schválit. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Nyní mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 13 ze z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Tím můžeme ukončit tento bod projednávání. Ovšem pan ministr Kalousek by měl předkládat ještě další bod. Omlouvám se, pane ministře, tady ještě bodík. Jako další bod tedy budeme projednávat

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru Regionů a parlamentům členských států - Přezkum rozpočtu EU

Tisk EU č. K 002/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 2/08 a K 2/08/01. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo a přijměte, prosím, moji omluvu. Úplně jsem zapomněl, že mám ještě tento bod. Dovolte tedy, abych vás ve stručnosti informoval o sdělení komise k přezkumu rozpočtu EU a o pozici vlády k tomuto přezkumu.

19. října 2010 komise předložila sdělení k revizi rozpočtu, čímž byla zahájena zatím neformální debata o budoucí podobě výdajové a příjmové strany rozpočtu EU. Podle očekávání neobsahuje finanční vyjádření představ komise, ani co se týče celkové výše rozpočtu, ani pokud jde o objem prostředků na jednotlivé politiky.

Kvantifikovaný návrh budoucího finančního rámce na období po roce 2013 bude předložen až na konci června spolu s návrhem na nový systém financování rozpočtu.

Hlavním poselstvím sdělení je úsilí komise, provázet výdaje z rozpočtu EU co nejvíce na plnění cílů strategie Evropa 2020, v případě příjmové strany rozpočtu komise předkládá konkrétní návrh na zavedení nového vlastního zdroje, např. zdanění finančního sektoru, o kterém jsme tady už mluvili, popř. výnosy z aukcí, emisních povolenek, či daň z letecké přepravy či cokoli jiného, co by se dalo zkasírovat a dalo by se vydávat na společný quazi federální zdroj.

Ministerstvo financí ve spolupráci se všemi relevantními resorty zpracovává rámcovou pozici k tomuto sdělení komise. Dovolte, abych vám nastínil její základní teze. Vláda souhlasí s větší orientací výdajů rozpočtu EU na plnění cílů strategie Evropa 2020. Je však třeba zdůraznit, že Evropský rozpočet je, co se týče naplňování strategie Evropa 2020 i vzhledem ke své velikosti pouze doplňkovým nástrojem k národním reformám a národním rozpočtovým zdrojům.

Prioritou České republiky zůstává kohezní politika. Hlavním cílem kohezní politiky musí dle názoru vlády zůstat snižování zaostalosti méně vyspělých členských států a regionů a podpora jejich přibližování k úrovni vyspělosti bohatších států.

V oblasti společné zemědělské politiky ČR podporuje snahu komise zmírnit přetrvávající rozdíly ve výši přímých plateb a nastavení podmínek pro farmáře ze všech členských států EU.

Z hlediska příjmů rozpočtu EU ČR nepodporuje zavádění nových zdrojů rozpočtu, o kterých jsem mluvil před chviličkou. Jsme přesvědčeni, že by systém zkomplikovali a mohla by být ohrožena výhradní odpovědnost členských států v oblasti daňové politiky. Výši rozpočtu navrhujeme zachovat, a to přibližně na úrovni 1 % hrubého národního produktu EU.

Pokud jde o délku období, ČR nepreferuje žádnou změnu a navrhujeme nebo podporujeme, aby byla zachována 7letá rozpočtová perioda. Kdybych to velmi shrnul, tak jsme přesvědčeni, že má být co nejvíc posílena kohezní politika na úroveň společné zemědělské politiky, a přitom nemá být zvyšován rozpočet EU.

Vezmu-li si pozice těch nejsilnějších hráčů EU, z nichž někteří si přejí zvýšení rozpočtu, někteří jsou zásadně proti tomu, tak to vyhandlují s Francouzi za to, že se rozpočet sice nezvýší, ale společná zemědělská politika zůstane stejná, ale sníží se politika kohezní, což je přímo proti v běžné aritmetice zjevným zájmům České republiky. Na to doplatíme nejvíc.

Budeme dělat všechno proto, aby to tak nedopadlo, obávám se, že nám na to síly nebudou stačit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 2/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, zpravodajská zpráva bude stručná, spíš jen doplním úvodní zprávu pana ministra. Předně bych chtěl učinit, že to je komunikační dokument, není to legislativní návrh, a nemá vliv na současný rozpočet. Vlivy na rozpočet lze počítat až po roce 2013. Zajímavým faktem je to, že tato revize rozpočtu, tato diskuse se měla odbýt zhruba v období našeho předsednictví. Někdy v první polovině roku 2009 jsme měli provést, resp. stát, komise měla provést přezkum rozpočtu. Z toho důvodu je vidět, že tato zpráva přichází neobyčejně pozdě. My za to komisi také docela nevybíravým způsobem v našem usnesení kritizujeme. Důležité je to, že revize rozpočtu se tím stala spíše pódiem pro diskusi o budoucím víceletém finančním plánování, a z toho důvodu i naše usnesení daleko více kouká do budoucna, než kouká zpětně, protože nějaké zásadnější připomínky k tomu, co by mělo být v posledních dvou letech fungování této finanční perspektivy, není ani zapotřebí připomínat.

Jenom pro vaši informaci, hovoří se také o vlastních zdrojích, které jsou dnes založeny na hrubém národním důchodu, to tvoří zhruba 1 % hrubého národního důchodu všech zemí EU. Je to 76 % veškerých příjmů, a kdybyste chtěli znát číslo, které si normální člověk nedokáže ani představit, je to 93,3 miliardy eur. Cla, cukerné dávky tvoří další zdroj evropského rozpočtu, to je asi 12 %, 14,2 miliardy eur. Diskutuje se o vlastním zdroji, který by byl založen na DPH. Normálně je 0,3 % z harmonizované základny s výjimkami pro některé čisté plátce. Tyto diskuse probíhají také ve smyslu, že by mohla být vytvořena i nová evropská daň, např. z aukcí emisních povolenek, nebo z poplatků letecké dopravy, energetická daň, je také někdy v diskusích, a je dokonce i daně z příjmů právnických osob. Všechny tyto nápady nepovažujeme za vhodné, stejně tak nepovažujeme za vhodné, aby byla navyšována celková míra evropského rozpočtu, zejména pokud u něj není zvýrazněna třeba tzv. unijní, někdo říká evropská přidaná hodnota.

Vychází to z jednoduché filosofie. Tam, kde společný trh a společné fungování soustátí, nazývaného Evropská unie, má mít nějakou přidanou hodnotu, tam by logicky bylo možné eventuálně čerpat z této přidané hodnoty jistou daň. Ale popsat takovou záležitost je nesmírně obtížné.

Komise také poměrně vstřícně se snaží o to, aby redukovala náklady na vlastní provoz a na práci agentur. Jenom pro vaši informaci, současné správní výdaje činí 5,7 %. Když to zkomparujete např. se správními výdaji českých zdravotních pojišťoven, které jsou limitovány 3 %, tak vidíte, že to je skoro dvojnásobek, a to si myslím, že není zrovna dobrou vizitkou pro správu společných peněz evropského rozpočtu.

Komise, pan ministr zmínil to, že česká vláda podporuje sedmiletou periodu. V návrhu bylo, že by byla pětiletá perioda, tedy desetiletá, rozdělená střednědobou revizí. Osobně se domnívám, že i tento přístup má svoje racio, protože jak víte, komise, Evropský parlament jsou voleny na pětiletá období, a je celkem logické, že by ta pětiletá období mohla kopírovat i finanční perspektivy, čili asi bych netrval tak dramaticky na 7 letech, i když chápu, že pětiletky v konotaci s Českou republikou mají do určité míry trochu pejorativní nádech z doby plánovaného hospodářství, a ne z doby tržního hospodářství.

Pan ministr velmi přesně popsal v jedné větě, že pro Českou republiku je důležitější investice a podporování krajinotvorby, tedy strukturální politiky, a nepodporovat, když řeknu přeneseně, tolik společnou zemědělskou politiku, která straní jednomu typu zemědělců. Obecně lze říci, že vládní přístup, který snižuje a ruší výjimky a nezvyšuje náklady, nezvyšuje velikost evropského rozpočtu, je dlouhodobě pro senátní evropský výbor dlouhodobě přijatý.

Vzhledem k tomu, že my jsme požádali hospodářský výbor, aby tuto materii posoudil a vzhledem k tomu, že jsme prakticky doslovně jen s grafickou úpravou podle typu odstavců přijali totožné usnesení, domnívám se, že toto usnesení, které mám k dispozici ve svých lavicích, že tentokrát bude podpořeno výraznou částí vás, paní senátorky a páni senátoři, a předem vám za tuto podporu také děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Tiskem se také zabýval VHZD. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Vítězslava Jonáše, zda chce vystoupit. Pan senátor chce vystoupit, takže mu uděluji slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, většina zde byla řečena. Přesto vás seznámím s 50. usnesením VHZD, protože našemu výboru, myslím si, že vše, co je spojeno s přezkumem rozpočtu, ač je to rozpočet EU, a samozřejmě to má i dopad na státní rozpočet a na fiskální politiku ČR, tak jsem se tím důkladně zabývali na VHZD, takže vás s tímto seznámím podrobně a doslovně s usnesením VHZD.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu

1. Vnímá sdělení Přezkum rozpočtu EU jako počáteční vklad Komise do nadcházející politické debaty o budoucím víceletém finančním rámci.

2. Shledává však, že Komise nedostála zadaní, které dostala od Evropské rady v prosinci 2005, aby „provedla úplný a rozsáhlý přezkum zahrnující všechny aspekty výdajů EU, včetně společné zemědělské politiky, a zdrojů, včetně rozpočtové slevy Spojeného království“, jelikož:

a) Komise předkládá Přezkum rozpočtu s téměř dvouletým zpožděním oproti termínu určenému Evropskou radou na přelom roku 2008 a 2009, čímž došlo k promeškání doby, která mohla být věnována intenzivním debatám o zásadní změně rozpočtu EU v nástroj sloužící k realizaci cílů EU v 21. století;

b) ve sdělení nejsou uvedeny žádné konkrétní představy Komise o tom, jaké by měly být podíly výdajů na jednotlivé politiky Unie;

c) Komise neuvádí svou představu o celkové výši rozpočtu EU pro následující víceletý finanční rámec.

3. Je toho názoru, že celková výše příjmů rozpočtu EU by měla zůstat zachována na úrovni blízké 1 % hrubého národního důchodu jako doposud.

4. Podporuje zjednodušení systému příjmů rozpočtu EU prostřednictvím odstranění různých opravných mechanismů a slev, stejně tak jako nahrazení zdroje založeného na DPH zdrojem založeným na hrubém národním důchodu členských států.

5. Není přesvědčen o nutnosti zavádět nové celoevropské daně jako nové zdroje příjmů rozpočtu, jelikož daňovou politiku vnímá jako oblast svrchované působnosti členských států, do které by EU neměla zasahovat (již to bylo několikrát řečeno, ale přesto zdůrazňujeme svrchovanost v tomto provádění).

6. Považuje za zásadní přehodnotit stávající alokace z rozpočtu na jednotlivé politiky EU tak, aby výdaje skutečně odrážely základní politické priority EU a napomáhaly dosažení cílů stanovených ve strategii EU 2020.

7. Pokládá v té souvislosti za nezbytné v příštím víceletém finančním rámci:

a) postupně, avšak výrazně, snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace;

b) nasměrovat prostředky z rozpočtu EU do projektů s přidanou evropskou hodnotou, mezi které Výbor řadí obzvláště energetické infrastrukturní projekty posilující energetickou bezpečnost Unie nebo podporu vědy, výzkumu a inovací stejně tak jako projekty podporující mobilitu studentů a pracovní síly, což jsou projekty, které mohou podpořit hospodářský růst a vytvářet nová pracovní místa.

8. Je si vědom nutnosti hledat dodatečné zdroje financování evropských projektů, a tak v obecné rovině podporuje hledání optimálních forem zapojení soukromého kapitálu, a doporučuje vyzvat Komisi, aby rozpracovala koncept projektových dluhopisů a podrobněji analyzovala možnosti zapojení Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj do financování evropských projektů, aniž by docházelo k vytěsňování soukromých investic veřejnými zdroji.

9. Pozitivně hodnotí záměr Komise zefektivnit prováděcí pravidla a postupy pro vynakládání finančních prostředků stejně tak jako řídící a kontrolní systémy, což přispěje ke snížení administrativní zátěže příjemců prostředků a ostatních subjektů zapojených do řízení programů EU.

10. Domnívá se, že navrhovaná změna struktury výdajových kapitol není vhodná, jelikož znamená další agregaci nejrůznějších výdajů pod jeden obecný a často ani nesouvisející nadpis, což snižuje transparentnost hospodaření EU v očích občanů.

11. Podporuje iniciativu Komise přezkoumat své správní výdaje a výdaje agentur s cílem je do budoucna omezit.

12. Doporučuje případné usnesení Senátu postoupit Evropské komisi.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mírně se omlouvám, poněvadž 2. března, kdy se projednával tento materiál na hospodářském výboru, jsem byl spolu s předsedou zemědělského výboru naší Poslanecké sněmovny na jednání předsedů zemědělských výborů ke společné zemědělské politice v Budapešti. Maďarsko totiž předsedá.

Zítra náš výbor a zemědělský výbor PS bude pořádat setkání ministra a všech zainteresovaných poslanců, senátorů a zemědělské veřejnosti ke společné zemědělské politice, neboť tato bude na programu v Evropském parlamentu již 22. června.

Rozhodující, co si kladou všechny strany za cíl – a myslím si, že to i pan ministr zdůraznil trochu rozdílně od předloženého materiálu – je, aby čeští zemědělci v rámci této společné zemědělské politiky dostali stejné podmínky jako jejich kolegové především v zemích původní patnáctky EU.

V tomto smyslu se domnívám, že předložená stanoviska obou výborů – za hospodářský se ještě jednou omlouvám – jsou v rozporu, neboť musím pozitivně hodnotit, že například ministru zemědělství pro docílení toho, aby ty podmínky byly spravedlivé, se podařilo docílit toho, že spolu s pěti dalšími státy byla podepsána společná deklarace, která byla rovněž potvrzena v Budapešti, že těchto šest států, včetně České republiky, bude jednotně hlasovat při schvalování společné zemědělské politiky v Evropském parlamentu tak, že vytváříme blokační minimum, aby nedošlo k poškození českých zemědělců, tak jako tomu bylo v minulosti.

Ale poněvadž tento bod, tak jak to pan předsedající navrhl, budeme speciálně mít - pokud se týká společné zemědělské politiky - spolu s ministrem zemědělství 4. května jako první bod jednání, proto já, i po včerejší diskusi na našem klubu ČSSD, s tím, že se domníváme, že by ze Senátu neměl vyjít jediný signál o snížení zemědělských dotací pro příští období v rámci společné zemědělské politiky, ale že chceme rovnoprávné podmínky.

Proto pokud se týká předloženého usnesení výboru pro záležitosti EU doporučuji, aby byl vypuštěn bod 6, první odrážka a pokud se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z navrhovaného usnesení byl vypuštěn bod 7 odst. a). Oba body jsou stejně formulovány, proto je uvedu:

Postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace.

Domnívám se, že my bychom svým stanoviskem neměli podrazit, doslova, nohy těm, kteří budou v červnu v Bruselu jednat o společné zemědělské politice.

Ještě jednou můj návrh. Z předloženého usnesení výboru pro záležitosti EU vypustit bod č. 6 první odrážka a ze stanoviska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu vypustit bod 7 odst. a).

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Mám jednu drobnou poznámku a jeden dotaz.

Ta drobná poznámka je, že se obávám, že není v zájmu České republiky, že není bytostným národním zájmem pozice, kdy se ohrazujeme proti případnému navyšování rozpočtu EU. Ono se nám totiž může stát, že čistě administrativní cestou se staneme z čistých příjemců čistými plátci. Česká republika je v jiné pozici, než je třeba Spojené království Velké Británie a další velké země. Myslím si, že bychom měli o té věci minimálně přemýšlet, a to v dlouhodobé perspektivě.

A ten dotaz s rozpočtem souvisí. Sociálně demokratičtí premiéři, sociálně demokratické vlády vyjednali z evropských rozpočtů největší částku na obyvatele jako příjmy v rámci evropských projektů. V této chvíli ale Evropská komise vydala upozornění na to, že by mohlo být zastaveno financování jednoho operačního programu, a vydala v podstatě něco jako správní rozhodnutí.

U dalších tří operačních programů, pokud mám dobré informace, s tím, že pozastavuje čerpání financí z evropských fondů.Tím důvodem, pro který Evropská komise přijala tento postup, je neschopnost ministerstva financí auditovat finanční toky v těchto operačních programech. To je záležitost ministerstva financí a tedy vás, pane ministře.

Já jsem se ptala již ráno pana premiéra na to, jaká situace je v této chvíli a jak bude vláda postupovat, jak bude tuto situaci řešit. Pan premiér mi ráno neodpověděl.

Kladu tedy tuto otázku vám: Co udělá ministerstvo financí, co uděláte, abychom věc co nejrychleji napravili a neohrozili čerpání přibližně 300 mld. Kč pro rozvoj infrastruktury pro hospodářský a sociální rozvoj České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A dále se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jsem se teď přihlásil jako senátor, a musím říci, že mě k tomu vyprovokovala poznámka pana předsedy hospodářského výboru, a to z toho důvodu, že jsem si vzpomněl na asi tak osm let starou historku, když probíhala jednání týkající se společné zemědělské politiky a tehdy naše vláda domlouvala podmínky pro přistoupení. To bylo v roce 2002. Bylo to finále, kdy se negociovaly všechny kapitoly a bylo známo, než bude dokončena poslední kapitola, lze jakoukoliv kapitolu předtím otevřít. A v té době můj velevážený předchůdce pan kolega Jiří Skalický upozorňoval na to, že tím, když nebudeme respektovat konkurenceschopnost našich zemědělců a dáme rovnou zemědělcům všechny výhody, čímž by jejich konkurenceschopnost byla významně vysoká, vyšší, byli by daleko konkurenceschopnější než jsou zemědělci ze starých členských států, z těch, ke kterým jsme přistupovali, že v podstatě bychom si vytvořili a vytváříme si tím neskutečně silné lobby.

Na toto jsem si před chviličkou vzpomněl, protože je vidět, že skutečně prvním cílem je zajistit určitou spravedlnost. Já tomu rozumím, rozumím i panu předsedovi Hajdovi, že to tady za zemědělce jasně říká. Ta spravedlnost by byla určitě namístě. Ale prosím vás, to bylo v roce 2002, kdy se domlouvaly podmínky přístupu. Tyto podmínky byly domluveny, byly podepsány – bylo to mimo jiné za vlády Vladimíra Špidly. A mimo jiné to, že Česká republika a společně ostatní nové členské země se mohly stát členy Evropské unie, bylo pod příslibem Francii – Francie dostala ten příslib – že do roku 2013 bude nastaven algoritmus sbližování jednotlivých podpor zemědělců. A tento algoritmus byl poměrně složitý. Pokud si dobře pamatuji, začínalo to někde kolem 45 %, s tím, že vláda může asi 35 % doplácet. Doplatky vlády se snižovaly o 5 % každý rok, zatímco platby starým členským zemím se o 5 % snižovaly a nám z Evropské unie se přímé platby o 5 % zvyšovaly. Tím se tato podpora měla sbližovat a mělo dojít postupně k rovnocennému a zcela správně řečenému, tedy rovnému konkurenčnímu prostředí pro celý zemědělský sektor v EU.

Pokud chceme dneska něco při diskusi nad víceletým finančním rámcem k tomu dodávat, tak to musíme učinit v rámci nějakého jiného bodu. Ale rozhodně si myslím, že je obtížné nyní vyžadovat něco, co je v podstatě na základě naší přístupové smlouvy vyloučeno. Bude určitě dobré, když si Agrární komora možná vytvoří komisi, komise zasedne a řekne: Tak, teď už český zemědělský podnikatel by si skutečně zasloužil podporu vyšší proto, aby byla splněna konkurenční rovnost vůči starým členským státům, vůči francouzskému, belgickému, jinému zemědělci. Jedině tam vede ta cesta. (Po ráně vypadl proud v Jednacím sále Senátu. Senátor Jaroslav Kubera, stojící v té době v předsálí, zakřičel "Black out".)

Vidíte, že jedině, kdo je tady schopen hlasově překřičet, je kolega Kubera. Toho bylo slyšet i z předsálí, zatímco mě na řečništi jistě nikdo neslyšel. Proto si budu muset vzít vzor z jeho hlasitého barytonu.

Registruji to, že byl podán návrh na vyškrtnutí první odrážky. Ale chci říci, že vyškrtnutí této první odrážky, o kterém budete hlasovat, neřeší problém nerovného postavení českých zemědělců vůči jiným, nebo spíše bych řekl domnělého nerovného postavení. Ono tam skutečně nešlo o to, aby všichni dostávali všechny přímé platby. Logika byla v tom, aby zemědělci v jednotlivých členských státech, i těch nových, i těch starých, měli stejné konkurenční postavení. A to přece jenom například při ceně práce, a my bychom si přáli, aby cena práce i v České republice byla stejná jako jinde, ale zbavovali bychom se tím určité konkurenční výhody. Je to o ekonomii, kde jsou všechny aspekty vzájemně provázány, a proto nelze jeden bod takto úplně vytrhnout z kontextu široké diskuse.

Toto jsem považoval za nutné spíš v takové širší faktické poznámce tady uvést a děkuji vám za pozornost. Za přerušení mého hovoru bohužel nemohu. (V Jednacím sále se pomalu rozsvěcovala světla.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zdá se, že už se blýská na časy a že už se rozžehlo. Budeme tedy pokračovat v rozpravě. Jako další je přihlášen pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. On už to náš pan kolega Sefzig před chvílí vlastně řekl, co jsem chtěl hlavně zdůraznit. My dneska již podruhé využíváme jistě vhodně, a je to v souladu s tím, co v Senátu má být, že přednáší nějaký bod buď premiér nebo ministr financí atd., že se jich ptáme i na některé věci, které bychom toužili velice vědět. Ale měli bychom se držet i bodů, které jsou zrovna na přednesu. A některé věci, které zde zazněly, nesouvisejí se zprávou, která je velmi opožděná. Já sám osobně souhlasím s tím, aby Česká republika vyslala nějaký signál, aby Evropská komise pracovala v tak důležitých věcech, jako jsou ekonomická sdělení, rychleji, abychom zprávy dostávali řekněme moderní a čerstvé a zároveň, abychom si mohli včas uvědomit, kdy jsou věci, které nejsou v souladu se zájmy ať už České republiky nebo i jednotlivých národních vlád. Jakékoliv pokusy o různá sjednocování daní vedou k tomu, že vlády jednotlivých zemí mají pak velmi svázaná křidélka, nemohou se ekonomicky všelijak pohybovat. A tady bychom měli vždy zbystřit pozornost a měli bychom spíše chtít po našem ministrovi financí, aby spíš nesouhlasil s některými těmito postupy.

Ale je to třeba říkat vždycky v těch bodech, které jsou potom adekvátní před tím, než pan ministr jede jednat za Českou republiku. Pokud projednáváme bod, který je dva roky poté a zpráva přichází pozdě, tak si myslím, že bychom ji měli spíš vzít na vědomí, než se tady všelijak zdržovat.

Četl jsem si již usnesení Evropského výboru a myslím si, že až s ním budeme seznámeni a zamyslíte se nad jednotlivými body, že je poměrně vyvážené a že se nám vyplatí se do něj zaposlouchat a projevit s ním souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěl bych, aby bylo jasno. Já rozumím kolegovi Sefzigovi, že když tam odrážka nebude, že to stejně problém českých zemědělců úplně neřeší, protože my potřebujeme, aby dotace se sbližovaly v konkrétních číslech, která potom zemědělcům jsou poskytována. S tím souhlasím.

Ale pokud tam ta odrážka zůstane, tak se situace, nebo pohled na české zemědělce zhorší. To znamená, že pokud by toto EU realizovala, tak pozice zemědělců v Evropě, ale výrazně i pozice českých zemědělců bude horší. Takže já znovu, aby bylo úplně jasno, navrhuji z návrhu usnesení, které předložil výbor pro evropské záležitosti, vypustit v bodě 6 první odrážku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Hajda. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Pane předsedající, pane ministře, taková krátká reakce na pana předsedu Sefziga. Pokud se týká projednávaného materiálu ke společné zemědělské politice ve Sněmovně, bylo tam přijato pět bodů. Bylo to jednomyslně schváleno poslanci všech stran, poněvadž si myslím, že náš zájem je společný na tom, aby se za měsíc v Bruselu vybojovaly co nejlepší podmínky pro zemědělce pro období 2013 až 2020. Mimo těch bodů, aby byly ty podmínky rovné, jeden z takových klíčových, kvůli kterým se dělá i ta deklarace s dalšími pěti státy, je proti zastropování, které bylo některými členskými státy navrženo, tak aby naše velké zemědělské podniky nebyly poškozovány na tom, že jsou velké, aby dostaly stejné ekonomické podmínky. Takže já bych žádal v tomto směru i pochopení výboru pro evropské záležitosti, abychom my, zde, ze Senátu nedávali jiné stanovisko, než třeba dala Sněmovna, na podporu těch vyjednavačů, především ministra Fuksy, kteří budou příští měsíc projednávat podmínky pro zemědělce na dalších šest roků.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Jsem přesvědčen, že pro nové období od roku 2013 potřebujeme dvě základní podmínky. Tedy Česká republika potřebuje. Buď žádné zemědělské dotace pro nikoho v EU, nebo pro všechny stejné. A k tomuto se přiblížit bude pro naše vyjednavače nesmírně obtížné. Tomu já věřím, protože EU, staré členské země žijí – jejich zemědělská politika žije jenom z těchto dotací. Přesně tomu ony bránily, tak jak řekl kolega Sefzig, to byl jejich úkol, zabránit novým členským zemím, aby měly stejné dotace. Takže náš cíl by měl být skutečně "buď – anebo", buď žádné dotace pro všechny, nebo pro všechny stejné.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já již tady trpím od rána, když slyším ty vzletné řeči a vidím, že to Španělsko je už skoro před námi. Přečtu tady jednu větu od Petra Robejška: Pro mě je Evropská unie hlavní příčina neschopnosti našeho kontinentu, ačkoliv je vydávána za nástroj k tomu, aby se Evropa stala velmocí.

Já bych to řekl v kontextu, jak to v Evropě funguje. Před několika dny, když začali uprchlíci z Tunisu putovat do Itálie, pan prezident Sarkozy poslal četníky na nádraží a řekl, že ať zůstanou v Itálii, že je do Francie nechce. Že je to v rozporu s čímkoli si umíte představit, a to vůbec nevadí.

Tři dny na to se dohodl pan prezident Sarkozy s panem Berlusconim o tom, že Schengen sice platí, ale pro ně ne a že opět obnoví kontroly na hranicích.

Unie nedodržuje ani svoje základní smlouvy, když to potřebuje, tak si najde nějakou obezličku, jak by to obešla. My tady debatujeme o tom, jestli jste přece jenom neměli přistoupit k tomu paktu, půjčovat Řekům a dalším. Je to podobné jako sociální dávky v České republice, které skončí tam, kde skončit nemají. A my si tady pořád budeme takto hovořit a hovořit a pak se budeme divit – a já jsem o tom přesvědčen – že Unie je těsně před rozpadem. Protože to, co se děje, už je neuvěřitelné. A my si tady hrajeme a líčíme si, jak by to bylo, a ty politiky 2020 a 2050 a 2080, a opak je pravdou.

Já si vzpomínám, jak tady někteří kolegové horovali pro šrotovné a jak bylo moudré, že jsme šrotovné nezavedli. A mohli bychom pokračovat. Jaké dotace tady v této republice! Všichni melou o protikorupčním boji. To je úplná modla. Ale o tom, že největším zdrojem korupce v České republice jsou přece dotace, to vědí všichni. Před několika dny jsem četl tuto zprávu: Městečko Vejprty, které nedávno zápasilo o přežití, staví ve spolupráci s Německem náměstí ve Vejprtech za – dobře poslouchejte – 100 milionů Kč! Za 100 milionů Kč by se dalo zrekonstruovat Václavské náměstí. Takto se rozdělují evropské dotace!

Já s potěšením sleduji na radnici u nás, jak tam dělají evropské dotace a učí tam naše sociální pracovnice, jak mají vysvětlovat sociálně slabým, aby si nebrali půjčky. Je to za obrovské peníze. Samozřejmě ty agentury, které to organizují, čerpají ta eura. Tady se pořád mluví, že málo čerpáme, málo čerpáme. Ty peníze padají do kanálu. A pan předsedající je ještě zve na oběd, protože "my přece ty prachy musíme utratit". Takto se tu hospodaří s penězi a my debatujeme, jaké mají být dotace. Nejlepší jsou – žádné dotace.

Pane ministře, kdyby se vám povedlo, co vám teď navrhnu, tak budete šťastným člověkem. Kdyby se vám povedlo zrušit veškeré tuzemské dotace, polovinu z nich věnovat obcím do rozpočtově určených daní a druhou polovinu použít na splátku úroků ze státního dluhu, tak by byli všichni spokojeni. To se vám ale bohužel nepodaří. I naši milí kandidáti na prezidenta budou určitě slibovat, že našim voličům, až budou přímo volit prezidenta, pan prezident zařídí dotace, tak jako to někteří z vás slibovali před senátními volbami. A nevím, jaké dotace a z čeho vy je někomu zařídíte, když my tady vůbec o penězích nerozhodujeme.

Já bych moc doporučoval, abyste se vrátili na zem a připravili se na to, co se bude dít, až padne Španělsko a bude to pokračovat, až další země na severu Afriky, a to se rozšíří, samozřejmě čeká to Čínu, čeká to Indii, oni to neudrží, ta Čína to zatím umí, ale v budoucnu to neudrží, a my tady můžeme skončit v Evropě velmi špatně, pokud budeme takto pokračovat – tak si to prosím, když tady máte ty vznosné řeči, někteří z vás, uvědomte, kde se nacházíme reálně. Nacházíme se ve velmi špatné situaci, a kdo nebude připraven, tak to nepřežije. Ale s těmito bláboly, které tady slyším, to Evropa určitě nepřežije. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy zatím nikdo nehlásí a vypadá, že už se ani nepřihlásí. Tím rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, pana ministra Kalouska, zda chce vystoupit. Chce. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já chci poděkovat za rozpravu. Jenom dvě stručné reakce na pana senátora Kuberu a na paní místopředsedkyni Gajdůškovou. Nevím, pane senátore, zda se stanu šťastným člověkem. Obávám se, že už na to mám po sezóně. Nicméně v souvislosti s novým zákonem o rozpočtovém určení daní, který jsem slíbil ještě ve své první misi, chci skutečně navrhnout restrukturalizaci takovou, že skončí všechny národní dotační tituly. Samozřejmě s výjimkou kofinancování programů EU. Ale národní dotační tituly z centra do lokálních investic – byl bych velmi rád, aby komplet skončily a převedly se do příjmové základny obcí v rámci RODu. Zda to projde či ne, je věc jiná. Ten úmysl i návrh takto bude předložen. Je to dokonce v programovém prohlášení vlády, kam jsem to komponoval.

Na otázku paní místopředsedkyně Gajdůškové neexistuje stoprocentně přesná odpověď. Protože ta otázka není založena na přesné premise. Není pravda, že by bylo dominantně ohroženo čerpání z EU, protože MF není schopno zajistit kompetentní audit. Skutečně má EK výrazné výhrady, skutečně mají správci programu a všechny zúčastněné osoby na tomto systému co dohánět, aby nebylo ohroženo čerpání našich prostředků z EU. Ty příčiny jsou mnohem hlubší, zaslouží si svoji vlastní diskusi.

Dovolte mi jenom velmi stručné sdělení. To nejnešťastnější rozhodnutí, které se mohlo v historii stát, bylo rozhodnutí o celkem 24 operačních programech a 77 investičních prioritách pro ČR, přičemž je zřejmé, že ČR svou velikostí a charakterem je ideální tak pro 5, 6, maximálně 7 operačních programů a stejný počet priorit. Jakékoli větší číslo je na úkor efektivity, vyhovuje pouze známému heslu "slimáčků hodně, kapustičky málo", tak musí být pro každého alespoň jeden operační program. Tak jich nakonec bylo 24. Pevně doufám, že to v rámci nové fiskální periody od roku 2013 tato nebo příští politická reprezentace nepřipustí a že dojde k výrazné redukci především priorit, ale samozřejmě také operačních programů.

Že ti správci mají celou řadu problémů, je pravda a že i ministerstvo financí má své rezervy v tom, aby jeho auditní činnost byla přesvědčivější, je nepochybně také pravda. Nicméně prezentovat to tak, že snad pro špatnou auditní činnost ministerstva financí by mohlo být ohroženo čerpání zdrojů z EU, je jenom holá nepravda, proto na tuto otázku neumím odpovědět. Mohu pouze ujistit, že tam, kde nám nedostatky byly vytknuty, a já jsem si jich plně vědom, tam personálně i systémově dělám taková opatření, aby ty nedostatky nebyly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Nyní bych požádal zpravodaje pana senátora Sefziga (vyslovuje Sefčika), aby nám udělal shrnutí diskuse a provedl nás hlasováním o usnesení k tomuto bodu.

Senátor Luděk Sefzig:  Pane místopředsedo, já se jmenuji Sefzig, ale to je jedno, jsem zvyklý na komolení svého jména. Myslím si, že shrnutí jsme provedli v průběhu předchozího vystoupení. Už bych vás spíše provedl způsobem hlasování. A to tak, že tady zazněl návrh dvou kolegů na to, abychom vypustili první odstavec šestého odstavce II, tedy abychom vypustili odrážku "postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace". Já navrhuji, abychom hlasovali o tomto usnesení bez této odrážky jako poprvé, o celém usnesení, pokud nebudou námitky, pak bychom v druhé fázi mohli hlasovat zvlášť pouze o doplnění tohoto odstavce. Pokud někdo nebude s doplněním souhlasit, vyjádří to tak, že pro to nebude hlasovat a tím nebude usnesení doplněno. Myslím, že takto je to úplně nejjednodušší. Myslím si, že je to lepší cesta, než hlasovat nejdříve o protinávrhu jako celku a pak eventuálně o návrhu, i když si myslím, že dojdeme oběma způsoby ke stejnému hlasování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vidím, že navrhovatel pan senátor Hajda kývá, že souhlasí s tímto postupem. Abychom věděli, o čem budeme hlasovat – omlouvám se za špatnou výslovnost vašeho jména ještě jednou.

Senátor Luděk Sefzig:  Není vůbec zapotřebí se omlouvat, já jsem řekl, že jsem na to zvyklý, jenom to potřebuji upřesnit kvůli mým potomkům. Navrhuji tedy, abychom hlasovali o usnesení, tak jak jej předložil hospodářský výbor a evropský výbor, bez odstavce – odrážky "postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace". To je to, co by v tomto usnesení, o kterém budeme hlasovat, nemělo být. Pak budeme o tomto zvlášť hlasovat a tam každý projeví vůli, jestli chce doplnit to usnesení nebo nechce. Myslím si, že je to jednodušší způsob hlasování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já myslím, že rozumíme. Zeptám se, zda je nějaká námitka proti tomuto postupu. Žádnou nevidím.

Nyní budeme hlasovat o první části usnesení, tak jak navrhoval pan zpravodaj. V sále je přítomno v tuto chvíli 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko ANO. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, ať zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Můžu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o dalším odstavci. Ano?

Senátor Luděk Sefzig:  Nyní bychom hlasovali o prvním odstavci, který byl vypuštěn v prvním hlasování, to je, zdali to předchozí usnesení doplníme odstavcem "postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace" s tím, že tento odstavec by doplnil předchozí hlasování, čímž by kompletizoval usnesení obou výborů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne příslušné tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 25, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Já bych poděkoval panu ministrovi Kalouskovi za provedení.

Budeme pokračovat dalším bodem a já mezitím předám řízení schůze.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, dalším bodem programu dnešní schůze je

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.

Tisk č. 61

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 61. Návrh uvede zástupce z navrhovatelů Drahoslav Oulehla, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Drahoslav Oulehla:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři. Po vzniku vyšších územně samosprávných celků nesl náš kraj původní název Jihlavský kraj. Krajské zastupitelstvo v roce 2001 zvážilo možnost změny názvu kraje, aby vyjadřoval lépe jeho podstatu a vztah občanů ke kraji, a podalo do Parlamentu ČR návrh změny. Tomu předcházela anketa, v níž se 40procentní většina občanů vyslovila pro změnu na Kraj Vysočina. To bylo konečně formulováno usnesením krajského zastupitelstva, z něhož vyjímám: Zastupitelstvo Kraje Vysočina schvaluje změnu názvu Jihlavského kraje na název Vysočina." Jen. Podtrhuji to "jen" nebylo tam u toho přidáno "Kraj".

Parlament z návrhu našeho krajského zastupitelstva přijal změnu ústavního zákona č. 347/97 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/93 Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.

Protože v Parlamentu ČR nebyl podán žádný jiný návrh, ani úprava názvu odlišně formulována, než jak bylo krajským zastupitelstvem navrženo, je konečný tvar názvu holý, bez určení, které by tento název našeho vyššího územně samosprávného celku Vysočina jakkoliv odlišovalo. Tolik historický exkurz.

Praxe si ovšem sama vynutila název Vysočina dále specifikovat. Občané, podnikatelé, ale začasto i obce užívají název Vysočina ve spojení s určením kraj naprosto běžně, a to i v písemném styku, a to i tehdy, když vstupují do právních vztahů. Prosté označení Vysočina, bez dalšího vymezení totiž komplikuje namnoze určení, zda se nejedná např. o obchodní organizaci nebo výrobek, eventuálně geografický pojem. Vede to k nesprávným tendencím přiklánět se k takovým přístupům a označovat účastníka právních vztahů nepřesně.

Tento postup je ovšem rozporný. Nelze jakkoli podobnou praxí překonávat vyjevenou nepřesnost ve vystupování našeho kraje. Tak jak osvědčují naše zkušenosti, není akceptovatelné jakýmkoli přídomkem v rozporu se shora citovaným ústavním zákonem doplňovat označením Vysočina zejména v řízení před soudy, při zápisech práv do katastru nemovitostí, v daňovém řízení, statistice, označení kraje jako strany, do smluv atd. Vzniká tak vztah právní nejistoty z víceznačného označování našeho kraje.

Podotýkám, že název Vysočina bez určení kraj je ojedinělý mezi všemi ostatními kraji. Jedinou cestou, jak tuto situaci napravit a uvést název kraje do souladu s prakticky užívaným tvarem je pak změna ústavního zákona, jak bylo navršeno zastupitelstvem Vysočiny 2. 2. 2010. A z toho titulu také předkládám návrh Senátu Parlamentu ČR k projednání.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Pan zpravodaj mluvil o nepřesném označování právních vztahů, takže bude se mnou jistě souhlasit, když si dovolím opravit jeho slova. Když mluvil o Parlamentu, měl zajisté na mysli Poslaneckou sněmovnu.

Drahoslav Oulehla:  Ano, tak.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Jen pro stenozáznam, abychom přesně označovali právní vztahy.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 661/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 61/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Horník. A toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane navrhovateli. Já budu mít hrozně jednoduchou úlohu, protože celý problém, který je obsažen v tomto návrhu úpravy ústavního zákona, velmi dobře nám přednesl navrhovatel pan Oulehla. A z tohoto důvodu si dovolím přečíst pouze usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. To bylo zaprvé. Zadruhé určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Horníka. A zatřetí pověřuje místopředsedu výboru senátora Pavla Eyberta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Myslím si, že toto stačí a k této věci není zapotřebí nic víc, protože asi všichni se shodneme, že změna názvu na nejen Vysočina, ale Kraj Vysočina je na místě, a proto doufám, že tento návrh projde.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A nyní uděluji slovo zpravodajce ústavně-právního výboru paní senátorce Dagmar Zvěřinové. Prosím.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, v podstatě bylo již mnohé řečeno. Ale jako senátorka za volební obvod 51, který spadá do kraje Vysočina, tak mi odpustí, že vystoupím také já a podpořím tento návrh za ústavně-právní výbor, který se tímto návrhem ústavního zákona také zaobíral na své 12. schůzi, která se konala 20. dubna 2011. Ale také ústavně-právní výbor se tím zaobíral na svém výjezdním zasedání v Kraji Vysočina, kde na krajském úřadě Vysočiny konzultoval právě s navrhovateli tuto navrhovanou změnu.

V podstatě se možná jedná o zdánlivou maličkost, ale tahle kdysi zdánlivě výhodná jedinečnost v názvu Kraje Vysočina – Vysočina – nebyla přínosem k tomuto územně-samosprávnému celku, ale komplikací. A v současné době komplikací spíše větší. V době narůstající formy elektronické komunikace, různých datových schránek apod., se množí čím dál více problémy, které jsou s tímto spojeny. A proto i ústavně-právní výbor na svém zasedání 20. dubna přijal usnesení, že ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh ústavního zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru po projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou, pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml jako první, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Nemám nic proti Vysočině, ani proti salámu Vysočina, ale chtěl bych se zeptat na jednu věc – kolik to bude stát Kraj Vysočina a kolik to bude stát státní rozpočet? To budou určitě náklady jak pro státní správu, tak i pro Kraj Vysočina. A určitě pan předkladatel to má předem spočítané. Děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, o slovo se přihlásil také předseda Senátu, kolega Milan Štěch, a dostává přednostně slovo, prosím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedající, pane radní, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já chci tento návrh podpořit. Chci vás požádat o podporu tohoto návrhu, protože tak, jak je dobrým zvykem od doby pana hejtmana Vystrčila, my když máme porady v rámci Kraje Vysočina, tak jsme tohle již projednávali a bez rozdílu politického spektra jsme všichni vyslovili kladný postoj k této změně, protože z praxe víme, že to činí problémy a bude činit ještě více, tak jak hovořila paní kolegyně Zvěřinová.

Co se týká těch nákladů, tam je přechodné ustanovení, že všude tam, kde je název Vysočina – týká se to územněsprávní činnosti – se bude automaticky mít za to, že to bude podle nového znění, pokud ho přijmeme, Kraj Vysočina, takže si myslím, že náklady nebudou prakticky žádné. A co se týká samotného Kraje Vysočina, tak nechme to na něm, on je samosprávní celek, a určitě to budou minimální náklady. A když tam spontánně, bez rozdílu, že by tam byly nějaké výhrady z jakéhokoli spektra k tomuto návrhu, tak si myslím, že bychom je neměli přesvědčovat, že to pro ně bude drahé. To určitě tak není. Takže bych prosil o podporu, aby to prošlo tím ústavním kvórem, tzn. třípětinovou většinou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane předsedo, a nyní promluví pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já nejprve prvně potvrdím a potom nepotvrdím slova pana předsedy Štěcha. Potvrdím je v tom, že určitě – aspoň co já mám informace – všichni senátoři a senátorky za Kraj Vysočina podporujeme schválení tohoto návrhu v Senátu. A druhá věc, to se týká toho nepotvrzení, není tomu tak, že bychom úplně všichni s tím návrhem jako osobnosti nebo osoby souhlasily. Já sám za sebe říkám, že na krajském zastupitelstvu, jehož jsem členem, krajského zastupitelstva Kraje Vysočina, jsem nebyl pro změnu tohoto názvu. Na druhé straně přiznávám, že i vlastním klubem ODS jsem byl přehlasován. A tudíž na zasedání krajského zastupitelstva napříč politickým spektrem byla změna názvu odsouhlasena. Já se tudíž přimlouvám za to, abychom nedělali něco jiného, než si přeje samospráva, tentokrát krajská samospráva. Já se budu také takto chovat a v rámci našeho setkání, našeho zasedání Senátu tuto změnu názvu podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, nechci košatit tuto diskusi. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Jestliže si zastupitelstvo z Kraje Vysočina odsouhlasilo tento návrh a chce to, tak je tady asi málokdo, kdo by proti tomu byl. Předpokládám, že ty náklady jsou skutečně malé, i když ten odhad může být někde kolem půl milionu. A že je tedy bude hradit Kraj Vysočina ze svého rozpočtu.

Jinak mám k tomu jiný, docela bych řekl závažnější podotknutí. A to se týká toho, že já bych považoval ten jednoduchý název Vysočina za skutečně velmi pěkný, rychlý, svižný. V době, kdy se mediálně hodně bavíme o advertismentu, tak si myslím, že to je nesporně výhodný název. A nevím, jaké problémy v elektronické komunikaci může dělat někomu, že se jednou jmenuje Vysočina a jednou Kraj Vysočina. Vždyť přece může před ten název Vysočina každý ten správný údaj o tom, že se jedná o Kraj dát, akorát že ho napíše s malým káčkem místo s velkým káčkem.

Ale já to říkám v souvislosti s jinou věcí, která se u nás nediskutuje, a to je se zobecněním toho. Tak my jsme všichni členy jednoho také správního útvaru, který je nadřazený krajům – Česká republika. Máme v názvu Česká i ten správní útvar republika – to je správný název. A i u nás se vede diskuse o tom, jestli bychom neměli ten název zkrátit na to obyčejné Česko. Někomu se to nelíbí. Někomu se to líbí. Mně přijde ten název dobrý, přijde mi neutrální, nepřijde mi pejorativní, jako někomu připadá, a docela by mě zajímalo, jestli bychom mohli někdy v budoucnu vést tu diskusi i na to téma, jestli je skutečně výhodné, aby ta správní forma byla v názvu, a nebo jestli bychom se nemohli skutečně jmenovat jenom Česko.

Až budete příště na obou výborech projednávat tyto změny, byl bych rád, kdybyste pokud možno generalizovali diskusi o názvu jednoho kraje a přenesli je i na ten nadnárodní celek, který je nadřazený krajům.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Já na začátek uvedu, že nejsem z Kraje Vysočina, ale jako jihomoravský hejtman jsem se marně čtrnáctkrát pokoušel dostat z Poslanecké sněmovny do Senátu. Předtím bych chtěl popřát a pogratulovat Kraji Vysočina, že se sem dostali, a tady bych chtěl říct, že všechny ty návrhy zákona, které jsme dávali, jsou dobré, ale mají jednu nevýhodu – že se týkají vždycky nějakého menšího problému, který se dotýká jednoho, maximálně dvou nebo několika krajů.

A proto jsme tou Poslaneckou sněmovnou neprošli. Já si myslím, že tady bychom měli respektovat to, že se sem už probojovali, a my bychom měli být ti, kteří podpoří, i když je to pro nás celkově jakoby zanedbatelný problém. Tak abychom podpořili Kraj Vysočina. A já budu rád hlasovat pro návrh, který Kraj Vysočina – a já už říkám dopředu Kraj Vysočina – předkládá.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, o slovo se opět přihlásila paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěla podpořit opravdu tuto změnu a chtěla bych odpovědět panu kolegovi. Víte, ono v podstatě, když jsem sem šla, tak jsem se vyzbrojila několika pomůckami. V podstatě oni mají už takový papír, kde už potutelně tam píší všude Kraj, aby bylo vidět, že je to opravdu Kraj. Protože ne vždycky ten jednotlivý třeba občan si uvědomí, s kým koresponduje nebo odkud mu co třeba přišlo. Může se jednat třeba o nabídku nákupu pozemku apod., aby si uvědomil, že je to Kraj, krajský úřad.

Je to trošku složitější. V rámci datových schránek – a kolegové to mohou ještě tady odpovědět – ono to není tak jednoduché. Když tam zadáte ten nešťastný Kraj, tak v podstatě ona ta zpráva nedojde. Takže jim chodí datové schránky na katastrální úřad Vysočina. Když si zadáte Vysočina, tak vám vyběhne podnikatelský subjekt Vysočina s.r.o., někdy máte štěstí a vyběhne vám salám Vysočina, protože má ochrannou známku. Takže dejme tomu trošičku štábní kulturu – všechny kraje se jmenují kraj – vždycky tam mají ten kraj, i ta Vysočina ať má Kraj. Pokud si to takto zastupitelstvo odsouhlasilo, myslím si, že je to dobře. Mohu říci, že já jako starostka města Žďáru nad Sázavou, i já jsem udělala několik chyb a ne vždycky všechno došlo na ten krajský úřad.

Je to trošku složitější a při nastupující elektronizaci a komunikaci to opravdu dělá problémy. Proto prosím o podporu tohoto návrhu změny zákona.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, a o slovo se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já nemám problém s tím, jak budu hlasovat, protože si vzpomínám, jak za totality určovaly státní orgány, jak se bude jmenovat vaše dítě. Když jeden můj kamarád chtěl nazvat svoje dítě Robinem, tak mu to nepovolili, protože řekli, že oni si myslí, že by to měl být Robert.

Já vám přečtu kousek z jiného našeho zasedání, už to je drahná léta. Já vám ocituji kousek, který jsem tady v té době přednesl:

Dámy a pánové, dobrý den. Pan kolega Mezihorák mi tak trochu vzal vítr z plachet. On řekl to filologické – že tedy by se mělo také konzultovat s někým, aby se ty kraje nejmenovaly jeden tak a jeden onak. Byl bych rád, kdyby média opravdu zdůraznila pro veřejnost, že Vysočina není ten oblíbený salám, který jsme měli tak rádi, ale že je to název kraje. Obávám se, že kdybychom byli ještě Československo, měli bychom zde návrh na název jistého slovenského kraje, který by se jmenoval Paprikáš. Myslím, že to není podstatná otázka, ale u nás, jak to bývá, kraj momentálně řeší nejdůležitější otázku, jestli hejtmani budou jezdit Audi A6 nebo Octavií.

Není to podstatné. Ale myslím si, že to není poslední zákon, protože Ústecký kraj, až se zastupitelé zformují, určitě navrhnou změnu, a bude tomu tak i u dalších. Kraje máme nazvány tak různě. jeden podle města, žádný Ústecký kraj neexistuje. Je tomu tak proto, že tady žádné kraje ve skutečnosti historicky neexistovaly. Byly to uměle vytvořené útvary, protože jsme si mysleli, že tomu tak má být.

Já jsem ovšem položil otázku, když jsme ten zákon projednávali, kolik zaměstnanců má takový kraj Vysočina. Odpověď zněla kolem 400. Nebožka náměstkyně Štreková, když se zakládaly kraje, tehdy na školení nám vyprávěla, že ty kraje budou jenom takové malé metodické útvary zhruba o 30 – 40 lidech, které budou ten kraj jen tak metodicky řídit.

Jaký je současný stav? Vysočina není to není to nejlepší číslo. Podívejte se na onen Moravskoslezský, který se kupodivu nejmenuje Ostravský, ale Moravskoslezský. Ten druhý se jmenuje Jihomoravský, a tam ty počty jsou 680 a stále přibírají a přibírají. Ústecký kraj kupuje další a další budovy, protože jak narůstá ta státní správa, kterou kraje převážně dělají, tak nám to pořád přibývá. Samozřejmě kdyby tam měla být logika, tak by se ty kraje, mimochodem, ten kraj se takto měl jmenovat Jihlavský, že, paní senátorko prostřednictvím předsedajícího. Ale pak se některým nelíbilo, proč by Jihlavský. Nám se nelíbí, proč Ústecký, když středem kraje jsou Teplice, proč to není teplický kraj.

Ale protože Ústí bylo krajské město odjakživa, tak to nemohlo jinak dopadnout, než že máme kraj Ústecký, což není nic,nemáme k němu žádný vztah, není to ani celistvé území, tak jak to je v některých jiných regionech, kde opravdu existuje Bavorsko, opravdu existuje Porýní – Vestfálsko. Ale u nás nic takového neexistuje, protože ty kraje byly vytvořeny uměle, protože si někdo myslel, že by tomu tak bylo dobře. Bohužel, nedočkáme se už toho, aby ty kraje nebyly, než po další revoluci. Jestli jsme udělali podle mého názoru nějakou základní chybu, tak to bylo právě zřízení krajů, protože je to neuvěřitelně drahé, přibylo úředníků a už se blížíme době, kdy znovu zřídíme okresy, protože kraje jsou zase příliš velké.

Pro Evropu malé, my máme ještě 8 NUTS, protože Evropa neuznala naše kraje, rozhodla se, že budeme mít NUTS. Takže my jsme Ústecko-Karlovarský NUTS. Pro Evropu neexistuje žádný Ústecký kraj, ani Karlovarský, ale NUTS Severozápad. Pak máme NUTS Jihozápad. U nás zavřeli šéfa, v jižních Čechách ho stíhají. jak tam rozdělovali tak dobře různě dotace. Takže já si myslím, že kraje byl nesmysl, že jednou přijde doba, kdy ty kraje nebudou, protože kraje to nezvládají a odnášejí to tzv. ORP, také úžasný název, ORP, musím pořád vysvětlovat, co je to ORP. To je obec s rozšířenou působností. Čili okres.

Já jsem často přednosta okresního úřadu, protože kraj mi pošle jízdní řády, abych je rozeslal na 33 obcí. Já určuji ve 33 obcích, jestli zakážu vstup do lesa nebo nezakážu vstup do lesa. Mimochodem, když jsme tady schvalovali kraje, tak jsme říkali, že nemůže velet jedna samospráva druhé samosprávě. A ona velí. Když budu mít vztek na starostku sousední obce, tak vydám nařízení, ORP vydá nařízení zákaz vstupu. Ujišťuji vás, že je to tak. Pan senátor pochybuje. Samozřejmě můžu jim dokonce stanovit dopravním značením zákaz vjezdu nebo nezákaz vjezdu, protože i naše ORP je dopravním úřadem pro 33 obcí, které máme ve svém ranku. Je to tak, opravu, pane senátore, je to tak. Marně se smějete, je to tak, já to mám načtené.

Budu hlasovat, ať se kraj jmenuje, jak chce. Já vám přeji, aby tam byla malá nezaměstnanost, a užívejte si to. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Slovo má nyní pan senátor Stanislav Juránek. Paní místopředsedkyně nechce využít právě přednosti.

Senátor Stanislav Juránek:  Já musím reagovat prostřednictvím předsedajícího na to, co tady zaznělo, protože je zapotřebí se na historii podívat i z druhé strany, jak vznikaly názvy krajů. A tam vznikly především proto, že existovaly kraje, kterým bylo naprosto jasné, kam patří, a proto si to jméno vzaly. A ne náhodou ty první dva kraje, které to byly kraj Jihočeský a Jihomoravský. Troufnu si říci, že Jihočeši a Jihočeský kraj existuje, a troufnu si říci, že Jihomoravský kraj a Jihomoravané existují. Byl bych proto velmi rád, kdybychom tyto věci nezjednodušovali. Jestli někdo se necítí být krajem, jako např. v Ústí, já mu v tom nebráním, ale byl bych rád, kdyby tuto věc nezevšeobecňoval. Děkuji ještě jednou prostřednictvím předsedajícího.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Paní senátorka Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, opět prostřednictvím pana předsedajícího panu senátorovi Kuberovi. Myslím si, že kulantně řečeno, to, co zde prohlašoval, je velmi a velmi zjednodušené. Kraje vznikly na základě analýz a studií a korespondují s regionálním uspořádáním České republiky. A to není administrativní rozhodnutí, to má svá naprosto objektivní kritéria v tom, jaké je osídlení, jaké jsou počty obyvatel atd.

NUTS nám nenařídila Evropská komise, NUTS byly takto dojednané, protože ne všichni v té době byli srozuměni s tím, že bude regionální uspořádání, tedy uspořádání krajské, tak jak bylo navrženo. A jsem přesvědčena o tom, že kraje fungují velmi dobře jako samospráva. To, že máme spojený model veřejné správy, tedy spojený model státní správy a samosprávy, si prosadil tehdejší svaz měst a obcí, kde dominantní byla ODS.

Takže jestli má někdo výhrady, tak nechť si to vyřídí na půdě této politické strany.

Byla bych ráda, bychom věci skutečně nezjednodušovali, abychom nemátli veřejnost, protože ty věci prostě takto nejsou.

A ještě si dovolím poznámku k operačním programům, které jdou přes kraje. Jediné programy, které skutečně fungují, jsou regionální operační programy, které jdou přes kraje, a musím říci ale, že těch 23 programů, které byly kritizovány bod nebo dva body zpátky, tak ty si prosadily tehdejší kraje s vládami ODS. Takže měli bychom si pamatovat, když už věci nejsme ochotni připustit a neměli bychom skutečně mást veřejnost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásil pan senátor Martin Tesařík. Prosím.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem ten senátor, který kýval na pana kolegu Kuberu,který nesouhlasil s jeho vyjádřením, a to především z toho důvodu, ne že bych zcela nesouhlasil, ale musím říci, že jeho vysvětlení, proč kraje mají tolik pracovníků, by mělo být především postaveno na informaci, že kraje vykonávají výkon státní správy. Ano, skutečně, v této oblasti ministerstva přenášejí na kraje čím dál tím větší množství povinností. S tím lze souhlasit.

Na druhé straně musím souhlasit s předřečnicí paní místopředsedkyní Gajdůškovou, že skutečně krajská samospráva funguje bezesporu. Záleží hodně na tom, jak uchopí svoji možnost spolupracovat s jednotlivými obcemi, ať už jsou to obce, které mají titul ORP, obce s rozšířenou působeností, anebo komunikace přímo mezi jednotlivými obcemi a vedením kraje.

Chtěl bych v tomto okamžiku ukončit diskusi, jestli mají kraje své opodstatnění, nebo nemají, protože to není ani meritum dnešní věci. Dnešní den bychom měli vyhovět žádosti kraje Vysočina, aby získal nový název, už z praktických důvodů, které tady byly řečeny, a bezesporu budu i já hlasovat pro tento návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Zatím diskuse nekončí, protože se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jen velmi stručně prostřednictvím pana předsedajícího mému kolegovi Jaroslavu Kuberovi několik poznámek. Je to asi největší provokatér, nás dostal skoro všechny, což je veliký úspěch, myslím tím bývalé nebo současné hejtmany.

Druhá věc, to všechno, co tady bylo řečeno, je pravda kromě jediné věci. Že ty kraje za to nemohou. To je naše nedůslednost, nedůslednost politické reprezentace, a to zejména v úplně jiných patrech, než jsou kraje nebo obce. Protože není dokončena reforma veřejné správy, není to tak, že by to byly kraje, které schvalovaly smíšený model, a není to tak, že by to byly kraje, které říkaly, že musí existovat např. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. To všechno jsou věci, které má v pravomoci vláda, Poslanecká sněmovna a senátoři. A já myslím, že tam také seděl nějaký senátor z Teplic. A to je celá věc, která je potřeba udělat. A že se toto neudělalo, a pak se řekne, to je blbé, že jsou kraje, to je úžasná myšlenka, a je to samozřejmě pravda.

Ale přátelé, to, že kraje mají tolik úředníků, je v pořádku. Ale bohužel těch tisíc úředníků, kterých bylo na 5 okresních úřadech, v Jihlavě, Pelhřimově, Třebíči, Žďáru a v Havlíčkově Brodě, jak to, že jsou ještě úředníci? Jak to, že nejsou pryč? Podívejte se, kde jsou? Kde je dohledáte? V jiných úřadech, které je zaměstnaly a které je zaměstnávat neměly, protože tu práci už dnes dělají kraje. A to je chyba krajů? To znamená, je to úplně jinak. Je to nedůsledností vrcholové politické reprezentace napříč stranami, že dneska máme kraje, a počet úředníků se nesnížil. Není to vina krajů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedající, protože to je tak závažný problém, a teď to sleduje celý kraj Vysočina, všichni občané z kraje Vysočina, a já jsem ještě nevystoupil, protože jsem senátorem za Třebíčsko, tak aby viděli, že se také přikláním k tomu, aby se vyhovělo tomuto názvu.Jinak samozřejmě vzkazuji Třebíčákům, že bych byl strašně rád, aby se jmenoval kraj Třebíčsko. Jinak samozřejmě podpořím a prosím vás, zde přece nevedeme diskusi o tom, jestli jsou smysluplné kraje, nebo jestli splňují své úkoly, ale dnes doopravdy jednáme o změně názvu kraje Vysočina. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já vaším prostřednictvím, pane předsedo, musím říci Miloši Vystrčilovi, že jsem mu dodával odvahy, aby řekl pravdu, kterou řekl mimo záznam, že je to přání hlavně úředníků kraje Vysočina, protože oni mají potíže s jejich úřednickými papíry, aby to tam bylo správně napsáno, když si Vysočinu pletou se salámem.

On mě napadl, a já to často slýchám od našich starostů, když máme sněm starostů: Vždyť ty tam sedíš. Já jim vždycky odpovídám jednoduše: Až mě najdete, sjetiny z hlasování máte na internetu, podívejte se tam, a jestli tam najdete nějaké mé hlasování pro nějakou ptákovinu, tak mi to řekněte.

Když jste tak odvážní, tak až, jestli bohdá se sem ten zákon dostane, jako že se sem nedostane, o přímé volbě prezidenta, jsem zvědavý, jak budete hlasovat o změnu čl. 105, kde navrhuji, aby tam bylo napsáno, že stát sice může přenést na samosprávy přenesenou působnost, ale také ji celou a v plném rozsahu zaplatí.

Mimochodem pamětníci vědí, jak platí ministerstvo práce a sociálních věcí za sociálně právní ochranu dětí, kdy mimochodem vracíme pět milionů každý rok, protože jsem nepřijali tolik úřednic, kolik si soudruzi na ministerstvu představovali, protože bychom je podle zákoníku práce neuměli propustit. Ale fakt nám platí všechno, včetně cartridgů do tiskárny, protože oni řekli, že je platit nebudou, a my jsme řekli, je rozbitá tiskárna, dejte nám novou. Ten stav, kdy máme na úřadě spoustu přístrojů, které jsou od někoho jiného, ať je to ministerstvo vnitra, ministerstvo práce, je samozřejmě neúnosný. A jediné řešení je, ať stát platí, co si objedná. On si objednává u obcí tu přenesenou působnost, a měl by ji také zaplatit.

Pak by se ušetřily peníze, protože pak by si stát tolik totiž nevymýšlel. Ono se velmi dobře vymýšlí, zvednu plat učitelům, lékařům, poslancům, komukoli, když to nebudu muset platit sám, tak to se přece nádherně dělá. A tak to ten stát dělá. A vymýšlí si další a další a za chvíli budete mít další zákon o ovzduší,kde uvidíte, jak si opět vymýšlíme. Tam to tentokrát nebyl stát, ale paní poslankyně Kočí a spol., ty závory, jak říkal dnes pan primátor Kainar, jak si Ostrava dá závory na kraj a bude vybírat, zřejmě zákon nečetl, ale o tom až za chvíli.

Takže já opravdu tady nemohu ovlivnit 81, natož 200 poslanců, kteří si s námi při poměru sil dělají, co chtějí. A to nemyslím teď, že je situace, ale oni mají pravomoci, že nás 101 mohou přehlasovat, takže my si tady marně můžeme dávat nějaké pozměňovací návrhy. Samozřejmě by stát měl přenesenou působnost platit, ale už diskuse o spojeném modelu je velmi sporná, jestli to tak je správně. Všimněte si, jak někteří starostové touží po tom, aby měli živnostenský úřad. Proboha, ale proč? Já jsem to ještě nepochopil. Z čeho je tam to fíčko, že mají živnostenský úřad, to je jasně státní správa. Já dokonce říkám, že oddávat nemají co starostové, ale úředníci matrik, protože to je přenesená působnost. Ale zkuste to říci primátorům a radním, kteří si myslí, že když budou oddávat, tak všichni svatebčané budou jejich voliči. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. O slovo se přihlásil senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Je to veliké pokušení, vystupovat k takovým věcem. Málokdo může odolat. Myslel jsem, že po mně bude přihlášeno hodně kolegyň a kolegů, tak jsem chtěl pozvednout hlas a znovu nás vrátit zpátky, kvůli čemu vlastně jednáme o ústavním zákonu, kdy tato komora se má vyjádřit k tomu, k čemu se vyjádřilo zastupitelstvo kraje.

Zastupitelstvo kraje když projednávalo tuto věc, tak mělo všechny nuance, projednávalo to do sebemenších detailů, které my zde nemůžeme vůbec dohledat. Takže já bych byl proto buď respektovat přání kraje, nebo nerespektovat. To je na nás. To je skutečně na pozici, kterou tady máme. Chceme změnit ústavní zákon, nebo nechceme.

Já osobně si beru tak, že v tom zastupitelstvu určitě věděli dobře, co dělají. Jestli chtějí vrazit peníze do toho, že budou měnit názvy, že budou měnit razítka, a stojí jim to za to, tak asi vědí proč.

Kdybychom měnili jiné věci v ústavním zákonu, a dovedu si představit v této chvíli ne desítky, ale určitě jednotlivých by bylo hodně, stálo by to možná za několikadenní debatu v této komoře. Změna ústavy je vždycky vážná věc a neměli bychom k ní přistupovat v lehkosti.Jsou tady země, které mají ústavu 150 let netknutou. Ta ústava je jednoduchá, její zákony jsou jednoduché, doplněné o množství precedentů a funguje systém možná ještě o něco lépe než u nás. My se snažíme hledat kvůli každé drobnosti nějaký zákon nebo jeho doplnění, a dokonce si pohráváme velmi s takovou lehkostí s ústavou.

Prosím, jedná-li se pouze o změnu názvu kraje a krajské zastupitelstvo to chce, prosím, vyhovme jim. Nemá to smysl vést další debaty. Žádám o ukončení debaty a měli bychom co nejdříve hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Zatím je vašemu přání vyhověno, pane kolego. Já se pro jistotu zeptám, jestli ještě někdo chce vystoupit. Nechce. Obecnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, přeje si to a má slovo. Prosím.

Drahoslav Oulehla:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené senátorky, senátoři, mimo to, že ti z vás, kteří jsou z kraje Vysočina, již na část dotazů sami odpověděli, chtěl bych zareagovat na dvě otázky, které, myslím, si to vyžadují, a sice jednak z vystoupení pana senátora Drymla, konkrétně k nákladům. Pravda je, že když se návrh rodil, byl tam a byla tam částka do půl milionu. Ukázala se jako zcela nereálná. Bude zapotřebí opravdu vyměnit razítka, vyměnit šablony v legisvakanční lhůtě, uzpůsobit elektronický styk s úřady, ale v těch přímých nákladech se dostaneme v tisících až desítkách tisíc korun. My totiž skutečně doháníme praxi, která už tady existuje. Tzn. tak jak bylo poukazováno, tam, kde je Vysočina uváděna, děje se to tak již nyní s označením kraj.

Čili náklady to vyvolávat nebude. A poté jsem podchytil z vystoupení pana senátora Sefziga, že si kraj může dopsat do názvu malým, aby bylo zřejmé, o co jde. Tak to tedy ve skutečnosti takto děláme, ale nemůžeme to dělat v oficiálním styku, tam kde se vstupuje do právních vztahů. Nemůžeme napsat do smluv, kterých se na každém zastupitelstvu schvaluje s dopadem do stavu nemovitostí několik desítek, nemůžeme si dovolit napsat kraj Vysočina, a potom, aniž byste se podívali, kdo tu smlouvu podepsal, nebo znali IČO, nevíte, kdo je účastníkem právních vztahů. Není to jen ve vztahu ke katastrálnímu úřadu, ale v celém smluvním právu a do dalších oblastí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV. Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, nejdříve pro steno, jednalo se určitě o pana Sefziga, to je pro jedno následovníky, pro rod Sefzigů, ne Švehly, nebo jak zaznělo to jméno, Ševčíka, ano. Jinak bych chtěl konstatovat, že celkem vystoupilo 10 senátorů a jedna senátorka v rámci toho, z čehož tři vystoupili dvakrát.

Jinak nezazněl žádný jiný návrh, než ten, který byl předložen naším výborem, tzn. tento návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1990 Sb., a to schválit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Vskutku můžeme přistoupit k hlasování po znělce. V sále je přítomno 66 senátorek resp. senátorů, kvórum tedy je 40. Připomínám čl. 39 Ústavy odst. 4, přijetí ústavního zákona a souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy, uvedené v čl. 10 písm. a) odst. 1, je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Takže po tomto upozornění zahájím hlasování. Kdo jste, prosím, pro schválení návrhu, zvedněte ruce, stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Děkuji. Hlasování skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 66 senátorek a senátorů, kvórum bylo 40, pro 59 hlasů, proti nebyl nikdo.

Takže blahopřejeme navrhovateli a také mým kolegům z kraje Vysočina. Děkuji, na shledanou.

Postoupíme k následujícímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993)

Tisk č. 39

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 39 a uvede ho ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Tomu nyní uděluji slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych velmi stručně představil tuto mezinárodní úmluvu, která sice na první pohled zní relativně cizokrajně, ale pro české občany bude mít výrazný význam, protože upravuje vztah mezi Českou republikou a zmíněnými zeměmi při předávání osob, které byly odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody.

Konkrétně Česká republika, přistupuje-li k této úmluvě, pak rozšiřuje svoji smluvní základnu pro předávání odsouzených s těmito státy: Belize, Brazílie, Guatemala, Nikaragua, Paraguay, Salvador a Uruguay. Česká republika s těmito latinskoamerickými zeměmi v zásadě nemá na úrovni resortů spravedlnosti uzavřené mezinárodní smlouvy, které by řešily otázky právní pomoci, a také otázky předávání odsouzených.

Je to tedy výrazný průlom, který umožní to, aby čeští občané, odsouzení v Latinské Americe k výkonu trestu odnětí svobody mohli vykonat samotný trest na území České republiky. Což je samozřejmě velmi významný prvek z hlediska průběhu samotného výkonu trestu z hlediska jejich resocializace, protože budou moci vykonat trest v relativně důstojném prostředí české věznice, v českém prostředí, bude jim umožněno stýkat se s českými občany, resp. jejich příbuznými atd. Nemusím tedy vyjmenovávat výhody, jaké má pro vězně to, že vykonává trest ve vězeňském zařízení v zemi, jejímž je občanem.

Dámy a pánové, na druhou stranu tato úmluva bude umožňovat, aby občané těchto latinskoamerických zemí, kteří budou odsouzeni českými soudy podle českého trestního práva k trestu odnětí svobody, aby tito občané byli převezeni do země, jejímiž jsou občany, a zde si svůj trest vykonali.

Nechci zde podrobněji tuto smlouvu představovat, každý jste měl možnost si ji prostudovat. Já ji považuji za jednoznačně pozitivní přínos. Je to další vlaštovka v rovině mezinárodní právní spolupráce mezi Českou republikou a latinskoamerickými zeměmi, kde jak víte smluvní vztahy nejsou až tak intenzivní, a je dobře, že tuto managujskou úmluvu zde dnes projednáváme, a já pevně doufám, že bude přijata. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 39/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pokud jde o mou zpravodajskou zprávu, název tady již sdělil pan místopředseda Senátu dr. Petr Pithart, takže nemusím číst, je složitý ten název. Pokud jde o chronologii, je zřejmá. Vláda ČR vyslovila souhlas s přístupem k úmluvě svým usnesením č. 60 ze dne 19. ledna 2011, a pověřila pana ministra spravedlnosti ČR k odůvodnění přístupu k úmluvě v obou komorách českého parlamentu.

Senátu byl návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací předložen dne 11. 2. 2011, Organizační výbor nám coby ÚPV přikázal senátní tisk dne 15. 2. 2011.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Prosím o klid v sále.

Senátor Miroslav Antl:  Já vím, že to není pro vás až tak atraktivní, jako jsou předchozí tisky. A budu pokračovat. Takže Organizační výbor nám coby ÚPV přikázal senátní tisk dne 15. 2. 2011. Jsme garančním výborem, jak pan místopředseda právě konstatoval. Jinak souběžně Poslanecká sněmovna projednává tento tisk jako tisk č. 257. Zatím je tam usnesení zahraničního výboru z 10. schůze 6. dubna 2011, které doporučuje Poslanecké sněmovně s tím, že by měl být vysloven souhlas s přístupem.

Pokud jde o obsahové poznámky, pan ministr spravedlnosti brilantně je tady přednesl, čímž mi zkrátil mou zpravodajskou zprávu o několik stránek. Nemám k tomu další poznámky, snad jedinou, abychom si uvědomili, že vedle toho je o 10 let mladší štrasburská úmluva a managujská úmluva z roku 1993, pokud by se České republiky týkala aktuálně, tak v současné době je 7 odsouzených českých občanů v Brazílii, takže tímto se nás dotýká.

Souhlasím s panem ministrem, že pro nás je významná a přínosná.

Dále vás pak seznámím s usnesením ústavně-právního výboru. Je to 26. usnesení ze 7. schůze konané dne 2. března 2011:

Ústavně-právní výbor

I.

doporučuje

Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k přístupu České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna výhrada:

"V souladu s čl. XVI Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině(Managua, 9. června 1993) si Česká republika vyhrazuje právo jako přijímací stát přebírat a jako odsuzující stát předávat výkon rozhodnutí ukládajících podmíněné tresty a rozhodnutí o podmíněném propuštění, pouze pokud spočívá jen v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzenou osobou, která je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku";

II.

určuje

zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla;

III.

pověřuje

předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Pane předsedající, ve stručnosti končím zpravodajskou zprávu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Pane zpravodaji, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 39/2. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Kladívko? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, je velice složité hovořit po svých předřečnících, jak po panu ministrovi, tak po panu předsedovi ústavně-právního výboru. Ale přesto mi dovolte, seznámit vás s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 6. schůze konané dne 6. dubna 2011 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (tzv. Managujská smlouva) z 9. června 1993.

Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele PhDr. Marka Ženíška, Ph.D, náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě

I.

doporučuje

Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s přístupem České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna následující výhrada:

"V souladu s čl. XVI Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) si Česká republika vyhrazuje právo jako přijímající stát přebírat a jako odsuzující stát předávat výkon rozhodnutí ukládajících podmíněné tresty a rozhodnutí o podmíněném propuštění, pouze pokud spočívá jen v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzenou osobou, která je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku."

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, rozpravu uzavírám a přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k přístupu České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993), s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna výhrada.

Výhrada byla před chvílí dvakrát srozumitelně přečtena oběma zpravodaji, já si proto dovolím ji potřetí nečíst.

Jenom konstatuji, že v sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, což znamená, že aktuální kvórum je 32.

O návrhu usnesení, jak jsem jej přednesl, zahajuji hlasování.

Prosím, kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám. A nyní prosím, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové číslo 17. Skončilo přijetím návrhu, 62 registrovaných, kvórum 32. Pro bylo 51 hlasů, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Tím projednávání tohoto bodu skončilo.

Otevíráme další bod, kterým je

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2010

Tisk č. 53

Jednací řád Senátu ve svém § 117 písm. b) předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v Evropské unii do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici.

Se zprávou vystoupí ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému tímto opět uděluji slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se pokusím stručně zdůvodnit tuto zprávu. Nejedná se o normativní text, každý měl možnost si ji prostudovat, proto nechci plýtvat vaším drahým časem a pouze poukáži na některé klíčové momenty z hlediska studia tohoto dokumentu.

Především chci konstatovat, že tato zpráva se vztahuje na období od 1. prosince 2009 do 30. listopadu 2010, tedy fakticky jde o 12 měsíců, s tím, že dominantní část, jedenáct měsíců je v předchozím roce 2010.

Tato zpráva, pokud ji mám stručně charakterizovat, se za prvé zabývá různými statistikami, kde jsou popisována fakta týkající se transpozice platných směrnic, to znamená je to primárně zaměřeno na směrnici jako primární zdroj evropského práva. A dále jsou v daném materiálu informace o řízeních, která jsou vedena proti České republice právě v důsledku toho, že ČR nedodržela povinnosti řádně a včas směrnice EU transponovat do vnitrostátního právního řádu.

V materiálu také najdete informace o stavu notifikace právních předpisů České republiky transponujících směrnice a o samotném notifikačním řízení.

Podíváte-li se na stav transpozice směrnic, pak je třeba korektně říci, že Česká republika standardně dlouhodobě nepatří k premiantům v rámci EU. V zásadě se v posledních deseti letech pohybujeme na 20. až 25. místě. Je to dáno vždy tím, jak jsou rychle jednotlivé směrnice transponovány a v jakém období dochází k měření. Nicméně to, že ČR je spíše v druhé části pelotonu jednotlivých zemí EU, je faktem a je to dlouhodobý setrvalý stav. Je třeba to takto vnímat se všemi nevýhodami, které tento stav přináší.

Mám-li zde sdělit konkrétně alespoň jedno číslo v rámci svého stručného úvodního slova, tak mohu konstatovat, že k 30. listopadu 2010, to znamená ke konci tohoto období, kdy docházelo k porovnávání jednotlivých čísel, nebylo transponováno celkem 30 směrnic, u kterých došlo k uplynutí lhůty pro provedení transpozice.

V zásadě toto číslo je setrvalé. Například ke dni 27. dubna 2011, což už tato zpráva nepostihuje, je to číslo 37. Přičemž několik směrnic je právě nyní aktuálně transponováno či transformováno vnitrostátními právními předpisy, respektive návrhy zákonů, které projednává Poslanecká sněmovna. Po jejich projednání se opět dostaneme k číslu 30, které je fakticky téměř magickým číslem, které vyjadřuje nedostatky české legislativy dlouhodobě.

Chci ještě dále doplnit to, že vedle čísla směrnic, které se v zásadě hodnotí obecně, je v materiálu zvlášť vypíchnuto či zdůrazněno číslo, které se týká směrnic vnitřního trhu jako určité části kategorie v rámci tohoto typu právního předpisu EU. U vnitřních směrnic, to je směrnic vnitřního trhu, Česká republika také standardně zaujímá 22. až 23. místo. Mohu dodat pouze konkrétní číslo, že na konci sledovaného období, to znamená listopad 2010, nebylo transponováno 18 směrnic, které se dotýkají úpravy vnitřního trhu, 18 z těch 30, které, jak jsem řekl, jsou oním celkovým obecným číslem.

Druhý bod, který chci velmi stručně zmínit, se dotýká řízení, která se týkají České republiky, v důsledku právě pozdního či nekvalitního transponování směrnic do českého právního řádu. Chci konstatovat, že ke dni 30. listopadu 2010 bylo proti ČR vedeno celkem 41 řízení pro porušení povinností vyplývajících z práva EU. Toto číslo narostlo nyní k 60, s tím, že z těch 41 konkrétních kauz a případů naprostá většina se dotýkala délky transpozičního procesu. To znamená, dominantní část tohoto balíku 41 řízení se nedotýká kvality transponování, ale týká se samotné délky procesu.

Vedle 41 řízení pak proti ČR jsou vedeny již konkrétní žaloby, což je jakoby řekněme další fáze, vedle řízení, které provádí Evropská komise. S tím, že v tuto chvíli ČR čelí celkem 6 žalobám. Za nejzávažnější je možné označit současné sankční řízení z důvodu neprovedení rozsudku z ledna 2010, který konstatoval chybnou transpozici směrnice 2003/41 ES, o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Přičemž tato úprava spadá do působnosti ministerstva financí.

Česká republika si je vědoma toho, že zde vzniká problém. Proto ta transpozice má být dokončena a rozsudku má být vyhověno přijetím novely zákona 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. S tím, že novela tohoto zákona je již v legislativním procesu a bude v nejbližší době projednávána na půdě zákonodárných sborů. Tím jakoby ta největší problematická kauza, které Česká republika v tuto chvíli čelí, to jsou právě tyto penzijní zaměstnanecké instituce, dá se říci fondy, bude novelou, která, bude-li projednána ještě do léta, by měla být odstraněna.

Tolik základní informace.

Dámy a pánové, mohl bych hovořit ještě o tom, že za jednotlivé předpisy a to, jak jsou transponovány odpovídají jednotlivé resorty, které jsou gestory jednotlivých zákonů. Samozřejmě nelze to říci takto paušálně, protože občas dojde k tomu, že k prodlevě nedochází na straně navrhovatele, resp. příslušného resortu, ale dochází k ní často na úrovni zákonodárného sboru, kde se projednávání určitých předpisů komplikuje. Korektně je třeba říci, že do zpomalení tempa transpozice české legislativy se výrazně zapsala úřednická vláda. Já to zde korektně říkám. Zkrátka za úřednické vlády se výrazně zpomalilo tempo legislativních prací ve všech resortech. To je obecně měřitelný fakt. Dále pak změna vláda a ustavení nové administrativy mělo vliv na to, že rok 2010 je zasažen určitým zpomalením legislativního procesu. Je to přirozené. Každá změna vládní administrativy má vliv na rychlost legislativního procesu. Ne vždycky se pokračuje ve stejné podobě poté, co dojde ke změně v administrativě, resp. ke změně vlády.

Domnívám se, že je teď velká šance, bude-li zde aspoň trošku stabilní prostředí, že bychom v tomto roce mohli přijmout nemalou část chybějící legislativy, oněch 30 směrnic je v zásadě již rozprojednáváno. Žádná z těch směrnic není v pozici, že by již nebyly zahájeny práce na přípravě vnitrostátního právního předpisu, resp. novely zákona nebo že by tento návrh novely zákona nebyl již projednáván na určitém stupni v rámci legislativního procesu. Pokud zde bude alespoň trošku stabilní prostředí, jsem hluboce přesvědčen, že ta zpráva na konci tohoto roku vyzní pro ČR lépe, protože budeme schopni mnoho věcí dokončit. V některých resortech – jako například resort životního prostředí – je opravdu mnoho věcí připraveno ve fázi, že v řádech týdnů, resp. nejpozději měsíců bude ne příliš pozitivní stav napraven a prodlení opraveno.

Dámy a pánové, tolik informace z mé strany k této zprávě, kterou zde, jak už bylo řečeno, vláda předkládá ex lege ze zákona na základě jednacího řádu Senátu. Jsem připraven samozřejmě na debatu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ÚPV. Ten určil svou zpravodajkou paní senátorku Jiřinu Rippelovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig a toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan ministr mě žádal o stručnost, kterou si samozřejmě rád dovolím, z toho důvodu, že již běží jednání vlády. Vzhledem k tomu, že pan ministr spravedlnosti již podstatné informace sdělil, tak to možná doplním jenom třemi větami.

Česká republika i když má v ústavě, že musí transponovat směrnice – některé státy to nemají, některé státy mají v ústavě, že rovnou přejímají veškerá nařízení, veškeré směrnice přímo do vlastního pořádku, pak nemají problém s implementací – Česká republika touto cestou nešla. I když býváme od 20. do 27. místa za poslední roky, tak jsme vždycky velmi dobře hodnocení za metodiku, kterou svého času jsme během našeho předsednictví dokonce vyučovali, za metodiku, kdy se předávají informace o implementaci, protože ta metodika byla ohodnocena jako jedna z nejlepších v celé EU.

Evropská komise sleduje vnitřní trh zvlášť. Tam musí být nejen implementována a oznámena, tedy notifikována, část, ale celá směrnice, zatímco u některých jiných směrnic stačí pouze části. To jenom pro doplnění, abyste měli představu, kolik práce to znamená, od začátku našeho členství v EU bylo vydáno 3364 směrnic. V roce 2010, tedy loni, to hodnotíme teď, 227 směrnic, které jsme transponovali do našeho právního pořádku a odbor kompatibility Úřadu vlády informoval generální ředitelství Komise. Notifikována byla od samého začátku skupina směrnic – jenom pro úplnost, z těch 3364 směrnic už v současné době není platný 1241. Některé směrnice by měly vznikat poměrně uvážlivěji, než vznikají. Pak by nemohl ani nastávat takový problém, že směrnice a neplatí ani několik let a některé státy je nestačí ani notifikovat.

Je možno říci, že to není jenom věcí vlády, ale že je to také věcí Parlamentu, obou komor, jestli budeme implementovat směrnice či nebudeme implementovat směrnice. Z toho důvodu jsme při té diskusi doporučovali našim zástupcům z ministerstva, předkladatelům, aby lépe označovali v návrzích, zejména v těch, které přicházejí z Poslanecké sněmovny k nám do Senátu, co je tou transpoziční agendou a co je vlastní legislativní tvorbou. Nehledě na to, že by byla jistě dobrá i poznámka, která směrnice má jako lhůtu k implementaci, tak abychom se řízením u soudu vyhnuli.

Nebudu tady komentovat problém s rozhodnutím soudu, které bylo překvapivé, to je možné eventuálně v diskusi dovysvětlit, ale je pravda, že nyní budeme brzo svědkem toho, že ministerstvo financí předloží směrnici – návrh zákona – novelu zákona, která umožní vytvoření třetího pilíře, kdy si budou moci zaměstnavatelé spořit do speciálního vlastního pilíře pro důchodové zabezpečení. V podstatě budou dublovat tu možnost, kterou mají již dnes, že mohou přispívat do pilíře, který si vytvoří individuální zaměstnanec. Evropskému soudu to bohužel nestačilo, i když pravděpodobně většina zaměstnavatelů nebude této možnosti využívat, tak v našem právním pořádku údajně tento pilíř vytvořen být musí.

To je asi všechno.

Náš výbor hlasoval, vzal zprávu na vědomí. Mohu to doporučit i plénu Senátu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Jiřina Rippelová. Vidím, že se místo ní chystá pan senátor Antl. Pan předseda ji zřejmě zastoupí. Prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, vážený pane předsedající, dostal jsem tu důvěru, že mohu zastoupit paní Dr. Jiřinu Rippelovou s tím, že ona mi připravila podrobnou zprávu. Já jsem si udělal několik poznámek. Pan ministr to zodpověděl s tím, že ještě upřesnil počet řízení vedených proti ČR na 60. Já jsem tady měl 41. Proto mi nezbývá, než přečíst to, co jsme projednali – teď mluvím o ÚPV Senátu PČR – na naší 11. schůzi dne 5. 4. 2011 s tím, že doporučujeme vzít zprávu na vědomí, a pak ty body, které už asi znáte. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Mohu otevřít rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Není se k čemu vyjádřit ani ze strany předkladatele, ani ze strany zpravodaje, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig.

V jednacím sále je 60 přítomných, už 61, to znamená, že kvórum je 31.

Pan senátor Luděk Sefzig přednesl návrh, který zní jednoduše, že Senát bere na vědomí zprávu vlády o přijímání legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU za rok 2010. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Jste-li proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Skončilo hlasování pořadové č. 18, skončilo přijetím návrhu, z 62 přítomných při kvóru 30 pro 53, nikdo nebyl proti.

Projednávání tohoto bodu skončilo.

Před námi je následující bod a my se vystřídáme, takže malá, vteřinová přestávka.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 59

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 59. Návrh uvede zástupce poslanců pan poslanec Pavol Lukša, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Pavol Lukša:  Dobrý den, vážená paní předsedající, dámy a pánové. Nejprve my dovolte, abych omluvil neúčast předkladatelů tohoto zákona na vašem výboru. Nebylo to z jiných důvodů, než z časové tísně.

Dovolil bych si vám předložit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Předkládaný návrh novely zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, má za cíl zlepšit kvalitu ovzduší v oblastech, kde je jeho kvalita dlouhodobě zhoršená. Trvale problematickým je z tohoto hlediska především Moravskoslezský kraj, kde dochází k velmi výraznému překračování imisních limitů, konkrétně zejména jemných prachových částic PM10 a PM25. Tyto částice a na nich navázané látky představují celou řadu zdravotních rizik, způsobují závažná onemocnění dýchacích cest, vyšší úmrtnost na choroby srdce a cév a zvýšení rizika vzniku nádorových onemocnění.

Znečištění ovzduší částicemi má velmi pravděpodobně vliv i na to, že 15 procent českých dětí trpí respiračními alergiemi. V České republice mají největší podíl na celkových emisích těchto částic emise ze sektoru veřejné a průmyslové energetiky, emise z vytápění domácností a ze sektoru dopravy, mobilních zdrojů. Je též nutno zdůraznit, že z důvodu překračování imisních limitů pro prachové částice zahájila Evropská komise s Českou republikou řízení pro porušení smlouvy o fungování EU, tzv. info greening.

Důsledkem předkládané novely by mělo být významné snížení emisí jemného polétavého prachu z největších průmyslových závodů a částečně i z dopravy v centru obcí a měst. Za tímto účelem návrh upravuje tři nové nástroje.

Tím prvním jsou emisní stropy pro vymezené skupiny zdrojů na území se zhoršenou kvalitou ovzduší a změny ve způsobu stanovení podmínek provozu zdrojů. Současná právní úprava neumožňuje dostatečně zohlednit místní kvalitu ovzduší v povolení jednotlivých zdrojů znečišťování. Z toho důvodu může docházet k trvalému překračování imisních limitů na některých územích i za situace, kdy stacionární zdroje v daném území budou plnit emisní limity a další požadavky jim stanovené právními předpisy a povoleními. Nový nástroj vychází z principu, že podmínky provozu jednotlivých zdrojů, včetně emisních limitů, je nutné stanovovat s ohledem na znečištění ovzduší a s ohledem na příspěvek zdroje k tomuto znečištění. Rozšíření aplikace emisních stropů též na obecně definovanou skupinu zdrojů či na všechny zdroje na vymezeném území nadměrně zatíženém znečištěním povede k efektivnějšímu výkonu veřejné správy v oblasti regulace emisí z těch zdrojů, které se ve vymezené oblasti podílejí na překračování těchto imisních limitů. Znamená to, že orgány ochrany ovzduší budou muset činit veškeré kroky k dosažení tohoto územního emisního stropu ve stanovené lhůtě, a to zejména prostřednictvím územního plánování a stanovování podmínek provozu zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní stropy pro vymezená území budou stanoveny nařízením vlády. K uskutečnění navrhovaného opatření a zmírnění jeho dopadů na rozvoj průmyslu mohou napomoci finanční prostředky z Operačního programu Životní prostředí.

Tím druhým nástrojem jsou nízko emisní zóny. S ohledem na trvalé překračování imisních limitů v centrech obcí způsobené silniční dopravou a absencí jakéhokoli nástroje pro omezení znečištění ovzduší regulací dopravního toku je navrhováno umožnit obcím v případě překročení některého z imisních limitů, stanovit si na svém území formou nařízení obce tzv. nízko emisní zóny. Vozidla vyjíždění do zóny budou označena emisní známkou, plaketou podle jejich emisních parametrů. Nízko emisní zónu budou moci obce vyhlásit pouze tam, kde jsou překračovány imisní limity, případně také ve zvláště chráněných územích či lázeňských územích a kde současně existuje objízdná trasa bez omezení po pozemních komunikacích stejné nebo vyšší třídy. Podrobnosti stanovení a provozu nízko emisních zón stanoví prováděcí předpis. Podobné zóny úspěšně fungují v řadě západoevropských měst, například Londýn, Stockholm, ale i v řadě německých měst a mají pozitivní efekty.

Třetí nástroj je osvobození dálnic a obchvatů od poplatků při smogových situacích. Z hlediska akutních stavů znečištění ovzduší, smogových situací se návrh snaží přispět ke snížení dopadu provozu motorových vozidel v intravilánu tím, že při vyhlášení smogové situace, konkrétně při vyhlášení signálu upozornění a signálu regulace při překročení tzv. zvláštních emisních limitů pro částice PM10 budou určité úseky dálnic, ty, které mají charakter obchvatu, osvobozeny od zpoplatnění. Vozidla nemusí mít dálniční známku či platit mýtné. Tím by mělo být zajištěno jejich větší využívání namísto využívání nezpoplatněných městských silnic, a tedy alespoň krátkodobé snížení emisní dopravy uvnitř měst.

Ministerstvo životního prostředí s tímto návrhem zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou souhlasí.

Vážená paní předsedající, dámy a pánové, věřím, že pomůžeme alespoň tímto částečně napravit to, co se nám už dlouhou dobu v ochraně ovzduší nedaří. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, aby se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 59/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, jak již zde bylo konstatováno, při projednávání tohoto tisku byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí informován v zastoupení toliko od ředitele ochrany ovzduší MŽP Ing. Jana Kužela, neboť zástupce předkladatelů se nedostavil. Výbor nepřijal žádné usnesení. Jenom podotknu, že následně jsem obdržel ještě další připomínky a podněty v pozměňovacím návrhu od Sdružení automobilového průmyslu Auto SAP, o kterých budu informovat v diskusi.

Nyní vám přečtu záznam ze 7. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, která se konala dne 13. dubna 2011, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 59.

Z důvodu nepřítomnosti navrhovatele přítomné seznámil s obsahem senátního tisku zástupce MŽP ČR Ing. Jan Kužel, ředitel odboru ochrany ovzduší, zpravodajskou zprávu přednesl senátor Karel Šebek, a po rozpravě, výbor:

1. Nepřijal žádné usnesení, při hlasování o schválení z 8 přítomných senátorů hlasovali 3 pro, žádný proti a 5 senátorů se zdrželo, při hlasování o zamítnutí z 8 přítomných senátorů hlasovali 4 pro, dva proti a dva senátoři se zdrželi.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Karla Šebka.

3. Pověřuje místopředsedu výboru senátora Pavla Eyberta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik záznam z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Vidím přihlášené 2 senátory. Pane senátore, chcete navrhnout nezabývat se? (Senátor Kubera nenavrhuje.) Prosím, abyste se odhlásil v tuto chvíli, paní senátorka Bayerová také. Takže nikdo nechce pravděpodobně vyjádřit vůli nezabývat se. V tom případě otevírám obecnou rozpravu. Teď tedy přichází čas pana senátora Kubery.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, my jsme se ještě nevzpamatovali z lékárniček a už tu máme další příběh. Tuším, že už jsou někde vytištěny ony zelené známky, protože zákon říká, že ministerstvo může pověřit i jinou osobu. Takže opět tu máme příběh jednoho velkého byznysu. Proto, abychom zabránili starým šunkám jezdit do jistých oblastí, kde znečišťují, tak všichni ostatní, kteří mají nové šunky s EURO4, budou mít známky. Nebyl by snad jednodušší přijmout nikoli zelené známky, ale červené známky pro ty, kteří tam nemohou a nikoli pro všechny ostatní, a dokonce pro celou republiku, ač se jich to netýká, přijmou zelené známky, za které se bude platit, není ještě jisté komu a kolik, to se potom už vyvrbí. (Poznámka z pléna: Zelené známky už máme.) Zelené známky máme. Mimochodem na čelním skle nesmí být kromě dálniční známky žádné jiné nálepky, ale to nevadí, s tím se určitě vypořádáme.

Prostě toto je jenom populistické gesto, které přinese spoustu administrativy a nesmyslů. I v Německu to udělali špatně, protože dovolili městům, aby si to dělali jednotlivě, takže je to všude jinak. Naštěstí se známky do německých měst dají koupit i v Čechách. Není to nic nového, dokonce i stávající legislativa obcím umožňuje zpoplatnit vjezd do jistých zón a už teď tady máme návrhy například Prahy, která chce zavést pražské mýto v budoucnu, už na tom pracuje. Dnes mluvil pan primátor Ostravy Kainar na Radiožurnálu – zjevně ten zákon vůbec nečetl, protože Ostrava už si prý nechala dělat jakési studie a připravuje závěry na vjezdu do Ostravy. V případě, že takovouto akci začneme, tak se spolehněte, že průjezd republikou vás bude stát tisíce. Protože jestli někdo začne, tak všichni ostatní – tak jak je to s pitím alkoholu na veřejnosti – se přidají a všude budou závory, všude bude mýtné, takže cesta republikou kromě dálničních známek bude stát ještě hodně peněz. (Reakce na zvonění mobilu řečníka: Pardon, profesor Kalašnikov, já ho hned zastavím. Už je pryč, podařilo se.)

Takže já samozřejmě navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Vláda s ním také nevyslovila souhlas. Zákon by měla navrhnout vláda, včetně řádného připomínkového řízení. Toto je jenom snaha některých populistických poslanců, udělat si dobré očko. My už jsme kdysi v Teplicích takové zóny měli a dávali jsme výjimky. Bydlely tam stovky lidí, těch výjimek bylo tuším 1800, protože všichni si to na úřadě vybavili, aby měli také výjimku. Ono to vždycky dopadá tak, že všichni by chtěli vjíždět a všem ostatním to zakázat. Všichni by chtěli parkovat, ale všem ostatním to zakázat. Tehdy lázně byly velkým bojovníkem za to, aby se nemohlo vjíždět do lázeňského území, u nás je problém, že lázně jsou ve městě, kde normálně projíždění lidé do práce a do školy. Když jsme lázním tehdy řekli, že v tom případě si ovšem prádlo budou muset vozit na vozících jako všichni ostatní a nebudou tam vjíždět, tak najednou už to bylo lepší. Nakonec zjistili, že většina pacientů dnes přijíždí osobními vozy, takže také už tolik neprotestovali. Samozřejmě jsme udělali opatření, zejména zjednosměrnění ulic, tak aby tu lázeňskou zónu automobily více opouštěly, než aby do ní jezdily. Ale takováto opatření vedou do pekel a nezlobte se, ale já za tím ještě vidím jeden velký byznys. (Další zvonění mobilního telefonu.) Nějaký novinář, určitě.

Takže to je důvod, a není jeden, když si přečtete stanovisko legislativy, tak je vám jasné, že je to populistický paskvil, který nemá nárok na život, a proto navrhuji, aby ho Senát zamítl. Nic proti tomu, ať takový zákon někdo připraví, ale připraví ho pořádně, bez těchto populistických gest. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Na mobilních telefonech bývá možnost zvonění ztišit, u té střelby předpokládám. Ptám se pana senátora Víchy, který má přednostní právo a přeje si ho využít, prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Chci to využít, abych to měl už z krku, v této tmě. (v Jednacím sále svítí minimum osvětlovacích těles.) Protože já špatně vidím a nevidím na své poznámky. Proto budu muset být stručný. V podstatě by se dalo souhlasit s předřečníkem kolegou Kuberou a měli bychom to za sebou. Řeknu, že jde o populistické gesto, populistické gesto poslanců vládní koalice ze severní Moravy. Je to bohužel tak.

Kolegyně a kolegové, jsem ze severní Moravy, strašně bych si přál, abychom tu měli pana ministr životního prostředí a bavili jsme se na téma zlepšení ovzduší na severní Moravě. Strašně bych chtěl, aby se ovzduší na severní Moravě zlepšilo, strašně bych chtěl podpořit všechno, co pomůže zlepšit ovzduší na severní Moravě, ale bohužel musím konstatovat, že tento škvár to není. Já jsem viděl ráno ty záběry, kdy kolegové ze severní Moravy se těšili na ten zákon, opravdu se na něj těšili, protože něco slyšeli, že budou mít obce možnost zavést nízkoemisní zóny atd., ale samozřejmě jej podpořit nemohu, a to zejména z toho důvodu, že v tomto případě opět jde o porušení legislativního procesu, jako koneckonců na každé schůzi to tady máme.

Projednávali jsme ty slavné úřady práce, kdy poslaneckou novelou se totálně měnila struktura úřadů práce v celé republice a teď zde poslaneckou novelou vyřešíme ovzduší na severní Moravě. Ta novela byla pochopitelně podaná před volbami, stejně jako před volbami nebyl zastaven proces přijímání žádostí Zelenám úsporám. A naopak ještě byla možnost rozšířit jej o podávání žádostí na veřejné budovy. Přestože se vědělo, že už je převis. A teď na to doplatí ty veřejné budovy a ti, kteří si dávají ty žádosti, což by mohlo pomoci ovzduší. A to je ze stejné, z naprosto stejné kategorie.

Nízkoemisní zóny. To, co si pan primátor v televizi pochvaloval, že by bylo fajn. Když si to takto člověk přečte nebo to někde slyší, tak se na to dokonce těší. Ale tady to bylo přesně řečeno – tu nízkoemisní zónu může obec obecně závaznou vyhláškou vyhlásit pouze v tom případě, je-li nebo existuje-li jiná komunikace stejné nebo vyšší třídy.

Kolegyně a kolegové, vy byste, kdyby existovala taková možnost a byla taková komunikace, vy byste čekali na to, jestli bude vyhlášena smogová situace? No ne, tak vymístíte tu dopravu natrvalo a napořád z toho centra města a nečekáte na to ráno někde u zpráv nebo u internetu, jestli náhodou nebude překročena hranice. To znamená, to je plácnutí do vody. Ta vyhláška nabude účinnosti po 12 měsících – mezitím se asi vytisknou ty plakety. Možná o to tady jde, tak jako u těch úřadů práce možná o ty softwary. Ale píše se i v důvodové zprávě a ve stanovisku vlády, že do té doby má být přijat nový zákon o ovzduší. To znamená, to ani nenabude účinnosti, to znamená – je to plácnutí do vody.

Je mně to nesmírně líto, mrzí mě to, že kolegové ze severní Moravy takto plácli do vody, protože mohli pro severní Moravu a pro ovzduší něco udělat, ale tady zjevně netrefili. Je mi tedy líto, jsem ze severní Moravy, a sám pro takovýto zákon hlasovat nemohu. On možná neuškodí, ale absolutně nic nevyřeší. A možná poskytne někomu alibi, my jsme přece pro to něco udělali, to je na obcích. Proč obce nevyhlásí ty nízkoemisní zóny? A bude to na obcích. Ale oni mají holé ruce, nemůžou udělat vůbec nic, podle tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já v podstatě budu mluvit v tajném souhlasu v tom, co jste tady slyšeli. Jenom bych chtěla připomenout, že už na minulé schůzi jsme projednávali novelu občanského zákoníku v oblasti nájemního bydlení. Ve svém vystoupení k tomuto bodu jsem úvodem konstatovala, že se mi nelíbí, jakým způsobem v poslední době vláda předkládá a sněmovna schvaluje návrhy zákonů. Dovolte mi dnes při projednávání novela zákona o ovzduší prohlásit totéž.

Projednávaný návrh změny zákona byl do sněmovny předložen 13. září loňského roku. Spolunavrhovatelem byl i poslanec Pavel Drobil, tehdy ministr životního prostředí. Jak už tady padlo, nepodal tento návrh jako návrh vládní, jak by se logicky předpokládalo. Tím se vyhnul standardně legislativní proceduře. Opět člen vlády obešel sociální odborné partnery, kteří by se za normálních okolností měli k návrhu určitě vyjádřit. Vláda má svá legislativní pravidla, ale obchází je tím, že ministři podávají návrhy poslanecké. A víte sami, že to není poprvé. Prý tento návrh změny zákona spěchal, a to dokonce tak, že měl být na žádost navrhovatelů schválen již v 1. čtení.

Všimněme si však, návrh byl podán loni v září, a my ho projednáváme až dnes. Oni totiž navrhovatelé ne ze zcela jasných důvodů pozdrželi 3. čtení a konečné schválení tohoto návrhu změny zákona až do 26. března tohoto roku. To vše v době, kdy je ve vládě ke schválení připravován zcela nový zákon o ochraně ovzduší a ve sněmovně další novela zákona, nyní platného, týkající se biopaliv. Takže my schvalujeme novelu zákona, který bude zanedlouho zrušen zákonem zcela novým. Jak už tady ostatně řekl kolega Vícha.

Tolik k podivné proceduře. Nyní stručně k obsahu tohoto návrhu změny zákona. Všichni jsme měli možnost přečíst si stanovisko našeho legislativního odboru a tam i věcné legislativní připomínky. Souhlasím s nimi a nebudu je tady opakovat. Jen zobecním, že již nyní je zjevné, že je to novela zmatečná a v praxi vyvolá řadu nejasností a zřejmě i neřešitelných problémů. A troufám si tvrdit, že pokud by návrh zákona prošel příslušným legislativním procesem, byl by daleko kvalitnější.

Samozřejmě uznávám, že by obce měly mít účinnější nástroje na řešení smogových situací. Doporučuji však, abychom to řešili v rámci projednávání nového zákona o ovzduší. Vzhledem k tomu navrhuji rovněž projednávaný návrh zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, další pan senátor Šebek. Tentokrát jako senátor, nikoli zpravodaj.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji, paní předsedající. Já už tady vystupuji jako 3. člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. V podstatě jenom doplním to, co moji kolegové tady neřekli.

Jako nejdůležitější z těch legislativních problémů si přesto dovolím ocitovat jeden krátký odstavec: "Návrh zákona také umožňuje, aby orgán ochrany ovzduší stanovil v povolení přísnější limity, než stanoví prováděcí právní předpis bez jakýchkoli bližších hmotně právních podmínek, které v de facto dobrovolné výši, bez povinnosti zohlednit další okolnosti."

Z tohoto pohledu se tak jeví tento návrh jako obtížně přijatelný, neboť prolamuje zásadu předvídatelnosti a práva. Z těch dalších praktických věcí sliboval jsem připomínky Sdružení automobilového průmyslu, taky si dovolím krátký citát: "Omezení provozu motorových silničních vozidel do nízkoemisní zóny pouze v případě překročení některého z emisních limitů vyvolá značné dopravní komplikace v dané obci. To lze dokumentovat na příkladu zavedení nálepek S1 a S2 v minulém období, v 90. letech, kdy např. v Praze došlo při vyhlášení smogové situace k totálnímu dopravnímu kolapsu. Nebude-li omezení provozu v nízkoemisních zónách trvalé, viz příklad zde zmíněného německého modelu, ztrácí svůj smysl.

Já bych k tomu dodal to, že jsem na jednu stranu člověk empatický, na druhou stranu myslím člověk dost praktický. A skutečně ty praktické dopady velí i to, že já budu hlasovat také pro zamítnutí tohoto zákona, protože si myslím, že cesty ke zlepšení ovzduší vedou skutečně jinudy, než přijetím tohoto zákona. Jako prakticky dvacetiletý člen zastupitelstva bych dal jeden hezký příklad. Kdysi jsme měli návrh umístit v blízkosti našeho města obalovnu. Tím, že jsme územním plánem a rozhodnutím zastupitelstva zabránili postavení obalovny v možná pro podnikatele příhodném místě, ale pro obec nepříhodném, vyřešili jsme tak další problém volání po zpřísnění zákona o emisích a o nepřístupném limitu zápachu. Na druhou stranu tolerujeme samozřejmě – protože jsme venkovská obec – tolerujeme zemědělský provoz. Samozřejmě při zpřísněných limitech, zejména také, jak přicházejí třeba z evropské legislativy.

Myslím si, že to je výsledek dlouhodobé koncepční práce a tento návrh musí označit jako nekoncepční. A závěrem bych si dovolil citovat ze své zpravodajské zprávy:

"Otázkou zůstává, zda a do jaké míry opatření navržená v předložené novele přispějí k objektivnímu zlepšení životního prostředí. Závěrem totiž přispějí k nezpřehlednění a zbytnění právního řádu. Z dlouhodobého hlediska se může předložený návrh jevit jenom jako nekoncepční záplata všech předchozích špatných a nesystémových kroků, které učinily minulé generace, minulí podnikatelé a minulé samosprávy. Je na zváženou, zda stejného nebo lepšího efektu by nebylo možno dosáhnout důslednějším využíváním stávající legislativy a hlavně systematickým a koncepčním územním plánováním v duchu tezí trvale udržitelného rozvoje.

Tím jsem tak trochu shrnul všechny předchozí příspěvky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a posledním zatím přihlášeným je pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli zastupující předkladatelku, a slovutný Senáte. Domníval jsem se, že nemůžeme být překvapeni ničím, co k nám přichází z Poslanecké sněmovny, dříve sto osmnáctky, nyní sto patnáctky, ale ejhle, opět se tady objevuje další právní paskvil, a velmi silný, chránící se jakýmsi štítem pečujícím o blaho našeho zdraví a našich obyvatel.

Všichni jsme se tady asi těšili, že se tady setkáme i s naší známou poslankyní Kočí. Bohužel já jsem zklamán, ale podívám se na ni v Poslanecké sněmovně. Ale co se dá dělat? (Veselost v sále.)

Tento návrh tohoto zákona možná dává i zapravdu některým skupinám, které tvrdí o zelených nebo o lobbistických skupinách na ně navázaných, že se spíše jedná o ekoteroristy než o ochránce ovzduší. Ale tento zákon nebo tento návrh zákona, to už tady řekli moji předřečníci, je pravděpodobně z dílny ABL a některých starostů a navázaných lobbistických skupin. Chtěl bych to dokázat na tom, že se v tom návrhu zákona praví, že emisní plakety se vydávají za úplatu. Jak budou emisní plakety nalepovány na pravou dolní stranu čelního skla, kde to je vyhrazeno pro dálniční známky. Ale to už tady zaznělo.

Ale tady se řeklo, že všechno se dělá pro ochranu životního prostředí. Tady to zaznělo z úst navrhovatele. Ale také by se mělo říct, že nová moderní auta už splňují nejpřísnější emisní limity dané Evropskou unií. A tady se říká, ne, to tak neplatí, všechny budou mít nějakou plaketu. Euro 4 a jiné hodnoty asi u nejnovějších aut nikomu nic neříkají. Dokonce to nešlo ani na projednání do dopravního podvýboru, kde – a to tady také zaznělo – tyto zásahy v některých obcích mohou způsobit nemalé dopravní problémy se všemi důsledky.

Ono se to netýká jenom Moravskoslezského kraje – na to bych vás chtěl také upozornit – týká se to prakticky všech měst a obcí, které to budou považovat za nutné. To znamená všech lázeňských měst a obcí, chráněných území, měst, kde jsou chemičky. Takže pozor, není to jenom otázka Moravskoslezska!

Ale chtěl bych upozornit na něco jiného – na pikantnost, která se tady objevuje v tom návrhu zákona, a to je o výjimkách. A těch výjimek je celkově v paragrafu nebo v té příloze č. 4, tak jich je od A až do L (to je 12 výjimek). Mimochodem tam je, že osob s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny se to netýká. To je velmi zvláštní. Když to platí v zákoně, tak by měl platit pro všechny. A pak ještě dalších 6 výjimek. To je v § 7a), odst. 5. To znamená 18 výjimek. Co to je za zákon, který umožňuje 18 výjimek? To je dobrý byznys pro ty, kteří tyto výjimky budou udělovat. 18 výjimek, to vlastně je cár papíru, protože vždycky se někdo vejde do těch 18 výjimek.

Mě by zajímalo, jestli ti předkladatelé to myslí vážně s těmi 18 výjimkami?

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a zdá se, že nikdo další se do této obecné rozpravy nehlásí. Takže já ji uzavírám. A protože ze všech příspěvků zazněl návrh zamítnout, budeme nyní o tomto návrhu hlasovat.

Omlouvám se, ale nenechala jsem pana navrhovatele vyjádřit se k proběhlé rozpravě, učiním tak nyní.

Poslanec Pavol Lukša:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já vám děkuji, že jsem dostal slovo ne ukončit, protože ukončíte to vy svým hlasováním. Chtěl bych říct jednu věc. Jedna je úsměvná, druhá si myslím až tak úsměvná není. Ta úsměvná je to, že jsem byl nazván spolu s dalšími 2 předkladateli jako ekoterorista, a to bych, pane senátore, při vší úctě k vám, zkuste se aspoň podívat na moje webové stránky, já určitě nepatřím do okruhu ekoteroristů.

To zaprvé. Zadruhé – je mi líto, pane senátore, jestli jste čekal Kristýnu Kočí. Byl jsem jedním z předkladatelů. Kdybyste měl tyhle choutky příště, možná podstoupím jakousi operaci. Nicméně Kristýna tady není, jsem tady já.

A třetí, která mě k tomu vede. Víte, ministerstvo životního prostředí v této zemi již funguje řadu let. Ve vedení tohoto ministerstva se vystřídaly prakticky všechny politické strany, snad kromě KSČM, které byly na politickém spektru, a žádná z nich nepřišla s tím, jak ochránit ovzduší alespoň v těch aglomeracích, které jsou nejtíživěji poškozeny průmyslem, a jednou z těchto aglomerací je Moravskoslezský kraj. Byl jsem náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje, který měl právě na starosti ovzduší, a integrovaná povolení, která se svého času ukazovala jako vhodný nástroj, se ukázala jako méně účinná, byť to bylo zcela v souladu s legislativou, a já jsem byl přesvědčen o tom, že je potřeba vyvolat jakousi diskusi, a i proto byl předložen tento zákon, byť to nebylo, jak říkáte, v souladu s legislativním rámcem.

Jsem rád, že někteří senátoři z Moravskoslezského kraje podpořili svým vyjádřením právě tento zákon. Já v žádném případě nejsem populista a jsem si vědom, že ten zákon je nedokonalý, že se bude připravovat novela zákona o ochraně ovzduší. Nicméně myslím si, že jakýsi krůček byl nastaven, a ať už to dopadne jakkoli, nelituji toho, že jsem se na tom podílel.

Samozřejmě celá řada argumentů, které tady zaznívá, o tom jsme si byli vědomi, že je to takřka na hraně. Ale i přesto jsme si dovolili tento zákon předložit. Jestli jsem vás trochu zdržel, za to se vám nyní omlouvám. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, a vyjádření garančního zpravodaje.

Senátor Karel Šebek:  Moje zpráva je velmi stručná, v diskusi vystoupili čtyři senátoři, jedna senátorka. Dvakrát zazněl návrh zamítnout, všechna vystoupení byla v duchu kritiky předložené novely zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. A protože znělka byla spuštěna již před chvílí, myslím, že můžeme rovnou přistoupit k hlasování, které v tuto chvíli zahajuji.

Kdo je pro návrh zamítnout návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování bylo ukončeno, návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro zamítnutí vyslovilo 51, proti byli 2, návrh tedy byl přijat.

A nyní musíme pověřit naše zástupce, aby s tímto verdiktem předstoupili do Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jedním z nich byl pan senátor Karel Šebek, a prosím o návrh druhého. Paní senátorka Bayerová bude druhou pro předložení do Poslanecké sněmovny.

Přistoupíme k hlasování o souhlasu s pověřením. Spouštím hlasování. Kdo je pro pověření těchto dvou senátorů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasováním bylo toto schváleno. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro se vyslovilo 56, proti byla 0, návrh byl přijat.

Tím tedy můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. A nyní tady mám pro vás nabídku. Vzhledem k tomu, že zasedá vláda, nyní navrhuji projednat senátní tisky č. 67, 73, 77 a 72, což jsou všechno senátní návrhy. Přikročíme k hlasování o tomto.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom projednali tyto jmenované zákony, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl schválen. Hlasování pořadové číslo 21, ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro se vyslovilo 57, proti 0, návrh byl přijat.

A nyní vidím, že se s právem přednosti hlásí paní senátorka Paukrtová, které tímto uděluji slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, velice se omlouvám, ale vzhledem k tomu, že jednáme v tuto chvíli o změně programu, byla jsem požádána, abych vás poprosila, zdali by nebylo možné na zítřejší jednání Senátu jako pevný bod zařadit bod č. 27, což je senátní tisk č. K 023/08. Předkladatelem je ministr práce a sociálních věcí. On je několikrát zítra zaneprázdněn a velmi by prosil, jestli by nemohl být zařazen na pevný čas na 12.00 hodin dopoledne. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  To je procedurální návrh. Nechám o něm hlasovat bez rozpravy. Spouštím tedy hlasování. Kdo je pro návrh paní senátorky Paukrtové, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh nebyl přijat v hlasování pořadové číslo 22, ze 66 přítomných při kvóru 34 se pro vyslovilo 29, proti 1, návrh tedy nebyl přijat.

Pan předseda Štěch s právem přednosti.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, já jen pro příště, jestliže máme pevně z Organizačního výboru zařazený bod jako první ministra této vlády, a požádal další ministr, aby ho přeskočil, tak bez toho, aniž bude řečeno, že ti ministři se takto dohodli, tak je velice problematické "z fleku" na to hlasovat. Moc bych prosil, ať se páni ministři dohodnou, že mu to místo uvolní, a pak pro to já osobně zvednu ruku. Pokud domluveni nejsou a ten ministr s tím počítá, tak by to z naší strany bylo drobet neseriózní. To říkám jen propříště, abychom na to dávali pozor.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Paní senátorka Paukrtová, ačkoli ji nemám na displeji přihlášenou.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Velice se omlouvám, možná čtu špatně zítřejší program, ale máme zařazeného pana ministra Kocourka, potom pana ministra Hegera a potom jako třetího pana Dohnala. Na odpolední bod máme pana Kubiceho. Já jsem se pokusila zařadit na 12.00 hodin, kde jsem se domnívala, že žádného ministra zařazeného nemáme. Ale jestli tomu nelze vyhovět, tak se velice omlouvám. Byla jsem o to požádána, tak jsem to tady řekla.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji za vysvětlení, paní senátorko. Domnívám se, že bude možné ještě zítra ráno na začátku jednání provést nějaké změny pořadu, pokud dojde k dohodě ministrů.

Nyní tedy přistoupíme k projednávání schválených bodů. Prvním je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 67

Senátní tisk jste obdrželi pod č. 67. Návrh uvede pan senátor Petr Pakosta, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, jen připomenu, že se jedná o senátní návrh zákona, čili o návrh, o kterém jsme zde již jednali, a že tento návrh se týká osob samostatně výdělečně činných, které známe pod zkratkou OSVČ. Tyto osoby mají po skončení kalendářního roku povinnost podat finančnímu úřadu daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob a následně pak příslušné správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně přehledy na sociální a zdravotní pojistné.

Pokud z těchto přehledů vyplyne povinnost OSVČ doplatit doplatek pojistného, platí tato osoba doplatek na sociální pojistné do 8 dnů od podání přehledu, zatímco na zdravotní pojistné pak do 8 dnů od podání daňového přiznání.

Máme zde tedy obsahově dvě stejné povinnosti, ale dvě různé lhůty pro jejich splnění. Předložený návrh si klade za cíl tuto dvoukolejnost odstranit. Lhůty pro doplacení doplatku pojistného sjednotit, přičemž za základ byla vzata úprava, obsažené v zákoně o sociálním pojistném.

Pokud dojde k přijetí tohoto zákona, tak podnikajícím fyzickým osobám se trochu zjednoduší život.

Ještě doplním, že Poslanecká sněmovna v tomto návrhu zákona učinila jedinou změnu, a ta se týká účinnosti, protože my jsme jako Senát navrhovali projednání v režimu § 90 odst. 2 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, bohužel sněmovna tomuto návrhu nevyhověla, projednala to byť ve zkrácené lhůtě, ale v prvním, druhém, třetím čtení, tudíž změna účinnosti byla logickým vyústěním tohoto projednání. To je asi ode mne v tuto chvíli vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 67/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Čáslava:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, omlouvám se, byl jsem překvapen překotným vývojem událostí, nestačil jsem si opatřit usnesení. Už jsem ho dostal. Děkuji, už mám druhé. Děkuji ještě jednou.

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, tento zákon jsme projednávali de facto již několikrát. Pan předkladatel nás znovu seznámil velice podrobně s jeho smyslem i s vývojem, jakým byl přijat v Senátu a v Poslanecké sněmovně, včetně obou pozměňovacích návrhů, z nichž nakonec byl schválen jen ten jediný, ten potřebný, který de facto posunuje dobu účinnosti tohoto zákona. Já se tedy omezím jenom na doporučení, tento návrh zákona schválit, a až bude čas, tak přečtu usnesení VZSP.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já se domnívám, že ten čas je právě teď, pane senátore.

Senátor Pavel Čáslava:  19. usnesení ze 7. schůze, konané dne 20. 4. 2011, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 67.

Po odůvodnění předkladatele senátora Petra Pakosty, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů, kde můžete zaznamenávat případné další návrhy a sledovat rozpravu.

Ptám se v tuto chvíli, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zdá se, že takový návrh tady nemáme. Otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy, zdá se, se nikdo nehlásí, takže můžeme přistoupit k hlasování. Ptám se formálně pana navrhovatele i zpravodaje, ale zdá se, že se vyjádřit na mikrofon nechtějí. Takže spouštím znělku a přivolám kolegy k hlasování.

Byl tedy podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33.

Hlasování tedy spouštím v tuto chvíli a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 51, proti 0, návrh byl přijat. Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu, kterým je senátní tisk č. 73

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 73

Jedná se v tomto případě o první čtení. Návrh nám uvede navrhovatel pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, pokusím se být co možná stručný. Návrh se týká možnosti oddělení části obce od jedné větší obce. Současná zákonná úprava pravidel pro vznik nové obce oddělením části obce není formulována zcela jasně, a tento stav má za důsledek to, že je možné dokonce oddělení dvou částí obce, které ani jedna z nich nesplňují podmínku danou zákonem o obcích pro vznik nové obce, tzn. minimální počet obyvatel 1000, ale když ty dvě části obce dohromady tuto podmínku splňují, tak přestože zákonná úprava je nejasná, soudy určují, že to možné je.

Já to vnímám jako problém spolu s ostatními předkladateli, a tento problém jsme se rozhodli vyřešit předložením této novely zákona. Tato novela zákona upravuje podrobněji pravidla pro oddělení. Říká, že se mohou dvě části obce oddělit společně, a pokud splňují podmínku 1000 osob, s tím, že aby nebylo možné, že by třeba jedna část obce hlasovala pro a druhá proti, a vlastně ta část by se oddělila proti své vůli, zavádíme podmínku, že nadpoloviční většina občanů, hlasujících v místním referendu, musí být pro oddělení jak v jedné, tak v druhé, případně v další části obce.

Podmínka 1000 obyvatel trvale bydlících v oddělených částech obce není dogma. Cílem bylo řešit tento stav. Pokud Senát by v průběhu projednávání došel k závěru, že je možné například stanovit podmínku, že každá ta část oddělujících se společně musí splňovat podmínku 1000 obyvatel trvale bydlících, není problém tuto záležitost upravit.

Jinak už mám avizováno, že několik kolegů by rádo přispělo s dalšími pozměňovacími návrhy, které by i jiná ustanovení zákona o obcích zpřesnilo.

Z těchto důvodů vás žádám o propuštění do dalšího projednávání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Stanislava Juránka, kterého nyní poprosím, aby se vyjádřil.

Senátor Stanislav Juránek:  Chci podpořit propuštění tohoto zákona do dalšího projednávání. Je to skutečně praktická záležitost, praktický problém, ke kterému došlo i v městě Brně. A byl bych velmi rád, kdyby se tato záležitost dořešila.

Za těch věcí, které jsou na dořešení, bych jenom podtrhl, že je zapotřebí ve výboru ještě projednat záležitost, jak tento zákon zasáhne do výdajů, a je zapotřebí, abychom ve svých zákonech a v zákonech, které připravujeme, skutečně řekli, když to má dopad na rozpočty, a v tomto případě to bude mít dopad na rozpočet, že si jsme této věci vědomi a uváděli ji do zákona. Věřím, že to v rámci výboru projednáme, stejně s dalšími pozměňovacími návrhy, které byly avizovány.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Zdá se, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. A protože nezazněl žádný jiný návrh, než požadavek postoupit tento návrh do dalšího projednávání, přikážeme tedy návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednávání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A dalším výborem ústavně-právní výbor. Ptám se, jestli má někdo ještě nějaký další návrh? Zdá se, že ne, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přikázání návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti přikázání výborům, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu námi schválenému bodu, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 77

Tento návrh nám uvede zástupkyně navrhovatelů paní senátorka Dagmar Terelmešová.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobré odpoledne i ode mne. Paní předsedající, kolegyně a kolegové, mé vystoupení bohužel nebude tak krátké jako u mého předřečníka. Ačkoliv tato navrhovaná úprava je velice jednoduchá a krátká, přesto si neodpustím, abych k tomu neudělala trošičku delší úvod.

V současné době platná legislativa. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje § 101 pro financování sociálních služeb. Podle této úpravy poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru, poskytuje dotace ze státního rozpočtu na zajištění provozování služeb Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dotace se poskytuje k financování běžných výdajů s poskytováním sociálních služeb v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb. Dotace ze státního rozpočtu je poskytována prostřednictvím rozpočtů krajů.

Výše dotace v úhrnu za jednotlivé kraje se stanoví na základě celkového ročního objemu finančních prostředků rozpočtovaných v závazném ukazateli pro příslušný kalendářní rok.

Ustanovení § 101 odst. 8 zákona o sociálních službách stanoví, že podle výše popsaných ustanovení se má postupovat do 31. prosince 2011. Po tomto datu budou uplatňovat pravidla obsažená v § 101 tohoto zákona, podle nichž v zásadě přejdou kompetence v oblasti financování sociálních služeb z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR plně do samostatné působnosti jednotlivých krajů.

Úprava, která by se měla takto začít uplatňovat od 1. ledna 2012, je následující:

K plnění povinnosti zajišťovat dostupnost sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb bude krajům poskytnuta ze státního rozpočtu účelově určená dotace na financování běžných výdajů. Určitě si pamětníci vzpomenou na dřív tzv. omašličkované peníze, které na sociální záležitosti chodily. Souvisí vlastně s poskytováním základních druhů a forem sociálních služeb.

Jde o to, že vlastně navrhovaná popsaná úprava, která bude od 1. ledna 2012, vykazuje základní nedostatky z hlediska řádného zajištění financování sociálních služeb od příštího kalendářního roku.

Tato úprava tedy navrhuje odložení uplatňovaného nového systému financování sociálních služeb o dva roky, tedy od 1. ledna 2014. Jde vlastně o to, že podle tohoto zákona v roce 2011 byla krajům určena částka ve výši 6,1 mld. Kč. Kvůli tomu bych si dovolila být trošičku obšírnější, protože v souvislosti s touto úpravou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v rámci reformy systému tohoto sociálního zabezpečení rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách. A podle dosud známých informací je pravděpodobné, že část finančních prostředků, v současné době využívaných právě v tomto dotačním řízení pro poskytovatele sociálních služeb, bude rozpuštěno do příspěvku na péči, takže příspěvek na péči se stane hlavním nositelem platby za sociální služby, a zbylá část, což jsou pouze 2 mld. Kč, má být poskytnuta krajům na dofinancování krajské sítě sociálních služeb.

Tato částka je naprosto nedostačující, a je to názor napříč regiony všech radních pro sociální záležitosti celé naší republiky. Současná vláda se vlastně snaží tímto způsobem, aby kraje dofinancovávaly a přesouvá finanční odpovědnost na kraje, a to nejenom v sociální oblasti.

Částka potřebná pro ufinancování sociálních služeb je v rámci České republiky 6,8 mld. Kč.

Tato částka je "postačující", protože její objem už se dva roky nemění a vůbec nereaguje na zvyšování provozních nákladů pobytových zařízení nebo terénních sociálních služeb.

Je nutné si uvědomit, že navrhované dvě miliardy jsou pouze necelá jedna třetina potřebných prostředků, a kraje na dofinancování služeb prostě nemají. Musejí rekonstruovat zastaralá pobytová zařízení tak, aby vyhovovala standardům ministerstva práce a sociálních věcí v souladu se zákonem a již dva roky ministerstvo práce a sociálních věcí nepřijímá nové žádosti o dotace na rekonstrukce těchto zařízení. Je smutné, že tento fakt vlastně nikdo nevnímá.

Uvedu konkrétní příklad, samozřejmě ze svého kraje, protože Plzeňský kraj je jeden z mála regionů, který je nezadlužený. Požadavky poskytovatelů jsou ve výši 411 mil. Kč na letošní rok. Letos s okleštěním částky na 6,1 mld. Kč dostanou veškeří poskytovatelé sociálních služeb v Plzeňském kraji 278 mil. Kč. Kraj poskytuje z vlastního rozpočtu několik dotací, investičních i neinvestičních, pro poskytovatele sociálních služeb v celkové výši 20 mil. Kč. Na rekonstrukci pobytových zařízení ovšem uvolňuje Plzeňský kraj cca 100 mil. Kč v letošním roce.

Toto se samozřejmě snaží činit i ostatní kraje, ale moravské regiony mají tak rozsáhlou síť sociálních služeb, že kdyby vlastně měly doplatit schodek poskytovatelům, tak na opravy jim nezbývá už vůbec nic.

Navíc je tady vlastně dokázáno nebo mám takové informace, že se dostávají do problémů i s tím, že na provoz a zajištění těchto služeb si budou muset i půjčovat.

Je to ale odpovědnost krajů vůči starým. Mentálně retardovaní nebo sociálně vyloučeným lidem? Anebo je to odpovědnost vlády? Je tedy cílem vlády nechat kraje co nejvíce zadlužit?

Já v tomto případě vidím, že snižování státního deficitu, co tu dnes zmínil pan senátor Sefzig, je vlastně na úkor krajů a na úkor obcí, protože tyto nekoncepční škrty nám, krajům i obcím, vytahují peníze z kapes.

Jsou zde i další důvody, které jsou zmíněny v důvodové zprávě. A já, ač vím, že bude nutné tento návrh zesouladit s další legislativou a že o posunu tohoto termínu se v současné době jedná ve vládě, přesto si dovoluji požádat Senát, protože vím, jak závažné téma to je a jaký to bude mít dopad do celé České republiky, jak to dopadne na ty nejpotřebnější, kteří sociální síť využívají, o přikázání tohoto senátního návrhu zákona výboru pro zdravotnictví a sociální politiku jako garančnímu výboru k dalšímu projednání.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil senátorem pro první čtení senátora Pavla Čáslavu. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Záměrem předloženého návrhu zákona je posunout o dva roky přenesení kompetence v oblasti financování sociálních služeb z ministerstva práce a sociálních věcí do působnosti krajů.

Senátní návrh zákona skupiny senátorů, ač je legislativně jednoduchý a nekomplikovaný, zasahuje do složitého problému, jakým je převod dotačního financování sociálních služeb ze státního rozpočtu, ke kterému by mělo dojít k 1. 1. 2012.

Autoři návrhu poukazují zejména na neujasněnost principů alokace prostředků na kraje, reagují také na diskuse, které se vedou o variantním způsobu financování sociálních služeb, který počítá s přenesením dosavadního těžiště spočívající v dotační podpoře uživatelů, nad princip financování prostřednictvím příspěvku na péči, který dostává uživatel služby. Konečně upozorňují, že nevyjasněnou otázku, zda současný způsob rozdělování státních dotací neodporuje evropskému právu a nejedná-li se o nepřípustnou veřejnou podporu ze strany českého státu.

Musím konstatovat, že existují i další námitky, které hovoří proti přenesení distribuce dotací na kraje. Zejména organizace sdružující poskytovatele sociálních služeb upozorňují na fakt, že kraje se v okamžiku, kdy budou rozhodovat o dotacích pro sociální služby na svém území, ocitnou v situaci střetu zájmů, protože samy jsou zřizovateli příspěvkových organizací, zejména pobytových sociálních služeb, které tvoří úhrnem velmi významný podíl na trhu sociálních služeb.

Avšak námitky by mohly být vzneseny také proti samotnému principu dotačního financování, který řada odborníků z oblasti financování služeb považuje za významný stagnační faktor, který brzdí rozvoj kvalitních služeb.

Já sám jsem se před několika měsíci zúčastnil jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí spolu se zástupci významných poskytovatelských organizací a inicioval jsem řešení těchto problémů Navrhovali jsme také variantu odložení převodu dotačního financování ze státu na kraje do doby dořešení sporných otázek.

Musím upozornit, že na současný vývoj ministerstvo práce a sociálních věcí, jak již bylo řečeno, v současné době předložilo do vlády návrh zákona, jehož součástí je rovněž rozsáhlá novela zákona o sociálních službách. V uvedeném návrhu je obsaženo také odložení účinnosti dosavadního postupu v oblasti dotací, který prakticky sleduje totéž, co právě projednávaný senátní

Bez ohledu na tuto skutečnost se však domnívám nad předloženým návrhem zákona by mohla přinést užitečný náhled na jednotlivá úskalí dotačního financování sociálních služeb. A v tomto ohledu je na co navazovat. Připomenu například konferenci o financování sociálních služeb, která proběhla v Senátu pod záštitou výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v roce 2009, která přinesla velmi zasvěcený a také velmi kritický pohled na současné financování sociálních služeb. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A já v tomto okamžiku otevírám obecnou rozpravu. Zdá se, že nikdo nemá v tuto chvíli zájem do ní vstoupit, takže budeme hlasovat o jediném návrhu, který tady zazněl od paní navrhovatelky, a to je přikázání výboru. Přikážeme tedy návrh senátního návrhu zákona výboru k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem a zdá se, že jediným, pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ptám se, jestli některý další výbor by se chtěl tímto návrhem zabývat, čili je-li nějaký další návrh? Zdá se, že není, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 25 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 52, proti 0. Návrh byl přijat.

Děkuji paní navrhovatelce i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším schváleným bodem je

 

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Tisk č. 72

Jedná se o senátní tisk č. 72. Uděluji slovo panu senátoru Pakostovi.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Omlouvám se, nebylo cílem tady v podvečer exhibovat, ale prostě se to tak sešlo. Pokusím se být co možná stručný.

Předložený návrh se týká Komory daňových poradců, respektive její valné hromady jako jejího nejvyššího orgánu. Současný stav pro usnášeníschopnost valné hromady je takový, že musí být přítomno 50 % daňových poradců, a to osobně nebo na základě plné moci. Tento stav vedl k tomu, že ve snaze učinit valnou hromadu usnášeníschopnou se prováděly rozsáhlé nábory plných mocí, které vyústily ve stav, kdy několik málo osob drží více než 50 % hlasů na valné hromadě. Odborná veřejnost, čili daňoví poradci, byla s tímto stavem nespokojena a vyústilo to v podání návrhu, který rušil jak ono 50procentní povinné kvorum, tak možnost zastoupení na základě plné moci. Tento návrh vyvolal diskusi a my jako Senát jsme posílali do Poslanecké sněmovny, že jsme rušili 50procentní kvorum i možnost zastoupení plné moci s tím, že se to v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně upraví tak, jak se odborná veřejnost, čili daňoví poradci, dohodla.

Poslanecká sněmovna na toto nepřistoupila a rozhodla se vrátit návrh do Senátu s tím, že ve smyslu toho, jak jsem tady říkal, to bude dopracováno v Senátu. Čili to, co bychom od toho zákona rádi, je za prvé zrušení povinného 50procentního kvora s tím, že bude zachována možnost zastoupení daňových poradců na valné hromadě na základě plné moci, ale tato možnost bude vnímána pouze jako doplňkový charakter a s vedením Komory daňových poradců je udělána gentlemanská dohoda, že k onomu masovému náboru plných mocí, který nakonec vyústil v to, že valnou hromadu ovládalo jenom několik daňových poradců, nebude docházet.

Mám tady avizováno, že v průběhu rozpravy k tomuto padnou příslušné návrhy, takže tím bych skončil a poprosil bych o otevření rozpravy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, pane navrhovateli. Posaďte se u stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu, do které se přihlásila paní senátorka Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Chtěla bych navrhnout přikázat tento senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR, ve znění pozdějších předpisů, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k novému projednání. Vy, kteří jste tady byli u původního schvalování, víte, že mezi námi, kolegy daňovými poradci tady byl rozpor. Dneska už ten rozpor není, protože se to vyříkalo. Takže vás prosím schválení přikázání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli ještě někdo se chce přihlásit do rozpravy. Zdá se, že nikoli, takže rozpravu končím a uděluji slovo panu senátoru Pakostovi, zdali se chce vyjádřit. Souhlasí s předneseným návrhem. Protože v rozpravě nepadl žádný jiný návrh, než přikázat VHZD k novému projednání, budeme o tomto hlasovat. Dodávám, že lhůta pro nové projednání ve výboru je 30 dnů od jeho vrácení, nestanoví-li Senát jinak. Přistoupíme tedy k hlasování.

Hlasujeme o návrhu – posuzovaný návrh senátního návrhu zákona přikázat výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k novému projednání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 26 ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 52, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Současně určíme, kdo bude v Senátu a jeho orgánech plnit funkci navrhovatele vráceného návrhu zákona. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Petr Pakosta a Jiří Oberfalzer. Opět přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Hlasování zahajuji. Kdo je pro, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 27 z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 53, proti 0. Návrh byl přijat.

Děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

A konečně poslední návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. (Hlasy: Ne!) Pardon. Nebudeme to opakovat. (Veselost.)

Dnešní pořad byl vyčerpán. Zítra zahájíme v 9.00 hodin. Děkuji.

(Jednání ukončeno v 18.10 hodin.)