Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 03.03.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 5. schůze Senátu
(1. den schůze – 03.03.2011)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 5. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem se rozhodl svolat na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 16. února 2011.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři a senátorky Jaroslav Sykáček, Jan Hajda, Jozef Regec, Alena Gajdůšková, Petr Gawlas, Ivo Bárek, Dagmar Zvěřinová, Petr Guziana, Miroslav Krejča, Božena Sekaninová, Petr Pakosta, Pavel Eybert, Tomáš Jirsa a Zdeněk Schwarz. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 5. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Jaromír Strnad. Má někdo z vás připomínky k tomuto návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 5. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Jaromír Strnad. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 ze 49 registrovaných se pro návrh vyslovilo 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Stanislav Juránek a Jaromír Strnad.

Nyní přistoupíme ke schválení návrhu pořadu 5. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru, který vám byl rozdán na lavice. Chci upozornit, že tam přibyly dva tisky, a to tisky č. 40 a č. 42.

Dále jsme obdrželi následující žádosti navrhovatelů:

1. Pan ministr Miroslav Kalousek žádá, abychom senátní tisk č. 37 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, projednali jako první bod dnešního našeho dopoledního jednání.

2. Pan ministr Martin Kocourek žádá, abychom dva senátní tisky projednali jako druhý a třetí bod dopoledního jednání.

Jedná se:

a) o senátní tisk č. 35 –Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů,

b) o senátní tisk č. K 011/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Energie 2020: Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii.

3. Pan ministr obrany Alexandr Vondra, který zastoupí pana ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, žádá, abychom senátní tisk č. 42 –Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. b)zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. b)zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro – projednali jako čtvrtý bod dopoledního jednání.

4. Pan ministr Jiří Pospíšil žádá, abychom senátní tisk č. 40 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – projednali jako pátý bod dopoledního jednání.

5. Pan ministr Leoš Heger žádá, abychom senátní tisk č. 32 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů – projednali jako šestý bod jednání.

6. Pan poslanec Marek Šnajdr žádá, abychom senátní tisk č. 33 a č. 34 projednali po bodu pana ministra Hegera, tudíž jako body 7 a 8 našeho jednání.

Nyní se ptám, zda má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Prosím, pan senátor Luděk Sefzig se hlásí. Nehlásí. Je to omyl. Nikdo nemá žádné návrhy. Můžeme přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, který jsem předložil na základě požadavků předkladatelů návrhů zákona. Pokud s tím budete souhlasit, pak budeme hlasovat o celém programu naší schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, tak jak jsem jej předložil, prosím, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 2 bylo registrováno 58, pro návrh se vyslovilo 57, proti nebyl nikdo, návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu naší 5. schůze jako celku, a to ve znění předchozího hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem naší schůze, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3. registrováno 58, pro návrh 58, proti nikdo, návrh byl schválen.

Prvním bodem našeho jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance,

ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 37

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 37. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého vítám a současně jej žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, především děkuji za laskavost, kterou jste mi umožnili předložit tento návrh jako první bod programu vaší schůze, a dovolte tedy, abych z pověření vlády předložil novelu zákona o ČNB.

Tato novela reaguje na diskusi, která proběhla v EU v letech 2009 – 2010 jako reakce na hospodářskou krizi a finanční krizi jako snaha na úrovni EU posílit ne kompetence, ale informace orgánů dohledu a spolupráce mezi nimi, aby došlo k včasnému ohlášení rizik, která mohou nastat, a jejich případnou eliminaci.

Vznikají tedy na půdě EU 4 agentury, které budou hlídat jednak obezřetnostní dohled nad finančním systémem na úrovni EU a vzniká Evropská rada pro systémová rizika. Je to otázka zřízení evropského orgánu pro bankovnictví, evropského orgánu pro pojišťovnictví a evropského orgánu pro cenné papíry a trhy.

Orgány jsou čtyři především proto, že v celé řadě zemí EU jsou dohledové orgány dezintegrovány pro jednotlivé typy podnikání na kapitálových trzích. V České republice došlo k integraci. Orgánem dohledu a regulátorem ve všech čtyřech případech je Česká národní banka, Proto také Česká národní banka je zastoupena ve všech těchto čtyřech orgánech EU.

Rád bych zdůraznil, že těmito nařízeními, která implementujeme do našeho právního řádu novelou zákona o České národní bance, že těmito nařízeními nedochází k přesunu kompetencí orgánů dohledu z národní úrovně na úroveň evropskou. Tzn. není třeba mít obavy z oslabení kompetencí národního orgánu, v tomto případě České národní banky. Naopak ve shodě s Českou národní bankou se domníváme, že tyto orgány dohledu si vyměňují informace. Jedná se opravdu o výměnu informací, že jsou v tomto případě na místě.

Nicméně zaznívají-li obavy z toho, že je v Evropské unii silný tlak na přesun těchto kompetencí, jsou to obavy oprávněné. Vyplývají jak z návrhů, které dává DG pana komisaře Barniera, z návrhů, které jsou obsaženy ve společném návrhu francouzsko-německém evropské vlády. Tam už by vzniklo, kdyby tyto věci se staly skutečností a staly se i závazné pro Českou republiku, tam by vznikala pro Českou republiku zcela mimořádná rizika, která jsou způsobena tím, že Česká republika má velmi specifickou strukturu bankovního sektoru. 99 % našich bank jsou dceřiné společnosti zahraničních matek. Je tedy v existenčním zájmu České republiky a jejího finančního zdraví, aby nedocházelo k oslabování kompetencí orgánů dohledu na národní úrovni, a zejména aby nebylo možné bez souhlasu národního orgánu dohledu přesouvat aktiva mezi matkou a dcerou za jiných než tržních podmínek a za tržních hodnot.

To je samozřejmě diskuse, kterou vedeme na úrovni EU velmi intenzivně a máme tam velmi jednoznačné stanovisko. Ujišťuji však, že to není předmětem této předlohy. Zde je možné hlasovat bez obav. Návrh zákona byl zpracován ve spolupráci s Českou národní bankou. Česká národní banka s jeho sněním souhlasí a já si vás dovoluji požádat o projednání a o souhlas s tímto návrhem zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 37/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, senátoři, jak již tady bylo uvedeno panem ministrem, předložený vládní návrh zákona vychází z povinnosti dostát závazkům, které vyplývají České republice z členství v Evropské unii, vedoucí k zajištění plné slučitelnosti českého právního řádu s právem EU. V reakci na globální hospodářsko-finanční situaci předložila Evropská komise dne 23. září 2009 legislativní návrhy s cílem provést reformu Evropského finančního dohledu. Za tím účelem komise navrhla dvoupilířovou institucionální strukturu, přičemž tak, aby makroobezřetnostní dohled zajišťovala Evropská rada pro systémová rizika, pro mikroobezřetnostní dohled byl zvolen systém orgánů, tvořený vnitrostátními orgány finančního dohledu a 3 novými sektorovými orgány s právní subjektivitou. Evropským orgánem pro bankovnictví, evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a evropským orgánem pro cenné papíry.

Výsledkem více než ročního legislativního procesu na komunitární půdě byl nakonec vznik tzv. dohledového balíčku, tj. souboru tématicky propojených nařízení, uveřejněných dne 15. prosince 2010 v ústředním věstníku. Jedná se o následující akty: nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika, nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. listopadu 2010, o zřízení Evropského orgánu dohledu.

Dohledové instituce byly zřízeny s účinností od 1. ledna 2011 jako součást jednotného evropského systému finančního dohledu, jehož účelem je zajišťovat dohled nad finančním systémem EU. Podle jednobodové osnovy má být zákon č. 6/1991 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, obohacen o nový zákonný text zařazený pod paragraf 2a. ČNB je součástí evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy.

Nařízení dohledového balíčku se týkají především otázek postavení předmětu činnosti a fungování jednotlivých evropských orgánů dohledu v rámci evropského systému orgánů dohledu. V rámci dodržení zásady právní jistoty je navrhováno doplnit zákon o ČNB tak, aby členství ČNB v evropském systému orgánů dohledu – evropských orgánů dohledu a v Evropské radě pro systémová rizika bylo jednoznačné a právní úprava transparentní. Jediným dotčeným subjektem v případě této novelizace je tedy ČNB.

Návrh zákona byl vládou předložen 17. ledna 2011 spolu s žádostí, aby byl Poslaneckou sněmovnou projednán v rámci režimu § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Spěch vyplynul z potřeby urychlené implementace, evropské dohledové orgány byly zřízeny k 1. lednu 2011.

Dne 2. února 2011 byl na 13. schůzi PS návrh zákona v prvém čtení schválen. Pro přijetí se vyslovilo 142 poslanců, 4 byli proti, hlasování č. 39 bylo přítomno 174 poslanců.

Zmíněné úpravy nevyvolávají dopady na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, ani na podnikatelské prostředí v ČR.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR i s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, i právem EU.

U tohoto návrhu zákona byly podány legislativní připomínky, které nemají vliv na jeho schválení.

VHZD na své 5. schůzi konané dne 2. března 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů, po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zídka, náměstka ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou určil zpravodajem výboru pro jednání schůze Senátu senátora Jiřího Lajtocha a pověřil předsedu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a na její závěr zaujal stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Pan ministr financí Kalousek je proslulý eskamotér a je třeba se mít před ním na pozoru. Vzpomeňme si na to, jak nám říkal, že nám sníží naše platy o 10 % a ono to bylo 21 %! Zrovna tak poslankyně dolní komory Parlamentu ČR slečna Kateřina Peake – nevím jestli je slečna nebo paní, omlouvám se – nás nazvala právními puristy. Je to podle ní pejorativní názor. Já si toho cením, protože Senát by měl mít kontrolní činnost. A protože tady vyvstávají některé ústavní otázky, využívám svého práva a chci se zeptat pana ministra financí – protože to jsou obavy na národní úrovni, ne na mezinárodní, jak to tady krásně rozdělil pan ministr – jestli máte k dispozici nějaké právní rozbory právníků MF nebo různých externích firem, které dělají outsorcing pro MF, jestli začlenění ČNB do ESFBS je nebo není v souladu s Ústavou ČR, nebo jestli mohly přijít nejdříve změny Ústavy ČR, které by pak umožnily to, co nám tady pan ministr předkládá.

Jde totiž o to, že sloučením dozorových pravomocí pod ČNB dojde k masivnímu přesunu pravomocí a moci, které jsou z ústavního pořádku velmi nestandardní. Protože tam dojde k oddělení moci státní, to je ústavní princip, ČNB banka je ústavní orgán sui generis a stojí společně s NKÚ mimo základní dělení státní moci. ČNB je ústavní orgán, je ústavně nezávislá a nikomu neodpovědná instituce a dozor nad finančním trhem je svou povinností výkonem orgánů státní správy.

Chtěl jsem se zeptat, jestli vláda rezignovala na možnost ovlivňovat personální složení orgánu odpovědného za dozor ve prospěch prezidenta, který jmenuje dozorčí orgány ČNB. A za druhé – to je důležitější, jestli se tím vláda náhodou nezbavuje odpovědnosti za fungování pojišťovnictví včetně tolik diskutované penzijní reformy, penzijního trhu i trhu cenných papírů. To je všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek, kterého prosím, aby vystoupil. Připraví se pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl poprosit z tohoto místa o jednu věc. Nechci být samozřejmě vůbec osobní vůči nikomu z vás, ale přece jenom některým ministrům se dá věřit méně, některým vůbec. My jsme tady od toho, abychom četli, co je nám předloženo a věřte mi, že by bylo dobře, kdybychom si nestěžovali právě na to, že jsme si schválili snížení platů tak či onak. Protože normální občan si řekne – jestliže si ti poslanci a senátoři nespočítali ani vlastní výplatu, jak jim mám věřit, že budou číst to, co je jim předkládáno v můj neprospěch. Takže bych vás všechny poprosil, abychom si nestěžovali na to, že nečteme, že neumíme zákon propočítat a znát jeho důsledky, protože pak skutečně - a dohromady - popravdě vypadáme ve veřejnosti jako idioti. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Pospíšil:  Nebudu osobní a nebudu vám nadávat do idiotů, nebudu ani mluvit o tom, jaké máme ministry. Chtěl bych říci věc daleko obecnější, a to, že si všichni musíme teď uvědomit, že řešíme problém, který bude drahý na řešení. V předkládací zprávě jsme vyslechli informaci o několika nových institucích, které se tím budou zabývat. Tyto instituce budou sbírat informace, ty informace budou dělat stovky a stovky lidí. Mimochodem i to, že se tím zabýváme, způsobilo, se tím už dnes zaměstnávají stovky lidí. A celé je to problém, který by nebyl, kdyby EU nezrušila v Evropě mechanismy, které tyto problémy řešily samy od sebe.

Napřed se tedy v podstatě problém vytvoří, a pak se velmi složitě a dramaticky řeší, a mezitím každý mechanismus, který fungoval sám od sebe, se nahradí několika radami, které stojí úředníky, které všichni platíme, a potom se divíme, že rozpočty nějak nevycházejí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedající, já bych k tomu chtěla říci, že možná nečteme zákony o našich platech. Já jsem pevně přesvědčena, že každý senátor si jej přečetl. Ale i v tomto případě bych doporučovala, abychom četli zákony, které schvalujeme.

V roce 2006 jsme schválili zákon č. 57/2006 Sb., který jaksi integroval dozor nad finančními trhy pod Českou národní bankou. A my jsme to samozřejmě v té době udělat nemuseli, já nechci hodnotit, jestli to bylo dobře nebo špatně, ale my jsme to v té době udělali, a to je důsledek toho, že jsme to udělali.

V tuto chvíli není žádný důvod, proč tento zákon neschválit. Tuto debatu jsme vedli v roce 2006, a tím pádem výkon státní správy z České národní banky, který vykonává dozor nad finančními trhy, je pod Českou národní bankou. A toto je důsledek našeho tehdejšího rozhodnutí. Můžeme si myslet, jestli byl dobře nebo byl špatně, já si dneska už začínám myslet, že byl dobře. Proto vám tedy doporučuji, abychom tento návrh schválili prostě proto, že to je důsledek našeho tehdejšího rozhodnutí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem rád, že jste se po ránu probudili. To bylo jen tak na okraj.

Ale chtěl bych se vrátit k tomu, co jsem řekl na konci svého projevu, jestli pan ministr má nebo nemá nějaké právní rozbory. A to, když se udělá chyba, tak by se to prostě mělo napravit. Chybovati je lidské. A dnes se píše rok 2011. V roce 2006 tady asi většina z nás neseděla. A já chci mít jasno. Tak jako jsem měl jasno, když jsem hlasoval o platech, tak bych chtěl mít jasno i teď, jestli ministerstvo financí se zabývalo touto záležitostí a jestli je připraveno nějakým způsobem reagovat. Je to čistě záležitost věcná.

To je všechno. Děkuji, pane ministře, za odpověď k této otázce, ne k platům, je mi jasné, že to jsme si zavinili sami.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Zájem není, takže rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Chci poděkovat za debatu a je možná namístě ještě připomenout, že nařízení Evropské unie jsou účinná od 1. 1. 2011 a praxe už taková je. To znamená, že schválení tohoto zákona by bylo možné také pojmenovat jako formální akt zakotvení do právního řádu už probíhající praxe a účinného nařízení v rámci primárního práva.

K dotazu pana senátora Drymla, zda ministerstvo financí má právní rozbory. Ano, samozřejmě, v rámci zpracování legislativy jak ministerstvo financí, tak Legislativní rada vlády, která každý zákon projednává, příslušná legislativa shledala tento návrh za zcela konformní s Ústavou. A pravdu má zajisté paní senátorka Paukrtová, říká-li, že tato relevantní úvaha, zda se vláda měla nebo neměla vzdát jako moc výkonná svého bezprostředního dozoru nad pojišťovnami, tedy nad určitým segmentem subjektů podnikajících na kapitálovém trhu, proběhla v roce 2006, kdy Česká republika rozhodla svým Parlamentem o tom, že budeme integrovat orgán dohledu.

Máme tu možnost po pěti letech říci, zda to bylo rozhodnutí správné nebo nikoliv, protože známe nákladnost, efektivitu a účinnost dohledu předtím a potom. A tady mohu jednoznačně říci, že to bylo rozhodnutí správné, neboť integrovaný dohled je levnější, efektivnější a především významně kvalitnější, protože ono nestačí jenom mít příslušnou kompetenci a na dveřích ceduli, že tady je ten orgán, který je tou kompetencí vybaven, ale jedná se především o personální kvalitu. A je-li tak integrována do jedné instituce, tak skutečně ta personální kvalita se dá vychovávat mnohem efektivněji než při dezintegrovaném způsobu dohledu.

Malá poznámka k platům. Dámy a pánové, platy ústavním činitelům o pět a čtyři procenta, tedy ani ne o deset, ani ne o dvacet jedna procent, ale o devět procent. To, k čemu došlo, byl fakt, že byly náhrady – nikoliv platy – zdaněny. A jak mohly být zdaněny jinak než daní ze závislé činnosti, tedy včetně pojistného. Měl jsem snad náhrady danit jako příležitostný sběr borůvek? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. A nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, k tomuto zákonu vystoupili tři senátoři a jedna senátorka, jeden senátor vystoupil dvakrát. Mohu říci, že diskuse byla obecná. Pan senátor Dryml měl připomínku ve vztahu k Ústavě. Už jsem říkal ve své zpravodajské zprávě, že legislativní připomínky, které tam byly uvedeny, nemají vliv na schválení tohoto zákona.

Nebyl jiný návrh než návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a proto doporučuji, tak jako doporučil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, schválit návrh zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a přistoupíme k hlasování. Jak nyní uvedl pan zpravodaj, zazněl jediný návrh usnesení garančního výboru, a to návrh zákona schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 4 bylo registrováno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 32, pro návrh se vyslovilo 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli i zpravodaji a projednání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 35

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 35. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, kterého mezi námi vítám a prosím jej, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předloženým návrhem zákona jsou především transponovány ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/30 povinnosti, které souvisejí s jakostí motorových benzinů a motorové nafty dané touto směrnicí, zejména pak se zvýšením podílu biopaliv v uvedených pohonných hmotách v rámci uplatňování biopaliv v dopravě jako částečné náhrady fosilních motorových paliv.

Tyto povinnosti jsou v celém podnikatelském řetězci v oblasti pohonných hmot rozčleněny na příslušné subjekty, konkrétně na povinnosti výrobce, dovozce, vývozce, dodavatele a distributory pohonných hmot a pro provozovatele čerpacích stanic. Mimo transpozici části směrnice je za účelem omezení možnosti vzniku daňových úniků v oblasti pohonných hmot dále návrhem zaváděna povinná registrace distributorů pohonných hmot a povinné vedení evidence prodávaných a vydávaných pohonných hmot provozovateli čerpacích stanic na základě stavu součtových počítadel výdejních stojanů na čerpacích stanicích.

V rámci zvýšení informovanosti motoristické veřejnosti o jakosti prodávaných pohonných hmot a za účelem ochrany trhu před prodejem pohonných hmot neodpovídajících svou jakostí požadavkům tuzemské, a tedy i evropské legislativy, je zároveň zaváděno oprávnění České obchodní inspekce zveřejňovat na svých internetových stránkách pravomocná rozhodnutí týkající se čerpacích stanic pohonných hmot, provozovatelů čerpacích stanic, dopravců a distributorů pohonných hmot, u nichž Česká obchodní inspekce kontrolou zjistila, že jakost nebo složení prodávaných, vydávaných nebo přepravovaných pohonných hmot není v souladu se zákonem o pohonných hmotách.

Součástí návrhu je rovněž změna zákona o ochraně ovzduší, kterou se zcela vypouští zatím platným zněním tohoto zákona stanovena výše možného maximálního obsahu biopaliva, konkrétně bioetanolu v jednom litru motorového benzinu, a to do pěti procent objemových, neboť tato hodnota již neodpovídá údajům v transponované směrnici, kterou se obsah v jednom litru motorového benzinu povoluje do maximálních deseti procent objemových.

Vzhledem k tomu, že Česká republika měla mít již od 31. prosince 2010, což je termín stanovený pro transpozici výše zmíněné směrnice, zajištěn soulad vnitrostátního právního řádu s ní, dovoluji si vás, vážené paní senátorky a páni senátoři, požádat, abyste svými hlasy tuto novelu podpořili.

Návrh zákona včera projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který svým usnesením doporučil její schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 35/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Bis:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře. Navrhovanou novelou zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, se transponují změny vyvolané přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. 4. 2009, kterou se mění směrnice 98/70 pokud jde o specifikace benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedením mechanismu pro sledování a snížení emise skleníkových plynů a směrnice Rady 1999/32/ES pokud jde o specifikace paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby.

Zákon upravuje požadavky na složení a jakost pohonných hmot a sledování a monitorování složení a jakosti prodávaných pohonných hmot, upravuje prodej a výdej pohonných hmot, evidenci čerpacích stanic pohonných hmot.

Navrhovaná novela zákona o pohonných hmotách se týká především dodavatelů pohonných hmot, kteří, jak vyplývá ze směrnice 2009/30 ES, uvádějí motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, nebo kteří dodávají na daňové území ČR pro dopravní účely motorové benziny nebo motorovou naftu, uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě EU.

Z důvodu zcela nové právní úpravy obsažené v návrhu zákona se definuje pojem "distributor pohonných hmot". Distributorem je každá osoba, která prodává pohonné hmoty na území ČR, s výjimkou osoby, která prodává pohonné hmoty na čerpacích stanicích. Distributor pohonných hmot je povinen se před zahájením své činnosti zaregistrovat u místně příslušného podle sídla nebo místa pobytu celního úřadu. V oznámení o zahájení činnosti podnikající fyzická osoba uvede jméno, příjmení nebo obchodní firmu, adresu trvalého pobytu, místo podnikání a daňové identifikační číslo, u zahraniční osoby také adresu pobytu na území ČR. Distributor pohonných hmot je povinen oznámit celnímu úřadu, který provedl registraci, do 10 dnů změnu oznamovaných údajů nebo ukončení činnosti. Distributor pohonných hmot a provozovatel čerpací stanice je povinen na území ČR nakupovat pohonné hmoty pouze od osob zapsaných v registru distributorů pohonných hmot. Registr distributorů pohonných hmot, který vede Generální ředitelství cel, je veřejný seznam, je vedený v elektronické podobě a údaje v něm zapsané se zveřejňují, s výjimkou adres pobytu, způsobem, který umožňuje dálkový přístup.

Navrhovaný systém registru distributorů pohonných hmot je obdobný jako systém u evidence čerpacích stanic. Registrace osob a jejich registr má zabránit především daňovým podvodům a daňovým únikům.

V návaznosti na směrnici 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů se rozšiřuje definice "pohonné hmoty" o další druh pohonné hmoty, kterým je jiné palivo z obnovitelných zdrojů. Pojem "biopalivo" je definován v souladu s transponovanou směrnicí 2009/30/ES.

Součástí návrhu je také změna zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, kterou se vypouští ze zákona stanovená výše maximálního obsahu biopaliva, tj. bioetanolu, neboť tato výše již neodpovídá transponované směrnici, kterou se obsah bioetanolu v jednom litru motorového benzinu zvyšuje z maximálních pěti procent na deset procent objemových.

Návrh zákona upravuje povinnosti převzaté ze směrnice a zajišťuje jejich plnění příslušnými podnikatelskými subjekty v oblasti pohonných hmot. Pro zavádění ustanovení platí pro ČR přechodné období do 31. prosince 2018. Tato povolená výjimka pro ČR zohledňuje stav motorových vozidel v ČR a do uvedeného data musí být zajištěno, aby minimálně na 50 % čerpacích stanic byl prodáván nebo vydáván motorový benzin s obsahem kyslíku maximálně 2,7 % hmotnostních a s obsahem etanolu maximálně pět procent objemových. Provozovatel čerpací stanice je povinen zpřístupnit informace o jakosti a nebezpečných vlastnostech prodávaných nebo vydávaných hmot, informace o obsahu biopaliva v prodávaných nebo vydávaných benzinech a v motorové naftě.

Dále musí provozovatel čerpací stanice zajistit každodenní průkaznou evidenci o množství prodaných nebo vydaných pohonných hmot, ve které je zvlášť zaznamenáván součtový stav za každý výdejní stojan a uvedené údaje musí uchovávat po dobu 3 let. Výrobcům, dovozcům, vývozcům a distributorům pohonných hmot se ukládá povinnost uvádět v dodacích listech obsah biopaliva v pohonné hmotě.

V návrhu zákona se upravují skutkové podstaty správních deliktů právnických a podnikajících osob, fyzických osob, provozovatelů čerpacích stanic, výrobců, dovozců, vývozců a distributorů pohonných hmot a zpřesňují se ustavení, upravující skutkovou podstatu správního deliktu. Upravuje se výše pokut v závislosti na konkrétním správním deliktu.

V souladu s navrhovanými úpravami se zpřesňuje oprávnění České obchodní inspekce a celních úřadů ke kontrole nových povinností, které se zpřesňují se subjekty, podléhajícími kontrole. Transponovaná povinnost ze směrnice 209 30 ES do národní legislativy bude znamenat i určité ekonomické a administrativní dopady na podnikající subjekty a státní sektor.

Na zavedení povinné registrace distributorů pohonných hmot jsou náklady na úpravu stávajících softwarových aplikací odhadovány zhruba na 4,5 milionů korun, ale očekává se, že přínos pro státní rozpočet bude vyšší zlepšeným výběrem daní. Obchodně marketingové a technické úpravy na jednu čerpací stanici se odhadují na 10 000,- korun, investiční náklady na zavedení nového produktu E10 s obsahem 10 % ethanolu až na 300 000,- korun na jednu stanici.

Navrhovaný zákon byl schválen Poslaneckou sněmovnou už v 1. čtení a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, ani s akty EU a je v souladu s ústavním pořádkem ČR. VHZD na své 5. schůzi, konané 2. března, přijal následující usnesení: Doporučuje Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu jmenuje senátora Jiřího Bise a předsedu výboru senátora Jana Hajdu žádá a pověřuje, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste u stolku zpravodajů vykonával úkoly, spojené s funkcí zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Jako první vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera a připraví se pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem si osvojil pozměňovací návrh pana senátora Pakosty, který pojednává o snížení (zvoní mobil) – pardon, profesor Kalašnikov, už ho vypínám. Byl to právě pan senátor Pakosta, který zřejmě se chtěl informovat o stavu věci.

Víte, že biopaliva, to byl jeden z velkých omylů EU, kdy začaly být postupně zvyšovány biosložky v naivním domnění, že to povede k něčemu pozitivnímu. Současné znění zákona o ochraně ovzduší bylo přijato pod tlakem EU jako transpozice evropské směrnice. Ukázalo se však, že EU nebrala v úvahu a nezveřejnila expertízy, z nichž jasně vyplývá, že navyšování biosložek v palivech je přinejmenším problematické a rozhodně nemá pozitivní dopad na zlepšování kvality ovzduší. Naopak náklady, které míchání biosložek do paliva s sebou nese, a to ať již ekonomické, tak i ekologické, jsou mnohem větší,než se dalo očekávat, a ve svém důsledku výrazně životnímu prostředí škodí.

Nové znění písmen e) a j) zavádí postupné snižování biosložek v palivech tak, aby k 1. lednu 2016 byl jejich podíl nulový. Jde o změnu, která se s ohledem na skutečné dopady, které biosložky v palivech na naše životní prostředí mají, jeví jako nezbytná, pokud máme skutečný zájem na ochraně ovzduší. Vlivem biosložek dochází ke zhoršování funkčních vlastností motorů automobilů, k jejich rychlejšímu opotřebování a zvýšení kouřivosti.

Negativní ekologický i ekonomický dopad má i samotná výroba biosložek, jejich doprava a proces, jímž dochází k mísení palivových složek. K postupnému a nikoliv jednorázovému snižování dochází zejména proto, aby dosavadní pěstitelé surovin pro výrobu biopaliv a podniky, které se výrobou biosložek zabývají, měly dostatek času na přeorientování se na jinou výrobu.

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na státní rozpočet ani na rozpočty krajů a obcí. Jejím předmětem není ani regulace podnikatelského prostředí ČR ani v sociální oblasti. Úprava však bude mít pozitivní dopad na životní prostředí. My už jsme tady o tom, tuším, na minulém jednání mluvili o nepoučitelnosti Evropské unie, která vymýšlí další a další věci, ať to byla elektrovoltaika a další věci, momentálně elektromobily, velký hit, který se teď hraje. Ať jsou to žárovky úsporné, všechno stojí obrovské prostředky a výsledky vůbec neodpovídají vynaloženým nákladům.

Takže já si vás dovoluji za pana senátora Pakostu požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.

Když už mám slovo, řeknu jednu faktickou připomínku. Pane předsedo, vaším prostřednictvím panu senátoru Štětinovi, aby při televizních vystoupeních pokud možno mluvil za sebe. A když říká, že jsou někteří senátoři, kteří nepracují, tak ať buď řekne, kteří, protože víte, že Senát má o 1 % větší důvěryhodnost než Poslanecká sněmovna, a tyto výroky mu samozřejmě škodí.

Já vím, že někomu vydrží rozpouštění zkameněliny dostatečně dlouho, rozpouští ji vodou, takže několik volebních období tu zkamenělinu rozpouští a stejně ji nikdy nerozpustí, a vypadá to velmi pracovitě. Myslím to velmi v dobrém. Ale my bychom se měli chovat tak, abychom Senátu dělali dobré renomé.

Abychom nemluvili jen o sobě, podobný příběh je v Poslanecké sněmovně, kdy někdo řekne v televizi, že si nepřečetli zákon o svých platech, a proto si je snížili o mnohem víc, než si mysleli, a teď si vezměte "obyčejného" občana, který není zběhlý v právu, co si asi pomyslí. Řekne si, jak asi čtou zákony o biopalivech, když si nepřečtou ani zákony, které se týkají jejich platů. Tak bych moc prosil, abychom se tohoto vyvarovali, a přemýšleli o tom, jaká mají naše slova dopady. Já o tom přemýšlím každý den, protože také občas řeknu to, co bych potom i nerad sám slyšel.

Omlouvám se, že to nebylo k věci, ale ono to bylo trošku k věci. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a vzkaz pan senátor Štětina jistě zaznamenal. A nyní prosím pana Vladimíra Drymla, aby se ujal slova.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, jde tady o zákon, po kterém volali především všichni motoristé. Většina občanů také odsuzovala to, jakým způsobem dochází k některým machinacím v oblasti pohonných hmot. Myslím si, že i Česká obchodní inspekce konečně dostane větší míru pravomocí a nebude se bát zveřejňovat ty, kteří podvádí.

Chtěl bych poděkovat panu ministrovi, že tak rychle tento návrh zákona přijal, a chtěl bych se ho zeptat, proč to nešlo už za pana ministra Římana, pane ministře?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní je přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Já mu slovo udělím, akorát bych vás chtěl poprosit, a chápu to tak, že připomínka pana senátora Kubery byla nad rámec projednávaného bodu, nenavrhli jste do programu tento bod, takže samozřejmě udělím slovo panu Jaromíru Štětinovi, ale prosím, aby se nerozpoutala diskuse na toto téma, protože bych ji musel přerušit, neboť není programem našeho jednání. Ale slovo mu udělím. Prosím krátce, jestli mohu poprosit.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, pane předsedo, za slovo, a dovoluji se otázat, jestli mohu vaším prostřednictvím reagovat na vyjádření pana senátora Kubery.

Předseda Senátu Milan Štěch:  V zájmu korektnosti - samozřejmě, že ano, ale prosím o stručné vystoupení. Není to bod našeho programu.

Senátor Jaromír Štětina:  Bude to stručné. Vystupuji proto, poněvadž si myslím, že je potřeba posuzovat výroky, které nejsou vytržené z kontextu. Jedná se o jedno z mých posledních vystoupení v "Hyde Parku", kde samozřejmě přišla na přetřes otázka, jestli je Senát smysluplný. Byl jsem zavalen celou řadou vulgárních, velmi plebejských a hloupých dotazů, kterým jsem musel čelit. Udělal jsem to, co jsem dělal celá poslední léta např. na přednáškách, že vysvětluji, k čemu je Senát dobrý, a bráním Senát, protože si vážím své stavovské cti.

Myslím, že výrok, který jsem přednesl, který přesně zněl, "že se nepředřu v Senátu", ten odpovídal celému znění tohoto programu. Já bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedo, panu Kuberovi říci, že člověk, který se udře, vypadá trošku jinak než já. Ráno jsem se podíval do zrcadla a tuto otázku jsem si položil.

Nedaleko Teplic v - u vás - je hluboká uhelná jáma, která se kdysi jmenovala Velkodůl Maxim Gorkij. Já jsem na té jámě jako havíř pracoval několik let. Jako havíř jsem si vážil své stavovské cti, vážil jsem se ji i v době, kdy jsem dělal novináře, a vážím si jí i jako senátor. Ubezpečuji vás, že moje úcta k Senátu tímto výrokem nikterak nepoklesla. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a znovu prosím, abychom nediskutovali v rámci tohoto bodu. Pokud by někdo chtěl navrhnout změnu programu, můžeme o tom hlasovat. Máme obecnou rozpravu k senátnímu tisku č. 35. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Pan ministr si přeje vystoupit. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji za slovo. Byl jsem osloven dvěma senátory, resp. cítím se být osloven dvěma senátory. Na dotaz pana senátora Drymla, proč pravomoci České obchodní inspekce nebyly posíleny již za mých předchůdců.

Posilování pravomoci ČOI v ohledu na zveřejňování výsledků kontrolní činnosti v oblasti pohonných hmot má celkem dlouhou genezi a my jsme měli tu výhodu, že jsme již navázali na konání mých předchůdců v této oblasti, neboť problematika byla docela složitá,neboť proti sobě stály některé právní normy a bylo otázkou výkladu, která norma má přednost, jaké pojetí se má uplatnit tak, aby na druhé straně se ČOI v rámci zveřejňování nevystavovala zbytečným nebo drahým soudním sporům s těmi, kteří byli zveřejnění.

My jsme nakonec v rámci předchozích právních výkladů a našeho posouzení zjistili, že můžeme postupovat cestou zveřejňování, nicméně upravili jsme pojetí zveřejňování, a to zejména ve dvou směrech, jednak budou zveřejňována až pravomocná rozhodnutí, která i po odvolání budou posouzena jako porušení zákona o pohonných hmotách, a za druhé jsme se rozhodli zveřejňovat v podstatě celý řetězec, tzn. od výrobce až po konečného prodejce na benzinové pumpě, protože i to bylo předmětem potenciálních sporů, že jednotlivé části v řetězci dodavatelském pohonných hmot se vymlouvaly na sebe, že problém způsobil ten druhý. Tzn. vyřešili jsme to tak, že zveřejníme všechny subjekty v onom řetězci a bude na oněch subjektech v tomto řetězci, aby si vypořádaly vztahy a dozorovaly samy na sebe, aby měly jistotu, že ten či onen ten problém nezpůsobil.

Je to spíše vývojem po nějakých letech a my jsem asi měli výhodu, že jsme navázali na předchozí práci mých předchůdců.

Co se týká návrhu pana senátora Kubery, původního návrhu pana senátora Pakosty, chtěl bych říci, že v rámci této normy neřešíme koncepční podíl biosložek v palivech. Reagujeme pouze na směrnici, kterou máme implementovat, nebo jsme měli implementovat do konce roku 2010. V tom je ten náš návrh souvislý s návrhem o ochraně ovzduší. Nicméně ministerstvo životního prostředí teď připravilo další novelu zákona o ovzduší, kde si myslím, že ten problém bude příležitost diskutovat mnohem šířeji i třeba v kontextu pozměňovacího návrhu pana senátora Pakosty. Myslím si, že v rámci této normy, této novely by tento návrh neměl být podpořen, protože my jenom reagujeme na příslušnou směrnici Evropské komise a Evropské unie. V tomto naše ambice je mnohem nižší a myslím, že příležitost diskutovat problematiku biosložek v palivech by se měla odehrát až v rámci novely zákona o ochraně ovzduší.

Tento pozměňovací návrh nemohu podpořit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře, a ptám se garančního zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím.

Senátor Jiří Bis:  Chtěl bych se vyjádřit především k návrhu pana senátora Kubery, tedy mého kolegy Pakosty. Včera jsme se domlouvali v tom směru, to co řekl pan ministr, že brzy má přijít novela zákona o ovzduší, která se tohoto problému týká, a že než udělat rychlé rozhodnutí ad hoc, že by bylo vhodnější připravit podkladové materiály, projednat v příslušných výborech a podvýborech a potom se vyjádřit k tomuto problému daleko kvalifikovaněji než teď ad hoc přijímat toto usnesení. I když jinak proti té myšlence zásadní stanovisko nemám.

Doporučuji proto, aby návrh, který je předložen, aby návrh zákona byl schválen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. A přistoupíme k hlasování. V usnesení hospodářského výboru a ve zprávě zpravodaje zazněl návrh schválit. Ve vystoupení pana senátora Kubery byla žádost o podrobnou rozpravu a o to, pozměňovací návrh projednat.

Budeme hlasovat o návrhu, schválit. Zahajuji hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, přijatém Poslaneckou sněmovnou. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 5, registrováno 62, pro návrh 43, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Energie 2020: Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii

Tisk EU č. K 011/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K/11/08. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předložený dokument, který Evropská komise vydala 10. listopadu 2010, byl předmětem několika jednání orgánů EU, a to Rady EU pro dopravu, telekomunikace a energetiku dne 3. prosince 2010, jednání Evropské rady dne 4. února 2011 a Rady pro energetiku dne 28. února 2011, která k němu schválila zmíněné předkládané závěry.

Výbor pro evropské záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR přijal k tomuto dokumentu dne 2. února tohoto roku usnesení č. 52, v němž vyjádřil své pozitivní stanovisko. Tato nová strategie určuje několik prioritních oblastí, na které se Evropská unie jako celek ve spolupráci s členskými státy v následujících letech zaměří. Těmito stěžejními tématy jsou:

Za prvé dosažení účinného využívání energie v Evropě.

Za druhé vybudování funkčního celoevropského integrovaného trhu s energií.

Za třetí posílení postavení spotřebitelů a dosažení co nejvyšší úrovně bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie.

Za čtvrté – posílení vedoucího postavení Evropy v oblasti energetických technologií a inovací.

A konečně za páté - upevnění vnějšího rozměru energetického trhu Evropské unie.

Je třeba zdůraznit, že v případě řady opatření bude postoj ČR záviset až na konkrétních návrzích, které Evropská komise předloží v průběhu následujících 18 měsíců.

Pokud jde o ČR, budeme klást důraz především na opatření související s financováním navržených akcí a budeme usilovat o co nejvyšší podíl finančních prostředků jdoucích na posílení energetické bezpečnosti, to je na infrastrukturní projekty.

V oblasti energetické účinnosti budeme usilovat a prosazovat, aby v prvé řadě byla dostatečně využívána již přijatá opatření, což je ekodesign, energetická náročnost budov, případně energetické štítkování a až poté přijímána další opatření založená na nákladově efektivním základu tak, aby neměla negativní dopad na konečné spotřebitele a nezpůsobovala nadměrné zvyšování cen energií. Z těchto důvodů ČR prosazuje – stejně jako většina členských států – stanovení nezávazných indikativních cílů pro energetickou účinnost.

Další priorita – to je integrovaný trh s energií – je pro ČR velmi důležitá, protože propojení energetických trhů v rámci EU se sousedními zeměmi považujeme za zásadní k dosažení bezpečné, konkurenceschopné a udržitelné národní energetiky. Vítáme, že Evropská komise v dokumentu vzala v úvahu specifika zemí Visegrádské čtyřky a zahrnula zejména severo-jižní plynový koridor mezi hlavní infrastrukturní priority. Jako důležité vnímáme i správné nastavení systému a zdrojů financování, který bude mít zásadní dopad při realizaci prioritních koridorů.

Sdílíme názor Evropské komise, že investice by měly pocházet v první řadě ze soukromých zdrojů. Jen ve výjimečných případech, kdy je daná investice ekonomicky nerentabilní, ale zároveň má vysokou přidanou hodnotu pro energetickou bezpečnost a regiony EU, připouštíme též podporu z veřejných zdrojů.

Česká republika by v této souvislosti měla při vyjednávání nového rozpočtového rámce akcentovat důležitost energetiky a požadovat pro další rozpočtové období prostředky. Tento přístup podporuje i řada dalších členských států EU.

Ke zlepšení bezpečnosti a ochrany dodávek energie nemáme z důvodu obecnosti návrhu zatím zcela jasný postoj. V dokumentu se například uvádí, že bude provedena střednědobá revize směrnice k jaderné bezpečnosti a nové bezpečnostní standardy, týkající se ochrany pracovníků a obyvatelstva. Není však zároveň zřejmé, co konkrétně je tím míněno. Česká republika bude očekávat legislativní návrhy Evropské komise, které budou pravděpodobně předloženy v průběhu roku 2011.

Další prioritou jak pro Evropskou komisi, tak pro Českou republiku jsou energetické technologie a inovace. Česká republika se v této oblasti aktivně zapojuje například prostřednictvím tzv. SET plánu. Zastáváme však názor, že podobně jako je tomu v případě energetické infrastruktury, je tato oblast nedostatečně zatím financována. Postrádáme také konkrétnější zmínku o inovacích v oblasti jaderné energetiky. Čemu budeme věnovat pozornost, je také financování výzkumných a inovativních projektů v oblasti energetiky z veřejných prostředků. ČR z našeho pohledu měla trvat na nediskriminačním rozdělení těchto prostředků.

Poslední oblast, kterou je vnější rozměr energetické politiky EU, Česká republika podporuje. Efektivní a fungující společná vnější energetická politika je totiž jedním ze základních nástrojů pro zajištění a posílení energetické bezpečnosti jednotlivých členských států i EU jako celku. Je ovšem důležité, aby těžiště vnější politiky nebylo jen v regulatorní či environmentální oblasti, jak uvádí ve svém návrhu Evropská komise, ale aby se i dostatečně věnovala základnímu zajištění tradičních energetických zdrojů založených na uhlíku.

Pokud bych tedy měl shrnout rozbor tohoto dokumentu, tak jak jsme jej identifikovali, tak zároveň jsme neidentifikovali zásadní problémy či návrhy, které by zatím byly pro ČR nepřijatelné. Naopak jsme zatím toho názoru, že nastavení jednotlivých priorit velmi dobře odpovídá výzvám a problémům současné evropské energetiky. Z tohoto důvodu již ČR dala Evropské unii na vědomí, že obecně bude podporovat priority, které jsou v této nové strategii vytyčeny. Jsme tedy připraveni dále na jednotlivých prioritách s Komisí aktivně spolupracovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K11/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře. Výbor pro záležitosti EU probíral tento materiál, požádal o stanovisko hospodářský výbor Senátu a také se k tomuto materiálu vyjádřil podvýbor pro energetiku hospodářského výboru.

Toto sdělení představuje jakýsi výběr víceméně reálných opatření z poměrně velkého množství návrhů, které byly uváděny již v předchozích sděleních komise a v různých akčních plánech. Tato energetická strategie ve svých pěti kapitolách se zaměřuje na následující priority:

Za prvé dosažení účinného využívání energie v Evropě. Pod tímto heslem je zde prezentována zejména deklarace úspor v budovách a v dopravě a dále podpora energetické účinnosti v podstatě všeho, co má dopad na spotřebu energie.

Za druhé vybudování funkčního celoevropského integrovaného trhu s energií. Tím má komise na mysli zejména podporu výstavby přeshraničních koridorů, rozvoje sítí, racionalizaci schvalovacích postupů pro rozvoj infrastruktury a blíže neurčené inovativní metody financování.

Za třetí posílení postavení spotřebitelů a dosažení co nejvyšší úrovně bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie. Zde se jedná o zlepšení možnosti, využívat hospodářskou soutěž i pro koncové uživatele. Dále pak o bezpečnostní podmínky pro těžbu ropy a plynu na otevřeném moři a přezkum směrnice o jaderné bezpečnosti.

První z těchto dvou bezpečnostních témat je spíše populistická proklamace reagující na zkázu ropné plošiny British Petrol a druhá, týkající se jaderné bezpečnosti, je pak povinný doplněk ke každé zmínce o jaderné energii vynucené zelenou lobby. Ani jedna z těchto dvou posledních položek bezpečnosti nepředstavuje řešení žádné věcné hrozby, na rozdíl od těch ostatních.

Bod číslo čtyři – posílení vedoucího postavení Evropy v oblasti energetických technologií a inovací. To je jakýsi básnický pojem. V podstatě se jedná o podporu tak zvaného SET plánu a nových projektů. Mezi ně patří inteligentní sítě, skladování elektrické energie, biopaliva a tak zvaná inteligentní města. Zde se také jedná o jednu miliardu eur, kterou má v úmyslu Komise směrovat na získání přelomových poznatků v oblasti nízkouhlíkové energie.

Pátý bod tohoto sdělení se týká takzvaného upevnění vnějšího rozměru energetického trhu EU. To znamená v podstatě lepší a společné vyjednávání o dovozních podmínkách energetických surovin i prostřednictvím privilegovaných partnerství, dále rozšiřování evropského trhu s energiemi a také šíření unijních představ o škodlivosti uhlíku.

Celkově tomuto materiálu nelze v podstatě příliš nic vytknout, protože v této úrovni obecnosti nelze identifikovat – respektive já neidentifikuji žádné zásadní problémy či návrhy, které by byly pro Českou republiku nepřijatelné. Obavy lze spíše očekávat až při pokusu o plnění uváděných záměrů. To se může týkat například avizovaného rozšíření ekodesignu. Abychom věděli, o co se jedná, to je v podstatě rozšíření palety výrobků podléhajících certifikaci pokud jde o úsporu energií. To se může týkat všech výrobků, které nejsou ani spotřebiči energie. Další obava může potenciálně vyplývat z avizovaného využívání kriterií týkajících se účinnosti využívání obnovitelných zdrojů ve výběrových řízeních veřejných institucí. To bude určitě také velká příležitost k tomu, zadávat různé jiné parametry nežli je cena, a bude to určitě příležitost k různým stížnostem, možná i ke korupci, což je oblíbená věc; v současné době poměřovat tímto parametrem všechna naše opatření.

V souvislosti s tímto materiálem výbor pro záležitosti EU vytvořil sdělení, které vycházelo z usnesení podvýboru pro energetiku a hospodářského výboru a které v podstatě, kdybych to shrnul, požaduje větší podporu jaderné energii, vyzývá EU, aby se držela víc při zemi ve svých cílech týkajících se snižování emisí, které představují riziko ztráty konkurenceschopnosti. Dále preferuje investovat veřejné prostředky v oblasti energetiky spíše do vědy a výzkumu a podporuje přednostně investice do energetické infrastruktury, nežli do výroby energie.

Tím jsem uvedl jakýsi popis tohoto materiálu z našeho úhlu, z úhlu pohledu evropského výboru a žádám vás o schválení usnesení výboru pro záležitosti EU, které máte na stole a který v podstatě odráží to, co jsem zde řekl na závěr. Toto usnesení nemusím číst, jak jsem si zjistil, a žádám vás tedy o podporu. To je vše. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Tímto tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Bise, zda chce vystoupit. Pan senátor nechce, takže v tom případě otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já mám jenom jeden dotaz, respektive dva dotazy, omlouvám se panu ministrovi, protože první dotaz je v gesci, která se ho přímo netýká. Nicméně týká se výrazně energetické politiky státu.

Rád bych se ho zeptal, zda vláda projednávala svůj postoj k Zelené úsporám, kterou spravuje ministerstvo životního prostředí. Tento program má výrazný, mnohaprocentní podíl na snižování elektrické energie v bytových domech ČR, takže bych rád věděl, jestli se počítá s tím, že tento program poběží dál. To za prvé.

Za druhé – jak tento materiál hovoří o energii, respektive o energiích ve střední Evropě, to znamená u nás, v Rakousku atd., co se týká jaderné energie. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych se možná trošku vrátil k některým usnesením, která navrhuje výbor pro záležitosti EU právě v kontextu s tím sdělením, o kterém mluvil pan ministr. První věc, kterou nevím, jestli si všichni uvědomujeme, a je to podle mě velmi důležité si to uvědomit, je, že tímto sdělením Evropská komise dle mého názoru se jednoznačně přihlašuje k tomu, že bez jaderné energetiky nelze cíle EU v rámci jejích energetických cílů uskutečnit. Je to jasné sdělení, když to čtete, je tam jasně napsáno. Je moc dobré, abychom si to uvědomili, zvláště v okamžiku, kdy budeme z některých míst EU potom slyšet jiné hlasy.

Tady je sdělení Evropské komise, které říká, že bez jaderné energetiky se EU neobejde, neboť jaderná energetika je ze dvou třetin zdrojem bezuhlíkových emisí. To znamená, je to dvoutřetinový bezuhlíkový zdroj a není možné bez něj existovat. To je moje první poznámka. A souvisí právě s bodem II/5 výboru pro záležitosti EU, kde se výbor dle mého názoru právem ptá, a já si myslím, že by se měla ptát i ČR, zda bude v této strategii širší, jasnější podpora jaderné energetiky, protože to přihlášení je tady, řekl bych ne implicitní, ale explicitní.

Druhá věc, která se týká návrhu usnesení 2/I našeho výboru, je záležitost, která se týká právního rámce, který je dán zejména strategií EU 2020 a do jisté míry, jistým způsobem nás zavazuje k tomu, abychom snížili své uhlíkové emise o 20 % do roku 2020. Řeknu jednu věc, která je v materiálu také zmíněna, ale týká se limitu až nad 20 %. To je, že si myslím, že lze na tento rámec přistoupit pouze v případě, že se tak budou chovat i ostatní globální ekonomiky.

Nedovedu si představit, že budeme snižovat uhlíkové emise a zároveň čínská nebo americká globální ekonomika toto činit nebudou. To je z hlediska naší konkurenceschopnosti sebesmrtící počínání, kdy potom můžeme už jenom čekat, kdy ten, který – na úkor našeho snižování - bez problémů své uhlíkové emise zvyšuje, nás potom ekonomicky sežere. V tomto směru znovu nabádám vládu ČR, aby trvala na tom, pokud se pustíme do snižování uhlíkových emisí, tak jedině v tom případě, že tak budou činit i další globální ekonomiky. Pokud tak činit nebudou, jsem toho názoru, že není možné přistoupit ani na těch 20 %. Není to možné, je to pro nás situace naprosto nepřijatelná. V tomto dokumentu si můžete přečíst, že v současné době elektrická energie ve Spojených státech amerických je lacinější o 21 % a v Čínské republice o 191 %. Tak na tom jsme dneska a vy všichni moc dobře víte, díky tomu, čím vlastně začínal tento Senát, co dělá s cenou elektrické energie dotování obnovitelných zdrojů, díky kterým potom chceme snižovat uhlíkové emise. Nedovedu si představit, že to budeme dělat bez toho, aniž by se k tomu připojily ostatní státy, které ovlivňují světovou ekonomiku. Pokud tak činíme, činíme tak dobrovolně a pácháme – z hlediska své konkurenceschopnosti – ekonomickou sebevraždu.

To souvisí i s biopalivy, s biomasou. Tady – byť v tom nejsem odborník – se velmi hlásím k tomu, abychom se bavili o biomase, biopalivech druhé a třetí generace, a úplně jsme zapomněli na první generaci. První generace – to jsou vlastně produkty, které lze kromě jiného také jíst.

A my v okamžiku, kdy, já nevím, stovky milionů lidí hladoví, tak z toho vyrábíme palivo, což si myslím, že je minimálně primitivní.

Třetí věc, kterou tady chci říci, se týká energetické účinnosti a úspor elektrické energie. Tady na rozdíl od obnovitelných zdrojů si myslím, že je možné postupovat jednostranně, je možné se daleko více než doposud soustředit na energetickou účinnost a na úspory elektrické energie. Vím, že bohužel – a zdůrazňuji bohužel – tak, jak se podařilo organizovat program Zelená úsporám, jsme si prostě velmi dobré renomé neudělali. A přesto jsem přesvědčen, že to je daleko lepší program než program rozšiřování obnovitelných zdrojů. A právě zvyšování efektivnosti využívání elektrické energie nebo obecně energie a úspor je cesta, která si myslím, že je správnou cestou a souvisí i s tím, co zase navrhuje výbor pro záležitosti EU, a to je s rozvojem inovací vědy, výzkumu a dalších věcí, které s tím jasně souvisejí.

Pokud bych měl něčím skončit, tak jestliže evropská strategie do roku 2020 se řídí tím, 20-20-20, tak můj názor je, že ty poslední dvě dvacítky se týkají 20procentního snížení nebo zvýšení energie do obnovitelných zdrojů, 20procentního snížení nebo zvýšení efektivity nebo úspor elektrické energie, tak si myslím, že by to nemělo být v těch závěrečných dvacítkách jedna ku jedné, ale že by ČR měla v zásadě trvat na tom, abychom více spořili a více a efektivněji využívali energii a méně se soustředili na obnovitelné zdroje, a to zvláště pak v případě, když to ostatní nedělají. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo se chce přihlásit do této rozpravy. Zdá se, že nikoliv. V tom případě se ptám pana předkladatele, chce-li se vyjádřit resp. zodpovědět položené otázky. Je tomu tak, prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pokusím se vyjádřit k podnětům, které zde zazněly od pánů senátorů Čunka a Vystrčila.

Co se týká dotazu pana senátora Čunka ohledně stavu projektu Zelená úsporám, tak pokud se ptal, zda stav tohoto projektu projednávala vláda ČR, odpověděl bych, že nikoliv. Na druhé straně z mých informací, které já zatím mám, tak došlo k situaci, kdy došlo k převisu žádostí a potenciálních nároků z těchto žádostí nad možnostmi, které plynou ze zdrojů, které jsou na tento projekt určeny, a to zejména díky dramatickému poklesu hodnoty povolenek, které ČR má k dispozici, protože tato cena poklesla asi na třetinu původních předpokladů.

V současné době je situace taková, že ministerstvo životního prostředí muselo vyhlásit stopstav pro přijímání dalších žádostí. A i vzhledem k některým problémům, které Státní fond životního prostředí provázejí, byl nařízen audit, mimo jiné i tohoto projektu. Ministerstvo životního prostředí provádí analýzu a hledá možnosti, jak v rámci současných možností naložit se všemi žádostmi, které byly v rámci tohoto projektu podány.

Myslím, že pan ministr Chalupa v nějaké dohledné době, v řádu měsíce, bude schopen podat první informace a myslím, že i Senát bude mít příležitost se s těmito informacemi při nejrůznějších příležitostech a v nejrůznějších orgánech Senátu seznámit.

Co se týká dalších otázek plynoucích ze samotné strategie energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti. Od pana senátora Čunka i od pana senátora Vystrčila zazněly podněty ohledně jaderné energetiky, případně v návaznosti na další snižování emisí v rámci projektu Evropa 2020. Souhlasím s tím, že lze mezi řádky vyčíst, že EU začíná naštěstí sázet na jadernou energetiku jako na jeden z nejvýznamnějších zdrojů energií v budoucnosti. Nicméně, jak jsem zmínil ve svém hodnocení, musíme si počkat, co Evropská komise tímto naznačením bude přesně sdělovat. Ale my to budeme sledovat velmi poctivě. Dokonce co se týká cílů ve snižování emisí CO2 budeme usilovat o to, aby ČR mohla svůj původní závazek týkající se podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energií v roce 2020 nahradit závazkem, že se to bude týkat bezemisních zdrojů energií, protože z našeho pohledu, odhlédneme-li od všech problémů, které nás s plněním tohoto cíle provázejí, jak obnovitelné zdroje energií, tak bezemisní zdroje v podstatě plní stejný účel, to znamená podílejí se na snižování emisí CO2, zatímco pro rozvoj bezemisních zdrojů má ČR lepší předpoklady než pro plnění cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energií. V tomto ohledu se budeme snažit ještě vyjednávat o modifikaci onoho cíle tak, aby pro ČR tento závazek byl splnitelný, ale zároveň aby nebyl dramaticky finančně náročný.

Od pana senátora Vystrčila zazněl ještě podnět k oblasti energetické účinnosti. Já s ním tam souhlasím. Ano, to může být národní iniciativa. A my také proto, ale s ohledem zase na naše národní možnosti, jsme se připojili k pohledu na plnění těchto cílů v oblasti energetické účinnosti jako cílů indikativních, to znamená nikoliv závazných, ale indikativních tak, aby každá země mohla ohlásit své potenciální možnosti, které jsou pro ni splnitelné, nikoliv, aby nám zase bylo něco z Evropské komise nějakým způsobem nařízeno, nebo co bychom museli za každou cenu plnit.

V oblasti energetické účinnosti budeme tedy usilovat o to, abychom měli co nejvíce možností se touto záležitostí zabývat, ale zejména z pohledu efektivity, to znamená vynaložení nákladů a efektů, ale zejména budeme trvat na tom, aby cíle do roku 2020 měly indikativní, tedy spíše signalizační než závazný charakter.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. A ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit a provést nás hlasováním. Je tomu tak, prosím.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, rád bych jen krátce zareagoval na kolegu Vystrčila. On tady zmínil tři body. Za prvé zpochybnil trochu aktuálnost našeho sdělení, že postrádáme ve Strategii širší a jasnější podpory jaderné energetiky.

Chtěl bych podotknout, že v kontextu celého materiálu je tato podpora vždycky nějakým způsobem snižována odkazem na jiné věci, na prozkoumávání bezpečnosti apod. Dále ve srovnávání s rozsahem ostatních opatření, která jsou v tomto sdělení komise prezentována, je jaderná energetika Popelkou. A za třetí, nemyslím si, že by bylo zbytečné tuto podporu deklarovat, protože podpora jiných opatření je tam dána detailně a určitě bude v rámci směrnic dále precizována, což u jaderné energetiky se týká pouze jaderné bezpečnosti, její precizace a směrnice.

Za druhé, pokud jde o snížení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. S tím naprosto souhlasím, že by EU, resp. Komise, neměla navrhovat příliš velké snižování, nerealistické, pokud to nebudou činit ostatní světoví producenti emisí. A už jenom z toho důvodu, že Evropa vykazuje pouhých 12 % z celosvětových emisí.

Poslední bod se týkal energetické účinnosti a úspor. Myslím, že v tomto usnesení není nic, co by proti tomu bylo. Naopak podporujeme to, na čem se shodujeme, což je podpora výzkumu a inovací.

Jinak pokud jde o úspory a účinnost, tak ty přijdou v rámci dalších směrnic a budou upřesněny, budou to zcela bezpochyby bílé certifikáty, bude to ekodesign a budou to další nařízení a předpisy, které nám určí, jaké mají mít věci účinnosti, jak elektrické spotřebiče i jiná zařízení ovlivňující spotřebu elektrické energie budou podporovány a budou to už nějaká konkrétní ustanovení, což si zde pak můžeme detailně probrat. Čili v podstatě se shodujeme.

Na závěr bych tedy chtěl zrekapitulovat, že vás žádám o podporu usnesení výboru pro záležitosti EU, které máte na stole a které je v podstatě shodné s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a s Podvýborem pro energetiku. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Na displeji sice vidím přihlášeného pana senátora Vystrčila, ale v tuto chvíli, kdy byla ukončena obecná rozprava, již nemůže dostat slovo.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu tak, jak byl přednesen zpravodajem garančního výboru panem senátorem Škaloudem.

V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, tak jak bylo předneseno, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem jednání

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. b) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. b) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů návrh Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability

pro členské státy, jejichž měnou je euro

Tisk č. 42

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 42 dne 18. února 2011 a bezprostředně po jeho obdržení jej předseda Senátu podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázal k projednání výboru pro záležitosti EU jako garančnímu a jedinému výboru.

Návrh uvede ministr obrany Alexandr Vondra, kterého nyní prosím, aby nás s ním seznámil.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dobrý den. Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v zásadě v zastoupení ministra zahraničních věcí, který je dnes služebně mimo republiku, zde uvedl bod, kterým vláda Senátu předkládá k vyslovení tzv. předchozího souhlasu návrh Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

Text tohoto návrhu Rozhodnutí byl na politické úrovni projednán na zasedání prosincové Evropské rady. V zásadě jde o první případ využití tohoto postupu, který označujeme jako vázaný mandát či kompenzační klauzuli, a tato komora Parlamentu ČR ho svého času prosadila do českého právního řádu jako jakousi pojistku.

Účelem je posílení parlamentní kontroly v případech formálních i materiálních změn zakládacích smluv EU. Dovolte mi proto, abych se vyjádřil poněkud podrobněji k obsahu i k stránce procedurální.

Jak již vláda dříve referovala při projednávání v pověřeném výboru, tedy výboru pro záležitosti EU, cílem tohoto návrhu je připravit Českou republiku na jarní Evropskou radu, která se bude konat ve dnech 24. až 25. března t. r. Tato Evropská rada bude historicky poprvé přijímat rozhodnutí podle článku 48 odst. 6 Smlouvy o EU, jehož pomocí lze, samozřejmě při splnění určitých podmínek, pozměnit zakládací smlouvy o EU. Jde o tzv. zjednodušený postup pro změnu zakládacích smluv.

Toto rozhodnutí by mělo umožnit státům, jejichž měnou je euro, zřídit permanentní evropský mechanismus stability, který by měl sloužit k posílení finanční stability eurozóny jako celku a zároveň řešit podobné případy, jaké nastaly s Irskem nebo Řeckem. Jde tedy pouze o jednu z celé řady odpovědí EU na nedávnou finanční a ekonomickou krizi, které by měly Unii výhledově umožnit lépe zvládat turbulence na finančních trzích a snáze pak čelit další případné krizi.

ČR, jak všichni víme, není členem eurozóny, nicméně jsme stát ve středu Evropy, jehož hospodářství velmi úzce souvisí se stabilitou trhů, kam umisťujeme své výrobky, což je převážně právě oblast eurozóny. A proto udržení stability v eurozóně je nepochybně i v našem zájmu.

Proto vláda ČR myšlenku přijetí tohoto Rozhodnutí v rovině politické podpořila. Ale pro nás zásadní – a to podotýkám – je, že touto změnou nedojde k dalšímu přesunu pravomocí ve prospěch EU.

V souladu s jednacími řády obou komor Parlamentu ČR je proto nyní nezbytné, aby s Rozhodnutím před jeho přijetím Evropskou radou vyslovily obě komory Parlamentu ČR tzv. předchozí souhlas. Bez tohoto souhlasu nemůže český zástupce na Evropské radě jménem republiky pro Rozhodnutí hlasovat.

Po přijetí Evropskou radou, tedy předpokládáme konce března t. r., bude toto Rozhodnutí předloženo Parlamentu ČR ještě jednou, tentokrát k vyslovení souhlasu s jeho pak následnou ratifikací prezidentem republiky.

Parlament pak bude rozhodnutí projednávat obdobně jako mezinárodní smlouvu a vnitrostátní schvalovací proces bude završen ratifikací rozhodnutí právě prezidentem republiky.

Vzhledem k tomu, že platnost stávajících dočasných opatření, která vstoupila v účinnost právě během řešení zejména řecké a irské krize, opatření pro zajištění finanční stability eurozóny, jejich platnost tedy, vzhledem k tomu, že jejich platnost končí 31. prosince 2012, je žádoucí, aby i Česká republika dokončila své schvalovací procedury do konce příštího roku, tak aby mohly vstoupit v platnost k 1. lednu 2013.

Vláda předkládá Senátu návrh rozhodnutí spolu se svým stanoviskem, jakož i s platným zněním dotčeného ustanovení práva unie právě s vyznačením navrhovaného doplnění čl. 136 smlouvy. My neočekáváme, že by v průběhu jednání na Evropské radě mělo dojít k nějaké závažné změně tohoto rozhodnutí, i když samozřejmě nikdy nelze takovou eventualitu s plnou jistotou vyloučit. Každopádně ještě se tím bude zabývat Evropský parlament. Evropská komise s tím svůj souhlas vyslovila.

Realitou je také, že to již projednal i výbor v Poslanecké sněmovně, který přijal trošku jiné usnesení, nežli výbor zde v Senátu. Znění z Poslanecké sněmovny jako by dávalo trošku větší mantinely. Vláda schvalovala příslušnou směrnici tak, jak to vždycky bývá zvykem. I ta směrnice je striktně formulována. Kupříkladu pokud by někdo měl snahu to posunout přímo, změnu primárního práva, směrem k přesunu kompetencí podle směrnice, kterou si vláda uložila, není možné, abychom my s ním souhlasili.

Je tedy na Senátu, jakým způsobem se k tomu při formulaci usnesení vázaného mandátu postaví. Každopádně platí to, že následně obě komory parlamentu budou rozhodovat o souhlasu s ratifikací této změny smlouvy, a to dokonce kvalifikovanou většinou. Je tu jasná právní politická záruka toho, že vláda z takto stanovených mantinelů nemůže vybočit v žádném případě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výbor pro záležitosti EU určil zpravodajem pro tento tisk senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 42/1. Poprosím pana senátora, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne, vážená paní předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, tak jak bývá dobrým zvykem pana ministra a našeho kolegy Alexandra Vondry, velmi podrobně a logicky přednést předkládací zprávu, tím vždycky nabourá koncept zpravodajské zprávy. Aspoň já to tak v této chvíli cítím. Přesto si myslím, že vyberu nejdůležitější věci, a pak vás seznámím s návrhem usnesení.

Jak pan ministr zdůraznil, jedná se o první využití článku, který umožňuje jednodušším způsobem zavést změny primárního i sekundárního práva podle Lisabonské smlouvy, a zároveň se jedná i, to se týká celé Evropské unie.

Teď co se týká České republiky. Budeme poprvé využívat tzv. vázaný mandát nebo kompenzační klauzuli, kterou nahrazujeme kdysi naše kontrolní úkoly, kontrolní povinnost vymáháme od vlastní vlády a ne od evropských institucí.

To, že je to poprvé, je z mého pohledu do určité míry významné, ale tu míru bych nepřeceňoval. Dejme tomu 20 %. Precedenční charakter takovéto rozhodnutí nepochybně má. Proto vás možná budu více obtěžovat obsahovou i procedurální stránkou a samozřejmě nebudu bránit, pokud bude probíhat diskuse, pokud eventuálně bylo avizováno od předsedy ústavně-právního výboru a paní předsedkyně ústavní komise, pokud bude navrženo procedurální přerušení, nebudu ani této věci bránit.

V první řadě chci říci, že změna primárního práva se řídí úplně stejným mechanismem jako změna sekundárního práva. V primárním právu však máme možnost o věci vyjednávat poprvé v ten moment, kdy vláda žádá o předběžný souhlas s postupem, a podruhé, když vláda podepíše, dojedná mezinárodní smlouvu a žádá Senát, aby se vyjádřil ve smyslu doporučení prezidentu k ratifikaci. Tam je dvojí kontrola. U konzule flexibility druhá kontrola není.

U prvního způsobu hlasování při změnách primárního práva nejde o stejné hlasování. To bych prosil zdůraznit. Nejde z toho důvodu, že jenom proto, že se mění většina z prosté většiny při předběžném na kvalifikovanou většinu při doporučení k ratifikaci. Tato věc je z hlediska procedury poměrně významná.

Vláda nás žádá o to, zda bychom souhlasili s vytvořením právního základu v primárním právu pro to, aby země, které v současné době jsou pouze zeměmi eurozóny, plus země, které se mohou na dobrovolném základě k těmto opatřením přihlásit, aby byl vytvořen právní základ. Neříká Evropská rada nic o tom, jak tento právní základ bude využit a jaká vlastní opatření ke stabilizaci budou vytvořena.

Článek je velice stručný a místo toho, abych jej popisoval, pouze vám jej přečtu. Čl. 3 je jednoduchý a zní: "Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné, k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti."

Obecný článek, který pro Českou republiku nemá velký význam, ale jsou země, jako je třeba Spolková republika Německo, kde podle rozhodnutí Spolkového ústavního soudu takovéto doplnění primárního práva je nutné k tomu, aby zástupci vlády Spolkové republiky Německo mohli jednat o těch budoucích opatřeních.

Vidíme tedy, že stabilita eurozóny, která, jak pan ministr správně řekl, a jak já také vnímám, je i pro Českou republiku jako nečlena eurozóny velmi důležitá, a to nejenom s ohledem, že máme závazek vstupu do eurozóny, ale hlavně z důvodu, že už dnes je naše ekonomika nesmírně navázána na euro, díky exportnímu charakteru naší ekonomiky, kdy převažuje právě export do zemí eurozóny, je logické, že naší snahou by mělo být podmínky, které budou vyjednány na základě změn tohoto právního základu, aby byly pro naši republiku co nejpřijatelnější a abychom se tedy mohli v budoucnu této změny a této diskuse účastnit, a pak eventuálně být i členy soustátí, které bude stabilizovat eurozónu.

To je další velmi důležitý fakt, a teď musím říci, že my sice máme naznačeny vyjádřením posledního zasedání Rady zhruba okruhy a zásady, kterými se zřejmě záchranné mechanismy budou řídit, a já si je dovolím jenom pro vaši lepší orientaci připomenout.

Za prvé mechanismus, stabilizující euro, by měl mít mezivládní povahu, s tím jistě souhlasíme. Musím podléhat striktně daným podmínkám. Měl by se na něm také podílet soukromý sektor, ale není řečeno jak. A zároveň je jasně řečeno, že půjčky budou mít přednost v pořadí: nejdřívější plnění Mezinárodní měnový fond, pak to budou veřejné fondy a na závěr to bude soukromý sektor. A zároveň je jasná zásada podle čl. 48, že musí toto rozhodnutí býti přijato jednohlasně.

Zároveň je také vyjádřeno, že tento akt podlého konzultaci, konzultaci s Evropským parlamentem, s Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou.

Tady ta opatření, která budou vytvořena na základě změn primárního práva, vytvářející právní základ pro tyto změny. Doufám, že jsem byl dostatečně přehledný a že jste se v logice postupu neztratili.

Projednali jsme článek, který jsem doslovně citoval, a náš výbor doporučuje vládě vydání souhlasu s tím článkem.

Vláda nás však zároveň žádala o to, abychom souhlasili se směrnicí pro její jednání, to je tedy naše směrnice ke každé mezinárodní smlouvě si vláda na základě meziresortního jednání vyjednává svoji vlastní směrnici, a v té směrnici jsou řečena jednak fakta, která by jenom opakovala to, co jsem před chviličkou četl, ale jednak je tam také dáno, že přece jenom jakýsi manévrovací prostor vládě poskytujme.

Lze říci, že v případě, kdy máme ještě jeden možný způsob, jak korigovat případné změny a buďto vyjádřit souhlas nebo nevyjádřit souhlas, je přece jenom zachována určitá kontrolní role obou komor. Na druhou stranu problém je v tom, že celý náš článek, týkající se vázaného mandátu, byl vytvořen pro to, abychom vytvářeli v Evropské unii, v našem státě, prostor pro zmenšování tzv. demokratického deficitu.

Přece dobře víme i z vlastní praxe, jak obtížné je někdy legislativně rozhodovat o změnách, které vznikají ad hoc, které vznikají tzv. na poslední chvíli, kdy já alespoň za sebe mohu říci, že vždy mám pocit, že nejsou dostatečně prodiskutované, že nejsou dostatečně prověřené takové změny, a myslím si, že je naprosto v souladu s úlohou i posláním této horní komory, aby stabilizovala legislativní prostředí. Z toho důvodu se domnívám, že bychom se k této směrnici vyjadřovat neměli.

Vnímám vázanost mandátu jako tzv. absolutní, jednak z toho důvodu, že procedurálně nerozlišujeme možnosti, kdy máme ještě druhý korektiv možnosti vyjádřit se, ano, doporučit, nebo ne, a klausuli flexibility, kdy už tento druhý mechanismus nemáme. A za druhé se domnívám, že bychom de facto devalvovali vázanost toho mandátu a svým způsobem umožňovali to, aby vlády na svém mezivládním jednání rady, aby dojednávaly věci tzv. na poslední chvíli, a to rozhodně nevede ke stabilizaci legislativního prostředí EU.

Zároveň vás chci upozornit, že Česká republika není jediná, která má takto striktně vázaný mandát. Není to sice úplně totožné, ale mohli bychom jmenovat, že stejně se jedná ve Finsku, v Dánsku, Spolková republika Německo, která vyžaduje také postupy s vyšší kontrolou parlamentu, takže se domnívám, že v tomto smyslu není Česká republika výjimkou.

Doporučuji tedy ve shodě s usnesením našeho výboru, abychom schválili vládě to, o co nás žádá, tzn. schválili mandát k tomu, abychom vyslovili předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Evropské rady, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

Nevyjadřuji se úmyslně k té směrnici, a tím pádem nechávám otevřený prostor pro to, abychom eventuálně v budoucnu mohli nejenom vyjádřit pochybnost obsahovou, ale i pochybnost procedurální.

Vidím, že zájem o mé vysvětlení klesá s růstem hluku, který je vedle v kuloárech, a já tedy nehodlám překřikovat novináře, nebo kdo tam jedná. Moc děkuji za vaši pozornost. Chtěl bych připomenout, že vázaný mandát je velmi významným stabilizujícím prvkem v naší legislativě. A to bych chtěl, abyste měli i nadále na paměti. Je samozřejmě možné vésti úvahy do budoucna, týkající se našeho jednacího řádu, abychom dokázali v budoucnu odlišit ty dva způsoby, tzn. kdy budeme dvakrát hlasovat, anebo kdy budeme hlasovat pouze jednou. Ale takováto úvaha, která vzniká teď na základě téměř neškodné změny primárního práva, která jenom umožňuje vytvoření lepšího právního základu pro země, které to potřebují, tak je v takové situaci a v takové časové tísni, kdy bychom tyto změny nemohly dostatečně prodiskutovat a změny primárního práva přijmout.

Proto tedy navrhuji schválit usnesení, které jsme schválili jednohlasně při jednání našeho výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji,omlouvám se, že jsem nezjednala pro vaše vystoupení úplný klid. Bohužel ani v tuto chvíli není takový klid, na jaký jsme tady obvykle zvyklí. Teď mám přihlášeny 4 zájemce o diskusi, z nichž paní senátorka Paukrtová má právo přednostního vystoupení, a já ji tedy prosím, aby přistoupila k řečništi.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové, pan kolega Sefzig tady naznačil, že dnešní rozhodnutí je důležité nejen pro jarní jednání Rady, ale že tady poprvé projednáváme vázaný mandát vlády. Z toho prostého důvodu je naše dnešní rozhodnutí poměrně vážné, protože se na ně potom někdy v budoucnu můžeme odvolávat.

Ráda bych se podívala na celou záležitost ještě z jiných úhlů pohledu, když dovolíte. Vláda nad rámec svých zákonných požadavků předkládá parlamentu k vyslovení souhlasu též směrnici pro jednání delegace ČR na zasedání Evropské rady ve dnech 24. – 25. března, to proto, aby delegace ČR při hledání konečné podoby rozhodnutí před jeho přijetím měla určitý manévrovací prostor.

Všechny členské státy přistupují k rozhodnutí obdobně, jako by se jednalo o mezinárodní smlouvu. Je tedy zřejmé, že na březnovou Evropskou radu se připraví stejně jako na mezivládní konferenci, která by za normálních okolností přijímala text novely smluv. To může naznačit i to, že se dostaví s určitými požadavky na změny, pozměňovací návrhy podle mých informací připravuje i Evropský parlament. A já jsem toho názoru, že Česká republika by měla být na tyto eventuality připravena.

Takže v čem tkví současné problémy? Vláda nám předložila směrnici, současně tisk, který máme označen jako 42, včetně směrnice, už projednal evropský výbor Poslanecké sněmovny, a bude jej projednávat Poslanecká sněmovna. To znamená, že podle mého názoru by měla mít vláda jednotný mandát, Poslanecká sněmovna by se neměla vyjadřovat jiným způsobem, než se vyjadřuje Senát, protože pak si kladu otázku, kterým z těch usnesení se vláda bude řídit. Musím říci, že návrh pana kolegy Sefziga, který přijal evropský výbor, promiňte, je to usnesení evropského výboru, v podstatě říká, že mandát je opravdu vázaný a nepřipouští žádné korekce. To znamená, že vláda na jednání Rady nebude vybavena možností, jakýmkoli způsobem reagovat na eventuální pozměňovací návrhy. To je z mého pohledu problém. Proto si myslím, že by bylo žádoucí, kdyby obě komory přinejmenším přijaly stejný mandát pro vládu. A nemyslím si, že jenom v této věci, ale vždy kdy se bude vázaný mandát uplatňovat.

Objektivně mohou existovat, zda této situace, pokud nedojde ke sjednocení jednotlivých usnesení obou komor, dvě možnosti. Za prvé může vláda přistoupit k věci tak, že je odpovědna Poslanecké sněmovně, nikoli Senátu, a vystupovat v mezích svého usnesení, tedy usnesení Poslanecké sněmovny. Přijetím eventuálních úprav na sebe vláda bere riziko nedodržení vázaného mandátu k Senátu. Další diskuse v Senátu by byla vedena po březnové Radě, to je v rámci následného projednávání souhlasu Senátu k ratifikaci. Toto řešení by mohlo vést k vnitrostátním konfliktům, což si samozřejmě nikdo nepřeje. Anebo vláda vezme v potaz rovnoprávné postavení komor ve vztahu k mezinárodním smlouvám a bude postupovat v rámci společného minima usnesení obou komor, což fakticky značí dle usnesení Senátu, že v případě jakékoliv změny se bude muset z Rady vrátit zpět k Senátu a žádat o její souhlas.

Já si v tuto chvíli myslím, že by bylo rozumné za prvé dosáhnout symetrie usnesení obou komor Parlamentu. Myslím si, že by bylo dobré si uvědomit, že tato záležitost, ve které se dneska nacházíme, je za prvé precedentní, za druhé není úplně jednoduchá. Osobně bych se spíš přikláněla k tomu, aby vláda v určitých mantinelech nějaký manipulační prostor měla, ale chápu usnesení našeho evropského výboru.

Proto vám v tuto chvíli nepředkládám žádný návrh, ale z mého pohledu by bylo mnohem rozumnější, kdybychom své rozhodnutí ještě odložili a u vědomí si toho, jak velmi je to důležité, celou záležitost ještě prodiskutovali. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, navážu na svoji předřečnici, paní senátorku Paukrtovou. Jenom zmíním to, že skutečně historicky poprvé budeme jako Senát využívat nástroj, který jsme si schválili v našem jednacím řádu, tak zvaný vázaný mandát. Pokud se jedná o ten tisk, pak pan předseda Senátu, veden jednacím řádem, nemohl udělat nic jiného, než že tento návrh zákona přikázal k projednání evropskému výboru. Pokud vím, ten návrh je tady něco málo přes dva týdny a evropský výbor přijal k tomuto návrhu usnesení.

Problém je ovšem v tom, nač tady bylo upozorněno. Vláda nás s ohledem na povahu rozhodnutí žádá a předpokládá, že obě komory Parlamentu rozhodnou o udělení předchozího souhlasu s návrhem rozhodnutí, který je ovšem doprovázen směrnicí pro jednání české delegace. Naše rozhodnutí by mělo být prostou většinou. Když si ale vezmete usnesení evropského výboru Poslanecké sněmovny a usnesení evropského výboru našeho, tak ta rozhodnutí, respektive usnesení jsou skutečně odlišná. Já se domnívám, že bychom si tady měli říci, jak striktní ten mandát pro vládu má být.

Vzhledem k tomu, že je ještě čas, protože Evropská rada bude zasedat ve dnech – jestli se nepletu – 24. – 25. března, dovoluji si navrhnout, vzhledem k tomu, aby se touto záležitostí mohl ještě zabývat ÚPV, právě s ohledem na to, abychom si mohli poslechnout zástupce MZV, ale i zástupce naší legislativy, abychom si o striktnosti mandátu blíže pohovořili, abychom naše usnesení, které je přísnější než usnesení Poslanecké sněmovny, ještě vydiskutovali. Aby to nebylo rozhodnutí pouze jednoho výboru, protože je to skutečně precedent. Proto si dovolím navrhnout ve smyslu nového ustanovení našeho § 119 písm. l) odst. 5 odročení návrhu – k projednání tohoto návrhu, a to do 17. 3. tohoto roku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Mám ještě přihlášeného pana senátora Antla.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové senátoři, už tady bylo řečeno takřka vše a z pozice předsedy ÚPV potvrzuji návrh, který tady byl řečen. Nechci předjímat rozhodnutí ÚPV, ale jsem přesvědčen, že tak vážné rozhodnutí by mělo projít i naším ÚPV. Přede mnou promluvily dvě členky, dvě dámy senátorky z ÚPV a tímto znovu potvrzuji, že tímto dávám návrh na vyslovení souhlasu s odročením do 17. 3. 2011, kdy je stejně plánováno plenární zasedání Senátu PČR.

Jinak mám před sebou ne klasický formát jednacího řádu. Je to proto, že nemáme k dispozici aktuální znění jednacího řádu. Při té příležitosti si dovolím poprosit, jestli by senátorky a senátoři mohli mít aktuální znění jednacího řádu k dispozici, abychom nemuseli nosit takovéto pomocné papíry. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedající, hezký den přeji. Chtěl bych podpořit všechna slova, která již zazněla přede mnou. A to i z jednoho dalšího důvodu. Ono to tak vypadá, že vnitřní směrnice je určena pro manévrovací prostor naší vlády. Ale ono to směřuje k tomu, že my vlastně zvětšujeme manévrovací prostor i ostatních vlád a ostatních orgánů EU. Protože tam, při tom projednávání, rozhodně nehrozí nějaké vražedné tempo. A nehrozí většinou žádná prodlení. Tady čtvrt, půl rok často nic neznamená.

Myslím si, že to lze trošku přirovnat k slavné tetě Kateřině ze Saturnina, která si vždy vymezovala svůj prostor a ta území, která dobyla, už nikdy nepustila. Tak přesně to v Evropské unii chodí. Všimněte si všech procesů, kam jsme se dostávali, kde jsme byli před pěti lety, kde jsme byli před dvěma lety, kde jsme dnes - a kam to směruje zítra. Ve chvíli, kdybychom dnes, obě dvě komory, uvolnili manévrovací prostor vlády, tak by se mohly najít jiné vlády, které tam budou předkládat náhlé nápady, rychlá rozhodnutí. Oni se budou snažit vymezovat další manévrovací prostor, do toho bude mít vláda manévrovací prostor, a komory národních parlamentů o něj definitivně přijdou.

Právě proto si myslím, že je určité vhodné, abychom ještě dnes odročili rozhodnutí, abychom nechali další výbor nad tím přemýšlet a abychom se k tématu vrátili. Není to proto, že bychom nevěřili naší vládě a tomu, co by tam mohla, chtěla nebo snad i směla projednat za nás, ale jedná se právě spíš o další účastníky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se pana senátora Sefziga, jestli chce vystoupit v obecné rozpravě.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Chci vystoupit v rozpravě, protože nechci ukončit a nechci vystupovat jako poslední, abyste eventuálně mohli na moji řeč reagovat. Víte, já jsem v docela zvláštní poloze, protože jestli v něčem jsem přispěl v evropském výboru, který pracuje a funguje skvěle kolektivně, tak to bylo v tom, že jsem vždycky kolegy vedl k tomu, abychom společně vytvářeli poměrně široký manévrovací prostor, za který už nelze. Abychom nedávali úzké mandáty naší vládě. Ať to byla ještě předtopolánkovská, topolánkovská a tato, vždycky evropský výbor – a proto také naše usnesení byla v naprosté většině přijímaná téměř jednomyslně – vymezil prostor, za který už nelze, ale prostor pro jednání jsme nechali poměrně široký s představou, že se 27 zemí obtížně domlouvá na jednom společném jednání.

Proto rozumím tomu, co tady říkala paní předsedkyně klubu, že bychom měli nechat vládě v tomto duchu také nějaký manévrovací prostor. Ale moje otázka naprosto jasná zní – máme na to v tomto případě, kdy využíváme změnu jednacího řádu, právo, aniž bychom si to do jednacího řádu napsali? Máme právo toto dělat, když nemáme odlišeny mechanismy – jako jednokolovou kontrolu a dvoukolovou kontrolu? Nemáme nejdříve upravit naše jednací řády v tomto smyslu a pak eventuálně v rámci dvoukolového systému dělat to, abychom v tomto případě skutečně manévrovací prostor vládě umožnili? Domnívám se, že bychom měli být dnes striktní, že bychom měli ten mandát skutečně posoudit absolutně. A to už z toho důvodu, že v tomto případě přijímáme skutečně jenom právní základ a nevíme, jaká ta opatření budou, jaká opatření se mohou na poslední chvíli do toho primárního práva dostat, jak budou extendována.

Před tím velmi varuji – před těmi kroky na poslední chvíli. Moje otázka zní – velmi vítám to, že se tím budou zabývat ještě kolegové, kteří jsou povolanější co se týká práva jako takového, že to budou projednávat výbory a komise, je velmi dobré a důležité, podporuji to. Dávám otázku na vládu i na průběh tohoto jednání: To, že se bude na Radě někdo snažit modifikovat právní základ a de facto právní základ rovnou dávat dohromady už s opatřeními vytvořenými na základě toho právního základu – je nutné to dělat? To jsou ty trhy s obligacemi a s dluhopisy v takovém stresu, tak strašně se propadají, že je nutno okamžitě dělat změny při jednání, kdy se spojují věci konkrétní s věcmi obecnými? Já nevím, ať nám vláda, ať nám pan ministr financí nebo zástupce ČNB či jiné autority, eventuálně zástupci v Evropské centrální bance tuto otázku na těch jednáních zodpoví. Já jsem na ni velmi zvědavý.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že ne, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce k této rozpravě vyjádřit.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji. Já jsem si se zájmem vyslechl tuto debatu, která se spíše zabývala procedurami, a není divu, protože je to vůbec poprvé, co je koncept vázaného mandátu aplikován. Myslím si, že taková debata je potřebná i v rovině precedenční.

Na úvod říkám – nemám vůbec nic proti tomu, pokud se Senát, tak jak tady navrhla paní senátorka Rippelová, rozhodne to přerušit, nebo odročit tak, aby to bylo ještě prodiskutováno v ÚPV. Co je důležité, musí to být plénu Senátu předloženo tak, aby vláda byla mandátem vybavena na jednání 24. a 25. Čili je tady ještě plénum myslím 16. března, takže tu čas je.

Precedenčně je to možná důležité, protože když jdeme k meritu věci, tak pokud jde o evropský mechanismus stability, tady se zase až tak o moc nehraje, protože vláda si v té směrnici na jedné straně uložila limity poměrně striktně. Zdůrazňuji, a koneckonců je to i v usnesení výboru dolní sněmovny, že i kdyby někdo žádal změny v průběhu, který zbývá do 25. března, tak delegace České republiky bude souhlasit jenom s takovým kompromisem, který bude v souladu s článkem 48 odstavec 6 smlouvy.V tomto článku se výslovně praví, že rozhodnutí nesmí rozšířit pravomoci svěřené Unii smlouvami. Což považuji za podstatné, klíčové. Koneckonců i limity, pokud jde o věcný obsah mechanismů, tak jak si je stanovila EU po vyjednávání, jsou takové povahy, že naše základní zájmy nepodkopávají. Je to mezivládní povaha ujednání, účast je omezena v obligatorní formě pouze na členské státy eurozóny. Země, které v eurozóně nejsou se toho účastnit nemusí. Ta pomoc je navíc striktně podmíněna.

Tohle není, řekl bych, zkouška nějakým zásadním ohněm. Ta přijde podle mého soudu až následně, až tady budeme projednávat to, co se začíná vařit nyní v unijních strukturách a co se zatím prodává pod takovým krásným, lyrickým názvem Pakt pro konkurenceschopnost, ale v podstatě je to návrh ekonomické vlády. Tam bude nesmírně důležité ty mantinely si hlídat.

Abych to uzavřel, nemám nic proti tomu, pokud se Senát rozhodne to ještě odročit a vrátit se k tomu, po diskusi v příslušném dalším výboru, na plénu 16. března.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Ještě jednou, tentokrát jako zpravodaj, pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Ještě jednou děkuji, paní místopředsedkyně. Chci se ještě vyjádřit k jedné věci, která je jen komentářem, a proto není nutné na ni reagovat. To je věc týkající se rozdílnosti usnesení obou komor. My žijeme v bikamerálním systému a jenom pro vaši informaci, náš výbor usnesení přijal o den dřív než výbor PS. Já se necítím pohoršený - ač jsem se zpravodajem, panem předsedou Bauerem hovořil telefonicky - necítím se nijak pobouřený tím, nebo nepřipadá mi nenormální, že přijali jiné usnesení. To podstatné jsme totiž na obou výborech přijali stejné. Podstatné je to, že dáváme souhlas – předběžný souhlas – s tím, aby navržený článek Evropskou radou byl schválen. My ani horní komora ta jednání - v tom smyslu úradku, který již vznikl, byl formulován, prodiskutován, napsán na papír - neblokujeme. To je špatná představa, že bychom něco blokovali. To určitě ne.

Vlastní usnesení kolegiálního výboru z dolní komory je částečně opsaný konec směrnice, čili je tam prostor pro vyjednávání, kde se říká, že bude v souladu s článkem 48 – to nelze ani jinak, protože takové změny, které by byly přijaty v rozporu s tímto ustanovením, by byly změny, které by nemohly být ani uznány.

A potom, že jsou tedy v souladu se základními liniemi z prohlášení euroskupiny. To jsou ty linie, které jsem vám také četl a kde jsem vás upozornil na to, že tyto linie jsou velmi vágní, že nejsou konkrétní, že se například neví, jakým způsobem soukromý sektor bude vtažen do kontroly eurozóny.

A považuji za podstatné, abychom vždycky rozhodovali o tom, co má finální podobu, kdy se můžeme jako zástupci našich občanů domnívat, co je pro ně prospěšné a co pro ně prospěšné není.

Další bod je, že podstatným způsobem se nebude odchylovat od původně navrhovaného textu. My přeci víme, že pro mne je podstatné třeba úplně něco jiného nebo malinko jiného než pro moji kolegyni nebo kolegy. Proto jsem pro to, aby byly eventuální změny vždycky diskutovány, a manévrovací prostor je možno dát, ale jenom na základě nějakých konkrétních podkladů, konkrétních požadavků. A v tomto případě tomu tak není.

To je moje vystoupení jako zpravodaje. A zaslechl jsem, a jsem za to vděčný, že bylo doporučeno odročení do 17. března 2011, s tím, že do té doby budou o této materii ještě jednat ústavně-právní výbor a účastnit se toho budou také zástupci Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. A děkuji všem, kteří se těchto jednání zúčastní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. A vzhledem k tomu, že zazněl návrh na odročení, je to - to první, o čem nyní musíme hlasovat. Svolám kolegyně a kolegy, kteří jsou mimo sál.

Byl podán návrh odročit rozhodnutí o vyslovení předchozího souhlasu na příští schůzi Senátu, která se bude konat dne 17. března 2011. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum je 32.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro návrh odročit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh na odročení byl tedy přijat.

Ještě dříve, než předám řízení schůze, chci vyřídit vzkaz organizačního odboru Senátu. Byla vám rozdána nejnovější verze jednacího řádu a právních předpisů. A chci jenom poprosit předsedy jednotlivých klubů, aby nepřítomné kolegy upozornili, aby si tento jednací řád vyzvedli v informačním centru. Děkuji. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dalším bodem, který budeme nyní projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 40

Návrh máme jako senátní tisk č. 40 a pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nám celý materiál uvede a zároveň ho vítám. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně představil tuto novelu insolvenčního zákona, resp. zákona o úpadku a způsobech jeho řešení.

Tato novela byla vyvolána tím, že Ústavní soud v polovině minulého roku přijal nález, kterým zrušil určité části insolvenčního zákona, konkrétně pak § 192 odst. 1, a to s účinností od 31. března 2011. Novelizační iniciativa ministerstva spravedlnosti, resp. vlády, byla právě vyvolána tímto nálezem a snahou je vyplnit potenciální mezeru, která v insolvenčním zákoně vznikne právě tím, že nález začne být účinný a § 192 odst. 1 bude zrušený.

O co v té věci jde? Ústavní soud rozhodoval o tom, zda věřitelé v rámci insolvenčního řízení mají či nemají mít právo popírat pohledávky jiných věřitelů. Zákon o úpadku z roku 2006 totiž přinesl změnu oproti právní úpravě z roku 1992 v té oblasti, že tento nový zákon neumožňuje věřitelům v rámci insolvenčního řízení popírat pohledávky jiných věřitelů. Důvodem, proč k tomuto zákonodárce v roce 2006 sáhl, byla ta skutečnost, že původní právní úprava z roku 1992, podle kterých probíhaly konkurzy v ČR téměř dvacet let, přispívala k tomu, že průběh konkurzních řízení v ČR svojí délkou patřil k nejdelším v celé Evropě. V průběhu těchto dlouhých konkurzních řízení bohužel často docházelo k negativním jevům, kdy konkurzní podstata byla postupně rozpuštěna, nechci použít tvrdší termín, který by se bohužel v některých případech hodil, a věřitelé tak v zásadě nebyli uspokojeni.

Způsobem, jak se protahovala konkurzní řízení, bylo mimo jiné i to, že se uměle vyvolávaly incidenční spory, kdy jednotliví věřitelé bez zjevných důvodů popírali pohledávky, resp. práva jiných věřitelů, táhly se dlouhé soudní spory, které trvaly i roky. A toto všechno mělo vliv na konkurzní řízení, které nemohlo být ukončeno a vyřešeno, dokud nebyly vyřešeny spory mezi věřiteli, pokud to mám nyní zjednodušeně takto popsat.

Protože zákonodárce při přijímání nové právní úpravy byl veden, vedle snahy přijmout efektivní insolvenční právo, také snahou odstranit problémy staré právní úpravy a odstranit ta rizika, která výrazně protahovala konkurzní řízení, v zásadě nepřipustil možnost vzájemně si popírat mezi věřiteli pohledávky, právě díky zkušenosti různých šikanózních a účelových žalob, které zde předtím probíhaly.

Tím jenom vysvětluji, proč k úpravě takto došlo. Insolvenční právo počítalo s tím, že popírat pohledávky věřitele může soud, případně insolvenční správce, nikoliv však věřitelé mezi sebou.

Ústavní soud tuto úpravu posoudil a došel k závěru, že pokud někdo uplatňuje v rámci insolvenčního řízení svoji pohledávku, chce realizovat své majetkové právo, tak má právo chránit své majetkové právo. A jednou z forem ochrany a obhajoby mého majetkového práva je to, že popírám právo někoho jiného. Podíváme-li se totiž na konkurzní podstatu, na určitý majetek jako na určitý koláč, když to mám vysvětlit nějak graficky, tak rozděluje se tento koláč mezi jednotlivé následné věřitele, jejichž pohledávky jsou soudem uznány. A čím je těchto věřitelů méně, tak tím samozřejmě větší podíl na mne jako na věřitele zůstává.

A proto Ústavní soud konstatoval, že já jako věřitel mám právo popírat pohledávky jiných věřitelů, protože tím obhajuji své vlastní majetkové právo. Proto Ústavní soud zrušil tuto část insolvenčního zákona, kdy konstatoval, že pokud zákonodárce zakázal věřiteli popírat práva jiných věřitelů, tak tím fakticky omezil jeho vlastní právo obhajovat svá majetková práva.

Omlouvám se, že tuto velmi složitou věc se snažím trošku didakticky vysvětlit. Ona to je opravdu v zásadě technická odborná záležitost.

Připravili jsme tedy novelu, která, pokud to mám zjednodušit, v zásadě vrací do právní úpravy právo věřitele popírat pohledávky, resp. práva jiných věřitelů. Ale snažili jsme se najít takovou úpravu, která nepovede k nešvarům, které jsme tady vnímali, a já jsem je tady popisoval, v 90. letech, kdy zkrátka popírání práv jiných věřitelů bylo zneužíváno, byly to často šikanózní návrhy, které pouze protahovaly celé konkurzní řízení. Proto úprava byla připravena tak, aby tam byly určité limity, aby zkrátka, pokud je popírána pohledávka někoho jiného, ten, kdo popírá, byl za takový úkon plně odpovědný, aby se neuspokojovaly právě z konkurzní podstaty takovéto soudní spory, ale aby si to platil ten, kdo popírá, kdo podává žalobu.

Nově bylo upraveno také to, že bude možné přednostně vyloučit zjevně nedůvodné návrhy tak, aby právě zjevně nedůvodný návrh neprotáhl insolvenční řízení o několik let. Do návrhu bylo mimo jiné též napsáno, že bude skládána jistota na případnou škodu, která vznikne jinému věřiteli, pokud někdo úmyslně zle, šikanózně bude popírat jeho práva. Bylo také nově formulováno z důvodu rychlosti, že v zákoně, resp. v navazující vyhlášce bude vytvořen formulář, na kterém bude dotyčný věřitel popírat práva jiného věřitele tak, aby bylo zjevné, jaké všechny údaje soud chce a neprotahovalo se řízení tím, že někdo podá neúplný návrh, bude soudem vyzván k tomu, aby to doplnil, bude to doplňováno a opravováno a celé řízení se bude protahovat.

Naší snahou tedy opravdu bylo připravit takovou úpravu, která vyhoví Ústavnímu soudu, ale na druhou stranu nevrátí negativní praxi první poloviny 90. let, zásadně praxi až do roku 2006, kdy platil starý zákon.

My pod určitým časovým tlakem jsme věc projednali na půdě Poslanecké sněmovny díky velkorysosti PS velmi rychle. Byla zkrácena doba projednání mezi prvním a druhým čtením na pět dnů. Ústavně-právní výbor PS projednal tento návrh, došlo ještě k určité drobné nuanční změně, k určitému doformulování. A návrh byl přijat Poslaneckou sněmovnou v zásadě napříč politickým spektrem 115 poslanci, pouze čtyři poslanci byli proti.

Chci konstatovat, že se opravdu jedná o nepolitickou odbornou novelu, kterou zpracovávala skupina expertů, kteří také psali insolvenční zákon. Tato skupina expertů permanentně pracuje na ministerstvu, permanentně hlídá to, jak je nový insolvenční zákon aplikován. V této skupině jsou experti typu Dr. Bureše, místopředsedy Vrchního soudu, Dr. Krčmáře, soudce Nejvyššího soudu. Jsou to opravu ti největší experti, kteří se v ČR insolvenčním právem zabývají, a ti jsou více méně tvůrci této novely.

Proto vás, dámy a pánové, prosím v zásadě o odborné nepolitické posouzení tohoto návrhu, kdy nás opravdu tlačí čas. Bylo by ideální, kdyby se podařilo docílit toho, že tato novela bude platná, resp. účinná na konci tohoto měsíce, protože 31. březnem 2011 začne být účinný nález Ústavního soudu a § 192 odst. 1 současného platného a účinného zákona přestane existovat. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem byl určen ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které máme jako tisk 40/1. Zpravodajkou je paní senátorka Soňa Paukrtová, která má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jak bylo řečeno panem předkladatelem, cílem návrhu zákona je reagovat na nálezy Ústavního soudu vyhlášené pod č. 163/2009, č. 241/2010 a č. 260/2010 Sb.

Pan ministr nám tady zevrubně vysvětlil, čeho se týkala absence popěrného práva, která byla napadána Ústavním soudem, a z jakého důvodu ministerstvo spravedlnosti v minulosti předložilo návrh zákona, který neměl v sobě toto popěrné právo.

Já pouze doplním: Ústavní soud také konstatoval, že nebylo možné na insolvenčního správce pohlížet jako na zástupce všech věřitelů. A to byl jeden z důvodů, proč to popěrné právo tam dnes jaksi vracíme. Ve většině právních úprav této problematiky v USA, Velké Británii, Německu, Rakousku, věřitelé plnohodnotným popěrným právem disponují a jsou tak schopni dosáhnout soudního přezkumu sporné pohledávky.

Ústavně-právní výbor se zabýval na své schůzi dne 2. března 2011 tímto návrhem zákona. V podstatě se debata vedla ani ne tak o jednotlivých rozhodnutích Ústavního soudu a návrhem zákona. Nejvíce se týkala změny v občanském soudním řádu, kde v § 202 insolvenčního zákona poslanci došli k názoru, že učiní pozměňovací návrh a snížili tak jistoty na náklady incidenčního sporu z 20 tisíc Kč na 10 tisíc Kč. A my jsme se na ústavně-právním výboru dotazovali, proč tomu tak bylo. Zástupce předkladatele pan Ing. arch. Pavel Kasík se svými spolupracovníky nám to vysvětlil a po tomto vysvětlení vám ústavně-právní výbor doporučuje schválit návrh zákona ve znění Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru pana Miroslava Antla předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Návrhem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které máme jako tisk č. 40/2. Zpravodajem je pan senátor Karel Korytář, který má nyní slovo.

Senátor Karel Korytář:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, vše podstatné bylo velmi přesně již řečeno ve zprávě pana ministra i garanční zpravodajky, takže já se omezím pouze na usnesení hospodářského výboru, který na své 5. schůzi konané dne 2. března 2011 po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. arch. Pavla Kasíka, náměstka ministra spravedlnosti ČR, po zpravodajské zprávě senátora Karla Korytáře a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodaje výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Korytáře a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Ptám se, zda někdo podle § 107 navrhuje, abychom se tímto návrhem nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Přihlášeni jsou paní senátorka Marta Bayerová a pan senátor Luděk Sefzig. Paní kolegyně svoji přihlášku stáhla, takže hovoří pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Pan ministr upozornil na jeden velmi důležitý fakt, který mi často vnímáme, že naše insolvenční řízení a náš úpadkový zákon byl nejhorší v celé Evropské unii. A přitom naše země, která je trvale podkapitalizována už od začátku 90. let, musí pracovat i s těmi penězi, které jsou v rizicích, které jsou v insolvenci.

Velmi děkuji, že pan ministr takto velmi rychle připravil – první návrhy byly v lednu – tento neobyčejně důležitý zákon, který umožní využívat finance, které jsou v insolvenci, které mají větší rizika, kdy návratnost úpadkového kapitálu se rychleji vrátí, tento kapitál se daleko rychleji dostane do oběhu, do procesu. A to je to, co naše země už dvacet let potřebuje. Moc děkuji, pane ministře.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nepřihlásil, takže končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k poděkování. (Nechce.) Pan zpravodaj se také nechce vyjádřit, takže v této chvíli máme jediný návrh, a to je návrh schválit.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 50, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, pokud nás, pokud nechce zůstat, tak nás může opustit. A jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách

některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 32

Máme to jako tisk č. 32 a tento návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého zde vítám a mikrofon je mu k dispozici.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl slovo k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů. Já bych si dovolil na začátku trošku neformálně uvést problematiku popisem odborným, jak ta problematika je zařazena do celého zdravotnictví a jak v oblasti lékové, kam spadá, jakou hraje vlastně roli to, čemu se dneska říká moderní terapie. Takové odborné uvedení znamená zmínit tři zákony, které tuto oblast lékových a podobných technologií ošetřují – jsou zákony transplantační – tento zákon se stará o přenos orgánů z dárce na příjemce, dále je to zákon o lidských tkáních a buňkách, který se týká přenosu buněk, které jsou minimálně upravovány podle zákona tzv. minimálně manipulovány. Oba tyto zákony jaksi pojednávají o věcech, které si můžete sami dobře představit, co je to transplantace ledviny nebo srdce, celkem se ve sféře nemedicínské zná dobře. Pokud jde o přenos minimálně manipulovaných nebo nemanipulovaných buněk a lidských tkání, tak tam spadá transplantace kostní dřeně jako takový nejtypičtější příklad, kdy jsou odebrány nějakou technikou – kdy je krev proháněna přístrojem, oddělují se buněčné elementy a zase se vrací zpátky, z těch buněk zůstanou tzv. kmenové neboli zárodečné buňky, ty se zamrazí v nějaké mediu konzervačním, a když je potřeba, když to průběh nemoci vyžaduje, tak se buňky vrátí zpátky do těla.

Problematika, kterou se budeme zabývat my, se týká zákona o léčivech a týká se tzv. moderní terapie, do které spadají přípravky pro genovou terapii, somatobuněčnou terapii a přípravky tkáňového inženýrství. Zde se také přenášejí buňky buďto volné nebo na nějakém nosiči, který připomíná tkáň a jsou to buňky, které jsou buďto nějakým způsobem pozměněné, například jsou ozářené, takže ztrácejí některé životaschopné vlastnosti a začnou se chovat jinak, nebo jsou pomnožené; anebo to jsou buňky, které se dávají jinam než kam originálně patří. Zde jako příklad bych řekl buňky, které se odeberou jako kmenové buňky z kostní dřeně a dávají se například do cévy v srdci nebo jsou to buňky – je snaha zkoušet v aplikacích na míšní poranění, kdy se doufá, že dojde k regeneraci míchy a k nápravě těžkého postižení a ochrnutí.

To jsou oblasti, které jsou do značné míry rozvojové až experimentální a v podstatě existuje jediná oblast, která je využívána takovým rutinním způsobem, byť ne příliš masivně, je to pěstování buněk, které tvoří chrupavčité tkáně tzv. chondrocitů, které se při některých lokálních defektech chrupavek, například v koleně, kdy se část té chrupavky odloučí, tak se odeberou buňky pacienta, ty se množí, rostou někde v roztoku, ze kterého se nanesou na nějakou podložku, a ta podložka se potom lepí do kolena, a to koleno se tím zahojí. Po čase se buňky namnoží a vytvoří normálně nový chrupavčitý kryt.

Ještě řeknu něco o ceně. Zatímco v oblasti transplantací orgánů mluvíme o nákladech v řádu miliard, kdy si představíte, že jedna transplantace a následná terapie může stát okolo dvou milionů a těch transplantací je několik málo set, tak se dostaneme k částkám miliardovým. Zatímco náklady tady, když odečtu rozvojové záležitosti, tak na chrupavky se pohybují asi tak na úrovni 60 až 80 milionů za dobu, kdy se tato technologie v posledních pěti letech používá, čili je to z hlediska veřejného zdravotního pojištění relativně okrajová záležitost, pokud jde o finanční objemy a víc je v tom toho prvku rozvojového.

Omlouvám se, jestli úvod byl delší, chtěl jsem vás s dost technickou problematikou seznámit a dovolím si formálně nyní říci, že to, co předkládáme, je transpoziční zákon, který byl již jednou předložen za minulé vlády Parlamentu České republiky. Když zákon prošel vládou, byl duben 2010 - a Poslanecká sněmovna ho už nestačila projednat. Přitom transpoziční lhůta byla stanovena na duben 2010 také. Čili to je důvodem, proč zákon tak trošku spěchá.

Podstatou novely – novela vychází ze směrnice Komise 2009/120 ES ze září 2009, kterou se mění starší směrnice z roku 2001 o kodexu společenství týkající se humánních léčivých přípravků v oblasti moderní terapie. Problematika zajištění kvality, účinnosti a bezpečnosti humánních a veterinárních léčivých přípravků upravila zákonem o léčivech z roku 2007 a jeho prováděcími předpisy. Postupně do tohoto zákona bylo nutno přenesení do právního řádu České republiky ustanovení všech relevantních právních předpisů v oblasti humánních a veterinárních léčiv z Evropských společenství, které byly vydány před vydáním toho našeho zákona.

V září 2009 byla zveřejněna nová evropská směrnice, která doplňuje úpravu regulace léčivých přípravků, pokud jde o přípravky pro moderní terapie, a proto je nutné tento zákon pozměnit.

A mění se v následujících oblastech: Jednak to jsou úpravy prováděcích předpisů, týká se to vyhlášky 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků, do které nyní jsou již promítnuty technické požadavky na přípravky moderní terapie a ta vyhláška byla zpracována již v dřívější době, její novela, ta je funkční, a teď zbývá znovelizovat zákon.

Pro realizaci těch změn se do zákona doplňuje jednak definice léčivých přípravků pro moderní terapii, je tam pasáž změnová o možnosti distribuce přímo pro lékaře s obejitím lékárny, což je dáno tím, že expirační doba těchto přípravků je velmi krátká. Jako důsledek tohoto zákona v podstatě díky té definici je, že tyto moderní léčivé přípravky se dostávají do režimu zákona o léčivech. Čili pro jejich uvádění na trh je potřeba klinické hodnocení a splnění parametrů, které odpovídají průmyslové komerční výrobě léčiv, čili těch nejpřísnějších požadavků a v podstatě to se děje doposud, kdy konkrétně třeba chondrocity byly pěstovány v tkáňových bankách ve volnějším režimu, je nyní výrazně zpřísněno.

Kromě tohoto zpřísnění a technických úprav, které se týkají regulačního dohledu nad těmito přípravky, je v předkládané novele ještě návrh na úpravu zákona č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk, to je ten zákon, pod který spadají nemanipulované buňky, jak jsem uvedl příklad s transplantací kostní dřeně. Tento zákon, když byl v průběhu legislativního procesu novelizován zákon o léčivech, tak do tohoto zákona o lidských tkáních a buňkách se dostaly nesprávné požadavky na ty buňky, které byly minimálně manipulované - a nyní je zákon v rozporu s evropskou směrnicí, a proto do tohoto zákona se zasahuje; a některá opatření se z něj vypouštějí.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych vás požádal s ohledem na nutnost nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona, který již prošel v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou, abych vás požádal o jeho podporu v dalším legislativním procesu. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl určen výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, přijal usnesení, které máme jako tisk č. 32/1. Zpravodajkou je paní senátorka Alena Dernerová, která má slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré poledne, pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, takže obecně – hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je transpozice směrnice Komise 2009/120/ES ze dne 14. září 2009, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o léčivé přípravky pro moderní terapie do zákona o léčivech. Směrnice mění některá pravidla v otázce léčivých přípravků pro moderní terapii, včetně jejich definice. Datum povinné transpozice a uplatnění směrnice Komise 2009/120/ES v praxi členských států bylo stanoveno na 5. dubna 2010. Podobný návrh novely zákona o léčivech předložila vláda sněmovně 21. dubna 2010, to je na konci 5. volebního období sněmovny. Sněmovna však již nestačila tento návrh do konce svého volebního období projednat.

Záměrem předlohy je rovněž odstranit ze zákona o léčivech ustanovení, která nad rámec příslušných směrnic Evropské unie mezi léčivé přípravky nesprávně zařazují lidské tkáně a buňky a dále v návaznosti na terminologii Lisabonské smlouvy nahradit v celém znění zákona pojem "Evropská společenství" pojmem "Evropská unie".

Legislativní proces – návrh zákona byl vládou Poslanecké sněmovně předložen 10. prosince 2010 včetně návrhu, aby Sněmovna s navrhovaným zákonem vyslovila souhlas již v prvním čtení. Zrychlené projednání ve Sněmovně bylo odůvodněno prodlevou v plnění termínu povinné transpozice směrnice a dále tím, že další opoždění účinnosti navrhované úpravy znamená pro pacienty znemožnění dostupnosti kvalitních a bezpečných léčivých přípravků pro moderní terapii.

Dne 2. února 2011 Poslanecká sněmovna na své 13. schůzi 6. volebního období vyslovila s návrhem zákona souhlas v prvním čtení, a to v hlasování č. 58, ve kterém se z přítomných 179 poslanců pro návrh zákona vyslovilo 124 poslanců a proti byl jeden.

Vládou navrhovaná právní úprava zní: V celém znění zákona o léčivech nahrazuje pojem "Evropská společenství" pojmem "Evropská unie". Pojmosloví zákona doplňuje o definice pojmů "léčivé přípravky pro genovou terapii" a "léčivé přípravky pro somatobuněčnou terapii". Vypouští ze zákona ustanovení, kterými jsou dosud lidské tkáně a buňky zařazeny mezi léčivé přípravky. Stanoví, že distribuovat léčivé přípravky pro moderní terapii lze přímo lékařům, kteří je přímo použití při poskytování zdravotní péče. Za páté zakotvuje, že nepoužitelné přípravky pro moderní terapii se likvidují jako odpad, na jehož sběr a odstraňování se vztahují zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce. A za šesté stanoví účinnost zákona dnem jeho vyhlášení.

Na zdravotním výboru proběhla jednak diskuse, obecné připomínky, které tady nebudu rozvádět, protože je to vysoce odborná debata. Já jsem sama musela ty věci nastudovat, a dá to těžko jim porozumět.

Takže konečné resumé výboru pro zdravotnictví a sociální politiku na její 4. schůzi konané 2. 4. 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, zákon o léčivech, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 32 po odůvodnění ministra zdravotnictví Leoše Hegera a zpravodajské zprávě mojí – Dernerové – a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a za druhé určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu Alenu Dernerovou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní kolegyně, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otázka, zda někdo podle § 107 chce navrhnout se tímto návrhem zákona nezabývat je na stole. Nikdo se nehlásí. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se rovněž nikdo nehlásí. Takže komentář pana ministra i garančního zpravodaje – otázka je nadbytečná, pokud nemají touhu něco pronést. Nevypadá to, nebo opravdu ne. Takže mám jediný návrh, a to je schválit.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 56, kvórum 29, pro 47, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce a vyhlašuji do 13.45 hodin přestávku.

(Jednání přerušeno ve 12.10 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.47 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobré odpoledne, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolím si zahájit odpolední jednání, a to bodem programu č. 7

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností

souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů,

a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 33

Senátní tisk č. 33. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Marek Šnajdr. Ten je přítomen, vítám ho tady. Poprosil bych ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Marek Šnajdr:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, přestože ve zdravotnictví, jak už to tak bývá u každého segmentu veřejného života, se nejčastěji diskutuje o podmínkách finančních či ekonomických, tak nejsou toto jediná a nejpalčivější témata, která české zdravotnictví má.

Mezi ty další, troufnu si říci stejně významné z hlediska strukturálního dopadu do systému našeho zdravotnictví, patří otázka vzdělávání, jeho flexibility, jeho snadnosti, vhodnosti pro potřeby naplnění personální struktury českých zdravotnických zařízení, jeho předvídatelnosti a v neposlední řadě i otázka postavení a kompetencí nelékařských pracovníků v českých zdravotnických zařízeních.

Ta jednoduchá krátká technická novela, která je zaměřena na určitou dílčí a technickou úpravu vzdělávacího a kompetenčního procesu, a jednak je zaměřena na určitou technickou úpravu v oblasti řekněme povolování činnosti nelékařů v oblasti registrací, jde tímto směrem, byť, a to dlužno přiznat, pouze dílčím způsobem.

Než se dostanu k odůvodnění této iniciativy, tak na úvod musím připomenout, jaký byl její osud. Tato technická novela byla zhruba po dobu jednoho roku velmi podrobně diskutována se všemi dotčenými institucemi, tzn. jak s odbornými společnostmi, tak se všemi relevantními zástupci poskytovatelů, se všemi klíčovými a důležitými zástupci nelékařů, a byl, což je opět výjimka v českém zdravotnictví, byl nad její potřebností konstatován nezpochybnitelný a jednoznačný souhlas. tato novela byla v minulém funkčním období Poslanecké sněmovny projednávána a skončila ve druhém čtení, a již se nedostala na třetí čtení Poslanecké sněmovny, takže takříkajíc spadla pod stůl.

S ohledem na důvody, které budu uvádět následně při jejím odůvodnění, je navýsost zřejmé, že české zdravotnictví její urychlené přijetí potřebuje, proto jsem se - se svými kolegy - rozhodl tuto odborně vydiskutovanou novelu předložit do legislativního procesu, tak aby byla přijata co nejdříve.

Tak se již stalo, a jak jistě víte, s tímto návrhem vyslovila souhlas nejen vláda, ale právě s ohledem na faktor času i v prvém čtení Poslanecká sněmovna.

A teď ke stručnému odůvodnění vlastního legislativního textu nebo dopadu. Když hovořím o čase, budu hovořit o tom, že v roce 2004 byla pod upravenou dikcí evropské legislativy přijata příslušná norma, která zásadním způsobem změnila vzdělávání nelékařů, ale i lékařů v ČR, a v této legislativní normě bylo stanoveno registrační období všech nelékařů, a prosím pod registračním obdobím zjednodušeně řečeno bereme povolení či vstupenku k profesi nebo k možnosti tuto profesi vykonávat.

Je nutno podotknout, že tento krok byl značně nedomyšlený a v realitě a v praxi se ukázal jako velmi komplikující, což znamená v praxi, že v této chvíli na přelomu těchto měsíců je zhruba v této chvíli 70 tisíc nelékařů, kteří v horizontu několika málo měsíců jim jejich registrační oprávnění buď již expirovalo, vypršelo, nebo teprve vyprší. Pro vaši informaci k dnešnímu dni je to zhruba 15 tisíc nelékařů, kteří při registraci podali žádost, což je číslo tak obrovské, že je možno poznamenat jednoznačně, že uznávací jednotka ministerstva zdravotnictví nebude schopna v reálném termínu tuto registraci provést.

Proto součástí této technické novely je posunutí registračního období na 10 let, což umožní lidem nadále svou činnost vykonávat do doby, než, a dobře víte, že je to součástí legislativního plánu ministerstva zdravotnictví, než bude přijata komplexní novela zákona o vzdělávání nelékařů.

Dalšími opatřeními, která návrh obsahuje, je posílení kompetence, nebo chcete-li, samostatný výkon v oblasti kompetencí zdravotnického asistenta, úprava odborné způsobilosti k výkonu povolání sanitáře, a již na zdravotním výboru včerejším hodně diskutovaná otázka propojení a vzájemné synchronizace mezi specializovanými sestrami, intenzivistkami a zdravotnickými záchranáři na pracovištích zdravotnických záchranných služeb.

Součástí tohoto návrhu je rovněž kompetence ministra zdravotnictví, umožněná tímto zákonem vstoupit do těchto, řekněme rigidních správních řízení v podobě institutu odstranění tvrdosti.

V neposlední řadě bych rád hovořil o určité, byť technické úpravě ve výši registračního poplatku, který se z 500 korun snižuje na 100 korun, tj. jedno z 9 opatření, které bylo přijato v určité strategii stabilizace a motivace středního nebo nelékařského zdravotního personálu v českých zdravotnických zařízeních. Proto tato novela toto obsahuje.

Jsem připraven v podrobné rozpravě samozřejmě každý paragraf nebo každé opatření odůvodnit, nicméně dovolte mi možná nad rámec konkrétní dikce. České zdravotnictví, a to se týká jak lékařů, tak nelékařů, potřebuje odstranit určitou rigiditu ve vzdělávání, potřebuje větší prostupnost mezi obory, které jsou si velmi blízké. Potřebuje větší flexibilitu tak, aby konkrétní specializovaní pracovníci byli schopni přecházet ze zařízení do zařízení, která nepochybně svou odborností splňují, nicméně ty vzdělávací, resp. kompetenční předpisy tomu často brání, čímž ještě znesnadňují managementu zdravotnických zařízení naplnit jejich personální strukturu.

Jak už jsem v úvodu řekl, nekomplexním leč dílčím směrem tato novela jde tímto směrem, umožňuje větší prostupnost, umožňuje větší kompetence v samostatném výkonu povolání nelékařů, umožňuje jejich lepší zapojení např. v ošetřovatelské péči nejenom ve zdravotnických zařízeních, ale i v tolik potřebných oblastech, jako jsou sociální ústavy a sociální zařízení.

Já vás stejně, jako Poslaneckou sněmovnu, žádám o její přijetí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VZSP. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 33/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Za české zdravotnictví už promluvil pan poslanec Šnajdr. Já bych hovořil za zpravodaje výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který nepochybně také sleduje blaho a všechny pozitivní události v českém zdravotnictví.

Hovořili jsme ve výboru včera o hlavním cíli. Hlavní cíl a motivace, proč zákon, který má být v blízkém budoucnu novelizován komplexně, je nyní novelizován polokomplexně, je skutečnost, že šestiletá lhůta pro prodlužování osvědčení se neosvědčila, resp. nestíhá se, jako se nestíhá v mnohém. A to byl hlavní důvod, proč tato novela byla navržena. Určitě je tam pozitivní, že se prodlužuje interval na 10 let a nelze než věřit, že v desetiletém intervalu se už bude stíhat. Urgence, která tady byla zdůrazněna, určitě je, ale je nutno ji vidět i očima, že v loňském roce asi 30 tisíc požadavků nebylo vyřízeno a v letošním roce se chystají další desítky tisíc, takže nesporně to bude proces, který povede k další diskusi o osvědčeních a lhůtách.

Nicméně výbor toto pokládal za jednoznačně pozitivní důvod pro to, aby tato novela byla na stole. Druhá věc, která je tam vysoce pozitivní a o které výbor rovněž nepochyboval, je zavedení institutu odstranění tvrdosti, protože v desítkách případů se skutečně, tak jak jde život, mohou objevit situace u velmi kvalifikovaných lékařských pracovníků, kteří různě přecházeli, měli různé životní osudy a různým způsobem pomáhali zdravotnickým zařízením, a tam je jistě správné, aby byla možnost individuálního posouzení jejich odborné způsobilosti ministerstvem, resp. panem ministrem.

Pouze jsme poznamenali, že v novele nebo v návrhu se neobjevil termín, do kterého má být vyřízen, a diskutovalo se o možném návrhu 30 dnů, tak aby vyřizování neběželo ad infinitum, když už víme, že osvědčení se nedaří včas vyřizovat, tak tím spíše by se nemusela dařit vyřizovat ani tyto žádosti o odstranění tvrdosti.

Už v tomto bodu by si zasloužil minimálně tuto vsuvku tento návrh změn, aby i tento institut nesporně pozitivní pro odstranění tvrdosti mohl být organizován zcela jasně.

Potom jsou tam věci, které jsou, jak už říkal pan poslanec Šnajdr, pozitivní, tzn., že odstraňují zaplevelení zákona přílišnými specializacemi ve smyslu kategorizace sanitářů, ta formulace může být lepší, jak nás poučil legislativní odbor, protože by měla být taková, aby neumožňovala mnoho výkladů, aby ten výklad byl jednoznačný.

Také je tam určitě pozitivní, myslím si, jedno z mála zlevnění v současné době, které můžeme zaznamenat, a to je zlevnění z 500 korun poplatku na 100 korun.

Potom se tam ovšem vyskytl takový zajímavý precedenční čertík, který je vlastně novým dodatkem, novou větou, a na první pohled vypadá velmi nevinně a velmi pozitivně, a ve zkratce znamená, že vysoce kvalifikované sestry všeobecné, které mají specializaci v intenzivní péči, pokud pracují nejméně pět let z posledních šesti let aspoň polovinu úvazku ve výjezdové skupině záchranné služby, mají způsobilost, mají odbornou kompetenci záchranáře.

Tuto větu, když si přeložíme z více stran, tak ta první strana je zdánlivě velmi pozitivní. Proč ne? Sestřičky to vykonávají už dnes, je otázka, na jaké pozici, ale nepochybně jsou toho schopny. Druhou otázku můžete položit, jestliže studuje bakalář na záchranáře tři roky, proč kvalifikovaná sestra v intenzivní péči potřebuje pět let praxe záchranáře. Potom se můžete ptát, jestliže když to bude sestřička, která tam pracovala sedm let, a z toho byla s přestávkou dva roky na mateřské, tak jestli to platí také. Pak sestřička, která pracovala na 0,4 úvazek, tedy dva dny v týdnu po dobu sedmi let, zda tam patří také. A můžeme konstruovat obrovské množství otázek na základě této věty. A ukazuje se, že tato věta, která tam byla vložena, která má přinést určité zákonné blaho kvalifikovaným sestrám, tak jim blaho nepřináší, ony to tak aspoň nevnímají. A podle expertních stanovisek sester, byť bylo řečeno, že všechno bylo v jednoznačném souladu a s podporou všech odborníků, tak podle tohoto stanoviska nemalé části sester je to velmi rizikový návrh. Já za své praxe mohu říct, že je velice rizikový a z hlediska pravidel Evropské unie, z hlediska vzdělávání napříč profesemi nahrazovat vzdělání nebo nahrazovat kurzy tzv. "vysezenou pozicí", tzn., když jsem po nějakou dobu někde, tak získávám odbornou způsobilost. Je to možno připustit při určitých přechodných obdobích – po válce a nebo v přípravě na válku, ale po dobu, která by měla znamenat desítky let, staletí stability, si myslím, že je to institut zbytečný. Tento návrh je zbytečný také proto, že se říká, že tento jaksi méně šťastný zákon bude v brzké době – doufejme – stejně celý komplexně novelizován.

Položili jsme si na výboru otázku, co se stane, když tento bod tam nebude, protože by to patrně vyhovovalo úplně všem. Nevyhovovalo by to pouze jedné věci, a tu zde nastínil pan poslanec Šnajdr, a to je jakési novum urgentnosti přijetí tohoto zákona, protože by se s pozměňovacím návrhem mohlo schvalování poněkud prodloužit. Výbor tedy obsáhle diskutoval o všech těchto aspektech, které jsem tady jenom zčásti nastínil a můžeme se jim věnovat dál. Nepřijal v této věci žádné usnesení. Během rozpravy byl podán pouze návrh vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Při hlasování o pozměňovacích návrzích nezískal ani jeden z návrhů potřebnou většinu. Pokud tady vznikne prostor hlasováním, tak potom s pozměňovacím návrhem bych vás už z titulu senátora, nikoliv zpravodaje, seznámil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu a zaznamenal případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Sice vidím, že je přihlášen kdosi – 09 – vláda. Mám pocit, že je to zřejmě nějaká chyba... (Ministr Leoš Heger se hlásí do rozpravy z části Jednacího sálu vyhrazeného pro sektor vlády.) Pan ministr se hlásí do rozpravy? Ano, v této chvíli asi ne... Já se omlouvám, že jsem přehlédl pana ministra. Takže pokud není žádný návrh, můžeme pokračovat dále v jednání, a to je obecnou rozpravou.

Otevírám tímto obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan ministr Heger. Požádal bych ho, aby přišel k řečnickému pultíku.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Dobrý den, dobré odpoledne, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych jménem ministerstva zdravotnictví vyslovil to, co už tady padlo od pana navrhovatele, pana poslance Šnajdra. Ministerstvo zdravotnictví souhlasí s textem návrhu, tak jak je předkládán a pokládá ho za velmi užitečný a velmi potřebný, aby byl schválen co nejdříve, zejména kvůli oblasti registrace sester, která dělá veliké problémy.

Jestli mohu krátký obecný komentář k zákonu 96/2004. Je to zákon, který způsobil tak trošku zmatek v oblasti personalistické, protože je velmi komplikovaně napsaný, definuje velké množství povolání. To původní povolání, které globálně bylo nazýváno střední zdravotničtí pracovníci a patřili sem zejména sestry, laboranti, bylo spojeno s povoláními vysokoškoláků, nelékařů a na kolik se oblast ošetřovatelství a celého středního proudu vzdělaných pracovníků ve zdravotnictví neobyčejně posílila, neobyčejným způsobem posunula celou medicínu dopředu, tak tento zákon byl napsán v příliš velkém nadšení, příliš velké snaze ta povolání ohraničit, nadefinovat poměrně úzce a tlačit je k vysokému stupni vzdělávání. Ukazuje se to v dnešní době tak trošku být hendikepem, protože doba volá spíše pro větší prostupnosti jednotlivých proudů. Je to vidět třeba na té kategorii sanitářů, kteří byli vzděláváni jako specialisté a ukázalo se to být v reálném životě nepraktické.

Pokud jde o pozměňovací návrh, který zde přednesl pan senátor Žaloudík, tak ministerstvo by bylo raději, kdyby tento návrh tam nebyl zařazen, protože pokládá rychlost schválení zákona za velice důležitou. Celá ta problematika bude znovu řešena ve velké novele toho zákona, který je potřeba zjednodušit a spektrum povolání učinit kompaktnější. Tato pasáž o těch sestrách patří do jednoho z těch výjimečných opatření, která se snaží situaci v jednotlivých oblastech, které dělají největší problémy, upravit už teď, protože v oblasti zdravotnictví a záchranných služeb je stále nedostatek personálu, záchranné služby jsou relativně náročné povolání, relativně neatraktivní pro stálé povolání, kde mladý člověk nastoupí a nemůže pak, jestli se specializuje tím způsobem dělat nic jiného, pro oni si velmi pomáhají výpomocemi pracovníků z extrémních subjektů, kteří tam chodí pracovat na dohody nebo na vedlejší pracovní činnosti, a tím ta záchranka běží.

Já bych tímto svůj proslov uzavřel doporučením, aby byl zákon, i ta novela schválena, tak jak je předkládána, aby se proces legislativní co možná zrychlil. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml, kterému dám slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené paní senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře, který odchází. Nerozumím tomu, co tady zaznělo, když my jako Senát chceme pouze zpřesnění některých věcí. Jakým způsobem by to zabránilo rychlému přijetí, protože když se sněmovna bude snažit, tak to zrychlení bude v řádu možná několika týdnů a tady vidíme, že problém existuje už od roku 2004. Nezapírám, že to byl nešťastný krok, ale tehdy to bylo na doporučení. Evropská unie nás k ničemu nezavazovala a byla to přílišná iniciativa. V současné době dochází k tomu, že činnost ministerstva zdravotnictví v této oblasti, to znamená prodlužování registrací, selhala. Je to špatná práce ministerstva zdravotnictví, protože registrace se uděluje. Podléhá to určitému správnímu řádu, ministerstvo zdravotnictví toto mělo předpokládat. Nyní vidí, že situace se stává katastrofální, já rozumím sestrám a podporuji je v tom, že není možné, aby byly několik měsíců drženy v nejistotě, jak to vlastně s registrací dopadne, protože v podstatě jim to zabraňuje vykonávat povolání a najednou se přijde s takovýmto zákonem. Ano, já říkám ano, schvalme ho, ale nedělejme chyby, tak jako naši předchůdci. Pomozme sestrám, protože nyní platí 500 Kč. Myslím si, že při platech sester snížení toho správního poplatku z 500 na 100 Kč je správný krok a divím se, že pan předkladatel, který pracoval na ministerstvu zdravotnictví, s tím nepřišel dříve, ale vadí nám ta nejednotnost toho paragrafu, kde se dává to, že vlastní výše a odborně erudovanější zdravotní sestra by nemohla dělat některé věci jako zdravotnický záchranář, který má sice titul Bc., tedy jako pan předkladatel, ale studuje pouze tři roky na rozdíl od té vysoce kvalifikované zdravotní sestry, která má ještě navíc tzv. ARIP. A proto by mě zajímalo, proč není možné tento paragraf vypustit, proč se to nemůže řešit, i případné sporné spory pomocí odstranění tvrdosti zákona a vůbec mě nezajímají ty lobbistické tlaky některých funkcionářek z Asociace sester i některých organizací, které se zabývají proškolováním, protože velmi dobře vím, že to je pro ně především i zdroj příjmů, možná i zdroj pro některé absolutistické moci. Proto se přimlouvám za to, abychom zákon v této podobě nepřijímali a do podrobné rozpravy dali pozměňovací návrh našeho kolegy senátora Žaloudíka a přijali ho v té podobě, v jaké ho navrhuje, myslím si, velmi fundovaný pan profesor Žaloudík. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, pak rozpravu končím. Zeptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? (Nechce.) Dobře. Zpravodaj garančního výboru, chce se vyjádřit? Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Myslím, že lze dosáhnout plné harmonie i s požadavky pana ministra, kterému nesporně jde o to, aby v co nejkratší době se mohlo dohnat to, co už se promeškalo i samozřejmě mnohem dříve, než on se stal ministrem. Chápu, že některé věci se snaží ministerstvo teď dohnat a neměli bychom mu v tom bránit. Ale protože máme problémy už druhý rok, tak si myslím, že to prodloužení skutečně několika týdnů by nemuselo být nijak kritické. Naopak kvituji, že je zde nově ten paragraf, a to tady bylo řečeno, odstranění tvrdosti, který je nutný právě pro ta individuální řešení a v moudrých rukou tento paragraf může být skutečně blahem zákona. Jenom chci říci, že ta otázka, pokud se v tom ztrácí – optimální podoby zákona o zdravotnických povoláních – má trošku filozofický podtext. Jde o to, jestli již zaplevelený zákon zaplevelovat novými požadavky a proč vůbec, když v meritu věci bylo urychlení procesu prodlužování osvědčení, zaplevelovat zákon novou větičkou, která budí vášně ať již na jedné nebo na druhé straně. To si myslím, že by byla typická věc do diskuse právě pro připravenou komplexní novelu, která brzy buď bude nebo nebude, a věřím, že bude, ale to jsou typické věci, které budou diskutovány později. Čili myslím si, že je to nyní jakýsi takový ten dolepek, ne sice přílepek, ale dolepek, který je zbytečný, a nepřesvědčily mě tady ty argumenty, že by tomu tak nebylo. A mám-li fungovat spolu s vámi jako pojistka, tak buďme pojistkou, protože takhle bychom pojistili zaplevelování, byť dobře míněnými úpravami zákona a byť chceme podpořit to, co tady řekl pan ministr. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že v rozpravě nepadl žádný návrh na schválení ani zamítnutí návrhu zákona, tudíž přistoupíme k rozpravě podrobné. Otevírám tedy rozpravu podrobnou. V rozpravě předpokládám, že se přihlásí navrhovatel pozměňovacího návrhu. Takže pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Jen technicky, protože mnohé bylo řečeno. Ten první bod je nejdůležitější z toho hlediska, protože navrhuje vypustit to, co tam nikdy nebylo a být by tam nemuselo. Vysoce kvalifikovaná sestra – opakuji – se specializací v intenzivní péči velmi dobře a hravě zvládne práci záchranáře po krátkém zaškolení třeba práce s nosítky a nepochybně je to také obsahem vyhlášky, která umožňuje, že tyto sestry prostě pracují na záchranné službě dnes a denně a nepřestávají být všeobecnými sestrami se specializací i s tou možností, že mohou pokračovat a mohou se vzdělávat jako sestry v intenzivní péči.

Další věc tohoto bodu – když ho vypustíme, tak se zbavíme nekonečných personálních diskusí o tom, jestli pět let, v období šesti let poloviční úvazek, a nebo 0,4 je dost. Určitě by potom řada těch zaměstnankyň, které působí třeba menší dobu, ale s větším úvazkem nebo naopak velmi dlouhou dobu s delším úvazkem, které v průběhu toho měly ještě povinnosti s mateřstvím, určitě by žádaly pana ministra právě pod tímto institutem odstranění tvrdosti o výjimky. Já znovu navrhuji – ten první bod je nejdůležitější – jestliže ho vypustíme, tak máme po problému.

Další body už nebudí kontroverzi, body 2, 4, 5 a 6 jsou body formulační, neměnící smysl a doporučené legislativním odborem. Tam jde pouze o čistotu formulací.

Věřím, že ve třetím bodu pozměňovacího návrhu i ministerstvo by nás podpořilo, protože k institutu odstranění tvrdosti, jako každé správní funkci, nebo každému správnímu skutku by měl patřit určitý termín rozhodnutí. Obvyklý termín je 30 dní. Myslíme si, že by to bylo rozumné, protože jinak by tam mohly ležet žádosti ad infinitum. Myslím si, že toto není kontroverzní bod. Čili znovu se vracím k tomu, že podstatou pozměňovacího návrhu kromě zkvalitnění formulačního je pouze vypuštění bodu, který tam nebyl a když tam nebude, budeme mít po dalších problémech do budoucna, a všichni se budeme společně těšit na komplexní novelu tohoto zákona, který není od počátku úplně z nejlepších. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom upozorňuji, že pozměňovací návrh pana senátora Jana Žaloudíka byl předložen písemně. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Nevidím nikoho, takže podrobnou rozpravu končím. Zeptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Signalizoval, že ano, takže prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Marek Šnajdr:  Děkuji. Než se to pokusím shrnout, jenom pár otázek, které by neměly zůstat nezodpovězeny. Pan senátor Dryml se mě ptal, proč ne dříve. Nevím, jestli jsem to neřekl dostatečně jasně. Věřte, že u tak ryze apolitické, odborné a technické předlohy jsem do toho nechtěl a nebudu tahat politiku. Ale ten návrh odešel z ministerstva zdravotnictví v roce 2008. To, jak vypadala Poslanecká sněmovna v posledním roce a půl minulého funkčního období, já myslím, že víme všichni. Šel bych do politické roviny, kdybych zde četl, když se asi čtyřikrát dokončení tohoto zákona zařazovalo na program jednání, jak kdo hlasoval. Já jsem se zavázal, že sem nebudu tahat politiku. To je jedna odpověď, kterou bych chtěl jasně dát.

Nicméně i z ní plyne, nakolik řekněme urgentní a nakolik zásadní je otázka časování při přijetí. Prosím, nechť je nade vší pochybnost, že všechny dotčené, nebo všechny – chcete-li – odborné instituce a organizace, které se profesně zabývají a dotýkají oboru, který je tady předložen, s tímto zněním nejen vyslovily souhlas, ale dokonce aktivně požadují jeho přijetí.

To není pouze otázka kompetenci asistentů, ošetřovatelů. Ale i ten diskutovaný záchranář. Zeptejme se Asociace zdravotnických základních služeb. Zeptejme se asociací nelékařů. Zeptejme se odborů nelékařů a jejich sekce, která se zabývá urgentní medicinou, jaký je jejich odborný názor na tento konkrétní paragraf, zdali je zbytečný nebo ho potřebují, zdali ho lze nahradit jiným institutem. Odpoví vám, že nelze. Institut odstranění tvrdosti je bezesporu správný krok, ale používá se v právním státě tam, kde je nejasný výklad. Ne tam, kde výklad je explicitně jiný, což je stávající stav. To znamená, nenalhávejme si, že situaci záchranářů, respektive sester intenzivistek lze řešit odstraněním tvrdosti. To by byl nelegální krok, který nelze aplikovat. To znamená, pokud tento paragraf zamítneme nebo neprosadíme, tak zamezíme tomu účinku návrhu zákona, s kterým počítá. Prosím vás, ten je takový – sestry intenzivistky na zdravotnických záchranných službách, včera jsme si to na výboru řekli, přece pracují. My touto normou popisujeme stav, který již dnes se toleruje. Ale toleruje se za hranicí zákona a přináší lidem komplikace, protože oni to mohou dělat, samozřejmě. Sestra intenzivistka je více vzdělána než zdravotnický záchranář. Ale dělá to na hraně zákona. A hlavně, ona se nemůže dále vzdělávat. To znamená, ona, pokud pracuje určitou dobu na zdravotnické záchranné službě a nechce z ní odejít, nemůže se dále vzdělávat, protože to je nelegální. Respektive ta praxe je tomu člověku neuznána.

Já bych moc prosil, abychom se na to dívali očima reality, očima potřebnosti českého zdravotnictví, potřeby zdravotnických záchranných služeb a abychom toto vnímali jako zásadní. Ano, umím si představit a nemám problém s tím, pokud klíčové věci, jak jsme se tady shodli, odstranění tvrdosti bude 30 dnů, ale dovoluji si vás zeptat, jestli, když jsme ve shodě, že paragrafy o odstranění tvrdosti jsou správné, když jsme se tady všichni shodli na tom, že čas je alarmující, a myslím, že tady jasně padlo jakým způsobem ta uznávací jednotka je přetížená, jestli zpřesnění, nebo chcete-li dokultivování v podobě, že tam bude napsáno "do 30 dnů", nám všem stojí za to, abychom přijetí této ryze apolitické a technické novely zase oddálili.

Já si to nepřeji a znovu opakuji, žádám vás, abychom přijali tuto novelu, abychom umožnili její vstup v platnost, protože profesní veřejnost na ni čeká více než rok. A já vám za to děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu navrhovateli. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě, pokud chcete. Ne. Dobře. Přesto bych ještě požádal v souladu s jednacím řádem, aby pan zpravodaj přednášel pozměňovací návrhy, které tady zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. V zásadě byl pouze jeden návrh. To je návrh pana senátora Jana Žaloudíka, který jste obdrželi písemně a předpokládám, že o něm budeme hlasovat jako o celku.

Senátor Jan Žaloudík:  Ano, je tomu tak. Já jsem to nechtěl číst, protože to máte celé dopoledne před sebou. Jenom jsem komentoval, co je meritem věci. Opakuji, bod 1 je o vypuštění nového požadavku, který budí kontroverzi. Bod 3 je o doplnění o termín rozhodnutí do 30 dnů, čímž využíváme návrhu. Ostatní body jsou formulační po dohodě s legislativním odborem, bez kterých zákon může existovat, ale pokud by pozměňovací návrh byl přijat, je logické, aby tam i tyto drobné formulační úpravy, které nemění smysl, byly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Souhlasíte tedy s tím, aby se hlasovalo o návrhu jako celku. (Hlas z pléna: Nesouhlasím.) Čili je tady nějaký jiný návrh. Prosím.

Senátor Adolf Jílek:  Já si myslím, že tam jsou dva důležité body, bod 1 a bod 3. Zbytek už je jedno. (Poznámky z pléna: To není navrhovatel. – Rozprava je uzavřena.) Ty dva body jsou rozhodující a buď budou přijaty nebo nebudou. O zbytku už nemusíme hlasovat. Myslím si, že bychom měli hlasovat o jednotlivých bodech. 

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já se zeptám pana navrhovatele. Protože jsem to vnímal tak, že on tento návrh předkládal jako komplexní pozměňovací návrh.

Senátor Jan Žaloudík:  Mír v této zemi je nadevše. (Smích.) Já osobně si myslím, že skutečně je to tak, jak říkal pan kolega. Obsahově důležité jsou body 1 a 3, body 2, 4, 5, 6 jsou formulační. Takže proto, abychom nezastavili chod státu, ministerstva zdravotnictví, se já osobně domnívám, a navrhuji vám, pane předsedající, abychom hlasovali ty body tak, jak navrhl pan kolega, tedy bod 1 a 3, a možná potom můžeme en bloc hlasovat o bodech 2, 4, 5, 6 jako o bodech formulačních. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane zpravodaji, já bych vás zároveň požádal, abyste zůstal. Pan místopředseda Sobotka se ještě přihlásil o slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, ty pozměňovací návrhy nebyly načteny, což je z mého pohledu trošku problém, protože to nejsou ani výborové návrhy, které jsou přílohou usnesení atd. Teď jsme v začarovaném kruhu. Budeme-li tvrdě lpět na jednacím řádu, tak nemáme o čem hlasovat. (Hlas: Přesně tak. – Ať to přečte.)

Vycházím z toho, že návrh byl předložen písemně a v průběhu podrobné rozpravy nepadla žádná námitka, ale přesto, trvá-li na tom pan místopředseda, tak bych požádal navrhovatele, aby návrh přečetl. (Hlas: Je ukončena diskuse.) To nevadí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já se omlouvám, že jdu ještě jednou s faktickou, ale máme tady teď v daném okamžiku po nástupu kolegy určitá pravidla; a ta pravidla jsou daná. Nejsou zatím napsána v pozici, aby si je kolega mohl přečíst. Takže v této chvíli je ukončena podrobná rozprava. Nezlobte se, je-li náš jednací řád zákonem, tak je naší povinností ho dodržovat. (Prodleva v jednání.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dovolím si vyhlásit přestávku na pět minut, abychom si vyjasnili, jak to vlastně je.

(Jednání přerušeno ve 14.31 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.35 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pět minut uplynulo, vážené paní senátorky a senátoři, myslím, že jsme našli řešení této situace, a to podle § 68 jednacího řádu odstavec 3 se Senát může usnést bez rozpravy na opětovném otevření rozpravy, a to do zahájení hlasování o závěrečném usnesení. Rozprava je znovu zahájena – atd. Takže v této chvíli navrhuji hlasovat bez rozpravy o otevření rozpravy.

Zahajuji v tuto chvíli hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 35, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Prosím, faktická, paní senátorka.

Senátorka Daniela Filipiová:  Já mám faktickou poznámku. Vidím, že z registrovaných – ne, pardon, já jsem se přehlédla, omlouvám se, beru to zpět, myslela jsem, že je tam chyba v hlasování. Omlouvám se, že zdržuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže je to v pořádku. (Jmenovaná souhlasí.) Děkuji. Tím je otevřena podrobná rozprava. Pokud navrhovatel, pan senátor Žaloudík chce vystoupit, uděluji mu slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s pozměňovacími návrhy – mými, senátora Jana Žaloudíka, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o senátní tisk č. 33.

Bod 1 návrhu. V části první v čl. I bod 8 vypustit.

Následující body v čl. I pak přečíslovat.

Bod 2. V části první v čl. I v bodu 19 v § 69 slova "požádá o jeho" nahradit slovy "požádá o její", slova "jeho platnosti" nahradit slovy "platnosti osvědčení" a slova "rozhodnutí o prodloužení osvědčení" nahradit slovy "rozhodnutí o prodloužení platnosti osvědčení".

Bod 3. V části první v č. I v bodu 24 v § 91b za odstavec 2 vložit nový odstavec 3 tohoto znění: "Řízení o odstranění tvrdosti je zahájeno dnem, kdy žádost došla ministru zdravotnictví. Rozhodnutí o odstranění tvrdosti ministr zdravotnictví vydá nejpozději do 30 dnů ode dne zahájení řízení.".

Dosavadní odstavce 3 a 4 značka § 91b označit jako odstavce 4 a 5.

Bod 4. V části první v čl. II bod 1 upravit takto: "Fyzické osoby, které absolvovaly akreditovaný kvalifikační kurz v oboru všeobecný sanitář, sanitář pro operační sál, sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení, sanitář pro zařízení lékárenské péče, sanitář pro lázně a léčebnou rehabilitaci, nebo sanitář pro autoptické oddělení nebo sanitář pro pitevnu, mají ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání sanitáře podle zákona č. 96/2004 Sb., ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona.".

Bod 5. V části první v čl. II v bodu 2 slova "řízení o prodloužení osvědčení" nahradit slovy "řízení o prodloužení platnosti osvědčení".

Bod 6. V části druhé čl. III upravit takto:

Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., a zákona č. 30/2011 Sb., se mění takto:

1. V části I v položce 7 písm. a) se slova "Kč 500" nahrazují slovy "Kč 100".

2. V části I v položce 7 se za písm. a) vkládá nové písmeno b), které zní:"b) rozhodnutí o prodloužení platnosti osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle zvláštních právních předpisů

o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání Kč 100".

Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena c) až e).

3. V části I v položce 7 písm. e) se slova "a) až c) nahrazují slovy "a) až d)".".

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Je otevřena podrobná rozprava. Já bych jenom prosil o přihlášení, ať to máme formálně v pořádku – do které se hlásí pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek:  Já mám jenom faktickou poznámku. Při načítání nebyl přečten řádek – zákona č. 9/2009 až zákona č. 197/2009 Sb. Ten řádek nebyl načten, tak kdyby to bylo aspoň opraveno potom podle toho textu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže děkuji za doplnění. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, pak podrobnou rozpravu končím.

Zeptám se opět pánů navrhovatelů a pana zpravodaje, zda se chtějí vyjádřit. (Nechtějí.)

Byl podán tedy, předpokládám, že nyní už nezpochybnitelně, pozměňovací návrh. A tak, jak vyšlo z předchozí diskuse, měli bychom hlasovat o jednotlivých návrzích.

Požádal bych pana zpravodaje, aby nám tyto jednotlivé návrhy dal k hlasování. A ještě vidím, že by bylo možná dobré z hlediska počtu vyzkoušet to tlačítko "reset", takže bych vás požádal o přihlášení se znovu kartičkami.

Senátor Jan Žaloudík:  Dovolte tedy, abych vám předložil k laskavému zvážení a hlasování pozměňovací návrhy v těch třech celcích, jak jsme o nich hovořili, tedy celek jedna, nebo resp. bod 1, který zní – v části první, čl. 1, bod 8 – vypustit ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, už nemusíte číst ten obsah, jenom čísla bodů...

Budeme tedy v tuto chvíli hlasovat o bodu č. 1 návrhu. Já si ještě tedy dovolím... (zaznívá znělka). Ještě by byla možná dobrá stanoviska navrhovatele. (Navrhovatel – nesouhlas). Stanovisko zpravodaje? (Návrh souhlasu.) Dobře.

V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28.

Zahajuji tímto hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 32, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Prosím, pane zpravodaji, pokračujte.

Senátor Jan Žaloudík:  Dalším bodem – podle dohody – by mohl být jako samostatný bod k hlasování bod č. 3, který říká, nebudu ho číst znovu, byl již načten – o těch 30 dnech řízení o odstranění tvrdosti. Můj návrh je hlasovat pro.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže zpravodaj doporučuje. Navrhovatel – nesouhlas. Děkuji.

V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 31, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji, pane předsedající. A jako třetí, podle již uvedeného, by mohlo být nyní hlasováno o bloku 4 bodů, tj. bod 2, bod 4, bod 5 a bod 6, které jsou formulačním doplněním neměnícím obsah - podle doporučení legislativního odboru. Moje doporučení je hlasovat – ANO.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel má "marný nesouhlas"...).

Takže v této chvíli tedy budeme hlasovat o zbývajících čtyřech bodech, tak jak uvedl pan senátor-zpravodaj.

V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 32, proti bylo 7. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane zpravodaji.

Vyčerpali jsme tedy všechny pozměňovací návrhy.

Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je v tuto chvíli aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 34, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Jan Žaloudík jako zpravodaj a prosil bych ještě druhé jméno. (Z pléna navržen senátor Miloš Janeček.) Pan senátor Janeček souhlasí? Dobře.

Pokud není další návrh, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátory Jana Žaloudíka a Miloše Janečka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Je možné tedy konstatovat, že jsme tento bod pořadu projednali.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona o přechodném snížení cen a úhrad léčiv

Tisk č. 34

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 34. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Marek Šnajdr, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Marek Šnajdr:  Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, budu pokračovat. Tento nový zákon vychází z let 2009, resp. 2010, kdy v té době byl jako součást komplexního zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, možná přesněji znám jako tzv. balíček tehdejšího ministra financí Janoty; byl v oblasti zdravotnictví přijat soubor paragrafů, který se týkal jak přechodného snížení úhrad z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tak i synchronního snížení maximálních cen těchto přípravků, které jsou vázány na předpis a jsou vázány na úhradu z veřejného zdravotního pojištění.

Důvod byl zřejmý. Již v té době bylo zřejmé, že česká ekonomika směřuje k recesi, nebo dokonce již v ní byla, což se neprojevovalo jen na systému státního rozpočtu a doprovodných rozpočtů, ale logicky i na systému veřejného zdravotního pojištění v podobě významného poklesu výběru pojistného, tedy výrazného poklesu disponibilních zdrojů.

S ohledem na to, že většina výdajů zdravotních pojišťoven je vázána smluvními záležitostmi, resp. legislativními záležitostmi, tak toto dočasné termínované opatření směřovalo, řekněme, k efektu okamžitého snížení výdajů vůči té komoditě.

Toto opatření bylo termínově vázáno v souladu s evropskou legislativou dvojím způsobem. V oblasti nejdelší bylo vázáno na jeden rok, v oblasti kratší do doby, než bude příslušné léčivé látce nebo příslušnému léčivému přípravku nastavena úhrada podle zvláštního právního předpisu, neboli bude mu Státním ústavem pro kontrolu léčiv provedena tzv. revize.

To se stalo početně vyjádřeno zhruba u 50 až 60 % léčivých přípravků, ve finančním objemu zhruba u 60 až 70 % léčivých přípravků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a v roce 2010 to mělo nepochybně stabilizující efekt pro české zdravotní pojišťovny, neboť výdaje na léčivé přípravky byla v podstatě jediná komodita, kterou se podařilo zdravotním pojišťovnám výdaje snížit, a to o nemalé procento, zhruba o 8 %, číselně vyjádřeno tato úspora dosáhla téměř 3 mld. Kč.

Nicméně, jak jsem už v úvodu řekl, tato právní úprava expirovala na konci roku a bylo více než žádoucí její efekt a její účinnost prodloužit ještě v letošním roce, z mnoha důvodů. Jednak je všeobecně známo, že příjmová situace systému veřejného zdravotního pojištění se nijak nezlepšila, naopak inkaso roku 2010 se ukázalo podle očekávání, v podstatě téměř kopíruje rok 2009; a je evidentní, že výdaje na úhradu péče převyšovaly významným způsobem v roce 2010 příjmy v témže roce systému veřejného zdravotního pojištění.

A i očekávaná příjmová situace v roce 2011 nevěstí nic zásadního, máme data za první dva měsíce, a ta ukazují, že výběr pojistného se zvedl zhruba o 1 %, což v překladu znamená, že ani v roce 2011 nebudou schopny zdravotní pojišťovny krýt výdaje na péči z příjmů, které v tom roce dosáhnou.

Ten druhý efekt je evidentní, že bylo žádoucí, a to je fér přiznat i z mé strany jako předkladatele, tuto novelu přijmout tak, aby vstoupila v účinnost ještě před koncem roku. To se nestalo, to je fér přiznat. Já jsem to přiznal i na jednání zdravotního výboru. Mj. je to důvod, proč jsem požádal Poslaneckou sněmovnu spolu se svými kolegy předkladateli, aby s tímto návrhem vyslovila souhlas v prvém čtení, protože časový faktor je významným atributem tohoto zákona. Protože my tak trošku doháníme stav v loňském roce, a čím dříve tato novela vstoupí v platnost, tak tím dříve se podaří úspěšný a žádoucí stav z roku 2010 obnovit.

V této chvíli je situace taková, že s ohledem na distribuční zvyklost ještě většina výrobců a většina distributorů, kteří obchodují s léčivy, drží ceny na původních úrovních, protože doprodávají zásoby, a mj. tak činí v očekávání toho, že prodloužení této platnosti vstoupí do našeho právního řádu nejpozději s účinností od 1. dubna. Je evidentní, že každé další posouvání by mělo dopad jak na výdaje zdravotních pojišťoven, tak i na určité rozkolísání v oblasti cenotvorby, tzn. i v oblasti doplatků občanů.

Toť stručně na úvod z mé strany. Samozřejmě očekávám bujnou rozpravu v této věci. Jsem připraven na ni reagovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu předkladateli za optimistický závěr. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 34/1. Zpravodajskou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane poslanče, stručný přehled vývoje cenové a úhradové regulace léčiv od vstupu ČR do EU. V roce 2007 byla Česká republika vystavena riziku žaloby u Evropského soudního dvora z důvodu nesouladu českého práva s transparenční směrnicí, která určuje procesní pravidla cenové regulace a zařazování léčivých přípravků do systému hrazení z veřejných zdrojů. V témže roce Ústavní soud zrušil tehdy platnou právní úpravu stanovení úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění s účinností od 1. 1. 2008.

Na podzim roku 2007 byl v rámci Topolánkova batohu novelizován zákon o veřejném zdravotním pojištění. Vznikla zcela nová část šestá zákona o veřejném zdravotním pojištění, která určuje pravidla cenové a úhradové regulace léčiv. Účinná byla od 1. 1. 2008.

Od 1. 1. 2008 se ceny a úhrady léčiv stanovují ve správních řízeních, vedených podle správního řádu. Účastníci řízení jsou výrobci a zdravotní pojišťovny. V prvním stupni je správním orgánem SÚKL, o odvoláních rozhoduje ministerstvo zdravotnictví. Proti rozhodnutí ministerstva je možné podat žalobu soudu, což se v praxi běžně děje, a to velmi hojně. Jedním z pilířů nového systému je pravidelná roční revize cen a úhrad. Revize cen proběhla v roce 2008. Pro systém má ale daleko větší význam stanovení výše úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

Revize úhrad nebyla do konce roku 2009 dokončena téměř v žádné referenční skupině. Proto bylo v rámci Janotova balíčku přijato opatření, které snižovalo ceny a úhrady nezrevidovaných léčiv o 7 %. To znamenalo prakticky plošné snížení. Při použití plošných opatření vyžaduje transparenční směrnice pravidelné roční přehodnocování, zda přetrvávají podmínky pro takovéto opatření. Proto byla účinnost opatření z Janotova balíčku časově omezena na dobu 1 roku. Ve své podstatě se tedy nejednalo o protikrizové opatření, ale o zatažení záchranné brzdy v nefungujícím systému úhradové regulace.

Na konci roku 2010 byla výše úhrady pravomocně zrevidována přibližně u jedné poloviny léčivých přípravků. Na začátku roku 2011 se tedy u poloviny léčivých přípravků vrátila cena a úhrad na úroveň z konce roku 2009 tedy před účinnost Janotova balíčku.

Obsah návrhu zákona: Jedná se o samostatný zákon, nikoli o jeho novelu. Zjednodušeně řečeno, navržená úprava snižuje ceny a úhrady léčiv bez zrevidované úhrady na úroveň, nastavenou Janotovým balíčkem. Opatření je časově omezeno do provedení revize, nejdéle však po dobu jednoho roku.

Navržený zákon za prvé snižuje o 7 % základní úhradu v referenčních skupinách, u nichž dosud neproběhla revize úhrad.

Za druhé snižuje o 7 % maximální cenu léčivých přípravků, u nichž dosud neproběhla revize úhrad.

Za třetí snižuje o 7 % úhradu léčivých přípravků, u nichž neproběhla revize úhrad, s výjimkou léčiv s úhradou, stanovenou podle nových pravidel.

Za čtvrté snižuje o 7 % ohlášenou cenu původce u léčiv, která nepodléhají regulaci maximální cestou.

Za páté ukládá SÚKL povinnost ke dni nabytí účinnosti zveřejnit seznam snížených cen a úhrad. Za šesté definuje podmínky pro poskytnutí výjimky z navržených opatření. Za sedmé považuje za referenční skupinu i zaměnitelné léčivé přípravky, které nelze zařadit do žádné referenční skupiny.

A za osmé má účinnost od 1. dne měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona.

Legislativní proces: Návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen 21. prosince 2010 včetně návrhu, aby sněmovna s navrhovaným zákonem vyslovila souhlas již v 1. čtení. A to s ohledem na naléhavou potřebu řešit ceny a úhrady léčiv v době co nejkratší. Vláda s návrhem zákona vyslovila na své schůzi 19. ledna 2011 souhlas. Zároveň doporučila, aby Poslanecká sněmovna zvážila systémové zakotvení mechanismu pro stanovení cen a úhrad léčiv.

Dne 2. února 2011 Poslanecká sněmovna na své 13. schůzi 6. volebního období vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení, a to v hlasování č. 62, ve kterém se z přítomných 181 poslanců pro návrh zákona vyslovilo 100 a proti bylo 27.

Dopady navrženého ustanovení: Podle předkladatele představuje konec platnosti opatření Janotova balíčku navýšení nákladů veřejného zdravotního pojištění o 450 milionů korun za první čtvrtletí roku 2011. Navržená úprava může v dalších čtvrtletích tomuto navýšení bránit. Pokud se podaří v roce 2011 průběžně revidovat vyšší úhrady v dalších referenčních skupinách, bude význam navrženého zákona postupně klesat.

Změna úhrady léčivého přípravku z veřejného zdravotního pojištění se v praxi promítá okamžitě, zatímco změna maximální ceny s určitým zpožděním. To vedlo na začátku roku 2011 u některých léčiv k snížení doplatků. PO nabytí účinnosti navrženého zákona dojde k opaku. Přechodně se u některých léčiv doplatky zvýší. Prohloubí se tak doplatkový chaos.

Nelze vyloučit, že výrobci léčiv napadnou navržený zákon u Ústavního soudu, případně i u Evropské komise.

Závěrečné shrnutí: Navržená úprava je nesystémové opatření. Jedná se o druhé zatažení za záchrannou brzdu v tříleté historii nových pravidel cenové a úhradové regulace. Všechny zákonné úpravy od roku 2007, které se dotýkají této problematiky, byly přijímány buď jako součást nějakého balíčku, nebo ve zrychleném procesu. Tento přístup se podepsal na kvalitě právního předpisu. Důkazem je mj. návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení celé části šesté zákona o veřejném zdravotním pojištění. Je nepřijatelné, aby se podobná situace opakovala. Je nutné zrevidovat samotný proces cenové a úhradové regulace a rozhodnout a posoudit, zda je možné systém pouze upravit, či je nutná komplexní změna.

Řešením je nová systémová legislativní úprava. Ale po zvážení všech okolností se VZSP na 4. schůzi, konané 2. března 2011, k návrhu zákona o přechodném snížení cen a úhrad léčiv, po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů poslance Marka Šnajdra, zpravodajské zprávě senátorky Dernerové a po rozpravě rozhodl takto: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu Alenu Dernerovou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh nevidím. Můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do rozpravy je jako první přihlášen pan senátor Vladimír Dryml, kterému předávám tímto slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, pane ministře, kolegyně, kolegové, již tady bylo řečeno zpravodajkou, že se jedná o nesystémové opatření. Podle mého názoru je SÚKL, který je hlavním viníkem toho, že neproběhla první revize, zanedbán po stránce finanční i po stránce personální. Jednoznačně vina padá na ministerstvo zdravotnictví.

Navrhované tzv. dočasné opakované legislativní řešení problematiky cen a úhrad léčivých přípravků, uvědomme si, že již podruhé na rok opět tady děláme nějakou výjimku, je nesystémové. Daná problematika, a to se jistě shodneme, a doufám, že i se současným vedením ministerstva zdravotnictví, vyžaduje hledisko koncepční, a nikoli to, co tady nyní děláme pod ekonomickým tlakem. A není možno k tomu přistupovat tak, jak to děláme nyní. To je to, co by mělo být do budoucna.

Ředitel SÚKL Beneš informoval, že při dokončení revizí úhrad léků, první maximální, se může uspořit českému zdravotnictví částka, která může přesáhnout tři miliardy korun.

Víte, že po některých akcích ve zdravotnictví, kde se hledají rezervy, je jedna z těchto rezerv ceny léků, a proto kladu důraz na práci SÚKL.

Novela, prodlužující 7% snížení maximálních cen a úhrad těchto léků, které neprošly revizí, to zdůrazňuji, nejedná se o všechny léky, ale jen ty, které neprošly revizí, tak za ně české zdravotnictví pro vaši zajímavost, dámy a pánové, platí nehorázné ceny. V principu to je 28,- korun za 1 euro. Při dnešním kursu eura 24,50 nebo tak nějak, možná ještě méně, vidíte ten propastný rozdíl.

Podle patnáctiletých zkušeností našich odborníků snížení úhrady o 100 milionů korun, a přibližně o takovou částku za 1 měsíc jde, se ušetří na veřejných prostředcích oněch 100 milionů měsíčně, přibližně 10 – 20 milionů z toho zaplatí bohužel na doplatcích ten tolik diskutovaný pacient zvýšenými doplatky, a těch zbývajících 80 – 90 milionů, tím se sníží zisky farmaceutických firem.

Pokud neschválíme tuto novelu, bude muset stát vydat měsíčně přibližně 100 milionů navíc. Tady vidíte, že stojíme před tím, volit ze dvou zel to menší.

Z hlediska pacientů, o které nám jde, se po schválení této novely vrátí situace tam, kde byla na konci prosince roku 2010, kdy ještě platil Janotův balíček č. 1. V jakém poměru skutečně se rozdělí ta částka 100 milionů měsíčně mezi pacienty a výrobce, to, vážení, neví v tuto chvíli opravdu nikdo. Můžeme vycházet pouze z mnohaletých zkušeností a z toho faktu, že výrobci usilovně bojují proti snižování úhrad. Určitě to nečiní pro lásku k pacientům, ale se snahou maximalizovat svůj zisk. Ale neměl by mít tento tzv. Janotův balíček č. 2 zásadnější vliv na zvýšení doplatků pacientů.

Důvod je takový, že se to bude, jak už jsem jednou řekl, týkat jenom části léčiv, která doposud neprošla revizí, a pak zejména další skutečnosti, a to je, že přizpůsobování cen léčiv ze strany výrobců i distributorů k sníženým úhradám opravdu ve většině případů funguje. Jednoznačně ve skupinách léčiv, kde výrobců je víc, kde je konkurence. A naše lékárny se už také konečně naučily přesvědčovat výrobce, že musí na snížení úhrad za léčiva reagovat co nejdříve, a hlídají si to spolu s distributory léčiv, jak už jsem řekl.

Závěrem bych chtěl říci jedno. Podle mého názoru i podle názoru odborných expertů, zdravotní komise ČSSD, Ing. Čermáka, Gráfa, exprezidenta České lékárnické komory Chudoby i dalších se přijetím této novely pacientům výrazněji neublíží. Doplatky se vrátí tam, kde byly k 31. 12., a pokud bude SÚKL lépe pracovat, tak se možná u některých cen léků ještě sníží. Hlavně se pomůže financování zdravotnictví z veřejného zdravotního pojištění, nedá se farma firmám 80 – 90 milionů měsíčně, jsou to odhady, a navíc doufám, že i náš politický tlak na SÚKL, aby dokončil co nejrychleji revizi maximálních cen a úhrad léků, se ještě zvýší. Já doufám, že současné vedení ministerstva zdravotnictví pomůže v této velmi těžké náročné práci právě tomu SÚKL.

Tady vidíte, jak velmi ožehavé je snížení nebo to, co připravuje ministr financí Kalousek, naopak zvýšení DPH u léků, a nedovedu si představit, pokud léky budou zařazeny do 20% DPH, jak se s tím vyrovná české zdravotnictví, ale o to možná ani některým politikům nejde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, máme před sebou zákonnou normu, která má charakter nesystémového a nekoncepčního provizoria. Je to taková záplata na to, co se nepovedlo, co se nestačilo, co se pokazilo.

Podobnou zákonnou normu jsme před chviličkou v programu měli před sebou znovu. Oč v tomto případě jde? U přibližně poloviny léčebných přípravků se nestačilo v uplynulém roce stanovit úhradovou vyhlášku, tzn. neproběhla u nich celková revize, a tak vypršela dvanáctiměsíční lhůta ke snížení úhrady o 7 % ke konci roku. Tak jak to stanovoval Janotův balíček.

Současná navrhovaná norma tedy vrací cenu a úhradu nezrevidovaných léčiv na úroveň roku 2010. Účinnost je opět znovu omezena na dobu jednoho roku. Už výčet této ekvilibristiky dává tušit, jaká je kvalita, koncepčnost a systémovost cenové a úhradové politiky lékové. To je velmi žalostné. Bude-li zákon přijat, tak v průběhu roku se ušetří a na účtech zdravotních pojišťoven zůstanou prostředky ve výši několika set milionů, případně několika málo miliard, řádově v jednotkách. Což je zpráva dobrá. Na druhé straně ovšem se z kapes našich nemocných vytáhnou prostředky formou zvýšených doplatků, i když ta suma nebude v této výši. Naopak jestliže zákon nepřijmeme, pak naše zdravotní pojišťovny zaplatí zbytečně zvýšenou úhradu v té sumě, tak jak jsem jí řekl, přičemž – což je špatná zpráva, protože to jsou prostředky určené pro zdravotnictví – doplatky na léky z kapes našich nemocných nebudou pravděpodobně nějakým zvláštním způsobem ovlivněny.

Takže resumé je takové, že ať se rozhodneme schválit nebo neschválit, bude to špatně nebo špatně. Ptáte se, a ta otázka je legitimní, jak je možné, že máme volit mezi dvěma špatnými rozhodnutími, dvěma zly. Je to tak: Za ministrování páně Julínkově a za náměstkování tady pana poslance Šnajdra ministerstvo zdravotnictví vyhovělo tlakům farmaceutických firem a destruovalo, zlikvidovalo do té doby používaný systém úhrad a stanovování oceňování léků. Dříve to bylo tak, že když přišel nový lék, ten se hodnotil v komplexu se všemi podobně účinnými léky stejné indikační skupiny. Podle nového systému, který na nátlak farmaceutických firem byl zaveden, se hodnotí jeden každý lék naprosto izolovaně, takže se celá léková úhrada rozpadla do řady správních aktů, naprosto nepřehledných a vznikla z toho doslova džungle. V této netransparentní džungli se samozřejmě farmaceutické firmy velice bystře zorientovaly, dokážou se tam dobře pohybovat a docela dobře prosperovat.

Nabízí se otázka, zda takováto destrukce je výrazem neschopnosti tehdy fungujícího ministerstva, nebo zda to nebyl přece jenom také trošku úmysl, nastavit takovéto prokorupční prostředí. To si netroufám zodpovědět.

Když jsem byl mladší, byl jsem dříve, než mě osvítil rozum, nikotinikem. Kouřil jsem a výsledek se dostavil, trošku jsem si pochroumal průdušky. A tak chodím do lékárny kupovat si lék, jehož generický název je Ambroxol, je to chemická formulka. Když je lékárník slušný, tak vám řekne – ze všech těch přípravků, které mají stejný generický název, stejnou koncentraci, je jeden dražší a jeden lacinější, a řeknou mi: Pane doktore, kupte si Ambrobene, ten je nejlacinější. – Neuvěřitelné! Stejný lék, stejná koncentrace.

Všude v zahraničí je nemyslitelné, aby jeden lék, jedna chemická struktura, jedna indikace, jedna koncentrace byla pod různými cenami. Když si vezmete, kolik je u nás obchodních přípravků s generickým lékem Ibuprofen zaregistrováno, nestačí na to prsty obou rukou.

Ještě bych tady uveřejnil jedna čísla. Některá čísla tady řekl můj předřečník. Ve Velké Británii je na úhradu léků přibližně 20 % nákladů ze zdravotnictví, kdežto na mzdy zdravotníků je to trojnásobná suma. U nás je na úhradu léků 80 miliard a na mzdy zdravotníků 79. Téměř shodné. Že bychom byli takovými pojídači farmak? Ne, tak to není. Je to v tom, že všechny materiálové, lékové náklady u nás jsou uměle vyšroubovány nahoru. Proto naše zdravotnictví trpí tím, že jsou veškeré lékové a materiálové náklady nepřiměřeně vysoké a vyšroubované.

Co s tím? Je to samozřejmě dilema a je třeba zvolit si ze dvou zel. Jestliže předkladatelem zdravotnické zákonné normy je pan poslanec Šnajdr, vždycky je to důvod k nejvyššímu stupni pohotovosti. Je to důvod k velké ostražitosti. Já jsem celý život byl nemocničním lékařem. Přes 40 let. A tak mám vztah k lékařům, sestrám, pacientům. Kdežto pan poslanec Šnajdr byl dealerem, nebo pracovníkem farmaceutického průmyslu, a tak zase trošku inklinuje někam jinam. Nicméně když volím z těchto dvou zel, musím se přece jenom nějak rozhodnout a zvednu, i když za lehké fyzické nevolnosti, ale zvednu ruku pro tuto zákonnou normu, protože si myslím, že to je opravdu to zlo menší. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, vidím, že je přihlášen opět 09 vláda. Vidím pana ministra Hegera, který se tímto hlásí do diskuse. Prosím, pane ministře. Máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Pane místopředsedo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jak pan předkladatel, tak paní zpravodajka, senátorka Dernerová tady předložili zevrubnou faktografii a historii celého návrhu a byla tady zrevidována velmi rozsáhlá problematika finanční politiky v oblasti léčiv, tak si dovolím jenom stručně konstatovat, že za ministerstvo zdravotnictví je tento návrh, který je zde předložen, plně podporován. Je potřeba říci, že ministerstvo zdravotnictví v období raných podzimních měsíců mělo odhady trošku jiné, než jak se pak politika dále vyvíjela. Situace se nevyvinula k tomu, že by byly léky zrevidovány tak, aby závazek, který vstoupil do letošního roku, byl nevýznamný.

Ten závazek je významný, jak zde padlo. Na začátku roku je předpoklad asi miliarda Kč. Ta částka se každým měsícem, tak jak jsou další léky revidovány, snižuje. Ale stále jsme ještě ve stavu, kdy prodloužený Janotův balíček může podstatnou část z těch úhrad ušetřit.

Musím konstatovat, že problematika cenotvorby a tvorby úhrad léčit je mimořádně složitá. To, co pak zaznělo, není způsobeno lobbismem ve prospěch firem. Změna celého systému byla vynucena tlakem evropské legislativy. Byla provedena pod velkým spěchem. Přestože byl systém založen jako čistý a transparentní a je v souladu s evropskou směrnicí, která tuto záležitost reguluje, tak se ukázalo, že právě pro tu rychlou přípravu, nemožnost odzkoušení je administrativně, provozně relativně složitý, zdlouhavý, a proto došlo k těmto problémům.

Ministerstvo zdravotnictví má připravenu novelu zákona 48, která dělá drobné změny. Tato novela vznikla už během podzimních měsíců a bude brzy projednána vládou. Připravuje kompletní revizi celého systému, kterou bychom rádi předložili ve druhém pololetí letošního roku. Zda pomůže ta malá novela se ještě uvidí, jak dalece bude účinná, jak dalece bude do celého systému potřeba zasáhnout velmi radikálně, tak aby jednou provždy fungoval a byl zbaven jakýchkoliv pochybností.

Já vám za ministerstvo zdravotnictví přijetí tohoto návrhu a úpravu cenotvorby plně doporučuji. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Dál se do rozpravy hlásí ještě jednou pan senátor Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, dovolte, abych upřesnil – buďto jsou informace, které podává ředitel SÚKL Beneš poslancům – zdůrazňuji, nepřeřekl jsem se, poslancům – sněmovního podvýboru pro ekonomiku a zdravotnického výboru sněmovny špatné, anebo má nepřesné informace pan ministr. To není o jedné miliardě.

Proto jsem tady kladl veliký důraz na to, že by se ze strany ministerstva dostat materiální a odborné pomoci SÚKLu v tom, aby se co nejrychleji dokončily ty revize. Protože to není o jedné miliardě. Ale ředitel SÚKL Beneš informoval 3. 2. 2011, že pokud se udělá rychle revize úhrad léků, uspoří se částka přesahující – přesahující! – tři miliardy. Pro mě je to velký rozdíl; miliarda nebo tři miliardy.

Jinak pro mnohé z vás asi to bude s podivem, ale musím se zastat pana poslance, předkladatele, který asi nebude příliš pochválen od farmaceutických firem za předložení tohoto zákona. Asi si u nich moc nepolepší, protože je připraví určitě o část zisku. Jasně tady zaznělo, léková politika je složitá, velmi složitá a že jde napříč politickými stranami. Proto by bylo dobré, kdyby ministerstvo zdravotnictví zapojilo i další odborníky jak ze stran koalice, tak ze stran opozice k jednání o další cenové politice. Nemusí to být jenom zástupci LOK nebo zástupci České lékařské komory, ale i některých odborných komisí politických stran.

Doporučuji a navrhuji, abychom co nejrychleji, v zájmu našich pacientů, schválili tento zákon, protože neschválením bychom se dopustili větších škod, než když tento zákon urychleně schválíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Vícha. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, necítím se být odborníkem na zdravotnictví, a cenotvorbu léčiv už vůbec ne. Proto velmi podrobně sleduji rozpravu. I včera jsme to diskutovali na klubu. A jak tady řekl pan senátor Lebeda, jestli volíme mezi dvěma zly, tak většina našeho klubu, a já osobně také zvolím to zlo, které pan poslanec navrhuje. (Smích.)

Ale neodpustím si právě při příležitosti tohoto zákona možná trošku řečnickou otázku, kam se to pohnula naše legislativa, náš legislativní proces. Připomenu – minule jsme tady schvalovali poslaneckou iniciativu týkající se totální změny struktury úřadů práce. Poslanecká iniciativa se stovkou chyb! Vrátili jsme ji Poslanecké sněmovně. Přesně jak se dalo čekat, poslanci, přestože věděli od naší legislativy o té stovce chyb, nás přehlasovali. Teď nám dal za pravdu pan prezident, ale možná i jeho přehlasují. Ministerstvo se zlobí, že to pan prezident vetoval. Proč se zlobí ministerstvo, vždyť to přece nepředkládalo ministerstvo, to byla poslanecká iniciativa.

Dnes dopoledne jsme tady schválili panu ministrovi novelu zákona o léčivech v podstatě bez připomínek, bez diskuse. Já jenom připomenu, že tady padla nějaká data. Tu implementaci měla Česká republika provést do začátku dubna 2010. Bylo tady řečeno, že ministerstvo předložilo novelu Poslanecké sněmovně na konci dubna 2010, čili po té době, kdy už to mělo udělat. Tuším, že na tom ministerstvu pan poslanec tehdy také měl nějaké angažmá, ale to sem nepatří. Už tehdy to mohlo být předloženo ve zrychleném procesu. Nebylo. Poslanecká sněmovna v předvolební horečce se nedostala ke schválení. Dobře, ale pak máme novou vládu, tři čtvrtě roku se prakticky nic nedělo, a schvalovali jsme ji znovu ve zrychleném procesu.

Myslím si, že při tom posledním zákonu jsme tady byli tak trošku zbytečně ve sporu. Pozměňovací návrhy, které tady byly předloženy, byly vesměs technického rázu. Ale odpor proti jejich schválení byl z toho důvodu, že se něco prodlouží, že se prodlouží proces. Možná o 14 dnů, protože za 14 dnů nás Poslanecká sněmovna přehlasuje. Ale opět to byla Poslanecká iniciativa něčeho, co mělo být dávno řešeno ministerstvem. A teď je březen, tato věc měla být ministerstvem řešena minimálně před koncem loňského roku, SÚKL měl něco udělat, neudělal. A teď musíme pochválit, poděkovat panu poslanci, že zase něco za vládu, za vládní úředníky, za ministerstvo řeší a navrhuje tady nějaké řešení. Kam se náš legislativní proces pohnul? Vláda řeší svoje vlastní spory a krádeže za bílého dne, místo aby poctivě pracovala a poslanci nemuseli suplovat její práci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Nyní se táži pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé obecné rozpravě. Ano, takže má slovo.

Poslanec Marek Šnajdr:  Děkuji. Zaznělo zde mnohé, včetně věcí, které se zdravotnictví a tohoto zákona nebo jeho návrhu netýkají, tak to já zde komentovat nebudu, protože bychom zde pravděpodobně zabředli do něčeho, co nikdo z nás nechce.

Nicméně pár vět, které zde zazněly, komentovat musím. A dopředu říkám, že k určité osobní rovině se nesnížím, to nemám zapotřebí, ale tu faktickou neopomenu.

Možná se panu senátorovi Lebedovi z toho udělá opět nevolno, ale v pohotovosti je potřeba se také připravovat na diskusi. A já mám rád fakta, nikoliv informace z Blesku nebo jiných takových časopisů. A já vám ta fakta řeknu. V České republice máme něco málo přes 9 tisíc léčivých přípravků. Již ve zpravodajské zprávě paní senátorky Dernerové správně zaznělo, že po mnoho let jsme tady měli – a jsem rád, že se pan senátor Lebeda k tomu aktivně přihlásil, že to je to, co mu chybí – systém kategorizační komise. Ano, tento systém kategorizační komise byl zrušen. A má to drobný háček. On nebyl zrušen politickým rozhodnutím a politickou vůlí. On byl zrušen ze dvou důvodů. Za prvé, že Evropská komise zahájila soudní řízení s Českou republikou, že tento systém je nelegální a korupční, pane senátore, korupční – slyšíte dobře. A následně na to tento princip stanovování cen a úhrad zrušil Ústavní soud. To bylo v dubnu 2007, kdy Ústavní soud řekl: Tento systém je nelegální a je potřeba ho nejpozději k lednu 2008 zrušit.

Kdyby pouze toto řekl Ústavní soud, tak variabilita řešení, jakým způsobem stanovovat, by byla jiná. Jenže v nálezu Ústavního soudu – a vy jste zmínil správní řízení jako určitou výhodu nebo chcete-li tlak farmaceutických firem – tak pane senátore, v nálezu Ústavního soudu je stanoveno a vládě a České republice nařízeno stanovovat úhradu a cenu léčivého přípravku správním řízením.

Já nevím, jestli si to vylobbovaly na Ústavním soudu farmaceutické firmy, jak jste zmínil. Nemyslím si to. Ale je potřeba vědět, že to nebylo politické rozhodnutí, že to bylo rozhodnutí soudní.

Druhá věc, ke které je třeba se vyjádřit, je k tomu často zmiňovanému procesu revize. Prosím vás, tento proces revize neznamená, že se nově stanovují, znovu - takříkajíc - nanovo ceny a úhrady. Prosím vás, ta revize znamená, že se tyto úhrady a ceny korigují oproti výsledku, který vzešel z kategorizační komise. To znamená, že se upravují, chcete-li očišťují a zlepšují se podle nových zákonem stanovených podmínek. To znamená kvalitu tohoto procesu, prosím, posuzujme podle toho, jak ty revize dopadají oproti tomu dřívějšímu. A i zde mám pro vás sladké překvapení. Revize všech těchto cen proběhla. Poprvé se tyto ceny nestanovují, jak si spřátelená kategorizační komise za zavřenými dveřmi usmyslí, ale stanovují se čistě matematicky na základě toho, kolik tyto přípravky stojí na obdobných trzích EU. Nic jiného. To znamená kurzy a objektivní ceny na trzích jiných zemí EU. To znamená žádná netransparentnost, žádná korupčnost.

A jaké jsou ty výsledky, dámy a pánové? V roce 2009 tato revize cen byla hotova. A ejhle, co se zjistilo, pane senátore Lebedo? To, že dvě třetiny cen, které zde vzešly z kategorizační komise, byly vyšší než na obdobných trzích EU. Jak je to možné? Asi něco špatného ve státě českém bylo. Dnes tyto ceny jsou srovnány, všechny, ne dvě třetiny, ne polovina, všechny. To znamená, ceny máme srovnány všechny.

Druhá revize se týká úhrad. To znamená to, kolik za léčivé přípravky platíme z peněz daňových poplatníků, ze systému veřejného zdravotního pojištění. I zde, milé dámy a pánové, revize koriguje výsledek vzešlý za kategorizační komise, protože z 9 000 léků zhruba 95 procent mělo stanovenou cenu z kategorizační komise. A jestliže dnes máme 60 procent revizí hotových a jestliže v drtivé většině případů těchto revizí se cena, resp. úhrada snižuje, tak koriguje a napravuje stav vzešlý z kategorizační komise.

Můžete to nazvat lobbismem farmaceutických firem. Já to nazývám odstranění nepořádku. Ano, je třeba přiznat, že ten systém trvá dlouho, a to je jeho slabá stránka. Trvá dlouho proto, že každý léčivý přípravek má veřejnou dokumentaci v počtu několika desítek stran, která obsahuje medicínské důkazy, která obsahuje detailní hodnocení a detailní výpočet toho, jak státní orgán k úhradě došel proto, aby se každý veřejně na to mohl podívat, kde se tak stalo po právu, aby se každý k tomu mohl odvolat a aby se případně každý mohl soudit, pokud se děje něco nesprávného.

Jestli toto někdo chce oponovat, já to nebudu. Ano, ten systém dlouho trvá a je pravda, že účastníci a převážně výrobci s vědomím toho, že se jim snižuje úhrada, tak využívali všech možností správního řízení, spekulují a oddalují ta rozhodnutí, například nevyzvedáváním těch obálek s rozhodnutím, například neúměrným odvoláváním.

A touto cestou je třeba se vydat, jak zamezit tomuto spekulativnímu jednání. Ale ten systém, měříme-li ho výsledkem, jestli úhrada z veřejných zdrojů vzešlá z tohoto systému je vyšší nebo nižší, tak když je v drtivé většině případů nižší a toho zbytku stejná, tak je nepochybně efektivní.

A teď ta data. Já jsem připraven se bavit o rychlosti – nerychlosti. Ale jak se mám bavit o 80 miliardách placených z veřejného zdravotního pojištění? Prosím vás, každý, který jenom trošku je schopen pracovat s internetem, tak si prosím, najeďme na oficiální statistiky zdravotních pojišťoven. A víte, co v něm zjistíme? Zdravotní pojišťovny vydávají na léčivé přípravky na předpis 34 miliard Kč v průměru a 6 miliard Kč na specializovanou mimořádně nákladnou cenovou léčbu. To je, prosím vás, v úhrnu 40 miliard Kč ročně.

Už jsem zde zmínil, že poslední rok tento náklad klesl o 8 procent, a dovoluji si předvídat a oznámit vám, že i v letošním roce tento náklad bude klesat. Víte, kolik je to v procentu k celkovým výdajům zdravotních pojišťoven? Je to méně než těch 20 procent ve Velké Británii, pane senátore ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane poslanče, už několikrát se opakujete. I v Poslanecké sněmovně platí, že nemůžete oslovovat senátora přímo, pouze prostřednictvím předsedajícího, což já unesu.

Poslanec Marek Šnajdr:  Ano, omlouvám se, prostřednictvím pana předsedajícího ...

Je to necelých 18 procent. Ano, já jsem připraven přiznat, že máme další rezervy v české lékové politice, jak uspořit, nepochybně. Například umožnit českým zdravotním pojišťovnám, aby na generické léky vypisovaly soutěž, transparentně cenovou soutěž třeba elektronickou aukcí. Ale hovořit o 80 miliardách mně nepřijde důstojné, a je potřeba na toto reagovat.

Návrh zákona, který předkládám, je nesystémový, protože předpokládá dočasné zmrazení. Ale není nic výjimečného. Podobným "nesystémovým" krokem přece je restriktivní úhradová vyhláška, která reaguje na pokles výběru pojistného. Jestli průměrné navýšení úhrad v roce 2009, kdy systém prostředky měl, bylo zhruba 8 procent, tak logicky v roce 2010, kdy systému peníze docházely, tak restriktivní úhradová vyhláška na to musela reagovat.

Podobným způsobem jako v roce 2010 s dočasným sedmiprocentním snížením reagovaly země jako je Dánsko, Velká Británie, reagovaly obdobně na recesí zasažené systémy veřejného zdravotního pojištění. To znamená, je to nesystémový krok, je to krok nicméně v EU ojedinělý, je legálně nebo právně možný a je evidentní, že českému zdravotnictví pomáhá.

Tady byla opakovaně zmiňována role pacienta. Pokud jde o doplatky, tak jestliže zachováváme stav platný v roce 2010, tak z toho logicky plyne, že se nemůže ani zhoršit doplatková situace pacientů oproti roku 2010.

A jestliže zde hovoříme o tom, že tento zákon uspoří zdravotním pojišťovnám prostředky, tak to neznamená nic jiného, než že zdravotní pojišťovny tyto prostředky mohou investovat do péče o pacienty v jiných segmentech. To znamená, že jednoznačně to českým pacientům pomůže. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předkladateli. A nyní se ptám paní zpravodajky, zda chce vystoupit. Ano, je tomu tak. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Chtěla bych jenom shrnout, že v diskusi vystoupilo pět řečníků, z toho jeden byl pan ministr. A nezazněl žádný protinávrh, to znamená, že budeme hlasovat o původním návrhu na schválení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  A protože zazněl návrh na schválení už v usnesení výboru, přistoupíme nyní k hlasování o schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 16 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Předávám nyní řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 36

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 36. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jaroslav Krupka, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte slovo, prosím.

Poslanec Jaroslav Krupka:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás stručně seznámil s návrhem novely zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí.

Dovoluji si úvodem upozornit, že se jedná v podstatě o technickou novelu. V průběhu doby existence tohoto zákona došlo k výraznému nárůstu počtu osob povinných, které podle tohoto zákona do obou zmíněných registrů měly poskytovat informace. Zároveň v průběhu té doby se ukázalo, že některé způsoby podávání hlášení jsou nedostatečně definované anebo vznikly k tomu nové prostředky. Proto ministerstvo životního prostředí se rozhodlo, že připraví novelu zákona, která by byla účinná k datu nejpozději 31. 3. 2011, kdy tato povinnost vzniká.

Bohužel, samozřejmě s ohledem na čas se ukázalo, že časově to asi nebude reálné. Proto se této novely uchopila poslaneckou iniciativou skupina poslanců, kteří vám předložili tento návrh zákona.

Cílem tohoto zákona je tedy v prvé řadě snížit počet povinných osob, které by měly přispívat do tohoto registru. Tím pádem se sníží jistá byrokratická zatížitelnost ať osob podnikajících nebo nepodnikajících, a zároveň se ušetří i nemalé finanční prostředky z veřejných rozpočtů, protože tyto údaje, které by jinak byly takto zpracovávány, by samozřejmě stály určité finanční náklady.

Vedle toho bylo v této novele zahrnuto i upřesnění způsobu podávání informací včetně využití do té doby ne zrovna známých například datových schránek.

Pokud bude tato novela vámi přijata, znamená to, že do data účinnosti, kdy musí tyto povinné osoby přijmout a dát informace do registru do 31. března 2011, by bylo možné, aby této povinnosti byly zproštěny. A proto bych vás chtěl velmi požádat, abyste tuto novelu zákona podpořili. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 36/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Protože se skutečně jedná jen o velmi jednoduchou technickou novelu, tak nebudu ničím doplňovat a opakovat se, protože pan poslanec tady základní věci řekl.

Snad jen dodám, že touto novelou se mění i zákon o ochraně ovzduší, zákon o odpadech a vodní zákon, a to také v souvislosti s použitím datových schránek.

Legislativní proces v Poslanecké sněmovně proběhl tak, že ze 129 přítomných se vyslovilo 128 poslanců pro tuto novelu.

Nemohu si však odpustit na závěr, než přečtu usnesení výboru, dvě poznámky.

Ta první naváže na to, co jsem říkal při svém minulém vystoupení, a to je, že opět ministerstva zaspala, a proto poslanci musí řešit to za ně. A už tak to není za pět minut dvanáct, ale jsme po dvanácté, protože když jsme se na výboru ptali, jestliže my návrh dnes schválíme, bude to ještě u prezidenta, ten předpokládám také podepíše, takže ke konci března nabude účinnosti. Ale povinné subjekty jsou povinny dávat hlášení od začátku letošního roku do konce března. Tak nám bylo řečeno: Ale už to všichni vědí, my jsme jim to řekli, ať už to tedy dávají podle toho nového.

Přátelé, takto se pracuje legislativně v České republice!

Nicméně panu poslanci je třeba poděkovat, že opět tahá z bryndy ministerstva. A to je vše, co jsem k tomu chtěl říci.

Nyní usnesení výboru:

Po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů Jaroslava Krupky, poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Víchy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Zájem o vystoupení není, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel poslanec Krupka nebude chtít vystoupit. Nechce. Pan zpravodaj také ne.

Můžeme tudíž přistoupit k hlasování. V usnesení výboru a ve zprávě zpravodaje zazněl jediný návrh, a to je návrh zákona schválit.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 17 bylo registrováno 51, pro návrh se vyslovilo 45, proti nebyl nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

A nyní projednáme poslední bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,

ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 38

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 38. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Zdeněk Škromach. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych uvedl návrh novely zákona o zaměstnanosti za skupinu senátorů a senátorek, kteří jej předkládáme. V zásadě se jedná o poměrně malou novelu, ale docela významnou, která reaguje i na stanovisko ombudsmana.

Tak jak se v rychlosti schvalovaly některé změny zákonů, mj. i tento, tak byla schválena taková zajímavá věc, že člověk, který ztratí zaměstnání z důvodu organizačních změn, z důvodu toho, že jeho místo zaniklo, a tudíž mu náleží odstupné, tak z tohoto odstupného bude dotovat stát v prvních měsících nezaměstnanosti. Opět další daňová zátěž, kterou vytvořila tato vláda, samozřejmě pro koho jiného, než pro lidi, kteří ne z vlastní vůle ztratili zaměstnání.

Touto jakousi formou daně dotují stát, protože se jim o tu dobu odstupného odsouvá nárok na podporu. A paradoxně zákon říká, že se předpokládá, že odstupné dostali, ale i když ho nedostali, stejně se jim ho odsouvá. Takže i v situaci, kdy člověk má nárok na odstupné, ale protože firma mu možná nevyplatila ani předcházející mzdu, tito lidé jsou najednou několik měsíců bez jakéhokoli příjmu. To považuji za naprosto nepřijatelné. A nespravedlivé. Protože lidé, kteří nedostali žádné odstupné, dostávají podporu v nezaměstnanosti od začátku.

Navíc je potřeba zdůraznit, že podpora v nezaměstnanosti není žádný milodar, ale je to nárok, který vzniká díky tomu, že platíme pojištění, díky tomu, že platíme daně v době, kdy jsme v aktivní činnosti, a z toho nám vzniká nárok za určitých podmínek na podporu v nezaměstnanosti. Opatření, které bylo přijato, už tady jednou bylo kdysi začátkem 90. let, a právě na základě stejných argumentů bylo změněno.

Dnes toto opatření trestá lidi, kteří ne z vlastní vůle, ale na základě toho, že zaměstnavatel buď propouští, dělá reorganizaci apod., přišli o zaměstnání z důvodu zákona, kolektivní smlouvy, mají nárok na odstupné. A z tohoto odstupného si sponzorují dobu nezaměstnanosti.

Myslím si, že tady by mělo být celkem jasné, že to je skutečně nespravedlivé opatření a že poměrně jednoduchou novelou tohoto zákona je možné toto opravit, a znovu zdůrazňuji, i s posudkem pana ombudsmana, který se k této věci vyjádři.

Pokud jde o finanční dopady na státní rozpočet, pak se dá asi hovořit stejně, jako bylo hovořeno při přijímání této změny, že je to vlastně jenom otázka odsunutí placení podpory v nezaměstnanosti. Záleží, jak rychle si člověk práci najde, případně jak mu úřad práce nebo ministerstvo díky svým programům zaměstnanosti, které tedy nečiní, místo toho raději dělá reorganizace, tak jak už jsme o tom hovořili na minulé schůzi Senátu, tak samozřejmě dopady nejsou nijak významné, ale morální dopady na lidi jsou výrazné. Protože potrestat člověka, který poctivě pracoval a přišel o zaměstnání, tím, že si ještě bude platit z odstupného, které je vlastně náhradou za to, že člověk přišel o zaměstnání, tak ještě že si z toho bude sponzorovat podporu v nezaměstnanosti, myslím si, že všichni rozumíme, o co se jedná.

Proto bych vás požádal, paní senátorky a páni senátoři, o podporu tohoto návrhu změny zákona, a věřím tomu, že se nám podaří tento návrh prosadit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Dagmar Terelmešovou, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zprávou. Prosím moment.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobrý den i ode mne. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, mám v ruce tento návrh senátního návrhu zákona senátorů Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a Milana Štěcha. Záměrem tohoto předloženého návrhu zákona je zrušit v zákoně o zaměstnanosti ustanovení § 44a), které bylo do tohoto zákona doplněno s účinností od 1. ledna 2011 při jeho novelizaci, provedené zákonem č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony, v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí.

Tento návrh by měl být projednáván, pokud dnes dojde k tomu, že bude umožněno, aby se tímto zaobíral výbor. K tomu bych ráda dodala, že už to, co tady řekl můj předřečník, že často při krachu různých firem vůbec nedochází k faktickému proplacení odstupného. Stává se to často a bylo by dobré, kdyby tento senátní návrh byl podstoupen k dalšímu jednání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní zpravodajko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenala případné návrhy, případně se k nim ke konci našeho jednání o tomto bodě vyjádřila.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásila a jako první vystoupí paní místopředsedkyně Alena Palečková, dále jsou přihlášeni a připraví se pan Pavel Čáslava a Marta Bayerová.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně a kolegové, omlouvám se, nemám připravené žádné zvláštní stanovisko k této novele, nebyla jsem ani přítomna na jednání výboru. Jen z toho, co tady zaznělo od pana předkladatele, já jsem se domnívala, že odstupné je proto, aby člověk, který tedy z organizačních důvodů přišel o práci, dostal dojednanou částku na to, aby přežil dobu, než si najde nové zaměstnání. Ne proto, aby měl nějaké peníze navíc, k tomu podporu v nezaměstnanosti. Souběh by mi připadal zvláštní. Ale prosím, nechť se o tom jedná na výboru, pokud to pošleme do dalšího kola.

Chtěla bych k tomu jen říci, že pokud ten člověk, který získá odstupné, a to mluvím o případech, kdy skutečně odstupné dostane, nemluvím o těch, kdy není z nějakých důvodů vyplaceno, pokud si najde druhý den "po propuštění" zaměstnání u jiného zaměstnavatele, tak to odstupné také nevrací. Také ho má.

Pokud se o tom bude na výboru jednat, myslím si, že by měly být zohledněny všechny tyto okolnosti a znovu ujasněna úloha odstupného a z jakých důvodů je vypláceno. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí paní předsedkyně Soňa Paukrtová, připraví se nadále pan Pavel Čáslava.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane místopředsedo, naváži na paní kolegyni Palečkovou. Také se domnívám, že pokud bude výbor projednávat, mělo by tam být zajištěno nějakým zákonným způsobem, aby nedocházelo k souběhu odstupného a podpory v nezaměstnanosti. Jiná situace je přece ta, když zaměstnavatel nevyplatí, a jiná situace je ta, když zaměstnavatel vyplatí. Ale nejsem specialistka na tuto problematiku, to jistě přenechám ráda příslušnému výboru.

Jen jsem chtěla upozornit na jinou věc. Domnívám se, že jednání o tomto zákonu bude bezpředmětné v okamžiku, jestli Ústavní soud vyhoví skupině senátorů, kteří podali návrh, poslanců, byli to poslanci, na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí. Podle mých informací Ústavní soud zasedl v této věci 22. února naposledy, kdy byla slyšena paní předsedkyně Poslanecké sněmovny. V tuto chvíli Ústavní soud odročil. V okamžiku, kdy vyhoví skupině senátorů, tak je tento návrh zákona bezpředmětný, protože Ústavní soud vyjme.

Jen říkám, že to Ústavní soud projednává, že pokud výbory budou tuto věc řešit, měly by i v souvislosti s tím, že už je předmětem ústavní stížnosti tato záležitost. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vystoupí pan senátor Pavel Čáslava, připraví se paní senátorka Marta Bayerová.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, moje předřečnice řekly větší část toho, co jsem chtěl říci já. Já jen doplním. Navrhovatelé této senátní novely správně poukazují na možné potíže, které může mít uchazeč o zaměstnání, který sice nárok na odstupné má, ale nebylo mu bývalým zaměstnavatelem vyplaceno. Toto je určitě kritické místo platného ustanovení, platného zákona. Na to ostatně upozornil také veřejný ochránce práv. Ten ve svém vyjádření uvádí, že zákonodárce neměl určitě v úmyslu, aby lidé v podobných situacích zůstávali bez prostředků. Žádá, aby ministerstvo práce, v jehož gesci jsou úřady práce, vykládalo pojem "přísluší", tedy odstupné, extenzivně ve prospěch uchazeče o zaměstnání ve smyslu "bylo vyplaceno".

Případnou legislativní snahu o jakousi pojistku, o zpřesnění, zlepšení tohoto ustanovení zákona, by bylo možné uvítat. Nemohu však souhlasit s názorem předkladatelů, že celá koncepce tohoto § 44 je vadná, jak se dočítáme v důvodové zprávě, a to s ohledem na různé mezinárodní smlouvy, které tuto oblast ošetřují, a které podepsala i Česká republika.

Jde totiž o to, že stát se jistě přihlásí ke své povinnosti, chránit uchazeče o zaměstnání, čili občany, kteří přišli ne vlastní vinou o toto zaměstnání, chránit je přiměřeně tím, že jim poskytne příspěvek v nezaměstnanosti. Ovšem člověk, který ne vlastní vinou, jemuž byl ukončen pracovní poměr a dostal odstupné, není v této situaci. A to určitě všichni chápeme, že tomu tak není, že není bez finančního zajištění.

V tomto případě, a tak je to určitě správné, jeho zaměstnavatel splnil svou povinnost a zajistil ho finančně v situaci,kdy přišel o toto zaměstnání ne z vlastní viny. A v tomto případě pak souběh obojího zajištění určitě správný není, a toto ustanovení § 44a) je principiálně správné.

To, že je nesprávně napsané, nedokonalé, nedbalé, je jiná otázka, a ta by se měla napravit. Z tohoto důvodu navrhuji podle § 128 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, vrátit návrh zákona navrhovateli k dopracování. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a zaznamenávám návrh také. Nyní vystoupí, pan místopředseda se vzdává přednostního práva, takže paní senátorka Marta Bayerová. Prosím.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, hned úvodem si dovoluji zdůraznit, že projednávaný návrh zákona hodlám podpořit. Považuji ho totiž za věcně správný, napravující hrubou chybu, které jsme se jako zákonodárci dopustili.

Tím bych mohla své vystoupení ukončit. Ale nedá mi to, protože jsem se ve svém regionu setkala s případy, kdy stávající znění § 44a) zákona o zaměstnanosti bezprostředně ohrožovalo a ohrožuje existenci mých spoluobčanů.

I u nás žijí lidé, kteří rozvázali pracovní poměr, protože jim několik měsíců nebyla zaměstnavatelem vyplacena mzda. Přesto však neměli a nemají dosud nárok na podporu v nezaměstnanosti, protože mají jakýsi nárok na odstupné. Jenže oni mají nárok na odstupné od někoho, kdo jim nebyl schopen vyplácet mzdu. Natož potom to nárokové odstupné.

Takže nejsou výjimkou případy, kdy lidé žijí půl roku bez jakýchkoli příjmů. Mnozí z nich to musí řešit půjčkami od různých podnikatelských subjektů, jejichž úroky je postupně stahují do neřešitelné dluhové pasti. Jsem si jista, že každý z vás, kolegyně a kolegové, takové či podobné případy ze svého volebního obvodu zná.

Co však na tom je nejhorší, ti lidé nejsou, promiňte mi ta slova, notoričtí flákači. Nevyhýbají se práci. Nežijí na podporách. Pracovali a pracovat chtějí. Měli jen tu smůlu, že jejich zaměstnavatel zbankrotoval a oni žijí v zemi, v níž zákonodárci plodí legislativní zmetky bezprostředně ohrožující jejich životy.

Jak je to ale možné, že dokážeme něco takového v rámci legislativního procesu schválit. Což nebyly od počátku zřejmé praktické důsledky schválení onoho paragrafu 44a, copak nás na to neupozorňovali i naši legislativci? Což to nebyl každý z nás schopen selským rozumem domyslet? (Paní senátorka vyčkává na ukončení rozhovoru dvou senátorů z řad ODS.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím o klid, ruší to vystupující. Děkuji.

Senátorka Marta Bayerová:  Soudruzi, rušíte mě. (Smích.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, pokračujte.

Senátorka Marta Bayerová:  Omlouvám se za to. (Se smíchem.) Mám vás ráda, vy to víte.

Mohla bych sice připomenout, že jsem byla proti projednávání tohoto a dalších zákonů na poslední schůzi minulého Senátu. Mohla bych připomenout, že jsem hlasovala proti tomuto a dalším zákonům z tehdejšího balíčku. Nepovažuji to ale za důležité. Cítím se spoluzodpovědnou za to, že jsme schválením paragrafu 44a zákona o zaměstnanosti ohrozili své spoluobčany. Tímto se jim omlouvám.

A proto návrh projednávané změny zákona předkládaný panem Škromachem o zaměstnanosti podporuji a budu pro něj hlasovat. Děkuji za pozornost. Omlouvám se, ale to odlehčení už jsme si zasloužili.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní senátorka Marta Bayerová byla poslední přihlášená. Ptám se, jestli se někdo hlásí ještě do obecné rozpravy. Pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu krátce reagovat na to, co tady bylo řečeno. Obě dvě strany, které tady vystupovaly, uznaly jednu důležitou věc, to je, že dochází díky tomu, jak ten zákon dneska vypadá, k ohrožení určité skupiny lidí, pokud ztratí zaměstnání. Je to způsobeno tím, že jsou úplně bez prostředků, neboť jim zaměstnavatel nevyplatil odbytné, nebo odstupné, a zároveň nemohou dostat podporu v nezaměstnanosti. Jeden návrh na to, aby se to změnilo, je od pana senátora Čáslavy, řekněme od pravé strany spektra, který říká "pojďme tuto věc napravit a už nejděme do toho, aby zároveň, pokud někdo dostal od zaměstnavatele odstupné, ještě dostával podporu v nezaměstnanosti". Druzí říkají "to nám nestačí, my chceme, aby to bylo tak, aby dostávali ti lidé, pokud ztratí práci, obojí".

Já upozorňuji, že pokud bude ta strana, která říká, že chce, aby ti lidé dostávali obojí, trvat na svém, nastane zřejmě to, že jim vůbec nepomůžeme, vzhledem k tomu, jak to vypadá v Senátu, jak to vypadá v Poslanecké sněmovně. Pokud skutečně nám jde o ty lidi, o kterých tady mluvíme, tak to, prosím vás, při tom hlasování, které nyní bude následovat, velmi zvažujte. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále se přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se přiznám, že mi velmi vadí jedna věc. My tady uvažujeme o tom, co by se stalo, kdyby člověk, který přijde o práci a bylo mu vyplaceno odstupné, hned druhý den získal práci a tudíž mzdu za ni. Víte všichni, že těchto případů je v naší republice hodně málo. Já se ptám, co se stane, když kterýkoli z nás tady ukončí, dostaneme "odstupné" a druhý den nastoupíme do práce, kterou si opatříme. Také budeme vracet odstupné, nebo budeme pracovat bez nároku na mzdy? To je všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mě pan kolega senátor Vystrčil hovořil z duše z pohledu toho stručného shrnutí problematiky a toho, abychom se zamysleli, co má potom šanci projít také Poslaneckou sněmovnou. V případě, že nebude zákon zrušen Ústavním soudem. Ale my chceme pomoci v případě, že nebude. Toho se dá docílit jednak tím, že se to vrátí k přepracování, ale také tím, že se to přepustí do výboru a ten konsensus se najde ve výboru. Takže jen podle hlasování o návrhu pana kolegy Čáslavy bych nehodnotil ani jednu část našeho spektra. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já jsem neslyšela od paní zpravodajky, že tady padl návrh, aby byl návrh zákona v prvém čtení propuštěn do výborového čtení. Takže navrhuji, aby byl propuštěn do výborového čtení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já si myslím, že to vyplývá z logiky jednacího řádu, když nebudou přijaty předchozí návrhy procedurální, potom se automaticky přikazuje návrh zákona. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se, zda si přeje vystoupit pan navrhovatel Zdeněk Škromach. Ano, je to tak, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Já bych jenom krátce reagoval na některá vystoupení, která tady zazněla. Myslím, že dochází k určitému nedorozumění. Je potřeba říci, že to není žádný souběh odstupného a podpory v nezaměstnanosti. Nic takového neexistuje. Podpora v nezaměstnanosti je jedna věc a odstupné je vyplaceno jako součást příjmu, a ten skončil. Ve chvíli, kdy zaměstnanec skončí ve firmě, nemá žádný příjem. To je potřeba si říci jasně. Příště možná budeme hodnotit, kdo dostal jaké prémie. To se nemusí nazývat odstupné. To může mít jiný název. A budeme cenzovat, jestli ten člověk má naspořeno? A pak dostane podporu nebo nedostane? To nejsou žádní lumpové. Navíc je tam podmínka, kdy vůbec člověk může dostat podporu v nezaměstnanosti, podle počtu odpracovaných měsíců, atd. Nebo porovnáme-li situaci, kdy zaměstnanec pracuje na dobu určitou, skončí mu pracovní poměr, má okamžitě nárok na podporu. Tady hodnotíme to, jestli dostal jiný příjem v rámci svého pracovního poměru.

Já chápu, že prostě chceme šetřit a že chceme šetřit na tom "pravém" místě, na nezaměstnaných, ale já to považuji za trošku mimo. A hlavně – odstupné je třeba charakterizovat nikoli jako výslužku, ze které si budu hradit podporu v nezaměstnanosti. Ostatně v zahraničí – nebo i zahraniční firmy tady vyplácejí, když končil třeba Philips Morris, ale i další, násobně vyšší odchodné. Možná, že by bylo docela dobré, při té argumentaci, že tak jak je to teď správné, bylo argumentováno, v kterých zemích třeba v Evropě se podobný systém používá. Já takovou zemi, aspoň pokud vím, neznám.

Je potřeba říci, že v době, kdy člověk skončí zaměstnání, nemá žádný řádný příjem a my dnes tímto cenzem hodnotíme to, že dostal jakousi odměnu za něco, ale to už je myslím mimo rámec.

Byla tady ještě otázka Ústavního soudu. Ano, Ústavní soud hodnotí v tuto chvíli nikoli věcnou stránku zákona, ale způsob projednání zákona. Zřejmě rozhodnutí bude nějaké, ono vůbec nemusí být z hlediska věcného, ale procedurálního. A proto ten návrh má svůj smysl, protože i po rozhodnutí Ústavního soudu může být tato změna aktuální. Ale já věřím, že si ty věci vysvětlíme v rámci výboru. A stejně tak – co bude průchozí sněmovnou, se ukáže ve sněmovně. To je další věc. A zákon se nám stejně vrátí sem ještě ke konečnému schválení. Takže myslím, že tady není až tak velký problém v tom, říci, jaký názor má Senát, jaký má sněmovna, jestli vůbec má nějaký názor na to, tuto změnu provést. Myslím, že tato jednání by ještě měla probíhat, ale nebudou moci probíhat ve chvíli, kdy projde návrh kolegy senátora a bude vrácen k přepracování. To už jsme zase někde jinde. V zásadě je to jakoby zamítnutí. Takže pak nevím, kde bychom tu diskusi vedli. Navíc tedy ani žádný návrh, který by doporučoval, jak přepracovat návrh zákona, nepadl.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka pro prvé čtení. Ano, prosím.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Ještě jednou děkuji za slovo pane předsedající. K návrhu senátního návrhu zákona vystoupilo devět senátorů. Jsem ráda, že všichni předřečníci shledali legislativní nedostatky v § 44a a doufám, že všichni senátoři umožní tento návrh posunout k dalšímu projednávání, aby bylo možné tyto legislativní chyby odstranit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní přistoupíme k hlasování. Předtím připomenu, o čem budeme hlasovat.

Za prvé budeme hlasovat o návrhu - podle jednacího řádu – pana senátora Čáslavy, který navrhl vrátit návrh zákona navrhovateli k dopracování.

Návrh na zamítnutí nepadl a z vystoupení paní senátorky Rippelové v souladu s jednacím řádem zaznělo, abychom návrh pustili, to znamená, abychom ho přikázali výboru k dalšímu projednání. Takže to jenom připomínám, aby bylo jasno.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – vrátit navrhovateli k dopracování. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů. Kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 50 registrovaných pro návrh vyslovilo kladně 13, proti 31. Návrh byl zamítnut.

Přistoupíme k přikázání. Vzhledem k tomu, že návrh zákona nebyl vrácen navrhovateli k dopracování, ani nebyl návrh na zamítnutí, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Má někdo jiný či další návrh? Ano. Hlásí se pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dnes podruhé a ještě stručněji: Navrhuji, aby tento senátní tisk byl přikázán i ÚPV, abychom se tím zabývali. Myslím si, že pro vás to neznamená žádné zdržení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Garančním výborem by zůstal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Dalším výborem, který by tento návrh posoudil a projednal, by byl ÚPV. Má někdo ještě další návrh? Pokud tomu tak není, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o přikázání k projednání návrhu uvedeného zákona výborem pro zdravotnictví a sociální politiku jako garančním a výborem ústavně-právním.

V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 19 bylo registrováno 51, pro návrh 46, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli, děkuji i zpravodajce.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám za účast na 5. schůzi a sděluji, že 6. schůze začíná podle programu 16. března od 9.00 hodin. Děkuji.

(Jednání ukončeno v 16.37 hodin.)