Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 27.01.2011

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 4. schůze Senátu
(2. den schůze – 27.01.2011)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně, kolegové, dobré jitro, mám milou povinnost vám oznámit, že máme patnáctiminutovou přestávku, protože předkladatel – pan ministr Schwarzenberg doposud není přítomen – a vypadá, že do 15 minut přijede. Takže ve čtvrt budeme pokračovat, díky.

(Jednání přerušeno v 9.01 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.14 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítala na pokračování 4. schůze Senátu Parlamentu ČR. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jan Horník, Vladimír Dryml, Tomáš Jirsa, Karel Šebek, Pavel Lebeda, Petr Guziana, Daniela Filipiová, Václav Vlček, Petr Pakosta, Soňa Paukrtová, Stanislav Juránek, Alexandr Vondra, Jaroslav Kubera a Jiřina Rippelová.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence Jednacího sálu.

Dnešním prvním bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, kterou se mění Dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci

Tisk č. 359

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 359 a uvede ho ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte, Jihoafrická republika má jako stabilní demokratická země a významný hráč na africké pevnině s Evropskou unií nadstandardní vztahy. Tyto vztahy jsou právně zakotveny v dohodě o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, která byla podepsána 11. října 1999 v Pretorii. Česká republika se stala smluvní stranou dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci 1. května 2004 v návaznosti na příslušné ustanovení aktu o přistoupení k Evropské unii.

V dohodě o obchodu, rozvoji a spolupráci je zakotven požadavek její revize během pěti let od vstupu v platnost. Dohoda o první revizi, jejíž celý název zní Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé, kterou se mění Dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci, byla podepsána 11. září 2009, zhruba po 10 letech v jihoafrickém Kleinmondu, a nyní se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s její ratifikací.

Z pohledu evropského práva se jedná o tzv. smíšenou dohodu, jenž je sjednávaná Evropskou unií, a zároveň jejími členskými státy. Bude uzavřena poté, co ji schválí všechny členské státy Evropské unie v souladu se svým ústavním pořádkem a souhlas s jejím uzavřením vysloví i Evropský parlament.

Tato revizní dohoda s týká některých ustanovení o rozvojové a hospodářské spolupráci. Nově se do smluvních vztahů mezi Evropskou unií a Jihoafrickou republikou doplní ustanovení o boji proti terorismu, Mezinárodním trestním soudu, zbraních hromadného ničení, žoldnéřích, ručních a lehkých zbraních.

Dohoda o obchodu a rozvojové spolupráci obsahuje také část k obchodním vztahům, revize této části však byla odložena vzhledem k dosud neuzavřeným jednáním o dohodě o hospodářském partnerství, tzv. "economic partnership agreement" mezi Evropskou unií a členskými zeměmi Regionálního sdružení jihoafrických států, kam patří i Jihoafrická republika.

Tato revizní dohoda je v souladu s právním řádem České republiky a se závazky, vyplývajícími z členství v EU a z jiných platných smluv, a také je v souladu se zásadami mezinárodního práva. Nebude mít dopad na státní rozpočet a nepředpokládá se přijetí žádných vnitrostátních právních předpisů k jejímu provádění. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 359/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 359/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, pane ministře, já si myslím, že nemám ani co doplnit k tomu, co tady řekl za předkladatele pan ministr. Mluvil tady o nadstandardní spolupráci Jihoafrické republiky s EU. Mluvil tady o tom, že v původní dohodě, o které mluvíme, byl zakotven požadavek paragrafu 18 a v článcích 18 a 103, že se provede revize. Mluvil tady o té revizi, co se povedlo, co z praktických důvodů bylo potřeba změnit. Především jsou zde nová ustanovení o terorismu, Mezinárodním soudním tribunálu a jiných věcech. Takže bych se soustředil pouze na projednávání v našem garančním výboru, VHZD, který projednal senátní tisk 359 na své druhé schůzi, jež se konala 7. prosince 2010. Po úvodním slově předkladatele a po mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu ČR dát souhlas s ratifikací této dohody, se senátním tiskem 359,

určil mě zpravodajem na plénu Senátu a

pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, už jsem vás dlouho nezdržoval, takže alespoň chviličku.

VZVOB ve svém 37. usnesení z 5. ledna 2011 přijal k senátnímu tisku č. 359 toto usnesení:

Po odůvodnění zástupce předkladatele dr. Vladimíra Galušky, náměstka ministra zahraničních věcí, zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Drymla a po rozpravě, výbor

I. Doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací předložené dohody.

II. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je, dámy a pánové vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego, otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se ještě pana navrhovatele, zda chce něco doplnit. Pane ministře? Ne. Děkuji. Pan zpravodaj, předpokládám, také ne. Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o vydání souhlasu k ratifikaci.

Budeme hlasovat o vydání souhlasu k ratifikaci Dohody mezi ES a jeho členskými státy na jedné straně a Jihoafrickou republikou na straně druhé.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi. Děkuji zpravodajům.

Dalším bodem, kterým budeme pokračovat, je

 

Sdělení Komise o globálním přístupu k přenosům údajů jmenné evidence cestujících (PNR) do třetích zemí

Tisk EU č. K 133/07

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. K 133/07 a K 133/07/01. Prosím opět pana ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, aby nás seznámil s tímto materiálem.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Dovolte mi, abych vás seznámil s hlavními rysy mého dnešního vystoupení, týkajícího se problematiky jmenné evidence cestujících, tzv. PNR.

Za prvé. Hlavní prvky celkového rámce pro problematiku údajů PNR ozřejmila EK ve svém sdělení o globálním přístupu k přenosu údajů jmenné evidence cestujících do třetích zemí.

Za druhé. Krátké vysvětlení k dohodám PNR, které EU sjednává se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií.

Za třetí se vyjádřím k usnesení senátního výboru pro záležitosti EU ze dne 5. ledna 2011.

Dovolte mi připomenout, že dohody PNR se Spojenými státy a Austrálií byly v Parlamentu ČR projednávány již v roce 2008 a 2009. Ratifikační proces byl v obou případech ukončen dne 30. října 2009. Praxe sdílení údajů PNR, tedy údajů, které o svých cestujících evidují letecké společnosti, má však již šedesátiletou historii. V současné době se zvyšuje zájem třetích zemí o sjednávání dohod PNR. Spojené státy, Kanada a Austrálie jsou jen některé z nich.

Poptávka po PNR, záměr představit ucelený přístup pro projednávání PNR mezi EU a třetími státy vedly k tomu, že Komise všechny zásadní prvky zapsala do svého příslušného sdělení z října 2010, kterému se dnes plénum Senátu věnuje. Nastavení jednotných pravidel pro jednání o těchto dohodách směřuje ke zlepšení stávající situace, kdy sdílení údajů PNR probíhá na ad hoc bázi. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se rovněž mění procesní postupy směřující k uzavření těchto dohod.

Údaje PNR, tedy informace o termínech cesty cestujícího, jeho kontaktní údaje, adresa, telefonní čísla, údaje o platbě letenky, čísla sedadla a o zavazadlech již v minulosti posloužily v boji proti terorismu a nadnárodní trestné činnosti. Jedním příkladem za všechny je zadržení teroristy, který se v květnu minulého roku pokusil o bombový útok na newyorském Times Square. Díky rychlé analýze PNR údajů byl terorista identifikován a zadržen při nástupu do letadla odlétajícího z New Yorku.

V tomto smyslu bych rád zdůraznil, že na vytváření funkčních nástrojů proti terorismu máme jistý zájem i my v ČR. Jak vláda, tak Parlament. Zároveň ale je dlužno poznamenat, že EU má zájem také na vytvoření jednotných vnitřních pravidel pro sdílení PNR údajů mezi členskými státy samotnými, nemluvě o tom, že některé členské státy EU PNR systém už mají.

Nebudu v tuto chvíli zabíhat do technických podrobností. Podstatné je, že zájem EU při sjednávání dohod PNR se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií je kromě preventivních aktivit v boji proti terorismu zejména na zajištění maximální ochrany osobních údajů cestujících, potažmo občanů EU.

Všestranné dohody PNR mezi EU na straně jedné a Spojenými státy, Kanadou a Austrálií na straně druhé zaručí dosud chybějící právní jistotu pro členské státy a jejich letecké společnosti. Přesný souhrn potřebných dat, která budou sdílena, a kvalifikaci účelu preventivní aktivity boje proti terorismu vymezí povinnosti a práva leteckých přepravců smluvních stran.

Chystané dohody nekladou na letecké společnosti žádné další či dodatečné administrativní nebo finanční nároky. Sjednání nových dohod PNR Evropské unie se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií si vyžadují mimo jiné změny práva zavedeného Lisabonskou smlouvou. Dohody PNR se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií budou fungovat na základě reciprocity ve vztahu k EU a představují specifickou analytickou policejní spolupráci, která je v zájmu ČR.

K usnesení výboru pro záležitosti EU ze dne 5. ledna 2011 mně dovolte vyjádřit následující:

Rád konstatuji názorovou shodu se senátory jednak co se týká vzniku celounijního rámce po uzavírání dohod PNR, jednak užitečnost chystaných dohod PNR se třemi zmíněnými třetími zeměmi. Usnesení senátního výboru pro záležitosti EU uvádí, že tento trvá na kvalifikaci dohod PNR se zmíněnými třetími zeměmi těchto smluv smíšených, to je smluv, které musí být schváleny nejen orgány EU, ale také členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

Rád bych vás ubezpečil, že ministerstvo zahraničních věcí a vláda opakovaně tuto pozici obhajovaly na nejvyšší úrovni v rámci Rady EU, naposledy na Radě pro justici a vnitro a v roce 2010 při schvalování mandátu. V požadavku na kvalifikaci do PNR jako do smíšených zůstala Česká republika nicméně zcela osamocena.

Představení legislativního návrhu pro unijní PNR režim plánované ze strany EK na 2. února 2011 nasvědčují tomu, že dohody PNR budou i přes naši snahu nakonec velmi pravděpodobně sjednány Evropskou unií bez přímé účasti členských států. Pak by se tak ovšem stalo po právu. Výlučná pravomoc ke sjednání těchto dohod totiž vznikne zcela v souladu s primárním právem EU důsledkem přijetí vnitřních pravidel tvořících vnitrounijní systém PNR.

Z usnesení výboru pro záležitosti EU vyplývá jistá obava senátorů o dostatečnou ochranu osobních údajů cestujících. Rád bych vás ujistil, že mandát, který členské státy Evropské komisi ke sjednání dohod PNR odsouhlasily, je v tomto smyslu velmi striktní. Mandát například obsahuje omezení šíře sdílení osobních údajů, zákaz vyvozovat rozhodnutí s právními účinky vůči jednotlivým cestujícím pouze z automatického posuzování údajů a omezení délky uchování osobních dat pouze po nezbytně nutnou dobu. V neposlední řadě mandát také obsahuje požadavek na ustanovení nezávislého dozoru, který bude bdít nad dodržováním pravidel dohod PNR.

Hlavní gestor, ministerstvo zahraničních věcí, i spolugestor, ministerstvo vnitra, považují uvedené bezpečnostní požadavky týkající se ochrany dat obsažených v mandátech pro sjednávání příslušných dohod PNR za dostatečnou záruku. Principiálně jsou oba resorty toho názoru, že žádná spolupráce tohoto druhu se třetí zemí není možná bez nejvyšší možné ochrany dat, což se promítá a bude promítat do vyjednávacích pozic ČR.

Z dosavadních zkušeností s předchozí dohodou PNR Evropské unie se Spojenými státy lze navíc potvrdit, že Spojené státy své smluvní závazky vůči EU plní. EU zahájila vyjednávání o nové dohodě PNR se Spojenými státy 30. 4. a 14. ledna tohoto roku. Ambicí EK je co největší část jednání zakončit do konce dubna 2011. Ministerstvo zahraničních věcí hodlá tuto část vyjednávání bedlivě sledovat a zajistit co největší ochranu osobních údajů cestujících v souladu s českou pozicí.

Dovolte mi jenom takovou trochu romantickou vzpomínku. Za mlada jsem znal ještě starší lidi, kteří byli již dospělí před první světovou válkou, a vyprávěli mi, že před první světovou válkou mimo Otomanské říše a carského Ruska mohl člověk cestovat po celé Evropě bez pasu a bez dokumentů. Žádné osobní údaje o nikom se nepředávaly. To jenom vzpomínka, jak to bylo před sto lety. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tento tisk projednala stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, jejímž zpravodajem je pan senátor Tomáš Töpfer. Výborem, který se zabývá tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo K133/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, já bych vás rád seznámil s doporučením výboru pro záležitosti EU, který přijal k tomuto bodu usnesení. Musím říci, že vycházel ze stanoviska stálé komise pro ochranu soukromí. I když trošičku blíže toto usnesení specifikoval.

Pan ministr nás přesvědčil o tom, nebo se snažil přesvědčit o tom, že ochrana těchto osobních údajů, které se předávají v rámci letecké dopravy, je pravděpodobně dostatečně kryta. Ale my už jsme k těmto materiálům přijali v předchozí době nějaká usnesení a byl bych rád, kdybychom byli konsistentní a přece jen vyjádřili trochu obavu nad tím, aby tyto údaje nemohly být zneužity, a pozastavit se nad tím, zda tyto údaje skutečně slouží k tomu, aby byly relevantní k boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti.

Nyní vám přečtu návrh usnesení. Senát za prvé považuje vytvoření celounijního rámce pro uzavírání smluv a předávání údajů jmenné evidence cestujících se třetími státy za pokrok ve srovnání se současným stavem, kdy takováto pravidla chybí.

Jsme skutečně rádi, že se tím vůbec někdo zabývá, takto to byly jenom vztahy mezi jednotlivými státy a nebylo jasné, co může kdo předávat.

Za druhé vnímá sdělení komise co by počátek diskuse, jejímž cílem by měla být větší předvídatelnost dané právní úpravy a zajištění skutečné přidané hodnoty předávání těchto údajů.

II. 1. Upozorňuje na nutnost podrobit jakékoliv ujednání o uchovávání a předávání dat od cestujících v letecké dopravy testu proporcionality, to je jasně prokázat přiměřenost objemu získávaných a využívaných dat vzhledem k případnému užitku v boji proti terorismu a závažné nadnárodní trestní činnosti.

2. Doporučuje, aby byl kladen důraz na vytvoření systému záruk, který by zajistil, aby data nebyla bez povolení smluvního státu sdílena s dalšími třetími státy.

3. Trvá na tom, že za současného právního stavu je nutné kvalifikovat tyto dohody jako smlouvy smíšené, a to na základě toho, že v unijní problematice PNR doposud neexistuje žádná vnitřní právní úprava, z níž by se mohla dovozovat výlučná vnější pravomoc Evropské unie ke sjednávání smluv o předávání PNR třetím státům.

Pan ministr se nás tady snažil ubezpečit, nebo nás informoval o tom, že Česká republika zůstala osamocena v tomto názoru. Já se přesto domnívám, že bychom si jako horní komora měli zachovat tuto možnost předeslat a znovu trvat na tom, že se jedná o smíšenou dohodu i přesto, že zůstaneme osamoceni, a že prohrajeme, ale je to i pro – chtěl aby to tam zůstalo i pro budoucnost.

A za třetí pak je standardní bod žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o návazných iniciativách včetně sjednávání aktuálních dohod o předávání a využívání údajů PNR. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské unii.

Já vám děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí pan senátor Töpfer. Ano, prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové. Já bych vás rád seznámil se zněním stanoviska, které se bude trochu opakovat s tím, jaký postoj zaujal výbor pro evropské záležitosti.

Stálá komise pro ochranu soukromí projednala přenos údajů o jmenné evidenci cestujících do třetích zemí a zaujala k tomu stanovisko, které bych vám rád přečetl. Za prvé Stálá komise pro ochranu soukromí je přesvědčena, že doposud trvají pochybnosti o účelnosti uchovávání a předávání dat od cestujících v letecké dopravě vzhledem k tomu, že doposud nebyla prokázána přiměřenost objemu o získávaných a využívaných dat vzhledem k případnému užitku. Za druhé se domnívá, že rozsah sbíraných dat je s ohledem na bod 1 nadměrný a doba jejich uchovávání je nepřiměřená. Za třetí doporučuje, aby byl kladen důraz na vytvoření systému záruk, který by zajistil, aby data nebyla bez povolení smluvního státu sdílena s dalšími třetími státy. A za čtvrté doporučuje trvat na tom – to už zde zaznělo – aby do budoucna smlouvy o využívání dat PNR se třetími státy byly kvalifikovány jako tzv. smlouvy smíšené a tudíž podléhaly ratifikaci národními parlamenty.

Rád bych ještě dodal, že i evropský inspektor ochrany údajů je dlouhodobým kritikem již uzavřených smluv o PNR a poukazuje na to, že možné využití pak má příliš široký rozsah, či že doba sledování dat je nepřiměřená účelu, navíc o té přiměřenosti komise nikdy nemluví a nějakým způsobem ji neupravuje, nelimituje. Děkuji mockrát.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Dovolím si jenom krátkou poznámku. Myslím si, že toto téma je velmi závažné a neustálá snaha pod různými záminkami bezpečnosti, terorismu a podobně shromažďovat další a další data o 99,9 % poctivých občanů, kteří vlastně cestují, kteří se pohybují. Je to samozřejmě velmi citlivým tématem a myslím, že se tak trošku podceňuje, protože říká, kdo je poctivý, nemusí se toho bát, ale to co je podstatné, jak se s těmi daty zachází, kam ta data přijdou, kdo je může zneužít. Víme, že dneska přes možnosti hekrů a podobně a o některých bezpečnostních agentur – dokonce přímo napojených na dnešní vládu – tak vlastně tyto agentury získávání citlivé informace o různých významných osobnostech. Tím nemyslím politiky, jsou to mnohdy podnikatelé a další o tom, kde se pohybují, s kým se pohybují, o čem hovoří, s kým hovoří. A to jsou všechno věci, které samozřejmě mohou sloužit bezpečnosti této země, ano těchto občanů, na druhé straně, a myslím si, že i mezi veřejností se již velmi objevují i názory v tom, že je vlastně toto velmi obtěžuje. A já myslím, že mnohdy skutečně se pod záminkou jakoby bezpečnosti snaží různé instituce sbírat, a to už dneska i mezinárodně informace o pohybu osob, které ani nejsou trestně jako stíhany, nekonají žádnou trestnou činnost, nejsou to teroristi a přesto tyto údaje někde kolují. Já jsem přesvědčen o tom, že tohle téma by asi stálo za daleko širší diskusi a za daleko více pozornosti, protože to je věc, která určitě do budoucna, ale už dnes ohrožuje soukromí a poctivost mnoha lidí. A může se stát nebezpečím právě naopak. Spousta informací, které budou použity například pro vydírání a podobně. I těch, kteří nic neudělali, kteří naopak žijí poctivě, spořádaně, ale shodou okolností budou v zájmu některých skupin, možná, že právě těch teroristických anebo toho organizovaného zločinu, který s takovýmito informacemi dokáže velmi dobře nakládat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já chci více méně vysvětlit, proč nebudu hlasovat pro toto usnesení. Tam se vždycky zdůrazňovala ta ochrana před tím, aby se sebraná data nedostala do rukou nepovolaných. Já pro to nebudu hlasovat proto, že se domnívám, že není povolaných rukou, které by tato data vůbec měly mít. To je přece zásadně jiná věc, než co se píše, já nevítám, že vzniká mezinárodní pravidlo na předávání těchto dat. Já se domnívám, že tato data by se neměla předávat. Dokonce by se ani neměla sbírat. Tak aby bylo jasno, takže ta vítací formulace, přestože to ostatní je jakási ochrana našich dat, která už svěříme molochu nadnárodní společnosti, která pracuje tak zvaně pro naše dobro, tak to bych docela vítal já, ale já se domnívám, že už úvod, který říkal, že je dobře, že se vytváří další a další pravidla o zacházení s něčím, s čím by se vůbec zacházet nemělo a které tomu molochu jsou úplně k ničemu. S tím souhlasit nemohu, a proto pro to hlasovat nebudu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji. Další přihlášený je pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Žijeme v době zkratek, generalizací, oslích můstků a přesto bych se chtěl prostřednictvím paní předsedající ohradit proti tvrzení, že vláda je napojena na nějaké agentury, tady to kolega Škromach říkal, tak ať je konkrétní. Já bych se nerad dozvěděl, že je to ve svém důsledku třeba potom pan premiér. Tady pan Škromach toto pojmenoval tak, ať konkrétně říká, kdo zachází s daty, kdo má po mém soudu nemravnou minulost z hlediska svého podnikání, kdo se zabýval těmito věcmi a kdo je směšuje s veřejnou správou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo, samozřejmě vzkaz je vyřízení v této chvíli a pan místopředseda se přihlásil s přednostním právem, takže pan místopředseda bude reagovat. Prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pane ministře, jenom pro objasnění. Moje poznámka vycházela z veřejných zdrojů, protože jsem si dneska ráno přečetl v novinách o tom, že agentura ABL nelegálním způsobem získala údaje asi o 78 – nebo tak nějak – lidech od policejních zdrojů, čili nelegálním způsobem. A myslím si, že nikdo nepochybuje o tom, že agentura ABL má své jaksi prominenty, zastoupené velmi blízko vládě nebo přímo možná i v okruzích, které jsou vládě blízké. Můžeme o tom pochybovat nebo ne, ale já nemám žádnou agenturu, která by mohla sledovat politiky vládní a podobně, ale vycházím z veřejných zdrojů, které jsou k dispozici, takže pan senátor – prostřednictvím předsedající – promine, ale jenom jsem reagoval na informace, která se objevila ve veřejných zdrojích.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Sefzig, předseda výboru pro záležitosti Evropské unie. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne. Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil kvůli té první vítací formulaci v našem usnesení. Je celkem logické, že pokud úplně chceme zcela vymýtit riziko, že by mohla být data zneužívána, tak to znamená tedy nesbírat ta data. Tomu rozumím, co říkal pan kolega Pospíšil. Na druhou stranu zvažujeme riziko, zdali ten sběr nějaký povolit i s tím rizikem, že může být buďto zcela sporadicky, nebo možná někdy snadné v naší společnosti systémově toto využito. Na druhé straně všechna odhalení zločinů spojených s rizikem terorismu, které bylo, mělo preventivní ráz na základě zpravodajských služeb a na základě předávaných informací. Čili zvažování jestli znemožnit nebo omezit tu část funkce zpravodajských služeb a riziko zneužitelnosti, je na každém z nás, abychom zvážili. Já toto s velkou důvěrou přenechávám kolegovi Grulichovi, který se tomu věnuje opravdu pečlivě s kolegy z exekutivy, je s nimi ve velmi těsném kontaktu, a proto já osobně podporuji usnesení včetně té vítací formule.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové. Já jsem jenom chtěl upozornit, že tady nemluvíme o sběru dat státními orgány nebo bezpečnostními službami. My tady mluvíme o předávání jmenné evidence cestujících soukromými leteckými společnostmi, které tyto informace shromažďují a předávají. To je velký rozdíl. Jak ochránit data soukromých společností, to já opravdu nevím, když u nás unikají například informace z policejních spisů ještě v ten den, kdy se do nich zanesou. Samozřejmě, znáte můj názor, že nejlepší ochranou dat je ta data nesbírat a neuchovávat. Ale musíme si zase uvědomit, že například výhrady, které jsme měli ke smlouvě mezi námi a Spojenými státy PNR, která tady proběhla před dvěma lety, nám nejsou v podstatě nic platné, protože Spojené státy nepovolí leteckým dopravcům přistávat a dopravovat cestující do Spojených států, pokud tuto smlouvu o předávání dat PNR nebudou ratifikovat. Takže tam jsme byli opravdu v nevýhodné situaci a nemohli jsme si nic dovolit. Těch dat je přes třicet. Opakuji vždycky, když se to tady projednává, je to včetně vašich stravovacích návyků včetně čísla kreditní karty včetně pošty, vašich zavazadel, to jestli chcete sedět u okénka nebo v uličce, jaké jste barvy pleti, jestli jíte vepřové. Takže to jsou opravdu data velmi citlivá. Samozřejmě, že chápu, že existují programy v počítačích, které potom vyhodnotí, zda jste potenciální terorista nebo ne už předem, když nechcete jíst vepřové maso. Já jsem chtěl ještě říci tady panu ministrovi, že doufám, že se dožiji doby, kdy budu moci svým vnukům říkat, že se po Evropě cestovalo a všechno se o nás vědělo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a jako poslední přihlášený do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já se přidávám k tomu názoru, že ta vítací formule není příliš pro nás všechny zřejmě ideálním začátkem k takovému tématu, protože já neznám téměř nikoho v tomto sále, kdo by vítal to, že o něm všechna data včetně těch, která tady zmiňoval kolega Töpfer, budou známa. Dokážu si dokonce představit, že si případný terorista na palubě objedná vepřový řízek, i když nebude na jídelníčku, protože při představě, že se dostane do kýžených bran rozkoše už za pět minut, kdy odpálí bombu, tak si ten řízek samozřejmě nedá třeba, jenom si ho objedná. Takže to jsou jistě věci, se kterými teroristé budou pracovat, budou vědět, jak se mají chovat, aby na sebe neupozorňovali, nicméně, já jsem osobně přesvědčen, že se s tím nedá bojovat asi nijak jinak, než tak, jak navrhuje výbor, to znamená, že vyjadřujeme ne úplný souhlas s tím, abychom se bezbranně vydávali. Chceme, aby všechny další záležitosti, které se budou týkat vydávání našich dat či našich spoluobčanů podléhaly schválení Parlamentu ČR, to znamená Senátu a Poslanecké sněmovny.

Co mě děsí víc je skutečnost, že ty naše velké obavy, které máme, tak pramení především z toho, že nedůvěřujeme tomu vlastnímu prostředí. My teď mluvíme o leteckých společnostech, možná se mi nebudete divit, že já se těch leteckých společností bojím podstatně méně než vlastních domácích státních orgánů, ať už je to státní zastupitelství nebo policie, které vlastně v určitou chvílí ovládá vládu České republiky, ovládá politickou cestou samozřejmě ruku v ruce s médii, tak ovládá politické klima. Z dobráků dělá darebáky a naopak. Pak se zjistí, že se nic nezjistilo nebo se naopak zjistí, kdo je ten darebák, ale protože už se to nehodí, tak se to nesděluje. My všichni v tomto prostředí žijeme a protože jsme politici, tak se ho nutně obáváme.

Máme pak jedinou možnost – pořídit si nějakou soukromou firmu, která bude sbírat data na naše protivníky. Tato data budeme držet. Zároveň budeme mít peníze na to, abychom si kupovali reklamy v novinách a v médiích, tyto částečně tímto ovlivňovali a tím korigovali to, která data se na nás pouštějí a která se na nás nepouštějí. A případně, když někdo jiný bude chtít nějaká data o nás pustit, tak my mu můžeme říci, ale my na tebe taky něco máme, takže si to rozmysli.

Žijeme teď tedy v takovéto schizofrenní společnosti. Věci, kvůli kterým bychom měli stát tady teď na lavicích a bouchat do stolu, a to, které čteme, právě tak, jak tady říkal kolega Škromach v dnešních novinách, že některé agentury získávají data od policie – a to zrovna nemyslím zrovna jenom agenturu ABL, o které se teď mluví, protože je to případ, který vyplynul a je naprosto jasný. Ale těchto agentur, ačkoliv se jmenují jinak, je samozřejmě spousta, a některé jsou velmi malé. Ale jak je možné, že vůbec policie a státní zastupitelství tato data dokáží pouštět a pořád se nic neděje. Je spousta případů, o kterých věřím, že vám podám velkou zprávu, kterou teď připravuji, o tom, jak konkrétní policisté a konkrétní státní zástupci tato data předávají, a stejně se nic nestane. A protože se to teď netýká zrovna mne, tak na to nereaguji. Až se to bude týkat mne, nebo někoho z mých blízkých, tak teprve pak si těchto případů budeme všímat.

My jsme pod tlakem toho, že USA, která prosazuje tento trend, zkrátka nebude nikoho pouštět do země. Jak víte, tak v USA – většina z nás tam byla – se musíte vyzouvat, což se nedělalo nikde na letištích. No, tak se budeme vyzouvat. Chvíli jsme bojovali proti tomu, abychom byli skenováni. Ano, už jsme všichni skenováni a nikomu to nepřijde. A já jsem přesvědčen, že není až tak důležité to, jestli lidé budou vědět, že Jiří Čunek se narodil 22. 2.. Na to se můžete podívat na Googlu, o každém z nás to tam je, téměř všechna data tam jsou. Není problém získat rodné číslo.

Ale především je důležité, že někdo bude vědět, že někdo jiný v určitou dobu někam jel, bude vědět, za kým jel, bude vědět, o čem jednal. A teď nemluvím, prosím, o nás politicích. My se bohužel musíme těchto výsad o svém soukromí vzdát, i když jedeme na dovolenou. A s tím nic nenaděláme, a já dokonce osobně proti tomu ani neprotestuji. Ale máme kolem sebe spousty lidí, kteří jsou podnikateli a dělají byznys. Slovo byznys je v naší zemi tak trochu pejorativní, tak řekněme jinak, dělají poctivý obchod a chtějí se domluvit, jeden pekař s dodavatelem mouky, že mu ji dodá za nějakou cenu, a on přece nechce, aby jiný pekař věděl o tom, jak se dohodl, protože to je přece o normálním tržním prostředí.

A tyto věci by nám měli vadit ještě víc než to, co se týká nás.

Práce s daty o politicích se týká jenom tak drobné věci a vůbec ne tedy našeho soukromí a naší osobní pohody. Ale ta se přece týká tak drobné věci, která se nazývá demokracie. Jestli někdo bude někoho z nás vydírat, a je úplně jedno, jestli toto vydírání je opodstatněné nebo je vyfabulované a vy se toho jenom bojíte, no tak pak ohrožuje demokracii v této zemi, protože pokud se bude bát polovina nebo více než polovina přítomných v sále a bude podle toho hlasovat, no tak ten zákon bude podle toho vypadat. Jestli se takto budou bát ministři, poslanci, tak tady vládne někdo jiný. A o to tady jde.

V zásadě, co se nás týká, jde o dvě věci. Jde o ohrožení demokracie, a to nastává podle mne, a je to skutečně můj názor a moje zkušenost, daleko více ohrožením nedůsledných a špatných státních orgánů v naší zemi a naši zkušenost, a proto to tady vyjadřujeme, zatímco v jiných státech ta debata není tak ostrá a oni s tím souhlasili, protože tu smutnou osobní zkušenost nemají. A to, že budou podávat tyto informace letecké společnosti, to skutečně pro ohrožení demokracie je daleko méně, než když tyto informace bude dávat vlastní policie, vlastní státní zastupitelství a vlastní rozvědka.

A já tedy, byť je to úplně od tématu v tuto chvíli, vám chci říci, že bychom se měli zamýšlet nad tím, jak zabezpečit tyto věci, to znamená tuto ochranu dat, tuto dobrou práci policie, státního zastupitelství a rozvědky především u nás, no a pak se nebudeme tolik bát. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli není nikdo další přihlášen do diskuse. Ptám se proto, zda ještě někdo chce vystoupit k tomuto tématu? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám.

Ptám se pana předkladatele, pana ministra, zda chce vystoupit k proběhlé rozpravě? Pan ministr si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Paní předsedající, slovutný Senáte. Naprosto chápu, že někteří členové tohoto sboru mají jisté výhrady vůči novým ustanovením. Ano, svět se naprosto mění. Když jsem se narodil, tak byly zvyky jiné, policejní údaje předávat bylo považováno za slušné pouze už u odsouzených zločinců, ale nikoliv u vážených občanů. Na druhé straně například byla tehdy ještě homosexualita trestná. Pornografické časopisy a knihy se prodávaly pod pultem a tisky v Káhiře či Budapešti. Dneska se všechny tyto věci tisknou, jsou volně přístupné, každý může se stýkat s kým chce, považujeme to za zásadní svobodu člověka. Za to osobní údaje každého z nás jsou přístupné, a jsem přesvědčen o tom, že v nejkratší době budou všechny policejní aparáty tohoto světa, jak zde bylo připomínáno, naše DNA zná, krevní skupinu, všechno, kde jste se s kým kdy v životě setkal, co jste studoval atd. Představa osobního soukromí a svobody tedy mizí v nenávratné mlze dějin a máme budoucnost skleněného člověka.

Netvrdím, že se mi tato vize obzvláště líbí, ale je mi taky jasné, když tyto smlouvy nepodepíšeme, tak bude cestování pro naše občany skoro nemožné, naše letecké společnosti se nikam nedostanou, mohou snad létat potom mezi Prahou a Mošnovem, což bude výhradní možnost. A jinak i svobodumilovní občané, když zjistí, že jejich cestování letadlem bude značně omezeno, nám vynadají. Musíme se bohužel přizpůsobit tomu, co se dnes děje.

Přiznávám, že spíše s nostalgií se dívám na čas, kde člověk mohl mít ještě soukromí, ale zdá se, že to v budoucnosti už nebude. Děkuji mnohokrát.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Prosím v této chvíli pana zpravodaje, aby shrnul proběhlou rozpravu a řekl nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Tomáš Grulich:  Milé kolegyně a kolegové, vystoupilo několik senátorů, já jsem nestačil přesně počítat, kolik, ale myslím si, že je to jedno. Když to shrnu, tak jedna část využila probírání tohoto materiálu k tomu, aby hovořila o obecných otázkách. Tomu já se, prosím, věnovat nebudu a soustředím se jenom na tento materiál, který byl předložen.

Objevily se zde samozřejmě názory, které hovoří o tom, že je skutečně asi nebezpečné sbírat vůbec jakékoliv údaje. Já tomu velmi dobře rozumím. Myslím si, že ten, komu to vůbec nevadí, tak má velice chudý soukromý život. My, jimž to samozřejmě vadí, musíme někdy přistoupit k tomu, že takové věci jsou a existují. A myslím, že pan ministr velmi dobře formuloval to, že bohužel tyto materiály se sbírají a my můžeme přistoupit dneska jedině k tomu, abychom kontrolovali to, aby nebyly tyto údaje zneužívány.

Co se týče té vítací formule, jak se najednou tady objevilo. Kdybyste si ji trošku přečetli, tak my nevítáme to, že se sbírají tyto údaje, ale vítáme to, že vůbec tomu začínají dávat nějaká pravidla a že můžeme do těchto pravidel vstoupit a snažit se tato pravidla regulovat tak, aby se tato data, když se sbírají, byla co nejméně zneužitelná. To jenom proto, abyste si lépe četli tyto materiály.

Jinak si myslím, že nemám víc co dodat a prosím vás, abyste podpořili návrh usnesení, které pro vás připravil výbor pro záležitosti EU. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Jenom pro upřesnění. Ještě vystupoval pan senátor Tomáš Töpfer za komisi pro ochranu soukromí. Zachytila jsem při vystoupení pana zpravodaje na začátku, že stanovisko komise bylo zapracováno ve výborovém usnesení. Je to tak?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak ho přednesl pan senátor Grulich, to znamená o návrhu výboru pro záležitosti EU.

V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji i zpravodajům. A my se v řízení schůze vystřídáme. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Palečková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Kolegyně a kolegové, budeme nyní projednávat bod, kterým je

 

Návrh usnesení Senátu k situaci v Bělorusku

Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vám bylo rozdáno na lavice. Pana zpravodaje Tomáše Jirsu zastoupí pan senátor Jaromír Štětina, kterého prosím, aby vás v tuto chvíli s usnesením seznámil.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, vážená paní předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Toto usnesení přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 3. schůzi dne 5. ledna 2011. Byla to poslední schůze, kterou řídil předseda výboru, náš vzácný kolega pan Jiří Dienstbier, tak statečně několik dní před svou smrtí.

Potřeba tohoto usnesení vzešla z událostí, které nastaly při prezidentských volbách v prosinci minulého roku v Bělorusku.

Usnesení je krátké a dovoluji si vám ho přečíst, i s návrhem, který výbor předává našemu slovutnému shromáždění:

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout usnesení, jehož znění je uvedeno v příloze, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Jirsu a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Máte rozdán text tohoto usnesení a když ho obrátíte, tak na druhé straně je návrh textu, který předkládá ke schválení náš výbor. Tento text zní takto:

Senát Parlamentu České republiky

1) Odsuzuje brutální zásah běloruské policie proti demonstracím, které vypukly v souvislosti s prezidentskými volbami v prosince minulého roku.

2) Žádá propuštění všech nezákonně zadržených a vězněných účastníků těchto demonstrací.

To je znění navrhovaného usnesení a navrhované senátní rezoluce.

Dovolím si ještě poprosit, vážená paní předsedající, abych mohl nikoliv jako zpravodaj, ale jako senátor vystoupit v diskusi a zdůvodnit, proč navrhujeme takové usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, samozřejmě, pane zpravodaji, to je vaše právo.

A já v tuto chvíli otevírám rozpravu a protože pan ministr Schwarzenberg požádal o možnost vystoupení k tématu Běloruska, tak ho teď poprosím, protože má samozřejmě právo přednosti.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Paní předsedající, slovutný Senáte, je dobrou tradicí české zahraniční politiky už během posledních 20 let, že těžíc z vlastních smutných zkušeností jsme se stali obhájci lidských práv všude na světě. Obzvláště ovšem také tam, kde se to děje v našem sousedství, v zemích, které dlouhodobě známe, s příbuznými. Máme také spoustu jiných styků. Tudíž se nás dotýkají události, Bělorusko obzvláště.

Očividně podle zjištění došlo během voleb už k postupům, které výsledek voleb zfalšovaly, byť asi by stávající prezident získal většinu, ale nezískal by již jako dřív v prvním kole absolutní většinu. Asi by se musel podrobit při férových volbách druhému kolu.

Je pravda, že došlo poté k velmi tvrdým zásahům jak proti demonstrantům, tak těmi, kteří se odvážili proti němu kandidovati. Myslím, že se musíme opravdu tomuto postavit. Není přece možné, abychom trpěli v 21. století čistou diktaturu uprostřed Evropy. Upozorňuji na to. Bělorusko není ani na okraji Evropy, nýbrž je to uprostřed Evropy. Když se podíváte řekněme na vzdálenost mezi Uralem a kanálem La Manche, tak uvidíte, že Bělorusko je dosti ve středu. Pokud patřilo k Litevskému velkoknížectví a v řeči pospolité byla součást naší středoevropské, nikoli východoevropské politiky.

Je málokterý národ, který tak trpěl událostmi 20. století, jako Bělorusko. Když se podíváte, ztráty běloruského obyvatelstva, v krátké době, kdy vládl Hitler a nacisté Bělorusku, jak poté a před tím, když tam vládl Stalin, tak zjistíte, že asi co se týče procent ztráty obyvatelstva, jedině židovský a snad romský národ v Evropě utrpěl takové ztráty, jako Bělorusové. Tudíž řekneme by se slušelo, abychom Bělorusku věnovali obzvláštní pozornost.

My se to snažíme řešit v Evropské unii, najít dvojitý přístup. Musíme se co nejvíce otevřít, co se týká např. obzvláště víz prostým občanům Běloruska, aby mohli cestovat, aby studenti mohli opravdu lehce vycestovat, aby jim bylo poskytováno co nejvíc stipendií v Evropě. Sami víte z naší zkušenosti a sousedních národů, jakmile mladá generace se seznámí s možnostmi, které užívají v demokratickém svobodném státě, změní se jejich přístup k diktaturám a podobným režimům, jako jsme to poznali také.

Tudíž prosím vás, máme také několik studentů tady. Buďme co nejvstřícnější. Poskytujme stipendia běloruským studentům na jedné straně.

Na druhé straně budu vyžadovat také v Evropské unii, abychom zavedli tvrdá opatření vůči běloruským, dovoluji si použít český výraz papalášům, těm, kteří jsou viníci tohoto režimu. Ti, kteří se obzvláště vyznamenali v represních akcích posledních týdnů.

Opakuji. Bělorusko není pro nás vzdálený soused, je to středoevropská země, a je to země, která si zasluhuje obzvláštní pozornost, solidaritu z české strany. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Zatím jediným přihlášeným do rozpravy je pan senátor Štětina, vyzývám ho k vystoupení.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, paní předsedající, ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Několik faktů, která se odehrála. Fakta byla velmi dramatická a události byly skutečně extra ordinérně brutální. Volby byly 19. prosince minulého roku. Lukašenko získal neuvěřitelných 79,6 % hlasů. Volební účast byla údajně v celorepublikovém průměru přes 90 %.

Když byly tyto výsledky vyhlášeny, tak se v centru Minsku sešlo okolo 40 tisíc lidí, aby proti zfalšovaným volbám demonstrovali. Běloruská policie a složky ministerstva vnitra, v Bělorusku ještě mají KGB pod tím plným názvem "komitět gosudárstvěnnoj bezopásnosti", tu demonstraci brutálně rozehnali a zatčeno bylo víc než 600 lidí. Soudy jednaly ve 24 hodinovém režimu a účastníci byli jako na běžícím pásu odsuzováni k administrativním trestům od 5 do 15 dnů odnětí svobody.

Mezi zatčenými bylo z 9 protikandidátů Aleksandra Lukašenka zatčeno 7 kandidátů. Nejhůře dopadli kandidáti Uladzimir Niklajeu a Andrej Sannikau, kteří měli v ratingu předvolebních předpovědí volebního úspěchu. O některých z nich dodnes není známo, za jakých okolností byli zatčeni, jakým způsobem bylo poškozeno jejich zdraví, protože někteří z nich, jako např. Niklajeu byl zbit do bezvědomí a byl v přímém ohrožení života.

Pokusil jsem se zjistit, jaká je situace po několika týdnech. Vypadá to k dnešnímu, resp. včerejším dni tak, že je registrováno 32 obviněných, kteří jsou obviněni z organizování a účasti na masových nepokojích. 28 z nich je ve vazbě, 4 podepsali dokument o omezení cestování do zahraničí. Tj. dokument, který tajná služba předloží člověku a on když ho podepíše, je podmínečně propuštěn z vazby. Dalším 16 osobám bylo sděleno podezření z téhož, ale nebyli ještě obviněni. Každodenně probíhají výslechy, domovní prohlídky, zabavování dokumentů, techniky atd. Tzn. že se to týká ještě několika desítek lidí,kteří jsou ve vazbě, očekávají obvinění, nebo už obvinění byli.

Hlavním obviněným nyní hrozí podle § 293 trestního zákoníku sazba od 5 do 15 let odnětí svobody.

Reakce Evropské unie, o které se zmiňoval ministr zahraničních věcí, se vyvíjí. První takovou vlaštovkou bylo zasedání výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu, spolu s delegací Evropského parlamentu pro vztahy s Běloruskem a delegací Evropského parlamentu do parlamentního shromáždění. To usnesení je z 12 ledna letošního roku a v podstatě se tam poprvé vytyčují možné sankce proti Lukašenkovu režimu. Především se na těchto výborech dohodlo, že se nebudou používat sankce, které by ohrožovaly sám běloruský lid. Tzn. hospodářské sankce, které by zhoršovaly jeho ekonomickou situaci.

Naopak zakázat cestování do Evropské unie pro papaláše, které tady jmenoval pan ministr, to je jeden z hlavních cílů Evropské unie a předpokládám, že se dosáhne toho, aby toto řešení přijala i Evropská rada.

Dále výbory navrhly posílit finanční podporu občanské společnosti a zejména posílit možnost studia studentů v zemích Evropské unie a na nově otevřené Vilniuské bělorusko-litevské univerzitě, která je pro studenty z Bělorusku dostupnější, než je například Praha.

Včera jsem se zúčastnil správní rady Českého občanského sdružení Bělorusko.To je sdružení,které bylo před lety založeno z iniciativy dnešního pana ministra zahraničních věcí Schwarzenberga, a systematicky se situací zabývám. Správní rada včera upozornila na jednu věc. Samozřejmě schvaluje a vítá, že budou sankce pro činovníky lukašenkovského režimu, ale apeluje se vší důrazností, že je potřeba zasahovat nyní v tyto dny, a to především finančně. Je to ještě důležitější v těchto okamžicích, než podpora studentů a stipendia, která jim budou poskytována. Je potřeba poskytnout finanční podporu rodinám těch, kteří jsou za mřížemi, a je potřeba poskytnout finanční podporu především advokátům, kteří nyní vystupují za jejich osvobození.Ta hrozba 5-15letého vězení je skutečně velmi vážná.

Správní rada Občanského sdružení Bělorusko mě poprosila, abych tlumočil prosbu panu ministru zahraničí ČR, což si dovoluji vaším prostřednictvím učinit, a ta prosba je, aby pan ministr zahraničních věcí Schwarzenberg pro tyto účely na podporu advokátů a rodin co nejdříve uvolnil ze svého rezervního fondu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane senátore, prosbu přetlumočím. Požádám teď jednoho z kolegů, aby mě na chvilku zastoupil, abych mohla s právem přednosti vystoupit. Omlouvám se kolegovi Bratskému.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní místopředsedkyně Alena Palečková s přednostním právem. Prosím, mát slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, váhala jsem, jestli mám vystupovat, protože si myslím, že není v tomto sále nikdo, kdo by nechtěl podpořit naše usnesení. Ale ve vystoupení kolegy Štětiny zaznělo jméno hlavního města Litvy Vilnius. A já jsem měla tu příležitost zastupovat Senát před několika dny na oslavách 20. výročí událostí, které se tehdy ve Vilniusu odehrály.

Situace tam byla trošičku jiná než v Bělorusku, protože tam tehdy byl již víceméně svobodně zvolený parlament, který usiloval o to, aby Litva získala absolutní nezávislost na Rusku. Došlo tam k tomu, že ruské tanky, ruští vojáci obsazovali televizní věž, rozhlasové studio a byla i vážná obava, že se budou snažit obsadit parlament.

Došlo tam tedy k velkému masakru, bylo tam 14 zabitých a kolem tisícovky zraněných obyvatel Vilniusu a Litvy, a tehdy sehrály velkou roli parlamenty evropských zemí, tuším, že i Amerika se toho tehdy zúčastnila na pozvání tehdejších poslanců litevského parlamentu. Během týdne tam přijeli zástupci parlamentů včetně našeho, a tvořili jakýsi živý štít, takže situace se pak obrátila a Litva skutečně docílila toho, co požadovala.

A proč to tady říkám? Abych zdůraznila, že podpora naše i dalších parlamentů demokratických zemí pro Bělorusko je velmi důležitá, a netvrdím, že tímto tvoříme také živé štíty, ale jak pro stranu diktátora Lukašenka a jeho příznivců je to signál, tak je to signál pro občany, kteří masírováni propagandou vládní kliky mohou podléhat jakémusi pocitu, že je vše marné. Také je to důležité pro ty, kteří proti režimu bojují, protože i my si jistě pamatujeme, jak důležité pro nás bylo zjistit, že někdo z demokratických zemí podporuje úsilí našich disidentů o to, aby se tehdejší Československo stalo demokratickou zemí.

To je moje nedávná zkušenost, proto budu hlasovat pro to usnesení a žádám vás o totéž. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji paní místopředsedkyně, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Petr Bratský. A předávám řízení opět paní místopředsedkyni Palečkové.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo, hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Chtěl jsem jen krátce pohovořit, že informace, které jsem získal, jsou velmi podobné, jako informace, které nám přednesl pan kolega Štětina, jsou velmi relevantní. Chtěl jsem vám říci, že jak počty demokratů, zavřených, zbitých a násilím umlčených, to nejsou ani studenti, ani lidé, kteří se rozhodli, že se stanou prezidentem. To je skutečně inteligence běloruského národa. Tak moje informace jsou, že čísla jsou téměř stejná.

Je bych chtěl před tím, než budeme hlasovat, abyste věděli, že skutečně ta věc je velmi vážná. Lidská práva jsou nedělitelná. Ta myšlenka nevznikla ani ve 20. století, nebo dokonce v jeho druhé polovině, to je myšlenka stará už hodně století, a my jsme na tyto věci citliví. Nejbližší diktátorský režim Evropské unii je právě Lukašenkův v Bělorusku.

Nás by to mělo znepokojovat ještě z druhého důvodu, protože běloruská energetická cesta z Ruska a Kazachstánu, na které je závislá celá Evropská unie, by mohla vyvolávat velké problémy. Zažili jsme to již několikrát. Nemůže nám být jedno, kdo vládne v takové zemi a jak vládne.

A možná poslední informace, vězení v Bělorusku, to není fešácké vězení plné lidských práv, jaká známe od nás. Tam každý měsíc se podepíše na zdraví lidí, a co se děje s lidmi, kteří dokonce v Bělorusku dostanou doživotí, anebo čekají na tresty smrti za věci, které my si dnes nedovedeme snad představit, tak ty zprávy jsou strašlivé.

Prosím pěkně, vezměme všechno toto v potaz a já si myslím, že je velice dobře, že naše ministerstvo zahraničí stále drží laťku z malé země uprostřed Evropy, která si velice dobře pamatuje, jakou posilou pro ni bylo v dobách, kdy svoboda a demokracie také neměly ještě zapuštěné kořínky stoprocentně, jakou posilou pro nás byly zprávy ze zahraničí, konání ministrů zahraničí některých evropských zemí, když přijeli na návštěvu do tehdejšího socialistického Československa, ale zároveň i občanská veřejnost, která jen trvala na dodržování lidských práva, daných Ústavou, tehdy socialistickou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já chci jen velmi krátce přivítat jménem klubu ODS toto deklaratorní usnesení,které se chystáme přijmout. Jsem přesvědčen, že je vyjádřením jednomyslného názoru našeho klubu. A zároveň chci říci, že si velice vážím toho, že nemluvíme pouze deklaraci, ale o konkrétních krocích. A jsem přesvědčen, že všichni senátoři ODS podporují konkrétní kroky, konkrétní podporu lidí, kteří pozvedli svůj hlas ve velmi těžké situaci v Bělorusku, i konkrétní kroky proti establishmentu, který v tuto chvíli tam tuto situaci vytváří. Věřím, že všichni máme v dobré paměti to, co se dělo u nás, jak citlivě jsme vnímali každý hlas ze svobodného světa, který podpořil lidi u nás, kteří měli odvahu a sílu vystoupit proti komunistickému režimu. Myslím si, že to Bělorusku dlužíme, a věřím, že ten dluh splatíme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan předseda Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Protože k tomuto bodu vystupovali spíše kolegové tohoto spektra, tak cítím povinnost, abych vystoupil, protože jak já věřím, že i další kolegové z klubu sociální demokracie cítíme problém naprosto stejně, možná že slova jsou již drobet nadbytečná, že teď jde o skutky. Neměli bychom zapomínat, že ty projevy totalitního režimu v Bělorusku nejsou jenom v období, kdy se tam konají volby, ale tam je to založeno tím, že tam od samého vzniku nebo náznaku vzniku občanské společnosti byly učiněny kroky k tomu, že občanská společnost tam nefunguje. Jsou tam potlačovány všechny iniciativy, já z minulé praxe vím, včetně svobodných demokratických odborů, žalářování demokraticky zvolených předáků, kteří sice za sebou neměli tak velkou podporu, neboť se zaměstnanci, občané bojí. A samozřejmě padá to tam všechno tím, že sdělovací prostředky nejsou demokratické, jsou pod kontrolou státní mašinerie a tím vůbec ten masivnější odpor se daří eliminovat. Takže je to vážná věc. Mohli bychom se bavit, kde to má oporu, víme, že by se hodně změnilo, kdyby velmoci i ta, která je soused Běloruska z východu. V tomto byli asi ofenzivnější a víc dbali na lidská práva všude ve světě, ale to je proces, který se pomalu vyvíjí. Já si myslím, že pozitivním směrem, ale i my tady u nás bychom neměli zapomínat, že vždycky první krok k oslabení demokracie je nějakým způsobem snižovat občanskou společnost. Takže já sám a věřím, že i mí kolegové a kolegyně tento návrh usnesení podpoříme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo. Zdá se, že do diskuse už se nikdo další nehlásí a tak poprosím zpravodaje pana senátora Štětinu, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové. Ta diskuse byla podivuhodná tím, že jsme se všichni jak na této straně spektra, tak na této straně spektra shodli. Kéž by toho bylo jednou více. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já děkuji a můžeme přistoupit k hlasování. Svoláme kolegy znělkou. Prosím všechny příchozí, aby se zaregistrovali svými hlasovacími kartami. V tuto chvíli je aktuálně přítomno 50, 51 senátorů, kvorum v tuto chvíli již v tuto chvíli již 27.

Já prosím, kdo je proto, abychom přijali usnesení tak, jak jsme ho slyšeli z úst zpravodaje, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. A konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat.

Já děkuji panu senátorovi a projednávání tohoto bodu končím a můžeme přistoupit k dalšímu bodu programu dnešního a tím je

 

Návrh zákona o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů

Tisk č. 22

Senátní tisk č. 22. Návrh nám uvede zástupce skupiny poslanců pan Martin Vacek, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane navrhovateli.

Poslanec Martin Vacek:  Dobrý den, paní předsedající, dobrý den paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl materiál skupiny navrhovatelů poslance Vacka, Chalámkové a Jeníka a dalších. Jedná se o návrh zákona Úřadu práce. Cílem předloženého návrhu je změna organizační struktury Úřadu práce, která je předpokladem pro další změny nejen v oblasti služeb zaměstnanosti, ale i výchozím bodem pro realizaci sjednocení sociálních dávek do jednoho místa. Dojde k posílení koncepční a strategické činnosti MPSV, protože řízení realizace politiky zaměstnanosti bude přeneseno z ministerstva práce a sociálních věcí na specializovaný úřad. Bude posílena role krajského článku jako partnera krajské samosprávy a rovněž dojde k úspoře nákladů a zvýšení efektivity systému při zachování současné dostupnosti služeb zaměstnanosti. Změní se pouze vnitřní organizace služeb zaměstnanosti. Nikoliv procesy a činnosti. Zlepší se řízení soustavy, protože ministerstvo bude řídit pouze jeden subjekt a organizace služeb bude odpovídat územnímu členění státu. Zákon Úřadu práce České republiky je technickým předpisem, který konstituuje úřad jako organizační složku státu a samostatnou účetní jednotku. Na generálním ředitelství bude vykonávána většina obslužných činností, které jsou nyní vykonávány jednak ministerstvem práce a sociálních věcí a jednak úřady práce. Krajská pobočka bude realizovat své pravomoci a kompetence prostřednictvím svých kontaktních pracovišť v území kraje. Půjde o současné "okresní úřady práce a jejich detašovaná pracoviště". Na kontaktních pracovištích se nadále bude odehrávat veškerý výkon činnosti směrem ke klientům. V místě sídla krajské pobočky bude také kontaktní pracoviště shodné se sídlem pobočky. Rád bych podotkl, že kompetence generálního ředitelství a krajské pobočky jsou v návrhu zákona detailně popsány v paragrafu 8 a v paragrafu 8a zákona o zaměstnanosti. Dostupnost služeb pro občany a zaměstnavatele návrh nijak nesnižuje. Úřad práce České republiky bude mít kontaktní pracoviště ve všech místech, ve kterých v současné době je, kde jsou jednotlivé úřady práce se svojí detašovanými pracovišti a kontaktními místy. Jsem si vědom toho jako předkladatel, že v průběhu jednání už při návrhu Poslanecké sněmovně bylo doslova kritizováno zhodnocení ekonomických dopadů návrhu zákona. To bylo dáno tím, že není obvyklé, aby k poslaneckým návrhům bylo přikládáno plné znění hodnocení dopadu regulace. Toto hodnocení však bylo na MPSV zpracováno a dopady v oblasti provozních nákladů byly hodnoceny tak, jak souvisí s tímto návrhem.

Máme za sebou několik modelových případů. Máme hotovou analýzu tak, jak by vypadal průměrný úřad po pěti letech v modelu, který vám předkládám. Z tohoto modelu vyplývá, že úspory, které jsou před námi a které jsou možné, mohou v první fázi znamenat nejen finanční úsporu, ale samozřejmě budou znamenat hlavně to, že systém podpory zaměstnanosti nabude svou pravou podstatu tak, jak by zaměstnanost měla vypadat. Vy všichni znáte ve svém okolí z jednotlivých pracovních úřadů ale hlavně od lidí, od občanů České republiky jejich postoje, jak pracovní úřady vidí. Často to bývá tak, že by si dokázali představit větší efektivitu práce, dokázali by si představit vyšší podporu zaměstnanosti, dokázali by si představit to, že nebudou prováděny rekvalifikace tak jak jsou některých úřadech navrženy, ale potřebují je například jinak. Možná to říkají i podnikatelé ve vašich regionech. I tyto problémy má tato organizační změna řešit a předpokládám, že tím, že se zmenší počet jednotlivých samostatných účetních jednotek ze 77 na jednu, vyřešíme první díl koncepčního řešení a tento zákon tento první díl řeší.

Děkuji vám za to, že jste vyslechli tuto úvodní část a jsem připraven na dílčí odpovědi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 22/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrhem se také zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 22/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 22/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého v tuto chvíli prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené senátorky, vážení senátoři. Jak už řekl pan předkladatel, smyslem předloženého návrhu zákona je zřízení Úřadu práce České republiky jako organizační složky státu s celostátní působností, která bude mít sídlo v Praze.

Snad jenom krátké shrnutí jaká je teď organizace úřadů práce. Dosavadní stav je takový, že na území České republiky působí úřady práce s působností vymezenou územím okresu. Celkem je jich 77. Jejich nadřízeným orgánem je ministerstvo práce a sociálních věcí. Dále je v každém kraji určen jeden úřad práce, jehož působnost je rozšířena o zabezpečování vymezených činností v rámci kraje. Čili celkem existuje 14 úřadů práce s krajskou působností.

Působnosti úřadů práce je v těchto základních oblastech: v oblasti zaměstnanosti, v oblasti státní sociální podpory, v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Jednotlivé úřady práce se sídlem v okresním městě mají ještě detašovaná pracoviště na zhruba 250 místech v oblasti zaměstnanosti a na 400 místech v oblasti státní sociální podpory.

Předložený návrh zřizuje Úřad práce České republiky, který se bude organizačně členit na generální ředitelství a krajské pobočky. V Praze bude pobočka pro hlavní město Prahu. Jejich výčet je pak uveden v příloze. Součástí krajských poboček budou kontaktní pracoviště s tím, že dosavadní "okresní úřady práce" budou považovány za kontaktní pracoviště krajských poboček. Úřad práce bude mít také možnost podle § 7a v části druhé této novely zřizovat tzv. pověřená kontaktní místa veřejné správy v obcích s rozšířenou působností. A to taková pracoviště, která budou mít umožněn dálkový přístup do ústředí.

Pověřeno kontaktní místo, jak už jsem říkal se bude nacházet na území správního obvodu obce s rozšířenou působností. Počítá se s 205 kontaktními místy. Důvody této nové organizace Úřadu práce přednesl pan navrhovatel. Já je nebudu opakovat, jenom vás seznámím krátce se strukturou zákona. Vlastní návrh zákona v podstatě nepříliš rozsáhlé, tvoří jej osm paragrafů v první části. V části 2. až 32. jsou obsaženy novelizace příslušných zákonů, jichž se zákon dotýká.

Nejvíc změn je v těchto zákonech: v zákoně o zaměstnanosti, v zákoně o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a v zákoně o státní sociální podpoře.

Část 33. obsahuje úpravu účinnosti, a to prvním dnem kalendářního čtvrtletí, které následují po dni vyhlášení zákona, což je neobvykle krátká legisvaganční lhůta pro tak složitou systémovou změnu. A jsou zde obavy, že by mohly nastat velké problémy, jestliže v poměrně krátkém čase by bylo nutné změnit celou síť a strukturu úřadů práce.

Když byl tento zákon projednáván ve sněmovně, tak vláda se právě k této otázce vyjádřila a navrhovala změnit, prodloužit tuto legisvaganci. Sněmovnou přijatý text novely je v částech, které se pokoušejí novou úpravou implementovat do souvisejících zákonů, zatížen značným množstvím chyb, které budou stěžovat iterpretaci a přehlednost. Jedná se o chyby, kdy příslušným vložením změny do původního zákona vznikne nesprávný gramatický vztah, až po chyby, kdy chybnou implementací změny se v podstatě zneplatní smysl té dané věty. Já si dovolím uvést dva takové případy. Ten první případ, jedna taková věta zní: Úřad práce je oprávněn přezkoumat u právnických nebo fyzických osob jejich způsobilost poskytovat zprostředkovatelskou činnost. A druhá věta, která následuje, bude znít: Při přezkoumání postupuje ministerstvo podle zvláštních právních předpisů. Tak to je jedna taková drobná chyba.

Příklad druhé chyby je: mzdové nároky zaměstnanců, vyplácené – tedy místo věty, která má znít: mzdové nároky zaměstnanců vyplácené Úřadem práce, je v zákoně věta: mzdové nároky zaměstnanců vyplácené Úřadu práce. To jsou ty drobné gramatické nedostatky, které samozřejmě se při naší praxi kdy vykládáme zákon většinou doslovně, mohou napáchat velké problémy při interpretaci.

Dovolím si pokračovat. Žádost vlády o prodloužení legisvagance tedy nebyla v Poslanecké sněmovně vyslyšena. Krátce k legislativnímu procesu. Zákon předložila Poslanecká sněmovna dne 11. května 2010, předložila ho skupina poslanců se žádostí o zrychlené projednávání s vyslovením souhlasu již v prvním čtení podle § 90 odstavce 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jednalo se prakticky o totožný návrh, který ministerstvo práce a sociálních věcí dne 24. září 2010 rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení jako návrh zákona o Úřadu práce ČR a o změně souvisejících zákonů s tím, že připomínkové řízení mělo být skončeno 26. října 2010. Nebylo. Místo toho vznikl tento poslanecký návrh ve stejném znění.

Sněmovna poslala zákon do druhého čtení a v garančním výboru pak bylo podáno 44 pozměňovacích návrhů převážně legislativně-technické povahy. Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů schválila na 9. schůzi dne 17. prosince 2010, když hlasováním z přítomných 152 poslanců pro návrh hlasovalo 86 poslanců a 57 bylo proti. Návrh zákona byl projednán na druhé schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

K projednání novely se na této schůzi výboru vyjádřil také zástupce předkladatelů i zástupce MPSV. Zástupce ministerstva poněkud v rozporu s původním vyjádřením vlády k návrhu zákona v Poslanecké sněmovně označil legisvakanční lhůtu za zcela dostačující. Náměstek ministra se na schůzi výboru také vyslovil ve smyslu, že stávající návrh zákona o úřadech práce je součástí nové koncepce ministerstva, podle kterého je účelné slučovat pod jednu střechu působnosti a činnosti služeb zaměstnanosti a systému sociálních dávek. Předložená novela svou filozofií usnadní budoucí slučování dávek.

Tady bych chtěl poznamenat, že to je poměrně nový pohled, který se v původní důvodové zprávě k zákonu neobjevuje. Mám určité pochybnosti o tom, jestli ten původní zákon je schopen pojmout takovou velkou systémovou změnu, která čeká změnu ve výplatě sociálních dávek a sloučit ji s činnostmi, s klasickými činnostmi, které doposud úřady práce mají.

Na této schůzi byl avizován komplexní pozměňovací návrh. Jednání bylo přerušeno a pokračovalo třetí schůzí výboru, kde došlo ke stažení avizovaného pozměňovacího návrhu. Proběhla poměrně bohatá diskuse a předpokládám, že podobná proběhne i tady, proto ji nebudu blíž popisovat.

Skončím svoji zprávu tím, že zpravodaj, tedy já, na schůzi výboru nedal žádný návrh na usnesení a výbor přijal usnesení, kterým navrhuje schůzi Senátu návrh zákona zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Pan senátor Nenutil – přeje. Takže má mikrofon.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, za ÚPV hned na začátku musím říci, že ve svém usnesení výbor doporučuje návrh této novely zamítnout. A to z toho důvodu – vzhledem k tak velkému zásahu, k jakému dochází v případě přijetí této novely, považujeme za dost nestandardní průběh celého legislativního procesu. O některých technických chybách už tady mluvil garanční zpravodaj. Toto jednohlasně.

Většinovým názorem pak členové ÚPV sdílejí důvody, nebo názor, že tato novela jde opačným směrem, než je trend v posledních letech, směřuje opět k centralizaci. Většina též sdílí obavy, že dojde i ke vzdálení poskytovaných služeb klientům. Podle podkladů, které jsme měli k dispozici, není tak úplně pravdou, že zůstanou zachována plně všechna místa – pracovně – abychom tomu rozuměli – všechny přepážky, kam až klienti chodí. Řádově sice v desítkách, ale počítá se s menším číslem než je v současné době.

V důvodové zprávě se mluví také o úsporách. Jestliže náklady na provoz současného systému jsou zhruba 1,7 miliardy Kč, pak v důvodové zprávě je obsaženo, že přijetím této novely lze uspořit až tuším 175 milionů. To slůvko "lze" je tam hodně alibistické a když si vezmeme, že vzniká další orgán – generální ředitelství, určitě nebude o dvou lidech.

K tomu, aby vznikaly krajské pobočky podle našeho názoru není také důvod. Protože, jak už zde bylo jednou řečeno, v současné době vždycky jeden z těch tzv. okresních úřadů práce je pověřen v daném regionu řízením. Z toho důvodu také ÚPV, jak už jsem říkal, doporučuje zamítnout. Dovolte, abych vás závěrem seznámil s 13. usnesením ÚPV, kdy po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout.

II. Určuje mne zpravodajem výboru.

III. Pověřuje předsedu výboru pana senátora Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP pan senátor Eybert. Už přistupuje k pultíku.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, jelikož pan kolega Čáslava nás již se spoustou věcí seznámil, budu o něco kratší. Nicméně omlouvám se za to, že některá vyjádření uslyšíte skoro shodná nebo podobná, ale je to názor našeho výboru, a proto vás s ním seznámím.

Navrhovaný zákon o úřadu práce má svoji logiku ve smyslu krajského uspořádání výkonu státní správy, který jsme před léty zavedli, a to říkám přesto, že jsem nebyl a nejsem příznivcem tohoto modelu, neboť oddělený výkon státní správy a samosprávy platný před zřízením 14 krajů jsem považoval a stále považuji za lepší, než současný stav spojeného výkonu samosprávy a státní správy na obcích, městech a krajích.

Navrhovaný zákon má z dosavadních 77 úřadů práce s právní subjektivitou umístěných ve městech - bývalých sídlech okresních úřadů vytvořit jeden centrální úřad práce ČR s jednou právní subjektivitou, a dále pak 14 podřízených krajských úřadů práce, které budou mít svých zhruba 250 nebo kolik kontaktních pracovišť v okresech, městech, obcích s rozšířenou působností.

Návrh této změny je odůvodňován zjednodušením řízení výkonu státní správy v této oblasti, také úsporami, které by měly po jejím zavedení nastat. Také by mělo dojít ke sjednocování rozhodování a ke sjednocení vnitřního organizačního uspořádání. Krajské úřady práce se mají stát instancemi prvního stupně, v odvolacím řízení by pak mělo rozhodovat MPSV.

S obdobným návrhem přišla vláda již v roce 2007, kdy bylo předpokládáno navíc, že úřady práce převezmou vyplácení sociálních dávek místo měst a obcí. Měl být vytvořen národní úřad pro zaměstnanost a státní sociální podporu. Tento projekt však byl zastaven a do současného návrhu zákona se z něj dostaly pouze body týkající se ustanovení celostátního úřadu práce, jeho struktura pro výkon státní správy v dosavadním objemu kompetencí dnešních úřadů práce.

První část zákona obsahuje tuto úpravu, druhá až 32. promítá novelu do příslušných zákonů, kterých se týká, 33. pak obsahuje účinnost zákona. Tolik k obsahu.

Nicméně zajímavý byl i proces projednávání. Nejprve šlo o vládní návrh zákona, později před dokončením připomínkového řízení byl předložen v Poslanecké sněmovně skupinou poslanců k rychlejšímu projednávání a mělo to být v prvním čtení podle § 90 odst. 2 zákona, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Toto sněmovna nepodpořila a tak po standardním projednávání byl přijat se 44 pozměňovacími návrhy. Po jeho doručení do Senátu PČR, těsně před projednáváním ve výborech, byl do Senátu doručen komplexní pozměňovací návrh zpracovaný na MPSV, obsahující celou řadu, více než 100, pozměňovacích návrhů. Pravda, většinou jsou to legislativně technické a češtinské úpravy, ale je tam i několik úprav věcných.

Náš výbor přerušení projednávání a zabývání se touto novou materií neschválil, na rozdíl od VZSP, který projednávání přerušil. Náš výbor pak na základě pochybností o možnosti dosažení úspor a pravděpodobnosti vyvolaných nákladů při změně na základě přijetí tohoto zákona - díky velmi krátké lhůtě od schválení do realizace, na základě nestandardního postupu při projednávání, ale také skutečnosti, že se chystá další změna zákona, která by měla znamenat přesunutí výplat sociálních dávek z měst a obcí na úřady práce, tak jak to bylo již v roce 2007 připravováno – rozhodl doporučit plénu Senátu PČR zamítnutí předkládaného návrhu zákona o Úřadu práce ČR. Předsedu výboru senátora Ivo Bárka pověřil seznámením s návrhem předsedu Senátu a mě pak přednesením zpravodajské zprávy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane senátore. Teď se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, takže v tom případě otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy máme přihlášeny s právem přednosti: předsedu klubu ČSSD pana Petra Víchu, po něm také s právem přednosti místopředseda Petr Pithart. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, slyšeli jsme návrhy tří výborů, tři zamítavá stanoviska. Ale neměli bychom truchlit, protože to je práce Senátu. Když sem přijde dobrý, jednoduchý, užitečný zákon, takový zákon, kdy lepší už je jenom žádný zákon, tak jej schválíme. V tomto případě se tak nestalo. Návrh zákona, který nám byl předložen, není žádnou perlou, a proto je naším úkolem v rámci zachování legislativní čistoty se s tím nějakým způsobem vypořádat.

Myslím si, že tento zákon je přímo učebnicovým příkladem, jak by zákony vypadat neměly, a to ze tří důvodů. Ten první, to je legislativní proces. Zdá se, že skupina poslanců se jednoho krásného dne sešla a řekli si: Co bychom tak užitečného udělali? Nefungují nám tady, v České republice vůbec úřady práce, tak změníme ten proces.

Ale pravděpodobně to tak nebylo. Protože shodou okolností úplně stejný návrh zákona, který oni vypracovali, už před tím byl předložen řádně do legislativního procesu ministerstvem práce a sociálních věcí. O čem to svědčí? Je to přesně příklad, jak by legislativní proces probíhat neměl. Jestliže se ministerstvo rozhodne něco takového koncepčního udělat, nepodezírám poslance, že oni skutečně vymysleli takový dobrý zákon, když se ministerstvo rozhodne něco tak koncepčního udělat, tak to správně předloží do připomínkového řízení, ve kterém se vyjádří všechny kompetentní orgány, včetně Svazu měst a obcí, krajů, dalších příslušných ministerstev, odhalí se chyby, které v tom zákoně jsou, a ten zákon potom probíhá řádně procesem vypořádání připomínek, vláda, Poslanecká sněmovna, Senát. Předpokládám, že kdyby takovýto proces byl zvolen, tak zde nemáme takový paskvil. Možná zde nemáme vůbec nic.

Takže legislativní proces nebyl dodržen a takto by to asi probíhat nemělo.

Druhá připomínka – to jsou chyby v zákoně. Přestože to byla poslanecká novela, podařilo se zřejmě právníkům Poslanecké sněmovny v té rychlosti vychytat 44 chyb. To je dost. Řekli bychom – to už tam pravděpodobně žádná další chyba nebude. A ejhle! Skláním hold naší legislativě, ti tam našli další stovku chyb. To je přesně důkaz toho, že legislativní proces dobrý nebyl, že takto by se zákony přijímat neměly.

Přesto jsme měli v našem výboru velkou vůli, a zabývali jsme se tím ještě na našem klubu, velkou vůli případně návrhy zákona opravit a legislativní chyby odstranit. Dospěli jsme ale k závěru, že v takto rychlém procesu, pro takové množství chyb, zvláště když byl obejit legislativní proces, to není možné.

Řeknu ještě připomínku třetí. Zarazilo mě to zhruba před 14 dny, když pan ministr Drábek řekl, že chce změnit systém fungování úřadů práce na úkor obcí třetího typu. Diskuse o tom, kdo má vyplácet jaké dávky se vedou léta, v podstatě už od doby, kdy byly zrušeny okresní úřady. Připomenu jen, že všechny dávky původně měly být vypláceny na obcích třetího typu. V legislativním procesu se pak najednou řeklo, že budou dočasně vypláceny obcemi v sídlech okresů a po určité době přešly některé dávky na úřady práce. Není to dobře, protože jsou dávky, kdy se stejnými podklady běhají lidé nejdříve na úřad práce a potom na obce. Už byly úvahy o tom, že by se to mělo sjednotit – v letech 2007. Ale tehdy byl ten proces zastaven. A teď z ničeho nic opět se hovoří o tom, že úřady práce by měly mít jiné kompetence.

V době, kdy tento zákon, který totálně mění strukturu úřadů práce a v podstatě zaměstná pracovníky úřadů práce po tento rok dostatečně, teď se hovoří o tom, ještě to není platné, že od roku 2012 – považte, 2012, to je už za necelý rok – budou mít úřady práce úplně jiné kompetence, ta struktura bude samozřejmě úplně nevyhovující. Já si nedovedu představit v praxi ani to, co to bude dělat s obcemi třetího typu, které po zrušení okresních úřadů mnohdy vybudovaly úřady, aby zvládly vyplácení dávek, mají spoustu pracovníků, jak to bude v průběhu tři čtvrtě roku všechno probíhat, ale to je jiná diskuse.

Vedlo mě to k tomu, že takto by se zákony přijímat neměly. Ještě není platná ani změna, a už se hovoří o tom, že by to mělo fungovat všechno úplně jinak. To je v podstatě tragédie.

Další tragédií je to, že se hovoří o tom, že tento zákon by mohl někdy v budoucnu, možná, snad, spíše ne, přinést nějaké úspory. Ale i při projednávání na našem výboru bylo přiznáno, že zcela určitě, ale teď, v této době, kdy musíme šetřit, přinese velké, určitě velké, stamilionové náklady. Už ten pojem – to milujeme všichni – generální ředitelství, to tak krásně vypadá. To bude zadarmo – tady, v Praze.

Změna struktury okresních úřadů práce, informační systém – to bude job! To bude zakázka za sta miliony Kč. Dovedu si představit, že možná to je tím hlavním důvodem, proč bychom to měli udělat teď, pak sice za půl roku zjistíme, že všechno má být úplně jinak, ale tak vybudujeme další informační systém, za další stovky milionů Kč. Určitě užitečné!

Kolegové poslanci, vymysleli jste to výborně!

Jsem rád, že všechny výbory navrhly zamítnout tento zákon. Senát tím plní svou úlohu, pokud to takto schválí. Je docela možné, že nás Poslanecká sněmovna přehlasuje. Je to docela možné, přátelé! I s tou stovkou chyb, která tam je! I s těmi vtipnými rčeními, která tady zpravodaj výboru řekl. Ale jestli některý z poslanců zvedne ruku pro takový zákon, tak by se měl stydět. Jsem přesvědčen, že jestli nás Poslanecká sněmovna, když to zamítneme, přehlasuje, tak že se zde nad tímto zákonem nevidíme naposledy, protože přece takový zákon nemůže vůbec fungovat, a samo ministerstvo práce rychle, nebo možná ještě rychleji poslanci, to je rychlejší než řádný legislativní proces, sem znovu přiběhnou s tímto zákonem, a to bude nejlepším důkazem toho, že jestliže jej dnes zamítneme, udělali jsme dobrou práci. Děkuji za pozornost. (Nonverbální projevy souhlasu senátorů ČSSD.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já jsem původně chtěl také přinést nějaké dřevo do lesa, ale moji předřečníci ho nanosili tolik, že já už mohu přinést jenom několik třísek v naději, že to třeba pak lépe shoří, to, co máme před sebou.

Co se po nás chce? Abychom změnili to, co se – a já na tom chci trvat – v zásadě osvědčuje. Já si nemohu pomoci, prostě jsem pamětník. Úřady práce vznikly z iniciativy vlády, které jsem předsedal v roce 1990, autorem byl ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek. A já od té doby sleduji toto naše dílo, a sleduji ho tím spíš jako senátor. Já si vůbec myslím, že senátoři jsou povahou svého mandátu daleko disponovanější než poslanci, aby tuto problematiku posoudili.

Je charakteristické, že návrh vzešel ze skupiny poslanců a nikoliv senátorů. Já jsem přesvědčen, že tady by se taková skupina stěží našla.

To, co děláme, je ukázka toho, co se nemá dělat. Tady málokdy padne slovo konzervatismus, málokdo z nás se ohání nějakými zásadami konzervatismu. On totiž konzervatismus skoro žádné zásady nemá. Ale je to určitý postoj k životu, který se brání tomu, aby byl nějak zobecňován. Ale jestli nějaká zásada existuje, tak je to zásada neměnit to, co není nezbytně nutné měnit, nebo dokonce to, co se v zásadě osvědčilo. A to je přesně to, co máme udělat. A máme to udělat rychle, překotně a z legislativního hlediska zcela nestandardně.

Připomenu jen, že v prosinci vyletěla křivka nezaměstnanosti na dosud nejvyšší bod. A já bych tedy čekal, že ve zdůvodnění tohoto návrhu zákona bude především to, jak to pomůže těm potřebným. A tady je samá řeč o úřednících, jak se budou hýbat nahoru a dolů. A nevěřím samozřejmě tomu, že to přinese úspory. Vy všichni víte, že všechny změny, které znamenaly adaptaci z bývalého okresního systému na krajský, všechny se bez výjimky prodražily a všechny spotřebovaly daleko více lidí, než se původně slibovalo, takže tady tomu nebude jinak.

Ano, už bylo řečeno, že budeme patrně přehlasováni. To je samozřejmě k zamyšlení, když dejme tomu síla senátní bude výrazná, a přesto nám to v ničem nepomůže. To je otázka pro budoucnost, zda máme být tak snadno přesíleni v situacích, kdy tady stojí dvě stanoviska, která jsou výrazně protichůdná. Ale s tím zatím nic neuděláme.

Prosím, abychom neměnili v této pro nezaměstnané těžké chvíli to, co v zásadě dobře funguje. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. S právem přednosti je přihlášen pan místopředseda Škromach, ale nechce toto právo uplatnit, takže podle pořadí přihlášených je na řadě pan senátor Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já vystoupím skutečně jenom krátce a nastínil bych situace na okrese Břeclav ve čtyřech větách, a byl bych velice rád, kdyby pan poslanec si to aplikoval na to, co říkal v úvodním slově a takto informoval i skupinu navrhovatelů. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.)

Za prvé. Nezaměstnanost na okrese Břeclav byla ke konci minulého roku 13,3 %, v některých obcích je to až 26 %! Podtrhl bych tedy to, co říkal můj předřečník místopředseda Pithart, řešme probůh prvně ty potřebné.

Za druhé. Pane poslanče, na jedno volné místo na našem okrese je 60 uchazečů, ovšem drtivá většina těchto míst je nabízena pouze za minimální mzdu, poněvadž ti, kteří ji nabízejí, využívají té situace. Já nechápu, o jaké rekvalifikaci jste hovořil.

Za třetí. Podpora v nezaměstnanosti u takřka 10 000 občanů našeho okresu činí cca 5500 Kč. To odpovídá průměrné hrubé mzdě, se kterou odcházeli na pracovní úřad, 11 až 12 tisíc korun. Paradoxem je, že tady řešíme úředníky, ale vláda od svého nástupu nevyřešila jediné pracovní místo, a to je to, co ti nezaměstnaní potřebují. Jediná šance, jak v těchto lokalitách, v těch vesnicích, kde je 26 %, 30 % nezaměstnanosti, kde je velice složitá infrastruktura a dostupnost do nějakých center, je možnost použití prostředků na veřejně prospěšné práce. Musím říci, že současné pracovní úřady postupují jakž takž se znalostí situace, ovšem nedokáži si představit, že budou takto postupovat nově zřízené krajské úřady apod.

Proto si myslím, že místo těch stamiliónů, které chcete utratit za nové úřady, generální ředitelství apod., dejme to těm skutečně potřebným.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má pan senátor Karel Kapoun.

Senátor Karel Kapoun:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já bych asi navázal v podobném tonu jako můj předřečník senátor Hajda.

Předložený návrh zákona o Úřadu práce České republiky je totiž přesně dokladem toho, jak možná dobrý úmysl se může ve špatné obrátit. V České republice je bohužel již naprosto obvyklé, postupovat ode zdi ke zdi, to znamená nebrat z předchozího to dobré a špatné vylepšovat, a každá vláda, která sem přijde, možná nějaké silnější seskupení má tendenci vše zgruntu měnit.

Jsem senátorem za oblast Českolipska, která je označena jako hospodářsky slabá. Procento nezaměstnanosti u nás je poměrně vysoké, okolo 13 %, na region dopadla krize plnou silou, zejména její dopad na sklářské odvětví a v současné době ukončení činnosti největšího zaměstnavatele v regionu firmy Delphi Packard, která má 3500 zaměstnanců a přemisťuje svou výrobu do Rumunska.

V takové chvíli hrají úřady práce velmi významnou roli. Troufnu si tvrdit, že jejich stávající organizační struktura v okrese Česká Lípa funguje velmi dobře a naprosto plní svoji roli, nejen tedy v Úřadu práce v České Lípě, ale v dislokovaných pracovištích v Novém Boru, Doksech, Mimoni atd.

Zde se dostávám totiž k jádru pudla. Jestliže podle návrhu vzniknou v našem okrese pouze dvě tzv. kontaktní pracoviště úřadu práce v obcích s rozšířenou působností, tak ta by měla být vybavena stejně jak počtem zaměstnanců, tak zázemím. A pak jsou zde jednoznačně velké rozdíly. Tam, kde by tato kontaktní místa měla být, to znamená v České Lípě se 40 000 obyvateli a v Novém Boru s 10 000 obyvateli, kde tato opatření opravdu nebudou odpovídat potřebnosti.

Z dobře fungujících dislokovaných pracovišť a kontaktních míst státní a sociální podpory úřadu práce by měla být pouhá sběrna míst úřadu práce. Mimochodem, tento subjekt není v zákoně definován, není známo, jak bude fungovat a k čemu vlastně bude kompetentní.

Lze tedy konstatovat, že v době, kdy se díky vládním škrtům a útlumu hospodářského vývoje předpokládá vzrůst nezaměstnanosti, se potřebná pomoc takto postiženým lidem naopak obrazně i fakticky neskutečně vzdaluje.

Ještě více mě však trápí záměr ministerstva, že pověřeným obcím druhého stupně bude odejmuta odpovědnost za systém dávek hmotné nouze. Odbory sociální péče na obcích fungují pro klienty totiž nejen jako výplatní místo, ale zejména na bázi poradenské, kdy znají dokonale sociální podmínky svých klientů a dokáží jim poradit a pomoci s obrovskou znalostí místních poměrů. Udělat z nich, tak jak je plánováno, pouze kontrolní orgán ve věci možného zneužívání sociálních dávek, se mi zdá skoro zvrhlé.

Proto bych doporučoval ponechat tyto kompetence na obcích, pověřit je případně dalšími úkoly v sociální oblasti a podle potřeby je i posílit některými pracovníky ze současných dle vašeho návrhu rušených dislokovaných pracovišť. Na těchto kontaktních místech se totiž nepotkávají tito pracovníci jen s lidmi, kteří sociální dávky zneužívají, ale především s těmi, kteří tu pomoc opravdu potřebují, a to jim při sebelepší vůli pracovník na kontaktním místě někdy hodně vzdáleném nebude schopen poskytnout.

Po schválení navržených úsporných opatření v působnosti ministerstva Senátem ve starém složení, jak si to většina z nás tady ozkusila, zde máme další asociální návrh zákona. Já bych si dovolil panu ministrovi, který zde bohužel není, prostřednictvím pana předsedajícího, dát námět pro další novelu, a to na změnu názvu tohoto ministerstva na ministerstvo práce a asociálních věcí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. To mám vyřídit panu ministrovi, dobře. (Oživení v sále, smích.) Nyní mluví paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové. Mám tu čest vás poprvé pozdravit od tohoto řečnického pultu. Dělám to velice ráda a musím říci, že mě toto místo velmi zavazuje, protože jsem jedna z mála z vás, nejsem za žádnou politickou stranu a doufám, že společnými silami zvýšíme prestiž politiků a důvěru občanů v nás. Proto jsme tady.

Chtěla bych se vyjádřit k tomuto problému. Přestože jsem politička mladá, tak ze své dvacetileté pracovní praxe vím, že když se nějaký úřad staví nebo transformuje, tak to musí být vždycky v procesu a musí to být zadáno i s nějakým finančním podtextem.

Svoji organizaci se 110 zaměstnanci transformuji již třetí rok a nemohu říci, že by tato transformace byla u konce.

Víte, nám bylo slibováno i při vzniku krajů, původně jsme slyšeli, že ušetříme, že tam bude méně administrativních pracovníků, a víme, že vznikají nové agendy, nové zatížení a vyšší stupně řízení. Vždycky náklady na začátku jsou tedy velké. A mně z tohoto zákona nevyplývá avizovaná úspora 175 mil. Kč.

Nyní je zde pláč, že každý úřad práce si dělá, co chce. Samotní pracovníci úřadu práce vidí, že potřebují metodické vedení, a tak, jak struktura je nyní nastavena, fungovat by to mělo jenom při lepší organizaci práce. A já vždycky budu ta, která bude podporovat lepší řízení, účelnější, efektivnější. A protože si myslím, že ministerstvo práce a sociálních věcí – já bych mu tento název, s dovolením, ponechala – připravuje příští rok nebo vlastně do roku 2012 transformaci, proces sociální reformy, která má pět základních pilířů, poslyšte – dávkový systém, oblast péče o zdravotně postižené občany, oblast zabezpečení hmotné nouze, bude měnit pracovněprávní legislativu, oblast rodinné politiky. A aby to nebylo jenom tak obecné, tak jeden z důležitých cílů jednoho pilíře je, že se rozdělí péče o dítě, bude se dělit na tři skupiny naprosto nově, na péči o velkou, střední a malou dětskou skupinu. Naprosto nová a neznámá problematika v naší legislativě. V sociální oblasti vznikne také nově nová živnost péče o dítě do tří let věku v denním režimu.

To, co mě zaujalo, zpřísnění sankce na výkon nelegální práce, jistě velmi požadovaná agenda. A v neposlední řadě ministerstvo práce ve své transparentní zprávě říká, že by posílilo funkci dalších agentur práce. A já jsem si v tomto zákoně přečetla, že úřad práce určí tyto agentury práce. Na mě to tedy může dělat dojem, že tam je prostor třeba pro korupci, protože ty peníze vlastně budou jenom ve čtrnácti krajích.

Z tohoto zákona pro mě bohužel ještě nevyplývá kompetence těch tzv. kontaktních míst, protože zákon avizuje jednoduchou strukturu obec – kraj – ústředí. Ale dá se to také vyložit tak, že těch úrovní bude celkem pět.

Ptám se, jestli tato služba i nadále zůstává blízko občanovi a jestli by opravdu nebylo lepší v souladu s avizovanou transformací připravovat, vylepšit tento zákon. Jestli opravdu ten úřad bude efektivně řídit, tak já tomu budu jenom tleskat a budu ráda, když jeden z těch cílů, který je v dnešní době bych řekla velmi atraktivní a prioritní, má snížit administrativní zátěž uživatele poskytovaných služeb, když tento cíl bude, mimo jiné, také naplněn. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. A teď se slova ujme místopředseda senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane poslanče. Myslím, že tady už spousta věcí k tomuto návrhu, a já si dovolím říci paskvilu, zaznělo, protože zkrátka a dobře, problém je už v samotném způsobu navržení tohoto zákona, kdy tak složitá norma, a nejedná se o žádnou novelu nebo o malý pozměňovací návrh, což si myslím, že je v silách poslanců, aby předkládali takovéto návrhy, ale jedná se pouze v podstatě o nový zákon. A takový zákon by měl projít normálním legislativním procesem, to znamená ministerstvo jej připraví, pošle k připomínkovému řízení, vyjádří se k tomu patřičné instituce, které připomínkují takovéto zákony, pak jej projedná vláda v rámci názoru a stanovisek Legislativní rady vlády. Je tam spousta legislativců, kteří by nepřipustili, aby v takovémto zákoně bylo téměř 200 zásadních chyb, které jsou prostě systémové. A to prošlo Poslaneckou sněmovnou, samozřejmě, protože poslanci moc nepřemýšlejí, někdo jim připravil zákon a oni nám to šoupli sem do Senátu.

A myslím, že v tomto případě, i v obdobných případech, kdy se poslanci snaží vytvářet složité zákony nebo nové zákony, by prostě mělo platit, že v takovém případě je potřeba vyhlásit stav národního ohrožení, protože to je realita. A můžeme to sledovat i na tomto zákoně.

Já vím, že pan poslanec to má těžké, dostal to stranickým úkolem, tak ho splnil. No, ale to je asi tak všechno.

Mně tady chybí pan ministr Drábek, protože on by měl tady k těmto věcem hovořit, protože sama podstata této změny je v zásadě situace, jak už tady bylo mnoho řečeno – nezaměstnanost nám roste, a místo toho, aby ministerstvo řešilo programy pro zaměstnanost, aby podporovalo investory v oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost, tak přijde s tím, že bude dělat strukturální změny úřadů práce.

A já mám pocit, že kdo nemá řešení, tak reorganizuje. A bohužel toto je výsledek. Mohl bych tady připomenout na Hodonínsku, protože i to je jeden z nejvíce ohrožených regionů nezaměstnaností dlouhodobě, kam nepřišla investice za posledních let téměř žádná, nebo žádná.

Na podzim jsme se mohli setkat i ve svých volebních obvodech s tím, že se na nás obraceli starostové, že ministerstvo práce už na konci roku stahuje lidi, kteří pracují na veřejně prospěšných pracích, a že je lepší lidi platit na úřadech práce, než jim tu práci dál. Lidé chtějí pracovat.

Samozřejmě jsou v systému lidé, kteří se práci dlouhodobě vyhýbají, ale zdaleka to není takové procento, které by bylo možné zaměstnat, a lidi, které potkáváme dennodenně v naší práci, a kteří tu práci shánějí.

Tento zákon jim nepřinese ani jediné z téměř 180 pracovních míst, které slibovala ODS ve volbách. Kdy je chci splnit? Až skončí ve vládě? Uplynul už skoro rok od voleb. Pracovní místa nejsou. Naopak. Když se podíváme na statistiky, prudký nárůst nezaměstnanosti.

Je pravda, že ministerstvo práce došlo s inovativními návrhy. Sice říkají všechny tři vládní strany, že zvyšovat daně nebudou a od nového roku že vlastně nezaměstnaní si dotují podpory v nezaměstnanosti z odstupného, které dostali. A tito lidé, kteří se provinili, oni jsou vinni, oni jsou trestáni za to, že firma zrušila pracovní místo a oni šli na úřad práce požádat o podporu, kterou si zaslouží, protože si ji zaplatili v rámci daní a pojištění, to není žádný milodar, a tam jim řeknou, podívejte, dostal jste dvou, tří, čtyř, pětiměsíční odstupné, po tu dobu si financujte vaši nezaměstnanost privátně z vašich příjmů. To je logika vlády, trestat poctivé, ty, kteří pracují, a ty, kteří poctivě práci hledají.

Fakt je, že takovéto stachanovské návrhy se nám množí a zřejmě se nám budou množit, protože pocit, my máme většinu a my tady vládneme, nakonec bolševici a menševici už v minulosti a historii existovali a takovýmto způsobem je možné postupovat. Prostě máme pravdu jenom proto že máme většinu. Ale tak to, dámy a pánové, není.

Můžeme vycházet i z informací, které jsou, co už ministerstvo udělalo, říká, zjednodušíme systém, systém bude fungovat, bude to pro lidi. Co se děje? Slučování dávek. Ale bude ještě co slučovat? K novému roku skončil sociální příplatek, který byl pro 130 000 nejchudších rodin s dětmi. Zdůrazňuji,nejchudších rodin s dětmi. Aby vláda ušetřila a nemusela zvyšovat daně těm nejbohatším, tak sebral těm nejchudším. A dnes čtu, že pan Kalousek chce zrušit daňové bonusy pro rodiny s dětmi. Pro ty, kdo pracují. 340 000 rodin přijde o příjem, který má podpořit prorodinnou politiku. A mol bych pokračovat podobnými návrhy na různé podpory.

Signalizováno bylo, že bude zrušena oznamovací povinnost. Už tady paní kolegyně hovořila o privátních různých organizacích, které budou zprostředkovávat práci, a mimo to zaměstnavatelé nebudou mít povinnost oznamovat volná pracovní místa. Jak uchazeč o zaměstnání bude práci hledat? To bude obíhat firmy a bušit na dveře, nemáte náhodou volné pracovní místo? V době internetu je problém dát informaci o tom, že firma má volná pracovní místa, nabízí je, nakonec stejně si vybere, koho bude chtít, je to v její pravomoci, ale lidé, kteří práci skutečně velmi těžce hledají, měli by mít alespoň to zjednodušení, že jim úřad práce nabídne, že v této a v této firmě tu práci hledají.

Návrh, který je připravován v souvislosti s tímto návrhem zákona o změně struktury úřadu práce, tak říká, že vlastně ten úřad práce, co bude? Bude jenom takovou výplatnou podpor a dávek. Ostatně tady bylo řečeno, že se struktura mění na krajskou. Já bych vás chtěl vyvést z omylu, to není pravda. Návrh, který je, zavádí jeden nový úřad práce ČR bez jakékoliv vnitřní struktury. Ano, občané když budou potřebovat dávky či podporu v nezaměstnanosti, tak ji najdou tam, kde je dnes, tam se nic nemění.

Ale tento úřad bude naprosto impotentní, protože zkrátka a dobře, vše se bude vyřizovat v Praze. Vše. Dnes úřady práce měly své kompetence a řešily individuálně podle konkrétních podmínek ve svých okresech to, co bylo potřeba. I přes kontaktní místa apod. Ale dnes žádná taková kompetence nebude. V situaci, kdy ministerstvo práce zdaleka nečerpá evropské peníze na podporu programu oblasti zaměstnanosti, kde řádové jde o desítky miliard korun, tak vlastně se to ještě oddálí od míst, kde by to mělo sloužit lidem.

Aktivní politiku zaměstnanosti už nebudou dělat úřady práce na okresech, ale bude to dělat někdo v Praze. Bude říkat, v Hodoníně, v Ústí, v Ostravě to bude takto. A ví ten pražský úředník, jak to bude? Jak je to v regionech? Co tam zaměstnavatelé a lidé, kteří hledají práci, potřebují?

V této situaci je velmi složité takovýto zákon podpořit. Já musím říci, že skutečnost v této době měnit strukturu a ještě navíc ministerstvo říká, my to k 1. dubnu stihneme, tak tady je potřeba se ale zamyslet. Protože v souvislosti s touto změnou je potřeba změnit i spoustu věcí, pokud jde o programové a systémové věci. A já se ptám: Ministerstvo v této době financuje z prostředků veřejných ministerstva práce vývoj počítačových programů pro změny, které chystá, v situaci, kdy ještě nebyl schválen zákon? To by se na to měl podívat NKÚ nebo někdo podobný, protože to skutečně je v rozporu.

Na rozdíl od obecných pravidel, které platí pro občana, co zákon nezakazuje, je dovoleno, tak u státních institucí nemohou konat nic, než to, co jim zákon umožňuje. A není možné konat kroky, pode zákona, který ještě nebyl schválen. A já se velmi divím ministerstvu práce, kdy přes obavy, které byly vyjadřovány v obou komorách parlamentu, říká, že ono to všechno stihne.

Proč ten spěch? Kam spěcháme? Co se stane? Nic se nestane. Klidně, když už by ta změna měla být, měla proběhnout řádně, mělo to být prodiskutováno, mohlo se nakonec najít i řešení, které by bylo nezávadné,kde dobře, vláda má svoji nějakou politiku, realizuje tímto způsobem, ale byl by i časový prostor. Je mi trošku trapné, když jako senátor mám říkat, že ministerstvo by mělo mít více času, když ono samo říká, že jej nepotřebuje. Tak já si počkám.

Ale problém je v tom, že nebezpečí v době, kdy roste nezaměstnanost, tak dojde k rozvalu celého systému politiky zaměstnanosti přes úřady práce. A to, vážené dámy a pánové, považuji za něco nepřijatelného. Proto musím říct, že návrh na zamítnutí je zřejmě přiměřeným návrhem v této situaci, a budu očekávat, jak se páni a paní poslankyně postaví k tomuto návrhu, protože přehlasovat tento návrh bude také znamenat přihlásit se k těm chybám a k problémům, které kolem toho budou .

A pokud by zákon nebyl přijat, nic se nestane. Možná ještě zaznělo, že ministerstvo připravuje změny ohledně dávek. Takové záměry byly i v minulosti, ale vždy to narazilo na to, že města a obce logicky chtěly vykonávat tyto činnosti, a má to jeden velký důvod. Ale protože to přímo nesouvisí s tímto zákonem, zřejmě o tom budeme diskutovat v jiné příležitosti. Budu o tom určitě hovořit.

Ale ten hlavní důvod, proč nepřevádět z měst a obcí tyto dávky na úřady práce, je jednoduchý. Protože měst a obce kromě toho, že vyplácejí tyto dávky, mohou řešit situaci lidí, kdežto úřady práce tu možnost řešit víc nemůžou. Týká se to bydlení, týká se to možností obživy apod. a to je dnes v kompetenci obcí, nikoliv státu.

Vážené dámy a pánové, za této situace nezbývá nic jiného, než to vrátit. Poslanecká sněmovna skutečně ponese plnou zodpovědnost, protože i ministerstvo od toho dá ruce pryč, protože to vlastně není jeho návrh, i když jej ministerstvo napsalo, a bude říkat, to ti poslanci, to ti poslanci vládní koalice. Je škoda, že páni poslanci a poslankyně za vládní koalice také trošku sem tam nepřemýšlejí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásila senátorka Marta Bayerová. Má slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, když jsme projednávali tento návrh zákona ve výboru, hlasovala jsem pro jeho zamítnutí. Vedly mě k tomu především věcné důvody, o nichž už zde bylo hovořeno. Ale co mě velmi zarazilo, byl právě způsob, jakým tento návrh zákona byl zpracován a projednáván. Považuji to totiž za mimořádně závažnou zkušenosti, která zřejmě dosud nemá v našem parlamentu obdoby. A je nyní na nás, zda si na to zvykneme, anebo se proti tomu postavíme.

Pokud si pamatuji, tak se dosud nestalo, aby vláda porušila nejen vlastní pravidla, ale i zákon, a to konkrétně zákoník práce. ten jí ukládá, tak jak už tady bylo řečeno, projednávat s příslušnými odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů návrhy zákonů a ostatních právních předpisů, týkajících se důležitých zájmů pracujících. A zákon o úřadech práce jistě takovou normou je. Stejně tak považuji minimálně za neseriózní krok předkladatelů tohoto zákona z řad vládních poslanců. Alespoň část z nich nemohla nevědět, že podaným návrhem, který nebyl jejich, ale ministerstva práce a sociálních věcí, pomáhá vládě obcházet její legislativní pravidla, a zřejmě i porušovat zákon. Považuji to za určitý způsob arogance, pošlapávání elementárních pravidel slušnosti i práva. Nyní jde jen o to, zda si to jako zákonodárci necháme líbit, nebo ne. Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako poslední je zatím přihlášena do obecné rozpravy paní senátorka Alena Dernerová. Dostává právě slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane poslanče, nebudu dlouho zdržovat. Jsem z Ústeckého kraje. Říkám tomu, že jsem z Klondajku. Chtěla bych jen komparovat vznik takového generálního ředitelství úřadu práce s tím, jak vznikla Krajská zdravotní, mé oblíbené téma. Krajská zdravotní je obrovský moloch, neřiditelný kolos, ztrácí se v něm strašné kvantum peněz. Já mám pocit nebo spíš mám jistotu, že se vznikem generálního ředitelství to bude totéž. Ve velkých kolosech vůbec nevíte, jak peníze tečou. a bude tam kvantum úředníků a pochybuji o tom, že se ušetří necelých 200 milionů korun. Myslím si, že se to naopak prodraží, protože Krajská zdravotní se prodražuje a každý měsíc jsme v minusu. Já určitě nebudu podporovat generální ředitelství a takovýto systém, který považuji za naprosto zbytečný.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, omlouvám se, budu některé informace, stanoviska, která tu zazněla zejména od Petra Víchy, opakovat, ale to z důvodu, aby mé vystoupení mělo nějakou lajnu, šlo od nějakého bodu někam.

Za prvé bych chtěl říci, že jsem plně přesvědčen, že úřady práce v porovnání s dalšími institucemi v naší zemi fungují poměrně dobře. Nemohu za ně dát ve všem ruce do ohně, je to také odvislé od kvality jednotlivých pracovníků. Ale uvědomme si, že tyto úřady práce se dnes nacházejí v situaci, kdy k nim opakovaně dochází poměrně velké množství lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Samozřejmě že je to skupina lidí, která je neuspokojena v nabídce. Je nespokojena ve své podstatě s činností úřadu práce, a já říkám, nedivme se lidem. To je realita, za kterou určitě nemůžou úřady práce.

Ruku na srdce, některá opatření v minulosti, zejména na posílení možností agentur práce a zprostředkovatelen práce oslabila pozice úřadů práce, aby dostávaly skutečně nabídku volných pracovních míst.

První, co chci říci, je, že tady je pokus měnit systém organizace činnosti úřadu práce, podle mého názoru něčeho, co patří mezi lepší instituce v naší zemi, a nevidím skutečně podstatný, vážný důvod pro to, aby se takové návrhy rodily. Ale možná, že důvody, objednávka, ale ne společenská, objednávka zájmová je někde jinde, a já na to narazím.

Za druhé chci říci, že je to, řekl to pan senátor Petr Vícha, že je to skutečně vzorový příklad pro učebnice, jak by se zákony neměly tvořit a jak by se neměly schvalovat. Za prvé tento návrh se k nám dostává po poměrně dlouhé proceduře, kterou ještě popíšu a která měla klíčové body v tom, že vláda vypracovala návrh zákona, dala ho do připomínkového řízení, a v době, kdy připomínkové řízení končilo, a ona věděla, jaké připomínky chodí, tak tento návrh se domnívám, protože je prakticky stejný, jako byl původní vládní návrh, předala skupině "svých poslanců".

Odbočím, protože upozorním na velice špatnou praxi,která se rozmáhá a schovává se za potřebnost rychlých řešení. A to je to, že vláda porušuje řadu svých vnitřních předpisů, jak bylo uvedeno před chvilkou, včetně zákonů, a např. oznámení, které udělal pan ministr Drábek před 14 dny, že připravuje slučování výplaty sociálních dávek, lépe řečeno přesun z obcí 2. – 3. stupně na úřady práce, které mají být nově organizovány podle zákona, který ještě nebyl schválen, tudíž nenabyl ještě právní moci a účinnosti, tak toto se děje, tento návrh se děje tak, že pan ministr oznámí, že ho chce mít ve vládě do konce prvního čtvrtletí, a že účinnost má být nejpozději od 1. 1. příštího roku. Přitom dodnes neexistuje věcný záměr tohoto zákona v takto podstatných změnách celého systému. Kam se to dostáváme?

Každý mluví, škoda, že tady není paní kolegyně Paukrtová, která je senátorkou za vládní koalici, která tady vždycky apeluje na čistotu práva, já jí rozumím a vím, že je těžké, zvedat ruku pro něco, co není v souladu s tímto principem, když toto je přesně 180° proti tomu, co se tady verbálně proklamuje.

Ale to není první příklad. To se přece děje od října loňského roku neustále. Prakticky jedna vládní předloha nerespektuje vnitřní pravidla vlády, tzn. aby byl věcný záměr, řádné připomínkové řízení, vypořádání. A to vůbec nemluvím o tom, že není ani minimální snaha domluvit se s opozicí o tom, aby zákony měly nějakou možnost přijetí v konsensu, a měly tudíž naději na dlouhodobou platnost.

Ještě mi dovolte, když vezmu právě tento návrh zákona a záměr, který byl zveřejněn panem ministrem Drábkem, to je přesně opak toho, co stejní lidé stejné politické a společenské orientace vehementně prosazovali před několika lety, a to je zavádění adresného systému sociálních dávek.

Toto je naprostý odklon, naprosto se jde úplně jinou cestou. Proč? Já mám podezření, že v tom hodně budou mít ti, kteří v připomínkovém řízení v zákonu, kterým se mění systém úřadů práce, o úřadech práce, velmi výrazně upozorňovali – já ty připomínky mám k dispozici, že jediný efekt těchto velmi výrazných změn budou mít skupiny, které se zabývají IT technikou, to znamená informačními systémy, informační sítí.

A já se ptám – pan poslanec to asi nebude vědět – zdali je něco pravdy na tom, že už do těchto systémů bylo investováno nebo se investuje, aniž tyto zákony jsou přijaty. Pokud tomu tak je, tak doufám a pokud tomu tak je, pak nám to může sdělit jedině kontrolní orgán, tak by bylo dobře – a já to říkám tady jako výzvu k NKÚ – aby prošetřili zdali už v této věci nebyly provedeny kroky, které by byly v rozporu s tím, že nové zákony nejsou přijaty a peníze se vynakládají. Protože každý mluví jak šetřit, škrtají se platy, snižuje se poptávka, spotřeba, má to dopad do snížení hospodářské výkonnosti, hodně lidí mluví o opatřeních proti korupci, ale nejde nám skutečně reálný život úplně jiným způsobem? A ti, co křičí, že jim hoří střecha, tak přitom zapalují ještě stodolu.

Takže já si myslím, že je potřeba se na to podívat, protože – rozumím těm lidem, kteří říkají, že hlavním důvodem, proč vláda nedokončila připomínkové řízení a proč urychlila, aby to ve sněmovně bylo projednáváno a snažila se, aby to bylo projednáváno podle § 90 odstavec 2 zákona o jednacím řádu, vážení, to měli projednáno v prvním čtení a sněmovna to nepřijala, tak je nebezpečí, že hlavní motivací může být to, že jsou tam poměrně reálně k dispozici – asi budou – velké zakázky v oblasti informačních technologií a nových informačních sítí.

Co se týká toho, jak se ten návrh narodil, tak je zcela zřejmé, že poslanci tento návrh nepsali, že to je skutečně kopie toho vládního návrhu, který byl ukončen v období, kdy mělo proběhnout vypořádání připomínkového řízení a že to je i případ, že to bude schváleno - určitě jeden z námětů – pro zvážení podání stížností Ústavnímu soudu. Ale to je si myslím špatná cesta, proč se mají zákonodárné sbory obracet na Ústavní soud a takovéto věci řešit, když je naprosto zřejmé, že je tady porušena řada vnitřních předpisů vlády a divím se, že se k tomu poslanci propůjčí vůbec. Samozřejmě jsou tady noví poslanci, kteří přicházeli do Poslanecké sněmovny s tím, že oni budou změnou. Opravdu, kdyby se to podařilo, bylo by to dobře pro naši společnost, ale oni jsou ti, kteří jsou na těchto návrzích podepsáni. A já si myslím, že to je doklad toho, že tito poslanci – ať mi to prominou – do značné míry jsou zneužíváni nebo byly zneužiti.

Co se týká obsahu, je zcela zřejmé, že to je zásadní změna organizace a činnosti úřadů práce, ale na co se zapomíná je to, že to je bianco šek pro toho generálního ředitele Úřadu práce, ale především pro ministra práce a sociálních věcí, to znamená pro vládu. Chci upozornit na znění § 2 odstavec 4 návrhu zákona, kde se vlastně říká, že vnější podmínky organizačního uspořádání nižších článků včetně krajských úřadů budou delegovány statutem a organizačním řádem vydaným generálním ředitelem Úřadu práce České republiky v předchozím souhlasem ministra. To je naprosto bianco šek. Tady vůbec není jasné, jaká bude struktura na základě znění zákona, ale hlavní pravomoci budou tady mít tyto dvě osoby. Důvodů věcných pro zamítnutí je daleko a daleko více, než leitmotiv, že se na tom ušetří. Není žádný rozbor k dispozici, který by prokázal, že se ušetří, nedovedu si představit jak na tento systém by měla navázat nová dávková místa pro vyplácení sociálních dávek, nedovedu si představit, jak v takto nejasné struktuře budou lidé, kteří někteří pobírají ty dávky, kteří často za svůj život ani nenavštívili nebo jenom nepatrně nebo jenom málokdy krajská města, jak budou tyto dávky si žádat. Jestli je skrytým motivem, aby tito lidé neměli schopnost tyto dávky žádat, což doufám, že není, tak to by bylo velice, velice neseriozní.

Já oceňuji zprávy zpravodajů, dovedu si uvědomit, chápu že to pro ně není jednoduché, ale myslím si, že byli objektivní, že byli ale na druhou stranu zdrženliví, ale myslím si, že nemůžeme udělat nic jiného, než tento návrh zákona zamítnout, protože ten návrh zákona od samého počátku až po předložení sem do Senátu probíhal v naprostém rozporu se všemi pravidly, které by pro tvorbu takovýchto norem měly a také zákonem dáno jest, měly skutečně platit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane předsedo a slovo má senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, hodně stručně. Už to tady bylo řečeno, ale z pozice předsedy ústavně-právního výboru chci říci jedno: tento návrh v podstatě předkládá skutečně ministerstvo práce a sociálních věcí. Poslanci, resp. předkladatelé či navrhovatelé se vůbec třeba na jednání ústavně-právního výboru nedostavili, myslím, že někteří lyžovali, jiní měli jiné rodinné problémy. Nicméně chci říci, že ústavně-právní výboru Senátu Parlamentu ČR nepřipustí takovéto legislativní zkratky, o kterých tady bylo hovořeno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Jednu poznámku, kterou si neodpustím. Zaznělo, bych řekl tady mnoho pravdivých tvrzení, jak ze strany senátorů reprezentujících pravou stranu spektra, tak ze strany senátorů reprezentujících levou stranu politického spektra. Zazněla tady i tvrdá a férová kritika, mnohdy dle mého mínění pravdivá.

Pak tady zazněly věci, pro mě nepřijatelné a nepochopitelné, typu stachanovský návrh, národní ohrožení a sociální ministerstvo, impotentní úřad, poslanci a poslankyně za vládní koalici nepřemýšlejí. Já říkám jednu věc. Prosím vás, neštvěme ty lidi proti sobě, nedělejme tyto věci.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Pan senátor Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem se přihlásil spíše k té proceduře, která se mi také nelíbí. Nebudu obhajovat vládní návrh, protože jsem senátorem za vládní koalici. Ta procedura vznikla v době, která byla tak zvaně stojedenáctková koalice. Byl bych rád, abyste si to uvědomili. Já se na to přesně pamatuji, kdy v tehdejší vládě KDU-ČSL, Unie svobody a sociální demokracie bylo pro sociální demokracii velmi pohodlné obejít své koaliční partnery a prostřednictvím svých poslanců – já bych vám mohl některé jmenovat – například poslanec Koudelka, poslanec tuším Pohanka pro zdravotnictví, Koudelka pro spravedlnost, předkládala sociální demokracie za podpory komunistické strany – tou stojedenáctkou předkládala své návrhy. Teď všichni vidíme, jak to bylo škodlivé. Vyvarujme se takovým praktikám a doporučme svým kolegům v Poslanecké sněmovně, aby toto nečinili. Jsem rád, že přes senátní výbor ústavní podobné návrhy nebudou procházet, ať jsou z jakékoliv strany.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Pan senátor Pavel Čáslava – jako senátor nebo už jako zpravodaj? Ještě tedy v rámci obecné rozpravy, prosím.

Senátor Pavel Čáslava:  Já si dovolím vystoupit ještě v obecné rozpravě, protože nechci svůj názor míchat potom do závěrečného slova, které by mělo být naprosto neutrální. Takže já přece jenom musím trošku zaprotestovat proti adoraci těchto okresních úřadů práce. Já si myslím, že všechny nejsou stejné a všechny nejsou tak skvělé, že jsou mezi nimi velké rozdíly a že by si zasloužily jednotné řízení a jednotné vedení. V tomto smyslu ten určitý prvek ke sjednocení v tom zákoně já považuji za smysluplný. Ačkoliv se ztotožňuji s celou řadou námitek a upozorňování na chyby v tomto zákoně, tak přece jenom si myslím, že hlavní myšlenka tohoto zákona – sjednotit řízení jak ekonomické, tak také metodické Úřadu práce, je v pořádku. Samozřejmě vytváření nových úřadů, nových centrálních úřadů je v současné době značně nepopulární. Je to určitě věc, která by se měla moc, moc rozmyslet, než bude navržena. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Martin Vacek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy senátorky, páni senátoři. Já se budu snažit v tomto bodu nehovořit dlouho, protože já jsem si v průběhu debaty udělal velmi mnoho poznámek, co tady zaznělo a myslím si, že více méně korespondují s mou účastí na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví u vás v Senátu. Uvedl bych rád prostřednictvím pana předsedajícího panu senátorovi Antlovi a tedy celému ústavně-právnímu výboru vzkázal, že se omlouvám, ale vzhledem k tomu, že v úkolech v rámci sněmovny je řekněme také seřadit jednotlivé priority a byť považuji prioritu setkat se také v tomto výboru za vysokou, tak vzhledem k tomu, že jste přikázali setkání ve čtyřech – třech až čtyřech výborech, tak já osobně jsem tam nemohl být. Omlouvám se. Vynasnažím se, aby tomu tak napříště nebylo. Prosím, přijměte mou omluvu.

Druhá věc, kterou jsem chtěl sdělit, že si vážím toho, že jste věnovali tolik času tomu, abyste se důkladně seznámili s předloženým zákonem. Mám respekt před těmi návrhy, těmi připomínkami, protože vnímám vaše životní zkušenosti a je potřeba aby tato role Senátu byla naplněna – a v tuto chvíli byla. Děkuji vám.

Myslím ale, že je dobré podotknout, že my před sebou nemáme žádný exemplární nový zákon, který bychom nikdy neviděli, nikdy jsme o něm neslyšeli a skupina poslanců si sedla a přes noc něco napsala. My jsme samozřejmě tak jak tady zaznělo – a my to vůbec nezastíráme – i na půdě Poslanecké sněmovny zaznělo, že jsme spolupracovali velmi intenzivně s ministerstvem práce a sociálních věcí na nastavení tohoto návrhu tak, jak vám byl předložen. Nicméně, když trošku zavzpomínáme, tak víme, že věcný záměr nám předkládal ve své době pan Špidla, ve své době nám ho předkládal pan Nečas, kdy byli poslanci a měli tuto příležitost. To, že se to z věcného návrhu neposunulo do realizace, nepovažuji za adekvátní v tuto chvíli řešit. Teď v tuto chvíli zákon na stole je a já bych rád podotkl, že se jedná – a opakuji, že už to zaznělo zejména o změnu manažerského řízení, způsoby manažerského řízení. Můžeme diskutovat a jsem rád, že tomu tak je, o mnohých tématech, která tady zazněla. Můžeme mluvit o tom, jestli budeme přispívat na to, že bude zaměstnanost vyšší či nižší, jestli budou náklady vyšší či nižší, ale podstata tohoto návrhu, proč je vůbec předložen, je změna řízení. Jestli si mohu z tohoto místa dovolit, tak bych rád přirovnal systém řízení pracovních úřadů firmě. Prosím, odpusťte mi, že se nebudu vyjadřovat k ekonomickým věcem, protože jistě systémem Úřadu práce není vytvářet zisk – cílem, ale rád bych podotkl, že jestliže budeme mít firmu, která bude mít přirozeným vývojem 77 poboček, máme ji řídit, dostáváme se do doby, kdy je krize, dostáváme se do doby, kdy máme problémy s tím, že nezaměstnanost neklesá, jestliže v tuto chvíli víme, že ani sami ředitelé, přestože se maximálně snaží a dále, tak pracovníci ministerstva jsou kontaktu, o věcech, které jsou předloženy, se důsledně diskutovalo se řediteli úřadů, tak není možné postupovat jiným způsobem, než ujednotit politiku zaměstnanosti.

A když jsem řekl politiku zaměstnanosti, tak bych rád předeslal, že to, co nám je předloženo, tak při nejlepší vůli předkladatelů není politikem. To, co jsme vám předložili je vydiskutovaný materiál, který jistě může mít tak jako spousta zákonů, které prošly jak sněmovnou, tak Senátem, malé rezervy a postupně se na ně přicházelo, jak to přinášel život. Já jsem přesvědčen o tom, že změna řízení je potřebná a opět prostřednictvím předsedajícího při svém mládí si nedovolím – myslím politické – nedovolím vzkázat panu místopředsedovi Škromachovi: mám rozum, mám dokonce svůj rozum a věřím, že to byl jen takový úšlap vedle. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Nepřeje. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? Nepřeje. Takže, pane zpravodaji garančního výboru, máte úplně poslední slovo před hlasováním.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Takže já si dovolím shrnout obecnou rozpravu velice krátce. Vystoupilo 13 senátorů, z toho jeden místopředseda a předseda Senátu. V podstatě jsme slyšeli kritiku tohoto zákona, který se týká zejména nestandardního legislativního procesu, způsobu zpracování a projednávání, chyb v zákoně. Zazněla tady nedůvěra v deklarované úspory, obava z vysokých nákladů na zřízení dalších orgánů. Byla zpochybněna smysluplnost změny systému, který dobře funguje, bylo upozorněno na krátkou dobu k realizaci této změny systému. Také zde zazněly námitky, které se týkaly nesystémovosti této změny v souvislosti s připravovanou reformou vyplácení dávek. Také zde zaznělo, řekl bych, abych byl úplný v tom výčtu podezření na nekorektní postup ministerstva práce a sociálních věcí, jestliže se potvrdí podezření, že bylo investováno do informačních technologií dříve, než byl tento zákon schválen.

Nakonec musím říci, že zde zazněla obecná kritika sociální politiky této vlády. Na závěr mi dovolte, abych vám přečetl 8. usnesení ze třetí schůze konané dne 25. 1. 2011 výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k návrhu zákona o Úřadu práce ČR a o změně souvisejících zákonů.

Po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů poslance Dr Martina Vacka, zpravodajské zprávě Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona a určuje zpravodajem mne.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Nejdříve znělka a po znělce vás prosím, po třech hodinách jednání vás odhlásím, může být, že to bude důležité hlasování, bylo by třeba vědět, kolik nás tady přesně je.

Evidentně něco nehraje, určitě je nás přítomno víc než 38, prosím, abyste se znovu přihlásili, dovolil jsem si vás o to požádat. Určitě je nás nyní víc než 47. Prosím, zkontrolujte modré světélko vedle vaší zasunuté karty.

Konstatuji, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum je 30. Byl podán návrh, zamítnout posuzovaný návrh zákona. O tomto návrhu dávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Bylo to 52. hlasování. Návrh na usnesení, které zní, že Senát zamítá, byl schválen. Registrováno bylo 59 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum bylo 30. Pro návrh 41, proti 4.

Teď ještě zbývá souhlasit s pověřením těch z nás, kteří odůvodní usnesení v Senátu na schůzi PS. Navrhuje se senátor Pavel Čáslava a senátor Pavel Nenutil. Mají páni kolegové nějaké námitky? Nebo někdo z pléna? Prosím. (Hlas z pléna: Já si nepřeji. – Hlas: Antl.) Prosím o návrhy. Pan senátor Antl a pan senátor Nenutil. Jsou ještě znovu námitky? Nejsou. Budeme hlasovat o tom, že usnesení Senátu zdůvodní na schůzi PS kolegové Antl a Nenutil.

O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomných 59, kvórum 30, pro všech 59, proti nikdo. I tento návrh byl schválen a tím projednávání tohoto bodu skončilo.

Po dohodě místopředsedů a předsedy vyhlašuji přestávku do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.48 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Požádal bych přítomné senátorky a senátory, aby se zaregistrovali, protože je nás stále málo.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, zahajuji odpolední jednání Senátu. Vzhledem k tomu, že pan ministr John má trošku zpoždění, bylo by dobré, abychom ušetřili čas a navrhuji, abychom nyní projednali bod pořadu č. 46, to je senátní novela zákona o odpadech, bod pořadu 51, návrh na změny v orgánech Senátu a bod č. 52, návrh usnesení Senátu k pověření dalšího senátora k odůvodnění senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, v Poslanecké sněmovně. K tomuto kroku přistoupíme proto, abychom využili náš čas, neboť další předkladatelé dorazí až po druhé hodině. Zeptám se, zda jsou nějaké námitky či připomínky k tomuto postupu. Žádné nevidím. Nechal bych tudíž hlasovat o tomto návrhu. V této chvíli je tady aktuálně přítomno 36 senátorek a senátorů, kvórum je 19.

Zahajuji hlasování a zeptám se, kdo souhlasí s návrhem, který jsem právě přednesl, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji tudíž, že v hlasování pořadové č. 54 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo, takže návrh byl přijat.

Na základě této změny zahájíme bodem:

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 21

Senátní tisk č. 21 jste obdrželi. Návrh uvede pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, jsem moc rád, že se využil prostor před vládním návrhem, abychom mohli senátní návrh zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, který už Senát schválil a postoupil ke schválení do PS, a já jsem měl tu čest tam obhajovat tyto změny, definitivně schválit v té podobě, v jaké byl navržen. Takže budu velice stručný.

Poslanecká sněmovna tento návrh schválila, ze 154 přítomných hlasovalo 151 poslanců pro tuto změnu zákona, nikdo nebyl proti.

Jenom stručně se zmíním, abych vám připomněl, o co se jednalo v této novele zákona, že poslední novela zákona o odpadech transponovala do českého právního řádu požadavky směrnice 208 z roku 1998 Evropského společenství.

Reagovala též na několik řízení o porušení smlouvy o založení Evropských společenství, která jsou vedena proti České republice Evropskou komisí z důvodu nesprávné nebo neúplné transpozice směrnice o skládkách odpadů, směrnice o vozidlech s ukončenou životností, kterou se mění směrnice o bateriích a akumulátorech a odpadních baterií akumulátorů, pokud uvádím baterii akumulátorů na trh. Přitom však došlo k několika nepřesnostem – ve znění § 37a, které sice nemají vliv na transpozici příslušné směrnici, nicméně mohly by mít podstatný vliv na situace dotčených subjektů, tedy výrobců vozidel, výrobců součástí vozidel a dovozců automobilů.

Navrhovaná novela tyto nedostatky odstraňuje a kromě toho řeší některé otázky technické, resp. legislativně-technické povahy.

V § 1 odst. 1 jde o formální úpravu v souladu s legislativními pravidly vlády. Na místo pojmu "Evropské společenství" se užívá pojem "Evropská unie". V § 3 odst. 8 legislativní zkratka pro ministerstvo životního prostředí je zavedena až v § 5. Proto v § 3 musí být ještě uveden celý název "ministerstvo životního prostředí".

V § 21 odst. 1 jde o upřesnění textu: Zaměstnance nemá samotná skládka, nýbrž její provozovatel.

Předmětná směrnice výslovně uvádí, že požadavky v ní uvedenými není dotčeno obchodní tajemství a průmyslové vlastnictví, a z informací předávaných zpracovatelům autovraků jsou tedy podle směrnice vyloučeny takové informace, které jsou předmětem obchodního tajemství či práv průmyslového vlastnictví výrobců. Z uvedeného důvodu se tedy do zákona doplňuje tato zásada.

Směrnice neurčuje konkrétní hustotu sběrných dvorů, ani v zákoně není nutno ji specifikovat. Obecné stanovisko povinnosti zajistit přiměřeně dostupnou síť sběrných míst je dostatečné, neboť systém sběru vybraných autovraků v ČR z hlediska dostupnosti sběrných míst již funguje. V současné době existuje na území ČR 534 sběrných a zpracovatelských zařízení, z toho cca 370 z nich vykazuje činnost. Požadavky směrnice jsou tím tedy splněny.

Doporučuji Senátu tuto novelu zákona schválit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a zároveň navrhovateli tohoto zákona.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 21/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, pane kolego Jonáši, vážené kolegyně, vážení kolegové. Myslím si, že pan senátor Jonáš naprosto vyčerpal tuto materii. Co se týče jejího obsahu, už jsme tady o tom hovořili. Je to samozřejmě novela, kterou zpracoval Senát, řekl bych napříč politickým spektrem, a to v reakci na poslední schválenou změnu zákona č. 185/2001 Sb.

Nebudu dál kolem toho hovořit, protože si myslím, že by to bylo naprosto zbytečné. Znovu se jenom trošičku vrátím k legislativnímu procesu.

Návrh tohoto zákona předložil Senátu Poslanecké sněmovně dne 9. července 2010 a současně navrhl, aby byl návrh tohoto zákona projednán a schválen ve zkráceném jednání. Poslanecká sněmovna na své 9. schůzi návrh Senátu na zkrácené projednávání akceptovala a senátní návrh zákona dne 14. prosince 2010 schválila v předloženém znění, a to v hlasování č. 150, ve kterém se ze 154 přítomných poslanců vyslovilo 151 pro a nikdo nebyl proti.

Chtěl bych jenom připomenout, že tato novela byla zpracovávána v úzké spolupráci s ministerstvem životního prostředí.

Nyní k usnesení našeho výboru. Náš výbor tento návrh projednal na své 4. schůzi dne 19. ledna 2011 a přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce navrhovatelů senátora Vítězslava Jonáše, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh neregistruji, proto budeme pokračovat v projednávání tohoto návrhu zákona tím, že otevírám obecnou rozpravu. V tuto chvíli nemám nikoho přihlášeného ani písemně, ani se nikdo nehlásí z místa. Nikdo nechce v obecné rozpravě vystoupit, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Táži se pana navrhovatele, jestli se chce ještě vyjádřit k tomuto návrhu zákona? Ale vzhledem k tomu, že v rozpravě nikdo nevystoupil, vystoupit nechce. Pan zpravodaj také nechce vystoupit. Žádné další návrhy nezazněly, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno v tuto chvíli 43 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Blahopřeji předkladateli i zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem a předávám řízení schůze panu 1. místopředsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, dalším bodem je bod

 

Návrhy na změny v orgánech Senátu

Předseda Senátu obdržel rezignaci senátorky Veroniky Vrecionové na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Budeme hlasovat o tom, že bereme tuto rezignaci na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, vzít tuto rezignaci na vědomí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 56 ukončeno, registrováno 45, kvórum 23, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní dávám slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi.

Senátor Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. V souvislosti s rezignací senátorky Veroniky Vrecionové, kterou jsme vzali na vědomí, a v souvislosti s úmrtím pana senátora Jiřího Dienstbiera se uvolnila místa ve stálých komisích Senátu. Jedno místo nebylo obsazeno v původní volbě.

V této souvislosti obdržela volební komise návrhy senátorských klubů na členy Stálé komise aktualizace pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Poprosím senátory, které přečtu, aby povstali, ne proto, že bychom si je nepamatovali, ale spíš, aby byla zajištěna stejnost volby.

Do Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury:

Senátorský klub ODS navrhuje zařadit do komise senátora Luďka Sefziga (představuje se). Senátorský klub ČSSD navrhuje zařadit do komise senátora Pavla Lebedu. Není zde přítomen.

V souvislosti s další navrhovanou změnou si vám dovolím připomenout, že Senát schválil, že Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky má 13 členů, přičemž bylo zvoleno o jednoho člena méně, čili pouze 12 členů.

Konstatuji, že volební komise obdržela dva návrhy na zařazení senátorů do této komise. Prosím rovněž navržené senátory, aby povstali.

Senátorský klub ODS navrhuje zařadit do komise senátora Petra Bratského (představuje se), senátorský klub KDU-ČSL navrhuje zařadit do komise senátorku Miluši Horskou (představuje se).

S ohledem na to, že na jedno volné místo v komisi jsou předloženy dva návrhy, bylo na volební komisi, aby předložila Senátu své doporučení. Volební komise přijala na své 2. schůzi usnesení, s jehož obsahem vás seznámím. Usnesení č. 3 zní takto:

Volební komise

I. konstatuje, že ve lhůtě stanovené volebním řádem, pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu (dále jen "volební řád")obdržela následující návrhy na člena Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky:

– Petr Bratský (navrhovatel senátorský klub ODS)

– Miluše Horská (navrhovatel senátorský klub KDU-ČSL),

II. navrhuje v souladu s čl. 4 volebního řádu zvolit senátora Pavla Lebedu nebo senátora Luďka Sefziga členy Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury,

III. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Připomínám, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen se souhlasem Senátu. Navrhuji jménem volební komise, aby Senát hlasoval jednotlivě o každém kandidátovi zvlášť, a to aklamací většinovým způsobem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásil, takže ji končím.

A jestli mohu zrekapitulovat, budeme v této chvíli hlasovat o obsazení jednoho místa ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury a následně jedno místo je volné ve Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Řekl jste jedno místo, kolego. A že jsou dva kandidáti, jedním je kolega Bratský a druhou kolegyně Horská.

Senátor Jiří Pospíšil:  V případě první komise hlasujeme o dvou jménech ze dvou navržených kandidátů. V případě druhé komise hlasujeme o jednom volném místě ze dvou kandidátů a zvolen bude ten, který dostane větší počet hlasů. V případě rovnosti hlasů postupujeme podle volebního řádu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Předpokládám, že teď i mně jste to objasnil. Ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury jsou dvě volná místa, jsou navržena dvě jména, a o nich budeme postupně hlasovat. Pokud jde o Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky, jsou navrženi dva kandidáti na jedno místo.

Všem je to jasné. Vzhledem k tomu, že jde o věc, kdy budeme hlasovat aklamací, nejprve spustím znělku.

Všechny nás odhlásím a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Začneme hlasovat nejdříve o dvou kandidátech na dvě volná místa do Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Nejprve budeme hlasovat o kolegovi Luďku Sefzigovi. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 57 ukončeno, registrováno 46, kvórum 24, pro 43, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní hlasujeme o druhém kandidátovi, kterým je senátor Pavel Lebeda, na druhé volné místo v komisi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro kolegu Lebedu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 58 ukončeno, registrováno 47, kvórum 24, pro 46, proti nikdo, návrh byl schválen. Tím máme dovolenou Komisi pro Ústavu atd.

Nyní hlasujeme o dvou jménech, navržených na 1 místo do Komise pro média. Budeme v této chvíli hlasovat v abecedním pořádku, což jsem před tím neudělal, podle návrhu, je mi líto.

Hlasujeme o kolegovi Bratském. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 59 ukončeno, registrováno 49, kvórum 25, pro 22, proti 4, návrh byl zamítnut.

Budeme hlasovat nyní o paní senátorce Horské. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 60 ukončeno, registrováno 49, kvórum 25, pro 34, proti 1, návrh byl schválen.

Tím končím hlasování o doplnění do 3 komisí, a tím končím také tento bod.

Jsme u bodu, který se nazývá

 

Návrh usnesení Senátu k pověření dalšího senátora k odůvodnění senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury v Poslanecké sněmovně (sněmovní tisk č. 24)

Sněmovní tisk 24. Poprosil bych pana senátora Ivo Bárka, aby nás seznámil s návrhem usnesení.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Myslím si, že se jedná o naprosto jednoduchou věc. Potřebujeme rozšířit tým současných dvou senátorů o jednoho. Vzhledem k tomu, že probíhá projednávání v Poslanecké sněmovně tohoto návrhu zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury v Poslanecké sněmovně. Byl bych rád, kdybychom toto usnesení schválili. Dovolte, abych vám ho přečetl.

Jedná se o usnesení Senátu ze 4. schůze, konané dne 27. ledna 2011, ověření dalšího senátora k odůvodnění senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury v Poslanecké sněmovně, jedná se o sněmovní tisk č. 24.

Senát pověřuje senátora Pavla Eyberta jako dalšího senátora, aby návrh zákona odůvodnil v Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, otevírám rozpravu k navrženému usnesení, do které se nikdo nehlásí, tak ji končím. Znění jste všichni zafixovali a o tomto znění usnesení budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 61 ukončeno, registrováno 50, kvórum 26, pro 49, proti nikdo, návrh schválen. Končím i tento bod.

Vzhledem k tomu, že pan ministr Bárta jako ministr dopravy se někde zdržel v dopravě, vyhlašuji patnáctiminutovou přestávku. Je mi líto, ale doprava v Praze není ovládána panem ministrem.

(Jednání přerušeno ve 14.14 hodin. )

(Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně, kolegové, dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu

Tisk č. 348

Máme to jako tisk č. 348. Pana ministra vnitra Radka Johna zastoupí ministr dopravy Vít Bárta. Pane ministře, máte slovo i mikrofon.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Dámy a pánové,dobrý den, velmi se za prvé omlouvám za svůj pozdní příchod sem, a dovolte mi omluvit pana ministra vnitra ze své nepřítomnosti. Dovolte mi přečíst jeho slovo.

Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, účelem dohody mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, která byla podepsána dne 30. listopadu 2009 v Bruselu, je poskytnout policejním a celním orgánům obou států potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci k boji proti nejzávažnějším formám trestné činnosti.

Dohoda obsahuje standardní ustanovení o rozsahu a formách spolupráce, orgánech příslušných k provádění dohody, náležitostech žádostí o spolupráci, možnostech odmítnutí spolupráce, možnosti vysílání styčných důstojníků, o předávání a ochraně osobních údajů a utajovaných informací a hrazení nákladů.

Ve srovnání s v současné době platnou dohodou z roku 1999 aktualizuje okruh trestných činů a dalších jednání, narušujících veřejný pořádek a bezpečnost, jíž se bude spolupráce týkat. Rovněž byl rozšířen výčet forem spolupráce.

Zdůraznit je třeba zejména doplnění úpravy ozbrojených bezpečnostní doprovodů letadel, spolupráce v oblasti ochrany svědků a v neposlední řadě vysílání styčných úředníků. Dohoda je na výslovnou žádost bulharské strany navenek sjednána jako mezivládní. Z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl VZVOB, má usnesení jako tisk č. 348/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Jaroslav Palas, který se omlouvá, nahradí ho pan senátor Tomáš Kladívko ze stejného výboru, nebo máme jiného? Pojďte. Omlouvá se, nedostal jsem jmennou informaci.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolil bych si pouze ve stručnosti okomentovat usnesení VZVOB, je to 34. usnesení z 5. ledna 2011.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Viktora Čecha, náměstka ministra vnitra pro zahraniční vztahy, zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Drymla, který zastupuje senátora Jaroslava Palase, a po rozpravě výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Palase.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je v tuto chvíli vše, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, posaďte se i vy ke stolku zpravodajů. Pro steno, pan senátor Jaroslav Sykáček byl náhradním zpravodajem.

Otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodaj se chtěli vyjádřit. V daném okamžiku máme jedinou možnost, a to hlasovat o výborovém usnesení, tak jak nám bylo předneseno. Znělku.

Hlasujeme o souhlasu s ratifikací. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 62 ukončeno, registrováno 44, kvórum 23, pro 39, proti nikdo, návrh schválen, končím projednávání tohoto bodu.

A nyní budeme jednat o

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území, podepsaná dne 17. září 2009 v Praze

Tisk č. 349

Tuto smlouvu nám opět uvede pan ministr Vít Bárta, který zastupuje ministra vnitra Radka Johna. Pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, materiál, který je vám předložen, obsahuje návrh na ratifikaci tzv. readmisní smlouvy se Švýcarskou konfederací. Smluvní dokumenty tohoto typu jsou jedním z důležitých nástrojů v boji proti nelegální migraci.

Cílem předkládané smlouvy je poskytnout základní právní rámec pro spolupráci ČR a Švýcarské konfederace při předávání a přebírání nelegálně pobývajících občanů těchto států, občanů třetích států a osob bez státní příslušnosti.

Smlouva zakotvuje podmínky pro vznik závazků osobu převzít, záležitost a způsob podání a vyřizování žádostí o převzetí osoby a samotnou realizaci předání.

Zároveň smlouva obsahuje i úpravu spolupráce při průvozu osob přes území smluvních stran do cílového státu. Standardně je upravena ochrana osobních údajů a hrazení nákladů, spojených s prováděním smlouvy. Iniciativa ke sjednání smlouvy vzešla ze švýcarské strany. Švýcarská konfederace usiluje o sjednání obdobných smluvních dokumentů se všemi státy Evropské unie.

Smlouva vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem republiky, neboť jde o mezinárodní smlouvu, upravující práva a povinnosti osob, a zakotvuje úpravu, vyhrazenou zákonem. Žádám vás o vyslovení souhlasu s ratifikací předložené smlouvy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je VZVOB. Usnesení máme jako tisk č. 349/1 a zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, a ten má slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vláda ČR předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území. V případě Švýcarska nejde o tzv. zdrojovou zemi nelegální migrace, a tak cílem smluvního dokumentu je zejména stanovit přesná pravidla pro spolupráci obou států v této oblasti.

Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací této smlouvy byl předložena oběma komorám Parlamentu již v závěru roku 2009. Projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně však nebylo v minulém volebním období dokončeno, readmisní smlouva byla projednána rovněž v Senátu, a to pod číslem tisku 202 a Senát dal souhlas k ratifikaci dne 17. března 2010. Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna nedala v minulém volebním období souhlas k ratifikaci s readmisní smlouvou, byl tím ratifikační proces zastaven. My musíme tento materiál opětovně projednat.

Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze třetí schůze konané 5. ledna 2011. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otvírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže nepředpokládám vyjádření ani navrhovatele ani zpravodaje a budeme hlasovat o souhlasu s ratifikací. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s ratifikací, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo ne, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 63 ukončeno, registrováno 47, kvorum 24, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

A jsme u bodu

 

Sdělení Komise týkající se rozvoje jednotného evropského železničního prostoru

Tisk EU č. K 134/07

Máme to jako tisky K 134/07, K 134/07/01. A tentokrát ministr dopravy Vít Bárta předkládá svůj vlastní materiál. Máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení senátoři. Za prvé mi dovolte poděkovat za to, jakou pozornost věnujete problematice železnice, která je i dle mého názoru velkou příležitostí pro rozvoj v rámci České republiky, který zatím Česká republika nemá dostatečně využitý. Mám potřebu na začátku zdůraznit to, že řada věci, o kterých zde budu hovořit, je součástí připravovaného strategického dokumentu s názvem Dopravní strategie České republiky, která má poprvé v historii České republiky jasným způsobem, jasným transparentním způsobem na hodně – doufám si říci, že více než jedno volební období – navrhnout jasný fair plán jakým způsobem rozvíjet dopravní infrastrukturu v České republice. Nicméně k vlastnímu textu.

Obecně lze souhlasit s názorem komise, že povaha modernizace železniční sítě má za následek nedostatečný podíl železniční nákladní dopravy na přepravním trhu. Při současném nedostatku finančních prostředků jsou však naše možnosti poměrně omezené. Ministerstvo dopravy na tuto skutečnost se snaží v současnosti reagovat. Naším záměrem je připravit dopravní superstrategii tak zvaný střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem. V případě návrhu komise, aby měly členské státy povinnost vypracovat víceleté národní strategie rozvoje železniční infrastruktury, proto považujeme za zásadní, aby tyto národní strategie byly přizpůsobeny vnitrostátním možnostem členských států.

Důležitým bodem sdělení je také záměr komise předložit návrh na otevření trhu v osobní vnitrostátní železniční dopravě. Vláda ČR tento návrh plně podporuje, neboť toto opatření může v dlouhodobém horizontu přispět k vyšší kvalitě služeb na železnici. Osobní dálkové železniční dopravě již byl z iniciativy ministerstva dopravy proces otevírání trhu zahájen. V horizontu deseti let chceme dosáhnout toho, aby bylo v dálkové železniční dopravě soutěženo 75 % spojů. Zdůrazňuji, že tato věc je i součástí koaliční smlouvy této vlády.

Poslední téma obsažené ve sdělení komise, kterého bych se chtěl dnes dotknout, se týká problematiky internalizace externích nákladů v železniční dopravě. Zde bych rád reagoval na jeden z bodů navrženého usnesení. Na rozdíl od návrhu usnesení ministerstvo dopravy obecně přesvědčilo o pozitivním přínosu uplatnění principu internalizace externích nákladů v železniční dopravě a nemyslím si, že by v důsledku toho mělo dojít ke zbytečnému zvyšování regulační zátěže. Toto opatření může podle našeho názoru mít motivační efekt na dopravce a ve svém důsledku přispět ke snížení hlukové zátěže obyvatel. Problematiku internalizace externích nákladů je přitom třeba vnímat obecně jako důležitý nástroj k vytvoření spravedlivých podmínek pro podnikání v dopravě a ke snižování negativních dopadů dopravy na životní prostředí. Železniční doprava je sice zejména ve srovnání se silniční dopravou výrazně ekologičtější, mimo negativní dopady však v případě hluku nelze zcela opomíjet.

Snaha komise o řešení tohoto problému je proto podle mého názoru legitimní. Způsob, jakým komise k tomuto problému přistupuje, je však problematický. Pokud se v oblasti silniční nákladní dopravy počítá pouze s dobrovolným zpoplatněním hluku, pak by komise navrhovala povinné zpoplatnění hluku na železnici. To by vedlo k znevýhodnění nákladní železniční dopravy. Mám potřebu zdůraznit, že v současné době již dnes na železnici, obzvláště v oblasti nákladní přepravy velmi obtížně se vyrovnáváme s tím, že náklady na železniční přepravu nejsou plně konkurenceschopné silnici. A v této logice naopak maximalizace silničního mýtného a naopak naše snaha o snižování ceny za železniční dopravní cesty pro nákladní přepravu je jednoznačně náš cíl, který v tomto duchu chceme naopak posilovat, zvýhodňovat ekonomiku nákladní přepravy na železnici.

Jenom si dovolím říci v tomto kontextu, že ministr dopravy nejenže v rámci koncepce snížil pro rok 2011 už cenu železniční dopravní cesty pro nákladní přepravu na železnici, zvýšili jsme o 25 % mýtné na silnici, ale v tomto trendu i v následujících letech míníme postupovat dále stejně. To znamená i v roce 2012 chceme o dalších 25 % zvednout buďto na silnici, ale chceme snižovat mýto – pardon – cenu železniční dopravní cesty pro nákladní přepravu.

Jenom pro vaši zajímavost v Čechách existuje dva a půl tisíce nákladních vleček na železnici. Česká republika má jednu z nejúžasnějších, nejkompaktnějších železničních sítí v rámci celé Evropy a neumíme to využívat.

Ministr dopravy má v tomto směru ambice nejen těch ekonomických zásahů, ale jdeme i do opatření typu toho, že v konkrétních krajích se snažíme stimulovat využívání vleček, naposledy v Karlovarském kraji s panem hejtmanem jsme společně navštívili Mattoni, to je řekl bych typický příklad toho, jak tento velký výrobce může využívat svůj do dneška funkční železniční vlečku, kupříkladu pro železniční páteřní komunikaci mezi svým pražským skladem a výrobnou v Karlových Varech.

Vzhledem k tomu, že jsem problematice internalizace externích nákladů na pozici vlády chtěl vyjádřit podporu stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které upozorňuje na obecný pozitivní přínos internalizace z hlediska zavedení rovných podmínek hospodářské soutěže mezi jednotlivými druhy dopravy a požádat o zvážení úpravy příslušné části návrhu usnesení v souladu s tímto stanoviskem.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych v závěru svého vystoupení poděkoval Senátu za pozornost, kterou problematice budoucnosti železniční dopravy věnuje. Věřím, že se shodneme na tom, že je třeba v této oblasti podniknout celou řadu koncepčních kroků, které přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti tohoto druhu dopravy a snížení negativních dopadů na životní prostředí. V tomto kontextu vítáme i současnou iniciativu komise a považujeme ji za dobrý výchozí bod pro další diskusi. Děkuji vám za čas a pozornost při jednání o tomto bodu. Omlouvám se vám za ne úplně excelentní vystoupení, neboť asi vnímáte určitou zdravotní indispozici, za kterou se omlouvám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem je výborem pro záležitosti Evropské unie. Přijal usnesení, které máme jako tisk K 134/07/02. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Škaloud, který má slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Jsem rád, že si ministr přečetl naši zprávu. Já bych chtěl říci, že toto je komunikační dokument a jeho vize bude ještě upřesňována v budoucnosti pomocí směrnic, nařízení, případně akčních plánů a lze v něm ale již nyní vypozorovat některé konkrétní záměry, které stojí za pozornost.

Nejprve chci říci, že Evropská unie chce zajistit, aby se lépe uplatnil potenciál železniční dopravy, který se v něm skrývá, a to z celoevropského hlediska, což je naprosto správné. Navrhuje několik opatření ve čtyřech oblastech: za prvé chce podpořit rozvoj železniční dopravy tím, že předkládá návrhy nových povinností členským státům spočívajících ve vytváření střednědobých a dlouhodobých investičních strategií, to by nemusel být až tak velký problém. Za druhé chce vytvořit otevřený trh zamezením protekcionismu ze strany zavedených provozovatelů infrastruktury tím, že nadále podporuje posilování oddělení provozovatelů silniční infrastruktury a dopravců. To je také bez problémů, to v České republice realizujeme, tak jak jsme to slyšeli. Za třetí chce odstraňovat administrativní překážky v železniční dopravě, tím že bude sjednocovat bezpečnostní postupy a předpisy. To má také svojí logiku. Za čtvrté pod heslem zajištění rovných podmínek s ostatními druhy dopravy chce zpoplatnit hluk vydávaný nákladní železniční dopravou s tím, že tyto poplatky by byly samozřejmě zahrnuty do provozních nákladů, a to pod praporem tak zvané internalizace externích nákladů. Je to samozřejmě jakási snaha vyrovnat poplatky, které jsou navrhovány pro nákladní dopravu automobilovou, silniční a opatřeními i v železniční nákladní dopravě.

Já tím narážím na tisk N 122/06 z roku 2008 s názvem "O výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly". Jen připomínám, že v tom balíčku souvisejících návrhů s tímto návrhem byla i taková perla jako je zpoplatnění zahuštění provozu. To znamená, že máte-li nějakou hustotu provozu, musíte platit poplatek Evropské unii a ona to pak nějak přerozdělí. Mám pocit, že to neprošlo. U návrhu na zpoplatnění hluku se na chvíli zastavím, protože je svým způsobem typický pro některé unijní regulace. Je typický tím, že postrádá silné zdůvodnění. Je typický tím, že používá zelenou rétoriku. Samozřejmě internalizace externích nákladů je klasický pojem ekonomický, ale je velice často využíván pro tzv. ekologické regulace.

Chtěl bych podotknout, že zpoplatnění neumožní žádoucí zvýhodnění železniční dopravy vůči silniční dopravě, ale právě naopak. Uváděná výhoda spočívající v tom, že zpoplatněním nejen silniční, ale i železniční dojde ke spravedlivému zavedení rovných podmínek hospodářské soutěže, je iluzí. Dojde pouze k většímu zdanění obou, ke snížení konkurenceschopnosti a k povzbuzení další regulační mánie pod vlajkou internalizace externích nákladů. To, že se podobné zpoplatňování daří u silniční dopravy, není důvodem pro jeho aplikaci v jiné oblasti. Chci zdůraznit, že nejsou žádné údaje o tom, že by vlaky začaly jezdit hlučněji. Navíc takovéto trati musí být přece schvalovány v rámci současných technických norem, zahrnujících i snesitelnou úroveň hluku. A lidé, kteří mají v úmyslu stavět svá sídla poblíž tratí, jsou si jisté úrovně hluku vědomi a vědí, do čeho jdou, ty nemovitosti mají patřičnou cenu, která to odráží. Domnívám se, že zpoplatnění hluku z vlaku je zbytečné a zřetelně destruktivní.

Dá se samozřejmě připustit, že i běžná činnost může najednou vadit a nové zákony připravené iniciativními politiky mohou provozovatelům zhoršit jejich ekonomickou situaci natolik, že budou nuceni snažit se dostát novým normám pomocí nových technologií. To je asi záměr. Je to legitimní, ale pro žádoucí konkurenceschopnost je to nevýhodné.

Domnívám se, že pro posun k novým, přísnějším normám s minimalizací ztrát konkurenceschopnosti jsou jiné, lepší cesty. Například podporovat nikoliv zpoplatnění a tím zhoršení podmínek pro nežádoucí činnosti, nebo dotacemi podporovat činnosti žádoucí, ale nové normy vytvářet zejména pro nové aktivity. Pokud jde o dotace, tak do výzkumu a vývoje nových technologií, nikoli do pokřivení trhu jako u fotovoltaiky.

Evropský výbor ve svém usnesení vyšel z usnesení hospodářského výboru, který požádal o stanovisko. Shodujeme se ve většině bodů. Shodujeme se na tom, že je zapotřebí podporovat železniční dopravu a navíc zdůrazňujeme, že tato doprava pomáhá snížit závislost na jiných druzích hromadné dálkové dopravy. Stejně tak podporujeme úsilí Komise o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru. Zastáváme také názor, že víceleté národní strategie rozvoje navrhované Komisí v revizi by měly zohledňovat výchozí situaci a možnosti členských států. To je také stanovisko ministerstva dopravy. Stejně jako hospodářský výbor, poukazujeme i na skutečnost, že Komisí předložený návrh na zpoplatnění emisí hluku znevýhodňuje železniční dopravu před dopravou silniční.

Jiná sdělení trochu modifikujeme, vynecháváme oblíbenou frázi o šetrnosti k životnímu prostředí. Tím trošku zpřehledňujeme text. Stavíme se jinak k internalizaci externích nákladů, na rozdíl od jejich uplatnění v rámci rovných podmínek se domníváme, že navrhované zavedení poplatků z hluku povede k nadměrnému a zbytečnému zvýšení regulační zátěže, jak již ministr sdělil, protože to zřejmě měl z našeho usnesení.

Usnesení výboru je tedy následující – máte ho na stole, nejsem si jist, jestli je zapotřebí ho číst.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Není potřeba, protože ho všichni – předpokládám – mají, může se stát přílohou pro stenozáznam, aby to přepsali.

Senátor Miroslav Škaloud:  Má někdo zájem, abych ho přečetl?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, vy nemáte právo, které jste si teď osvojil. (Smích.) Právo řídit schůzi má pouze předsedající, a já jsem položil otázku a také jsem si na ni hned odpověděl. Nikdo neprotestoval. Takže kdybyste dokončil, bylo by to ideální.

Senátor Miroslav Škaloud:  Omlouvám se, to byl můj nevhodný aktivismus. Žádám plénum, aby odsouhlasilo stanovisko výboru pro záležitosti EU, které je téměř identické se stanoviskem hospodářského výboru, až na ty dvě položky, o kterých jsem hovořil. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  My také děkujeme. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní má slovo senátor Karel Korytář, který je zpravodajem VHZD, a seznámí nás s jejich usnesením.

Senátor Karel Korytář:  Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, vážení kolegové, úvodem chci konstatovat, že materiál předložený ke sdělení Komise je materiál, který ze své dopravní praxe považuji za velmi zdařilý. Je komplexní a přesný a charakterizuje jednak jednotný evropský železniční prostor, jednak – a to je hlavní – i český železniční prostor i s časovou osou vývoje, transformace a restrukturalizace české železnice. Tento materiál pro nás zákonodárce je důležitý pro to, abychom to pochopili před rozhodováním o dalším vývoji české hromadné železniční dopravy a další restrukturalizaci. Je velmi srozumitelně napsán, takže budeme-li rozhodovat o čemkoli, co se týká železnice, každý z vás budete schopen si dát jednotlivé věty rovnice dohromady.

VHZD na své druhé schůzi 7. prosince přijal 21. usnesení, kdy projednal na žádost výboru pro záležitosti EU sdělení Komise týkající se rozvoje jednotného evropského železničního prostoru.

Zaujímá stanovisko k tomuto návrhu, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

a určuje zpravodajem výboru pro jednání schůze Senátu senátora Karla Korytáře.

Jak už tady hovořil můj předchůdce pan senátor Škaloud, naše stanovisko bylo poněkud širší. Došlo k určité korekci, která ovšem neovlivnila hlavní myšlenky tohoto stanoviska, takže i náš výbor podporuje přijmout usnesení ve znění předloženém výborem pro záležitosti EU. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám rozpravu. Do té se nikdo nehlásí. Vzhledem k tomu, že pan ministr pravděpodobně zná ten text – hlásí se pan senátor Vítězslav Jonáš. Máš štěstí. Já jsem nedořekl, že uzavírám.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedající, byl jste moc rychlý a já jsem byl zase pomalý. Nevěděl jsem, jestli mám vystoupit, protože vás nechci zdržovat. Týká se to tohoto dokumentu jen okrajově. Vím, že pan ministr má zdravotní indispozici. Přesto mám k němu malou připomínku a vzápětí i dotaz. Když jsem studoval dopravní superstrategii do roku 2025, nenašel jsem tam nic o vysokorychlostní trati, o které jsme diskutovali společně s výborem hospodářským, jak v Německu, tak i v Rakousku, je zájem, aby tato trať, to znamená Balt – Jadran, vedla přes Prahu a Brno. Obávám se, že v době, kdy jsou velké prostředky věnovány na transevropskou dopravní síť, projekt TNT, jsou tam stovky milionů euro – proto se chci zeptat, jestli je to počítáno i u nás na tuto vysokorychlostní trať, aby nám neutekly jednak tyto prostředky, jednak myslím, že by se měla tato trať velice rychle projednávat, protože je strategická pro nás, pro Českou republiku, nejenom pro osobní dopravu, ale dá se využívat i pro dopravu nákladní, je to spojení se světem. Děkuji, pokud mi k tomu dáte nějakou informaci.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď už pomaleji, kdyby ještě někdo chtěl vystoupit v rozpravě. (Nikdo se nehlásí.) Končím rozpravu. Slovo má pan ministr Vít Bárta, který má šanci se vyjádřit nejenom k našemu usnesení, ale i k této otázce.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Nejprve odpověď. Je zapotřebí si říci, že celá dopravní superstrategie je v momentu jejího přijetí velkou odvahou všech politiků, kteří pro ni zvednou ruku. Protože je velmi jasným zhmotněním, pojmenováním toho, na co všechno peníze nemáme. Není žádné velké tajemství, že my vlastně nemáme peníze takřka na nic.

Nedostatek peněz je velmi zásadní, velmi dramatický. Nutno říci, že to, co je dnes dopravní superstrategií, je v kontextu terminologie EU green paper, výchozím dokumentem, který, pevně doufám, do léta proměníme na velmi detailnější dokument, jménem white paper, který bude obsahovat kupříkladu multikriteriální analýzu verifikující to, že tak jak jsme prací s Asociací krajů, tak jak jsme prací na ministerstvu vypracovali to, co stavět a co nestavět, nemá opravdu – ani na žádném, promiňte, že to tak řeknu, obchvatu – odchylku v nějakém kraji proti krajům ostatním. Že ta multikriteriální analýza ověří a srovná to, co jsme navrhli.

Nicméně jedna z věcí vedle multikriteriální analýzy, kterou řešíme, je kupříkladu i to, že čekáme na aktualizaci TNT z EU v následujících měsících.

Já chci tím vším říci to, že sám v následujících 14 dnech mám zásadní setkání v Budapešti s ministry dopravy EU mimo jiné právě k tématu rozvoje železniční dopravní infrastruktury. Mimo jiné povedeme i samozřejmě debatu k finančním zdrojům, k dotačním zdrojům v té druhé fázi. Otevřeně říkám, že tyto debaty budou s vaší otázkou velmi úzce souviset.

Když to řeknu ještě jinak, v tuto chvíli, tak jak máme nastaveny finanční zdroje, nemáme prostor v nejbližších letech investovat do vysokorychlostních tratí. Přesto určitě doplníme do white paper pro budoucí léta jednotlivé kroky, které bychom měli do roku 2025 na této cestě k vysokorychlostním tratím učinit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Ptám se zpravodaje, jestli chce vystoupit – pan senátor Škaloud. Nechce. Máme jedinou šanci, a to hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Škaloud.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 64 ukončeno. Registrováno 48, kvórum 25, pro 45, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodajovi.

Pokračujeme dalším bodem, tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup k Prohlášení některých evropských vlád o fázi využívání nosných raket Ariane,

Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guayana

Tisk č. 369

Máme to jako tisk č. 369. Pan ministr dopravy Vít Bárta má opět slovo.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi na začátku se hrdě pochlubit tím, že ministr dopravy ČR se zabývá i takovými věcmi, jako jsou rakety. Nyní mi dovolte jenom krátké vyjádření k tématu.

Vláda ČR předkládá do Senátu PČR návrh na přístup k Prohlášení některých evropských vlád o fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guayana. Toto prohlášení náleží do kategorie tzv. prezidentských smluv, a proto je k jeho ratifikaci vyžadován souhlas Parlamentu ČR.

Důvod přistoupení ČR k této smlouvě spočívá v plnění závazků členského státu vůči Evropské kosmické agentuře. Předkládané prohlášení má sloužit k naplňování cílů Evropské kosmické agentury vytvořením společného rámce pro fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guayana.

Prohlášení o fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guayana vstoupilo v platnost 26. listopadu 2009 a bude platné do 31. prosince 2020. Prohlášení je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Přistoupením ČR k prohlášení nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je VZVOB. Přijal usnesení. Máme to jako tisk č. 369/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Pavel Lebeda – je omluven – nahradí ho pan senátor Jaroslav Sykáček, který má zpravodajskou zprávu.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, to podstatné tady již bylo řečeno panem ministrem. Já bych snad doplnil, že smluvními stranami onoho prohlášení jsou členské státy Evropské kosmické agentury pod zkratkou ESA, která je mezivládní organizací pro rozvoj kosmického výzkumu a kosmických technologií, jež byla zřízena Úmluvou o založení Evropské kosmické agentury z 30. května 1975, která vstoupila v platnost 30. května 1980.

ESA vystupuje jako rovnocenný partner jiných významných kosmických agentur – jako je např. americká NASA, japonská JAXA či agentury indická, ruská a další.

VZVOB svým 38. usnesením ze dne 5. ledna 2011 přijal k senátnímu tisku č. 369, který právě projednáváme – po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Jakuba Hodináře, náměstka ministra dopravy, zpravodajské zprávě senátora Pavla Lebedy a po rozpravě – usnesení:

Výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci návrhu na přístup k prohlášení některých evropských vlád o fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guayana.

2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Lebedu.

3. Pověřuje předsedu senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Dámy a pánové, to je z mé strany vše, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, končím ji. Nepředpokládám jakoukoliv reakci.

Budeme za chvilku hlasovat o souhlasu s ratifikací.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 65 ukončeno. Registrováno 47, kvorum 24, pro 44, proti nikdo.

Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji vám, pane ministře, za účast.

Vám všem oznamuji, že je konec dnešního pléna. Díky a na shledanou.

(Jednání ukončeno v 15.13 hodin.)