Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 09.12.2010

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 2. schůze Senátu
(2. den schůze – 09.12.2010)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 2. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Alexandr Vondra, Petr Šilar, Otakar Veřovský, Alena Dernerová, Tomáš Töpfer, Daniela Filipiová, Tomáš Jirsa a Jaroslav Kubera.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami.

Podle schváleného pořadu naší 2. schůze budeme nyní projednávat pevně zařazené body, a tím prvním z nich v tuto chvíli je

 

Návrh usnesení Senátu k zpětvzetí senátního návrhu zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu a o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o protikomunistickém odboji) - sněmovní tisk č. 117

Prosím pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já zde přednesu nejprve návrh usnesení Senátu z dnešní schůze:

Senát

1. Bere zpět senátní návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu a o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o protikomunistickém odboji)- sněmovní tisk 117.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby informoval o zpětvzetí senátního návrhu zákona, uvedeného v bodě 1 tohoto usnesení, předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Dovolte mi k tomu jenom pár slov. My jsme tu v září v poněkud nervozní atmosféře projednávali dlouho sporný návrh zákona o účastnících protikomunistického odporu a odboje. I za této situace tehdy návrh podpořilo pouze 36 hlasů, tedy pouze o 2 hlasy více než bylo třeba. To samo o sobě svědčilo o rozpacích. Ambice vyjadřovat morální postoj k minulosti, která nemá jednoznačnou podporu, už tím sebe sama zpochybňuje. K tomu, abychom zákon znovu posoudili, máme dnes k dispozici analýzu téměř stovky předních českých historiků, tj. dvakrát tolik než kolik hlasovalo v tom minulém hlasování, a ti podrobně zdůvodnili, proč zákon nemůže dosáhnout vytčeného cíle.

Už proto, že není v souladu s hodnotami právního státu a historické pravdy. Žádný zákon nemůže určit, co je odboj nebo odpor, co byla krutá perzekuce, či co provokace vyvolaná Státní bezpečností.

Za této situace hrozí, píší historici, že o statutu účastníka odboje či odporu proti komunismu nebudou rozhodovat skutečné zásluhy dotyčných osobností, ale de facto libovůle zmocněných státních úředníků. To může vést i k přímému zneužívání zákona. Předpokládám, že dokument historiků znáte a znáte i argumenty, které někteří z nás v plénu Senátu přednesli v září a které jsou zcela v souladu se stanoviskem špičkových odborníků na novodobé české dějiny.

Nebudu se proto opakovat. Pouze dodám: Zatímco mnozí někteří někdejší pronásledovaní, kteří nesměli studovat, léta pracovali ve špatně placených zaměstnáních, žijí ve velmi skromných poměrech, zákon nabízí hrstce úřadem vybraných odbojářů možnost dožívat v domech válečných veteránů. Je trapné, když za této situace zákon navrhuje navýšení rozpočtové kapitoly ministerstva obrany a kapitoly ÚSTR v souvislosti s vydáváním stanovisek k případným žádostem.

Před námi vyvstává otázka, píši historikové, zda má být přijetím tohoto zákona skutečně uveden v život vcelku zbytečný a relativně nákladný správní proces, jenž prostřednictvím složitých a nedomyšlených procedur nakonec dospěje k závěrům, k nimž má vláda oprávnění i bez tohoto zákona. Totiž navržení některých osobností ke zvláštnímu, víceméně symbolickému, ocenění. Tady by snad bylo ještě možné po dvaceti letech konečně bez ideologických hrátek něco napravit. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu. Písemně se do rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Grulich, ale s přednostním právem nyní uděluji slovo panu 1. místopředsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, osobně jsem byl vždycky pyšný na své spojení se Senátem Parlamentu ČR, protože jsem do dnešního dne právem tvrdil, že jsme my senátoři za 14 let jeho obnovené existence neudělali na rozdíl od jiných českých politických institucí a politiků žádnou závažně ostudnou věc.

Bohužel vše se někdy musí stát. Osudný a ostudný den v Senátu nastal dnes a je mi z toho smutno. Stahujeme poprvé v historii 14 let náš zákon, který byl standardně odsouhlasen v Poslanecké sněmovně, ze 2. čtení, a to zákon o 3. odboji.

Ptám se proto, komu tak strašně v žaludku leží zákon o odpůrcích komunistické diktatury a proč. Všichni víme, co to byla komunistická diktatura a že jsme dodnes dlužníky všem těm, kteří měli odvahu se jí jakýmkoli způsobem postavit. Bohužel již při prvním projednávání tohoto návrhu zákona právě zde v Senátu jsme zde slyšeli občas něco podivného od určitých prapodivných až cynických argumentů až po názory ve stylu Járy Cimrmana, že někteří naši kolegové, resp. někteří, kteří vstoupili do komunistické strany a snažili se tuto stranu zevnitř zeslabovat, byli těmi největšími bojovníky.

Na legrace tohoto druhu však dnes není moc času. Měli bychom se dnes raději zabývat rozhodně něčím užitečnějším. Vzhledem k tomu, že projednávání tohoto bodu, tzn. stažení, z velké pravděpodobnosti nezabráníme, protože to je na našem rozhodnutí a víme, jaká je současná nálada právě zde v Senátu, a už to signalizoval Organizační výbor, bude záležet na rozhodnutí klubu ČSSD a KDU-ČSL.

Chci však položit kolegům ze sociální demokracie několik otázek a eventuálně bych na ně rád slyšel pravdivou odpověď. Opravdu vám nevadí, že touto akcí pošpiníte památku všech čestných a především statečných sociálních demokratů, kteří odmítli v roce 1948 vstoupit do komunistické strany, byli vězněni v lágrech, šikanováni, vyháněni do emigrace a někdy i popravováni.

Říkají vám vůbec ještě něco jména Vojtěch Dundr, Václav Mayer, Blažej Vilím, nebo jsou vám milejší ostudné figury typu Zdeňka Filingera či Evžena Erbana? Děláte to snad s určitým ohledem na svého parlamentního spojence hlavně ve sněmovně, tzn. KSČM, bez ohledu na to, že jde o stranu, která je dodnes ideově i personálně spojena s organizací, která se jmenovala Komunistická strana Československa?

A za třetí, kdo vás dostal do té tuhé stranické disciplíny? Protože lidé, kteří směřují ke stažení tohoto zákona, opravdu nechtějí slyšet právě tu symboliku toho zákona. Pokud se s tím zákonem dobře seznámíte, tak uvidíte, že tam nejsou žádné dramatické náklady na státní rozpočet. Podle mého názoru by si každý měl uctívat historické vazby. Byla to právě sociální demokracie, vazby s legionáři, Masarykem, s protinacistickými či protikomunistickými odbojovými tradicemi.

A na závěr. Třetí odboj, ať se to líbí nebo nelíbí, existoval a je nutno aspoň symbolicky památku těch popravených a vězněných uctít, a o tom je zákon, který chcete stáhnout z Poslanecké sněmovny. A navíc opravdu vnímejte, že jsme to uvedli do legislativního jednání. a nyní poprvé za 14 let děláme krok, který já osobně považuji za ostudný.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní přečtu všechny přihlášené, s tím že s přednostním právem jsou přihlášeny paní místopředsedkyně Alena Palečková, paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová, dále v pořadí písemné přihlášky, pan senátor Tomáš Grulich, dále páni senátoři Pavel Lebeda a Jaromír Štětina. Nyní prosím paní místopředsedkyni Alenu Palečkovou, aby se ujala slova.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte mi také, abych se vyjádřila k tomuto bodu. První, co musím říci, je, že jsem včera špatně hlasovala. Nijak jsem to neavizovala, protože chyba nebyla v hlasovacím zařízení, ale ve mně. Takže se za to omlouvám a jsem ráda, že to tedy bude ve stenu.

Za druhé bych chtěla zopakovat to, co říkal už pan předseda. Poprvé za 14 let existence Senátu je stažen senátní návrh zákona z projednávání Poslanecké sněmovny, a to za situace, kdy někteří z nás, možná všichni máme informace o tom, že Poslanecká sněmovna nebo někteří poslanci byli připraveni některé z namítaných věcí v zákoně opravovat.

Pokud by i potom nebyl tak dobrý, aby mohl být znovu schválen v Senátu, byla stále ještě možnost jej zde zamítnout.

Chtěla bych ocitovat jednu větu z toho zde zmiňovaného dopisu historiků. Historici sice oceňují fakt, že senátoři se rozhodli otázku ocenění lidí, kteří bojovali proti komunistickému režimu, otevřít, oceňují fakt, že jsme se rozhodli to otevřít 20 let poté, co ten čas na to byl.

Já sama osobně jsem od poloviny 90. let v častém kontaktu s politickými vězni a vím, že od samého začátku zákon o 3. odboji byl jejich velkým přáním. Vždycky, když jsme s nimi jednali, vždycky toto téma zaznělo. Chci jenom zmínit, jak na mě šíleným způsobem působí to, jak skupina lidí, která na začátku 90. let byla velká, byla činorodá, tak jak postupně rok za rokem se zmenšuje, a ti lidé stárnou a odcházejí.

Chci říci, že stejně jako už to tady zaznělo, není to jednolitá skupina sympatizantů ODS, jak je často říkáno. Sama vím, že mezi nimi byli a jsou mnozí bývalí sociální demokraté, "bývalí" myslím jakoby členové sociální demokracie, v duchu si myslím, že skutečnými sociálními demokraty zůstali doteď. A je mezi nimi mnoho věřících, a tím pádem i sympatizantů křesťanských stran, v tomto případě KDU-ČSL.

Včera jsme tady vyslechli předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Kavalírovou, kterou právě znám celou tu dobu, o které mluvím. Nevím, proč jsem měla v jednu chvíli pocit, že se znovu ocitla na lavici obžalovaných.

Každá právní norma, která se nějakým způsobem vztahuje k historii, je vždycky citlivě vnímána. Problém je právě v tom, že zákon o protikomunistickém odboji nebyl přijat již na začátku 90. let, kdy byl poprvé navrhován v souvislosti s rehabilitačními a restitučními zákony. Také ony byly stejně, jako celý transformační proces, neseny jistým hodnotovým a uzákoňovaným vztahem k nedávné minulosti. Je jen ostudou, že k ocenění statečného jednání v době totality dosud nedošlo.

Každé další oddálení přijetí zákona tuto ostudu jen prohlubuje. Obávám se, že v sametu tzv. revoluce zůstalo leccos zahaleno a zašantročeno. Příliš brzy jsme slyšeli růst trávu a zašlapali přitom mnohem cennější rostlinky úcty k obětem, úcty ke statečným a morálním postojům.

Byly vzneseny mnohé kritické a faktické námitky, zejména v dopise historiků, ale i při jednání zde v plénu. Já jen připomenu, že zde v Senátu jsme návrh tohoto zákona probírali už dvakrát, leckteré výhrady byly při dřívějších projednáváních jiné. Opravdu se nemohu zbavit pocitu, že jsou to jen a jen záminky k tomu, aby jakýkoliv zákon k třetímu odboji nebyl přijat. Tento konkrétní návrh je k dispozici již od března roku 2008. Proč tedy všichni kritici nepřipravili nějakou alternativu? Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí paní předsedkyně Soňa Paukrtová, připraví se pan senátor Tomáš Grulich.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, dovolte i mně, abych se vyjádřila k návrhu na zpětvzetí zákona o protikomunistickém odboji.

Já musím říci, že důvody, které tady byly uvedeny, mně nepřipadají vůbec dostatečné. Argumentovat tím, že byl přijat většinou tří hlasů, to si myslím, že bychom museli stahovat celou řadu zákonů. Argumentovat tím, že není tento zákon dokonalý, já myslím, že jsme tady schvalovali mnohdy zákony mnohem méně dokonalé.

Myslím, že tento zákon je vyjádřením úcty k těm, kteří byli stateční, a my tento zákon teď bereme zpět.

Dovolím si nesouhlasit s panem Přemyslem Sobotkou. Není to první zákon, který stahujeme. A politika je o symbolech, dámy a pánové. Stáhli jsme ve třetím volebním období na své 13. schůzi zákon o pohřebnictví. Důvody si nepamatuji. Ale ten symbol mně připadá příznačný. Uvědomme si, jaké signály Senát vysílá v tomto novém volebním období. Nejprve jsme zrušili komisi na podporu demokracie, nyní stahujeme zákon o protikomunistickém odboji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Tomáš Grulich, připraví se pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové. Já bych velmi rád poprosil své levicové kolegy, aby svou nechuť k ocenění těch, kdo se postavili proti komunistickému režimu, nezdůvodňovali záminkami, jako je stanovisko některých historiků k senátnímu návrhu. Tento materiál nepřináší žádné nové odhalení, žádný nový argument, nic nového. Je jen svědectvím o tom, že jeho autoři nejsou právě zkušenými čtenáři zákonů, pokud tento vůbec četli. Osobně jsem s některými hovořil, včetně pana ředitele Tůmy, a došel jsem k názoru, že většina vůbec neví o co jde.

Nechci tady dopodrobna vyvracet jeden omyl za druhým, připomenu jen to nejzákladnější.

Málokterý návrh v naší legislativě byl tak široce diskutován, jako právě zákon o třetím odboji. První veřejný seminář se k němu konal již na konci roku 2007 a byly na něj samozřejmě zvány i nejrůznější historické instituce, včetně Ústavu pro soudobé dějiny. Tento sál byl tehdy plný. Pravda je, že mnoho historiků na pozvání nereagovalo, ale našlo se tady mnoho a mnoho politických vězňů.

Vlastní návrh byl v Senátu schválen v březnu 2008, téměř před třemi lety, a od té doby k němu běželo mnoho a mnoho polemik. Je pozoruhodné, že část historiků měla potřebu se ozvat až teprve ve chvíli, kdy poprvé měl reálnější šanci k přijetí. Nevím, jestli to svědčí o tom, že jim jde skutečně o věc, tedy o ocenění statečných lidí z naší minulosti.

Rozdíl mezi odbojem a odporem není definován jen počtem měsíců, jak nám autoři stanoviska tvrdí, ale i v dalších paragrafech, jednak vlastní definicí, jednak rozlišením forem odboje a odporu. Všichni cítíme, že byl rozdíl mezi převaděčstvím v 50. letech a sepisováním petic v letech osmdesátých, a zákon právě toto chtěl podchytit.

Argumentace, proč nestačí třeba jedenáct měsíců, by se analogicky dala vnést i na další již existující zákony. Nestačilo by pro vymezení československého partyzána místo dvou měsíců činnosti v týlu nepřítele třeba jeden a půl měsíce? Nestačilo by u druhého odboje jen dva a půl měsíce soustavné činnosti v domácím nebo zahraničním odboji? Nestačilo by u válečných veteránů jenom 29 kalendářních dnů na bojišti?

Zákonné překážky jsou přijaty z již existujících zákonů. Proč historikům nevadí, že i u lustračního zákona existuje výjimka pro členství v KSČ v období od 1. 1. 1968 do 1. 5. 1969? Konečně autorům stanoviska vadí, že o udělení statutu by měli rozhodovat státní úředníci. Ale kdo jiný? Kolegium historiků? O každém odškodnění, o statutu účastníků druhého odboje nebo o válečných veteránech rozhoduje stát a jeho aparát. Lepší a spravedlivější systém jsme bohužel dosud nevymysleli. Ale právě s ohledem na složitost materie jsme do rozhodování o udělování ocenění zahrnuli vedle ministerstva obrany právě Ústav pro studium totalitních režimů, který je státní institucí a zkoumání odboje a odporu má v popisu své práce.

Předložený návrh zákona neřeší odškodnění obětí komunistického režimu, na to se zaměřovaly především rehabilitační zákony, ale pokouší se vyzdvihnout a ocenit ty, kteří se chovali statečně a za svou zemi se brali v dobách nejtěžších. Oni se mnohdy necítí jako oběti, protože to dělali dobrovolně a na základě svého přesvědčení.

Je hezké, když historici myslí na sociální zabezpečení hrdinů naší minulosti, ale i o tom by musel rozhodovat státní aparát, a daleko přísněji.

Političtí vězni stojí o morální uznání, to jim především chybí, a každý odklad přijetí zákona pro ně má fatální dopady, neboť se této satisfakce další z nich nedožijí. To je, prosím, realita.

Není jen ostudou tohoto našeho shromáždění, že požádáme o zpětvzetí tohoto zákona, ale je to svým způsobem i projev zbabělosti, protože se obáváme, že by takovýto zákon byl přijat. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní bude vystupovat pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za udělení slova. Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ocenit snahu politiků o vyzdvihnutí zásluh, vyzdvihnutí statečnosti a připomenutí statečnosti odpůrců totalitního režimu je samozřejmě velice oceněníhodné. K těmto lidem konec konců opravdu máme dluh těch 20 let.

Bohužel – a už jsme to tady od předřečníků slyšeli – směšují se dvě věci naprosto nesouměřitelné. A to je ten úmysl, ta idea, která je oceněníhodná, a ten výsledný zákonodárný produkt, na který samozřejmě asi těžko budeme jako Senát hrdi.

V tomto zákoně je samozřejmě řada velmi sporných, vágních pojmů, podivná kvantifikace kritérií a samozřejmě i pro vlastní, nikoliv duchovní obsah, ale pro tu formu se stal předmětem kritiky odborníků.

Mám k dispozici podpisy 42 historiků. Mám podpisy 110 pracovníků archivů, vysokoškolských pedagogů, filosofů, historiků. Nelze tyto dopisy číst, přečtu jenom politické vězně, kteří mají významné námitky k tomuto zákonu. Tato jména vám samozřejmě určitě něco řeknou: Pan Jaroslav Bašta, pan Ladislav Hejdánek, pan Heřman Chromý, pan Aleš Macháček, pan Karel Srb, pan Stanislav Stránský, pan Jan Šabata, pan Jaroslav Šabata, pan Václav Šabata, paní Anna Šabatová, pan Ivan Štampach a pan Petr Uhl. To jsou lidé, kteří se s tímto zákonem neztotožňují.

Pokud si vzpomínáme na to propírání zákona, pak naši kolegové, kteří o protikomunistickém odboji vědí podstatně víc než my všichni dohromady, měli k tomuto zákonu vážné námitky. Připomínám kolegu Jiřího Dienstbiera a pana místopředsedu Petra Pitharta.

Snad přece jenom něco blíže k tomuto zákonu. Už klíčové pojmy odpor a odboj. Byla uměle stanovena jakási hranice 12 měsíců s tím, že kdo se příčil režimu 11 měsíců, kladl odpor a vzpírající se jedinec 12 měsíců a více už byl odbojář, bez ohledu na to, ve které době tato situace byla. Něco jiného bylo se vzpěčovat režimu v 50. letech a něco jiného v 80. letech, což samozřejmě zákon nezohledňuje, tak jako intenzitu vlastního kladení odporu.

Já si dovolím se s vámi podělit o jeden zajímavý vlastní zážitek, který je z období hranice padesátých a šedesátých let. Bydlel jsem v Českém Krumlově a v té ulici bydlel zároveň člověk, který choval vepře, statného velikého vepře, a toho vepře nazýval Nikita. A vždycky k pobavení celé ulice ho honil po dvoře a laskavě k němu hovořil, jako: ty prase špinavý a ty svině Nikito. Připomínám, že v té době byl generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistického strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov. A stalo se, že v jedno slunné odpoledne přijel tatraplán a z něj vystoupili tajní policisté a toho člověka odvezli a pak jsme ho dlouho neviděli. O osudu tohoto člověka, ani toho vepře, nemám žádné další povědomosti.

Dalším kritériem pro uznání odboje byla doba věznění, doba kriminalizace, která byla stanovena na tři roky. Může samozřejmě dojít k podivným nesrovnalostem, kdy člověk kladoucí odpor režimu 11 měsíců je odhalen a uvržen do vězení a tam stráví dva a půl roku, takže on nesplní kritéria ani těch 12 měsíců, ani těch tří let, takže klade jenom odpor, místo toho, aby kladl odpor ještě o měsíc déle, tedy 12 měsíců, a to už nemusel jít ani sedět a byl by odbojář.

Ve věznění je další kritérium, a to je, že se počítá doba uvěznění i těm osobám, které sice nic nevykonaly, ale o nějaké protikomunistické činnosti věděly, takže je jim to započítáno. Ale není to započítáno těm osobám, které třeba řadu let byly vězněny, nicméně nic nevykonaly, ale byly nějakým způsobem komunistickému režimu nepohodlné, takže byly obětí vykonstruovaných procesů, tak tito lidé nárok nemají.

Smutná kapitola tohoto zákona je také vyloučení některých oprávněných osob. Například i řadové členství v Komunistické straně Československa bylo důvodem k vyloučení těchto osob, i když jsou známi mladí nadšenci, kteří vstoupili do komunistické strany v době jakéhosi entuziasmu, posléze na základě zkušeností začali klást významný odpor totalitní mašinérii, ale byli vyloučeni, protože byli členy KSČ. Výjimkou je členství v KSČ od 1. 1. 1968 do 1. 5. 1969, což je řekněme legitimní, protože v té době se i komunistická strana pokoušela o demokratizaci společnosti a bourala totalitní praktiky.

Tvůrci zákona ovšem zapomněli na to, že pro členství v KSČ existovala také tzv. kandidátská lhůta, taková čekací doba, kterou si žadatel o členství musel jaksi vyčekat, než se dostal na piedestal člena komunistické strany. Tato čekací doba byla jeden rok, ale i dva roky, a to bylo dáno tím, jestli ten člověk měl nebo neměl "půděro". Možná, že někteří nevíte, co to je půděro. Půděro znamená původ dělnicko-rolnický. Kdo měl půděro, tak měl čekací dobu jeden rok a ti, kteří ho neměli, čekali na členství v KSČ dva roky. Já jsem neměl půděro, takže jsem se nedostal na prestižní lékařskou fakultu, tehdy prestižní, do Hradce Králové.

Další vyloučené osoby z toho byli třeba absolventi tříměsíčního kurzu na Vysoké škole politické anebo spolupracovníci se zpravodajskými službami, ale jenom se zpravodajskými službami v rámci Varšavské dohody, takže když někdo spolupracoval se zpravodajskou službou Castrovy Kuby, tak to už, aspoň podle toho zákona, nevadilo.

Ovšem nejžalostnější a nejméně důstojná část tohoto zákona je udílení těchto ocenění. Smutné je, že účastník odboje musí o morální ohodnocení požádat, a to požádat úředníky na ministerstvu obrany. Představa, že dlouhá léta vězněný disident stojí před nějakým úředníkem, který se v tu chvíli stává morálním arbitrem, a vysvětluje mu, že skutečně byl účastníkem odboje, je velmi smutné. Já, když jsem tuto praxi popisoval člověku, který měl významné problémy s komunistickým režimem, jakým způsobem se to bude oceňovat, tak on mi odpověděl – promiňte mi, když řeknu to, co mi opravdu řekl – takovej zákon si nabouchejte do trenýrek. No, byl to jeho názor.

Navíc ten úředník na ministerstvu obrany těžko bude zjišťovat, jestli byl v padesátých, šedesátých letech člen KSČ, natož už nemá vůbec šanci zjistit něco o spolupráci s nějakými zpravodajskými službami. A o tom, jak bude tento úředník jaksi hodnotit mimořádně záslužný čin, co to je, jak to ten úředník pozná. Jak bude srovnávat, zda byla míra odboje větší než míra kolaborace s režimem. Je to na libovůli toho úředníka.

Finální rozhodnutí o ocenění pak samozřejmě náleží Ústavu pro studium totalitních režimů, což je také poměrně závažná kapitola, neboť ÚSTR významně ztratil kredit jak odborný, tak kredit morální, ve veřejnosti těmi nekonečnými vnitřními spory.

O sociální otázce už tady bylo hovořeno. Zatímco se mohutně navýšil, nebo mohutně, prosím, navýšil se rozpočet ministerstva obrany a Ústavu pro studium totalitních režimů ve smyslu zvládání agendy těch odbojářů nebo jenom odporářů, když nedosáhli těch 12 měsíců, zatímco těm vlastním bojovníkům a statečným lidem, jejichž sociální poměry jsou často skutečně velmi neutěšené vzhledem k tomu, že měli možnost vykonávat jen jaksi žalostně ohodnocené profese, je zaráženíhodné, a s tím se neděje nic.

Navíc tomuto zákonu je nutno vyčítat i duch tohoto zákona, který jaksi preferuje odpor fyzický, silový, s puškou v ruce, zatímco zcela marginalizuje takovéto občanské formy odporu, případně disidenty, kteří se více než kdokoliv jiný, než nějaký hrdina s puškou, podíleli na destrukci a demontáži komunistického režimu.

Už tady bylo zmíněno, kdy byl tento zákon přijat. Bylo to v pohnuté době kampaně před senátními volbami. Zákon předkládal tehdejší místopředseda Senátu Liška, který také obhajoval svůj mandát senátora.

Na závěr toho chci znovu říci: Nesměšujme dobrý úmysl s žalostnou formou, kterou jsme vyplodili. Prosím vás, oddělme to. Nikdo nechce ubírat zásluhy statečným lidem, kteří proti komunismu bojovali. To není obsahem toho, co tady teď navrhujeme.

Obsahem našeho návrhu je tu ostudnou legislativní formu, kterou jsme vyplodili, zase sprovodit ze světa.

A já na závěr nemohu říci nic jiného, než výrok, který se mi velice líbí, výrok nedávno zesnulého ruského premiéra Černomyrdina, který řekl: Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obvykle.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaromír Štětina, připraví se pan senátor Petr Bratský.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Já bych chtěl reagovat na slova pana kolegy předřečníka a na slova pana senátora Dienstbiera. Poukazovali oba na formální a legislativní nedostatky tohoto zákona. Pravda je, že odstřelit cokoliv na základě formálních nedostatků je velice snadné. Nicméně jejich argumenty, myslím tím například projev pana kolegy Dienstbiera na minulém projednávání tohoto zákona, i argumenty oněch historiků, kteří zde byli citováni, jsou někdy zcela nepřesné a tím pádem postrádají onu argumentační mocnost. Všichni poukazují na to, že hlavním nedostatkem tohoto zákona je proskribace celé jedné skupiny lidí, to jest bývalých členů KSČ. Například pan Dienstbier minule řekl, že to je hlavní důvod, proč nemůže pro tento zákon hlasovat. Já bych chtěl říci, že tato restrikce skutečně není plošná, tam se mluví o tom, že nemohou být oceněni jako odbojáři nebo odporáři bývalí členové KSČ, ale současně nikdo z těch, kdo o tom mluvil, necituje další paragrafy tohoto zákona. Já si vám dovolím ocitovat odstavec 6 z paragrafu 3 tohoto zákona, který hovoří o členství v komunistické straně. A tady se mluví v odstavci 6, že občanu uvedenému v odstavci 4, tolik jsou ti bývalí členové KSČ, se přizná postavení účastníka protikomunistického odboje nebo účastníka odporu proti komunismu, pokud jeho účast na protikomunistickém odboji nebo odporu proti komunismu svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně převyšovala jeho účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci.

Podle tohoto znění zákona náš kolega, vážený pan Dienstbier by zcela jistě mohl aspirovat na to, aby byl uznán účastníkem odporu. Myslím, že to je přesně tento případ. Přesto pan Dienstbier řekl, že se ucházet o toto označení nebude. Já se mu nedivím, ne každý potřebuje být oceněn formou zákona nebo formou nějakého prohlášení. Ale já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího připomenout panu kolegovi Dienstbierovi, že jsou tady lidé, kteří by si toho velmi vážili, kteří na to čekají a mají už jenom pár let života a není jich tak mnoho a bude jich čím dál tím méně. Je to například celá Konfederace politických vězňů, která tady v osobě paní Kavalírové často vystupuje a několikrát jsme jí tady tleskali.

Prosím vás pěkně, nezapomeňme na to, že když ten zákon stáhneme jako Senát, bude to velká hanba Senátu a budeme se před těmi lidmi muset stydět. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský, připraví se pan senátor Karel Šebek.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem původně, když jsem vstupoval do Senátu, byl velice hrdý, že jsem se stal senátorem a zdaleka jsem nemohl tušit, jakou věcí se budu vlastně zabývat hned na první schůzi Senátu, když pominu tu ustavující, kde jsme skládali slib.

Myslím, že zákon, o kterém hovoříme, není věcí levice nebo pravice. Je to přeci věc spíš svědomí našeho národa, které se v tomto zákoně objevuje. Je to věc, kterou každý z nás musí posoudit z historického hlediska, a historie má jednu výhodu, že si počká. Ten zákon jednoho dne stejně schválen bude. Je otázka, jestli bude schválen v tomto volebním období, nebo jestli bude schválen třeba za 50 nebo za 100 let, až národ najde sílu v sobě pojmenovat určitou etapu. Pojmenovat etapu, kdy první a druhý odboj byl zaměřen proti nepříteli, který byl totalita cizího režimu, cizí mocnosti, cizího národa a byla zaměřena proti našemu národu. V případě odboje třetího tomu tak nebylo, to bylo bohužel horší, kdy vlastní národ utlačoval své vlastní, možná nejlepší dcery a syny. Byli to skauti, sokolové, poslanci a zastupitelé demokratických politických stran, byl to selský stav. Řada z vás byla určitě přítomna na působivém veřejném slyšení, kdy pamětníci tady měli v očích slzy, když si vzpomněli na ty hrůzy, které je potkaly anebo jejich rodiče. Byli to učitelé, kteří nezapomněli ani po roce 1948 zmínit jméno Masaryka nebo Beneše, případně vzpomenout toho, že naši zemi neosvobodila jenom Rudá armáda, ale třeba i armády jiných zemí.

Byli to i studenti vysokých škol, kteří katedru jednoho dne zaměnili za doly, v lepším případě, když měli štěstí, hutě. Byli to příslušníci církví, ale i živnostníků, a exulanti a emigranti. Rozdíl mezi exulantem a emigrantem je většině z nás známý. Exulant opouštěl zemi, protože musel, a vždy se do ní chtěl vrátit.Nikdy neodcházel proto, že chce získat cizí občanství a už se nevracet. Tito exulanti mysleli, že odchází na půl roku, na několik měsíců nebo na několik málo let. Mnozí se už návratu do vlasti ani nedožili. Nemohli jít pochovat své maminky, své otce.

Tedy myslím si, že argumenty o závadách tohoto zákona jsou naprosto zástupné, možná někomu mohou posloužit ke svědomí, ale z tohoto místa bych vás chtěl poprosit, aspoň senátorky a senátory za demokratické politické strany, poprosit, abyste věc ještě zvážili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Karel Šebek, připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi malou reminiscenci. Kdysi dávno jsem se náhodně setkal s jedním starším učitelem ve výslužbě, který mi ve své slabé chvilce povídal: Milý pane, já jsem za svůj život pětkrát předělával dějiny. Poprvé po roce 1918 jsme škrtali Franze Josefa, v roce 1939 jsme začerňovali Masaryka, v roce 1945 jsme vytrhávali Hitlera, po roce 1948 jsme zamlčovali Beneše a po roce 1968 jsme zamlčovali Dubčeka.

Druhá moje vzpomínka je na mého skvělého profesora dějepisu, který se takto nechoval a od roku 1968 nebo 1969 do roku 1989 mohl pracovat toliko jako skladník. A ten se mi ani nesvěřoval s tím, kolikrát byl předvolán k výslechu.

Dávám vám tyto příklady jen proto, abych vám řekl, že můžeme znát názory jiných, ale neměli bychom se jimi zaštiťovat. Pravdu si musí najít každý sám v sobě a hlasovat ano nebo ne podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak jak jsme to na Ústavu slibovali. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer, připraví se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, všechno podstatné bylo řečeno, ale dovolte mi upozornit na jeden důležitý aspekt. Já nevím, jestli si kolegové ze sociální demokracie, případně dalších levicových klubů uvědomují, jaký signál veřejnosti tímto počinem vysílají. V podstatě první v pravém slova smyslu politické hlasování Senátu v tomto novém složení bylo právě o tomto návrhu, vzít zpět tento návrh zákona.

První počin posílené a dnes dominantní politické síly v Senátu, sociální demokracie, je právě tento skutek. Je to opravdu něco, na co budete pyšní?

Myslím si, že je to dokonce určitý arogantní krok vůči demokracii. Přece jestliže tady byla v právoplatném složení dostatečnou, byť malou většinou, schválena nějaká předloha, tak přece nemohu ve chvíli, kdy vzápětí získám většinu já, se snažit přehodnocovat, co se stalo legitimně v předchozím období. Samozřejmě že všichni si uvědomují, že pokud Poslanecká sněmovna ten návrh nějakým způsobem v nějaké podobě schválí, budeme ho zde standardně projednávat, jako každý jiná návrh. Bude možno všechno opravit, bude možno ho zamítnout. Nejde tedy tímto skutkem zpět vzetí ve skutečnosti o to, abychom předešli tomu, že ten zákon nakonec zamítneme? Nechceme se schovat za procedurální rozhodnutí se svým skutečným rozhodnutím, že odmítáme ocenit a uznat statečnost některých lidí v minulém režimu, kteří se mu dokázali postavit aktivně, nejen pasivní rezistencí,jak to udělala naprostá většina národa?

Znovu prosím naše kolegy ze sociální demokracie, aby uvážili, co to je za gesto, komu ho vysílají, a jestli tímto opravdu chtějí charakterizovat toto volební období v Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan Miloš Vystrčil, protože paní místopředsedkyně Gajdůšková nepožaduje přednostní právo. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mezi mé přátele patří hned několik politických vězňů, a myslím si nebo jsem přesvědčen, že pokud něco málo pro ně můžeme udělat, tak to je přijmout zákon o účastnících protikomunistického odboje.

Proto tady řeknu jednu věc. Včera jsem zapomněl hlasovací kartu a když jsem přiběhl, tak jsem si myslel, že hlasujeme o návrhu programu. My jsme hlasovali o změně programu. Já jsem hlasoval podobně jako Alena Gajdůšková - pro. Tzn. že jsem byl pro to, abychom zařadili tento bod na program jednání a nyní z toho mám ostudu. Já se k tomu přiznávám, protože to považuji za férové, a měl jsem včera hlasovat ne. Omlouvám se, omlouvám se všem politickým vězňům, omlouvám se kolegům z ODS.

Pak to říkám ještě z druhého důvodu, a ten je možná podstatnější pro tento daný okamžik. Pokud budete hlasovat pro zpětvzetí tohoto zákona, tak je to bez hlasů všech senátorů za ODS. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Alexandr Vondra.

Senátor Miloš Vystrčil:  Omlouvám se Aleně Palečkové, že jsem z ní udělal Gajdůškovou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Myslím, že to všichni pochopili, bude zaznamenáno.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, jenom skutečně velmi stručně a krátce. Za prvé postupovat podle jednacího řádu, což je zákon, není ostuda. Proti tomu bych se chtěla skutečně ohradit. Senát již v minulosti jeden zákon zpět v průběhu jeho projednávání vzal.

Ostudné bylo, když zde v Senátu nebyla připuštěna diskuse např. při projednávání tzv. Topolánkova batohu.

Ale k tomu, co nyní projednáváme, My respektujeme názor těch, jejichž životy poznamenal totalitní režim, a hluboce si jich vážíme. I sociální demokracie je připravena jednat o důstojném ocenění a odškodnění těch, kteří bojovali za svobodu. Svoboda je i naší základní hodnotou, a proto stavíme náš program na solidaritě. Ale respektujeme také názor odborníků, historiků i legislativců.

A musím říci, že jsem velmi ráda, že Přemysl Sobotka připomněl, a konečně také přiznal historickou úlohu sociální demokracie v boji proti totalitním režimům. A za svobodu, která je skutečně tím, co považujeme za nejdůležitější. A právě kvůli této historii, kvůli historii sociálních demokratů a této země nechceme opět, a navíc formálně špatně uzákoňovat historii. To už tu totiž bylo. Ale znovu říkám, jsme jako sociální demokracie připraveni jednat o tom, aby těm, kteří za svobodu bojovali a trpěli, bylo skutečně morální a možná i materiální odškodnění přiznáno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím o vystoupení pana senátora Alexandra Vondru a připraví se pan senátor Luděk Sefzig.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, je to smutné ráno druhého zasedání Senátu v novém složení. Ten zákon, který je mimochodem výsledkem dlouholeté práce jednoho z mála lidí, kteří vytrvale usilovali o to, aby ti, kdo se vzepřeli komunistickému režimu, měli aspoň nějakou formu satisfakce a ocenění, mám na mysli našeho bývalého kolegu Jiřího Lišku, tak ten zákon samozřejmě není úplně dokonalý. Jako není dokonalý žádný zákon, protože kdyby všechny zákony byly dokonalé, tak tady vůbec nebudeme sedět a jednat.

Nicméně ten zákon je upřímnou snahou k té satisfakci a k ocenění dojít. A ti, kdo dnes navrhují to zpětvzetí, a nepochybně tou oranžovou většinou to tu dnes prosadí, tak by si měli především klást otázku, co za posledních 20 let, protože 20 let uplynulo od pádu komunismu, co pro ně udělali. Vůbec nic jste pro ně neudělali.

Zazněla tu jména některých bývalých kolegů z Charty 77, a já tady nemám čas číst jména těch tisíců, která tu přečtena nebyla, protože tento cár papíru nepodepsali, o který vy se opíráte. A já jsem si to stanovisko historiků přečetl. Jsou to lidé, mám jejich knížky v knihovně, některých si docela vážím, ale poté, co jsem si přečetl text, který odmítá tento zákon, a přečetl jsem si, že po argumentaci, kdy se uvádí opakovaně, jaké má zákon nedostatky, a proč by neměl být schválen, a nakonec se píše, co by politická reprezentace v této zemi měla udělat, totiž nalézt zdroje pro široké bádání. Historici, kterým lidé, kteří s nasazením života a zdraví se komunismu postavili, dávají už 20 let historikům práci ve svobodné společnosti, dávají jim témata. A historikové, jakkoli jsou renomovaní, tady říkají, neudělejte to, dejte nám prachy.

Tak já se stydím. Já se stydím a měli by se stydět všichni ti, kdo dnes to zpětvzetí navrhují. Normální cesta by byla počkat, až to sem přijde ze sněmovny, normálně o tom diskutovat, nedostatky třeba opravit a dotáhnout to do konce. Styďte se.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní vystoupí pan senátor Luděk Sefzig a připraví se Jaromír Jermář.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Domnívám se, že my, co tady sedíme, a to myslím i ty, kteří jsou starší, než jsem já, že úplně nedoceňujeme dobu, která tehdy panovala.

Já vám přečtu něco z malé publikace, kterou mám u sebe v kanceláři a každému ji ochotně půjčím, nebo pokud seženu kopii, i věnuji. Nejsem koneckonců jediný, který v tomto sále tuto publikaci má. V mém obvodě v Blízkosti Rokycan ve Volduchách žil jeden sedlák, zemědělec, jmenoval se Stanislav Broj. Byl to člověk, který byl na dlouhou dobu v posledních svobodných volbách v roce 46 zvolen do nejvyššího zákonodárného shromáždění.

Jako poslanec se prohřešil v době, kdy po komunistickém puči v únoru 48 byl trnem v oku komunistům pro jeho velmi ostré odsudky, které se dovolím k knihy Pavla Löffelmanna citovat.

Říkal: "Čeští sedláci, scházíte se, abyste se probudili a probudili pravou selskou lásku k české hroudě. Vzpomeňte na pole, posvěcená šlápotami vašich otců, prací celých pokolení. Ta pole nám budou zachována a svoje práva a zájmy si uhájíme. Robota se opakovat nebude. I z moderní roboty si pomůžeme sami. Jen když dáme najevo, že nemáme strach. Hospodáři, volám k vám jako představitel českých zemědělců. Jsme vázáni našim potomkům za udržení brázd, které oséváme. Povstaňte, čeští sedláci, napřimte hřbety, jednotností zachováme své děti, grunty a poklad nejdražší, svobodu v Československé republice, Masarykově a Benešově republice."

To byla asi nejostřejší jeho slova v době, kdy vykonával svůj poslanecký mandát proti tehdejšímu komunistickému režimu.

Jeho osud je ale zajímavý. Tím, že veřejně deklaroval odpor ke kolektivizaci, byl trnem v oku komunistické mašinérii. Ve vykonstruovaném procesu, kterého již dnes nejsou svědci, za to, že údajně napomáhal k přechodu svým bývalým lidoveckým kolegům, poslancům, do zahraničí, byl odsouzen. A jako odsouzený člověk ve vězení v plzeňských Borech byl nakonec obžalován z toho, že se spolupodílel, že byl dokonce hlavní osobou, která měla vytvořit převrat ve věznici. Zcela symbolicky byl do té skupiny zařazen také jeden z četníků jako velmi silné varování těm, kteří by chtěli napomáhat, nebo kteří sympatizovali s některými známými vězni.

Došlo k tomu, že byl odsouzen k trestu smrti. Trest smrti byl vykonán v roce 1950. Jen pro vaši informaci, jak taková věznice na borech vypadala, podle svědků jakákoliv možnost odporu byla vyloučena.

Jak se chovala tehdejší moc k rodině v době, kdy byl odsouzen, vám budu citovat podruhé z té knihy pana Löffelmanna. "Podruhé byl Stanislav Broj zatčen za údajné napomáhání k nedovolenému opuštění republiky. Měl pomoci svým dvěma kolegům, Bendovi a Bonžovi, ilegálně přejít do zahraničí. Stanislav Broj si trest odpykával ve věznici v Plzni na Borech. Spolu s ním bylo i mnoho dalších politických vězňů. Sám říkal, že pět let byla v té době standardní poslanecká sazba.

Stanislav Broj byl odsouzen k smrti a když se to rodina dozvěděla, požádala dopravce ve Valduších, aby je odvezl do Prahy. V Praze navštívili vězení na Pankráci. Prošli, je to tom záznam z rodiny, návštěva byla po pěti minutách dozorci ukončena. Pan Stanislav Broj nemohl podat ani ruku svým nejbližším, jediné, co mu po dlouhém prošení a žádostech bylo dovoleno, že směl svým dětem udělat křížek.

Ze šibenice se ještě rozloučil s celou rodinou. Své soudce, kteří ho poslali nespravedlivě na smrt, předal božímu soudu, a potom s božím jménem na rtech zemřel. V záznamu oficiálním byla poslední slova zaznamenána. "Chci jen prosit Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Vím, že umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni také budou!“ Jeho poslední slova byla: „Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!“

Promiňte mi, že mě tato slova dojímají, ale je skutečně těžké představit si, že tato doba není tak vzdálená té dnešní. Nemůžeme přece symbolicky přejít tento boj za demokracii a svobodu tím, že tady vezmeme alespoň pokus o to, uctít památku všech, kteří prošli tímto peklem ve 40. a 50. letech, že ani ten pokus tady nevykonáme a vezmeme návrh zákona zpět. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaromír Jermář, připraví se pan senátor Václav Homolka.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, myslím, že tady zaznělo z úst sociální demokratických senátorů, že jsme pro to, ocenit tyto lidi a že si jich vážíme, tzn. lidi, kteří se i po roce 48 se účastnili odporu, odboje. Jsem rád, že po dlouhé době slyším i z úst pravicových senátorů, že tohoto odporu po roce 48 se účastnili také sociální demokraté. Ne často to je na veřejnosti slyšet.

Připomenu zde jen pořad, který byl natočen a vysílá ho Česká televize, k 60. výročí popravy Veleslava Wahla, sociálního demokrata. Bylo tam zdůrazněno, že se po roce 45 velice angažoval v politice, ale nebylo zdůrazněno, v které politické straně. Asi se to tehdy nehodilo.

Ale chci říci, že nejsme proti odškodnění těchto lidí, proti uznání jejich morálních kvalit, ale podle mého ne tímto způsobem. Tímto zákonem, který podle mě není dobrý. Myslím si, že všechny důvody, proč jsme nehlasovali pro tento zákon, tady zazněly při jeho projednávání.

Ale jeden zde nezazněl. Já jsem se nesetkal s tím, že by tomuto zákonu vyslovil podporu Svaz bojovníků za svobodu a Československá obec legionářská. Vím, že to bylo zejména z toho titulu, který mají získat účastníci odboje, titulu válečného veterána. Protože my máme z roku 2002 zákonem stanoveno, kdo je válečným veteránem. Ale nechci to tady už citovat, protože to už by bylo dlouhé.

Opakuji na závěr, tito lidé mají naši úctu. Myslím si, že já to prokazuji ve svém volebním obvodu, kdy každoročně dávám kytičku k pamětní desce štábního kapitána Jandy v Mnichově Hradišti, který byl popraven v roce 1949. Myslím si, že to dávám najevo i při jiných příležitostech. Bohužel můžu říci, že tam nevidím často politiky z toho nelevicového spektra. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní zatím poslední přihlášený je pan senátor Václav Homolka. Prosím, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji, pane předsedající, pane předsedo,kolegyně, kolegové, dovolte mi několik poznámek k tomu, co zaznělo. Spíš reaguji lidsky sám za sebe, než stranicky. Taky se mi to rýmuje, moje básnické střevo tam trošku bude znát.

Třetí odboj. I po 21 letech se přesvědčujeme o tom, že existoval. O tom, kdo byl kdo. Je to přinejmenším pro mě divné. Už včerejší hlasování o programu bylo divné, když se hlasovalo o tom, aby navrhovaný bod programu zůstal v programu, namísto aby se hlasovalo o vyřazení. Nedivím se kolegyni Palečkové nebo těm dalším, že se spletla při tomto hlasování. Ani já jsem v tu chvíli nevěděl, kdo jsem, a hlasoval jsem obráceně. Nic ale nenamítám, Nechal jsem se nachytat, je to moje chyba. Ale už tady je vidět, že někdy i hlasování, které by mělo být jasné, tak se nezachováme přesně podle toho, jak to myslíme, a omlouváme se třeba až další den.

Co je však pro mě nepřijatelné, aby se při projednávání zákona někdo dovolával na základě politických zájmů, a to hlavně zájmů současných. Nejsem proti vyznamenání a ocenění hrdinů, to je samozřejmá věc pro mě, ale neměli by to být vrazi nebo neměly by to být pochybné osobnosti. Myslím si, že tady bychom s tím měli nakládat opatrně. Poslouchat hlavně lidi. Jít mezi ně a poslechnout si je, jak to vnímají. Mezi lidmi ty myšlenky jsou, a to daleko přetrvává v lepších hodnotách, než v našich politických. Nechme víc pracovat odborníky, než nás politiky, protože většinou jsou to právě ti, co jsou u moci, a to je také někdy nebezpečné.

Nepředělávejme dějiny tak, jak by nám to zrovna vyhovovalo. Můžu říci, že jsem schopen pracovat pro společnost s každým. Jednou spolupracuji s tím, jednou s oním, a velmi často nekoukám vůbec na to, z jaké to je politické strany. Dokonce si někdy ani neuvědomuji, jestli to je z mé nebo z jiné.

Pasuji se do role obviněného, a tady se trošku chci rehabilitovat, ale není to tak doslova. V Senátu se, přestože to tady zaznělo, myslím kolega Bratský že se těšil do Senátu, že to je instituce na úrovni, že vyšší snad už ani nemůže být. I já jsem se těšil, ale zjistil jsem, že tady nemám rovnoprávné postavení. Nemám, jsem nezařazený, takový krásný titul, ani sám se někdy neumím zařadit doleva nebo doprava, takže se řadím tak, jak to zrovna cítím, jak si to myslím. Možná jsem někdy svobodnější, než vy ostatní. Také to není k zahození. Ale vadí mi na tom to, že pokud bych byl možná za jinou stranu a byli bychom tři senátoři, tak jako jsou tři poslanci, kteří mohou vytvořit klub, přestože poslanců je 200 a jsou tam stranicky naskládaní a tady přece jenom je kolektiv menší a o té stranickosti by to až tak nemělo být, nebo snažíme se někdy o to, tu nadstranickost tam vidět. Určitě se tam promítla. Kdybych byl za jinou stranu, určitě bych do nějakého klubu patřil a možná bychom mohli spolupracovat daleko lépe a myšlenky a problémy řešit více společně.

Jen skončím tím, že včera, bylo to tady řečeno, tady byla paní Kavalírová za ÚSTRK. Já jsem na ÚPV, kterého jsem byl členem, kde mi bylo velmi dobře, přesto jsem utekl do jiného, v tomto smyslu, když se tam probíral především lustrační zákon, se kterým jsem byl v kolizi, a myslím si, že jsme v kolizi dodnes, nikdo mě z toho nechce vyvinit a můžu se dovolávat všech mocných až po prezidenta. Všechny doklady samozřejmě mám atd. Na tom Ústavně-právním výboru jsem měl velmi dlouhou řeč a vysvětloval jsem své pozice. Možná se tak mohli někteří hrdinové cítit. Když jsem učil jako učitel, že není správné, pokud tady máme vojáky jiných zemí, a byl jsem za to do určité míry napomínán, ale nikdy jsem na to nijak zvlášť nedoplatil. Ony totiž děti, studenti mě nepráskli. Ale když jsem učil dospělé, ti už ty politické souvislosti měli zažité trošku víc.

Podal jsem určité důkazy,náměty, dal jsem všanc tu svoji příhodu, abychom se mohli poučit, abychom to mohli nějak vyhodnotit. Jestli hledáme jen na jedné straně nepřátele, jestli také hledáme na druhé straně. Včera to tady řekl zpravodaj, musím ho pochválit, myslím si, že se opravdu snažil přistoupit k tomu zodpovědně a chtěl bych říci nestranicky, ale nevím, že bychom se měli zamýšlet, jestli už je doba také na to, kolik je to let, 21 let. Já neustále zažívám před volbami, teď jsem toho plný, protože je to před měsícem, ta kampaň proběhla, to obviňování, přestože mám 20 let v kapse lustrační osvědčení, tak ale sám nevím, sám nevím, jak to bylo. Kdo byl kdo, se hledá, ale když se někdo nabídne a dá všanc, vím, že v životě jsem s žádnou estébáckou stranou neměl nic společného, nikdo mě ani neoslovil. Někteří mají tu zkušenost, že je někdo oslovil, ale nemám.

A to je prostě ten princip, na kterém já to chci tady postavit a chci se dovolávat toho – nedělejme na to takovéhle zákony. Já už také ten zákon 21 let všelijak se snažím vysvětlit nebo i ho třeba zrušit, a vy to samozřejmě také neuděláte nebo nebudete chtít udělat. Takže nevím, kdo je kdo, kdo je pro koho, ale poprosil bych o to, abychom hlasovali lidsky a nedělali z toho polemiku. Jsou to většinou lidské úděly, tak je vyřešme lidsky, a ne politicky. Takže básničkou zase skončím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupím pan senátor Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Připadá mi projednávání tohoto zákona jako jakási přetahovaná, nebo stažení tohoto zákona z Poslanecké sněmovny. Mě to hrozně moc mrzí, protože já si vážím mých kolegů vlevo i vpravo, mnozí z nich jsou snad mými přáteli a kamarády, a my nejsme schopni se domluvit na své minulosti, jak se to odehrávalo po roce 1948 až do roku 1989.

Všichni říkají, že v podstatě zákon o 3. odboji potřebujeme nebo měli bychom mít, protože jsou lidé, a to říká levice i pravice, kteří by si nejenom tu satisfakci, ale možná i to skutečné finanční odškodnění zasloužili, ale já se obávám, že to nastane až v ten okamžik, co říkal kolega Bratský – že to bude možná za 50 let. Protože teprve s tím větším odstupem historici zjistí nebo se budou snažit zjistit, jak to skutečně bylo. Mnozí historici jsou dneska lidé velmi mladí, kteří vlastně nezažili ani útrapy, které byly před rokem 1989. Já vás chci poprosit, udělejme skutečně ten legislativní proces čistý, jak má být, jak navrhoval kolega Vondra, a nezasahujme takhle necitlivě do něj. Je to ke škodě nás Senátu, zejména těch, kteří na zákon o 3. odboji čekají.

Já každý rok pravidelně chodím "na Jáchymovské peklo". Nebudu říkat, jestli tam chodí víc pravice nebo levice, i když je to skoro jednoznačné – uctívat památku těch, kteří za naši svobodu položili život. Ale to nejhorší je zjištění, že když se setkáváme v kostele při bohoslužbě, tak dříve se tam dovnitř nedalo ani dostat, kolik bylo těch, kteří tam přijeli a kteří ty hrůzy komunismu v lágrech ve Slavkově, Jáchymově a jinde zažívali, a to přesto, že tam jezdí i slovenští přátelé, tak nyní při posledním setkání jsme bohužel měli už i volná místa v kostele. Není to způsobeno těmi, kteří chodí uctívat památku a jsme pozdě narození, ale právě těmi, kteří do kostela se dostat nemohou pro svůj vysoký věk, nebo těmi, kteří nás opustili. Chodí tam jedna babička a jeden skaut. Skaut narovnaný, přímý, mající za sebou jáchymovské peklo, a dovedu si představit, že tento člověk si to zaslouží. Zaslouží si to babička, které je 90 let a chodí úplně ohnutá o holi, přesto vydrží hodinové projevy politiků stát a ne sedět.

Já se domnívám, že bychom měli doopravdy hlasovat tak, abychom těm lidem dali šanci. A nejde o finance. Včera jsme tady mluvili o miliardách v rámci obnovitelných zdrojů energie, jde skutečně o to uznání. A já chci poprosit kolegy ze sociální demokracie, aby se na tuto věc nedívali až tak partajně. Oni mají samozřejmě co vracet. Bohužel Jirka Oberfalzer tady dneska mluvil o tom, zabývejme se věcmi řádně, bohužel i já jsem byl jedním z těch, kteří neměli tehdy šanci při Topolánkově batohu vyjádřit svůj názor, protože můj přítel a spolužák, bývalý, na gymnáziu dal nezabývat se, a ono to prošlo.

Já bych byl nerad, aby toto stigma se Senátem táhlo i nadále. A jestli všichni říkají, že potřebujeme zákon, tak se proboha, když už si hrajete na tu politiku vlevo a vpravo, domluvte a udělejte něco velmi rychle. Pokud dneska dojde ke stažení tak, aby se všichni ti, kteří na to ještě čekají a i jejich rodiny dočkali aspoň toho uznání a zadostiučinění od nás politiků. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan předseda klubu Richard Svoboda. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, milé dámy, vážení pánové. Mnoho argumentů tady zaznělo, často myslím zástupných, v pragmatické části mého já, chtělo by se říci, doufám, že se budeme zabývat i ostatními důležitými zákony takto zevrubně. Ale myslím si, že je dobře, že o tom hovoříme, protože je to věc vážná.

Předkladatel tohoto návrhu, který řekl úsměvný argument, že dvakrát tolik historiků jako těch, co tady hlasovali, těch, co tady hlasovali bylo proti, a já prosím, aby tento argument tady už nikdy nebyl užíván, protože, ač je tady sociálních demokratů 41, já je ujišťuji, že vždy najdu alespoň 42 ctihodných a vzdělaných lidí, kteří budou mít jiný názor než oni při jakémkoli hlasování. Takže já si myslím, že to je opravdu argument komický. A neměl by být takto používán. Myslím si dokonce, že je velmi legitimní názor, že by historikové do věcí, které jsou v živé paměti pamětníků, neměli mluvit více, a mnoho historických škol je tohoto názoru, že by se opravdu historikové měli zabývat tím, co je skutečnou minulostí, toto je velmi živá přítomnost nás mnohých. A mnozí z protagonistů těchto dějů mají velmi pestrou minulost, od 50. přes 60. léta až přes normalizaci.

Ten zákon z mého pohledu byl možná nedokonalým, možná diskutabilním pokusem připomenout ženy a muže, kteří vystoupili proti totalitárním praktikám komunistického režimu. Myslím si, že tato připomínka je velmi důležitá a vážná. Vždycky, když o tom tady mluvíme na půdě zákonodárného sboru, tak mám pocit jistého ostychu a velké pokory. Protože mám za to, že mnozí z nás nesahají ani po kotníky těm, o kterých tady mluvíme a jejichž činy tady připomínáme. Slýchal jsem i dnes, že jejich činy chceme ocenit, ale jinak, lépe. My se o to snažíme 20 let, ale ještě chvilku nad tím váhejme a nebude oceňovat koho.

Dovolte mi, abych závěrem vyjádřil své přesvědčení, že ať se nám to líbí či nikoliv, tak ti lidé, kteří mají za sebou onu statečnou minulost a trpěli za minulého režimu, tak tvoří nemalé auditorium na těch zdánlivě prázdných lavicích tady v tomto sále. A myslím si, že se dívají na to, jak nakládáme s tou svobodou, za kterou oni trpěli a kterou nám přinesli.

Myslím si, že jim mnoho dlužíme a že jim máme co splácet. A myslím, že je to podivná splátka, kterou jim dnes někteří z nás chystají.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Richard Svoboda byl poslední přihlášený. Táži se, jestli někdo chce ještě vystoupit? Není tomu tak, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, pana senátora Jiřího Dienstbiera, zda si přeje k proběhlé rozpravě vystoupit?

(Senátor Jiří Dienstbier reaguje z místa.)

Děkuji. Zopakuji na mikrofon: Pan senátor si nepřeje vystoupit s tím, že se domnívá, že všechno podstatné bylo řečeno. Děkuji.

Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, aby Senát:

1. Vzal zpět senátní návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu a o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o protikomunistickém odboji).

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby informoval o zpětvzetí senátního návrhu zákona uvedeného v bodě 1 tohoto usnesení předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

V sále bylo přítomno 72 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 37. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V okamžiku hlasování pořadové číslo 33 se z přítomných 73 pro návrh vyslovilo 43, proti bylo 28. Návrh byl přijat.

Děkuji panu senátorovi Dienstbierovi jako předkladateli a projednávání tohoto bodu končím. A my se vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu

splatných v letech 2011 a 2012 a na úhradu jistin

státních dluhopisů odkupovaných z trhu v letech 2011 a 2012

Tisk č. 372

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 372. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vzhledem k tomu, že mám tu čest poprvé oslovit nově ustavený Senát, dovolte, abych vám po celé volební období popřál mnoho úspěchů a ujistil vás, že já i můj úřad jsme vám kdykoli k dispozici v otázkách týkajících se ústavních povinností ministerstva financí.

Nyní dovolte, abych předložil první ze šňůry zákonů, které jsou dnes na pořadu, a to jako první návrh zákona o státním dluhopisovém programu. Je to návrh zákona, který byť žádám vás o souhlas s emisí dluhopisů na téměř astronomickou částku 214,6 miliard korun, nezvyšuje ani o korunu deficit, ani o korunu státní dluh. Jedná se o technickou normu, která zajišťuje refinancování státního dluhu, neboť stát plní své závazky tak, že v okamžiku, kdy ví, že musí splatit jistiny z dříve vydaných dluhopisů, emituje dluhopisy nové, aby z jejich výnosů starou jistinu zaplatil. Prostě tu stokorunu, co si od pana poslance půjčím, abych ji paní poslankyni mohl vrátit – tak to je refinance dluhu.

60 miliard z této částky není určeno na splátku splatných jistin, ale je určeno na skupování státních dluhopisů z trhu ještě před dobou jejich splatnosti v okamžiku, kdy situace na trzích je pro to příznivá, a tak nám to umožňuje více rozložit do času riziko refinancování, aby se nám nekumulovaly v některých letech příliš velké splátky a nenudilo nás to k příliš velkým a nebo také rizikovým emisím.

S touto praxí skupování dluhopisů ještě před dobou splatnosti jsme začali v roce 2007 jako jednu z nových moderních forem refinancování státního dluhu. Jejich výsledky přesvědčivě ukazují poměrně významné úspory a pro tyto operace potřebujeme v každém roce, tedy jak v roce 2011, tak 2012, po 30 miliardách Kč – do 30 miliard Kč. Prosím vás tedy o schválení tohoto návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 372/1. Zpravodaj výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pan ministr podrobně zde vysvětlil důvody přijetí zákona o státním dluhopisovém programu. V minulosti Senát oslovoval tím způsobem, že pravda, v hospodářském výboru přednesl návrh nezabývat se, ovšem pokud by chtěl někdo vystoupit, myslím, že bychom mu to měli umožnit.

Já se domnívám, že k tomu, co řekl pan ministr, bych dodal pouze následující – že z pohledu legislativního procesu Poslanecká sněmovna se tímto návrhem zabývala, o hlasování 3. listopadu v pořadovém čísle 42, kdy tento návrh byl přijat, ze 154 poslanců hlasovalo 91 poslanců pro, pouze 5 poslanců bylo proti.

Pokud se týká našeho výboru, ten k tomu přijal 12. usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jiřího Gregora, náměstka ministra financí České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a rozpravě výboru zaprvé:

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru mě předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Nikdo nenavrhuje. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml, prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych měl jenom otázku na pana ministra – je to práce se státním dluhem, já to chápu, já bych se jenom chtěl zeptat, kdo provádí tyto operace a kdo je kontroluje?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, ptám se, zda ještě někdo další se hlásí do diskuse? Nikdo takový není. Obecnou rozpravu tedy uzavírám a navrhovatel samozřejmě má právo závěrečného slova, prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Operace provádí odbor správy státního dluhu ministerstva financí, samozřejmě ve spolupráci s profesionálními emitenty, což jsou velké bankovní korporace. Kontroluji to já, a odpovídám já, nade mnou Parlament – Poslanecká sněmovna se svou kontrolní funkcí a Nejvyšší kontrolní úřad.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se pana garančního zpravodaje, zda se chce ještě vyjádřit? Nechce. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl podán jediný návrh – schválit návrh zákona, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Já svolám kolegy do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu zákona o státním dluhopisovém programu. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji i vám za rychlý průběh a budeme dál pokračovat.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,

ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 373

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 373. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za schválení předchozího bodu a dovolte, abych uvedl vládní návrh novely zákona o účetnictví. Je to sice nesmírně důležitá, sice velmi nezáživná norma, a proto mně jistě odpustíte, když ji uvedu pouze v obecných principech. A samozřejmě jsem k dispozici vaším dotazům.

Klademe si touto novelou za cíl zejména implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady, která se snaží o snižování administrativní zátěže účetních jednotek při konsolidaci účetnictví. Chceme rozšířit možnost použití mezinárodních účetních standardů těmi účetními jednotkami, které konsolidují, to znamená umožnit dalším účetním jednotkám, které jsou součástí konsolidačního celku, např. mateřská společnost Erste Bank ve Vídni, dceřiná společnost Česká spořitelna. Dohromady je to jeden konsolidační celek, aby bylo zřejmé o čem mluvím, a sestavení účetní závěrky, mezinárodní účetní standardy upravené právem EU. Dál poměrně důležitou součástí této novely je úprava správního trestání v souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů.

Klademe si také za cíl upravit některé jejich ustanovení zákona ve vztahu k vybraným účetním jednotkám, samozřejmě vést přísné účetnictví je podmínkou spořádané společnosti, zvláště té, která má platit berně, nicméně musíme být zcela nejpřísnější k vybraným účetním jednotkám, malým příspěvkovým organizacím, které zakládají třeba obce nebo kraje, tam jsou na místě některé úlevy, protože zbytečná administrativní zátěž by je zbytečně zatěžovala. I to je součástí této novely. Děkuji za pozornost a prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 373/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta:  Dobré dopoledne, dámy a pánové. Samotný tisk zde představil pan ministr. Já nebudu jeho slova znovu opakovat, omezím se pouze na některá konstatování, a sice na to, že v § 1, odst. 2 se zákon doplňuje o úpravu, podle které by pro zahraniční fyzické osoby měl platit stejný režim jako pro fyzické osoby usazené v České republice.

Je nutno upozornit, že navrhovaná úprava je poněkud nesrozumitelná, neboť zákon nijak zahraniční osoby, ať již právnické či fyzické, nedefinuje. Zadruhé: Dál zákon předefinoval veškeré skutkové podstaty správních deliktů a stanovil nové sankce, avšak v návrhu chybí standardní přechodné ustanovení, podle kterého by se porušení dosavadních předpisů posuzovalo podle dosavadní, tedy rušené právní úpravy. Vzhledem k tomu, že primárně jsou v tomto případě vykonavatelem pravomoci při správním trestání finanční úřady, asi bych doporučil ministerstvu financí, aby tento nedostatek řešilo metodickým pokynem. Podle mého názoru by to tak šlo.

A jako problematické vnímám zvýšení důrazu na sankce za neplnění některých povinností účetních jednotek. Konkrétně pak při nezveřejnění účetních závěrek ve sbírce listin vedené obchodním rejstříkem. Všichni víte, že pak to je na internetu, včetně veškerých osobních údajů. Vzhledem k tomu, že např. jednočlenné s. r.o. tímhle způsobem musí ukázat své útroby, vidím zde velký prostor pro potenciální vyděrače, kteří si zcela anonymně na internetu vyhledají vhodné subjekty pro vybírání výpalného.

Mnoho subjektů nezveřejňuje své účetní závěrky právě z tohoto důvodu. Je možná také otázkou, zda se nejedná o novou strategii ministerstva financí při naplňování státní kasy. To je otázka pro pana ministra.

Já už vás teď seznámím jen s 13. usnesením z 2. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, která se konala 7. prosince 2010, kdy výbor zaprvé: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé: Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu. A zatřetí: Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. To je ode mne v této chvíli vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a vás také požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli zákonem se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda ještě se chce vyjádřit, prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Já chci poděkovat hospodářskému výboru za projednání a pokusím se odpovědět na připomínku nebo na dotaz pana zpravodaje. My jsme přesvědčeni, že účetní uzávěrky se prostě zveřejňovat mají. Že to patří ke kultivaci prostředí. Chceme-li, aby obchodní vztahy probíhaly na základě důvěry, chceme-li, aby tady nevznikaly problémy s platební neschopností, protože někdo někomu jinému naletí, tak jediná šance proti tomu je co největší otevřenost. Domnívám se, že ti nepoctivci, kteří chtějí vydírat a vybírat výpalné od lidí, kteří si umějí vydělávat, mají spoustu dalších nástrojů, které v takovém případě použijí. Ale plná otevřenost obchodního subjektu je podle našeho názoru vůči veřejnosti jednou ze základních podmínek kultivovaného obchodního prostředí.

Opravdu nejsme motivováni tím, aby berňák nahlédl do otevřeného zdroje a zkasíroval co nejvíc. Oba dva víme, pane senátore, že berňák má těch možností nepřeberně víc, že má přístup i k jiným dokumentům, než jsou účetní uzávěrky. Připomínka týkající se přechodného ustanovení je asi na místě z pohledu uživatele toho zákona.

Já se přiznám, že dokonce ministerstvo financí v původním návrhu to mělo, to přechodné ustanovení. Legislativní rada vlády – a já se domnívám, že má pravdu – to navrhla vypustit vzhledem k tomu, že je to nadbytečné ustanovení, neboť právní řád ČR jednoznačně určuje nemožnost retroaktivity, tzn. sankce za delikt, delikt učiněný v době platnosti staré normy se trestá podle staré normy, delikt učiněný už v období, kdy bude v účinnosti tato nová norma, podle normy nové. Legislativní rada vlády se přitom odvolává na jurisdikci jak městského soudu, tak Ústavního soudu. Tím to odůvodnila. Proto nám to vyhodila. S tím, že stejný názor jako legislativní rada vlády má i gestor správního trestání, ministerstvo vnitra, které to důsledně vyhazuje ze všech nových norem. Pokud bychom to do této aplikovali, pak bychom způsobili jistou nejednotnost právních předpisů v ČR. Také já jsem připomínku legislativní rady vlády akceptoval, nicméně ujišťuji, že ještě metodicky zdůrazníme, že tomu opravdu tak má být. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ptám se ještě zpravodaje, jestli chce vystoupit. Chce. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Pakosta:  Omlouvám se. Budu velice stručný. Patřím k vyznavačům odlišného právního názoru, než tady říkal pan ministr, co se týká správního trestání. Domnívám se, že pokud nebude žádná zmínka o tom, že pro delikty podle dosavadních předpisů budou platit dosavadní předpisy, tak v podstatě nemůžeme trestat podle normy, která bude zrušena. To znamená, že pro porušení účetních předpisů do 31. 12. letošního roku nebude podle mého názoru možno dát žádnou pokutu. Opírám to jednak o názor naší senátní legislativy, jednak o obecnou právní zásadu "v pochybnostech ve prospěch". Domnívám se, že poplatníci budou moci vyvěsit prapory, protože za účetní delikty do 31. 12. nebude možné trestat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pan ministr samozřejmě může vystoupit kdykoli. Prosím, pane ministře, otevřete znovu rozpravu.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Nechci to zdržovat, chci vás jenom ujistit, že si myslím totéž co vy. Oba dva jsme muži čísel. Já jsem respektoval názor legislativní rady a gestora správního trestání. Tento přístup je aplikován ve všech ostatních právních normách, kdybychom ho v této normě aplikovali jinak, tak by to asi podle názoru vládní legislativy nebylo šťastné. Do dalšího výkladu si netroufám se pouštět.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Musím konstatovat, že jste tímto vystoupením otevřel rozpravu. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do takto otevřené rozpravy. Nikdo. Děkuji vám. Tuto rozpravu uzavírám. Závěrečná vystoupení k předloze zákona zazněla. Můžeme hlasovat. Zachytila jsem dobře? Je zde jediný návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dovolím si tedy všechny svolat k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32.

Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 332 pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji i vám za rychlý průběh.

Dalším bodem, který máme na programu je

 

Návrh zákona o finančním zajištění

Tisk č. 375

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 375. Návrh opět uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo i za schválení předcházející normy. Dovolím si předložit návrh zákona o finančním zajištění, což je transpoziční norma evropské směrnice, která má zajistit zejména obchodům na kapitálovém trhu plnou ochranu finančního zajištění. Dosud byla tato disciplina upravena právně v obchodním zákoníku. Při přístupu k implementaci této směrnice jsme dospěli k názoru, že bude daleko lepší a přesnější transpozicí návrh samostatného zákona, který tímto předkládáme. Dovolím si jenom podotknout, že povinná implementační lhůta uplyne 30. prosince 2010. Budete-li tak laskavi a dnes tento návrh schválíte, tak tu lhůtu dodržíme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 375/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, navrhovatelem je ministr financí Miroslav Kalousek. V Poslanecké sněmovně byl návrh schválen ve třetím čtení z přítomných 150 poslanců hlasy 130, proti nebyl nikdo. Finanční zajištění je dosud zakotveno v našem právním řádu v obchodním zákoníku. Nyní se navrhuje změna, aby bylo upraveno samostatným zákonem, což se dotýká celé řady souvisejících právních norem, například občanského soudního řádu, obchodního zákoníku, zákona o bankách, zákona o cenných papírech, zákona o kolektivním investování, exekučního řádu, zákona o penzijním připojištění, zákona o spořitelních a úvěrových družstvech a zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Návrh má promítnout do českého právního řádu směrnici EP a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002, o dohodách o finančním zajištění, ve znění směrnice EP a Rady 209 44 ES. Nový zákon má do českého právního řádu lépe promítnout zásadní úpravu směrnice o finančním zajištění a zároveň zapracovat její novelu. Ta zavádí nový druh finančního kolaterálu v podobě úvěrových pohledávek a zároveň požaduje, aby národní právní řády umožnily využití s tím souvisejícího institutu, tzn. seznamu úvěrových pohledávek, aniž by blíže upravovala jeho povahu či právní důsledky.

Aby bylo tento institut možno aplikovat v českém právním řádu, je třeba komplexně právní otázku s tím související, a to způsobem, který umožní jeho reálnou využitelnost ve vztazích finančního zajištění. Zároveň poskytne dostatečnou ochranu dlužníkům, jejichž závazek úvěrových pohledávek bude odpovídat.

Seznámil bych vás s usnesením VHZD. Je to 14. usnesení, kde předkladatel Mgr. Klára Krol, náměstkyně ministra financí ČR a po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, tak abyste mohl zaujmout stanovisko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana navrhovatele, zda chce vystoupit. Pane ministře? Ne. Pan zpravodaj – předpokládám – také ne.

Padl jediný návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pokusím se vás opět svolat.

V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh zákona o finančním zajištění.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi. Děkuji samozřejmě i zpravodaji a vám.

Budeme pokračovat. My se na další bod vyměníme, pan místopředseda Pithart vám řekne další.

 

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Dalším bodem našeho jednání je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu návrh na přijetí změn Dohody o Mezinárodním měnovém fondu, vyplývajících z Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu. (Hlasy: Přeskočil jste bod.) Omlouvám se vám. Určitě to byla moje chyba. Protože nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o finančním zajištění

Tisk č. 376

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 376. Návrh uvede opět ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za schválení zákona o finančním zajištění. Aby mohl být uveden do praxe, musí být, jak už uvedl pan zpravodaj, pozměněny zákony, které s touto problematikou nějak souvisejí, ve které se promítají – ať už je to občanský soudní řád, obchodní zákoník, zákon o podnikání na kapitálovém trhu, změny zákona o všech institucích, které na kapitálovém trhu podnikají, ať už to jsou banky, úvěrová a spotřební družstva, pojišťovny, zákon o insolvenčním řízení. Zcela určitě jsem na některé zapomněl. Máte je uvedeny v předloze.

Rád bych zdůraznil, že jsme tyto změny konzultovali s ČNB jako s orgánem dohledu i s významnými účastníky, kteří podnikají na kapitálovém trhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno, a to jako senátní tisk č. 376/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš a toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona navazuje na návrh nového zákona o finančním zajištění. V souvislosti s přijetím nového zákona o finančním zajištění je třeba novelizovat zákony, jichž se zákon o finančním zajištění věcně dotkne. V některých případech jde o novelizaci, která zohledňuje zrušení příslušné části obchodního zákoníku upravující finanční zajištění, v jiných se ruší ustanovení procesně právního i hmotně právního charakteru řešící vztah jiných předpisů institutu finančního zajištění a závěrečného vyrovnání podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

Současně je řešen vztah finančního zajištění právních předpisů upravujících insolvenční, vykonávací a exekuční řízení, vstup do likvidace a nucenou správu, což zajišťuje možnost naplnění základní funkce finančního zajištění, kterou je umožnit příjemci finančního kolaterálu, uspokojit se z finančního kolaterálu za jakýchkoli faktických či právních okolností.

Seznámím vás s usnesením našeho výboru, kde po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Krol, náměstkyně ministra financí a po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu PČR, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nikdo nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu uzavírám. Není se k čemu vyjádřit. Přistoupíme k hlasování, protože byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 59 senátorů, resp. senátorek, aktuální kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo jste, prosím, pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Hlasování skončilo. Konstatuji, že návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o finančním zajištění byl schválen. Registrováno bylo 60 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Pro bylo 54 z nás, proti nebyl nikdo. Hlasování pořadové číslo 37 skončilo schválením návrhu.

Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu našeho programu, který jsem už omylem začal uvádět. Jde o

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Návrh na přijetí změn Dohody o Mezinárodním měnovém fondu vyplývajících z Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu č. 63-2 o reformě kvót a Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu č. 63-3 o rozšíření investičního mandátu

Tisk č. 103

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 103. Uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému opět uděluji slovo. Prosím, pane ministře, pane navrhovateli, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, členské země Mezinárodního měnového fondu jsou v této instituci zastoupeny na základě Dohody o Mezinárodním měnovém fondu, která má z právního hlediska charakter mezinárodní smlouvy na prezidentské úrovni, nebo prezidentské kategorie. Z tohoto důvodu je aktualizace této smlouvy – musí být schvalována na stejné úrovni, tedy v Parlamentu a podepisuje ji prezident republiky.

Členské země MMF se dohodly na aktualizaci ve dvou základních oblastech v rámci reformy této instituce. Jednak je to změna hlasovacích práv, kterou si postupem času vymohly nové přistupující země a země tzv. emergency market, tedy rozvíjející se ekonomiky, aby stouplo jejich adekvátní zastoupení. To znamená v rámci reformy kvót kupříkladu České republice stoupne její hlasovací síla z 0,38 % na 0,42 % na Radě guvernérů MMF. V souvislosti s tím se zvýší finanční možnosti MMF, protože tato hlasovací síla se kupuje.

Druhá změna dohody se týká rozšíření investičního magnátu MMF, aby se uvolnila pravidla pro jeho investování a on mohl lépe získávat prostředky na finančních trzích. Rovněž vzhledem k situaci posledních let došlo během zpracování této dohody i k tomu, že fondu byly více uvolněny ruce a byla mu dána větší flexibilita při poskytování pomoci zemím postiženým krizí.

Změna této dohody nemá nárok na státní rozpočet, neboť guvernérem MMF je centrální banka. Placení kvót se odehraje jednak přímou úložkou devizových rezerv centrální banky, jednak vlastní směnkou centrální banky, takže byť je to závazek státu, není to závazek státního rozpočtu.

Prosím o schválení této smlouvy, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 103/2 a 103/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 103/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, v uvedené vládní předloze jde o návrh, jak již uvedl pan ministr, na přijetí změn Dohody o MMF, vyplývajících z rezoluce Rady guvernérů MMF č. 63-2 o reformě kvót a rezoluce Rady guvernérů č. 63-3 o rozšíření investičního mandátu.

Na základě dohody byl vytvořen MMF, jehož základním cílem je, jak uvádí definice, podpora mezinárodní měnové součinnosti a usnadnění rozvoje mezinárodního obchodu, udržení vysokého stupně zaměstnanosti a ekonomického růstu, usměrňování systémů devizových kurzů a poskytování úvěrů členským zemím k vyrovnání přechodných platebních potíží.

Něco k historii. Bývalé Československo se stalo v roce 1994 jedním ze 44 zakládajících členských států MMF a na jeho činnosti se podílelo až do roku 1954, kdy jeho členství bylo ukončeno. Opětovně bylo obnoveno po roce 1989.

Rada guvernérů MMF přijala dne 28. dubna 2008 rezoluci č. 63-2, kterou se snažila vyhovět kritice zemí z nově vznikajících tržních ekonomik, že nejsou adekvátně zastoupeny v MMF, a upravila systém zvýšení členských kvót u zemí, jejichž reprezentace v MMF již neodpovídala jejich významu. Na základě nového modelu pro výpočet kvót by mělo dojít ke zvýšení kvót u 54 členských zemí. České republice se zvýší dle předkládací zprávy vlády kvóta pro možnost čerpat půjčky a kvóta pro přidělení zvláštních práv čerpání.

Dále podle této rezoluce se zdroj znásobí základní hlasy z dosavadních 250 na 750 a upravuje se mechanismus, který by udržoval podíl členských zemí na agregované hlasovací síle. Zároveň se stanoví automatické budoucí navyšování podílů.

V rezoluci č. 63-3, která se týká oblasti financování činnosti MMF, Rada guvernérů navrhla stanovit nový mechanismus financování činnosti MMF, kterým by se uvolnila pravidla pro investování rezerv a umožnilo prodat omezené množství zlata. Dle předkládací zprávy potřebuje MMF navýšit svoje příjmy, aby pokryl ztráty, které vznikly předčasným splacením dluhů Brasilií a Argentinou, v důsledku čehož se hospodaření MMF dostalo od roku 2007 do ztráty.

Vzhledem k tomu, že k platnosti změny dohody obsažené jak v rezoluci č. 62-3, tak v rezoluci č. 63-3 je třeba, aby byly přijaty třemi pětinami členů MMF, kteří mají 85 % z celkových hlasovacích práv.

Změny vstoupí v platnost pro všechny členy ke dni, kdy MMF formálním sdělením určeným všem členům potvrdí, že navrhovanou změnu přijaly tři pětiny členů, které mají 85 % z celkových hlasovacích práv.

Vláda vyjádřila svůj souhlas s výše uvedenými změnami usnesením č. 173 ze dne 9. února 2009. Senátu byl návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací dohody vládou předložen dne 4. června 2009.

Vzhledem k významu této dohody navrhuje VHZD svým usnesením č. 386 plénu Senátu PČR vyslovit souhlas s přijetím změn Dohody o Mezinárodním měnovém fondu vyplývajících z Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu č. 63-2 o reformě kvót a Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu č. 63-2 o rozšíření investičního mandátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ano, pan senátor Dryml chce vystoupit. Ujme se slova.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Přečtu vám 168. usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze dne 8. září 2010. Zdůrazňuji 8. září, protože jsme se tímto materiálem zabývali dvakrát.

Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci návrhu na přijetí změny Dohody o MMF vyplývající z Rezoluce Rady guvernérů MMF č. 63-2, o reformě kvót, a Rezoluce Rady guvernérů MMF č. 63-3, o rozšíření investičního mandátu. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru Senátu Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Další v obecné diskusi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Dryml, jak již signalizoval. Má slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už jsem tady avizoval, dvakrát jsme se zabývali těmito materiály. Protože ona to zase není tak jednoduchá záležitost. Mnoho zemí nemá moc dobré zkušenosti s činností a působením v MMF, tak jak by se tady na první pohled mohlo zdát. Druhá věc je, že zde vyvstávají některé bezpečnostní otázky. V současné době, v době ekonomické, možná i finanční krize, i když pan ministr nás opakovaně ujišťoval o tom, že se nás žádná netkne, tak jsou zde oprávněné obavy a já bych se chtěl pana ministra zeptat na některé věci.

Pan ministr je starý lišák, a to ho ctí, neřekl nám, kolik to bude stát. On řekl, že to bude stát něco Českou národní banku. Ale zase Česká národní banka si to promítne do svých ztrát a pak v konečném důsledku se to stejně objeví ve státním rozpočtu.

To znamená, kolik nás bude stát zvýšení těch nákladů, jestli to bude ročně stejná částka, nebo o co se to bude každý rok zvyšovat. Obzvláště je to pro nás důležité v době, kdy se všude jenom šetří. To je jedna moje otázka.

Druhá moje otázka je, zda to skutečně nerozkolísá českou finanční stabilitu, českou měnu. Protože – já vám to tady přečtu – fond může používat měnu některého člena v tržbě na ukládacím účtu k investování na základě vlastního rozhodnutí. Vyžaduje se souhlas 70 % oprávněných hlasů. Už tam nemusí být souhlas té země, která tu měnu na ten účet dala. Je tady i otázka prodeje omezeného množství zlata, jestli i my se budeme účastnit na prodeji toho množství zlata.

Další věc – chtěl bych vás všechny upozornit, že fond, jeho majetek, aktiva, kdekoliv se nacházejí v držbě jakýchkoliv subjektů požívají imunity proti jakémukoliv soudnímu řízení. Zrovna tak – a to je i otázka imunity, která se nyní projednává v Poslanecké sněmovně, která vzbuzuje tolik emocí – všichni guvernéři, výkonní ředitelé, jejich náměstci, členové výborů, zástupci ustanovení podle článku 12, poradci jakékoliv z předchozích osob, funkcionáři, zaměstnanci fondu, ti také mají imunitu. Takže já to tady říkám jenom na okraj proti těm útokům, které jsou na imunitu nás poslanců a senátorů.

Byl bych rád, kdyby pan ministr nám tady ozřejmil některé otázky, které jsem mu kladl. Domnívám se, že mu to nebude dělat žádný problém.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan místopředseda Škromach, možná bude těch otázek víc.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já jsem tady slyšel spoustu velkých slov – guvernéři, MMF, investice. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby pan ministr v lidské řeči vysvětlil, co to přinese občanům České republiky, kolik nových pracovních míst bude vytvořeno a kolik nových investorů do ČR přijde. Protože to je to, co momentálně lidi hodně zajímá. Protože nestojí příliš o sociální dávky, ale chtějí práci, a chtějí za tu práci dostat nějakou slušnou mzdu. Zdá se, že nezaměstnanost v Česku roste poměrně významně. I některé z dalších materiálů, které se budou týkat například investičních aktivit některých zemí apod., mají svůj vliv na ČR. Myslím, že ministr financí by měl v těch souvislostech vždycky myslet na ekonomickou prosperitu této země a vždycky by také mělo být sděleno, jaký to bude mít dopad, co to přinese pozitivního občanům ČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel má možnost vyjádřit se k proběhlé rozpravě.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji, pouze velmi stručně. Tak jako zákon o finančním zajištění, za jehož schválení ještě jednou děkuji, přinese ochranu těm, kteří podnikají na kapitálovém trhu a nepřinese pro ten okamžik žádná pracovní místa, tak ani MMF není instrumentem k rozvoji zaměstnanosti, nebo rozvoje regionů jednotlivých zemí. To je osud celé řady zákonů. Až budeme projednávat například zákon o pohřebnictví, rovněž pravděpodobně nezajistíme změnou tohoto zákona zaměstnanost v ČR.

MMF je instrumentem, ve kterém se země sdružují především za účelem toho, aby MMF pomáhal stabilizovat měnu v jednotlivých zemích. To je jeho hlavní účel. Postupem času byl ten účel rozšířen i na pomoc zemím, jejichž měna je ohrožena zejména tím, že se dostanou do problémů s refinancováním státního dluhu, což v celé řadě zemí, které podlehly některým socialistickým ideologiím o věčném životě na dluh, se prostě stalo a stává. Tady je MMF velmi vhodným instrumentem, který se zapojuje do těchto operací, poskytuje prostředky, které v tu chvíli daná země nemůže získat na kapitálovém trhu, protože už jí prostě nikdo nepůjčí. A také stanovuje podmínky, které musí ta země splnit, aby byla šance, že to do fondu zase vrátí, abychom my, kteří tam peníze vkládáme, o ty peníze nepřišli.

Tímto způsobem se teď angažuje MMF v Řecku, tímto způsobem se teď bude angažovat MMF v Irsku. Pro vaši informaci 22,5 miliardami euro. Jeho účast tam je řadou zemí velmi akcentována. Česká republika mezi ně patří právě proto, že na rozdíl od evropských zemí, které se podílejí na těchto záchranných operacích, Mezinárodní měnový fond je mimořádně nemilosrdný – a správně nemilosrdný – ve stanovování a vymáhání podmínek, které ty země musí splnit, aby své dluhy zase vrátily. Proto jeho úspěšnost ve vymáhání dluhů je 98 %.

To je tedy základní instrument a z tohoto hlediska můžeme říci: Ano, občanům ČR to přinese významný prospěch, protože občané ČR jsou svojí životní úrovní významně vázáni, závislí na stabilitě eurozóny. A pokud se třeba teď MMF velmi prospěšně angažuje ve prospěch stability eurozóny, přináší to jednoznačně prospěch i České republice, její zaměstnanosti, jejím občanům.

Abych odpověděl na otázku pana senátora Drymla, kolik nás to bude stát. ČNB tam ty peníze nevkládá, neposkytuje je jako platbu. Ukládá je tam jako depozitum. To znamená, ona má svá depozita, která ukládá na zásadě tržního principu u velkých bankovních korporací, z čehož jí plynou nějaké úroky. V případě, že navyšuje svoji úložku u MMF, nebude mít své devizové rezervy v tom rozsahu 0,4 % uložený například u GP Morgen, ale bude je mít uloženy u MMF. To znamená, náklady plynou pouze z rozdílu úročení, kterým úročí MMF úložky svých členů a které jsou úročeny na trhu. V tomto případě se rozdíl pohybuje v řádu milionů Kč.

Dovolím si připomenout naši angažovanost pro pomoc zemím v krizi, kdy jsme navyšovali nikoli svůj podíl, ale navyšovali jsme rizikový fond u MMF, kdy se Česká republika na základě rozhodnutí Evropské rady a G 20 v roce 2008 rozhodla podílet se na té pomoci ve výši jedné miliardy euro.

A tuto jednu miliardu eur jsme v tomto fondu realizovali úplně stejným způsobem. A ministr financí nevydal dluhopisy za jednu miliardu euro a neposlal 27 miliard do Mezinárodního měnového fondu, ale ministr financí se dohodl s Českou národní bankou, která uložila jednu miliardu eur svých depozit u Mezinárodního měnového fondu, a protože v tomto případě to nebyl závazek centrální banky – v tomto případě to je závazek centrální banky, proto to státní rozpočet nebude stát ani korunu – a byl to závazek ministerstva financí, tak ministerstvo financí kompenzační dohodou hradí centrální bance úrokový rozdíl. Ona tu miliardu eur nemá uloženou za tržních podmínek, má ji uloženou u Mezinárodního měnového fondu, což znamená pro ČR závazek zhruba 35 mil. Kč ročně hradit centrální bance, protože tam je rozdíl v úrocích. Ale o to válka neprobíhá a neproběhne ani v tomto případě. Tam jde jenom o úrokový rozdíl, a přiznám se, že teď ho přesně nemám v hlavě, ale při této částce se bude jednat o miliony korun ročně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a táži se pana senátora Karla Korytáře, zda si také přeje vystoupit? Ano, přeje si to a bude vystupovat.

Senátor Karel Korytář:  Kolegyně a kolegové, já bych jenom pro pořádek na závěr připomněl, že změna Dohody o mezinárodním měnovém fondu nám dává širší mantinely pro získávání půjček od Mezinárodního měnového fondu, širší hlasovací práva a samozřejmě i větší disponibilní možnost v nakládání s rezervami.

A co se týká diskuse, vystoupili dva senátoři a v podstatě nebylo navrženo jiné usnesení, než vyslovit souhlas s ratifikací změn dohody. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, tak tomu je, a proto můžeme po znělce přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které znamená, že Senát dává souhlas k ratifikaci změn Dohody o Mezinárodním měnovém fondu vyplývajících z Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu č. 63-2 o reformě kvót a Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu č. 63-3 o rozšíření investičního mandátu.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 30.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 38 skončilo schválením návrhu. Na konec aktuálně bylo přítomno 57 senátorek a senátorů a kvórum bylo 29. Pro bylo 55, proti jeden.

Tím projednávání tohoto bodu skončilo. Děkuji panu zpravodaji, panu ministrovi poděkujeme až na konci jeho dlouhého díla, neboť následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu,

která byla sjednána formou výměny nót

Tisk č. 307

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 307 a uvede ho opět ministr financí Miroslav Kalousek, kterému nyní uděluji slovo, prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové, tento návrh je více méně technického charakteru. Česká republika uzavřela s Estonskou republikou v roce 1994 Dohodu o vzájemné ochraně investic, která samozřejmě významně posílila právní jistotu investorů obou zemí. Nicméně po vstupu obou těchto zemí do EU se tato bilaterální dohoda stala nadbytečnou, neboť zájmy investorů jsou ochráněni komunitárním právem, které jim zajišťuje stejnou ochranu jako mají ve svých domovských státech. Je to srovnatelné s bilaterální dohodou s jednou jedinou logickou výjimkou, že není možné proti hostitelskému státu zahájit mezinárodní arbitrážní řízení, což logicky v rámci EU investor proti jinému státu EU zahájit nemůže.

Vzhledem k tomu, že komunitární právo plně nahrazuje tuto ochranu investorů jak z Estonska, tak z České republiky, navrhujeme Parlamentu ČR tuto bilaterální dohodu z roku 1994 ukončit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 307/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček.

Výborem garančním je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 307/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Myslím si, že pan ministr řekl celou podstatu. Já bych snad jako zajímavost dodal to, že součástí dohody je i zrušení desetileté ochranné lhůty od data ukončení platnosti této dohody. Tolik jenom na doplnění.

Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 31. schůzi dne 23. září 2010 přijal usnesení č. 365, ve kterém se říká, že k vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček. Ano, už se ujímá slovo, prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že vše podstatné bylo vlastně již řečeno, přejdu i já rovnou k usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jedná se o usnesení č. 180 z 24. schůze konané dne 26. října 2010. Toto usnesení zní:

Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, zpravodajské zprávě senátore Jaroslava Sykáčka a po rozpravě výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót.

2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Dámy a pánové, to je vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže obecnou rozpravu ukončuji. A budeme hlasovat, protože byl podán návrh, aby Senát dal souhlas s ratifikací. Po znělce budeme hlasovat.

Byl podán návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 30. O návrhu, který jsem přečetl, dávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Děkuji. Hlasování č. 39 skončilo. Návrh na podání souhlasu k ratifikaci byl přijat, 59 přítomných, kvórum bylo 30, 48 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti.

Projednávání tohoto bodu skončilo, děkuji oběma pánům zpravodajům.

Zahajujeme projednávání dalšího bodu. Tímto bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ukončení platnosti Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o používání informační technologie pro celní účely a souvisejících protokolů

Tisk č. 313

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 313 a uvede jej opět ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, Úmluvu o celním informačním systému přijala Evropská unie v Bruselu 26. července 1995. Česká republika k ní přistoupila v roce 2004. Centrální informační systém je nesmírně užitečný instrument pro vzájemnou výměnu informací mezi celními správami, které usnadňují jejich činnost. Z tohoto hlediska bylo pro nás toto přistoupení velmi důležité. V roce 2009, tedy o pět let poté, Rada pro justici a vnitro EU vydala rozhodnutí o celním informačním systému jednotném pro celou EU, který v podstatě tuto úmluvu nahrazuje.

Procesně, nikoliv věcně, ale procesně se jedná o velmi podobný případ, jako předchozí bod. Něco užitečné staré je nahrazováno něčím užitečným novým, modernějším, lepším, jednotným. Proto doporučujeme tuto úmluvu ukončit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů.

Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 313/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Lebeda, jehož nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Předložený materiál navrhuje Parlamentu ČR vyslovení souhlasu s ukončením platnosti Úmluvy o používání informačních technologií pro celní účely.

Úmluva byla vypracována na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii a ukončení její platnosti se navrhuje v návaznosti na rozhodnutí Rady o celním informačním systému, který má úmluvu nahradit a vstoupit v platnost 27. 5. 2011.

Ke zrušení jsou navrženy následující smluvní instrumenty:

Bazální úmluva, která pro nás vstoupila v platnost v roce 2005 a jejímž účelem je předcházení, odhalování, šetření a stíhání závažných porušení právních předpisů zvýšením spolupráce a koordinace celních správ členských zemí.

Následující protokoly navázané na tuto úmluvu. Jednak je to protokol o výkladu úmluvy prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce. Rozhodnutí vydává soudní dvůr Evropských společenství a Česká republika prohlásila, že přijímá pravomoc soudního dvora k vydávání rozhodnutí o předběžné otázce.

Dalším protokolem je protokol o oblasti působnosti praní výnosů v úmluvě a o zahrnutí registrační značky dopravního prostředku do uvedené úmluvy.

A poslední je protokol o změně úmluvy o používání informační technologie pokud jde o vytvoření databáze celních spisů.

Právní rámec celního informačního systému se řídí nástroji 1. i 3. pilíře. Vzhledem k novelizaci právních základů 1. pilíře bylo nutno zachovat soudržnost mezi částí v oblasti 3. pilíře s novelizovaným 1. pilířem. Rozhodnutí Rady, které toto řeší, bylo přijato jednomyslně.

Rušené smluvní instrumenty byly v ČR projednány a schváleny jako mezinárodní smlouva prezidentského typu, tudíž formálně ukončuje platnost takové smlouvy prezident a vyžaduje se souhlas obou komor Parlamentu ČR.

Ukončení platnosti předmětných smluvních instrumentů je v souladu s českým právním řádem, zásadami mezinárodního práva a se závazky České republiky.

Dopad na státní rozpočet se nepředpokládá, ale právě naopak, při úpravě nákladů spojených s celním informačním systémem oproti stávajícímu stavu nebudou náklady hrazeny z národních rozpočtů, nýbrž členské státy pokryjí pouze výdaje spojené s údržbou vnitrostátních pracovišť a terminálů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí, prosím? Nikdo. Obecnou rozpravu končím, není k čemu se vyjádřit, takže je možné přistoupit k hlasování o jediném návrhu, který znamená, že Senát dá souhlas k ratifikaci.

Budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s ukončením platnosti úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o používání informační technologie pro celní účely a souvisejících protokolů.

Konstatuji, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 30.

O návrhu na odsouhlasení ratifikace zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh na souhlas s ratifikací byl schválen. Bylo to 40. hlasování v pořadí této schůze. Registrováno bylo 59. senátorek a senátorů, kvórum bylo 30. Pro se vyslovilo 47 senátorek a senátoru, proti nebyl nikdo.

Tím projednávání tohoto bodu končím a děkuji panu zpravodaji.

(Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme nyní pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o centralizovaném celním řízení týkající se přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu Evropské unie

Tisk č. 329

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 329 a uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové, já jsem na sklonku své první mise v březnu 2009 slavnostně podepisoval v Bruselu Úmluvu o centralizovaném celním řízení. Úmluva o centralizovaném celním řízení je docela velká vymoženost pro dovozce zboží, kteří dovážejí na území EU zboží ze třetích zemí, protože díky této úmluvě jim to umožňuje propustit zboží do oběhu v místě oběhu, ale předložit ho ke kontrole k libovolnému úřadu v libovolné jiné zemi EU, čímž se jim samozřejmě výrazně snižují náklady na logistiku a skladování propouštěného zboží.

Dosavadní praxe před touto úmluvou je taková, že 75 % z vybraného cla je autonomní příjem Evropské unie a 25 % si bere ta země, která provádí propuštění i kontrolu, jako náhrady na náklady celního řízení. V okamžiku, kdy díky této úmluvě se může stát, a bude se to stávat, že v jedné zemi to bude propuštěno a v jiné zemi kontrolováno, tak náklady vznikají oběma dvěma zemím a tato úmluva říká, že těch 25 % z vybraného cla si tyto dvě země, libovolné, v takovém případě rozdělí bratrsky, přátelsky, soudružsky půl na půl.

To je tedy smyslem této dohody a prosím o její schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 329/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda.

Dále návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 329/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 329/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Úmluva se sjednává v souvislosti se zavedením institutu centralizovaného celního řízení (CCC), jehož princip spočívá v tom, že celní prohlášení lze předložit u jednoho celního úřadu, tzv. propouštěcího úřadu a zboží fyzicky u jiného úřadu, tzv. kontrolního celního úřadu. Díky elektronické komunikaci mezi oběma celními úřady lze požádat o provedení kontroly zboží, vyžádat si dostatečný popis, upřesnit směr vedení kontroly. Jedná se o ulehčení, které umožňuje celním deklarantům lépe směřovat zboží, šetřit čas a náklady.

Užití CCC na celém celním území Evropské unie je umožněno modernizovaným celním kodexem. V souvislosti se zavedením CCC, jak říkal pan ministr, vyvstal zásadní problém s výběrem cla a byla k tomu dokonce ustavena speciální komise, která měla rozhodnout o způsobu dělby nákladů náhrady a po delším jednání se shodla, že to bude 50 : 50.

Náš výbor přijal následující usnesení:

Je to 395. usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zídka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o centralizovaném celním řízení týkající se přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Lebeda? Není tomu tak.

Paní senátorka Paukrtová zde není. Hlásí se pan senátor Jiří Bis. 

Senátor Jiří Bis:  Paní senátorka Paukrtová mě pověřila, abych za ni přečetl 5. usnesení 2. schůze ústavně-právního výboru, která se konala dne 7. prosince 2010, ve kterém ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas s ratifikací Úmluvy o centralizovaném celním řízení týkající se přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU, určuje zpravodajkou výboru pro projednání tohoto návrhu na schůzi Senátu senátorku Soňu Paukrtovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Zpravodajské zprávy máme tedy úplné. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Ono to zase tak růžové není. Za prvé, smlouvu zatím ratifikovalo pouze 11 členských států, jsou to pobaltské země, jsou to severské státy a Belgie. To znamená, že hlavní státy EU to zatím neratifikovaly. Ale o tom bych tady nechtěl mluvit.

Chtěl bych mluvit o tom, jaký to bude mít dopad do státního rozpočtu. To nám tady pan ministr jako starý lišák opět neřekl, že celkový výběr cel je kolem 6 mld. Kč, když počítáme, tak pro nás mělo být zhruba 1,5 mld. Kč, to znamená, že pokud se ještě budeme o těch 25 % dělit s dalšími státy, tak mi to vychází tak, že ztráta pro nás by byla 750 mil. Kč. To znamená, my tady bereme na platech státních zaměstnanců, všude, kde můžeme, tak šetříme, a tady máme odsouhlasit něco, co nás připraví o 750 mil. Kč?

Chtěl bych se zeptat pana ministra, jestli skutečně tyto výpočty sedí, možná, že to může být dokonce i více, a jakým způsobem tedy tento výpadek, a ten je jasný, a potvrdili to i jeho podřízení, hodlá nahradit a kdy počítá ve státním rozpočtu a s čím, že dojde k náhradě těchto nejméně 750 mil. Kč. Je to tři čtvrtě miliardy, pane ministře!

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Prosím, pane navrhovateli, máte slovo k rozpravě.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Nebudu polemizovat s tím, zda jsem starý lišák. Cítím se mlád, bude mi 50 za týden, ještě tam mám čtyřku. Nemohu sdílet ty výpočty, ve vší úctě. Teď, ano zhruba 1,5 miliardy vybereme za zboží, které propouštíme dovozcům a kontrolujeme. Uhradíme tím náklady celního řízení. V okamžiku, kdy je u nás propuštěno a kontrolováno v jiné zemi, budeme se muset o půlku rozdělit s jinou zemí. Nicméně z jiné země dovozce vypustí zboží, které bude kontrolováno u nás, libovolná země Evropské unie se zase rozdělí s námi. Ono to vyjde halb und halb. My se budeme dělit 50 na 50 se zeměmi, ve kterých k těm operacím dojde, ony se s námi budou dělit. Nemůže to vyjít nikdy úplně na korunu. Někdy můžeme být v mínusu, někdy v plusu, ale mluvit o výpadku 750 milionů skutečně není namístě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se pana senátora Bise, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Není tomu tak. Děkuji tedy. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh ze všech tří výborů, schválit. Svoláme se k hlasování. Kolegyně a kolegové, omlouvám se, ale dovolím si vás odhlásit ještě před hlasováním, protože se mi nezdá, že by nás tu bylo tolik, kolik je ukazováno na displeji. Všechny jsem vás odhlásila, prosím, přihlaste se znova. Pro ty, kteří přicházejí, byli jsme všichni odhlášeni, tak prosím, přihlaste se znova.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy o centralizovaném celním řízení, týkající se přerozdělené ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu Evropské unie. Aktuálně je v sále přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám, Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 46, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji. Dalším bodem je

 

Bílá kniha o systémech záruk v pojišťovnictví

Tisk EU č. K 129/07

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 129/07, K 129/07/01 a K 129/02. Opět prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s návrhem.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové, v červenci 2010 jako reakci na velkou finanční krizi, která postihla všechny země OECD, s výjimkou Slovenska, České republiky a Mexika – škoda, že teď odešel pan senátor Dryml, který neustále zaměňuje finanční krizi za krizi hospodářskou – finanční krizi, která postihla všechny země, s výjimkou České republiky, Slovenské republiky a Mexika, předložila komise bílou knihu pojišťovnictví, kde navrhuje z našeho pohledu velmi kontroverzní řešení, a sice garanční schémata u pojišťovacího trhu.

Současně s tím trvá na tom, že tato garanční schémata mají být harmonizovány ve všech zemích stejně, aby nedocházelo k porušování hospodářské soutěže a k různým konkurenčním výhodám. My jsme k tomu byli od začátku skeptičtí, skeptická k tomu byla Fischerova vláda, stejně tak jako nyní vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Vyplývá to jednak z našich specifických podmínek, že máme finanční trh mimořádně stabilní, a bude ještě posílen aplikací směrnice EU o pojišťovnictví, solvenci trhu, ale upřímně řečeno, o tom ani tak mluvit nechci, ale to spíš by měla garantovat Česká národní banka jako orgán dohledu.

Ale mně na tom strašlivě vadí dvě jiné věci. Za prvé morální riziko, které vznikne v okamžiku, kdy pojišťovny budou ex ante tvořit nějaký pojistný fond, ze kterého by se když tak kryly případné problémy při nestabilitě pojišťovacího rizika. Každá pojišťovna v každé libovolné zemi si logicky řekla, tak já si tady platím na nějaký fond, který mi když tak pomůže při mých rizicích, no tak já jdu do větších rizik. Když tak si hrábnu do peněz, do kterých přispívám. Je to obrovské morální riziko, kde jsem skoro přesvědčen, že většina těchto finančních ústavů, jejichž management významně svojí intelektuální kapacitou překračuje intelektuální kapacity politických elit ve všech zemích Evropské unie, vždy najde nějaký způsob, jak si potom do těch peněz sáhnout.

To mi vadí opravdu velmi. Proto jsem při všech svých vystoupeních vždy proti tomu protestoval, na toto riziko upozorňoval.

Druhá doprovodná nepříjemnost je, že budou-li pojišťovny zatíženy nějakým permanentním odvodem do nějakého pojišťovacího fondu, zaplatí to kdo? Zaplatí to klienti všech pojišťoven, tzn. že se pojišťovací produkty zdraží.

Přes všechna tato odmítavá stanoviska a výhrady, které k tomu česká vláda má, jsme realisté, a vzhledem k tomu, že vidíme, že drtivá většina zemí EU na to má jiný názor a že politici těchto zemí chtějí své veřejnosti prezentovat, podívejte se, my si na ty "vošklivý" finanční instituce posvítíme a oni si to budou platit sami, abyste to nemuseli platit vy, protože už jim zamlčí, že to ve finále stejně zaplatí ti lidé, protože nikdo jiný to zaplatit nemůže. Předpokládám, že naše stanovisko nebude mít blokační minoritu a že se z toho stane pro Českou republiku závazná úprava.

Pokud se z toho pro Českou republiku stane závazná úprava, usilujme tedy z našeho pohledu alespoň o to, aby ta úprava byla nejméně škodlivá, a proto jsme předložili pozici, jaká by ta řešení byla přijatelná pro Českou republiku s ohledem na konkrétně aspekty očekávaného systému.

V té pozici jsou z mého pohledu důležité čtyři věci. Má být jenom jedno garanční schéma v každém členském státě a v garančním systému. Pro každý členský stát jenom jedno schéma.

Za druhé, máme-li krýt nějaké pojistné produkty, řekněme, že nebudeme krýt úplně každé, ale že budeme krýt alespoň ty, kde důvěra veřejnosti je mimořádně důležitým předpokladem, tzn. krýt pouze produkty dlouhodobého životního pojištění, obsahující rezervotvornou složku.

Nikoli ostatních pojistných produktů, tzn. neživotního pojištění. Ty pojistně nekrýt.

Za třetí zahrnout všechny fyzické a v případě neživotního pojištění i některé právnické osoby do režimu ochrany, a zároveň stanovit harmonizovaný limit pro náhrady v garančních schématech, aby nedocházelo k výkyvům, a financovat na základě ex ante příspěvků od pojišťoven s možností ex o post příspěvků po průšvihu, vybíraných v případě nedostatků ex ante úspor. Nicméně přestože to nastavíme takhle, morální riziko tam zůstává.

Dovolujeme si vás seznámit s touto pozicí a prosím o vaše stanovisko, popř. schválení. Děkuji, pane navrhovateli. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 129/07/03. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já na úvod přednesu k usnesení, že jsem zpracovala zpravodajskou zprávu, která byla projednána na VEU, ale přednesl ji můj kolega pan senátor Koukal, protože jsem byla omluvena ze zdravotních důvodů.

Pan ministr k Bílé knize o systémech záruk v pojišťovnictví řekl hodně, nebudu vás seznamovat s celou zpravodajskou zprávou, jenom bych chtěla zdůraznit, že systémy záruk v pojišťovnictví chrání občany před rizikem neplnění smluvních závazků v případě, že se jejich pojišťovna dostane do platební neschopnosti.

Na rozdíl od bankovnictví a sektoru cenných papírů se na pojišťovnictví nevztahují žádné evropské právní předpisy o systémech záruk. Komise touto Bílou knihou zahájila debatu o možném zavedení harmonizovaných systémů záruk a v Bílé knize navrhuje přijetí úpravy, týkající ochrany pojistníků a oprávněných osob prostřednictvím systému záruk v pojišťovnictví. Konkrétně navrhuje přijmout směrnici, stanovující minimální soubor požadavků na ochranu, které tady už zmínil pan ministr.

V České republice v současné době žádný systém záruk v pojišťovnictví neexistuje a v současné době se nejeví nutné takový systém zavádět. Český pojistný trh i během let 2008 – 2009 generoval kladný hospodářský výsledek a navýšil objem hrubého předepsaného pojistného. Argument komise o vlivu hospodářské krize na pojistný trh tedy není v českém prostředí na místě.

Český pojistný trh je rovněž vysoce koncentrovaný, tzn. že na něm existuje malý počet velkých hráčů s dominantním tržím postavením. Za první polovinu roku 2010 tvoří pět největších pojišťoven 66 % trhu, i když zde působí celkem 614 pojišťoven. Záruční systém je v podmínkách vysoce koncentrovaného trhu méně efektivní. V podmínkách České republiky je tedy účinnost a vhodnost samotného systému záruk v souvislosti s vysokou koncentrací trhu pochybná.

Pokud by byl systém záruk v pojišťovnictví zaveden, lze očekávat, že zvýšené náklady budou pojišťovny přesouvat na své klienty prostřednictvím vyššího pojistného. Záchranný systém také může přispět, jak už tady bylo řečeno, ke zvýšení morálního hazardu, protože bude existovat v případě úpadku vždycky záchrana.

I když se v Bílé knize zatím nejedná o návrhu legislativního aktu, doporučila jsem ve své zpravodajské zprávě na výboru a v návrhu na doporučení přijetí usnesení, které bylo přijato i na VEU. Nyní bych vás chtěla seznámit s usnesením, které bylo přijato.

11. usnesení z 2. schůze, konané dne 1. prosince 2010 k Bílé knize o systémech záruk v pojišťovnictví, senátní tisk č. K 129/07.

Po úvodní informaci Kláry Cetlové, ředitelky Odboru finanční trhy I. Ministerstva financí, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové, kterou přednesl senátor Václav Koukal a po rozpravě výbor

I. Přijímá k Bílé knize o systémech záruk v pojišťovnictví doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Bílé knize o systémech záruk v pojišťovnictví vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou;

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Doporučení, které je v příloze, je následující:

Senát PČR

I. Souhlasí s nutností posilovat ochranu spotřebitele, resp. pojistníka na vnitřním trhu EU.

II.

1. Zdůrazňuje, že systémy pojišťovnictví jsou v každém členském státu odlišné a vykazují různá specifika.

2. Poukazuje v této souvislosti na vysokou koncentraci českého pojistného trhu, na kterém pět největších pojišťoven tvoří téměř dvě třetiny trhu měřeno objemem předepsaného pojistného.

3. Upozorňuje na to, že systémy záruk jsou v podmínkách vysoce koncentrovaného trhu málo efektivní, protože v případě úpadku jednoho z velkých hráčů nemohou být prostředky v záručním systému dostatečné na pokrytí vzniklých nároků na odškodnění.

4. Připomíná, že výsledky hospodaření pojišťoven na českém trhu byly i přes probíhající finanční a hospodářskou krizi pozitivní a dle údajů České asociace pojišťoven došlo v roce 2009 k nárůstu jak objemu předepsaného pojistného, tak i zisků pojišťoven, a to navzdory 4% poklesu HDP.

5. Domnívá se, že případné zavedení systémů záruk bude znamenat přesunutí dodatečných nákladů pojišťoven na klienty ve formě vyššího pojistného, takže tyto dodatečné náklady opět zaplatí daňoví poplatníci;

6. Je toho názoru, že pokud budou systémy záruk zavedeny, měly by

- fungovat jako mechanismus poslední záchrany;

- obsahovat stanovení limitů pro odškodnění pojistníků;

- vycházet z principu domovské země;

- minimalizovat morální hazard;

7. Podporuje posílení pozice pojistníků v rámci likvidačního řízení s pojišťovnou v úpadku, důsledný a efektivní výkon obezřetnostní regulace v rámci nového režimu Solventnost II, posílení transparentnosti pojišťoven a poskytování všech relevantních informací klientům pro jejich kvalifikované rozhodování, a to ve srozumitelné formě.

III.

1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o iniciativách navazujících na tuto bílou knihu;

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Jen bych chtěla doplnit k tomu usnesení, že toto doporučení je téměř totožné s doporučením, které přijal VHZD, je tam upraven pouze málo slovosled, jinak je to stejné.

To je zatím zpravodajská zpráva, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám také, paní senátorko, a požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval také VHZD. Táži se nyní zpravodaje výboru pana senátora Jiřího Bise, zda chce vystoupit. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, VHZD se na své 32. schůzi dne 26. října 2010 zabýval tímto a přijal následující usnesení: Projednal na VEU Bílou knihu o systémech záruk v pojišťovnictví, zaujímá stanovisko k této bílé knize, které tvoří přílohu tohoto usnesení a určuje zpravodajem mne. Chci upozornit, že stanovisko, které přijal hospodářský výbor, je totožné, jako stanovisko, které četla paní senátorka Juřenčáková za evropský výbor. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego, otevírám rozpravu k tomuto návrhu usnesení a stanovisku k Bílé knize. Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana předkladatele, zda chce ještě vystoupit k návrhu. Pane ministře, chcete vystoupit? Ne. Děkuji. Paní zpravodajka k rozpravě ne. Ale požádám tedy paní zpravodajku, aby nám řekla, jak budeme hlasovat, protože jsou zde dvě usnesení. Hlasujeme o návrhu usnesení Evropského výboru pro záležitosti EU, tak jak ho přednesla paní zpravodajka Juřenčáková. Svoláme se k hlasování.

Budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Jana Juřenčáková. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 42 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi za velkou trpělivost, paní zpravodajce, pan ministr ještě požádal o slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Chci jen Senátu poděkovat, že mi umožnil vystoupit v té dlouhé šňůře, čímž mi velmi usnadnil situaci i čas. Děkuji mnohokrát, hezký den, já jdu zase škrtat

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, a tím bodem je

 

Zelená kniha Komise o možnostech politiky pro pokrok

směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky

Tisk EU č. K 122/07

Máme to jako tisky K 122/07, K 122/07/01. Poprosil bych ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s tímto materiálem, a zároveň ho vítám.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás velmi stručně seznámil s obsahem tohoto materiálu, který má takový složitý a komplikovaný název. Mám-li to trošku laicky vysvětlit, jedná se o koncepční materiál, ve kterém Evropská komise předkládá možnosti, jakým směrem by se v rámci evropského prostoru mělo vyvíjet smluvní právo a případně též další oblasti civilního, resp. občanského práva.

Sama komise v tomto materiálu nabízí 7 různých variant, z nichž ty prvotní, řekneme varianta 1, 2 či 3 jsou varianty, kdy by členské státy Evropské unie dlouhodobě nepreferovaly a neuvažovaly o sjednocení smluvního práva do řekneme jedné právní úpravy pro jednotlivé vnitrostátní právní řády, a ty varianty 5, 6, 7 jsou víceméně varianty, které počítají s tím, že by postupně mělo docházet k unifikaci občanského práva v rámci Evropské unie.

Je třeba říci, že před Lisabonem se Evropská unie těmito otázkami nezabývala, protože neměla možnost působit směrem na unifikaci vnitrostátní právní úpravy, pro všechny případy, nejen pro případy, které mají přeshraniční prvek.

Nyní po Lisabonu ta možnost Evropské unie je v této oblasti trošku jiná. Proto Evropská unie přichází s tímto koncepčním materiálem. Navazuje na diskuse, které již 10 let probíhají na území Evropské unie a které byly shrnuty do tzv. společného referenčního rámce, na kterém se podíleli přední teoretikové civilního občanského práva z celé Evropské unie a snažili se z jednotlivých národních právních předpisů,z jednotlivých občanských zákoníků, jednotlivých členských zemí vygenerovat esenci toho, co mají tyto jednotlivé právní předpisy národního charakteru společné a na čem by jednou mohl být "nový" evropský občanský zákoník postaven. Ty práce byly přijetím Lisabonu přerušeny a Evropská unie, Evropská komise a podle mého názoru ne úplně správně bez toho, že by vyhodnotila práci v rámci tzv. společného referenčního rámci, tzn. že by vyhodnotila práci oněch profesorů a dál s ní pracovala, přichází v zásadě s politickým materiálem, který vy zde dnes projednáváte a který již přináší na stůl konkrétní varianty, jaký má být přístup Evropské unie k případnému jednotnému občanskému právu na území jednotlivých členských zemí.

Já zde říkám, a bylo to tak projednáno i v příslušných výborech, takže pro některé z vás je to již známá pozice ministerstva spravedlnosti, že ministerstvo spravedlnosti je obecně skeptické k variantě unifikace civilního práva v rámci Evropské unie.

My se domníváme, že to je projekt, který je mimořádně megalomanský. Kdybychom měli přistoupit až na jeden evropský občanský zákoník, a já jsem hluboce přesvědčen jako člověk, který dost dlouhou dobu sleduje přijímání jednotlivých právních předpisů na úrovni EU, že není podle mě možné v horizontu několika let shodnout se všemi hlasy na evropském občanském zákoníku, který by byl schopen absorbovat specifika jednotlivých národních právních řádů. Protože občanský zákoník, jak víte, je základem každého právního řádu, té či oné členské země EU, každý zákon vznikal v jiné době. Máme země, které mají 200 let staré občanské zákoníky, Francie, Rakousko, BGB z roku 1811, Francie myslím 1804, 1805 atd.

A pak máme země, které mají moderní občanské zákoníky, přijímané v posledních desetiletích, jako třeba Holandsko, a ta podoba toho práva je úplně jiná. Také velmi rozdílná soudní praxe, právě v zemích, jako je třeba Rakousko, Francie nebo Německo, kde také je BGB původní, ještě císařský občanský zákoník, tak soudy mnohem více tyto staré právní předpisy aktualizují a vykládají v soudobém kontextu, zatímco země, které mají moderní právní předpis, nepotřebují takovouto dovykládajíc judikaturu.

Nechci vás tím dlouze obtěžovat, bylo by to na celou přednášku k tomuto tématu je to mimořádně zajímavé pro právníky. Uznávám, že pro vás třeba až tak ne. Přesto mi dovolte říci, že se domníváme, že pokus o unifikaci občanského práva je nerealistický a podle názoru expertů ministerstva zbytečný, a to z následujících důvodů.

Za prvé podstatná část občanského práva je dispozitivní povahy, tzn. je možné, aby účastníci právního vztahu si měnili svůj vztah podle toho, jak sami uznají za vhodné, a ten charakter občanského práva je takový, že vstupuje do hry pouze v případě, že konkrétní právní vztah určité otázky neupravuje. Tedy nevadí, že máme různé právní předpisy, když mají dispozitivní charakter. Je to na vůli stran právního vztahu, jaký že občanský zákoník případně využijí.

Co je dále důležité, uvědomit si, že není třeba podle nás upravovat jednotné občanské právo, protože většina hospodářských vztahů funguje na vnitrostátní úrovni, a tam fungují jednotlivé vnitrostátní právní předpisy a fungují bez problémů. Tam, kde se jedná o přeshraniční právní vztahy v rámci Evropské unie, tam už dnes existují harmonizované minimální standardy a mj. fungují normy tzv. mezinárodního práva soukromého, kde poukazují na to při právním vztahu, který že právní předpis toho národního státu se užije.

Funguje to bez problémů, nevznikají s tím žádné interpretační problémy, a proto podle našeho názoru není potřeba přistupovat ke změnám, o jejichž reálnosti máme pochyby. A které hlavně nemusí řešit žádné konkrétní problémy, protože podle nás žádné konkrétní návrhy s civilním právem na úrovni Evropy nejsou.

Ministerstvo mimoto dodává a domnívá se, že pro harmonizaci či unifikaci předmětné oblasti nemá Evropská unie pravomoc, tedy zde je ta procesní dimenze, to se spíš týká expertů na evropské právo, nicméně je faktem, že je to minimálně sporná záležitost. My se domníváme, že EU nemá tu pravomoc a že by tyto záměry neobstály z hlediska principu subsidiarity a proporcionality. Proto závěr ministerstva spravedlnosti je, že těžiště regulace soukromého práva by mělo zůstat na úrovni členských států, zásahy Unie do této oblasti by měly být omezené, omezené vždy na konkrétní naléhavé problémy nadnárodního výběru respektující důsledně požadavky subsidiarity a proporcionality.

Tedy reakce je tam taková, že není potřeba přijímat takovéto veliké projekty a prostě to vypouštět. Řešme problémy, které případně nastupují.

Z této filosofické funkce vyvěrá i náš přístup k materiálu. Ministerstvo spravedlnosti preferuje variantu 2 z těch 7 navržených – vytvoření nezávazné příručky, která by sloužila jako zdroj inspirace v rámci legislativního procesu na úrovni EU. Domníváme se, že právě princip nezávazného nástroje nejlépe odráží náš filosofický pohled na uvedený problém. Mám-li to vysvětlit – my dále podporujeme, aby se pokračovalo v principu referenčního rámce, to znamená nechť přední experti na civilní právo v Evropě bádají nad národními občanskými zákoníky, nechť esencují a vybírají společné znaky, které tady máme, nechť z toho vzniká brožurka nebo materiál, který by byl doporučující pro národní legislativy, jakým směrem se civilní právo v Evropě může ubírat.

To znamená – tato forma nenásilné harmonizace – použiji-li ten termín – a nenásilného vzájemného ovlivňování, protože ta brožura, která může ovlivňovat národní legislativce, je podle nás tím nejvhodnějším způsobem, jak přispět k tomu, aby se občanské zákoníky v Evropě postupně svým obsahem k sobě přibližovaly.

Ještě varujeme jako ministerstvo před variantou 4, která působí na první pohled jakoby v souladu s naším stanoviskem a naší pozicí. Konstatujeme však, že není v souladu s pohledem ministerstva spravedlnosti, protože zavedení tak zvaného opčního nástroje by vedlo k tomu, že by existovaly dva platné systémy vedle sebe. Jeden evropský občanský zákoník, který by současně nechával národní občanské zákoníky. Před touto variantou varujeme nejvíce, protože by přinášela celou řadu aplikačních problémů včetně judikatury soudů, kdy by zkrátka mohla být rozdílná judikatura, když by se civilní spor řídil občanským zákoníkem národního státu a nebo evropským občanským zákoníkem, to by opravdu ke zvýšení právní jistoty nepřispělo.

Dámy a pánové, tolik stanovisko ministerstva spravedlnosti. Snažil jsem se to maximálně zkrátit jenom na to základní. Závěr tedy je, že Česká republika podporuje spolupráci na úrovni tohoto materiálu, nicméně se domnívá, že výstupem by měl být právně nezávazný materiál v podobě jakéhosi doporučujícího manuálu pro jednotlivé národní země, které chystají novelizaci nebo přípravu nového občanského zákoníku a skrze tuto formu je zde možnost ovlivňovat národní legislativce a postupně, aby se jednotlivé občanské zákoníky k sobě sbližovaly.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který se tímto návrhem zabýval, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máme jako tisk K-122/07/02. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Pan ministr velice precizně objasnil, o co v případě tohoto tisku kráčí, takže na mě zbývá doplnit jenom několik drobných poznámek. Touto Zelenou knihou komise otevírá relativně novou kapitolu v procesu sbližování smluvního práva, kterou započala jednak v roce 2001 sdělením o evropském smluvním právu a pak v roce 2003 tzv. akčním plánem. Pan ministr tady zmínil 7 nástrojů nebo 7 opatření, která komise předkládá od těch nejměkčích až po dalo by se říci téměř úplnou harmonizaci.

K tomu opčnímu nástroji proběhl 27. října seminář v Bruselu, který pořádal výbor Iure. A v podstatě se snažil při tomto setkání zástupců národních parlamentů objasnit, vysvětlit výhodnost tohoto nástroje.

Česká republika, jak už zde zmínil pan ministr, zastává dá se říci většinový názor ostatních členských zemí EU, a to je příklon k některé z těch měkčích variant, tzn. ta 1 – 3, která by v podstatě neznamenala a neznamená nějaký dopad do národní legislativy.

Výbor pro záležitosti EU se při projednávání tohoto tisku přiklonil k tomuto názoru a svým doporučením pro usnesení Senátu, které máte, jak již zmínil, pan místopředseda v tisku K-122/07/02, se přiklonil též k té druhé variantě, to znamená vytvoření dobrovolné nezávazné příručky.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se, pane kolego ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se v daném okamžiku přihlásil pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedající, jenom chci krátce upozornit na to, že toto je jedna z kolizních norem, která má slaďovat právo. My jsme se před nedávnem – je to asi rok a půl – setkali s jinou kolizní normou ve věci rozvodu. To už byla směrnice, toto je legislativní návrh, tedy ne legislativní návrh komunikační, ale velice důležitý, abychom právě předešli tomu, že komise bude vytvářet legislativu, legislativu, která bude nepochybně velmi kontroverzní, protože bude zřejmě porušovat princip subsidiarity, jak zmínil pan ministr.

Z toho důvodu je i to dnešní přijetí usnesení velice důležité, abychom tu zbytečnou práci na vytvoření legislativy, abychom ji komisi nedávali, aby takové zadání komise nedostala a zůstali jsme skutečně v tom jejím smluvním základě.

Je velký rozdíl mezi soukromým právem ostrovním a mezi soukromým právem kontinentálním. To ostrovní je daleko více založeno, dává větší důraz na smlouvy a je logické, že tato rozdílnost vnitřních právních uspořádání členských států EU prakticky vylučuje, aby vzniklo to tvrdé zkomunitarizování soukromého smluvního práva. Z toho důvodu já velmi podporuji usnesení, které navrhoval náš výbor, abychom jej přijali za své, aby se s tímto výsledkem spokojilo a nevytvářelo legislativní návrhy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, tak já, abych nemusel jít k mikrofonu dolů, jenom doplněk k usnesení III, bod 2: Pověřuji předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Já bych tam navrhl doplnit: Vládě ČR, Poslanecké sněmovně, Evropské radě a Evropskému parlamentu. Jestli to není nadbytečné, ale my máme prvořadý vztah směrem k vládě. Následně je potřeba i seznámit Poslaneckou sněmovnu, aby nám ty materiály nezanikly, to je moje zdůvodnění. Ptám se předkladatelů usnesení, jestli by se s tím ztotožnili. Je to administrativní věc, podle mého názoru, nic víc.

Senátor Luděk Sefzig:  Já se domnívám, pane místopředsedo, že tento návrh je nadbytečný, ale určitě není škodlivý, je ale nadbytečný, protože je to oficiální dokument Horní komory, který nemůže být vládou ignorován, i když je fakultativní, není obligatorně závazný v této fázi, tak si myslím, že je to nadbytečné, ale rozhodně to tam být může.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Takže, jestli můžu – to není odpověď. Ano, nebo ne – je odpověď. Omlouvám se, že vás ženu zpátky.

Senátor Luděk Sefzig:  Vůbec nic se neděje, pane místopředsedo, ano.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Takže usnesení je doplněno o můj návrh, končím rozpravu a ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit? Nechce. Zpravodaj se chce vyjádřit, takže máte slovo, pane kolego.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Jak už jsem navrhl, usnesení máte v tisku K-122/07/02. V průběhu projednávání byl vznesen návrh na změnu v III, 2, a to na tuto podobu: Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil vládě, Poslanecké sněmovně, Evropské radě, Evropskému parlamentu a Evropské komisi. Jinak vše ostatní zůstává beze změny.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže díky, já svolám znělkou všechny, aby přišli, kdo má zájem.

Budeme hlasovat o usnesení, které předložil výbor pro evropské záležitosti s tím malým doplňkem. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 43 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29. Pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Než vyhlásím polední přestávku, tak vám sděluji, že bude do 14 hodin odteď. Ve tři čtvrtě na dvě se sejde Organizační výbor na mimořádné schůzi. Svolal předseda Senátu Milan Štěch. A to je z mojí strany všechno. Ve dvě hodiny se opět sejdeme.

(Jednání přerušeno ve 12.42 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.03 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájila odpolední pokračování dnešní schůze. Zatím vidím, že aktuálně je přítomno 21 senátorů, poprosím všechny přítomné, aby se přihlásili, abychom dosáhli alespoň toho třetinového počtu.

Bodem programu v tuto chvíli je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh V a VII Protokolu o perzistentních organických polutantech

k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států

Tisk č. 341

Vládní návrh – senátní tisk č. 341 – uvede pan ministr životního prostředí Pavel Drobil, který je přítomen a blíží se k řečništi. Poprosím všechny diskutující v sále, aby buď přestali diskutovat, nebo se odebrali někam do předsálí. Dobrý den, pane ministře, poprosím vás o uvedení návrhu.

Ministr životního prostředí ČR Pavel Drobil:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změn přílohy V a VII Protokolu o perzistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států.

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států má rámcový charakter a sleduje omezení znečišťování ovzduší v rámci evropské hospodářské komise Organizace spojených národů. Ustanovení Úmluvy jsou prováděny protokoly, které jsou k ní přijímány. Protokol o perzistentních polutantech vstoupil obecněji pro Českou republiku v platnost 23. října 2003. Cílem tohoto Protokolu je vyloučit nebo omezit použití perzistentních organických polutantů. A snižovat jejich emise do všech složek životního prostředí, a to buď ukládáním emisních limitů a zaváděním nejlepších dostupných technik či využitím technicky a ekonomicky dostupných náhrad. Protokol v tomto okamžiku reguluje nakládání se 16 látkami, které jsou toxické, dlouho setrvávají v životním prostředí a kumulují se nebo mohou se kumulovat v organismech. Přenášejí se na daleké vzdálenosti, a proto je potřeba v této oblasti mezinárodní spolupráce v jejich regulaci. Jedná se např. o dioxiny a nebo polycyklické aromatické uhlovodíky.

Na 27. zasedání Výkonného orgánu Úmluvy byly dne 18. prosince 2009 přijaty změny přílohy V a VII tohoto Protokolu. Na základě těchto změn se převádí obsah aktualizovaných kapitol III – V přílohy V Protokolu do právně nezávazného návodu pro smluvní strany pro identifikaci opatření a nejlepších dostupných technik pro snižování emisí těchto perzistentních polutantů a ruší se Příloha VII. Změny přílohy V v tomto případě umožní snadnější provádění změn, seznamy nejlepších dostupných technik, neboť se nebude vyžadovat obvyklý a časově velmi náročný ratifikační proces, jako je tomu v případě změn Protokolu samotného. Důvodem zrušení Přílohy č. 7 je skutečnost, že v ní obsažená úprava byla překonána vývojem moderních technologií a tím i poklesem významu perzistentních organických polutantů u mobilních zdrojů.

Navíc otázky, kterých se Příloha VII týká, jsou dnes už řešeny nebo jsou předmětem práva Evropské unie. Změny příloh Protokolu V a VII, které směřují ke zjednodušení a přehlednosti existující úpravy a tím i ke zjednodušení jejího provádění. Je proto podle našeho názoru účelné tyto změny přijmout. Změny nevyžadují změny vnitrostátních předpisů a nemají žádný dopad na veřejnou správu, podnikatelský sektor ani státní rozpočet.

Protokol je smlouvou prezidentské kategorie a z tohoto důvodu změny protokolu a jeho příloh jsou nedílnou součástí Protokolu. Vyžadují souhlas Parlamentu České republiky a ratifikaci prezidentem republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Informuji, že návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 341/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 341/1 a zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou a informoval nás také, zda je to společná zpráva, nebo jestli vystoupí i další zpravodaj.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. V celém protokolu o perzistentních organických polutantech Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujících hranice států, který byl sjednán v rámci Evropské hospodářské komise OSN, je vyloučit nebo omezit použití perzistentních organických polutantů, které jsou uvedeny v přílohách I – III Protokolu a dále snižovat emisi těchto látek do všech složek životního prostředí, a to ukládání emisních limitů a zavádění nejlepších dostupných technik využitím technicky a ekonomicky dostupných náhrad či dalších omezujících technik pro snížení emisí.

Protokol reguluje nakládání s 16 chemickými látkami.

27. zasedání výkonného výboru Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států přijalo rozhodnutí, jímž se mění přílohy V a VII protokolu. Na jeho základě se převádí obsah aktualizovaných kapitol 3 – 5 přílohy V do návrhu pro smluvní strany Úmluvy pro identifikaci opatření a nejlepších dostupných technik pro snižování emisí perzistentních organických polutantů a ruší se příloha VII, která už není relevantní.

Kromě uvedených změn byly rovněž schváleny změny protokolu a jeho příloh 1, 2, 3, 4, 6 a 8. Vzhledem k tomu, že pro implementaci těchto změn je nezbytné nejprve vytvořit v ČR potřebné technické a právní podmínky, předkládají se k ratifikaci pouze změny přílohy V a VII protokolu. Změna příloh V a VII protokolu směřuje ke zjednodušení a přehlednosti existující úpravy a tím i k zjednodušení jejího provádění.

Z tohoto důvodu je potřebné a účelné změny přijmout.

Změny příloh V a VII protokolu vstupují v platnost po uplynutí devadesáti dnů od rozeslání oznámení o přijetí změny výkonným tajemníkem EHK OSN pro všechny smluvní strany protokolu.

Změna příloh V a VII protokolu nevyvolává potřebu změny vnitrostátních předpisů. Přijaté změny příloh V a VII protokolu nemají žádný dopad na veřejnou správu, podnikatelský sektor, ani státní rozpočet.

Protokol je smlouvou prezidentské kategorie, tak jak tady bylo řečeno. Přijetí změn příloh protokolu Českou republikou proto vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem republiky.

Ještě na doplnění. Vláda vyslovila souhlas se změnami příloh V a VII protokolu svým usnesením č. 197 ze dne 8. března 2010.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 27. schůzi konané 26. října 2010 k tomuto zákonu přijal doporučení – doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změny příloh V a VII Protokolu o perzistentních organických polutantech k Úmluvě dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států. Určuje zpravodaje Senátu PČR, senátora Jiřího Lajtocha a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je vše. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátor Pavel Lebeda – který opustil sál a pravděpodobně nikoho nepověřil. Z tohoto důvodu otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Ano, první přihlášený je pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jenom krátce zastoupit kolegu Lebedu. Výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost projednal tento tisk a vyslovil k tomu souhlas.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych měla jenom takový dotaz, že bych potřebovala vysvětlit od pana ministra, protože nevím, co to jsou perzistentní organické polutanty. Ráda bych věděla, o čem hlasujeme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Pavel Drobil:  To jsou agresivní látky, jako je DDT, dioxiny atd. Nic víc vám k tomu sám nejsem schopen říci.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Vidím, že do obecné rozpravy v tuto chvíli není nikdo přihlášen, tak ji uzavírám. Zeptám se ještě jednou pana ministra, jestli se chce nějak vyjádřit. Nechce. Garanční zpravodaj – rozprava prakticky žádná nebyla, takže nechce. Děkuji. Protože máme, pane zpravodaji, jediný návrh na schválení. (Poznámka z okolí.) Ano, na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. Hlasujeme o souhlasu k ratifikaci. Zahájím fanfárou hlasování, svolám kolegy.

V sále je přítomno 47 senátorů, aktuální kvorum je 24. Spustím hlasování. Prosím, kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nechce udělit souhlas k ratifikaci, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Registrováno bylo 50 senátorů, kvorum bylo 26, pro hlasovalo 43 senátorů, proti nikdo. Usnesení bylo schváleno. Bylo to hlasování pořadové číslo 44. Děkuji.

Končím projednávání tohoto bodu. Vidím, že se hlásí předseda klubu ODS.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, milé dámy, vážení pánové, já bych chtěl požádat – protože pan ministr má zastoupit pana ministra Dobeše, který měl předkládat body, které máme pod pořadovými čísly 31, 32, 33, tedy senátní tisky 325, 327, 321 – abyste vzhledem k jeho času umožnili hlasováním předřadit tyto body v pořadí, abychom o nich mohli hlasovat teď, když je pan ministr přítomen. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  O tomto budeme hlasovat v tuto chvíli bez rozpravy. Domnívám se, že i bez znělky, protože jsme hlasovali před malou chvílí. Takže spouštím hlasování.

Kdo souhlasí s předřazením těchto bodů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti 0. Návrh na předřazení bodů byl schválen.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším bodem našeho jednání bude

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Syrskou arabskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsaná v Praze 25. března 2010

Tisk č. 325

Senátní tisk č. 325. Za ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše nám uvede pan ministr Drobil.

Ministr životního prostředí ČR Pavel Drobil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, základním smyslem předkládané smlouvy o sociálním zabezpečení se Sýrií je vyloučit, aby pracovník migrující mezi smluvními státy platil sociální pojištění z téže pracovní činnosti jak v České republice, tak i ve druhém státě. V tomto směru se přijatá úprava podobá smlouvám o zamezení dvojího zdanění.

Druhým cílem potom zajistit, aby každý stát poskytl v příslušné době takovému pracovníkovi důchodové dávky ve výši odpovídající odvedenému pojistnému. Od jiných smluv o sociálním zabezpečení se smlouva se Sýrií poněkud odlišuje tím, že není prioritně zaměřena na podporu ekonomické spolupráce, ale na zabezpečení určité skupiny osob, českých občanů. Bližší informace o předkládané smlouvě jsou podrobněji obsaženy v předkládací zprávě a byly poskytnuty i při projednávání smlouvy v příslušných výborech Senátu.

Po obsahové i formální stránce jde o standardní mezinárodní dokument. Dovoluji si navrhnout schůzi Senátu, vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 325/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 325/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jak už pan ministr avizoval, důvodem ke sjednání navrhované smlouvy je především snaha o řešení důchodového zabezpečení českých občanů pracujících po delší dobu v Sýrii, většinou ve vysokoškolských profesích, kteří by se v důchodovém věku rádi vrátili do České republiky. Tito lidé buď získali nárok na syrský důchod, avšak bez smlouvy jej nelze exportovat do ČR, protože předpisy o důchodovém pojištění Sýrie váží nárok na dávky na státní občanství a na trvalý pobyt na území Sýrie, nebo – přestože získali určitou dobu pojištění v českém systému, nárok na český důchod nemají, protože bez smlouvy, která by umožnila sčítání dob pojištění, podmínku potřebné doby pojištění pak nesplňují.

Z toho důvodu se též přikláním k doporučení pana ministra a dovoluji si vás rovnou seznámit se 72. usnesením VZSP k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi ČR a Syrskou arabskou republikou o sociálním zabezpečení.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Bc. Vladimíra Šišky, mé zpravodajské zprávy a po rozpravě výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci a určuje mne jako zpravodaje výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Kladívko. Ani on není přítomen v sále. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se hlásí pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl zastoupit Tomáše Kladívka. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost souhlasil s tímto materiálem a vyslovil souhlas k jeho schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji za tuto informaci. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nehlásí, takže se zeptám formálně pana ministra i pana garančního zpravodaje. Ale vzhledem k tomu, že není k čemu se vyjadřovat, a máme jediný návrh, to je – Senát dává souhlas k ratifikaci, po znělce budeme o tomto hlasovat.

Hlasujeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Syrskou arabskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsané v Praze 25. března 2010.

V sále je přítomno 52 senátorů, kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti souhlasu s ratifikací, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 46 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 50, proti nula. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a zpravodaji.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Indickou republikou, podepsaná v Praze 8. června 2010

Tisk č. 327

Vládní návrh máme jako senátní tisk č. 327. Opět ho za pana ministra Dobeše uvede pan ministr Drobil. Pane ministře, opět máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Pavel Drobil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Máte před sebou návrh na ratifikaci mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení s Indií. Tato smlouva jednoznačně stanoví u pracovníků migrujících mezi Indií a ČR pravidla pro příslušnost k sociálnímu pojištění, tedy pro odvod pojistného pouze v jednom státě. S ohledem na investice, které je možné ze strany Indie v České republice, ale i ze strany České republiky v Indii očekávat, a v rámci kterých budou z jednoho státu do druhého vysíláni manažeři a odborníci, jsou tato pravidla zásadní. Stěžejní věcnou částí smlouvy je kapitola upravující oblast důchodů. Vychází z obecného principu smluvních úprav, podle něhož každý ze smluvních států poskytuje důchod odpovídající době pojištění získaného podle jeho vlastních právních předpisů.

Význam smlouvy s Indií spočívá především v její podpoře ekonomické spolupráce mezi oběma státy. Bližší informace o předkládané smlouvě jsou podrobněji obsaženy v předkládací zprávě a byly poskytnuty při projednávání smlouvy v příslušných výborech Senátu. Po obsahové i formální stránce je tato smlouva nestandardním mezinárodním dokumentem. Dovoluji si navrhnout schůzi Senátu vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 327/2. Zpravodajem výboru byl určen opět pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem opět výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 327/1. Zpravodajkou výboru je tentokrát paní senátorka Božena Sekaninová a tu poprosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, jak tady zaznělo, jedná se o souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Indickou republikou o sociálním zabezpečení. Nekoordinuje však všechna odvětví sociálního zabezpečení, ale pouze pravidla pro příslušnost pracovníků k pojištění a v rozsahu upravovaných dávek, oblast důchodů, odvozovaných z takového pojištění. V současné chvíli je u nás asi 700 indických občanů. Jedná se o vyslané pracovníky indických firem působících v ČR, kteří zůstávají v indickém sociálním systému a nárok na české dávky jim nevznikne.

Z dlouhodobého hlediska lze počítat s platbami důchodů a jejich postupným zvyšováním do Indie v důsledku vyšší migrace pracovníků a jejich účasti v českém pojišťovacím systému, vždy se však bude jednat pouze o platby kryté odvedeným pojistným.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal smlouvu o sociálním zabezpečení mezi Českou a Indickou republikou a doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci a určuje zpravodajkou výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátorku Boženu Sekaninovou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Zpravodaj druhého výboru – pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost není v sále přítomen, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se opět hlásí pan senátor Dryml, aby zastoupil právě přibíhajícího zpravodaje.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tentokrát se vážená paní předsedající mýlí, protože já jsem se chtěl zeptat na něco jiného. Je to o tom, co bude nebo nebude s tím, když v rámci slučování rodin, osob dojde k vyšší migraci a kolik to bude představovat pro sociální systém, pokud se uplatní článek 14 odst. 3, kde se přiznává i invalidům, kteří neplatili do důchodového systému, nárok na invaliditu. Protože zatím to nikoho z nás nepálí. Ale v rámci různých nařízení EU o slučování osob, a víme, že v Indii jsou rodiny hodně členité, tak bych chtěl vědět, jestli si ministerstvo představuje, kolik by to mohlo být třeba v příštích dvou letech peněz. Já jsem v Indii byl a vím, že tam je velmi mnoho invalidů. Byl bych velmi nerad, abychom se pak stali zaslíbenou zemí pro některé z těchto lidí. Říkám, že trvalý pobyt je taková trošku obrana proti tomu, ale na druhé straně v rámci slučování osob a rodin tady vznikají komunity různých jiných národů. Aby pak nevznikla tady i velká komunita ne proto, že by nám chtěli pomáhat s naší prací, ale proto, že by čerpali sociální dávky z našeho systému. Jestli skutečně jsou propočítána všechna nebezpečí tohoto problému.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já se omlouvám za svůj omyl, pane senátore. V obecné rozpravě není nikdo přihlášen. Já bych se přesto dovolila zeptat zpravodaje druhého výboru, jestli jejich usnesení je totožné s usnesením garančního výboru.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Můžu potvrdit vaši domněnku, paní předsedající. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal na své schůzi 7. prosince usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací předložené smlouvy, tisku 327.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Vzhledem k tomu, že se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, poprosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit k rozpravě, respektive zodpovědět dotaz pana senátora Drymla.

Ministr životního prostředí ČR Pavel Drobil:  Já tady zastupuji pana ministra Dobeše a ten pana ministra Drábka, takže si nebudu hrát na odborníka v oblasti sociálního zabezpečení. Ale tolik jsem z té předkládací dokumentace pochopil, ale nevím, jestli vám, pane senátore, vám uspokojivě odpovím, že vždy se bude jednat o platby, které byly kryty odvedeným pojistným. Čili nic navíc. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Vidím technickou, nebo faktickou – pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Hrozně se omlouvám, ale to je právě to specifikum, že tam to u těchto lidí není. Oni nemusí odvádět, podmínkou je trvalý pobyt.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Paní zpravodajka garančního výboru.

Senátorka Božena Sekaninová:  Jestliže tady dostává plat, tak odvádí a z toho je vypočítána dávka důchodu. Samozřejmě, tak jak je to u jiných mezinárodních smluv, tak je to o tom, že pouze v jednom státě může být vyplácen důchod.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní zpravodajko. Pokud se už nikdo nehlásí, ostatně obecná rozprava byla ukončena vystoupením pana ministra a paní zpravodajky, můžeme přistoupit k hlasování. Hlasovat budeme o návrhu – Senát dává souhlas s ratifikací. Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, aby Senát dal souhlas k ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvednout ruku. Hlasování je ukončeno. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti byla nula. Návrh byl přijat.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 321

Senátní tisk č. 321. Opět nám ho za ministra školství, mládeže a tělovýchovy přednese pan ministr Drobil. Poprosím ho.

Ministr životního prostředí ČR Pavel Drobil:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu je mnohostrannou smlouvou, která pro Českou republiku vstoupila v platnost 1. června 2007. Patří do kategorie smluv, jejichž přijetí, nebo přijetí jejich změn je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR a ratifikací prezidentem republiky.

Vzhledem k tomu, že příloha 2, mezinárodní standard pro terapeutický výjimky, je její nedílnou součástí, její změna vyžaduje dodržet stejný ústavní postup, jako schválení nebo ratifikace smlouvy samotné. Změna přílohy č. 2 byla projednána s národními antidopingovými organizacemi a schválena v lednu roku 2010 na konferenci smluvních stran, konané v Paříži. Zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům.

Vláda České republiky vyslovila souhlas s přijetím změny přílohy 2 mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu dne 21. června 2010 svým usnesením č. 488. Její přijetí nemá žádné dopady na státní rozpočet, ani na státní správu, stejně tak nemá žádný dopad na podnikatelský sektor. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, a opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Tento návrh projednal VZOB. Opět tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 321/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem byl VVVK. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 321/1 a zpravodajkou výboru je paní senátorka Hana Doupovcová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Hana Doupovcová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, tak jak bylo již řečeno,jedná se o mezinárodní smlouvu mnohostrannou, jejíž přijetí je podmíněno souhlasem obou komor parlamentu a ratifikací prezidentem republiky.

Účelem úmluvy je zohlednit nové okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních i nevládních organizací proti dopingu.

Součástí úmluvy jsou dvě přílohy. Příloha č. 1, to je Světový antidopingový kodex, to je seznam zakázaných látek a metod dopingu, tu jsme schvalovali nedávno v Senátu, a dnes projednáváme přílohu č. 2, to je mezinárodní standard pro udělování terapeutických výjimek. Tato příloha v platném znění stanoví kritéria pro udělování terapeutických výjimek, ustanovení o důvěrnosti informací a o postavení komise pro terapeutické výjimky a procesní pravidla pro udělování těchto výjimek.

Ke změně této přílohy došlo pouze jednou a tato změna byla schválena v lednu v Paříži na konferenci smluvních stran.

Tento návrh projednala česká vláda a vyslovila s ním souhlas v červnu roku 2010. Aktualizovaná verze přílohy 2 zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům. Jak již bylo řečeno, přijetí této smlouvy nemá žádný dopad na státní rozpočet ani státní správu a podnikatelský sektor.

Tento tisk 321 projednal VVVK na svém jednání 21. září a přijal k němu usnesení, které

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu;

II.určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku č. 321 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Hanu Doupovcovou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaje VZOB pan senátor Pavel Lebeda. Nepřeje si vystoupit. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu v této chvíli. Do té se nikdo nehlásí. Máme jediný návrh, a to návrh VVVK, který nám doporučuje dát souhlas k ratifikaci. Takže po fanfáře můžeme hlasovat.

Senát dává souhlas k ratifikací změny Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. O tomto budeme hlasovat. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 29 a já zahajuji hlasování.

Kdo je pro souhlas k ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 52, proti bylo 0, návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu ministru, který zastoupil svého kolegu.

Dalším bodem se vracíme do našeho původního programu. Následujícím bodem tedy je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 371

Senátní tisk č. 371. Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 371 a návrh uvede pan poslanec Jan Husák, který je přítomen, a prosím ho tedy, aby nás seznámil s návrhem.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych krátce uvedl zákon, který máte teď před sebou a před rozhodováním. V průběhu roku 2009 se v okolí veřejného mezinárodního letiště Praha Ruzyně odehrálo několik závažných incidentů, při nichž neznámý pachatel použil laserových paprsků k oslnění a krátkodobému oslepení posádky startujícího nebo přistávajícího dopravního letadla. V několika případech došlo dokonce k lehčímu poškození zraku pilotů.

Uvedené incidenty mají charakter vážného ohrožené provozní bezpečnosti civilního letectví, přičemž v roce 2010 se výskyt těchto nebezpečných situací opakuje.

Tento stav se netýká jen naší republiky. Uvedu pouze jeden příklad ze zahraničí. Německá televize odvysílala dnes 25. října letošního roku reportáž o stejných problémech na německých letištích a bohužel i silnicích. Lasery jsou tam čím dál větším nebezpečím pro letecký i silniční provoz. Mezi lednem a polovinou září roku 2010 registroval Spolkový úřad pro leteckou dopravu po celém Německu celkem 229 útoků na vrtulníky a letadla Německých aerolinií. Za stejné období roku 2009 to bylo pouze 35 útoků. Stále častěji jsou zasaženi i řidiči automobilů. V České republice je nárůst těchto incidentů v podobné řadě.

Uvedu krátce osobní poznatek. Na mezinárodním letišti Praha Ruzyně se v letošním roce zhruba před 6 týdny uskutečnily testy, které byly vedeny panem doc. Teodorem Balážem z Univerzity obrany v Brně. Pro testování byl používán laser mnohem slabšího výkonu, aby nebylo ohroženo zdraví testovaných osob.Testovalo se na vzdálenost 2,5 km. Přesto jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, že při tomto použití laserových paprsků. Zařízením, které je běžně k dostání na volném trhu v České republice, dojde k úplnému oslepení čelního skla dopravního letounu, zasažení zraku pilota, takže je oslepen, a k vážnému ohrožení bezpečnosti leteckého provozu.

Nyní k zákonu. A velmi krátce. Zákon nově zavádí nový druh ochranného pásma letišť, tj. zvláště vymezeného území v okolí letiště, v němž se zakazují či omezují určité činnosti z důvodu veřejného zájmu, kterým je ochranné pásmo se zákazem laserových zařízení.

Za druhé zákon upravuje zmocnění právnické osoby, pověřené Ústavem pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, výkonem určitých činností na poli šetření nehod a nahodilých událostí v civilním letectví, aby výsledky činnosti, jimiž byly pověřeny, vtělily do zprávy o letecké nehodě nebo incidentu analogicky k tomu, jak to doposud činí za tyto osoby ústav.

Za třetí, nové skutkové podstaty a sankce za správní delikty v souvislosti se vznikem nového druhu ochranného pásma letišť se zákazem laserových zařízení jak pro fyzické, tak právnické osoby. Výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně dne 5. 11. 2010 a schválené usnesení. Dovolte, abych uvedl tyto údaje. Návrh byl přijat. Pro 113 poslanců, proti 2.

Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, 2010, 6. volební období, přijal usnesení 158 na zasedání Poslanecké sněmovny ze 7. schůze 5. listopadu 2010 k návrhu poslanců Jana Husáka, Františka Laudáta a Michala Babáka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 88, prvé čtení podle § 90 odst. 2. Tedy přijato ve zkráceném řízení.

Poslanecká sněmovna tímto usnesením souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 88 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas již v prvém čtení.

Za druhé vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Jan Husáka, Františka Laudáta a Michala Babáka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, tedy živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 88.

Závěrem dovolte, abych uvedl pouze, že se nesmiřujeme touto normou, která dílčím způsobem upravuje režim, který se stává nebezpečným pro provoz civilních i, může být, vojenských letišť. V této iniciativě budeme pokračovat a spojili jsme se s ministerstvem zdravotnictví a s hlavním hygienikem a budeme připravovat normu, která bude regulovat vůbec používání a prodej laserových zařízení, která jsou v současné době k dostání naprosto běžně na našem trhu, dokonce na tržištích, a to ve výkonech. Když si představíte, že zelené ukazovátko o výkonu 12 – 14 miliwattů může při neopatrném používání poškodit zrak dítěte např ve škole, tak se prodávají na volném trhu za cenu 27 000 zařízení, která mají výkon víc jak 700 miliwattů.

Proto vás chci požádat, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, o podpoření tohoto zákona, a tak jak jsem se dohodl ve vašem hospodářském výboru, přizval jsem členy hospodářského výboru k další spolupráci v další iniciativě,kterou společně s poslanci budeme iniciovat ve vztahu k ministerstvu zdravotnictví. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 371/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, na úvod trošku odlehčím. Sami jsme mohli včera sledovat, co dokázal paprsek světla odrazem od notebooku paní senátorky Richtrové místopředsedovi Škromachovi, který byl oslněn, nicméně neztratil orientaci a pokračoval ve své premiéře řízení pléna Senátu.

Totéž se nedá říci bohužel o pilotech, ať už vzlétají nebo přistávají. Totéž se nedá říci o laserovém paprsku, který je daleko nebezpečnější a je velmi nebezpečnou zbraní, jak již uvedl i pan senátor Jílek při diskusi v hospodářském výboru. Pilot je oslněn, na chvíli oslepen a na určitou chvíli ztrácí orientaci jak v kokpitu, tak v prostoru. Co to může způsobit se stovkami pasažérů za zády, to si dokážete sami představit.

Proto byl Senátu postoupen návrh zákona, jehož cílem je především ochrana bezpečnosti civilního letectví, konkrétně ochrana před škodlivými účinky právě tohoto laserového záření. Potřebu změnit stávající úpravu vyvolalo podle navrhovatelů předlohy opakované kritické ohrožení provozní bezpečnosti letiště Praha Ruzyně, kde se odehrálo od roku 2009 několik závažných incidentů, jež uvedl pan poslanec.

V návrhu zákona se zavádí, jak již uvedl, také nové ochranné pásmo se zákazem laserového zařízení, které spolu s ochrannými pásmy , s výškovým omezením staveb, ochraně před nebezpečnými a klamavými světly, s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí, hlukovými a ornitologickými tvoří ochranná pásma letišť.

Stejně jako všechna stávající i tento nový druh ochranného pásma zřizuje Úřad pro civilní letectví opatřením obecné povahy podle správního řádu po projednání s úřadem územního plánování. Ve zmíněném opatření obecné povahy jsou stanoveny parametry ochranného pásma a jednotlivá opatření k ochraně leteckých staveb. Zákon o civilním letectví stanoví podmínky, za kterých lze v ochranných pásmech zřizovat zařízení a provádět činnosti a mimo ně umisťovat stavby a zařízení.

Uvedená ustanovení se budou vztahovat i na ochranné pásmo se zákazem laserových zařízení.

V souvislosti se vznikem nového druhu ochranného pásma bylo také třeba do zákona vtělit nové skutkové podstaty správních deliktů a sankce, ukládané za jejich spáchání. Nově je stanoveno, že za ohrožené bezpečnosti letového provozu narušením ochranného pásma se zákazem laserových zařízení lze fyzické osobě v přestupkovém řízení uložit pokutu 5 milionů korun a právnické nebo podnikající fyzické osobě se v řízení o správním deliktu uloží pokuta do 5 milionů korun.

Ohrožení bezpečnosti letového provozu narušením jakéhokoli jiného ochranného pásma letecké stavby bude nadále stejně jako dosud sankcionováno uložením pokuty do 300 tisíc korun. Pokud cítíte nerovnováhu mezi 5 miliony a 300 tisíci korun, znovu připomínám, že laser je velmi nebezpečnou zbraní, zejména vůči lidskému zraku.

Novelou je dotčena i část zákona o civilním letectví, upravující problematiku zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů a hlášení událostí, které je svěřeno ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Pan poslanec již uvedl, že ten může být v případě, že došlo k usmrcení osob uvedenými činnosti, pověřit na žádost právnickou osobu, která je způsobilá zajistit jejich řádný výkon. Předložený návrh zákona nově ukládá zmíněným právnickým osobám vypracovat o výsledcích šetření zprávu.

Účinnost je fixována na 1. únor 2011. Návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně skupina poslanců dne 9. září 2010, a jak již bylo uvedeno, byl schválen v 1. čtení dne 5. listopadu 2010.

Vzhledem ke kritickému ohrožení nejen provozní bezpečnosti letiště Praha Ruzyně, ale v zájmu rychlého řešení, navrhuje VHZD plénu Senátu PČR vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončená rozpravy zaujmout stanovisko.

Dalšího zpravodaje nemáme. Já se v tuto chvíli ptám, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli – návrhem zákona se nezabývat. Pan senátor Horník? (To byl omyl.)

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Horník, kterému dávám slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane kolego poslanče, kolegyně a kolegové. Mám jenom jednu velmi krátkou a jednoduchou otázku. V objektech nebo v okolí ochranného pásma letišť se hodně třeba staví; používají se různé laserové přístroje. Nejvíc asi geodeti. Dočetl jsem se, že je možno požádat o výjimky.

Chci se zeptat, jak dalece budou tyto výjimky poskytovány, zdali jsou spojeny s placením jakéhosi poplatku, třeba pro geodetickou kancelář. Zdali to nebude nikterak papírově náročné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Poprosím pana navrhovatele, aby vyčkal na další... Pokud ne, může tedy okamžitě reagovat. Ale předpokládám, že budou další.

Poslanec Jan Husák:  Tady tato povolení budou samozřejmě v rukách, nebo budou samozřejmě v pravomoci příslušného správního orgánu. Bude to stejný proces jako u každých jiných podobných procesů týkajících se těchto výjimek. Samozřejmě se s nimi počítá, stavební činnost nelze zastavit v ochranných pásmech.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Další do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Tak zakážeme lasery všude – to bude nejlepší.

Já bych se chtěl zeptat, jaké to ochranné pásmo bude. Jestli to bude současné ochranné pásmo letišť. Nebo jestli si někdo bude říkat, že ochranné pásmo bude 10 km, 100 km – nebo kolik? Chtěl bych, abyste mi na toto odpověděl.

Dávají se tady nové povinnosti právnickým osobám. Mě by zajímalo – policisté taky půjdou do správního řízení až budou v oblasti letišť měřit rychlost laserem? Jak to tedy bude? Bude to jenom v ochranných pásmech, jaká jsou dosud? Nebo tady někdo bude rozhodovat, že zakážeme lasery v celé republice, protože dáme ochranné pásmo 100 km? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Zeptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Hlásí se – ručně – kolega Sefzig, kterému zřejmě nefunguje "elektronické"... Už je to v pořádku, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, nemohl jsem se přihlásit, nakonec se mi to podařilo...

Mám pocit, že celý ten zákon je zbytečný. Vznikla tady společenská objednávka na základě několika jistě nebezpečných počinů v blízkosti letiště, ale myslím, že každou takovou věc není nutno řešit zákonem. To je přece veřejné ohrožení, a na to už platí dnešní zákony.

Jestli by nemohl předkladatel zdůvodnit, proč to takto složitě vymýšlíme, zpřísňujeme normy, když to už všechno řeší současný stav. To, že se to zrovna týká dneska jednoho specifického fyzikálního úkazu, tedy použití laseru – to příští může být cokoliv jiného. Technologie jde dál. Myslím, že tady je to možno řešit na základě současného právního systému.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí pan senátor Dryml do obecné rozpravy.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane předkladateli, vážení kolegové. Je to přesně to, co tady řekl náš kolega Sefzig. Ještě si uvědomme jedno. Copak tady dneska, když někdo dostane pokutu, tak vlastně se bude bát? Když bude chtít někdo něco ohrožovat, jako je provoz leteckého provozu, tak tady musí být daleko přísnější sankce. A to je přesně to, o čem tady mluvil kolega Sefzig. To znamená, že tady musí nastoupit daleko tvrdší sankce.

Proč tady děláme nějaký zákon, kterým říkáme, že někoho potrestáme jenom tím, že zaplatí peníze? Lidé musí být potrestáni na základě obecného ohrožení, na základě současných předpisů. Je to typické zaplevelování našich zákonů dalšími zbytečnými zákony z Poslanecké sněmovny.

Je vidět, že kolegové v nižší komoře jsou nepoučitelní. Domnívám se, že tady zcela jednoznačně musí nastoupit trestněprávní odpovědnost, a ne správní odpovědnost, jak nám tady někdo předjímá předlohou tady tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Další do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já bych se spíše přikláněl k tomu, co bylo řečeno, protože mi není jasno – chápu prioritu letecké dopravy, ale denně nám jezdí stovky a tisíce autobusů, aut. Dovedu si představit podobné zásahy v zátočinách mnohem méně kontrolované a nezahyne samozřejmě 300 lidí, 400 lidí v Jumbo Jetu, ale zahyne třeba jenom 50 lidí v autobusu. Věc má pravděpodobně řešení ve smyslu kolegů Sefziga a Drymla. Dovedu si představit stejnou iniciativu v autobusové dopravě, resp. v silniční dopravě, ve vlakové dopravě, kdekoliv.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další přihlášený je opět pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Ještě jednou se omlouvám, do třetice všeho dobrého i zlého – já dávám totiž návrh na neschválení. Děkuji.

Senátor Vladimír Dryml:  Pardon, omlouvám se, na zamítnutí. Omlouvám se.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tak. Děkuji. Zdá se, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí. Teď poprosím postupně navrhovatele a zpravodaje, aby se vyjádřili k proběhlé rozpravě.

Poslanec Jan Husák:  Děkuji za připomínky. Samozřejmě, že tato slova neslyším poprvé. Zabývali jsme se tímto pohledem, který zde byl vysloven z vašich řad.

Prvně, co se týče ochranných pásem, zůstávají ochranná pásma, která platí.

Co se týče dalších argumentů. Ano, tato norma je novou normou, která rozšiřuje možnost postihu těch, kteří mohou způsobit až obecné ohrožení. Nechci tady přednášet a dělat přednášku o tom, co je to obecné ohrožení. Ale v podstatě už je to dokonání určité skutkové podstaty. Jde o to, aby mohly být postiženy případy, kde je lokalizován tento útočník, dneska v podstatě vandal, který se pokouší svým způsobem, nevím, z jakého dobrodružství – ohrožovat letecký provoz.

Proto jsem na konci zmínil, že bude potřeba přijmout další úpravu, a tu je potřeba řádně projednat v řádném legislativním procesu. Buď vládním návrhem, který se bude zabývat vůbec vlastním užíváním laserů obecně, v celém rozsahu, a proto jsme se obrátili na hlavního hygienika, abychom tyto věci konzultovali a hledali cestu, jakým způsobem vymezit užívání laserů v celém rozsahu.

Co se týče automobilové dopravy, nechci rozvíjet delší debatu, protože nechci dávat návod, abychom to použili. Protože v ČR, tuším, že do předminulého týdne, kdy jsem znovu zjišťoval, jestli byly použity lasery tímto "vandalským", a přitom nebezpečným způsobem, tak zatím nebyly. Je to jenom rozšíření právního řádu o tuto možnost přímého postihu při lokalizaci útočníka laserem.

Já bych vás velice poprosil, i když chápu, že v tom vidíte určitý nestandardní rozšíření právního řádu, o podporu tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Poprosím zpravodaje garančního výboru, pana senátora Korytáře, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Karel Korytář:  Vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče, já bych, než provedu určitou bilanci toho, co bylo předloženo, uvedl jednu věc. Proč se dostala do novely zákona oblast letectví, je to, že jsou tady ohroženy stovky životů.

To znamená, že rozšíření tohoto pásma o tento zdroj, který je nebezpečnou zbraní, je opravdu natolik významné, že se domnívám, že oprávněnost podání této novely je namístě.

V diskusi vystoupili čtyři poslanci, omlouvám se, senátoři. Tady se omlouvám za svůj úvod. Při oslovení pana poslance jsem si neuvědomil, že ve svém vystoupení příští týden v Poslanecké sněmovně budu oslovovat poslanci, a myslel jsem, že jsem si vzal jinou předlohu. To je na vysvětlení mého začátku.

V diskusi tedy vystoupili čtyři senátoři, z toho pan senátor Dryml třikrát. Kromě návrhu, který jsem předložil ve své zpravodajské zprávě, schválit, byl předložen i návrh zamítnout. Nejprve bychom měli hlasovat o návrhu schválit. Já jako zpravodaj doporučuji návrh zákona schválit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Předpokládám, že i pan navrhovatel doporučuje, abychom návrh schválili. Přistoupíme tedy k hlasování o návrhu schválit. Přivolám kolegyně a kolegy z kuloárů.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů a potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 49 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 46, proti bylo 5. Návrh byl tedy přijat. Další návrh na zamítnutí je tudíž již nehlasovatelný.

Končím projednávání tohoto bodu. (Řízení schůze se ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní se hlásí předseda klubu ODS pan Richard Svoboda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat o vaše laskavé svolení, abychom z časových důvodů pana ministra Vondry, který bude představovat všechny body, které v našem programu náležejí panu ministru dopravy Vítu Bártovi, v tuto chvíli předřadili před bod č. 25, tedy body 26 až 30, tj. tisky 317, 318, 337, 338 a 342. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to procedurální návrh na změnu pořadu schůze, takže o něm budeme hlasovat bez rozpravy. Myslím si, že můžeme hlasovat i bez znělky.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přednesený návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 50 registrováno 63, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tedy řídit touto změnou pořadu schůze.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ázerbájdžánské republiky o letecké dopravě

Tisk č. 317

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 317 a uvede ho ministr Alexandr Vondra, který zastoupí ministra dopravy Víta Bártu. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, předkládaná Dohoda mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem o letecké dopravě je skutečně standardní leteckou dohodou, která upravuje vztahy v oblasti civilního letectví mezi oběma smluvními stranami.

Co je na ní zvláštní je to, že jednání probíhalo nesmírně dlouho, začalo někdy v roce 1998 a dohoda byla podepsána v Baku 14. května 2010.

Myslím si, že není nutné tady sáhodlouze popisovat, co všechno tato dohoda upravuje, protože je to skutečně standardní dohoda. Důležité asi je, že oblast jižního Kavkazu je pro Českou republiku z pohledu civilního letectví zajímavá. Baku je perspektivní destinace a na této dohodě mají zájem obě strany.

Dohoda je v souladu s právním řádem České republiky a oba výbory Senátu, které ji projednávaly, s ní vyslovily souhlas, a proto vás jménem vlády a jménem ministra Bárty prosím o souhlas také.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 317/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 317/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já mohu potvrdit to, co tady říkal zástupce předkladatele. Jedná se o standardní leteckou dohodu a já vás pouze seznámím s 389. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho 35. schůze ze dne 16. listopadu 2010:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ázerbájdžánské republiky o letecké dopravě,

II. určuje zpravodaje výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne vše a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaromír Štětina? Ano, je tomu tak, prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Teď se koukám, že projednáváme Ázerbájdžán, já myslel, že už jsme u Arménie, omlouvám se. Až v příštím bodu poprosím o vystoupení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je zaznamenáno, takže pan senátor Jaromír Štětina se vzdává možnosti vystoupit k tomuto bodu jako zpravodaj výboru.

A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, rozpravu končím.

Zazněl pouze jeden návrh, a to ve zprávě zpravodaje garančního výboru, a máme k tomu i písemný tisk, takže budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ázerbájdžánské republiky o letecké dopravě.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 51 bylo registrováno 61, kvórum 31. Pro návrh se vyslovilo kladně 56, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodaji.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky

o letecké dopravě

Tisk č. 318

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 318 a uvede ho opět pan ministr Alexandr Vondra, který opět zastupuje pana ministra Víta Bártu. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane předsedo, dámy a pánové, česká vláda dělá vyváženou politiku, takže pokud tady byla na stole dohoda s Ázerbájdžánem, logicky následuje úplně podobná dohoda o spolupráci v civilní letecké dopravě s Arménií. Byla podepsána letos v květnu. Situace se liší v tom smyslu, že ČSA už na lince Praha-Jerevan zabezpečují pravidelnou dopravu, takže je to tady řekl bych i důležité o to víc mít smluvní úpravu. Readmisi jsme schválili, pokud si pamatuji, včera, takže když bude na palubě někdo neoprávněně, tak může být poslán domů.

Oba výbory Senátu vyslovili se smlouvou souhlas a také já vás tímto prosím jménem vlády o souhlas s leteckou dopravou mezi Českou republikou a Arménií.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 318/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 318/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, tak jako v předchozím případě se jedná o standardní leteckou dohodu. Na rozdíl od té předchozí vstoupí v platnost 60. den poté, co budou splněny všechny podmínky pro její vstup v platnost. A doba platnosti oproti předchozí není omezena. Ta předchozí byla sjednávána na pět let s automatickou prolongací.

A nyní vás seznámím s 390. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho 35. schůze ze dne 16. listopadu 2010:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky o letecké dopravě,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik moje zpravodajská zpráva, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaromír Štětina, který avizoval, že k tomuto bodu bude využívat svého práva vystoupit.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji, pane předsedo, ještě jednou se omlouvám.

Chtěl jsem jenom poznamenat, že pro Českou republiku je tato smlouva velmi důležitá. Do Jerevanu z Prahy létá jednou za týden letadlo ČSA, a toto letadlo je vždycky naprané k prasknutí. Už to samo o sobě svědčí o tom, že naše obchodní aktivity, například v energetice, v Arménii se ujaly a je potřeba pro ně vytvořit i podmínky.

Chci jenom zdůraznit, že asi před 14 dny jsem zde jednal s delegací Parlamentu Arménské republiky a jediná prosba, která od nich zazněla, byla, jestli by Česká republika nezřídila v Jerevanu konzulát, nikoliv velvyslanectví, ale konzulát. My tam konzulát nemáme a všichni občané, kteří potřebují například jet za obchodem do České republiky, musí jezdit do Tbilisi a zpátky. A já jsem slíbil, že budu obecně referovat tento požadavek. Tak to i činím. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali se chce k rozpravě vyjádřit? Nechce, takže vystoupení pana kolegy Štětiny doufám využije při setkání asi s ministrem zahraničních věcí.

A ptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Také tomu tak není.

Zazněl pouze jediný návrh, a to je dát souhlas k ratifikaci.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Arménské republiky o letecké dopravě.

Přítomno je 63 senátorek a senátorů, kvórum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 52 registrováno 63, kvórum 32. Pro návrh se vyslovilo 57, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a zároveň děkuji i zpravodajům.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu

"Návrh na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícímu se elektronického nákladního listu"

Tisk č. 337

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 337 a uvede ho pan ministr Alexandr Vondra, který opět zastupuje ministra dopravy pana Víta Bártu. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, předkládán je dodatek k protokolu k úmluvě CMR, čili k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě.

Původní úmluva, která se v zásadě vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy, tak úmluva CMR byla sjednána v roce 1956 a tehdejší Československo se stalo smluvní stranou v roce 1974.

V roce 2007 pak v Ženevě v rámci Evropské hospodářské komise OSN byl sjednán dodatkový protokol, který se týká tzv. elektronického nákladního listu. Tím se rozumí elektronický list, který obsahuje údaje o elektronických záznamech dat dopravce, odesílatele nebo jiné osoby, která se podílí na přepravě.

Protokol o elektronickém nákladním listu nestanoví povinnost používat tuto elektronickou formu nákladního listu. Na druhé straně tento elektronický nákladní list má své přednosti hlavně v tom, že je možné informovat současně všechny subjekty, které se na přepravě, tzn. odesílatel, dopravce i příjemce, podílejí.

Pokud jde o státy, které již podepsaly, případně ratifikovaly tuto úmluvu, tak jsou to většinou ty evropské státy, které jsou na čele elektronizace – skandinávské země, jako Finsko, Švédsko, Norsko, Lotyšsko, Litva nebo také Holandsko a Švýcarsko.

Je tedy asi žádoucí, aby se Česká republika stala také smluvní stranou, i s přihlédnutím k tomu, že dopravci včetně Česmadu toto přistoupení podporují.

Provádění protokolu o elektronickém nákladním listu budou zajišťovat dopravci se sídlem na území České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 337/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 337/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Bližší údaje o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě uvedl ve svém úvodním vystoupení již pan ministr.

Zásadní přednost elektronického nákladního listu spočívá v možnosti, že v době, kdy dochází k předání zásilky dopravci, je možno, aby o této skutečnosti byli současně informováni právě formou elektronického nákladního listu všichni zúčastnění a zainteresovaní na předmětné přepravě, tj. odesílatel, dopravce a příjemce zásilky.

Protokol o elektronickém nákladním listu, jak již uvedl pan ministr, podepsaly s výhradou ratifikace již Belgie, Finsko, Litva, Lotyšsko, Švédsko a Norsko a tento protokol ratifikovalo Nizozemí a Švýcarsko. Je proto žádoucí, aby se ČR stala rovněž jeho smluvní stranou. Prostřednictvím Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA se k přijetí protokolu o elektronickém nákladním listu vyjádřili i další zástupci českých dopravců, kteří přijetí protokolu dlouhodobě podporovali, na formulaci protokolu se prostřednictvím Mezinárodní unie silniční dopravy (IRU) podíleli a jeho přijetí vítají. Na základě tohoto vyjádření se dá předpokládat pozitivní dopad přijetí protokolu o elektronickém nákladním listu na podnikatelské prostředí.

Řádně fungující systém elektronického nákladního listu CMR přispěje významným způsobem k zájmu, který je tímto řešením sledován, tj. zkvalitnění přepravy. Provádění protokolu o elektronickém nákladním listu budou zajišťovat dopravci se sídlem na území ČR. Protokol o elektronickém nákladním listu nestanoví povinnost, jak již uvedl pan ministr, používat tuto elektronickou formu nákladního listu.

Přístup k protokolu o elektronickém nákladním listu ani jeho provádění nemá dopad na státní rozpočet. Protokol o elektronickém nákladním listu je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Protokol o elektronickém nákladním listu je předkládán jako prezidentská smlouva. K přijetí protokolu o elektronickém nákladním listu je tedy třeba souhlasu Parlamentu, přičemž se jedná o smlouvu, která je přímo vykonatelná, tudíž k jejímu provedení není třeba přijetí zákona.

Zde upozorňuji, že o této předloze nejednáme v plénu Senátu poprvé, byla již projednána v minulém roce nebo ještě před ukončením činnosti Poslanecké sněmovny, bohužel k dokončení projednání už nedošlo, tudíž dnes se zabýváme touto předlohou opět a předpokládám, že se stejným výsledkem.

Vzhledem k významu této dohody navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Návrhu na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícímu se elektronického nákladního listu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore.

Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Vladimír Dryml? Ano, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, slovutný Senáte, nechci dlouho zdržovat. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k přístupu České republiky, určuje zpravodajem výboru senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Jenom bych chtěl opravit svého předřečníka v tom, že již jednou souhlas Senátu k přístupu udělen byl, a to usnesením č. 416 z 15. schůze z března 2010 a ne 2009. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím. Bylo předneseno shodné usnesení obou výborů, takže budeme hlasovat o návrhu dát souhlas k ratifikaci

Budeme hlasovat o usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k přístupu České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícímu se elektronického nákladního listu.

Přítomno je 64 senátorek a senátorů, kvórum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 53 registrováno 64, pro návrh se vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodajům.

Nyní budeme projednávat další bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko - slovenských státních hranicích

Tisk č. 338

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 338 a uvede jej opět pan ministr Alexandr Vondra, který znovu zastupuje ministra dopravy, prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane předsedo, dámy a pánové, v současné době existuje na společné česko-slovenské hranici celkem 12 mostů a 4 společné úseky silnic. Pro zajímavost – nejdelší most je na dálnici D2 přes řeku Moravu, který měří téměř 900 metrů. A protože neexistuje na údržbu a opravu těchto mostních konstrukcí a společných úseků silnic žádná písemná smlouva ani dohoda se Slovenskem, tak se předkládá tento vládní návrh, který v podobě smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou má tuto problematiku zabezpečení údržby upravit.

Proti dosavadnímu zvykovému právu je to pro českou stranu výhodné, protože bude zabezpečovat menší plochy údržby mostů a silnic než tomu bylo doposud. Ta smlouva byla podepsána v červnu 2009 v Bratislavě a posléze byla schválena vládou a postoupena k projednávání Parlamentu. Díky volbám byl proces v Poslanecké sněmovně přerušen a začínalo se opakovaně, čili v Senátu je to dokonce znovu, tady to již bylo schvalováno 18. března t. r. Čili z důvodů, že tento proces třeba dotáhnout znovu do konce kvůli volbám, vláda prosí Senát o schválení této smlouvy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 338/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 338/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Cílem této smlouvy, jak už bylo řečeno je zabezpečení údržby a oprav hraničních mostů a úseků silnic a zlepšení péče o tyto objekty. Tím budou vytvořeny předpoklady pro plynulost a bezpečnost silničního provozu na státních hranicích mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.

Již bylo řečeno, že v současné době se na státních hranicích mezi Českou republikou a Slovenskou republikou nachází celkem 12 mostních objektů a čtyři společné úseky silnic. Česká strana by podle smlouvy měla zabezpečovat údržbu 19,5 tisíce metrů čtverečných plochy hraničních mostů na českém území, slovenská strana by měla zabezpečovat údržbu 5 tisíc metrů čtverečných plochy hraničních mostů na slovenském území. Česká strana by měla zabezpečovat údržbu téměř 6 tisíc metrů čtverečných úseků silnic na českém území, slovenská strana by měla zabezpečovat údržbu 7,5 tisíce metrů čtverečných úseků silnic na slovenském území. Údržba a opravy dálničního mostu přes řeku Moravu na dálnici D2 a silnic I. první třídy včetně mostů na těchto silnicích jsou hrazeny z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury, údržba a opravy silnic II. a III. třídy včetně mostů jsou hrazeny z rozpočtů krajů, údržba místních komunikací včetně mostů jsou hrazeny z rozpočtů obcí.

Sjednáním Smlouvy nevzniknou dopady na státní rozpočet. Nové rozdělení údržby hraničních mostů a úseků silnic přinese snížení finančních prostředků na údržbu těchto objektů oproti současnému stavu.

Návrh Smlouvy byl odsouhlasen se slovenskou stranou na jednáních dne 2. až 4. 6. 2008. Sjednání smlouvy nevyžaduje změnu v právním řádu České republiky a nedotýká se závazků vyplývajících z jiných mezinárodních smluv a obecných principů mezinárodního práva. Navrhuje se sjednat smlouvu jako smluvní dokument prezidentské kategorie. Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem České republiky Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu. Již pan ministr uvedl, že je to opět úmluva, která již v Senátu byla 18. března 2010 odsouhlasena a vzhledem k tomu, že Parlament skončil své funkční období, tak o ni rozhodujeme dneska opět.

Vzhledem k významu této smlouvy navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní vystoupí zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, slovutný Senáte. Osvojil jsem si to dle našeho bývalého člena. Výbor svým 14.usnesením doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí. Prosím, pan senátor Stanislav Juránek má slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Já mám k tomu dvě věci. Ta první je poděkování za to, že k této věci došlo, protože tady je ještě jeden vedlejší produkt, který zde nebyl zmíněn, a to je záležitost krizového řízení, která nastala právě na řece Moravě a až do vyřešení je to stále problémem v krizovém řízení Jihomoravského kraje a přilehlého Trnavského kraje na slovenské straně. To je ta pozitivní věc.

Ta druhá je otázka. Mám otázku, jaký bude mít tato dohoda dopad do rozpočtu krajů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit. Ano, prosím pane ministře.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Já se domnívám, že žádný přímý dopad do rozpočtu krajů tato dohoda mít nebude. Ale samozřejmě tím, že bude možné opravovat ty úseky vcelku, protože bude podklad pro společnou dohodu se Slovenskem, tak to může mít a doufám, že bude mít za následek úspory.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan zpravodaj přeje si vystoupit? Nepřeje. Zazněl společný návrh našich výborů, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích.

Přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji.

V okamžiku hlasování č. 54 registrováno 63, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli i zpravodajům.

Dále projednáme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol, kterým se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Spojenými státy americkými o letecké dopravě,

podepsaná ve dnech 25. a 30. dubna 2007

Tisk č. 342

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 342 a uvede ho opět pan ministr Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo. Prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane předsedo, dámy a pánové, předkládá se k ratifikaci Protokol, který mění a doplňuje původní dohodu mezi evropskými společenstvími, jednotlivými členskými státy unie a Spojenými státy americkými o letecké dopravě.

Původní dohoda byla podepsána mezi aktéry již v roce 2007, ale nepodařilo se do ní tehdy zapracovat důležité principy liberalizace podle principu "open ski", a proto s tříletým odstupem následuje tento protokol, který byl podepsán v Bruselu 24. června letošního roku. Předtím ho samozřejmě schválila vláda.

Protokol má za cíl dále odstranit překážky na přepravním trhu mezi Unií a Spojenými státy a toto prostředí celkově liberalizovat. Asi nejdůležitější úprava se týká liberalizace vlastnictví a kontroly leteckých dopravců smluvních stran. Zase není to liberalizace úplná, protože přímé otevření většinového vlastnictví v leteckých dopravcích Spojených států nebylo možné vzhledem k nutnosti změny legislativy v kongresu a s tím spojené senzitivity zejména po 11. září této otázky na americké federální úrovni. Ale myslím si, že nás toto trápit nemusí, protože asi není v Čechách žádná společnost, která by si chtěla koupit United Airlines. Takže nepochybně je to dohoda, která je v našem zájmu a z pohledu České republiky její efekt je možno považovat za přínosný a potřebný i vzhledem k pravidelným leteckým spojům mezi oběma zeměmi. I z tohoto důvodu vláda žádá Senát o ratifikaci tohoto protokolu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 342/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 342/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr vcelku podrobně popsal obsah protokolu, v čem to je. Já bych jenom dodal jednu věc, že to dlouhé projednávání bylo způsobeno kromě jiného též změnou administrativy na americké straně, takže to byly záležitosti, které se postaraly o to, že to máme tady až teprve teď.

A teď vás seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze 16. listopadu letošního roku k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací protokol, kterým se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím, jeho členskými státy a Spojenými státy americkými o letecké dopravě podepsaná ve dnech 25. a 30. dubna 2007.

Po mém úvodním slově a úvodním slově náměstka ministra dopravy ČR Ivo Vykydala, po mé zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan Vladimír Dryml. Ano, je tomu tak. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. 16. usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost zní takto: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předloženého protokolu. Určuje zpravodajem výboru na jednání senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Pak si krátce ještě dovolím přihlásit se do obecné diskuse.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Text protokolu je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky i se závazky, který vyplývají v České republice v EU. Je to proto, protože tento protokol obsahuje i aspekty, které spadají jak do výlučné působnosti Evropské unie, tak i výlučně do působnosti členských států.

Z pohledu práva EU se pak jedná o tzv. smíšenou smlouvu. Zdůrazňuji to proto, protože vznikly některé pochybnosti o předávání dat, o bezpečnostních rizicích, atd. Protokol také reflektuje změny v souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Doporučuji, stejně tak jako výbor, abychom souhlasili. Nebude to mít dopad na státní rozpočet.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Zájem není, rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel ministr Alexandr Vondra nechce vystoupit, pan zpravodaj také nechce vystoupit. Jediný návrh, který se objevil v usnesení obou výborů je dát souhlas, takže budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu, kterým se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Spojenými státy americkými o letecké dopravě, podepsaná ve dnech 25. a 30. dubna 2007.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů. Kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 55 registrováno bylo 64, pro návrh se vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministru Vondrovi za sérii návrhů a děkuji i zpravodajům.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 347/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona

č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 380

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 380. Návrh uvede pan senátor Karel Korytář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Senátor Karel Korytář:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Moje časté vystoupení dnes není výrazem mého "hujerství" v hospodářském výboru, ale spíše díky častým změnám programu shodou okolností. Tato novela není příliš rozsáhlá – sami jste slyšeli, že samotný název je delším textem, než tato novela. Takže předkládaná změna této novely zákona o pozemních komunikacích, kterou navrhl jako svou zákonodárnou iniciativu Senát, a ještě další navrhovatelé senátoři Nedoma, Žák a Petrov má jediný cíl, kterým je odložení nabytí účinností ustanovení zákona o pozemních komunikacích, která měla od 1. ledna 2011 zavést tzv. elektronický dálniční kupón o pět let.

Kromě důvodu ekonomického s potřebou téměř osmi miliard korun jsou důvodem tohoto odkladu mimo jiné ochrana osobních údajů a kompatibilita se systémy sousedních zemí. Přijetím této novely se vytvoří potřebný časový prostor pro řádný přechod z mikrovlnného na satelitní systém výběru mýtného u osobních automobilů na dálnicích a rychlostních komunikací. Navrhované řešení přitom nadále zachovává možnost případnými dalšími úpravami platného zákona kdykoliv dříve zavést elektronické kupóny pro satelitní systém tak, aby splňoval požadavky výkonového zpoplatnění, otevřeného konkurenčního prostředí i slučitelnosti s obdobnými evropskými systémy zpoplatnění užívání silniční sítě.

Návrh tohoto zákona předložil Senát Poslanecké sněmovně dne 9. července 2010 a současně navrhl, aby byl s návrhem zákona vysloven souhlas již v prvém čtení. Poslanecká sněmovna sice tento návrh neakceptovala, avšak v rámci prvého čtení zkrátila lhůtu k projednávání ve výborech nad 15 dnů. Vláda ve svém stanovisku vyslovila se senátním návrhem zákona souhlas.

Hospodářský výbor, kterému byl návrh přikázán k projednání, vyslovil s návrhem zákona rovněž souhlas. Ve druhém čtení bylo k senátnímu návrhu zákona předloženo jedním poslancem celkem 20 pozměňovacích návrhů, které při hlasování přijaty nebyly.

Ve třetím čtení konaném na 7. schůzi Poslanecké sněmovny dne 5. listopadu 2010 byl senátní návrh zákona schválen v původním předloženém znění, ve kterém se ze 152 přítomných poslanců vyslovilo 134 pro a jeden byl proti.

Vzhledem k naléhavosti platnosti této novely žádám vás o jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu navrhovateli, prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Garanční výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 380/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Název toho zákona je delší než jeho samotný text. Proto si mohu dovolit být stručný. A také proto, že tento tisk jak už říkal předkladatel nebo zástupce předkladatelů – jedná se o senátní návrh – čili jsme ho velmi důkladně diskutovali již dříve a naštěstí Poslanecká sněmovna k němu nepřičinila žádnou změnu, což tentokrát je jistě ku prospěchu.

Já vás pouze seznámím s 10. usnesením ze 2. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu konané dne 7. prosince 2010, kdy po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Karla Korytáře, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor: 1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 2) určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu a 3) pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete ke skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Nemám tady žádnou písemnou přihlášku, ani na displeji nikdo nesvítí, takže pokud se nikdo nepřihlásí, tak obecnou rozpravu končím.

Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit ještě, zeptám se pana zpravodaje jestli se chce vyjádřit. Nechce. Takže nám nezbývá nic jiného než schválit tento návrh a přistoupíme k hlasování.

Takže bych požádal paní senátorky a pány senátory, aby zaujali svá místa. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30, takže zahajuji v tuto chvíli hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko Ne. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 56 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím můžeme ukončit projednávání tohoto bodu.

Pokud to správně sleduji, tak se dostáváme k bodu programu č. 35, senátní tisk č. 328 a budeme projednávat

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č.229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 328

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 328. Tento návrh zákona uvedl pan senátor Jan Hajda – vidím ho, už chvátá, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na minulém zasedání Senátu jsem zdůvodnil předložení novely zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, proto nyní dovolte, abych řekl jenom pouze stručně. Podle ustanovení § 4 a odstavce 2 zákona o půdě, pokud nemohla osoba žádající o restituci zemědělského majetku jednoznačně prokázat svůj nárok výpisem z úřední evidence, zapsal ji Pozemkový úřad jako domnělou oprávněnou osobu.

V případě, že se nepodařilo prokázat nárok domnělé oprávněné osoby, příslušný pozemkový úřad její nárok neuznal a odkázal domnělou oprávněnou osobou s jejím nárokem na soud. Pozemky, o které domnělá oprávněná osoba žádala, vede pozemkový úřad jako restitučně ohrožené a podle § 17 odst. 4 zákona o půdě je povinen poskytnout Pozemkovému fondu informace o tom, že na nemovitost byl uplatněn restituční nárok. Pozemky jsou blokovány při převodu zemědělských pozemků z vlastnictví ČR na jiné osoby. Pozemkový fond ČR je nemůže převést a v řadě případů blokují nejen průběh pozemkových úprav, ale i rozvoj obcí. Situace je tak vážná, že vedení pozemkových úprav a současné vedení ministerstva zemědělství požádalo o tuto novelu a já a skupina senátorů jsme se toho ujali.

Od minulého jednání Senátu tento návrh prošel jak UPV, tak VHZD s tím, že naše legislativa odstranila veškeré připomínky formou změny návrhu. Chtěl bych za to naší legislativě poděkovat a vás současně žádám, abyste tento návrh schválili a postoupili Poslanecké sněmovně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal UPV, zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 328/2. Senátní tisk projednal taktéž VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 328/1. Prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Pane místopředsedo, pane předkladateli, kolegyně a kolegové, když dovolíte, soustředím se jenom na usnesení výboru. Předkladatel odůvodnil a dobře uvedl tento tisk, takže přečtu 383. usnesení VHZD z 34. schůze dne 11. listopadu. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Jana Hajdy, po zpravodajské zprávě senátora Vítězslava Jonáše, po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Požádal bych vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenal případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se paní senátorky UPV, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, dámy a pánové, UPV se tímto návrhem zabýval 26. října 2010 a doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou podle mého názoru totožné s pozměňovacími návrhy, tak jak je předložil garanční zpravodaj. Já bych vám jenom neobyčejně krátce řekla, že pozměňovací návrhy se dělí celkem do tří skupin, v nichž se jedná jednak o legislativně technické úpravy, potom se tam jedná o změnu účinnosti zákona, což je nezbytné. Pak se tam jedná o pozměňovací návrh, který sice nemění věcný záměr předkladatelů návrhu zákona, ale stanoví kromě napevno stanovené lhůty, v níž může domnělá oprávněná osoba se obrátit se svými nároky na soud, v případech, kdy pozemkový úřad již neuzná nárok domnělé osoby k předmětnému majetku a odkázal nebo odkáže domnělou oprávněnou osobu s jejím nárokem na soud. Nemění se sice věcný návrh zákona, ale nejedná se pouze o legislativně technickou úpravu. Požádala bych vás, abyste podpořili návrh a schválili ho s pozměňovacími návrhy, které jsou totožné – jak UPV, tak výboru garančního. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Nemám žádnou písemnou přihlášku, ani se nikdo nehlásí z místa. Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že se nebude nikdo vyjadřovat. Nepadl žádný návrh. (Poznámky z okolí.) Schválit, ano, rozumím. Takže jediný návrh, který můžeme v tuto chvíli hlasovat, je návrh na schválení. Přistoupíme k hlasování. (Odezněla znělka. Porada u předsedajícího.) Omlouvám se, byl jsem trochu zmaten. Otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan zpravodaj.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Omlouvám se, já vás seznámím s pozměňovacími návrhy, jak jsem předeslal. Rozhodnutí výboru, pozměňovací návrhy k návrhu senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterými se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. V článku jedna v uvozovací větě slovo zákon nahradit slovy v zákoně a text se mění takto: nahradit textem – se za dosavadní § 4a vkládá nový § 4b, který zní. Bod 2 - zrušit číslování bodu a dosavadní text upravit takto: § 4b, 1. domnělá oprávněná osoba, kterou pozemkový úřad přede dnem 1. července 2012 odkázal podle § 4a odst. 5 s jejím nárokem na soud, může tento nárok uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě do 31. prosince 2012. Neučiní-li tak v této lhůtě, právo obrátit se na soud zaniká, 2. domnělá oprávněná osoba, kterou pozemkový úřad ke dni 1. července 2012 odkáže podle § 4a odst. 5 s jejím nárokem na soud, může tento nárok uplatnit u soudu ve lhůtě do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, že je se svým nárokem odkázána na soud. Neučiní-li tak ve lhůtě, právo obrátit se na soud zaniká. Bod 3 – v článku dvě slovo vyhlášení nahradit slovy 1. července 2012.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje. Děkuji. Pan zpravodaj.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Navrhuji, aby se o tom hlasovalo jako o celku, včetně pozměňováku, který jsem přednesl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, není-li námitka, kterou nevidím, mohli bychom v tuto chvíli přistoupit k hlasování, včetně pozměňovacího návrhu z výboru. (Porada u předsedajícího.)

Nyní přistoupíme k hlasování o pozměňovacím návrhu. Návrh byl přednesen zpravodajem garančního výboru. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí pozměňovacího návrhu je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s předneseným pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 57 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 52, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno aktuálně 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31. Ale proto se mi zdají řady trošku prořídlé, dovolím si vás odhlásit.

Ještě jednou, aktualizovaný stav, v sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. – Aha, já jsem se nepřihlásil. (Veselost.)

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 58 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Tím jsme ještě neskončili. Návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili 1. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání, 2. senátora – předpokládám, že předkladatelé – Hajdu a druhého? návrh byl na pana senátora Jonáše, ale zeptám se, jestli není jiný návrh. Není. (Hlas: Senátor Jonáš.) Nechce. Prosím o nějaký návrh z pléna. (Hlas: Pakosta. – Hlas: Není tady.) Pan senátor Pakosta vchází právě do sálu a souhlasí. Píšu tedy Pakosta. Už je přítomen. Takže ještě jednou: senátora Hajdu a senátora Pakostu, aby návrh zákona odůvodnili v PS.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který jsem právě přednesl. V sále je přítomno 59 senátorů a senátorek, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 59 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a zpravodajům. Projednávání tohoto bodu končím.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. Tím je senátní tisk č. 331. Je to bod 36. Budeme projednávat

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 331

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 331. Tento návrh zákona uvede pan senátor Marcel Chládek. Je přítomen, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, vzhledem k tomu, že už jsme tento můj návrh zákona zde projednávali, nebudu nějak podrobně rozebírat důvody, které jsem zde zmínil již minule. Ona mezitím proběhla generálka státních maturit a já musím konstatovat, že nehodlám na svém návrhu cokoli změnit. Generální zkouška naprosto potvrdila veškeré mé pochybnosti. V plné nahotě odhalila celý tento projekt jako nesmyslný. Proto bych vás velice rád požádal, abyste věnovali pozornost několika mým připomínkám, které shrnu do tří oblastí, proč trvám na tom, abychom tento předražený administrativní moloch nespustili. Abychom nemuseli dále číst v novinách od vysokoškolských učitelů, proč zrušit maturitu. Abychom nemuseli číst v novinách, jako po generální zkoušce, že státní maturity mají zmatečné testy, že jsou směšné, mají směšná pravidla.

První věc, která mě nejvíce vadí, a podle poslední diskuse vadila i celé řadě z vás, je naprosto nesmyslná předraženost tohoto projektu a mimořádně velká administrativní zátěž škol a učitelů. Právě proběhlá generálka stála, prosím pěkně, řádově něco kolem 350 mil. Kč! Řekněme si, co za těch 350 mil. Kč jsme se dozvěděli.

Dozvěděli jsme se tři věci. Poměrně zásadní. Dozvěděli jsme se, že stěhovací firma umí za 55 mil. rozvést krabici s testy.

Neudělejte to za ty peníze! Dále jsme se dozvěděli, že učitelé poznají barvu sponek, protože, představte si, oni musí přesně podle barviček sponek rozhodovat, který test bude mít jakou sponku, a na to dokonce probíhalo školení! A pak jsme se dozvěděli věc, že studenti z gymnázia mají vyšší úroveň než například studenti ze soukromé školy nebo studenti z učiliště. No, to je pro nás opravdu za 350 mil. mimořádná informace. Vždyť všichni víme, že mají rozdílné hodinové dotace. Máme jinak nastavený systém studia na gymnáziích, jinak na učilištích. Toto vše jsme se, prosím, dozvěděli za 350 mil. Kč!

Řada lidí, kteří se mnou v minulosti hovořili, mi říkala: Pusťme ten projekt, vždyť ta jedna miliarda se už nikdy nevrátí. – To je první lež, o které se hovoří. Za prvé jsou smlouvy podepsány na tři, čtyři roky dopředu. Nevidím důvod, proč by tyto smlouvy musely být dodrženy. A pokud někdo podepsal smlouvu nevypověditelnou, ať si za to nese plnou zodpovědnost. Každý rok státní maturity bude stát 200 až 250 mil. Kč ze státního rozpočtu. Já dávám jasný návrh, aby místo tohoto molochu byl připraven flexibilní systém, který bude mnohem levnější, který bude mnohem efektivnější a bude reagovat na nastalou situaci.

Minule jsem tady hovořil o tom, že mi to připomíná, jako když koupíme novorozenci dupačky a 14 let přemýšlíme o tom, jestli mu je navlékneme nebo ne. Teď se snažíme ty dupačky narvat na pubescenta a ještě ho fackujeme, že jsou mu malé. Takto přesně vypadá státní maturita.

Další problém – administrativa. Řada z vás je ze školství. Řada z vás hovořila s řediteli škol a jistě víte, že minimálně 85 procent ředitelů dnes je administrativa. Další finanční zatížení, které přinese maturita a neúměrné roztažení maturitní zkoušky na další měsíce přinese tak enormní zátěž do škol, že pochybuji, že budou schopni se věnovat dále výuce.

Rozumím tomu, že tady padají různé návrhy z ministerstva školství, jako "přiveďme psychology do škol", ale já si myslím, že potřebujeme především učit. Čím více administrativy do škol přivedeme, tím méně budou učitelé učit. Nechme je, prosím vás, učit! Protože systém školství nezměníme tím, že je budeme testovat, ale systém změníme tím, že musíme za prvé změnit systém financování školství, dokud budeme financovat na hlavu žáka, tak tomu řediteli je jedno, jestli ta hlava je dutá, nebo jestli je plná. Protože má peníze za počet hlav. A změňme také způsob financování směrem finančních toků do škol. Není možné, že ministerstvo škrtne 250 mil. na pomůcky, ale 250 milionů do maturit pustí. Chce škrtnout peníze na platy v rámci tzv. optimalizace, učitelé, kteří tam učí léta za 20 tisíc, budou mít vedle sebe psychologa za 30 tisíc. Dovedete si představit tu atmosféru na škole? Já tedy rozhodně ne.

Je velmi zajímavé, že přicházejí různé poučky i z ministerstva. Kdo z vás četl tu poslední poučku, jak se má chovat učitel, když se dostane do problémů, možná, že by mohli učitelé až nastane maturita, tuto poučku si vzít do ruky a dočetli by se, že když jsou v koncích, tak mají udělat pohled plaché laně. To byste nevěřili, že toto někdo radí učitelům, když mu někdo zlobí ve škole, tak mají udělat pohled plaché laně, nebo zvolat "Pepíku, už tě to zas bere!". (Smích.) A Josefa to bere stále, protože další a další podněty, které chrlí, je například testování předškolních dětí. Známe všichni případy děti ne zcela přizpůsobivé pro studium, které se staly, že kolikrát byly vyřazeny ze studia, a v budoucnu se ukázalo, že jsou to děti mimořádně nadané a mnohem úspěšnější v životě než ty, které byly touto selekcí preferovány.

Druhý důvod, který mi vadí, je ten, že maturity jako takové - a tady bych obzvlášť ty z vás, kteří máte mimořádný zájem o kvalitu českého školství – zásadním způsobem neplní to, co slibují. Slibují objektivizaci, objektivní srovnání, a slibují zvýšení úrovně středního školství. Když se zastavím u té tzv. objektivní maturity – co chcete víc k tomu, když jenom ocituji pokyn pro učitele: Chyby tvaroslovné a gramatické opravte v neúměrné míře. – Ale co je ona neúměrná míra? Já už jsem tady o tom hovořil a pro vaše pobavení vám z hlavy řeknu e-mail, který mi přišel od jedné paní učitelky, které to také nedalo spát, a tak napsala do Cermatu: Vážení, co je ta neúměrná míra. – A víte, co jí přišlo? Milá paní učitelko, to je míra, kterou už nejste schopna unést. (Pobavení v sále.) To je rada pro učitele. To znamená, učitel z gymnázia – pro něj neúnosná míra mohou být dvě chyby, na učilišti má práh někde jinde, tak to může být 10, 12 chyb. A budou biti paradoxně na tom studenti z gymnázií.

Původně měli tyto testy – aby byly objektivní – hodnotit lidé mimo školu. Nakonec se ten systém posunul, že to hodnotí dva nezávislí hodnotitelé přímo ze školy, nebudou znát jména studentů. A víte, jak to bylo při generálce? Hodnotil to jeden učitel a jména studentů znal. Jaká tedy objektivizace.

Zvýšení úrovně středního školství. Věty typu "nehodnoťte originalitu práce" studenta českého jazyka, co chce víc jako důkaz, že to nezvyšuje úroveň českého školství. Chceme mít opravdu školství takové, abychom byli národem ovcí a hlupců? Chceme všechno zprůměrovat, aby nikdo nevystrkoval hlavu, aby nikdo nebyl originální, ale aby odpovídal přesně jenom na ty otázky, tak jak si myslí zadavatel.

Všichni jsme četli o tom, že byla celá řada otázek, kde na konkrétní otázku bylo možno čtyři i více správných odpovědí. Jak je možné, že nenastaví testy tak, když chtějí jednu správnou odpověď, že musí být jedna správná. Mimochodem – ta nižší úroveň byla nastavena tak triviálně, že neověřovala znalosti ze střední školy, ale ze základní školy. Mnozí dokonce hovoří, že na to stačí člověk po absolvování 7. třídy základní školy. Tak jaké ověřování na střední škole!

Včera jsme se dočetli v tisku, že české školství je na tom tak špatně, že 15letí žáci neumějí číst. Ale, prosím pěkně, to už není práce střední školy! To už není otázka maturity, abychom ověřovali, jestli číst, psát a počítat. Snad by se tam neměl dostat člověk, který neumí číst, psát, počítat.

Další lež, dnes druhá, kterou zmíním o státních maturitách, je, že jsme byli v minulosti přesvědčováni, že pokud nebudeme mít tuto podobu státní maturity, tak se staneme skanzenem. Že budeme jediným státem, který nemá tuto podobu státní maturity. To také není pravda. Pouze tři státy v Evropě mají tuto podobu státní maturity.

A lež poslední, o které jsem hovořil, že zvýší úroveň českého školství. Já nevím, jak státní maturita zvýší úroveň českého školství. Já jsem si vždycky myslel, že to je kvalitní výukou, ne tím testováním. Možná se ale mýlím a využiji toho, že je tady celá řada lékařů a zeptám se – samozřejmě prostřednictvím pana předsedajícího – zde přítomných lékařů. Souhlasím naprosto s tím, co říká pan ministr. České školství je nemožné. Je těžce nemocné.

Ale myslíte si, že když mu bude tento teploměr každý den měřit teplotu, že vyléčíme pacienta? Já osobně si myslím, že ne. Já si myslím, že maximálně zjistíme to, že nám umřel s horečkou. Ale další lež, o které se hovoří, že státní maturita zvýší úroveň českého školství.

Co se týká mé třetí připomínky, a ta je podle mě velmi zásadní, při generálce bylo chybně opraveno, prosím pěkně, 12 tisíc testů. To se rovná 12 tisíc studentů. Pokud se něco podobného stane při ostré verzi, a podotýkám, že měli 14 let na přípravu, přesto nebyli schopni ty texty opravit do pořádku, přesto se objevovaly takové chyby, že nějaký student udělal test na 120 %, tak já vám garantuji, že pokud bude jedna jediná úspěšná žaloba, tak je to na zrušení celé maturitní zkoušky. Toto já si nemůžu vzít na svědomí, a proto navrhuji tento paskvil zastavit a nasadit, tak jako jsem hovořil o tom v minulosti, na to finanční audit, protože si myslím, že finanční prostředky byly promrhány, personální audit, protože tam na tom dělá zbůhdarma úplně zbytečné množství lidí, a procesní audit a nastavit daleko efektivnější systém flexibilnější, který by měl ověřovat znalosti, a ne hlouposti.

Co říci závěrem? Snad pouze mi dovolte jedno konstatování. Státní maturita je návod, jak oblbnout národ. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář a usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 331/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, myslím si, že jsme zde diskutovali dvakrát o tomto návrhu zákona, takže mi dovolte jen přednést usnesení VVVK z 21. schůze, konané dne 27. října. V návrhu senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, 1. místopředsedy výboru, po odůvodnění senátního návrhu zákona navrhovatelem senátorem Marcelem Chládkem, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Jermáře, předsedy výboru, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh senátního návrhu zákona;

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 331 na schůzi Senátu Parlamentu ČR

senátora Jaromíra Jermáře.

Dávám návrh na schválení tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Petr Bratský. Má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. vážené kolegyně, vážení kolegové, určitě mohu souhlasit se spoustou důvodů, které uvedl nás pan kolega Chládek a řadu z nich bych podepsal. Musím zároveň i říci, že zrovna tak jako on se domnívám, že došlo k řadě chyb, že CERMAT nesplnil všechna očekávání, že dochází ke spoustě věcí, které nás trápí ve školství a které trápí ale především klienty. To jsou žáci škol, kvůli kterým to vlastně všechno je. Nakonec jejich rodiče, kteří očekávají, jak jejich dítě zakončí jednu etapu svého vzdělávání, jak se připraví třeba na další studia.

Upřímně řečeno, dnes se propaguje celoživotní vzdělávání. A když někdo mladého člověka otráví prosím již v jeho raném stádiu vývoje, tak nelze očekávat, že ti lidé by měli kdovíjaké touhy chtít pokračovat buď na studiu na univerzitách, nebo případně studovat dokonce po celý svůj život a rozvíjet své schopnosti. Nicméně je tady několik aspektů, na které musím upozornit Já bych přečetl zprávu, kterou jsem si nechal od některých svých expertů sepsat. Omlouvám se vám zároveň, že to bude možná trošku delší čtení. Chtěl bych upozornit na některé důležité věci, které by mohly nastat se zrušením, tak jak je to připraveno, především např. o čerpání prostředků z EU a další a další věci. V této chvíli budu číst ze svého připraveného materiálu.

Z předloženého návrhu se lze domnívat, že zpracován je se záměrem nahradit systém, založený na společné profilové části maturitní zkoušky jen maturitní zkouškou ve škole. Přitom z návrhu vyplývá, že se neberou do úvahy důvody, pro které byla reforma maturitní zkoušky do školského zákona schválena. Tím jde její rozsah i nad rámec odůvodnění v předložené důvodové zprávě, neboť se v podstatě jedná o zrušení reformy maturitní zkoušky.

Současně navrženou úpravou je ohroženo vlastní zabezpečení konání maturitní zkoušky v tomto školním roce, zejména nedostatečně vymezenými kompetencemi i povinnostmi.

Dále pokud jde o vyjádření důvodové zprávy, že navržená změna nezatíží státní rozpočet, máme za to, že neodráží skutečný stav, píší mí experti. Podle našich informací by se zrušení reformy maturitní zkoušky, a tím nerealizování schváleného projektu promítlo do státního rozpočtu, zejména v povinnosti hradit dosud čerpané náklady, jejichž částečný rozsah byl vyjádřený při schvalování vyhlášky č. 274/2010 Sb., viz příloha, a proto doporučujeme doplnit naše vyjádření o vyjádření příslušných ekonomických útvarů, a také CERMATu v souvislosti se spolufinancováním projektu státní maturity z prostředků Evropské unie.

K tomu považujeme za potřebné především uvést, že v souvislosti se změnami, vyvolanými druhou etapou reformy veřejné správy. Převod většiny středních škol do pravomoci krajů. Vznikla potřeba zajistit v průběhu ukončování středního vzdělání s maturitní zkouškou ověřování jeho úrovně státem garantované i mezinárodně uznatelné.

Byl tak v § 73 vymezen účel závěrečné a maturitní zkoušky, kterým je především ověření úrovně klíčových vědomostí, dovedností a postojů žáka. Toto ustanovení návrh novely nemění. Výslovně je zde dále uvedeno, že smyslem těchto zkoušek je ověřit, zda žáci dosáhli cílů vzdělávání, stanovených v rámcových a školních vzdělávacích programech a splnili tak podmínky, které se vyžadují pro získání příslušného stupně vzdělání.

Uvedené ověřování prostřednictvím společné části maturitní zkoušky se mělo podle stávající právní úpravy uskutečnit jejím prostřednictvím.

Potřebnost takového jednotného celostátně garantovaného zjišťování úrovně naplnění rámcových vzdělávacích programů se ukazuje i při porovnávání stávající úrovně maturitních zkoušek v jednotlivých školách a oborech vzdělávání.

Z něj je zřejmé, že jen školy samy mohou garantovat určitou minimální úroveň jen obtížně. Tuto zkušenost získala i většina zemí Evropské unie a promítla ji v různých formách testování žáků, zejména při ukončování vzdělávání.

Česká republika je přitom jednou ze třech zemí, kde stát jí požadovanou úroveń dosud neprověřuje, ponechává její dosažení pouze na školách. Z předloženého návrhu ale vyplývá, že takové prověřování se u středního vzdělávání s maturitní zkouškou ruší.

Dále je třeba uvést, že návrh novely zasahuje zásadním způsobem zpětně do průběhu vlastních maturitních zkoušek ve školním roce 2010 – 11, neboť stávající právní úprava stanovuje termíny a postup přípravy pro konání maturitní zkoušky ve školách až s dvanáctiměsíčním předstihem, tedy v § 79 odst. 3 školského zákona. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přitom bylo povinno vydat katalogy požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky 24 měsíců před termínem konání zkoušek.

Na tomto základě, zejména s ohledem na povinné zkoušky ve společné části maturitní zkoušky, řada ředitelů škol pro profilové části maturitní zkoušky vymezila zkušební předměty, a tak například nestanovila povinnost vykonání maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury, předmětu, který by měl být při maturitní zkoušce vždy hodnocen. Pokud jde o vlastní návrh, lze upozornit, že návrh neumožňuje státu prověřit dosažení cílů, stanovených v rámcových vzdělávacích programech podle § 73 školského zákona, který byl umožněn konáním společné části maturitní zkoušky.

Dále při vytvoření podmínek pro konání maturitní zkoušky, stanovení povinností nebo vymezení práv do činných právnických a fyzických osob, zejména žáků, je třeba ale stanovit základní parametry maturitní zkoušky zákonem, tak aby bylo zaručeno, že bude probíhat podle srovnatelných pravidel ve všech školách, a to zejména stanovit zákonem počet zkoušek, jejich druh, zda konat zkoušky povinně nebo nepovinně a z kterých zkušebních předmětů. V současné době jsou to dvě povinné a dvě až tři nepovinné zkoušky pro každou část maturitní zkoušky.

Ve společné části je tento školní rok povinně český jazyk a literatura, cizí jazyk nebo matematika. Pro maturitní zkoušku souvisí se zrušením § 78 odst.1 a 2 i § 79, odst.1 a 2 školského zákona.

Zabezpečit zákonem stanovenou povinnost konat maturitní zkoušku před maturitní komisí i pravomoci maturitní komise tak, že nebuduo tyto povinnosti stanoveny obdobně, jako u závěrečné zkoušky, což souvisí se zrušením § 81 a odst. 1 školského zákona.

Přitom je na zváženou, zda zabezpečit činnost maturitní komise, pokud by měla být řešena jen v rámci stanoveného zmocnění v § 81 odst. 11 písm. b) školského zákona prováděcím předpisem.

Dále stanovit i zákonem povinnost, kdo bude jmenovat předsedu maturitní komise. Pokud jmenuje kraj do konce února. Dále stanovit jeho způsobilosti k výkonu této funkce a vymezení jeho pravomocí tak, že nebudou stanoveny obdobně, jako u závěrečné zkoušky, a stanovit povinnost jmenovat členy maturitní komise. Dosud to bylo povinností ředitele školy. Včetně odborníka z praxe u oboru středního vzdělání s výučním listem, což souvisí opět se zrušením § 81 odst. 1 školského zákona.

Dále vymezit zákonem podmínky pro konání opravné a náhradní zkoušky. Souvisí se zrušením §81 odst. 2 školského zákona. a vymezit je prováděcím předpisem na základě stanoveného zmocnění podle § 81 odst. 11 písm. a) školského zákona není podle našeho názoru dostatečné.

Řešit zákonem stanovení postavení žáka, který se nedostavil ke zkoušce, a možnost jeho omluvy, souvisí to opět se zrušením § 81 odst. 2a) školského zákona. Řešit i zákonem povinnost ředitele školy, vystavit žákům maturitní vysvědčení, které souvisí opět se zrušením § 81 odst. 4 školského zákona.

Stanovit zákonem dobu, po kterou může být maturitní zkouška v případě neúspěchu při prvním pokusu vykonána. Opět souvisí se zrušením § 81 odst. 5 školského zákona.

Stanovit možnost uznání předmětu maturitní zkoušky, které žák již dříve úspěšně vykonal jako absolvent středního vzdělávání s maturitní zkouškou. Opět souvisí se zrušením § 81 odst. 6 školského zákona.

Stanovit zákonem volno k přípravě a vykonání maturitní zkoušky. Souvisí se zrušením § 81 odst. 7 školského zákona. Dále umožnit konat zkoušku v jazyce národnostní menšiny. Souvisí se zrušením § 81 odst. 8 školského zákona.

Umožnit zabezpečovat odlišnosti v konání maturitní zkoušky se souhlasem ministerstva zejména ve školách, zřízených na základě mezinárodní smlouvy a dalších školách, souvisí se zrušením § 81 odst. 9 školského zákona.

Stanovit zákonem povinnost krajského úřadu při zabezpečení podmínek konání maturitní zkoušky, souvisí se zrušením § 80 odst. 4 školského zákona. Stanovit zákonem povinnosti ředitele školy při zabezpečení maturitní zkoušky, souvisí se zrušením § 80 odst. 5 školského zákona.

Stanovit zákonem povinnosti centra, zřízeného podle § 80 odst. 2 školského zákona, při zabezpečování podmínek maturitní zkoušky. Zde souvisí se zrušením § 80 odst. 5 školského zákona. Také podle našeho názoru vzniká předloženým návrhem zejména vnitřní nesoulad některých ustanovení školského zákona, kde zejména ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zůstává odpovědno za zrušení obsahu společné části maturitní zkoušky a vydání katalogu, tj. § 80 odst. 1, i když návrh tuto část maturitní zkoušky ruší.

Dále neumožňuje stanovit kritéria hodnocení maturitní zkoušky změněnou koncepcí v § 81 odst. 11 školského zákona. Neumožňuje se zabezpečit pro konání maturitních zkoušek ve školním roce 2010 – 11 včasné vydání prováděcí vyhlášky, kterou by se změnila vyhláška č. 177/209 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na nabytí účinnosti předloženého návrhu zákona dnem jeho vyhlášení a termíny pro konání maturitní zkoušky. Potřebnost její úpravy vyplývá ze změny kompetencí pro její vydání a organizace maturitní zkoušky a převedení povinnosti zrušení ve školském zákoně do prováděcího předpisu za předpokladu doplnění příslušných zmocnění ve školském zákoně.

Dále lze upozornit, že zůstává v platnosti přechodné ustanovení, schválené zákonem č. 378/209 Sb., kde podle čl. 2 se konání maturitní zkoušky ve školním roce 2010 – 11 poprvé použijí ustanovení § 77 – 83 zákona č. 561/204 Sb.

Návrhem je zrušen systém, usilující o snížení rozdílnosti ve vzdělávání na jednotlivých školách i druzích škol, kritizovaný veřejností, zejména mezi zaměřením všeobecným – gymnázia a odborným – ve středních odborných školách a středních odborných učilištích, která se projevuje i v menším zohlednění středního vzdělávání s maturitní zkouškou při přijímacím řízení na vysoké školy.

Závěrem lze upozornit, že návrh novely zákona po formální stránce nemá náležitosti materiálu, jak požadují legislativní pravidla vlády, zejména v návrhu zákona je nepřesně uveden text novelizačního bodu 15 v § 113 odst. 1 není obsaženo písmeno a). Dále přiložený text plného znění dotčených ustanovení školského zákona neobsahuje vyznačení navrhovaných změn podle čl. 10 odst. 6 legislativních pravidel vlády, což snižuje vypovídací schopnost a přehlednost předloženého materiálu a měněné ustanovení § 182 odst. 1 písm. a) školského zákona, uvedené pod novelizačním bodem č. 18, v něm není obsaženo.

K nákladům na maturitní zkoušky. Změna podmínek smluvně zajištěného zabezpečení nové maturitní zkoušky, které jsou zajišťovány i z prostředků EU, se týká prostředků, vyčleněných v období let 2010 – 2013 v rámci projektu, který byl schválen z evropských fondů, a toto zpravidla v případě přípravy pracovníků škol v rozsahu cca 80 % na zajištění organizačního zabezpečení a přípravu obsahu v rozsahu cca 78 %. Zrušením nebo odložením konání nové maturitní zkoušky, obsahující společnou část maturitní zkoušky a profilovou část maturitní zkoušky lze očekávat požadavek na vrácení prostředků do rozpočtu EU. Protože by nebyly dodrženy podmínky realizovaného projektu.

Přitom lze uvést, že i po skončení financování z prostředků EU bude třeba počítat podle informace centra na zabezpečení nové maturitní zkoušky podle školského zákona s prostředky ze státního rozpočtu ve výši přibližně 210 milionů ročně. Z toho tvoří náklady na zajištění organizace maturitní zkoušky zhruba 130 – 135 milionů korun a na zajištění administrace maturitní zkoušky a zhodnocení výsledků zkoušek ve školách, včetně odměn komisařů, předsedů maturitních komisí a hodnotitelů v úhrnné výši zhruba 48 milionů korun nebo 75 – 80 milionů korun, někde v tomto rozmezí.

Rozsah těchto prostředků na zajištění organizace maturitní zkoušky, vyjma odměn předsedům maturitních zkoušek a komisařů, je plánován v ročních nákladech na přípravu a zadání zkoušek zhruba 29,2 milionů korun, výrobu zkušební dokumentace zhruba 23,5 milionů korun, distribuci zkušební dokumentace do zkušebních míst zhruba 13,5 milionů korun, centrální vyhodnocení a zpracování výsledků zkoušek zhruba 7,7 milionů korun. Provoz společné technologické infrastruktury maturitní zkoušky zhruba 31,7 milionů korun. Řízení logistiky, rizika a správa dat a uživatelské podpory zhruba 10,5 milionu korun, správu personální infrastruktury zhruba 6,5 milionu korun. Ostatní společné režijní agendy, pomocné práce zajištěné externími pracovníky zhruba 10,5 milionů korun.

Náklady na zajištění administrace a hodnocení zkoušek ve školách se zahrnují zhruba takto: Přímé náklady na funkce předsedů maturitních komisí zhruba 11 milionů korun, přímé náklady na funkce komisařů maturitní zkoušky zhruba 14,1 milionů korun, přímé náklady na hodnotitele zhruba 23,3 milionů korun, zajištění pořízení a vytěžení dat zhruba 28,6 milionů korun.

Kalkulace je postavena na následujících parametrech: Počet zkušebních míst 1400/1282 škol. Počet maturujících žáků 106 000, počet zkouše, realizovaných v podzimním termínu 20 000. Průměrný počet zkoušet, resp. dílčích zkoušek žáka 2,5 až resp. 6. Průměrná velikost zkušební učebny 11 žáků. Počet realizovaných žákozkoušek 640 000. Počet testovaných sad na rok 4, počet testů zadání zkouše v sadě 37 + 86 mutací pro žáky z PUP a žáky s polským vyučovacím jazykem. Celkový rozsah tištěné zkušební dokumentace na rok 19 milionů tiskových stran. Počet hodnocených písemných prací 230 000, počet realizovaných testovacích osobohodin 11 000, počet osobohodin práce předsedů maturitních komisí 82 300. Náklady budou hrazeny z rozpočtové kapitoly školství.

Tolik tedy zpráva mých expertů, které jsem měl k dispozici. Bohužel dostal jsem ji až po jednání našeho výboru, mrzí mě, že jsem ji nemohl přečíst již tam a že jsem nemohl jak pana navrhovatele, tak pana předsedu a všechny ostatní kolegyně, kolegy z komise z našeho školského výboru informovat dříve. Omlouvám se za to. Nicméně svědomí mi nedalo, abych to zde nepřečetl, než budeme hlasovat, abychom zvážili všechny aspekty, které tato věc ještě má. Já tím neříkám, že jsem ze zásady proti tomu návrhu, spoustu věcí navrhovatele bych podepsal, ale s těmito skutečnostmi jsem byl povinen vás seznámit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, to jsem si říkal, jak nám to odsýpá, ale vypadá to, že už ne. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Pane předsedající, dámy, pánové, budu mnohem menší dobu tady před vámi stát. Chci se s vámi podělit o jeden takový osobní prožitek z generálního testování maturitní zkoušky. Náš nejmladší je ve čtvrtém ročníku gymnázia a když přišel po generální zkoušce domů, tak jenom mezi řečí utrousil, že maturitní zkouška z českého jazyka byla podstatně lehčí, než přijímací zkouška, kterou vykonal v pátém ročníku základní školy před nástupem do prvního ročníku osmiletého gymnázia. Myslím si, že to není potřeba komentovat. Můj názor na jednotné státní maturity je stále stejný, stále konzistentní. Myšlenka dobrá, provedení špatné. Potřebujeme kvalitní školy, potřebujeme kvalitní školství, ale myslím si, že to, bez čeho bychom se obešli, je možná i ministerstvo školství v současné podobě a v současném složení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, máte slovo.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, sám za sebe musím konstatovat, že to, co tady řekl předkladatel, je bohužel pravda. Ne bohužel proto, že to řek pan kolega Chládek, ale protože já mám naprosto stejné poznatky z mně důvěrně známých středních škol.

Řekl bych tedy navíc jenom něco, co tady snad ještě nezaznělo, a sice, že vzdělání bez morálky je promarněný dar. Čtyřleté, potažmo osmileté působení na tvárnou duši našich dospívajících by se snad nemělo soustředit výhradně na technologii závěrečné zkoušky. Každá vzdělávací instituce doplňuje, nebo bohužel často i nahrazuje působení rodiny a neopakovatelným způsobem vytváří žebříček hodnot a předsevzetí, které si každý dospívající bere s sebou do budoucího života. Znám příklad studenta, který sice odmaturoval, ale od té doby se práci vyhýbá.

Kladu si otázku, proč cermatovské maturity, protože to nejsou státní maturity, ale cermatovské, obsahují instrukci, podle které se nesmí hodnotit invence či originalita. A znám také příklady skvělých profesorů, kteří se stali životními vzory pro stovky svých studentů. Kladu si otázku, kolik času odebere těmto vzácným lidem bezduchá administrativa cermatovských maturit. Cermatovské maturity jsou špatným projektem, dokonce podle vlastních slov ředitele projektu jsou pouhým katalogem požadavků. Katalogem superluxusním, který naprosto pomíjí morálku, kreativitu i efektivitu výchovného procesu. Myslím, že je poslední minuta, poslední čas tento zločin na dětech nedopustit, a proto plně podporuji návrh pana kolegy Chládka. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Červeně tady teď svítí paní senátorka Soňa Paukrtová, která má přednostní právo. Neuplatňuje je, takže pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, tady padají velmi ostrá slova. Já půjdu trošku cestou příkladu. Jsme tady dva, tři – kolega Nenutil, kolega Čáslava, kteří jsme se předminulý týden zúčastnili jednání s radním pro školství v Karlovarském kraji. O středním školství.

Karlovarský kraj je nejmenším krajem s nejmenším počtem obyvatel. Samozřejmě že problémy kolem středního školství řeší úplně stejně jako ostatní kraje. Kraj si nechal zpracovat studii, týkající se středního školství. Je to asi ojedinělý dokument vůbec ve všech krajích. Z tohoto materiálu dokonce začali čerpat už i ostatní kraje.

Já vám řeknu, co k tomu Karlovarský kraj vedlo. Tento, resp. příští rok v září budeme mít na středních školách v Karlovarském kraji o 1000 dětí míň. 1000 dětí. To je obrovský počet. Když si vezmete, že se říká, že ideální střední škola by měla být velikosti 600, maximálně 700 dětí, tj. zřejmě prostor, který je ještě přehlédnutelný, kde nedochází k absolutní anonymitě a kde se dá ještě individuálně s našimi dětmi pracovat.

Výhledy nejsou o nic lepší. Do roku 2013 má ubýt dalších 2,5 tisíce dětí v Karlovarském kraji. Co to znamená? Nejsme schopni udržet počet středních škol tak, jak je máme v současné době u nás na kraji. Mám dojem, že jich je 34. To jsou školská zařízení, která zřídil kraj. Nemůžu se úplně ztotožnit na základě zkušeností od nás s tím, co tady bylo řečeno některými mými předřečníky a panem kolegou Chládkem.

Karlovarský kraj se rozhodl po dohodě se všemi řediteli středních škol v Karlovarském kraji udělat zkušební přijímací testy stejné pro celý kraj. To v republice ještě nikdo nevyzkoušel. U nás proběhnou tyto zkušební přijímačky a na nich se uvidí, jak kvalitní děti jdou do středního školství.

Proč o tom mluvím v souvislosti se státními maturitami? Protože to měla být druhá věc, která by nám napověděla něco o hodnocení dětí a jejich kvalitě. To, co tady bylo řečeno kolegou Krejčou, ano, tak jak byly teď nastavené parametry, skutečně některé otázky byly na úrovni prvního ročníku gymnázií. Přesto jsme nedopadli nejlépe celorepublikově. Karlovarský kraj snad úplně nejhůř. My jsme tam vůbec takoví velmi chytří, bohužel západní Čechy tu naplaveninu, kterou tam máme z celé republiky, já se mezi ní také počítám, jsme nebyli schopni ani za těch 20 let trochu intelektuálně pozvednout.

Bohužel střední školství v současné době nedává ani žádnou naději. Je třeba si uvědomit, že před rokem 89 studovalo v mimopražských krajích a gymnáziích cca 5 % dětí z celé populace.

Pět procent dětí z celé populace. V Praze to bylo sedm procent. Dneska se nám hlásí 25 % mládeže na střední školy; konkrétně na gymnázia; a nějak kolem 35 % tady u nás, v Praze.

Co ale vychází z těch škol? Vycházejí děti, které jsou následně frustrované, protože oni maturitu nějakým způsobem udělají. Domnívají se, že mají Sorbonu, tak se diví, že nenajdou následně zaměstnání.

Chybějí nám profese učňovské. Chybí nám obrovské množství lidí v oblasti např. stavebnictví. Když se podíváte do Karlovarského kraje, kdo se hlásí na tyto předměty, např. na obkladače, tak zjistíte, že je to v řádech jednotek, na gymnázia je to v řádech desítky procent. Zjišťujeme, že nemáme absolutně mladé lidi do stavebnictví. Neuvědomují si, že takový dobrý obkladač si může vydělat kolem 40-45 tis. Kč. Víc, než průměrný nebo podprůměrný středoškolák, který společnosti stejně asi moc nepřinese, protože se ve finále jenom poveze.

Pro mě jsou státní maturity jednou z možností nastavit společná kritéria. V Karlovarském kraji, vlastně za první pololetí zjistit, jakým způsobem, nebo kolik dětí uspěje, které studovaly poslední čtyři roky, a podle toho následně rozhodnout, jak bude dále pokračovat střední školství v Karlovarském kraji.

Proto vás prosím, abyste Karlovarskému kraji jako nejmenšímu, protože kde jinde to vyzkoušet, než v tom nejmenším kraji, dali šanci k dokončení optimalizace ve středním školství, a státní maturity by byly jedny z těch, které by nám v tom byly nápomocny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, milé senátorky a senátoři. Velmi souhlasím s tím, co řekl můj předřečník. A to především proto, že za prvé – stejně jako jsem to říkal u tohoto návrhu zákona minule – opravdu podporuji sám za sebe, aby pro maturity byla skutečně jedna srovnávací hladina. Nicméně mě celý proces připadá jako tahání kočky za ocas. Nejenom v této oblasti. Ale zdá se mi, že stejně tak, a teď se omlouvá – se patláme ve všech ostatních oblastech.

Když se podíváme jenom na ty tisky, které jsme projednali za včerejšek a dnešek, tak dnes jsme odsouhlasili – podle mě velmi správně – logický návrh prodloužení dálničních vinět o 5 let, a tím jsme zcela jednoznačně zachránili státu minimálně 8-10 mld. Kč. Kdo ty peníze měl získat? Měla je získat firma Kapsch, a někdo z ministerstva dopravy to vymyslel. Víte, kdo to vymyslel? No, já to nevím ... Ale pokud bychom se do té práce nepustili my, senátoři, a hlavně média, tak zkrátka už za několik dní začal platit úplně jiný systém, který by nám všem vyhnal peníze z kapes, především našim spoluobčanům, a nějaká firma by to získala. My však nevíme, kdo to zajistil – tady tento špatný návrh, který jde proti státu.

Stejně tak bych mohl mluvit o tom, že včera pan ministr Kocourek na mé dotazy, kdo zajistil, že křivka podpor je tak šílená, a my teď řešíme zase, taháme kočku za ocas, řešíme něco na konec, kdo to způsobil, aby byl viník odhalen a stát se konečně vyrovnal s těmito viníky – to jsme se nedozvěděli. A tak bych mohl pokračovat.

Teď jsme u školství. Bylo by dobře, kdybychom věděli, kdo chyby způsobil, tzn. kdo připravil tak drahou zakázku na - podle mě - celkem dobrý úmysl. Nicméně tady je to ještě horší, než s těmi miliardami.

Co se vlastně stane? EU nám svými směrnými čísly říká, kolik máme mít, kolik máme dosáhnout procent středoškoláků a vysokoškoláků. Pevně věřím, že se blíží doba, že nakonec to bude tak, že všichni občané budou vysokoškoláci a někteří se z toho potom půjdou vyučit, aby se tedy uživili. Ono to je sice přehnané, ale podívejte se, že už to nastává. Podívejte se, kolik vysokoškoláků je frustrováno tím, že zkrátka pro není práce. Ne, že by byli tak špatní, ale není pro ně práce. Takže dělají práci, kterou mají dělat středoškoláci, a možná vyučení lidé.

Co se stane teď při maturitách? Byť já jsem pro to, aby byla jedna úroveň. Když se úroveň nastaví správně, tak vypadne 15 – 20 % mladých lidí, což si myslím, že je správně. Protože je příliš velké procento populace na středních školách. A co se stane? Totéž, co s těmi vysokoškoláky. Budou to frustrovaní lidé, kteří de facto ztratili 4 roky života. Cestou není asi to, abychom řekli, že jim maturitu dáme, když na ni nestačí. Ale je to skutečně velký počet frustrovaných lidí.

A je tady nějaký návrh, aby se tak nedělo? Směřuje k tomu, myslím, co říkal pan kolega Horník. Směřuje k tomu to, že síto bude někde jinde. A to bude po deváté třídě. A že zkrátka na střední školy, nejenom proto, že klesá počet mladých lidí v jednotlivých krajích, tzn. budeme muset zavírat střední školy, ale my to síto musíme udělat už v té deváté třídě, abychom ty frustrované "nevyráběli", tzn., ano, maturitu nemůže udělat každý středoškolák, ale mělo by to být jistě někde pod procentem, protože síto už bude v deváté třídě. K tomu tady nějaký návrh máme. Teď se samozřejmě neobracím na pana kolegu Chládka, ale obracím se na ministerstvo školství. Vymyslely se státní maturity. Ale báli se říct, že síto musí být jinde, a taky to navrhli. Možná jenom tím, že dávají odpovědnost jinam, a říkají – to ať si řeší kraje, protože na krajích to teď je. Ale snad takhle postupovat přece nemůžeme.

Takže já bych nám chtěl jenom připomenout, že začínáme být takovým tím "záchranným hasičským sborem", který tu a tam zachrání kus nábytku, a možná nějakého člověka z hořícího domu, ale ten barák stejně shořel. Teď vlastně při svém vystoupení jenom chci upozornit na to, že možná – pokud tento návrh projde – tak bych dal na zvážení předkladatele, případně při nějaké jiné příležitosti vám, kteří se věnujete školství – zda bychom neměli nějakým doprovodným usnesením apelovat na vládu, aby skutečně tato koncepce byla připravována. To znamená, ano, základní školu má udělat téměř sto procent populace, ovšem střední školu – už to nemůže být sto procent populace, ale musí být určeno, jaké procento, musí být také určeno, jaké procento půjde na střední školství a pak na vysoké školy. Tím se naráz stane, že nám ubude neuvěřitelně zbytečně vynaložených prostředků na střední školy a také na vysoké školy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane místopředsedo, pane navrhovateli, dámy a pánové. Výraz "testy" je neuvěřitelný, a státní maturita není nic jiného než test. Víte například, jak se testují různí uchazeči o zaměstnání? Tak já vám něco povím. Já to dělal patnáct let a byl jsem vzdělaný psycholog, protože jsem si přečetl i velké výzkumy, například třeba testy, které předvídají úspěšnost v zaměstnání, jsou svou závažností až na čtvrtém místě. Na prvním místě je úspěch v předchozím zaměstnání. Člověk, který je dobrý, bude dobrý i v jiném zaměstnání. Na druhém místě jsou znalosti z oboru. Znalosti z oboru testy nezjistíte. Tam musí přijít nějaká osobnost a musí si s tím člověkem promluvit a v podstatě ho proklepnout. A maturita má být setkáním osobnosti s osobností, osobnosti zralé s osobností, která se vytváří. Zkušený učitel zjistí daleko líp a rychleji a levněji, na jaké úrovni je žák, než nějaké testy.

A síta jsou úplně na nic. Síta vám zajistí stejnou úroveň. Ale přece lidská činnost, lidská společnost je nejsložitější systém ve vesmíru. Jak chcete do jednoho testu dát člověka, který se bude hodit na vynikajícího historika, s člověkem, který bude řešit aerodynamiku hypersonického letadla. To přece vůbec nejde dát do jednoho testu. To je přece blbost od samého začátku.

Já bych připomněl usnesení o pedologických zvrhlostech, které vydal Ždanov, a tisíce psychologů a pedagogů bylo zavřeno v koncentrácích, v gulagu na základě toho. A ono to nebylo špatné usnesení, akorát ho řekl 70 let dřív než ho měl říct, teď by tady mělo vyjít. A bylo to sice usnesení sice správné, ale předčasné.

Pan senátor Bratský mně ušetřil strašně práce. Přímo nám předvedl ohňostroj a obsáhlý katalog zbytečných činností, zbytečných předpisů a zbytečného úsilí, zbytečných nákladů, které kdyby se vynaložily na cokoliv smysluplného, co se dá nazvat výchovou nebo vzděláváním, tak by to byla nádherná věc.

Ale co to bylo? Byl to seznam úředních keců, navazujících keců, provázaných keců a nesmyslných keců.

To je prostě tak, když se utrhne byrokrat ze řetězu a dají se mu peníze. To je přesně doklad toho. Ta řeč, jak byla dlouhá, tak ukázala nesmyslnost toho, co dělá ministerstvo, místo toho, aby se staralo o výchovu a vzdělávání, což je jeho účelem. Prostě tak špatná pravda a tak krásná řeč to byla.

Prosím, pojďme toto drahé, mimořádně drahé šílenství, které například od prvního do druhého projednávání tady stihlo ministerstvo uzavřít smlouvu na tři roky dopředu na rozvoz materiálů, na to, aby ten test dodalo studentovi na stůl. Tento rozvoz a distribuce bude stát 300 milionů. Studentů, kteří dělají maturitu, je přibližně 100 tisíc. To znamená, když si vydělíte 300 milionů 300 tisícem studentů, tak jenom to, že mu dají ten papír na stůl, bude stát tisíc korun. Ale tam nejsou náklady na tvorbu těchto testů, to je jenom za rozvoz.

Když jsem si spočítal peníze, které na to byly vynaloženy a řekl jsem si, že prostě takový člověk, který dělá testy, tak potřebuje počítač a má plat kolem 40 tisíc Kč, tak jedenáct let 300 lidí mohlo být placeno za přípravu této maturity. Počítal jsem plat tak kolem 40 tisíc a počítač asi 20 tisíc, to úplně stačí na přípravu testů. Dělali jsme to kdysi s bulharskými kalkulačkami a také jsme to uměli.

Uvědomte si, jaké prostředky se tady dávají. A 300 učitelů, to je šest slušných středních škol. Když dáte 40 tisíc korun kantorovi, tak tam budete mít výborné kantory. To by bylo něco pro vzdělání. Toto všechno nezvýší vzdělání vůbec o nic. A opravdu prohlašuji svůj návrh, abychom svolali v 19 letech na konec školního roku na náměstí studenty a vyhlásili jim maturitu, tak budeme mít víc maturantů, než má Finsko, než má Nový Zéland, překročíme průměr Evropské unie a bude to úplně zadarmo. Děkuji. (Potlesk.)

Prosím vás, ale výsledky nebudou horší, protože představa, že testem zlepšíte inteligenci nebo úroveň, to je pozdě. To se musí dělat celých osm let nebo čtyři roky, celá tato výchova. Ale tady se už nebavíme o výchově, ale tady se bavíme o tom, jak budeme sít děti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já jsem si se zájmem vyslechla všechny předřečníky, a chtěla bych říci, že žijeme v reálném světě, tady a teď. A jestli příprava maturit – a dnes je 9. prosince – probíhá. To znamená, co se stane s naším návrhem zákona, když ho v této fázi schválíme? S největší pravděpodobností ho Poslanecká sněmovna zaparkuje a projednávat ho nebude.

A já si myslím, že v tomto návrhu zákona, a na něm jsme se tady všichni shodli, je určité rácio. A já si prostě nemyslím, že by ho Poslanecká sněmovna měla zaparkovávat, ale ona tak nesporně udělá, protože pokud jsou ta čísla, která tady uváděl pan kolega, jenom z poloviny pravdivá, ale já jsem přesvědčena, že jsou stoprocentně pravdivá, tak to není úplně zanedbatelná informace.

V tuto chvíli vám navrhuji, abychom tento návrh zákona odročili, a to do 30. 6. roku 2011, protože v jiném případě se jaksi odsuzujeme k tomu, že tento návrh zákona prostě Poslaneckou sněmovnou neprojde. A 30. 6. 2011 už budou známy výsledky zkušební maturity. Čili my daleko poučenější potom můžeme rozhodovat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A zatím jako poslední se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážení předkladatelé, senátorky a senátoři. Chtěl bych říci, že myšlenka jednotných státních maturit, je dobrá myšlenka. Realizace je ale totální katastrofa a byznys, to je superbyznys. Tady vidíte, jak cesta do pekel může být dlážděna různými dobrými předsevzetími.

To snad ani není možné, že jsou v českém školství takové poměry, jak nám tady řekl kolega Chládek. Státní maturita v této podobě, ve které je, to je typický český absurdistán.

Já jsem sice krátce v Senátu, ale zatím jsem se neodvážil vám tady číst některé zprávy expertů, které jsou mnohem rozsáhlejší, než tady byla jedna zpráva čtena, a možná, že to někdy udělám, až vás budu chtít potrestat.

Čerpání prostředků EU. Ano, to je byznys pro vyvolené, zejména pro CERMAT. A jsem zvědav, až přijdou kontroly z EU a z Olafu, jak budou ti pánové vysvětlovat Evropské unii, že se nesmí například hodnotit originalita.

Já jsem státní maturitu zažil, vyhlášení rozhlasem, ne žádné rozvážení dobře zaplacenou firmou, a bylo to. Ale je pravda, že nebyl CERMAT.

A nebyly zde také tendence některých úředníků všechno zamlžovat za jediným účelem – vytahování peněz ze systému školství, který naopak trpí nedostatkem finančních zdrojů.

To jsme dělali maturity špatně? A proto se musela dělat tato reforma? Byli jsme hloupější, než jsou nynější žáci? Nebo jak to vlastně je?

Expertní zprávu, kterou jsme si tady poslechli, asi vypracovali stejní lidé, kteří v tom jsou možná až po uši. Připomíná mi to do jisté míry seriál "Jistě, pane ministře", kde se někteří úředníci dokáží velmi dobře bránit, zejména zhotovováním takovýchto zpráv.

My si totiž myslíme, že nám projde to, že si vymyslíme kdejakou hloupost, hlavně když to zaplatí Evropská unie. Ale nepodceňujte Evropskou unii, může to pro nás dopadnout velmi, velmi zle. Zejména to, kolik se dává na tzv. expertovné a administrativu. A Evropská unie bude hodnotit, jaký to bude mít přínos.

A já se ptám: Bude to, co teďka zažíváme, to, co kritizuje naše mladá generace, mít přínos a jaký to bude mít dopad pro naši zemi a pro budoucí generaci našich občanů? To asi současné úředníky ministerstva školství nezajímá. Dobře si poslechněte tuto mladou generaci a ta vám poměrně jednoznačně říká svůj názor na to, jak se dívá na průběh těchto státních maturit.

Na konec bych chtěl říci jedno. Jsem chirurg a žádný pohled plaché laně ode mne nečekejte. Jediným radikálním řezem se totiž můžeme rozloučit co nejrychleji nejen s celým Cermatem, i s některými zaměstnanci ministerstva školství. A to je, myslím si i moje doporučení pro pana ministra. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Petr Bratský. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Nyní už budu hodně krátký. Já jsem tehdy tím dlouhým projevem, který jsem četl od určitých expertů - a můžete si myslet o tom, co chcete, do jakých řad patří a kam patří ti, kdo ve školství pracují delší dobu, tak samozřejmě používají různých expertů z různých stran – jsem chtěl jenom říci, že když jednu věc zrušíme, tak ta dlouhá řada paragrafů, které jsem četl, nebyla proto, aby vás to otrávilo, ale jenom abychom si uvědomili, že musíme nastavit podmínky pro maturitní zkoušku novou, pakliže zrušíme tuto, a jestliže to je státní zkouška, tak my jako část Parlamentu této země přece musíme nést i spoluzodpovědnost za to, že když uděláme něco, tak musí být návod, podle čeho udělat státní maturitní zkoušku, která bude následovat tu z letošního jara pro žáky.

A já vím, že se to mnohým možná nelíbí, ale my to, když tak nějakým ustanovením, musíme zařídit.

A zrovna tak jsem upozornil potom s určitým výpočtem, který jsem říkal, z čeho vychází a snažil jsem se načíst, že se můžeme rozhodnout, že nebudeme čerpat na nesmyslnou věc prostředky z Evropské unie, že je ještě čas, že jsme si udělali zatím třeba první rok, možná budou dva roky, můžeme od tohoto projektu ustoupit a bude čestnější vrátit tyto prostředky tam, kam patří, než dělat nesmyslný projekt. Ale opět musíme být přesvědčeni, že tomu tak je a když nějaký úkon děláme, že to není jenom proto, že jsme se z rozpustilosti rozhodli; promiňte mi ten výraz.

Já si skutečně vážím kolegů, kteří připravili tento návrh zákona, ale musíme to dotáhnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ještě znova se přihlásil do diskuse pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, ale my tady přece nejsme od toho, abychom jenom sami dělali zákony. My samozřejmě můžeme některé zákony dělat, navrhovat. Ale hlavní roli by tady mělo podle kompetenčního zákona č. 2 hrát příslušné ministerstvo. To by mělo ve spolupráci s námi dělat tuto práci. A my jen tím dáváme signál k tomu, že není všechno v pořádku. Proto my tady až v nouzi, když už to hoří, dáváme tento návrh.

Možná, že se mnou někteří nebudou souhlasit, ale my tady prostě od toho nemáme ty odborné skupiny, kterými disponují ministerstva, a ty odborníky, kteří jsou velmi dobře placeni, od právníků až po odborné experty. A jestli my tady jdeme proti nějaké vyhlášce, která zde byla citována, tak ministerstvo vyhlášky může měnit poměrně velmi jednoduše a rychle, takže z toho mě hlava nebolí.

Ale ještě jednou říkám. My tady dáváme jasný signál, že je něco v nepořádku a že ministerstvo školství by mělo začít přemýšlet. Ale problém je v něčem jiném. Ministerstvo školství říká ne, všechno je v pořádku, jedeme dál, budeme do toho dávat dál státní prostředky. A to je to, co se nám nelíbí. A proto pod tlakem, ekonomickým, odborným i veřejnosti, i našich voličů tady děláme návrh toho, abychom zabránili plýtvání se státními prostředky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A v této chvíli již nemám nikoho dalšího přihlášeného do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo se chce vyjádřit? Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Samozřejmě chce. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, paní předsedající. Děkuji všem diskutujícím za podnětné návrhy a připomínky. Myslím si, že se můžeme shodnout v jednom, aspoň tady v Senátu, nejsem si jist, jestli na ministerstvu školství, ale aspoň tady v Senátu nám jde opravdu o kvalitu školství. Rozcházíme se pouze ve způsobech, jak ho dosáhnout.

A já si dovolím jenom takovou malou poznámku, než se dostanu k jednotlivým připomínkám. Mně vadí jedna věc. Tyto připomínky v různých podobách měli zástupci ministerstva školství už víc než dva roky. Neudělali vůbec nic. Jedinou změnu, kterou teď dělají, když zjistili, že žák nevydrží dvě hodiny bez toalety, že to budou řešit, že bude moci odejít na toaletu.

To jsou takové triviální změny, a upřímně řečeno, nezlobte se na mě, za to by někdo zasloužil vyhodit.

Když přijdu k jednotlivým připomínkám, tak naprosto souhlasím a rozumím některým připomínkám pana senátora Bratského. Ale i v mém návrhu zákona je napsáno, že tyto nuance má řešit vyhláška. Já si opravdu nemyslím, že zákonem musí být stanoveno, kdy může odejít žák na záchod. To je podle mě taková věc, kterou ať si řeší, když to někdo chce řešit vyhláškou, ať to řeší ve vyhlášce. Ale nemyslím si, že tímhle tím musíme zaplevelit zákon.

Školský zákon – prosím pěkně – od roku 2004 má nějakých asi 25 novel, má 132 stránek, a i odborný poradce pan Klaus mladší hovoří o tom, že takovýto zákon by měl mít maximálně kolem 30 stran. Jak se potom v tom má někdo vyznat. Tady pořád řešíme v každém zákoně, jestli žák může toto, jestli nemůže toto nebo dělat něco jiného.

Když si vezmu jednotlivé připomínky, dostali jsme se, a to jsem i očekával, že se dostaneme k penězům z Evropské unie. To je hlavní argument a také jeden z argumentů, kdy se hovoří o tom, že tyto prostředky se mohou vracet. Ale ony se možná mohou vracet stejně, protože evropské peníze nemají být použity na to, co má stát zajišťovat a garantovat sám.

Mimochodem, velká část těchto finančních prostředků byla použita právě na tu generální zkoušku, která v podstatě dle mého názoru, neukázala vůbec nic. Ukázala další mystifikaci ze strany ministerstva školství. Vzpomínáte na to, jak pan ministr hovořil o tom, že tato zkouška ověřuje pouze logistiku státní maturity? Že nebude ověřovat znalosti, že to je jenom na tu logistiku, a děti si to vyzkouší, kdo bude chtít. A najednou z ničeho nic tady oponujeme s čísly, s daty, které ale já nepovažuji za validní.

Znovu se vracím k chybným testům. Pokud máme 12 tisíc špatně opravených testů, nemůžeme hovořit o tom, že neúspěšných je 20 %, 45 % nebo jiné procento.

Buď jsou ty výsledky správně, tak o tom hovořme, nebo jsou špatně a nemůžeme hovořit o nějakém výsledku, jestli to pomůže nebo nepomůže.

Dále se tedy hovořilo o té vyhlášce a všech těch věcech. Jenom si dovolím upozornit – jestli to někdo z vás neví, tak v letošním roce se dokonce maturuje bez vyhlášky, resp. podle neplatné vyhlášky. Takže nikomu to nevadilo, nevadilo to nikomu na ministerstvu a najednou se probrali. Tady je vystoupení – připomínky, které byly mně přišly jako kdyby byly s dílny ministerstva školství a já jsem tomu rád, protože když vystupují zástupci ministerstva školství na výboru, tak ti lidé, kteří byli na vážkách a nebyli rozhodnuti podpořit můj návrh, tak na základě nepřipravenosti zástupců ministerstva školství a na základě jejich argumentace se přiklonili k mému návrhu. Takže myslím si, že odborný tým na našem MŠMT udělal tím jejich návrhu medvědí službu.

Co se týká ověřování schopností škol – vždyť máme českou školní inspekci, hovoří se o tom, jak tato státní maturita je vynikající, jak neplýtváme finančními prostředky. Poslechněte si, co se stalo na jedné škole. Při generální zkoušce, kdy máte dvě úrovně, tak jednu úroveň tu vyšší si vybral pouze jeden žák. A celý den měl pro sebe celou třídu a jednoho učitele, který ho tam hlídal, takže taková byla efektivita generální zkoušky. Takže co se týká garance úrovně školství – tady zazněly věty typu, že školy nejsou schopny garantovat kvalitní ověření znalostí. Já se tedy ptám, jsou tedy schopny vůbec učit? Když tedy učitelům nevěříme, věříme víc stěhovací firmě a nevěříme, že oni ty testy neprozradí, nevěříme, že kvalitně vyzkouší a opraví ty testy, můžou tedy učit?

Vystoupení pana Horníka – já tomu naprosto rozumím, akorát je trošku zavádějící – zaměňovat přijímací zkoušky s maturitou, protože jsou tu dvě rozdílné věci, zároveň navazuji na pana senátora Čunka, s tím naprosto souhlasím, že by se ověřování mělo dít někde níže. Ale zároveň souhlasím s panem senátorem Pospíšilem, protože to síto je někdy velmi nebezpečné. Já znám strašně moc lidí s kvalitním vzděláním, s vynikajícími výsledky v testech a nikdo neuspěl v praxi. A zároveň znám jeden příběh mého spolužáka, který v minulosti na základní škole, když se hlásil na střední školu, mu bylo řečeno, že má jen na učiliště. Šel tedy na učiliště, dneska je profesorem a děkanem jedné z prestižních fakult, nebudu jmenovat které. Takže takové síto bylo i v minulosti.

Co se týká optimalizace škol – já tomu rozumím. Budeme rušit školy. A já se ptám, jaké. Zrušíte gymnázium, které je přeplněné a ještě se tam hlásím a nebo zrušíte učiliště, kde je dětí málo, ale kominíka potřebujete. Jakmile ten obor zrušíte, například v mém regionu, když se zrušil obor kominík, tak od té doby, protože se rozutekli mistři odborného výcviku, učitelé, od té doby na 20 let se už neotevřel. Co se týká toho měření – naprosto souhlasím s panem senátorem Čunkem, testovat bychom neměli zprostředka. Tak jako dům se staví nějak, tak tedy proč neřešíme vyloženě resortní systém základního školství, nejprve umožníme rámcové vzdělávací programy, dáme nějakou volnost, aby učitelé měli možnost si vybrat jakou výuku jakým způsobem budou tvořit. Upřímně řečeno, jaká je validita třeba vysokých škol. Jaké je srovnání jednotlivých vysokých škol. My jsme si prostě vybrali jeden segment, upnuli jsme se na něj a myslíme tím, že státní maturita je nějaký všelék, který vydrží a vyléčí všechno. Já si to osobně nemyslím, a proto vás žádám o podporu mého návrhu.

Samozřejmě chápu ty připomínky, že je za minutu dvanáct, a proto jsem dával i návrh, aby byl schválen v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Pokud Poslanecká sněmovna toto nevyslyší, tak jsem ochoten samozřejmě tam přizpůsobit termín. A co se týče Karlovarského kraje, tak nic nebrání tomu, aby zřizovatel, což jsou kraje, si udělal svoje vlastní ověřování škol, jako takových, pokud cítí tu potřebu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, žádám pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu velmi stručný. Myslím si, že vaše jednotlivá vystoupení rozebíral navrhovatel zákona. Vystoupilo celkem 8 senátorek a senátorů, z toho pan senátor Bratský a pan senátor Dryml dvakrát. Někteří se jednoznačně vyjádřili buď na podporu nebo na nesouhlas s tímto zákonem, jiní – jejich názor vyplynul z jejich příspěvku. Mimo návrhu z výboru schválit, který jsem zde přednesl v úvodu své zpravodajské zprávy, zazněl ještě návrh, který navrhla paní senátorka Paukrtová na odročení tohoto zákona.

A na závěr bych ještě připomenul, že navrhovatel se již zmínil jak navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení a zdůvodňuje, proč tento důvod nebo žádost je. Takže bych poprosil, aby při tom hlasování bylo i toto bráno v potaz a bylo to součástí pak usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Takže jak jste slyšeli, byl dán návrh schválit, v případě schválení požadavek o projednání podle § 90 odstavec 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Byl dán další návrh na odročení do 30.6. 2011. Svolám všechny k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit tak, jak nám byl předložen, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 60 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, blahopřeji panu navrhovateli a ještě vás poprosím, ještě zůstaňte, protože musíme pokračovat. Byl zde dán návrh, respektive požadavek na projednání v Poslanecké sněmovně podle § 90 odstavec 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

O tomto musíme dát také hlasovat, takže již bez znělky zahajuji hlasování.

Kdo je pro, aby tento návrh byl projednán podle § 90 v Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dále musíme schválit pověření. Návrh byl schválen a proto podle § 130 odstavce 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání včetně požadavku na zkrácenou lhůtu.

Za druhé – senátora Marcela Chládka a senátora Jaromíra Jermáře, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Předpokládám, že oba dva souhlasí. (Pan senátor Chládek určitě.) Druhým navrhujete někoho jiného? Takže nikoliv pan senátor Jermář, ale pan senátor Šebek.

Přistoupíme tedy k hlasování. Myslím, že můžeme opět bez fanfár.

Kdo je pro toto pověření? Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování spořadovým č. 62 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám všem, a tím samozřejmě projednávání tohoto návrhu končím. Pan senátor Chládek má samozřejmě právo vystoupit.

Senátor Marcel Chládek:  Já jsem vám chtěl jenom poděkovat za konstruktivní jednání, za podporu. Pevně věřím, že se nám to podaří schválit v prvním čtení a že i sněmovna bude rozumná. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Před námi je další bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Vítězslava Jonáše, Jiřího Bise, Tomáše Julínka, Petra Víchy, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů

některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům

(zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 335

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 335. Tento návrh zákona uvede senátor Vítězslav Jonáš, kterému uděluji v této chvíli slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, není to tak dlouho, co jsme již předmětnou novelu zákona projednávali. Bohužel, projednali jsme ji a schválili před volbami do Poslanecké sněmovny. Tam, bohužel, nedošlo ke schválení. Proto jsme se rozhodli s předkladateli opět tuto novelu ve stejném znění předložit vám, nebo Senátu v novém složení, a pokusíme se opět prosadit touhu obcí, aby část výnosu daně z elektřiny mohla zůstat ve veřejných rozpočtech.

Myslím, že je to naprosto jasný požadavek a že by to takto mělo být. Je pravdou, že jsou zde připomínky, že toto není systémové, že se samozřejmě chystá změna rozpočtového určení daní v Poslanecké sněmovně. Já jsem přesvědčen o tom, že na to bychom čekat neměli, protože k tomu nemusí nikdo dojít. My zde máme jasnou daň, která by neměla být příjmem jenom státního rozpočtu. Měla by být tam, kde provozovny působí a kde skutečně i svým způsobem ovlivňují negativně to území.

Navržená novela reaguje na opakované připomínky obcí a krajů, do jejichž rozpočtu podle současné právní úpravy nespadá příjem z výnosu daně z elektřiny.

Nově zavedená daň z elektřiny účinná od 1. ledna 2008 má zohlednit dopady výroby elektřiny, které nejsou zahrnuty v ceně elektřiny. Největší dopady z výroby elektřiny jsou v bezprostředním okolí a v kraji, kde se výroba elektřiny nachází.

Cílem novely je možnost kompenzovat jisté znevýhodnění krajů a obcí plynoucí z umístění velkých výroben elektřiny na jejich území, především jaderných a uhelných elektráren.

Tato území jsou omezena zejména ve svém dalším rozvoji a příjem z výnosů daně z elektřiny jim pomůžou tato omezení kompenzovat. Navrhovaná úprava přinese krajům a obcím každoročně stabilní a zákonem zaručený objem finančních prostředků, umožní jim tak lépe plánovat svůj rozvoj a nebýt závislými na nahodilých a nenárokových příspěvcích od elektrárenských společností. Tento princip uplatňovaný v mnoha zemích EU bude podkladem dlouhodobého dobrého sousedství velkých výroben elektřiny se svým okolím na základě vzájemného stimulovaného rozvoje a prosperity.

Je mi jasné, že bude veliký problém veřejný zájem, a to, že by to mělo zůstat v rozpočtech obcí a měst – prosadit v Poslanecké sněmovně právě v době, kdy vláda připravuje škrty a kdy dojde k půlmiliardovému zatížení ze státního rozpočtu.

Nicméně si myslím, že v době, kdy chystáme velký tendr na výstavbu 5 bloků, nebo, řekněme si – 3 bloků v ČR – myslím si, že je velice dobré, aby obce věděly, že zde bude zákonný příjem a že nebudou na nahodilých sponzorských příspěvcích závislými.

Myslím, že jste si všichni pročetli předlohu. Je tam i výpočet, jak je to v případě, když tam není na území kraje jaderná elektrárna. To znamená, že v případě, že jaderná elektrárna se svým havarijním pásmem – podotýkám, že v okolí Dukovan je to 20 km, v okolí Temelína je to 13 km. Takže tyto podíly nedostane kraj, ale rozdělí; z příjmu kraje půjdou přímo do rozpočtu obcí v tom havarijním pásmu.

Byly připomínky i naší legislativy. Já jsem tyhle připomínky říkal na obou výborech, kde se projednávala tato předloha, tato novela – tzn. i na VUZP i na VHZD. Protože si myslím, že už jsme tuhle novelu projednávali jednou, nebudu vás už déle zdržovat.

Závěrem bych vás chtěl jenom požádat, abyste umožnili schválení této novely zákona, abychom ji mohli s předkladateli projednat v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Marty Bayerová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 335/2. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 335/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, normu zde vysvětlil předkladatel. Vzhledem k tomu, že je to vysvětlováno již počtvrté, myslím, že si mohu dovolit být stručný.

Podle mého názoru je tisk krokem správným směrem. Neříkám, že je to řešení systémové, ale je to krok k lepšímu systémovějšímu rozpočtovému určení daní. Navíc si myslím, že ten krok vyvolá potřebnou diskusi a pomůže k tomu, že momentálně připravovaný vládní návrh zákona o novém rozpočtovém určení daní – že to prostě práce urychlí a přispěje k jeho vyšší kvalitě.

Toto jsem také sdělil při projednávání na VHZD, který přijal na své 35. schůzi, která se konala 16. listopadu 2010 své 388. usnesení, se kterým vás nyní seznámím.

Po úvodním slovu zástupce předkladatelů senátora Vítězslava Jonáše, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit předložený návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu tak, abyste se k ní potom mohl vyjádřit. Ptám se nyní paní zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ve svém 140. usnesení z 28. schůze konané 12. listopadu 2009 k návrhu senátního návrhu zákona senátorů Vítězslava Jonáše, Jiřího Bise, Tomáše Julínka, Petra Víchy, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, přijal toto usnesení.

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona.

2. Zpravodajkou určil senátorku Martu Bayerovou.

3. Pověřil předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji a otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se přihlásila jako první paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, dámy a pánové, vždycky když projednáváme tento návrh zákona, tak tady debatuji a vždycky ho kritizuji. Vždycky doufám, že předkladatel ho třeba nějakým způsobem upraví. Ale to se bohužel nestalo. Takže vzhledem k pokročilému času vás nebudu zatěžovat všemi problémy, které tento zákon má, ale konstatuji toto:

Vůbec nezpochybňuji princip zvýhodnění krajů a obcí, na jejichž území se nachází významná výrobna elektřiny, neřkuli jaderná. Vůbec to nezpochybňuji. Problém je v tom, že tento návrh zákona se jmenuje "návrh o rozpočtovém určení daní". A ono tak vůbec není. Protože fakticky se jedná o to, že obce mají dostat dotace ze státního rozpočtu. Základní princip není správný. Není vůbec v souladu s rozpočtovým určením daní. Je tam celá řada dalších problémů, které tu nechci číst.

Pan předkladatel říká, že o tom informoval výbory. Ale já si myslím, že předtím, než o tom budete jednat, byste měli vědět, že zákon skutečně obsahuje neodstranitelné vady. A protože opravdu jsou neodstranitelné, navrhuji, abychom návrh zákona zamítli. To, že tady předkladatel říká, že se v Poslanecké sněmovně chystá změna zákona o rozpočtovém určení daní, je pravda. Je také opravdu s otázkou, kdy začne platit. Ale přes všechno, co přeji obcím, které mají výrobny elektřiny na svém katastrálním území, nemohu se smířit s tím, že rozpočtové určení daní je zaměňováno s dotacemi ze státního rozpočtu. Opravdu nevím, v jaké výši.

Takže podávám návrh na zamítnutí návrhu zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, v podstatě všechno řekla moje předřečnice, ale stejně si dovolím aspoň krátké konstatování, že nemohu souhlasit s tím, jak řekl předkladatel kolega Jonáš, že je to touha nějakých 200 obcí. Touha. Je to touha. Já toužím také, a se mnou touží dalších 6 tisíc obcí. Čili pro mě je návrh tohoto zákona naprosto nesystémový. Neřeší celá léta neřešený problém rozpočtového určení daní, což není nic jiného, než přerozdělování prostředků ze státního rozpočtu na ten nižší stupeň samosprávy. Takže čekám, kdy se objeví a dají se dohromady další starostové. Je otázka, jestli to budou starostové, kteří budou mít tak velkou a silnou lobby třeba tady u nás, v Senátu, a mohli bychom začít třeba bojovat za podporu v boji proti znečišťování životního prostředí v oblastech určených k rekreaci, kde jsou třeba národní přírodní rezervace, přírodní parky, Natura 2000, protože nám tam přijedou občané z jiné části republiky, my za ně děkujeme, když tam přijedou, oni tam třeba utratí nějakou korunu. Ale nechají nám tam potom v přírodě poměrně dost velký nepořádek, který musíme my jako samosprávy, a dokonce malé samosprávy, uklízet. Kde na to vezmeme peníze? Čili má se dát dohromady asi 500 obcí, nebo já teď nevím kolik – "a pojďme zkusit jít s tímto návrhem do Senátu". Takovýchto návrhů může přijít x. Já mám dojem, že je to špatně. Víme o tom, že zákon o rozpočtovém určení daní se připravuje, je v Poslanecké sněmovně. Pojďme řešit věci systémově a ne vytržením z kontextu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji. Zatím posledním přihlášeným do diskuse je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, páni předkladatelé, senátorky i senátoři, moji předřečníci už to tady většinou řekli. Je to typický lobbistický zákon pro některé obce a některé kraje. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, je to tak. Dobře všichni víme, na základě čeho vznikl. Vznikl před volbami. Pojmenujme některé věci správnými jmény. Já chápu, že obce, kraje nemají dostatek peněz. Ale takto se to nedá řešit. Je to zcela jednoznačně nesystémové. Já se ptám, jak to zasáhne, kdyby to prošlo, státní rozpočet, který je v podstatě schválen. Zvýší se cena elektrické energie? Dobře si vzpomeňte, jak jsme tady včera jednali o fotovoltaice, že tady byly problémy s cenou elektrické energie. Protože samozřejmě, že elektrárenské společnosti to promítnou do své ceny. A dopad na státní rozpočet podle předkladatelů by měl být něco přes půl miliardy. Počítá s tím státní rozpočet? Podle informací ministerstva financí ne. Obávám se, aby pak MF nešlo ve své iniciativě do takových důsledků, že by sice tento zákon prošel, některé obce by tyto peníze dostaly, ale státní zaměstnanci by třeba trpěli dalším snížením platů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále se přihlásil do diskuse pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem zde vystupoval už tehdy, kdy tady byl zákon schválen poprvé. Jsem uveden jako jeden z předkladatelů, a proto jsem cítil tehdy povinnost tady vystoupit. A protože jsou tady teď noví kolegové, cítím tu povinnost opět. Jsem podepsán pod tím zákonem, ale přiznávám, po přečtení stanoviska legislativy, že ten zákon žádná perla není. Ale přesto jsem na výboru pro něj hlasoval. Ne proto, že jsem pod ním podepsán, za to jsem se trošku styděl, ale proto, že si myslím, že bude-li schválen a bude-li poslán do Poslanecké sněmovny, tak možná urychlí diskusi o rozpočtovém určení daní jako takovém. Měl jsem potřebu vám to sdělit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za upřímnost. Posledním v této chvíli je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jedna věc, na kterou jsem zapomněl. Je třeba také vědět, že v prostorách, kde jsou atomové elektrárny, obce dostávají peníze ze SÚRAO – a ne nevýznamné, na to chci upozornit – přímo do svého rozpočtu. Dále chci upozornit na to, že Janotovým balíčkem jsme schválili dvojnásobek daně z nemovitostí, kde obce, které mají takovéto velké výrobny, a ta daň je tam skutečně nemalá, využily svého pětinásobku, Janotův dvojnásobek jim udělal desetinásobek. Tyto peníze dostávají dneska do svého rozpočtu a následně si můžou dovolit ten komfort, že svým občanům – protože oni tu daň samozřejmě také musí platit na této úrovni – nějakým způsobem vypomůžou jim klidně dát příspěvek na otop, na cokoli jiného. Nicméně ten příjem mají obrovský. Samozřejmě všechno je za něco, jestli se musím dívat na velkou atomovou elektrárnu, na druhou stranu už dneska jsou třeba takovéto obce zvýhodněny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále se přihlásil senátor pan Pakosta. Prosím.

Senátor Petr Pakosta:  Kolegyně a kolegové, já jsem nucen se vám omluvit a provést drobnou korekci toho, co jsem tady citoval jako usnesení VHZD. Ty pozměňovací návrhy byly v předchozím usnesení. Já jsem si vzal špatný papír. Omlouvám se, něco takového se stává maximálně jednou – dvakrát za funkční období senátora. (Veselost.) Takže samozřejmě ten návrh hospodářského výboru, nebo usnesení zní "schválit". Takže provádím tuto korekci. A ještě drobnou poznámku na téma nového rozpočtového určení daní. Já věřím tomu, že součástí těch parametrů, které to nové rozpočtové určení daní bude mít, bude například i množství sněhu. Takže by kolega Horník mohl být uspokojen. Já bych si to hluboce přál. Mohla by to být i ta rezervace – případně Natura. Věřím tomu, že to tak bude a jsem připraven pro to udělat maximum. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za upřesnění. V této chvíli posledním je pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore.

Senátor Stanislav Juránek:  Já jsem se zúčastnil jako hejtman určité velké debaty na téma, jak se udělá rozpočtové určení daní krajů. Na základě toho chci říci všem obcím, které budou lobbovat v této skupině, že výsledkem vždycky bude v té konečné fázi, a to si ministerstvo financí v PS prosadí, že se pouze přesunou peníze v rámci toho procenta, které se předává na obce a na kraje. Každé takovéto přerozdělení znamená, že je to na úkor někoho jiného. Proto myslím – a moje zkušenost mi říká – že je zapotřebí dohody. Ta dohoda ve 13 krajích, protože Prahy se to netýkalo jako hlavního města, byla možná, protože těch krajů je 13. Dohoda 6 tisíc a více než 6 tisíc obcí možná není. Ale věřte mi, že hlasovat pro jakékoli dílčí řešení ve svém důsledku jenom znamená, že stejně obce poškodíme, jako jim pomůžeme. Proto jsem jedině pro to, aby se otevřelo rozpočtové určení daní jako takové a aby se řešilo systémově, tak aby tam byl nějaký kompromis nebo nějaké řešení pro 6 tisíc obcí. Ale 200 obcí, kterých se týká tato záležitost, to je jenom vytržení z kontextu. Proto prosím, abychom takovéto věci neodsouhlasovali.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pan senátor Juránek vyvolal další diskusi, takže v této chvíli je přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já samozřejmě respektuji to, že každý jsme odněkud a určitě zákon o rozpočtovém určení daní bude důležitý a dlouze diskutovaný. Ale já odmítám schvalovat nekvalitní zákon proto, aby se rozproudila debata o rozpočtovém určení daní. Pokud jste si to nepřečetli, to nebylo jenom legislativní stanovisko. To bylo také stanovisko Fischerovy vlády. Tam jsou naprosto neodstranitelné vady. A já vás velmi prosím, abychom nehlasovali pro zákon, který má neodstranitelné vady jenom proto, abychom rozpoutali debatu o rozpočtovém určení daní. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Tady byla služba rychlejší, přesunula mi jména na displeji, nicméně paní senátorka Paukrtová stejně má přednostní právo. V této chvíli je přihlášena paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, kolegyně, kolegové, já navážu na pana kolegu Juránka. Ta debata byla už započata, a to už v roce 2007, kde vznikla na ministerstvu financí pracovní skupina ohledně rozpočtového určení daní. Ta pracovala do jara letošního roku, kdy skončila před volbami. Tato komise začala pracovat znovu, je to asi tři týdny, co se sešla na MF, začalo se pokračovat v tom, kde se skončilo. S tím, že tam není zahrnuta Asociace krajů, protože když se dělala analýza financování obcí a krajů, tak kraje tehdy tu analýzu nechtěly. Takže pokud my tady dneska schválíme něco, co už bylo ve sněmovně zamítnuto, tak se budeme stavět proti kvalitě toho zákona a proti jeho koncepci. Protože pokud schválíme jednu část, která z toho bude vytahovat určité obce, tak pak se to těžko bude dávat dohromady. Jestliže to bylo ve sněmovně už jedenkrát zamítnuto, tak si myslím, že to bude mít stejný osud a raději bych počkala, až jak to dopadne s rozpočtovým určením daní. Vím, že zástupci z výboru určitě byli pozváni na to jednání a budou zváni. Takže přikláním se - jak navrhla naše předsedkyně – k zamítnutí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Ano. Prosím, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Děkuji. Já začnu od pana Drymla. To nebylo před volbami. Nebylo to účelově před volbami. Bylo to dříve, vy si možná ani nevzpomínáte, to jste ještě nebyl v Senátu, byla zde novela atomového zákona, tady se už o této věci diskutovalo. Říkám, není to politické, je to dokonce napříč stranami, není to účelově před volbami. Právě to už je z odvedené daně. To není přímá dotace. Je to z daně, která je už odvedena. Nejde to z nákladů provozovatele. To znamená, že to nemůže mít vliv na cenu elektřiny. Chci vám říci, že to je něco jiného, než bylo to, že bychom zatížili zvýšením odvodů do jaderného účtu, zatížili bychom dodavatele, tam by se to mohlo promítnout. Ale tento postup je správný, aby provozovatelé nebyli zatíženi, protože odvedou daň. Myslím, že jsem už tady říkal, že u přerozdělení je správné, aby to zůstalo tam, kde daň vzniká, to znamená, aby to zůstalo částečně ve veřejných rozpočtech a částečně to šlo do státního rozpočtu. Jinak paní senátorka Paukrtová říkala, že to je přímá dotace. Ne, to je skutečně z rozpočtového určení daní, to je spotřební daň, není to dotace, doopravdy je to z rozpočtového určení daní. Nevím, proč by tam měly být neodstranitelné vady. Myslím, že se na to dívali i naši právníci a nevidím tam důvod takovéto záležitosti. O tom tady těžko můžu polemizovat. Pan Horník říká, že obce dostávají už dotace z jaderného účtu, tím myslím SÚRAO. To je jenom jeden případ, Dukovany, to jsou nízko a středně reaktivní odpady, je to jenom v Dukovanech, dostává to obec Rouchovany. Jinak tato úložiště jsou mimo lokality jaderných elektráren. To znamená, že to s tím vůbec nesouvisí. Nemá to s tím nic společného. To jsou nízko a středně reaktivní odpady třeba i ze zdravotnictví, nejenom z jaderných elektráren.

Daň z nemovitostí. Bylo zde také zmíněno, že si obce můžou navýšit koeficient. Ale to je přesně to, co je špatně, co jsme udělali, když jsme zvýšili pětinásobek, pak nám to bylo zvýšeno ještě dvakrát, takže je to desetinásobek. Udělaly to tři obce v republice. Dukovany, Temelín a obec Rouchovany. Myslím si, že to je špatně, protože to má být ze zákona už z odvedené daně, a ne abychom museli zvýšit všem. Na našem území jsme museli občanům zvýšit tuto daň a pak jsme jim to vraceli. Nechali jsme, aby tuto daň vlastně zaplatila jenom jaderná elektrárna. Je to jenom na územích, na nichž leží jaderná elektrárna a věřím, že tyto tři obce, které jsem jmenoval, to přehodnotí a nebudou ji v takové výši požadovat, když budou mít zákonný příjem z této novely.

Já si myslím – k tomu, co tady říkal pan senátor Juránek - že žádnou obec tím nepoškodíme. Přesně jsem říkal to, že to je z odvedené daně, není to na úkor žádné jiné obce. Je to odvedená daň, přerozdělíme to ze státního rozpočtu přes rozpočtové určení daní a já nevím, proč by měla být poškozena jiná obec.

Paní senátorka Juřenčáková zde říkala, že to bylo v Poslanecké sněmovně zamítnuto. Nebylo. Tam se to pouze nestihlo projednat ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, omezím se na konstatování, že v rozpravě vystoupilo celkem 7 senátorek a senátorů, někteří opakovaně, a zazněly dva návrhy. A to zamítnout a schválit. Prosím, abyste nyní o těchto návrzích dala hlasovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Samozřejmě stane se, ale ptám se nyní ještě paní zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit – paní senátorka Bayerová. Nikoli. Dobře. Děkuji vám. Padl návrh – schválit. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh senátního návrhu zákona, jak jej předložil senátor Vítězslav Jonáš a další senátoři. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 63 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 38, proti devět. Návrh byl přijat.

Protože byl návrh schválen, musíme podle § 130 odst. 8 jednacího řádu navrhnout, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání. Dále navrhuji, abychom pověřili senátora Vítězslava Jonáše a Jiřího Bise, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Přistoupíme k hlasování, tentokrát bez znělky.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 64 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Gratuluji předkladatelům. Děkuji vám všem za konstruktivní přístup. Děkuji panu zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem a my se zde vyměníme. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně A. Palečková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dovolte, abych zahájila projednávání dalšího bodu. Tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 336

Je to senátní tisk č. 336, druhé čtení. Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 336, uvede ho senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, tento návrh je z hlediska legislativně technického jednoduchý. Je to změna volebního systému do Poslanecké sněmovny, kdy navrhuji, aby voliči měli namísto čtyř preferenčních hlasů, tzv. kroužků, šest, to znamená posílit možnost preferování jednotlivých kandidátů. Současně, aby se snížil pětiprocentní práh, který je nutno překročit, pro počet těchto preferenčních hlasů, které pak znamenají důsledek změnu pořadí tohoto kandidáta, z pěti procent na čtyři. Jinými slovy – usnadnit efekt preferování.

Obojí má jednoduchý cíl, dát voliči větší možnost zasáhnout de facto ve svém důsledku do složení Poslanecké sněmovny, do personálního složení Poslanecké sněmovny, a to způsobem, že bude zasahovat do pořadí jednotlivých kandidátů jednotlivých politických stran.

Motiv pro tento návrh je velice jednoduchý. Myslím si, že za prvé obecně – aspoň z mého pohledu – je správné, aby volič měl co největší možnost výběru. Kdybych měl odvahu dělat nějakou revoluci, asi bych šel mnohem dále. Nicméně jsem se držel určité umírněnosti, a proto navrhuji takovouto malou krokovou změnu. Domnívám se, že to povzbudí voliče k účasti ve volbách a ta je myslím zájmem všech politických stran, které usilují o rozvoj země.

Pokud jde o stanovisko legislativy, tam jsem dostal výtku ke struktuře a obsahu důvodové zprávy. Tuto výtku jsem již odstranil, jenže vy to ve svých tiscích nenajdete, protože jsem to postoupil už legislativě pro případné zapracování, pokud by tento návrh byl schválen. Šlo jenom o to, aby byla důvodová zpráva rozdělena do obecné zvláštní části s podrobným komentářem jednotlivých změn. Už v původním návrhu také bylo zviditelněno zapracování této novely do stávajícího textu zákona.

Z důvodové zprávy bych zejména chtěl podtrhnout skutečnost, že tento návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR, s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a také není v rozporu s právem EU. V neposlední řadě případné přijetí tohoto návrhu nevyvolá žádné další požadavky na státní rozpočet, čili nebude – jinými slovy – daňové poplatníky stát ani korunu.

Dovolte, abych tímto uzavřel a požádal vás o podporu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane navrhovateli, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal UPV jako výbor garanční, zpravodajkou je paní senátorka Jiřina Rippelová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 336/1. Prosím, paní senátorko, abyste nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, senátní návrhy zákonů mívají tu smůlu, že bývají zařazovány v rámci pořadu na poslední místa. Tudíž vzhledem k tomu, že jednáme druhý den a máme krátce před 19.00 hodinou, budu velmi stručná, i když je to určitě téma, které by mohlo rozpoutat vaši debatu.

Návrh tady představil pan kolega Oberfalzer, který zároveň využil svého práva, podat návrh zákona, a opravdu se týká dvou čísel. Volič bude mít možnost dát více preferenčních hlasů a kandidát na kandidátní listině politické strany nebo hnutí, případně koalic bude mít možnost přeskočit ne při získání 5 %, ale 4 % preferenčních hlasů.

Pro zajímavost řeknu, že účinnosti se navrhuje tento zákon nabýt dnem vyhlášení a pan kolega navrhovatel tady řekl, že již opravil výtku, kterou vytkla legislativa, nejenom ona, ve vztahu k důvodové zprávě, která nebyla v souladu s § 86 odst. 3 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

My jsem si pozvali na jednání ÚPV pana doc. Tomáše Lebedu. Je to politolog z Univerzity v Olomouci. Určitě ho znáte z komentování různých televizních debat a výsledků voleb. Řekl nám zajímavé informace. Např. to, že v roce 2010 bylo odevzdáno 3 715 795 hlasů, a z toho zhruba 1/3 voličů využívala preferenčních hlasů. Řekl nám také to, jak by mohl tento návrh zákona v případě, že bude schválen, se projevit v případě příštích voleb.

A já tady nebudu dlouze hovořit, ale jen než zvednete své ruce pro tento návrh zákona, tak je potřeba si uvědomit, že v kandidátkách politických stran a hnutí může dojít k tomu, že zhruba čtvrtina, ale je možné, že i polovina kandidátů prostě přeskočí poté, co bude přiděleno nebo bude možnost přidělit více preferenčních hlasů, a to procento se sníží z 5 na 4. Je to otázka spíše politická, a je to otázka, jak při sestavování kandidátek do voleb do Poslanecké sněmovny, jak budou voliči reagovat. Ty letošní volby byly o kroužkování, byly o iniciativách vyměňte politik apod., o iniciativách kroužkujte poslední kandidáty. Jaké bude situace v roce 2014 je s otazníkem. Nicméně je potřeba říct, že to může velmi zamíchat s výsledky na kandidátních listinách, což já osobně si nemyslím, a určitě řada z vás, že to nemusí být vůbec špatně.

Jen chci ještě říct, že vláda připravuje volební kodex, který by se měl týkat všech voleb, nejenom voleb do Poslanecké sněmovny, a že v případě, že pošleme tento návrh dál a bude se k němu vláda vyjadřovat, tak zcela určitě toto namítne.

Nicméně na jednání 2. schůze ÚPV všichni jeho členové doporučili vám jako členům Senátu tento návrh senátního návrhu schválit, mě určili zpravodajkou a pana předsedu požádali nebo určili, aby informoval o tomto usnesení předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skočení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu. Písemnou přihlášku nemám, první přihlášený je místopředseda Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já si dovolím tento návrh hodnotiti z pozice jak poslance, tak senátora. Myslím si, že každé volby mají trošku jiný charakter. Většinový systém je většinový systém. tady většinou jsou počty hlasů v řádech tisíců a na druhé straně poměrný systém má zase svá specifika. Já jsem samozřejmě příznivec toho, aby byly voleny skutečně osobnosti.

Na druhé straně, to co ve mně vyvolalo pochybnost, byly právě aktivity, které se objevily před jarními volbami. Volte poslední čtyři apod. Kde to je o osobnosti? Je to jen to, že jsme si řekli, že tam někoho zvolíme. Někoho. A ten problém je v tom, že i v minulosti osobnosti na kandidátkách poskočily. Když se podíváme na výsledky, tak snížení kvóra ze 7 na 5 % a většina těch, kteří postoupili, byli mezi 5 a 7 %. To je rozdíl. Nikoli v tom, že by se o to více kroužkovalo, ale tím snížením kvóra.

Ale v mnoha krajích, které zase nejsou stejné velké, ve velkých krajích při velkém volebním výsledku na posun potřebujete na počty řádově několik tisíc hlasů, ale jsou malé kraje a malé strany, které projdou 5% volebním výsledkem, a tam už vám o posunu na kandidátce může rozhodnout fotbalový oddíl.

A teď je otázkou, jestli to chceme nebo nechceme dále posunovat do této roviny. Mně osobně by nevadilo, když to jsou skutečně osobnosti, byť třeba zajímavý byl posun pana poslance Bendy, který také prošel a nebylo to očekávání zrovna pozitivní. Ale jsou i jiné příklady.

A v této chvíli já osobně si myslím, že třeba debata, která už byla i v minulosti, o tom, aby volební obvody do Poslanecké sněmovny byly zmenšeny, a tudíž aby byl posílen většinový princip, to je věc, která by se mně osobně líbila, a mluvím ze zkušenosti i poslance, který vždycky říkal tolik preferenčních hlasů, že postupoval na první pozici ve svém kraji.

Problém s tím nemám, naopak. Ale nejsem si zcela jist, že při některých náladách a iniciativách, které se projevily před těmito volbami, že to skutečně bylo pozitivní. Naštěstí reakce zdaleka nebyly takové, volte poslední čtyři, a ani nevíme, kdo to vlastně je. Taková doporučení jsou o určité zodpovědnosti. Samozřejmě i voličů, nakolik využívají nebo nevyužívají preferenční hlasy. Zatím je příliš nevyužívali a nemyslím si ani, že do budoucna využívání bude v případech, kdy na kandidátkách jsou vyrovnaní kandidáti, že nějak výrazné bude.

Ale v tuto chvíli si myslím, že by stálo skutečně za to, vyhodnotit výsledky voleb, které byly v červnu, a to v té důvodové zprávě my chybí. Tam nejsou žádné uvedené konkrétní výsledky porovnání s předchozími roky, nakolik tam mělo dopad snížení ze 7 na 5 apod., jestli to lidé využívali víc nebo méně.

A to, co znovu říkám, mi tam nejméně hraje, to je přístup,kdy ani nezáleží na tom, jestli se volí či nevolí osobnost, a ty osobnosti lidi nakonec stejně vypreferovali. Ale při určité pasivitě voličů to může vést k tomu, že skutečně mnohdy budou zvoleni lidé nikoliv proto, že jsou známí, protože jsou schopni, ale jen proto, že budou na určitém místě kandidátky.

Určitě tohle je věc, která má širší dimenze, možná spíš vést diskusi, máme-li posílit většinový princip, pak by to mělo směřovat spíše k menším volebním obvodům, než k dalšímu snižování preferencí, protože, a to nakonec je otázkou, zda by například neměly být sníženy preference pro politické strany pro vstup do Poslanecké sněmovny na třeba 1 % nebo žádné procento, jen podle volebních výsledků, protože i takové volební systémy existují. Samozřejmě to potom je otázka o možnosti skládání koalic pro sestavení vlády. Víme, že dneska už je to mnohdy složité.

V té souvislosti je to potom i o kandidátech, kteří na kandidátkách budou. Vím, že všichni kandidáti jsou stejně kvalitní a stejně potřební, a proto také kandidují. Na druhé straně otázkou je, zda několik set hlasů v poměru k celkově získaných hlasů kandidátky jsou skutečně transparentní. My když jsme kandidovali do Senátu, vyhráli jsme určitým počtem hlasů. Pohybovalo se to někdo kolem 9 – 10 tisíc hlasů, možná někde i více, 15 – 20. Ale při tomto poměru už dochází k jevům a k efektům, že o tom posunu na kandidátce rozhoduje pouze několik set hlasů v obvodu, který je ale nesrovnatelně větší, než volební obvod kteréhokoli z nás senátorů.

Proto bych dával skutečně k úvaze, aby tato věc byla podrobena širší diskusi a možná že i skutečně určitým analýzám těch výsledků, které nastaly posunem preferencí v těchto volbách ze 7 na 5 %. Proto tento návrh nemůžu podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane místopředsedo, a s přednostním právem je přihlášen pan předseda klubu ČSSD Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, využívám svého přednostního práva pro to, abych požádal o to, abychom mohli jednat a hlasovat po 19. hodině. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, to je procedurální návrh, budeme hlasovat bez rozpravy. Zmáčknu znělku, abychom přivolali kolegy. Budeme hlasovat o tom, zda můžeme jednat a hlasovat i po 19. hodině. Počkáme, až peleton kolegů dojede do cíle, protože jich je hodně. Podle displeje je přítomno 49 senátorů, kvórum v tom případě je 25.

Zahajuji hlasování o jednání a hlasování po 19. hodně. Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto prodloužení jednání, nechť stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 45, proti bylo 0, návrh byl přijat. Můžeme pokračovat v našem jednání.

Dalším přihlášeným do obecné rozpravy k rozjednanému bodu je pan senátor Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, co se týká volebního zákona, je to můj koníček. Mým přáním je, aby všechny volby, které se dějí v České republice, aby vyjadřovaly přání voliče a nám zákonodárcům, teď se k nim musím už přiřadit, bohužel vychází, že dokážeme docela šikovně klamat. A to ve všech volbách, ke kterým dochází, s výjimkou voleb senátních, kde to klamání nejde.

A proto když teď budu mluvit o této věci, tak vlastně my jsme všichni vzešli, kteří tady jsme, z většinové volby. Ale hry mohou vést k tomu, že když udělám jednomandátové obvody a budu je řešit nikoliv většinovou, ale poměrnou volbou, dosáhnu téhož. A proto ta čísla vždycky něco znamenají a vždycky něco vypovídají o tom, jestli voliči dosáhnou toho, aby vůbec pochopili, jak volí, koho volí a koho chtějí zvolit.

A proto děkuji předkladateli za jednu věc, kterou mohou číselně doložit, tím že se z 5 % na 4 sníží povinnosti získat hlasy uvnitř politické strany, tím se přání voličů přiblíží.

Druhá záležitost je složitější, a já na základě svých výpočtů, ale jsou to prosím výpočty ze všech voleb do Poslanecké sněmovny a do federálního shromáždění, které proběhly od roku 1990, číslem 6 se od vůle voličů už vzdaluje.

A já vám chci jako druhý extrém k senátorovi říct, největší volební obvod je Praha, nebo Moravskoslezský kraj nebo Jihomoravský nebo Středočeský, ve kterém může vyjít počet zvolených poslanců do Poslanecké sněmovny 25. Když budete navyšovat to číslo, co můžete v rámci preferencí navýšit, tak čím víc se budete přibližovat číslu 25, tak už ztrácí smysl jakékoli jiné další kritérium. Tzn. 25 je jeden extrém, druhý v senátním obvodu je druhý extrém. Já tedy říkám, že to číslo šest není ideální, vychází to někde mezi 3 – 4, tzn. 4 současná by vycházela, ale to si nechám na budoucí diskusi, nikoliv jako pozměňovací návrh, a podpořím návrh předkladatele, a to z toho důvodu, že je to cesta správným směrem.

Že by měl být komplexní zákon zpracován o všech volbách a že by volby měly spolu korespondovat, to je druhá věc, a to je úkol pro vládu a proto, abychom se tím zabývali spolu s vládou, až bude tento návrh předkládat. Děkuji ještě jednou předkladateli.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pospíšil

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní předsedající, pane předkladateli, dámy a pánové, volební zákon je skoro můj koníček. Zažil jsem jich hodně. Není nás tu moc, co jsme byli ve Federálním shromáždění a v Evropském parlamentu. Byli jsme voleni tady. Je to krok správným směrem.

Pokud chceme ale zachovat poměrný systém, tak mně se líbily volby do Federálního shromáždění, kde rozhodovaly 3 % o změně na kandidátce. Ale pozor, tam bylo druhé skrutinium, ve kterém strany mohly dosadit odborníky nebo své předsedy, podle toho, jak se strana rozhodla. Dost často se stalo, že tam došli opravdu odborníci, kteří nebyli ani hezcí, ani populární, ani atraktivní, a přesto patřili k ozdobám federálního shromáždění, o kterém se domnívám se všemi svými zkušenostmi, že to bylo zatím nejlepší zákonodárné těleso, které tu bylo.

Takže tam volič dostal velkou možnost posouvat v kandidátce a velmi toho využíval. Velmi toho využíval. Nevznikala žádná hnutí, budeme volit poslední, protože když volič vidí, že to má smysl, tak si začne vybírat.

Takže možná na projednávání na výborech se podívat na starý volební zákon. Politické strany tam vždycky mohly doplnit jednoho – dva ve druhém skrutiniu, když byly velké, tak snad i pět to vycházelo, je potřeba udělat rozbor, po kterém jste volal. Tam se daly doplnit ti, kteří tam za tu stranu být museli, a teď neříkám, že to bylo proto, že měli postavení ve straně, anebo že byli experti na něco, potřebnými pro stranu v parlamentu. A ten výsledek nebyl špatný.

Změnu na většinový systém, kterému bych také dával přednost, už jsme to několikrát zažili a zde v tomto sále každý nejméně jednou, tu povést nemůžeme, protože to je změna ústavní, takže radím, abychom postupovali promyšleně, ale nebáli se změnit případně systém výpočtu, a dokonce bych řekl, že pokud se nám to podaří udělat to tak, aby strany mohly v druhém skrutiniu doplnit několik lidí z kandidátek, tak zákon to učiní daleko průchodnějším, protože musíme uvažovat i nad aspektem uvnitř stran.

Zatím to je tak, že ve sněmovně se rozdělí, největší politický boj se vede o místo na kandidátce, to je jádro politického boje. Ve volbách už se říkají jen naučené fráze. Rozdělí se to na nadčárníky a podčárníky a lidé kolem čáry, kolem očekávaného výsledku jsou aktivní ve volbách. A lídr většinou, protože je postavený do čela, tak to také táhne. A ostatní se vezou.

Volební zákon může mít nejen vliv na voliče, ale může mít i vliv na dění v politických stranách a já se domnívám, že to není zase tak zanedbatelná věc, jestli máme politické strany uvnitř pasivní, nebo jestli to tam vře, a prostě probíhá tam boj o místo na kandidátce a strany přemýšlejí nad tím, aby daly na kandidátku lidi vážené, slušné a chytré, kteří mají úctu voličů, tak aby zapůsobili. Zatím je jim to skoro jedno. Zatím se nějak dohodnou určité skupiny, my vám zvolíme Frantu a vy nás zvolíte na kandidátku, a pak už to nějak dopadne. A to lidi cítí a je to velice špatně.

Myslím si, že až to budete projednávat na výborech, myslím si, že zahraniční výbor to projednávat nebude, tak vám radím přemýšlet i nad tím, jak to učinit pro sněmovnu přijatelnější a pro politické strany, jak zachovat princip, který tady je, aby se vybírali lidé rozhodnutím voličů, teď neříkám, jakým rozhodnutím voličů, ale aby strany měly možnost si tam doplnit podle své velikosti 1 – 5 doplnit lidi ve druhém skrutiniu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Jen uvedu na pravou míru, toto je už druhé čtení, takže výbor nebo výbory už se tím zabývaly, a teď už je to jenom na poslancích, pokud to schválíme. Paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Paní místopředsedkyně mě předběhla. Jsme opravdu ve druhém čtení.

Ještě jednu informaci. V roce 2010 zhruba 1/3 voličů využila preferenčních hlasů. 26,4 % využilo 1 preferenčního hlasu, 28, 4 % 2 hlasy, 16,5 % 3 hlasy a 29,1 % 4 hlasy. To je podle studie, anebo podle výsledků voleb, tak jak nás seznamoval pan doc. Lebeda s výsledky voleb v roce 2010. Také je potřeba říci, že preferenčních hlasů více využívají pravicové politické strany.

A ještě tady mám několik čísel. V případě 5% přeskočení se posunulo v letošních volbách 104 kandidátů. To ale neznamená, že všech 104 kandidátů bylo zvoleno. V případě těch 4 preferenčních hlasů získalo 52 kandidátů mandát díky tomu, že bylo zakroužkování. a Jak jsem řekla, při tom zvýšení počtu možných zakroužkovaných preferenčních hlasů to opravdu obnáší až 1/2 sněmovny. Výběr 1/2 formou přidělení preferenčních hlasů.

Ale ještě jeden zajímavý postřeh. Myslím, že to tady zaznělo z úst některých mých předřečníků. To, v čem je problém volebního zákona, je skutečně, myslím, že to říkal pan místopředseda Škromach, diferencovat počet preferenčních hlasů podle velikosti jednotlivých volebních krajů. To je problém, který si myslím, že by stálo za to řešit, nicméně tato novela se zaměřuje jenom na ta dvě čísla, která tady byla uvedena. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Nevidím dalšího přihlášeného. Takže ukončuji obecnou rozpravu. Poprosím navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Budu reagovat jenom na otázky, které tady zazněly. Případné dopady popsala, pojmenovala paní zpravodajka. Jen ta jedna polovina, o které mluvila teď nakonec, ta nebyla výsledkem té studie, to byl takový odhad, protože zvýšeným počtem kroužků se pan Lebeda nezabýval. Čili já to beru tak, že z 1/4 by tento systém v posledních volbách mohl ovlivnit složení sněmovny v 1/3 celkového počtu poslanců podle té analýzy. Já si nemyslím, že by se ten efekt tzv. defenestrace v budoucnosti měl opakovat. Myslím si, že to byla okamžitá akce určitého vzdoru, protestu, trochu možná i recese. Myslím si, že po budoucích volbách budou voliči postupovat trošku jinak, uvážlivě. Já jsem říkal na výboru, že si myslí, že se v zásadě voliči chovají rozumně. Příklad je pro mě republikánská strana, která se dostala do sněmovny jenom jednou, a tím to skončilo.

Iniciativy, myslím si, budou teď vypadat jinak. Jestliže jsme čelili fenoménu kroužkování zezadu, tak si myslím, že je to výzva pro politické strany, aby se snažily sestavit kandidátky tak, aby se kroužkovalo zpředu. A to si myslím, že je jeden z velmi dobrých efektů tohoto mého návrhu, že to bude třeba brát v úvahu. To bych si velice přál.

Nerovnoměrné velikosti krajů je skutečně věc, která by stála za úvahu, ale přiznám se vám, že jsem to zvažoval. Nemyslím si, že by to bylo složité, ale rozhodl jsem se nakonec pro tuto jednoduchost. Pokud byste tento návrh podpořili, tak si myslím, že ve sněmovně je možné na tom pracovat a případně to rozvinout. Není s tím žádný problém.

Ještě bych opravil jednu informaci. Návrh nepodpořili všichni členové ÚPV, jeden kolega se zdržel. Ale to není podstatné, podpora byla drtivá. Nebudu vás víc zdržovat, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, a zeptám se paní zpravodajky garančního výboru Rippelové, jestli chce ještě nějaký komentář k proběhlé rozpravě.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Snad jen, že vystoupili čtyři senátoři a padl jediný návrh, a to návrh schválit senátní návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní zpravodajko. Přistoupíme k hlasování o jediném předloženém návrhu schválit. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu, schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil senátor Jiří Oberfalzer. V sále je přítomno podle displeje 49 senátorů a senátorek. Aktuální kvórum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji,  že v hlasování pořadové číslo 66 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 45, proti bylo 0, návrh byl přijat.

Návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 Jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání, a za druhé senátora Oberfalzera a senátora nebo senátorku, prosím o další návrh, paní senátorku Rippelovou, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Přistoupíme k hlasování o pověření. Nebudu tentokrát svolávat fanfárou. V sále je přítomno podle displeje 51 senátorů a senátorek. Aktuální kvórum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto pověřené senátory, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 67 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 50, proti bylo 0, návrh byl přijat.

Končíme projednávání tohoto bodu a přistupujeme k předposlednímu bodu, kterým jsou

 

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2011

Tisk č. 8

Pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 8 a s těmito pravidly nás seznámí předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jan Hajda. Prosím ho k mikrofonu.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem na usnesení, tak jak ho stanovil Organizační výbor.

Všichni jste obdrželi Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2011. Ta jsou stejná jako v roce 2010. Domnívám se proto, že je nemusím číst.

Organizační výbor projednal pravidla na návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 1. schůzi konané dne 7. prosince 2010 a pověřil mě, abych vám přednesl návrh na usnesení, který zní:

Senát

schvaluje k provedení § 22 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2011, která jsou přílohou tohoto usnesení, a to s účinností od 1. ledna 2011.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, v předloženém tisku čtu měsíční příspěvky a zabezpečení činnosti klubů. Chtěl bych vás požádat o něco, co vím, že nevyřešíme teď, ale doufám, že byste se tím mohli zabývat. Jde mi totiž o to, že mezi námi jsou čtyři, kteří nejsou zařazeni do žádného z klubů, a já bych vás chtěl požádat o to, abyste hledali a našli cestu k tomu, jak poskytnout i těmto čtyřem členům příspěvek, který klub dostává na jednoho člena, v tomto případě je to 4615 Kč, tak aby je použili naprosto stejně, jako je používají všechny kluby, všichni členové klubů, aby je použili za stejných podmínek, to znamená za stejných podmínek vyúčtování, zúčtování těch prostředků, za které by si zodpovídal každý z členů našeho Senátu sám.

Tolik moje prosba. Věřím tomu, že se i tím budeme v budoucnu zabývat. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A přihlásil se předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, jsem rád, že pan Doubrava vystoupil s tímto návrhem, protože si myslím, že bychom se neměli vydávat cestou, kterou v minulém volebním období zvolila účelově Poslanecká sněmovna tím, že snížila počet členů poslaneckých klubů. To není dobrý signál.

Ale budu se přimlouvat a dovolím si připravit návrh a předložit ho, abychom, jak zde bylo řečeno, částku 4615 Kč na člena klubu, buď celou tuto částku nebo její nějakou významnou část, poskytli našim v současné době čtyřem nezařazeným senátorům, aby na základní administrativní činnosti a na zajištění své činnosti měli také určité zdroje, které budou zhruba adekvátní naší klubové činnosti. Peníze v klubu potřebujeme na organizování klubového života, ale také je to určité zajištění, aspoň zčásti, pro nás. Myslím si, že by to bylo spravedlivé a správné řešení, kdy nezměníme tu podstatu, že klub má význam od nějakého reprezentativního počtu zvolených senátorů, ale výhody toho zajištění budou, dá se říci, adekvátně pro všechny.

Tento požadavek kolegy Doubravy podporuji a dovolím si připravit v krátké době návrh, který bychom mohli realizovat, protože se v objemu nebude jednat o velké částky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, možná, že existuje ještě jedna a rychlejší cesta, tou, kterou se vydal současný klub TOP 09. Jestli mi rozumíte, to znamená, že vás bude pět.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Myslím, že v tuto chvíli nemáme již přihlášeného dalšího senátora do rozpravy, takže já rozpravu končím, a ptám se pana předsedy Hajdy, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Je tomu tak, prosím.

Senátor Jan Hajda:  Já se nechci vyjadřovat, chci pouze kolegovi Doubravovi říci, že pravidla pro stanovení klubů a jejich počtů jsou jasná. I v minulém volebním období zde k tomu byly připomínky, byla snaha tato pravidla změnit, ale nedošlo ke změně. Pan předseda Senátu slíbil, že připraví návrh, takže do té doby, než projde návrh Organizačním výborem a zde s plénem Senátu, jsou platná Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2011.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. To byl komentář k jedinému návrhu, který zazněl v obecné rozpravě.

A nyní můžeme přistoupit k hlasování. Přivolám do sálu kolegyně a kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej přednesl senátor Jan Hajda. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 68 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předsedovi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Janu Hajdovi a projednávání tohoto bodu končím.

Stojíme před posledním bodem naší 2. schůze Senátu v 8. funkčním období, a tím je

 

Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů výboru Senátu

V § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu se praví: Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek se souhlasem Senátu podvýbor.

Patřičná usnesení výborů vám byla rozdána na lavice. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ve svém usnesení č. 4 ze dne 24. listopadu 2010 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Prosím pana senátora Richarda Svobodu, aby nás s tímto usnesením seznámil.

Senátor Richard Svoboda:  Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se dvěma usneseními výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Usnesení č. 5 se týká zřízení Podvýboru pro sport:

Výbor po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění senátorem Karlem Kapounem, místopředsedou výboru, zřízení Podvýboru v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, a po rozpravě

I. Usnesl se zřídit Podvýbor pro sport.

II. Zvolil ve veřejném hlasování předsedou Podvýboru senátora Jozefa Regece.

III. Schválil statut Podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení.

IV. Pověřil předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu: Vyslovit souhlas se zřízením Podvýboru pro sport na pořad nejbližší schůze Senátu.

Usnesení č. 4 se týká zřízení Podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání:

Výbor po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění senátorem Richardem Svobodou zřízení Podvýboru v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, a po rozpravě

I. Usnesl se zřídit Podvýbor pro předškolní, základní a střední vzdělávání.

II. Zvolil ve veřejném hlasování předsedou Podvýboru senátora Petra Bratského.

III. Schválil statut Podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení.

IV. Pověřil předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu České republiky a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu: Vyslovit souhlas se zřízením Podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání na pořad nejbližší schůze Senátu.

To je vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, vzal jste oba Podvýbory najednou.

Organizační výbor ve svém usnesení č. 9 ze dne 7. prosince 2010 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání. Prosím paní senátorku Alenu Gajdůškovou, aby nás s tímto usnesením seznámila.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, je mi skutečně ctí, že mohu předložit Senátu tento návrh a požádat o souhlas se zřízením Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání. Dávat návrhy na státní vyznamenání je významná kompetence horní komory Parlamentu České republiky.

Přednesu vám 9. usnesení Organizačního výboru z jeho 1. schůze, konané dne 7. prosince 2010 k návrhu na zřízení Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání a volbě jeho členů:

Organizační výbor

1. Zřizuje podle § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu "Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání".

2. Stanoví počet členů Podvýboru na 8, že Podvýbor bude mít za klub: ČSSD – 4 členy, ODS – 3 členy, KDU-ČSL – 1 člena, přičemž jedno místo bude vyhrazeno nezařazeným senátorům. (Pokud vím, byla odsouhlasena paní senátorka Soňa Paukrtová, pamatuji si to dobře.)

3. Doporučuje Senátu vyslovit se zřízením Podvýboru souhlas.

4. Volí členy Podvýboru tyto senátorky a senátory:

Milana Štěcha, Jaromíra Jermáře, Jiřího Lajtocha, Alenu Palečkovou, Petra Pitharta, Josefa Řiháka, Přemysla Sobotku, Richarda Svobodu, Soňu Paukrtovou.

Děkuji a prosím o vyslovení souhlasu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já přece jenom pro stenozáznam opravím: Paní senátorka Soňa Paukrtová zastupuje klub TOP 09 a Starostové, nikoliv nezařazené senátory.

Otevírám v této chvíli rozpravu a do ní se v této chvíli přihlásil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Omlouváme se všem. Stala se malá chybička. Původně byl návrh na počet členů Podvýboru na osm a my jsme na Organizačním výboru navýšili počet na devět členů, takže v druhém bodu textu má být číslovka "9".

Paní místopředsedkyně přečetla to, co jí bylo dáno, a byla tam chyba.

Má tam být tedy číslovka "9" a jména členů Podvýboru jsou v pořádku.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ve stenozáznamu to bude zaznamenáno. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy? Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Omlouvám se, je mi to líto. Ale ještě je potřeba dodat, že Organizační výbor zvolil předsedou tohoto Podvýboru předsedu Senátu pana Milana Štěcha.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A ptám se, jestli ještě někdo chce do této plodné rozpravy zasáhnout? Zdá se, že ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování, naposledy dnes spouštím znělku.

Budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí se zřízením Podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, dále Podvýboru pro sport, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Podvýbor pro státní vyznamenání Organizačního výboru Senátu.

V sále je aktuálně přítomno 48 senátorek a senátorů, kvorum potřebné pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 69 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu.

Tím končím i jednání 2. schůze Senátu v 8. funkčním období.

Uvidíme se ve středu 15. prosince 2010 a jenom avizuji, že je velmi pravděpodobné, že přijde z Poslanecké sněmovny návrh zákona o platu poslanců, senátorů, soudců a poslanců Evropského parlamentu. A Organizační výbor se bude snažit, aby termín další schůze Senátu byl stanoven tak, abychom za prvé projednání stihli do Vánoc a za druhé, aby to bylo nějakým způsobem spojeno s nějakou další přítomností zde.

Toť pro dnešek vše a děkuji všem.

(Jednání ukončeno v 19.18 hodin.)