Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 24. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 27. října 2010)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, zahajuji 24. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. (Velký hluk v Jednacím sále.)

Moc bych vás poprosil, pokud chcete kuloárně diskutovat, opusťte tento prostor. Nezavádějme si veřejnou diskusi, která má být řízená.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se vždy o zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pozvánka byla vám všem zaslána v úterý 5. října 2010.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Miroslav Krejča a Pavel Trpák.

Předpokládám, že identifikační karty máte, pokud ne, jsou k dispozici náhradní v předsálí.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele naší schůze. Navrhuji, aby ověřovateli byly senátorky Jana Juřenčáková a Dagmar Zvěřinová. Má někdo připomínku? Nemá, takže k prvnímu hlasování spustíme znělku.

Zahajuji hlasování o ověřovatelkách. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno. Registrováno 65, kvórum 33, pro 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 24. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice, máte ho tedy k dispozici. Pokud má někdo další návrh na změnu či doplnění, prosím, ať se přihlásí. Nikdo se v této chvíli nehlásí, takže přistoupíme k hlasování o návrhu, který je pozměněn v souladu s usnesením Organizačního výboru a máte ho před sebou na stole.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento upravený návrh pořadu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 69, kvórum, 35, pro 65, proti jeden. Návrh byl schválen.

A jsme u prvního bodu a tím je

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady

ve dnech 28. a 29. října 2010

S informací vystoupí předseda vlády pan Petr Nečas, kterému dávám slovo a děkuji mu, že i při jednání ve sněmovně si našel čas.

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás ve stručnosti informoval o přípravě Evropské rady, která se uskuteční v Bruselu ve dnech 28. a 29. října tohoto roku.

Program jednání, tak jak byl stanoven, nepřináší žádná zásadní překvapení. Na druhé straně pro Českou republiku je tato Rada důležitá.

Návrh závěrů Evropské rady obsahuje čtyři témata – zpráva z Task Force k ekonomické koordinaci, konference v Cancúnu ke změně klimatu, summit G-20 v Soulu a summity se strategickými partnery.

Nejdůležitějším tématem říjnového summitu bude bezesporu závěrečná zpráva Task Force týkající se zajištění rozpočtové odpovědnosti a makroekonomické stability.

Konečná zpráva představuje pozici státu k posílení koordinace hospodářských politik. Cílem je prostřednictvím navrhovaných opatření docílit na úrovni členských států větší fiskální disciplíny, rozšířit makroekonomický dohled a vytvořit stálý rámec pro řešení krizí v eurozóně.

Hlavní prioritou naší vlády v tomto ohledu je vytvoření mechanismů pro zajištění vynutitelné fiskální disciplíny. Ač Česká republika není členem eurozóny, je pro nás stabilita eura zásadní z hlediska dalšího rozvoje našeho konvergenčního procesu.

Podporujeme myšlenku lépe sladit provádění fiskální konsolidace a strukturálních reforem, stejně tak jako nám jde o zlepšení dohledu nad makroekonomickými nerovnováhami. České republice jde také především o koordinaci hospodářských politik. Naším cílem v tomto ohledu je dosažení stability. Vláda s celkovým vyzněním zprávy Task Force souhlasí především proto, že jde o posun k přísnější rozpočtové politice. Podle aktuální verze závěrů by měla Evropská rada závěrečnou zprávu schválit jako celek, včetně jejích doporučení a návrhů. Česká republika však předtím požaduje vyřešení některých problematických otázek. Jedná se především o mechanismus obráceného hlasování, čili „majority voting“ podle kompromisního modelu, který byl vyjednán, nebudou sankce vůči státům v proceduře nadměrného schodku plně automatické, neboť jejich uvalení bude moci Rada odmítnout kvalifikovanou většinou. Je tu však podstatný právní problém. Česká republika souhlasí s větší automatičností zavádění sankcí za porušování paktu. Na druhou stranu však navržený mechanismus oslabuje roli Rady vůči Komisi. Česká republika proto vnímá mechanismus obráceného hlasování jako kompromis, který je ovšem na hraně slučitelnosti se způsobem výkonu pravomocí svěřených Unii.

Česká republika proto bude vyžadovat v závěrech Evropské rady pojistku, aby tento mechanismus nebyl využíván opakovaně a byl omezen na případ sankcí explicitně uvedený v závěrečné zprávě Task Force. Jde nám o to, aby se tento mechanismus nestal nežádoucím precedentem i v jiných oblastech fungování a rozhodování Evropské unie.

Jen na dokreslení mi dovolte uvést, že Česká republika na jednání Task Force například žádala, aby režimu sankcí nemohly být vystaveny státy s vysokým přebytkem běžného účtu.

Tomuto požadavku však vyhověno nebylo a tento požadavek jsme neprosadili. Podle zprávy KSFOR mají totiž nejenom státy s vysokým deficitem, ale i vysokým přebytkem běžného účtu činit opatření k nápravě. Česká republika věří v pozitivní vliv zdravé konkurence mezi jednotlivými členskými státy. Z našeho pohledu by proto neměla být členská země trestána za to, že je v porovnání s ostatními více konkurenceschopnou.

Odmítli jsme také návrh, aby vlády členských zemí měly za povinnost při předkládání státního rozpočtu do Parlamentu přiložit k tomuto návrhu také doporučení rady a komise včetně vysvětlení, jak je vláda brala v potaz.

Protože se domníváme, že evropské orgány nemají vstupovat do vnitřních rozpočtových procedur, trvali jsme i s jinými členskými zeměmi na úpravě textu, aby se nejednalo o povinnost. V tomto případě jsme uspěli.

Horkým tématem posledních dnů, tedy alespoň z evropských médií je diskuse o případné změně smluv, kterou otevřelo Německo s Francií. Z pohledu České republiky řeknu tolik – jsme ochotni na úrovni Evropské rady vést diskusi, ovšem s tím, že výsledkem nemohou být nebo velmi těžko mohou být přesuny dalších pravomocí na evropskou úroveň. U zásadních otázek, jako je např. pozastavení hlasovacích práv, by byla ratifikace totiž, vezmu-li v potaz programové prohlášení vlády, v případě přesunu dalších pravomocí z národní úrovně na eurounijní úroveň vázána referendem.

Přesto se předem neuzavíráme žádné diskusi. Budeme proto pozorně poslouchat i konkrétní a detailní návrhy.

V oblasti klimatické změny má Evropská rada potvrdit mandát pro vyjednávání na konferenci v Cancúnu, který byl schválen sektorovou radou ministrů pro životní prostředí 14. října letošního roku. Unie tímto mandátem reaguje na vzniklou situaci, kdy se dlouhodobě nedaří dospět ke schválení globální právně závazné dohody o redukčním rámci pro redukci emisí skleníkových plynů.

Jakkoli cílem EU je dospět k takové dohodě, je připravena k určitému kompromisu, kterým je prodloužení platnosti Kjótského protokolu. Podmínkou takového kroku ovšem je, aby revidovaný Kjótský protokol byl součástí širšího rámce, do něhož by byli zahrnuti všichni významní producenti skleníkových plynů.

Je nutné ovšem zmínit, že text závěrů v ničem neposouvá současnou vyjednávací strategii Evropské unie a že není zárukou nějakého zásadního zlomu v dosavadních vyjednáváních.

Česká republika bude nicméně trvat na tom, aby případné zvýšení jednostranných závazků unie, týkajících se snížení emisí z 20 na 30 %, bylo podmíněno přijetím odpovídajících závazků ze strany ostatních globálních hráčů.

Co se týče summitu G20 v Soulu – hlavními tématy tohoto summitu, který se uskuteční 11. a 12. listopadu, bude pokračování diskuse o lepším globálním rámci pro silný, udržitelný a dorovnaný růst, reforma finančních trhů a reforma Mezinárodního měnového fondu.

Česká republika souhlasí se společnou pozicí Evropské unie. Velkou pozornost bude věnovat zejména výsledkům diskuse k reformě finančních trhů, které by mohly částečně determinovat regulační úsilí v Unii. Zásadní dopady však v těchto oblastech neočekáváme.

Co se týče summitu se strategickými partnery, dne 20. listopadu se v Lisabonu uskuteční summit EU – USA. Hlavním tématem budou ekonomika, růst a pracovní místa, diskutovat bude rovněž výstup ze summitu G20. Důležitým bodem pro Unii bude rovněž otázka klimatických změn. Na programu by dále měla být spolupráce v oblasti bezpečnosti a rozvoje, v neposlední řadě budou diskutovány aktuální zahraničně politické otázky.

Protože se tento summit uskuteční na okraji summitu NATO, přislíbil svoji účasti i prezident Spojených států. Dne 7. prosince se v Bruselu uskuteční summit Evropská unie – Rusko.

Dle závěrů Evropské rady má summit umožnit prohloubení spolupráce v oblasti sdílených zájmů, přinést stabilitu do vzájemných vztahů a klást důraz na lidská práva. Česká republika má zájem na tom, aby Rusko coby strategický a významný obchodní partner bylo stabilní a prosperující zemí s otevřenou a efektivně fungující tržní ekonomikou.

Česká republika podporuje vstup Ruska do WTO za podmínky splnění nezbytných přístupových závazků a má taktéž zájem na právním zakotvení obchodně ekonomické spolupráce mezi Ruskou federací a Evropskou unií.

22. listopadu se uskuteční summit EU – Ukrajina. Ukrajina usiluje o hmatatelný pokrok, zejména v otázkách mobility, tzn. vízové liberalizace a poskytnutí makroekonomické pomoci. Naopak bude zřejmě brzdit své dřívější deklarace o připravenosti dojednat asociační dohodu. Česká republika podporuje pokrok ve vízovém dialogu s Ukrajinou, a pokud členské státy Unie najdou společnou řeč, o náplni dvoufázového akčního plánu tak jeho případné přijetí na summitu EU – Ukrajina.

Na závěr mi dovolte zdůraznit, že nadcházející jednání Evropské rady bude především z pohledu záležitostí týkajících se posílené ekonomické koordinace jednoduché. Na druhé straně strašák řecké krize stále obchází Evropou. A proto je důležité dosáhnout alespoň nějakého pokroku v této oblasti. Vláda je proto připravena ke kompromisům, bude však zároveň usilovat o to, aby se výsledek jednání co nejvíce blížil naším představám.

Rád bych zdůraznil, že tohoto jednání se nezúčastním s cílem cokoli blokovat, naopak budu usilovat o to, aby závěry byly tentokrát skutečně sice ambiciózní a způsob vynutitelnosti rozpočtové stability efektivní, maximálně nezávislý na politických rozhodnutích a současně právně průhledný a nezpochybnitelný.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost a jsem připraven zodpovědět vaše dotazy. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane předsedo vlády, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní máme úkol, abychom určili zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Má někdo jiný návrh? Nemá, takže nechám o tomto bodu hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 70, kvorum 36, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen a nový zpravodaj si sedne ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu.

(Senátor Luděk Sefzig stojí u řečnického stolku.)

Vy jste nemohl vědět, že budete zpravodajem, takže nemůžete přednášet žádnou zprávu. Vy se můžete teď přihlásit do rozpravy, pane kolego. Vy jste zpravodaj, který má sledovat průběh jednání.

Takže do rozpravy se hlásí, předpokládám, pan kolega Sefzig.

(Smích – oživení v sále.)

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych tedy vystoupil se svým příspěvkem, možná s nepatrným doplněním slov, které přednesl pan premiér, kdy nás informoval o jednání Evropské rady, která začne dnes odpoledne. Jednání Evropské rady asi nebude ničím mimořádně překvapivým, a pokud jste poslouchali pozorně, tak v podstatě o celém programu této rady jste byli nyní informováni z úst pana premiéra, který se tohoto jednání bude účastnit.

Já jsem včera byl na jednání COSAC. Musím říci, že největší pozornost právě sklidila zpráva pana prezidenta Rompuye o Task Force, která bude první součástí vyjednávání, to je tzv. posílená koordinace hospodářských politik, aby se předcházelo příštím krizím. Tuto krizi již nevyřeší opatření, která mají být zejména v makroekonomickém pohledu přijata.

Velice oceňuji způsob, že byl nalezen kompromis mezi automatickým uvalováním sankcí; na ty země, které neplní maastrichtská kritéria a hospodářská kritéria konvergence v eurozóně, ke kterým se mj. zavázala ČR a že byl nalezen tzv. kompromis, který je nazýván „revers voting“ mechanismus, tedy mechanismem obráceného hlasování, kdy automaticky uvalenou sankci je možné odvrátit ve zcela výjimečných případech hlasováním na radě, tedy politickým rozhodnutím. Doufejme, že i tento kompromis nebude zneužíván zejména velkými zeměmi. Proto je dobře, že ČR nebyla sama, která tento kompromis podporovala.

Ostatní body začínají být více realistické, zejména bod týkající se ochrany životního prostředí. Zahraničněpolitická témata, jako je vízová politika k Ukrajině, zde byla zmíněna panem premiérem. Rovněž tak nepovažuji za důležité zmiňovat změnu statutu Ostrova Sv. Bartoloměje, který přestane být tvrdou součástí EU a stane se odlehlým regionem.

Vážený pane předsedo, protože vidím, že má zpráva nevzbudila větší pozornost, své přihlášení do diskuse bych tímto ukončil. Děkuji za pozornost těm, kteří pozornost mému projevu věnovali.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Nepředpokládám, že pan premiér nebo pan zpravodaj se budou vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo, kromě toho, zda byste chtěl okomentovat poznámku. Přesto má slovo pan zpravodaj.

Senátor Luděk Sefzig: Splním svou zpravodajskou povinnost a navrhnu hlasováním vzít tuto zprávu na vědomí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Návrh je jasný, budeme hlasovat o vzetí na vědomí. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 45 je ukončeno, registrováno 71 senátorek a senátorů, kvorum 36, pro 69, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Končím tento bod. Děkuji panu premiérovi i panu zpravodajovi.

Pokud se přihlásí pan premiér, má vždy slovo.

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi, abych poděkoval všem paním senátorkám a pánům senátorům, kteří skončili své šestileté volební období a nebudou pokračovat nadále v Senátu za jejich spolupráci a za možnost s nimi pracovat na půdě Senátu. V minulosti jako poslanec, jako člen vlády, jako ministr práce a sociálních věcí i jako předseda vlády jsem si této spolupráce velmi vážil a chtěl bych všem poděkovat za vše kvalitní, co odvedli ve prospěch České republiky a občanů žijících v této zemi. Ještě jednou jim děkuji za jejich práci.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

Vládní návrh na působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany

v zahraničních operacích v letech 2011 a 2012 s výhledem na rok 2013

Je totisk 354. Tento návrh uvede ministr obrany, pan senátor Alexandr Vondra.

Ministr obrany Alexandr Vondra: Vážený pane předsedo, milé senátorky, páni senátoři, slovutný senáte, mandát, jak jistě všichni víte, pro působení sil a prostředků ministerstva obrany a v zahraničních operacích vyprší 31. prosince 2010. Pro zajištění kontinuity našeho zahraničních angažmá je proto potřebné a nutné stanovit mandát na další období. Z tohoto důvodu připravilo ministerstvo obrany ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí návrh na působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany a v zahraničních operacích v letech 2011 – 2012 s výhledem na rok 2013. Vláda tento mandát projednala a schválila svým usnesením dne 6. října t. r.

Na úvod mi dovolte dvě obecné poznámky na téma odpovědnosti. Předkládaný materiál je především výrazem naší odpovědnosti vůči postavení ČR ve světě a vůči její bezpečnosti. Vychází důsledně ze zahraničně politických zájmů ČR a je praktickým vyjádřením odhodlání této země nést svůj díl odpovědnosti i za udržování mezinárodní bezpečnosti. Při jeho koncipování jsme byli vedeni snahou zajistit maximálně koncepční a efektivní zapojení našich jednotek do operací v zájmových oblastech a regionech a to v souladu s prioritami také mezinárodních organizací, zejména severoatlantické aliance, jejímiž jsme členy.

Za druhé je tento materiál výrazem také odpovědnosti vůči těm, kdo jsou v první linii ochrany naší bezpečnosti. Tedy Armády ČR a našich vojáků.

Specifikem tohoto předkládaného návrhu je jeho dlouhodobější zaměření. Vůbec poprvé si tak parlament žádá o schválení dvouletého mandátu pro působení našich jednotek v zahraničních operacích. Tento krok vychází z programového prohlášení vlády a také střednědobé koncepce působení ČR v operacích v zahraničí. Jeho cílem je tudíž zajistit dlouhodobější a efektivnější plánování našeho působení v zahraničních misích, které na jedné straně přinese potřebné úspory a na druhé straně posílí obraz ČR jako spolehlivého a předvídatelného spojence.

Nyní vás seznámím s hlavními věcnými body tohoto návrhu. Především západní Balkán je region, ve kterém máme dlouhodobé významné politické i vojenské angažmá, zejména v posledních letech v alianční misi KFOR v Kosovu. Problémy dnešního Kosova jsou primárně nevojenského charakteru a vyžadují pro toto řešení primárně nevojenské prostředky.

Udržování robustní vojenské přítomnosti v Kosovu se tudíž již nejeví jako efektivní.

Ale chci tu jasně říci, my z Kosova neutíkáme. Pro příští rok je proto naposledy navrhováno zapojení České republiky do KFOR v celkovém počtu mandátu do 550 osob. V praxi to ovšem bude znamenat, že v období od 1. ledna do 30. června 2011 bude Česká republika pro KFOR vyčleňovat tzv. prapor operačních záloh, který bude připraven na území České republiky k případnému nasazení v Kosovu. V samotném Kosovu pak ponecháme po tuto dobu vojenskou základnu v Šajkovacs nezbytným logickým zabezpečením pro případné nasazení uvedeného praporu a podporu spojeneckých jednotek. Koneckonců tento proces probíhá již nyní, kdy fyzicky je přítomno v Kosovu zhruba 90 vojáků Armády ČR.

Po tomto období, to znamená po létě příštího roku, se operace budou účastnit pouze jednotlivci v rámci vedení KFOR a tým vyčleněný pro postupné rušení základny Šajkovac.

V roce 2012 pak bude předpokládané zapojení České republiky v KFOR v rozsahu do 15 osob.

S ohledem na důležitost tohoto regionu je také dále navrhováno prodloužit naše působení v následujících dvou letech v počtu do dvou osob v neexekutivní složce i operace EU ALTHEA v Bosně a Hercegovině.

Jak jsem již zmínil, hlavní operační prioritou a dosud nejkomplexnější operací NATO je operace ISAF v Afghánistánu. Je přitom zřejmé, že silná mezinárodní civilní i vojenská přítomnost bude v zemi nezbytná ještě několik let. Navrhované zapojení České republiky v ISAF v následujících dvou letech proto musí povaze této mise odpovídat. Celkově se tak navrhuje do mise ISAF v Afghánistánu vyslat v roce 2011 celkem do 720 osob a v roce 2012 do 640 osob. Čili příští rok bude jakýsi kulminační bod, kdy my o něco navýšíme, abychom pak začali postupně naši přítomnost snižovat.

V souladu se střednědobou koncepcí působení České republiky v operacích v zahraničí se budeme v Afghánistánu dále zaměřovat na čtyři hlavní prioritní oblasti.

Za prvé na podporu rekonstrukce a obnovy země, která bude i nadále jádrem našeho příspěvku v podobě provinčního rekonstrukčního týmu v provincii Lógar.

Za druhé na výstavbu afghánských bezpečnostních sil, jejichž výcvik je nezbytným předpokladem pro to, aby si Afghánci mohli jednou vládnou sami, tedy pro realizaci procesu předávání odpovědnosti za bezpečnost do afghánských rukou. Takzvaný „proces transition“,který bude zahájen v příštím roce.

Za třetí se soustředíme na podporu nasazených sil, to znamená vrtulníky, meteo tým, pyrotechniky a jednotku na ochranu proti zbraním hromadného ničení.

Za čtvrté na ještě jedno nasazení speciálních sil, tentokrát nikoliv operaci Enduring Freedom, ale v rámci operace ISAF.Přítomnost těchto lidí je v zemi stále nezbytná pro podporu jak ISAF, tak afghánské vlády v nejproblematičtějších oblastech.

K Afghánistánu ještě musím zmínit návrh na pokračování činnosti příslušníků 601. skupiny speciálních sil ve prospěch ochrany zastupitelského úřadu ČR v Kábulu. Tento úkol skupina speciálních sil plní od počátku roku 2010 na základě předchozího rozhodnutí vlády a Parlamentu.

Bezpečnostní situace v Afghánistánu je taková, že vyčlenění jednotek speciálních sil právě pro tento úkol je zcela namístě.

Dále budeme pokračovat v našem působení v protipirátské operaci EU Atalanta a misi MFO na Sinajském poloostrově, ale vzhledem k charakteru činnosti mezinárodních organizací a našim zájmům je tato účast víceméně symbolická a důležitá pro to, abychom měli informace.

A konečně navrhujeme v uvedeném materiálu také opětovné zapojení ČR do střežení vzdušného prostoru pobaltských zemí v roce 2012, kdy jsme ho předloni prováděli.

Česká republika bude kromě toho zapojena také tradičně do Sil rychlé reakce NATO (NRF), které představují efektivní nástroj pro řešení mezinárodních krizových situací a jsou zároveň důležitým hybatelem procesu transformace ozbrojených sil členských zemí NATO.

V roce 2012 plánujeme také zapojení do mnohonárodnostního bojového uskupení EU, a to ve spolupráci s Německem, Rakouskem, Irskem, Chorvatskem a Makedonií.

V neposlední řadě návrh také zohledňuje připravenost Česka vojensky přispět, pokud bude Parlament souhlasit, do systému pohotovostního ujednání OSN.

Tyto věci jsou ale samozřejmě pouze pro případ, že by nastala taková situace, kdy vojáci budou vyčleněni zde doma.

Nyní mi dovolte učinit pár poznámek k finančním aspektům. Předpokládaný objem finančních prostředků souvisejících s vysláním sil a prostředků resortu ministerstva obrany do zahraničních operací v příštím roce činí 1,896 miliardy Kč, čili necelé dvě miliardy, což představuje lehce přes 4 % výrazně redukovaného rozpočtu ministerstva obrany. Pro rok 2012 pak kalkulovaná částka mírně převyšuje 1,5 miliardy.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, věřím, že navrhovaný rozsah zapojení činí z Česka plnohodnotného a respektovaného partnera v oblasti zajišťování bezpečnosti jak naší země, tak celého euroatlantického prostoru. Třebaže organizačně i substantivně jde o návrh náročný, bez zapojení mimo hranice není dnes možné zajistit odpovídající bezpečnost naší země.

Žádám vás proto o schválení předloženého návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem, který se tímto návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 354/1. Zpravodajem je určen pan senátor Jiří Dienstbier, který má nyní slovo.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, děkuji. Pane ministře, kolegyně a kolegové, zahraniční výbor včera podrobně projednal po odůvodnění ministra obrany kolegy Vondry a náčelníka generálního štábu tento dokument a přijal k němu usnesení. Rozprava byla velice zajímavá. Nevím, jestli ji mám tady teď shrnovat, nebo jestli mám poté vystoupit s vlastním ...

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jste v této chvíli jako zpravodaj výboru, takže máte zpravodajskou povinnost a potom v obecné rozpravě můžete vystoupit s čím budete chtít.

Senátor Jiří Dienstbier: Dobře. Ministr Vondra tady podrobně popsal všechny operace, kterých bude Česká republika účastněná v následujících dvou letech v této perspektivě.

Takže já to tady nebudu celé číst, protože máte všichni na stole toto usnesení. Ledaže by si někdo přál, abych speciálně přečetl jednotlivé body, které kolega Vondra předložil.

Jestli ne, tak já vám zatím sděluji, že VZVOB přijal na své včerejší schůzi dne 26. října usnesení, kde doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s tímto materiálem a doporučil Senátu Parlamentu požádat vládu, aby informovala Senát o působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2011, a to nejpozději do 30. června 2012, což je v souladu s předcházejícími usneseními. Určil mě zpravodajem a pověřil mě, abych s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Zatím pouze toto doporučení.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku a sledujte. Otevírám rozpravu, a do té se jako první přihlásil pan ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Pane ministře, máte slovo.

1.místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg: Pane předsedo Senátu, slovutný Senáte, vážení a milí bývalí kolegové, s radostí zase vystupuji v těchto mně důvěrně známých prostorách. Zapojení prostředků a sil Armády ČR do zahraničních misí je nedílnou součástí a nástrojem naší bezpečnostní politiky.

Nemusím vám tedy vysvětlovat, že samozřejmě obranná a bezpečnostní politika je hlavní zájem také zahraniční politiky. Naše účast v misích je přínosem pro uskutečňování českých zahraničně poltických priorit. Podílíme se tak na spolupráci s našimi partnery, na budování bezpečnějšího mezinárodního prostředí, čímž posilujeme naše dobré jméno na mezinárodní scéně. Dáváme tak jasný signál naší připravenosti a ochoty plnohodnotně splnit naše závazky a spolupodílet se na zajišťování globální bezpečnosti a stability.

Naši vojáci se v rámci zahraničních misí stále častěji podílejí na aktivitách, jejichž cílem je obnova země a budování základních pilířů, potřebných k fungování státu. To je umožněno mj. zkušenostmi, získanými v účasti našich vojáků na operacích v předchozích letech.

Česká armáda se podílela na stabilitě bezpečnostního prostředí v Kosovu v rámci operace KFOR 11 let. Vzhledem k tomu, že bohudíky charakter vojenských úkolů poskonfliktního řešení se od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/1999 výrazně změnil, je logická i probíhající transformace mezinárodních vojenských sil a redukce jejich složení, včetně kontingentu, vyslaného Českou republikou.

Bezpečnostní situace v Kosovu se zlepšila natolik, že ji lze považovat za stabilní. Důležitým testem stability prostředí byl hladký průběh několika významných událostí, které mohly vést ke zvýšení mezietnického napětí, např. vynesení stanoviska Mezinárodního soudního dvora ohledně souladu či nesouladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem. Předpokládáme tedy, že bezpečnostní situace bude nadále ovlivněna spíše hrozbami nevojenského charakteru.

Přesto je třeba mít na paměti, že ač je situace stabilní, jedná se o křehkou stabilitu, a to zejména s odkazem na situaci na severu země.

Z těchto důvodů je nutné, aby operace KFOR byla i po redukci vojenské přítomnosti nadále podporovaná dostatečnými kapacitami a flexibilitou v reakci v případě časového nebo lokálně vymezeného vyhrocení bezpečnostní situace.

Česká republika proto od 1. října vyčleňuje prapor operačních rezerv, alokovaný na území České republiky a připravený k případnému nasazení do Kosova, a to do června 2011. Tento termín je determinován především s aktuálními rozpočtovými omezeními, a také s přihlédnutím k potřebě aktivně se angažovat v Afghánistánu.

Za jedno z hlavních bezpečnostních priorit české zahraniční politiky považuje ministerstvo zahraničních věcí operace ISAF. A zvláště pak rekonstrukční úsilí mezinárodního společenství v Afghánistánu. Politický, ekonomický a bezpečnostní přínos takové účasti je v dlouhodobém horizontu nezpochybnitelný.

Je třeba si uvědomit, že bezpečnost v České republice nelze žádným způsobem oddělit od bezpečnosti v mezinárodním prostředí. To, co se děje v Afghánistánu, se dotýká globální bezpečnosti, a proto se týká přímo také nás, naší republiky. Aktivní zapojení České republiky do procesu stabilizace v Afghánistánu má dlouhodobý charakter, což zvyšuje kredit České republiky jak v Afghánistánu samém, tak u představitelů mezinárodního společenství i našich partnerů. I proto by naše úsilí přispět k stabilizaci v zemi a obnovení funkčnosti afghánského státu mělo i nadále pokračovat.

Zapojení České republiky do procesu stabilizace a obnovy země výrazně přesahuje čistě vojenský rámec. Provinční rekonstrukční tým v Lógaru je nejdůležitější aktivitou České republiky v této oblasti. Funkční a ekonomicky soběstačné provincie jsou stavebními kameny, na kterých lze vybudovat stabilní Afghánistán. Roku 2008 Česká republika jen v rámci provinčního rekonstrukčního týmu investovala do rekonstrukce provincie více než 200 milionů korun a dokončila desítky projektů, které napomohou udržitelnému ekonomickému rozvoji Lógaru.

Je nutné říci, že se našemu týmu v Lógaru podařilo vybudovat velmi dobrý vztah s místním obyvatelstvem, na který částečně ostatní PSD se dokonce dívají se závistí. Prostě jak jednáme s lidmi v Lógaru, funguje a v těchto obtížných okolnostech jsme tam získali poměrnou oblibu.

Díky mezinárodnímu úsilí a dosaženému pokroku se v současné době dostává proces stabilizace Afghánistánu do nové fáze, kdy sami Afghánci začínají přebírat větší díl odpovědnosti za bezpečnost a chod státu. Primárním cílem mezinárodního společenství v Afghánistánu je zajistit rozvoj afghánských kapacit národních, vojenských i policejních sil. Proto musí být zvláštní pozornost věnována výcvikovým aktivitám.

Návrh našeho angažmá v Afghánistánu v následujících dvou letech je plně v souladu s tímto záměrem. Základním předpokladem zdárného naplnění uvedených záměrů je mj. posílení vojenské přítomnosti v Afghánistánu, tak jak to již učinilo nebo hodlá učinit mnoho našich spojenců s cílem zintensivnit kromě vojenské bojové i výcvikovou a rekonstrukční složku.

Nadcházející období bude v řadě ohledů pro Afghánistán rozhodující a role mezinárodního společenství bude při realizaci kroků vedoucích ke stabilizaci a prosperitě země klíčová. Tato mise je zásadní pro naši společnou bezpečnost i budoucnost. I my s ní musíme uspět.

Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. A první se přihlásil o slovo pan senátor Jiří Dienstbier, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Na zahraničním výboru jsme včera tento materiál samozřejmě schválili. Já ovšem chci říci několik věcí, které mě v souvislosti s tímto procesem trápí.

Já jsem vždycky za celých dvacet let podporoval naši zodpovědnost a vysílání našich jednotek do zahraničí. Tentokrát se nám ovšem stalo už podruhé, že jsme dostali takovýto materiál v situaci, kdy už stěží můžeme něco dělat, protože kdybychom to neschválili, tak uvrhneme naše vojáky znovu, jako už jednou, do situace, kdy budou v Afghánistánu bez legálního zajištění a bude se potom muset někdy v lednu nebo únoru tohle všechno dohánět. To je jedna věc.

Druhá věc. Mně tady chybějí už dlouho jakékoliv pokusy o to, abychom v této společnosti vedli skutečný zahraničně politický dialog. To, že na vládní úrovni nebo na úrovni nějakých skupin se analyzují různé aspekty, ještě neznamená, že jsme schopni na politické úrovni vést skutečný dialog o tom, jakou zahraniční politiku tento stát chce prosazovat a vytvářet základní kameny, ve kterých nebude žádný spor nebo žádný základní spor, jak se říká s oblibou, napříč politickým spektrem.

Tady jsme se dostali skoro do situace, kdy z toho zase hrozí politický konflikt, a já bych byl strašně rád, abychom ho alespoň v této situaci překonali, ale už nikdy nepřipustili, aby se opakovala takováto napjatá situace, kdy jsme najednou pod tlakem, co dělat.

V celém tomto materiálu je v podstatě problém pouze s Afghánistánem, s ničím jiným, poněvadž tam je ještě spousta dalších věcí, které jsou potřebné. Ale co my víme dneska o Afghánistánu? To, že devět let jsou tam marné pokusy aspoň stabilizovat situaci, že vinou zanedbání situace v Afghánistánu v polovině 90. let se situace, která byla celkem příznivá, zvrtla zpátky do stavu, ve kterém nikdo vlastně neví, jak to dopadne, kde jsou spory nejen mezi americkou administrativou a vojenskými složkami, ale i uvnitř Bílého domu, uvnitř Pentagonu. A když čteme všechny ty komentáře, kdy každý má nějaké jiné představy, a nikdo neví, které z nich mají nějakou perspektivu nebo které z nich jsou naprosto založené na vodě, tak si myslím, že i my bychom měli o těchto věcech diskutovat zcela jinak, než jenom v situaci, kdy najednou máme tady něco schvalovat.

Říkám, že nemám nejmenší problém s obsahem tohoto senátního tisku, jak se tomu říká, protože tady jde o daleko víc než o nějaký senátní tisk. A já sám budu hlasovat pro tento dokument, ale budu pro něj hlasovat v této chvíli jenom z toho důvodu, že bychom ty vojáky zase vystavili velice nebezpečné situaci, a až budeme pokračovat v diskusích už od příštího roku, je potřeba trvat na tom a vést dialog nejen mezi vládou a Senátem a nebo pár lidmi, které to zajímá, ale skutečně dialog napříč politickými stranami, abychom potom nemuseli najednou o něčem rozhodovat, o čemž se předtím vůbec nemluvilo.

Děkuji vám zatím za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem si dneska při té diskusi vzpomněl na den 7. října 2001, kdy jsem bydlel v severoafghánské vesnici Savoč, a v 18 hodin toho dne jsem viděl velmi vysoko první americká letadla letící na Afghánistán směrem z Uzbekistánu.

Pět dní na to první američtí vojáci dobývali základnu Bagram. Základna Bagram, jak víte, je dnes hlavní americkou základnou severně od Kábulu, a bývala to hlavní sovětská základna za sovětské okupace Afghánistánu. Při operaci dobývání bagramského letiště zahynulo prvních patnáct vojáků americké armády.

A chtěl bych vám připomenout jednu básničku, možná, že ji znáte, možná, že nikoliv:

„A rudě planoucí rakety, granáty vybuchující ve vzduchu

A rudě planoucí rakety, granáty vybuchující ve vzduchu

nám v noci dokazovaly, že naše vlajka tam stále je.

Ach, řekni, zda ten hvězdami posetý prapor stále vlaje

nad zemí svobodných a domovem statečných?“

Já tím chci připomenout, že po těch patnácti bagramských mrtvých, kteří jsou nyní pohřbeni v Arlingtonu, byli další a další mrtví američtí vojáci. A jestliže říkáme a slýcháme, že naši vojáci v Afghánistánu bojují za něčí cizí zájmy, tak to je hrubá nepravda. Američtí vojáci včetně našich vojáků a spojeneckých vojáků v Afghánistánu skutečně bojují za to, co se může a nemůže odehrát v Evropě a u nás doma. Ta příčina a ta nutnost přítomnosti spojeneckých jednotek v Afghánistánu není zapříčiněna existencí jakéhosi Talibánu, o kterém všichni mluví. Tady stále existuje výrazné nebezpečí, že v této nestabilní oblasti může v budoucnu vzniknout silný teokratický a navíc jaderný celek. Nezapomeňte, že velkou část Pákistánu už islamističtí radikálové ovládají. A to by bylo to hlavní nebezpečí, proti němuž nějaký Talibán je dnes pouhou přesnídávkou v dívčí škole.

A proto si myslím, že bychom neměli vůbec zpochybňovat naše spojenecké závazky a měli bychom posílit naše spojence, včetně americké armády, v Afghánistánu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikoho dalšího přihlášeného nemám, ale v tuto chvíli se hlásí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Ctihodné senátorky, ctihodní senátoři, asi by bylo chybou, kdybych nevystoupil k této otázce.

John Fitzgerald Kennedy, když přijel do Berlína, tak prohlásil, že je Berlíňan. Já tady z tohoto místa předem a otevřeně říkám, že nejsem pacifista. Armáda pro mě znamená řád a jistý druh pořádku. Je to i nezanedbatelný zdroj pracovních míst a místo ke zvyšování kvalifikace a vzdělávání.

Jsem jeden z mála politiků v této zemi, který se nebál a jel osobně do Afghánistánu, aby se přesvědčil o tom, co je pravdy nebo nepravdy na tom, co o Afghánistánu píší naše média nebo co říkají někteří politici. Dokonce jsem tam zažil osobně i raketový útok.

To není žádná procházka růžovým sadem, to nejsou pětihvězdičkové hotely, to jsou skutečně bojové podmínky.

Jednal jsem tam s veliteli i s vojáky. A bohužel, bohužel si většina z nich stěžovala na nás, na politiky, a to napříč politickými stranami. Proč? Jednoduchá odpověď: pro nejistotu, kterou jim dáváme tím, že je této nejistotě vystavujeme my politici, existenční nejistotě, i existenční nejistotě jejich rodin. Vystavujeme je zpochybňování nebo nabourávání jejich velmi přátelských svazků s ostatními spojeneckými vojáky, protože nezapomeňte, že tam nejsme jen my, nejsme tam osamoceně, ale spolupracujeme tam s ostatními vojáky a s jinými druhy vojsk. Oni tam všichni nasazují svoje životy.

Je pravda, že mnozí z vás řeknou, že to jsou profesionálové, že to dostávají zaplaceno. Ale ono to není jenom o těch penězích. A mohu vám říci, že jsem byl velmi potěšen tím, že tam prakticky každý z nich je hrdý na českou zemi, na to, že nad nimi vlaje česká vlajka a že si jich spojenci váží. Váží si jich pro jejich spolehlivost a pro to, jak jsou vybaveni.

To znejistění, které bychom jim dali, je to nejhorší. Proto jsem rád, že se teď řádně a včas a ne tak, jako minule na poslední chvíli, jedná o tom, jestli tam budou nebo tam nebudou, především v Afghánistánu. To je rozhodnutí naše, politické. Oni jsou profesionálové a dělají to, za co jsou placeni, ale chtějí, aby jim to někdo řádně a včas dopředu řekl. A nyní se naskýtá jasná perspektiva toho, že poprvé budou jasně vědět, jestli tam budou a na jak dlouho.

Řekl jsem, a řekl to tady i pan ministr přede mnou, že by to mělo být na dva roky. Z ekonomického hlediska, a dobře víme, jak Česká republika na tom je, to je výhodné pro Českou republiku, protože to je dlouhodobější, může se to dlouhodobě naplánovat, ekonomicky je to efektivnější. A vše se děje s cílem snížení nákladů.

Pro vaši informaci: v roce 2011 by náklady měly být 1,9 mld. Kč a v roce 2012 1,5 mld. Kč.

Mise podle mne se nesmí stát cílem politických hrátek a narušování důvěry v naše spojenecké povinnosti. Nejsou to jenom naše spojenecké povinnosti vůči NATO, ale chtěl bych vám zdůraznit, že je to i jeden z cílů Evropské unie, aby došlo ke stabilizaci situace v Afghánistánu i v jiných částech světa, a na to se málokdy vzpomene.

Domnívám se, že musíme dát jasný signál tomu, abychom byli, jak tady bylo již řečeno, spolehlivým a předvídatelným, hlavně předvídatelným spojencem v NATO a že si nemůžeme dovolit žádnou zradu na spojencích.

Já odmítám to, aby armáda tady sloužila jenom pro povodně. Armáda má vnější a vnitřní funkce, a tu vnější funkci ať plní naši vojáci v misích, to je velmi, velmi důležité pro český stát a jeho jméno v zahraničí.

Jak už jsem řekl, Afghánistán je velký problém. Tam nelze vyhrát válku. Ostatně i generál McChrystal, se kterým jsme měli možnost krátce hovořit, i ostatní jednoznačně preferují to, co je dlouhodobým cílem, a to zdůrazňuji – předání bezpečnosti do rukou afghánských sil, předání bezpečnosti do rukou současné afghánské vlády. Proto je i naše mise v Afghánistánu postavena spíše pro rekonstrukci a obnovu země. A ta se nedá dělat, vážení, bez vojenské ochrany. Tam si málokdo může bez vojenské ochrany dovolit jet na některá místa, která jsou z bezpečnostního hlediska velmi problémová. A podporu rekonstrukčního týmu bez vojáků si nedovedu představit s ohledem na to, co jsem tam zažil a z vlastní zkušenosti poznal.

Výstavba afghánských bezpečnostních sil jako bod č. 2 je velmi důležitá. My tam necvičíme jenom vojáky, my tam hlavně cvičíme policisty a jejich bezpečnostní síly. Navštívili jsme jednu policejní stanici, kde nám bylo děkováno, i když oni vědí – a to mohou někteří namítnout – že někteří přeběhnou k Talibánu na druhou stranu, ale většina těch lidí, Afghánců, si začíná uvědomovat, že pro ně pro všechny je důležité, aby tam byla bezpečnost, po které všichni touží.

Podpora těch sil, které jsou tam nasazeny, naše vrtulníky jsou velmi ceněny. My jsme dokonce dali i afghánské vládě některé vrtulníky. Neobejdeme se tam bez těchto vrtulníků, bez pyrotechniků – uvědomme si, že tam jsou miny ještě z období války, když válčili s tehdejším Sovětským svazem – i bez chemiků proti zbraním hromadného ničení, protože je zde, jak řekl kolega Štětina, nebezpečí atomových zbraní, a hranice mezi Afghánistánem a Pákistánem je velmi prostupná, a Pákistán má jaderné zbraně. Tady to nebezpečí hlavně špinavé bomby pořád hrozí.

A za čtvrté nasazení speciálních sil v rámci NATO. Ty slouží především k ochraně velvyslanectví v Kábulu, i našeho. A jistě všichni pochopíte, že musíme bránit naše zahraniční pracovníky. Situace v Kábulu tedy není jednoduchá.

Chtěl bych vás proto všechny poprosit, abyste bez ohledu na politickou příslušnost, i s ohledem na to, co jsem vám tady řekl z vlastní zkušenosti, podpořili vysláním těchto misí na dva roky. Vím, že někdo může namítnout, že z Kosova se předčasně stahujeme, ale pan ministr ujistil, že je tady připraven jeden pohotovostní prapor, takže kdyby se situace zhoršila, můžeme na situaci reagovat. Doufám, že k tomu nedojde, a že i z Afghánistánu se postupně stáhneme tak, to je v dlouhodobém plánu i NATO. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Sykáček.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Slyšeli jsme zde mnoho o naší odpovědnosti vůči NATO a dalším vojenským organizacím a státům. Slyšeli jsme mnoho důvodů, proč opět – ostatně tak jako v předchozích letech – posílit naši vojenskou účast v zahraničí a zejména v Afghánistánu. Možná vás tyto důvody uspokojily, avšak mě nikoliv.

To, že některé jiné státy navyšují svou vojenskou účast, např. USA mají v Afghánistánu 60 tisíc vojáků, to není, alespoň pro mě, důvodem k navýšení počtu vojáků a techniky z České republiky. Domnívám se, že omluvou naší účasti a zvýšení účasti nemůže být ani tolik potřebný takzvaný ostrý výcvik vojáků na bojišti, a ani využití naší nové a leckdy nadmíru draze pořízené vojenské techniky.

Co se týče krásných a jistě i dobře míněných slov o odpovědnosti naší republiky vůči ostatním spojencům, musím konstatovat, že jsem již na této půdě, půdě Senátu, slyšel hodně. Naposledy zřejmě při projednávání výstavby radaru na našem území. A ejhle, radar se nestaví a Česká republika se s podivem nestala nevěrohodným partnerem ani pro Spojené státy americké, ani v NATO či v jiné.

Čím to je? Zřejmě tím, že rozdílné názory byly, jsou a budou nejen v České republice, ale i u našich spojenců, a to i v této otázce. I proto jsem přesvědčen, že navyšování naší vojenské účasti zejména v Afghánistánu není nezbytné, ba že je v dané době nerozumné. Vždyť už dnes to působí na naše občany často tak, že naše armáda je armádou čistě intervenční, jejíž jedinou úlohou je vysílat své ozbrojené mise do zahraničí.

Zřejmě si opravdu někteří z nás myslí, že jsme silnější a budeme úspěšnější než Britové a než třeba i sovětská armáda. Já si to však popravdě nemyslím. Naopak si myslím, že naše armáda by měla být i při zachování své vojenské účasti v zahraničí nápomocna především při pomoci našim občanům, občanům tohoto státu, a to jako např. v tomto roce, kdy pomáhala v mnoha městech při povodních v srpnu tohoto roku. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, teď bych se s dovolením přihlásil já osobně. Poprosím kolegyni, aby na chvilku převzala mikrofon.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, takže slovo má předseda Senátu pan Přemysl Sobotka, prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. O jedné věci se tady nehovořilo, a já bych se o ní rád zmínil. A to je o mediálním obrazu, který posledních pár dní od konce 2. kola voleb se odehrává v médiích. Jde o vyjádření různých politiků. A tady musím říci levé části spektra, kteří zpochybňovali legitimitu mandátu senátorů a zpochybňovali to, že máme dnes jednat o tomto bodu.

Já osobně to vidím jako zpochybnění Ústavy, a to je z mého pohledu bohužel velmi destabilizující krok směrem k demokracii. Systém voleb do Senátu byl právě tak koncipován, aby byl nerozpustitelný Senát, aby mohl jednat i v počtu dvou třetin, což se v klidu může stát během doby po 13. listopadu, kdy třetina senátorů tady nebude. A přijdou zákony – a v limitu třiceti dnů budeme povinni je projednat, pokud je budeme chtít projednávat. A právě toto zpochybňování legitimity současného Senátu mě znepokojuje. A týká-li se to navíc tak delikátního tématu, jako je vyslání našich vojsk, tak je to pro mě špatný signál.

My přece tady v daném okamžiku můžeme diskutovat o všem, co je materiál, který přichází od vlády nebo od kohokoliv. A k situaci v Afghánistánu – někteří se tam osobně podívali, někteří mají dostatek informací, někteří nemají žádné informace, a přesto k tomu řada lidí vystupuje a hovoří, jak je to špatné, že tam jsme.

Tady byla nedávno konference o našich nebo celosvětových rekonstrukčních týmech, které se pohybují v Afghánistánu. Přijeli poprvé, historicky poprvé mimo hranici Afghánistánu, také představitelé Afghánců. Tak konference tady v Senátu jasně ukázala, že tyto rekonstrukční týmy tam dělají přece tu práci, kterou vyžaduje Afghánistán. Ale protože je to ve válečném prostředí, tak je tam nutná ochrana vojáků. Já bych si v životě nezodpověděl a nikdy bych si neomluvil, kdybych dnes nezvedl ruku pro zajištění právě těch rekonstrukčních týmů a kdyby tam někdo z našich lidí nebo i z ostatních zahynul. Takže pojďme spíše diskutovat a nezpochybňovat něco, co se nazývá ústava.

Malou poznámku ke kontinuitě zahraniční politiky, jak o ní hovořil pan kolega Dienstbier. Ano, je to velký problém, protože zahraniční politika má mít právě kontinuitu, ať už je jakákoli vláda. Misi českých vojáků do Afghánistánu zahájila vláda sociální demokracie a kontinuálně v ní pokračují další vlády. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, do diskuse se v této chvíli nikdo nehlásí, takže diskusi uzavírám. Slovo má v této chvíli pan ministr.

Ministr obrany Alexandr Vondra: Pane předsedo, dámy a pánové. Já jsem si pozorně vyslechl diskusi a chci poděkovat jménem vlády za věcný a odpovědný tón, který tu dnes také koneckonců v Senátu v případech, kdy projednáváme tak vážné věci, jako je vysílání našich vojáků do zahraničí, je to tradicí a za ten věcný a odpovědný přístup chci poděkovat.

Já samozřejmě si uvědomuji od samého počátku to dilema, kdy sem s tím přijít. Dřív to nešlo. Vláda to projednala 6. října, to znamená první středu poté, co
29. září schválila rozpočet, a bez schváleného rozpočtu jsme nemohli schválit tento materiál, protože to samozřejmě velmi úzce souvisí.

Z druhé strany jsem se jednoznačně chtěl vyhnout té situaci, ve které Česká republika už jednou byla v roce 2008, kdy těsně před Vánocemi jsme nevěděli, zda budeme mít od 1. ledna mandát, nevěděli to naši vojáci, kteří jsou v té první linii. A kdy ta politická diskuse se pak dostávala do zajetí nedůstojných kšeftíků. A myslím si, že už nikdy by se něco takového nemělo opakovat. Včetně té improvizace, že se pak mandát prodlužoval o pár týdnů, aby vůbec byl legální základ pro jejich působení.

Při vědomí toho časového napětí, v kterém jsme byli ohraničeni z jedné strany tím, že vláda se ujala funkce až v průběhu léta, a z druhé strany omezeností mandátu a voleb do Senátu podzimních, tak jsem – a to chci reagovat na poznámku Jiřího Dienstbiera, že materiál byl k dispozici až na poslední chvíli. Nebyl. Týden předtím, než já jsem materiál dal jako návrh vládě, tak jsem ho předal předsedovi ČSSD s tím, že jsou 2 týdny před tím 22. září, že jsou to 2 týdny k diskusi.

A pokud jde o dialog – já mohu myslím jménem vlády jednoznačně říci, že my jsme k němu připraveni – o těch dlouhodobých koncepčních otázkách týkajících se obrany může vést. Budeme pracovat na té Bílé knize. A já zvu jak senátory, tak poslance Parlamentu k diskusi. Čili tyto dvě poznámky jsem tu chtěl učinit, ale znovu – vážím si toho konstruktivního tónu, ať už ze strany kolegy Štětiny, nebo ze strany kolegy Drymla či samozřejmě poslední slovo, které v diskusi měl Přemysl Sobotka. A proto ještě jednou děkuji a znovu prosím o schválení tohoto návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, slovo má zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosti, pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, v diskusi vystoupilo pět senátorů, vystoupil také pan ministr Schwarzenberg. Já myslím, že ta diskuse byla velice užitečná a snad bych v této chvíli řekl jenom to, že vítám i postoj pana ministra Vondry, s tím, že skutečně slíbil, že budeme o těchto věcech diskutovat na širším politickém fóru, a pokud možno co nejdříve, a možno vždycky, když půjde o vážné věci, které mohou být sporné. To je myslím velice důležité. Nebudeme mít šílený volební rok, ve kterém politici nevěnovali strategickému myšlení žádný čas, mnozí z nich dokonce kandidovali do různých funkcí, takže se věnovali kampaním, a nikoli přemýšlení o důležitých věcech. A už vůbec ne o otázkách zahraniční politiky.

Takže to snad ještě k tomu. Já už jsem jako zpravodaj tady přednesl návrh výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, abychom schválili tento dokument. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji i vám, pane zpravodaji. Všichni budeme hlasovat o I. a II., tak jak je usnesení výboru pro obranu a bezpečnost se všemi body, které tam máte k dispozici. U I. je to 1 – 12, u II. je, že Senát by měl požádat vládu, aby byl informován o působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2011, a to nejpozději do 30. června 2012. Předpokládám, že je to standardní, dokonce povinnost vlády směrem k Senátu.

Takže všichni vědí, o čem se bude hlasovat, takže znělka.

Zahajuji hlasování o souhlasném stanovisku k vyslání vojsk.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno. Registrováno 76, kvorum 41, pro 57, proti 5.

Návrh byl schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi obrany, děkuji zpravodajovi, a my se tady vystřídáme.

(Část senátorů opouští Jednací sál.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat dalším bodem programu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol, kterým se mění Protokol o přechodných ustanoveních připojených ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě

o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii, podepsaný dne 23. června 2010 v Bruselu

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 312, a uvede ho ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterému uděluji slovo a prosím, abyste své případné diskuse přenesli do kuloárů, abychom vytvořili důstojné prostředí pro vystoupení pana ministra. Děkuji vám za pochopení, prosím, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg: Paní předsedající, slovutný Senáte, prořídlé řady Senátu.

Dovolte, abych stručně přiblížil obsah Protokolu, kterým se mění Protokol č. 36 o přechodných ustanoveních připojených k zakládajícím smlouvám EU.

Protokol reaguje na skutečnost, že Lisabonská smlouva vstoupila v platnost až po volbách do Evropského parlamentu konaných v červnu 2009. Pokud by tyto volby proběhly již podle Lisabonské smlouvy, bylo by ve 12 členských státech EU zvoleno o 18 poslanců Evropského parlamentu více, než se stalo dle právní úpravy platné pro volby 2009. Pouze v Německu by bylo zvoleno o 3 poslance méně. K navýšení poslaneckých mandátů se členské státy zavázaly na Evropské radě, konané v prosinci 2008 a v červnu 2009, Protokol tedy provádí takto učiněný politický závazek členských států. Jeho cílem je pro zbytek volebního období 2009 – 2014 Evropský parlament doplnit o 18 poslanců. Tím se zároveň počet mandátů nesníží, neboť již byli zvoleni a nemůžeme zpochybnit mandát zvolených poslanců.

Výsledkem bude přechodné navýšení celkového počtu poslanců Evropského parlamentu ze 736 na 754. Počet poslaneckých mandátů České republiky zůstane nedotčen. Protokol upravuje zaprvé – alokaci dostatečných poslaneckých mandátů mezi dvanáct dotčených států EU. Nejvíce je dotčeno Španělsko, počet poslanců se zvýší o 4, u 3 států dojde k navýšení o 2 poslance a u 8 států o 1 poslanecký mandát.

Zadruhé – Protokol předvídá 3 různé způsoby určení 18 poslanců, mezi nimi si mohou členské státy zvolit. Je možné buď uskutečnit doplňovací volby, obsadit nové mandáty na základě výsledků volených v červnu 2009, nebo určit poslance vnitrostátních parlamentních z vlastních řad. Protokol je kvalifikován jako mezinárodní smlouva podle čl. 10a Ústavy ČR. A to přesto, že nedochází k přenosu nových pravomocí z orgánů České republiky na orgány EU.

Tato kvalifikace byla učiněna s ohledem na skutečnost, že se Protokolem mění Lisabonská smlouva, kterou došlo k přenosu některých pravomocí na EU a která byla ratifikována jako mezinárodní smlouva podle článku 10a) Ústavy ČR. Protokol měl vstoupit v platnost k 1. 12. 2009, a to za podmínky, že do té doby budou uloženy ratifikační listiny všech členských států EU u vlády Izraelské republiky, která je depozitářem Protokolu.

S ohledem na předpokládané datum vstupu Protokolu v platnost, jsem pana předsedu Senátu požádal, aby plénum Senátu projednalo Protokol již na této schůzi Senátu. To umožní, aby v případě ratifikace Protokolu ČR uložila svou ratifikační listiny v Římě před 1. 12. 2010. Dovolím si požádat plénum Senátu o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládaného Protokolu. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 312/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda.

Garančním výborem je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 312/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: Paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr velice precizně numericky popsal změnu, která je spíše technického typu a která vznikla v souvislosti s tím, že Lisabonská smlouva nebyla přijata v předpokládané době, tudíž před prvními volbami do Evropského parlamentu, které byly na jaře 2009, ale byla přijata až 1. 12. 2009. Tudíž volby, které předtím probíhaly do Evropského parlamentu, se ještě řídily předchozím primárním právem. Už v průběhu dohadování a ratifikačního procesu bylo upozorněno, že musí být přechodné období pro demokratickou kontrolu v Evropském parlamentu a že na období do příštích voleb do Evropského parlamentu budou jiné počty poslanců do Evropského parlamentu, než říká dikce Lisabonské smlouvy.

Mimochodem – už při dojednávání počtu poslanců v Evropském parlamentu při uzavírání Lisabonské smlouvy, zejména v průběhu německého předsednictví byly velké diskuse o předsedajícím, který byl nad rámec Lisabonské smlouvy a aby Lisabonská smlouva nebyla měněna, nebyl do ní započítán předseda. Myslím, že to tehdy bylo na požadavek Itálie.

Pokud jde o počet, je vidět, že do příštích voleb má být přechodné období, kdy bude poslanců, ač absolutně mají nejvyšší počty poslanců. Takovou zemí je SRN. počet poslanců navýšen o tři – to jsou ti tři, kteří byli zvoleni za SRN. Německo mělo ohraničený počet podle minulé smlouvy na 99, ale víte, že počty poslanců EP nejsou přímo proporcionální vůči počtu občanů v jednotlivých zemích, ale je tam proporcionální degrese. Znamená to, že s počtem počtu obyvatel klesá procentní zastoupení, takže je relativně výhodný malý počet poslanců pro malé země, zatímco velké země mají relativně nižší počet. Jedna z věcí, kterou dodatek přináší, je navýšení o tři – podle bývalé smlouvy – zvolené poslance. České republiky se žádná změna netýká. Víte, že poklesl počet poslanců po přistoupení Rumunska a Bulharska z 24 na 22 a stejný počet poslanců zůstane i při dalších volbách. Týká se to zejména Španělska, které si polepší o čtyři poslance. Proto se tomu také někdy říká „španělský dodatek“.

Náš výbor chápal změny, které byly nasmlouvány představiteli vlád v průběhu ratifikace, a proto také usnesení našeho výboru jednoznačně zní – vydání souhlasu s Protokolem. Protože jde o prezidentskou smlouvu, tak vydání souhlasu pana prezidentovi, který svým podpisem tuto smlouvu ratifikuje. Tak zní také usnesení našeho výboru.

Ještě avizuji, že diskuse na našem výboru také probíhala ohledně všeobecného naslouchání změn primárního práva, protože to nejsou jediné změny, ke kterým se instituty EU zavázaly, v tomto případě Rada EU. Dovolte mi, abych k tomu vystoupil v obecné rozpravě jako senátor.

Děkuji za pozornost. Jen zopakuji, že doporučujeme vydání souhlasu s ratifikací panu prezidentovi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Přeje si vystoupit pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Lebeda? Nepřeje. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se hlásí pan předseda výboru pro záležitosti EU Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Jak jsem avizoval, v současné době probíhá – velmi děkuji panu ministrovi a celé vládě, že nás předčasně a včas informovala o změnách, které nastávají v souvislosti s uzavíráním mezinárodních smluv ve smyslu EU vůči třetím zemím. Protože máme na paměti i mezinárodní závazky, které byly Evropskou radou přijaty; v souvislosti s ratifikačním procesem, ať už jde o požadavky Irska před druhým referendem, nebo Polska, a i ČR, tak se domníváme, že by bylo vhodné při příštím otevírání primárního práva, které nepochybně nastane, aby byla zvažována i možnost těchto změn, které vesměs souvisí s institucionálním rámcem a nikoli s rámcem v souvislosti s rozšiřováním, tedy jiný právní základ ratifikace zakládajících smluv na jedné straně a smluv přístupových na straně druhé, aby bylo zohledněno, že tyto institucionální změny spíše patří do projednávaných, event. uvažovaných změn institucionálních a nikoli přístupových. Proto si dovoluji navrhnout ctěnému Senátu přijmout doprovodné usnesení k tomuto bodu, které na tento fakt upozorňuje, protože vychází z logiky věci. Usnesení by mělo znít:

Senát při vědomí odlišného právního základu daného primárním právem EU pro sjednávání a ratifikaci změn zakládajících smluv na jedno straně a smluv přístupových na straně druhé upozorňuje vládu na důsledky této skutečnosti, včetně potřeby zvážit variantu spojení projednávání ratifikace závazků, týkajících se důsledků přijeté Lisabonské smlouvy s chystanými institucionálními změnami, které si vyžádají změnu zakládajících smluv.

Toto usnesení není závazné pro vládu, protože víme, že při domluvách nebude mít vláda možnost tak výrazně omezit vyjednávací prostor, ale domníváme se, že je vhodné upozornit nejen vládu, ale i ostatní představiteli členských států EU, že je vhodné dávat změny institucionální v primární právo do jednoho balíčku a změny přístupových smluv kandidátských zemí projednávat v druhé skupině věcí.

Děkuji vám za pozornost a předem děkuji za podporu tohoto doprovodného usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Přihlášená do diskuse je paní senátorka Jiřina Rippelová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, mám malou technickou poznámku. Vzhledem k tomu, že tento Protokol je mezinárodní smlouvou prezidentské kategorie a je to mezinárodní smlouva podle článku 10a) Ústavy, je k vyslovení souhlasu s jeho ratifikací potřebná třípětinová většina poslanců a třípětinové většina přítomných senátorů. Když vidím naše prořídlé řady se zasunutými identifikačními kartami, mám obavu, aby třípětinová většina přítomných senátorů byla k dispozici.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za připomínku, můžeme řešit odhlášením a přihlášením. Táži se, zda se hlásí někdo další do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Prosím pana zpravodaje, aby uzavřel rozpravu.

Senátor Luděk Sefzig: Chci se vyjádřit k typu hlasování. Paní předsedkyně komise má pravdu, budeme hlasovat třemi pětinami o doporučení výboru, tzn. Vyjádření souhlasu s ratifikací, ale prostou většinou s doprovodným usnesením. Tam není zapotřebí třípětinová většina.

¨Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Čeká nás dvojí hlasování – souhlas s ratifikací a hlasování o usnesení. Všechny svolám.

Všechny odhlásím, protože to byl požadavek vzniklý z rozpravy. Všechny jsem odhlásila, musíte znovu zasunout své karty.

V tuto chvíli je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum je 30.

Hlasujeme o vydání souhlasu s ratifikací navrhované mezinárodní smlouvy. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdos je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Budeme v hlasování pokračovat, protože byl předložen návrh doprovodného usnesení k této smlouvě, jak ho přednesl a navrhl předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Sefzig. Nemusím v tuto chvíli dávat znělku.

Zahajuji hlasování o souhlasu s usnesením. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. I tento návrh byl přijat.

Děkuji vám, pane ministře, děkuji i zpravodaji a budeme pokračovat dalším bodem, u kterého se opět vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky a senátoři, pokračujeme v jednání projednáním dalšího bodu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 340. Návrh uvede poslankyně Karolína Peake, kterou prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Poslankyně Karolína Peake:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, ráda bych zde představila návrh novely zákona o veřejných zakázkách, který byl schválen v PS a který nyní ke schválení předkládám vám zde v Senátu.

Na konci minulého volebního obvodu PS došlo k transpozici evropských směrnic do českého zákona o veřejných zakázkách. V rámci legislativního procesu v PS došlo ke změně § 53, který obsahuje seznam základních kvalifikačních předpokladů pro účastníky ve veřejných zakázkách. Ačkoli šlo k transpozici evropského práva, v rámci legislativního procesu v PS došlo k nechvalně známé poslanecké tvořivosti a do tohoto paragrafu se dostala tři zcela nesystémová opatření, která byla vedena sice dobrou vůlí, z velké části ale byla také vedena vírem předvolební kampaně a tím, že jedním z velkých témat předvolební kampaně byly i transparentní veřejné zakázky.

Bohužel všechna tři opatření, která s e do § 53 dostala, nemají žádný reálný dopad do skutečné transparentnosti v zadávání veřejných zakázek, ale bohužel naopak zadávání veřejných zakázek zadavatelům zásadním způsobem komplikují.

V Poslanecké sněmovně jsme navrhli všechny písmena k), l), m) v § 53 zákona o veřejných zakázkách původně zcela zrušit, nicméně v rámci projednávání v PS v rámci projednávání s opozicí, které bylo nutné vzhledem k nutnému zrychlenému legislativnímu procesu, došlo ke kompromisu, kdy jsme se dohodli pouze na zrušení písmena m), které zakazuje účast na veřejných zakázkách společnostem, které mají vydané akcie na majitele. Došlo ale v pozměněné podobě k zachování písmen k) a l).

Jakkoli výsledek legislativního procesu není možná právním turistům zcela po chuti a líbilo by se jim možná naprosto zrušení všech tří písmen, musím uvést, že je to výsledek politického kompromisu, ale v první řadě je to hlavně velmi důležitý krok k tomu, aby došlo co nejrychleji ke zrušení ustanovení, které vešlo v účinnost již 15. září a jehož zaviněním již bylo zahájeno s ČR vytýkací řízení ze strany EU.

Proto vás prosím, abyste přistupovali k tomuto předkladu nejen jako právní puristé, ale jako senátoři, kteří mají na srdci hospodářství ČR, to, aby mohly být vypisovány veřejné zakázky, které jsou v tuto chvíli zastaveny a aby mohl být tento zákon tak, jak jej předkládá zde Poslanecká sněmovna, co nejrychleji přijat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní navrhovatelko. Prosím vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 340/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Nedoma. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl nicméně rozdán jako senátní tisk č. 340/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Vlček. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Vlček: Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, milé kolegyně a kolegové. V tomto roce již podruhé projednáváme novelu zákona o veřejných zakázkách. Děkuji paní poslankyni za celkem podrobné vysvětlení změn v předložené novele a zkrátím proto svou zprávu. Dovolím si však shrnout základní fakta.

Na jaře tohoto roku byly iniciativou poslanců zařazeny do § 53 tři problematické body. Tím se změnily základní kvalifikační předpoklady. Bylo navrženo, aby dodavatelé ucházející se o veřejné zakázky předložili seznam společníků nebo členů, jde-li o právnickou osobu, předložili seznam zaměstnanců nebo členů statutárních orgánů, kteří v posledních třech letech pracovali u zadavatele a byli v pozici s rozhodovací pravomocí pro rozhodování o veřejných zakázkách. A konečně za třetí – mají, jsou-li akciovými společnostmi, vydány pouze akcie na jméno a předložili aktuální seznam akcionářů.

Jaké problémy to působí, to nám již řekla paní poslankyně. Poslankyně Kristýna Kočí a Karolína Peake, které jsou předkladatelkami projednávané novely zákona o veřejných zakázkách, se s problémem shora citovaných ustanovení zákona o veřejných zakázkách vypořádaly vypuštěním sporných tří písmen.

V průběhu projednávání novely v rámci PS však došlo k opětovnému zařazení tentokrát upravených písmen. Základní kvalifikační předpoklady nyní tedy splňuje dodavatel, který předloží seznam statutárních orgánů nebo členů statutárních orgánů, kteří v posledních třech letech pracovali u zadavatele, a který, má-li formu akciové společnosti, předloží aktuální seznam akcionářů s podílem akcií vyšším než 10 %.

A nyní k našemu hodnocení návrhu zákona. Domníváme se, že hlavní problém, to je základní kvalifikace dodavatele, zůstává stále nevyřešen. K prokázání základní kvalifikace má dodavatel předložit seznam statutárních orgánů nebo členů statutárních orgánů, kteří v posledních třech letech pracovali u zadavatele. Ustanovení hovoří pouze o povinnosti dodavatele, předložit seznam a nevyvozuje žádné důsledky ze skutečnosti, že v předloženém seznamu budou takové osoby uvedeny. Předložením pravdivého seznamu je povinnost zadavatele vedoucí k naplnění základních kvalifikačních předpokladů splněna.

Rovněž má význam v této souvislosti ocitovat vyjádření legislativního odboru Kanceláře Senátu, ve kterém stojí – cituji: Ani zde nebude záměr předkladatelů zcela naplněn, neboť pracovníci dodavatele, kteří v době přípravy zadání veřejné zakázky pracovali u zadavatele, třeba i v rozhodujících pozicích, nemusí být vždy zaměstnáni na pozicích statutárního orgánu. V mnoha případech pracovníci zadavatele přicházejí do jakékoli manažerské pozice u dodavatele, kde jsou lépe finančně honorováni. Konec citátu.

Stejně tak další předpoklad ke splnění základní kvalifikace, a to předložení aktuálního seznamu akcionářů s podílem akcií vyšším než 10 %, nepovede ke kýženému výsledku, kterým je transparentnost při zadávání veřejných zakázek. Naopak mám za to, že problém diskriminace při účasti na veřejných zakázkách jak zahraničních, tak i domácích akciových společností s akciemi na majitele v listinné podobě přetrvává. Je také nutnost zabývat se pojmem aktuální seznam, to je, který den bude rozhodný pro vytvoření seznamu akcionářů. Vycházíme-li ze stanoviska MMR a Úřadu pro hospodářskou soutěž ke stávajícímu znění zákona, bude seznam aktuální k datu vyhotovení a musí být vyhotoven ve lhůtě podle § 57 odstavec 2 zákona, to je, nesmí být starší než 90 kalendářních dnů od posledního dne, ke kterému má být kvalifikace prokázána.

Dále je nutno konstatovat, že správná formulace ustanovení by zněla: předloží seznam akcionářů vlastnících akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí více než 10 % základního kapitálu společnosti. Stávající znění je nepřesné a neodpovídá terminologii obchodního zákoníku.

Při dalším postupu dle tohoto ustanovení je nutno odlišit akciové společnosti s akciemi na jméno a společnosti s akciemi na majitele v listinné podobě. Akcie na jméno jsou zpravidla volně převoditelné a akcionáři je tedy mohou bez vědomí společnosti převádět na další osoby a údaje společnosti o tom, kdo je akcionářem k danému dni nemusí být aktuální.

Společnosti s akciemi na majitele v listinné podobě – není pro statutární orgán takové společnosti vůbec reálné aktuální seznam akcionářů předložit. Mám za to, že takovéto ustanovení je nadále diskriminační pro platně založené a existující společnosti s akciemi na majitele a navíc nevede ke kýženému účelu, kterým je zabránění korupčním praktikám. Na tomto místě bych pro lepší představu opět citoval ze zprávy legislativního odboru. Cituji: Seznam akcionářů má význam pouze v okamžiku jeho vyhotovení. V okamžiku posuzování kvalifikace již může mít velmi malou vypovídací hodnotu, neboť může dojít ke značným změnám ve složení akcionářů, například prodejem akcií na burse. Možnost přezkoumání správnosti tohoto seznamu dodavatelem je ryze teoretická. Je-li akciová společnost vlastněna několika tisíci akcionáři, spíše nemožná. Konec citátu.

Na základě diskuse při včerejším jednání VUZP, kdy nakonec sama předkladatelka, paní poslankyně Karolína Peake souhlasila s tím, že návrh novely není legislativně čistý či dokonalý, jsem podal návrh na vrácení projednávaného návrhu zákona Poslanecké sněmovně a předložil jsem pozměňovací návrh. Při hlasování však k tomuto návrhu nebylo přijato usnesení.

Dovolím si vám nyní přečíst záznam z jednání a jsem připraven později přednést pozměňovací návrh.

Čtvrtý záznam z jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 27. schůze konané dne 26. října 2010 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk 340.

Po úvodním slově zástupkyně předkladatelů Mgr. Karolíny Peake, poslankyně PS PČR, zpravodajské zprávě senátora Václava Vlčka a po rozpravě výbor

I.? Nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o pozměňovacím návrhu ze sedmi přítomných senátorů hlasovalo tři pro, nula proti a čtyři senátoři se zdrželi. Návrh tedy nebyl přijat.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Václava Vlčka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, pane kolego, a ptám se, zda si přeje vystoupit také zpravodaj VHZD. Kolega Jiří Nedoma se ujme slova.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, VHZD se včera na své 32. schůzi, tedy 26. října, rovněž zabýval tímto návrhem novely zákona 137 o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a po úvodním slově zástupce předskupiny předkladatelů paní poslankyně Karolíny Peake, po zpravodajské zprávě mé, tedy senátora Jiřího Nedomy a po rozpravě hospodářský výbor došel k jinému závěru, než jak tady přednesl garanční zpravodaj zprávu ze svého výboru.

Rozprava se nesla přesně v duchu poznámek, které tady byly vzneseny. Já bych je nerad všechny zopakoval, protože jste genezi a problém toho, jak to vzniklo, slyšeli už dvakrát. Je to ve změně v Poslanecké sněmovně, mezi tím, co předkladatelky předkládaly a tím, co nakonec Poslanecká sněmovna přijala jako kompromis.

Celý problém spočívá v tom, že úkolem novely, tak jak ji sněmovna přijala, bylo odstranit diskriminační postavení akciových společností s akciemi na majitele, ale zároveň zachovat protikorupční charakter zákona, tak jak byl přijat a jak vstoupil v platnost 15. září t. r.

Odpovědnost za průhlednost veřejných zakázek je však i zněním tohoto návrhu dále přenášena na dodavatele, který má v řetězci zakázek zcela jiné postavení než zadavatel. Aniž by mu přitom byla udělena jiná povinnost, než předložit požadované seznamy. Splnit podmínku uvedení seznamu akcionářů s vyšším podílem akcií než 10 % přitom nebude v aktuálním termínu možné, tak jak tady už kolega Vlček zdůraznil. A to obzvlášť u větších společností, kde probíhají kontinuálně obchody na akciové burze a mezi tím, kdy bude předložen seznam a tím, kdy bude seznam zadavatelem vyhodnocen, můžou uplynout desítky dnů a situace může být úplně jiná. Vedle toho je potřeba brát v úvahu i ten fakt, že osoby, které by mohly svým nějakým korupčním jednáním zakázku ovlivnit na straně zadavatele, přejdou-li na stranu dodavatele, vůbec nemusí v těchto dodavatelských firmách stát v těch pozicích statutárních orgánů. Ty mohou být v pozici manažera nebo řadového zaměstnance. A to z těch seznamů zadavatel nevyčte.

Já osobně si myslím, že nadále by měla zůstat odpovědnost na zadavateli, na tom, jakým způsobem vybírá v soutěži dodavatele a že kroky, jako je zveřejňování, zprůhledňování už jednotlivých fází při výběru na internetu, by byly daleko účinnější než takováto prozatímní záplata. Byli jsme ujištění ze strany MMR, že se intenzivně pracuje – z národního ekonomického poradního orgánu, z NERVu – na vládní novele zákona tak, aby měl skutečně protikorupční charakter. Ovšem na druhé straně jsme museli vzít v úvahu i ten fakt, že tento zákon se nedostane do Parlamentu jako takového dříve než ve druhé polovině příštího roku, a to by bylo velmi pozdě na to, abychom čelili především námitkám ze strany EK.

Proto jsme přijali pozměňovací návrh, doporučujeme ho přijmout, a já to avizuji už do případné podrobné rozpravy, který de facto vrací situaci před 15. září a vypouští ta opatření, tak jak to původně navrhovaly obě poslankyně Poslanecké sněmovně. To je návrh, s kterým bych potom před vás předstoupit. Je to usnesení VHZD, které doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na dnešní schůzi mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane kolego. Jsem povinen se vás na tomto místě zeptat, zda někdo z vás navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Je tu takový návrh? Není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásili tři senátoři, ale také člen vlády, který má přednost. Takže pan ministr Jankovský – prosím.

Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Přeji vám dobré poledne. Jsem tady před vámi v trošičku schizofrenní pozici. My jsme samozřejmě spolupracovali s paní poslankyní na návrhu, který se dostal do Poslanecké sněmovny. Vedla nás k tomu snaha, co nejrychleji napravit stav, který vznikl v květnu loňského roku. Byli jsme si vědomi toho, že nejčistší řešení celého problému je, sporná písmena ze zákona dostat pryč a rychle připravovat novelu zákona o veřejných zakázkách, to znamená tu velkou novelu.

V té době nás samozřejmě oslovovaly nevládní instituce s tím, že zákon v podobě, jak byl přijat Poslaneckou sněmovnou, není v pořádku, že je třeba ho napravit. Obracely se na nás svazy podnikatelů ve stavebnictví, banky, protože to všechny byly instituce a firmy, kterých se to bytostně dotýkalo.

Nicméně jsme potřebovali ještě jednu věc, kromě toho, abychom předložili návrh, jsme potřebovali, aby návrh prošel maximálně rychle. V tuto chvíli už začíná v rámci Bruselu proces vytýkacího řízení, kdy se o to komise začíná zajímat.

Naším zájmem je, abychom předešli veškerým možným arbitrážím, problémům, které mohou být způsobeny tím, že některá firma zahraniční bude žalovat, že se nemohla zúčastnit svobodně veřejné zakázky v České republice. Takže jsme nakonec přistoupili v Poslanecké sněmovně na kompromisní návrh, který upravil a ponechal tam ty dva odstavce – k) a l).

Připomínky, které dnes slyším, samozřejmě velice chápu. Je to debata, kterou jsme po jednání Poslanecké sněmovny společně s paní poslankyní vedli s ostatními poslaneckými kluby, a naše poznámky byly víceméně shodné. Nicméně vezmu-li na druhé straně fakt, že my skutečně potřebujeme, aby zákon prošel co nejrychleji, tak v tom případě u mě zvítězí to, že bych vás touto cestou chtěl požádat, abyste podpořili návrh, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny.

Současně na tomto místě mohu slíbit a věřte mi, že se na to budete moci zeptat za rok, že pracujeme s nevládními institucemi na skutečně velké novele zákona o veřejných zakázkách, kde už, doufám, legislativní zmetky se objevovat nebudou. Proto také zveme ke spolupráci kromě nevládních institucí i představitele Poslanecké sněmovny, a pokud i ze Senátu bude vůle, aby se někdo prací zúčastnil, budeme jen rádi.

To je za mne. Velice bych si přál, pokud by zákon byl přijat v podobě, jak přišel do Senátu, protože bohužel to, že se nám vrátí ze sněmovny, je pro nás pouze zdržení, které nemusí být pro naši republiku příjemné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. A nyní se přihlásil do rozpravy kolega Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážená paní poslankyně, předně mi dovolte, abych poděkoval těm, kteří iniciovali tuto činnost, protože společnost tíží skutečně otázka korupce a korupčního jednání. Je dobře, že se snažíme to řešit, a to řešit co nejrychleji.

Druhé poděkování paní poslankyni za to, že brzo poznala, že je tady poměrně klid a že senátorky a senátoři nejsou tak hluší, a přestala bystře během několika vteřin na nás volat. Pak začala hovořit normálně, jak jsme mezi lidmi zvyklí. To je poděkování spíš podružné.

Druhá velmi důležitá obecná poznámka je v tom, že skutečně jakékoli omezení prostoru pro podnikání a hospodářskou soutěž, a to není jenom věcí České republiky, to je věcí celé Evropské unie, je naprosto velmi důležitým a naprosto důležitým zásahem do toho, na co je Evropská unie mimořádně citlivá. Evropský soudní dvůr byl dokonce proto vytvořen, aby nedocházelo k omezování hospodářské soutěže.

Zajímal jsem se o to, zdali právě nemůže novela, která bývá často dobrými skutky na cestě k blahobytu a dobrým úmyslům právě určitou cestou do pekel. Měl bych velké obavy, aby nedošlo při přijetí v původním znění k tomu, že by se pak nějaká společnost, která byla vyřazena z hospodářské soutěže, neodvolala u Evropského soudního dvora, a mohlo by tak velice snadno dojít k tomu, že by Česká republika sice měla rychlý zákon, ale zákon, který do budoucna způsobí arbitrážním jednáním a rozhodnutím soudu velké vrásky.

Proto se velmi přimlouvám za to, abychom přijali pozměňovací návrh a vrátili zpět k projednání do Poslanecké sněmovny, což sice projednání mírně zhorší, ale zvýší to jistotu, i podle vyjádření Parlamentního institutu, že nebudeme vystaveni případnému sporu u Evropského soudního dvora.

Poslední poznámka, už velmi stručná, obecná. Korupci nejlépe omezíme tím, že budeme mít málo peněz k přerozdělování a budeme mít bohaté občany. Ne bohaté společné peníze, ale že budou všichni dbát na to, aby nebyli okrádáni, což lze sice u společných peněz, a toto se týká veřejných zakázek, jen spíše teoreticky uvažovat, ale je každá cesta dobrá, která omezuje přerozdělování a která vnáší spravedlnost do dotačních titulů. Pořád platí, že počtem razítek a velikostí přerozdělovaných peněz roste korupce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a slovo má senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, paní senátorky, páni senátoři, musím se tady ohradit proti tomu, co tady zaznělo, a to, že jsme, cituji, právní turisté. My nejsme žádní právní turisté, jako někteří možná poslanci noví, kteří se dostali do sněmovny po volbách. Horní komora parlamentu musí velmi často opravovat tzv. zákonodárnou lidovou tvořivost, která vzniká napříč politickými stranami ve sněmovně parlamentu. My jsme horní komora. Máme některé úkoly, a my je plníme. Jestli si někdo myslí, že jsme právní turisté, tak ať si to dále myslí, ale doufám, že Senát je brzy vyvede z omylu.

Koalice válcuje opozici ve sněmovně 118 hlasy. A nyní tady se dozvídáme, že pan ministr nedokáže prosadit ve sněmovně zákon takový, aby byl s ním spokojen. Nedokáže prosadit takový zákon. Je to bič na zahraniční firmy, na nadnárodní monopoly, a pravicová koalice to nedokáže. My z levice jí pomůžeme k tomu, aby se to změnilo.

Předložený návrh zákona představuje již desátou novelu v pořadí již třetího zákona o veřejných zakázkách. S ohledem na složitost předpisu i jeho nesporný národohospodářský a hlavně protikorupční význam nepřispívá tato častá novelizace k právní jistotě a stabilitě právního řádu. Bohužel to jsou pravdy.

A ještě na okraj bych chtěl říci, jedním z protikorupčních opatření Věcí veřejných bylo zrušení akcií na doručitele, na majitele. To, že firma Víta Bárty ABL a. s. měla akcie na majitele, je nezpochybnitelný fakt. Teprve těsně před volbami byly u firmy ABL akcie na majitele změněny na akcie na jméno.

V této souvislosti s tímto krokem byla provedena podivná rošáda s dalšími firmami a následně byly rovněž provedeny změny formy výpisu akcií. Popis těchto rošád si nechám pro sebe. Není mi zřejmé, zda tato změna byla provedena jenom proto, aby firmy v okruhu pana Víta Bárty byly uvedeny do souladu s deklarovanými zásadami, sice pozdě, ale přece, anebo proto, aby se tyto firmy mohly zúčastnit výběrových řízení při zadávání veřejných zakázek, i když to bylo ze strany VV a firmy ABL prohlašováno, že tomu tak nebude. I přesto zůstaly tyto dvě dceřiné firmy, akciové společnosti ABL stále s akciemi na majitele. To byl stav k 1. 10. 2010.

Říkám to tady proto, že tady zaznělo, že jeden den to je tak, a druhý den to je jinak. Bohužel takto se dá zákon obejít. Na brífinku VV s novináři dokonce 6. 9. prohlásil Radek John, že každá firma, která má akcie na majitele, je podezřelá. Týká se to všech firem? I firmy ABL? Jsou to peněžní ústavy, jsou to telefonní operátoři, energetické společnosti a jiné?

To jsou věci, které tady jsou v souvislosti s tím, co tady máme projednávat. On to totiž není jen § 53 odst. 1 písm. k a l, ale jsou tady i vážné výhrady k dalším paragrafům, a to je § 125 i § 131, možná i z gramatického pohledu k § 138. Předkladatelé by nám měli objasnit, zda bylo jejich záměrem úpravy systému certifikovaných dodavatelů a ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů plně vyloučit splnění kvalifikace podle § 56 odst. 1 písm. k a l, či nikoliv.

Pokud by tento záměr nebyl, bylo by vhodnější ponechat tu původní právní úpravu neboť podle § 130 odst. 2, resp. § 140 odst. 2 je dodavatel povinen certifikačnímu orgánu do 15 dnů oznámit změny, tzn. změny, ke kterým došlo u kvalifikace podle § 53 odst. 1 písm. k a l. To jen pro dokreslení, aby si tady někdo nemyslel, že jsme právní turisté.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Opět se přihlásil člen vlády, který má možnost vystoupit v kterékoli fázi jednání a má přednost. Pane ministře, prosím.

Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já se velice omlouvám, že ještě jednou si dovolím malý příspěvek. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu 118, nicméně tato změna byla právě učiněna dohodou se sociální demokracií, aby nebylo bráněno, tzn., aby proces v Poslanecké sněmovně mohl projít ve zkráceném řízení. Protože jsme skutečně chtěli, aby ta věc byla projednána nesmírně rychle. Proto jsme chtěli, a nechtěli jsme veto sociální demokracie, a z toho důvodu došlo právě se sociální demokracií k tomuto znění. To jen na vysvětlenou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. A nyní promluví senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník: Dobrý den, pane místopředsedo, pane ministře, paní poslankyně, kolegové, kolegyně, v jednoduchosti je síla. U zákona o veřejných zakázkách to platí dvojnásob. Když se podíváme na to, co bylo narychlo zpracováno a připraveno v Poslanecké sněmovně, nejsem přesvědčen o tom, že to řeší problematiku, tak jak by bylo zapotřebí. A když takovýto zákon nebo návrh novelizace zákona doputuje k nám do Senátu, tak najednou zjistíme, kde všude jsou obrovské problémy, najednou nám hrozí arbitráže a díky tomu jsme tlačeni k rychlému jednání a ke schválení v původní verzi, která k nám doputovala z Poslanecké sněmovny.

Já už jsem to včera říkal na našem výboru. Kdybych tady byl jako začátečník, tak pro to tu ruku zvednu, protože si budu říkat, ano, Česká republika to potřebuje a co nejméně potřebuje, abychom ještě někde platili nějaké peníze jako odškodné, které by se musely vzít ze státní pokladny.

Protože už nejsem tak naivní a už mám nějaké zkušenosti, to je i směrem k panu ministrovi, tak já nemůžu podpořit zákon v předloženém znění, protože pokud my dnes schválíme zákon se změnou, s pozměňovacím návrhem, který je zde připraven, tak může velmi rychle doputovat do Poslanecké sněmovny, a pokud by to doopravdy mohl být takový problém, tak od toho je tam vláda, jsou tam poslanci, je tam 118, aby tento bod jednání předřadila před ostatní body, a tím pádem přijdeme možná pouze o několik dní.

Ještě bych chtěl říci, a opakuji to tady vždycky dokola při projednávání zákona o veřejných zakázkách, a kolegové už to tady řekli. Problém není na straně toho, kdo se veřejné zakázky snaží získat. Problém je u zadavatele. Když pozoruji, jakým způsobem se někde zadávají veřejné zakázky, tak mi z toho běhá mráz po kůži a divím se, že to prochází. Ono to doopravdy prochází.

Udělejme, ministerstvo, které má teď v přípravě novelizaci nebo úplně nový zákon o veřejných zakázkách, pojďme se zamyslet nad vypisováním kritérií. Kritérium, kdy víme, že záruční lhůta je daná třeba 24 měsíci, u některých věcí je to 12 měsíců, můžeme si to dát a možná ho chtít i na 5 let. Ale prosím vás, stavby, když to je dobře udělané, je tam dobrý stavební dozor, co se mi ještě za dva roky projeví? Nemělo by nic. Když tam bude dobrý stavební dozor, když bude mít podrobnou fotodokumentaci, tak firma dodávající musí ručit i potom ještě po zárukách, protože se to dá doložit.

Čili hledejme na místech, tam, kde je to možné, zejména hlavní kritérium cenu, a taková ta podružná kritéria nesmyslná tam vůbec nedávejme a neumožňujme zadavatelům toto vypisovat, protože oni potom umí s těmi kritérii velmi dobře žonglovat. A paradoxní je, že i když bude výběrová komise, která doporučí třeba samosprávě, tak samospráva se nemusí tímto řídit a může umět zdůvodnit a změnit rozhodnutí komise. Hledejme cestu na straně zadavatele. Zjednodušit, vylepšit a neumožnit ono žonglování.

Včera jsem navrhl a požádal jsem paní poslankyni a všiml jsem si, že si dělala poznámku, aby do expertního týmu nebo do jakési komise, která vzniká při ministerstvu pro místní rozvoj pro nový zákon, aby byla také vtažena naše legislativa, protože si myslím, že je na velmi dobré úrovni a že by bylo dobře, abychom zde měli zastoupení, možná někoho z předsedů výborů, ať hospodářského nebo VUZP, ale určitě musíme u sebe mít právníky, a potom aby tam bylo také zastoupení Parlamentního institutu.

Uvedu ještě jeden příklad, který jsem včera také uváděl na výboru. Musím ho tady říci, aby byl zaznamenán. Zhruba před 2 měsíci, už si přesně nepamatuji, kdy to přesně bylo, jsem požádal pana ministra Bártu, aby okamžitě udělal taková opatření, aby taková organizace, která pracuje s miliardami, jako je Ředitelství silnic a dálnic České republiky, mělo zřízeno datovou schránku. Do předvčerejška tomu tak nebylo. Tam se točí desítky miliard, vypisují se výborová řízení a takováto organizace nemá datovou schránku. Nechápu.

Údajně proto, že ze zákona ji nemusí mít. Ale ona to podle mě až tak není pravda, protože zodpovědné ministerstvo je ministerstvo dopravy a Ředitelství silnic a dálnic je příspěvkovou organizací. Mrzí mě, že pan ministr mi slíbil, že zjedná urychleně nápravu, ale zatím k ničemu nedošlo. Kdo se zabývá výběrovými řízeními, ví moc dobře, v jakých okamžicích může sehrát datová schránka rozhodující úlohu.

Bohužel dnes je to tak, když se vypíše v Praze, tak budeme posílat kurýra, budou jezdit městští policisté nebo státní policisté a budou doručovat do Prahy na generální ředitelství zalepené obálky s tím, co by měli oni jako uchazeči splnit. To nemůže takhle dále fungovat. A to jsem si nedělal žádnou rešerši, jak to vypadá jinde, u jiných ministerstev. Jestli takovýchto organizací skutečně existuje více.

Donutili jsme podnikatele, právnické osoby, že musí mít datové schránky, dokonce pod pohrožením sankcí. A jak koná Ředitelství silnic a dálnic? Pro mě nepochopitelné, tady jsme selhali všichni. Jde to nazpátek i na bývalou vládu a na bývalého ministra, ale proboha, udělejme s tím něco. Toto není možné. Zkontrolujme všechny ostatní příspěvkové organizace a různé OPS apod., kteří jsou navázáni na státní rozpočet, a je jich nemálo, ať si okamžitě datové schránky zřídí. Jinak je zrušme, protože porušují zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, já teď nevím, jestli mám začít těmi datovými schránkami, protože to mě zaujalo mnohem víc. Já jimi začnu, já vám to jenom připomenu, protože poté budu pokračovat – vždyť jsem vám to říkal, až vám připomenu, co jsme tady řešili, když jsme přijímali šílenou novelu zákona o veřejných zakázkách.

Tedy datové schránky, jak jste jistě zaregistrovali, mají být zpoplatněny. Když se zaváděly, tak to byla velká pompa, podobná krabičkám, které si budete moci dávat z auta do auta, kde Senát zasáhl opravdu dobře a odložil tento velký byznys pro někoho.

Datové schránky jsou určitě dobrá věc, zejména pro dodavatele papíru jsou dobrá věc. U všech, kteří mají datové schránky, vzrostla potřeba papíru až dvojnásobně.

Ponechám stranou to, že ty dokumenty z datových schránek jsou k ničemu, protože každý, kdo potřebuje ten dokument použít, ho musí zkonvertovat za 30 Kč na Czech Pointu a pak ho teprve může používat u banky nebo u nějaké instituce.

Já to říkám proto, že až sem ten zákon poputuje, tak budu navrhovat, aby datové schránky byly dobrovolné, protože když je to tak výborné zboží a musí se za něj platit, tak přece každý, kdo pozná výhody toho, a jsou určité výhody datových schránek, tak si to přece nakoupí. Ale my ho nejprve donutíme pod záminkou, že to bude zadarmo a pak mu to zpoplatníme.

Ale to nesouvisí s veřejnými zakázkami, i když souvisí, protože to byl také jeden z těch velkých byznysů, datové schránky, jako maturity a všechny další, které jsme tady zažili.

Připomenu tedy minulé zasedání a podívejte se, prosím, potom, jak jste hlasovali. Budete překvapeni, jak někteří z vás byli nadšeni novelou, která začala platit 15. září, což samo o sobě je naprostá šílenost. To může odhlasovat jenom ten, kdo nikdy s tím nepracoval, protože 15. září je najednou úplně nový režim, a všichni, kteří s tím pracují, se to musí znovu naučit, abychom jim dnes dnem vyhlášení zase dali, že se to musí učit jinak. A mimochodem tam hrozí i od Evropské unie, protože čím je zákon složitější, tím se tam dá najít důvod, proč tu dotaci vrátit, protože stačí, aby to bylo nějaké porušení, nějaký spor s Úřadem pro hospodářskou soutěž a šup – a vrací se dotace, plus jednou tolik dotace atd.

Myslím si, že zákon o veřejných zakázkách vůbec nesouvisí s tím, čí je firma. Říkal jsem tady, že když si kupujete telefon nebo měníte plastová okna, tak vás vůbec nezajímá, jestli tím hlavním majitelem firmy je Korejec, Číňan nebo kdo, prostě koupíte si telefon a vůbec netušíte, kdo se na něm podílí a čí jsou akcie. Legislativa dobře upozorňuje na to, že i když to bude teď jakoby lepší, tak v podstatě ty údaje nemají žádnou relevanci, čili ony se v průběhu mění, takže řízení začne, ve firmě se změní struktura, a jak teď v polovině probíhajícího řízení se to bude posuzovat, když ty akcie má někdo jiný.

Zákon o veřejných zakázkách potřebuje ne novelizaci, ale redukci, přesně, jak to říkal pan senátor Horník. Čím je složitější, tím je větší prostor pro korupci.

Jinak bych rád vyzval všechny politické strany, které toho tolik namluví o korupci, aby zvážily, zda například nezrušit tuzemské dotace, polovinu těch peněz dát obcím, které budou nadšeny, že budou mít nějaké peníze, a druhou polovinu použít na splátku dluhu, protože jestli je něco zdrojem korupce, největším zdrojem korupce v České republice jsou právě dotace, protože dotace jsou snadno uchopitelné a získatelné, zejména pro ty, kteří jsou potom z nich zaplaceni, a tam se potom dělají věci, které se nepotřebují, protože ona potřebuje nějaká firma něco stavět, tak někomu vnutí, že by bylo dobré toto udělat nebo toto postavit. Zejména u nehmotných dotací jen to naprosto dokonalé, a příkladů o tom je v tisku hodně.

Navrhoval bych tedy, abychom vrátili tento zákon ve znění pozměňovacího návrhu, tím se situace dostane tam, kde byla a bude dost času na to více přemýšlet, protože přece dnes nemohu hlasovat jinak, když jsem posledně ten zákon nepodpořil, tak proč bych ho dnes měl podporovat. Někteří jiní, kteří dnes halekají o tom, jak je to špatně, tak jsou to právě ti, a i v Poslanecké sněmovně, a aby to nevypadalo, tak byli to samozřejmě i členové ODS v PS, kteří v předvolebním shonu, jako musíme pro to něco udělat, tak pro to jako pionýři hlasovali, a pak se divili tomu, co způsobili. To přece bylo úplně jasné od začátku. To nikdo, paní poslankyně, nevěděl, že to bude problém? To opravdu takovou jednoduchou věc nikdo nevěděl, že jednak přijdou ty velké koncerny, které už poslancům vysvětlily, zač je toho loket, že by byly vyřazeny z řízení, ti už jim domluvili, jak to umějí, v těch montgomerácích bílých, jak to má být. To je první věc.

A pak je tady Brusel, který vám dvakrát vysvětlí, jak to má být, ačkoliv sám to dělá úplně obráceně. Ale to není podstatné.

Opakuji tedy, že podporuji vrátit návrh v klidu, rozmyslet se. Už jsem tady říkal mnohokrát, že všeliké kvaltování toliko hovada božího jest hodné, a my to děláme pořád a znovu. A mám obavu, že zákon o veřejných zakázkách bude zase horší. Také stavební zákon bude mnohem horší než ten, který platí teď, a bylo by nejlepší se vrátit k tomu původnímu, jakoby zákon o obcích bylo dobře opsat, č. 397/1990 Sb., který byl paradoxně nejlepší ze všech zákonů o obcích. A dělal se v situaci, kdy jsme nebyli tak zkušení, jako jsme dnes. Pak už se jenom přidávalo, přidávalo, a už se v tom nikdo nevyzná. Lituji nové primátory a zastupitele, co tam nastoupí a ještě ho v životě neviděli, až si ho poprvé přečtou. Nebudou nás mít rádi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, já mám jenom takovou poznámku. Představa, že vymezením naprosto přesných podmínek, co všechno je potřeba vyplnit, dosáhneme poctivostí, je stále představou naprosto, ale naprosto bláznivou. A přijímat zákon jen proto, aby vláda mohla říci, že přijala zákon, o kterém ví, že nebude fungovat proti korupci, ale je protikorupční svým názvem a tím, že vlastně bojuje proti korupci, je cesta do pekla.

Narážíme tady na řadu věcí. Třeba představa, že prostě tím, že donutíme každého mít datovou schránku za složitých podmínek ověřování listin, datového razítka a všechny problémy, které jsou s tím spojeny, čili že výrobcům a vlastně každému zdražíme to, že slovo je třeba držet, tím, že to zdražíme, že budou lidé poctivější, je taky bláznivá představa.

Já myslím, že k rovným podmínkám by byla snazší cesta, než donutit každého, aby měl datovou schránku. Myslím si, že daleko jednodušší cesta je zrušení datových schránek.

Nikdo už za chvíli nebude lidem věřit, že kdysi pro poctivý obchod stačilo slovo. Dal slovo a to musel splnit. A byla to záležitost i mravní. Dnes prostě mravnost nahrazujeme výčtem jmen, složitým výčtem jmen, ještě složitějším výčtem jmen. A to jsme ještě nevzali v potaz zlatou akcii, která nemá stanoveno procento a má francouzský stát v Renaultu víc než 10 % nebo míň než 10 %? Rozhodovací práva k té společnosti nesporně má a francouzský stát jich využívá. Nebo si vezměme Volkswagen. Prosím vás, když si koupíte škodovku na zastupitelstvu, tak musíte řešit problém, jestli německá zlatá akcie je víc než 10 % nebo není víc než 10 %, protože jinak tam musíte napsat seznam členů německé vlády, německých zákonodárných orgánů, kteří tvoří v podstatě kontrolní společnosti, a nedopíšete se. Tam zase platí to, že německá vláda tuto zlatou akcii používá jen velmi výjimečně.

Složitost je spolehlivou cestou do pekla a právě složitost zákona působí to, že vznikají naprosto nesmyslné společnosti jenom proto, aby se vyhovělo podmínkám výběrových řízení. My se můžeme rozčilovat nad tím, že prostě vždycky vznikne nějaká společnost těsně před tím, než proběhne výběrové řízení, ale někdy to prostě nijak nejde. Některé zahraniční společnosti, některé velké společnosti musí, aby se mohly zúčastnit, aby mohly splnit všechny ty papírky a aby stihly to dát dohromady, musí založit novou společnost, kde to už pak je zjednodušené, protože tam je vlastník docela jasný, patří jim.

A ještě jedna věc. Vyhovět složitosti zákona umějí rychleji a lépe ti, kteří už jsou navyklí, už se navázali na státní rozpočty, na rozpočty veřejné a umějí hledat díry v zákoně, někdy je umějí i vytvářet, než ti, kteří chtějí prostě poctivě dodávat své zboží na poctivé peníze. Řadu společností dnes složité podmínky v podstatě vyřazují ze zákona, vždyť jedna z těch novel byla až v té míře, že když se otevřely obálky, tak zadavatel, předseda komise, otevřel obálku, řekl, ano, tady je nabídka společnosti té a té, pak chvíli mlčel a řekl, je v pořádku, a zase ji strčil do té obálky a všichni, co tam seděli, neměli možnost vůbec porovnat, jak velká ta nabídka byla. To už se zase naštěstí ztratilo z toho zákona.

To, že dáme pravděpodobně třinácti firmám možnost, já to přesně nevím, není přece známkou toho, že to vylepšujeme, naopak je to známkou toho, že když jsme bezradní, tak uděláme jiný kotrmelec a řekneme, tak, teď jsme zasadili ránu korupci. Ale ve skutečnosti problém je v tom, co tady zmínil zpravodaj a co tady opakoval kolega Horník, že prostě ta odpovědnost musí být přenesena na kupujícího, na zadavatele, ne na dodavatele. Ten si musí vybírat poctivé firmy a poctivé zboží. Myslím, že o tom mluvil i pan kolega Kubera. Tam přece vůbec nezáleží na tom, komu patří. Tam přece záleží na tom, jaké zboží dodává. Vždyť akciová společnost se ve francouzštině jmenuje přímo jako společnost anonymů, tj. neznámých vlastníků. A my pořád chceme znát všechno o těch lidech, kteří ve skutečnosti s tím zbožím nemají dohromady společného nic, mimo to, že pokud ta společnost prosperuje, tak z toho mají peníze. Tudy cesta prostě nevede.

Čili když už takový zákon musíme mít, a musíme ho mít, protože si to vymysleli v Bruselu, tak ten zákon by měl být co nejjednodušší, tak aby ho každá obyčejná firma dovedla naplnit bez velkých nároků a aby soupeřilo spíš poctivé zboží než spousty poctivě vyplněných papírů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A slovo má opět pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně a kolegové. Já bych jenom k tomu, co tady řekl pan ministr, nepoužil přísloví, které tady použil kolega Kubera, použiji jiné české – práce kvapná, málo platná, nebo německy „Eile mit Weile“. To znamená, spěchejme pomalu.

Je to dost důležitý zákon, je to jeden ze základních zákonů v boji proti korupci, ale je to i jeden ze zákonů, který ovlivní každodenní život a práci zastupitelů na krajích i v obcích, hlavně starostů.

Proto si myslím, že to, co jsem tady řekl, abychom se důkladněji zamysleli nad tímto zákonem a postupovali rozvážně a pomalu, platí pro všechny. Je to i do našich politických řad, pane ministře, já jsem si toho vědom. Spolupracujte s lidmi z praxe, s těmi starosty, s těmi, kteří se dennodenně toho zúčastní. A je to skutečně tak, jak tady bylo řečeno, že pokud někdo bude chtít, tak ten zákon vždy obejde. Je jenom otázkou, do jaké míry se to stane. Ale rozhodně bychom neměli ignorovat jeden z principů Evropské unie – a my jsme součástí Evropské unie – o svobodném pohybu osob, služeb, a i přístupu k zadávání veřejných zakázek, i když to tam tak přesně nezní.

A na okraj k datovým schránkám, které asi nepatří do této problematiky, ale přesto tady zazněly. Datové schránky – pane předsedající, vaším předsednictvím ke kolegovi Horníkovi – nevyřeší korupci na ŘSD, tu může vyřešit jenom pan ministr Bárta. On už se o to trochu pokusil, ale myslím si, že ho ještě sisyfovská práce čeká. A datové schránky – prostřednictvím pana předsedajícího – ke kolegovi Kuberovi; nevymyslela sociální demokracie. To vymyslel exministr Langer a velmi dobře věděl, proč. Asi se mu to bohatě vyplatilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Jako poslední je přihlášen pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já myslím, že nám nezbývá a posléze nezbude, než se zamyslet nad tím, jak upravit zákon, který v současné době existuje a teď bychom ho znova nějakým způsobem měli novelizovat do podoby, která by byla stravitelná, to znamená do podoby, kde ho mohou používat všechny firmy, nejenom ty velké, protože ani sněmovna, byť to tady bylo řečeno a Senát nemá tak dobré právní oddělení, čímž samozřejmě nechci nikoho z kolegů urazit, jako mají velké nadnárodní firmy, které mají ve svých týmech právníky, samozřejmě znalce evropského práva, chcete-li bruselského, a samozřejmě znalce našeho práva. Mnozí z nich také působí v těch komisích, které jsou subkomisemi komisí, která zpracovávají tento zákon a už dopředu vědí, co tam chtějí kodifikovat tak, aby komplikace, pro kterou my potom nakonec zvedneme ruku, způsobila věci, se kterými se oni lehce vypořádají.

Co my potřebujeme? My přece potřebujeme nejenom to, abychom odstraňovali korupci, ale my také potřebujeme, aby tady byl přístup k trhu naprosto rovnocenný. I živnostníci a firmy do 20, 50, 100 zaměstnanců se nemohou vůbec takového řízení zúčastnit, a to proto, že když je to zakázka nad řekněme 20 mil. Kč, 50 mil. Kč, tak oni by se mohli zúčastnit, ale musí si na to najmout speciální kancelář, která jim již za hotové peníze vypracuje vlastně celé řízení, které směřuje k tomu, aby vůbec mohli podat svou přihlášku do výběrového řízení. To za prvé. To znamená, oni vydají velké peníze na to, aby se toho řízení mohli zúčastnit, aby neudělali někde chybu, a samozřejmě vůbec nevědí, jestli budou vybráni.

Složitost je posléze tak velká, že se těchto řízení vůbec nezúčastňují, a paradoxně se jich zúčastňují jenom ti, kteří v tom umějí chodit a tím zakázku potom přeprodají, takže vlastně prodražují veřejnému sektoru tuto zakázku.

To způsobí komplikovaný zákon. Já tím samozřejmě nechci útočit nejenom na zde přítomnou paní poslankyni, ale všechny, kteří se tuto změnu snaží prosadit, protože když jsem přišel do těchto slovutných prostor, měl jsem úplně stejný pocit, že musím rychle něco změnit. Když jsem posléze přišel na ministerstvo pro místní rozvoj – a tímto poprvé vidím takhle zblízka svého nástupce, dobrý den, pane ministře – tak jsem měl také intenzivní pocit, že musím rychle změnit stavební zákon, protože ten starý, a dodnes to tvrdím, byl lepší než ten, který platí teď. A absolutně nesouhlasím s tím názorem, který v Poslanecké sněmovně někdo vyprodukoval, že musíme počkat, až si tento zákon sedne a uvidíme, jestli se s ním bude pracovat lépe než s tím starým. Určitě si nesedne a jenom ti, kteří se v té vodě začnou dobře pohybovat, a o to nám právě nejde, a zákon prokouknou, tak ti s ním budou umět pracovat.

Vrátím se k tomu, čím jsem začal. Musíme zjednodušovat zákony. V čem je problém výběrových řízení, nebo opačně, v čem je problém toho, proč tato novela tady je. Přece proto, že je to zákon o veřejných zakázkách, a pokud na místě zodpovědnosti, kde se zakázka zadává, je jedno, jestli je to ministerstvo nebo nějaký jiný státní úřad nebo města sedí člověk, který je samozřejmě majetkově propojen s tou společností, tedy vlastní akcie na majitele, které se dají předávat zhruba, když už máte vypracovanou smlouvu, asi tak za jednu minutu.

Zkrátka vezme se ten papír a někomu ho dáte, on vám za to dá příslušné peníze, podepíšete mezi sebou, či ani dokonce nemusíte - smlouvu - a je to vyřízené. Tak to bylo především proto, aby se tomuto zamezilo. Možná, že úprava, která je skutečně v tomto smyslu špatná, jak se tomu dá zamezit? No, myslím také, že ne zcela datovými schránkami. Dá se tomu zamezit pouze tím, že všechny veřejnoprávní subjekty, které tento zákon v tuto chvíli postihuje od A do Z, ale tím A myslím skutečně vypsání zakázky, to znamená i její přípravu, ne vypsání až umístění někde na internetu nebo na veřejné desce atd. Ale už od přípravy budou povinny poskytovat informace čili je nutně nebo nuceně uveřejňovat a uveřejnit je až do úplně poslední faktury.

Diskuse o tom, že tím musíme chránit společnost – jsou to její příjmy, mohlo by se něco stát – to všichni, doufám, nebo drtivá většina z nás ví, že je to nesmysl. Zkrátka jsou to veřejné peníze, musí tedy být pod veřejným dohledem. Pak je možné, že můžeme přistoupit k tomu, že by nám mohlo být jedno, jestli jsou to akcie na jméno či na majitele atd. Ale musí být toto dodrženo. A to v tuto chvíli není. Ten zákon to nepřikazuje, neurčuje to naprosto, a to si myslím, že je ta změna, která musí nastat.

Samozřejmě není úplně lehké ji napsat, ale dovedu si představit, že my teď bojujeme s někým, kdo sedí na nějakém úřadě – nechci vůbec ani příměr dávat, ať se nikoho nedotknu, o to tady nejde, a ten člověk je zároveň majitelem společnosti, která pro něj vykonává stamilionové práce. Tím jsem myslel jako třeba obec Horní Dolní. Situace je samozřejmě taková, že ten, kdo za to je zodpovědný, tak určí správný – „správný“ – stavební dozor, který zkrátka přehlédne všechny chyby, které se tam nadělají, a pak ta společnost, tedy naše společnost přijde o peníze tím, že se nebude moct a nebude mít jak se zhojit na tom, kdo provedl tu práci špatně.

Takže toto byl úmysl, proč odhalit všechny ty, kteří pracují. Myslím si ale – nebo odhalit všechny ty, kteří vlastní tyto společnosti – omlouvám se. Takže já jsem přesvědčen, že tím, že dneska bychom prohlasovali tuto změnu, se toho skutečně moc nezmění. Poslední věc, zase se tady ozvalo to, že Brusel, arbitráže atd.

Já bych poprosil propříště všechny pány ministry, kteří sem chodí s jednotlivými zákony a pomohou si tím – to je klišé – pomohou si tou větou, že Brusel něco chce a on to po nás požaduje. Bylo by dobře, abychom vždycky měli napsáno, co ten Brusel požaduje. Když jsem přišel na Ministerstvo pro místní rozvoj, tak jsem zjistil, že Česká republika požaduje po těch, kteří přijímají dotace, něco přes 300, dokonce asi 360 různých podmínek, zatímco Brusel jich měl jen 60. Takže to samozřejmě není jenom libovůle, je to překlopení bruselských podmínek na české zákony, takže tam se nikdy neušetřilo, tam se vždycky přidalo. Ale myslím si, že bychom měli vědět – a my jsme o tom kdysi mluvili s kolegou senátorem Sefzigem – kolik věcí vlastně Brusel ani nepřikazuje, jen my si myslíme, že přikazuje. To by bylo dobře vědět i u tohoto zákona.

Takže já se přimlouvám za to, rychle zřídit skupinu, a já věřím, že na ministerstvu už ta skupina je, protože na tomto zákonu se pracuje, podchytit ten zákon v nejdůležitějších částech, a to je naprostá stoprocentní veřejnost a zveřejňování záležitostí, které se týkají veřejných zakázek. Ta veřejnost se bude samozřejmě týkat také otevírání a všeho, celého tohoto procesu, a pak si myslím, že se něco může změnit. Ale touto novelou, je mi to líto, ale tímto se neposuneme. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu tedy končím a táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě, prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Karolína Peake: Děkuji, pane místopředsedo. V první řadě bych ráda uvedla na pravou míru určitě nedorozumění, ke kterému zde došlo u prvního projevu pana senátora Drymla. Já jsem nežádala senátory, aby nebyli právními turisty, ale aby nebyli právními puristy, tedy použila jsem písmeno „P" jako Parlament, nikoli písmeno T. Proč jsem prosila senátory, aby nebyli právními puristy? Mohla bych být ráda a cítit velké zadostiučinění z toho pozměňovacího návrhu, který tady padl. Protože ten pozměňovací návrh v podstatě zní: Uveďte ten zákon do té podoby, tak jak to navrhovaly navrhovatelky Karolína Peake a Kristýna Kočí.

Mohlo by to být vítězství, pocit vítězství, ovšem bylo by to vítězství Pyrrhovo, protože tady jde o čas, a to je právě ten důvod, proč jsem žádala o to přivření očí právního puristy. Je v zájmu nás všech, aby k té opravě těch třech písmen, aby k vynětí těch třech písmen, o kterých tady ze všech stran padlo, že systémově do zákona respektive do toho § 53 nepatří, aby k tomu vynětí došlo co nejdříve.

Myslím, že pan ministr si rozhodně nevymýšlí a skutečně má černé na bílém to, že bylo zahájeno Českou republikou vytýkací řízení, právě proto, že zákon z minulého volebního období vešel 15. září v účinnost. Nebudu vás zde manipulovat ani jedním, ani druhým způsobem, jak jsem říkala, ten navrhovaný pozměňovací návrh je jakousi mou osobní satisfakcí. Nicméně není asi tím nejlepším, co bychom si v tuto chvíli přáli z hlediska časového. Konečné rozhodnutí je ovšem pochopitelně na vašem hlasování. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, paní navrhovatelko, a ptám se, zda si přeje vystoupit také zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Á, pan zpravodaj garančního výboru, prosím.

Senátor Václav Vlček: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. V rozpravě, pokud zahrnu do toho počtu i pana kolegu Nedomu, vystoupilo 7 senátorů, pan kolega Dryml dvakrát, a dvakrát vystoupil také pan ministr. Pan kolega Nedoma, jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, přednesl – máte součást toho usnesení – pozměňovací návrh, který je totožný s pozměňovacím návrhem, který jsem přednesl na včerejším jednání výboru, jsme totožní s tímto návrhem a já potom doporučím o tomto návrhu hlasovat.

K vystoupení pana ministra Jankovského bych chtěl říci, že rozumím jeho argumentům, ale jsem přesvědčen o tom, že protikorupční charakter zákonů nezajistíme nedokonalými zákony, které jsou někdy i pro právníky dramaticky nesrozumitelné. Dovolím si také upozornit na to, že již na jaře při projednávání tohoto tisku jsem jako garanční zpravodaj navrhoval tyto sporné 3 body z usnesení vypustit.

Jinak ve vystoupení dalších senátorů jsem kromě toho, že jsme docela velkou část věnovali datovým schránkám, nezjistil nic, o čem bych se teď musel zmínit. Takže navrhuji přijmout pozměňovací návrh, jak ho přednesl pan kolega Nedoma. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, k tomu se můžeme dostat po otevření podrobné rozpravy. Konstatuji, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, a ani ho nezamítl, proto otevírám podrobnou rozpravu. Teprve teď můžeme podat návrhy.

Senátor Václav Vlček: Podávám pozměňovací návrh, který je přílohou usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Je otevřena podrobná rozprava, takže se ptám, kdo se ještě do ní hlásí? Nikdo se do ní nehlásí, takže podrobnou rozpravu – ještě se zeptám paní navrhovatelky – nechce vystoupit? Pánů zpravodajů – jeden z nich stojí u řečniště a přednese návrh, druhý pan zpravodaj si nepřeje vystoupit. Takže budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu. Pane zpravodaji, budeme hlasovat o obou najednou, je to jeden pozměňovací návrh.

Senátor Václav Vlček: Jeden pozměňovací návrh. Návrhy jsou totožné.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, já svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Takže konstatuji, že v sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, to znamená kvorum je 28. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, tak jak ho přednesl kolega senátor Vlček. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování skončilo.

Pozměňovací návrh byl přijat, registrováno bylo 59 senátorek a senátorů, kvorum bylo tedy 30. Pro se vyslovilo 54 senátorek a senátorů, nikdo nebyl proti. Takže tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy, a budeme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.Zahájím hlasování, jakmile mi to umožní stav na displeji. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Hlasování skončilo schválením návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, registrováno 59, kvorum bylo 30, pro bylo 53 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo.

Nyní budeme hlasovat o pověření senátorů, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby těmi pověřenými byli senátor Václav Vlček, a prosím o další návrh. Prosím – ano, takže senátor Horník. Senátor Vlček a senátor Horník. Budeme hlasovat o tom, že souhlasíme s pověřením jmenovaným. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování o souhlasu s pověřením skončilo. Registrováno bylo 55 senátorek a senátorů, kvorum bylo 28. Pro bylo 46 senátorek a senátorů, proti nikdo. Takže návrh byl přijat. Tím projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji paní navrhovatelce – paní poslankyni – děkuji oběma pánům zpravodajům.

A my budeme ještě pokračovat, z hlediska dispozic pánů ministrů je to nutné.

Takže dalším bodem bude Sdělení komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – sdělení se nazývá Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice.

Stala se chyba, beru ji na sebe, bude to jiný bod, prosím, co jsem řekl, neplatí.

Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií

dvojího užití, ve znění zákona č. 281/2009 Sb., a zákon č. 634/2004 Sb.,

o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 343. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu pan Martin Kocourek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Navrhovaná novela je předpisem k novému nařízení Rady č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, které rozšiřuje předmět právní úpravy pro kontrolu tranzitu zboží dvojího užití přes území EU a poskytování zprostředkovatelských služeb souvisejících se zbožím dvojího užití ve třetích zemích. S tímto rozšířením souvisí i většina navrhovaných úprav a doplnění zákona, které umožňují účinnou kontrolu v těchto nově upravených oblastech.

Do novely zákona byly zapracovány též změny zohledňující zkušenosti získané z dosavadní praxe kontroly zboží a technologií dvojího užití. Upřesňují se důvody pro neudělení povolení dle závažnosti prokázaných správních deliktů za porušení režimu kontrol podle zákona a rovněž se zefektivňuje správní trestání, které se nově rozšiřuje na postih jednotlivců nepodnikatelů. Všechny úpravy a doplnění stávajícího zákona jsou plně v souladu s citovaným nařízením Rady, zajišťují řádné provádění kontrol spojených se zbožím dvojího užití a nejdou nad rámec toho, co nařízení ponechává členským státům k řešení na národní úrovni.

Zajištění řádné kontroly nakládáním se zbožím dvojího užití je přitom důležité nejen z hlediska dodržet mezinárodní závazky ČR, které vyplývají z našeho členství v EU a v Severoatlantické alianci, ale i z hlediska zahraničně politických a bezpečnostních zájmů ČR.

Uvedený návrh zákona byl již schválen předchozí vládou 3. 5. 2010, a následně 7. 5. 2010 předložen Poslanecké sněmovně s návrhem na vyslovení souhlasu již v prvním čtení. Poslanecká sněmovna v minulém volebním období však tento návrh nestihla projednat. Z tohoto důvodu byl návrh zákona v nezměněné podobě projednán a schválen novou vládou dne 18. 8. 2010, a Poslanecká sněmovna jej schválila v prvním čtení na své schůzi dne 21. 9. tohoto roku.

Jak jsem informován, senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal uvedenou novelu včera a doporučil její schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že i vy svým hlasováním podpoříte tento návrh zákona tak, aby byl urychlen adaptační proces a aby bylo co nejrychleji dosaženo souladu vnitrostátního právního řádu s uvedeným nařízením Rady EU.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 343/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mohu si dovolit být tentokrát poměrně stručný. Samotnou normu představil pan ministr. Jedná se pouze o technickou novelu. Všichni víte, že pokud se jedná o implementaci předpisů EU, zpozorním a hledám tam „euroďáblíka“. Tentokrát jsem žádného nenašel, takže mi nezbývá než konstatovat, že dojde k nárůstu administrativy, ale že je zřejmě tento nárůst nezbytný.

Dovolte, abych vás seznámil s 373. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 32. schůze výboru ze dne 26. 10. 2010.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na této schůzi Senátu senátora Petra Pakostu.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není podán. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Budeme hlasovat o návrhu na schválení návrhu zákona. Svolám kolegyně a kolegy. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 24. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro schválení, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh zákona byl schválen, ze 45 přítomných při kvóru 23 bylo pro 35, proti nikdo. Návrh zákona byl schválen.

Děkuji panu zpravodaji. Pan ministr by potřeboval před přerušením našeho jednání projednat dva body. Rádi mu vyhovíme.

Teď přichází to, co jsem omylem před chvílí uváděl, a to

Sdělení komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru i Výboru regionů –

Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 124/07a k 124/07/01.

Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte, abych vás stručně informoval o projednávaném dokumentu. Sdělení evropské komise Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice tvoří spolu s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi, tzv. investiční balíček, vytvořený v reakci na začlenění problematiky přímých zahraničních investic do společné obchodní politiky a tím do výlučných kompetencí upravených v EU Lisabonskou smlouvou.

Problematika investic není ve smlouvě blíže upravena a je třeba ji prostřednictvím různých iniciativ a opatření postupně vytvořit a případně implementovat. Význam budoucí investiční politiky EU je přitom značná. Přímé zahraniční investice jsou považovány za jeden z klíčových motorů globální konkurenceschopnosti EU, která patří mezi největší zdroje investic na světě a zároveň přitom přitahuje i jejich největší objem. Schopnost udržet si tuto pozici ve světové soutěži o kapitál bude jeden z klíčových faktorů dalšího rozvoje EU, která je také jedním z hlavních zastánců další liberalizace toků investic.

EU zakotvovala v minulosti tematiku ochrany přímých zahraničních investic do svých vnějších smluv v oblasti obchodu jen minimálně, v omezeném rozsahu daném nízkými pravomocemi a ochranu a podporu zahraničních investic si zajišťovaly členské státy samy. I když sdělení nelze považovat přímo za dokument tvořící novou evropskou investiční politiku, může to být jeden ze základních kamenů.

Sdělení přibližuje základní představu evropské komise o tom, jak by měla společná evropská mezinárodní investiční politika vypadat, jaké jsou její hlavní úkoly, a vytyčuje základní směry, jakými se má její další vývoj ubírat. Vzhledem k tomu, že jde o politiku pro EU novou, se kterou komise nemá dosud zkušenosti, jedná se tedy o obtížný úkol, se kterým se bude třeba vypořádat.

Základním požadavkem na novou politiku je zajištění efektivní a maximálně silné ochrany a podpory evropských investorů, k čemuž bude nutná účinná spolupráce Evropské komise a členských států. Co do obsahu lze sdělení vnímat jako první krok na cestě k evropské investiční politice, který je velmi obecný a nenabízí v tuto chvíli žádné definitivní závěry či způsoby úpravy investičních smluv, ale spíše ukazuje směry, otázky a problémy, s nimiž bude třeba se vypořádat, aby se z této nové pravomoci EU stala efektivní součást společné obchodní politiky.

Z mého pohledu je pro ČR důležité zajistit, aby nová investiční politika na úrovni EU zajišťovala efektivní standardy při zajišťování ochrany evropských, zejména českých investorů ve třetích zemích a měla přidanou hodnotu pro investory a obsahovala jasná a transparentní kriteria pro výběr partnerů, u nichž bude možné těchto věcí dosáhnout. Jen pokud bude evropská mezinárodní investiční politika fungovat efektivně, může se stát též úspěšnou a plnohodnotnou součástí společné obchodní politiky a přispět k posílení pozice EU v globální hospodářské soutěži.

Senátní tisk č. N 124/07 projednal výbor pro evropské záležitosti EU dne 6. října a s usnesením, které k němu přijal, plně souhlasím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 124/07/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, aby vás seznámila se zpravodajskou zprávou ke Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice.

Lisabonská smlouva stanoví, že Unie musí postupně odstraňovat omezení přímých zahraničních investic.

Účelem tohoto sdělení je nastínit, jakým způsobem může Evropská unie rozvíjet mezinárodní investiční politiku, která by zlepšila konkurenceschopnost EU a tím přispěla k cílům inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, jak je stanoveno ve strategii Evropa 2010.

Navrhované nařízení o přechodné úpravě dohod o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi spolu s tímto sdělením jsou první kroky k postupnému a cílenému rozvoji evropské mezinárodní investiční politiky, v jehož rámci se přihlédne také k realizacím na toto sdělení.

V materiálu se objevuje pojem přímé zahraniční investice, což jsou jakékoli zahraniční investice, které slouží k vytvoření dlouhodobých a přímých vztahů se zahraničním subjektem, kterému je poskytován kapitál pro účely vykonávání hospodářské činnosti, přičemž dochází k oprávnění investora účinně se podílet na řízení nebo kontrole daného podniku.

Dalším pojmem jsou portfoliové investice, což jsou takové investice, u nichž se nepředpokládá žádný vliv na řízení nebo kontrolu podniku. Jsou většinou krátkodobější povahy a mohou být realizovány ze spekulativních důvodů. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stává přímá zahraniční investice do výlučné pravomoci EU. Obchodní politika EU bude usilovat o začlenění liberalizace investic a ochrany investic na stejné úrovni pro všechny členské státy do obecných dohod o volném obchodě. Komise nepředpokládá nahrazení členských států v oblasti podpory investic. Je zde prezentována představa o kritériích pro výběr partnerských zemí, které spočívají na principu zohledňování obchodních zájmů a rozvojového potenciálu daného regionu. Ve střednědobém horizontu bude Komise zvažovat možnosti uzavírat samostatné dohody týkající se všech aspektů zahraničních investic.

Sdělení obecně představuje politický dokument, který není závazným právním aktem a nemá žádné právní účinky. Komise jím sděluje svůj názor na aktuální problematiku.

Přímé zahraniční investice přispívají k vytváření nových pracovních míst, optimalizaci alokace zdrojů, přenosu technologií a znalosti a podněcují prohlubování mezinárodního obchodu. Bilaterální dohody členských států se třetími zeměmi pokrývají mnohem širší okruh otázek než je přímá zahraniční investice. Týkají se ochrany portfoliových investic a mohou poskytovat investorům z třetích zemí různé speciální režimy. Ustanovení o ochraně portfoliových investic a především ustanovení zakládající zvláštní režimy majetkových práv totiž podle názoru členských států zůstávají i nadále ve výlučné pravomoci členských států. EU jako největší obchodní blok na světě má potenciál využít své váhy a vyjednat si kvalitativně lepší podmínky pro mezinárodní investice jako celek než jednotlivé členské státy samy o sobě.

Sdělení k budoucnosti společné evropské investiční politiky nabízí Senátu PČR možnost se poprvé vyjádřit k této nové politice a komunikovat tak Komisi své představy o tom, jakým směrem by se nová mezinárodní investiční politika měla ubírat.

Výbor pro záležitosti EU přijal na svém zasedání dne 6. října 2010 321. usnesení ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice (senátní tisk č. K 124/07) následující usnesení:

Po úvodní informaci Lukáše Prokeše, ředitele Odboru komunitárního a mezinárodního práva Ministerstva průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor:

Přijímá ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, doporučení je následující: jmenuje se to „Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice:

Senát Parlamentu ČR

I.? Podporuje zahájení debaty o budoucnosti evropské mezinárodní investiční politiky vzhledem k významu přímých zahraničních investic pro růst a zaměstnanost v Evropské unii.

II.? 

1. Uvítal by vypracování modelové verze evropské dohody o investicích, která by měla obsahovat jasně definované

a)? principy a standardy ochrany investic,

b)? rozdělení mezinárodní odpovědnosti mezi EU a členskými státy,

c)? efektivní mechanismy pro řešení sporů.

2. Je toho názoru, že evropské dohody o investicích by měly oproti bilaterálním dohodám přinášet jasnou přidanou hodnotu, neboť EU si jako největší původce přímých zahraničních investic na světě musí být schopná vyjednat lepší podmínky pro investory než samy jednotlivé členské země.

3. Podporuje jasné vymezení kritérií pro výběr zemí, se kterými se budou evropské dohody o investicích sjednávat, přičemž největší pozornost by měla být věnována hlavním obchodním partnerům a dynamicky se rozvíjejícím regionům.

4. považuje z dlouhodobého hlediska za žádoucí, aby výsledným stavem byly pouze unijní dohody nahrazující bilaterální dohody o investicích, a to především z důvodu vytvoření jasného, rovného a přehledného investičního prostředí.

III.? 

1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji příprav nové evropské mezinárodní investiční politiky.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Usnesení výboru pokračuje dále bodem

II., kdy výbor pro záležitosti Evropské unie doporučuje Senátu PČR, aby se ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta k ucelené evropské mezinárodní investiční politice, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. určuje zpravodajskou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou.

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik ke zpravodajské zprávě a přijatému usnesení našeho výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo nemá zájem vystoupit, takže rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, zdali se chce ke zprávě vyjádřit. Není tomu tak. Děkuji.

Nyní bych prosil paní zpravodajku, pokud má zájem, aby upřesnila hlasování. Není potřeba, takže budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak nám jej navrhl garanční výbor. Součástí usnesení je i v I. obsažené doporučení, které tu bylo také paní zpravodajkou přečteno. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl přednesen senátorkou Janou Juřenčákovou. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 12 bylo registrováno 47 senátorek a senátorů, kvorum 24. Pro návrh se vyslovilo 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho jednání je

Návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 120/07, N 120/07/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie předložila Evropská komise na základě závěrů přijatých dne 4. 12. 2009 Radou pro konkurenceschopnost pro zlepšení patentového systému v Evropě. Jde o jedno z několika opatření vedoucích k vytvoření patentu EU. Nařízení k jazykovému režimu je projednáváno samostatně, protože jeho přijetí vyžaduje jednomyslnost v Radě.

Úsilí o vytvoření patentu s jednotnými účinky na celém území EU trvá již několik desetiletí. Je vedeno snahou vytvořit vedle existujícího evropského patentu alternativu, která by byla dostupnější přihlašovatelům, a to především díky jednoduššímu řízení a nižším nákladům.

Patenty EU by měl udělovat Evropský patentový úřad, proto návrh vychází z jazykového režimu Evropské patentové úmluvy. Řízení o udělení patentu by proběhlo v angličtině, francouzštině nebo němčině na základě volby učiněné přihlašovatelem. V témže jazyce by byl patent udělen a platil by na území celé Evropské unie.

Pouze patentové nároky by se překládaly do ostatních dvou jazyků. Pro překlady celého patentu EU do všech úředních jazyků EU by mělo být využito strojových překladačů. Předložení překladů celého patentu do dalších jazyků by se vyžadovalo až v případě soudních sporů.

Počítá se s tím, že vývoj strojových překladačů naváže na dosavadní výsledky v rámci evropské patentové organizace a bude financován i ze zdrojů EU.

Současné belgické předsednictví doplnilo návrh komise ještě o vlastní kompromisní návrh, který počítá zejména se zavedením přechodného období do doby, než budou k dispozici vysoce kvalitní strojové překlady z němčiny a francouzštiny. Po dobu jeho trvání by měl majitel patentu povinnost předložit překlad celého uděleného patentu do angličtiny.

Návrh byl předmětem debaty na pracovní večeři v rámci neformální Rady pro konkurenceschopnost 29. září t. r. Diskuse pak pokračovala na Radě pro konkurenceschopnost 11. října a bude na programu také na zasedání této Rady dne 25. listopadu.

Nyní mi dovolte několik slov k navrhované pozici České republiky. Konzultace, které provedlo s českými podnikateli a asociacemi ministerstvo průmyslu a obchodu ukázaly, že většina dotázaných podporuje myšlenku vytvořené patentu EU. Pokud jde o jazykovou otázku, dali by přednost jednoduššímu řešení, než jaké navrhuje komise, tedy udělování patentu EU pouze v angličtině.

Vyjádření Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy a Asociace malých a středních podniků vyznívají ve stejném duchu a zmiňována je rovněž potřeba podpory strojových překladů.

Existují i odlišné názory, v rozporu se zmíněnými stanovisky podnikatelských subjektů a jejich asociací je například stanovisko Komory patentových zástupců a Advokátní komory, které tvrdí, že současný stav je pro české podniky výhodný a požadují nadále překlady celého patentového spisu do českého jazyka. Splnění tohoto požadavku by však stále zvyšovalo náklady na patent EU natolik, že by se takové řešení rovnalo v podstatě odmítnutí patentu EU.

Návrh rámcové pozice se proto snaží shrnout postoje všech relevantních subjektů a nalézt cestu, jak podpořit systém patentu EU přívětivý pro přihlašovatele a současně respektovat oprávněné zájmy třetích osob.

Senátní tisk č. N 120/07 projednal výbor pro záležitosti EU dne 6. října a s usnesením, které k němu přijal, plně souhlasím.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 120/07/02. Zpravodajskou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Ještě jednou vám děkuji za slovo, pane předsedající. K materiálu Návrh nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU už nemám mnoho co říci, protože všechno podstatné řekl pan ministr. Ale chtěla bych k tomu dodat, jak tady byly sděleny výhrady, které má Komora patentových zástupců a Komora advokátů, že jsem jednala jak se zástupci jedné komory, tak se zástupci druhé komory a ty výhrady jsou vlastně v materiálu zohledněny. Já tedy ve své zpravodajské zprávě budu citovat pouze to, co se týkalo jednání, protože všechno ostatní, jak už jsem řekla, řekl pan ministr.

Na základě žádosti jsem jednala se zástupcem Komory patentových zástupců a se zástupci České advokátní komory. Pro bližší pochopení je třeba uvést následující skutečnosti. Ochranná doba patentů je 20 let. Patent se skládá ze dvou částí, to je popis a patentové nároky. Pokud se majitel zahraničního patentu rozhodne jej uplatňovat v České republice, musí jej nechat přeložit to českého jazyka, hradit udržovací poplatek. Na internetu jsou zveřejněny validované zahraniční patenty v češtině. Ročně se podává cca 140 tisíc evropských patentů, cca 70 tisíc patentů je uděleno. Přihlašovatelé si vybírají ty země, kde chtějí být ekonomicky činní. Ze 70 tisíc patentů se v České republice validuje 3,5 tisíce ročně. Všechny jsou pak v českém jazyce.

Po přijetí nařízení by v České republice platilo všech cca 70 tisíc patentů, kde by byl popis v cizím jazyce a patentované nároky by byly přeloženy strojově do českého jazyka pro rešerše. Česká republika přihlašuje cca 100 patentů ročně. Podle České komory advokátů si český podnikatel bude muset nechat přeložit patenty, aby měl jistotu, že něco neporuší, strojové překlady nejsou podle nich kvalitní. Pokud poruší tuzemská firma některý ze 70 tisíc u nás možných validovaných patentů, bude si muset najímat drahé zahraniční advokáty a náklady se horentně zvýší. V případě sporu má zajistit přeložení přihlašovatel a panuje zde obava, že by to mohlo být přeloženo v jeho prospěch z důvodu různého významu slov.

To je na vysvětlení, proč jsou protichůdná stanoviska. Mám tady stanovisko i Asociace malých a středních podnikatelů, kteří souhlasí se stanoviskem vlády, kdy by se měla podporovat varianta č. 1, to znamená jazyk anglický, v případě neúspěchu, tak varianta č. 2, to znamená angličtina, němčina a francouzština.

Panuje také obava z řešení případných soudních sporů ze strany Asociace malých a středních podnikatelů, protože ještě není vyřešeno, podle jakého práva by se patentové spory soudily.

V případě přijetí – legislativně – by musela u tohoto nařízení platit jednomyslnost členů Rady, to znamená, že by se museli všichni shodnout na tom, v jakém textu nařízení bude platit.

Na základě všech těchto obav, které tu zazněly, přijal výbor pro záležitosti EU na svém zasedání 6. října 2010 své 319. usnesení k návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU. Toto usnesení v podstatě posiluje pozici vlády s tím, že by měla být opatrnost ve vztahu k obavám obou zmíněných komor.

Takže 319. usnesení výboru pro záležitosti EU z 33. schůze konané dne 6. října 2010 k Návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU, senátní tisk č. N 120/07:

Po úvodní informaci Josefa Kratochvíla, předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, Lukáše Prokeše, ředitele odboru komunitárního a mezinárodního práva MPO, zpravodajské zprávě senátorky Juřenčákové a po rozpravě výbor

I. přijímá k Návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Následuje doporučení k vyjádření Senátu PČR k Návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU.

Senát PČR

I.

Považuje současný systém patentové ochrany v Evropě za velmi nákladný a neefektivní, zvláště ve srovnání s jinými částmi světa, přičemž tyto náklady do značné míry souvisejí s nutností překladu do jednotlivých jazyků.

II.

1.? Domnívá se, že pro vytvoření efektivního systému patentů v EU by byl nejvhodnější jednojazyčný režim založený na angličtině s ohledem na to, že je to nejužívanější jazyk jak v oblasti inovací a výzkumu, tak v oblasti patentové ochrany.

2.? Je si vědom toho, že hledání shody na jednojazyčném režimu bude velmi obtížné, ale trvám na tom, že základem pro nový rámec patentu v EU by měl být režim s co nejmenším počtem překladů, který ba zajistil co nejvýraznější úsporu nákladů.

III.

1.? Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2.? Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Usnesení č. 319 pokračuje bodem:

II. Výbor pro záležitosti EU doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Rady o ujednáních o překladu pro patent EU vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou.

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik ke zpravodajské zprávě a k usnesení, které bylo přijato výborem. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel nebude reagovat na zpravodajskou zprávu. Není tomu tak. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, tak jak jej přednesla paní senátorka Jana Juřenčáková. V sále je aktuálně přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 13 se z přítomných 48 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo, takže návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi. Děkuji také paní zpravodajce. Projednávání tohoto bodu končím.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní vyhlašuji polední přestávku do 14.45 hodin. Takže ve 14.45 budeme pokračovat v našem jednání.

(Jednání přerušeno ve 13.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.49 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas určený pro polední přestávku vypršel, měli bychom zahájit další jednání.

Kolegyně a kolegové, budeme dále pokračovat odpoledním programem. Ještě než zahájíme, pro stenozáznam, omlouvá se paní senátorka Marta Bayerová z odpoledního jednání.

Dalším bodem bude bod, kterým je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společností

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk senátní tisk č. N 127/07a N 127/07/01. Prosím pana ministra vnitra Radka Johna, aby nás nyní seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo. Pane ministře, můžete se hned ujmout slova, čekáme na vás.

Místopředseda vlády a ministr vnitra Radek John: Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Na program dnešní schůze byl po projednání ve VEU zařazen Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti. Jeho hlavním gestorem je ministerstvo vnitra a spolugestorem ministerstvo práce a sociálních věcí.

Evropská komise připravila návrh směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti, na základě plánu politiky legální migrace jakožto jeden z řady návrhů směrnic, které si kladou za cíl vytvořit komplexní přistěhovaleckou politiku.

Obecně lze k návrhu směrnice říci, že jeho účelem je zejména usnadnit nadnárodním společnostem dočasné převedení kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí ze společnosti, nacházejících se mimo Evropskou unii, do poboček nebo dceřiných společností v členských státech Evropské unie, a následně také v rámci Evropské unie za účelem zlepšení konkurenceschopnosti ekonomiky Evropské unie.

Pro účely návrhu směrnice se pod pojmem vnitropodnikové převádění pracovníci rozumí manažeři, specialisté a absolventi stážisté s vysokoškolskou kvalifikací. Obecná doba platnosti povolení pro vnitropodnikově převáděné pracovníky je jeden rok. Může být prodloužena maximálně na tři roky pro manažery a specialisty a na jeden rok pro absolventy stážisty.

Dle návrhu směrnice může být zaveden též zrychlený postup, určený pro skupiny podniků, které byly pro tento účel členskými státy uznány.

Česká republika ovšem má určité pochybnost o přínosu, a zejména o rozsahu regulace postavení vnitropodnikově převáděných pracovníků na úrovni Evropské unie. Zejména o sladění této úpravy s existujícími i připravovanými závazky Evropské unie s třetími zeměmi v rámci bilaterálních a mnohostranných obchodních dohod, jakožto i s principem komunitární preference.

Problematickými body návrhu směrnice se nám jeví např. upuštění od testu trhu práce, přičemž návrh směrnice neobsahuje definici tohoto pojmu, zakotvení práva pobytu těchto pracovníků ze třetích států v rámci Evropské unie, a též možnost zrychleného řízení pro důvěryhodné společnosti.

V návrhu směrnice ale chybí bezpečnostní kritéria pro posuzování důvěryhodnosti společnosti. Naopak směrnice stanoví mobilitu těchto pracovníků v rámci celé Evropské unie, která rovněž může představovat bezpečnostní riziko.

Závazek rovnosti zacházení s převedenými pracovníky ve vztahu s občany České republiky, v sociálním zabezpečení včetně exportu důchodů, který návrh směrnice obsahuje, považujeme za zásah do podoby vnitrostátního systému sociálního zabezpečení, který není v souladu se smlouvou o Evropské unii.

Pro vaši informaci bych ještě rád doplnil, že návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti Evropská komise prezentovala na Radě pro justici a vnitro dne 7. října tohoto roku a na základě toho proběhla úvodní diskuse ministrů. První čtení bylo zahájeno na pracovní skupině Rady EU, Integrace migrace, vyhoštění 9. září roku 2010.

Závěrem mohu konstatovat, že z doporučení VEU, které zde prezentoval jeho předseda, se ministerstvo vnitra i ministerstvo práce a sociálních věcí plně ztotožňují. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane ministře, a prosím, zaujměte své místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 127/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní prosím, aby nám přednesl zpravodajskou zprávu.

Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, myslím si, že se nebudu již příliš zabývat obsahem této směrnice. Jen bych vás rád uvedl k tomu, proč jsme přijali doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu této směrnice. Lze obecně říci, že s ní Evropský výbor souhlasil.

Abych to převedl do srozumitelnějšího příkladu, jestliže v České republice existuje japonská firma, tak chceme samozřejmě umožnit, aby mohla svého jednoho z vrcholových manažerů přemístit např. do své dceřiné společnosti v Německu, aniž by musela procházet složitou procedurou, že cizinec vstupuje na trh ve vedlejší zemi. V rámci tohoto Evropského prostoru by nemusel podstupovat tento proces.

Nicméně když si člověk podrobněji tento materiál přečetl, tak tu máš, čerte, kropáč, našli jsme tam přece jenom určité čertovo kopýtko, a to zvláště u specialistů, kteří nebyli definováni. Často se jako specialista definuje takový člověk, který má určité vzdělání, ale pro svou práci potřebuje ještě určité povolení. A takovým člověkem může být elektrikář a může být samozřejmě také třeba svářeč. Pak už začíná být narušován pracovní trh jednotlivých zemí, a to se nám zdálo nebezpečné, pokud by někdo přesně tohoto specialistu nedefinoval.

V tomto směru jsme vedli i naše doporučení, s kterým si vás dovolím seznámit.

Senát Parlamentu ČR

I.? Je si vědom dlouhodobých požadavků nadnárodně působících společností na vytvoření srozumitelného evropského rámce pro vnitropodnikové převody zaměstnanců a je toho názoru, že návrh směrnice může v obecné rovině přispět k jejich uspokojení.

II.

1.? Domnívá se, že úprava přístupu vnitropodnikově převedených pracovníků k systémům sociálního zabezpečení, vymezená v článku 14 návrhu, s sebou nese nebezpečí vzniku duplicitní pojistné povinnosti, tj. že by vnitropodnikově převádění pracovníci odváděli prostředky do dvou pojistných systémů, přičemž poukazuje na fakt, že dle zkušeností České republiky je zájmem značné části těchto osob zachovat si pojištění ve své vlasti.

2.? Je toho názoru, že mobilita vnitropodnikově převedených pracovníků je v článku 16 upravena příliš vágně, zejména není dostatečně zajištěno respektování principu, že každý stát si může upravovat počty vnitropodnikově převedených pracovníků na svém území, a také jsou nejasné procesní postupy související s touto mobilitou.

3.? Požaduje vyjasnění pojmu specialista, pokud jde o úroveň dosažené kvalifikace.

4.? Požaduje stanovení bezpečnostních kritérií pro posuzování důvěryhodnosti společností v souladu s článkem 10 odst. 7 návrhu.

III.

1.? Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

2.? Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore, a i vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Otevírám nyní k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr už jasně řekl, že jsou tady určitá bezpečnostní rizika a chtěl bych právě na ně upozornit. A jsou tady i rizika ekonomická. Vypadá to, jak tady řekl pan ministr, že Evropskou unii asi ovládly nadnárodní společnosti, když se to tedy dělá na návrh nadnárodních společností.

Ale nadnárodní společnosti jsou takové společnosti, které se bezpečnostními riziky pro státy, které mají plnit některé směrnice, asi nezabývají a podle mě je to ani nezajímá.

Tady se jasně řeklo, že jsou problémy v klíčových pojmech, protože specialista „je každá osoba, jež má neobvyklé znalosti“. Je otázka, co se rozumí těmi neobvyklými znalostmi. A absolvent – stážista „je každá osoba s vysokoškolskou kvalifikací“. Uvědomme si, že se tady bavíme o vysokoškolácích z třetích států, což může být i Ukrajina, kde se vysokoškolský diplom dá koupit za 400 dolarů, někdy možná i za méně.

A pak je tady ještě jeden problém, a to jsou výhodné podmínky pro sloučení rodiny. Já to chápu u vedoucích manažerů, ale právě v dalších oblastech může dojít k velkým problémům.

Opět opakuji a zdůrazňuji, že se jedná o občany z třetích států, ne z Evropské unie. A hlavně je tady další věc, že se to dotkne pracovněprávních předpisů, to znamená i zákoníku práce, sociálněprávních předpisů. To je to, co se tady uvádělo – sociální pojištění, ale i to, co se tady nepíše, i zdravotní pojištění. Tady bohužel zatím nevidíme, jaký finanční dopad to bude mít pro Českou republiku. Chápu, že to zatím nelze vyčíslit, ale navrhoval bych v té věci opatrnost, protože když nám vládne vláda rozpočtové odpovědnosti, tak by se měla na tuto stránku také zaměřit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nikdo další do rozpravy již přihlášen není. Přesto se ptám, jestli chce ještě někdo vystoupit? Není tomu tak, rozpravu uzavírám.

Ptám se pana předkladatele, pana navrhovatele a pana zpravodaje, jestli si přejí vystoupit na závěr diskuse. Pan ministr ani pan zpravodaj nechce vystoupit. Můžeme tedy přistoupit po znělce k hlasování o návrhu usnesení výboru, tak jak ho přednesl pan zpravodaj.

V sále je aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení usnesení výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Děkuji vám a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, na shledanou. Děkuji i panu zpravodajovi a děkuji také za proběhlou rozpravu.

Můžeme přikročit k dalšímu bodu pořadu. Kolegyně a kolegové, ale než přistoupíme k dalšímu bodu, skutečně bych vás požádala, abyste si ztišili své mobily, neboť dnes ruší v průběhu celého dne. Myslím si, že to není důstojné Senátu. Děkuji vám za pochopení.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky

a dalších senátorů o vypořádání majetkových podílů v souvislosti s transformací zemědělských družstev a o změně některých zákonů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 303. Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Liška. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych vám opět v krátkosti představil návrh zákona, který by měl řešit vypořádání majetkových podílů, které vznikly v souvislosti s transformací zemědělských družstev.

Chtěl bych se vrátit k začátku celého tohoto procesu, protože si myslím, že je důležité, abych se o něm zmínil.

K transformaci všech družstev, tedy i včetně zemědělských družstev, došlo v roce 1992. V té době bylo 1208 zemědělských družstev a transformací v podstatě došlo k tomu, že byl rozdělen majetek družstva pro oprávněné osoby. Těmito oprávněnými osobami byli majitelé pozemků a nemovitostí, kteří vnesli svůj majetek a pozemky do zemědělského družstva. Pak to byli majitelé vneseného inventáře a členové družstev.

Majetek družstev se rozděloval podle klíče 20 % za odpracované roky, 30 % za vnesený majetek a 50 % za půdu.

Výsledkem transformace byl schválený transformační projekt, na základě kterého každá oprávněná osoba dostala vypočtený majetkový podíl. S tímto vypočteným majetkovým podílem mohla zacházet třemi základními způsoby. Tím prvním byla možnost odejít samostatně hospodařit, čehož využila poměrně velká část oprávněných osob. Podíl se vyrovnával nejčastěji ve vydání věcí z majetku družstva.

Druhá skupina vložila svůj podíl nejčastěji do nově transformovaného družstva a stala se členy družstva a další nakládání s majetkovými podíly probíhalo podle stanov, které mohly být mírně odlišné v jednotlivých družstvech.

A třetí skupina – a to je skupina, které se dotýká tento zákon – o které budu neustále hovořit, ke které se budu neustále vracet, byla skupina oprávněných osob, která nezačala ani samostatně hospodařit, ani nevstoupila do družstva, ale čekala na vyplacení svého majetkového podílu. A tento majetkový podíl mohli získat nejpozději po sedmi letech. Původní sedmiletý odklad pro vyrovnání majetkových podílů byl myšlen ku prospěchu tehdejších družstev, aby měla dostatek času na vypořádání a na získání dostatečného kapitálu.

V letech 1996 – 2000 proběhla tzv. druhá transformace, která spočívala v tom, že byl převeden majetek původně transformovaných družstev do nově vzniklých obchodních společností, a součástí majetku, který tam byl převeden, byly také majetkové podíly skupiny č. 3, o které tady stále hovoříme. Vznikly tak akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, vznikla nakonec i družstva.

Výsledkem druhé transformace tedy byl vznik nových společností a zároveň zůstaly často bez majetku nebo bez majetku, který by měl skutečně nějakou hodnotu, původní společnosti.

Následně nově vzniklé organizace v některých případech odmítaly vyrovnat zbylé majetkové podíly skupině č. 3 s argumentem, že oni již nejsou těmi původními povinnými osobami, přestože převzaly část nebo veškeré zbylé majetkové podíly těchto oprávněných osob. A původní družstva, v té době často už v likvidaci, argumentovala nedostatkem majetku anebo nabízela majetek, který neměl fakticky žádnou cenu.

A právě cílem tohoto našeho návrhu zákona je vypořádání majetkových podílů těmi – a to, prosím, tady podtrhuji – kteří je stále ještě drží.

V roce 1999 došlo k prodloužení lhůty na možnost dohody o vypořádání na dalších deset let, to znamená do roku 2009. Vážené kolegyně a kolegové, možná si vzpomínáte, že před rokem, na podzim roku 2009, jsem předložil novelu, která by tuto lhůtu prodloužila o další tři roky, aby tady vznikl jednak prostor na to, aby se případně oprávněné osoby s povinnými, nebo obráceně, povinné osoby s oprávněnými, dohodly, a nebo případně, aby vláda přišla s návrhem, který by tento docela komplikovaný problém řešil.

Novela byla schválena Senátem, ale nebyla projednána v Poslanecké sněmovně.

Obsahem návrhu, se kterým přicházíme, je způsob řešení, jak tento komplikovaný problém vyřešit. Přicházíme vlastně se třemi možnostmi. Tou první možností je dohoda o vypořádání mezi povinnou a oprávněnou osobou nejpozději do tří let formou pravidelných měsíčních splátek jako bychom prodlužovali období, kdy je možné se ještě dohodnout a tento problém dořešit.

V případě nedohody – to je druhá možnost – oprávněné osoby mají možnost požádat o vypořádání Pozemkový fond a ten, pokud uzná oprávněnost jejich majetkových podílů, se s nimi vypořádá ve třech pravidelných ročních splátkách, a nebo případně převodem pozemků a nemovitostí. Vypořádané podíly Pozemkovým fondem se potom stávají pohledávkou a ministerstvo proti povinné osobě by ji mělo vymáhat právě proto, že povinné osoby stále hospodaří nebo využívají majetek, který jim v podstatě nepatří.

Hodně se v této souvislosti hovoří o částkách, které ještě nebyly vykryty. Přesná čísla nejsou známa, jsou to pouze odhady. Tady bych chtěl upozornit, že třetí skupina je velmi malou částí celého restitučního procesu. Pan předseda Hajda tvrdí, že to je kolem tří procent, můj odhad byl kolem pěti procent. Dám tedy na pana kolegu Hajdu, že to jsou zhruba tři procenta z celého restitučního procesu.

Z této skupiny bylo plně vypořádáno nejméně 20 % oprávněných osob a významná část byla vykryta částečně nebo na základě dohod, a to především v letech 1993 – 1999, a to částečně v naturáliích a nebo v penězích. Podle různých odhadů, které jsou k dispozici, zbývá vykrýt něco mezi třemi až deseti miliardami korun.

Při diskusích nejen při prvním čtení zde na plénu Senátu, ale i ve výborech se hovořilo a argumentovalo protiústavností tohoto návrhu. Jsem přesvědčen s mými kolegy předkladateli, že tomu tak není, že tam není nic protiústavního, mimo jiné také proto, že na přípravě zákona jsme spolupracovali s advokátní kanceláří pana Dr. Čermáka, který byl za vlády Miloše Zemana ministrem spravedlnosti a osobně se zúčastnil na přípravě tohoto návrhu zákona a jeho názor je totožný s názory našimi. Ale co je možná důležitější než názor náš a názor pana Dr. Čermáka, je judikatura Ústavního soudu z roku 1999, která jasně říká, že majetkový podíl je vlastnictvím, vlastnictvím, které je nepromlčitelné. A dovolím si také připomenout, že soudní pře o majetkové podíly dospěly již také k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jedná se prozatím o devět žalob, z nichž jedna již byla přijata k projednání a Česká republika byla vyzvána k podání vysvětlení, co vykonala pro narovnání právního stavu.

Včera na hospodářském i ústavně-právním výboru zazněla řada připomínek k předloženému zákonu, nicméně nezazněly žádné konkrétní pozměňovací návrhy. Já ale netvrdím, že tento návrh zákona nelze vylepšit, to vůbec ne. Chci ale připomenout, že mimo jiné také jedním z velkých cílů tohoto návrhu zákona je otevření cesty k nalezení spravedlnosti pro skupinu lidí, kteří byli připraveni o svůj majetek, na rozdíl od svých spoluobčanů, kteří při stejných podmínkách svůj majetkový podíl obdrželi.

Vážené kolegyně a kolegové, jsem přesvědčen, že povinností Senátu je postavit se za tuto skupinu lidí. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane místopředsedo, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor.

Zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová. Záznam z jednání výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 303/2.

Senátní tisk také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda.

Záznam z jednání výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 303/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli. Pokud se týká jednání hospodářského výboru, hospodářský výbor projednal návrh senátního návrhu zákona pana senátora Jiřího Lišky a dalších senátorů včera na svém zasedání a nepřijal žádné usnesení.

Proti tomuto systému řešení, ke kterému vystoupím později jako senátor, hlasovali 4 senátoři pro zamítnutí, 2 senátoři byli pro návrh a 4 senátoři se zdrželi. To znamená, že nebylo přijato usnesení, pouze záznam. Tolik, pokud se týká závěrů hospodářského výboru. Dále vystoupí v diskusi jako senátor.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Také vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, a ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, zda chce vystoupit. Paní senátorka Paukrtová chce vystoupit? Prosím, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Já bych vám také sdělila, jak probíhalo jednání na ústavně-právním výboru, který přijal podobné usnesení jako hospodářský. Současně bych se ještě ráda zmínila o eventuelně možných protiústavních aspektech tohoto návrhu zákona. Takže ústavně-právní výbor na svém jednání za účasti 7 senátorů nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit zákon hlasovali 4 senátoři a 3 senátoři byli pro zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Já bych se tady ráda zmínila o tom, co je hlavním posláním ústavně-právního výboru, to znamená zkoumat, zdali je předložený návrh zákona konformní s Ústavou ČR, byť uznávám, že jediným, kdo může rozhodnout o ústavnosti či neústavnosti daného zákona, je pouze Ústavní soud.

Musím říci, že jsme shledali celou řadu problémů, problematických ustanovení tohoto návrhu zákona. Můžete se dočíst v legislativním stanovisku – je jich celý soubor.

Pokud se týká toho, zda tento zákon je konformní s Ústavou ČR, tak já bych uvedla pouze důvody dva, přestože se domnívám, že jich je daleko více. Mohu konstatovat, že základním problémem tohoto návrhu zákona je otázka vztahu tohoto zákona k zákonu transformačnímu. A to zejména z hlediska promlčení těch nároků, které nebyly uplatněny v desetileté lhůtě, stanovené § 13, odst. 4 transformačního zákona u soudu a z hlediska souběhu nároků na základě obou zákonů. To je první věc.

Ta druhá se týká § 4, odst. 2 navrhovaného zákona. Ve srovnání s transformačním zákonem se rozšiřuje okruh povinných osob, což by mohlo být shledáno neodpovídající principu právní jistoty a předvídatelnosti práva, pochybnosti umocnila tím, že by se mělo jednat o převedení jakéhokoli majetku od transformace družstva do současné doby. Vyvedeno ad absurdum i zboží v rámci běžného hospodářského styku.

Samozřejmě uznávám, že pan předkladatel je veden snahou, jak si docílit odškodnění těch lidí, kteří zatím se nedomohli svého práva. V důvodové zprávě se konstatuje, že nároky jsou prakticky nedobytné a současně se také konstatuje, že nebude mít přijímaný návrh zákona žádný výsledný dopad na státní rozpočet. Jestliže jsou pohledávky nedobytné, tak samozřejmě se předpokládá, že nedobytné pohledávky uhradí stát, a to ve výši až 13 mld. Kč.

Já to tady říkám – to spíš souvisí s agendou hospodářského výboru, nicméně přesto konstatuji, že toto řešení může vést k těmto důsledkům. Takže, ač mi to bylo velmi líto, tak jsem jako zpravodajka ústavně-právního výboru navrhovala tento návrh zákona zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní předsedkyně klubu, otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokud se týká předložené novely zákona o vypořádání majetkových podílů, my nepopíráme, že v tomto období došlo k určitým křivdám, ovšem nelze je řešit, podle mého názoru, protiústavním systémem, a proto v závěru zdůrazním, že v současném období na odstranění křivd pracujeme na své novele s tím, že to celé budeme konzultovat se všemi kluby zde v Senátu.

Proč tedy jsem dal návrh na zamítnutí – je následující: Dle názoru právníků Masarykovy univerzity i našich legislativců je tento návrh v rozporu s Ústavou České protože, prolomuje institut promlčení článku 1 Ústavy ČR, princip právní jistoty a ochrany občanů v právo, z ní vyplývající zákaz retroaktivity právních norem. Promlčecí lhůty – nebo možnost pro přihlášení se – skončila v prosinci minulého roku a 5. ledna letošního roku. To je zaprvé.

Pokud pan předkladatel senátor Liška říkal, že některé oprávněné osoby věřily 18 roků a nebo daly podání na soud, domnívám se, že já bych nechtěl být v kůži této oprávněné osoby. A pokud by nebyl můj nárok řešen, já jsem na okrese břeclavském všem radil a pomáhal, aby to dali k soudu.

Zadruhé – tento návrh je v rozporu se článkem 1 a 11 Listiny základních práv a svobod, týká se ochrany vlastnického práva, zastavit rovnosti v právech.

Zatřetí – je v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, principu práva každého na soudní ochranu.

Začtvrté – návrh je v mnoha případech v rozporu s občanským zákoníkem, jak už byl jednou obdobný návrh zamítnut a jsou zde nálezy Ústavního soudu ČR i judikatury nezávislého soudu ČR. Ale to rozhodující, pokud by se někdo domníval, že jsem z levicového spektra, tak je v současném období negativní stanovisko ministerstva zemědělství, které řadě z vás jsem předal. To stanovisko ministerstva zemědělství konstatuje, že v rozporu s tvrzeními uvedenými v důvodové zprávě dojde ke značnému zatížení státního rozpočtu, konkrétně kapitoly ministerstva zemědělství a ministerstvo zemědělství v současném období žádné volné zdroje pro ty, kteří se podle této novely přihlásí, aby je vyplatilo, nemá.

Ministerstvo zemědělství dále konstatuje, že předpoklad uvedený v důvodové zprávě, že částky vyplacené za majetkové podíly oprávněným osobám budou získány zpět, je zcela iluzorní. Řada zemědělských družstev zanikla, je v insolvenčním řízení, existuje důkazní nouze apod. Jenom tyto dva body ministerstva zemědělství, které jsem řekl, by vyvolaly značné nároky mimo finančních prostředků i na státní aparát.

Ministerstvo zemědělství dále konstatuje, že navrhované řešení Pozemkovým fondem je rovněž nerealizovatelné, neboť chybí prostředky pro řešení, které už Pozemkový fond nemá. Dalším a velmi podstatným argumentem ministerstva zemědělství je, že podklady od oprávněných osob mohou být jednostranné a povinnost podobných osob předložit na vyzvání důkazy není v senátním návrhu zakotvena.

Jedním z důvodů, proč některá družstva nebyla schopna majetkové podíly vypořádat, může být také nadhodnocení těchto podílů vzhledem k nesouladu mezi účetní a faktickou hodnotou majetku transformovaných družstev. To znamená, že ministerstvo zemědělství jednoznačně konstatuje, že tento návrh je v praxi nerealizovatelný.

Mě mrzí, že v průběhu projednávání předkladatelé neměli snahu na připomínky, ať našeho legislativního odboru či ministerstva zemědělství, vůbec mohl reagovat a trvali neustále na svém návrhu. V rámci toho jsme kontaktovali hospodářský výbor Evropského fondu, tak jak řekl pan předkladatel, je 9 stížností, což z toho kvanta 100 miliard, které se tady transformovaly, je absolutní minimum. Kontaktovali jsme řadu okresních soudů a ty konstatovaly – v podstatě mám to tady, pokud by to chtěl někdo vidět, že v podstatě kdo podal žádost, byl vyrovnán.

Závěrem říkám, že pokud se týká skupiny kolem našeho stínového ministra, mám dokončen vlastní návrh na řešení, aby skutečně křivdy, které se staly, byly dořešeny, a budeme to konzultovat se všemi politickými stranami. Závěrem tedy, na základě těchto argumentů, které jsem uvedl, i já dávám, tak jako moje předřečnice, návrh na zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Karel Korytář. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Zastupuji jako senátor obvod, ve kterém působily a působí velké zemědělské celky, jako jsou zemědělská družstva Červenka, Náměšť, Senice, Troubelice, a jiné, které samozřejmě se transformovaly do nových podob zemědělských družstev nebo družstev vlastníků a taky akciovek a společností s ručením omezeným.

Převážná většina z nich se vypořádala s restitučními nároky. Proč tedy určitá obava, kterou jsem při projednávání se zemědělci a zástupci v Agrární komoře a Svazu družstevních rolníků slyšel a byl jsem pověřen to tlumočit při projednávání této předlohy. Samozřejmě to poselství je nepřipustit otevření znovu restituci. Je to zvláštní ve vztahu k těm 3 % nevypořádaných restitucí, je to malé procento, ale uvědomme si, že dnešní zemědělství bojuje o přežití. Bojuje o přežití i tím, že v podstatě jsme na tom jako jedna z mála zemí velmi špatně s dotacemi ve vztahu k jiným zemím EU, takže jsme zahlcováni velmi levnou zeleninou a ovocem, ale taky masem z Evropy i ze světa. To je jeden fakt.

A ten fakt druhý – a to je, pokud otevřeme znovu otázku restitucí, na které jsme měli vlastně 18 let čas a ty nevypořádané mají ještě soudní dohry, je to, že v podstatě tímto otevřením znejistíme ta dnešní funkční zemědělská družstva vůči bankám a jiným zdrojům financování.

Takže může dojít k tomu, ať přímo, to znamená v těch případech, kde restituce nebyly vypořádány, a nebo nepřímo, může dojít k dalšímu zhoršení situace dnes fungujících zemědělských družstev. Naší snahou by mělo být hledat cesty, jak podpořit naše zemědělství tak, aby se znovu dostalo do té role a do té situace, kdy produkovalo a produkuje dnes ekologické potraviny. A to je vůči Evropě velice silná deviza.

Takže z těchto důvodů já samozřejmě budu taky hlasovat proti otevření a proti tomuto návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Oberfalzer, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, dámy a pánové. Já jsem se přihlásil zejména proto, aby zde zazněl jasně návrh na schválení. Je pravda, že revokace této nápravy křivd, které nebyly učiněny v příslušné lhůtě, je spojena s jistými komplikacemi. Ale myslím si, že jsou to věci, které se vyřešit dají. Podstatné je, že náprava jakési kompenzace majetku nebo jejich navrácení neproběhla z důvodů, které neleží na straně těch, kteří byli oprávněni.

Jestliže tedy se naskýtá možnost tuto křivdu ještě napravit, tak si myslím, že je to naše povinnost. Připravovat novou novelu je v pořádku, myslím si, že stejně tak lze využít toho, že se tento návrh opětovně zašle do sněmovny a zde, že na něm ještě pracovat. To je, myslím, rozumnější a rychlejší.

Připomínám zde to, co řekl zástupce navrhovatelů, že tento návrh již byl jednou schválen, a protože skončilo volební období sněmovny, tak nebyl sněmovnou projednán. Čili dáváme sněmovně novou příležitost, aby tuto předlohu zpracovala a zaujala k ní stanovisko. Čili opakuji – navrhuji schválit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, pan zpravodaj určitě zaregistroval. Dále vystoupí paní senátorka Jiřina Rippelová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová: Paní předsedající, milé kolegyně, kolegové. O tom, že máme na stole materii, která určitě není jednoduchá, určitě se jeví jako rozporuplná, o tom svědčí i fakt, že ani jeden z výborů, které projednávaly tento návrh senátního návrhu zákona nedospěl k jednoznačnému rozhodnutí a oba výbory, jak hospodářský, tak i náš ústavně-právní, k tomu návrhu vlastně hlasovaly polovinou pro, polovinou proti, nebo se zdržely hlasování.

Paní zpravodajka našeho ústavně-právního výboru tady hovořila o možných aspektech kolize či nekolize s ústavou. Samozřejmě o tom, zda tady existuje nebo neexistuje kolize s ústavou, může rozhodnout jen a jen Ústavní soud, v případě, že tento návrh zákona doputuje do své závěrečné fáze.

Nicméně já si přesto dovolím upozornit na ten jeden potenciální rozpor, na který i poukazuje náš legislativní odbor. A to je to již zde zmiňované rozšíření okruhu povinných osob podle navrženého § 4, odst. 2. Kdy podle transformačního zákona jsou těmi povinnými osobami pouze zemědělská družstva. A nyní ta povinnost vypořádat podíly oprávněných osob přechází i na všechny nástupnické právnické osoby, na něž byl majetek družstva převeden.

A tady jakoby vycházíme z presumpce nekalého převodu, protože pochybné převody je možné – a děje se tak v celé řadě případů – je možno napadnout u soudu a soud rozhoduje v individuálních případech. A protože jaksi vlastnické právo právnických osob je chráněno ústavou, a případné vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva, je možné jen ve veřejném zájmu a na základě zákona a za náhradu.

Stanovení povinnosti vyplácet majetkové podíly je podle mého názoru možný střet s ústavou a protiústavním vyvlastněním bez náhrady.

Pak mě ještě trošku zarazila jedna věc. Když tady pan předkladatel hovořil o advokátní kanceláři, která se podílela na přípravě tohoto návrhu zákona, když si vezmete důvodovou zprávy, tak úplně poslední bod té důvodové zprávy je, že se navrhuje standardní termín pro nabytí účinnosti zákona.

Když si otevřete zákon 309 z roku 1999 v platném znění, kterým je zákon o sbírce zákonů a sbírce mezinárodních smluv, takto standardní termín nabytí účinnost, tak tento § 3, odst. 3 říká, že pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti 15. dnem po vyhlášení. A pouze vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.

A ještě jedna věc v té důvodové zprávě mě zaujala. A to jsou právě ty dopady, o kterých jsme tady slyšeli. To je skutečně více méně argument nebo věc, kterou by se měl zaobírat hospodářský výbor. Ale když tady bylo řečeno o pěti třech procentech, tak v důvodové zprávě se píše o tom, že navrhovaná právní úprava by měla znamenat – a dlouho odkládaný finanční dopad – přibližně výši 13 mld. Kč. A jedním dechem se tady říká, že navrhovaná právní úprava nebude mít žádný významný výsledný hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty. A z té konstrukce zákona vidíme, a zaznamenali jsme tady, že v případě, že povinná osoba – a povinná osoba bude dnes i nástupnická organizace – nebude mít finance, protože tady se má vypořádávat v penězích, nebude mít peníze, může se obrátit na ministerstvo spravedlnosti ve správním řízení potažmo na Pozemkový fond. A ten bude muset až 13 mld. Kč vykrýt.

Já se trošku obávám, že v dnešní finanční situaci, a znovu opakuji, že teď my, a teď mluvím za ústavně-právní výbor, se trochu obávám, kde ministerstvo financí vezme potřebných až 13 mld. Kč. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předkladateli, dámy a pánové, poslouchal jsem pozorně pana předkladatele. Jasně řekl, že tento návrh zákona otvírá cestu k tomu, aby křivdy byly napraveny, neřekl, že zákon vyřeší všechno okamžitě, co se stalo. Křivda existuje desetiletí. Dejme možnost zákonu, aby i s chybami žil a postupně chyby napravujme například ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou a s odborníky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ještě se hlásí předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, prosím o pětiminutovou přestávku na jednání klubu před hlasováním.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Před hlasováním vyhlásím pětiminutovou přestávku. V této chvíli mám přihlášenu panu senátorku Alenu Venhodovou.

Senátorka Alena Venhodová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, chtěla jsem jen říci, že tento návrh zákona neřeší systém jako celkový, ale měl by být zaměřen na případy, kdy se oprávněné osoby nemohly domoci práva, přestože kromě podání žaloby učinily vše, co jim zákon v té době umožňoval. Nedávno jsem se setkala s případem, kdy rodina vznesla nároky – týkalo se to případu z Břeclavska. Nárok byl uznán právním zástupcem nového vlastnického subjektu, ale přesto byl zdržován tak, že po uplynutí zákonné lhůty pro vyrovnání jim za dva dny došel dopis: Bohužel, můžete nás klidně žalovat, ale teď z nás už nedostanete nic, protože váš zákonný nárok uplynul. V dobré víře čekali na vyrovnání.

Jsou to případy, které nemohou být tolerovány. Jestliže občan v dobré víře plnil to, co mu zákon umožňoval, ale na druhé straně toho někdo využil tím způsobem, že cíleně člověka chtěl ošidit. Co bylo ukradeno jednou nedůsledností nebo slabým opatřením ze strany státu, by teď bylo učiněno podruhé, přestože se lidé v dobré víře snažili postupovat tak, jak jim možnosti umožňovaly. Jsem přesvědčena, že jen už z morálního pohledu tato možnost musí být ještě otevřena a musí být možnost tyto křivdy, kde záměrně došlo k poškození oprávněných osob, měla být dána. Souhlasím s panem senátorem Štětinou, že bychom měli už z morálního pohledu tento zákon podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V tuto chvíli nemám nikoho přihlášeného. Přeje si ještě někdo vystoupit? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, několik drobných poznámek. Co se týká náhrad, to jsou odhady, nikdo přesně neví, kolik to je. Chci znovu podtrhnout, že náš návrh je založen na principu, že majetkové podíly vyrovnají ti, kteří tento majetek užívali a stále užívají. Pokud jej stále užívají, neměl by být problém, když se nedohodnou s oprávněnými osobami, aby je stát z nich dostal, když to nejsou schopny oprávněné osoby – kolegyně Venhodová jasně řekla, jak to probíhalo – a navíc v sedmileté odkladné lhůtě, která byla dána zákonem. To znamená, stát zabránil tomu, aby si lidé mohli svůj majetek vyzvednout, tak v této lhůtě neměli šanci do toho jakýmkoli způsobem zasáhnout a mnohdy sledovali, jak jejich majetek je převáděn do jiných společností a jak jsou cíleně okrádáni. Nebylo to všude, kolega Hajda říkal, že u nich je všechno vyrovnáno, pan kolega Korytář mluvil stejně, ale našla se řada zemědělských podniků, kdy se šéfové rozhodli, že nikomu nic nedají. Nemluvím o podnicích, které jsou v likvidaci, které všechno prohospodařily a které nemohly dávat, protože po sedmi letech nic neměly. Podniků, které mohly, ale nedaly, protože nechtěly a dosud majetek užívají, je celá řada. Toto se týká nákladů.

Co se týká protiústavnosti, musím opakovat to, co jsem již říkal, že judikatura Ústavního soudu jasně řekla, že majetkové podíly jsou vlastnictvím a že majetek z tohoto pohledu je nepromlčitelný. Myslím, že můžeme dlouze diskutovat o tom, zda další případy, o nichž se hovořilo, jsou nebo nejsou protiústavní, ale souhlasím s těmi, kteří říkali, že by o tom musel rozhodnout Ústavní soud.

Výtka, že jsme nereagovali na připomínky, které tady padly a které byly od naší legislativy. Ano, mohli jsme reagovat, ale jediná reakce, která by vyhovovala těmto výtkám, by byla, že bychom přestali hájit zájmy této skupiny, že bychom řekli, že souhlasíme, že je všechno špatně, nebudeme pro tyto lidi nic dělat.

Tady se neotevírají žádné restituce. Myslím si, že ani nemůže obstát argument, že zemědělské podniky mají problémy. To neobstojí proti argumentům, že hospodaří s cizím majetkem, který nechtějí nahradit.

Opakuje se kritika § 4, odst. 2. Tady musím sebekriticky přiznat, že je to paragraf, konkrétně odstavec z původního vládního návrhu, který byl ve Sněmovně asi před dvěma lety. Paragraf se nám také příliš nezdál, ale vycházeli jsme z toho, že prošel legislativní radou vlády, že na něm nenašli nic tak závazného, proč by v návrhu zákona nemohl být.

Ke kolegovi Oberfalzerovi jednu drobnou poznámku. Nepředpokládali jsme zde stejný zákon, ale novelu starého zákona, kterým se pouze prodlužovala lhůta na možnost uzavření dohody.

Jsem rád, že kolega Štětina a kolegyně Venhodová a nakonec i kolega Oberfalzer podpořili tento návrh. Znovu opakuji, a kolega Štětina to řekl naprosto jasně, že tím otevíráme cestu, aby se mohlo dále s tímto návrhem pracovat. Pokud kolega Hajda říká, že připravují návrh zákona, který by to vyřešil, není problém, aby v Poslanecké sněmovně byl přijat komplexní pozměňovací návrh. Můžeme ale říkat dalších pět let, že budeme něco připravovat, můžeme říci, že to nechceme – bylo by to možná férovější, nebo že to chceme nějak řešit a pokusíme se o to. Pokud se někomu zdá, že tam jsou chyby, legislativní proces je dlouhý a během legislativního procesu v případě, že návrh schválíme, odejde návrh do vlády a potom do Poslanecké sněmovny a za půl roku se sem může vrátit ve zcela jiné podobě. Tomu se vůbec nebráním. Znovu opakuji, že jsem přesvědčen, že Senát by měl stát na straně slabých a pokud má možnost pomoci odstranit křivdy, měl by to vždycky dělat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Žádám pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jan Hajda: Vážené kolegyně a kolegové, řekl bych tři věty. Nejprve k předřečníkům. Zúčastnil jsem se desítek jednání, kdy se oprávněné osoby nechtěly dohodnout, přestože jim bylo nabídnuto, aby byly uspokojeny. Nejhorší v tomto směru nejsou původní majitelé transformačních podílů, ale jejich dědici hlavně z měst.

V souladu s ministerstvem zemědělstvím říkám, že tento zákon je v praxi nerealizovatelný a Senát by neměla opustit právní norma, která má tuto neprávní konformitu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Přihlášen je pan senátor Richard Svoboda, který vystupuje jako předseda klubu.

Senátor Richard Svoboda: Chtěl bych požádat o desetiminutovou přestávku pro klub. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ještě má právo vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru. Nepřeje si vystoupit. Jsou zde dva požadavky – požadavek klubu sociální demokracie na pětiminutovou přestávku a požadavek klubu ODS na desetiminutovou přestávku. Prosím pana předsedu klubu sociální demokracie.

Senátor Petr Vícha: Vzhledem k požadavku na deset minut stahuji svůj požadavek na pět minut.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vyhlašuji desetiminutovou přestávku pro jednání klubů.

(Jednání přerušeno v 15.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.03 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, páni senátoři, jsme ve fázi hlasování o návrhu senátního návrhu zákona pana senátora Jiřího Lišky, byly podány dva návrhy, návrh schválit a návrh zamítnout.

Budeme hlasovat nejdříve o návrhu schválit návrh zákona, tak jak byl předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 29, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat.

Pokračujeme tedy v hlasování.

Budeme hlasovat o druhém návrhu, tedy o návrhu návrh zákona zamítnout. Musíme počkat až nám to umožní technika.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout tento návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 se pro vyslovilo 27, proti bylo 17. Návrh nebyl přijat.

Nepřijali jsme tedy k tomuto návrhu zákona žádné usnesení. Projednávání tohoto návrhu tedy končí. Děkuji předkladateli, děkuji navrhovateli. Děkuji panu zpravodaji.

Pokročíme k dalšímu bodu jednání. My se zde vyměníme.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid, budeme pokračovat v jednání. Máme tady dalšího předkladatele. Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů

(zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 344. Návrh uvede pan ministr zemědělství Ivan Fuksa, které zde vítám a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zemědělství Ivan Fuksa: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové.

Dovolte mi, abych krátce uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon 219/2003 Sb., zákon o oběhu osiva a sadby, ve znění pozdějších předpisů. Cílem předkládané novely zákona je transpozice právních předpisů EU, které byly projednány dne 26. listopadu 2009.

Na základě těchto směrnic se návrh zákona upravuje a doplňují se některé definice týkající se rozmnožovacího materiálu, a to konkrétně rouby, řízky a podnože ovocných druhů a ovocných poddruhů. Upravují se podmínky pro uvádění tohoto materiálu do oběhu a stanovují se nové povinnosti jeho dodavatelů při rozmnožování a výrobě. Jde zejména o povinnosti sledovat kritické body, které ovlivňují jakost, zdravotní stav rostlin a vést o nich patřičné a potřebné evidence.

Na základě této směrnice se dále upravují zvláštní podmínky pro registrace a uvádění do oběhu osiva krajových odrůd zeleniny a odrůd zeleniny, které se tradičně pěstují v určitých oblastech a jsou ohroženy genetickou erozí. To znamená uchovávaných odrůd a odrůd zeleniny, které samy o sobě nemají hodnotu pro obchodní pěstování zeleniny, ale jsou vyšlechtěny pro pěstování za zvláštních agrotechnických, klimatických či půdních podmínek.

Kromě této transpozice směrnice EU návrh zákona obsahuje pouze související legislativně technické úpravy. Konkrétní technickou změnou, která ale nebude mít de facto praktický význam pro usnadnění stávající transpozice i budoucích transpozic evropských směrnic, je zrušení přílohy č. 1, která obsahuje druhový seznam odrůd druhů pěstovaných rostlin. Tento seznam bude nadále upraven v prováděcích právních předpisech.

Co je důležité – vzhledem k tomu, že transpoziční lhůta této směrnice uplynula už v březnu roku 2010 a nyní probíhá řízení u Evropského soudního dvora, ve kterém Evropská komise namítá vůči České republice neprovedení některých těchto směrnic do českého právního řádu, Poslanecká sněmovna českého parlamentu vyslovila s vládním návrhem zákona souhlas již v prvním čtení, a to v souladu s ustanovením § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Předkládaný návrh zákona, kterým se mění zmiňovaný zákon 219/2003 Sb., zákona o oběhu osiv a sadby, ve znění pozdějších předpisů, byl projednán 26. října letošního roku na 32. schůzi VHZD, který jako výbor garanční doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážené dámy a pánové, vážení senátoři a senátorky, dovoluji si vás v tuto chvíli požádat o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Vaše místo je u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 344/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, pan ministr velmi precizně v úvodním slově popsal předkládaný návrh zákona. Doplnil bych jenom legislativní proces, a to, že návrh zákona byl vládou Poslanecké sněmovně předložen dne 8. září 2010, včetně návrhu, aby Poslanecká sněmovna s navrhovaným zákonem vyslovila souhlas již v prvním čtení, neboť transpoziční lhůta směrnice Rady 2008/90 ES uplynula 31. března 2010. Dne 22. září 2010 Poslanecká sněmovna na své 5. schůzi šestého volebního období vyslovila s návrhem zákona v prvním čtení souhlas, a to hlasováním číslo 58, ve kterém se z přítomných 158 poslanců pro návrh zákona vyslovilo 135 poslanců, a nikdo nebyl proti.

Náš výbor na včerejším zasedání přijal 372. usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka Černocha, po mé zpravodajské zprávě výbor doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi mne a uložil mně, předsedovi výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. I vy máte místo u stolku zpravodajů a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není podán, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o rozpravu není, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel i pan zpravodaj nemají zájem vystoupit. Můžeme přistoupit k hlasování, protože v usnesení výboru, které nám bylo předloženo, zazněl pouze návrh na schválení.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném nám Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V okamžiku hlasování pořadové číslo 17 bylo registrováno 46, pro návrh 42, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi za předložení návrhu zákona, i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu. (Pan ministr Fuksa od mikrofonu děkuje a přeje hezký den.)

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších,

kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství

a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 270. Tento návrh zákona uvede senátor Petr Pakosta. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Návrh předložený před vámi se týká Komory daňových poradců, a to její valné hromady jako jejího nejvyššího orgánu. Stávající pravidla pro valnou hromadu Komory daňových poradců říkají, že musí být na této valné hromadě přítomno buď osobně nebo v zastoupení nejméně 50 % všech daňových poradců. Tato daňová úprava pochází z doby, kdy daňových poradců bylo několik desítek až několik set. Ovšem současný stav je takový, že daňových poradců je více než čtyři tisíce a tato podmínka se stává neudržitelnou.

Zároveň neomezené získávání plných mocí způsobuje jisté problémy při volbě orgánů komory, kdy na valnou hromadu přichází několik málo osob vyzbrojených takovým počtem plných mocí, že mají na té valné hromadě většinu.

Předložený návrh si klade za cíl tyto dvě věci dát do pořádku, a to: Za prvé zrušit 50procentní kvorum, za druhé zrušit plné moci jako takové, jako prostředek k zastoupení daňového poradce na valné hromadě Komory daňových poradců.

Návrh vyvolal mezi daňovými poradci značnou odezvu a konstatuji, že v současné době probíhá ještě stále jednání, kdy daňoví poradci si ujasňují, jaká úprava by byla pro ně optimální. Poslední závěr je takový, že se nám rýsuje kompromis, a proto vás dnes žádám, zda byste neschválili tento návrh, tak abychom jej postoupili do Poslanecké sněmovny, kde v rámci dalšího legislativního procesu kompromis promítneme do textu zákona. To je ode mne v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se ujal své funkce u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 270/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já vás velmi stručně seznámím s usnesením VHZD, který na své 31. schůzi dne 23. září projednával výše zmíněný návrh zákona senátora Pakosty.

Výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Vím, že někteří z vás možná nepočítali, že budeme pokračovat těmito body, ale tak jsme si schválili program a pevně zařazené body, tak prosím, abyste i na další body dnešního jednání se připravili. Děkuji.

Otevírám nyní obecnou rozpravu. Kdo se hlásí jako první do obecné rozpravy? Paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem tady minule vystupovala při návrhu tohoto zákona z jiné pozice, kdy jsem říkala, že prezidium komory si dělalo ten průzkum, kdy s tímto návrhem zákona nesouhlasilo. Mezi tím jsem se zúčastnila projednávání v hospodářském výboru, kdy se projednávaly pozměňovací návrhy. Dnes jsem dostala informaci od prezidenta Komory daňových poradců ing. Nekováře, že došlo ke kompromisu, kdy by se mělo zrušit kvórum, kdy by se měly ponechat plné moci s tím, že prezidium se zavazuje, že nebude vyzývat k zasílání plných mocí.

Došlo ke kompromisu, a já bych se dnes přiklonila k tomu, co přednesl předkladatel, aby se to schválilo, s tím že kompromis se schválí v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a táži se, kdo další chce vystoupit v rozpravě. Není tomu tak, nikdo vystoupit nechce, takže rozpravu uzavírám. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Pan zpravodaj také ne. Ani ve zprávě zpravodaje, ani v rozpravě nezazněl návrh jak na odročení, resp. vrátit k novému projednávání, ani návrh na schválení, ani na zamítnutí, ani odročit, jak jsem uvedl, a tudíž otevírám podrobnou rozpravu.

Tak prosím nyní asi pana zpravodaje, aby se ujal funkce a seznámil nás s pozměňovacími návrhy, tak jak byly předneseny ve výboru. Pokud nikdo další nechce vystoupit. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, v příloze usnesení VHZD jsou napsány dva pozměňovací návrhy k tomuto zákonu. Jak už jsem předeslal, náš výbor doporučuje schválit tento zákon včetně těchto pozměňovacích návrhů. Je to jednoduché. Já to přečtu.

Název zákona zní:

„Zákon ze dne … 2010, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“.

V Čl. I v návětí se spojka „a“ nahrazuje čárkou a před slova „se mění“ se vkládají slova „zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 281/2009 Sb.“.

V Čl. III se slova „dnem vyhlášení“ nahrazují slovy „prvním dnem třetího kalendářního měsíce po dni jeho vyhlášení“.

Navrhuji, abychom oba pozměňovací návrhy schválili najednou včetně zákona, tak jak byl předložen.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Připomínám, že jsme v podrobné rozpravě, takže se táži, kdo další chce vystoupit v podrobné rozpravě. Nikdo. Podrobnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, aby bylo úplně jasné, jaký je stav zákona v této chvíli. V této chvíli je stav takový, že zachování plných mocí není součástí tohoto návrhu. Vrácení plných mocí v jiné, modifikované podobě do textu zákona bude učiněno až v Poslanecké sněmovně. Teď hlasujeme o původním návrhu ve znění, resp. oprava. Budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které představují odstranění drobných legislativních pochybností, které byly v původním návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní bych prosil pana zpravodaje, on tak tedy učinil, ale on by nás měl provést hlasováním, tzn., aby připomněl návrh, a budeme hlasovat. Protože to byl jediný pozměňovací návrh, a je obsažen ve zpravodajské zprávě.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, znovu to číst nebudu, jen bych vás na to chtěl upozornit, že bychom hlasovali jedním hlasováním o dvou pozměňovacích návrzích včetně celého znění zákona.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Budeme hlasovat pouze zatím o pozměňovacích návrzích. Táži se, zdali jsou nějaké námitky, že budeme hlasovat o obou dvou najednou. Nejsou. Předpokládám, že pan zpravodaj má kladné stanovisko. Pan navrhovatel také souhlasí.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 40 senátorů a senátorek. Aktuální kvórum pro přijetí je 21. Tak jak uvedl pan zpravodaj, budeme hlasovat o obou dvou návrzích, které jsou přílohou usnesení garančního výboru, o obou usneseních najednou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti pozměňovacím návrhům, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 18, registrováno 43, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo, pozměňovací návrhy byly schváleny.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nebudu již pouštět fanfáru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko Ano. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 19 registrováno 45, pro návrh 41, proti nikdo, návrh byl přijat.

Protože návrh byl schválen, podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

Za druhé pověřujeme senátora Petra Pakostu, prosím druhé jméno, a Jiřího Oberfalzera, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Jsou k tomu nějaké námitky nebo jiné návrhy? Není tomu tak. Budeme hlasovat bez znělky o tomto návrhu. V sále je přítomno 46 senátorů a senátorek, kvórum pro přijetí 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V okamžiku hlasování č. 20 se ze 46 přítomných pro návrh vyslovilo 42, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli i zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotním pojištění,

ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 311. Tento návrh zákona uvede senátor Petr Pakosta, který má nyní slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, tento návrh se týká osob samostatně výdělečně činných. Většina z nás asi ví, že po skončení kalendářního roku po podání daňového přiznání do 1 měsíce podávají tyto osoby přehled na sociální a na zdravotní pojistné. Pokud z tohoto přehledu vyplývá doplatek pojistného, tak jej platí v nějaké lhůtě.Ty lhůty bohužel u dvou pojistných jsou dvoje, v případě zdravotního pojistného to je lhůta 8 dnů od podání daňového přiznání, zatímco v případě sociálního pojistného to je do 8 dnů od podání onoho přehledu.

Předložený návrh si klade za cíl tyto lhůty sjednotit. Tento návrh byl konzultován s Asociací zdravotních pojišťoven, s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a obě tyto instituce s ním vyslovily souhlas. Naopak pokládají za vhodné, aby k onomu sjednocení lhůt došlo.

Co se týče dopadů do peněžních toků zdravotních pojišťoven, nepodařilo se mi od VZP získat čísla, a z toho, jak tuto záležitost komentovali, jsem nebyl dojmu, že částky pro ně nejsou statisticky významné, jsou pod jejich rozlišovací schopnosti.

V průběhu projednávání v hospodářském výboru byl přijat pozměňovací návrh, který odstraňuje určité nedostatky, které v původním návrhu byly, a já vás proto žádám o to, abyste tento návrh schválili ve znění pozměňovacích návrhů, přijatých jak v hospodářském výboru, tak ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. To je v této chvíli ode mě vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Senátní tisk projednal VHZD. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 311/2. Senátní tisk projednal VZSP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 311/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, jen pro připomenutí, návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, byl předložen na 22. plenární schůzi Senátu dne 25. srpna 2010 pod číslem tisku 311. Pan navrhovatel nás obeznámil se zněním zákona, se smyslem zákona také.

Já si dovolím jenom poznamenat, připomenout malou historickou vsuvku. Nesoulad termínů vznikl v roce 1992, kdy došlo ke změně zákona o pojistném na zdravotním pojištění, a potom později v roce 2007 došlo ke změně zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, a tím došlo k tomu, že se dva termíny splatnosti rozešly. Následkem změn se stalo, že u zdravotního pojištění v platné úpravě nelogicky předchází lhůta pro zaplacení doplatků 8 dní po podání daňového přiznání. Je zcela logické, že bylo přistoupeno k této novele, která oba termíny sjednocuje.

Senátní tisk 311 byl dne 15. 9. 2010 projednán v garančním výboru a na žádost navrhovatele bylo projednávání zastaveno. Důvodem byla snaha navrhovatele vypořádat se s některými legislativně technickými nedostatky návrhu, což navrhovatel posléze učinil vypracováním pozměňovacího návrhu, ve kterém mj. byla zmíněna rovněž původní málo reálná činnost novely z 1. ledna na 1. duben 2011.

Dne 26. 10. 2010 na 23. schůzi VZSP pokračovalo projednávání tohoto tisku. Zpravodaj výboru si osvojil pozměňovací návrh senátora Pakosty. Výbor pak přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Pro úplnost bych rád ještě dodal, že garanční výbor i zpravodaj se zabývali otázkou případného dopadu této novely na výběr pojistného, resp. na plynulost tohoto výběru. Výbor si vyžádal stanovisko Svazu zdravotních pojišťoven. Informace z tohoto svazu zní, že doplatky OSVČ představují zcela nevýznamnou částku v celkových platbách na zdravotní pojištění.

Zdravotní pojišťovny senátní návrh na sjednocení termínů výběrů vítají. Znamená to pro ně administrativní zjednodušení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil svoji funkci. Ptám se pana zpravodaje VHZD, zda si přeje vystoupit. Týká se to pana senátora Jílka. Bude zastoupen panem senátorem Stříteským. Prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Děkuji, pane předsedající. Dovolil bych si zastoupit kolegu Jílka s tím, abych vás seznámil s usnesením VHZD k tomuto návrhu senátního zákona senátora Petra Pakosty. V podstatě se jedná o to, že výbor projednal a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které opět tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem senátora Adolfa Jílka, musíte vzít za vděk mou osobou, a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, a nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo nemá zájem vystoupit, takže obecnou rozpravu končím. Nezazněl ani návrh na vrácení, schválení, zamítnutí, odročení, takže otevírám podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. Prosím pana senátora a zpravodaje Pavla Čáslavu, aby se ujal slova.

Senátor Pavel Čáslava: Děkuji. Pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, jak jsem avizoval ve své zpravodajské zprávě, osvojil jsem si pozměňovací návrhy, které vypracoval pan senátor Petr Pakosta.

Tyto návrhy jsou totožné jak z našeho výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, tak i z výboru pro hospodářství, zemědělství. Jsou přiloženy k senátnímu tisku č. 311/1 i k senátnímu tisku č. 311/2. Domnívám se, že nemusím text pozměňovacích návrhů předčítat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pokud nejsou námitky, nemusíte pozměňovací návrhy číst, každý má, jak předpokládám, tyto senátní tisky před sebou.

Senátor Pavel Čáslava: Pozměňovací návrhy byly rozdány na lavice, takže je tímto podávám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Výbory je podávají formou svých usnesení. Ano, je to tak. Děkuji zatím, pane senátore.

Táži se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo další se nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím a připomínám, že pan navrhovatel při svém vystoupení hovořil o tom, že žádá, abychom pozměňovací návrhy, které tady byly předneseny ve formě usnesení obou výborů, schválili.

Táži se, zda ještě znovu chce vystoupit pan navrhovatel? Ano, je tomu tak, prosím.

Senátor Petr Pakosta: Kolegyně a kolegové, zapomněl jsem říci ještě jednu důležitou věc. Chtěl bych vás ještě požádat vedle schválení o schválení doprovodného usnesení, kterým bychom Poslaneckou sněmovnu požádali, aby tento návrh projednala v režimu § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tak aby bylo možno s tímto návrhem vyslovit souhlas už v prvním čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Tento návrh nemáme písemně, ale prosím garančního zpravodaje, aby při hlasování na tento návrh nezapomněl.

Táži se obou zpravodajů, zda si přejí ještě vystoupit? Nepřejí.

Přistoupíme nyní k hlasování. Prosím garančního zpravodaje pana senátora Pavla Čáslavu, aby u řečniště připomněl, o čem budeme hlasovat. Svolám nejdříve znělkou naše kolegy do jednacího sálu. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejprve bychom měli hlasovat o pozměňovacích návrzích tak, jak byly předneseny v rámci usnesení obou výborů, jsou totožné.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jsou nějaké námitky? Nejsou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s předloženými pozměňovacími návrhy, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 21, registrováno 47, pro 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Ještě zde byl návrh předkladatele pana senátora Petra Pakosty, prosím.

Senátor Pavel Čáslava: Tam je stanovisko naší legislativy takové, že by se nemělo hlasovat o tomto návrhu…

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ne, hlasovat se musí, pane zpravodaji.

Senátor Petr Pakosta: Beru svůj návrh zpět.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, návrh byl vzat zpět, prosím, aby se do jednání nezasahovalo, nebudeme tady z toho dělat nic jiného než co máme, to znamená projednávat návrh zákona.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o schválení senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 46 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 22, registrováno 47, pro návrh 45, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

A nyní, protože návrh byl schválen, podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili

1.? Předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání.

2.? Senátora Petra Pakostu a senátora Pavla Čáslavu (při projednávání byl navržen senátorem Petrem Pakostou), aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který jsem přednesl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že při hlasování č. 23 bylo registrováno 48 senátorek a senátorů, pro návrh se vyslovilo 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

V tuto chvíli končím projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli i zpravodaji. Hlásí se ještě pan navrhovatel.

Senátor Petr Pakosta: Jak jsem byl poučen, tak tím, že jsem vzal svůj návrh zpět, jsem udělal chybu. Omlouvám se, dolehla na mě nějaká viróza, takže mám zpomalené reakce. Bylo mi vysvětleno, že bychom jako součásti usnesení o tomto návrhu měli požádat i Poslaneckou sněmovnu o režim podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Mohu-li ještě v této chvíli podat doplňující návrh, abychom toto odhlasovali, tak tedy tak činím.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Slyšeli jste návrh, nebudu ho opakovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 24, registrováno 45, pro návrh se kladně vyslovilo 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím toto hlasování, které je přiřazeno k obsahu předchozího bodu vlastně jako doprovodné usnesení.

Nyní předávám řízení schůze předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Rozhodnutí Senátu, podle § 25 zákona o jednacím řádu Senátu,

o místopředsedovi Senátu, který bude vykonávat pravomoci předsedy Senátu v době od 14. 11. 2010 do doby zvolení nového předsedy Senátu

Vzhledem k tomu, že můj mandát toho času předsedy Senátu zanikne ještě před skončením 7. funkčního období, je nutno v souladu s § 25 zákona o jednacím řádu Senátu rozhodnout o tom, který z místopředsedů bude vykonávat pravomoci předsedy Senátu do doby zvolení nového předsedy Senátu.

Organizační výbor včera toto projednal a navrhuje svým usnesením, aby tuto funkci vykonávala 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do ní nehlásí, tak ji končím, a přečtu vám návrh usnesení, aby bylo jasné, o čem budeme hlasovat:

Senátu stanoví v souladu s § 25 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, že pravomoci předsedy Senátu v době od 14. 11. 2010 do doby zvolení nového předsedy Senátu bude vykonávat 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

K tomuto usnesení nemá nikdo připomínku, takže po znělce budeme o tomto návrhu usnesení hlasovat.

Pan kolega Dryml se hlásit s faktickou připomínkou.

Senátor Vladimír Dryml: Mám faktickou připomínku. Tam je napsáno 13. 11. 2010 a vy říkáte od 14. 11. 2010. Jde tedy o to, abychom si to ujasnili. Podle mne je to od 14. 11. 2010.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Rozhodující byl návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat a tam se to už změnilo na 14. listopadu. Máte samozřejmě pravdu, ale změna byla již provedena.

Zahajuji hlasování o tomto usnesení. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 25 ukončeno, registrováno 43, kvórum 22, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Předávám nyní řízení schůze místopředsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Kolegyně a kolegové, nyní budeme projednávat bod, kterým je

Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu v 7. funkčním období

Prosím pana předsedu Senátu Přemysla Sobotku, aby nás se zprávou seznámil.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Sedmé funkční období naší parlamentní komory dne 13. listopadu 2010 skončí a tak stojím před úkolem jeho zhodnocení.

Tradičně je rozdělím do čtyř bodů – tvoří je problematika legislativního procesu v rámci dialogu obou komor našeho Parlamentu, zvýšení role Senátu v české i zahraniční politice, ochrana politické kultury v naší zemi a snaha udělat ze Senátu významné středisko přímých kontaktů politiků i občanů.

U prvního bodu, který je zároveň naším hlavním společným pracovním úkolem, je namístě především řeč čísel. V posledních dvou letech jsme projednali a schválili 115 zákonů, dalších deset jsme zamítli, k osmi nepřijali usnesení, v šesti případech jsme se rozhodli daným zákonem se nezabývat a 26 zákonů bylo vráceno do sněmovny s našimi pozměňovacími návrhy.

To však není v naší legislativní práci vše, protože do Poslanecké sněmovny jsme poslali v tomto období 17 senátních návrhů, projednali 71 mezinárodních smluv a v oblasti evropské legislativy 46 tisků Evropské unie. O naší práci hovoří i fakt, že v 7. funkčním období Senátu bylo vydáno celkem 346 senátních tisků a že český Senát je třetí nejaktivnější komorou při projednávání evropské legislativy ze všech parlamentních komor v rámci Evropské unie.

Jsem velice rád, že i v tomto období jsme my, senátoři, hráli stále významnější roli v oblasti parlamentní diplomacie. Vedle aktivit v rámci Visegrádské čtyřky, Regionálního partnerství, Asociace evropských Senátů či konferencí evropských parlamentů bych rád připomenul své oficiální cesty do dalších zemí. Ve všech těchto případech se ukázaly četné nevyužité možnosti hlubší hospodářské, kulturní a politické spolupráce s těmi zeměmi, které je nyní třeba dotáhnout k efektivním výsledkům.

Na půdě Senátu jsme přijali řadu předsedů vlád, předsedů parlamentů či ministrů zahraničních věcí, dále generální guvernérku Kanady a naposledy tu byla nová předsedkyně slovenské vlády, která byla posledním významným hostem naší komory.

Dostávám se ke třetímu bodu a i ten mě tak trochu naplňuje spokojeností. Na úroveň české politické kultury žehrají naši občané stále více, ať již jde o komunální politiku či nešvary ve vystupování a úrovni komunikace některých kolegů ve sněmovně. Jsem rád, že Senát si v tomto dosud zachoval zcela jinou atmosféru, kterou charakterizovala věcná diskuse, trpělivost a spolupráce. Doufám proto, že kolotočům osobního zviditelnění prostřednictvím obstrukcí, hádek a urážek se ubráníme i nadále a že slovo senátor zůstane symbolem těch lepších stránek české politiky. K těm patřila i v tomto období politika otevření Senátu k veřejnosti. Byla zde řada konferencí, seminářů, veřejných slyšení, ale také koncertů a výstav, a to bylo ve stoupající míře. Zásluhu na tom mají i naši tradiční partneři ve výstavnictví, a to je Národní muzeum a Vojenský historický ústav.

Ze spolupráce bych rád vedle výstavy a doprovodných akcí k výročí konce druhé světové války připomenul úspěšnou mezinárodní konferenci k 20. výročí pádu komunistické totality ve střední Evropě.

Existuje i řada dalších zajímavých akcí, které nejsou již zpravidla tolik vidět. Jako jeden příklad z mnoha bych uvedl tradiční záštitu nad prestižní soutěží Stavba roku, která má celostátní dosah. Jsem přesvědčen, že i z tohoto stručného nástinu dostatečně vyplývá, že jsme zde v Senátu v letech 2008 až 2010 opravdu nezaháleli a že Senát svou ústavní roli plnil v tomto období naplno.

Je to i zásluhou faktu, že drtivá většina senátorek a senátorů nestála stranou, a naopak – aktivně se na této práci podílela. Za to vám všem chci srdečně poděkovat a doufám, že až za 2 roky zde budeme poslouchat hodnocení 8. funkčního období, budeme na svou příslušnost k Senátu Parlamentu ČR stále hrdi. Díky. A v této chvíli se také oficiálně loučím s těmi, kteří po doplňujících volbách už nebudou členy Senátu.

Chtěl bych jim poděkovat za velmi dobrou práci a za to, že s mnohými napříč politickým spektrem jsme stále přátelé. Díky. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo nemá zájem, rozpravu končím. Pan předseda se nemá k rozpravě ani možnost vyjádřit, ale přesto se ptám, jestli ještě chce využít slova? Nechce.

Budeme hlasovat o návrhu vzít tuto zprávu na vědomí.

V sále je přítomno 39 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 20. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 26 registrováno 39, pro návrh 38, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

Věřím, že panu předsedovi budeme mít možnost poděkovat ještě na zbytku této schůze, to je za týden, takže tak činit v tuto chvíli nebudu.

Přistoupíme k projednávání dalšího bodu – a tím bude projednání bodu, kterým je

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2010

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 360. Senát v 7. funkčním období zřídil 7 stálých komisí a 1 dočasnou komisi a stanovil jim úkoly. Zároveň jim uložil svým usnesením č. 11 z 26. listopadu 2008, aby jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů. Prosím pana senátora Marcela Chládka, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já budu velmi krátký, protože zprávu o činnosti naší komise máte poměrně podrobně v materiálu k tomuto bodu.

Nicméně mi dovolte, abych předně poděkoval všem členům této komise, protože je krajany hodnocena jako velmi aktivní. Zároveň je hodnocena jako nejvýznamnější a nejsilnější orgán, který se zabývá touto problematikou. A já bych chtěl všem členům, kteří se na tom podíleli, předně poděkovat. Těch členů je 13. Kromě mé maličkosti je tam ještě pan místopředseda Grulich, který se touto problematikou zabývá dlouhá léta. Je to samozřejmě znát i na činnosti komise jako takové. A ještě, jako jediný orgán v Senátu, máme při našich jednáních konzultativní radu, která je složena z dvaceti zástupců krajanských komunit, které žijí v zahraničí a nebo se touto problematikou zabývají dlouhodobě v České republice.

Pokud se podíváte do té zprávy, tak trochu více jsme se zaměřili i na propagaci českého jazyka v zahraničí. Vzhledem k tomu, že naši krajané velmi udržují – i ti, kteří nebyli zatím na návštěvě v České republice, tak velmi udržují naše zvyky i samotný český jazyk. Proto jsme podpořili projekt „České školy bez hranic“, který už momentálně funguje ve 13 zemích. A po posledním jednání s panem ministrem Dobešem by se dokonce mohlo podařit, aby byl tento projekt zařazen do „rejstříku škol Ministerstva školství ČR“.

Poté jsme se zároveň zúčastnili a podpořili i společné setkání učitelů českého jazyka a literatury v zahraničí. A jenom takovou perličku pro ostatní, kteří nejsou členy, aby věděli, kam až sahá výuka českého jazyka, protože jsou to země, jako je Paraguay, Argentina, Brazílie. A v Dobrušce se českému jazyku učili i lidé z Filipín, Číny či Austrálie.

Kromě těchto kurzů jsme uspořádali i seminář pro československé vztahy a jejich vazbu na krajany. Já, když jsem začal s touhle prací, tak jsem byl překvapen, že máme několik tisíc krajanů na Slovensku, kteří se sdružují, pravidelně setkávají a velmi spolu spolupracují.

Kromě těchto seminářů jsme zároveň byli spolupořadateli zahajovacího Dne mezinárodního krajanského festivalu, který se stává jedním z nejvýznamnějších festivalů nejen v České republice, ale i v zahraničí, a já pevně věřím, že tak to bude pokračovat i nadále.

K naší práci samozřejmě patří nejenom uspořádat různé semináře a konference, ale také navštívit naše krajany v zahraničí. V uplynulém roce to bylo 6 cest za našimi krajany. Snažili jsme se šetřit finančními prostředky, tak některé zahraniční cesty byly po jednočlenné delegaci.

Já namátkou můžu vyzdvihnout např. cestu v chorvatském Daruvaru, kde mě konkrétně naši krajané, kde je významná komunita, poděkovali za to, že Senát podporuje krajanskou myšlenku jako takovou a podporují naše krajany v zahraničí.

Já bych si velmi přál, abychom dosáhli v budoucnu, nejen prostřednictvím komise, ale vůbec prostřednictvím celého našeho Senátu, myšlenku – tak jak je to v některých jiných zemích, abychom nebyli rozděleni na Čechy, kteří žijí v České republice a Čechy, kteří žijí v zahraničí, ale abychom byli jeden národ Čechů, kteří žijí jedno kde, jedno v které zemi, a aby ta pospolitost byla daleko větší než doposud. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím paní senátorku Janu Juřenčákovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, pane předsedající, milé kolegyně a kolegové. Zpráva o činnosti Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí za rok 2010 je také ve vašich materiálech, takže já bych zmínila pouze aktivity, které byly v průběhu roku. My nemáme konzultační radu, ale my máme konzultační úřad pro ochranu osobních údajů, s kterým úzce spolupracujeme. Spolupracujeme také úzce s nevládní organizací Juridicum remedium, v které každoročně vyhlašujeme ceny za narušení soukromí. Letošní se bude předávat myslím příští měsíc (dneska jsem dostala pozvánku).

Co se týká projednávaných zákonů, tak v poslední době se začínají objevovat tisky, o které žádá o projednání Výboru pro záležitosti EU, takže tam to začíná přibývat. Obracejí se na nás občané, kteří nejsou spokojeni s odpověďmi nebo s nečinností Úřadu pro ochranu osobních údajů, takže tam se to řeší ve spolupráci s úřadem.

V letošním roce se volil předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů. Všichni členové komise, kterých je 9, navrhli jednotlivě bývalého předsedu, který je vlastně i současným předsedou, pana dr. Igora Němce.

V roce 2009 se uskutečnil v Senátu seminář využití DNA, v letošním roce vznikl výstup z tohoto jednání na Úřadu pro ochranu osobních údajů, vznikla pracovní skupina, která se začala zabývat tímto tématem, a kladným výstupem byly teze zákona o DNA, které byly postoupeny ministru spravedlnosti. Za komisi se zúčastnil 1 člen pracovní skupiny – místopředseda komise pan Tomáš Kladívko.

V květnu se uskutečnila konference, kterou pořádala komise – je to ochrana soukromí, kamerové a sledovací systémy. Této konference se zúčastnila i tehdejší ministryně spravedlnosti paní Kovářová a ministr pro lidská práva pan Kocáb. Tady z toho myslím žádné výstupy nejsou, ale je to jedno z témat, které má komise pro ochranu soukromí ve svém popředí.

Já bych chtěla poděkovat také všem členům komise, kteří se zúčastňovali práce během celého roku, chtěla bych poděkovat tajemnici komise, paní Šrámkové, která má kromě naší komise i komisi pro práci Senátu. A myslím, že výsledky té naší práce jsou viditelné. Takže děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní kolegyně, a dále prosím pana senátora Jaromíra Štětinu, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro podporu demokracie ve světě. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji paní předsedající, dámy a pánové, já se taky omezím jen na to nejdůležitější, neboť to máte před sebou.

Hlavními tématy jednání naší komise v roce 2010 byly zprávy Amnesty International o aktuální situaci v monitorovaných zemích, mezi které patří: Bělorusko, Gruzie, Moldavsko, Rusko, Ukrajina, Čína, Sýrie, Írán a další země. Komise se dále věnovala problematice azylové politiky České republiky a případu Timura Borchaschviliho. Jenom bych chtěl říci, že zásah naší komise měl výsledek, protože jsme se zabývali – soud zrušil rozhodnutí ministerstva vnitra o neudělení azylu Timura Borchaschviliho a už je tady tento člověk legálně.

Komise ve spolupráci s organizací Amnesty International rozesílala urgentní apely v případě porušování lidských práv. My jsme uspořádali několik velkých akcí. Myslím, že k těm nejdůležitějším patřilo promítání filmu „Ruská lekce“ režiséra Andreje Někrasova s velkou účastí v hlavním sále našeho Senátu. Určitě mezi nejdůležitější bylo promítání „Katyň“ režiséra Andrzeje Wajdy. Protože se uskutečnilo 21. dubna 2010, a bylo to v době, kdy jsme na tomto setkání v Polsku vyjadřovali kondolenci ke smrti polského prezidenta.

Zajímavé bylo přijetí předsedy Ruského výboru advokátů na ochranu lidských práv pana Jurije Schmidta – upozorňuji, že to je jeden z hlavních advokátů pana Chodorkovského, který nám pomohl, abychom si udělali poněkud jasno, o co v této kauze kráčí.

Naše komise plnila svoje úkoly dobře. Já za to všem členům komise i tajemnici paní Šarmanové děkuji a myslím, že jsme navázali na to, co jsme dělali před rokem, a máme v programu už i na tento rok několik dobrých a zajímavých akcí a prosím o podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego, a nyní prosím pana senátora Jiřího Stříteského, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro práci kanceláře Senátu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vám několika fakty tady zviditelnil naši zprávu o činnosti Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu. Tato komise je jeden z mnoha velmi důležitých orgánů Senátu a byla ustavena již v roce 1997, a od té doby funguje jako naprosto odlišně od ostatních komisí. Je určitým spojníkem mezi Kanceláří Senátu a senátory, jimž napomáhá k rychlému řešení vzniklých problémů a vzájemné kvalitní komunikaci bez zbytečných průtahů.

Já bych byl velmi rád, kdybyste si ve svých materiálech přečetli, co všechno jsme udělali, ale v podstatě bych chtěl zdůraznit i některé věci, že řešíme škodní, zaviněné i nezaviněné škody senátorů, jednak řešíme i škody zaměstnanců Kanceláře Senátu, prostě zabýváme se tím vším, co vám může nějakým způsobem zpříjemnit život v Senátu.

Myslím si, že tato komise je svým způsobem nezastupitelná, a proto bych chtěl všem členům komise poděkovat za jejich práci, protože naše komise nejezdí na zahraniční zájezdy, nejezdí na různá výjezdní shromáždění, ale členové pouze a jedině pracují zde pro blaho vás všech senátorů. Takže děkuji všem členům komise a zároveň bych chtěl popřát budoucí komisi pro práci Senátu, aby pokračovala v této činnosti tak, abyste vy senátoři byli v tomto objektu a v této organizaci spokojeni. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego, myslím, že mohu za nás za všechny také poděkovat panu Stříteskému za jeho práci v čele této komise, jejíž činnost se dotýká skutečně nás všech. Nyní prosím paní senátorku Ludmilu Müllerovou, aby nás informovala o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj činnosti venkova. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Ludmila Müllerová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, já také odkazuji na tisk č. 360, kde jsou podrobně popsány činnosti všech komisí Senátu, a dovolte mi, abych byla proto ve svém projevu velmi stručná. Podrobná zpráva o činnosti Stálé komise pro rozvoj venkova v prvním roce 7. funkčního období byla projednána vloni na 14. schůzi Senátu, a proto bych se obrátila jenom k 2. roku 7. funkčního období, kdy pokračovala Komise v projednávání otázek problematiky venkova, jeho rozvoje, rozpočtového určení daní, dále oblastí tendru Lesů ČR, oblastí dřevozpracujícího průmyslu apod.

Uskutečnilo se celkem 6 schůzí naší Komise, z toho byla jedna také výjezdní, a dále byly dvě zahraniční cesty. Musím říci, že naše Komise organizovala a spolupořádala a také zaštiťovala řadu dalších akcí v Senátu, v zmíněných akcích roku 2010 to bylo slavnostní setkání krajů Má vlast v Praze na Vyšehradě v květnu, dále slavnostní vyhlášení výsledků soutěže O nejkrásnější nádraží ČR v červnu.

Plánované je také vyhlášení vítězů každoroční soutěže Vesnice roku a předávání oranžové a zelené stuhy, které se uskuteční v listopadu a také bylo v minulém roce.

Rovněž nás v pondělí čeká slavnostní vyhlášení výsledků soutěže a předání žezla Město stromů.

Jednotliví členové se zúčastnili celostátních akcí Země živitelka v Českých Budějovicích, Dní malých obcí a dalších seminářů a konferencí, které byly pořádány Spolkem pro obnovu venkova, Svazem měst a obcí a dalšími subjekty a institucemi, které se rozvojem venkova zabývají. V této souvislosti bych chtěla poděkovat všem aktivním i méně aktivním členům naší komise. Nově zvolenému předsedovi i nově zvolené komisi přeji, aby v jejich práci bylo poznat, že venkov má v Senátu zastání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za zprávu a za práci. Prosím pana senátora Jiřího Oberfalzera, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pokusím se být stručnější než předchozí kolegové. Stálá komise absolvovala šest schůzí, přijala osm usnesení a z jednoho jednání pořídila zápis.

V uplynulém období se zabývala hlavními tématy, jako je audiovizuální směrnice, směrnice o mediálních službách, dále novelou zákona o elektronických komunikacích. Členové komise také podali vlastní návrh na úpravu zákona o České televizi, který se týká podpory financování fondu kultury a kinematografie z výnosu reklamy na České televizi.

Komise také uspořádala seminář na téma Svoboda projevu a ochrana osobnosti a uskutečnila pracovní cestu do SRN, konkrétně do Mnichova, aby diskutovala zkušenosti z veřejné kontroly nad veřejnoprávní korporací televize a rozhlasu Bavorska.

Dlouhodobě sbírá zkušenosti o řízení a kontrole médií veřejné služby a doufám, že je v budoucnosti promítne do nějaké legislativní iniciativy. Děkuji všem členům komise a těším se na její práci v budoucnosti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nyní uděluji slovo paní senátorce Jiřině Rippelové, aby nás seznámila s informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Senátorka Jiřina Rippelová: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, protože je čas informací a děkování, dovolím si také poděkovat všem kolegyním a kolegům, kteří pracovali v tomto funkčním období ve Stálé komisi pro Ústavu a parlamentní procedury. Děkuji panu senátorovi Šnebergerovi a panu senátorovi Žákovi, kteří neobhájili svůj mandát. Pan senátor Žák pracoval jako místopředseda této komise. Myslím si, že ústavní komise má svou tradici v činnosti Senátu. Vznikla již za doby předsedování pana kolegy Petra Pitharta.

Pokud se týká zprávy, odkáži vás na písemnou zprávu, která je součástí senátního tisku č. 360, kde si můžete přečíst, že jsme se zabývali čtyřmi základními okruhy otázek. První byly důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, jaké důsledky jsou a budou pro činnost Senátu.

Druhým tematickým okruhem bylo pokračování prvního tématu, kdy jsme projednávali zákon o České národní bance a novelu zákona o bankách.

Na jaře letošního roku jsme se věnovali ambicióznímu vládnímu projektu, který nás v budoucnu nemine, a to je elektronizace Sbírky zákonů a legislativního procesu.

Pokud jde o zájem členů komise, spíše tento projekt vzbudil sympatie, ale v každém případě ho budeme dále sledovat, protože potenciálně představuje téměř revoluci ve způsobu a přípravě i publikací právních předpisů.

Poněkud atypické působení komise bylo v oblasti, kde jsme se věnovali také projednávání návrhu zákona o protikorupčních opatřeních z pohledu Ústavy.

Na závěr bych se zmínila o tom, co dále, čím by se komise měla zabývat v následujícím období. Všichni víme, že v programovém prohlášení vlády je také zakotveno předložení novely Ústavy. Jednak se to dotýká volby prezidenta republiky – přímé volby, zavedení klouzavého mandátu, rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a v procesu schvalování jsou další z četných návrhů jako evergreen v podobě omezení imunity a zavedení obecného referenda, diskutuje se i o dalších ústavních změnách, jakými jsou například nedůvěra vlády či ústavní zakotvení instituce veřejného ochránce práv.

K dalšímu, čím bychom se měli zabývat. Možná, že se stane aktuálním stykový zákon. Určitě by to mělo být zpřehlednění procesu tvorby zákonů a průběžným úkolem je vyhodnocování vývoje evropské integrace.

Děkuji také zejména tajemníkovi komise panu docentu Kyselovi, jehož erudice je také zárukou odbornosti této komise. Tomu chci poděkovat speciálně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. Nyní ještě prosím pana senátora Jaromíra Štětinu, aby nás seznámil se zprávou dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM.

Senátor Jaromír Štětina: Dámy a pánové, dočasné komisi pro posouzení ústavnosti KSČM, která byla v Senátu ustavena 2. 11. 2006, byly uloženy dva základní úkoly. Za prvé prozkoumat, zda KSČM řádně dodržuje zákony ve smyslu § 4 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích č. 424/1991 Sb.

Za druhé prozkoumat, zda existence KSČM odpovídá článku V Ústavy ČR.

Na základě těchto úkolů komise vypracovala závěrečnou zprávu, ve které došla k závěru, že KSČM soustavně a opakovaně porušuje článek V Ústavy ČR, který říká: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí – toto zdůrazňuji – jako prostředek k prosazování svých zájmů. 30. 10. 2008 projednalo závěrečnou zprávu plénum Senátu a doporučilo, aby se závěry této zprávy zabýval Nejvyšší správní soud. Na základě usnesení pléna č. 511 předal předseda Senátu Přemysl Sobotka 13. 11. 2009 závěrečnou zprávu vládě.

V prosinci 2009 byl na zasedání dočasné komise pozván ministr vnitra Martin Pecina a ministr pro lidská práva Michael Kocáb, kteří byli se závěrečnou zprávou seznámeni. Komise na tomto zasedání přijala usnesení, ve kterém doporučuje vládě, aby navrhla Nejvyššímu správnímu soudu pozastavit činnost KSČM. Komise se usnesla, že by KSČM měla provést následující úkony, pokud vláda navrhne Nejvyššímu správnímu soudu pozastavení činnosti KSČM:

a)? odstranit ze svého názvu slovo komunistická a jiné mluvnické delegáty slova komunismus a zaregistrovat se pod jiným jménem,

b)? jasně a zřetelně odmítnout marxisticko-leninské násilí jako prostředek k dosažení svých politických cílů.

Komise zároveň nabídla vládě spolupráci při zpracování návrhu na posouzení činnosti KSČM. Ministr vnitra Martin Pecina tuto nabídku přijal a vypracování správní žaloby se ujala advokátní kancelář Mgr. Stanislava Němce, která jej předložila na zasedání dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM dne 18. 5. 2010.

V srpnu letošního roku jsem předal jako předseda dočasné komise vypracování správní žaloby na KSČM předsedovi vlády prostřednictvím vedoucího úřadu vlády pana Ing. Lubomíra Poula. Komise předpokládá, že vláda vyslyší doporučení Senátu Parlamentu ČR a ve smyslu zákona o politických stranách nechá podezření Senátu Parlamentu ČR prověřit Nejvyšším správním soudem. Komise splnila úkol, který jí byl Senátem uložen. Proto doporučuji činnost dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM ukončit.

Tuto zprávu jsem napsal 25. 10. 2010. O den později přijala komise usnesení, kde doporučuje, aby její činnost byla ukončena koncem 7. období Senátu. Ještě bych poděkoval všem členům komise, kteří komisí prošli a také tajemnici komise paní Pavle Hájkové.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. To byla poslední zpráva o činnosti komisí Senátu. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Nikdo se nehlásí. Ráda bych se o slovo přihlásila, proto poprosím pana kolegu o vystřídání.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má 1. místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky a páni senátoři, předsedkyně a předsedové komisí, chtěla bych k tomuto bodu říci, že činnost komisí není to, co je vidět pod kamerami. Je to drobná mravenčí a každodenní práce členů Senátu, členů horní komory Parlamentu. Většina z nás v některé komisi pracuje. Jsou to záležitosti, které pomáhají od venkova přes Ústavu v dalších oborech, o nichž jste tady mluvili. Chtěla bych vám i za celé současné vedení Senátu za práci v těchto komisích velmi poděkovat, protože práce komisí závisí jen na vaší aktivitě, na vaší tvořivosti, na tom, zda dokážete problémy, s nimiž se lidé potýkají, objevit a zda je také dokážete pomoci řešit. Ještě jednou vám děkuji a přeji všem radost do další práce, která nás všechny čeká.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace komisí Senátu za rok 2010.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Hlasujeme o vzetí na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2010. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Posledním bodem dnešního jednání je bod

Informace

stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 7. funkční období

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 358. Nyní uděluji slovo člence Stálé delegace Parlamentu ČR do Eurostředomořského parlamentního shromáždění paní senátorce Dagmar Zvěřinové.

Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážené kolegyně a kolegové, zpráva Stálé delegace do Parlamentu Středomoří EU, do Středomořského parlamentního shromáždění, je velice krátká z jednoho důvodu – protože činnosti tolik nebyly. Snad největší záležitostí, která zde proběhla, bylo to, že celé toto shromáždění bylo přejmenováno. V současné době delegace nese dnes jiný název, protože v březnu 2010 to bylo v Jordánsku přejmenováno. EU Středomořské parlamentní shromáždění, které vzniklo v roce 2003, mělo určitý ambiciózní plán vytvořit ze středomořského partnerství poměrně stabilní oblast míru a stability založené na respektování lidských práv, na demokracii a právního státu. Tento projekt se velice dobře rozjel. Zástupci jak z evropských parlamentů evropských zemí, tak Evropského parlamentu a stejného počtu deseti partnerských zemí Středomoří jako je Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Izrael, Palestina, Jordánsko, Lisabon, Sýrie, Turecko i Lybie, která má statut pozorovatele, se velice rychle do tohoto začlenily. V březnu 2010 došlo ke změně názvu na Parlamentní shromáždění unie pro Středomoří, a to z důvodu údajně větší akceschopnosti a zapojení do samostatného procesu. V tomto ohledu první zasedání, které proběhlo v Bruselu v loňském roce, bylo silně ovlivněno velkým konfliktem v Gaze, na které reagovaly všechny tři dny plenárního zasedání.

Musím říci, že Česká republika ve výborech zastoupena není. To bylo jediné, co se v tomto parlamentním shromáždění Unie pro Středomoří silně akcentovalo. Apelovalo se na všechny státy arabského seskupení a na Izrael, aby tato záležitost konfliktu v Gaze byla co nejdříve ukončena, a to s nejmenšími následky na životech i na materiálním zabezpečení celé oblasti. Musím říci, že tady se to nepodařilo. Samotné přijetí usnesení se neslo i v tomto duchu.

Bohužel, utlumení Unií parlamentního shromáždění pro Středomoří mělo také za následek jednu věc, a to byly volby v Evropském parlamentu. Činnost se úplně zastavila, protože jeden z největších partnerů bohužel také ekonomických partnerů, to znamená Evropský parlament, čekal na nové zástupce v této iniciativě. Když k tomu došlo, uběhlo hodně vody. Potom následovalo plenární zasedání v Jordánsku.

To mělo poměrně jednodušší průběh, řekla bych méně konfliktní, a to z toho důvodu, že všichni si tam dali závazek, že to proběhne velmi diplomaticky a velmi věcně. Bohužel ke konci to opět nebylo. Na závěr hlasování o usnesení tam určité arabské státy akcentovaly, zbytečně akcentovaly, určité usnesení, že se odsuzuje násilí na palestinských ženách. K tomu se strhla velmi bouřlivá diskuse z toho důvodu, že to bylo přijato tak, že se odsuzuje výhradně násilí na palestinských ženách. Ostatní státy, které jsou z oblastí, kde také bylo pácháno někdy násilí na ženách, se tím cítily velmi dotčeny. A v tom duchu se neslo i závěrečné usnesení.

Doufám, že v dalším období tato velice ambiciózní iniciativa dosáhne velmi dobrých výsledků, pokud budou všechny státy zapojené do této iniciativy velmi dobře spolupracovat. Myslím si, že hlavním úkolem, který si tyto státy teď daly, je právě mír v oblasti středomoří, což vidíme, že je úkolem nás všech, zapojených do této iniciativy, ale i obecně. Dále si myslím, že je to také v posílení trhu se zbožím, v hospodářské prosperitě vzájemného obchodu, protože v určitých oblastech by to mělo přinést hospodářský růst a možná by to mělo vliv na snížení výbušného prostředí v daném regionu. To znamená kulturní výměna společenská, demokracie – řekla bych, že to tam je také utlumeno, protože konflikt v Gaze se promítá absolutně všemi výbory, i tím kulturním, vším možným, jedná se výhradně o tento výbušný prostor. Doufáme, a tak jsme se v Ammánu rozcházeli, že další jednání v této oblasti budou podstatně klidnější.

Omlouvám se, že to je tak kostrbaté. Říkám to svými slovy, zprávu jste dostali. Ale pro mě to bylo velkým střetem v této oblasti, zcela bez přípravy, protože každý si připravuje na každé jednání, získá si hodně informací o dané oblasti, to, co se bude projednávat. Dostanete materiály, ale k těm se vůbec nikdo nikdy nedostal, neslo se to úplně v jiném duchu.

Česká republika byla zastupována třemi lidmi, dvěma z Poslanecké sněmovny, mnou za Senát. Věřím tomu, že v této oblasti, v této iniciativě budeme snad i v jiných oblastech úspěšnější.

Mohu říci, že snad velkým posunem bylo schválení zřízení stálého sekretariátu, který by měl tuto činnost v podstatě iniciovat. V současné době – do této doby to bylo spíše na takové nahodilé iniciativě. Má to hodně velký potenciál, ale musí se na tom ještě hodně pracovat a všechny státy, které jsou do toho zapojené, budou muset pro to hodně udělat, pokud to má mít nějaký cíl.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie pana Ivo Bárka, aby nás seznámil se zprávou o činnosti této stálé delegace. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu se snažit být rychlý. Meziparlamentní unie je mezinárodní organizace založená v roce 1889, která sdružuje představitele parlamentů severních států celého světa. V současné době má 155 členů, což jsou parlamenty suverénních států a devět asociálních členů, různá meziparlamentní shromáždění především z Jižní Ameriky a Afriky.

Ve funkčním období 2009 – 2010 delegace pracovala v počtu 12 členů, 8 členů bylo z Poslanecké sněmovny, 4 členové byli ze Senátu. V září 2010 Poslanecká sněmovna zvolila novou delegaci, ta má již jen 7 členů, naše delegace senátní se neměnila, byla tvořena senátory Bárkem, Guzianou, Julínkem a Pospíšilem. Byla dohoda, že vedoucími delegace jsou zástupci Poslanecké sněmovny. V první části to byla Hana Šedivá, nyní je vedoucím delegace pan poslanec Tomáš Chalupa.

Ve zprávě, kterou máte obsaženu v tisku 358, jsou i soupisy konferencí, máte tam i náplně jednotlivých konferencí a bodů, které se na těchto konferencích projednávaly.

Chtěl bych velmi poděkovat všem kolegům ve stálé delegaci za jejich práci. Jsem přesvědčen, že jsme reprezentovali Českou republiku a Senát v této významné mezinárodní organizaci velmi dobře a rovněž chci poděkovat tajemníkovi stálé delegace Jiřímu Krbcovi za velmi dobrou práci. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Nyní prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO pana senátora Jiřího Nedomu, aby nás informoval o činnosti delegace. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, Stálá delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO v období 2009 až 2010 měla sedm členů, z toho pět členů bylo z Poslanecké sněmovny, vedoucím delegace byl pan poslanec Tomáš Dub. Za Senát jsem byl členem této delegace já a kolega senátor Pavel Trpák. Jinak delegace měla též sedm náhradníků, přičemž za naši komoru byli náhradníky pan senátor Rostislav Slavotínek a pan senátor Jiří Žák.

Po přijetí do NATO se Česká republika zastoupená parlamentní delegací stala řádným členem tohoto Parlamentního shromáždění NATO a po změně statutu členství z asociovaného na řádného člena bylo třeba volbami v obou komorách Parlamentu doplnit členy této delegace. Tam právě vznikl klíč, že podle stanov shromáždění Česká republika získala 7 členů a 7 náhradníků v tom složení, jak jsem vám tady četl.

V září letošního roku byla zvolena nová delegace, kdy vedoucím této delegace bude pan poslanec Jan Hamáček, u nás zůstává pan kolega Trpák členem – zatím do skončení tohoto období, náhradníkem pan kolega Slavotínek.

Co se týká činností, máte to rozepsané ve zprávě. Zhruba se dá říci, že v obou dvou letech se sešlo toto shromáždění třikrát. Většinou byla témata velmi podobná, neustále se tam hovoří o působení aliančních sil v Afghánistánu, o dalších budoucích úkolech NATO jako celku v této oblasti, o nové strategické koncepci NATO, o budoucích vztazích s Ruskou federací. To se tam neustále opakuje. Také se tam při této příležitosti velmi často hovoří o důsledku válečného konfliktu mezi Ruskem a Gruzií. Možná si pamatujete, že jsme k tomu přijali určité doprovodné usnesení, které se nám tam při těch jednáních podařilo uplatnit.

Co se týká letošního roku, stále se hovoří o nové strategii koncepce NATO, o nové strategii komunikační politiky uvnitř NATO. Tématem jarního zasedání byla budoucnost aliance, činnost NATO v Afghánistánu, situace na západním Balkáně 15 let po dohodách z Daytonu, role NATO při zajištění bezpečnosti v polárních oblastech, Perském zálivu, na arabském poloostrově, ale také ekonomické změny, globální krize, změny klimatu a energetická strategie Aliance.

Připomněl bych ještě jednu velmi zajímavou akci, která proběhla v tomto našem sále, a to v letošním roce od 29. září do 1. října, kdy navštívila Českou republiku delegace podvýboru tohoto shromáždění, byl to podvýbor pro ekonomickou spolupráci mezi Východem a Západem. Tento dvoudenní brífink, nebo série brífinků proběhl právě zde v Senátě, kde k hostům promluvili zástupci našeho MPO, zahraničních věci, ministerstva obrany, ale také České národní banky, odborů, různí ekonomové a politologové. Velmi se zde hovořilo o současné ekonomické situaci České republiky, o vztahu České republiky k NATO, o vztahu České republiky k EU. Já jsem se těchto jednání zúčastnil a mohu potvrdit, že to bylo skutečně zajímavé.

Chtěl bych poděkovat především mým kolegům, kteří se mnou pracovali v této delegaci. Také bych rád poděkoval pracovníkům Senátu, kteří nám pro to vytvářeli vhodné podmínky a zázemí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo člence Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě paní senátorce Haně Doupovcové. Paní senátorko Doupovcová, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesla krátkou zprávu, která se týká právě Stálé delegace OBSE. Podrobnou zprávu o činnosti této delegace máte v senátním tisku 358. Zmíním se jenom o základních faktech. O vzniku Parlamentního shromáždění OBSE bylo rozhodnuto na setkání představitelů parlamentů účastnických států v Madridu v roce 1991. Toto parlamentní shromáždění pracuje ve třech hlavních výborech, výbor politický, ekonomický, lidskoprávní.

Základními úkoly parlamentního shromáždění jsou – podpora mezinárodního dialogu v celé oblasti OBSE, rozvíjení a podpora mechanismů prevence při řešení konfliktů, prevence posilování a upevňování demokratických institucí v účastnických státech.

Naše Stálá delegace Parlamentu ČR je složena z pěti zástupců dolní komory a ze tří zástupců horní komory. Významnou součástí práce parlamentní delegace je účast jeho členů ve volebních pozorovatelských misích v účastnických státech OBSE. Pozorovatelské mise se zúčastnili zástupci Senátu stálé delegace při volbách v Moldavsku a v Tádžikistánu. Tato naše práce byla velmi vysoce hodnocena našimi kolegy, a to i z toho důvodu, že jsme vykonávali svoji pozorovatelskou práci v odlehlých a venkovských částech těchto zemí. Naše poznatky se pak staly cenným podkladem pro celkové zhodnocení voleb v těchto zemích.

Pro informaci ještě uvedu, že na 19. výročním zasedání v Oslu došlo k volbě nových vrcholných představitelů Parlamentního shromáždění OBSE, předsedou se stal Řek Petros Efthymiou, nahradil Jo?o Soarese z Portugalska.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem členům této stálé delegace za aktivní přístup k práci. Poděkování patří za vysoce profesionálně odvedenou práci tajemnici delegace paní Pavle Papírníkové. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím členku Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy paní Danielu Filipiovou, aby nás seznámila se zprávou o činnosti této stálé delegace.

Senátorka Daniela Filipiová: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, odkážu vás kompletně na tisk 358. Jistě si všichni se zájmem přečtete tuto zprávu, kde si najdete podrobnosti o tom, co Rada Evropy je, kolik má členů delegace a podobně. Tímto bych si dovolila skončit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím členku Stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy paní Jiřinu Rippelovou, aby nás seznámila se svou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já si vás dovolím vzhledem k pokročilé době odkázat na senátní tisk č. 358, kde máte velmi podrobnou informaci o složení i činnosti Stálé delegace do Středoevropské iniciativy a poprosím vás o vzetí této zprávy na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Teď prosím v zastoupení vedoucího Stálé delegace Parlamentu ČR do ZEU, Prozatímního shromáždění pro evropskou bezpečnost a obranu pana senátora Jana Nádvorníka, paní senátorku Lianu Janáčkovou, aby nás informovala o činnosti delegace. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Liana Janáčková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je vidět, že ten konec my děvčata trošku urychlujeme, takže já nebudu tuto tradici porušovat a odkážu vás na zprávu, kterou vypracoval pan předseda stálé delegace Jan Nádvorník. Jenom pro ty, kteří budou i nadále v Senátu a měli by o tuto delegaci zájem – je strašně důležitá, nicméně v červnu končí. Určitě se bude nějakým způsobem transponovat, ale je otázkou, do čeho. Veškeré důležité záležitosti, které jsme za dva roky, v posledním období s panem předsedou Nádvorníkem tvořili v té delegaci, jsou tady zaznamenány. Opustím toto téma, poprosím, abyste vzali tuto zprávu na vědomí. A protože nevím, jestli ještě příští týden přijedu, protože čekáme zrovna ve středu miminko, budu poprvé babička, takže si to budu užívat – možná, že se ještě uvidíme, ale kdybychom se neviděli, chci vám všem velmi poděkovat, bylo to krásných šest roků i se všemi problémy, radostmi, starostmi. Byla jsem tady moc ráda a snad se někdy ještě potkáme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko, za zprávu. Jistě i my všichni vám přejeme vše nejlepší, hodně úspěchů a pevné zdraví. Děkujeme za spolupráci. Nyní otevírám rozpravu k předloženým zprávám. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nepřihlásil, rozpravu končím. Předpokládám, že ani ti, kteří podávali zprávu, nemají na co reagovat, takže nebudeme dávat možnost se vyjádřit a přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 7. funkční období. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 28, registrováno 42, pro návrh se vyslovilo kladně 42, proti nikdo.

Návrh byl schválen, usnesení bylo přijato.

Děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme program, který jsme si dali na dnešní část 24. schůze jednání našeho pléna Senátu.

Schůze bude pokračovat příští týden ve středu, tj. 3. listopadu od 10.00 hodin.

Děkuji vám a přeji hezký večer. Upozorňuji, že ještě dnes od 19.00 hodin jsme panem předsedou zváni na společenské setkání. Těšíme se na shledání.

Končím tuto část jednání. Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 18.01 hodin.)