Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 3. listopadu 2010)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 24. schůze Senátu. Z dnešního jednání se omluvili senátoři Jiří Liška, Alexandr Vondra a Václav Jehlička.

Prosím, zaregistrujte se, a pokud nemáte identifikační kartu, tak náhradní jsou v předsálí Jednacího sálu.

Návrh na změnu a doplnění pořadu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Navrhuji doplnit bod Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. října 2010, a to jako první bod našeho jednání.

Dne 1. listopadu 2010 byl Senátu postoupen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve znění pozdějších předpisů. Navrhuji, aby tento tisk, který má číslo 362, byl zařazen jako druhý bod našeho jednání.

Nyní o těchto doplňcích našeho pořadu budeme hlasovat. Na první hlasování svolám zbývající senátorky a senátory do sálu.

Zahajuji hlasování o doplnění našeho pořadu, tak jak jsem přednesl. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 57.

Návrh byl schválena můžeme přistoupit k prvnímu bodu. Tímto bodem je

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady,

která se konala ve dnech 28. a 29. října 2010

S informací vystoupí předseda vlády pan Petr Nečas, kterému uděluji slovo a zároveň ho zde vítám.

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, rád bych vás zde ve stručnosti informoval o výsledku jednání Evropské rady, která se konala minulý čtvrtek a pátek.

Na programu byla čtyři témata – Závěrečná zpráva Task Force pro koordinaci hospodářské politiky, summit G20 v Soulu, konference v Cancúnu o změně klimatu a summity s třetími zeměmi.

Jednání dominovala jednoznačně závěrečná zpráva Task Force a spojené téma z minismluv nadnesené francouzsko-německou deklarací z Douville.

Evropská rada ve svých závěrech přijala zprávu skupiny Task Force. Její doporučení budou vtělena do legislativních aktů k rozpočtovému a makroekonomickému dohledu, které jsou v současnosti v unii projednávány. Přesto se tato doporučení ne ve všem s těmito návrhy překrývají.

Česká republika společně s dalšími státy patřila mezi země, které do závěrů Evropské rady vložily ustanovení o zohlednění dopadů důchodových reforem při provádění Paktu stability a růstu. ECOFIN, čili Rada ministrů financí a hospodářství, je vyzván k další práci na konkretizaci formy tohoto zohledňování, přičemž Evropská rada se k této otázce vrátí v prosinci letošního roku.

Stejně tak, jako jsme před samotnou Evropskou radou velmi silně trvali na tom, že evropské orgány nemají právo vstupovat do vnitřních rozpočtových procedur členských států, odmítli jsme během jednání také pokus o harmonizaci daní, který vzešel na jednání Rady.

Během jednání jsem také upozornil na možné problémy při aplikaci režimu hlasování tzv. obrácenou kvalifikovanou většinou. Pokud by mělo v budoucnosti dojít k použití tohoto právně sporného a diskutabilního mechanismu v dalších oblastech, než kde je nyní předvídám, postavila by se Česká republika proti.

Členské státy se na Evropské radě shodly na nutnosti zavedení stálého krizového mechanismu pro zajištění finanční stability eurozóny jako celku. Předseda Evropské rady zahájí v této souvislosti s členy Evropské rady konzultace o omezené úpravě smlouvy, kterou bude za tímto účelem zřejmě nutné provést. Evropská rada v tuto chvíli ovšem změnu smluv neodsouhlasila. Bude zaležet na její případné nutnosti a konkrétní podobě návrhu. České republice se podařilo prosadit, aby se příprava změny odehrávala v úzké konzultaci s členskými státy. Samotnou substanci podoby krizového mechanismu připraví nejdříve Evropská komise společně s předsedou Evropské rady. Na prosincové Evropské radě návrhy vyhodnotíme a posoudíme případnou nutnost změny primárního práva. Případná změna by byla zřejmě hlasována jako tzv. zjednodušená, nikoliv řádná změna smluv, tj. podle článku 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii, nikoliv tedy podle článku 48 odst. 1 až 4 Smlouvy o Evropské unii.

Je třeba již nyní si uvědomit, že v České republice je tento mechanismus mimořádně procedurálně náročný. Obě komory Parlamentu musí projevit souhlas dříve, než na Evropské radě vláda může pro návrh hlasovat. To znamená, že musíme mít definitivní návrh v dostatečném předstihu. Současně o jeho schválení v Evropské radě půjde návrh do běžného ratifikačního řízení a bude muset tedy být znovu projednán a schválen v obou komorách a ratifikován prezidentem republiky.

Tady chci zdůraznit, pokud tedy dojde Evropská rada k názoru, že je nutná změna primárního práva, a o tom zatím rozhodnuto není.

Pokud by návrh byl přitom vyhodnocen jako kompetenční transfer a na to jako zásadní změna primárního práva, musel by být schvalován v referendu v souladu s programovým prohlášením vlády. Zatím je ovšem těžké předjímat, jak bude výsledný návrh případných změn smluv vypadat. Evropská rada se k této otázce vrátí na svém prosincovém zasedání s cílem přijmout konečné rozhodnutí ohledně podoby krizového mechanismu a omezené úpravy smluv tak, aby případné změny mohly být ratifikovány nejpozději v polovině roku 2013.

Podstatná je v závěrech Evropské rady dojednaná pasáž o rozpočtové zodpovědnosti unie. Společně s deseti dalšími státy jsme podepsali prohlášení kritické vůči případnému navyšování rozpočtu unie, jak si přeje evropský parlament. S předsedou evropského parlamentu jsme na toto téma vedli delší a živější debatu. Výsledkem je, že se Evropská rada bude držet velmi restriktivního přístupu k unijnímu rozpočtu. I když to pro nás jako čistého příjemce není vždy jednoznačně výhodné, jde tím o celkový signál, který vyšleme nejenže státy, ale i EU musí svůj rozpočet přizpůsobit realitě.

Dalším tématem jednání byl summit G20 v Soulu. Potvrdily se změny, na nichž se dohodla Rada ECOFIN, a projednala priority, které budou na soulském summitu prosazovat představitelé EU a členských států EU, které jsou členy skupiny G20. Summit musí vyslat jasný signál ohledně konkrétního a včasného provádění dohodnutých opatření pro silně udržitelný a vyvážený růst, zejména pokud jde o plány fiskální konsolidace, reformu finanční regulace, sociální soudržnost, tvorbu pracovních míst a potřebu dalších strukturálních reforem.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat otázce opětovného zajištění vyváženého růstu ekonomiky v globálním světle.

Co se týká konference v Cancúnu o změně klimatu, Evropská rada potvrdila závěry Rady pro životní prostředí ze dne 14. října letošního roku týkající se přípravy konference v Cancúnu a také ochotu unie zvážit druhé kontrolní období podle Kjótského protokolu za předpokladu, že podmínky stanovené v závěrech Rady pro životní prostředí budou splněny.

Evropská unie v Cancúnu předloží komplexní a transparentní zprávu o provádění svého závazku v oblasti financování „FastStart“, které bude následně předkládat každoročně a vyzvedne důležitost dalšího zvýšení transparentnosti financování v oblasti změny klimatu. Po skončení cancúnské konference Evropská unie opět zhodnotí situaci a mimo jiné posoudí možnost pro snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % tak, aby mohla reagovat na vývoj mezinárodního jednání v oblasti klimatu. Tady chci zdůraznit, že naše pozice je v tomto jednoznačná. Znamená to, že jakékoli případné navýšení tohoto závazku by muselo jít pouze v kontextu toho, že by další klíčoví světoví hráči v oblasti emisí skleníkových plynů museli učinit stejné adekvátní závazky. Zprávu o této otázce má Rada ministrů pro životní prostředí předložit nejpozději na jaře roku 2011. Nadále platí, že Česká republika by podpořila zvýšení redukčního závazku jen jako společný akt všech klíčových světových aktérů.

Vzhledem k časovému tlaku byla příprava summitu, kterou se zabývala Evropská rada velmi redukována, byla tomu věnována minimální pozornost. Proto byly i původně navrhované závěry Evropské rady v této části podstatně zkráceny.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, celkově lze říci, že výsledky Evropské rady pro Českou republiku znamenají především kroky k posílení koordinace hospodářských politik a většinu důrazu na rozpočtovou odpovědnost. Podařilo se nám prosadit posílení rozpočtové odpovědnosti, lepší vynucování pravidel paktu o stabilitě a růstu i nástroje pro nápravu makroekonomických nerovnováh. Výsledek jistě není stoprocentně uspokojivý, mohli bychom si představit daleko ambicióznější systém vynucování rozpočtové odpovědnosti. Přesto je učiněná reforma podstatnou změnou k lepšímu s ohledem na priority ČR, ale i s ohledem na politiku vlády.

Co se týče výhledu do budoucna, je třeba věnovat pozornost přípravě prosincové Evropské rady. Otevření smlouvy je pro Českou republiku naléhavou politickou otázkou a je třeba je uvést do souvislosti s dalšími našimi zájmy. Je třeba se připravit na jednání a na hledání partnerů, v tomto případě mimo eurozónu. Nesmíme dopustit, aby naši občané v konečném důsledku nesli důsledky obtíží, které si způsobí některý rozpočtově neodpovědný stát eurózony. V této souvislosti je třeba, aby se vláda od počátku věnovala otázce případné změny smluv. V této souvislosti bude nutná i úzká koordinace s komorami parlamentu, tedy i s vámi, paní senátorky a páni senátoři. Na tuto spolupráci se samozřejmě těším, počítám s ní, obrovsky si vážím aktivního Senátu, který neváhá se velmi detailně zabývat otázkami integrace a patří v této souvislosti k nejaktivnějším komorám v rámci celé EU.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane premiére, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Předpokládám, že s tím souhlasí. Má někdo protinávrh? Nemá. Budeme o tom hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zpravodaje Luďka Sefziga, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 30 ukončeno. Registrováno 68, kvorum 35, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Námi určený zpravodaj má nyní slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane premiére, vážení paní senátorky, páni senátoři. Pan premiér stejně jako já při našem minulém zasedání jsme označili za nejdůležitější část jednání Evropské rady 28. – 29. října zřízení skupiny Task Force, resp. diskusi o jejích závěrech. Upozorňuji, že nepřesně bývá překládána tato skupina jako pracovní skupina, právní překlad by měla být operační skupina, tedy daleko naléhavější skupina, která má řešit naléhavý problém.

Tomuto jednání předcházela schůzka prezidenta Sarkozyho s kancléřkou Merkelovou. Ve vzduchu se vznášela diskuse o trestech pro země, které nedodržují maastrichtská kriteria či konvergenční programy a ohrožují nejen stabilitu eurozóny, ale celé hospodářské situace v EU. Paní kancléřka si tím vysloužila podle mého soudu v krizi ne zcela pejorativní přízvisko „trestající matky unie“. V mnohých odbornících však vzbudila uznání, že je to poprvé, kdy představitel země EU a SRN bývá nazývána motorem EU, vyslovil názor, že pokud někdo nedodržuje dohody a závazky, musí být potrestán vlastními chybami, nést za své činy zodpovědnost či z eurozóny vyobcován, pokud dojde až ke státnímu krachu. Je to bič na nezodpovědné politiky, kteří místo aby problémy řešili, pouze je přesouvají na jiné silnější státy či na orgány EU.

Největší problém není v trestu jako takovém, ale v míře a cestě, jak k absolutnímu trestu zbavení hlasovacích práv dojít. Zbavení hlasovacích práv na Radě je trestem příliš velikým vzhledem k tomu, že momentálně splňují kritéria paktu stability pouze Švédsko a Estonsko přistupující k EU. Je vidno, že je to trest i neuskutečnitelný. Je dobře, že i náš český pan premiér na tuto skutečnost poukázal. Pan premiér použil jako zbraň proti ukvapeným změnám primárního práva varování referendem, které vychází z koaliční smlouvy.

V tomto ohledu ale Česká republika není vůbec jediná. Víme, že bezprostředně po přijetí Lisabonské smlouvy i v Rakousku se ozvaly hlasy, že při příštích změnách a při zvyšování důležitosti rozhodovací úrovně na Evropské instituce, že i v Rakousku bude vyhlášeno referendum.

Referendum respektují i největší političtí konstruktéři v Evropské unii. Jak jsme mohli vidět v případě Francie, Holandska při ratifikaci ústavní smlouvy, tak Irska v případě Lisabonské smlouvy, nikdo výsledek referenda nerelativizoval nebo nezpochybňoval.

V případě zásahu do primárního práva, ke kterému možná dojde jen o něco později a ne možná pouze v souvislosti s myšlenkou trestání nepoctivých států bude možná stačit i předběžné vyjádření komor národních parlamentů, které se touto problematikou zabývají neméně zodpovědně jako jejich vlády.

Jistě by mnohé možná i v české kotlině našly pevné odmítavé stanovisko tam, kde by se tato snaha ukázala, že by více uškodila, než pomohla, podle vzoru, že i cesty do pekel bývají dlážděny samými dobrými úmysly. Koneckonců právě my jsme za to placeni, vzděláváme se v tom, abychom takové rozhodnutí uměli udělat a nesli za toto rozhodnutí také zodpovědnost a nepřenášeli naši zodpovědnost na lid v oblastech politiky, které nejsou zrovna jednoduché, které jsou spojené také s právem, s rozhodováním práva a určitě primární právo do takové oblasti patří.

Zatím tedy byla odložena změna článku 125 ze smlouvy o fungování Evropské unie, tedy ten tzv. no bale out, tedy jakési vykoupení nebo zadotování států, které jsou v problémech, Evropskou unií zatím bylo odročeno. Bylo přislíbeno, že prezident Evropské unie bude objíždět jednotlivé členské státy a bude s nimi diskutovat, s vládami, ale patrně s národními parlamenty, jak problémy nedodržování paktu stability v budoucnosti řešit. Na pomoc se berou také některé postupy mezinárodního měnového fondu, vtahuje se do diskuse i soukromý sektor.

Bude jistě velmi problematické pro nás řešit oblast rozhodnutí, zdali postupovat ve zjednodušeném mechanismu, kterým máme usnadněné stanovisko; a význam Senátu v posledním roce před ratifikací Lisabonské smlouvy velmi významně stoupl, protože do té doby Evropskou agendou měl všechny náležitosti Senát pouze konzultativní přístup. Teprve přijetím změn jednacích řádů je Senát tak mocný, že může nejenom varovat, ale může dokonce takový posun při rozhodování na Radě naší vládě zakázat. A protože se tam vyžaduje podpisová jednohlasnost, je evidentní, že obě komory, jak Senát, tak dolní komora budou mít rovnomocně možnost této síly využít, pokud budeme mít pocit, že postup škodí, že je příliš ukvapený, nebo naopak je nedostatečný. Můžeme vládu upozornit, že takový souhlas nedáme.

Účastnil jsem se posledního setkání COSACu, kde velmi důležitou diskusí, to trochu odbočím, byla diskuse o meziinstitucionální dohodě mezi Evropským parlamentem a mezi Evropskou komisí. I právní skupina, která zajišťuje servis pro Radu Evropy, bylo patrno, že došlo k vychýlení síly, která je nad rámec Lisabonské smlouvy, a COSAC přijal usnesení o monitoringu toho, jak se bude Evropský parlament ve skupině s Evropskou komisí chovat, tak aby nedošlo k oslabení významu Evropské rady. Bylo vidět, jak to velmi vzbudilo nelibost u členů Evropského parlamentu, kteří jsou stabilně přítomni našemu jednání. Je vidět, že jsme ťali do živého, a je dobře, že mohu teď panu premiérovi slíbit, že tento monitoring bude probíhat tak, aby nedocházelo k oslabení meziinstitucionálního principu, který v Evropě má být rovnomocný k komunitárním.

Ostatní informace, které pan premiér přednesl, které se týkaly summitu skupiny G20 v Soulu a změn klimatu, si myslím, že byly vyčerpávajícím způsobem a nechci je již dále komentovat. Děkuji za pozornost a navrhuji, abychom tuto zprávu vzali na vědomí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, a já v této chvíli otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil senátor Jiří Žák.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystupuji zde na přání mé kolegyně Daniely Filipiové, která v tuto chvíli nemůže hovořit. Jsem její zesilovač. Přesto i to, co řeknu, je můj názor.

Jen velmi stručná poznámka. Zdá se nám být divné, když tak zásadní jednání, o kterém pan premiér tak obsáhle informoval, probíhá v době, kdy máme náš největší státní svátek. Domnívám se, že naše vláda, potažmo pan premiér by mohl upozornit ve strukturách Evropské unie na to, aby takováto jednání byla pokud možno směřována do dat, která nejsou tak zásadními. To je vše, děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, pane předsedo vlády, dámy a pánové, mně připadá obdivuhodný postup naší vlády, která odpovědně řeší něco, co se vyřešit vůbec nedá. Je to známka toho, že projekt, který vznikl opravdu tak, že na startovní čáru se postavila, jak říká kolega Žák, auta nestejné výkonnosti, některá z toho měla ukradený motor. Po chvíli závodu se zjistí, že nedosahují stejného tempa. A můžete dělat jakákoli organizační opatření, můžete měnit rozhodčí, můžete dokonce zakázat některým hlasovat o výsledcích, ale výsledků nedosáhnete.

A existuje taková věc. Jestli si vzpomenete třeba na historii Řecka po druhé světové válce, tak jeden čas hrozila válka mezi Řeckem a Tureckem. Bylo to tehdy, když Turecko obsadilo Kypr, a tam vznikla vláda plukovníků, která vyhlásila mobilizaci. A hrozila válka. Dnes se říká, že válce zabránilo NATO. Nezabránilo jí NATO, zabránilo jí to, že v Řecku byly zcela rozkradeny mobilizační zásoby. Když otevřeli kufry s enzetami, tak zjistili, že tam žádné pušky nejsou. Stát je mezi tím prodal.

Stejně tak, aby se mohlo vůbec postavit Řecko na startovní čáru, používalo trošku kreativní účetnictví na úrovni rozpočtové. Např. nevedlo rozpočet výdajů na armádu. Deset let nevedlo vůbec v rozpočtu. A dnes po všech zkušenostech zjišťují kontroloři z EU, že nejen to, že nehlásilo, jak je na tom špatně, ale když už nahlásilo, jak je na tom špatně, tak to nahlásilo špatně. Že to je daleko horší.

Toto všechno by se řešilo samo. Prostě poklesem hodnoty drachmy, byla-li by. Tím by se samozřejmě zvýšila exportní schopnost Řecka. Turisté, kteří když dojedou do Řecka, je to export, tak ti by tam jezdili, protože Řecko by bylo levné. My všichni bychom si kupovali nějaké ty fety místo Channelu z Klatov, nebo kde se to vyrábí, a samozřejmě by se tím Řecko dostávalo zpátky na svou úroveň a řešilo by se to kurzovou změnou.

Protože kurzová změna není, tak se to řeší administrativou a hlasováním. A budou se předvádět prostředky mezi státy. Ale když dáváte někomu, kdo není výkonný, tak ho tím jen udržujete v jeho nevýkonnosti. Protože když ví, že dostane, tak proč by se snažil.

Řešení, jestli bude, nebude mít stát hlasovací právo, a jak jsme tady slyšeli, možná by prospělo, kdyby se to přijalo, protože by ta Komise a Rada přestala něco přijímat, protože by nemohla už, tam jsou jen dva státy, které by měly hlasovací právo, možná by další nesmysly nevymýšlely. V podstatě je úplně jedno, jakou administrativní metodu zvolíme k tomu, aby se tento problém nedal řešit.

Přesto to, že při hlasování hájí naše vláda naše práva hlasovat, se mi líbí a za dané situace se asi nic jiného dělat nedá. Když to děláme špatně, tak když to celá Evropa dělá špatně, ani my to nemůžeme dělat dobře. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedo vlády, já bych měl jenom jednu otázku. Vy jste se zmínil o tom, že Evropská rada podpořila závěry Rady pro životní prostředí. Ta jednala mimo jiné o pěstování geneticky modifikovaných organismů. A podle mých informací se jednalo o nařízení Rady, které nějakým způsobem modifikuje směrnici o omezení pěstování geneticky modifikovaných organismů.

Zajímalo by mne, jestli jde dále směrem restriktivním nebo liberalizačním, a jaký je postoj České republiky. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Nikdo další se nehlásí, takže končím rozpravu. Pane premiére, jestli chcete reagovat, máte možnost.

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji za debatu. Otázku pana senátora Škalouda nejsem schopen takhle okamžitě podrobně zodpovědět, takže odpověď zajistím.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan zpravodaj Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Pokud předběžnou opatrnost lze nazvat restrikcí, tak asi bych na otázku kolegy Škalouda odpověděl, že se vrací věc zpátky k diskusi členským státům, což lze říci, že je určitým stupněm obezřetnosti. Jsou různé státy, některé mají bližší přístup k modifikaci výroby živočišné i rostlinné, některé mají přístup více benevolentní, jak bych to nazval.

Jinak v diskusi zazněl zajímavý poznatek, že pan premiér byl bohužel v době státního svátku České republiky, a velmi váženého svátku v České republice, na jednání Evropské rady a nemohl se zúčastnit oslavy na Pražském hradě. Bylo by určitě vhodné, aby si členové Evropské unie vyjádřili i vzájemnou úctu tím, že si budou vzájemně respektovat doby summitu a nebudou je pořádat v době národních svátků. Ale to se snad příště bude více respektovat.

Jinak byl zajímavý poznatek kolegy Pospíšila, že i krádež může být k něčemu prospěšná, že má dokonce i mírotvorný účinek.

Jinak bych jenom zopakoval, že doporučuji vzít zprávu pana premiéra na vědomí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A o tom také budeme po znělce hlasovat.

Hlasujeme o návrhu vzít na vědomí informaci. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 68, kvórum 35, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: A naším následujícím bodem programu je nyní

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 362. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu pan Martin Kocourek, kterého tu vítám a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych úvodem u tohoto tisku, kterým je návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, zrekapituloval, že podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je zakotvena v zákoně, jak jsem zmínil, č. 180/2005 Sb., a tento zákon v podstatě byl bez významných změn v platnosti pět let. Za tuto dobu však došlo k výraznému nárůstu množství podporovaných zdrojů a současně došlo k i výraznému poklesu investičních nákladů na jejich výstavbu. A oba dva faktory se nejvýrazněji projevují u fotovoltaických elektráren.

Vysoká doba, garantována délka podpory a právo přednostního připojení způsobily velký zájem investorů o výstavbu fotovoltaických elektráren, který vyvrcholil tím, že počátkem roku 2010 objem vydaných kladných stanovisek k připojení několikanásobně překročil kapacitu, kterou byla schopna česká elektrizační soustava pojmout. V reakci na tuto situaci požádal počátkem února správce přenosové soustavy provozovatele distribučních soustav o pozastavení vydávání kladných stanovisek k připojení pro neregulované obnovitelné zdroje, což jsou zmíněné fotovoltaické elektrárny a větrné elektrárny, avšak do zastavení připojování již distribuční společnosti vydaly kladná stanoviska na připojení 2352 megawatt větrných a fotovoltaických elektráren. A protože již bylo vydáno kladné stanovisko, bylo by možné tyto projekty ještě teoreticky stále realizovat.

Pokud bychom tedy neučinili nic, bylo by možné, aby byly podle dat ze srpna 2010 realizovány fotovoltaické elektrárny v celkovém instalovaném výkonu až zhruba 2300 MW. To by však podle následných propočtů příspěvků k výkupním cenám elektřiny z fotovoltaických elektráren, a to opět ze srpna 2010, mělo fatální dopady do konečných cen elektřiny, to znamená pro domácnosti a maloodběratele by se ceny mohly zvýšit až o 20 % a pro průmysl až o 23,5 %, což by mělo zejména pro konkurenceschopnost českého průmyslu naprosto devastující účinky.

Pokud bych měl tedy zrekapitulovat, co tato novela navrhuje, tak potom tato novela upravuje problematiku podpory fotovoltaických elektráren do budoucna, přičemž říká, že národ nově bude vznikat pouze fotovoltaickým elektrárnám připojeným do elektrizační soustavy, nikoliv tedy tzv. ostrovním provozům, jako je tomu doposud. Dále nárok bude nově vznikat pouze fotovoltaickým elektrárnám s instalovaným výkonem do 30 kilowatt, které budou umístěny na střechách a konstrukci budov. Dále tato novela říká, že fotovoltaické elektrárny, které jsou již připojeny do elektrizační soustavy, budou mít stále zachované právo na podporu podle stávajících podmínek. Tato novela též říká, že zdroje nepřipojené do elektrizační soustavy, ale uvedené do provozu před 1. lednem 2011, mají 12 měsíců na to, aby se připojily do elektrizační soustavy. Pokud tak učiní, potom jejich právo na podporu bude zachováno, ale výše podpory bude odpovídat garantované výši pro daný zdroj platný v době připojení do elektrizační soustavy.

Tento zákon by měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2011 a od 1. března 2011 budou podporovány pouze fotovoltaické elektrárny s instalovaným výkonem do 30 kilowatt, které, jak jsem zmínil, budou umístěny na střechách a konstrukcích budov. K tomuto datu je rovněž garantováno, že ty elektrárny, které jsou již připojeny do soustavy, budou mít, jak jsem zmínil, zachované právo na podporu podle stávajících podmínek.

Výše zmíněnými ustanoveními této novely se tak podaří dosáhnout toho, že v letech 2010 a 2011 tak nebudou realizovány fotovoltaické elektrárny o výkonu zhruba 700 MW, z čehož plyne úspora na případných podporách pro obnovitelné zdroje zhruba 7,8 mld. Kč a což představuje úsporu zhruba 137 Kč na megawatthodinu.

Závěrem bych chtěl připomenout, že Poslanecká sněmovna s tímto návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení, neboť pro předpokládaný účinek tohoto zákona, který jsem zde popsal, je potřeba, aby tento zákon vstoupil v platnost co nejdříve ke konci tohoto roku.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 362/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Novelizace zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie má pomoci při řešení současné problematické situace v oblasti podpory a provozování solárních elektráren. Od roku 2007 dochází díky výraznému poklesu ceny fotovoltaických panelů k rychlému nárůstu instalovaného výkonu u fotovoltaických zdrojů a z původních 3,4 MW tato hodnota dosáhla již 820 MW v polovině října letošního roku. Evidované požadavky na rezervaci kapacity pro připojení fotovoltaických zdrojů již přesáhly 9000 MW. Souhlas – a tady se opakuji s panem ministrem – s připojením fotovoltaických zdrojů již byl příslušnými distribučními společnostmi v ČR vydán na 2352 MW.

Chtěl bych upozornit, že výkon všech energetických zdrojů, tj. jaderných, uhelných, plynových a vodních elektráren v ČR činí 18 300 MW.

Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie má podpořit využití obnovitelných zdrojů a zajistit zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů. Podpora se stanovuje odlišně s ohledem na druh obnovitelného zdroje energie a velikost instalovaného výkonu. Podpora se uskuteční odlišnými výkupními cenami elektřiny při povinném odkupu distribučními společnostmi, které na sebe také přejímají i odchylku. Pro všechny druhy obnovitelných zdrojů je považována 15letá doba návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů a výkupní cena je s inflační doložkou garantována po dobu 15 let. Výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů se pro každý rok řídí cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Výkupní cena elektřiny z fotovoltaických elektráren je pro letošní rok 12 150 Kč za megawatthodinu a je více než 2,7krát vyšší než výkupní cena elektřiny vyrobené spalováním biomasy, více než 3krát vyšší než cena elektřiny z bioplynových stanic a malých vodních elektráren a 10krát vyšší než cena z klasických elektráren. Sluneční svit a vítr jsou v ČR obtížně předvídatelné zdroje energie s velmi nízkým využitím instalovaného výkonu, kolem 1000 hodin. Náklady na elektřinu z obnovitelných zdrojů jsou započítávány do celkových nákladů na cenu elektřiny a v roce 2010 zvyšují ceny megawatthodiny zhruba o 170 Kč a je jednoduchý výpočet. Lze říci, že každých 100 megawattů nově instalovaných solárních elektráren odpovídá vyplácení podpory ve výši 1,2 mld. Kč. To znamená, našich postavených 820 MW fotovoltaiky představuje 10 mld. Kč roční podpory. Pokud se vezme spotřeba v ČR zhruba 60 terawatthodin, potom každých 100 MW solárních elektráren zvyšuje cenu megawatthodiny o 20 Kč.

Nedávno přijatá novela zákona č. 137/2010 Sb., tím, že stanovila podmínku o minimální době návratnosti investice, umožnila regulovat výši podpory pro obnovitelné zdroje, zvláště pro solární zdroje, o více než 8 % ročně.

Stávající znění zákona je stále výhodné pro investice do velkých fotovoltaických elektráren, podstatně výhodnější než do malých střešních systémů. Garantování podpory i na vlastní potřebu může být zneužíváno u výroben, které nejsou připojeny do elektrizační soustavy, tzv. ostrovní systémy. Navrhovaná úprava zákona omezuje podporu ostrovních systémů a fotovoltaickým elektrárnám na ploše a od 1. března budou podporovány pouze fotovoltaické elektrárny s instalovaným výkonem 30 kilowatt umístěné na střechách a budovách.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem v ČR a mezinárodními smlouvami a je slučitelná s akty práva Evropské unie.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 33. schůzi dne 3. listopadu 2010 svým 381. usnesením po úvodním slově předkladatele pana Ing. Martina Kocourka, ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senátu vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový návrh nepodává, otevírám tedy obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se hlásí, ale nenárokuje právo přednosti, takže vystoupí pan předseda Jan Hajda. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Budu hlasovat pro tuto novelu, ovšem měli bychom si všichni položit otázku, proč situace dospěla, řekl bych, až k takovému fiasku nárůstu cen energií, které budou platit naši občané.

Příští týden se bude v Praze konat konference na téma Fotovoltérky – selhání elit. A myslím si, že se jedná tady především o selhání vlády a i Parlamentu.

Před třemi týdny náš výbor, poněvadž chceme, aby šel výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu příkladem, byl na cestách ve Spolkové republice Německo autem. A jak je možné, pokud jsme jeli z Bundestagu až po Düsseldorf, že jsme neviděli nikde v přírodě jedinou fotovoltérku. Tam si to ošetřili, že se nepovolila na zemědělských půdách, pouze na střechách. A vždycky tady strašíme Evropskou unií a podívejme se, jak to dopadlo u nás, kde jsme si tedy uvolnili prostor, a jak to dopadlo třeba v jiných zemích.

Náš výbor dva roky upozorňoval ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zemědělství, ale především ministerstvo pro místní rozvoj, které nás přesvědčovalo a slíbilo, že bude zakázáno a nebo nebude možné vůbec fotovoltérky budovat na zemědělských půdách. Jsem z okresu Břeclav, který je výraznou turistickou lokalitou. A jak je možné, že kolem Novomlýnské nádrže pracovníci životního prostředí a ochrany přírody vydávali povolení na nejlepších zemědělských půdách v turistických oblastech. To je pokud se týká tohoto.

Jinak se domnívám, že pan zpravodaj správně řekl, kolik každá megawatthodina z fotovoltérek bude stát na podporách. Příští týden budeme mimořádně zasedat a budeme se bavit o krácení dávek sociálních apod. Na to náš rozpočet prostě nemá, ale na vyplácení takovéhoto podnikání prostředky v našem státním rozpočtu budou.

Chtěl bych za zemědělce jenom říci to, co jsme projednávali dnes v našem výboru. Není přece možné, aby pro fotovoltérky, které pracují jenom tehdy, když svítí slunce, byla záložním zdrojem atomová elektrárna na jádro. A naproti tomu i v Německu jsme se přesvědčili, že jdou především cestou bioplynových elektráren, kde využívají zemědělskou půdu a především k tomu, že bioplynky pracují neustále ve dne v noci, nepotřebují záložní zdroj a pracují tak, jak se načasují.

Tolik pokud se týká předloženého návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Nejdříve prohlašuji, že nejsem ve střetu zájmů. Nemám fotovoltaickou elektrárnu a nemám doma na zahrádce ani černou hadici.

Dále jsem přesvědčena o tom, že energetika může být českou Nokií, že energetika jako obor je ten segment našeho hospodářství, kde to prostě umíme, kde ještě dnes máme lidské zdroje, kde ještě dnes máme firmy, které umějí vyrobit energetická zařízení, které umějí vyrobit přenosové sítě a máme co nabídnout, nejenom těm, kteří chtějí v energetice podnikat v ČR, ale i v Evropě.

Možná víte, nebo možná nevíte, že celá Evropa zhruba do 30 let bude potřebovat tzv. přezbroj, bude potřeba rekonstruovat stávající zařízení na výrobu energie, bude potřebovat zajistit zdroje, tj. energetickou bezpečnost. Energetika je jednou z priorit Evropy a jedině v Evropě, společně s Evropou, můžeme zdroje a naši energetickou bezpečnost zajistit. Ale to je pro nás příležitostí využít všechno to, co zde v ČR máme, jak v lidských zdrojích, tak v materiálních zdrojích.

Jsem ale zároveň také přesvědčena o tom, že nárůst cen energií není dán objektivně, není nutný, a už vůbec jeho příčinou nejsou obnovitelné zdroje. To nejenom potvrzuje, jak se debata o potřebě nárůstů cen energií vyvíjela; od toho, že první informace byly, že bude potřeba cenu energií zvýšit o 30 %, až tedy po dnešní čísla v jednotkách procent, po to, že tyto výpočty potvrdila Českomoravská konfederace odborových svazů, její experti, až po materiál, který jste možná dostali i vy další, a je to materiál České fotovoltaické průmyslové asociace.

Dovolím si z tohoto materiálu jenom pár čísel.

Je zjevné, že ačkoliv mezi léty 2009 až 2011 narostl instalovaný výkon o necelá čtyři procenta, vícenáklady na podporu tohoto zdroje se mají zvýšit o přibližně 380 %, přičemž výkupní cena se výrazně neměnila.

Další podobná čísla. Mezi léty 2009 až 2011 dojde k nárůstu instalovaného výkonu o 13 %, zatímco nárůst vícenákladů na podporu činí 412 %. Dále se v tomto materiálu zpochybňuje i výpočet spotřeby, což samozřejmě je logické, že čím více energie se v daném roce spotřebuje, tím menší procentuální podíl vícenákladů připadá na obnovitelné zdroje. Tento rozdíl je, jestli to počítám dobře, až pět terawatthodin. Pan senátor Bis o tom zde mluvil také.

Dále je podstatné, že výpočty Energetického regulačního úřadu lze zpochybnit i z jeho vlastních vystoupení.

Prezentace ERÚ pro novináře z 30. 9. uvádí výše podpory pro fotovoltaické elektrárny v roce 2011 16,7 mld. Kč, ale na konferenci o malých vodních elektrárnách už toto číslo bylo prezentováno jako 12,3 mld. Kč.

Z prezentovaných údajů je patrné, že ERÚ v průběhu 14 dnů snížil odhad nákladů na podporu fotovoltaicky v roce 2011 o 4,4 mld. Kč, aniž by bylo zřejmé, čím je tato změna odůvodněna.

Na závěr tohoto materiálu je požadavek, ke kterému se připojuji, a směřuji ho na pana ministra. Je to požadavek, aby byla provedena kontrola regulační činnosti ERÚ, a to zejména ve vztahu stanovení vícenákladů na obnovitelné zdroje energie a jejich promítnutí do cen elektřiny v roce 2011. Není přípustné, aby se případná metodika ERÚ projevila v neodůvodněném zvýšení cen elektřiny, které by bylo přičteno na vrub obnovitelných zdrojů energie.

Závěrem bych chtěla říci, že je samozřejmě správný, a já ho plně podporuji, návrh, který by zamezil výstavbu fotovoltaických elektráren na zemědělské půdě. Ale dovolím si k tomu připomenout, že stejné podmínky by měly platit pro zábor zemědělské půdy pro výstavbu supermarketů a nejrůznějších logistických center. Stačí jenom, když vyjedeme z Prahy na kteroukoliv stranu a vidíme to. Přitom jsou to záležitosti, které nepřinášejí výrazně pracovní místa a skutečně zabírají zemědělskou půdu, přitom by mohly případně být někde jinde.

Dále jsem přesvědčena o tom, že není žádný důvod k tomu, aby pro fotovoltaické elektrárny byly daňové prázdniny. Návrh zrušit daňové prázdniny samozřejmě lze jenom podpořit.

Myslím si také, že je logická úvaha přijmout daň z převodu emisních povolenek.

To, proč jsem se přihlásila o slovo a proč jsem vystoupila, je to, že jsem bytostně přesvědčena o tom, že ale není správné za obnovitelné zdroje schovávat záměr vlády zvyšovat cenu energií a proti obnovitelným zdrojům jako celku stavět veřejné mínění.

Vážené kolegyně a kolegové, obnovitelné zdroje, prostě a jednoduše, budeme v budoucnosti potřebovat. Uvádí se, že životnost neobnovitelných zdrojů, uhlí, je třicet, čtyřicet let. To je velmi významný segment našich energetických zdrojů.

Dvacet až třicet let je doba našeho dožití. Věřím, že mnozí z nás seč toho ještě dožijí. Určitě se toho dožijí naše děti. Myslím, že je nezodpovědné stavět veřejné mínění proti obnovitelným zdrojům jako celku, protože je budeme potřebovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Slovo má pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, úvodem chci říci, že předloženou novelu zákona podporuji, byť si v daném okamžiku připadám spíše jako hasič a ne jako člen zákonodárného sboru. Dovolím si dvě poznámky. Tento projednávaný tisk je důkazem toho, že „ne vše, co z Brusele přichází, ku prospěchu je“. V této souvislosti mě napadá ještě jedna poznámka, že poturčenec bývá horší Turka. Doufám, že to nemusím podrobně vysvětlovat.

Mám dotaz na pana ministra. Ne vždy nám fotovoltaika dodává, ale přesto vaříme, svítíme, díváme se na televizi a na monitory počítačů. Odkud se bere elektřina, kterou nám fotovoltaika nedodává, ač by měla? Částečná odpověď zazněla, ale přesto budu rád, když to zde zazní z úst kompetentního ministra. Pane ministře, odkud se bere? Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má paní senátorka Venhodová. Promiňte, pane kolego Sefzigu. Máte slovo vy.

Senátor Luděk Sefzig: Mám dvě poznámky. Celou agendu vnímám jako pozůstatek bývalé koalice a ambice Zelených, kteří byli v koalici a chtěli přijít s něčím objevným a možná udělali příliš rozmáchlé gesto směrem k experimentu. Domnívám se, že věc týkající se solární energie měla zůstat po experimentální rovině, měla být dotována a dotací pokřivena hospodářská soutěž jen na experimentální úrovni, tedy tam, kde by se využívaly plochy, které jinak využít nelze, střechy domů apod.

Paní kolegyni Gajdůškovou musím upozornit, že jsem koketoval s myšlenkou, že na mé rovné ploše domu solární panely umístním. Neudělal jsem to z toho důvodu, že jsem neměl dostatečnou odvahu a nepodstoupil jsem podnikatelské riziko. Na začátku podnikatelské riziko bylo, že se to nepodaří, nestihne, že se neseženou peníze na to, aby se ne zcela zadarmo vybudoval solární systém. Riziko jsem nepodstoupil.

Nyní budu hlasovat pro tento zákon jen s tím vědomím, že pro mne a pro ostatní je to velký morální závazek k tomu, že až příště budou lidé na základě dotačních titulů vydaných vládou a schválených parlamentem riziko podstoupí a nebude pro ně úspěšné a požádají parlament a vládu, aby dostali refundace, aby jim investice byly dotovány, tak máme morální povinnost pro toto hlasovat. Jestliže na jedné straně neuznáme morální rizikovost podnikání a nyní dodatečně jejich výdělek snižujeme, tak na druhou stranu je to pro nás morálně závazné, je to precedens pro to, abychom příště v případě, že aspekt podnikání nebude naplněn a zkrachují, jim tento krach nahradili. Je to jednoduché a má to logiku. Doufám, že to bude mít v budoucnu dostatečnou odvahu v zákonodárných sborech.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Ještě jednou se vám omlouvám. Paní senátorka Alena Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, mám několik poznámek. Novela, kterou dnes budeme přijímat je hašení požáru a také ji podpořím. Myslím si, že to není řešení systémové a poznámky, které tady padly i ve vztahu k využití zemědělské půdy a k některým dalším záležitostem s tím spojených jsou velmi problematické. Jednak naplňování závazků v evropské energetické politice je pro nás povinné, ale na vzniku této zákonné normy se podílela zase lidová poslanecká tvořivost. Tuším, že to bylo pozměňovacím návrhem sociálně demokratické poslankyně Šedivé ve sněmovně. Nepředpokládám, že to byl její nápad, ale tento návrh předložila. Došlo k tomu, k čemu došlo – k narušení hospodářského trhu a logiky, konkurence hlavně k nárůstu nepřiměřeného zisku, který mají nyní zaplatit občané, což je špatně a což by dnešní krok měl částečně napravovat.

Jsem přesvědčena o tom, že tento boom fotovoltaických článků a fotovoltaické energetiky bez možnosti zálohování a akumulace, což je – pokud to někdo vymyslí – záležitost na Nobelovu cenu a zatím vyřešena není, kromě několika přečerpávaček, které jsou nákladné a energeticky ztrátové, tak je doplňkovým zdrojem, který navíc musí být zálohován z klasických fosilních technologických postupů, které stejně neušetříme. Navíc tam není do budoucna vyřešena povinnost likvidace a technologie její likvidace.

Myslím, že cesta k nápravě tohoto cenového řešení spočívá ve speciálním zpoplatnění jiného využíván í zemědělské půdy tak, aby nedošlo k arbitrážím za podnikání. Byla by to možná cesta, to musí zvážit vláda. Proto tento návrh podpořím, byť jej nepovažuji za ideální. Je to ale první krok k tomu, aby se situace aspoň částečně začala narovnávat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Slovo má pan senátor Jiří Čunek, zatím poslední přihlášený.

Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, nasmlouvaný instalovaný výkon, o kterém mluvil kolega Bis, je významný. Není to malé procento, je to více než 10 % z celkového výkonu, který je u nás vyráběn a proto nejde jen o velké peníze, které za to máme zaplatit – všichni občané – ve spotřebě energie, ale také jde o to, že je to významné procento. Ptám se nás všech, zda je to dobře nebo špatně. Z mého pohledu je velmi dobře, že dokážeme z obnovitelných zdrojů získat tak významné procento elektrické energie. Jen jsme to zase špatně udělali. To je myšlenka, kterou bychom se měli tady zabývat. Dnes nejde o peníze, materiál, který dnes máme schválit a který podporuji, nemluví o tom, za jaké ceny vykupujeme elektrickou energii od těch, kteří ji vyrábějí ze solárních zdrojů, jen říkáme, jak to omezíme. Všech se ptám, co jsme dělali dříve, že jsme na to nepřišli, toto omezení mělo být dříve a dnes jsme tento problém neřešili.

Co považuji za meritum věci – že vždycky má před námi někdo náskok. My, kteří jsme se touto otázkou více odborně nezabývali, podlehli jsme těm, kteří se jí zabývali hodně, věděli, co schválil Brusel. Oponoval bych tady některým kolegům. Není to o Bruselu, ale o tom, jak hloupě aplikujeme nejen bruselská doporučení, ale také zákony, to znamená věci, které jsme povinni přijmout. Neřekli nám, že máme zastavět naši krajinu tak, že je k nepoznání. Díky bohu jsou naštěstí v tomto případě změny vratné, protože poté, kdy to všechno zreziví, dá se to odvést i s těmi betonovými špalky. A zase tam bude pole jako předtím. Budeme na to sice čekat 15 nebo 20 let, ale takto to být může.

Měli bychom se ale ptát, kdo zařídil, že je zde tato novela až dnes, že nebyla dříve. Už v roce 2007 se ví, že je někde problém. Je konec roku 2010 a my ho teprve řešíme. Která lobby způsobila a u kterých politiků, že nedošlo k tomu, abychom tuto změnu zákona měli na stole dříve? Myslím si, že když na tuto otázku odpovíme, rozklíčujeme spoustu jiných věcí, které jsou základem nedůvěry občanů v nás politiky obecně, protože říkají: vždycky uděláte chybu a my to zaplatíme. O tom, že se to dá změnit, budeme s panem ministrem diskutovat do několika týdnů, protože vládní návrh v balíčku jak vyklouznout z pasti mít zdražení elektrické energie pro občany i podnikatelské subjekty v desítkách procent, tak návrh je už na světě.

Neměli bychom nechat ležet otázku, kterou jsem položil, protože se budeme k solární energii vracet dále. Budu chtít po vládě a panu ministrovi, aby nám tady příště řekli, jaký byl postup vládních materiálů, že se až na konci roku 2010 řeší něco, co tady dva roky mělo být vyřešeno.

Co tento náš špatný postup přináší za negativum? Přináší to velkou nedůvěru a napětí v podnikatelské prostředí, které by mělo být motorem tržní ekonomiky. Je zákon, podnikatelé se podle toho zařídí. Ti, kteří to udělají, jsou potom v médiích veřejně označováni za zločince, kteří to způsobili. Neudělali ale nic, chovali se jen podle zákona. Nejsou ti, kteří jsou odsouzeníhodní, to jsme my, protože jsme zákon schválili, oni ho jenom využili.

Proč tady mají být nůžky, kdy se poukazuje, že ten zřídil jeden MW, ten pět MW, ten do toho dal 100 milionů, druhý půl miliardy. O tom to není, chytili se nějaké příležitosti.

Druhá věc je, zda tyto velké peníze nezpůsobily, že kroky některých politiků byly zpomaleny tak, aby jejich výhoda byla dlouhodobá a trvalá. Jsem přesvědčen, že ne dnes, ale příště s panem ministrem nad materiálem o tom, jak danit či jak vyrovnat hladinu maximálních zisků, které jsou skutečně až za hranicí morálky, kterou jsme nastavili – jsou amorální z toho pohledu, že to musí zaplatit občané tohoto státu a někdo tady má zisk, který je neomluvitelný. Jak to udělat, abychom podnikatelům zachovali to, co mít mají, a to nejen proto, abychom jim neublížili, protože jsme tento stav vytvořili, ale také proto, aby podpora obnovitelných zdrojů trvala, ale aby byla přiměřená. Myslím si, že tento návrh k tomu směřuje, a proto ho podporuji. Myslím si, že daleko důležitější bude to, o čem budeme mluvit za několik týdnů, to znamená ceny.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, k této věci bych se také ráda vyjádřila. Nemám pocit, že tento zákon jde proti obnovitelným zdrojům energie, dokonce si ani nemyslím, že by měl jít proti fotovoltaickým elektrárnám. Nastavuje jiné prostředí, které více odpovídá realitě, než tak, jak byly nastaveny zákony předchozí. To je správně. Naváži na kolegu Čunka, který říkal, kde je zakopaný pes, proč k tomu došlo. Má stoprocentně pravdu v tom, že my sami jsme nastavili taková pravidla hry. Vzpomeňte si, jak byly přijímány – podpora fotovoltaických elektráren návrhem zákona v Poslanecké sněmovně nebo pozměňovacího návrhu, to, že se tady rozdávaly podnikům emisní povolenky dokonce formou přílepku, který jste většinově podpořili. Bohužel musím říci, že jsem nesehnala 17 podpisů na ústavní stížnost v této věci. Domnívám se, že tato věc bude muset být řešena, protože nebyl důvod rozdávat emisní povolenky za této situace.

Zákon nemá jít proti obnovitelným zdrojům energie, nastavuje reálná pravidla. Toto je první ze dvou zákonů, který tak činí. Podpořím ho. Myslím si, že je třeba diskutovat o druhém zákonu a i o emisních povolenkách.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má pan senátor Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně kolegové, přihlásil jsem se k vystoupení v reakci na kolegu Čunka, který položil správnou otázku, abychom z toho měli poučení pro příště, jak se v takových případech zachovat. Otázku jsem si položil také již v okamžiku, kdy jsme se začali zabývat v hospodářském výboru na jaře t. r. touto kauzou. Podíval jsem se do historie, jak to v roce 2005 bylo u nás v Senátu, kdy jsme tento zákon na podporu obnovitelných energií projednávali i v hospodářském výboru. V zákonu jsou nastaveny mantinely, které říkají, že investice má být do 15 let návratná. Hledali jsme všechna možná zákoutí a zrádnosti, které by tento zákon mohl přinést, protože už tehdy jsme tušili, zda je to ta správná cesta, zda taková podpora netradičním zdrojům energie je dobrá a proto vyjít z rovnováhy.

Byla celá řada pozměňovacích návrhů. Zjistil jsem, že jsme k tomu tenkrát na hospodářském výboru nepřijali podpůrné usnesení, prošlo to až tady na plénu. Nicméně této oblasti jsme si nikdo tehdy nebyl vědom, pouze z obecného stanovení finanční návratnosti. Jak jsem zjišťoval, je to věcí dalších institucí a orgánů, které s tím zacházejí, ale my jsme jim dali prostor tím, že jsme tento zákon schválili.

A já o tom hovořím proto, že předpokládám, že tuto republiku čekají do budoucna další kauzy v energetice a podobného charakteru. My víme, a dlouze jsme o tomto diskutovali v hospodářském výboru, že otázka biolíhu také není jednoduchou záležitostí, že je to sice dobrý úmysl, jak pomoci zemědělcům nahradit určité ztráty, které časem získali z pěstování některých plodin, jako je řepa, kdy jsme jako Česká republika byli vytlačeni těmi kvótami EU nebo ceny obilí, které naše zemědělce vytlačují někam na okraj vůbec schopností života a umožnili jsme jim přijetí některých dalších zákonů v oblasti třeba biolíhu v nadměrné míře pěstování řepky. A dneska už víme, že energeticky to není správné, neboť energie vložená do výroby biolíhu, je vyšší než energie potom získaná z těch paliv. Takže je to, jak dneska někdo, tuším kolega Bis správně řekl na hospodářském výboru, je to záchrana světa, nebo té ekologické části za určitou cenu.

A tu cenu si musíme všichni uvědomit, jestli chceme ekologii za každou cenu, nebo za určitou cenu. A proto já tady dneska vystupuji s tím, že podpoří pochopitelně tento zákon, který napravuje chyby, ale zároveň bych velmi apeloval na to, abychom byli velmi ostražití i v jiných oblastech, abychom se spíše v oblasti energetiky upřeli k tomu, jak rychle využít v naší republice jadernou energetiku, která zde má potřebnou tradici a která má potřebné podmínky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. To, co chci říci, už tady vlastně mnozí kolegové řekli přede mnou, jenom mi dovolte, abych to malinko zopakoval. Tento zákon není a neměl by být rozhodně – a doufám pevně, že není chápán jako zákon proti obnovitelným zdrojům energie.

Je to zákon, který upravuje některé procedury, které byly prostě špatně nastaveny nebo nebyly nastaveny dosti prozřetelně a je naprosto logické, že je nutno podobné restrikce nebo podobné regulace postupně přijímat.

Pravdu nepochybně má můj vážený předřečník pan kolega Nedoma, který říká, připravme se na to, že podobné případy budou v budoucnosti. Já bych je ale nenazýval kauzami, já bych řekl, že je to prostě proces, který není jednoduchý. Celá světová energetika, nejen česká, se postupně určitě neodkloní od fosilních zdrojů, které jsou neobyčejně výhodným zdrojem energie. Je to zdroj levný, je to zdroj po všech možných stránkách neobyčejně vhodný, až na několik drobností, totiž to, že to ohrožuje zemské klima a další planetární systémy. Takže se s tím budeme muset postupně rozloučit a je třeba se na to postupně adaptovat.

Já si myslím, že by bylo dobré, abychom si při této příležitosti opravdu uvědomili, že jeden, nikoli první, ale jeden přece jen prvních zákonů, které pokračují tímto směrem, a kterých bude určitě čím dál tím víc. Naprosto souhlasím s tím, že bychom měli být co možná nejvíc prozíraví, opatrní, jak řekl kolega Nedoma, ostražití.

Ovšem upozorňuji na to, že to není jednoduchá věc. Že určitě i v budoucnosti budou různé chyby, budou zákony, které bude nutno poměrně rychle novelizovat. Protože je oblast v podstatě velmi nová, velmi neznámá, a my všichni, nejen v ČR, ale celý svět se vydává na novou cestu, která je sice nutná, ale je to cesta neznámá, to jistě často bolestné se dobře orientovat a najít skutečně to správné východisko. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch. Má právo přednosti.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já také samozřejmě tento návrh podpořím, protože si myslím, že je to návrh správný. A také se přidávám k tomu názoru, že bohužel přichází pozdě.

Jen stručně. Pokud je mi známo a byl jsem informován o problematice vzniku úpravy v roce 2005, tak ono to bylo za jiných podmínek, kdy náklady byly podstatně vyšší, než jsou v současné době na pořízení zejména panelů a komponentů s tím souvisejících. Myslím si, že chybou skutečně bylo, že někdy v roce 2007, 2008, možná ještě začátkem loňského roku se na to nereagovalo. Myslím si, že reagovat měla především vláda a kompetentní členové vlády.

Ale to už se stalo, to už dneska neodstojíme, a svůj díl viny nese vždycky každý, kdo se v těch patrech vlády a parlamentu pohybuje.

Já jsem včera byl v Olomouci a na černozemi jsem viděl solární panely. Jsem zvyklý na to, že tady bohužel v naší zemi přibývá ploch se solárními panely. Když letím letadlem, tak to vidíme. Z té západní Evropy, tam to pomalu vidět není. Tam je to vidět někde na střechách velkých hal. Ona ta krajina v západní Evropě je jiná. Vidíme tam menší polní celky, u nás vidíme velké scelení. Mám obavu, že to je i důsledek předchozích let, kdy se od padesátých let minulého století podařilo bohužel za minulého režimu zpřetrhat pouta k půdě. A dnešní vztah k půdě je u řady našich spoluobčanů velmi slabý. A o tom právě hovořím.

Já si myslím, že by nás to mělo vrátit k meritu věci. Popravdě řečeno, v roce 2005, kdy jsme pro to hlasovali, tak jsem nepředpokládal, že by mohlo vzniknout to, co vzniklo – že se tyto solární elektrárny budou stavět na zemědělsky velmi kvalitní půdě. Protože jsem vycházel z toho, že máme nějaké principy, které jsme aspoň měli dříve, ochrany půdního fondu.

Že to tak není, asi je bohužel pravda, protože když se podíváme, tak na bonitě velmi nízké, nebo respektive jedničce, dvojce, nám často vyrůstají velkosklady. A dneska bohužel, když jsem to viděl u té Olomouce a Prostějova, kde stojí solární elektrárny, to skutečně člověka srdce bolí.

Ale já si myslím, že to všechno je právě způsobeno tím, že jsme začali strašně moc spoléhat na to, že my tu půdu k tomu prvotnímu účelu, tj. k obživě nás občanů, nebudeme jakoby potřebovat. Že ty potraviny v rámci volného trhu si dovezeme. Pokud jsem nebyl špatně informován, tak snad dovážíme už dneska 80 % masa. To se mi zdá nemožné. A chováme se skutečně tak, jako kdyby ta půda byla nahraditelná.

Já si myslím, že je potřeba se zaměřit na to, abychom změnili zásadně postoj – a tím jsme předcházeli špatným rozhodnutím tohoto typu – k ochraně půdního fondu. Skutečně kardinálně změnit postoj. A mrzí mě, že Zelení, kterým já jsem mockrát důvěřoval a chápu a také jsem podporoval tlak na obnovitelné zdroje energií, jako by nebyli těmi garanty toho vyváženého postupu. Protože na jedné straně bojovat za obnovitelné zdroje, a na druhé straně obětovat a nebo přihlížet likvidaci zemědělské půdy, si myslím, že byla chyba. A že to byla i naše špatná práce, ale dovolím si tvrdit, že o něco větší díl viny nesou ti, kteří to měli ve vínku, že právě ten zelený program, ty ekologické věci budou hájit a budou je do určité míry společnosti garantovat. Myslím si, že to je i jejich selhání.

Závěrem chci říci, že horší projednávání, náročnější a složitější, nás čeká v budoucích týdnech, až tu budeme projednávat problematiku ceny, případně zdanění, tzn. ochrany vložených investic – s tím už máme dneska všichni zamotanou hlavu. Já tento návrh podpořím, ale vyzývám nás, a samozřejmě zejména exekutivu k tomu, abychom zvýšili péči ve věci ochrany půdního fondu. Tam si myslím, že v té benevolenci, kterou jsme připustili, tyto problémy mají svoje kořeny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: My také, pane místopředsedo. Opětovně je do rozpravy přihlášen pan senátor Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Už vás nezdržím dlouho. Já jsem možná měl říct, poté, co jsem poslouchal své kolegy, že vím, jak to bylo.

Tedy ta naše vina, zákonodárců, ta se odráží právě dnes. To je naše vina. My jsme nepřišli na to, že jsme tehdy měli dát ta omezení do zákona, aby se nestavělo bezbřeze a všude. My jsme to tehdy mohli vědět, a neudělali jsme to. To je první věc, tzn. v tom roce 2005. Záměrně mluvím v množném čísle a také o nás všech, byť mnozí tu byli nebo nebyli, ale na tom nezáleží. Všichni si to musíme uvědomit.

To, že se nenarovnaly ceny, to, že se neudělaly tyto kroky dříve, to už je vina skutečně vlády. A já si myslím, že příslušných ministrů, kteří měli na starosti především ministerstvo průmyslu a ministerstvo životního prostředí. A v tomto případě bych řekl ještě více ministerstvo životního prostředí. A že těchto případů, jak řekl vážený kolega Nedoma, je hodně, tak já bych o tom jednom nezodpovězeném, a v zásadě pro nás nedořešeném případu, se zmínil, protože se týká jeho i mě.

My jsme tady podali tu změnu, kdy Senát v zásadě tím, že prodloužil nebo donutil vládu prodloužit platnost dálničních známek, tak jsme ušetřili pro budoucích 10 let, nebo možná 13 let, asi 10 mld. Kč. Ovšem to jsme udělali. Ti, kteří o tyto peníze přišli, mlčí a hledají si jiné díry, jak je získat, ale nikde jsme neobdrželi vlastně, kdo na ministerstvu je zodpovědný za to, že jedna firma měla získat 10 mld. korun navíc? Ze státní zakázky! To se uzavřela voda a oni budou pokračovat dál.

Jde tedy primárně o to, abychom, stejně jako u dálničních známek, stejně tak u solární energie atd., našli toho viníka na příslušných ministerstvech. A věřte mi, že to jde. Jenom musíme chtít.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan místopředseda neuplatňuje přednostní právo, slovo má pan senátor Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Nestihl jsem si bohužel vytisknout to hlasování, právě jak jsme tady hlasovali. Jsou tady někteří, kteří plamenně hlasovali pro, ale to je jedno.

Já bych při této příležitosti vzpomněl Viktora Černomyrdina, který včera zemřel, a jeho výrok, který se zapíše do dějin: Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky.

Proč jsme nevěnovali větší pozornost těm zákonům, když jsme je projednávali? Teď, když je zle, tak najednou máme tisíc argumentů? Přece bylo od začátku jasné, že je to nesmysl. Jako je to jasné u mnoha jiných věcí – u občanských průkazů, kde si bude moci občan vybrat, jestli si tam napíše trvalé bydliště, nebo jestli si tam nenapíše trvalé bydliště. Což je přece totální nesmysl.

My tady o tom určitě budeme v brzké době hovořit. Budeme říkat, jak by to mělo nebo mohlo být.

Přitom žádné občanky se nemusí měnit, když údajně budou čipové. A my neumíme zařídit ani to, aby každá radnice měla stovky a tisíce lidí přihlášeným k trvalému pobytu na své radnici. A my tak jednoduché problémy neumíme vyřešit a budeme věřit tomu, že čtyři základní sestavy nebo databáze budou fungovat akorát první vteřinu, než se zavedou, a druhou vteřinu už fungovat nebudou. Protože do nich bude vstupovat tolik lidí, že tam bude docházet k tolika chybám, že to bude stejné, jako když dostanete volební seznamy a zahodíte je do kotelny, pokud ji máte, a používáte svoje. Protože ty celostátní samozřejmě nefungují.

Byl to od začátku nesmysl. Tak jako jsou jiné nesmysly. Jednou to byla žlutá řepka, která zaplavila Evropu, a teď jsme pochopili, že to byla blbost, tak to zase opravujeme. Protože skočíme na každý bruselský nesmysl, který je veden jenom jakousi posvátnou vírou, že tady existuje někdo, kdo ví nejlépe, co a jak máme dělat. A teď tady budeme pracně řešit, jestli budou nebo nebudou arbitráže. Přitom je to naprosto normální věc. Ty věci se dějí. Občas něco je schváleno dodatečně jinak, ale to je riziko podnikání.

Jestliže někteří elektrovoltaici umějí nazvat panely „přístřeškem pro ovce“ a jsou schopni dostat dotace z EU, protože když prší, tak ta ovce se musí někam schovat. A kam jinam by se schovala, než pod ten panel, takže ani nepotřebují vynětí ze zemědělské půdy, protože ona zůstává zemědělskou půdou – to je důkaz toho, že na Čechy, vážení páni senátoři a poslanci, prostě nemáte. Nemáte! Že čím víc to budete komplikovat, tím víc oni budou mít možností, jak ty zákony obcházet. Ano, teď už s tím nic neuděláme, ale pamatujte si to propříště, až tady budeme mít podobné zákony, které na první pohled vypadají jako boží, a na druhý pohled se ukáží jako ďábelské.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, další slovo má pan místopředseda Petr Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já jsem si přečetl všechny záznamy z jednání, jak sněmovny, tak senátu. Některým kolegům jsem v duchu a pak i tady při setkání na chodbě vzdal hold, že viděli věci, které my jsme neviděli. Byl mezi nimi senátor Kubera.

Senátor Čunek si přeje nebo slibuje, že se tady příště budeme ptát, a možná dostaneme i odpovědi, jak to bylo, kdo za tím byl, kdo to způsobil? No, já mám o tom pochybnosti. Ale o jedné věci pochybnost nemám. Způsobila to naše trvalá laxnost k procedurám. A v tomto smyslu udeřila hřebíček na hlavičku kolegyně Soňa Paukrtová.

Byl to jeden nevinný pozměňovací návrh. Nikdo si nevšiml, o co jde – tam šlo o ty sazby. My máme tak laxní systém jednání, a to se už zdaleka netýká jenom přílepku, to se týká i pozměňovacích návrhů i toho, čemu se tak vznešeně říká komplexní pozměňovací návrh. To všechno jsou způsoby, kterými se obchází důkladná diskuse, zkracuje se, znemožňuje se určitým instancím, aby se k problémům vyjádřily.

Komplexní pozměňovací návrh znamená, že pokud ministr-navrhovatel tu agendu nestáhne, tak vláda, která měla nějakou představu, teď už nebude mít možnost se vyjádřit k tomu, o čem se bude vzápětí hlasovat.

Já jsem hrozně rád, že Senát se stal takovým strážcem procedur. My jsme tady založili komisi, kterou jsme nazvali nikoli náhodou nejenom pro ústavu, ale ústavní procedury.

Sněmovna také měla jakousi komisi pro ústavu, fungovala úplně jinak než ta naše, mnohem rozvolněněji. O procedurách tam neměli nic. Pokud vím, tak ta komise, v rámci zřejmě úsporných opatření, ve sněmovně už neexistuje.

A nejen ta komise. Tady vznikla celá jedna hluboce připravená aktivita. Nazvalo se to legislativní stop. Iniciátorkou byla kolegyně Paukrtová. My jsme určité kroky už učinili, schválili jsme je. Sněmovna je zatím k tomu laxní.

Tam jsou ty základní příčiny, proč mohou projít pozměňovací návrhy, které nás zastihnou nepřipravené, nevyjádří se k nim ti, kteří by se měli vyjádřit, a prostě nám to unikne. Nám to unikne, některým dejme tomu ne, ale většině z nás to unikne, a pak nám nezbývá, než klopit oči.

Doufám, že vám neuniklo, že jsme se před časem obrátili na Ústavní soud v souvislosti se zákonem o soudech a soudcích. Bylo nás pintlich 17, čekali jsme na to dva roky. Základní změna justice, komplexní pozměňovací návrh. Ministr Pospíšil, místo aby řekl tak pardon, s tím musím zpátky do vlády, tak to posvětil, prošlo to. My jsme věděli, že to je špatně. A bylo to špatně i procedurálně, i věcně.

Ústavní soud nám v řadě věcí dal za pravdu. Nedal nám za pravdu ve všem, protože konstatoval, a to, co teď řeknu, je podle mého názoru varování. Jistě, komplexní pozměňovací návrh, to je problém, to je problém. Ale když takto byla schválena Ústava a Listina.

Vidíte, že my už v základech naší ústavní stavby, našeho právního řádu máme určitá pochybení, která nám doslova svazují ruce. Naštěstí Ústava i Listina, jakkoli procedurálně může být problematická, je materiálně v zásadě dobrá. Snad stačí, abychom věděli, že těmito cestami se už napříště nemůžeme ubírat. Ty procedury mají často ztížit jednání, a ne usnadnit. Ztížit. A já doufám, že i komise, která bude pokračovat v novém funkčním období, se na procedury soustředí. Vzali jsme si to jako senátorky a senátoři za úkol, a já moc prosím, naléhám, abychom v tom vytrvali, protože jinak budeme dělat podobné chyby znovu a znovu. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. To byl poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda se ještě někdo chce přihlásit. Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Děkuji. Ani se nechci vyjadřovat k rozpravě, ale padlo tady pár otázek, kterými jsem byl osloven. Považuji za vhodné se k otázkám vyjádřit.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková mě žádala, zda bychom mohli jako ministerstvo průmyslu provést kontrolu Energetického regulačního úřadu a jejich metod propočtu. My tuto pravomoc samozřejmě přímo nemáme, protože Energetický regulační úřad je nezávislý úřad. Nicméně samozřejmě jak naše ministerstvo, tak třeba i Senát má právo si představitele Energetického regulačního úřadu zavolat a požádat je o vysvětlení, jak k jednotlivým datům došli.

Nicméně jakkoliv můžeme mít pochybnosti o propočtech, domnívám se, že určitě na rozdíl od minulosti bychom propočty neměli podceňovat. Protože problémem podle mě, který neseme a který dnes řešíme, je právě to, že hlas Energetického regulačního úřadu nebyl příliš vnímán, nebyl příliš brán vážně, a proto nepovažuji ani teď za vhodné ta data zpochybňovat, a priori proto, že si myslím, že je lepší je preventivně brát vážně.

Co se týká dalších otázek, které zde padly, pan senátor Pakosta se ptá, odkud se bere elektřina, když například nesvítí slunce. Co se týká fotovoltaik, ty patří z definice mezi tzv. nestabilní zdroje, tzn. zdroje, u kterých není možné odhadnout přesně, kdy budou produkovat a kdy nikoliv. Tyto nestabilní zdroje se vyznačují také tím, že v elektrizační soustavě k nim musíte mít vždy nějakou zálohu, která je schopna nahradit výkon v případě, že zrovna nesvítí nebo nefouká.

Když bych to hodně přehnal a hodně zjednodušil, tak pokud si představíme, že na konci letošního roku by mělo být instalováno zmíněných 1600 megawatt fotovoltaik, když to přirovnám hodně zjednodušeně, tak by to byl výkon jaderné elektrárny Dukovany, která má 440megawattové bloky, tj. 1760, Takže jinými slovy, pokud by přes léto svítilo, mohli bychom Dukovany odstavit, ale vzhledem k tomu, že nemáme jistotu, kdy svítit nebude, tak Dukovany musí běžet, a tím pádem se situace komplikuje, protože když začne svítit, máme přebytek v síti a musíme s elektřinou něco dělat, tzn. exportovat ji případně ven.

Ano, u těchto zdrojů je to jistá komplikace, protože na každý instalovaný megawatt výkonu musíte mít instalovaný megawatt záloh.

Paní senátorka Venhodová říká, že tato novela není systémové. Já bych řekl, že právě tato novela je systémová, protože přesně říká, co se má dít do budoucna. Jasně naznačuje, jak si představujeme vývoj v oblasti obnovitelných zdrojů, a zejména v oblasti fotovoltaik, kde říkáme, v tom mixu obnovitelných zdrojů už fotovoltaiky je dostatek a víc těchto zdrojů už si do budoucna nemůžeme dovolit.

Pan senátor Čunek žádá, abychom udělali nějakou genezi. V této chvíli bych se nechtěl pouštět do minulosti, protože teď jsem byl svědkem, a nejenom tady, ale všude, že zjišťujeme, co se tenkrát stalo. Já bych poprosil, jestli bychom se u této novely mohli věnovat budoucnosti. Příští týden, doufám, budu schopen zde představit novelu, která řeší přítomnost, tzn. zmíněné ceny, a až to všechno vyřešíme, tak bychom se mohli případně věnovat minulosti, protože u té se asi budeme muset zastavit docela podrobně. Nevím, jestli k něčemu dojdeme, něco zjistíme.

Co se týká otázky pana senátora Čunka, proč tato novela nebyla dříve, tak bych z mého pohledu chtěl říci, že jsem nastoupil v červenci do úřadu, v srpnu jsme dostali znepokojivá data, že by mohlo být připojeno až 2300 megawatt, v září ve sněmovně byla tato novela, která to snižuje na zmíněných 1600 a díky legislativnímu procesu to projednáváme v této komoře až v listopadu tohoto roku, nicméně je to spíše legislativními lhůtami, než že by ministerstvo v této věci zaváhalo.

Co se týká dalších otázek, jako je ochrana půdního fondu atd., tím se zabývá další novela, kterou budu předkládat v Poslanecké sněmovně do druhého čtení ve 12.30, takže si myslím, že pokud uspěji, k těmto věcem se zde určitě dostaneme. Ochrana půdního fondu je jedním z velkých témat té novely, která řeší přítomnost v oblasti obnovitelných zdrojů.

Pokud bude mít ctěný Senát trpělivost, příští týden bude mít příležitost i ochranu zemědělského půdního fondu zde důkladně probrat.

Vážená paní místopředsedkyně, myslím si, že pro tuto chvíli jsem se snažil zodpovědět všechny aktuální otázky, které zde padly, a budu stále žádat Senát o podporu tohoto návrhu, protože tím si jednu část problému do budoucna vyřešíme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, senátoři a senátorky, v diskusi vystoupilo 12 senátorů a nikdo z nich neměl námitky proti podstatě zákona, který předkládáme. Většina připomínek a diskuse se týkala obecně obnovitelných zdrojů.

Zde bych se rád k tomu aspoň krátce zmínil. Každý projekt obnovitelné zdroje začal nadšením, které šířila zelená ideologie po celé Evropě, částečně i po světě. K tomu bylo využíváno sdělovacích prostředků a kritika v době, kdy vzniklo nadšení pro obnovitelné zdroje, byla velmi omezena a všichni kritici byli dost v nemilosti.

Přes fotovoltaiku a její důsledky se dostal projekt obnovitelných zdrojů do fáze vystřízlivění. Dnes jsme předváděli, že už jsme ve třetí fázi, to je hledání viníků. Doufám, že to nedojde do poslední fáze, a to je vyznamenání nezúčastněných.

Zákon, pokud jste se do něj dívali dobře, ta 180, zákon je typicky poplatníkem doby, tzn., že daleko více fandil obnovitelným zdrojům, šíření, stavění, než regulačním principům, které by tam měly být, aby bylo možno regulovat, co je děláno na základě dotací. Protože všechno to bez dotací není.

Není pravda, že bylo možné úplně rychle to změnit. Rychlý technologický vývoj šel překotně. Já jsem to uvedl ve své zpravodajské zprávě. Bylo to během dvou roků. Ten zákon bylo vždycky možné měnit jenom ročně. Při pomalosti schvalování zákonů v parlamentu se celkem nelze moc divit, že tento zákon, že jsme možnosti úpravy, a skutečně šlo v podstatě o jeden rok, že možnosti úpravy byly nedoceněny a nebyly provedeny včas.

Chtěl bych se ještě zmínit o jedno. Pokud jde o zemědělskou půdu, my jsme, to je tak zhruba rok, podvýbor náš měl sezení, měl určité signály, že se budou stavět fotovoltaické elektrárny na zemědělské půdě. Při našem jednání jsme měli účastníky z ministerstva pro místní rozvoj a byli jsme ujišťováni, že existuje zcela jasná směrnice a doporučení, metodický dopis, aby stavební úřady nepovolovaly na zemědělské půdě solární elektrárny. Přesto jsme přijali usnesení, kde jsme na to znovu upozornili, které šlo jak na ministerstvo pro místní rozvoj, tak na ministerstvo průmyslu a obchodu, aby se tato problematika sledovala.

Ještě něco k cenám, které zde padly. Já jsem nespekuloval, kolik bude letos stát, kolik bude potřeba peněz letos na podporu. Uvedl jsem to, co je zcela jasné. 820 megawatt už stojí, to je prokázáno, a ty budou stát 10 miliard. Jsme všichni starší v Senátu, měli jsme povinnou maturitu z matematiky většina z nás, takže by pro nás neměl být problém si dopočítat tyto věci. Jestli se postaví dvakrát tolik, jestli to bude 1600, bude to o 20 miliardách. Pokud se nepostaví víc než tisíc, zůstane to zhruba na 12 miliardách korun.

Tzn. všechny námitky, které jsem také já dostal od fotovoltaiků samozřejmě, jsou toho charakteru – ten náš bezvadný byznys nám zachovejte pokud možno co nejdéle. Víme, že solární energie je obnovitelný zdroj.

Z hlediska našich problémů je to nejdražší obnovitelný zdroj, který můžeme používat, a myslím si, že z hlediska ekonomického jsou lepší a výhodnější zdroje, kde bychom snadněji dosáhli cílů, které jsme si slíbili.

To je důvod, proč navrhuji znovu, abychom souhlasili s touto novelou zákona, která omezí některé možnosti, které by nás přišly příliš draho a jejichž efekt by byl minimální. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. Zaznamenala jsem, že padl jediný návrh, a to návrh schválit zákon ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spustím tedy znělku, abychom se svolali na hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu schválitnávrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je v sále přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 se pro vyslovilo 70, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji, děkuji vám všem za proběhlou rozpravu.

Mám v této chvíli přihlášeného pana Korytáře. Myslím, že je to jenom nedopatření, takže ho poprosím, aby se odhlásil, protože vystoupit v této chvíli nemůže. O slovo poprosil předseda Senátu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, pan ministr Drobil, teď mám informaci, že během pěti minut přijede, navrhuji, aby byla pětiminutová přestávka. Omlouvám se, ale pan kolega ministr Kocourek to měl přednést, ale už zase musí být jinde. Tak – pět minut – navrhuji přestávku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, děkuji.

Vyhlašuji přestávku do 12.05 hodin, ať dáme vůli. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 11.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 12.08 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, čas na přestávku vypršel. Budeme pokračovat. Pan ministr Drobil již je přítomen. Naším dalším bodem je tedy

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 115/07a K 115/07/01. Poprosím tedy pana ministra životního prostředí Pavla Drobila, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí Pavel Drobil: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já tady nebudu mluvit dlouho, protože mám pocit, že věci, které naleznete v materiálu, jsou notoricky známé. Není na nich příliš mnoho co měnit.

Debata o tom, zda by Evropská unie měla do roku 2020 snížit emise CO2ne o 20, ale až o 30 %, se vede prakticky již od přijetí klimaticko-energetického balíčku v roce 2008.

Od počátku této debaty České republika konzistentně zastává názor, že adekvátní závazky musejí spolu s Evropskou unií přijmout i ostatní velcí znečišťovatelé, jako je Čína, Indie, Rusko, Spojené státy.

Pokud se tak nestane, potom přínos z našeho pohledu pro životní prostředí celého tohoto balíčku bude mizivý. Možná dokonce záporný, protože hrozí, že se výroby s vysokým podílem emisí CO2přesunou právě do těchto zemí, které nepřijmou takto tvrdé limity, a které ve velké řadě případů mají mnohem měkčí ekologické normy, než je tomu v České republice nebo v rámci celé Evropské unie.

Možnost úniku uhlíku si uvědomuje i Evropská komise a ve sdělení, o kterém je tu dnes řeč, toto riziko analyzuje. Ostatně závazek Evropské unie snížit emise skleníkových plynů o 30 % byl rovněž od počátku podmíněn tím, že se k rychlejšímu postupu zaváží i další vyspělé země a průmyslové rozvojové země, což, jak je vám jistě známo, se doposud nestalo. Bohužel ani Kodaňská konference nepřinesla v tomto směru žádný pokrok.

V této chvíli tedy není vůbec jisté, že by jednostranný krok Evropské unie znamenal nějaký měřitelný přínos pro životní prostředí, jakkoli vůbec nepodceňuji význam dobrých příkladů. Pro Českou republiku jsou přitom závažné a velmi důležité zejména závěry analýzy Evropské komise, která musí hovořit o dopadech těchto závazků na ekonomiky jednotlivých států Evropské unie.

Největší potenciál ve snižování emisí je samozřejmě v energetice a některých průmyslových odvětvích, a samozřejmě zejména v nejchudších zemích Evropské unie. Je evidentní, že výsledky takovýchto analýz, jakkoli ještě nejsou hotovy, nás do budoucna nepřekvapí. Jinými slovy, budou znamenat to, že země, jako je Česká republika, s velkým podílem těžkého průmyslu s vysokou energetickou náročností ponese větší zátěž, než bohatší západní země s jinou strukturou průmyslu.

Samozřejmě že my sami stojíme o strukturální změny a ministerstvo životního prostředí podporuje zavádění moderních úsporných zelených technologií, a stejně tak snižování energetické náročnosti. Jde samozřejmě o rychlost tohoto přechodu a o naše možnosti tak, abychom nepodvázali konkurenceschopnost české ekonomiky a českého průmyslu zvlášť.

Kromě rizik je to na druhé straně i příležitost. Evropská komise ty příležitosti vidí v redukci CO2i mimo sektor obchodování s povolenkami, a to jak v domácnosti, jako jsou úspory ve vytápění, či zemědělství. To jsou jednoznačně i programy, které ministerstvo životního prostředí nyní podporuje a bude je podporovat i nadále. A nepochybně právě do těchto oblastí budou dále směřovat prostředky z evropských fondů.

Mohu-li shrnout tento stručný přehled, potom musím říci, že Česká republika nadále, ale podotýkám a podtrhuji, neaktivisticky akceptuje debatu o možném snížení emisí skleníkových plynů o 30 %. Požadujeme ovšem to, by byly splněny podmínky, které byly dány, tzn., aby komise svou analýzu zejména doplnila o dopady na jednotlivé členské státy EU. Tato analýza by také měla být doplněna o praktické a procedurální aspekty přechodu na vyšší redukční cíl a po dobu navrhovaných mechanismů tak, aby zohledňovaly podmínky, zakotvené v klimaticko-energetickém balíčku.

Teprve poté, podle našeho názoru, bude možné zahájit podrobnější diskusi o případném navýšení tohoto cíle. To znamená, že debata by měla pokračovat i během maďarského předsednictví na začátku roku 2011.

Stejně tak jsem se na poslední návštěvě Polska dohodl s mým resortním kolegou z Polské republiky, že i polské stanovisko v tomto smyslu, i vzhledem k podobě náročnosti průmyslu, jeho závislosti na fosilních palivech pokud se týče energetiky a teplárenství, a tady pozice České republiky a Polské republiky bude podobná a promítne se to v polském předsednictví v druhé polovině příštího roku.

I nadále samozřejmě podmiňujeme případné zvýšení závazků EU tím, že se k adekvátním krokům zaváží i ostatní významní emitenti, jak jsem již, koneckonců, zmínil v úvodu tohoto svého vystoupení.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, to je vše, co jsem chtěl říci v tomto vystoupení. Věřím, že Senát přispěje svou rozvahou k tomu, aby velké téma snižování bylo v České republice řešeno věcně, bez emocí a zejména bez zbytečné ideologizace tohoto problému. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stoku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 115/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Otakar Veřovský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Otakar Veřovský: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s 311. usnesením výboru pro záležitosti Evropské unie, Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku, senátní tisk č. K 115/07.

Po úvodní informaci paní Veroniky Šafránkové, ředitelky odboru Evropské unie a politiky životního prostředí ministerstva životního prostředí, po zpravodajské zprávě senátora Otakara Veřovského a po rozpravě přijímá výbor ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů doporučení, které je přílohou tohoto usnesení:

Doporučení podporuje uzavření nové globální dohody týkající se snižování negativních dopadů klimatických změn pro období po roce 2012, která bude akceptovat rozvoj technologií jako jeden z hlavních budoucích směrů.

Vyjadřuje naději s ohledem na výsledky jednání konference v Kodani v prosinci 2009, že konference v Cancúnu poskytne konkrétnější obrysy budoucích realistických závazků účastnických zemí.

Zdůrazňuje důležitost dosažení společného postoje k těmto otázkám v rámci EU a podporuje přístup intenzivní spolupráce členských států při nalezení efektivního řešení v rámci přípravy na nadcházející klíčová jednání.

Vyjadřuje přesvědčení, že diskuse o jakémkoliv navýšení závazků EU ke snížení emisí skleníkových plynů by měla probíhat na základě důkladné analýzy dopadu vypracované Evropskou komisí pro jednotlivé členské státy při zohlednění specifických podmínek každého z nich.

Je toho názoru, že vzhledem k možnému ohrožení některých odvětví přijetím přehnaně ambiciózních závazků by úvahy a další kroky týkající se snižování skleníkových plynů na úrovni EU měly zahrnovat možnost různého zatížení pro jednotlivé sektory z důvodu zachování konkurenceschopnosti evropských ekonomik vůči ostatnímu světu.

Domnívá se, že zásadní význam pro budoucí omezování emisí budou mít investice do vývoje nových technologií.

Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o navazujících iniciativách Evropské komise.

Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore, a také vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu tak, abyste mohl poté zaujmout stanovisko k proběhlé rozpravě.

Tisk projednal také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se nyní zpravodaje pana senátora Jiřího Bise, zda chce vystoupit. Ano, je tomu tak, prosím.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, rád bych doplnil to, co říkal můj předřečník kolega Veřovský, o pár věcí, které jsme projednávali a o kterých jsme diskutovali.

Především celé sdělení předkládá analýzy, které z dnešního pohledu hodnotí dopady obou cílů, tj. jak 20procentního, tak 30procentního snížení celkového množství emisí, tak, aby se zpřístupnily všechny informace a podnítila diskuse. Domnívají se, že cíle 20procentního snížení v EU bude dosaženo za nižších nákladů, než se předpokládalo.

Navázal bych na diskusi, kterou jsme měli předtím k některým našim problémům s obnovitelnými zdroji.

Zde se v materiálu zcela jasně říká, že dosažení 20procentního snížení emisí bude vyžadovat roční náklady ve výši minimálně 0,32 až 0,5 % HDP, tedy něco kolem 50 až 70 mld. eur. A tyto náklady, které se projeví jako zvýšení ceny energie, jsou náklady, které se vynakládají na bohulibou činnost, to znamená na snížení boje proti globálnímu oteplení. To znamená, že tato naše činnost není zadarmo a projevuje se ve zdražování energie.

Přepočteme-li to na české poměry, těch 0,3 až 0,5 % HDP, tak jsou to ročně náklady zhruba 10 až 20 mld. Kč z našeho českého rozpočtu.

Pozici České republiky k tomuto materiálu je možné charakterizovat následovně:

1.? Snížení emisí o 20 % bylo v ČR dosaženo po roce 1990 především restrukturalizací výrobní základny a utlumení energeticky náročných výloh. To znamená, to je ten nejjednodušší cíl, něco zastavit a tím nemít emise.

2.? Úkol dosáhnout 20procentního podílu obnovitelných zdrojů byl pro ČR upraven vzhledem k podmínkám na 13 %, protože v ČR je nedostatek významných vodních zdrojů, neexistence pravidelných větrů, něco podobného jako u moře atd., omezená rozloha zemědělských ploch, přesto činí tento úkol, těch 13 %, velmi obtížným.

3.? Investice do zelených technologií mohou být také jenom investicemi do využití dotací a realizací garantovaného bezrizikového vysoce ziskového podnikání, jako např. v solární energii. To znamená, nemusejí to být vždycky investice, jak se předkládá, které mají vysoce progresivní charakter.

4.? Energetická základna EU a ČR nemůže být orientována pouze na obnovitelné zdroje, ale musí také rozvíjet a hledat nové bezemisní a nízkoemisní neobnovitelné zdroje.

5.? Důraz na výrazné snižování emisí znehodnocuje uhlí jako energetickou ale v celé EU, a tím zvyšuje závislost na dovozech energetických surovin celé EU a také České republiky.

6.? Snižování nákladů na snížení emisí zvýšením podílu obnovitelných zdrojů v podmínkách ČR nenastalo, naopak dochází k výraznému růstu cen energie.

7.? Systém obchodování s povolenkami v ekonomické krizi ukázal své systémové nedostatky, které by uhlíková daň neměla.

8.? Časté změny Evropské unie v podmínkách výroby energií znesnadní vypracování dlouhodobé koncepce v energetickém odvětví, které se vyznačuje dlouhou dobou ekonomické návratnosti a několikaletým investičním cyklem.

354. usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 31. schůze z 23. září 2010 uvádí, že výbor po úvodním slově zástupce gestora Dr. Ivo Hlaváče, náměstka ministra životního prostředí, a po mé zpravodajské zprávě projednal na žádost výboru pro záležitosti EU Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku, zaujímá stanovisko k tomuto návrhu, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Toto stanovisko je dáno stanoviskem, které přečetl kolega Veřovský a které máte na stole, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Tiskem se zabýval také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se nyní zpravodaje pana senátora Bedřicha Moldana, zda chce vystoupit k tomuto tisku. Nechce.

Otevírám tedy rozpravu k tomuto bodu. Do diskuse se přihlásil pan senátor Bedřich Moldan. Prosím, pane senátore.

Senátor Bedřich Moldan: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem se nechtěl přihlásit jako zpravodaj, ale jako senátor.

Dovolil bych si mít několik málo poznámek k tomuto tisku, který obecně, myslím stejně jako už tady bylo konstatováno mými předřečníky, je třeba vítat jako důležitou součást diskuse o velmi důležitém tématu.

Moje poznámky jsou tři.

První poznámka navazuje na to, co říkal pan ministr, totiž ta striktní podmíněnost přijetí ambiciózního závazku tím, jestli to přijmou také ostatní průmyslově vyspělé nebo vůbec tam se nehovoří o průmyslově vyspělých zemích, ale o významných emitentech.

Zároveň pan ministr uvedl, ať už by to dopadlo jakkoliv, že EU nepředstavuje velké procento emisí skleníkových plynů ve světovém úhrnu, konkrétně hovoříme o podílu něco mezi řekněme 12 % a 17 % celosvětově, což skutečně neznamená, že by navýšení závazku EU mohlo nějak zvrátit zásadně světové trendy nebo zachránit klima apod.

Ale já bych chtěl zdůraznit, že obojí podmínky bych jaksi nebral jako nějaké úplně zásadní a příliš relevantní. Když se podíváme na Kjótský protokol, který sice obecně není považován za úspěšný akt mezinárodní, má své četné nedostatky, ale to, co se mu vytýká hlavně v současné době, že totiž nevedl k nějakému základnímu zlomu, tak to totiž nikdy nebylo ani cílem Kjótského protokolu, tento Kjótský protokol měl být prvním krokem, měl být důkazem toho, že průmyslově vyspělé státy, které jsou ve známém Dodatku I., seřazeny, myslí své závazky vůči světovému klimatu vážně. A v tomto směru Kjótský protokol splnil svou roli s několika výjimkami. Jedna z těch výjimek jsou Spojené státy, jiné jsou Austrálie, Kanada. Kanada sice k tomuto závazku nakonec přistoupila, ale vůbec ho neplní, takže v tomto úspěch není. Tím chci také říci, že podobný problém vlastně máme i dnes, protože víme velmi dobře, že jeden z důvodů neúspěchu kodaňské konference byla nepřipravenost americké administrativy přijmout nějaké konkrétnější závazky, nějaké opravdu zásadní.

Velmi dobře víme, že podobný důvod, který je velmi závažný, téměř určitě povede k tomu, že ani letošní konference Cancúnu nedospěje k zásadním závěrům. Víme, že americká administrativy není na to připravena, že situace v americkém Kongresu i Senátu po včerejších volbách se pro prezidenta Obamu značně zkomplikovala, takže v té věci nelze nic očekávat. Vede mě to k jednoznačnému závěru, který – pokud se ukáže, že mají pravdu odborníci, klimatologové, kteří v poslední době velmi intenzivně bijí na poplach – říkají, že je třeba něco zásadního dělat, bude to potom na Evropské unii. Jestliže EU bude svá rozhodnutí vázat na ostatní, tak si myslím, že to povede k velmi špatným a do budoucnosti velmi nebezpečným výsledkům. To je má první poznámka.

Druhá poznámka je velmi stručná – k nákladům, které zmiňoval kolega Bis a které se neustále citují. Chtěl bych zdůraznit, že náklady jsou záležitost velmi spekulativní, že se ještě nikdy neukázalo, že všechny předpovědi, které byly často dosti katastrofální o různých nákladech v této souvislosti se splnily, vždycky se naopak ukázalo, že byly podstatně nižší. To souvisí s třetí poznámkou.

Jestliže se celá záležitost z hlediska ekonomického a technického považuje jen za náklady, dokonce za vícenáklady a za určitou zátěž, je to velmi špatný přístup. Celá věc indikačních opatření a celého komplexu, o kterém jsme již mluvili v jednom z předchozích tisků, je také třeba vidět a hlavně vidět jako příležitost pro technologický rozvoj, pro zavádění nových technologií. S tím souvisí určité varování, které si dovolím na závěr vyslovit.

Jsem přesvědčen o tom, že všechny vyspělé státy, ale i státy rozvojové – nedávno jsem se vrátil z Číny a viděl jsem, jak obrovským tempem tam pokračují investice do nových technologií, včetně obnovitelných zdrojů a všeho, co s tím souvisí. Jestliže budeme stále jen počítat náklady a říkat, že nás to bude stát velké peníze a nebudeme se snažit do tohoto rozjetého vlaku včas nastoupit, bude to pro naši ekonomiku a pro celou ČR velká škoda a velká ztráta. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, kolegy Bedřicha Moldana si velmi vážím, ale v tomto s ním musím trochu polemizovat. Co zde řekl pan ministr, je velmi důležité. Ano, ekologická opatření, rozvoj nových technologií – to všechno ale v takové míře, aby nevytvářelo různé soutěžní podmínky v rámci konkurenceschopnosti pro různé země a aby jedni se sami vyřazovali ze soutěže a snižovali si konkurenceschopnost tak, že nakonec naše ekonomika v rámci ekonomického prostoru – u slabších států se to projeví výrazněji – bude pokulhávat za ostatními, a nejenže nebudeme konkurence schopni v rámci exportu, ale navíc ještě můžeme přivodit problémy nezaměstnanosti a jiné negativní jevy s tímto spojené. Vývoj nových technologií, úspory energie, ale v takové míře, abychom si v rámci světové konkurenceschopnosti nesvázali sami nohy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Dále má slovo pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, snížení emisí CO2je jistě úmyslem bohulibým, nezbývá než jej podporovat, na druhé straně ale je třeba být velmi ostražití.

V předchozím bodu jsme řešili následky toho, že jsme nebyli dostatečně ostražití v roce 2005, když jsme některým věcem popustili uzdu. Musím tady říci jednu věc: Je čas přestat se bavit o obnovitelných zdrojích v rámci snižování emisí CO2a je na čase zřetelně říci, že by tyto obnovitelné zdroje měly mít výhradně doplňkový charakter a rozhodně by neměly mít výkony srovnatelné s výkonem jaderné elektrárny. Je na čase se bavit o čistých zdrojích. Základem pro tyto čisté zdroje by měla být jaderná energetika. Tudy vede cesta pro lidstvo, cesta ke snižování emisí CO2. To ostatní jsou jen plané řeči, které nám jen komplikují život. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení. Nemám v tuto chvíli dalšího přihlášeného. Táži se, zda chce ještě někdo vystoupit. Nechce, rozpravu uzavírám. Ptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit. Nechce. Pane zpravodaji, prosím, abyste shrnul rozpravu.

Senátor Otakar Veřovský: V diskusi k materiálu vystoupila jedna paní senátorka a tři páni senátoři. Dovolím si to shrnout, že jsou všichni rádi, že vítězí realita a zdravý rozum. Děkuji a doporučuji ke schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Můžeme přistoupit ke schválení. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho máte předloženo jako tisk K 115/07/02 – je to usnesení výboru pro záležitosti EU. Dovolím si svolat všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, jak je v usnesení výboru pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANI a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 33 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, zpravodaji a všem, kdo vystoupili v rozpravě. Protože už přišla doba oběda a máme další body, které bude uvádět pan ministr Drábek, je to celý blok jeho návrhů, dovoluji si přestávku na oběd do 14.00 hodin.

Děkuji vám za dnešní dopoledne a ve 14.00 hodin se zde znovu sejdeme.

(Jednání přerušeno ve 12.41 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.00 hodin)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:Vážené kolegyně, vážení kolegové. Hezké dobré odpoledne. Prosím vás, abyste zaujali svá místa, budeme pokračovat v jednání. Dalším bodem jednání je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva mezinárodní organizace práce č. 81, o inspekci práce v průmyslu a v obchodě, a Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 129 o inspekci práce v zemědělství

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 310a uvede no ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterému uděluji slovo.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Po zajímavém dopoledním bloku před vás předstupuji s několika návrhy, které se týkají mezinárodních či evropských záležitostí, takže doufám, že to pro vás bude nejméně stejně zajímavé jako dopoledne.

Vláda předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci dvou mezinárodních úmluv Mezinárodní organizace práce, a to úmluvy č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě a úmluvy č. 129 o inspekci práce v zemědělství. Úkol připravit návrh na ratifikaci úmluv byl stanoven v rámci národního akčního programu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na léta 2009 a 2010, který byl schválen Radou vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci 17. prosince 2008.

Za vládu vítám usnesení senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 15. září t.r. a senátního výboru pro zahraniční věci obranu a bezpečnost z 26. října, kterými Senátu Parlamentu ČR doporučuji dát souhlas s ratifikací těchto úmluv.

V rámci systému norem Mezinárodní organizace práce patří tyto úmluvy mezi prioritní úmluvy a Mezinárodní organizace práce soustavně podporuje jejich ratifikaci a provádění.

Úmluvu č. 81 ratifikovalo již 141 členských zemí Mezinárodní organizace práce a všechny státy Evropské unie kromě České republiky. V případě Úmluvy č. 129 se Česká republika řadí mezi většinu členských států Evropské unie, ratifikovala ji již 19 států, celkem ji ratifikovalo 49 členských zemí Mezinárodní organizace práce. Ratifikací těchto úmluv dala Česká republika mezinárodnímu společenství najevo, že usiluje o řádné dodržování a vynucování standardů ochrany pracovních práv zaměstnanců.

V oblasti mezinárodních vztahů tak dojde k prohloubení pozitivního vnímání České republiky a posílení pozice Evropské unie vůči třetím státům v oblasti ochrany a vynucování práv pracovníků na úrovni standardů Mezinárodní organizace práce. Cílem úmluv je povinnost členských států udržovat pro hospodářská odvětví průmyslu a obchodu a zemědělství soustavu inspekce práce, která by se vztahovala na všechna pracoviště a kontrolovala by dodržování předpisů o pracovních podmínkách a ochraně bezpečnosti a zdraví pracovníků při práci.

Návrhu na ratifikaci těchto úmluv předcházela důkladná analýza právních předpisů a praxe České republiky, která vyústila v závěr, že legislativa České republiky již nyní plně vyhovuje požadavkům úmluv a v souvislosti s ratifikací úmluv nebudou potřeba žádné legislativní změny nebo úpravy. Ratifikací úmluv nebudou subjektům soukromého sektoru ani subjektů veřejné správy stanoveny žádné nové povinnosti, které by vnitrostátní právní úprava již neobsahovala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 310/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml, garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 310/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Panem ministrem tady byl vládní návrh dostatečně zdůvodněn, snad jenom doplním nebo zopakuji, že vnitrostátní současná platná úprava v České republice plně vyhovuje oběma úmluvám. Možná u té první je to spíš taková legislativní zajímavost, protože ta Úmluva je z roku 1947, není předkládána v Parlamentu tohoto státu poprvé, bylo to již v roce 1949 Národnímu shromáždění a tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký jí předkládal. Bylo to přiděleno výborům, ale tam to zůstalo dost dlouho – dneska řekneme – zaparkováno, tak vás tu v souladu s usnesením žádám, abyste dokončili práci za soudruha Zápotockého. Co se týče druhé Úmluvy, v podstatě i tam jsou všechna kritéria naší legislativy naplněna. Zdůrazňují se tam tři kategorie osob, nebo vymezují – jsou tam jak nájemci, tak členové družstva, tak i rodinní příslušníci.

Vláda České republiky v srpnu t.r. vyjádřila souhlas s ratifikací obou Úmluv a mohu konstatovat, že provádění těchto úmluv nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, stejně tak subjektům veřejné správy se neukládají žádné nové povinnosti, které by už vnitrostátní právní úprava neobsahovala.

Seznámím vás s 66. usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k tomuto vládnímu návrhu, kdy po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Miroslava Fuxy, ředitele odboru EU pro mezinárodní spolupráci ministerstva práce a sociálních věcí, mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací citované Úmluvy a určuje mě zpravodajem výboru pro jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Dává mi najevo, že nemá zájem vystoupit, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže obecnou rozpravu končím. Z vystoupení pana garančního zpravodaje zazněl návrh, aby Senát dal souhlas s ratifikací, ale táži se ještě předtím pana ministra či zpravodaje, zdali nechtějí vystoupit. Nechtějí, takže můžeme přistoupit ke hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas s ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě a Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 129 o inspekci práce v zemědělství.

V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 34 bylo registrováno 50 senátorů a senátorem, kvorum pro přijetí 26, pro návrh 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodajům.

Dále projednáme bod, kterým je

Zelená kniha na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým

důchodovým systémům v Evropě

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 123/07, K 123/07/01.

Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Na rozdíl od předchozího bodu, který, byl řekl bych, historický, tak Zelená kniha Evropské komise věnovaná přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě je dokumentem, který je velmi aktuální. Zelenou knihu prezentoval před několika dny na zasedání Rady ministrů práce komisař pro zaměstnanost a sociální věci Andor. Je to dokument, který kromě kvalitní analytické části nastoluje celoevropské otázky, směřující k významnější roli Evropské unie jako instituce v oblasti důchodového zabezpečení.

V rámci probíhajícího celoevropského konzultačního procesu byla během letošního léta ve spolupráci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí připravena odpověď vlády České republiky na otázky položené v Zelené knize a tato rámcová pozice k Zelené knize byla na začátku září schválena meziresortním výborem pro Evropskou unii. Jsem rád, že se Zelenou knihou a otázkami v ní položenými zabýval také senátní výbor pro evropské záležitosti a že máte před sebou dnes samostatné usnesení Senátu.

Za ministerstvo práce a sociálních věcí mohu přislíbit, že stanovisko Senátu v pozici České republiky před jejím odesláním Evropské komisi patřičně zohledníme.

K obsahu Zelené knihy a jí vyvolané diskusi bych rád uvedl následující. Principiálně spadá oblast sociálního zabezpečení, jeho struktury, financování a správy, stejně tak jako otázka individuálních nároků a práv, do kompetence členských států EU a jakékoliv úpravy na úrovni Unie vyžadují vždy jednomyslné schválení a toho se v této oblasti dosahuje na úrovni Evropské unie skutečně výjimečně. Přesto jsme v posledních dvou desetiletích svědky toho, že čím dál více se na úrovni Evropské unie o různých aspektech důchodové politiky jedná a vyjednává. Některé kroky na úrovni Evropské unie mají svoji logiku a vyplývají z existující a pokračující ekonomické a monetární integrace Unie a ze vzájemné závislosti evropských ekonomik, uvnitř kterých mají důchodové systémy zásadní vliv na stav veřejných financí.

Jiné jsou ukázkou tzv. plíživé integrace v důsledku postupující regulace v rámci vnitřního trhu Unie. Příkladem takové regulace je regulace činností institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, v zájmu zajištění ochrany účastníků takových institucí i v zájmu ochrany trhu finančních služeb vzhledem ke skutečnosti, že tyto instituce tvoří významnou součást evropského vnitřního trhu a služeb.

A potom je zde samozřejmě samotný problém stárnutí evropské populace, s jeho veškerými sociálními a ekonomickými souvislostmi, tedy snaha o zajištění finanční udržitelnosti důchodových systémů při současném zajištění adekvátní ochrany důchodců s cílem odvrácení jejich chudoby a zajištění sociální soudržnosti.

Po celá 90. léta byla tato otázka předmětem politických diskusí, které vyvrcholily v roce 2001 zformulováním společných obecných cílů členských zemí ve třech oblastech – přiměřenost a adekvátnost důchodů, finanční udržitelnost důchodových systémů a modernizace těchto systémů a jejich přizpůsobování se měnící společnosti.

Podle těchto cílů členské země formulovaly své národní strategie sociálního zabezpečení a s využitím těchto strategií pak probíhala na úrovni EU v rámci otevřené metody koordinace užitečná výměna zkušeností a příkladů dobré či špatné praxe z důchodové politiky.

Uvedené souvislosti, znásobené důsledky hospodářské a finanční krize posledních dvou let vedou Evropskou komisi k úvahám o nutnosti, potřebnosti či vhodnosti dalších kroků na úrovni EU k účinnější koordinaci důchodových politik, jakožto politik, které úzce souvisejí s deficitním stavem veřejných financí v důsledku nejen reforem důchodových systémů, ale i samotného udržení stávající úrovně poskytované sociální ochrany současných a budoucích důchodců.

Další kroky uvažuje komise učinit na podporu mobility pracovníků v rámci EU k zajištění přenositelnosti jejich nabytých důchodových práv.

Stejně tak uvažuje o dalších krocích k úpravě fungování penzijních fondů v rámci vnitřního trhu finančních služeb.

Přesto, že Zelená kniha zdůrazňuje, že nezpochybňuje výsadní právo členských států a že neexistuje jedna ideální podoba důchodového systému, tak na druhou stranu také konstatuje, že koordinace důchodových opatření v rámci EU se ukázala jako užitečný nástroj a že chce důkladně prozkoumávat rámec EU.

My do určité míry chápeme dané souvislosti a snahu Evropské komise, současně však je potřeba zdůraznit, že subsidiarita zůstává principiálním znakem pro základní důchodové systémy v členských zemích. A budeme velmi důkladně zkoumat budoucí opatření navržená s cílem usnadnění volného pohybu osob, kapitálu a služeb, tedy návrhy, které směřují k jednotné regulaci finančních trhů.

Naše pozice jsou podrobně vyjádřeny v odpovědích na otázky položené komisí v rámcové pozici, se kterou jste měli možnost se seznámit a s kterou, jak vnímám usnesení vašeho výboru pro evropské záležitosti, se v zásadě shodujete. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 123/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Trpák, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Trpák: Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr problematiku velmi přesně popsal, takže na mne už je ta úloha poměrně snadná. Já jen velmi stručně ocituji ze zpravodajské zprávy: V Zelené knize se uvádí, že přiměřený a udržitelný důchodový příjem pro občany EU patří i do budoucnosti mezi priority EU. Většina členských států se o naplnění tohoto cíle pokouší prostřednictvím důchodových reforem. Zelená kniha představuje hlavní výzvy spojené s udržitelností důchodového systému, například stárnutí populace i možná řešení jednotlivých problémů. Jejím prostřednictvím komise pokládá množství obecnějších i konkrétních dotazů k implementaci evropské legislativy. Táže se například, jak může EU podpořit úsilí členských států o posílení přiměřenosti důchodových systémů, či zda je třeba modernizovat stávající minimální požadavky na poskytování informací ohledně penzijních produktů.

VEU přijal usnesení, které, jak bylo řečeno, máte v tisku K 123/07/02. Toto usnesení je:

Po úvodní informaci Hynka Orsága, vrchního ředitele sekce fondů EU Ministerstva práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Pavla Trpáka a po rozpravě výbor

I.? Přijímá k Zelené knize na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Zelené knize na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Pavla Trpáka.

IV.? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Doporučení k vyjádření Senátu PČR k Zelené knize na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě

Senát PČR

I.

1. považuje

zelenou knihu za počátek diskuze na úrovni EU k tématu reformy důchodových systémů, přičemž vnímá souvislost mezi zahájením této diskuze a dopady hospodářské krize, která prohloubila deficity veřejných rozpočtů a zvýšila zadlužení států EU;

2.? upozorňuje však,

že právo vymezovat základní zásady systému sociálního zabezpečení, tedy i základní pravidla důchodových systémů, je v souladu s článkem 153 odst. 4 SFEU v kompetenci národních zákonodárců;

3. poukazuje

v této souvislosti na probíhající diskuzi o reformě českého důchodového systému, která dosud nebyla ukončena;

II.

1. je přesvědčen,

že zavedení efektivních rámců pro kontrolu veřejných financí na úrovni EU může významně podpořit dlouhodobou fiskální disciplínu v rámci EU, a napomoci tak udržitelnosti národních důchodových systémů;

2. připomíná

v této souvislosti, že změna parametrického nastavení důchodového systému může mít v počáteční fázi negativní dopady na veřejný rozpočet, za což by stát provádějící důchodovou reformu neměl být sankcionován;

3. vyzývá

proto Komisi, aby zvážila zavedení systému zvláštního vykazování nákladů na penzijní reformy, které by nebyly započítávány do celkového deficitu státních rozpočtů v rámci Paktu stability a růstu, což již podpořily výbory pro evropské záležitosti zemí Visegrádské skupiny ve svých závěrech ze setkání dne 14. září 2010 v Praze;

4. zdůrazňuje

uplatňování principu subsidiarity v oblasti rozhodování o základních parametrech národních důchodových systémů, které odráží nejen demografické a ekonomické prognózy, ale i společensko-kulturní hodnoty dané společnosti;

5. zastává názor,

že zatímco otázka udržitelnosti důchodových systémů může být částečně řešena na úrovni EU, tak otázka přiměřenosti důchodového příjmu by měla být v souladu s principem subsidiarity řešena pouze na národní úrovni;

6.? domnívá se,

že by se role Komise v oblasti reforem důchodových systémů měla omezit na usnadnění výměny informací o dobré praxi a inovativních řešeních a na mezioborový výzkum na nejvyšší úrovni;

7.? považuje za nezbytné,

aby diskuze o zvyšování důchodového věku byla doprovázena diskuzí o opatřeních, která v praxi pozdější odchod do důchodu umožní; tato diskuze by měla zahrnovat témata jako rozšíření příležitostí uplatnit se na trhu práce ve vyšším věku, motivace ke zvyšování kvalifikace či postoupení rekvalifikace ve vyšším věku, respekt vůči fyzickým omezením apod.;

8. hodnotí

návrh prohlásit rok 2012 rokem aktivního stárnutí jako příležitost přitáhnout k problematice stárnutí populace a souvisejících reforem důchodových systémů pozornost široké veřejnosti, a přispět tak ke zlepšení její informovanosti o možnostech zajištění ve stáří;

III.

1. žádá vládu ČR,

aby Senát PČR seznámila s odpovědí, kterou po zohlednění stanoviska Senátu pošle v reakci na zelenou knihu Evropské komisi;

2. pověřuje

předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával další návrhy, k nimž po skončení rozpravy zaujmete stanovisko.

A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Zelená kniha je dokument, který je komunikačního typu, je to dokument k diskusi, jeden z těch velmi obsažných finálních, podle Bílé knihy i pozdější dokument k tomu, aby se jednotlivé členské státy zaměřily na nějakou agendu. Tady se jedná o důchodovou agendu. Víme všichni, že každý stát si podle svých zvyklostí důchodový fond naplňuje a stejně tak si jej také vyčerpává.

Velice důležitý je právě důraz na subsidiaritu, který byl i zmíněn v našem usnesení, které zde pan místopředseda Trpák v nejpodrobnější podobě představil. To je dobře, to není třeba doplňovat, ale my už jsme byli svědky toho, že se v jiném evropském dokumentu snažila komise i Evropský parlament do národních důchodových rozpočtů nabourat. Bylo to prostřednictvím sezónních pracovníků, kde byl také odstavec o zajištění nároku na penze, a to i pro ty, kteří chodí jen na šest měsíců pracovat do Evropské unie ze třetích zemí. Podle našeho soudu to byl velmi hrubý zásah do čerpání z důchodového fondu, protože přece víme, že důchodové fondy musí být dlouhodobě naplňovány tak, aby potom plnily svoji úlohu při čerpání v penzích.

Chci se pana ministra zeptat na jednu věc, která s evropskou agendou, resp. s naším usnesením nesouvisí, ale souvisí s celkovou diskusí, týkající se důchodů, a to je to, že český Ústavní soud vybídl nás, politiky, i vládu, aby náš důchodový systém byl více zásluhový, tzn. aby nebyl tolik paušální na nižší úrovni, ale aby měl zvýšené riziko zásluhovosti. Tedy lidé, kteří přispívají do důchodového rozpočtu větší měrou, aby měli nárok na větší čerpání. Ti, kteří mají nebo nepřispívají vůbec, aby čerpali v nižší rovině.

Princip zásluhovosti je v různých zemích různý. V zemi s tradičně silnou ekonomikou přejí svým penzistům vyšší penzi. Je to i výrazně vyšší v procentech, v relativních počtech, než je to v České republice.

Mě by zajímalo, jestli česká vláda i v souvislosti s diskusí o tomto evropském dokumentu, jestli sleduje, jak v jiných zemích princip zásluhovosti uplatňují, a jestli připravujete něco v České republice.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Paní senátorka místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mám k této materii jen několik drobných poznámek. Chci zdůraznit, že přístup k důchodovému zabezpečení je jeden ze základních znaků evropského sociálního modelu. Že i v důchodových systémech se pohybujeme v rámci jednotného trhu a v rámci společenství, které je postaveno na čtyřech, někdo říká na pěti svobodách.

Jednou ze základních svobod je volný pohyb osob. A od toho se také odvíjí to, že lidé musí mít možnost přenositelnosti důchodů. Zelená kniha, kterou projednáváme, je, jak řekl pan předseda VEU Sefzig, je komunikačním dokumentem. Je to počátek diskuse o řešení problematiky důchodů v celém prostoru Evropské unie. A proto si myslím, že bychom této materii měli věnovat daleko větší pozornost, než to, že dnes odsouhlasíme usnesení, navržené výborem, a tím pro nás ta záležitost končí. Protože to téma se nám bude vracet. Nejen nutnost reforem, upozorňuji, že za reformy nepovažuji škrtání, ale skutečně modernizace a efektivizace důchodového systému, ale i další věci, které s tím souvisí.

Zelená kniha důchodových systémů hovoří o tom, že obecné trendy v členských zemích, principy, na kterých stojí reformy důchodových systémů, je zvyšování počtu pracujících a prodlužování délky jejich produktivního období. Odměňování pozdějšího a penalizace předčasného odchodu do důchodu. Přechod systému s více pilíři, snižování podílu veřejných průběžně financovaných systémů a zvyšování podílu doplňkových soukromých systémů.

Dále podpora přiměřenosti důchodů, zvýšení finanční podpory chudších důchodců a snazší přístup k důchodům pro ohrožené skupiny. A dále zaměření na genderovou dimenzi. Ženy mají častěji atypické pracovní úvazky, a tím i nižší důchody. Jsou tudíž častěji vystaveny vyššímu riziku chudoby, častěji pečují o nemohoucí rodinné příslušníky atd. I tento aspekt je zde velmi významný a v důchodových reformách mnoha členských zemí je velmi výrazně akcentován.

Finanční a hospodářská krize má zásadní dopady na všechny tři pilíře důchodového systému. Pád úrokových sazeb a hodnoty aktiv zasáhl míru návratnosti a solventnost soukromých penzijních fondů. Krize snížila i schopnost přispěvatelů do zaměstnaneckých penzijních fondů, udržet své závazky. Problém je samozřejmě i v průběžném pilíři, kde pokles příjmů pracujících vede zase k nižším příjmům státního rozpočtu.

Znovu říkám, a Zelená kniha k tomu směřuje a klade otázky, k tomu, jak zefektivnit, jak zmodernizovat, jak zlepšit fungování celého důchodového systému. Mě v této souvislosti ale velmi mrzí, že vláda tuto Zelenou knihu, a stanovisko, svou pozici, kterou samozřejmě prezentovala a prosazovala na úrovni Evropské unie v Evropské radě, tedy že vláda konzultovala tuto Zelenou knihu, své stanovisko, s Českou asociací pojišťoven a Asociací penzijních fondů. Nedočetla jsem se, že s někým dalším. Domnívám se, že toto je záležitost, která by prioritně měla být předmětem jednání tripartity. Že je to záležitost, která by měla být konzultována a podrobena skutečně rozsáhlé veřejné diskusi, nejen v odborné veřejnosti, ale skutečně s celou občanskou veřejností. Protože je to záležitost, která se týká každého jednoho člověka dříve nebo později.

Dovolte mi ještě malinkou připomínku k návrhu usnesení, které máme před sebou a které bychom měli schvalovat. V bodě II odst. 2 se říká, že Senát připomíná v této souvislosti, že změna parametrického nastavení důchodového systému může mít v počáteční fázi negativní dopady na veřejný rozpočet, za což by stát, provádějící důchodovou reformu, neměl být sankcionován.

To není nic, proti čemu by bylo nějak potřeba rasantně vystupovat. Já si jen dovolím připomenout, že ale změny parametrického nastavení důchodového systému sice mají dopady do veřejných rozpočtů, ale ty jsou minimální proti tomu, jestliže se průběžný důchodový systém překlopí do fondového systému, zvláště pokud půjde o soukromé penzijní fondy.

Jen pro srovnání, ten tzv. opt-out na Slovensku, který znamenal, myslím, 8 %, jestli si dobře pamatuji, znamená potřebu sanovat důchodový systém ročně 25 miliardami ze státního rozpočtu. To je Slovensko. My jsme dvakrát větší. Odborný odhad se pohybuje kolem 50 miliard ročně, které by bylo potřeba v případě opt-outu sanovat důchodový systém každý rok. To je docela velký problém a myslím si, že vláda, která sama sebe nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti, by se touto cestou vydávat v žádném případě neměla.

Ještě na závěr bych ráda zopakovala to, co už jsem jednou řekla, že diskuse k této zelené knize, která má název Zelená kniha na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě, by skutečně neměla končit dnešním projednáváním. A že bychom měli v této diskusi velmi a velmi intenzivně pokračovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a táži se, kdo další se hlásí do diskuse. Nikdo se nehlásí, takže diskusi končím. Pan předkladatel byl dotazován, takže předpokládám, že bude chtít vystoupit. Pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Děkuji za slovo. Stručně odpovím na dotazy, a to stručně říkám proto, že odkazuji, že skutečně to je téma, souhlasím s paní místopředsedkyní Gajdůškovou, to je téma, které bude v následujících měsících ještě několikrát diskutováno při různých dalších příležitostech.

Co se týká nálezů Ústavního soudu a postupu vlády v této oblasti, tak jak zmínil pan senátor Sefzig, pokud nahlédnete do legislativního plánu práce vlády, tak předpokládám, že v prvním čtvrtletí příštího roku půjde do legislativního procesu právě reakce na nález Ústavního soudu, tedy že Senát se touto problematikou bude zabývat ve druhém čtvrtletí příštího roku. Je to z jednoduchého důvodu, že od 1. října 2011 musí být v účinnosti nová právní úprava, protože Ústavní soud tu dosavadní, resp. dotyčný paragraf zrušil k 30. září 2011.

Je naprosto zřejmé, že se s nálezem Ústavního soudu vypořádáme, tedy že navrhneme krok, za sebe mohu říci, že ministerstvo práce a sociálních věcí navrhne kroky, které posílí ekvivalenci důchodů, nicméně musím na tomto místě konstatovat, byť plně respektuji nález Ústavního soudu, že je z mého pohledu škoda, že se Ústavní soud touto problematikou nezabýval z větší šíře a že nevyhodnotil problém ekvivalence a solidarity také s ohledem na připravované další kroky důchodové reformy.

A to je také druhé téma, které tady bude v následujících měsících. Protože kromě úprav parametrického systému, a zase odkazuji na to, co říkala paní místopředsedkyně, kromě parametrických úprav průběžného systému, které probíhají kontinuálně, a musím v tuto chvíli říci, že velmi málo oceňujeme zodpovědnost jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu v minulých letech, kdy k této problematice, k postupnému navyšování věku odchodu do důchodu, které již běží několik let - tak politická reprezentace přistoupila velmi zodpovědně a nedostáváme se do problémů, do kterých se dnes dostávají např. ve Francii a v dalších státech, kde musí nyní pod vlivem důsledků ekonomické krize rozhodovat o skokových změnách v průběžném systému. Tomu naše politická reprezentace předešla a myslím si, že je to jeden z velmi dobrých příkladů konsensuálního přístupu, kdy je možné některé dlouhodobé priority odargumentovat a dohodnout tak, aby byly prospěšné pro celou společnost.

Co se týká diskuse s občanskou odbornou veřejností a se sociálními partnery, chtěl bych se k tomuto tématu výrazně přihlásit. Zopakuji, co jsem říkal při nástupu do funkce, že chci, aby důležité změny, které jsou koncepčního charakteru, ať už se to týká důchodové reformy i dalších oblastí, byly důsledně konzultovány jak se sociálními partnery, s politickými partnery a s veřejností. Toto je jedna z důležitých oblastí. Abych nezůstal jen u slov, dokladoval bych to na tom, že na řádné zasedání tripartity v první polovině prosince je tato tématika zařazena. Tolik k jednotlivým vystoupením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj se vyjádří k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Trpák: V proběhlé diskusi vystoupili dva senátoři. Nezazněl jiný návrh, než bylo navržené usnesení schválit. Navrhuji o tomto usnesení hlasovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vaším doporučením se budu řídit. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl zpravodaj senátor Pavel Trpák. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování číslo 35 bylo pro návrh z 51 registrovaných 42.

Návrh byl schválen, usnesení Senátu bylo přijato. Děkuji předkladateli i zpravodaji.

Dalším bodem je

Sdělení komise Evropského parlamentu Evropské radě, Radě,

Evropské centrální bance, Hospodářskému a sociálnímu výboru

a Výboru regionů – Posílení koordinace hospodářské politiky

Materiál jste obdrželi jako senátním tisk K 114/07a K 114/07/01. Prosím pana ministra Drábka, aby nás seznámil s tímto materiálem v zastoupení ministra financí Miroslava Kalouska. Prosím, pane ministře.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Pane předsedající, senátorky a senátoři, omlouvám se, že v tomto bodu budu trochu obšírnější, protože je to problematika, která je pro ČR velmi závažná a naprosto zásadní. Globální finanční krize, hospodářský útlum, které zasáhly svět během uplynulých dvou let, vážným způsobem poškodily hospodářský růst a finanční stabilitu a vyvolaly podstatné prohloubení rozpočtových schodků i zadlužení členských států. Obnažení významných fiskálních a makroekonomických nerovnováh v některých členských státech, vedlo ke ztrátě důvěry finančních trhů a k výraznému nárůstu úroků ze státních dluhopisů nejen členských států s těmito nerovnováhami, ale vlivem efektu přelévání i fiskálně relativně zdravých států EU. Vzhledem k silné provázanosti ekonomik eurozóny začalo být ohroženo hladké fungování celé hospodářské a měnové unie.

Ukázalo se, žen v důsledku vysoké hospodářské a obchodní propojenosti všech členských států se mohla šířit nákaza a zasáhnout i státy, které vedly zdravé hospodaření a nevykazovaly vnější rovnováhy. Na tuto situaci zareagovaly evropské instituce zásadním a konsensuálním rozhodnutím o nutnosti reformy rozpočtového dohledu a koordinačního rámce prohospodářské politiky. Základy pro formování nové iniciativy položila Evropská rada na jaře letošního roku na svém březnovém summitu, kdy požádala komisi, aby do konce června předložila návrh na lepší koordinaci v eurozóně s využitím nového článku 136 smlouvy, který umožňuje intenzivnější koordinaci eurozóny. Zároveň vyzvala svého předsedu, aby pod svým vedením ustavil novou pracovní skupinu na vysoké úrovni, tzv. Task Force pro ekonomické řízení. Ta dostala za úkol připravit do konce roku návrh opatření k zlepšení rozpočtové discipliny a řízení finančních rizik členských států. Komise splnila zadání předložením svého sdělení k posílení koordinace hospodářské politiky, které je předmětem tohoto vystoupení.

Nejprve ke zmíněnému sdělení komise. Komise konkrétně navrhla. Jednak zpřísnění rozpočtového dohledu úpravou implementačních pravidel stability a růstu, dále zvýšení dohledu nad vývojem konkurenceschopnosti a vnějšími nerovnováhami, zvláště pro eurozónu, dále větší integraci hospodářské rozpočtové politiky v rámci nově zaváděného evropského semestru a ustanovení mechanismu pro krizové řízení k zajištění finanční stability eurozóny.

Původní záměry komise byly diskutovány na červnové Evropské radě a dnes již jsou známy i legislativní návrhy komise závěrečná zpráva Task Force.

Červnová Evropská rada doporučila, aby sankce byly vázány na konsolidační proces ke střednědobému rozpočtovému cíli. Bylo rozhodnuto o nejbližší velké změně zaváděné pro všechny členské státy unie – a to o zavedení tzv. evropského semestru, který bude zahájen počátkem roku 2011. V praxi to bude znamenat, že předávání programu paktu a národních reformních programu bude synchronizováno a členské státy je budou předkládat vždy v polovině dubna, aby mohla rada v létě stanovit doporučení, které budou moci státy zapracovat do svých rozpočtových plánů.

29. září zveřejnila komise návrhy šesti legislativních aktů posílení koordinace hospodářských politik v Evropské unii, konkrétně k reformě rozpočtového dohledu, ustavení makroekonomického dohledu a k národním fiskálním rámcům.

Tři z těchto šesti návrhů představují reformu a doplnění paktu stability a růstu, další směrnice stanovuje požadavky na národní fiskální rámce a poslední dvě nařízení nově zavádějí dohled nad makroekonomickými nerovnováhami, včetně nápravné procedury při vážných nerovnováhách se sankcemi při opakovaném nedodržení doporučení rady pro země eurozóny.

Nové návrhy komise zavádějí do rozpočtového dohledu řadu změn ve směru jeho zpřísnění a zrychlení postupu v preventivní i nápravné oblasti.

Do preventivní části paktu by se například mělo dostat vedení sankcí pro eurozónu v podobě uložení úročeného vkladu, který by byl státu po zjednání nápravy vrácen i s úroky. S ohledem na zajištění střednědobého cíle a jeho udržení by rada nově měla posuzovat tempo růstu vládních výdajů, zda je v souladu s institutem obezřetné fiskální politiky.

Komise také zvažuje ve svých návrzích, zavedení institutu obezřetné fiskální politiky, protože střednědobý rozpočtový cíl je obtížně měřitelný a tudíž nejistým základem pro hodnocení fiskální politiky, proto usiluje EK o zavedení dalšího institutu, který je postaven na nominální pozorovatelné a řiditelné veličině, tedy na výdajích vlády.

V případě významného nesouladu obezřetné fiskální politiky i pro prevenci vzniku nadměrného schodku, může EK adresovat členskému státu varování. A pokud přetrvá významná odchylka, měla by Rada na doporučení Evropské komise vydat členskému státu doporučení, aby přijal nezbytná opatření. Rada by pak měla na návrh Evropské komise toto doporučení zveřejnit.

Nově se v návrhu komise definuje významné odchýlení, jako situace překročení růstu výdajů není kompenzováno odpovídajícím zvýšením příjmů, nebo opatření snižující příjmy není kompenzováno odpovídajícím snížením výdajů a tato odchylka má celkový dopad na vládní saldo v jednom roce ve výši minimálně půl procenta hrubého domácího produktu a nebo ve výši alespoň čtvrt procenta hrubého domácího produktu ve dvou po sobě jdoucích letech.

Také podle současného pojetí paktu má Rada v případě, když se členský stát EU závažně odchýlí od svého střednědobého rozpočtového cíle, vydat dotčenému státu varování, aby přijal nápravná opatření a nevznikl nadměrný schodek. Tyto hodnoty však dosud nebyly nijak specifikovány.

 Za jednu z významných slabin současné legislativní podoby lze považovat, že procedura při nadměrném schodku byla vždy zahajována na základě překročení hodnot pro nadměrnost schodku, nikoliv pro nadměrnost dluhu. I když obě kritéria byla založena jako rovnocenná. Trvale vysoké dluhy u řady zemí přitom představovaly vážnější hrozbu pro udržitelnost veřejných financí, než překročení tříprocentní referenční hranice pro schodek u jiných členských států.

V praxi byla procedura při nadměrném schodku prakticky vždy vázána na referenční hranici pro schodek a vládní dluh byl brán v úvahu pouze jako faktor pro posouzení plnění kritéria pro schodek.

Novelu nařízení by komise proto měla po svém schválení zavést do nápravné procedury nové postupy. A to aktivní použití dluhového kritéria prostřednictvím přijetí číselné hodnoty k měření, zda se dluhový poměr dostatečně snižoval směrem k šedesátiprocentní referenční hranici. Samozřejmě u těch zemí, které tu referenční hranici šedesáti procent překračují. Nově navrhované pravidlo říká, že tempo snižování nadměrného dluhu lze považovat za dostatečné, pokud se poměrový ukazatel vládního dluhu v minulých třech letech snižoval ročně tempem alespoň pěti procent toho převisu nad referenční hodnotou.

V nápravné části paktu návrh komise zavádí novou sadu finančních sankcí pro eurozónu, které budou aplikovány daleko dříve v nápravném procesu. Sankce jsou obdobně koncipované, s tím rozdílem, že státy ukládají neúročený vklad na místo úročeného vkladu.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, klíčové rozhodnutí o reformě ekonomického řízení v EU může padnout již ve velmi krátké době na Evropské radě. Česká republika bude podporovat takovou dohodu, která zajistí dostatečné předpoklady pro další stabilní vývoj evropského hospodářského prostoru a Evropské měnové unie, ať už je Česká republika součástí evropského hospodářského prostoru anebo doposud není součástí Evropské měnové unie. V tom případě je ale přesto velmi pevně navázána svými obchodními styky na země eurozóny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU.

Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 114/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane místopředsedo Senátu, pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, protože jsme tento materiál projednávali ještě před prázdninovou přestávku 14. července, je jasné, že za čtyři měsíce uplynula již řada dnů. I když EU zatím nepřijala definitivní stanovisko, zejména k makroekonomickým hodnotám, přesto se domnívám, že materiál byl vládou respektován. Naše usnesení nebudu číst. Na našem jednání byl náměstek ministra, pan inženýr Zítek. Z dalších postupů i z jeho vystoupení na skupině Visegrád je evidentní, že vláda má zájem naplnit usnesení. V našem usnesení se především zdůrazňuje to, aby byl udržen pakt stability a aby byly odbourány vnitřní bariéry. Nevadil nám ani tzv. semestr, který zejména větší země dráždil. Semestry děláme při každém hodnocení konvergenčního programu, pro nás to bolavé místo nebylo. Přesto bychom si přáli,aby všechny země neporušovaly pakt stability. V současné době je to pouze Švédsko a Estonsko, které vstupuje do eurozóny, a jakýkoli prohřešek si nemůže dovolit.

Doporučuji, abychom toto usnesení ke komunikačnímu dokumentu ke sdělení přijali i v této opožděné době, protože jedině tak je to materiál, který reprezentuje náš výbor a naši komoru navenek. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů a plnil funkci zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Předpokládám, že pan předkladatel nebude reagovat na zprávu zpravodaje. Zpravodaj se také nechce znovu vyjádřit.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, jak ho přednesl pan senátor Luděk Sefzig.

Stále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 336 se z přítomných 48 pro návrh vyslovilo 41, proti nikdo. Návrh byl schválen, usnesení Senátu bylo přijato. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji.

Nyní projednáme bod, kterým je

Návrh na řízení Evropského parlamentu a Rady,

kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody

o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk N 121/07a N0121/07/01. Prosím pana ministra Jaromíra Drábka, který zastoupí pana ministra Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, chtěl bych se omluvit.

Byl jsem upozorněn panem senátorem Sefzigem, jak jsem přemýšlel nad obsahem sdělení, že jsem vás omylem oslovil poslankyně a poslanci. Nejsem si toho vědom, ale pokud je to pravda, velmi se omlouvám.

Jak tento týden probíhá parlamentní jednání Poslanecké sněmovny a Senátu, není to pro mne jednoduché.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi, byla ve svém návrhu schválena kolegiem komisařů 7. července 2010 a komise předkládá tento návrh v návaznosti na článek 207 Smlouvy o fungování EU, který stanovuje výlučnou působnost EU v oblasti zahraničních přímých investic jako součásti společné obchodní politiky. Je třeba říci, že členské státy EU již uzavřely více než tisíc dohod o ochraně a podpoře investic s třetími státy. Vzhledem k tomu, že Smlouva o fungování EU neupravuje právní statut těchto dohod po přesunu zahraničních přímých investic do výlučné kompetence EU, předložený návrh na řízení z pohledu evropského práva upravuje přechodné období pro mezinárodní investiční dohody existující k datu vstupu nařízení v platnost. Předložený návrh nařízení potvrzuje pokračující platnost existujících dohod o ochraně a podpoře investic uzavřených mezi členskými státy EU a třetími zeměmi bez časového omezení, nicméně stanovuje podmínky renegociace těchto dohod za účelem dosažení jejich harmonizace s právem EU a také vytváří rámec pro sjednávání nových bilaterálních investičních dohod pro případ, kdy s příslušnou třetí zemí nebude uzavírána dohoda na unijní úrovni.

Cílem předloženého nařízení je zejména zachování právní jistoty pro investory pocházející ze zemí EU a také i pro investory ze třetích zemí. Procedura související s postupem členských zemí a Evropské komise, pokud se týká pokračující platnosti bilaterálních investičních dohod a harmonizace těchto dohod s právem EU, je předmětem jednotlivých kapitol nařízení.

ČR v zásadě souhlasí s principy obsaženými v předloženém návrhu nařízení. Především vítá skutečnost, že bude potvrzena pokračující platnost všech existujících dohod o ochraně a podpoře investic. Zároveň se však ministerstvo financí domnívá, že by nařízení mělo v zájmu dosažení větší právní jistoty stanovit jasnější pravidla pro odebrání autorizace k dvoustranným investičním dohodám, které nevyhovují kritériím. Ministerstvo financí považuje za nutné rovněž více rozpracovat část nařízení týkající se podmínek, za nichž je na členský stát zpětně přenesena působnost zahájit jednání o nové dohodě nebo renegociovat stávající dohody.

Zejména se domnívám, že podmínka předchozího souhlasu Evropské komise s návrhem na zahájení jednání o harmonizaci platné dohody s právem EU je zbytečná, neboť povinnost uvést všechny nekompatibilní dohody do souladu s právem EU vyplývá již ze samotného článku 307 Smlouvy o založení evropských společenství, který byl nahrazen článkem 351 Smlouvy o fungování EU. Česká republika již v roce 2005 zahájila proces renegociace nekompatibilních investičních dohod. Tento proces i nadále průběžně probíhá, což uvidíme i v následujících měsících, kdy tady budu předkládat řadu takových smluv. Ministr financí samozřejmě též. Předložený návrh nařízení by mohl z procedurálních důvodů tento proces zpomalit, což by mohlo mít negativní dopady na konkurenceschopnost české ekonomiky. Návrh nařízení nemá bezprostřední dopad na existenci platných dvoustranných investičních dohod a nevyžaduje ani přijetí nebo změnu právních předpisů ČR, je v souladu se závazky ČR vyplývajícími z mezinárodního práva a z práva EU. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabývá tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 121/07/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr už tady ve svém přednesu uvedl řadu věcí, které mám ve své zpravodajské zprávě, takže vás s tím nebudu znovu zatěžovat. Chtěla bych jen připomenout, že tento návrh stanoví rámec a podmínky k tomu, aby členské státy získaly pravomoci vstupovat do jednání s třetími zeměmi s cílem změnit dnes existující dvoustranné dohody týkající se investic. Má zároveň umožnit členským státům vyjednat a uzavřít s třetími zeměmi za určitých podmínek stanovených tímto návrhem novou dvoustrannou dohodu týkající se investic. Postup stanovený v tomto návrhu má být považován za výjimečné přechodné opatření. Toto nařízení neřeší cíle, kritéria a obsah nové investiční politiky EU, která má být vytvořena na základě získaných výlučných pravomocí v oblasti přímých zahraničních investic. Ty jsou řešeny ve sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě, tisk K 124/07. Tento tisk jsme schvalovali minulý týden.

Vyjasnění právního statusu stávajících bilaterálních smluv je pro zdárné pokračování aktivit evropských investorů mimo území EU klíčové. Na základě připomínek a výhrad, které zazněly ze strany vlády, schválil výbor pro záležitosti EU na svém zasedání 6. října 2010 320. usnesení výboru pro záležitosti EU. Je to usnesení k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi, senátní tisk č. N 121/07.

Po úvodní informaci Tomáše Zítka, náměstka ministra financí Lukáše Prokeše, ředitele odboru komunitárního a mezinárodního práva ministerstva průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor

I.? Přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III.? Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Janu Juřenčákovou.

IV.? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Přílohou tohoto usnesení je doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu nařízení Parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi.

Senát Parlamentu ČR

I.? 

1.? považuje za klíčové vyjasnění právního statusu stávajících bilaterálních dohod o investicích po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, kdy oblast přímých zahraničních investic přešla do výlučné pravomoci EU.

2.? podporuje v obecné rovině návrh nařízení s cílem zachovat právní jistotu jak pro investory pocházející z EU, tak pro investory z třetích zemí.

II.? 

1.? Shledává lhůtu třiceti dnů na oznámení veškerých dvoustranných dohod o investicích s třetími zeměmi, které členské státy chtějí zachovat v platnosti, nedostatečnou.

2.? Požaduje flexibilnější podmínky pro povolení měnit stávající nebo uzavírat nové dohody, zvláště pokud jde o povinnost oznámit komisi záměr změnit stávající dohodu nebo vyjednat novou. Lhůtu, kterou si komise ponechává pro své rozhodnutí o povolení k zahájení formální sjednání, neboť byrokratické překážky by neměly ohrožovat úspěšnost vyjednávacího procesu.

3.? Doporučuje, aby kritéria pro odebrání povolení bilaterální smlouvy o investicích byla v zájmu zachování principu právní jistoty stanovena jednoznačněji, především pak čl. 6 odst. 1 písm. c), který považuje za příliš obecný.

4.? Poukazuje na nadbytečnost ustanovení, které členským státům ukládá povinnost nejprve získat povolení Komise k zahájení jednání o změně stávající smlouvy, a to i v případech, kdy cílem jednání je uvedení smlouvy v soulad s právem EU, když podle článku 351 Smlouvy o fungování EU mají členské státy povinnost mezinárodní smlouvy uvádět v soulad s právem EU automaticky.

5.? Podporuje úsilí vlády ČR renegociovat stávající bilaterální dohody o investicích s třetími zeměmi s cílem uvést je v soulad s právem EU

6.? Vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi, aby poskytla členským státům maximální možnou podporu;

III.

1.? Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2.? Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

To je usnesení, které bylo jednomyslně přijato na zasedání výboru pro záležitosti EU. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy.

Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel se nechce vyjádřit, paní zpravodajka také ne. Přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Jana Juřenčáková. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 37 se pro návrh vyslovilo 36 senátorek a senátorů z celkového počtu 44 přítomných. Proti nebyl nikdo.

Návrh usnesení byl přijat. Děkuji předkladateli i zpravodajce.

Nyní budeme jednat o dalším bodu, kterým je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě,

Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance – Fondy pro řešení problémů bank

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 116/07a č. K 116/07/01.

Opět prosím pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, který zastupuje pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás s tímto materiálem seznámil. Prosím, pane ministře.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi stručně představit tento nelegislativní návrh Evropské komise, který je reakcí na proběhlou finanční krizi.

Ve sdělení, které Evropská komise vydala 26. května 2010, navrhuje vytvoření ex ante fondu, jehož zdrojem by byly příspěvky od bank a který by v době krizových situací financoval potřebná opatření. V první fázi by měla vzniknout síť národních fondů oddělených od státního rozpočtu, které by se měly v ideálním případě postupně transformovat do jednoho panevropského fondu. Zdrojem prostředků fondů by se měl stát primárně bankovní odvod. Jeho základem by mohla být aktiva nebo pasiva finanční instituce, popř. její zisky či bonusy. Fond by měl financovat opatření, která nemají primárně směřovat k záchraně postižené instituce, ale zejména k ochraně finanční stability a zachování důležitých finančních služeb. Příklady takových opatření jsou financování bank, převod části aktiv nebo závazků na jinou instituci, rozdělení banky na dobrou a špatnou část nebo krytí administrativních nebo právních nákladů spojených s úpadkem.

Další sdělení Evropské komise týkající se této problematiky bylo vydáno 20. října 2010, přičemž v rámci tohoto sdělení jsou rozpracovány jak otázky bankovního odvodu, tak nástrojů, které by takto vybrané prostředky měly financovat.

Ve stručnosti lze říci, že členské státy jsou myšlence bankovního odvodu, až na výjimky, pozitivně nakloněny. Zdaleka však neexistuje jednotný postoj k otázce směřování prostředků z tohoto odvodu. Také není jednoznačně vyřešena otázka, zda se jedná o poplatek či daň a jaké rozhodovací proceduře na úrovni EU tedy budou případné navazující legislativní akty podléhat, zda to bude kvalifikovaná většina či jednomyslnost.

Česká republika má k předloženým návrhům velmi rezervovaný postoj. Vzhledem k tomu, že české banky prošly finanční krizí bez větších problémů a bez nutnosti sanace ze strany státu, nevidíme v současné době důvod zatěžovat bankovní sektor dalším břemenem, které by se jenom promítlo do úrovně klientů. Zároveň navíc probíhají diskuse ohledně regulatorních změn v jiných oblastech, například nové požadavky na kapitálovou vybavenost, nové evropské instituce dohledu nebo plánované změny v podmínkách podnikání nebo účetních standardech.

Existuje však i řada dalších argumentů proti zavedení bankovního poplatku, zejména v úrovni morálního hazardu, protože tak, jak to známe z úrovně pojištění bankovních vkladů v ČR, takovým pojištěním se v podstatě zvýrazňuje možnost rizikovějšího chování bez dostatečné následné odpovědnosti.

Odmítavý postoj ČR je promítnut také ve výjimce, kterou má ČR vyjednánu na politické úrovni v rámci závěrů Evropské rady z června letošního roku a jejímž obsahem je právo nezavést opatření směřující k uvalení poplatků a daní na finanční instituce.

Ministerstvo financí se ztotožňuje je stanovisky, které k návrhu přijaly senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro záležitosti EU, neboť v zásadě odráží pozici ministerstva financí k dané problematice.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 116/07/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já mám opět ulehčenou situaci, protože pan předkladatel pan ministr Drábek sdělil většinu toho, co je v mé zpravodajské zprávě.

Soustředila bych se pouze na závěr své zpravodajské zprávy.

Toto sdělení je nutné vnímat jako první příspěvek do debaty o vytvoření rámce pro řešení problémů bank. Na toto sdělení má v říjnu navázat další komunikační dokument Komise, která stanoví scénář a širší a podrobné plány pro rozvoj nového rámce pro řízení krizí a výsledkem má být návrh legislativního aktu počátkem roku 2011.

Se zavedením fondu pro řešení problémů bank se dá očekávat problematika morálního hazardu, to znamená, že existence záchranných fondů bude umožňovat realizaci rizikových operací, poněvadž by existoval fond pro řešení problémů bank jako věřitel poslední instance.

Neexistuje ani shoda v rámci G20 ohledně tohoto nástroje a vzhledem k celosvětovému propojení finančního trhu je třeba pohlížet na fond pro řešení problémů bank v celosvětovém kontextu.

Česká republika, jak už tady bylo řečeno, si vzhledem ke svému odmítavému stanovisku vůči bankovním daním a odvodům vyjednala právo toto opatření nezavést. U navrhovaných opatření je třeba upozornit na právní komplikovanost. Vzhledem k tomu, že vyjednaná výjimka nemusí platit napořád a může nastat situace, kdy bude pro ČR výhodné fond pro řešení problémů bank využít a aby bylo možné ovlivnit výslednou podobu budoucího režimu pro řešení bankovních krizí, schválil výbor pro záležitosti EU usnesení, které bylo přijato jednomyslně a které v téměř stejné podobě bylo předtím jednomyslně přijato na zasedání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Usnesení, které bylo přijato 20. října 2010 na zasedání výboru pro záležitosti EU, má své číslo 329. Je to usnesení ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance – Fondy pro řešení problémů bank, senátní tisk č. K 116/07:

Po úvodní informaci Kláry Cetlové, ředitelky Odboru finanční trhy I. Ministerstva financí, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě

výbor přijímá

I.? ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance – Fondy pro řešení problémů bank doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

II.? doporučuje

Senátu Parlamentu ČR, aby se ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance – Fondy pro řešení problémů bank vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

určuje

III.? zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou;

IV. pověřuje

předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Přílohou k usnesení č. 329 z 34. schůze VEU je Doporučení k vyjádření Senátu PČR ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance – Fondy pro řešení problémů bank

Senát PČR

I.

považuje

řešení problémů bank, především pak těch přeshraničně působících, za velmi závažné téma a podporuje další debatu, která by se neměla soustředit jenom na ustavování nových fondů a uvalování nových odvodů a daní, ale měla by za cíl především omezování morálního hazardu finančních institucí;

II.

1.? vyjadřuje

souhlas s názorem, že na pokrytí ztrát bank by již neměly být využívány peníze daňových poplatníků;

2.? nedomnívá se však, že zavedení fondů pro řešení problémů bank, tak jak jsou v současné době navrhovány, představuje nejvhodnější řešení, protože

-? vznik takovýchto fondů může negativně ovlivnit chování finančních institucí vytvořením představy, že existuje věřitel poslední instance, a zvětšovat tak prostor pro jejich morální hazard;

-? nepodařilo se dosáhnout globálního konsensu v oblasti bankovních odvodů a daní v rámci skupiny G20, přičemž zavedení těchto odvodů pouze v EU by znevýhodnilo evropské bankovní odvětví proti světové konkurenci;

-? racionálně jednající finanční instituce optimalizující zisk dovedou nové náklady vyplývající z povinnosti odvádět příspěvky do těchto fondů přenést na své klienty, takže by ve výsledku náklady na ozdravění bankovního odvětví nesli opět daňoví poplatníci;

3.? pokládá

za klíčové, aby záchranné krizové systémy co nejvíce omezovaly vznik morálního hazardu a úpadek banky byl vnímán jako reálný následek nesprávného řízení a přílišného riskování, a varuje v této souvislosti před tím, aby případné fondy pro řešení problémů bank byly považovány za nástroj pro rekapitalizaci ztrátových bank;

4.? vyzývá

Evropskou komisi,

-? aby při přípravě návrhů legislativních aktů v oblasti fondů pro řešení problémů bank zohlednila základní princip, že jako první nesou ztráty ze svých investičních rozhodnutí akcionáři a nezajištění věřitelé banky v úpadku;

-? aby věnovala zvýšenou pozornost institucím se systémovým významem a rozpracovala možnosti uložení snížení nominální hodnoty pohledávek a kapitalizace dluhů prostřednictvím konvertibilních dluhopisů;

-? aby důkladně posoudila právní aspekty využívání opatření pro řešení problémů bank, jako např. rozdělení na dobrou a špatnou banku v rámci úpadkového řízení;

5.? připomíná

výjimku České republiky vyjednanou na Evropské radě dne 17. června 2010 týkající se práva nezavádět bankovní odvody a daně a vyzývá Evropskou komisi, aby ji zohlednila při přípravě návrhů legislativních aktů v této oblasti;

III.

1.? žádá

vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o iniciativách navazujících na toto sdělení;

2.? pověřuje

předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

To je celé usnesení. Děkuji vám zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné návrhy.

Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Igora Petrova, zda si přeje vystoupit? Ano. Prosím.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, z jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu chci říci, že v podstatě doporučení pro usnesení Senátu je shodné s výborem pro záležitosti EU. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel nebude chtít reagovat, paní zpravodajka a pan zpravodaj také ne.

Po znělce tedy přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesla senátorka Jana Juřenčáková. V sále je přítomno 56 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 38 z 57 přítomných senátorů a senátorek pro návrh bylo 33, proti 14, návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli i zpravodajům a my se nyní vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Následujícím bodem je

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES)

č. 1060/2009 o ratingových agenturách

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 117/07, N 117/07/01 a N 117/07/02. Nyní opět prosím pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, který zastupuje pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení o ratingových agenturách, a ke stanoviskům, které k tomuto návrhu zaujaly senátní VHZD a VEU.

Návrh je nyní projednáván na úrovni pracovní skupiny Rady EU. Hlavním účelem návrhu je přizpůsobit platné a účinné nařízení o ratingových agenturách v nové struktuře dohledu nad finančními trhy. Toho má být dosaženo zejména sjednocením povolování ratingových agentur a dohledu nad nimi. Tyto pravomoci má nadále pro celou EU vykonávat jako součást dohledu nad kapitálovými trhy Evropský orgán pro cenné papíry.

Z pohledu České republiky jsou podstatné zejména dvě oblasti, kterých se návrh dotýká. Je to jednak úprava pravomocí evropského orgánu pro cenné papíry, dále pak délka přechodných období, která mají být členským státům EU dána, aby na změnu nařízení o ratingových agenturách adaptovaly své právní řády.

Ministerstvo financí v rámci projednávání návrhu prosazuje, aby vymezení přímých pravomocí Evropského orgánu pro cenné papíry bylo co nejjednoznačnější a nejjasnější, a aby podoba pravomocí byla přiměřena úkolu, který je při dohledu nad ratingovými agenturami a dalšími osobami, účastnícími se ratingových činností Evropskému orgánu pro cenné papíry svěřen.

Lze konstatovat, že podobný zájem vyjádřila velká část ostatních členských států a že návrh je v rámci jednání upravován žádoucím směrem.

Pokud jde o délku přechodného období, ve kterém mají členské státy adaptovat dosavadní národní úpravu, Česká republika i některé další členské státy prosazují jejich maximální délku. Podle aktuálního znění návrhu se nyní předpokládá přechodné období dva měsíce od účinnosti návrhu. Na základě aktuálních informací z projednávání návrhu lze též předpokládat, že by návrh mohl nabýt účinnosti v polovině příštího roku.

Ministerstvo financí se ztotožňuje se stanovisky, která k návrhu přijaly senátní VHZD a VEU, neboť v zásadě vycházejí z dosavadní pozice, kterou při vyjednávání o návrhu zaujímá. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Výborem, který se zabývá tímto tiskem, je VEU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 117/07/03. Zpravodajkou výboru je opět paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo. Paní předsedající, kolegyně a kolegové, určitě jste přemýšleli, proč sedím pořád u stolku pro zpravodaje. Ještě tam budu sedět, protože další tisk bude opět můj. Pan ministr opět představil tento návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení ES č. 1060/2009, o ratingových agenturách.

Jen bych chtěla krátce zmínit závěr zpravodajské zprávy, tak jak byla přednesena na zasedání VEU. Dřívější přístup, realizovaný prostřednictvím národních regulátorů, resp. kolegií oprávněných národních orgánů, je nahrazen celoevropským jednotným systémem registrace a certifikace ratingových agentur v EU. Výkonem této pravomoci má být pověřen evropský orgán pro cenné papíry a trhy ESMAT.

Návrh nařízení tedy předjímá schválení nového evropského systému dohledu nad finančním trhem, jehož je ESMAT součástí. Zároveň se návrh nařízení snaží řešit možný konflikt zájmů, který vyplývá z obchodního modelu, kdy si emitent cenného papíru sám objednává a platí u ratingové agentury vyhotovení ratingu.

Návrh nařízení garantuje ESMAT silnější pozici ve vztahu k ratingovým agenturám v oblasti výkonu dohledu nad jejich činností, např. prostřednictvím možnosti navrhovat penále a sankce nebo pozastavením činností ratingových agentur a v krajních případech odebráním registrace.

Na zasedání VEU dne 20. října 2010 bylo přijato usnesení k tomuto návrhu nařízení. Seznámím vás s textem usnesení, tak jak bylo přijato na našem výboru. Jen bych chtěla upozornit, že pak bude změna v jednom odstavci, na kterou jsme přišli, když se text překládal do angličtiny. Je tam odkaz na jiný článek.

330. usnesení VEU z 34. schůze, konané dne 20. října 2010, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách (senátní tisk č. N 117/07).

Po úvodní informaci Kláry Cetlové, ředitelky Odboru finanční trhy I. Ministerstva financí, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě

výbor

I.? Přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III.? Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou.

IV.? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Příloha k usnesení č. 330.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Paní senátorko, já se velmi se omlouvám, že do toho vstupuji. Domnívám se, že nemusíte číst celou přílohu. Máme ji všichni písemně a dostali jsme ji v dostatečném předstihu, abychom se s ní mohli seznámit. Jen upozorněte na ty změny.

Senátorka Jana Juřenčáková: Poprosila bych vás, jestli to máte před sebou, přečtu to. Je to II, 5 toho doporučení. Původní text byl: Vyslovuje obavu nad přílišným posílením pravomocí ESMA, pokud je o přístup k informacím, obecné vyšetřování a kontroly na místě, obsažených v návrhu nařízení v čl. 23a, 23b a 23c, přičemž obzvláště čl. 23c odst. f), podle kterého má ESMA právo „vyslechnout jakoukoli osobu za účelem získání informací souvisejících s předmětem vyšetřování“, shledává neopodstatněným.

Změna je ve 3. řádku, jak je uveden čl. 23c, odst. f), místo toho bude text čl. 23b, odst. 1 písm. f). Pokud k tomu budete mít nějaké dotazy ještě, potom v rozpravě, zbytek doporučení číst nebudu. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, můžeme tedy hlasovat. Domnívám se, že šlo jen o technické upřesnění, takže to není k hlasování, bereme na vědomí tuto technickou úpravu a můžeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak bylo předloženo výborem.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak byl předložen VEU s malou technickou úpravou, na kterou upozornila paní zpravodajka. V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo se zdržel, nechť stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce, my budeme pokračovat, ale ve stejné sestavě.

Dalším bodem je

Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY .../.../ EU o systémech pojištění vkladů [přepracované znění]

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 128/07, N 128/07/01 a N 128/07/02. Opět poprosím pana ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, který zastupuje pana ministra Kalouska, aby nás seznámil s materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl návrh směrnice o systémech pojištění vkladů. Záměrem Evropské komise v oblasti garančních schémat je revize současného systému, upraveného směrnicí o systému pojištění vkladů.

12. července 2010 vydala Evropská komise návrh nové směrnice, a to ve společném balíčku s novelou směrnice o systémech pro odškodnění investorů pro oblast kapitálového trhu a s Bílou knihou ke garančním schématům v oblasti pojišťovnictví.

Nový návrh předpokládá řadu změn, ke kterým Česká republika vyjádřila svůj názor jak v rámci veřejné konzultace, tak na jednání pracovní skupiny Rady.

Ministerstvo financí obecně záměr Evropské komise revidovat současný systém podporuje. S řadou navrhovaných opatření však nesouhlasí. Mezi ně patří zejména zkrácení výplatní lhůty ze současných 20 pracovních dnů na 7 kalendářních dnů. Systém povinně poskytovaných vzájemných půjček národních garančních schémat jednotlivých členských států, zavedení rizikově vážených příspěvků úvěrových institucí či použití prostředků garančních schémat na opatření krizového řízení.

Vyjednávání na pracovní skupině Rady stále probíhají, přičemž ze 2 proběhlých jednání této skupiny v září a říjnu 2010 vyplývá, že naprostá většina ostatních zemí je především proti zkracování výplatních lhůt. Ministerstvo financí se ztotožňuje se stanovisky, která k návrhu přijaly senátní VHZD a VEU, neboť tato stanoviska jsou v zásadě shodná s pozicí ministerstva financí k této problematice.

Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dnes naposledy vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předkladateli. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 128/07/03. Zpravodajkou výboru je opět paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, já se opět soustředím ze své zpravodajské zprávy pouze na závěr a hlavně pro vaši informaci, abyste si ujasnili, jak to funguje u nás v České republice. V České republice funkci systému pojištění vkladů vykonává Fond pojištění vkladů, který je právnickou osobou a zapisuje se do obchodního rejstříku. Všechny banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny se systému pojištění vkladů účastnit a přispívat do fondu v rozsahu, stanoveném zákonem o bankách.

Aktuálně činí limit pojištění vkladů 50 000 EUR a náhrady musí být vyplaceny nejpozději do 3 měsíců od vyhlášení úpadku banky ze stran České národní banky. Výše pojištěné částky a lhůty pro výplatu byly novelizovány směrnicí 2009/14/ES a od roku 2011 se maximálně pojištěná částka na vkladatele navýší na 100 000 EUR a lhůta pro výplatu se zkrátí na 20 kalendářních dní.

VEU – chtěla bych si ujasnit, jestli mám číst pouze usnesení a doporučení v textu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Usnesení jako takové máme písemně. Vy byste měla shrnout, jestli výbor doporučuje schválit nebo nedoporučuje.

Senátorka Jana Juřenčáková: Doporučení, které bylo přijato na 34. schůzi VEU, pod č. 332 dnes 20. října 2010 k návrhu této směrnice doporučuji schválit ve znění, které bylo přijato jednomyslně na výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, děkuji za stručnost. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu směrnice. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, resp. musím se zeptat pana navrhovatele, zda se chce ještě vyjádřit. Nechce. Paní zpravodajka, předpokládám, také ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, tak jak vám byl předložen.

V sále je aktuálně přítomno 45 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 23. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak byl předložen VEU. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 41, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi za to, že s námi dnes tak dlouho setrval. Děkuji paní senátorce za odvedenou práci.

Měli bychom pokračovat následujícím bodem, kterým je Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o používání bezpečnostních skenerů na letištích EU. Ale protože nám v této chvíli chybí předkladatel, kterým bude pan ministr Dobeš, opět musím vyhlásit desetiminutovou přestávku do 16.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.02 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dalším bodem je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě

o používání bezpečnostních skenerů na letištích EU

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 119/07a k 119/07/01. S tímto návrhem nás seznámí ministr školství pan Dobeš. Žádám ho, aby předložil tento materiál.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš: Hezké odpoledne. Paní předsedající, dámy a pánové, předně se omlouvám za zpoždění. Náš kolega ministr dopravy ztratil hlas a s kolegou Jankovským ho alternujeme jak ve Sněmovně, tak i v Senátu. Přebíháme od pultíku k pultíku. Přicházím jeho jménem, abych vás požádal o podporu pro senátní tisk K 119/07 – Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě o používání bezpečnostních skenerů na letištích EU.

Problematiku zavádění bezpečnostních skenerů považuje ČR za velmi citlivou a je proto toho názoru, že je třeba vést o obsahu sdělení komise diskusi a zvažovat přitom možné související aspekty. Pozice ČR není zamítavá k tomuto problému, spíše se ale přiklání ke zdrženlivému stanovisku, pokud by tato technologie měla být urychleně uvedena do provozu v oblasti civilního letectví. Za zásadní považujeme další úsilí směřující k vyjasnění dopadů na zdraví různých skupin cestujících se zvláštním přihlédnutím například ke skupině tzv. zranitelných osob, například těhotné ženy, děti apod. a dopady na jednotlivé aspekty lidské důstojnosti, ochranu osobnosti a osobních údajů.

V případě zařízení využívajících rentgenové záření, nemůže ČR souhlasit s argumentem komise, že používání těchto technologií lze s ohledem na nízkou hodnotu ozáření akceptovat. Takové zařízení nemusí mít přímý dopad na člověka při jednom průchodu, ale je nutné si uvědomit možnost častého cestování nebo případ zaměstnanců, kteří několikrát za den procházejí bezpečnostní kontrolou.

Z pohledu ČR je rovněž zásadní, aby jakákoliv budoucí iniciativa komise v této oblasti nevedla k povinnému zavádění bezpečnostních skenerů. Jejich povinné zavedení by s sebou přineslo značnou finanční zátěž, která by šla v České republice zcela na vrub provozovatelů letišť a leteckých dopravců. Výše finančních investic potřebných pro zavedení skenerů na letištích bude možno stanovit až poté, co bude znám obsah případného legislativního návrhu.

ČR proto vnímá jako pozitivní, že ze samotného sdělení v tuto chvíli nevyplývá, že by komise uvažovala o možnosti povinného zavádění bezpečnostních skenerů. Pokud je opravdu aktuální potřeba zvýšit úroveň bezpečnosti, pak je nutné odstranit výjimky z bezpečnostních kontrol a při provádění těchto kontrol se více orientovat na jiné způsoby jako je například profiling – je to charakteristika cestujících na základě osobních údajů a vyhodnocení jeho chování z psychologického hlediska, nikoliv jen na využívání technických zařízení.

S ohledem na výše uvedené nepovažujeme za vhodné začít s přípravou právní úpravy EU v oblasti používání bezpečnostních skenerů. Jako ústupovou variantu by ČR mohla akceptovat stanovení jednotlivých pravidel na úrovni EU pro užívání bezpečnostních skenerů s tím, že rozhodnutí o zavedení těchto přístrojů by zůstalo na členských státech. ČR by však nemohla souhlasit s tím, aby z případné legislativy EU vyplynulo, že jedinou alternativní metodou používání bezpečnostních skenerů, je stoprocentní fyzická kontrola osob.

Ministerstvo dopravy se rovněž plně ztotožňuje se stanovisky a usneseními Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí a výboru pro záležitosti EU. Prosím o podporu tohoto stanoviska. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předkladateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 119/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře, většina toho již zde byla řečena. Doplním to jen z jiného úhlu pohledu. Toto je sdělení komise Evropského parlamentu a Radě a členským státům. Cílem sdělení je získat informační základ pro posouzení otázek spojených se zaváděním bezpečnostních skenerů na letištích, které je dosud regulováno na vnitrostátní úrovni.

Kontroverznost spojená s užíváním bezpečnostních skenerů má tři hlavní důvody: Etické, ochranu osobních důvodů a zdravotní. Tato problematika je diskutována na úrovni EU řadu let. Návrh nařízení Evropské komise z roku 2008, který by bezpečnostní skenery povoloval, popřípadě státy by nemohly mít nic proti jejich používání, odmítl v říjnu 2008 Evropský parlament, a to kvůli obavám o ohrožení lidského zdraví a důstojnosti a požádal Evropskou komisi o vypracování analýzy.

Nyní k této zprávě, ke které se vyjádřil jak náš výbor, tak i příslušná komise máte sdělení, které máte na stole. Uvedu pouze klíčové body a požádám vás o jeho schválení.

Naše sdělení zejména žádá komisi, aby před případným předložením legislativního návrhu počkala na shromáždění a vyhodnocení výsledků provozních testů těchto zařízení na evropských letištích, aby dále svolala nezávislý mezioborový panel expertů, a to zejména s ohledem na otázky zdraví, a zejména z dlouhodobého hlediska.

Komise dále podporuje používání jiných technik monitorování, jako je například zmíněné profilování. Vyjadřuje také obavy ohledně celkových nákladů spojených se zaváděním těchto skenerů a domnívá se, že je nutno zachovat alternativní metody bezpečnostní kontroly pro zranitelné skupiny obyvatel, například těhotné ženy, děti apod. Detailní usnesení máte ve svých materiálech. Žádám vás o jeho schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Také vás požádám, abyste se posadil u stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nerozumím především argumentaci pana ministra Dobeše, který zastupuje pana ministra dopravy s argumentem, že někdo ztratil hlas. Těžko se něco ztrácí, když to nemáte.

Vrátím se k problematice. Je to hrubý zásah do soukromí. Rozumím, že je to motivováno bojem proti terorismu a na ochranu cestujících, ale na druhou stranu je to velký zásah do osobního soukromí. Nezapomínejme, že snímky budou muset být archivovány. Je to i otázka ohrožení zdraví cestujících. Není to jen o těhotných ženách, ale i o ženách, které možná ani nevědí, že jsou těhotné, a přesto tady budou tyto problémy. O dětech tady byla řeč.

Chtěl jsem se zeptat pana ministra – protože je to zdroj ionizujícího záření: Máme poměrně přísná pravidla a atomový zákon, zda to je nebo není v souladu s atomovým zákonem, zda připravovali jiné znění atomového zákona. Dále se chci zeptat, kolik by mohlo stát Českou republiku plošné zavedení na našich letištích. Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegyně a kolegové, tady se hovoří především o aspektech zdravotních. I když to není návrh kontrolního zákona, zajímalo by mě, jak EU řeší to, že když by se všechna letiště bez ohledu na to, zda jsou státu nebo soukromá, měla vybavit tímto zařízením – toto zařízení není levná záležitost – tak kdo to bude financovat? Mohl bych dostat odpověď na tuto otázku? Je to i v případě, že by si jednotlivé státy o tom samy rozhodly. Kdo to bude financovat? Nemyslím jen na státní letiště, ale například i na soukromá.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nyní má slovo paní senátorka Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěla bych se vrátit ke zdravotnímu pohledu. Z hlediska atomového zákona ochrany zdraví před radiací a názoru Státního ústavu pro jadernou bezpečnost, zvláště při použití rentgenového záření, které by mělo kontrolovat i tělní dutiny, dochází k aplikaci, i když poměrně nízkých dávek, tak vyšších než při povrchovém rozptylu. Podle našeho atomového zákona a při povinnosti evidence každé radiační dávky, kterou člověk obdrží v rámci vyšetření, je otázka, jak bude tento cestující, pokud by k této metodě došlo – evidován. Prosím pana ministra o odpověď, jak bude evidováno, kolik dostal celkových dávek, jaká byla celková expozice u lidí, kteří například létají často a opakovaně a v případě forenzních záležitostí, protože tam se jedná o stochastické účinky, tzn. o pozdní následky případného rentgenového záření, jak bude moci v té době pacient, v podstatě pasažér a klient letecké dopravy prokazovat celkovou dávku záření, kterou obdržel, kromě těch, které jsou evidovány z medicínských důvodů? Dávky se sčítají. To je podle mne nesmírně důležité a doufám, že pan ministr mi na to odpoví. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Původně jsem k této otázce diskutovat nechtěl, ale chci se vyjádřit k několika aspektům, které se zvažují v souvislosti s touto problematikou.

Pokud jde o radiační zátěž, je naprosto minimální, velice zanedbatelná v souvislosti s běžným vyšetřením rentgenologickým. Nepočítám ani vyšetření počítačovou tomografií. Lze uvažovat o opakovaných zátěžích, ale ty musí být naakumulované v čase. Upozorňuji, že zdravotničtí pracovníci, zejména v minulých letech – zažíval jsem minimálně odstíněné rentgenové přístroje, u kterých jsme byli celé dny. Z toho bych hysterii nedělal. Zbytečná je i prudérie, která se týká soukromí a osobních údajů atd. To jsou prudérní názory. Všechno toto vyměním za absolutní bezpečnost.

Dlouho se leckterá opatření zanedbávala, až došlo k tragédii. Pak se teprve začalo spekulovat především o bezpečnosti, když zemřely desítky lidí.

Pokud se vyřeší otázka financování, je nepřijatelné, aby pasažéři leteckých společností u sebe nosili radiační dozimetry a tam se vyhodnocovalo, jak moc jsou už ozářeni. Je to nepřijatelné. Zátěž je minimální. Až se vyřeší otázka financování, pak lze uvažovat o plošném zavedení. Znovu opakuji – bezpečnost letecké dopravy především, to ostatní nepovažuji za tak důležité. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nerozumím tomu, co tady bylo řečeno, protože se domnívám, že už teď jsou bezpečnostní opatření na letištích dostatečná. Letadla nepadají, bezpečnostní opatření jsou důkladně propracovaná. Je pravda, že skenery, které přicházejí z USA, mají svá pozitiva i negativa. Jsme tady zákonodárci. Proto se opakovaně ptám, jak je to v souladu s atomovým zákonem, jak je to v souladu s ochranou zdraví našich obyvatel před radiací a jestli to platí i při přestupech. Když třeba letí cestující do Cape Town, musel by projít čtyřikrát za jednu cestu skenerovou kontrolou. Sčítá se to a dávky jsou celoživotní. Když někdo dělá u CT přístroje, nebo s rentgenovým přístrojem má menší toleranci, než ti, kteří se toho vyvarovali. Nebylo řečeno, že dávky jsou tak minimální. O tom se zatím moc nemluví. Proto bych rád požádal pana ministra, jestli se o tom diskutovalo na evropské půdě v Bruselu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další má slovo paní senátorka Alena Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Nemohu než souhlasit s kolegou Drymlem, protože podle mého názoru i názorů lidí, s nimiž jsem tento problém konzultovala, je to v naprostém rozporu s naší národní legislativou a s atomovým zákonem, s ochranou zdraví při práci a hlavně to neřeší evidenci jednotlivých dávek, které se sčítají. Z hlediska pozdních účinků jsou vždy rizikem a s forenzních důvodů je potřeba je evidovat. Kolegovi Lebedovi bych vaším prostřednictvím, paní předsedající, vzkázala, že se to neprojevilo, že pracoval s rentgenovým zářením v tomto věku, ale neznamená to, že se to neprojeví později. Jsem z profese, kde se s rentgenovým zářením pracuje. Mohu proto říci, že spousta kolegů na to doplatila po snímkování v zubních ordinacích a dostali onkologické onemocnění. Tyto věci bych v žádném případě nepodceňovala. Ne každý jedinec je stejně odolný.

To jsou věci, které jsou vědecky podložené a musí být v souladu s legislativou. Tím je potřeba se zabývat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, odpověděl bych na několik otázek. Začnu asociací na slova, která zde uvedl pan senátor Dryml – ve smyslu letadla nepadají, opatření jsou dostatečná. Stoprocentně to nemohu zvážit. Chci jen podotknout, že v důsledku pokusu o teroristický útok výbušnými látkami během letu z Amsterodamu do Detroitu 25. prosince 2009 měl terorista výbušninu v botě, ale nebylo to naštěstí funkční, tak od té doby se bezpečnostní skenery používají stále více. Ne že letadla nepadají, to je možná náhoda, ale riziko tu je. Vyskytují se případy, kdy by to mohlo špatně dopadnout.

Byla zde otázka, zda je to v souladu s atomovým zákonem. Odpověď je následující. To, zda je něco v souladu s atomovým zákonem, interpretuje Státní ústav pro jadernou bezpečnost. Jeho stanovisko je tady. Pokud ho nemáte, je u mě. Závěr je následující: Pokud existuje alternativní metoda nevyužívající ionizující záření a poskytující srovnatelnou informaci použitelnou v rámci kontroly osob prováděné pro zvýšení bezpečnosti letecké dopravy, tak je nutno považovat použití rentgenového přístroje pro tyto účely za nezdůvodněné.

K tomu nejpodstatnějšímu: To, o čem hovoříme, není o kumulaci dávek, je to o tom, že se vyjadřujeme k návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU. Podotýkám, že je tam mj. napsáno, aby komise počkala na vyhodnocení shromážděných výsledků. Teprve potom přijde nějaký návrh, o kterém budeme diskutovat. Buď ho schválíme, nebo ne. Všechny zmíněné okolnosti mají svůj význam, ale nejpodstatnější je usnesení výboru. Prosím, abychom mluvili k věci. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Kolega Škaloud byl posledním přihlášeným do diskuse. Přeje si ještě někdo vystoupit? Ano, pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Dámy a pánové, všechna tato opatření jsou masivní zásah do našeho soukromí. Musím vám oznámit, co jsem již říkal, že teroristé vyhráli bitvu, zbavili nás našeho soukromí, našeho největšího práva na soukromí. Pod rouškou ochrany bezpečí budou následovat další ztráty našeho soukromí. Když budete mluvit s odborníky, kamerový systém, který dnes obsahuje celé město – kolik bylo nalezeno tímto systémem ukradených aut? Téměř nula. Kolik bylo odhaleno sprejerů? Takřka nula. Všechny tyto kamerové systémy sledování, ten velký bratr, vůbec není v žádné rovnováze mezi tím, co by měl přinést a mezi velkým zásahem do našeho soukromí. Když si to dáte na misky vah, je to ve velké nerovnováze. Teroristé se budou soustřeďovat na něco jiného. Souhlasím s panem senátorem Drymlem, že v současné době na letištích je ochrana dostatečná. Přesto se do letadel dostávají časované bomby do prostoru. Nedávno se to stalo. Teroristé budou posílat bomby, budou posílat dopisy na ambasády, budou hledat výbuchy ve vlaku, v metru, neubráníme se tomu.

Navrhuji, abychom z naší ústavy vyškrtli právo na soukromí, protože je to jedno ze základních práv, která máme. Jestliže se toho vzdáme, teroristé vyhráli. Navrhuji, abychom alespoň upravili naši ústavu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V tuto chvíli není další přihlášený. Táži se, zda ještě někdo chce vystoupit. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit k proběhlé rozpravě. Nechce. Zazněly zde ale otázky, které by měl odpovědět. Pane ministře, je to na vás, zda chcete nebo nechcete vystoupit. Pan ministr využije svého práva.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš: Pan senátor Škaloud odpověděl na dotaz pana Drymla.

Paní doktorce nedovedu odpovědět, zda se počítá s evidováním kumulací.

K financování. Když jsem to přednášel, říkal jsem, že to bude financováno na vrub provozovatelů letišť a leteckých dopravců, což je konstatování.

Postoj je takový, že by to bylo pro ČR nešťastné. Vnímám to jako silné potlačení konkurenceschopnosti. To je vše, co bych dokázal v tuto chvíli za pana kolegu Bártu odpovědět.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Chce se ještě vyjádřit zpravodaj po proběhlé rozpravě? Necítí tuto potřebu.

Kromě návrhu pana senátora Töpfera na vyškrtnutí soukromí z ústavy, což je v téhle chvíli nehlasovatelné, protože takovýto bod neprojednáváme, padl jediný návrh schválit návrh usnesení výboru pro záležitosti EUk tomuto bodu.

Svoláme se k hlasování.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvorum je 23. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak ho předložil výbor pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 41 ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro se vyslovilo 35, proti byli tři. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji.

Máte před sebou poslední bod dnešního jednání, kterým je

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2009

Navrhuji nejprve podle § 50, odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Rafaje na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Dovolím si zahájit hlasování již bez znělky, protože je bezprostředně po předchozím hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Rafaje, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 42 z 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 31, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych nyní přivítala pana Petra Rafaje, předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk číslo 304 na technickém nosiči dat. Nyní prosím pana předsedu, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Petr Rafaj: Dobrý den vám všem. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Velice rád bych vás seznámil s výroční zprávou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2009. Byť tady budu tuto zprávu přednášet za celý rok, já osobně jsem byl jmenován do této funkce 9. 7. 2009, kdy mne pan prezident oficiálně jmenoval do funkce předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Přede mnou vykonával tuto funkci můj předchůdce Martin Pecina, který v první polovině roku 2009 velice úspěšně provedl Úřad naším předsednictvím, kdy se uspořádalo několik konferencí, několik mezinárodních jednání.

Martin Pecina dokázal z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vybudovat vcelku úspěšnou moderní a dynamickou instituci, která měla opravdu velký vliv na ochranu hospodářské soutěže a vykonávala dozor nad veřejnými zakázkami. V druhé polovině roku 2009 byl Parlamentem ČR schválen zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle, kdy mělo jít o kontrolu nad prodejem hlavně zemědělských a potravinářských produktů. Ale tento zákon nabyl účinnosti až 1. února 2010.

V oblasti hospodářské soutěže bylo základní prioritou činnosti našeho Úřadu kontrolovat spojování podniků, kontrolovat a hlídat hospodářskou soutěž, to znamená dohlížet na kartelové dohody, zneužívání dominantního postavení. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vytváří tedy podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže na základě zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.

V roce 2009 nabyl účinnosti zákon č. 155/2009 Sb., kde došlo k úpravám zákona o hospodářské soutěži, a to hlavně v oblasti věcí kartelových dohod. Dále jsme povinni na základě směrnic Evropského společenství taktéž provádět kontrolu kartelových dohod a provádět evidenci rozhodnutí Evropského společenství v oblasti hospodářské soutěže a vliv na český trh.

V roce 2009 jsme měli 43 správních řízení v první stupni, z nichž ve 40 se jednalo o povolení spojení soutěžitelů. Dále tam byla jedna věc – zneužití dominantního postavení a dvě věci v oblasti dohod narušujících soutěž. Měli jsme v hospodářské soutěži celkem 325 podnětů.

Celkem byly v oblasti ochrany a podpor hospodářské soutěže uhrazeny pokuty ve výši až 721 mil. Kč. Správní poplatky byly vybrány ve výši 3,8 mil. Kč.

Při zadávání veřejných zakázek taktéž vykonáváme dohledovou činnost a hlavně na výkony zadavatelů. A tam už máme třetí právní normu, kterou je zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Dále byl tento zákon novelizován i v roce 2009 a všechny novinky z tohoto zákona vlastně začaly platit od 1. 1. 2010, takže na rok 2009 se nevztahovaly.

V oblasti veřejných zakázek jsme měli celkem 309 správních řízení. A tady bych chtěl říci, že dochází k velkému nárůstu správních řízení u podnětů, protože v roce 2008 jich bylo jenom 245 a pokud se mohu podívat na situaci k dnešnímu dni letošního roku, tak už jich máme 335 při stejném počtu lidí, kteří tyto věci zpracovávají.

Dále jsme udělili 69 pokut ve výši kolem 4 mil. Kč, v druhém stupni bylo vydáno celkem 125 rozkladů.

Další pravomoc, kterou Úřad má, je oblast veřejné podpory, ale tam nemáme žádnou rozhodovací pravomoc. Jediná pravomoc, kterou tady máme, je to, že Úřad dohlíží nad vedením registrů de minimis. V této oblasti máme pouze koordinační, poradenské, konzultační a monitorující pravomoci. Tyto hlavně představují spolupráci s poskytovateli veřejné podpory před oznámením veřejné podpory Evropské komisi, zpracování podkladů pro Evropskou komisi a jednání s Evropskou komisí tak, aby naši lidé, naše firmy tam uspěli. Za rok 2009 jsme měli celkem 49 notifikací veřejné podpory a bylo vydáno 580 doporučujících stanovisek.

V první polovině roku 2009, jak jsem říkal, se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže věnoval taktéž problematice evropské úrovně při předsednictví ČR v Radě EU, kde jsme měli koordinační a řídící povinnosti. A za našeho předsednictví se podařilo dosáhnout schválení závěrečné verze a podpisu smlouvy mezi Jižní Koreou a Evropským společenstvím o spolupráci ve věcech protisoutěžního jednání, což byla jedna z velmi významných dohod.

Dále jsme zorganizovali v Brně několik setkání odborníků a specialistů z oblasti hospodářské soutěže. Konference se uskutečnila 13. a 14. května a zúčastnilo se jí přes 300 odborníků z celé Evropy.

Dále jsme se zúčastnili mezinárodních setkání a mezinárodních konferencí, kde zastupujeme Českou republiku, ať už je to OECD, ISN atd.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je z hlediska lidských zdrojů stabilizovanou institucí. Počet pracovníků je tam v posledních třech letech neustále stejný. Jedná se o 126 pracovníků. Kompetence jsem už tady zmínil.

K hlavním změnám v oblasti personální došlo ve výměně předsedy, jak jsem již řekl na začátku, a potom byl zvýšen počet místopředsedů ze dvou na tři a to z důsledku rozšíření kompetencí a s přípravou na zpracovávání nové kompetence, což je význačné tržní síly. V prosinci 2009 se stal třetím místopředsedou sekce veřejné regulace a správy Úřadu a veřejné podpory Dr. Hynek Brom.

Děkuji vám za pozornost, a pokud budete mít nějaké dotazy, rád je zodpovím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předsedo, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 304/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo Úřadu, paní senátorky, páni senátoři.

Připomínám, že cílem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je zajistit rovné a férové podmínky pro všechny soutěžitele. Takové tržní prostředí je prospěšné jak pro rozvoj naší ekonomiky, tak i pro běžné spotřebitele.

Jak už zde řekl předseda, Úřad je z hlediska lidských zdrojů stabilizovanou institucí. Limit počtu zaměstnanců je v posledních třech letech stále stejný, jedná se o 126 pracovníků, kteří se dělí, jak již tady bylo řečeno, od roku 2010 již ne o tři, ale o čtyři kompetence. Tou poslední je významná tržní síla, která již tady byla citována.

V souvislosti s uvedeným zákonem o významné tržní síle došlo k vnitřní reorganizaci Úřadu. Na základě změny zákona o působnosti Úřadu byl rovněž zvýšen počet místopředsedů ze dvou na tři. A ta nejvýznamnější změna, jak již tady bylo řečeno, byla výměna v čele Úřadu, kdy nastoupil v polovině roku 2009 Ing. Petr Rafaj.

Pozice Úřadu je i nadále stále složitější, neboť způsoby protisoutěžního chování jsou stále rafinovanější. I proto připravil Úřad novely zákonů. Jednak to byla novela zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a dále novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (zákon č. 417/2009 Sb.), o kterých tady také bylo hovořeno.

Oblast ochrany hospodářské soutěže je základní prioritou činnosti Úřadu. Omezím se v těchto jednotlivých oblastech na výčet těch nejznámějších případů, protože principiálně již tady pan předseda představil jednotlivé oblasti.

V této oblasti, kde byly uhrazeny pokuty ve výši téměř 720 mil. Kč, jsou nejznámější kauzy zásobníky plynu, kde byl vůči společnosti skupiny RWE uplatněn přístup ke skladovacím kapacitám, které bránily konkurenci v přístupu k těmto kapacitám, dále to byl případ Zetor či případ zakázané dohody o exportu v této souvislosti.

U zakázaných dohod šlo zejména o stíhání kartelů. Například u Sokolovské uhelné šlo o uzavírání a plnění zakázaných dohod při dodávce uhlí a uhelných briket.

Co se týká zneužít dominantního postavení, tady bych připomněl kauzu nesprávně stanovených záloh.

Je to případ RWE Transgas, a. s., která stanovila na základě chyby ve výpočtovém vzorci nepřiměřeně vysoké zálohy, které téměř 130 tisíc zákazníků z řad maloodběratelů a domácností téměř půl roku platilo.

V oblasti veřejných zakázek a koncesí bylo postupováno podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který měl svou novelu i v roce 2009. Na kaucích, jak již tady bylo řečeno, bylo složeno téměř 60 mil. Kč a sankce byly ve výši 9,5 mil. Kč. Z příkladů jsou to dražby bez zadávacích řízení, týká se ministerstva vnitra, neoprávněné použití jednacího řízení bez uveřejnění – to se týkalo Královéhradeckého kraje, neuchování dokumentace – Lesy České republiky, odkazy na určité výrobky či služby a zakázka na sanaci ekologických škod. Jde o mnohamiliardový tendr ministerstva financí.

U veřejné podpory, jak bylo řečeno, nemá Úřad výkonnou pravomoc a jedná se více méně o nově zařazený termín – koordinační orgán veřejné podpory. Tady bych připomněl schválení programu interoperability v železniční dopravě, podpora budování ICT sítí, programy pro provozovatele hromadné dopravy, financování alternativních plnících stanic aj.

V roce 2009 v období našeho předsednictví v Radě EU byla zvýšená aktivita, i co se týká Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Byly to již zmíněné konference v květnu 2009, či řada dalších souvisejících akcí.

Co tady nebylo řečeno – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže klade značný důraz na spolupráci se sdělovacími prostředky, které spoluvytvářejí, jak dokladuje i průzkum veřejného mínění, pozitivní obraz o činnosti a potřebnosti Úřadu. Základním komunikačním prostředkem jsou tiskové zprávy, kterých bylo v roce 2009 celkem 131. Mimo to jsou to významná periodika a odborná diskuse na veřejných slyšeních a konferencích.

I v roce 2010 bude hlavním úkolem Úřadu dělat vše pro to, aby Česká republika prosperovala a byla i nadále místem, kde se vyplatí podnikat.

Vzhledem k významu tohoto materiálu navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2009.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Než otevřu rozpravu, jenom upozornění pro členy Organizačního výboru. Organizační výbor měl začít svoji schůzi nyní, začne pět minut po skončení schůze Senátu. Děkuji.

Otevírám tedy rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Já jsem si se zájmem jak přečetl, tak vyslechl tuto zprávu. Nicméně mám jednu jedinou připomínečku.

Nás jako starosty, nás jako zastupitele trápí především jedna věc. Ať už rozhodne Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jakkoliv, bereme to, že to je prostě jeho kompetence, jeho pravomoc a vnímáme to nebo akceptujeme to. Ale s čím se tedy rozhodně nemohu smířit, nejenom já, ale i řada mých kolegů, je, že to trvá tak strašně dlouho. Tak strašně dlouho, že některé záležitosti se posuzují více než rok, některé možná ještě déle.

A to je v době, kdy máme čerpat prostředky z dotací Evropské unie, strašně problematická záležitost. My s tím prošviháváme řadu věcí, které už nikdy nebudeme moci vrátit do hry. Já chápu, že i ta pozice je velice těžká, že pracovníkům Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže není tolik, kolik by jich bylo zapotřebí, že není ani tolik prostředků. Nicméně jenom velice zdvořilá prosba z mé strany. Pokud lze něco na tomto rozhodování, aspoň v těch jednodušších případech, urychlit, moc se přimlouvám za všechny žadatele o dotace jak z evropských, tak z jiných dotačních titulů, aby tak učiněno bylo. Asi si všichni dovedeme představit, jaké nám s tím vznikají problémy a také jaké řekněme nevratné částky peněz ztrácíme, které by se jinak mohly objevit na řešení potřeb, které opravdu města a obce, ale i podnikatelé a další potřebují ke své činnosti.

To je zdvořilá prosba na pana předsedu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych poděkovat panu předsedovi za to, jakým způsobem Úřad pro ochranu hospodářské soutěže funguje. Přesto bych se chtěl zeptat, v čem vidí příčinu toho, že rozhodnutí Úřadu jsou pak napadána a často jsou i vyvracena, protože se domnívám, že Úřad, a tady to zaznělo, má vždy delší dobu na to, aby řádně prozkoumal některé případy – rozhodne, udělí pokutu a dotyčný se odvolává a pak ta pokuta se vlastně nezaplatí a ještě pak se může stát, že ti lidé zpochybňují činnost tohoto Úřadu, i když si myslím, že z právního hlediska by to mělo být vždy jasné.

Moje otázka je tedy na vás. Já vás sice chválím, ale na druhou stranu se chci zeptat, v čem je ten háček. A chtěl bych poděkovat a naopak bych chtěl, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže více pracoval, hlavně na krajích při různých výběrových, někdy i podivných řízeních.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Lebeda: Paní předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem měl trošku na jazyku to, co tady už řekl kolega Dryml, že si vážíme té práce a jen houšť a jen víc.

Chtěl jsem se také pana předsedy zeptat, jestli má problém s tou nešťastnou ochranou osobních údajů, tak jak jsme to tady už dneska diskutovali. To je třeba případ České obchodní inspekce, která třeba najde čerpadláře pohonných hmot, kteří podvádějí, kteří prodávají nekvalitní palivo, atd. S odvoláním na to, že nemohou zveřejnit osobní údaje, ty hříšníky prostě nezveřejní. Oni ti distributoři pohonných hmot tu pokutu zaplatí levou zadní a mají to zpátky během velmi krátké doby. Čeho se bojí, je zveřejnění, skandalizace. Chtěl bych se zeptat, jestli s tím máte podobný problém, protože to, proč Česká obchodní inspekce tu kontrolu dělá, nedělá kontrolu pro kontrolu a pro pokutu, ale pro spotřebitele, což je trošku problém i váš. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího do rozpravy přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo si přeje vystoupit. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Ptám se pana předsedy, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Petr Rafaj: Předem chci říci, že děkuji za dotazy, protože budu moci osvětlit to, o čem je velmi diskutováno a co na nás občas nehází zrovna ideální světlo. Pustím se do první problematiky, termíny. Největší problém není na úřadu jako takovém, ale na ROPech, které mohou o věcech v oblasti soutěží rozhodovat sami. Oni samozřejmě mají strach, proč by takové problémy řešili, takže to posílají na ÚHOS.

Na ÚHOS vám můžu říci, že došlo „obyčejných podnětů“ celkem 426. Obyčejné – mám na mysli všechny mimo Evropské programy. S Evropskými programy je to 717, tzn. skoro stejný počet podnětů, jaký dostáváme od celé republiky, nám posílají hlavně Rady operačních programů, a protože nechtějí nést plnou zodpovědnost v této oblasti, tak nám pošlou podnět.

Každý podnět, který zpracováváme, nám zabere minimálně 10 – 12 dnů práce, pokud se to vezme v celku, poněvadž abyste věděli, je to skoro stejné, jako ve správním řízení. Musíme si vyžádat kompletní zadávací dokumentaci. Tato zadávací dokumentace musí být kompletně prostudována, byť tam někdo napíše, nelíbí se nám termín. My musíme podle správního zákona celou projít, mnohokrát se stane nebo z 90 % zjistíme, že podnět není oprávněný, takže pošleme dopis, kde píšeme, že podnět není oprávněn a že ho tedy zamítáme, ale protože je tam někde jinde nějaká jiná chyba, musíme zahájit správní řízení ex offo a je tu jiný problém.

Problém, znovu opakuji, je v tom, že začínáme být zahlceni obrovským množstvím podnětů, které nám posílají, a je to hlavně z oblasti evropských programů.

Řeknu vám jednu statistiku. V roce 2008 jsme měli 296 podnětů. Evropské programy ještě plně neběžely. V roce 2009 se to rozbíhalo, takže jsme jich měli 368. A k 15. 10. letošního roku jich máme 717. Ten obrovský nárůst, při stejném počtu lidí tak obrovské množství podnětů.

Pro nás jsou nejdůležitější správní řízení a správní řízení musíme dělat přednostně v určitých lhůtách, takže podněty se zabýváme více méně, nechci říci okrajově, ale méně. Nemůžeme se tomu tolik věnovat, takže podněty získávají časový skluz.

Tento problém se chystáme řešit tímto způsobem, že jsme podali žádost o evropský grant na ministerstvo vnitra. Teď jsem se dozvěděl, že ho máme schválen, takže příští rok se rozjede program, kdy budeme jezdit po krajích, budeme školit pracovníky, jak se mají dívat na tyto soutěže, kdy je to vhodné poslat k nám na ÚHOS, kdy si to mohou rozhodnout sami, a tato skupina bude i pomáhat těmto lidem, kteří se rozhodují, jestli mají žádat o podnět nebo ne, aby jim poradila. Z evropských peněz budeme mít 4 pracovníky, kteří se budou věnovat krajům, městům a obcím, aby se podstatným způsobem zrychlilo vyřizování těchto podnětů a aby pokud možno byli lidé tam zaškoleni tak, že budou schopni sami se rozhodnout, že podnět nepošlou, že je to v pořádku. Budou vědět, co a jak.

A od toho si slibuji podstatné zrychlení řešení problematiky evropských programů.

Soudní rozhodnutí, počet a jejich úspěšnost. Úřad je v tomto velmi úspěšný, protože záleží na to, jak to vezmete. Pokud vezmete stav, jak se říká, hlavně novináři o tom nejraději psali, že úřad má asi 60% úspěšnost v případě, byla 50 %, dnes jsme přes 60% úspěšností v případě soudních rozhodnutí. Berou v úvahu většinou pouze rozhodnutí krajská.

Pokud se do toho započítají všechna soudní rozhodnutí, kdy se odvoláváme proti rozhodnutí krajského soudu, tak se dostáváme nad 70 %. Ale co je těch 70 %? To je strašně důležité. 70 % je ze 4,2 % rozhodnutí, která jsou u nás napadena. Necelých 5 % rozhodnutí úřadu je napadeno, že jde před soud, a před soudem z 5 % 3,5 % obstojí, takže my máme neúspěšnost v našich rozhodnutích pouze 1,5 %.

Ale znovu říkám, to je správné využití, jak statistiku pojmout. Ale když řeknu, jak jsme úspěšní u soudu, vyberu si pouze Krajský soud v Brně, ano, je to pravda, naše úspěšnost je 60 %. Pokud zahrnu všechna soudní rozhodnutí, tak se pohybujeme opravdu nad 70 %, mj. jsme nad evropským průměrem, patříme k lepší třetině v soubojích se soudy, kdy nás soudy posuzují, ale skutečnost je taková, že máme neúspěšné pouze 1,5 % všech rozhodnutí, která jsou vydána na úřadě.

Vidíte sami, tak jak jsem říkal, rozhodnutí máme ročně kolem 600 – 700 v součtu, jak máme jednotlivé kompetence. Takže když si to vezmete, to je stav, kdy vydáváme dvě rozhodnutí denně. Dvě rozhodnutí denně, což je v oblasti správního řádu, kdo to dělal, ví, co to je za obrovský výkon a tlak na lidi, aby tato rozhodnutí psali.

Poslední rozhodnutí, které jsme vydávali, Student Agency, které vyšlo, bude to samozřejmě zajímavé mediálně, protože Student Agency se nelíbí, že jsme jim udělili pokutu 6 milionů za poškození trhu, za predátorské ceny, ale řeklo se, rozhodnutí musí být vydáno v úterý, tak pracovníci skončili v půl třetí ráno, kdy rozhodnutí bylo napsáno a připraveno na středu ráno k podpisu. Jinak to řešit nejde.

Nátlak práce na úřadě je v současné době obrovský. Velmi přemýšlíme, jak budeme dále řešit situaci, pokud nárůst práce bude pokračovat, protože skoro ve všem jsme se oproti roku 2008 zdvojnásobili. Při stejném počtu lidí, jak jsem říkal, došlé návrhy v oblasti veřejných zakázek, rok 2008 154, k 15.10 2010 281. Podněty, 2008, to už jsem říkal, 296 v roce 2008, teď k 15. 10. 717. Vydaná rozhodnutí jsou také skoro zdvojnásobena, dnes jsme kolem 400.

Je to opravdu obrovský nápor na úřad a je to tak, že čím se zhoršuje hospodářská situace, tím víc se podniky obracejí na úřad o ochranu v oblasti hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek, protože boj na trhu začíná být opravdu velmi silně nekompromisní a firmy mají problém přežít.

Znovu chci zopakovat, v oblasti soudní jsme úspěšní, ale je otázka, jak se na to kdo podívá. Samozřejmě kdo chce co napsat.

Kraje, to si myslím, že jsem odpověděl v oblasti výběrových řízení a pomoc, budeme mít skupinu, která bude objíždět kraje, pořádat tam bezplatně školení, budeme tam školit hlavně veřejný sektor, ale i zadavatele těchto školení.

Ještě bych chtěl říci, chceme zapojit novou věc, a to je proškolit hlavně veřejné zadavatele, úředníky – jak poznat, kdy je uzavřen kartel firem proti zadavateli. Začíná se tato problematika rozrůstat, už máme několik řízení na úřadě, máme tam v současné době jedno velké řízení, kdy jsme sami od začátku vyhledali problematiku a dnes to řešíme. Bude to pravděpodobně, pokud se potvrdí získané informace, jedno z největších rozhodnutí, které padlo v České republice v oblasti veřejných zakázek. Domnívám se, že v evropském kontextu bude velmi významné.

Ochrana osobních údajů. Ano, máme s tím problém. Máme s tím problém, máme největší problém, který teď máme, musíme pět roků pozpátku vymazávat osobní údaje ze všech zveřejněných rozhodnutí, takže máme dva brigádníky, kteří berou jedno rozhodnutí za druhým, pročítají to a mažou a zpátky se to dává na internet.

Ale vedeme registr rozhodnutí a všechna rozhodnutí, která vydáváme, zveřejníme na internetu v registru, kde si do toho může každý sáhnout, vytáhnout, přečíst si, jak jsme rozhodli, proč jsme rozhodli, jsou tam uvedené veškeré důvody, v čem bylo uděláno pochybení.

A jestli se bojíme to zveřejňovat? Myslím si, že naší povinností je tyto věci zveřejňovat, aby to za prvé působilo preventivně, tzn., aby firmy a ti, kteří jsou účastníky hospodářského trhu, věděli, co postihujeme a že to postihujeme a je to v České republice postižitelné. To je prvé, aby to působilo preventivně, a za druhé, aby ti, kteří vykonávají právní práci v těchto firmách, aby věděli, jakým způsobem úřad rozhoduje, co hlídá, co kontroluje, a tím jsme dosahovali rovného soutěžního prostředí v oblasti hospodářské soutěže.

To asi vše, pokud vám to stačí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Ptám se pana zpravodaje, zda chce shrnout rozpravu. Požádám ho také, aby řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Karel Korytář: Kolegyně, kolegové, v obecné rozpravě vystoupili tři senátoři, jejichž dotazy pan předseda zodpověděl. Nicméně nebyl předložen jiný návrh na usnesení, než ten vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2009. O tom bychom měli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. My se tedy svoláme k hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu vzít na vědomí. Co to máme na displeji? Prosím službu. Máme vzít na vědomí zprávu předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Děkuji za opravu.

Hlasujeme o návrhu vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2009.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji panu předsedovi a přeji má hodně zdaru do další práce. Děkuji panu zpravodaji.

Tím končím dnešní schůzi. Přeji vám všem hezký večer a připomínám, že za pět minut začne Organizační výbor. Děkuji vám a na shledanou.

(Jednání ukončeno v 17.04 hodin.)