Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 23. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 22. září 2010)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 23. schůzi Senátu. Tato schůze je svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu. Pozvánka vám byla zaslána ve středu 15. září 2010. A nyní omluvy. Omlouvají se Karel Kapoun, Liana Janáčková, Tomáš Jirsa, Milan Bureš a Jiří Lajtoch.

Pokud jste zapomněli své identifikační karty, náhradní jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli byly senátorky Ludmila Müllerová a Alena Venhodová. Má někdo připomínku? Nemá, takže na první hlasování si dáme znělku.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 51, kvórum 26, pro 51. Návrh byl schválen.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 23. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Nejvýraznější změnou je vyřazení bloku ministra financí Miroslava Kalouska na jeho žádost. Jde o tisky č. 295, č. 298, č. 299 a č. K 114/07.

Dále Organizační výbor navrhl doplnit na pořad této schůze dva senátní návrhy. Jedná se o tisky č. 335 – zákon o rozpočtovém určení daní – a tisk č. 336 – zákon o volbách do Parlamentu České republiky – jako 10. a 11. bod.

Následně Organizační výbor doporučuje zařadit tisk č. N 126/07, a to jako 13. bod našeho jednání.

Má někdo další návrh na změnu? Nemá.

Nejprve budeme hlasovat o změnách, a pokud budou přijaty, pak o pořadu schůze jako o celku.

Zahajuji hlasování o změnách, jak byly navrženy Organizačním výborem. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní zahajuji hlasování o pořadu naší 23. schůze, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 58, proti jeden. Návrh byl schválen.

A jsme u prvního bodu, a tím je

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady,

která se konala dne 16. září 2010

S informací vystoupí předseda vlády pan Petr Nečas, kterému uděluji slovo a zároveň ho tady vítám

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás informoval o výsledcích Evropské rady, která se konala dne 16. září 2010 v Bruselu a proběhla za účasti ministrů zahraničních věcí.

Programu jednání dominovala zcela v souladu se současným vývojem v Evropské unii zahraničněpolitická agenda a ekonomické otázky. Diskutovali jsme především o způsobech, jak posílit vnější dimenzi fungování EU s pomocí nástrojů, které poskytuje Lisabonská smlouva. Zde bych chtěl zdůraznit, že se jednalo o první příležitost po jejích vstupu v platnost, kdy tyto strategické otázky byly diskutovány na nejvyšší politické úrovni v rámci EU.

Evropská rada se rovněž věnovala pokroku dosaženému v rámci pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí, tzv. Task Force, kterou vede předseda Evropské rady Herman Van Rompuy.

Co konkrétního tato jednání přinesla? Spolu s představiteli ostatních členských států jsme se shodli na tom, že pokud se má EU stát efektivním hráčem na mezinárodním poli, musí být připravena převzít větší podíl zodpovědnosti za mezinárodní dění. Aktivně ovlivňovat mezinárodní dění nicméně bude Unie schopna pouze tehdy, pokud bude ekonomicky silná a vnitřně jednotná, na čemž taktéž panovala v diskusi jasná shoda.

Ve vztahu k dlouhodobým prioritám zahraniční politiky České republiky velmi oceňuji, že byl potvrzen strategický význam transatlantického partnerství, stejně tak jako pokračování procesu rozšiřování EU. Z našeho pohledu je taktéž zásadní, že na popud České republiky má v závěrech Evropské rady širší resonanci východní partnerství. Já osobně tento krok vnímám jako příslib, že projekt východního partnerství bude i nadále představovat jeden ze strategických zájmů vnějších vztahů Evropské unie.

Dalším z konkrétních výsledků jednání je také pokyn vysoké představitelce lady Ashtonové, aby ve spolupráci s členskými zeměmi detailněji zhodnotila vztahy k jednotlivým partnerům a navrhla další postup. Účelem je totiž společně definovat dvě až tři prioritní témata, která by tvořila základ společného přístupu Unie ke každému z nich.

A nyní bych také rád pohovořil o druhém stěžejním bodě uplynulé Evropské rady, tedy o otázkách spojených s činností skupiny Task Force. O těchto informoval předseda Evropské rady.

Jak jsem již předeslal, šlo především o zhodnocení dosavadního pokroku, co se týče některých aspektů rozpočtového a makroekonomického dohledu, o posílení Paktu stability a růstu, to znamená systém sankcí, minimální požadavky na národní fiskální rámce, zavedení tzv. evropského semestru, a dále šlo o zlepšení dohledu nad makroekonomickými nerovnováhami a strukturálními reformami.

V otázce posílení paktu stability a růstu považuji za zásadní zde zdůraznit následující: Jsme proreformní vládou rozpočtové odpovědnosti, a proto podporujeme posílení fiskální disciplíny i v rámci Evropské unie. Nezbytnost posílení systému sankcí pro nás nepředstavuje problém.

Máme nicméně i své tzv. červené čáry, a to sice nemůžeme podpořit sankce, které by vyžadovaly změnu primárního práva, či sankce nerespektující rovné zacházení s členskými státy.

Pokud jde o posílení makroekonomického dohledu, nebylo prozatím dosaženo shody nad jeho konkrétním nastavením a podmínkách jeho fungování. Česká republika vyjádřila podporu zavedení tohoto typu dohledu.

Zároveň trváme na tom, co jsme zdůraznili, že je nezbytné. Celý systém pečlivě připravit a důkladně zhodnotit. Významnou roli hraje především správná volba indikátorů a jejich prahových hodnot, zvolených pro hodnocení situace jednotlivých států.

Závěrečná zpráva Task Force o těchto a dalších dílčích otázkách by měla být diskutována na příštím zasedání Evropské rady v říjnu. Konkrétní debata proběhne až nad legislativními návrhy Evropské komise, které mají být zveřejněny koncem září.

Závěrem mi dovolte zdůraznit, že jsem toto zasedání vnímal, tedy alespoň co se týče jeho ekonomické části, která je pro Českou republiku prioritní, spíše jako přípravu na říjnovou Evropskou radu, tzn. spíše jako krok, který nedošel ke konkrétním závěrům, ale měl připravit říjnovou Evropskou radu, a právě na její průběh a její přípravu nyní musíme soustředit své úsilí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane premiére, posaďte se ke stolku zpravodajů. A nyní si určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se, zda s tím souhlasí. Kývá hlavou. Má někdo protinávrh? Nemá. Nechám o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 4 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 57, proti nikdo, návrh schválen.

Slovo má námi teď určený zpravodaj pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Hezké dopoledne, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážený pane předsedo vlády, dovolte, abych nejdříve ocenil, že jste vy sám osobně v nepříliš dobrém zdravotním stavu přišel nás informovat o tom, co se týká posledního jednání Evropské rady, tedy tohoto vrcholného mezivládního orgánu, mezivládní instituce na evropské úrovni. Ne pokaždé se tak v minulosti stávalo. Toto jednání se skutečně nejvíce týkalo zahraniční politiky, a vy jste shrnul průsečík všech bodů, při kterých se snažila Evropská rada využít nového právního základu, tedy Lisabonské smlouvy, k tomu, aby posílila svoji roli, zejména na mezinárodní úrovni.

Bodů jednání bylo velmi mnoho. My, protože máme rozdělenou agendu v Senátu na komunitarizované právo, kterým se zabývá skutečně evropský výbor, a na druhý pilíř, tedy mezinárodní právo, kterým se zabývá kolega Dienstbier a příslušný výbor, musím říci, že tentokrát se agenda ve větší míře skutečně týkala výboru kolegy Dienstbiera. Přesto některé závěry, které probíhaly, a spíše komentáře, které probíhaly kolem tohoto summitu, byly natolik zajímavé, že i v evropském výboru jsme je projednali. Např. vás mohu ubezpečit, že náš výbor a Senát jako takový se velmi zabývá sousedskou politikou EU. Jsme si vědomi toho, že za nadcházejícího předsednictví, zejména za toho minulého španělského předsednictví, současného belgického, byla upozaděna politika sousedství v rámci východního směru, a proto jsme opět připomínali na posledním setkání Visegrádské čtyřky, předsedů výborů, že je zapotřebí tuto sousedskou politiku vyvažovat jižním směrem.

Náš výbor se v příštím týdnu dokonce vydá na svoji mimořádnou cestu do Ázerbájdžánu jako do jedné země, na kterou je sousedská politika evropského partnerství zacílena.

To je můj doplněk, jinak doporučuji plénu Senátu, aby tuto zprávu vzal na vědomí. Myslím si, že není nutno déle diskusi protahovat, pokud samozřejmě někdo z kolegů se bude chtít ještě přihlásit, má k tomu prostor. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se i vy ke stolku zpravodajů, a já otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásila paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, velmi ráda se přidám k návrhu zpravodaje vzít zprávu na vědomí. Ta zpráva totiž není nic proti ničemu, tím myslím zprávu pana premiéra. Byla naprosto sterilní. Ale evropské prostředí sterilní není. V této chvíli je velká debata o tom, jaký bude další rozpočtový rámec v rámci EU. Hovoří se o tom, jaké procento bude mít společná zemědělská politika. Hovoří se o tom, jak bude podporována věda a výzkum, a to zásadní rozhodnutí je o tom, jak velký bude vůbec rozpočet Evropské unie.

Podle informací, které jsou spíše ze zákulisí, než z toho, že by vláda zveřejňovala své postoje, víme, že zástupce české vlády pan ministr Kalousek hlasoval při projednávání o novém rozpočtovém rámci, pro rozpočtové období od roku 2013 proti navýšení evropského rozpočtu. Tady se Česká republika přidala k velkým zemím. To je docela potěšující.

Není ale potěšující, že to hlasování bylo proti národním zájmům České republiky. Protože nelze současně být pro snížení evropského rozpočtu a současně si myslet, že budeme příjemci z tohoto rozpočtu. Jenom tímto administrativním opatřením se totiž stane, že Česká republika za situace, kdy jsme příjemci, se stanem čistými plátci. Myslím si, že je to skutečně proti národním zájmům České republiky.

Dále myslím, že bychom měli také slyšet o posunu, ke kterému dochází v kompetencích a ve váze, kterou má Evropská rada, a tudíž o posunu ve váze premiérů, zástupců moci výkonné v Evropské radě. A tady se nabízí otázka, resp. je potřeba se zeptat na to, jakým způsobem se pan premiér a pan prezident, který není představitelem moci výkonné v České republice, dohodli o tom, že budou zastupovat Českou republiku na úrovni Evropské unie. Kdo bude poté předkládat zprávy parlamentu o jednání Evropské rady? Kdo se bude zodpovídat a jakým způsobem se bude zodpovídat za to, jakým způsobem je Česká republika na evropské úrovni zastupována?

Pozici České republiky také neslouží to, že v této chvíli jsme na evropské úrovni zastupováni tajemníkem ministra. Evropa docela vážně bere pozice a úrovně, na kterých se jedná. Domnívám se, že česká vláda a čeští občané si zaslouží, aby nás na úrovni Evropské unie zastupoval někdo, kdo má plné kompetence a kdo je také partnerem těch, s kterými se jedná. Při vší úctě k panu náměstkovi, osobně proti tomu nic, ale jde o formální kompetenci, o formální váhu, kterou ta instituce má. Myslím si, že jako Česká republika si zasloužíme, aby nás zastupoval někdo, kdo má váhu ministra, případně státního tajemníka. Tyto kompetence nejsou dány, váhu naše zastoupení v Evropské unii nemá a je naprosto skandální, že se dočítáme v zahraničním tisku, že navíc nemáme vyjasněné kompetence, protože se neví, kdo vlastně za nás mluví.

Možností využití šancí, které nám Evropská unie dává, je schopnost – mít v Evropské unii vliv. Je schopnost dojednat, domluvit se s ostatními zeměmi. Jestliže se k evropské agendě chováme tím způsobem, že nám nestojí ani za to, abychom poslali na jednání člověka s relevantními kompetencemi, pak se nemůžeme divit, že se pomalu, ale jistě vysouváme na okraj Evropské unie a dostáváme se do izolace.

A ještě poslední poznámku. Moc mě mrzí, že se česká vláda nedokáže z jednání na evropské úrovni poučit. Česká vláda je totiž jediná, která přijímá kroky, jejichž důsledkem je snižování zaměstnanosti. To žádná vláda v Evropě v době krize nedělá. Všechny vlády se snaží naopak, aby zaměstnanost podržely nebo zvýšily. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Zatím se nikdo další nehlásí. Vzhledem k tomu, že nemám šanci se přihlásit, tak bych poprosil kolegu Pitharta, aby mě na chvilku vystřídal a já bych šel k mikrofonu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, já jsem trošku překvapen vystoupením první místopředsedkyně, protože bod, o kterém jednáme, se nazývá Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala 16. září. Nazvat zprávu, kterou nám přednesl pan premiér, jako sterilní, dost dobře nechápu a myslím si, že to nebylo zrovna vhodné použití tohoto názvu.

Jestliže máme zájem o to, abychom věděli, jak vystupuje vláda a neskončili pouze v kritických větách, které před chvilkou zazněly, tak bychom měli uvažovat spíše o tom, že si uděláme jeden bod na příštím jednání, kde se budeme bavit o strategii české vlády na půl roku, rok atd. Mně připadá kritika, která zazněla, velmi, velmi nepřiměřená a trošku to byly smíchány hrušky s jablky.

Jenom pro pana premiéra malou poznámku. Zahraniční politika České republiky je kromě vlády, ministra zahraničí a ostatních, prezidenta, také tvořena parlamentní diplomacií a myslím si, že bychom měli v této chvíli o tom velmi diskutovat a hlavně koordinovat naše postoje. Máme dvě komory a mají poměrně silnou váhu v Evropě. Díky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se už nehlásí, pardon, hlásí, já myslel, že tam visíte, paní kolegyně, zminula. Myslím na monitoru. (Veselost.) Slovo má první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane premiére, vážený Senáte. Jenom technickou poznámku. Zasedání Evropské rady je vyvrcholením všech jednání ministerských rad, které předcházejí. Takže to, co jsem zde říkala, je naprosto relevantní k projednávanému bodu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nehlásí. Končím rozpravu. Uděluji slovo panu premiérovi, zda se chce vyjádřit.

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte jenom stručnou odezvu na skutečně krátkou rozpravu k tomuto bodu. Paní první místopředsedkyně tady řekla, že Evropská rada má být vyvrcholením dosavadních ministerských rad. Tato věru nebyla. Čili tady to vyvrcholení teprve zřejmě přijde.

Musím říci, že to byl mimořádný formát s tím, že se zúčastnili jednání i ministři zahraničních věcí, to znamená, že to byla agenda, která není v evropských radách v tomto formátu úplně běžná.

Co se týká poznámek, které tady padly na adresu rozpočtu Evropské unie a finanční perspektivy na další období, tady musím říci, že o tomto Evropská rada nejednala ani jeden jediný okamžik. Nebylo to vůbec předmětem tohoto jednání. Finanční perspektiva a rozpočet vedle toho, že o nich jedná ECOFIN, čili Rada ministrů hospodářství a financí, tak bude také předmětem jednání Rady pro všeobecné záležitosti zhruba od podzimu letošního roku.

Co se týká rozdělení působnosti mezi vrcholné ústavní činitele na zasedání evropských rad, považuji to za přirozený krok, mimochodem navazující na dosavadní zvyklost a dosavadní postup. Není to nic mimořádného. Každý, kdo sleduje evropskou problematiku, ví, že byly některé evropské rady, kde Českou republiku zastupoval prezident republiky, nikoli předseda vlády, a že to bylo vždy na základě vzájemné dohody. Je to tak naprosto v pořádku.

Co se týká teze, že prezident není součástí výkonné moci, kterou tady řekla paní první místopředsedkyně, je nezbytné nahlédnout do Ústavy. Naopak prezident je součástí výkonné moci v České republice. Není to žádná další moc stojící někde mimo a dokonce v oblasti zahraničněpolitické má poměrně silné pravomoci.

Je evidentní, že vůči Parlamentu informace a zodpovědnost nese vláda v čele se svým předsedou, čili informace z jednání Evropské rady, případně ze summitu Evropské rady, kterých se zúčastní prezident republiky, v případě, že je nepřednese on sám, tak je samozřejmě přednese předseda vlády. To znamená, že i Senát Parlamentu ČR bude naprosto věrohodně a rovnocenně informován o průběhu těchto evropských rad.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má zpravodaj pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji. Jenom velmi stručně zareaguji na proběhlou diskusi. Myslím si, že dlouhodobou strategií České republiky už za předminulé vlády, tedy za úplně jiného politického spektra, kdy byla koalice sociální demokracie, Unie svobody a lidovci, bylo udržení nezvyšování příspěvku do evropského rozpočtu. Oceňuji, že česká politika, ta mezinárodní, a mezi tu řadím i odvody do evropského rozpočtu, je dlouhodobě stabilní a ukazuje na skutečné potřeby České republiky jako nové členské země, a neuměřené zvyšování příspěvků evropského rozpočtu by nevedlo v současné době k ničemu jinému, než k mrhání prostředků, které do evropských rozpočtů přicházejí. Naopak teď celá Evropská unie se zabývá tím, jako zvýšit kontrolu nad evropskými rozpočty. Jestliže se tato kontrola stane ještě efektivnější, nebude docházet k mrhání a pak je možno začít diskusi o zvýšení příspěvku do evropského rozpočtu.

To si myslím, že je zcela normální a obyčejné. Druhou poznámku učiním; a neučinil jsem ji úmyslně ve své úvodní řeči z toho důvodu, že jsem nechtěl extendovat diskusi na téma sepisování mezinárodních smluv, ale jen bych vás chtěl, vážené kolegyně a kolegové, seznámit s tím, že jsem asi před měsícem dostal dopis od pana ministra vlády Petra Nečase a našeho pana kolegy, kolegy Schwarzenberga, který nás seznámil s tím, že nové mezinárodní smlouvy ve větší části budou sepisovány jen na Radě, protože Evropská unie už má subjektivitu právní a respekt tomu mezinárodnímu principu bude vyjádřen pouze podpisem, tedy jednoznačným souhlasem ministrů, respektive premiérů vlády, nebudeme tedy již ratifikovat většinu těchto mezinárodních smluv. A já budu iniciovat nejenom u mne ve výboru, ale i v naší komisi pro práci, pro parlamentní procedury a ústavu. Diskusi o kontrolních mechanismech komor parlamentních před podpisem takovéto mezinárodní smlouvy. To nás čeká.

Bude to velmi důležitá agenda, a i na to přijde řeč právě v souvislosti s tímto summitem, který se především věnoval mezinárodní politice. To je moje zpravodajské doplnění předchozího vystoupení. Doporučuji a opakuji hlasovat o vzetí na vědomí této zprávy. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže děkuji a o návrhu, který byl přednesen, budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování o tom, vzít na vědomí zprávu pana premiéra. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 62, kvórum 32, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končí projednávání tohoto bodu.

Jsme u druhého bodu, a tím je

Výroční zpráva za rok 2009

o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty

Materiály máme jako tisky č. K 125/07a K 125/07/01. Poprosil bych pana předsedu vlády pana Petra Nečase, aby nás seznámil s tímto materiálem. Máte slovo, pane premiére.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:Vážený pane předsedo Senátu, vážené senátorky, vážení páni senátoři. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se rozšířila možnost národních parlamentů ovlivnit podobu legislativních návrhů přijímaných na úrovni EU. Trend rostoucí role národních parlamentů je prohlouben zejména jejich úlohou strážce dodržování zásad subsidiarity. Tato úloha by se měla realizovat prostřednictvím mechanismů tzv. žluté a oranžové karty, jež jsou nástrojem kontroly dodržování této zásady. Národní parlamenty zasílají Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě formou odůvodněného stanoviska své výhrady navrhované k unijní legislativě. Komise pak každoročně vydává o této komunikaci s národními parlamenty zprávu, která je nyní na pořadu vašeho jednání.

Především bych chtěl zdůraznit, že dodržování zásady subsidiarity, jako jedné z hlavních zásad fungování Evropské unie, předkládá Vláda České republiky velký význam. Je vždy nutné položit si otázku, zda právní úprava na unijní úrovni je nezbytná, zda má skutečně přidanou hodnotu, zda pro dosažení cíle této úpravy nepostačí úprava na úrovni vnitrostátní. Pro vládu je proto důležitá komunikace s oběma komorami parlamentu, a to zejména u těchto legislativních návrhů, kde jsou a kde jde o dodržení této zásady, kde jsou případně pochybnosti. Prosazování jednotného postoje České republiky na unijní úrovni je naším společným zájmem.

Vzhledem ke lhůtě stanovené Lisabonskou smlouvou národním parlamentům pro posouzení legislativního návrhu z hlediska principu subsidiarity – jedná se o 8 týdnů – je v zájmu jednotné pozice České republiky na úrovni Evropské unie, aby vláda poskytla rámcovou pozici ve stanovených lhůtách tak, aby stanovisko komory parlamentu bylo přijímáno se znalostí postoje vlády České republiky.

Jak ze zprávy komise vyplývá, jednotlivé parlamenty a jejich komory přistupují k evropské agendě odlišně. Ne všechny plně využívají možností, které jsou jim poskytnuty, ať již jsou důvody pro to jakékoliv.

V této souvislosti, dámy a pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, bych chtěl velmi vyzvednout úlohu Senátu Parlamentu ČR, který patří počtem 27 zaslaných stanovisek mezi nejaktivnější komory v rámci celé EU.

Tady bych chtěl zmínit, že ve zprávě komise se jmenovitě zmiňuje portugalský parlament, švédský parlament a Senát Parlamentu ČR, dokonce statistika je taková, že na prvním místě je portugalský parlament se 47 stanovisky a Senát Parlamentu ČR je na druhém místě s 27 stanovisky.

Já bych chtěl v této souvislosti paním senátorkám a pánům senátorům za aktivitu, která přispívá k pozici České republiky v rámci EU velmi poděkovat a tuto aktivitu ocenit.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže děkuji, a nyní, jako v předcházejícím případě, musíme jmenovat zpravodaje.

Navrhuji, aby tímto zpravodajem byl – nebo je vlastně, nemusíme, omlouvám se, já jsem se začetl. Takže tímto tiskem se zabýval také výbor pro záležitosti EU. Má usnesení č. K 125/07/02 a zpravodajem je pan senátor Luděk Sefzig, který má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Děkuji také za slova uznání panu premiérovi. Jen ho chci ujistit, že Senát nepatří mezi skupinu „Hujerů“. My se snažíme reagovat jen tam, kde cítíme skutečnou potřebu něco korigovat, nechceme dělat zbytečné překážky, a i vůči české vládě se snažíme chovat korektně v tom, že jí nedáváme velmi úzké mantinely pro jednání. Nedovedeme si představit, že by se 27 států účastnických bylo schopno domluvit na nějakém společném stanovisku, pokud by měly velmi úzké mandáty, velmi úzká vyjednávací pole. Snažíme se spíše vládě, Evropské komisi ukázat mantinely, ukázat hranice, za které ta materie je pro nás nepřijatelná a poměrně nechat prostor pro vyjednávání co nejširší.

Někdy je ten prostor užší, někdy je širší, a samotného mě překvapuje, že jsme na druhém místě. Víte, že i v minulosti jsme byli hodnoceni mezi prvními čtyřmi aktivními komorami. Chci jen dokázat, že nejsme aktivisté pro aktivismus, ale spíše se snažíme být těmi, kteří ukazují to, co je naší úlohou, tedy stanovit kritéria pro přijatelnost pro Českou republiku a pro horní komoru, koneckonců my jsme jen volení zástupci České republiky.

Jenom pro vaši informaci – pokud budeme hovořit o statistice, naleznou se země, které zatím ještě ani jednou neposlaly test subsidiarity, ani se k němu nevyjádřily. Dokonce v těch materiích, na kterých jsme se dohodli na společném setkání předsedů výborů. Jsou to země jak z nové členské skupiny, např. Rumunsko, ale jsou to země i ze starých skupin, které zatím, nebo komory ze starých členských zemí, které doposud neměly zapotřebí ani test subsidiarity provádět. Přitom vlastně je to jediný a poslední náš mechanismus, který může varovat evropské instituce, zejména komisi, aby danou legislativu nevytvářela.

My jsme několikrát ocenili práci Barrosovy komise. Barroso už v minulé komisi si uvědomil, že proto, aby nedělal práci zbytečně, je vhodné se obrátit na národní komory, na národní parlamenty, dát jim možnost předběžného varujícího systému, je-li vadný systém, aby eventuálně komory upozornily: tady, komise, děláte zbytečně práci, protože byste akorát mrhali svým pracovním potenciálem, my bychom takový návrh nepřijali.

Proto po dlouhé diskusi o ústavní smlouvě a o Lisabonské smlouvě došlo k tomu, že máme možnost vystavit žlutou nebo oranžovou kartu v podobě tzv. odůvodněného stanoviska.

Rád bych připomněl, že ne všechny země, a kupodivu ani jedna nová členská země to není, jsou to parlamenty ze starých členských zemí, úplně nepochopily tento systém a posílají tzv. odůvodněné stanovisko i v případě, že pouze sdělují svůj politický názor, aniž by otestovaly subsidiaritu a řekly, tady, Evropská unie, se pletete do věcí, které lze řešit na nižší úrovni, buďto tedy na státní, nebo na regionální, případně na místní úrovni, tady, Evropská unie, nemusíte vytvářet žádné nové návrhy. A některé země, a říkám, jsou to staré členské země, resp. komory ze starých členských zemí, toto odůvodněné stanovisko nazývají i své politické návrhy, aniž by kritizovali subsidiaritu. Tím se systém výměny informací, tzv. IPEXstává velmi nepřehledný. A proto já jsem několikrát vystupoval na COSACu s tím, abychom toto významně vylepšili, abychom se dokázali skutečně informovat jenom v případě, pokud je porušen princip subsidiarity. Pokud není porušen princip a máme nějaké rozdílné politické stanovisko, tak jej nemůžeme posílat v odůvodněných stanoviscích. Můžeme tak informovat komisi prostřednictvím předsedů komor, ale ne v rámci odůvodněného stanoviska.

My na konci dnešní schůze budeme vlastně o prvním takovém odůvodněném stanovisku, které jsme projednali včera na mimořádném zasedání výboru, bude to první odůvodněné stanovisko, kde jsme shledali rozpor se subsidiaritou. Ta materie se týká sezónních pracovníků z třetích zemí na území EU. A kdo budete tomuto jednání přítomni, tak uvidíte, že naše stanovisko bude nejenom propracované, ale bude i v souladu s vládou, což nás o to více těší, že naši vládní zástupci jsou podobného názoru, jako je evropský výbor. Ale o tom až později.

V našem usnesení, a já vám je za chvilku ocituji, jsme také ocenili, že Barrosova komise nestojí jenom o diskusi na téma subsidiarita a nesubsidiarita, ale že dokonce chtějí i politická stanoviska. Jen si musíme uvědomit, že nepatří do IPEX, nepatří do odůvodněných stanovisek.

Dalším negativem při výměně informací mezi evropskými výbory je to, že ne všechny výbory posílají stanoviska v oficiální řeči; buďto v angličtině anebo ve francouzštině, posílají je často v italštině. Italové to dělají velmi rádi, navíc Italové tam často píší právě své politické názory, a ne o problému se subsidiaritou, takže komisi tím významně ztěžujeme orientaci, protože komise musí všechno překládat, musí všechno pročítat, protože v řadě odůvodněných stanovisek nejsou problémy se subsidiaritou.

Určení míry rozhodování, resp. úrovně zodpovědnosti a rozhodování je naším velkým úkolem. Senát se tomu skutečně věnuje velmi podrobně. My netestujeme na subsidiaritu jenom návrhy z evropských institucí, které dostávají ta varování, že by zde mohly být problémy, ale my testujeme všechny. Pakliže zjistíme, že není problém se subsidiaritou, pokračujeme v normální politické diskusi na to téma. Pokud ale zjistíme, že tento návrh by mohl být řešen na nižší úrovni, než na evropské, tak se tomu významně věnujeme, komunikujeme prostřednictvím našeho stálého zástupce v Bruselu s ostatními komorami a v osmitýdenním termínu, který je krátký, ale není nesplnitelný, tak se diskusi snažíme rozšířit i na ostatní parlamenty.

Proto také při tisku, který budeme projednávat na konci dnešní schůze, není to jenom český Senát, který vztyčil prst a má problém se subsidiaritou, ale například i rakouský Stálý podvýbor pro evropské záležitosti Bundesratu vydal podobné stanovisko jako český Senát, které, doufám, vašimi ústy a vaším hlasováním dnes odpoledne přijme.

Dovolím si nyní tedy přejít k návrhu usnesení, ve kterém jednak odrážíme naše názory na komunikaci vnitrostátních parlamentů a tedy na komunikační dokument Výroční zpráva za rok 2009 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty. Doporučuji vám, abychom přijali toto usnesení:

V rámci bodu

I.

1.? Hodláme využívat nové postupy zavádění institucemi EU za účelem plné ústavně konformní implementace pravomocí národních parlamentů, tak jak vyplývá z norem vnitrostátního i evropského práva.

2.? Považujeme mechanismus kontroly subsidiarity národními parlamenty a jejich politický dialog s komisí za dva komplementární nástroje, které je však třeba rozlišovat.

To je spíš poučení pro ostatní komory, které toto ještě nepochopily, že nelze směšovat politickou diskusi s diskusí o úrovni rozhodovací a zodpovědnostní míry…

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, přečtěte nám návrh usnesení, vy už jej komentujete, a to je velmi komplikované pro stenozáznam a pro rozlišení, takže držte se návrhů usnesení.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedo, za upozornění, budu se tedy držet litery návrhu usnesení:

II.

1.? Vítá skutečnost, že v rámci politického dialogu lze zasílat Komisi stanoviska i k dokumentům, jež nelze podrobit kontrole subsidiarity v souladu s Protokolem č. 2 Lisabonské smlouvy; této možnosti Senát pravidelně využívá.

1.? Oceňuje, že Komise zasílá národním parlamentům reakce i na podněty k dokumentům, které jim nepostoupila přímo v souladu s Protokolem č. 1 Lisabonské smlouvy.

1.? Uvítal by v reakcích Komise podrobnější vyjasnění aktuálního postoje Evropské komise k problematickým ustanovením daného dokumentu.

1.? Domnívá se, že pro efektivní využívání nástrojů kontroly subsidiarity národními parlamenty je zásadní účinná meziparlamentní koordinace.

1.? Lituje proto, že se této koordinační úlohy dosud v plné míře nezhostil COSAC, který je k tomu dle názoru Senátu nejlépe vybaven.

1.? Hodlá nicméně nadále pokračovat v zavedené praxi projednávání Pracovního programu Komise a předběžného výběru dokumentů hodných zvláštního zřetele s ohledem na jejich soulad s principem subsidiarity.

Upozorňuje, žekoordinace parlamentních pozic k návrhům legislativních aktů je značně komplikována rozdílným výkladem termínu „odůvodněné stanovisko,“ které lze dle názoru Senátu zaujmout jen k návrhům legislativních aktů v oblastech, které nespadají do výlučné pravomoci Unie, a sice při aplikaci systému včasného varování;

nejednotným používáním symbolů v databázi IPEX; opožděnou aktualizací informací o průběhu parlamentní kontroly v databázi IPEX a nedostupností jejích výstupů v pracovních jazycích EU.

III. Pověřujepředsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě EU.

Toto je návrh, který přijal jednohlasně výbor pro záležitosti EU, a dovolte mi, abych vás požádal, abyste toto stanovisko podpořili. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu k danému bodu. Rozprava není, tak ji končím. Chce se vyjádřit pan premiér k návrhu, o kterém budeme hlasovat? Nechce. Pan zpravodaj také ne.

Máme před sebou jasný program a to je hlasovat o návrhu tak, jak jej před chvilkou přednesl kolega Sefzig.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 62, kvórum 32, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím tento bod.

Děkuji panu předsedovi vlády i zpravodajovi a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dalším bodem našeho schváleného pořadu je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I

Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 282a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Máte před sebou senátní tisk č. 282, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Já si dovolím velmi krátce vám návrh představit.

Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu je mnohostrannou úmluvou, která vstoupila v platnost dne 1. února 2007. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 1. června 2007. Součástí Úmluvy jsou přílohy Seznam zakázaných látek a metod a Mezinárodní standard pro terapeutické výjimky.

Účelem Úmluvy je zohlednit nové okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních i nevládních organizací proti dopingu.

Úmluva patří do kategorie smluv, jejichž přijetí nebo přijetí jejích změn je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR a ratifikací prezidentem republiky. Týká se práv a povinností osob – článek 49 písm. a) Ústavy ČR – a dále věcí, jejich úprava je vyhrazena zákonu – článek 49 písm. e) Ústavy ČR. Vzhledem k tomu je Příloha I Úmluvy její nedílnou součástí, její změna vyžaduje dodržet stejný ústavně právní postup.

Změna této přílohy spočívá v aktualizaci a doplnění o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem. V roce 2009 prošla připomínkovým řízením, v jehož rámci ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Antidopingový výbor ČR neuplatnil žádné připomínky. Změna Přílohy I byla schválena ve dnech 26. až 28. října 2009 na konferenci smluvních stran konané v Paříži.

Vláda ČR vyslovila souhlas s přijetím změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu dne 1. února 2010, a to usnesením č. 93. Její přijetí nemá žádné dopady na státní rozpočet ani na státní správu a podnikatelský sektor.

Poprosím vás, abyste podpořili tento vládní návrh a přijali jej. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane ministře. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 282/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa.

Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 282/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kapoun, který je omluven a zastoupí ho paní senátorka Hana Doupovcová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych zrekapitulovala to, co již pan ministr řekl.

Projednáváme senátní tisk č. 282, který se týká ratifikace změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Tato Úmluva byla schválena na zasedání UNESCO v říjnu 2005 v Paříži, v Senátu Parlamentu ČR byla schválena v listopadu 2006 a o dva měsíce později v Poslanecké sněmovně. Po ratifikaci prezidentem republiky vstoupila v platnost pro Českou republiku 1. června 2007.

Nedílnou součástí této Úmluvy jsou dvě přílohy, přičemž zejména první z nich, kterou projednáváme, je seznam zařazených látek a metod v dopingu, které jsou pro celou sportovní obec klíčové. Článek 34 této Úmluvy počítá s tím, že tato Příloha bude konfrontována s nejmodernějšími vědeckými poznatky a v pravidelných intervalech modifikována. V praxi to vypadá tak, že každý kalendářní rok je tato Příloha I modifikována.

Obsahem senátního tisku č. 282 je návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací nového znění Přílohy I platného pro rok 2010. Příloha byla schválena na konferenci smluvních stran konané v Paříži ve dnech 26. až 28. října 2009 a konstatuje, že změna této Přílohy spočívá v aktualizaci a doplnění o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem. Vláda vyslovila souhlas s přijetím této změny na svém zasedání 1. února 2010.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se tímto senátním tiskem zabýval dne 22. června 2010 a přijal k tomuto projednávanému tisku usnesení č. 126, se kterým vás nyní seznámím:

Po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, prvního místopředsedy výboru, po odůvodnění Janem Kocourkem, náměstkem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kapouna, místopředsedy výboru, a po rozpravě výbor

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 282 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Kapouna.

Podepsán prof. Jan Hálek, předseda výboru, zpravodaj výboru senátor Karel Kapoun a ověřovatel výboru senátor Zdeněk Janalík. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. I vás poprosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Jirsa. Vzhledem k tomu, že ho tady nevidím, asi nepřeje.

Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěl bych se zeptat pana ministra přímo, protože zasedá ve vládě rozpočtové odpovědnosti a my tady máme schvalovat Přílohu I, to znamená, jak se Příloha I, kterou my zde máme schvalovat, liší od předchozí Přílohy, v kolika skupinách, v kolika látkách, a předpokládám, že to je rozšíření, kolik to bude znamenat pro státní rozpočet, protože rozšíření o další látky samozřejmě znamená zvýšení nákladů na další testy na tyto látky.

V době ekonomické restrikce by mě také zajímalo, kolik nyní ročně přispíváme do toho tzv. dobrovolného fondu, s kterým pak disponuje Světová organizace boje proti dopingu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce v tomto bodě vystoupit. Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Požádám pana ministra, aby se vyjádřil, pokud samozřejmě chce, ale byl na něj vznesen dotaz, tak by asi měl. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš: Děkuji. Pokusím se vyjádřit. Přiznám se, že některé věci nevím. Mám tady přílohu I. Nevím, o kolik je to látek. Mám tady skupiny látek. Materiál má hlavním smysl v tom, že jak svět dopingu se posouvá, odhalují se další látky. V tom vidím pozitivní přístup, že je potřeba na to reagovat. Když říkáte, jaký to má dopad do rozpočtu, tak já jsem říkal, že to nemá žádné zvýšené nároky na rozpočet, žádné zvýšené nároky na kapitolu, kterou spravuji. Kolik to je, vám teď nedokážu odpovědět, ale velmi rád vám, pane senátore, tuto informaci zjistím a seženu vám ji. Já vám potom ukážu skupiny látek, nebudu jmenovat, jestli je to 5 – 6 skupin nebo je jich více. Přiznám se, že nejsem odborníkem přes doping, třebaže jsem v mládí sportoval. Omlouvám se, ekonomické věci vám dodám. A vás poprosím o přijetí tohoto vládního návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se paní zpravodajky, zda se chce vyjádřit. Nechce, děkuji. Konstatuji, že byl podán jediný návrh, a to je návrh dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Přistoupíme k hlasování, musíme se svolat. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30.

Budeme hlasovat o rozhodnutí: Senát dává souhlas k ratifikaci změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 50, proti byl 1. Návrh byl přijat.Děkuji, pane ministře, děkuji, paní zpravodajko. Děkuji vám za rychlý průběh projednávání tohoto bodu.

My se posuneme k dalšímu bodu, kterým je

Zelená kniha Ochrana lesů a související informace v EU

– příprava lesů na změnu klimatu

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 098/07a K 098/07/01. Prosím nyní pana ministra zemědělství Ivana Fuksu, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství Ivan Fuksa: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, Evropská komise 1. března letošního roku představila tzv. Zelenou knihu, tzn. knihu na ochranu lesů a související informace s ní a příprava na změnu klimatu. Cílem této knihy bylo zahájení veřejné diskuse na téma, jak budou lesy připraveny na změny klimatu a vůbec změny veškerých podmínek, souvisejících s lesy v celé Evropě.

Zelená kniha uvádí stručný přehled o všeobecné situaci v lesních hospodářstvích v celé unii a v navazujících průmyslových odvětvích a popisuje základní charakteristiku lesů EU a jejich funkci. Kniha také vymezuje hlavní výzvy a hrozby, s nimiž se lesy EU musejí vypořádat v souvislosti s měnícím se klimatem.

Dále je uveden přehled nástrojů v této knize, které jsou na ochranu lesů k dispozici. A existujících zdrojů informací o lesích, jako je monitoring, národní inventarizace lesů v jednotlivých státech, jichž je možné využít jako podklad pro přijímání politických rozhodnutí v jednotlivých národních lesích.

Zelená kniha však především přináší řadu otázek, týkajících se budoucího přístupu k ochraně lesů a souvisejících informací v EU.

Reakce orgánů EU, a to jak členských států, tak i všech evropských občanů a dalších zainteresovaných stran vytvoří pro komisi fundovaný základ při zvažování případných dodatečných opatření na úrovni Evropské unie, zda se o tom Evropská unie domluví, aby byly lesy v Evropě lépe připraveny právě na změny klimatu.

K Zelené knize zorganizovala Evropská komise veřejné konzultace, které probíhaly do konce července letošního roku. Na úrovni orgánů Rady Evropy proběhla 7. dubna konference ve Španělsku, kde se prezentovala Zelná kniha. Výsledky této konference se staly právě východiskem pro závěry Rady Evropské unie, a jejich návrh byl projednán v pracovních skupinách pro životní prostředí a pro lesnictví a závěry Rady byly schváleny na červnové Radě pro životní prostředí.

Na národní úrovni ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí připravilo odpovědi, které vzešly z předešlých diskusí k Zelené knize. VEU Senátu dokument vybral pro jednání 19. března letošního roku, a zároveň požádal i o stanovisko VUZP, který zahájil projednávání v květnu letošního roku a své jednání v této věci přerušil. Tento výbor dokument znovu projednával v červnu roku 2010, poté, co ministerstva zpracovala odpovědi na otázky, které jsou přílohou materiálu, a přijala k němu usnesení. VEU dokument potom projednal v červenci.

Během projednávání Zelené knihy si senátoři od ministerstva zemědělství vyžádali zpracování odpovědí na celou řadu otázek, které jsou přílohou a které sice přímo nesouvisely se Zelenou knihou, ale týkaly se aktuálních otázek celého lesního hospodářství v České republice. Všechny tyto odpovědi byly odeslány do Evropské komise jako příspěvek České republiky v rámci projednávání této Zelené knihy.

Jaký je závěr z toho – pozice České republiky? Konstatování, že ochrana lesů je v plné kompetenci členských států Evropské unie. I nadále by měl být zachován princip subsidiarity, měly by být efektivně využívány všechny existující nástroje a lesy by měly být více akcentovány a integrovány do související politiky Evropské unie.

Podporujeme větší koordinaci a spolupráci na evropské úrovni tam, kde je přidaná hodnota, a to v rámci jak lesnické strategie EU, tak také akčního plánu EU pro lesy.

České lesy a lesní hospodářství jsou obecně připraveny na mitigaci, omezování, na klimatické změny. Zásoby uhlíku v českých lesích se neustále zvyšují a roste také výměra lesů a zásoby dřeva v lesních porostech. Roční přírůstek, roční zalesňování, další rozšiřování lesů představuje v souhrnném čísle 2000 ha ročně, což je velmi, velmi dobré číslo.

Nutností ovšem je také a bude české lesy na klimatické změny postupně připravovat, adaptovat a současně především usilovat o zvýšení jejich ekologické stability, aby byly schopny reagovat na změněné podmínky bez vážnějších ztrát a naplnění svých funkcí. Především se jedná o problematiku druhové skladby. Průmyslové lesy, především smrkové, které jsou velmi náchylné jak na škůdce, tak na klimatické změny a povětrnostní podmínky; je to velmi, opravdu velmi problémové, je zapotřebí tuto druhovou skladbu obměňovat, budovat smíšené lesy, a k tomu si myslím, že je také poměrně dobře nastartovaná politika, s tím, že za poslední období lesnické plány, které stanovovaly výsadbu a pěstování lesů, už se dá říci, že od okamžiku, kdy se diskutuje na toto téma v souvislosti s klimatem, tak už 40 000 ha těchto monokultur bylo obměněno na smíšené lesy.

Odpovědnost na ochranu lesa je primárně na členských státech Evropské unie, tak jak jsem uváděl v úvodu. Role Evropské unie by měla být především podpůrná. Vzhledem k dlouhodobosti vývoje lesa a míře nejistot, spojené s možnými změnami klimatu, zatím nevidíme potřebu aktuálního zásahu Evropské unie, minimálně z pohledu České republiky. Podpora adaptačním a mitigačním opatřením na národní úrovni je třeba zakomponovat do finančních nástrojů Evropské unie po roce 2013, např. formou programu rozvoje venkova.

Shodou okolností jsem se dnes v noci vrátil z Bruselu, kde byla neformální jednání ministrů zemědělství k tématu společné zemědělské politiky po roce 2013, a toto je sice jedno z okrajových témat ve vztahu k zemědělství, nicméně velmi důležité, protože jsou mnohé země Evropské unie, které jsou v lesním hospodářství na tom mnohonásobně hůře.

Tzn. větší potřebu spolupráce a koordinace mezi členskými zeměmi Evropské unie spatřujeme zejména v oblasti sdílení dat národních inventarizací lesů, které mají význam pro spolupráci a hodnocení dopadů evropských politik. Považujeme tedy za potřebné zabezpečit celoevropský monitoring zdravotního stavu lesa, zahrnující všechny členské státy, ale nikoli vytvoření nového právního předpisu či nového finančního nástroje.

Jen pro doplnění. Národní inventarizace Lesů ČR proběhla v roce 2004. V současné době se zahajují přípravy další inventarizace, která by měla být v roce 2014. Pokud bude skutečně ve všech zemích dělán zodpovědný monitoring jako v České republice, potom skutečně Evropa bude mít přehled s objektivními informacemi o celé situaci v Evropské unii. Nelze dělat evropskou politiku, aniž bychom některé informace z jednotlivých zemí neměli. V některých zemích je přístup takový, že pokud na inventarizaci nedostanou peníze od EU, tak ji prostě nedělají, a to je problém k tomu, aby se skutečně mohla dělat souvislá politika, předvídání potenciálních změn a tvorba strategie nejen k šíření škůdců, ale především k reakci na změny klimatu a nepříjemné klimatické reakce, to jsou různé uragány; Kyrill apod.

Chtěl bych vám poděkovat za aktivitu v tomto projednávání, protože od vás nám přišla spousta otázek a spousta podnětů, na které jsme odpověděli. Poslali jsme tyto podněty, tak jak jsem říkal, do Evropské unie. Z pohledu ministerstva zemědělství jsem rád, že těch podnětů a těch dotazů bylo hodně, na rozdíl od skromných 19 podnětů, které naši zemědělci dávali ke společné zemědělské politice do EU v letních měsících. Myslím si, že jsme se s tím vypořádali dobře. Lesy ČR ve srovnání s ostatními členskými státy jsou na tom poměrně dobře, v dobré pozici, a jsme připraveni na spolupráci v rámci celé Evropy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K98/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr mi vystřílel téměř veškerý materiál, tím že velice obšírně popsal Zelenou knihu, její obsah a její význam. Budu to mít o to jednodušší a budu jen doplňovat informace, které zde již zazněly. Byla zmíněna relativně dlouhá doba, po kterou jsme se tímto materiálem zabývali, od května až do července, kdy VEU přijal doporučení pro usnesení Senátu.

Během té doby musím vypíchnout opravdu velice dobrou spolupráci s ministerstvem zemědělství, které reagovalo velice rychle a velice kvalitně, byly zmíněné otázky, na celkem 24 dotazů, které jsme položili, přičemž první z nich vycházely ze Zelené knihy a byly formulovány komisí. Souběžně s tím probíhaly i konzultace a spolupráce se zástupci ministerstva životního prostředí a s odborníky jak z praxe, tak z akademické sféry, přičemž jsme se snažili maximálně sladit názory na jednotlivé dílčí body této problematiky a dospět k takovému návrhu, doporučení, které by bylo opravdu konsensuální, jak pro dva základní resorty, tak pro řadu dalších spolupracujících partnerů.

VEU na svém jednání 14. července přijal doporučení pro usnesen Senátu, které má celkem 16 bodů. Jsou obsaženy v materiálu K 098/07/02, který má každý z vás k dispozici, takže se domnívám, že není potřeba těchto 16 bodů předčítat. Jen znovu opakuji, je to výsledek skutečně velice kvalitního konsensuálního jednání s ministerstvem zemědělství, za což děkuji panu ministrovi a jeho spolupracovníkům, ale i s ministerstvem životního prostředí a dalšími odborníky.

Mně nezbývá nic jiného, než jak za VEU, tak za sebe jako zpravodaje doporučit a požádat plénum Senátu, aby se ztotožnilo s tím, co VEU na dnešní jednání předložil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, i vás požádám, abyste se usadil u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, tak abyste se k ní mohl posléze vyjádřit.

Tiskem se zabýval také VUZP. Táži se nyní pana senátora Bedřicha Moldana, zda chce vystoupit k této věci. Nechce. Děkuji tedy. Otevírám rozpravu. Zatím se nikdo nehlásí. Hlásím se já, ale nemohu odsud, porosím pana kolegu, aby mě vystřídal.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobrý den, s přednostním právem – ne, nevyužívá paní místopředsedkyně přednostní právo. Přihlášen je pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Šebek: Dobrý den, pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové, chtěl bych k tomuto tématu jenom několik postřehů. Myslím si, že v současné situaci je lesní hospodaření velmi stabilním prvkem zaměstnanosti na venkově. Chtěl bych zdůraznit přesah lesnické politiky i do jiných oborů, jako je energetika. Myslím si, že využití dřevní hmoty je konzervativní a osvědčený způsob vytápění, na rozdíl od různých experimentů s energetickým šťovíkem apod. Myslím si, že tato politika, tak jak jí byla v našem výboru dána velká důležitost, že směřuje dobrým směrem. Podporuji toto usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, v prvé řadě bych chtěla ocenit pozornost, která byla ze strany příslušných výborů Senátu věnována této Zelené knize. Zelené knihy jsou totiž evropskými dokumenty, kterým je potřeba věnovat velmi intenzivní pozornost. Protože zelené knihy otevírají vždycky téma, které se na evropské úrovni řeší. Je to tedy přesně ta doba, kdy se členské státy mají ozvat. Zelené knihy, tak jak o tom hovořil pan ministr, kladou řadu otázek. I tato Zelená kniha formulovala naprosto přesné a konkrétní otázky, na které jsme odpověděli, nebo měli odpovědět.

Veřejné konzultace byly uzavřeny 30. července, jak už tady také zaznělo. Já se ale domnívám, že toto je problematika, která by pro nás neměla skončit datem 30. července a odesláním stanoviska České republiky do Bruselu. Že je to věc, které se musíme velmi intenzivně věnovat. Zelená kniha se zabývá také oblastí dopadu, resp. toho, jak fungují lesy, jakou úlohu mají v oblasti hospodaření s pitnou vodou a zajištění pitnou vodou.

Otázka na toto téma v Zelené knize obsažena není, alespoň jsem ji nezachytila. Nicméně problematika je v jednom z odstavců popsána, a já se domnívám, že pro nás jako Českou republiku je bytostně závažným, až existenciálním tématem. Z jednoho jediného důvodu, protože Česká republika je evropským rozvodím a někteří vědci upozorňují na to, že důsledek klimatických změn může být i ten, že tento středoevropský prostor se začne dříve nebo později potýkat s nedostatkem pitné vody. Lesy jsou nástrojem, který je jeden z mála možných opatření na to, abychom tomuto katastrofickému scénáři zabránili.

Říkám to zde také proto, že v České republice máme vysoce odborná a mezinárodně uznávaná pracoviště právě pro výzkum sladké vody. Je to pracoviště Akademie věd v Třeboni. Vím také, že se na evropské úrovni hovoří o tom, že takovéto pracoviště by mělo vzniknout jako evropská agentura, resp. vědecké pracoviště zabývající se výzkumem hospodaření s pitnou vodou.

Říkám to tady, protože chci apelovat na pana ministra a přes něho na vládu České republiky, aby se intenzivně zajímala o tuto záležitost a podpořila naše vědecko-výzkumná pracoviště v tom, aby mohla být za prvé špičkovými v této oblasti. Myslím si, že bychom měli jako Česká republika skutečně usilovat o to, abychom evropské pracoviště v této oblasti do České republiky dostali. Moje informace je, že se touto problematikou zabývá i Slovensko, slovenští vědci, ale také vím, že by zde byla možná spolupráce a slovenská strana by byla ochotna na této věci spolupracovat.

Také bych si dovolila z tohoto místa apelovat na naše příslušné výbory, aby se k této problematice obecně lesů, ale i problematice zajištění pitné vody do dlouhé budoucnosti věnovaly, například formou odborných veřejných slyšení nebo formou seminářů či konferencí. Myslím si, že Senátu zabývání se takovými dlouhodobými strategickými věcmi i z odborného pohledu velmi sluší.

A teď, když dovolíte, jenom drobnou poznámku k návrhu usnesení.

V bodě II. 3. je formulace, že Senát zdůrazňuje, že lesnická politika spadá do kompetence členských států a vyzývá komisi, aby při návazných iniciativách vždy pečlivě dbala na soulad s principem subsidiarity. Domnívám se, že toto je problematika, která má výrazně přeshraniční charakter a že ji nemůžeme řešit jako osamocený stát. Trošku mi vadí tato formulace. Navíc je v rozporu, nebo cítím jako rozpor, s formulací v bodě 10 a poté 12, dovolím si to ocitovat, kde v bodě 10 je formulace, že Senát zdůrazňuje, že vláda by měla vypracovat koncepci sanačních opatření pro případ, že se zdravotní stav lesů ČR bude zhoršovat. Měla by tak činit též ve spolupráci se sousedními státy, aby se předešlo negativním dopadům odlišných koncepcí a politik jednotlivých států. V bodě 12 – zastává názor, že by vláda měla koordinovat dotační principy a pravidla pro energetické využívání biomasy se sousedními státy, aby se předešlo spekulativním transferům této suroviny. Já se domnívám, že tady skutečně nestačí koordinovat tyto záležitosti jenom se sousedními státy, že musí být koordinovány v rámci celé EU a navíc mi to připadá jako formulační rozpor s dikcí bodu 3, o kterém jsem hovořila.

To je jenom poznámka k textu, který budeme schvalovat. Děkuji a věřím, že se této problematice velmi intenzivně věnovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí. Hlásí se pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Chtěl bych podpořit paní místopředsedkyni v jejích závěrech, ale chtěl bych doplnit, že náš výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí se problematikou vody velmi intenzivně zabývá. Dokonce zde proběhl velmi odborný seminář, který byl za velké účasti odborníků a pracovníků ministerstev. Takže my na to myslíme a chceme touto cestou pokračovat. Myslím si, že ochrana lesů a zdrojů vodu spolu souvisí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Teď se opravdu nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství Ivan Fuksa: Děkuji. Možná k navrhované změně. Co se týká problematiky škůdců a napadání dřevní hmoty, jednoznačně je tam potřeba spolupráce v prvé řadě se sousedními zeměmi.

Co se týká klimatických změn, je to problematika celé Evropy. Abychom to podmiňovali jednoznačně spoluprací celé Evropy, to můžeme v okamžiku, kdy bude dána povinnost na jednotlivé členské země, zpracovávat inventarizace, vyhodnocovat dokumenty a prezentovat je. Zatím některé země, jak jsem říkal do úvodu, to odmítají, nebo nerealizují. Na druhou stranu bych řekl, že jsme v této oblasti lídři v Evropě. Nechtěl bych, aby nás usnesení svazovalo k tomu, že bychom museli čekat na toho nejposlednějšího, než Evropská unie vyvine nějaký nástroj, který by to jednotlivým členským zemím nařizoval. Možná, že členské země, které to nedělají, čekají na to, že Evropa připraví dotační nástroj a že jim za to zaplatí. Pokud na to nebudou dostávat peníze, tak to pravděpodobně dělat nebudou. Takže zdůrazňuji, že my jsme lídři v této situaci v rámci Evropy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje a prosím ho, aby shrnul diskusi a vyjádřil se.

Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. V diskusi vystoupila jedna senátorka a dva senátoři, reagoval pan ministr. K tomu, co tady zaznělo – pan kolega Šebek zdůraznil využití dřevní hmoty. Je to obsaženo v jednom z bodů návrhu. Stejně tak zdůraznění důležitosti lesů a lesních ekosystémů ve vztahu k vodnímu hospodářství je taktéž promítnuto do doporučení. K tomu, co tady zmiňovala paní místopředsedkyně, záměrně jsme do usnesení dali zdůraznění principu subsidiarity, ale i to, že na společných hranicích se sousedními zeměmi, kde vznikají nějaké problémy, musíme tyto problémy řešit koordinovaně a po vzájemné dohodě. Nemůžeme z jedné strany hranice dělat něco jiného, než bude činěno z druhé strany hranice. Protože pak výsledky této činnosti jsou velice často nedobré, někdy přímo katastrofální. Takže to bylo úmyslně takto zdůrazněno.

Nezazněl žádný jiný návrh na usnesení, než který jsem tady v úvodním vystoupení vyslovil já, a to ztotožnit se s doporučením výboru pro záležitosti Evropské unie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejčave své zpravodajské zprávě. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum po přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 8 bylo registrováno 59 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 30. Pro návrh se vyslovilo kladně 53, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji panu předkladateli, děkuji i zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: (Reakce na žádost pana ministra.) Jistě, pane ministře, můžete vystoupit kdykoli.

Ministr zemědělství Ivan Fuksa: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, děkuji za spolupráci a za schválení. Přeji hezký a úspěšný den. Na shledanou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkujeme, pane ministře, také. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2009

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky Miroslava Singera na našem jednání. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování, tentokrát bez znělky, protože jsme hlasovali před chvilečkou.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vítám tedy guvernéra ČNB pana Miroslava Singera.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 297. Prosím pana guvernéra, aby nás se zprávou seznámil. Prosím, pane guvernéra.

Miroslav Singer: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, ctihodná stolice zákonodárné rozvahy, ctihodní senátoři, vážení přítomní. Zprávu, která je předkládána, vypracováváme každý rok k informaci Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě. Týká se dohledu nad finančním trhem v minulém roce. Zpráva hovoří o aktivitách ČNB, která působí od 1. ledna 2008 jako plně funkční integrovaný orgán regulace a dohledu, čímž se odlišuje naše situace od situace řady evropských zemí.

Kromě informací o naší aktivitě přináší konkrétní údaje o finančním trhu v loňském roce.

Mám-li vypíchnout čtyři základní body, nebo čtyři základní oblasti, v prvé řadě došlo k něčemu, co se dá nazývat velmi vysokou aktivitou v oblasti legislativy, která souvisela primárně, skoro z absolutní většiny, s transpozicí evropských směrnic, které upravují podnikání na finančním trhu. Samozřejmě naše činnost v tom zahrnovala spolupráci s Ministerstvem financí ČR a dalšími orgány státní správy. V návaznosti na změny primární legislativy, které byly touto evropskou aktivitou taženy, jsme připravili řadu vyhlášek, opatření, úředních sdělení a výkladových stanovisek, jejichž rozsáhlý přehled ve zprávě nalézáte.

Pokud jde o vlastní výkon dohledu, pokračoval i v roce 2009 kombinací průběžného dohledu jednotlivých subjektů na dálku i kontrolami na místě, principiálně zaměřenými na ty, kteří buď vytvářeli nějaké problémy, nebo jsou klíčoví pro finanční stabilitu.

Musím vypíchnout, že v souvislosti s doznívající globální finanční krizí, která nás zasáhla spíše nepřímo, přesto lze činnost dohledu hodnotit jako intenzivnější než běžně, ale periodicita mimořádného reportingu se s ohledem na zlepšující situaci postupně snižovala.

Třetí oblast, kterou bych chtěl vypíchnout, je stále intenzivnější zapojení ČNB do spolupráce v rámci mezinárodních a evropských struktur. Byla formulována, řekl bych, ohromná řada stanovisek, často ve velmi krátkých časových lhůtách. Zapojili jsme se rovněž do aktivit souvisejících se změnou institucionálního uspořádání regulace a dohledu v Evropské unii, a do regulatorních aktivit, ke kterým docházelo v reakci na krizi ve finančních trzích vyspělých zemí v letech 2008 – 2009.

Poslední věc, kterou bych chtěl vypíchnout, je, že zpráva už odráží novou činnost ČNB v oblasti dohledu nad ochranou spotřebitele, kterou jsme začali vykonávat ve 3. čtvrtletí 2008.

Pokud jde o celkovou situaci, je asi známo, že finanční trhy České republiky se ukázaly být vůči finanční krizi značně odolné, přímé dopady výkyvu na světových trzích na subjekty českého trhu nebyly významné. Navzdory nepříznivému ekonomickému vývoji, kterým nás samozřejmě světová krize zasáhla, způsobila hospodářskou recesi, vykázaly subjekty českého finančního trhu jako celek dobré hospodářské výsledky. Dá se hovořit o tom, že finanční stabilita u nás je naplňována v míře spíše v Evropě neobvyklé. Tímto si dovolím skončit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane guvernére. Poprosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 297/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Stříteský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane guvernéra, kolegyně a kolegové. Máte před sebou velmi kvalitně zpracovanou zprávu o dohledu nad finančním trhem. Jsem přesvědčen o tom, že tu je i velmi zajímavá zpráva, která stojí za to, abychom si ji prostudovali.

Ve své zpravodajské zprávě mám řadu bodů, které zde již zmínil pan guvernér, takže je tady nebudu v žádném případě opakovat. Ale chtěl bych vás jenom upozornit na to, že VHZD projednával tuto zprávu a jednomyslně se usnesl na tom, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem za rok 2009.

Výbor zároveň určil zpravodajem mě a pověřil předsedu výboru, senátora Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Já vám děkuji za pozornost a přeji příjemné hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Hlasování určitě bude příjemné. Děkuji vám a poprosím vás také, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml a s přednostním právem pan místopředseda Senátu Jiří Liška, který se vzdává přednostního práva, takže, pane senátore Drymle, prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane guvernére, kolegyně a kolegové. Děkuji místopředsedovi panu Liškovi, že mi umožnil vystoupit dříve než on. Budu jenom krátký. Jsem rád, že je dobrá spolupráce mezi Senátem a Českou národní bankou, ono to vyplývá už z té zprávy, z toho, že tady pan guvernér sedí. Ale chtěl jsem se zeptat, jak se dívá na absenci ve věci dohledu, rozkolísání možných finančních trhů na českých trzích při otázce vydávání dluhopisů ministerstvem financí, které prakticky může samo o sobě vydávat dluhopisy na cokoliv. Jestli nehrozí rozkolísání českých trhů? Jaký je pohled České národní banky na novou věc, která bohužel tady možná prošla.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další je přihlášený místopředseda Senátu pan Jiří Liška, prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní předsedající, já bych chtěl, vážené paní kolegyně a páni kolegové, také využít jako kolega Dryml přítomnosti pana guvernéra. Jsem samozřejmě rád, že naše finanční vztahy jsou stabilní v tom rozbouřeném evropském a světovém ekonomickém moři, ale byl bych také velmi rád, kdyby nám pan guvernér mohl říci prognózy, jak se podle něho bude vyvíjet situace v letošním a především v dalších letech. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Do rozpravy nemám v tuto chvíli nikoho přihlášeného. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit? Není tomu tak. Uzavírám rozpravu a ptám se pana guvernéra, zda se chce vyjádřit k otázkám, které zde padly. Prosím, pane guvernére.

Miroslav Singer:Děkuji za otázky. Pokud jde o dluhopisy občanům, ten projekt, musím říci, sledujeme už delší dobu, než zaznamenává výbor. Nebudu se vyjadřovat k technikáliím toho projektu, které považuji za kompetence ministerstva financí. Obecně si dovolím říci dva body.

První, že dluhopisy v rukou občanů, emitované nějakým způsobem, kterým si je mohou koupit, jsou běžnou součástí řady finančních trhů v různých podobách. Neexistuje ani v Evropě, ani obecně ve světě standard toho, jak stát umožňuje občanům investovat menší částky do dluhopisů, nicméně možnosti řada zemí nabízí. Pokud jde o nás, ten projekt může konkurovat v objemech, ve kterých je zamýšlen principiálně spíše podílovým fondům nežli bankám, čímž nezasahuje tolik ten úplně nejzákladnější pilíř systému.

Důležité je, a mně se zdá, ale nechám si finální názor, až uvidím parametry nového projektu v číslech, mně se zdá, že dochází k návratu k tržním parametrům, jinými slovy ten projekt by neměl být dramaticky výhodnější než to, co nabízí trh. Mj. také proto, aby stát nezjistil, že se financuje sice novým způsobem, ale dráž. To my vítáme, ale jak říkám, nechám si konečné stanovisko až na čísla, která budou, nebo de facto výnosy a poplatky a všechny ostatní věci, které souvisí s konkrétní nabídkou.

Pokud jde o situaci v letošním roce a v dalších letech, tak my jsme – teď nevím, jestli je to relativně optimistické – předpokládat alespoň slabý růst, ale nicméně my předpokládáme růst v tuto chvíli mezi jedním až dvěma procenty, co je ještě důležitější z hlediska našeho cíle – nepředpokládáme žádné významné inflační tlaky, a i ty, které budou vyvolány, budou vyvolány spíše daňovými úpravami než reálným růstem cen.

V příštím roce by to mělo být ještě o něco lepší, tak jak by, jak se zdá, že vlna té nejdramatičtější recese postupně ustupuje, jak z Evropy, tak obecně z vyspělého světa, největším rizikem samozřejmě je dramatická míra zadlužení většiny vyspělých ekonomik, která u mnoha z nich měla obdobu naposledy na konci 2. světové války.

Nicméně tady spoléhám na informace spíše mých kolegů, protože nemáme žádné výzkumné středisko, které by lépe než vyspělé trhy umělo předvídat vývoj vyspělých ekonomik, asi bychom ho nezaplatili, mj., tak se nezdá, že by mělo dojít k narušení scénáře i třeba krizemi těch nejslabších řekněme členů eurozóny, které sledujeme. Ale může být samozřejmě ten růst pomalý. To je myslím si většinový konsensus.

Tak, dovolím si tímto považovat otázky za zodpovězené.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane guvernére. Ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit ještě k rozpravě? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Hodnotil bych diskusi. Vystoupili dva kolegové s dotazy.

Předpokládám, že byli uspokojeni odpověďmi. Z jejich vystoupení nezazněl návrh na změnu usnesení či jeho doplnění, čili zůstává můj předtím vyslovený návrh na usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Návrh byl vzít výroční zprávou na vědomí. Je to tak? Přistoupíme k hlasování. Musíme se svolat znělkou. V této chvíli je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se z 54 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám, pane guvernére, na shledanou. Děkuji, pane zpravodaji, za vaši odvedenou práci.

Postoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Já si dovolím dát hlasovat bez znělky, protože jsme hlasovali před chvilečkou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítala pana Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 287na technickém nosiči dat a prosím nyní pana předsedu Rady ČTÚ Pavla Dvořáka, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Pavel Dvořák:Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři. Předkládáme vám k posouzení již po „x-té“ výroční zprávu ČTÚ za rok 2009, kterou jsme předložili v květnu letošního roku, tak jak nám ukládá zákon o elektronických komunikacích. Výroční zpráva popisuje trh elektronických komunikací a popisuje také všechny činnosti, které má ve své kompetenci ČTÚ.

Z hlediska popisu trhu bych se rád zmínil o několika skutečnostech, kterou jsou typické pro vývoj trhu elektronických komunikací v ČR. Nadále klesá podíl – počet účastnických stanic na pevných linkách, nadále se nedaří rozvíjet širokopásmové připojení, tzn., že stagnují investice do nových moderních sítí. Na druhé straně je nutno konstatovat, že nadále roste mobilní připojení.

V naší zemi už máme více jak 14 milionů aktivních SIM karet do mobilních zařízení. K tomu adekvátně také roste pochopitelně objem provozu na mobilních sítích, a předpokládáme, že takový trend bude pokračovat zejména ve vazbě na rozvoj mobilního datového připojení k internetu.

Co se týče činnosti ČTÚ, tak bych chtěl připomenout, že ČTÚ, tak jak mu ukládá revize regulačního rámce evropského, realizoval již 2. cyklus analýz relevantních trhů, na základě kterých přijímá příslušná regulační opatření. Chtěl bych jenom připomenout, že naše regulace nedosahuje na koncové ceny trhu ekonomických komunikací, přestože můžeme samozřejmě konstatovat, že nejsou vždy ke spokojenosti zákazníků.

ČTÚ se také věnuje univerzální službě, která se hradí z fondu univerzální služby a v budoucnosti se bude hradit ze státního rozpočtu. Nadále pokračoval v tom, co mu ukládá zákon, tzn., prováděl kontrolu využití univerzální služby a např. se snaží snížit objem této univerzální služby. Příkladem jsou veřejné telefonní automaty, hrazené z fondu univerzální služby, kde každým rokem snižujeme určitou část – počet takto hrazených telefonních automatů. To ovšem neznamená, že ukládáme snížit počet veřejných telefonních automatů, komerční pochopitelně slouží i nadále.

Velkou pozornost věnoval ČTÚ přechodu na digitální televizní vysílání, které se dotýká všech občanů České republiky. Je třeba konstatovat, že v r. 2009 se podařilo rozvinout celý proces a pro letošek např. počítáme, vlastně můžeme konstatovat, že digitální vysílání veřejnoprávní televize už může přijímat víc jak 95 % obyvatel ČR. Co se týče komerčních sítí, již toto procento přesáhlo 85 %. To je číslo, které vyplývá z letošního září, ve zprávě máte uvedeno číslo ještě malinko menší.

Velkou pozornost jsme museli věnovat v minulém roce také povinnostem, které jsou trochu netypické pro národního regulátora elektronických komunikací – myslím, že jsme jednou z výjimek v Evropě – tzn. vyřizování dlužných úhrad operátorům sítě elektronických komunikací. Jaký je to objem prací je zcela jasné z čísla, které si dovolím uvést. V roce 2009 jsme měli ve vztahu k těmto záležitostem více jak 101 000 spisů, které musel Úřad přijmout, vyřídit, realizovat, takže to je poměrně velký objem, když si vezmete, že systemizovaného stavu v této republice máme 447 lidí v Úřadě. To je objem, který nadále roste, i v letošním roce se tento trend projevuje, už ke konci srpna letošního roku máme těchto spisů 138 000. Je to nepochybně značná administrativní náročnost, přičemž de facto suplujeme obecné soudy, normálně vymáhání pohledávek záležitost soudů. To je věc, která významným způsobem zatěžuje činnost úřadu.

Jinak co se týče nejbližší budoucnosti, pro Úřad je velkým úkolem realizace tzv. digitální dividendy, to znamená využití kmitočtů pro širokopásmové připojení k internetu, což je záležitost pochopitelně celoevropská, ale zdá se, že Úřad už v r. 2008 zahájil diskusi k tomuto tématu s poměrně pozitivním ohlasem ze sektoru, že se nám tuto záležitost podaří realizovat poměrně slušně.

Co se týče parametrů činnosti Úřadu z hlediska příjmu a výdajů, rozpočet z hlediska příjmů díky důslednějšímu výběru poplatků za kmitočty a samozřejmě také většímu počtu individuálních oprávnění, která byla vydána, jsme naplnili na 139 %, výdaje jsme měli po realizaci opatření 101 % z hlediska rozpočtu.

Tolik k obsahu výroční zprávy. Kdo má zájem pochopitelně o bližší informace, každý měsíc vydáváme monitorovací zprávu, která vypovídá o konkrétních detailních rozhodnutích činnosti Úřadu za uplynulý měsíc. Co se týče digitálního vysílání, vydáváme každého půl roku samostatné zprávy o tom, jak věci pokračují.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, poprosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, pane předsedo. Zprávu projednala Stálá komise Senátu pro rozdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Richard Svoboda. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/1.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář: Vážená paní předsedající, pane předsedo Úřadu, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jak uvedl pan předseda podrobně, výroční zpráva ČTÚ za rok 2009 představuje aktivity v tomto roce, které zahrnují širokou škálu standardních úkolů odpovídajících kompetencím a povinnostem ČTÚ. Já bych k tomu doplnil, že je zpracována podle § 110, odst. 1, zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Oproti předchozímu roku se Úřad zaměřil na pokračování druhého kola analýzy relevantních trhů, monitoring trhu elektronických komunikací a trhu poštovních služeb a problematice univerzální služby. Velkou pozornost věnoval v r. 2009 racionalizaci vlastní činnosti směrem k úsporám, a nechyběla rovněž aktivita na mezinárodním poli v době našeho předsednictví v Evropské unii.

Ve své první části je zpráva zaměřena na hodnocení stavu a vývoje v sektoru elektronických komunikací a poštovních služeb.

Jak již uvedl pan předseda, nadále pokračoval pokles počtu účastníků v pevných sítích, a to i přesto, že docházelo k rozšíření nabídky služeb prostřednictvím nových technologií a naopak rostl celkový objem provozu v mobilních sítích.

Došlo k rozšíření nabídky služeb pro zákazníka a snižování cen poskytovatelů služeb. V oblasti poštovních služeb je regulován pouze dominantní operátor, jímž je Česká pošta. Na období 2009 až 2012 byla České poště udělena poštovní licence.

V této části zprávy nalezneme i informaci o procesu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, jak už uvedl pan předseda. Já bych uvedl spíš přesnější čísla. Jak již v minulé zprávě jsem vás informoval, Česká televize a Český rozhlas působí ve čtyřech sítích v České republice, takže k 11. 12. 2009 bylo digitální vysílání dostupné pro téměř 95 % v síti 1, v případě sítě 2 pro téměř 65 % a sítě 3 pro 55 % obyvatel ČR. Rozvoj sítě 4 se díky naprosté absenci zákazníků zcela zastavil. Jenom pro informaci – v roce 2008 to bylo téměř 28 % obyvatel ČR.

Pro úplné dokrytí ČR digitálním vysíláním veřejnoprávního multiplexu tak zbývá realizovat vysílače v oblastech Jeseník, Zlín a Pardubicko. Úměrně tomuto nárůstu klesá podíl analogového vysílání, i když ne tak výrazně díky souběhu obou sítí.

Pro doplnění je do části věnované hodnocení trhu elektronických komunikací a pošty zařazena i rámcová informace o hlavních zjištěních z výsledků spotřebitelského průzkumu, který ČTÚ v roce 2009 realizoval. Službu prostřednictvím pevné linky využívá necelá třetina respondentů, přičemž 27 % jich využívá pouze pro hlasové služby a 14 % pouze pro připojení k síti internet. Připojení k síti internet má doma k dispozici 70 % dotázaných připojených převážně bezdrátově. Ve všech zmíněných službách se upřednostňuje kvalita nabídky a zejména rychlost.

V následujících částech zprávy jsou podrobně komentovány další činnosti a dosažené výsledky v jednotlivých odborných oblastech, které ČTÚ zajišťuje. V minulé zprávě jsme hovořili o připravovaných dvou mezinárodních konferencích v rámci našeho předsednictví.

Tato zpráva už konstatuje úspěšné absolvování dvou mezinárodních zasedání. Dále pokračoval ČTÚ v práci na telekomunikačním balíčku a další povinnosti vyplývající z regulačního rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací a regulace pošt. Nejvíce spolupracuje v rámci ČR zejména s Českým statistickým úřadem, Českou obchodní inspekcí, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a Asociací krajů.

V závěru zpráva podává ucelenou informaci o hospodářských výsledcích ČTÚ a plnění stanovených ukazatelů rozpočtu na rok 2009. Tady bylo již uvedeno panem předsedou, že příjmy byly překročeny na 139 %. Je to částka 1 miliarda 607 milionů korun a rozpočet byl tak překročen o téměř půl miliardy korun. Co se týkalo výdajů, bylo plnění ve výši 102 %, což činí 590 mil. Kč. Ve srovnání se stejným obdobím minulého roku je dosažená skutečnosti nižší o 177 mil. Kč.

Při kontrole hospodaření ministerstvem financí nebylo zjištěno porušení rozpočtové kázně. Provedeno bylo pět řádných interních auditů a tři následné audity. Na požadavek Rady ČTÚ byl proveden jeden mimořádný audit, který se týkal používání platebních karet při služebních cestách. Bylo též hovořeno o systemizovaném počtu zaměstnanců ČTÚ, který je 447, a je tady rovněž promítnut pokles oproti roku 2008 o 3 %, to znamená o 14 míst, navzdory tomu, jak již uvedl pan předseda, že je zde rozsáhlá agenda vymáhání pasiv od dlužníků.

V souladu s požadavky § 110 a dalších příslušných ustanovení zákona jsou součástí výroční zprávy i výroční zpráva univerzální služby. Tady jenom připomenu, že do té oblasti patří vydávání telefonních seznamů, informační služba o telefonních číslech, služby veřejných telefonních automatů, přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní službě aj. A dále je to výkaz o hospodaření s prostředky radiokomunikačního účtu. Součástí zprávy je též výroční zpráva o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Bylo podáno a evidováno 12 písemných nebo elektronických žádostí, které se týkaly převážně oboru elektronických komunikací. Pokud jde o oblast regulace poštovních služeb, ČTÚ neevidoval a nevyřizoval žádné podání. A dále je to souhrnná informace o postupu ČTÚ při vyřizování stížností. Těch bylo 1556, z toho téměř 500 bylo nedůvodných či nepříslušných Úřadu. Je to nárůst o 11 % oproti roku 2008. Jeden z důvodů je nárůst počtu účastníků a samozřejmě i rostoucí jejich právní vědomí.

V souladu s výše uvedeným hodnocením, vzhledem k významu této zprávy, navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. I vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Svoboda. Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda: Paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, omezím se pouze na sdělení, že komise včera tento materiál velmi zevrubně probrala za účasti pana předsedy, že materiál obsahuje všechny obligátní části, které má taková zpráva obsahovat, máte ho kompletně k dispozici, a komise doporučila, tak jak máte v usnesení na stole, abychom tento materiál vzali na vědomí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první písemně přihlásil pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, viděl jsem, že kolega Kubera si zuřivě píše poznámky, a protože ho znám, tak jsem si dovolil použít finty s písemnou přihláškou.

Chtěl bych se zmínit o jedné věci, o které tady pan předseda mluvil, a to jsou nedoplatky zákazníků telekomunikačních operátorů, pro které slouží ČTÚ jako vymahač dluhů, který je potom vymáhán ve správním řízení. Pan předseda tady říkal, že jenom loňský nápad spisů v této oblasti přesáhl 101 tisíc. Jsem přesvědčen, že tato věc neúměrně zatěžuje činnost ČTÚ a primárně, že tento Úřad má jinou náplň práce. Jiní ne telekomunikační, ale můžeme říct operátoři, například v oblasti silové elektřiny ČEZ, to mají vyřešeno jinak, nemají tuto možnost vymáhat ve správním řízení, mají poměrně sofistikovaný systém vymáhání u soudů a myslím, že s tím nejsou žádné významnější problémy.

Ještě se zmíním o tom, že v rámci nejenom zemí EU, ale možná i v rámci celého světa, se jedná o naprostou anomálii. Všude jinde si telekomunikační operátoři své dlužníky ošetřují u soudu a své dluhy vymáhají soudní cestou. Jsem přesvědčen, že i v České republice by mělo dojít k posunu tímto standardním směrem, že je potřeba tyto věci řešit. A protože se mně to velmi nelíbí, tak avizuji nějaké aktivity v tomto směru, které snad vyústí i v předložení novely příslušného zákona. Kdo bude mít zájem, tak se bude moci přidat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Do rozpravy je nyní přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážení senátorující – musí se to říkat senátorující, protože jsem si četl, že už se neříká tatínek a maminka, ale rodič. My musíme být politicky korektní, tak budu nadále používat výrazu senátorující, předsedající, abychom neurazili naše bruselské přátele.

Ale tady mě zaujalo to, jak Pakosta krade nápady. On mě slyšel o tom někdy mluvit, a proto se písemně přihlásil, aby to řekl první. Ale samozřejmě řekl jenom půlku a já dopovím tu druhou půlku.

To ještě nic není, že mají 138 tisíc spisů, protože skutečně jsou jediní, kteří mají tu obrovskou výhodu diskriminující všechny ostatní, že operátoři chodí po ulicích, i hezké holky, co nabízejí telefony a každý si ho vezme a potom nezaplatí, občas kdo přivede do problému někoho jiného. Nevím, jestli jsem tady už tu příhodu nevyprávěl, jak jsem vedl spor, když si na mne někdo koupil telefon, na mne chodili faktury, protože firma, co vozí ty smlouvy, se nepodívala na občanský průkaz. Naštěstí to dobře dopadlo.

To není všechno. Ale telekomunikační úřad ještě zavedl novou praxi a tou je to, že stanovuje opatrovníkem těchto lidí tu obec, kde oni měli naposledy trvalé bydliště. Rozmohlo se to do neuvěřitelných rozměrů, že to nestačíme ani počítat. My vůbec ty lidi neznáme, ti lidé dávno nebydlí ve městě, jenom tam mají poslední trvalé bydliště, takže on je nemůže najít, my je nemůžeme najít a on nás přesto určí, abychom zastupovali jejich práva, ale jak, když je nemůžeme najít a netušíme vůbec, jestli je pravda na jejich straně nebo není. Výsledek je pak ten, že si platíme právníka, ten podává žaloby proti těmto opatřením, pan předseda vždycky napíše, že naší námitce se nevyhovuje, takže pracovníci pracují, úředníci pracují a my platíme tisíce. Někdo například dluží 800 korun a nás to stojí 8000, protože už jsme je zažalovali u soudu, soud nám napsal, že on není příslušný, tak jsme hledali, který že soud je příslušný, ten už jsme našli, takže teď budeme platit znovu. Řadu sporů už jsme vyhráli, ale protože u nás není precedenční právo, tak bohužel každý jeden případ musíme znovu a znovu rozporovat u soudu. A to je přesně to, kde jsou ty peníze, které nám chybějí a proč si budeme muset platit plomby. Představte si situaci, že já jsem taky správní úřad a já bych učinil telekomunikační úřad tím, kdo bude za nás vymáhat pokuty od řidičů, kteří neplatí za přestupky. Nám nikdo nepomůže, my si je musíme vymáhat exekucí, soudně. Přesně ten příběh – za tisíc korun nezaplacené pokuty jsou náklady 8 nebo 9 tisíc, a takto se tady hospodaří.

Já se tedy ptám pana předsedy, co udělá pro to, aby to skončilo, jestli máme podat návrh zákona, aby jim tato pravomoc byla odebrána, protože skutečně nikdo jiný tuto výhodu nemá než telefonní operátoři, že mají nad sebou jistý úřad, který koná za ně. To by se mi také dobře podnikalo. Oni se chovají nezodpovědně, protože dají telefon kdekomu jenom proto, aby měli kšeft. A ono jim to v podstatě nevadí, protože i to, co vymohou, jim stačí. Já jsem se vždycky divil, jak to dělá Home Credit s těmi, co neplatí a on říkal: To je v pohodě, to nám pořád ještě stačí. Toho je vydáno tolik, že my nakonec na tom vyděláme.

To je tedy můj dotaz, pane předsedo. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Do rozpravy se ještě přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, mne snad mámí smysly a neslyšel jsem dobře. K mému předřečníkovi, prostřednictvím paní předsedající, panu senátorovi Kuberovi. On řekl, že se tady krade v ODS? Doufám, že to tak není.

Ale to je především to, co tady zaznělo, záležitost operátorů. A jsem rád, že ČTÚ má kontrolní činnost a měl by být ještě daleko tvrdší, nejenom vůči dlužníkům, ale také vůči operátorům.

A měl bych také dotaz, co udělá pan předseda k tomu, aby byl ještě tvrdší vůči těm operátorům, kteří se chovají velmi nezodpovědně a účastníci nebo i postižení se pak obracejí k ČTÚ jako k poslední instanci toho, aby se domohli spravedlnosti. To bych chtěl slyšet, jestli se také zastanou těch normálních, prostých účastníků a potrestají nebo zpřísní dohled nad operátory, kteří, jak tady pan senátor Kubera jasně řekl, nabízejí třeba smlouvy velmi zvláštním způsobem, do toho se těžko dá zasahovat, ale pak do dalších sporů včetně toho, o čem jsme se třeba včera bavili, podivného vyúčtování. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. V této chvíli již skutečně není nikdo přihlášen. Ptám se ještě, zda někdo chce využít svého práva vystoupit. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Pane předsedo, máte nyní možnost reagovat na to, co zde zaznělo.

Pavel Dvořák: Chtěl bych nejprve reagovat na vystoupení pana senátora Kubery. Nápad posílat obcím opatrovníky není samozřejmě nápad, který si vymyslel ČTÚ. To nám „nadělil“ Nejvyšší správní soud, který nám zakázal používat postup, který jsme aplikovali celá léta, když jsme stanovovali v oblastních odborech, které máme po celé republice, lidi, kteří na místě dohledávali. To nám jaksi bylo zakázáno a bylo nám řečeno, že máme využívat obcí a případně advokátů.

Jistě si umíte představit, že musíme najít nějaký balanc mezi tím, na co máme peníze a na co nemáme peníze, a snažíme se pochopitelně využít i obcí. Celou situaci nám zkomplikovalo pochopitelně také to, že jsme neměli do určité doby přístup do registru občanů, kde by měly být relevantní údaje.

Jeden zákon nám to zakázal, takže my vlastně nemáme přístup nebo neměli jsme přístup k relevantním údajům o tom, abychom vyhledali příslušné dlužníky.

Ale myslím, že základní věc, která tady zazněla z návrhů obou pánů senátorů je, že to je vlastně kompetence, která je navíc. My jsme národní regulační úřad, my nejsme úřad, který vymáhá dluhy. To je skutečně v Evropě anomálie a já panu senátorovi poskytnu i podklady, které jsme k tomu několikrát zpracovávali, několikrát jsme byli výrazně odmrštěni, že to vlastně takto musí zůstat, protože kdyby se to přeneslo na soudy, tak by to bylo trošku delší a složitější.

Pan senátor Kubera má pochopitelně pravdu v tom, že pro operátory je to daleko lepší a hlavně lacinější a rychlejší cesta to řešit přes ČTÚ. Ale hledáme nějaké cesty, nějaké varianty. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že obce jsou někdy na tom úplně stejně jako my.

To je jedna kategorie týkající se dlužných úhrad.

Co se týče toho, na kolik si můžeme došlápnout na operátory. To je zásadně dáno pochopitelně zákonem. A co se týče těch věcí, které jsou velmi, abych tak řekl, na hraně, tak bohužel v zákoně nemáme úplně dobře definovány kompetence, abychom mohli dávat pokuty operátorům.

Snažil jsem se několikrát, a nyní snad bude nějaká dohoda s operátory, zarazit podomní prodejce nejrůznějších smluv, když za vámi přijdou, hlavně si vybírají nemocné, přestárlé lidi, kteří tomu nerozumějí, a snaží se jim říkat, my jsme lepší operátoři, udělejte si smlouvu. My samozřejmě ty případy, na které přijdeme, které se k nám naštěstí dostanou, řešíme velmi dramaticky, že z nich samozřejmě dluh sejmeme a snažíme se najít toho, kdo to způsobil. Bohužel však je ta praxe, že mezi operátorem a tím nebohým účastníkem jsou nejrůznější zprostředkovatelské firmy, které za úhradu od operátora nabírají nové ovečky. Ale doufejme, že nyní po určité době se tato věc bude minimalizovat. Jinak, pokud na to přijdeme, pokud si někdo stěžuje, tak samozřejmě zakročujeme, dáváme za pravdu tomu, že to musí platit úhrady. Já sám jsem několikrát, když se to ke mně dostane, tak s tím zacházíme, řeknu, dramaticky rychle.

Ale říkám, kompetence ČTÚ jsou v tomto směru, zasahovat do tohoto chování, poměrně minimální. To je všechno, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předsedo. (Hlásí se senátor Richard Svoboda.) Pan senátor Richard Svoboda se nemůže přihlásit do rozpravy, protože byla uzavřena, ale má v této chvíli právo vystoupit jako zpravodaj stálé komise. Nepřeje si vystoupit. Dobře, děkuji.

Prosím v této chvíli pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k průběhu rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování.

Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, v rozpravě vystoupili tři senátoři. Z jejich vystoupení, konkrétně z vystoupení pana senátora Kubery, si propříště vezmu ponaučení, že nebudu oslovovat paní předsedající, ale paní místopředsedkyně, abych vás mohl oslovit paní senátorky, páni senátoři, a ne senátorující.

A další připomínku bych mohl mít ještě k materii, která se týká dlužníků. Je to prostor pro naši senátorskou iniciativu, která už odezněla při jednání hospodářského výboru, abychom sladili podmínky, které jsou obvyklé nejen v jiných institucích, ale spíš v Evropě.

Nicméně v této diskusi nebyla navržena změna usnesení, takže doporučuji, abychom hlasovali o usnesení, vzít výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009 na vědomí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Můžeme přistoupit k hlasování. Dovolím si všechny svolat znělkou. Děkuji vám a dáme prostor panu kolegovi. Dovolím si učinit poznámku. V této chvíli předsedající znamená, že člověk, který je předsedající, řídí schůzi. To není genderově zaměřené. Takže to, co říkal pan senátor Kubera, je jazykově trošku mimo.

Svolali jsme se k hlasování.

Zahajuji hlasování o tom, abychom vzali na vědomí Výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 31. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 56, proti byl 1.

Návrh byl přijat. Děkuji vám, děkuji panu předsedovi, děkuji zpravodajům za jejich odvedenou práci a dalším bodem bude senátní návrh zákona, a já poprosím pana místopředsedu Pitharta, aby mě zde vyměnil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, jak už řečeno, pokračujeme bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky a dalších senátorů

o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu

proti komunismu a o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech,

ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o protikomunistickém odboji)

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288.Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Liška. Pane senátore, pane místopředsedo, máte slovo. Prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, návrh senátního návrhu zákona o třetím odboji patří k zákonodárným iniciativám, které jsou často a ze všech stran probírány a diskutovány. Některé výhrady směřují k samotné podstatě zákona, tedy vůbec pojmu třetí odboj a snaze ocenit ženy a muže, kteří se aktivně postavili totalitnímu režimu, a jiné námitky se dotýkají konkrétního znění předpokládané právní normy. Některá se přes opakovaná vysvětlení stále opakují. Jiné výhrady jsou formulovány nově. Dovolím si zaměřit se především na ty pochyby, které jsou nastolovány nově právě v období, kdy máme návrh projednávat. Týkají se přímo vlastního zákona.

Myslím si, že je potřebné předně rozptýlit obavy historiků, že je zde připravována právní norma, která uzákoňuje dějiny a jejich výklad. To není pravda. Návrh zákona v žádném svém paragrafu nic takového netvrdí. Neříká, že v naší zemi probíhal v letech 1948 – 1989 hromadný protikomunistický odboj. Návrh zákona, stejně jako zákon o druhém odboji, stanovuje podmínky, za jakých lze dojít k ocenění žen a mužů, kteří se aktivně postavili proti komunistickému režimu v Československu. Takoví lidé mezi námi žili a žijí, a to je, myslím, skutečnost, která je nezpochybnitelná.

Druhá často splňovaná námitka se týká uznání účastníků odboje za válečné veterány. I v tomto případě úzce navazujeme na zákon o druhém odboji, který prolomil onen čistě vojenský charakter válečných veteránů u nás. V naší zemi jimi nejsou pouze vojáci, partyzáni nebo teď nově policisté, ale také účastníci druhého odboje, kteří se zúčastnili zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího k osvobození republiky Československé nebo slovenského národního povstání, s tím že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilé přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví.

V této definici je vidět, že je akcentováno více osobní nasazení a postupované riziko, než to, zda dané aktivity měly jednoznačně vojenský charakter.

V případě účastníků třetího odboje jsme se také vydali touto cestou, kdy za hlavní kritérium uznání odbojové činnosti proti komunistické moc považujeme to, zda byla vykonána s nasazením života, nebo vedla, případně mohla vést k mnohaletému zbavení osobní svobody.

Konečně se namítá, že nelze srovnávat poúnorovou dobu s obdobím druhé světové války. Z dnešního pohledu samozřejmě vidíme značné rozdíly, ale pro lidi s bezprostřední zkušeností se světovou válkou však byla situace velice podobná.

Komunistická moc vyhlásila všem svým odpůrcům nesmiřitelný třídní boj. Náš stát se stal satelitem sovětského impéria. Ve světě se rozhořela studená válka, mnohdy i velmi horká válka, a naše země, pravda, nebyla ve válečném stavu, ale nakonec to protektorát také ne. Režim zde vládnoucí byl nedemokratický. Prostředky, kterými se vyrovnával se svými protivníky a odpůrci, byl přinejmenším v jeho počátcích podobně hrozivý, jako za válečného stavu.

Nemohu, vážené kolegyně, kolegové, rovněž nepřipomenout preambuli zákona o válečných veteránech, dle které je cílem zákona morální ocenění mužů a žen, kteří s nasazením vlastních životů bojovali za vlast, bránili hodnoty svobody a demokracie, a připomenout ideály vlastenectví, cti a statečnosti všem občanům. Obojí lze beze zbytku vztáhnout i na účastníky třetího odboje.

Předložená právní norma se týká těch, kteří se označení za oběť do určité míry brání, protože proti nástupu nesvobody a jejímu trvání se snažili něco dělat dobrovolně a s vědomím vysokých trestů, které jim jako nepřátelům vládnoucí moci hrozily. Ne každý politický vězeň tady automaticky bude uznán za nositele osvědčení odbojáře.

Dámy a pánové, každý zákon, který se vztahuje k historii, je citlivě vnímán. Problém je ale spíš v tom, že zákon o třetím odboji nebyl přijat již na počátku 90. let, kdy byl poprvé navrhován a v souvislosti např. s rehabilitačními nebo restitučními zákony. Také ony byly, stejně jako celý transformační proces, neseny jistými hodnotovými a uzákoňovanými vztahy k nedávné minulosti. Musím říci, že je velmi smutné, že na zákon, oceňující statečné jednání v době totality, se dosud nedostalo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, senátní legislativa upozornila na několik technických nedostatků v předloženém návrhu, které se nedotýkají podstaty zákona, a já vás proto žádám o postoupení návrhu do podrobné rozpravy, ve které bychom tyto chyby společně odstranili.

Na závěr mi dovolte, abych vás požádal o podporu tohoto zákona, a s touto žádostí se obracím především na vás, kolegyně a kolegové ze sociální demokracie. Chci vám připomenout, že po Únoru 1948 mnoho sociálních demokratů nesouhlasilo s únorovým pučem a se změnami a aktivně se postavili proti nástupu komunistické moc. Za to byli mnohdy tvrdě potrestání, skončili ve vězení nebo museli emigrovat.

Jsem přesvědčen, že tito sociální demokraté by přivítali vaši podporu třetímu oboji, protože oni byli jeho součástí a také oni na toto ocenění stále čekají. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VVVK, to jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Richard Svoboda. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 288/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jakkoli můj osobní názor je velmi blízký názoru, který tady prezentoval pan místopředseda Liška, omezím se v souladu se svou funkcí pouze na sdělení o jednání VVVK. Je to záznam z 20. schůze, která se konala včera, 21. září, k návrhu tohoto zákona. Po úvodním slovu předsedy pana senátora Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona panem senátorem Liškou, místopředsedou Senátu, a po zpravodajské zprávě mojí výbor nepřijal žádné usnesení, 3 senátoři byli pro a 4 se zdrželi, hlasování o usnesení – schválit znění senátního tisku č. 288 s pozměňovacími návrhy – bylo ve stejné konfiguraci. V souladu s tím, že mě výbor určil, abych vás seznámil s těmito skutečnostmi, to v tuto chvíli činím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, abyste se k nim po skončení rozpravy mohl vyjádřit.

Otevírám obecnou rozpravu a hlásím se do ní. Prosím pana místopředsedu Štěcha.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní vystoupí pan místopředseda Petr Pithart, připraví se pan senátor Vlastimil Balín a další v pořadí, jak jsou přihlášeni a jak je na displeji. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, to jsem udělal, myslím, úplně poprvé, že jako řídící schůze jsem se hned přihlásil a využil jsem práva přednosti. Udělal jsem to proto, že chci promluvit ještě o jiných možných výhradách, než které na začátku svého vystoupení uvedl kolega Liška. A jsou to výhrady velmi obecné, a proto myslím, že je logické, abych s nimi vystoupil na začátku rozpravy.

Je to zbytečné, já to přesto řeknu, že nemám vůbec nic proti motivům autorů tohoto zákona. Jsem přesvědčen, že je možné naplnit je nějak jinak. Budu mluvit o zákonech, které hodnotí minulost a které chtě nechtě, uzákoňují výklad minulosti. A pokládám za nutné začít určitou rekapitulací. Budu mluvit nejdřív o Česko-německé deklaraci z roku 2000. Sněmovna deklaraci schválila, ale k větě, kterou se vyjadřuje souhlas s ní, přidala slova, kterými přitvrdila asi vůbec nejzávažnější myšlenku deklarace, totiž ideu tlusté čáry za minulostí.

Zatímco v samotné deklaraci Česká republika a Spolková republika Německo prohlašují, že v historii nebudou hledat střelivo pro politické útoky, podle sněmovny takové činnosti se musí přímo cíleně zabránit, tedy nevracet se k poválečným letům, ale vyloučit je z politické rozpravy. Tento přidaný text naváděl, jak deklaraci rozumět a číst.

Byly tehdy spory o to, zda to vůbec není znehodnocení, či přímo zneplatnění deklarace. Připomenu, že Senát deklaraci schválil, aniž by ji naštěstí jakkoli dointerpretovával. Pokus o to tu byl. Jsou tu možná pamětníci, i já si na to dobře pamatuji, protože jsem tehdy právě řídil schůzi.

Pak připomenu zákon č. 292/2004, o zásluhách Edvarda Beneše. Senát návrh zákona, připomenu, že to byl návrh komunistických poslanců, zamítl. Já osobně dodávám, naštěstí. Sněmovna však naše zamítnutí přehlasovala. Prezident zákon nepodepsal.

Máme čistý štít, i pokud jde o návrh zákona o Památníku z doby nesvobody z roku 1999. Byl to návrh kolegy Žantovského, který vymezil tuto dobu lety 1939 – 1989, aniž hodnotil a pojmenovával minulost, její jednotlivé fáze. Bylo tím vročením nepřímo řečeno, že o tom, zda do let nesvobody patří i léta 45 – 48, nebude rozhodovat zákonodárce, ale bude to předmětem nikdy nekončících bádání a diskusí, které bude památník organizovat a stimulovat. Byl jsem pro.

Zákon nepoužíval adjektiva totalitní, autoritářský, nedemokratický. Podle mého názoru výstižně mluvil prostě o době nesvobody.

Vláda Miloše Zemana s naším návrhem zákona vyslovila nesouhlas. Sněmovna náš návrh zamítla právě proto, že ve vročení památníku byly zahrnuty i ony necelé tři poválečné roky. Čili sněmovna zaujala pozici negativního zákonodárce, který si osobuje právo minulost třídit a hodnotit.

Pak přišla další senátní iniciativa, totiž zákon o zřízení Ústavu pro studium totalitního režimu. Zprvu jsem byl rozhodnut, že budu proti. Kdyby v něm zůstalo konstatování, že léta 45 – 48 nebudou předmětem studia tohoto ústav. Tak to bylo původně přímo v nadpisu řečeno. Ve sněmovně pak naštěstí rozšířili jeden paragraf, nevím teď přesně, který, o větu, podle které se ústav bude zabývat i obdobími příprav na zavedení totalitních režimů. Po tomto zpřesnění jsem nakonec hlasoval pro, i když jiné moje pochyby zůstaly.

Parlament tak zákonem rozhodl, že totalitní režim tu byl nejen v 50. letech, což je nesporné, ale i v 80. letech, když se už viditelně rozkládal a držel jen ze setrvačnosti a pasivity veřejnost.

Klást vedle sebe teror padesátých let a ubohé šikany let normalizace je podle mého názoru projevem hrubé neúcty k těm, kteří v padesátých letech pro své postoje nebo činy trpěli v koncentračních táborech.

Ale soud byl vynesen. Všecko to byl totalitní režim.

Tehdejší senátor Karel Schwarzenberg navíc namítal, že zákon je diskriminující, pokud jde o to, kdo může či nemůže být členem rady ústavu. A já mu tehdy bezprostředně odpověděl, že sice diskriminující je, ale že by to měli diskriminovaní, to je ti, kteří byli v KSČ, tentokráte přehlédnout u vědomí utrpení obětí režimu.

Několik soudců Ústavního soudu později sdílelo názory kolegy Schwarzenberga, a nikoli můj.

Dnes se mi to jeví tak, že jsem pro návrh zákona hlasovat neměl. Od zřízení ústavu se o něj, o jeho vedení, o možnosti zneužití a vůbec zaměření a metody práce vedou neúprosné a neutuchající boje. Vedly k polarizaci rady ústavu, k rezignacím členů vědecké rady, k nekonečným polemikám v tisku, k vyhazovům šéfů a podšéfů a opětnému přijímání vyhozených.

Potvrdily se obavy mnohých, že státní orgán, státní úřad nemá mít žádné právo soudit, hodnotit, sortýrovat minulost. Dnes lituji svého hlasu pro, i když to nebyl hlas, který by rozhodl. Já prostě už nikdy nebudu hlasovat pro přijetí zákonů, které hodnotí minulost, které ji autoritativně označují jmény podstatnými či jejich přívlastky. Nebudu proto hlasovat ani pro návrh zákona, který právě projednáváme. Hlasoval jsem minule pro jeho postoupení k dalšímu projednávání. To dělám u senátních iniciativ téměř vždycky. Ale ve světle trvajících bojů o Ústav pro studium totalitarismu jsem se rozhodl, že tehdy při zřízení ústavu jsem pro podobný návrh zákona zvedl ruku naposledy.

Nejsme sami, kdo řeší podobné problémy. Ve Francii, po přijetí řady zákonů z let 1990 až 2007, které dostaly obtížně přeložitelné adjektivum memoriální a které vynášely závazné kategorické soudy o minulosti, od dob napoleonských přes masakry v Arménii až po válku v Alžírsku, se ozvali historici, nejdříve francouzští a pak evropští, s iniciativou, která se obrací na všechny zákonodárce s výzvou, aby si přestali osobovat právo, zákony rozhodovat o minulosti a bránili tak svobodnému bádání o minulosti.

Do čela iniciativy nazvané Svobodu pro historiografii tak se tehdy postavil historik Pierre Norra.Nakonec z toho byla výzva nejen francouzských, ale evropských historiků nazvaná „Apel de Blois“, zřejmě podle města, kde byla sestavena. Mluví se v ní o nepřípustnosti retrospektivního moralizování minulosti a o hrozbě intelektuální cenzury. Minulost a psaní o minulosti, historiografie nebo dějepisectví, nesmí být napříště zajatcem současné politiky. Ve svobodném státě žádná politická autorita nemá právo definovat formou zákonů pravdu o minulosti a omezovat tak nejen historiky, ale vůbec kohokoliv ve svobodném bádání a souzení minulosti.

Francouzské národní shromáždění pak vytvořilo zvláštní komisi vedenou jeho předsedou, která rozhodla, prozkoumat oprávněnost podnětů historiků. Nakonec jim dala v pevném rozsahu zapravdu. Byla tak učiněna přítrž nebezpečně se rozmáhajícímu autoritativnímu mentorování dějin francouzskými zákonodárci.

Je to opravdu tak snadné, rozhodnout zvednutím ruky například o tom, zda v letech 1945 až 1948 u nás byla či nebyla demokracie? Zda a co byl, a co nebyl protikomunistický odpor a co odboj? Ta snadnost by nás měla varovat.

Minulost by neměla být služkou současnosti, tím méně momentálně zvolených politiků. Myslím si, že alespoň v demokratických režimech, v právních státech tomu tak být ani nesmí. Kdybychom to připustili, přepisovaly by se dějiny, a to znovu a znovu, závazně, zákonem, po každých volbách. Dosti na tom, jak my Češi už více než 100 let napravujeme jedním a pak opačným směrem minulost, bouráním a zase stavěním, a opět bouráním pomníků. Je to truchlivé, zakomplexované počínání a obávám se, že je velmi navyklé.

Naši bezradnost nad problematickou minulostí si kompenzujeme tu strháváním mariánského sloupu, tu přebarvováním tanku. Co jsme nestihli, když to bylo – jak se říká – „vo hubu“, to ochotně uděláme, když je to povoleno a snímá to televize.

Obávám se, že přijímání zákonů o minulosti je činnost s tímto obrazoborectvím spřízněná.

My senátoři bychom na tom neměli mít svůj podíl, myslím si. Minulost není materiálem pro zákonodárce. Nevím jak vy, ale já bych jako člen dejme tomu nějaké komise ministerstva obrany odmítl rozhodnout podle § 3 odstavce 4 – 6 tohoto návrhu zákona, zda ten, kdo vstoupil do komunistické strany 4. ledna 1968, tedy ještě za Novotného, a pak byl za protistátní činnost odsouzen na tři roky ztráty svobody, není účastníkem odporu či odboje. Kdyby totiž vstoupil o dva dny později, tedy už za Dubčeka, podle zákona by jeho odpor převyšoval jeho účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci. Cituji ustanovení zákona. To by pak ale ještě musel vystoupit z KSČ za Dubčeka, tedy v dubnu 1969, a ne až v květnu za Husáka. Jinak podle tohoto zákona nemá šanci. A nejen to. Vztahuje se na něj naopak zákon o protiprávnosti komunistického režimu.

Byl bych zvědav na to, kdo by chtěl tyto okolnosti vážit podle těchto naprosto absurdních kritérií. To není výtka tvůrcům zákona. Ta pravidla nemohou být jiná než absurdní, když se rozhodujeme takto soudit. Samozřejmě jsem a budu pro to, abychom lidem, kteří zjevně nesouhlasili s minulým režimem a projevovali proti němu tak či onak odpor, byli oběťmi perzekucí a zvůle, trpěli za to, vždy projevovali úctu, ale abychom také vytvářeli podmínky k jejich důstojnému životu. Jsem však přesvědčen, že toho lze dosáhnout úpravami stávajících i jiných norem, které by právě těmto lidem umožňovali využít všech institutů vytvořených například pro válečné veterány.

Myslím si, že není nutné přijímat navrhovaný zákon, který ve svém důsledku více problémů nastolí, než vyřeší.

O hodnocení minulosti se nemají přijímat zákony. Minulost je to, co je v našich hlavách. Tam se rozhoduje, zda a jak se s minulostí vyrovnáváme. Nikde jinde. Nejméně pak v erárních úřadech a v komisích, které zřizují momentální zákonodárci.

Děkuji, že jste mě vyslechli. (Náznakové bušení do lavic z řad ČSSD.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vlastimil Balín, připraví se pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem začít jinak, ale udělám malou repliku na to, co právě odeznělo. Na rozdíl od pana místopředsedy Pitharta, kterého si nesmírně vážím, mě snadnost nevaruje. Já si myslím, že ona mě přímo děsí. On mě děsí pohled na historii, současnost a obávám se, že možná i budoucnost přes jakékoli ideologické brýle. Abych na to nezapomněl v závěru, dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona, který je obsažen v senátním tisku 288, o účastnících protikomunistického odboje.

Než zdůvodním, proč ze svého pohledu tento návrh vzdávám; jiné zdůvodnění, které jsem slyšel od překladatele této materie, mě vedlo k tomu, že bych vám možná, doufám, že tím nebudu zdržovat, odrecitoval jenom určité pasáže z toho, co jste zřejmě dostali stejně jako já od Petra Uhla a jeho prostřednictvím i od dalších dvou lidí, jak se vyjadřovali k tomuto problému.

Začal bych citátem Václava Jirsy, který v závěru svého pojednání říká, že pro současnou společenskou situaci je příznačné, že nikdo z veřejnosti už neprotestuje, i když ti, kteří takto ovládají minulost, to dělají jen proto, aby ovládali politickou přítomnost společnosti a zajišťovali si svou osobní budoucnost.

Z úst pana předkladatele zde odezněl apel na kolegyně a kolegy z řad sociální demokracie. Já zneužiji v dobrém slova smyslu toho, že k tomu mohu tady hovořit, a zasupluji trošku slova Petra Uhla z jeho pojednání z 18. září letošního roku, které nazval „Aby můj odpor proti zvůli nešpinili lží“. On tam píše, že činí pro to tři opatření. Píši v závěti, že si nepřeji být prohlášen za odbojáře proti komunismu. Svolávám schůzi svých dětí a případně vnoučat, kde jim odkážu, aby nenásilnou povahu mé politické činnosti bránily i po mé smrti. A hledám způsob, jak přesvědčit sociální demokraty a další členy Senátu a sněmovny, aby přestali mlčet k falšování dějin a už probůh neustupovali zlým svazákům a obchodníkům s antikomunismem. Každý ústupek je totiž povzbuzuje k dalšímu štvaní.

Pak si dovolím jako poslední odrecitovat, nebo uvést zde slova Petra Zídka z Lidových novin, kde píše o chiméře třetího odboje. První citace: V České republice budou kodifikovány virtuální dějiny. Předřečník – místopředseda Pithart – o tom hovořil v konkrétních případech velmi plasticky. K omylům pana premiéra v závěru svého pojednání Petr Zídek píše, nebo cituje pana premiéra: Měli bychom důstojně ocenit protikomunistický odboj a dodat mu potřebné vážnosti. Mám na mysli zákon o třetím odboji, který si vláda vzala za svůj, řekl dále premiér Nečas ve svém projevu, jak cituje pan Zídek.

Možná by se někdo měl zeptat, zda a jak od roku 2004, kdy byl přijat zákon o tom, že Edvard Beneš se zasloužil o stát, vzrostla vážnost druhého československého prezidenta. Tolik – a ještě jednou se omlouvám – tento malý exkurz do některých literárních počinů docela – minimálně pokud jde o Petra Uhla – významných osobností toho úseku naší historie a našich dějin, kterých se ta materie týká.

A nyní k tomu, co jsem tady chtěl původně říci, pár poznámek. Podle mého názoru je celý tento zákon docela rozporuplný. A z toho, co jsem o něm slyšel a co jsem tady citoval, nemám tento názor asi sám. Ukazuje na to, myslím, i geneze předchozí parlamentní cesty, kdy byl v Senátu Parlamentu ČR tento zákon již v dubnu 2008 schválen, pak si poležel dva roky v Poslanecké sněmovně, začal se v lednu 2010 projednávat, což se samozřejmě do voleb nestihlo a zákon spadl pod stůl. Ale myslím si, že to odmítnutí nebo to, že jeho pouť byla taková, jaká byla, nebylo jenom z důvodu jakýchsi politických obstrukcí těch, kteří podobně jako já vnímají takové zákony jako něco, co společnost nestmeluje, nesmiřuje ani ji nevyrovnává s minulostí. Naopak si myslím, že takovými zákony společnost akorát rozeštváváme, je neusmiřovaná a není to cesta vyrovnání se s minulostí.

Já pro to mám určitý název, že jde o tzv. politické a ideologické zákony, opět se odvolávám na malý exkurz, který tu udělal pan kolega Pithart. Jenom připomenu, že za takové zákony považuji i zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů. Jaký důkaz k tomu chceme nyní. Před tím řada z nás, kteří jsme jeho vznik nepodpořili, upozorňovali na řadu věcí při jeho vzniku, ono se to všechno stalo. To jsme ani nepředpokládali, jaké martýrium a jaká politická nekultura se bude prezentovat společnosti v souvislosti s obsazováním, odvoláváním, obsazováním, odvoláváním, znovu s obsazováním funkce ředitele této instituce. To jsme ani netušili, jakým způsobem a co všechno asi se tam bude odehrávat, myslím, že Petr Uhl to tam přirovnal k podobě jakési normalizace, která v současné době na této instituci probíhá.

Za takovýto zákon považuji i zákon 198/1993 Sb., o protikomunistickém režimu a odporu proti němu.

Je příznačné, a takovým společným charakteristickým rysem těchto legislativních iniciativ zákonů je jakási preambule, která v podstatě uvozuje to, jak bychom ty zákony měli číst, k čemu vlastně měly posloužit a já se obávám, nechci se nikoho z vás, kolegů, ani nikoho dalšího dotknout, že v takovýchto krocích a v takovémto nastavování práva vidím skutečně politický, ideologický přístup a jakousi do této společnosti nepřináležející vendetu.

Koneckonců způsob, jakým jsme projednávali tuto materii na 20. schůzi Senátu Parlamentu ČR, kdy bylo při hlasování o senátním tisku č. 288 přítomno jen 37 senátorů a senátorek, 43 chybělo. Obávám se, že dneska to asi nebude lepší, možná někteří ještě zmizí, protože budou chtít dodržet jakousi stranickou nebo klubovou pseudodisciplínu, nebo nějaké koaliční či zákulisní dohody. Nechci spekulovat, ale nedokáží vyjádřit možná svůj nesouhlasný názor otevřeně, tak jej prezentovali aspoň neúčastí při hlasování na vzpomenuté 20. schůzi. Pro mě osobně je docela pitoreskní, když například z ODS - strany předkladatele místopředsedy pana Jiřího Lišky, se hlasování na 20. schůzi nezúčastnilo 22 senátorů z 36, což je 60 %. Omlouvám se za tu statistiku, ale v jedné krásné české pohádce, myslím se jmenovala Princové jsou na draka, mladý hrdina radil, jak na draka přes Honzu, a byla tam písnička „statistika nuda je, má však přesné údaje“. A tyto jsou naprosto přesné.

Poslední poznámku, kterou si nemohu odpustit, a je to bohužel poznámka i směrem k těm, kteří by tímto zákonem v podstatě měli být, a myslím si, že správně, určitě správně, jaksi morálně oceněni. Spolu s kolegou Pithartem si však myslím to, co tady řekl, že jsou i jiné cesty, jak prostě takovéto morální ocenění nastavit a jak ho společensky postavit.

Víte, tady na tom je aspoň pro mě takovým paradoxem, že my tady tu morálku skloňujeme víc než materiální záležitosti, které jsou s tím morálním oceněním a s tím přiděleným statutem spojeny, ale přitom morálka by měla být, nebo to morální ocenění stavíme na tom, že ten dotyčný by měl sám si požádat a sám se domáhat toho svého morálního ocenění. Necítíte prostě tu paradoxnost a tu pitoresknost takového postupu? Já nevím, jak jste na tom vy, ale já si toho morálního ocenění ze svého pohledu zřejmě jaksi nezasluhuji, ale kdybych si ho zasluhoval, určitě bych nešel požádat o to, aby mně moje zásluhy morálně ocenili. To proboha musí udělat prostě někdo jiný, společnost v konečném důsledku, chcete-li.

Možná bychom se měli spíš zamyslet nad tím, co se děje s politickou kulturou v České republice i pod dojmem takovýchto navrhovaných a přijímaných zákonů. Nebo nevidíme, že vlastně ta politická soutěž politických stran jde v předvolebním období úplně do ztracena? Že na náměstích – a v Mostě určitě – probíhá prostě otevřená korupce nakupování hlasů – šedesát horských kol, třicet notebooku, šest osobních aut, když tam ještě je poznámka, že tři fabie vylosujeme, ale jestli ty volby vyhrajeme, tak vám dáme tři fabie.

Omlouvám se za tuto poznámku, ale chtěl jsem ukázat, že možná by stálo za novelu nebo přijetí jinak nastavených standardů pro naše každodenní chování. Se zákonem určitě neušetříme věci morálního charakteru, jenom je můžeme – omlouvám se za ten výraz – dále prznit. A to bych nerad. Proto jsem dal návrh na zamítnutí této materie. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Dále se o slovo přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Bylo by možné zabývat se některými detailními právními problémy tohoto návrhu, např. legislativní odbor upozornil, že možnost odebírání už vydaných osvědčení, jejich morální testování, nepodporuje, cituji: „Princip právní jistoty a stability rozhodnutí, které jsou významnou hodnotou právního státu.“

Možná, že důvodem pro vklad tohoto ustanovení do návrhu zákona je nejistota o souhlasu s vydáním osvědčení Ústavem paměti Státní bezpečnosti, jehož četné výstupy jsou značně pochybné. Problémem návrhu zákona však je, aniž si to možná jeho předkladatelé dostatečně uvědomují, že jako celek je v rozporu s hodnotami právního státu a historické pravdy. Zákon nabízí účastníkům odboje postavení válečného veterána a účastníkům odporu morální satisfakci. Potvrdit jim to má i nějaký diplom a odznak. Potíž je v tom, že žádný zákon nemůže pevně určit, co je odboj a co je odpor a co je důsledek pronásledování nevinných lidí. Lze sotva přijmout, že rozhodnutí, kdo má na jaký titul nárok, je na posouzení žádostí zájemců o uznání státními úředníky.

Rozpor s principy právního státu je také v tom, že návrh zákona vyděluje kategorie občanů, kteří na uznání nemají mít nárok, např. členy komunistické strany, cituji: „S výjimkou těch, kteří byli členy v období pouze od 1. ledna 1968 do 1. května 1969.“ Na absurditu tohoto požadavku už upozornil kolega Pithart. Ale tento požadavek se bohužel opírá o uznání celého období od února 1948 do listopadu 1989 jako komunistické totality. Po únoru se režim samozřejmě snažil prosadit totalitu často krutými prostředky. Ale už od smrti Stalina a Gottwalda ztrácel sílu totalitu zajistit.

V období od roku 1956 do Pražského jara se v souboji s degenerující mocí stále rozšiřovala svoboda slova a kultury, pod tlakem odpůrců stalinismu začali být propouštěni političtí vězni a debata o překonání importované stalinistické varianty orientální despocie postupně pronikala z vysokých škol, redakcí, uměleckých kruhů a společenských věd do státního a stranického aparátu. K předním nositelům odporu k režimu přece patřili i komunisté Vaculík, Kundera, Klíma, Liehm, Goldstücker, Kosík, později Kriegel, Šik, Smrkovský a tisíce dalších, kteří usilovali o obnovení evropského demokratického antitotalitního základu socialismu.

Vrcholem tohoto úsilí byla obnova občanské společnosti v Pražském jaru. Mluvím o tom pouze proto, abych zdůraznil, jak obtížné je rozhodovat, co je a co není odpor proti totalitnímu režimu, máme-li být v souladu s historickou pravdou.

V § 3, odst. 7 návrh zákona předpokládá, že za účastníka odboje nebo odporu se nepovažuje občan, který se, cituji: „Dopustil zvlášť zavrženíhodného jednání, směřujícího k popření individuálních základních lidských práv. A tomuto jednání se v rámci akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu bylo možné vyhnout.“

Kromě toho v návrhu zákona čteme, že odbojářem bude uznán ten, cílem jehož činnosti bylo, cituji: „Odstranit, výrazně oslabit či narušit nebo jinak vážně poškodit komunistickou totalitní moc.“ A co s činností, která moc nepoškozovala a kterou mohla pouze využít ke svému posílení? Vždyť při neexistenci násilí si režimní Státní bezpečnost dokonce vymýšlela a organizovala nepřátelské akce a skupiny, a občas se jí podařilo do takové skupiny získat naivní občany, které pak likvidovala v monstrprocesu, který propagandisticky využila ke svému posílení.

Jak bude v tomto kontextu posouzena činnost skupiny Mašínů, která neútočila na představitele režimu, ale vypálila několik seníků, zavraždila jednoho účetního a dva policisty, kteří nebyli žádní pochopové režimu, žádní estébáci, ale policajti vyšetřující krádež hospodské rvačky nebo dopravní havárie. Zkrátka místní šerifové jako kdekoli ve světě a v jakýchkoli režimech. Navíc ani oni ani účetní, který se pokusil chránit peníze na mzdy, nemohli vědět, že je nepřepadl zločinecký gang. Měli útočníci možnost, čas a vůli představit se jim jako bojovníci za svobodu? Nechci otevírat debatu o skupině Mašínů, na jejichž činnost už existují ustálené emotivní názory, chci pouze znovu upozornit na problémy, které samotný text návrhu zákona obsahuje. Bylo možné se násilí vyhnout, mám-li použít dikce návrhu?

V důvodové zprávě je pozoruhodná věta: „Zde bývá často generační zkušenost s entuziasmem padesátých let, nebo s pouhou lidskou tváří režimu v roce 1968, důvodem nesnadnosti až nemožnosti pochopit podstatu komunistického vedení státu a společnosti jako celku.“ Pravý opak je pravdou.

Právě znehodnocení onoho nadšení poválečné generace a zrada původních slibů československé cesty k socialismu odhalily podstatu vedení státu a jeho posluhovačství moskevské politice a zahájily dlouhý a trpělivý zápas za svobodu. Zardoušení Pražského jara a normalizace v režii dosazených kolaborantů už o podstatě režimu žádné pochyby nezanechaly. Je proto falešné mluvit jen o době nesvobody. Byla to především doba úsilí o svobodu, jejíž meze a konkrétní postupy určovala jen vyvíjející se geopolitická situace.

Pokud jste nečetli obsáhlý komentář Petra Zídka v Orientaci z Lidových novin z minulého týdne, doporučuji všem k přečtení. Na tom je zajímavé, že autora nelze obvinit ani z jakékoliv odpovědnosti za minulost, ani z levičáctví, pokud ovšem někdo nechce považovat za levičáctví samotnou seriózní historickou práci.

Zídek tu dokazuje, že pojem třetí odboj má i za současného stavu historického poznání neudržitelnou konstrukci. Už vzhledem k mezinárodní situaci k žádnému třetímu odboji po únoru 1948 nedošlo a k jeho vyhlášení přece nedošlo ani k emigraci. Původní prohlášení Rady svobodného Československa doporučovalo občanům doma ne nějaký divoký odboj, ale doporučovalo – zachovejte charakter národa v čistotě, z dětí vychovejte čestné občany, je učte a sami nezapomínejte, jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem.

A Zídek uzavírá: Přijetí tohoto zákona by kodifikovalo historický nonsens. „Vláda ani zákonodárci by se neměli plést do problémů, které jim nepřísluší a jimž nerozumí. Uzákoní-li existenci dějů, které se nestaly, zesměšní především sami sebe.“

Dovolte mi ještě dvě osobní poznámky. Přestože jsem byl v šedesátých letech členem KSČ, mohl bych se možná jako aktivní odpůrce režimu v normalizaci, jako chartista, dvakrát mluvčí Charty, člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, vydavatel samizdatových tisků, absolvent desítek výslechů a domovních prohlídek a tříletého vězení, na nějakého odpůrce kvalifikovat. Dodal bych, že k tomu počítám i šedesátá léta, kdy jsem se podílel na rozšiřování svobody slova a kultury, když jsme jako členové KSČ prosazovali také propouštění politických vězňů a odbourávali totalitní režim s takovým úspěchem, že našemu vítězství musela v srpnu 1968 zabránit masivní vojenská intervence.

Právě proto mě ani nenapadne, abych se nějakého uznání dožadoval. Vím, co jsem dělal, a považoval bych za urážku, aby kvalitu mého života posuzovaly úřady, a už vůbec ne nenávistné a demoralizované charaktery typu Pavla Žáčka a jemu podobných.

A poslední poznámka. Na jaře 1945 sestřelili nacisté u Nesuchyně americkou stíhačku, zraněný pilot se katapultoval, v lese ho našel přítel mého otce, Ruda Strnad, a schoval ho ve své chatě pod podlahou. Měl štěstí, protože jednotka SS pročesávající les do chaty jen nahlédla. Můj táta na Strnadovo pozvání přijel letce ošetřit. Ostatně jako primář kladenské interny ošetřoval i jiné nemocné nebo zraněné příslušníky odboje. Po válce americké velvyslanectví chtělo najít zachránce toho pilota a nějak je ocenit. Ani táta ani Ruda Strnad se nepřihlásili. To, co činili, považovali za svou povinnost a žádnou odměnu by za ni nepřijali. A bylo jim odporné, když lidé, kteří nedělali nic, si vzájemně dosvědčovali odbojovou činnost, aby získali výhody ze zákona oceňujícího účastníky odboje.

Jsem přesvědčen, že ani dnes lidé, kteří většinu svého života věnovali boji za překonání totality a za svobodu se nebudou ponižovat žádostmi, aby je ocenili nějací státní úředníci hrabající se v papírech Státní bezpečnosti, a kteří již vzhledem k svému věku a ovlivněni dvaceti lety zkreslování historie nemohou rozumět dobám, ve kterých jsme žili a působili. Předpokládám, vzhledem k našemu věku, my všichni si tu dobu ještě pamatujeme. Navrhuji proto, abychom v zájmu lidské důstojnosti, i své vlastní, právního státu a historické pravdy, tento návrh zákona zamítli. Děkuji vám za pozornost. (Některé projevy nevole.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, slovo má paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovoluji si navázat na slova pana senátora Dienstbiera, protože citát historika Petra Zídka jsem si nachystala, že vám rovněž řeknu. To už se stalo, děkuji za to. Asi, kdo jste sledovali Lidové noviny, četli jste článek historika a novináře Petra Zídka, který se právě věnoval tomuto zákonu. Autor určitě není komunista, ale jako historik se specializuje na padesátá léta. V článku upozorňuje i na skutečnost, že nikdo dosud neví, kolik politických procesů bylo v padesátých letech vykonstruovaných a v kolika šlo skutečně o protikomunistickou činnost.

Já z jedné strany chápu motivy představitelů tohoto zákona a zcela je respektuji. Věřím, že autoři byli vedeni dobrými úmysly a uznávám, že se jedná o velmi složitý zákon, a to nejen právně, ale i ideologicky, politicky a lidsky. A tak se ve svém vystoupení omezím pouze na dvě podle mého názoru zásadní otázky.

Tedy zaprvé k samotné filosofii zákona. Zákon chápe protikomunistický odboj a odpor poměrně široce a zahrnuje do něj jejich nejrůznější možné formy. Od těch násilných, až po nenásilné. Za dobu nesvobody chápe období od 25. února 1948 až do 17. listopadu 1989. To je jasný rámec vyznačující protikomunistický odboj a má to svoji logiku.

V § 3. však zákon určuje, kdo je, ale hlavně kdo není účastníkem protikomunistického odboje. A rámec vymezující tento odboj se výrazně zužuje. Již nejde o to, jaké činy byly v jakém období a s jakým cílem konány, ale kdo je konal. Protikomunistický odboj se zužuje na protikomunistický odboj jen v některých. Tím se ale popírá první věta preambule tohoto zákona, která zní, cituji: „Parlament ČR, jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totality se s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie.“ Konec citátu.

Chápu snahu předkladatelů ocenit členy Konfederace politických vězňů ČR za jejich protikomunistický odboj. To ale objektivně nelze v rámci zákona o protikomunistickém odboji jako takovém. Těch, kteří byli zapojeni do tohoto odboje, bylo přece daleko více, včetně tak zvaných exkomunistů a dalších, kteří však z něj jsou projednávaným zákonem vyňati. Má-li tedy být zachována jednotná filosofie tohoto zákona, pak nechť je stávající návrh označen jako zákon o protikomunistickém odboji členů Konfederace politických vězňů ČR, případně již v názvu jinak zúžen. Má-li to ale být zákon o protikomunistickém odboji jako takovém, pak nechť je vrácen k přepracování zejména v § 3.

Tím se dostávám k druhé poznámce, a to k významné roli Ústavu pro studium totalitních režimů při aplikaci tohoto zákona. Bude to právě tento Ústav, který bude vydávat souhlasné stanovisko, bez nějž nebude moci ministerstvo obrany vydávat osvědčení účastníka protikomunistického odboje. Role Ústavu je v tomto smyslu rozhodující a nenahraditelná. Bude muset, často zřejmě velmi složitě, ověřovat, zda příslušná osoba skutečně prováděla odboj, zda skutečně vstupovala do určitých orgánů s cílem jim škodit a tak podobně.

Problém ale vidím v tom, že ani Ústavu a ani Archivu plnění takového úkolu ze zákona zřejmě nepřísluší. Domnívám se proto, že by projednávaný zákon o protikomunistickém odboji měl provést změny i v zákoně č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek. Měl by tam být tento úkol Ústavu jasně zformulován, včetně způsobu jeho plnění a určení útvaru, který má úkol splnit.

Závěrem tedy navrhuji, jestliže neprojde návrh mého kolegy Balína a pana kolegy Dienstbiera na zamítnutí, aby návrh zákona byl vrácen výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice k dalšímu projednání, a to zejména z pohledu mých výše uvedených připomínek. A navíc, je-li to možné, a v tom si nejsem úplně jistá, aby ho projednal i ústavně-právní výbor. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Rozumím tedy tomu, že podáváte návrh vrátit k novému projednávání? (Souhlas.) Ale o tom se hlasuje první.

O slovo se přihlásil pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Přijetí tohoto zákona je výrazem prosté lidské úcty k těm, kteří se postavili proti komunismu. Přijetí tohoto zákona je výrazem prosté lidské účasti k těm, kteří se postavili proti komunismu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má paní senátorka Alena Palečková. Ale pan senátor Julínek by mohl využít přednosti, nechce ji využít, takže prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající, děkuji kolegovi Julínkovi, a já budu velmi stručná.

Zaznělo tady, tuším ve vystoupení kolegy Balína, že jsou i jiné způsoby, jak ocenit – teď necituji přesně – činnost účastníků protikomunistického odboje, a mluvil v té souvislosti i o morálce. Chci říci, ano, jsou i jiné způsoby, a měli jich už dávno, před dvaceti lety, využít členové KSČ a její nástupkyně KSČM, a byla by to upřímná a kajícná omluva za stovky popravených, tisíce mučených a umučených a statisíce vězněných a jejich odškodnění z majetku a financí těchto stran a následný dobrovolný odchod z politického kolbiště jako následek jejich totálního selhání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Teď promluví pan senátor Julínek. Má právo přednosti, prosím.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo, já taky mám jenom krátkou poznámku, ke které jsem byl vyprovokován předchozími projevy.

Chci tady na mikrofon a na svobodné půdě Senátu zdůraznit, že komunistická ideologie plodí Staliny, represe, mučení a justiční vraždy a zákonitě požírá své intelektuální otce, likviduje kultivované lidské hodnoty, z principu. Komunismus je a priori zločinná myšlenka. A ze všech projevů, co jsem na půdě Parlamentu slyšel od bývalých nebo současných komunistů, jsem nezaslechl reflexi právě toho, co jsem se snažil sdělit, to znamená, že komunismus je původce, ta myšlenka, ta ideologie je původce všech lidských selhání a samozřejmě i škod, které se snaží napravit aspoň částečně tento zákon.

Neslyším žádnou sebereflexi propagátorů těchto myšlenek, dřívějších propagátorů těchto myšlenek, a myslím tím opravdu revizi té ideologie, znovu to opakuji, nikoliv nějaké sebemrskačství. Každý člověk je omylný a každý člověk se může zmýlit, a každý člověk je prostě slabý nebo silný. Ale proboha, poznání, že právě komunismus nosí toto všechno, by mohlo už zaznívat i z úst komunistů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, neuvědomila jsem si proces hlasování. Stahuji svůj návrh na vrácení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji, tím se situace vyjasnila. Prosím, kdo se ještě hlásil do obecné rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel má možnost k průběhu rozpravy se vyjádřit, a jistě ji využije. Prosím, pan místopředseda Senátu Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, v úvodu jsem říkal, že to je návrh zákona, který je ze všech stran propírán a kritizován, ale také podporován, pozor! A s tím rozdílem, že ti, kteří kritizují, tak platí obecně, jsou vždy hlasitější a jsou více slyšet než ti, kteří tento návrh zákona podporují.

Chtěl bych znovu připomenout, že tento návrh zákona byl vypracován společně s Konfederací politických vězňů. A pokud chci k tomu říci něco obecně, tak si myslím, že rozhodující je to, jak vnímáme minulost, zda uznáváme, že v naší zemi byli lidé, kteří se odvážně postavili komunistickému režimu, riskovali za to v 50. letech život, později ztrátu svobody, majetku, ohrožovali své rodiny a zda si těchto lidí máme vážit a máme je ocenit. To je podstata, jednoduchá podstata návrhu tohoto zákona. Tady přece nejde o nějaké přepisování dějin, o nějaké braní si výklad dějin do vlastních rukou. O tom tady přece vůbec nehovoříme a nikdy jsme o tom nehovořili. My jenom říkáme, že tady byli lidé, kteří se postavili komunistickému režimu a že si jich vážíme a že je ceníme. Nic víc, nic míň.

Kolega Pithart zde měl velice zajímavou sofistikovanou konstrukci. Musím říci, že mnohé jeho vývody byly velmi zajímavé. Ale celá ta konstrukce byla, s prominutím, pane místopředsedo, postavena na velmi chatrných základech. A ty chatrné základy je to, o čem jsem teď hovořil, to je to, že to bylo postaveno na myšlence, že chceme měnit, vykládat, přepisovat dějiny. O tom tady přece není ani slovo.

Pan kolega Pithart a v podstatě i pan kolega Dienstbier hovořili o diskriminaci. Škoda tedy, že si oba kolegové nepřečetli ten zákon i o trochu dále, protože v § 6 se hovoří o tom – a teď se hovoří o těch, kteří jsou jakoby vyjmuti z možnosti ocenění, pokud jeho účast na protikomunistickém odboji nebo odporu proti komunismu svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně převyšovala jeho účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci. Tak tito lidé mohou být samozřejmě také oceněni, pokud o to budou mít zájem a pokud je to nebude urážet a ponižovat, že by si mohli požádat o nějaké uznání a ocenění.

To uznání a ocenění se nikomu nevnucuje, nikoho tím neponižujeme. Byl jsem minulý týden na Žofíně, kde bylo tradiční setkání Konfederace politických vězňů s politickými stranami. Pan předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka se bohužel omluvil, byl časově zaneprázdněn. Je to škoda, mohl se také vyjádřit k tomuto návrhu zákona, protože o něm se tam hodně hovořilo. A nezaznělo tam jediné slovo ze strany politických vězňů – nás to uráží, my to nechceme, nás to ponižuje, co nám tady připravujete, proč nás ponižujete tím, že my budeme muset někde žádat. Oni říkali, my to chceme, buďte tak hodní, prosím vás, konečně to prosaďte, my na to čekáme dlouhá léta, my si toho budeme vážit, když budeme tímto způsobem oceněni.

Tak to je, prosím, k těm, kteří pochybují o tom, že ti, kterých se to týká, to odmítají a nechtějí a že to je nějaký výmysl politiků.

Pan kolega Pithart hovořil o vytváření nových forem a hledání nových cest ocenění. Když někdo hovoří tímto způsobem, a především o lidech, kterým je většinou kolem 80 let, tak jakoby říkal: nedělejte nic, ještě o tom můžeme pět roků hovořit a pak řekneme, no, vlastně, už není proč o tom dál hovořit, protože není koho oceňovat. Myslím, že i toto je moment, který bychom si mohli uvědomit, že tady hovoříme o lidech, kterých se to týká, kteří jsou většinou v tomto věku, kteří na to čekají a kteří by tím byli velmi potěšeni.

Kolegovi Balínovi se nedivím, že takhle tradičně vystupuje. Já jeho vystoupení znám, v podobném duchu jsme včera diskutovali na Radiožurnálu. Rozumím tomu, že přijetím zákona vlastně nejen on, ale všichni ti, kteří jsou buď komunisté, nebo mají dlouholetou komunistickou minulost, by částečně popřeli sami sebe. To má logiku, já to chápu, a v podstatě to nikomu nevyčítám. Kolega Balín se navíc obává rozdělení společnosti. Myslím si, že tady je potřeba kolegovi Balínovi, a nejen jemu, připomenout, že společnost rozeštvala komunistická strana, že 40 let vlády komunistů rozeštvalo naši společnost a že následky tohoto rozdělení společnosti a rozeštvání společnosti, neseme dodnes a ještě jsme se s tím nevyrovnali.

Pokud jde o kolegu Dienstbiera, už jsem částečně odpověděl. Z jeho vystoupení vyplynulo hlavně nechat to být, to je spravedlivé, tam nikomu neublížíme. Bude to objektivní, nebudeme se míchat do práce historiků, a když to necháme být, tak nás pan historik Zídek třeba v orientaci příště pochválí a řekne, že konečně ti politici prohlédli a že se nebudou míchat do řemesla historikům a historici to možná někdy nějakým způsobem zhodnotí.

No a kolegyně Bayerová potvrdila ten fakt, že největším odpůrcem zákona jsou komunisté. Opět to má svoji logiku. Jsem rád, že stáhla svůj návrh na to, aby se tento návrh zákona přepracoval, protože by mi přišlo absurdní, aby na případném přepracování se podíleli komunisté, nebo případní bývalí komunisté. Kolegyně a kolegové, přes tuto diskusi se nic nezměnilo na mém názoru. Opět vás žádám a prosím, abychom opravili drobné chyby a abychom tento návrh zákona schválili. Znovu apeluji na vás, že se to týká lidí, kteří na to čekají, kteří na to již dlouho čekat nebudou, protože jsou staří a máme jednu z posledních příležitostí, jak ocenit tyto lidi, pokud si samozřejmě myslíme, že si to ocenění zaslouží. Pokud si to nemyslíme, tak samozřejmě tito lidé mají smůlu. Nakonec, jak to říkal kolega Dienstbier, ono po té smrti Stalina už to vlastně nebylo tak hrozné. Děkuji. (Potlesk senátorů ODS.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore a navrhovateli. A nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru, pokud chce se vyjádřit k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Richard Svoboda: Pane místopředsedo, pane předkladateli, milé kolegyně a kolegové, v rozpravě promluvilo osm senátorek a senátorů. Myslím, že sama rozprava měla hodnotu a byla určitým připomenutím tématu, které je do jisté míry bolestné a je potřebné po mém soudu se jím zabývat.

Pan kolega Pithart jako první v rozpravě vnesl do naší debaty myslím velmi mnoho zajímavých myšlenek. A myslím, že kdyby to byla rozprava na akademické půdě, že bych v řadě věcí sdílel jeho obavy a pochybnosti. Ale musím říci, a my to všichni víme, že politická debata, politický diskurz, nese se poněkud jinými pravidly, než je debata akademická a univerzitní. Ale přesto si myslím, že je tady velmi cenné, co zaznělo o memoriálních zákonech, které slovy pana Pitharta jsou velmi složitě do češtiny přeložitelné. Nicméně jedno v tom slově je zcela zřejmé, že jde o dobrou paměť. A já jsem, upřímně řečeno, za sebe, příliš nepochopil, v čem se tento zákon dá srovnávat s obrazoborectvím a s bouráním Mariánského sloupu a s kácením sochy Radeckého. Já patřím k lidem, kteří by velmi rádi v Praze dva monumenty viděli. Musím říci, že jenom jedna socha, se kterou bych se asi těžko smiřoval, kdyby místo metronomu stál nad Prahou obludný Stalin. Jsem rád, že kdysi kdosi před námi to odstřelil, ale zrovna ten Mariánský sloup a skvělého českého vojevůdce nebo vojevůdce českého původu Radeckého bych určitě rád v Praze viděl. Ale nevím, v čem tento zákon souvisí s těmito snahami, a naopak mám pocit, že tento zákon dělá cosi pro dobrou paměť pro trvalý diskurz, který má vracet tato témata do naší současnosti.

Kolega Balín namítl zákon zamítnout. K tomu, co tady říkal, chci říci jenom to, že jsem velmi rád, že mohl na půdě českého Parlamentu říci svůj názor, neboť 40 let strana, světila ty ideje, které zastává i současná KSČM, žádný takový diskurz na parlamentní půdě ani ve společnosti nepřipouštěla, zavírala lidi, kteří protestovali proti její ideologii, vyháněla je z této země a dělala tak velmi účinně po celá ta desetiletí, byť to bylo s rozdílnou mírou intenzity.

Kolega Dienstbier vyjádřil pochybnost, že zákon jako celek jde proti základům právního státu. Chtěl bych doporučit, že pokud má tento názor, bylo by dobře obrátit se na Ústavní soud, jestli tomu tak je, a navrhl rovněž zákon zamítnout.

Paní senátorka Bayerová nejprve navrhla vrátit zákon k novému projednání, pak od tohoto návrhu ustoupila. Kolega Štětina vyjádřil podporu tomuto zákonu a kolegyně Palečková a kolega Julínek zde vyjádřili rovněž politickou podporu tomuto zákonu.

Celkem tedy v debatě vystoupilo osm senátorek a senátorů. Zazněl návrh na zamítnutí zákona. A chtěl bych v tuto chvíli připomenout, že kolega Liška ke svému zákonu podal pozměňovací návrh, takže by pravděpodobně uvítal, aby návrh zákona prošel do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. A nezbývá než přistoupit k hlasování. Budeme tedy nyní hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. (Nesouhlas z řad lavic senátorů ODS.)

Explicitně návrh na schválení skutečně nikdo nepodal, a pan navrhovatel to jistě nepřipisuje náhodě, protože on sám si přeje, abychom otevřeli po hlasování podrobnou rozpravu.

První je tedy na řadě návrh zamítnout. Konstatuji, že v sále je přítomno 67 senátorek a senátorů a znamená to, že kvórum je 34. Hlasujeme tedy o návrhu zamítnout návrh zákona.

Kdo je pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti návrhu na zamítnutí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Tento návrh byl zamítnut. Přítomno bylo 67 senátorek a senátorů, kvórum 34, pro bylo 29 hlasů, proti 35.

Další návrh podán nebyl, a tím pádem otevírám podrobnou rozpravu. Vystoupí místopředseda Senátu Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, omlouvám se, ale tento pozměňovací návrh byl připraven na včerejší jednání výboru, ale vzhledem k tomu, že jej výbor nepřijal, jsem nucen jej načíst. Takže prosím: A1 v § 5 se včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 3 vypouští. Dosavadní § 6 se označí jako § 5. A2 za § 5 se vloží nový § 6, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 3 bude znít: „§ 6, postavení válečného veterána, účastník komunistického odboje má postavení válečného veterána po válečných veteránech.“ B v § 5, dříve 6, odst. 2 se věta druhá vypouští. C1 v § 5, dříve 6, v § 6 odst. 2 se věta druhá, dříve třetí, upravuje takto: „Uvede-li žadatel v žádosti, že nebude-li mu vydáno osvědčení účastníka protikomunistického odboje, žádá o vydání osvědčení účastníka odporu proti komunismu, vysloví se Ústav ve svém stanovisku rovněž k možnosti vydání osvědčení účastníka odporu proti komunismu.“ C2 v § 5, dříve 6, odst. 6 se věty třetí, čtvrtá a poslední upravují takto: „Uvede-li žadatel v žádost, že nebude-li mu vydáno osvědčení účastníka protikomunistického odboje, žádá o vydání osvědčení účastníka odporu proti komunismu, zkoumá ministerstvo poté, co byla zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti o vydání osvědčení účastníka protikomunistického odboje vyhovět, zda jsou splněny podmínky pro vydání osvědčení účastníka odporu proti komunismu. Jsou-li tyto podmínky splněny, vydá ministerstvo osvědčení účastníka odporu proti komunismu. V opačném případě nevydá žádné z žadatelem vydaných osvědčení.“

Vážené kolegyně, kolegové, to jsou všechny moje pozměňovací návrhy a myslím si, že bychom o nich měli hlasovat společně a naráz. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže jsme zároveň slyšeli i návrh na způsob hlasování. Pro jistotu se zeptám, kdo se ještě hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, takže podrobnou rozpravu končím. Pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vyslovit se k průběhu rozpravy? Ne. Námitky proti způsobu hlasování neregistruji, takže po znělce budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích jako jednom celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruce a stiskněte tlačítko ANO. Paní předsedkyně se hlásí o slovo patrně s procedurální námitkou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Nemám procedurální námitku. Mám jenom prosbu, zdali byste nás, pane předsedající, nemohl přihlásit a odhlásit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Samozřejmě tomu vyhovuji. Všechny vás odhlašuji a spočítáme se znovu. Pro stenozáznam konstatuji, že předchozí nedokončené hlasování bylo zmatečné, beru to na sebe a omlouvám se vám.

Teď konstatuji, že v sále je 63 přítomných, kvórum je tedy 32. Hlasujeme o pozměňovacích návrzích jako o celku. Teď 64 a kvórum je 34: Hlasujeme o pozměňovacích návrzích jako o celku.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro přednesené pozměňovací návrhy, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Pozměňovací návrh byl schválen, 66 přítomných, kvórum 34. 36 hlasů bylo pro, 9 hlasů bylo proti, tzn., že návrh byl schválen.

A teď budeme hlasovat o schválení celého senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, teď tedy s vaším dovolením znělku vynechám a konstatuji, že v sále je přítomno stále 66 senátorek a senátorů a že kvórum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přednesený návrh, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Návrh senátního návrhu, ve znění pozměňovacích návrhů byl schválen. 66 přítomných, kvórum bylo 34. Pro 36, 14 proti.

A nyní ještě budeme hlasovat o tom, co v takovýchto situacích je třeba odhlasovat, tzn., navrhuji, abychom odsouhlasili za prvé – pověření předsedy Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A za druhé souhlasíme s pověřením senátora Jiřího Lišky a senátorů Grulicha a Svobody, aby návrh zákona zdůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Páni senátoři, souhlasíte s tím pověřením? Souhlasíte.

Naposledy v souvislosti s tímto zákonem hlasujeme. Kdo je pro schválení předneseného návrhu usnesení? Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, prosím, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko NE. Hlasování č. 17 skončilo schválením usnesením o pověření, 64 přítomných, 33 kvórum, nikdo nebyl proti, 42 hlasů bylo pro.

Skončili jsme projednávání tohoto bodu a přerušuji jednání na hodinu. Ve tři čtvrtě na dvě budeme, prosím, pokračovat.

(Jednání přerušeno ve 12.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.46 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové, poprosil bych vás, abyste se posadili na svá místa. Budeme pokračovat v našem jednání.

Kolegyně a kolegové, než se budeme věnovat jednotlivým bodům, je třeba změnit pořad schůze Senátu. Předseda Senátu obdržel žádost ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka a žádost ministra vnitra Radka Johna, aby jejich body, senátní tisky č. K 109/07 a N 126/07 byly projednány jako první a druhý bod odpoledního jednání.

Dovolte mi, abych po znělce zahájil hlasování o změně programu dnešní schůze. Kolegyně a kolegové, pustím znělku a přivolám nepřítomné kolegyně a kolegy do sálu.

Aktuálně je přítomno 35 senátorek a senátorů, kvórum je 18. Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu, změně programu. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 17, nikdo nebyl proti, návrh nebyl přijat. Budeme tedy pokračovat v původním pořadu schůze, pokud nedá nikdo jiný návrh. Ano.

(Žádost ze sálu o zpochybnění hlasování.)

Je tady návrh, abychom zopakovali hlasování. Já si vás, kolegyně a kolegové, dovolím odhlásit. Všichni vytáhněte své karty, znovu se zaregistrujeme. V tuto chvíli je aktuálně přítomno 29 senátorek a senátorů, kvórum je 15. Na základě zpochybnění hlasování pana senátora Petrova nechám hlasovat znovu o změně pořadu schůze.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 29 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 15 vyslovilo pro 25, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat.

Pokračujeme bodem

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě

a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Strategie pro Evropu

v oblasti čistých a energeticky efektivních automobilů

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 109/07a K 109/07/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, dovolte, abych vás stručně seznámil s obsahem a dosavadním projednáváním předkládaného dokumentu, kterým je Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Strategie pro Evropu v oblasti čistých a energeticky efektivních automobilů, váš senátní tisk K 109/7.

V souvislosti s preferencemi španělského předsednictví byla problematika elektromobilů projednána již na neformálním zasedání ministrů v San Sebastianu v únoru 2010, kde o ně všechny členské státy projevily zájem, přičemž některé doporučovaly věnovat se i dalším nízkoemisním technologiím, např. vodíku, hybridům LPG nebo CNG.

Evropská komise proto v dubnu letošního roku představila dnes zde projednávanou strategii pro Evropu v oblasti čistých a energeticky efektivních automobilů. V ní je obsažena strategie na podporu rozvoje a přijímání čistých a energeticky účinných těžkých nákladních vozidel, tedy autobusů a nákladních automobilů a lehkých užitkových vozidel, tedy osobních a dodávkových automobilů, stejně jako dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek.

Následující měsíc proběhla jednání na pracovní skupině pro konkurenceschopnost, kde jednotlivé členské státy prezentovaly svoje postoje a byly navrženy tzv. závěry ke sdělení, které byly několikrát upravovány kvůli nalezení kompromisního textu, vyhovujícího všem členským státům.

Dne 25. května 2010 přijala Rada ministrů pro konkurenceschopnost závěry, vydané pod č. 10 151/10, jež doporučují:

Věnovat se v Evropské unii všem možným druhům pohonu, jako jsou elektromobily, hybridy, vozidla na vodík, LPG či CNG biopaliva, která do budoucna napomohou snižování emisí v silniční dopravě. Dále přijmou evropské technické normy k elektromobilům do roku 2011, koordinovat úsilí v oblasti výzkumu a vývoje s využitím efektivních forem prostřednictvím iniciativ společného plánování, veřejně soukromých partnerství nebo společné technologické iniciativy. Dále vytvořit na úrovni členských států pobídky na podporu zavádění čistých energeticky účinných vozidel na trh. Zajistit přístup k recyklaci a využití nezbytných materiálů včetně vzácných prvků, zejména lithia, jež jsou významné pro výrobu alternativních pohonů a komponentů. Dále Evropské komisi – aby předložila legislativní návrh o inteligentních sítích. Dále doporučila používat elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů pro nabíjení elektrických vozidel, od inteligentních měřících strojů a budování inteligentních sítí. A konečně doporučila místním, regionálním a vnitrostátním orgánům a všem zúčastněným stranám, aby byla přijata všechna nezbytná opatření pro zajištění kvalifikované pracovní síly, pro zajištění výroby alternativních pohonů a energeticky účinných technologií.

Senátní tisk K 109/7 projednaly výbory pro hospodářství, zemědělství a dopravu a pro záležitosti Evropské unie. S usnesením, které k němu tyto výbory přijaly, souhlasí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie, ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 109/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal a já ho poprosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, stanovisko vlády sdělil pan ministr. Já bych chtěl říci jenom k materiálu, o kterém teď jednáme, že se jedná o komunikační dokument, který nepodléhá legislativnímu procesu a slouží především jako informační podklad pro evropské a další instituce, na jehož základě probíhá diskuse o dalších krocích EU v určité oblasti. Směrnice je mimo jiné reakcí na situaci, kdy konkurenti Evropské unie na světové scéně, a to americké a asijské, investují do výzkumu nízkouhlíkových technologií a spouští cílené programy pro přechod na nízkouhlíkovou silniční dopravu. Pracují na rychlém vývoji norem pro alternativní technologie a chce-li EU zachovat konkurenceschopnost svého průmyslu a zajistit jeho pevné postavení v oblasti ekologických technologií, musí vytvořit právní rámec pro výrobky založené na vyspělých technologiích.

Rozhodně tedy v krátkodobém a střednědobém horizontu budou silniční vozidla pravděpodobně stále využívat převážně spalovací motory, nicméně tento krok je nezbytný.

Síly strategie jsou tedy prezentovány také panem ministrem a já bych se jenom soustředil na pozice, které se týkají zúčastněných. Pozici vlády tady tlumočil pan ministr. Dalšími významnými zúčastněnými subjekty je také Evropská asociace výrobců automobilů, a ta výrazně podporuje tento přístup, protože jde správným směrem. Je si vědoma toho, že hlavní konkurenti, jako například Spojené státy americké, Japonsko a Čína, již v této oblasti přijali strategické plány, které jsou velmi ambiciózní, a je nezbytné na ně reagovat.

Pokud bych měl říci, jaké to bude mít dopady na legislativu, tak ty samozřejmě znám nejsou. Pokud se týká dopadů na rozpočet, ten se v současné době nepředpokládá. My jsme požádali také VHZD, aby nám sdělil svoje stanovisko. Stanovisko, které jsme obdrželi, jsme akceptovali a zapojili jsme ho do doporučení, do usnesení našeho výboru, které si vám dovolím teď přečíst.

Výbor pro záležitosti EU z 30. schůze konané 14. července 2009 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Strategie pro Evropu v oblasti čistých a energeticky efektivních automobilů, po úvodní informaci Eduarda Muřického, ředitele odboru strategii a trendů MPO a zpravodajské zprávě senátora Václava Koukala po rozpravě přijímá:

Výbor přijímá Sdělení Evropské komise k tomuto bodu a doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Strategie pro Evropu v oblasti čistých a energeticky efektivních automobilů vyjádřil se ve smyslu doporučení přijatého výborem. Za třetí určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

A teď si dovolím vás seznámit s doporučením k vyjádření Senátu.

Senát

I.? Považuje návrh strategie předložený komisí za vyvážený, zároveň shledává míru jeho ambicióznosti jako přiměřenou jeho současné hospodářské situaci EU.

II.

1.? Podporuje technologicky neutrální vyznění strategie.

2.? Podtrhuje význam standardizace a společných norem pro nové technologie a na nich založené infrastrukturální sítě.

3.? Považuje za klíčové, aby při přípravě nových evropských standardů v oblasti ekologických vozidel byly zohledněny podmínky mimoevropských výrobců pák, aby nebyla ohrožena konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu.

4.? Vyzývá komisi, aby se během přípravy návrhů směřujících k podpoře poptávky po ekologických vozidlech soustředila na jejich nediskriminační povahu vůči jednotlivým výrobcům.

5.? Apeluje na komisi, aby aktualizovala svou strategii v oblasti biopaliv tak, aby reflektovala současný stav vědeckého bádání v této oblasti.

III.

1.? Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o navazujících iniciativách Evropské komise.

2.? Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

To je návrh usnesení našeho výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Tiskem se zabýval také VHZD. Táži se pana senátora Nedomy, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje. Takže otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Já budu tentokrát velmi stručný a řeknu jenom jednu prognostickou větu. To, co teď řešíme s elektrovoltaikou, budeme příště řešit s tímto, byť to vypadá nevinně – na vědomí, nic zvláštního nebude, nebude to mít dopady na rozpočet. Ale pak se tam dočtu větu, že hlavně regiony budou muset při zadávání veřejných zakázek zadávat tak, aby se to uplatnilo. To už není zadarmo. To už je dopad na rozpočty.

Samozřejmě okamžitě, jakmile se to bude příliš opakovat, se najdou stejní „vyčůránkové“, kteří se chytili na elektrovoltaiku a udělali si z ní obrovský byznys. My teď nevíme co s tím, a toto bude stejné.

Elektromobily budou i bez nás. I bez těchto směrnic. Protože vývoj se zastavit nedá. Firmy, které se tím zabývají, to budou dělat. Je tam zřízení dalšího úřadu evropského pro přeškolování pracovníků na elektromobily apod. Já tyto věci považuji jenom za podvod z toho důvodu, že brzy bude následovat směrnice a po ní hned nařízení. Dá se to udělat i tak, že se dají tak drastické limity emisí pro obyčejná auta, že vlastně nic jiného nezbude. Jsou i jiné způsoby, jak to zavést. Já bych nechal volný vývoj. Nevím, že by někdo podporoval DVD nebo CD. Ony nějak vznikly, a ty kazety, mám jich doma celou haldu, ty VHS, a už to nikdo nechce.

Nevzpomínám si, že by EU k tomu přijímala nějaká stanoviska. Je to vývojem. Ale tito jediní spravedliví a jediní, kteří vědí, jak to má být, jsou příčinou toho, že jsme v situaci, ve které dneska jsme. Protože ono kromě odpadků v Teplicích zadarmo nic není, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Kuberovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tady už to zaznělo. Fotovotaika. Ano. Toto je podle mého názoru druhý tunel na české hospodářství. Musíme si uvědomit, že téměř 70 % českého průmyslu je přímo nebo nepřímo odkázáno na automobilový průmysl. Budu vám citovat něco z této zprávy. Toto opatření zajistí, že nové pohonné technologie přinesou v rámci cílů politiky životního prostředí a energetické politiky užitek, ale zároveň se zamezí tomu, aby pokrok související s novými technologiemi byl vykoupen méně intenzivním zdokonalováním konvenčních vozidel nebo rostoucí poptávkou po méně účinných vozidlech.

Uvědomme si, že se nacházíme v době hospodářské krize. V rámci této strategie bude nutné zohlednit posouzení ekologických, ekonomických a sociálních dopadů. Protože s novými technologiemi bude přicházet i zvýšený nárok na investice. To znamená na uvolňování finančních prostředků a zároveň dojde k obrovskému pohybu na trhu pracovních sil, kde se zvýší pobídka pro více kvalifikované a ubude pracovních míst pro méně kvalifikované.

Automobilové odvětví bude muset více investovat do technologií ke snížení emisí, včetně inteligentních technologií v řízení dopravy a nadále zlepšovat účinnost motorů. Kde jsou tedy ty otevřené trhy EU? Kde jsou ty tržní principy? Kde je ta konkurence, když na druhé straně se vytvářejí umělé překážky k tomu, aby právě konkurence v některých věcech vyřešila tyto věci.

Návrh komise, prováděcí pravidla pro prosazování ekonomické adicionality vozidel na trhu, aby se předešlo šíření zavádějících tvrzení v souvislosti s ochranou životního prostředí. Asi se tím rozumí to, že nejnovější vědecké výzkumy tvrdí něco jiného o biopalivech, než nám tvrdili různí ekologové. Ale to asi nezajímá evropské úředníky, protože zajistí provádění kritérií udržitelnosti pro biopaliva stanovená v právních předpisech společenství. Takže vidím, že nejnovější poznatky vědecké asi neříkají nic někomu v Bruselu.

A teď to nejdůležitější. Komise podnikne kroky k finančním pobídkám pro spotřebitele při koupi ekologického vozidla. Finanční pobídky ale bude muset někdo zaplatit. Jsem zvědav, jestli to bude EU nebo, jak nám sice tady pan ministr řekl, že to nebude mít žádný dopad na rozpočet, jestli to nebude náhodou z toho rozpočtu. Vzpomeňme si na šrotovné. Přepracuje se směrnice o zdanění energie, aby více pobízela k efektivnímu používání konvenčních paliv. To znamená, my máme nejdražší benzin v Evropě, takže se asi směrnice přepracuje tak, abychom na tom byli ještě hůře.

Mají se přijímat opatření ke zdanění vozidel. To znamená, že se zvýší zdanění vozidel za účelem podpory ekologických vozidel. Takže normální vozidla budou více zdaněna na úkor ekologických vozidel. V době hospodářské krize, jestli jsou nároky na rozpočet nula, o tom pochybuji.

Další věc pro hromadnou výrobu elektromobilů a vozidel s vodíkovými palivovými články budou potřeba jiné suroviny, než pro výrobu konvenčních vozidel. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby některých z těchto surovin nebyl nedostatek. A jejich výskyt je omezen jen na několik málo zeměpisných oblastí. To znamená, že to bude asi strategický materiál.

Bude se využívat evropský sociální fond. A poslední věc. Aby byly pokryty potřeby spotřebitelů ohledně dobíjení baterií, aby byly uspokojeny, budou muset být zřízeny veřejně přístupné dobíjecí stanice. Odpovídající síť dobíjecích stanic bude vyžadovat značné – zdůrazňuji značné – investice a stanovení norem ohledně bezpečnosti. Spolu s Evropskou investiční bankou se prozkoumá, jaké finanční prostředky budou nutné pro stimulaci investic do infrastruktury.

To znamená, že v době hospodářské krize budou velmi vysoké investice a já se obávám, že v současné době na to český stát a hlavně čeští občané asi nebudou mít tolik prostředků. Proton nesouhlasím s tím, co tady řekl pan ministr, že to nebude mít dopad na státní rozpočet. Bude to mít, zrovna tak jako fotovoltaika, dopad na státní rozpočet a dopad na každého z nás, který bude používat automobilové vozidlo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Drymlovi. Mám tady přihlášené dvě senátorky s právem přednostním. Takže – jak se přihlásily. První se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, jenom velmi krátké poznámky. Nechtěla jsem k tomuto bodu vůbec vystupovat, protože jsem měla pocit, že je naprosto samozřejmý a bezkonfliktní, ale nedá se nic dělat. Takže poznámka první – vývoj nezastavíme. Skutečně souhlasím s panem senátorem Kuberou. Ale chci jenom připomenout, že ten vývoj nás už předbíhá, protože Jižní Korea má přijat strategický plán, který se jmenuje „Green New Deal“,kde staví svůj rozvoj a svoji konkurenceschopnost právě na biotechnologiích, právě na podpoře toho, k čemu se vyjadřuje i předkládaný materiál.

Poznámka druhá – automobilky. Škodovka již předloni představila jako první na Autosaloně v Brně celou zelenou řadu. Letos na Mezinárodním strojírenském veletrhu Vysoké učení technické v Brně představilo elektromobil, který má parametry daleko lepší než mezinárodní automobilky, které se pyšní, že už vlastně jsou schopny elektromobily vyrábět.

Portugalci již dnes mají programy a řeší právě zřizování nabíjecích stanic v celé síti. Říkám to proto, abychom si byli vědomi toho, že máme v této chvíli dvě možnosti. Buď využít našeho potenciálu, který i v oblasti elektromobilů a zelených technologií obecně máme. My zde máme lidi, vysoce kvalifikované lidi, vývoj, výzkum, který se touto oblastí zabývá. My máme, jak se říká, materiálně technickou základnu. My máme vyspělé strojírenství, lidi, kteří umí tyto věci nejenom vymyslet, ale také realizovat. A pokud bychom se touto cestou ubírali, tak můžeme být lídrem v této oblasti. Může to být šance pro nás, jak být vysoce konkurenceschopnou ekonomikou.

Nebo máme druhou možnost – vést zde řeči jako z minulého století. Upozorňovat na to, že to možná bude v této chvíli drahé a pak nám prostě ujede vlak. Já bych byla ráda, kdybychom se nad tím zamysleli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji paní senátorce Gajdůškové, poprosím paní senátorku Paukrtovou o slovo. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, také jsem se nechtěla hlásit do diskuse, ale chtěla jsem se s vámi podělit o dvě myšlenky.

Nedávno jsem zažila debatu poměrně vysoce postavených Američanů o obnovitelných zdrojích energie. Mě velmi překvapilo, kolik, jaké množství energie se ve Spojených státech, které nepodepsaly a zřejmě nepodepíší Kjótský protokol, vyrábí formou obnovitelných zdrojů energie. Položila jsem jim otázku, proč tak činí? A oni říkali, že tím hlavně řeší nezaměstnanost. A já mám za to, že to, co dneska schvalujeme, nebude mít negativní dopad do zaměstnanosti v této republice, ale naopak pozitivní dopad.

A já mám za to, že jaksi dokument, o kterém si vlastně myslím, že v tuto chvíli nebude mít žádné dopady do státního rozpočtu, bychom měli právě z tohoto důvodu podpořit. Ty technologie pojedou samozřejmě i bez jakýchkoli dokumentů Evropské unie dál, ale já mám za to, že je můžeme využít.

A pak jsem ještě chtěla říct jednu věc. A to se týká těch nešťastných fotovoltaických elektráren. Já dost těžko snáším takové to negativní posuzování těch, kteří ty fotovoltaiky realizovali. V tržním prostředí se každý rozhoduje podle toho, co mu ta investice přinese, a jestliže parlament schválil způsob výkupu fotovoltaik a tím vlastně přiměl ČEZ a ČEPS k tomu, aby musely držet záložní zdroje, a tím pádem se celý tenhle proces mimořádně prodražil už proto, že mezitím ty technologie běžely kupředu.

Čili já tím chci říct, že fotovoltaiky nejsou problémem těch, kdo je realizovali. Fotovoltaiky jsou problémem Parlamentu České republiky. A já bych byla ráda, abychom se tím vážně zabývali, protože to považuji za velký problém. Ale – pan kolega Kubera tady není, on mi to jistě promine – to není záležitost těch, kteří investovali. To je, vážené dámy a pánové, naše záležitost. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji paní senátorce Paukrtové. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Nedoma. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem se vzdal svého vystoupení coby zpravodaje za hospodářský výbor k tomuto tématu. Ale nyní, když jsem slyšel některé připomínky mých předřečníků, tak bych rád na to reagoval – že Česká republika se přece nehodlá slepě zařadit někam do řady poslušných vykonavatelů nějakého rozhodnutí Evropské komise, ale že naopak dává svoje připomínky k tomuto materiálu. A ty jste tady slyšeli přednesené u zpravodaje výboru pro evropské záležitosti nebo záležitosti EU. A já bych znovu chtěl tady podtrhnout, že to, že se EU rozhodla jít cestou elektromobilů, tak pro nás v praxi znamená pouze jediné – abychom se všichni podle svých možnosti přizpůsobili té celkové síti. A proto my jsme chtěli a klademe ten důraz na standardizaci a společné normy, tak aby se potom dobíjecí stanice chovaly fyzicky všude stejně po celé Evropské unii.

A tady musím říct, že jsme vycházeli i z nějakého postoje české vlády, která má k tomu shodný názor. Čili že nechceme přijímat tuto směrnici slepě a jsme si velmi dobře vědomi toho, že náš průmysl z velké části je závislý právě na automobilovém průmyslu. A proto tam klademe takový důraz na návrh konkurenceschopnosti, tak aby se nebránilo přirozenému vývoji jednotlivých výrobců.

Takže já bych se velmi přimlouval za přijetí toho usnesení tak, jak bylo tady předneseno od zpravodaje výboru pro záležitosti EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Nedomovi a požádám ještě jednou pana senátora Vladimíra Drymla, který se přihlásil o slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem lékař a jsem velmi konzervativní. Já to tady připouštím, je to pravda a narodil jsem se v minulém století. A jsem opatrný po tom, co se stalo tady s fotovoltaikou, co se stalo s jinými ekologicky možná dobře myšlenými věcmi a jakým způsobem to skutečně dopadlo.

Ale mě k mému vystoupení vyprovokovalo něco jiného. Tady pan ministr řekl, že to nebude mít žádné nároky na rozpočet. To znamená, že s tím vláda asi do budoucna ve svojí středo, nebo možná dlouhodobé koncepci, nepočítá. Ale tady jsem vám jasně přečetl, že to bude mít nároky na rozpočet. A poměrně dost velké. Zrovna tak, jako se říkalo, že fotovoltaika nebude mít nároky na rozpočet. A podívejte se, jak to vypadá – dneska to ohrožuje celý český rozpočet.

A tím svým vystoupením jsem chtěl jenom ukázat a poukázat na ta rizika, která mohou přijít. Stejně tak jako kolega Kubera tady ve svém vystoupení poukázal na ta rizika. Nic více, nic méně. A pokroku, tomu nezabráníme. Já to vím velmi dobře.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Drymlovi a požádám pana senátora Moldana, který je dalším přihlášeným do rozpravy.

Senátor Bedřich Moldan: Pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dovolte mi opravdu jenom velmi stručnou, víceméně obecnou poznámku.

Mně na těchto diskusích i na jejich výsledcích vadí jedna věc, a totiž to, že tady existuje určitá obava, celosvětová obava z různých ekologických problémů z různých hrozeb, které tuto planetu bezprostředně ohrožují. Mezi ně patří změna klimatu, která inspiruje všechny tyto záležitosti připravované směrnice, klimaticko-energetický balíček atd.

To všechno velmi dobře víme. A co mně vadí, je to, jakým základním způsobem se my zde v České republice, včetně ministerstev, včetně podnikatelských kruhů, alespoň těch podnikatelských kruhů, které to velmi hlasitě zdůrazňují, my to všechno bereme jako zásadní omezení. Zásadní zásah do našich svobod, do našeho plynulého, ničím nerušeného a skvělého rozvoje. A bereme to tedy v zásadě jako velmi negativní stránku.

Mně to velmi vadí, protože když se podíváme na jiné země, nejen na země Evropské unie, kolegyně Paukrtová tady citovala Spojené státy, prakticky všechny vyspělé státy, snad úplně nejdřív s tím začalo Japonsko, ale samozřejmě mnohé evropské země tyto věci berou totiž jako zásadní stimul, jako zásadní příležitost. Příležitost k technologickému rozvoji, příležitost k tomu, že se tím, že se uchopí tyto výzvy, že se dosáhne nových výsledků inovací, technologických průlomů v celé řadě věcí, které posléze po menší nebo delší době, v řádu několika let řekněme, přinesou velké zisky a velké výsledky, právě pro tu ekonomiku, kterou my často velmi krátkozrace hájíme.

Těch příkladů bychom mohli najít mnoho. Řeknu jenom jeden – to je Dánsko se svými známými větrníky, firma Vestas, která dneska patří pořád mezi světové výrobce a přináší dánskému hospodářství značné zisky.

Mně je opravdu líto, že se nenašlo u nás dost podnikatelů a dost podpory i ze strany ministerstev, i ze strany řekněme ministerstva průmyslu a obchodu, kde se ta věc bude měnit v nejbližší době, tak aby skutečně se našla podpora pro tyto věci. Protože je to prostě vzácná příležitost. A jestliže se my v České republice této příležitosti nechopíme, tak prostě z dlouhodobého hlediska na tom proděláme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Moldanovi, byl posledním přihlášeným do rozpravy. Nikdo další se nehlásí, končíme rozpravu. Požádám pana ministra, aby zhodnotil proběhlou rozpravu k tomuto bodu. Pan ministr se chce vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek: Já děkuji za proběhlou rozpravu. Já myslím, že ta tématika je opravdu složitější, než se na první pohled zdá. Může nám určitě evokovat nějaké zkušenosti z naší minulosti. Nicméně já bych chtěl připomenout, že se jedná o sdělení Evropské komise, nikoliv o nějakou normu, která by nás k něčemu zavazovala.

Pan senátor Dryml tady uvedl, že jsem ve svém úvodním vystoupení řekl, že toto sdělení nebude mít dopad na státní rozpočet. Já jsem o státním rozpočtu neřekl ani slovo. To možná zaznělo v jiném vystoupení, určitě, já jsem to neřekl, protože teď je hodnotit dopady na rozpočet ještě předčasné. Nicméně na druhé straně, dovolte, vážené paní senátorky a páni senátoři, jenom zrekapitulovat, že je to opravdu probíhající diskuse v Evropské unii. A když se ji pokusím přiblížit, tak v rámci těchto diskusí, v rámci Rady pro konkurenceschopnost některé státy, zejména Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Francie, Portugalsko, Litva a Španělsko – to jsou země, které silně podporují výrobu a prodej elektrických a hybridních vozidel, včetně příslušné infrastruktury. Nicméně ostatní země, např. Finsko, Nizozemí, Itálie, Polsko, Velká Británie, Irsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Maďarsko a Lotyšsko a Česká republika – zastávají technologicky neutrální přístup.

Jinými slovy, tyto země a Česká republika podporují zlepšování klasických spalovacích motorů a zároveň doporučují rozvíjet nové alternativní technologie vedoucí k nízkouhlíkovým vozům. Máme také kritičtější přístup právě k jednostrannému zaměření se na elektromobily, včetně významu a dopadů na energetický mix. Tzn., v jakých elektrárnách by byla vyráběna potřebná elektřina, případně z jakých zdrojů.

Já tím chci jenom říci, že podle té rozpravy nejsme v rozporu. Podle té rozpravy a usnesení z výborů, které zde byly prezentovány, není česká vláda, naše prezentovaná pozice a stanovisko Senátu, prezentované výbory, v rozporu. Naopak. My stanovisko Senátu, prezentované teď výbory, velmi vítáme, protože je to podpůrné stanovisko pro naši pozici.

Takže v tomto ohledu já jenom zrekapituluji, že budeme podporovat v tomto ohledu neutrální přístup. Jinými slovy – žádná technologie by neměla být zvýhodňována a měly by být zkoumány všechny možnosti vedoucí ke snížení emisí.

Tedy zaměřování se na snižování emisí u osobních, lehkých, užitkových a nákladních vozidel, autobusů, považujeme za správné, nicméně neměli bychom se zaměřovat jednostranně. A mám stále pocit, že v rámci vyjednávání na evropské úrovni tyto země, se kterými my tyto věci diskutujeme, a které považují ten neutrální přístup za správný, že jsme zatím v převaze. A v každém případě budeme určitě velmi rádi, pokud budeme moci na této problematice i se Senátem dále spolupracovat. A v případě, že nějaká norma by Českou republiku k něčemu jednostranně zavazovala či hrozilo nějaké nebezpečí dodatečných nákladů, určitě o tom budeme Parlament ČR a také Senát informovat, tak abychom byli schopni těmto rizikům v dostatečném předstihu čelit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu ministrovi, zeptám se pana zpravodaje, jestli chce zhodnotit proběhlou rozpravu? Zpravodaj garančního výboru pan senátor Koukal nám zhodnotí proběhlou rozpravu. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Koukal: Ano, děkuji, pane předsedající. V diskusi vystoupilo 7 senátorek a senátorů, opakovaně pan senátor Dryml. Kdybych měl hodnotit jednotlivé výstupy, pan senátor Kubera se vyjadřoval k elektromobilům, pan senátor Dryml k vysokým budoucím investičním nákladům, paní místopředsedkyně Gajdůšková podpořila doporučení, které předkládají oba výbory, paní senátorka Paukrtová mluvila o zkušenostech ve Spojených státech s alternativními energiemi, pan senátor Nedoma obhajoval stanovisko, které jako doporučující výbor poskytl našemu výboru. Pan senátor Dryml se opět vrátil k rizikům dopadů na rozpočet, a pan senátor Moldan mluvil o příležitostech nových technologií, které mohou být v budoucnosti také přínosem a zisky pro zúčastněné.

Já jenom zopakuji, že se jedná o směrnici. Že to je komunikační dokument, do kterého se zapojuje Česká republika prostřednictvím obou komor, samozřejmě vlády, a že to je diskuse, která je teď otevřená. A myslím si, že obě komory, nebo respektive naše komora a vláda jsou v tomto okamžiku ve shodě. Proto navrhuji, abychom to usnesení, které předložil náš výbor pro záležitosti EU, abychom o něm takto hlasovali.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Koukalovi a můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat tak, jak je navrženo výborema jak to tady interpretoval pan zpravodaj. Takže já přivolám znělkou nepřítomné senátory a senátorky do sálu.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 21. Dovolte mi, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 20 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 42, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat.

Já tímto děkuji panu ministru Kocourkovi za jeho materiál. A budeme pokračovat

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady

o podmínkách vstupu a pobytu státních zemí za účelem zaměstnání

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. 126/07a 126/07/1. Poprosím pana ministra vnitra Radka Johna, aby nás seznámil s tímto materiálem. Tuším, je to vaše premiéra v Senátu, pane ministře, takže, poprosím vás, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr vnitra Radek John: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Na program dnešní schůze byl po včerejším jednání ve výboru pro záležitosti EU zařazen návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků z třetích zemí za účelem sezónního zaměstnání, jehož hlavním gestorem je ministerstvo vnitra a spolugestorem ministerstvo práce a sociálních věcí.

Evropská komise připravila návrh této směrnice na základě plánu politiky legální migrace, jakožto jeden z řady návrhů směrnic, které si kladou za cíl vytvořit komplexní přistěhovaleckou politiku. Obecně lze k návrhu směrnice říci, že jeho účelem je zavést zvláštní postup pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí, kteří žádají o pobyt v EU za účelem sezónního zaměstnání, a zároveň stanovit práva těchto pracovníků.

Česká republika k návrhu směrnice zastává v současnosti pozici, že je třeba velmi pečlivě zvážit potřebu regulace sezónních pracovníků na unijní úrovni. Podle našeho názoru tato úprava není nutná, neboť potřeby pracovních trhů jednotlivých členských států jsou z hlediska sezónních prací velmi rozdílné. Mimochodem čerstvá informace – v této chvíli na území ČR je 84 sezónních pracovníků.

Z hlediska české právní úpravy je třeba konstatovat, že v případech sezónního zaměstnávání se využívá institutu dlouhodobého víza za účelem zaměstnání, a to je z hlediska pracovních práv zajištěna rovnost zacházení. Pro pokrytí kategorie sezónních prací pracovníků ze třetích států lze považovat výše zmíněnou českou právní úpravu za zcela dostatečnou.

Česká republika tedy není přesvědčena o potřebnosti zvláštní úpravy právního postavení sezónních dělníků na úrovni EU a má zde velmi vážné pochybnosti o respektování zásady subsidiarity. Závazek rovnosti zacházení se sezónními pracovníky ve vztahu s občany ČR v sociálním zabezpečení, včetně dokonce exportu důchodů, který návrh směrnice obsahuje, považujeme za zásah do podoby vnitrostátního systému sociálního zabezpečení, který není v souladu se smlouvou o EU. V neposlední řadě též upozorňujeme na bezpečnostní riziko spojené s neexistencí evidence sezónních pracovníků.

Závěrem tedy bych rád konstatoval, že s předloženým návrhem usnesení, které doporučuje Výbor pro záležitosti EU, ministerstvo vnitra i ministerstvo práce a sociálních věcí plně souhlasí a ztotožňují se s ním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je Výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/7/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého požádám o slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jak už jsem při předchozím vystoupení avizoval, budeme dnes projednávat návrh směrnice, tedy legislativní akt, oproti tomu předchozímu, který byl komunikačním aktem, tedy velice důležitou záležitost týkající se právního pořádku nejen v ČR, ale v celé EU.

Tento legislativní návrh už byl vybrán hned při projednávání ročního plánu práce komise, protože jsme tušili, že v tomto návrhu by mohl nastat problém týkající se rozřešení té adekvátní správné úrovně rozhodování o zodpovědnosti, tedy že by mohl být porušen princip subsidiarity.

Navrhoval jsem dokonce i na posledním setkání předsedů evropských výborů, které se konalo v Madridu, abychom zařadili tento test na téma tzv. koordinovaného testu subsidiarity. Tento návrh bohužel neprošel s odůvodněním předsednické země, že nyní už každý může testovat subsidiaritu podle vlastní úvahy, každá komora, a že by vlastně bylo jakýmsi porušením principu subsidiarity, kdyby to společné setkání konference předsedů evropských výborů něco nařizovalo. Z hlediska předsedající země to bylo hrubé nepochopení toho, jak COSAC funguje. Protože tam se nikdy nic nenařizuje, jenom doporučuje. Proto také nikdy nebyla žádná země trestána za to, že se neúčastnila toho koordinovaného testu subsidiarity.

Skutečně této legislativní práci jsme věnovali velkou pozornost, protože je evidentní, že práce a potřeby jednotlivých států na sezónní pracovníky jsou velmi odlišné. Srovnejte – jižní státy potřebují sezónní pracovníky do období sklizně zemědělských plodin, zatímco u nás daleko více jsou sezónní práce v období výstavby, v období tedy stavební výroby, kde je jisté, že přes léto je zapotřebí pracovníků intenzivněji než v zimě. Rakousko má potřeby opačné, to naopak shání sezónní pracovníky pro obsluhu vleků. Z toho je vidět, že se vesměs jedná o pracovníky s nízkou nebo dokonce žádnou kvalifikací.

Jistě si vzpomínáte, že jsme před časem v Senátu diskutovali o tzv. „modrých kartách“, což byl také návrh komise, a byl to jeden z těch prvních dvou návrhů komise, který byl v balíčku v roce 2005, kdy Evropská komise přijala plán pro legální migraci a boje s ilegální migrací. A právě směrnice o „modrých kartách“ se týkala těch vysoce kvalifikovaných pracovníků.

V tomto smyslu lze říci, že komise nikterak nevybočuje ze svého úmyslu lépe specifikovat migraci. My, jako členský stát, jistě legální migraci v odůvodněných případech i nadále budeme podporovat. Tady ovšem problém nastává trochu jiný. A to je problém, že jsou nesmírně velké rozdíly mezi potřebami jednotlivých členských států. A z toho důvodu se domníváme, že určitě stojí za to právě provést test subsidiarity.

Než dojdu k těm důvodům, proč se domníváme, že tady je porušen princip subsidiarity, tak přece jenom ještě připomenu, co tedy sezónní pracovník znamená. Znamená, že sepíše smlouvu s konkrétním zaměstnavatelem, dostane konkrétní místo, jeho trvalé bydliště není na území členského státu, ale ve své původní třetí zemi. Tento zaměstnanec má mít přiměřené sociální jistoty. Měl podle návrhu dokonce nadstandardní přístup do sociálního zabezpečení. A to v řadě zemí včetně důchodů.

A z toho důvodu je vidět určitá problematika i v souvislosti s novými členskými státy, které nemají tak otevřený přístup na pracovní trhy, díky přechodným obdobím, které si některé země vyjednaly v době našeho přistupování. A to je další věc, která nám, jako zemi z desítky – deset plus dva, té skupiny, která naposledy přistoupila do EU – musí samozřejmě vadit.

Pobyt sezónní je u těchto pracovníků podle návrhu omezen na 6 měsíců, může být ale až tříletý. Neřeší ale problém souběhu sezónních pracovníků. Představa, že by Itálii sezónní pracovník z Afriky sbíral přes léto ovoce a v zimě odjel obsluhovat vlek do Rakouska, tak takový případ tato směrnice neřeší, ani jej nevyvolává.

Vláda sama upozornila na problém se subsidiaritou. Jsem velmi rád, že jsme v tomto smyslu zajedno, protože cítíme stejně, že lze, a to koneckonců v Lisabonské smlouvě je explicitně řečeno, lze tuto problematiku řešit na nižší než na té evropské úrovni. Tudíž lze ji řešit adekvátněji, citlivěji, přesněji, s menším rizikem možného zneužití navržené směrnice. A to je asi největší riziko – riziko zneužití.

Evropská unie pracuje s principem předběžné opatrnosti a podle tohoto principu riziko zneužití je skutečně hodnoceno jako vysoké z pohledu policejních orgánů. Rozdílnost potřeb trhu a potřeb jednotlivých podnikajících subjektů v jednotlivých státech smazává důvody k harmonizaci.

Uvedu několik zcela zásadních bodů, ve kterých jsme zjistili, že by mohlo dojít k porušení subsidiarity:

1.? Charakter sezónních prací, který směrnice pokrývá, zahrnuje období šesti měsíců, odpovídá tak patrně spíše zemědělskému cyklu v některých jihoevropských státech, které nemusí konvenovat s charakterem sezónních prací, například ve stavebnictví v jiných členských státech.

2.? Jako problematické se může jevit zavedení principu cirkulární migrace na celounijní úrovní a to s ohledem na rozdílnost potřeb jednotlivých pracovních trhů, danou jejich odlišnou strukturou. Patrně každý členský stát rozvinul vlastní koncepci legální pracovní migrace, která odpovídá jeho potřebám.

3.? Na základě navrhované úpravy mohou získat pracovníci třetích států výhodnější postavení v přístupu k sezónnímu zaměstnání, než mají příslušníci těch členských států, vůči nimž je uplatňováno přechodné období. Například pro české občany se to týká zaměstnání v Německu a Rakousku jako v posledních dvou zemích, které zatím nezrušily přechodné období a je evidentní, že ji nechají doběhnout až do konce, tj. tedy do konce letošního roku.

4.? Problém hmotně právního aspektu vidíme v tom, že nelze vyloučit, že garance práv sezónních pracovníků podle čl. 16 odst. 2 návrhu směrnice může v oblasti důchodového pojištění či sociálního zabezpečení poskytovat vyšší míru ochrany sezónním pracovníkům než občanům nových členských zemí, na něž se vztahují přechodná období. To je tedy EU 10 plus Rumunsko a Bulharsko, případně i pro budoucí přistoupivší kandidátské země.

5.? V tuto chvíli také nejsou zřejmé finanční důsledky výše zmíněných garancí v oblasti sociálního zabezpečení, přičemž návrh směrnice neobsahuje indicie, jež by mohly usnadnit kvalitativní analýzu dopadu přijetí směrnice. Tady komise neodvedla práci do svého důsledku úplně.

6.? V některých ohledech může směrnice přinést nové administrativní náklady spojené s centralizovaným systémem zpracování žádostí a přidělováním pracovníků včetně povinnosti určit či zřídit orgán příslušný pro přijímání žádostí a vydávání povolení, což je v článku 9 odst. 2 návrhu směrnice, či dohledu nad zajišťováním ubytování pro sezónní pracovníky podle čl. 14 návrhu směrnice.

7.? Charakter sankcí vůči zaměstnavatelům, kteří nesplní povinnost vyplývající z pracovní smlouvy, není v návrhu směrnice dostatečně upřesněn ani konkretizován, může být v některých zemích možná až nepřiměřeně extendován. Je tam jediná výjimka, a to je v podobě odepření možnosti žádat o přidělení sezónního pracovníka, pokud předtím byla zneužita tato směrnice.

Náš výbor velmi podrobně velmi podrobně záležitost projednal na mimořádné schůzi, protože jsme potřebovali zařadit tuto agendu na dnešní schůzi, neboť lhůta pro projednání končí 15. října, a to jen díky tomu, že období srpna se nezapočítává do legislativního termínu. Komise slíbila národním parlamentům, že bude-li předkládat návrh nového legislativního aktu před srpnem, tak srpen se nebude započítávat do osmi týdnů. Z toho důvodu máme možnost do 15. října se vyjádřit a můžeme eventuálně přijmout to tzv. stanovisko, o kterém jsem hovořil při svém minulém vystoupení.

Nejsme jediní, kteří projednávají a cítí tento návrh směrnice jako velmi citlivý, stejně tak je projednávají ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Nizozemsku, Finsku a Litvě. Stálý podvýbor pro evropské záležitosti rakouského Bundesratu již dokonce přijal odůvodněné stanovisko ve smyslu, že je zde porušen princip subsidiarity.

Ze všech ohledů, které jsem četl, jsem doporučil členům výboru přijetí usnesení. Toto usnesení máte jistě k dispozici. Je to usnesení, kdy doporučujeme Senátu, abychom poslali odůvodněné stanovisko komisi s tím, že jsme shledali rozpor s principy subsidiarity a že tudíž lze řešit tuto záležitost kvalitněji a úspěšněji na nižší úrovni, než je úroveň komunitární, tj. podle článku 79 odst. 5 Smlouvy o fungování EU, to je jedna část Lisabonské smlouvy.

Nebudu celé naše usnesení číst, máte je k dispozici, v podstatě se v něm nehovoří o ničem jiném než o tom, co jsem před chviličkou komentoval. Jenom mi dovolte říci, co asi tak můžeme očekávat. Jestliže se najde 18 komor z celkově 40 komor; ale připomínám, že každý parlament má dva hlasy, to znamená, že celkově ve vážení hlasů je 54 hlasů k dispozici, a pokud se jedna třetina hlasů, tedy 18, ozve, že je porušen princip subsidiarity, komise dostane tzv. žlutou kartu a tento návrh musí dát k projednání Radě EU, tam pan ministr bude zasedat a zváží, zda-li je možnost přehlasovat tento návrh či není možno jej přepracovat. A komise zaujme nové stanovisko. Buď bude pokračovat v práci, nebo jí tuto práci zavrhne s tím, že uzná důvody Parlamentu jakožto důvody adekvátní a nebude pokračovat. Pokud by se našla, což já nepředpokládám, polovina hlasů, tedy 27 hlasů a komise dostane tzv. oranžovou kartu, tak komise tento návrh musí vzít zpět, musí jej přepracovat a diskutovat na začátku celého legislativního procesu na půdě Rady EU o tom, zda-li nový návrh by připadal v úvahu.

Domnívám se, že pokud bude dostatečný počet hlasů, které zjistí porušení principu subsidiarity, že komise se bude realizovat v jiných návrzích, a tento návrh opustí, protože skutečně princip subsidiarity zde porušen evidentně je.

Děkuji vám za pozornost a omlouvám se, že jsem byl možná trochu delší, ale je to poprvé, kdy horní komora zasílá odůvodněné stanovisko. A my jsme si dali skutečně velice záležet, aby toto odůvodněné stanovisko bylo kvalitně napsáno, aby bylo dobře přeložitelné do angličtiny a jakmile je schválíme, hned je přeložíme do angličtiny, pošleme komisi a pověsíme na naše stránky IPEX, na kterých komunikujeme s ostatními parlamentními komorami.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi a otevírám rozpravu. Hlásí se pan místopředseda Štěch a dávám mu v tuto chvíli slovo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pan zpravodaj Sefzig hovořil o tom, že výbor si dal hodně práce, aby stanovisko bylo kvalitní a bylo srozumitelné. Já si nejsem tak jist a alespoň osobně se neztotožňuji jednoznačně s těmi vývody výboru a s návrhy, které nám tady byly předloženy.

Myslím si, že o problému, který je navrhován v rámci EU řešit, se u nás diskuse nevede v patřičné šíři a že se jakoby buď nevědomě a nebo úmyslně strká hlava do písku, že se provádí jakási pštrosí politika. Jestli ti samí, kteří jsou vyznavači a velcí zastánci naprosto volného působení tržních sil, který se v současné době projevuje už vlastně druhou nebo třetí desítku let v rozvoji globálního hospodářství, globálního kapitálu hovoří o potřebě flexibility a myslí to s tou flexibilitou dobře, aby to byl hnací motor pokroku, tak přece nemohou odmítnout a vzdělaní a slušní lidé, aspoň v západním světě, uznávají druhou část této flexibility, a to je to flexikurity, to znamená patřičnou ochranu lidí, aby tím, že jsou třeba slabší, jsou v námezdní pozici, nebyli v nedůstojné pozici, tak přece tato směrnice je právě o tom, aby se tento prostor mohl využít, aby skutečně mohl použít a uplatňovat flexibilní přístup k formám práce, k organizaci práce, k pohybu pracovníků, a za to dát lidem určitou stabilitu a jistotu. O tom mimo jiné by tato diskuse měla být a o tom by také měla být tato směrnice.

Víme přece, že existuje a s rozvojem nových technologií se v jiných podobách vyskytuje dumping. A konkrétně třeba v naší zemi víme, že například forma práce, kterou jsme před několika lety po velké shodě prakticky napříč politickým spektrem zavedli v našem pracovním právu, agenturní práce, je velký problém. My žijeme v schengenském prostoru, a doufám, že se shodneme, a to souvisí s diskusí, která tady probíhala předtím o elektromobilech, že Česká republika asi v tvrdé hospodářské soutěži nemá příliš velké šance proti takovým ekonomikám, jako je severoamerická, to znamená ekonomika USA, jako je dneska úloha a postavení Brazílie jako vůdčí a řekl bych hlavní síly Latinské Ameriky, jako je Čína, jako je Indie a jako jsou nové hospodářské instituce a celky, které se vytvářejí v jihovýchodní Asii.

Tam přece je naprosto jasné, že šanci máme jako Evropská unie, se všemi problémy, které to přináší a o kterých někteří senátoři vcelku logicky hovoří jako o zlu, které to třeba přenáší z našeho pohledu. A my si vždycky, tak jako v jiném životě, v jiných částech našeho života, musíme vybrat, že i to, co je celkově dobré, přináší některé dílčí nedostatky a problémy. A z tohoto pohledu si myslím, že je naprosto jasné, že jestliže máme schengenský prostor – a prosím, aby se nezneužívala omezení, která máme dočasně a věřím, že příští rok už padnou, na pohyb pracovní síly – tak i v schengenském prostoru se musí vedle pohybu kvalifikované pracovní síly, bylo o tom tady hovořeno, tam už určitá opatření byla udělána, udělat i určitá opatření u těch lidí, kteří jsou ještě více zranitelní, a to jsou méně kvalifikovaní pracovníci, kteří jsou často používáni na velmi flexibilní formy práce, kam patří i sezónní zaměstnání.

Já jako člověk, který se celý život věnoval ochraně práv zaměstnanců, uznávám, protože chci vést seriozní diskusi, že tuto formu práce potřebují zaměstnavatelé v agrárním sektoru, ve stavebnictví a jinde. Ale pokud chceme ty lidi přesvědčit, že jsme spravedlivé parlamenty a spravedlivé vlády, tak pro ně musíme vytvářet seriozní prostor, a to je to flexikurity, a musíme jim také zajišťovat určitou míru ochrany, ale i našim lidem například, protože na naše lidi dopadá v tomto směru dumping. A ti cizinci kolikrát ani nevědí, že ten dumping tady provádějí. A proto si myslím, že tam pravidla mají být. Jaká ta pravidla mají být je samostatná diskuse, ale tato diskuse se nemůže odehrávat v jednom státu, když jsme v schengenském prostoru. Tato diskuse musí být širší, tato diskuse skutečně podle mého hlubokého přesvědčení se všemi riziky musí být celoevropská.

Vím, že se toto nechá zneužít, že někdo se postaví a řekne, že chceme otevřít brány pro příliv zahraničních pracovníků. Není tomu tak. Ale na druhou stranu říkám otevřeně, že nejsem zastáncem zavřít vrata a nikoho sem nepustit. Reálný globální ekonomický prostor tyto formy skutečně potřebuje. A proto si myslím, že je potřeba se o tom bavit seriozněji a neuchylovat se k tak jednoduchým zneužíváním, které tady bylo naznačeno, že dokonce i některé nové státy díky tomu, že jsou přechodná opatření, na tom budou hůře. To spíše odkrývá to, že některé nové státy mají nároky pro to, aby garance zaměstnanců upravily, velmi nízko, velmi nízko, a že je potřeba dosáhnout nějaké úrovně, která bude přijatelná v rámci EU. A o tom by se měla vést seriozní diskuse.

Musím říci, že před třemi lety se Radě hospodářské a sociální dohody za účasti pana ministra Nečase, a myslím si, že to tehdy vypadalo na velmi seriozní přístup, otevřela diskuse o tom, jak řešit agenturní zaměstnávání. Pak to bohužel zůstalo, řekl bych, na stejném bodě a víme, že to je velký nešvar. Nechci to nyní tady rozebírat, ale to de facto navazuje na tuto oblast.

Překvapuje mě od pana ministra a místopředsedy vlády Johna, že se stanoviskem, které asi on nepřipravoval, je tam krátce, to už bylo připraveno, se ztotožňuje. Možná, že by stálo za to se k tomu ještě vrátit. Vím, že je to složitá materie, že se věnoval jiným věcem. Ale jestliže prohlašuje, a já chci věřit tomu, že jeho úmysly jsou skutečně férové a čestné, že chce vést tvrdý boj proti korupci, tak dumping, a o ten se tam jedná, to je podle mého názoru bratr korupce. Kde je korupce, tam vždycky předtím většinou byly nějaké znaky dumpingu, aby někdo výhodu silného postavení mohl využít, že musel z dumpingu získat nějakou, zejména ekonomickou finanční pozici.

Myslím si tedy, že o této věci se musí diskutovat seriozněji. A domnívám se, že ohánět se nebo schovávat se za to, že 84 sezónních pracovníků máme v ČR, není na místě, protože víme, že v ČR bohužel se pohybuje velké množství pracovníků v šedé ekonomice, to znamená lidé, kteří tady jsou nelegálně nebo jsou tady za účelem turistického pobytu a reálně pracují, ať už jako sezónní nebo pracovníci na určitou dobu, zejména ve stavebnictví, ve službách a dalších činnostech.

Z tohoto ohledu považuji stanovisko našeho výboru za neadekvátní, a moc bych se přimlouval za to, abychom se této problematice věnovali šířeji a abychom více důvěřovali určitým znalostem této problematiky v ostatních našich partnerských zemích v EU a abychom spolupracovali, kooperovali na vytvoření určitého evropského přístupu, pokud myslíme vážně problematiku férové flexibility, to znamená i s ochranou, tj. flexikurity, což si myslím, že je určitá forma, pokud bude vyvážená, která může z EU vytvořit i do budoucna dlouhodobě konkurenčně schopný ekonomický subjekt. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu místopředsedovi Štěchovi. V tuto chvíli je přihlášen s přednostním právem předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, pozorně jsem si vyslechl svého předřečníka, ale usnesení, které jsme dostali všichni na stůl, hovoří o subsidiaritě. Nehovoří o tom, co by se v daném okamžiku ve směrnici mělo detailně rozebírat.

A vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva jasně deklaruje, že je-li porušen princip subsidiarity, že se máme ozvat. A my v daném okamžiku to činíme, a já plně souhlasím se stanoviskem výboru a budu ho podporovat.

A jenom bych měl doplnění na závěr doporučení, kdy v bodu III. Senát pověřuje předsedu Senátu, aby toto odůvodněné stanovisko sdělil předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise – a předsedům komor jednotlivých parlamentů členských zemí Evropské unie.

To je mé doplnění do usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, až skončí rozprava, zeptám se zpravodaje, jestli akceptuje doplnění usnesení. V tuto chvíli je přihlášena paní senátorka Alena Venhodová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Venhodová: Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte, abych jen krátce zareagovala na to, co tady řekl pan místopředseda Štěch. Oblast sociálního zabezpečení skutečně i po zrušení pilířové struktury stále náleží do otázek národních kompetencí. Je to zásah do subsidiarity, pokud takovéto směrnice přichází. Myslím si, že je skutečně v kompetenci každého státu, určovat si, jakou sociální a pracovní politiku bude zavádět na svém pracovním trhu.

Jestliže ale navíc tímto skutečně mají být zvýhodněni pracovníci třetích zemí, i když sezónní, oproti pracovníkům z členských států, vidím v tom nesoulad. Musím říci, že usnesení, které přijal evropský výbor, přijal naprosto jednomyslně napříč politickým spektrem, a že jsme to brali naprosto zodpovědně. A jestli je označován zákaz pohybu pracovních sil do Rakouska nebo do některých dalších destinací našeho Evropského společenství jako demagogie, není to demagogie. Je to zatím tvrdý fakt a myslím si, že subsidiaritu si musíme umět aspoň k tomuto celku uhájit.

Chtěla bych vás požádat, protože to stanovisko je skutečně schváleno velmi zodpovědně, po diskusi a po konzultaci s odborníky, abychom i tento princip obrany národních zájmů využili a abychom ho podpořili napříč spektrem. Není v tom nic jiného, než zodpovědnost a využití možností, které nám Lisabonská smlouva dává.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Venhodové, je přihlášen pan senátor Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Přihlásil jsem se, abych nebyl nařčen, že jsem zneužil své pozice zpravodaje a vystupoval po ukončení diskuse, když už nemůže být reagováno. Dovolte mi, abych přece jen reagoval na vystoupení pana místopředsedy Štěcha a možná doplnil svoji úvodní zpravodajskou zprávu. Právě ten princip, o kterém ono hovořil, jeho konkrétně já nikdy nebudu podezírat z toho, že by nevěděl, jak vypadá český pracovní trh, protože byl dlouholetým předsedou odborů, takže o tom ví jistě více, než víme mnozí my ostatní. Také si jistě uvědomuje, že toto se týká těch nejméně kvalifikovaných pracovníků. Dá se říci těch nejzranitelnějších pracovníků.

Proto právě dodržení principu flexikurity je ten důvod, proč my toto odůvodněné stanovisko zasíláme. Právě chceme, aby byly na jednotlivé pracovní trhy jednotlivých členských států ušity politické programy, migrační, legálně migrační programy, podle jejich jednotlivých potřeb, tak abychom neohrozili ty nejméně kvalifikované pracovníky, občany členských zemí Evropské unie. Právě proto posíláme odůvodněné stanovisko. To není nic o dumpingu, to sem nepatří. Není to nic o agenturách. Agentura řeší problém zaměstnaneckého vztahu.

My řešíme naprosto zásadní věc, potřeby sezónního zaměstnávání, které jsou v jednotlivých členských státech, a víme, že to má pozitivní vliv i na ty třetí země, že je to vývoz peněz do těch zemí, že je to boj proti jejich chudobě, že se jim tím pomáhá, ale jenom v té pozici, v které nejsou ohroženi nejméně kvalifikovaní zaměstnanci členských států Evropské unie. To jsem potřeboval doplnit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Grulich. Pan senátor Tomáš Grulich nemá, co by dodal. Dále se přihlásil pan místopředseda Milan Štěch k dalšímu vystoupení. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Asi budu muset některé věci objasnit. Samozřejmě že omezení pohybu pracovníků z naší země v některých zemích, zejména v Rakousku a v Německu, byl chybný krok, a já jsem vždy proti tomu protestoval a vedli jsme jednání, aby tato přechodná období rychle skončila, a mně se jen nelíbí, že se to v souvislosti s projednáváním této materie používá.

Jistě se shodneme v tom, že to je špatně, že to takhle být nemá. O tom, o čem ta směrnice je, ta je o podmínkách a o pravidlech pro sezónní zaměstnance, která by měla platit, a teď buď v každé zemi na základě jejího národního práva, anebo v určitých principech ve všech zemích schengenského prostoru. Jsem zastáncem toho, aby pravidla platila v rámci schengenského prostoru, protože když máme schengenský prostor, volný pohyb pracovní síly, a tudíž i ctíme stejné hodnoty, tak abychom tam alespoň základní pravidla měli stejná a měla by být upravena směrnicí. To je ten rozpor mezi námi.

Ti, kteří říkají, já se domnívám, že si to každý upraví ve své národní legislativě, a to se netýká jenom sociálního zabezpečení, samozřejmě že subsidiarita by tam měla do určité míry v některých věcech zůstat, o tom je dohoda, o tom je rozsah té směrnice, tak že v národních legislativách se to upraví podle svých podmínek. Samozřejmě, ale také se to stát nemusí, a některé země to dokonce můžou upravit úmyslně, aby měly určitou výhodu a měly výhodu nezaslouženou. Tzn. jinde pro pohyb kapitálu, zboží platí pravidla, která jsou společná, a pro pohyb zaměstnanců a jejich ochranu mají platit pravidla ne společná?

To není fér, to není v rovnováze. A o tom je diskuse. Je to strašně jednoduché, samozřejmě se to může zamotat, může se to zdůvodňovat, jako se tady používá, že domácí zaměstnanci by byli díky této směrnici v nevýhodě vůči těm, kteří přicházejí. To podle mě není pravda. Jestli existují některé země, které mají tak nízké standardy, to by se týkalo těch posledně přistoupivších, Rumunska a Bulharska, tak je to dané jejich úrovní, a také, že touto formou dumpingu se snaží získat nějakou výhodu. Ale toto se stejně musí v Evropské unii srovnat, a věřím, že by směrnice nevstoupila v platnost zítra a že také může mít nějaké přechodné období. A když ne, jsou to taková opatření, která se jistě nechají vyřešit. O tom by se měla vést diskuse.

Pokud se diskuse o těchto věcech nepovede seriózně, vážení, my můžeme být přesvědčeni, nebo vy, kdo má názor, že se to vyhrálo, ale lidé, kterých se to týká, ti tomu věřit nebudou a budou to chápat jako další podraz a manipulaci s nimi, a to si myslím, že je hra, která nemůže dopadnout v dlouhodobém měřítku dobře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Štěchovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři, pro mě je jednoznačné, že doporučení bylo přijato jednomyslně, tzn. napříč politickým spektrem. Tady je asi rozdíl v tom, jak to kdo chápe. Evropa chce nějaké podmínky pro sezónní dělníky, zdůrazňuji z třetích zemí. Ne z Evropské unie. My říkáme, že si je uděláme sami. A to je možná rozpor mezi kolegou Štěchem a některými jinými z vás.

Já bych se chtěl ale zeptat na něco jiného pana ministra. Tady zaznělo číslo 84 sezónních pracovníků v České republice. Nepřeslechl jsem se? Anebo udělali soudruzi z ministerstva vnitra někde chybu, pane ministře?

A ještě tady nebylo zdůrazněno jedno, to velké bezpečnostní riziko. To by zde mělo být zdůrazněno, protože ty třetí země, to jsou země s jinou kulturou, jinou morálkou, jinými návyky. A já jsem se chtěl zeptat, jestli ministerstvo vnitra si udělalo nějakou předběžnou analýzu, kterých zemí by se to nejvíce týkalo, v jakém počtu. A tady bylo řečeno, že to bude mít dopad na sociální, a samozřejmě i zdravotní systém. Mě by zajímalo, jaké by mohly být dopady na naše oba dva systémy, když k nám sem přijdou sezónní dělníci, a teď nikdo neví, jestli se bude jednat o těch 84 tisíc anebo třeba milion Číňanů na stavbu dálnice.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Drymlovi. Pane ministře, nemusíte se hlásit, on se do rozpravy již nikdo nehlásí. Já ji v tuto chvíli končím a stejně vám dávám slovo. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr vnitra Radek John: Byl bych se přihlásil stejně, kdyby mě pan senátor Dryml nevyvolal, a sice v reakci na pana Štěcha. Já bych byl velmi rád, kdybych se touto problematikou nemusel zabývat, když jsem tak krátce na ministerstvu vnitra. A já se touto problematikou bohužel zabývám prakticky denně.

Nevěřil byste, jak neuvěřitelný je tlak diplomatického sboru ze třetích zemí. Jak sem jezdí členové vlády třetích zemí. A jak žádají, abychom uvolnili Českou republiku pro vstup příslušníků třetích zemí. A nemluvím o nějakých desítkách, stovkách, mluvím o tom, třeba z jedné země za rok byl nárůst 15 tisíc lidí před lety. Podobný nárůst může nastat tímto způsobem.

Těch 84 tis. lidí, to jsou lidé, kteří mají dlouhodobá víza za účelem zaměstnání, a my to máme pokryté, ale potřebujeme, aby Česká republika měla nějakou kontrolu, protože když pominu, jak velký je tlak dostat sem ze třetích zemí jakýmkoli způsobem desetitisíce lidí, v některých zemích je to přímo vládní úkol, tak druhá, zhruba dvě hodiny denně věnuji podpisování materiálů kolem bezpečnostních rizik, spojených s občany třetích zemí.

Tzn., já bych strašně rád, jsem tam jen dva měsíce, o tom neměl žádnou představu, hrozně rád bych tím nebyl vůbec zatížen, bohužel, je to denní chleba, a pokud by došlo k tomu, co navrhuje směrnice EP, nebudou to pro mě dvě hodiny denně, ale šest hodin denně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi, požádám pana senátora Sefziga, aby zhodnotil proběhlou rozpravu jako zpravodaj tohoto tisku. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, rozprava proběhla. Myslím, že jsme vysvětlili jednotlivé pochybnosti o účelu vytváření komunitárního práva v oblasti sezónní práce. Pan ministr odpověděl na přímou otázku kolegy Drymla. Jen mohu říci, že jsem zaregistroval doplnění našeho usnesení od předsedy Senátu, a to sice v obligatorní části III na závěr, že nebudeme sdělovat odůvodněné stanovisko pouze do evropských institucí, ale také předsedům komor jednotlivých parlamentů členských států Evropské unie. Já doporučuji to doplnit, už jen z toho důvodu, že tento tisk nebyl vybrán k tomu koordinovanému testu, a proto určitě bude dobré, aby se touto cestou, prostřednictvím předsedů jednotlivých komor dozvěděli všichni rychle o našem stanovisku. Tento návrh doporučuji a připojuji jej do našeho výborového usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. S přednostním právem se ještě hlásí místopředseda Senátu pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Omlouvám se, nerad to činím, ale nerad bych, aby po krátkém vystoupení pana místopředsedy vlády Johna vznikl dojem, že má vystoupení tady – byla vystoupení, která chtějí, aby vznikl prostor, že benevolentně nebo z vůle Evropské unie do České republiky budou přicházet zahraniční pracovníci, znovu říkám, proti naší vůli. To vůbec o tom přece není. To je o tom, že když se země rozhodne, že tam pustí zaměstnance, že tam pustí pracovníky z třetí země, a já jsem také zastánce toho, jedině když to je poslední možnost, využít maximálně svoje zaměstnance, svoje občany, tak že se to bude dít podle pravidel, která budou společná pro celý schengenský prostor. Tzn., aby nevznikl dumping vůči stávajícím zaměstnancům i vůči občanům – zaměstnancům v rámci Evropské unie.

Pane ministře, shodujeme se, já jsem zrovna tak jako vy pro to, aby tady nebyli lidé, kteří tady být nemusí, leží mi to na srdci minimálně 15 let, a chci, aby to bylo naprosto jasné, aby to nikdo nemohl zneužít, že jsme tady chtěli otevřít dveře dokořán, aby sem mohli chodit lidé, kteří nám tady budou dělat nekalou konkurenci. To samozřejmě nechci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Pan ministr se hlásí, tím pádem se znovu otevírá rozprava. Pan ministr má z jednacího řádu právo promluvit, takže pane ministře, prosím, vaším vystoupením znovu otevřeme rozpravu. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr vnitra Radek John: Omlouvám se, děkuji za to, protože opravdu cíl je společný, aby tato země byla bezpečná. A proto vás prosím, vláda poslala do parlamentu cizinecký zákon. Když mluvíte o dumpingu, kde se implementuje legislativa Evropské unie a bude tam velké zpřísnění pro firmy, které zaměstnávají načerno cizince. Nebo-li to bude boj proti dumpingu. Doufám, že na tom budeme ve shodě. Prosím vás o podporu cizineckého zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, to už jsme trochu někde jinde. Je otevřená rozprava, hlásí se pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, rozprava byla otevřena, já za to nemůžu, využívám jenom svého práva, protože pan ministr mi neodpověděl, tak bych se ho ještě jednou rád otázal, jestli existují tedy nějaké analýzy, jak je možné, že udává statistika oficiální ministerstva vnitra 84 sezónních pracovníků, když dobře víme, když se půjdu podívat k Juldě Fuldě, že tam stojí celá řada zahraničních dělníků, sezónních tzv. To znamená, že asi je ve statistice někde chyba. Jaké to bude mít dopady na náš sociální systém, jestli se tím vůbec někdo ve vládě zabývá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. V tuto chvíli již se do rozpravy znovu otevřené nikdo nehlásí. Končím znovu otevřenou rozpravu. Pan ministr má znovu právo promluvit jako předkladatel.

Místopředseda vlády a ministr vnitra Radek John: Znovu říkám, dlouhodobá víza za účelem zaměstnání v této chvíli 84 tis. lidí. Proto právě upozorňuji na cizinecký zákon, protože fronty, které tam stojí, jsou ty fronty, na které se budeme dívat v souvislosti s tím, jaká tady mají povolení k pobytu. Nesměšujme to, kolik tady je cizinců, pracujících načerno, a kolik je tady lidí, pracujících legálně s povolením.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Má touhu se ještě vyjádřit zpravodaj? Nemá touhu. Já děkuji a v tuto chvíli můžeme přistoupit k hlasování. Znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o upraveném návrhu, tak jak jej přednesl zpravodaj pan senátor Sefzig. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolegyně a kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 44, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat.

Děkuji, my se vystřídáme a budeme pokračovat ve schváleném programu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném

a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 331. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Marcel Chládek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já budu opravdu velmi stručný a krátký, protože v předchozím bodu se nám rozběhla plodná diskuse a vzhledem k tomu, že ve svém původním návrhu jsem odůvodnil, proč předkládám tento návrh na odložení státních maturit, a v podstatě v průběhu této diskuse vznikl podnět, že by se nemělo dále odkládat, ale už tento moloch předražený zastavit. V rámci diskuse jsem dostal také úkol, abych tento návrh v kontextu s těmito připomínkami přepracoval, takže před vámi leží přepracovaný návrh, který vychází ze všech připomínek, a já bych ho jen v krátkosti okomentoval. Podstatou návrhu zákona je zrušení všech ustanovení, která se týkají zavedení tzv. nového způsobu maturitní zkoušky. V § 81 odstavec 2 je ustanovení, že ministerstvo školství stanoví prováděcím právním předpisem formu, průběh a způsob hodnocení maturitní zkoušky. Já jsem četl i připomínky z legislativního odboru, v podstatě s nimi můžu souhlasit. Některé drobné věci, které se v návrhu vyskytují, se můžou upravit ve čtení ve výboru. Co se týká diskuse na téma, jestli celý průběh maturitní zkoušky musí být součástí školského zákona jako takového, nebo v prováděcí vyhlášce, osobně se přikláním k tomu, že nemusí být přímo v zákoně stanoveno, kdy maturující student může nebo nemůže odcházet na toaletu, ale že toto se může upravovat i přímo na škole, že o tom může rozhodovat ředitel.

V podstatě vycházím i ze současného návrhu pana ministra Dobeše, který v některých částech hovořil o tom, že se škrtá školský zákon nejméně o 100 stran. Já mu tímto chci pomoci, aby měl tu práci trošku jednodušší, protože si opravdu myslím, že školský zákon, který má 132 stran a prodělal už nějakých 20 novel, nemůže být už ničím jiným než paskvilem a je zapotřebí mít krátký, jasný návrh zákona, který by řešil nejenom státní maturitu, ale školství jako takové. V minulosti tady probíhala celá řada mystifikací, že jsme posledním státem, který nemá tuto státní maturitu. Opět si pomůžu denním tiskem, kde se píše, že takovouto podobu státní maturity mají v EU pouze tři země. Hovořil jsem tady o tom, že mi tam nejvíce vadí ekonomická stránka věci, neustále volám nejenom po procesním auditu, ale i po ekonomickém auditu.

Docela mě zarazila i další věc, kdy v poslední době se vyrojila celá řada inzercí, které nabízejí dnes studentům, že je připraví ke státní maturitě.

Takto daleko jsme se dopracovali, že soukromé firmy nabízejí středním školám, že je připraví ke státní maturitě. Takže nevím, jestli chceme jít tímto směrem, abychom to posunuli až do této absurdity.

Doporučoval bych, abychom se podívali za humna na Slovensko, kde mají velké problémy se státní maturitou, kde už běží přibližně pět let. Vracejí se v tomto systému někam jinam. Poučme se z toho, co u nich nefungovalo a hlavně se podívejme, proč na Slovensku probíhá státní maturita dvacetkrát levněji než v návrhu, který bude v České republice.

Takže tolik úvodem. Děkuji za pozornost a prosím vás o propuštění tohoto zákona do dalšího čtení do výborů, kde můžeme jednotlivé nuance upravit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Jermáře. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, budu velice stručný, protože už při posledním jednáním pléna jsme o tom hovořili. Takže já bych pouze dal návrh, aby návrh tohoto zákona byl postoupen k projednání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, a abyste po skončení rozpravy k nim zaujal stanovisko. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako jediný je zatím přihlášen pan senátor Zdeněk Janalík. Pane senátore, máte slovo. Připraví se pan senátor Karel Šebek.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jenom říci, že kolega Chládek udělal to, co jsme mu doporučili na minulém jednání. Já bych k tomu dodal pár poznámek. Doporučil bych, abychom předali tento materiál do výboru, ale s tím, že a) by se to především mělo upravit ve výboru takovým způsobem – pozměňovacím návrhem, nebo prostřednictvím pozměňovacího návrhu, aby se pokud možno nespoléhalo na vyhlášku. Protože už teď jsou školy v problémech, protože maturitní vyhláška jako taková je v podstatě neplatná. Takže aby toto bylo upraveno zákonem. A nedoporučoval bych, aby to probíhalo ve zkrácené formě, v rychlém řízení ve sněmovně. A to z toho důvodu, že by měl být skutečně vytvořen prostor pro koordinaci této činnosti s ministerstvem školství. V současné době budou probíhat testy – maturity nanečisto. Myslím si, že zrušení maturit v tomto školním roce je nereálné, takže patrně podle zákona maturity proběhnou. V kontextu všeho tohoto dění by pak měla přijít norma, která řekne, jak bude ve skutečnosti dál. Ta norma by měla být kvalitní a jednoznačná. Proto jsem si dovolil tuto poznámku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, navážu na svého předřečníka. Pan senátor předkladatel Chládek splnil to, co jsme mu dali za úkol. Na druhou stranu je víc než polovina září, dneska je první podzimní den, a přípravná fáze maturitní zkoušky po mém soudu nelze zastavit. Takže se opravdu přikláním k návrhu na postoupení do výboru s tím, že by měla být zvážena i účinnost tohoto zákona. Máte tady napsáno, že účinnost je dnem vyhlášení. Budeme-li diskutovat o kvalitnější formě maturitní zkoušky, tak by tam měl být nějaký rozumný termín – datum vyhlášení tohoto zákona. Současně by mělo ministerstvo školství sdělit, jak naloží s tím, jak se bude maturovat v tomto školním roce. Poněvadž po mém soudu nelze ten proces zastavit. Jak se vyhodnotí maturita na zkoušku a jak se stanoví den vyhlášení reálně tak, aby rodiče i maturující žáci nebyli pořád ve stresu, jestli se tak bude maturovat, nebude maturovat, odloží se to, neodloží. Aby to opravdu mělo – abych tak řekla – nějakou štábní kulturu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí již avizovaný pan senátor Karel Šebek a připraví se paní senátorka Alena Venhodová.

Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jenom připomenout jeden projekt z dílny ministerstva školství, který byl kdysi realizován, jmenoval se Internet do škol. Myslím si, že jeho přínos pro počítačovou gramotnost našich žáků a studentů byl marginální a vyšel tuto společnost na 5 milionů korun. (Hlasy: 5 miliard.) Takže my diskutujeme a peníze mizí. Chtěl bych upozornit i na tento faktor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Venhodová a připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátorka Alena Venhodová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěla říci, že souhlasím s tím, co tady řekla paní senátorka Paukrtová, že ta nejistota jak mezi studenty, tak mezi rodiči a vůbec ve veřejnosti je opravdu stresující. A pokud by tato fáze byla brána jako nějaký test nebo jako záležitost, která je nezávazná a nenese s sebou to, co není dobře připraveno, nachystáno a je zpochybňováno i z finančního pohledu, já také jsem proti státním maturitám v této formě a v této podobě. A takto načasované, jak se k nim dnes přistupuje. Proto podpořím návrh, který předkládá senátor Chládek.

Chtěla jsem říct ještě jednu věc. Nedávno byla zveřejněna analýza stavu našeho regionálního školství renomovanou firmou, bylo to začátkem září. Této prezentace a analýzy se zúčastnil i pan ministr. Z toho vyplývá jednoznačně, že problém našeho školství v prvé řadě je v základním školství. V základním školství, které je rozkolísané, nerovnoměrné, se snižující se kvalitou. A pokud nebude stabilizováno základní školství, tak začínat nějakým zesouladěním a normováním středního školství, které je až nadstavbou toho základního prvku, se mi zdá také jako nešťastné. A pokud teče do střechy – a z vysokého školství nejsou výstupy do základního školství, nemůžu říci kvalitní, ale prostě nějakým způsobem stabilizované, na určitém nezpochybnitelném standardu, tak tam je další problém. A my začínáme zprostředka, místo toho, aby se řešily základy a střecha.

Z tohoto důvodu se přikláním k tomu názoru a také nesouhlasím v této fázi se zavedením státních maturit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Karel Šebek.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Já vám nechci kazit ideály, ale za chvíli vám tady něco ocituji. Státní maturity mají dva rozměry. Jeden je odborný – o tom bychom mohli vést dalekosáhlé diskuse, druhý je finanční. A tady jednoznačně musím říci, že jde o dobrý byznys. Jde o 300 milionů, které již zmizely, vážení. A to si dovoluji tvrdit na základě tohoto: Zabezpečení maturity je již vázáno smluvně tak, aby mohly řádně proběhnout v následujícím období v zákonem stanoveném rozsahu a termínech. Navíc současný organizační a logistický model maturit byl schválen poradou vedení a ministrem školství, a tudíž by bylo nové projednání a schválení ministrem nutné.

Ve vazbě na veřejná vyjádření pana ministra, že ministerstvo školství je vázáno uzavřenými smlouvami na zajištění logistiky do roku 2014 a teprve po tomto roce je připraveno celý systém přehodnotit: Takže, vážení, smlouvy jsou uzavřeny do roku 2014, možná, že se na tom podílejí i firmy pana Soukupa, ale těžko s těmi smlouvami na 300 milionů celkově něco uděláme. Připomínám, že ve školství chybí finanční prostředky, učitelé a ostatní školští pracovníci si stěžují, dokonce i včera demonstrovali. A tady, zcela zbytečně, se dávají ročně velké částky na státní maturity. Já jsem se zaměřil na stránku finanční, stránku odbornou přenechám jiným.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní zatím poslední přihlášený je pan senátor Karel Šebek, prosím.

Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, já bych chtěl jenom opravit své přeřeknutí. Řekl jsem 5 milionů, ale správně mělo být 5 miliard korun za Internet do škol. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, ano, bude zaznamenáno. My jsme si to všichni, uvědomili, že se jedná o přeřeknutí. Hlásí se do rozpravy ještě některý senátor nebo senátorka? Není tomu tak, takže rozpravu končím. Ptám se navrhovatele pana senátora Marcela Chládka, chce-li se vyjádřit k rozpravě. Je tomu tak, prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající, děkuji všem senátorkám a senátorům, kteří se mým návrhem zabývali. Zabýváme se tímto návrhem myslím podrobněji než samotné ministerstvo školství. Protože ministerstvo školství v čele se svým ministrem podle mě Parlament bere na lehkou váhu. Musím souhlasit i s tím, co tady řekl pan senátor Dryml, kdy ministerstvo vůbec nepočítá s tím, že by Parlament mohl rozhodnout nějak jinak, než jak se rozhodla vláda. Že to berou na lehkou váhu, vidíte i z toho, že z ministerstva byť jeden jediný člověk se nepřišel podívat a nepřišel si poslechnout diskusi. Je vidět, že asi Senátem opovrhují.

Co se týká té doby, musím s vámi naprosto souhlasit, na druhou stranu není mojí vinou, že se tady nad tématem státních maturit diskutuje již 14 let. A je pravdou, že my to chytáme nějakých pět minut po dvanácté. Proto jsem to dával do zrychleného čtení v Poslanecké sněmovně, a my se musíme rozhodnout ve výboru, jestli půjdeme cestou urychleného řešení, to znamená, aby ještě tento ročník mohl využít této alternativy zastavení státních maturit. Podotýkám, že jsou to studenti, kteří v 1. ročníku nastupovali za jiných podmínek a přijde mi neseriózní, že nebyli seznámeni s tím, jak budou maturovat. Nebo necháme proběhnout jeden ročník. Uvidíme, Já myslím, že už uvidíme při podzimní generálce, možná, že někteří budou rádi, když to rychle budeme rušit. Protože já očekávám, že i ta samotná generálka nám ukáže, kde jsou úskalí této tzv. státní maturity. A samozřejmě můžeme se i podívat podrobněji, jestli je nutné to dávat do vyhlášky, nebo do zákona.

Pravda je jedna, naprosto souhlasím s panem senátorem Janalíkem, pokud by tento návrh prošel, tak by se musela postavit vyhláška nová, která by samozřejmě na to reagovala. S tím také jsem počítal jako navrhovatel. Takže ještě jednou děkuji za proběhlou diskusi a pevně věřím, že budeme moci nad tímto problémem diskutovat ještě ve výboru a poté v druhém čtení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane zpravodaji pro první čtení, vyjádřete se k proběhlé rozpravě, prosím.

Senátor Jaromír Jermář: Takže v proběhlé rozpravě vystoupilo celkem pět senátorů. Pět senátorů a senátorek, abych to uvedl správně. Nepočítám tedy opravné vystoupení podruhé pana senátora Šebka. Nepadl žádný návrh, byly tam pouze citovány některé názory a připomínky, zejména k té prováděcí vyhlášce, potom také k termínu platnosti nového zákona. Myslím, že to jsou právě věci, které je potřeba projednat při jednání ve výboru, pokud se rozhodnete a tento návrh zákona bude postoupen k projednání výboru.

Pan senátor Janalík doporučil k tomu usnesení ještě něco, ale už posledně jsme řešili, že de facto usnesení nemůže mít ještě nějaký dodatek, takže pouze opakuji, že dávám návrh, aby návrh zákona byl postoupen k projednání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Z logiky našeho jednacího řádu vyplývá, že nebyl podán návrh ani na dopracování, ani na zamítnutí, a proto přistoupíme k přikázání.

Návrh přikážeme výboru k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Táži se, zda má někdo jiný návrh, nebo ho chce rozšířit, doplnit. Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

V Jednacím sále je přítomno 50 senátorek a senátorů. Pro přijetí je potřeba 26 hlasů. Ještě tedy chvilku počkáme, aby se kolegové mohli zaregistrovat. Čísla zůstala stejná – 50 přítomných, kvórum 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 22 bylo registrováno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí bylo 26. Pro návrh se kladně vyslovilo 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme projednávat další bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě

a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších přepisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 328. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, o vaše vystoupení.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Podle ustanovení § 4a odst. 2 zákona o půdě, pokud nemohla osoba žádající o restituci zemědělského majetku jednoznačně prokázat svůj nárok výpisem z úřední evidence, zapsal ji Pozemkový úřad jako domnělou oprávněnou osobu.

Pozemkové úřady poskytovaly tomu, kdo tvrdil, že je oprávněnou osobou a byl zapsán v seznamu domnělých osob, pomoc zejména tím, že mu zajišťovaly výpisy z evidence nemovitostí, sbírky listin, katastrálních úřadů a kopií listin z archivu, jakož i jiné prostředky, které mohly přispět k objasnění věci.

V případě, že se nepodařilo prokázat nárok domnělé oprávněné osoby, příslušný Pozemkový úřad její nárok neuznal a odkázal domnělou oprávněnou osobu s jejím nárokem na soud. Pozemky, o které domnělá oprávněná osoba žádala, vede Pozemkový úřad jako restitučně ohrožené a podle § 17 odst. 4 zákona o půdě je povinen poskytnout Pozemkovému fondu informace o tom, že na nemovitost byl uplatněn restituční nárok. Pozemky jsou blokovány při převodu zemědělských pozemků z vlastnictví ČR na jiné osoby a Pozemkový fond ČR je nemůže převést a v řadě případů blokují průběh pozemkových úprav, ale co je nejhorší, především v přídělových oblastech rozvoj obcí a ohrožují čerpání např. prostředků z rozvoje venkova.

V zákoně o půdě totiž není stanovená lhůta, ve které se mohou domnělé oprávněné osoby obrátit se svým nárokem na soud. Některá rozhodnutí pozemkových úřadů o neuznání nároku domnělé oprávněné osoby jsou pravomocná více než 10 let. Domnělá oprávněná osoba není vázána žádnou lhůtou a blokace pozemků trvá do té doby, než rozhodne soud o jejím nároku. Ovšem oprávněná domnělá osoba se musí na soud obrátit. A pokud jí to způsobuje problém, já a skupina navrhovatelů doporučujeme doplnit zákon o půdě v tom slova smyslu, že oprávněná osoba, pokud tento dodatek po projednání ve výborech schválíme, musí do půl roku, pokud měla nárok, se obrátit na soud, aby se tyto věci dořešily a zprůhlednily se vlastnické vztahy a především starostové mohli s pozemky, které blokují rozvoj obcí a měst, hospodařit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Vítězslava Jonáše. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Myslím, že předkladatel dostatečně objasnil nutnost přijetí této novely. Proto se nebudu u této novely déle zdržovat a doporučil bych ji k projednávání ve druhém čtení do jednotlivých výborů, tak aby byla přijata co v nejkratším termínu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji pro první čtení a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a vykonával činnosti s tím spojené.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, nikdo nemá zájem vystoupit, takže obecnou rozpravu končím. A protože nezazněl návrh na vrácení k dopracování ani na zamítnutí, přistoupíme k přikázání.

Navrhujeme, aby návrh senátního návrhu zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a dále ústavně-právnímu výboru.Je to návrh Organizačního výboru.

Ptám se, zda má někdo jiný návrh či návrh na doplnění? Není tomu tak, přistoupíme tedy k hlasování. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 23 bylo registrováno 46, kvorum pro přijetí 24, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo. Tentonávrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji pro první čtení a končím projednávání tohoto bodu.

Nyní budeme projednávat další bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Vítězslava Jonáše, Jiřího Bise, Tomáše Julínka a Petra Víchy, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb.,

o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní),

ve znění pozdějších předpisů

Návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 335. Jedná se opět o první čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, musíme bohužel opět předložit tuto novelu zákona o rozpočtovém určení daní, protože, jak jistě víte, náš návrh, který byl postoupen do Poslanecké sněmovny, z důvodu voleb do PS nebyl v PS projednán. Proto jsme se rozhodli s předkladateli, s panem Jiřím Bisem, s panem Tomášem Julínkem, s panem Petrem Víchou vám předložit společně tuto novelu zákona, jehož cílem je dosáhnout v zákonu č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, úpravy postavení dotčených krajů a obcí, na jejichž území je umístěna významnější výroba elektřiny.

Zákon č. 243 nabyl účinnosti 1. ledna 2001, a k dnešnímu dni byl již pětkrát novelizován. Tento zákon upravuje rozpočtové určení daní z přidané hodnoty, daně spotřební, daně z příjmů, daně z nemovitostí a daně silniční.

Navržená novela reaguje na opakované připomínky obcí a krajů, do jejichž rozpočtů podle současné právní úpravy nespadá příjem z výnosů daně z elektřiny. Nově zavedená daň z elektřiny, účinná od 1. ledna 2008, má zohlednit dopady výroby elektřiny, které nejsou zahrnuty v ceně elektřiny. Největší dopady z výroby elektřiny jsou v bezprostředním okolí a v kraji, kde se výroba elektřiny nachází.

Cílem novely je možnost kompenzovat jisté znevýhodnění krajů a obcí plynoucí z umístění velkých výroben elektřiny na jejich území, především jaderných a uhelných elektráren.

Tato území jsou omezena zejména ve svém dalším rozvoji a příjmy z výnosů daně z elektřiny jim pomohou tato omezení kompenzovat. Navrhovaná úprava přinese krajům a obcím každoročně stabilní a zákonem zaručený objem finančních prostředků, umožní jim tak lépe plánovat si svůj rozvoj a nebýt závislý na nahodilých a nenárokových příspěvcích od elektrárenských společností.

Tento princip uplatňovaný v mnoha zemích EU bude podkladem dlouhodobého dobrého sousedství velkých výroben elektřiny se svým okolím na základě vzájemně stimulačního rozvoje a prosperity.

Z každé vyrobené megawatthodiny netto elektřiny se převádí příspěvek ve výši 0,45 Kč od obce, na jejímž území elektrárna leží. Obce sousedící si rozdělí 1,5 haléřů z každé vyrobené MW hodiny netto elektřiny. Obce z výroben elektřiny za havarijní zónou plánování získávají příjmy, které jsou vypočteny z vyrobené MWh netto elektřiny a velikosti havarijní zóny plánování. Kraji připadne 0,6 Kč z každé vyrobené MWh netto elektřiny z výroby elektřiny ležící na jeho území bez ohledu na havarijní zónu plánování, a kromě toho mu připadne 5,4 Kč z každé MWh vyrobené v elektrárně na jeho území, pokud půjde o výrobu elektřiny bez havarijní zóny plánování.

V případě atomových elektráren, kvůli kterým se vyhlašuje havarijní zóna plánování, příspěvek neobdrží kraj, ale příjemcem budou obce v této zóně.

Pro sběr údajů je třeba upravit novou kompetenci Energetického regulačního úřadu. Příjmy by měly obce a kraje podle navrhované úpravy obdržet poprvé v r. 2011 podle údajů za rok 2009.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Navrhovaná úprava je v souladu s právem Evropského společenství a s ostatními mezinárodně právními závazky ČR. Předpokládaný dopad na státní rozpočet je přibližně 0,5 mld. Kč, což představuje cca 50 % celkového výnosu daně z elektřiny za rok. Předpokládaný dopad na ostatní veřejné rozpočty je pozitivní, přibližně částka ve výši 5,9 mil. Kč se ze státního rozpočtu přesune do rozpočtů obcí a krajů.

Dopad na podnikatelskou sféru bude pozitivní, neboť zvýšený objem finančních prostředků pro dotčené regiony bude stimulovat rozvoj výstavby veřejných služeb a drobného podnikání, což přinese další pozitivní multiplikační efekty pro kvalitu života v regionech.

Vážené kolegyně a kolegové, je mi jasné, že budou velké připomínky. Zazněly už při minulém projednávání, a to z důvodu, že neřešíme komplexně rozpočtové určení daní. Nicméně nebude nám, předkladatelům, vadit, když v rámci projednání nebo komplexního řešení rozpočtového určení daní, což má vládní koalice v programu, se tento návrh střetne s komplexním projednáváním, a myslíme si, že to může být právě motivační pro to, aby se toto projednávání v PS urychlilo.

Žádám vás o to, abyste propustili návrh do druhého čtení, do projednání do výborů, abychom mohli připomínky, které už jsme dostali od našich legislativců, i vaše připomínky důsledně projednat ve výborech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste u stolku zpravodajů zaujal místo a zaznamenával návrhy.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Pakostu. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mohu si dovolit být poměrně stručný, protože projednání této novely v prakticky nezměněném znění už máme za sebou. A jak tady říkal zástupce předkladatelů, skončila díky volbám v PS.

Zopakuji to, co jsem už říkal, že podle mého přesvědčení se jedná o krok k větší systémovosti rozpočtového určení daní. Jen doufám, že úsilí o větší systémovost rozpočtového určení daní bude pokračovat.

To je asi vše, co k tomu považuji za potřebné v této chvíli říci. Dovolím si navrhnout, abychom tento návrh propustili k projednávání ve výborech a abychom jej přikázali Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výboru garančnímu a jedinému. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste sledoval rozpravu a zaznamenával případné návrhy.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první a zatím jediná je přihlášena paní předsedkyně klubu TOP 09 Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane navrhovateli, dámy a pánové. Dívala jsem se nyní do stenozáznamu a s povděkem jsem si zopakovala, že jsem při minulém projednávání měla zcela jiný názor než navrhovatelé a tento návrh jsem nepodpořila. Moje obavy z toho, jakým způsobem tento zákon vypadá, byly ještě podpořeny nesouhlasným stanoviskem vlády.

V okamžiku, kdy náš tisk schválený Senátem přišel do PS a dostal číslo 1002, tak k němu se vyjádřila 11. ledna 2010 vláda. Konstatovala, že tam je celá řada mimořádně závažných problémů, které nejsou odstranitelné projednáním ve výboru.

Všechny důvody máte uvedeny v legislativním stanovisku, takže tady řeknu jenom ty zásadní.

Pokud se zahrnuje tento návrh do rozpočtového určení daní, tak musím konstatovat, že rozpočtové určení daní a jeho přerozdělení jednotlivým obcím a krajům se děje na základě procentního podílu z vybraných daní, zatímco tento návrh předpokládá, že se obcím a městům bude poskytovat na základě množství vyrobené elektrické energie 3 roky zpět. Čili v zásadě se nejedná o podíl na daňových výnosech, ale fakticky se jedná o platbu ze státního rozpočtu.

Návrh zákona současně neřeší některé otázky, které s tímto novým způsobem stanovení účasti krajů a obcí na výnosu daně z elektřiny souvisejí, v důsledku čehož by byl v praxi v podstatě neaplikovatelný. Neřeší např. způsob a lhůty převodu finančních prostředků na obce a kraje, neřeší případy, kdy např. Jaderná elektrárna Dukovany se nachází na katastrálním území více obcí, nespecifikuje, podle jaké prováděcí vyhlášky k zákonu o rozpočtovém určení daní se budou rozdělovat příjmy obcím, jejichž katastrální území jsou stanovena. Pak jsou tam některé legislativní problémy.

A dále návrh obsahuje nepřesný odhad dopadů na veřejné právní úpravy na státní rozpočet, když nezohledňuje výdaje na administrativní zajištění sběru dat o výrobě elektrické energie Energetickým regulačním úřadem. V neposlední řadě konstatuje, že tento návrh obsahuje nepřípustnou nepřímou novelu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, jako je např. zákon energetický, když ukládá povinnosti držitelům licencí na výrobu elektřiny, přičemž tato problematika věcně spadá do citovaného zákona.

Navíc není upravena vymahatelnost návrhem zákona uložených povinností držitelů licencí na výrobu elektřiny, předávat Energetickému regulačnímu úřadu údaje o množství vyrobené elektřiny.

Pokud tyto subjekty svoji povinnost dobrovolně nesplní, nemělo by ministerstvo financí žádný podklad ke stanovení výše podílu na výnosu daně z elektřiny pro jednotlivé kraje a obce.

Pokud tady hovoříme o nepřípustné nepřímé novele, tak když to budu parafrázovat, tak prostě tento návrh zákona je jakýmsi přílepkem nebo tato jeho část zákona energetického a zákona o výkonu státní správy v energetických odvětvích.

Já se bohužel obávám, že princip zákona je neopravitelný, a z toho důvodu navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení kolegové předkladatelé, kolegyně a kolegové, paní senátorka tady již mnohé řekla, ale na druhé straně je třeba říci, že tento návrh jde napříč politickými stranami a jsem rád, že tady dochází aspoň k nějaké shodě na půdě Senátu.

Ale chtěl bych vědět od předkladatelů, jestli vláda rozpočtové odpovědnosti a hlavně ministr financí Kalousek počítá s výpadkem půl miliardy korun, a tady zaznělo, že se počítá s příjmem obcí už v r. 2011, ale to asi patrně nebude reálné, protože na straně 8 se píše, že rozhodující příjmy jsou plánovány v r. 2012. To znamená, jestli je známo stanovisko především strážce státní pokladny pana ministra Kalouska, který má v současné době ve vládě rozhodující vliv a slovo?

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Jako další v rozpravě vystoupí pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že minule projednával tuto materii výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, dovoluji si požádat a navrhnout, aby i tentokrát byl tento výbor pověřen projednáním tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Mohu jenom říci, že to je i v návrhu z organizačního výboru, aby oba výbory, které tu byly zmíněny v rozpravě, se ujaly projednávání tohoto návrhu, pokud bude postoupen k dalšímu projednávání.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A nyní má právo vystoupit pan navrhovatel Vítězslav Jonáš. Chce vystoupit? Ano, prosím.

Senátor Vítězslav Jonáš: Chtěl bych jenom reagovat na pana senátora Drymla. Ano, jistě, nebude to dřív než v roce 2012, to měl naprosto pravdu.

Neoficiální stanovisko pana ministra financí známe, jak jinak může být než zamítavé, nicméně budeme s ním hovořit o tom, co může právě přinést pro státní rozpočet urychlení výstavby Temelína a Dukovan. Musíme si uvědomit, že nyní máme loajální obce k výstavbě, a tyto velké stavby, tyto velké investice se chystají a jakékoli zdržení třeba tím, že se budou obce a veřejnost odvolávat, myslím, že by přinesly právě obrovské finanční ztráty.

Obce čekají na tyto systémové příjmy. Víte, jak si doposud vlastně „uplácely“ energetické společnosti tím, že to musely vlastně řešit svou dotační politikou, sponzorskými příspěvky, a to určitě není systémové.

Protikrizové opatření určitě velké bude rychlá výstavba nových jaderných zdrojů. A toto jistě k tomu přispěje, ač si plně uvědomuji, že má tato předloha velké nedostatky. Přesto doporučuji, aby se to projednalo, a věřím, že společně najdeme cestu, jak to jednak bezproblémově schválit v Senátu a přesvědčíme i naši vládní koalici, že je to přínosem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní by měl vystoupit pan zpravodaj, vyjádřit se k rozpravě a shrnout ji, prosím.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, omezím se na konstatování, že v rozpravě vystoupili dva senátoři a jedna senátorka. Zazněl zde návrh zamítnout a dále zde zazněl návrh na přikázání dalšímu výboru, a to je výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Ještě si dovolím drobnou poznámku. Podle mého přesvědčení legislativní pochybení, o kterých zde bylo hovořeno, půjdou opravit při projednávání ve výborech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Zazněl návrh na zamítnutí, takže budeme o tomto návrhu po znělce hlasovat.

V průběhu rozpravy byl podán návrh projednávaný návrh zákona zamítnout.

V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, takže potřebný počet pro přijetí návrhu je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 24 byli z přítomných 45 senátorek a senátorů pro návrh 4, proti 28. Návrh byl zamítnut.

Přistoupíme k dalšímu hlasování, a to je přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přistoupíme k přikázání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a dále výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tyto návrhy zazněly i v rozpravě.

Táži se, zda má někdo další návrh nebo jiný návrh? Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o dvou výborech, jak jsem je uvedl. Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 25 bylo registrováno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí bylo 24. Pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji pro první čtení a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem, podle podkladů zatím posledním, je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky

a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 336. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, ujměte se slova.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, tento návrh zákona je legislativně technicky velmi jednoduchý. Jeho podstatou je zvětšit počet kroužků v poslaneckých volbách ze 4 na 6 a současně usnadnit, aby tento efekt se projevil změnou pořadí na kandidátce, a to snížením procenta z 5 na 4.

Co mě vedlo k tomu návrhu? Fenomén kroužkování se projevil v posledních volbách do Poslanecké sněmovny, sice do určité míry trošku, dovolte mi říci, anarchickým způsobem, tj. kroužkování naslepo zdola v oné internetové výzvě k defenestraci, ale na druhou stranu si myslím, že přinesl několik velmi pozitivních jevů.

Zvýšil zájem voličů o účast na volbách, potvrdil jim, že účast má význam a že mohou z nabízených kandidátek účinně vybírat kandidáty podle svého uvážení. Myslím si, že usnadnění a rozšíření této možnosti pro voliče způsobí do budoucna opět růst jejich zájmu o účast ve volbách, a to se mi jeví z hlediska zájmu politických stran jako věc potřebná, neboť tím bude veřejnost také přijímat větší míru odpovědnosti na tom, jak se do budoucna bude spravovat naše země.

Myslím si, že to bude mít i velmi pozitivní vliv, teď nevím, abych se nedotkl kolegů poslanců, ale i na jejich politické chování, protože přece jenom budou takto logicky více sledováni. Budou ovšem také svým chováním moci výrazně posílit svoje možnosti při volbách, čili obecně si myslím, že to povede k dalšímu zlepšení naší politické kultury.

My v Senátu bychom s podobným návrhem neměli mít problém, protože senátor, každý z nás, kdo tu sedí, obhajoval své jméno, svou tvář, svou pozici před voliči, a každý z nás ví, že po 6 letech působení v Senátu bude zase volič hodnotit jenom nás, a nikoho jiného, a proto se také podle toho musíme chovat a podle toho pracovat.

Myslím si, že posílení takovéhoto prvku může vést i k výraznému zlepšení politické atmosféry v zemi.

Z hlediska evropské legislativy tento návrh není v rozporu s žádnou evropskou směrnicí či jiným legislativním aktem a na státní rozpočet nevznikne žádný nový požadavek. Děkuji za pozornost a prosím vás, abyste podpořili postoupení tohoto návrhu do výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Žáka. Pane senátore, prosím o vaše vystoupení.

Senátor Jiří Žák: Hezké dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan předkladatel u této velmi stručné novely, se domnívám, řekl v podstatě všechno, co k tomu lze říci. Na mně je, abych řekl, že vám doporučuji, abychom tento návrh postoupili dál k projednávání do jednotlivých výborů. Nic dalšího už mě k tomu asi nenapadá. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste u stolku zpravodajů sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy a po skončení rozpravy abyste se vyjádřil.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil, připraví se pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, já k tomuto návrhu mám rozporný pocit, vycházející ze zkušenosti. První tři poslanecké mandáty jsem strávil ve Federálním shromáždění, kde stačila 3 % na přeházení kandidátky. A mimo některých výjimek se zákon osvědčoval a byl to kvalitní orgán.

Ty výjimky vám řeknu. Např. se nestal v prvním skrutiniu poslancem předseda klubu ODS, ve druhých volbách, když ODS existovala, a to zrovna v našem kraji, protože si nešťastník nechal bydliště v Praze. Byl to vážený politik. My jsme tehdy vylepili víc jeho barevných plakátů, než dostal preferenčních hlasů.

Z hlediska sekretariátu to byl masakr, z hlediska kvalitativního složení to bylo v pořádku, zejména proto, že tehdy existovalo druhé skrutinium, ve kterém strany ze zbytkových mandátů, kterých podle velikosti strany bývalo 1 – 4, 5 možná u velkých stran, my jsme tehdy byli velká strana. Tam nominoval stranický sekretariát ze všech, kteří byli na kandidátce, zcela jak je napadlo.

A tím mohl kvalitní celostátní politiky, kteří bydleli v Praze a v jižních Čechách neměli šanci, doplnit.

Druhou zkušenost, už ne tak dobrou, mám z těchto voleb posledních, kdy vzniklo podivné hnutí „volte ty, co neznáte, protože ti jsou nezkorumpovaní a ještě nic nemohli zkazit“. V našem volebním kraji zase byl za jednu stranu zvolen poslanec, po 20 letech a 7 mandátech ve sněmovně můžu říci, že znám v politice skoro každé, tak já jsem ho vůbec neznal. A nejen to. Protože jsem mu chtěl poslat blahopřání, pátral jsem, kdo ho zná, po jeho adrese. Neznal jsem ani nikoho, kdo by ho znal. A přesto tento člověk zastupuje kraj, ve kterém ho ale vůbec nikdo nezná. Dva dny trvalo mé asistentce, která umí sehnat cokoli, než zjistila jeho adresu, takže na rozdíl od všech ostatních poslanců dostal blahopřání o dva dny později.

Na druhé straně ale, já zastávám názor, že ve volbách je suverénem volič. Volič nemusí zdůvodňovat, proč volí, jak volí, a nedej bože, jestli volí správně. Voliči se rozhodli z nějakých důvodů, zřejmě zklamáni politikou ve sněmovně větších stran, že budou volit obráceně. Volili obráceně, a je to jejich právo. Nakonec mají teď, co chtěli, a uvidíme.

Zákon čistě z teoretických důvodů, které zde řekl jeho předkladatel, podpořím, protože se opravdu domnívám v souladu s tím, co máme napsáno v Ústavě, že o tom má rozhodovat občan, a ten o tom má rozhodovat v co největší míře. Tato míra se tímto návrhem zvyšuje. Dává se mu lepší výběr, a proto to podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová. Připraví se pan Petr Pakosta.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, musím říci, že velmi ráda tento zákon podpořím, protože je legislativně velmi dobře připraven a protože se zabývá problematikou, která je pro kulturu této země důležitá. Myslím si, že voliči teprve v posledních volbách hodně začali využívat svých preferenčních hlasů, a tím pádem samozřejmě bude kladen velký důraz na politické strany, aby zaplňovali své kandidátky opravdu kvalitními kandidáty, a volič přebírá spoluodpovědnost za celý rozhodovací proces. Není to věcí stranických sekretariátů, je to věcí více voličů.

A z toho důvodu velmi podporuji tento návrh zákona, a musím říci, že jsem ráda, že jej projednáváme hned po volbách, protože to je přesně ten správný čas, kdy dělat změny ve volebním zákoně.

Ještě dovolte zkušenost komunálního politika. Jistě víte, že v komunálních volbách, které zanedlouho vypuknou, voliči zvolí své zastupitelstvo. Tam dokonce nevolí ani jednu politickou stranu, ale volí napříč všemi politickými stranami, což samozřejmě klade velké nároky na všechny kandidující subjekty, protože je jim zřejmé, že z 30 místa kandidátky je možné být zvolen do zastupitelstva.

Ze všech těchto důvodů opravdu velmi ráda tento návrh zákona podpořím.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Pakosta, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, kolega Pospíšil tu říkal, že ve volbách je suverénem volič. Já s tím hluboce souhlasím. A já jsem dokonce přesvědčen, že bychom mohli jít nad rámec toho, co obsahuje předložený návrh, a že bychom vedle pozitivních hlasů, vyjádřených kroužkem, měli ještě možnost vyjádření tzv. negativního hlasu, a to je křížkem.

Ve výsledku by se posuzovaly jak pozitivní, tak negativní hlasy, a volič by tak získal daleko větší možnost, jak do podoby kandidátní listiny zasáhnout. Zejména u některých subjektů, např. ve středních Čechách, by se to mohlo projevit velmi zajímavě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Prosím o vystoupení pana senátora Vladimíra Drymla, připraví se pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení kolegové předkladatelé, kolegyně, kolegové, ČSSD vždy prosazovala prvky a posílení prvků přímé demokracie, a proto i já vítám tento návrh. Je totiž potřeba dát šanci i jiným, než tzv. politickým dinosaurům. Ve volbách je volič pánem.

Ale také by měl nést zodpovědnost. Tak ať si pak nestěžuje, jak volby dopadly, a každý občan by si měl více uvědomovat svoji odpovědnost a chodit k volbám.

A k těm křížkům, pak by na některých kandidátkách také nemusel zůstat nikdo. A ve Středočeském kraji sociální demokracie nemá problém, protože tam současný hejtman Rath dostal nejvíce preferenčních hlasů ze všech politiků. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Prosím o vystoupení pana Tomáše Grulicha.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, musím zcela odmítnout návrh kolegy, protože tady jsou zavedeny křížky i kroužky a někteří z mých kolegů za dva roky se nenaučili tyto kroužky a křížky využívat a používat. Nedovedu si představit, jak by to bylo v samotných volbách.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vidím, že dnešní jednání budeme končit s nadhledem a humorem, což je výborné. Pan senátor Grulich byl poslední přihlášený. Chce ještě někdo vystoupit v rozpravě? Není tomu tak. Rozpravu končím. Prosím pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit, vystoupit. Ano.

Senátor Jiří Oberfalzer: Chci poděkovat kolegům za rozpravu. Vesměs ji lze hodnotit jako podpůrnou pro ten návrh. Určitě nás všechny napadá, co dalšího by se dalo ve volebním zákoně změnit. Je to jistě i ten přepočetní systém, je to otázka souměřitelnosti volebních okruhů. Karlovarský kraj, Středočeský kraj apod.

Ale mou ambicí bylo udělat jednoduchou věc, která prospěje volebním výsledkům a účasti a do žádných větších změn jsem se nechtěl pouštět, i když si myslím, že by to za to stálo.

Jen krátká reakce na pana senátora Drymla. Já se nechci mýlit, ale myslím, že Petr Bendl dostal víc preferenčních hlasů než David Rath. Ale na kandidátce sociální demokracie David Rath jednoznačně dominoval, to potvrzuji.

Dovolte mi tedy znovu poprosit o podporu přikázání výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane zpravodaji pro první čtení, prosím o vaše závěrečné slovo.

Senátor Jiří Žák: Takže ještě jednou. Chtěl bych konstatovat, že vystoupilo pět senátorů a senátorek, tedy jedna paní senátorka a další páni senátoři. V zásadě všichni vyjádřili podporu, aby tento zákon byl dále projednáván.

Bylo upozorněno na riziko křížkování a kroužkování, protože to může být technický problém. Dál asi bych znovu doporučil, abyste hlasovali pro propuštění do dalšího čtení.

Chtělo by se mi dodat, že i vláda chystá novelu volebních zákonů, dnes se objevily některé problémy, které se týkají třeba zákona o volbách do parlamentu, ale to sem v tomto okamžiku nepatří. Tím nebudu zdržovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Připomenu, že nebyl podán návrh – vrátit k dopracování, ani návrh na zamítnutí, takže přistoupíme k přikázání.

Vzhledem k tomu, že nezazněly návrhy na vrácení a na zamítnutí, Organizační výbor navrhuje, garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor. Má někdo návrh na změnu nebo na doplnění? Není tomu tak. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 26 bylo přítomno 45 senátorek a senátorů, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a samozřejmě děkuji zpravodaji pro první čtení.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tím jsme vyčerpali program 23. schůze Senátu.

Děkuji vám za účast a dnešní jednání končím. Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 16.29 hodin.)