Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 24. června 2010)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 20. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Václav Homolka, Jaromír Jermář, Pavel Lebeda, Radek Sušil, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Tomáš Jirsa, Vlastimil Sehnal, Richard Svoboda, Bedřich Moldan, Jan Hálek, Zdeněk Janalík, Milan Bureš, Jaroslav Kubera, Jiří Stříteský, Pavel Sušický, Václav Vlček, Daniela Filipiová, Luděk Sefzig, Zdeněk Schwarz, Václav Koukal, Vítězslav Jonáš a Jiřina Rippelová.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Senátu.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy

a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb.,

o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých dalších zákonů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 150. Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Žák. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Žák: Hezké dobré ráno, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dobrý den.

Přicházím k vám s poměrně zásadní novelou zákona č. 361/2000 Sb. Je to zákon o provozu na pozemních komunikacích. Původně to byl senátní tisk č. 150, který poté v průběhu roku, kdy jsme to tady vlastně začali poprvé projednávat, byl modifikován. Poslední verze, kterou máte v ruce, je platná verze, která je ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který byl přijat hospodářským výborem.

Dovolím si okomentovat, co vlastně je nového v tomto zákoně. Pokusím se být velmi stručný, přesto to bude chviličku trvat.

Zákon č. 361/2000 Sb., řeší problematiku provozu na pozemních komunikacích a po velmi dlouhém období, kdy vznikla expertní skupina ministra dopravy a kdy se projednávala tato novela již v Poslanecké sněmovně, k jejímu definitivnímu projednávání nedošlo. Tak vznikl tento tisk a od začátku, když si to vezmeme, tak v části první článek jedna jsou na začátku některé technické pojmy, které se upřesňují. Myslím si, že to nestojí zásadně za pozornost, samozřejmě ano, ale ne z pohledu komentáře.

Další, co je tam zajímavé, a co už stojí za komentování, je to, že se tam ukládá povinnost mít mimo obec pro řidiče motorových vozidel na sobě vesty z reflexního materiálu. Není to také zcela mimořádně důležité, ale to se tam objevuje nově.

Další bod se věnuje větší bezpečnosti při přecházení chodců, ať již přes přechod nebo při odbočování vozidla.

Zcela nový paragraf, který se nám tam dostal, je § 6a, který hovoří o technické kontrole nákladních vozidel, kdy lze provést kontrolu nákladního vozidla odkloněním z původní trasy na maximální vzdálenost 8 km, a to je tam a zpátky po cestě.

Dále je tam část evropského cyklistického balíčku, která upravuje otázky cyklistů, kteří jsou čím dál častějším jevem v naší dopravě. Jsou to zase některé přednosti; otázky cyklistických stezek atd.

Co je zajímavý bod, je bod 12, kdy v § 36, odst. 4 se vkládají nové odstavce 5, 6, 7, 8. U bodu 5 se říká, a je to takový kompromis, ke kterému jsme dospěli, který říká, že řidič nákladního vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3500 kg a řidič jízdní soupravy… atd., je zakázána jízda v levém jízdním pruhu. Jedná se tedy o dálnice a rychlostní komunikace. Takže vjíždění do levého jízdního pruhu v dobách dopravní špičky – čili od 6 hodin do 9 hodin ráno a od 15 do 18 hodin. Není to zákaz předjíždění plošně, jak bylo původně požadováno. Je to pouze v těch místech, kde je dálnice nebo rychlostní komunikace dvouproudová, zákaz vjíždět do levého pruhu. Jestliže bude komunikace tříproudová, kamiony mohou bez problémů předjíždět.

Potom následující body jenom zpřesňují, kdy smí kamion nebo souprava vjet, když je dopravní zácpa, vjet do levého pruhu; musí tam mít možnost zařadit zpátky, jsou to technické věci.

V § 45 se za odst. 4 vkládá nový odst. 5, který zní, že je-li překážkou v provozu na pozemní komunikaci závada ve sjízdnosti… atd., je policista oprávněn zakázat vjezd na tuto komunikaci. Reaguje to na situaci při povodních, na situaci při zimních sněhových kalamitách. Aby tedy bylo možno operativně řídit provoz v dopravě, aby policie měla oprávnění toto regulovat.

Dále § 47a reaguje na to, že naše policie neměla v ruce nástroj pro zastavení nebo překažení tajných závodů, které probíhaly přes území České republiky. Německá úprava umožňovala policistům takovéto vozidlo zastavit a event. nějakou dobu držet. My v tomto paragrafu říkáme, že vozidlo, které je použito na takovémto závodě, který není povolen, a ohrožuje bezpečnost silničního provozu, může být zastaven a vozidlo mu může být zadrženo až na dobu maximálně 48 hodin.

Dále potom v § 57 se hovoří o cyklistech.

Důležitý je § 67, tj. speciální označení vozidel a osob. Tady se úplně předělává filozofie toho, jak jsou vydávány průkazy pro osoby tělesně postižené. Všichni dobře víte, že v minulosti býval velmi často zneužíván znak invalidy za oknem auta, takže jsou zde přesně definované podmínky, kdo může takový průkaz dostat a za jakých podmínek. Že to musí být postižení buď pohybové soustavy, mentální postižení nebo některé další. Je přesně řečeno, který lékař je příslušný, který úřad vydává. Co je hodně důležité je to, že naše původní označení vozidel tělesně postižených nebylo v minulosti; nebo doteď není evropsky uznávané. Po zavedení tohoto paragrafu by se mělo jednat o mezinárodní znak, který bude platit po celé Evropě.

Zaměřil bych se na § 77, tj. bod č. 18. Říká, že příslušný orgán policie nebo MV vydá stanovisko podle odst. 1 až 4 do 30 dnů, kdy žádost o stanovisko obdržel. Pokud příslušný orgán; policie nebo MV nesdělí stanovisko k žádosti v této lhůtě, má se zato, že bylo vydáno kladné stanovisko. Pro vysvětlení. Jedná se příkladně o situaci, kdy je potřeba provádět úpravu na místní komunikaci; nějaký překop nebo cokoliv podobného a je tam potřeba udělat omezení. V minulosti se tyto práce zdržovaly tím, že nebyly dost zavčas vyřizovány ze strany kompetentních orgánů. Teď je tady daná jasná lhůta 30 dnů. Jestli do 30 dnů nepřijde vyjádření, má se zato, že vyjádření je kladné. Mělo by to hlavně pomoci starostům nebo v obcích.

Nový je bod 21. Hovoří o tom, že dělá-li žadatel o řídičské oprávnění výcvik na vozidle, které má automatickou převodovku, má potom v řidičském průkazu omezení pouze na vozidla s automatickou převodovkou. Myslím si, že je to celkem jasné.

Co je zcela nové v tomto zákoně, ale přitom k ničemu převratnému nedošlo, je část, která je nazvána správní delikty – § 125c a další. Zde se jedná o čisté překlopení přestupkového zákona do zákona o provozu na pozemních komunikacích. Účelem je to, aby bylo naprosto jednoznačně jasné v jednom předpisu, jaké sankce jsou za jednotlivá překročení zákona. Mělo by se tak dít postupně i v dalších zákonech (zákon č. 200 by měl přestat existovat a jednotlivé přestupky by měly být definovány v jednotlivých zákonech).

Musím říct, že jsme hodně diskutovali o tom, jestli nějakým způsobem se pokoušet změnit nastavené výše sankcí, tak jak původně v zákoně 200, dnes už ve třistašedesátjedničce, jsou. Dospěli jsme k názoru, že je to velmi problematické a že jestliže chceme přijmout normu, tak jak je teď, je rozumnější převzít celou tuto pasáž platnou, a potom třeba někdy do budoucna se bavit o tom. Debatu jste určitě zaznamenali, že by se třeba dalo u překročení rychlosti anebo u jiných přestupků vycházet z příjmu toho přestupce. Takže jiná pokuta by byla pro člověka, který je nezaměstnaný, a jiná pro člověka, který má roční příjem nad milion korun. Ale to je věc, která není dodiskutována, takže jsme nepovažovali za rozumné do tohoto jakýmkoliv způsobem zasahovat.

Zvolna se blížíme k závěru. Tedy § 134 se týká výměny dosavadních řidičských průkazů. Tam jsou posunuty některé lhůty, je to technická záležitost.

Co je z mého pohledu zcela převratné a nové oproti původní „361“ je pojetí bodů, které jsou zaznamenávány řidiči, spáchá-li dopravní přestupek. Filozofie byla taková, že bodově by měly být evidovány pouze přestupky, které reálně ovlivňují lidský život a lidské zdraví. V minulé tabulce, jak byla v původní „361“, tak je tam celá řada přestupků, které k tomuto neměly vůbec žádný vztah. Příkladně to byla jízda vozidlem, které má namontovanou SPZ jinou, než tomu vozidlu přísluší. To samozřejmě zůstává přestupkem s patřičnou sankcí. Ale není důvod evidovat takového řidiče, že je pro zbytek svých kolegů na silnicích nebezpečný. Současně tam bylo použití oranžového nebo modrého majáčku. Zůstává stále jako přestupek s poměrně tvrdou sazbou, ale neeviduje se v bodech.

Musím říct, že některé věci zůstaly v původním znění, jak byly. Některé nejvážnější přestupky – u nich sazba byla zpřísněna. Jedná se konkrétně třeba o předjíždění vozidla, u kterých je zákonem zakázáno. Možná jste včera zrovna zaregistrovali případ, kdy někdy na severu Moravy předjíždělo vozidlo přes dvojitou čáru a byli tam dva mrtví. Jedná se o všechny případy alkoholu. V minulosti jsme měli alkohol rozdělen na 7 a 6 bodů; teď všechny případy alkoholu nad 0,3 jsou za 7 bodů v této tabulce.

Došlo tam ke zpřísnění třeba i při porušení použít dětskou autosedačku. Domníváme se, že je to zcela důležité.

Jedna novinka, která stojí za zmínku je ta, že se dává určitá drobná tolerance pouze v záznamu bodu, nikoliv při postihu pokutou. Jsou ty drobné překročení rychlosti, kdy se ne zcela přesně soustředíte na jízdu, a po Praze namísto 50, tak pojedete 54. Tady se dává tolerance u jízdy ve městě 5 km. Tak že až od rychlosti, která bude vyšší, takže by to bylo někde 55, resp. 57 km, dostali byste body. Do této hranice by byla standardní pokuta, tak jak byla doposud. To samé je mimo osídlené oblasti čili na silnicích I. třídy a vyšších, mimo město – tam je tolerance 10 km, takže když se chvíli zapovídáte a pojedete 98, bude tam policie, dostanete samozřejmě pokutu, jak byla původně v té sazbě, ale nebudou vám zaznamenávány body.

Poslední bod byl hodně diskutován, bude se o něm ještě asi hovořit. Přesto bych se přimlouval za to, abyste to podpořili. Je to otázka alkoholu do 0,3. Chtěl bych říct, že naprosto žádným způsobem neměníme postoj k alkoholu za volantem. Domníváme, že alkohol za volant žádným způsobem nepatří. Nicméně z této tabulky za naměření alkoholu 0,3 a méně, jak to bylo původně specifikováno, v žilní krvi, a to je jedna z drobností. Celou dobu jsme měli v zákoně chybu, kdy jsme hovořili o alkoholu v těle. To je samozřejmě nesmysl, protože alkohol v těle může být alkohol v nehtu, alkohol v kůži. Jedná se o žilní krev; takže je tady už tentokrát psáno „v žilní krvi“. Jestliže je naměřená hodnota 0,3 a méně, přechází to do kompetence policie, aby to řešila na místě blokovou pokutou. Nad 0,3 samozřejmě správní řízení a bodový záznam. Situace dodnes byla taková, že jestliže vás zadržel příslušník policie, udělal test dechovým přístrojem, a naměřili jste 0,22 – musel vám podle metodiky udělat minimálně dvakrát opakované měření. Poté to odeslal, pustil vás dál; odeslal to správnímu orgánu k řešení. Nicméně podle vnitřního interního předpisu, který je vydán na základě rozboru a metodiky metodického ústavu – takovýto případ se odkládal. Takže je to administrativní zjednodušení. Může tam pochopitelně nastat situace, kdy někdo nadýchá do přístroje 0,2, policie ho bude chtít sankcionovat, a on si bude naprosto stoprocentně jistý, že žádný alkohol neměl. Potom to může rozporovat. Vrátilo by se to zpátky do správního řízení, resp. by mohl jít na odběr krve. Asi vystoupí někdo z kolegů odborníků-lékařů, který potvrdí, že hladina do 0,2 v podstatě nelze určit jako hladinu, že někdo má alkohol v krvi. Takže říkám, že si myslím, že kolem tohoto bodu bude ještě nějaká polemika, ale domnívám se, že tato

Dále potom přicházejí přechodná ustanovení. Změna zákona o přestupcích, kam se to samozřejmě musí promítnout, protože jestliže přestupky přesouváme do „361“, tak ze zákona o přestupcích musí odejít.

Potom je to změna zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Systém byl nastaven tak, že jestliže někdo žádal o to, aby se stal řidičem z povolání, musel absolvovat dlouhý zhruba měsíční kurz, nebylo to logické. Speciálně u řidičů, kteří vykonávali práci řidiče z povolání. Potom třeba 5 let tuto práci nevykonávali, a dneska se k ní chtějí vrátit, tak by museli zpátky absolvovat ten 200hodinový kurz. Zde je redukovaná hranice na školení v rozsahu 35 hodin. U ostatních zůstává.

Doufám, že jsem na nic zásadního nezapomněl. Samozřejmě, že jsem vám plně k dispozici. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VZHD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Igor Petrov. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 150/1 a 150/2. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, poučen včerejškem a poučen právníky si dovolím spíš ke způsobu projednání tisku, než k samotné náplni návrhu zákona. Poněvadž si myslím, že všechno, co je obsahem návrhu zákona, tady okomentoval zástupce předkladatele a k tomu již není co dodat.

Možná úplně na začátek – my jsme v prvním čtení mluvili o senátním tisku 150, který byl jakoby nosičem té změny, ale je třeba říci, že v průběhu přípravy do VHZD, v průběhu projednávání ve výboru původní tisk zaznamenal takové změny, že usnesení, které na závěr přečtu, je o komplexním pozměňovacím návrhu, a to je v podstatě text, který jste dostali v rámci usnesení VHZD, kde přílohou usnesení je komplexní pozměňovací návrh. Takže pokud se budeme bavit o tomto zákoně, případně o pozměňovacích návrzích, které by tady kdokoliv přednesl, prosil bych, abychom komentovali komplexní pozměňovací návrh schválený výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Samozřejmě tím neříkám, že nikdo nemůže připomínkovat původní text a podávat pozměňovací návrhy k původnímu textu, ale myslím si, že by se to naprosto minulo účinkem, neboť výbor se už zabýval novou verzí.

Druhá informace z projednávání ve výboru. Já bych to tady připomenul, i když to bylo také řečeno. Ta tři sta šedesát jednička je zákon, který je schopný komentovat kdokoli, všichni, jak tady sedíme, jsme účastníky silničního provozu. Všichni tomu rozumíme. Všichni jsme experti, řídíme auta a jiná motorová a nemotorová vozidla. Přesto všechno materiál, který jste dostali dneska na stůl, vychází z pěti různých iniciativ, které se věnovaly 361. Je třeba říci, že v závěru minulého funkčního období byly v Poslanecké sněmovně tři iniciativy, každá iniciativa šla vlastní cestou. Byl tady návrh ministerstva dopravy, pak tady byl původní návrh senátní senátorů Žáka, Nedomy a ostatních.

Komplexní pozměňovací návrh, který jsme schválili ve VHZD, vychází ze všech těchto návrhů, zahrnuje závěrečný mix toho, co vyšlo z Poslanecké sněmovny, všechny připomínky, ale především je odsouhlasen a projednán ministerstvem dopravy za dohledu Policie ČR, dá se říci i veškeré odborné veřejnosti, několikrát projednán v podvýboru pro dopravu, následně odsouhlasen v podobě, která byla předložena vám dnes na stůl ve formě komplexního pozměňovacího návrhu.

Takže tolik z průběhu projednávání a hlavně přípravy návrhu, který máte dneska na stole.

Možná ještě k samotnému průběhu tohoto jednání řeknu – opět poučen včerejškem: My tím pádem nenavrhujeme jako výbor, že bychom měli hlasovat o původním 150, ale na druhém usnesení včetně komplexního pozměňovacího návrhu, čímž postoupí projednávání tohoto bodu do podrobné rozpravy. V rámci podrobné rozpravy bych jenom zopakoval, že tady výbor podává komplexní pozměňovací návrh a pokud jsou věci, s kterými nesouhlasíte, pak byste měli připomínkovat komplexní pozměňovací návrh.

Omlouvám se, že to vypadá jako bych někoho poučoval, ale musím říci, že z toho včerejška jsem byl dost nešťastný.

Takže teď už k samotnému návrhu na usnesení VHZD.

K návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, původní senátní tisk č. 150, po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Jiřího Žáka, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor

I.? Bere za základní materiál předložený komplexní pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 150.

II.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění uvedeném v příloze tohoto usnesení.

III.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Igora Petrova.

IV.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Dál následuje komplexní pozměňovací návrh k návrhu senátního návrhu zákona tak, jak máte v příloze tohoto usnesení.

Tolik na úvod. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Prosím do stenogramu u jmen omluvených kolegyň a kolegů ještě doplnit jména Soňa Paukrtová, Václav Jehlička, Jan Horník. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Zatím se do ní přihlásil pan kolega Jiří Žák, tentokrát jako senátor. Nebo obojí?

Senátor Jiří Žák: Obojí. Využívám svého práva jako senátor se přihlásit u jedné drobné věci, na kterou jsem zapomněl. Přesto si myslím, že je hodně důležitá pro to, co máte před sebou na stole.

Jeden z velkých problémů v poslední době, a byl to problém jak sociální, tak ekonomický, bylo to, že čas od času někdo přišel projednat dopravní přestupek na dopravní úřad na obci a odcházel bez řidičského průkazu, protože se mu tam nasčítaly veškeré přestupky za rok pozpátku. Je to tak, že při projednávání přestupků se podle přestupkového zákona doteď projednával pouze ten nejvážnější přestupek, čili pokuta byla za ten nejvážnější přestupek, ale body se vám nasčítaly za všechny přestupky. Tady je nově zaváděno to, že se bere pouze ten nejvážnější, za který dostanete pokutu a současně za něj pouze body. Takže nedojde ke kumulaci bodů a mělo by se alespoň zčásti omezit to, kdy řidič odchází z úřadu jako neřidič. Myslím si, že to je velmi důležité. Jsou případy, kdy drobný podnikatel, živnostník si řídil svoji dodávku, měl své čtyři zaměstnance a protože netušil, že má někde naskládaných pět přestupků, odešel bez řidičského průkazu a dělalo nám to velké problémy jak v oblasti sociální, tak vznikly i náklady státu na vyplácení dávek v nezaměstnanosti. Díky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Dále v obecné rozpravě vystoupí pan senátor Jan Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, právě proto, že všichni víme a dennodenně mnozí z nás se setkávají s tím, jak to na našich silnicích funguje i s některými záludnostmi tohoto zákona, chtěl bych poděkovat předkladatelům této novely. Jsem rád, že konečně zafungovala funkce Senátu. Vzhledem k tomu, co někdy k nám přichází ze sněmovny za lidovou tvořivost, se obávám, aby ve sněmovně nepokračovala, až se to dostane do sněmovny, protože to jde někdy nejen proti zájmům všech občanů, ale i proti zájmům podnikatelů. Určitě dojde ještě k nějakým změnám. Nám všem jde ale spíše o to, aby změny nebyly tak zásadní jako v těch bodech, v kterých tady dostáváme tuto právní normu.

Jsem rád, že se to konzultovalo a projednávalo s odborníky, protože to dává velkou sílu oponentům, kterým se nebudou třeba líbit některé věci v tomto právním předpise. Chápu také, že se tady udělalo to, co je v současnosti možné. Totiž to, co mně jako na celém předpise vadí, to je pozůstatek ze socialismu, to je ta nulová tolerance. Projel jsem hodně zemí světa, ale když se ptali na to, kolik je u nás hladina alkoholu v krvi a já říkám 0,0 – tak všichni se podivně usmívali. Mnozí, kteří to znali jako lékaři, se ptali ještě jednou a pak jenom nevěřícně kroutili hlavou. Protože bychom si už konečně měli říci, že my nepodporujeme alkohol, ale hladina alkoholu do hranice 0,3 u každého z nás, a zdůrazňuji u každého z nás, může být. Varuji některé, aby si nedávali mnoho ovocných šťáv, a někteří, kteří užívají nějaké prášky, nějaké léky, i v kombinaci s tím se mohou dostat právě nad tu tzv. pomyslnou nulu.

To znamená, tam já vidím ještě rezervy v tom, abychom se konečně přiblížili ostatním evropským státům a netrvali na 0,0. Víte dobře, že i Policie ČR se to snaží obejít tím, že tvrdí, že dechové přístroje, které zakoupila – mimochodem velmi draze, jeden stál téměř 40 tisíc, koupila jich přes 400 – mají chybu a že budou tolerovat do 0,25. Ono to tak není, ty přístroje chybu nemají, ale dobře víme, že je to o tom, že soudy nechtějí soudit, protože na základě lékařů, soudních znalců – nikdo, kdo ještě nezapomněl medicínu, se vám nepodepíše pod to, že do 0,25 nebo 0,23 by ten alkohol tam nemohl být i jinak. Proto mě mrzí, že se tady dává přestupek, když je do 0,3 – dává se pokuta od 2.000 do 5.000 korun. Proto bych doporučoval každému, kdo si je jist, že nepil a že tady je ta hladina do 0,3, aby si dal odebrat žilní krev, případně to řešil přes soud. Ale jinak ještě jednou děkuji za to, že se tam objevily některé jiné věci pozitivní a těch pozitivních věcí je tam více, než některých negativních, jako je hladina alkoholu, který tam neustále zůstává v podstatě 0,0.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má senátor Petr Guziana.

Senátor Petr Guziana: Dobré ráno, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Nejsem častým diskutérem, ale tady to je parketa, kdybych rád projevil svůj názor. Nesouhlasím tady s předřečníkem, protože za 34 let chirurgické praxe jsem se setkal se spoustou tragických případů, jednak tedy pacientů, které měly dopad i potažmo na rodiny postižených a myslím si, že taková teorie ovocných šťáv, pralinek a ústních vod, protože si myslím, že nikdo nesedá do vozidla a po vykloktání ústní vodou a během pár vteřin by ho měřili. Je to v takové úsměvné rovině, ale myslím si, že to je takový pokus něco změkčit, změnit. Tady se nejedná jenom o alkohol, který požijeme, a řídíme, tam je nebezpečí i v tzv. zbytkovém alkoholu a myslím si, že i to, že do 0,3 se dává jenom bloková pokuta, nemá vůbec žádný „výchovný“ charakter, protože když má někdo střední a luxusní auto, tak už trošku počítá s pokutami a v přihrádce na rukavice nebo v palubní desce má štos bankovek, kterými se takhle vykoupí a samozřejmě v příštím případě s tím alkoholem zase za volant sedne. Je to můj soukromý názor, který je podložen, ale ta praxe a myslím si, že ten, kdo řídí, s tímto vědomím již odjišťuje zbraň a za druhé, když už má na benzín a auto, tak případně na taxík nebo na drink, tak si peníze najde. Takže toto asi zároveň chci pochválit, protože je tam hodně pozitivních případů, ale tady k této problematice jsem cítil povinnost se vyjádřit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore a nyní promluví pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl jenom krátce připomenout, že zákon č. 361 je zákon živý, jehož vývoj půjde dál, jak půjde dál vývoj techniky, jak půjdou dál statistiky, které v podstatě nás upozorní na některé momenty, které zákon ještě zcela přesně nepostihuje a to je přesně tato předloha, která příkladně třeba i u těch autosedaček; vychází to právě ze statistik, že hodně nehod je způsobeno právě tím, že autosedačky nejsou, nebo jsou použity špatné autosedačky. Znamená to, že je potřeba vnímat, že jsme dali dohromady diskusi, která odezněla v Poslanecké sněmovně, také jsem se jí zúčastnil – tak abychom do zákona zase nezasahovali příliš často. Kdybychom měli případně naše čtyři předlohy dávat samostatně, vlastně to tento zákon hodně rozmělní, a řada řidičů bude v podstatě dezorientována, co bude platit teď, co bude platit za chvíli apod.

Proto jsme tuto předlohu pojali tak, jak je pojata. V každém případě vracíme do Poslanecké sněmovny s tím, že i tam bude zájem, aby poslanci uhlídali, aby tam nebylo zase tisíc pozměňovacích návrhů.

Vše bylo konzultováno s odborníky. Jsem rád, že odborníci, kteří působili v terénu, jsou dnes i poslanci – i jako je pan Huml, který se zúčastnil i naší diskuse v Senátu. Jsou to velmi cenné rady. Takže všichni tito odborníci se podíleli na této diskusi. Skutečně dnes předkládáme novelu, která odstraňuje nejpalčivější problémy tohoto zákona.

Všimli jste si, že ze 44bodových položek je dnes pouze 27, že jsme ty nejhrubější vlastně přeřadili do sedmibodové hranice. A naopak jsme odstranili ty jednobodové, jako je např. svícení. Ale v podstatě i nebodovat seniory, pokud zapomene své potvrzení o zdravotním stavu. Ale samozřejmě bude tvrdě postihován odebráním řidičského průkazu, pokud to udělá záměrně a nemá lékařskou prohlídku.

Tolik na doplnění k tomuto zákonu. Chtěl bych vás požádat, abyste podpořili tuto předlohu. Uděláme všechno proto, abychom diskusi přenesli do Poslanecké sněmovny a v takové podobě ji nakonec schválili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má opět senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Asi jsem byl špatně pochopen, ale já jsem zcela zásadně proti tomu, aby někdo řídil za volantem, pokud požil alkoholické nápoje. Řekl jsem tady jenom, že někdo nemusí požít alkoholické nápoje, a přesto se dostane přes nesmyslnou hranici 0,00.

Jinak mám stejně jako Petr Guziana tolik praxe a viděl jsem, co dokáže alkohol za volantem. Rekordem v naší nemocnici je 6,7 alkoholu v krvi, i když se píše, že už je to smrt. Je to fakt. Domnívám se, že je potřeba tvrdě trestat tyto případy. Ale ještě jednou, vážení, to není o tom, že někdo požil a má, ale někdo nepožil a přesto má. A proto mně to vadí. Proto i soudy dělají to, co dělají. Protože soudní znalci píší to, co píší. Není to o tom, že někdo říká, že to podporuji. Ne. A pokud někdo si řekne: Bohužel, mám do 0,3 – mám zbytkový alkohol. Ano, je tady ta možnost, že zaplatí pokutu. Je to diskutabilní, asi kolem toho vznikne i v Poslanecké sněmovně určitá diskuse. Ale ještě jednou říkám, pojďme se oprostit od různých mediálních věcí. Můžu argumentovat, že přestupky, i smrtelné nehody pod vlivem alkoholu klesají a není to signál k tomu, aby se toleroval alkohol za volantem. Ale zeptejme se skutečně těch soudních znalců, zeptejme se soudců a ti vám to řeknou. Každý biochemik vám řekne, co je a co není možné v době, kdy jste nepožil a třeba ten alkohol máte.

A já třeba přinesu na příští zasedání alkohol tester, abychom si to tady všichni vyzkoušeli, abyste viděli, jak to u některých lidí funguje.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se také domnívám, že tato novela by mohla být přínosem, že ji dělali lidé, kteří se té problematice věnují. Pokud je skutečností, že byla konzultována s právníky, kteří tuto problematiku dělají odborně v různých profesních svazech a na ministerstvu, tak by to bylo jenom dobře.

Ale já mám jednu hranici, přes kterou jít nemohu, a v této podobě tento návrh zákona podpořit nemohu, a to je to, o čem tady diskutovali naši kolegové před chvilkou, a plně souhlasím s přístupem, který tu prezentoval pan senátor Guziana, protože já se domnívám, že tady je nebezpečí ten signál, který my vyšleme a který bude kolem toho šířen i sdělovacími prostředky. Já se k tomu ještě vrátím.

Jenom poznámku. Vím také, že v řadě zemí jsou nějaké hranice, které sice nevyvinují člověka, když ji dodrží, to znamená, když alkohol v krvi má a stane se bouračka, tak stejně vina je na něm. Ale u nás tato tradice není. A nedávno, je to asi rok, jsem viděl tabulku, že spíše trend ve světě je bez alkoholu, to znamená ty hranice snižovat.

A setkávám se s lidmi a i na pivo občas zajdu a mám obavu, že takovéto kalkulování se zbytkovým alkoholem, jestli to ještě bude nebo nebude, v myslích lidí prostě je. A pokud tam bude, že do 0,3 to bude jakoby považováno za přestupek nižšího řádu, za který nebude ztráta bodů, tak si myslím, že to nebude skutečně dobrý signál, protože řada lidí se právě bojí těch bodů.

Souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, že někteří lidé neberou vážně a nekalkulují příliš s částkami v tisících korunách, protože si to prostě mohou dovolit a ty peníze jsou schopni si obstarat.

Jsem tedy přesvědčen, že bychom měli problematiku alkoholu nechat tak, jak je upravena a nevysílat žádný signál, že do nějaké hladiny 0,3 je to považováno z důvodu nějakých vedlejších možných efektů z jiných látek za jakýsi menší přestupek, za který se nebudou odebírat body.

Věřím, že ve sněmovně kolem toho bude ještě diskuse. A osobně znova říkám, mně tam vadí tato věc a považuji ji za zcela zásadní, a proto to nemohu podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Igor Petrov.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, protože tady už tři senátoři otevřeli otázku alkoholu, dovolím si hned na to zareagovat. Z těchto tří senátorů dva jsou lékaři a jeden to podpořil a druhý byl proti tomu.

A myslím si, co je nejdůležitější. Já většinou jakoby nekomentuji novináře, ale ono záleží na tom, jak to pak vyjde odtud ze Senátu, jestli to někdo uchopí tak, jako že chceme tolerovat alkohol, a nebo jestli to popíše po pravdě, že pouze bude do 0,3 tento přestupek řešen jiným způsobem, než je řešen doposud.

Jestliže má někdo z vás zkušenosti s tím, jak to funguje dneska, tak dneska platí – a to už tady v podstatě řekl senátor Žák – že do 0,24 se vám nestane vůbec nic, pokud je to zaznamenáno na cestě a pokud tam dojde k opakované zkoušce, tak v podstatě do 0,24 je to, jako byste neměli nic v krvi.

Tady mluvíme o tom, ne že se toleruje 0,3, ale že do 0,3 to bude vyřešeno jiným způsobem, než je to vyřešeno dneska.

A protože si velice rád dám třeba pivo po večeři, mám takovou tabuličku evropskou, kde je, kolik je v Německu, kolik je ve Francii, kolik je ve Španělsku, Portugalsku apod. Souhlasím s tím, že Evropa jde trendem snižování těch limitů. A myslím si, že všichni víme, že v Německu donedávna bylo 0,5, Francie, Španělsko a Portugalsko měly 0,8 apod.

Legislativní proces bude samozřejmě ještě dlouhý, než se to vrátí zpátky k nám. A pokud bychom nic nezměnili na tom, co je v současném komplexním pozměňovacím návrhu, tak kdyby existovala taková tabulička v rámci EU, tak i po odsouhlasení toho, co tam je, by u České republiky byla tolerance nula, poněvadž mi neříkáme, že řidič může mít v krvi 0,3. My mluvíme o tom, že do 0,3 to bude vyřešeno jiným způsobem. To je podstata.

A tady bych apeloval na všechny, kteří budou dotazováni ze strany médií nebo kohokoliv jiného, že tady nedebatujeme o tom, že navrhujeme toleranci 0,3. My jenom mluvíme o tom, že do 0,3 to bude řešeno jiným způsobem, než při překročení limitu 0,3. To znamená, že nadále pro ČR by platilo, že Česká republika netoleruje žádný alkohol v krvi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Jiří Pospíšil se přihlásil o slovo, prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, páni navrhovatelé, dámy a pánové. Já se pokusím mluvit poněkud obecněji.

Řešíme zde v podstatě pravidla silničního provozu a všech pravidel se týká to, co budu říkat.

Dodržování pravidel člověkem obecně můžeme dosáhnout dvojím způsobem. Buďto tím, že pravidla člověk ctí, a nebo že se jich bojí. Čím dál víc se v českém právu prosazuje to, že člověk se pravidel a zákonů má bát. Zvyšují se pokuty, přičemž se vůbec nezvyšuje pravděpodobnost toho, že překročení těchto pravidel bude postiženo.

Lepší metodou je, že člověk pravidla ctí, že je považuje za rozumná a rozhodne se jimi řídit, nehraje si na četníky a na zloděje, což je oblíbená hra na silnici, ale jezdí prostě tak, aby dodržoval pravidla. Ale ta pravidla pak musí být rozumná.

V této oblasti byla udělána i řada pokusů. Co myslíte, když chcete naučit dítě, aby se naučilo nějaké pravidlo, je lepší použít občas drastický trest, a nebo důsledně při každém překročení tohoto pravidla dítě pokárat nebo potrestat mírně.

Já vám to řeknu. Všechny výzkumy provedené na toto téma dopadly tak, že daleko účinnější a pro zvnitřnění – to je psychologický pojem – pravidel je lepší, když mírný trest je neodvratný a následuje s vysokou pravděpodobností pro překročení těchto pravidel.

Čili pokud zvyšování nepomůže, nerozumná pravidla nepomohou.

A k problematice alkoholu. Tady přece nejde o problém teorie měření. Uvědomte si, co měříme. Měříme nepřímo obsah alkoholu v krvi z dechu v tisícinách obsahu a bavíme se o setinách té tisíciny. Čili všeobecně prastará Widmarkova zkouška měla spolehlivost, že jste si byli jisti, že jste neudělali při měření chybu, přímo z krve 0,3 a plynová chromatografie 0,2. Žádný soudní znalec při hodnotě nižší než 0,2 vám nenapíše, že ta zkouška byla průkazná. To je prostě z teorie měření. Stejně tak, jako nemůžeme změřit ve srovnání s tím je to, jako bychom se hádali, jestli ke vzdálenosti z Prahy do Paříže připočteme nebo odečteme, a nebo stanovíme to přesně, což prostě nejde, zkouškou městských hradeb v Paříži nebo ne. Je to přibližně stejná situace.

Tady se neříká, že ta chyba se bude nějak tolerovat nebo nebude. Tady jde o to, že to bude jiné řízení. Jestli chceme, aby pravidla se dodržovala, tak je udělejme mírná a přidejme dopravních policistů aspoň na dvojnásobek. Já jsem se zajímal, kolik jich je. Je jich 3500, pracují na směny, většina z nich není na silnici, protože mají svou organizační strukturu. Vyjde vám tedy, že pokud nemají nějakou akci, tak na silnici je na Českou republiku přibližně 500 lidí. Přepočítejte si to na čtvereční kilometry a zjistíte, že to je prostě málo. Zjistíte, že je to málo.

Pak se dostáváme do takových věcí, jako že tzv. experti na dopravu mluví o ústavním právu, které se zrušit nedá, jako o výmluvě, přičemž ta výmluva se dá odstranit jednoduchým způsobem, že auto, které udělalo přestupek, se prostě zastaví a zjistí se přímo na místě, kdo řídí auto.

A v těchto debatách my se utápíme, ale nikoho nenapadne, snad s výjimkou brněnských městských policistů, kteří zjistili, že když auta zastavují, tak najednou nemají problém s výmluvou na osobu blízkou.

Řada věcí je tedy jinak, než se tady vede v debatách. Není třeba trestat drasticky, je třeba trestat pokud možno každé překročení. A u dětí se dokonce osvědčilo jako vůbec nejvíc účinné napomenutí. Já vím, že to zní „srandovně“, ale napomenutí je nejlepší metoda při výchově dětí, ale musí přijít pokaždé, když se poruší pravidlo, nebo skoro pokaždé. A takovéto nahodilé trestání… My se domníváme, že lidé přestanou krást, když krádeže nebudeme stíhat vůbec, a jednou za čas někoho popravíme za to, že něco ukradl. Nefunguje to, v těch zemích, kde jsou drastické tresty, se krade také.

Čili radil bych k umírněnosti v této debatě a všechny bych nabádal k tomu, abychom přemýšleli o tom, jak dostat na silnice víc fyzických strážců zákona, kteří budou důsledně, přívětivě vychovávat řidiče mírnými tresty, ale skoro za každé překročení pravidel. Teprve pak, když lidé uznají, že ta pravidla jsou rozumná, tak je budou dodržovat, jinak je dodržovat nebudou a budou vymýšlet způsoby, jak je obejít. A je zjištěno, že když se člověk s pravidlem neztotožní, tak je ochoten vynaložit víc práce na to, aby ho obešel, než by ho stálo práce dodržení tohoto pravidla. To je také zjištěno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A nyní promluví pan senátor Tomáš Grulich.

Ještě prosím doplnit seznam omluvených o kolegyni Ludmilu Müllerovou a kolegu Miloše Janečka.

Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, já nechápu, proč se bojíme slova tolerance, považujeme slovo tolerance za jakési slovo pokálené. Myslím si, že je daleko lepší říci si, že budeme tolerovat alkohol do 0,3 promile, než dát policii jakési zcela neohraničené právo a říkat, oni budou tolerovat do 0,22. Je lepší to mít v zákoně a říci si 0,3, je to daleko čistší a zrušuje to i možnost určitého korupčního jednání, jestliže budeme říkat, že bude nějaká vyhláška nebo si to ti policajti řeknou mezi sebou a budou říkat, tak my budeme tolerovat možná 0,22, někdo říkal 0,24. Je daleko čistší, když to uložíme do zákona a budeme to dodržovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A nyní zatím poslední přihlášený do diskuse kolega Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych ve svém krátkém vystoupení zdůraznit, že původním záměrem, který de facto vyšel z pravidelné činnosti Podvýboru pro dopravu už někdy před dvěma lety a který byl mým prostřednictvím v Radě vlády pro bezpečnost silničního provozu přednesen jako žádost o zvýšení přirozené autority tohoto zákona po jeho poslední úpravě, došlo k celé řadě kroků a jednání, které byly systematicky řízeny ministerstvem dopravy.

Jsem rád, že konečně přistupujeme k projednání, a doufám také, ke schválení materiálu, který byl předmětem velmi, velmi bohaté a rozsáhlé diskuse jak v tzv. expertním týmu ministra po dobu dvou let zpátky, kde se z ohromného množství návrhů, co všechny by bylo potřeba udělat s tímto zákonem, aby získal u řidičů přirozenou autoritu, z určitého okruhu několika set návrhů to zúžilo na několik desítek návrhů.

Nalezení společného jmenovatele odborné veřejnosti, ministerstva dopravy a posléze i politické reprezentace trvalo skutečně dva roky, a možná, jak mi kolega ukazuje, až tři roky.

Naposledy se tedy přesunuly tyto projednávané věci do Poslanecké sněmovny, kde jsme se oba dva, jak já, tak kolega Žák, ale zúčastňoval se toho i kolega Korytář z našeho hospodářského výboru a Podvýboru pro dopravu, kdy jsme se zúčastňovali všech jednání výborů v PS. A naopak, na naše jednání jsme zvali představitele výborů z PS sem do Senátu. Myslím, že to přesáhlo i význam nebo role projednávání jenom tohoto materiálu, že to ukázalo na možnou spolupráci, odbornou spolupráci mezi oběma komorami Parlamentu ČR.

A chtěl bych říci, že to, co vám dneska předkládáme, ten společný jmenovatel je skutečně něco, kde se na žádný z diskutovaných problémů nezapomnělo, všechny problémy, které kdokoliv přinesl do nutnosti projednávání, projednány byly, ale prostě ne u všech se našla shoda.

Ale na čem jsme se určitě shodli, a to beze zbytku všichni, je nulová tolerance alkoholu v krvi řidiče. To, co vám předkládáme, neznamená vůbec žádné zmírnění postoje k alkoholu v krvi, který prostě do krve řidiče, jenž je za volantem, nepatří.

Paragraf 5 na to pamatuje a nulová tolerance je vlastně dána tím, že je zakázáno požívat před jízdou i během jízdy alkoholické nápoje. A to, že se jiným způsobem v tomto zákoně navrhuje řešit to množství, které bylo předmětem mnoha a mnoha diskusí, nekonečných šarvátek a zdržování i přímo na silnici, kdy tyto případy potom končily předáním na pověřené úřady, které většinou a nebo ve všech případech do této hladiny alkoholu v krvi ty případy prostě odkládaly.

Proto jsem přesvědčen o tom, že je lepší, když řidič má možnost reagovat na to, když je zjištěna tato hladina alkoholu tím, že přijme trest na místě a dojde k tomu, o čem tady hovořil kolega Pospíšil, že ten největší efekt je to, že trest nebo napomenutí musí následovat okamžitě po tom zjištění, že nemá ten účinek, když dotyčný po dvou, po třech měsících ztratí nějaké body za tuto hodnotu, že má daleko větší efekt, když je trestán přímo na místě, kde to je zjištěno.

Čili znova bych chtěl zdůraznit. Není to absolutně ze strany nás jako předkladatelů žádný projev porušení nulové tolerance. Tady bylo hovořeno o tom, že Evropa jde jiným směrem. Není to tak. Mohu vám garantovat z mnoha různých konferencí na toto téma, že Evropa nám závidí to, že už jsme jednou k nulové toleranci dospěli, a všichni nám říkají, nenechte si ji vzít zpátky. Čili my nulovou toleranci tímto držíme.

Chtěl bych ještě říci, co se týká konkrétních pokut, je to podle zákona 5000 Kč a u učitele autoškoly je to dokonce 20000 Kč a odebrání řidičského průkazu na 6 až 12 měsíců. Čili nejsou to malé tresty, které každému, kdo by si s tím chtěl zahrávat, hrozí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do ní nehlásí, rozpravu končím.

A táži se pana navrhovatele, zda si přeji vyslovit se k obecné rozpravě? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Žák: Jenom velmi stručně. Velké díky všem za rozpravu, která proběhla. Chtěl bych moc poděkovat vám všem senátorům, kteří jste se na tom podíleli a naprosto průřezově přes celé politické spektrum, stejně tak u poslanců. A věřím, že tuto normu přijmeme tak, jak je předložena. Ještě jednou díky moc! (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Šneberger.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji předkladateli a požádám pana senátora Petrova jako zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Igor Petrov: Dámy a pánové, vystoupilo devět senátorů, z nichž osm podpořilo návrh, který máte před sebou. V jednom případě z těch osmi vznikl dotaz k alkoholu a tento bod je podle mě vysvětlen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Kolegyně a kolegové. Zazněl návrh schválit tento návrh zákona. Takový je návrh výboru.

Senátor Igor Petrov: Jestli dovolíte, po zkušenostech ze včerejška jsem na to upozorňoval, musíme postoupit do podrobné rozpravy, kde v podrobné rozpravě byl avizován komplexní pozměňovací návrh. A pokud k němu nebudou předneseny žádné další návrhy, budeme hlasovat o komplexní pozměňovacím návrhu a pak vlastně o celém zákonu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodajovi, takže doporučení z výboru je trochu zmatečně napsáno.

Nezazněl žádný návrh. Otevírám v tuto chvíli podrobnou rozpravu. Požádám pana zpravodaje.

Senátor Igor Petrov: Opakuji. Výbor předložil návrh na usnesení včetně komplexního pozměňovacího návrhu. Doporučuji hlasovat o tomto komplexním pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Hlásí se někdo další do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Zeptám se na stanovisko předkladatele ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu. Souhlasí. Výborový zpravodaj rovněž souhlasí.

Přivolám k hlasování nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu, který máte uvedený v tisku č. 150/2.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 35, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Tímto jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Můžeme nyní přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Dovolte mi, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili

1)? předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání,

2)? senátory Jiřího Žáka, Igora Petrova a Karla Korytáře, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Pokud není námitka, nikdo neprotestuje, takže bych dal hlasovat o návrhu usnesení, který jsem právě přednesl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 36, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dále budeme projednávat bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Nedomy a dalších,

kterým se mění zákon č. 347/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb.,

o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 271. Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Nedoma. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem novely zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, byť je to v podstatě novela zákona č. 347/2009 Sb., kterou jsme tady na podzim loňského roku projednávali.

Jestli si pamatujete, tak tehdy předmětem tohoto zákona bylo především zavedení mýtného pro vozidla nad 3,5 tuny na naše silnice jako aplikace evropské směrnice. A k tomu byla mj. přiřazena problematika tzv. elektronických vinět. Tyto elektronické viněty měly umožnit přenos těchto známek mezi jednotlivými vozidly a sledování četnosti provozu na našich komunikacích.

Byl bohužel zvolen takový systém, který dopředu vylučoval jiné technické možnosti a v podstatě byl závislý na mikrovlnných branách a především pak na jejich provozovatelích. Tento systém má mnoho nevýhod. Avšak tou největší nevýhodou tohoto systému je jeho cena, kterou by český stát zaplatil za přechodné období, kdy bude mýtné na našich silnicích řešeno jiným způsobem. Dobře víte, že se snažíme kromě mýtného na dálnicích a rychlostních komunikacích postupně vybírat i na silnicích první třídy a je tady i celoevropský zájem to snížit i do regionů, to znamená u nás na kraje.

Tento systém toto absolutně neumožňuje, protože je závislý na mikrovlnném systému s branami.

Evropa teprve hledá jasný způsob toho, jak tento systém zavést, a lze ho provést několika technickými způsoby, od senzorů umístěných na vozovkách, až myslím si po nejelegantnější a nejdokonalejší systém, a to je systém satelitní. Nakonec Evropská unie vynakládá nemalé prostředky na systém Galileo, který tyto věci má umět. Ovšem jeho použití bude možné nejdříve od roku 2015. A proto na přechodové období od roku 2011 do roku 2016 byl navrhován a byl schválen posléze i sněmovnou. Přestože Senát k tomu měl jednoznačně zamítavé stanovisko, byl schválen. Byl dokonce učiněn i pokus po vyčíslení ztrát financí, kolik na to padne peněz, o zvrácení v Poslanecké sněmovně poměrně nedávno a ani tento druhý pokus neprošel.

Mezitím se změnily poměry v PS, a já věřím, že názor, tak jak signalizují jednotlivé politické subjekty v PS, se změní na tuto problematiku a že zamítnutí nebo vyřazení oddálením termínu účinnosti platby tohoto systému bude Poslaneckou sněmovnou přijato.

Celý návrh spočívá v tom, že posouváme dobu účinnosti v této části zákona z data 1. 1. 2011 na 1. 1. 2016.

Zákon je totiž protkán jako červenou nití návazností do jednotlivých paragrafů a jeho úplné odstranění by bylo za prvé velmi zdlouhavé a za druhé znemožnila by se možnost zavedení jiného systému, nahradit tento systém jiným technickým řešením, na které už zákon je jinak vcelku dobře připraven.

Z důvodů, které jsem tady ještě nejmenoval, proč odmítnout tento systém, je nutno zmínit i to, že tento systém je neslučitelný s vývojem ostatních systémů na dálničních sítích Evropské unie, stejně tak, jako že tento systém nezajišťuje otevření konkurenčního prostředí volného trhu pro mýtné systémy, což tento stav prostřednictvím svého technického řešení pomocí mýtných bran prostě neumožňuje.

Ztráta čistých výnosů by dosáhla za užívané období do roku 2016 minimálně 8 miliard 150 milionů Kč. A myslím, že stojí za to se znovu pokusit uhájit tyto peníze pro rozpočet ČR, resp. přispět touto částkou na snížení státního deficitu, o kterém se tolik hovoří.

Myslím si, že pokud by se díky Senátu tato záležitost podařila, byla by to po gripenech další velká částka, kterou by Senát přispěl vlastně k rozpočtu, kterým se my jinak nezabýváme.

Jsem připraven v případě dotazů pak ještě vystoupit, už bych nerad dále zdržoval. A prosil bych vás všechny o podporu tohoto našeho senátního návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Senátní tisk projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Dryml. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/2.

Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Igor Petrov. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/1. A já poprosím pana senátora Petrova o zpravodajskou zprávu.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové. Vše, co mělo být řečeno k tomuto senátnímu návrhu zákona, bylo myslím si řečeno předkladatelem. Shrnul bych to do jedné věty, abychom věděli, o čem budeme hlasovat.

Jediným cílem tohoto návrhu zákona je odložení nabytí účinnosti ustanovení zákona o pozemních komunikacích, která měla od 1. ledna 2011 zavést tzv. elektronický dálniční kupón, o pět let, tedy na 1. ledna 2016.

To je všechno, víc k tomu není třeba mluvit.

Okomentuji usnesení výboru, to znamená, opět avizuji pozměňovací návrh, který máte v materiálu jako přílohu k usnesení výboru. Pozměňovací návrh řeší jedinou nedořešenou věc, která byla v původním návrhu, a to je to, že v průběhu platnosti dochází ke změně platnosti kupónů ze sedmi na deset dnů, takže tam musíme změnit toto ustanovení. V rámci podrobné rozpravy pak samozřejmě upozorním na tento pozměňovací návrh, který ale máte v příloze k usnesení výboru.

A pak bych chtěl upozornit ještě na jednu věc. V rámci závěrečného hlasování o tomto bodu požádáme Poslaneckou sněmovnu, aby senátní návrh zákona projednala podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., tzn. ve zkráceném čtení, a to proto, že nám tam jde prostě o ten termín.

To jsou tyto dvě věci. A teď vám již přečtu usnesení výboru:

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Nedomy a dalších, kterým se mění zákon č. 347/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 271).

Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Jiřího Nedomy, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor:

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Igora Petrova.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodaji. Zeptám se, jestli chce vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Dryml. Pan senátor chce vystoupit, proto mu tímto dávám slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dne 16. června 2010 projednal tuto problematiku výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, doporučuje schválit návrh senátního návrhu zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Dále se k tomu vyjádřím krátce v obecné diskusi.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Právě otevírám obecnou rozpravu. Přihlásil jste se na řečništi a já vás tedy eviduji jako přihlášeného do obecné rozpravy, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych jen krátce ozřejmit, proč tuto záležitost projednával i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Je to dáno tím, že tento problém byl zaveden do našeho právního řádu bez meziresortního řízení a především bez bezpečnostního auditu. Momentálně platné řešení by zvyšovalo nároky na policii při silničních kontrolách, při kontrole oprávnění jízdy po zpoplatněném úseku dálnice. To nelze prokázat jinak než elektronickou čtečkou na zastaveném, upozorňuji, na zastaveném vozidle.

Je otázkou, jestli vůbec zahraniční firma, která už nyní provozuje podobná zařízení, která umožňují sledovat vozidla a dokonce i osoby ve vozidle i směr a do určité míry i účel jejich jízdy, jak nakládá s těmito údaji.

Vážení, roční úspora – to už tady bylo řečeno – je 1,4 mld. Kč, a proto si myslím, že máme všichni za povinnost, vzhledem k tomu, abychom se vyhnuli případné arbitráži ze strany té zahraniční firmy, posunout datum účinnosti.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Drymlovi. V tuto chvíli se již nikdo další do obecné rozpravy nehlásí. Končím tedy obecnou rozpravu a zeptám se předkladatele pana senátora Nedomy, jestli se chce vyjádřit. Chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Nedoma: Jenom krátce bych chtěl okomentovat to, co říkal kolega Dryml, že má naprostou pravdu, to je další z argumentů, proč s tím nemůžeme souhlasit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Garanční zpravodaj se nechce vyjádřit k rozpravě. Takže máme návrh schválit. Z VZVOB je tady návrh schválit návrh zákona v původním znění, pane senátore, to už jsem si nastudoval, takže to vím. Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o schválení v původním znění návrhu zákona.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování – schválit návrh zákona, tak jak byl předložen. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 16, proti byli dva. Návrh nebyl přijat.

Abych vás dlouho nenapínal, otevírám podrobnou rozpravu, do které byl avizován pozměňovací návrh garančního výboru. Požádám, jestli pan senátor Petrov chce okomentovat pozměňovací návrh, který, jak jsem avizoval, máte uvedený v tisku 271/1.

Senátor Igor Petrov: Takže je to technická změna ze sedmi na deset dnů u kuponů, který vejde v platnost, a proto to musíme změnit. Doporučuje to jak předkladatel, tak zpravodaj a garanční výbor.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Petrovovi. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do podrobné rozpravy. Nevidím nikoho. Uzavírám podrobnou rozpravu. Zeptám se předkladatele pana senátora Nedomy, jestli souhlasí s pozměňovacím návrhem. Pan garanční zpravodaj také souhlasí. Nebudu již přivolávat nepřítomné senátorky a senátory do sálu, protože jsme hlasovali před chvílí. Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu, jak byl přednesen zpravodajem garančního výboru.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 37, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Tímto jsme schválili jediný pozměňovací návrh a budeme hlasovat o upraveném návrhu zákona dle tohoto schváleného pozměňovacího návrhu.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 ze 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 se pro vyslovilo 37, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Tím, že byl návrh schválen, musíme postupovat podle § 130 odst. 8 jednacího řádu a navrhuji Senátu, abychom pověřili

1.? Předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání.

2.? Pana senátora Jiřího Nedomu a pana senátora Igora Petrova – nikdo další? – aby odůvodnili návrh zákona Poslanecké sněmovně. Pan senátor Korytář se mi také hlásí jako třetí? Ano. Ještě jednou zopakuji. Pana senátora Jiřího Nedomu, pana senátora Igora Petrova a pana senátora Karla Korytáře. Jako v předchozím případě.

Výborně. Dále je tady návrh, ale ten bychom schválili, pokud dovolíte, až uděláme pověření, na doplněk, který navrhuje výbor a já ho poté přečtu. Takže nejdříve bych dal hlasovat o pověření.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 35, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Nyní ještě odhlasujeme na návrh garančního výboru, že Senát Parlamentu ČR navrhuje Poslanecké sněmovně, aby senátní návrh zákona projednala podle § 90 odstavec 2 zákona č. 90/1995 Sb. Mohu o tomto návrhu v tuto chvíli zahájit hlasování.

Dávám hlasovat. Kdo jej pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 37 senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 36, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Tímto jsme vyčerpali všechna hlasování k tomuto bodu. Děkuji panu senátoru Nedomovi. Děkuji panu senátoru Petrovovi.

Dále budeme projednávat bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka a dalších,

kterým mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech

a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 274. Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Žák. Dám panu senátoru Žákovi slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Žák: Ještě jednou hezké dopoledne. Tentokrát slibuji, že budu výrazně stručnější a kratší. Všichni si vzpomínáte na to, že jsme tady před krátkou dobou měli zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, který se novelizoval. Již při schvalování tohoto zákona jsme zjistili, že tam jsou některé drobné technické chyby, které bylo potřeba opravit. S ohledem na situaci jsme zákon pustili dál, takže vstoupil v platnost. V tomto okamžiku má drobné technické vady, které jsme se zavázali, … (Hluk v sále.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane senátore, já vás chci poprosit – věřím, že odpady jsou vaše stěžejní záležitost, ale dovoluji si upozornit, že jsme v sále a poprosil bych, aby ostatní senátoři poslouchali předkladatele. Prosím, pane senátore Žáku, máte slovo.

Senátor Jiří Žák: Děkuji, pane předsedající. Velmi stručně. K tomu, aby zákon byl korektní a aby mohl platit v pořádku, aby tam nebyly chyby, napravuje se v 6 bodech to, co máte před sebou v senátním tisku 274. Je to v § 1, slovo Evropské společenství se nahrazuje slovy „Evropská unie“ atd. Většina chyb bohužel vznikla nepřesným překladem směrnice z angličtiny do českého jazyka, takže je to vyloženě technická záležitost. Prosím vás proto, abyste podpořili tuto malinkatou novelu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů. Tento tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem výboru byl pan senátor Lajtoch, který se omlouvá, zastoupí ho pan senátor Vícha. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 274/2. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru byl pan senátor Jonáš, který je omluvený a zastoupí ho pan senátor Pakosta. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 274/1. Prosím pana senátora Pakostu, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Dámy a pánové, navrhnu vám usnesení Senátu k návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka a dalších, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Senát

I.? Schvaluje návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, navržený senátorem Žákem a dalšími, jako senátní návrh zákona.

II.? Pověřuje předsedu Senátu, aby zajistil úpravu v důvodové zprávě k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh Poslanecké sněmovně k dalšímu ústnímu projednání, dále pověřil senátory, jejichž jména zde budou dodatečně sdělena, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

III.? Navrhuje Poslanecké sněmovně, aby senátní návrh zákona projednala podle § 90 odstavce 2 zákona č. 90/1995 Sb.

Tak to je ode mne v tuto chvíli vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Víchy, který zastupuje výbor pro územní rozvoj, jestli se chce vyjádřit k předloženému tisku. Pan senátor Vícha chce, takže prosím, máte slovo.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu zdržovat Senát při této nekonfliktní novele, seznámím vás pouze s tím, že také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém 123. zasedání doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Víchovi. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím tedy obecnou rozpravu. Chci se jenom zeptat předkladatele nebo zpravodaje garančního výboru, tam je také požadavek, Poslanecké sněmovně navrhnout podle § 90 zkrácené znění. Takže zase budeme hlasovat jako v minulých případech.

Kolegyně a kolegové, přivolám nepřítomné do sálu znělkou.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh senátního návrhu zákona, tak jak jej předložil pan senátor Žák a další senátoři. Dovolte mi, abych v tuto chvíli zahájil hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 se pro vyslovilo 36, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Návrh byl přijat, a proto podle § 130 odstavec 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání. Dále navrhuji, abychom pověřili senátora Jiřího Žáka – pravděpodobně původní zpravodaje, pokud mě paměť neklame – pana Vítězslava Jonáše a pana senátora Jiřího Lajtocha, aby návrh odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Kolegyně a kolegové. Zahajuji hlasování o pověření. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 35, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Nyní ještě hlasování, které navrhuje garanční výbor, abychom navrhli Poslanecké sněmovně, aby senátní návrh zákona projednala podle § 90 odstavec 2 zákona č. 90/1995 Sb.

Zahajuji i toto hlasování. Kolegyně a kolegové, kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 36, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu senátoru Žákovi, panu senátoru Pakostovi. Tímto jsme ukončili projednávání tohoto bodu.

Dále budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky a dalších senátorů

o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu

proti komunismu a o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech,

ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o protikomunistickém odboji)

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288. Požádám místopředsedu Senátu pana senátora Lišku, aby odůvodnil předkládaný návrh zákona. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, po více než dvou letech opět zde předkládám návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu. Dovolím si připomenout základní myšlenky z tohoto návrhu zákona, protože přece jenom dva roky jsou dlouhá doba a navíc se složení Senátu změnilo.

Chtěl bych říci, že návrh zákona jsme před třemi lety připravili na podnět a ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR. Inspirací nám byla obdobná norma ze Slovenska. V Senátu jsme poprvé projednávali tento návrh zákona v lednu 2008. Byl schválen v březnu. Poslanecké sněmovně byl předložen v dubnu.

Od té doby v dolní komoře ležel bez projednávání skoro dva roky až do ledna 2010, kdy proběhlo čtení, ale nakonec jej sněmovna do voleb neprojednala.

Takový byl osud našeho předchozího návrhu zákona. Ten je ve své podstatě úplně stejný s výjimkou – s jednou důležitou změnou, o které se zmíním na závěr. Předkládáme tedy opět návrh zákona především proto, že jsme více než 20 let po pádu komunismu nebyli schopni vyzdvihnout a ocenit lidi, kteří právě pro obnovu svobody a demokracie položili svůj život nebo dlouhá léta strávili ve vězení. Navíc jsme také přesvědčeni, že naše dosavadní legislativní vypořádání se s totalitní minulostí bylo a je neúplné a že je v něm právě tato mezera, která by měla být naplněna.

Předkládaný návrh zákona chce být morálním oceněním mužů a žen, kteří s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku bránili hodnoty svobody a demokracie. Nezakládá titul na odškodnění ani na nějaké významné materiální výhody. Na druhé straně není jen abstraktním, hromadným a neadresným konstatováním toho, že tu existoval odboj a odpor proti totalitě.

Umožňuje identifikovat konkrétní lidi a projevit jim tak i osobní mravní ocenění. Pokud tento zákon má splnit svůj účel, nesmí být prostředkem k tomu, abychom za hrdinu nakonec označili každého, kdo s komunistickým režimem nesouhlasil. Ocenění musí mít svoji váhu, musíme s ním spíš šetřit, už proto, aby nebyla zmenšena památka těch, kteří za opravdový odboj položili život. Navíc musíme také vzít v úvahu, že komunistický režim trval velmi dlouhou dobu a jeho způsoby ovládání státu a společnosti se proměňovaly, stejně jako možnosti a účelnost kroků činěných proti němu.

Rozdílně od podobného zákona přijatého na Slovensku jsme z uvedených důvodů rozhodli rozlišovat mezi dvěma způsoby postavení se proti komunistickému režimu, mezi odbojem a odporem, jejichž zaměření je stejné, to je snaha svrhnout nebo oslabit komunistickou moc v naší republice, obnovit zde svobodu a demokracii. Rozdíl je dán především mírou podstupovaného rizika, v případě odboje trest smrti nebo dlouholetý žalář, volbou prostředků a podmínek, za kterých byly dané akce vykonávány.

Rozlišení je nutné i proto, že návrh zákona přiznává účastníkům odboje statut válečného veterána, to je jediný profit, možný profit, který tito lidé z ocenění budou mít. Jejich činnost by měla vykazovat posouzení vlastní situace jako jakéhosi válečného stavu. Takže mírou rozlišení mezi odbojem a odporem není násilí, jak bylo někdy podsouváno tomuto návrhu zákona. Ale míra podstupovaného rizika, která v otevřených střetech byla samozřejmě největší.

Zákon se již svým názvem hlásí k prvému a druhému odboji, které také v klasickém slovu nebyly legální, jak se někdy vyčítá tomuto návrhu zákona, kterému se říká také zákon o třetím odboji. Protektorát například nebyl ve válečném stavu s Německem.

Při projednávání minulého návrhu zákona zaznívaly nejvíce dvě výhrady. Bylo to jak zde v Senátě, tak v Poslanecké sněmovně. A to jednak k vyloučení členů komunistické strany z těch, kdo by se chtěli ucházet o statut účastníka odboje nebo odporu, jednak k úloze Ústavu pro studium totalitních režimů. K tomu, prosím, dvě moje závěrečné poznámky. Kdyby komunistický režim trval kratší dobu, asi by nikoho nenapadlo pochybovat o tom, že členové komunistické strany z logiky věci nemohli být účastníky protikomunistického odboje. Obdobně po válce byli velmi přísně z řad uchazečů o postavení partyzána nebo účastníka druhého odboje vyloučeni všichni, kdo se jakýmkoliv způsobem zapletli s fašismem nebo nacismem.

Uvedené překážky nemají nikoho diskriminovat, ale chránit statut protikomunistické odbojáře a účastníka odporu před jeho zneužitím a znevážením. Proto právě protikomunistický odboj nesmí být zaměňován za různé frakční boje uvnitř strany nebo za ideu rozkladu strany zevnitř. Zákon ale na toto nezapomíná, chci zdůraznit, že období komunistického režimu bylo velmi dlouhé a v individuálních lidských osudech mohlo dojít k vývoji, proto jsou v něm nejen připuštěny, ale fakticky i přikázány výjimky.

Má druhá poznámka se týká věci, která je v novém návrhu změněna, to je, kdo bude přiznávat nebo nepřiznávat účastníka odboje nebo odporu. V původní verzi to měl být Ústav pro studium totalitních režimů. To byl důvod k poměrně velké kritice. Tuto kritiku jsme chtěli odstranit a pokoušíme se o to tím, že tuto povinnost nebo tento úkol předáváme ministerstvu obrany. Pravdou je to, že se jedná o správní řízení a s tím skutečně nemá Ústav žádnou zkušenost. Fakticky by to mělo náležet exekutivě, tedy ministerstvu obrany. Navíc, jak jsem již říkal, po přiznání účastníka odboje se ten uznaný stává válečným veteránem. To znamená, spadá to také pod ministerstvo obrany.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi závěrem znovu opakovat podstatu předkládané právní normy. Vyjadřuje ochotu nás, poslanců, senátorů svobodné a demokratické země, přihlásit se k lidem, kteří s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie a postavili se proti totalitě a bezpráví.

A úplně poslední poznámka. Dovolte mi připomenout, že na toto uznání čekají především političtí vězni už dlouhých 20 let. Stárnou, ubývá jich a myslím si, že i z těchto důvodů bychom měli, a já vás o to žádám, návrh zákona, tak jak je předložen, postoupit do druhého čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Pane senátore, posaďte se u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Richarda Svobodu, který je omluven, zastoupí ho pan senátor Petr Pakosta. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám poměrně jednoduchou úlohu, protože předkládaný tisk č. 288 zde velmi podrobně odůvodnil a vysvětlil předkladatel – zástupce předkladatelů. Takže mi nezbývá, než vás poprosit o propuštění k projednání ve výborech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji zpravodaji tohoto tisku. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Nebyl podán návrh – ani vrátit navrhovateli k dopracování, ani zamítnout. Vzhledem k tomu, že jiný návrh nebyl podán, Organizační výbor navrhuje, aby garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Kolegyně a kolegové, přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a posléze budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování o přikázání tohoto návrhu zákona do výboru, který jsem předtím sdělil. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 21, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Ještě mě upozornil zpravodaj tohoto tisku, že chce předložit dříve, než ukončíme tento bod návrh, nechám ho, ať to přednese sám. Prosím, pane senátore Pakosto, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Kolegyně a kolegové, chtěl bych podat návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech Senátu ve smyslu § 128 odst. 4 zákona o jednacím řádu Senátu, a to do dne předcházejícího dnu konání řádné schůze Senátu po parlamentních prázdninách. Dovolím si ještě konstatovat, že navrhovatel s tímto prodloužením souhlasí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Takže ještě jedno hlasování o prodloužení doby projednání ve výboru, tak jak jste slyšeli od zpravodaje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 26, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Tímto jsme ukončili projednávání tohoto tisku.

Následujícím bodem je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Lišky a dalších senátorů

o vypořádání majetkových podílů v souvislosti

s transformací zemědělských družstev a o změně některých zákonů

Tento zákon jsme obdrželi jako senátní tisk č. 290. Dovolte mi, abych požádal místopředsedu Senátu pana senátora Lišku, aby nám přednesl důvodovou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi schválit nejdřív, abych poděkoval za to, že jste umožnili – a především se obracím na kolegy ze sociální demokracie – postoupit návrh o třetím odboji do druhého čtení.

Co se týká normy, kterou teď uvedl pan místopředseda Šneberger, dovoluji si vám oznámit, že podle § 127 odst. 4 beru tento svůj návrh zpět. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Jelikož jste předkladatel, nehlasuje se o tom. Budeme pokračovat dalším návrhem, to je

Prodloužení lhůty návrhu senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty

a dalších, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství

a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

pro projednání ve výborech

Udělil bych teď slovo panu senátorovi Pakostovi, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. (Hluk v sále.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane senátore. Já vás poprosím o klid, myslím, že to nebude dlouhé. Chvilku ještě vydržte, ať pana senátora Pakostu dobře slyšíte.

Senátor Petr Pakosta: Dejte mi, prosím, tři věty. Při projednávání tohoto návrhu zákona ve VHZD jako ve výboru garančním se ukázalo, že by bylo ještě vhodné otevřít diskusi s odbornou veřejností a více si vyjasnit názory odborné veřejnosti na tento návrh. Proto jsem navrhl VHZD přerušení projednávání tohoto návrhu do 30. září letošního roku a o prodloužení lhůty do stejného termínu žádám teď vás jako plénum Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Pakosta. Takže znělka.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 35 senátorek a senátorů, kvorum je 18. Dovolte mi, abych zahájil hlasování.

Kolegyně a kolegové, kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 33, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli, kolegyně a kolegové, se dostáváme k bodu, kterým je

Informace o projektu Česká škola bez hranic

Usnesení Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí vám bylo rozdáno do lavic, doufám, že ho všichni máte. Požádám pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás s tímto usnesením seznámil. Prosím, pane senátore Grulichu, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich: Děkuji, pane předsedající. Pokusím se být velmi stručný. Milé kolegyně, kolegové, přece jenom musím udělat nějaký úvod k tomu, abych vás informoval o tom, co jsou to školy bez hranic a proč vás žádám o jejich podporu. Dostali jsme se do stejného omylu, jako je historický omyl, který byl v roce 1918, 1945, i v roce 1989, kdy se společnost vždycky domnívala, že když vzniklo Československo v roce 1918, nikdo již nebude odcházet do ciziny. Když jsme vybojovali svobodu nad nacismem, že již nikdo nebude emigrovat. Zrovna tak jsme ve stejné pozici v roce 1989.

První republika si to uvědomila zhruba po deseti letech a na přelomu 20. a 30. let již měla státem zřízenu funkční migrační politiku. My jsme toho dosáhli po 20 letech jen velmi omezeně. Migrace je jevem, který nelze zastavit, ale lze ji řídit. Dnes ani přesně nevíme, kolik lidí po roce 1989 do ciziny odešlo, žádné ministerstvo nevede statistiku. Podle kvalifikovaných odhadů MPSV a MZV odešlo do ciziny přibližně 100 000 lidí, kteří žijí v cizině.

Když se podíváme do zahraničí, většina států se o tyto lidi nějakým způsobem stará. Za příklad bych uvedl – zajímavě – Izrael a Austrálii, které jsou typické imigrační země a i ony v posledních letech zjistily, že z obou těchto států odcházejí mladí, často vysokoškolsky vzdělaní lidé do ciziny, především do Spojených států a západní Evropy. Oba státy přijaly bohatý systém nařízení, doporučení a legislativy, kteří řeší vztah k jejich diaspoře v cizině.

Co se týká výuky pro tyto minority, například jen osm států Evropy se nedalo cestou pomoci své zahraniční diaspoře.

Jenom drobounká informace. Zaměřil bych se na Švédsko, které by nám mohlo sloužit jako příklad. Švédové mají v 9 státech plnohodnotné švédské školy a tam, kde je švédská menšina nevelká, existují doplňovací školy, kde se vyučuje dvě hodiny týdně. Takováto škola existuje i v Praze. Přeskočím některé podporující věci. A přejdu radši k těmto školám.

V současné době existuje celkem 9 českých škol bez hranic, konkrétně v Paříži, Londýně, Sydney, Curychu, Haagu, Bruselu a v dalších městech. Většinou úzce spolupracují s českými centry. Školy vzdělávají své frekventanty v českém jazyce a dalších českých reáliích. Děti chodí do běžných škol, ale jako doplněk mají výuku v češtině. Zájem rodičů je veliký a rok od roku výrazně stoupá.

Požadavkem těchto lidí, za který se Stálá komise pro krajany v zahraničí přimlouvá, je akreditovat vzdělávací systém a zařadit školu do vzdělávací soustavy České republiky, mít možnost vydávat vysvědčení a osvědčení. Samozřejmě ani my se neobracíme na Senát pro podporu, aniž bychom do této doby něco neudělali. Práce komise, těchto lidí je asi dvouletá, nicméně v současné době se to trošičku zadrhlo.

Právní řád v tuto chvíli neobsahuje nástroj, který by umožňoval české škole bez hranic zápis do rejstříku škol a vydávání dokladu – vysvědčení. Ostatní formy možné existence České školy bez hranic v rámci právního řádu České republiky nevyhovují. Nabízí se zde domácí vzdělávání, zájmové vzdělávání a chybí úplný právní rámec, není zajištěna kontinuita.

Ministerstvo školství slíbilo vypracovat právní analýzu již před rokem a půl, bohužel tak neučinilo i přes naše nátlaky. Požádalo české školy bez hranic, aby vypracovaly vzdělávací program v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým, což se stalo a tento materiál v současné době leží na ministerstvu školství.

Udělali jsme také veřejné slyšení, kterého se zúčastnili jak rodiče, tak i zástupci těchto škol. Všichni jsme se dohodli na tom, že nejlepší cestou by byla akreditace těchto škol. Proto stálá komise, která odsouhlasila usnesení na minulé schůzi, která byla v úterý, vás prosí o podporu, kterou jsme vtělili do tohoto usnesení.

I.? Senát konstatuje důležitost projektu České školy bez hranic, jako prvku kulturní sounáležitosti České republiky se svými diasporami žijícími v zahraničí. Podpora projektu Českých škol bez hranic je důkazem existence zájmu České republiky o návrat českých občanů zpět do vlasti.

II.? Navrhuje Senátu PČR vyzvat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR k zařazení Českých škol bez hranic do rejstříku škol MŠMT s možností vydávat vysvědčení (osvědčení) o výuce češtiny a dalších českých reálií.

Prosím, toť vše. Prosím vás o tuto podporu. Činíme tak proto, že komise už na to nestačí. Domníváme se, že ve spolupráci se Senátem, s vámi, se nám podaří toto prosadit. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane senátore. Vážené kolegyně, kolegové, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí.

Budemehlasovat o návrhu usnesení, jak nám jej předložil pan kolega Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem usnesení, tak jak nám předložila Stálá komise pro krajany žijící v zahraničí? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 50. Registrováno 37, pro 36.

Návrh byl schválen.

Kolegyně, kolegové, toto bylo poslední hlasování dnešního dne a na dnešní schůzi.

Děkuji vám, mějte se hezky. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 11.03 hodin.)