Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 20. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 23. června 2010)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás uvítal na 20. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 26. května 2010.

Z dnešní schůze se omlouvají senátoři Jaromír Jermář, Pavel Lebeda a Radek Sušil.

Předpokládám, že máte své identifikační karty, náhradní jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Václav Koukal a pan senátor Pavel Trpák. Má někdo připomínky k tomuto návrhu? Nemá, takže k prvnímu hlasování pustím znělku.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích, jak jsem je navrhl. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 68, kvórum 35, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 20. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo návrh na doplnění? A už mám seznam přihlášených, první byl pan senátor Tomáš Töpfer, má slovo.

Senátor Tomáš Töpfer: Dobré jitro. Děkuji, pane předsedo. Já bych požádal o zařazení tisku č. 275 na dnešní schůzi jako třetí bod odpoledního pořadu, je-li to možné. Jedná se o návrh senátního návrhu zákona senátorů Tomáše Töpfera, Jiřího Oberfalzera a Richarda Svobody, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, který jsme projednávali 20. května 2010 a byl přikázán do výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde byl včera řádně projednán a výbor přijal usnesení. A rovněž byl projednán ve Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky, takže nic nebrání tomu, abychom tento tisk dnes projednali. Děkuji moc.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Další je senátor Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych podal návrh na zařazení senátního tisku č. 272, což je návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Tento návrh, který byl projednán ve všech výborech, do kterých byl naším minulým usnesením poslán, byl včera v těchto výborech projednán a je tedy připraven k projednání ve druhém čtení na dnešním jednání.

Prosím o jeho zařazení jako bod č. 10 na začátek balíčku senátních návrhů, které jsou ve druhém čtení. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. A dalším je pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové, poprosil bych vás o to, jestli bychom mohli body č. 14 a 15, což jsou volby osob navrhovaných Senátem k jmenování do funkcí předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů a volba kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv, zařadit před oběd. A vzhledem k tomu, jak jsem četl, že odpolední jednání by mělo být zahájeno kolem 13.00 hodiny, prosil bych, jestli bychom mohli tyto body zafixovat na 12.00 hodinu, abychom přes oběd odvolili. Jsou to body č. 14 a 15.

Dále bych vás poprosil o zařazení Informace Stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro krajany žijící v zahraničí o projektu Česká škola bez hranic jako bod č. 18, to znamená jako poslední bod dnešního jednání. Komise zasedala včera, nemohli jsme to stihnout dříve. Já vám děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Než mi odejdete, vzhledem k tomu, že volby kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv mají šest kandidátů a všichni mají právo vystoupit, pokud s tím bude plénum souhlasit, navrhuji, aby to nebylo ve 12.00 hodin, ale bylo to dříve, pokud to chceme zafixovat jako bod.

Senátor Tomáš Grulich: Já samozřejmě souhlasím.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Navrhuji, aby to bylo v 11.15 hodin zafixováno.

Senátor Tomáš Grulich: Já vám děkuji za úpravu, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A nyní pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, chtěl bych vás požádat o zařazení dalšího bodu, kterým bude souhlas s prodloužením lhůty k projednání senátního tisku č. 270, což je návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, a to vzhledem k tomu, že včera hospodářský výbor při projednávání tohoto zákona projednávání přerušil do konce září 2010. Navrhuji tento bod jako předposlední bod dnešního jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji. Nikdo další se už nehlásil. Předpokládám, že jste to všichni zaregistrovali. A v této chvíli se ptám, zda mohu nechat hlasovat o všech návrzích tak, jak byly předneseny od kolegů před chvilkou, najednou, protože to je navíc doplnění ke změnám schváleným Organizačním výborem. Pokud nikdo nebude protestovat, nechal bych to odsouhlasit. Nikdo neprotestuje.

Teď svolám senátorky a senátory k hlasování znělkou.

Všem je jasné, nejdůležitější je fixace bodu – volby – na 11.15 hodin.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro navržené změny z pléna, stiskne tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrzích, tak jak přišly z Organizačního výboru, a následně, pokud to bude schváleno, budeme hlasovat o programu jako o celku. Takže nyní změny Organizačního výboru, jak byly navrženy. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno. Registrováno 69, kvorum 35, pro 66, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o programu naší schůze, ve znění přijatých návrhů, tak jak jsme si je před chvilkou odhlasovali. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 4 ukončeno. Registrováno 69, kvorum 35, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím máme určen program našeho pléna, ale před projednáváním schválených bodů požádal o slovo předseda vlády, pan premiér Jan Fischer, který má v této chvíli slovo, protože má absolutní přednost a může vystoupit kdykoliv.

Pane premiére, já vás vítám, mikrofon je váš.

Předseda vlády ČR Jan Fischer: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Mandát mé vlády se blíží ke konci. To, co jsem nazval povolebním epilogem, se v pátek dopoledne změní v takové subobdobí demise, protože vláda podá demisi hned po ustavující schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. A myslím, že nadešel čas, abych se s vámi, s horní komorou českého Parlamentu rozloučil. Pravda je, že v této době – a je to pochopitelné, je to logické a je to správné – se lidé, veřejnost spíše dívají do budoucnosti. Dívají se na to a sledují, jak se volební výsledek promění ve výsledek politický, jak se splní jejich očekávání, jak se přetaví jejich očekávání do volebního programu následující nebo přicházející či rodící se vlády. Méně samozřejmě už je veřejnost ochotna vracet se dozadu, ohlížet se. Minulost, byť je to minulost velmi čerstvá, bude brzo rozmlžena a tak to prostě bývá.

A proto mi dovolte, abych dlouze nebilancoval svůj pobyt ve vládě, jenom mi dovolte několik spíše krátkých poznámek.

Byla to věru zvláštní vláda se zvláštním mandátem, byla to vláda nepolitická, byla to vláda nicméně plně ústavně zakotvená, to je pravda, ale při konzumaci tohoto mandátu jsme museli respektovat okolnosti toho, že členové této vlády byli nominováni subjekty, které se na jejím vytvoření dohodly, že to byla vláda, která nemohla předstupovat s nějakými reformními návrhy či odvážnými nebo zásadními legislativními kroky.

Nicméně při tom ohlédnutí za ten rok zpátky – a byl to rok místo původně proponovaných 5 měsíců – si myslím, že mohu konstatovat, že pozitiva přece jenom převažují. Podařilo se na konci 1. pololetí loňského roku se ctí dokončit předsednictví České republiky v Evropské unii. A když už jsem v tématice, která je mimo tuto zemi, myslím, že se během toho roku také vládě podařilo udržet kontinuity české zahraniční politiky, dbát na to a dodržet to, aby Česká republika, jak v bilaterálních, tak multilaterálních vztazích byla spolehlivým partnerem, spolehlivým členem jak Evropské unie, tak euroatlantických struktur.

Posílili jsme během toho roku to, čemu říkáme ekonomická diplomacie. Jako jedno ze zásadních východisek z krize jsme viděli posilování diplomatické činnosti, posilování proexportní povahy české ekonomiky a proexportních prvků.

Platí to zejména o zpřístupňování obchodních trhů asijských, postsovětského světa pro náš byznys, pro naše podnikatele.

Velmi jsem osobně dbal na to, abych na všechny cesty, které jsem sám vykonal do těchto míst, do těchto destinací, abych je využil k posílení možností českého byznysu se uplatnit na těchto velmi dynamických a velmi otevřených trzích. Myslím, že se to z velké části podařilo.

Vládě se podařilo zkrotit hrozbu narůstajícího velmi silného deficitu státního rozpočtu. Já si velmi cením toho, že se podařilo udržet podíl deficitu HDP na plánované výše 5,3 %. Víte, že to nebylo lehké. Vláda musela přijímat dodatečná opatření po projednání rozpočtu ve sněmovně, aby udržela tento základní parametr českého státního rozpočtu a nedala tak příležitost pro velmi vážné makroekonomické distorze, které by nás při rozpočtové liknavosti přivedly skutečně do velmi vážných obtíží v budoucnosti.

Mluvím-li o rozpočtu, jsem velice rád, že se podařilo díky velmi náročné debatě i ve sněmovně, kontroverzní debatě, prezentaci důvodů, proč tak dbáme na zdraví veřejných financí přesvědčit občany této země, že zadlužování je cesta, která nikam nevede, že je to stejný problém a stejně se jich týká jako dluhy, které si vytvářejí ve svých domácnostech, že to není abstraktní problém, ale něco, s čím v budoucnosti mohou být konfrontováni jejich děti nebo vnuci.

To si myslím, že tento řekněme rozpočtový etos, který se podařilo české populaci posunout, si myslím, že je jeden z velmi dobrých výsledků.

Když jsem přejímal svou roli, mluvil jsem o tom, že bych byl rád, aby to byla vláda dobré služby české veřejnosti, dobré služby jejím občanům a aby to byla vláda, která zajistí klidný chod státu, klidný chod veřejné a státní administrativy, původně do předčasných voleb, posléze do voleb, které proběhly v normální termínu. I toto se podařilo.

Jsem velice rád, že to byla vláda, která uměla komunikovat, která uměla nejen mluvit, ale která uměla naslouchat, uměla vést sociální dialog a nenechala ho padnout v těchto velmi obtížných ekonomických dobách, že to byla vláda, která uměla hovořit s nevládními organizacemi, uměla hovořit s církvemi tónem klidným, vyrovnaným, pokud možno slušným.

Podařilo se odpracovat některé dokumenty, které nemohly objektivně s ohledem na mandát vlády být dokončeny tím, že by k nim byla přijata legislativní koncovka, nemohly mít objektivně legislativní vyústění, ale jsou tady připraveny pro politické rozhodnutí a pro dokončení případného legislativního procesu. Na světě je aktualizace energetické politiky. Jakkoli je to kontroverzní dokument, jistě k němu bude pokračovat velmi intenzivní debata, odborná i politická, je na světě, a myslím, žel přichází se solidními východisky.

Podařilo se nám zklidnit velmi rozbouřenou hladinu v oblasti vědy a výzkumu a v jejich jednotlivých organizacích, uklidnit konflikt mezi Akademií věd a dalšími složkami výzkumné základny v této zemi. Začala pracovat nová rada pro vědu, výzkum a inovaci. Na ministerstvu školství je připraven podle mého soudu velmi kvalitní a velmi obsažný dokument o konkurenceschopnosti této země a o krátkodobých a dlouhodobých opatřeních, která by měla být přijata, abychom konkurenceschopnost jako základní parametr pokroku v této zemi, tato opatření mohli v budoucnosti přijmout, pokud na nich bude alespoň elementární politická shoda.

Z tvůrčí dílny ministerstva dopravy je připraven velmi zásadní a podle mého soudu velmi kvalitní dokument o budoucnosti české dopravní infrastruktury. Nakonec nikoli nejmenší.

Velmi si cením toho, že se po letech podařilo obnovit práci tzv. Bezděkovy komise a v odborné rovině jsme se pohnuli dopředu při koncipování a aktualizaci reformy penzijního systému v České republice.

Jsem také velice rád, že vláda svými konkrétními kroky dovedla čelit narůstajícímu extremismu, že extremismus zůstal v této zemi skutečně extremismem, nestal se součástí politického dekoru a nedej bože politického spektra v této zemi. Cením si i toho, že na druhý pokus se podařilo zrušit dělnickou stranu v této zemi.

Jsem také rád, že vláda uměla pracovat týmově. Hovořím o vztazích mezi členy vlády. Demarkace oranžová, modrá a původně i zelená nebyla ve vládě nikterak výrazná, nebyly to převažující hranice mezi členy vlády, převažoval věcný a odborný přístup. To si na práci týmu velice cením.

Ne vše se povedlo. Byl bych velice rád, kdybych se mohl pochlubit lepším výsledkem při kultivaci státní správy. Je to přitom mé silné téma, to zůstává hodně nedopracováno, byť je to téma velice naléhavé, protože bez podstatných změn chodu české státní a veřejné správy nelze si racionální chod této země kupředu dobře představit.

Říkám to zcela otevřeně. Jako předseda vlády nevidím důvod, abych neřekl, kde se nám nepodařilo věci dotáhnout do konce. Dovedl bych si představit razantnější opatření v oblasti boje proti korupci jak v rovině legislativní, tak v rovině exekutivní. Byly to skutečně malé kroky na dlouhé cestě. Nemám důvod se na nic vymlouvat a nemám důvod nic na nikoho svádět. Není na koho, a nemám pro to žádný důvod.

Dámy a pánové, na závěr svého vystoupení bych vám chtěl především poděkovat za vynikající spolupráci s vládou, spolupráci s jednotlivými ministry. Současně mi dovolte, abych vyjádřil svůj pocit, který jsem měl nejen jako předseda vlády, ale dlouho předtím jako předseda Českého statistického úřadu, pocit, že vždycky do této horní komory parlamentu jsem chodil rád, chodil jsem sem s přesvědčením, že mé argumenty ať už v té či oné roli nebo argumenty mých ministrů budou vyslyšeny, budou diskutovány. Chtěl bych vám poděkovat za kultivaci české politické scény, za zvyšování úrovně politické kultury v této zemi a poděkovat i za noblesu politické debaty. Noblesa politiky je to, co nám v této zemi poměrně dost schází. Vy jste k jejímu zvyšování značnou měrou přispěli. Za to vám osobně děkuji.

Loučím se s vámi dvakrát – jako předseda odcházející vlády a jako odcházející předseda Českého statistického úřadu. Přeji vám hodně úspěchů ve vaší roli politické, odborné, ve všem vašem budoucím angažmá a samozřejmě i ve vašem soukromém životě. Pokud se s některými ve své nové roli budu vídat při jakékoli příležitosti, vždycky se na to budu těšit.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Senátoři povstávají a tleskají.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane premiére, děkuji za vaše vystoupení. Využiji svého přednostního práva a půjdu k mikrofonu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dalším přihlášeným je předseda Senátu Přemysl Sobotka. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, paní a páni ministři, před chvílí zazněla hezká slova od pana premiéra na vztah Senátu a vlády.

Vláda, která nastoupila po poněkud nesmyslné demisi uprostřed našeho předsednictví, se své role ujala na pět měsíců, je z toho 13 měsíců a možná bude i 14 měsíců, odvedla výkon, který i občané této země zaznamenali. Měla jednu obrovskou nevýhodu, protože musela řešit finanční a ekonomickou krizi, která byla nejen v celém světě, ale byla samozřejmě i u nás.

Když se podařilo odhlasovat Janotův balíček, mnozí jsme si oddechli, že je zde první krok, který byl nastartován. V dalších několika měsících byl tento Janotův balíček prakticky rozcupován. Jsem rád, že se vládě podařilo udržet rozpočtová pravidla alespoň trochu pohromadě.

Chtěl bych vládě poděkovat za to, jak se chovala k našim vojákům a jak se chovala k našemu členství v NATO a jak podporovala naše závazky vyplývající z členství ať už v Afghánistánu nebo v Kosovu. Nebudu hovořit o tom, že vláda neměla politický půdorys, který by ji umožňoval přinášet poměrně výraznou legislativu a také v tom čase, kdy fungovala, nebyl na to ani čas.

Jako poslední bych chtěl poděkovat, pane premiére, i vašim ministrům, jak jste se chovali k Senátu ve smyslu vztahu k EU.

Český Senát se touto problematikou výrazně zabývá a vy jste stanovisko pléna Senátu nebo našeho výboru vždycky vnímali jako stanovisko jedné z komor Parlamentu a v mnoha okamžicích jsme byli jediní, kteří jsme se zabývali problémy, které jste řešili na půdě Bruselu a ostatních měst uvnitř EU.

Takže děkuji, přeji vám osobně; i všem ministrům a ministryním, to jsem měl říci dříve, jen to nejlepší a hodně úspěchů v osobním, a pokud půjdete do odborné nebo politické pozice, tak i v těchto pozicích, hodně úspěchů. Díky za to, co jste odvedli pro Českou republiku. (Potlesk.)

Mám 7 přihlášených, ale v této mohou vystoupit pouze lidé s právem přednosti, a to má paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, ještě možná slyší pan premiér, dovolte mi, abych jen velice krátce se přidala k poděkování Fischerově vládě za to, jak zvládli závěr českého předsednictví v Radě Evropské unie.

Fischerova vláda dokázala navrátit důvěryhodnost České republice. Dokázala, že Česká republika je skutečně důstojným členem Evropské unie. Za to patří skutečně panu premiérovi Fischerovi a celé Fischerově vládě velké poděkování. Mám k tomu jenom jednu malou výhradu.

Byla přijata tzv. výjimka z Lisabonské smlouvy, kterou si prosadil prezident České republiky. Vláda poněkud nestandardně tuto výjimku posvětila. Říkám to zde proto, že s touto záležitostí se budeme v budoucnosti ještě potýkat a nebude to jednoduchý oříšek ani ústavně, ani věcně.

Nicméně dovolte mi, abych i za sociální demokracii poděkovala vládě pana premiéra Fischera, především za věcné kroky, které udělala v oblasti boje proti korupci, v oblasti stabilizace veřejných rozpočtů a dalších zcela konkrétních věcech, které byly přijaty a prosazeny ve prospěch občanů České republiky.

Dovolte mi, abych také popřála osobně panu Fischerovi i všem ministrům úspěch v jejich dalším životě. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a končím tento blok. Jsme u prvního bodu, a tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb.,

o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Máme to jako tisk č. 283. Návrh uvede ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, který zastoupí předsedu vlády Jana Fischera. Pane ministře, máte slovo.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedo, dámy a pánové, dobrý den. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, je právním předpisem, který umožňuje fungování jednoho typu správních osob, které jsou zahrnovány do tzv. neziskového sektoru.

Zatímco občanská sdružení jsou nástrojem k realizaci práv na sdružování občanů, nadace a nadační fondy jsou svojí podstatou účelová sdružení majetku, tak obecně prospěšné společnosti jsou podnikatelskými subjekty, které poskytují obecně prospěšné služby.

V tomto směru se podobají obchodním společnostem. Odlišné je však to, že nejsou primárně zakládány za účelem dosažení zisku. Pokud jej však dosáhnou, nesmí být rozdělen mezi zakladatele, ale musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které je společnost založena.

Předkládaná novela byla vyvolána potřebou aplikační praxe, která ukázala nutnost obecně prospěšné společnosti více přiblížit obchodním společnostem, ovšem při zachování obecně prospěšného a neziskového charakteru. Umožní také těmto neziskovým poskytovatelům být operativnější na trhu obecně prospěšných služeb, posílit důvěru subjektů, které s nimi vstupují do smluvních vztahů a učinit pro ně dostupnějším zajištění vícezdrojového financování obecně prospěšných služeb.

Sekundárním důvodem pro předložení této novely je také to, že vládní návrh občanského zákoníku předpokládá, že obecně prospěšné společnosti nebudou nově zakládány a zákon o OPS bude zrušen. 1700 obecně prospěšných společností, které jsou nyní registrovány a které se nepřemění na ústavy, se však nadále bude řídit tímto zrušeným zákonem, který již nebude moci být novelizován. I proto je potřebné tento právní předpis v současné době upravit.

K tomuto účelu novela zavádí tyto základní změny. Nově bude statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti ředitel společnosti, nikoli správní rada jako doposud. Jde o změnu, která je vyvolána potřebou flexibilnějšího, rychlejšího a především transparentnějšího chování obecně prospěšných společností. V současné době často nebývají akceschopné, protože správní rady jsou tvořeny dobrovolníky, kterým platná právní úprava neukládá dostatečně silné povinnosti a odpovědnost.

Posiluje se úloha zakladatele obecně prospěšné společnosti, který nejen společnost zakládá, stanoví podmínky zakládací listiny, ale činí a schvaluje zásadní rozhodnutí o společnosti i v průběhu její existence.

Pokud zakladatel zanikne bez právního nástupnictví, přináší novela instrument, jakým způsobem jej nahradit. Posílení role zakladatele si vyžádala mj. i skutečnost, že obecně prospěšné společnosti jsou často zakládány orgány i obcemi, kraji i státními orgány, které do nich vkládají veřejný majetek, vyžadující zvláštní ochranu.

Nově se stanoví práva a povinnosti správní rady obecně prospěšné společnosti a v souladu se zákonem o účetnictví se zavádí obecná povinnost zřízení dozorčí rady. Nově se řeší obsah výroční zprávy a unifikuje se způsob jejího zveřejnění.

Bylo vypuštěno ustanovení § 18, které vylučovalo poskytování státních dotací na stejnou činnost více místy státní správy.

Toto omezení se týkalo pouze obecně prospěšných společností, přesto že jde o jednu z nejvíce transparentních právních forem, které neziskový sektor tvoří, a činilo obtíže nejen jim, ale i orgánům státní správy.

Pane předsedo, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane ministře, děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl určen VVVK. Nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máme jako tisk č. 283/1. Zpravodajkou je paní senátorka Hana Doupovcová, která má nyní slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k novele zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V červenci loňského roku vláda projednala tento návrh zákona, který byl v květnu letošního roku ve třetím čtení schválen Poslaneckou sněmovnou. Tuto novelu projednával senátní VVVK na včerejším jednání.

Novelizace zákona přináší významné změny do fungování obecně prospěšných společností. Cílem novely byla především zvýšená ochrana majetku, který byl vložen nebo darován zakladatelem, posílení pozice státu či kraje jako zakladatelů, a to zejména při likvidaci společnosti. Statutárním orgánem je nově ředitel společnosti.

Navržena byla také nová koncepce fungování správní rady a je možnost přijímání dotací z více zdrojů. Předkládaná novela je vedena snahou ulehčit fungování obecně prospěšných společností, snaží se reagovat na podněty z praxe a rovněž si klade za cíl zefektivnit řízení organizace.

Svou roli v novelizaci zákona taktéž sehrála obava z možného zrušení zákona o obecně prospěšných společnostech z důvodu přijetí nového občanského kodexu, který by následně neumožňoval případnou úpravu zákona stávajícího.

V duchu výše uvedeného považuji však za nezbytné konstatovat, že ne vždy bylo daných cílů úspěšně dosaženo v předpokládaném rozsahu. V textu novely zákona je možno naleznout skutečnosti, které jsou povahou své definice jen stěží jednoznačně uchopitelné a vytvářejí tak prostor pro výkladovou pluralitu. Pojmová heterogennost nepřispívá k taktickému fungování organizace, jež může být překážkou jak pro stávající zřizovatele organizace, tak pro organizace, jež se budou nově vytvářet.

Např. v návrhu zákona byl § 10 doplněn o nový odstavec 5. Toto ustanovení je téměř doslova převzato z § 194 odstavce 5 obchodního zákoníku, pojednávajícího o povinnostech a odpovědnosti členů představenstva akciové společnosti, konkrétně o povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Toto převzetí může způsobit problémy v případě, dojde-li k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, a budou vyvozovány důsledky, tedy vznikne odpovědnost členů správní rady, resp. ředitele za způsobenou škodu. V tomto případě není jednoznačně vydefinováno, dle kterého zákona bude tato skutková podstata posuzována, zda podle zákoníku obchodního nebo zákoníku práce.

V novele zákona lze najít vedle tohoto technického problému celou řadu dalších dílčích nedostatků podobného charakteru.

Závěrem vás seznámím s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který byl k tomuto projednávanému bodu přijat.

Po úvodním slově předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, 1. místopředsedy výboru, po odůvodnění návrhu zákona Mgr. Czeslawem Walekem, ředitelem sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR, po zpravodajské zprávě senátorky Doupovcové a po rozpravě výbor

1.? Nepřijal žádné usnesení – hlasování o jediném navrženém usnesení – zamítnout – dva senátoři byli pro a sedm senátorů se zdrželo hlasování. Návrh usnesení nebyl přijat.

2.? Určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku 283 na schůzi Senátu PČR senátorku Hanu Doupovcovou.

Podepsán předsedající výboru, pan předsedající prof. Hálek.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů, paní kolegyně. Já se ptám, zda podle § 107 někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto normou? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Jaromír Štětina jako první se hlásí.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážená paní zpravodajko, dámy a pánové, dovolte mi, abych podal návrh schválit návrh novely zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. K tomuto návrhu mě vedou závažné skutečnosti.

Jak zde řekl pan ministr Chmiel, o. p. s. jsou neziskovými podnikateli v oblasti poskytování obecně prospěšných služeb. Formu o. p. s. již dnes mají divadla, školy, zdravotnická zařízení, humanitární organizace atd. Svým uspořádáním, nikoli však svým obsahem by se ale do značné míry měly podobat obchodním společnostem. Nyní takové nejsou.

Platný zákon stanoví jako statutárního zástupce o. p. s. správní radu, která je složena z dobrovolníků, které platný zákon dokonce zakazuje odměňovat. Oni pracují skutečně dobrovolně, bez odměny. Současně jim neukládá dostatečně povinnosti, ani nestanoví odpovědnost jejich členů. Podle platného zákona stačí, aby se správní rada sešla 2x ročně. Někdy se dokonce stává, že se správní rady nesejdou ani za jeden rok.

Jak takový statutář může optimálně a včas konat v právních vztazích navenek i při řízení společnosti uvnitř? Jak jsou chráněny veřejné prostředky, které o. p. s. velice často využívají? Jak je chráněn majetek, který veřejná správa do o. p. s. často vkládá? Odpověď je jasná. Minimálně. Dnes minimálně.

Jak bylo řečeno, návrh nově instaluje jako statutáře ředitele o. p. s. Co je však důležitější, stanoví jeho povinnost jako statutáře, jednat s péčí řádného hospodáře včetně související odpovědnosti, a to vždy. Nově tutéž povinnost a odpovědnost zavádí pro členy správní rady, jejichž funkci redefinuje jako garanta obecné prospěšnosti společnosti.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych na závěr zdůraznil, že pokud novela zákona o o. p. s. nebude dnes přijata, legislativní proces bude ukončen a bude nutné jej zahájit znovu. Myslím, že to bude trvat minimálně 2 roky, než budeme projednávat nový, a lze předpokládat, že identický návrh. V praxi to ale bude znamenat, že o. p. s. nebudou akceschopné a tato forma se nestane přitažlivou pro zakladatele včetně zakladatelů z řad orgánů veřejné správy, které pak raději zvolí formu poněkud hybridních – příspěvkových organizací, kde mohou lépe ochránit svůj majetek a své záměry, které jsou, jak jistě uznáte, značně transparentní.

Proto navrhuji přijetí tohoto návrhu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, přesto, co tady teď zaznělo od mého předřečníka, naopak vzhledem k tomu, co tady zaznělo i z úst zpravodajky, že tento zákon má velké nedostatky a my jsme bohužel v takovém stavu legislativního procesu této novely, že nemůžeme tento zákon nijak napravit pozměňovacími návrhy a vrátit ho zpět sněmovně k opravení, v tomto případě navrhuji zamítnout novelu tohoto zákona. I když samozřejmě chápu, že to může způsobit nějaké problémy, myslím si, že problémy, které tam jsou, i naši legislativci je jednoznačně pojmenovali, by nadělaly více škody, než by byl užitek z přijetí novely tohoto zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dále se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Ani nemusí využívat práva přednosti, protože je zatím jediná.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, dámy a pánové, chtěla bych vyjádřit, že podporuji přijetí tohoto návrhu zákona, kde jsem si vědoma toho, že naše legislativa identifikovala celou řadu problémů. Na druhou stranu chci říci, že mám praktickou zkušenost v práci správních rad několika o. p. s., a bezpečně vím, že návrhy, které tento zákon předpokládá, jsou ku prospěchu jejich existence.

Bylo to tady již řečeno – stanovení statutárního ředitele, to je velice dobré ustanovení. Ochránění majetku zakladatele – také je to velmi dobré. O tom už tady bylo řečeno.

Chtěla bych říci ještě úplně jinou věc. Za současného stavu o. p. s. téměř nelze zlikvidovat. Jestliže se předpokládá vznik nového typu právnické osoby, tedy ústavu, do které se stávající o. p. s. mohou transformovat, ráda bych konstatovala, že podle stávajícího zákona to nelze. Likvidujeme jednu o. p. s. a musíme používat takové věci, že podle stávajícího zákona to trvá strašlivě dlouho a je to téměř nemožné. Pokud záměr schvalujeme, a já osobně ho schvaluji, tzn. vznik nového typu právnické osoby, tzv. ústavu, tak se velmi přikláním k tomu, abychom tento návrh zákona podpořili a umožnili o. p. s., které se budou chtít transformovat, právě tento nový typ společnosti. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se už nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit. Zvedá se. Máte slovo, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedo, dámy a pánové, hlavním důvodem, proč by měla být novela přijata, je potřeba učinit tyto neziskové společnosti flexibilnějšími, důvěryhodnějšími a schopnějšími konkurence. Hlavním zdrojem financování o. p. s. jsou totiž jejich příjmy za obecně prospěšné služby, které poskytují. Vstupují tak na trh těchto služeb a musí být stejně důvěryhodné a konkurenceschopné jako obchodní společnosti, které byly založeny za účelem dosahování zisku.

V novele zákona jsou podrobně ošetřeny postavení, otázka vedení, ředitele, správní rady, dále problémy, které nebyly řešeny v předchozím zákoně, tj. v původním zákonu. Je to například otázka dědictví, případně otázka likvidace.

Dámy a pánové, prosím o schválení toto novely. Pane předsedo, děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Paní zpravodajka kolegyně Doupovcová má slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě k tomuto bodu se vyjádřili tři senátoři. Pan senátor Štětina podtrhl důležitost tohoto zákona pro fungování obecně prospěšných společností a navrhl, abychom tento novelizovaný zákon schválili.

Paní senátorka Filipiová upozornila na nesrovnalosti, které v tomto zákoně jsou, a odvolala se i na vyjádření legislativního odboru Senátu. Ta navrhla zákon zamítnout.

Paní senátorka Paukrtová zákon podpořila a odvolala se na své osobní zkušenosti a mluvila o možnosti likvidace obecně prospěšných společností, která podle současného zákona není možná, a to považuje za jednu z předností tohoto zákona.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpátky, protože budeme po znělce hlasovat, nejprve o návrhu schválit a eventuálně o návrhu zamítnout.

Máme před sebou dva návrhy. První naše hlasování bude o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 69, kvórum 35, pro 27, proti 11.

Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu, tj. o návrhu na zamítnutí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 70, kvórum 36, pro 34, proti 14. Návrh byl zamítnut.

A tím končí projednávání tohoto bodu.

Tento bod tedy končí ve svém legislativním procesu v Senátu a budeme pokračovat dalším bodem. Předám řízení schůze místopředsedovi Senátu Jiřímu Šnebergerovi. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Šneberger.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, tento bod ještě nekončí. Je třeba otevřít podrobnou rozpravu.

Otevírám k tomuto bodu podrobnou rozpravu. I když tam není návrh, je třeba podrobnou rozpravu otevřít, protože nebyl schválen návrh ani na schválení, ani na zamítnutí. Otevírám tudíž podrobnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí a v tuto chvíli skutečně definitivně končím tento bod.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady,

která se konala dne 17. června 2010

S informací vystoupí ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás stručně seznámil s výsledky Evropské rady, která proběhla dne 17. června 2010.

V Evropské radě tentokrát dominovala ekonomická témata, přesněji snaha o nalezení odpovědí na otázky spojené s finanční a hospodářskou krizí. Prezidenti a premiéři členských států EU se shodli především na nutnosti posílení růstu a konkurenceschopnosti. Tomu by měla napomoci nová ekonomická strategie na příštích deset let, tzv. Evropa 2020, jejíž konečná podoba byla na Evropské radě schválena.

Dále došlo ke shodě na dalších krocích v oblasti ekonomické spolupráce a finanční regulace, na zahájení přístupových jednání s Islandem a také na vstupu Estonska do eurozóny k 1. lednu 2011. (Velký hluk v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane ministře. Kolegyně a kolegové, chci vás poprosit o klid v sále, aby pan ministr byl slyšitelný. Děkuji. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji. Blíže bych se chtěl věnovat třem tématům, které se České republiky přímo dotýkají. Jsou jimi strategie Evropy 2020, posílená koordinace hospodářských politik a tzv. bankovní daň.

Strategie Evropa 2020. Evropská rada schválila konečnou podobu strategie včetně vyčíslení zbývajících dvou hlavních cílů strategie, na nichž dosud nebyla shoda. Konkrétně se jedná o cíl v oblasti vzdělávání, kde by EU měla do roku 2020 aktivitami jak na úrovni Unie, tak na úrovni členských států dosáhnout zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělané populace ve věku 30 – 34 let na 40 % a snížení počtu žáků a studentů, kteří předčasně ukončí vzdělávání, na 10 %.

V oblasti sociálního začleňování by EU měla usilovat o to, aby do 10 let našlo cestu z chudoby 20 milionů lidí. Musím podotknout, že právě tento cíl a především jeho vyčíslení byl předmětem největších debat členských států v době před Evropskou radou. Skupina členských států, do níž patřila i Česká republika, Nizozemí, Německo, Spojené království, skandinávské státy, byla proti stanovení cíle v této oblasti. Podle našeho názoru má být hlavním cílem EU především zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, která pak bude přirozeným motorem pro evropský sociální systém. Některé členské státy podporovaly spíš návrh Evropské komise jako celek. A kompromisní řešení, s nímž jsme souhlasili i my, nakonec bylo stanovení pouze indikativního cíle v sociální oblasti, rozšíření okruhu indikátorů, podle nichž se bude plnění cíle posuzovat, přičemž z našeho pohledu bylo důležité především zařazení ukazatele s přímou provázaností na trh práce, a dále dohoda na tom, že členské státy budou při stanovování cílů v sociální oblasti vycházet ze specifických národních podmínek a mohou si vybrat zcela libovolný indikátor, jímž se bude plnění těchto cílů poměřovat.

Další oblastí byl fiskální dohled. Evropská rada se také zabývala problematikou posílené hospodářské spolupráce včetně tzv. Evropského semestru, jehož zavedením by došlo především ke změně načasování předkládání konvergenčních a stabilizačních programů členských států, nikoli ovšem ke změně primárního práva či přesunu fiskálních kompetencí do Bruselu, jak tvrdila některá evropská i přímo česká média.

Důvodem, proč byla otázka Semestru vůbec otevřena, je snaha o hlubší koordinaci hospodářských politik EU, která by měla napomoci nejen naplňovat cíle nové hospodářské strategie EU, ale také přispět ke stabilitě jednotlivých evropských ekonomik.

Současná praxe ukazuje, že k posílení koordinace může dojít jen v případě, že diskuse o základních parametrech rozpočtů jednotlivých členských zemí proběhne na počátku rozpočtového procesu a nikoliv až ex post, jak je tomu nyní.

Z tohoto důvodu zazněl návrh a bylo přesunuto předkládání konvergenčních a stabilizačních programů na jaro. Tudíž místo ex post dialogu by pak přicházela ex ante doporučení v oblasti makroekonomických dat. Předkládané programy by měly být předkládány společně s národními plány reforem, přičemž tento postup by měl zajistit provázanost provádění strukturálních reforem s naplňováním fiskálních cílů.

Na Evropské radě také panovala všeobecná shoda s nutností posílit preventivní část Paktu stability a růstu.

Dosavadní nedostatečný tlak na konsolidaci hospodářsky příznivých období byl významnou slabinou faktu. V tom by v rámci konsolidace v ekonomicky příznivých obdobích měly sehrát významnou roli takzvané střednědobé rozpočtové cíle jako nástroje k dosažení fiskálních cílů. V neposlední řadě se hlavy států shodly na nutnosti využít sankcí již v rámci preventivních částí paktu, což znamená, že by sankce měly být aktivovány ještě před dosažením referenčních hranic. Současně ovšem musí platit, a to jsme aktivně prosazovali i my, že sankce musí být v každém případě nediskriminační a efektivní. Navíc Česká republika společně s Velkou Británií a dalšími státy prosadila, že pro členy eurozóny budou platit přísnější pravidla než pro členské státy mimo ni.

Bankovní daň – na závěr bych se rád věnoval tématu, které bylo z pohledu České republiky na jednání Evropské rady nejcitlivější. Byla jím bankovní daň nebo poplatky. Evropská rada se shodla na tom, že by členské státy, tedy nikoli EU jako celek, měly zavést systémy odvodu či daní pro finanční instituce s cílem spravedlivé sdílení zátěže současné finanční krize a motivovat k omezení systémového rizika.

Evropská rada se ale neshodla na konkrétní podobě tohoto nástroje, pouze vyzvala radu a komisi, aby pokračovaly v práci na hlavních rysech těchto bodů a daní, aby pečlivě zvážily otázky rovných podmínek stejně jako kumulativní dopad různých regulativních opatření a předložily zprávu do října 2010.

Česká republika od počátku konzistentně uplatňovala své výhrady vůči – dle našeho názoru – příliš ukvapenému přijímání závazků k bankovní dani na úrovni Evropské unie. Opakovaně jsme upozorňovali, že nejprve je třeba vypracovat důkladné analýzy, které musí prokázat, že zavedení bankovní daně nebo poplatků se opravdu vyplatí a nedojde pouze k jejímu převedení do vyšších poplatků pro klienty bank, tedy pro občany, čehož se obáváme.

Zároveň jsme upozorňovali na specifickou situaci České republiky, kde v průběhu krize nebylo třeba bankovní sektor finančně podporovat ze strany státu. Česká republika proto nevidí důvod zavádět v tuto chvíli další zátěž na naše banky. Vystupovali jsme tak, jak v příslušných pracovních skupinách na COREPERu, já osobně jsem měl v této souvislosti jednoznačné vystoupení na jednání Rady pro obecné záležitosti, která se uskutečnila několik dní před Evropskou radou. Naše vystupování na Evropské radě proto pro nikoho nemohlo být překvapením.

Na jednání Evropské rady si Česká republika vyjednala právo tuto bankovní daň nezavádět. Do textu závěrů byl přímo vložen odkaz:

Česká republika si vyhrazuje právo toto opatření nezavádět.

My jsme na jednání obhajovali svoji dlouhodobou pozici, ovšem nechtěli jsme bránit tomu, aby uvedená opatření mohly zavést ostatní členské státy, pokud tak uznají za vhodné. Vzhledem k poměrně silné podpoře, kterou záměr zavedení bankovní daně získalo většinu členských států, bude Evropská unie iniciovat debatu o zavedení obdobných opatření na mezinárodní úrovni, a to především na nadcházejícím summitu G20 v Torontu.

Evropská rada se zabývala i dalšími tématy, např. přijetím Estonska do eurozóny či zahájení přístupových jednání s Islandem, ale žádné z nich nedosahovalo důležitosti těch, které jsem zde ve stručnosti nastínil.

Proto považuji toto základní shrnutí za dostatečné a jsem připraven zodpovědět vaše případné dotazy, eventuálně rozvést i další problematiky, které se na Evropské rady probíraly. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a navrhovatelů. Nyní určíme zpravodaje, navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se ptám, zda se svojí rolí souhlasí?

Pan senátor pokýváním mi vzkazuje, že ano, takže já přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o pověření pana senátora Sefziga.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o tom, aby se pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, stal zpravodajem tohoto tisku. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 7 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 42, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat. Požádám pana senátora Sefziga o slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Děkuji za důvěru, kolegové, vážený pane ministře. Vážené kolegyně a kolegové, pan ministr velice podrobně hovořil o jednotlivých bodech, přesto mi dovolte, abych přece jenom bod, který považuji s ohledem na jednání této rady za důležitý, zejména z toho pohledu, že měl řadu parametrických údajů, abych tento bod přece jenom více specifikoval a pak už se zmíním jenom o tom velmi významném postoji české delegace, vedené premiérem ohledně té vyjednané výjimky, kterou považuji za mimořádně důležitou a signální.

Nejdříve tedy – skutečně se Evropská rada domluvila na nové strategii, která se týkala zaměstnanosti a růstu, stanovila 5 hlavních cílů. A dovolte mi, abych je specifikoval, protože velikost těch parametrických změn je velmi důležitá. Vyjadřuje úsilí o dosažení 75 % zaměstnanosti žen a mužů ve věku od 20 do 64 let, mimo jiné i prostřednictvím vyšší účasti mladých lidí, starších pracovníků a pracovníků s nízkou kvalifikací a lepší integraci legálních migrantů.

Za další – zlepšení podmínek pro výzkum a vývoj, zejména s cílem zajistit, aby veřejné a soukromé investice v tomto odvětví dosáhly úhrnu 3 % HDP. Komise vytvoří ukazatel, který bude vyjadřovat intenzitu výzkumu a vývoje inovací. Tři procenta, pokud si dobře pamatuji, splňují tak některé severské země, Česká republika je někde kolem 1 – 1,5 až 1,9 %. Dále snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovním roku 1990, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v konečné spotřebě energie na 20 % a posun ke zvýšení energetické účinnosti o 20 %.

EU je odhodlána přijmout rozhodnutí, že v rámci celosvětové komplexní dohody pro období po roce 2012 podmínečně nabídne, že do roku 2020 sníží emise o 30 % oproti hodnotám z roku 1990, a to za předpokladu, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a že rozvojové země přispějí úměrně své odpovědnosti a svým odpovídajícím možnostem.

Další bod je zlepšení úrovně vzdělávání, zejména snahou snížit míru předčasného ukončování školní docházky pod 10 % a zvýšit podíl osob ve věku 30 – 34 let s dokončeným terciárním nebo srovnatelným vzděláním na nejméně 40 %. Evropská rada zdůrazňuje pravomoc členských států stanovit a uskutečnit kvantitativní cíle v oblasti vzdělávání.

Za poslední – podpora sociálního začlenění, zejména prostřednictvím snižování chudoby. A to snahou snížit počet lidí ohrožených chudobou nebo vyloučením nejméně o 20 milionů. Jenom připomínám, že Česká republika je stát, který má nejmenší procento chudoby. A také se nám obtížně splňují kritéria, která v původním návrhu Evropská rada chtěla přijmout. To se nepodařilo upravit.

Velice oceňuji, že celá rada se věnovala paktu stability a růstu a věnovala se také tzv. automatickému zavádění sankcí, pokud nebude tento pakt stability dodržen. V jednom z našich předešlých usnesení, které je již taky více než 2 roky staré, upozorňujeme moment, že udržení Paktu stability a růstu je mimořádně důležitou hodnotou sui generis, která ukazuje, že euro je kvalitní měnou, do které se vyplatí investovat. V posledním roce a v posledních letech dvou v průběhu krize jsem měl pocit, že od této hodnoty, která je velmi signální pro ostatní ekonomiky, že od ní ustupujeme.

Proto je dobře, že se Rada zabývala automatickým sankcionováním při nedodržení paktu a že také hodnocení bude provádět v tzv. semestrálních úrovních. Ačkoliv hovořím o semestru, předpokládá se, že jednání bude probíhat pravděpodobně jednou za rok, a to vždy na jaře.

Česká delegace velmi kvalitně argumentovala v souvislosti se zaváděním plošného zdanění bankovních převodů. To byla oblast, která byla nejvíce soustředěna zejména na Českou republiku a na její připomínky, neboť argumenty, že plošné zavedení této dodatečné daně by vedly pouze k sankcionování bankovního sektoru v ČR, který se v době krize choval velmi uměřeně a krizi rozhodně nevyvolal. Takové argumenty a další argumenty, které ukazovaly na nesmyslnost tohoto nástroje, protože takto nemůže fungovat žádná prevence předejití krizím a vzniku nedůvěry v bankovní sektor – to všechno česká vláda obhájila a Česká republika si vyhrazuje právo nezavést následná opatření. Opatření, která ostatní země jsou povinny zavést, zní: Evropská rada se shodla na tom, že by členské státy měly zavést systémy odvodů a daní pro finanční instituce s cílem zajistit spravedlivé sdílení zátěže a motivovat omezení systémového rizika. Tyto odvody nebo daně by měly být součástí důvěryhodného rámce pro řešení problémů. Je naléhavě zapotřebí dále pracovat na jejich hlavních rysech a pečlivě vážit otázky rovných podmínek kumulativní dopad různých regulativních opatření. Evropská rada vyzývá radu a komisi, aby v tomto úsilí pokračovaly a předložily o tom zprávu v říjnu 2010.

Je dobře, že si Česká republika tuto výjimku vyjednala, protože jednou bychom trestali sektor, který se u nás choval po očištění, které jsme zaplatili z vlastních prostředků, kvalitně, trestali bychom ho za to, že se chová kvalitně a správně.

Dále bylo logické, že žádné plošné opatření nemůže předejít vzniku bankovní krize a krize důvěry v bankovní sektor. Tomu může předejít jedině zcela nezávislá kontrola kontrolních orgánů jednotlivých členských států, jako je u nás Česká národní banka. Nezávislá znamená nezávislost na politickém vlivu.

Samozřejmě tomu předejde i soutěž. Pokud někdo banku povede špatně, musí zákonitě zkrachovat a podle úpadkového práva jeho aktiva a pasiva převezmou ostatní banky, které to umí lépe. Soutěž bude bankovní sektor daleko kvalitněji kultivovat.

Dovolte mi, abych v souvislosti s tímto projednávaným bodem a s tímto velkým úspěchem české delegace zcela oprávněným a správným, který je v souladu s dlouhodobou pozicí českého Senátu, navrhl usnesení, které máte rozdané na lavicích a to že Senát oceňuje výjimku vyjednanou českou delegací vedenou premiérem Janem Fischerem na jednání Evropské rady dne 17. 6. 1010 o zavedení systému odvodů a daní pro finanční instituce, neboť je to vše v souladu s dlouhodobou pozicí horní komory Parlamentu ČR.

Za druhé – nepovažuje zavedení daní ve finančních transakcích a bankovních odvodů za vhodný nástroj k řešení finanční krize a za prevenci závadného chování bank.

Za třetí – podporuje v souladu se svým usnesením k balíčku o finančním dohledu z 5. 9. 2009 nezávislost národních regulátorů, důsledné vynucování stávajících předpisů a případně i možnost úpadku špatně řízených finančních institucí.

Za čtvrté pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Proti návrhu, který máte rozdán na lavici, opravil jsem tam jednu pravopisnou chybu – „řízeních“ „řízených“ a pak jsem upravil místo „jeho dlouhodobých pozic“ jsem uvedl větu: „Je to v souladu s dlouhodobou pozicí horní komory Parlamentu ČR.“

Vážení kolegové, děkuji za pozornost a žádám vás o podporu tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi. Otevírám rozpravu, do které jsou přihlášeni dva senátoři. S přednostním právem paní senátorka Alena Gajdůšková, ale jak jsme se domluvili, dává přednost panu senátorovi Bedřichu Moldanovi.

Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, Evropská rada se zabývala rovněž otázkou změny klimatu a v této souvislosti postojem EU. Dovolte, abych vyjádřil určitý smutek nad tím, že v rámci EU se postoj nijak neposunul, že pořád jsou žádány nové a nové analýzy a Evropská rada konstatuje, že se k celé záležitosti vrátí před konferencí v Cancúnu, která bude zahájena na konci listopadu tohoto roku. Mám obavu, že k žádnému posunu stanoviska EU, které je známo a které mí předřečníci zopakovali, to znamená nejednoznačnost 20 nebo 30 % redukce emisí skleníkových plynů, bude dále trvat. To rozhodně není žádné důvěryhodné stanovisko a rozhodně to není stanovisko, které by mohlo oslovit globální společenství a posunout celou záležitost více kupředu.

EU donedávna neustále tvrdila, že je šampiónem v této záležitosti, že je šampiónem v celé oblasti environmentální, ale musím konstatovat, že tento postoj rozhodně nenasvědčuje tomu, že by EU chtěla toto své tvrzení, které je jen slovní podpořit nějakým konkrétném závazkem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Moldanovi. Prosím paní místopředsedkyni Alenu Gajdůškovou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane ministře. Krátce několik poznámek. Závěry Evropské rady spoluvytváříme. Pan ministr to tady zřetelně sdělil. Závěry, které Evropská rada přijme a stanou se závaznými, poté se nás týkají, a to velmi. Dovolte mi, abych to, o čem jednala Evropská rada, některé ze záležitostí, o nichž jednala, vztáhla i k České republice. Zvláště závěry Evropské rady, kde Českou republiku zastupuje vláda, by měly být formulovány tak – a vláda by si také měla být vědoma svého závazku, protože tyto závěry především vláda musí uvést v členské zemi v život.

K nové evropské strategii 2020. Pan senátor Sefzig se už k některým bodům zde vyjádřil. Chtěla bych zdůraznit to, že v těchto závěrech byl přijat závazek ke zlepšení podmínek pro vědu a výzkum, a to do výše 3 % HDP v každé členské zemi. Má otázka je, které kroky bude byť odstupující vláda nebo poté ministerstvo navrhovat, abychom tento závazek splnili? V toto chvíli může být závazek i pro Senát, aby tlačil na to, aby česká věda a výzkum měly dostatek financí na to, aby se mohly rozvíjet a také dostatek financí na to, aby mohly využít celého svého potenciálu, kvalit, které mají.

Kvalit, které má. Mozků, které zde jsou k tomu, abychom se dokázali zapojit do evropských sítí a posilovat tak konkurenceschopnost České republiky.

Další záměr Strategie 2020 je zlepšit úroveň vzdělávání. Kritéria, která jsou zde uvedena, Česká republika v podstatě plní již nyní. To, co ale neplníme, resp. to, co je problém České republiky, to je propadání se v kvalitě. Již několik let se ukazuje, že naši studenti neumí pracovat s psaným textem, že nerozumí psanému textu. Ale uspokojovali jsme se tím, že naši studenti jsou dobří v mezinárodním srovnání v technických oborech a v matematice. I v této oblasti se naši absolventi skutečně stávají čím dál tím horšími, propadají se v mezinárodním srovnání.

Obávám se, že toto ale nenapraví jen návrh, který rodící se vládní koalice navrhuje, a to je zvýšení učitelských platů. Budu všemi deseti pro to, aby kantoři byli dobře placeni. Oni musí být dobře placeni. Ale bohužel jen toto kvalitu českého vzdělávání nezvýší. Je potřeba se skutečně zaměřit už na přípravu učitelů a systémová opatření k tomu, abychom splnili závazek, který naše vláda při jednání Evropské rady také přijala.

Další bod, velmi významný, nové evropské strategie je podpora sociálního začlenění. Snižování chudoby. Také se obávám, že návrhy rodící se koalice jdou přesně opačným směrem, počínaje zaváděním školného přes rozpad veřejných služeb nebo snahu o demontáž veřejných služeb.

Další záležitostí, o které Evropská rada jednala, byla záležitost, týkající se energetické krize, protože krize, o které se bavíme, není jenom ekonomická a sociální, ale má také dimenzi energetickou.

Tady bych se chtěla zmínit ještě o tom, co následovalo po Evropské radě, a to byla meziparlamentní konference, která měla téma Nové evropské energetické společenství. Toto je návrh předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka a Jacquese Delorse. Představa je, že je potřeba řešit společně záležitosti energetiky, energetické bezpečnosti. Na té meziparlamentní konferenci bylo hovořeno o tom, že je několik možností, jak toho dosáhnout, a to je buď využít současného rámce Lisabonské smlouvy. Další návrh byl na integraci v oblasti energetiky, založené na režimu posílené spolupráce.

Další varianta, přijmout novou evropskou energetickou smlouvu anebo dosáhnout spolupráce v podobném režimu, jako je dnes v schengenském prostoru.

Hovořím tady o tom, že Česká republika by měla tuto linii velmi a velmi intenzivně sledovat, protože je to bytostný zájem České republiky. Energetika je obor, který při začlenění do evropských sítí při využití všech šancí, které nám Evropská unie a naše členství v ní dává, může být strategickým konkurenceschopným oborem.

Závěrem mi dovolte, abych položila otázku panu ministrovi, vztahující se k bankovní dani. Kolik má Česká republika skutečně českých bank a kolik bank je v rukou zahraničního kapitálu? Ptám se na to proto, že nevidím skutečně žádný racionální důvod k tomu, aby Česká republika vystupovala proti bankovní dani, protože podle mých informací banky v České republice nejsou české. Matky, které jsou v zahraničí, s návrhem bankovní daně a bankovním dozorem souhlasily, protože i ony jsou si vědomy toho, že je potřeba mít pravidla, která zamezí opakování finanční krize, tak jak jsme ji zažili a jejíž důsledky cítíme ještě nyní.

Chápu ideovou pozici v této věci. Nechápu a nerozumím a nezdá se mi racionální věcná pozice. Náklady na krizi by měli nést všichni, a to spravedlivě, včetně bank, které ji zavinily. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Gajdůškové. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, osobně bych očekával a také bych doporučoval, aby vláda byla zdrženlivá a opatrná u problematiky tzv. bankovní daně. Není to nápad jen některých států Evropské unie. Tento institut se diskutuje po celém světě a není jediným hlavním účelem vytvořit rezervy pro případ dalších krizí, ale hlavním účelem má být mj. dosažení zprůhlednění finančních toků, a samozřejmě lepší včasná signalizace vztahu portfolia finančních institucí, bank a pojišťoven, protože náhlé změny informací o stavu jejich portfolia a investiční politice je právě zlomem, kdy se tyto ústavy mohou dostat do krizových scénářů.

Účelů je tam více a samozřejmě také jedním z účelů je, aby byly rezervní zdroje pro případ mimořádných situací, které jsme zažili v posledních dvou letech.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane místopředsedo. Pánové, vypněte si tam mikrofon.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Hovořím o zdrženlivosti a opatrnosti. Neříkám jednoznačný soud, protože problematika se bude vyvíjet.

Teď navážu na to, co říkala moje kolegyně Alena Gajdůšková, protože je zcela jasné, že české banky jsou dcery významných nadnárodních bank a finanční operace, které se provádějí v posledních letech, také jsou v tom, že se vždy z našich finančních institucí, bank a pojišťoven odvádí k jejich matkám a tam, pokud by odvody, poplatky fungovaly, do určité míry tam budou končit i naše peníze a my budeme mít jediný výsledek, a to bude, že ty poplatky a příjmy do našich veřejných rozpočtů z této daně mít nebudeme.

Na druhou stranu, možná že to budeme řešit tak, jak se naznačuje v jednání rodící se vládní koalice, že se u nás bude zvyšovat DPH, tzn. cena u spotřeby, tzn., že budeme oslabovat spotřebu a budeme si zakládat na řadu nových ekonomických a hospodářských problémů.

Domnívám se, že je potřeba tuto problematiku zvážit, a proto bych navrhoval ze stanoviska, které nám bylo navrženo panem předsedou Sefzigem, vypustit tu část, kde se hovoří o tom, že nepovažujeme za výhodný nástroj zavedení tzv. bankovní daně.

Doporučoval bych v tuto dobu, abychom se k tomu explicitně nevyjadřovali, sledovali vývoj, znali podklady, studovali je a nemysleli si, že když zůstaneme stranou, vyděláme na tom. Myslím si, že velcí a silní se postarají o to, abychom „žádným novým daňovým rájem“ nebyli, protože to je jedno z opatření proti daňovým rájům, nebo alespoň částečným. Myslím si, že se postarají o to, že jediným výsledkem bude, že budeme mít kapsy prázdnější, než máme doposud.

Ještě poslední poznámku, že to zvýší poplatky – my dnes takovouto daň nemáme a poplatky bankovního sektoru v ČR jsou prakticky nejvyšší v Evropě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Děkuji panu místopředsedovi Štěchovi. Dále je přihlášen do diskuse pan senátor Luděk Sefzig. Chtěl bych upozornit, že je posledním přihlášeným. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Já jsem se přihlásil nikoli jako zpravodaj vámi delegovaný, ale jakožto senátor tak, aby mohl eventuálně někdo z kolegů reagovat, protože kdybych vystoupil jako zpravodaj, už bych to umožnil jen těm, kteří mají přednostní právo, a to bych určitě nechtěl.

Z úst mých předřečníků zazněla otázka dodatečné daně z bankovních transakcí, která je vedena ideou, že bohaté bankovní domy, boháči, mají zaplatit náklady na krizi, a že to může vytvářet fond pro eventuální krizi budoucí. Oba tyto nástroje považuji za naprosto mylné. Mylné nikoli z ideových důvodů nebo z důvodů, že bych chtěl krýt ty tzv. bohaté, boháče. Řídím se zásadou, že spravedlnosti má být učiněno zadost. Starý výrok Cicera, že rovnost před zákonem a spravedlnost je to nejdůležitější pro právní stát, považuji za nejdůležitější zákon, kterým by se měla řídit každá slušně fungující společnost.

Proč tedy nejsou tyto taxy, tato dodatečná zdanění nástrojem vhodným pro prevenci, ani nástrojem vhodným k léčbě? Je to proto, že de facto paušálně trestají. Je to plošná daň, která trestá i tu banku, která se v průběhu krize chovala důvěryhodně, která krizi nezpůsobila. A takových bankovních domů máme v ČR mnoho. Jsou to všechny, protože byly kontrolovány Českou národní bankou, nezávislým orgánem. Je úplně jedno, že mají svého majitele mimo hranice ČR, že je mají – většina z nich – v EU, možná některé i mimo EU. Ty, které jsou v EU, jsou řízeny zcela základním principem svobodného pohybu kapitálu, služeb, těch čtyř základních svobod, z nichž se bank týká hlavně svoboda kapitálu a služeb.

Tento nástroj bankovního dodanění je de facto nástroj, který si mohou banky – mnohé z nich – vykládat jakožto nástroj, který je ospravedlňuje k tomu, aby se příště chovaly stejně špatně, protože si vlastně šetří jakousi taxou, připojištěním na to, aby v případě krize špatné a vadné chování bylo částečně uhrazeno z jejich prostředků, částečně z prostředků okolí. Myslíte si, že takovýto plošný nástroj může vést k tomu, že se krizi předejde? Jsem si jist, že v žádném případě nemůže. A úplně nemorální mi přijde trestat banky, které se chovaly v naší zemi – po té velké očistě, kterou jsme si mj. zaplatili sami, bez jakýchkoli veřejných prostředků Mezinárodního měnového fondu nebo EU a splácíme je dodnes v dluhové části našeho rozpočtu – odpovědně, a bylo by chybou, aby takto se chovající bankovní domy byly trestány dodatečnou daní.

Proto si velmi cením vyjednané výjimky a domnívám se, že na usnesení není mnoho co měnit. Nejde o žádnou ideovou pozici. Jde spíše o ekonomický stav věci. Porušit klasickou hospodářskou soutěž i v oblasti bankovních operací a bankovního sektoru by bylo tou největší chybou, kterou bychom se zbavili výhody fungování společného velkého trhu, jakým EU bezesporu je.

Hledat morální ospravedlnění špatného chování by bylo skutečně velmi závažným aspektem, který by určitě nastal v okamžiku, kdy by si banky de facto vytvářely takovýto fond. Před takovým chováním vás jako lékař a jako člověk, který absolvoval mnoho školení a semestr psychologie, varuji. To jenom na vysvětlení bodu, proč navrhuji usnesení tak, jak jej navrhuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi. Do rozpravy už se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Požádám pana ministra, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, dámy a pánové, budu stručný, protože bych opakoval zejm. slova pana senátora Sefziga. Nicméně si dovolím něco říci k Strategii 2020 a k přijatým cílům. Je to úkol nové vlády, přesněji dalších nových vlád, protože je to strategie na dalších 10 let. Nicméně tato vláda připravila národní cíle, takový rámec a pohybuje se v mantinelech toho, co připravila Evropská rada. Jak se dostaneme nebo dopracujeme k těmto národním cílům – zde bude úkolem nové vlády připravit, řekl bych, jízdní řád. Nicméně rámcové národní cíle byly konzultovány se širokým spektrem jak ekonomických, tak politických odborníků.

Ohledně energetiky – energetika je prioritou, byla prioritou předcházející vlády. Je prioritou současné vlády a bude prioritou i následujících vlád. Vyplývá to z bytostných potřeb ČR. Takže energetika, energetická bezpečnost zůstává nadále prioritou.

K nejvíce diskutované bankovní dani bych chtěl říci, že k této otázce – než byl přijat mandát, který byl přijat na vládním výboru ministry ze všech politických spekter, které nominovaly své ministry do této úřednické vlády – probíhala velká diskuse, kde se diskutovala i otázka, kterou dala paní senátorka Gajdůšková ohledně toho, kolik je českých bank a jak se české banky budou chovat. Z této diskuse jednoznačně vyplynulo, že dceřiné společnosti nadnárodních bank, svých matek, se budou chovat podle českých zákon. To znamená, co bude v ČR přijato, co platí, platí pro tyto dceřiné banky.

Proč ČR zavedení bankovní daně tak, jak to navrhuje Evropská rada, nepodporovala, to mělo několik příčin. Nejdůležitější je problematika morálního hazardu, kde byla určitá tendence k riskování za vědomí, že to někdo za mě zaplatí. Velice důležitý aspekt je ohrožení konkurenceschopnosti evropských nebo evropskounijních bank. Pokud totiž zavedou banky v zemích EU a nepovede se přesvědčit bankovní sektor na summitu G20, a další země to nezavedou, tak se dostávají evropské banky skutečně do problému konkurenceschopnosti, kde hrozí, že část transakcí se přesune mimo ně.

Tady bych chtěl říci, že například Austrálie nebo Kanada indikovaly silný nezájem zavádět takové bankovní poplatky.

A poslední, nezanedbatelné je opravdu riziko z přesunu poplatků na klienty. To je na občany, investory atd. To je také jeden z důvodů, proč to ČR nechtěla zavést. Dále byl ten problém, že byl vystaven bianco šek. Evropská rada se domluvila, že něco zavede, ale víceméně nám nebylo jasné a nedostali jsme odpověď na to, jakým způsobem se to bude zavádět, co s těmi penězi se bude dělat.

Má být daň příspěvkem do jednotlivých státních rozpočtů členských zemí nebo základem nějakého speciálního fondu, na co konkrétně by měla být daň uvalena, na všechny transakce, na rizikové transakce, jak bude probíhat případné využití vybraných prostředků, jak by měly být prostředky spravovány, kdo by je měl spravovat atd.?

Konkrétní odpovědi na tyto otázky pochopitelně mohly zcela zásadně změnit pohled na celý institut bankovní daně, a z toho důvodu Česká republika prosazovala, abychom si nejprve odpověděli na tyto otázky a teprve poté schválili, zda souhlasíme se zavedením tohoto institutu.

Chci také podotknout, že to, že máme výjimku na Evropské radě, neznamená, že v budoucnu bychom tuto bankovní daň, pokud neuznáme za vhodné, nemohli zavést.

Tolik jenom k otázkám, které zde zazněly.

A vzhledem k tomu, že to je asi moje poslední vystoupení v Senátu, chtěl bych také poděkovat za spolupráci v době mého krátkého mandátu a popřát vám všechno dobré do budoucna. Děkuji moc.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Chtěl bych za celý český Senát vám také poděkovat za dobrou spolupráci. A nyní požádám zpravodaje pana senátora Sefziga o zhodnocení rozpravy. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Rozpravu zhodnotím snad jedině tím, že budu respektovat návrh pana místopředsedy Štěcha a doporučím vám, abychom nejdříve hlasovali o bodu č. 2 navrženého usnesení, s tím, že pokud toto zamítnutí projde, pak budeme hlasovat o zbytku, tedy o bodech č. 1, 3 a 4 dohromady. Pokud toto zamítnutí neprojde, budeme hlasovat o celém usnesení.

To je návrh hlasování. A ještě jednou vás žádám, kolegyně a kolegové, abyste tento návrh podpořili. Není veden žádnou ideologickou snahou, je veden snahou o zachování čisté soutěže úspěšných a kvalitních prací před neúspěšnými a nekvalitní prací.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, chtěl bych vás spíše poprosit, jestli byste ty návrhy nezopakoval, to znamená, neřekl, o kterém daném bodu budeme v tu chvíli hlasovat, přečetl ho, já dám hlasovat a budeme pokračovat dál.

Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí bodu č. 2 navrženého usnesení. Kdo bude souhlasit se zamítnutím, vyjádří to slovem ANO při tomto hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zazněl tedy návrh na zamítnutí bodu č. 2 navrženého usnesení ze strany místopředsedy Štěcha. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Jde o vypuštění bodu č. 2 v navrženém usnesení. Návrh již nemusíte číst, protože jsme to všichni dostali na stůl. Doufám, že všechny senátorky a senátoři obdrželi návrh na usnesení na stůl.

Zahajuji hlasování k vypuštění bodu č. 2 z navrženého usnesení.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 24, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, nyní bychom hlasovali o celém usnesení, tak jak bylo navrženo, tedy o všech bodech č. 1 až 4.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zahajuji hlasování o původním návrhu usnesení, tak jak bylo předneseno, navrženo a rozdáno.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 38, jeden byl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi Juraji Chmielovi. Na shledanou, pane ministře.

Budeme pokračovat schváleným pořadem, kde dalším bodem je

Návrh rozhodnutí Rady o organizaci a fungování

Evropské služby pro vnější činnost

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. M 106/07a č. M 106/07/01.

Prosím pana ministra zahraničních věcí Jana Kohouta, aby nás seznámil s tímto materiálem. Vítám vás, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kohout: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vytvoření Evropské služby vnější akce, také nazývané ve zkratce ESVA, je jednou z hlavních institucionálních změn v oblasti vnější činnosti, které zavádí Lisabonská smlouva. ESVA bude oporou vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku při plnění jejích úkolů. Organizaci a fungování ESVA má stanovit rozhodnutí Rady, které má být přijato jednomyslně na základě návrhu vysoké představitelky a po konzultaci Evropského parlamentu a schválení Evropskou komisí.

Po svém nástupu do funkce 1. prosince loňského roku zahájila vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová práce na návrhu rozhodnutí o organizaci a fungování ESVA. Vycházela ze zprávy švédského předsednictví z října 2009 a z diskusí s členskými státy. Následně vysoká představitelka 25. března letošního roku předložila návrh rozhodnutí o organizaci a fungování ESVA, který po řadě jednání v upravené podobě členské státy schválily na Radě pro všeobecné záležitosti 26. dubna letošního roku.

Od té doby probíhají jednání vysoké představitelky a španělského předsednictví s Evropským parlamentem, která by podle posledních zpráv mohla být úspěšně završena ještě před koncem španělského předsednictví.

Pro formální schválení rozhodnutí však schází ještě oficiální stanovisko Evropského parlamentu, které by mohlo být přijato v horizontu týdnů. V tomto týdnu, přesně v pondělí 21. června, bylo dosaženo politické dohody mezi EP, vysokou představitelkou a španělským předsednictvím a Evropskou komisí. Tato dohoda bude nyní předmětem jednání zemí EU a poprvé na COREPERu právě dnešního dne. Je však možné, že jednání nebudou takto rychle ukončena a rozhodnutí bude přijato až na podzim.

Cílem vysoké představitelky, členských států i ČR je vytvoření ESVA co nejdříve, nicméně důležitější pro ČR než rychlost je kvalita této služby. Rádi bychom nicméně, aby ESVA byla vytvořena do konce letošního roku.

Na jednání Česká republika vystupuje v souladu s rámcovou pozicí, která byla Senátu zaslána 15. dubna letošního roku. Česká republika vycházela při vyjednávání zprávy z těchto premis:

Za prvé, udržet vliv členských států jako protiváhy institucí EU, za druhé zajistit transparentnost rozhodovacích procesů a za třetí klást důraz na dostatečné zastoupení diplomatů členských států a geografickou vyváženost úředníků v ESVA. Stranou nezůstal důraz ani na dodržování jejich rozpočtové disciplíny.

A mohu s potěšením konstatovat, že řadu našich připomínek se podařilo do politické dohody o ESVA prosadit.

ESVA by měla být vytvořena coby autonomní služba EU, nezávislá na Evropské komisi a sekretariátu Rady. Měla by disponovat vlastním rozpočtem. Zahrnovat by měla dosavadní útvary Evropské komise a generálního sekretariátu Rady, které se zabývaly problematikou vnější činnosti EU, včetně krizového řízení.

Do ESVA budou po jejím ustavení přesunuti pracovníci delegací EU s politickou agendou, zejména tedy vedoucí těchto delegací. Evropská komise bude nadále obstarávat problematiku rozšíření EU, zahraničního obchodu a do jisté míry i rozvojové spolupráce. A jaká ta míra bude, je stále předmětem jednání v Evropském parlamentu.

Třetinu pracovníků ESVA by měli představovat diplomaté členských států, kteří budou přijímáni na základě výběrových řízení. Podporujeme vysokou představitelku Catherine Ashtonovou v jejím dosavadním úsilí a jsme toho názoru, že se svého úkolu zatím zhošťuje na úrovni a dobře. Naši podporu vyžadují zejména její jednání s Evropským parlamentem, která nejsou lehká. Výběrová řízení na pozice v rámci struktur ESVA budou vypisována až po přijetí rozhodnutí o zřízení a fungování ESVA.

Doposud byla otevřena výběrová řízení na 32 míst vedoucích delegací a jejich zástupců v EU. Deset seniorních kandidátů České republiky, a to z řad kariérních diplomatů, se přihlásilo na 12 otevřených pozic. V květnu tohoto roku byla zahájena fáze předvýběru, to znamená posouzení a vytřídění formálně přemnožených přihlášek při uplatnění jasně formulovaných kritérií, na kterou navazovalo kolo druhé, což znamená interview, ústní pohovory.

Do druhého kola postoupili čtyři čeští kandidáti. Pohovory nejúspěšnějších kandidátů s vysokou představitelkou Ashtonovou by se měly uskutečnit v červenci tohoto roku. K pohovorům bude pozván minimálně jeden český kandidát, o kterém víme už, ale předpokládám, že jich bude víc, kteří se dostali na takzvaný shotlist, tzn. seznam posledních dvou či tří kandidátů vhodných pro tuto pozici.

V rámci přípravy zájemců o pozice v ESVA byla diplomatickou akademií Ministerstva zahraničních věcí dosud organizována dvě školení, současně byla vytvořena databáze obsahující informace užitečné pro individuální přípravu zájemců o pozice v ESVA. Zvláštní pozornost je věnována i přípravě seniorních kandidátů a spolupráci Ministerstvu zahraničních věcí v této oblasti intenzivně poskytuje i Ministerstvo financí. Zvýšená pozornost je věnována nabídkám sekundovaných pozic při delegacích EU řady zvláštních představitelů a v Evropské komisi. To jsou místa, která jsou plně financována z prostředků jednotlivých členských států, ale i na ně probíhají výběrová řízení.

Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. M 106/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Myslím, že pan ministr tady podal velice podrobnou informaci, o co jde. Proto vést debatu o tom, zda taková služba má smysl nebo nemá je zbytečné, protože na zřízení služby se 27 členských států dohodlo a bude se vytvářet bez ohledu na to, zda někdo má k samotnému projektu výhrady. Také nemá cenu se zabývat euroevropským Newspeakem, který je ústupkem odpůrcům evropské integrace – ministryni se říká vysoká představitelka pro vnější akci, jejímu ministerstvu služba pro vnější akci a podobně, velvyslanectvím se bude říkat delegace Evropské unie. To jsou věci, které můžeme leda vzít na vědomí.

Návrh máte všichni k dispozici včetně výtahu zpracovaného Parlamentním institutem a stanoviska Ministerstva zahraničí pro Parlament. Takže to jste všichni dostali. Doufám, že jste také dostali návrh usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, nevím, jestli to máte, nebo jestli to mám číst. Stručně – Výbor doporučuje Senátu, aby se vyjádřil ve smyslu stanoviska přijatého Výborem. Výbor tedy zaprvé vítá vytvoření evropské služby atd., podporuje princip zachování mezivládního charakteru společné zahraniční a bezpečnostní politiky, považuje za důležité, aby aspoň jedna třetina pracovníků ESVA vznikla ze členských zemí EU, a nikoli z jejich institucí, aby jednotlivé státy získaly příslušné zastoupení v orgánech služby, a aby při výběru těchto pracovníků byla zohledněna geografická rovnováha. Konstatuje, že je nutné nastolit vztahy mezi jednotlivými institucemi EU a té služby tak, aby byl zajištěn bezproblémový chod.

A také vyzývá Vládu České republiky, aby věnovala patřičnou pozornost vzdělání budoucích uchazečů o post ve službě a aby koncepci jejich přípravy předložila Senátu pro informaci. Současně žádá vládu, aby Senát informovala o vývoji projednávání této problematiky v institucích EU, a pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil jak Evropské komisi, tak vládě ČR.

Já jako zpravodaj výboru navrhuji, abychom schválili toto usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodaji, panu senátoru Dienstbierovi. Požádám ho, aby se posadil ke stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Končím rozpravu. Nebudu se ptát ani předkladatele ani zpravodaje, aby se vyjádřili k neproběhlé rozpravě. To by bylo docela bezúčelné. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat tak, jak předložil zpravodaj výboru pan senátor Dienstbier. Já chvíli počkám. Takže kolegyně a kolegové, dovolte, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministru zahraničí, panu ministru Kohoutovi, na shledanou, pane ministře. (Ministr Jan Kohout žádá o slovo.) Samozřejmě, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kohout: Děkuji, pane předsedající. Chtěl jsem vám osobně, samozřejmě panu předsedovi Přemyslu Sobotkovi a vám všem, vážené paní senátorky a páni senátoři, poděkovat za spolupráci nejen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ale vám všem. Bylo mi ctí a potěšením, že jsem se poslední rok mohl s vámi setkávat a byla to pro mě úžasná zkušenost. A věřím, že v následujících reinkarnacích dalších profesní ji využiji a doufám, že i vy jste měli ze spolupráce se mnou dobrý pocit. Všechno dobré všem. Děkuji ještě jednou. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane ministře, dovolte, abych i já vám poděkoval za výbornou spolupráci za celý Senát.

Děkuji, pane ministře, a přeji vám hodně štěstí a úspěchů v dalším profesním životě. Děkuji. Takže, kolegyně a kolegové, my se vystřídáme. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně, kolegové, my budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh nařízení Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce

v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 101/07a N 101/07/01.

Prosím paní ministryni spravedlnosti Danielu Kovářovou, aby nás seznámila s tímto materiálem.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, ráda bych vám představila návrh rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti rodinného rozvodného práva ve věcech rozvodu a rozluky a dále návrh nařízení Rady EU, kterým se zavádí tato posílená spolupráce.

K minulosti. V roce 2006 představila Evropská komise návrh, který upravoval a obsahoval kolizní normy pro rozvod manželství. Tehdy v roce 1996 ovšem tento návrh nebyl přijat pro zásadní odpor Švédska a částečně České republiky, kdy tehdy nedošlo k jednotnému výstupu mezi ministerstvem spravedlnosti a stanoviskem Parlamentu ČR. Nyní nastala jiná situace, protože skupina členských států se domluvila na tom, že navrhne rozhodnutí Rady s tím, že bude tento institut prosazovat formou posílené spolupráce, což je instrument, který právo znalo, ale v praxi nebylo používáno

Nyní je situace taková, že pro posílenou spolupráci musí platit dvě podmínky. Za prvé že není možné dosáhnout stanoveného cíle jiným způsobem a za druhé, že o posílenou spolupráci požádá minimálně 9 členských států. Dnes jsme v situaci, kdy států je celkem 13, a počtem obyvatel se jedná o nadpoloviční většinu všech obyvatel členských států EU. Jde o to, jak si odpovíme na dvě otázky: Zda posílená spolupráce je vhodným nástrojem pro přeshraniční vztahy rodinného práva a jaké bude postavení ČR.

O tomto instrumentu jednala Rada ministrů spravedlnosti 4. 6. Uplatnila jsem tam parlamentní výhrady, protože jsem věděla, že se Senát bude touto problematikou zabývat až poté.

Naprostá většina členských států se vyjádřila souhlasně, to znamená bez ohledu na naše rezervované stanovisko. Předpokládám, že návrh bude Evropským parlamentem přijat.

Odpověď na první otázku zní tak, jak jsem řekla, a odpověď na druhou otázku: Ministerstvo spravedlnosti nemá problém se směřováním tohoto institutu. Můj návrh zní, abychom si nezavírali dveře pro přistoupení k posílené spolupráci i v dalším období.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní předkladatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N101/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní předsedající, milé kolegyně a kolegové. Rád bych vás seznámil s doporučením výboru pro EU, abychom o tomto doporučení mohli hlasovat. Prosím vás o jeho podporu. Jde o to, že se ztotožňujeme s vládou a doporučujeme vládě, aby byla zdrženlivá. Kdybych chtěl najít příměr, tak mariášnický – ke Karlu Poláčkovi, který říká: Když vám dají špatné karty, neklejte, neotáčejte židli, stáhněte se a hleďte žít z mrtvol. Myslím, že i tady je velice vhodné stáhnout se a počkat, co nám tyto státy předloží.

Nyní k doporučení.

Senát Parlamentu ČR je toho názoru, že ČR by se neměla v současné fázi k posílení spolupráce připojit a měla by sledovat, jakým způsobem funguje nová úprava ve státech, které se do posílené spolupráce zapojí.

Za druhé žádá vládu, jestliže se rozhodne na základě případných pozitivních zkušeností s navrhovanou úpravou do posílené spolupráce zapojit, aby nejdříve toto své rozhodnutí se Senátem konzultovala. Nejsme osamoceni, velmi zdrženlivé je Švédsko a Holandsko, protože nechce přijít o své volnější nebo svobodnější zákony ohledně rozvodu a rozluky. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Požádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Následně se tímto tiskem zabýval ústavně-právní výbor. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Jiřího Oberfalzera, zda chce vystoupit. Chce. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, výbor se zabýval oběma předlohami, které jsou teď na pořadu. K tomuto tisku přijal usnesení, které je totožné s usnesením výboru pro evropské záležitosti. Doporučuji také schválit toto usnesení plénem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, využiji přítomnosti paní ministryně, a zeptám se k tomu, jak hovořila o zavíraných a nezavíraných vrátkách, zda usnesení, které je tady navrženo z obou výborů, díky své účasti na jednání Rady ministrů spravedlnosti vrátka nezavřeme a jestli se budeme moci v budoucnosti k posílené spolupráci, kterou považuji v této věci za rozumnou, připojit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní kolegyně. Hlásí se někdo další do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. Paní ministryně se chce ještě vyjádřit.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Odpověděla bych na dotaz, který mi byl položen. Určitě si nezavíráme vrátka a budeme se moci v budoucnu k posílené spolupráci připojit.

Protože je to poslední návrh, který za roční období tady předkládala a obhajovala, dodala bych ještě několik slov. Nechci opakovat to, co jste zde slyšeli z úst mých kolegů. Děkuji za to, že jste mi naslouchali po dobu celého roku, jak celá horní komora, tak i jednotlivě, když jsem za vámi přišla v průběhu roku, se na něco ptát nebo žádat o podporu. Vždycky jste mě vyslechli, i když chápu, že mé otázky byly někdy naivní, jak je klade začátečník v této funkci.

Chci vám říci praktický dopad vaší pomoci. Dne 4. 6. se konala Rada justice a vnitra, která měla na programu také problematiku evropského ochranného příkazu, o kterém jsme tady hovořili před měsícem, když se Senát sešel i kvůli stanovisku k této problematice. Stanovisko vlády i Senátu bylo velmi varující a odmítavé k tomuto institutu, který si španělské předsednictví dalo do svého erbu, že ho stihne projednat za svého předsednictví. Velmi jsem se snažila spolu s dalšími významnými státy typu Velká Británie, Německo, Maďarsko se stavět proti tomuto institutu. Španělský ministr spravedlnosti uzavřel celé jednání s tím, že má většinu a že je to první tvrdé hlasování po podpisu Lisabonské smlouvy a že se nedá nic dělat, že Španělé a celá rada dospěli k závěru, že tento institut byl, přes obrovský odpor ze strany naší menši skupiny, přijat. Proti tomuto zjednodušujícímu závěru se postavila nejen právní služba komise, ale i celá Evropská komise.

Do dnešního dne nevisí na webových stránkách závěr a do dnešního dne se vedou jednání o proceduře přijímání tohoto rozhodnutí, a podle posledních informací, které mám, zvítězí naše stanovisko, tzn. bez ohledu na podpis Lisabonské smlouvy, podařilo se nám získat tak velkou blokační většinu, že ke schválení tohoto nástroje nedošlo.

Děkuji vám za podporu v průběhu celého roku i v tomto posledním případě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, paní ministryně. Ptám se pana zpravodaje, zda chce ještě vystoupit.

Senátor Tomáš Grulich: Nechtěl bych to příliš protahovat a zhodnocovat, ale chci odpovědět paní kolegyni Rippelové, i když tady o tom hovořila i paní ministryně. My jsme si vědomi toho, že aspoň na výboru jsme hovořili tak, že k tomu jednou stejně pravděpodobně dojde, proto je také v druhém bodu, že žádá, dokonce i předpokládá, že v případných pozitivních zkušenostech se přikloníme k této spolupráci. Jinak nikdo jiný nevystoupil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Uzavřeli jsme tedy rozpravu, shrnuli rozpravu a můžeme přistoupit k hlasování. Dovolím si všechny svolat.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak ho přednesl pan senátor Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, paní ministryně, také vám za nás za všechny popřeji hodně úspěchů v dalším životě. Děkuji za spolupráci a ať se vám dále daří. Děkuji panu zpravodaji.

Podle programu, který jsme si schválili, jsme pevně zafixovali na 11.15 bod, kterým je

Volba osob, navrhovaných Senátem, ke jmenování

do funkcí předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů

Máme do toho pevně stanoveného bodu dvě minuty, ale myslím si, že není potřeba vyhlašovat přestávku, abychom mohli zahájit tento bod. Budeme tímto bodem programu pokračovat. Návrhy vám byly rozdány jako senátní tisk č. 293.

Vzhledem k úkolům volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí, uděluji nejprve slovo předsedovi volební komise panu Tomáši Grulichovi. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Grulich: Děkuji za slovo, paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil nejdřív s první volbou, to je volba osob, navrhovaných Senátem ke jmenování do funkcí předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě, stanovené Organizačním výborem č. 183 ze dne 20. dubna 2010, tj. do 20. května 2010 2 návrhy kandidátů na osobu, navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, a 6 návrhů kandidátů na osoby, navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů tohoto úřadu.

Na funkci předsedy úřadu byli navrženi pan Igor Němec, kterého nominovali senátoři: Miroslav Antl, Tomáš Grulich, Tomáš Jirsa, Jana Juřenčáková, Tomáš Kladívko, Jiří Pospíšil, Radek Sušil, Tomáš Töpfer, Pavel Trpák, Alena Venhodová. A za druhé to byl pan Miroslav Vávra, kterého nominoval senátor Tomáš Julínek.

Dovoluji si vás upozornit, že dne 22. června 2010 vzal senátor Tomáš Julínek zpět svůj návrh, takže v této chvíli máme pouze jediného kandidáta na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, tedy Igora Němce.

Na funkci inspektorů úřadu byli navrženi pan Oldřich Kužílek (navrhovatel: Jana Juřenčáková), paní Veronika Nedvědová (navrhovatel: Jiří Liška), paní Jana Rybínová (navrhovatel: Daniela Filipiová), pan Jiří Stodůlka (navrhovatel: Rostislav Slavotínek), Miloš Šnytr (navrhovatel: Soňa Paukrtová), Josef Vacula (navrhovatel: senátorský klub ČSSD).

Volební komise Senátu na své 7. schůzi, konané včera, tedy dne 22. června, se seznámila s předloženými návrhy i s dalšími dokumenty, které byly nutné k ověření volitelnosti navržených kandidátů. Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, podepsaná kopie občanského průkazu, lustrační osvědčení a s tím související podepsané čestné prohlášení kandidáta, doklad o ukončeném vysokoškolském vzdělání, výpis z Rejstříku trestů a čestné prohlášení podle zákona o ochraně osobních údajů.

Konstatuji, že všechny návrhy obsahovaly výše uvedené dokumenty, proto volební komise Senátu mohla a také ověřila, že všichni navržení kandidáti, tj. kandidáti jak na funkci předsedy úřadu a 6 kandidátů na inspektory stejného úřadu, splňují podmínky pro jmenování stanovené v § 32, resp. v § 34 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

V této souvislosti přijala volební komise Senátu usnesení č. 13 a 14, se kterými si vás dovolím seznámit.

Volební komise:

I.? Konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru Senátu č. 183 ze dne 20. dubna 2010, obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy kandidátů na osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to Igor Němec (navrhovatele nebudu číst, četl jsem je před chvílí), Miroslav Vávra (totéž).

II.? Bere na vědomí, že dne 22. června 2010 vzal senátor Tomáš Julínek zpět návrh kandidáta na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů.

III.? Konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda kandidát splňuje podmínky uvedené v § 32 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“).

IV.? Konstatuje, že navržený kandidát splňuje podmínky uvedené v § 32 zákona o ochraně osobních údajů;

V.? Pověřuje mě, tedy předsedu komise, aby vás s tímto usnesením seznámil.

To je usnesení č. 13, které se týkalo předsedy tohoto úřadu.

A nyní vás seznámím s usnesením č. 14, které hovoří o inspektorech tohoto úřadu.

Volební komise:

I.? Konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru Senátu č. 183 ze dne 20. dubna 2010 obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy kandidátů na osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů: Oldřich Kužílek, Veronika Nedvědová, Jana Rybínová, Jiří Stodůlka, Miloš Šnytr, Josef Vacula. Vynechal jsem navrhovatele, protože jsem je četl předtím.

II.? Konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda kandidáti splňují podmínky uvedené v § 34 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

III.? Konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 34 zákona o ochraně osobních údajů.

IV.? Pověřuje mne jako předsedu komise, abych vás s tímto usnesením seznámil před volbou Senátu.

Předávám slovo zpět paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první se do ní přihlásil pan předseda klubu ODS – senátor pan Tomáš Julínek. Prosím, pane předsedo.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Mám procedurální návrh a prosím o 10 minut na jednání klubu ODS. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Samozřejmě, tomuto návrhu musíme vyhovět. Takže vyhlašuji přestávku do 11.30 hodin. Bude stačit 9 minut? (Souhlas.)

Vyhlašuji přestávku do 11.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.22 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.31 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, čas na přestávku uplynul a budeme pokračovat v projednávání bodu, kterým je volba osob navrhovaných Senátem ke jmenování do funkcí předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Připomínám, že jsme v této chvíli v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy se přihlásil předseda volební komise Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, byl jsem požádán jedním z navrhovatelů kandidátů na inspektory Úřadu pro ochranu osobních údajů, abych stáhl paní Veroniku Nedvědovou z kandidátky, tedy tak činím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. To bylo vyjádření předsedy volební komise. Ptám se, zda se hlásí někdo další do rozpravy? Pan senátor Tomáš Julínek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Paní místopředsedkyně, nejsem si jist, ale podle jednacího řádu to musí učinit osoba, která kandidáta navrhovala. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Předpokládám, že máte pravdu. S přednostním právem se hlásí místopředseda Senátu Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, abych tedy učinil zadost jednacímu řádu, stahuji svůj návrh na Veroniku Nedvědovou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli tedy už máme všechno v pořádku. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Nyní prosím předsedu volební komise pana senátora Grulicha, aby nás seznámil s dalším postupem. Prosím, pane předsedo.

Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že máme troje volby, to znamená předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, pak inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů a posléze bude následovat ještě třetí volba kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv, dovolil bych si vám navrhnout, abychom sloučili tyto volby, a to tak, že obdržíte vždycky před volbou tři lístky oproti třem podpisům a lístky budou barevně odlišeny, tak, aby se nám to lépe počítalo, protože mám obavy, že kdybychom rozložili tuto volbu na delší dobu, tak vás budeme přes oběd velmi špatně shánět. Doufám proto, že tuto trošičku komplikovanější proceduru přijmete a nebudete mít námitky.

Ptám se vás, jestli někdo s tímto způsobem volby nesouhlasí? Není tomu tak.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedo volební komise, vy chcete pokračovat dalším bodem?

Senátor Tomáš Grulich: Ne, pokračoval bych s volbou, ale jenom jsem informoval o volbě a vracím vám zpátky slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedo volební komise, pokračovat volbou koho?

Senátor Tomáš Grulich: Nejdříve bude volen předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, posléze inspektoři tohoto úřadu. Ale měli bychom mít rozpravu, jsou zde kandidáti na předsedu a na inspektory a mohli by se jich senátoři ptát. Nevím, jestli budeme takto pokračovat, a nebo jestli mám přejít rovnou k volbě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ne. Byla ukončena rozprava. Předseda volební komise nás seznámil se způsobem, jak budeme postupovat při volbě předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů a inspektorů.

Senátor Tomáš Grulich: Dovolte mi také přejít i k další volbě, když jsem vás požádal o to, že bychom všechny volby spojili, a to je i volba kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já tedy ještě konstatuji, že přerušuji bod jednání – Volba osob navrhovaných Senátem ke jmenování do funkcí předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů.

A pokračujeme dalším bodem jednání, kterým je

Volba kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv

Tyto návrhy vám byly rozdány jako senátní tisk č. 292. Navrhuji, abychom v souladu s § 50 odst. 2 jednacího řádu Senátu vyslovili souhlas s účastí kandidátů na funkci Veřejného ochránce práv při projednávání senátního tisku č. 292. Jedná se o Ivu Brožovou, Danielu Kovářovou, Václava Krásu, Jitku Seitlovou, Annu Šabatovou a Ivo Vykydala.

Přistoupíme v této chvíli k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby se jmenovaní mohli zúčastnit našeho jednání, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 se pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní vzhledem k úkolům volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí, uděluji nejprve slovo předsedovi volební komise Tomáši Grulichovi.

Senátor Tomáš Grulich: Předem se omlouvám za způsobené zmatky, které jsem udělal.

Milé kolegyně, vážení kolegové, na začátku svého vystoupení si dovoluji konstatovat, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, je Veřejný ochránce práv volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž dva navrhuje prezident republiky a dva Senát, shodné návrhy jsou přípustné.

Organizační výbor svým usnesením č. 195 ze dne 18. května 2010 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv do 21. června 2010 do 15.00 hodin. Návrhy na kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv jsou oprávněni podávat senátorské kluby a jednotliví senátoři.

Dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy na kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv:

Paní Brožovou, navrhovatel senátor Tomáš Töpfer, paní Danielu Kovářovou, navrhovatel senátor Jiří Žák, pan Václav Krása, navrhovatel senátor Rostislav Slavotínek, paní Jitka Seitlová, navrhovatel senátorka Liana Janáčková, senátorka Jana Juřenčáková a Jiří Liška. Pátým kandidátem je paní Anna Šabatová, navrhovatelé senátoři a senátorky: Miroslav Antl, Ivo Bárek, Jiří Bis, Jiří Dienstbier, Hana Doupovcová, Marcel Chládek, Jaromír Jermář, Petr Pithart, Jiří Lajtoch, Pavel Lebeda, Miroslav Nenutil, Soňa Paukrtová, Eva Richtrová, Jiřina Rippelová, Božena Sekaninová, Radek Sušil, Jaroslav Sykáček, Milan Štěch, Otakar Veřovský, Petr Vícha, Dagmar Zvěřinová. Posledním kandidátem podle abecedy – nikoli podle významu – je pan Ivo Vykydal, kterého navrhl senátor Adolf Jílek.

Volební komise se na své 7. schůzi, konané 22. června 2010, seznámila s předloženými návrhy i s dalšími dokumenty, které byly nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí navržených kandidátů.

Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, tedy podepsaná kopie občanského průkazu, písemné prohlášení kandidáta v souladu s § 3, zákona č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv a písemné prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou na funkci ochránce.

Konstatuji, že všechny návrhy obsahovaly potřebné dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržení kandidáti splňují podmínky stanovené v § 2 a 3, zákona o veřejném ochránci práv.

Nyní vás seznámím s usnesením č. 15, které v této souvislosti přijala volební komise. Usnesení č. 15 – volební komise zaprvé konstatuje, že v souladu s usnesením organizačního řádu Senátu č. 195 ze dne 18. května 2010 obdržela ve stanovené lhůtě tyto návrhy na kandidáty na konci Veřejného ochránce práv.

Budu číst jenom jména, nebudu číst navrhovatele: Iva Brožová, Daniela Kovářová, Václav Krása, Jitka Seitlová, Anna Šabatová, Ivo Vykydal.

Zadruhé: Konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda kandidáti splňují podmínky uvedené v § 2 a 3, zákona č. 349/99 Sb. o veřejném ochránci práv.

Zatřetí: Konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 2 a 3 tohoto zákona.

Začtvrté: Pověřuje předsedu – tedy mne, abych vás s tímto usnesením seznámil, což jsem právě učinil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Senátním tiskem se také zabýval Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 292/1 a určili zpravodajem pana senátora Vlastimila Balína, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážená paní předsedající, pane předsedo, vážené a milé kandidátky a kandidáti na funkci veřejného ochránce práv, milé kolegyně, vážení kolegové. Já mohu být stručnější, než byl pan předseda naší volební komise, a seznámím vás se 133. usnesením Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 8. schůze z 22. června 2010.

Po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, prvního místopředsedy výboru, po zpravodajské zprávě senátora Vlastimila Balína a po vystoupení kandidátů Ivy Brožové, Daniely Kovářové, Václava Krásy, Jitky Seitlové, Anny Šabatové a Ivo Vykydala a po rozpravě výbor: zaprvé projednal informaci o návrzích na kandidáty na funkci veřejného ochránce práv předložených volební komisi, zadruhé konstatuje, že se seznámil s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům – omlouvám se za ten pejorativní výraz a toto tak skutečně nebylo – vyslechl je – my jsme je nevyslýchali, my jsme jim dali možnost prezentovat, koneckonců za chvíli to uslyšíte a uvidíte. Byla to ve všech šesti případech velmi milá a odpovědná prezentace. Zatřetí určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku číslo 292/1 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Vlastimila Balína. Podepsán místopředseda výboru Jan Hálek.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A nyní podle toho, jak jsme si odhlasovali, mají možnost se představit jednotliví kandidáti. Já je poprosím o stručná vystoupení. Otevírám rozpravu a uděluji slovo paní Ivě Brožové. Prosím, než přijde paní Iva Brožová, tak jen oznámím, že dalším podle abecedy je paní Daniela Kovářová. Prosím, paní doktorko, máte slovo.

Iva Brožová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy pánové, budu stručná. Vrátím se do roku 1989, kdy po sametové revoluci šlo o uvedení v život ochrany práv jednotlivce a ochrany základních lidských práv, která byla v předchozím období čtyřiceti let pošlapávána. Z tohoto důvodu jsem také přijala výzvu stát se soudkyní Ústavního soudu. Tento Ústavní soud měl prvořadý úkol nastavit tuto ochranu jednotlivce jako základního principu demokratického právního státu.

Ústavní soud také formuloval doktrínu primátu občana nad státem. Tato doktrína primátu občana nad státem vycházela z jedinečného významu existence každé, každičké lidské bytosti. Tato jedinečnost každé lidské existence byla cosi, co jsem si adaptovala a co bylo jedním ze základních motivů, pro které jsem později přijala také nabídku stát se soudkyní a posléze předsedkyní Nejvyššího soudu. Bylo to období, které novináři popisovali jako válku soudů.

Šlo o období, kdy soustava obecných soudů odmítala respektovat nálezy Ústavního soudu, které vycházely právě z již zmiňované doktríny primátu občana nad státem. A tedy z ochrany práva jednotlivce. Základní úsilí jsem v té době koncentrovala na to, aby klíčové nálezy Ústavního soudu se staly předmětem pravidelných porad kolegií občansko-právního a trestního kolegia.

Základní úsilí jsem ovšem věnovala snaze o posílení a zakotvení nezávislosti moci soudní v povědomí široké právnické veřejnosti, ale především právnických elit včetně ústavních činitelů. Jde totiž o to, že má-li v demokratickém právním státě skutečně platit princip primátu občana nad státem, musí mít jednotlivec záruku, že i o jeho právech a povinnostech bude rozhodovat nezávislý soud. Skutečností je, že dochází k zásadnímu posunu ve vnímání a chápání soudcovské nezávislosti a jeho skutečný smysl a obsah se opravdu zabydluje nejen u široké veřejnosti, ale také u ústavních činitelů.

Na funkci veřejného ochránce práv jsem reagovala ve snaze být pokračovatelkou budování tohoto úřadu veřejného ochránce práv, nikoli jako mocenského úřadu, ale skutečně jako instituce, která slouží právům jednotlivce. Jde totiž o to, že doktor Motejl tento úřad veřejného ochránce práv nejen chápal, ale také tak nastavil a také tímto způsobem fungoval jako instituci, o níž platí, že lidská práva nejsou a nemohou být o moci. V tomto směru bych také ráda na jeho pojetí a chápání úřadu veřejného ochránce práv navázala.

Funkci veřejného ochránce práv bych nakonec vnímala jako návrat ke svému původnímu působení po listopadu po roce 1989, totiž že hlavním tématem mé činnosti by byla právě ochrana práv jednotlivce.

Určitým motivem, proč jsem se rozhodla kandidaturu přijmout, je také můj osobní rozměr. Je to osobní závazek k mým předkům. Je skutečností, že můj otec byl sestřelený anglický letec a strávil konec války jako zrádce protektorátu v německém zajateckém táboře Barthu, kde čekal na výkon trestu smrti, ke kterému byl zde v Praze odsouzen.

Je také pravdou, že můj dědeček přežil v nelidských podmínkách koncentrační tábor Buchenwald.

Pokud se vám zdá, že tento můj závěr je příliš patetický, omlouvám se za něj. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení. Nyní uděluji slovo paní Daniele Kovářové.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, Otu Motejla nikdo nenahradí. Kladu si společně s vámi otázku, jakým člověkem, jakou osobností by měl být ten, kdo přijde po něm. Měl by to být někdo věkovitý, zkušený encyklopedických znalostí a mnoha prožitých příběhů a bylo by nebo nebylo výhodou, aby to byl právník, aby znal taje mezi jednotlivými kličkami paragrafů? Určitě by to měl být někdo, kdo má velkou odvahu postavit se bezpráví, velkým důležitým osobnostem toho kterého okamžiku a podle mého názoru někdo s velkým srdcem plným pochopení pro bolesti, prohřešky a osobní příhody plné dobrých i špatných kroků a stránek. Byla bych moc ráda, kdybych vám z tohoto místa po roce mohla říci, že není zapotřebí, abychom měli veřejného ochránce práv. S lítostí musím říci, že si myslím, zejména po roce, že ho potřebujeme.

Vybavuji si svou dvacetiletou advokátní praxi a období, kdy jsem věděla a vím to i dnes, že zkušený právník dokáže svému klientovi pomoci opatrnými krůčky na hraně zákona a dovede mu pomoci naprosto účelně a s dobrým výsledkem. Je otázkou, jestli jsme toto kdysi chtěli.

Během mého ročního působení jsem dospěla k závěru, že justice, jak ji máme postavenou, funguje a dokáže pomoci účastníkům řízení, ovšem s jistými výjimkami. Mé ministerstvo se jmenuje ministerstvo spravedlnosti. Je otázkou, zda název ministerstva je správně zvolený. Dostávám přibližně 200 dopisů denně, mnohé z nich chodí na můj osobní e-mail, mnohé mi tazatelé, prosebníci, stěžovatelé dávají osobně do ruky. Mnohé skutečně čtu, nečtou je jen moji lidé a vidím za nimi lidské příběhy. Některé z nich odložím proto, že pojetí spravedlnosti v představách některých občanů neodpovídá pojetí dnešní spravedlnosti.

Na druhé straně mnozí občané po spravedlnosti volají a táži se, ve kterém občanském soudním či trestním řádu máme odpovědi na otázky, kde je spravedlnost. Mnozí občané mají za sebou životní příběhy, kde kdysi dávno na začátku bylo drobné bezpráví a zákony, které platí, které jsme přijali a mezi nimiž žijeme, nedokáží těmto občanům pomoci. Možná právě proto, že je jich příliš a stará dobrá zásada římského práva „neznalost zákona neomlouvá“, je jen zásadou, kterou ani my právníci nemůžeme realizovat, protože nikdo z nás nemůže tvrdit, že zákony zná. Tak vidím veřejného ochránce práv. Byla bych ráda, kdyby nemusel existovat. Měl by to být někdo, kdo ukazuje na nešvary, kdo je slyšet, kdo promlouvá, kdo upozorňuje a nebojí se, byť jeho exekutivní oprávnění jsou taková, jaká jsou. Vidím ho jako mluvčího za jiné, možná diskriminované, možná oprávněně odstrkávané, ale možná také nikoliv, někoho, kdo by tady měl být jako protiváha, jako pojistka, možná trochu jako Senát.

Nový veřejný ochránce práv nebude stejný jako ten, s nímž je a bude navždycky tento úřad doživotně spojen. Cítím jisté rozechvění a děkuji vám, že jsem mezi těmi šesti. Je to velké ocenění pro mě. Pokud dospějete k závěru, že mohu být mezi dvěma, kteří projdou vaším sítem, jsou připravena. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a uděluji nyní slovo panu Václavu Krásovi.

Václav Krása:Vážená paní předsedající, paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji se ucházet o váš hlas, abyste mě nominovali jako jednoho z kandidátů do Poslanecké sněmovny na velmi odpovědnou funkci Veřejného ochránce práv. Byl jsem nominován panem kolegou Slavotínkem, a já jsem tomu velmi rád.

Nominaci jsem přijal proto, že, domnívám se, trošku již takovou práci vykonávám pro užší skupinu lidí. Pro lidi se zdravotním postižením. Domnívám se, že mám kapacitu i na to, abych tuto práci, obhajobu práv, rozšířil i na ostatní skupinu lidí, kteří se setkají s veřejnou mocí, a ta veřejná moc postupuje buďto protizákonně, nebo postupuje tak, že postupuje sice legálně, ale občana se snaží nějakým způsobem diskriminovat.

Tuto úlohu já plním již 8 let. Spolupracoval jsem v řadě případů s panem doktorem Motejlem i s paní zástupkyní Seitlovou. Proto bych rád tuto práci dělal dál.

Mám představu o tom, kdybych byl vámi nominován a případně zvolen Poslaneckou sněmovnou, jak bych postupoval. Chtěl bych úřad veřejného ochránce práv ještě více otevřít občanům. Myslím si, že občané ještě plně si neuvědomují, že tady mají významnou instituci, která může pomoci při tom, když se dostanou do konfliktu s veřejnou mocí. A to si myslím, že je velmi důležité.

Dovedu si představit, že by na úřadě veřejného ochránce práv byla každodenní dotazovna a lidé by se mohli dotazovat i na běžné věci z veřejného práva. Na to, že nevědí, jak mají postupovat. Dovedu si představit, že tato instituce by měla podstatně více dávat o sobě vědět různými konferencemi, semináři, ale i výzkumy.

Zákon 198 z loňského roku, tzv. antidiskriminační zákon, pověřil tento úřad novými pravomocemi, ochraňovat rovné příležitosti. Je to nová pravomoc, kterou úřad teprve bude muset plně aplikovat. A myslím si, že právě rovné příležitosti byly nebo jsou dlouhodobě mojí prací, kterou v současné době vykonávám.

Proto jsem našel v sobě tu odvahu a přijal jsem nabídku pana senátora Slavotínka, ucházet se o tuto velmi odpovědnou funkci, i když vím, že pan doktor Motejl dal velmi vysoko laťku této instituci, a každý, kdokoliv tam bude Veřejným ochráncem práv, bude poměřován právě touto jeho prací.

Budu velmi rád, když mě budete nominovat do Poslanecké sněmovny. Jsem, myslím si, připraven vykonávat tuto funkci. V současné době jsem vystudoval veřejnou správu na vysoké škole, a myslím si, že je to především o veřejné správě, funkce veřejného ochránce práv. A proto si myslím, že i odborně jsem dnes již připraven na tuto funkci. Děkuji vám za vaši pozornost, nechci vás zdržovat, vím, že toho máte ještě před sebou hodně. Přeji vám pěkný den a těším se někdy na shledanou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také velmi a nyní uděluji slovo paní Jitce Seitlové.

Jitka Seitlová:Paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předstupuji před vás jako jeden z kandidátů na veřejného ochránce práv. Předstupuji před vás a velmi si vážím kandidatury, která byla předložena.

Předstupuji před vás s obrovskou pokorou, s obrovskou vnitřní pokorou, tak jako tomu bylo již před 3 lety. Předstupuji s pokorou k tomuto Senátu a zejména k funkci veřejného ochránce práv.

Tehdy před 3 lety jste nominovali pana doktora Motejla a mne a pan doktor jednoznačně ustál a vyhrál tuto funkci jako dominantní osoba. Pan doktor Motejl zůstane morální osobností a obrovským kreditem pro občany této země jako symbol důvěry a úsilí o spravedlnost.

A já jsem měla to štěstí a tu možnost, že jsem tři roky v tomto ústavu, v této instituci pracovala společně s ním a mnohému jsem se od něj naučila.

Jak já vidím roli veřejného ochránce práv? Je to koncept ochrany práva, koncept ochrany práva, ale fakticky mimoprávního. Je to instituce, která, jak mi kdysi řekl jeden mladý studentík, vy můžete všechno, co ti ostatní nemohou. Tak tomu úplně není. Nemůžeme, co všichni ostatní nemohou. Ale můžeme hledat cesty k řešení, které je správné a spravedlivé, ve spleti právních předpisů, ve spleti úřadů, a napomáhat tomu, aby bylo dosaženo toho, co si všichni přejeme, aby se lidé v této zemi cítili spokojení a důvěřovali v tento stát.

Je to hlavně o dobré správě, o legálnosti, správnosti, spravedlnosti, je to také o přiměřených lhůtách řízení, které vedou k tomu, aby bylo dosaženo té spravedlnosti. Je to o přiměřeném jednání, o postavení toho, kdo přichází na úřad.

Na druhé straně je třeba říci, že to, co děláme, nejen chrání občana a staví ho do pozice, která je v rovnovážném postavení, ale na druhé straně pomáháme úřadům a pomáháme jim k tomu, aby mohly sjednotit výkon státní správy, protože těžištěm činnosti ochránce je ochrana před jednáním úřadu, které je nesprávné, které je nečinností nebo je v rozporu s principy demokratického státu.

Dámy a pánové, moje praxe mi potvrdila, že každý právní předpis, který tady schválíte, každý zákon, který bude přijat, potřebuje, aby byl právě těmi úřady realizován správně, spravedlivě a se vši etikou. Pokud se to nepodaří, v žádném případě ten právní předpis nesplní svůj cíl a nebude úspěšný. Proto je třeba věnovat obrovskou pozornost a úsilí veřejné správě, která je ta s přímým kontaktem s daným občanem.

Kompetence je soustředěna na úřady, ale na druhé straně je třeba říci, že právě právní sebevědomí každého občana umožní, aby občan, který přichází na úřad, byl osobou, která zná a ví, co může žádat. Postavení, které umožní, aby to jednání bylo partnerské, to si, myslím, přejeme ze všeho nejvíc. Aby to nebylo určitá nadřazenost, ale aby to bylo jednání, které náleží do principu demokratického státu.

V žádném případě VOP, Veřejný ochránce práv, taková je zkratka, není a nemůže být úřadem státní správy, nemůže být ani mezistupněm mezi státní správou a soudy a nenahrazuje soudy. Jeho role a postavení je zcela výjimečné a ojedinělé. Čím je tedy úřad Veřejného ochránce práv? Čím je ochránce práv? Ta právní deklarace, ke které můžeme dospět, je ta, že veřejný ochránce je jakýmsi nezávislým, autonomním orgánem parlamentu, který si parlament zřídil proto, aby mu poskytoval zpětnou vazbu o tom, co se v praxi děje, jak fungují práva a jak fungují všechny úřady a exekutiva.

Na druhé straně je ochránce také advokátem, jakýmsi advokátem. Ale musí být advokátem nestranným a advokátem nezávislým.

Dámy a pánové, mohu říci, že se zkušeností, kterou mám za ty tři roky, mám i určitou představu o tom, jak by veřejný ochránce práv mohl dál fungovat. Jistě navážu na věci, které byly položeny jako základy. To je pomoc úřadům, koordinace činnosti úřadů, výklad státní správy tak, aby byl jednotný, aby byl předvídatelný. Ale na druhé straně jsou tu další – obecné cíle, které je třeba posílit. Jsem přesvědčena, že musíme být více vstřícní a více přátelští, více otevření k jednotlivým podáním a zejm. k občanovi.

Domnívám se, že v posilování právního povědomí máme ještě rezervu, tam máme ještě možnost, jak předcházet situacím, kdy občan cítí, že není spravedlivě postaven v systému úřad – stát. To je obrovská výzva, která je ještě před námi.

Ale druhá věc – transparentnost, která je na všech úřadech a musí být i u nás, u veřejného ochránce práv. Na všech úřadech, na všech institucích se učíme komunikaci. Naše instituce musí být otevřená a přátelská. Pak se domnívám, že máme i určitou rezervu ve spolupráci právě s Parlamentem ČR, kterému předkládáme všechny své zprávy, všechny své informace, ze kterých dál může těžit.

Jsou tu i určitá rizika. Rizika jsou především v zahlcení našeho úřadu, Kanceláře veřejného ochránce práv stížnostmi, které přicházejí. Je to na druhé straně obrovský administrativní moloch, který vzniká, a tomu je třeba se bránit.

Jakou mám představu řešení? Řeknu to prostě. Méně papírů, více efektivních zásahů, více skutečně konkrétní pomoci lidem, nebo těm osobám, protože my nepomáháme jen lidem, pomáháme i právnickým osobám. Ten, kdo je pro nás partnerem, kdo se na nás může obrátit, je jakákoli osoba, fyzická nebo právnická.

Už moji předřečníci hovořili o tom, jakou mají představu, jaký by veřejný ochránce práv měl být. Dovolte, abych i já na závěr také řekla svoji představu. Podle mě by to měl být člověk spolehlivý, osoba důvěryhodná, osoba, která umí komunikovat s legislativou, s parlamentem, vyzná se v celém tom procesu, vyzná se i v mechanismech, jak napomoci právu. Ale zejména by to měla být osoba, která má vztah k lidem, která je otevřena lidem. Musím říci, že moje zkušenost tady z mého působení v Senátu, tak jako vaše, je taková, že tam ten přímý kontakt s člověkem je strašně důležitý a tvoří podstatnou část činnosti veřejného ochránce práv.

Před mým rozhodnutím před vás předstoupit jsem si velmi poctivě a nekompromisně položila otázku, zda jsem splnila to, co jsem vám před třemi roky slíbila. Myslím, že jsem dostála všem slibům, které tady byly řečeny, a je pro mě zásadou a prioritou veřejná správa jako základní služba občanovi, rovnost práva a úcta ke každému občanovi v této zemi.

Dámy a pánové, vy teď svou volbou rozhodnete o možném novém kandidátovi na veřejného ochránce práv. Rozhodnete, jaký bude charakter obsahu po 10 letech, kdy odcházel pan doktor a kdy teď bude přicházet nový veřejný ochránce práv. Věřím, že rozhodnete s nejlepším vědomím a pokud získám podporu, velmi vám za to děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A nyní má slovo paní Anna Šabatová.

Anna Šabatová:Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, stejně jako moji předřečníci a předřečnice před vás předstupuji, abych vás požádala o podporu, abyste mě vyslali jako kandidátku do další volby na veřejného ochránce práv, resp. veřejnou ochránkyni práv.

Mluvit o sobě není pro mě běžná disciplína, přiznám se. Jsem daleko výřečnější, mohu-li mluvit o jiných. Ale bohužel jsou situace, kdy vlastně musíte překročit svůj stín a říci něco, aby pro druhé bylo srozumitelné, proč se mají rozhodnout nebo nemají rozhodnout tak, že mě budou volit.

Co vám mohu nabídnout po doktoru Motejlovi, s nímž bude každý, kdo bude usilovat o tuto funkci, poměřován? Mohu vám nabídnout konzistentní život v dobách zlých i v dobách lepších. Mohu vám nabídnout poměrně široké spektrum zkušeností, od zkušeností sociálních, od vzdělání lingvistického až po vzdělání právnické. Mohu vám nabídnout 6 let práce, kterou jsem dělala a kterou jste měli možnost mnozí posoudit. Když je člověku 59 let, a to mně dnes je, tak už za svého života neudělá nic jiného, než to, co je za ním. Nemůže v zásadě nic změnit, může se poučit z chyb, může se vyvíjet, ale je to už ten člověk, kterým je celý život.

Vím, že není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Jsem člověk konsensu. Jsem člověk komunikace. Ale jsem také člověk pevných zásad. Jsou situace, kdy nemůžete uhnout. Jsou situace, které se nedají vyřešit konsensem. Toto o mně víte, věděli jste to už předtím, než jsem před vás předstoupila. Myslím si, že máte poměrně dost informací v podkladech a já vás prosím, abyste zvážili, zda mi nedáte svůj hlas a nevyšlete mě do dalšího klání.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Jako poslední vystoupí pan Ivo Vykydal. Máte slovo, prosím.

Ivo Vykydal:Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, nejprve mi dovolte, abych vám poděkoval za tuto možnost vystoupit na plénu Senátu. Již tato příležitost v souvislosti s kandidaturou na ombudsmana je pro mě skutečně velikou ctí. Můj zájem jednoznačně vychází z dlouhodobé snahy o zkvalitnění veřejné správy pro občany.

Na začátku této snahy byly děti, které byly úředně, z úřední moci prohlášeny za nevzdělavatelné. V roce 1993 jsem proto dal dohromady rodiče a začali jsme jednat s úřady. Škola, kterou jsme založili, udělala vše pro to, aby nabídla vzdělání pro všechny žáky, kteří se do ní přihlásili. Naším základním argumentem bylo právo na vzdělání. Náš pohled tehdy byl úplně nový.

V roce 1998, v době, kdy jsem jako inženýr geodézie a kartografie dosáhl pomyslného profesního vrcholu a stal jsem se úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, jsem byl zvolen uvolněným místostarostou okresního města Šumperka. Do mé kompetence spadaly odbory, které v přenesené působnosti vykonávaly státní správu. Byl to odbor územního plánování a stavebního řízení, a odbor životního prostředí.

Jako zvolený místostarosta jsem samozřejmě nemohl vstupovat do správních řízení, nicméně role zastupitele a místostarosta, v jehož kompetenci tyto odbory byly, byla role dohledu nad výkonem státní správy těchto odborů.

Po reformě veřejné správy jsem byl členem historicky první Rady Olomouckého kraje. Byla to doba, kdy došlo k největšímu přesunu pravomocí a kompetencí v oblasti veřejné správy mezi úřady obcí, rušených okresních úřadů, nově vznikajících krajských úřadů, ministerstev a dalších úřadů, např. Policie ČR.

V roce 2002 jsem byl zvolen poslancem Parlamentu ČR, kde jsem pracoval v hospodářském výboru a ve výboru pro evropské záležitosti. Zkušenost s exekutivou jsem získal jako náměstek ministra dopravy. Na ministerstvo dopravy jsem nastoupil v roce 2007. Do mé kompetence spadala nejprve sekce civilního letectví, nyní v současné době jsem náměstkem sekce silniční dopravy, silničních vozidel a silničního provozu, která ročně vede kolem 5 tisíc správních řízení.

Souběžně s prací ve veřejné správě jsem připravil a částečně uskutečnil zásadní transformaci občanského sdružení pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, které má kolem 8 tisíc členů, má 40letou tradici, má své krajské, okresní a místní organizace ve všech větších městech, a vy jako senátoři některé z nich velmi dobře znáte. Tato organizace před čtyřmi lety přijala strategický program Společnost pro všechny. Z organizace, která dělala spíše klubovou činnost a zájmové aktivity, jsme vytvořili silný tým. Jeho cílem není měnit lidi s postižením, naším cílem je změnit společnost, veřejnou správu a veřejné mínění tak, aby dokázaly přijmout každého člověka v jeho obohacující jedinečnosti. Návrhy, které předkládáme, a které dnes mají právní oporu v Úmluvě Organizace spojených národů o právech lidí s postižením, kterou Česká republika ratifikovala, nejsou založeny na protekcionismu a nezvýhodňují jednu skupinu občanů vůči skupině druhé, ale vycházejí z principu rovných šancí a příležitostí. Naše znalosti a zkušenosti jsou zdrojem, ze kterého čerpají nejen naši členové, ale také ministerstva, regionální a místní úřady, hlavně v oblasti školství, sociálních věcí a spravedlnosti. Metody, které používáme k obhajobě práv, jsou založeny na vysvětlování, vstřícné formulaci doporučení a vysoké odborné kvalitě. To jsou hodnoty, které si myslím, že musí splňovat také ombudsman.

Od roku 2003 jsem členem Evropské asociace lidí s mentálním postižením a jejich rodin Inclusion Europe. V tomto roce jsem nastoupil do čela této světové asociace, která hájí práva lidí s mentálním postižením v Evropě. Má 66 členských organizací z 32 zemí Evropy.

Svůj nástup do pozice prezidenta jsem spojil s přijetím dlouhodobého programu Vize 2020 pro změny ve společnosti. Klíčovými tématy jsou respekt k individualitě založený na principu rovnoprávnosti, jedinečnosti a různosti a solidarity.

Stejně tak jsem se stal regionálním zástupcem ve světové federaci Inclusion International, obhajující práva osob s mentálním postižením na celém světě s 50letou tradicí, s 200 členskými organizacemi ze 115 zemí světa.

Jako dočasný externí poradce spolupracuji také se Světovou zdravotnickou organizací.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud toto jednání je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního řádu a dobré správy. Je to na základě zákona. Působnost ochránce není u nás spojována pouze se základními právy a svobodami, ale je postavena na širším základě. Navíc ombudsman má kompetence v záležitostech práva podle antidiskriminačního zákona a v zařízeních, ve kterých jsou osoby omezené na svobodě. Pravomoci ochránce jsou tedy velmi koncentrované.

Šíře kompetencí ombudsmana, která je dána zákonem, je podle mého názoru značná, což beze sporu je velkým výrazem uznání prvnímu ombudsmanovi panu Dr. Otakaru Motejlovi.

K dalšímu posílení prestiže ochránce ve společnosti nabízím osobní nasazení, bohaté zkušenosti, značně široké znalosti z oblasti veřejné správy, otevřenost v komunikaci, která se může projevit v uvážlivé formulaci doporučení k nápravě. Kvalitní a kompetentní výkon funkce ochránce zvýší kvalitu a kompetentnost úřadů, zvýší kvalitu a kompetentnost veřejné služby pro občany.

To jsou důvody, pro které mi dovolte, abych vás poprosil o vaši podporu při dnešní volbě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Představili se všichni kandidáti na funkci Veřejného ochránce práv.

Je otevřena diskuse. Do diskuse se nyní hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já bych se ráda stručně vyjádřila ke dvěma nominacím a ke dvěma nominovaným, které se tady představily.

Já si velice vážím předsedkyně Nejvyššího soudu paní Ivy Brožové. Nemyslím si však, že ji dnes můžeme zvolit. Paní předsedkyně Nejvyššího soudu je soudkyní a funkce Veřejného ochránce práv je neslučitelná s funkcí soudce, přičemž pokud by se paní předsedkyně Nejvyššího soudu chtěla vzdát svého soudcovského taláru, musí toto učinit, zhruba řečeno, s tříměsíčním předstihem a musí toto oznámit prezidentu republiky. Tato tříměsíční lhůta by ovšem znamenala, že sněmovna by o ní nemohla hlasovat dříve než v říjnu letošního roku. A osobně se domnívám, že by mělo být v obecném zájmu, kdyby paní předsedkyně Nejvyššího soudu setrvala ve své funkci do konce letošního roku. A věřím, že ona mně velmi dobře rozumí.

A pak mám druhé vyjádření k druhé nominované, a to je paní ministryně Daniela Kovářová. Tady nemohu zastřít své rozpaky, protože podíváme-li se do denního tisku, není s jejím jménem spojována ani tak ochrana lidských práv jako spíše vazby na bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, který pro ministerstvo nadále lukrativně pracuje. Dále jsou to problematické veřejné zakázky na konci ministerského působení a snaha o zajištění kariéry si skrze přílepek k zákonu o soudech a soudcích, který nedávno projednávala Poslanecká sněmovna.

Myslím si, že po volbách to vypadá tak, že všichni věří, a věříme v nový politický styl, který obnáší také to, že bychom měli s určitým způsobem jednat ve snaze s lidmi s určitými typy konexí.

A tím bychom se měli řídit i my, a to speciálně ve vztahu k ostrovu poctivosti a slušnosti, který u nás instituce veřejného ochránce práv představuje. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. V této chvíli už není nikdo přihlášen. Ptám se, jestli přece jen někdo ještě nechce vystoupit. Není tomu tak. Uzavírám tímto rozpravu. Nyní uděluji slovo předsedovi volební komise panu Tomáši Grulichovi, aby nás seznámil s dalším postupem.

Senátor Tomáš Grulich: Děkuji za slovo. Já bych chtěl nejdříve reagovat na paní kolegyni Rippelovou. My jsme se tímto jako volební komise zabývali. Otázali jsme se naší legislativy a zjistili jsme, že dle ústavy – ústava dává právo, jak volit, tak být volen. A nejvyšší soudce, přestože tam má tříměsíční cézuru na odchod, tak může být zbaven své funkce na základě své žádosti ministr spravedlnosti, a tedy i paní Brožová může vyhovět tomuto požadavku. Taková je informace z legislativy.

Nyní bych si dovolil přejít k volbě. My jsme vycházeli pro volbu z našeho jednacího řádu, respektive z volebního řádu, kde jsme si jako příklad vzali přiměřeně paragraf č. 2, to znamená v případě volby jednoho kandidáta naším vzorem je volba předsedy Senátu, v případě dvou kandidátů, tak jako je tomu i u inspektorů a u veřejného ochránce práv, tak jsme vzali jako příměr volbu místopředsedy Senátu.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil se způsobem volby, se způsobem všech tří voleb, tak jak budou následovat. Na základě podpisu obdržíte, respektive tří podpisů, obdržíte tři kandidátní listiny. První kandidátní listina je zelená a volí se předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů. Je zde jenom jeden kandidát. Kandidát, v případě souhlasu zakroužkujete pořadové číslo 1, v případě negace uděláte křížek, tedy x přes číslo 1.

V 1. kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorek a senátorů, a nezíská-li tento kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných, koná se 2. kolo volby, kam postupuje jediný, ale já si myslím, že v tomto případě – samozřejmě se může stát, že Senát nevysloví důvěru, ale já o tom trošku pochybuji.

Druhá volba je volba dvou kandidátů na funkci inspektora Úřadu. A tady bych vás poprosil – tento lístek je bílý, je zde u pořadového čísla 2 Veronika Nedvědová. Prosím, protože byla stažena z kandidátek, abyste jí nevěnovali pozornost. Jestliže ji někdo zaškrtne pozitivně a negativně, je to marný hlas. Jako kdyby tam nebyla. Stejně tak jako v předchozím případě souhlas provedete kolečkem, nesouhlas křížkem. Musí být označeni všichni kandidáti. A volíme dva, tzn., pozitivní mohou být pouze dva kandidáti.

Stejně je potom i volba kandidátů na funkci veřejného ochránce práv. Je to žlutý lístek a opět pořadové číslo, jestliže souhlasíte s tímto kandidátem, uděláte kolečko, jestliže nesouhlasíte, uděláte křížek.

Jsou nějaké dotazy, prosím? I zde u ochránce – u volby kandidáta na veřejného ochránce práv volíme dva lidi, tzn. platný je hlas, kdy kladné jsou dva nebo jeden, popřípadě, jestliže jich bude více, je tento hlas považován za neplatný.

Dále si vás dovolím – už je připravena volba, domnívám se, že na vydávání hlasovacích lístků by nám mělo postačit 20 minut a posléze 30 minut na jejich vyhodnocení. Protože já vám nedávám žádné příkazy, to dává tady paní předsedající, vracím jí slovo, které jsem obdržel.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo volební komise. V této chvíli ještě dám slovo panu Stříteskému, to už je mimo program, nebo technickou poznámku?

Senátor Jiří Stříteský: Děkuji, paní místopředsedkyně, vážení kolegové. Bezprostředně po provedení volby zasedá komise pro práci Senátu. Ostatní kolegy bych poprosil, jestli by mohli přednostně tyto členy komise pustit volit, abychom se mohli okamžitě odebrat na jednání komise. Děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Teď se zeptám pana předsedy volební komise, prosím.

Senátor Tomáš Grulich: Prosím vás, tady mám dotazy. Všechny pozitivní zakroužkovat, negativní, tzn. všechny zbývající, které nechceme, křížkovat. A Nedvědovou ignorovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedo, prosím vás, řekněte ještě čas, do kdy můžeme volit? Protože já vyhlásím poté hned přestávku na oběd.

Senátor Tomáš Grulich: Já jsem říkal dvacet minut, to znamená do 13.00 hodin.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, takže vyhlašujeme volby pro předsedu a inspektory Úřadu pro ochranu osobních údajů a také volbu veřejného ochránce práv.

Volby budou probíhat do 13.00 hodin, poté bude vyhlášena přestávka na oběd do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.37 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budeme pokračovat v přerušeném jednání zprávou předsedy volební komise pana senátora Tomáše Grulicha. Prosím o vaši pozornost. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich: Dovolte mi, abych vyhlásil výsledky dnešní volby.

Zápis o volbě kandidáta na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, konané dne 23. června 2010. Počet vydaných hlasovacích lístků 75, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 75, počet neodevzdaných nula. Pro kandidáta Igora Němce bylo odevzdáno 70 hlasů. Tím mohu kolegovi Němcovi gratulovat, že se stal opět předsedou Úřadu na ochranu osobních údajů. (Potlesk.)

Dovolte mi pokračovat zápisem o volbě kandidátů na funkci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů, konané dne 23. 6. 2010. Počet vydaných hlasovacích lístků 75, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 75, počet neodevzdaných hlasů nula. Pro kandidáta Oldřicha Kužílka bylo odevzdáno 9 hlasů, pro kandidátku Janu Rybínovou 49 hlasů, pro kandidáta Jiřího Stodůlku bylo odevzdáno 8 hlasů, pro kandidáta Miloše Šnytra bylo odevzdáno 12 hlasů, pro kandidáta Josefa Vaculu bylo odevzdáno 52 hlasů. Dovolte mi konstatovat, že inspektory pro ochranu osobních údajů se stávají Jana Rybínová a Josef Vacula. Oba kandidáti překročili námi stanovený počet hlasů. Dovolte, abych jim také pogratuloval. Poslední volbou, kterou jsme dělali, byli kandidáti na funkci veřejného ochránce práv. Přečtu vám zápis.

Počet vydaných hlasovacích lístků 75, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 75, počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula. Pro kandidátku Ivu Brožovou odevzdáno bylo 32 hlasů. Pro kandidátku Danielu Kovářovou bylo odevzdáno 19 hlasů, pro kandidáta Václava Krásu bylo odevzdáno 6 hlasů, pro kandidátku Jitku Seitlovou 17 hlasů, pro kandidátku Annu Šabatovou bylo odevzdáno 32 hlasů, pro kandidáta Ivo Vykydala bylo odevzdáno 7 hlasů.

Znamená to, že budeme muset pokračovat ve volbě druhým kolem, protože ani jeden z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu přítomných senátorek a senátorů.

Do druhého kola postupují čtyři kandidáti. Vzhledem k tomu, že zvolíme dva, musíme mít dvojnásobný počet kandidátů. Do druhého kola postupuje Iva Brožová, Daniela Kovářová, Jitka Seitlová a Anna Šabatová.

Vracím zpět pomyslný mikrofon panu předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo volební komise. Po dohodě s vámi jsme se rozhodli, že budeme pokračovat v projednávání schváleného pořadu dvěma body pana ministra vnitra. Mezitím volební komise připraví druhé kolo voleb a pak budeme pokračovat ve volbě.

O slovo se hlásí předsedkyně klubu TOP 09. Bude to procedurální návrh.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, pane předsedající, předkládám procedurální návrh, aby tisk č. 289, bod 14 – návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání byl zařazen jako první bod po 16.00 hodině z toho důvodu, že jsem jedinou zpravodajkou, druhý zpravodaj tohoto materiálu ze zdravotních důvodů není přítomen. Musím se zúčastnit poměrně naléhavého jednání po 17.00 hodině. Chtěla jsem vás proto poprosit, abychom návrh na státní vyznamenání zařadili po 16.00 hodině. Omlouvám se a děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slyšeli jsme procedurální návrh. O procedurálních návrzích se hlasuje okamžitě a bez rozpravy. Dávám hlasovat o tom, zda bod, který máme zatím zařazen jako bod 14, senátní tisk č. 289, zařadíme jako první bod po 16.00 hodině. O tomto návrhu dávám hlasovat.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Procedurální návrh byl schválen. Při 64 přítomných, tedy při kvoru 39 pro hlasovalo 49, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen, změnili jsme pořad 20. schůze.

Otevírám projednávání dalšího bodu, kterým je

Sdělení Komise Radě Evropskému Parlamentu,

Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů

– Zajištění prostoru svobody, bezpečnosti a práva pro občany Evropy:

Akční implementující Stockholmský program

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. K 108/07a K 108/07/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr vnitra Martin Pecina: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych učinil alespoň stručný úvod do problematiky tohoto tisku a vyjádřil zde stanovisko ministerstva vnitra i vlády ČR, které bylo prezentováno na Radě pro justici a vnitro na začátku tohoto měsíce.

Sdělení komise o akčním plánu bylo předloženo Radě ministrů spravedlnosti a vnitřních věcí dne 23. 4. 2010, a to na základě výzvy Evropské rady přijaté v souvislosti se Stockholmským programem schváleným Evropskou radou v prosinci 2009.

Jeho účelem má být stanovení konkrétních opatření pro plnění cílů a priorit nového víceletého programu pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí v Evropské unii na období 2010 – 14.

Z obecného hlediska se komise při přípravě akčního plánu o Stockholmský program, schválený Evropskou radou v prosinci 2009 opírala, v konkrétních navrhovaných opatřeních však akční plán dohodnutý a kompromisní text Stockholmského programu plně neodráží.

Proto také většina členských států včetně České republiky komisí předložený dokument oprávněně kritizovala a shodovala se v hodnocení, že v mnoha případech akčním plánem navržená opatření nedosahují, či naopak přesahují rámec Stockholmského programu.

Pokud jde o náš postoj, pak Česká republika, ačkoliv v obecné rovině je možné s tímto akčním plánem komise souhlasit, nemůže takový souhlas vyslovit nejen u některých nepřesných formulací, ale ani s některými navrženými opatřeními.

Dovolte mi zmínit alespoň ty nejzákladnější připomínky. Z pohledu ministerstva vnitra mezi hlavní výhrady patří srovnatelná práva pro legálně pobývající státní příslušníky třetích zemí. V rámci jednání o akčním plánu jsme připomínali stanovisko České republiky, že imigrační politika by měla vést k udělení práv a povinností, srovnatelných s občany Evropské unie, mělo by se tak ovšem dít s ohledem na typ a délku pobytu.

Z důvodu specifické povahy ochrany dat v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Česká republika nepodporuje myšlenku vytvoření komplexního rámce pro tuto oblast. Kromě toho příslušné rámcové rozhodnutí, přijaté v roce 2008, nebylo ještě implementováno. Považujeme za nutné nejdříve zhodnotit jeho fungování v praxi, a teprve pak lze případně uvažovat o nových legislativních úpravách.

V souvislosti s posílením Evropské policejní spolupráce by dle akčního plánu měla komise v roce 2013 předložit návrh nařízení o Europolu. Domníváme se, že by toto opatření mělo být odloženo, neboť rozhodnutí o Europolu bylo schváleno teprve v loňském roce a jeho implementace stále probíhá.

Za švédského předsednictví proběhla bouřlivá diskuse nad ustavením koordinátora Evropské unie pro boj proti obchodování s lidmi. Česká republika nesouhlasila s vytvoření této nové struktury, aniž by jakýmkoli řádným způsobem byla doložena její nezbytnost. Jako kompromisní řešení se tehdy podařilo do textu Stockholmského programu prosadit podmíněnost vytvoření tohoto institutu po provedení potřebných analýz.

Akční plán však toto kompromisní řešení nereflektuje, naopak předpokládá jeho vznik již v letošním roce s tím, že bude organizačně začleněn do struktur komise.

Dalším ze zásadních aspektů, které akční plán na rozdíl od Stockholmského programu nedostatečně zohledňuje, je východní rozměr spolupráce Evropské unie se třetími zeměmi v rámci zamýšlených opatření v oblasti migrace a rozvoje.

O rozporuplnosti akčního plánu svědčí i poslední informace, týkající se termínu spuštění vízového informačního systému. Akční plán počítá s termínem spuštění tohoto systému v prosinci letošního roku, ačkoli již v době jeho přípravy existovaly indikace o odložení jeho spuštění. Na nedávném jednání příslušné expertní skupiny bylo oznámeno, že termín spuštění vízového informačního systému se opět odkládá.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, v souladu se všemi mnou uvedenými důvody zcela souhlasím s usnesením, navrženým senátním VEU, které k tomuto tisku přijal dne 17. června tohoto roku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 108/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich: Děkuji za udělené slovo, pane předsedající. Dnes je můj velký den, jsem tady snad pořád, doufám, že se maminka v noci bude koukat, aby z toho měla radost. Nejsem tady dnes naposled.

Myslím si, že nebudu dlouho hovořit, jen bych si vám dovolil připomenout, že Stockholmský program jsme již tady dvakrát projednávali. Jednou při jeho přípravě a podruhé ve chvíli, kdy byl přijat, a dnes hovoříme o akčním plánu. My jsme konzistentní a myslím, že vám nebude vůbec proti mysli, abychom opět odhlasovali stejné připomínky, jako jsme odhlasovali již dvakrát. Uděláme to potřetí.

Někdy má člověk pocit marnosti, protože i z komise nám odpovídali, že akceptují naše připomínky, ale když se člověk podívá do těchto materiálů, zjišťuje, že ta akceptace připomínek nebyla zrovna tak silná, jak bychom si přáli.

Já nebudu již dlouho hovořit a přímo přejdu k doporučení VEU, abyste přijali toto doprovodné usnesení.

Senát PČR

I. Považuje za klíčové, aby realizace závazků vyplývajících z Akčního plánu implementujícího Stockholmský program rovnoměrným způsobem odpovídala prioritám vycházejícím z politické dohody Evropské rady z prosince 2009;

II.

1. plně sdílí pozici vlády k záměru na vytvoření komplexního unijního rámce pro ochranu osobních údajů, přičemž zdůrazňuje souběžně existující komplexní vnitrostátní ochranu vycházející z ústavních norem členských států, a zároveň upozorňuje na možné důsledky takovéhoto kroku ve vztahu k vnitrostátnímu projednávání souvisejících mezinárodních smluv EU (např. PNR), jež jsou za současného právního stavu vyhodnocovány jako smlouvy smíšené, tj. podléhající ratifikaci národními parlamenty;

2. připomíná výhrady, vyjádřené již v usnesení ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Prostor svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům (senátní tisk K 052/07), k případnému zrovnoprávnění statutu legálních migrantů ze třetích států s občany EU; a i při vědomí nutnosti spravedlivého zacházení s příslušníky třetích států zastává názor, že konkrétní katalogy práv by se měly odvíjet od délky a typu pobytu;

3. se domnívá, že s úvahami o potřebnosti vytvoření funkce evropského veřejného žalobce je třeba vyčkat do doby, kdy bude možno jasně vyhodnotit důsledky posledních změn v kompetencích Eurojustu;

4. je stále přesvědčen, že by ani v dlouhodobé perspektivě agentura Frontex neměla sloužit jako základ pro vytvoření evropské hraniční policie a ochrana hranic by měla zůstat v pravomoci jednotlivých členských států;

5. upozorňuje v souladu se svým předchozím usnesením k návrhu rozhodnutí Rady EU, kterým se zřizuje Evropský policejní úřad (senátní tisk M 09/06), že by plánované nařízení o Europolu nemělo zahrnovat pravomoci operativního a výkonného charakteru na území členských států;

III.

1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Vnímavější kolegové si všimli, že se tento materiál netýká pouze ministerstva vnitra, ale i ministerstva spravedlnosti. Bohužel když jsme projednávali Stockholmský program, byla zde jen paní ministryně spravedlnosti, dnes si to vystřídali, je zde pouze pan ministra vnitra. Bohužel oba se vždy zaměří pouze na svůj resort.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy. Nikdo. Rozpravu končím a pan zpravodaj se nemá tedy k čemu vyjádřit. Můžeme za čerstvé paměti přistoupit rovnou k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. Pan ministr řekl, že se ztotožňuje s návrhem výboru.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich– a jak nás upozornil – tak jak jsme o tomto textu hlasovali již dvakrát. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, prosím, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvednete ruce.

Konstatuji, že končí hlasování pořadové číslo 16, končilo schválením návrhu. Ze 62 přítomných, tedy při kvóru 32, bylo 50 hlasů pro, nikdo nebyl proti.

Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Děkuji oběma pánům, předkladateli a navrhovateli. Pan předkladatel zůstává, protože dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb.,

trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (zákon o protikorupčních opatřeních)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 284. Návrh opět uvede ministr vnitra Martin Pecina. Prosíme ho, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych v případě tohoto zákona měl trošičku obšírnější slovo než je mým zvykem na půdě Senátu ČR.

V tomto případě se jedná o novelu několika zákonů, kterou jsme začali připravovat jako vláda Jana Fischera a jako ministerstvo vnitra pod mým řízením v okamžiku, kdy jsme pochopili, že tato vláda v listopadu loňského roku má ještě šanci, aby přijala zákony, aby protlačila Parlamentem; sněmovnou, Senátem zákony, které považuje za nezbytné, které považuje za apolitické, které považuje za dobré pro chod tohoto státu.

Já jsem jako takovýto zákon tenkrát vyhodnotil protikorupční opatření. Začali jsme ihned poté, co se ukázalo, že předčasné volby v listopadu nebudou, připravovat souhrn opatření, o kterých jsme byli přesvědčeni, že by mohla pomoci v boji proti fenoménu, který považuji za jeden z nejvážnějších a nejvíce poškozujících morálku v České republice, veřejné rozpočty, ale i podnikatelské prostředí.

V tom okamžiku první, na co jsme se podívali, je, jaké předlohy zákonů jsou na ministerstvu připraveny, protože víte ze své zkušenosti, jak dlouho trvá legislativní proces, jak dlouho trvá odborná diskuse, jak dlouho trvá veřejná diskuse. Podívali jsme se na to, jaké zákony jsme schopni skutečně v řádu týdnů předložit do vlády, bez vlastního připomínkového řízení, a vybrali jsme předlohy, které již na ministerstvu některý z mých předchůdců připravil.

Já jsem z těch zhruba 15 předloh, které mi byly předloženy, vyselektoval pět, o kterých jsem si myslel, že budou natolik málo kontroverzní a natolik apoliticky chápané, že budou mít šanci bez větších problémů projít jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem PČR.

K mému velkému překvapení, k mému nepříjemnému překvapení došlo k politizaci toho problému. Na druhou stranu dnes je po volbách do Poslanecké sněmovny a já věřím, že nikdo z vás mě nebude podezírat z předvolebního populismu nebo z toho, že snad dneska chci sbírat na půdě tohoto váženého zákonodárného sboru politické body. Proto mi dovolte, abych tento protikorupční balíček, jak se vžil jeho název, vám tady dneska představil, představil jeho jednotlivá opatření a řekl vám něco k důvodům, proč jsou tato opatření navrhována, sdělil vám také některé repliky nebo vysvětlení na námitky, které vůči tomuto souboru opatření slýchám a koneckonců které se také projevily při diskusích na jednotlivých senátních výborech.

O co tedy v protikorupčním balíčku jde? Jedná se o novelizaci trestního řádu, trestního zákona a daňového řádu. Když hovořím o protikorupčním balíčku, říkám, že to jsou v podstatě tři okruhy problémů. Ten první, snad nejvíce pochopitelný, je institut novely daňového řádu a úprava nasazování úkonů, lidově řečeno úprava možnosti policie používat odposlechy telefonů.

Byl jsem mnohokrát nařčen, že se jedná o propolicejní balíček. Já říkám ano, samozřejmě, já jsem ministr vnitra a opatření, která navrhuji, nejsou opatření preventivní. Musíme samozřejmě hovořit o tom, jakým způsobem změníme zákon o zadávání veřejných zakázek, další typy prevence, jakým způsobem budeme chránit veřejné prostředky. Ale to, co já předkládám jako ministr vnitra, je samozřejmě zvýšení pravomocí policie. Takže ano, jedná se o balíček propolicejní.

Tato dvě opatření, o kterých hovoříme, ale zcela jistě neudělají z České republiky policejní stát. Proč to říkám? U institutu odposlechů se snažíme vrátit policii pravomoci, které měla ještě do konce loňského roku. Podotýkám, že policie mohla ještě v roce 2000, 2001, kdy byly ty velké kauzy s únikem odposlechů, odposlouchávat na základě zákona o policii, nemusela se na to nikoho ptát. Těch odposlechů bylo samozřejmě velké množství a úniky, ke kterým docházelo a stále ještě z těch dob dochází, byly samozřejmě nežádoucí.

Situace od roku 2003 až do konce roku 2009 – podotýkám, že v tom novém stavu jsme asi šest měsíců - hovoří o tom, že policie nejenže potřebuje souhlas, že musí být ve fázi trestního řízení a nemůže postupovat pouze podle zákona o policii, ale to, co se změnilo, a já jsem se domníval předtím, než jsme to začali diskutovat v Poslanecké sněmovně, že se to změnilo skutečně omylem, je to, že policie smí nasazovat odposlechy pouze na trestné činy se sazbou 10 let a výše, horní sazbou 10 let a výše. Do té doby – a to, co navrhujeme my, to znamená zpět posunutí hranice na 8 let – to bylo na 8 let. Možná to některým z vás nebo veřejnosti připadá jako změna nepodstatná. Já vás ubezpečuji, že je to změna mimořádně podstatná. Protože existuje mnoho trestných činů – těch korupčních, s korupčním potenciálem – které mají sazbu právě 8 let. U trestných činů, které mají sazbu vyšší, co se korupčních trestných činů týká, u takových činů, které mají způsobenou škodu nad 50 milionů Kč apod., je samozřejmě pro policii mimořádně obtížné přesvědčit státního zástupce, byť mají podezření na korupci, že se bude jednat o korupci takového rozsahu, aby byla trestní sazba nad 10 let.

A proto nasazování těchto úkonů, které byly do konce loňského roku běžné, je velmi zpochybňováno a policie se dostala od začátku letošního roku skutečně do nezáviděníhodné situace ve věci získávání důkazů při trestných činech s korupčními konotacemi.

Chci upozornit, že odposlechy jsou dneska pod kontrolou nejenom orgánů činných v trestním řízení, ale že se z odposlechů dělají velké zprávy. Existuje sněmovní výbor pro kontrolu nasazování odposlechů. Čili tato činnost dneska není živelná, nevymkla se z kontroly. A to, že námitka, kterou jsem mnohokrát slyšel, že s novým trestním řádem, s novým trestním zákoníkem došlo k nové logice, a proto musí být sazba posunuta z 8 na 10 let, tak ta je lehce vyvratitelná. Upozorňuji všechny, že v návrhu nového trestního zákoníku, který byl skutečně široce diskutován několik let a který byl přijat na konci roku 2008, že tedy v původním návrhu schváleném vládou sazba byla osm let a tato sazba se z 8 na 10 let změnila až pozměňovacím návrhem při jednání Poslanecké sněmovny. Čili nešlo o nic systémového, o nic, co by bylo dlouhé měsíce a roky prodiskutováno, ale zásah, který se snažíme tímto opatřením dostat zpět, je skutečně neorganický a velmi policii poškozuje.

Druhá věc, která patří do první skupiny, to znamená náprava toho, co se stalo, je novela daňového řádu. Nový daňový řád je účinný až od 1. ledna 2011. Čili snažíme se zabránit něčemu, k čemu má teprve dojít. Situace specializovaných policejních orgánů, jako je Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, je dnes taková, že tyto specializované orgány mohou žádat informace od finančních úřadů, ministerstva financí, finančních ředitelství i před zahájením trestního řízení. V okamžiku, kdy je trestní řízení zahájeno, má samozřejmě tuto pravomoc každý policejní orgán.

Novela tyto pravomoci ruší, to znamená ani Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, ani Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, nebudou již mít možnost se bez zahájení trestního řízení dostat k citlivým datům o firmách.

Mockrát jsem si poslechl, že já chci způsobit to, aby se tady policajti hrabali v účetnictví firem. Já nic takového přirozeně nechci, já chci zachovat dnešní stav, dodnes to nikomu nevadilo. Já vám vysvětlím, čemu chci zabránit. Chci zabránit tomu, aby firmy, které jsou jakýmkoliv způsobem podezřelé z toho, že dělají podivné finanční transakce, že perou špinavé peníze, že financují obchod s drogami nebo s bílým masem, a nebo že dokonce financují terorismus u nás nebo v jiných zemích, aby tyto společnosti byly pod kontrolou těchto specializovaných policejních jednotek tak, jak je tomu dnes.

V případě, že tato novela daňového řádu skutečně vstoupí v platnost, pak se rozlučme s tím, že bychom byli schopni zabezpečovat výnosy z trestné činnosti. Bude to jako o slepičce a vajíčku, prostě v okamžiku, kdy přijde policejní orgán se zeptat na finanční úřad, jak to vypadá s touto podezřelou firmou, nedostane informace, dokud nebude zahájeno trestní řízení. V okamžiku, kdy přijde za státním zástupcem a bude chtít podle § 158/3 zahájit trestní řízení, bude mu sděleno, že nemá dostatek informací, nemá dostatek důkazů na to, aby trestní řízení zahájil. Je to samozřejmě věc, se kterou se potýkáme i dnes. Ale speciálně u praní špinavých peněz, legalizování výnosů z trestné činnosti, financování terorismu policie bude úplně slepá, nebude schopna shromažďovat informace jinak než prostřednictvím placených informátorů, což bych v demokratické zemi považoval za docela velkou tragédii.

Ptal jsem se mnoha kolegů v mnoha evropských státech. Víte, že ministerstvo financí má v České republice kompetenci tzv. FAÚ, finanční analytický útvar, který není povinen – a tím se také stavíme mezi raritní státy v EU – poskytovat informace policii, pokud neuzná tyto informace o podivných transakcích jako informace, které zakládají podezření z trestného činu.

Čili dneska už ministerstvo financí, jeho specializovaní úředníci hodnotí, jestli transakce zakládá podezření z trestného činu nebo ne.

Jsou samozřejmě státy, kde takovéto rozdělení pravomocí mají, nicméně stát, ve kterém by policie neměla právo bez zahájení trestního řízení žádat státní instituci o informaci o soukromých společnostech, které jsou v podezření ve stadiu prověřování, takový stát, takového kolegu ministra vnitra jsem v EU, dámy a pánové, nepotkal. Obávám se, že pokud dopustíme to, aby novela daňového řádu skutečně začala platit, potom to bude velmi zásadní rána do pravomocí a do schopností policie odhalovat tyto trestné činy.

Druhá skupina, o které jsem chtěl hovořit a na kterou tedy rozděluji protikorupční balíček, je skupina institutů, které již existují v trestním zákoníku, a sice institutu protikorupčního agenda a spolupracujícího obviněného. Tyto instituty byly zavedeny do zákona, bohužel byly zavedeny tak, že jsou prakticky nepoužitelné. My se snažíme, abychom institut protikorupčního agenta upravili tak, aby byl skutečně funkční v boji proti korupci. Víte, že agenti mohou být dneska účinně nasazováni v boji proti extremismu, agenti mohou být velmi účinně nasazováni v boji proti drogovému zločinu, protože tam možnost zapojit se do páchání trestné činnosti existuje, je to tzv. předstíraný převod věci, který v boji proti korupci možný není.

Čili chceme, aby možnost použití skutkových podstat u protikorupčního agenta byla rozšířena i na odhalování vyjmenovaných trestných činů s korupčním potenciálem.

Dále se snažíme zavést beztrestnost za spáchání těchto korupčních trestných činů tak, aby mohl v korupčních sítích agent skutečně efektivně působit. Domnívám se, že pro všechny je pochopitelné, že jestliže byl zaveden institut agenta, který se má pohybovat v korupčním prostředí a nemůže, aniž by se vystavoval trestnímu postihu, páchat tento typ trestné činnosti, tak takový institut je bohužel zcela bezzubý.

Co zdůrazňuji, a chtěl bych to skutečně zdůraznit velmi důrazně, je, že protikorupční agent není a nemůže být agentem provokatérem. Naopak právě námi navrhovaná úprava vychází jak z judikatury Ústavního soudu, tak Evropského soudu pro lidská práva, která stanoví konkrétní meze jeho jednání tak, aby se provokace dopustit nesměl.

Byl jsem několikrát konfrontován s vyjádřením předsedy Ústavního soudu pana Dr. Rychetského, které prohlásil v Otázkách Václava Moravce zhruba před měsícem. Já všem doporučuji poslechnout si tento záznam.

Pan Dr. Rychetský dostal otázku, zda je pro něho institut agenta provokatéra přípustný a on řekl, že institut agenta provokatéra z ústavního hlediska přípustný není, ale že se tímto protikorupčním balíčkem ještě neseznámil, čili jeho obsah nezná. Já konstatuji v souladu se slovy pana předsedy Ústavního soudu, že pro mě také není institut agenta provokatéra přípustný, plně podporuji to, co pan dr. Rychetský řekl.

Já konstatuji, že úprava institutu protikorupčního agenta, existujícího institutu protikorupčního agenta nemá nic společného s jakýmsi agentem provokatérem, o kterém hovořily před volbami jiné strany. A bohužel, bohužel do obecného povědomí vstoupilo to, že tento protikorupční balíček, ten institut obsahuje.

Spolupracující obviněný – opět institut, který existuje, který se nepoužívá nebo nepodařilo se ho použít zatím. Důvod je prostý, my chceme, aby obviněný, který účinně spolupracuje, aby měl jistotu, že mu bude trest zkrácen. Dnes ta instituce vypadá tak, že v okamžiku – nebo ten institut vypadá tak, že v okamžiku, kdy policejní orgán chce přimět obviněného, aby spolupracoval, aby udal své komplice nebo aby proti nim svědčil, může mu nabídnout, že navrhne soudci, aby mu snížil trest.

Představte si obviněného, který má dostat deset let nebo má mít horní hranici deset let, a my mu řekneme, nebo policejní orgán mu sdělí, že navrhne soudci bez jakékoli záruky, že mu trest bude zmírněn. Ten soudce se dneska vůbec nemusí tím, jak se obviněný choval, řídil. Čili to, co chceme, je, ano, snížit hranici trestní sazby. Já se skutečně nedomnívám, že jde o zásah do nezávislého rozhodování soudu, protože soudce je vždy vázán trestní sazbou, která je v trestním zákoníku a je snížen. Po tomto zásahu policejního orgánu, státního zástupce samozřejmě bude tato hranice posunuta někam jinam, potom soudce samozřejmě opět svobodně se v tom nově vymezeném pásmu bude pohybovat. Čili tyto dva instituty existují, my se je snažíme zpřesnit. Já jsem na nich, upřímně řečeno, neviděl až do těch bouřlivých diskusí vůbec nic rušivého nebo kontroverzního.

Ten poslední institut kontroverzní je. Institut, který zavádíme zcela nově, k jehož zavedení jsme byli vyzváni Radou Evropy už v roce 1997, třináct let už to je – institut, který v mnoha zemích funguje, je velmi účinný, zejména v boji proti organizovanému zločinu, to je institut korunního svědka.

Chci upozornit na jednu věc – my jsme byli vyzváni nejenom Radou Evropy, ale i Organizací spojených národů, OECD a dalšími organizacemi, abychom tyto instituty zaváděli. My jsme do našeho trestního řádu zavedli spolupracujícího obviněného a tvářili jsme se, že tím je úkol splněn. Já chci upozornit na zcela zásadní a zjevný rozdíl mezi spolupracujícím obviněným a korunním svědkem. Není to v žádném případě totéž, pokud se týká cílové skupiny těch případných delikventů, protože jestliže spolupracující obviněný je někdo, kdo byl již dopaden, proti kterému je vedeno trestní řízení, který je případně ve vazbě, který je už v situaci, že tuší, že bude odsouzen a spolupracuje za to, aby mu byl trest snížen, pak korunní svědek je někdo, proti kterému důkazy nemáme nebo o něm vůbec nevíme.

V mnoha zemích na celém světě se tento institut osvědčil právě v okamžiku, kdy konkrétní důkazy proti organizované skupině nebyly, ale v té organizované skupině uvnitř došlo k pnutí a v tom okamžiku některý z členů této organizované skupiny ve strachu, že dojde k vyzrazení jejich činnosti a že někdo jiný se dostane do pozice korunního svědka, tak přišel takovou organizovanou skupinu prozradit.

Ano, velmi – byť je to příklad, který kulhá, vím to, tak máme velmi dobré zkušenosti jako Česká republika s užíváním takzvaného Leniency programu, což je korunní svědek ve věci soutěžního práva. Víte, že jsem byl předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a tento institut sloužil k tomu odhalování kartelů, které byly do té doby skutečně neodhalitelné, byť třeba existovaly na papíře, tak nikdo z té skupiny delikventů, kterým hrozí vysoké pokuty bez toho, že by mu byla slíbena beztrestnost, samozřejmě takový kartel neudá.

Tady je situace velmi podobná. Opakuji, že to je institut, který má v mnoha zemích velmi dobré zkušenosti. A nejsou to jenom země anglosaského práva, není to jenom Itálie, ale je to v poslední době třeba Slovensko nebo Polsko.

Ještě jednou zdůrazňuji rozdíl mezi spolupracujícím obviněným a korunním svědkem. Nejsou to v žádném případě totožné instituty, není tím možné představit delikventa, který se obrátí na policii a nahlásí trestnou činnost v případě, že mu slíbíme poloviční trest. Taková představa je zcela jistě nesmyslná.

Při projednávání ve sněmovně došlo k tomu, že jsem byl upozorněn na to, že tímto institutem dochází k přesunu toho procesu hledání pravdy, jestli někdo je hodný býti odsouzen nebo ne, ze soudce na státního zástupce. Skutečně policejní orgán po souhlasu státního zástupce by mohl člověku – samozřejmě i mafiánovi, který se dopouštěl trestné činnosti, slíbit beztrestnost a té beztrestnosti by se mu skutečně dostalo.

My jsme se nad tím zamýšleli, dali jsme dva pozměňovací návrhy, nebo pan poslanec Tejc dal dva pozměňovací návrhy. Byl jsem zvědavý, jak to ve sněmovně dopadne, nakonec byl prohlasován návrh, že tento institut je použit pouze se souhlasem nejvyššího státního zástupce, čili nikoli pouze příslušného státního zástupce nebo dohledového, ale přímo se souhlasem nejvyšší státní zástupkyně nebo nejvyššího státního zástupce.

Druhá varianta byla, že je použitelný pouze se souhlasem specializovaného senátu soudního. Tato varianta neprošla. V tomto okamžiku konstatuji, že skutečně dojde k tomu, že pokud tento zákon bude schválen, že i člověk, který se dopustil trestné činnosti, se nedostane před soud, to je pravda, ale konstatuji, že jsme v situaci, kdy se bavíme o tom, jestli – nebavíme se o tom, jestli prostě člověka zavřeme nebo nezavřeme, ale bavíme se o tom, jestli devět zavřeme, jednoho pustíme, nebavíme se o tom, že bychom mohli zavřít všech deset. Prostě policie se velmi často dostává do stavu důkazní nouze.

Poslední námitka, která hovoří o tom, že se dostáváme do situace, že státní zástupce rozhoduje o tom, jestli někdo bude odsouzen za trestnou činnost nebo ne, tam konstatuji, že v takové situaci jsme v tomto státě již dnes. Není pravda, že by soudce – až soudce – rozhodoval o tom, jestli někdo je vinen nebo není vinen. Samozřejmě, chápu tu jemnou nuanci, která hovoří o tom, že státní zástupce, když je přesvědčen o vině toho člověka, tak ho musí zažalovat. A dneska ho nebude muset zažalovat, bude moci rozhodnout o jeho beztrestnosti, ale fakticky to u nás funguje tak, že státní zástupce, případně dozorový státní zástupce a v nejvyšší instanci nejvyšší státní zástupce rozhoduje o tom, jestli ten případ vůbec půjde k soudu. Prostě na faktickém stavu se v tomto státě přijetím tohoto zákona nezmění vůbec nic.

Já jsem byl nařčen z toho, že materiál nebyl podroben odborné diskusi, že byl příliš uspěchaný. To byly v podstatě jediné námitky, které jsem slyšel ve sněmovně jako námitky konkrétní.

Uznávám, že materiál by mohl být diskutován déle. Tolik času jsme neměli. Odmítám, že by to byl uspěchaný materiál, protože tyto instituty několikrát prošly meziresortním připomínkovým řízením, než byl problém před volbami zpolitizován. Nebyly k němu odborné připomínky, ani ze strany ministerstva spravedlnosti, ani ze strany resortů, kterým jsme je k diskusi poskytli.

Poprosil bych vás, abyste tomuto materiálu dali šanci a návrh zákona o protikorupčních opatřeních schválili. Důvodů je několik. Obávám se, byť věřím upřímnému úsilí nově sestavované vlády prosadit protikorupční opatření, že si to vyžádá dlouhý čas, minimálně u institutu jako je novela daňového řádu nebo úprava používání odposlechů. Tam čas nemáme. Čas ztrácíme, a každý měsíc, kdy policie tyto nástroje nemá a od 1. 1. příštího roku jí další ubudou, tak se obávám, že tato republika ztrácí nejen kredit, ale i mnoho peněz.

Věřím, že pokud někdo shledá neústavnost tohoto zákona, zasáhne Ústavní soud. Neumím vyloučit, že některý z institutů bude posouzen jako neústavní, ale od toho máme Ústavní soud, který se v takovém případě zhostí své pravomoci. Věřím, že pokud se vyskytnou problémy s aplikací těchto institutů, budou příští vládou, Parlamentem a Senátem napraveny. Ještě jednou vás prosím, abyste v tomto okamžiku pomohli policii v tom, aby mohla účinně zasahovat proti trestným činům s korupčním potenciálem, protože se obávám, že policie to v tomto okamžiku nutně potřebuje. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projedná výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 248/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil.

Dále návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 284/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis.

Návrh zákona projednala také Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která určila svou zpravodajku paní senátorku Jiřinu Rippelovou.

Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážený pane ministře. V úvodu bych chtěl poděkovat Organizačnímu výboru i panu ministrovi vnitra za vstřícnost, s kterou mi umožnil posunout bod na odpoledne a věnovat se svým studentům při státních závěrečných zkouškách na univerzitě v Hradci Králové. Mají z toho radost zejména proto, že všichni prošli a já jsem všechno stihl.

Pokud jde o zpravodajskou zprávu, resp. senátní tisk zákona o protikorupčních opatřeních, který se týká trestního řádu, tzn. zákona č. 141/1961 Sb., nového trestního zákoníku, to znamená č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějšího zákona, který jsme zde schvalovali a daňového řádu, to znamená zákona č. 280/2009 Sb. Pan ministr vnitra tady rozebral veškeré náležitosti navrhovaného zákona, resp. navrhovaných změn tří zákonů. Na jedné straně bych měl mít radost, protože mně ulehčil práci, na druhou stranu mě to mrzí, protože jsem dvacetistránkové zpravodajské zprávě věnoval mnoho nocí, ale omezím se na to nejdůležitější.

Návrh těchto změn předložil vládě pan ministr vnitra v lednu 2010, jako tzv. protikorupční balíček. O tom jsme byli všichni průběžně informování, zejména s médii. Vláda ČR schválila návrh protikorupčního zákona 11. ledna 2010 a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ho předložila následujícího dne. Žádný ze tří pověřených výborů Poslanecké sněmovny nepřijal k tomuto návrhu zákona své usnesení.

Pokud jde o pozměňovací návrhy v průběhu jednání Poslanecké sněmovny, prošel jeden návrh, to znamená, že zastavení trestního stíhání, tedy beztrestnost korunního svědka by měl schvalovat nejvyšší státní zástupce.

To máme v návrhu, který máme k dispozici. V konečném hlasování na 79. schůzi Poslanecké sněmovny 18 .5. 2010 byl přijat tento zákon o protikorupčních opatřeních. Poslanecká sněmovna do Senátu postoupila návrh zákona 25. 5. 2010. Lhůta k projednání v Senátu končí 24. 6. 2010, to znamená zítra.

Organizační výbor přikázal tento senátní tisk třem výborům a jedné komisi. Byli jsme určeni jako garanční výbor.

Pokud jde o cíl zákona, pan ministr vnitra zde podrobně sdělil, proč nás žádá o schválení tohoto zákona. Podrobně uvedl důvody, které vedly k sepsání tohoto protikorupčního balíčku.

Pokud jde o vlastní obsah navrhovaného zákona o protikorupčním opatření, je rozdělen do čtyř částí. Nejvýznamnější jsou navrhované změny trestního práva procesního. V první části je změna novely trestního řádu. Nacházíme tam celkem 13 úprav. Především jde o tyto zásadní změny. Pan ministr vnitra tady objasnil, proč se velmi přimlouvá za to, aby bylo doplněno či změněno ustanovení § 88 trestního řádu, to znamená procesního právního předpisu, když zvlášť závažný zločin v § 14, odst. 3 trestního zákoníku uvádí zločiny s horní hranicí sazby 10 let, což nestačí pro příkaz k odposlechu telefonních hovorů u dalších protikorupčních trestných činů, které mají horní hranice trestních sazeb nižší, je to 8 let a ještě níže.

Mohl bych připomenout, jakých trestných činů se to týká, ale má poznámka směřuje k tomu, že dosud nikdy nebylo možno povolit odposlech telefonních hovorů u méně závažných trestných činů, to znamená u přečinů. Navrhuje se to historicky poprvé. Osobně s tím nemám žádný problém. Pokud je to ve prospěch objasnění deliktů spáchaných v rámci korupce, je to jedině správné.

Pokud jde o další institut – použití agenta, najdeme to v § 158e). Je tam podrobně navrhovaná změna jako u odposlechu telefonních hovorů. Je tam řečeno, že se v § 158e) vkládá za první odstavec – odstavec druhý.

Dovolím si připomenout, co je tam řečeno, zejména: že za účelem objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení agent je oprávněn předstírat zájem podílet se na trestném činu, pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že by takový trestný čin byl spáchán i bez účasti agenta.

Agent nesmí svým jednáním vyvolat úmysl osoby trestný čin spáchat. To je zřejmě to, co tady pan ministr říkal, že se věnovali tomu, aby při formulaci tohoto ustanovení respektovali i rozhodnutí ústavních či nejvyšších soudů nejen v České republice, či názory představitelů těchto soudů, ale i v rámci Evropské unie. Samozřejmě z formulace tohoto ustanovení nám vyplývá, že agent by nesměl vyprovokovat spáchání trestného činu a že by mělo jít o tzv. agenta – kontrolora, popřípadě nějakého testovacího agenta, nikoliv agenta provokatéra.

Pokud jde o předstíraný převod, kde je zase navrhováno doplnění odstavce druhého, obdobně jako u agenta ta formulace je takřka stejná. Zase moje poznámka směřuje k tomu, že skutečně ze samotné formulace bez přihlédnutí k všem dalším skutečnostem, a zejména k situaci a k právnímu prostředí, které je v České republice, z toho vyplývá, že by skutečně nemělo být vyprovokováno spáchání trestného činu, a vlastně předstíraný převod věci, stejně jako použití agenta, patří mezi tzv. operativně pátrací prostředky v rámci tzv. prověřování, kde je nezbytný souhlas státního zástupce už podle stávajícího trestního řádu.

Nově, jak bylo konstatováno, se zavádí institut tzv. korunního svědka v § 173a a následujícího trestního řádu. Tady bych jen připomněl to, že vlastně by se jednalo o rozhodnutí státního zástupce v přípravném řízení na základě písemného povolení nejvyššího státního zástupce přerušit trestní stíhání obviněného, přičemž tady jsou zase stanoveny podmínky, za jakých by to mělo probíhat, tzn., že obviněný by podal před státním zástupcem úplnou a pravdivou, to zdůrazňuji, výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění takového trestného činu.

Dále tady vybírám to zásadní, aspoň podle své praxe bývalého státního zástupce, což neustále připomínám, protože se mi stýská. Musí se doznat k trestnému činu, pro který je stíhán, a to bez pochybností o pravdivosti doznání a o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě. A pak se zaváže k vydání prospěchu z trestné činnosti. Zase přeskakuji dál.

Dále jsou tady uvedeny případy, kdy nelze trestní stíhání přerušit, a tady zdůrazňuji zejména tu jednu podmínku, byl-li trestný čin obviněného závažnější, než trestný čin, k jehož objasnění se obviněný zavázal. A pak samozřejmě smrtelný následek a další podmínky, tzn. korekce tady skutečně navrhována je.

Pokud jde o navazující navrhovaný institut zastavení trestního stíhání, § 173b trestního řádu, zvláštní ustanovení o zastavení trestního stíhání, tady je navrhováno, aby státní zástupce v návaznosti na předchozí rozhodnutí o přerušení trestního stíhání měl možnost sám v přípravném řízení zastavit trestní stíhání na základě jakési dohody s obviněným, s tím že ovšem čeká, jestli on v řízení před soudem, a to až do právní moci, uvede úplnou pravdivou výpověď, která samozřejmě musí usvědčit pachatele podstatně závažnější trestné činnosti, resp. zločinů.

A je tady řečeno, když obviněný nesplní některou z podmínek, bude pokračováno v jeho trestním stíhání, atd. Navíc je stanoveno, resp. se navrhuje, že by se stejně i po právní moci vyčkalo, zda není podáno dovolání. Podle trestního řádu dovolání je možno podat ve lhůtě 2 měsíců po rozhodnutí konečném, tzn. pravomocném.

Spolupracující obviněný, ano, nemám k tomu co dodat. Snad jen jedna připomínka, resp. poznámka, že za prvé by šlo o rozšíření možností, tzn., že by se nejednalo pouze o zvlášť závažný zločin u spolupracujícího obviněného, který by objasnil nebo pomohl, ale spíš zásadně objasnil zvlášť závažný zločin, ale i o zločin, žádné námitky.

A nově to, co je asi nejvíce diskutováno, by již soud musel, tzn. obligatorně, nikoli fakultativně snížit trest odnětí svobody pod dolní sazbu podle § 58 odst. 4 trestního zákona. Chápu, že to může vyvolat určité problémy s tím, že vlastně se přikazuje soudu, co má dělat v rámci rozhodování o trestu, což by mělo být výlučně na vůli každého soudce.

Část druhá. Novela trestního zákoníku. Tady před chvilkou zmíněný § 58 odst. 4, ten to říká, že by soud musel. V § 363 trestního zákoníku je beztrestnost agenta. Tady je to doplňováno o jednu větu. Nebudu vás s tím zatěžovat.

Část třetí. Novela daňového řádu. Pan ministr vysvětlil, proč nás prosí, resp. požaduje, resp. pokusil se navrhnout, resp. navrhla vláda, aby byl změněn daňový řád o novelu a byl zde posílen policejní přístup k údajům, zpracovávaným při správě daně. Tady jsou zase podrobnosti. Samozřejmě by šlo i prolomení daňového tajemství ve prospěch zpravodajských služeb, vojenského zpravodajství, bezpečnostní informační služby a úřadu pro zahraniční styky a informace.

To samozřejmě koresponduje s ustanovením § 8 odst. 2 trestního řádu, kdy orgány činné v trestním řízení mohou požadovat pro objasnění trestní věci údaje, získané při správě daní podle zvláštního zákona, což měl být daňový řád.

Část 4. je účinnost. Účinnost je tady dělená. Pružně se stanoví nejméně 1 měsíc legisvakance pro novelu trestního řádu a trestního zákona.

Je to tam řečeno tak, že by měla nastat prvním dnem druhého kalendářního měsíce, následujícího po dni jeho vyhlášení, a pro novelu daňového řádu je navrhováno datum účinnosti od 1. 1. příštího roku, tzn. 2011, což zase koresponduje se dnem účinnosti celého nového daňového řádu.

My jsme věc projednávali v ÚPV, jak bylo konstatováno. V rámci obecné rozpravy v našem výboru jsme se shodli na tom, že zákon o protikorupčních opatřeních by měl být zpracován společně s ministerstvem spravedlnosti, tzn. Ministerstvo vnitra České republiky a Ministerstvo spravedlnosti České republiky, a to zejména proto, že se týká nejen Policie ČR, ale i státního zastupitelství a soudů, a navíc novely trestního řádu a trestního zákona by měly být v gesci Ministerstva spravedlnosti ČR.

Zaznělo dále, že zejména institut protikorupčního agenta je pochybný, když může být zpochybněn Ústavním soudem České republiky, to je zřejmě na základě vyjádření pana předsedy Ústavního soudu. A navíc by zřejmě vedl k rozšíření korupčního jednání.

Shodli jsme se na tom, že je nesmyslné, aby Poslanecká sněmovna PČR těsně před koncem svého volebního období přijímala tak zásadní zákony. A k tomu dodávám, že nová koaliční vláda, tak jak se nám reálně rýsuje, by měla mít možnost navrhnout zcela nová protikorupční opatření, zvláště když chce mít ve svém názvu i to, že půjde o vládu protikorupční.

Usnesení ÚPV Senátu PČR: ÚPV Senátu PČR doporučil zamítnutí zákona o protikorupčních opatřeních, resp. návrhu novel, a zase tak, jak jsem vám je řekl v úvodu, tzn. trestní řízení soudní, trestní zákoník a daňový řád. To je v tuto chvíli všechno, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB. Pan senátor Pospíšil si přeje vystoupit a my si ho nyní poslechneme. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, seznámím vás s usnesením VZVOB z 21. schůze, konané 16. června k návrhu zákona. Celé to číst nebudu, máte to ve svých materiálech. Zákon odůvodnila zástupkyně předkladatele Mgr. Lenka Ptáčková Melicharová, náměstkyně ministra vnitra, a Mgr. Karel Linhart, ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra. Zpravodajem jsem byl já.

Proběhla dost rozsáhlá rozprava, ve které se ukázalo to, co bylo poněkud v rozporu s tím, co nám zde říkal pan ministr, že nejde o nápravu nebo vrácení kompetencí Policií České republiky v rozsahu, v jakém ho měla před novými zákony, ale že tento zákon ve svých kompetencích, které dává polici a jiným orgánům, činným v trestném řízení i mimo trestné řízení, zachází daleko dál.

A to je ta věc, že možná by se většina senátorů ztotožnila s tím, kdyby specializované orgány, zabývající se touto trestnou činností, mohly i při vyhledávací činnosti vstupovat do daňových dokumentů všech lidí na základě důvodného podezření, a každé podezření je důvodné.

Leč tomu tak není. Je to oprávnění obecně pro policii, je to oprávnění pro všechny zpravodajské služby, včetně zahraničních. Čili zjednodušeně řečeno pro přibližně asi 80 tisíc lidí.

Samozřejmě je to se souhlasem prokurátora, pardon státního zástupce, ale ten dost často nebude důsledně dbát – já teď přečtu jednu větu, kterou nám řekl pan ministr, která může být vysvětlením toho, proč výbor dospěl k závěru, ke kterému dospěl. Ta věta zní: My ty důkazy nemáme a někdy o nich ani nevíme.

Na základě toho říká, že je obtížné vést trestní stíhání v této činnosti, když o ní ani neví. Takže otevřít všechno, aby policie věděla všechno, aby mohla najít, jestli taková trestná činnost je, to bylo na našem výboru poměrně kritizováno. Nemáme to tak zdůvodněno jako ústavněprávní výbor, ustavně-právní výbor je právě od toho odborným orgánem.

Dalším argumentem bylo, že by bylo lepší, kdyby takovýto balíček protikorupčních opatření, která by nebyla zaměřena jen represivním způsobem a jen způsobem vyhledávacím – v podstatě pro všechny občany, dělala už nová vláda, která – jak čteme v novinách – se tím velmi výrazně zabývá. Proto dospěl výbor k závěrům, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout tento návrh zákona a pak tam byly takové náležitosti, které máte uvedeny v materiálech.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD. Nepřeje. Stanovisko výboru máme v našich lejstrech. Teď se zeptám, zda si přeje vystoupit předsedkyně stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury? Ano. Paní předsedkyně Jiřina Rippelová si bere slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a kolegové, budu velmi stručná, protože vidím, že je přihlášena řada kolegů a kolegyň do následné diskuse. Naše komise byla požádána o pohled z hlediska korespondence s ústavou tohoto návrhu zákona. Možná to bylo i na základě televizní debaty, o které mluvil pan ministr, které se zúčastnil pan předseda Ústavního soudu a předseda Nejvyššího správního soudu.

Nicméně musím říci, že naše komise v prvé řadě neshledala nějaké flagrantní porušení s Ústavou ČR. Přijali jsme stanovisko, které však nebylo hlasováno, protože jsme tento bod projednávali v odpoledních hodinách, kdy nás nebyl dostatečný počet pro to, abychom odhlasovali stanovisko. Nicméně to, k čemu jsme dospěli a s čím vás teď seznámím, nevyslovil nesouhlas nikdo z přítomných členů komise.

Komise má za to a měla za to, že návrh zákona o protikorupčních opatřeních racionálně zvyšuje schopnost státu potírat kriminalitu. Činí to však způsobem poněkud sporným, když na úkor soudu posiluje především Policii ČR a v jisté míře i státní zastupitelství.

Ač tak návrh zákona svým rozsahem nepůsobí, je to skutečně velmi útlý materiál, jde ve skutečnosti o koncepční zásah, zejména do trestního řízení, zvláště v institutu role tak zvaného korunního svědka, který přitom nebyl podroben adekvátní diskusi, což je důležité mj. kvůli ústavní dimenzi problému, kvůli zásahu do ústavní svobody, úlohy nezávislého soudu v trestním řízení. Ukazuje-li se současně, že řešené téma má být jednou z priorit začínajícího volebního období Poslanecké sněmovny, bylo by snad lépe návrh zákona využít spíš jako kvalifikovaného vstupu do očekávané debaty.

Tolik stanovisko komise. Já za sebe osobně říkám, že jsem velmi zvědavá, s čím přijde nová vláda. Jde o to, aby nový návrh byl kvalitní, to bych si přála. Bude-li tomu tak, je otázka.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní předsedkyně, zeptám se, zda si někdo přeje, aby podle § 107 jednacího řádu Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první vystoupí pan senátor Jiří Žák. Zatím tady není.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, omluvte můj nepatrně pozdní příchod. Chtěl jsem říci jenom drobnou poznámku. U tohoto návrhu zákona by se dalo o celé řadě věcí polemizovat. Něco tam má význam, něco je na hranici ústavnosti. Z mého pohledu nejzásadnější problém je v tom, když sem ten zákon přišel. Zítra končí lhůta, co nám to dovoluje? Vůbec nic. Proto navrhuji zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Paní senátorka Gajdůšková nevyužila práva přednosti, využila normálně pořadí, takže vystupuje jako druhá.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Už bible praví „podle činů poznáte je“. Dovolím si připomenout některé z těch činů. My jsme se v minulosti setkávali skutečně s odporem některých stran proti nástrojům mezinárodního společenství, které měly posilovat a posilují boj proti organizovanému zločinu, proti korupci. Jenom namátkou připomenu boj, který se vedl o Europol, v jehož začátcích, o eurozatykač, Římský statut Mezinárodního trestního soudu, který ležel u pana prezidenta více než rok. Dodneška Česká republika neratifikovala Úmluvu proti obchodování s lidmi a nemůže ji ratifikovat, protože doposud Parlament nepřijal zákon, který zakotvuje trestní odpovědnost právnických osob.

Nepřijetí tohoto zákona brání také přistoupení České republiky k úmluvám proti potírání korupce.

Připomenu ještě jednu reálnou skutečnost. První Topolánkova vláda zrušila finanční policii. To ta vláda ještě vůbec neměla mandát. A já myslím, že pan ministr by nám dokázal říct, jaké částky se pohybovaly na základě práce, na základě činnosti finanční policie při zabavení výnosů z trestné činnosti. A jaké částky se zabavují v této chvíli nyní. Nebudu říkat přesná čísla, protože je nemám ověřená, ale pokud vím, jedná se o rozdíly v řádech deseti milionů a v řádech miliard.

Nebyla to nikdy sociální demokracie, která by bránila k přijetí jakémukoli prostředku, demokratickému prostředku, který měl za úkol posílit boj proti organizovanému zločinu, korupci a trestné činnosti jako takové. Myslím si, že tak to asi není.

Stejně tak je to i s protikorupčním balíčkem. Je to konkrétní krok, který má posílit právní jistotu českých občanů, který má zabránit tomu, co i při jednání Rady Evropy – připomínám, že to není totéž, co Evropská unie – k boji s organizovaným zločinem a korupcí.

Pan ministr vysvětlil, že většina ustanovení, která jsou obsažena v protikorupčním balíčku, zde již byla nebo dokonce současně platí. To znamená, že tato ustanovení jsou ústavně konformní, nejednáme tedy v rozporu s právem. Ale jestliže jsou zde návrhy na zamítnutí, pak je to prostě politická vůle, a já si myslím, že je potřeba tuto politickou vůli přiznat.

Fischerova vláda měla politickou vůli bojovat proti korupci. Pan premiér Fischer v lednu letošního roku řekl:

„Tato opatření nevyřeší jako mávnutí kouzelným proutkem problém korupce v České republice. Je to však určitá hráz, kdy bychom tato opatření nepřijímali, přitakávali bychom tak dalšímu prorůstání korupce ve společnosti.“

Vůli k boji proti korupci měla a má také sociální demokracie, už proto, že korupce je vždycky pro všechny drahá. My platíme nekvalitu, a tu platíme dvakrát.

Transparency International uvádí až 80 mld. Kč ročně, které jdou na úkor korupce a hospodářské kriminality. Připomínám, že to je půlka deficitu letošního státního rozpočtu.

Vážené kolegyně a kolegové, bez toho, že za prvé veřejnost korupci začne hodnotit jako neakceptovatelnou a za druhé bez toho, že nebudou nástroje, jak korupci odhalovat a stíhat, korupci přítrž nemůžeme učinit.

Proto budu hlasovat pro tento zákon.

Je-li v tomto zákoně něco, co omezuje lidská práva a svobody, případně není úplně v souladu s Ústavou ČR, Ústavní soud jistě zasáhne. My ale nemůžeme připustit, aby větší práva měli zločinci než slušní lidé, aby se víc vyplácela korupce než poctivé podnikání. Já doufám, že i vy zvážíte svůj postoj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Pavel Sušický.

Senátor Pavel Sušický: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi jen krátce pár poznámek na téma korupce a agent provokatér.

Korupce je vředem na každé společnosti. Bezpracný zisk vyplývající pouze ze židle, na které korupčník sedí, odsuzuje každý slušný člověk.

V souvislosti s touto novelou si dovolím položit otázku: Co je úkolem policie v naší republice? Pomáhat a chránit. Sice nadbytečně to mají napsané na autech, ale je to určitě pravda. Úkolem policie je trestnou činnost odhalovat a nikoli jakýmkoli způsobem podněcovat. To mi připadá, že jako vedoucí lékař budu zkoušet odbornost a ostražitost svých podřízených tím, že se budu na svých pacientech úmyslně dopouštět chyb a zpětně pak své podřízené kontrolovat, zda na ně skutečně přišli.

Člověk nemusí být velkým psychologem, aby si představil reakci těch, kteří „berou“. Brát nepřestanou, pouze zůstanou v uzavřeném kruhu svých prověřených, kteří jsou stejně nečistí jako oni: Tebe znám dobře, tak ano, tebe neznám, tak ne.

Cesta k potlačení korupce vede maximální transparencí veřejných zakázek, stanovením jasných pravidel a rovnocenným přístupem všech. Právo – to víme všichni – na téměř veškeré informace z úřadů mají všichni občané. Skutečnost je často jiná. V početných peripetiích se získáváním informací to nakonec občané mnohdy raději vzdají.

Vzpomeňme také mnoha korupčních kauz, kde všichni, všichni korupci vidí, ale trest nikde a v nedohlednu, přestože zákony máme. To je pro naši společnost silně demoralizující.

Na začátku jsem řekl, že je to chronický vřed, který musíme léčit. Prostředky máme, jen je musíme skutečně a správně používat. Poškozováním zdravé kůže a zkoušením, co s tím udělají námi nasazené bakterie, ten původní vřed nevyhojíme. Bohužel jednoduché řešení, jehož návrh je nám dnes předkládán, neexistuje ani v tomto případě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem začít jinak, ale začnu poznámkou k tomu, co jsem před chvilinkou slyšel, že velmi účinnou zbraní proti korupčnímu jednání je transparentnost. Já se obávám, že nikoliv. Jestli si někdo myslí, že zabrání korupci v rámci výběrových řízení tím, že je bude organizovat jaksi po internetu, tak dosáhne pouze jedné záležitosti, že to bude ne transparentní v pravém slova smyslu, ale prostě si někdo klikne na počítači a vidí tam jakési to zadání.

Ovšem nedohlédne do tvorby podmínek, tak jak se zadávají pro výběrové řízení. A tam opět a stále prostě trvá způsob přístupu, který je v podstatě o tom, že výběrové řízení je šité na míru pro konkrétní firmy, které už dopředu jsou jaksi předurčeny k tomu, že uspějí.

Teď mluvím třeba ze zkušenosti svého města. Když se někdo koukne – omlouvám se za výraz – blíže do střev, tak zjistí, že ano, některé firmy se vyměnily oproti minulému volebnímu období, některé zůstaly stejné. A já vždycky velmi hrubě říkám: Ten objem v kyblíku, ze kterého se saje, jaksi ubyl, ale bohužel, ale někteří zůstávají stále stejní.

Změnilo se pouze to, že přístupy korupčního jednání jsou sofistikovanější, sofistikovanější a skrytější. Třeba tak, jak taky kolega Sušický naznačil: Tebe znám, ty dostaneš, tebe neznám, ty nedostaneš. Ale já právě vnímám to, co tady nyní projednáváme jako sofistikovanější přístup, jak řešit případy tohoto korupčního jednání. Nebo nám, milé kolegyně, vážení kolegové, jsou jedno ta hodnocení Transparency International nebo jiných organizací, kde se umisťujeme na velmi „slušných“ místech pokud jde o situaci v oblasti korupce a dalších negativních společenských jevů.

Slyšel jsem v této souvislosti takový argument, že bude-li tento zákon přijat, že s tímto zákonem z nás bude určitě policejní stát. Já si to vůbec nemyslím, že kdybychom tento zákon přijali, že budeme policejním státem. Ovšem co si myslím, že bez tohoto zákona bude korupce prostě v České republice a na jednotlivých úrovních dále bujet. Bez tohoto zákona bude dále docházet k prorůstání podivných podnikatelských praktik do politiky. Bez tohoto zákona se bude dařit tzv. velrybářům. Bude dále trvat situace, že některé regiony, jako například bohužel můj Ústecký kraj, na který nenechávám většinou dopustit, bude oprávněně nazýván Palermem na severu Čech.

Bez tohoto zákona budeme právem, podobně jako u jiných kauz typu, když se jednalo o naší imunitě, o výši platu, o střetu zájmů a dalších kauz, označováni opět za farizeje, kteří když se to hodí, mluví tak, a když mají slova, která jsme řekli, vejít v realitu života, tak se děje něco zcela jiného. Kdyby tento zákon platil, jsem hluboce přesvědčen o tom, že by mohla policie konat a zítra by určitě na zastupitelstvu statutárního města Mostu nebyl předložen velmi podivný prodej takové nemovitosti jako je kulturní dům Repre, který byl ohodnocen na směšných 32 milionů korun při uplatnění doložky de minimis 5 milionů. Zítra se tato nemovitost, téměř 20 tisíc metrů čtverečných bude prodávat za 28 milionů korun. Doufám, že se zítra budu moci jednání účastnit, na některé věci se zeptám, i když jsem hluboce přesvědčen, že se budu ptát marně, nebo se mi dostane patřičného zdůvodnění. Jak to znám, budu asi jediný, kdo tento návrh na prodej podporovat nebude.

Máme-li nebýt za farizeje a máme-li na jedné straně horovat proti korupci, měli bychom to dokázat v přístupu k hlasování k podpoře kroků k odstraňování tohoto nežádoucího společného jevu. Měli bychom najít odvahu a podpořit to.

Nevěřím slibům nové vlády, která se formuje jako vláda protikorupční. Nechám se překvapit. Abych takovému nemilému překvapení předešel, jestliže návrh dala místopředsedkyně kolegyně Gajdůšková, tak se k němu připojuji. Neřekla, že ho doporučuje, řekla, že ho podpoří. Ale já doporučuji předložený návrh schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem vystoupí senátorka paní Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych se na zákon podívala jako senátorka. Nedívám se na něj optikou politiky, nevídám se na něj z pohledu toho, kdo jej navrhuje, ale jako senátorka. Z tohoto důvodu jsem hlasovala na ústavně-právním výboru pro zamítnutí tohoto zákona. Co mě k tomu vede?

V prvé řadě chci říci, že nepodceňuji to, že korupce je v České republice vážný problém, ale na druhou stranu mám za to, že tento návrh zákona vykazuje celou řadu problémů jak procesních, tak věcných. Krajní prostředky vyšetřování, tedy odposlechy a korunní svědek, spolupráce s obviněným mají být vyhrazeny pro stíhání krajních podob organizované zločinnosti – drogy, terorismus, tedy tzv. velká korupce. Předkládaný návrh zákona se však vztahuje k používání těchto prostředků na poměrně velmi širokou škálu trestné činnosti, často i bagatelní. Novelou dochází k posunu možností pro nasazení krajních prostředků nejméně o jednu třídu závažnosti trestných činů směrem dolů. Zmnožuje se tak počet zásahů do základních práv a svobod.

Druhá poznámka. Způsob, jakým legislativně prošel. Rozumím tomu, že pan ministr měl poměrně velmi málo času zvládnout velice dlouhý legislativní proces jiným způsobem. Jej pravda, že tento návrh by spíše spadal do gesce ministerstva spravedlnosti a není bez zajímavosti, že paní ministryně spravedlnosti při hlasování ve vládě se hlasování zdržela. Rozumím tomu, chápu, proč byla zvolena tato metoda.

Chci říci ale jinou věc. Senát je v poslední době kolem voleb vždy zkracován ve svých právech, protože nemáme jedinou možnost schválit nebo zamítnout, případně nepřijmout žádné usnesení. Byla jsem kdysi u Ústavního soudu, když zrušil novelu zákona o bankách proto, že byla přijata legislativně neústavní cestou. Kladu si otázku: Jestliže je Senát zkracován ve svých ústavou zaručených právech, pak je tento zákon přijat legislativně konformní cestou? Domnívám se, že tomu tak není. Právě proto i z důvodů, o kterých jsem hovořila, jsem se připojila k návrhu na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl: Vážení přítomní, zákon o protikorupčních opatřeních považuji za apolitickou normu. Řeknu své připomínky proti, a to ač jsem senátorem za ČSSD.

Především vnímám velmi pozitivně navrhované změny, resp. doplnění trestního řádu, ale i daňového řádu. Zmínil jsem už ustanovení o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu – určitě je to potřebný institut a je třeba rozšířit podmínky. Právě tak doplnění ustanovení o tzv. spolupracujícího obviněného, ale i jakoby problematizovaného a diskutovaného institutu tak zvaného korunního svědka. Vycházím ze svých dlouholetých zkušeností. Pamatuji se, že již v roce 2000 se tento institut nejen diskutoval, ale konkrétně připravoval. Pak neprošel Poslaneckou sněmovnou. Pokud je funkční, považuji to za účinný nástroj boje s organizovaným a nejzávažnějším zločinem. Vnímám to i jako výborný nástroj při využití těch největších zločinců a zločineckých skupin.

Samozřejmě vnímám také možnosti zneužití při možné likvidaci nepohodlných nebo udělení beztrestnosti vlivných sponzorů. Je to problém zejména u současného paralyzovaného státního zastupitelství. Druhá poznámka jde do institutu protikorupčního agenta, kterého nazývám agentem – provokatérem. V návrhu je to formulováno tak, že by měla být vyloučena policejní provokace, ale nevidím to tak ani z formulace a v současné praxi. Myslím si, že to může být lehce zneužitelné. Navíc jsem přesvědčen, že to může vést k dalšímu korupčnímu jednání.

Třetí poznámka je k zásadním protikorupčním opatřením. K tomu patří důsledná práce policie ČR při vyhledávání a objasňování této trestné činnosti, zejména aktivní apolitický přístup vedení resortu státního zastupitelství, které má odpovědnost za přípravné řízení trestní. Místo častého odmítání trestních oznámení, rušení usnesení o zahájení trestního stíhání, odkládání věcí již ve stadiu prověřování nebo zastavování trestního stíhání v přípravném řízení nebo dokonce zamítání následných stížností skutečně nevede k účinnému boji proti jakémukoli zločinu a vůbec ne k boji proti korupci. To samozřejmě souvisí i s personálním obsazením.

Čtvrtá poznámka. Původní trestní zákon, ale i nový trestní zákoník umožňuje trestní postih nejen pro tzv. korupční delikty, tzn. přijímání úplatků, podplácení a nepřímé úplatkářství, ale i pro další trestné činy, jako je zejména zneužití pravomoci úřední osoby, ale i pro trestné činy proti majetku jako například dotační podvod, pletichy při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a z nich zejména trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Myslím si, že když se rozhlédneme, můžeme kolem sebe vidět, jak odpovědné úřední osoby nehospodárně, mnohdy i kriminálně zacházejí se svěřeným majetkem. Mám tím na mysli předražené nákupy, prodej svěřeného majetku pod cenou či dokonce jeho vyvádění.

Tady je namístě podezření z trestných činů podle § 329, tzn. ve vztahu k úřední osobě, a § 220 trestního zákoníku, tzn. skutečně porušení povinnosti při správě cizího majetku. Ten souběh je naprosto evidentní, kdy stačí škoda ve výši nejméně 25 tisíc korun. Nikdo z orgánů policie a státního zastupitelství a správy nejedná, a jak vím z čerstvého případu, pokud policisté po roce začnou jednat, tak státní zástupce jim to usnesení o zahájení trestního stíhání hned zruší. K tomu si myslím, že nepotřebujeme protikorupční agenty. Stačí funkční orgány, činné v přípravném řízení trestním, které budou důsledně postupovat podle současného trestního řádu a aplikovat stávající trestní zákoník, který jim dává velkou škálu možností. Dokonce tvrdí, že pokud tak nepostupují anebo dokonce v tom brání svým podřízeným, jsou tyto orgány samy podezřelé právě ze zneužití pravomoci úřední osoby.

Pátá poznámka jde ke složitějším specifickým případům protikorupčních opatření, resp. kriminálních případů. Tato opatření musí spočívat ve vytvoření specializovaných policejních útvarů a v úzké součinnosti a návaznosti i v rámci státního zastupitelství. Znovu opakuji, že garantem přípravného řízení je státní zástupce. A proto tyto odbory by měly být adekvátně i na státním zastupitelství, samozřejmě funkční odbory.

Bez těchto nových struktur, resp. útvarů nemá význam zřizovat jakékoli protikorupční soudní tribunály, kterým vlastně nemá kdo přenést nějaké případy a neměly by o čem rozhodovat. Protože jsem říkal, že budu apolitický, tak si nevzpomínám, kdo zrušil finanční policii. Každopádně vím, že to bylo za tichého souhlasu všech politických stran.

Pokud tady byla poznámka k tomu, jaké úspěchy měla finanční policie, jaké úspěchy jsou teď, tak já si vzpomínám, že finanční policie zabírala výnosy z trestné činnosti ve výši ze začátku dvou miliard a více, teď to budou možná desetitisíce korun, protože struktury jsou rozbité někde v rámci policejních struktur, já přesně nevím kde, to ví pan ministr, jestli se dá dohledat, kolik to činí v současné době.

V rámci protikorupčních opatření by nemělo chybět zavedení podrobných majetkových přiznání, bezpečnostních prověrek ústavních činitelů, ale také úředních osob na pozicích vedoucích v rámci státní správy. Samozřejmě k tomu patří výrazné imunity všech ústavních činitelů, ale nechci nikoho provokovat a o tom se bavíme takřka 20 let.

Sedmá poznámka směřuje k financování politických stran, a to zejména neformálními sponzorskými dary. Zcela nepochybně jde o kupování si vlivu obchodních zakázek a bohužel zřejmě i beztrestnosti, a to všechno předem. K tomu také nepotřebujeme protikorupční agenty v roli provokatérů anebo jakýchsi provokatérů. Ostatně byl by jich asi při současné praxi velký nedostatek.

Stačilo by se chovat jinak, vést řádné evidence všech sponzorských darů, průhlednější financování atd.

Osmá připomínka směřuje k našemu vzájemnému ujišťování se, že nejméně jeden rok necháme beze změn sotva půl roku účinný nový trestní zákoník a časem ho budeme novelizovat na základě zkušeností z praxe. Namísto toho tady registrujeme další pokusy o novelizaci trestního zákoníku, který skutečně právě bude účinný takřka půl roku.

Znovu se velmi přimlouvám, nechme trestní zákoník ještě chvilku beze změn a posuďme pak komplexně, jaké potřebuje změny, abychom si tady průběžně kosmeticky neupravovali jednotlivá ustanovení trestního zákoníku. Jsem právník, který pracuje denně s trestním zákoníkem, a pochybuji o tom, že bych se v něm časem vyznal i já.

Namísto toho si myslím, že potřebujeme komplexní procesní trestněprávní úpravu, tzn. zcela nový trestní řád. Ten stávající platí takřka 50 let, my ho stále měníme, postupně kosmeticky ho upravujeme, resp. působíme na něj omlazujícími kúrami, namísto abychom ho komplexně změnili. To je jeden ze zásadních důvodů, proč já nemohu hlasovat pro přijetí protikorupčních opatření, protože skutečně nechci, abychom měnili trestní zákoník.

Všimněme si, že pokud jde o trestní řád, bavili jsme se tady o náhubkovém zákoně. I ten byl velmi problematický, přestože se schválil, hned vzápětí jsme iniciovali další nápravná opatření. Je to nekoncepční přístup, který mate nejen nás právníky, ale samozřejmě logicky všechny občany a samozřejmě i mé studenty.

Dovolím si poznámku legislativního rázu. Povšimněme si, že z trestního zákoníku zmizelo ustanovení o účinné lítosti. Právě u skupiny korupčních deliktů tehdy nikdo na mé připomínky v rámci rekodifikace a následné novely trestního zákoníku nereagoval, ačkoliv toto ustanovení bylo dlouhodobě pokládáno za jeden z mála prostředků trestního práva hmotného v boji proti korupci.

Někteří z nás si můžeme vzpomenout, že to ustanovení bylo v § 163 trestního zákona č. 140/1961 Sb., a vlastně v tuto chvíli bych měl navrhnout nějaký pozměňovací návrh. Namísto toho pro protokolaci a záznam přečtu to, co považuji za přínosné, aby se třeba časem v trestním zákoníku objevilo. Šlo by o § 334a, zvláštní ustanovení o účinné lítosti, trestnost podplácení podle § 332 a nepřímého úplatkářství podle § 333 zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán a učinil o tom dobrovolně a vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

To neplatí, byl-li úplatek poskytnut nebo slíben v souvislosti s výkonem pravomoci úřední osoby, uvedené v § 334 odst. 2 písm. A – C nebo písm. D, jde-li o úřední osobu, zastávající funkci podnikající právnické osoby, v níž má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát. Jak jsem říkal, jsem odpůrce změn trestního zákoníku, takže to je spíš námět pro nový protikorupční balíček, anebo ještě lépe balík. V tomto smyslu nepodávám žádný pozměňující návrh.

Ještě poznámka. Je nanejvýš logické, aby při současných změnách ve vedení celého státu, a to jsem říkal už jako zpravodaj, a předběžných prohlášení nejvyšších představitelů koaličních stran měla právě nová vláda ČR možnost předložit svůj zákon o protikorupčních opatřeních. Osobně však doufám, že tento navrhovaný protikorupční zákon zcela nezavrhne a převezme užitečné a účelné návrhy, které tady byly předneseny současným panem ministrem vnitra.

I proto nemá význam, abychom tento tzv. protikorupční balíček vraceli Poslanecké sněmovně PČR, zejména když je čerstvě v novém složení, ale aby nová protikorupční česká vláda této sněmovně předložila svůj nový účinný návrh protikorupčního zákona, o němž může dolní komora diskutovat a nám pak znovu předložit něco přijatelnějšího. Doufám jen, že nepůjde o opatření, o jejichž zákonnosti či nelegálnosti bychom již předem pochybovali či vedli nějaké diskuse.

Je toho spousta, co bych vám ještě k této problematice chtěl sdělit, ale doufám, že k tomu bude ještě dostatek času a možností v rámci projednávání, anebo dokonce příprav nového protikorupčního batohu.

Všem nám přeji pevné zdraví, dostatek psychické odolnosti a jak občas cynicky říkám, i notnou dávku otrlost. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Obsáhle jsme se tomu zákonu věnovali v ústavně-právním výboru, takže jen několik poznámek.

První chybou bylo, že ten zákon byl předložen tak, jak byl předložen. Před volbami, rychle, bez možnosti řádného projednání a hlavně bez úplného vzetí šance nám, abychom se k tomu mohli vyjádřit, protože dobře víme, že když dáme pozměňovací návrh, tak ten zákon stejně padne pod stůl.

Mně na tom vadí dvě zásadní věci. Jednak že byl připravován ministerstvem vnitra a nikoli ministerstvem spravedlnosti ve spolupráci s dalšími ministerstvy, protože on se zdaleka netýká jen ministerstva vnitra, a je to obecný problém naší legislativy, a já tady souhlasím s kolegy ze sociální demokracie, že není možné, aby důchodovou reformu připravovaly penzijní fondy. Není to prostě možné.

Tady to funguje tak, že vždycky skupiny, které mají největší zájem, jsou velkými aktéry vždy přípravy toho, ať jsou to dálniční krabičky, všechno možné, vždy je tam nějaká skupina, která je postavena do pozice a vnucuje myšlenku tak dlouho, až zákonodárci se té myšlenky chopí.

Druhá věc, která je zásadní, že jsme v situaci, víte, že na obcích jsme kdysi zřídili čichače, kteří měli za úkol sbírat kouř po městě do speciálních pytlíků, v těch ho uchovat a potom vyhodnocovat. Máme také taková tmavá sklíčka, kterými můžeme měřit hnědý kouř, když někdo pálí pneumatiky nebo pet lahve, akorát že v noci to nefunguje, v noci to nepoznáte. Tudíž jinými slovy, my tady honíme kouř z kamen, v kterých někdo pálí pet flašky, místo abychom se podívali na to pálení pet flašek. Když to převedu do normální řeči, je třeba odstraňovat příčiny a ne následky.

A že těch příčin máme. Začnu stavebním zákonem. Norma, která je přímo výzvou přece ke korupci. „EIA, PEJA, MEJA“, to jsou všechno obrovské výzvy, kdy se platí obrovské peníze za to, aby „EIA, PEJA“ a podobné věci vyšly tak, jak ten či onen potřebuje. Ať je to územní rozhodnutí, stavební povolení, jenom proto, že jsme postupně udělali ze stavebního zákona takový moloch, něco podobného jsme udělali se zákonem o veřejných zakázkách, který jsme udělali tak složitým, že naopak umožňuje manipulaci, místo aby té manipulaci zamezoval.

Pokud jde o korunního svědka, Senát výrazným způsobem už svého času zamítl tento institut, a to z důvodů právních. My se v naší republice řídíme k mé velké lítosti spíše kontinentálním právem, spíš rakousko-uherským právem, které vše popisuje, nařizuje, to vidíte v normách, jak jsou popisné a vždycky něco zapomenou. Anglosaské právo tady nemá naději už z důvodů historických, a právě korunní svědek je jedním z těch atributů anglosaského práva.

O agentovi v Čechách ani nemluvím. A když si přečtu v novinách, že by to dokonce měli být dobrovolníci, které nejsou ani v pracovním, ani ve služebním poměru, ale jsou to nejlépe členové některých neziskových organizací, tak si dovedete jistě dobře představit, jaké že aféry bychom se dočetli o tom, jak si někdo najal falešného agenta proto, aby zničil konkurenta toho či onoho či protivného politika, kterého nepotřebuje. Takže to je druhý důvod, proč ne.

A třetí důvod, proč ne, tady byl řečen panem zpravodajem, je třeba nové vládě dát pravomoc, aby ho připravila, s tím že je v něm spousta věcí, které jsou využitelné a použitelné. To je důvod, proč nemohu dnes tento zákon podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Dále vystoupí pan místopředseda senátor Petr Pithart. Prosím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, já už jsem tady asi příliš dlouho, takže mám dnes intenzivní a nepříjemný pocit déj? vu. Já už jsem to tady tolikrát slyšel, že ten návrh není dokonalý. Nebyl jsem rozhodnut před zahájením rozpravy. Na komisi pro Ústavu jsem řekl akorát, že je nepříjemné, že jsme v situaci, kdy nemáme jinou možnost, než brát nebo odmítnout. Nemáme ani čas.

Ale čekal jsem na rozpravu a teď ji shrnu. Neslyšel jsem tady skutečně pro mě skutečně závažné důvody pro to, abychom návrh zamítli. Já jsem jediný z vás, který se stal objektem pokusu o úplatek. Nebyl to pokus, trestně vzato byl to dokonaný trestný čin. Bylo to před 19 lety a bylo to na dost vysoké úrovni. On byl šéfem největší tehdy soukromé banky v zemi, já jsem byl předseda vlády. Ten neslušný návrh mně byl učiněn jeho vlastní rukou, byl napsán do školního sešitu se všemi podrobnostmi a detaily, jak budu dostávat od Agrobanky peníze.

A přesto to trvalo 3 a ? roku, než se případ uzavřel před soudem. Ten člověk dostal směšný podmíněný trest a nepatrnou pokutu. Soudce tenkrát řekl, že nebezpečnost trestného činu téměř pominula, protože uplynula značná doba. Jak by neuplynula, když se tak jasný případ vyšetřoval 3 a ? roku.

Vím jako senátor o mnoha pokusech o korupci v mém volebním obvodě. Některé jsem se snažil sám svými chabými silami nějak rozplést. Nikdy se mi to nepodařilo. Vždycky to prokazování někde narazilo. Už jsem ztratil trpělivost. Myslím si, že jsme opravdu mistři světa v nalézání nedokonalosti, nesystematičnosti, nekompletnosti těch návrhů. Škoda, že tady dnes nikdo neudělal inventuru, kolikrát jsme se už pokusili, a vždycky jsme to vzdali, protože to nebylo dokonalé.

Jsme mistři světa v nalézání nedokonalostí, ale jsme věční repetenti v úsilí, nalézt skutečně účinné prostředky v boji proti korupci. Takže já budu hlasovat pro schválení návrhu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Přihlásil se pan senátor Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího moc děkuji Petru Pithartovi za jeho slova, protože člověk tak přemýšlí, jestli jsou správné argumenty, které jsme slýchali, byly v tisku, byly v našem legislativním stanovisku, že jsou tam chyby. Pak tady pan ministr vystoupil, myslím si velmi dobře a věcně řekl, v čem jsou zase ty věci dobré a v čem by pomohly řešit odhalování té trestné činnosti. A každý se pak musí nějakým způsobem rozhodnout, co je menší zlo. Vidím tady podobnou analogii, jako u loterií.

Také jsme roky a roky měli vždycky plnou pusu řečí, že jsou tam chyby, že je třeba připravit komplexní návrh. Nikdy nakonec nedojde na schválení. Cítím někdy vůli, že tak to asi většinově chceme. Nebo možná stejný návrh zákona tady přijde za pár měsíců, a pak už i ti, co byli dnes proti, budou pro. Možná, že i to v tom je. Nechci to v tom hledat.

Chci jen říci, že dnes ráno jsme se rozloučili s premiérem Fischerem potleskem ve stoje a máme možnost to dokázat i činy. Jestliže to je návrh vlády pana premiéra Fischera, tak jej podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Petr Vícha byl poslední, který byl přihlášený. Nikdo další se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak, Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se pokusil stručně shrnout námitky, které jsem k tisku zaznamenal. V prvé řadě ta nejzávažnější a nejčastější námitka byla, že je to pozdě, že Senát nemá možnost už přijmout pozměňovací návrhy, že je Senát krácen ve svých právech. Je to pravda, je to tak. Mě ta situace velmi mrzí. Věřte mi, že jsem byl ten, který požadoval po sněmovně, aby byly zkráceny lhůty, aby tuto problematiku mohla projednat nejen sněmovna, ale aby ji mohl projednat i Senát tak, aby se tímto zákonem mohla zabývat znovu i Poslanecká sněmovna a akceptovat případně i pozměňovací návrhy Senát.

Bohužel ve sněmovně mi to nebylo umožněno a paradoxně možná právě kolegy senátorů, kteří dnes protestují proti tomu, že se touto problematikou Senát nemůže zabývat.

Konstatuji, že není přesné říkat, že tento zákon nebyl připraven ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti. Tak to není. Páni senátoři, paní senátorky, tento zákon nebyl připraven ve spolupráci s ministryní spravedlnosti. Ta se potom zdržela hlasování na vládě. Ale byl řádně vypořádán, byl sice připraven ministerstvem vnitra, ale veškeré připomínky byly řádně vypořádány s úředníky, s příslušnými náměstky na ministerstvu spravedlnosti, a ten zákon doznal po spolupráci s ministerstvem spravedlnosti značných změn ve smyslu posílení kontrolních mechanismů u jednotlivých institutů.

Takto úplně přesně to není, byť uznávám, že s paní ministryní spravedlnosti to v konečné fázi, podotýkám pouze v konečné fázi, nebylo.

Že návrh byl připravován pozdě, jak říkal pan senátor Kubera – byl prostě připravován v okamžiku, kdy jsme ho byli schopni začít připravovat, kdy jsem se domníval, že to má smysl, že jsme schopni to stihnout. Ještě jednou opakuji, že mě velmi mrzí, že jsem nebyl schopen dosáhnout zkrácení lhůt na třicet dní v Poslanecké sněmovně tak, aby tento zákon mohl být tady řádně projednán.

Také mě velmi mrzí, že přestože v Poslanecké sněmovně byla šedesátidenní lhůta na projednání, nedošlo de facto k odbornému projednání této předlohy. Prostě na věc se všichni dívali politicky, a já věřím, že dneska už k tomu není důvod. Jak jsem říkal, není důvod, aby mě dnes někdo podezíral, že si tady dělám volební kampaň. Skutečně chci, aby pravomoci, které byly policii odejmuty, byly vráceny zpět. Chci, aby instituty, které jsou v trestním právu nově zavedeny, byly funkční. Chci, aby byl zaveden institut korunního svědka, který je v mnoha státech využíván a je to bezesporu nejúčinnější institut proti organizovaným skupinám ve všech zemích, kde se používá.

Od pana senátora Kubery jsem slyšel, že není možné, aby agentem provokatérem byli členové neziskových organizací apod. Chtěl bych upozornit všechny, kteří čekají na nový návrh nebo chtěli by čekat na nový návrh od nové vlády, že je to právě jedna ze stran, která připravuje vládu, která s tímto návrhem přišla. Není součástí tohoto zákona předpoklad, že by protikorupčním agentem mohl být někdo jiný než příslušník policie ve služebním poměru. Není tam tato úprava, ale skutečně v programu některých – nebo konkrétně jedné strany byly tyto instituty rozšířeny. Pan John před volbami hovořil o tom, že protikorupční balíček plně podporuje, ale že je to slabý nástroj. Že musíme jít mnohem dál. To jenom pro ty, kteří se obávají na jedné straně toho, že můj protikorupční balíček, respektive protikorupční balíček vlády Jana Fischera zavede policejní stát. A na druhou stranu čekají na to, s čím přijde nová vláda.

Myslím si, že je to návrh vyvážený, že se nejedná o rozšiřování pravomocí policie nad únosnou míru, nad míru obvyklou ve vyspělých státech EU a světa.

Já bych se ale zastavil u toho, co říkal pan senátor Antl – že je nesmyslné, aby sněmovna přijímala takovou normu těsně před koncem svého období.

Vážení senátoři, vážené senátorky, doufám, že se někdy podaří, aby sněmovna přijala normy zaměřené proti korupci jindy než před koncem volebního období. Říkal jsem, že jsem velmi rád, že stihnu protlačit tuto předlohu sněmovnou, tento zákon o protikorupčních opatřeních, před volbami. Nechci být ironický, ale skutečně velmi se těším na okamžik, kdy bude možné takovýto zákon projednat ve sněmovně jindy, než je právě předvolební období.

Že ho nová vláda může zpracovat lépe, o tom není nejmenších pochyb. Ať ho zpracuje lépe, ať opraví to, kde jsme udělali chyby, ať přidá instituty, které jsme tam záměrně nedali, aby nebyly cílem nějakých kontroverzí. Ať prosadí všechny své nové myšlenky. Ať třeba zruší to, co jsme tam dali my. Když jsem s tím balíčkem šel do sněmovny, říkal jsem: Každý z těch institutů, který projde, je to dobře. Kdyby mně prošly jenom odposlechy nebo jenom daňové řízení, tak je to dobře. Když se mě novináři ptali „na čem budete trvat“, já říkám: Na ničem nebudu trvat. Mám pět institutů, když projde jeden, je to málo, ale je to fajn, je to lepší, než kdyby neprošel žádný.

Bohužel v Poslanecké sněmovně došlo jenom k tomu, že klub KSČM navrhl přiřadit do toho balíčku majetková přiznání, což k mé lítosti neprošlo. A druhá věc byla – pozměňovací návrhy, které jsme sami ve spolupráci s panem poslancem Tejcem navrhli tak, abychom zvýšili to, co nám bylo skutečně nejvíc odbornou veřejností vyčítáno. To je použití institutu korunního svědka.

Jinak ta diskuse byla o tom, že jedna strana v sálu říkala „je to všechno dobře“, a druhá strana v sálu říkala „je to všechno špatně“. Nejdůležitější argument byl „nebylo to dostatečně projednáno s odbornou veřejností“. Ale těch skutečně věcných argumentů, které bychom byli v těch šedesáti dnech schopni napravit, tam padlo skutečně málo.

Pan senátor Antl říkal, že stačí, když se budeme chovat jinak a nebudeme potřebovat nové instituty. To je všechno pravda. Já říkám, když se budeme všichni chovat vzorně, vůbec nebudeme potřebovat policii, protože policie postihuje jenom ty, kteří se vzorně nechovají. A dopravní už vůbec ne, když budeme všichni jezdit přiměřenou rychlostí a zastavovat na stopce. Tak to prostě je, ale bohužel se všichni vzorně nechováme a policie, protikorupční policie je tady proto, aby její činnost měla jakýsi odstrašující charakter. Samozřejmě, že ve společnosti bez toho, že se lumpové budou bát, pořádek nezavládne. Tak to je od dávnověku. Tak to je od dob šerifů a nějakých pretoriánských gard.

Pokud policii budeme brát z rukou nástroje, tak lidé, kteří se chovat slušně nechtějí, slušně chovat se nebudou.

A poslední argument, že nechceme měnit nový zákon. Ten jsem také slyšel mockrát. Zákon platí teď, daňový řád dokonce ještě ani neplatí. Ale ptám se, byla tady zmiňována finanční policie. Také ji nechceme obnovovat? Ona byla zrušena poměrně nedávno a já bych ji hrozně rád obnovil. Začal jsem na tom na ministerstvu pracovat, tak aby zase vznikl jakýsi zárodek finanční policie v rámci Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Množství zabaveného majetku pokleslo z dvou miliard na osm set, devět set milionů v dnešních dnech. Ptám se – když víme, že to opatření je špatně, nebo když to tušíme, což při zásahu do daňového řízení je zjevné, stačí se podívat na zkušenosti do zahraničí, tak nechceme do toho zákona zasáhnout, když se obáváme, že je tam zjevná chyba, nechtěli bychom čtrnáct dní potom, co byla zrušena finanční policie, ji opět obnovit? Domnívám se, že bychom snad chtěli. Aspoň dneska se nám to tak jeví.

Pan senátor Pospíšil hovořil o tom, že nejde jen o navrácení pravomocí policii a že návrh jde dál. Pan senátor Antl také hovořil o tom, že jsou vyjmenovány další trestné činy, dokonce přečiny. Ano, je to pravda. Při projednávání zákona ve vládě jsem byl ubezpečen, že vyjmenování trestných činů s korupčním potenciálem je nadbytečné, protože u těchto trestných činů může policie nasazovat odposlechy na základě mezinárodních smluv.

Policisté mě ubezpečovali, že je to pravda. Skutečně může. Takže my nerozšiřujeme pravomoci policie v tomto smyslu, ale to, čím je Česká republika vázána z pohledu mezinárodních smluv, dáváme do našeho trestního práva, tak aby využitelnost pro policisty, kteří třeba nejsou tak zběhlí v používání mezinárodního práva v našem trestním řízení, byla usnadněna.

Pan senátor Pospíšil také hovořil o osmdesáti tisících lidí, kteří budou mít právo vstupovat do daňového řízení a dokonce o cizích zpravodajských službách, které se budou moci dívat na českých daňových úřadech do účetnictví firem. Tak to, pane senátore, skutečně není. Zahraniční služby skutečně neopravňujeme tímto balíčkem, jde o nějaké nedorozumění. Jde o české zpravodajské služby, jde o opatření poměrně významné v boji proti financování terorismu, ke kterému nás také vyzývají mezinárodní organizace.

A jde skutečně o vyjmenované útvary, které mají co do činění v boji proti organizovanému zločinu a finanční kriminalitě. Je to v zákoně velmi pregnantně vyjmenované a myslím, že je zbytečné to tady číst.

Pan senátor Sušický hovořil o tom, že trestnou činnost nemá policie podněcovat a že se máme zaměřit na transparentnost veřejných zakázek. Já jsem byl tři a půl roku předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Zažil jsem rozhodování podle tří zákonů. Každý zákon, který byl v tomto smyslu přijat, také na základě evropských směrnic, byl obecnější a obecnější. Jestliže podle zákona č. 199, který platil do konce roku 2004, byla povinnost zveřejňovat nebo číst ceny při otevírání obálek, dneska už ta povinnost není, výběrová řízení jsou méně a méně transparentní. A pokud úřad chce zasáhnout, tak zjistíte, že do velkých výběrových řízení, jako byly stavby dálnic po roce 2006, se pravidelně hlásí pouze jeden, maximálně dva uchazeči a už ne osm nebo devět, tak jako to bývalo v minulosti. Pravomoci jiných úřadů a možností zákona o veřejných zakázkách nechci samozřejmě podceňovat, ale v žádném případě ani přeceňovat. Jestli chceme bojovat proti korupci, tak to musíme dělat v součinnosti a musíme do tohoto problému účinným způsobem zapojit i policii.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane předsedající, moc děkuji za diskusi, která tady proběhla, byla i pro mne velmi podnětná. Ještě jednou vás poprosím o schválení tohoto balíčku. Uznávám a velmi mě mrzí, jak už jsem říkal, že Senát nemá možnost k tomuto tisku regulérně přijmout pozměňovací návrhy a regulérně o něm diskutovat, tak jako by tomu bylo, kdyby byl přijat nebo postoupen Senátu někdy v polovině volebního období. Ale věřte, že mě tato situace velmi mrzí a že jsem se snažil o to, tento stav řešit. Ale bohužel jsem pro to nenašel na půdě Poslanecké sněmovny podporu.

Ještě jednou vás pro dobro této země a pro to, aby policii nebyly skutečně podráženy nohy v boji proti korupci a finanční kriminalitě, prosím o schválení tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Jiří Pospíšil. Není tomu tak. Ptám se zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Jiřího Bise. Také nemá zájem vystoupit.

A nyní bych prosil garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Pane senátore Antle, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl: Vážení přítomní, jen velmi stručně. V rozpravě vystoupilo devět senátorů. Pan senátor Žák navrhl zamítnutí. Velmi stručně řekl, že zákon přišel pozdě.

Paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková řekla, proč chce podpořit schválení tohoto zákona.

Pan senátor Sušický se vyjádřil k problémovému institutu protikorupčního agenta, se kterým zásadně nesouhlasí, protože jde o agenta provokatéra.

Pan senátor Balín nám zde popsal problémy výběrových řízení a výslovně navrhl schválit návrh zákona.

Paní senátorka Paukrtová rovněž uvedla důvody, proč bude hlasovat pro zamítnutí. Mimo jiné proto, že jde o narychlo vytvořený zákon a zejména nemáme dost času na to, abychom se k němu vlastně vyjadřovali erudovaněji.

Senátor Antl jsem já, to bych mohl celé zopakovat, ale není třeba.

Senátor Kubera se vyjádřil mimo jiné ke korunnímu svědkovi a uvedl tři důvody, proč neschválit tento zákon.

Naopak pan místopředseda Pithart uvedl, že on nevidí, resp. neslyšel tady důvody, proč návrh zamítnout a proto bude hlasovat pro.

A konečně pan senátor Vícha vyzval všechny k podpoře zákona.

Zazněly tedy v podstatě dva návrhy. Úvodní byl návrh výboru na zamítnutí návrhu, ale byl tady přednesen i návrh schválit, takže podle jednacího řádu bychom měli nejprve nechat hlasovat o schválení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, a přistupme k hlasování. Přizveme nepřítomné senátorky a senátory.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je zde návrh na odhlášení. Já vás tedy odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 17 bylo registrováno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36. Pro návrh se vyslovilo 25, proti 36. Návrh byl zamítnut.

Budeme pokračovat v hlasování. Dalším návrhem, který byl podán a byl i v usnesení výborů, je návrh zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 18 bylo registrováno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36. Pro návrh 43, proti 17. Návrh byl schválen. To znamená, že jsme schválili návrh zákona zamítnout.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. (Hlasy z pléna: Není komu.) To je pravda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky, z davu to zaznělo. Nemáme co a koho pověřovat, sněmovna už dávno skončila.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano. Já jsem se držel protokolárky. Je to tak. Tímto končí projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli a děkuji i zpravodajům.

Nyní budeme pokračovat dalším bodem pořadu, kterým je

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen místopředseda Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání senátor Jaromír Jermář, který je omluven a zastoupí ho paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. (Velký hluk v sále.) Prosím o klid.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání k návrhům na udělení nebo propůjčení státních vyznamenání mě pověřil, abych zde odůvodnila návrhy, tak jak jsou vám předloženy v senátním tisku č. 289.

Podvýbor pro státní vyznamenání se sešel dvakrát. Dne 18. května 2010 se konkrétně zabýval došlými návrhy na udělení nebo propůjčení státních vyznamenání. A výsledkem tohoto projednávání bylo, že doporučil Organizačnímu výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit a předložit prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2010, uvedené v příloze tohoto usnesení.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych vás velice stručně seznámila s jednáním Podvýboru pro státní vyznamenání. Tomuto podvýboru došlo celkem 19 návrhů na udělení státních vyznamenání, z toho je vám předkládáno 17 návrhů, dva z těchto návrhů byly toho druhu, že Podvýboru pro státní vyznamenání nepřipadalo účelné v tomto případě navrhovat na státní vyznamenání a doporučili jsme v jednom případě Magistrátu hl. m. Prahy, aby ocenil pana Vladimíra Klegu a dále ministerstvo kultury ČR, aby ocenil další navrhovanou Ilse Reinerovou, roz. Eichlerovou, kterou navrhoval pan kolega Štětina, aby byla oceněna resortním vyznamenáním ministerstva kultury.

Znamená to, že máte předloženo celkem 17 návrhů na státní vyznamenání. Chtěla bych upozornit, že řada z těchto návrhů se opakuje, takže na Řád Bílého lva jsou navrženi Ctirad Mašín, Josef Mašín a Milan Paumer, generál Ondřej Mézl in memoriam, Václav Švéda, Zbyněk Janata, Ctibor Novák in memoriam.

Pak jsou tam návrhy na udělení Řádu T. G. M., medaile Za hrdinství, medaile Za zásluhy. Nebudu to tady celé číst, protože to jistě máte k dispozici.

Dámy a pánové, navrhuji vám, abyste schválili návrhy na státní vyznamenání, aby bylo možno je předložit prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., tak aby pro řádový den 28. října 2010 mohla být tato vyznamenání udělena.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní kolegyně, a prosím vás, abyste se posadila u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy a po skončení rozpravy se k nim vyjádřila a doporučila nám případně postup.

A nyní otevírám rozpravu. Písemně přihlášený není nikdo. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaromír Štětina a připraví se pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Jaromír Štětina: Na displeji jsem viděl, že nejdříve naskočilo jméno pana kolegy Balína.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nezlobte se, ale mám zde pořadí, jak je uvedeno. Asi jste se hlásili oba ve stejné chvíli, budeme se držet záznamu, který zde mám. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, děkuji vám za slovo.

Chtěl bych se vyjádřit k návrhu udělit Řád Bílého lva panu Paumerovi a bratrům Mašínům a in memoriam ostatním členům jejich skupiny, kteří byli komunistickou justicí zavražděni.

Než budeme o tom hlasovat, chtěl bych upozornit, že by mělo být skoro povinnou četbou přečíst si knihu, kterou vydalo nakladatelství Academia, jedno z nejremovanějších nakladatelství v ČR. A je to kniha, kterou právě napsali Ctirad Mašín, Josef Mašín a Milan Paumer. Je to první kniha, kterou napsali oni sami. Zatím bylo o nich napsáno několik knih, ale toto je kniha, kterou napsali sami. Historik Petr Blažek, vám dobře známý, tuto knihu editoval, je vyzbrojena vynikajícím poznámkovým aparátem, fotografiemi a dokumenty.

Kdybyste tuto knihu četli všichni, tak myslím, že automaticky toto vyznamenání schválíme, poněvadž ta kniha říká, proč bychom to měli udělat. Tato kniha bohužel vyšla teprve před čtrnácti dny a k nám všem se nedostala. Jenom upozorňuji na to, že tato kniha existuje a že to je jeden z nejvýznamnějších edičních činů letošního roku a bude se pravděpodobně ucházet v anketách o vítězství.

Chtěl bych vám říci, proč podporuji toto vyznamenání. Chtěl jsem se na to dobře připravit a už před časem jsem se na toto vystoupení připravil tím, že jsem si napsal pár řádek. Není to moc dlouhé, ale je to podstata věci, která mě vede k tomu, abych pro tento návrh zvedl ruku.

Válka je iracionální. Má jinou podobu nahlížena zevnitř, jinak vypadá zvenčí. Někdy je temná z dálky, jindy nachová zblízka. Vždycky je odporná, a co svět světem stojí, požírá ty, které zachvátí. Každý, koho dostihne, je její obětí a nezáleží na tom, je-li to vítěz, nebo poražený. Obětí jsou ti zabíjení i ti zabíjející. Oběťmi byli vojevůdci, kmáni, kaprálové, maršálové atd. Oběťmi byli jak bratři Mašínové, tak i lidé, které zabili, když se probojovávali z Československa na Západ. Všichni byli válkou postaveni mimo lidský řád a podrobeni normám násilí a pomsty.

Podobně jako rovnost oběti však neexistuje rovnost viny. Děti v izraelské škole, na rozdíl od sebevražedného vraha, vinu nenesou. Jiná vina obtěžkává ruské specialisty oddílu Alfa, jiná čečenské mstitelky. Stupeň viny či neviny je vždy určen soudem, ať už má podobu člověka v taláru, veřejného mínění či Stolice Boží.

Český Senát už byl několikrát postaven před těžký úkol – posoudit dávné činy mužů, kteří se postavili kdysi se zbraní v ruce proti komunistickému násilí, a rozhodnout, zda budou navrženi prezidentu republiky pro udělení státního vyznamenání. Bratři Josef a Radek Mašínové byli po komunistickém puči v roce 1948 členy odbojové skupiny, která se několik let zabývala diverzemi proti režimu. Ve chvíli nebezpečí zatčení zvolili útěk na západ.

Ta kniha mimochodem popisuje zejména cestu na severozápad, když utíkali, aby se probili do západního Berlína.

Ústup přes Německou demokratickou republiku se jim povedl, na našem území přitom přišli o život tři lidé, v Německu sedm. Mašínové si cestu na svobodu doslova prostříleli. Zabili několik lidí, kteří se jim postavili na odpor, nebo těch, kteří je poznali, a znamenali proto nebezpečí prozrazení. Většina ze zabitých, včetně strážmistra Honzátka, Kašíka a zřejmě i příslušníků lidové armády NDR a policistů NDR, byli přitom nevinní lidé. I v Senátu proto zazněla před hlasováním, když jsme tady hlasovali minule, otázka, jsou-li tedy bratři Mašínové vrazi, nebo nikoli.

Zastánci vyznamenání Mašínů v Senátu odmítli posuzovat události ze začátku padesátých let prizmatem míru. Mašínové a jejich skupina tehdy bojovali v občanské válce, ve válce, kterou komunistická strana v Československu vnutila vlastnímu národu. Komunisté přece zaútočili na demokracii a začali zabíjet jako první. Není přitom pro posuzování odbojových činů důležité, jaké rozměry a formu ona válka měla. Mlčení většiny nemůže snížit význam statečnosti jednotlivce, naopak je stále jasnější, že Mašínové zachraňovali naši čest a dobrovolně se stali účastníky vnuceného boje.

Mašínové byli obětí války, kterou rozpoutal někdo jiný. Byli přinuceni obtížit své svědomí krví nevinných lidí. Zabíjeli, aby nebyli zabiti, tak jako každý voják ve válce. Jejich volba byla vědomá. Postavili se proti obrovské přesile, bojovali proti zlu, i když tušili, že se k nim málokdo připojí. Byli stateční a přisuzovat vinu jim mohou jen ti, kteří se zachovali stejně odvážně jako oni. Vyznamenání si zaslouží a k tomu já vás, vážení kolegové, vyzývám. A znovu opakuji, železné pravidlo války je: kdo nezabije, bývá zabit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátora, a nyní vystoupí pan senátor Vlastimil Balín. Prosím.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, v podstatě cítím potřebu zde vystoupit jako člen podvýboru, který se zabýval předmětem senátního tisku č. 289, tím, co je nám předkládáno k rozhodnutí jako doporučení pro prezidenta ČR.

Jistě jste zaregistrovali, že oproti letům předchozím je tady zhruba asi tak pomalu jen 50 % návrhů v matematickém početním vyjádření, než tomu bylo v letech minulých, kdy jsme tady posuzovali dokonce jednou asi 34 návrhů; dneska tady máme návrhů 17.

Přiznám se, a hovořil jsem o tom na podvýboru, že já osobně, a možná nejen já, zastávám názor, že jakéhosi morálního ocenění formou nejvyšší – udělením nebo propůjčením, chcete-li, státního vyznamenání by bylo dobré, kdyby se člověk dočkal za svého života, aby se jaksi z této morální hodnoty tohoto aktu dokázal třeba se svými blízkými i radovat.

Nezabráníme asi nikdy tomu, aby se tady objevovaly návrhy in memoriam. Dovedu pochopit, že bohužel tak společnost funguje, někdy nedokážeme ocenit zásluhy za běžného lidského života. Najdeme tu či onde nějaký příklad, kde jsme to opomněli, tak je myslím na místě takovéto ocenění přijímat. Ale pořád se nemohu smířit s tím, že většinou zhruba plus minus 50 % návrhů, které projednáváme, je právě bohužel už po dovršení hranice lidského života a je tam poznámka in memoriam.

Asi se nevyhneme ani projednávání opakovaných návrhů. Těch tam bylo, byť jsme jich tady doporučovali celkem 17, jak jsem již uvedl, tak přece jenom opakovaných tam bylo zhruba téměř také možná více než 50 %. Přiznám se, milé kolegyně, vážení kolegové, že v žádném případě nechci tento významný akt devalvovat nějakým politickým, ne-li ideologickým přístupem. Ale i po tom, co jsem slyšel, a samozřejmě jsem ročník 50, takže to vím pouze z literatury, prostě některé opakované návrhy naprosto reálně dělí společnost a dělí i náš pohled při posuzování zde v Senátu. Nemohu se ubránit dojmu, že vražda zůstává vraždou. A je jedno, jestli ji spáchá komunista, jestli ji spáchá člen jiného politického uskupení, nebo jestli ji spáchá někdo z tzv. odbojové skupiny. Pokusme se dneska při posuzování těchto návrhů respektovat navzájem. Každý asi chceme podpořit svoji představu na to již vzpomenuté morální ocenění. Znovu říkám, u mě je preference dokázat morálně ocenit především žijící osobnosti, které si takové ocenění v podobě propůjčení státního vyznamenání zaslouží.

Přiznám se, že jako člen podvýboru, který to připravoval, a znova říkám, asi jsem v takovém vnímání nebyl sám, konstatovali jsme, že letos se sešly dost silné návrhy z pohledu propůjčení státního vyznamenání. A proto si myslím, aby byla možnost a dostali podporu, doporučuji konkrétní procedurální návrh, abychom oddělili hlasování a hlasovali o předloženém návrhu ve dvou hlasováních. Doporučoval bych hlasovat o první, nejvyšší skupině – Řádu Bílého lva v prvém hlasování a pak ostatní skupiny: Řád T. G. G., Medaili Za hrdinství a Medaili Za zásluhy hlasovat společně en bloc ve druhém hlasování. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Než vyzvu další senátorky a senátory k diskusi, je tady námitka, že nebyla možnost přihlásit se písemně, a paní senátorka Palečková takovou žádost chtěla udělat.

Vzhledem k tomu, že nemohla, tak bych prosil, že bych nyní zařadil paní Alenu Palečkovou z důvodu technického nedopatření a pak bychom pokračovali v pořadí, jak jsou přihlášeny senátorky a senátoři. Nemáte námitky? (Ne.) Prosím, paní senátorko Palečková, máte slovo.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji za vyhovění mé žádosti vzhledem k tomu, že skutečně papírové přihlášky k dispozici nebyly. Procedurálnímu hlasování bych byla dala přednost, ale myslím si, že dlouho to nezdržím.

Já jsem ta, kdo letošní rok podával návrh na vyznamenání skupiny bratří Mašínů a byla jsem o to požádána zástupci sdružení bývalých politických vězňů a přiznám se, že jsem tuto výzvu přijala bez váhání, přestože jsem si vědoma toho, že vždycky když se tento návrh na plénu Senátu objevil, rozpoutal debatu a byl kontroverzní.

Jedná se o to, jestli přijmeme to, že boj se zbraní v ruce za určitých okolností má své oprávnění, anebo podlehneme jakémusi humanistickému přesvědčení, že takovýto boj není nikdy, kromě vysloveně válečných konfliktů, možný.

Chtěla bych říci, že nejsem žádný příznivec zbraní, střílení a podobných věcí, ale chci připomenout román Karla Čapka Matka. Tento spisovatel nepochybně byl velikým humanistou, ale vzpomeňte si na závěr jeho románu, kdy matka svému poslednímu nejmladšímu synovi dává do ruky zbraň s tím, že když se zabíjejí malé usmrkané děti, tak je potřeba do války se zbraní v ruce jít. Jestli si někdo myslí, že není tato paralela na místě, tak ho zvu na ďáblický hřbitov, kde právě tuto sobotu proběhne pietní akt, a tam hrobů malých usmrkaných – nebo vlastně ani ne usmrkaných dětí, protože to byli novorozenci převážně, kteří se narodili svým matkám ve vězení, tak tam takové hroby jsou. A hroby, když o tom mluvím, to je velký eufemismu, protože to byly prostě jámy, do kterých byly házeny bez rozdílu malé novorozené děti, tak dospělí lidé.

Komunistický režim začal hned po roce 1948 likvidovat své odpůrce, i domnělé odpůrce, z řad inteligence, živnostníků, statkářů apod. Všichni o tom víme a samozřejmě, že šlo také zejména v některých případech o krádeže jejich majetků. Už v roce 1949 byli popraveni první studenti, většinou studenti práv, kteří se zapojili do odbojové skupiny.

Za této situace; 1948, 1949 a začátku 50. let, kdy byly popravy, věznění atd., začala odbojová činnost, která měla napomoci osvobození Československa, jak pevně věřili nejen bratři Mašínové a další členové jejich skupiny, ale i další odbojáři. V nedávné době zemřel pan Otto Rambousek a z nějakých materiálů, z dřívějších rozhovorů bylo jasné, že on i další věznění anebo odbojáři té doby si představovali, že situace po roce 1948 je velmi dočasná a dojde za pomoci zahraničí a za vydatného přispění našich odbojářů k brzkému osvobození Československa a k návratu k normálnímu svobodnému životu.

Po návratu Radka Mašína z Jáchymova v roce 1953, kde viděl na vlastní oči krutost režimu, se tato skupina rozhodla odejít z Československa a pokračovat v odboji v zahraničí. Chtěla bych stejně tak, jako to tady říkal kolega Štětina, aby se do nejvíce lidí seznámilo s celou historií skupiny Mašínových v souvislosti s ostatními událostmi té doby. A věřím, že se pak změní názor dalších lidí na tyto události, stejně tak, jako se to postupně dělo s historií českých parašutistů a atentátu na Heydricha. Také jsem kdysi slyšela, že zavinili smrt mnoha českých lidí a byli za to obviňováni. Že po jejich činu odstoupila Anglie a Francie od Mnichovské dohody a byla uznána exilová vláda a Československo se vlastně vrátilo mezi později vítězné mocnosti, to už nám tehdy nikdo neříkal.

A ještě pár slov na téma hrdinství. Každý národ k němu má vlastní postoj. U nás obdivujeme a preferujeme spíše mučedníky. Hrdinové zpravidla nejsou papíroví lidí, jsou to lidé z masa a kostí a mají svoje vlastnosti, svůj určitý osobnostní typ. Každý národ, jak jsem řekla, má k hrdinství a k uctívání svých hrdinů vlastní postoj. Podle mého názoru nejšťastnější je národ, který hrdiny má, ale nepotřebuje je. Nešťastný ten, který je potřebuje, ale nemá je. Ale já považuji za nejhorší hrdiny mít a zapírat je. Proto vás prosím, abyste aspoň většinou tohoto pléna připustili další pouť bratří Mašínů a jejich skupiny k vyznamenání, které bylo navrženo. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, a prosím paní senátorku Richtrovou. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Eva Richtrová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěla bych se tady vyjádřit veřejně k nominaci pana plukovníka Josefa Křístka, a to nejenom za sebe, ale také za Český svaz bojovníků za svobodu a Českou obec legionářskou, a to z toho důvodu, že jsme společně připravili návrh na jeho vyznamenání.

To, co máme uvedeno ve všech materiálech, je vlastně popis jeho zásluh za osvobození naší republiky za 2. světové války a jeho další osud. Jenom bych tady chtěla připomenout ještě jednu věc. Pan plukovník Křístek vloni oslavil 90 let. Je to chodící legenda. Je neuvěřitelně vitální, a proto to, co teď řeknu, je to, co mě vede k tomu, abych to tady sdělila veřejně. Na všechny oslavy, na všechna výročí, ke všem památníkům vede cesta pana plukovníka Křístka. A to, co je pro mě naprosto nepochopitelné v jeho 90 letech, chodí po školách a opravdu to, co nesvede žádná učebnice dějepisu, dětem převypráví ze svých vlastních zkušeností. Je to naprosto ojedinělý případ, kdy děti ho sledují s opravdu otevřenou pusou, a udělá tolik práce, jako neudělá žádný vyučující dějepisu, ani ničeho jiného.

Proto bych i já tady chtěla vyjádřit podporu tomuto návrhu a očekávám, že mě v tom podpoříte a opravdu i vyznamenání pro pana Křístka bude podpořeno.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A já myslím, že mohu, kolegyně, kolegové, požádat paní senátorku, aby vyřídila naše pozdravy panu plukovníkovi a popřála mu pevné zdraví. Děkuji.

A prosím kolegu Sykáčka.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, senátní návrh na vyznamenání Řádem Bílého lva členům skupiny bratří Mašínů ve svém zdůvodnění uvádí jako hlavní důvod ocenění boj proti nastupujícímu totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami, jako to činila odbojová skupina Tří králů, kde byl jejich otec, v předchozí totalitě nacistické. Zdůvodnění dále uvádí, že se Mašínové vždy cítili vojáky a také tak jednali a že byli v roce 1946 vyznamenáni prezidentem Benešem Medailí Za chrabrost za činy vykonané během války.

Tvrzení, že se jednalo o odbojovou činnost srovnatelnou s odbojem jejich otce a dalších hrdinů boje proti nacistické okupaci, je však podle mého názoru velice odvážné. Nacismus, jehož základním cílem bylo vyčištění prostoru českých zemí od nepřizpůsobivých a poněmčení přizpůsobivých, byl bojem o holou existenci národa. A také proto veškerý odboj zahraniční i domácí si zaslouží naši úctu a obdiv.

Přesto však mezi našimi publicisty, historiky a veřejností je například stále prezentována legální vojenská poprava Reinharda Heydricha paraskupinou Antropoid jako atentát. Proč o tom hovořím? Protože legální a oprávněný odboj využívající násilných prostředků je dovolen za válečného stavu. Ozbrojený odboj, přestože je odůvodněný bojem proti totalitě a režimu, který si lid dané země zvolil, a to dokonce dobrovolně, nemůže být podle mého názoru hrdinstvím. Hrdinství totiž není pouze osobní statečností, odvahou, ale je dáno také osobním obětováním s tím, že důsledky našich činů prospějí těm, pro které jsme se obětovali.

Vyjdeme-li z preambule zákona o protiprávnosti předlistopadového režimu a odboji proti němu, konkrétně paragrafu 3, cituji: „Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty,“ konec citátu, pak neshledávám opravdu nic demokratického na akcích skupiny před jejím útěkem. I když skupina byla motivována politickými procesy – vraždou generála Píky, vraždou Milady Horákové, byla jejich činnost motivována snad jakýmsi mladickým zápalem a romantickou představou o boji proti zlu, kterou zdůvodňovali veškeré své konání.

Obava z prozrazení podle vlastních slov Milana Paumera v rozhovoru pro HN dne 18. června 2010 byla hlavní motivací při násilných činech proti zavražděným policistům a pokladníkovi. Stejně tak i odpověď, že když se bojuje proti nepříteli, pak nemůžete být lidumil.

O hrdinství neuvažovala ostatně ani americká strana, která podle jejích vlastních slov z nich chtěla mít agenty-chodce. A také žádné vyznamenání za jejich činnost při boji proti komunismu jim neudělila.

Schválením udělení vyznamenání Senátem dáme signál, stejně jako tomu bylo za předchozího režimu, že základní etické a mravní normy jsou pouze dány jen tím, jaký společenský systém zrovna vládne.

Pak bychom museli omlouvat vraždy, které se děly po osvobození a při odsunech našich spoluobčanů německé národnosti, na kterých se bohužel podílel i další navržený na vyznamenání kapitán Ctibor Novák, který na přímluvu Bedřicha Reicina nebyl odsouzen koncem roku 1945 a byl omilostněn zákonem č. 115/1946 Sb., tzv. generální pardon.

Že se jednalo o osobní tragédii všech zúčastněných, je zřejmé. Matka bratří Mašínů byla vězněna nacisty a za útěk synů byla v roce 1955 odsouzena ve vykonstruovaném procesu na 25 let.

Václav Švéda, otec dvou dětí, se pokusil několikrát opustit protektorát a bojovat proti nacismu.

Při svých pokusech byl vězněn gestapem a nakonec skončil ve věznici v Brandenburgu od roku 1942 do dubna 1945. zbyněk Janata, nejmladší ze skupiny, zůstal při útěku osamocen.

Všichni měli osobní zkušenosti z odboje. Bohužel ten nezkušenější z nich, kapitán Novák a Václav Švejda, neučinili pravděpodobně nic, aby romantické představy potomků hrdiny odboje štábního kapitána Josefa Mašína usměrnili tak, aby nedošlo k této další tragédii.

Proto vás, dámy senátory a páni senátoři, žádám, abychom nepřispívali svým rozhodnutí k dalšímu překreslování historie a vytváření hrdinů tam, kde nejsou. Dámy a pánové, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím kolegyni Bayerovou. Prosím, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, úvodem si vás dovoluji upozornit, že jistě jen technickým nedopatřením vypadlo ze stručné charakteristiky Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera, že v rámci svého protikomunistického odboje zabíjeli také na území tehdejší Československé republiky, nejen na území tehdejší Německé demokratické republiky! Zabíjeli nejen v boji, ale i při loupežných přepadeních.

V návrhu zákona o protikomunistickém odboji velmi oceňuji text sedmého odstavce čtvrtého paragrafu.

Tam se mj. uvádí, že za účastníka protikomunistického odboje nelze považovat toho, kdo se dopustil, a nyní si dovoluji citovat, zvlášť zavrženíhodného jednání směřujícího k popření individuálních základních lidských práv a tomuto jednání se v rámci akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu bylo možno vyhnout. Konec citace.

Já si jen těžko dovedu představit čin směřující k popření individuálních základních lidských práv, kterému by se bylo možno vyhnout, jež by byl brutálnější než čin Ctirada Mašína. Ten již omámenému a tehdy bezbrannému strážmistru SNB Jaroslavu Honzátkovi podřezal hrdlo.

Autoři návrhu zákona o protikomunistickém odboji sami zdůrazňují, že je takovéto jednání zavrženíhodné. Nelze přeci ve jménu práva na svobodu jednoho popřít právo na život druhého. Jsem zásadně proti návrhu Senátu v případě bratrů Mašínových a Milana Paumera! Jejich činy byly zavrženíhodné! Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o vystoupení pana kolegu Řiháka.

Senátor Josef Řihák: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, tady předřečníci již zdůvodňovali, proč podpořit, či nepodpořit některé tyto návrhy. Já bych pouze zareagoval, když tady vystoupil pan senátor Balín, který tady dal procedurální návrh na hlasování, kdy navrhl oddělit hlasování u návrhů na udělení Řádu Bílého lva a samostatně hlasovat o ostatní části této přílohy. Já bych chtěl tento návrh modifikovat, abychom hlasovali v I. – Řád Bílého – v těchto návrzích pouze zvlášť řádku číslo jedna, to znamená Ctirad Mašín, Josef Mašín a Milan Paumer, a ostatní, abychom už hlasovali dohromady, tak jak je v příloze, kterou vám předložil podvýbor v tisku 289. Pan kolega se mnou souhlasí. Takže toto je modifikovaný návrh hlasování. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím pana senátora Tomáše Grulicha.

Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, původně jsem nechtěl vystupovat, protože jsem k bratrům Mašínům vystupoval již v minulosti, nicméně se tady ozvaly věty o prznění historie. Proto jsem se rozhodl, že přece jenom vystoupím a několik poznámek bych uvedl. Bratři Mašínové bojovali proti totalitě, celá rodina Mašínů bojovala proti totalitě. Otec za druhé světové války, oni proti komunismu. Informace o tom, že nebyl válečný stav, je stejná, jako kdy Československo nebylo ve válečném stavu v roce 1939–1941 vůči nacistickému Německu, přesto samozřejmě docházelo k činům a bojům proti této totalitě a nikdo dodnes tento boj nezpochybňuje. Stejně tak bych si vzpomněl na případ generála Radomíra Luži z Rady tří. Generál Luža byl zabit českými četníky. Jeho syn, pozdější profesor historie na univerzitě v New Orleans, ve svých 17 letech vpadl do této četnické stanice a četníky potrestal a celou četnickou stanici vystřílel. Byl to omyl, protože se jednalo o jinou směnu než tu, která zabila jeho otce. Nikdy nikdo nezpochybnil tento čin a já to zcela chápu, protože byl válečný stav.

Mezi rokem 1948–1953, jak uvádí řada historických publikací, se hovoří, že obě strany se připravovaly na válku. V západoevropských státech byla dokonce připravována československá armáda, se kterou se počítalo v boji proti komunistické totalitě. Samozřejmě i bratři Mašínové se svými kolegy to věděli a měli v tuto chvíli, já bych řekl, že oprávněný pocit, že jsou ve válečném stavu.

Zde zaznělo několikrát, že bratři Mašínové nejsou hrdinové. Vzpomínám si na jeden rozhovor s polským novinářem, který říkal, že kdyby v Polsku měli Mašíny, mají pomníky v každé vesnici. My se Polákům často obdivujeme, že dokážou být vlastenečtí, jenom my ne! Budu podporovat vyznamenání bratrů Mašínů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Venhodovou.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, jenom velmi krátce. Je už těžké něco doplňovat potom, co tady řekl kolega Grulich a kolega Štětina.

Já se s tím naprosto ztotožňuji, ale chtěla bych připomenout ještě jeden aspekt, který tady hraje roli. Ne všichni se této dnešní doby dočkali.

Naše země díky tomu, co se tady přihodilo, díky změně režimu, se ke svým hrdinům zachovala tak, jak se zachovala.

Ale musím říci, že jak ti, kteří zatím žijí v zahraničí a kteří byli režimem poté, co odvedli vlastenecké a hrdinné činy této zemi, své vlasti, kteří byli poškozeni a vyštváni, tak ani oni a i jejich potomci, kteří dnes v zahraničí žijí, berou případ bratří Mašínů, jejich skupiny, symbolicky.

Já i z tohoto důvodu se domnívám, že tento skutek, který byl v té době hrdinstvím vzhledem k věku a k tomu, co tito mladí lidé v té době zažili, tak já budu také vždycky návrh na jejich ocenění podporovat.

Myslím si, že nestačí milost. V tomto případě je potřeba symbolicky i vůči těm, kteří to sledují ze zahraničí i vůči potomkům jim toto ocenění poskytnout. Ti, kteří žijí, mnoho času nemají a ti, kteří jsou jejich potomky, si to zasluhují.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím kolegyni Gajdůškovou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chci učinit jen faktickou poznámku k tomu, co řekl pan senátor Grulich. I když vezmeme v úvahu, že doba, o které se bavíme u bratří Mašínů, byla vnímána jako válečný stav, tak i podle mezinárodního práva ve válce se zajatci bez soudu nezabíjejí.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Toto byl poslední příspěvek do obecné diskuse. Nikdo se nehlásí, diskusi končím. Prosím paní zpravodajku.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, debaty se účastnilo celkem 11 senátorů.

Debatu jsem vyslechla poosmé a poosmé jsou tady dvě skupiny senátorů. Jedni považují skupinu bratří Mašínů za naše národní hrdiny a já mezi ně také patřím, a druhá skupina si myslí, že národními hrdiny nejsou a nezaslouží si návrh na státní vyznamenání.

Možná, až si všichni přečteme knihu, kterou tady uvedl pan kolega Štětina, možná názor změníme, ale je možné, že ještě v dalších letech budeme poslouchat stále jednu debatu.

Máme tady procedurální návrh, abychom zvlášť hlasovali o udělení Řádu Bílého lva Ctiradu Mašínovi, Josefu Mašínovi a Milanu Paumerovi a v druhém hlasování abychom hlasovali o všech dalších návrzích na státní vyznamenání, jak je máte v tisku 292.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Upřesnil bych způsob hlasování. Znělkou svolám kolegy a kolegyně.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme teď hlasovat o návrhu kolegy Balína, který modifikoval kolega Řihák, že bychom hlasovali odděleně, a to tak, že bychom nejdříve hlasovali o tom, zda navrhneme Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera, Václava Švédu, Zbyňka Janatu, Ctibora Nováka na vyznamenání na Řád Bílého lva a následně bychom hlasovali o zbytku navržených.

Teď budeme hlasovat o tom, zda přijmeme tento způsob hlasování.

Prosím, pane kolego.

Senátor Igor Petrov: Kolega Řihák upravil tento návrh do podoby, že by se odděleně hlasovalo pouze o prvním řádku Bílého lva, to znamená o Mašínech a všechno ostatní by bylo hlasováno v balíku s ostatními. Takto jsem to pochopil a takto s tím údajně souhlasil i kolega Balín.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Chápal jsem první návrh kolegy Balína, že bychom hlasovali odděleně o všech členech skupiny bratří Mašínů a následně o ostatních.

Prosím, kolego Řiháku, jak jste to myslel, abychom se nedopustili omylu v hlasování.

Senátor Josef Řihák: Pane předsedající, myslel jsem to tak, jak jsem to řekl a jak to říkal pan kolega. První řádek hlasovat zvlášť, Ctirad Mašín, Josef Mašín a Milan Paumer a ostatní hlasovat tak, jak je to v senátním tisku 289.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Jsou zde dva procedurální návrhy. Jeden kolegy Řiháka a druhý kolegy Balína. Prosím kolegu Balína o upřesnění.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, první věc, kterou jste řekl k tomuto procesu hlasování, byla z mého pohledu správná.

Když se mnou kolega Řihák konzultoval způsob, měl jsem za to, že budeme hlasovat celou skupinu zvlášť – zvlášť návrhy Mašínové a pak druhá část skupiny, která je tam předkládána in memoriam – to by bylo jedno hlasování, další návrhy by bylo druhé hlasování.

Takovýto návrh jsem schopen akceptovat v modifikaci svého původního procedurálního návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takto jsem tomu porozuměl. Protože návrh kolegy Balína je širší, o tomto návrhu bychom měli hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, zda hlasovat zvlášť o skupině bratří Mašínů a ostatních, nebo jestli budeme hlasovat dohromady. Zahajuji hlasování. Kdo je pro oddělené hlasování? Kdo je proti tomuto návrhu? Registrováno 69, pro 52. Návrh byl schválen.

Budeme tedy hlasovat, zda souhlasíme s tím, aby Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda, Zbyněk Janata, Ctibor Novák byli navrženi na vyznamenání Řádem Bílého lva.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Registrováno 70, pro 38. Návrh byl schválen.

Teď budeme hlasovat o návrhu na zabývající vyznamenané, to znamená i s panem generálem Mézlem z kategorie Řádu Bílého lva.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 21 registrováno 70, pro 69.

Návrh byl schválen.

Mohu konstatovat, že Senát schválil všechny, kteří jsou navrženi na udělení či propůjčení státních vyznamenání.

Můžeme přejít k dalšímu bodu, kterým je

Pokračování volby

– druhé kolo volby kandidátů na funkci veřejného ochránce práv

Prosím pana senátora.

Senátor Tomáš Grulich: Rád bych vás seznámil se způsobem druhého kola volby.

Do druhého kola postoupili paní Iva Brožová, paní Daniela Kovářová, Jitka Seitlová a paní Šabatová. Na tomto žlutém hlasovacím lístku budete mít čtyři jména. Můžete zaškrtnout maximálně dvě jména. Je to stejný způsob jako minule.

Znamená to kolečko kolem čísla – jsem pro, křížek – jsem proti. Musíte označit všechna čtyři jména a pouze dvě pozitivně.

Říkám to znovu, protože se v minulé volbě objevili jedinci, kteří to nepochopili. Musí být označena všechna čtyři jména a z toho pouze maximálně dvě kladně.

Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získají nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než je počet obsazených míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali nejvyšší počet hlasů.

Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se volba mezi nimi.

Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los.

A nebyla-li v druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu.

Místnost je připravena, volební lístky jsou připraveny, tak prosím, vstupme do voleb.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane předsedo, ještě prosím čas.

Senátor Tomáš Grulich: Domnívám se, že bychom za dvacet minut mohli udělat volbu, za dvacet minut bychom uzavřeli, což je v půl šesté, volební místnost, a myslím si, když se jedná takto, že bychom to mohli mít do v 17.45 spočítáno.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, takže 17.40, pane předsedo.

V 17.40 budeme pokračovat v našem jednání.

Senátor Tomáš Grulich: V 17.45.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: V 17.40 to stihnete, prosím.

Senátor Tomáš Grulich: Myslím, že pan místopředseda nebude počítat. Pokusíme se to stihnout.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, v 17.40 budeme pokračovat.

Senátor Václav Jehlička: Prosím kolegy z klubu ODS na pět minut na krátkou poradu do klubové volební místnosti. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 17.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.42 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v jednání.

Zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku 2. kola 1. volby.

Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, mám pro vás radostnou zprávu. Žádné dnešní volby už nebudou.

Dovolte mi, abych vás seznámil se zápisem o volbě kandidátů na funkci veřejného ochránce práv, konané dne 23. června 2010.

Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 72, a počet vydaných tomu odpovídal, také 72.

Pro kandidátku Ivu Brožovou bylo odevzdáno 46 hlasů, pro kandidátku Danielu Kovářovou bylo odevzdáno 10 hlasů, pro kandidátku Jitku Seitlovou bylo odevzdáno 12 hlasů, pro kandidátku Annu Šabatovou byly odevzdány 43 hlasy.

Dovoluji si konstatovat, že paní Iva Brožová a paní Anna Šabatová jsou námi zvoleny jako kandidátky na funkci veřejného ochránce práv.

Dovolte mi, abych jim z tohoto místa gratuloval, pokud mě alespoň slyší. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo. I já se připojuji ke gratulaci a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Návrh senátního návrhu zákona

senátorů Tomáše Töpfera, Jiřího Obelfalzera a Richarda Svobody,

kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,

ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 275. Tento návrh zákona uvede senátor Tomáš Töpfer, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji. Děkuji, pane předsedající. Já jenom stručně zopakuji, že jste tady ode mě slyšeli už první čtení zákona, který jsme projednali ve výborech i v komisi pro sdělovací prostředky v Senátě.

Stručně zopakuji, o čem novela zákona o vysílání České televize je.

Jde o to, že podle koncepce, kterou navrhl kdysi můj přítel Pavel Dostál, měla na České televizi skončit reklama, respektive vysílání reklamy spolu s analogovou tmou, to je přechodem na digitální zemské vysílání, které je plánováno na 11. 11. 2011.

Tehdy měla z České televize zmizet reklama jako z veřejnoprávního média. Tato novela předpokládá, že by na České televizi reklama v rozsahu, v jakém v tuto chvíli na České televizi je, což je v zákoně popsáno, je to 0,75 % na 1. programu plus 5 % teleshopingu, máte to všechno rozdáno v lavicích, že by v tomto rozsahu, v jakém je, reklama na České televizi zůstala a na odděleném účtu, který má právo kontrolovat každý rok vláda, by se shromažďovaly prostředky, které by cestovaly – 40 % těchto prostředků na podporu Státního fondu kinematografie a 40 % na Státní fond kultury, 20 % výtěžku reklamy by zůstávalo na účtu České televize na digitalizaci archivu ČT, který se odhaduje asi na 700 milionů Kč.

V loňském roce činil objem reklamy na České televizi asi 540 milionů Kč. Česká televize stejně s tímto výnosem z reklamy dnes nesmí a nemůže hospodařit. Je oddělený na zvláštním účtu, takže se nezahrnuje do jejích příjmů. Digitalizace archivu by tak byla zajištěna z peněz, z výnosu 20 % reklamy, která by na České televizi zůstala. Archiv ČT je skutečně naše rodinné stříbro, je to několik desítek tisíc hodin záznamů, které by se měly převést na digitální podobu, na digitální nosiče.

Státní fond kultury v tuto chvíli existuje, nebyl zrušen, jak bylo původně plánováno. Současně nemá dovolenou radu, protože do Státního fondu kultury neplynuly žádné peníze, ale existuje, má statut. V minulosti – protože jsem se také účastnil Státního fondu kultury, byl jsem v radě – rozděloval zhruba 10 milionů Kč ročně na aktivity po celé republice, v regionech. Nedovedete si představit, kolik je 10 nebo 20 tisíc Kč pro dětský pěvecký festival, pro nějaký menší odborný časopis nebo menšinový odborný časopis, co to znamená pro nějaké regionální muzeum, co to znamená pro hudební festival vážné hudby někde v regionu.

Čili pokud mluvíme o penězích do kultury, skutečně mluvíme v číslech deseti, maximálně statisíců, nikoli milionů. Výnos 40 % z reklamy České televize je odhadem 200 milionů Kč. To jsou peníze, které by české kultuře neobyčejným způsobem prospěly a slušely.

Chci ještě avizovat, že jsme zákon připravovali v součinnosti s paní místopředsedkyní, které jsem chtěl z tohoto místa poděkovat, která byla také v pracovní skupině a sjednala schůzku s generálním ředitelem České televize. Takže její pozměňovací návrh, který avizuji, je po vzájemné dohodě všech nás a České televize s tím, že bych vás chtěl požádat, abyste tento zákon propustili do podrobné rozpravy. To je zatím všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Zpravodajkou komise je paní senátorka Alena Gajdůšková. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 275/2. Senátní tisk projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Bureš. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 275/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Bureš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh senátního návrhu zákona, který nyní projednáváme, směřuje k zajištění trvalého financování Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a Státního fondu kultury České republiky z výnosů reklam v České televizi.

Je to především proto, že stávající právní úprava, jak už tady bylo řečeno, řeší jen naplnění Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie, a to pouze do doby ukončení analogového vysílání, kdy měla zároveň úplně skončit reklama na České televizi.

Při projednávání návrhu zákona v garančním výboru, tedy ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice byly přijaty pozměňovací návrhy, které doplňují a částečně rozšiřují návrh zákona z prvního čtení, a to především úpravou názvu zákona, dále procentuálním rozdělením výnosů z reklamy v České televizi do již zmíněných obou státních fondů. Dochází také ke změně § 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání:

„(1) Čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na programu ČT 1 zůstane na úrovni současného stavu i po přechodu na zemské digitální vysílání.“

Pozměňovací návrh se také týká i zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Upravuje a stanoví jednoznačně, který přístroj je či není schopen přijímat rozhlasový nebo televizní signál.

V praxi totiž docházelo k výběru rozhlasových a televizních koncesionářských poplatků i z přístrojů, které byly trvale upraveny tak, že nebyly technicky způsobilé přijímat rozhlasové nebo televizní vysílání.

V rámci proběhlé diskuse v garančním výboru se nejvíce diskutovalo mj. o Státním fondu kultury ČR, tedy i o jeho existenci či vlastně neexistenci, o účelnosti tohoto fondu, o Radě fondu, dále také samozřejmě o výši a procentuálním poměru výnosů z reklamy pro jednotlivé fondy.

Diskutovala se také již zmíněná problematika výběru poplatků za přístroje, které jsou upraveny tak, aby nebyly technicky způsobilé přijímat rozhlasový a televizní signál.

Nyní bych vás s vaším dovolením seznámil s usnesením garančního výboru:

127. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 18. schůze, konané dne 22. června 2010.

Po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, 1. místopředsedy výboru, po odůvodnění návrhu senátního návrhu zákona zástupcem navrhovatelů senátorem Tomášem Töpferem, po zpravodajské zprávě senátora Milana Bureše, místopředsedy výboru, a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 275 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Milana Bureše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo vedle předkladatele a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se paní zpravodajky Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, zda si přeje vystoupit? Ano, je tomu tak. Hovořit bude paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové, budu velmi stručná, ale vzhledem k tomu, že usnesení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky je mírně odlišné od usnesení, které přijal výbor, tak ho musím přečíst.

Chtěla bych ale ještě také poděkovat z tohoto místa navrhovatelům jednak za jejich iniciativu a také skutečně za vstřícnost, s jakou pracovali na tom, aby zákon byl skutečně jednak průchozí a jednak aby skutečně pomohl české kultuře.

Myslím si, že Senátu obecně podpora kultury velmi a velmi sluší a přispívá také k tomu, abychom osvědčili pozici horní komory Parlamentu ČR, na kterou jsme určitě všichni hrdi.

Stálá komise Senátu po projednání návrhu senátního návrhu zákona přijala usnesení. Komise doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení, určuje mě zpravodajkou a pověřuje předsedu komise pana senátora Oberfalzera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Jako první vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu k tomu hovořit jenom krátce.

Jde skutečně o významnou podporu nejen kultury, ale i české kinematografie i – a to musíme přiznat – České televize.

A pozměňovací návrh je jenom určité technické upřesnění. Prošlo to napříč politickým spektrem a doufám, že to nikomu z vás nebude dělat problémy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chci jenom potvrdit, že projednávání tohoto návrhu v Komisi pro sdělovací prostředky mělo 100procentní podporu všech přítomných senátorů a měli jsme vysokou účast.

Ale chtěl bych ještě dodat, že mimo rámec našeho usnesení, protože ještě potřebovalo nějaké legislativně-technické doladění, jsme si vyjádřili takovou neformalizovanou podporu pro pozměňovací návrh paní senátorky Gajdůškové, který jste dostali rozdaný na stoly a jehož smyslem je překlopení režimu měsíčního na režim čtvrtletní. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že by měl tento systém podpory začít fungovat v prosinci 2011, je tento návrh trošku komplikovaný, protože pokrývá nejprve jednotlivý měsíc prosinec a potom nabíhá na čtvrtletní režim.

V souladu s tím, jak jsme se shodli, jak říkám mimo rámec formalizovaného usnesení, bych vás chtěl požádat, abyste podpořili i tento pozměňovací návrh ke všem pozměňovacím návrhům a původnímu návrhu zákona. Čili jinými slovy vás žádám, abyste podpořili návrh; ve znění jak pozměňovacích návrhů schválených komisí, výborem, ale také ve znění pozměňovacího návrhu paní senátorky Gajdůškové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji. Mně nezbývá než jenom konstatovat, že vystoupili kromě zpravodajů dva senátoři, a chtěl jsem poděkovat předem za vaši vstřícnost a propuštění tohoto čtení zákona do podrobné rozpravy, abychom mohli zapracovat i pozměňovací návrh paní senátorky Gajdůškové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, pane senátore. Vy jste jako navrhovatel vlastně vystoupil i jako zpravodaj.

A protože nezazněl žádný z návrhů, ani zamítnout, ani schválit, ani vrátit k novému projednání, takže přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou nyní otevírám.

Kdo se hlásí? Ano, paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové, již byl avizován pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu. Pan senátor Oberfalzer ho okomentoval. Jde skutečně pouze o technickou záležitost, kde režim převodu finančních prostředků, které Česká televize získá z reklamy, bude převáděn do Fondu české kinematografie a do Fondu na podporu kultury čtvrtletně, nikoliv měsíčně.

Návrh vypadá dlouze, ale musí takto vypadat. Je takto zpracován legislativou, ale jde skutečně jenom o to, že je tam zaměněno slovo měsíčně za slovo čtvrtletně. Jak mi sdělila legislativa, nemusím ho předčítat, protože ho máte v písemné podobě před sebou na lavicích. Muselo tam být ještě zapracováno přechodné ustanovení vzhledem k tomu, o čem mluvil pan senátor Oberfalzer, to znamená k tomu, že analogové vysílání bude vypnuto v listopadu 2011 a byla by tam měsíční prodleva, takže k tomu směřuje přechodné ustanovení. A samozřejmě na to musí také reagovat bod tři, to znamená účinnost zákona. Poprosím vás také o podporu tohoto návrhu a poté o schválení návrhu zákona jako celku.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní je přihlášen pan senátor Milan Bureš. Prosím.

Senátor Milan Bureš: Jak jsem sdělil ve své zpravodajské zprávě, tak v rámci garančního výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice byly přijaty pozměňovací návrh. V podstatě jsou dva. Je to jakýsi komplexní pozměňovací návrh. Už ho komentovat nebudu, protože je součástí usnesení, které máte na lavici, a jednak jsem se o pozměňovacích návrzích zmínil ve své zpravodajské zprávě. Takže mi nezbývá nic jiného, než říci, že by bylo vhodné hlasovat nejdříve o návrhu paní senátorky Gajdůškové a pak o komplexním pozměňovacím návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zda se chce k podrobné rozpravě vyjádřit. Nechce. Pan zpravodaj vlastně doporučení řekl ve svém vystoupení jako senátor, takže budeme moci přistoupit k hlasování.

A pro úplnost a přesnost prosím ještě garančního zpravodaje, aby zopakoval a uvedl, jak budeme hlasovat.

Senátor Milan Bureš: Nejdříve bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Gajdůškové. Poté, co bude případně přijat, bychom měli hlasovat o pozměňovacích návrzích, které podal garanční výbor – výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Takže budeme hlasovat o návrhu paní Gajdůškové. Pokud bude přijat, budeme hlasovat o znění ve smyslu přijatého pozměňovacího návrhu paní Gajdůškové. Je to tak?

Senátor Milan Bureš: Pozměňovací návrhy paní Gajdůškové vlastně upravují a rozšiřují komplexní pozměňovací návrh garančního výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, tak jsem to řekl správně. Stanovisko navrhovatele už bylo řečeno, ale poprosím ještě jednou. Pane navrhovateli, souhlasíte? (Ano.) Zpravodaj také souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 22, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A budeme pokračovat v hlasování, jenom chvilku počkám, abychom to nezavařili.

Budeme nyní hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhutak, jak byl součástí usnesení garančního výboru, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu v předchozím hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 23, kvorum zůstalo stejné, registrováno 65, kvorum 33, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Budeme pokračovat. Návrh byl přijat a podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

Dále pověřujeme senátora pana Töpfera a senátora – prosím další jméno – paní senátorku Gajdůškovou? Souhlas? (Navrhuje pana senátora Oberfalzera.) Takže pana senátora Töpfera a pana senátora Oberfalzera, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Jsou nějaké námitky? Nejsou, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který jsme právě přednesli.

Aktuálně je přítomno 64, kvorum 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 24 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvorum 33, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli, navrhovateli a děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

A přistoupíme hned k dalšímu bodu, a to je projednání

Návrhu zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o lobingu)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 285. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí Jeronýma Tejce na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 25 registrováno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh se kladně vyslovilo 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych přivítal pana Jeronýma Tejce za předkladatele a požádal ho, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jeroným Tejc:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych velmi stručně odůvodnil návrh, který vznikl v Poslanecké sněmovně nikoli z popudu vlády, ale skupiny poslanců a který byl Poslaneckou sněmovnou přijat, konkrétně návrh zákona o lobbingu. Dovolím si pouze změnit několik zásadních skutečností a principů, o které se tento návrh zákona opírá.

Snažíme se, aby lobbing, který je určitě jedním z legitimních způsobů ovlivňování, rozhodování orgánů veřejné moci byl pod kontrolou, aby to byl lobbing, který není vykonáván někde za závěsy a kuloáry takových místností a budov, jako jsou Poslanecká sněmovna či Senát a snažíme se o to, abychom dali pravidla tomuto lobbování.

Vnímám všechny výhrady, které zazněly ať už na plénu Poslanecké sněmovny a které pravděpodobně zazní i tady k tomuto návrhu zákona, protože najít správnou definici toho, co lobbing je, jak ho regulovat je určitě obtížné. Pokusili jsme se o to v Poslanecké sněmovně dvakrát. Proběhla k tomu řada seminářů se společností jako Transparency International a dalšími a stále objevují nové a nové připomínky. Situace v naší zemi si podle mého názoru vyžaduje důslednou regulaci lobbingu, a proto jsme se pokusili přijít se svým konkrétním návrhem. Podotýkám, že je to první návrh zákona, který vznikl na toto téma. Pokud dnes bude přijat, jistě dozná za příští léta mnoha změn. Pokud přijat nebude, doufám, že se objeví jiný třeba vylepšený.

Návrh zákona se týká výkonu lobbingu, a to lobbingu týkajícího se přípravy, projednávání a schvalování návrhů obecně závazných právních předpisů, projednávání a schvalování dokumentů s plánovací, koncepční a strategickou povahou. Netýká se všech způsobů jednání, pod které bychom mohli lobbing zařadit, týká se jen omezené skupiny. V § 2 tohoto zákona a v jeho odstavcích 1 až 3 definovat pozitivním a negativním způsobem co lobbing je a co naopak lobbing není. Myslíme si, že lobbingem by mělo být to, zda se někdo snaží ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci a naopak nechceme, aby za lobbing byla považována například komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, stížností nebo peticí.

Velká diskuse vede o tom, kdo by měl pod tento návrh zákona spadat. Pokusili jsme se vytvořit definici veřejného funkcionáře, pod kterého zahrnujeme především poslance, senátora, člena vlády, jeho náměstka a další osoby, přičemž jsme původně navrhovali, aby se tento návrh týkal například hejtmanů a primátorů statutárních měst. Tento návrh byl poslaneckým návrhem v Poslanecké sněmovně zamítnut.

Snažíme se také definovat toho, kdo je lobbistou. Původní návrh zněl tak, aby jím byl ten, který se dobrovolně registruje. Pak vznikla námitka, že lidé, kteří se dobrovolně registrovat nebudou, budou lobbing vykonávat bez kontroly. Proto jsme reagovali definicí, že lobbistou je osoba, která uskutečnila v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí více než tři lobbistické kontakty. Pak platí, že vykonává lobbing a je povinna se registrovat. Registrace lobbistů by probíhala povinně u ministerstva vnitra, přičemž ministerstvo by sdělovalo jednak na dotaz, ale především prostřednictvím veřejného dálkového přístupu, tedy na internetu seznam lobbistů a ti by byli nejen povinně registrováni, ale zároveň by zde byla jasná informace pro každého z veřejnosti, kdo lobbistou je či není.

Lobbisté by kromě povinnosti informovat o tom, že se stali lobbisty, měli také možnost přístupu do objektů komor, ale podle jejich usnesení. Záleželo by na Senátu či Poslanecké sněmovně, v jakém způsobu a šíři umožní lobbistům vstup například na jednání výboru, kde by mohli vystoupit, pokud by si tak přál někdo z členů toho konkrétního výboru.

Lobbisté by zveřejňovali jednou za kalendářní čtvrtletí zpětně seznam schůzek, které uskutečnili s veřejnými funkcionáři a také místo a téma. Téma zcela obecně, ale konkrétně tak, aby bylo jasné, kterého dokumentu nebo konkrétního zákona se jejich schůzka dotýkala. Záměrně říkám, že nikomu tento zákon nezakazuje scházet se s lobbisty, nikomu nezakazuje diskutovat, ale jediné, co si klade zákon za cil je, aby o těchto schůzkách byla informována veřejnost, aby si každý mohl udělat názor na to, zda konkrétní poslanec, senátor nebo člen vlády zastupuje veřejný zájem, za který byl zvolen, nebo zastupuje zájem někoho jiného, třeba nějaké lobbistické nebo finanční skupiny.

Aby kontrola byl úplná, navrhli jsme, aby také veřejní funkcionáři měli povinnost jednou za tři měsíce zpětně pracovní program, tedy schůzky s lobbisty nahlásit příslušnému mandátovému a imunitnímu výboru, případně u ostatních veřejných funkcionářů ministerstvu vnitra. Domníváme se, že je to jediný způsob, jak tak zvanou křížovou kontrolou zajistit, že údaje budou platné.

Velmi rychle k sankcím. Lobbistům by hrozila při nedodržování podmínek tohoto zákona pokuta až do milionu korun a zákaz činnosti do pěti let. Veřejným funkcionářům sankce, které vyplývají ze zákona o střetu zájmů a které nemusím jistě příliš představovat.

Jsou tam ještě dvě drobné změny, které se snažíme prosadit. Jednak to, aby asistent poslance či senátora musel podávat stejně jako poslanci či senátoři oznámení o svých činnostech. Vychází to z běžné praxe na půdě Poslanecké sněmovny, kdy někteří asistenti byli formálními asistenty a v zásadě vykonávali činnost podobnou lobbingu právě na půdě Poslanecké sněmovny.

Snažíme se také zákon o střetu zájmů v jedné věci změnit a zpřesnit – aby nebylo možné pobírat odměnu v řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánech podnikající právnické osoby, pokud v ní kraj nebo obec má hlasovací podíl, pro daného člověka, který tam obec nebo kraj zastupuje. Dnes je to tak, že to není možné v případě, kdy tam má obec nebo kraj většinu. Domníváme se, že by bylo dobré, aby to nebylo možné v žádném případě.

Poslední věc, kterou měníme, je snaha o to, aby – pokud přichází návrh zákona do legislativního procesu – bylo zřejmé, kdo na něm pracoval, kdo ho vytvořil. Reagujeme tak na obvyklou praxi zejména ministerstev i ministerstva spravedlnosti. Přestože mají obrovský aparát úředníků, nechávají zpracovávat jednotlivé návrhy zákonů či drobné změny soukromé advokátní kanceláři a potom bez znalosti toho, kdo materiál zpracovával, může být problematické odhalit zájem konkrétního předkladatele nebo zpracovatele. Myslíme si, že je poctivé, aby v této věci veřejnost znala, kdo se podílel na zpracování tohoto návrhu.

Tolik stručné odůvodnění tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Prosím u stolku legislativy o klid.

Poslanec Jeroným Tejc:Děkuji za to, aby tady byl větší klid. Mohu vás uklidnit, že jsem z Poslanecké sněmovny zvyklý na daleko vyšší hladinu hluku. Toto považuji za komorní a pro mne velice příjemné.

Děkuji za možnost tady vystoupit a jsem připraven reagovat případně velmi krátce na vznesené připomínky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli, omlouvám se za přerušení, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona VZVOB, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 285/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Dryml, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené senátorky, vážení senátoři. Dostali jsme návrh zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů, který navazuje na sněmovní tisk č. 994. Zákon o lobbingu je poslanecký návrh. Sněmovně byl předložen v prosinci 2009. První pokus byl sice z poloviny roku 2009, ale byl vrácen sněmovnou k dopracování.

Stanovisko vlády k tomuto tisku bylo nesouhlasné. Vláda vytýkala tomuto návrhu zejména vadný pojem lobbingu, kde nejde o uskutečnění kontaktu, ale jde o prosazení zájmu podle názoru vlády, což v tomto návrhu zákona je spíše obráceně. Vláda také postrádala formulování vlastních pravidel provádění lobbingu a vyjádřila nesouhlas s registrací, která je spíše v tomto návrhu.

Byla tady vytknuta i neurčitá definice lobbistického kontaktu a nejasná hranice mezi kontaktem a právem občanů na běžné oslovování svého poslance a senátora.

V Poslanecké sněmovně tento návrh byl přikázán dvěma výborům. Výbor pro bezpečnost přerušil projednání do doby, než se to projedná v ústavně-právním výboru. A tento to však neprojednal.

Teď k samému stanovisku, které vyjádřil VZVOB dne 16. června. Výbor doporučil Senátu Parlamentu zamítnout návrh tohoto zákona, určil zpravodajem výboru Vladimíra Drymla a pověřil senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Návrh na zamítnutí šel napříč a byl všemi členy zahraničního výboru.

Dále odkazuji na informaci legislativního odboru Senátu k tomuto návrhu zákona. To je vše, co bych k tomu chtěl říci.

Na závěr mi dovolte moji osobní poznámku, že ne vše, co se urodí ve sněmovní zahrádce, je zdravé a některé věci jsou i nahnilé.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Vaše místo je u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není, a proto otevírám obecnou rozpravu. Písemně se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, on ten zákon je velmi podobný zákonu, který jsme úspěšně zamítli. Já přemýšlím nad tím, jestli každý kontakt s agentem provokatérem budeme zapisovat do toho deníčku. Agent provokatér je také svým způsobem lobbista.

Já už jsem si ten deníček pořídil, já vám kousek z toho deníčku přečtu, snad se nedopustím prozrazení tajemství, když zákon ještě neplatí. Setkal jsem se například s lobbistkou Věrkou, která měla tyto požadavky: vymalovat spodek, natřít branku, nastříhat rohožky z jakéhosi koberce, uklidit garáž a další věci, které nebudu citovat. Také lobbistka Radka měla požadavky uklidit papíry v kanceláři, odpovědět na maily, volat stěžovateli Hamrovi, takže jsem si to tam napsal, protože už jsem věděl, že zřejmě budeme muset hlásit.

Snaha regulovat lobbing tím, že zavedeme další evidence, nota bene tak fikané, že my budeme hlásit hned a lobbista až po třech měsících, takže když náhodou zjistí, že jsme nehlásili, tak nás navštíví a řekne, nebudu hlásit, že jste nehlásili, ale nebude to zadarmo.

Takhle se lobbing regulovat nedá. Lobbing tady byl, je a bude a odolnosti proti lobbingu je naše odolnost. Jestli odoláme tomu, když někdo lobuje. Lobují i lobbisté, kteří nejsou ani takto evidovaní. Tady lobují dokonce senátoři za to, aby ten či onen zákon byl přijat, a je to bez lobbistů. Oni sami mají ten názor, že by měl nebo neměl být přijat. Zákonodárce je nějakým způsobem odolný, někdo víc, někdo míň, a je to jenom a jenom na něm, jestli se nechá ovlivnit, nebo nenechá.

Často ten lobbing je velmi racionální. Jsou to třeba odborníci z nějaké oblasti, kteří říkají pozor, když uděláte toto, stane se toto. To je naprosto normální. Ale jakékoli pokusy zavádět další databáze, další hlášení, povedou tam, kde jsme dnes. Jistě někteří z vás už si vyplnili doznání Arthura Londona o tom, že jste si cosi koupili nebo nekoupili. Není to absolutně k ničemu, to se prokázalo jednoznačně. Zajímavé je to akorát k tomu, že o prázdninách se bude psát, co si ten či onen koupil nebo nekoupil.

My vymýšlíme další a další databáze, další a další administrativu, o které se vždycky nakonec ukáže, že nesplnila ten účel, který ve svatém nadšení, a tady opět to byl předvolební zákon, kdy už konečně někdo řekl, a teď tady v tom nebo onom uděláme pořádek.

Moc bych prosil, vzhledem k tomu, že vůle je velká ten zákon zamítnout, tak abychom zbytečně diskusi o něm neprodlužovali, protože máme před sebou ještě hodně bodů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, vystoupí pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, já jsem nechtěl vystoupit, neb jsem na zelený knoflík položil omylem svůj mobil. Ale když už jsem se rozsvítil na obrazovce, tak bych té skutečnosti využil. Já myslím, že skutečně hlavní vadou zákona je, že my nevíme, co je to lobbista. Kdybych si pořídil takový zápisníček, jako kolega Kubera, tak bych tam samozřejmě musel zapsat i svoji paní, která je největším lobbistou, který mě ovlivňuje. Svoje děti, svoje přátele na facebooku, svoje kamarády, se kterými sedím v hospodě, a mluvíme o politice.

Myslím si, že ten návrh je skutečně nesmyslný a zdá se mi být i nebezpečný, poněvadž mi velmi připomíná dobu, kdy jsme dělávali ve fabrice, kde jsme měli kádrové oddělení, a tomu kádrovému oddělení jsme měli pravidelně ohlašovat, s kým se stýkáme.

A tento zákon po nás chce, abychom pravidelně vyplňovali formulář, kde budeme uvádět, s kým rozmlouváme, s kým se radíme, komu věříme, komu nevěříme, a to je pro mě nepřípustné. Proto budu hlasovat proti.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane místopředsedo, pane poslanče, dámy a pánové. Mimo to, co zde bylo řečeno teď, že se v podstatě dostáváme do situace lidí, kteří třeba měli pas, mohli vycestovat do zahraničí a pak sepisovali, s kým se sešli a co jim ten člověk říkal, čemuž se obyčejně říká fízlování. Ten zákon to zavádí pro lidi, kteří mají zájem na tvorbě zákonů, což je přirozené právo každého občana, ovlivňovat tvorbu zákonů ve své zemi. Takže to naráží podle mě také na článek 28 ústavy. Tento článek říká – poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, co přestal být poslancem nebo senátorem.

Není tam řečeno nic o tom, že to svědectví má být použito pro trestní řízení, jak někteří na výboru říkali, že jde jenom o svědectví před trestním senátem. Svědectví je každý doklad, který se dá použít k dalšímu řízení. A protože to má být použito k dalšímu řízení, jde nepochybně o svědectví. Čili vyplňování formuláře je svědectvím o tom, co se člověk dozvěděl, když za ním lobbista přišel, předpokládejme, že víme, kdo to je. A je to tam definováno, není to manželka, není to ani kolega poslanec, to je výslovně vyloučeno. Tuto skutečnost se od něj doví, takže ze zákona my budeme povinni, protože dodržujeme zákony, vést takovýto deníček a psát formuláře, ale nemusíme je nikomu dávat k nahlédnutí. Jenom na hlavu padlý člověk by je k nahlédnutí dával. Člověk za to nemůže dostat žádnou pokutu, protože je naše právo nepředkládat to nikomu.

Listina práv a svobod říká, že za využití práv nemůže být občan, tedy senátor i poslanec, nijak postižen. Čili všichni budeme psát deníčky a nikdo je nebude ukazovat.

Další věc je, že lobbista je tam definován jako člověk, který za tam definovaných a ne zcela jasných podmínek bude chtít ovlivnit zákon, třikrát. Není to každý občan. Ale představte si, že vy nevíte, jestli nenavštívil už dva další poslance z vašeho kraje kromě toho, že navštívil vás jako senátora ve vašem obvodě – pravděpodobně, nebo přijel z jiného obvodu. Takže v podstatě každý, kdo po vás bude chtít něco se zákonem nebo s obecnou normou, by měl být zapsán.

Takže já to budu vypracovávat, pečlivě to povedu, protože plním zákony, ale nikomu to neukážu. A stejně jako každý občan můžu použít výmluvu, které se říká výmluva na osobu blízkou, to znamená, že kdybych tím, že podám nějaké informace mohl ublížit sobě nebo nějaké osobě blízké, v tomto případě to znamená sobě, takovou výpověď můžu odepřít.

To, že bych si mohl ublížit, je patrné z toho, že tam současně je stanovena sankce, která má být poslanci nebo senátorovi udělena. Čili v podstatě je ten zákon naprosto nesmyslný a já myslím, že nemá cenu se jím nijak zvlášť zabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan senátor Pospíšil byl poslední přihlášený. Nikdo další se nehlásí, takže rozpravu končím. V rozpravě, respektive v usnesení výboru zazněl jediný návrh, tj. návrh zákona zamítnout. Takže přistoupíme k hlasování. (Během znělky připomněl senátor Čunek vyjádření předkladatele a navrhovatele.) Promiňte.

Táži se ještě navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím. Rozpravu končím.

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Chtěl bych této chvilky využít k tomu, abych uklidnil pana senátora Kuberu, že ona lobbistka Radka, která chtěla vymalovat a uklidit, se určitě nevejde pod definici tohoto zákona, tak jak jsme jej navrhli. Určitě může být klidný. Nicméně k tomu, co zaznělo – skutečně nechceme, aby tady poslanci a senátoři byli vystaveni nějaké razantní kontrole, aby v každém okamžiku museli zaznamenávat a snad ještě nahrávat to, s kým se baví a co říkají. Chceme jen to, aby v případě, že se scházejí s lobbisty, bylo možné, aby se veřejnost dozvěděla, zda se s těmi lobbisty scházejí a na jaké téma diskutují.

Souhlasím s tím, že návrh zákona jistě není dokonalý. Na druhé straně zatím nikdo nepředložil, ani v diskusích s odbornou veřejností, nic, co by bylo lepší nebo něco, co by dokázalo efektivnějším a lepším způsobem regulovat lobbing. Snažíme se o změnu, která podle našeho názoru je tady potřebná, tak aby nerozhodovaly o dění v této zemi lobbistické skupiny, ale aby o tom skutečně rozhodoval veřejný zájem. Ale je to opravdu na vašem zvážení. Chápu, že dnes je velmi složitá situace s ohledem na to, že Senát nemůže vrátit tento návrh zákona s připomínkami Poslanecké sněmovně. A to si myslím, že je možná největší komplikace celé debaty, která tady dnes probíhá. Ale i tak za ni děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Prosím, vydržte ještě, před hlasováním stanovisko zpravodaje. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Politika a lobbing jsou spojité nádoby a stejně se nevyhneme něčemu, co by to nějakým způsobem regulovalo. Dovolte mi ale, abych to shrnul. Vystoupili tři senátoři, návrh je pouze jediný – a to VZVOB. Návrh zní – zamítnout.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Myslím, že už nemusím znovu dávat znělku. Přistoupíme k hlasování. Jediný návrh, který byl podán, byl návrh zákona zamítnout.

V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 26 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 33, pro návrh se vyslovilo 38, proti 2.

Návrh byl schválen.

Vzhledem k tomu, že tento návrh byl přijat, končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodaji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat, dalším bodem programu je

Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
za rok 2009

Technická, procedurální. Prosím.

Senátor Richard Svoboda: Dámy a pánové, pane předsedající, když dovolíte, chci požádat o ověření hlasování, zda není vůle pokračovat i po 19. hodině v projednávání a hlasování těch předloh, které máme ještě na této schůzi projednat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, takže o tomto návrhu budeme hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, hlasujeme o návrhu jednat a hlasovat i po 19. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Registrováno 57, pro 35, návrh byl schválen.

Budeme tedy pokračovat i po 19. hodině.

Nyní navrhuji, abychom vyslovili souhlas s účastí generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pana Miloslava Vaňka na našem jednání.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Registrováno 56, pro 44, návrh byl schválen.

Prosím, pane generální řediteli, abyste se ujal slova a seznámil nás se zprávou, kterou jsme obdrželi jako senátní tisk č. 266 na technickém nosiči dat. Pane generální řediteli, máte slovo.

Miloslav Vaněk: Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych zde přednesl úvodní slovo k výroční zprávě ÚZSVM. Své expozé bych pojal netradičně. Chtěl bych ho rozdělit na tři části.

První část by byla o současné výroční zprávě, velice krátce bych potom pohovořil o současném stavu státního majetku a nakonec pár návrhů, které považujeme za dobré, abychom situaci v majetku zlepšili. Velice stručně.

V roce 2003 – 2009 byl náš úřad snížen o 50 % zaměstnanců, z toho zbylo tabulkově 1538, fyzicky 1700 lidí. Úřad dostal do své agendy agendy další. Byly to především dislokace, regionální dislokační komise, předkupní právo, privatizační projekty, hraniční přechody, správa zajištěného majetku pro Policii ČR a soudy. Potom to bylo 70 000 smluv na individuální bytovou výstavbu, kompletní agendu po Fondu dětí a mládeže a pozemky z Agentury ochrany přírody. Vše toto bylo děláno bez nárůstu zaměstnanců, naopak při jeho snižování.

Od roku 2003 příjmy do státního rozpočtu z 200 milionů vzrostly na 1,1 miliardy. Zrealizovali jsme v roce 2009 cca 43 000 nemovitostí. Zde nemluvím o movitém majetku. Naprostá většina byla převedena bezúplatně obcím, krajům a ostatním organizačním složkám.

Při právním zastupování jsme zastupovali kolem 5000 soudů zhruba za 147 miliard Kč, a přes 10 000 účastenství ve správních jednáních. Úspěšnost v soudech byla mezi 90 – 95 %.

A teď k současnému stavu. Dle mého názoru není možné, aby stát, respektive jeho instituce neměly centrální přehled, jaké nemovitosti vlastní, v jakém jsou stavu, co nutně potřebuje ke své činnosti a co naopak je majetek strategický nebo nepotřebný. Dle šetření v letech 2006–2007, provedeného vládní dislokační komisí s naší účastí, jsme zjistili, že existuje 370 organizačních složek státu a státních organizací, které jsou dislokovány ve 4800 administrativních budovách v 700 městech České republiky. Ve vlastnictví státu by mělo být 3430 administrativních budov, ostatní si stát pronajímá.

Podle evidence katastru nemovitostí je 273 000 pozemků a 33 400 budov a staveb zapsáno na 365 organizačních složek státu, v průměru tak na jeden připadá 750 pozemků a 90 budov a staveb. Chci tím říci, že neexistuje žádná spolehlivá centrální evidence okresních nebo organizačních složek státu ve vztahu k nemovitému majetku.

Současný zákon o majetku státu je silně decentralizovaný model hospodaření a tento model neumožňuje odpovědět na základní otázku na objem majetku pro stát potřebného a nepotřebného, o celkových prostorách, kapacitách, administrativních budov, o míře jejich využití, ekonomické výhodnosti atd. Na úrovni vlády pak nelze vyhodnotit a zdokonalovat portfolio potřebných nemovitostí státu a manažersky řídit nakládání s majetkem pro stát nepotřebným či snižovat provozní náklady státního sektoru.

Od svého vzniku, přesně od 1. 7. 2002 je úřad vedle pozemků z Pozemkového fondu a Lesů České republiky největším státním subjektem hospodařícím s nemovitostmi státu. Náš úřad má moderní evidenci veškerého majetku, s kterým je příslušný hospodařit. Majetek eviduje v procesním informačním systému, který obsahuje následující hlavní moduly, jako je ekonomický, inventarizace, majetek, pasportizace budov, sledování nákladů na správu nemovitostí i s přímým přístupem do katastru. Samozřejmě všechno včetně evidence pohledávek, včetně jejich příslušenství.

Vedle ekonomických a majetkových modulů je součástí informačního systému také centrální registr právních sporů, který je propojen na majetkové moduly, respektive na majetkové položky, kterých se právní spor týká. Z ekonomického hlediska je výlučné postavení úřadu v systému ještě významnější v tom, že byť spravuje zhruba 17 % majetku, představoval 51,5 % odvedených financí do státního rozpočtu.

Kdybychom vzali jenom prodeje, tak úřad zrealizoval prodeje za 746 milionů, což je 68 %.

A teď k návrhům základních systémových změn. Především se domníváme, že je nutné zavést centrální registr administrativních budov a jejich pasportizaci. Přínosem by měla být jednotná evidence, ekonomika, obsazenost, příjmy z pronájmů, náklady na údržbu atd. Odhadujeme úsporu 250 milionů ročně.

Zadruhé je to převod a centrální evidence nepotřebného majetku. Přínosem by mělo být především to, že bude jedna organizace, která je určena a vybavena jak personálně, tak výpočetní technikou, což odhadujeme na zhruba půl miliardy Kč. Důležitá – o tom jsem už tady mluvil loni – je stále nevyřešená právní úprava neznámého vlastníka. Jen vlastníků bez identifikátorů je v katastru nemovitostí zapsaných přes dvě stě tisíc.

Dalším bodem by měl být centrální registr právních sporů. Tady chci říci, že něco jiného jsou konzultace a poradenství na sporech s advokátními kancelářemi. Důležité je zastupování státu před soudci a rozhodci, což je neskutečně drahá záležitost.

Dle mého názoru stát musí zavést systém evidence státního majetku a právních sporů. Musí mít jednoznačně manažerská data, bez nich není možné státní majetkovou politiku vůbec dělat.

Na závěr chci říci, že úřad má připravenou koncepci, kterou hodlám předat novému ministru financí. V případě jejího schválení či doplnění je úřad připraven ji bezezbytku naplnit. Je samozřejmé, že nová koncepce vyžaduje i novou právní úpravu, která dle našeho názoru by nebyla tak složitá, jak to možná na první pohled vypadá.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, děkuji, pane řediteli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení pod číslem 266/1 a zpravodajem výboru byl určen pan kolega Korytář. Prosím, pane zpravodaji, ujměte se slova.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane generální řediteli, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Od okamžiku založení bylo úkolem Úřadu zastupování státu před soudy, rozhodčími orgány a správními úřady a orgány, hospodaření s majetkem státu vedeným v tzv. operativní evidenci okresních úřadů, hospodaření s majetkem, právy a závazky, se kterými byly příslušné hospodařit okresní úřady a které společně s výkonem agendy nepřešly na obecní nebo krajské úřady.

Tolik k definici zaměření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při jeho vzniku.

Jak již uvedl pan generální ředitel, v průběhu existence Úřadu přibyly postupně další působnosti. K nejvýznamnějším patří hospodaření s administrativními budovami po okresních úřadech, zastupování obcí na jejich žádost, sledování plnění podmínek smluv o státním příspěvku na individuální bytovou výstavbu, realizace nepotřebného majetku apod.

Zpráva rozsáhle dokumentuje plnění jednotlivých svěřených úkolů v roce 2009, z nichž bych vyňal aspoň některé:

Počty soudních řízení, v nichž Úřad zastupoval jiné organizační složky státu, jak uvedl pan generální ředitel, je už na pět tisíc. V roce 2009 to činilo celkem 470, a souhrnná hodnota u těch sporů, kde byla vyčíslena, činila 147 mld. Kč.

Co se týká individuální bytové výstavby, agenda představovala přes 70 000 smluv, na jejichž základě byly stavebníkům poskytnuty státní příspěvky v celkové výši 5,3 mld. Kč. Za dobu výkonu této agendy zajistil Úřad státnímu rozpočtu příjem kolem 120 mil. Kč z vrácených státních příspěvků na nedodržení podmínek smluv ze strany stavebníků.

Jednou z dalších priorit práce Úřadu je realizace nepotřebného majetku. Přestože Úřad majetek průběžně nabývá, jak uvedeno výše, celkové stavy majetku vykazují trvale klesající trend.

Obecným problémem jsou dosud neukončené restituční či jiné soudní spory, nevyjasněnost nabývacích titulů, nedořešené církevní restituce a další právní nebo věcné překážky, které Úřad nemůže přímo ovlivnit.

Navzdory uvedeným překážkám se daří nepotřebný majetek postupně realizovat. Většinou se jedná o bezúplatné převody, které tvoří více než osminásobek převodů úplatných. U bezúplatných převodů jde zejména o pozemky pod družstevními bytovými domy vlastníkům domů nebo vlastníkům bytových jednotek, převody příslušnosti k pozemkům pod dálnicemi nebo silnicemi.

V roce 2009 bylo realizováno téměř 40 000 bezúplatných převodů, což představuje, jak jsem již řekl, více než osminásobek počtu úplatných realizací. Jestliže výše příjmů za prodej 4 600 nemovitostí činila za rok 2009 celkem 750 mil. Kč, lze hrubým odhadem dovodit, že tržní hodnota bezúplatně realizovaných převodů se pohybuje v řádu více než 6 mld. Kč.

Dalším důvodem poklesů úplatných realizací je globální finanční krize, která se v roce 2009 projevila i na českém trhu s realitami, jednak poklesem prodejním cen ve výběrových řízeních, jednak výrazným nezájmem o nabízené pozemky.

Co se týká financování, je rozpočet Úřadu součástí kapitoly státního rozpočtu 312 – ministerstva financí. V roce 2009 činily příjmy 450 mil. Kč a výdaje 1,888 mld. Kč.

Stav zaměstnanců, jak již bylo řečeno, byl v období let 2003 až 2010 absolutně snížen celkem o 1 538 zaměstnanců. V roce 2009 činil 2 197 zaměstnanců a pro rok 2010 je navrhován ve výši 1 973 zaměstnanců, tudíž je to neustále klesající trend.

Jak je patrno, nakládá Úřad se značnými finančními prostředky. Tomu také odpovídá důkladný kontrolní systém.

V prvé řadě jde o sledování kvality výkonu. V roce 2009 bylo ukončeno první kolo vyhodnocování procesu sledování kvality, který Úřad v roce 2008 zahájil jako jeden z prvních mezi subjekty veřejné správy v ČR. Výsledkem byl tzv. Akční plán zlepšování, který je pravidelně vyhodnocován. Jako jeden z mála státních subjektů získal Úřad za provedení ocenění, udílené ministerstvem vnitra.

Sledování kvality výkonu je dále zajišťováno pravidelným interním hodnocením, kdy se provádí pololetně multikriteriální hodnocení všech pracovišť.

Dále je to řídící finanční kontrola, která je prováděna samostatnými útvary. Součástí této kontroly je také vedení agendy stížností.

A dále je to vlastní kontrolní činnost prováděná specializovanými útvary Úřadu.

A v neposlední řadě jde i o kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu, která byla zahájena ve třetím čtvrtletí 2009 a bude končit koncem letošního druhého čtvrtletí, to znamená v těchto dnech.

Nedílnou součástí činnosti Úřadu je komunikace s veřejností, kdy Úřad komunikuje prostřednictvím standardních médií, běžnou denní komunikací všech pracovišť se zájemci o informace, samostatnou publikační činností a prostřednictvím svých webových stránek.

V oblasti mezinárodní spolupráce jde zejména o výměnu zkušeností u státních subjektů hospodařících s nemovitostmi státu. To znamená, že jde tady o výměnu zkušeností směrem ke zlepšení vlastní činnosti.

Pan generální ředitel se věnoval velice důkladně tomu, co Úřad potřebuje pro zlepšení své činnosti a co potřebuje vlastně tento stát, aby měl daleko lepší přehled a daleko větší možnost lépe hospodařit se svěřeným majetkem.

Já ještě doplním, že i druhá strana má svá přání, aby samozřejmě bylo méně administrativy, méně byrokracie a samozřejmě kratší lhůty k vyřizování.

Paní senátorky, páni senátoři, vzhledem k významu tohoto materiálu navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2009. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím.

A máme jedinou možnost, hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Karel Korytář. Po znělce budeme hlasovat.

V sále je v této chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 24. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej navrhl senátor Karel Korytář.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Karel Korytář. Kdo jste pro, zvedněte ruku a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování č. 29 návrh usnesení, tak jak jej navrhl senátor Karel Korytář, byl schválen. 52 přítomných, pro 42, proti nikdo.

Návrh usnesení byl schválen.

Děkuji panu generálnímu řediteli Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových panu Miloslavu Vaňkovi.

Budeme pokračovat dalším bodem. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Liška.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho dnešního programu je

Souhrnná zpráva o činnosti Veřejného ochránce práv za rok 2009

Jedná se o senátní tisk č. 273. A navrhuji, abychom nejdříve vyslovili souhlas s účastí zástupkyně Veřejného ochránce práv paní Jitky Seitlové na našem jednání. O tom budeme teď hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s přítomností paní Jitky Seitlové? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 30, registrováno 47, pro 28. Návrh byl schválen.

A prosím paní Jitku Seitlovou, aby nás seznámila se senátním tiskem č. 273, který máme na technickém nosiči dat. Prosím, paní zástupkyně, pojďte nás seznámit se zprávou ombudsmana za rok 2009, máte slovo.

Jitka Seitlová: Pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já vám děkuji, že jste zůstali do této pozdní hodiny, abyste také i vyslechli moji zprávu o činnosti Veřejného ochránce práv za rok 2009.

Tato zpráva, jak už bývá zvykem, je poměrně obsáhlá. A je samozřejmě náročné se seznámit s celým obsahem, a proto jsem si dovolila vybrat pár věcí, které si myslím, že jsou nejzajímavější a nejdůležitější pro sdělení vám.

Co trvá, co dále pokračuje? Určitě se neustále zvyšuje počet stížností a podání, které k nám do naší kanceláře přicházejí. Určitě se na nás pořád obrací stále více občanů, a nejen občanů, ale i osob, které nás žádají o to, abychom jim poradili nebo dokonce řešili nějaký spor, který mají s Úřadem, kdy se cítí být v situaci nerovného postavení, kdy se cítí být v situaci, že s nimi nebylo zacházeno správně podle zákona, anebo kdy teda nastává situace, že je tam nečinnost.

Za rok 2009 jsme dostali přes 7 500 podání. Polovina těchto podání byla v naší kompetenci a polovina v naší kompetenci nebyla. Tento stav je setrvalý a někdy se mírně posune na jednu, někdy na druhou stranu, podle toho, jak zrovna vycházejí zákony a v čem je těžiště problémů.

Jaké jsou stěžejní oblasti stížností? Zůstávají stejné, naopak se zvýrazňují ty, které jsou nejčastější. Je to jednak oblast sociálního zabezpečení a druhou oblastí je oblast soudů.

Nejvíce podání jsme dostali do oblasti sociálního zabezpečení. A v této oblasti je to zejména proto, že rozhodnutí je tam vydáváno nejvíc. To je jeden důvod. Ale druhý důvod, který je stejně vážný, ne-li ještě vážnější, je ten, že ti lidé tomu nerozumějí. Dostanou rozhodnutí a to rozhodnutí má jenom stanovený nějaký výrok. Při rozhodnutí o jedné dávce se všechny ostatní dávky, které jsou, které dotyčný pobírá, mění. Jestliže například dotyčná osoba dostane vratku třeba za elektřinu, tak jak je teď vyúčtování, v tu chvíli se mu mění výše dávky příspěvku na bydlení, mění se mu dávka doplatku na bydlení, pokud bere dávku hmotné nouze, mění se mu dávka hmotné nouze. Na všechno musí být speciální rozhodnutí, byť ty částky, o které se snižuje nebo zvyšuje to, co dostává, jsou téměř minimální.

Jsem přesvědčena, že tento systém je nesmírně nesrozumitelný, a bohužel nejenom pro toho občana, který přichází o sociální dávky, ale je také velmi nesrozumitelný i pro úřady. Nám se tudíž stává, že jeden úřad neví, co dělá druhý úřad, vzájemně nekomunikují, není tu systém, který by všechny informace o poskytovaných dávkách komplementárně nějakým způsobem sledoval. Není systém, do kterého by jeden úřad vstoupil a zjistil, že druhý úřad změnil rozhodnutí.

Jednotlivý člověk, zejména sociálně slabý, většinou nemá vysokou školu, tak opravdu se nevyzná v tom systému a často nenahlásí nějaký údaj, který je důležitý, například že dostal dávky zpětně za elektřinu. A systém ho následně potrestá tím, že teprve za několik měsíců se přijde na to, že nějakou dávku pobíral neoprávněně, protože se úřady neinformovaly, a dotyčný pak platí obrovské penále a propadá se tím sociálním sítem.

Ale nejsou to jenom sociální dávky, které by v tuhle chvíli dopadaly velmi negativně na toho člověka. Je to i velmi složitý administrativní systém, roztříštěný systém na řady úřadů. Domnívám se, že tam je obrovská rezerva pro to, abychom spíš ty síly, které máme, usilovně se snažili soustředit do pozice člověka, který pomáhá těmto lidem, který individuálně sleduje to, co je potřeba v sociální práci.

Je to věc, která určitě stojí za zamyšlení, a naše podklady, které máme, určitě svědčí o tom, že situace v oblasti sociálních dávek stojí za zamýšlení a mohli by ušetřit ti, kteří se dostávají do těžké situace, které nerozumějí, to znamená na jedné straně občané, a na druhé straně bychom ušetřili v tom systému, pokud by nebyl takto náročný.

Pak je zde druhá věc, a to je oblast stížností na nečinnost soudů. Veřejný ochránce práv dostal v loňském roce opět vyšší počet stížností, které se týkají soudní činnosti. Dostali jsme řadu podnětů, které souvisely s tím, kam Veřejný ochránce práv opravdu nemůže, a to je věcné a materiální rozhodování, tam opravdu my nesmíme. A je to tak v pořádku, protože ombudsman není tím, kdo rozhoduje nad soudem.

Na druhé straně je tu obrovský balík stížností na nečinnost soudů. Musím bohužel konstatovat, že to byly dva soudy, kterých se nejvíc týkala naše zjištění. U jednoho už došlo k nápravě a u druhého zatím situaci sledujeme. Informace o tom máte obsažené v závěrečné zprávě.

Dále bych se ráda zmínila o tom, v čem, kromě těchto dvou oblastí, lze spatřovat nejzávažnější pochybení nebo nedostatky, které se objevují v celém systému veřejné správy tak, jak funguje a kde se objevují řekněme stěžejní problémové nedostatky systémového charakteru. Jsou tu zbytečné průtahy, nepřijetí žádostí, chybějící nebo nepřesné či nejasné informace, chybějící řádné poučení ze strany úřadů.

Ale dovolte mi, abych se zmínila o jedné věci, která je naprosto zásadní a vyžaduje zásah. Je to znalecká a posudková činnost. Penzum stížností, které Veřejný ochránce práv v loňském roce obdržel, nás vedlo k tomu, že jsme zpracovali detailní analýzu právní úpravy a její nemohu říci funkčnosti, ale nefunkčnosti, jsme předali Poslanecké sněmovně. Žádali jsme, aby byl připraven návrh zákona. Víme, že zákon, který teď funguje, je jednou novelizován kosmeticky a platí už téměř 30 let. A opravdu v tuhle chvíli je to Achillova pata nejen soudních řízení, ale zejména i správních řízení. Znalecké posudky trvají dlouho, nikdo nekontroluje jejich kvalitu, nikdo nekontroluje kvalitu toho, jak jsou jednotliví znalci a odborníci fakticky následně posuzováni. Ta jmenování jsou už velmi dlouhá, desítky let a situace je taková, že v tuto dobu máme několik tisíc různých soudních znalců, a domníváme se, že kdyby došlo k prověření tohoto systému, tak by i stát ušetřil velmi mnoho peněz.

Jsou to soudní spory, kdy znalecké posudky, které jsou naprosto rozdílné, prodlužují zejména řízení například o svěření dětí do péče, o různých věcech, které se týkají právě posuzování stavu dětí a jejich různých vztahů. Dopadá to velmi negativně právě na tyto nedospělé osoby a často se setkáváme s tím, že to vyhrocuje navíc ještě dlouho trvající soudní řízení vztahy mezi rodinou a dopadá to tedy negativně na dítě.

Tuto část zvýrazňuji, protože tam vnímám velmi citlivě to, že situace v tuto dobu není dořešena a tam je podle mého názoru dopad skoro nejvážnější.

To je tedy znalecká a posudková činnost. Právní úprava je zastaralá, nedostačující a bude nutné upravit jmenovací procedury, upřesnit podmínky výkonu znalecké činnosti a zejména zajistit novou právní úpravou kontrolu odbornosti a dohled nad činností znalců.

Z věcí, které se objevují, jako řekněme novějšího charakteru a které také v současné době nejsou dostatečně dořešeny a jejichž dořešení je daleko složitější, jsou různá rozhodování o sociálních dávkách a o důchodech s mezinárodním prvkem.

V tuto chvíli máme několik souborů dávek, kdy osoba, která pracuje v zahraničí nebo pracovala v zahraničí a má nárok na nemocenské dávky nebo na důchodové dávky, tak několik – já musím říct bohužel ne měsíců, ale dokonce několik let čeká na řádné vyřízení problému, který dokonce mezi sebou nemají vyřešeny státy na úrovni EU. Takže na jedné straně je tu volný pohyb osob, zboží a služeb, na druhé straně pokud onemocníte, pracujete v některé zemi a přejedete domů do svého trvalého bydliště, protože samozřejmě v tu chvíli jste a chcete být doma ošetřován, tak se dva státy mezi sebou nedohodnou, komu náleží povinnost platit vám nemocenské dávky.

Upozorňuji na tuto situaci proto, že je nesmírně vážná a dopadá na člověka, na osobu, která samozřejmě nemusí mít v záloze finanční zdroje, má nárok na tuto dávku a pak je nucen – a stavy jsou takové, že pak nemá na zaplacení nájmu, pak nemá na zaplacení půjčky a propadá se sociálním sítem. Takže důchody a sociální dávky s cizím prvkem – poměrně nový problém, který se objevil, není dořešen a narůstá.

Ze zajímavých případů, které jsme u nás řešili, významnějšího charakteru, určitě si vzpomenete na veřejnou službu jako takovou, dávky hmotné nouze a jejich exekuce v Chomutově, příspěvek na péči pro diabetiky nebo velmi složitý případ a známý případ obory v Radějově. Bylo jich samozřejmě daleko víc. Jmenovala jsem nejvýznamnější, kterými jsme se velmi intenzívně zabývali a které nám daly opravdu zabrat. A některé z nich nejsou ještě dořešeny.

Teď bych se ráda ještě zmínila o další kompetenci, kterou veřejný ochránce práv má, a to je připomínkování právních předpisů. V loňském roce jich bylo 15. Jsou to jen ty, které se významně týkají naší činnosti. Byl to například zákon o odpadech. Zmíním se o tom, že do této doby nemáme v ČR systém přímé evidence odpadů a jejich pohybu. Jestliže nám hoří skládky, tak je to zejména proto, že se neví, co všechno a kde na jaké skládce je koncentrováno, a nejsou zabezpečovány řekněme předcházející kroky, které by zabránily těmto stavům. A dokonce si dovolím říct, že se domnívám, že se často vyplatí, že skládka hoří. Zejména dneska, v dnešní situaci, kdy ti, kteří nahromadili zdánlivě využitelné odpady, tak tyto odpady často nejsou využitelné a pak bohužel se dostáváme do situace, že je výhodnější, když to z nějakého důvodu zahoří. A to jsou pak situace, které vidíme, že tam dochází k poškozování ovzduší, zdraví a někdy i vod.

Jedna z velmi důležitých věcí, která byla svěřena veřejnému ochránci práv v roce 2005, se týká jakési mezinárodní kontroly na základě úmluvy OSN o tom, jak je zacházeno s lidmi, kteří jsou omezeni na svobodě. Je to Úmluva proti krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Právě na těchto místech, jako jsou věznice, jako jsou léčebny pro mentálně postižené, jako jsou domovy pro seniory nebo i nakonec běžné nemocnice, kde je člověk omezen ve svém volném pohybu v právech, která má, může docházet a je zvýšené riziko, že bude tato jeho oslabená situace zneužita.

V loňském roce jsme dělali systematické návštěvy v domovech pro osoby se zdravotním postižením, v domovech pro seniory a v druhé půli roku také v psychiatrických léčebnách. Všechny informace z těchto šetření máme v souhrnných závěrečných zprávách, které jsou poskytovány zřizovatelům, to znamená Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Kde vidíme největší problém? Největší problém je zejména v tom, že lidé, kteří jsou v těchto zařízeních, tak jsou skutečně omezeni ve volném pohybu z důvodu organizačně technicko materiálních. Někdy se tak může stát i z nedbalosti, ale jsou tam lidé, kteří jsou tam 10 let, 15 let, a když se zeptáme, kdy se tito lidé dostanou na vzduch, chodíte s nimi ven, bohužel odpověď nebývá kladná. A tito lidé žijí svůj život, celý svůj život v těchto zařízeních! Často chodí v erárním oblečení, které je málo důstojné. Jsou to lidé, kteří jakoby nebyli v tu chvíli chápáni jako lidé. Ano, mají nějaké postižení. Jsou to lidé se zdravotním postižením nebo jsou to senioři.

A poslední věc k těmto detencím. Víte, zabývali jsme se právě následnou kontrolou v psychiatrických léčebnách. V těchto psychiatrických léčebnách máme dnes odhadem 15, 20, někdo říká 50 % lidí, kteří tam vůbec nemusí být. Ale oni jsou tam proto, že nemáme navazující sociální zařízení a sociální služby. Takže pokud by tento pacient byl propuštěn z této psychiatrické léčebny, kde ve velmi zpřísněném režimu a mezi lidmi opravdu někdy velmi vážně nemocnými, tak tito lidé bohužel, kteří stářím nebo řekněme určitou nemocí, která ale nevyžaduje, aby byli trvale v léčebně, tak tam zůstávají, protože je není komu předat. Obrátili jsme se na kraje, protože to jsou většinou zřizovatelé těchto zařízení a fakticky by měly ve svém regionu zajišťovat takovouto službu, aby posílily zázemí sociálních služeb. Zatím k významnějšímu posunu nedošlo!

Dámy a pánové, teď tedy, abych vás opravdu dlouho nezdržovala, jenom to poslední, čemu jsem chtěla věnovat já ve své řeči ještě určitý důraz a prosím o vaši pozornost. Veřejný ochránce práv se často setkává s případy, které byly bohužel chybně rozhodnuty v situaci, kdy už nemá žádné řádné ani mimořádné právní nástroje k tomu, aby dosáhl nápravy. A je zde jeden instrument, který může těm, kteří jsou dotčeni takovým rozhodnutím, napomoci, a to je žaloba ve veřejném zájmu.

Veřejný ochránce má právo od roku 2006 podat nejvyšší státní zástupkyni návrh na žalobu ve veřejném zájmu. Takovýto návrh podává fakticky velmi výjimečně, a to skutečně v případě, že tento veřejný zájem je prokazatelný. V loňském roce podal dva návrhy. Dovolím si popsat pouze jeden, ale přesto. Týkalo se to situace, kdy mezi obytnými domy, které byly kolaudovány, byl stožár vysokého napětí, který tam fakticky nesmí být, protože elektromagnetické záření, které je kolem, má negativní vliv na zdraví. Ano, takto to zní ve vyhlášce. Nicméně domy byly zkolaudovány, všechny lhůty proběhly a lidé v domech žijí za této situace. Veřejný ochránce práv podal návrh k nejvyšší státní zástupkyni. Nejvyšší státní zástupkyně návrh odmítla. Druhý byl velmi podobný.

V zemích okolo nás je situace taková, že tam není tento mezistupeň a že veřejný ochránce práv má možnost podat tento návrh sám. Já vás prosím ve vaší budoucí legislativní činnosti, abyste zvážili tuto možnost, protože v řadě případů by mohla pomoci vyřešit naprosto patové situace.

Na závěr mi dovolte, nakonec jak naše zpráva je koncipována, ještě poslední prosbu. Je to prosba a současně žádost. Vždycky z činnosti, kterou veřejný ochránce práv realizuje, vyplynou nějaké řekněme slabiny nebo nějaké nedostatky nebo omyly, které se staly a nastaly při kombinaci různých právních předpisů, které jistě neměl zákonodárce na mysli a které nakonec přinese doba, a tak jak jsou zákony a právní předpisy užívány, tak se s nimi potom musí pracovat. A my jsme se setkali s řadou případů, kde z rodinných poměrů, které nejsou ideální, se děti ve věku 18 let, kdy nabývají své odpovědnosti v plné míře, dostávají do situace, že najednou s nabytím tohoto věku dostanou příkaz, že dluží obecnímu úřadu, městskému úřadu nebo někde na exekuci poměrně vysoké peníze. Jde o to, že rodiče, kteří byli odpovědní, nebo dokonce to ani nemuseli být rodiče, mohli to být jenom ti, kteří byli povinni výživou, za ně tyto dávky neplatili. Ve chvíli, kdy toto dítě, které dospívá do věku, kdy nese už veškerou tuto odpovědnost, tak na něho najednou ta neplněná povinnost přechází.

A teď si představte, že jsou to děti ze sociálně slabých rodin, protože to jsou bohužel tyto případy nejčastější, a dítě vstupuje do života a okamžitě na něj dopadá dluh, který není schopno ze svých příjmů uhradit.

Už v loňské zprávě jsme žádali o pozornost tomu, aby byla povinnost toho, kdo má vyživovací povinnost, ručit za tyto nesplněné závazky. Byl dokonce už připraven návrh novely zákona o místních poplatcích, který ale nedošel z vlády do Parlamentu. Prosím tedy, abyste věnovali pozornost této věci, protože se domnívám, že dopadá velmi nespravedlivě na ty, kteří nemohou situaci změnit.

Velmi vám děkuji za pozornost, kterou jste věnovali mému sdělení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, děkuji a prosím pana kolegu Balína, který je zpravodajem jediného a garančního výboru pro projednávání této zprávy, a to výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení pod číslem 273/1. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, milé kolegyně, vážení kolegové, po tak vyčerpávajícím úvodu bych mohl říci, že má pozice je ulehčena, ale kdybych se omezil pouze na odrecitování vám toho, co jsme usnesli a co doporučujeme jako usnesení k tomuto bodu jednání, tak bych to považoval za znehodnocení práce pana doktora Otakara Motejla, a to si jaksi na triko nevezmu, takže mějte ještě chvilku trpělivost, byť jsme v již dost vysokém času.

Jistě víte, že zpráva dle zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, je každoročně do 31. března příslušného kalendářního roku ze zákona předkládána Poslanecké sněmovně. Je dobré, že nad rámec tohoto zákona už poněkolikáté skončila tato zpráva i u nás v horní komoře Parlamentu ČR, v Senátu, protože i tímto krokem ze strany veřejného ochránce práv byla uznána a uznávána pozice Senátu.

Jsem již potřetí zpravodajem této zprávy, a nejen proto mám možná možnost konkrétního srovnání kvality podávané informace i skutečností, které s tím souvisejí. Musím konstatovat, že oproti loňskému projednávání se skutečně dosti událo. Loni jsem zde z tohoto místa v žertu připomněl, že bych mohl být jako tehdy fungující pacientský ombudsman pro Ústecký kraj v jakémsi střetu zájmů, ale na druhé straně myslím, že svými osobními poznatky a zkušenostmi s řešením stížností v této pozici jsem dokladoval objektivnost řady konstatování v tehdy projednávané zprávě ombudsmana. Ombudsmanem již nejsem a k okolnostem svého odvolání se nechci vyjadřovat, protože se opravdu, milé kolegyně, vážení kolegové, nerad brodím bahnem politického zákulisí. Na něm se podílel bohužel i prezident Svazu pacientů ČR, dodnes mi dlužící veřejnou omluvu.

Chtěl bych zvýraznit, že dnešní projednávání souhrnné zprávy o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2009 jakoby bylo zhmotněním teze, že člověk je smrtelný, ale jeho práce je věčná. Pan doktor Otakar Motejl, první český ombudsman, ukončil svou více než čestnou a pro právní kulturu v ČR více než přínosnou životní pouť. Výkaz činnosti úřadu za rok 2009, jehož podobu osobně formoval a kterou nám tak plasticky zde paní předkladatelka sdělila, nyní máme před sebou. Jde opět o velice precizní zhodnocení a především výkaz téměř bezchybného naplnění poslání úřadu veřejného ochránce práv, českého ombudsmana.

V předkládané souhrnné zprávě doktor Otakar Motejl provádí bilanci svého kontrolního působení v oblasti veřejné správy, ale i v oblasti detenční a diskriminační. Pokračuje v trendu, který zvolil již v souhrnné zprávě o své činnosti za předchozí roky, a snaží se postihnout především zobecňující poznatky, jež získává v jednotlivých oblastech veřejné správy. Zpráva obsahuje rovněž informace z těch oblastí působnosti, jejichž výkonem pověřil svou zástupkyni doktorku Jitku Seitlovou. Jde především o oblast životního prostředí, sociálních dávek, státního občanství, evidence obyvatel, práva na informace a ochrany spotřebitele.

Podobně jako poprvé, loni se zpráva podrobněji věnuje aktivitám ochránce v připomínkování právních předpisů a jeho působení v řízeních před Ústavním soudem. Je rozdělena do sedmi oblastí. Zahrnuje dokonce i poznatky ze všech oblastí působnosti ochránce: kontrolní, detenční, diskriminační a obsahuje samozřejmě z toho titulu i několik dokumentů a opatření v rámci EU v oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení.

Jednu informaci, kterou tady možná paní doktorka nezvýraznila, já ji připomenu, že těchto jistě dobrých výsledků ve své činnosti v průběhu roku 2009 dosáhla Kancelář veřejného ochránce práv za velmi příznivých hospodářských výsledků, kdy rozpočet byl čerpán na necelých 82 %. Ale připomínám to z toho důvodu, že tím neutrpěla vůbec pozice a kvalita práce tohoto úřadu.

Skutečnost určitého nárůstu v podstatě od roku 2006, kdy bylo podáno 6455 podnětů, až po loňských 7321 podnětů, je vidět naprosto konkrétní tendence nárůstu a řekl bych jakési důvěry občanské veřejnosti k této instituci. Na našem výboru paní doktorka si povzdechla, ale v dobrém slova smyslu, že nárůst a zejména skutečnost, že celkem 53 % z celkového počtu podání se týkalo kompetencí ochránce, ale pořád tam zůstávalo 47 % mimo působnost veřejného ochránce práv, takže tento údaj stále ukazuje na nedostatečnou politickou kulturu nebo spíš právní povědomí lidí. Ale já si myslím, že na druhé straně se zde odráží právě důvěra a určité očekávání od úřadu, která svým způsobem je pro mě docela dobrým, pozitivním a vypovídajícím ukazatelem.

A za chvíli i uslyšíte, že takto to viděl i pan doktor Otakar Motejl. Já si nemohu odpustit, abych zde necitoval doslova závěr ze zprávy, protože já osobně, mně se to tak aspoň jeví, že tento závěr je jakýmsi mementem jeho působení v této prestižní a odpovědné funkci. Cituji: „Skutečnost, že touto souhrnnou zprávou o činnosti veřejného ochránce práv se uzavírá prvá dekáda existence instituce veřejného ochránce práv, mne opravňuje k jakémusi nadstandardnímu hodnocení a zamyšlení. Předcházejících devět zpráv pojednávalo především o úspěších, které byly také převážně pozitivně hodnoceny. Odhlédneme-li od těchto do jisté míry subjektivních pohledů, zjistíme, že veřejný ochránce práv v roce 2009 již není tím, čím byl v roce 2000. Některé změny jsou příznivé a vyplývají z procesu dospívání a získávání zkušeností. Vedle toho došlo ke změnám ne vždy jednoznačně koncepčním, kterým bylo společné, že přiznávaly ochránci další úkoly a odpovědnosti. Pokud zákonodárce rozšiřoval kompetence veřejného ochránce práv, šlo podle mého vesměs o to, že svěřením dalších úkolů se odlehčilo exekutivním orgánům. Možná se však zákonodárce mýlí, má-li za to, že náročné a zásadní problémy se svěřují relativně malému a finančně nenáročnému orgánu, který je navíc umístěn ve vzdáleném Brně, a jeho poznatky tak nemusí být pro centrum významné a důležité. Paradoxní je, že ve velké většině případů detenční a diskriminační agendy jde o principiální problémy implementované na základě závazků z mezinárodních smluv nebo evropských směrnic. Domnívám se, že ne každé rozšíření kompetence veřejného ochránce práv musí být nutně vnímáno jako lichotivý projev důvěry k této instituci. Hodnotit z tohoto pohledu současnou situaci je potom otázka míry ješitnosti, nic víc. Důležité ovšem je, že přenášením a rozšiřováním kompetencí se veřejný ochránce práv stále jakoby sbližuje ve svých funkcích s všeobecnou exekutivou, což do budoucna pro nezávislost této instituce může představovat jisté nebezpečí.

Pokušení moci je totiž vždy velmi lákavé. Výjimečné až kouzelné je naopak postavení ombudsmana v jeho původní koncepci. Prost jakýchkoliv exekučních pravomocí stal se ombudsman místem ne vždy naplněných nadějí, místem pokusů o poslední odvolání. Protože ve velké většině případů nemohl pomoci, jeho autorita ve společnosti rostla. Troufám si říci, že tomu tak je z velké části díky týmu mých spolupracovníků, kteří s donkichotskou odvahou bojují s větrnými mlýny špatné zprávy a nezákonnosti. V této souvislosti děkuji v neposlední řadě také mé zástupkyni Dr. Jitce Seitlové, kterou jsem pověřil výkonem části mé působnosti. Nezbývá než instituci veřejného ochránce práv popřát, aby si do budoucna uchovala punc ombudsmanské čistoty a těžila z výhod vlastní bezmoci, neboť právě to ji činí silnou.

V Brně 29. března 2009 Dr. Otakar Motejl, v. r., veřejný ochránce práv.

Milé kolegyně, vážení kolegové, co dodat k takovým slovům? Jen s pokorou a velkou úctou předložit usnesení č. 128 z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva z jeho 18. schůze konané dne 22. června 2009, kde výbor po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Hálka, prvního místopředsedy výboru, po odůvodnění souhrnné zprávy Dr. Jitkou Seitlovou, zástupkyní veřejného ochránce práv, po zpravodajské zprávě senátora Vlastimila Balína a po rozpravě

1.? Bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2009.

2.? Konstatuje, že zpráva obsahuje nejen kvalitní právní analýzy konkrétních případů, ale je velice dobře zpracována pro zobecnění a řadu podnětů legislativního charakteru.

3.? Doporučuje

a)? Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2009,

b)? doporučuje vládě ČR věnovat legislativním a dalším doporučením veřejného ochránce práv, která jsou uváděna v souhrnných zprávách za příslušný rok větší pozornost a reagovat na ně v legislativních změnách zákonů, předkládaných do Parlamentu ČR,

4.? Určuje zpravodajem pro projednávání senátního tisku 273 na schůzi Senátu Parlamentu ČR mě.

Podepsán řídící schůze první místopředseda výboru Hálek. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Výbor pro vzdělávání nebyl jediným výborem, který se zabýval touto zprávou, byl to také výbor ústavně-právní. Ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru paní senátorky Dagmar Zvěřinové, zda chce vystoupit. Prosím, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych i já se zde zmínila o projednávané souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2009. Tato zpráva byla předmětem jednání ústavně-právního výboru na 27. schůzi, která se konala 5. května 2010. Na tuto schůzi se osobně dostavil pan Dr. Motejl. Ačkoli jsem měla připravenou podrobnou zpravodajskou zprávu, pan Dr. Otakar Motejl mě požádal přes svůj zdravotní stav, zda by si mohl odzpravodajovat velkou část této zprávy sám. Na mě zbyla jen komplexní zpráva a shrnutí.

Mohu říci, že pan Dr. Otakar Motejl tuto zprávu přednesl a snažil se nám představit problémy, které v současné době tato instituce řeší a především problémy, které pravděpodobně v nejbližším období bude veřejný ochránce práv muset řešit. Je to otázka, která vyvstává v každé společnosti a tak, jak se společnost mění, vyvstávají další problémy občanů, se kterými se na veřejného ochránce práv obracejí. Především je to sociální oblast a její nepřehlednost. Pan Dr. Motejl také upozornil na narůstající stížnosti a podněty, které jsou na veřejného ochránce práv zasílány, s kterými se na ně obrací, a to je oblast rodiny a dítěte, především vyvstávají problémy střídavé péče a náhradní rodiny.

Zároveň velké problémy začínají být ve stavebním řízení, kde opět nabádal k opatrnosti s tím, že možná některé záležitosti sama praxe vyřeší.

Rovněž upozorňoval na jednu oblast, kdy se začíná objevovat více podnětů, a to je v rámci antidiskriminačního zákona a potom stížnosti na exekuční řízení. Jsou to oblasti, které tady budeme asi muset řešit v rámci nových legislativních úprav. Věřím, že je vyřešíme natolik, aby se nám v dalších souhrnných zprávách o činnosti veřejného ochránce práv za další roky objevovaly co nejméně.

Nezbývá mi nic jiného, než přednést 71. usnesení ústavně-právního výboru.

Po úvodním slovu Dr. Otakara Motejla, veřejného ochránce práv, po vyslechnutí zpravodajské zprávy senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě

1.? Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2009.

2.? Určuje zpravodajem výboru po projednání tohoto návrhu na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kolegyně kolegové, otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Chcete se vyjádřit, paní předkladatelko? Ano.

Jitka Seitlová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechci zdržovat váš cenný čas. Senát byl ale posledním místem, kde pan Dr. Motejl byl těsně před tím, než vážně onemocněl. Myslím si, že to bylo velmi symbolické, protože si Senátu vážil. Velmi si ho vážil proto, že to byla komora Parlamentu, která nad rámec toho, co vyplývá z právních předpisů, zákonů a Ústavy se věnoval a napomáhal činnosti veřejného ochránce práv. I za něj bych vám chtěla velmi poděkovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu, jak ho přednesl kolega Balín.

, Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti Veřejného ochránce práv za rok 2009. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 31, registrováno 48, pro 44. Návrh byl schválen.

Děkuji paní zástupkyni.

Vážené kolegyně a kolegové. Máme před sebou blok 6 senátních návrhů. Pokud budeme racionálně tyto návrhy projednávat, mohli bychom je bez větších problémů zvládnout.

Teď nás čeká

Návrh senátního návrhu zákona kolegy Jiřího Nedomy a dalších,

kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb.,

o urychlení výstavby dopravní infrastruktury

Jde o senátní tisk č. 272. Prosím pana kolegu Nedomu, aby uvedl tento návrh zákona.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, tento senátní návrh, ve kterém mně celá řada napříč politickým spektrem komory podpořila, za to předem děkuji, hovoří o pokračování zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, který jsme schválili v této komoře v loňském roce na podzim a postoupili pak Poslanecké sněmovně, která přiznala tento stav proti původnímu návrhu, který odtud vzešel. Tehdy jsme vypustili z poslaneckéno návrhu to, aby se tento zákon vztahoval kromě dopravní infrastruktury ještě na tzv. technickou infrastrukturu, protože to bylo příliš obecné a nedávalo to záruku, že se nedá zneužít za něco, co by bylo v rozporu především s místními samosprávami. To vyvolalo nemožnost použít původního záměru, který byl koncipován na ministerstvu průmyslu a obchodu ve spolupráci s ČEZ, kterému měl tento zákon usnadnit výstavbu některých důležitých energetických bloků. Proto jsem inicioval tento návrh a rozeslali jsme požadavky na všechna ministerstva, která by chtěla rozšířit, abychom to nedělali natřikrát. Přišly nákladné odpovědi od dvou ministerstev, a to od ministerstva průmyslu a obchodu ohledně energetických staveb a od ministerstva zemědělství ohledně vodní infrastruktury. To je to podstatné, o co rozšiřujeme tímto senátním návrhem zákon 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Rozšiřuje se tedy ještě na vodní infrastrukturu, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí stavba vodního díla umisťovaného v plochách a koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje, nebo veřejně prospěšné stavby na ochranu před povodněmi. Jsou to konkrétně například jezy na Labi, na které jsou zajištěny finanční prostředky z EU, ale neproběhla územně stavební řízení. Dále to jsou protipovodňové stavby, o kterých se vždy hovoří spíše po povodních než před povodněmi a tento zákon má umožnit, aby tomu tak nebylo, aby naše obce a města byla ochráněna v co nejkratším časovém rozptylu.

Pak je tady energetická infrastruktura, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí stavby zařízení elektrizační soustavy a plynárenské soustavy podle zvláštního zákona zřizované ve veřejném zájmu, pokud nejsou v rozporu s platnou politikou územního rozvoje nebo se zásadami územního rozvoje kraje. Je to ta infrastruktura, kterou přesně vyjmenovává energetický zákon.

Pro praktické využití mohu říci, že je to směřováno nejvíce na stavby ČEZ v dalších blocích našich jaderných elektráren.

Pro tyto účely se navrhuje, aby i zde bylo spojení územního a stavebního řízení. Pokud stavba podléhá ještě posuzování vlivu na životní prostředí podle jiného zákona, tedy podle zákona 100/2001 o posuzování vlivu na životní prostředí, pak pokud možno sloučit všechna tři řízení najednou, aby proběhla v co nejkratším čase a řízení nezdržovalo vlastní stavbu.

Otázky kompetencí, kterému úřadu to náleží, řeší také tento dodatek zákona, kdy příslušný úřad k vedení spojeného řízení v prvním stupni je obecní stavební úřad obce s rozšířenou působností, avšak pokud si speciální nebo jiný vyšší stavební úřad nevyhradí, že spojené řízení povede sám v takovém případě, že ho vede on sám, potom obecní stavební úřad musí mít zaručeno, že bude dotčeným orgánem v tomto jednání, aby se k tomu mohl vyjádřit. Naopak pokud obecní stavební úřad ve spojeném řízení to vede on, musí se řídit vydáním závazného stanoviska nadřízeného speciálního nebo jiného stavebního úřadu.

Poslední změnou, která vznikla některými pozměňovacími návrhy při konzultaci mezi ministerstvem a ČEZ, bylo vypuštění podmínky pro zajištění doručitelnosti zásilek, obeslání, protože tam byla možnost trvalého bydliště na místě našeho území, adresa určená mimo naše území a ve třetím případě teprve výpis z katastru nemovitostí. Tento návrh vypouští první stupeň, kde se říkalo: Nemá-li trvalý pobyt na území ČR, a rovnou odkazuje na výpis z katastru nemovitostí, který je vždy podstatný a závazný.

To je seznámení s touto novelou zákona, s naším návrhem.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Tento tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajkou výboru je senátor Jiří Lajtoch. Usnesení výboru je pod č. 272/2.

Tento tisk dále projednal ústavně-právní výbor. Zpravodajem výboru je pan kolega Oberfalzer. Usnesení výboru má číslo 272/3.

Senátní tisk projednal také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční. Zpravodajem je pan kolega Petrov. Usnesení výboru je pod číslem 272/1. Prosím pana kolegu Petrova, aby se ujal slova.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy a pánové. Myslím, že předkladatel popsal všechno, čeho se návrh zákona týká. Přesto mi dovolte, abych jednoduše zopakoval hlavní cíl tohoto návrhu. Hlavním cílem tohoto návrhu zákona je rozšířit věcný rozsah působnosti zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury o vodní a energetickou infrastrukturu. Navržená změna tak umožní zrychlené projednávání vyřizování majetkoprávních vztahů nejen u dopravních staveb, ale i u staveb vodních a energetické infrastruktury. Napomůže zkrácenému postupu výstavby některých významných energetických center při řešení státní energetické politiky nebo výstavbě důležitých vodních děl zajišťujících splavnost našich řek a ochranu území před povodněmi.

Z průběhu jednání ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu bych podal především tu informaci, že návrh z prvního čtení byl doplněn o dva soubory pozměňovacích návrhů. V prvním případě se jednalo o soubor dodaný legislativním odborem. I o této záležitosti tady mluvil zástupce předkladatele pan senátor Nedoma. Myslím si, že tam šlo o legislativně technické úpravy, ale v některých případech, které tady citoval, také o důležité úpravy textace nebo o dovysvětlení textu a v závěru pak v rámci úpravy struktury zákona také o přechodná ustanovení a účinnost. Druhý soubor pozměňovacích návrh se týká záležitostí, o kterých také tady mluvil předkladatel.

Ve výboru možná trošku vzrušení kolem toho, že jsme ten soubor pozměňovacích návrhů dostali až přímo na jednání výboru. Přesto všechno po, řekl bych, bouřlivé rozpravě jsme se nakonec dohodli na tom, že přijmeme tento komplexní pozměňovací návrh, a proto pak, tak jak budu citovat usnesení VHZD, v podstatě v komplexním pozměňovacím návrhu jsou zahrnuty všechny připomínky, které proběhly v tom výboru.

Myslím si, že to můžu říci taky, tady vám na stůl byl rozdán další návrh na pozměňovací návrhy. Dovolil bych si říci, že v některých případech možná oprávněné, v některých méně oprávněné, ale především jsem toho názoru, že se dá v průběhu dalšího legislativního procesu kolem tohoto návrhu zákona to dořešit v rámci připomínkového řízení atd. A myslím si, že dnes bychom nemuseli upravovat to, co předkládá VHZD ve znění těch dalších návrhů, které tady zazní.

Teď už možná k samotnému usnesení VHZD. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Nedomy a dalších, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (senátní tisk č. 272). Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Jiřího Nedomy, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení; dále určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Igora Petrova a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím pana kolegu Lajtocha jako zpravodaje VUZP, aby nás seznámil s usnesením výboru. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, skupina senátorů využila svého práva a podala podle § 127 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, jako legislativní iniciativu Senátu.

Už tady kolega o tomto senátním návrhu hovořil. Já bych jen doplnil, že opravdu tato navržená změna umožní zrychlené projednání a vyřizování majetkoprávních vztahů nejen u dopravních staveb, ale i u staveb vodní a energetické infrastruktury, a napomůže zkrácenému postupu výstavby některých významných energetických center při řešení státní energetické politiky nebo výstavbě důležitých vodních děl, zajišťujících splavnost našich řek a ochranu území před povodněmi, což mě velice zaujalo.

VUZP, který se konal 22. června 2010 k návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Nedomy a dalších, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, přijal toto usnesení.

I.? Doporučil Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze tohoto usnesení našeho výboru.

II.? Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Lajtocha.

III.? Pověřil předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane senátore. Pan kolega Jiří Oberfalzer je zpravodajem ÚPV. Prosím ho o slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, ÚPV projednal tuto předloh na své včerejší schůzi a přijal usnesení, doporučující plénu schválit tento návrh ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou v příloze usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan kolega Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem podal pozměňovací návrh ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, bohužel v prvním byla chyba, to je ten podepsaný bez jména, takže ten pravý je ten, co je podepsaný příjmením.

Řeknu vám, proč jsem to udělal. Návrh, který máme, komplexní pozměňovací návrh, který prošel výbory, podporuji z toho důvodu, že on v tom jednom svém ustanovení v zásadě omezuje průtahy, které způsobují zpracovatelé EIA, a to tím, že v zásadě jasně říká, že pokud stavba podléhá posuzování vlivu na životní prostředí podle jiného zákona, toto posouzení probíhá na žádost stavebníka v rámci spojeného územního stavebního řízení, popř. v rámci územního řízení. Jestliže příslušný úřad nevydá stanovisko k záměru ve lhůtách podle jiného zákona, má se zato, že stanovisko je kladné.

To je důvod, proč tento návrh zákona velmi podporuji, nicméně jsem přesvědčen, že pokud nepřijmeme tento pozměňovací návrh můj ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, tak osud tohoto návrhu zákona je dle mého názoru téměř s jistotou zpečetěn tím, že neprojde Poslaneckou sněmovnou, a to ve chvíli, kdy se k němu vyjádří odborná ministerstva.

Proto vás chci upozornit na to, v čem vidím zásadní problém. Ten první problém vidím v tom, teď mluvím o komplexním pozměňovacím návrhu, v § 1 se doplňují odst. 3 a 4, kde v odst. 4 se říká, budu číst kvůli úspoře času jen zásadní výhrady, tzn., odst. 4 začíná – energetickou infrastrukturou se pro účely tohoto zákona atd. rozumí – bohužel to asi budu muset přečíst, poslední větu tohoto. Pokud nejsou v rozporu s platnou politikou územního rozvoje nebo zásadami územního rozvoje kraje.

Chci říci, že zásady územního rozvoje kraje zákon nezná. Stavební zákon zná tzv. PURku, neboli politiku územního rozvoje, kterou, jak asi víte, schválila vláda 20. 7. 2009. Pak zná územní analytické doklady, zásady územního rozvoje, to je to nahrazení velkých územních plánů, velkých územních celků. Územní plány obcí a regulační plány.

Záměrně jsem to vyjmenoval proto, že tento pojem zásady územního rozvoje kraje je termín ze zákona, ten zákon nezná. Jsou to pouze zásady územního rozvoje, proto jsem to změnil. To obsahuje můj návrh, to je jedna věc.

Další věc, a poměrně důležitá, je v § 2 odst. 1, kde navrhovatel, to je to, co jsem četl, paragraf, který se týká EIA, tzn., nevyjádří-li se tak, pak se považuje stanovisko za kladné, to je v pořádku. Ale bohužel se tam vloudila buď úmyslně, nebo neúmyslně jedna zásadní věc, a to u stavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury stavební úřad na žádost stavebníka spojí územní a stavební řízení. To je, prosím pěkně, zásadní věc, protože on to spojí. Neboli to je příkaz ze zákona. Tam již není diskuse. Takže jestliže na obecný stavební úřad přijde žádost stavebníka, tak stavební úřad musí spojit, a není tam žádná míra domluvy a ničeho jiného.

Tady bych chtěl upozornit na jednu zásadní věc. Podle správního řádu může spojovat řízení ten správní orgán, který je příslušný vést obě řízení. Není možné, aby jeden stavební úřad řízení usnesením spojil a druhé je vedl.

O co tedy jde? Máme obecné stavební úřady, a ty samozřejmě jsou vedle speciálních stavebních úřadů, tzn., požádá-li někdo, aby toto řízení bylo spojeno, pak musí být spojeno, a je to porušení správního řádu.

Další záležitost tedy, která je delší, ale bohužel vám ji musím sdělit, je, že navržení té možnosti, aby si spojené územní a stavební řízení mohl vyhradit speciální nebo jiný stavební úřad, hrozí, že by se řízení o umístění vymanilo z výhradní působnosti obecných stavebních úřadů. Jedná se o takové koncepční změny, které jsou nepřijatelné.

Současná podoba organizace výkonu veřejné správy podle stavebního zákona; tedy i podle toho starého stavebního zákona, který vy znáte, a pak stavebního zákona, který byl přijat a který již platí od 1. 1. 2007, a byl, jak víte byl, jak víte všichni, přijat v roce 2006, tuším, že v březnu, tak i podle tohoto stavebního zákona se jedná o koncepční změny, které jsou nepřijatelné.

Současná podoba organizace výkonu veřejné správy podle stavebního zákona vychází z několika základních principů, z nichž jeden spočívá v univerzálnosti nástrojů územního plánování, a také tím pádem komplexní odpovědnosti orgánů územní správy za svěřené území, ve kterém koordinují všechny zájmy.

Jinými slovy, zvlášť vy, kteří jste starostové a máte svůj stavební úřad, víte, co to je územní plán obce. Ten samozřejmě podle daných pravidel schvaluje zastupitelstvo obce. Nicméně stavební úřad, ten odborně kontroluje územní řízení. V současné době je to tak, že speciální stavební úřad nemůže ovlivnit územní řízení jako takové, a podle mě je to v pořádku, protože to stanovují zastupitelé s odborným úřadem, tzn. stavebním úřadem, ale teď by to vypadalo tak, že příslušný speciální stavební úřad, který bude tím, kde bude sloučeno to stavební řízení, ale i územní řízení, ten bude ingerovat a vstupovat do územního řízení, což podle nejenom mě je v zásadě nepřijatelné.

Návrh, bohužel, o kterém vy nevíte, ale návrh stavebního zákona, ta velká novela stavebního zákona, která již existuje, samozřejmě nastoluje opačný teď trend, a to naopak rušení působnosti speciálních a jiných stavebních úřadů, a chce posílit a odborně vybavit obecný stavební úřad.

Samozřejmě všichni víme, že je to velký problém. On je to problém především proto, že nechceme rušit stavební úřady tzv. dvojkové., tzn. ne trojkových pověřených obcí, a to je několik set stavebních úřadů. Myslím, že dvojkových je přes 600, asi 680, a samozřejmě jsou tady výtky mnohých senátorů, že dvojkové stavební úřady jsou nekompetentní. Ale spojená řízení se samozřejmě budou dělat a mají se dělat podle návrhu, který navrhuji a který v tom návrhu zákona už je, ten se bude dělat na trojkových obcích.

Územní rozhodování je jedním z nástrojů územního plánování, kterým se v konkrétních územích rozhoduje o individuálních záměrech. Princip univerzálního výkonu veřejné správy ve svěřeném území umožňuje naplnění požadavku komplexnosti a koordinace, zajišťované jedním správcem území, kterým je příslušný obecný stavební úřad. Podotýkám ne obecní, ale obecný stavební úřad. Všichni asi víte, jaký je to rozdíl.

V následném stavebním řízení se projevuje diferenciace působnosti speciálních a jiných stavebních úřadů podle jednotlivých druhů staveb, u kterých je zajišťována výrazná odborná specializace.

Pokud jsou učiněny v působnosti obecného stavebního úřadu v rámci územního rozhodování výjimky, jedná se o zcela odlišné a výjimečné případy.

Tady bych samozřejmě chtěl podotknout a upozornit na to, že zásadní výjimkou je vyčlenění vojenských újezdů, ve kterých výkon veřejné správy zajišťuje ve zvláštním režimu, založeném zákonem, výlučně ministerstvo obrany, což souvisí především s účelem využití vojenských újezdů.

Další výjimky, které se týkají vymezování ochranných pásem, např. vodních děl a leteckých staveb, navazují na prvotní územní rozhodnutí o umístění příslušných staveb, vydaných univerzálním správcem území.

Zcela speciálním způsobem jsou ošetřeny vztahy k využívání vybraných nerostných surovin, vázané na specifická území.

Základní princip stavebního zákona je založený na tom, že územní rozhodnutí vydává obecný stavební úřad, a to, že speciální nebo jiný stavební úřad povoluje realizaci stavby a nečiní to v praxi žádné problémy. Navíc v navrhované novele stavebního zákona novela, o které jsem mluvil, je proces povolování staveb speciálním a jiným úřadem zjednodušen.

Tím chci říci, že to nebezpečí, před kterým dnes stojíme, pokud přijmeme komplexní pozměňovací návrh, a jistě to nebude dlouho trvat, že bude smeten pro tyto připomínky, je velmi velké. Proto navrhuji, aby tím příslušným k vedení spojeného řízení podle odst. 1 v prvním stupni byl obecní úřad obce s rozšířenou působností. Tím si myslím, že zajistíme jednoznačně jasnou odbornou kvalitu tohoto řízení, rychlost tohoto spojeného řízení a podotýkám, že snad na většině trojkových obcí je již spojený speciální úřad, minimálně silniční, který je spojen s tím stavebním úřadem. Tam už žádný problém ani nevzniká.

Je to, pro vás, kteří to neznáte, děleno tak, že pracovník speciálního, v tomto případě silničního úřadu, je zároveň podřízen vedoucímu stavebního úřadu. Takže rychlost toho řízení je tam kontrolována a probíhá celkem jednoznačně.

Takže vás žádám, abyste přihlédli z důvodů, které říkám, k tomuto návrhu, protože myslím si, že tak pak ten návrh senátní, když takto bude upraven, má šanci projít. Jinak se omlouvám, těch obecných stavebních úřadů dvojkových, teď jsem to našel ve své přípravě, je 388 a trojkových je 205; pochopitelně.

Rád bych ještě upozornil, že co se týká infrastruktury, tam jsou speciální stavební úřady letecké, samozřejmě drážní a stavební úřady dálnic a silnic. Toto si myslím, že je velký komplex, který by měl potom nabourat celý systém stavebního zákona tím, že naráz tyto úřady, které k tomu nejsou ani vybaveny, budou vstupovat do území a budou nabourávat v tomto územním řízení, nebo by měly podle toho zákona, který podle mě dále stejně nemůže projít, by měly rozhodovat i v územním řízení.

Má poznámka je delší, nicméně čas pro pozornost je velký. Podstatné věci jsem řekl a žádám vás tedy o přijetí mého pozměňovacího návrhu, který by byl přijat k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu, a pak jsem přesvědčen, že ten základní účel bude splněn. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A prosím kolegu Eyberta.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Moc se omlouvám, že otravuji takto pozdě, ale ono je to ještě komplikovanější, než tady právě zaznělo. Obecný stavební úřad nemůže převzít v dnešní době stavební řízení speciálního stavebního úřadu. Není pravdou, že je podřízený pracovník speciálního stavebního úřadu vedení stavebního úřadu na trojkovém úřadu. Prostě je tam odbor životního prostředí a to vede stavební řízení na úseku vodních staveb. Je tam doprava, je tam stavební silniční dopravní úřad, a zase není podřízen nikomu ze stavebního úřadu trojkové obce.

Navíc – tak jak zde bylo řečeno – spousta obecných stavebních úřadů speciální úřad nemá, protože jsou na dvojkách nebo na tom jedna a půltém stupni, speciální stavební úřady. Bude-li tam slůvku obecný, tak jak pan kolega Čunek navrhuje, tak se to vztahuje na všechny obecné úřady, nejen na ty, co jsou na trojkách, které stejně nemají pod stavebním úřadem speciální stavební úřady.

Je to velký problém. Rozumím tomu, co říká, že to územní řízení vede dneska obecný úřad a vstupuje do toho ze své úrovně. Nicméně řešením je zrušit tyto stavební speciální úřady vodní, silniční, možná ještě drážní, protože ty si dělají úplně, co chtějí. Nechci říkat letecký, nechci říkat vojenský, ale aspoň tyto tři.

Ještě pár poznámeček. Když tady říká pan kolega Čunek, že existují zásady územního rozvoje, tak má pravdu. Slůvko kraje – rozumím tomu, že je to jako pro daný kraj, že to je zásada územního rozvoje schválená v daném kraji, čili zákon to zná. Zákon ten pojem zná. Ale tady to nepleťme dohromady se slůvkem kraje. Dobře.

Je tam i řada dalších takových problémků, právě jestli je to o tom, že to musí spojit nebo že to jenom spojí – na návrh, když uzná za vhodné. Přimlouvám se za to, aby zrychlení u těch projednávání bylo, a proto mi tam slůvko, že je povinen spojit, jaksi konvenuje. Nicméně v současné době to může právě spojit u těch speciálních staveb pouze ten vyšší – respektive speciální stavební úřad. Nemůže to spojit třeba obecný stavební úřad, protože nedělá silniční stavby, nedělá vodní stavby. Takže je teď opravdu velký problém.

Ale abychom se z toho dneska nějakým způsobem vymotali, domnívám se, že by bylo vhodné nepřijímat už žádné pozměňovací návrhy, legislativní proces poběží. Poběží ve sněmovně v prvním čtení, v druhém čtení, třetím. Poběží v legislativní radě vlády, poběží ve vnějším i vnitřním připomínkovém řízení. Přijmeme to tady dneska jako nosič, který to nějakým způsobem otevře, a těšme se na to, že jednou nám sem doputuje zákon vycizelovaný tak, aby byl funkční.

Jenom poslední poznámku, protože docházím za Senát na komisi, která projednává nebo připravuje, seznamuje se s novelou stavebního zákona, stavebního řádu. Nemůžu říct, že by tam všechno běželo tak, jak bychom si na obcích, na městech představovali, aby došlo ke zjednodušení. Kde se s kým bavím ze svých kolegů starostů, kde se s kým bavím na stavebních úřadech, a budu říkat na těch obecních stavebních úřadech, tak názor je, že celý proces byl daleko lépe zvládnutý do roku konce 2006, dokud platil starý stavební zákon, že s novým stavebním zákonem nepřišlo zlepšení, nepřišlo zjednodušení, a že dneska ohlášení na rodinný domek je víc práce než stavební řízení, které bylo dříve.

Děkuji za pozornost a doporučuji, abychom schválili to, co schválily výbory a podíleli se na další a další cizelaci textu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan kolega Čunek je přihlášen do obecné rozpravy.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chci jenom pro předřečníka říci, že poslední bod mého pozměňovacího návrhu zní takto: Speciální nebo jiný stavební úřad je ve spojeném řízení vedeném obecným stavebním úřadem dotčeným orgánem příslušným k vydání závazného stanoviska. – To znamená, tam ta spolupráce je jasná. A bod předtím, to je bod 3, tučně zvýrazněný, zní takto: Příslušný k vedení spojeného řízení podle odstavce 1 v 1. stupni je obecný stavební úřad obce s rozšířenou působností. – To znamená, tam ten dvojkový stavební úřad tímto vylučujeme, tento stavební úřad do tohoto jednání zasahovat nebude. Ano, je to řešeno na mnoha obcích různě. Faktem je, že pokud na některé obci jsou speciální stavební úřady, tak je to v zásadě pod jedním tajemníkem, jednou hlavou a někdy ta řízení díky stížnostem, tlakům, jsou vyřizována správně a rychleji. Takže z toho důvodu si myslím, aby Senát navrhoval něco jako nosič, což je vlastně věcně špatně, když máme být strážci zákonnosti, to mi přijde určitě špatně. To jenom v odpověď na věci, které tady byly.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Takže obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit především k návrhům pana kolegy Čunka?

Senátor Jiří Nedoma: Chtěl bych říci, že všechny tyto problémy se diskutovaly jak v našem VHZD, tak i ve výboru pro rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Po debatách došly oba dva výbory – a ústavně-právní výbor to také potvrdil tím, že do svých usnesení zahrnul ke komplexnímu návrhu i návrh těch čtyř bodů. A to, co tady teď kolega senátor Čunek navrhuje, když to řeknu velmi jednoduše, když budu hovořit k těm čtyřem návrhům, které jsme všichni posuzovali, u toho prvního je to, vrátit se do původního stavu, u toho druhého ponechat EIA, kterou všichni bereme za dobrou, ale vrátit se do toho původního stavu, že ne musí, ale může.

A ty další, třetí a čtvrtý návrh, to jsou vlastně spojené nádoby, tam to nelze od sebe oddělit, de facto vrací de facto také do původního stavu.

Já osobně, byť nemám problémy ani s jednou variantou, protože si myslím, že obě jsou průchozí, ale protože všechny tři výbory se shodly na tom znění, které jste dostali na lavice, velmi bych se přimlouval za schválení textů těch tří výborů, které to projednaly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane kolego Petrove, garanční zpravodaji.

Senátor Igor Petrov: Já se budu možná opakovat nebo řeknu to, co už tady bylo řečeno, to, s čím vystoupil kolega Čunek, v podstatě svým způsobem upravuje komplexní pozměňovací návrh, který přijal nejenom VHZD, a zopakuji, že se stejným vystoupil na jednání našeho výboru zástupce ministerstva pro místní rozvoj. Výbor dospěl k názoru, že to jsou úpravy, které lze ještě dál posoudit v rámci legislativního procesu.

Takže bych to nenazval tak, že zákon by byl nosičem jakoby dalších připomínek nebo dalších zásahů. Myslím si, že něco podobného řekl i senátor Eybert. Navíc bych zopakoval, že jak kolega Lajtoch, tak kolega Oberfalzer tady potvrdili, že oba dva výbory dospěly ke stejnému závěru jako VHZD. Proto si myslím, že nic nebrání tomu, abychom hlasovali o té podobě, tak jak to bylo předloženo z těch tří výborů. V rámci legislativního procesu se dovysvětlí i záležitosti, které otevřel senátor Čunek. Myslím si, že toho bychom se vůbec nemuseli obávat a už vůbec ne toho, že by to bylo shozeno. Ale případně to bude doupraveno, jestli to tak můžu nazvat, a vrátí se to zpátky v podobě, kdy už nebude žádný problém.

Řekl bych, že i reakce zástupců ministerstev byla podobná. Oni říkali, že jsou schopni to v rámci legislativního procesu dočistit.

Takže já zopakuji to, co jsem říkal předtím. Doporučuji schválit v podobě, tak jak bylo předloženo z jednotlivých výborů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji Lajtochu, chcete se vyjádřit? (Nikoliv.) Pan kolega Jiří Oberfalzer. (Nikoliv.) Pane zpravodaji ústavně právního výboru? (Nikoliv.) Dobře.

Kolegyně a kolegové, čeká nás hlasování o návrhu schválit. Vzhledem k tomu, že se liší pozměňovací návrh ústavně právního výboru od ostatních výborů, tak prosím poradit od zpravodaje, jakým způsobem se bude postupovat. Nebo jestli pan kolega zpravodaj ústavně právního výboru se chce vyjádřit?

Senátor Jiří Oberfalzer: My jsme projednali jednu skupinu pozměňovacích návrhů. Druhou jsme dostali, ale příliš krátce před projednáváním. Ovšem to byla ta v zásadě jednodušší skupina pozměňováků, neboť to byly legislativně technické pozměňováky, které zpracovala naše legislativa. Protože naše výbory jednaly souběžně, nemohli jsme si vyžádat pomoc předkladatele ani pomoc legislativy, protože i ta byla na jednání výboru, a tak jsme se rozhodli, že schválíme jednu skupinu pozměňovacích návrhů, které jsme měli dříve, a tu druhou necháme na garančních výborech, které měly tu výsadu, že měly při projednávání jak předkladatele, tak zástupce legislativy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takže mám to chápat, pane kolego, tak, že o vašem návrhu nebudeme hlasovat, že se ztotožňujete.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já nevím, jestli mám takovou pravomoc, ale já osobně bych doporučoval, aby se hlasovalo o návrhu, který vzešel z garančního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pan kolega Petrov.

Senátor Igor Petrov: Já jenom řeknu, že návrhy jsou shodné. Pouze z vašeho výboru je to rozděleno do dvou pozměňováků a my už jsme to spojili do jednoho. Ale je to stejné. (Hlas: Pojďte už konečně hlasovat.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Je ukončena obecná rozprava, pane kolego, budeme hlasovat o návrhu, jenom je potřeba vyjasnit si se zpravodaji, o čem budeme hlasovat.

Aby zde nebyly nějaké velké diskuse, systém je takový u senátních návrhů, pokud jsou, projdou výbory, že je možnost návrh vrátit k novému projednávání, schválit, zamítnout, odročit a otevřít podrobnou rozpravu. Takže podrobná rozprava bude v případě, že nebude návrh schválen. Protože teď už je to v podstatě, jako bychom tady měli hotový návrh zákona.

Vážené kolegyně a kolegové, hlasujeme o návrhu schválit ve znění pozměňovacích návrhů, které přijal garanční VHZD. (Poznámky z pléna.) Pardon, my si to musíme vyjasnit. (Jednání u předsednického stolu.)

Omlouvám se za zmatky, které jsem tady způsobil. Ano, kolegové mají pravdu. Musíme otevřít podrobnou rozpravu, protože i komplexní pozměňovací návrh je součástí podrobné rozpravy. Takže otevírám podrobnou rozpravu. V podrobné rozpravě vystoupí zpravodaj VHZD kolega Petrov.

Senátor Igor Petrov: Doporučuji schválit ve znění usnesení VHZD včetně komplexního pozměňovacího návrhu, který máte přílohou k usnesení výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Teď se ptám kolegy Čunka.

Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Myslím si, že tím, že je návrh rozdán, nemusím ho číst.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Číst ho bohužel musíte. Protože nebyl součástí oficiálních tisků.

Senátor Jiří Čunek: Dobře. Já to zvládnu rychle. Je to jedna A4. Jsou to pozměňovací návrhy ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury.

1. V článku I bodu 3 § 1 odstavec 4 upravit takto: Energetickou infrastrukturou se pro účely tohoto zákona rozumějí stavby zařízení elektrizační soustavy a plynárenské soustavy podle jiného zákona zřizované ve veřejném zájmu 1a), pokud nejsou v rozporu s platnou politikou územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentací.

1a) § 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

2. V článku I bodu 4 § 2 odstavec 1 upravit takto: U stavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury může obecný stavební úřad na žádost stavebníka spojit územní a stavební řízení. Pokud stavba podléhá posuzování vlivů na životní prostředí podle jiného zákona 2a), toto posouzení probíhá na žádost stavebníka v rámci spojeného územního a stavebního řízení, popřípadě v rámci územního řízení. Jestliže příslušný úřad nevydá stanovisko k záměru ve lhůtách podle jiného zákona 2a), má se za to, že stanovisko je kladné.

2a) Zákon číslo 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) ve znění pozdějších předpisů.

3. V článku I bodu 5 § 2 odstavec 2 upravit takto: Příslušný k vedení spojeného řízení podle odstavce 1 v 1. stupni je obecný stavební úřad obce s rozšířenou působností.

4. V čl. I bodu 6 § 2 odstavec 3 upravit takto: Speciální nebo jiný stavební úřad je ve spojeném řízení vedeném obecným stavebním úřadem dotčeným orgánem příslušným k vydání závazného stanoviska.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Já také děkuji. Kolegyně a kolegové, má ještě někdo nějaký pozměňovací návrh? Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím.

Pane předkladateli, pane kolego Nedomo, pojďte se, prosím, vyjádřit především k pozměňovacím návrhům, resp. k pozměňovacímu návrhu kolegy Čunka.

Senátor Jiří Nedoma: Já jsem se už k pozměňovacímu návrhu kolegy Čunka vyjádřil, a doporučuji, aby bylo hlasováno o návrhu hospodářského výboru schválit návrh senátního návrhu zákona, včetně pozměňovacích návrhů, které výbor schválil.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, děkuji, pane zpravodaji (Z pléna: Je třeba hlasovat i o návrhu kolegy Čunka.) Ano, budeme hlasovat o návrhu kolegy Čunka, samozřejmě.

Nyní vystoupí pan kolega Lajtoch.

Senátor Jiří Lajtoch: Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal pozměňovací návrhy, které jsou totožné s hospodářským výborem. A já za náš výbor doporučuji, abychom hlasovali o tomto pozměňovacím návrhu, protože si myslím, že pan kolega Čunek v některých věcech nemá pravdu, ale nechci o tom dál diskutovat.

Doporučuji pozměňovací návrh, který je totožný s hospodářským výborem.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Budeme tedy hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích pana kolegy Čunka.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacími návrhy kolegy Čunka? Kdo je proti těmto návrhům?

Hlasování č. 32, registrováno 51, pro 9. Návrh nebyl přijat.

A teď budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto komplexním pozměňovacím návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 33, registrováno 51, pro 43. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o návrhu jako o celku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 34, registrováno 51, pro 47. Návrh byl schválen.

Kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání.

A dále navrhuji, abychom pověřili pana kolegu Lajtocha, pana kolegu Nedomu a pana kolegu Petrova, případně ještě někoho, kdo má před sebou zaručenou existenci v Senátu na další dva roky. Kdo se hlásí? Kolega Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Já bych jenom rád připomněl, že já tam jako navrhovatel půjdu automaticky, ale máme tady tři zpravodaje. Já osobně bych se přimlouval za zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí za kolegu Lajtocha, ale klidně to může být i kolega Petrov od nás z hospodářského výboru, který byl zpravodajem.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane kolego, musím vás upozornit na to, že teď už to není váš návrh, teď už je to senátní návrh zákona. Přesto tedy navrhuji kolegu Nedomu, otce tohoto návrhu, kolegu Lajtocha a prosím ještě jednoho, kdo tady určitě bude po volbách. Kdo se hlásí? Navrhneme pana předsedu hospodářského výboru? (Ten nesouhlasí.)

Hlásí se kolega Ivo Bárek. Takže ještě jednou, byli by to kolegové Nedoma, Lajtoch a Bárek.

Prosím, to je poslední hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy? Kdo je proti těmto návrhům?

Hlasování č. 35, registrováno 51, pro 48. Návrh byl schválen. Děkuji.

Kolegyně Paukrtová se hlásí proto, že chce navrhnout přerušení naší schůze. Ale mohu to udělat já bez hlasování, protože po 21.00 hodině už stejně nemůžeme jednat.

Vážené kolegyně a kolegové, přerušuji 20. schůzi Senátu a budeme v ní pokračovat zítra od 9.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 20.37 hodin.)