Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 19. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 20. května 2010)

(Jednání zahájeno v 9.30 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 19. schůzi Senátu.

Na začátek mně dovolte, abychom povstáním a minutou ticha uctili památku úmrtí našeho veřejného ochránce práv, pana doktora Otakara Motejla. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám.

Chtěl bych vás také informovat, že dnes jsou v předsálí Jednacího sálu vystaveny kondolenční listiny Senátu. Budu velice rád, když připojíte pod kondolenci svůj podpis.

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 jednacího řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o zákon číslo 107/1999 Sb., o jednacím řádu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánku jste dostali 5. května 2010.

Z dnešní schůze se omlouvají: Jiřina Rippelová, Eva Richtrová, Richard Svoboda, Miroslav Antl, Václav Jehlička, Alexandr Vondra, Bedřich Moldan, z dopoledního jednání také Ludmila Müllerová a omlouvá se z celého jednání Pavel Sušický. Identifikační karty, pokud je nemáte, jsou k dispozici v předsálí.

Na začátek si určíme ověřovatele naší schůze. Navrhuji, aby to byli paní senátorka Soňa Paukrtová a senátor Rostislav Slavotínek. Má někdo připomínku? Nemá, takže na první hlasování si dáme znělku.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno. Registrováno 59, kvorum 30, pro 57, proti není nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu naší 19. schůze. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost včera na své schůzi projednal tisk číslo N 107/ 07. Navrhuji, abychom tento tisk projednali jako pátý bod našeho jednání.

Dále mám žádost ministryně zdravotnictví Dany Juráskové o projednání senátního tisku číslo 276 jako šestý bod dnešního dopoledního jednání. Senátní tisk číslo 278 – Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů projednáme jako první bod odpoledního jednání.

Dále jsem obdržel omluvu ministra pro evropské záležitosti Juraje Chmiela, kterého zastoupí ministr financí Eduard Janota, a proto navrhuji přesunout body 12 a 13, což je Informace vlády o pozicích a senátní tisk číslo N 102/07 do bloku ministra financí.

Má někdo další návrh na změnu programu? Hlásí se pan senátor Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji. Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, chci navrhnout vyřazení senátního tisku č. 228 z našeho programu, který je jako 11. bod našeho jednání. Jedná se o vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitostí kulturních projevů. Důvodem k vyřazení je to, že my jsme již na půdě Senátu tento text v nezměněné podobě projednávali a že byla ratifikace – nebo vyslovení souhlasu s ratifikací zamítnuto. Nevidím důvod, proč bychom znovu projednávali tentýž text, to znamená, že nedošlo k žádným změnám, k žádné reflexi. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Návrh je jasný. Nikdo další se nehlásí, takže v této chvíli moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom jednali en bloc o všech návrzích, včetně návrhu kolegy Julínka nebo jestli o bodu kolegy Julínka budeme hlasovat zvlášť a ostatní v souladu s usnesením Organizačního výboru. Hlásí se pan kolega Jermář.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, já bych dával návrh, abychom o bodu, který přednesl pan senátor Julínek, o tom vyřazení, hlasovali zvlášť.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Je to jedna z variant. Jiný návrh není, takže předpokládám, že nebudeme o tom hlasovat, a budeme hlasovat o všech změnách Organizačního výboru plus to, co jsem tady řekl, a potom budeme hlasovat o návrhu kolegy Julínka a následně o bloku našeho programu.

Zahajuji hlasování o změnách, které navrhl Organizační výbor a já tady od mikrofonu.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 64, proti není nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o vyřazení našeho bodu číslo 11 a je to tisk č. 228. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro vyřazení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 29, proti 20, návrh byl zamítnut, takže bod zůstává v našem programu.

Nyní budeme hlasovat o programu naší schůze, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 4 ukončeno. Registrováno 65, kvorum 33, pro 63, proti není nikdo. Návrh schválen.

Můžeme přistoupit k prvnímu bodu, a tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb.,

o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění

některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Návrh máme jako senátní tisk č. 279.A pan ministr vnitra Martin Pecina nám tento návrh uvede. Pana ministře, máte slovo.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji. Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Návrh zákona, který máte před sebou jako senátní tisk č. 279, je dílčí technickou novelou zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, která se předkládá v souladu s § 59 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb.

Poslanecká sněmovna tento návrh schválila dne 13. dubna 2010. Ústavně-právní výbor Senátu jej projednal dne 5. května 2010 a doporučil jej schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Z citovaného ustanovení vyplývá povinnost změnit území vymezení senátních volebních obvodů, jestliže počet obyvatel v některém volebním obvodu poklesne nebo se zvýší o 15 % oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v České republice. Změnu lze přitom provést pouze v letech, kdy jsou vyhlášeny volby do Senátu.

Předložená novela to činí, když mění územní vymezení těch volebních obvodů, v nichž došlo k poklesu počtu obyvatel pod zákonem stanovenou mez, konkrétně se jedná o volební obvody č. 27 – sídlo Praha 1, č. 70 – sídlo Ostrava-město, nebo naopak ke zvýšení počtu obyvatel nad zákonem stanovenou mez, konkrétně se jedná o volební obvody č. 21 – sídlo Praha 5, č. 24 – sídlo Praha 9, č. 28 – sídlo Mělník, č. 30 – sídlo Kladno, č. 38 – sídlo Mladá Boleslav a č. 41 – sídlo Benešov.

V důsledku těchto změn volebních obvodů se novelou upravuje i vymezení volebních obvodů sousedících – volební obvody č. 6 – sídlo Louny, č. 23 – sídlo Praha 8, č. 29 – sídlo Praha 6, č. 26 – sídlo Praha 2, č. 35 – sídlo Jablonec nad Nisou, č. 36 – sídlo Česká Lípa, č. 40 – sídlo Kutná Hora a č. 69 – sídlo Frýdek-Místek.

Nejbližší senátní volby proběhnou na podzim letošního roku, přičemž z těch volebních obvodů, které jsou dotčeny změnou, budou se senátní volby v tomto termínu konat ve dvou volebních obvodech: volební obvody č. 28 – sídlo Mělník a č. 70 – sídlo Ostrava-město.

Obecným cílem navrhovaného zákona je zmenšení rozdílu v počtu obyvatel mezi jednotlivými senátními volebními obvody a tedy zajištění rovnosti volebního práva v souladu s čl. 18 odst. 2 Ústavy České republiky.

Závěrem svého vystoupení podotýkám, že je vhodné ukončit legislativní proces co nejdříve, aby podle změněné právní úpravy mohla proběhnout předvolební kampaň a samotné senátní volby, které se budou konat na podzim letošního roku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem byl určen ústavně-právní výbor, přijal usnesení, které máme jako tisk č. 279/1, zpravodajem je pan senátor Jiří Čunek, který má nyní slovo.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové, náš výbor jednomyslně rozhodl, že doporučuje přijmout tuto normu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otvírám nyní obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Vlastimil Balín jako první a připraví se pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Oslyším slov předkladatele po rychlosti projednání, ale jednu poznámku tady udělat musím.

V souvislosti s novelou tohoto zákona č. 247/1990 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky jsem se z vlastní osobní zkušenosti přesvědčil, jak je někdy ošidné, když děláme novely zákonů, a přitom nedomyslíme vazby a souvislosti na zákonné předlohy jiné, které též jsou součástí našeho právního řádu České republiky.

Respektuji to, že je potřeba tuto novelu projednat rychle, abychom neohrozili volby do Senátu, ale udělám tady poznámku právě té vazby a určité chyby, které jsme se zřejmě nepozorností dopustili při jiných novelách.

Ve vazbě na zákon o ochraně osobních dat, kdy se narovnávalo v řadě zákonů, a sjednocovaly se určité údaje, zůstal bohužel v zákoně č. 247/1995 Sb., tedy v § 61 odst. 2 písm. d) údaj, který požadoval pro podporu kandidatury nezávislého kandidáta do Senátu Parlamentu České republiky rodné číslo. Přitom všude se to narovnávalo v těch jiných zákonech na datum narození.

Jsou tam určité naprosto konkrétní obavy těch případných petentů, proto nikdo nerad udává své rodné číslo, ale datum narození bez problémů.

Já samozřejmě jsem měl připraven a mám připraven konkrétní pozměňovací návrh tímto směrem, ale jsem oběma nohama na zemi. Nepředpokládám, že tato novela půjde do podrobné rozpravy, kde bych měl šanci to předložit. Tak pouze jenom jsem cítil určitou potřebu a povinnost jako senátora na tuto záležitost upozornit a možná by to mohl být i podnět pro příslušné ministerstvo, aby k odstranění této určité anomálie došlo, protože jsem to konzultoval. A i shodou okolností toto je první tisk, který projednáváme na této schůzi, posledním bude zpráva o fungování Úřadu právě na ochranu osobních údajů a šéfem tohoto úřadu panem Igorem Němcem jsem o tom již dvakrát hovořil, a ten je stejného názoru, že by se oprava měla učinit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, pane ministře, samozřejmě nemám nic proti tomu, aby volební okrsky do Senátu byly porovnatelné. Mám jenom jednu otázku.

My jsme byli zvoleni určitými lidmi v určitém obvodu, a myslím si, že během mandátu by se neměly okrsky….

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím na mikrofon, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier: Okrsky by se neměly měnit, přinejmenším by se mělo udělat to, že pro příští volby v říjnu, za dva roky a za čtyři roky by se už volilo podle nových regionů. Protože takhle, dejme tomu, to se týká taky mého obvodu. Já jsem zvolen určitými lidmi v určitém obvodu. Jestli mně tam něco přibude, lidé, kteří nevolili mě, nebo naopak mi budou odříznuti lidé, kteří pro mě hlasovali, pro kandidáty v našem obvodu, tak si myslím, že to trochu porušuje demokratická pravidla. Toť vše.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, takže končím rozpravu. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit. Ano, máte mikrofon.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedo. Vyjádřil bych se k oběma příspěvkům. První, to jsem si pečlivě zapsal a budu se na to urychleně dívat. Pokud bude ještě v moci této vlády připravit nějakou novelu a předložit ji už nové sněmovně, tak to udělám.

Druhá poznámka. Tak, pane senátore, zní zákon. My jsme jako ministerstvo vnitra udělali to, co říká zákon. Zákon říká, že v roce, kdy se konají senátní volby, se mají zkontrolovat, jestli počet obyvatel neklesl, aby tam nebyl rozdíl 15 % do plusu nebo do minusu. My jsme tak učinili. Jestli by se to mělo měnit jen v obvodě, kde se senátní volby konají, tak nám vznikne problém, protože obvody se protínají a víte, že vedle sebe obvody většinou volby společně nemají. Do obvodu, kde se volby konají, musíme přidat nebo ubrat území, kde se ty volby nekonají. Tam je vždy nějaká symbióza. Sousední obvody volby nemají současně. Proto se to takto mění.

Ale jestli s tímto zněním zákona nejste spokojeni, můžeme o tom diskutovat. Dnes to slyším poprvé, protože si myslím, ani teoreticky ten spor nejde vyřešit. Je v zákoně, že je možné pouze v rok, kdy se konají senátní volby, a dotčeno je většinou více obvodů. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Zpravodaj se chce vyjádřit? Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, jen se vyjádřím k návrhu, který mně přijde závažný, tedy druhý návrh nebo poznámka senátora Dienstbiera. Skutečně znění zákona matematicky vyřešit jinak nelze. Ta poznámka je určitě zajímavá, ale matematicky vyřešit jinak zřejmě v tuto chvíli nedokážeme, právě pro to, co řekl pan předřečník, tedy pan ministr. Tzn., obvody vedle sebe nekandidují.

Poznámka senátora Balína, nebo spíš jeho doporučení, který by mělo směřovat k nějakému návrhu, kterým bychom tento zákon neschválili, a on sám tedy je si toho vědom, že by tím byly ohroženy volby s ohledem na volby do Poslanecké sněmovny, tak ta připomínka je zcela jistě důvodná, tzn., rodné číslo by mělo být zmíněno. My se s tím teď neumíme nějakým způsobem vyrovnat. Pokud bychom neschválili tento zákon a doplnili uvedené ustanovení, tzn., nahradili rodné číslo datem narození, tak bychom skutečně volby ohrozili.

Pevně věřím po poradě s právníky, že nemůže dojít na základě tohoto k nějaké ústavní stížnosti a napadení voleb, věřme tomu. Zřejmě musí být práce na změně tohoto paragrafu zahájeny neprodleně. To je všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Máme jediný návrh, a to je návrh schválit. Znělkou svolám. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 64, kvórum 33, pro 61, proti nikdo, návrh byl schválen. Tím končí projednávání tohoto návrhu zákona.

Jsme u dalšího návrhu, a to je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech

a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,

ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech),

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb.,

o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Máme to jako tisk č. 281a slovo má opět předkladatel pan ministr vnitra Martin Pecina.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, který máte k dispozici jako sněmovní tisk č. 1058. Tento návrh připravilo ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti. Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je reagovat na nálezy Ústavního soudu US12/07 ze dne 20. května 2008, kdy Ústavní soud rozhodl, že § 23 písm. B) zákona o cestovních dokladech, ve znění účinném do 31. 12. 2004 je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jedná se o řešení problematiky vydání nebo odnětí cestovního dokladu s cílem umožnit realizaci práva na soudní přezkum rozhodnutí.

A dále nález Ústavního soudu US18/07 ze dne 15. září 2009, kdy Ústavní soud zrušil § 23 písm. C) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech ke dni 31. 12. tohoto roku.

Podle nyní předkládaného návrhu by tedy napříště o odnětí cestovního dokladu měl namísto správního orgánu rozhodovat výlučně orgán činný v trestním řízení. V rámci trestního řízení tedy může dojít k uložení omezení, spočívajícího v zákazu vycestování, v důsledku čehož dojde k odnětí cestovního dokladu. Proti zmiňovanému omezení bude možné podat stížnost.

Předložená právní úprava by tak měla poskytnout efektivní ochranu základních práv a svobod jednotlivce v případě odnětí cestovního dokladu.

Dalším cílem navrhované právní úpravy je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 444/2009 ukončit zapisování dětí do cestovních dokladů rodičů a ukončit platnost zápisu dětí ke dni 26. června 2012.

Též se navrhuje provedení některých legislativně technických úprav, které souvisejí se shora uváděnými změnami, i těch, které nebyly provedeny při předchozích novelizacích.

Rád bych vás požádal, aby s návrhem zákona byl vysloven souhlas. Důvodem je skutečnost, že předložený návrh reaguje na nález Ústavního soudu ze dne 15. září 2009, kterým Ústavním soud ke dni 31. 12. 2010 zrušil ustanovení § 23 písm. c) zákona o cestovních dokladech. Vzhledem k uvedenému datu je nanejvýš žádoucí, aby byl předložený návrh schválen nynější Poslaneckou sněmovnou a v případě, že by to bylo ponecháno až na příští Poslaneckou sněmovnu, čili v případě, že byste i tento návrh vrátili, pravděpodobně by nemohlo dojít k nápravě stavu, který nám judikoval Ústavní soud.

Děkuji za pozornost a prosím ještě jednou o schválení tohoto zákona.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Návrh projednal ústavně-právní výbor, má usnesení jako tisk 281/2, zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl. Garančním výborem byl určen výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, má usnesení, které máme jako tisk 281/1. Zpravodajem je pan senátor Pavel Lebeda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Mám informaci, že to bude společná zpráva za oba výbory. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Pavel Lebeda: Dobrý den. Pane předsedo, děkuji za udělení slova. Pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr tady velmi fundovaně a precizně návrh objasnil, takže si dovolím jen v několika větách obsah shrnout.

Návrh se zabývá dvěma problémy. První téma je zákaz vycestování. Zákaz vycestování je poměrně závažný zásah do práv a svobod občanů, a je proto nanejvýš nutné, aby byl soudně přezkoumatelný. Dosavadní úprava rozhodnutí o odebrání cestovního pasu, případně rozhodnutí o nevystavení cestovního pasu je taková, že toto rozhodnutí na návrh orgánů činných v trestním řízení činil správní orgán pasový. Ovšem správní orgán nemůže zkoumat meritum věci, případně přiměřenost toho úkonu, takže nelze dosti dobře toto rozhodnutí napadnout, správní soudnictví může zkoumat případně jenom ten vlastní akt a zda byl skutečně proveden na žádost orgánů činných v trestním řízení. Proto Ústavní soud shledal, že dosavadní úprava je neústavní a svými rozhodnutími, která tady pan ministr citoval, ukončuje dosavadní právní úpravu ke konci tohoto roku.

Současný návrh tedy stanoví, že výlučné rozhodnutí o odebrání cestovního pasu, případně jeho nevystavení činí orgány činné v trestním řízení, takže toto rozhodnutí je soudně napadnutelné a je proti němu přípustná stížnost.

Druhé téma návrhu je možno shrnout do jedné věty – jedna osoba, jeden pas. Je s podivem, že tato úprava už u nás byla zavedena v roce 2006, nicméně v dalších úpravách zase bylo povoleno zapisování dětí do pasu rodičů. Tato praxe, tedy zapisování dětí do pasu rodičů, končí k 1. 7. 2011 a platnost dosavadních zápisů bude ukončena k 26. červnu 2012. Od 1. 7. příštího roku budou již vydávány elektronické občanské průkazy od narození, takže další problém v tom už následně nebude. Právní úprava – ten návrh ještě řeší některé biometrické a další technické problémy s uvedením těchto cestovních dokladů.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 20. schůzi konané 19. května projednal návrhy zástupce předkladatele pana náměstka Richarda Nouzy a v převážné většině – kromě jedné absence – doporučil návrh k přijetí Senátem. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže je to společná zpráva, to jste neřekl, pane kolego. Já jsem vyslovil domněnku, takže buďte trak hodný, na mikrofon.

Senátor Pavel Lebeda: Jak řekl pan předseda, je to společná zpráva. Vzhledem k onemocnění pana dr. Antla jsme se domluvili takto a zpráva je společná za ÚPV i za výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali.

Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se rovněž nikdo nehlásí, takže ji končím.

Nepředpokládám, že by pan ministr a zpravodaj se chtěli vyjádřit k něčemu, co neproběhlo. Máme jediný návrh, to je návrh schválit danou normu.

Zahajuji hlasování.Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 6 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, pane ministře, i zpravodajovi.

Jsme u dalšího bodu, to je:

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Provádění článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. K 093/07a K 093/07/01. Poprosil bych ministra zahraničních věcí pana Jana Kohouta, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kohout: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám dnes představil dva materiály, které se zabývají problematikou komitologie. Prvním z nich je Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Provádění článku 290 Smlouvy o fungování EU, senátní tisk č. K 093/07.

Na úvod několik slov k problematice. Slovo „komitologie“ znamená totéž, co přijímání prováděcích předpisů Komisí k legislativním aktům přijatých Radou, popřípadě Evropským parlamentem a Radou. Komise je při výkonu těchto prováděcích pravomocí podrobována kontrole ze strany členských států, případně ostatních institucí. Zástupci členských států, čili věcní odborníci, jsou při této kontrole zastoupeni ve výborech komise a odtud slovíčko komitologie.

Právní základ prováděcích pravomocí Komise před Lisabonskou smlouvou spočíval v článku 202 Smlouvy o založení evropského společenství a konkrétní postupy pro přijímání prováděcích předpisů byly upraveny rozhodnutím Rady 1999/468/ES, tzv. komitologické rozhodnutí.

Lisabonská smlouva rozdělila oblast přijímání prováděcích předpisů Komisí na dvě části. Za prvé na akty v přenesené pravomoci, čili článek č. 290 Smlouvy o fungování EU, a za druhé na prováděcí akty podle článku 291 téže smlouvy.

Ke sdělení Komise k charakteristice dokumentu bych chtěl říci, že Komise může přijímat akty v přenesené pravomoci tehdy, pokud se zákonodárce, čili Evropský parlament a Rada nebo Rada v legislativním aktu rozhodne, že část své legislativní pravomoci přenechá Komisi.

Článek 290 Smlouvy o fungování EU nicméně nepředpokládá ke svému provedení žádný právní závazný akt po vzoru dosavadního komitologického rozhodnutí, který by horizontálně stanovil pravidla a postupy pro přijímání aktů v přenesené pravomoci. Znamená to tedy, že každý jednotlivý legislativní akt, pokud se v něm zákonodárce rozhodne přenést část své pravomoci na Komisi, musí stanovit i konkrétní podmínky pro výkon pravomocí Komise. Novinkou je také to, že článek 290 Smlouvy o fungování EU již nepředpokládá institucionální proces komitologických výborů; v procesu přijímání aktů v přenesené pravomoci. Kontrola Komise je namísto výborů nahrazena přímou kontrolou ze strany zákonodárce, čili Evropského parlamentu a Rady, dochází tedy k posílení kontrolních pravomocí zákonodárce. Komise a členské státy včetně předběžné konzultace s Evropským parlamentem se v průběhu listopadu a prosince 2009 shodly, že v zájmu sjednocení a předvídatelnosti postupů podle nového článku 209 by bylo vhodné a účelné přistoupit k horizontálnímu provedení článku 290, jímž by se stanovily hlavní zásady přijímání aktů v přenesené pravomoci. Výsledek intenzivních jednání byl vtělen do Sdělení Komise ze dne 9. prosince 2009, které ve své příloze upravuje vzorová ustanovení, která mají být za účelem přenosu pravomocí na Komisi jednotně vkládána do základních legislativních aktů.

Ačkoliv Sdělení Komise plně reflektuje vymezení dané článkem 290 tím, že nestanoví žádnou formální roli komitologických výborů, z pohledu členských států je velmi významné, že Komise se Sdělením přesto zavázala k systematické konzultaci expertů z členských států při přípravě aktů v přenesené pravomoci, a to alespoň na neformální bázi, jinými slovy, názory odborníků nebudou pro Komisi závazné, budou plnit pouze roli poradní a konzultační.

Evropský parlament zformuloval svoji pozici svým usnesením o přenesení zákonodárné pravomoci ze dne 5. května letošního roku, ve kterém, ačkoliv původně označil výsledek vtělení do Sdělení Komise za akceptovatelný, požaduje ve vztahu k provádění článku 290 sjednání interinstitucionální dohody ve formě „common understanding“ mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí.

Evropský parlament současně apeluje na rovnoprávné postavení Evropského parlamentu a Rady v procesu přijímání aktů v přenesené pravomoci a tudíž zcela zásadně odmítá jakoukoliv formální úlohu výborů složených ze zástupců členských států. V této souvislosti rovněž požaduje přístup svých zástupců na veškerá související přípravná jednání a konzultace.

S ohledem na uvedené lze tedy předpokládat brzké započetí jednání o nové interinstitucionální dohodě k provedení článku 290 Smlouvy o fungování EU.

Pokud jde o ministerstvo zahraničních věcí a jeho pozici, usnesení výboru pro záležitosti EU č. 267 ze dne 12. května 2010, jehož přílohu tvoří doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR, je plně v souladu s pozicí ministerstva zahraničních věcí.

Děkuji, pane předsedající, za slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Tento tisk byl přidělen výboru pro záležitosti EU. Přijal usnesení, která máme jako tisk č. K093/07/02. Zpravodajem je pan senátor Luděk Sefzig, který má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane místopředsedo vlády, paní senátorky a páni senátoři, začínáme probírat dva velice důležité body, tj. body, které se týkají tehdejší tzv. komitologie. Pan místopředseda vlády vysvětlil, odkud se vzal název komitologie, nikoliv od komise, ale od výborů, tedy anglicky „committee“ či francouzsky „la commissions“, to znamená, že byly vytvářeny v minulosti výboru, které dokázaly připravovat jednoduché, ale opakovatelné kvazilegislativní postupy, často to bylo spojeno s oblastí zemědělské politiky.

Podle nového právního základu vytvořené Lisabonské smlouvy se tato věc přenesla do dvou článků, do článku 290 a 291 ve Smlouvě o fungování EU. A to jsou tedy dvě věci. Tou první jsou akty v přenesené pravomoci, zatímco podle čl. 291 budou prováděcí akty, což je komitologie v pravém slova smyslu.

V prvním bodě, který teď projednáváme, tedy podle čl. 290, chci připomenout, že tato materie je velice důležitá. Komise se původně domnívala, že celá komitologie ujde pozornosti jak evropským poslancům, tak zejména pak poslancům a senátorům z národních komor. Nestalo se tak. Horní komora Parlamentu ČR, český Senát tuto materii považuje za nesmírně důležitou. Jenom pro srovnání: Zhruba 50 legislativních aktů přijatých ročně doprovází 2500 těch kvazilegislativních komitologických. Rozděluje se tam 80 %, někdy i více procent evropského rozpočtu. A jsou to věci, kde transparentnost byla opakovaně zástupci národních parlamentů i národních vlád kritizována. Komise má tendenci si řadu věcí vysvětlit, a my jsme při projednávání tohoto tisku, které jsme dokonce přerušili, prezentovali knihu, která byla přeložena do češtiny, také díky našemu bývalému zaměstnanci Michalu Kaderovi, knihu pana Guéguena, který je dlouholetým registrovaným lobbistou u Evropského parlamentu a který ji vydal na téma Komitologie – lobby v EU, velmi zajímavou a naplněnou praktickými postřehy.

Tento materiál byl na našem výboru diskutován velice podrobně. Velmi mě těší, že jsme ve stejné pozici, jako je pozice vlády. A svědčí to mimo jiné o tom, že naše vláda byla skutečně bdělá, protože Komise se původně domnívala, že toto Sdělení, což je dokumentační dokument, ujde pozornosti národním parlamentům a národním vládám. A proto jsme přijali usnesení, které i když jsme v souladu s vládou, jsme považovali za vhodné, abychom předložili k vaší úvaze, abyste ji eventuálně podpořili, z toho důvodu, abychom posílili pozici vlády, což při jednání na Radě EU bude jistě velmi důležité.

Připomínám jenom, že nelze nekriticky přenášet v nepodstatných, ale opakujících se legislativních rozhodnutích vše automaticky na Komisi, že by si tam měly vlády, tedy legislativa i v tomto případě Evropský parlament u čl. 290 ponechat větší dozorovací pravomoci.

Nebudu celé naše usnesení číst, protože je máte v lavicích k dispozici. Ale možná jenom připomenu důležitou věc, která je v souvislosti s komitologií často zmiňována, a sice, že při čl. 290 jsou uváděny a klíčovými slovy je sousloví „v přenesené pravomoci“. Všude tam, kde se s tím setkáte, jedná se o naplnění čl. 290.

Ještě jednu důležitou poznámku k primárnímu právu. Tady je na Komisi dobrovolnost využití, proto je také vydáváno Sdělení a není vydáno žádné rozhodnutí nebo nařízení či směrnice. Je tady dobrovolnost využití.

A další srovnávací věci pak můžeme uvést při projednání dalšího tisku, kde se budeme zabývat čl. 291.

Dovolte mi tedy, abych vás požádal o podporu usnesení výboru Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se, prosím, i vy ke stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by se pan ministr nebo zpravodaj chtěli vyjádřit, nechce pan ministr se vyjádřit ke zpravodajské zprávě? Nechce.

V této chvíli můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl zpravodaj pan senátor Luděk Sefzig.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady,

kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu,

jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí

Návrh máme jako senátní tisk č. N 099/07a č. N 099/07/01.

Poprosím opět pana ministra zahraničních věcí Jana Kohouta, aby nás seznámil s materiálem. Máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kohout: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Druhý materiál, který se vztahuje k problematice komitologie je návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.

Na rozdíl od čl. 290 Smlouvy o fungování EU je nezbytné pro účely přijímání prováděcích aktů podle čl. 291 téže smlouvy přijmout horizontální pravidla v podobě nového komitologického nařízení Evropského parlamentu a Rady. Toto nařízení nahradí již zmiňované komitologické rozhodnutí z roku 1999, na rozdíl od něj však bude přijímáno řádným legislativním postupem.

Komise předložila návrh komitologického nařízení dne 9. března letošního roku a v současné době je tento návrh projednáván v rámci pracovní skupiny Rady EU tzv. přátel předsednictví. Pro řešení přechodného období, tj. od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, do doby přijetí nového komitologického nařízení byla ve vztahu k čl. 291 Smlouvy o fungování EU v prosinci 2009 přijata společná deklarace Evropského parlamentu Rady a Komise k implementaci čl. 291, která potvrzuje možnost použití dosavadního komitologického rozhodnutí i po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a tedy do doby přijetí nového komitologického nařízení podle čl. 291.

Předložený návrh nového komitologického nařízení Komisí spočívá zejména ve zjednodušení stávajících postupů, resp. převedení tří stávajících postupů, tj. poradní, řídící a regulativní, na dva nové, poradní a přezkumný.

Návrh Komise dále předpokládá eliminaci tzv. druhé fáze komitologie, kterou v původním komitologickém rozhodnutí hrála Rada. Kontrola Komise tedy nyní leží plně v rukou komitologických výborů složených ze zástupců členských států.

Pozice ministerstva zahraničních věcí a vlády je, že od předložení návrhu Komise důrazně zastává pozici, že míra kontroly ze strany členských států je předloženým návrhem oslabena, což směřuje k neodůvodněnému posílení autonomie Komise. Ministerstvo zahraničních věcí tudíž v diskusích o tomto návrhu usiluje o co největší zachování rovnováhy zakotvené současným komitologickým rozhodnutím tak, aby kontrola Komise ze strany členských států byla dostatečně efektivní.

Je třeba také zdůraznit, že ministerstvo zahraničních věcí v pozici, kterou zastává na jednáních pracovní skupiny Rady, pravidelně konzultuje se zástupci ostatních resortů, neb se jedná o průřezovou problematiku, která se dotýká skutečně většiny resortů.

Usnesení výboru pro záležitosti EU č. 268 z 12. května letošního roku, jehož přílohu tvoří doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR, je ve všech jeho bodech plně v souladu s pozicí ministerstva zahraničních věcí zastávané na jednotlivých jednáních pracovních orgánů Rady EU.

V článku II. bodu 5 Doporučení Senát vyzývá vládu, aby podnikla kroky k posílení přehlednosti tvorby pozic ČR pro jednání ve výborech, zejména aby stanovila resortům povinnost vytvořit a pravidelně aktualizovat meziresortní databázi politiky EU známých pod zkratkou DAT, seznam komitologických výborů, včetně kontaktních osob, bych chtěl uvést, že instrukce pro jednání komitologických výborů bývají schvalovány resortními koordinačními skupinami příslušných resortů. Tato povinnost pro ně vyplývá z čl. 10 odst. 5 statutu výboru pro EU.

Statut výboru pro EU dále ve svém čl. 9 odst. 3 písm. b) předpokládá, že databáze politiky EU by měla mj. obsahovat základní informace o pracovních výborech Komise a její činnosti. V současné době stávající verze dat evidenci komitologických výborů neumožňuje, avšak již od podzimu 2009 probíhají mezi vedením Úřadu ministra pro evropské záležitosti konsultace nad technickými aspekty nové verze dat, která již s tímto prvkem výslovně počítá. Podle našich informací by měla být tato nová verze napůl spuštěna v nejbližších měsících.

Pane předsedo, děkuji za slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU, má usnesení jako tisk č. N 99/07/02. Zpravodajem je pan senátor Luděk Sefzig, který má nyní mikrofon k dispozici.

Senátor Luděk Sefzig: Ještě jednou hezké dopoledne, paní senátorky, páni senátoři. Toto je komitologie v pravém slova smyslu, jak jsem předeslal při projednávání minulého bodu. To znamená, že se týká převážně opakujícího se obecného provádění legislativních pravomocí svěřené členskými státy Komisi, a to sice u těch tzv. nepodstatných aktů. Je někdy velmi individuální rozhodnout, co je podstatné a co je nepodstatné. Důležité je, aby byla legislativním způsobem pravomoc svěřena k provádění, dá se říci předpisů a zodpovědnost a kontrolu nesou členské státy.

Ty vytvářejí tzv. výbory, komise, ve výborech jsou zástupci členských států, ten výběr zástupců je někdy věcí vlády, některá vláda informuje, některá neinformuje o rejstříku těchto pracovníků v komisích.

Náš výbor přijal velmi dlouhé, ale důležité usnesení, které máte také k dispozici, a velmi mě opět těší, že v souladu s pozicí vlády. I z důvodů, které jsem zmínil při projednávání minulého bodu, tzn., z důvodu posílení pozice jednoho členského státu doporučuje, abychom toto usnesení přijali a nevzali pouze dokument na vědomí, protože vládní pozice je trochu odlišná od pozice komise. Komise by si řadu věcí jistě ráda zjednodušila, zejména v oblasti kontroly, a z toho důvodu je třeba, abychom to usnesení přijali.

Domnívám se, že není možná nutné, abych více informoval o projednávání tohoto bodu, ale doporučil bych vám, abyste si, pokud se chcete lépe v čl. 290 – 291 Smlouvy o fungování Evropské unie vyznat, abyste si přečetli jednoduchou tabulku, která je k dispozici u našeho oddělení pro EU, kde jsou srovnány právě akty, které jsou buďto prováděny v přenesené pravomoci, anebo jsou to tzv. prováděcí akty podle těch dvou článků. Ta tabulka jasně ukazuje, co zapotřebí je udělat v oblasti komitologie v tom klasickém slova smyslu, a co v oblasti přenesené pravomoci.

Opět bych vás požádal o podporu usnesení VEU. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Máme jediný návrh, který byl přednesen kolegou Sefzigem, o tom budeme za chvilku hlasovat.

Hlasujeme o usnesení, jak bylo z výboru oznámeno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 47, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře, panu zpravodajovi také. Předám řízení schůze kolegyni.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobré dopoledne, vážené kolegyně, kolegové, pokračujeme bodem, kterým je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady

o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 107/07a N 107/07/01. Prosím paní ministryni spravedlnosti paní Danielu Kovářovou, aby nás seznámila s tímto návrhem.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Děkuji za slovo. Dobrý den, paní předsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, má situace není úplně jednoduchá, protože abych vás informovala o tom, o čem budeme jednat, tak je třeba, abych se vrátila trochu do minulosti a sdělila vám, že – kolem roku 2004 – začala Evropská unie projednávat sporné záležitosti, úpravy a harmonizaci trestního práva.

Protože nedošlo k jednoznačné dohodě, tak ta nejmenší výseč, nejužší problematika, na které byla Rada ministrů EU nebo Rada ministrů spravedlnosti schopna se dohodnout, byla problematika práva na tlumočení v trestním procesu.

Výsledkem dvouletého vyjednávání byla směrnice o právu na tlumočení a překlad, o které jednal Parlament – i váš Senát – na podzim a kterou projednala a schválila Rada ministrů spravedlnosti na podzim loňského roku. Ale v důsledku podpisu Lisabonské smlouvy nestačil tuto směrnici schválit Evropský parlament.

Poté na začátku letošního roku došlo ke jmenování nové komise a eurokomisařkou pro oblast justice se stala paní komisařka Viviane Redingová. Poté se začaly dít věci, protože tato paní komisařka předložila Radě ministrů svůj vlastní návrh, neb ta úzká výseč, v níž došlo ke shodě, velmi vachrlaté shodě, nutno říci, na úrovni Evropské unie, tak pro komisi se stala nedostačující, takže Evropská komise předložila svůj vlastní mnohem širší návrh, s nímž na Radě ministrů v únoru prakticky všichni ministři spravedlnosti vyslovili zásadní nesouhlas.

V reakci na to Evropský parlament předložil svůj vlastní kompromisní návrh, takže došlo v oblasti práva a justice k naprosto výjimečné situaci, že muselo dojít k trialogu, kdy existovaly tři verze jedné úpravy, jedna verze Rady ministrů, potom Evropského parlamentu a Evropské komise, a ty tři návrhy nebyly tak úplně slučitelné.

České ne, které jsem na jednotlivých radách k tomu vyjadřovala, bylo sice nahlas slyšet, ovšem po podpisu Lisabonské smlouvy, kdy postačí přijetí nadpoloviční většinou členských států, tak to ne není tak významné, jak by mohlo být v období předchozích.

Jsem moc ráda, že výbory Senátu se touto problematikou zabývají, a jsem také moc ráda, že jsem našla společný pohled i v neformálním jednání a v debatách o této problematice. S ohledem na proceduru schvalování předpisů po podpisu Lisabonské smlouvy jsem si vědoma toho, že je třeba dojít ke kompromisnímu návrhu, a ten by měl být projednán Radou ministrů spravedlnosti 4. června, což je důvod, proč se tady dnes setkáváme.

Chtěla jsem jen váženým paním senátorkám a pánům senátorům vysvětlit situaci s tím, že úhelným bodem je zejména oblast tlumočení komunikace mezi advokátem a klientem, s tím že podle našeho trestního práva nedochází samozřejmě k žádné újmě. My už v našich procesních předpisech máme právo na tlumočení základních listin, obžalob, rozsudků apod., zakotveno. Nicméně návrh komise teď vypadá tak, že by členské státy měly mít povinnost tlumočit veškerou komunikaci, kterou advokát s klientem vede, tzn. i situaci, kdy nejsou důvody obhajoby ex offo, advokát se svým klientem sedí v kanceláři, probírá jednotlivé oblasti obhajoby, a i tuto komunikaci by si přála Evropská komise, aby členské státy tlumočily a hradily.

O tom, že v té nejširší představě z pohledu komise by měly členské státy překládat do všech jazyků, případně do kantonů, případně do nářečí veškerý spisový materiál, to by způsobilo neuvěřitelný nárůst nákladů v trestním řízení.

Vyjednávací jednání probíhají, a probíhala ještě do včerejšího dne, takže proto jsem chtěla informovat, jak situace vypadá, s tím že pokud jsem měla k dispozici závěry a doporučení výboru, tak s těmi se naprosto ztotožňuji, protože vím, že situace je složitá, a současně vím, že bude třeba, aby výsledný návrh byl kompromisem všech tří návrhů parlamentu, komise i Rady ministrů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, paní předkladatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VZVOB. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 107/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Dryml, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři, VZVOB na svém jednání dne 19. května 2010 přijal k návrhu směrnice toto:

Výbor přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení; měli byste ho mít na svých stolech.

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení vyjádřil ve smyslu stanoviska přijatého výborem.

Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Seznámím vás, kteří jste třeba nečetli, s tím doporučením:

Za prvé. Senát považuje a nešťastné, aby k jedné materii byly zároveň předloženy dva konkurenční návrhy subjektů, které disponují pravomocí legislativní iniciativy, jelikož taková situace vede k nejistotě nad relevancí předložených návrhů; o tom, o čem to je, se již zmínila paní ministryně. Jsou to různá stanoviska Parlamentu a Komise.

Za druhé se domnívá, že Komise má v případě předložení iniciativy členských států dostatečný prostor pro zapracování svých připomínek do návrhu v rámci jednání na Radě a podání protinávrhu tak není nutné;

Za třetí upřednostňuje obecně při prosazování harmonizace v trestněprávní oblasti iniciaci návrhů skupinou členských států podle čl. 76 SFEU, neboť se domnívá, že členské státy v této citlivé oblasti lépe vnímají reálnou potřebu přijímání další evropské legislativy;

Za čtvrté se proto přiklání k iniciativě ke směrnici předložené skupinou členských států, jelikož tato rovněž lépe reflektuje připomínky, které měl Senát k původnímu návrhu rámcového rozhodnutí o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení z července 2009;

Za páté považuje naopak návrh předložený Komisí za příliš ambiciózní; pravidla navrhovaná Komisí by neúměrně zvýšila náklady členských států EU na překlady, navíc bez možnosti čerpat část prostředků na pokrytí těchto nákladů z rozpočtu EU;

Dále pak:

1.? Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání;

2.? Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane zpravodaji. Vás také poprosím, abyste se usadil ke stolku zpravodajů.

Následně se tímto tiskem zabýval VEU. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Luďka Sefziga, zda chce vystoupit. Ano. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky a páni senátoři, my jsme se zabývali touto materií před – byli jsme dožádání výborem zahraničním. Je pravda, že podle nově schváleného jednacího řádu už bychom tak nečinili, byli bychom my zodpovědní za tuto materii, ale protože jsme ještě jednali podle našeho starého jednacího řádu, museli jsme být dožádání zahraničním výborem.

Dovolte mi jen poděkovat za to, že paní ministryně se tentokrát velmi správně věnovala té procedurální stránce, která je daleko zajímavější, než vlastní obsahová. Každý má být krácen ve formě trestního řízení na svých občanských právech, má zájem na tom, aby ten překlad byl co nejkvalitnější, aby byl ale také co nejširší, a je otázkou vzájemného vyjednávání, kolik ještě bude únosné pro členské státy EU, aby překlady byly schopny zajistit.

Jak paní ministryně zdůraznila, základní překlady, které jsou zajištěny v trestním řízení, podle našich obecných ústavních práv jsou zajištěny, a mezinárodních smluv, takže tady občané kráceni nebudou. Jednalo se hlavně o to, zdali v případě, kdy není komunikace mezi advokátem a žalovaným ex offo, je tedy ten obhájce, advokát vybrán obžalovaným, zdali zde vše musí být překládáno.

Jen pro vaši informaci zdůrazním, že od roku 2004 do roku 2008 ty náklady na překlady stouply z 35 milionů na 46 milionů. Dá se předpokládat, že náklady budou stoupat i nadále, a nejsou to miliony zcela zanedbatelné. Ta čísla, jen pro úplnost, která uvádím, se netýkala jenom trestního řízení, ale i civilního řízení. Z toho důvodů jsme této materii věnovali velkou pozornost.

Jak už bylo řečeno paní ministryní, došlo k takové paradoxní situaci, my už jsme tu materii, možná vám je to podobné, projednávali zhruba někdy před ? rokem, kdy tehdy komise vydala rámcové rozhodnutí, protože právním základem pro ještě tehdy fungující třetí pilíř byla rámcová rozhodnutí, která stát by měl implementovat do svých právních základů. Pokud tak neučiní, nemůže za to být ani komisí trestán, zatímco tato směrnice už implementována být musí, po změně primárního práva po přijetí Lisabonské smlouvy již směrnici implementovat musíme. Právě proto ve fázi, kdy ta směrnice vzniká, touto materií se velice zabýváme.

Směrnici může provokovat podle Lisabonské smlouvy nejen Komise, Evropský parlament spolurozhodovacím mechanismem, ale také skupina členských států, a protože se jedná o bývalý pilíř justice, svobody a vnitra, náš výbor a speciálně já velmi upřednostňujeme, aby ta iniciativa vycházela převážně z členských států. Tam je logicky blíže k občanům v oblasti nejcitlivějších občanských práv, tj. krácení někoho na svobodě a trestní právo, tam by skutečně iniciativnost měla komisí být zcela logicky předávána členským státům. Aby se skupina domluvila na nejmenším průniku, a ten pak podali. Proto jsme podporovateli toho evolučního vývoje práva v oblasti bývalého třetího pilíře svobody, justice a vnitra.

Je pravda, že paní komisařka, a jistě je to dáno i její osobou, která dříve zpravodajovala oblast, např. vzpomínáte si na roaming, oblast fungování jednotného trhu, kde logicky iniciativnost a ambicióznost je přirozená, protože nejsou velké rozdíly mezi postoji občanů v jednotlivých členských státech, ale v této oblasti, v oblasti, která je nyní nadána paní komisařce, situace je opravdu jiná. Proto je naše usnesení, které jsme poskytli zahraničnímu výboru, poměrně přísné, řečeno mírným eufemismem, dokonce se domnívám, že když se jedná o peníze a komise by si přála ambicióznější, tak by také měla na to vyčlenit část svých prostředků ze svého rozpočtu, ať už to učiní Evropský parlament, který se mj. sice přiklání k pozici a k tvorbě legislativy z iniciativy členských států, ale chce ten překlad také rozšířit zhruba o to, co si Viviane Reding přeje.

I parlament by měl, který schvaluje rozpočet podle Lisabonské smlouvy, najít prostředky na tyto své ambice. Členské státy by pak možná byly více otevřeny ke kompromisu, který si myslí oni.

To všechno je obsahem našeho usnesení. Nebudu číst usnesení, které jsme poskytli zahraničnímu výboru. Řekl bych, že je obsahově téměř totožné, pouze ten náš bod 3., kde jsme uvedli, že ambicióznější návrh Evropské komise, který by zvyšoval náklady členských států na překlady, by měl zcela logicky převádět adekvátní část těchto nákladů na rozpočet Evropské unie. Je tam rozpracován méně, nechci říct přímo drze, ale méně provokativně ke komisi, a já, pokud budeme hlasovat o tom návrhu zahraničního výboru, tak jako autor toho doporučení toho návrhu výboru, který schválil VEU a předal zahraničnímu výboru, tento zahraniční návrh, který přichází jako finální návrh k nám, senátorům, já jej podpořím a žádám vás o totéž, abyste podpořili návrh zahraničního výboru.

Jak vidíte, k procedurálním změnám se nevyhnul jenom předklad komise, resp. členských států podle toho, která iniciativa bude upřednostněna, ale změny se týkaly i naší komory, protože příště už takovou materii bude předkládat a bude projednávat evropský výbor. Za sebe vám mohu slíbit, že pokud budeme mít pocit, že by se jí chtěl nebo měl zabývat třeba ústavně-právní výbor nebo zahraniční výbor, tak ho požádáme, stejně jako to udělal nyní zahraniční výbor vůči našemu výboru. To je asi vše co jsem vám chtěl sdělit a doplnit tím hlavního zpravodaje, pana senátora Drymla. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Chci se zeptat ještě paní navrhovatelky, jestli chce něco doplnit. Ano, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Už jenom dvě věty. Děkuji Senátu za předpokládanou podporu ve smyslu jednoho či druhého usnesení výboru. S takovým usnesením za zády se mi bude mnohem lépe na radě ministrů vyjednávat. Musím říci, že podobná situace bude nejspíš do budoucna nastávat častěji, neboť se dá předpokládat, že paní eurokomisařka přijde s harmonizací rodinného práva a občanského práva. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se ještě pana garančního zpravodaje. Pan garanční zpravodaj chce předložit návrh usnesení. Děkuji.

Senátor Vladimír Dryml: Jsem zde s návrhem usnesení. Jeden návrh přijatý zahraničním výborem, druhý, který je jemnější a více diplomatičtější. Druhý je návrh výboru pro evropské záležitosti. Tady jsme slyšeli, že i pan zpravodaj výboru pro zahraniční záležitosti nemá žádný problém s tím, aby byl návrh přijatý zahraničním výborem považován za jediný. Já osobně doporučuji, samozřejmě jako člen zahraničního výboru, ten náš návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také.

Budeme hlasovat o návrhu, který předkládá výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosttak, jak ho přednesl pan garanční zpravodaj, pan senátor Dryml. Svolám všechny k hlasování.

Stále aktuální přítomnost 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, paní ministryně. Děkuji oběma zpravodajům.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 123/2000 Sb.,

o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 276a uvede ho paní ministryně zdravotnictví Dana Jurásková, kterou prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková: Děkuji, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych v krátkosti uvedla předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním důvodem pro zpracování předkládaného návrhu zákona je povinnost ČR v co nejkratší době transponovat Směrnici 2007/47 Evropského společenství, týkající se zdravotnických prostředků. Lhůta pro transpozici Směrnice uplynula 21. 12. 2008, přičemž právní předpisy přijaté na základě této transpozice měly nabýt účinnosti e dni 21. března 2010. Z důvodů neprovedení včasné transpozice Směrnice do právního řádu bylo proti ČR zahájeno řízení pro porušení Smlouvy článku 226, Smlouvy o založení Evropského společenství. Jedná se o řízení číslo 2009/022, které se nacházelo ve fázi formálního upozornění. Toto řízení bylo dne 5. května 2010 zastaveno z důvodu provedení částečně transpozice výše uvedené Směrnice, a to dle nařízení vlády číslo 247/2009, kterým se mění nařízení vlády číslo 336/2004, kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a do nařízení vlády číslo 307/2009, kterým se mění nařízení vlády číslo 154/2004. Tímto se stanoví technické požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky. Je však nezbytné dokončit proces transpozice právě prostřednictvím novely zákona číslo 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to v co nejkratší době, neboť lhůta pro transpozici již uplynula.

Oblast zdravotnických prostředků prožívá v posledních pěti letech mimořádně bouřlivý vývoj, který je způsobem stále se zvyšujícím technologickým pokrokem. S tím je spjato určité riziko pro pacienty, které spočívá v nemožnosti flexibilního zásahu státního orgánu při hrozícím nebezpečí z nesprávných technologií a výrobních postupů. Periodická novelizace právních předpisů, která bude na tento stav reagovat, je proto zcela nezbytná.

Pro oblast zdravotnických prostředků stěžejní směrnice 90/385 EHS byla z pohledu definicí a povinností transponována do zákona o zdravotnických prostředcích, technické požadavky pak do souvisejících nařízení vlády. Z důvodu transpozice směrnice 2007/47 Evropského společenství je nutné zachovat kontinuitu všech právních předpisů v oblasti zdravotnických prostředků.

Vzhledem k dynamickému vývoji oblasti zdravotnických prostředků je mnohem přijatelnější, aby bližší specifikace Směrnice byly provedeny prostřednictvím nařízení vlády, nikoli zákonem.

V rámci navrhované právní úpravy se pak kromě transpozice příslušných evropských norem jedná především o upřesnění jednotlivých definicí a pojmů. Související nařízení vlády vzhledem k tomu, že již byla publikována ve Sbírce zákonů, definice a další instituty vyplývající z novelizovaného zákona ještě neobsahují. S ohledem na lhůty vyplývající z právních předpisů evropských společenství však bylo žádoucí, aby byl legislativní proces ukončen co nejrychleji alespoň u těchto nařízení vlády. Nové definice a instituty budou novelou do daných nařízení vlády doplněny, jakmile nabude zákon účinnosti.

Závěrem mi dovolte vás požádat s ohledem na nutnost nabytí účinnosti zákona v co možná nejkratší době o jeho podporu. Novely nařízení vlády související s výše uvedeným zákonem byly již publikovány a je proto žádoucí, aby i on nabyl účinnosti co nejdříve. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, paní ministryně, poprosím vás, abyste se posadila u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 276/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou nyní, prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Senátu je předkládána pátá novela zákona o zdravotnických prostředcích od jeho přijetí v roce 2000. Hlavním cílem navrhované novelizace je především potřeba transponovat Směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. září 2007 do právního řádu ČR. Vedle transpozičních úprav zákona se zakotvují rovněž změny v organizacích státní správy v oblasti zdravotnických prostředků, které by podle předkladatele měly vést ke zlepšení jejich činnosti. Jedná se zejména o přesun příslušných kompetencí z ministerstva zdravotnictví na Státní ústav pro kontrolu léčiv v oblasti týkající se problematiky organizace a kontroly prováděných klinických zkoušek. Jako správní úřady oblasti zdravotnických prostředků návrh zákona nově stanoví ministerstvo financí Státní ústav pro jadernou bezpečnost, Českou obchodní inspekci a Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Co se týká legislativního procesu, návrh zákona byl Poslanecké sněmovně vládou předložen dne 30. července 2009. V rámci prvního čtení byl návrh zákona přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví. Ten doporučil sněmovně schválit návrh zákona, ve znění 11 pozměňovací návrhů. Ve druhém čtení bylo poslancem Hovorkou k návrhu zákona předneseno dalších 5 pozměňovacích návrhů. A ve třetím čtení sněmovna předložený návrh schválila, ve znění všech pozměňovacích návrhů, které jí doporučil výbor pro zdravotnictví, a to v hlasování, ve kterém se z přítomných 172 poslanců pro návrh zákona vyslovilo 156 poslanců, a jeden poslanec byl proti. Výbor pro zdravotnictví… (Několik senátorů hovoří blízko řečniště.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pánové, já vás poprosím o trošku ohleduplnosti.

Senátorka Božena Sekaninová: Jo, buďte zticha. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto návrhem zákona a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, paní senátorko, a také vás požádám, abyste se posadila u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, abyste se k ní případně mohla vyjádřit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu k tomuto zákonu. Jako první je přihlášený do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky, senátoři. Paní ministryně tady řekla, že se jedná o poměrně velké zpoždění, že proti nám byly zavedeny nějaké sankce. Já bych se chtěl tedy paní ministryně přímo zeptat, kdo tedy podle jejího názoru je za to zodpovědný na ministerstvu zdravotnictví a jestli byla učiněna nějaká opatření, aby k tomu už nedocházelo. A za druhé jestli Státní ústav pro kontrolu léčiv, který má i kontrolovat zdravotnické prostředky a dávají se mu tady velké pravomoci, jestli to zvládne s tím počtem zaměstnanců který má a jestli paní ministryně má naplánovány finanční prostředky na navýšení té administrativy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já se tady musím možná trochu více zorientovat v tom legislativním procesu a tvorbě přijímání evropského práva. Ono to často nebývá ani věcí vlády, takže tu otázku nelze formulovat, jestli to je nebo není věcí ministerstva. Česká republika se rozhodla, já se domnívám, že je to správně, že implementační politiku bude provádět pod kontrolou parlamentních komor, tedy pod kontrolou legislativy. Ve světě, v Evropě jsou země, které tak nečiní – Lotyšsko, Slovensko – tam mají v ústavě zákon, který hovoří, že evropské právo má v každém případě přednost před národním právem a že tedy implementace probíhá automaticky. Tím jak evropská instituce, tedy komise s Evropským parlamentem vydají směrnici, je okamžitě automaticky implementováno do práva členské země. Česká republika tuto věc nemá, já se domnívám, že je to správné, a proto také u nás ta volatilita úspěšnosti implementace je také rozdílná – jeden rok jsme na čtvrtém místě, jeden rok jsme na 16. místě, 17. místě. Často to nesvědčí o tom, jestli pracuje dobře ministerstvo nebo nepracuje dobře, často to také souvisí s námi, legislativci, jak směrnice my doplňujeme v Poslanecké sněmovně, kolik tam dáme pozměňovacích návrhů a nedovolíme de facto kolikrát ani vládě, aby se k tomu vyjádřila. Ať je to vláda ta nebo jiná, to se dělo také za vlád minulých, dělo se to i za vlády Topolánkovy, děje se tak i za vlády pana premiéra Fischera. Otázku nelze formulovat, jestli a kdo je za to vinen, protože se viník pak těžko hledá. Chtěl bych upřesnit, že komise stáhla žalobu, bylo to jenom formě formálního upozornění, což je poměrně běžná záležitost. To dostává ČR i jiné státy velmi často a právě komise ocenila, že vláda směrnici implementovala trošku složitějším způsobem, ale vzhledem k tomu, že se nejednalo o vnitřní trh, kde musí být směrnice implementována jako celek, tak žalobu stáhla. Čili skončilo to jenom formálním upozorněním a jako hledat v této věci viníka, by bylo velmi obtížné. Obávám se, že by nakonec viník byl spíše v řadách složitosti tohoto legislativního procesu na půdě legislativy, nikoliv na půdě exekutivy. Tolik jsem chtěl jenom pro úplnost dodat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, ještě je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, paní ministryně, senátorky, senátoři. Já v žádném případě nechci tady obviňovat současnou ministryni zdravotnictví, která je tam krátce, že? Ale fakt je jeden. Jednoduchá technická novela trvala v ČR čtyři roky. Nic víc, nic míň. To znamená, jenom bych chtěl vědět – chyby se mohou stát – jestli tedy na ministerstvu zdravotnictví se přijala nějaká opatření, aby se zkrátil celý ten proces na vydávání určitých technických novel.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nikdo další přihlášen v této chvíli do rozpravy není. Ptám se přesto, zda chce ještě někdo vystoupit v rozpravě. Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Prosím, paní ministryně, vyjádřete se k právě proběhlé rozpravě.

Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková: Děkuji. Já bych jenom chtěla upozornit, že v této oblasti se jedná již o čtvrtou novelu. To, že to je jednoduchá technická novela jsem se domnívala, když jsem nesla tento návrh v loni v červenci do Poslanecké sněmovny, zjistila jsem, že tomu tak vůbec není. Cesta této novely do Senátu nebyla vůbec snadná, a přestože jsem přesvědčena o tom, že obsahuje spoustu technikálií, které není možno žádným způsobem ovlivnit a jejichž transpozice je víceméně mechanická, tak samozřejmě probíhala velmi důsledná debata, nebo důkladná debata právě o organizaci a o kompetenci.

Já bych ráda uvedla, že ministerstvo zdravotnictví minimálně udělalo to, co bylo v jeho kompetenci bez závislosti na dalších zákonodárných orgánech, a to, že nařízením vlády transponovalo alespoň část toho, co transponovat mělo, to mj. byl důvod, proč bylo pozastaveno formální upozornění. Takže jsem přesvědčena o tom, že ministerstvo zdravotnictví konkrétně v této oblasti na tomto problému pracovalo velmi usilovně, nicméně, jak už tady bylo řečeno, tento proces není úplně jednoduchý.

Co se týká kompetencí a schopnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv, plní povinnosti, které mu tato novela ukládá.

Musím konstatovat, že část těchto povinností Státní ústav pro kontrolu léčiv plní už teď. Já jsem zaúkolovala pana ředitele, aby tu normu překlopil do organizační struktury, a sám vyčíslil, jaké případně lidské a finanční zdroje bude potřeba. Vše toto je připraveno pro spuštění zákona, resp. této novely v plném jejím znění. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní ministryně, a prosím paní garanční zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Božena Sekaninová: Vystoupili dva senátoři, z toho jeden senátor dvakrát – kolega Dryml. Nicméně padl pouze jeden návrh, a to schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní zpravodajko. Padl jediný návrh – návrh schválit. Svolám všechny do sálu.

V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Budemehlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji, paní ministryně, děkuji, paní zpravodajko.

Budeme pokračovat za chvilečku dalším návrhem zákona. Říkám „za chvilečku“, poprosím vás o strpení, protože pan ministr už je zde, ale ještě není v sále… Pan ministr už ale přichází.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu,

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb.,

o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 277. Návrh uvede pan ministr financí Eduard Janota, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych uvedl tisk 277, který se týká novely daně z příjmu. Novela se de facto týká dvou částí. Jedna část se týká záležitosti retailových dluhopisů, respektive § 35 rozpočtových pravidel, který souvisí s touto záležitostí. Druhá část se týká změny zákona o územních finančních orgánech a navazujících dalších změn, které souvisejí s naší snahou zefektivnit vůbec organizaci našeho daňového systému a nastavení dalších kroků k vytvoření jednoho inkasního místa. Ale já se k tomu ještě vyjádřím později.

Co se týká záležitosti emise dluhopisů pro retail. Vy dobře víte, že ve světě standardně funguje možnost přímo emitovat dluhopisy pro občany. Tato možnost je využívána řekněme zpravidla v rozsahu 10 % celkového rozsahu emise v jednotlivých zemích.

Musím říci, že u nás to je tak maximálně jedno procento. Ptáte se proč? Protože způsob, jakým tuto emisi organizovat se hledal velmi komplikovaně. Standardní metody byly velmi drahé a de facto se využíval jenom systém přes banky, přes nějaké brokery s tím, že to bylo zpravidla součástí jiného balíčku návrhu portfolia. Takže v tomto smyslu je logické zdůvodnění, že tyto dluhopisy nepatří svou výší k odpovídající standardní výši celkových dluhopisů. Nemá to souvislost s žádnou krizí, to chci říci na začátek. Tento návrh by tady padl, i kdyby krize nebyla. To je rozšíření možností.

Co se týká variant, můj kolega Miroslav Kalousek navrhoval ten první návrh jako speciální emisi dluhopisů, která do jisté míry zvýhodňuje občany. Bylo to dáno možností takzvané put-opce, to znamená, že občan by si koupil dluhopis a pokud by chtěl tento dluhopis prodat, tak stát byl povinen tento dluhopis odkoupit. Bylo to pochopitelně za cenu určitých sankčních podmínek, které byly nastaveny. Já to velice zkrátím – nicméně tento návrh nebyl považován za tržně konformní, byl přijednání ve sněmovně, v bankovním výboru sněmovny, v jednání s centrální bankou odmítnut. Čili ministerstvo financí přistoupilo na jinou variantu, na variantu dohodnutou s centrální bankou, na variantu dohodnutou v rámci rozpočtového výboru i bankovní komise.

Ta varianta v podstatě spočívala v tom, že se jedná o tržně konformní dluhopis, pokud ten nabyvatel, nebo ten držitel dluhopisu se ho bude chtít zbavit, pokud ho bude chtít odprodat, využije možnosti na sekundárním trhu a tento dluhopis může realizovat, najde-li protipartnera. Najde-li za protipartnera za takových či onakých podmínek, může na tom prodeji vydělat, může na tom prodeji prodělat.

Otázka, která je diskutovaná velmi nepřesně, někdy i v médiích, že je problém se zdaňováním – vůbec to není pravda. Tyto dluhopisy jsou standardně daněny 15 procenty. Upozorňuji – velmi nízká sazba v porovnání s ostatním světem, v době jejich splatnosti, při maturitě, v případě, že by ten dluhopis byl prodáván řekněme dříve, před splatností, tak jsou tady dvě věci. Je tady takzvaný časový test, to znamená 6 měsíců. V případě, že by to bylo od nabytí do prodeje do těch 6 měsíců, tak rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou se pochopitelně daní. V případě, že to bude po časovém testu, po 6 měsících, tak se nedaní. Takže tolik k technice.

Co se týká diskuse, proč se kolem toho zvedají určité emoce, nechci říkat přímo vášně, vraťme se k tomu, proč ministerstvo financí navrhuje § 35, který je asi předmětem vašich určitých pochybností – nebo pochybností některých z vás. Chceme mít plně pod kontrolou řízení státního dluhu. Dobře víte, že některé činnosti Střediska cenných papírů dneska přešly na burzu. V pořádku, je to jasné. Pochopitelně burza jako privátní subjekt s poměrně drahými poplatky – dceřiná společnost vídeňské burzy, pražská burza má násobně vyšší poplatky než její matka – další věc.

My nechceme být závislí pouze na privátním subjektu z hlediska obsluhy státního dluhu. Proto jsme navrhli jako alternativní možnost, aby v případě, že zde budou od třetího subjektu cenové nabídky, ten komfort, který souvisí s činností retailu pouze těchto dluhopisů obyvatelstvu, tady byla varianta, že stát se může rozhodnout jinak. Toto je zřejmě předmětem těchto sporů. Já chápu lobby kolem toho, které ať už z kruhů bankovních či jiných nějakým způsobem reagují, ale jsem tady od toho, abych hájil zájmy státu, abych hájil zájmy toho, aby financování dluhové služby, náklady na obsluhu byly maximálně úsporné. Proto z těchto důvodů je tento alternativní návrh, který tam je jako teoretická možnost uveden. Jsou tady určité obavy z jakýchsi stamilionových nákladů. Naprostý výmysl! Znovu říkám: Ano, nabídka burzy bude, pakliže bude nepřijatelná pro ministerstvo financí, je tady Středisko cenných papírů, které za naprosto nulových investičních nákladů je schopno tento proces realizovat. Čili není tady nic o tom, že by někdo někde chtěl investovat stamilionové náklady.

Myslím, že se patrně k této věci povede diskuse. Jsem připraven na tu diskusi. Jsem připraven popsat, jaký je dnešní stav u pokladničních pohledávek a dluhopisů.

Jenom v kostce. Dobře víte, že co se týká pokladničních poukázek, veškeré záležitosti pokladničních poukázek činí pro ministerstvo financí centrální banka, ať už to je vedení evidence, prodej, organizace aukcí, splácení, vypořádání apod. Co se týká střednědobých a dlouhodobých dluhopisů, všichni víme, že Česká národní banka je agentem ministerstva financí, tady to má trošku pejorativně, ale úplně jiný smysl. V podstatě organizuje aukce, zajišťuje administraci, to znamená, vede doposud přesně Středisko cenných papírů registry. Za tyto činnosti pochopitelně ministerstvo financí platí. Jenom pro vaši informaci, burze jsme v roce 2009 zaplatili téměř 6 mil. Kč a Středisku cenných papírů téměř 100 mil. Kč. Nejsou to levné náklady za správu dluhu. A jak se ten dluh zvyšuje, tak náklady nikdy nebudou nižší. Tolik k tomuto bodu, který se týkal retailových dluhopisů. Buď bude vůle, aby tento systém byl v České republice více uplatňován, umožněn, nebo ta vůle tady nebude, je to svébytné rozhodnutí Senátu, vlastně už nikoho jiného, pakliže dneska to nebude schváleno, patrně to je záležitost opakování celého procesu, které by nastalo.

Chtěl jsem jenom zdůraznit, že ministerstvo financí nejedná izolovaně, že osobně jsem byl na jednání s guvernérem panem Tůmou. Vím, že proběhla jednání některých senátorů s panem guvernérem a některými viceguvernéry. Osobně jsem se dneska ptal na obsah těchto debat, které probíhaly. Vidím tady pana senátora Pakostu, takže jsem se o tom zmínil a ptal jsem se, jak celý ten proces probíhá. Centrální banka má pochopitelně zájem na emisi retailových dluhopisů. Není možné, aby to, co činí pro státní dluhopisy a pokladniční poukázky dělala pro retail, to je jedna věc, ale s modelem, tak jak byl nastaven, centrální banka neměla žádné větší problémy. Takže tolik k problému, který se mi jeví tak trochu problémem umělým. Ale budu respektovat věci, které budou schváleny.

Co se týká druhého problému, já jsem zmínil – a celá řada politických stran to má v rámci předvolebních billboardů – že jde o to, aby se zlepšila a zefektivnila státní správa, řízení daňových úřadů. My jsme jako nultý krok tzv. jednotného inkasního místa zvolili určité uspořádání finančních úřadů, které kopíruje v podstatě model, který dneska velmi dobře funguje v rámci celníků. Zavedení jednotného účetnictví pro všechny dnešní finanční úřady je nezbytným krokem. A první podmínkou pro to, aby bylo zavedeno jednotné inkasní místo, nebo chcete-li později i jiné kontrolní místo, aby došlo k harmonizaci daňových základů. Tady se na tom velmi pracuje. Nicméně pokud nebude tento krok schválen, pokud nebude tato novela přijata, garantuji vám, že celý proces se minimálně o půl roku nebo déle posouvá. Někdo to může brát tak, že se nic neděje. Já jenom konstatuji, že mnohé politické strany tímto velice silně argumentují i ve svých předvolebních kampaních. Neb toto není to primérní. Primérní je to, že strany ministerstva financí je snaha celý tento proces zefektivnit.

My neomezujeme, neoklešťujeme žádné kompetence. Chceme vytvořit specializovaný finanční úřad pro řekněme velmi složité subjekty z pohledu druhů jejich byznysů, z pohledu rozsahu byznysů, z pohledu možných problémů, z pohledu řetězení některých operací. Ale to už je část, která bude navazovat na to, zda-li se nám podaří projednat a schválit v rámci této novely to nové uspořádání, nebo chcete-li kompletaci územních finančních orgánů, která je předmětem návrhu.

Nechci jednání dále protahovat. Jsem připraven na dotazy. Jsem přesvědčen, že návrh, který máte na stole, je vyvážený, že je rozumný, že je prvním krokem. Nikde, ani v oblasti retailů, ani zde nestanovuje jakési nepřekročitelné kroky řešení. Chceme u retailu mít možnost, aby stát měl zákonem garantované pravomoci a odpovědnosti v oblasti financování dluhu. U toho druhého problému chceme, aby uspořádání bylo větším komfortem nejen pro správu daní, ale i pro jednotlivé klienty.

Dámy a pánové, tolik velmi stručně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také vám děkuji, pane navrhovateli. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 277/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Ač první čtení tohoto zákona připadalo, že jeho zpravodajování bude velmi jednoduché, tak se během tohoto čtení přišlo na to, že to vlastně tak jednoduché není. Ale veškeré projednávání prochází určitým vývojem. Myslím si, že ten vývoj neustále spěje k lepšímu a lepšímu a že řada věcí, o kterých jsme ještě včera nějakým způsobem pochybovali, zde byla panem ministrem poměrně jasně vysvětlena.

Původním cílem předloženého návrhu bylo upravit možnost státu vydat dluhopisy. Hlavní myšlenkou je získání odpovídající pravomoci ministerstva financí k vydávání státních dluhopisů. Chápu myšlenku a chápu to, co zde bylo řečeno panem ministrem, že stát chce mít naprostou kontrolu nad státním dluhem. Až po tuto věc je to samozřejmě v pořádku.

Druhá záležitost, která tady je, je novela zákona o územních finančních orgánech. Toto bude obrovský, převratný krok z hlediska vybírání daní v České republice a domnívám se, nebo jsem se domníval, že tato záležitost by měla být řešena samostatným zákonem. O tom jsem byl přesvědčen, neboť takovéto kroky, které by se řešily formou přílepku k nějakému zákonu, nepovažuji za kroky standardní a normální.

Proto také včera na projednávání na našem výboru jsem vznesl otázku, proč nebyla tato situace a tento krok řešen standardní cestou. Proč to bylo řešeno formou přílepku, jestli tento přílepek je vyjádřením stanoviska ministerstva financí nebo zda to je jenom nějakým způsobem krok pana poslance Doktora, který tento přílepek předkládal. Samozřejmě, že velmi důležitá v tomto okamžiku byla odpověď zástupců ministerstva financí, kde velmi podrobně bylo vysvětleno, proč to bylo řešeno tímto způsobem, a v podstatě jsme byli ujištěni, že tento krok je výsledkem jednání, určité součinnosti s ministerstvem financí.

Teď tady pan ministr pronesl větu, která je pro nás velmi důležitá, že tento krok je krokem zefektivnění vybírání daní. Je to krok k tomu, abychom se dostali na moderní úroveň vybírání daní, tak jak je zvykem v ostatní Evropě.

To jsou všechny samozřejmě kroky k tomu, abychom tady o tom mohli diskutovat, abychom k tomu mohli zaujmout nějakým způsobem závěr.

Já samozřejmě beru v úvahu i poslední větu pana ministra, kterou považuji za velmi důležitou, a to je, že tady je určité prodlení s tím, že bychom mohli efektivně vybírat daně až za rok, za dva, protože veškeré naše kroky, které povedou k zamítnutí, budou zároveň i prodloužením lhůty.

Já se pak k některým věcem ještě vyjádřím v obecné rozpravě. Ale přesto bych vám chtěl říci, a nebo je to moje povinnost, abych vám tady sdělil stanovisko výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který po projednávání za přítomnosti tří náměstků ministra financí, po následné rozpravě nepřijal žádné stanovisko, což samozřejmě bude i předmětem další debaty tady. Výbor pověřil mne, abych zde toto stanovisko jako zpravodaj řekl.

Prozatím vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. Požádám vás, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat? Nikdo se k tomuto návrhu nehlásí, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Projednávaná novela zavádí daňový režim pro tzv. dluhopisy, které mohou nabývat v souladu s emisními podmínkami výhradně fyzické osoby. Samo o sobě to je chvályhodný úmysl. Ale pokud se na to podíváme blíže, tak narazíme na celou řadu problémů.

Procházel jsem si legislativní proces ve sněmovně a dospěl jsem k závěru, že to připomnělo trochu, jako když pejsek a kočička pekli svůj dort. Pomíjím to, že se v textu objevila novela zákona o územních finančních orgánech jakožto čistokrevný přílepek, který postavil proti sobě název zákona, který zní zákon o územních finančních orgánech, a obsah zákona, kterým je Generální finanční ředitelství. O tom nechci mluvit, třeba o tom bude mluvit někdo z kolegů. Mluvil o tom konec konců i pan zpravodaj.

Chci mluvit o části II. návrhu, která zavádí pro ministerstvo financí poměrně velké nové kompetence. Já je tady uvedu. Ministerstvo si uděluje kompetenci organizovat trh se státními dluhopisy, provozovat platební systém, vést evidenci zaknihovaných nebo listinných státních dluhopisů, sjednávat obchody s investičními nástroji, organizovat vypořádací systém pro státní dluhopisy, provádět jejich správu a úschovu.

Tento výkon nových pravomocí navíc nebude podléhat dozoru České národní banky a nebude třeba k daným činnostem povolení registrace nebo jiné podnikatelské oprávnění, a to i v případě, že ministerstvo financí svěří tyto pravomoci k výkonu jiné české nebo zahraniční osobě.

Vyjmutí této působnosti ministerstva financí z dozoru České národní banky je dozajista nepřímá novelizace zákona o dluhopisech. Jak víme, nepřímá novelizace je také poněkud negativní legislativní počin.

Zabýval jsem se tím, zda podobné paralelní struktury jsou i v jiných zemích, zejména v členských státech EU. A zjistil jsem, že prakticky ve všech sousedních zemích není žádná taková paralelní struktura, ale například pro dematerializované cenné papíry je jenom jedno úložní místo. Je tomu tak na Slovensku, je tomu tak v Rakousku, v Polsku, např. i ve Francii. Jedině Německo díky jakýmsi poválečným anomáliím má úložní místa dvě.

Dovolím si připomenout, že např. notáři nebo exekutoři činí ročně zhruba 60 tisíc dotazů na Středisko cenných papírů jakožto úložiště cenných papírů. Notáři většinou, když se jedná o vypořádání dědictví, exekutoři samozřejmě, když hájí zájmy svého klienta a vymáhají jeho pohledávky. Dotazů bývá ročně zhruba 60 tisíc. Jednoduchou aritmetickou úpravou zjistíme, že pokud vytvoříme dvě paralelní úložiště, tak těchto dotazů bude dvakrát tolik, čili 120 tisíc. Zdá se mi to být nesystémové, zdá se mi to být zbytečné.

Pan ministr při představování projednávaného zákona v Poslanecké sněmovně hovořil poměrně podrobně o dluhopisech pro fyzické osoby. Ale v zákoně žádné parametry pro tyto dluhopisy nenajdeme, najdeme jenom samu možnost. A to znamená, že podmínky dluhopisů budou v emisních podmínkách. A já připomínám, že tyto emisní podmínky nebudou podléhat dohledu po vyjádření České národní banky. Zdá se mi to být velmi nevhodné.

A proto avizuji, pokud tento projednávaný tisk propustíte do podrobné rozpravy, předložení pozměňovacích návrhů. Tyto pozměňovací návrhy budou dva. Jeden z nich vrátí dluhopisy pro fyzické osoby vydávané ministerstvem financí pod dohled České národní banky. A druhý odebere ministerstvu financí ty kompetence, které pokládám za zbytečné, pokládám to za vytváření paralelních struktur.

Měl jsem připravený i třetí pozměňovací návrh, který by vydávání dluhopisů pro fyzické osoby, protože se čeká, že budou lépe úročeny než běžné státní dluhopisy, pouze na fyzické osoby buď občanů ČR, a nebo alespoň, jako v případě stavebního spoření, na osoby trvale bydlící na území ČR. Tady bohužel narážíme na evropské právo, které nám nic podobného neumožňuje. Proto tento třetí pozměňovací návrh, jakkoliv by se mi líbil, nejsem připraven předložit. Děkuji v této chvíli za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do diskuse, protože v tuto chvíli nemám přihlášeného nikoho. Hlásí se pan Jří Stříteský jako senátor. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já samozřejmě chápu veškeré aspekty, které vedou kolegu Pakostu k pozměňovacím návrhům, které vedou k tomu, abychom nějakým způsobem vrátili tento spis zpátky do Poslanecké sněmovny. Ale chtěl bych upozornit na to, že při projednávání v našem výboru nebyly tyto pozměňovací návrhy naším výborem schváleny. Z osmi přítomných senátorů jich pro ně hlasovali pouze tři a pět jich bylo proti.

Nevím, jaká bude situace tady v Senátu. Ale přesto považuji za svou povinnost, abych tady řekl svůj názor, který jsem v podstatě tlumočil i na včerejším zasedání výboru, a to je, že navrhuji schválit tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan navrhovatel projevil přání vystoupit, ale, pane navrhovateli, vy budete mít závěrečné slovo.

Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, chci opravit kolegu Stříteského. Pět členů výboru nebylo proti, ale zdrželi se hlasování. To znamená, že pro návrh byli tři a pět senátorů se zdrželo hlasování, nebyli proti. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za toto upřesnění. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já mám v podstatě otázku, ale skoro bych byl rád, kdyby se pan ministr financí mohl vyjádřit k tomu, jak se zřejmě vyjádřit chtěl, zřejmě chtěl reagovat na předřečníka pana senátora Pakostu. Byl bych velmi rád, paní místopředsedkyně, kdybyste panu ministrovi přece jenom slovo udělila, protože si velmi cením toho, že Česká národní banka je v našem systému nezávislá. Stát logicky je veden k tomu, aby deficit naplnil tím, že si nebude vypůjčovat od nějaké jiné mezinárodní instituce, od jakéhokoliv měnového fondu, ale že si vypůjčí od svých vlastních občanů. To je vcelku logický počin, i když ne úplně obvyklý počin. Stát může z občanů peníze dostat stejným způsobem tím, že bude zvyšovat inflaci. A právě inflace a inflační cílení je věcí ČNB a ČNB je na státu nezávislá, aspoň tak nezávislá, jako v ČR skutečně je.

A proto bych byl docela rád, kdyby pan ministr mohl reagovat na poznámku pana senátora Pakosty týkající se dohledu ČNB na tyto emise.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan ministr má samozřejmě právo vystoupit kdykoliv. Rozuměla jsem jeho gestu, že souhlasí s tím, že vystoupí na závěr. Ale, pane ministře, jestli chcete vystoupit teď, můžete, máte skutečně právo vystoupit kdykoliv. Pan ministr chce vystoupit, prosím, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, tady zaznělo několik věcí, vyjádřím se pochopitelně i k tomu, co říkal pan senátor Pakosta.

Co se týče parametrů, tak to byl jeden z hlavních problémů a sporů, proč jsme vlastně měnili celý systém původní emise na standardní. U té původní tady byly obavy jakési distorze trhu apod. Rozdíl této emise od jiných emisí bude pochopitelně pouze v tom, že tato emise bude speciálně za prvé pouze „prolittel“, bude pochopitelně respektovat podmínky na trhu, které jsou, za jiných podmínek to není možné. Kdyby ty podmínky byly nevýhodné nebo extrémně výhodné, tak by se ministerstvo financí chovalo nelogicky, nerozumně, protože kdyby zvýhodňovalo jednu emisi, tak trh by na to zareagoval logicky tak, že by chtěl podmínky, které by měla tato, i pro střednědobé a dlouhodobé dluhopisy, které emituje prostřednictvím primárních dealerů. Čili tento problém je opravdu umělý.

To, že konkrétní parametry jsou v emisních podmínkách, je standardní. Je to standardní postup pro všechny typy emisí. Čili chtít nějaké věci dopředu, zvlášť zákonné, to vůbec není možné, to bych si tady musel jedině vymýšlet.

A role centrální banky bude stejná jako při emisi, kterou provádíme jako pokladniční poukázky či dlouhodobé a střednědobé dluhopisy. Tam jsou některé úkony v povinnosti centrální banky, které budou pochopitelně respektovány i v případě této emise.

Jestliže se tato novely neschválí, tak prostě nebude, tak jednoznačně vysíláme signál, že nemáme zájem, aby naši občané ve větším rozsahu, za standardních podmínek, tak jak byly dohodnuty s centrální bankou, s bankovní komisí rozpočtového výboru nastaveny. Já už k tomu z tohoto pohledu těžko mohu co říci.

Možná ještě jediná poznámka k panu senátorovi Stříteskému. Ano, tento poslanecký návrh je v kontextu, v souladu po projednání s ministerstvem financí. Měl jsem tuto věc možná zdůraznit na samotném počátku, za to se trochu omlouvám.

Ale to je asi vše, co bych k tomu řekl. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Uvědomme si, o co tady jde. Chtěl bych věřit panu ministrovi a jeho čistým úmyslům, ale jsme před volbami a po volbách už nemusí sedět na ministerstvu financí, může tam být jiný člověk a může to být všechno trošku o něčem jiném.

A tady se útočí na nezávislost České národní banky, ať se to panu ministrovi líbí nebo ne, je to pravda. A to je citlivá záležitost.

A druhá věc. I Česká národní banka k tomu má své výhrady, to není jenom názor senátora Pakosty nebo senátora Drymla, ale i některých členů Bankovní rady.

Ale chtěl bych se zeptat, kolik bude stát ta reorganizace, vážený pane ministře? Generální finanční ředitelství, územní finanční ředitelství atd. A jestli náhodou se tam nepřidávají ještě i nějaké nové pravomoci těmto finančním úřadům, aby ztížily podnikání v ČR.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Chce pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Já mám jenom dvě drobné poznámky.

K tomu, co tady říkal pan ministr. Středisko cenných papírů bylo zhruba před půl rokem prodáno burze, čili pokud burza je drahá a středisko cenných papírů pracuje za nulu, tak v tom shledávám jistý rozpor.

Pokud se týká vysokých poplatků na burze, tak já jsem si skutečně velmi pečlivě procházel připomínky, návrhy, celý legislativní proces. A tato připomínka nikdy nezazněla, takže v této chvíli nevím, jestli burza je nebo není drahá. Mám jedinou informaci, a to je ta, která tady zazněla z úst pana ministra.

To jsou mé dvě poznámky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nemám nikoho dalšího přihlášeného. Ještě se musím zeptat, zda se chce někdo přihlásit? Hlásí se pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já nechci být protivný a chci se jenom zeptat, jak to tenkrát udělalo ministerstvo financí v roce 1997, když vydávalo povodňové dluhopisy, které jsme si leckteří z nás koupili. A tento zákon nebo obdobný zákon nebyl k dispozici.

Chtěl bych poprosit pana ministra, aby k tomu trošku něco řekl. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ještě se zeptám, zda se chce někdo přihlásit do diskuse? Není tomu tak.

Uzavírám obecnou rozpravu. Táži se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Chci jenom reagovat na poslední poznámku. Byli jsme opravdu v jiném století, byly to materiální dluhopisy. Správa a celý proces takovýchto dluhopisů je velmi drahá, takže tehdy to spíš bylo z určitých emotivních důvodů a s pocitem sounáležitosti a soudržnosti, takže nelze takovýto systém s tím srovnávat.

A k tomu, co říkal pan senátor Dryml. Česká národní banka nic neztrácí ze svých kompetencí. ČNB do doby našeho vstupu do měnové unie, a ta je hodně, hodně daleko před námi, bude nadále plnit své povinnosti, které vyplývají z Ústavy, včetně toho, že má na starosti i určitý dohled a dozor z pohledu náležitostí, jaké mají být v souvislosti s emisemi.

Jinak z kompetenčního zákona jednoznačně profinancování státního dluhu je záležitost ministerstva financí. Nechci to nějakým způsobem dramatizovat. Ta záležitost burzy, ano, vůbec nemám nic proti tomu, aby případně burza tyto činnosti dělala. Budeme porovnávat nabídky, možnosti, efekt. Jen apeluji za to, aby v rámci určité pojistky, v rámci určité možné alternativy byly paragrafy, resp. § 35 a ty body, které pan senátor Pakosta navrhuje vypustit, aby tam zůstaly jako pojistka. Nic jiného. Zcela určitě budu rád, pokud dohoda s burzou bude. Pokud bude burza tyto činnosti vykonávat, to je jen pojistka. Pojistka toho, aby se nám financování dluhu zbytečně neprodražovalo. Tolik na doplnění. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Pane garanční zpravodaji, prosím, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, rozprava, která právě skončila, v ní vystoupilo 7 kolegů, z toho 1 dvakrát. Nezazněl žádný jiný návrh, než který jsem přednesl já, a to schválit. V závěru bych se chtěl omluvit kolegovi Bisovi za to, že jsem řekl proti, ale byl jsem uveden v omyl tímto papírem, kde to je napsáno, omlouvám se. Je to tak, jak říkal on, zdrželi se, při hlasování nebyli proti. Chyba vznikla v přepisu.

Tím končím a prosím paní předsedající, aby se ujala dalšího konání.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji, teď mám přihlášeného ještě s žádostí o vystoupení předsedu klubu ODS pana senátora Julínka. Prosím, pane předsedo.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Prosím o 15 minut na jednání klubu ODS. Prosím členy klubu ODS, aby se sešli v naší jednací místnosti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Tomu samozřejmě musím vyhovět. Vyhlašuji patnáctiminutovou přestávku do 12.10 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.52 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, měli bychom pokračovat podle toho, jak byla vyhlášena přestávka, ale nevidím tu téměř nikoho – kromě paní senátorky (Daniela Filipiová) – z klubu ODS, takže prodlužuji přestávku do 12.15 hodin.

(Jednání opět zahájeno ve 12.15 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně, vážení kolegové, už vypršel čas i pro prodlouženou přestávku, takže vás poprosím, abyste zaujali svá místa, abychom mohli pokračovat v jednání, protože jsme naše jednání přerušili těsně před hlasováním po ukončení vystoupení jak pana navrhovatele, tak pana garančního zpravodaje. Pan senátor Štětina mě požádal o vyhlášení jedné záležitosti. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám. Paní předsedající, já prosím členy komise pro zkoumání ústavnosti KSČM, jestli bychom se nemohli tady v kuloáru na pět minut sejít a projednat návrh, který jsem vám poslal, a členy komise – jak se jmenujeme? – pro podporu lidských práv ve světě, za půl hodiny, to znamená ve 12.46 ve Valdštejnově pracovně, také to vezmeme rychle. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: To je sice hezké, pane senátore, ale my jednáme dál. Tak jak je dohoda, budeme projednávat ještě jeden zákon a předpokládaná přestávka na oběd bude kolem 13.00 hodin. Až bude vyhlášena přestávka na oběd, upřesníte si svůj čas. Nebo to uděláte teď?

Senátor Jaromír Štětina: Všem se omlouvám, ta druhá komise bude půl hodiny poté, co bude vyhlášena přestávka. Já jsem se domníval, že přestávka vyhlášena byla. Omlouvám se všem. (Smích.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Přestávka vyhlášena byla, ale na jednání klubu ODS. My jsme teď ve fázi, kdy budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu atd., tak jak máte na displeji. Volám ještě jednou všechny do sálu a upozorňuji, že všechny odhlásím.

Upozorňuji ty, kdo přišli později, že jsem všechny odhlásila, takže prosím, znovu se přihlaste.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V této chvíli je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 30, proti bylo 13, návrh nebyl přijat.

Znamená to tedy, že pokračujeme v projednávání tohoto bodu. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil s avizovanými pozměňovacími návrhy, které vám byly rozdány.

Pozměňovací návrhy k návrhům zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jedná se o senátní tisk č. 277. Navrhuji následující:

1. V článku II. v bodu 2 slova „včetně poznámky pod čarou č. 20“ vypustit a dále v § 35 odst. 1 vypustit písmena b) až f) včetně poznámky pod čarou č. 20. Dosavadní písmeno g) označit jako písmeno b).

2. V článku II. bod 3 vypustit. Následující bod přečíslovat.

Dovolím si krátce k odůvodnění:

Tím prvním bodem bereme – pokud to schválíme – kompetence ministerstva financí týkající se zprostředkovatele platebního styku atd. Zdůrazňuji, že pokud někdy v budoucnu při jakékoliv emisi dluhopisů nebo i samostatně dojdeme k závěru, že tyto kompetence bychom zcela nebo zčásti měli ministerstvu financí udělit, není nejmenším problémem novelou zákona tak učinit.

K bodu 2, kde vypouštíme bod 3, tím vracíme Českou národní banku do standardního režimu, co se státních dluhopisů pro fyzické občany týká.

To je vše, prosím o podporu těchto návrhů a děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Pan ministr požádal o slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Já bych chtěl říci, že zásadně nesouhlasím s interpretací, zdůvodněním a vypuštěním těchto paragrafů. Opravdu ta interpretace byla velmi, velmi zkreslená. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Pan ministr se vyjádřil. Podrobnou rozpravu uzavírám. Přesto se ptám, zda to chce pan ministr ještě rozvést. Nechce, nemá potřebu. Pan zpravodaj také ne.

Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh pana senátora Pakosty. Máme ho v písemné podobě, byl načten, takže můžeme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 12 z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 se pro vyslovilo 34, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat.

To znamená, že jsme nepřijali žádnou z možností, kterou jako Senát máme při projednávání zákona – a zákon je bez našeho vyjádření.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi.

Budeme pokračovat dalším bodem programu, kterým je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dodatkový protokol mezi Českou republikou

a Marockým královstvím o změně Dohody mezi Českou republikou

a Marockým královstvím o podpoře a vzájemné ochraně investic,

podepsaný v Rabatu dne 19. března 2010

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 268a uvede ho ministr financí Eduard Janota. Prosím ho o vystoupení.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, předkládám návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací, a to Dodatkový protokol mezi Českou republikou a Marockým královstvím o změně Dohody mezi Českou republikou a Marockým královstvím o podpoře a vzájemné ochraně investic. Musím říci, že tento protokol jsem sám osobně podepisoval v Rabatu za Českou republikou 19. března letošního roku.

Protokol harmonizuje dohodu o ochraně investic s Marokem z roku 2001. V podstatě jí harmonizuje se závazky, které vyplývají pro Českou republiku z našeho členství v EU. Tato povinnost vyplývá z čl. 351 Smlouvy o fungování EU, který členským zemím ukládá závazek uvést do souladu s právem EU všechny mezinárodní dohody uzavřené před vstupem do EU.

Předložený protokol obsahuje v článcích 3, 6 a 10 klausule, které jsou odsouhlasené Evropskou komisí, kterými se Dohoda o ochraně investic s Marokem plně harmonizuje s právem EU. Tento předložený protokol vstoupí v platnost 90. dnem po obdržení pozdější notifikace informující o splnění všech vnitrostátních požadavků nezbytných pro vstup protokolu v platnost.

Vzhledem k tomu, že sjednáním předloženého protokolu splní Česká republika svůj závazek vyplývající ze Smlouvy o fungování EU, navrhuji, aby Senát vyslovil souhlas s ratifikací tohoto protokolu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 268/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Sykáček, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Poprosím všechny o klid v sále. (Poznámka z pléna: Není přítomen.) Nemáme pana zpravodaje. Poprosím úřad… Pan kolega Sykáček už jde, jste hodní, ale máme určeného zpravodaje. Se zpravodajskou zprávou vystoupí pan senátor Sykáček. Prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček: Děkuji. Děkuji i za malé posečkání, dámy a pánové. Vážená předsedající, vážené dámy a vážení pánové, přejdu rovnou k usnesení. Výbor zahraniční věci, obranu a bezpečnost k projednávanému vládnímu návrhu:

Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zídka, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Sykáčka a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci tohoto dodatkového protokolu.

II.? Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Nezazněl žádný návrh, předpokládám, že pan předkladatel ani pan zpravodaj nechtějí vystoupit. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat usnesení:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dodatkového protokolu mezi Českou republikou a Marockým královstvím o změně Dohody mezi Českou republikou a Marockým královstvím o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaného v Rabatu dne 19. března 2010.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 13 se z 59 přítomných pro návrh vyslovilo 52, proti nebyl žádný. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a děkuji zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky

a vládou Chorvatské republiky o vzájemné ochraně utajovaných informací

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 226. Návrh uvede ministr financí Eduard Janota, který zastoupí předsedu vlády ČR Jana Fischera. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že Chorvatsko vstoupilo v roce 2009 do NATO, lze usuzovat, že intenzifikující se bilaterální spolupráce bude vyžadovat řadu výměn utajovaných informací. Sjednání smlouvy o utajovaných informacích se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě strany. Schopnost Chorvatska poskytnout ochranu utajovaným informacím je pravidelně ověřována při bezpečnostních inspekcích jak bezpečnostní kanceláře generálního sekretariátu Rady, tak i bezpečnostního úřadu NATO. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že Chorvatsko bude schopno poskytnout ochranu utajovaným informacím poskytnutým Českou republikou.

Pokud jde o vzájemnou spolupráci obou zemí v oblasti bezpečnosti, je nutno zmínit aktivní spolupráci mezi Národním bezpečnostním úřadem a Chorvatským úřadem národní bezpečnosti a Úřadem na ochranu informačních systémů při poskytování České asistence v oblasti bezpečnosti informací, zejména k zajištění ochrany proti kompromitujícímu elektromagnetickému vyzařování a v oblasti kryptografické ochrany. Tato spolupráce byla zahájena v roce 2007.

S ohledem na výše uvedené a na skutečnost, že Chorvatsko je novým členským státem NATO, které mu zástupci Národního bezpečnostního úřadu nabídli odbornou pomoc a vzájemnou spolupráci při jeho orientaci v těchto strukturách, se sjednání smlouvy o ochraně utajovaných informací jeví jako vhodné. Smlouva upravuje standardní instituty v oblasti ochrany utajovaných informací, jako je rovnocennost stupňů utajení, podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi, předávání utajovaných informací, uznávání bezpečnostních oprávnění, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv, režim návštěv vyžadujících přístup k utajovaným informacím.

Smlouva byla podepsána dne 1. února 2010 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu Ing. Dušanem Navrátilem a ředitelem Úřadu národní bezpečnostní rady Petarem Miševičem.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost a byl bych rád, kdybyste tuto smlouvu schválili.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 226/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Bezpečnostní smlouva s Chorvatskem je prvním závazkem tohoto druhu k tomuto státu. Uzavření smlouvy bylo iniciováno naší stranou. Důvodem, jak bylo řečeno, jsou stále častější vzájemné vztahy v této oblasti, které vyplývají především ze vzájemné spolupráce související s členstvím obou států v NATO. Chorvatsko je členem tohoto smluvního ujednání od 1. 4. 2009.

Obsahově je smlouva v podstatě shodná s podobnými dokumenty v této oblasti, které jsme v nedávné minulosti uzavírali s jinými evropskými státy. Byla jich, jak si vzpomínáte, už celá řada.

Tato smlouva obsahuje jenom takové závazky, které jsou v těchto smlouvách obvyklé.

Uzavírá se na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou, je vyhotovena v národních jazycích a v anglickém jazyce, který je rozhodující v případě nejasností.

Přijetí smlouvy nebude znamenat nároky na státní rozpočet.

A teď vás už jenom seznámím s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor svým usnesením ze dne 15. dubna 2010 doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo neprojevuje zájem, takže obecnou rozpravu končím.

Nezazněl žádný jiný návrh než návrh obsažený v usnesení garančního výboru, a proto přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Chorvatské republiky o vzájemné ochraně utajovaných informací.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 14 bylo registrováno 53 senátorek a senátorů, pro návrh se vyslovilo 44, proti nebyl nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme projednávat další bod, kterým je

Informace vlády České republiky

o pozicích vlády na jednání Evropské rady dne 17. června 2010

S informací vystoupí ministr financí Eduard Janota, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, rád bych ve stručnosti informoval o přípravě Evropské rady, která se uskuteční dne 17. června 2010. Bude pouze jednodenní, a zaměřím se jenom na ta témata, o kterých se tam bude zcela určitě mluvit.

Musím říci, že zatím není k dispozici mnoho dokumentů. Na druhé straně celá řada dokumentů má charakter dokumentů, které přišly z Rady EKOFINu, a já jsem na těchto jednáních byl, takže bych mohl některé věci doplnit nad rámec podkladu, který jsem dostal od svého kolegy pana ministra Chmiela.

Program, jak je stanoven, nepřináší žádná zásadní překvapení. V současné chvíli je na agendě Rady pět témat. Pokud se týká strategie EU pro růst a zaměstnanost Evropská rada by měla definitivně schválit celou strategii 20–20, včetně konkrétních numerických cílů ve vzdělávání a v oblasti sociálního začleňování, redukce chudoby, které nebyly schváleny v březnu.

Já jenom na okraj bych chtěl říci, že momentálně Rada EKOFIN řeší úplně jiné, konkrétnější, daleko složitější problémy. Nicméně tento bod na jednání bude.

Dále předsedové vlád a prezidenti budou v podstatě jednat o tzv. integrovaných směrech. To je podklad, který představuje hlavní doporučení členským státům pro koordinaci jejich hospodářských politik, identifikovaných překážek růstu ekonomiky a národních cílech.

Mohu k tomu dodat nad rámec. V rámci EKOFINu probíhala velmi zajímavá debata o tom, kde jsou meze pro zlepšování fiskální stability, údržbu odolnosti, snižování deficitu a pro ekonomický růst, podpora snižování nezaměstnanosti apod. Čili tady úzký mantinel nebo bariéra, která ohraničuje jednotlivé zdánlivě protichůdné póly, by měla být v podstatě do jisté míry řešena citlivě individuálně, protože ne všechny země mají stejné problémy. Mám to na mysli z pohledu deficitu, z pohledu ekonomického růstu či snížení nezaměstnanosti.

Česká republika se na jednání Rady pro obecné záležitosti dne 10. května 2010 kriticky vyjádřila především k postupu Evropské komise, která při bilaterálních jednáních s příslušnými členskými státy a v návrzích jednotlivých navazujících dokumentů nereflektuje výsledky jarní Evropské rady, na níž nebyly stanoveny konkrétní cíle pro všech pět hlavních cílů navržené strategie. Přesto Evropská komise při jednání vystupuje, jako by tomu bylo opačně.

Za dlouhodobě klíčovou považuje ČR konkurenceschopnost EU, a proto má nadále pochybnosti o cíli snižování chudoby jako o jednom z pěti klíčových cílů strategie EU v rámci 20–20.

Myslím, že je vám znám určitý výsledek šetření v této položce. ČR ze všech zemí EU, pokud se nepletu, byla z pohledu této chudoby na prvním místě, čili nejmenší procento chudoby identifikované podle určitých kritérií bylo výsledkem toho, že v tomto smyslu ČR je na prvním místě.

Důležitým tématem bude pochopitelně otázka posílení ekonomické spolupráce a hospodářská situace. Tyto záležitosti se týkají jednak koordinace hospodářských politik. Jde o to, co bude východiskem pro posílení koordinace, a to jak v rámci EU, tak v rámci eurozóny. Z obecného pohledu se domníváme, že směr změn, které nastínila Komise, je správný, jednotlivá opatření musí být ještě cíleně a konkrétně diskutována.

Dále se bude Rada zabývat prioritami EU a přípravou pozice EU pro nadcházející jednání give twenty, které se uskuteční 26. a 27. června 2010 v kanadském Torontu a přípravě summitu OSN o rozvojových cílech tisíciletí.

Debata o změnách klimatu se soustředí na sdělení Evropské komise, které mělo být zveřejněno letos 26. května. Debata se bude týkat praktických přechodů na vyšší redukční cíl, tedy z 20 % na 30 % v případě, že dojde k mezinárodní dohodě o snižování emisí, a to jak z hlediska jeho praktické dosažitelnosti, tak z hlediska opatření vedoucích k zamezení tzv. úniku uhlíku. Obecně již téma změny klimatu a dalšího postupu diskutovala březnová Evropská rada.

Vzhledem k této skutečnosti se neočekává rozsáhlá diskuse o obecných aspektech tématu. Evropská rada by měla politicky podpořit závěry červnové Rady pro spravedlnost a vnitřní implementaci evropského paktu o komigraci a azylu a vyslechne si prezentaci bývalého španělského premiéra Felipe Gonzálese, předsedy reflexní skupiny, která vznikla v prosinci 2007.

Nad rámec předběžného návrhu anotované agendy je možným tématem přijetí Estonska do eurozóny, o které požádalo na Radě pro obecné záležitosti dne 10. května 2010, či zahájení přístupových jednání s Islandem na žádost severských států.

Chtěl bych ještě doplnit nějaké poslední poznatky. Zcela určitě proběhne debata o Řecku, o parametrech, o plnění podmínek, které Řecko se zavázalo splnit jak ve vztahu k zemím eurozóny na základě bilaterálních půjček, které tyto země Řecku poskytnou, tak i na základě závazků vůči Mezinárodnímu měnovému fondu.

Zcela určitě bude podrobně hodnocena situace Španělska a Portugalska z pohledu jejich problémů, s vyrovnaností rozpočtových bilancí. A zcela určitě proběhne velmi zajímavá debata ke sdělení, k posílení koordinace hospodářských politik, která se zčásti týká pouze zemí eurozóny, ale zčásti i všech zemí EU.

Poslední věcí, která byla i medializována, je otázka určitého stabilizačního finančního mechanismu, který byl odsouhlasen v rámci Rady EKOFINu, na základě kterého budou poskytovány garance ve výši až 500 miliard Kč v rámci EU, resp. zčásti Unie jako celku a zčásti, tzn. 440 miliard, pouze coby eurozóny, a garance 250 miliard v rámci Měnového fondu.

Chci říci, že zatímco první část garancí se teoreticky a hypoteticky týká i ČR, ale zdůrazňuji teoreticky a hypoteticky, a to v momentě, kdy by rezerva, kterou tvoří margin, chcete-li, rozdíl mezi stropem, který je dán v rámci finanční perspektivy a v rámci jednotlivých rozpočtů, konkrétně rozpočtů na rok 2010, tak těchto 60 miliard, v případě, že by bylo využito v rámci těchto garancí, to by teoreticky mohlo mít dopad i na ČR, a to buď tím, že EU by musela tyto prostředky po roce 2014 narozpočtovat v rámci 60 miliard, či by mohla zvýšit určité odvody na řešení tohoto problému. Ale v dané chvíli je to v zásadě pouze hypotetická záležitost.

Dámy a pánové, tolik velmi stručně k tomu, co lze očekávat na jednání Evropské rady.

Znovu zdůrazňuji, že kromě některých daňových aspektů, které budou diskutovány, tam alfou a omegou je situace na finančních trzích, otázka řešení problému nejen Řecka, ale případně i jiných zemí, protože situace z tohoto pohledu je velmi komplikovaná a velmi složitá a dá se říci, přímo nestandardní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Ptám se ho, zda souhlasí? Ano, souhlasí.

A budeme nyní o tomto návrhu hlasovat.

Pro nově příchozí jenom zopakuji, že budeme hlasovat, aby zpravodajem k tomuto senátnímu tisku se stal pan senátor Luděk Sefzig.

V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování pořadové číslo 15, registrováno 47, pro návrh 31, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní uděluji slovo předsedovi výboru pro záležitosti EU panu senátorovi Luďku Sefzigovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já vám děkuji za důvěru. Důležité je říci, že toto jednání bude jednodenní. Vzhledem k tomu, jak početná je agenda, kterou zde pan ministr prezentoval, tak se domnívám, že bude zapotřebí některé body, jako jsou třeba rozvojové cíle tisícileté si myslím, že bude třeba projednat velmi rychle, téměř bych řekl formálně. K tomu, aby k tomu došlo, tak musí pan ministr pana premiéra instruovat v tom smyslu a pan premiér musí na summitu získat podporu od ostatních zemí, od velké skupiny ostatních zemí, aby předseda Rady pan Rompuyzjednodušil jednání, soustředil se na to, co je zapotřebí a tím nepochybně jsou ekonomické cíle.

Dnes a denně v denících čteme o prohlubující se krizi v Řecku, hrozící krizi v ostatních zemích, Itálie, Španělsko, Portugalsko. V případě Řecka ekonomika ještě není tak velká, aby nebyla tzv. uplatitelná z finančních prostředků ostatních zemí a Mezinárodního měnového fondu. Když vidím reakci řeckých odborářů a ostatních občanů, kteří nejsou dostatečně informováni, to je vidět evidentně z těch jejich reakcí – na podporu Mezinárodního měnového fondu a na podporu poskytovanou EU, tak musím říci, že i v oblasti informovanosti je Řecko zemí která je více na Balkán, než střední Evropa.

Myslím, že si to řada lidí uvědomuje. Zbývá mně připomenout velmi důležité usnesení Senátu, které při hodnocení a schvalování toho návrhu, který byl jenom komunikačním dokumentem, ohledně supervize, tak jsme velmi zdůrazňovali pozici České národní banky jakožto orgánu, který supervizi provádí poměrně velmi dobře s bohatými zkušenostmi. Prošel si také krizí kolem roku 2000 – naše bankovní prostředí – to usnesení hovoří o tom, že nelze snímat zodpovědnost s národní úrovní a rovnou ho přenášet apriorně na nadřazené úrovně, ať už evropskou nebo na mezinárodní ve smyslu OSN, Mezinárodní měnový fond. To by bylo dobré si při těch jednáních připomenout, aby došlo k nějakému systémovému řešení hrozících krizí., Určitě by to nemělo být rozvolnění jednotného hospodářského aktu, o kterém se v závěru bude také hovořit v ostatních tématech, ale nedovedu si představit, jak takové jednodenní setkání, jak tento důležitý summit během jednoho dne bude probíhat. Musím říct, že se opravdu těším na to, až nás bude zástupce vlády, doufám, že to tentokrát bude pan premiér, informovat o tom, jak jednání probíhala, protože i z těch materiálů, které máme k dispozici, tak to doopravdy bude pravděpodobně velmi aktivní reakce, doufám, že aktivní reakce na současnou probíhající krizi. Jestli něco mají Angele Markelové na západ od našich hranic za zlé, tak ne to, že Německo pomáhá, ale že pomoc přichází relativně pozdě. Takhle prodávám, jak jsem koupil. Do určité míry to lze chápat, ale myslím si, že daleko závažnější než rychlost finanční podpory Řecku je daleko závažnější na takovou podporu řecká veřejnost reaguje. Doporučuji vzít tuto zprávu na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, děkuji, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil místopředseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Paní místopředsedkyně, pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně. My slyšíme hodně informací o Řecku, ale bohužel ty informace jsou hodně zavádějící v některých věcech. Postrádáme v naší zemi skutečně objektivní informace, jaké jsou tam úrovně důchodů a dalších, protože je tam naprosto jiné ohodnocení lidí, kteří pracují v soukromém sektoru, jiné ohodnocení lidí ve státním sektoru. Ale co chci říci především. To Řecko se nenarodilo – problém Řecka se nenarodil ze dne na den. V Řecku devět let zpátky začala vládnout pravicová strana, která tam po krachu její politiky skončila loni na podzim. Výsledek byl ten, že stále více postupně zkreslovala výsledky a vytvářela atmosféru, jaké příznivé podmínky vytváří pro působení podnikatelského sektoru, snižovala daně právnickým osobám a fyzickým osobám až o deset procent. Až o deset procent. To jsou prostě doložitelná fakta a prakticky dělala totéž, co tady u nás dělala předchozí vláda. To, že dneska nemají peníze je zcela zřejmé, protože ti, co ty peníze mají, bohatí lidé v Řecku, tak ti většinou dnes utíkají a ti demonstranti v ulicích – to není jenom o tom, že oni nechtějí, aby dopadalo všechno na ně. To samozřejmě je to, že nechtějí, aby to dopadalo na ně, ale oni především chtějí, aby byli ti, kteří tam tuto situaci zavinili, kteří na tom devět let profitovali, tak aby byli vedeni k odpovědnosti a zejména ti, co jim to umožnili, a aby na tom schodku a nákladech na základnu řeckých financí o hospodářství se podíleli také ti, co nejvíce na tom vydělali. Tak já si myslím, že je to velké poučení pro všechny ty, kteří chtějí dělat převratné změny v daňových otázkách a příjmech a chtějí tím vytvořit prostor pro lepší podnikatelské prostředí. Opak je pravdou. Takže já si myslím, že bychom se měli všichni z Řecka poučit, neříkat že jenom tamti občané, kteří jsou dnes v ulicích, jsou ti viníci. Ti viníci jsou bohužel, z té politické garnitury a je paradoxem, že nová socialistická vláda, která tam situaci zachraňuje, naráží na odpor opozice, která tuto situaci v Řecku v každém případě doložitelně způsobila. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane místopředsedo. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy k tomuto bodu. Nikoho nevidím. Rozpravu zavírám a ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit ještě k proběhlé rozpravě. Ne. Pana zpravodaje – pan zpravodaj ano. Takže prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Já se jenom vyjádřím k tomu, že skutečně souhlasím s panem místopředsedou Štěchem, že informace, které z Řecka dostáváme, nejsou úplné. Jsou většinou zprostředkované a jsou často spíše z takového novinářského prostředí, než z prostředí Ekofinu, třeba dlouhodobé statistiky. S tím souhlasím. Ale kdyby se provedla analýza, tak jak zevrubně politické prostředí v Řecku znám, tak jak jsme zvyklí my ve střední Evropě vnímat jednotlivé politické skupiny na pravici, střed, levici, tak na jihu v Řecku je to poněkud vychýlené. Takže tam by se úplně neztotožňovalo levicové prostředí třeba s levicovým prostředím, jak ho známe v našem prostředí, stejně tak pravice je tam přece trochu někde jinde, je blíže ke středu nebo skoro bych řekl v levém středu – ta pravicová reprezentace. To je ale věc politická. To samozřejmě není ta důležitější věc, ta ekonomická. Ekonomická důležitější věc je v tom, že by bylo velmi dobré, kdyby někdo zanalyzoval, jakým způsobem se na tom dluhu projevila nebo co způsobilo ten dluh. Jestli to bylo to snížené zdanění, které samozřejmě vede k tomu, že podnící aktivitu lidé a na druhou stranu nepřiměřené platby ve státní sféře. Těžko lze hodnotit přiměřenost a nebo nepřiměřenost platů v soukromé sféře, protože v soukromé sféře vám nikdo z veřejných prostředků nic nedává.

Tam dostáváte peníze z fungujícího tržního prostředí. Tržní prostředí v Řecku funguje. Je možná pokřiveno některými lokálními regulacemi, ale v zásadě nikdy nebyly výhrady z Evropské unie, že by porušovalo Řecko vnitřní prostředí. Tam si myslím, že ti, kdo měli profit, to si zaslouží hlubokou analýzu, protože bych řekl, ti, kdo měli neoprávněný profit. Ten, kdo měl oprávněný profit, tomu Řecku určitě neškodil.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. To bylo závěrečné slovo pana zpravodaje. Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Sefzig. Jen stručně zopakuji, jeho návrh byl vzít na vědomí. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvórum 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 16 bylo registrováno 50 senátorů a senátorek, pro návrh 42, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji panu předkladateli a děkuji i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

Budeme projednávat, předpokládám, poslední bod dnešního dopoledního jednání, a to je

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 102/07, N 102/07/01. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel se omluvil a zastoupí jej ministr financí Eduard Janota, kterého prosím, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, Lisabonská smlouva v čl. 11 odst. 4 smlouvy o Evropské unii zakotvuje institut tzv. Evropské občanské iniciativy. Podle čl. 24 fungování smlouvy o EU má být úprava postupu a podmínek Evropské občanské iniciativy včetně stanovení minimálního počtu států, z nichž musí pocházet občané, předkládající iniciativu, přijata nařízením Evropského parlamentu a Rady v rámci řádného legislativního postupu.

Již od minulého roku byla o konkrétní podobě Evropské občanské iniciativy vedena politická i společenská diskuse. Evropská komise vydala v listopadu 2009 Zelenou knihu, na níž do 31. ledna 2010 reagovala formou příspěvků řada členských států, regionů a dalších veřejnoprávních korporací, společenských organizací i jednotlivců.

Také Vláda ČR zaslala k tomuto dokumentu své připomínky 24. března letošního roku. K této iniciativě se konala i veřejná rozprava v Evropském parlamentu. Po celospolečenské diskusi tak vydala Evropská komise 31. března návrh nařízení o Evropské občanské iniciativě. Od té doby o návrhu intenzivně jednají členské státy, zastoupené ve skupině Antici.

26. dubna o návrhu jednala i Rada pro všeobecné záležitosti, která by měla návrh opět projednat letos v červnu. Ve výsledné podobě komisi předložený návrh nařízení vychází ze Zelené knihy. Je však daleko podrobněji formulován, co do podmínek sběru podpisů, kontroly přípustnosti, iniciativ ex ante, minimálního počtu podpisů v členských státech, věku apod.

Podstatné změny proti zelené knize se týkají určení minimálního počtu občanů v členských státech a zavedení procedury přezkumu ex ante, který požadovala mj. i Česká republika.

Vzhledem k tomu, že návrh obsahuje velmi závažné změny v právním řádu Unie a bude mít současně i podstatné dopady na právní řády členských států a rovněž na jejich rozpočty, je debata poměrně náročná. Španělské předsednictví k přijetí nařízení zamýšlí přistupovat velmi ambiciózně a hodlá nalézt v Radě shodu do konce svého funkčního období.

Rámcová pozice k tomuto návrhu byla projednána vládním výborem pro evropskou integraci 3. května letošního roku. Česká republika návrh nařízení v obecné rovině podporuje jako důležitý institut přiblížení občanů k Evropské unii a jejich zapojení do tvorby legislativních aktů. Nicméně k předloženému návrhu stejně jako řada členských států uplatňuje některé zásadní připomínky.

Česká republika především nepodporuje předběžnou dvoustupňovou kontrolu, navrženou komisí, tedy v prvé fázi při registraci iniciativy, a poté ještě po shromáždění 300 000 podpisů. Tento systém by mohl vést k marnému vynaložení úsilí iniciátorů při sběru tak velkého počtu podpisů a odporuje principu právní jistoty navrhovatelů.

Česká republika proto podporuje jednofázovou kontrolu při předložení iniciativy, která se zaměří na to, zda iniciativa spadá do kompetence unie. V rámci této kontroly je možné odmítnout iniciativy, které odporují ústavním tradicím, společným členským státům, včetně extremistických návrhů. Česká republika podporuje stanovení počtu signatářů iniciativy z jednotlivých členských států stejným procentem v duchu původního návrhu komise nikoliv na základě principu degresivní proporcionality, který je výhodnější pro zastoupení států ze zájmu občanů z větších členských států.

Nutno ovšem říci, že v tomto bodě je Česká republika v menšinovém názoru. Zejména velké státy jsou pochopitelně zásadně pro zavedení principu degresivní proporcionality. Nelze tu proto reálně čekat prosazení našich cílů.

Česká republika nepodporuje, aby některé podrobnosti uplatňování občanské iniciativy byly stanoveny delegovaným aktem komise. Podobnou výhradu vyjádřila většina členských států.

Česká republika také původně nesouhlasila s úpravou trestní odpovědnosti za porušení nařízení, především na naše naléhání v tomto bodě komise ustoupila a návrh změnila tak, že již obsahuje standardní úpravu odpovědnosti, obdobnou jiným právním aktům Evropské unie.

Řadu výhrad k návrhu uplatnily i jiné členské státy, především v oblasti kontroly ex ante má postoj České republiky podporu většiny ostatních členských států.

Při schvalování návrhu bude třeba vzít v úvahu i postoj Evropského parlamentu, který se návrhem teprve bude zabývat. Návrh bude schvalován řádným legislativním postupem, tedy spolurozhodování s Evropským parlamentem a kvalifikovanou většinou v Radě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 102/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. My jsme projednávali v lednu na lednovém plénu Zelenou knihu, která se týkala občanské iniciativy. Víte, že doposud nebyla podle primárního práva taková iniciativa možná. Objevilo se to tam poněkud v určitém chvatu. Pro mnohé překvapivě se na jednání o ústavní smlouvě zakládající Evropskou unii objevil návrh na prezidiu o možnosti vytvoření paragrafového znění občanské iniciativy, která by umožňovala milionu občanů, aby komisi zaúkolovala, a zahájila tím vytvoření legislativy k problémům, které veřejnost v tom počtu alespoň jednoho milionu tíží.

Tak se to nestalo v ústavní smlouvě, ale stalo se tak v Lisabonské smlouvě, která tyto články převzala. Převzala je ale velmi obecně a teprve nyní komise po diskusi, která proběhla právě při diskusi o Zelené knize, o tom komunikačním dokumentu, tak přikládá návrh nařízení. A tento návrh nařízení my jsme 12. května diskutovali. Protože jsme před tím měli schválené usnesení k Zelené knize, kde jsme jednak upozornili komisi na to, že někdy hovoříme o nástroji, občanské iniciativě, který může být poměrně snadno zneužitelný pro různé extremistické hnutí.

Jen tak mimoděk vám chci připomenout, že žádný národní parlament takovou iniciativu nemá. Mají to skutečně jenom občané z toho státu.

Dále jsme v tom usnesení upozorňovali, že v naší zemi je tradicí zastupitelský typ demokracie, který má nepochybně velkou přednost v tom, že tam máte zpětnou vazbu a že tedy za iniciativu někdo zodpovídá, zatímco u občanské iniciativy toho původce té legislativy potom těžko určujete. Občanská iniciativa má význam a přímá demokracie má význam tam, kde chcete upozornit na nějaký problém, ale to přece lze provést i formou zastupitelské demokracie.

Dá se říci, že populisté, zejména v současné době, velmi využívají přímo demokratických metod a domnívají se tím, že většina rozhodne o něčem, že to je tak správné. To známe z historie, že se většina dovedla také mnohokrát mýlit.

Proto jsme ocenili návrh komise, že chce provádět předběžnou kontrolu těch občanských iniciativ, a to sice z toho důvodu, aby občané neplýtvali zbytečně svými náklady, a také jsme vyjádřili podporu, aby ty iniciativy byly skutečně placeny z těch privátních zdrojů nebo ze zdrojů té iniciativy a nikoliv aby tyto iniciativy musely být placeny z evropského rozpočtu nebo z veřejných rozpočtů.

Druhou částí našeho usnesení byla různá parametrická čísla, která určovala, jaký počet z jaké země může iniciovat, jak dlouho může ten proces trvat, jaká je doba na odvolání, a tam jsme vycházeli z čísel, která jsme znali z jiných zemí, z jiných návrhů, návrhů Evropského parlamentu a diskuse v Evropském parlamentu, mj. Evropský parlament skutečně ještě tu diskusi nedokončil. A tam jsme předpokládali, že se zhruba shodujeme s většinovým názorem.

Komise reagovala na 300 shromážděných reakcí a podle našeho soudu reagovala neobyčejně rychle. Je to dáno tím, že španělské předsednictví se chýlí ke konci a Španělé chtějí mít nějaký hmatatelný výsledek svého předsednictví a aktivizují komisi a tlačí také na Evropský parlament, aby toto řízení bylo co nejrychleji ukončeno a vešlo v platnost.

My jsme tedy na výboru diskutovali návrh nařízení a došli jsme k závěru, který je součástí usnesení. To usnesení bylo přijato jednohlasně napříč politickým spektrem. Jako nejdůležitější věc v něm považuji upozornění na poměrně velkou rychlost, kdy si myslíme, že nemohlo být kvalitně zpracováno všechno 300 shromážděných reakcí.

Dále upozorňujeme a také s politováním konstatujeme, že komise, dostal jsem dopis od současného komisaře pro styk s národními parlamenty, kterými upozornil na to, že dostali naše usnesení, ale žádnou reakci ve smyslu komentáře konkrétních našich návrhů a k tomu, co tedy je obsaženo v návrhu nařízení, tam není. S tím samozřejmě moc spokojeni nejsme.

Dále také kritizujeme, že je poměrně v případě České republiky výrazně snížena hranice až dokonce na 0,16 % populace. 0,16 % české populace, pokud je ještě doplněna dalšími procenty z jiných států, které, bude to aspoň třetina států a dosáhnou počtu 1 milionu, tak může dojít k tomu, že mohou iniciovat legislativu, vznikající na evropské úrovni. To je nástroj, který je snadno zneužitelný pro různá extremistická hnutí.

Dále se domníváme, že by iniciativy měly být přezkoumatelné soudním dvorem podle článku 263 smlouvy o fungování Evropské unie, a dále nařízení by mělo obsahovat základní a pro občany srozumitelná poučení o procedurálních náležitostech podání žaloby. Víme, že se v řadě nařízení, v zákonech, nakonec to vidíme i na národní úrovni, řada zákonů je tak složitá, že jsou pro občanská hnutí obtížně srozumitelná, obtížně využitelná.

Ostatní věci bych asi dále nekomentoval. Jsou obsaženy v celém usnesení a já doporučuji, abychom o tom usnesení hlasovali jako o celku a pevně doufám, že tento návrh, výborový návrh, který, jak zdůrazňuji, prošel průřezově politickým spektrem našeho výboru, kde nemá žádná politická strana politickou většinu, tak bych doporučil, abychom jej přijali jako celek. Tím podporujeme stanovisko naší vlády. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se ujal své funkce u stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se přihlásil omylem, protože pozměňovacích návrhů k loteriím bylo tolik, že mi zmačkly tlačítko. Ale když mi ho zmačkly, tak řeknu jen několik vět. Je to jenom typický důkaz toho, co nás v budoucnu čeká. Než se najde milion lidí z Evropské unie a přijme něco velmi nepříjemného.

Já jsem se dnes ráno pobavil, když si Evropský parlament zvýšil svůj rozpočet o 5 % a opět si přidal další a další peníze a nepřijal ani takovou rozumnou myšlenku, že by třeba ve Štrasburku zasedal jenom jednou místo dvakrát. Takže já se pokusím sehnat milion Evropanů, kteří by sepsali takovou iniciativu, aby místo Evropského parlamentu bylo jednom jedno a nikoliv dvě. To se určitě soudruhům v Bruselu příliš líbit nebude. Ale ať si teď sáhnou do svědomí ti, kteří tady tak propagovali onu Lisabonskou smlouvu. Ta unie zahubí sama sebe těmito nesmysly, to je něco tak strašného a zaštítěného něčím tak krásným, takže až zase greenpeacové budou lézt na vládu, proboha, nechte je tam vylézt, vždyť je to přece námi všemi žádaná iniciativa, placená nejlépe ze státních rozpočtů členských zemí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, kolega Kubera tady předvedl typický důkaz nejenom postoje některých našich kolegů, kolegyň, ale i skupin politických k Evropské unii, ale obávám se, že i k lidským právům. My jsme tady nesčetněkrát slyšeli skloňovat v debatách o smlouvě o Ústavě pro Evropu a poté k Lisabonské smlouvě o demokratickém deficitu, kterým prý trpí Evropská unie.

Občanská iniciativa, která je zakotvena v Lisabonské smlouvě, je jedním z nejvýznamnějších nástrojů, kterým se posiluje demokracie v Evropské unii. A mě proto tedy docela překvapuje postoj, který je sice velmi jemně, ale je v navrhovaném usnesení a natvrdo řečený panem senátorem Kuberou.

Budu stručná a vyjádřím se jenom k návrhu usnesení. V bodě II. odst. 1 se hovoří, že Senát je znepokojen skutečností, že by hranice byla v případě České republiky snížena na 0,16 % populace. A teď cituji: Přestože takto nízká hranice usnadňuje propagaci minoritních názorů, směřujících k potlačení základních lidských práv a základních svobod a neodpovídá většinové politické tradici v členských státech.

Doteď jsem si myslela, že úroveň demokracie je dána tím, jak většinová společnost dokáže nejenom tolerovat, ale také chránit zájmy minoritních skupin.

My tady hovoříme o tom, že možné zájmy minoritních skupin považujeme za něco, co je vlastně velmi špatné a co odmítáme.

Dále v odstavci 2 se hovoří o dvojstupňové kontrole přípustnosti iniciativy. Myslím si, že toto jde také proti tomu, co zde bylo řečeno a jak vnímáme postupy v demokratických procesech. Aspoň tak jak jsem tu iniciativu přečetla, tady bych možná poprosila o vysvětlení, chápu to, že ta první „kontrola“, ta první registrace registruje organizátora, toho, kdo má zájem tuto legislativu realizovat, a teprve až se sebere 300 podpisů, pak je registrována iniciativa samotná s ohledem na její obsah. Proto si myslím, že i tato dvoustupňová kontrola je správně.

Z těchto důvodů, o kterých hovořím, navrhuji, abychom rozdělili hlasování, a navrhuji vypustit z návrhu usnesení bod II. odst. 1 a 2, resp. hlasovat o těchto dvou odstavcích zvlášť. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Jako další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já vím, že už máte hlad, ale přesto bych si dovolila vystoupit k projednávanému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě.

Tento institut je mi velmi sympatický, protože se může stát účinným nástrojem daleko širšího zapojení občanů EU do samotného řízení Unie. Může to být jeden z efektivních nástrojů, který sníží tak často zmiňovaný a kritizovaný demokratický deficit Unie.

Současně budou občanské iniciativy ze své podstaty posilovat vzájemnou spolupráci občanů EU na horizontální úrovni. Může to vést k jejich lepšímu poznávání a vzájemné spolupráci. Nemám tedy problém souhlasit s celkově pozitivním duchem vyjádření Senátu k tomuto návrhu nařízení. Ale přesto bych chtěla něco říci konkrétně k jednomu bodu.

Tak jak jsme slyšeli, v článku II. odst. 1 se uvádí – cituji: „Senát je znepokojen skutečností, že Komise nejen nevyslyšela žádost Senátu PČR obsaženou v usnesení č. 411 o zvýšení minimálního počtu podepsaných osob za členský stát, ale tato hranice byla v případě ČR dokonce snížena na 0,16 % populace, přestože takto nízká hranice usnadňuje propagaci minoritních názorů směřujících k potlačení základních lidských práv a základních svobod a neodpovídá většinové politické tradici v členských státech, které na základě zkušenosti stanovily tuto hranici podstatně výš.“ Konec citace.

Proto tedy k otázce požadovaného zvýšení minimálního počtu podepsaných osob bych chtěla říci:

1. Pokud bychom na tom trvali, pak bychom také měli říci, na čí úkor chceme zvýšit tento počet pro Českou republiku. Kterému členskému státu EU by pak měl být počet snížen a proč. Protože když budeme chtít zvýšit tento počet poměrně všem zemím, pak zřejmě dojde k porušení článku 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii.

2. Návrh nařízení stanoví, že například pro Německo je stanoven minimální počet podepsaných osob ve výši 72 000. Pro Českou republiku je počet stanoven ve výši 16 500. A to má Německo osmkrát více obyvatel než máme my. Kdyby měl být počet pro Českou republiku stanoven osmkrát níže vzhledem k Německu, pak by u nás muselo stačit jen 9 000 signatářů. Uznávám sice, že průměr pro celou EU je 0,2 % a my máme 0,16 %, ale stanovení počtu podepsaných osob je však pro všechny dáno podle degresivně proporčního pravidla.

3. Ke zdůvodnění požadavku na zvýšení počtu podepsaných osob bych chtěla říci toto: V návrhu vyjádření Senátu se uvádí, že požadujeme pro Českou republiku vyšší počet podepsaných osob, protože takto nízká hranice usnadňuje propagaci minoritních názorů směřujících k potlačení základních lidských práv a základních svobod a neodpovídá většinové politické tradici v členských státech, které na základě zkušenosti stanovily tuto hranici podstatně výš. Nechceme tím snad říci, že máme v naší zemi vyšší procento občanů, kteří propagují potlačování lidských práv a základních svobod, než je tomu v jiných zemích EU? Tomu nevěřím.

4. K možnosti, jak zabránit zneužití občanské iniciativy. Projednávaný návrh nařízení EU obsahuje i systém kontroly přípustnosti občanské iniciativy, který by měl odhalit ty iniciativy, které zjevně odporují hodnotám Unie. Mezi ně by jistě patřily i ty, které by propagovaly potlačování základních lidských práv a základních svobod. Tak proč vůbec požadovat zvýšení počtu signatářů?

Vzhledem k výše uvedeným poznámkám považuji článek II. odst. 1 našeho usnesení za zmatečný a nevhodný. Doporučuji ho proto z projednávaného textu tento článek vypustit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Já nevím, jestli pan zpravodaj poslouchal. Byl návrh na vypuštění. Dalším přihlášeným je pan zpravodaj Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Já jsem se přihlásil, protože bych nechtěl vystoupit až po panu ministrovi, který tady jako substituent zastupuje pana ministra pro evropské záležitosti, a tak jenom zareaguji na některé věci z diskuse. Ne proto, abych tu diskusi dále košatil, protože, že budeme hlasovat a každý se bude moci vyjádřit formou hlasování, ale spíš proto, abychom některé věci ozřejmili.

V první řadě tady padl návrh kolegy Kubery, nebo možnost iniciativy o zrušení jednoho místa Evropského parlamentu ve Štrasburku, respektive zkrácení jednání ne na každý pátý týden, ale na jednou ročně. Myslím si, že to by komise určitě projednala a mě samotného by zajímalo, jestli by to posoudila jako nepřípustné vměšování do interinstitucionální dohody komise versus Evropský parlament a Evropská rada, anebo zdali by to umožnila. Myslím si, že v některých parametrických místech, třeba co se týká počtu zasedání, by to pravděpodobně komise nezamítla. Jinak by to pravděpodobně brala jako nepřípustný zásah do interinstitucionální dohody.

Pak tady padla otázka dvoustupňové předběžné kontroly, tedy ex ante, zdali ona iniciativa je přípustná či nepřípustná. My na té jednostupňovosti trváme hlavně z toho důvodu, protože ta dvoustupňovost by nabádala k tomu, že by to první rozhodnutí, kdy by se zaregistrovala občanská iniciativa tím malým počtem 300 hlasů, bylo nekvalitní. To rozhodnutí by nebylo dobře připravené. Komise by jej nezhodnotila. A nechala by fungovat, vynakládat prostředky na další – na tu druhou věc, na roční sběr podpisů, což by stálo poměrně velké prostředky. Přitom by komise už mohla v té době činit z vlastní iniciativy. Proto chceme, aby byla kontrola jednostupňová. To znamená, že už na začátku by komise jednoznačně řekla: Ano, to je v naší kompetenci a nemusíte k tomu sbírat žádné podpisy. Jde to dobrým směrem, my to podpoříme, projednáme s Evropským parlamentem. Takto by ta občanská iniciativa mohla dospět k daleko rychlejšímu výsledku, než když by rok sháněli podpisy a pak kolem toho probíhaly dlouhé diskuse.

Proto se domníváme, že právě pro ty přímo demokratické prvky by jednostupňová kontrola byla prospěšnější. Nicméně nechám samozřejmě o bodech 1 a 2 hlasovat a doporučím to řídící schůze, aby se o těch bodech hlasovalo zvlášť. Myslím, že to bylo i obsahem vystoupení paní senátorky Bayerové.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jsme v obecné rozpravě. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Nechce. Pan zpravodaj? Také ne. Pan zpravodaj ve svém vystoupení uvedl to, co tady zaznělo, to je, abychom v usnesení našeho výboru hlasovali o doporučení – vyjádření Senátu tak, že o bodu II. odst. 1 a o bodu 2 odst. 2 by se hlasovalo samostatně. Je to tak? (Nejsou námitky.)

Rozprava je ukončena a přistoupíme k hlasování.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, než budeme hlasovat o celém usnesení výboru pro záležitosti EU, které nám bylo doporučeno jako usnesení, budeme hlasovat o doporučení k vyjádření Senátu, která v bodě II. odst. 1 a II. odst. 2 se navrhují hlasovat zvlášť. Takže za prvé budeme hlasovat o bodu II. odst. 1. (Poznámky z pléna.) Budeme hlasovat na návrh řídícího pléna nejprve o bodu I.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro bod I., stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Hlasování č. 17, registrováno 54, pro 49, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Teď budeme hlasovat II. o bodu 1 a 2 zvlášť.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. (Poznámky z pléna.) O bodu II. bod 1 a 2. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Poznámky z pléna.)

Senátor Luděk Sefzig: Pane řídící, já se musím ohradit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Počkejte, já ukončím hlasování a pak se o tom rozhodne.

Hlasování č. 18, registrováno 54, pro návrh 14, proti 11. Návrh byl zamítnut.

Prosím, co máte za námitku?

Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, pořadí určuje zpravodaj a já jsem to určil trochu jinak. Ale nechme to projít, tak jak jste to začal řídit, že to berete po částech. Já jsem navrhoval, abychom hlasovali nejdřív o bodu II. 1., pak o bodu II. 2. a pak eventuálně hlasovali jako o celku. Ale nechme to tak, jak jsme začali. Jedničku jsme odhlasovali – římskou a teď je třeba hlasovat o II. 1. a pak II. 2., potom celý zbytek dohromady.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane zpravodaji, já se omlouvám, ale tak jak jste to údajně navrhoval – ono to tak v návrhu úplně nebylo – já jsem to hlasování zahájil. Tady byla námitka kolegů, viděl jsem ji z pléna, tak jsem přistoupil na to, o co jste žádali. Myslím si, že hlasování doposud bylo zcela regulérní. My jsme s bodem I. vyhlásili souhlas, bod II. de facto prošel také, bod II. v bodě 1 a 2 prošel také, protože návrh nebyl přijat. (Námitky z pléna.) Prosím, pan předseda má připomínku.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, z reakcí mnohých vidím, že vůbec netušili, o čem se hlasuje. Já bych navrhoval, abyste hlasování, které bylo před chvilkou – a zaznělo to jak z té strany, tak z té strany (ukazuje) – vyhlásil za zmatečné a znovu zahájil hlasování o bodu II. atd.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Prohlašuji hlasování o II. 1. a 2. za zmatečné, budeme hlasovat znovu. Prosím, pane zpravodaji, řekněte nám, o čem budeme hlasovat. Prosím o klid.

Senátor Luděk Sefzig: Já bych poprosil, abychom teď hlasovali o tom, zda přijmeme nebo nepřijmeme bod II. 1., čili nebudeme dělat to negativní vylučovací hlasování, které jsme dělali ve zmatečném hlasování. Pak budeme zvlášť hlasovat o bod II. 2. a pak můžeme hlasovat o zbytku jako o celku.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Jsou nějaké námitky? Nejsou.

Budeme hlasovat o II. odst. 1.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Registrováno 55, pro návrh 32, proti 12. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o II. odst. 2.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 20, registrováno 54, pro 32, proti 13. Návrh byl schválen.

Senátor Luděk Sefzig: Nyní můžeme hlasovat o celém zbytku.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní budeme hlasovat o zbytku, to znamená o bodech II. 3., 4. a III.

Senátor Luděk Sefzig: Celý zbytek II. 3., 4., 5., 6., to je na druhé straně.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pardon. II. 3., 4., 5., 6. a III.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 21, registrováno 54, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vzhledem k tomu, že jsme prošli celé usnesení, takže už dál hlasovat nemusíme, děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Než vyhlásíme přestávku, pan senátor Štětina poprosil o možnost vystoupit.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, že mi umožníte napravit mou chybu. Já prosím členy dočasné komise pro zkoumání ústavnosti KSČM na zhruba 5 minut k černým klubovkám a členy Stálé komise pro podporu demokracie ve světě za půl hodiny, to znamená, ve 14:10 – do kolika bude přestávka?

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Přestávka bude do 14.45 hodin.

Senátor Jaromír Štětina: Čili ve 14.10 hodin ve Valdštejnově pracovně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vyhlašuji přestávku do 14.45 hodin, kdy budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno ve 13.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.49 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v jednání toto schůze.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích

a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 278.

Vzhledem k tomu, že všichni navrhovatelé tohoto návrhu zákona, tedy poslanci Bohuslav Sobotka, Pavel Němec, Jeroným Tejc a Petr Braný, se omluvili z dnešního jednání z důvodu dlouhodobě plánovaných akcí v rámci předvolební kampaně, budeme tento tisk projednávat bez přítomnosti navrhovatele.

Ověřil jsem si, že to nebude poprvé, v podobné situaci jsme byli dokonce i na minulé schůzi.

Návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 278/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Kapoun.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 278/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha. A toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, zastoupím nyní trošičku i předkladatele, kteří možná nepřišli proto, že se báli, že dopadnou stejně jako já, když jsem naši senátní novelu měl jít obhajovat do Poslanecké sněmovny. Několikrát jsem tam byl a nikdy jsem se nedostal na pořad jednání.

Dovolte mi nejprve poněkud obšírný úvod do dané problematiky, která není jednoduchá.

Senát se touto problematikou v minulosti zabýval několikrát a již v roce 2006 nepřijal tehdy novelu pana bývalého kolegy Novotného, ale přijal doprovodné usnesení, kterým vyzval vládu ČR, aby předložila do roka komplexní novelu zákona o loteriích, neboť shledal, že stávající zákon o loteriích platný od roku 1998 již nevyhovuje v praxi.

Vláda toto neučinila. Nebyly schváleny a předloženy ani zásady zákona. A proto jsme tehdy s kolegou Novotným a s dalšími kolegy senátory napříč politickým spektrem předložili novelu zákona o loteriích, která posléze byla v lednu roku 2009 v tomto Senátu schválena.

Tato novela byla podobná té novele, kterou tady máme dnes předloženou, byla však mnohem razantnější a přísnější. Ukončovala platnost povolených videoloterijních terminálů do roka, řešila také zákaz internetového sázení a byla přísnější.

Jak jsem řekl v úvodu, tato novela se na pořad jednání Poslanecké sněmovny nikdy nedostala, několikrát nebylo vůbec schváleno její zařazení do programu schůze. A jednou se stal malý zázrak, že sice byla zařazena jako pevný bod, nicméně obstrukcemi prošla lhůta a tím byla vyřazena.

Na jaře roku 2010 bylo v PS předloženo několik dalších novel zákona o loteriích. Byla to novela předložená poslanci, kteří tady byli v úvodu čteni, a kterou máme dnes předloženou. Byla to novela – budu zjednodušovat – KDU-ČSL, byla to novela hlavního města Praha, a naše zmíněná novela tam také byla.

Byl jsem přítomen u většiny jednání rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a vím tedy, co motivovalo k přijetí této novely. Zástupci všech politických stran se shodli, že komplexní novely z dílny ministerstva financí se v dohledné době nemůžeme dočkat, blíží se konec volebního období a že je nutné řešit aspoň to nejakutnější a to, co považovali za nejakutnější, byla právě problematika zmíněných videoloterijních terminálů.

Proč videoloterijní terminály a kompetence obcím? Řešili jsme to tady, když jsme schvalovali naši novelu, ale stručně to připomenu.

Stávající zákon o loteriích platný 12 let dal obcím jedinou možnost – přijímat, jestli chtějí zredukovat negativní jevy plynoucí z loterií na některých místech ve městě. Přijmout obecně závaznou vyhlášku, ve které specifikují oblasti, ve kterých nechtějí hazard, vzdát se tak příjmů z poplatků z těchto výherních hracích automatů. A to se mnohým městům podařilo, přijala tyto vyhlášky, omezila, redukovala výherní hrací automaty. Nicméně posléze ministerstvo financí jim začalo do těchto uvolněných prostor povolovat tzv. videoloterijní terminály.

Já jsem to zde ukazoval již před rokem a půl. (Ukazuje senátorům dva obrázky.) Předpokládám, že tak, jako předtím, je velmi obtížné rozeznat, který z těch obrázků ukazoval výherní hrací automat a který videoloterijní terminál. Ono to totiž v praxi nejde.

Jediný rozdíl tedy je, že videoloterijní terminál berou i bankovky, povoluje je ministerstvo financí, obce z nich nemají žádný příjem. A obce tvrdí, že ministerstvo nemůže bezbřeze povolovat tyto videoloterijní terminály, ani podle stávajícího zákona, a to proto, že v tomto zákoně se hovoří, že to, co povoluje ministerstvo financí, tak musí být povoleno v souladu s částí 1 až 3 zákona, a v té se hovoří, že nelze povolovat u škol, úřadů, sociálních a zdravotních zařízení atd.

Jaká však byla praxe ministerstva financí, která se v rozporu se správním řádem za uplynulé tři roky šestkrát změnila. Jaká je stabilita právního prostředí, když ministerstvo financí při povolování šestkrát změní své postupy. Bez ohledu na to, že to bylo u škol, aniž by úředníci ministerstva financí opustili své kanceláře, povolili tisíce těchto videoloterijních terminálů. A to tedy bylo důvodem toho, proč se zástupci všech politických stran v PS shodli, že tuto praxi je třeba řešit a že je třeba přijmout alespoň jednoduchou novelu. A protože ze zmíněných předložených novel v Senátu byla novela předložena poslanci ČSSD nejjednodušší a řešila nejméně problematiky, v podstatě jenom problematiku obcí a odvodů, tak to byla nakonec tato novela, která byla vzata jako základ, přestože v rozpočtovém výboru byl přijat komplexní pozměňovací návrh, ten nakonec na plénu přijat nebyl a naprostou většinou poslanců, chce se mí říci kupodivu, ale prošla tato novela.

Jen krátce ke komplexnímu pozměňujícímu návrhu, o kterém loterijní společnosti říkají, že je lepší a že měl být přijat. Ten odnímal natvrdo obcím pravomoc být účastníkem řízení, čili zhoršoval situaci ještě proti stávajícímu stavu. Psal tam, že obce mohou vyhláškami zakázat provoz, ale buď všude, nebo nikde. Tady na plénu Senátu jsme se přece tehdy shodli, že ani obce, ani nikdo jiný není schopen vymýtit hazard úplně všude. To je myšlenka, která není možná. Proto je dobré, když obce mají tu pravomoc jenom ve vymezených oblastech, tam, kde jim to působí problémy s rušením veřejného pořádku, případně s nějakými klidovými, historickými zónami apod.

Odpusťte tento obšírný úvod do problematiky, ale pro pochopení celé věci je to nutné.

Co tedy tato novela vlastně řeší? Vy to všichni víte, protože máme stanoviska naší legislativy, od zástupců sportovních organizací a různých dalších jsme se dozvěděli, proč je špatná, od zástupců loterijních společností jsme se dozvěděli, že je špatná, od zástupců Svazu měst a obcí zase naopak, v čem je dobrá a proč by bylo třeba ji podpořit.

Tedy velmi stručně. Tato novela zvyšuje transparentnost při zveřejňování údajů o odvodu výtěžků. Zatímco nyní bylo možné výtěžek odvést komukoli, bylo to na rozhodnutí loterijních společností, teď úžeji vymezuje ta možnost a říká se, že to musí být na základě dohody a musí to být zveřejněno. To je určitě transparentnější.

Je objektivně třeba si přiznat, že můžeme mít možná názory, že rozsah je příliš úzký, že z něj byly vyřazeny některé organizace, které bychom tam rádi viděli, příspěvkové organizace, Národní muzeum, případně další. To je samozřejmě možné upravit. Ale jsme všichni dospělí lidé a víme, že to není možné udělat teď. Pokud chceme schválit tento zákon, tak s pozměňujícími návrhy v podstatě padá pod stůl, protože Poslanecká sněmovna končí. Myslím si, že to všichni víme.

Proto mě dnes překvapilo množství pozměňujících návrhů, které jsme dostali do lavic. Já bych chápal jiný návrh, to je návrh na zamítnutí zákona, protože to je totéž jako přijetí pozměňovacích návrhů.

Já sám osobně bych se rád dočkal někdy té chvíle, kdy to budou loterijní společnosti a ministerstvo financí, které bude nuceno předložit novelu, která by upravovala to, co možná není dokonalé v tomto předloženém tisku.

Co ještě tento předložený tisk řeší? Říká tady, že obce budou účastníkem řízení, pokud se týká hry na území jejich obce. Upravuje stávající zmocnění obcí, dávat obecně závazné vyhlášky nejenom na výherní hrací automaty, ale i na úplně stejně vypadající a stejně fungující video loterijní terminály. Ministerstvo financí bude povinno tyto vyhlášky respektovat.

A konečně tento zákon omezuje platnost povolených přístrojů na tři roky. Může se nám to zdát málo, moc, ale objektivně v tomto Senátu, v tomto plénu jsme schválili naši přísnější novelu, která omezovala platnost na dobu jednoho roku. Myslím si, že to by bylo také korektní, protože výherní hrací automaty, ty úplně stejné bedýnky, jsou povolovány pouze na jeden rok. A jestliže ministerstvo financí slibovalo komplexní novelu, my jsme ho k tomu vyzývali, tak je dost nepochopitelné, proč povolovalo tyto loterijní terminály u škol, u sociálních zařízení, zdravotnických zařízení napříč republikou na deset let. Pan bývalý kolega Novotný by řekl, co si myslí, proč to tak bylo. Ale já to neřeknu. To by bylo k té zmíněné novele.

Komplexní pozměňovací návrh rozpočtového výboru – jenom pro pořádek – říkal, že vše, co bylo povoleno, by bylo platno až do roku 2020, tudíž na plnou dobu deseti let.

Mně pro tuto chvíli zbývá ještě na doplnění té problematiky říci dvě věci. Jedna: Na zasedání výboru pro veřejnou správu a životní prostředí padla informace z úst přítomného úředníka ministerstva financí, že účinnost 1. 7. je příliš blízká a že EU s námi povede nějaký proces. Předkladatelé toto řešili a na stránkách Parlamentního institutu si můžeme přečíst, že návrh zákona, kterým se mění zákon České národní rady č. 2002/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 971, se věcně dotýkáproblematiky, kterou právo Evropského společenství neupravuje. Návrh zákona proto není v rozporu s předpisy Evropského společenství. Možná, že naopak by to byl červený hadr na někoho, kdyby tady padl ten argument, že EU nám něco zakáže, protože vím, že mnozí z nás to nemají rádi, neslyší to rádi, nelíbí se nám to. Ale v tomto případě tomu tak není. Loterie jsou výlučně věcí České republiky jako každé jiné země a nikdo jim do toho nebude hovořit.

Poslední věc, než přečtu usnesení výboru. Na poslední zasedání pléna jsme řešili zákon o podpoře sportu. Vrátili jsme jej Poslanecké sněmovně s tím nepřímým přílepkem kolegy Kubery, kde jsme schválili novelu zákona o místních poplatcích tak, aby videoloterijní terminály také byly zpoplatněny, tak jako hrací automaty. Myslím si, že to je korektní a i když v případě přijetí tohoto tisku tři roky ještě budou v těch obcích povolené videoloterijní terminály v činnosti, tak obce alespoň budou z nich mít poplatky. Tehdy jsme se shodli, že bude-li přijata novela zákona o místních poplatcích, dává to větší šanci, aby byla přijata i tato novela. Já doufám, že se najde jen nemálo kolegů, kteří změnili za ten měsíc názor.

Tato novela zákona o podpoře sportu byla minulý týden v Poslanecké sněmovně schválena ve znění Senátem přijaté úpravy, takže i tam se to podařilo.

A teď přečtu usnesení výboru:

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí po zpravodajské zprávě senátora Petra Víchy a po rozpravě doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru senátora Petra Víchu, pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Vyhrazuji si ještě právo vystoupit potom jako obyčejný senátor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice kolega Karel Kapoun. Ano. Prosím, pane kolego.

Senátor Karel Kapoun: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, jak tady bylo zmíněno, náš výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice - také na základě svého vyzvání organizačního výboru, aby nám tento materiál byl přidělen k projednání, protože jinak jsme jím nebyli pověřeni - projednal tento materiál nejenom na výboru, ale i na podvýboru pro sport, protože si myslíme, že mu to přináleží.

Přečtu jenom usnesení, které z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice vzešlo, protože na předcházejícím podvýboru jsme nebyli schopni usnášení a rozhodnutí jsme převedli na výbor.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění a zpravodajské zprávě senátora Karla Kapouna, místopředsedy výboru a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení, v hlasování o jediném navrženém usnesení schválit byli tři senátoři pro, jeden proti a dva senátoři se zdrželi hlasování, návrh usnesení tedy nebyl přijat. Výbor určil zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu mou osobu. Já si také vyhrazuji právo, že se přihlásím do diskuse, abych vás informoval o průběhu jednání v podvýboru a ve výboru. Myslím si, že to bylo velice zajímavé jednání. Některým by možná slušelo se toho zúčastnit. Ještě řeknu jednu větu, že mě docela mrzí, že se tohoto jednání ani dnešního jednání bohužel z důvodů tady řečených nezúčastnili předkladatelé. Možná, že by tam řadu věcí byli schopni vysvětlit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává. To znamená, že mohu otevřít obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil senátor Jiří Dienstbier. Prosím.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane místopředsedo, kolegové a kolegyně, tato novela je jistě nedokonalá a je k ní už řada myslím velice rozumných pozměňovacích návrhů. Byl bych ovšem rád, kdybychom si uvědomili zcela jasně, že přijmeme-li kterýkoli z těchto pozměňovacích návrhů, tak tento zákon, který přece jenom posunuje věci správným směrem, vlastně zabijeme. Tyto věci se netýkají jenom obcí nebo sportu nebo divadel. Tyto věci se vztahují vůbec k fyzickému zdraví spousty lidí, mladých lidí, kteří propadají různým herním vášním. To bychom měli také vzít v úvahu.

Proto bych prosil ty, kteří podali pozměňovací návrhy, aby je stáhli. Návrhy jsou velice rozumné, já jsem je četl, ale abychom pokud možno ihned, co nejdříve ustavili komisi, nebo v rámci Kuberova výboru nebo Rippelové komise svolali poradu těch, kteří k tomu mohou odpovědně vystoupit a připravit spolu s experty takovou změnu, a předložit ji jako senátní návrh, aby nedošlo k těm nešťastným věcem, které se týkají jak už Národního divadla, nebo brněnského divadla a jiných kulturních institucí. Anebo – jak upozornil kolega Grulich – také významných podniků v zahraničí, jako je Komenského škola ve Vídni nebo škola v Bruselu a některé další.

Chtěl bych požádat, abyste stáhli návrhy a aby o těchto věcech se co nejrychleji diskutovalo a aby se přijal takový pozměňovací návrh, jako senátní iniciativa, kterou bychom mohli schválit už na příštím plenárním zasedání, které bude za měsíc. Nevím, jestli toho je Senát schopen nebo ne. Já si totiž stejně myslím, že tyto drobné změny sice posunují věci k lepšímu, ale že to bude vyžadovat naprosto zásadní debatu a přijetí v co nejkratší době komplexního zákona o sázení a loteriích a hlavně o tom, co tady působí největší škodu na zdraví a také podporuje kriminalitu, to jsou automaty, které potkáváme úplně všude. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já rozumím tomu, že doba je velmi nepříznivá pro podávání pozměňovacích návrhů, i když ve skutečnosti teoretická možnost, aby PS se s nimi vypořádala, ještě stále existuje, neboť funkční období končí – nebo trvá do 3. června. Pokud se dokáže na poslední chvíli sejít před volbami, určitě by se měla dokázat sejít těsně po volbách. Ale rozumím tomu, že možná je to až příliš veliký a náročný požadavek.

Pakliže ale se budeme zabývat tím, jak je nyní nevhodné dávat pozměňovací návrhy, tak bychom si také měli položit otázku, jak je nyní nevhodné posílat do Senátu jakýkoli návrh, který má vady, když Senát fakticky by neměl mít možnost se k těm vadám nějakým způsobem konstruktivně postavit.

Pan kolega Vícha zde již popsal seriózně jakýsi historický exkurz pokusů Senátu řešit tuto problematiku. Poslední krok, který zde byl učiněn, bylo schválení komplexní změny loterijního zákona, ne-li úplně nového znění, to si teď už přesně nevybavuji. Tato předloha leží ve sněmovně více než rok, myslím rok a půl, leží tam zcela bez pozornosti. Proč je tedy nutné krátce před volbami nastřelit do Senátu nějaký ne dosti dopracovaný návrh a vystavovat Senát takovému vydírajícímu postoji, který zazněl například včera z naší veřejnoprávní televize, televize české, ve zpravodajství, kde předem jsou senátoři označeni za objekt lobbingu a ti, kteří by případně nechtěli toto schválit, jednoznačně za získané či nepřímo řečeno uplacené. Já toto odmítám. Odmítám takovouto úlohu Senátu. Odmítám takovýto politický postup.

Myslím si, že ve slušných demokraciích se už žádné zásadní změny těsně před volbami nedělají. Nezneužívá se legislativní proces k politické kampani. A pakliže se to u nás děje, tak já u toho nehodlám asistovat a nehodlám se tvářit státoprávně, že schvaluji věc, která je vadná.

S principy posílené úlohy samospráv v regulaci loterie jednoznačně souhlasím. Souhlasím s principy posílené kontroly způsobu nakládání, těch povinných odvodů na dobročinnost atd. Proti tomu nic nemám. Ale myslím si, že to v našem návrhu bylo také obsaženo a nevidím důvod, proč zde vzniká nový a přichází do Senátu v hodině dvanácté nebo 12:05.

Proto na svých pozměňovacích návrzích budu trvat, pokud bude pochopitelně příležitost je podat v podrobné rozpravě. Nezlobte se. Domnívám se, že bychom zejména my, tady v Senátu měli zastávat princip „pojďme věci raději udělat pořádně než rychle“.

Jedna věc je, a to se v těch zdůvodněních dočtete, že termín účinnosti je opravdu zbrklý a dostává se do jisté míry do rozporu s notifikačním procesem. Je to otázka, jaký to bude mít reálný dopad na skutečnou existenci tohoto návrhu. Byly zde vypuštěny důležité instituce. Pan kolega Vícha to zmínil. Příspěvkové organizace. A je zde ještě několik dalších námitek, které by měly předlohu v každém případě vylepšit.

Myslím si, že se svět nezboří, pokud ihned a přesně tak, jak to navrhoval pan kolega Dienstbier, po případném nezdaru této předlohy vypracujeme upravenou verzi tohoto návrhu a předložíme ji jako senátní iniciativu tak, aby Poslanecká sněmovna ve chvíli, kdy začne řádně fungovat v legislativním procesu, se mohla tímto návrhem zabývat.

Myslím si, že není třeba zde schvalovat něco, o čem víme, že je to špatně. Proto to nemohu podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, respektuji právo přednosti a uděluji slovo paní senátorce Soně Paukrtové.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem byla jednou z těch senátorů, kteří se již od roku 2005 zabývali jednotlivými senátními iniciativami ve věci regulace herního průmyslu v České republice. Zabývali jsme se novelizací loterijního zákona, takže já snad mohu kolegu Víchu doplnit v tom, že zákon o loteriích byl jedním z úplně prvních zákonů, který byl přijat po roce 1990. Pak byl novelizován v roce 1998, a to v zásadě na nátlak obcí, které si tehdy přály, aby měly právo regulovat výherní automaty na svých katastrálních územích. Od té doby loterijní zákon novelizován nebyl až do dnešního dne.

Musím souhlasit se svými předřečníky v tom, že Senát by se měl chovat konzistentně, neměl by propouštět zákony, které vykazují vady, ale dámy a pánové, my to zcela běžně děláme. My nejsme v tomto směru konzistentní a nejsme těmi, kdo vždycky opravují všechny chyby.

Nejsem také nadšena tím, že ten zákon vykazuje nedostatky, ale na druhou stranu přesně vím jako dvacetiletá členka zastupitelstva, co všechno musíme absolvovat, když chceme regulovat výherní hrací automaty na katastrálním území. Město Jablonec v této chvíli vede soudní spory s občany podle zákona, protože nesmíme sto metrů zakázat hernu od nějakého školského zařízení, a tam jsou dokazovány na centimetry, že to není pravda, jsou nám vyhlášky shazovány a tiše se díváme na to, jak se po městě šíří herny. Museli jsme posílit městskou policii. Městská policie nás stojí v této chvíli asi 35 milionů korun a suplujeme policii ČR.

Žiji shodou okolností v domě, kde herna je. Já běžně jednou za měsíc přivolávám různé typy policií, aby nějakého sebevraha sundali ze střechy domu, protože všechno prohrál. Neříkám to proto, abych vás pobavila, já jsem z toho velmi smutná. Stále se snažíme na základě přání občanů řešit tento problém v konkrétním městě. Vyhlášky jsou nám různě shazovány a já si myslím, že ta situace je velmi vážná, a to nejen v Jablonci, ale v České republice.

Nejsem nadšená kvalitou toho zákona, jak k nám doputoval. Jistě vykazuje celou řadu problémů. Ale protože vím z praxe, co znamená, když obce nemohou býti účastníky řízení, tak pro ten zákon budu hlasovat. Kdybych si byla jista, že novela zákona z dílny Senátu, tam jde použít jakoukoli z předchozích novel, dojde uplatnění v Poslanecké sněmovně, tak bych pro to hlasovat třeba nemusela.

Ale od roku 2006, kdy se předkládala první senátní novela, se nic nestalo. A od roku 1998 loterijní zákon nebyl novelizován. Nebyl nijak upraven. Kde berete jistotu, že se tak stane? Nejsem nadšena tím, jak probíhá legislativní proces, a vy to velmi dobře víte, ale praxe tohoto zákona je skutečně děsivá. Proto budu hlasovat pro ten – a jsem si vědoma toho – velmi nedokonalý zákon. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní kolegyně. Slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, mrzí mne, že nemohu oslovit předkladatele. Vážení páni ministři, milé kolegyně, vážení kolegové, já chtěl začít úplně jinak, ale trošku to odlehčím. Začíná být dusno a ještě více bude, když koukám, kolik je lidí přihlášených do diskuse.

Kdybych bral některé věci osobně, tak bych to musel už cítit jako osobní příkoří, že opravdu ta trojice senátorů za KSČM dost často trpí tím, že je vždycky předběhnuta někým s předností tzv. v právu v jízdě. Vždycky se to stane mně a vždycky ze strany kolegyně Paukrtové. Já říkám znovu, neberu to osobně a vaším prostřednictvím vzkazuji paní kolegyni, že se na ni vůbec nezlobím. Ale mrzí mě to z toho důvodu, že kdyby se sešly dvě přednosti v jízdě, byl bych gentleman a paní kolegyni bych dal přednost.

A nyní, jak jsem chtěl začít. Statistikou. 78. schůze Poslanecké sněmovny, 75. hlasování, při účasti 172, 163 pro, nikdo proti. Kdyby to byla jiná materie, tak většinou tady slyšíme anebo i používáme argumenty typu napříč politickým spektrem - velká shoda, není co řešit, pomalu je to na to, aby někdo z nás zvedl ruku a řekl: Vyjádřeme vůli, že se novelou zákona nebudeme zabývat. Ale nemohu se ubránit dojmu, že od prvopočátku, ta geneze tady byla nastíněna zpravodajem kolegou Víchou, je tento problém nadmíru zpolitizovaný a možná zpolitizovanější než leckterý jiný problém, který se na půdě Senátu Parlamentu ČR k projednávání v rámci legislativního procesu vůbec objevil.

Strašně mě mrzí, vyjádřím to, co jsem vyjádřil na jednání podvýboru i našeho výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jestli to skutečně mysleli předkladatelé tak vážně, tak by přece prokázali více úcty horní komoře a toho projednávání se zúčastnili. Já to beru jako určitou urážku. Urážku nás, senátorů, senátorek a obecně Senátu jako takového.

Slyšel jsem dva argumenty pro neúčast na podvýboru a výboru. Dnes nezazněly, ale možná jsou stejného rázu. Objektivně první daný pro omluvu, účast některých, plní povinnosti v rámci likvidace škod té kalamity povodní na severní Moravě. To bych bral, to se neovlivní.

Druhý argument byl, že se jedná o účast na již dávno smluvených předvolebních akcích. Vážený, ale ta společnost od nás přece očekává od voleb, že vyjde exekutiva, že vyjde orgán, který exekutivu potom postaví tak, aby řešila problémy lépe, než v předchozím minulém volebním období. A my už tady de facto určitým způsobem znehodnocujeme a devalvujeme v očích občanů tento institut jako takový. Právě tímto svým neuctivým přístupem.

Další poznámka. Ano, jednáme pod tlakem, pod velkým tlakem. A já jsem přesvědčen o tom, že i průkazně většinové hlasování 163 hlasy v Poslanecké sněmovně bylo pod určitým tlakem. Bylo pod tlakem jednak všech různých institucí. Vezmu to od těch, kteří to mají jako předmět podnikání, řekl bych, a tady to taky zaznělo, neodstranitelný předmět podnikání bohužel, je to tak, byť nám to všem vadí, ale přesto, možná že budu obviňován ze střetu zájmů, já jsem taky příležitostný hráč hry Sazka od své plnoletosti. Necítím se být gamblerem ani náhodou, netrpí tím moje rodina ani moje okolí.

Ale člověk od přírody je jaksi tvor soutěživý, hravý, a jestli se orientuje tímto, tak bych vůbec nevinil z toho sázkové společnosti, že bohužel se určité sociopatické jevy gamblerství u někoho vyvinou, většinou, bohužel, je to možná díky rodinnému zázemí, většinou ale samotnému nastavení osobnosti toho jedince.

To, co samozřejmě bychom měli a musíme regulovat, je, aby takovéto jevy se dostaly do udržitelného rámce, do udržitelných mantinelů, a to by měla dokázat novela, nebo chcete-li nějaký solidně zpracovaný zákon o loteriích. Ale bohužel z mého pohledu celospolečenskou ochranu nebo ochranu celospolečenského zájmu tato novela garanci nedává.

Dovedl bych si představit, že takovýto zákon především nastaví jasná striktní pravidla pro zkvalitnění státního dozoru, a ten, co já vím, a bylo nám to řečeno i při projednávání na podvýboru i výboru, ale zejména na podvýboru, kde jsme šli do větších detailů, tak je nastaven bez jakýchkoli diskusí akorát u Sazky.

Státní dozor má každou hodinu, každou minutu, pomalu každou vteřinu přímý vstup a přehled, co se děle, i na on-line sázkách, prostě vědí, kdo je může ze sázkařů ohrozit. Dělají se různá opatření, měli jsme možnost to konec konců na výjezdním zasedání podvýboru v Sazce vidět a sáhnout si na to.

Pak je tady ale další celospolečenský zájem, který jako by v novele převážil, že tam není jen úloha státního dozoru, ministerstva financí, které pohříchu asi nesehrává slušnou a dobrou úlohu. Pak dám jeden příklad určitého posledního pochybení ministerstva.

Pak je tady otázka dotyku a vlivu samosprávy, aby samospráva měla možnost z hlediska svých kompetencí reagovat na tento předmět podnikání a na ty dopady, zejména směrem k určité škodlivosti vyvolávání podhoubí pro sociopatické jevy, pro to gamblerství.

Bohužel ministerstvo nesehrává tuto roli. Proběhlo to v tisku, jsou to asi 3 dny. Intenzivně, nevím, jak jinde, ale na stránkách deníku Mostecka, kde byla prezentovaná vedením města Litvínov jednoznačná dohoda vedení města, pana starosty, místostarosty, s náměstkem ministra financí, že budou akceptovány požadavky města pro vydávání dalších licencí na terminály. Platilo to pouze 12 dní. Po 12 dnech město s hrůzou zjistilo, že jsou tam vydány další licence, a co je nejhorší, že není respektována ani vyhláška, která v tomto případě nebyla zrušena, byla akceptována, ale nejsou tam dodrženy příslušné vzdálenosti od inkriminovaných – školy, sociální ústavy atd.

Další poznámka, milé kolegyně, vážení kolegové, nemůžu se ubránit dojmu, že to, proč vypadá novela tímto způsobem, já tady vidím po všech snahách i v naší stálé komisi pro rozvoj venkova, kdy byla snaha nastavit jasnější a příznivější pravidla pro rozpočtové určení daní směrem k obcím a k obecní samosprávě, je tady určitý pokus částečně tyto finanční toky zasuplovat z této činnosti, kterou jinak odsuzujeme, ale na druhé straně ty peníze, omlouvám se přítomným starostům, nám vlastně trošku ani tak moc nesmrdí. Když budeme moci nějak ovlivňovat atd., bude hezké zjistit, zda na to dokážeme sáhnout a zasanovat některé věci v obecním rozpočtu.

Předposlední poznámku. Slovo starosta na jedné straně by pomalu z některého pohledu mělo znít jako hanlivý pejorativní výraz pro člověka, který v té funkci stojí. To já odmítám, ale na druhé straně, vážení, odmítám i to, aby starosta ve vztahu třeba k dnešnímu projednávání, nejen k tomu to problémů, ale i některým dalším, ale k tomuto zejména, byl stavěn do pozice určitého pánaboha. To byl ten tlak na kolegy v Poslanecké sněmovně, proč rozhodli takovou většinou. Vážení, je před volbami. Já jako starosta nebo my jako samospráva můžeme napovědět lidem, koho volit, když toto neoslyšíte. Nechci nikomu nic podsouvat, ale obávám se, že tento moment tam mohl zafungovat, a on zřejmě i zafungoval.

My jsme, milé kolegyně, vážení kolegové, opravdu před 3 možnostmi. Schválit, zamítnout, jsou tady pozměňovací návrhy, to měl kolega Dienstbier pravdu, to víme všichni, že přijetí je teoretická šance, jak říkal, myslím, kolega Oberfalzer, že by se to nechalo stihnout, ale spíš si myslím, že se to rovná zamítnutí. Nejsem až takový hrdina, abych návrh na zamítnutí podal, to ne.

Ale z podobných nebo trošku jiných důvodů se nemohu připojit ke kolegyni, která mluvila přede mnou, kolegyni Paukrtové, že bych chtěl tuto novelu podpořit. Z řady důvodů to udělat nemohu, ale vřele doporučuji to, ať už se schválí nebo neschválí, anebo dojde k tomu, což já osobně předpokládám, že se stane jako předcházející tři tisky zpátky, na tzv. marnou lhůtu, to je taky řešení, tak aby se skutečně sedlo a tento problém se začal řešit z gruntu. Ale ne třeba způsobem, jak se řeší maturity, které už se řeší 14 let, a také se nic dodnes podstatného nevyřešilo, akorát to stojí pěkné státní peníze. To zatím moc až ne, i když i to je otázka, ale nemáme jinou možnost, jak se s tímto problémem vypořádat. Můžeme tady říkat klady, zápory, můžeme tady snášet celou řadu argumentů, ale jsou skutečně dvě možnosti. Schválit …anebo marná lhůta. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, slovo má pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem si vědom, že v tuto chvíli se nepodávají pozměňovací návrhy v této části rozpravy, nicméně bych chtěl upozornit na to, že vám byl rozdán pozměňovací návrh ode mne, máte ho na stole. Chtěl bych vyjádřit velmi podobné pocity, co měli moji předřečníci. Tzn., že skutečně tento návrh, který jsme obdrželi, je opravdu, abych hledal nejlépe eufemistické slovo, tak není dokonalý. Ale já bych hlasoval pro tento, i když nedokonalý, návrh zákona v tom případě, pokud se zde zavážeme, že tyto pozměňovací návrhy, které nám leží na stole, zapracujeme do nějaké novely. Jinak nejsem ochotný pro toto zvednout ruku. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a uděluji slovo panu senátoru Pavlu Lebedovi.

Senátor Pavel Lebeda: Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové, situace s loteriemi a podobnými hrami, a dovolte, abych v tom příspěvku to nazýval jen pejorativně hazardem, je velmi absurdní a dovolím si říci zrůdná. A za tu situaci můžeme ve velké míře my, zákonodárci.

Proč to vnímám jako situaci zrůdnou? Protože tak ctihodné instituce, jako divadla, ale také sport, veřejně prospěšné organizace, postižení, se stali rukojmími toho hazardu.

Takže i když jsem se úspěšně vyhnul všem lobbistům hazardu, abych to zestručnil, pozorněji jsem si přečetl veškeré žádosti ze strany sportovců i Národního divadla. Abychom to pochopili, tak použiji nadsázku. Omlouvám se předem tak ctihodným mužům, jakými jsou ředitelé národních divadel.

Ředitel národního divadla v podstatě by si měl spokojeně mnout ruce tím více, čím více gamblerů bude ruinovat rozpočty své a svých rodin u herních automatů. Sportovci by měli radostně tleskat ručkama, čím více příživníků a povalečů bude svoje sociální dávky promrhávat u herních automatů, aby pak museli chudáci rabovat zatopené domy či vykrádat automobily.

Omlouvám se ještě jednou ctihodným mužům, ředitelům divadel. Já jsem přesvědčen o tom, že je příliš netěší, takto získané peníze, ale koneckonců jsme v české kotlině a tady ty peníze zas tak moc nesmrdí. A navíc nám i přední představitel státu vysvětlil, že vlastně žádné peníze ani špinavé nejsou.

Zase s nadsázkou musím říci, že si připadám trošku jako v Palermu, kde ti lidé říkají, vždyť ta mafie, ona je docela dobrá. Don Corleone je docela hodnej člověk, on dává peníze na sirotky a na vdovy a na chudobinec a na kostel přispívá. Obludná hypertrofie tohoto průmyslu, toho hazardu padá na úkor volných podnikatelských aktivit, tak jako třeba se takovým aktivitám podařilo zdevastovat vaše školství a brousí si zuby na zdravotnictví či sociální oblast. Takže se stalo, a zajeďte si do pohraničí, těmi obcemi do příhraničních oblastí projedete, tam je mnohonásobně víc heren než prodejen potravin. A jsou obce, kde není žádná prodejna potravin, ale tři herny tam jsou. To je situace velmi alarmující, hazard, to je taková kometa, která za sebou táhne obrovský ocas, na který se nabalují kriminální aktivity a kriminální elementy.

Řada heren, když je navštívíte – ne že bych je absolvoval, ale když do nich nahlédnete, jsou prázdné. A přece fungují, přece existují, přece platí nemalé nájmy. Proč? Protože jsou to prádelny špinavých peněz, zejména v pohraničí. Někteří – řekněme – pravicoví politici mávají praporem volních podnikatelských aktivit, ale prožívají schizofrenní situaci, kdy jsou zaskočeni právě tou zrůdnou hypertrofií těchto podnikatelských aktivit v tomto – řekněme – průmyslu.

V Rusku Putin, který velice rázně rakovinu těchto herních aktivit uťal, i když ne, že bychom tedy asi stáli o Putina, a snad se obejdeme bez něj, ale měli bychom to aspoň zkusit. Kolega Vícha tady nastínil genezi tohoto zákona, jak bolestně vznikal a zase zanikal, a vždy se řeklo zase po volbách a zase po těch dalších volbách, takže věcný záměr tohoto zákona už je tady v letech – je to dvojmístné číslo.

Odmítám apokalyptické demagogie o tom, že když schválíme tuto novelu, podtrhneme nohy sportovcům a divadlům. Ono to tak samozřejmě není.

Vážení kolegové, kolegyně, zanechme kličkování. Zanechme obezliček a pozměňovacích návrhů, seberme odvahu a řízněme už do té hydry.

Novela není dokonalá, to už jsme tady slyšeli, ale jako lékař použiji medicínského termínu: lepší je resuscitace nějaká, než úplně vůbec žádná, než prostě úplná neaktivita.

Proto doporučuji, a sám ten zákon podpořím, a omlouvám se korektním a solidním organizátorům a poskytovatelům hazardu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Jaroslav Sykáček.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. K těmto návrhům – jsem právě z toho pohraničí, o kterém hovořil kolega Lebeda – jak už bylo řečeno, předložená novela zákona o loteriích a jiných podobných hrách plně nesplňuje požadavky obcí na zásadní odpovědnost za provozování heren, je však lékem, který aspoň minimálně řeší problémy spojené s tímto hazardem.

Vždyť především na obce dopadá negativní navyšování počtu heren a jejich snadná dostupnost. V roce 1998, a to na základě tlaku vyvolaného veřejností, bylo umožněno obcím, aby mohly obecně závaznou vyhláškou regulovat výherní hrací přístroje na svém území, a to včetně možnosti jejich provoz prakticky zakázat. Co se ale stalo?

Lobbistické tlaky finančních skupin spojených s hazardem dosáhly, že v zákoně zůstala ustanovení, která umožnila ministerstvu povolit jiné v zákoně nevyjmenované hry. Nátlak provozovatelů hazardu tedy slavil úspěch a tam, kde obce v souladu s příslibem svých představitelů výherní hrací přístroje vytlačili, začaly se objevovat – jak jinak – videomechanické rulety a následně videoloterijní terminály, které povolilo Ministerstvo financí. A obce je nemohly zakázat.

Postoj Poslanecké sněmovny byl pravděpodobně ovlivněn především tlakem největšího provozovatele – Sazky, která se snažila svoje ztráty díky nepříliš šťastnému investování do Sazky Arény kompenzovat právě videoloterijními terminály. Proto také vládní návrh z roku 2005 nebyl v Poslanecké sněmovně projednán ani v 1. čtení a byl opakovaně vyřazován z pořadu schůzí.

Stejně tak, jak jsme si už tady řekli, dopadl náš návrh v roce 2009, který nebyl projednán ani v 1. čtení. Doposud platí, že obce musí takové hazardní hry trpět na svém území, a to bez ohledu na vůli občanů, na vůli zastupitelstva. Dopad a nárůst gamblerství, agresivita nových her, nemožnost nemít kontroly, falešné nadace a příspěvkové organizace zakládané snad i s pomocí politiků samých, vede k totálním problémům a kriminalitě, a to především v obcích s vyšší mírou nezaměstnanosti.

To, že obce současně nemají za jejich provozování žádný finanční efekt, to je snad problém zástupný, protože voliči sami, občané sami by si měli určit, zda opravdu chtějí na svém území herny s tím, že část prostředků využije jejich obec, nebo zdali tento výdělek radši omezí a oželí. Můj názor, jako dlouholetého starosty, je zcela zásadní. A ostatně i proto, jak věřím, jsem získal podporu svých voličů. Žádný zisk z prodeje totiž nevyváží negativa z provozování heren. Proto jsem v zásadě pro přenesení odpovědnosti za povolování směrem na obce, a to bez ohledu na to, jaké finty opět velcí hráči v oblasti hazardu naleznou pro obejití zákona.

Tento postup nadále hrozí, protože Ministerstvo financí provádělo, jak zmínil ostatně i kolega Petr Vícha, neustále výkladové změny postupu při povolování heren a rozlišení jednotlivých druhů hazardu. A tím upíralo jejich možnosti zúčastnit se správního řízení, o povolení loterií na území obce. Díky tomu se kolikrát zastupitelstva ani nedozvěděla, že má být ta která hra na jejich území ministerstvem povolena. A my se pak dozvídáme od městské policie a od Policie České republiky, kde jsou nové herny.

Dovolte, abych se stručně vyjádřil alespoň k některým námitkám, skrze které bychom měli novelu loterijního zákona zamítnout. Údajně dává obcím bezbřehé pravomoci, čímž napomáhá korupčnímu prostředí. My sami dobře víme, že obce jako takové nelze zkorumpovat. Vždyť obec je územně samosprávní celek, a měla by mít přece právo rozhodovat o tom, co se na jejich katastrech děje. A to tam bude, nebo nebude.

Říkám, že pokud je někdo zkorumpovatelný, tak je to konkrétní člověk. A já tvrdím, že lehčeji podlehne korupčnímu jednání úředník než např. starosta nebo místostarosta, protože ti jsou jednak velice dobře vidět, jsou takzvaně pod drobnohledem občanů, a jsou také kdykoliv odvolatelní, a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Na rozdíl od úředníka.

Další údajný důvod je ten, že do škol, nemocných, a dalších příspěvkových organizací nepoteče dost peněz. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že v mnoha případech jsou zřizovateli právě tyto obce, které dávají jak do sportu, tak do kultury obrovské množství peněz. A co se týče příjmů od Sazky, dovolte, abych uvedl jeden příklad za okres Děčín. Před chvílí jsem ještě telefonoval do Děčína, abych si ověřil, jaké to byly obrovské částky.

Takže, dámy a pánové, za rok 2009 pro celý okres Děčín to bylo nula korun, pro letošní rok dvě stě osmdesát tisíc. Pro srovnání vám říkám, že moje obec dává ročně do sportu téměř deset milionů korun. To máme jedenáct tisíc obyvatel.

Proto doporučuji tuto novelu zákona schválit. Protože alespoň částečně řeší problémy, před kterými stojí zastupitelstva obcí. Budeme doufat, že avizované zprůhlednění režimu odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely umožní, aby nebyl zneužíván prospěch především provozovatelů a s nimi spojených především politických lobbistů.

Tato navrhovaná novela napravuje pouze některé největší chyby, které se při provozování sázkových her nahromadily. Ale současně taky důležitým krokem, potřebným k omezení růstu počtu sázkových her. To, že zásadní změny v regulaci hazardních her tato novela neřeší, je zřejmé. Ale snad je příslibem, že nový herní zákon bude vycházet právě z jejich připomínek.

Dámy a pánové, nedopusťme, prosím, aby tlaky, které na nás na všechny vyvíjejí různé lobbistické kruhy, aby tyto tlaky zvítězily nad zdravým selským rozumem a též nad vůlí naprosté většiny prostých občanů. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Sykáčkovi. A dalším přihlášeným do rozpravy je senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Je před volbami do Poslanecké sněmovny, a máme tady opět populistický zákon. Protože před volbami spousta představitelů povídala, zrušíme hazard, tak tady máme zákon, který je totálně nedokonalý a mění zákon z roku 1990.

Uvědomme si, co to bylo. V roce 1990 jsme znali tak akorát Sazku, Sportku, Loterii – jako losy, a téměř nic jiného, kromě hochů, kteří hráli poker po bytech. Něco málo se tušilo o tom, že budou hrací automaty. Od té doby se technologie posunula obrovským způsobem, a bohužel všechny novely zákona na tuto technologii nebyly schopny reagovat.

Ten zákon má dvě polohy. Jedna je otázka technologická, tak aby byl technologicky neutrální. Aby byl schopen posuzovat všechny hry podle toho, jakým způsobem se chovají, ne přes která média a jak jsou provozovány. To je jedna věc.

A druhý je pohled morální, pohled na vůbec regulaci – a to už tady bylo řečeno, protože tady byla nějaká hesla – zakážeme hazard, protože hazard nelze zakázat. To bychom museli být pouze Severní Korea, protože ani v Číně se hazard zakázat nedaří. Takže je potřeba ho regulovat. A ta regulace musí být jasná a musí být vymahatelná. A tam opravdu pak je potřeba, aby byly vyváženy pozice kontrolního mechanismu jak obcí, tak státu. A to si myslím, že na to, aby zákon měl hlavu a patu, aby byl dobře vykonatelný, dobře kontrolovatelný a dobře provozovatelný, na to určitě nestačí krátká poslanecká nebo dokonce senátní iniciativa. I když jsme se o to pokoušeli. Tady je potřeba dát odborníky dohromady a ten zákon by měl být vládní a měl by projít v každém případě pořádným připomínkovým řízením, aby měl hlavu a patu.

V každém případě – jestli se nám podaří alespoň některé nedostatky, které v novele, která vznikla šitím horkou jehlou, odstraníme, bude to dobře. Ale připomínám znovu, je to předvolební slib, předvolební výkřik. Ostatně o tom svědčí i jedna věc, to je věc zásadní – předkladatel je na volebním mítinku, nesedí tady a nepředkládá zákon. A to si myslím, že to není jenom otázka pohrdání Senátem. Ale to je otázka, jak ukazuje, co jsou pro něj priority, že tento zákon je jenom jedním z důkazů nebo jedním z argumentů předvolební kampaně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Jílkovi. Dalším přihlášením je senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já začnu tam, kde kolega skončil. Mně doopravdy skutečně vadí, že předkladatelé nepřišli ani na podvýbor pro sport, nepřišli ani na výbor pro vzdělávání, a nepřišli ani na garanční výbor. A to mohli mít mítinků nebo jiných věcí, kolik chtěli, protože se to odehrávalo v rozmezí 6. 5., 19. 5., a dneska máme 20. 5.

A je pro mě naprosto nevysvětlitelné, že poslanci Sobotka, Němec, Tejc a Braný zde nejsou. Ani jeden z nich! Myslí to skutečně vážně? Proč nás do takovéto situace vůbec dostávají?

Zeptám se, jaká je rozdílnost klubů senátních a v Poslanecké sněmovně? Vždyť se jedná o jedny politické strany, které něco prosazují. A hlasy 163 ze 172 přítomných i prosadí, pošlou k nám, a už nikdo se o to nestará, co se dál bude dít. Kdo bude nakonec tím špatným? Ať to schválíme, nebo ne, budeme to my. Věřte tomu. Tu ignoraci nepochopím a nejsem schopen se s ní vyrovnat.

Ještě možná dovětek. Kolega Vícha věnoval tomuto zákonu – a již delší dobu nejen tomuto zákonu, ale zákonu jako takovému, celkovému, hodně času. A on do té Poslanecké sněmovny pravidelně docházel. Zbytečně tam docházel, ale přesto to dělal. Přesto vážil dlouhou cestu z Bohumína. Víme, že Bohumín je těžce zkoušený současnými povodněmi, přesto asi má dobré zástupce, kteří tam za něj práci vykonají, a on je dneska zde mezi námi. Přitom by ho určitě opravňovala situace k tomu, aby tady nebyl.

Všichni víme, co s loterijním zákonem máme udělat. Když tady poslouchám levou, pravou, střední stranu, tak všichni chceme problém řešit, ale nikdo se pod to nechceme podepsat. Tak liberální loterijní zákon, jako máme v České republice, nenajdete snad nikde v demokratické západní společnosti. Tady se v podstatě 20 let může skoro všechno. A můj předřečník jasně říkal, že zákon vznikl v roce 1990, kde jsme neměli ještě ani ponětí o mobilních telefonech, o internetu a o dalších záležitostech.

Ti, kteří provozují loterijní hry, jsou ne o krok, ale o dva kroky dopředu. A pokud si nevezmeme ponaučení ze států, jako je Jihoafrická republika, z Ameriky, možná i z Itálie, tak věřte tomu – nebo ze sousedního Rakouska nebo Německa, abych nechodil daleko – tak s tím problémem nehneme. A já slyším, že všichni ho řešit chceme.

Před 2 lety nám bylo vysvětlováno, že na Ministerstvu financí leží věcný záměr tohoto zákona. Já jsem se včera na podvýboru pro sport dozvěděl, že Ministerstvo financí má již připravený věcný záměr tohoto zákona. To nevím, jestli to je věcný záměr, nebo pořád ten původní, nicméně údajně dneska by měl začít absolvovat asi ministerské kolečko, meziresortní.

My se bavíme o obrovských penězích. V roce 2008 – nevím, jestli jsou tato čísla úplně korektní a přesná, ale takhle jsem je vnímal – byl obrat loterijních společností – a to jsou ty peníze, které jsou skutečně přiznané – to nemluvíme o hernách, které provozují Vietnamci načerno na tržištích, jako např. v Potůčkách, největším to tržišti v České republice, tak činil obrat 130 mld. Kč.

V loňském roce ta čísla šla trochu dolů, možná i díky krizi – 125 miliard a z toho cca 100 miliard bylo vyplaceno hráčům. A to je jedno, jestli to byl hráč na ruletě anebo hráč, který si vsadil sazku. Čili bavíme se o 25 až 30 miliardách, které v podstatě se snažíme buďto částečně dostat do obecních rozpočtů, do státní pokladny a na jiné bohulibé – to nemyslím hanlivě – činnosti naší společnosti.

Je vidět, že musíme jasně najít cestu nového solidního loterijního zákona, který bude vyhovovat solidním loterijním společnostem, sázejícím, státu, ale i obcím. Máme šanci. Všichni víme, že v této oblasti je něco špatně, a politické strany, které zde sedí, a dá se předpokládat, že mnohé z nich budou znovu zvoleny do Poslanecké sněmovny, mají šanci ukázat, zda-li to doopravdy se svými volebními sliby myslí vážně.

Sám budu toto téma dále sledovat, a jsem zvědav, kdo první z odvážných se najde a vyzve koaliční, ale i opoziční partnery k jednání v této věci, což zde i zaznělo, že by bylo zapotřebí vytvořit jakési kolegium zákonodárců, těch, kteří provozují herní průmysl, a dalších odborníků, abychom došli k vytouženému cíli a abychom hazard – pejorativně myšleno – dostali tam, kde ho chceme mít, tak aby to, co je pro člověka přirozené, aby si mohl zahrát, ale aby nám to nevyvolávalo patogenní jevy a nepříjemnosti v soužití mezi občany, na které například upozorňovala kolegyně Paukrtová.

Již dvacet let nejsem schopni udělat radikální změnu. Ale já se ptám proč? Kdo na tom nese vinu? Jediný, kdo nese vinu, a není to ani ministerstvo financí, protože ministerstvo financí může samozřejmě navrhnout zákon přes vládu, ale jsou to především zákonodárci, je to Poslanecká sněmovna, Senát nevyjímaje.

K dobru Senátu asi to, že naše novelizace loterijního zákona byla „zaparkována“ v Poslanecké sněmovně, jako další čtyři návrhy.

Najednou se všichni shodnou a pošlou nám tuto nedokonalou novelu, podle všeho na základě tlaku měst a obcí, kdy se zalekli toho, že síla starostů nebo zastupitelstev by mohla ohrozit jejich volební preference.

Cožpak paní starostka Prahy 2 nevěděla, co se jí děje v rajonu? Na to přišla teď před volbami, že je nějaký problém, že se najednou začala podepisovat petice a chtěl se problém řešit? To přece všichni víme už dvacet let, jak to funguje.

Šedá ekonomika bude v řádech desítek miliard korun, které nikdo nikdy nevyčíslil. O praní špinavých peněz jsme tady již slyšeli, a věřte tomu, kdo zná tuto oblast, protože má k dispozici dvacetiletou zkušenost s tržišti, s prostitucí a s neoficiálními hernami na svém území, tak toto je zapotřebí řešit. Nedělejme, že ne. Najděme odvahu, najděme sílu.

Včera jsem se dozvěděl, že státní dozor, který by nad tím vším měl dohlížet, má – slovy – šestnáct zaměstnanců! Byl jsem šokován. Když jsem se zeptal, jestli je schopna pracovnice tohoto dozoru vstoupit do jakéhokoliv pseudokasina, protože my nemáme ani správné názvosloví, ve správném kasinu by měly být živé bytosti, jako krupiéři, tak zda-li je ochotna vstoupit v patnáct hodin odpoledne do kteréhokoliv kasin na Vinohradské třídě, neřku-li v noci ve tři hodiny, protože kasina jedou 24 hodin, bylo mi sděleno, že na to v podstatě nejsou ani pracovníci. Ona by tam, mezi námi, ani nevstoupila do toho prostředí, sama, žena, vesměs dělají tuto práci ženy. A hlavně, jak jsem se dozvěděl, a to jsem už věděl předtím, pro tyto pracovníky nejsou finanční prostředky na přesčasy. Ministerstvo financí nemá pro státní dozor peníze na přesčasy.

Proč ministerstvo financí už dávno neudělalo opatření, a k tomu nepotřebuje žádný zákon, aby zpřísnilo dohled nad hazardem, aby více zapojilo finanční ředitelství, finanční úřady, celní správu. Celní správa bude hrozně slavná, když objeví nějakou černou palírnu na Moravě nějakého chudáka, který si tam vypálí pár litrů lihoviny. Ale tam, kde nám utíkají miliardy, tam nikdo nefunguje.

A jak jsem se včera dozvěděl od kolegy Petrova, utíká nám údajně dalších osm miliard na pohonných hmotách prokazatelně, kde jsme neschopní. A kdo je neschopný v tento okamžik? Celní správa, ministerstvo financí. Proboha, jestli nám letí někde miliardy v herním průmyslu nebo v oblasti obchodu s pohonnými hmotami, dělejme něco. Nečekejme na zákony, ty dělat můžeme. Posilme tyto složky, dejme jim pravomoci a vyšleme je do světa hazardu, ať tam udělají pořádek, než my možná za deset let schválíme nový loterijní zákon. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Horníkovi. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Jsem senátorkou za volební obvod 51, obvod, který přede mnou zastupoval právě Ing. Josef Novotný. My jsme oba z různého politického spektra, na mnoho věcí jsme měli různé politické názory, mnohdy jsme se i střetli. Ale oba jsme byli komunální politici, on starostou desetitisícového města, já dlouholetou místostarostkou dvacetipětitisícového města. Ale v každém případě se shodneme na jedné věci, a to je, potírání hazardu. Na chudé Vysočině, na žďárském okrese, se s tímto problémem setkáváme neustále. A víte, že on byl poměrně velký bojovník. Nakonec jsme vlastně museli kapitulovat, protože to, co jsme potlačili, a snažili jsme se důsledně i ve Žďáru nad Sázavou udržovat odstupy právě od běžných automatů, přišly právě tyto videoterminály. To byla rána, kdy se nám vlastně tihle provozovatelé vysmáli, protože my jsme nemohli vůbec nic.

A možná se ptáte, proč je to teď, jestli je to před volbami. Možná ano, možná ne. A není to také proto, že situace, i díky různé sociální situaci v některých rodinách, nabyla už tak velkých rozměrů, že my na radnicích jsme pod velkým tlakem občanů, co s tím konečně uděláme. Nikdo vám neuvěří při setkáních s občany, že s tím neuděláte nic, protože opravdu nemůžete. Můžete apelovat, můžete chodit. Neuděláte nic, protože to vůbec v ruce nemáme. A jestli těch pár korun, které dostává město Žďár nad Sázavou, si myslíte, že vytrhne městský rozpočet, tak vůbec ne. Na to, jakých je to rozměrů, tak ty dva miliony, co z toho dostaneme, jsou prokleté. Já se jich ráda vzdám a budu ráda, když se to nějakou formou omezí. A je potřeba, aby to vnímalo i ministerstvo financí. A jsem ráda, že je tady pan ministr a že to všechno slyší, protože přece jenom on by měl odpovídat za své úředníky, proč právě na některých místech byla některá tato zařízení povolena.

A byla bych i docela ráda, kdybychom se shodli na jedné věci. Tato novela má přece i nějaká pozitiva. Došla tak daleko, jako za dvacet let loterijní zákon vůbec nedošel. Berme to jako výchozí metu a další práce a závazek ke zlepšení této novely potom. A dáme i občanům, ale i některým institucím najevo, že se v této oblasti pořád bude něco dít. Jestliže totiž teď neuděláme nic, tak už nám nikdo neuvěří, že jsme to všichni chtěli, vůbec za celá léta v této oblasti něco udělat. Totiž chtít je jedna věc, ale mít možnost a opravdu něco udělat, to je šance, a myslela bych, že bychom ji měli dneska využít. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Zvěřinové. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, ještě včera jsem byl připraven, a mluvil jsem o tom na komisi, jeden z návrhů, který tady byl již komentován, a to bylo odstranění odstavce 3 z § 50. Tento odstavec 3 mj. mluví o tom, že ministerstvo financí má v rámci tohoto zákona možnost povolovat další hry, které jsou možné. A protože si myslím, že to je špatně, je to zdroj korupce apod., chtěl jsem tento pozměňovací návrh podat. Ovšem souhlasím s panem kolegou Oberfalzerem, že Poslanecká sněmovna by to určitě stihnout mohla do 3. června 2010, ale jsem přesvědčen, že takový slib nám nikdo nedá a ona se skutečně nesejde, a pak by opravdu tento návrh zákona byl shozen pod stůl.

Rád bych jenom doplnil čísla, která tady uvedl senátor Horník. Ono je pravda, že to bylo v roce 2008 130 miliard, ale tady nejednáme o tom rozdílu 25 až 30 miliard, protože poplatky ministerstvu financí a obcím činily 4,2 mld. z této částky zbývajících 30 mld., a 3,5 mld. šlo na veřejně prospěšné účely jako odvody. Čili celý zbytek je ziskem těchto společností. A tyto společnosti, zvlášť ty velké, si vytvářejí samozřejmě zdroje, buď rozšiřují toto podnikání, nebo podnikají v jiných oborech, jako například mohou podnikat v oboru cestovního ruchu. A byla mi představena jedna obec, která dostává finanční prostředky v rámci těchto odvodů. Ona je samozřejmě dává svým občanům, tedy v tomto případě důchodcům, kterým nabízí za sto korun zájezd do rekreačních zařízení, která vlastní ten, kdo vlastní herny. A tam samozřejmě saze utrácejí a tento koloběh peněz běží dál.

Jestli se domníváte, že tohoto provozovatele já kritizuji, tak nikolivěk. Nedělám to proto, že to přece nejsou ti, kteří jsou těmi, které my bychom měli kritizovat. My bohužel můžeme kritizovat jenom sami sebe, myslím sami sebe jako zákonodárce. A to proto, že dnes – možná si to mnozí z vás uvědomují také, protože to cítí stejně jako já – budu hlasovat zásadně v rozporu se svým svědomím, a to pro tento zákon, protože tento zákon, i když ho schválíme, tak je jenom o něco méně amorálnější než ten, který doposud platí. Ta amorálnost přece spočívá především v tom, že tady všichni znáte to rčení „z pytláka hajný, ze zloděje tajný“, tak my tady děláme z provozovatelů heren donátory. A to je podle mne největší tragédie tohoto zákona. Ten morální úplatek není v tom, že tady vybereme více peněz nebo méně peněz. Pro mne, pro Jiřího Čunka, největší morální kolaps tohoto zákona je, že zákonodárce dal tomu, jak to tady řekl pan senátor, ať už ho nazýváme Corleone či jakkoliv jinak, nebo mafián, pro mne je to normální podnikatel, protože podniká na základě zákona, takže já ho nechci odsuzovat. Ale tento člověk v rámci odvodů je povinen dát „tři a půl miliardy“, kdyby to byl jeden, na veřejně prospěšné účely. A pro nás je to ten, který je povinen dát odvod. Ale pro toho, kdo žádá pro veřejně prospěšnou organizaci, pro ředitele divadel, pro charity, Diakonie, sociální pracoviště apod., tak pro toho on je donátor.

A paradoxně vám mohu ukázat organizace, které se starají o rodiny, které jsou rozpadlé proto, že otcové těchto rodin prohráli veškeré prostředky jako nemocní gambleři a provozovatelé nebo spíš předsedové ve správních organizacích se hrbí či drží čepici v ruce před majitelem herny, aby mu na provozování této zcela jistě bohulibé činnosti dal pár korun. To je přece šílené! To bych rád, abychom si uvědomili. Tedy pro mne je to šílené, pro mnohé možná ne. Ale v tom je šílenost tohoto zákona, která se nezměnila. Kdyby tady byl samozřejmě návrh v nějaké kombinaci, o které jsme mluvili, to znamená, že nikdo nebude moci žádat, všechny tyto peníze budou odvedeny na nějaký účet a tam stát, obce či tato veřejná instituce nebo stát jako takový tyto peníze bude rozdělovat na základě nějakého klíče, tak to bude určitě lepší, protože tento zákon ztratí základní a morální náboj.

A už jenom podotknu, už jenom na závěr, že my jsme pořád, i po této úpravě – vzkazuji směrem k panu ministrovi financí a vážím si toho, že tady je – země, která hazard zdaňuje nejméně nebo téměř nejméně ze všech nejenom okolních zemí, ale zemí ve světě. Toto je věc, která je tragická.

A ještě jednu věc, protože s ní mám osobní zkušenosti. To je ovlivňování, to je to, co v televizi říkali. Pane kolego, když jsem viděl, prostřednictvím předsedajícího, tutéž reportáž, já vždycky mám chuť hlasovat přesně opačně, než televize nám velí, protože mám osobní zkušenosti s tím, že většinou mluví pravdu jenom náhodou, a je úplně jedno, jestli je to televize veřejnoprávní anebo nějaká soukromá. Je totiž přece jenom naší věcí, jestli se ovlivňovat necháme.

V době, kdy jsem byl ještě ministrem a předsedou strany, jsem byl osloven jedním z významných zástupců společnosti Penta, který mě pozval na jednání a řekl mi, že se mnou chce jednat o tom, že je porušován zákon a že by byl rád, kdybych já zařídil, aby ten zákon byl napraven. Viděl to v tom, že jaksi není možno u nás, nebo teď už je, ale nebylo možno, hrát počítačové hry a sázet apod., protože to nebyl zákon, ale novela, která nebyla podepsána ministrem financí, i když už byla zpracována.

A pak vyjádřil, že strana, která zajistí, že zákon bude naplněn a zákon bude dodržen, tak strany, které bojují za zákonnost, tak dostanou od této společnosti 10 milionů korun. Já jsem se na to informoval u svého tehdejšího kolegy Kalouska, jestli je to porušení zákona. On řekl, že samozřejmě není, protože to spadá do úpravy národní, a poté jsem tedy tohoto pána informoval, že KDU-ČSL nesouhlasí s hazardem, to znamená, že ani v této podobě, byť to pro státní pokladnu je větší příjem, nebudeme pro takovouto změnu. Ve vší slušnosti jsme se rozloučili. Bohužel asi za 4 měsíce poté přesto, že KDU-ČSL přijala usnesení, že takovouto změnu podporovat nebudeme, tak pan tehdejší ministr Kalousek to sám podepsal. Věřte mi, do pokladny KDU nepřišla žádná odměna. To v žádném případě ne.

Tím chci říct jedinou věc. My každý osobně jsme dospělí lidé, jsme zodpovědní nejenom svému svědomí, ale také svým voličům a já pevně věřím, že všechny schůzky, všechny diskuse, všechny televize nám nemohou vzít naši čest, hlavně normální rozum, víme, co máme dělat, a lobbing se děje ve všech oblastech; já ho nevnímám jako něco zlého, protože pro mě nejsou nepřátelé provozovatelé všech těch her, pro mě jsou nepřátelé jenom v Poslanecké sněmovně a v Senátu, kteří tyto provozovatele podporují. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Čunkovi a dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, kolegyně mi říkala, prý jenom půlku!

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Přátelé, pardon, pane senátore, omlouvám se, že vás přerušuji. Já vás poprosím o klid! Chápu, že…

Senátor Jaroslav Kubera: To mně nevadí, já přidám a bude klid hned. To je ten nejmenší problém!

Řeknu vám dva axiomy. Největší gambleři kupodivu jsou poslanci a senátoři, protože ti hrají vabank! Protože oni jsou neustále tlačeni do situace, že nemůžou hlasovat tak, jak chtějí, protože by to jejich oponenti využili. Já jsem tady poslouchal diskusi. To byl jeden z tradičních předvolebních mítinků. Překvapilo mě, že tu předkladatelé nejsou. Už si své odpracovali, takže teď jsou někde na volbách, jak se omluvili. Neměli ani potřebu sem přijít. To je vidět, jak velkou důležitost tomuto zákonu přikládají.

Mě mrzí – mohl jsem mít Orlík dneska. To vy nevíte a stačila mi k tomu tato mince. (Ukazuje.) Já jsem požádal pana senátora Schwarzenberga, jestli bychom se nemohli vsadit o Orlík. On má orla, já pannu a podle toho, co padne, toho bude ten hrad. A on mi na to vyprávěl příhodu, jak v 16. století Lichtenštejnové prohráli zámek v kostkách. Tehdy se hodně hrály kostky, prohráli ho v kostkách.

Chci tím říct jenom to, že o peníze se hraje leccos, třeba i golf nebo tenis, a také je to hazard, také nikdo neví, jak to dopadne, hokej dokonce a další hry a nikomu to nevadí! Nikomu nevadí miliardy, které jsou prosázeny za Sazku a Sportku a sázejí velmi počestní lidé, kterým kdyby se řeklo gambler, tak by se urazili, že nejsou žádní gamleři. Sice pravda, každý týden utratí osm stovek za sázenky, ale gambleři nejsou. Gambleři jsou ti, co chodí do červeně osvícených čísel, o kterých jsem dlouho nevěděl, co to znamená, až mi to někdo vysvětlil, že je to jackpot. Já jsem to netušil, neumím dokonce ani podat sportu, ale to mě zase dnes někdo poučil, že prý stačí náhodná čísla, že si to řeknete a ono už to za vás všechno udělá. Jenom zaplatíte a pak čekáte, jestli to vyšlo, nebo nevyšlo.

Čili jednoduše řečeno, toto není zákon, který má regulovat hazard. Toto je jednoduchý předvolební trik, stejně jako to, co už jsme tady měli, a to, co tady ještě bude, i když to už přijato nebude, ať je to korupce, agenti… Mimochodem to, co říkal kolega Čunek, umíte si představit větší korupci, než když se peníze dají do jakéhosi fondu, ze kterého se budou rozdělovat? Přece znáte osudy dotací, vyšetřování v jižních Čechách! Proto jsem rád za návrh, který prošel sněmovnou, že alespoň obec, která tím trpí, která tam má automaty, tak peníze dostane jakoby náplast. A je pravda, že je to náplast velmi neseriózní. Tady všichni meldují pana prezidenta Klause, jak kdysi říkal, že nerozezná čisté a špinavé peníze. Samozřejmě, že je nerozezná. Nikdo se nestydí! Já už čekám, kdy se zpoplatní drogy, protože to by bylo pro kulturu, pro Národní divadlo a všichni by se měli! To by bylo prachů z marjánky, panečku! To bychom se měli! Je to pokrytectví, kdy stát se nestydí bojovat proti kouření a na druhé straně zvyšovat daně z cigaret, abych získal peníze na bohulibé účely, nebojí se chlastu, který je mnohem větším nebezpečím než gamblerství! Mnohem větším, ale ono se to nehodí! Vzpomeňte si, když jsem chtěl zavést daň z vína, jaký to byl křik! To nejde, to byste zničili vinaře! Ani haléř se neplatí z vína. Ani haléř, protože vinaři a vinařská lobby zafungovala.

Druhý fenomén je, že u nás nedělá zákony parlament, ale důchodovou reformu budou dělat penzijní fondy, zákony o zahradu většinou dělají společnosti, které se tím zabývají, ty připravují návrhy. Samozřejmě tak, aby jim to vyhovovalo! To je logické, na tom není nic špatného. Dojalo mě dnes číslo, které říkal pan Hermann na Čtyřiadvacítce, že budou žalovat stát o 48 miliard. Pan Janota má už tuto cifru poznamenánu, to znamená, že když to vyjde, tak dostaneme z tohoto zisku daně do státního rozpočtu, což je bezvadné. Samozřejmě, že takový zisk nikdy vykázán nebude.

Tento zákon je právní paskvil, to je bezpochyby. Na druhé straně je tam pro obce jakási větší pravomoc. Oni žijí ovšem ve velkých iluzích. To, že někdo je účastník řízení, vypadá moc hezky, ale občan neví, co to znamená. Znamená to, že ministerstvo licenci klidně vydá… To je asi, jako když je někdo účastník stavebního řízení a stavební odbor řekne, jeho připomínka se nám líbí, ale nebereme ji v úvahu a na shledanou! Takto to bude fungovat. Je to jenom klam a chýra.

Druhý klam a chýra starostů je, že před komunálními volbami řeknou občanům, které to samozřejmě štve, že místo normálního krámu je všude herna, tak mu řeknou, tak a konečně jsme něco udělali. A oni s hrůzou zjistí, že nic, protože herny tam budou samozřejmě stejně ještě tři roky, tak jak byly doteďka. Ale to už bude po volbách, to už nebude nikoho zajímat.

Tady někdo řekl, myslím senátor Oberfalzer, že by se sněmovna mohla sejít ještě 2. nebo 3. června, ale proč by to dělala? To už přece by k ničemu nebylo! To už by nebylo zajímavé, to už bude po všem. Tam by se jasně ukázalo, že by už neměla vůli, nicméně příští čtvrtek, to vůli ještě má! To přijme asi pět zákonů, u kterých je jasné, že nevstoupí v platnost za žádných okolností, a oni přesto se tam budou celý den předvádět, tak jako se mnozí předvádějí tady. Já mám tu výhodu, že nikam nekandiduji, takže můžu říkat pravdu, tak jak si to myslím.

Co já považuji za důležité pro budoucnost, abychom změnili systém, a mluvil jsem o tom i s těmi, kteří jsou aktéry heren, že by bylo do budoucna zajímavé, aby herny byly skutečně herny, ne aby v každé putyce někde v rohu byly tři automaty a hostinský říkal, já bez nich tady zkrachuji, což jistě znáte. Když nám to vezmete, tak hospody je konec. Mě tady živí ty tři automaty. Milý chlapče, jestli tě živí ty tři automaty, tak si otevři nějakou hernu, ale jestli neumíš uvařit a jídlo nestojí za nic a jenom automaty ti přináší to, že vůbec jsi schopen zaplatit nájemné za hospodu, tak o tom to přece není! Ale když bude herna pod kontrolou, kam děti nepřijdou, protože by je každý viděl, a tam budou soustředěny tyto přístroje, kde se bude dát spočítat, kolik jich je, jestli se ze všech platí, tak to je o něčem jiném! A kupodivu i společnosti na tuto verzi slyší, nebrání se tomu. Takže zanechme pokrytectví.

Samozřejmě dilema je obrovské, pro co hlasovat! Zákon je špatný. Tam není ani stanoveno pořádně, jak se to má vybírat. Na druhé straně, kdyby Svaz měst a obcí přemýšlel, tak daleko lepší řešení by bylo vrátit § 15, který jsme měli v posledním dobrém zákoně o obcích č. 367, že obec rozhoduje o provozovně, která narušuje životní prostředí. To znamená, někdo má licenci, ale licenci, za tu si nic nekoupíš! Ty musíš mít také, kde provozovat. Že mám licenci na nějakou živnostenskou činnost, ještě neznamená, že ji můžu provozovat. Jenom dopravci měli tu výhodu, že když měli licenci, tak museli dostat zakázku – právě to, co jsme dnes schválili, už končí tato doba. Licence není ještě nic. A kdyby obec řekla, že to narušuje životní prostředí, tak ta provozovna tady nebude.

Samozřejmě v praxi to může dopadnout tak, že obce budou rozlišovat, jakou provozovnu povolí, anebo nepovolí. Když to bude mít bratranec starosty, tak provozovnu povolíme, a toto je konkurence, tak tuto provozovnu nepovolíme. Tento pozměňovací návrh, pokud podepíše prezident, povede k tomu, že obce se budou chovat rozumě, protože si budou muset říct: Dobře, všechno striktně zakážeme. A co děti dostanou na Sportce, když z toho nebudeme mít nic, ani korunu?

Vzpomínám si, jak bylo drastické, když se tyto poplatky snížily. Mimochodem Ministerstvo financí bere polovinu správních poplatků za hrací automaty, aniž hne prstem, a přesto si kdysi prolobbovalo do zákona, že polovina se odvádí ministerstvu. Já jsem se tady několikrát pokoušel, a nikdy to nevyšlo, protože ministerstvo vždycky peníze potřebuje, tak se mi nikdy nepodařilo, abychom tyto peníze dali tam, kam patří, to znamená do obcí. Proč by z toho něco měla mít obec, která žádnou hernu nemá, nemá žádný automat? Takže tam, kde je problém, ať mají peníze, když už přistoupíme na hru, která se mi také nelíbí, že divadlo zkrachuje od 1. července! Už to, že účinnost je dána v červenci, je přece naprostá šílenost a není jediná! Zákon o veřejných zakázkách. Umí si někdo představit, co to bude znamenat, když pojedou do června podle starého, a teď pojedou podle dvou. Pořád budou muset dávat bacha: je to podle starého, nebo nového! Je to naprosté šílenství, bezvýznamné! Jenom volební trik, který má zaútočit na city občanů, kteří si přejí, aby se nehrálo.

Když ale obec zakáže automaty v celé obci a řekne jim, že městská doprava bude dvakrát tak drahá, protože nemá peníze, tak najednou zjihnou: no počkejte, to jsme nevěděli! Ono se velmi dobře vždycky říká to, to a to, zakažte toto a postihněte tyto, jenom ne proboha, aby se to nějakým způsobem nedotklo mě.

A zaujal mě pan senátor Dienstbier, když říkal, komplexní řešení bude nutné. To znamená, že my toto jen tak hrajeme, a pak to budeme muset stejně, protože je to ptákovina, nějakým způsobem opravit.

Takže já mám rozhodnutí jednoduché. Nebudu si házet korunou, nebudu hlasovat ani pro jednu variantu, protože bych se v jednom případě nemohl vyrovnat se svým svědomím a ve druhém případě bych zase porušil jiný princip.

Ať se každý zachová, jak chce. Samozřejmě jsme v obrovském tlaku, protože každý, kdo bude proti jenom z právních důvodů, tak bude obviněn, že jaksi byl zlobbován nebo – nevím, co se stalo. Je zvláštní, a teď tedy zaryji do vlastních řad, že poslanci ODS ve sněmovně hlasovali pro! Proč asi? Věděli také, že je to naprostá blbost. A takto tam hlasovali všichni, protože se to zrovna hodilo. A já nebudu hlasovat tak, jak se mi to zrovna hodí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Kapouna. Kolega Čunek technická poznámka.

Senátor Jiří Čunek: Jenom technicky. Chtěl bych, prostřednictvím předsedajícího, sdělit panu kolegovi Kuberovi, že teď nemluvil ve sněmovně. Tady nikdo nekandiduje. Tady kandiduje jenom kolega Schwarzenberg, a ten zřejmě usnul někde vedle. (Pobavení.) Zkrátka tady není! V každém případě tady nikdo nekandiduje. My jsme stejně nezávislí tak jako vy, pane kolego!

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Kapouna.

Senátor Karel Kapoun: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já jsem přemýšlel, jestli vůbec ještě mám vystoupit, protože řada věcí, které jsem chtěl sdělit, již tady sdělena byla. Přesto pár poznámek.

Důvod novely je jednoznačný. Chci tady jenom opravdu ještě smeknout před obrovským úsilím třeba v osobě Petra Víchy, za tu dlouholetou snahu, kdy se snažil domoci novely zákona a možnosti obcí získat omezovat na svém území neúměrný nárůst heren s výherními hracími přístroji, videoterminály apod. Je to těžká práce, on sám si to vyzkoušel, jak tady sdělil. Prostě je to práce senátora, poslance a samozřejmě zastupitele obce, kde tyto problémy nejvíce jsou vidět.

Chtěl bych se vrátit k projednávání této novely v podvýboru a ve výboru. Připomínky senátorů, kteří se toho zúčastnili, a samozřejmě i těch, kteří tam byli jako hosté, a opravdu tam byli většinou ti, kterých se tato novela nejvíc dotýkala, především represivním způsobem, tak největší zmínka byla o tom, že v odvodu z výtěžku jako provozovatelé nejsou uvedeny, nebo jsou z něj vyjmuty, příspěvkové organizace nebo státní fond. Projevilo se to opravdu v tom, že organizace jako Národní divadlo v Praze, v Brně prostě přijdou o veliké prostředky, které jim budou v jejich hospodaření chybět a nevědí v současné době, jak je mají nahradit. Jejich program je samozřejmě už zorganizován. A druhým důvodem je brzká platnost nebo účinnost této novely, to znamená 1. 7. 2010, že opravdu nevědí, jak dál.

Samozřejmě je to i záležitost sportovců – ČSTV, obrovská střešní organizace, která je dneska vyloženě závislá, i když financování není tak, jak by si představovali, na zdrojích ze Sazky a jeví se před nimi obrovské vakuum, kde nevědí, jak rychle a jak důrazně se dokáže naplnit.

Pro mě osobně je hlasování obrovské dilema. Já jsem místostarostou města, takže samozřejmě tady jsem schopen akceptovat a přijmout i ztotožnit se s těmito důvody, které tady jednotliví senátoři již přede mnou řekli. Protože tyto funkce vykonávají, také se zodpovídají za prostředí, které v obcích je, a mají s tím obrovské problémy.

Na druhou stranu jsem dlouholetým funkcionářem v tělovýchově a vím, jak hrozně těžce se tam tyto prostředky získávají, a jestliže tento zdroj, který léta fungoval, i když víme, na jakém – a v tom se ztotožňuji s panem senátorem Čunkem, že to je opravdu morální apel, z čeho dneska sport a tato veřejně prospěšná činnost je financována nebo může být financována tak, aby pokryla své potřeby. Myslím si, že to jsou dneska věci, kterými bychom se měli dále zabývat.

Tak, jak budu hlasovat, opravdu to bude pro mě dilema a do poslední chvíle se budu rozhodovat, jak to udělám. Ale rád bych se ještě tady před vámi všemi ztotožnil s tím, že už jen první výstup pana senátora Dienstbiera, kde říká, ať už to dopadne, jak to dopadne, jestli dneska tuto novelu schválíme, anebo neschválíme, tak abychom se nějakým doprovodným usnesením dneska dohodli na tom, že bychom s tím měli do příští schůze Senátu něco udělat a zkusit předložit komplexnější, a řekl bych, i trošku propracovanější a konsensuálnější návrh novely tak, aby opravdu byla připravena k tomu, abychom ji mohli předložit nové sněmovně.

Prohibice hazardu si myslím, že není řešení. Řešením je slušná regulace tak, aby – a všichni to víme, bylo to tady několikrát zmíněno, že přirozená soutěživost, hravost člověka musí dojít k nějakému naplnění, ale musí, a s tím opravdu souhlasím, být nějak regulována. Ale zakazovat ji, to si myslím, že řešení není. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Venhodovou. Zatím je poslední přihlášenou do diskuse.

Senátorka Alena Venhodová: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážení kolegyně, já bych chtěla jenom pár poznámek, protože většina z toho, co jsem jako argumenty chtěla sdělit, tady zaznělo. Ale souhlasím s panem senátorem Kapounem, že je potřeba, abychom se urychleně nějakou komplexní formou, která ovšem zahrne i námitky, dané formou pozměňovacích návrhů do původního návrhu, která je tam začlení, zakomponuje. Totiž pohled na problematiku hazardu je velmi složitý nejen z toho důvodu, že ničí a vlastně ohrožuje část rodin v jejich existenci, on je to skutečně i alkoholismus. A jestliže tady hazardem část společnosti vydělává zase na veřejně prospěšné aktivity na straně druhé, jako je kultura a sport, zdaňuje někdo třeba výčepní alkoholu tam, kde nechají tátu propít výplatu? Vždyť to přece nefunguje ani v této sféře! Je to o zodpovědnosti jedinců a o tom, jak fungují základní nastavená pravidla. Jsou různé formy, jak přijít o peníze! Je to i nezodpovědným půjčováním, je to nezodpovědným zadlužováním. A já tady vidím základní problém nejenom v nedostatečné funkci dohledu státu nad vybíráním a skutečně povolováním a dozorováním průběhu a provozu v těchto hernách, které ne všechny jsou pod přímou systematickou kontrolou, jako je třeba Sazka nebo jiné. Ale jsou to opravdu různá kasina, různé herny, které fungují prapodivně.

A tady vidím jinou věc. My předáme kompetence samosprávám, aby herny povolovaly, zakazovaly nebo hlídaly. My vlastně přeneseme zodpovědnost o článek níž, ale mají vedení obcí skutečnou sílu k tomu, aby pokud tam nějaké herny budou, aby byla schopna dozorovat a kontrolovat a v podstatě zajišťovat tento jejich provoz! Tak, jak o tom mluvil kolega Horník, přece kontrolní činnost je velice, bych řekla, i riziková, a jestli mluví o celní správě nebo o příslušnících, zaměstnancích policie a rozšíření nějakého kontrolního oddělení, které by tuto činnost dozorovalo, to je všechno otázka, kterou musí na sebe přejmout Ministerstvo financí nebo stát, ale nemůžou toto v takové formě dozorovat obce! Ony na to nemají ani sílu, ani peníze!

A pak také otázka morální hranice. Nepřenášíme náhodou možnost zkorumpovatelnosti nebo nějakého jiného ovlivňování do jiné roviny, pokud to nebude mít dáno jasná pravidla a jasný dohled? To jsou všechno argumenty, které je skutečně potřeba zvážit. A já myslím, život je to, co řekl kolega Kubera, že je škoda toho, že vypadl § 15 ze zákona o obcích, tak tam, kde obce měly možnost určovat zařízení a vydávat povolení ve větším rozsahu na svém území, že to je záležitost, která by k regulaci stačila, to, co se přijalo formou nesprávného přílepku k zákonu minulému, k zákonu o sportu, kterou navrhl kolega Kubera, to je určitá možnost financí obcím právě ze strany provozování hazardu. Čili nějaké prvky ve hře jsou, ale základní problém, který já vidím, je ve výchově, ve vzdělání, ve školství. Prostě musí být zkvalitněna natolik etická a morální výchova i ve školství odmala tak, aby i děti už od dětského věku se nemusely jenom hlídat zákazem, ale aby výchovně byly vedeny k tomu, že hra je připravuje o peníze, tak jako nemají přístup k alkoholu, že půjčování si peněz je špatné. Musí být vedeny a vychovávány k ekonomické zodpovědnosti. A jestli se někdo narodí s povahou gamblera a rodinné prostředí mu to umožní, tak toto nemůže opravdu zachraňovat společnost. Toto prostě je jev, který byl, je a bude.

Takže já, promiňte, v této fázi tak, jak je návrh podán, v životě jsem nejednala s nikým z žádné herní nebo loterijní společnosti, tyto lidi ani neznám, ale protože tam vidím nevyváženost, a to, co by z toho vyplývalo, tak já se v této fázi zdržím hlasování a budu se velmi ráda podílet na nějakém propracovanějším návrhu, který by mohl vzejít z půdy Senátu jako další v řadě, když první nám ve sněmovně zaparkovali, aby ho pak nahradili tímto.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a o slovo se přihlásil pan ministr Janota. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych tady vlastně ani dneska nemusel být, ale jsem rád, že jsem to slyšel, protože debata byla v lecčems poučná. Nebudu opakovat to, co tady bylo řečeno. Pokusím se zareagovat na některé věci.

Co se týče předkladatelů, to, že tady nejsou, o to asi budu více interpelován ve sněmovně, protože minimálně jedním z nich jsem byl interpelován asi pětkrát, takže zřejmě tady už mu to asi stačilo, proto zřejmě sem ani nepřišel, ve vztahu k této normě.

Jinak co je největší problém? Největší problém je, že zákon, který je nedokonalý a v podstatě, ať mi vykládá z vás, kdo chce, co chce, jste tady legislativci, já prostě videoterminály zakázat nemohu! Jestliže žádost obsahuje všechny náležitosti, které má, tak já nemám jinou možnost, než to povolit. Ať se mi to líbí, či nelíbí! A to se stejně touto novelou nemění. To je první věc. Nadávejte na Ministerstvo financí za to, že není třeba dokonalý dozor, dohled, že je tam lidí málo. To všechno může být pravda. Je to věc, která se dá řešit exekutivně na úrovni Ministerstva financí. Nevím tedy, kdo to bude dělat za ty finanční prostředky, ale je to aspoň reálný fakt.

Co se týče dalších věcí, já jsem byl permanentně napadán za jakousi korupci a ministerstvo. Já jsem nechtěl, aby povolení dávalo ministerstvo! Já jsem chtěl, aby žádosti schvalovali starostové, aby to obec, zastupitelstvo tyto věci schvalovalo. To byl návrh Ministerstva financí, který prošel i vládou a který nakonec měl v důsledku toho, že už normální legislativní proces nebyl možný, tak měl projít ve sněmovně a byl dán poslancům, všem poslancům, všem politickým stranám k využití. Někteří ho nevyužili vůbec, někteří ho využili po svém, že ho v podstatě zamítli, resp. někteří si z něj vzali asi dva body.

A abych tady nemluvil jen tak, tak můžu říct, co jsme v návrhu navrhovali konkrétně. To zase nebyl pro mě tak složitý úkol a myslím si, že v tomto smyslu jsme problém řešit chtěli. Já vám to tady sdělím. Je to sedm bodů. Velmi to zkrátím:

1. Zprůhlednění odvodů a užití části výtěžku na veřejně prospěšné účely až do úrovně konečného příjemce – nikoliv provázané subjekty. Transparentnost, nějaký konečný uživatel, který bude garantovat veřejně prospěšné účely.

2. Oprávnění obcí povolovat na svých územních obvodech videoloterijní terminály, chcete-li koncové stanice.

3. Rozšíření zmocnění obcí k vydávání regulačních obecně závazných vyhlášek ve vztahu k interaktivním videoterminálům.

4. Obecné zvýšení odvodů na veřejně prospěšné účely. Tam jsou sazby myslím 6, 8, 10, 15, 20. My jsme chtěli tyto sazby zvýšit.

Pak tam byla určitá zpřesnění ve vztahu ke kasinům, aby karetní hry, pokery při nějakých soutěžích, aby se mohly hrát pouze v kasinech, protože tam se aspoň z toho platí jakýsi odvod. Jinak ne.

Zavedení místních poplatků za videoterminály zhruba ve stejné výši jako za původní výherní hrací přístroje.

A zavedení přechodného období pro stávající povolení. My jsme spekulovali a na úrovni legislativní rady vlády nám bylo doporučeno 5 let. Dneska tam je hranice jiná, ale ta vznikla na půdě sněmovny. Takže tolik k tomu.

Co se týče dalších věcí, já mám výhodu, že hlasovat nebudu, nemusím. Na druhé straně, ani tady nebudu lobbovat, jako jsem lobboval ráno, protože jsem byl přesvědčen, že to je věc podstatná a důležitá, tak jsem se o to s panem senátorem Pakostou víc pral, ale tady jenom budu konstatovat některá fakta.

Věcný záměr. Ano, několik věcných záměrů nového zákona už bylo na Ministerstvu financí. Poslední, který dneska projednávala komise finanční a správní legislativní rady vlády, byl touto komisí schválen. Čili se posouvá někam do nějakého legislativního procesu. Pochopitelně jestliže to dobře skončí, pak nebude platit dříve než k 1. 1. 2012. To vás chci ujistit. Takže buď bude něco, nebo nebude nic až do roku 2012. Že náš zákon je příliš liberální, s tímto názorem souhlasím, ale tuto liberálnost jsme nechtěli ani tímto měnit! To jenom bych chtěl podotknout.

Co se týče paragrafu, který zmiňoval pan Kubera, naprosto s ním souhlasím, ale vy jste sami tento paragraf vypustili, protože v uvozovkách obce ho někdy zneužívaly k některým blokačním aktivitám, a proto jste ho sami vypustili. Takže na jedné straně byl tento paragraf dobrý, na druhé straně si přesně pamatuji, za jaké situace byl vypuštěn. Ale ten by tento problém zcela určitě řešil.

Chci říct tolik. Notifikace není problém, elementární problém. Lze celý proces spustit tak, že do doby, než bude notifikace schválena, tak do té doby se nebudou povolovat žádné věci. Jinak, pakliže nebude žádná změna, tak vám garantuji, že žádný ministr financí si nedovolí stávající žádosti na videoterminály, tak jak budou docházet, nepovolovat.

Prostě povolí je. Nechá si jen precizně zkontrolovat všechny formálně právní náležitosti, protože nic jiného mu nezbude. Takže tolik k této věci.

Co se týká nového zákona, to je běh na dlouhou trať a uvidíme, co z toho bude.

Chci za ministerstvo financí říci, že jsme byli permanentně kritizováni, že tady vznikají Hongkongy, Makaa apod., takže jsem dostal od premiéra za úkol předložit jakousi dílčí novelu. My jsme toto udělali. Postup byl malinko nestandardní v tom směru, že už na to nebyl čas. Ale je na vás, jak s touto novelou naložíte. Tato novela nakonec není z dílny ministerstva financí, ale jestliže se někdo chlubí, že to je jejich materiál, jejich návrh, nebudu to nikomu ani vyvracet, ani nebudu o to bojovat, ale byl to určitý pokus, který byl ze strany ministerstva financí vykonán. Pokud toto skončím patem, tak dlouho nebude nic. Nevím, kdy se vám dostane na stůl věcný záměr, ten, který dneska prošel komisí pro právo finanční a správní, možná za čtyři měsíce. Já nevím, nechci to tipovat. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Prosím pana kolega Oberfalzera.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pan ministr si automaticky sedl na židli předkladatele. (Smích.) Tím byste ovšem vzal všechno na svou hlavu. (Ministr Eduard Janota opouští uvedené místo a míří na galerii.) Chtěl bych učinit jenom pár krátkých poznámek.

Z průběhu diskuse vidím, že se někteří baví o regulaci a někteří o zákazu. Nejemotivnější argumenty v podstatě hovoří o zákazu hazardu. Ať jsou to sebevrazi na paneláku paní kolegyně Paukrtové, nebo pradleny peněz v regionu pana kolegy Lebedy či jiné fenomény, to je přece volání po zákazu. Ale o tom ten zákon není. Předpokládám, že návrh se týká regulace. Regulace znamená, že budou moci obce vytlačit tyto jevy do nějakých teritorií, v některých případech možná ideálně do sousedních měst, to nevím. Znamená to tedy, že příslušný sebevrah bude skákat o pár ulic dál. Znamená to, že pradleny přemístí své pračky o pár ulic dál.

Domnívám se, že objektivní důvod pro to, aby byla tato novela podávána s takovým spěchem, dokonce s tak velkým spěchem, že ani navrhovatelé ji nestihli doprovodit sem, k nám do Senátu, že takový objektivní důvod skutečně neexistuje. Jestliže – já to opakuji, neslyšel jsem na to seriozní odpověď – senátní návrh, s kterým mohla sněmovna pracovat, přizpůsobit ho nějakému svému ideálu, tam leží ladem a my tady řešíme sedm, deset nebo osm dní před volbami návrh, který nelze opravovat, ačkoli má zjevné chyby?

Samozřejmě můžeme, a já se k tomu hlásím, připravit senátní iniciativu, kterou poopravíme některé věci, a já jsem připraven na tom pracovat případně sám, základní věci, které považuji za chybné, v tomto návrhu opravit příští novelkou. Principiálně si myslím, že to je strašlivé, protože tady čím dál tím častěji hovoříme o tom, že přijmeme blbost, ale že ji rychle opravíme, takže se nemusíme toho bát. Stává se to dneska už legislativní normou a já nevím, proč bychom toto měli přijímat. Nicméně ano, můžeme přijmout tuto novelku, některé věci opraví, nemusíme se bát notifikace, to je potěšující zpráva. Ovšem třeba zpráva pro Národní divadlo, že od 1. července, to znamená uprostřed rozpočtového roku, přichází o x milionů, s kterými počítalo, a to žádná naše novela nespraví, protože pokud by byla schválena, pak to bude někdy na konci roku, ne-li na začátku příštího, neboť ještě musí přijít k nám – to jsou věci, které se nenapraví a kterými prostě, s odpuštěním, házíme vidle do chodu nějakých věcí. A vůbec nerozumím tomu, z jakého důvodu tady muselo být datum účinnosti 1. července. To fakt nechápu. A nechápu, proč bych se měl podílet na takovémto bláznění. Víte, že grunt, a teď jsme tady slyšeli, že dokonce i zámek bylo možno prohrát i v minulosti. Pamatujete si jistě na pěkné záběry ze starých prvorepublikových filmů, jak policejní šťára vtrhne do jakési místnůstky za kuchyní, kde pánové v motýlcích ve zcela zakouřené místnosti hrají plátýnko. Všichni asi chápeme, že hazard si to místo najde a že je lepší, aby zde měl nějaký legální rámec a aby z toho měla společnost aspoň dílčí prospěch, když už se tomu nedá zabránit.

Mám pocit, že tak jak někteří mluvili v podstatě nepřímo o zákazu, také jakoby nepřímo mluvili o tom, že když odsuneme hernu ze středu města, vyléčíme toho gamblera, zachráníme jeho rodinu a pomůžeme tudíž i státu, protože nebude mít na sociální podpoře další skupinu obyvatel. Já si to nemyslím. A nemyslím si, že na řešení, které tímto směrem vůbec nejde, máme tak strašlivý spěch.

Nezlobte se, setrvávám na tom, že to nemohu podpořit, že to je populistické. Nebráním se jakémukoli řešení, ale vysvětlete mi, co mají dělat instituce, které počítaly s nějakými rozpočtovými prostředky v druhé polovině tohoto roku.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím paní kolegyni Bayerovou. (Jmenovaná hovoří na galerii s ministrem financí.) Paní kolegyně Bayerová má slovo. Prosím, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dovoluji si v rámci tohoto zákona přednést pozměňovací návrh. (Námitky.) Nemůžu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ještě je obecná rozprava. Je možné obecně zdůvodnit výhrady.

Senátorka Marta Bayerová: Dobře, jenom to přečtu. (Hlasy: Nelze.) Tak ne. Avizuji, že mám pozměňovací návrh. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Teď prosím kolegu Janalíka. Technická poznámka.

Senátor Jaroslav Kubera: Jen pro ty, kteří si vsadili. Po první třetině prohráváme s Finskem 0:1.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím kolegu Janalíka. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já už jsem se jednou odhlásil, protože to, co jsem chtěl říci, řekli kolegové. Ale přiznám se, že teď mě vystoupení pana ministra znovu evokovalo a donutilo vystoupit. Protože jestliže ministerstvo financí nemá možnost něco řešit a přenese odpovědnost na obce, tak jak to pak mají řešit obce, které mají přece mnohem menší možnosti z hlediska odborného posouzení. My vydáme vyhlášku, každá obec tu vyhlášku vydá jinou, protože má různé možnosti právního oddělení, pak nám ji zruší oddělení státního dozoru, takže nebude fungovat vůbec nic. Když pominu, že do toho vstoupí iniciativně zastupitelé, nedovedu si představit, za co všechno bychom měli na těch obcích zodpovídat. Tady je přece jasná role státu. Navíc bylo řečeno, že novela neřeší například videoterminály.

Takže mám takový pocit, že my všichni, ať chceme hlasovat tak či onak, říkáme, že předložený materiál je špatný a jeho schválení si zdůvodňujeme tím, pro své klidné spaní, že okamžitě, jakmile ho schválíme, začneme pracovat na jeho změně. Vím, že změna je v této době takovým mottem všude, v Americe to začal pan prezident Obama – změna. Ale já si myslím, že udělat něco špatně a vědět, že to je špatně a pak to měnit, tak to prostě nedělejme špatně a udělejme to hned pořádně. Takže já nemohu pro tuto novelu hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: A prosím pana kolegu Sefziga.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Mám spíš technickou poznámku. Dvakrát tady zaznělo od nás, že města pravděpodobně nemají kapacitu, když nemá kapacitu ani ministerstvo financí, na to, aby to kontrolovala.

Dostali jsme všichni dopis od Svazu měst a obcí, který se k novele hrdě hlásí, nehledě k tomu, že řada z nás má různá memoranda. Já mám memorandum od starostů části Plzně, kteří naopak podporují tuto novelu, určitě by to nečinili v případě, že by neměli kapacity na to, aby to prováděli – aby kontrolu neprováděli.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Drymla.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předem bych chtěl upozornit, že jsem asi předpojatý, protože sázím Sportku, a tím podporuji český sport. Dělám to vědomě a nestydím se za to, možná ne jako jeden z předkladatelů, který podle mě je zaujatý daleko více.

Dále mě – tak jako moje předřečníky – mrzí určitá neúcta předkladatelů a kolegů ze sněmovny, bohužel i naší strany, kteří asi nepociťovali za nutné nám některé sporné body objasnit na zasedání klubu včera, nebo dokonce dnes tady na plénu. (Hluk v sále. Předsedající žádá o klid.) Já chápu, že kolegu Kuberu, který si jistě vsadil, výsledek hokeje – prostřednictvím paní předsedající – zajímá možná víc než to, co tady chci říci.

Jaké byly cíle této novely? Podle důvodové zprávy jde o posílení transparentnosti a regulaci v této oblasti. Starostové, Svaz měst a obcí, chtějí regulovat a zabránit hazardu v ČR. Chachacha! Chtějí to regulovat místo státu. Budeme první ve světě, pokud se nám to podaří. Opakuji – budeme první ve světě. Cesta do pekel je dlážděná samými krásnými předsevzetími, a to napříč politickými stranami. Qui bono? V čí prospěch? Proč tak narychlo? Přesně před volbami!

Někteří říkají, že chtějí těch pět miliard. Tak volají někteří starostové měst a obcí. Někdy se člověk diví, jestli ještě ve sněmovně a v Senátu rozhodují politici a politické strany, nebo jenom skupina současných – zatím současných – starostů napříč politickým spektrem.

Vážení, technický pokrok spojený s hazardem však neovlivníme. Chceme snad kontrolovat i internet? Hlavním viníkem současné situace v oblasti hazardu je podle mého názoru především ministerstvo financí. A to dlouhodobě. Selhala jednoznačně kontrolní činnost státu a tím i ministerstva financí v oblasti hazardu. Jak jsme se přesvědčili, dokonce prakticky neexistuje. Mimo Sazku. Protože státní dozor – a to už tady bylo řečeno – nemá peníze. (Hluk v sále.) Paní předsedající, vaším prostřednictvím, kdyby pan senátor Julínek, předseda senátorského klubu ODS – paní předsedající, prosím, připomeňte panu senátorovi Julínkovi, že jsem se obrátil vaším prostřednictvím, jinak prosím o stenozáznam pro pana senátora Julínka, že to bylo prostřednictvím – přes vás, paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já vás všechny vedu k pořádku, když dovolíte. Myslím si, že bychom měli zachovat důstojnost jednání Senátu. Děkuji.

Senátor Vladimír Dryml: Protože státní dozor nemá peníze na přesčasy inspektorů, je tam jenom 16 lidí, kteří vůbec nemají čas na kontrolní činnost, neboť řeší pouze rozklady. Uvědomme si, že se má kontrolovat možná 130, možná více miliard. Výjimky na videoterminály dosáhly vrcholu za působení známého finančního experta na odhady deficitu státního rozpočtu roku 2009, kdy bylo prorokováno, že to bude 30 miliard, bylo to více než 200. A proslaveného tvůrce super odborného tvrzení, že žádná hospodářská krize se nás nedotkne. Ostatně současný ministr financí byl jeho pravou rukou na ministerstvu financí. Prostě experti!

Ministerstvo financí nezvládlo svoji kontrolní funkci a lidová tvořivost v PS, spojená možná s touhou po určité pomstě, dostala zelenou. Co na tom, že nepovedenou novelou je ohrožováno financování českého sportu. Že Národní divadlo a jiné instituce volají o pomoc. Jistě jste všichni dostali tyto dopisy, nebo tyto dopisy. (Ukazuje.) Co na tom, že budeme nuceni hlasovat v rozporu s jasnou směrnicí, a teď pro Parlamentní institut – jde o směrnici 98/34 Evropského společenství. Co je nám po sportu, kultuře, hlavně že budeme moci říkat, že bojujeme proti hazardu a budeme si moci také sáhnout na peníze z hazardu na té naší zahrádce. Protože já nevěřím tomu, že všichni starostové v celé republice tento zákaz, tyto pravomoci, které by mohli dostat touto novelou, využijí. Naopak je zneužijí a bude veselo.

Když dostaneme peníze do obce, upíšeme se, vážení starostové, třeba čertu? My ani divadla, ani sportovní jednoty nepotřebujeme? A každého, kdo s námi nesouhlasí, okamžitě obviníme, že podporuje hazard a že je určitě zlobbován. Starostové však nelobbují? Nalijme si tedy čistého vína, i když pěkně zakaleného.

Kdo z předkladatelů a proč a v čí prospěch zakázal z hazardu podporovat příspěvkové organizace státu, jako například divadla? To je legitimní otázka. To je jeden z problémů této novely. Nejen divadla, ale i další instituce, které zcela jistě dělají veřejně prospěšnou činnost. Jsou to i nemocnice. Za druhé: Kdo a proč ohrožuje Sazku? Především je to chyba zákona, že akcionáři jsou určité svazy, ale její akcionáři jsou sportovní svazy, od ČSTV, Sokol až po Orla! Je jich devět, pro zajímavost, a sdružují tisíce sportovců!

Někteří mi mohou namítnout, že se peníze nedostanou až do jejich obcí. Ale to není problém nás, to není problém obcí, to je problém svazů, ty si tam musí udělat pořádek.

Který úředník ministerstva financí a který politik ponese zodpovědnost a zaplatí ty finanční arbitráže, kterými hrozí provozovatelé sázkových her a podnikatelé v herním průmyslu? Ti investoři? A jaké budou sankce od Evropské unie? Jak to zatíží státní rozpočet, který je velmi napjatý, a kde vezme ministr financí ty prostředky na sankce, ale především na podporu sportu, který počítal s určitou finanční injekcí, a na podporu kultury, a to, vážení, od 1. července tohoto roku? Asi ho to nebolí a říká si „po mně potopa“.

Při tom ale nese velkou část této viny. Hazard je vždy přímo nebo nepřímo spojen s kriminalitou. To tady také zaznělo. Jak je však možné, že někdo ve sněmovně ani zde v Senátu nemluví o bezpečnostních rizicích, až obce dostanou ve světě nebývalé pravomoci pro oblast hazardu. Co na to protikorupční programy politických stran, kterými se nyní všichni před volbami tak oháníme?

Všichni říkají, že je to špatný zákon nebo spíše novela zákona. Ale lepší něco, nežli nic. Po volbách to opravíme. To tady také zaznělo. Ministerstvo financí, vážení, ale říká, že na to nestačí ani dva roky. To je z jednání, které bylo ve středu, na podvýboru pro sport, a byla to slova náměstka ministra financí. Tak kdo a proč nám tedy tak lže?

Hazard je nutné zlo, které nikdo nikdy nevymýtil a nevymýtí. Je tedy potřeba a povinnost ho důsledně regulovat a kontrolovat. To všude na světě, a tady to zaznělo, dělá stát prostřednictvím zvláštního úřadu dohledu, a výtěžky jdou do obecně prospěšných oblastí. Ne však do pokladen obcí a měst. Jsme opět exoty celému civilizovanému světu. Kašleme asi na tisíce sportovců a kulturu, kde především divadla vychovávají spolu se školami generace lidí ke kulturnosti národa.

Možná že kulturní barbarství, mamon a moc se stávají modlou v české politice. Nepamatuji si také, že ve volebním programu ČSSD by byl boj proti podpoře českého sportu nebo dokonce kultury a divadel.

Jak to tedy chceme sportu a kultuře ten neočekávaný, zdůrazňuji neočekávaný finanční výpadek nahradit? Je na to někdo připraven? To už ale nikdo neříká a politici hrají mrtvého brouka. Zájem místních samospráv se tady nadřazuje národním zájmům a budoucnosti národa. Jen vážný aspirant na cenu Neználek roku se může domnívat, že samosprávy dlouhodobě, zdůrazňuji, dlouhodobě omezí a budou účinně regulovat hazard v naší zemi.

Konkrétní nebezpečí této novely jsou v tom, že se výrazně rozšiřuje korupční prostředí a prostor ke zneužívání obecně závazných vyhlášek v zájmu určitých podnikatelských skupin. Kde může dojít i k omezení při likvidaci konkurence. Novela přispěje vniknutí rizikového zahraničního kapitálu právě s těmi mafiánskými praktikami, které tady zazněly. Rozšiřují se i rizika korupce na všechny oblasti sázkového a loterijního trhu. Zatímco v minulosti to bylo výhradně pouze u hracích automatů.

Přenesením neomezených povolovacích pravomocí na úroveň územních samospráv rezignuje stát na jednu ze svých důležitých funkcí, kontrolu sázkového a loterijního průmyslu. Kontrolu transparentnosti provozovatelů a původu jejich kapitálu. Novela zcela rezignovala na řešení nelegálního provozování loterií a sázkových her na území České republiky, protože v dnešní době jsou již zaznamenávány desítky nelegálních provozovatelů her všeho druhu.

Ještě k jedné věci. Notifikace. Včera nám během zasedání podvýboru pro sport pan náměstek ministra financí Zídek sdělil, že přijetí této novely může způsobit, ne že ne, může způsobit zahájení řízení proti České republice ze strany Evropské komise, a to pro porušení smlouvy o přistoupení k Evropské unii. Upozorňuji, že se použila technická novela jako nosič této novely.

V současné době totiž běží tříměsíční notifikační lhůta, během níž mají ostatní členské státy EU právo vyjádřit se k novele, a tato lhůta musí být dodržena. Její nedodržení má stejné důsledky, jako kdyby notifikace nebyla zahájena a provedena vůbec. Tato lhůta bohužel končí až koncem července, 28. 7. přesně roku 2010, a proto tedy podle mého názoru by neměla být novela schválena s účinností k 1. 7. 2009. Velmi mě zaráží, že předkladatelé této novely nevěděli o této věci, anebo ji úmyslně podcenili. Pokud tak dnes učiníme, upřeme právo ostatním členským státům připomínky k této novele a porušujeme směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 98/34 Evropského společenství.

Když jsem se pana náměstka Zídka zeptal, kdo osobně převezme odpovědnost za nedodržení této směrnice a případné žaloby proti České republice a náhrady škody či arbitráže, nevyjádřil se k tomu, čemuž rozumím. Během pár týdnů totiž na ministerstvu nemusí být.

Ptám se znovu, tentokrát odpovědnějšího pana ministra financí Eduarda Janoty. Pane ministře, převezmete osobní zodpovědnost za důsledky přijetí této novely osobně vy, nebo budete mlčet? A budete dávat víc peněz obcím ze státní pokladny, nebo si ty obce ty výpadky budou muset vzít z toho hazardu? A jak si tedy poradíte s tím, že v příspěvkových organizacích státních, kde se počítá s tím příspěvkem, dojde k výpadku od 1. července?

Abych nepodléhal některým dojmům nebo některým legislativcům, tady vidíte, že skutečně to je z Bruselu. To je TRIS 2010 Evropské komise, kde tento zákon je. Je tady i datum, kde dojde k tomu, že už nemusí být brány na zřetel žádné připomínky, a to datum je 28. 7. 2010.

Z výše uvedeného a z toho, co jsem tady řekl, vychází dva právní důsledky. Nově přijatý zákon bude neaplikovatelný. To znamená, že při jakémkoli soudním řízení v České republice, kdo se bude na tento nový zákon odvolávat, bude český soud vázán zákony EU a bude muset aplikaci tohoto zákona odmítnout. Upozorňuji tady na tyto možnosti.

A za druhé Komise EU může vůči České republice, je pravda, že nemusí, ale může zahájit soudní řízení pro porušení zákona EU. Hazard, vážení, je totiž regulován i v Evropské unii. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, a než dám slovo paní senátorce Soně Paukrtové, která je přihlášena s přednostním právem, tak bych vás, kolegyně a kolegové, spíš kolegové, skutečně požádala, abyste si svoje debaty přenesli do kuloárů. Považuji za docela ne zrovna slušné vůči tomu, kdo vystupuje, když stojíte zády k řečnickému pultu a řešíte si své věci. Připadám si tu jak ve sněmovně, a to, myslím, není úplně dobře. Prosím, slovo má paní senátorka Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, opravdu jen krátce, ráda bych vaším prostřednictvím panu senátoru Drymlovi vzkázala, že obce se na základě tohoto zákona mají stát účastníky řízení, které vede ministerstvo financí. Nedovedu si představit, jak démonicky obce využijí tohoto svého práva, býti účastníkem řízení, k rozšíření korupčního prostředí v České republice. To si doopravdy nedovedu představit.

A kromě toho tady bylo řečeno, že pan ministr v zásadě nemá žádnou možnost neudělit licenci k provozování videoherního hracího automatu. Obec mu v tom může možná zabránit. Tady nejde o žádný přesun obrovitých kompetencí na samosprávy a vytváření korupčního prostředí. Promiňte mi, já jsem nechtěla naše jednání zdržovat, ale kvůli starostům a kvůli obcím, které nás možná i sledují, je potřeba říct, jak se věci doopravdy mají. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, chci říci, že v tomto případě nejsem podjatý, neboť nesázím, ani se nijak neúčastním hazardu a ušetřené vklady by možná daly i na kousek toho Orlíku, o kterém hovořil kolega Kubera.

Ale já chci říci tolik. Nemám v této chvíli tušení, jak bych měl hlasovat. Je tady spousta hlasů pro schválení. Chce to Svaz měst a obcí, zároveň na straně druhé je tady spousta hlasů, že to je legislativní paskvil a že bychom ho měli zamítnout. Já to skutečně nevím, a toto dilema vyřeším tak, že se hlasování nezúčastním vůbec. Je to řešení možná zbabělé, ale nějak jsem se rozhodnout musel. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní místopředsedkyně, opravdu jenom fakticky krátce, protože tady tolikrát zaznělo divadlo a financování divadel a příspěvkových organizací, což samozřejmě ten zákon přináší, že příspěvkové organizace, které jsou přímo napojeny na rozpočet obcí, z toho vylučuje.

Chtěl jsem jenom připomenout, jestli jste si všimli snahy třeba Magistrátu hlavního města Prahy, který se více než 12 let snaží transformovat příspěvkové organizace na obecně prospěšné společnosti nebo na jakékoliv veřejnoprávní instituce. Tento zákon stále ještě chybí.

Ať to budou třeba akciové společnosti se stoprocentní účastí města, mimochodem, ona taková příspěvková organizace, co se týče divadla, se svými mzdovými tabulkami a tarify je takřka neřiditelná organizace. To je pozůstatek minulosti, relikt. Ty příspěvkové organizace, kde jsou ty chlívečky, vy to všichni znáte. Mzdové výdaje, ostatní osobní výdaje, investiční.

Jen jsem chtěl říci, že mně těch institucí samozřejmě je líto, ale většina divadel nejsou příspěvkové organizace, a pokud ta města dostanou vyšší poplatky z těch videoterminálů, mohou jim ty příspěvky zvýšit. Ono to vlastně půjde z jedné kapsy do druhé. Já bych je tak nelitoval, nevím, jestli to tady můžu říct, ale Národní divadlo v Praze dostává ze státního rozpočtu, a pan ministr mi to jistě potvrdí, jsou tady oba dva ministři kultury, 1,3 milionů korun denně. Myslím si, že je ty videoterminály asi nevytrhnou. Děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a ještě se o slovo přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte, vážená paní předsedající, abych vaším prostřednictvím řekl paní senátorce Soně Paukrtové, že to není názor pana dr. Drymla, to je názor odborných expertů. Odborných expertů i evropských. Takže budu jenom velmi rád, když bude pravda to, co jste tady řekla vy, a já se budu mýlit. Budu velmi, velmi rád.

A k těm divadlům, ano, souhlasím. Ale uvědomme si, že dnes je 20. května a zákon má platit od 1. července. Jsem zvědav, jak to ta města stihnou dodat tomu Národnímu divadlu v Praze a v Brně ty peníze. Ale budu jenom a jenom rád, když ty peníze dostanou, protože se domnívám, že kultura, a Národní divadlo k tomu jistě patří, dostane to, s čím na začátku roku, zdůrazňuji, na začátku roku, počítalo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vše vyřízeno. Poslední zatím do diskuse je přihlášen pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Kolegyně, kolegové, k té notifikaci. Podle mých informací, a už to tady pan ministr trošku naznačoval, notifikační proces k zákonu o loteriích a jiných podobných hrách v současné době neprobíhá. Probíhající notifikační proces ke směrnici Evropského parlamentu, Rady 98/34 ES, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, se týká technických požadavků na výrobky. Nenovelizuje-li předložená novela zákona o loteriích a jiných podobných hrách hry provozované po internetu, které by bylo možno považovat za služby, na něž se uvedené směrnice vztahují, neshledávám potřebu odkládat účinnost novely zákona z důvodu notifikace.

A ještě poznámka k tomu, jestli to divadla mohou dostávat peníze nebo ne. Samozřejmě zákon v § 5 říká, že provozovatel odvede část výtěžku atd. na veřejně prospěšný účel obci nebo kraji anebo obecně prospěšné společnosti nebo nadaci nebo nadačnímu fondu. Myslím si, že cesta existuje přes nadace, akorát si myslím, že ty peníze budou daleko více hlídány, tak jak si myslí, že smysl zákona k tomu směřuje. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji a ještě jednou pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, senátorky a senátoři, nechci zdržovat, ale pak nemluví náměstek ministra financí před senátory pravdu, jestliže notifikace neexistuje. Jak tady tvrdí pan senátor Bárek.

A druhá věc. V zákoně je napsáno, že ne hned, ale možná až za rok, možná že až za dva ty peníze přijdou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli skutečně poslední. Musím se ještě zeptat, zda si někdo přeje přes tu dlouhou diskusi vystoupit. Ne. Uzavírám obecnou rozpravu a slovo má pan zpravodaj trošku i za předkladatele. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha: Jenom za zpravodaje. Za předkladatele se také omlouvám, několikrát to tu bylo řečeno, mrzí mě, že tu nejsou. Já jsem avizoval, že si vyhrazuji právo také ještě vystoupit v rozpravě. Neudělal jsem to, abych to neprodlužoval. Nicméně stejně v senátní rozpravě k tomuto zákonu vystoupilo asi 17 senátorů. Při posledním vystoupení kolegy Drymla, přiznám se, jsem ztratil orientaci.

Rád bych se vyjádřil k několika věcem, které tady padly. Bude to dost nesouvislé. Velmi si cením toho, že tu byl pan ministr financí a že neměl námitky proti tomu, co v této novele je, a že vyvrátil zejména spekulace o notifikaci. To jsem považoval za poslední pokus loterijních společností, ještě to nějakým způsobem teď narušit, a překvapoval mě, že s tím na výboru přišel právě zástupce ministerstva financí. Ale to je věc pana ministra a ministerstva financí.

Pan ministr předložil, jak tady citoval, skutečně Poslanecké sněmovně ještě tvrdší novelu a chtěl dát i ty pravomoci obcím. Myslím si, že obce, konzultoval jsem to se Svazem měst a obcí, ty pravomoci ani nechtějí, aby to povolovaly. Ony jen chtějí mít možnost pomocí vyhlášek na některých místech, na některých místech, protože vědí, nejsou hloupí a nevymýtí hazard všude, ten hazard regulovat.

Jestli tady pan ministr říkal, že dnes nemá možnost nepovolit videoterminály, když splní všechny podmínky, tak konstatuji, přesně to může udělat. Když nesplní podmínky, tak je může nepovolit. A oni na mnoha místech nesplní ty podmínky, protože jsou u školy. Ministerský úředník by musel jít skutečně na místo a zkontrolovat to, anebo vzít obec jako účastníka řízení, aby mu to řekla.

Když jsem řekl, že šestkrát změnili na ministerstvu financí postup za poslední období, tak jednu dobu to dokonce dělali, že se ptali obcí, a my jsme jim sdělili, že to je u školy, a oni to stejně povolili. A jestli říkal, že tato novela nic nemění, tak ano, z pohledu toho, že obec bude účastníkem řízení a ministerstvu řekne a ministerstvo se stejně rozhodne z pohledu nic neměnit, ale mění zásadní věc. Obecně závažné vyhlášky, které dnes platí jen pro hrací automaty, budou platit i pro videoterminály, a tím je budou moci obce regulovat.

V diskusi to tady několikrát zaznělo a četli jsme to v tisku, že novela korumpuje starosty. Že starostové jsou zkorumpovaní. Přátelé, tady v Senátu, jestli jsem to dobře počítal, je kolem 25 starostů. Vy se cítíte zkorumpovaní? Vždyť to byla taková urážka slušných starostů. To samozřejmě neznamená, že neexistuje mezi starosty někdo, kdo je zkorumpovaný, ale proč nás někdo hází do jednoho pytle a říká, že toto dělá korupční prostředí?

Přijetím této novely toto odmítneme. Více k tomu asi v tuto chvíli nebudu hovořit. Měl jsem tady spoustu poznámek, ale myslím si, že všechno bylo řečeno. Já chci být velmi korektní. Myslím si, že by bylo na místě, abychom ty věci, které se dají ještě zlepšit – zákaz reklamy, zpřesnění těch možných příjemců té podpory, sjednocení výše toho výtěžku. To jsou věci, nad kterými můžeme pracovat a takto osobně se k tomu zavázat. Otázka je, jestli se to potom dostane do Poslanecké sněmovny. A já se obávám, že když se to dostane do sněmovny, takže to bude znovu chvíle, kdy se otevře Pandořina skříňka a všechno se to vrátí ve prospěch hazardu.

Hazard dělá to, co mu zákon umožňuje. Dělají svůj byznys, dělají ho dobře, když 12 roků se nezměnil zákon – všechna čest – nedělají nic nezákonného. A jestli my dnes přijmeme tuto novelu, tak jsme také udělali kus dobré práce a docílili jsme malý krůček na určité cestě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. Pokud vím, tak padl návrh schválit, tj. návrh výborový, takže ještě pan zpravodaj.

Senátor Petr Vícha: Já se moc omlouvám, z té role zpravodaje jsem se měl rychle přetransformovat, málem jsem na to zapomněl, žádám o pětiminutovou kratičkou přestávku na poradu klubu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, takže vyhlašuji přestávku do 17.40 hodin na jednání klubu sociální demokracie.

(Jednání přerušeno v 17.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.40 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání. Skončili jsme těsně před hlasováním o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Svolám všechny nepřítomné senátorky a senátory k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji, který chce ještě slovo, prosím.

Senátor Petr Vícha: Kolegyně a kolegové, chtěl bych vám moc poděkovat. Jeden z kolegů tady řekl, že jsem ze zatopeného Bohumína přijel dnes kvůli tomuto zákonu. Přijel jsem i proto, že na rozdíl od předkladatelů si Senátu a senátorů vážím. Ale teď se bohužel budu muset omluvit a do Bohumína se vrátit. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: My děkujeme také. Přejeme všem v Bohumíně, aby situaci zvládli co nejlépe, což přejeme také starostovi Bohumína panu senátorovi Víchovi. A dovolím si to popřát za nás za všechny a nejenom lidem v Bohumíně.

Budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh zákona o veřejných službách v přepravě cestujících

a o změně dalších zákonů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 280. Návrh uvede ministr dopravy Gustáv Slamečka. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím, pane ministře,máte slovo.

Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi ve stručnosti představit návrh zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, který schválila Poslanecká sněmovna a který nyní budete projednávat.

Základním cílem tohoto návrhu zákona je provést takové změny právního řádu ČR, které jej přizpůsobí nové právní úpravě veřejné dopravy na úrovni EU a zejména vytvoří rámec pro hladkou a řádnou implementaci nařízení Evropského společenství č. 1370 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici.

Návrh zákona o veřejných službách v tomto smyslu pak zejména:

1.? Určuje orgány pověřené úkoly při zajišťování dopravní obslužnosti ČR. Tyto orgány jsou územní samosprávy a ministerstva dopravy.

2.? Upravuje postup úřadů při uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících a výběru dopravce.

3.? Zákon vymezuje nabídkové řízení opírající se o úpravu koncesního zákona a dále vymezuje případy, kdy je možné smlouvu uzavřít přímo. Při přímém uzavření zákon rovněž obsahuje požadavky pro transparenci takového postupu. Dohled nad uzavíráním smluv je svěřen Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

4.? Zákon řeší problematiku kompenzace z veřejných rozpočtů a pravidel pro nastavení této kompenzace.

Vedle zmíněné transpozice směrnice EU zákon sleduje i vnitrostátní cíle. Dochází k výraznému sblížení doposud rozdílné úpravy v oblasti autobusové a drážní dopravy, zavádí se instituty dopravního plánování a integrovaných služeb, které mají přispět k efektivnějšímu a transparentnějšímu zajišťování veřejné dopravy a posílit spolupráci v této oblasti.

Dále musím zmínit požadavek na technickou interoperabilitu nově budovaných elektronických systémů odbavování cestujících, což by mělo přispět jednak ke snižování nákladů, k zatraktivnění a zjednodušení využívání veřejné dopravy pro cestující. Velkou podporu dopravců i samosprávy má tak nastavení procesního rámce pro pravidelné hodnocení finanční situace ve veřejné dopravě ze strany státu.

Návrh zákona rovněž obsahuje minimální kvalifikační požadavky na dopravce, kteří mají poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících na základě uzavřené smlouvy. Cílem právní úpravy je garantovat určitou společnou úroveň kvality pro veřejnou dopravu dotovanou z finančních prostředků státu a samosprávy.

Jak je patrné i z tohoto stručného výčtu, jedná se o návrh zákona, který je pro zajišťování veřejné dopravy nesmírně důležitý a potřebný.

Musím zmínit, že příprava tohoto zákona byla poměrně dlouhá a složitá a přípravné práce začaly již v roce 2006.

Do dopracování zákona byla velmi intenzivně zapojena odborná veřejnost, dopravci, dopravní odbory, samospráva i státní správa. K zákonu bylo více než tisíc připomínek.

Lze říci, že ministerstvo dopravy velmi často složitě hledalo funkční kompromis mezi různými zájmy a výsledkem tohoto je vlastně znění, které máte dnes před sebou. A toto znění má silnou podporu dopravců, odborů i samospráv. Je to ostatně patrné i z hlasování v PS, kde ani jeden z přítomných poslanců nehlasoval proti přijetí zákona a pro bylo 170 poslanců.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, z výše řečeného je patrné, že nová pravidla pro zabezpečování veřejné autobusové a drážní dopravy jsou nejvýš potřebná a je nezbytné rychlé přijetí tohoto zákona. Máte před sebou normu, která je kvalitní a do jejíž přípravy vložilo velké úsilí nejen ministerstvo dopravy, ale i zástupci samosprávy, dopravců, odborových organizací a odborné veřejnosti.

Pevně věřím, že toto letité úsilí nevyjde nazmar a že na dnešním jednání návrh o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů schválíte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře. Prosím pěkně, prosaďte se ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 280/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Tímto návrhem zákona, jak již uvedl pan ministr, je završeno napříč politickým spektrem dlouholeté úsilí vytvoření právního rámce pro výběr dopravce, se kterým má být uzavřena smlouva o veřejných službách, ať již v soutěži nebo přímým zadáním.

Navrhovanou právní úpravou je současně zajišťována adaptace právního řádu ČR na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1370/2007, účinné od prosince 2009, a o zrušení dosavadního nařízení Rady č. 1191/69 a č. 1107/70. Současně se zajišťuje sjednocení právní úpravy veřejných služeb v dopravě silniční a v dopravě drážní.

Návrh zákona nejde nad rámec nařízení a přijetí těchto pravidel je nezbytné pro zabezpečení jistoty objednatelů veřejné dopravy, dopravců, ale zejména cestujících. Rovněž přijetí podrobnějších pravidel pro stanovení a vyplácení kompenzace z veřejných rozpočtů je nutné pro předcházení sporů o poskytování nedovolené veřejné podpory.

Vedle oblastí navázaných na právo EU zákon sleduje i vnitrostátní cíle, o kterých tady hovořil i pan ministr. Já bych si vybral jeden tento cíl, a to je oblast integrace dopravních služeb. Naším evropským vzorem je Švýcarsko, ale oproti Švýcarsku nemáme jejich stoleté úsilí, budování tohoto systému a nemalé finanční prostředky, které do toho vkládají. Ale je to světélko na obzoru a já věřím, že se postupně k němu také dopracujeme.

Na základě příslušných ustanovení platného znění zákona o silniční dopravě a zákona o drahách a prováděcích předpisů k nim jsou především kraje, stejně tak jako stát i obce oprávněni poskytovat úhradu tzv. prokazatelné ztráty dopravcům, kteří provozují osobní dopravu v režimu závazků veřejné služby. Návrh ve smyslu právních předpisů EU opouští doposud uplatňovaný vrchnostenský princip při zajišťování veřejné dopravy v podobě jednostranného rozhodování orgánů veřejné moci a zavádí zásady regulované soutěže do smluvních vztahů mezi dopravci a orgány státní správy nebo samosprávy.

Součástí návrhu jsou i doprovodné novely zákona o silniční dopravě, zákona o drahách a zákona o akciové společnosti České dráhy.

O průběhu hlasování v PS tady hovořil již pan ministr, zde to bylo velice výrazné ve prospěch tohoto zákona.

Navrhovaná právní úprava adaptuje platný právní řád na nařízení Evropského parlamentu a Rady. O tom hovořil také pan ministr. Já bych vyňal dvě oblasti z jednotlivých přínosů, a to je zejména dopravní plánování. A zde bych upozornil na velice často konfliktní oblast, to znamená souběh doprav v jedné trase, kdy tento zákon nám více umožní díky důkladnému dopravnímu plánování poskytnout prokazatelnou ztrátu pouze jednomu dopravci.

A dále bych upozornil také na matematický model, který dokáže tuto prokazatelnou ztrátu jednoznačně definovat, i díky ošetření i zkušenosti z evropských zemí.

Při konečném hlasování o vládním návrhu zákona byla doplněna úprava ochrany vložených investic a ošetřeny podmínky platnosti již dříve uzavřených smluv víceletých smluv.

Připomínky naší legislativy spíše upozornily na možná úskalí realizace zákona, neměnily však jeho podstatu. Týkaly se např. procesního postupu u nabídkového řízení kombinací koncesního modelu s prvky veřejné soutěže, elektronických systémů plateb a odbavení cestujících, sankčních ustanovení a některých formálních legislativních úprav.

Návrh zákona má podporu široké odborné veřejnosti, dopravních svazů asociace krajů, ale i odborů. I přes námitky k tak široké liberalizaci dopravního trhu je návrh zákona výzvou k modernizaci a zvýšení atraktivnosti a dostupnosti veřejné dopravy.

Věřím dále, že tímto zákonem je učiněn významný krok k ukončení války mezi železničními a autobusovými dopravci.

Vážené paní senátorky, vážení senátoři, vzhledem k významu tohoto návrhu zákona, kdy jde především o zabezpečení jistoty objednatelů veřejné dopravy, dopravců, ale především cestujících, navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů.

A ptám se, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první místopředseda Senátu Jiří Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, slyším tady „ježišmarjá“. Já položím otázku, která bude jenom jednovětá. Já chci od pana ministra záruku, že stávající smlouvy a dodatky ke stávajícím smlouvám uzavřené nebudou ovlivněny schválením tohoto zákona. Myslím tím stávající smlouvy mezi dopravci a objednavateli těchto služeb. Je to dáno tím, že pokud by tomu tak nebylo, a dodatky by se uzavíraly podle tohoto nově schváleného zákona, mohlo by dojít k velkým, já bych řekl k poměrně značným nesrovnalostem v řádech u větších měst až v desítkách milionů korun. Jenom pokud dostanu toto ubezpečení. Jinou otázku nemám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Poslanecká sněmovna do vládního návrhu zákona o veřejných službách v přepravě cestujících vložila nové ustanovení, a to je onen § 20 o právech stávajícího dopravce na odkoupení nepotřebných vozidel a o povinnostech nového dopravce vozidla odkoupit.

Tento krok lze považovat za konstruktivní. Nové ustanovení vhodně definuje podmínky pro stanovení odkupní ceny, avšak rozsah autobusů, které mohou být předmětem povinného odkupu, definuje v odst. 2 písm. b) velmi volně, takže se musí jednat o vozidla, která sloužila k zabezpečování veřejných služeb, které mají být zcela nebo zčásti předmětem nové smlouvy. Rozsahový termín „zčásti“ není zákonem dále nijak kvantitativně upraven. Pokud tento termín nebude legislativně upřesněn, bude nesporným právem předmětného dopravce požadovat povinně odkoupení jakéhokoliv vozidla, u kterého prokáže, že bylo na linky, které budou předmětem nové smlouvy, nasazeno byť i na jedinou jízdu. V momentě, kdy se o záměru nové smlouvy dopravce dozví, bude moci na takovou linku spekulativně nasadit jakékoliv vozidlo. Do svého oprávněného požadavku bude moci vložit například i velké množství vozidel k povinnému odkupu a tím odradí potencionálního zájemce o smlouvu.

Prosím vás, to je podnět z našeho Karlovarského kraje, který veřejnou dopravu řeší možná trošku jinak než většina krajů. Bohužel máme opět na tento zákon hrozně málo času, nemůžeme podat v podstatě žádný pozměňovací návrh, protože novelizace zákona by spadla pod stůl úplně stejně jako u předcházejícího zákona o loteriích.

Vložení tohoto § 20 proběhlo v PS ve druhém čtení, vložil ho tam poslanec Cyril Zapletal. A já zde vidím docela velký problém v tom, že by bylo zapotřebí lépe vyspecifikovat, jaká vozidla bude muset budoucí poskytovatel služby skutečně odkoupit.

Měl jsem připraven pozměňovací návrh, ale nebudu ho podávat, protože v podstatě nechci shodit práci, kterou vykonalo ministerstvo a všichni ti, kteří se na něm podíleli a našli na něm shodu. Ale pokusím se vám jenom přečíst, čeho by se tento pozměňovací návrh měl týkat, je to krátké:

V ustanovení § 20 za poslední odstavec č. 7 vložit nový odstavec č. 8 tohoto znění:

8) Podmínka pod písm. b) odst. 2 tohoto ustanovení je splněna, pokud vozidla, která mají být předmětem povinného odkoupení, byla v období posledních 12 měsíců před obdržením žádosti o vyjádření dle odst. 1 tohoto ustanovení provozována alespoň z 80 % svého dopravního výkonu právě na linkách, které mají být předmětem nové smlouvy.

Mám zde k tomu i zdůvodnění návrhu na úpravu, ale je to bohužel hodně dlouhé a jsme v časové tísni, a proto si dovolím tento návrh předat panu ministrovi Slamečkovi. Asi by to bylo zbytečné, kdybychom byli v normální fungující demokracii a asi by ani nikdo nezneužíval tento zákon. Ale jsme v České republice, kde když přijmeme jakýkoliv zákon, tak všichni hledají nějaké obezličky, jak ho obejít. A bohužel naše zákony musí být „holt“ důkladnější a lépe formulovány, než je tomu možná v některých zaběhlých okolních demokraciích.

Jenom tuto poznámku, a byl bych rád, pokud by ministerstvo dopravy připravovalo nějakou následnou novelizaci, aby obdobný, nemusí to být ten samý pozměňovací návrh, ale trošku jinak formulovaný nebo jiná kritéria, aby se nad tím zamyslelo, protože až vyprší ony desetileté smlouvy, což na Karlovarském kraji až tak není, ale v jiných krajích, tak se s tímto problémem můžeme setkat a bylo by zapotřebí mu předejít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil: Vzdávám se slova.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan senátor Nenutil se vzdává slova. Děkuji.

V tuto chvíli není přihlášen nikdo. Ptám se, zda přece jenom chce ještě někdo vystoupit? Nechce, takže obecnou rozpravu končím.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Ano, chce a vysloví se. Prosím.

Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Myslím, že první otázku ohledně platnosti, resp. neplatnosti smluv, které byly uzavřeny před účinností, platností nařízení, resp. zákona, tak tato odpověď je poměrně jednoduchá, protože i kdyby se uzavíraly dodatky k těmto smlouvám, tak vždycky je rozhodující, kdy smlouva byla uzavřena. Čili pokud se bavíme v konkrétním případě, tj. dotaz ohledně Plzně, tak platí to, že pokud smlouva byla uzavřena před účinností, tak veškeré dodatky se řídí termínem, kdy smlouva byla uzavřena, takže z tohoto by tam neměl být žádný problém. Doufám, že jsem to takto vyjádřil jasně.

Pokud se týká ochrany investic, tak to je trošičku složitější problematika. Děkuji za podnět a budeme se tím určitě zabývat. Je třeba říci i to, že pokud bychom šli trošku do geneze, proč vlastně ochrana investic v zákoně byla, tak zákon vlastně svým způsobem řeší transpozici směrnice, řeší nějaké vnitrostátní cíle. S tímto zákonem se, řekl bych, těsně spojilo otevírání trhu, což v podstatě zákon principiálně neřeší. A v návaznosti na toto otevírání trhu se zároveň začalo hovořit i o ochraně investic a vznikl určitý pozměňovací návrh, který v první instanci má řešit určitou obavu hlavně Českých drah, zda současné smlouvy, které mají uzavřeny s kraji, a v případě, že by tyto skončily z nějakého rozhodnutí dříve, tak jak budou ochráněny investice, které České dráhy už v průběhu těchto smluv budou realizovat.

Snažili jsme se tuto obavu rozptýlit tím, že naše smlouvy, které jsou uzavřeny s Českými drahami, obsahují klauzuli, která přesně toto popisuje, a udělali jsme analýzu jednotlivých smluv, které mají uzavřeny České dráhy s kraji, a ukázalo se, že smlouvy, které jsou s kraji, nejsou úplně jednak textově jednoznačné, že každý kraj má smlouvu jinak, a ukázalo se, že by mohly být určité obavy o to, že kdyby některý kraj se rozhodl tuto smlouvu ukončit dříve a poté, co s těmi investicemi? Takže na základě tohoto vznikl pozměňovací návrh ještě v hospodářském výboru, který ale měl v sobě jednu velkou nevýhodu: v podstatě tak, jak byl naformulován, se nevázal k období 10 let, ale vlastně až k novému období, a rovněž tak se nevázal k případům, kdyby kraj zadal provozovatele přímo, čili by se vázal jen výběrovým řízením.

Takže na základě tohoto jsme se podíleli na přípravě pozměňovacího návrhu, který jste citoval, a v podstatě dneska se tomu věnují dva paragrafy, přičemž první paragraf řeší přechodné období, to znamená prvních 10 let, které jsou od účinnosti, a období následující se řeší v dalším paragrafu, to je ta dvacítka. A tam tedy primárně byly obavy o investice, které jsou na pořízení vozidel v železniční dopravě, protože tam jsou samozřejmě delší životnosti, tam je delší odpisová míra, takže primárně vlastně jsme se bavili o tom, jak vyřešit ochranu investic u smluv po 10 letech tak, aby nebylo jednak nějakým způsobem zabráněno otevírání trhu nějakým příliš striktním opatřením na jedné straně, na druhé straně, aby to příliš striktní opatření nezabránilo potom budoucím objednavatelům do nových smluv si objednat dopravu ve struktuře, jak ji budou chtít a kolik budou mít finančních prostředků. A toto se právě kompromisním návrhem, který jsme v zákoně prosadili, podle mě podařilo, protože s tím souhlasili i objednavatelé a rovněž i současní dopravci, protože si musíme uvědomit, že zájmy současného, monopolního dopravce, Českých drah, v osobní dopravě samozřejmě nejsou úplně ve shodě se zájmy objednavatelů.

Takže tam se podařilo dohodnout to, že vozidla, která jsou pořízena ve druhé polovině účinnosti smluv, mají ochranu. To byl první kompromis, protože původně se navrhovalo, že všechna vozidla. Dále, co se navrhlo, že jsou to vozidla, která jsou pořízena se souhlasem objednavatele. Takže zase, nebude to každé vozidlo, ale jsou to skutečně jen vozidla, která jsou pořízena se souhlasem objednavatele. A třetí důležitá klauzule je, že nemůžou být využity dopravcem pro zabezpečení jiných veřejných služeb.

Takže toto byly tři základní postuláty, které jsme chápali, že při otevírání a při nových smlouvách musí být respektovány a brali jsme to jako vybalancovaný kompromis mezi objednavateli a mezi přepravci.

Podnět, který vy jste uvedl, je bohužel poměrně podrobný. Já bohužel teď nejsem schopen úplně detailně na to odborně reagovat, ale určitě se na to podíváme. Myslím si, že ani tak problém, jak jsem to vnímal, není v samotné formulaci ustanovení, ale spíše, že je nějaká obava, aby se určitá formulace nezneužívala. Určitě se na to podíváme, a pokud bychom viděli, že je tam nějaký problém – tento zákon je, dá se říci, převratným, novým zákonem a já stejně očekávám, že v nějaké době, rok, dva roky, budeme připravovat novelu, protože my musíme řešit ještě i problematiku slev atd., takže pokud by se skutečně ukázalo, že tato praxe, jak bychom to posoudili, tak máme podle mě dostatek času, protože toto se skutečně váže až k období, které bude po 10 letech.

Takže takto bych si dovolil odpovědět na váš podnět. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Možnost vyjádřit se k obecné rozpravě má také zpravodaj garančního výboru pan senátor Korytář. Prosím.

Senátor Karel Korytář: Vážené paní senátorky, páni senátoři, jenom krátce. Již informace, kterou sdělil pan ministr ve svém úvodním slově, že bylo předloženo na tisíc pozměňovacích návrhů, jasně hovoří o tom, že tento zákon nemohl postihnout všechna přání, všechny detaily, které by byly potřeba pro zcela bezchybný chod a liberalizaci trhu. Buďme rádi, že se to takto podařilo, je to konsensus a v podstatě i prováděcí vyhlášky k matematickému modelu výpočtu prokazatelné ztráty nebo otázce dopravního plánování, se prakticky posuzují na základně úrovně znalostí, které dneska máme. Takže neavizujeme novelu, ale ta si samozřejmě po nějaké zkušenosti zřejmě vyžádá nějaké úpravy, které by ještě lépe zpřesnily podmínky pro výběr provozovatele veřejné dopravy. To bylo k doplnění.

Jinak v rozpravě vystoupili dva senátoři a byl předložen k vašemu hlasování jediný návrh, a to schválit v podobě předložené Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji vám. Vskutku byl podán jediný návrh, a to sice návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a o tomto návrhu budeme po fanfáře hlasovat.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 28. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO, zvedněte ruku. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové číslo 23, skončilo schválením návrhu, a to tak, že z 56 přítomných nakonec, tedy při kvoru 29, 43 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k projednání dalšího bodu.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací

Úmluva o ochraně a podpořerozmanitosti kulturních projevů

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 228a uvede ho ministr kultury pan Václav Riedlbauch, kterého tu vítám a zároveň mu uděluji slovo. Prosím.

Ještě, pane ministře, než začnete. Někteří odcházejí. Já bych vám chtěl všem připomenout, že v předsálí Jednacího sálu jsou stále ještě vystaveny kondolenční listiny Senátu. Kdo z vás má zájem, ale dosud svůj podpis nepřipojil, má možnost učinit tak do konce schůze, nejdéle však do 19.00 hodin. Promiňte, pane ministře, že jsem vás ani nepřerušil – nestačil jsem vám dát slovo. Prosím.

Ministr kultury Václav Riedlbauch: Dobrý večer, ctihodné shromáždění. Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, vážení páni senátoři, úmluva, kterou vám předkládám, byla přijata už v říjnu 2005 v Paříži. Dosud k ní přistoupilo 110 zemí. Vy máte v podkladových materiálech 104, ale od února jich dalších 6 přistoupilo, včetně všech zemí EU s výjimkou Belgie a nás. Její stranou je od roku 2006 také EU.

Vláda už v červenci 2007 vyjádřila svůj souhlas s přístupem k úmluvě a předložila tento návrh parlamentu. Poslanecká sněmovna přístup schválila v březnu 2008. Váš Senát však svůj souhlas s ratifikací nevyslovil. Na základě konzultací s Ministerstvem zahraničních věcí byla úmluva znovu předložena vládě i parlamentu.

Návrh byl nyní projednán senátním výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a senátním výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Oba výbory doporučily Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací úmluvy.

Chtěl bych zdůraznit, že význam úmluvy v mezinárodním měřítku stále stoupá. Úmluva je jedním ze tří základních pilířů politiky UNESCO – vedle Úmluvy o světovém kulturním dědictví z roku 1972 a Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví z roku 2003, kterých je již Česká republika členem, směřuje k zachování ochrany a podpoře kulturní rozmanitosti. Naše země se tím, že není stranou úmluvy, ocitá naprosto mimo hlavní mezinárodní proud v agendě související s podporou soudobých národních kulturních politik a jejich ekonomickou dimenzí. V tom vidíme klíčový moment, abychom nebyli v roli diskvalifikovaného účastníka.

Vzhledem k tomu, že ČR není stranou úmluvy, nemůže zasahovat do věcí, které se jí stejně dotknout. Nemůže se plnohodnotně účastnit jednání orgánů úmluvy na půdě UNESCO a podílet se na přípravě dokumentů a rozhodnutí souvisejících s jejím prováděním. Na druhé straně je ČR tak jako tak k plnění úmluvy vázána, jelikož EU jako celek je řádnou stranou úmluvy. Určitě mi dáte všichni za pravdu, že tento stav není pro nás vyhovující.

Přitom pokud se týká praktických dopadů přístupu k úmluvě pro ČR, v zásadě žádné nebudou, jelikož plnění úmluvy je v ČR tak jako tak fakticky zajišťováno už nyní prostřednictvím existujících opatření, např. výběrových dotačních programů a řízení, přiměřeně možnostem veřejných rozpočtů. Jedná se tedy o politický signál, o náš postoj navenek. Charakteristika jednotlivých článků úmluvy je uvedena v předkládací zprávě. Proto mi dovolte jen zdůraznit, že hlavním cílem úmluvy je na mezinárodní úrovni posílit opatření vytvářející podmínky pro zachování rozmanitosti kultur a konkrétních kulturních projevů. Účastenství na úmluvě je tak projevem snahy států čelit komercionalizaci kultury, podporovat rozmanitost kulturních projevů a chránit, a to zejména, vlastní národní kulturu.

Já vám děkuji za pozornosti a věřím, že přístup ČR k úmluvě tentokrát podpoříte. Ještě jednou bych chtěl podtrhnout, že se jedná o úmluvu UNESCO, nikoliv EU, jak jsme také mnohokrát vysvětlovali, a že k přístupu se už přihlásilo 110 zemí. Dál to komentovat zatím nechci. Bude-li potom potřeba dát nějaká vysvětlení, rád přidám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 228/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 228/1. Zpravodajem je určen pan senátor Václav Jehlička, který je však omluven, a zastoupí ho paní senátorka Hana Doupovcová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se svou zpravodajskou zprávou.

Senátorka Hana Doupovcová: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, projednávaný bod, který máme před sebou, dovolte mi k němu několik poznámek.

Tato úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů byla přijata na 33. zasedání generální konference UNESCO v říjnu 2005. Cílem úmluvy je chránit a podporovat rozmanitost kulturních projevů a vytvářet podmínky, které kulturám umožní, aby se svobodně rozvíjely a vzájemně obohacovaly. Úmluva zároveň potvrzuje svrchované právo států na zachování, přijímání a provádění politik a opatření, jež státy považují za vhodné pro ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů na jejich území.

Touto smlouvou se zabývala vláda ČR v červenci 2007 a vyjádřila souhlas s ratifikací a s přistoupením k úmluvě. My jsme tento tisk projednávali na výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva 13. dubna. Dovolte mi seznámit vás s usnesením tohoto výboru. Senátní tisk č. 228, 15. schůze konaná 13. dubna 2010 – Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění doktorkou Smolíkovou, náměstkyní ministra kultury ČR, po zpravodajské zprávě senátorky Doupovcové a po rozpravě:

1.? Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů.

2.? Určuje zpravodajem výboru k projednání senátního tisku č. 228 na schůzi Senátu parlamentu senátora Václava Jehličku.

Podepsán: předseda výboru doktor Jermář, zpravodajka výboru Doupovcová a ověřovatel výboru senátor Balín.

Touto smlouvou se zabýval výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Pan senátor Jirsa mě poprosil, abych předložila společné usnesení. Mohu toto usnesení přečíst, nebo stačí konstatovat, že výbor, který zasedal na 19. schůzi 15. dubna 2010 k senátnímu tisku č. 228, přijal usnesení doporučující pro Senát Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Zpráva sice nebyla společná, ale konstatovala jste, že doporučení jsou shodná. Jakoby se stalo.

A já mohu v tuto chvíli otevřít obecnou rozpravu. Kdo se prosím hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já jsem tady z projevu ministra kultury identifikoval, že význam má tato smlouva v tom, že se jedná o možnost získávat dotace. Ostatní argumenty, jako chránit národní kulturu, to si myslím, že zvládneme sami i bez této smlouvy. Ale mám k ní několik výhrad, identifikoval jsem několik rizik.

Jenom nejprve k formální stránce. Tato úmluva byla již oběma komorám předkládána v roce 2007. My jsme ji v Senátu neodsouhlasili, nepřijali, a nyní je znovu předkládána, a to v nezměněné formě!

Pokud bychom ji náhodou neschválili, bude určitě předložena příští období, pak další a další. Zřejmě to patří do naší kultury. Já se domnívám, že tato smlouva představuje další kamínek do mozaiky budoucích problémů. Domnívám se, že je zapotřebí pečlivě posuzovat předkládané materiály, včetně zahraničních smluv. Vzpomeňme si na fotovoltaiku.

Podle předkládací zprávy tato Úmluva má sloužit k ochraňování a podpoře kulturních projevů. Vytyčuje řadu zásad a definicí, a to většinou takových, které používají slovo – kultura, které tam definováno není, a ostatní pojmy jsou definovány kruhem.

Malý příklad. Kulturními projevy se rozumí projevy, které mají kulturní obsah. Kulturním obsahem se rozumí kulturní hodnoty a umělecká dimenze. Přičemž kulturní hodnoty tam definovány již nejsou, a jak víte, tak uměleckou dimenzi má úplně všechno, co tak nazveme.

Dále Úmluva uvádí jistá práva a povinnosti stran. Jsou většinou deklaratorní a uvozené výrazy – státy mohou, usilují, snaží se, uznávají, povzbuzují, usnadňují. Konkrétní ustanovení se týká právě zřízení Mezinárodního fondu pro kulturní rozmanitost, který právě bude asi shromažďovat peníze a rozdávat dotace.

Z uváděných vágních definic týkajících se kulturních projevů a kulturního obsahu se dá očekávat, že bude možné tuto Úmluvu dobře uplatnit při obhajobě velké řady různorodých skupinových zájmů.

Nyní k těm výhradám. Ta hlavní výhrada z mé strany je, že přestože je tato Úmluva formulována spíše v deklaratorním duchu, je zde uvedena také řada zásad. A některé z těchto zásad – např. zásada stejné vážnosti všech kultur a zásada přístupu ke kulturním projevům z celého světa, přístup kultur k prostředkům jejich vyjadřování a k možnostem jejich šíření – může do budoucna přinášet rizika nových nepředvídatelných nároků, konfliktů, principů a zásad.

Vysvětlil bych to blíže.

To pole nároků, na které se může odvolávat na tuto Úmluvu, může být široké. A bude otázka času, kdo ji využije, aby posunul své nároky na úkor stávajících norem. Pokud popustím uzdu fantazii, mohu citovat všechny existující nároky, ve kterých se objevilo slovo – kultura. A víme dobře, že realita někdy fantazii překonává.

Pokud bych se držel při zemi, tak si lze představit např. kulturní projevy typu veřejné hudební produkce nebo sprejerské nápisy. Tyto aktivity by mohly kolidovat a také kolidují se stávajícími normami. Vzhledem k tomu, že v současné době nejsme schopni tyto efektivně ošetřit nebo předcházet jejich negativním následkům, pak podobné úmluvy a deklarace by mohly ztížit např. vymáhání veřejného pořádku v této oblasti.

Dále, tím, že se tyto zásady budou se stávajícími dostávat do konfliktu, budou mít soudy opět více práce při zvažování jejich priorit. Dovedu si představit např. konflikt mezi stávajícími hygienickými normami na jedné straně a např. nároky na rituální podřezávání ovcí v bytech.

Další připomínka. Přestože tato Úmluva nemá umožňovat porušování lidských práv a základních svobod, jak je v ní uvedeno, existuje již v současné době řada tzv. kulturních postojů, které již naše standardy lidských práv v tichosti porušují. Např. podle bývalého evropského komisaře Frattiniho pro právo a spravedlnost se to týká méněcennosti žen nebo polygamie u některých komunit v Evropské unii. Toto explicitně sdělil. A já se domnívám, že tato Úmluva určitě nepomůže tyto komisařem uvedené kulturní projevy omezovat. Spíše naopak.

Ještě se zmíním o jednom ustanovení této Úmluvy.

Např. článek 8 uvádí, že hrozí-li, že dojde k zániku kulturních projevů, pak strany oznámí veškerá opatření přijatá za účelem zvládnutí dané situace mezivládnímu výboru. Tzn., že v rámci této Úmluvy zde vzniká výbor, který bude monitorovat ohrožení kulturních projevů. Otázka je, jestli potřebujeme takovýto výbor, uvážíme-li, že kulturní projevy vznikají a zanikají na základě svobodného rozhodování. Já se domnívám, že nikoliv. Já se domnívám, že tato Úmluva je založena na nedostatečném pochopení vztahu mezi kulturní rozmanitostí a lidské svobody.

Tendence ke kulturní rozmanitosti nebo k homogenitě je důsledkem svobodného jednání občanů a aplikace jejich ústavně zaručených lidských práv. Pokud by v důsledku svobodného lidského jednání v určitých aspektech došlo k dobrovolnému a svobodnému preferování jednoho kulturního modelu, nebylo by pro oslavování kulturní rozmanitosti důvodu. Lidé mají legitimní právo využít své svobody za účelem kulturní rozmanitosti i kulturní homogenity. Pokud jednají svobodně.

Podporovat kulturní rozmanitost pro kulturní rozmanitost je stejně pošetilé, jako by bylo podporovat kulturní homogenitu pro kulturní homogenitu. Na závěr, domnívám se, že zde není důvod uvalovat další břemena na náš právní řád ve formě dalších zásad a principů, není-li pro to vážný důvod nebo naléhavost. A tu já zde nevidím.

A z hlediska České republiky je tato Úmluva nadbytečná, protože negarantuje občanům České republiky nic více, než jim nyní zajišťuje Ústava České republiky a ústavní Listina práv a svobod. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má první místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Možná ta Úmluva je nadbytečná z pohledu občanů České republiky, kteří mají podle naší ústavy garantována svá lidská práva. Říkám možná. Já si tím nejsem tak úplně jistá. Ale určitě není tato Úmluva nadbytečná z pohledu České republiky a jejího postavení v rámci mezinárodního společenství. A to nejen Evropské unie, ale skutečně mezinárodního společenství.

Bylo řečeno, že tato Úmluva je Úmluvou UNESCO. Přihlásilo se k ní 106 nebo 110 zemí z celého světa. A to, jestli se Česká republika přihlásí k této Úmluvě také, bude znakem kulturnosti České republiky a nebo také znakem, že s tímto fenoménem máme poněkud problém. A ten, kdo si vyhodnotí předcházející vystoupení, tak skutečně bude mít asi spoustu otazníků v této věci.

Já si dovolím, nechci to dál komentovat, jednak si dovolím ocitovat článek 2 Hlavní zásady této Úmluvy. 1. zásada je zásada dodržování lidských práv a základních svobod. Kulturní rozmanitost lze chránit a podporovat pouze v případě, jestliže jsou zaručena lidská práva a základní svobody, jakými je svoboda projevu, informací a komunikace, jakož i možnost jednotlivců volit si kulturní projevy.

Nelze se ustanovení této Úmluvy dovolávat za účelem porušení lidských práv a základních svobod, které uctívá Všeobecná deklarace lidských práv, nebo které zaručuje mezinárodní právo, nebo s cílem omezit jejich rozsah působnosti.

Učili nás k nahlížení práva, že právní text, legislativní norma a mezinárodní právo zvláště se čte shora dolů. A všechno další musí být vždycky nahlíženo od těch prvních článků a úhlem pohledu zásad, které jsou stanoveny. Víc si myslím, že k tomu není potřeba dodávat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Hluboce souhlasím s tím, že texty se mají číst odshora. Nahoře je napsáno, že stát může, pokud se rozhodne, a stát se může rozhodnout – např. třeba taková Saúdská Arábie se může rozhodnout, že bude dodržovat kulturní rozmanitost všech muslimských náboženství, pravděpodobně některé vynechá, ale už tam vůbec nemusí zahrnout křesťany. A nezahrnuje je tam.

Argument, že 110 zemí světa se k této deklaraci připojilo, současně říká, že víc jak 100 zemí se nepřipojilo. Podle počtu členských zemí OSN. A představa, že to není formulováno tak, že občan může, ale že stát může, mě naplňuje tím, že je to jen plácnutí do vody. Docela dobře se Turci mohou rozhodnout, že Kurdové si to nezaslouží, rozvíjet jejich kulturní, tedy „horští“ Turci. Tam působí tlak jiný, proč jsou uznávaní. A ten tlak polevuje. Ten tlak polevuje a ztrácí na účinnosti.

Podle mě je tato deklarace poněkud jen plácnutím do vody a schvaluje to, že např. občané mohou mít různou velikost, pokud stát se rozhodne jim to trpět.

Schvalujeme věc, která platí sama od sebe, není třeba ji schvalovat. A poslední věc je to, že není pravda, že Senát se nevyjádřil. Senát ve věci smluv nemá jinou možnost, než hlasovat pozitivně o navržené formulaci. A tím, že ji neschválí, tak ji neschválil. Kdyby byla možnost navrhnout zamítnutí tohoto textu, tak bych to udělal. Ale protože ta možnost není, tak to, že jsme o tom už jednou hlasovali a nesouhlasili jsme s tím, znamená, že jsme s tím nesouhlasili. Nedali jsme ten souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já také vám děkuji, pane senátore. A slovo má pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane místopředsedo. Já asi nebudu tady považován za kulturního barbara, aspoň doufám, a k té smlouvě, kterou jsme tady už jednou odmítli, jsem se vyjádřil. Jenom chápu její deklaratorní povahu a lituji, že to podepsala za nás Evropská unie, jehož Francie je jistě nedílnou součástí. A tak jsem se chtěl zeptat, a nechci trápit pana ministra, jestli náboženství, víra, eventuálně oděv je projev kulturní rozmanitosti? Jak tedy potlačují tuto kulturní rozmanitost Francouzi, když zakázali nošení burek ve Francii? A zda tuto deklaraci neporušují? Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji za dobrou otázku pro pana ministra. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Jiří Dienstbier, prosím. Pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážení kolegové, jenom dvě věty. Zaprvé tato Úmluva je Úmluva UNESCO. A my jsme jejími členy prostřednictvím Evropské unie, která je členem a která tuto ratifikovala. Pro nás to platí bez ohledu na to, jestli my to budeme schvalovat nebo ne. Ale co je důležité, dvě věci.

Jedna – že vlastně tato Úmluva je namířena nikoli doprostřed Evropy a euroamerické civilizace, ale proto, aby to byl mezinárodní nástroj, ke kterému se velmi obtížně v rámci UNESCO dospělo, abychom se mohli na něj odvolávat ve vztahu k těm částem světa, které se těmito principy neřídí. A jediný, co je pro nás snad důležité, a to podle mě platí pro ty, kteří říkáte, že mluvíte o subsidiaritě a o všech těchto věcech, právem, ale tady my, když bychom to neratifikovali, tak se akorát zbavíme práva aktivně působit v těch institucích, ve kterých bychom museli za sebe nechat jednat Evropskou unii. Proto já bych žádal, abychom tohle pochopili, že to není žádný nástroj EU nebo něco takového. Leda nástroj vůči ostatnímu světu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má paní senátorka Marta Bayerová. Technická.

Senátorka Božena Sekaninová: Já se omlouvám, pane předsedající. Já si dovolím dát návrh, abychom mohli jednat a následně hlasovat po 19. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jenomže jste měla říct, že vystupujete jménem předsedy klubu. Jinak samozřejmě je to v pořádku.

Senátorka Božena Sekaninová: Samozřejmě velice ráda vystupuji jménem klubu České strany sociálně demokratické. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jako předsedkyně klubu. Takže byl podán procedurální návrh. O procedurálních návrzích se hlasuje bezprostředně, takže já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Takže právě jsme při 50 přítomných a kvoru 26 – 39 hlasy, 1 hlas byl proti, rozhodli, že budeme hlasovat po 19.00 hodině.

Takže pokračujeme v obecné rozpravě. Paní senátorka Marta Bayerová má slovo. Prosím.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, kolegové. Při přípravě na tento bod jsem si vzpomněla, že vlastně už jsem jednou pro Úmluvu hlasovala. Bylo to v březnu 2008 – tehdy jsem ještě byla poslankyní. Hlasovala jsem pro ni, protože podporuji poznávání a respektování cizích kultur. Nemám nic proti jejich vzájemnému obohacování či proti jejich rozvíjení. Nenašla jsem v Úmluvě nic, co by výrazně zasahovalo do pravomoci České republiky v kulturní oblasti, co by omezovalo rozvoj kultury české, moravské či slezské.

Naopak považuji za přínosné, aby se naše kultury střetávaly s kulturami cizích a navzájem se ovlivňovaly, ale naopak mě znepokojuje skutečnost, že jsme spolu s Belgií jediné státy Evropské unie, které jsme k této Úmluvě nepřistoupily. Přitom jsme jako členský stát podpořili přijetí této Úmluvy EU, takže jsme nyní ve velmi zvláštní situaci. Jako členský stát EU jsme Úmluvou vázáni, ale jako ČR nikoliv. Jsme tedy paradoxně v méně výhodné situaci, než kdybychom k Úmluvě přistoupili.

Pročítala jsem si záznam z jednání Senátu ze schůze z října 2007, kdy nebyl přijat souhlas k přistoupením k této Úmluvě. Jen připomenu, že i tehdy byly příslušné výbory Senáty pro vyslovení souhlasu a pro byla i vláda. Výsledek hlasování nehodlám komentovat, důvody zamítnutí si nedovedu ani pojmenovat. Jen si dovoluji na závěr svého vystoupení vyslovit naději, že tentokrát Senát souhlas s ratifikací této Úmluvy dá. Takže děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, o slovo se přihlásil senátor Tomáš Grulich. Prosím.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, moje kolegyně, kolegové. Já bych chtěl jenom upozornit, že smlouva s Evropskou unií, která toto podepsala, je pouze deklaratorní, protože v době, kdy se tato smlouva podepisovala, neměla EU právní subjektivitu. A docela se divím, že to bývalý pan ministr zahraničí nevěděl.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, prosím, chcete-li se vyjádřit k proběhlé rozpravě, můžete tak učinit.

Ministr kultury Václav Riedlbauch: Pane místopředsedo, děkuji, jen velmi krátce. Já myslím, že vy jste zkušenější než já, že spoustu věcí máte v malíku, já se v tom tak orientuji. Já bych jenom podtrhl to, co říkal pan senátor Dienstbier. Je to skutečně možnost ovlivňovat prostřednictvím těchto úmluv dění ve světě.

Druhá poznámka, kterou mám. Belgičani čekají na naše rozhodnutí. Valonská část už je dávno rozhodnutá, Vlámové váhají a čekají na výsledek našeho. Takže i tam jsou nakloněni. My budeme možná tím posledním zloprckem v Evropě. To se stává v poslední době častěji. Jak byla přijímána, já jsem si nechal vysvětlit historii, protože přece jenom člověk by měl mít historicky jasno.

Ministr kultury, jeden z mnoha mých předchůdců, byl pověřen vládou a Parlamentem, tzn. včetně Senátu, k tomu, že byl zmocněn jednáním. A také na jednání EU to bylo přijato jednomyslně, tam nebyl žádný protest. Unie vystupovala skutečně tehdy jednotně, nebylo 27, myslím, že to bylo 24 států, všechny se k tomu přihlásily. Znovu jenom opakuji, že vlastně diskvalifikováni v tom, že některé věci ovlivnit nemůžeme a jsme přitom prostřednictvím někoho jiného zavazováni.

Poslední poznámka, proč je to tady znovu, že to sem může přijít po třetí, po čtvrté, po desáté. Nemohu to vyloučit, ale do textu úmluvy nemáme právo zasahovat. My ji můžeme nepřijmout, nemusíme ji podepsat, ale měnit texty nemůžeme. Všechno ostatní by byly velké detaily, do kterých bych nerad zabíhal. Děkuji. Včetně burky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji panu navrhovateli. Zeptám se ještě paní senátorky Hany Doupovcové, zda si přeje na závěr vystoupit.

Senátorka Hana Doupovcová: Vážené kolegyně, kolegové, já bych jenom konstatovala, že v rozpravě vystoupilo pět senátorů a dvě senátorky a zopakovala bych, že k ratifikaci smlouvy vyslovily souhlas oba výbory, které ji projednávaly, a to opakovaně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Oba výbory doporučují Senátu vyslovit souhlas s ratifikací úmluvy. Byl tady podán tento návrh, o něm budeme hlasovat po znělce.

Budeme hlasovat o tom, zda Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů.

V jednacím sále je 49 přítomných, to znamená, že kvórum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro podaný návrh, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování končí.

Bylo to 25. hlasování v pořadí a skončilo schválením návrhu. Nakonec bylo v sále 50 přítomných, kvórum 26. Pro se vyslovilo 36 přítomných, proti pět. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli panu ministrovi i paní zpravodajce. Přistoupíme k projednání dalšího bodu. Dalším bodem je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších,

kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství

a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 270. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Petr Pakosta. Pane senátore. Máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se pokud možno stručně vysvětlit a odůvodnit předložený návrh. Jeho jádrem je valná hromada Komory daňových poradců jako nejvyššího orgánu Komory daňových poradců. Tato valná hromada je usnášeníschopná za přítomnosti nad poloviční většiny svých členů, tedy daňových poradců. Daňoví poradci se mohou dostavit osobně nebo udělit plnou moc ke svému zastupování jinému daňovému poradci. Tato úprava se při současném počtu daňových poradců, který již převyšuje 4 000, stává nefunkční. Počet daňových poradců, kteří se valné hromady neúčastní a pouze pasivně zmocní jiného kolegu ke svému zastoupení, bývá výrazně větší než počet daňových poradců, kteří se valné hromady účastní osobně. Zdůrazňuji, že ti daňoví poradci, kteří jsou zastoupeni na základě plné moci, jednání valné hromady prakticky nijak neovlivňují, jejich účast je pouze virtuální, je tak říkajíc pouze do počtu.

Navíc systém udělování plných mocí ze své podstaty způsobuje, že počet hlasů, kterými disponuje prezidium Komory daňových poradců, převyšuje počet zbývajících hlasů na valné hromadě. To vede k řadě negativních důsledků. Mimo jiné k tomu, že se prezidium komory postupně vzdaluje od členské základny komory. Protože co se dohodne na prezidiu, to potom je i na valné hromadě.

Možná právě proto měly poslední valné hromady Komory daňových poradců problémy s usnášeníschopností. Tyto skutečnosti jsou již dlouhou dobu kritizovány aktivními daňovými poradci, ale bez žádoucí odezvy. Předložený návrh toto mění. Ruší se zastoupení člena Komory daňových poradců na valné hromadě na základě plné moci. Zavádí se usnášeníschopnost valné hromady vždy při jakémkoli počtu přítomných, ale samozřejmě za předpokladu jejího řádného svolání. Pravidla pro svolání valné hromady pak z důvodu větší právní jistoty návrh převádí ze stanov Komory daňových poradců přímo do textu zákona o daňovém poradenství.

V přechodných ustanoveních pak stanovuje návrh povinnost komory uvést své stanovy do souladu s novelizovaným zněním zákona ve lhůtě jednoho roku a upravuje případ, pokud by valná hromada byla svolána před dnem, kdy tento zákon vstupuje v účinnost.

Cesta, kterou předložený návrh vymezuje, není cestou novou. Stejnou cestou se vydala Advokátní komora, která při počtu členů zhruba 4 000 iniciovala změnu pravidel pro svolávání valné hromady stejným způsobem, jakým to předpokládá předložený návrh. Mohu tedy konstatovat, že se jedná o změnu vyzkoušenou a fungující a žádám vás o propuštění návrhu k dalšímu projednávání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Stříteského. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, byl jsem určen zpravodajem pro návrh senátního návrhu zákona a domnívám se, že poměr v daňové komoře by si měli řešit sami daňoví poradci, ale přesto činnost Komory daňových poradců je řešena zákonem, takže to tady projednáváme. Po zevrubném přečtení tohoto návrhu doporučuji Senátu, aby propustil návrh tohoto zákona do projednání ve výborech. Doporučuji, aby tímto byl pověřen VHZD. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. A abyste se k nim po skončení rozpravy mohl vyjádřit. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Prosím, pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři, já bych se chtěl předkladatelů zeptat na jednu věc. V § 10 odst. 8 se věta první nahrazuje větou: Valná hromada je schopna se usnášet bez ohledu na počet přítomných členů. To znamená, že jeden člen stačí?

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. To byl dotaz. Kdo dále se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak už řekl pan zpravodaj, myslí si, že tento problém by si měla vyřešit Komora daňových poradců sama. Já jsem také daňový poradce, letos to bude 17 let, co jsem daňový poradce, mám číslo 311. Já jsem o tomto návrhu nevěděla, konzultovala jsem jej se zástupci prezidia Komory daňových poradců. K tomu, co tu bylo řečeno, musím říci, že mně ten návrh vadí, protože už se mi stalo dva roky po sobě, že jsem se chtěla aktivně účastnit valné hromady Komory daňových poradců, ale nemohla jsem, protože jsme měli zasedání Senátu. Proto jsem na základě platného zákona pověřila některého svého kolegu komory plnou mocí, aby mě na valné hromadě zastupoval. To znamená, že nikde není řečeno, že plné moci se musí dávat členům prezidia.

Chtěla bych vás seznámit, jaká je historie nebo stanovisko prezidia Komory daňových poradců. Proběhlo to, že 29. 3. 2010 zasedalo v Brně prezidium Komory daňových poradců. Závěr jednání byl následující: Prezidium přivítalo v 11:00 hodin hosta zasedání, senátora Ing. Petra Pakostu, který diskutoval se členy prezidia připravovaný návrh novely zákona 523/1992 Sb. Ing. Pakosta informoval prezidium, že jeho návrhy nové úpravy na udělování plných mocí pro valnou hromadu byly inspirovány právní úpravou obdobné problematiky v zákoně o advokacii a přípravy konzultoval s legislativním odborem Senátu.

Prezidium v této souvislosti potvrdilo, že setrvává na svém postoji plné moci zachovat a dát tak všem daňovým poradcům příležitost podílet se na jednání valné hromady i tehdy, pokud se z jakéhokoli důvodu nemohou osobně zúčastnit.

Následovalo další zasedání 19. 4. v Průhonicích, kdy se prezidium na základě zprávy Ing. Pakosty o podání návrhu novely zákona č. 523/1992 Sb., ve věci zrušení zastupování na valné hromadě Komory daňových poradců ČR, opětovně zabývalo tímto bodem a rozhodlo zjistit v průzkumu mezi členy komory názor na existenci plných mocí pro zastupování na valné hromadě. Prezidium v této souvislosti pověřilo kancelář komory zajistit provedení průzkumu a dále ověření právního souladu návrhu na pořádání náhradní valné hromady z legislativního hlediska.

Na základě tohoto zasedání byl všem daňovým poradcům rozeslán e-mail, to znamená, že já jsem ho obdržela. Byly tam dvě možnosti pro hlasování. Výsledek je takový, že právo účastnit se a rozhodovat na valné hromadě Komory daňových poradců ČR by mělo být ponecháno nejen osobně přítomným členům komory, ale i členům zastoupeným jiným členem komory. Dosavadní systém mi vyhovuje – na to odpovědělo 826 členů Komory daňových poradců, to byl stav k 18. květnu.

Druhá možnost byla, tak jak je to navrženo v návrhu zákona. To znamená, že právo účastnit se a rozhodovat na valné hromadě Komory daňových poradců ČR by mělo být umožněno pouze osobně přítomným členům komory a člen komory by neměl mít možnost udělit plnou moc pro své zastoupení na valné hromadě Komory daňových poradců ČR. Dosavadní systém mi nevyhovuje. S touto novou právní úpravou by bylo zároveň nutno odstranit podmínku nadpoloviční účasti členů komory na valné hromadě Komory daňových poradců ČR. To znamená, že pro ten nový návrh zákona bylo 403 hlasů.

Když to spočítáme, bylo tady 1229 odpovědí s tím, že dvě třetiny lidí, kteří odpověděli, souhlasí se současným návrhem.

Na základě toho, že se loni nesešla v potřebném počtu valná hromada v listopadu 2009, byl připraven návrh novely zákona, který byl zapracován i do návrhu kolegy Pakosty. Ten říká, že není-li v okamžiku zahájení valná hromada schopna se usnášet podle věty první, koná se po 30 minutách náhradní valná hromada. Náhradní valná hromada se koná bez ohledu na počet přítomných členů komory. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů komory. To znamená, že pokud by nebyla valná hromada usnášeníschopná i na základě všech plných mocí, které tam jsou, tak po 30 minutách bude náhradní valná hromada, kde se budou usnášet pouze ti, kteří tam budou přítomni. Což by řešilo problém.

Takže mně vadí na tom návrhu, že je nám brána možnost, nechat se kýmkoli zastoupit na valné hromadě, protože plnou moc můžu dát komukoli. Hlavně ji dávám lidem, které znám a kterým věřím, takže myslím, že tam ten problém není.

Na základě všeho toho, co jsem vám tady řekla, dávám návrh na zamítnutí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, já myslím, že jsme v prvním čtení a že návrh na zamítnutí je samozřejmě legitimní, ale možná příliš rychlý. Komora, jak jsem si ověřil, má asi 4 000 členů. Já jsem byl nedávno na Komoře architektů, která má podobný počet členů, bylo přítomno 200 a rozhodovali vesele. Ony totiž ostatní profesní komory takové opatření mají, a to z toho prostého důvodu, že při takovémto velkém počtu členů se prostě nejsou schopni sejít. Jinak se to řešit nedá, protože v tom případě od okamžiku, kdy se na začátku ustaví stanovy, by se už nemohly nikdy změnit. Nicméně i z průzkumu, který zde paní kolegyně Juřenčáková zmiňovala, je patrné, že téměř ? členů nemají zájem ani elektronicky řešit problematiku toho, co se stane. Protože pokud jsem dobře poslouchal, tak ze 4 000 členů na průzkum vedení komory odpovědělo kolem 1 200 respondentů. Čili tomu zbytku, což je drtivá většina, to je v zásadě – když to mám přeložit – jedno. To samo o sobě vypovídá, že práva účastnit se jednání komory a rozhodovat obvykle drtivá většina nevyužívá.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo neprojevuje zájem, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele senátora Petra Pakosty, zda-li se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, prosím.

Senátor Petr Pakosta: Kolegyně a kolegové, myslím, že si mohu opět dovolit být stručný. V úvodu jsem byl pokárán kolegou Pospíšilem, že jsem neuvedl, že i já jsem daňový poradce, a tudíž bych se mohl nacházet v konfliktu zájmů. Ovšem to, že jsem daňovým poradcem, je skutečnost zde notoricky známá.

Chtěl bych odpovědět kolegovi Drymlovi, který se tázal, zda stačí jeden člen na valné hromadě a valná hromada je usnášeníschopná. Teoreticky ano. Prakticky si to nedovedu představit, protože každý z aktivních daňových poradců má nepochybně pocit zodpovědnosti. Ale pokud bychom toto aplikovali třeba na Advokátní komoru, tak také jeden advokát by to teoreticky mohl odhlasovat.

K tomu, co zde říkala kolegyně Juřenčáková, potvrdilo to to, co jsem říkal ve svém úvodním slově, že hodnocení daňových poradců a postoje daňových poradců, kteří se aktivně staví k dění komory a prezidia Komory daňových poradců, je v současné době od sebe poněkud vzdáleno.

Kolega Oberfalzer tady pouze hodnotil, k tomu se snad vyjadřovat nemusím. Jeho hodnocení bylo celkem kladné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se pana zpravodaje – a žádám ho, aby nás informoval o průběhu a navrhl postup.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, v diskusi vystoupili 3 senátoři a zazněly návrhy schválit a zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Zazněl návrh zamítnout a pak by následovalo, když by nebyl přijat, přikazování. Tak je to přesně. Nyní přistoupíme k hlasování.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je přítomno 42 senátorů a senátorek, aktuální kvórum pro přijetí je 22. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26, registrováno 43, kvórum pro přijetí 22, pro návrh 7, proti 20, návrh byl zamítnut. Přikročíme k dalšímu hlasování, a to je, že vzhledem k tomu, že nebyl přijat návrh zamítnout, budeme hlasovat o přikázání.

Organizační výbor navrhuje, a navrhoval to i zpravodaj, aby garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VHZD. Má někdo jiný či další návrh? Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování. Už nebudu svolávat. Prosím, aby nám byly vypnuty výsledky hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 27, registrováno 43, kvórum pro přijetí 22, pro návrh 37, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji navrhovateli a také zpravodaji. Dalším bodem je

Návrh senátního návrhu zákona

senátora Jiřího Nedomy a dalších, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb.,

o urychlení výstavby dopravní infrastruktury

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 272. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede v zastoupení pana senátora Jiřího Nedomy pan senátor Jiří Bis. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, když jsme schvalovali znění zákona č. 416, o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, v tom okamžiku jsme vypustili všechnu technickou infrastrukturu. Tímto návrhem se snažíme rozšířit zadání tak, aby neplatilo jenom pro dopravní infrastrukturu, ale i pro technickou infrastrukturu. Tím myslíme třeba i dálková elektrická vedení apod. To je smyslem tohoto zákona, tzn. rozšířit to při všech podmínkách, které tam platily předtím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Igora Petrova. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Igor Petrov: Dámy a pánové, můžu potvrdit jenom to, co tady řekl zástupce předkladatele. My jsme nedávno schvalovali podobu tohoto zákona pro dopravní infrastrukturu. Tady to rozšiřujeme na tu technickou infrastrukturu. To znamená, doporučuji a navrhuji k projednání VHZD.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo má zájem vystoupit? Jako první s přednostním právem pan místopředseda Senátu Petr Pithart. Připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, mám otázky. Jednak bych rád, aby nám předkladatelé zrekapitulovali, jak to bylo, že jsme nejdřív vynechali tyto stavby, a teď je tam znovu dáváme do toho zákona. Co se od té doby stalo nebo jaké nové skutečnosti se objevily.

Ale mám ještě jednu otázku. Já si dovedu představit, co jsou veřejně prospěšné stavby na ochranu před povodněmi. Určitě to je například polder, který už měl dávno stát před nešťastnou obcí Troubky, a jsem pro to, aby stavba takovýchto zařízení byla urychlena. Ale já nevím, co jsou to vodní díla, umisťovaná v plochách a koridorech, vymezených v platné politice územního rozvoje. Platná politika územního rozvoje, to je právní pojem, definovaný někde v nějakém zákonu? Je to pojem, který mě zaráží, platná politika územního rozvoje. Ale samozřejmě chyba může být u mě a nevím, že tento pojem je přesně právně definován.

Lze si představit ten polder, ale také si lze představit kontroverzní stavbu průplavu Dunaj – Odra. A tam bych chtěl jasně vědět, s jakými pojmy tady pracujme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Hovořit bude pan senátor Jiří Čunek, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, nejsem tady pro odpovědi na otázky, ale přece jenom purka, nebo-li politika územního rozvoje je dokument, který vláda, myslím tato vláda, schválila, myslím si, že tak dva měsíce po svém zahájení činnosti. To jen na okraj.

Byl jsem jedním z vás, kteří byli právě pro to, aby mnohé stavby, především vysoká napětí, vedení atd. nepodléhala tomuto režimu, protože ČEZ a ostatní distributoři, samozřejmě dominantní je ČEZ, mají dost nástrojů, jak zajistit, aby mohli stavět tam, kde stavět chtějí. Myslím si, že by nemělo být automatické, abychom všem v tomto smyslu, v zásadě akciovým společnostem, protože státní akciová společnost, to neznamená, že to je stát, to si nesmíme plést. Tato společnost funguje a existuje podle normálního obchodního zákona. Tak tato práva bych jim chtěl odepřít.

Takže já opakuji to, co jsem řekl, ještě jednou. Myslím si, že se můžeme dočkat jako občané velmi nepříjemných situací, kdy nebude s občanem vyjednáváno, ale bude občanovi sdělováno, co bude. Když se podíváte do staveb, kterých se to týká, těch vůbec není málo. Rozšíření, myslím si, pod dojmem různých farmářek, to rozšíření je velké, a já pro něj nebudu hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, myslím si, že problémů v tomto zákoně je ještě více, než jak tady byly naznačeny. Na druhou stranu jsem si jista, že zákon by skutečně měl být projednán ve výborech, a protože problémy, kterých se to týká, se týkají jednak ústavního pořádku České republiky a jednak se také týkají VUZP, prostě proto, že se to týká stavebního zákona. Tady se hovoří jednak o stavbách veřejně prospěšných, a také realizovaných ve veřejném zájmu. Veřejně prospěšná stavba, jak jistě víte, je stavba, která je takto prohlášena pro jednání podle stavebního zákona. Co je však stavba ve veřejném zájmu, není tak úplně jednoznačně naznačené.

Na druhou stranu jsem si vědoma všech úskalí, které skýtá skutečnost, že nemáme zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, protože to speciálně v České republice stavby mimořádně prodražuje a jejich realizaci mimořádně prodlužuje. Takže bych byla toho názoru, abychom propustili do druhého čtení, a současně aby projednal tento návrh zákona jednak ÚPV, a dále VUZP. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana zástupce navrhovatele Jiřího Bise, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Ano.

Senátor Jiří Bis: Trochu se omlouvám, samozřejmě můj kolega to měl připravené lépe. Chtěl bych říct, že už si málo pamatujete, o čem byl původní zákon. Tam byly zcela jasně definovány podmínky, co to je veřejná stavba, kdo to musí rozhodnout, že se to netýká každé stavby apod.

Panu bývalému ministrovi Čunkovi chci říci, že strategická vedení nejsou věcí ČEZu, ale ČEPSu, a to je státní organizace, aby bylo jasné. Všechny tyto stavby veřejné musí být za veřejné prohlášeny.

A co je hlavní, jsou to stavby, kde, když nedojde k dohodě, je možno přistoupit k vyvlastňování. Abych vám obnovil to, co je v původním zákoně. Ten původní zákon byl v podstatě udělán pro rychlostní komunikaci dopravní, a tenkrát jsme to nechtěli, dohodli jsme se na tom, že to nebudeme rozšiřovat, protože by se to nestačilo v té krátké době, a kolega Nedoma připravil tento zákon tak, aby to pro strategickou infrastrukturu platilo. To je všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní prosím pana zpravodaje pro první čtení pana senátora Igora Petrova, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, takže vystoupili tři senátoři. V případě pana místopředsedy, myslím si, že došlo k vysvětlení těch pojmů, v případě senátora Čunka tam byl ten nesouhlas. Řekl bych, že také došlo k vysvětlení, že samozřejmě tím neovlivňuje následné hlasování. Na základě návrhu senátorky Paukrtové je rozšířen ten návrh, že kromě VHZD by dál posuzoval tento zákon ÚPV a VUZP. Takový je návrh. Nepadl tady jiný návrh na zamítnutí, takže si myslím, že hlasujeme v prvním čtení o přikázání tohoto zákona těmto třem výborům, a myslím si, že když se nám to vrátí po projednání v těch třech výborech, budeme schopni daleko lépe posoudit kvalitu návrhu toho zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům, které byly navrženy.

Organizační výbor a pan zpravodaj navrhl, aby garančním výborem byl VHZD. Dále bylo navrženo paní senátorkou Paukrtovu, aby návrh projednal ÚPV a VUZP. Má ještě někdo doplňující návrh? Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 39 senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Hlasování č. 28, registrováno 40, kvórum pro přijetí 21, pro návrh 36, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji jak navrhovateli, tak i zpravodaji.

A nyní projednáme bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Tomáše Töpfera,

Jiřího Oberfalzera a Richarda Svobody, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 275. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane místopředsedo, hezké pozdní odpoledne, nebo spíš večer. Vážené dámy, vážení pánové, já tentokrát nemohu být úplně stručný, jak je mým zvykem, protože se pokusím objasnit tuto technicky malou novelu, která ovšem podle mě má velký význam. Jde o to, nalézt peníze pro českou kulturu.

Dneska tady slovo kultura zaznělo mnohokrát, hledali jsme ji ve výherních automatech, podporujeme kulturní rozmanitost, ale bohužel česká kultura má stále jen 0,65 % státního rozpočtu a žádnému z ministrů kultury a žádné vládě se nepovedlo ji zvýšit na to kýžené 1 %. To je samozřejmě rozpočet na kulturu, ve kterém jsou i rozpočty na církve, na památky atd., na živé umění zbývá opravdu velice málo.

Zákon o České televizi, tak jak jeho diginovelu koncipoval můj přítel Pavel Dostál, s tou vás seznámím.

Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla s analogovou tmou, tzn. s dovršením digitalizace býti bez reklamy. Taková byla konstrukce zákona. Že by z České televize jako z veřejnoprávního média zcela zmizela reklama. V současné době je reklama v České televizi zákonem určena na 0,8 % vysílacího času, a to tedy na všech programech kumulovaně. Výtěžek z této reklamy je na zvláštním účtu a nepatří do zisku České televize. To je současná právní úprava.

Je to zhruba 530 – 540 milionů korun ročně, které inkasuje Česká televize z reklamy, s tím že na tomto odděleném účtu, který může každý rok kontrolovat vláda, se peníze používají: 150 milionů korun ročně, 12,5 milionu korun měsíčně, na státní fond pro podporu kinematografie a rozvoj kinematografie. Zbytek těch peněz používá Česká televize na rozvoj digitalizace a na digitalizaci archivu České televize. To je tedy těch 530 – 540 milionů.

S analogovou tmou by reklama měla skončit. Uvažovalo se o tom, že česká kinematografie bude podporována novým zákonem o české kinematografii. Když ale zalistujete připravovanými zákony, zeptáte-li se na legislativní radě vlády, zjistíte, že žádný zákon o kinematografii v plánu této vlády zatím není. A analogová tma se blíží.

Já tedy v této novele navrhuji, aby na České televizi reklama v tomto rozsahu zůstala.

Není totiž důvod, proč by z ní měla zmizet. Česká televize už dnes nesmí přerušovat programy a má reklamu jenom v omezeném rozsahu.

Pokud zůstane reklama na ČT dále, vyváží to trh s reklamou a velcí hráči nebudou moci zvyšovat neúměrně ceny, protože bude existovat jakási pluralita nebo nabídka na reklamním trhu, protože televize je stále nejlákavější reklamní trh, s tím, že peníze z reklamy zůstanou opět na zvláštním účtu, ČT s nimi moci disponovat a nebudou patřit do jejích zisků, neboť ČT je financována z koncesionářských poplatků, tak aby 150 mil. Kč ročně stále proudilo do Státního fondu na podporu kinematografie a 150 mil. Kč ročně na Státní fond kultury.

Musím objasnit, co to je, Státní fond kultury. Ten existuje při ministerstvu kultury, existoval a vyschly mu zdroje. Státní fond kultury v tuto chvíli nefunguje, nemá dovolenou ani svoji radu, která je patnáctičlenná, a kterou volí PS Parlamentu ČR a jmenuje ji ministr kultury. Tato rada v tuto chvíli není, protože Státní fond měl být plněn z pronájmu domu na Vinohradech, ovšem pronájem byl udělán tak „šikovně“, že všechny peníze proudí do jeho rekonstrukce a Státní fond nedostává nic. Já jsem u té smlouvy nebyl, takže za to nemohu.

Česká kultura pláče, protože nemá vícezdrojové financování. Vícezdrojové financování se ozývá ze všech stran – divadla, všechny kulturní instituce jsou napojeny buď na městský či státní rozpočet a velice těžko dosahují na peníze sponzorů, peníze mecenášů, neboť ani u nás se nepodařilo prosadit daňové asignace. Co jsou daňové asignace, víte, ale prosazovat daňové asignace nebo vyslovit je před jakýmkoliv ministrem financí v době hospodářské recese, je jako šťouchnout do vosího hnízda. Daňové asignace by samozřejmě právnickým osobám, aby například 1 % ze svých daní z příjmu mohly určovat přímo na některé zákonem vymezené aktivity – kulturní, charitativní, sportovní. A bohužel takový zákon u nás není, v sousedním Slovensku existuje a funguje.

Čili Státní fond kultury, pokud by dostával 150 mil. Kč, nedovedete si vůbec představit, kolik je to peněz pro českou kulturu, protože česká kultura a živé umění pracuje s čísly desetitisíců, tisíců, maximálně statisíců. Já jsem byl dva roky v radě Státního fondu kultury. Ten rozděloval 10 mil. Kč ročně na 300 projektů pro malá neperiodika, pro malé periodické menšinové časopisy, pro dětské festivaly pěvecké, vážné hudby. Deset tisíc, dvacet tisíc korun umí podpořit místní regionální kulturu, umí podpořit místní festival, oživit zájem o region. A jsou to skutečně velmi malé peníze, které přinášejí velký smysl.

Chtěl jsem jenom říci, že tento zákon nemá vůbec žádný dopad do státního rozpočtu, naopak, pokud bude podporována kinematografie a pokud Státní fond kultury podpoří nejrůznější publikace a festivaly a kulturní akce, tak vznikne mnoho zajímavých dokonce i pracovních míst, kde kinematografie nabízí mnoho specializovaných profesí. Víte jistě o tom, že okolní státy mají pobídky pro velké zahraniční filmové společnosti, které odcházejí od nás a netočí u nás filmy, vyhledávají země dále na východ, kde daňové pobídky nebo daňové prázdniny dostávají, ale to jsou obrovské byznysy, které přinášejí mnoho pracovních sil a mnoho peněz a my jsme se jich docela dobrovolně zřekli.

Ale to už nepatří v tuto chvíli do tohoto návrhu zákona. Já vás prosím, jestli byste tento návrh zákona schválili a propustili ho do výborů, především do výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a zároveň i k projednání Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Děkuji za pozornost a jsem ochoten zodpovědět vaše dotazy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Milana Bureše. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Bureš: Dobrý večer. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, cílem předkládaného senátního návrhu je zajistit trvalé financování Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie a Státního fondu kultury ČR. Cíle má být dosaženo doplněním úpravy směřování prostředků plynoucích ČT z reklam a včlenění této úpravy do samostatného zákona o ČT.

Návrh senátního návrhu zákona upravuje využití prostředků z výnosu ČT z reklam, a to prostředků v měsíční výši, jak už bylo řečeno, 12,5 mil. Kč měsíčně ve prospěch Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a stejně tak ve prospěch Státního fondu kultury ČR, a to tak, že zachovává reklamu ve vysílání ČT v současném rozsahu a podobě i po dokončení přechodu na zemské digitální vysílání.

Dámy a pánové, dovolte mi požádat vás o podporu propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení a zároveň doporučuji přikázat senátní návrh zákona výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a také Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo vedle pana předkladatele a sledoval rozpravu.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková a připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Předkladatel pan senátor Töpfer již sám říkal, že tato kratičká novelka, která má tři odstavce, je významná, není tak nevinná, jak vypadá na první pohled, je velmi a velmi významná. Tato novelka totiž hovoří skutečně o tom, zda bude reklama v ČT nebo ne. Je to tedy principiální rozhodnutí o tom, zda veřejnoprávní televize bude mít příjmy z reklamy.

Nevím, zda proběhla tato principiální rozprava, myslím si, že ne, ale budiž. Rozhodnutím o propuštění tohoto zákona do výborů v podstatě rozhodneme o tom, zda reklamu v ČT ponecháme nebo ne. Ale upřímně řečeno, proč ne. Pan senátor Töpfer hovořil o tom, že přítomnost reklamy v ČT, ve veřejnoprávním médiu působí také jako vyvažování trhu s reklamou.

Já se z tohoto důvodu přimlouvám za to, abychom tento návrh propustili do druhého čtení a k projednání ve výborech.

Ale dovolím si už nyní v této chvíli upozornit na jeho úskalí a sdělit svůj názor na to, jak si myslím, že by měl být ještě dopracován, v kterém směru. Toto úskalí je v tom, že přehlíží související zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ten totiž zakazuje České televizi vysílat reklamu vyjma vysílání v přímém spojení s kulturní či sportovní událostí, je-li získání práv k vysílání této události podmíněno vysíláním reklamy. V takovém případě, v tom výjimečném případě však nevzniká výnos, protože se reklamou řeší získání vysílacích práv za sportovní přenosy či kulturní události.

Je tedy potřeba současně s novelou zákona o ČT změnit i zákon č. 231/2001 Sb. Ale na to by určitě přišla i naše legislativa při projednávání ve výborech.

Ale měli bychom se možná zamyslet ještě nad tím, zda formulovat transfer výnosu z reklamy jako pevnou částku. To je velmi nešikovné a v zákoně asi ani ne žádoucí, protože by to mohlo znamenat, že bychom tento zákon, pokud by byl takto přijat, museli novelizovat minimálně každý rok. Zdá se tedy výhodnější a logičtější, aby byl odvod do fondů a na podporu kultury formulován spíš procentem. Mně se zde líbí návrh generálního ředitele ČT pana Janečka, který už ho veřejně prezentoval, návrh na to, aby ta částka byla skutečně stanovena procentem s tím, že třetina výnosů by měla směřovat na podporu fondů a na podporu kultury, třetina na podporu sportu, protože i to se týká ČT a třetina poté na digitalizaci archivů ČT. Na tu bychom asi také neměli zapomenout, protože se jedná o velmi a velmi cenné kulturní dědictví ČR.

A třetí záležitost, kterou by tento návrh měl ošetřit, je to, s čím je pozitivní zkušenost již s účtem digitalizace, a to je jakási přece jenom kontrola čerpání a finančních transferů.

Toto jsou návrhy, které se pokusíme, pokud se ke mně přidá klub sociální demokracie, zpracovat do pozměňovacích návrhů při projednávání ve výborech. A přimlouvám se tedy v této chvíli za to, abychom tento návrh propustili k projednání ve výborech.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Jako další vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, senátorky a senátoři, nebudu dlouho zdržovat. I když je to z dílny pravicových politiků ODS, tak my nejsme kulturní barbaři a myslím si, že tento návrh si zaslouží určitě naši podporu, aby byl přikázán do výborů, protože veřejnoprávním zájmem určitě je podpora kultury.

Trošku mě tady zaráží to, jestli opravdu těch 540 mil. Kč ročně bude stále na kontě, a když se to počítá, to znamená, že 300 mil. Kč a 240 mil. Kč bude stále nerozdělených. Ale tady stojí návrh ředitele ČT Janečka, jak jsme slyšeli z úst paní senátorky Gajdůškové, vlastně proti tomu, jak bychom to chtěli rozdělit v zákoně, ale myslím si, že to se vyřeší v dalším jednání zejména ve výborech. Návrh podporuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Jenom několik glos. Tady zaznělo, že reklama bude nadále v příjmech ČT. Formálně vzato ano, ale bude sledovaná a nasměrovaná na jeden účet, tak jako je tomu dnes, a bude přísně pod kontrolou, čili nebude posilou rozpočtu ČT, to je důležitá poznámka, ale bude výhradně sloužit k účelům, které by byly definovány v zákonu, pokud bude, ať už v jakékoliv modifikované podobě, schválen.

Ta pevná částka je tam provizorně a i my jsme počítali s tím, že bude nějakým způsobem buďto doplněna pevnou částkou do fondu kultury a hovořili bychom o rovnoměrném rozdělení zbytku. Dá se samozřejmě diskutovat o dalších účelech. Osobně bych spor nepodporoval, já si myslím, že od toho máme Sazku a spíš by bylo zajímavé donutit Sazku, aby opravdu podporovala sport, zejména mládežnický. Ovšem nevím, jestli je na to v naší republice síla.

Pokud jde o digitalizaci, to je věc diskuse. Já si myslím, že to je něco, co by měla ČT dokázat ze svého rozpočtu financovat. Ostatně Českému rozhlasu se také na digitalizaci nedává tolik prostředků. Ačkoliv jde pouze o zvukové záznamy, tak Český rozhlas jich má už od první republiky nesrovnatelně větší množství. Nicméně pokud bychom tady zařídili nějaký řekněme veřejně organizovaný zdroj pro digitalizaci, pak by zcela jistě bylo třeba také upravit způsob nakládání, protože pak by musely archivní záznamy být k dispozici i ostatním zájemcům a vysílatelům za nějakých regulovaných podmínek, aby se vlastně zařizovaly peníze pak pro nějaký komerční byznys.

Tolik moje poznámky. Ale smyslem projednávání ve výborech je právě tyto detaily doladit, a s potěšením kvituji, že všichni řečníci se zastali toho, aby byl tento návrh propuštěn do výborů.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele Tomáše Töpfera, zda chce vystoupit, Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane místopředsedo. Já děkuji za podporu všech tří senátorů, kteří se přimluvili za to, aby tento návrh byl propuštěn do výborů, čímž vás žádám také, jestli byste mu dali svoji podporu.

O tom, že je potřeba změnit ještě zákon č. 231/2001 Sb., vím, a na tom pracuje legislativní oddělení ministerstva kultury, takže ho dostanu ještě k tomuto zákonu a předpokládám, že ve výborech to řádně probereme a dotáhneme všichni společně.

Jenom opakuji. Česká televize už v tuto chvíli ze zákona s touto částkou, kterou má jako příjem z reklamy, nenakládá, není to její zisk. Nemůže to zahrnout do svého zisku, může jej použít maximálně na digitalizaci archivu, rozvoj digitalizace. A vycházel jsem právě z pevné částky, kterou dává na Státní fond kinematografie. Může se to udělat samozřejmě procentem, je to věc diskuse, protože jednou také digitalizace bude ukončena a archiv také není bezedný. Takže jednoho dne možná celá reklama bude ve prospěch české kultury, českého filmu.

Děkuji mockrát. Chtěl jsem jenom říci na dotaz, zda bude stále ještě naplněn reklamní čas ČT, je naplněný, je vyčerpaný, více ho nemá a příjem je více méně stálý. To je dáno už omezením vysílacího času, to znamená, že větší příjem asi být nemůže, protože už více vysílacího času na reklamu nedostane a méně ho určitě mít nebude v rámci poptávky trhu. Děkuji mockrát.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. A žádám nyní pana zpravodaje pro první čtení, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Milan Bureš: V diskusi vystoupili tři senátoři a v podstatě nezazněl návrh na vrácení ani na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. A můžeme přistoupit k hlasování o přikázání.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, a zazněl návrh od předkladatele i zpravodaje, aby návrh ještě posoudila i komise pro sdělovací prostředky. To je samozřejmě doporučení. Má někdo další návrh nebo jiný návrh? Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 44 senátorů a senátore, aktuální kvorum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 29 bylo registrováno 44 senátorek a senátorů, kvorum 23, pro návrh 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli, děkuji i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem našeho jednání je projednání

Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2009 – prezident Nejvyššího kontrolního úřadu

Je to senátní tisk č. 229. Navrhuji, abychom nejdříve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Ing. Miloslava Kaly na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování číslo 30 bylo registrováno 38, kvorum 20, pro návrh 33, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 229 na technickém nosiči dat a prosím pana viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kalu, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane viceprezidenta.

Miloslav Kala:Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem velmi rád, že vás mohu stručně seznámit s výroční zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2009.

Na úvod bych ovšem chtěl nejdříve omluvit nepřítomnost prezidenta úřadu, který je na zahraniční cestě.

Nejvyšší kontrolní úřad je nalézací a nesankční institucí, která prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné a hospodárné. V roce 2009 Nejvyšší kontrolní úřad projednal 30 kontrolních závěrů, byl prověřen majetek a finanční prostředky v objemu téměř 115 mld. korun, v čemž ovšem není zahrnuta kontrola závěrečných účtů, ani celkové prostředky programů tak, aby nedošlo ke zkreslení údajů obsažených ve výroční zprávě.

V rámci oznamovací povinnosti bylo podáno 19 oznámení, které se týkaly prostředků v objemu 523 mil. korun.

Samotná výroční zpráva vychází z předepsaných náležitostí a v souladu se zákonem byla projednána a schválena kolegiem úřadu. Při jejím zpracování došlo oproti minulým obdobím k určitým úpravám, jejichž cílem mělo být dosáhnout zestručnění textu tím, že jsme přestali komentovat všechny jednotlivé kontrolní akce a na přiloženém CD je možné při procházení textu využít hypertextové odkazy a s příslušným zněním kontrolního závěru se seznámit.

Co se týče vlastní působnosti úřadu a strategického zaměření kontrolní činnosti, ty byly vzaty v potaz při sestavování plánu kontrolní činnosti a prioritně zaměřeny do následujících oblastí: příjmy státního rozpočtu, dotační politika státu, hospodaření se státním majetkem, hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí, významné investiční akce a programy, závěrečné účty kapitol státního rozpočtu a finanční prostředky vybírané na základě zákona ve prospěch právnických osob.

Metody, které využíváme v rámci kontrolní působnosti, jsou v souladu s mezinárodními standardy – kontrola legality, kontrola typu finanční audit a kontrola typu výkonnostní audit. Prvky zjišťování, měření a vyhodnocování výkonnosti jsou implementovány ve stále větší míře, konec konců jsme v Praze zorganizovali seminář na toto téma, kterého se zúčastnili zástupci 26 partnerských úřadů.

V rámci tohoto stručného shrnutí se nebudu věnovat výsledkům jednotlivých kontrolních akcí, ani kontrolní činnosti. Okazuji zejména na stránky 12 až 18, kde najdete shrnutí pro příslušné oblasti, včetně příkladů, případně odpovím na vaše dotazy.

Závěrem mi dovolte, abych poděkoval senátorům výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu za vstřícné projednání výroční zprávy a za rozpravu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 229/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Pane místopředsedo, pane viceprezidente, paní senátorky, páni senátoři, viceprezident NKÚ již poslání Nejvyššího kontrolního úřadu prakticky vyjádřil zcela pregnantně, správně a přesně. Já bych jenom doplnil, že NKÚ poskytuje zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu ČR, vládě ČR a všem občanům jako informační zdroj, zda jsou při hospodaření se státním majetkem dodržovány zákony, zda je účetnictví státu a jeho organizací vedeno průkazně a správně a zda jsou peníze státu vynakládány účelně a hospodárně. Protože i kontrolní instituce musí být kontrolována, je součástí zprávy rovněž informace o hospodaření NKÚ a výrok auditora.

Bylo tady hovořeno o 30 kontrolních akcích za rok 2009. Já bych jenom vyňal několik těchto akcí z těchto 30, například byla kontrolována správa daně z přidané hodnoty, sociální služby regionálního charakteru, majetek státu, s ním je příslušné hospodařit Ministerstvo financí, prostředky vybírané ve prospěch všeobecné zdravotní pojišťovny, projekty dopravní infrastruktury v rámci regionálních operačních programů a rozvoj železniční infrastruktury.

Bylo také hovořeno o tom, že byly kontrolovány finanční prostředky a majetek ve výši 113 mld. korun. V rámci oznamovací povinnosti vůči příslušným finančním úřadům bylo odesláno celkem 19 oznámení, které se týkaly finančních prostředků ve výši 523 mil. korun.

Bylo také hovořeno o tom, že Nejvyšší kontrolní úřad spolupracuje se oběma komorami Parlamentu ČR, a to jednak tím, že zasílá prakticky podrobně každou z kontrolních akcí k dalšímu využití, a samozřejmě se to týká i výroční zprávy a dalších. Hlavním partnerem však pro Nejvyšší kontrolní úřad při projednávání kontrolních závěrů je v parlamentu kontrolní výbor Poslanecké sněmovny.

V oblasti mezinárodních vztahů převládaly v roce 2009 akce zaměřené na bilaterální spolupráci a aktivity v rámci EU. Zástupci Nejvyššího kontrolního úřadu se v zahraničí zúčastnili celkem 57 akcí. Nejvyšší kontrolní úřad obdržel za rok 2009 celkem 27 žádostí o informace podle zákona č. 106 a 515 písemných podání občanů a institucí, z čehož bylo využitelných 34 %. Tady je vidět, že i podněty institucí a občanů Nejvyšší kontrolní úřad zařazuje do svých kontrolních akcí.

Příjmy NKÚ v roce 2009 tvořily částku 33 mil. korun, včetně rezervního fondu, který byl převeden z minulých let ve výši 32 mil. korun. Výdaje 595 mil. korun a plán přitom byl 645 mil. korun. Výrok auditora byl bez výhrad. Přesto kontrolní výbor Poslanecké sněmovny shledal určitá pochybení v hospodaření vedení Nejvyššího kontrolního úřadu, která však nejsou součástí zprávy, a navíc v současné době jsou ještě v řešení, tudíž neovlivňují ani náš návrh na schválení. I přes nárůst 31 zaměstnanců při současném stavu 72 zaměstnanců NKÚ, i při promítnutí úkolů vlády v tříprocentním snížení systemizovaných míst ve státní správě, úřad nenaplňuje plánovaný stav zaměstnanců.

Z výsledků kontrolní činnosti za rok 2009 jsou zřejmé přetrvávající systémové nedostatky, a to zejména v oblastech hospodaření s majetkem státu, financování významných investičních programů a akcí v oblasti dotační politiky a v účetnictví kontrolovaných osob. Absentují dlouhodobé strategické a koncepční dokumenty, což má významný vliv na účelnost a hospodárnost vynakládaných finančních prostředků. Správci kapitol nedostatečně vymezují parametry programů v dostatečné míře s dopadem na vyhodnocování efektů. Nejvyšší kontrolní úřad upozorňuje na závažná rizika, která indikují ohrožení čerpání finančních prostředků z EU. Výsledky kontrolních akcí také prokázaly potřebnost změn některých právních norem, což je šance i pro Senát.

Vážené paní senátorky, vážení senátoři, vzhledem k významu tohoto materiálu navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2009. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete poté vyjádřit.

A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní senátorka a místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Jsem si vědoma, vážený pane místopředsedo a předsedající, vážený pane viceprezidente NKÚ, kolegyně a kolegové, že už je pokročilá hodina, a pokusím se tedy být velmi stručná. Nicméně myslím si, že je v této chvíli potřeba říci přece jenom pár slov k bodu, který projednáváme.

Pan David Ondračka, který je šéfem sdružení Transparency International, hovořil o tom a udává údaj 80 mil. korun ročně v tzv. šedé ekonomice. Především jsou to peníze, které nám mizí ze státního rozpočtu v důsledku korupce a dalších ne zrovna dobrých jevů v souladu se zákonem.

Když k tomu přidám snížené příjmy státního rozpočtu o 80 mld. v důsledku reformního Topolánkova batohu, tak bychom i letos, kdy hovoříme o dopadech krize a prožíváme dopady krize, měli vlastně vyrovnaný rozpočet. Říkám to proto, a dávám to do těchto souvislostí proto, že chci zdůraznit skutečně důležitost kontroly, důležitost institucí, které mají autoritu ve společnosti a jsou schopné skutečně zajistit dodržování práva, a tedy rámec právního státu.

My máme v této chvíli předloženu zprávu a je zde návrh vzít tuto zprávu na vědomí. Samozřejmě budu hlasovat pro návrh vzít na vědomí zprávu nezávislého kontrolního úřadu. Ale spíš pro nás zde v Senátu si myslím, že bychom měli této zprávě věnovat ještě hlubší pozornost; věnovat hlubší pozornost jejím nálezům a pokusit se přijmout takové kroky, které by zamezily opakování těch jevů, na které opakovaně pracovníci nezávislého kontrolního úřadu narážejí.

Moc bych si také přálo, aby bylo vyřešeno všechno, co souviselo s prezidentem nezávislého kontrolního úřadu, protože to skutečně snižovalo a snižuje autoritu této instituce. A my potřebujeme, aby instituce tohoto typu, jako je nezávislý kontrolní úřad, měly nezpochybnitelnou autoritu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pane viceprezidente, máte zájem vystoupit ještě? Ano.

Miloslav Kala:Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za váš spíše apel. Já snad formálně považuji za nutné říci, že ty záležitosti, které souvisí s prezidentem úřadu, jsou v řešení a probíhá posuzování zase nezávislými institucemi, tak jak předpokládá náš zákon a náš právní řád.

Co se týče čísla, o kterém jste hovořila a o kterém hovoří pan Ondračka, my jako auditoři nebo kontroloři takové číslo nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit, nicméně je zřejmé, že nehospodárnosti v naší státní správě existují, jsou poměrně velmi vážné a jsou obsahem našich kontrolních zpráv. Tyto nehospodárnosti mohou být indikátorem systémových poruch, které lze rozdělit do celé řady jednotlivých záležitostí. Samozřejmě, že to může být kriminální jednání, podvody, korupce, defraudace apod., ale to jsou záležitosti, které se nám indikují jako nehospodárnost a Nejvyšší kontrolní úřad není prioritně institucí, která by mohla tyto záležitosti odhalovat a řešit. Od toho tady v právním řádu máme celou řadu jiných institucí.

Co se týče dalších nehospodárností, které vznikají, skutečně souvisí a je to obsahem v poslední době celé řady kontrolních zpráv, které se právě opírají o možnost využití tzv. výkonnostního auditu, to znamená, zde poukazujeme na to, že v každé části procesu rozhodování o tom, že tento stát, nebo některý jeho úředník, nebo některý jeho orgán vynaloží nějaké finanční prostředky, tak v každé fázi tohoto rozhodování musí být podrobeno toto rozhodování přiměřenému vyhodnocení efektivnosti. Pokud se neprokáže efektivnost takovéhoto rozhodnutí, pak stát podle platných zákonů, podle rozpočtových pravidel, podle celé řady dalších není vlastně oprávněn finanční prostředky uvolnit a tyto záležitosti realizovat. Bohužel absentuje koncepční metodická řídící a kontrolní činnost na všech úrovních a já si myslím, že tak jak teď v předvolebním čase často zaznívají různá jednoduchá řešení, tak jednoduché řešení nevyřeší tento stav. Musíme skutečně začít každý u sebe, každý musí při posuzování věcí, které má dělat, tak musí k tomu přistoupit tím způsobem, aby jeho rozhodnutí potom obstálo. A já si myslím, že velkým nepřítelem tohoto prosazování efektivnosti je určitá formálnost.

My často naplňujeme povinnosti, které jsou nám uloženy formálně, nikoli věcně. Je to záležitost velmi široká. Myslím, že ani úplně nesouvisí s projednáváním Výroční zprávy. Takže skončím s tím, že nabízím např. výboru pro hospodářství nebo kterémukoli jinému výboru nebo Senátu uspořádat na toto téma nějaké sezení nebo jednání. Myslím si, že bychom mohli společně přispět k řešení problémů, se kterými se potýkáme. Ještě jednou děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, a prosím pana garančního zpravodaje, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli pracovat.

Senátor Karel Korytář: Paní senátorky, páni senátoři. V diskusi vystoupil jeden senátor, dotazy byly zodpovězeny. Návrh byl od výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je jediný, a to vzít na vědomí Výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2009.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usneseníSenátu, tak jak ho navrhl pan senátor Karel Korytář. V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 19. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 31 bylo registrováno 38 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 20. Pro návrh 36, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu navrhovateli a také zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k projednání posledního bodu jednání této schůze. Tím bodem je

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009

Senátní tisk č. 238. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 36 senátorů a senátorek, kvorum pro přijetí je 19. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 32, registrováno 36, pro návrh 33, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych zde přivítal pana Igora Němce, předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 238 na technickém nosiči dat. A prosím pana předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce, aby nás s Výroční zprávou seznámil. Prosím.

Igor Němec:Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovoluji si vám předložit Výroční zprávu za rok 2009. Zpráva, jako i v minulých letech, přináší především podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu. Snažili jsme se ji napsat tak, aby nebyla jenom bilancí, ale namnoze také detailním poučením o rozhodování úřadu a jeho výkladu zákona o ochraně osobních údajů, jehož dodržování dozorujeme.

Je to jakási snaha předložit něco jako judikaturu, která by mohla sloužit všem, co přicházejí do styku s ochranou osobních údajů. Podle toho jsou také uspořádány kapitoly.

Rád vždy využívám této příležitosti, abych představil úřad jako nejenom správní orgán, který ukládá sankce a nápravná opatření, ale také jako úřad, který se snaží popularizovat téma a šířit osvětu v oblasti ochrany osobních údajů. V roce 2009 jsme ukončili tříletý vzdělávací projekt Ochrana osobních údajů ve vzdělávání, který byl na sklonku roku 2006 akreditován Ministerstvem školství.

V semináři, který pořádal úřad, v jeho rámci prošlo 211 pedagogů. Každoročně pořádáme mezinárodní soutěž pro mládež. Výsledky soutěže byly představeny nejen v předsálí jednacího sálu v Senátu, ale byly vystaveny na Kypru. A vítězný obrázek – taková zajímavost – byl dokonce otištěn v Austrálii. Mimochodem já se svými kolegy jsme loni odpřednášeli 258 hodin.

Rok 2009 nepochybně prokázal i podstatně hlubší znalost zákona mezi veřejností. Soudím tak jednak z kvality dotazů, které nám kladli novináři, a které byly jak detailnější, tak svým způsobem poučenější. Jednak z agendy podání a stížností, kde dotazy byly podstatně kvalifikovanější. Na odborné zaměstnance úřadu ovšem agenda konzultací kladla také větší nároky po stránce časové i profesionální.

Mohu být zajisté potěšen tím, že je úřad chápán jako skutečně referenční a arbitrální instance. Na druhé straně si dobře uvědomuji, že se často jeho poznatky proměňují v kapitál advokátních kanceláří. Tedy si nemohu neklást otázku rozsahu konzultační činnosti, která je úřadu zákonem uložena. A potažmo i dostatečnosti personálního zabezpečení. Jsem si jist, že toto je naléhavé téma, které se v budoucnu bude muset řešit.

Ve Výroční zprávě se věnujeme již tradičním tématům, jako je problematika kamerových systémů nebo registrů ve státní správě apod. Na rozdíl od minulosti ale také zmiňujeme obsáhleji problematiku, která bývá často opomíjena v rámci ochrany osobních údajů, ale úřad se jí také věnuje. Totiž internet, odpovědnost za informace šířené internetem, nevyžádaná obchodní sdělení.

Pro zajímavost: Jenom v této oblasti dostal úřad v loňském roce 2261 stížností. Tradičně uzavřu své vystoupení čísly, která jsem povinen snad říci. Výdaje úřadu v loňském roce činily 92 mil. Kč, příjmy 3,2 mil. Kč. Na úřadu pracuje 62 % vysokoškoláků.

Vždy jsem se chlubil, že zaměstnáváme stejný počet mužů a žen. V loňském roce se tato rovnost narušila, na úřadu pracuje 49 žen a 46 mužů.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a jsem připraven na diskusi.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, dámy a pánové. Senátní tisk projednal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 238/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vítězslav Jonáš. Dále se tímto tiskem zabývala stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 238/2. Zpravodajkou byla určena senátorka Jana Juřenčáková.

Zprávu projednal i Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 238/4. Zpravodajem výboru je senátorka Hana Doupovcová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy ústavně právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 238/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Homolka, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Homolka: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů pojednávána na 75 stránkách o jeho činnosti roku 2009, v několika více či méně rozsáhlých kapitolách. A to od kontrolní činnosti, které je věnována podstatná část zprávy, přes legislativní činnost, která je naopak úsporná, až po obsazení úřadu a personální obsazení.

U toho jsem si všiml jemného posunu směrem k feminizaci, neboť v novém roce se tady pan předseda pyšnil zcela vyrovnaným stavem mužů a žen, a nyní dobrovolně přiznal změnu.

V ústavně právním výboru byla zpráva hodnocena jako velmi dobrá. Písemný materiál je doprovázen tabulkami, fotografiemi, má barevnou, esteticky sladěnou úpravu, a na první pohled vytváří dojem účelného a přehledného zpracování. Po přečtení celé zprávy se tento dojem stává reálnou skutečností.

Zprávu máme rovněž k dispozici v úsporné formě na CD. A lze zaznamenat a konstatovat její pozitivní vývoj z roku na rok. Ze zprávy je patrné, že úřad plní jak svou roli dozoru a kontroly nad různými databázemi, kartotékami v oblasti zdravotnictví, školství, orgánů obcí, úřadů a institucí, tak i roli obhájce práv občanů na soukromí. Přitom obě role se vzájemně doplňují a pomáhají směřovat k cíli, kterým je využití poznatků za správní řízení, stížností, kontaktů s médii, z poskytnutých konzultací či přednášek, tak jak o tom mluvil pan předseda, v praktickém životě občanů a institucí, které s osobními údaji pracují a zacházejí.

Úřad sice nemá legislativní iniciativu, ale může být pro nás zdrojem informací a inspirace k vytváření názorů na tvorbu zákonů nebo jejich úpravu.

Nebudu se podrobněji věnovat problematice jednotlivých témat, ani specifickým problémům, rád bych však vyzvedl posun v problematice užívání kamerových systémů, který se povedl učinit v roce 2009, a který by měl být dokončen v roce letošním.

Dále problematiku DNA, která se probírala i zde v Senátu, a konkrétní zásluhy ohledně spolupráce na této akci oceňuje i předložená zpráva. Rovněž je chvályhodné, jak úřad úspěšně zvládl období našeho předsednictví v Evropské unii. Před úřadem je ještě mnoho dalších úkolů. Musí se např. vyrovnat s novými kompetencemi podle zákona o základních registrech. A bylo by žádoucí to zvládnout bez navýšení úředníků.

Tím těmto úředníkům přeji cestou pana předsedy hodně sil do další práce. A, dámy a pánové, na závěr vás seznámím s usnesením našeho výboru v té části doporučující v souladu s ostatními výbory.

Ústavně právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Ptám se, zda se chce vyjádřit zpravodajka VVVK paní senátorka Hana Doupovcová. Ano. Takže prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva projednával zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů 19. května 2010. Konstatoval, že zpráva je velmi kvalitní, přehledně zpracovaná a srozumitelná. Přijal k němu usnesení č. 121, které teď přečtu.

„Výbor po úvodním slovu předsedy výboru Jaromíra Jermáře, po odůvodnění Výroční zprávy dr. Igorem Němcem, předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů, zpravodajské zprávě senátorky Doupovcové a po rozpravě zaprvé bere na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009, zadruhé konstatuje, že Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009 je zpracována velice kvalitně a přehledně. A některé její části mohou být využity při posuzování zákonů týkajících se nakládání s osobními údaji občanů či zásahu do jejich soukromí.

Zatřetí – doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009. Určuje zpravodajku tohoto senátního tisku, senátorku Doupovcovou.“ Podepsán předseda výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano,děkuji vám a ptám se, zda se chce vyjádřit zpravodajka Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí. Ano, hovoří paní zpravodajka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí se Výroční zprávou Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009 zabývala na své 11. schůzi, konané dne 21. dubna 2010.

Po úvodním slovu dr. Igora Němce, předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů a vyslechnutí zpravodajské zprávy Jany Juřenčákové komise bere na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009.

Já bych k tomu chtěla dodat, že v podstatě pan předseda Igor Němec je na téměř každém zasedání komise přítomen, takže vlastně my ty problémy komunikujeme ihned. A chtěla bych mu tímto poděkovat za spolupráci, která bych řekla, že je vzorná.

Vloni jsme společně uspořádali komisi o využití DNA, což bylo na paměť Úřadu pro ochranu osobních údajů. Myslím si, že výsledky budou letos zpracovány do návrhu zákona, takže ta spolupráce pokračuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko, a ptám se, zda se chce vyjádřit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Vítězslav Jonáš. Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Chci se vyjádřit. A to jednak tím, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2009. Vše podstatné zde bylo zmíněno. Já bych chtěl využít této příležitosti, abych poděkoval předsedovi úřadu panu Igorovi Němcovi za dobrou práci v úřadu a popřál bych mu do budoucna mnoho dalších plodných roků. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Tomáš Julínek. Prosím.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Už je pokročilá hodina, a jako obvykle projednáváme tento bod mezi posledními. A možná nás to často vede k tomu, že se necháme uplatit obalem a nedíváme se tak podrobně na obsah. A to musím přiznat i já.

Já jsem byl v minulém roce 2009 seznámen s kauzou. A dotkla se mě osobně, lépe řečeno dotkla se osobně občanů a ČR, a tudíž jsem zpozorněl. Možná trošku později, než by se slušelo. A to musím taky přiznat. Je to hezké, že je dodržována genderovská problematika na úřadu, je hezké, že zpráva má dobrý formát.

Ještě než se zmíním o konkrétní záležitosti té zprávy, chtěl bych zdůraznit – a je to i můj podnět směrem ke komisi, že si myslím, že nastávají doby, kdy komise by se měla zabývat daleko intenzivněji opravdovou praktickou ochranou našeho soukromí. Že to, co se na úřadu dělalo, nebo to, co je nové ve zprávě, se mi zdá, jako kdyby byl klidný čas. Jako kdybychom měli jakousi stacionární situaci a postupně dělali opatření pro kamerové systémy, postupně pro jiné systémy.

Ale ta technologie utíká neuvěřitelným způsobem. Jsme svědky toho, kdy se v novinách, v televizi čtou celé SMS, jsme svědky toho, že se promítají záběry ze soukromí. Jsme svědky toho, že soud například rozhodne o beztrestnosti starosty, to bylo konkrétně v Uherském Hradišti, na základě nezákonného odběru odposlechů a dál se nic nestane.

Já bych toho využil a apeloval bych na úřad a na pana předsedu, aby pojal to svoje působení jinak, z hlediska dynamiky doby, z hlediska tendencí například v politice využívání osobních citlivých údajů v politickém boji apod. Je to velmi dramatická situace a není tak banální, abychom byli úplně klidní.

Já samozřejmě respektuji a dokonce oceňuji práci, která se týká určité osvěty, přednáškovou činnost, kontakty se zahraničím. O tom není pochyb. Ale pokládám si otázku, zda daleko větší energie a finanční prostředky by se neměly věnovat právě na oblast našeho soukromí a bezpečí našich údajů. Mnohokrát jsme tady narazili na zákony, kterými se otevírá pro různé orgány státní, policii přístup k našemu soukromí a neslyšel jsem nějaká silná slova ze strany úřadu nebo předsedy úřadu, který by proti tomu jednoznačně vystoupil. Právě proto je tento úřad koncipován jako nezávislý, aby nebyl vystaven tlaku. Právě proto jsme to my senátoři, kteří tak neventilujeme politické dimenze, jako třeba v PS.

Takže chci upozornit na to, že úřad má velkou sílu, že by ji měl daleko intenzivněji využívat k ochraně soukromí. Pročítal jsem si některé věci a myslím si, že dilemata, jestli má být 16letá dívka vyfocena na castingu a zda může nebo nemůže být vyfocena, ne nahá, ale normální portrét, jestli je to dobré nebo ne. Různé polemiky právní, akademické jsou myslím zajímavé třeba pro média, ale spíš bych uvítal praktickou činnost.

To byly moje kritické poznámky k úřadu.

A teď ke konkrétní záležitosti, která se týká tady již probíraného pseudoefedrinu. Dokonce jsme tady přijali usnesení směrem k Ústavu pro ochranu osobních údajů, kdy jsme varovali před tím, že jeho zásah vůči Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv byl nepřiměřený a že vlastně došlo k tomu, pokud si vzpomínáte nebo jste zainteresovaní, že byla zavedena agenda možnosti vydávat modafen a podobné léky přímo v lékárně, akorát se chtělo po občanech, aby předkládali občanský průkaz. Po zavedení tohoto principu, kdy nebylo nutné dávat modafen na recept, což by nás stálo peníze z veřejného zdravotního pojištění, administrativu těch receptů a nedostupnost běžných léčiv pro chřipku, toto opatření zafungovalo tak, že klesla spotřeba modafonu o 80 procent na trhu. Začal se pašovat ze Slovenska, z Maďarska. Bylo to zjevné, že na našem trhu se zastavila nekalá praxe lékáren a neposunoval se tento lék, který je běžně na léčbu chřipky a nevyužíval se k vaření pervitinu. Do tří měsíců na to zasáhl úřad a zásadním způsobem tuto agendu zrušil z velmi pochybných indicií, které se nacházejí i ve správě.

Samozřejmě byla potom i další agenda SÚKL, o té se nechci dále šířit, řeknu to jenom obecně. To je spíše situace, kdy jsou postaveny dva státní úřady, jeden, který se snaží odkontrolovat nekalou praxi lékáren a jakoby víc jim vidět pod prsty, protože aspoň 20 procent léčiv prochází lékárny kdovíkam a určitou evidencí receptů se dá zjistit, jestli náhodou uváděná spotřeba léčiv v České republice není spotřebou léčiv dejme tomu jenom z 80 procent a jestli to není z 20 procent průnik určitých léků od distributorů z lékáren zase směrem někam ven. To je známý fenomén. Popřípadě jiné nekalé praktiky, o kterých se vědělo.

Jestliže SÚKL přitvrdil a začal používat databázi, zároveň přiznávám, že nesmyslně širokou a nesmyslně nabubřelou, a chtěl toto odkontrolovat, tak přišlo zase zásadní zrušení této databáze a vlastně popření role SÚKL jako kontrolního orgánu. Tím jeden státní úřad, který ochraňuje data občanů, je sice možná ochránil, protože zrušil nějakou databázi a preventivně tak zabránil, že někdo bude sbírat data, snížil tak riziko, aniž by řešil třeba režim nebo bezpečí té databáze, a vlastně zrušil kontrolní roli druhého úřadu, který má na starosti jednak ekonomiku, kriminalitu, která probíhá v lékárnách, jednak zdraví pacientů.

Narážím tady na jednu věc. Chápu, že rozhodnutí může být těžké. Ale úřad by se měl chovat prakticky, protože by měl řešit praktický život u nás v ČR a neměl by dogmaticky, jak to bylo v tom rozhodnutí, zrušit aktivitu jiného úřadu. A to jsem přesvědčen o tom, že SÚKL si za rozsah svého věstníku, který vydal, zasloužil nějaký trest nebo jakési omezení aktivit, které měl. To se ovšem nemohlo týkat pseudoefedrinu a té obyčejné občanky, kterou předkládají občané, protože v tomto případě tato databáze sloužila pouze lékárníkům, kteří se mohli podívat, zda občan už neobdržel modafen v jiné lékárně. Přitom rozhodnutí SÚKL hovoří o tom, že osobní data můžou sbírat pouze lékárny a nikoli SÚKL. Pak to znamená, že 1 000 lékáren by mělo komunikovat mezi sebou a ta jedna lékárna si měla u těch ostatních 900 zjistit, jestli tam někdo nebyl s modafenem. Což je zjevný nesmysl. A je zjevné ze zákona, že předpokládá, že bude nějaká databáze, do které se lékárník podívá.

Úřad pro ochranu osobních údajů zjistil, že SÚKL do nich vstupuje, že je mění a že ta data může zrušit. On mohl zakázat SÚKLu to zrušení, dívání se do toho a mohl nechat tuto databázi jako automatickou službu lékárníkům, aby se mohli dotazovat do této databáze. Ale místo toho zrušil celou databázi. Tím znovu otevřel cestu dealerům s drogami do ČR a znovu byla možnost modafen zneužívat. Jeho spotřeba prudce stoupla.

Myslím si, že tento neblahý efekt a podivné rozhodnutí úřadu, které najdete ve výroční zprávě na straně 24, když se na to potom podíváte v klidu, já vás opravdu už nechci zdržovat, zjistíte, že vás nijakým způsobem nebalamutím.

Co dalšího v této kauze SÚKL? V roce 2008 podalo grémium majitelů lékáren úplně stejný podnět jako loni, v roce 2009. Tento podnět byl odmítnut úřadem jako nepatřičný. SÚKLu bylo přiznáno, že může sbírat osobní údaje stejně jako lékárny. Celý podnět byl včetně dotazu na pseudoefedrin úřadem odmítnut. V roce 2009 podala lékárnická komora úplně stejnou stížnost, nebo stejný podnět společně s Olejárem. Pan předseda si to vzal za své, rozběhl správní řízení s těmi důsledky, které jsem říkal, to znamená, s totálním zrušením databáze, s totální eliminací kontrolní činnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv a se zrušením režimu pro modafen, lépe řečeno pseudoefedrin. To znamená fakticky zrušení bohulibé záležitosti, která zabránila zneužívání těchto léků k výrobě drog.

Já se ptám, ale to už je moje otázka, jak to, že v roce 2008 právní oddělení napíše, že SÚKL i lékárny mohou sbírat osobní údaje a že je všechno v pořádku, a v roce 2009 napíše, že můžou sbírat osobní údaje jenom lékárny a nemůže je sbírat Státní ústav pro kontrolu léčiv, zruší mu dramatickým způsobem databázi, nevyslyší jeho odvolání, námitky právních analýz. Nezlobte se, to opravdu ve mně vyvolává zásadní podezření, že tady úřad nekonal v zájmu občanů. Ani podněty nejsou dány přímo v zájmu občanů. Podněty jsou dány v zájmu lékáren, v zájmu lékárníků, kteří samozřejmě nechtějí být nějakým způsobem kontrolováni a byli rozhořčeni, že musí poskytovat určité údaje – víc. Podle mého bylo na úřadu, aby posoudil spíše rozsah, režim okolo té databáze, nikoli aby rušil nástroj, který sloužil ke kontrole léčiv, respektive k jakési možnosti zabránit zneužívání běžných léků k výrobě pervitinu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Jenom pro objasnění, možná, že je škoda, že diskuse neproběhla na patřičných výborech. Chci říci, že vystoupení bylo k jedné části, která je ve zprávě obsažena, takže pan senátor Julínek měl podle mého názoru právo i o této konkrétní věci hovořit. Táži se, kdo další chce vystoupit v obecné rozpravě. Nikdo už se nehlásí, rozpravu končím. Děkuji. Ptám se navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pane předsedo, máte prostor.

Igor Němec: Pane předsedající, děkuji za slovo. Musím se vyjádřit k tomu, na co se ptal pan senátor Julínek, co se týká SÚKL.

Chtěl bych sdělit, že v ochraně osobních údajů platí princip, že buď to se osobní údaje můžou shromažďovat a zpracovávat se souhlasem toho, koho se týkají, nebo s vaším souhlasem. Rozuměj tím zákonem. Náš úřad nic nezakazuje, nic nezastavuje, ale posazuje jen a jen právě tuto zákonnost. A protože se to dělo bez zákonného podkladu, museli jsme učinit rozhodnutí, které jsme učinili.

Pan senátor Julínek se mě ptá – ano, majitelé lékáren podali stížnost či podnět, že SÚKL po nich požaduje ty a ty informace. Tady je ale strašně důležité, kdo se ptá. Protože my jsme nekontrolovali lékárny, my jsme poté zahájili kontrolu Státního ústavu pro kontrolu léčiv proto, že bylo podezření, že se jedná o neoprávněné shromažďování. Nicméně na odpověď tomu, kdo se ptá, nemůžeme napsat nic jiného, než že je povinen podle jiných zákonů, co po nich SÚKL vyžaduje, mu odevzdávat. Je to stejné, jako když berní úřad vyměří někomu nesmyslnou daň a někdo by napsal dotaz na ministerstvo financí a ptal by se: Prosím vás, já tady mám platit tuto nesmyslnou daň. Co mu odpoví ministerstvo? Ano, berní úřad to na vás může požadovat, ale vy máte právo se hájit a nějakým kontrolním mechanismem toto rozhodnutí vrátit. To je úplně podobná situace. Takže na to se nás neptal SÚKL, ale přesně grémium majitelů lékáren. Kauza se potom vyvíjela a na základě toho jsme také zahájili kontrolu. Protože my nemůžeme říci, že se něco děje v pořádku, když o tom zpracovávání prakticky nic nevíme.

Jinak děkuji panu senátorovi za podněty do budoucna. Možná ne, možná ano je budu moci naplňovat, určitě není pravda, že bychom prožívali klidný čas. Problematika ochrany osobních údajů je strašně dynamická. To je také důvod, proč mě to docela baví, protože to není na stálém místě. Ano, pan senátor Julínek má pravdu, technologie se vyvíjejí strašně rychle. Chceme zavést několik principů, chceme se s tím potýkat i nadále. Opravdu klidný čas není. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane předsedo. Ptám se pana zpravodaje garančního výboru, zdali chce vystoupit, měl by nás seznámit s návrhem na hlasování.

Senátor Václav Homolka: Dámy a pánové, vystoupili dvě senátorky a jeden senátor vlastně v rámci svých povinností. Navíc vystoupil pan senátor Julínek s připomínkou nebo podnětem k praktickému dopadu zákonů v důsledku rozvoje techniky a technologií. Narážel hlavně na odposlechy. Zmínil i politickou sféru. Takže důraz na bezpečí a ochranu soukromí tady byl. Pan předseda si vzal tato slova k srdci, jak se vyjádřil. To, co se týkalo kontroly léčiv a zavedení databází, následně zrušení, byla podle mě opravdu odborná věc, kterou tady těžko posoudíme. Pan předseda na to odpověděl, takže mohu říci, že zazněl jeden jediný návrh na usnesení, a to vzít zprávu na vědomí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu, tak jak jej navrhl senátor Václav Homolka. V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že při hlasování 133 bylo registrováno 36 senátorek a senátorů, kvórum 19, pro návrh 33, proti jeden. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zpravodajům. Projednávání tohoto bodu končím.

Tím jsme, vážené paní senátorky, páni senátoři, naplnili program 19. schůze, proto 19. schůzi tímto končím. Děkuji vám za účast.

Přeji vám klidnou cestu domů a přeji vám dobrou noc!

(Jednání ukončeno ve 20.37 hodin.)