Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(3. den schůze – 23. dubna 2010)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 18. schůze Senátu.

Nejprve vás seznámím s omluvami. Omlouvají se senátoři a senátorky Jaromír Jermář, Hana Doupovcová, Karel Kapoun, Pavel Trpák, Daniela Filipiová; o ostatních nevím.

Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, náhradní karty máte k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

Než začneme vlastní projednávání dnešního prvního bodu, chci vás informovat, že jsem se včera zúčastnil v Katowicích pohřbu místopředsedkyně Senátu Krystyny Bochenek, a mám vám výrazně poděkovat; všem, kteří jste se podepsali na kondolenčních listinách, které jsem předal předsedovi polského Senátu panu Borusewiczovi, další velké poděkování za účast i za kondolenci od premiéra Tuska a od dalšího Poláka, což je v současnosti předseda Evropského parlamentu.

Já za sebe vám děkuji, jak aktivně jste k celé této věci přistoupili.

A v této chvíli jsme u prvního bodu, a tímto bodem je

Informace předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

o současné situaci v Ústavu

Nejprve navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděždy Kavalírové na našem jednání. O tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování o možnosti účasti paní předsedkyně Naděždy Kavalírové. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 56 ukončeno, registrováno 47, kvórum 24, pro 43, proti 2. Návrh byl schválen.

A já mezi námi vítám předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždu Kavalírovou a zároveň ji prosím, aby nás seznámila s informací o situaci v ÚSTR.

Paní předsedkyně, máte slovo. Mikrofon je váš.

Naděžda Kavalírová: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Především mi dovolte vám poděkovat, že se Ústavem pro studium totalitních režimů zabýváte a že jste mi dovolili vystoupit.

Současná situace v ÚSTR i v Archivu bezpečnostních složek je skutečně mimořádně závažná. Jak si jistě pamatujete, už jsem měla dvakrát tu čest zde v Senátu obhajovat výroční zprávu ÚSTR únor až prosinec 2008, leden až prosinec 2009. Činila jsem to s hrdostí a ráda, protože jsem opravdu přesvědčena, že za ty uplynulé dva roky udělal ÚSTR veliký kus práce a vybudoval si nezastupitelnou pozici za domácí i zahraniční scéně.

Zažili jste také naše konference, které ukázaly, že z toho batolete a benjamínka mezi institucemi pamětí národa v postkomunistických zemích se stal sebevědomý mladík, kterého ostatní berou velmi vážně. Pro mě při tomto srovnání s obdobnými institucemi v okolních zemích bylo a je klíčové, neboť všude se cítí, že nejde jen o další historický ústav, ale o daleko širší platformu pro očištění a varování před totalitou, jíž je badatelský a výzkumný úsek jen součástí. Desítky výstav, seminářů, publikací, všechny internetové prezentace, úspěchy na školském a osvětovém poli, otevřené archivy, digitalizace, role koordinátora a iniciátora všech možných aktivit, které mladé generaci přibližují naši trpkou zkušenost s nacismem a komunismem, to vše potvrzovalo správnost vašeho rozhodnutí institucionálně podpořit naše vyrovnání se s totalitními režimy, které tak bolestně zasáhly osud naší země.

Nyní ale konkrétně ke zprávě o výběrovém řízení a jmenování nového ředitele. Rada ÚSTR vyhlásila výběrové řízení 13. ledna letošního roku. Jeho první kolo proběhlo 15. února, druhé kolo 17. února. Přihlásilo se celkem sedm kandidátů. Dva byli v prvním kole vyloučeni – jeden dodal svou přihlášku po termínu, druhý nedoložil svou spolehlivost a bezúhonnost. U dvou kandidátů bylo hlasováním rozhodnuto, že nedostatky v přihlášce nejsou překážkou pro postup do dalšího kola. Jeden předložil svou koncepci delší, než bylo předepsáno, u druhého chyběla v čestném prohlášení o spolehlivost dvě slova. Tento kandidát byl vyzván, aby čestné prohlášení doplnil.

Při výběrovém řízení jsme se rozhodovali především na základě předložené koncepce, ústního pohovoru a z dokladů stvrzujících splnění vyjmenovaných předpokladů pro výkon funkce. U některých předpokladu nepovažovala Rada za potřebné kontrolovat jejich splnění, znalost angličtiny, znalost souvisejících zákonů, neboť předpokládala, že kandidát, který by je nesplňoval, by se nepřihlásil, nebo by to v ústním představení uvedl.

Vítězi výběrového kola se stali dva kandidáti – doc. Jiří Pernes a dr. Pavel Žáček, oba obdrželi po třech hlasech. Ještě týž den byl na základě výběrového řízení jmenován doc. Jiří Pernes čtyřmi hlasy ze sedmi.

Po dvou měsících od výběrového řízení mohu, myslím, zodpovědně říci, že jak v ústním pohovoru, tak neuvedením některých životopisných a profesních údajů jsme byli u vítězného kandidáta několikrát uvedeni v omyl. K těm nejzávažnějším informacím, které jsme měli znát a neznali, nepochybně patří studium Večerní univerzity marxismu-leninismu nebo jeho kniha oslavující únorový puč. V prvním případě dokonce není zřejmé, zda to není zákonnou překážkou na pozici ředitele Ústavu. Každopádně obojí jsou to skutečnosti, které samozřejmě nevadí v případě všech možných povolání, ale u ředitele ÚSTR jsou minimálně nepatřičné.

Už Ústavní soud ve svém nálezu k zákonu o Ústavu a Archivu uvedl, že Ústav totality nemůže vést člověk, u něhož by byly důvody pochybovat o jeho nepodjatosti. Důvěryhodnost instituce, kterou by vedl, by byla ohrožena bez ohledu na to, jak dobře by si počínal.

Zde musím být i trochu osobní. Každý má jistě právo na chyby a omyly. Jde o to, zda je dokáže nahlédnout. Způsob, jakým pan doc. Pernes omlouval své studium VUMLu, o tom bohužel nesvědčí a jen potvrdil pochyby o jeho podjatosti ve vztahu k vlastní minulosti.

Kolikrát jsme už v posledních dvaceti letech slyšeli – já jsem nikomu neublížil, takoví byli všichni, chtěl jsem jenom konat svou práci. To jsou přesně ty relativizace, které nám tak ztěžují pohled na minulost, na totalitu a důsledné vyrovnávání se s ní.

Musím uvést – odpusťte, že budu opět osobní – že nás politické vězně slova jako „každý se musel za totality prostituovat“, nebo „ukažte mi někoho, kdo nechodil na VUML nebo do podobné nalejvárny a nepracoval jako dělník“. Tyto zcela nemístné generalizace nás, politické vězně, velmi zasáhly. Ústav paměti národa, dnešní ÚSTR vede člověk s pamětí dosti značně jinou, než máme my. Důvěryhodnost ředitele se ale samozřejmě odráží i na důvěryhodnosti instituce, kterou řídí.

Bohužel obavy o další směřování Ústavu se potvrzují i v prvních krocích pana doc. Pernese. Činí úplně jiné věci, než o kterých nás informoval při výběrovém řízení. Ústav i Archiv se dlouhodobě snaží dělat vše pro to, aby přístup ke všem dokumentům a archiváliím byl co nejsnazší a nejrychlejší, co nejotevřenější. K tomu měla sloužit i určitá centralizace Ústavu i Archivu, aby nebyly rozmístěny do několika objektů, navíc zčásti pronajímaných, což samozřejmě vyřizování badatelských žádostí i vlastní práci Ústavu jen komplikuje.

Nyní se dovídáme, že toto úsilí má být z přání pana docenta Pernese pozastaveno. Navzdory vyjádřením při výběrovém řízení je dosavadní práce ÚSTR na všech možných polích zpochybňována, včetně digitalizace, která přitom je zákonnou povinností, to vše bez jakékoliv konzultace s Radou.

Vážené dámy, vážení pánové, to jsou velmi vážné signály, že jsme při výběrovém řízení byli oklamáni, že cíle změny jsou možná jiné, než které jsou uváděny. Dovídáme se i o problémech na odborném poli. Výrok renomované advokátní a patentové kanceláře Čermák – Hořejš – Matějka a spol., že kniha doc. Pernese o Emanuelu Moravcovi je plagiátem, což není možné jen tak lehce přejít.

Jsem opravdu ráda, že Senát není lhostejný k osudu Ústavu. Jste to vy, kdo víte, že Ústav byl zakládán jako něco jiného, než pouze další akademické historické pracoviště, že má širší povinnosti ve vztahu ke společnosti a dědictví dokumentů represivních složek totality, že má i určitý mravní a očistný rozměr.

Jste to vy, kdo víte, že části společnosti bude v tomto svém směřování Ústav vždy trnem v oku. Jste to vy, kdo by měl říci, že jiné směrování je popřením zákona.

Než skončím tuto informaci o situaci v Ústavu, dovolte mi, abych vás také jako předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR informovala o petici, kterou vypracovali místopředsedové Konfederace, a byla schválena Radou Konfederace. Adresáti: Senát Parlamentu ČR a Rada ÚSTR. Nyní je vyjádřen protest s volbou pana doc. Pernese do čela Ústavu s uvedením faktu týkajícího se jeho studia na VUMLu a vysloven požadavek nové volby hlavy Ústavu.

Do včerejšího dne tuto petici podepsalo téměř 800 bývalých politických vězňů i občanů z řad veřejnosti. ÚSTR, do kterého byly a jsou vkládány velké naděje, dosud nesplnil svoji historickou povinnost. Má před sebou dlouhá léta usilovné práce, aby pravda o totalitách, především o totalitě komunistické, byla odhalena a zveřejněna, aby generace, které přijdou po nás, s úctou si připomínaly hrdiny té doby a odsoudily ty, kteří páchali zločiny ve jménu zločineckého „ismu“.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Paní předsedkyně, já bych vás nyní požádal, abyste se posadila ke stolku zpravodajů.

A nyní musíme určit zpravodaje pro projednávání tohoto bodu. Navrhuji, aby se jím stal senátor Alexandr Vondra. Má někdo jiný návrh? Není jiný návrh, takže budeme o tomto mém návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 57 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím pana senátora Vondru, aby se ujal své role a zároveň má slovo.

Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, sednu si ke stolku zpravodajů, vyslechnu si diskusi. Pak vystoupím jako senátor. A pak vystoupím na závěr jako zpravodaj.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Otevírám rozpravu. S právem přednosti se přihlásil místopředseda Petr Pithart, pak je to předseda klubu ODS Tomáš Julínek a další.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážená paní Kavalírová, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, paní Petruška Šustrová, pan Jan Zahradníček, pan Petr Fiala a pan Michal Stehlík, tedy členové rady mě požádali, protože nebyli pozváni k projednání tohoto bodu, abych přečetl jejich stanovisko k situaci v ÚSTR. Stanovisko je datováno 20. dubna 2010.

Vážené senátorky, vážení senátoři, pokládáme za vhodné vás seznámit s naším stanoviskem. Podle našeho názoru proběhlo výběrové řízení na ředitele ÚSTR zcela standardně a transparentně. Navíc je procesně garantovala advokátní kancelář. Z tohoto výběrového řízení vzešli dva kandidáti se stejným počtem hlasů. Hlasování o jmenování ředitele, které poté následovalo, proběhlo zcela v souladu s jednacím řádem Rady a ujišťujeme vás, že jsme se při svém rozhodování řídili vlastním svědomím a demokratickými principy a nepodléhali jsme žádným vnějším vlivům. Jeden ze dvou kandidátů, kteří vzešli z výběrového řízení, získal nadpoloviční většinu hlasů. Tento uchazeč splnil zákonné předpoklady pro výkon funkce ředitele ÚSTR a jeho jmenování a nástup do funkce byly plně v souladu s podmínkami výběrového řízení i se zákonem. Jsme přesvědčeni, že Rada ústavu je nezávislý orgán, jak jasně plyne ze zákona a že její rozhodnutí musí zůstat stranou politických zásahů. Přirozeně vítáme veřejnou diskusi, která však musí respektovat zásadní meze slušnosti a její argumenty a průběh vycházet ze skutečností a nikoli ze subjektivních pocitů a nejrůznějších dojmů.

Uvítali jsme usnesení senátního výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z veřejného slyšení ze dne 13. 4. 2010, v němž výbor jednohlasně konstatoval, že záležitosti týkající se vedení Ústavu jsou plně v kompetenci Rady.

Tady končí text stanoviska. Dovolím si k tomu připojit svůj komentář.

O instituci, která má oživovat a uchovávat paměť na období totalitárních režimů v této zemi jednáme už 10 let. Zprvu šlo o památník doby nesvobody 1938 až 1989, pak jsme jednali o Ústavu pro studium totalitních režimů. Intence byla podobná, náplň obou institucí, z nichž prvá vůbec nevznikla, se dosti liší. Po celá dlouhá léta nám však záleželo na tomtéž, totiž na tom, aby konstrukce té či oné instituce zajišťovala její nezávislost na aktuálních politických většinách. Také nám záleželo, mně tedy určitě, na tom, aby ze zorného pole instituce nebyla vyňata důležitá léta 1945 až 1948, o což někteří usilovali.

Úplně nakonec jsme zvolili Radu Ústavu a zvolili jsme myslím dobře. Nikdo myslím nezpochybnil bezúhonnost a neovlivnitelnosti ani jedné členky ani jednoho člena Rady. Jsou to lidé, kteří mají naši úctu a respekt, ať již je to dáno jejich životním příběhem, nebo prací, která za nimi stojí. Nebo snad někdo navrhuje odvolat je nebo některého z nich? Nikdo z nás se zatím v tomto smyslu nevyjádřil. Byli jsme to tedy my sami, kdo jsme stvořili zákon, sami jsme zformulovali pravidla, podle kterých Ústav funguje a my sami jsme měli poslední slovo při výběru a volbě jejího vedení.

Nechceme-li změnit zákon, tedy jej respektujme. Prostřednictvím pana předsedajícího se ptám, zda se nemýlím a zda někdo se nechystá navrhnout změnu zákona. To by bylo něco jiného. Buď chceme, aby zákon platil, nebo jej chceme změnit. Třetí možnost nevidím. Jakékoli výzvy adresované Radě, výzvy k větší důslednosti či větší nezávislosti zpochybňují buď zákon nebo naši volbu, nebo obojí, zpochybňují vůli nezasahovat do jeho chodu v tom či onom směru podle momentálního rozložení politických sil, podle toho, kde je momentálně většina. Jednou je tam, podruhé bude onde. Zákon je nad tímto pohybem kyvadla, alespoň v právním státě tomu tak je. Senát nemá nad Ústavem žádný dozor, jaký jsem dnes ráno slyšel z úst předsedy klubu senátorů v rozhlase. Dnes by měla dozor pravice a zítra levice? To by bylo to, co jsme nechtěli.

Senát má vůči Ústavu pravomoci, které jsou dány zákonem, nic jiného nemá, žádný dozor nemá. Rada je tak důsledná a nezávislá, jakou jsme ji zvolili. S nezávislostí Ústavu se nesmí pohnout ani o milimetr. To jsme chtěli, a to snad stále chceme. Respektovat naše vlastní dílo, naši vlastní vůli znamená dnes podle mého názoru respektovat jednomyslné usnesení našeho senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ze dne 13. 4. 2010, které mimo jiné zní: Řešení – rozuměj obsahu petice, která výboru došla – je v pravomoci Rady Ústavy, jejíž členové byli zvoleni Senátem Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Další slovo má předseda klubu ODS Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Vážené kolegyně a kolegové, úvodem chci zdůraznit, že jak mé vystoupení, tak i požádání o informaci o dění v Ústavu je v intencích zákona 181/2007, a že usnesení, které jste dostali na lavici, v těchto intencích je také.

V žádném případě nechci zasahovat do kompetencí Rady, ani to nečiním, ani vyjádření, které zde bylo citováno, nebylo uvedeno přesně. Jsem přesvědčen, že Senát, jestliže se něco děje v takovém Ústavu, který je velmi citlivý na jednotlivé pochyby, to znamená jak uvnitř Ústavu, tak při procesech, v tomto případě při volbě ředitele, má zbystřit a poslouchat. Je otázka, kdy udělat takový krok, jako jsem udělal já a vnést to na plénum Senátu. Při zařazování bodu někteří vyslovili pochybnost, že se Senát nemá vměšovat do této situace. Chci zdůraznit, že toto zasedání za vměšování nepovažuji. Máme právo vyslechnout informaci, jestliže se v médiích objevuje velmi silné pnutí a pochybnosti, od těch, kteří vedou tento Ústav. To bylo účelem tohoto jednání. Když se potom objeví petice z jedné a z druhé strany a další pochybnosti, tak si myslím, že zařazení bodu je o to silnější.

Jestliže mají pochybnosti političtí vězni, byl to poslední impuls, který mě vedl k tomu, abych tento bod zařadil. Musím respektovat obavy lidí, jestli jsou oprávněné nebo ne, nechť posoudí Rada, ale pokud lidé, kteří byli zavřeni za komunistického režimu, vybojovávali zprůhlednění naší minulosti, angažovali se do poslední chvíle o založení tohoto Ústavu, tak nemohu nechat takové obavy být. Proto si myslím, že nečiníme nic zlého, nic v rozporu se zákonem, když vyslechneme zprávu předsedkyně správní Rady. Děkuji i panu místopředsedovi Pithartovi, že jsme slyšeli postoj části Rady Ústavu.

Zároveň v průběhu jednání a sledování kauzy jsem měl pochybnosti, zda to vnést do jednání Senátu. Posunulo mě k tomu veřejné slyšení, kterého jsem se zúčastnil na petičním výboru. Zjistil jsem, že dochází k profesním sporům, že okolo Ústavu dochází ke sporu o charakter Ústavu a vystupování obou stran bylo u některých přednášejících tristní. Samozřejmě mě velmi citlivě zasáhlo, když vystoupil místopředseda politických vězňů a z malého sálku zaznívaly posměšné výkřiky, zvláště když uvedl, že byl 12 let v Jáchymově.

Chápu profesní pnutí v jakékoliv organizaci, chápu, že někteří zaměstnanci nebo významné osoby i vedoucí pracovníci mají různé názory na profesní provedení některých věcí – historici, archiváři. Někdo to myslí tak, někdo jinak. Tomu rozumím, ale není to nic, co by nebylo běžné. Nesmí to ovšem přesáhnout určitou hranici, kterou jsem cítil i na veřejném slyšení, že by právě tito odborníci měli větší právo měnit charakter Ústavu a nedodržovat zákon.

Všechny mé výzvy se obracejí k Radě, ne k těmto zaměstnancům. Možná, že v zápalu profesního boje nevnímají patro výš, které máme na starosti my. Rozumím jim, aby to nebylo vnímáno negativně. Jestliže se o to zajímáme, jestliže probíhá veřejné slyšení a jestliže se nejedná o politizování situace, ale o naplnění role Senátu z mého pohledu. Pro mě je důležité, jestli Ústav bude pokračovat v práci tak, jak byla nastavena. Neříkám, že všechno bylo dokonalé, ale to je při řízení Ústavu obvyklé, než se usadí a najde svou polohu. Doufám, že to bude fungovat i za nového ředitele.

Usnesení se obrací na Radu, aby dohlédla zvláště na některé oblasti, které se týkají zákona, který máme před sebou. Dovolte, abych pro některé citoval paragraf 4 tohoto zákona, protože nevím, jestli si všichni uvědomují, že tento paragraf ukládá úkoly Ústavu.

Ústav a) zkoumá a nestranně hodnotí dobu nesvobody v období komunistické totalitní moci, zkoumá antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek a zločinnou činnost Komunistické strany Československa, jakož i dalších organizací založených na její ideologii. Dále analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci, dokumentuje účast domácích a zahraničních osob na podpoře komunistického režimu a odporu proti němu. Za c) získává a zpřístupňuje veřejnosti dokumenty vypovídající o době nesvobody a období komunistické totalitní moci, zejména o činnosti bezpečnostních složek a o formách pronásledování i odporu. Za d) převede bez zbytečného odkladu převzaté dokumenty do elektronické podoby. Za e) dokumentuje nacistické a komunistické zločiny, poskytuje veřejnosti výsledky své činnosti, zejména zveřejňuje informace o době nesvobody a období komunistické totalitní moci a o činech a osudech jednotlivců a vydává a šíří publikace, pořádá výstavy, atd., spolupracuje s vědeckými kulturními institucemi, atd., spolupracuje se zahraničními institucemi, atd.

Jde především o to, aby úkoly, které § 4 tohoto zákona ukládá, byly naplňovány. Jestliže byly vysloveny obavy od lidí, o nichž jsem hovořil, musíme reagovat. Přestože věřím, že Rada si je tohoto paragrafu vědoma, i ostatních zkušeností, to znamená důvěryhodnosti Ústavu tak, aby nebyl zpochybňován, přesto mi dovolte při tak mladém Ústavu, abych měl určité obavy. Zároveň při jednání a v profesním zápalu, který tam probíhal, byly popírány některé atributy tohoto paragrafu a bylo slyšet, že Ústav má být k bádání, že má dělat historickou práci apod. Chci upozornit, že to byly ty argumenty v Poslanecké sněmovně, zástupné argumenty, s nimiž se chtěl tento Ústav potopit. Nedivme se politickým vězňům, že jim zní povědomě a že v nich vyvolávají obavy. Musíme být ve střehu všichni neustále, vidíme to na politické scéně, že i po 20 letech musíme být ve střehu.

Vím, že by mnozí rádi udělali tlustou čáru, je to pohodlnější, než vyrovnávání se s minulostí, případně se svým osobním svědomím, ale Ústav neměl dovolit žádnou tlustou čáru a měl umožnit, aby i naše další generace věděly, co je to za zločinný systém komunismus a i ostatní totalitní režimy, aby měl možnost se s tím přímo fyzicky seznámit, aby to neměl od někoho přeložené, ale aby fyzicky viděl, co to znamená.

Zároveň musíte pochopit i to, že mám osobní interes, jak svým založením a zkušeností, tak tím, že jsem se podílel na zrodu tohoto zákona a jeho prosazování a že vím, jak to byla strastiplná cesta. Vím, jaké překážky nám byly kladeny a znám i zástupnou argumentaci, jejíž jednu formuli jsem tady zmínil.

Proto mi dovolte, abych navrhl usnesení, které je v intencích zákona 181, že není zásahem do pravomoci Rady, že Radu jen vyzýváme právě z obav, které tady zazněly při vystoupení paní Naděždy Kavalírové, z mého vystoupení a z toho, co jsme slyšeli v médiích a ve veřejnosti.

Dovolte, abych ho přečetl. Senát Parlamentu České republiky vyslechl zprávu předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů o situaci v ÚSTR. Na jejím základě Senát konstatuje: že řešení je zcela v pravomoci Rady ÚSTR, jejíž členové byli zvoleni Senátem. Považoval jsem tuto konstatační větu za důležitou i pro vás, abyste mohli pro to hlasovat, a také jako jasnou deklaraci vědomí toho, že nechceme zasahovat přímo do kompetencí.

Konstatuji dále, že dosavadní činnost ÚSTR zasluhuje ocenění.

Dále Senát vyzývá Radu ÚSTR k důslednému dohledu na řádné naplňování všech zákonných úkolů Ústavu daných § 4, zákona 181/2007 Sb., včetně získávání a zpřístupňování dokumentů vypovídajících o době nesvobody a období totalitní komunistické moci a převodu převzatých dokumentů do elektronické podoby, jak to předpokládají písmena c) a d) příslušného paragrafu.

Nejedná se o nic jiného, než o zdůraznění právě této části úkolů tak, aby byly naplňovány a aby Rada dohlédla opravdu, aby písmena c) a d) byla naplňována, protože o těch je pochybnost. Jakmile se pochybnost ztratí, ztratí se vážná pochybnost i o konání ředitele, o Ústavu. Je to jejich rozhodnutí, jak s tím naloží.

Za další: Senát vyzývá k zadání nezávislé právní analýzy, zda jmenovaný ředitel splňuje podmínky spolehlivosti a bezúhonnosti dle § 19, zákona 181/2007 Sb.

Myslím, že i pro důvěryhodnost a odstranění jakýchkoli pochybností taková analýza přispěje ke stabilitě tohoto Ústavu a může vést k tomu, aby se Ústav věnoval své práci. Já věřím, že členové Rady jsou odpovědní, a že když toto usnesení přijmeme, že budou velmi pozorní k činnosti ředitele a Ústavu, aby tento Ústav opravdu směřoval k tomu, k čemu byl ustrojen, nebo udělají jakákoliv opatření, která to zajistí. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych se vám a celém auditoriu především omluvil za předchozí hlasování. Omylem jsem se zařadil vedle Jiřího Dienstbiera a hlasoval jsem proti vystoupení paní doktorky Kavalírové. Za to se jí hluboce omlouvám. Byl to omyl. Ale když už jsem u mikrofonu, dovolte mi, abych podpořil návrh na usnesení, které předložil můj pan kolega Tomáš Julínek. Děkuji vám a ještě jednou se omlouvám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, vážená paní Kavalírová, vážení hosté, milé kolegyně, vážený kolegové. Chtělo by se říci, nebo snad přímo zvolat: „Tak přece!“ Klidně by se takto mohl jmenovat nějaký fejeton na téma, k němuž jsme dnes vyslechli informaci k současné situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů, ale mohl by to být možná i širší literární útvar, který by pojednával o celé genezi přípravy, jeho vzniku, prvních funkcí, prvních výstupech, ale i, a to věřím, že všichni asi chceme, i dalším směřování tohoto Ústavu. Na základě dikce již zde vzpomenutého zákona.

Abych zůstal věren tomu charakterizování svého vystoupení: „Tak přece!“ Nejen mně se asi potvrzují slova, která jsem zde na toto téma, jestli mě paměť neklame, cca třikrát vyslovil. Neštěstím totiž bylo, že od počátku, kdy se chystal původně Ústav paměti národa, byla snaha jakoby vytvořit nikoli vědecké, badatelské i archivní pracoviště, ale jakýsi nestandardní státní orgán, který by v sobě zahrnoval hned několik složek orgánů činných v trestním řízení.

Již v červnu 2006, a následně na 6. schůzi 6. volebního období Senátu Parlamentu ČR v červnu 2007 jsem varoval před naprosto bezprecedentním zpolitizováním celé kauzy nejen ze strany podpůrců této instituce, ale převážně předkladatelů dnes diskutovaného Ústavu. Varoval jsem před tím, aby zde vzniklo pracoviště, jemuž jeho prosazovatelé dávali do vínku podobu podavatele trestního oznámení, vyšetřovatele, žalobce, státního zástupce, soudce a nakonec snad i jakéhosi vykonavatele rozsudků, když nechci říci přímo kata.

Nebyly oslyšeny připomínky a výhrady odborníků z oblasti historiků či archivářů. Dnes, aspoň já si to myslím, sklízíme, co jsme někteří ani nezasadili, protože těm, co zaseli, se zřejmě nelíbí úroda, a ani ti, co půdu v Ústavu obdělávají.

Tak přece! V tom, co se strhlo po výsledku výběrového řízení na obsazení místa ředitele Ústavu, vidím jasnou paralelu na svá předchozí slova, byť, a to musím objektivně konstatovat – a zaplaťpánbůh za to – se v plné síle nepotvrdilo. Jako by se najednou zapomnělo na to, co bylo veřejným tajemstvím při 1. projednávání výroční zprávy Ústavu za rok 2007 na 2. schůzi v 7. volebním období Senátu v prosinci 2008, a to že fungování ředitele Ústavu pana Žáčka je dost problematické.

Tehdy na konkrétní dotaz, který jsem položil předsedkyni rady Ústavu, paní Kavalírové, zda se nechystá odvolání ředitele Ústavu Žáčka, jsem odpověď nedostal. Tehdy jsem se též ztotožnil s názorem kolegy Dienstbiera, že paměť StB není přece pamětí tohoto národa, ale jen velmi, velmi nešťastnou epizodou života našeho národa. Vyslovil jsem též obavu, abychom jen tak náhodou fungováním Ústavu nepostavili zmíněné složce předlistopadového období jakýsi nechtěný pomník.

Odezněla tady slova, která možná bych mohl vztáhnout na sebe, nečiním tak, ale přesto se k nim vyjádřím, že jakýmsi trnem v oku je pozice Ústavu směrem k těm, kteří ho nechtěli. O mně je dobře známo, že jsem ho nechtěl, měl jsem k němu velmi vážné výhrady, ale přesto mohu konstatovat, že mi trnem v oku prostě není. Co mi je však trnem v oku, jsou takové metody, které se kolem Ústavu plíží, a které podle mého názoru vyvolaly celou tu velmi nepříjemnou kauzu, která pozici této instituce v žádném případě nepomáhá.

Tak přece! Přesto, že metody, které byly zvoleny směrem k prosazení svého, takzvaně svého, ze strany nespokojených výsledkem výběrového řízení na ředitele Ústavu, a měly charakter nátlaku, např. dokonce nám do výboru byl napsán i návrh usnesení, který bychom měli projednat a přijmout, zachoval si přes všechny tyto věci výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR chladnou hlavu. A snažili jsme se postupovat dle litery zákona, byť se v podobných případech postupuje poněkud jinými a řekl bych standardnějšími postupy, konali jsme přes malý počet podpisů na petici č. 11 roku 2010 za zrušení a vypsání nového výběrového řízení na post ředitele Ústavu veřejné slyšení. Bylo tady již vzpomenuto. A přijali, myslím, jsme usnesení, které většinu účastníků slyšení uspokojovalo a především bylo jasným signálem, že Senát, respektive minimálně vzpomenutý výborem se nehodlá vměšovat do výsostných kompetencí Rady Ústavu a ctí zákon 181/2007 sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů.

Tak přece! Myslím, že nejen mně, ale i dalším bylo sympatické, že ti zaměstnanci Ústavu, a byla a je jich drtivá většina, nevystupovali takzvaně za Žáčka nebo pro Pernese, ale v prospěch kvalitního fungování Ústavu, aby naplňoval své poslání ve studiu historie a publikační činnosti směrem k veřejnosti pro ty, co snad nevědí, o čem celá kauza je a jaká byla a kým řízena, bych velmi vřele doporučoval si přečíst sloupek „Poslední slovo“ v Lidových novinách, vyšel ve 14. týdnu 2010, kde členka Rady Petruška Šustrová ve stati pod názvem „Děkujeme, Moniko“ poodhalila celou kauzu, včetně toho, že: Tak přece!, skončí, přes stanovisko vzpomenutého výboru Senátu Parlamentu ČR na dnešní schůzi, alespoň jako informace, což je dle mého názoru jen záminka, jak se případně snad dobrat nějakých následně zásadnějších rozhodnutí Senátu nad rámec dikce zákona 181/2007 Sb. o Ústavu.

Jsem rád, že návrh na usnesení těmto slovům plně neodpovídá, že je trošku umírněnější, ale přesto mi, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte dát určité doporučení, protože podle mého názoru v této chvíli, co my jako senátoři můžeme na této schůzi udělat, samozřejmě vzít informaci podanou předsedkyní Rady Ústavu paní Kavalírovou na vědomí, přijmout konstatační část, tzn. že řešení je zcela v pravomoci Rady Ústavu, jejichž členové byli zvoleni Senátem, a že dosavadní činnost Ústavu zasluhuje ocenění.

Pokud jde o výzvy, tak se obávám, že tady se záměr předkladatele nebo předkladatelů tohoto návrhu na usnesení míjí jaksi účinkem a svým obsahem, protože jestli konstatujeme v té konstatační části, že řešení je zcela v pravomoci Ústavu a bylo tady řečeno, doufám, že je to pravda, že se nechceme v žádném případě do kompetencí Rady vměšovat, tak doporučení nebo zdůrazňování toho, co je koneckonců obsahem zákona, se mi zdá trošku zbytečné nebo nadbytečné a irelevantní.

Pro ty, kteří jste si snad nepřečetli výstup z toho vzpomenutého jednání, vzpomenutého Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, tak bych tady ve stručnosti ocitoval, co jsme doporučovali my jako výbor, který k tomu byl oprávněn a kompetentní k projednání petice, k níž jsme výběrové řízení dělali. Jedná se o 116. usnesení z 13. dubna 2010.

V úvodním slovu předsedy našeho výboru, senátora Jaromíra Jermáře, odůvodnění zástupců petentů, Moniky Pajerové, zástupců Rady Ústavu, doktorkou Naděždou Kavalírovou, předsedkyní a dalších, a po vystoupení zpravodaje výboru, senátora Jana Hálka, našeho 1. místopředsedy, a po rozpravě výbor konstatoval, že:

a)? jsme se seznámili s peticí č. 11/2010,

b)? vyslechli si od přítomných členů Rady informaci o průběhu výběrového řízení na nového ředitele Ústavu,

c)? jsme konstatovali, že řešení je v pravomoci Rady Ústavu, jejíž členové byli zvoleni Senátem Parlamentu ČR,

d)? šetření výboru ve věci petice 11/2010 z 24. března 2010 bylo ukončeno.

Pak tam byla zdůrazňující část. Zdůraznili jsme důležitost poskytování ověřených autentických informací při osvětlování dějin totalitních režimů v naší zemi a v té standardní pověřovací byl pověřen předseda našeho výboru Jaromír Jermář toto usnesení předložit předsedovi našeho Senátu.

Tak přece! – bychom snad mohli mít většinově rozum, respektovat usnesení a rozhodnutí Rady Ústavu ve věci obsazení funkce ředitele Ústavu a vytvořit tím podmínky pro naplnění smyslu úvodní věty z preambule zákona a smyslu celého Ústavu, byť jsme s tím všichni nesouhlasili. Ale jenom pro oživení ta věta zní: „Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“

Byť se tady říká, že opakování je matka moudrosti, já si myslím, že takovéto opakování by nechtěl zřejmě nikdo ze zde přítomných, nechtěl bych ho ani já. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že metody k prosazení tzv. svého, které celou tuto kauzu obcházejí a provázejí, mně tuto dobu předlistopadovou až bohužel nápadně připomínají.

Milé kolegyně, vážení kolegové. Tak přece! – budeme mít v řešení této kauzy přece jenom více selského rozumu než dosud? Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedo, dobrý den, paní předsedkyně, dobrý den, dámy a pánové. Já již mnoho let veřejně nediskutuji s představiteli Komunistické strany Čech a Moravy, poněvadž každou diskusí s nimi, ať je to v médiích nebo kdekoliv jinde, jim dodáváme legitimity, což oni potřebují. Málem jsem dnes podlehl a chtěl jsem se svým předřečníkem panem Balínem diskutovat. Rozmyslel jsem si to v okamžiku, když řekl, že existence StB byla jenom malou epizodou v životě našeho národa.

Ono tomu tak není. To byla desetiletí, kde StB, jako hlavní složka Komunistické strany tento národ ničila. Pomáhala zavírat lidi do vězení, podílela se na popravách, podílela se na ničení kariér, podílela se na vzdělanosti tohoto národa. Přizpůsobila svoji činnost tomu, že značná část inteligence tohoto národa musela opustit naši vlast. To všechno dělala StB. StB – to byl veliký zločin, to nebyla nepatrná epizoda v dějinách našeho národa. Tolik tedy k mému předřečníkovi.

Můj předřečník zmínil to, že je potřeba zabezpečit, aby ten ústav fungoval kvalitně. To je snad jediné, s čím bych s ním souhlasil. Ústav se narodil v únoru 2008, tzn., že letos v únoru slavil 2. narozeniny. A jistě si pamatujete, že byl počat v těchto lavicích.

Já bych chtěl podpořit ten návrh usnesení pana senátora Julínka. A zejména oceňuji ten paragraf, kde se hovoří o tom, že bychom měli Ústavu poděkovat. Já bych dokonce doporučoval, aby tam bylo naspáno, že děkujeme Ústavu za jeho činnost od doby jeho zrození. A samozřejmě si dovolím, aniž bych to navrhoval do usnesení, tady veřejně poděkovat tomu, kdo pomáhal vydupat ten Ústav ze země, kdo ho pomohl vybudovat. Kdo se podílel dva roky na jeho činnosti. A to je ředitel Ústavu pan Žáček. (Potlesk.)

Proč to říkám? Dovolil jsem si tam uspořádat malou výstavku knih. Je to jenom část publikační činnosti ÚSTRu. Doporučuji se tam ještě podívat, poněvadž ten Ústav nejenže provádí badatelskou činnost, ale on celé 2 roky suploval činnost výkonného vydavatelského domu. A my to všichni víme, poněvadž jsme od ÚSTRu velkou část těch publikací jako senátoři dostávali.

Příklady. Já bych zmínil především o odboru zkoumání totalitních režimů. Ten má celkem 3 oddělení. Oddělení zkoumání doby nesvobody patří k tomu, který zkoumá totalitní režim nacistický. Nebudu jeho činnost citovat, zmíním se snad jenom o té vynikající publikaci sborník „Mnichov 1948 a česká společnost“.

Oddělení zkoumání komunistické totalitní moci od roku 1948 do roku 1989 rozděluje svoji činnost do několika historických etap.

Myslím si, že tam je vidět ta úporná a mravenčí práce ÚSTRu. Především to byly „Události, rok 1968–69“, kniha „Obětí okupace Československa“ leží tam na stole a doporučuji, abyste se na ni, vážení kolegové, podívali. „Události, které vedly k pádu komunistického režimu v roce 89“, publikace „Občanské fórum, den 1.“ – také se tam na ni můžete podívat.

Mimochodem stěžejním projektem pro rok 2010, a doufám, že bude pokračovat – je „Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ v letech 1921–1989“. Možná, že je to tato publikace, která brání komunistům, aby podrželi ÚSTR.

Poznání komunistického bezpečnostního aparátu, to je jedna z hlavních priorit Ústavu.

Vzpomínám si na nádhernou výstavu, velmi silnou, Tváře moci. Určitě jste ji viděli, byla také na Václavském náměstí nedávno instalována.

Velice důležité je podle mého názoru sledování aktivit KGB. My jsme tady měli dokonce přímo na půdě Senátu mezinárodní konference Aktivity NKVD/KGB a její spolupráce s tajnými službami. Mimochodem, konferencí, které pořádal ÚSTR na půdě našeho Senátu, bylo několik.

Oddělení dokumentace. Tam bych chtěl zdůraznit především úlohu vzdělávací a spolupráci ÚSTR s ministerstvem školství a spolupráce ÚSTR s aktivitami společnosti Člověk v tísni, především s aktivitami Jeden svět na školách si také zaslouží pochvalu.

Neuvěřitelná je výstavní činnost za dva roky. Za dva roky ÚSTR uspořádal 27 výstav. Některé z nich – Na frontě studené války, Aby se to už neopakovalo, viděli jsme ji na Žofíně. Sovětské tajné služby v Československu jsem už jmenoval, Zkouška odvahy, Tváře moci, 1968 – naděje nebo boj o moc, 1938 – Mnichovská zrada, Za vaši a naši svobodu, výstava k 21. srpnu 1968, atd. atd. A to mluvím jenom o konferencích, nemluvím o několika desítkách seminářů, setkání, školení, workshopů.

A koneckonců to, co obdivuji nejvíce, je skutečně publikační činnost. Za dva roky vydal ÚSTR okolo 40 neperiodických publikací, to znamená knih. Zmíním periodické publikace Paměť a dějiny 1 – 4 2008, Paměť a dějiny 1 – 4 2009, Securitas Imperii, Behind the Iron Curtain, Sborníky Archivu bezpečnostních složek za rok 2008 a 2009. To je neuvěřitelná práce, kterou Ústav přinesl.

A jako velmi důležitou oceňuji zahraniční spolupráci ÚSTR.

ÚSTR za dva roky své činnosti dokázal navázat spolupráci s hlavními ústavy národní paměti sousedních a evropských zemí a podepsal smlouvy s těmito institucemi, především Ústav národní paměti (Polsko), United States Holocaust Memorial Museum (USA), což je slavné holocaustové muzeum ve Washingtonu, Ústav paměti národa Jána Langoše, Historický archiv maďarské státní bezpečnosti, Ústav pro vyšetřování zločinů komunismu (Rumunsko), Ukrajinský institut národní paměti, Úřad spolkového zmocněnce pro podklady státní bezpečnosti bývalé NDR, atd.

Mezinárodně politická činnost ÚSTR spočívá také v organizování velmi důležitých mezinárodních konferencí, které proběhly na půdě tohoto Senátu, některé z nich přímo v tomto sále. Především bych upozornil, že to byl pan ředitel Pavel Žáček, který organizoval zde v Senátě mezinárodní konferenci Svědomí Evropy a komunismus, na které vznikla Pražská deklarace, která požaduje v 19 bodech celoevropské a mezinárodní vypořádání se s komunistickou totalitou. A jedním z požadavků Pražské deklarace je založení Ústavu evropské paměti a svědomí.

Jiná konference – Svědomí Evropy a zločiny totalitního komunismu: 20 let poté, 70 let od paktu Molotov–Ribbentrop, atd. atd.

Chtěl bych tedy ještě jednou, když dovolíte, pane předsedo, poděkovat z tohoto místa osobně panu řediteli Žáčkovi za to, co z Ústavu dokázal udělat a budu podporovat a hlasovat pro návrh, tak jak byl předložen senátorem Julínkem.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, paní Kavalírová, vážené kolegyně, vážení kolegové. Bod, který jsme si schválili dnes k projednání, se jmenuje Informace předsedkyně Rady ÚSTR o současné situaci v Ústavu. Já si myslím, že ten je absurdní. Pokud my chceme tady projednávat současnou situaci v ÚSTR na základě informací – nemám nic proti paní Kavalírové – ale představitele menšiny, která v ÚSTR vlastně funguje. Myslím si, že pokud jsme to chtěli brát vážně, tak jsme měli samozřejmě pozvat také zástupce většinového názoru, a ne pouze menšinového názoru. Myslím si, že trochu se to napravilo tím, že tady mohl Petr Pithart přečíst dopis té většiny, ale nicméně celé je to vlastně založeno na velikém omylu.

Tolik k té základní věci.

Druhá věc. Paní Kavalírová je předsedkyní Rady. Já nerozumím tomu, proč paní Kavalírová prostě odmítla podepsat usnesení Rady. To je přece podobné, jako kdybych já jako předseda zahraničního výboru odmítl podepsat usnesení mého výboru, nebo pan předseda Sobotka kdyby odmítl podepsat to, na čem se usneslo plénum Senátu.

Tolik k těmto technickým aspektům.

Já tu nechci teďka mluvit o tom, jak byl tento Ústav založen, jak vlastně celé ty dva roky, přes všechno, co nám tady kolega Štětina vyjmenoval – jistě nějaké úspěchy tam jsou a byly – ale celý problém kolem Ústavu přece plyne z toho, že nefunguje jako řádná vědecká instituce, že výstupy, které jsou společensky významné a které problematizují činnost Ústavu, jsou vlastně spíše škodlivé pro vyrovnávání se s minulostí, jak se tomu tak krásně říká. Často je to jenom umožnění skandalizace lidí, naprosto neprofesionální, protože ty věci je přece třeba zkoumat v kontextu, v jakém se odehrávaly. Nechci to rozvádět.

Ale myslím si, že v každém případě bychom neměli, tak jak je to v návrhu usnesení, prostě konstatovat, že dosavadní činnost ÚSTR zasluhuje ocenění, protože kdyby tomu tak bylo, tak to tady vůbec nebudeme projednávat, budeme spokojeni s tím, jak tento Ústav funguje.

Ale tady jsou jenom dva roky konflikty kolem ÚSTR a říkat teda teďka, abychom my tady jako ústřední výbor KSČ se usnášeli, že nějaký ústav funguje dobře, nebo ho naopak kritizovali nebo napadali, to se vracíme ke starým praktikám, protože to není vůbec v naší kompetenci, to musí posoudit odborníci a ne, abychom tady podle různých politických orientací rozhodovali o tom, jestli ústav zasluhuje ocenění nebo nikoliv.

Ještě poznámku k některým detailům.

Ústav zasluhuje ocenění, a přitom tedy proti jeho činnosti v uplynulých dvou letech odešlo z Ústavu několik mladých historiků, kteří byli naprosto nespokojeni s tím, jak neprofesionálně a účelově se pracuje s fakty a jak se ta fakta zveřejňují.

I teďka tu máme dva dopisy od tří lidí, kteří podporují pana Žáčka a odmítají to, a pak tu máme dopis 136 významných lidí, historiků, ale i osobností, jako je Zdena Mašínová nebo Slávka Peroutková, vdova po Peroutkovi, prof. Šimsa a mnozí další. Čili většinové stanovisko, a mnohonásobně většinové stanovisko prostě odmítá praktiky, které se používaly v tomto Ústavu.

Já nemám nic proti tomu, aby tento Ústav zkoumal a skutečně vědecky analyzoval dokumenty, shromažďoval je. To je naprosto nezbytné. Ale bohužel zatím se to děje jenom v oblasti výstav nebo některých publikací, z nichž mimochodem ty nejzajímavější zpracovali ti historici, kteří potom odtamtud odešli nebo kteří měli kritický postoj k vedení Ústavu a k manipulaci.

Myslím si, že daleko větší užitečnou práci dosud vykonávali takoví lidé, jako Prečan nebo Jiří Gruntorád, který shromažďuje všechnu tu dokumentaci. A přitom tento Ústav dostává obrovské státní peníze, a ti sice také něco dostanou, ale vůbec to nelze srovnat s tím, co jde na tento Ústav.

Kolega Štětina tady mluvil o významu StB. Ano, já znám velmi dobře, jaký i pro mě měla StB „význam“. Když jsem si uvědomil, že proti mně bylo 100 zásahů Státní bezpečnosti, výslechy, domovní prohlídky, osmačtyřicítky, tři roky v kriminále, tak jsem se sám toho čísla lekl. Ale když to dělíte dvaceti, tak je to pět zásahů za rok, a těch bylo dokonce někdy víc, tak potom to tak dramaticky nevypadá. Já tedy skutečně ani osobně neoplývám nebo nejsem naplněn žádnými pozitivními emocemi vůči minulosti, vůči StB nebo vůči tomu režimu, který tady vlastně způsobil tolik škody a který ze země, která po válce měla ekonomicky dvojnásobný HDP, jak se říká, než Holandsko, a nemluvím o těch chudých zemích, které nás dávno předběhly. Tak vůči takovémuto režimu opravdu prostě nemám nejen sympatie, ale chci i kontrolovat svůj emotivní odpor, abych byl velice věcný, protože se také musíme na minulost dívat ve všech souvislostech, ve kterých to všechno probíhalo a ve kterých se lidé prostě snažili žít. Nemluvím o těch, kteří udávali nebo byli přímo biřici režimu.

Ale vytýkáte-li panu Pernesovi, že chodil na nějaké školení VUML, to nebyla žádná vysoká škola, to bylo několik přednášek, na které šel. Nic neabsolvoval, poněvadž tou překážkou má být absolvování některých škol nebo případných kurzů. Tak my všichni, kdo jsme studovali vysoké školy, vážení přátelé, od roku 1948 do roku 1989, jsme absolvovali studium marxismu-leninismu, protože jsme to měli jako povinný předmět na vysokých školách. A nevím, kdo se proti tomu vzbouřil a odmítl tyto zkoušky složit, poněvadž by tady neseděl se svým vysokoškolským diplomem. Chápejme tedy trošku, jak ty věci v minulosti také probíhaly.

To by snad mohlo být tak skoro všechno, i když by se o tom dalo mluvit nekonečně, ale myslím si, že když už jsme vůbec přistoupili na to, že budeme projednávat takovýto bod a za takovýchto okolností, tak bychom snad mohli schválit jediné usnesení, a to, že řešení je zcela v pravomoci Rady ÚSTR, jejíž členové byli zvoleni Senátem. A to je myslím to jediné, co bychom měli udělat, poněvadž tady je třeba úplný protiklad. My říkáme, že je to zcela v pravomoci Rady, a pak už zase Radu vyzýváme k něčemu, co je vlastně v protikladu s tím. My ji nemáme co k čemu vyzývat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A já bych využil svého práva přednosti a šel bych k mikrofonu. Poprosil bych na chvíli kolegyni Gajdůškovou, aby mě vystřídala v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Nyní vystoupí předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, vážená paní Kavalírová, kolegyně a kolegové, vážení hosté.

Dvacet jedna let od listopadu 1989 uplynulo, a od tohoto mikrofonu, kde nyní stojím, zazněla slova, že činnost StB byla jen a jen epizodou. Někteří to již okomentovali. Pro mě, a myslím si, že snad pro nikoho normálního demokraticky smýšlejícího člověka to nebyla epizoda. Všichni víme, že StB byla řízena KSČ a zároveň i prostřednictvím KGB, čili KSSS. Mrtví, popravení, věznění, emigrující, poškození; myšlení celého národa, to přeci není epizoda. To je výsledek práce komunistů a jejich StB.

Ale zpátky k tématu. To, že jsme zařadili tento bod, to přeci jasně signalizuje, že Senát, který byl iniciátorem celého návrhu zákona o tom, aby byl ÚSTR, to je přeci naše role, ta nám náleží. My jsme navíc politické těleso, ale my tady v této chvíli opravdu k tomu nepřistupujeme z politického pohledu. My jsme požádali paní předsedkyni, a je představitelkou celé Rady, kterou jsme si zvolili, aby nám sdělila, jak to tam vypadá. Ta pasáž personální přeci není zásadním problémem, o kterém tady v této chvíli jednáme. To jenom někteří se to tímto směrem snaží vést, protože podle mého názoru cílem bylo, abychom uchovali činnost, tak jak určuje zákon.

Všichni známe mediální odezvu, která je. Všichni jsme slyšeli, možná, že ne všichni, že tento Ústav je řízen ODS. Já odmítám, a opravdu odmítám, aby nám někdo podsunoval tyto myšlenky. Tato nezávislá instituce v této chvíli je opravdu nezávislá. Měla by plnit, že bude i v budoucnu plnit, svoji náplň, tak jak je to dáno zákonem. To znamená zkoumat všechny dostupné materiály, zveřejňovat je a zpřístupňovat je.

A proč o tom posledním hovořím? Český národ má bohužel za sebou dvě tragické totality. Tu, která byla za druhé světové války a tu, která trvala čtyřicet jedna let. My jsme se nevyrovnali jako národ ani s totalitou a navíc s činností českých občanů za totality, která se nazývala nacismus a fašismus. A už vůbec a nějak se nám nikomu skoro nechce podívat se zpátky do totality čtyřicet jedna let. Každý jsme tam něco provedli, a my se bojíme té historie, a proto raději ji odtlačujeme. A jak tady na začátku kolegou Julínkem řečeno – tlustou čáru uděláme. Já odmítám, abychom udělali tlustou čáru za něčím, co poškodilo celý tento národ.

Německo se s totalitou Hitlerova režimu vyrovnávalo padesát let, a stále jsou tam dozvuky. My jsme na to neměli ani touhu a těch dvacet let jsme řešili problémy, které jsou ekonomické, které jsou v oblasti sociální, a toto jsme jakoby odtlačovali.

Podle mého názoru, pojďme si tedy říci, že historie na vědeckém zkoumání musí být zveřejněna, musí být zpřístupněna a musíme ji znát, i kdyby vyplavalo na někoho něco hodně, hodně nepříznivého. To je přeci osobní odpovědnost každého z nás.

A my jako Senát, horní komora Parlamentu ČR, máme právo to vědět. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu předsedovi. Další přihlášenou s přednostním právem je paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

(Řízení schůze se opět ujímá předseda Senátu Přemysl Sobotka.)

Senátorka Soňa Paukrtová:Pane předsedo, vážená paní Kavalírová, dámy a pánové. Já bych v první řadě ráda prostřednictvím pana předsedajícího vzkázala panu Jiřímu Dienstbierovi, že v případě, že by jako předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, odmítl podepsat usnesení tohoto výboru, tak pro mě osobně by to bylo velkým signálem k tomu, abych se o to usnesení mimořádně zajímala. A myslím si, že totéž platí i o tom, že paní Kavalírová odmítla podepsat usnesení. Měla k tomu jistě vážný důvod.

Já musím říci, že v první řadě velmi podporuji usnesení, které navrhl kolega Julínek a na kterém spolupracoval i pan senátor Štětina. Chtěla bych říci, že mně toto usnesení připadá mimořádně vyrovnané. A jsem ráda, že tady zaznělo z úst pana Pitharta i jaksi to druhé stanovisko, k té druhé části. Já se ale v žádném případě necítím býti ani kompetenčně vybavena, ani jakkoliv bych to chtěla udělat. Já se nechci vměšovat do vnitřních záležitostí ÚSTR. Nicméně je velmi obtížné pro nás, kdo jsme hlasovali pro vznik této instituce, býti jaksi úplně mimo toho, co se dočítáme z médií. Myslím, že to nejde. A my často na půdě Senátu diskutujeme o tom, co znamená litera a co znamená duch zákona. A podle mého názoru není žádným vměšováním do vnitřních záležitostí Ústavu, jestliže Senát vysloví výzvu, aby byl dodržován zákon č. 181/2007 Sb., ve svém čtvrtém paragrafu. My jsme přece tomuto Ústavu dali do vínku určité úkoly. A myslím si, že není ani kontrolou, ani čímkoliv jiným, jestliže vyzýváme k tomu, aby tento zákon byl dodržován.

A já si myslím, že je to naší pravomocí, je to naším právem, je to do jisté míry i naší povinností. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, dámy a pánové, já jsem nechtěl k této věci hovořit, ale přece jenom mě některá vystoupení přiměla k několika slovům.

Předně mi dovolte vyjádřit překvapení, že se někdo pozastavuje nad tím, že tady tento bod a tento materiál je projednáván. Této komoře, nevím, zda moudře či nemoudře, nebyla svěřena třeba péče o státní rozpočet, takže jsme ušetřeni těch kuloárních i otevřených handlů nejrůznějšího typu o tom, kam půjdou či nepůjdou státní miliardy, a máme za úkol třeba takto banální věci, jako starat se o to, jak vypadá instituce jménem ÚSTR. A myslím si, že je důležité, abychom se zde tímto tématem zabývali, je-li k tomu důvod.

Já se chci důrazně ohradit proti některým skrytým či otevřeným tvrzením, že tady snad děláme něco nad rámec zákona, protože to není pravda, a důrazně se ohrazuji proti tomu, aby mě tady komunisté současní či bývalí přirovnávali ke členu ústředního výboru komunistické strany, protože chci připomenout, že pokud něco na této půdě nebylo možné, tak nebyla možná otevřená diskuse. Já jsem hrdý na to, že tady každý ze zvolených zákonodárců může říci svůj názor, jakkoli s některými z nich hluboce, opravdu hluboce nesouhlasím. A myslím si, že tato přirovnání k předlistopadovému orgánu strany, k vrcholnému orgány strany, je opravdu nekorektní a musím se od toho velmi důrazně distancovat.

Já mám řadu přátel mezi odbornými historiky a archiváři a obdržel jsem od nich řadu podnětů k tomuto bodu. Chci vyjádřit přání, aby současné vedení velmi dbalo na to, aby instituce, jako je ÚSTR, měla mimořádně kvalitní odborné zázemí, aby pracovala opravdu odborně s materiály, a to jak po stránce archivnické, tak po stránce historické. Ale chci všechny ubezpečit, že jsem si jistý tím, že se nejedná pouze o další z početných historických pracovišť v této zemi a je to dáno prostě tím, že to, co tam je uloženo v těch foliantech, není pouhou historií, je to otevřená záležitost, se kterou se musíme vyrovnávat, jakkoli to je pro mnohé z nás bolestné a jakkoli to mnohému z nás není příjemné.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Liška.)

Snad jako poslední větu svého vystoupení bych chtěl říci, že respektuji rozhodnutí Rady a její odpovědnost a nemám tuto debatu za nějaké banální téma o tom, zda ta či ona osoba bude „banální“ téma, zda ta či ona osoba bude sedět v čele ÚSTR. Naše debata ukazuje, že tento problém je hlubší a že je hodný naší pozornosti.

A já vás prosím, abyste opravdu tady nevytvářeli zdání, že zde činíme něco nad rámec našich povinností a nad rámec zákona. Myslím si, že je to jeden z důvodů, proč má v Senátu své opodstatnění právě tato debata. Myslím, že činíme správně, že jsme tento bod zařadili. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Palečkovou. Prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, paní Kavalírová, kolegyně a kolegové. Nezačnu svoje vystoupení slovy „tak přece“, ale spíše slovy „už zase“. Čtyřicet let mě KSČ při různých příležitostech a na různých místech vyzývala k rozumu – a mně se celkem úspěšně dařilo tomu odolávat a zachovat si rozum svůj. A teď tedy po dvaceti letech jsem zase z úst kolegy Balína slyšela, že si mám jakýsi rozum, který on mi doporučuje, osvojit.

Já chci říci, že po dvaceti letech pořád vidím znepokojující věci a i kolem ÚSTR v poslední době těch znepokojujících věcí se objevilo dost. Kromě těch, které teď tady zazněly, připomenu ještě jednu, o které tady nikdo nemluvil, a to jsou pro mě znepokojující odchody velmi důvěryhodných členů vědecké rady tohoto ústavu. Za všechny jmenujme třeba pana Grušu.

Dále tady jsou nejasnosti kolem zatajených informací kandidáta, nyní tedy ředitele Ústavu a všechny ty organizační změny, které se začaly objevovat hned po jeho nástupu do funkce. To by nás, myslím, mělo znepokojovat všechny.

ÚSTR je svým způsobem dítětem Senátu a myslím si, že musíme citlivě vnímat hrozící se odchýlení od smyslu této instituce. Také už to tady několikrát zaznělo, že je to o něco více nebo něco trošku jiného, než jenom historický ústav v akademickém slova smyslu.

Velmi důležitou složkou činnosti tohoto Ústavu je právě zpřístupnění a otevření se veřejnosti, informování veřejnosti. O mnoha publikacích, které Ústav za dva roky své činnosti vydal, hovořil kolega Štětina. Myslím si, že ostatní publikační činnosti bylo ještě mnohem více.

Jak je důležitá paměť národa, mohli jsme si v nedávných dnech ověřit kolem událostí v polské Katyni, ať už současných nebo minulých. Z naší historie bych připomenula jednu věc. Abych byla korektní, budu mluvit o události z fašistické totality. Proč nám trvalo více než 60 let, než jsme mohli postavit pomník našim parašutistům, kteří spáchali atentát na Heydricha? 60 let byl tento jejich čin zpochybňován, přestože to byl čin, který nás uvedl ze skupiny poražených národů 2. světové války mezi vítězné a umožnil nám samostatnou existenci Československa po 2. světové válce. Pamatujme na tyto věci a snažme se, aby ÚSTR fungoval tak, jak má a neudělali jsme z něj jen uzavřenou akademickou instituci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím pana kolegu Vondru.

Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, slíbil jsem, že vystoupím jako senátor v rámci této rozpravy, abych svůj názor nedával potom do svého závěrečného vystoupení jako zpravodaje, které by mělo odrážet souhrn diskuse, kterou dnes vedeme.

Chci především říci, že si myslím, že je dobré, že diskusi vedeme. Zaznělo zde z úst myslím Petra Pitharta to, že vůbec když máme ÚSTR, tak je to výsledek desetiletého úsilí. Je to především desetileté úsilí a i zápas této komory Parlamentu. Bez nás by to nikdy nebylo, bez nás by se nikdy nepodařilo uskutečnit projekt otevřené minulosti, bez naší práce by pokračovalo to, co se tady dělo až do roku 2007, že určitá vybraná skupina vyvolených lidí, archivářů a historiků měla k informacím přístup, různým způsobem s nimi manipulovala, něco zatajovala, něco naopak předkládala různými pokoutními způsoby veřejnosti. Poslední dva roky má každý občan této země, pokud chce nějakou informaci, jednoduchou možnost e-mailem se obrátit na Ústav a promptně dostane informaci z archivu bezpečnostních složek. Toto je ta největší hodnota, to je otevřená minulost. O interpretaci se pak vede diskuse. Diskuse se jako svobodná společnost nesmíme bát, protože pokud bychom se jí začali bát, o svobodu můžeme přijít.

Senát nemůže, a ani nechce, odvolávat Radu, Senát ani nechce jakýmkoliv způsobem se vměšovat do práce Rady, ale Senát se musí zajímat, nemůže mu být lhostejný osud tohoto Ústavu. To, co tady zaznělo z úst předsedkyně Rady na úvod naší diskuse v rámci informace, je přinejmenším důvod této starosti, k této péči, ne-li přímo ke znepokojení. K hlasování o nově jmenovaném řediteli docházelo opakovaně, nakonec se rozhodovalo těsnou většinou. Jsou zde otázky, o nichž se neustále píše, zda nově jmenovaný ředitel splňuje nezbytné předpoklady. Zaznělo tu ze stanoviska čtyř členů Rady, o kterém informoval Petr Pithart, že se domnívají, že nově jmenovaný ředitel byl jmenován v souladu se zákonem a odvolal se na to, že zde existuje stanovisko advokátní kanceláře v této věci. Mám ale k dispozici jiné stanovisko advokátní kanceláře, kdy známý advokát, který mnohokrát posuzoval problémy spojené s dědictvím komunistického režimu – Dr. Hulík jednoznačně píše, že podle § 19 se za spolehlivého bezúhonného nepovažuje ten, kdo v letech 1948 až 1990 byl absolventem vysokých škol politických, bezpečnostních a vojenských a školení obdobných směrů ve státech, které byly smluvními stranami Varšavské smlouvy. Podle věcného, logického a sémantického výkladu – píše dále Dr. Hulík poskytujícího základ k právnímu vyjádření, byla VUML politickým školením ideologického charakteru, neboť poskytovala formou jakési elitní nadstavby doplňující marxisticko-leninské jednání, ať už si o obsahu a úrovni tohoto školení myslíme dnes cokoliv. I když šlo o vzdělání poskytované v rámci obecné výuky, bylo to vzdělání specifického charakteru, neboť zvyšovalo kádrovou zocelenost absolventů tohoto studia, kterým se tak otevíral další postup v rámci nomenklatury na všech úrovních.

Následně Dr. Hulík píše, že toto studium naplňuje podle jeho názoru uvedený předpoklad § 19.

Končím: Domnívám se také, že i nedokončené studium naplňuje shora uvedenou podmínku zákona, a to tím spíše, že studium nebylo ukončeno z vlastní vůle studujícího, ale zhroucením komunistického režimu.

Myslím si, že není žádným vměšováním této komory, pokud vysloví souhlas s tím, co zde navrhl Tomáš Julínek, totiž vyzvat Radu k tomu, aby si nechala zpracovat v této oblasti nezávislý posudek. Rada může a nemusí, to je její svobodné rozhodnutí.

Myslím si, že velkou chybou bylo rozdělení v Radě, že osoba takto důležitého Ústavu, který má povinnost zpřístupňovat citlivé informace, kterých se tady možná někteří bojí, musí to být osoba, která má silnou autoritu, která požívá respekt jak u politických vězňů z padesátých let, tak i u těch, kteří se pak komunistickému režimu postavili v rámci chartovního disentu v 70. a 80. letech, ačkoli někteří z nich se na budování režimu v 50. letech podíleli. Na ředitele takové instituce nejen z morálního hlediska je naložena taková odpovědnost, že by Rada měla velmi důsledně zvažovat a hledat pokud možno konsensus.

Zazněl tady z úst Jiřího Dienstbiera výčet některých lidí, kteří stojí na jedné straně. Mohu citovat ne tři, ale stovky dalších, mimo jiné pozoruhodnou četbu, kteří stojí na druhé straně. Jsou tu studentští vůdci jako Jan Bubeník, jsou tu lidé jako na jedné straně Bohumil Doležal a na druhé straně Tomáš Halík. Kde najdeme tyto dva lidi pod jedním textem? Jsou to lidé jako Jan Ruml, Jiří Křižan, který se mnou kdysi dělal Několik vět, je to Standa Devátý, Hanka Marvanová – ti všichni píší: Žádáme vás, abyste průběh a výsledek konkurzního řízení neprodleně zkontrolovali, atd. Nežádáme nic jiného, než žádají tito lidé.

Je pravda, že historická obec je při posuzování toho, jak k minulosti přistupovat, rozdělena. Je to spor o koncepci Ústavu. Na jedné straně jsou ti, kteří prosazují koncepci otevřené minulosti jako způsobu, aby každý kdo má zájem, měl možnost informace obdržet a v následné diskusi historiků se hledá pravda. Tak tomu bylo i v mediálně ožehavých kauzách v posledních letech. Na druhé straně jsou ti, kteří míní, že k informacím mají být přístup jen vyvolení a ti je pak přežvýkají a jako „pravdu“ naservírují ostatním. To není otevřená minulost, to je minulost filtrovaná. Proto se kloním k prvnímu přístupu. Domnívám se, že i to byl záměr Senátu, když Ústav zřizoval.

Naopak mám obavy, že nové vedení – mnohá vystoupení nového ředitele tomu nasvědčují – bude prosazovat spíše přístup druhý.

Zaznělo tady, že ODS by měla používat tento Ústav jako nástroj politického boje. Myslím si, že je to nesmysl. Uvedu příklad z opačného soudku. Všichni si dobře pamatují zveřejnění kauzy Milana Kundery na podzim roku 2008, která těsně před krajskými volbami na podzim mediálně zcela přehlušila vražednou střelbu v restauraci Monarcha, kde si při prezentaci knihy Jiřího Paroubka, si vyřizovali účty sponzoři ČSSD. Pokud se někdo mohl cítit poškozen z politických stran, byli jsme to my, ale přesto jsme neřekli ani slovo, protože ona otevřená minulost je pro nás daleko více.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, slovo má kolega Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Omlouvám se, že vystupuji podruhé, ale vedly mě k tomu některé poznámky, na které velmi stručně zareaguji.

Pokud jde o epizodu StB – pomník. Tato slova zazněla v červnu 2006, v červnu 2007 a v prosinci 2009. Přiznám se, tenkrát takovou vlnu emocí nezvedl.

Pokud jde o to, zda jsem vnucoval nebo nevnucoval někomu tzv. komunistický rozum, podívejte se do stenozáznamu, zjistíte, že jsem naopak apeloval na rozum každého jednotlivce.

Stejně tak se domnívám, že na rozdíl od toho, kdo to tady kritizoval nebo nechtěl pochopit, vystoupení kolegy Dienstbiera jsem pochopil velmi přesně a srovnání se mě nedotklo. Omluvu říkám za předložený návrh za usnesení, protože ne vinou servisu, ale mou vinou, že jsem nebyl u přepisu a pak jsem to podepsal v nesprávném znění – myslím, že na základě jednacího řádu mám možnost udělat korekci v předložené verzi ještě před hlasováním.

Mnou doporučované usnesení by mělo znít, že Senát

1.? Bere na vědomí informaci předsedkyně ÚSTR o současné situaci Ústavu.

2.? Konstatuje, že řešení je zcela v pravomoci Rady ÚSTR, jejíž členové byli zvoleni Senátem.

Tam by návrh skončil, usnesení by bylo dvoubodové.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím kolegu Horníka jako posledního přihlášeného do diskuse.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, hosté, všichni ti, kteří tady sedíme, jsme zažili jeden z totalitních režimů, možná někdo částečně i předešlý, protože máme 20 let po revoluci a v Senátu nemůže být nikdo mladší než 40 let. Znamená to, že i ti mladší určitě něco vědí o době, která byla před listopadem 1989. Jsem velmi rád, že horní komora má na starosti ÚSTR a že zde nemohou být lidé z mladší generace, protože momentálně neměli šanci zažít to, co se dělo před rokem 1989.

Myslím si, že Ústav má za úkol šetřit vše a předkládat to veřejnosti bez jakéhokoli zatajování. Rada Ústavu má velkou odpovědnost, protože je to ona, která právě v dnešní den se má rozhodnout o tom,jakým způsobem bude postupovat dál ve věci ředitele tohoto Ústavu, protože věci, které se objevily kolem pana ředitele, zmiňované plagiátorství, zmíněné možná i zatajování skutečností a možná je zde i trochu pochybení Rady, protože slepě věřila tomu, že pan Pernes umí velmi dobře anglicky, což si neprověřila. Je to možná způsobeno také tím, že v Radě sedí velmi sofistikovaní odborníci a nedovedou si představit, že někdo předstupuje před tak důležitý úkol a vést tak důležitý úřad, že některé věci zatají.

V době, kdy se potýkáme s problémy na plzeňských právech, které zasáhly celou naši společnost a v tomto okamžiku i ty nejmladší, kde se objevuje plagiátorství, tak máme před sebou člověka, který dělá ředitele Ústavu, který by měl být ten nejrovnější z rovných a zřejmě se v minulosti k něčemu takovému uchýlil. To není dobrý signál pro naše občany, pro naši mladou generaci. Pokud Rada nenechá udělat odborné analýzy, aby měla jasno, vysílá ven signál k plagiátorství. Je to věc, která se může běžně používat, VUML a nemluvím o marxismu-leninismu na vysokých školách, který jsme mnozí museli absolvovat, ale myslím vysokou školu, která byla v Praze na Leninově třídě a kterou navštěvovali lidé dobrovolně. Někdo možná říkal nedobrovolně, protože chtěl být ředitelem, nechtěl vstupovat do komunistické strany a tak si udělal aspoň VUML. Dokonce znám jednoho bývalého předsedu národního výboru, který mi tehdy tykal a říkal mi: Honzo, tvé názory nejsem schopen pochopit. VUML mi už nestačí, budu muset na vzdělání na rok do Moskvy.

Věci kolem VUML bych nepodceňoval. Domnívám se, že jedině dobrý právní rozbor v této věci může Radu posunout kousek dál.

Byla zde zmiňována tragédie v Katyni. Až dnes mnozí Rusové, a to nejen z mladší generace, zjišťují, co se před 70 lety v Katyni stalo. Bohužel, až na základě tragédie, která se nedávno odehrála.

I z tohoto důvodu vidíme, jak je zapotřebí i u nás neustále bádat, zjišťovat skutečnosti minulosti a na jejich základě se z nich poučovat a nedělat stejné chyby do budoucna. Mladší generace, které je minimálně třetina populace, která nezažila režim před rokem 1989 nebo je neměla šanci jako desetileté děti vnímat, má jiné starosti, život je žene velmi rychle kupředu a zapomíná na to, kde by se mohla také ocitnout, protože možná lidé, kteří by stáli v čele Ústavu, by začali minulost překrucovat nebo nevydávat k dispozici k dalšímu bádání. To jsme tady všechno jednou měli a to nedopusťme. Proto žádám Radu, aby z dnešního jednání a z toho, co zde bylo řečeno, si vzala to nejlepší a přehodnotila současné vedení – míněno místo ředitele tohoto Ústavu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Slovo má pan senátor Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Kolegyně kolegové, dovolte mi krátce si zahrát na emočního zpravodaje a konstatovat, že v rozpravě vystoupil dvakrát komunista, ani jednou se neomluvil a může svobodně odejít z tohoto sálu. Doufám, že tomu tak bude v České republice i nadále. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím o slovo pana kolegu Töpfera.

Senátor Tomáš Töpfer: Vážené senátorky a senátoři, omlouvám se, že vystupuji, ale mám trochu adrenalinu, a když nevystoupím v reakci na senátora Balína, dlouho bych to „vydejchával“. Chci avizovat, že podpořím usnesení, které navrhl předseda našeho klubu. Nemám pocit, že bychom se tím vměšovali do činnosti Rady. Slova, že StB není pamětí tohoto národa, to není pravda. Je pamětí tohoto národa především pro komunisty, kteří dnes předstírají amnézii. Arthur Miller napsal v roce 1972 krásnou hru. Ocituji z ní dvě repliky. V dialogu satana – ďábla s bohem říká satan: Bože, vzpomínáš na budoucnost? Bůh říká: Samozřejmě vzpomínám na budoucnost. Minulost ne, ta se dá změnit, ale budoucnost ne. Satan říká: Jak měníš minulost, Bože? Říká: Minulost je proměnlivá, nikdo si nic nepamatuje, ale budoucnost je jako světlo z měsíce, to neodvrátíš.

Právě proto musí existovat ÚSTR. Vzpomínám si, když jsme tady probírali výroční zprávu paní Kavalírové, že paní senátorka Bayerová zpochybnila pravost svazku, že dehonestují slušné lidi, kteří se ocitli ve svazcích StB a byli evidováni jako agenti nebo spolupracovníci. Chtěl bych jí poradit, aby se o věrohodnosti poradila se soudruhy, kteří nominovali, protože někteří z nich ještě velmi aktivně pracují v zahraničním obchodu a bohužel i jinde.

Ke slovům pana Balína – tak přece – odpovím. Tak přece jsem se dočkal, že se tady můžeme svobodně dělit o mikrofon s představiteli strany, která tady 41 let vládla totalitě. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na tatínka. Omlouvám se, že zazní expresivní výraz, který je z 50. let a já využívám své senátorské imunity. Můj tatínek byl vedoucí obchodu a v 50. letech sem přijel na návštěvu Walter Ulbricht. Tatínek odmítl vyvěsit vlajky tehdejší NDR a podobiznu Waltra Ulbrichta. Přijeli dva pánové od Tatraplánu a řekli – vyvěsíte. Tatínek říkal ne, žádná německá svině do výkladu nepůjde. Přežil Osvětim a pochod smrti. Pánové odjeli. Maminka před tatínkem klečela a říkala: Máš dvě děti, vyvěs tam tu vlajku. Tatínek to odmítl. Naštěstí se mu tehdy nic nestalo, protože to bylo krátce po válce.

Proč si na tuto historku vzpomínám? Nedovedu si představit, že by se několik let po 2. světové válce nechal členy NSDAP vyučovat o demokracii.

Mně těch 17 km svazků, které nejsou probádány, neděsí. Vím, že se možná za mého života toho nedočkáme a někteří se bojí, že se tam objeví nějaké kompromitující věci, ale my to potřebujeme, jinak zažijeme nové Katyně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Slovo má pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, milé kolegyně a kolegové. Paní Kavalírová, vážení hosté, předřečník mě v zásadě inspiroval k tomu, abych také citoval jednu knihu a autora, a to především proto, že mně dnes je tady smutno z toho, že jsme si tady zvykli na to, že nová doba demokracie, ve které žijeme více než 20 let, které vděčíme za to, že tady mohou zástupci různých stran a filozofických směrů svobodně mluvit, ale zároveň jsme si také zvykli na to, že zástupci různých stran a různých filozofických směrů společně kradou miliardy, o tom jsme hovořili včera, elektronické viněty, ekologické zakázky, atd. Snažíme se a včera jsme to snad dokázali, že proti těmto věcem je tady ještě nějaká síla, která je proti těmto společným pachatelům, z nich někteří se hlásí ke komunistické minulosti a jiní se hlásí k tomu, že proti ní bojovali a společně kradou. Pak tady zůstávají velmi subtilní záležitosti, a to jsou záležitosti daleko důležitější, interní, pro mnohé velmi intimní, které bychom chtěli, aby se řešily velmi správně.

A už ten samotný název instituce, o které tady mluvíme, už samotný název pro nás všechny a její vytvoření znamená, že je to pro nás hodnota, která má ukázat v plné nahotě a v plné pravdě, co se tady dělo 40 let, a možná nejenom 40 let, co se tady dělo za války. Možná v těch svazcích bude také to, kteří věrní synové československého národa tehdy byli v sovětském gulagu apod.

Já jsem si vzpomněl na jednu knížku, kterou drtivá většina z nás možná zná. Je to knížka s názvem „Rady zkušeného ďábla“. Napsal ji C. S. Lewis. A tam, kdybychom z ní teď citovali, zjistíme, že to, co se děje tady, tak tam ten zkušený ďábel radí, jak rozkládat společnost. V zásadě se nestalo to, co jsme očekávali před dvaceti lety, že se společnost rozdělí na ty, kteří bojovali proti režimu, a na ty, kteří ho hájili a byli jeho představiteli.

Já mám určitou naprosto nezaslouženou výhodu, že můj profil za socialismu skončil v 1. třídě, kde díky jenom tomu, skutečně jenom tomu, že jsem zlobil, tak v 1. hodině Jisker jsem byl postaven za dveře, já jsem odtamtud odešel a už jsem nemohl být ani pionýr, ani svazák, samozřejmě ani komunista. Říkám to s nadsázkou, bylo to jistě proto, v jaké jsem žil rodině a kým jsem byl obklopován a jak jsem byl vychováván. A o to víc mě to dnes mrzí.

Dneska proti sobě stojí ti, kterých si vážíme – spisovatelé, historici, umělci, disidenti… A na jedné straně stojí ti, kteří říkají, je dobře, že nové vedení tady je, a jiní, je špatně, že tady je nové vedení. Dovolím si říct, čert aby se v tom vyznal. Nezbývá nám nic jiného, než abychom každý spoléhali jen na sebe. Protože nemáme spoléhat na koho. Já na jedné straně mám ty, kterým skutečně věřím, a kdyby byli tady jenom ti a řekli mi, takto hlasuj, tak já to udělám, protože tu - radu v rámci i toho ostatního, co vím sám – a já jsem se snažil přečíst všechny maily, které mi přišly, ať už od té či oné strany, a někteří z nich tady sedí, ano, jsou to i blondýny, tak já jsem si toho vážil. A téměř se zármutkem četl oba názory, obou skupin.

Abych dopověděl to, co jsem začal. Tzn., kdybych měl od některých jenom tento názor, pak bych asi takto hlasoval, protože si těch lidí vážím. Ale já si vážím i těch, kteří bohužel se dneska rozdělili.

Proč jsem zmínil spisovatele Lewise? Protože toto je způsob, jak rozdělovat společnost, toto je způsob, jak demontovat barikády a jejich obránce. Tzn., ti, co chtějí nastolit skutečně svobodnou společnost, svobodné informace, a nejen to, ale i ten historický exkurz zařídit, tak, aby ta informace byla od instituce hodnověrné brána hodnověrně. Aby oddělila, či aby oddělil tento úřad svým konáním zrno od plev v historii, aby to mohlo být skutečným poučením pro mladou generaci a nemohlo se to stát. Ačkoli my víme všichni, že jenom ta osobní zkušenost, a mnohdy i ta, je slabá. Většinou zprostředkuje to, aby se věci neopakovaly, aby se poučili. Tak teď došlo k tomu, že ti, kteří ten režim nastolili a 41 let ho tady podporovali, tak ti se teď smějí. Protože my demontujeme sami sebe. My nevíme, na které straně máme stát. A to je ta „Rada zkušeného ďábla“. Vlož mezi ně závist, rozkol atd.

Jak jsme tomu chtěli bránit? Já ne, já jsem ještě tehdy senátorem nebyl. Ale chtěli jsme tomu bránit tak, že vytvoříme ústav, kde bude nominována rada, či zvolena, a tito lidé budou požívat naší vážnosti a my jim budeme věřit. Kolik je hlasování v Poslanecké sněmovně i v Senátu, kde je to rozdílem 1 hlasu, i v různých jiných institucích, a musíme se tomu podřídit. A my jsme tuto radu nikdo nenapadl. Nikdo z vás.

A pak před sebou mám usnesení, kterému se říká mezi senátory a poslanci jalové. To je usnesení, že pravomoci rady, jejíž členové byli zvoleni Senátem, nechceme nijak oklešťovat, ani zpochybňovat. Tzn., konstatujeme to, co vlastně říká zákon. Máme zase dále konstatovat, že dosavadní činnost zasluhuje ocenění. No, dosavadní činnost je, já nevím, jestli teď do 11 hodin, nebo až skončíme, až budeme hlasovat, o půl? Nebo to bylo dnes ráno? Včera? Nebo to bylo někdy jindy? Tzn. je to dosavadní činnost tohoto orgánu, tzn. se vším všudy až dodnes, až doteď. Tak to beru já, protože tak je to jasné.

A pak vyzýváme tento orgán k důslednému dohledu na řádné naplňování všech zákonných úkolů. Já nevím, já jsem tady nezaznamenal, byť se snažím pozorně poslouchat, kdo by to nějak zpochybnil, které úkoly tedy snad nejsou plněny a které jsou? Nicméně vyzýváme je k tomu, co mají dělat. A pak žádáme nezávislou právní analýzu, a to je pro mě velmi diskutabilní věc, protože ta rada může, já jsem o tom přesvědčen, že pokud nezávislou právní analýzu zadá rada nějaké právní kanceláři, tak dostane nějaký výsledek, nějaký jiný. A jiný dostane jiný. Co právník, to názor.

Já si pamatuji, a mám tu výhodu toho nedotčení tím minulým režimem v tom, že bych byl snad účasten některým aktivitám minulého režimu, které jsem tady jmenoval, tak já jsem žil v rodině, kde se, řekněme, katoličtí disidenti potkávali. A jeden z názorů, který jsem tam tehdy jako kluk a posléze mladý muž zaznamenal, tak bylo, že být komunistou, to je opravdu zlé. Vstup do komunistické strany je neomluvitelný. Nicméně když někdo studoval VUML a nemusel být tím komunistou a zbavil se problémů na normálním pracovišti – teď nemluvím o žádných ústavech a ústředních orgánech, k těm jsem přístup neměl, ale byl jsem ve styku, nebo žil jsem v prostředí normálních firem, samozřejmě tedy socialistických, tak to se nebralo v určitém prostředí jako nějaký problém. Ten člověk nebyl komunista, šel si odsedět pár hodin někam, do VUMLu, a záleželo samozřejmě na tom ostatním prostředí a na všech dalších okolnostech, jestli to byl jenom bezvýznamný krok, a žádný jiný manévr, a nebo zda je to politování či odsouzeníhodné.

V tom případě, že ten, kdo by takovouhle analýzu zpracovával, tak by musel jít do historie takového člověka, proč to udělal, v jakém prostředí žil a tak dále, atd. Takže zadání nezávislé právní analýzy ve mně, tak jako mnohé jiné analýzy, které my jsme četli, a zpochybňují se na všech stranách, tak ve mně nevzbuzuje příliš velkou důvěru.

Na závěr tedy konstatuji, že z toho dnešního dne, z toho, co to „naše dítě“ vyvedlo, a jak se ukazuje, je mi skutečně smutno. A já bych vzhledem k tomu, že Rada nebyla zpochybněna nikým, a její pravomoci také nebyly zpochybněny, diskutuje se jenom o tom, jestli ten její názor je správný, nebo ne, tak já bych chtěl, aby ti, kteří tuto práci dělají, a zpochybněni nebyli, tak aby maximálně byli vybráni k tomu, aby dělali svou práci dobře.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Schwarzenberga.

Senátor Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedající, vážená paní Kavalírová. Jsem toho názoru, že člověk jako já, který nestrávil nejhorší léta komunistické totality zde ve vlasti, nýbrž venku, v exilu, by měl být maximálně zdrženlivý ve svém vyjadřování. Proto mi dovolte jenom snad pár poznámek.

Je samozřejmé, že k této diskusi jsme povolali předsedkyni Rady paní Kavalírovou. Nicméně, jak známo, zastává odlišný názor od většiny Rady. Bylo by prospěšné a asi velmi dobře přijato také veřejností, kdybychom jednali podle audiatum et altera pars.A vyslechli si též názor většiny. To jako první.

Zadruhé. Vyrovnání se s minulostí otevírá vždy bolestné rány. Je to u nás a bylo to také v sousedních zemích, které by někdy potřebovaly desetiletí, než se opravdu se svou minulostí vyrovnají. Ale otevření ran je, jak lékaři říkají, někdy nutné, aby hnis z těch ran odtekl. Proto jsem toho názoru, že naprostá otevřenost všech dokumentů a podkladů, kterými dneska disponuje, je nutné pro uzdravení psýchy našeho národa. Tudíž doufám, že v tom bude pokračováno.

Do třetice bych prosil o jednu věc. Snad tato prosba bude vyslyšena. Když vyzýváme o nezávislé právní dobrozdání, jestli stávající ředitel Ústavu odpovídá všem literám zákona, tak doufám, že se oba tábory tady aspoň dohodnou, kterou instituci právní poprosit o dobrozdání.

Nerad bych byl, kdybychom po nějakém čase měli další diskusi, že toto dobrozdání nebylo nezávislé. Tudíž o to bych jediné prosil. Děkuji mnohokrát za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Štětinu.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Paní předsedkyně, dámy a pánové. Na základě pozorného poslechu projevu pana senátora Čunka bych si dovolil předložit drobný pozměňovací návrh k návrhu předloženém panem senátorem Julínkem. Navrhuji, abychom přijali pozměňovací návrh, že místo formulace „Senát konstatuje, že dosavadní činnost ÚSTR zasluhuje ocenění“ navrhuji: „Senát konstatuje, že činnost ÚSTR za první dva roky své existence zasluhuje ocenění“. Děkuji za pozornost.(Potlesk v pravé části sálu.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan senátor Štětina byl poslední přihlášený do diskuse. Ptám se vám, zda ještě někdo má zájem vystoupit. Pokud tomu tak není, tak diskusi končím a prosím paní předsedkyni Kavalírovou, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Paní předsedkyně, prosím, máte slovo.

Naděžda Kavalírová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, především vám chci strašně poděkovat. Pozorně poslouchám všechna pro a proti. V tomto okamžiku to nevnímám jenom jako předsedkyně Rady, ale jako politický vězeň. Já vám děkuji, že jste tomuto problému věnovali tolik pozornosti. Je vidět, že v naší jsme se ani za těch dvacet let nedokázali s těmi zásadními věcmi vyrovnat, a to bylo už v mém prohlášení.

Proto vás doopravdy prosím, pomozte i té Radě radou, a abych upřesnila – já jsem nepodepsala usnesení, já jsem odmítla podepsat jmenovací dekret, a to je rozdíl. Dohody tady zazněly, ty konečně nebudu opakovat. Děkuji vám za to, co tu zaznělo pro i proti. Je to poučení pro mě, jako předsedkyni Rady i jako předsedkyni Konfederace politických vězňů.

To, co bylo proti; z úst členů komunistické strany, je s podivem, že téměř 21 let po listopadu 89, že vůbec toto mohlo na půdě svobodného Senátu ve svobodné české zemi zaznít. To je pro mě nesmírně těžké. Přijmout to nemohu, protože odpovídám i obětem 3. odboje. Bylo to v mém prohlášení také. A že Ústav musí existovat a bude mít strašně práce, ty kilometry archiválií, než se to zpracuje. Ale ve vedení musí být někdo, kdo si zaslouží, aby tuto vysokou poctu vůbec mohl dostat, abychom mu všichni důvěřovali. I 7 členů rady, ale i tato země, abychom nebyli tak tady rozděleni. Protože ta pravda o minulosti, a teď mluvím o komunistické minulosti, musí doopravdy zaznít. Ať je jakkoli bolestivá, ať se jakkoli a kohokoli dotkne.

Tak ještě mně jednou dovolte, že jsem mohla mezi vás přijít, že jsem vám vypověděla problémy, které mám jako předsedkyně Rady, ale i vnímám je jako předsedkyně Konfederace politických vězňů. A pomozte nám. Děkuji vám pěkně.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní předsedkyně. (Potlesk.)

A teď prosím pana zpravodaje, pana kolegu Vondru, aby se také vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Alexandr Vondra: Pane místopředsedo, dámy a pánové. Pokud jsem počítal dobře, tak v té dlouhé rozpravě vystoupilo celkem 14 senátorů, z toho 2 vystoupili dvakrát. Z těch čtrnácti myslím jenom jediný tu vyjádřil, abych řekl, něco na způsob lhostejnosti nad tímto Ústavem. Všem ostatním leží tato instituce a její budoucnost nepochybně na srdci. Deset z těch čtrnácti se buď explicitně, nebo implicitně vyjádřilo, bych řekl, na podporu toho, co tu předložil Tomáš Julínek – čtyři se vyslovili proti, respektive navrhli něco jiného.

Já tedy, pokud to eviduji správně, tak mám v rukou v zásadě dva návrhy. Jeden je návrh, který předložil na začátku rozpravy Tomáš Julínek. A pak druhý návrh jsem obdržel od pana senátora Balína, který později svou původně předloženou verzi upravil do nového znění. Následně pak ještě kolega Štětina předložil pozměňovací návrh k návrhu senátora Julínka. A senátor Julínek si tento pozměňovací návrh osvojil.

Takže abychom to zjednodušili a mohli přistoupit k dalším bodům programu, tak já bych si dovolil, jestli mohu jako zpravodaj, navrhnout hlasovat v tom chronologickém pořadí. Tzn. nejprve o návrhu usnesení senátora Julínka, který obsáhne osvojené doplnění, které navrhl kolega Štětina. Mám to přečíst?

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Já myslím, že to bylo již přečteno, pane zpravodaji, zároveň máme všichni před sebou návrh v písemné podobě.

Senátor Alexandr Vondra: Dobře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji za návrh. Já se ještě ptám, kolegyně a kolegové, jestli má někdo připomínku ke způsobu hlasování? Nikoho nevidím, takže myslím, že mohu svolat kolegy a kolegyně k hlasování. A zároveň si vás dovolím všechny odhlásit.

Takže prosím, abyste všichni zkontrolovali, zda jste přihlášeni? A zahajuji hlasování o návrhu usnesenío modifikovaném usnesení, které navrhl kolega Julínek a opravil pan kolega Štětina.

Takže, kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti návrhu? Takže hlasování č. 58, registrováno 51, pro 37, návrh byl schválen.

Děkuji. Děkuji, paní předsedkyně, za to, že jste nás poctila svoji návštěvou. (Potlesk.) Děkuji panu zpravodajovi.

Vážené kolegyně, kolegové, přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a to je projednávání bodu:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,

ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o senátní tisk č. 241. A prosím paní poslankyni Vladimíru Lesenskou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Děkuji.

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se předkládá na základě nutnosti reagovat na negativní případy, kdy zaměstnavatelé, kteří své zaměstnance, osoby se zdravotním postižením, odměňují mzdou a vyžadují, aby tito zaměstnanci s nimi uzavřeli dohodu o poskytování státní mzdy naturální formou podle § 119 zákoníku práce. A to i přesto, že zaměstnancům tento způsob odměňování naprosto nevyhovuje.

Zaměstnanci jsou tak nuceni odebírat např. poukázky na různé služby, jako jsou lázeňské a rehabilitační pobyty, masáže apod. Přitom se jedná o služby, které zaměstnanci se zdravotním postižením nemohou využívat, protože jsou pro ně nedostupné, ať už z hlediska bezbariérovosti nebo velké vzdálenosti od místa bydliště. Obava ze ztráty zaměstnání a příjmů vede zaměstnance k tomu, že se zaměstnavateli takovéto dohody uzavírají.

Za účelem eliminace zneužití části příspěvku zaměstnavatelem se navrhuje zpřesnit podmínky vyplácení příspěvku v článku 1 našeho návrhu. Vzhledem k tomu, že mzda zaměstnanců je zaměstnavateli plně nebo částečně refundována příspěvkem poskytovaným úřadem práce v penězích, je žádoucí zabezpečit, aby i zaměstnancům byla jejich mzda poskytována v penězích. Respektive aby zaměstnanci nebyli za práci odměňováni výrobky, které nepotřebují. K čemuž už bývají při uzavírání pracovně právního vztahu ekonomicky nuceni.

K zamezení tohoto nežádoucího postupu zaměstnavatelů se navrhuje, aby se pro účely stanovení výše příspěvku naturální mzda nezahrnovala do skutečně vynaložených mzdových nákladů.

V článku 2 našeho návrhu v přechodném ustanovení se navrhuje výslovně upravit poskytování příspěvků za období účinnosti zákona, o nějž se však žádá již za účinnosti tohoto zákona. S ohledem na to, že se příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením poskytuje čtvrtletně zpětně, navrhuje se stanovit účinnost zákona 1. dnem nejbližšího kalendářního čtvrtletí po jeho vyhlášení.

Neposkytnutí příspěvku na část mzdy, která byla poskytnuta naturální formou, mělo přinést úspory finančních prostředků vynakládaných ze státního rozpočtu. Jejich výši však nelze konkretizovat ani na základě kvalifikovaného odhadu. Protože příspěvek je poskytován na základě skutečně vynaložených mzdových nákladů, v nichž je naturální mzda již vyjádřena v peněžní formě. Návrh zákona nemá dopady do rozpočtů krajů ani obcí. Návrh zákona je dále v souladu s ústavním pořádkem, s právem Evropské unie a Evropského společenství i s mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy.

Vláda na své schůzi dne 8. února letošního roku projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a vyslovila s tímto návrhem souhlas. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, paní navrhovatelko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona, Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku tedy přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 241/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně skupina poslanců složená průřezově ze všech politických stran s cílem reagovat na negativní případy, které se začaly v praxi vyskytovat v souvislosti poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Tento příspěvek úřady práce poskytují za stanovených podmínek těm poskytovatelům, kteří z celkového počtu svých zaměstnanců zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením. Podle předloženého návrhu zákona se do tohoto usnesení má doplnit věta, která zní: „Pro účely stanovení výše příspěvků se skutečně vynaložené mzdové náklady snižují o částku odpovídající výši poskytnuté naturální mzdy.“

Jak uvedla paní předkladatelka v důvodové zprávě, někteří zaměstnavatelé po zaměstnancích, kteří jsou osobou se zdravotním postižením, vyžadují, aby tito zaměstnanci s nimi uzavřeli dohodu o poskytování části mzdy naturální formou podle § 119 zákoníku práce, i když zaměstnancům tento způsob odměňování nevyhovuje. Obava ze ztráty zaměstnání a příjmu vede zaměstnance k tomu, že se zaměstnavateli takové dohody uzavírají. K zamezení tohoto nežádoucího postupu zaměstnavatelů se navrhuje, aby se pro účely stanovení výše příspěvku naturální mzda nezahrnovala do skutečně vynaložených mzdových nákladů.

K předloženému návrhu zákona lze uvést, že navrhované řešení je shodné s tím, co bylo zapracováno do návrhu novely zákona o zaměstnanosti, který připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí, a v průběhu ledna 2010 jej projednávalo v meziresortním připomínkovém řízení. Uvedený návrh novely, který byl připraven v souvislosti s jeho zařazením mezi priority vlády ČR, byl zpracován též na základě závěrů expertního panelu o zaměstnávání osob se zdravotním postižením a v oblasti úpravy příspěvku pro zaměstnávání osob v něm bylo, kromě jiných změn, navrhováno též snížení skutečně vynaložených mzdových nákladů o částku odpovídající výši poskytnuté naturální mzdy.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento návrh zákona a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. A prosím, abyste se také posadila u stolku zpravodajů a plnila úkol garančního zpravodaje.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho, otevírám tedy obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se v této chvíli nikdo nehlásí, takže uzavírám obecnou rozpravu. Předpokládám, že se ani paní navrhovatelka, ani paní garanční zpravodajka nechtějí vyjádřit k něčemu, co neproběhlo.

My tedy budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde zazněl, a to je návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Svolám všechny nepřítomné kolegyně a kolegy k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 25. Hlasujeme o tom – schválitnávrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 59 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, paní navrhovatelko, děkuji, paní garanční zpravodajko. Končím projednávání tohoto bodu.

My budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách

a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů,

a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 251. Návrh uvede ministr zemědělství Jakub Šebesta, kterého vítám, a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství Jakub Šebesta: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl předloženou novelu vodního zákona, která prošla Poslaneckou sněmovnou a výbory Senátu – garančním pro území rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Po rozsáhlé věcné diskusi v PS doznala novela některých změn přijatými pozměňovacími návrhy. Tyto změny byly představeny výborům Senátu, kde byly diskutovány a objasněny.

Musím zdůraznit, že hlavním cílem novely, která byla zpracována společně s ministerstvem životního prostředí, je zajištění transpozice evropské legislativy ve věcech zvýšení ochrany podzemních vod před znečištěním, zvládání povodňových rizik a také náprava neúplně nebo nesprávně provedené transpozice rámcové směrnice vodní politiky z roku 2004.

Novela nejde v žádném případě nad rámec požadavků těchto směrnic.

Dalšími cíli novelizace vodního zákona byly odstranit nedostatky vodního zákona zjištěné vodoprávními úřady při jeho téměř desetileté aplikaci v praxi, reagovat na vývoj a technický pokrok v oblasti vod a vodního hospodářství s cílem zlepšit ochranu vodních zdrojů před znečištěním. Dále snížit administrativní zátěž uživatelů vodního zákona při povolovacích a dalších procesních postupech vodoprávních úřadů.

Součástí předlohy je rovněž novela přestupkového zákona, kterou se úprava přestupků na úseku vodního hospodářství v přestupkovém zákoně zrušuje, a tyto přestupky by měly být napříště upraveny jen ve vodním zákoně.

Původním záměrem novely bylo také upravit ekonomické nástroje s cílem posílit nezávislost financování vodního hospodářství na státním rozpočtu. V důsledku ekonomické krize však bylo od tohoto záměru i v rámci vládního návrhu upuštěno.

Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, mohu konstatovat, že projednání v PS vyústilo v nalezení vhodných kompromisů a širokou shodu při schválení návrhu novely ve znění celkem 64 pozměňovacích návrhů. Rozsah navržených novelizačních bodů a přijatých pozměňovacích návrhů odpovídá významu tohoto zákona, který se dotýká velkého rozsahu subjektů, od veřejné správy, přes podnikatelské subjekty, až prakticky každého občana.

V rámci možností jsme se snažili snížit administrativní zátěž. Jsme si vědomi určitých legislativně technických nedostatků, které však neohrožují aplikaci zákona v praxi. Nicméně příslušnou nápravu zajistíme při nejbližší příležitosti novelizace vodního zákona, kterou bude potřebné provést po odeznění hospodářské krize.

Zákon byl s ohledem na potřeby jeho přijetí zařazen mezi vládní priority schválení ještě v tomto volebním období.

Dovoluji si vás požádat o jeho podporu. Děkuji za vaši pozornost i za pochopení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, požádám vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 251/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hajda.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 251/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Máme zde dnes posoudit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, a také zákon přestupkový.

Hlavním důvodem, proč je nám tato novela předkládána, jak zde již řekl pan ministr, jsou transpozice nových směrnic EU, a to směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně podzemních vod před znečištěním a směrnice Evropského parlamentu a Rady o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Také máme touto novelou reagovat na výzvu Evropské komise na upozornění nedostatečné implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady stanovující rámec činností společenství v oblasti vodní politiky. Současně je též potřeba reagovat na vývoj v uplynulých deseti letech a posunout zákon na úroveň dneška.

Zákon také přesouvá přestupky na úseku vodního hospodářství z přestupkového zákona do zákona vodního.

Projednávání této novely bylo poměrně dlouhé, když 29. srpna 2009 jej vláda předložila Poslanecké sněmovně. Přikázán v prvním čtení byl do zemědělského, hospodářského a také do výboru pro životní prostředí. Pro značný rozsah novely byla lhůta na jeho projednání prodloužena o 20 dní.

Bylo podáno celkem 99 pozměňovacích návrhů, z nichž jich bylo 64 přijato a zákon byl pak 144 hlasy ze 155 přítomných přijat Poslaneckou sněmovnou 17. března letošního roku.

Vládní návrh upravoval více než 40 bodů, definici povodí, okruh výjimek pro plavidla se spalovacími motory, kompetenci vodoprávního úřadu rozhodovat, zda jde o vodu podzemní nebo povrchovou, odběr vody pro balenou vodu, podmiňuje nakládáním s vodami v souvislosti se stavebním povolením, prodlužuje vydávání stavebního povolení na nakládání s vodami k energetickým účelům minimálně na 30 let, ruší povinnost zjišťovat kvalitu vod při nakládání s ní, upravuje možnosti změny a zrušení povolení nakládání s vodami, zrušení vodního díla, dává kompetenci vodoprávnímu úřadu k nařízení zastavit stavební práce na vodním díle, pro čistírny do maximálně 50 ekvivalentních obyvatel připouští použití výrobků s kvalitou označenou CE a umožňuje tak stavby na ohlášení, upravuje obsah vodoprávní evidence, zavádí registr chráněných území, atd. atd.

Z těch nejpodstatnějších je to určitě nová definice zůstatkového průtoku na vodních dílech, jehož obecné podmínky mají být dle úpravy Sněmovny stanoveny nařízením vlády a ne ministerstva životního prostředí, jak původně zněla vládní novela.

Také zavedení pojmu přirozené koryto a povinnost vlastníků strpět ho při přeložení například povodněmi, je významnou skutečností nově definovanou. Nově zavádí povinnost platit za povolení vypouštění odpadních vod do vod podzemních, zpoplatňuje nepovolené odběry, zavádí institut pořádkových pokut za znemožnění kontroly do 200 000 Kč, a to opakovaně až do 2 mil. Kč celkem. Přesouvá sankce za přestupky na úseku vodního hospodářství z přestupkového zákona do zákona vodního a stanovuje v příloze další nebezpečné látky.

Pro svůj velký rozsah změn pak zmocňuje předsedu vlády vydat úplné znění zákona.

Poslanecká sněmovna se pustila do úprav novely zákona velmi vehementně. Je však třeba říci hned na začátku, že tentokrát dobře. Posílila kompetence vodoprávních úřadů pro rozhodování v mimořádných situacích, dala jistotu uživatelům povolení k nakládání s vodami, že při řádném nakládání s vodami dostanou prodloužení povolení nárokově, stanovila kompetence krajským úřadům k nakládání s vodami, vypustila oprávnění vodoprávních úřadů zrušit nebo měnit stanovení minimálního zůstatkového průtoku, umožnila pověřování státních podniků správou drobných toků, stanovila možnost odečítat znečištění odebrané vody od znečištění vypouštěné vody, mj. stanovila pravidla pro informování občanských sdružení o zahajovaných řízeních a za správní delikty na úseku odpadních vod umožnila ukládat pokuty až do výše pět mil. Kč.

Naše senátní legislativa v zákoně objevila celkem pět legislativně technických chyb a také pět dalších chyb věcných, které jsou dle vyjádření ministerstva zemědělství překonatelné po jistou omezenou dobu výkladem a doporučením vodohospodářským úřadům.

Považuji za potřebné poukázat na to, že předmětná novela těmito legislativními problémy trpí. Ty jsou popsány blíže v informaci legislativního odboru, kterou každý senátor obdržel.

Jsem toho názoru, že bude-li návrh zákona v předloženém znění Sněmovnou schválen, měl by předkladatel na příslušné legislativní problémy reagovat při nejbližší následující novele vodního zákona. Připomínám, že jde např. o legislativní problémy týkající se navrhované úpravy § 39 odst. 8, problematiky přirozeného koryta vodního toku, navrhované úpravy § 48, věty třetí, a další problémy mnou předkladatelům připomenuté na jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Tak jako ve všech poslední dobou projednávaných zákonech, i zde ministerstvo prosí o shovívavost a slibuje, že tyto nedostatky odstraní další novelizací zákona, na které zahájí práce okamžitě.

Od doby, kdy byl zákon předložen do PS, po celou dobu jeho projednávání v PS, se na mě, a možná i na řadu z vás, obracely různé skupiny uživatelů vodního zákona. Zpočátku, před přijetím pozměňovacích návrhů, dosti naléhavě, později intenzita a množství těchto připomínek klesalo. Energetici, vodohospodáři, ochrana přírody, rybáři, vodáci, poskytovatelé služeb atd. Dneska jsou sice všechny tyto skupiny uživatelů vodního zákona trochu nespokojeni s výsledkem, který k nám z PS doputoval, ale zároveň jsou také spokojeni s tím, že to pro ně nedopadlo tak špatně, jak si zpočátku mysleli. Zdá se, že se výsledná podoba zákona nám předložená z PS dostala někam blízko středu zájmů mezi všemi těmito skupinami uživatelů vodního zákona, což by asi tak mělo být.

Jelikož se dá na základě těchto signálů říci, že předložená novela přináší daleko více kvalitních změn, že je nutná k odvrácení vytýkacích řízení ze strany EU, že ministerstvo slibuje rychlé odstranění věcných i legislativních chyb novelou a při vědomí, co by se mohlo stát při vrácení zákona zpět do PS jeho neprojednáním na schůzi PS 18. května, těsně před volbami, se výbor rozhodl doporučit plénu Senátu Parlamentu ČR schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném z PS, aby nedošlo ke zmaření velkého úsilí, které bylo vynaloženo jak na ministerstvu, tak v PS k projednání novely tohoto zákona.

Závěrem už bych chtěl jenom říci, že výbor tedy doporučuje plénu Senátu schválit předložený návrh zákona, předsedu výboru senátora Ivo Bárka pověřuje oznámením této skutečnosti předsedovi Senátu a mě přednesením zpravodajské zprávy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore, a poprosím vás, abyste se také posadil u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Přeje. Prosím, pane senátore. Hovoří pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh zákona o vodách na své 24. schůzi 13. dubna 2010 v obecné rozpravě a konstatoval, tak, jak to bylo ze strany pana zpravodaje i z pohledu pana ministra, že tento zákon je svým způsobem spravedlivý ke všem uživatelům vody a současně reaguje na klimatické podmínky a sucho a na to, že s vodou je potřeba velice dobře hospodařit.

Chtěl bych říci ještě jednu věc, kterou zde neřekli dva moji předřečníci, že vzhledem k ekonomické krizi byly ze zákona vypuštěny všechny nové poplatky apod. pro občany, což je velice důležité.

Pokud se týká závěrů hospodářského výboru, doporučuje dnešnímu plénu Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego, za vaši zprávu.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho takového, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám jenom drobnou poznámku a chci poprosit pana ministra a samozřejmě i jeho spolupracovníky, aby v novelizované části, která se týká přenosu správy i vlastnictví na státní podniky, což jsou Lesy ČR, jednotlivá Povodí Ohře, kdy ony mohou, pokud ministerstvo zemědělství tak rozhodne, přenést správu zejména horních toků méně významných, které doposud spravuje vesměs vodohospodářská správa, do majetku těchto státních podniků.

Doposud je praxe taková, že správu těchto menších toků zajišťuje vodohospodářská správa a peníze k tomu určené jsou vždycky rozhodovány v rámci státního rozpočtu.

V současně se může tato praxe změnit, pokud ministerstvo začne postupně převádět tyto toky majetkově i co se týče správy na státní podniky. A místní samosprávy samozřejmě budou vyžadovat minimálně takovou správu, jako tomu doposud činila vodohospodářská správa. A podniky budou muset využívat finanční prostředky, které mají vlastně ze svých vlastních zdrojů, to znamená, nebudou finanční prostředky již dostávat ze státního rozpočtu.

A mám takovou prosbu, protože by mohla nastat v budoucnosti taková situace, že aby dostály splnění slibů a potřeb toho území, jak finanční prostředky nabýt. Jediná možnost je potom zdražit cenu surové vody. A zdražení surové vody může samozřejmě přinést i následné zdražení pitné vody. To by mohl být pro samosprávy všeobecně nebo pro společnosti produkující pitnou vodu dost velký problém.

Je mi zřejmé, že k postupnému zdražování vody bude samozřejmě docházet, i té surové. Nicméně chci požádat, aby nedošlo k nějakému velkému skokovému zdražení, protože přece jenom samosprávy, by to potom asi velmi těžko argumentovaly u svých občanů, proč musí razantně zdražovat pitnou vodu.

To je spíš jenom žádost. Budu hlasovat pro schválení tohoto zákona. Nicméně upozorňuji na to, že peníze, které doposud šly ze státního rozpočtu a šly napřímo, dneska nebudou a spíš se budou používat přebytky oněch státních podniků, ať jsou to Lesy ČR nebo různá povodí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já jsem byl připraven v rámci zachování čistoty jednotlivých zákonů nehlasovat pro tento zákon. Musím říci, že úvodní slovo zpravodaje kolegy Eyberta mě zřejmě přesvědčilo o tom, že bude spíše lépe pro něj hlasovat, a to především proto, že námitky, které bych tady zdvihl, a dnes bych vás jimi zatěžoval, tak jsem si všiml, pojmenoval také příslušný výbor a je si toho vědom. Tím zmiňuji především § 39 apod.

Jenom bych formuloval dva dotazy na pana ministra, jeden, který zcela souvisí a jeden, který zcela nesouvisí s touto problematikou.

První dotaz je: V jakém stadiu vašeho rozhodnutí je příprava nápravného legislativního procesu, to znamená, zda už příslušné odbory na novele pracují a v jakém stadiu je práce na novele tohoto zákona? To je první věc. A kdy předpokládáte, že byste novelu mohli dokončit?

A druhá věc, na kterou se ptám a která nesouvisí s touto problematikou, nicméně využívám vaší přítomnosti, pane ministře, zde. Dle mého názoru velmi správně PS přijala doporučení vám, aby byly zastaveny tendry na lesnické práce. Z mého pohledu jsou tendry velmi špatné nastavující korupční prostředí. Chci se zeptat, zda mi odpovíte, zda vyhovíte tomuto doporučení PS. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. A v této chvíli posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Žák. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Žák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom velmi stručně. Novela zákona, kterou teď projednáváme, je novela, která svým způsobem je kontroverzní, a ukazovalo to množství připomínek, které přišly v meziresortním řízení. Přesto se domnívám, protože v tomto zákoně jsou zájmy celé řady i zájmových skupin a dalších, že se podařilo najít kompromis, který nakonec vyhoví nějakým způsobem všem. A protože jsou tam věci podstatné, chtěl bych říci, že by bylo, alespoň z mého pohledu, velmi pozitivní, kdybychom tento zákon přijali v předložené podobě. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A to byl skutečně poslední přihlášený do diskuse, ptám se, jestli chce ještě někdo k tomuto bodu v obecné rozpravě vystoupit? Nevidím nikoho, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Ano, prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství Jakub Šebesta: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za zprávu zpravodaje k tomuto zákonu a vaše pochopení k němu.

Jenom pro vaši představu, jakého širokého spektra podniků a lidí se dotýká tenhle zákon. Když byl tento zákon v meziresortním připomínkovém řízení, bylo vzneseno 1000 připomínek. Z toho bylo vzneseno 500 zásadních připomínek. Jistě si dovedete představit, co to dalo za práci se s tím vypořádat. A tak, jak tady bylo ve vystoupeních řečeno, že ne všichni byli uspokojeni, tak jak by chtěli. Ale to je ten konsenzus, to je to vyjednávání, protože kdybychom měli všechny uspokojit, tak by tento zákon nikdy nespatřil světlo světa.

Ve svém vystoupení jsem řekl a odpovím jak panu zpravodaji, tak panu senátoru Čunkovi. Na novele a na nedostatcích, které bohužel byly zjištěny – omlouvám se za to, ale v obrovském jednacím maratónu bylo něco přehlédnuto, ale znovu se vracím k tomu, že aplikaci zákona v praxi to neohrozí. Začíná se na tom pracovat ihned.

Odpovím i dalšímu panu senátorovi. Ve svém úvodním slovu jsem řekl, že budeme dělat novelu okamžitě, ale také jsem řekl k ceně vod, že bylo upuštěno od upravení ekonomických nástrojů vzhledem ke krizi, ve které se nacházíme. Pokud pomine těžká ekonomická situace subjektů, bude to do toho zapracováno. Ujišťuji vás, že novela bude procházet procesem vyjednávání, Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Že by se tam dostalo něco, co by postihlo dotčené, tak se asi nestane.

Pokud se týká převedení práv a kompetencí z VHS na povodí, to je diskuse, která se velmi intenzivně vede na ministerstvu zemědělství. I v této záležitosti mě kontaktovali někteří senátoři a hejtmani a zabýváme se možností, která by napravila stav, který je teď trochu nelogický.

Pokud bych měl odpovědět na otázku pana senátora Čunka, která se týká tendru ČR, je teď bezpředmětné o tom diskutovat, protože bylo předběžné opatření ÚHOZ o zastavení. ÚHOZ zpracovává stanoviska. Nechci předjímat, jaká budou, nevím, zda to bude zastavení nebo nějaké podmínky, za kterých mohou být tendry spuštěny. Počkejme si na zprávu ÚHOZu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Přeje si k proběhlé rozpravě vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan Hajda? Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k rozpravě.

Senátor Pavel Eybert: V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři a nepadl jiný návrh, než schválit v předloženém znění, což doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Padl návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum 26. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 60 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a panu garančnímu zpravodaji k tomuto návrhu zákona.

Než přistoupíme k dalšímu bodu, musím pro stenozáznam ještě oznámit, že se omlouvají z dnešního jednání pan senátor Igor Petrov, pan senátor Václav Jehlička a pan senátor Miroslav Nenutil.

Dalším bodem, který je ve schváleném programu jednání, je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 258. Prosím opět pana ministra zemědělství Šebestu, který zastoupí ministra pro místní rozvoj Rostislava Vondrušku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství Jakub Šebesta: Vážené senátorky a senátoři. Není to z toho důvodu, že bych dostal do kompetence další ministerstvo, ale z toho důvodu, že zastoupím tady kolegu Vondrušku.

Ministerstvo pro místní rozvoj předkládá novelu zákona o veřejných zakázkách. Po více jak dvouleté praxi byly vyhodnoceny nedostatky, které komplikují praktické využití zákona o veřejných zakázkách. Řada ze změn, které jsou v návrhu zákona upraveny, pouze ujasňují současná ustanovení zákona o veřejných zakázkách, které jsou již v současné době vykládány daným způsobem v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora a rozhodovací praxí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Tímto dojde ke snazšímu porozumění a používání zákona o veřejných zakázkách ze strany zadavatelů i dodavatelů.

Zadávací řízení na základě předkládané novely budou jednodušší. Dodavatelé budou moci prokazovat kvalifikační předpoklady pouhými prostými kopiemi dokladů. Zadavatel může následně z důvodu ochrany jeho zájmů požadovat od vítězného uchazeče před podpisem smlouvy prokázání splnění kvalifikačních předpokladů originály či ověřenými kopiemi těchto dokladů. Účinnost řady úkonů zadavatele je nově vázána na odeslání a nikoli doručení. Tímto dochází k zamezení protahování zadávacího řízení ze strany dodavatelů pro případ, kdy se záměrně vyhýbali doručení.

Novela dále posiluje transparentnost. Zadavatelé budou povinně muset ve zjednodušeném podlimitním řízení hodnotit všechny došlé nabídky, a to i od dodavatelů, které nevyzvali. Dochází k značnému zprůhlednění instituce losování, která se v minulosti jevila jako slabé místo zákona o veřejných zakázkách. Zadavatel bude povinen umožnit všem uchazečům kontrolu losovacího zařízení, které bude použito.

Návrh dále posiluje prvky efektivity zadávacích řízení, hodnotící kritéria musí zohlednit provázanost ceny a užitné hodnoty předmětu zakázky a dále bude možné pro hodnocení nabídek nastavit matematický vzorec.

Návrh novely zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat s řadou pozměňovacích návrhů.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj předložil rozsáhlý pozměňovací návrh, jehož autorem bylo ministerstvo pro místní rozvoj. Tento pozměňovací návrh do předloženého návrhu zákona vkládá § 46a, který transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel, jež musí být transponována do 4. prosince 2010. Zadavatelé budou muset v souladu se směrnicí v technických podmínkách veřejné zakázky zohlednit ekologické a energetické dopady specifikovaných vozidel. Dále tento pozměňovací návrh upravuje některé technické nedostatky v zákoně o veřejných zakázkách a koncesním zákoně.

Senátní výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém zasedání 20. 4. 2010 upravil text několika pozměňovacími návrhy, se kterými ministerstvo pro místní rozvoj vyslovilo souhlas. Jde o odstranění některých vadných ustanovení, která vznikla poslaneckými pozměňovacími návrhy a například dále zavádí i povinné čtení nabídkové ceny při otevírání obálek. Tento postup byl již v původním návrhu ministerstva pro místní rozvoj.

Novela kromě přínosu pro prostředí veřejných zakázek rovněž plní funkci transpoziční, neboť harmonizuje právní řád ČR s evropskou směrnicí o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel. Ministerstvo pro místní rozvoj tedy žádá o schválení návrhu novely s pozměňovacími návrhy výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Požádám vás, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 258/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Vlček, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Vlček: Paní předsedající, dámy a pánové, předložený návrh zákona představuje již devátou novelu od roku 1996 druhého zákona o veřejných zakázkách, z toho třetí novelu, která není vyvolána změnou právních předpisů, ale věcnými změnami. Při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně bylo k původnímu vládnímu návrhu podáno celkem 120 pozměňovacích návrhů. Až na dva byly všechny přijaty.

S ohledem na složitost předpisu a jeho národohospodářský a protikorupční význam nepřispíval takto časté novelizování k právní jistotě a stabilitě právního řádu. Ve výboru byla častá novelizace kritizována, zejména poté, co nám zástupce předkladatele sdělil, že do konce letošního roku bude předložena další implementační novela.

Kladli jsme si rovněž otázku, proč je zákon o veřejných zakázkách oddělen od zákona o koncesních smlouvách a koncesním řízení. Tuto otázku vyvolává řada ustanovení vzájemně se prolínajících a jeden zákon navazující na druhý. Jsme přesvědčeni, že spojení obou předpisů by přispělo ke zjednodušení a zpřehlednění právního řádu.

Návrh zákona by měl podle předkladatelů přispět ke zvýšení transparentnosti veřejného zadávání veřejných zakázek elektronickou formou u podlimitních zakázek a snížení míry korupce v procesu zadávání veřejných zakázek. Pan ministr dostatečným způsobem popsal základní změny v novele zákona. Proto bych se chtěl omezit především na stručný komentář k pozměňovacím návrhům, které vzešly z jednání našeho výboru.

V první řadě doporučujeme vypustit bod týkající se povinnosti – cituji – zveřejňovat veškeré informace vztahující se k výběrovému řízení – na internetu. Přes dobře míněnou snahu autorů především omezit možnost korupce je takto formulovaný návrh nepoužitelný. Zákon o veřejných zakázkách totiž nezná pojem výběrové řízení. Není tedy zřejmé, k jakým řízením se ustanovení vztahuje, není zřejmý okruh informací, které je nutné zveřejnit. Pojem všechny informace je v souvislosti se zákonem o veřejných zakázkách zcela vágní a matoucí. Zadavatel by v tom případě musel zveřejňovat například osobní údaje všech osob, které se jakýmkoli byť i minimálním způsobem účastnili přípravy zakázky. Dále ustanovení ukládá zadavatelům, aby uveřejňovali na národní úrovni mnohem širší okruh informací, než uveřejní u nadlimitních zakázek na úrovni evropského úředního věstníku. Okruh informací zveřejňovaný na evropské úrovni je jednoznačně vymezen zadávacími směrnicemi a zveřejňování dalších údajů na národní úrovni považuje Evropská komise za diskriminační.

Dále jsme se snažili zachovat lhůtu pro úkony zadavatele, například pro zveřejnění protokolu o konečném hodnocení nabídek, kde byl návrh na tři pracovní dny. Praxe ukazuje, že je třeba, aby lhůta byla o trochu delší, a proto navrhujeme pět pracovních dnů.

Totéž platí i pro dodatečné poskytování informací k zadávacím podmínkám.

Dále navrhujeme vypustit ustanovení, která ukládají uchazečům za povinnost předložit v nabídce svou personální strukturu – míněn seznam společníků, zaměstnanců, kteří pracovali v posledních třech letech u zadavatele, seznam akcionářů. Byli jsme si vědomi, že toto ustanovení je míněno dobře, je však velmi těžké je v praxi plněn realizovat.

Nebudu opakovat důvody, které zazněly nejen v Poslanecké sněmovně, ale i ve sdělovacích prostředcích. Problémy s kolkovanými akciemi, zakládání dceřiných společností, atd. Výbor dospěl k závěru, že toto opatření povede spíše k zvýšení administrativní náročnosti než k omezení protikorupčního prostředí.

Výbor dospěl k závěru, že k omezení korupčního prostředí může naopak významným způsobem přispět povinnost zadavatele, a to při otevírání obálek seznámit přítomné uchazeče s výší nabídkové ceny u každé předložené nabídky. Touto drobnou a vcelku nenápadnou úpravou se významným způsobem zamezí možným následným machinacím s nabídkovými cenami.

Velkou diskusi na výboru vyvolalo používání datových schránek. Tento zajisté progresivní způsob komunikace mezi zadavateli a uchazeči však nelze aplikovat vždy a všude. Hledali jsme vhodný kompromis mezi úplným vypuštěním ustanovení bodu 133 návrhu a domnívám se, že jsme ho našli. Datové schránky se budou podle našeho návrhu používat vždy, pokud to povaha dokumentu umožní. Budou však velkoplošné formáty, například výkresů, které nebude možné datovou schránkou zatím zasílat.

Naše pozměňovací návrhy rovněž napravují některé drobné legislativní nepřesnosti.

V neposlední řadě musím zmínit změnu účinnosti zákona. Praxe vyžaduje přiměřenou legisvaganci této závažné normy, se kterou pracuje tolik různorodých subjektů. S ohledem na lhůty legislativního procesu, poté co návrh zákona bude opět projednáván Poslaneckou sněmovnou, navrhujeme lhůtu prodloužit o tři měsíce s tím, že zachováváme původní navrhovanou účinnost, to je 15. června pro použití atestovaných elektronických nástrojů podle zákona č. 417/2009 Sb., kde lhůta končí 30. 6. 2009.

Tolik ke stručné charakteristice pozměňovacích návrhů výboru.

Nyní vás seznámím s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí č. 116 ze dne 20. dubna t. r.

Po přerušeném projednávání z 21. schůze výboru konané dne 14. 4. 2009 a po rozpravě výbor

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Vlčka.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane zpravodaji, děkuji a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Jako první se přihlásil pan senátor Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolím si vás upozornit na přípravné pozměňovací návrhy, které bych chtěl podat, pokud dojde k projednávání zákona do podrobné rozpravy. Nejprve se zmíním o úpravě pozměňovacích návrhů předkládaných z našeho výboru. Bohužel až po jednání výboru jsme z vyjádření naší legislativy zjistili, že upravovat podrobnosti o doručování dokumentů v zadávacím řízení pomocí datových schránek je ze zákona svěřeno ministerstvu vnitra a nelze je přenášet na ministerstvo pro místní rozvoj. To by ale neměl být problém tuto úpravu provést. Dále vás upozorním na pozměňovací návrh, který má na našem výboru podporu, ale bohužel jsem ho zapomněl předložit. Týká se to problematiky podlimitního řízení. Pokud schválíme bod 24 v předložené novele zákona, zrušili jsme ho. Jestliže zadavatel kromě oslovení firem při podlimitním výběrovém řízení bude mít povinnost na svém profilu po celou dobu trvání lhůty pro podávání nabídek mít umístěnou výzvu, ztrácí zjednodušené zadávací řízení svůj smysl a význam a stává se otevřeným výběrovým řízením. Pracnost výběrových řízení, náklady na jeho administraci, nepředvídatelnost kvality dodavatele, nemožnost přispívat k řešení problémů zaměstnanosti v místě podávání zakázky, přeprodávání zakázek, to jsou jen některá negativa, která to přinese. Při zakázce okolo 10 milionů korun, to je výstavba asi 4 bytů, pak se přihlásí do výběrového řízení 20 až 30 firem z celé České republiky, o kterých zadavatel nemá žádné důvěryhodné informace. Pokud se spolehne hlavně na cenu, nemusí se to vůbec vyplatit. Firma před dokončením akce zkrachuje, přestane plnit dohodnuté termíny, kvalita je neodpovídající, nebo vznikne jiný problém.

Jako starosta si nedovedu představit a nedovolím si takto ohrozit akci, na kterou je navázána dotace a v případě nedodržení termínu kvality provedení apod., kontrolní orgány dotaci budou krátit nebo ji zcela zruší a tím se město nebo obec dostane do zásadních ekonomických problémů. Reference, a to nikoliv deklarované písemně v nabídce, ale ty, které získáváme dlouhodobě v regionech o stavebních firmách, nebo o firmách v jiných oborech jsou mnohdy daleko důležitější pro celkový výsledek investice. Způsob zadávání malých investic pomocí otevřeného výběrového řízení je tak v předkládaném materiálu nevyhovující. Vyhovuje především podnikatelským subjektům, které se specializují na vyhledávání zakázek a jejich zprostředkování skutečným zhotovitelům.

Musím upozornit pana ministra, že povinnost hodnotit všechny došlé nabídky platí a bude platit, i kdybychom bod 24 vypustili. Nic se na tom v tomto smyslu nemění.

Dalším negativem je, že firmy, které mají ve svém regionu problémy s placením svých subdodavatelů, se přesouvají tam, kde je neznají a kde ještě zakázku dostanou a způsobují tak další škody v jiném městě. To z písemných materiálů k výběrovému řízení se nedovíte, že takto zlikvidovaly klempíře, elektrikáře, truhláře či jiné řemeslníky na zakázkách v druhém koutu republiky, kde jim dlouhodobě neplatily. Takovou situaci nechci.

Proto prosím, podpořte pozměňovací návrh, který rozšíření těchto praktik nepodpoří.

Poslední pozměňovací návrh, který bych rád přednesl v podrobné rozpravě, se týká dokladů, které má žadatel o zakázku dodat zadavateli, tedy jejich věrohodnost. Novela říká, že uchazeč o zakázku předkládá neověřené kopie dokladů, a že zadavatel má právo si vyžádat doklady ověřené, věrohodné až před podpisem smlouvy s vybraným uchazečem. Rozumím tomu, že takový postup ušetří prostředky a čas uchazečům o zakázku. Na druhé straně však při zjištění, že uchazeč předložil neplatné nebo pozměněné doklady těsně před podpisem smlouvy, může být ohrožen termín podání žádosti o dotaci na akci, pro kterou bylo výběrové řízení konáno. Za průběh zadávacího řízení je totiž odpovědný zadavatel, který je tak vydán všanc nepoctivým zájemcům – uchazečům. Netvrdím, že je jich většina, ale existují. V případě, že zadavatel nemá povinnost vyžadovat ověřené listiny a dokonce ani je archivovat, vytváříme i další možnost korupčního prostoru.

Zadavatel může vědomě pracovat s neplatnými dokumenty, na základě toho uzavřít zakázku s tím, kdo měl být ze soutěže vyloučen. Většina členů výběrové komise vůbec nemusí tušit, že je to tak.

Vím, že se řekne, že musíme snižovat administrativní zátěž, ale chtěl bych, abyste se na tento problém podívali i z druhé strany mince, to znamená ze strany zadavatelů.

V zákonu jsou i další nedostatky, například v § 81, odstavec 4 by bylo vhodné doplnit, že lze u rámcové smlouvy nebo dynamického nákupního systému postupovat podle § 82, odstavec 2 nebo nahradit v § 81, odstavec 5, písmena a) a b) písmeny a), b), e), neboť v souvislosti s novou úpravou poučení o možnosti podat námitky je nutné, aby tato informace byla povinná i v případě rámcových smluv.

Také by mělo být do § 82 vloženo, že v případě zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy nebo v dynamickém nákupním systému lze uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem před uplynutím lhůty podle odstavce 1, kdy se upravuje výjimka z obecného zákazu uzavřít smlouvu před uplynutím lhůty pro podání námitek, neboť je nutné, aby se v těchto případech neuplatnil ani § 110, odstavec 6.

To je zřejmě na další úpravy zákona příští novelou, neboť se obávám, že pokud vrátíme novelu do PS s mnoha pozměňovacími návrhy, nebude přijata v naší verzi a bude platit stav, který doputoval z PS a který vidíme jako nešťastný a pokoušíme se jej alespoň z části opravit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Záměrně jsem nevyužil svého přednostního práva, protože nevystupuji jako předseda klubu, ale jako člen výboru, který se touto problematikou zabýval. Zároveň jsem se chtěl vyjádřit k některým pozměňovacím návrhům kolegy Eyberta.

Nejprve k pozměňovacím návrhům, které tady podal kolega Eybert. Je na každém z nás, jak bude hlasovat u bodu č. 1, kde se hovoří o zveřejňování podmínek výběrového řízení.

Chtěl jsem ale upozornit na to, že k bodu č. 2 jsme na výboru vedli diskusi, o tomto návrhu jsme hlasovali a výbor se nepřiklonil k tomuto řešení. Je to právě záležitost týkající se toho, aby uchazeči mohli dávat kopie dokumentů, což je snížení administrativy a byrokracie. Náš výbor k tomu také přistoupil a chce to zachovat v původním znění. Nakonec i pan ministr říkal, že je to jeden z velkých kladů tohoto zákona.

K podstatnější věci. Zákon je velmi komplikovaný a nepřehledný minimálně proto, že tam zafungovala lidová tvořivost v Poslanecké sněmovně a byly dány stovky pozměňovacích návrhů. Některé z nich jsou absolutně nesmyslné a náš výbor je díky naší legislativě vychytal. Nejhorší z nich odstraňuje v pozměňovacím návrhu, který má 9 bodů. Bylo by dobré, kdyby PS měla důvody schválit to znění, které doufám přijme Senát, protože by to bylo ku prospěchu věci. Ba naopak, kdyby měli důvod nás přehlasovat a hlasovali pro původní znění, tak v mnoha případech bychom se dostali do potíží.

Chci však upozornit na jeden bod, který by mohl vést Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby měla důvod nás přehlasovat, a pak by padly i dobré pozměňovací návrhy. Na to nebezpečí chci upozornit. A je to bod 5 onoho návrhu výboru. Prosím, podívejte se na něj. Vypouštějí se tam body 49 a 50 z původního návrhu. Takto to samozřejmě nikomu nic neříká, ale jde o to, co bylo jedním z největších mediálních témat, možná i důvodem, proč se našla takováto shoda, zejména teď před volbami, z hlediska protikorupčního prostředí. Jedná se o to, aby se anonymní společnosti s anonymními vlastníky nemohly účastnit veřejných zakázek.

Formulace v tom zákoně možná není úplně nejšťastnější, nicméně byla na tom velká politická shoda. Jestli my bod 5 našeho výboru schválíme a ten bod vypustíme, tak oni budou sedět 8 dní před volbami, bude mediální tlak – zase pro tu korupci nechcete nic udělat. Bojím se toho, že pak schválí návrh v původním znění Poslanecké sněmovny a spadnou pod stůl naše další rozumné návrhy. Před tím bych chtěl varovat, a proto bych poprosil, abychom v návrhu 5 výboru hlasovali zvlášť, protože bych byl pro zachování tohoto protikorupčního bodu ve znění zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Poprosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já nebudu mluvit dlouho. Chci podpořit kolegu Víchu, a to především proto, že jsem přesvědčen o tom, že když zmiňovaný bod 5, tedy návrhu výboru vyřadíme, tak ačkoli je tento bod řekněme nedokonalý, tak způsobíme, že daleko vážnější připomínky tohoto výboru nebudou v Poslanecké sněmovně přijaty.

Přece jen je vidět, že v Poslanecké sněmovně je výrazná většina těch, kteří chtějí odtajnit či tedy jinými slovy zrušit anonymní společnosti, které se přihlašují do veřejných výběrových řízení. Tedy vyřadit je z těchto možností. Děkuji.

Myslím, že tak, jak jsou tady starostové a vy mnozí, kteří se velmi často setkáváte a potýkáte se zadávacími dokumentacemi, s tím, abyste udělali velmi transparentně soutěže, tak víte, že těch společností v České republice, které nemohou splnit tuto podmínku, je skutečně menšina. A ta řízení, kam oni se hlásí, tak těch je skutečně méně. A já jsem přesvědčen, že to nebude mít žádné fatální a tragické následky, když skutečně tento bod 5 vyřadíme.

Pak bych, rád bych takovýto návrh a především ty ostatní návrhy, které vedou např. k tomu, že se musí zveřejnit cena při otevření obálek – což byla věc pro mnohé z vás, kteří jste s tím přišli do styku, věc neslýchaná. Představte si, že jste firma, která přijde na pro vás životně důležité výběrové řízení, protože nemáte zakázky a živíte lidi a jste v dluhu, zúčastníte se otevírání obálek, jak to teď je, a oni vám nic neřeknou. A vy odejdete, a nevíte vůbec nic. Nemůžete kontrolovat ten proces. A proto to, co tady navrhuje výbor, je výborné a ten proces skutečně směřuje k zprůhlednění.

Já jsem v této věci zmenšil připomínky, protože bych si tady naplnil některé své nerealizované představy coby ministr pro místní rozvoj, které jsem chtěl do tohoto zákona dát. A kdybych je dnes načítal, tak bych tento zákon shodil. Myslím si, že tak, jak je upraven, tak, až na ten bod 5, za což bych se velmi přimlouval, toho návrhu výboru, tak si myslím, že je v Poslanecké sněmovně přijatelný.

Poslední věc. Ačkoli je tato vláda apolitická. Pan ministr mi na předešlý dotaz odpověděl velmi politicky. Jinými slovy, já se vás ptám, pane ministře, já vím, že ty tendry jsou u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a ten se má vyjádřit, podle mého názoru, a především na základě tohoto zákona, je ten tendr naprosto nesmysl. Navíc nemravný. Ten tendr totiž je o nákupu služeb, tzn., kdo bude kácet les, kdo tam bude sázet a dělat tyto práce, ale zároveň pod čarou, ale zcela veřejně říká, ten, kdo ty stromy shodí, ten si je taky předkupním právem, a ještě není ani řečeno jak, koupí.

To je ale jiná debata, myslím si, že odborná, a věřím, že ÚHOS to shodí. Ale já jsem se ptal, a ani mnozí z vás, kolegové mě k tomu teď vyzvali, abych se zeptal ještě jednou, zda budete respektovat usnesení Poslanecké sněmovny, aby ty tendry byly zrušeny, ať už se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodne jakkoliv. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Jenom upozorním na pár věcí, protože jsem přesvědčen, že se nám to sem vrátí velmi brzy, tak abych vám potom mohl říct, že jsem vám to říkal. Abyste se nedivili, že o tom nevíte.

První akciom je, že tento zákon není přijímán proto, abychom zprůhlednili veřejné zakázky, zabránili korupci. Je přijímán proto, že 28. května jsou volby, a podle toho to taky vypadá. Nikoho nezajímá, jaké bude mít např. dopady to, že zákon nabývá účinnosti 15. června, což je zhruba v polovině rozpočtového období. Takže ti, kteří s ním pracují, budou muset neustále pracovat se starým a novým zákonem, tak jak postupně budou končit staré zakázky podle starého a nové podle nového.

Všichni se vyděsí ve chvíli, kdy někdo vrátí evropskou dotaci proto, že při takto složitém zákoně mu někdo najde něco, co tam bylo chybně, a protože udělal špatně výběrové řízení, tak pak je špatně i dotace a tu dotaci bude vracet.

Pokud jde např. o notáře, tak jestli si vzpomínáte, tak u „karlovarské losovačky“ byla notářka. Lze to ošetřit velmi jednoduše, úplně jinak, obyčejnými pěti nebo deseti krabičkami, do kterých se vloží čísla těch firem. Ty firmy takto sedí, oni si ty krabičky zkontrolují, oni ty krabičky otvírají, ale až na konci. Ne, že se vyndá a otevře krabička, ale všechny se vylosují a oni si je potom sami otevřou. Ujišťuji, že takhle tam není sebemenší vada.

Pokud jde o zveřejňování cen, vůbec nechápu, proč někdy a kdo měl jaký zájem, aby se ceny při tom prvním otvírání nezveřejňovaly. Vůbec to nechápu, protože k tomu není žádný důvod. My to mimochodem děláme i před tím, než ta účinnost byla. Aspoň to zapisujeme do protokolu, aby to bylo zjevné, kdo jaké ceny nabídl. Neřeší vůbec tu situaci, kdy se domluví ty firmy, kdy ty firmy chodí do jednotlivých řízení, takže si rozdělí trhy a jednou dělají křoví, jednou dělají toho, kdo bude vybrán. Proti tomu prostě vůbec žádná obrana není. Můžete si dělat zákony, jaké chcete, oni to nedělají tím, že svolají veřejné slyšení a tam si podepíší dohodu. Oni si to jen tak řeknou. Dokonce si to ani netelefonují, aby náhodou to někdo neslyšel.

To funguje naprosto dokonale. Stejně tak funguje regionální rozdělení, kdy si nepůjdou firmy do jiného regionu, protože ty jiné firmy by se jim příště začaly odvolávat do toho řízení – což mimochodem také může mít za následek, že dotaci nezískáte, protože ho budete čtyřikrát opakovat, než odrazíte všechny stěžovatele. Pak jsou firmy, které se opravdu cítí dotčeny tím, že nebyly vybrány, protože mají pocit, že měly být.

Pokud jde o samostatný příběh takzvané průhlednosti majetkové struktury, ten nemohu nazvat jiným slovem, než je onanie, protože to vůbec nic neřeší. Je to naprostý nesmysl. Jednak jsme členy Evropské unie – a mnohé státy EU toto zařízení a opatření nemají, takže se dostaneme do těžkých problémů, až budeme chtít majetkovou strukturu na holandské firmě, kde předpisy jsou jiné. Jsem zvědav, jak se potom s tímto fenoménem vypořádáme.

Já říkám vždycky ten případ s těmi okny. Když si chcete vyměnit – „Zelená úsporám“ – okna, tak vás vůbec nezajímá, komu patří firma, která vám ta okna dodá a namontuje. Zajímá vás, zda ta okna budou kvalitní a levná. Často se toho stejně nikdy nedopátráte, protože všechny velké stavební firmy jsou zahraniční. A dopátráte se nanejvýš ke struktuře, že tuto firmu vlastní tato firma. A dál už se nedostanete.

Kdybyste se totiž chtěli dopátrat dál, tak by vám to trvalo velmi dlouho, protože dnes je to majetkové střežení – my máme takový podnik, který se jmenuje AGS, který vlastní Belgičané, přes ty Belgičany je vlastní Japonci – a tam už moje znalosti končí. Kdo vlastní ty Japonce? Jestli Američané? A ti vlastní Izraelce a ty Izraelce Čína? To já opravdu nevím.

Když jsem viděl představenstvo jedné firmy, tak tam vlastně národnosti české v té firmě byl jediný člen, ostatní tam byli všeho druhu – Italové, nevím, kdo všechno. Takže to je jen taková chýra, že tím se něčeho dopátráme.

Co mě ale trápí nejvíc, pokud bychom měli vůli, alespoň tam dát, ať někdo vydá úplné znění toho zákona poté, co schválíme tento paskvil. Protože v tomto se vyznat bude pro ty, kteří s tím mají také pracovat… Ono se lehce napíše, dejte všechno na internet, průběh řízení, to není – DEJTE nebo DÁTE TO! To tam někdo musí dát, tzn., že to někdo musí psát. A to není záležitost, že někomu dám do pracovní náplně, ještě budeš dávat… Na to musím vzít člověka. A ten člověk mě stojí půl nebo čtvrt milionu za rok. A protože ale předtím jsme měli o vodách, kde mi taky přibyli, a teď bude mít ještě o něčem na sociálce, tak za chvíli budu chtít, aby mně stát převedl nějakou budovu, abych měl kam posadit naše milé úředníky. Takže takto my přijímáme zákony.

Já ten zákon nepodpořím z principu. A vůbec se toho neobávám. Teď jsme v situaci, že kdo řekne nějakou námitku, tak řeknou, vy jste pro to, aby se to nezlepšilo. To je samozřejmě nesmysl. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dále vystoupí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Mě překvapuje, jak málo z nás se dneska k tomuto zákonu Senát chce vyjádřit. Zákon, který je pro většinu rozdělování státních peněz velice důležitý, není pro ty, kteří to chtějí dělat poctivě. Ti to poctivě dělají, ti si dělají takové podmínky a vypíší takové podmínky, aby získali co nejlepší kvalitu a nejlepší cenu. My v podstatě zdokonalujeme pořád zákon, kde chceme podchytit ty, kteří už dopředu vědí o dva kroky, jak to udělají, jak i tuto novelizaci obejdou.

Když si vezmeme, že dneska můžeme vypsat veřejnou soutěž jenom na základě jednoho kritéria, jedné váhy, a to je cena, tak se nám bohužel může stát, a velmi často se to stává, že jsou specializované firmy, které tyto zakázky vyhrají a potom v místě si nabírají subdodavatele, ti chudáci nejmenší místní, aby vůbec měli práci, ti na to skočí, vesměs jim potom nezaplatí poslední splátky, protože se tam vždycky najdou nějaké vady na díle, ale kdo to ve finále odnese, je ten zadavatel veřejné zakázky. Ten, kdo to chce dělat poctivě, tak napíše – ano, 70 procent musí prací dodat ten, kdo zakázku vyhraje, a 30 procent nechť jsou subdodávky. Dokonce v zákoně jsme měli, že předem měly být zapsány – mám dojem, že to bylo asi 20 procent možností – subdodávek – ty firmy, které budou dodávat.

Dneska to tam nemáme. To nahrává těm, kteří si s těmi zakázkami potom v rámci celé republiky hrají, přihrávají si navzájem. Čili mám dojem, je složitější čím dál tím víc. Já jsem zpravodajoval poslední novelizaci a tam bylo tehdy v Poslanecké sněmovně asi 150 pozměňovacích návrhů, nevídaná lidová tvořivost. V praxi lituji předem moje kolegy, kteří – naše obec si nenajímá externí firmy, protože jsou hrozně drahé. My si to děláme sami, ale výsledek je to, že může lehce dojít k pochybení, protože vzpomínáme, jak to bylo, jak to je, a dokonce i předjímáme, jak to bude.

Takže já mám dojem, že žádný zákon o veřejných zakázkách neochrání veřejné peníze před korupcí. Jediná ochrana je, že ti, kteří dostanou teď veřejné státní prostředky, krajské nebo mají vlastní, že to budou chtít dělat poctivě. To mohou rozhodnout jedině voliči, kteří si zvolí lidi na radnice, kraje a nakonec i do parlamentu, aby to byli poctiví lidé; a ti snad zabezpečí to, že ani zákon o veřejných zakázkách bychom v budoucnosti nepotřebovali. Čili je to v rukou občana.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další přihlášená je předsedkyně klubu TOP 09, paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, já musím říct, že podpořím návrh Výboru pro veřejnou správu a životní prostředí, že podpořím i jejich návrh na vypuštění bodu 5. Souhlasím se svými dvěma předřečníky v následujícím.

Pan senátor Kubera má nesporně pravdu v jedné věci, že je třeba vydat jaksi současné úplné znění tohoto návrhu zákona. Jenom připomenu, že v rámci přílepkových aktivit jsme v zákoně o surových diamantech schválili poměrně rozsáhlou novelu zákona o veřejných zakázkách, což mi připadá jako naprosto absurdní.

Potom při těch všech novelizacích je, čím nepřehlednější prostředí, tím lepší možnost korupce. Souhlasím také ale s kolegou Horníkem v tom, že jestli bude nějaký úřad, ať už je to město, kraj nebo kdokoliv, chtít veřejné zakázky použít k účelům, ke kterým neslouží, a všechny zakázky prodražovat, tak si zcela jistě cestu najde.

My máme v Jablonci nad Nisou i úpravu na podlimitní zakázky. Myslím, že to je v možnosti každého města vnitřním předpisem vydat, jakým způsobem se řeší podlimitní zakázky, ale samozřejmě politikům komunálním a jiným nic nebrání v tuto chvíli v tom, aby se snažili zákon různě ohnout atd. Čím nepřehlednější, tím větší prostor k takovýmto činnostem.

Takže ještě jednou, přikláním se k přijetí pozměňovacích návrhů Výboru pro veřejnou správu a životní prostředí s vypuštěním bodu 5. Myslím si, že to je správné, takto by to mělo být.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní předsedkyně. Další přihlášený je ještě pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já rozumím tomu, co tady říkal pan kolega Vícha. Ano, máme před volbami a je to krásný volební výkřik, že se snažíme omezit korupci. Ale podívejme se na to opravdu z té druhé strany. Já jsem zadavatel nějakého výběrového řízení, dostanu určité nabídky, v těch nabídkách budu mít nějakým způsobem doloženou vlastnickou strukturu a pan kolega Vícha bude majitel firmy, která nevyhrála výběrové řízení. No tak se podívá na to, jak je doložená ta vlastnická struktura u akciové společnosti, která má akcie na doručitele, a co mi řekne Úřad pro hospodářskou soutěž. Zruší mi to výběrové řízení nebo ten výsledek výběrového řízení, protože jsem neměl dobře doloženou vlastnickou strukturu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A pan senátor Eybert byl posledním přihlášeným do diskuse. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. Děkuji vám. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Chcete se vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství Jakub Šebesta: Děkuji. Paní předsedající, dámy senátorky, páni senátoři. Já se nebudu vyjadřovat k rozpravě k tomuto zákonu, ale byl jsem osloven panem senátorem Čunkem. A teď nevím zcela jistě, jestli… nejsem tady jako ministr pro místní rozvoj, jestli mohu odpovědět jako ministr zemědělství. Ale jenom krátce.

Ne já, ne moje odpověď byla politická. Politici udělali z tendru Lesů ČR politikum. Ne já. Kde byli ti všichni, kteří to teď zvedají, tendr Lesů ČR, že jsou tunel, když tenhle se připravoval rok a půl v diskusích v odborných komisích. A je zajímavé, že to, co je teď nazýváno jako tunel a zlodějna, prodej tzv. na „P“, což není na „pní“, ale „připni“, jak si to někdo špatně vysvětluje, což je rozdíl, byl aplikován Lesy ČR od roku 1992 do roku 2007. Je to nějaký tunel? Bylo aplikováno 2007–2008.

Takže opakuji zcela znovu, že čekám na rozhodnutí ÚHOSu, které je v této věci kompetentní, nezávislé, a jaké jeho bude rozhodnutí, tak budu pokračovat ve svém rozhodnutí. A docela možná, že to bude můj nástupce. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a nyní žádám garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Vlček: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. V rozpravě vystoupila 1 paní senátorka, 5 senátorů, z toho jeden dvakrát. Zaznamenali jsme u jednoho návrh 3 pozměňovacích návrhů. Já jsem také avizoval, neboť víme, že máme pozměňovací výborové návrhy. Doporučuji přejít do podrobné rozpravy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane garanční zpravodaji, protože nepadl ani návrh schválit, ani návrh zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:Milá předsedající, kolegyně a kolegové. Jak jsem avizoval, přednesu vám teď pozměňovací návrhy. V čl. 1 vypustit bod 24, ostatní přečíslovat. Jde o podlimitní zakázky, aby zůstaly ve stávajícím režimu. Každou došlou zakázku stále bude muset zadavatel hodnotit, nic se v tom nezmění. Jen pokud to nepřijmeme ve verzi Poslanecké sněmovny, nezrušili jsme zadávání podlimitních zakázek.

Druhý bod – v článku 1 vypustit bod 56, ostatní přečíslovat. To je o tom, jestli máme jako zadavatelé mít právo chtít ověřené listiny před nebo na začátku výběrového řízení, nebo až na konci? Zdůvodnění jsem zde řekl.

Já sice rozumím tomu, že je to snížení administrativní zátěže, ale je to svým způsobem ohrožení zadavatelů, zejména obcí a měst.

A třetí pozměňovací návrh – k pozměňovacímu návrhu výboru je, že v bodě 8 pozměňovacích návrhů výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vypustíme slova: „Podrobnosti o doručování podle předchozí věty stanoví prováděcí právní předpis.“ My jsme se pokoušeli to tady překlopit do gesce ministerstva pro místní rozvoj, ale bohužel zákon o datových schránkách je v gesci ministerstva vnitra a byli jsme legislativou upozorněni, že to nejde.

Bod 9b) pozměňovacích návrhů Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vypustit a ostatní přečíslovat. Souvisí s tím bodem 3a). Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Z hlediska tohoto zákona připomínám, že jsem dával požadavek, aby po bodu 5 se o návrhu hlasovalo zvlášť, a žádám před hlasováním o pětiminutovou přestávku klubu vzhledem k pozměňovacím návrhům Pavla Eyberta.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikoho v této chvíli nemám přihlášeného. Zpravodaj bude mít závěrečné slovo, takže chcete, pane zpravodaji, teď? Nebo poté? Takže se ptám, jestli se někdo ještě chce přihlásit do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím. Takže podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Pane ministře, k podrobné rozpravě? Pan navrhovatel ne. Pan garanční zpravodaj ale ano, takže, pane garanční zpravodaji, prosím vás, abyste se teď vyjádřil k podrobné rozpravě a provedl nás poté hlasováním.

Senátor Václav Vlček: Potom už přichází na řadu hlasování. Chtějí před hlasováním pauzu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Žádost o pauzu byla před hlasováním, takže já vás prosím, abyste přednesl své závěrečné slovo v podrobné rozpravě, poté vyhlásím přestávku a po přestávce budeme hlasovat. Ale nemusíte.

Senátor Václav Vlček: Dobře, nemusím. Myslím, že je to zbytečné, máme výborové pozměňovací návrhy a další tři pozměňovací návrhy, potom povedu k hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, děkuji, vyhlašuji pětiminutovou přestávku do 13.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.53 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.00 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v projednávání návrhu zákona o veřejných zakázkách.

Uzavřeli jsme podrobnou rozpravu a přistoupili jsme k hlasování, kterým nás provede garanční zpravodaj pan senátor Václav Vlček.

Senátor Václav Vlček: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, ještě jednou dobré odpoledne.

Předpokládám, že pozměňovací návrhy, které přišly z výboru, vám nemusím číst. Doporučuji následující postup: Jednotlivě bychom hlasovali o návrzích pana kolegy Eyberta, pak bychom hlasovali samostatně o bodu č. 5 a o zbývajících bodech bychom pak mohli hlasovat společně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dovolím si svolat nepřítomné senátorky a senátory k hlasování. A je tu také požadavek na odhlášení, takže současně vás všechny odhlašuji.

Ty, kteří do sálu přišli až nyní, upozorňuji, že jsem vás všechny odhlásila, takže prosím, přihlaste se znovu.

Pane garanční zpravodaji, proveďte nás, prosím, hlasováním.

Senátor Václav Vlček: První hlasování by se týkalo pozměňovacího návrhu kolegy Eyberta– článek 1, bod 24, zkráceně podlimitní zakázky. K tomuto návrhu mám neutrální stanovisko. (Navrhovatel souhlasí.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 28, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím, pane senátore, pokračujte.

Senátor Václav Vlček: Další hlasování by se týkalo bodu č. 56 v článku 1, zkráceně kopie. Opět mám neutrální stanovisko. (Navrhovatel má rovněž neutrální stanovisko.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 24, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat.

Senátor Václav Vlček: Třetí hlasováníby se týkalo pozměňovacího návrhu senátora Eyberta k pozměňovacímu návrhu výboru, a to k bodu 8 a 9. Pokud bychom tento návrh schválili, nemuseli bychom potom již hlasovat o bodech 8 a 9. Jsem samozřejmě pro. (Navrhovatel také doporučuje.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 54. proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Václav Vlček: Další hlasováníby se týkalo z mého pohledu nejkontroverznějšího bodu, a to je bod č. 5, vypustit dosavadní body č. 48 a 49. Jedná se v podstatě o vlastnickou strukturu dodavatelů. Doporučuji. (Navrhovatel souhlasí.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Zahajuji hlasování k tomu návrhu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Nesouhlasné projevy z pléna.)

Senátor Václav Vlček: Jsme pro vypuštění bodu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Je zde námitka, že hlasování je zmatečné. Prosím tedy, aby někdo objasnil, v čem je jeho zmatečnost. Pan senátor Bárek, prosím.

Senátor Ivo Bárek: My buď hlasujeme pro pozměňovací návrh, nebo proti němu. To znamená, že pokud chceme nějaký bod vypustit, tak pro návrh nehlasujeme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ještě s právem přednostním se přihlásil místopředseda Senátu, pan senátor Jiří Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já už si tady připadám jako expert na logiku. Ale pokud pan senátor Vícha dal hlasovat o vypuštění bodu 5 z pozměňovacího návrhu, tak návrh, který tady přednesl garanční zpravodaj, je naprosto správný, vypuštění bodu 5 z pozměňovacího návrhu, jak návrh podal pan senátor Vícha. To znamená, v článku 1 body 49 a 50 vypustit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Hlásí se s přednostním právem pan senátor Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha: Omlouvám se za tu komplikaci. Já jsem chtěl pouze, aby se o bodu 5 hlasovalo zvlášť, protože já pro tento bod nechci hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prohlašuji v této chvíli hlasování č. 64 za zmatečné, protože byla proti němu vznesena námitka. Budeme tedy opakovat hlasování o tomto bodu.

Pane garanční zpravodaji, prosím, řekněte, o čem přesně budeme hlasovat.

Senátor Jaroslav Kubera: Já to zkusím za něj, česky…

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane senátore Kubero, nemáte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem se přihlásil k faktické připomínce.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já jsem vám slovo neudělila. Toto je úkol garančního zpravodaje, tak prosím, pane garanční zpravodaji, abyste nám řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Václav Vlček: Zachovejme se takto: Budeme hlasovat o návrhu, který je, v pozměňovacích návrzích bod č. 5. Co je na tom složitého? My doporučujeme vypustit bod 49 a 50.

Doporučuji, aby tento bod zůstal, čili se vypustí bod 49 a 50. Je to jasné?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Toto je stanovisko garančního zpravodaje. Prosím stanoviska. (Zpravodaj doporučuje, navrhovatel také doporučuje.)

Budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak zazněl od pana garančního zpravodaje.

Kolegyně a kolegové, je ještě jedna faktická poznámka pana senátora Eyberta, prosím.

Senátor Pavel Eybert: Já se velice omlouvám, ale takhle to nejde. Tady je předložen výborový návrh, je tam bod 5 a hlasujeme buďto ano nebo ne. Nemůžete mi tady modifikovat nějakým způsobem usnesení výboru. Hlasujeme o bodu 5 samostatně, jak si přeje pan senátor Petr Vícha, což je naprosto v pořádku, ale ne tak, že budeme modifikovat nějaké usnesení, že to vypouštíme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Myslím, že to takto zaznělo, aspoň já jsem tomu také tak rozuměla, takže ještě jednou. Myslím si, že všichni víme v této chvíli, o čem hlasujeme. Zaznělo stanovisko garančního zpravodaje, zaznělo stanovisko navrhovatele.

Nikdo nevyžaduje přestávku, takže pokračujeme v jednání.

Zahajuji hlasování k tomuto bodu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 26, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat.

Prosím, pane garanční zpravodaji, pokračujte.

Senátor Václav Vlček: Domnívám se, že o zbylých bodech bychom mohli hlasovat vcelku. Podotýkám ještě jednou, že body 8 a 9 již nejsou hlasovatelné tím, jak jsme přijali pozměňovací návrh kolegy Eyberta. Ty jsou přijaty s pozměňovacími návrhy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím o stanoviska. (Zpravodaj i navrhovatel souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 66 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 se pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali hlasování o všech pozměňovacích návrzích.

A nyní musíme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování o vrácení návrhu Poslanecké sněmovně. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 67 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 48, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, musíme ještě odhlasovat pověření. Podle usnesení Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu v PS. Navrhuji, aby pověřenými byli pan senátor Václav Vlček a pan senátor Petr Vícha. Ptám se, zda souhlasí? Asi ano, alespoň nic nenamítají.

Přistoupíme tedy k hlasování o pověření senátorů Václava Vlčka a Petra Víchy, kteří nás budou zastupovat v PS.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 68 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům, děkuji i vám všem za konstruktivní přístup.

Já se s vámi pro tuto chvíli loučím, my se vystřídáme v řízení schůze. Upozorňuji, že budeme jednat bez přestávky až do konce schváleného pořadu schůze. Děkuji.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Milan Štěch.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Kolegyně a kolegové, v jednání budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 242. Prosím paní poslankyni Alenu Páralovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo, dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Podnětem k předložení této drobné novelky zákona o hmotné nouzi bylo zásadní stanovisko veřejného ochránce práv.

Novela byla vypracována ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí, ve Sněmovně novelu předložili předseda a místopředsedové výboru pro sociální politiku napříč politickým spektrem.

Novela je určitou malou korekcí novely zákona č. 382/2008 Sb., kde se měnily některé zákony a mezi nimi byl i zákon o hmotné nouzi. Možná, že si na to projednávání vzpomínáte. Tento zákon kromě zelených karet zavedl motivační prvky v práci pro dlouhodobě nezaměstnané občany.

Novela se týká pouze lidí, kteří jsou zdravotně postiženi, případně musí z důvodu chronické nemoci dodržovat dietní režim, a kteří jsou současně opravdu v nouzi, neboť jejich příjem je nulový nebo je nižší než životní minimum.

Novela řeší dva problémy. První problém se týká zvýšení životního minima z důvodu dietního stravování. Lidem, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi déle než šest kalendářních měsíců, klesne příspěvek na živobytí na existenční minimum, tj. na 2 020 Kč měsíčně, bez ohledu na to, zda mají či nemají nařízeno dietní stravování, pokud nevykonají veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.

Novela navrhuje, aby částka na živobytí z důvodu dietního stravování neklesla v žádném případě bez ohledu na dobu pobírání dávek.

Druhý problém se týká lidí invalidních ve třetím stupni. Dle tohoto ustanovení je člověk, který je sice lékaři uznán invalidním ve třetím stupni, ale přesto nemá nárok na důchod, protože neodpracoval potřebný počet let, je odsouzen pobírat pouze existenční minimum ve výši 2 020 Kč natvrdo, a nepomůže mu ani odpracování 20 nebo 30 hodin veřejných prací měsíčně, protože při takto zhoršeném zdravotním stavu oficiálně člověk prostě nesmí pracovat, a i kdyby pracoval, úřednice mu to nesmí uznat. Novela navrhuje, aby se lidem, kteří jsou uznáni lékařem invalidními ve třetím stupni, nesnížily dávky hmotné nouze ani po šesti měsících jejich pobírání.

V případě, že tato novela bude schválena, pak zvýšené finanční náklady odhaduje ministerstvo práce a sociálních věcí na 14 mil. Kč ročně. Tato malá částka 14 mil. Kč by byla pokryta v rámci stávajících finančních limitů státního rozpočtu, kapitoly ministerstva práce a sociálních věcí.

Návrh zákona nemá dopady na rozpočty krajů a obcí.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní navrhovatelko. Vaše místo je u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 242/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová, která ovšem je na dnešním jednání omluvena, proto ji zastoupí paní předsedkyně tohoto výboru Alena Palečková. Prosím, paní předsedkyně, pojďte nám předložit zpravodajskou zprávu.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že paní poslankyně tady jasně vysvětlila, o co v této malé novele jde, tak já se omezím pouze na přečtení usnesení našeho výboru k této novele, a to zní:

Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů poslankyně Aleny Páralové a zpravodajské zprávě senátorky Daniely Filipiové a po rozpravě výbor

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2.? Určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Danielu Filipiovou, kterou jsem tímto způsobem zastoupila.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím.

Zazněl jediný návrh, který je i v usnesení garančního výboru, a tím je návrh zákona schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 40 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 69 bylo registrováno 42 senátorek a senátorů, kvórum 22, pro návrh 31, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní navrhovatelce i zastupující zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím. Mějte se hezky, na shledanou.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb.,

o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 290/2002 Sb.,

o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky

na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu

a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb.,

o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky,

ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 259.

Návrh měl uvést pan poslanec Karel Šplíchal, který se ovšem podle informací nedostaví, omlouvá se z našeho jednání, takže si dovolím požádat rovnou zpravodaje, to znamená, že by to měl být zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který byl Organizačním výborem určen garančním výborem. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 259/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. A dovolím si ho požádat, aby alespoň i částečně tento návrh zákona představil z toho důvodu, že se nám předkladatel nedostavil.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane zapisovateli a všichni ostatní, dovolte mi, abych vám v krátkosti uvedl nejprve genezi tohoto zákona v PS, vzhledem k tomu, že se tam potkaly dva návrhy, jeden návrh byl předložen 27. února 2009, ovšem vláda s ním vyslovila nesouhlas. Poté byl v dubnu 2009 předložen sněmovní tisk 811, se kterým již vláda souhlasila. A nám sem přišel sněmovní tisk 756, který je v podstatě pouze nosičem náplně, která byla z konkurenčního sněmovního tisku 811. Tolik pro pořádek, pokud si budete tyto dva sněmovní tisky číst.

Jak již zde bylo řečeno, návrh zákona mění nejprve zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Tam dochází ke třem základním změnám. A poté se mění zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení v oblasti tělovýchovy a sportu. Tam dochází k jedné změně.

Dovolím si v krátkosti uvést tyto změny jako takové. Pokud začnu zákonem č. 115/2001 Sb., tak první změnou je stanovení povinností, protože hlavním smyslem této změny je, že doposud byly uloženy tyto povinnosti pouze vlastníkovi sportovního zařízení a nyní se doplňuje, že vlastník může tyto povinnosti převést na provozovatele, a proto v celé řadě bodů je doplněno slovo, za žádost vlastníka: … nebo provozovatele. Máte to uvedeno ve všech paragrafech, které se tím zabývají. To je první změna.

Druhá změna se týká upravení povinností vlastníka, či nově, provozovatele sportovního zařízení. A to je více méně modifikace povinností vlastníků.

Původně bylo uvedeno v tomto zákoně, na který navazuje tato novela, že vlastník či provozovatel může navrhnout přerušení nebo ukončení sportovního podniku, což nebylo v souvislosti s mezinárodními předpisy celé řady sportovních asociací a svazů, podle nichž může ukončit či přerušit utkání pouze rozhodčí. Tam se tedy mění tato povinnost na: … dát podnět k přerušení a ukončení.

A za třetí je to explicitní uložení povinnosti, kdy je vlastníku či provozovateli uložena povinnost přijmout potřebná opatření k zajištění pořádku v průběhu sportovního podniku. Doposud zde byla uvedena pouze povinnost, učinit veškerá opatření až v okamžiku, kdy byla bezpečnost osob nebo majetku závažným způsobem ohrožena.

To jsou tedy tři změny zákona č. 115/2001 Sb.

A jedna změna zákona č. 290/2002 Sb. popisuje zrušení nabídkové povinnosti, kdy se ruší možnost přednostně nabídnout bezúplatný převod do vlastnictví státu. Všechny tyto změny nabudou účinnosti ke dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se na své 15. schůzi, která se konala 13. dubna 2010, usnesl:

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po odůvodnění návrhu zákona poslancem Karlem Šplíchalem, zástupcem navrhovatelů, po zpravodajské zprávě senátora Marcela Chládka a po rozpravě výbor

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátní tisku č. 259 na schůzi Parlamentu ČR senátora Marcela Chládka. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a případně se k ní vyjádřete.

Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. Dovolím si otevřít obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nebudu mluvit o tomto zákonu, s tím žádný problém nemám, ale chtěl bych avizovat pozměňovací návrh. Jistě víte, že příští týden sem dojde novela zákona o loteriích, sázkách a jiných hrách. Jsme v tíživé situaci s tím, že je obava, že kdybychom zákon teď vrátili, nebude možné z časových důvodů ho projednat. Proto jsem se rozhodl předložit pozměňovací návrh k tomuto zákonu. Dopředu hlásím odpůrcům přílepků, že se nejedná o pravý přílepek, který jsme schválili včera v zákonu o pedagogických pracovních, ale je to tzv., nepravý přílepek. Pravý by to byl v případě, kdybychom se ho snažili připojit k zákonu o zahrádkářích pod dojmem, že sázení je jako sázení, ale tak tomu není. Tento zákon je o podpoře sportu a velmi souvisí s loteriemi a se sázkami, protože část výtěžků je požívána na podporu sportu.

K vlastnímu návrhu. Neříká nic jiného, než vyrovnává situaci na trhu hrací zařízení, kdy v současné době obce dostávají poplatek pouze z tzv. hracích automatů – říkejme jim jednorucí bandité, to jsou normální přístroje a proti nim stojí videoterminály, kde obce mají minimální vliv, nemohou to omezovat, protože licence dodává ministerstvo financí. Obce, které se pokoušely zabránit hazardu vyhláškami, zabránily normálním automatům a na videoterminály to nemělo vliv. Tento zákon dává videoterminály na stejnou úroveň, jako jsou klasické hrací automaty, a to tak, že dokonce předjímá i tzv. triplexy, které se chystají. To jsou další moderní přístroje, kdy se využije toho, že v zákonu to není řešeno, tak se vymyslí další nový přístroj, který není zákonem pokrytý. Na státní rozpočet to nemá žádný vliv, jen to o něco vylepší příjmy obcí a budou mít možnost podporovat neziskové organizace, případně mladé sportovce.

Druhá stránka je tam přiložena jen pro informaci, jak to bude vypadat. Jen češtinářsky – v § 10 a) „přístroje“ tam zůstává, bylo tam třeba vypustit č. 15.

Věta zní: Podléhá každý povolený hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí.

Prosím o podporu tohoto zákona. Objevily se obavy, zda zákon tímto nepotopíme. Není to pravda, pokud jste sledovali diskusi v PS, došlo tam ke konsensu, nebyl to žádný ze zákonů, který byl prohlasován silou, ale byla na něm shoda bez ohledu na politickou příslušnost. Předpokládám, že sněmovna bez problémů tento návrh schválí. Děkuji za pozornost a za podporu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Vícha, připraví se paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, ukazuje se tady vzácná shoda. Diskutovali jsme tady o tom. Souhlasím s tím, že to není pravý přílepek. V samotném zákonu je jistý druh přílepků z Poslanecké sněmovny. Napadlo mě, že bychom takto mohli „sfouknout“ třeba i viněty a z ušetřených 14 miliard zaplatit O2 arénu a bylo by po problému v loteriích. Teď ale vážně.

Jsem velmi rád, že se pohnuly ledy a že Poslanecká sněmovna konečně schválila novelu loterijního zákona, a to v poměrně vzácné shodě. Připomenu, že v poněkud jednodušší podobě než jsme schválili my. V lednu 2009 jsme zde schválili tvrdší novelu loterijního zákona, která se nikdy nedostala na pořad jednání PS. Sám jsem tam byl třikrát, vždycky po několik hodin. Už to mělo přijít na pořad, ale tu si vzala jedna strana hodinovou přestávku, pak někdo hodinu mluvil, a nikdy se to nedostalo na pořad. Jestliže teď došlo ke shodě na jednoduché novele, která je ve prospěch obcí a jestli schválení této změny v místních poplatcích pomůže k tomu, abychom v tomto sboru na příštím zasedání schválili také tuto novelu, oželme i maličkou nečistotu v nepravém přílepku.

Jsou ještě dva důvody, proč by měly obce mít místní poplatek z videoloterijních terminálů. Jeden je z toho důvodu, že byť schválíme novelu a obce budou moci vydávat vyhlášky, které se budou vztahovat i na videoloterijní terminály, tak povolené videoloterijní termíny, které ministerstvo, nevím, z jakých důvodů povolovalo na 10 let, budou ještě tři roky v činnosti. Věřte, že víc jich povoleno být nemohlo. Jsou povoleny v takovém množství, že se do heren nevejdou. I když obce hned schválí vyhlášku, nechť z nich mají alespoň příjmy z místních poplatků.

Myslím si, že je to také trochu ve prospěch loterijních společností, co teď děláme.

Jestliže obce neměly z videoloterijních terminálů ani korunu, mohly by více chtít je zrušit. Když z toho budou mít nějaké prostředky, je to na nich. Jde o to, aby to byla samospráva, která se rozhodne, zda chce peníze z loterií nebo je v některých místech nechce a chce je odtud dostat pryč.

Byť zde byl dán návrh na schválení zákona, apeluji na to, abychom jej neschválili, abychom připustili pozměňovací návrh kolegy Kubery a ten potom podpořili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vstoupí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, pro mne není jednoduché k návrhu zákona hovořit. Hned řeknu proč. Byla jsem jednou z těch, která spolupodepsala novelu zákona o loteriích a jiných podobných hrách. A viděla jsem, jak to prošlo tady a jak Poslanecká sněmovna nezařadila vůbec na své projednávání tuto normu, která byla přesnější než to, co máme na stole a umožňovala jednoznačně obcím, aby zpoplatňovaly veškeré hry. Musím říci, že lichá obava typu, že pokud se povolí všem obcím, aby na svých katastrálních územích měly výtěžek z herních automatů, že si pro to některé město vytvoří Las Vegas, tak si myslím, že je to rozhodnutí ryze na úrovni obce. Bude-li chtít mít Las Vegas, bude muset to zdůvodnit občanům a zcela jistě bude muset posílit městskou policii. Víte, že městská policie není levná záležitost. Podle mého názoru je to ryze na samosprávě.

Z tohoto pohledu je návrh kolegy Kubery logický a velmi ráda bych ho podpořila. Na druhou stranu nebudu polemizovat, zda je to přílepek pravý či levý, mám o tom své pochybnosti. Na druhou stranu je nutno říci, že původní návrh zákona o sportu obsahuje přílepek, který se týká převodu majetku ze sportovních organizací. Tam jde o to, že se vypouští jedna věta, která říká sportovním organizacím, že užívají majetek, ale mají za povinnost převést je na stát, pokud o to stát požádá.

Byla jsem původně přesvědčena o tom, že bych podala návrh na vypuštění této části. Na druhou stranu, když jsme svědky toho, že jsou nám předkládány zákony typu Pardubický kraj, dovedu si představit, jak by to dopadlo, kdyby sportovní organizace předaly majetky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Rozhodnutí není příliš jednoduché. V závěru musím říci, že se snažíme, aby náš legislativní proces byl pokud možno transparentní a ve prospěch těch, kdo se zákony musí pracovat.

Na druhou stranu si všimněte, že Poslanecká sněmovna si tohoto našeho úsilí všímá způsobem, který to nehodnotí. Schválili jste poměrně velkou většinou můj návrh na úpravu legislativního procesu, a Poslanecká sněmovna to ani nezařadil na pořad jednání. Tak se děje s celou řadou jiných zákonů. Potom úsilí o úpravu legislativních procesu je tímto postojem Poslanecké sněmovny velmi relativizováno, což nic nemění na faktu, že druhá část je přílepek. Návrh zákona o místních poplatcích je nepravý přílepek a zákon o loteriích a jiných podobných hrách zřejmě jiným způsobem není možné v tuto chvíli. Byla jsem dotazována, proč tak dlouho Poslanecká sněmovna neschválí novelu loterijního zákona. Myslím, že všichni víme, proč tuto novelu neschválila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Přeje si vystoupit zpravodaj a zhodnotit proběhlou rozpravu? Máte slovo.

Senátor Marcel Chládek: V rozpravě vystoupili tři senátoři, kteří se zabývali predikovaným pozměňovacím návrhem, který by měl přijít. Nemám s tím problém, jen doufám, že zákon o sportu poté nespadne pod stůl v Poslanecké sněmovně. Je zde návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Budeme hlasovat o usnesení výboru schválit návrh tak, jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Připomenu, že byl avizován pozměňovací návrh, aby byl projednán v podrobné rozpravě a schválen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 70 bylo registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 5, proti 5. Návrh byl zamítnut.

Jiný návrh na hlasování nebyl podán. V tuto chvíli otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Hlásím se jen proto, abych přečetl pozměňovací návrh. Všichni ho máte. Druhá stránka je informativní. Pokusím se to přečíst rychle, protože steno má k dispozici tisk, také mu nezpůsobím žádné zvláštní potíže.

K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/20001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

1. Nadpis návrhu zákona upravit takto:

Zákon, kterým se mění zákon č. 115/1001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 190/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/20001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

2. Za část druhou vložit novou část třetí, která včetně nadpisu zní:

Část třetí

Změna zákona o místních poplatcích

Čl. III

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 185/20001 Sb., zákona č. 274/20001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 229/2003 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., a zákona č. 348/2009 Sb., se mění takto:

1.? V § 1 písm. g) se slovo „přístroj“ nahrazuje slovy „přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí podle jiného právního předpisu.

2.? V § 10a odst. 1 se za slovo „přístroj“ vkládají slova „nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí“ a slovo „přístroj“ se nahrazuje slovy „přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí“

3.? V § 10a odst. 2 se za slovo „přístroj“ vkládají slova „nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí“.

4.? V § 10a odst. 3 se za slovo „přístroj“ vkládají slova „nebo jiné technické herní zařízení povolené ministerstvem financí“

Dosavadní část třetí označit jako část čtvrtou a dosavadní článek III označit jako článek IV.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Kdo se další hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím.

Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Předpokládám, že nás hned provedete hlasováním.

Senátor Marcel Chládek:Byl podán jeden pozměňovací návrh senátora Kubery, o kterém budeme hlasovat, k návrhu zákona 115 o podpoře sportu a 290 o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků ČR na kraje, obce, občanská sdružení působící v tělovýchově a sportu. Ještě je další návrh, který máte před sebou a který vám pan senátor přečetl. Může se o něm hlasovat jako o celku. Mé stanovisko je doporučující.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:Budeme hlasovat en bloc. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27. Budeme hlasovat o celém návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 71 bylo registrováno 54 senátorů a senátorek, kvorum 28, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro vrácení návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování č. 72 bylo registrováno 53, kvorum 27, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji vám.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jedním z našich zástupců byl pan senátor Marcel Chládek a druhý je navrhován kolega Kubera. Budeme hlasovat o pověření odůvodnit a zastoupit nás v Poslanecké sněmovně ve složení pan poslanec Chládek a pan senátor Kubera.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 73 registrováno 53, kvorum 27, pro 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny potřebné akty k tomuto bodu. Děkuji zpravodaji a náhradnímu navrhovateli v jedné osobě, a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Návrh zákona o zahrádkářské činnosti

a úpravě některých podmínek jejího provozování (zahrádkářský zákon)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 260. Prosím pana poslance Václava Grünera, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Václav Grüner:Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych zde v Senátu uvedl návrh zahrádkářského zákona.

Současné společenské postavení zahrádkářského hnutí je výsledkem mnohaletého vývoje naplňovaného úsilím o právní zakotvení této činnosti a o vytvoření podmínek srovnatelných se zeměmi EU.

Zahrádkářská činnost a zejména podmínky pro její provozování nejsou upraveny samostatným zákonem a ani jednotlivé právní předpisy neobsahují speciální ustanovení pro její výkon. V ČR je organizováno okolo 150 000 zahrádkářů, z toho v zahrádkových osadách okolo 100 000 zahrádkářů. Zahrádkáři obhospodařují více jak 14 000 ha půdy, z toho v osadách okolo 10000 ha.

Zahrádkářská činnost kultivuje vztah člověka k přírodě, má své ekologické a sociální aspekty. Zahrádky výrazně rozšiřují plochy zeleně a přispívají tak ke zlepšování životního prostředí v obcích a městech.

Tento jednoduchý návrh zahrádkářského zákona upravuje zahrádkářskou činnost jako činnost veřejně prospěšnou a zajišťuje alespoň minimální speciální úpravu pro její provozování a minimální právní ochranu zahrádkářů. Zákon upravuje pravidla pro zřizování zahrádkových osad a stanovuje povinnost vydat osadní řád. Dále jednotně upravuje smlouvy o nájmu a podnájmu zahrádky, způsob výpovědi nájemní smlouvy a způsob převodu nájemní smlouvy v případě úmrtí nájemce.

Zákon o zahrádkářské činnosti je zákonem speciálním, který upravuje podmínky jejího provozování a lze konstatovat, že pro zahrádkáře je stejně významný jako zákon o myslivosti pro myslivce, nebo rybářský zákon pro rybáře. Podobné zákony jsou v platnosti v Německu, Francii, Velké Británii, Rakousku, Polsku i na Slovensku.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a není v rozporu s právem EU.

Návrh zákona jednorázově ani dlouhodobě nezatíží státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, ani hospodářské subjekty. Nemá negativní sociální dopady a ani negativní vlivy na životní prostředí.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám vás o schválení návrhu tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:Děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 260/1. Zpravodajkou výboru je senátorka paní Marta Bayerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se svou zpravodajskou zprávou.

Senátorka Marta Bayerová:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně kolegové, dovolte, abych vám přednesla svou zpravodajskou zprávu týkající se návrhu zákona o zahrádkářské činnosti a úpravě některých podmínek jejího provozování, tedy tzv. zahrádkářského zákona, senátní tisk č. 260. Velmi děkuji panu poslanci Grünerovi, že mi usnadnil práci zpravodajky. Jeho charakteristika projednávaného návrhu zákona byla vyčerpávající, obsahovala i dodatečný popis podstatných sporů kolem tohoto návrhu při projednávání ve sněmovně.

Protože podrobněji chci vystoupit k návrhu zákona v rozpravě, omezím se pouze na citaci usnesení, které přijal náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 21. schůzi konané dne 14. dubna 2009.

Po úvodním slovu zástupců předkladatelů Václava Grünera, poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o schválení návrhu zákona z osmi přítomných senátorů, hlasovalo dva pro, dva proti, čtyři senátoři se zdrželi. Návrh nebyl přijat.

Určil zpravodaje výboru pro projednávání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou a pověřil předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:Děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Petr pakosta. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, konstatuji, že předložený návrh zákona o zahrádkářské činnosti do našeho právního řádu by nepřinesl nic, co by již nebylo upraveno stávajícími právními předpisy. Jsem proto přesvědčen, že se jedná o normu zbytečnou. Protože nechci zahrádkářům komplikovat život novým zákonem, navrhuji zamítnutí projednávané předlohy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, jako další se přihlásil pan senátor Jiří Žák. A připraví se pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Jiří Žák: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Máme před sebou senátní tisk č. 260, tzv. zahrádkářský zákon. Chtěl bych říct, že to je norma, která by se mohla jevit na první pohled jako zcela nekonfliktní. Je fakt ten, že většinu věcí, které jsou upraveny v tomto zákoně, upravuje již občanský zákoník a že tam nic mimořádně převratného. Já jsem o tomto zákonu hovořil s celou řadou lidí, jichž se to týká. Z mého pohledu by tam byl problém třeba s vymezením plochy na 400 m2 maximálně, nicméně zahrádkáři tvrdí, že to je plocha, která je pro ně plně dostatečná. Z mého pohledu je podstatné, že v případě úmrtí zahrádkáře dochází nějakým způsobem k předání práv, to znamená stanovení podmínek zákonem na dalšího nájemce.

Já si myslím, jak jsem říkal na začátku, že tady by žádný mimořádný konflikt být nemusel. A já doporučuji schválení této novely. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miroslav Krejča. Připraví se paní senátorka Marta Bayerová.

Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, dámy a pánové. Já jsem možná v této věci trošku podjatý, protože řadu let jsem členem Českého zahrádkářského svazu. Když jsem poprvé viděl a četl tento návrh, tak mě rozpálil doběla. Přijetím tohoto zákona se vracíme před listopad 89. Já na vás apeluji, abychom tento zákon zamítli, protože ten, komu nejvíce ublíží, jsou řadoví zahrádkáři. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí – s přednostním právem se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane poslanče. Já chci upozornit na to, že si myslím, že je trošku nedorozumění v tom chápání, a v žádném případě nemohu souhlasit s tím, že tento návrh zákona by nás vracel před listopad 89.

Chci upozornit na to, že předmětem úpravy tohoto zákona, tak jak je v § 1, je upravena zahrádkářská činnost jako veřejně prospěšná činnost přispívající významnou měrou k ochraně přírody, životní prostředí, podpoře zdravého životního stylu a stanovení podmínek pro zřízení a provoz zahrádkářských osad.

K tomu je potřeba dodat, že takovýto zákon mají všechny okolní státy. Podobný zákon má Německo, Polsko, ale také Rakousko, Francie a Velká Británie. Zákon upravuje jednu důležitou záležitost, a to je to, že vytváří rovnoprávné postavení zahrádkářských osad občanských sdružení, které spravují zahrádkářské osady s postavením dalších subjektů v soutěži o pozemky. A také zakotvuje minimální, zdůrazňuji minimální, právní postavení jak zahrádkářských osad, tak samozřejmě sdružení zahrádkářů.

Já tady oceňuji velmi, že tento zákon skutečně chrání Pozemkový fond. Pan senátor Hajda už tady při jiných příležitostech upozornil na to, že denně, vážené kolegyně a kolegové, denně v této zemi ubývá 15 ha zemědělské půdy. A myslím si, že z tohoto pohledu je potřeba chránit každý metr, který tím někdo obdělává. A tím spíš, že ho někdo obdělává, že na něm pěstuje rostliny, ať už užitečné, užitkové nebo okrasné. A to bychom samozřejmě dlouze mohli mluvit o jiných významech.

Vzpomínám to zde v souvislosti s tím, že nám minulý týden shodou okolností ukázal, že se nebudeme moci vždy spolehnout na to, že si potraviny nedovezeme. Ono se nám také může stát, že je nedovezeme. A v tom okamžiku budeme skutečně hledat, kde a jak zajistit potravinovou soběstačnost země.

Ony ty zahrádky sice zajišťují u mnohých rodin do vysoké míry jejich potravinovou soběstačnost, jenom v těch rodinách, ale i to je bohužel v důsledku krize…

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pardon, vážené kolegyně, vážení kolegové, vím, že už jste unavení, ale prosím o klid.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedající.

Chci zopakovat poslední větu, kterou jsem řekla. Že v důsledku krize je pro mnohé rodiny velmi důležité i to, že si mohou vypěstovat na zahrádce to, co ušetří jejím rodinným rozpočtům. Myslím si, že i tento aspekt navrhované úpravy bychom měli vnímat.

Proto tedy navrhuji návrh zákona schválit, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Marta Bayerová, připraví se paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Projednávaný návrh zákon o zahrádkářské činnosti a upravení některých podmínek jeho provozování, tzv. zahrádkářský zákon, vyvolal poměrně značné diskuse jak v Poslanecké sněmovně, tak vidím, že i tady. Já bych teda byla ráda, prosím vás, abychom se aspoň poslouchali do konce dnešního programu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Moment, vážení, prosím vás, přestaňte diskutovat zády k řečništi. Nebývá to tady zvykem, nejsme Poslanecká sněmovna. Pojďme si to zachovat jako doposud. Děkuji vám za vyhovění této žádosti. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová: Děkuji, i lékaři vědí, že mrkev je zdravá. Pokusím se stručně shrnout, v čem vidím klady a zápory tohoto návrhu zákona a vyjádřit i své stanovisko k němu.

Klady – zaprvé: Zákon přehledně a na jednom místě řeší základní problémy, s nimiž se naši spoluobčané věnují této činnosti každodenně. Dává zahrádkářům dostatečnou míru jistoty, že nemohou být připraveni o výsledky své práce.

Zákon nás přibližuje k těm vyspělým zemím v našem okolí, které také mají ve svém právním řádu, jak už tady bylo řečeno paní kolegyní, obdobný zákon – Německo, Slovensko, Francie, Rakousko, Polsko či Velká Británie.

Začtvrté: Hlavní důvody původně negativního stanoviska vlády k tomuto návrhu zákona byly během projednávání ve sněmovně odstraněny pozměňovacími návrhy. Současně považuji za legitimní stanovisko upozorňující na fakt, že se jedná o normu do značné míry nadbytečnou, neboť vlastně jen v jednom zákoně shromažďuje ustanovení jiných právních norem. Přitom některé úpravy přímo novelizujeme.

Základní otázkou je tedy zřejmě to, zda má navrhovaný zákon své opodstatnění, zda existuje ve společnosti dlouhodobá a oprávněná potřeba takového zákona. Protože sám fakt, že se jedná o zákon speciální, nemůže být důvodem jeho zamítnutí. To jsme tady slyšeli během našeho zasedání během těchto tří dnů už také jednou.

Vždyť náš právní řád obsahuje značné množství zákonů speciálních. Osobně se přikláním k tomu, aby zákon byl přijat. Jeho negativa jsou dostatečně vyvážená potřebou značné části našich obyvatel mít jasný a srozumitelný zákon upravující konkrétní oblast jejich aktivit. Proto navrhuji zákon přijmout.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko, a nyní vystoupí, jako zatím poslední přihlášená, paní senátorka Jana Juřenčáková. Máme tady další – připraví se pak paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedající, děkuji za slovo. Pane poslanče, kolegyně a kolegové. Tady je vidět, že jsme rozděleni napříč Senátem, co se týká tohoto návrhu zákona. Tady bylo řečeno, že poměry zahrádkářů jsou ošetřeny v jiných zákonech a že je to vlastně norma nadbytečná.

Když jsem slyšela návrh kolegy Krejči, který říkal, že je to zákon pro zahrádkáře špatný – já nejsem zahrádkář nikde organizovaný, ale zahrádkařím, když zbude čas, doma. Ale oslovili mě zástupci územního sdružení Českého zahrádkářského svazu z Uherského Hradiště, kteří sdružují 58 základních organizací. Mají 2754 členů a obhospodařují 71 ha půdy. Pro ně je tento zákon v podstatě potřebný. Požádali mě o to, abych pro tento zákon hlasovala, ale neřeší všechny jejich problémy. Jejich problémy by se asi řešily v návaznosti na zákon 229/91 Sb., který by řešil jejich majetkové vztahy.

Takže na základě toho – každý máme jiný názor, někomu se to líbí, někomu nelíbí. Já pro tento zákon budu hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, připraví se pan senátor Jan Horník.

Senátorka Soňa Paukrtová: Budu velmi stručná. Tady zazněly argumenty pro přijetí tohoto zákona. Já se pokusím říci argumenty proti přijetí tohoto zákona.

Např. tady zatím nezaznělo, že tento návrh zákona – i když si zahrádkářů vážím – tak může tam být rozpor v čl. 11, odst. Listina základních práv a svobod, protože se tímto zákonem ukládá obcím vydávat náhradní pozemky, pokud ruší zahrádkářskou kolonii.

Dělá rozdíl mezi těmi zahrádkáři, kteří vlastní pozemky a kteří jsou nájemci těchto pozemků. A vydává zahrádkaření, byť je to určitě činnost důležitá, stanovuje ji jako veřejně prospěšnou, aniž by stanovil jako veřejně prospěšnou činnost charitativní, sociální a záležitosti jiné. Pokud je tady řečeno, že ta činnost v jiných zemích je upravena jiným způsobem, tak my nevíme, jak mají v Německu udělaný stavební zákon v souvislosti se zahrádkářským zákonem, jakým způsobem to mají ve Velké Británii.

Takže já osobně, byť si zahrádkářů vážím, tak nemyslím, že potřebuji speciální zákon a přikláním se k tomu, abychom tento návrh zamítli.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, vystoupí pan senátor Jan Horník. Připraví se pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Jan Horník: Vážení přítomní, jenom velmi krátce. Co brání zahrádkářům, aby si zřídili zahrádku? Mohou si ji zřídit. A chci se zeptat, jestli tady potom budeme mít také nějaký zákon o zřízení chatařské osady, nebo trampské osady? Všechno to jsou veřejně prospěšné záležitosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, a posledním přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, vážený pane předsedající, já vím, že je pátek, ale víte, že já většinou nemluvím dlouho. Ono to vypadá, že nepřijetím toho zákona bychom zrušili zahrádkáře. Vůbec to není samozřejmě pravda. Zahrádkáři zahrádkaří, a já jsem sám kdysi zahrádku měl, zdědil jsem v ní 42 jabloní, a protože jsem se o tom chtěl něco dozvědět, tak jsem si koupil knížku o roubování jabloní. A dočetl jsem se, proč se jabloň prořezává? Prořezává se proto, aby se omladila. A proč tomu tak je? Tím, že se prořeže, dostane takovou genetickou informaci, že jí jde o život. A ona z pudu sebezáchovy jde do květu, aby zachovala potomstvo.

Já jsem měl takový zvláštní pocit, že se musím přiblížit k nějakému děvčeti, když jsem si ten zákon četl. A pochopil jsem, že to je ten jabloňový efekt, že v pocitu ohrožení jsem chtěl plodit potomstvo. (Smích.)

Napadlo mě, že vlastně veřejně prospěšná činnost je sex. (Veselost v sále pokračuje.) Zlepšuje to kardiovaskulární činnost, lidi jsou šťastnější, jsou spokojenější a občas z toho také bývají děti. Při naší populační křivce si myslím, že to je skutečně veřejně prospěšná činnost. Proto já tento zákon nepodpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, kdo dále se hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje v obecné rozpravě vystoupit? Ano, prosím, pane poslanče, pojďte se ujmout slova.

Poslanec Václav Grüner:Děkuji za slovo. Jen krátce. Pan senátor Krejča zde prohlásil, že tento zákon nás řadí před rok 1990. Prosím vás, já tam nic takového v tom zákoně nevidím, možná, že pan senátor Krejča ano. Diskuse tady byla rozsáhlá, protože fotbalu a zahrádkářství všichni rozumějí. To chápu. Ale mohu vás ujistit, že já např. jsem tento zákon konzultoval se všemi okresními zahrádkářskými svazy v Plzeňském kraji.

Zákon dostali dopředu. Chtěl jsem od nich vyjádření. Neslyšel jsem, kromě takových běžných názorů, že by řekli, že zákon nepotřebují, nebo že ho nechtějí, a nebo že pro ně není prospěšný.

Tolik jsem chtěl jenom říci na závěr. Chtěl bych vám za diskusi poděkovat a věřím, že rozhodnete správně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane poslanče, a nyní žádám garanční zpravodajku, zdali si přeje vystoupit. Nepřeje.

Zazněly dva návrhy – schválit a zamítnout. Budeme v souladu s jednacím řádem o nich hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 74, registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 14, proti 20. Návrh nebyl přijat.

Takže budeme hlasovat o druhém návrhu.

Byl podán návrh – návrhzákona zamítnout. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuhle návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že do okamžiku hlasování č. 75 bylo registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 26, proti 10. Návrh byl schválen.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověříme senátory respektive senátorky, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Mám tady ke zprávě připravenu senátorku Martu Bayerovou – má zájem paní senátorka? Ano – zdůvodnit Poslanecké sněmovně. A kdo další? Byl navrhován – pan kolega Töpfer kroutí hlavou, že ne. Pan kolega Krejča nemá zájem. Prosím, takže pan senátor Oberfalzer? Ano?

Takže návrh zní: Paní senátorka Bayerová a pan senátor Oberfalzer. S návrhem souhlasí. Přistoupíme k hlasování o tomto pověření.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 76, registrováno 44, kvorum 23, pro návrh 43, proti 1. Návrh byl schválen.

Vážené kolegyně a kolegové, děkuji předkladateli, děkuji paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu.

Vám všem děkuji za účast a naši schůzi končím.

(Jednání ukončeno v 14.22 hodin.)