Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 22. dubna 2010)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 18. schůze Senátu. Z dnešní schůze jsou zatím omluveni tito senátoři a senátorka: pan předseda Přemysl Sobotka, Pavel Sušický, Jaromír Jermář, Karel Kapoun a Hana Doupovcová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, náhradní karty jsou, jako vždy, k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Poprosím vás, abyste se přihlásili, a budeme pokračovat schváleným pořadem. Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb.,

o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 243. Návrh uvede pan poslanec Petr Nečas, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. (Velký hluk v Jednacím sále.) Poprosím senátory, kteří stojí v hloučcích, aby se posadili na svá místa, a důstojně jste přivítali pana poslance Nečase. Dobrý den, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych odůvodnil novelu tohoto zákona, která prošla Poslaneckou sněmovnou podle § 90, to znamená ve zrychleném řízení a s podporou prakticky všech poslaneckých frakcí.

Hlavním důvodem předložení této novely je úprava stávajícího stavu, ve kterém ošetřující lékaři, kteří postupují podle zákona o nemocenském pojištění, jsou povinni hradit zasílání neschopenek ze svých prostředků. Tento stav se stal předmětem kritiky různých lékařských organizací, včetně České lékařské komory. Proběhla celá řada jednání na úrovni ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven. Toto poštovné není hrazeno ve stávajícím stavu ani z prostředků zdravotního, ani z prostředků nemocenského pojištění. Proto se na základě této novely navrhuje, aby toto poštovné bylo hrazeno Českou správou sociálního zabezpečení. Uskutečnila se již konkrétní jednání s držitelem poštovní licence. Tento způsob by spočíval ve vydávání speciálních obálek, na základě kterého by lékaři mohli posílat neschopenky Okresním správám sociálního zabezpečení s tím, že tyto přesně označené obálky nepůjdou použít pro žádný jiný účel, než zasílání těchto neschopenek. Tento krok samozřejmě přinese České správě sociálního zabezpečení jisté dodatečné náklady, které se odhadují ve výši 26 mil. Kč, s tím, že tyto náklady budou plně pokryty z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, čili z rozpočtové kapitoly č. 313.

Tento návrh ulehčí situaci lékařům. Je udělán tedy po dohodě s lékařskými kruhy, a chtěl bych vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, poprosit o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane poslanče. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku.

Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 243/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Pan poslanec Nečas nás do detailu seznámil s podstatou navrhované novely, tudíž mně nezbývá nic jiného, než vás seznámit s usnesením, jež pro tuto novelu přijal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku.

Ve stručnosti řečeno, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodaji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho přihlášeného, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem se pana poslance zeptat, jak tomu mám rozumět, když se v § 84 odst. 2 na konci textu písm. n) doplňují slova „a ošetřujícím lékařům“. To znamená, že zdravotnickým zařízením se tyto obálky nebudou poskytovat? A proč zrovna ošetřujícím lékařům, proč tam tedy není „zdravotnickým zařízením“, protože i každý jednotlivý lékař je vlastně zdravotnické zařízení. To znamená, že to budou jenom ošetřující lékaři, které vybere Česká lékařská komora nebo Správa sociálního zabezpečení nebo jakým způsobem se to tedy bude řešit, protože nemocnice vystavují daleko více pracovních neschopností než leckterý obvodní lékař.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Drymlovi za jeho příspěvek. Nevidím nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. (Stále hluk v Jednacím sále.) Já vás ještě jednou poprosím o klid. Vím, že je po ránu, že jste všichni plni energie, ale doufám, že si ji vybijete na nějakém jiném místě.

Nikdo další se do rozpravy nehlásí, končím obecnou rozpravu. A hlásí se ještě pan senátor Julínek takovým podivným způsobem, no dobrá tedy. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Julínek: Já se omlouvám, pane místopředsedo, ale takhle zvednutí ruky je legitimní k hlášení se.

Já jenom krátké doplnění. Samozřejmě, že to ošetřujícím lékařem je správně a divím se, když byl někdo náměstkem ministra, že neví, že lékař není zdravotnické zařízení a že zdravotnické zařízení je budova především a že tudíž ten výraz a to doplnění je tam správné tak, aby se to týkalo i lékařů ve zdravotnických zařízeních, a samozřejmě budova nemůže být subjektem nebo objektem, který posuzuje pacienta. Musí to být vždycky lékař. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, divím se, když byl někdo ministrem zdravotnictví, že neví, že každá fyzická i právnická osoba má nějaké svoje IČO. To asi pan exministr ví.

Tady se bavíme o zákonu, o zákonných podmínkách, to znamená, že ze zákona to není každý ošetřující lékař, ale jen pouze je to vztah mezi Správou sociálního zabezpečení a příslušnou právnickou nebo fyzickou osobou. Tam vůbec to, jestli někdo léčí tak nebo tak, by nemělo hrát žádnou roli. Je to o tom, že příslušné právnické i fyzické osoby, které mají za povinnost vystavovat neschopnost a podávat hlášení, tak by měly mít nárok na tyto obálky a nevím, proč se tady navzájem napadáme, protože podle mě jde o to, aby z toho nemocnice nebyly vyšachovány možná nějakým podivným výkladem nějakého úředníka ministerstva práce a sociálních věcí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Hlásí se někdo do rozpravy? Pokud ne, končím rozpravu a dávám slovo předkladateli panu poslanci Nečasovi.

Poslanec Petr Nečas:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Já bych si dovolil tady zacitovat z § 54 zákona 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, kde je přesvědčivě vyvrácena tato obava pana senátora Drymla. V prvním odstavci tohoto paragrafu se říká: Ošetřujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotnické zařízení, které svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, ústavní, nebo lázeňskou péči s výjimkou zařízení záchranné služby a pohotovostní služby a zařízení závodní preventivní péče při ošetřování pojištěnce – atd. atd. Čili rozumí se tím pro účely tohoto zákona zdravotnické zařízení. Je to tady jednoznačně ve stávajícím znění zákona objasněno.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Zeptám se garančního zpravodaje, jestli chce zhodnotit rozpravu. Nechce. Takže jsme dospěli k hlasování. Byl podán pouze jediný návrh, a to je schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si dovolím nepřítomné svolat znělkou do sálu.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, pak stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 58, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci Nečasovi a děkuji panu senátoru Nenutilovi a budeme pokračovat dalším bodem.

Dalším bodem je

Návrh zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky

do vlastnictví Pardubického kraje

Senátní tisk č. 262. Návrh uvede hejtman Pardubického kraje Radko Martínek, jehož nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Takže, pane hejtmane, máte slovo.

Radko Martínek: Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Návrh tohoto zákona je relativně jednoduchý. Jedná se o převod budovy na Náměstí Republiky č. 12 z vlastnictví státu do vlastnictví Pardubického kraje. Jedná se o budovu, která je bezprostředně spojena se stávajícím krajským úřadem, je propojena infrastrukturou, chodbami. V původním návrhu vlády č. 551/2002 bylo předjímáno, že by tato budova měla jít do bezpodílového vlastnictví mezi krajem a městem Pardubice, nicméně od té doby se neustále vedou debaty o celé záležitosti a celý problém se nevyřešil. Proto pardubické zastupitelstvo přistoupilo k možnosti využít převodu formou zákona. V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně došlo k vyřešení situace také v dohodách se státem a s městem Pardubice, to znamená, pokud se týká státu, tak stát dostane jako protihodnotu bezúplatně dvě budovy, a to budovu Jiráskova č. p. 20 a budovu Karla IV. č. p. 42. Stát využívá v dotčené budově celkem 88 úřednických míst, k dispozici jako náhradu bude mít 130 úřednických míst. Pokud se týká dohody s městem, tak tam dohoda zní tak, že město bude dále využívat počty úředníků, resp. kanceláří, které má doposud, což je 75 a navíc polovinu z těch míst, která uvolní stát, bude nabídnuta k eventuelnímu využití městu Pardubice, a to za stejných podmínek jako je využívá v současné době, to znamená pouze za energie, nikoliv za placení nájmu. Tato povinnost bude zajištěna také věcným břemenem na budově.

S tímto a s touto dohodou magistrát města Pardubice souhlasí. Mezitím proběhlo také jednání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a předběžně jsme se dohodli, pokud paní senátorky a páni senátoři laskavě podpoří tento zákon, takže převod proběhne tak, že i vybavení těchto budov zůstane na místě tak, aby se pokud možno náklady zmírnily na minimální možnou míru. To znamená, nábytek zůstane v těch budovách tak, jak je na míru v zásadě pro tyto budovy dělán.

Jsem velmi rád, že se nám podařilo dohodnout v rámci Poslanecké sněmovny průřezem stran podporu tomuto zákonu a velmi vás prosím o podporu i v Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu hejtmanovi. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan hejtman zde podstatu zákona objasnil. Je to pravděpodobně nejkratší zákon, který dnes budeme projednávat, má pouze dva paragrafy. Musím pouze podotknout, že jistě nejde o řešení optimální, když musí docházet k převodu budovy zákonem, jednodušší by byla dohoda se státem, ale tady narazíme na ten problém, co nebo kdo je to stát. V tomto případě se o tuto budovu, o kterou jde stará Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a ten by převedl tuto budovu na kraj, pokud by všechny složky státu řekly, že tento majetek je nadbytečný. To složky státu neudělají, protože tam mají dva až tři úředníky. Kvůli tomu musíme přijímat zákon, a pak dohoda bude možná. Tolik na doplnění.

Jako fanda Vítkovic bych měl Pardubičákům nefandit po včerejším debaklu, ale zákon má přednost. Proto vás seznámím s usnesením výboru.

Po úvodním slově předkladatele Mgr. Radko Martínka, hejtmana Pardubického kraje ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Víchy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji zpravodaji. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo tento návrh nepodává. Otevírám obecnou rozpravu. Do ní je v tuto chvíli přihlášen Jiří Stříteský. Máte slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, pane hejtmane, vážené kolegyně a kolegové, budeme projednávat návrh zákona, který osobně považuji za svou největší životní prohru, protože 12 let jsem se snažil o to, aby budova okresního úřadu jako v ostatních městech byla převedena na město Pardubice, protože jsem Pardubák a mám o to velký zájem. Pardubice jsou od 11. století, kdežto vyšší územní správní celky za posledních 50 let se změnily třikrát a mohou se změnit i nadále. Proto jsem chtěl preferovat jistotu.

Bohužel mí následovníci v úřadu Magistrátu města se dohodli s panem hejtmanem a s krajem, takže mi nezbývá nic jiného než tuto dohodu respektovat. Sice se zatnutými zuby, ale nedá se nic jiného dělat. Doufám, že i ostatní kolegové tento zákon podpoří.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je s přednostním právem pan místopředseda Senátu Jiří Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že půjdu zase řídit schůzi, vybral jsem si přednostní právo. Když lidé jásají, právo trpí – to je přesně tento zákon. Chápu všechny okolnosti, které vedly předkladatele k návrhu tohoto zákona, ale je to jednorázový zákon, který už nikdy nebude použit. Myslím si, že zaplevelovat náš právní řád takovýmito zákony bychom jako zákonodárci neměli. Chápu, co bylo řečeno, ale měli bychom se v širším kolektivu domluvit, jak tyto věci do budoucnosti řešit jiným způsobem než jednorázovými zákony. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane hejtmane, kolegyně a kolegové, není to nejšťastnější řešit něco silově prostřednictvím tohoto zákona, ale bohužel spor se táhne dlouhé roky a není ku prospěchu ani samotných Pardubic, ani Pardubického kraje.

Mohu jen vyjádřit zklamání nad tím, že nedošlo k dohodě mezi všemi zainteresovanými a že snad konečně po odsouhlasení tohoto zákona se poměry trochu zlepší. Myslím si, že tento zákon přispěje k tomu, aby Pardubický kraj mohl fungovat o něco lépe, než funguje dosud.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Drymlovi. Další přihlášenou je paní senátorka Jana Juřenčáková. Máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane místopředsedo, vážený pane hejtmane, kolegyně a kolegové, mám obavy, že pokud takovýto zákon schválíme, otevřeme cestu všem obcím a městům v celé republice, které mají takové problémy, že se nedohodli s Úřadem pro zastupování státu a nebyly jim vydány jakékoli pozemky nebo budovy, že to budou chtít řešit podobným zákonem. Je otázka, zda dnes neotevíráme Pandořinu skříňku a nezadáváme do budoucnosti velký problém. Řeknou si, když to šlo jedněm, proč to nejde nám. Uvědomujeme si tuto možnost, co se může stát? Je to jednorázový zákon a možnosti jsou nedozírné. Apeluji na vás, abyste si toto uvědomili. Nejde o to, zda je to v Pardubicích nebo jinde, ale je to prostor pro to, aby se v budoucnu na nás obracely všechny další obce a města.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce. Další přihlášenou je paní senátorka Liana Janáčková.

Senátorka Liana Janáčková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Paní Juřenčáková vám hned vzala slova z úst. Zpravodajovala jsem převod na Brno – úrazovky. Věděli jsme, že používáme mrtvý jednorázový zákon, špatně jsme to udělali. Už nechci dělat další špatné kroky. Nepřeji si, abychom tyto převody dělaly zákony. Vezměme si rozum do hrsti a uvědomme si, že jsme komora, která pečuje o legislativní čistotu. Žádám, abychom tento zákon nepodpořili. Myslím si, že se to dá domluvit i jiným způsobem než že složky, které se mají domluvit, zneužijí zákona a nás k tomu, aby potom mohly jednat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane hejtmane, vždycky opakuji jednu větu: To, že zákon je potřebný, je sice zvláštní pozornosti hodné, ale důležité je, zda je zákon nezbytný. Položme si jednoduchou otázku: Je tento zákon nezbytný, umíme tu věc vyřešit bez něho? Odpovídám – samozřejmě umíme. Jestliže tam má jít o výměnu, ať si instituce budovy vymění, případně doplatí. Něco podobného jsme teď dělali s Ústeckým krajem, kdy jsme potřebovali budovu. Byla výrazně dražší, než co jsme mohli za ni nabídnout, tak jsme doplatili 6 milionů a budova je naše a je zapsaná v katastru. Ani mě nenapadlo, že bych měl žádat Parlament, aby zákonem převedl budovu z Ústeckého kraje na město Teplice. Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Tady se každý bojí říci pravdu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi. Ještě je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane hejtmane, kolegyně a kolegové, rozumím kolegům i já se skřípěním zubů tento zákon s kolegou Stříteským chceme podpořit. Uvědomme si, že spor se táhne téměř 10 let. Je to k neprospěchu občanů Pardubického kraje.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Další přihlášenou je s právem přednostním paní senátorka Soňa Paukrtová. V řádném pořadí je přihlášena paní senátorka Bayerová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane hejtmane, také rozumím tomu, proč zákon tady je a příliš bych se neobávala, že se nám tady budou hromadit žádosti obcí. Zákonodárnou iniciativu mají kraje, nikoli obce. Obce by musely požádat kraj o to, aby nám sem zákon poslal, nebo nějakou skupinu senátorů či poslanců. Řešíme stejné problémy ve městě, kde žiji a kde jsem členkou zastupitelstva. Vím, že dohody s Úřadem zastupujícím stát ve věcech majetkových je velmi obtížné a že se všechno vleče. Je to pravda, tomu rozumím. Na druhou stranu zákon nesporně nesplňuje kritérium obecnosti. Je to jednorázový zákon, kterým se vyřeší záležitosti Pardubického kraje. Je jistě dobře, že pan hejtman a krajské zastupitelstvo využívají své zákonodárné iniciativy, na druhou stranu ale toto kritérium obecnosti tam chybí. Přimlouvala bych se za to, abychom se pokusili vyřešit problémy, které má celá řada měst právě v tom, že řeší velmi dlouhou dobu podobný problém. Myslím si, že by to chtělo nějakou právní úpravu, která by to řešila obecně.

Rozumím požadavkům Pardubického kraje, na druhou stranu tam kritérium obecnosti opravdu nesporně chybí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Paukrtové. Teď je řádně přihlášena paní senátorka Marta Bayerová. Paní senátorce Bayerové dávám slovo.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, myslím si, že opravdu musí zvítězit obyčejný selský rozum, proto je pro mě zcela logické, co je navrhované. Úřad pro hospodaření se státním majetkem se nechová vždy tak, jak předpokládáme. Mohla bych vám uvést konkrétní příklady ze svého regionu, ze Znojma. Rovněž s nimi bojujeme. Nechápu, proč užívají např. budovy, kde mají tři zaměstnance, budovy pronajímají apod. Mně se tento úřad zdá, že se někdy chová účelně pro sebe a možná už bychom se měli bavit o tom, zda je jeho existence pro nás výhodná a logická.

Chápu všechno, co tady bylo řečeno. Je to sice neobvyklý postup, jistě, ale neznamená to, že je pro nás nepřijatelný. Myslím si, že snaha pana hejtmana je dobrá a že ví, co chce. Pojďme a vyřešme tento problém do budoucna nějakým celkovým postupem, aby už k této situaci nedocházelo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Bayerové. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: V České republice byly převedeny tisíce objektů ze státu na jiné instituce. Takový zákon samozřejmě existuje, který tyto instituce převádí. Já poslouchám a vyslechl jsem, že tento zákon schvalujeme proto, že se obtížně jedná s úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. V tom případě bych chápal, abychom změnili úřad zákonem nebo ho případně zrušili. Nebyl tu a v té době bylo provedeno docela hladce hodně převodů. A ne že budeme převádět nějaký barák v Pardubicích a kvůli tomu budeme dělat nový zákon.

Připadá mi naopak, že problém vzniká tím, že se na to dělá nový zákon. Pokud nějaký úřad v Pardubicích nepracuje, tak jak má, tak ať hejtman dělá to, co dělají normálně lidi, že vede příslušné ministerstvo k tomu, aby vedlo úřad k pořádku. Mně už to začíná připadat, a slyším to čím dál častěji, že tento úřad v podstatě ztěžuje převody státního majetku právě proto, aby odůvodnil svou existenci. Už tomu jinak nerozumím. Pro tento zákon nemůžu hlasovat a jsem rád, že někdo navrhl ho zamítnout, abych mohl hlasovat kladně.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Pospíšilovi, dalším přihlášeným je pan senátor Karel Schwarzenberg.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, pane hejtmane, slovutný Senáte, naprosto chápu hejtmana Pardubického kraje, že je pomalu netrpělivý, poněvadž se nepodaří nakládati s věcmi, které by potřeboval, a byly věci, které stát nepotřebuje, předány do správy Pardubického kraje.

Ovšem háček je tady, že má být zase jednou zvláštní zákon, když je zaplevelen český právní řád už dostatečně. Chtěl bych na to upozornit. Během poslední dvou měsíců, co jsem jezdil českými kraji, všude za mnou přicházeli lidé, kteří se bezvýsledně soudí také deset let, ba někdy déle, se státem o svůj majetek a nedaří se jim dostati se ke svému právu, ke svému majetku.

Snad když jednou kraj a politické útvary cítí, jak s odpuštěním nesmyslně uspořádaný je náš právní řád v této věci, jak je nemožné dostati včas, a jak paní kolegyně říká, dle zdravého selského rozumu, od státu věci zpátky, snad přijmeme konečně zákon, který by věci řešil. Ovšem ne jenom ve prospěch jednoho kraje, jedné osoby, jednoho útvaru, ale který by konečně řešil tyto věci pro všechny občany tohoto státu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Schwarzenbergovi. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Žák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Žák: Hezké dopoledne, vážený pane předsedající, vážený pane hejtmane, kolegyně, kolegové, nic nového tady neřeknu. Připojuji se k tomu zamítnout. Zákon z mého pohledu je něco, co nastavuje ta nejobecnější pravidla, jak se má chovat společnost, jak to má fungovat. Jestli budeme přijímat ke každému převodu jednotlivé budovy zákon, samostatný zákon, pak naše činnost nemá vůbec žádný význam. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Žákovi. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Končím tedy rozpravu a požádám předkladatele pana hejtmana Martínka, aby se nám vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane hejtmane, máte slovo.

Radko Martínek:Děkuji. Dámy a pánové, vážené senátorky, senátoři, mně se samozřejmě také nelíbí tento systém, který je nutné zvolit, ale dovoluji si vás upozornit na to, že skutečně 10 let, 10 let se pokouším ne já, ne reprezentace, která v této chvíli řídí Pardubický kraj, ale všichni moji předchůdci se snaží naplnit to, co bylo řečeno na začátku reformy veřejné správy. A sice, že tato budova přejde do bezúplatného a bezpodílového vlastnictví na Pardubický kraj a město Pardubice.

V této chvíli tuto budovu využívá ze dvou třetin město Pardubice a Pardubický kraj. Je to celkem 107 úředníků z Pardubického kraje, 75 úředníků je města. Pokud se týká všech státních institucí, je to dohromady 88 úřadníků.

Budova vypadá takto: Je to propojený komplex, který je propojený chodbami. Je to jedna budova. Nevím, jak bych to měl jinak říci. Samozřejmě jsme jako všichni mí předchůdci jednali o tom, abychom to směnili rozumným způsobem. My převádíme nebo chceme převést bezúplatně na stát budovy, které jsou ne někde na okraji města, ale ve středu. Jsou to tyto budovy, které jsme opravili my ze svých prostředků Pardubického kraje. V těchto budovách je celkem 130 míst pro úředníky. Tzn. v této chvíli má stát zajištěno 88 míst, 130 míst pro úředníky jim nabízíme. Tzn., že v žádném případě na tom stát nebude tratit.

Stav je vyvolán tím, že Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, tam jsem i já jednal s generálním ředitelem, jednal jsem s krajským ředitelem. Oni díky systému, který je u nás zaveden, tak nemají šanci to na nás převést, protože musí provést, nakonec jsou tady kolegové ministři a další, kteří dobře vědí, jakým způsobem je to řešeno.

Stát jestli chce převést cokoliv, tak musí vyzvat veškeré své instituce, a jestliže ty instituce tam mají jakékoli svoje zařízení, tak nemůžou říci, že je to nepotřebný majetek, a tudíž stát ten majetek nemůže převést. A v tom je celý problém.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane hejtmane. Opravu vás žádám, abyste se zklidnili. Máte možnost si věci vyříkat v kuloáru. Dbejte úcty k tomu, kdo tady vystupuje. Děkuji.

Radko Martínek:Samozřejmě rozumím všem vašim připomínkám, nicméně nemohu souhlasit s tím, že je to otevření jakékoli Pandořiny schránky nebo něco výjimečného, protože stejným způsobem byly všechny budovy na kraje převedeny. Tzn. všechny nemocnice, všechna zařízení, školy byly převedeny zákonem, úplně stejným zákonem, jako je tento. Není to vůbec nic mimořádného, nic nového. Původní zákon, který byl výčtový, kde byly výčtově převedeny budovy, nemůžeme použít, protože to byl výčtový zákon. Jinak ten zákon je úplně stejný. Úplně stejný jako ten, který převáděl budovy původně. A já chci jenom podotknout, že původně v tom, když se připravovala reforma veřejné správy, tak zcela logicky bylo uvažováno s tím, že tento komplex jedné budovy nebudou dvě budovy. Ale právě proto, jaký máme systém, tak to udělat nejde.

Velmi si vážím pana senátora Stříteského. Nemyslím si, že je to jeho prohra, já myslím, že je to výhra nás všech v Pardubicích, pokud budete tak laskavi a přes veškeré tyto výtky budete hlasovat pro tento zákon.

My teďka hodně hovoříme o tom, jestli máme šetřit a jak nakládat s veřejnými prostředky. Vážené dámy a pánové, toto je o tom, aby šetřil prostředky jak kraj, tak samozřejmě město, tak samozřejmě i stát, to znamená, aby měly soustředěny instituce v jedněch budovách. My totiž v této chvíli musíme paradoxně pronajímat budovy od soukromníků, platit tam nájmy, a přitom máme vlastně budovu, která je před námi a je bezprostředně s námi spjata.

Podle mého názoru je to zákon, který řeší zdravý rozum. Že bohužel zdravý rozum nelze řešit u nás tím způsobem, jakým by to bylo normální, to znamená dohodou, tak za to nemůže určitě Pardubický kraj, ale je to prostě smutná skutečnost toho systému, který u nás v této chvíli reálně existuje.

A já vám musím bohužel s politováním říci, že pokud tento zákon nebude schválen, tak nikdy, podle mého názoru, dokud se nezmění celá série zákonů – a to, jak dobře víte, není vůbec záležitost jednoduchá – tak nikdy se nedostane tahle budova tam, kde by měla být, to znamená na Pardubický kraj a na město Pardubice, protože znovu upozorňuji, že město Pardubice ji bude využívat stejně jako kraj, nota bene kraj nebude od něho chtít žádné nájemné. To znamená, že je to vlastně pro občany, protože občané nerozlišují, jestli nějaký úřad je kraje a nebo magistrátu, ale budou to mít v jedné budově a budou to mít tak navždy, protože jsme řekli, že to zajistíme věcným břemenem.

Velmi vás prosím, jestli byste byli tak laskavi a přes všechny výhrady, které samozřejmě chápu, abyste podpořili tento zákon, protože je to zákon o zdravém rozumu a rozumném hospodaření s veřejnými prostředky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu hejtmanovi. Požádám pana senátora Víchu …

Senátor Jaroslav Kubera: Technická poznámka.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Technická poznámka neexistuje.

Senátor Jaroslav Kubera: Technická poznámka existuje.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Neexistuje. Pane senátore Kubero, jmenuje se to faktická poznámka.

Senátor Jaroslav Kubera: Dobře, faktická, omlouvám se.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: A má to být k průběhu schůze, ne k vlastnímu jádru toho, co tady bylo řečeno. Pokud chcete mluvit, ať se přihlásí předseda klubu s právem přednostním.

Senátor Jaroslav Kubera: Dobře, já mu to řeknu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: V tuto chvíli hovoří pan senátor Vícha jako garanční zpravodaj.

Senátor Petr Vícha: Milé kolegyně, vážení kolegové, nejkratší zákon a tolik emocí a tolik vystupujících!

V diskusi vystoupilo celkem 12 senátorek a senátorů, z nichž jeden opakovaně. Dalo by se to vše shrnout do toho, že většina cítí, že věcně je toto řešení správné, vyřeší to problémy v kraji i v městě Pardubice, je to řešení efektivní. Ale není to řešení optimální a z hlediska legislativy poněkud nešťastné a nemělo by se takto opakovat.

Byly tady i velmi rozumné návrhy na to, abychom se do budoucna … (Velký hluk v jednací síni, diskutující senátoři mezi sebou.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Přátelé, nezlobte se na mne, já chápu, že vás budovy v městě Pardubice vzrušují natolik, že je diskutujete, ale pak opravdu běžte si to říci někam jinam a dbejte trochu na nějakou kulturu. Děkuji.

Senátor Petr Vícha: Děkuji. Skončil jsem v půlce věty, kterou jsem chtěl říci, že je tady možná určitá shoda v tom, že do budoucna by se měly upravit zákony týkající se hospodaření s majetkem, který spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, protože zřejmě tento příklad na to ukazuje. I při dobré vůli, kdy by úřad chtěl převést tento majetek na Pardubický kraj, tak to nemůže učinit, pokud nezíská souhlasy či prohlášení o nezbytnosti pro všechny ostatní státní složky a ostatní státní složky nemají ten zdravý selský rozum, protože když tam mají dva úředníky, no tak řeknou: Tento majetek není nezbytný, přestože se jim nabízejí jiné budovy, kde by měly míst ještě víc. V takovémto byrokratickém světě bohužel v tuto chvíli žijeme.

Závěrem už jen tolik, že zazněl návrh na schválení z výboru, a ten si také byl vědom toho, že to není řešení optimální. A v diskusi zde zazněl i návrh na zamítnutí tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji. Pane senátore Schwarzenbergu, pro vás platí totéž, co pro pana senátora Kuberu. Buď řeknete faktickou poznámku, která se týká průběhu schůze, nebo ať za vás mluví předseda klubu s právem přednostním, takže se laskavě odhlaste. Jste přihlášen do obecné rozpravy. (Senátor Karel Schwarzenberg se odhlašuje.) Děkuji.

Dámy a pánové, byly podány dva návrhy, návrh schválit a návrh zamítnout. Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat v pořadí schválit a pak posléze zamítnout, pokud nebude přijato schválit.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 36, proti bylo 13. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Milan Štěch.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste diskusi buď ukončili, nebo v ní pokračovali mimo Jednací sál.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb.,

o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění

některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech,

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách

a o změně a doplnění dalších zákonů

(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 250. Návrh uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy paní Miroslava Kopicová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová: Dobrý den. Pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já před vás dnes předstupuji se zákonem, který připravilo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a předložilo ho v únoru 2009 do PS. Je to vládní návrh, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o pedagogických pracovnících upravuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka, pro výkon činnosti ředitele školy a školského zařízení a stanoví systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, včetně obecných zásad jejich kariérního růstu. Navržená novela, předložená začátkem loňského roku, reagovala především na podněty z praxe a řešila nejdůležitější problémy, které se vyskytly během čtyřleté aplikace zákona. Šlo zejména o problematiku nekvalifikovaných pedagogických pracovníků, o pracovní dobu pedagogických pracovníků a nebo o problematiku přespočetních hodin a způsobu jejich odměňování.

Poměrně výrazné změny byly v tomto zákoně navrženy také v oblasti odborné kvalifikace pedagogických pracovníků a cílem této změny bylo zajistit co největší prostupnost mezi jednotlivými kategoriemi pedagogů.

V průběhu projednávání novely zákona v PS byla z návrhu zákona všechna ustanovení týkající se odborné kvalifikace a určitým způsobem změněno také ustanovení upravující pracovní dobu a přespočetné hodiny pedagogických pracovníků. Dále byla z návrhu vypuštěna ustanovení, která měla řešit problematiku nekvalifikovaných pedagogických pracovníků, neboť tento problém se již částečně vyřešil samostatnou novelou zákona z konce loňského roku, která byla publikována již ve Sbírce zákonů pod č. 422/2009 Sb. Ta prodloužila termín pro zahájení studia nekvalifikovaných pedagogů o dalších pět let, tj. do konce roku 2014, a ministerstvo školství již připravilo program na doplnění těchto kvalifikací financovaných ze strukturálních fondů.

I přes výše uvedené změny ministerstvo školství stále podporuje schválení této novely.

Je nutno se dále zmínit o tom, že k návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících byl v PS po dohodě s ministerstvem školství připojen také poměrně zásadní návrh změny zákona č. 111/1998 Sb., tedy zákona o vysokých školách. Navrhuje se v něm nově vytvořit vedle matriky studentů, kterou zná dosavadní právní úprava, také registr docentů a profesorů, který by obsahoval informace nikoliv o všech zaměstnancích vysokých škol, ale o pracovních poměrech, délce týdenní pracovní doby u docentů a profesorů. Cílem vytvoření tohoto registru je získání informací pro rozhodování akreditační komise, zejména pro udělení či neudělení souhlasu s akreditací nově navrhovaných studijních programů, ale také pro udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola.

Navrhovaná právní úprava řeší problém, kdy v důsledku absence informací o skutečném rozsahu a počtu pracovních poměrů akademických pracovníků v kategorii docent a profesor, kteří jsou garanti těchto programů, dochází k devalvaci úrovně vysokoškolského vzdělávání. Prakticky je nemožné zamítat žádosti o akreditace stále dalších a přitom oborově velmi příbuzných studijních programů a studijních oborů a žádostí o udělení státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola, a to z důvodů velmi obtížně doložitelných údajů o nedostatečném personálním zabezpečení.

Nově se zavádí v této novele také tzv. garant kvality a rozvoje studijního programu, který bude mít také podstatný vliv na posuzování nových studijních programů akreditační komisí.

Bližší vymezení požadované působnosti garanta studijního programu, počet studijních programů a studijních oborů, které bude muset garantovat jeden docent, resp. profesor, požadavky na tvůrčí činnost garantů v závislosti na typu studijního programu či další parametry, si stanoví pro jednotlivé oborově příbuzné studijní programy akreditační komise ve svých kritériích pro posouzení žádostí o akreditaci studijních programů.

Ostatní navrhované změny zákona o vysokých školách napravují chyby, ke kterým došlo přijetím zejména zákona č. 110/2009 Sb., kterým se mění zákon o podpoře výzkumu a vývoje.

I když jde ve všech případech o odstranění legislativně technických chyb, jde o významný krok, neboť bez jejich odstranění by například došlo ke zrušení podmínek, za kterých mohla být až dosud z kapitoly ministerstva školství financována a poskytována dotace soukromým vysokým školám na stipendia přiznaná studentům v případě zvláštního zřetele hodných, tedy hovořím o tzv. ubytovacích stipendiích. Také s tímto návrhem ministerstvo školství souhlasí a podporuje jej.

Před dnešním jednáním o návrhu tohoto zákona Senátu jsem byla, vážené paní senátorky a páni senátoři, upozorněna, že zde může být podán pozměňovací návrh na Poslaneckou sněmovnou schválené znění § 23 novely. Tento paragraf řeší fond pracovní doby a vztah tzv. přímé pedagogické činnosti a prací souvisejících s přímou pedagogickou činností.

Prosím vás z čistě procedurálních důvodů, aby tento pozměňovací návrh nebyl schválen. Pokud by byl přijat, příloha by se vrátila zpět do PS. To by automaticky vzhledem ke konci volebního období poslanců znamenal její faktický konec a tak nepřijetí mnoha pozitivních změn v zákoně o pedagogických pracovnících i v zákoně o vysokých školách, o kterých jsem právě hovořila.

Já již nyní připravuji podání samostatné novely § 23 zákona o pedagogických pracovnících tak, aby tato materie, tedy fond pracovní doby a vztah přímé a nepřímé pedagogické činnosti, mohl být zodpovědně hlasován zvlášť.

Prosím vás ještě jednou, paní senátorky, páni senátoři, o laskavé posouzení tohoto zákona a o podporu předloženého návrhu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní ministryně, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 250/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hálek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Tento zákon se skládá, jak už bylo řečeno, ze dvou částí. První část tvoří novela zákona o pedagogických pracovnících a druhou novela zákona o vysokých školách. Cesty obou těchto částí, než zákon doputoval do Senátu, byly také rozdílné. Zatímco jeho první část byla předložena vládou již 17. února 2009, to znamená před více než 13 měsíci, druhá část, tedy zákon o vysokých školách přišel do PS nedávno. Ale zato ve dvou verzích, které se liší pouze předkladatelem návrhu. Byl to jednak návrh poslanců Waltra Bartoše a Milana Bičíka, který ještě leží v PS a již není šance jej v PS projednat, je to sněmovní tisk č. 1046. A jednak i jako součást zákona, který dnes projednáváme, je to sněmovní tisk č. 746 a senátní tisk č. 250.

Na 75. schůzi PS dne 17. března 2010 byl s návrhem zákona vysloven souhlas, ve znění schválených pozměňovacích návrhů, když se pro něj v hlasování vyjádřilo 148 poslanců ze 162, nikdo nebyl proti.

Dovolte mi stručně se zmínit o první části zákona o pedagogických pracovnících. Paní ministryně už toho tady hodně řekla, takže já bych jen některé věci doplnil.

Během projednávání byly ze zákona vypuštěny novelizační body týkající se kvalifikačních předpokladů. Z původní předlohy zůstalo jen její torzo.

Celkem se jednalo o 27 z původních 58 bodů. Zákon vedle změn legislativně technických a úprav formulační povahy zavádí novou úpravu pracovní doby pedagogických pracovníků. Konkrétně jde o vyjádření tradiční praxe, kdy učitelé tráví na pracovišti pouze část své pracovní doby a zbytek mohou věnovat tzv. přípravě třeba i mimo pracoviště, to znamená doma či jinde.

Dále došlo k rozšíření výjimek z požadavků na odbornou kvalifikaci. Podle ustanovení § 22 zákona byl zařazen nový odstavec č. 3 článek 1, bod 20 vložený sněmovnou splní pedagogický pracovník kvalifikační předpoklad, pokud alespoň 51% stanovených hodin vykonává přímo pedagogickou činnost, pro kterou má odbornou kvalifikaci. Dále jsou stanoveny předpoklady pro výkon pedagogického pracovníka, o tom už paní ministryně hovořila.

V § 23, odstavec 1 je definováno, že týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti stanoví ředitel školy nebo školského zařízení. V Poslanecké sněmovně se do tohoto paragrafu dostal problematický pozměňovací návrh, který ve stručnosti upravuje placený příplatek za suplování, i když není odučen celý úvazek. Tato změna představuje finanční zátěž pro školy, obzvláště když si uvědomíme, že za odsuplovanou hodinu obdrží pedagogický pracovník vyšší částku než za tzv. přímou pedagogickou činnost.

Druhou část zákona tvoří, jak už bylo řečeno, novela zákona o vysokých školách, která zavádí mimo jiné institut garanta kvality a rozvoje studijního programu a dále registr docentů a profesorů. Brání, jak se lidově říká, existenci tzv. létajících profesorů a problémových garantů a akreditovaných studijních programů. Umožňuje to zařazení nového odstavce § 70, který říká, že pouze profesor nebo docent, který je akademickým pracovníkem příslušné vysoké školy může garantovat kvalitu a rozvoj studijního programu uskutečňovaného danou vysokou školou nebo její součástí. Bližší vymezení požadované působnosti garantů, počet studijních programů, které bude garantovat tentýž docent nebo profesor stanoví akreditační komise.

A druhý bod je § 87 – je vloženo nové písmeno j) a ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy vede zejména pro účely akreditací v elektronické podobě registr docentů a profesorů zaměstnaných na veřejných a soukromých vysokých školách. Strukturu informační databáze a její technické podmínky stanoví ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, stejně jako lhůty, v nichž vysoké školy oznamují změny o údajích.

Navrhovaný registr napomůže eliminovat rozmáhající se fenomén, jak už jsem řekl, létajících profesorů. Takový registr dosud neexistuje a ten by měl vést ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a poskytovat jeho údaje akreditační komisi například pro účely posuzování žádostí o akreditace.

Vedle zavedení institutu garanta kvality, studijního programu a registru docentů a profesorů jsou zde ještě další změny. Zde se upravuje § 47b), který se zabývá zveřejňováním závěrečných prací o povinnost zaznamenat také průběh obhajoby i disertační diplomové, bakalářské a rigorózní práce. Tento paragraf vznikl, jak již víte, po zmatcích a neblahých zkušenostech, které byly na fakultě právnické školy v Plzni.

Dále tento zákon umožňuje doručit rozhodnutí o vymezení poplatku spojeného se studiem studentovi i jinak než do vlastních rukou. Návrh zákona počítá s nabytím účinnosti k prvnímu dni druhého kalendářního měsíce, následujícího po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Dámy a pánové, druhá část tohoto zákona je pro vysoké školy poměrně důležitá, ale stejně jako paní ministryně mám vážné obavy, že při vrácení zákona s pozměňovacími návrhy, resp. neschválením tohoto zákona se tento zákon už nestihne v Poslanecké sněmovně projednat a tím dojde k oddálení pravidla, které by napomohlo zvýšit kvalitu vysokých škol. Proto jsem doporučil našemu výboru výše uvedený zákon schválit. Myslím si, že jste vnímali slib, který nám zde řekla paní ministryně, že už pracuje na novele tohoto zákona, který by § 23 eliminoval.

Dovolte mi, abych přečetl 109. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 15. schůze konané dne 13. dubna 2010 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů – zákon o vysokých školách – ve znění pozdějších předpisů. Je to, jak už jsem říkal, senátní tisk č. 250.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po uvedení návrhu zákona Ing. Petrem Špirhanzlem, náměstkem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR a po zpravodajské zprávě senátora Jana Hálka, prvního místopředsedy výboru a po rozpravě za prvé výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a za druhou určuje zpravodajem výboru pro projednání v Senátu tisku č. 250 senátora Jana Hálka, podepsán předseda výboru, zpravodaj výboru a ověřovatel výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil s tím spojené činnosti. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není podán, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první vystoupí paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková a připraví se pan senátor Milan Bureš. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Chci vás požádat o podporu této v podstatě krátké navrhované novely. Na začátek mi dovolte být trošičku osobní, ač to není mým zvykem, nicméně jsem jedna z mála těch, kteří měli možnost na vlastní kůži srovnat klady i zápory, požadavky, možnosti i náročnost práce učitele i jiných profesí. A s touto zkušeností říkám, že práce učitele je velmi náročná a čím dál tím náročnější. Ve srovnání s jinými profesemi, kdy výsledek vaší práce závisí přímo na vašich schopnostech a vašem úsilí, se to o profesi učitele a práci učitele vždy říci nedá. Práce učitele totiž závisí také na tom, jaké podmínky má učitel vytvořeny pro svou práci. Závisí i na atmosféře, jaká je ve škole, v té které konkrétní škole a závisí i na tom, jak se vám ve třídě žáci, ale i s rodiči poskládají. A podle toho je učitel ten který rok, ten který den úspěšný či neúspěšný. Nicméně práce učitele je krásná a znova opakuji, mám srovnání. Je krásná v tom, že je tvořivá. V každém okamžiku je jiná a je to také práce, která směřuje do budoucnosti. Na práci učitelů, na podmínkách, které mají, závisí do vysoké míry i naše budoucnost, budoucnost naší země. Zní to možná pateticky, ale je to prostě tak.

Proto je potřeba učitelům vytvářet odpovídající podmínky. Proto je potřebné učitele dobře ohodnotit. A tady si dovolím odvolat se na klasika. T. G. Masaryk říkal, že je špatný stát, který platí léta své generály než učitele. A myslím, že ještě v tomto máme docela velký dluh.

Ale k návrhu samotnému. Krátká novela, kterou projednáváme, řeší především problémy, tak jak vznikly v praxi. O tom hovořila paní ministryně. Chci se zastavit v této věci především u dvou bodů.

Za prvé. K pracovní době pedagogických pracovníků. Běžně uplatňovanou praxí bylo, že u pedagogických pracovníků se požaduje přítomnost na pracovišti zaměstnavatele v době, kdy je tato přítomnost nezbytná a ve zbývající části si pedagogický pracovník pracovní dobu rozvrhuje sám. V jeho dispozici je i určení místa výkonu práce. Navržené znění § 22a odst. 3 předpokládá možnost, aby se ředitel školy s pedagogickým pracovníkem dohodl na jiném místě výkonu práce, než je pracoviště zaměstnavatele, pokud nejde o výkon přímé pedagogické činnosti.

Tento návrh lze ale těžko považovat za speciální úpravu ve vztahu k zákoníku práce, protože § 2 odst. 4 zákoníku práce definující závislou práci, uvádí, že jde mj. o práci vykonávanou, a teď cituji „v pracovní době nebo v jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném dohodnutém místě“. Návrh novely zákona č. 563/2004 Sb. se tedy v tomto nijak neodchyluje od platné úpravy obsažené v zákoníku práce.

Speciální zákonná úprava by měla umožnit ponechat na vůli samotným pedagogům, na kterém místě a v jaké době budou vykonávat část svých pracovních povinností, které nevyžadují jejich přítomnost na pracovišti zaměstnavatele. Tvůrčí povaha pedagogické práce prakticky znemožňuje předvídat, jaká místa bude pedagog využívat v rámci výkonu prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. Snaha vymezovat dohodou přesně určená další místa výkonu práce, než je pracoviště zaměstnavatele, by proto v praxi přinášela zbytečné problémy a bezdůvodně omezovala prostor daný liberální úpravou pracovněprávních vztahů, čímž myslím současný zákoník práce.

Taková úprava je podle našeho názoru přiměřená ve vazbě na mechanismus, podle kterého si místo výkonu nepřímé pedagogické činnosti stanoví sám pedagogický pracovník, neboť po zaměstnavateli v řadě případů nebude možné spravedlivě požadovat, aby nesl náklady s tím spojené.

To již hovořím o dalším ustanovení, kde náklady spojené s výkonem práce mimo pracoviště a mimo zaměstnavatele nese pracovník.

Na druhou stranu navržená úprava precizuje, že zaměstnavatel nenese pouze náklady spojené s volbou jiného místa výkonu práce.

Ještě k vymezení přespočetných hodin. Návrh změny bere v úvahu ustanovení § 348 odst. 1 zákoníku práce, kde jsou uvedeny doby, kdy zaměstnanec sice nepracuje, ale které se jako výkon práce posuzují. Toto ustanovení se běžně aplikuje např. při prosazování výkonu práce přesčas. Není zde žádný rozumný důvod, proč by v případě pedagogických pracovníků a posuzování rozsahu jimi vykonávané přímé pedagogické činnosti, měla být vyloučena působnost § 348 zákoníku práce.

Chtěla bych tedy z těchto důvodů, kde jsem trošičku předjímala to, co zde bylo avizováno jako pozměňovací návrh, vás přesvědčit o tom, že navrhované znění, jak je navrženo, je v pořádku. A chtěla jsem vás tímto přesvědčit o tom, abyste souhlasili, abychom schválili návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

Dalším argumentem je záležitost tzv. létajících profesorů. Je to věc, která se dotýká kvality vzdělávání. Ale o tom hovořila jak paní ministryně, tak pan zpravodaj. Ještě bych chtěla na podporu své žádosti ke schválení novely, tak jak nám byla postoupena PS, dodat, že je to novela, která se bytostně dotýká pozice učitele jako zaměstnance. Tuto novelu podporují školské odbory, jejichž prioritním úkolem je chránit pozici zaměstnanců. Doufám, že i to je pro vás důležitý argument. Děkuji ještě jednou za podporu této novely.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Milan Bureš. Připraví se pan senátor Zdeněk Janalík.

Senátor Milan Bureš: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové, mám trošku rozdílný názor, proto možná má pozice bude o něco ztíženější. Já si především myslím, že je špatně, že k nám přichází zákon, jehož přílepkem – zákon o pedagogických pracovnících – je zákon o vysokých školách. Z toho důvodu, že do určité míry staví proti sobě zájmy vysokých škol a na druhou stranu zájmy regionálního školství, tzn. zájmy základních a středních škol.

My se tady často školstvím zaštiťujeme, rádi bychom, aby to tam fungovalo co možná nejlépe. Máme to ve volebních programech, ve volebních slibech. Ale mám pocit, že právě zmiňovaný § 23, tzn. změna otázky, jak počítat přesčasovou práci učitelů, je změnou, která školám vůbec nepomůže.

Dosavadní praxe je následující, že učitel přesčasovou práci dostal zaplacenou pouze tehdy, když odučil svůj týdenní stanovený úvazek. Změnou, která prošla v rámci jednání v PS na základě, myslím, že paní poslankyně Zelenkové a na základě doporučení odborů, znamená, že nyní přesčasovou prací bude každá hodina, přestože ten učitel si svůj týdenní úvazek neodučí. Zároveň je v novele řečeno, že to nemá žádný vliv na státní rozpočet, tzn., že peníze navíc k zaplacení přesčasů práce musí ředitel školy hledat samozřejmě v nenárokových složkách.

Uvedu vám konkrétní příklad, co to bude znamenat na škole, která má zhruba 30 pedagogických pracovníků, zhruba 400 dětí – nechal jsem si vytáhnout ze statistiky z roku 2009, kolik takových hodin by se měla podle toho nového škola zaplatit. V případě této školy, a mluvím z vlastní praxe, je to 200 hodin, protože přesčasová hodina je podle zákoníku práce, zvláště pro pedagogické pracovníky, stanovena tak, že přesčasová hodina se platí 200 % navíc. Je tam příplatek 200 %. Vezmu-li, že plat učitele kolem 20 tis., přepočtený na počet hodin odpracovaných, nikoliv odučených, tak mu jedna hodina vychází 135 Kč. V případě přesčasové hodiny to dělá, když to spočítáte, 400. Jestliže škola, o které jsem mluvil konkrétně, má 200 hodin, které by měla tímto způsobem zaplatit, je to 80 tis. Kč za kalendářní rok. Kde to má vzít? Samozřejmě, že sníží odměny a sníží osobní příplatky, ten ředitel. Tohle opatření jde proti školám.

Mohu vzít v potaz slib paní ministryně, že se pokusí toto řešit, že připravuje novelu. Vzpomeňte si ale, kolik ministrů nám slibovalo, že toto máme nutně přijmout, že není čas, že to padne pod stůl a že to změní. Nebyli to jen ministři, byli to i poslanci se svými návrhy. A co se stalo?

Jsme v předvolební době a sliby mají svoji váhu. V tomto případě je to namířeno proti školám. Proto říkám, že souběh těchto dvou novel – zákona o vysokých školách, který chápu a podporuji ho, ale zároveň tento zásah poslanců – vládní novela toto vůbec neobsahovala – je protichůdný a staví nás to do role těch, kteří mají rozhodovat. Máme skutečně podpořit zákon, který zhoršuje platové podmínky pedagogických pracovníků ve škole, pokud to uděláme a dnes schválíme?

Pozměňovací návrh, který byl tady zmíněn a zřejmě jich bude víc, pokud jde o mne a přejdeme do podrobné rozpravy, mění můj návrh pouze § 23, to je otázku odměňování učitelů v rámci přesčasové práce a vrací ji do současné podoby, do podoby vládního návrhu. Nemyslím si, že by byl čas tak napnut, poslanecká schůze bude ještě v květnu a pokud budou chtít a my jim to tam vrátíme s pozměňovacím návrhem, tak to projednají.

Nemohu podpořit navrhovaný zákon v tomto znění, jak přišel z Poslanecké sněmovny, musím se postavit na stranu základních a středních škol. Možná u středních škol to bude ještě větší problém, jak se s těmito mzdovými nároky navíc vypořádat. Každý ředitel potřebuje ocenit práci učitele, který pracuje navíc. V rámci probíhající reformy, v rámci nabídky nepovinných a volitelných předmětů a dělených hodin vzrůstají nároky na mzdové prostředky. Mám pocit, že se stále více dostáváme do situace, kdy reforma je v rozporu s ekonomickými možnostmi a situací, která existuje. Tímto opatřením, pokud to dnes přijmeme, to ještě zhoršíme. Prosím vás o to, abyste to dobře zvážili. V mém případě nejde o nic jiného než propustit návrh do podrobné rozpravy, kde bych rád uplatnil jediný pozměňovací návrh týkající se úpravy přesčasové práce pedagogů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Janalík, připraví se pan senátor Krejča.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, přiznám se, že jsem velmi na rozpacích. Stejně jako kolega Bureš považuji za naprosto nešťastnou skutečnost, že v rámci jedné normy jsou předkládány k řešení dvě zcela odlišné oblasti. Zatímco novela zákona o vysokých školách je naprosto bezproblémová a potřebná, novela zákona o pedagogických pracovnících je potřebná, ale nese sebou řadu problémů. Nebudu opakovat to, co tady zaznělo jak z úst paní ministryně, tak z úst pana senátora Hálka jako zpravodaje i pana senátora Bureše. Je tam spousta věcí, které jsou nesmírně důležité a potřebné pro pedagogické pracovníky. Vyzvedl bych například úpravu pobytu učitelů na pracovišti, která vždycky fungovala tak, jak fungovat má a kterou tato novela upravuje. Pro atmosféru ve škole je to nesmírně důležité, protože učitelská práce není o osmihodinovém pobytu na pracovišti.

Na druhou stranu je tam několik věcí, které jsou na hraně, například prodloužení doby pro pedagogické pracovníky bez potřebné kvalifikace. Domnívám se, že tyto věci sloužily především pro řešení problémů, které vyvstaly školám při řešení problematiky s vyučujícími cizích jazyků. Jestli jsme se s tím neuměli vypořádat po 20 letech, je to chyba a suplujeme zde něco, co se mělo řešit jinak. Uvádím to pouze jako příklad.

Problém s proplácením přesčasových hodin tady padl. Je to problém, který patří do kategorie zásadních, které tato novela přináší. Myslím si, že práce učitele je náročná – s tím se všichni ztotožníme a je nutné vytvořit podmínky a atmosféru ve škole, a také aby učitelé byli dobře zaplaceni. S tím budou také všichni souhlasit. Obávám se, že právě § 23 přináší problém, který sebou nese nebezpečí narušení atmosféry, protože peníze budou vyplýtvány několikanásobně na hodiny, které jsou již zaplaceny a budou chybět na to, aby je dostali lidé, kteří dětem dávají ze sebe více než je nutno, co jim ukládají základní povinnosti. Nemluvím jen o práci navíc, ale o tom, jakým způsobem vyučují. Atmosféra může být velmi problematická. Nároky na zvýšení rozpočtu kapitoly ministerstva školství nebyly nárokovány, tak to může vést k tomu, že bude obrovská demotivace lidí. Pro mne jako učitele by bylo mnohem výhodnější odučit v rámci svého úvazku 23 hodin týdně, když mi odpadne 13 hodin. Když začátkem května maturanti odejdou a zbude mi 10 hodin; 13 hodin budu mít k dispozici a budu je mít smluvně zaplaceny, dostanu zaplaceny znovu mnohonásobně více, ale na úkor mých kolegů. Přispěje toto k dobré atmosféře ve škole? Nemůže to k tomu přispět, protože ti, kteří budou mít smůlu, že nebudou učit například v maturitních ročnících, budou dělat za menší plat. Nemluvím vůbec o tom, že tam budou vykonávat práci v rámci osnov nebo školského vzdělávacího programu tak, jak se má. Když bude suplovat například tělocvikář matematiku a nebude mít na to aprobaci, nebude asi taková úroveň, jaká má být. Tím jsem se však nechtěl dotknout jakéhokoli oboru.

Učitelům bychom měli vytvářet podmínky jinak. Neměli bychom je platit tímto způsobem. Jestliže si vezmeme, do jaké míry je snižována část nenárokových složek, do jaké míry je nemožné zaplatit učitele za to, že dělají svou práci nadstandardně, tak tato skutečnost bude ještě v tomto směru tyto možnosti omezovat.

Proto říkám, že jsem na rozpacích. Zde proti sobě stojí strašně důležité věci a rozhodování je těžké. V tomto okamžiku ještě nejsem rozhodnut, jak budu hlasovat, protože mám pocit, že vždycky zásadní argument je, že nic jiného nezbývá než souhlasit, byť víme, že se stala někde chyba.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miroslav Krejča, připraví se pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, jsem autorem druhého pozměňovacího návrhu, který je širší než návrh kolegy Bureše. Stručně okomentuji první a třetí bod pozměňovacího návrhu, protože o druhém se výstižně vyjádřil jak kolega Bureš, tak kolega Janalík a ztotožňuji se s nimi. Vycházím z více než 20leté praxe ze středního a vysokého školství.

Paní ministryně na úvod zmínila historii vládního návrhu novely zákona o pedagogických pracovních. Doplním, že z původního vládního návrhu v rozsahu 12 stran paragrafového textu a 11 stran důvodové zprávy k nám doputovalo 5 stran paragrafového znění (nepočítám do toho přílepek) ve značně zmrzačené podobě. Vládní návrh se mi líbil a neměl bych problémy jej podpořit jako celek.

K pozměňovacímu návrhu. Navrhuji v § 22a vrátit dikci návrhu na původní podobu, to znamená na podobu, která byla obsažena ve vládním návrhu zákona, a to z tohoto důvodu: V této podobě se obávám, že velice brzy by mohlo dojít na řadě školských pracovišť k excesům, že když tam přijdete, najdete tam ředitele, jeho zástupce, školníka a několik kantorů v hodinách, ale jinde nikoho dalšího. Takto škola fungovat nemůže. Úprava ve vládním návrhu zákona, že mimo přímou vyučovací povinnost, si pedagog může s vedením školy dohodnout jiný režim, to znamená na jiném místě a v jinou dobu, je plně postačující a naprosto to odpovídá současné školské praxi. Neříkám, že někdy někde nedochází k excesům, ale jestliže k tomu dochází ze strany vedení škol, nemůžeme připustit, abychom znásobili počet excesů ze strany pedagogických pracovníků, vůči kterým bude muset vedení škol podnikat nějaká opatření tyto rozvolnění rozvrhu tak, aby se nevyplatilo v pauzách mezi odučenými hodinami odcházet a kantor byl k dispozici. Škola není jen přijít do hodiny a odučit, ale je to řada dalších činností, které vyžadují přímý kontakt se svými kolegy a s vedením školy i se žáky. Další možnost je stanovit hodiny nebo dny, kdy na pracovišti bude muset být. Vedení školy tu není od toho, aby běhalo za kantory do hodin a mohlo tak s nimi projednat to, co s nimi projednat musí.

Druhý návrh byl okomentován podrobně kolegy.

Ke třetí části, která se týká přílepku a tzv. létajících profesorů. To není problém docentů, profesorů a jednotlivých vysokých škol, ale systému, který připustil, abychom měli tak velký počet vysokých škol. Máme-li tady tak velký počet vysokých škol a stanovujeme-li si určité procentní kvóty, kolik procent populace musí být protlačeno vysokoškolským systémem, zoufale se nám otvírají nůžky. Na jedné straně lidské zdroje – docenti a profesoři, kteří jediní mohou být garanty nosných studijních předmětů, a pak velké množství škol s velkým množstvím programů z oborů a s velkými personálními nároky na pokrytí klíčových předmětů. To není problém těchto osob. Zavádět registr o nějaké skupině občanů ČR, to se mi nelíbí. Navíc to co je požadováno již existuje. Součástí každé žádosti o akreditaci je příloha H, kde jsou podrobné údaje o garantech předmětu, tzn. i o docentech a profesorech, kde musí být uvedena všechna jejich působení na jiných pracovištích včetně toho, kolika procenty, jsou tam uvedeny doklady o kvalifikaci, praxi a publikační činnosti.

Nakonec k tomuto přílepku. Když se podíváme do současné podoby vysokoškolského zákona, tak zní – cituji: § 21, odst. 1, písm. c) veřejná vysoká škola je povinna poskytovat akreditační komisi a ministerstvu na jejich žádost ve stanovených termínech a bezplatně informace potřebné pro jejich činnost podle tohoto zákona. Totéž ve vztahu k soukromým vysokým školám je uvedeno v § 42, odst. 1, písm. c).

Co nyní chceme zavést formou přílepku, již dávno ve vysokoškolském zákonu zakotveno je, je potřeba to jen využívat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Omlouvám se panu senátoru Lebedovi, ale s přednostním právem nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní ministryně, pane předsedající, dámy a pánové. Právě tak, jako první místopředsedkyně Gajdůšková mám za sebou čtyřletou zkušenost s řízením střední školy a osmiletou pedagogickou praxi. Z té doby si pamatuji, jak probíhá odměňování suplování na střední škole.

Zákon má své problémy věcné a procesní. Pokud jde o věcné problémy, velmi se ztotožňuji s tím, co tady říkal pan senátor Bureš. Je skutečností, že do této chvíle – a bylo to i ve vládním návrhu zákona – probíhá odměňování za suplování teprve poté, kdy profesor splní svůj limit týdenní pracovní doby. Mám-li v úvazku 21 hodin a třída odmaturuje, učím ostatní děti do 21 hodin. Tady se navrhuje, když třída odjede na zájezd nebo odmaturuje, aby každá hodina, kterou odučím, nikoli nad rámec 21 hodin, byla hrazena jako hodina suplovaná. Připomínám, že za suplovanou hodinu jako angličtinářka budu suplovat matematiku, dostanu 400 hodin, zatímco za mé hodiny matematiky dostanu 130 Kč. Nepředpokládá se, že by střední školy dostaly nějaké peníze navíc, musí vystačit s tím, co mají. Jako ředitel školy nebudu mít na odměňování za nadstandardní výkony za velmi kvalitní výkony v oblasti školství. Toto ustanovení považuji za velmi nešťastné. Podotýkám, že vládní návrh zákona je v tomto smyslu mnohem kvalitnější.

K procesní rovině. Má dvě části. Především zákon o vysokých školách je přílepkem, protože neprojednáváme zákon o vysokých školách, ale zákon o pedagogických pracovnících. Proti tomuto zákonu nemám nic, pouze konstatuji, že je to přílepek.

Druhá procesní záležitost je ta, kterou sledujeme celou tuto schůzi, předchozí schůzi i některé zákony, které projednáváme i mimo dobu, která není předvolební. Jsme v situaci, kdy jsme přesvědčováni o tom, že nemáme zákon opravit, že ho máme propustit, protože v PS se cosi stane, je před volbami, byť víme, že PS bude mít ještě jednu schůzi.

Máme ústavou zaručené právo vyjadřovat se podle vlastního vědomí a svědomí. Nejenže máme právo, ale máme právo i povinnost danou naším slibem.

Nerada tady používám takovéto argumenty, na druhou stranu je nutno říci, že argumenty typu schvalte to honem rychle, protože Poslanecká sněmovna cosi udělá, to je podle mého názoru problém Poslanecké sněmovny. Oni ještě jednu schůzi mají. Jestli se na ní nesejdou, tak to je bohužel vina Poslanecké sněmovny nebo poslanců.

Opravdu se velmi obtížně smiřuji s tím, že kvůli takovémuto předpokladu mám být krácena na svých Ústavou zaručených právech. Samozřejmě argumenty chápu, protože se to běžně děje.

Znovu opakuji, že zákon má své roviny procesní i věcné a já bych byla moc ráda, kdybychom zákon opravili v té části, kterou navrhoval pan senátor Bureš, co se týče odměňování přesčasové práce, protože si myslím, že střední a základní školy dostaneme do hodně komplikované situace. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dobrý den. Zmíním něco, co částečně nakousl kolega Krejča. Do našeho školství, do našeho vzdělávacího systému vtrhl okny i dveřmi náš ranný kořistnický kapitalismus, takže zavládla bezbřehá liberalizace, vzdělání se stalo předmětem podnikání a dlužno tedy říci, že podnikání výnosného. Vzniklo nepřeberné množství privátních škol středních i vysokých, které je možno charakterizovat jako prodejny diplomů.

Vstoupí-li student do takové školy, manažer té privátní školy vidí v těch otevřených dveřích těch 50 tisíc školného nebo kolik, a nikoli člověka, kterého je třeba něco naučit. Nároky na studenta jsou limitovány 50 tisíci a nemusí už toho mnoho udělat. Má předplaceno a ten diplom, maturitní vysvědčení, bakaláře, toho dostane.

Projeďte se metrem. Každý třetí poutač vám slibuje, že z vás udělá odborníka na IT nebo vás naučí španělsky nebo vás vzdělá v sociálních vědách. Dostanete bakalářský diplom. Ve Velké Británii je srovnatelné množství vysokých škol jako u nás. Problém je jen v tom, že Velká Británie má podstatně víc obyvatel.

Vzdělávání národa je podle mne příliš, jako třeba lidské zdraví, příliš vzácná komodita, než abychom tam nechali do té míry řádit volnou ruku trhu. Stát by přece jen měl, jako je to u zdraví, trošku kvalitu, standardy kvality hlídat. V průzkumech, když se srovnávají ekvipotentní skupiny mladých a studentů z různých států, úroveň našich studentů stále klesá. Je třeba udělat určité standardy a určitým způsobem limitovat tyto aktivity. Je to žalostné.

Účastnil jsem se veřejného slyšení o státních maturitách a nechuť pedagogických pracovníků a se snesením kvanta argumentů tak, aby státní maturity byly zdiskreditovány, mě trošku zarazilo. Byla by to jedna ze standart, která nám uhlídá úroveň našeho vzdělávání.

Chápu obavy kolegů z dopadu tohoto zákona na střední školy, ale problematika, která se týká vysokých škol, mě trošku pálí víc. Jsem na rozpacích. Zase se stalo to, co jsme už opakovaně kritizovali.

Nasypali jsme zase do jednoho pytle ty hrušky a jablka; přílepky, takže máme před sebou problém. Mě osobně pálí vysokoškolská problematika skoro víc, takže bych zákon podpořil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ještě jednou vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, jen faktickou poznámku. Za prvé na školách nejsou jen maturitní ročníky. Uvedu vám jiný případ. Kantor jde na výuku plavání. Kantor jde na exkursi. Nebo, mohu to dovést do absurdity, kantor si pozve někoho z odborníků, aby udělal besedu, přednášku. V tu chvíli ten kantor nemá, neplní přímou vyučovací povinnost, což znamená, že si nemusel naplnit svůj úvazek. V tom okamžiku každá další hodina, kterou bude učit, mu nebude zaplacena jako přesčasová. Výsledek bude, že kantor když dělá něco navíc proti tomu, co musí, ještě bude potrestán tím, že přesčasová hodina, kterou by měl odučit, která bude potřeba, aby odučil, tak mu nebude zaplacena.

Skutečně tomu nerozumím. Nerozumím tomu, jak se mohou zhoršit platové podmínky učitelů tím, že jim zaplatíme za práci a dobře jim zaplatíme za práci, kterou dělají navíc. Samozřejmě, dokážu si představit, proč to kolegové říkali. Protože počítají s balíkem peněz, který na školách je, a v tom mají pravdu. Ale myslím si, že je naším úkolem, a doufám, že na tom bychom se shodli, aby peníze na školy přišly, aby kantoři mohli dostat zaplaceno odpovídajícím způsobem. Prostě ty peníze tam jít musí. A o to se snažme. Stačí jen přeskládat priority. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Janalík.

Senátor Zdeněk Janalík: Dámy a pánové, pane předsedající, paní ministryně, omlouvám se. Velmi krátce. Samozřejmě to není jen o maturitních ročnících, je to o tom, když já jako matematik pojedu, a to je reálná situace a chtěl bych říci, že vycházím z více než dvacetileté praxe, 13 let jsem dělal ředitele gymnázia, vím, o čem mluvím. Pojedu jako matematik na lyžařský kurs. Všechny hodiny mám zaplacené plus ještě to, co dostanu za výchovnou část, kterou mám navíc. Paní kolegyně Paukrtová jako angličtinářka za mě matematiku supluje. Protože její děcka odjely na ten kurs se mnou, tak ty hodiny do 21 hodin má zaplacené, protože je překážka na straně zaměstnavatele, a pak ještě dostane násobek těch plateb. A to může být na základní škole úplně stejně, jako na střední. To je jedna věc.

Druhá věc, kterou jsem tady chtěl říci, souhlasím s paní místopředsedkyní, mělo by tam být více peněz, protože peníze, které se takto odeberou, pochopitelně se odeberou z nenárokové části. Z tabulkové části, z nárokových složek, na to se nesmí sáhnout. To má učitel jisté.

A chtěl bych říci zase z praxe, že není pravda, když si pozvu jako učitel někoho do hodiny, ta hodina běží, to je moje přímá vyučovací povinnost. To neznamená, já v té hodině nemusím přímo něco vykládat. Jestli to za mě bude vykládat někdo jiný, já tam jsem, tak vykonávám přímou vyučovací povinnost. Nedá se diskutovat. Není pravda, že když půjdu na exkurzi, když půjdu – to normálně vykonávám s tou třídou, jsem s ní a vykonávám přímou vyučovací povinnost. Jestli je to na plaveckém bazénu nebo si pozvu nějakého odborníka do hodiny nebo jsem s dětmi na exkurzi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Milan Bureš.

Senátor Jan Hálek: Budu reagovat na paní místopředsedkyni. Když hovořila o tom, že bychom se měli postarat o to, aby peníze, když už přesčasová práce by měla být takto zaplacena, aby skutečně do škol šly, doufám, že to nemyslí tak, jak to bylo v loňském roce, kdy jsme dvakrát navyšovali základní platy nepedagogických pracovníků a kdy školy v roce 2010 to zcela pokryté nedostaly.

My jsme sice měli v roce 2009 v rámci rozvojových programů zhruba 4,5 miliardy, které šly jen do nenárokových složek pedagogických pracovníků. V tomto roce to není. Teď naprosto reálně hrozí pokles platů pedagogických pracovníků. A tímto opatřením to skutečně ještě zhoršujeme, byl bych rád, kdybyste si to uvědomili. Je třeba o tom mluvit, ale pak je také třeba pro to něco udělat. Mimochodem to zase prosadily odbory – navýšení nepedagogických pracovníků, jejich základních platů. Přeji jim to, ale musí se někdo postarat, aby se to projevilo v rámci rozpočtu školství. A to nebylo. Plně to nebylo, to si troufám říci, sanováno, přestože normativy na žáky vzrostly, ale ne takovou měrou, aby se to vyrovnalo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, jen chci upřesnit jeden fakt, který tady padl. Bylo zde řečeno, že přesčasová hodina pedagogického pracovníka je proti 130 korunám na běžnou hodinu za tu přímou práci je zhruba 400 korun. To není pravda ani náhodou. Počítá se to tak, že je to 1/40 z týdenní mzdy, což činí zhruba 130 % částky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Janalík, připraví se pan senátor Milan Bureš.

Senátor Zdeněk Janalík: Dámy a pánové, já už nebudu zdržovat, jen chci říci, že obecně přece platí, že přesčasová hodina kdekoliv je nad rámec povinné pracovní doby. 40 hodin v jakémkoli zaměstnání, řekněme 23 hodin, ono je to 40 hodin i pro pedagogické, ale z hlediska přímé vyučovací povinnosti 23 hodin např. pro pedagogy.

Tady se jedná o to, platit přesčasovou práci, kdy nebude odpracována základní pracovní doba. A to je podle mého názoru nespravedlivé i vůči ostatním zaměstnancům.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a bude hovořit pan senátor Milan Bureš.

Senátor Milan Bureš: Ono už to trošku vypadá komicky, ale já skutečně počítat umím a vyšel jsem z reálných čísel. Je to tak. Jestliže vezmu průměrný plat pedagoga, který je možná vyšší, ale vzal bych 20 tisíc, a on za měsíc odpracuje určitý počet hodin, podělíme to, tak to u něj skutečně vychází 135 korun. A jestliže hodina přesčasová je plus 200 %, na to stačí snad základy matematiky prvního až pátého ročníku, že to je 400. Samozřejmě, pokud bychom to vztáhli jen na odučené hodiny, v případě učitele to je 22 hodin týdně, tak suma je zhruba dvojnásobná. Ale to logicky nelze, protože i učitel má čtyřicetihodinovou pracovní dobu týdně. Za těmi čísly si stojím a mám to dobře spočítáno skutečně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní se přihlásil pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, v duchu toho, co jsem tady říkal včera, tzn., že každý z nás je na něco odborníkem, věřím, že jestliže pan kolega senátor Janalík a ostatní, kteří tady vystupovali, nebudu jmenovat, pracují ve školství, dokonce tam mnozí z vás pracují stále, takže ví, jak se počítají hodiny, poprosil bych paní ministryni, aby se k této záležitosti vyjádřila.

Mně samozřejmě přijde naprosto nespravedlivé, a nejenom nespravedlivé, ale úplně nesmyslné proti ostatnímu oboru lidské činnosti, aby někdo, kdo neodučí, tedy neodpracuje to penzum pracovní doby, tak jak mají všichni ostatní, tak aby mu bylo mimo to ještě vyplácena nějaká hodnota, která mu podle mého naprosto jasně nenáleží. To je jedna věc.

Nemůžeme míchat tyto záležitosti, které se nám někteří snaží namluvit, že učitelský obor je záslužný, o tom tady nikdo nemusíme diskutovat. Všichni z 81 senátorek a senátorů, není ani jeden, kdo by si to nemyslel, že to je potřebné, že obor je v mnohém a mnohdy někde podhodnocen, to víme také. Ale není možné to vyrovnávat tím, že založíme další nespravedlnost.

Jsem přesvědčen, že tuto záležitost na tyto věci by paní ministryně měla odpovědět. Odstavec, který měníme v bodě prvním, tam asi nikdo z nás problémy nemá, ale odměňování by se mělo vyřešit. Souhlasím s tím, že než poslat nějaký paskvil dál, tak je lépe to tady opravit a nechat sněmovnu, ať dělá také dobře svou práci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní se přihlásil pan předseda klubu ČSSD Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k rozsáhlé rozpravě na toto téma vás poprosím, abyste nám dal deset minut na jednání klubu před hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: To znamená, až skončíme obecnou rozpravu a uvidíme, jak dopadne hlasování. Před hlasováním po obecné rozpravě. Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se paní navrhovatelky, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová: Děkuji vám, pane předsedající. Není to pro nikoho z nás lehký den. Já jsem velmi pozorně, vážené dámy, pánové, poslouchala vaše argumenty, z nichž všechny jsou velmi relevantní, a já jsem moc ráda, že se tato diskuse vede.

Chtěla bych samozřejmě pár věcí okomentovat a říci své stanovisko. Naznačila jsem ho, ale měla bych být trošku konkrétnější, explicitnější.

Pokud jde o to, jestli tu jsou nějaké sliby dávány, musím říci, že tato diskuse jen potvrdila, že § 23 musí být řádně diskutován a samostatně hlasován, protože to je klíčový paragraf, který sám o sobě je takového druhu, že jeho řešení nemůže záviset na ničem jiném, ale musí se řádně probrat. Znovu potvrzuji, že se jím zabývám, že jeho novelu připravuji a že bude hotová. Mrzí mě, jestli máte o tom slovu pochybnosti, ale myslím si, že tak to nebylo myšleno.

Pochopitelně zvažuji, co je důležitější a co má zásadnější význam pro školství. Když se podívám, co naše školy trápí, je to skutečně masovost, a to na všech stupních. Ta, která se dostala do vysokého školství, vy jste ji tady popsali velmi přesně, ano, jde o to, že jsme počátkem 90. let se snažili dostat z pasti 13 % populačního ročníku na vysoké školy. Věřili jsme, že nám vznikne mnoho krásných škol soukromých typu Harvardu, nestalo se tak.

Teď řešíme druhou otázku. Celý systém akreditací je nastaven pro to, aby tento proces usnadňoval, a my ho musíme někde brzdit. Akademické svobody jsou veliké, na spoustu věcí pod současnou legislativou sáhnout nemůžeme, na některé asi ani sáhnout nechceme, ale musíme se dostat k nějakému racionálnímu počtu a kvalitě vysokých škol, abychom v tom masovém počtu, který samozřejmě znamená to, že i talentované děti, kterých bylo řekněme 13 – 15 %, když se dostanou do prostředí, kam jsou přijati žáci, kteří nemají na tu vysokou úroveň, kterou čekáme od vysokých škol, tak jsou taženi do průměru tím, jak vysoké školy se přizpůsobují studentům, které přijímají.

Víte, že dělám všechno proto, aby byly nastoleny základní parametry vysokého školství, aby dokonce byly ochráněny nebo neseny významnými osobnostmi, jako je profesor Hanka, profesor Švejnar, Jiří Rusnok a další, kteří jsou součástí skupiny mého poradního sboru, který jsem vytvořila. Ani tak ne pro sebe, jsou to mí kolegové, spolupracuji s nimi dlouho a myslím, že své názory sdílíme. Ale hlavně proto, že oni jsou jednak experty v jednotlivých částech toho systému, a potom jsou experty, kteří jsou těžce nahraditelní, protože jsou nezávislí a mají svůj profesionální pohled na věc.

To znamená, že o těchto věcech diskutujeme velmi výrazně.

Byla tu zmínka, že už dnes vysokoškolský zákon umožňuje registr ne v tom slova smyslu, ale oznamování toho, jaké jsou úvazky docentů a profesorů. To je pravda, ale jenom těch, kteří jsou na dané vysoké škole. To znamená, že příslušný rektor nebo děkan ví o svých profesorech a docentech, ale neví o jejich úvazcích na jiných školách. To je vlastně jasné. Od začátku jsme se snažili někteří brzdit tento rozvoj, protože co si budeme říkat, tito odborníci nerostou na stromech a jejich účast ve škole jenom tak, že tam přijedou, zagarantují obor a pak ho učí kdokoliv, to má samozřejmě devastující vliv na naše vysoké školy.

Čili já z tohoto důvodu, ale také pro některé další pozitivní změny, které jsou v zákoně o pedagogických pracovnících, jsem velmi zvažovala, jak vlastně se k tomu postavit. A musím znovu říci, že z mého pohledu ty věci, které vedou k pozitivním změnám, jsou tam v převaze. Ale pochopitelně § 23 je ten, který musí být vytažen na světlo, a musíme se jím zabývat. Já totiž sdílím obavy řady z vás o tom, jak to školy zvládnou finančně, protože to financování vidím. Byla jsem u jednání o rozpočtu, vím, jak bylo těžké dosáhnout vůbec financí, které máme na letošní rok a jak to bylo těžké zdůvodnit některým kolegům, jako třeba ze zdravotnictví atd.

A když se podívám na to, co jsem se snažila udělat, já jsem se velmi rychle, jak víte, pokusila dodat školám peníze, 15. května vyhlašujeme ty naše slavné šablony pro základní školy a běží příprava pro střední školy, čili v podstatě milion do každé školy, z větší části na platy a z necelé poloviny na pomůcky. Čili o to se snažím, ale to je na dva roky.

To, co jsem ještě iniciovala – zpracovali jsme analýzu toho, jak se financují školy, a teď probíhá naše vnitřní připomínkové řízení v rámci ministerstva. A zároveň zahajuji projekt vlastně na vytvoření systému financování škol. Ale to je pochopitelně podmíněno tím, že dojde k optimalizaci, jak radikální nebo neradikální, to je samozřejmě otázka zdravého rozumu. Dojde k dokončení reformy vysokého školství. Bude jasně řečeno, jaký je podíl vysokého školství na výzkumu, protože dneska vysokoškolský zákon, který tu citujete, říká i další věci, které se nedělají, např. že vysokoškolský pedagog má z půlky učit a z půlky dělat výzkum. Kde jsme potom s těmi ostatními školami, které nedělají téměř žádný.

Čili jestliže se nám podaří v tomto systému odhalit a vyřešit tyto řekněme černé díry, pak si myslím, že přijde ten čas, zafinancovat školství zásadně.

Já jsem také hluboce přesvědčena, že myšlenky, které tu zazněly o učitelích, jsou pravda. A oni mají široký rozměr. Jednám s pedagogickými fakultami, také vzdělání pedagogů se musí znovu podrobit tomu, jak se s nimi pracuje. Je potřeba si uvědomit, že učitelé opravdu připravují žáky a studenty pro úplně jinou situaci. Já občas o tom ráda hovořím. My je prostě připravujeme pro digitální věk na základě pravidel průmyslového školství. To přeci také není možné. Je celá řada věcí. Všechny reformy, které jsem viděla, byly postaveny na velmi obecných cílech. Co jsou to obecné cíle? Naše cíle musí být konkrétní, musíme prostě říci jasné priority této země, musíme říci, co potřebujeme od dětí jako od osobností, co potřebujeme od nich pro zabezpečení prioritních oblastí našeho hospodářství atd.

Čili já jsem vzala v úvahu všechny tyto momenty. A přes slabiny, které jste tu dobře pojmenovali, si stejně myslím, že by bylo dobré vysoké školy prostě začít trošku redukovat, svazovat. A tohle by byl první krok.

Ono těch kroků zatím ještě mimo legislativu nejde udělat mnoho, ale jak jsem řekla, začínáme diverzifikaci, začínáme jiné normativy na stupně vysokých škol atd., ale týká se to pochopitelně i všech ostatních stupňů.

Ptáte-li se mě tedy na můj názor. Přes to všechno tento návrh podporuji.

A bylo tu řečeno, že PS se jím bude zabývat. Není na mně, abych tu strašila, zda bude nebo nebude. Mám o tom vážné pochybnosti a nemyslím si, že by došlo k nějaké změně. Myslím, že by byl možná schválen tento návrh ve stejné podobě. Ale hlavně si myslím, že z toho, co vidím, jak funguje Sněmovna, jaké priority projednává, nemyslím, že by to byla norma, která by se dostala na stůl. Ale to je jenom můj osobní pocit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní ministryně. A nyní vystoupí garanční zpravodaj. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Jan Hálek: Já jen velmi krátce shrnu, že vystoupilo sedm senátorek a senátorů, z toho někteří vícekrát. Během rozpravy byl podán výborový návrh schválit a o tom by se mělo hlasovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane garanční zpravodaji. A než přistoupíme k hlasování o návrhu schválit, vyhlašuji desetiminutovou přestávku na základě požadavku klubu sociální demokracie, takže v jednání budeme pokračovat v 11.17 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.16 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, byla ukončena rozprava, vyjádřila se paní ministryně i pan zpravodaj a jsme před hlasováním, které zahájíme po znělce.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasován č. 28 z přítomných registrovaných 69, kvórum bylo 35, pro návrh se vyjádřilo 44, proti 7. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. (Velký hluk v sále.)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid, ať i další bod se projednává v důstojném prostředí.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb.,

o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 255. Návrh uvede poslanec Jiří Papež, kterého mezi námi vítám, a zároveň mu předávám slovo, aby nám návrh přestavil.

Poslanec Jiří Papež: Dobrý den. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dovolte mi, abych pokud možno ve stručnosti představil předkládanou novelu zákona o Pozemkovém fondu České republiky, kterou máte ve svém senátním tisku.

Současné znění § 15 odst. 4 umožňuje použití až 400 mil. Kč ročně z finančních prostředků z rozpočtu Pozemkového fondu České republiky na pozemkové úpravy, pouze však v těch katastrálních územích, kde nebylo dokončeno přídělové nebo scelovací řízení.

Pouze však v těch katastrálních územích, kde nebylo dokončeno přídělové nebo scelovací řízení. Z těchto prostředků jsou pak spolufinancovány pozemkové úpravy v katastrálních územích s větším podílem státní půdy. Podíl státní půdy však v jednotlivých katastrálních územích nedokončeným přídělovým nebo scelovacím řízením postupně klesá, a proto jsme si jako skupina předkladatelů řekli, že je celkem logické novelu zákona umožnit, aby použití těchto pravidelně každoročně vyčleněných prostředků Pozemkového fondu, jejichž významnou část získal Pozemkový fond právě pronájmem či prodejem půdy, nebylo nadále již zúženo jen na řešení důsledků nedokončených přídělových nebo scelovacích řízení, ale aby bylo možno doplnit jimi prostředky pozemkových úřadů na realizaci pozemkových úprav v rámci celé ČR. Tolik první část námi navrhované novely zákona.

Připomínám k tomu ještě, že předkládaný návrh si nevyžádá žádný dopad na státní rozpočet, protože rozpočet Pozemkového fondu s částkou určenou na pozemkové úpravy počítá, navíc se jedná o mimorozpočtové zdroje. Tolik tedy k jedné části předkládané novely zákona.

Ještě mi dovolte odůvodnění druhé části předkládané novely. Chtěl bych připomenout, že v poslední novele zákona o Pozemkovém fondu ČR, která nabyla účinnosti 1. ledna letošního roku, jsme zvýšili počet členů dozorčí rady z pěti na sedm. Zapomněli jsme však tuto změnu promítnout i do dalších ustanovení zákona o Pozemkovém fondu, takže například platná právní úprava umožňuje, aby bylo přijato platné usnesení Dozorčí rady pouze dvěma členy Dozorčí rady. Připomínám, že Dozorčí rada má sedm členů, což je opravdu nelogické, tedy v námi navrhované změně zákona navrhujeme zvýšit potřebnou za prvé účast na jednání Dozorčí rady tak, aby byla schopna se usnášet ze tří členů na čtyři přítomné členy a zároveň zvýšit počet členů nutných pro přijetí platného usnesení. Smyslem tohoto našeho ustanovení, resp. této naší změny je docílit pouze takových usnesení Dozorčí rady, která skutečně odráží přijetí většinou členů rady, což platná právní úprava neumožňuje a skutečně došlo pouze k technickému nedopatření, nebyl tam žádný úmysl. Tolik druhá technická, podle mého názoru část předkládané novely zákona. Připomínám, že vláda vyslovila s návrhem zákona souhlas.

Nyní mi dovolte ještě stručně okomentovat průběh projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. Protože v tomto procesu v Poslanecké sněmovně byly k návrhu zákona přijaty pozměňovací návrhy, které nejdříve přijal zemědělský výbor a pak následně na své schůzi i Poslanecká sněmovna. Pozměňovací návrh je relativně jednoduchý a stručný. Doplňuje do § 15 nová písm. h) a i), ve kterých se v písm. h) vyčleňuje 1,5 mld. korun na národní doplňkové platby k přímým podporám českých zemědělců pro rok 2010 a v písm. i) částka 150 milionů korun na podporu značky kvalita Klasa.

Tímto návrhem předkladatelé původního návrhu zákona souhlasili, protože se jedná o příspěvek českým zemědělcům a českým potravinářům, který byl tak trochu dán jako příslib při projednávání návrhu státního rozpočtu na letošní rok. Já bych chtěl k tomu zdůraznit, že tyto přesuny ve prospěch českého zemědělství a potravinářství nemají vliv na výši schodku státního rozpočtu, který byl schválen na letošní rok, protože jde o mimorozpočtové zdroje, chovají se tyto přesuny fiskálně neutrálně. Protože Pozemkový fond disponuje přibližně třemi miliardami volných finančních prostředků, neohrozí tento přesun ani běžnou činnost Pozemkového fondu na letošní rok, navíc je logické, že peníze, které Pozemkový fond získává především z prodeje a privatizace státní půdy, případně z pronájmu státní půdy, se tímto způsobem zase vrací zpátky českým zemědělcům.

Tolik tedy průběh projednávání zákona v Poslanecké sněmovně. Sněmovna zkrátila průběh projednávání na 20 dní právě proto, že měla zájem na tom, aby tento zákon byl schválen Poslaneckou sněmovnou, následně Senátem a podepsán prezidentem republiky ještě v tomto volebním období.

Tolik ode mne. Věřím tomu, že alespoň stručné zdůvodnění návrhu zákona. Já vás chci, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, laskavě požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Vaše místo máte u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 255/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající. Vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan předseda zemědělského výboru poslanec Papež velice podrobně uvedl jako zpravodaj návrh znění zákona o Pozemkovém fondu. Já bych jenom stručně řekl, že se týká za prvé pozemkových úprav nejen v těch přídělových oblastech, ale i v dalších. Myslím, že tady se vykonal velký kus práce a je správné dát možnost řešení těchto problémů především pro společná zařízení, pro vlastnické vztahy v dalších oblastech. Řeší to pomocí 1,5 miliardy pro konkurenceschopnost zemědělství, a pokud se týká pomoci značce Klasa, je to otázka propagace českých potravin.

Myslím si, že je to pouze takový doplněk, pokud se týká organizace Dozorčí rady. Chtěl bych říci, že pokud se týká zhodnocení, v souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, že není v rozporu. Tak, jak bylo řečeno, předkládaný návrh si nevyžádá žádný dopad na státní rozpočet. Pokud se týká legislativního procesu, ve sněmovně v závěrečné řeči, při závěrečném hlasování z přítomných 143 pro návrh hlasovalo 138 poslanců.

Pokud se týká našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, projednal toto na 24. schůzi 13. dubna s tím, že po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Jiřího Papeže, po mé zpravodajské zprávě výbor návrh zákona schválil a doporučil Senátu ho schválit. Já vás rovněž žádám o schválení předložené novely zákona o Pozemkovém fondu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Vaše místo je vedle pana předkladatele.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Prosím pan senátor Vladimír Dryml vystoupí jako první a připraví se pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Já bych se jenom chtěl zeptat, jak to teda je na tom ministerstvu zemědělství. To jsou dvě ministerstva zemědělství? Jedno ministerstvo zemědělstvo dělá svoji práci, podporuje zemědělce a teď tu najednou dáváme velké pravomoci druhému silovému centru, což je Pozemkový fond, který bude tady podporovat značku Klasa. Já nemám nic proti té podpoře, ale proč to má dělat Pozemkový fond?

Druhá věc. Proč Pozemkový fond má dávat přímé podpory, když stejné podpory dává ministerstvo zemědělství. Připadá mi to poněkud nelogické a doufám, že mi to vysvětlíte. Ale tím v žádném případě nechci říkat to, že by podpora zemědělcům neměla přijít a že by se neměla podporovat značka Klasa, ale připadá mi to divné, proč Pozemkový fond má dělat podle mého názoru skoro něco stejného, co dělá ministerstvo zemědělství.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Pavel Eybert a připraví se paní senátorka Ludmila Müllerová.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Podporu Klase nedělá Pozemkový fond. Vy jste mě za Senát delegovali do Dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Tento fond podporuje právě české výrobky zemědělské tím, že umožňuje vystavovat na různých mezinárodních i českých výstavách zemědělskou produkci. Podporuje zemědělskou produkci také tím, že uděluje značku Klasa těm výrobkům, které jsou nějakým způsobem velmi, velmi kvalitní. Takže tyto prostředky z Pozemkového fondu jsou delegovány na zemědělský intervenční fond, který podporou zemědělství a hlavně podporou českých zemědělských výrobků zvyšuje možnosti prodeje těchto výrobků na našem i zahraničním trhu.

Já se domnívám, že takováto podpora je významnější o to, že tam implikuje daleko větší prostředky, které mohou být zemědělci potom získány. Takže to je jedna otázka.

Druhá – celkově pozemkové úpravy v České republice stále zaostávají za potřebou, která by byla. Tím jak se vyvíjí držba pozemkového fondu, tak se rozdrobuje na čím dál tím menší vlastníky, a toto je třeba řešit, protože jakmile nehospodaříme na zemědělské půdě vlastnicky, což je v ČR naprosto minimální, tak dochází k tomu, že půda není správně udržována, obhospodařována a je devastována. Takže Pozemkový fond svými pozemkovými úpravami, na které mu tady dáváme prostředky, se snaží zabránit devastaci zemědělského půdního fondu, což si myslím, že je zapotřebí a tato činnost je pořád velmi podfinancovaná.

Takže já souhlasím se všemi třemi částmi toho zákona. Souhlasím s tím, abychom ho schválili v předložené podobě, a domnívám se, že takovéto podpory do českého zemědělství jsou velmi významné i včetně přímých plateb, které musíme jako česká strana také kofinancovat k evropským dotacím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní bude hovořit paní senátorka Ludmila Müllerová.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Je zajímavé, že se z tohoto zákona vytáhlo a je předmětem našeho zájmu právě to opatření, které směřuje na podporu značky Klasa. Ale když dovolíte, já bych se ráda i pana poslance zeptala, aby nám potom ve svém závěrečnému vyjádření k tomu podal informaci. Tady uvádíme a pan poslanec o tom hovořil, že prostředky budou předisponovány do Státního zemědělského intervenčního fondu, konkrétně na podporu Klasy. Nechci tuto částku v žádném případě zpochybňovat, spíš bych se ráda zeptala, zda, a jaký objem je na podporu značky Klasa této značce dodáván a zda je to ještě jiná částka, než oněch zmíněných 150 milionů a v jakém objemu tato značka byla podporována v letech minulých. A poslední otázka ještě by směřovala na otázku podpory regionální Klasy, protože jsem zaslechla, že v letošním roce poprvé by i tato podpora regionálních značek měla být z ministerstva zemědělství směřována, tak jestli k tomu bude tato částka použita. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Další vystupující bude paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já mám dvě věci. Jedna ke značce Klasa, protože se v médiích asi před měsícem objevila informace, že firma, která vytvořila logo této národní značky kvality tvrdí, že stát ho rozdává bez jejího svolení a po těch, kteří logo dostali chce ho vlastně zaplatit a stažení výrobků z obchodu, tak bych se chtěla zeptat, jestli pan poslanec jako předkladatel má nějaké informace k tomu, jaká je současná situace.

A za druhé v bodě čtyři písmeno h) se mluví o tom, že na náhradní doplňkové platby k přímým platbám – k přímým podporám pro rok 2010 se má schválit 1.500 milionů, tj. miliarda a půl. Já k tomu musím říci, že nemohu pro tento zákon hlasovat, protože bych mohla být nařčena ze střetu zájmů, protože moje maminka podniká jako soukromý zemědělec, takže abych se vyhnula jakémukoliv nařčení, tak pro tento zákon nebudu hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Paní senátorka Juřenčáková byla poslední přihlášená. Táži se, hlásí se někdo ještě do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Pan navrhovatel nyní má možnost reagovat. Byly tam dotazy, dokonce se domnívám nad rámec jeho působení – až k ministerstvu zemědělství, ale on se jistě pokusí nám vyhovět v odpovědi. Prosím.

Poslanec Jiří Papež: Děkuji ještě jednou za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za proběhlou rozpravu i za možnost ještě doplnit některé informace, které jsem zde řekl ve svém úvodním slově možná trochu stručně, takže jestli dovolíte, podle toho jak dotazy padaly.

Pan senátor Dryml se ptal, zda nevzniká druhé centrum, které bude organizovat některé dotační tituly – tedy centrum z Pozemkového fondu. Ne, nevzniká. My v návrhu zákona pouze doplňujeme do § 15, který jasně definuje jednotlivé položky výdajů nebo výdaje, na které může být použit příjem Pozemkového fondu o dvě nová písmena a tím říkáme, že na národní doplňkové platby přímým podporám pro rok 2010 může být použito až 1,5 milionů korun a na podporu značky kvality Klasa 150 milionů korun. Ale to neznamená, že by ty prostředky distribuoval Pozemkový fond, ale budou převedeny do kapitoly ministerstva zemědělství, tedy tomu, kdo ty programy normálně běžně spravuje, respektive Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu u značky kvality Klasa.

Paní senátorka Müllerová se ptala na to, jak ta Klasa vlastně průběžně probíhá. Je to spíše dotaz možná na zástupce Státního zemědělského intervenčního fondu, ale já se pokusím alespoň z informací, které mám říci tolik, že pokud mám správné informace a dobře si pamatuji v uplynulých letech a naposledy v loňském roce, na značku kvality Klasa bylo vyčleněno něco kolem 200 milionů korun, na letošní rok v návrhu rozpočtu nebyla ani koruna, byla tam nula na letošní rok.

My jsme při projednávání státního rozpočtu navýšili Klasu nebo přidali na Klasu 50 milionů korun a na tzv. regionální Klasu dalších 50 milionů korun. To znamená, že na Klasu z rozpočtu Státního zemědělského intervenčního fondu je teď v tuto chvíli 50 milionů korun – padesát. Kdybychom schválili těchto 150, tak tam bude 200, jako bylo na loňský rok a těch padesát milionů korun na regionální podporu značky kvality Klasa je v kapitole ministerstva zemědělství, které rozhodne o tom, jakým způsobem bude program realizován. A myslím si, že minulý týden proběhla na ministerstvu porada k metodickému pokynu a nic nebrání tomu, aby program regionálních potravin mohl být v nejbližší době spuštěn.

Tolik vysvětlení k prostředkům týkajícím se Klasy.

Paní senátorka Juřenčáková mi položila ještě záludnější otázku. Pokusím se alespoň tak, jak znám ze sdělovacích prostředků, a jak jsem si naposledy přečetl v tiskové zprávě ministerstva zemědělství z minulého týdne, je skutečně pravdou to, že majitelem ochranné známky Klasa je ministerstvo zemědělství na základě smlouvy, kterou má s firmou, která tuto značku vyráběla – s nějakou agenturou zřejmě – a na základě této smlouvy ministerstvo zemědělství propůjčuje značku Klasa jednotlivým výrobcům nebo těm, kteří tuto známku na základě soutěže obdrží.

Neměl by tam být žádný právní problém. Pokud se někdo snaží na dobře zaběhlé značce dodatečně vydělávat, není to problém jednotlivých subjektů, ale je to problém ministerstva zemědělství, který případně ministerstvo bude řešit.

Nemělo by se to dotknout jednotlivých držitelů ochranné značky kvality Klasa. Není to ale téma, které bych tady měl obhajovat.

K druhé poznámce, paní senátorko, o vašem střetu zájmů. Myslím, že co jste uvedla jako střet zájmů, by měl být jako důvod, proč byste pro zákon měla hlasovat, aby vaše maminka měla šanci dostat přímé platby alespoň v té výši, na kterou jsme schopni v tuto chvíli dorovnat, protože to stále ještě není sto procent toho, na co máme nárok v letošním roce českým zemědělcům vyplatit. Je to alespoň částečné navýšení a vylepšení možnosti, kterou mohou čeští zemědělci v letošním roce dostat.

Doufám, že jsem vyčerpal všechny dotazy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Milan Bureš: Vážené kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupili čtyři senátoři a senátorky. Řeknu pouze dvě poznámky. Pokud se týká přídělu 1,5 mld. z výnosů Pozemkového fondu, tady plníme slib, který se dal zemědělcům v rámci přístupových podmínek do EU. Pokud se týká značky Klasa a propagace potravin, domnívám se, že v rámci těžké konkurence, které jsou vystavěni naši zemědělci a potravináři v rámci světové globalizace a přísunu potravin do naší republiky, je to jedna z mála možností, kdy jim můžeme v tomto směru pomoci.

Nezazněl jiný návrh. Žádám vás o schválení předložené novely zákona o Pozemkovém fondu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Zazněl jediný návrh – schválit. Pozveme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 29 je registrováno 60, kvórum 31, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu navrhovateli a zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Vystřídáme se s paní místopředsedkyní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb.,

o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 249. Návrh uvede poslanec Walter Bartoš, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Walter Bartoš:Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, dovolte, abych před vás předstoupil s novelou zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých zákonů souvisejících, rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů. Podstata zákona spočívá v tom, že je v současné době k dispozici asi 6 mld. Kč z evropských fondů, které mohou velice snadno připlout do našeho regionálního školství. Jedná se o 4,5 mld. Kč do základních škol a o 1,5 mld. do středních škol. Podstata zákona spočívá v tom, že se výrazně zjednoduší administrativa a tím tyto peníze bude možné snadno do těchto škol dostat. Podstata napsaná v zákonu je v § 14, kde se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:

Poskytovatel může v rozhodnutí o dotaci stanovit u programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu EU výdaje nebo náklady, které budou vyúčtovány jako paušály, jejichž výše nemusí být prokazována. Paušální výdaje nebo náklady se stanoví buď procentem ze skutečně vynaložených a prokázaných poskytovatelem stanovených výdajů nebo nákladů projektu, nebo na základě poskytovatelem stanovených jednotkových nákladů nebo jako pevná částka pokrývající veškeré výdaje či náklady projektu nebo jeho části.

Podstata spočívá v tom, že ministerstvo školství stanovilo asi 8 šablon, do kterých se vejde široké spektrum aktivit škol. Je do určité míry možné z tohoto zákona také platit nebo částečně sanovat mzdy učitelů, což v době hospodářské krize a rozpočtových problémů je to pro školy dobře, je možné z toho sanovat další vzdělávání učitelů, počítačové vybavení, jazykové vzdělávání učitelů atd. V průměru na jednu školu se dostane asi jeden milion Kč. Nejsou to nezanedbatelné peníze a školám to velmi pomůže.

Chtěl bych vás velmi poprosit o to, abyste návrh zákona poslali panu prezidentovi k podpisu, protože školy na tyto peníze čekají.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 249/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Milan Bureš.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 249/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, mohu si dovolit být stručný. Omezím se na konstatování, že z hlediska věcného problémy nejsou, naopak jsem přesvědčen, že se jedná o posun správným směrem. Věřím, že použití zákona bude širší, než tady uváděl pan poslanec.

Jako problematická se jeví pouze legislativně technická úprava návrhu, kdy návrh je členěn na části, zatímco legislativně čisté je členění na články.

Dále ve výčtu předcházejících novel zákona o rozpočtových pravidlech dvě chybí. To jsou celkem zanedbatelná pochybení, ale jedno je významnější. Předkladatelé přehlédli, že po přidání nového odstavce do § 14, odst. 7, došlo k přečíslování následujících odstavců a neupravili odkaz z § 36 téhož zákona, konkrétně z odstavce 5, který odkazoval na odstavec 9 § 14. Tento odkaz by měl být opraven tak, aby byl na odstavec 10.

Toto pochybení jsem konzultoval s naším legislativním odborem a bylo mi řečeno, že s přimhouřenýma očima toto lze akceptovat s tím, že by bylo vhodné při nejbližší příležitosti toto pochybení opravit. Považoval jsem za potřebné toto zde uvést.

Nyní vás seznámím s 307. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z naší 24. schůze ze dne 14. dubna 2010, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a konal práci garančního zpravodaje.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Bureš? Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Milan Bureš: Vážená paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, jsem rád, že tentokrát nemusím žádat o to, abychom návrh zákona postoupili do podrobné rozpravy. Naopak jsem všemi deseti pro, abychom ho schválili. Jde o částku zhruba 6 mld. Kč, které jsou rozděleny na 4,5 mld. pro základní školy a 1,5 mld. pro střední školy. Financování by bylo na základě šablon, které školám umožní jednoduchou administraci. Budou to moci používat školy malé ke změně svého prostředí z hlediska moderních pomůcek a vnitřního prostředí. Jsou to peníze také na další vzdělávání pedagogických pracovníků, případně na financování školních psychologů a asistentů pedagoga.

Pokud se týká mezd, je to spíše věc okrajová. V žádném případě se to nedá srovnat s rokem 2009, kdy 4,5 mld. šlo do nenárokových složek. Toto je něco jiného.

Nezbývá mi než seznámit s vás s usnesením našeho výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku 249 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Milana Bureše.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Táži se, zda se pan navrhovatel nebo zpravodajové se chtějí vyjádřit? Nechtějí. Děkuji.

Budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde padl, a to je schválit návrh zákona tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Svoláme se k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 30 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci a zpravodajům. Děkuji vám také za dnešní velmi konstruktivní dopolední jednání. Vyhlašuji polední přestávku do 13.00 hodin. Tentokrát bude pouze hodinová, protože odpolední program je velmi náročný.

(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.03 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v jednání této schůze, a to sice projednáváním bodu, kterým je

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2009

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 233. Jednací řád Senátu ve svém § 119 písm. A) předpokládá, že Senát projedná Zprávu o vývoji Evropské unie v uplynulém období a jejím dalším rozvoji, kterou vláda předkládá nejméně jednou ročně. Se zprávou vystoupí ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych zde stručně představil Zprávu o vývoji Evropské unie za rok 2009. Tato každoročně předkládaná zpráva obsahuje výčet důležitých událostí a legislativních aktů, projednávaných na půdě institucí Evropské unie v uplynulém roce.

Tato zpráva je – oproti předchozím – svým způsobem výjimečná v tom ohledu, že v 1. pololetí minulého roku Česká republika měla historicky první možnost podílet se na řízení Evropské unie prostřednictvím svého předsednictví v Radě EU.

Česká republika převzala předsednictví ve složité situaci globální hospodářské recese a hned zkraje musela řešit složité mezinárodní problémy, což se jí úspěšně podařilo

České předsednictví však zásadním způsobem poškodilo vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka, což je třeba si otevřeně říct. Další údiv vyvolalo to, že skupina, která prosadila vyjádření nedůvěry, neměla plán B poté, co uspěla.

Přesto Česká republika ve výkonu předsednictví obstála. Ve zprávě jsou prezentovány cíle českého předsednictví, které se podařilo úspěšně splnit. Neznamená to ale, že by v ní byly opomíjeny úspěchy, dosažené Švédským královstvím, které štafetu předsednictví převzalo od České republiky v polovině roku.

Detailní souhrn činností EU v uplynulém roce naleznete v samotné zprávě. Zde mi dovolte, abych vyzdvihl některé významné události, které proběhly za českého a švédského předsednictví v Radě EU v roce 2009.

Prvořadý význam pro institucionální uspořádání EU mělo dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy ve zbývajících 4 členských státech EU. Mezi nimi figurovala i Česká republika, která si před podpisem vyjednala záruku k listině základních práv EU a připojila se tak k Velké Británii a Polsku.

Lisabonská smlouva vstoupila v platnost prvního prosince 2009 a přinesla zásadní změny ve fungování institucí EU i vytvoření institucí nových. Namátkově jmenujme nově vytvořenou funkci stálého předsedy Evropské rady, které se ujal Herman Van Rompuy. Vysokou představitelkou Evropské unie pro společnou zahraniční politiku a bezpečnostní politiku byla zvolena baronka Catherine Ashton.

Na nepříznivý hospodářský vývoj reagovala EU zvýšenou legislativní i nelegislativní činností. V průběhu českého předsednictví došlo k pokroku v provádění Evropského plánu hospodářské obnovy. Byly podniknuty kroky k obnovení toku úvěrů do reálné ekonomiky, k reformě dohledu nad bankami a finančními trhy či boji s daňovými úniky.

Byl zdvojnásoben limit nástroje podpory platebních bilancí členských států Evropské unie, stojících mimo eurozónu, z 25 na 50 miliard EUR.

S cílem podpořit růst pracovních příležitostí uspořádalo české předsednictví summit zaměstnanosti, který se konal v květnu 2009 v Praze. Na půdě Světové obchodní organizace setkání skupiny G20 prosazovala obě předsednictví jako opatření proti krizi boj proti protekcionismu, další odstraňování překážek v mezinárodním obchodu a podporu financování obchodních transakcí.

K posílení konkurenceschopnosti byly jako cíle stanoveny nutnost respektování pravidel vnitřního trhu, zachování investic do výzkumu a vývoje, snížení administrativní zátěže podnikatelské sféry a orientace na ekonomiku, šetrnou k životnímu prostředí.

Byla zahájena diskuse k budoucí podobě strategie 2020, která v oblasti zvyšování konkurenceschopnosti nahradí Lisabonskou strategii.

Došlo k pokroku v posilování jednotného vnitřního trhu. Byl schválen energetický liberalizační balíček a telekomunikační balíček.

Lednový výpadek dodávky plynu nastolil důležité téma energetické bezpečnosti. Diverzifikace energetických zdrojů a přepravních tras byla tématem summitu Jižní koridor, nová hedvábná stezka.

Investice do rozvoje energetické infrastruktury, zvyšování energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů jsou součástí Evropského plánu hospodářské obnovy.

V oblasti životního prostředí byla prioritou příprava na konferenci o změně klimatu v Kodani v prosinci 2009. Na této konferenci se však nepodařilo dosáhnout mezinárodně právního závazného dokumentu ani rámcové dohody, upravující mezinárodní režim úpravy klimatu po roce 2012.

Během roku 2009 se jednou ze stěžejních aktivit v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí stala příprava nového víceletého programu na období 2010 – 2014, tzv. Stockholmský program. Tento strategický dokument předurčuje další proces budování evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

V oblasti vnějších vztahů byl počátek roku 2009 výrazně poznamenán ozbrojeným konfliktem v oblasti pásma Gazy. České předsednictví neprodleně zahájilo jménem EU jednání s cílem zprostředkovat co nejrychlejší uzavření příměří.

Neformálním summitem EU – USA, který se konal v dubnu 2009 v Praze, byly navázány kontakty s novou americkou administrativou.

Následoval listopadový summit EU – USA ve Washingtonu.

Zkraje českého předsednictví byl úspěšně obnoven dialog s Čínou. V průběhu roku následovaly dva summity EU – Čína.

Na březnovém zasedání Evropské rady byl schválen projekt východního partnerství, který je důležitým krokem k vyšší míře angažovanosti EU vůči jejím východním sousedům.

V průběhu loňského roku se konaly dva summity EU – Rusko. Hlavními tématy byla energetická bezpečnost v návaznosti na lednovou krizi v dodávkách plynu a důsledky konfliktu v Gruzii v srpnu 2008.

Prioritou českého i švédského předsednictví byl proces rozšíření. Podařilo se odblokovat přístupové jednání s Chorvatskem. Poté, co uzavřelo arbitrážní dohodu se Slovinskem o řešení jejich hraničního sporu, Chorvatsko uzavřelo deset vyjednávacích kapitol a dalších šest otevřelo.

Došlo k otevření dalších vyjednávacích kapitol i s Tureckem. V průběhu roku 2009 přihlášku do EU podaly Albánie, Island a Srbsko. V této souvislosti bych zmínil, že České republice se podařilo získat post evropského komisaře pro rozšíření, který obsadil Štefan Füle.

Jak České republice, tak Švédskému království se přes těžké období všeobecného hospodářského útlumu v uplynulém roce podařilo naplnit velké množství z ambiciózních cílů, které si obě předsednictví stanovila.

Nebýt pádu vlády uprostřed předsednictví, mohla být Česká republika na to, jak zvládla své předsednictví, upřímně hrdá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím pěkně, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 233/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, a toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Moje zpráva tentokrát nebude opakovat slova pana ministra, který zdůraznil největší změny v EU, ale samozřejmě i on se mohl soustředit jen na ty nejdůležitější, zejména pak na připomenutí našeho předsednictví a mimořádných věcí, které se v našem předsednictví udály.

Moje zpráva se spíše bude věnovat vývoji, jak je horní komora po těch letech, již je to 4. zpráva, informována. Jenom připomínám, že jsme tentokrát jako komora nemuseli žádat vládu o podání této zprávy, tak jak jsme učinili loni. Loni jsme přijali usnesení, v kterém jsme právě na tento automatismus, který byl opomenut, upomněli, a tak se stalo, že tato vláda zprávu připravila sama bez našich výzev, a dokonce, řekl bych, i podle našeho loňského usnesení ve vysoké kvalitě. Domnívám se, že jednotlivé kapitoly, byť nemají úplně stejnou formu, jsou psány s vysokou pečlivostí podle jednotlivých garantů, jednotlivých ministerstev.

Jediné, co z našeho loňského usnesení možná zbývá připomenout, je to, že Senát a předpokládal a náš výbor přijal usnesení, které vám na závěr ocituji, že bychom velmi ocenili analytickou část této zprávy, tohoto hodnocení. Vím, že je těžké provádět analýzu, protože ta již bude politická, ale i tak lze tuto analýzu v obecných principech učinit. To je asi jediné, co té velmi podrobné a kvalitní zprávě lze ani ne tak vytknout, jako spíš k ní podotknout.

Náš výbor přijal usnesení, které říká, že doporučujeme plénu Senátu přijmout usnesení ve znění:

Senát

I. 1. Konstatuje s uspokojením, že vláda z vlastní iniciativy splnila svou povinnost, danou jednacím řádem Senátu, o předkládání zprávy o vývoji EU,

2. Hodnotí pozitivně podrobnost a rozsah, v jakém tentokrát vláda zprávu Senátu předložila.

II. 1. Dává vládě ke zvážení, aby napříště sjednotila strukturu jednotlivých kapitol zprávy, což přispěje k přehlednosti tohoto materiálu.

2. Vyzývá vládu, aby napříště ve svých zprávách kladla větší důraz na analýzu vývoje EU s ohledem na pozice a zájmy České republiky.

To je tedy moje stručná zpravodajská zpráva, protože jinak vše podstatné na 34 stránkách velmi obsahově hustou formou je ve zprávě obsaženo a bylo by zbytečné, abych tuto velmi kvalitně napsanou zprávu zde ještě komentoval. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane kolego. Prosím, rovněž zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Pan zpravodaj se nemůže vyjádřit, ale navrhne nám, o čem budeme vzápětí hlasovat. Buďte tak laskav, pane zpravodaji. Pojďte ještě jednou k mikrofonu.

Senátor Luděk Sefzig: Doporučuji vzít zprávu na vědomí a jako druhý bod bych hlasoval o usnesení VEU, tzn. že konstatujeme s uspokojením, že vláda z vlastní iniciativy s plnila svou povinnost, danou jednacím řádem atd., jak jsem na stenozáznam již jednou naše usnesení přečetl.

Naše vzetí na vědomí je v podstatě obsaženo i v tom usnesení, které přijal Evropský výbor, takže bych se opravil a nechal bych hlasovat pouze o usnesení evropského výboru, protože implicitně je vyjádřený souhlas se zprávou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. V sále je přítomno 42 senátorek, resp. senátorů. Znamená to, že kvórum je 22.

Budeme hlasovat o návrhutak, jak jej přednesl zpravodaj pan senátor Luděk Sefzig. O jeho návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Končí hlasování pořadové číslo 31. V sále bylo přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum bylo 23. Nikdo nebyl proti, 35 hlasů bylo pro. Tzn., že návrh usnesení Senátu byl přijat.

Předběžně děkuji předkladateli i panu zpravodaji, ale možná, že se ještě uvidíme, neboť dalším bodem je

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady,

která se konala ve dnech 25. – 26. března 2010

S informací vystoupí opět pan ministr Juraj Chmiel, ministr pro evropské záležitosti, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás nyní informoval o výsledcích Evropské rady, která se uskutečnila v Bruselu ve dnech 25. – 26. března za účasti předsedy vlády České republiky pana Jana Fischera.

Za prvé průběh jednání. Březnové jednání Evropské rady bylo prvním formálním setkáním šéfů členských států EU, které se uskutečnilo plně za podmínek Lisabonské smlouvy.

Jednání vedl stálý předseda Herman Van Rompuy. Z hlediska postavení Evropské rady je novinkou skutečnost, že Lisabonská smlouva formálně Evropskou radu zakotvuje coby jeden z orgánů EU, což Evropské radě umožňuje přijímat i právně závazná, tedy nikoliv pouze politická rozhodnutí.

Celé zahajovací jednání ve čtvrtek odpoledne bylo věnováno tématu Strategie EU pro růst a zaměstnanost, tzv. Evropa 2020.

Poté ovšem došlo ke změně původního plánu jednání Evropské rady. 16 členských států eurozóny se v přestávce po diskusi o strategii Evropa 2020 sešlo, aby prodiskutovaly aktuální otázky týkající se situace Řecka. Výsledkem tohoto jednání bylo přijetí společného prohlášení eurozóny. Diskuse k řeckým problémům poté probíhala i na večeři Evropské rady za přítomnosti zástupců všech členských států.

Dalším bodem jednání byla prezentace Felipe Gonzálese ke zprávě vypracované reflexní skupinou pod jeho vedením o možném dalším směřování koordinace hospodářských politik jednotlivých členských států v rámci EU.

V návaznosti na změny čtvrtečního programu se debatovalo o přípravě EU na příští jednání G20, přesunulo se na páteční dopoledne, kdy bylo projednáváno také téma změny klimatu.

Nyní bych se rád věnoval jednotlivým tématům podrobněji.

Strategie EU pro růst a zaměstnanost, Evropa 2020. Tato byla velmi intenzivně diskutována a byla asi nejdůležitějším řádným bodem jednání Evropské rady. Evropská rada se shodla na hlavních cílech této strategie a tím vlastně i na koordinaci hospodářské politiky v jednotlivých členských státech. Ve třech oblastech byly dohodnuty konkrétní kvantitativní cíle, které by měly být v EU do roku 2020 naplněny. Těmi jsou zaměstnanost 75 % žen a mužů ve věku 20 až 64 let, investice do výzkumu a vývoje ve výši 3 % HDP a zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v konečné spotřebě energie na 20 %, snižování skleníkových plynů o 20 % oproti úrovním roku 1990 a zvýšení energetické účinnosti o 20 %, tzv. 20 – 20 – 20.

Konkrétní cíle v oblastech zlepšení úrovně vzdělávání a podpora sociálního začleňování zejména prostřednictvím snižování chudoby, budou ještě připravovány na expertní úrovni a měly by být znovu diskutovány na Evropské radě v červnu.

ČR navrhla doplnit uvažované cíle o nový hlavní cíl, který by reflektoval klíčovost podnikatelského sektoru. Bohužel však chybělo odhodlání jasně posílit aspekt konkurenceschopnosti v rámci strategie, jež by konec konců měla být především o konkurenceschopnosti jako základního předpokladu úspěchu EU v 21. století.

ČR při tomto volání nebyla zdaleka osamocena. Podobný názor zastávala řada dalších členských států.

Všechny kvantifikace cílů, o nichž se mluvilo, jsou stanoveny pro EU jako celek. Při plnění těchto cílů na úrovni EU se bude vycházet z jednotlivých dílčích národních cílů v jednotlivých oblastech. Svůj příspěvek by měla přidat i Evropská komise opatřeními prováděnými na úrovni EU. Příprava těchto národních cílů i identifikace opatření na úrovni EU probíhá právě nyní a výsledky tohoto procesu a jeho hodnocení by se měla znovu zabývat Evropská rada v červnu 2010.

Členské státy budou, tak jako doposud, vypracovávat národní program reforem, v němž identifikují základní problémy svých ekonomik, překážky, které jim překáží v dosažení pokroku v jednotlivých oblastech a stanoví konkrétní opatření, která budou v následujícím období provádět.

Evropská komise 27. dubna 2010 zveřejní návrh tzv. „integrating“. A strategie EU pro růst a zaměstnanost by měla být přijata na Evropské radě v červnu 2010.

V širším kontextu se evropské hospodářské politiky dotýkají pověření Evropské rady, jímž požádala svého stálého předsedu, aby ve spolupráci s Evropskou komisí ustavila pracovní skupinu, která se bude skládat ze zástupců členských států, předsednictví a Evropské centrální banky, která do konce roku 2010 předloží nutná opatření pro dosažení lepšího rámce pro řešení krize a lepší rozpočtové kázně.

Klimatická změna. Dalším řádným tématem jednání byla problematika změny klimatu, především follow-up jednání na prosincové konferenci v Kodani a výhled na další jednání, která by měla vést k uzavření závazné mezinárodní dohody o snižování emisí. Jednání však nepřineslo zásadní posun, spíše se jednalo o obecnou diskusi o taktice pro další mezinárodní jednání. Je otázkou, zda se podaří učinit výrazný pokrok v mezinárodním vyjednávání již na konci roku 2010 v mexickém Cancúnu, či se zakončení celého vyjednávacího procesu OSN posune ještě o další rok na jednání, které se uskuteční v Jihoafrické republice.

Evropská rada potvrdila závazek EU a členských států poskytnout v letech 2010 až 2012 ročně 2,4 mld. euro pro účely financování tzv. fast startu, na němž se ČR bude podílet 12 mil. euro, poskytovanými v rámci rozvojové pomoci.

Situace v Řecku. Jak jsem již uvedl v rámci popisu průběhu jednání, 16 členských států se ve čtvrtek sešlo k diskusi ohledně řecké otázky. Během této diskuse se shodly na vytvoření podpůrného mechanismu, který je závazný pro státy eurozóny. Diskuse k tématu poté pokračovala také na večeři za přítomnosti zástupců všech členských států EU.

Státy eurozóny ve svém prohlášení stanovily podmínky, za nichž bude podpůrný mechanismus fungovat: 1. poskytnutí pomoci státy eurozóny je možné jen jako poslední možnost, po vyčerpání všech ostatních možných řešení; 2. mechanismus bude spuštěn na případnou žádost Řecka; 3. prostředky by měly poskytovat jak státy eurozóny, více než 50 %, tak Mezinárodní měnový fond.

Dále strategie EU pro vnitřní bezpečnost a jmenování viceprezidenta Evropské centrální banky. Evropská rada během svého jednání bez diskuse schválila strategii EU pro vnitřní bezpečnost a jmenovala pana Victora Constancia viceprezidentem Evropské centrální banky.

Závěrem mi dovolte, abych výsledky zasedání této Evropské rady stručně shrnul:

1.? Z pohledu ČR bylo jednoznačně nejdůležitějším bodem jednání téma strategie EU pro růst a zaměstnanost. U tří oblastí pro její provádění byly dohodnuty konkrétní kvantitativní cíle, dva zbývající cíle budou diskutovány na červnové Evropské radě. Strategie EU pro růst a zaměstnanost by mohla být oficiálně přijata v červnu 2010.

2.? Jednání v oblasti změny klimatu nepřineslo zásadní posun, spíše byla připravována taktika pro další mezinárodní vyjednávání. Evropská rada potvrdila závazek EU a členských států poskytnout v letech 2010 až 2012 ročně 2,4 mld. eur pro účely financování fast startu.

3.? Země eurozóny se shodly na mechanismu pomoci pro Řecko.

4.? Stálý předseda Evropské rady dále oznámil, že v září 2010 se bude konat zvláštní zasedání Evropské rady za přítomnosti ministrů zahraničních věcí. Bude se jednat o možnostech lepší spolupráce se strategickými partnery na otázkách celosvětového významu.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Tentokrát musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda-li se svou rolí souhlasí. Pan senátor souhlasí a my budeme o návrhu, jak jsem jej přednesl, hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, zda se zpravodajem pro tento bod má stát senátor Luděk Sefzig. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro pana senátora Sefziga, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo s tím nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování v pořadí 33. skončilo schválením návrhu, to znamená, že jsme určili zpravodaje. Bylo zde 46 přítomných, kvórum 24, nikdo nebyl proti, 33 hlasů bylo pro.

Nyní má tedy slovo předseda výboru pro záležitosti EU a zpravodaj pro tento bod pan senátor Luděk Sefzig, prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vám, kolegové, děkuji za důvěru.

I tentokrát budu mimořádně stručný. Pouze ocením úplnost zprávy pana ministra a zejména velmi ocením to, že shrnul význam tohoto summitu pro ČR. Nepochybně to bude ten bod týkající se ekonomické stránky Evropa 2020, resp. našeho včerejšího jednání o strategickém plánování naší budoucnosti, ne na dobu 10 let, ale dokonce 20 let.

V ostatních ohledech byla tato Evropská rada klasickou radou s odpovídajícím počtem bodů, který zaujímá všechny oblasti, nejenom oblasti ekonomické, ale i oblast životního prostředí i oblast institucí.

Dovolte mi poté, co se náš výbor této věci věnoval, abych navrhl vzít tuto zprávu na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

A otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásila první místopředsedkyně Senátu paní senátorka Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Tento bod je nazván Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady. Možná, že by bylo přesnější, kdyby to byla zpráva, protože my v této chvíli dostáváme informaci o tom, co bylo, co již proběhlo.

A říkám to teď tady proto, že včera u biopaliv, u implementace jedné z evropských směrnic jeden z našich kolegů řekl, že přece nejsme vázáni, že nemusíme vždycky splnit to, co nám jaksi z Evropy jde. No, ale musíme, musíme v okamžiku, kdy se věci dojednají na evropské úrovni. Musíme v okamžiku, kdy ratifikujeme mezinárodní smlouvy, na kterých EU stojí. A musíme v okamžiku, kdy naše vláda odsouhlasí závěry Evropské rady.

Jsem přesvědčena o tom, že je to v pořádku. Jen bych si víc přála, abychom věnovali ještě intenzivnější pozornost tomu a v čase, kdy se věci připravují, kdy se dojednávají, protože poté, když se na evropské úrovni odsouhlasí, pak už jsou pro nás skutečně závazné, pak už prostě musíme, ať si o tom myslíme, co chceme, a máme jakékoliv náhledy.

K informaci o březnové Evropské radě nemám žádné výhrady a děkuji za zprávu, kterou nám pan místopředseda vlády přednesl. Chci jen upozornit v podstatě na dvě nebo tři záležitosti, které na této Evropské radě byly odsouhlaseny a které jsou docela významným závazkem pro členské země, tedy i pro ČR.

Když dovolíte, budu částečně citovat:

Evropská rada se dohodla na následujících hlavních cílech představujících společné mety, k nimž činnost členských států i Unie směřuje.

Úsilí o dosažení 75procentní zaměstnanosti žen a mužů ve věku od 20 do 64 let, mj. i prostřednictvím vyšší účasti mládeže, starších pracovníků a pracovníků s nízkou kvalifikací, a lepší integrace legálních migrantů. Dále zlepšení podmínek pro výzkum a vývoj, zejména s cílem zajistit, aby veřejné a soukromé investice v tomto odvětví dosáhly v úhrnu 3 % HDP.

Dále se Evropská rada dohodla na záležitostech týkajících se snížení emisních skleníkových plynů, odvod oproti úrovni roku 1990, o zlepšení úrovně vzdělání, o podpoře sociálního začlenění zejména prostřednictvím snižování chudoby.

Dále se říká – opět budu citovat:

V návaznosti na hlavní cíle stanoví členské státy své vnitrostátní cíle, které zohlední příslušnou výchozí pozici i specifické podmínky daného členského státu. Učiní tak podle svých vnitrostátních rozhodovacích postupů a v dialogu s komisí, aby byl ověřen soulad s hlavními cíli EU. Výsledky tohoto dialogu projedná Rada do června 2010.

Dále:

Nová strategie se bude zabývat hlavními překážkami, které brzdí růst na úrovni EU i jejích členských států, včetně překážek, které se týkají fungování vnitřního trhu a infrastruktury. Členské státy vypracují své národní programy reforem, v nichž budou podrobně rozvedena opatření, která pro naplnění nové strategie uskuteční, přičemž zvláštní důraz bude kladen jednak na úsilí o splnění vnitrostátních cílů, jednak na opatření k odstranění překážek, jež brzdí růst na vnitrostátní úrovni.

Citovala jsem to proto, že základní a logická otázka na pana místopředsedu vlády je, jak tedy vláda bude realizovat tyto cíle a úkoly, ke kterým se zavázala.

V další části zprávy se hovoří o tom, že pro úspěšné naplnění strategie mají klíčový význam účinné mechanismy pro sledování pokroku. A v bodu b) se potom říká, že v Evropské radě bude pravidelně diskutován hospodářský vývoj i hlavní priority strategie.

V říjnu bude Evropská rada jednat o výzkumu a vývoji, bude se zejména zabývat tím, jak posílit evropský inovační potenciál. Začátkem roku 2011 bude jednat o energetické politice.

Moje otázka zase zní: Jak vláda bude naplňovat tyto cíle, jak bude pracovat s těmito termíny?

A možná do vlastních řad: Vím, že výbor pro záležitosti EU pracuje skutečně velmi intenzivně se všemi dokumenty, vyjadřuje se k nim. Nicméně jsem hluboce přesvědčena o tom, že bychom se měli snažit více tyto věci, o kterých víme, že nabíhají, projednávat s širší odbornou veřejností, že bychom se měli snažit o to, abychom si vytvořili ještě silnější odborné zázemí, a to nejenom v oblasti evropské agendy, tak jak velmi dobře pracuje naše evropské oddělení, ale to pracuje spíš na práci s dokumenty. Ale my přece potřebujeme znát věcné souvislosti. My potřebujeme skutečně mít analýzy, mít podklady k tomu, abychom dokázali říci: Ano, toto, k čemu se chceme zavázat a zavazujeme zemi na dlouhou dobu dopředu, je správně, to bude pro ČR dobře, to nám vytvoří prostor pro využití všech šancí, které nám EU dává. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Takže rozpravu končím.

Pane navrhovateli, přejete si vyjádřit se k proběhlé rozpravě? Je tomu tak, prosím.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, k dotazu paní místopředsedkyně bych chtěl jenom uvést, že my jsme si koordinátorem, přípravami národní strategie 2020 se zabývá úřad ministra pro evropské záležitosti, který soustřeďuje všechny podněty, všechny připomínky a návrhy k národní strategii 2020. A vzhledem k tomu, že jsme si vědomi, že se jedná o velice citlivou politickou otázku, zejména před volbami do PS, na jedné straně jsme se snažili odsunout požadavek Evropské rady, abychom připravili národní strategii až několik měsíců po volbách. Bohužel to bylo zamítnuto s tím, že volby se konají v každé členské zemi někdy jindy a bylo by velkým problémem sjednotit a sladit ty termíny. V tomto období probíhají myslím čtyři volby v jednotlivých členských zemích EU, takže jsme museli akceptovat jako termín červen 2010.

Nicméně právě kvůli komplikovanosti naší politické scény jsme připravili scénář, který počítá s co nejširší veřejnou expertní diskusí na téma Strategie 2020. Je to připraveno v podobě pracovních setkání, expertních setkání. Dnes proběhlo expertní setkání na téma zaměstnanost, příští týden proběhne expertní setkání na téma věda a výzkum, a pokud se nemýlím 6. května proběhne konference za účasti jak politických představitelů tak expertů odborné veřejnosti právě na téma Strategie 2020. Postupně konzultujeme s jednotlivými resorty – 29. dubna, za pár dnů se setkáme s Evropskou komisí, kde se vytýčíme určitý roadman. Se závěry plánujeme vystoupit až po volbách, tedy začátkem června, aby opravdu to mělo co nejmenší impakt na předvolební situaci a na druhé straně aby zpráva byla pokud možno politickým konsensem všech nejdůležitějších hráčů na politické scéně v ČR.

Ohledně plánu, který více méně vyplývá ze Strategie 2020, jak to nastavila Evropská rada a komise, odsouhlasily členské státy, také postupně připravujeme roadman a postupně se vyjadřuje k jednotlivým návrhům Evropské komise a počítám, že jednak tato vláda a samozřejmě i příští vláda opět bude všechny otázky konzultovat na velice široké platformě. Já jsem také včera měl setkání s evropskými poslanci. Měli jsme pracovní jednání ve Štrasburku. Mým cílem je v rámci novely Lisabonské smlouvy, která klade důraz na úzkou spolupráci všech hráčů, mít co nejužší kontakty jak v národním parlamentu, v europarlamentu a ve vládě. To je asi všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Pane garanční zpravodaji, přejete si vyslovit se k tomu, co odeznělo? Ano. Takže nepřeje – ano nepřeje. Takže vy navrhujete, abychom vzali zprávu na vědomí, a o tom budeme vzápětí hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu zpravodaje kolegy Luďka Sefziga o tom, že informaci vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 25. – 26. března 2020 máme vzít na vědomí. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám.

Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Skončilo toto hlasování 33. na této schůzi. Skončila vyslovením souhlasu se vzetím na vědomí oné informace vlády. 45 přítomných, kvorum bylo 23, nikdo nebyl proti, 33 hlasů bylo pro. Takže návrh byl schválen.

Můžeme pokročit k projednání dalšího bodu, kterým je

Sdělení komise Evropa 2020

– Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění

Senátní tisk K 097/07 a K 097/07/01. Opět poprosím pana ministra pro evropské záležitosti pana Juraje Chmiela, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych úvodem nastínil strukturu svého vystoupení věnovaného Strategii Evropa 2020. Já raději budu používat ten stručnější, srozumitelnější název Evropa 2020, než to, co navrhla komise – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění.

Nejprve se pokusím zhodnotit výsledky a důsledky jarní Evropské rady, resp. míru úspěchů v prosazování požadavků ČR. Poté se budu věnovat krokům jak na národní, tak na unijní úrovni, jež jsou a budou ještě podniknuty směrem k vyjednávání definitivní podoby Strategie Evropa 2020, s jejíž finalizací se stále ještě počítá na červnové Evropské radě.

Poslední Evropská rada, která proběhla v březnu, byla věnována schválení pěti hlavních cílů i řady otázek spojených řízením Strategie 2020. Schváleny byly však jen tři hlavní cíle, legislativně již zakotvené environmentální závazky EU, tj. z těch 20, 20, 20 – zvýšení zaměstnanosti na 75 % a zvýšení investic do výzkumu a vývoje na úrovni 3 % HDP.

Evropská rada naopak neschválila kontroverzní cíl redukce relativní chudoby o 25 %. S ohledem na domácí politickou situaci Německa nebyl schválen ani cíl z oblasti vzdělávání. Diskuse o podobě hlavních cílů v oblasti sociální incluse a vzdělávání tak bude pokračovat během červnové Evropské rady.

Také Česká republika prezentovala ústy pana premiéra požadavek nestanovovat cíle redukce relativní chudoby. A naopak vytvořit nový hlavní cíl, který by reflektoval klíčovost podnikatelského sektoru. Bohužel však chybělo odhodlání jasně posílit aspekt konkurenceschopnosti v rámci strategie, jež by konec konců měla být především o konkurenceschopnosti jako základním předpokladu úspěchu EU v 21. století.

Česká republika přitom v tomto volání nebyla zdaleka osamocena. Spolu s námi obdobně argumentovaly tradičně liberálnější státy, nakloněné podnikání a volnému obchodu, leč bez valného výsledku. Alespoň prozatím. Byť s výsledky dosavadního jednání nemusíme být spokojeni, pokusíme se využít a rozvinout to, co vnímáme v navrhované strategii za pozitivní.

Do letní Evropské rady nás čeká debata o tom, jak konkrétně v ČR dostát cílů v oblasti zaměstnanosti a zvyšování investic do výzkumu a vývoje. Za tímto účelem jsme se rozhodli zorganizovat sérii setkání s odborníky a zainteresovanými stranami, jak jsem o tom ostatně již mluvil před chvílí. Tato jednání jsou na bázi kulatého stolu a očekávám od nich podněty ke stanovení určitého národního harmonogramu pro dosažení cílů v oblasti zaměstnanosti a navýšení investic do výzkumu a vývoje.

Výsledky těchto jednání budou komunikovány v Evropské komisi při příslušném bilaterálním setkání 29. dubna v Bruselu.

Rozhodl jsem se také zorganizovat obdobnou konferenci o vyjednávané strategii v úzké spolupráci s Parlamentem ČR, která je plánovaná již na zmiňovaného 6. května. Jak Evropská komise, tak španělské předsednictví minulý týden prezentovaly dokumenty týkající se dalších kroků směrem k finalizaci Strategie 2020.

Rád bych vám proto nyní stručně nastínil, co nás ještě čeká směrem k letní Evropské radě ve věci dokončení Strategie Evropa 2020. Souběžně budou nyní probíhat za prvé jednání o podobě zbývajících hlavních cílů neschválených na jarní Evropské radě. Připomínám, je to redukce chudoby, resp. jiná forma sociální incluse a cíle v oblasti vzdělávání. Za druhé je to jednání na národních úrovních ohledně příspěvků jednotlivých členských států k plnění již schválených hlavních cílů tak, aby letní Evropská rada mohla ve spolupráci s Evropskou komisí vyhodnotit dosažitelnost stanovených hlavních cílů. Za třetí debata na národních úrovní o tak zvaných úzkých hrdlech neboli batomex, které jsou v tom kterém členském státě hlavními překážkami hospodářského růstu a posílení zaměstnanosti. Toto by pak mělo následně umožnit lépe ušít na míru reformní agendu dle potřeb a výzev, jimž čelí ten který členský stát. Za čtvrté debata o podobě tak zvaných integrovaných směrů, jež jsou jednou z důležitých součástí koordinace hospodářských politik v oblasti makroekonomické, mikroekonomické a v oblasti zaměstnanosti. Na jejich základě budou vypracovány tak zvané národní reformní programy i zprávy o jejich plnění v jednotlivých členských státech tak obdobně jak tomu bylo v rámci Lisabonské strategie. Za páté dořešení zbývajících otázek řízení, zejména ve vazbě na možnou a v poslední době čím dál tím častěji diskutovanou užší koordinaci hospodářských politik.

Především v rámci jednání o posledně jmenovaných integrovaných směrech se budeme snažit o náležité a dle našeho názoru prozatím nedostatečné zohlednění problematiky konkurenceschopnosti evropských firem.

Závěrem si dovolím drobnou poznámku ohledně harmonogramu celého procesu. Osobně se domnívám, že za situace, kdy na minulé Evropské radě nebyly schváleny tak klíčové věci, jakými jsou dva z pěti hlavních cílů, a to s odvoláním na nutnou hlubší debatu o jejich podobě, není příliš realistické očekávat, že na letní Evropské radě skutečně dojde ke schválení finanční podoby strategie. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předkladateli. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 97/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, a toho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pan ministr nás seznámil nepochybně s jedním z velice důležitých materiálů týkajících se postupu oblasti budoucnosti Evropské unie. Víte, že Evropská unie nesplnila předchozí normu, která nesla název Lisabonská strategie je třeba toto na začátku připomenout, že si podobnou blamáž už toto seskupení států nemůže dovolit. Protože je logické, že každý systém, který je zřízený, by měl mít svoji vizi, měl by mít aspoň pevně stanovená pravidla a priority pro svoji budoucnost. A protože se Lisabonské strategii nepodařilo splnit cíle, to znamená zvýšit konkurenceschopnost v Evropské unii vůči ostatním zemím, nejenom těm vyspělým, ale i dynamicky a rychleji se vyvíjejícím jako je Čína, Brazílie, Indie, tak přistupujeme k novému plánu nazývanému tentokrát Evropa 2020, plánu na deset let. Podle mnohých je to doba krátká, podle mnohých je to doba dlouhá. Takže lze říci, že tato strategie bude jistě podrobena analýzám, bude podrobena také střednědobému hodnocení v polovině období, stejně tak jako to bylo u Lisabonské strategie, kde kolegové včetně vašeho váženého kolegy pana profesora Moldana, byl součástí toho tehdy kritického týmu, který zhodnotil přílišně velký počet cílů, takže nelze všechny docílit, nelze všech dosáhnout. Přiměřeně vyčlenit ty nejdůležitější cíle, které pak shrnul do tří cílů, to znamená udržitelnosti, tedy nepoškozování životního prostředí, růst a zaměstnanost, tedy ekonomický růst a podpora zaměstnanosti, co by sociální jistoty občanů EU.

Toto sdělení, tedy komunikační dokument si zakládá za cíl dosáhnout vyšší konkurenceschopnosti hlavně prostřednictvím znalostní ekonomiky, podpory vědy, výzkumu a to je nepochybně věc, která je všeobecně platná, ale myslím, že se jí řídí nejen EU, ale každé jiné společenství nebo každý jiný stát se svou hrdou a ambiciózní ekonomickou politikou.

Náš výbor přijal usnesení, které je u vás k dispozici předpokládám na vašich stolcích, je poměrně dlouhé, tak si dovolím svoji zpravodajskou zprávu už soustředit nyní pouze na toto usnesení a pro stenozáznam ho přečtu, možná tím i osvěžím a zpříjemním naše popolední zasedání.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR ke sdělení Evropské komise Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění doporučuje

I.

1.? Senát se seznámil se sdělením Komise Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění – myšleno tím sociální začlenění,

2.? vyjadřuje podporu obecnému nastavení priorit nové strategie, koncentraci cílů do menšího počtu a jejich kvantitativnímu vyjádření, stejně tak jako zaměření na posilování hospodářského růstu a zvyšování zaměstnanosti,

3.? Senát se domnívá, že strategie správně identifikuje hlavní strukturální a globální výzvy, jako jsou vysoká míra veřejného zadlužování, nedostatečná flexibilita trhů práce, problémy pramenící z demografických změn, fundamentální proměna světové ekonomiky a relativně nízký růst produktivity v EU,

4.? vyslovuje však obavu, že výše popsané výzvy nejsou ve strategii dostatečně reflektovány,

5.? považuje strategii za převážně mikroekonomický program, přičemž makroekonomické problémy, jejichž zvládnutí je pro úspěch strategie klíčové, jsou výrazně méně tematizovány,

II.

1.? Senát bere na vědomí jednotlivé hlavní cíle strategie Evropa 2020, ovšem cíl snižování chudoby nepovažuje za vhodně formulovaný, neboť je přesvědčen, že nejvhodnějším způsobem snižování chudoby je vytváření příznivých podmínek pro tvorbu nových pracovních míst spolu s odpovídajícími motivačními opatřeními,

2.? považuje za nutné respektovat výchozí podmínky jednotlivých členských států při stanovování konkrétních národních cílů,

3.? pozitivně hodnotí stěžejní iniciativy a opatření, jež přispívají k větší konkurenceschopnosti ekonomik členských států.

III.

1. Vyzývá vládu

-? aby předložila Senátu plán realizace cíle vynaložení 3 % HDP do výzkumu a vývoje s časovým harmonogramem jednotlivých kroků, které povedou v průběhu následujících deseti let ke zdvojnásobení objemu prostředků určených v ČR na výzkum a vývoj,

-? aby vláda představila kroky, kterými hodlá v souladu s novou strategií dvojnásobně zvýšit množství přijatých studentů a absolventů vysokých škol, aniž by došlo ke snížení kvality vysokoškolského vzdělání.

2.? žádáme vládu, aby nás informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

3.? pověřujeme předsedu Senátu, aby toto usnesení také postoupil Evropské komisi.

To je návrh usnesení – pardon – já se omlouvám – s dalšími odseky II. 3. – doufám, že máte ve stolcích toto usnesení a že je pro vás moje citace z tohoto návrhu usnesení více srozumitelná, než tady bohužel u toho zpravodajského stolku, řečniště, nyní předvádíme.

V II. 3. je pokračování, že doporučujeme snížení transakčních nákladů podnikání v EU a obecně k vytváření lepšího podnikatelského prostředí, za další zajištění technologického pokroku prostřednictvím investic do vědy a výzkumu. Za další vytváření jednotného vědeckého prostoru EU zajišťujícího tzv. pátou svobodu EU, to je volný pohyb znalostí a informací v rámci vnitřního trhu. Za další posilování a zlepšování systému terciárního vzdělávání, přičemž připomínáme své usnesení č. 372 z 10. prosince 2009 k zelené knize Podpora vzdělávací mobility mladých lidí, v němž podporujeme spíše cíle kvalitativní povahy, než cíle kvantitativní. Vytváření příznivých rámcových podmínek pro inovace, např. prostřednictvím zřízení jednotného patentu EU a lepší ochrany práv duševního vlastnictví.

Za další. K plnému a efektivnímu využití moderních informačních a komunikačních technologií v rámci vnitřního trhu.

Za další – modernizaci a vyšší flexibilitu trhu práce.

Za další – budování inteligentních a vzájemně propojených energetických sítí,

Za další – Senát se domnívá, že ve strategii není dostatečným způsobem akcentován význam jaderné energetiky jako významný zdroj čisté energie, na jehož důležitost Senát upozorňoval již v usnesení č. 120 z 26. března 2009 ke sdělení komise k druhému strategickému energetickému přezkumu.

Za páté. Senát je toho názoru, že snahy o oživení vnitřního trhu by měly primárně vycházet z odstraňování překážek jeho efektivního fungování a usnadňování přeshraničních podnikatelských aktivit.

Za šesté. Plně podporujeme myšlenku pokračující liberalizace mezinárodního obchodu jako důležitého faktoru zvyšování efektivnosti ekonomik EU.

Za sedmé. Pokládáme za klíčové, aby základní mechanismy fiskální spolupráce v EU byly i nadále důsledně dodržovány v paktu stability a růstu včetně využívání nástrojů k jeho vynucování.

V odseku III. budou ještě dva odseky, které jsem opomenul tím, že jsem měl zde přehozené stránky. Ještě jednou se omlouvám. Bude tam odsek, že podporujeme pozici vlády, a to zejména v tom ohledu, že budoucnost rozpočtu EU a výsledná podoba reformy finančního systému by neměly být ve strategii Evropa 2020 předjímáni.

Za další. Vyslovujeme podporu vládě při realizaci plánu fiskální konsolidace obsaženého v aktuálním konvergenčním programu s cílem přivést deficit státního rozpočtu pod tři procenta HDP do roku 2013.

Usnesení evropského výboru vycházelo téměř doslovně z usnesení námi požádaného, konzultovaného výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Protože jsme pouze doplnili část týkající se strategického využívání bezpečné jaderné energie, kde se odkazujeme na naše předchozí usnesení, na kterém se také spolupodílel hospodářský výbor z roku 2009. Toto usnesení je diskutováno na dvou výborech, na odborném hospodářském a na zastřešujícím evropském. Proto bych vás velice požádal, abychom toto usnesení přijali tak, jak tento výbor navrhuje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Tímto tiskem se také zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Richarda Svobody, zda chce vystoupit. Prosím, pane kolego.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, omezím se na krátkou informaci, že se výbor v rozpravě zabýval tímto materiálem a nedospěl k žádnému usnesení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Konstatuji, že se tiskem zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nevidím tu zpravodaje výboru pana senátora Igora Petrova. Ptám se vedení výboru, zda někdo si přeje vystoupit místo něj. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jan Hajda: Pane předsedající, pane ministře, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal předložený materiál a přijal obdobné stanovisko jako výbor pro evropské záležitosti.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Otevírám obecnou rozpravu. Prosím paní první místopředsedkyni Gajdůškovou, po ní pan senátor Miroslav Škaloud.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu hovořit ke sdělení komise Evropa 2020, velmi se těším na to, co pan ministr zde slíbil, a to je debaty před červnovou radou k obsahu této strategie. Chci jen drobnou poznámku k tomu, jak bylo projednáváno a ke stanovisku vlády již na březnové radě k této věci a zároveň současně k usnesení. Přiznám se, že by mě zajímalo, proč se ČR postavila proti cíli a proč totéž máme i v našem výborovém usnesení – proti snižování chudoby. ČR je pořád ještě zemí, která má nejnižší procento lidí pod hranicí chudoby. Zajímalo by mě, co jak naši vládu, tak i výbor vede k tomuto postoji.

Další dvě drobné poznámky. Hovoří se zde – cituji: Nedostatečná flexibilita trhu práce, problém pramenící z demografických změn, fundamentální proměna světové ekonomiky a relativně nízký růst produktivity v EU. Je upozorňován, že je to jeden ze zásadních problémů. Zde bych naopak řekla, že ČR je jednou ze zemí, která pořád s produktivitou práce má problém. Naše upozorňování na tuto věc je úsměvné, stejně tak jako že hovoříme o tom, že je potřeba dosažení snížení transakčních nákladů podnikání v EU a obecně tímto způsobem vytváření lepšího podnikatelského prostředí. Největší transakční náklady vyplývají z toho, že nemáme euro, což je náš problém jako ČR.

Tyto poznámky z naší strany mi připadají poněkud úsměvné vůči EU. Tady si musíme udělat pořádek my doma.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní místopředsedkyně. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi několik poznámek k tomuto strategickému dokumentu. Předesílám, že souhlasím s usnesením výboru, jehož jsem členem. Pokud jde o tento dokument, je to druhá důležitá strategie na tomto plénu. Včera jsme měli strategii udržitelného rozvoje, která vznikla na půdě OSN, a její ambice se týkají celého světa. Strategie EU 2020 vznikla na půdě evropské rady a má se týkat jen států EU. Cíle jsou opět bohulibé, jsou velice sympatické, ale na druhé straně dejme tomu správnou váhu. Jsou to jen doporučení pro členské státy, právě tak jako doporučení byla Lisabonská strategie.

Kolegyně Gajdůšková hovořila v souvislosti s touto strategií v předchozím tisku o tom, že je zapotřebí s předstihem zaujmout stanoviska než se o něčem rozhodne na radě. To je pravdivé pouze zčásti. Rozhodně se to netýká tohoto materiálu, protože toto nejsou závazné a vymahatelné cíle, toto jsou jen proklamace. Například tři procenta HDP do vědy a výzkumu. Jakkoli si myslím, že je to velice pozitivní, není to závazný cíl ve smyslu, že nebude-li splněn, budou sankce. Závazné cíle, pokud nějaké jsou, jsou obvykle vtěleny do směrnic a nařízení. Pokud nebyly vtěleny, nejsou ani v rámci této strategie vymahatelné. To bychom si měli uvědomit.

V řadě případů se v EU nedaří členským státům nalézt v Radě shodu, pokud jde o legislativní opatření. Protože má evropská rada zájem na vykazovaném postupu z hlediska politického a jiného, používá se tzv. otevřená metoda koordinace. To je právě tento případ. Ta představuje jakýsi dobrovolný proces sebehodnocení typu – něco pro to dělejte a dávejte pravidelná hlášení do Bruselu. Obvykle se stanovují ukazatelé, které se průběžně vyhodnocují a dále je zde povinnost připravovat tzv. národní akční plány, v jejichž rámci si státy musí vytknout nějaké cíle v dané oblasti a o jejich dosahování pravidelně informovat komisi. Podotýkám, že je to tento případ.

Pokud jde o konkrétní cíle, u některých lze mít pochybnosti, zda budou splnitelné, například u výdajů na výzkum a vývoj, který má v roce 2020 dosáhnout tři procenta HDP. Včera jsem na toto téma hovořil. Podíváme-li se na ČR a ostatní posttotalitní země, bude obtížné tento cíl dosáhnout, protože to předkládá masivní financování vědy a výzkumu ze strany podnikatelské sféry, a to není věcí vlády nebo parlamentu, to se pouhým hlasováním zlepšit nedá. Za 20 let jsme toho v této oblasti mnoho nedosáhli. Otázka je, zda se to za příštích 10 let může zlepšit jen proklamacemi. Je to správný cíl a vláda by pro to mohla něco dělat. Pokud jde o prostředky ze státního rozpočtu na podporu vědy a výzkumu, je otázka, zda bude moci dávat ještě něco více než nyní, protože už v této hodnotě jsme, pokud jde o úroveň vládních výdajů jako procento DPH výdajů na vědu a výzkum na evropské špičce. Musíme si počkat, až co dají podniky, abychom tohoto cíle dosáhli.

Chtěl bych připomenout, jak skončily ostatní strategie tohoto typu tzv. nevymahatelné strategie. Vzpomeňme si na strategické cíle 2005–2009 s podtitulem Evropa 2010: partnerství pro evropskou obnovu. Hlavním cílem měl být obrozený a lépe zaměřený lisabonský program, který měl dostat Evropu zpět na cestu k dlouhodobé prosperitě. Odezvou naší vlády na doporučení komise byl dokument národní lisabonský program na léta 2005 až 2008 s podtitulem národní program reforem, který parlamentu předložil místopředseda vlády pro ekonomiku Martin Jahn a místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka. Podívejme se, co ve strategii bylo deklarováno a co se uskutečnilo.

Bylo tam snižování rozpočtového schodku počítající s tím, že má být do roku 2008 nižší než tři procenta HDP. Nestalo se to, krize sice přišla, ale až v roce 2008.

V tomto dokumentu národním programu reforem bylo dále důsledné monitorování a vyhodnocování zadluženosti a dluhové služby s možností penalizace obcí s nadměrným zadlužením. Je zde daňová správa s vysokou efektivitou a produktivitou, je tam deklarace o pružném pracovním trhu atd. Nic z toho se neuskutečnilo. Dejme těchto strategiím váhu, jakou mají mít. Je to jen proklamace, se kterou zřejmě všichni budeme souhlasit, ale jak se konkrétně podaří, závisí na programovém prohlášení vlády a na zájmu politických stran, které budou po volbách ve vládě.

Ještě bych měl připomínku k usnesení. Je tam jedna část, která se týká toho, že strategie správně identifikuje hlavní strukturální a globální výzvy jako je míra veřejného zadlužování, nedostatečná flexibilita trhu práce, nízký růst produktivity práce. Považuji to za velice správné, ačkoli to není příliš ve strategii zdůrazňováno.

Pro kolegyni Gajdůškovou to bylo úsměvné. Není to úsměvné, je důležité toto opakovaně zdůrazňovat už proto, že to ve strategii mezi hlavními cíli nebylo. Je tam například snižování chudoby, tři procenta HDP do vědy a výzkumu. Je to proto, že pouze na tomto se členské státy byly schopny dohodnout, na ničem jiném, i když je to proklamace.

Tyto cíle, které identifikuje hospodářský výbor a výbor pro záležitosti EU, jsou správné, ale cesta k nim bude krkolomná a bude záviset na tom, která politická strana zvítězí ve volbách. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: S právem vystoupit přednostně vystoupí místopředseda Senátu Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, musím říci, že návrh závěru doporučení našeho výboru pro evropské záležitosti nepodpořím, protože materiál je vypracován z určité části poměrně dost výrazně v duchu politické většiny Senátu. Jsou tam body, s nimiž se mohu ztotožnit a rád bych je podpořil, jako je například problematika k přístupu k energetice a některé další body, ale zásadní výhrady mám k tomu, jak se tady naznačuje ve stanovisku, liberální postoj k flexibilitě trhu práce. Kdyby se šlo cestou flexsecurity – zvýrazňuji druhou část, to znamená sociální ochranu, což není levné, například dánský model, bylo by to pro mne přijatelné, ale pokud se tam jednostranně vyzdvihuje jen flexibilita jen bez sociálních a lidských dimenzí, přijatelné to pro mne není.

Největší výhradu mám k tomu, jak se tady povrchně a nezodpovědně vyjadřuje stanovisko k problematice řešit a upravit cíle Evropy v oblasti chudoby. Jednoznačně se držet starých receptů, že když se dosáhne ekonomický růst, který si také přeji a k této metě všichni chceme směřovat, tak ovšem je prokázáno i z předchozího období, že ještě sám o sobě ekonomický růst nezajišťuje, že společnost se vyvíjí pozitivně, že se vyvíjí tak, že hlavní skupiny ve společnosti se na bohatství podílejí. Mohu uvést země, které v posledních dekádách měly velkou dynamiku hospodářského růstu, jako například Irsko, a přitom měli velké procento chudoby, protože růst byl zajišťován v prostředí velice dynamicky se rozvírajících pomyslných nůžek v životní úrovni. Jsou země, které mají vysoký hospodářský růst – viz Čína a Indie a přitom míra chudoby je tam enormně velká. Myslím si, že tam, kde je zajištěn hospodářský růst, je potřeba apelovat na to, aby hospodářský růst především sloužil k tomu, aby míra chudoby byla omezována. Musí k tomu být speciální nástroje a politiky. Samo o sobě jen uplatnění tržních mechanismů a to, že se hospodářský růst nastartuje, to zajištěno ještě není. Apel na opatření, která by směřovala ke snižování míry chudoby, je správný. Nemohu zvednout ruku proto, že se tento moment přehlíží a říká se, že lékem je hospodářský růst. Je potřebný, správný, měli bychom pro něj maximum dělat, ale ještě nezajišťuje spravedlivou alokaci vytvořeného bohatství a vůbec bohužel nemá v sobě žádný přímý mechanismus k zajištění toho, že se chudoba odstraní.

Pro toto doporučení hlasovat nebudu, protože vím, že tady bych těžko přesvědčil většinu, aby s mým názorem souhlasila. Myslím si, že můj názor je správný. Doporučuji kolegům z levého spektra zasedacího sálu, aby tuto část usnesení nepodpořili.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. S faktickou poznámkou se hlásí kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Domníval jsem se, že tak učiním, až budu odpovídat na otázku paní první místopředsedkyně, ale protože vidím, že byste s naším usnesením mohli mít problém právě v oblasti snižování chudoby, resp. cíle snižování chudoby, tak raději vysvětlím tak nyní.

Nejde o to. My nejsme proti snižování chudoby. Mimochodem v České republice je chudoba nejnižší. Ale my jsme proti té formulaci, tak jak to komise předkládá, protože ona chce snížit chudobu o čtvrtinu, a to jsme ty podmínky splnili, dá se říci, nyní A nám jde o tu špatnou formulaci toho cíle. Tak i to usnesení je řečeno. My také říkáme, cíl snižování chudoby nepovažujeme za vhodně formulovaný. Neříkáme nic o tom, že jsme proti cíli snižování chudoby. Takže tady jde skutečně jen o formulaci toho, jaká kritéria k hodnocení chudoby vytvoříme, ne o chudobu jako takovou

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. To byla přesně faktická poznámka, jak ji předjímá jednací řád. Takže kolega Jiří Nedoma má slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolil bych si stručně zareagovat na vystoupení kolegy Škalouda, s kterým souhlasím, když tady řek, že strategie je velmi ambiciózní a že opět mohou být problémy s tím, jak ji naplnit. Nicméně s čím už bych tolik nesouhlasil, byl právě jeho vybraný příklad o účasti financování vědy a výzkumu ve výši 3 % z HDP, a s tím, jestli jsem tomu dobře rozuměl, že jsme na špici v současné době s financováním proti jiným státům.

Nicméně si myslím, že ačkoliv je to pochopitelné v současné době, kdy v době hospodářské recese by dosažením tohoto čísla, kde jsme dnes zhruba někde na polovině, činilo velký finanční výdaj, tak si myslím, že to je zrovna věc, o kterou bychom usilovat měli, a to nejen jako finančně, ale myslím si i po stránce organizační a kompetencí. V tom bych se velmi přimlouval za to, co tady říkal kolega Sefzig u toho harmonogramu postupných kroků, který je velmi potřeba na národní úrovni potom rozpracovat.

Dám příklad toho, čeho jsme tady byli svědky, u čeho jsme byli u zrodu, možná si vzpomínáte, jak jsme vstupovali v roce 2008 do Vesmírné evropské agentury a následně již jeden a půl roku vedeme diskuse o kompetencích kolem toho, zda peníze na tuto agenturu má obsluhovat ministerstvo školství, ministerstvo průmyslu a obchodu, anebo ministerstvo dopravy. Jsou to věci, které, především mám na mysli ten aplikovaný výzkum, které mají praktický dopad do našich každodenních životů, a pokud nebudeme v tomto státě schopni se dohodnout na tom, jak tyto věci organizovat, tak peníze, které můžeme čerpat, nám tímto způsobem utíkají. Proto bych se velmi přimlouval za schválení v jednom bodu toho, co přijal náš VEU, aby to bylo u nás doma potom rozpracováno na harmonogram postupných kroků, které např. tyto kompetence jasně stanoví.

Kromě toho bych se ještě zmínil o tom, o čem jsme diskutovali na hospodářském výboru, co se týká jaderné energetiky, tam si myslím, že jsme se všichni shodli na tom, že je škoda, že se tam používá stále upřednostňování výrazu obnovitelné zdroje energie, přičemž myslím, že i na naší politické scéně dnes panuje většinová shoda na tom, že bychom měli v rámci využití jaderné energetiky spíš mluvit o ekologicky čisté energetice, než o obnovitelných zdrojích. Pokud nebudeme chtít používat výraz, že i uhlí je obnovitelný zdroj, jak tady včera někdo připomněl, pouze s tím, že to teď trvá trochu déle. To je všechno z mojí strany, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, v úvodu bych chtěl poděkovat za svoji osobu vládě za věcnost, s jakou k tomuto oranžovému tisku, chtělo by se říci oranžové knize, přistoupila. Děkuji.

Domnívám se, že ten tisk, při jehož četbě jsem se moc zasmál mimochodem, vykazuje jeden zásadní nedostatek. Já bych se moc přimlouval za to, aby Evropa si do svých strategických cílů jako ten nejprimárnější, pracovně ho tady mám označený jako nultý, by si dala cíl zvýšit IQ evropské populace do roku 2020 o 20. Bylo by to skvělé. Inteligence mezi Evropany by rázem vzrostla, a pak bychom s těmi 5 hlavními cíli, ve které komise přetavila své hlavní priority, přetavila, to je moc hezké slovo, tak by se ty priority plnily velmi snadno.

Budu citovat. Cílem je zvýšit míru zaměstnanosti ve věkové skupině 20 – 64 let ze současných 69 % alespoň na 75 %. Inteligentní jedinec by jistě neměl problém s tím, najít si zaměstnání. Inteligentní jedinec by určitě neměl problém s tím, aby začal např. soukromě podnikat.

Ušetřili bychom i na druhém cíli, který zní, že Evropská unie chce vynakládat na vědu a výzkum prostředky ve výši 3 % HDP. A podporovat podmínky pro soukromé investice do vědy a výzkumu, neboť inteligentní Evropan by jistě věděl, že je vhodné vytvářet podmínky pro soukromé investice do vědy a výzkumu, a tím by vlastně stát nemusel vynakládat ani ta 3 %, o kterých se zde hovoří.

Inteligentní Evropan by jistě neměl problém s tím, že by změnil, zrušil, přetavil ten třetí cíl, který zní, že Evropa chce snížit emise CO2o 20 % proti úrovním roku 1990, zvýšit podíl obnovitelných, obnovitelných zdrojů energie, na koncové spotřebě energie na 20 % zvýšit o 20 % energetickou účinnost, a tak snížit spotřebu energie proti prognózám pro rok 2020 o 20 %.

20, 20, 20. Ta dvacítka musí mít nějakou magickou sílu.

Inteligentní jedinec by rozhodně nerušil žárovky a nezaváděl ty škodlivé rtuťové, které zatěžují životní prostředí. Inteligentní jedinec by pochopil, že přes slunečníky a větrníky cesta nevede a tlačil by na zavedení čisté jaderné energie atd. To bychom se dostali na včerejší debatu.

Inteligentní jedinec by neměl problém ani s tím, že by se stal vysokoškolákem, a tím by přispěl ke splnění čtvrtého cíle Evropské unie, který zní, že Evropská unie chce zvýšit podíl vysokoškoláků ve věkové skupině 30 – 34 let ze současných 31 % na alespoň 40 procent v roce 2020, snížit podíl předčasných ukončení studia z 15 % na 10 %. Inteligentní jedinec by dokonce ani neměl problém získat plnohodnotné vysokoškolské vzdělání, a ne ty inflační náhražky, které se dnes na vysokých školách získávají.

A inteligentní jedinec by dokonce ani neměl problém s pátým cílem, který zní, snížit počet Evropanů, žijících pod hranicí chudoby, od 25 %. Jedná se o pokles plus minus 20 milionů. Inteligentní jedinec by si skutečně našel cestu, jak si vydělat peníze, jak si dopomoci, samozřejmě legální cestou, k majetku, a tak nebýt chudý. Inteligentní jedinec by s tím jistě problém neměl.

Inteligentní jedinec by neměl ani problém s tím, odmítnout např. to, že Evropská unie chce hledat nový způsob fungování světového finančního trhu s důrazem na regulaci a dohled, protože inteligentní jedinec by pochopil, že v regulaci a dohledu to těžiště pokroku nespočívá, ale že to je v tom, že jedině svobodný jedinec, inteligentní jedinec dokáže rozvinout své tvořivé síly a přispět tak k tomu, že i Evropa, ale celá zeměkoule bude fungovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, jestliže jsem včera říkal, že ten materiál Česká republika 2030 ohrožuje duševní zdraví, tak na rozdíl od něj tady toho se nebojím. Je to opsaná krachující Lisabonská strategie, která se přetavila do jiné podoby, ale to je to samé a dopadne to také tak. Jestli v této době, kdy v Evropě vládne levice, je tak sebevědomá, že si myslí, že bude vládnout ještě v roce 2020, tak si myslím, že se hluboce mýlí.

Za ty připomínky, které tady jsou, k tomu paradoxně, velmi příjemně mě to překvapilo, považuji ty, které dalo naše oddělení pro Evropskou unii, které vystihlo ze všech subjektů nejlépe, o co jde. Když je tady, pokud bych se měl opakovat, Lisabonský scénář a ani Evropa 2020 by nesplnil své cíle, hrozí další ztráta důvěryhodnosti. Rovněž se můžeme ptát, zda je vhodné, aby komise připravila plán rozvoje až do roku 2020, když její mandát končí v roce 2014.

My starší takovéto materiály známe, už jsme jich hodně slyšeli. Hlavním propagátorem byl tehdejší prezident Antonín Novotný, který také říkal, vlastně před ní byl ještě Nikita Chruščov, který říkal „doženeme a předeženeme“. Jestli někdo věří tomu, že doženeme státy, které se rozvíjejí velmi dynamicky, protože nejsou omezeny těmi tisíci směrnic, nařízení a regulací, tak tady se o tom vůbec nemluví a stačí chvíli sedět v Senátu a vidíte, kolik nových směrnic a nařízení se na nás valí, takže s těmi všemi směrnicemi je určitě nedoženeme ani nepředeženeme.

Mě zaujalo takovéto sdělení. Typ dokumentu sdělení, tedy komunikační dokument komise, který nepodléhá legislativní proceduře, já se ptám, proč ho tady tedy projednáváme, když ničemu nepodléhá. A proto také navrhnu usnesení, abychom se nespokojili s obligátní větou „bere na vědomí“, která je velmi zrádná, protože ona vypadá nevinně. Ono ani nejde říct „nebere na vědomí“, protože ono to o ničem není.

Ale ono to „bere na vědomí“ znamená v podstatě souhlas a v budoucnu se bude někdo odvolávat na to, však jste to vzali na vědomí, tak nám ty statistiky a jiné věci, které po vás chceme, budete dávat.

Navrhuji jednoduché usnesení, že Senát PČR odmítá Sdělení Komise Evropa 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst, podporující začlenění, a žádá jeho přepracování ve smyslu postoje zúčastněných, to jsou ti, kteří se tady vyjádřili. I vláda tam má velmi závažné připomínky, ve smyslu postoje zúčastněných a usnesení výboru pro Evropskou unii Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Tento váš návrh bude pak součástí toho, co přednese zpravodaj. Stačíme to do té doby vytisknout? Snad to není nutné, bylo jasné, co je míněno. Pak senátor Bedřich Moldan má slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, pane ministře, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se jenom velmi věcně chtěl zeptat pana místopředsedy vlády, pana ministra, na několik málo věcí. Především mě zajímá v souvislosti s tou strategií, v souvislosti se změnou klimatu se neustále opakuje známý cíl, který byl přijat, už jsou to tři roky, na Evropské radě totiž ten závazek snížení emisí, skleníkových plynů o 20 %, případně o 30 %, jestliže se k tomu připojí další státy.

Chtěl jsem se zeptat, jestli se nějakým způsobem již daří konkretizovat, co to znamená, jakým způsobem by mělo být vyjádřeno, že se ostatní státy k tomu nějak přidají, nebo ne. Protože jestliže vidíme, že cílem Evropské diplomacie vidíme, aby se závazným způsobem přijala známá dohoda, neboli nedohoda v Kodani, to, co bylo jen vzato na vědomí, tak z toho takového závazky naprosto nevyplývají. Mě by skutečně zajímalo, do jaké míry se Evropská rada zabývala tím, jestli bude možno se nakonec zavázat k nějakému vyššímu snížení a za jakých podmínek. To totiž není vůbec žádná legrace. Rok 2020 se velmi rychle blíží a víme dobře, že tento závazek, pakliže by měl být takto formulován, bude muset být jednoznačně rozpracován do podrobných předpisů, do podrobných kvót pro jednotlivé sektory, pro jednotlivé země, bude to mít vliv na různé systémy, např. obchodování s povolenkami, a to není vůbec jednoduchá věc.

Podobně jsem se chtěl zeptat, jestliže se Evropská unie už rozhodla přispět rozvojovým státům na adaptační opatření určitým obnosem, jestli už se nějak pokročilo dál v tom, že se tento obnos nějak rozpracovává, rozděluje na jednotlivé státy, nebo jestli už je klíč znám, protože víme, že v nedávné minulosti právě tohle nebylo dořešeno na Evropské radě a že to bylo odloženo.

To jsou mé dva dotazy. A pak bych jenom chtěl mít drobnou poznámku, spíše věcného charakteru obecného. V celé strategii se několikrát zdůrazňuje, že klíčem ke zvýšení konkurenceschopnosti je zvýšení produktivity práce. Na druhé straně se rovněž výrazně zdůrazňuje, že je třeba zvýšit zaměstnanost, tzn., že zároveň zvyšovat produktivitu práce, a zároveň zvyšovat počet pracovních míst.

Tohle, jak nedávno zdůraznil ve své poslední knize, která je věnována současné ekonomické krizi, pan Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, tyto dvě věci jdou proti sobě. Jestliže zvyšujeme produktivitu práce, pravděpodobně to může mít negativní důsledky v dlouhodobém vyjádření na počet pracovních míst. Stiglitz doporučuje, abychom místo jednostranného důrazu na produktivitu práce se zaměřili na produktivitu přírodních zdrojů, což si myslím, že je skutečně dlouhodobé řešení. Tato evropská strategie už z titulu zdůrazňuje udržitelnost, a ta udržitelnost je tam citována v nejrůznějších souvislostech a na mnoha místech, tak mě poněkud překvapuje, že není větší pozornost věnována právě zvyšování produktivity přírodních zdrojů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Pavel Lebeda. Prosím.

Senátor Pavel Lebeda: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, v Senátu si všímám zajímavého úkazu pravidelně se opakujícího, kdy se rozvine podivuhodný děj. Spouštěcím mechanismem toho je, když tady padne slovo Evropská unie, Evropa. Eurodestruktivní frakce v našem kolektivu vyhlásí nejvyšší stupeň pohotovosti, kolegové zblednou, otřesou se odporem a naskáčou jim pupínky. Následně samozřejmě podrobí naprosto zdrcující hnidopišské pitvě každý materiál, ať má jakýkoli význam, ať je to třeba jenom jakási vize s cílem zadupat, zdeptat, zesměšnit, zničit, zavrhnout.

Vážené kolegyně a kolegové, seznámili jsme se pravděpodobně s materií, vezměme to jako lidé s určitým IQ, jak nás nabádá kolega Pakosta, na vědomí a pak se nějakým způsobem vyjádřeme k doporučení, které tady výbor pro záležitosti EU navrhl. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. V návrhu usnesení Senátu se v článku II. 1. uvádí – cituji:

„Senát Parlamentu ČR bere na vědomí jednotlivé hlavní cíle strategie Evropa 2020, ovšem cíl snižování chudoby nepovažuje za vhodně formulovaný, neboť je přesvědčen, že nejvhodnějším způsobem snižování chudoby je vytváření příznivých podmínek pro tvorbu nových pracovních míst spolu s odpovídajícími motivačními opatřeními.“ Konec citátu.

Pokud tomu dobře rozumím, tak se tímto vyjadřujeme k následující formulaci příslušného cíle v projednávaném dokumentu – cituji: „zajištění sociální a územní soudržnosti tak, aby výhody vyplývající z růstu a zaměstnanosti byly ve velkém měřítku sdíleny a lidem postiženým chudobou a sociálním vyloučením bylo umožněno žít důstojně a aktivně se zapojovat do společnosti.“ Konec citátu.

Přiznám se, že považuji formulaci v evropském dokumentu za vhodnější, než je tomu v návrhu našeho usnesení. Zúžit problém snižování chudoby na pouhou tvorbu nových pracovních míst a odpovídající motivační opatření považuji za velmi zjednodušující. Popis cíle snižování chudoby je v projednávaném evropském dokumentu komplexnější a podle mého názoru proto i vhodnější.

Vzhledem k tomu navrhuji změnu našeho usnesení v bodě II. 1. takto:

Ponechává se text: „Senát Parlamentu ČR bere na vědomí jednotlivé hlavní cíle strategie Evropa 2020“, a další text v tomto bodu se vypouští.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Měl bych za prvé dotaz na pana ministra vzhledem k otázce, která je tady diskutována, pokud jde o chudobu, když vláda připravovala stanovisko, jak jsou hodnoceni hlavně důchodci s příjmem do 9000 Kč, poněvadž ti jsou prokazatelně pod úrovní hranice, která je stanovena, a pak ta čísla podle mě jsou v naší republice jiná.

A jinak obecně k tomuto materiálu bych chtěl říci, že je taková tradice, že když se projednává materiál EU, nejlepší je zlehčovat, ztrapňovat apod., než si říci, co uděláme my, co jsme schopni v rámci politického spektra pro to, abychom některých cílů dosáhli apod.

Já nejsem například odborník na školství, ale osobně mi vadí, že jsme se nazývali národem Komenského, a dneska tady kolega Lebeda řekl perfektně, kam jsme to dopracovali se školstvím. Může za to Evropská unie, nebo za to může „schopnost“ našeho řízení? Jak je možné, že se nyní zrušily rok připravované státní maturity, vrátíme do Bruselu 300 milionů, ovšem to, co je tradice – lobbyistické skupiny, které připravovaly státní maturity, těch 600 milionů obdrží. Zamysleme se nad vlastním řízením a nad vlastním přístupem a přijměme opatření, abychom se zařadili mezi ty lepší státy Evropy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásila paní senátorka Gajdůšková. Nemusí dostávat přednost, protože dál se zatím nikdo nepřihlásil, takže paní první místopředsedkyně má slovo. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, jen si dovolím ještě, možná na závěr, pár poznámek.

Když jsem hovořila o tom, že mi připadá úsměvné dožadovat se zvyšování produktivity práce a naopak snižování transakčních nákladů, tak jsem hovořila o pohledu kohokoliv z Evropy, kdo zná situaci v České republice. Musím říci, že z pohledu občana České republiky a českého politika mi to připadá poněkud tristní. Chtíti po Evropě, aby prosazovala něco, s čím my sami jsme na štíru.

Co mi ale velmi vadí, je postoj, který tady prezentoval pan senátor Škaloud. Já bych se nevyjadřovala k tomu, kdyby to byl postoj jednotlivého senátora. Bohužel ale se obávám, že toto je postoj velké části našeho politického spektra. Je to vyjádření, že evropské dokumenty vlastně pro nás nejsou závazné. Že konkrétně sdělení EU 2020 nestanovilo žádné závazné cíle, tak proč bychom se tím vlastně měli nějak zabývat. Proč bychom se tím měli poškozovat.

Kolegyně a kolegové, to je prostě naprosto nepřijatelný postoj, a pan senátor Hajda o tom před chviličkou mluvil vlastně také. Takováto pozice nás jako republiku skutečně velmi a velmi výrazně poškozuje. Protože snižuje naši důvěryhodnost. Ekonomové vám řeknou, že snižující se mírou důvěryhodnosti rostou transakční náklady. A také by vám řekli, že proto za poslední čtyři roky výrazně klesl počet zahraničních investorů v České republice. A to dokonce přesto, že Česká republika se za tuto dobu stala daňovým rájem a podle všech neoliberálních koncepcí by se tedy o nás zahraniční investoři měli prát.

K panu senátorovi Pakostovi myslím si, že není potřeba reagovat, protože inteligentní jedinec si toto vystoupení určitě vyhodnotí sám.

A ještě poslední poznámku k vystoupení pana senátora Kubery. Byla bych skutečně velmi ráda, kdyby měl pravdu v tom, že EU je levicová, že zde vládne levice. Poznámka je, že nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu je frakce křesťansko-demokratická, jejíž součástí ODS donedávna byla a většina vlád v Evropě je středopravicových. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásil pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, každý z nás ze zkušenosti víme, že v textech bývá důležité nejen to, co v textu je napsáno, ale také to, co tam napsáno není. V této souvislosti bych chtěl doporučit vám všem, kteří jste ten pasus přeskočili jako nepotřebný ke čtení, předmluvu José Manuela Barrosa, protože je to velmi poučné čtení, a totiž v tom smyslu, jak v rámci politické korektnosti už lze na jedné a půl stránce A4 nesdělit z opatrnosti vůbec nic.

Je tam řada zajímavých momentů, které by pro interpreta textu byly pozoruhodné. Mne zejména zaujalo sousloví „udržitelná budoucnost“, které považuji tedy vůbec za vrchol dosavadního newspeaku nebo eurospeaku, chcete-li. Ale chtěl bych citovat jednu větičku, která je zhruba uprostřed jeho sdělení, a to je, že „pro Evropu to znamená okamžik pravdy – míní se krize jako výstražný signál – a na řadě jsou odvážná a ambiciózní opatření“.

Na tom se možná shodneme všichni. Jenom se obávám, že každý pod tím pojmem „odvážná a ambiciózní opatření“ budeme vidět něco jiného. Žádná na odvážná a ambiciózní opatření v tomto strategickém materiálu nejsou. Ale protože všichni tušíme, že strategické materiály se píší proto, aby dopadly někdy v budoucnu, tak jako předtím dopadla Lisabonská smlouva, tak si myslím, že není důvod nad tím nějak hlouběji debatovat.

Určitě je tady skupina lidí, které při hlubším hovoru o EU naskakují pupínky. Já myslím, že není třeba jim to vyčítat. Jsou tady mnozí, kteří zase při debatě o EU zažívají cosi jako orgasmus. Já jim to přeji, ale myslím si, že postoje má každý nějakým způsobem definované a má k nim jistě dobrý důvod. Já je nikomu nevyčítám a přeji jim je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím.

A táží se pana předkladatele, pana ministra, chce-li se vyjádřit k rozpravě, a on určitě chce. Prosím, máte příležitost.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi jenom stručně reagovat na některé vznesené otázky nebo komentáře.

Začal bych, s dovolením, s oblastí snižování chudoby. Pokud jde o navrhovaný cíl snížení počtu osob žijících pod hranicí chudoby o 20 milionů osob v celé Evropě, resp. o 25 % do roku 2020, Česká republika nebo vláda ČR tento cíl nepovažuje za vhodně formulovaný. Ne, že bychom byli proti němu nebo odmítáme ho, ale nepovažujeme ho za vhodně formulovaný.

Za prvé, cíl je založen na nevhodném relativním ukazateli, který vypovídá spíše o diferenciaci příjmů, než o chudobě pojímané jako nedostatečný přístup k základním potřebám a službám.

Za druhé. Vzhledem k tomu, že diferenciace příjmů je důležitým motivačním faktorem na trhu práce, není navržený cíl plně kompatibilní s podporou růstu a zaměstnanosti. Posilování redistribučního charakteru daňového a sociálního systému by mohlo být v rozporu s nutnými stimuly pro zvýšení míry nezaměstnanosti. Při snižování chudoby, především u osob v ekonomicky aktivním věku, by měla naopak sehrát klíčovou roli jejich aktivace a motivace k začlenění do trhu práce.

Za třetí. Cíl je příliš ambiciózní a dle názoru ČR nedosažitelný. Dlouhodobé statistiky ukazují stabilitu tohoto ukazatele v jednotlivých členských zemích. Některé členské státy, včetně ČR, navíc již vykazují nízkou míru chudoby, 8 až 9 % a nemohou výrazně přispět k plnění tohoto cíle. Tento cíl, který je nastaven plošně, je tedy opravdu absolutně nerealistický.

Odpověď ohledně postavení důchodců, zda spadají do nízké míry chudoby, do těchto osmi a devíti procent, je mi líto, ale nejsem schopen podrobně na to odpovědět. Předpokládám, že někteří tam určitě spadají, ale ne všichni.

Tolik k chudobě.

Dále velice stručně k oblasti výzkumu a vývoje a k těm třem procentům. Tady chci upozornit, že mluvíme o deseti letech, tedy strategie 2020 je nastavena na deset následujících let.

Česká vláda souhlasí s cílem navýšit investice do oblasti výzkumu a vývoje na tři procenta HDP EU. Navýšení i z investic do vědy a výzkumu je jedním z klíčových faktorů pro zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky členských států EU, a to zejména s ohledem na nárůst konkurence i na trzích produkce s vysokou přidanou a technologickou hodnotou.

Chci jenom připomenout, že například v žebříčku nejlepších univerzit Evropa hodně klesá. Předbíhají nás univerzity v Číně, předbíhají nás univerzity a vědecká pracoviště v Austrálii. To je signál, že s tím budeme muset něco dělat, a velice brzo.

Současně je nutné dbát také na to, aby jediným cílem nebyla pouze výše těchto investic, ale také jejich efektivní využití, také skloubení univerzitních a vědeckých výzkumných pracovišť. ČR bude požadovat, aby ukazatel intenzit investic do výzkumu a vývoje byl doplněn dalšími vhodnými indikátory, které budou mít vypovídající hodnotu na efektivitě a dopadech těchto investic. ČR v tomto případě považuje za přínosné, že komise identifikovala klíčové cíle. Za velmi pozitivní považujeme skutečnost, že cíle budou brát v úvahu stávající podmínky a možnosti v jednotlivých členských státech.

K otázce závaznosti nebo nezávaznosti rozhodnutí Evropské rady. Tady chci upozornit, že podle Lisabonské smlouvy Evropská rada může přijímat i právně závazná rozhodnutí. Pak samozřejmě přicházejí v úvahu sankce. Sankce mohou teoreticky být, otázkou pak je jejich vymahatelnost, ale také ochota vymáhat sankce.

Pokud jde o odpověď na dotazy pana senátora Moldana, zda se další státy, předpokládám, že nečlenské, že to takhle bylo myšleno, připojují k iniciativě EU. Bohužel, nemáme zatím žádnou informaci. Pak je ten, že Evropská komise navíc nesplnila zatím domácí úkol a nevyhodnotila pro EU nešťastný výsledek Kodaňské konference. My na to tlačíme. To byla i jedna ze součástí vystoupení pana premiéra, když jsme na Evropské radě žádali komisi, ať urychleně předloží jednak analýzu neúspěchu na Kodaňské konferenci a jednak roadman, a také tlačíme na to, ať komise připraví nějaké návrhy, se kterými bude vystupovat na nejbližších konferencích, které se této problematiky budou týkat, v Německu a poté také v Brazílii.

Otázka, zda už došlo k přerozdělení nebo k návrhu přerozdělení financí, které Evropa dala na fast start, zatím k tomu ještě nedošlo. My jsme zatím jenom vyčlenili v rámci EU peníze a teď se právě bude diskutovat druhý krok. Ale všechno by měla připravit Evropská komise, která své rozhodnutí neustále odkládá. Důvody mi nejsou jasné.

A už jenom velice stručně. Já osobně považuji první usnesení, které tady zaznělo od pana senátora Sefziga, za vyváženější. Děkuji.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Šneberger.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. V tuto chvíli požádám garančního zpravodaje tohoto tisku pana senátora Sefziga, aby nám zhodnotil proběhlou rozpravu.

Senátor Luděk Sefzig: Diskuse, jako obvykle, byla zajímavá, byla také bouřlivá. Vystoupilo mnoho senátorů a paní první místopředsedkyně.

Já jsem podstatný komentář týkající se odseku, který je také asi předmětem největšího počtu připomínek a týká se hodnocení chudoby, jsem už vysvětlil ve své technické poznámce. Jenom připomenu na reakci o přístupu do eurozóny, že tuto část budeme diskutovat za několik hodin nebo okamžiků v souvislosti s konvergenčním programem, takže tady bych také nechtěl košatit diskusi.

Jediné, co mi zbývá, a co není tak zcela jednoduché, jak se na první pohled zdá, je provést vás způsobem hlasování.

Pane místopředsedo, dovolím si navrhnout, abychom nejdříve hlasovali o návrhu, který předkládá evropský výbor, který vlastně vychází z hospodářského výboru, s jediným pozměňujícím doplňkem týkajícím se využití bezpečné jaderné energie. Toto je usnesení, které prodiskutovaly dva výbory. A navrhoval bych, abychom nejdříve hlasovali o pozměňovacím návrhu k tomuto návrhu paní kolegyně Bayerové, která vypouští v bodu II. 1. vše, co je za čárkou, Strategie Evropa 2020 až do konce tohoto odstavce. O tomto bychom hlasovali na začátku.

A pak tady máme dva návrhy, o kterých si myslím, že nejsou vzájemně kompatibilní a velmi obtížně se vzájemně doplňují, protože návrh pana senátora Kubery na jednu stranu odmítá celek komunikačního dokumentu, který je nám dáván vládou na vědomí, vláda jej odsouhlasila na Radě. Je to návrh komise. A domnívám se, že odmítnutí nebo nesouhlas s cíli je obtížně vyjádřitelné v tom, jak jej kolega Kubera formuloval, protože on se potom odvolává, že žádá o přepracování tohoto dokumentu ve smyslu, který vyjadřuje výborové usnesení.

Protože ve výborovém usnesení je striktní odmítnutí, to není vyjádření, neboť hned první odstavec je, že vyjadřujeme podporu a pak tam ještě bereme na vědomí jednotlivé hlavní cíle Strategie Evropa 2020, tak si myslím, že to jsou antagonistické návrhy, které lze velmi obtížně doplnit vzájemně. Z toho důvodu se domnívám, že nechám nejdříve hlasovat o pozměňujícím návrhu – doporučuji hlasovat o pozměňujícím návrhu kolegyně Bayerové. Pokud někdo nebude vyžadovat, abychom o jednotlivých částech nebo o některých vybraných částek hlasovali zvlášť, tak bychom mohli hlasovat o usnesení jako celku a bude-li tento celek přijat, tak se domnívám, že usnesení kolegy Kubery je nehlasovatelné. To je můj návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu. Zůstaňte ještě u pultíku, abyste nás poté provedl jednotlivými hlasováními.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat tak, jak nás hlasováním provede pan senátor Sefzig. Vždycky uvede jednotlivé hlasování a pak dám hlasovat proceduru, kterou nepochybně znáte. Já vám jenom v tuto chvíli chci sdělit, že v sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů. Kvorum je 30. Ono se to asi trochu změní, ale to není na tom hlasování příliš podstatné. Takže, pane senátore, prosím, uveďte nám první hlasování.

Senátor Luděk Sefzig: Navrhuji, pane místopředsedo, abychom nejdříve nechali hlasovat o pozměňovacím návrhu paní kolegyně Marty Bayerové, která vypouští v II. 1. v odstavci bere na vědomí hlavní cíle Strategie Evropa 2020. A to všechno ostatní až do … motivačních opatření – celý tento odstavec vypustit. Já osobně nedoporučuji toto vypuštění.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zeptám se pana ministra na stanovisko. Doporučujete vypustit? (Ministr: Nedoporučuji.) Výborně, takže máme rozdílná stanoviska. Dovolte mi, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 20, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Pokračujeme dále v hlasování, pane senátore. Prosím o další návrh.

Senátor Luděk Sefzig: Nyní doporučuji, abyste nechal hlasovat o usnesení Evropského výboru, ve kterém je konkrétně zapracován návrh hospodářského výboru tak, jak ho výbor předložil, jak ho máte k dispozici na lavicích.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže kolegyně a kolegové. Zahajuji hlasování o návrhu tak, jak nám přednesl kolega Sefzig. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 36, proti bylo 10. Návrh byl přijat.

Tímto jsme asi vyčerpali hlasovatelná hlasování, pokud to řeknu takto. Poděkuji panu senátoru Sefzigovi a budeme pokračovat dalším bodem. Má někdo připomínku, námitku? Nemá. Pak už nebude připuštěno. Máte poslední možnost.

Dalším bodem je

Návrh usnesení Senátu k rámcové interinstitucionální dohodě

Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady

Senátní tisk č. 267. Uvede ho předseda výboru pro evropské záležitosti pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo. Pan senátor Sefzig někam zmizel. (Hluk.) Já bych vám chtěl říci, že v tuto chvíli přednáší návrh pan senátor Sefzig. On mě zřejmě neposlouchá, takže asi si představuje, že bych mohl přerušit schůzi, a počkat než se připraví na další bod. Pan ministr také poté bude vystupovat. Znovu opakuji, kdybyste mě poslouchali, tak byste to věděli, ale protože jste mě neposlouchali, přečtu to znova. Návrh usnesení jste obdrželi v senátním tisku č. 267 a uvede ho předseda výboru pro záležitosti EU Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Pokud byste nevěděl o, co jde, jedná se o rámcovou interinstitucionální dohodu Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady. Donutil jste mě podruhé přečíst nepřečtitelné slovo, a potřetí už to skutečně číst nebudu. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Toto stanovisko je, pane místopředsedo, opravdu zbytečné. Já jsem věděl, o čem je další bod jednání. A je to mimořádně závažná záležitost. Mimořádně, závažnější, nežli to všechno ostatní, zejména z pohledu kontrolní funkce národních parlamentů. V usnesení rámcové institucionální dohodě Evropské komise Evropského parlamentu a Rady by správně mělo být a také v našem materiálu v nadpisu je, nikoliv však v tom vlastním usnesení, také probíhalo, jsme velmi podrobně diskutovali ve vašem výboru. Přijali jsme obsažné, správně si troufám říci mimořádně fundované usnesení a nepopírám, že návrh tohoto usnesení vyplývá hlavně z práce expertní, práce právníků a odborníků našeho evropského oddělení, doktora Georgieva, odborníka na subsidiaritu a kolegu z Úřadu vlády. Pak si dovolím poděkovat panu ministrovi za mimořádně kvalitní spolupráci s vedením jeho úseku, s paní doktorkou Pitrovou, doktorem Vojtěchem Belingem. Tak jsme byli schopni přijmout usnesení, které doporučuji, abychom přijali. Než usnesení přečtu, dovolte mi několik poznámek, nebo spíše citací.

Samotná interinstitucionální dohoda, která se – a normálně to tak všichni vnímají – má týkat jednání mezi třemi hlavními institucemi EU, tedy komise, Rada a Evropský parlament. V tomto případě se týká dohody mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Na začátku říkám, že se zdá, že je tady úloha Rady pominuta a upozaděna. To je věc, která byla první pro nás velmi alarmující. Všechny interinstitucionální dohody se nacházejí v jakési šedé zóně evropského práva. Často postrádají oporu v konkrétním zmocnění v primárním právu. Podle článku 295 Smlouvy o fungování EU – cituji: Evropský parlament, Rada a komise si navzájem konzultují vzájemnou dohodou, upravují způsoby své spolupráce. Za tímto účelem mohou v souladu se smlouvami uzavírat interinstitucionální dohody, které mohou mít závaznou povahu.

Dlouhodobá praxe ukázala už od doby trvání dávno ještě před Lisabonskou smlouvou, že dochází k dojednání právě v oblasti vzájemného respektu všech tří institucí, ale teprve ve smlouvě o fungování EU v článku 295 byl tento text takto striktně zakotven. Takové jednání se většinou odehrává na úrovni vyšších úředníků aparátu jednotlivých institucí takzvaný Technical Group International Corporation a pak následně je postoupen k politické diskusi, obyčejně je projednáván předsedy těch tří zúčastněných institucí. V některých případech jsou svolány i interinstitucionální konference, jimiž jsou z účasti delegací dojednávány složitější otázky dohod. Schvalování probíhá dle vnitřních jednacích řádů jednotlivých institucí. Evropský parlament je schvaluje nadpoloviční většinou po projednání ve výboru pro ústavní záležitosti, známé ASKO. Děkuji. Většina dohod je následně publikována v úředním Věstníku jako samostatný dokument.

Je třeba odlišit tyto dohody od deklarací, přípravných aktů a dalších aktů, byť jsou tyto akty také přijímány všemi třemi institucemi. Nemají ale normativní charakter a nebývají zveřejňovány jako samostatné dokumenty v úředním věstníku. Přesto však zůstává otevřena celá řada otázek souvisejících zejména s faktem, že dohody mezi sebou uzavírají i instituce bez vlastní právní subjektivity. Právní subjektivitu připomínám, má pouze Evropská unie, a to pouze po přijetí od 1. prosince 2009, po přijetí Lisabonské smlouvy.

Je to zvláštní pramen práva, říkají právníci. Tento latentní kompetentní problém je teoreticky vyřešen tím, že ustanovení nezakládají přímé právní účinky vůči členským státům a nepřekračují tak systém svěřený kompetencím. Z tohoto hlediska jsou proto založeny na limitované kompetenci institucí konkretizovat texty primárního práva a v tomto rámci vytvářet i nové právní nástroje podobně jako při tvorbě vnitřních organizačních řádů institucí. Takové interinstitucionální dohody, jež by měly pozměňovat ustanovení primárního práva či vystupovat proti jeho smyslu, by proto byly neplatné. Otázkou je, zda mohou interinstitucionální dohody primární právo doplňovat.

Podle závěrečného prohlášení mezivládní konference v Nice by mělo být něco takového vyloučeno. Dohody doplňují mezery úpravy interinstitucionálních vztahů existující v primárním právu a z tohoto hlediska představují doplnění smluv, jak vyplývá z ustanovení článku 295 Smlouvy o fungování EU, co by kompetenční normy, je rozsah interinstitucionálních dohod omezen jejich účelem úpravy spolupráce mezi institucemi.

Je třeba také připomenout, že při takové dohodě neexistuje žádný sankční mechanismus, který by zajistil vynutitelnost takové dohody. To je nepochybně veliký handicap. Interinstitucionální úmluva týkající se spolupráce mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem, která byla přijata Evropskou komisí a postoupena Evropskou komisí, Evropským parlamentem, Radou k projednání na náš výbor, posléze i na toto plénum, je tedy velmi složitou právní materií. Náš výbor k této materii doporučil plénu Senátu přijmout následující usnesení.

Senát Parlamentu ČR Za prvé připomíná, že kompetenční a institucionální rámec EU ustavený přenesením výsostních pravomocí členských států EU lze měnit pouze způsobem, který předjímá v článku 48 Smlouva o Evropské unii, a to zpravidla za souhlasu daného národními parlamenty. Za druhé upozorňuje v souladu se stanoviskem vlády ČR a posudkem právní služby Rady ze 4. 3. 2010 na potřebu vyvarovat se rizika vychýlení institucionálního vyvážení založeného smlouvami, přičemž v této souvislosti – za třetí konstatujeme, že nový právní základ pro uzavírání interinstitucionálních dohod obsažených v článku 295 Smlouvy o fungování EU počítá s konzultacemi a vzájemnou dohodou tří stran, tedy nejen Evropské komise a Parlamentu, ale také rady EU.

Za II. V návaznosti na usnesení Evropského parlamentu z 9. 2. 2010, v němž jsou obsaženy Evropským parlamentem navrhované klíčové prvky zamýšlené rámcové dohody za prvé upozorňuje, že zásada rovného zacházení pro Parlament a Radu se vztahuje k řádnému legislativnímu postupu definovanému v článku 289 Smlouvy o fungování EU nikoliv však nutně k dalším ve Smlouvě zakotveným rozhodovacím procedurám při přijímání právních aktů. Za druhé by Senát uvítal, kdyby v návaznosti na jednání o interinstitucionální dohodě, která je zmíněna v bodě 30 usnesení Evropského parlamentu, Evropská komise ve formě sdělení vyjasnila pojem legislativního aktu tak, aby bylo zřejmé, zda lze pod tento pojem subsumovat i jiné akty než ty, o nichž hovoří článek 289 Smlouvy o fungování EU v souvislosti s tzv. řádným a tzv. zvláštním legislativním postupem, a to za situace, kdy je právní akt přijímán dle právního základu, v němž se o řádném ani zvláštním legislativním postupu výslovně nehovoří. Tady srovnáváme články, které hovoří o těch předchozích řádných a zvláštních legislativních postupech.

Za třetí přesvědčení, že právní základ pro podněty Evropského parlamentu či Rady vůči Evropské komisi, obsažený v článku 225 a 241 Smlouvy o fungování Evropské unie, nedává prostor k zásadní modifikaci principu výlučné legislativní iniciativy Evropské komise ani nemůže odůvodnit rozdílné zacházení s podněty Evropského parlamentu na jedné a Rady EU na druhé straně.

Za čtvrté nedomníváme se, že úprava týkající se Evropské občanské iniciativy, článek 11 odst. 4 Smlouvy o EU, by měla poskytovat Evropskému parlamentu oproti Radě významnější prostor ve vztahu k formulování navazujícího návrhu legislativního aktu.

Nesouhlasí s takovými ustanoveními interinstitucionální dohody, která by nepřiměřeně zasahovala do vztahů mezi evropskou a národní úrovní rozhodování včetně implementace závazků vyplývajících z evropského práva. V této souvislosti se nedomníváme, že by interinstitucionální dohoda byla adekvátním instrumentem, v němž by měla být, co by obecně platné pravidlo zakotvena dvouletá lhůta pro implementaci směrnic členskými státy.

Za šesté konstatujeme, že převládající mezivládní charakter společné zahraniční a bezpečnostní politiky by se měl promítnout také dojednání o podobě a následném fungování Evropské služby pro vnější činnost.

A za III. – 1. žádá vládu, aby nás informovala o dalším vývoji projednávání návrhu této dohody, upozorňujeme na bezprostřední souvislost některých aspektů zamýšlené dohody s pravomocemi příslušejícími národním parlamentům. Za 2. pověřujeme předsedu Senátu, aby toto naše sdělení také sdělil Evropské komisi.

To je návrh usnesení, ve kterém jednak vyjadřujeme určité obavy z toho, že Rada Evropské unie je zde upozaděna, že historie Lisabonské smlouvy, tedy primární právo, které vychází naopak z vyváženého postoje a úrovně rozhodování mezi třemi institucemi, tedy komisí Evropským parlamentem a Radou EU. A za další nepřejeme si, aby nám někdo, nejenom českému Senátu a českému Parlamentu, ale také ostatním komorám, aby někdo z evropských institucí přímo určoval dobu implementace legislativních aktů. To je upraveno vlastními jednacími řády, resp. stykovým zákonem, pokud některé komory v parlamentech takový mají. Tato implementace spadá pod dikcí jednacích řádů národních parlamentů.

To je můj krátký komentář a návrh usnesení, které si dovolím, vážené kolegyně a vážení kolegové doporučit k vašemu souhlasnému vyjádření.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Sefzigovi, zeptám se, pana ministra Chmiela, jestli se chce vyjádřit k tomuto bodu. Chce, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, děkuji za slovo, dámy a pánové, dovolte, abych vás ve stručnosti seznámil s kauzou nové interinstitucionální dohody sjednávané v současné době mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Interinstitucionální dohody jsou, jak jistě víte, nástrojem používaným k detailní úpravě vztahů mezi institucemi, které by měly vycházet z rámce dané primárním právem. Používají se už od počátku integračního procesu, i když jejich počet narostl v uplynulých 20 letech. V Lisabonské smlouvě byly poprvé tyto dohody zakotveny jako samostatný právní nástroj. Dosud jsou přesto předmětem odborných a politických diskusí, jakou právní povahu vlastně mají a zda jsou právně závazné. Na druhou stranu většinou je přijímána odpověď, že jsou závazné vůči institucím, které je uzavřely. Takzvané rámcové dohody jsou zvláštním tipem interinstitucionálních dohod uzavíranými v obecně právní úpravě vztahů mezi právními institucemi.

V praxi byly přitom uzavírány vždy jen mezi Evropským parlamentem a evropskou komisí. Již dvě dohody uzavřené v uplynulém desetiletí přitom velmi dalekosáhlým způsobem posílily postavení Evropského parlamentu nad rámec primárního práva. Parlament si tak vydobyl například právo vyslovit nedůvěru členovi komise během funkčního období nebo připomínkovat plán legislativních prací komise. V tuto chvíli podotýkám, že parlament si takové posílení získá v situacích, když je komise oslabena například po politických skandálech nebo po nástupu nových komisařů. Rada uplynulé dohody vždy následně komentovala poněkud skepticky a upozorňovala na to, že tyto dohody by neměly jít nad rámec primárního práva.

Mezinárodní konference v Nice dokonce prohlásila, že takovéto dohody by neměly nejen měnit, ale ani doplňovat primární právo. Přesto je takovéto doplňování běžným jevem.

Nově sjednávaná interinstitucionální dohoda by podle znění stávajícího návrhu mohla ovšem prolomit i nepřípustnost změny primárního práva. Kromě opětovného potvrzení možnosti vyslovit nedůvěru komisaři totiž návrh obsahuje závažné novinky. Jedná se například o výrazné posílení možnosti parlamentu předkládat komisi legislativní podněty. Ve srovnání s Radou je tu parlament posílen takovým způsobem, že narušuje rovnováhu mezi oběma institucemi. Parlament fakticky získává právo legislativní iniciativy.

Dalším problémem je prosazení dvouleté transpoziční lhůty jako obecného pravidla. Toto ustanovení by mělo dopad i na členské státy, tedy na třetí stranu, která na dohodě není zúčastněna. Je to přitom v rozporu s obecnou povahou interinstitucionálních dohod.

Problematické je zakotvení pravomoci v exekutivní oblasti, konkrétně možnost ovlivňovat jmenování zvláštních představitelů a velvyslanců a zejména podílet se na sjednávání mezinárodních smluv. V tomto případě se jedná o zásah legislativní moci do sféry moci exekutivní, jež je s ohledem na princip dělby moci neslučitelný se základními principy demokratického právního státu.

Na tomto místě bych rád zdůraznil, že zatím je interinstitucionální dohoda předmětem vyjednávání. Evropský parlament ji nicméně již dříve politicky podmínil schválením nové komise. Proto se také předseda komise v minulosti vyjádřil v tom smyslu, že komise v intencích uvedených cílů přistoupí.

Těžko v tuto chvíli říci, zda předběžný návrh obsažený v usnesení parlamentu z února tohoto roku dozná ještě podstatnějších změn. Osobně se domnívám, že nikoli. Pokud by dohoda měla zůstat v současné podobě, není vyloučeno, že rada nebo některé členské státy jako krajní řešení podají u soudního dvora EU žalobu na její neplatnost.

Česká vláda na konečnou dohodu, jejíž sjednávání je v rukou komise a parlamentu, čeká, ale nejsme pasivní. Například opakovaně, naposledy včera, jsem europoslance za ČR informoval o negativních názorech české vlády k některým ustanovením interinstitucionální dohody.

Jasněji se budeme moci vyjádřit až ve chvíli, kdy uvidíme definitivní znění. Fakt, že jsme z dosavadního vývoje znepokojeni, nemusím zdůrazňovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Sefzig.

Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 se pro vyslovilo 44, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu senátoru Sefzigovi.

Dalším bodem je

Podnět ke směrnici Evropského parlamentu a Rady

o evropském ochranném příkazu

Senátní tisk N 09/05/07 a N 095/07/01. Prosím pana ministra pro evropské záležitosti Chmiela, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, dámy a pánové, dnes je to ode mne naposled. Požádala mě kolegyně ministryně spravedlnosti o přečtení jejího materiálu.

Dovolte, abych vám krátce představil návrh směrnice evropského parlamentu Rady o evropském ochranném příkazu. Navrhovaná směrnice byla předložena na začátku španělského předsednictví v lednu tohoto roku jako společná iniciativa 12 členských států. Španělsko ji považuje za hlavní prioritu svého předsednictví v oblasti justice.

Cílem předkládaného nástroje má být další posílení ochrany obětí. Záměrem je chránit oběť před novými útoky pachateli i za hranicemi státu, který pachateli uloží omezující ochranná opatření. Hodlá-li se oběť přestěhovat do jiného členského státu či se tam již přesunula, neexistuje v současné době na mezinárodní ani unijní úrovni mechanismus, který by novému členskému státu oběti ukládal povinnost přijmout na její ochranu opatření obdobná těm, jimiž je oběť chráněna ve státu, který to uložil. Takovýmito ochrannými opatřeními jsou v návrhu konkrétně vymezeny povinnosti nebo zákazy uložené pachateli jako jsou zákaz přiblížit se k chráněné osobě více než na předepsanou vzdálenost, povinnost vyhýbat se kontaktu s chráněnou osobou či povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde má chráněná osoba bydliště nebo které navštěvuje.

Na základě rozhodnutí, jimiž jsou tato omezující opatření v jednom státě pachateli uložena, má být příslušným orgánem tohoto státu na žádost oběti vydán tzv. ochranný evropský příkaz, který bude postoupen do členského státu, do něhož se oběť přistěhovala či se to hodlá přestěhovat.

Daný stát bude mít poté povinnost přijmout v souladu se svým právem obdobná opatření na její ochranu.

Přestože sledovaný cíl návrhu ochranu obětí před dalšími útoky pachateli za hranicemi státu, v němž jsou pachateli omezující opatření uložena, Česká republika obecně podporuje, nebyli jsme již od představení této iniciativy zcela přesvědčeni o její potřebnosti a rovněž o její kvalitě navrhované úpravy. S ohledem na tyto skutečnosti jsme se rozhodli nepřipojit se ke 12 členským státům, které společně nový předpis předložili. Španělské předsednictví mělo původně v plánu dosáhnout obecné shody nad textem předpisů na zítřejším jednání Rady ministrů spravedlnosti. Nicméně události v posledním týdnu ukázaly, že předpis ještě není natolik bezproblémový, aby byl celkově uzavřen, a to zejména s ohledem na přetrvávající pochybnosti týkající se zvoleného právního základu. Španělské předsednictví se tudíž rozhodlo získat souhlas ministrů spravedlnosti pouze k rozsahu působnosti práva.

Současný text návrhu je sice založen na čl. 82 smlouvy o fungování EU, ale ochranná opatření je možné vydat i v jiném než trestním řízení a rovněž v rámci pouhé prevence proti trestnému činu.

Proti takovému širokému výkladu čl. 82 je však komise, která výslovně stanovila, že článek 82 smlouvy o fungování EU musí být jasně navázán pouze na trestní řízení, zahájeném na základě spáchaného trestného činu. Česká republika se kloní k názoru komise, a tedy nesouhlasí se širokým rozsahem působnosti tak, jak je předkládá předsednictví a prosazuje jeho zúžení tak, aby ochranná opatření byla vydávána pouze v trestním řízení. Přestože nelze předjímat, jak zítřejší jednání rady ministrů spravedlnosti dopadne, podle dosavadního průběhu se zdá, že většina členských států podporuje současný široký rozsah působnosti. Česká republika tak zůstala se svým názorem v menšině. Vzhledem ke změně způsobu hlasování Lisabonskou smlouvou, kdy jednomyslnost v této oblasti je nahrazena kvalifikovanou většinou, je malá šance, abychom svůj názor na radě ministrů prosadili, přestože je na naší straně tak důležitý hráč jako je komise.

Pokud jde o soulad návrhu s principem subsidiarity ve lhůtě dané protokolem o aplikaci principu subsidiarity a proporcionality, vyjádřilo se pouze 5 parlamentů členských států. Čtyři z nich deklarovali, že návrh je v souladu s principem subsidiarity, pouze německý parlament se vyslovil negativně, neboť tuto otázku spojil s otázkou překročení pravomoci unie a vyjádřil pochybnosti ohledně toho, zda článek 82 smlouvy o fungování EU tvoří dostatečný právní základ pro uvedený návrh.

Zásadní roli bude hrát nově též evropský parlament, který byl před Lisabonskou smlouvou pouze konzultován. Nyní bude o podobě této směrnice a trestněprávních nástrojů spolurozhodovat a lze předpokládat jeho velmi aktivní zapojení do procesu negociací a ovlivnění konečné podoby návrhu obecně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se tiskem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 095/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Štětina, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Jaromír Štětina: Dámy a pánové, s oblibou se dívám na jeden krásný francouzský detektivní seriál. Vystupuje tam šarmantní dáma, nadpraporčice francouzského četnictva. Poslední díl byl na velmi vážnou notu, týká se domácího násilí, domácí brutality, která je velmi obecná všude a ve všech civilizovaných státech jsou oběti tohoto násilí právě tak jako svědci, kteří mohou být obětí jiného než domácího násilí, chráněni. Tato směrnice Evropského parlamentu se snaží ochranným příkazem rozšířit ochranu těchto lidí na celou EU. To je její smysl.

Cílem této směrnice je usnadnit a posílit ochranu poskytovanou obětem nebo možným obětem trestné činnosti. Pokud bude tato směrnice přijata, bude příslušný orgán v jednom členském státě moci vydat evropský ochranný příkaz, na jehož podkladě přijme příslušný orgán v jiném členském státě opatření s cílem nadále chránit osobu. To je text, který uvádí tuto směrnici. Jinými slovy říká to, co jsem říkal v úvodu svého slova. Je tam ovšem jedna velmi sporná otázka, která hovoří o tom, že jeho právní základ má přesah do civilní i správní oblasti. Toho si všiml výbor pro záležitosti EU našeho Senátu, na který jsme se jako výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost obrátili o stanovisko. Tento výbor nám své stanovisko poslal a my jsme na zasedání našeho výboru 125. usnesením ze 17. schůze 17. února rozhodli projednat tento dokument a doporučit Senátu znění, které vypracoval výbor pro evropské záležitosti. Tento tisk byl ve výboru projednán a byl jednomyslně schválen s tím, že kritiku nevyřešeného stavu – jak vyřešit, že se přesahuje tímto dokumentem do civilní a správní oblasti vyjadřuje následujícím způsobem:

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR považuje vytvoření evropského instrumentu ochrany obětí, které dlouhodobě vycestují, nebo stát, ve kterém bylo vydáno uvedené opatření v jejich prospěch, za vhodné doplnění práv oběti.

Za druhé. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se domnívá, že působnost podnětu přesahuje deklarovaný právní základ, tedy článek 82, odst. 1, písm. d) smlouvy o fungování EU, jelikož zahrnuje i oblast mimo justiční spolupráci v trestních věcech. Výbor je toho názoru, že výklad výše uvedeného článku právní službou Rady v jejím stanovisku, dokument Rady 6 5616/10, je velmi extenzivní a překračuje tak smysl tohoto ustanovení. Výbor konstatuje, že s ohledem na nesporný přesah podnětu do oblasti civilního práva, že členské státy jeho předložením překročily pravomoci jim svěřené primárním právem EU, konkrétně článkem 76 smlouvy o fungování EU. Výbor doporučuje požádat vládu, aby Senát informovala o dalším vývoji projednávání, a doporučuje pověřit předsedu Senátu, aby toto sdělení sdělil Evropské komisi.

Dovolím si vysvětlit pojem přesahu. Tato situace vznikla tím, že tuto směrnici Evropského parlamentu předložila a navrhla dvanáctka států EU. Není zcela jasné, jestli tento postup odpovídá tomu, co si EU vytyčila ve svých programech a není zcela jasné, zda Evropská komise proti tomuto postupu nevystoupí. Proto jsme si dovolili na to upozornit vládu a prosíme, aby sledovala, jak se situace bude vyvíjet.

Doporučuji, abychom přijali stanovisko výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodaji Štětinovi. Prosím, aby si sedl ke stolku zpravodajů. Chce vystoupit zpravodaj evropského výboru pan senátor Grulich? Chce vystoupit.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, s radostí konstatuji, že si výbor pro zahraničí a bezpečnost osvojil náš názor. Doplnil bych zde jednu větu. Rozpor je hlavně v tom, že členské státy nemají právo navrhovat v oblasti práva trestního. Tento materiál, který máme zde předložen, zasahuje jak právo civilní, tak i trestní.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Grulichovi. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Nebudu žádat ani pana ministra, ani pana senátora Štětinu o stanovisko k neproběhlé rozpravě. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Štětina.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 45, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Poděkuji panu ministru Chmielovi, pokud nezastupuje pana ministra Janotu. Nezastupuje. Panu ministru Chmielovi děkuji za jeho vystoupení v Senátu. Děkuji panu senátoru Štětinovi jako garančnímu zpravodaji. Dalším návrhem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb.,

o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 239. Návrh uvede ministr financí Eduard Janota. Já pana ministra, až se usadí a vyndá si příslušné podklady, požádám, aby nás seznámil s příslušným návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s návrhem, kterým se mění zákon 21/1992, o bankách. Tento zákon prochází novelou proto, že transponujeme směrnici Evropského parlamentu a Rady, kterou se nyní směrnice o systémech pojištění vkladu, pokud jde o výši plnění a lhůtu k výplatě. Zároveň bude náš právní řád adaptován na nařízení Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních platbách ve společenství.

Cílem úpravy je harmonizace mechanismu pojištění vkladu u úvěrových institucí, mám na mysli bank, spořitelních a úvěrových družstev a stavebních spořitelen v rámci evropského hospodářského prostoru tak, aby byla obnovena důvěra vkladatelů v bankovní sektor, a díky tomu se posílá stabilita finančního trhu jako celku.

Mezi nejdůležitější změny, které předkládaný zákon přináší, patří zkrácení lhůty pro výplatu náhrad za pohledávky z vkladu fondem pojištění vkladu, dále povinnost pravidelně ověřovat funkčnost systému, vyplacení náhrad fondu, a s účinností od 31. prosince letošního roku dochází také ke zvýšení úrovně pojištění pohledávek z vkladu na dvojnásobek současného stavu, tzn. na 100 tisíc EURO.

Zákonem se také posiluje spolupráce mezi fondem, pojištěním vkladu, Českou národní bankou, ministerstvem financí, zahraničními systémy pojištění vkladu a úvěrovými institucemi.

Cílem adaptace nařízení je také stanovení sankcí za porušení povinností v něm uložených a vymezení pravomoci České národní banky, která má dohlížet na dodržování nařízení.

S ohledem na transpoziční lhůtu, která uplyne počátkem června, pokud se nepletu, sedmého myslím, že je zapotřebí, aby navrhovaná novela nabyla účinnosti co nejdříve.

Pro úplnost bych chtěl dodat, že Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem souhlas v rámci prvního čtení.

Dovolte mi několik poznámek, na které si sám odpovím pro zpřehlednění celé té materie. Ale budu velmi stručný. Proč vláda předkládá tento návrh, to jsem vám sdělil. Nesouvisí to s ničím, že bychom avizovali, konstatovali problémy tuzemských bank. Víte, že jestli se krize něčeho u nás nedotkal, tak to byl právě bankovní sektor, který si vyřešil své problémy někdy zhruba před 10 – 12 lety.

Které předpisy se transponují, to jsem taky zmínil, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/14 Evropských společenství, kterými se mění směrnice o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě.

Dále se náš právní řád adaptuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady 924 o přeshraničních platbách.

Ekvivalent 100 tisíc EUR odpovídá poměrům České republiky. Chci říci, že částka 100 tisíc EURO je ve směrnici stanovena jako dolní i horní mez zároveň. Členské státy se nemohou odchýlit od této veličiny, proto možná ve vztahu k našim poměrům je ta částka poměrně vysoká.

Tato úprava se vztahuje pouze na banky, nebo i na družstevní záložny? Ta se vztahuje jak na banky včetně stavebních spořitelen, tak na spotřební a úvěrová družstva, tzn. kampeličky, družstevní záložny, které jsou pojištěny u Fondu pojištění vkladů, a klienti tohoto fondu jsou povinni odvádět příspěvky a mají nárok pak na výplatu náhrady v případě jejich úpadku.

V tomto smyslu se dnešní stav vůbec nemění. Týká se odškodnění klientů bank, kampeliček, které v minulosti zkrachovaly? Odpověď je jasná, nikoliv.

O lhůtách jsem se zmiňoval. Lhůta České národní banky pro posouzení schopnosti, zda je ten subjekt schopen dostát svým závazkům vůči vkladatelům, se zkracuje z 21 dnů na 7 pracovních dnů. Lhůta pro zahájení výplaty náhrad z Fondu pojištění vkladů, která dříve činila tři měsíce, teoreticky bylo možno ji dvakrát prodloužit, tzn. až 9 měsíců, se zkracuje na dnešních 20 pracovních dnů, maximálně v případě prodloužení na 30, čili tam je výrazné zkrácení. Jestli je možno tyto lhůty dodržet, konstatujeme, že ano, protože elektronická evidence údajů o klientech toto umožňuje.

Jakým objemem prostředků aktuálně disponuje fond pojištění vkladů? Částka ke konci roku byla řádově 12 miliard, ke konci kvartálu, resp. ke konci ledna by to mělo být okolo 14 miliard.

Proč došlo k navýšení příspěvku bank do Fondu pojištění vkladů zrovna na jednonásobek současných příspěvků? Tady jsou dva protisměrné pohyby. Jednak na jedné straně jsme nechtěli, aby bylo riziko ze strany nezajištění prostředků ve fondu, na druhé straně jsme nechtěli navyšovat tyto vklady více, poněvadž hrozilo, že to banky promítnou do ceny svých produktů, a tím pádem že to přenesou na klienty. Pochopitelně částečné zvýšení dopadu na klienty určitě bude.

Otázka spíš teoretická, jestli by prostředky z Fondu pojištění vkladů stačily na krytí výpadku všech bank, odpověď nikoliv. To je na řešení případů a v žádném případě žádný takový institut či forma garance nemůže pokrýt komplexní úpadek.

Vážené dámy, vážení pánové, tolik asi velmi stručně k této materii. Chci říci, že jsme spolupracovali s Českou národní bankou, logicky Fondem pojištění vkladů, též Bankovní asociací a asociací družstevních záložen. Tolik k tomu.

Vím o tom, že tady proběhla ve Stálé komisi pro ústavu určitá diskuse k ustanovení § 41 E/odst. 3 o tom, zda je možné či není možné zvýšit nařízením maximální výši náhrad Fondu pojištění vkladů, stanovenou zákonem. Jsme toho názoru, že je to možné, nicméně patrně v tomto smyslu očekávám možnou diskusi.

Chci říci, že postupujeme stejně jako ostatní země. Chci říci, že vláda, pokud bude ustanovovat nařízení, nebude se moci nějakým způsobem odchýlit od dikce zákona. Vláda dokonce bude moci částku těch vkladů navyšovat libovolně podle situace, nicméně v případě změny směrem dolů by toto nemohla provést bez novely zákona. Tolik velmi stručně. Děkuji za pozornost a snad jsem připraven odpovědět na některé dotazy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi Janotovi. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Usnesení komise vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 239/2. Zpravodajkou komise je senátorka Jiřina Rippelová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 239/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého poprosím o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, návrh zákona, který leží před námi, transponuje do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady. V duchu s kolegou Lebedou by mně v této chvíli měly naskákat pupínky a měl bych zblednout. Opak je pravdou. Já spíše rudnu a pupínky přes fousy nejsou vidět.

Přesto si dovolím konstatování, že touto prakticky čistou implementaci evropského práva dochází v České republice k dalšímu utažení šroubů, jak bývá, pokud se týče evropského práva, zvykem. Zavádí se více byrokracie, více povinných evidencí. Speciálně bych se chtěl zmínit o tom, co tady říkal už sám pan ministr, že v zákoně o bankách se zejména zvyšuje maximální částka náhrady za pohledávky z vkladů, vyplácené z fondu pojištění vkladů, a to z 50 tisíc EUR na 100 tisíc EUR, a zkracuje se lhůta pro výplatu náhrad z 30 měsíců na 20 dnů. Odhlédnu od skutečnosti, jestli je lhůta 20 dnů vůbec reálná.

Mám zde vykřičník, a ten vykřičník mám proto, že jsem bytostně přesvědčen, že toto navyšování hranice pro pojištění vkladu vede jak ty střadatele, kteří ukládají u bank své prostředky, tak samotné banky k nezodpovědnému jednání, a v konečném důsledku to pak prostřednictvím poplatků v bankách platíme my všichni. Je to něco, s čím já nesouhlasím a jsem přesvědčen, že do budoucna budeme muset tuto problematiku v rámci Evropy otevřít a zabývat se jí. To bylo jenom konstatování.

Seznámím vás s 309. usnesením VHZD z jeho 24. schůze ze dne 14. dubna 2010, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dále určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu, a konečně pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. To je ode mne v této chvíli vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodaji panu senátorovi Pakostovi. Ptám se zpravodajky komise pro Ústavu a parlamentní procedury paní senátorky Rippelové, jestli si přeje vystoupit. Vstala a jde, takže asi přeje. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vstala a jde, přeje si vystoupit. Pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, naše komise, jak už tady pan ministr předestřel, se na svém jednání dotkla jednoho bodu, resp. dvou novelizačních bodů této novely zákona o bankách, který souvisí, a já říkám s možným střetem s Ústavou.

Podstata toho možného střetu spočívá v tom, že zákon stanoví na dvojnásobek, tedy na částku 100 tisíc euro, vyplacení náhrady z Fondu pojištění vkladů, a o jejím navýšení však může rozhodnout vláda svým nařízením. Toto my považujeme za neadekvátní a naše stanovisko, které jsme přijali minulý týden na jednání naší komise, dovolím si ocitovat, nechci tím říci, že by to měl být důvod a nebudu podávat návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona, případně pozměňovací návrh.

Ale jedná se o upozornění z naší strany, ze strany ústavní komise, která se předmětným návrhem zabývala, jak jsem řekla, pouze ve vztahu k Ústavě ČR, a v těch dvou novelizačních bodech se totiž předpokládá, jak jsem řekla, že zákonem stanovená výše náhrady oprávněné osoby může být v návaznosti na příslušné předpisy Evropských společenstvích zvýšena nařízením vlády. Do budoucna to ovšem zřejmě budou jen předpisy Evropské unie. To ovšem znamená, že zákon tady jako originální a primární normativní akt bude nepřímo novelizován zmíněným nařízením vlády, což je tedy aktem derivativním, sekundárním.

Tato konstrukce je legislativně neobvyklá a ústavně může být pochybná. Výše náhrady, která je podstatnou částí úpravy, a to nejen kvůli právům toho, kdo z ní těží, tzn. vkladatel, ale též kvůli dopadu na práva bankovních subjektů, které přispívají do Fondu pojištění vkladů. Čím vyšší jsou samozřejmě náhrady, tím více penězi by měl fond disponovat. Kvůli tomu byla nejspíše zvolena forma zákona.

Je-li však obsah tohoto ustanovení podstatný a citlivý, bude takovým i při zvýšení náhrad, které se ale přenechává nařízení vlády.

Opačné hodnocení významu tohoto ustanovení by bývalo mohlo vést k tomu, že by se výše náhrad přímo přenechala úpravě nařízení vlády. Byla-li však zvolena forma zákona, měla by být zachována i pro provádění změn, zejména je možné v reakci na předpis Evropské unie docílit rychlé a jednoduché znění, např. za použití § 90 odst. 2 zákona o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Komise proto za II. upozorňuje na tuto skutečnost, upozorňuje na to, že výše popsaná legislativní konstrukce je nejspíše protiústavní, a doporučuje, aby Legislativní rada vlády zvážila, jsou-li mechanismy, jimiž je v současnosti vybaven právní řád České republiky, dostatečné k realizaci závazků, vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, a to zvláště vzhledem ke značné nepřehlednosti užívání různých forem tvorby práva, jež jsou v Evropské unii typické.

Tolik stanovisko ústavní komise.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, za váš příspěvek. Zeptám se, jestli někdo podle § 107 navrhuje, tímto návrhem zákona se nezabývat. Prosím, pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Ano, navrhuji, abychom se tímto návrhem nezabývali.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže je tady návrh - nezabývat se tímto návrhem zákona. Přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu.

Budeme tedy o tomto návrhu hlasovat. Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 21, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Otevírám tedy obecnou rozpravu a požádám paní místopředsedkyni, jestli bychom se nevyměnili.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 21, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Nemám ještě displej. Mám. Do obecné rozpravy se přihlásil s právem přednostním pan místopředseda Jiří Šneberger, který nechce využít svého přednostního práva, takže prvním přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Slyšeli jsme tady velmi závažnou věc, že část tohoto zákona může být s velkou pravděpodobností protiústavní. Chtěl bych upozornit, že Senát je právě právní pojistkou na to, aby k takovýmto věcem nedocházelo, aby se v určitém právním postupu tyto velmi, velmi sporné zákony zastavily.

Proto jsem také hlasoval pro návrh pana senátora Kubery, a nebudu hlasovat ani pro to, aby tento návrh zákona prošel, protože se domnívám, že to není o politice, ale o právní čistotě těchto návrhů.

A chtěl bych se zeptat pana ministra, jakým úrokem jsou úročeny vklady fondu a kde jsou finanční prostředky uloženy, nebo jestli je spravuje Česká národní banka?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A nyní má tedy slovo místopředseda Senátu pan Jiří Šneberger. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já se vrátím k tomu, co tady říkala paní senátorka Rippelová, a chtěl bych položit otázku na pana ministra.

V § 41e odst. 3 je napsáno: Vláda může nařízením v návaznosti na příslušné předpisy Evropských společenství zvýšit částku uvedenou v odst. 2.

A v odst. 2 se říká: Pokud přímo použitelný přepis Evropských společenství nestanoví jinak.

A docela by mě zajímalo, jaká může být maximální částka, se kterou vláda může pohybovat. Může se nám stát, že bude jiná vláda, bude jiná situace a stane se to, co v Německu, že vláda bude garantovat, aniž to má dána zákonem, a aniž to projednala jakákoliv komora, horní nebo dolní, Parlamentu ČR, a bude moci garantovat vklady třeba na sto procent, ne na sto tisíc euro.

Ptám se pana ministra, jestli toto možné bude. A pokud to nebude možné, kolik bude maximální částka, kterou vláda bude moci použít v navýšení 100 000 euro.

Nicméně mám ještě malou poznámku k tomu, co tady říkal ve své zpravodajské zprávě pan senátor Pakosta. Ano, každá mince má rub a líc. Kdybychom uvažovali jako on, a já mu velmi rozumím, protože i mně se zdá být 50 000 euro relativně slušná částka a vím, co způsobí v bankách 100 000 euro. Na druhé straně, jak si potom umíte představit práci vlády, když nastane krize, která byla v minulém nebo předminulém roce a kdy okolní státy naprosto zvlčile garantují 100 % vklady a lidé v pohraničí jezdí s igelitkami do Německa ukládat si tam peníze, ale stejně jim nikdo nezaručí ty vklady, protože to je pouze pro osoby trvale žijící v tom státě nebo s občanstvím tohoto státu. Nastává naprostý chaos a otřásá se tím důvěra v EU, protože když jde do tuhého, tak hlavně každý zachraňuje vlastní kůži.

Já rozumím tomu, proč tento návrh tady je, i když logicky chápu, že to je asi skutečně něco, co by se díti nemělo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Další přihlášenou je paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, přihlásila jsem se z toho důvodu, že jsem také chtěla reagovat na slova, která zazněla od pana zpravodaje garančního výboru, že totiž ta částka je vysoká. Chtěla jsem říci, že částka, na kterou se navyšuje, 50 000 euro, je opravdu částka vysoká.

Kolegové, na druhou stranu si vzpomeňme, že jsme klienty zkrachovalých bank, které odškodnily téměř ve 100 % a vždycky to bylo formou zákona a jediní klienti, kteří nebyli odškodněni, byli klienti zkrachovalé Union Banky, protože tehdy jste mi pomohli podat ústavní stížnost na skandální přílepek zákona o bankách a Ústavní soud na základě přijaté procedury toho zákona zrušil, takže ti klienti odškodněni nejsou. Já jsem pak podávala také návrh zákona na jejich odškodnění, vy jste tento zákon, pokud si pamatuji, zamítli.

Myslím, že u nás v ČR byli klienti odškodněni vysoce nad rámec toho, co se tady navrhuje. To je první věc.

Druhá věc je samozřejmě, abych tak řekla, ústavní souvislost. Já samozřejmě rozumím tomu, proč to v návrhu zákona o bankách je, protože se předpokládá poměrně rychlá reakce na směrnici tak, aby mohla ČR zareagovat.

Na druhou stranu si myslím, že pokud to bude nařízením vlády, tak byť si přesně nevzpomínám na judikaturu Ústavního soudu, tak si dovoluji připomenout, že Ústavní soud kdysi také na náš návrh zrušil cenové výměry, kterými sice nikoliv vláda, ale ministerstvo financí různě upravovalo nebo zvyšovalo, většinou zvyšovalo, nájemné, protože se Parlament nebyl schopen dohodnout na příslušném zákoně. A tehdy to Ústavní soud zrušil. Nevím, jaké tehdy důvody byly, nebyly. My tady neříkáme, že to je protiústavní, na to má právo jenom Ústavní soud. My říkáme, že by jaksi i zvyšování tohoto druhu se mělo díti zákonem. Na druhou stranu rozumím tomu, že by musela taková záležitost proběhnout poměrně rychle Parlamentem. Ale jsem přesvědčena, že takové mechanismy existují a také mám v této věci vážné pochybnosti. Na druhou stranu vím, že zákon o bankách je jinak poměrně důležitá norma, takže hlasování bude pro mě poměrně komplikované. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Znovu s právem přednosti se přihlásil pan místopředseda Senátu Jiří Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, je to skutečně k tomuto bodu naposledy. Já jenom doplnění k paní senátorce Paukrtové. Já si myslím, že kromě Union Banky tam byla ještě Plzeňská banka a Ekoagrobanka.

Tolik jenom pro doplnění.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za toto upřesnění. Dále se do diskuse hlásí pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Paní předsedající, dámy a pánové, kolegyně Paukrtová zde řekla, že jsme všichni klienti zkrachovalých bank. Za svoji osobu říkám, že jsem nikdy klientem žádné zkrachovalé banky nebyl. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále je přihlášena znovu paní senátorka Paukrtová s právem přednosti. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já se moc omlouvám. Pokud jsem řekla, že jsme všichni klienti zkrachovalých bank, tak jsem se přeřekla a omlouvám se. Já jsem chtěla říci – nevím, jestli jsem to řekla správně nebo ne – že jsme odškodnili všechny klienty zkrachovalých bank jednotlivými zákony. A to jsme také učinili, kromě myslím té Kreditní banky Plzeň, ale určitě klienty Union Banky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jen poznámku pro ty, kteří si myslí, že tento zákon je určen zbohatlíkům, že u bank mají také peníze samosprávy, obce a kraje. A zkuste si představit, že dojde opravdu k vážné situaci. U nás k ní došlo, když jsme měli peníze v jakési ostravské bance, která zkrachovala, a zůstaly tam peníze. A obec najednou bude bez prostředků. Protože ani tato vyšší částka u krajů nebo u větších obcí vůbec nic neznamená. A pro obec nebo kraj to znamená totální kolaps. On okamžitě přestane fungovat, nebude moci dělat nic.

To jenom pro ty, kteří si myslí, že tady jde jenom o nějaké peníze jednotlivců. My nemáme tu výhodu, o kterou usiluji, aby i samosprávy měly peníze u České národní banky, tak jako to má stát, který neriskuje, protože peníze má u ČNB. Obce riskují stejně jako jednotlivci. K nějakým bankám si peníze dát musí. Když je nechají u jedné banky, tak jsou předmětem kritiky, proč je nedají do více bank, dokonce do kterých, které nabízejí vyšší úroky. Ale pokud by ta banka zkrachovala, tak se vystavují minimálně kritice opozičních zastupitelů a voličů, potažmo stíhání pro zneužití pravomoci veřejného činitele či pro jiný trestný čin.

Tolik jenom na okraj, že se to také týká samospráv.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já uvedu jeden argument, který uvádím již několik let.

Zatímco kdokoliv z nás dá peníze do akcií, je to naše riziko, naše věc, špatně jsme zhodnotili podnik, neodhadli jsme krizi apod. Zatímco kdokoliv z nás, občanů ČR v tomto případě, dává peníze do banky, tak je to přece instituce, kterou nikdo z nás – a dovolím si říci, aniž bych chtěl urazit pana ministra, ani on sám jako fyzická osoba – nedokáže na základě výroční zprávy odhadnout, jestli ta banka je nebo není dobrá. Od toho je tady snad stát. A stát má garantovat, a také řekněme, že se snaží to dělat, já tomu stále věřím, po těch pádech, které tady byly, tak se stát snaží dělat to, aby banky hlídal a nějakým způsobem reguloval.

A já proto tento návrh podporuji, protože občan, i když může být kdovíjak vzdělaný, tak nemůže prokouknout všechny taje, které se dočte z výroční zprávy. Nevíme, jaké byly rezervy, oprávky, co kam šlo, co pod co banky zametly, a tento rok nebo příští se to vynoří. Tím chci říci, že využijí pouze zákona, ne že by dělaly ještě něco navíc nezákonného.

Jinými slovy, já jsem přesvědčen, že tento zákon, schválení těchto principů, směřuje k tomu, že si stát musí uvědomit – za toto budeš ručit, dobře to hlídej!

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl sdělit kolegovi senátoru Čunkovi, že od toho je tady bankovní dohled. Tam by se vůbec ty banky neměly v podstatě dostat. Bankovní dohled by měl udělat všechno pro to, aby dříve, než bude použit tento fond, se přijala taková nápravní opatření, aby k tomu vůbec nedošlo. To za prvé.

A za druhé. Uvědomme si, že samozřejmě každé zvýšení tohoto fondu banky promítnou, přímo nebo nepřímo, do ceny svých služeb pro konečné zákazníky. To je prostě trh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli nikoho dalšího přihlášeného nemám. Ptám se, chce-li se ještě někdo přihlásit do obecné rozpravy? Ještě faktická poznámka pana senátora Kubery.

Senátor Jaroslav Kubera: Faktickou poznámku mohu říci. Divte se potom panu Vlčkovi, že to nosí v pytlíku. Když tohle schválíme, tak už se to nikdy nestane.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: To nebyla faktická připomínka. Nicméně ptám se, kdo se chce ještě přihlásit do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, uzavírám tedy obecnou rozpravu.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Ano. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já to vezmu velmi stručně.

Mně se také nelíbí, že nařízení vlády může novelovat zákon. Je to netypické, nicméně mi transponujeme směrnici a v této evropské směrnici to tak je, takže to je fakt. A to je totéž, jako že musíme stanovit hranici 100 000 euro. Jak jsem říkal, nemůže být ani vyšší ani nižší. A situace v různých zemích je různá. Ale to už takhle z toho vyplývá.

Pana senátora Drymla mohu ujistit, že to je účet u centrální banky, čili není to u Komerční banky. Úročení je minimální, centrální banka to úročí minimálně, jestli je to 1 % nebo 0,9 %, to vám teďko v dané chvíli neřeknu, ale je to v této relaci.

Co se týče vazeb dohledu. Pan senátor Dryml tady jasně řekl: Ano, centrální banka, dozor, dohled. Konec konců má pravidelné měsíční informace, které si získala z jednotlivých bank, takže ta by měla být první, kdo by měl avizovat případné problémy v bankách.

Co se týče hranice 100 000 eur. Při debatě v Bruselu byly členské státy, které požadovaly nižší hranici. Na druhé straně tam byly členské státy, které trvaly na neomezených garancích za vklady. Čili nakonec byl zvolen kompromis ve výši přesně 100 000 euro.

Potvrzuji, že se to týká nejen fyzických osob, ale i vkladů obcí. Víte, že některé obce v souvislosti s problémy bankovního sektoru, ať to byla Banka Haná, nechci nyní vzpomínat do minulosti, měly problémy, a proto nějakým způsobem se to muselo řešit.

Chci říci, že lepší je možná nedokonalý, ale jasný model řešení, protože vy jste vzpomenuli řešení u bank. Víte, že to skoro v každém případě bylo jiné. Někdo byl odškodněn lépe, více, někdo méně. Záleželo na tom, jak se PS sešla, jaký politický názor v té době v PS převážil. Proto já raději preferuji variantu relativně spravedlivou, a věřím, že částka navýšení, která vlastně kopíruje text směrnice, nebude nějakým způsobem negativně zneužita oproti smyslu a duchu této novely.

Mně osobně také vadí, že jakákoliv nižší norma, nařízení vlády, může prostě změnit dikci zákona, i když se jedná o číselnou či verbální záležitost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Ptám se nyní zpravodajky Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury senátorky Jiřiny Rippelové, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Není tomu tak, děkuji, paní senátorko.

Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Pakosta: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já se omezím na konstatování, že v rozpravě vystoupilo šest senátorů a senátorek, z toho někteří vícekrát než jednou, ale přesto zde máme pouze jediný návrh, o kterém je v daném okamžiku možno dát hlasovat, a to je návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který zní: Schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. Zazněl tedy jediný návrh, a to je schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Svolám kolegyně a kolegy k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končíme projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům.

Dalším bodem dnešního jednání je

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 240. Návrh uvede opět ministr financí Eduard Janota, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych uvedl tisk č. 240. Tato materie je tady předkládána v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách. Návrh byl v PS schválen v prvním čtení dne 10. března 2010 a PS ho postoupila do Senátu 29. března 2010. V Senátu byl projednán ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Smyslem návrhu je zajistit, aby ČR dostála svému závazku, adaptovat právní předpisy nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 10/060 z 16. září 2009 o ratingových agenturách. Toto nařízení je jedním z opatření, které reaguje na uplynulý vývoj na světových trzích a na evropské úrovni zavádí jednotná pravidla pro vydávání a užívání ratingu a dohled nad ratingovými agenturami.

Navrhovaná právní úprava odstraňuje rozpory mezi nařízením, které již nabylo účinnosti a je závazné a stávající ustanoveními příslušných českých právních předpisů. To znamená, že mění některé zákony a uvádí je do souladu s nařízením.

Mezi nejdůležitější body navrhované úpravy patří to, že Česká národní banka se stane příslušným orgánem pro dohled a povolování ratingových agentur. Návrh zákona umožňuje ukládání sankcí za porušení nařízení o ratingových agenturách a přijímání opatření nezbytných pro jejich uplatňování. A dále návrh zákona upravuje používání ratingů vydávaných ratingovými agenturami podle nařízení pro tzv. regulatorní účely, to znamená v případech, kdy je výslovně stanoveno použití ratingu.

Vzhledem k tomu, že nařízení již nabylo účinnosti a je závazné, je nutné ho zohlednit v českém právním řádu do 7. června letošního roku. A proto bych prosil o jeho schválení.

Co se týče toho, co je rating, když to uvedu slovy, je to oceňování schopnosti splácet závazky, ať už vnitřní nebo vnější. Asi vás nepřekvapím tím, že ČR má vlastně lepší rating ve vztahu k zahraničním závazkům, protože ty má minimální. Zahraniční závazky na krytí našeho dluhu se podílejí ani ne 10 %, kdežto závazky vnitřní, to znamená ty, které tvoří naše domácí emitované dluhopisy, výrazně převyšují.

Co se týče schvalovacího procesu, proč byl urychlen, to jsem se zmiňoval, jde o to, abychom závazky splnili a aby nařízení a lhůta, která uplyne do 7. června, byla využita k tomu, aby zákon nabyl účinnosti.

O cílích jsem se zmiňoval. O hlavních změnách jsem se rovněž zmiňoval. Chci ještě říci, že je tady určité ustanovení, které říká, že uživatelé ratingu, to znamená, že jednotlivé finanční instituce musí přizpůsobit portfolia v souladu s tímto nařízením do 7. prosince letošního roku.

Jinak samotné ratingy jsou velmi podstatné pro výpočet kapitálových požadavků finančními institucemi, typicky bankami, družstevními záložnami či obchodníky s cennými papíry.

Jaký bude dopad – dopad samotného návrhu zákona je minimální. Nařízení sanuje použitelnost přímou a cílem je přizpůsobit české zákony věcně i terminologicky institutům a procesům, které nařízení předpokládá na úrovni každého členského státu.

Hlavní změnou je ta záležitost, že do budoucna bude možno k tzv. regulatorním účelům, to je v případech, kdy evropská legislativa takovou povinnost stanoví přímo, používat pouze ratingy vydané nebo převzaté v souvislosti s tímto nařízením.

Jestli návrh zákona zavádí nějaké nové povinnosti, nikoliv. Konstatuji, že nikoliv.

Jestli stanovuje přísnější povinnosti, než vyžaduje nařízení evropské – nikoliv. Je to pouhá transpozice bez jakýchkoliv zpřísňujících ustanovení na české straně. Pochopitelně věcně se dá říci, že význam určitého přísnějšího pohledu na ratingové agentury vyplynul i v souvislosti se světovou bankovní a finanční krizí, kdy celá řada ratingových agentur dodala řekněme – později se ukázalo – velmi sporná stanoviska k hodnocení bonity jednotlivých klientů, zejména bank, protože reálný život ukázal, že bonita byla někde jinde. Takže to je z důvodů, řekněme koordinace a zpřísnění postupů v této oblasti.

Ratingy, jak jsem zmínil, využívají jak investoři, tak příjemci úvěrů, emitenti cenných papírů i vlády pro svá investiční rozhodování. To znamená, že činnost těchto ratingových agentur má značný dopad na fungování finančních trhů, na důvěru investorů, ale i spotřebitelů.

Chci závěrem říci, že tento návrh byl po několikrát konzultován s centrální bankou, rovněž s ministerstvem spravedlnosti. Vzhledem k uvedenému termínu požadované účinnosti bych si vás dovolil požádat o schválení této materie. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 241. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já na úvod řeknu jednu z definic ratingu. Přece jenom při přípravě na zpravodajskou zprávu tohoto zákona, nebo této adaptace, jsem narazil také na to, že rating se vysvětluje různě, takže moje definice uvádí, že rating je nezávislé hodnocení, jehož cílem je zjistit, a to na základě komplexního rozboru veškerých známých rizik hodnoceného subjektu, jak je tento subjekt schopen a ochoten dostát včas a v plné výši svým splatným závazkům.

Pan ministr uvedl podrobně celou problematiku ratingové agentury, její činnosti, přesto si ještě dovolím zopakovat v kostce, že výchozím impulzem pro přijetí nařízení Evropského parlamentu byla otázka důvěryhodnosti ratingových agentur v návaznosti na krizový vývoj na finančních trzích, kdy ratingové agentury některé cenné papíry a strukturované finanční produkty ohodnocovaly nepřiměřeně vysokými ratingy.

Ratingové agentury totiž hrají důležitou úlohu na celosvětových finančních trzích, neboť jejich ratingy využívají aktivně investoři, příjemci úvěrů, emitenti cenných papírů a co je důležité, vlády pro svá investiční rozhodnutí. Činnost ratingových agentur tak má značný dopad na fungování finančních trhů a na důvěru investorů a zejména také spotřebitelů.

Zásadními požadavky, které nařízení přináší, jsou povinnost registrace ratingové agentury, že pravidla pro vydávání ratingů a systém dohledu nad výkonem činností agentur. Jak již bylo řečeno, ČNB se tak stane orgánem příslušným, který se bude podle tohoto nařízení podílet na výkonu dohledu nad ratingovými agenturami a na registraci ratingových agentur. Také bylo řečeno, že Poslanecká sněmovna vyslovila v prvém čtení souhlas na své 75. schůzi dne 10. března 2010. V hlasování pořadové číslo 70 z přítomných 119 poslanců pro návrh hlasovalo 108 poslanců a nikdo nebyl proti.

Návrhem zákona se novelizuje 10 zákonů, a to zákon o podnikání na kapitálovém trhu, zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu, zákon o bankách, zákon o spořitelních a úvěrových družstvech, zákon o dluhopisech, živnostenský zákon, zákon o správních poplatcích, zákon o nadacích a nadačních fondech a zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Účinnost zákona je stanovena na den 7. června 2010.

Vzhledem k významu této adaptace, kdy jde především o zvýšení důvěryhodnosti ratingových agentur v návaznosti na krizový vývoj na finančních trzích, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje plénu Senátu Parlamentu ČR, vyslovil souhlas s návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil roli garančního zpravodaje.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho takového, takže můžeme postupovat dál. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že ani pan navrhovatel ani pan garanční zpravodaj nechce ještě něco doplnit. Takže můžeme o návrhu hlasovat. Byl podán návrh schválit, takže svolám k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 17. Hlasujeme o návrhu schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování č. 40 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji, také panu ministrovi. Pan ministr ještě s námi zůstává.

Dalším bodem jednání je

Návrh zákona o České národní bance

Senátní tisk č. 264. Návrh uvede opět pan ministr financí Eduard Janota, jehož nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Máte před sebou návrh zákona o České národní bance. Jeho smyslem je stanovit pravidla pro činnost České národní banky jakožto ústřední banky pro období po vstupu ČR do eurozóny. Možná, že mnozí z vás jaksi přijímáte tuto materii v dané chvíli, v dané době s úsměvem, stejně jako já, protože zatím zdaleka nejsou vytvořeny podmínky pro to, abychom mohli reálně uvažovat v nějakém blízkém horizontu o vstupu do měnové unie. Tady se jaksi experti, politici jednomyslně dušují o termínech vstupu v roce 14 – 15. Byl bych velmi rád, kdyby tento termín byl naplněn, protože před tímto formálním vstupem stojí splnění velmi komplikovaných kritérií Maastrichtu, zejména deficit veřejných rozpočtů a na druhé straně nevidím až tak velikou politickou vůli pro určité ozdravění veřejných financí, umírnění naší situace v oblasti veřejných financí, kterou velmi obecně charakterizuji jako by žití a v tom dobrém slova smyslu si nad poměry ve smyslu – ne ve smyslu rodiny, firmy a ve smyslu státu. Takže to jen velmi stručně, abyste věděli, že i já jsem si vědom, jaksi kdy je možné a není možné vámi případně schválenou materii využít v praxi.

Co jasné je, že měnová politika ČR v podstatě samostatná skončí. Na druhé straně bude mít ČR možnost se podílet na měnové politice Evropské centrální banky. Jinak tato materie je tady proto, že Evropská komise a Evropská centrální banka ve svých zprávách kritizovaly po několikráte neslučitelnost některých ustanovení stávajícího zákona o České národní bance s komunitárním právem a byly ujišťovány, že nový s evropským právem slučitelný zákon o ČNB bude připraven tak, aby mohl nejpozději v roce 2009 nabýt platnosti. My jsme dneska už v polovině roku 2010, tak věřím, že se podaří tento závazek České republiky, chcete-li z titulu České centrální banky naplnit.

Pochopitelně co se týče účinnosti tohoto zákona, tak ta se odkládá ke dni zavedení eura v ČR.

Dovolte mi zmínit ještě jednu věc, která se vyskytla v souvislosti s projednáváním tohoto materiálu, a to výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil pozměňovací návrh, jehož obsahem je zjednodušeně řečeno zachování povinnosti České národní banky předkládat zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem nejen sněmovny, ale i Senátu. Já s tím osobně nemám problém, je to určitě rozumné řešení. Nicméně v dané chvíli a dané situaci, která panuje v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, bych si dovolil vás požádat o to a dát určitý závazný slib, že při nejbližší úpravě této normy by ministerstvo financí i v dohodě s centrální bankou tento závazek naplnila další novelou. Kdybych měl jistotu, že proběhne jednání Poslanecké sněmovny 18. května, jak má být a že tam proběhne a schválí se případné doplnění této normy, tak bych hlasoval pro variantu druhou. Ale v dané chvíli prostě, nezlobte se, preferuji určitou jistotu, a proto vás žádám a prosím o to, abyste vzali vážně můj příslib, že v příští novele zákona o ČNB bude toto splněno. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení komise vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 264/2. Zpravodajkou komise Senátu je paní senátorka Jiřina Rippelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 264/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, který už se ujímá své funkce. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr zde hovořil poměrně zevrubně o návrhu zákona o České národní bance. Já bych si dovolil některé věci zopakovat, a to že hlavně posláním tohoto předloženého návrhu je stanovit postavení, pravomoc, působnost a činnost České národní bance v období postupu České republiky do eurozóny. Čili schvalujeme zákon, který bude mít účinnost někdy za určité časové období. Samozřejmě chápu i to, proč byl tento zákon v takovém předstihu předložen. Je to z důvodu kritiky Evropské komise a Evropské centrální banky, která byla v minulých konvergenčních zprávách. Samozřejmě, že je velmi důležité tady zopakovat ještě jednou, že pokud bude účinnost tohoto zákona, tak budou muset být promítnuty řady doprovodných změn, které se bude týkat právního řádu a počítá se s přímou novelizací více než 200 zákonů.

Samozřejmě v PS byly uplatněny pozměňovací návrhy a já bych jenom o hlasování, kdy ze 144 přítomných poslanců se vyjádřilo pro návrh zákona 131 poslanců, žádný nebyl proti. V tomto duchu jsme projednávali tento zákon i v našem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde jsme si všimli jednoho malého detailu tohoto zákona, kdy tento zákon bere kompetenci nám senátorům našemu slovutnému Senátu, abych použil výraz kolegy Schwarzenberga. A protože si myslím, že jsme horní komora Parlamentu ČR, tak bychom se v žádném případě neměli zbavovat kompetencí, naopak si myslím, že tento orgán by měl spíše některé kompetence přijímat, aby byl tou součástí právního řádu ČR tak, jako si to všichni představujeme. Proto hospodářský výbor čili přesně výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, kde doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně pozměňovacím návrhem, který je velmi jednoduchý, který jste všichni dostali také v usnesení hospodářského výboru, kdy prakticky se upravuje jenom vztah k Parlamentu ČR a k Senátu ČR. Pro toto přednesení určil výbor jako zpravodajem mě a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Chtěl bych k tomu říci ještě jeden detail, protože pan ministr na tuto připomínku reagoval. Říkal i to, že při nejbližším zákonu se toto napraví. Je na nás, abychom rozhodli, jestli budeme věřit panu ministrovi, nebo jestli si svým hlasováním pro pozměňovací návrh zajistíme kompetenci, kterou Senát dosud měl a kterou by v dalším časovém období ztratil. Jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna zasedá 18. května, kdy by měla promptně vyřešit všechny zákony, které jako Senát vrátíme. Nevidím v tom takový problém, že by tento den měla PS ukázat, jak ráda má nás senátory tím, že nám to odsouhlasí. Pokud nás rádi mít nebudou, přehlasují nás. To je ale otázka dalšího jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se zpravodajky Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury senátorky Rippelové, zda si přeje vystoupit. Ano, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, naše komise se opět tímto návrhem zákona o ČNB zabývala pouze z dílčího úhlu pohledu, kterým je pohled Ústavy a možných ústavních problémů, které mohou z této novely vyplývat. Komise považuje za nutné předepsat, že se sice ve svém usnesení č. 6 z 24. 1. 2008 vyslovila k tomu, že tehdy aktuální návrh novely Ústavy týkající se postavení ČNB nepovažuje za nezbytný. Jednalo se však o poněkud specifické usnesení – zprávu o činnosti za rok 2007, a jednak byla novela Ústavy konfrontována s tehdy a dosud platným zákonem o ČNB. Sděluji toto z toho důvodu, že v důvodové zprávě k novele zákona o ČNB je také uvedeno stanovisko naší komise, zda novelizovat či nenovelizovat Ústavu. Pokud se ovšem mění zákon, může se měnit pohled na jeho ústavní rámec. Komise byla vždy toho názoru, že lakonická ústavní úprava ČNB a Nejvyššího kontrolního úřadu poskytuje prováděcím zákonem tak široký prostor, že by zde měl být alespoň procesní limit v podobě zahrnutí těchto zákonů mezi ty, jejichž přijetí vyžaduje souhlas obou komor.

Pokud se týká citlivé otázky, tak je to zakotvení pravomoci ČNB vydávat odvozené právní předpisy, což jsou vyhlášky, kterou Ústava v článku 78 a 79, odstavec 3 svěřuje vládě, ministerstvům, jiným správním úřadům a orgánům územní samosprávy. Stávající zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů stanoví v § 1, odst. 3, že ČNB jsou svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Na základě toho, že se na ČNB hledí jako by byla správním úřadem, je snad možné akceptovat rovněž její oprávnění vydávat vyhlášku. Pokud ovšem nový zákon o ČNB podobné ustanovení neobsahuje, je otázkou, oč se opírá její pravomoc vyhlášky vydávat.

Pravomoc vytvářet právo tradičně spadá mezi výsostné znaky státu, a proto je také upraveno Ústavou a lze jen těžko dovodit, že k nositelům těchto pravomocí určených Ústavou mohou přibýt další na základě ustanovení zákonů, stejně jako nemůže zákon přidat k dvoukomorovému parlamentu třetí komoru.

Při přesném rigorózním postupu by i dosavadní úprava mohla být napadnutelná, neboť ČNB, pokud není správním úřadem, nemá takovou pravomoc. Praxe ovšem přijala přístup poněkud volnější, to je přiřčení kompetencí správního úřadu, které má v důsledku existenci právotvorné pravomoci. To se ovšem mění, protože ČNB bude pouze „právnickou osobou“, ač vykonávající též státní správu. Můžeme to srovnat s § 1, odst. 1, písm. e) zákona č. 309/1999 Sb., o sbírce zákonů a sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, kde se mluví o právnických osobách vydávajících právní předpisy s celostátní působností, čímž se podle § 4 téhož zákona zjevně míří i na ČNB.

Bylo tady řečeno o pozměňovacím návrhu, který přijal hospodářský výbor. Naše komise se tohoto snížení kompetence Senátu rovněž všimla. V bodu 4 říká, že vzhledem k postavení ČNB není žádného důvodu, proč by její vztah k orgánům moci zákonodárné měl být omezen pouze na PS.

K tomu bych chtěla říci, že na jednání ústavní komise byli zástupci ČNB, kteří velmi výrazně nám tlumočili to, že bude-li ze strany Senátu zájem o předkládání těchto dohledových zpráv, není problém, aby Senát tyto zprávy dostával. Podle mého názoru to nebyl úmysl ve vztahu k Senátu. Osobně si myslím, že v návrhu zákona je řada věcí, o kterých můžeme diskutovat, ale vzhledem k tomu, že legisvagance bude poměrně dlouhá, je to minimálně pět let, než bude přijato euro, než ČR vstoupí do eurozóny. Slyšeli jste pana zpravodaje, že součástí změny je cca 200 doprovodných zákonů, které se musí upravit. V obecné rozpravě budu navrhovat schválení tohoto návrhu zákona, ve znění, jak byl postoupen do Senátu Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že toto je marginální záležitost. Nevidím důvod a zástupci ČNB rovněž ne, proč by toto do novely zákona nemohlo být doplněno.

Naše komise doporučuje vzít v potaz výše uvedené námitky tak, aby byly vypořádány během dlouhého období legisvagance a současně v souvislosti s dohledovou rolí ČNB podotýká, že převádění významných segmentů státní správy do působnosti nezávislých orgánů dále oslabuje schopnost vlády efektivně řídit stát a problematizuje dosah článku 67 ústavy, podle něhož je vláda vrcholným orgánem vrcholné moci.

Přes tyto ústavní nedostatky budu navrhovat – protože to jsou možné střety s Ústavou – abychom schválili tento návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Dovolila jsem si ocitovat naše 12. usnesení z 15. dubna 2010.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se s právem přednostním hlásí pan místopředseda Jiří Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, zažil jsem tady leccos, ale takovýto návrh zákona jsem tady ještě nezažil. Zažili jsme tady dopoledne jednorázový zákon o převodu nemovitostí na Pardubický kraj, ale zákon, který má legislavaganci 5 až nekonečně let jsem ještě nezažil. Je to něco naprosto neuvěřitelného. Uvědomte si, že budeme třeba 13x novelizovat zákon do pěti let, který vůbec nenabude právní platnost. Z hlediska právní čistoty bych navrhoval, aby se zákon zamítl, protože vůbec netuším, jaký důvod je, ač to po nás EU chce. Důvod, že to po nás někdo chce, není dvakrát rozumný. Jediný rozumný důvod není, když k tomu budeme novelizovat dvě stě dalších zákonů. Může se to udělat v době, kdy budeme vědět, že přijetí eura má pevné datum. K tomu se udělá celková novelizace všech zákonů kromě tohoto zákona – to mi není nikdo schopen rozumě vysvětlit. Uvědomte si, kam se můžeme dostat. Za chvíli tady můžeme schvalovat leccos. Jsme sbor, který má dbát na čistotu právního řádu ČR a přijímáme tady něco, nad čím musí normálnímu člověku, který se dívá na přenos tohoto slovutného Senátu připadat, že jsme se tady všichni mírně řečeno zbláznili.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Pakosta. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, věřím, že divergenční tendence v eurozóně budou rychlejší než schopnost ČR euro přijmout a že projednávaný zákon nebude platit nikdy. Přesto si nemohu nedovolit některé další poznámky.

Paní předsedkyně komise pro Ústavu a parlamentní procedury říkala, že na jednání komise bylo ze strany ČNB sděleno, že se jedná o opomenutí. Mám zkušenost trochu jinou z jednání na hospodářském výboru, ze kterého vyplynulo, že to byl záměr. Přítomný viceguvernér ČNB pan Singer řekl, že to byl úmysl, že ČNB nevidí důvod, proč by zpráva o činnosti ČNB měla být předkládána Senátu.

Co se týče garancí, které nám pan ministr sdělil, tomuto ministru financí věřím, ale kdo tam bude na podzim a příští rok a bude-li tento slib jiným ministrem naplněn, o tom vyslovuji vážnou pochybnost. Proto podpořím jak návrh zamítnout, tak vrátit do PS, ve znění pozměňovacího návrhu, který je přiložen k usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Přihlášena je paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě o tomto návrhu zákona bych velmi ráda upozornila na jednu skutečnost, o které jsem si myslela, že nás na ni upozorní pan zpravodaj, ale nestalo se tak, a sice na to, že projednáváme senátní tisk 264, ale projednáváme senátní tisk 244, opravené znění, kdy lhůta pro projednávání uplyne 16. 5. 2010. Říkám to zde proto, že toto opravené znění zahrnuje pouze drobnou úpravu textu. Doplňuje pouze text v části 8, kde dokončuje tři slova v § 39 a pak přidává část 8, ale jen nadpis. Jsou to nepodstatné změny. Upřesňuji to tady pro stenozáznam, aby bylo zřejmé, že jednáme o senátním tisku 264 a pod tím je napsáno opravené znění.

Ve svém vystoupení bych ráda zmínila tři oblasti. V první oblasti je to otázka načasování. Bylo tady o ní řečeno z úst pana kolegy Šnebergera a Pakosty a myslím, že o tom hovořil i pan zpravodaj a pan ministr v roli navrhovatele. Účinnosti zákon nabývá zavedením jednotné měny euro jako měny ČR. Předpoklad je za pět let s otazníkem. Je to politická otázka. Co k tomu nyní vládu vede, pan ministr to tady odůvodňoval. V důvodové zprávě se dočteme s odkazem na čl. 131 smlouvy o fungování EU o kritickém odkazu na konvergenční zprávy Evropské komise a Evropské centrální banky, které se dožadují plné slučitelnosti s národními legislativami a s právem EU. Bylo to již i ke vstupu naší republiky do EU.

Bylo tady také řečeno, že nový zákon o ČNB vyvolá řadu doprovodných změn, které budou muset být promítnuty do českého právního řádu a počítá se s přímou novelizací více než 200 zákonů. Tady však vláda reagovala pragmaticky a předložit změnový doprovodný zákon se rozhodla, až nastane správný čas, nikoli spolu s tímto návrhem, jak bývá obvyklé i podle pravidel legislativní rady vlády. Pokud bude tento návrh zákona schválen, dojde ještě ke změně platného, leč zatím neúčinného zákona a zcela určitě i souvisejících předpisů. Znovu opakuji – pokud bude tento návrh zákona schválen.

Co v tomto návrhu zákona mě zaujalo, je otázka majetku ČNB. Myslím si, že toto téma není zcela úplně jasně specifikováno. To je druhá oblast, o které bych chtěla hovořit. Když v návrhu zákona o ČNB, v § 67 navrženého zákona se říká – jedná se o výkladový paragraf – že majetek, se kterým hospodařila SBČS se stal dnem 1. února 1992 jejím majetkem podle zákona č. 22/1992 Sb., o SBČS. Tento majetek přešel podle zákona č. 6/1993 o ČNB dnem 1. 1. 1993 do majetku ČNB. Tento majetek a jeho přírůstky jsou majetkem ČNB podle tohoto zákona. To je doslovné znění § 67.

Toto ustanovení opět podle důvodové zprávy prý má odstranit přetrvávající nejasnosti, zda ČNB hospodaří se státním majetkem, nebo s majetkem vlastním.

K první větě. Tato dikce věty „majetek, se kterým hospodařila SBČS, se stal dnem 1. 1. 1992 jejím majetkem podle zákona 22/1992 Sb.“, odkazuje na majetek jiného subjektu, a to dnes již neexistujícího státu. Jedná se o bývalou federaci.

Podle druhé věty to znamená, že tento majetek přešel podle zákona 6/1993 Sb., o ČNB dnem 1. 1. 1993 do majetku ČNB – toto ustanovení neodpovídá znění ustanovení § 54 stávajícího zákona o ČNB, podle něhož na ČNB přechází majetek SBČS v rozsahu stanoveném podle zvláštního zákona. Tímto zvláštním zákonem je ústavní zákon č. 541/1992, o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky.

Tady si dovolím položit otázku, zda navržená legalizační dikce ve věci majetku České národní banky v této formě, jak je předložena, celou věc spíše neproblematizuje. V důvodové zprávě je uvedeno, že oprávněným rozhodnout ve věci určení majetku je možný pouze Ústavní soud, případně obecní soud. Možná by bylo vhodnější, aby v návrhu byl řešen návrh, aby návrh byl řešen konformněji, např. tak, že stávající majetek České národní banky se ke dni účinnosti nové právní úpravy stane majetkem České národní banky podle tohoto zákona.

Vím, že to jsou právní pojmy, nicméně jak jsem odkazovala na důvodovou zprávu, samozřejmě i toto je podle mého názoru problém, který může být předmětem nějaké odborné diskuse.

Třetí problém, který jsem částečně zmínila ve svém stanovisku ústavní komise, je otázka, zda měnit či neměnit Ústavu v souvislosti s Českou národní bankou. Těch argumentů, proč ústavu v čl. 98 měnit, určitě bychom nějaké argumenty našli, určitě bychom jich našli více, nicméně opět je to otázka, Česká národní banka je sice a bude ústřední bankou státu, ale zároveň i součástí evropského systému centrálních bank, což v Ústavě není v čl. 98 stanoveno, ale otázka je, pokud se toto nestanovovalo ani u jiných orgánů, jestli zrovna novelizovat Ústavu právě ve vztahu k České národní bance.

Takže to byly některé věci, které si myslím, že jsou vhodné k diskusi. Já jsem tady zmínila tři oblasti. Určitě by stálo za úvahu například otevřít otázku dohledových činností nad finančním trhem. Hodně se tady diskutovalo, když se přijímal zákon 6/1993 na půdě Senátu, ale znovu bych chtěla zopakovat, že vzhledem k dlouhé legisvaganci bude určitě možné do zákona zasáhnout a věřím, že se dostaneme i případně ke změnám čl. 98 Ústavy.

Otázka vrácení s pozměňovacím návrhem do Poslanecké sněmovny, myslím si totiž, že jedna věc, která se týká Senátu, je opravdu v celém komplexu možných problémů spíše marginální záležitostí a že opravdu ve lhůtě bude možné tento zákon novelizovat.

Panu kolegovi Pakostovi prostřednictvím paní předsedající znovu opakuji, že zástupci České národní banky vyslovili na jednání ústavní komise, pokud by měl tento zákon nebýt schválen, oni se velmi za něj přimlouvali a prezentovali, že to, aby zprávy dostával Senát, pro ně nebude problém.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko, vzkaz vyřízen. Dalším vystupujícím je pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové. Je to trochu nezvyklé, zažil jsem to poprvé dnes v Senátu, že by představitel komise kritizoval výbor za něco, co výbor s péčí řádného hospodáře a s plnou zodpovědností přijal. Navíc jako argumenty, které zde padly z úst mé kolegyně Rippelové, spíš podporují stanovisko našeho výboru, tj. VHZD, vrátit tento návrh s připomínkou, protože kompetence Senátu, a padlo to zde několikrát, nejsou kompetence malé, a já nevidím důvod, proč bychom se jich měli vzdávat.

Chtěl bych zde podpořit znovu návrh našeho výboru, a celkem pro mě je trochu nepochopitelné stanovisko komise, která názor tohoto výboru přehlíží. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Dále se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, řeknu to tady trochu tvrději než to, co tady bylo řečeno. Za prvé je to totální absurdita, s čím se tady setkáváme, protože tento zákon bude platit při zavedení eura, to nikdo z nás neví, a už ho chceme novelizovat? Už říkáme, že budeme novelizovat zákon, který ještě vůbec ani neplatí, a ještě dlouho platit nebude? Co si o nás občané České republiky jako o Senátu mají myslet?

A aby bylo za druhé jasno, považuji to za jasný úmysl ze strany České národní banky, obejít Senát, a je to podle mě pohrdání Senátem ze strany České národní banky. Chci se pana ministra zeptat, jestli je pravda, že viceguvernér Singer řekl, že jde ze strany České národní banky o úmyslné opomenutí a vynechání Senátu? Co se stane, když se tento zákon neschválí? Absolutně nic. Protože nikdo z nás neví, kdy to euro bude, jak to bude s eurem, s Evropskou unií, protože to není jenom otázka České republiky.

A pak bych ještě upozornil na § 69, kde se také mluví o účinnosti tohoto paragrafu, a chtěl bych se zeptat, jestli doteď je nějaká spolupráce nebo není spolupráce mezi Českou národní bankou a ministerstvem financí v oblasti vzájemné výměny informací, týkajících se finančního trhu, a jestli to musí být na základě té smlouvy, která se tady deklaruje, která ale bude až někdy možná za sto let?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším vystupujícím je pan místopředseda Jiří Šneberger. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, já bych panu kolegovi Drymlovi vaším prostřednictvím vzkázal, že lidé musí být divní, když e snaží ovlivnit a zmenšovat senátní pravomoci do zákona, který má platit až já nevím za jak dlouho. To jsem nepochopil, jako jsem nepochopil to, co říkala paní kolegyně Rippelová, že se za něj zástupci České národní banky přimlouvali. Zamyslete se nad tím logicky. Jak se můžu přimlouvat nad něčím, co ani nevím, kdy začne platit. To přestává pro mě mít jakákoliv logická opodstatnění a logická pravidla. Zatím mi to nikdo nevysvětlil.

Jsou tady některé náznaky, které říkají, proč ten zákon musí platit, ale já bych chápal, kdyby půlka zákona platila od zavedení eura a půlka by byla jakýmsi přípravným prvkem, kde by byly některé právní kroky, které budou směřovat Českou národní banku k zavedení eura. To by mi celkem přišlo normální.

Ale zamyslete se nad tím, že tento zákon se teď dá do Sbírky zákonů a občané se na něj budou koukat a někdo si ho třeba přečte, nějaký právník, a bude se tedy asi hodně smát. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane místopředsedo. Dalším vystupujícím je pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jen upřesním vyjádření pana senátora Pakosty, jak to proběhlo na našem hospodářském výboru. Pan Singer byl toho názoru, že není vůbec problém zařadit tam Senát, nicméně pak mu poradil jeho ředitel odboru a on potom sdělil, že to byl úmysl. Takhle to přesně bylo. Jinak si myslím, že skutečně máme dostatek času na to, abychom teď mohli zamítnout tento zákon. Může k nám přijít už opraven v tom smyslu, aby tam byl jako kontrolní orgán anebo jeden z orgánů, o kterém bude banka informovat Senát. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za vyjádření. Dalšími přihlášenými jsou paní Soňa Paukrtová s přednostním právem. Prosím, paní senátorko. Paní senátorka nechce využít svého přednostního práva. Pan senátor Jiří Nedoma. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že se tady postupně asi vystřídáme všichni z hospodářského výboru, ale ještě bych rád upřesnil to, proč možná pan viceguvernér Singer hovořil o tom, že nebyl úmysl, aby ten kontrolní mechanismus měl Senát.

Totiž uvědomme si, kdy ten zákon vznikal a kdy vznikl Senát. Zákon o České národní bance je zcela určitě dřívějšího data. Zákon původní, který určuje mechanismy kontrolní, zřizovací atd. A tam jako partner pro Českou národní banku byla Poslanecká sněmovna. Tím, že vznikl Senát, už bohužel tam nikdo nezapracoval a zákon se k tomu neotevíral, takže teprve tímto vstupem tam vznikl tento rozpor, a já si nemyslím, že když se toto vysvětlilo, že by to potom bylo nějakým důvodem nějakého rozporu, a že tím pozměňovacím návrhem je možné to tam doplnit. Ale když už ten zákon tady máme, tak já bych se také přimlouval k tomu, aby to tam dopracováno bylo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, paní předsedající, musím se trošku zastat komise pro Ústavu a parlamentní procedury. Chtěla bych říct členům hospodářského výboru, ve kterém jsem dlouhá léta zasedala, že to unesení nebylo nijak myšleno tak, že by zpochybňovalo usnesení hospodářského výboru.

Naopak. My jsme se ptali, co vedlo Českou národní banku a ministerstvo financí k tomu, že Senát je nyní opomíjenou komorou, a to přesto, že musí podle Ústavy schvalovat zákon o České národní bance a všechny další zákony o bankách. Oni nám naznačovali, že by chtěli mít jako jediné připomínkové místo k té své zprávě Poslaneckou sněmovnu.

Takovému požadavku se dá rozumět, je to asi jednodušší, nicméně my jsme podpořili požadavek hospodářského výboru i Senátu. I já si myslím, že bychom měli dostávat výroční zprávy a býti informováni, co se děje na českém bankovním trhu, ale mám pocit, že paní předsedkyně to myslela jinak. Doufám, že pan ministr Janota nám tady sdělí, co vede předkladatele k tomu, aby předkládal zákon, který má tak dlouhou legisvaganci.

Já osobně považuji delší legisvagance, i když ne takhle dlouhé, za spíše něco užitečného než neužitečného, ale doufám, že nám sdělí, jaký je důvod přijetí zákona o bankách v tuto chvíli. A my jsme na komisi nezkoumali tento problém, ale jen jsem tady chtěla říci, že to rozhodně nebylo myšleno tak, že bychom chtěli nějakým způsobem zpochybňovat usnesení, přijaté VHZD.

Za sebe říkám, že v případě, že pan ministr Janota tady nesdělí vážný důvod, proč je potřeba v tuto chvíli schvalovat zákon o České národní bance, tak si opakovaně myslím, a říkala jsem to tady i v případě zákona o pedagogických pracovnících a budu to říkat v okamžiku, kdy budeme se snažit přijmout pozměňovací návrhy k zákonu o veřejných zakázkách, že to je věc Poslanecké sněmovny, jestli se sejde nebo nesejde. A jestliže jsme tedy přesvědčování, že máme rezignovat na svá ústavou zaručená práva, tak mně osobně se to prostě nelíbí.

Ale je pravda, že někdy všichni, já také někdy, uposlechneme, protože máme pocit, že musíme být hodně státotvorní, a neuvědomujeme si, že to není náš problém, že to je v tuto chvíli problém Poslanecké sněmovny. Ale hlavním cílem mého vystoupení bylo upřesnění toho, co myslela komise pro Ústavu a parlamentní procedury ve vztahu k VHZD.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. A dále se přihlásil pan senátor Karel Korytář. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář: Nechci pokračovat v té plejádě členů hospodářského výboru. Zrekapitulovali jen celou skutečnost, která se dnes diskutuje. Nejde o žádnou ješitnost, nejde o žádnou drobnou úpravu, co se týká dohledu Senátu. Jde o to také, že Ústava zná, že Poslanecká sněmovna je rozpuštěna. I když je v oblasti teorie, že zrovna otázka dohledu bude na stole v ten moment, přece jenom ta možnost je, takže tuto je potřeba vzít v úvahu.

Za další, co tady přednesla senátorka Rippelová, je otázka majetková. Je nejasná, je nejasná i legislativa, to zaznělo na zasedání hospodářského výboru, a je potřeba na tom ještě pracovat, minimálně to vyvrátit. Pokud se to nepodaří panu ministrovi dnes na jednání, tak v každém případě na to bude nutné reagovat naším rozhodnutím, a to by znamenalo zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dále vystoupí paní senátorka Liana Janáčková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Liana Janáčková: Ještě jednou dobrý den. Chtěla bych říci, že přijímat pro mě tento zákon s tak imaginárním termínem, jako že až bude zavedeno euro, je pro mě něco podobného, jako kdybychom řekli, že tento zákon nebo nějaký zákon budeme přijímat, až přestane soptit islandská sopka. Je to pro mě imaginární a já si nemyslím, že bychom takovéto zákony v Senátu měli schvalovat. Jsem pro zamítnutí tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji a ještě se přihlásil o slovo předseda klubu sociální demokracie pan Petr Vícha. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Poprosil bych po závěrečném slovu pana ministra a předkladatele o pětiminutovou přestávku na jednání klubu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Samozřejmě. Na to má klub právo. Před hlasováním, jestli jsem dobře rozuměla tomu požadavku. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr se bude chtít k této rozpravě vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vyjádřit se k této debatě je pro mě z jistého úhlu pohledu komplikované, protože co řekl Singer, to po mně nemůžete chtít, já jsem u toho nebyl, v jakém kontextu to myslel. Ale tím se jaksi nezbavuji povinnosti pokusit se o určité vysvětlení.

Začnu bodem, který jste říkali všichni, proč vůbec jednat o tomto zákoně. A teď není důvod nebo vysvětlení to, že Centrální banka to chce, Centrální banka je pod atakem Evropské centrální banky, že nemá kompatibilní legislativu.

V jakém slova smyslu? Proč? Podle mého názoru jediné vysvětlení může spočívat v tom, že Česká republika se vstupem do EU zavázala v roce 2004, že přijme euro. Česká republika by měla svoji legislativu připravit tak, aby v době vstupu ji měla naprosto kompatibilní. Česká republika ji v dané chvíli kompatibilní nemá. To je možné z důvodu, že vstup je dnes možná imaginární. Odvíjí se od toho, že nesplňujeme kritéria, která tady jsou. Logiku vidím z tohoto úhlu pohledu.

Co se týče dalších věcí, jestli dovolíte, ty už jsou možná zdánlivě méně podstatné. Možná kdyby podmínkou, ať už z majetkových důvodů, což říkala paní senátorka Rippelová, měla být změna Ústavy, tak tato novela zřejmě nebude schválena nikdy. Nedovedu si představit v dané situaci, v daných podmínkách, že by se našla potřebná většina pro schválení novely Ústavy. Taktéž to mám na mysli ve vztahu k pravomoci, nepravomoci, legitimitě Centrální banky vydávat vyhlášky.

Co je zajímavé, a tady trošku mám k tomu vztah, protože moje úřednická kariéra coby ředitele odboru státního rozpočtu začala před 18 lety právě dělením majetku federace. V této době jsem se vyprofiloval coby ředitel odboru státního rozpočtu. Vím, jaká to byla složitá jednání, včetně majetku Centrální banky. Nabádám k určité zdrženlivosti, abychom ještě neotevřeli Pandořinu skříňku jistých vztahů, které by mohly být řečeny, že toto není legislativně dořešeno. Myslím, že víte, kam mířím. Nechci se dál o této věci zde zmiňovat.

Co se týče mého názoru na věc. Já si myslím, že Senát by měl mít tu kompetenci a neměly by být jeho pravomoci oklešťovány. A záležitost informací v tomto smyslu mně jako ministru financí zcela určitě nevadí, naopak.

Co se týká ostatních věcí, abych na někoho nezapomněl. Ministerstvo financí a ČNB pochopitelně spolupracují. Tady je uvedeno, že upraví smlouvy. To je myšleno na novou situaci, která nastane, na situaci, kdy bude centrální banka součástí systému evropských centrálních bank. Tak pochopitelně i v tomto smyslu se upraví tyto věci, stejně jako otázka Ústavy a dvojí role centrální banky, jakoby doma a jakoby ve vztahu k součásti systému evropských centrálních bank.

Na druhé straně jednoznačně konstatuji, že tady vnímám situaci a názory, které tady zazněly. Nicméně nevnímám to tak, že to je pohrdání Senátem, spíš bych chtěl věřit tomu, že varianta opomenutí je pravdivá. Jinak to nemá logiku, ani ta forma, že by na jednání výboru někdo řekl, to jsme vlastně udělali schválně. Myslím si, že to by bylo přinejmenším netaktické. Ale nechci nikomu sahat do svědomí, nebyl jsem tam.

Ale jestli chcete, tak můj názor je, pakliže je nepřijatelná varianta schválení tak, jak to je, je varianta druhá, varianta určité úpravy v senátním smyslu, že bude tady vazba centrální banky na Senát a určité víry a vaší spolupráce a kooperace, ne se mnou, ale s PS, že toto se dostane jako předmět jednání onoho termínu 18. května 2010.

A pochopitelně třetí varianta je ta nejhorší pro tuto normu. Ale myslím si, že se stane pouze to, že nebude kompatibilita. Já teďko v dané chvíli nevím, do jaké míry to může mít sankční paragrafy. Myslím si, že snad ani ne, protože jakmile nenastalo to prostředí, tak v tomto smyslu by bylo asi absurdní jakékoliv sankcionování. Nejsem právník, nechci tady dělat chytrého, ale je to spíš to, že to, co říkám, říkám citem.

Myslím si, že se to točilo kolem těch tří bodů, stanovisko Singra, a důvod, který jsem se snažil vysvětlit a který já takto vnímám, plus varianty řešení. Víc vám k tomu opravdu neřeknu, protože já jsem se až do těchto detailů v tom smyslu touto normou nezabýval, nebyl jsem přítomen jednání ve výborech Senátu. Ale přesto bych preferoval jednu z prvních dvou variant, to znamená, když ne schválení, tak alespoň doplněk a vrácení do PS. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Ptám se nyní zpravodajky Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury paní senátorky Rippelové, zda si přeje vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Děkuji.

Požádám tedy garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě, děkuji.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, v diskusi k tomuto tématu vystoupilo větší množství senátorů a senátorek, nestačil jsem zachytit přesný počet, ale v podstatě tady zazněly tři názory. Názor hospodářského výboru schválit návrh s pozměňovacím návrhem, od kolegyně Rippelové návrh schválit, od kolegy Šnebergera návrh zamítnout. Máme tedy před sebou tři varianty a budeme je spolu hlasováním řešit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. A protože zazněly návrhy schválit a zamítnout, tak svolám všechny kolegyně a kolegy k hlasování.

Klub sociální demokracie požádal o pětiminutovou přestávku. Vyhlašuji tedy přestávku do 17.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 17.25 hodin.

(Jednání opět zahájeno v 17.29 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona o České národní bance, tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Aktuálně je v sále přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovili dva, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Zazněl zde další návrh, zamítnout tento návrh zákona. Budeme tedy nyní hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona, tak jak byl Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 8, proti byli 4. Návrh také nebyl přijat.

Znamená to, že postupujeme dál do podrobné rozpravy. Otevírám tedy podrobnou rozpravu k návrhu tohoto zákona. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Stříteský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že je podrobná rozprava, dovolil bych si v rámci této rozpravy opět předložit pozměňovací návrh k návrhu zákona o České národní bance /senátní tisk č. 264/.

Každý máte návrh před sebou, takže ho zřejmě nemusím číst. Pozměňovací návrh je součástí našeho usnesení, tak jak jste ho ve žlutých deskách dostali.

Navrhuji tedy, abychom o tomto pozměňovacím návrhu hlasovali. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy, protože na displeji nikdo přihlášen není. Není tomu tak, takže podrobnou rozpravu uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda se chce ještě vyjádřit. Je tomu tak, prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní místopředsedkyně, jakési řešení je lepší než žádné řešení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Pan garanční zpravodaj již nechce vystoupit.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, tak jak nám byl předložen hospodářským výborem a tak, jak ho přednesl v tuto chvíli pan senátor Jiří Stříteský.

Musím se ještě zeptat na stanovisko pana navrhovatele a zpravodaje. (Ministr doporučuje, zpravodaj rovněž doporučuje.)

Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu, tak jak ho máte před sebou v písemné podobě. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, přistoupíme ještě k hlasování o návrhu vrátit návrh zákona jako celek do Poslanecké sněmovny s přijatým pozměňovacím návrhem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 57 přítomných při kvóru 29 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní musíme ještě hlasovat o pověření dvou senátorů, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Jiří Stříteský (souhlasí) a pan senátor Petr Pakosta (souhlasí).

O slovo se hlásí pan senátor Jan Hajda, prosím.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, dne 18. května 2010 zasedá hospodářský výbor na výjezdním zasedání a zasedá také Poslanecká sněmovna, takže když by chyběli dva členové hospodářského výboru, bylo by to složité. Doporučuji, aby to byl někdo mimo hospodářský výbor.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dovolila bych si navrhnout paní senátorku Jiřinu Rippelovou, ale v této chvíli ji v sále nevidím, aby nám k tomu dala souhlas. Máte někdo jiný návrh? Mohl by to být pan senátor Jiří Bis? (Souhlasí.)

Po dohodě tedy navrhuji, abychom v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověřili senátory Jiřího Stříteského a Jiřího Bise, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Má někdo nějaký jiný návrh? Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování. V této chvíli ještě spustím fanfáru, protože všichni tu asi nejsou.

Zahajuji hlasování o pověření senátorů s odůvodněním našeho návrhu zákona.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tímto jsme ukončili projednávání návrhu zákona o České národní bance. Děkuji panu ministrovi a zpravodajům i všem vystupujícím. Budeme pokračovat dalším návrhem zákona, ale my se spolu vystřídáme. Děkuji vám

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dalším bodem, který budeme projednávat je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o centralizovaném celním řízení týkající se přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr

při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU,

která byla podepsána v Bruselu dne 10. března 2009.

Senátní tisk č. 192. Vládní návrh uvede ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s vládním návrhem zákona o ratifikaci Úmluvy o centralizovaném celním řízení, který se týká přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU.

Úmluva o centralizovaném celním řízení byla podepsána ministrem financí a ministry ostatních členských zemí EU na zasedání Rady EKOFIN dne 10. března minulého roku. Centralizované celní řízení vychází z celního kodexu společenství, což je řekněme základní právní předpis EU pro oblast celnictví. Jedná se o další formu zjednodušení celních procedur, která přinese úspory nákladů spojených s propouštěním a skladováním dováženého zboží, zrychlí se jeho pohyb na trhu tím, že umožní dovozci požádat o propuštění zboží do volného oběhu u celního úřadu v místě, kde je dovozce usazen, zatímco zboží může být předloženo ke kontrole u jiného celního úřadu v jiném členském státě EU.

Podle platných předpisů náleží 25 % z vybraného cla členskému státu, který toto clo vyměřil jako náhradu nákladů spojených s celními procedurami zbylých 75 % je tradičním vlastním zdrojem v rozpočtu EU. V případě použití centralizovaného celního řízení vznikají ale náklady nejen členskému státu, ve kterém je zboží propuštěno, ale i členskému státu, ve kterém je prováděna kontrola zboží.

Účelem Úmluvy je definovat jakým způsobem budou náklady vzniklé kontrolujícímu členského státu kompenzovány. Úmluva stanoví, že z vybraného cla ze zmíněných 25 %, které náleží národnímu rozpočtu členského státu, ve kterém je zboží propuštěno, bude 50 % převedeno ve prospěch členského státu, ve kterém proběhla kontrola.

Ani z hlediska příjmů státního rozpočtu ani z hlediska implementačních nákladů se nepředpokládají v této souvislosti významnější finanční dopady. Znění Úmluvy zahrnuje i revizi mechanismu pro případ, že by případné ztráty národního rozpočtu byly citelné. Rovněž je možné Úmluvu standardním způsobem vypovědět. K dnešnímu dni dokončuje ratifikaci této Úmluvy celkem osm členských států, mimo jiné Francie, Nizozemí a Slovensko.

Celní správa ČR již eviduje zájem významných českých i zahraničních podnikatelských subjektů o možnost užití centralizovaného celního řízení.

Dámy a pánové, navrhuji a dovolím si požádat Senátu Parlamentu ČR, aby vyslovil s touto materií souhlas.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 192/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 192/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta. Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova. Pardon, já se podívám – protože pan senátor Pakosta se k tomuto úkolu nehlásí, já se podívám do žlutého tisku. Zpravodaj výboru Petr Pakosta vlastní rukou. Tak bych prosil, pane kolego, abyste se ujal této dobře placené funkce zpravodaje. (Veselost v sále.) Já vám půjčím ten tisk, že jste to vy.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Je to skutečně tak. Nevím, jak se to mohlo stát. Něco takového se stává jednou za 10 roků. Budu velmi stručný. Já vás seznámím s 264. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho 19. schůze ze dne 20. ledna 2010. Tím 20. lednem se ledacos vysvětluje.

Výbor po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministr financí Petra Chrenka, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výboru doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o centralizovaném celním řízení, týkajícím se přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU, která byla podepsána v Bruselu dne 10. března 2009. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení Senátu.

To je ode mě vše, omlouvám se a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Jaroslav Sykáček. Ano, směřuje k řečništi, takže prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já se pokusím být ještě stručnější než kolega Pakosta. Omezím se pouze na usnesení zahraničního výboru. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této Úmluvy. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka. A za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je, dámy a pánové, vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel i pan zpravodaj se vyjádřit nechtějí. Je tomu tak. Zazněly v obou usneseních shodné názory dát souhlas k ratifikaci, takže pozveme kolegy a kolegyně k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy o centralizovaném celním řízení, týkající se přerozdělení ponechaných vnitrostátních nákladů na výběr při uvolňování tradičních vlastních zdrojů do rozpočtu EU, která byla podepsána v Bruselu dne 10. března 2009.

Aktuálně přítomno 51, kvorum 26. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V okamžiku hlasování č. 46 registrováno 52, kvorum 27, pro přijetí bylo 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a děkuji zpravodajům. Dalším bodem našeho jednání je

Konvergenční program České republiky

Senátní tisk č. 219.Návrh uvede ministr financí Eduard Janota, který zastoupí pana předsedu vlády Jana Fischera. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové. Konvergenční program – jeho zpracování je povinností členských zemí EU a my jsme pochopitelně tento konvergenční program zpracovali.

Vláda ho schválila 8. února. Tento program má být určitou střednědobou rozpočtovou strategií, která by měla přinést určitou stabilitu a udržitelnost veřejných financí, snížit deficit veřejných financí, a to pro období 2000 – řekněme – 2010, 11, 12, byť se údaje konvergenčního programu zpracovávají i za roky 2008 a 2009. Letošní rok nebo situace je specifická v tom, že zatímco v předchozích zhruba třech letech jsme plnili maastrichtské kritérium v položce, v ukazateli deficity veřejných rozpočtů k HDP, tak v roce 2009 v důsledku krize skončil deficit, jak je vám známo ve výši 5,9 % k HDP a ČR nastoupila proceduru nadměrného schodku.

Rada EKOFINu doporučila České republice, aby přijala taková opatření, která důvěryhodně a udržitelným způsobem zajistí tříprocentní deficit, minimálně tříprocentní deficit v roce 2013. Příprava konvergenčního programu byla pochopitelně konzultována s Evropskou komisí a ta má určité specifikum a tímto specifikem v českých podmínkách je volební období, volební cyklus, který následuje zhruba za pět – či pět týdnů a několik dní. Takže my jsme poměrně podrobně popsali opatření, která byla přijata k dodržení, resp. ke snížení deficitu na úroveň 5,3 % v letošním roce. Byla to ona zmiňovaná opatření, která se stala součástí politických debat v závěru minulého roku a která umožnila schválit deficit veřejných rozpočtů k HDP na rok 2010 v úrovni 5,3 %.

Vláda se zavazuje, že bude pokračovat v konvergenční strategii. Já se vší odpovědnosti musím říci, že strategie snižování deficitu bude zahrnovat obě strany rozpočtové bilance a je postavena na určitém záměru, který je nezpochybnitelný, který bude nutné dodržet a který by měl umožnit splnit deficit veřejných rozpočtů k HDP někdy v období let 2013 – 2014.

Strategie je postavena na deficitech 4,8 % pro příští rok, resp. 4,2 % pro roky další. Co se týče konsolidace, z toho vyplývá Evropská komise stejně jako Rada EKOFINu upozorňuje na poměrně náročné konsolidační úsilí v roce 2012. V podstatě beze zbytku přijali opatření a návrhy řešení pro rok 2010, roky 11 a 12 se jim zdály nebo charakterizovali jako poměrně měkké řešení problémů a tyto roky byly kritizovány pro určitou nekonkrétnost.

Já to uvedu na pravou míru. Po dohodě na úrovni vlády jsme záměrně nestanovili konkrétní způsoby řešení toho problému, byť jsou na stole na ministerstvu financí. Předpokládáme, že výsledky voleb a budoucí vládní garnitura rozhodne o tom, jakým způsobem se bude snažit, jakým způsobem bude muset snížit deficity veřejných rozpočtů, protože jinak by situace v českých veřejných financích mohla mít i odraz ve zmiňovaném ratingu, které jsme tady před chvílí zmiňovali.

V podstatě z hlediska Rady EKOFINu nutno konstatovat, že náš konvergenční program charakterizovala ze tří úhlů pohledu, sice rozpočtovou strategii roku 2010 – tam byl v podstatě souhlas, bylo akceptováno poměrně výrazné snížení deficitu veřejných rozpočtů k HDP někde z úrovně 6 % po tom zpřesnění na 5,3 %. V podstatě byla akceptována konkrétní opatření a konkrétní kroky, roky 11 a 12 byly málo čitelné. A bude úkolem mým nebo ministra financí, který nastoupí po mně, aby konkretizoval strategii pro rok 11, 12 a 13.

V každém případě je na stole strategie, je otázkou rozhodnutí premiéra a vlády, v jakém časovém termínu, kdy ministerstvo financí bude tuto strategii v předvolebním období prezentovat. V tomto smyslu pan premiér informoval myslím dnešní jednání tripartity, že se přiklání po zkušenostech z minulého projednávání rozpočtu ve volebním období k variantě, že ministerstvo financí přistoupí v případě, že bude tato vláda pokračovat po jisté období po volbách, tak neprodleně po volbách ministerstvo financí předloží konkrétní strategii pro období 2011 – 2012.

Co se týče rozpočtové procedury, tak pozitivně byla hodnocena snaha a zavedení systému státní pokladny a zejména systému jediného inkasního místa. Myslím, že tady je široký politický konsensus na systém jediného inkasního místa, to znamená z pohledu poplatníků a plátců zjednodušení situace, platba na jeden účet, jedna kontrola. Věřím, že se podaří i splnit nejen organizačně technické podmínky, ale i legislativní podmínky věcné. To znamená, do značné míry harmonizovat daňové základy, které se týkají daně z příjmů fyzických osob, které se týkají daňových základů pro zdravotní a sociální pojištění.

Co se týče rozpočtové procedury, o tom jsem se zmiňoval. Já osobně bych podporoval do značné míry i určitá legislativní opatření, která by přispěla ke zvýšení disciplíny, řekněme lepšímu dodržování procedur ať už v oblasti projednávání rozpočtu, schvalování rozpočtu, tak i dodržování limitů a výdajových rámců, které už v naší legislativě dnes jsou nastaveny, které ale bohužel nebyly vždy zcela dodržovány.

Co se týče udržitelnosti veřejných financí, musím zmínit, že stejně jako mise Měnového fondu, OECD či rady Ekofin, je tady určitá kritika udržitelnosti veřejných financí, zejména z pohledu důchodové reformy a systémů zdravotní péče. Toto je ale záležitost, která se permanentně opakuje a která bude muset být řešena. Pochopitelně v té době jsme neměli ani zdání o výroku Ústavního soudu ve vztahu k důchodovému systému, k míře solidarity a k nárokům na čerpání důchodových dávek. To bude druhý úkol, který bude muset každá vláda, která nastoupí, řešit. Aby legislativní proces byl na úrovni Senátu, Sněmovny a podpisu prezidenta vyřízen k 1. říjnu příštího roku, nejméně dokonce letošního roku by měl projít širokou diskuzí včetně předložení konkrétních návrhů minimálně na jednání PS z úrovně vlády.

Co se týče názoru, z pohledu věrohodnosti údajů a serióznosti dat, v tomto smyslu byl materiál hodnocen pozitivně. Znovu zdůrazňuji – jestliže jsme byli kritizováni, tak pro neurčitost opatření. Zmiňoval jsem se, že je to ovlivněno volebním rokem. Dále zlepšením procesu projednávání a schvalování a hlavně vynucování rozpočtových pravidel. Toto není problém jen ČR, sama EU není schopna dodržet vlastní pravidla hry, která vyplývají z vydržování maastrichtských kritérií nebo procedury nadměrných deficitů. Toto je druhá záležitost.

Třetí věcí je udržitelnost veřejných financí a diskuse, do jaké míry jsme schopni zajistit tuto udržitelnost opatření na straně příjmů a výdajů. To je další záležitost.

Tato věc byla projednávána i na dnešním jednání tripartity. Myslím si, že obě strany z pohledu zaměstnavatelů i odborů si uvědomí vážnost situace a nezbytnost řešení. Zdůrazňuji, že na obou stranách bilance. Nedovedu si představit, že by bylo preferováno pouze jediné řešení ať už příjmové či výdajové.

Tolik velmi stručně ke konvergenčnímu programu, který by měl po mnou zmíněném konkretizování pro léta 2011 a 2012 stanovit udržitelnou strategii veřejných financí s cílem dostat se v roce 2013, připustil bych i rok 2013, na úroveň deficitu minimálně tři procenta.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Konvergenční program projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 219/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 219/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr velmi podrobně uvedl konvergenční program nejen pro letošní rok až do roku 2013, kdybychom měli plnit kritéria pod tři procenta HDP. Nastínil velmi podrobně některé další problémy.

Máme předkládat konvergenční program vždy k 1. prosinci. Vzhledem ke schodku, který byl v minulém roce dosažen, Rada EU posunula zpracování a umožnila zpracování na rok 2010. Vláda v současném období toto zpracovala velmi zodpovědně. Stanovila priority fiskální politiky pro následující období, snížení deficitu vládního sektoru a zlepšení strukturálních parametrů veřejných financí.

Výbor ocenil i to, co říkal pan ministr, že se musí jít dvěma směry, jednak otázka přehodnocení daní, ale i otázka podpory spotřeby a zvýšení příjmů. Chtěl bych ještě doplnit otázku měnové politiky ČNB, která je zde rovněž formulována.

Měnová politika ČNB je i nadále prováděna v režimu cílování inflace. Po čtyřech letech, kdy byl inflační cíl ve výši 3 procent vyjádřený pro mezinárodní růst indexu spotřebitelných cen, vstupuje od roku 2010 v platnost nový cíl ve výši 2 procenta.

Pokud se týká vstupu do eurozóny, domnívám se, že jsou zde dvě koncepce vstupu do eurozóny. Voliči rozhodnou. Po volbách budeme jako Senát požadovat, aby nová vláda předložila důvěryhodný konvergenční program, aby to, co vyžaduje EU a Ekofin, bylo dodrženo.

Náš výbor projednal konvergenční program na 20. schůzi 16. března a doporučil Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí. Mě určil zpravodajem a uložil předsedovi výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Hospodářský výbor doporučuje vzít na vědomí předložený konvergenční program.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo výboru pro záležitosti EU, panu senátorovi Luďku Sefzigovi.

Senátor Luděk Sefzig: Jen shrnu, že po každoroční diskusi i náš výbor doporučuje vzít tento materiál na vědomí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím.

V usnesení výboru je návrh, abychom vzali materiál na vědomí. Táži se navrhovatele a garančního zpravodaje, zda chtějí vystoupit. Nechtějí. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí– jak přednesl garanční zpravodaj pan kolega Hajda.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 47 bylo registrováno 51, kvórum 26, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi a oběma zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a Radou ministrů Albánské republiky o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 215a uvede ho ministr financí Eduard Janota, který zastoupí předsedu vlády Jana Fischera.

Ministr financí Eduard Janota: Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že Albánie vstoupila roku 2009 do NATO, lze usuzovat, že intenzifikující se bilaterální spolupráce bude vyžadovat výměnu utajovaných informací. Sjednání Smlouvy o utajovaných informacích se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě strany. Schopnost Albánie poskytnout ochranu utajovaným informacím je pravidelně ověřována při bezpečnostních inspekcích jak Bezpečnostní kanceláře Generálního sekretariátu Rady EU, tak i Bezpečnostního úřadu NATO. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že Albánie bude schopna poskytnout ochranu utajovaným informacím poskytnutým Českou republikou.

Pokud jde o vzájemnou spolupráci obou zemí v oblasti bezpečnosti, je nutno zmínit aktivní spolupráci mezi Národním bezpečnostním úřadem a albánským Ředitelstvím pro ochranu utajovaných informací při poskytování české asistence v oblasti bezpečnosti informací, zejména zajištění ochrany proti kompromitujícímu elektromagnetickému vyzařování a v oblasti kryptografické ochrany. Tato spolupráce byla zahájena v roce 2009. Na žádost albánské strany provedl v listopadu 2009 tým Úřadu měření kompromitujícího elektromagnetického vyzařování ve vybraných albánských lokalitách.

S ohledem na výše uvedené a na skutečnost, že Albánie je novým členským státem NATO, kterému zástupci Národního bezpečnostního úřadu nabídli odbornou pomoc a vzájemnou spolupráci při její orientaci v těchto strukturách, se sjednání smlouvy o ochraně utajovaných informací jeví jako vhodné.

Smlouva upravuje standardní instituty v oblasti ochrany utajovaných informací jako:

-? rovnocennost stupňů utajení;

-? podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi;

-? předávání utajovaných informací;

-? uznávání bezpečnostních oprávnění;

-? spolupráci mezi bezpečnostními úřady obou zemí;

-? režim utajovaných smluv;

-? režim návštěv vyžadujících přístup k utajovaným informacím.

Smlouva byla podepsána v Praze dne 19. 11. 2009 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu Ing. Dušanem Navrátilem a ředitelem Ředitelství pro ochranu utajovaných informací panem Shyqyri Dekavellim.

Děkuji za pozornost a žádám Vás o schválení předložené Smlouvy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 215/1. Zpravodajem výboru jen pan senátor Rostislav Slavotínek, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, všechno podstatné řekl pan ministr. Doplnil bych jen to, že na rozdíl od desítek podobných smluv, které jsme projednávali v posledních měsících a letech, tato smlouva s Albánií je prvním závazkem tohoto druhu k tomuto státu. Některé předchozí smlouvy byly pouze inovovány vzhledem k měnícím se skutečnostem. Uzavření smlouvy bylo iniciováno naší stranou a zřetelným důvodem jsou stále častější vzájemné vztahy vyplývající ze vzájemné spolupráce související s členstvím obou států v NATO. Smlouva obsahuje pouze takové závazky, které jsou v těchto smlouvách obvyklé, čili standardní znění textu smlouvy. Text byl připraven Národním bezpečnostním úřadem a je v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu České republiky. Přijetí smlouvy nebude znamenat zvýšené nároky na státní rozpočet.

Náš výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel a zpravodaj nechtějí znovu vystoupit.

Máme návrh, který budeme nyní hlasovat, který je v usnesení výboru zapsán a který byl přednesen panem zpravodajem. Budeme hlasovat o návrhu, který zní: Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi vládou ČR a Radou ministrů Albánské republiky o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v době hlasování č. 48 bylo registrováno 48, kvórum 25, pro návrh 38, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 227/1997 Sb.,

o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, zákon o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 257. Návrh opět uvede pan ministr financí Eduard Janota, kterého opět žádám, aby se ujal slova.

Ministr financí Eduard Janota: Dámy a pánové, tento návrh je konsensuálním návrhem vlády Rady vlády pro nestátní neziskové organizace a samotných neziskových organizací. Těžištěm předkládané novely je umožnit těmto subjektům, aby mohly bez překážek realizovat i vlastní činnosti (programy), jež lze uskutečnit i bez velkých finančních objemů, nutných k poskytování nadačních příspěvků. Návrh výslovně odděluje vlastní programy nadací a nadačních fondů od správy a tím i správních nákladů těchto společností, což považuji za důležité.

Dále se navrhuje svěřit rozhodnutí o zrušení nadačního fondu správní radě, čímž se umožní ukončit jednoduchým způsobem existenci nadačních fondů, které vyčerpaly svůj majetek. Navrhuje se umožnit změnu nadačního fondu na nadaci, což umožní nadačním fondům, které se stanou majetkově silnými a bude u nich předpoklad dlouhodobého trvání, pokračování existence v nové právní formě. Současně by však tato úprava měla zabránit vzniku nadací, které kromě požadovaného minimálního nadačního jmění nemají jiný majetek a jsou v podstatě nefunkční.

Všechny navrhované změny přispějí k tomu, aby nadace a nadační fondy mohly operativněji reagovat na současnou ekonomickou situaci, mohly efektivně využít existující zdroje a zužitkovat ve svých programech a podporovaných aktivitách své zkušenosti.

Připomínám ještě, že v Poslanecké sněmovně procházel zákon bez odborných a politických výhrad a byl schválen dne 12. 3. jednomyslně všemi přítomnými poslanci a poslankyněmi.

Děkuji za pozornost a dovolte mi požádat Vás o schválení vládní novely zákona o nadacích a nadačních fondech.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 257/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Jehlička, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Jehlička: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jen bych stručně vzpomenul na historii zákona. Zákon o nadacích byl schválen v roce 1997. Nabyl účinnosti 1. ledna 1998. Nadace a nadační fondy, zákon zakotvuje jejich právní postavení ve dvou typech právnických osob: soukromého práva, to jsou nadace, a za druhé nadační fondy. Ty jsou pak definovány jako účelová sdružení majetku, zřízená a vzniklá podle zákona o nadacích a nadačních fondech pro dosahování obecně prospěšných cílů, a těmi je míněn především rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu.

10 let platnosti tohoto zákona umožnilo zhodnotit praxi, vyplývající z aplikace zákona, a upozornit na ustanovení, která by bylo vhodné upravit. Předkládaný návrh obsahuje nová ustanovení, která reagují na současnou situaci existence nadací a nadačních fondů a umožní lepší transparentnost nadačního sektoru a zvýší efektivitu jeho fungování. O tom se zde zmínil již pan ministr financí.

Novelizuje se 6 paragrafů, které ještě velmi stručně řeknu, směřují k naplnění účelů nadace nebo nadačního fondu vlastní činností, vlastními programy. Svěřují zrušení nadačního fondu správní radě, jednoduchým způsobem umožňují změnu nadačního fondu na nadaci, což je prospěšné, jestliže prosperující nadační fond se chce změnit v nadaci.

Ještě k § 21, o kterém by bylo možno nějak diskutovat. Jenom bych chtěl podtrhnout, že jeho novelou budou skutečné správní náklady, ještě viditelnější, než tomu bylo dosud. O průběhu projednávání ve sněmovně se pan ministr již zmínil, a já bych vás nyní již pouze seznámil s tím, jak projednal návrh této novely zákona náš výbor.

1.? Doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2.? Určuje mne zpravodajem. Pro toto usnesení hlasovali všichni přítomní členové výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím, nikdo se nehlásí, není tomu tak. Proto si dovolím otevřít obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane ministře. Mám jen dotaz. Chci se zeptat, jestli nemáte obavy z rizika z nerovného postavení při podnikání, neboť se nyní nadačním fondům umožňuje podnikáni. Vím, že v okolních zemích toto možné je, a proto je asi toto dobrý důvod přijmout, rozvolnit velmi striktní pravidla pro podnikání právě pro nadační fondy. Ale chci se zeptat, jestli nemáte trochu obavy, že dojde k určitému ztížení a že všichni podnikatelé třeba v oblasti poradenství se budou přeměňovat na nadace.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Na základě dotazu vyzvu pana navrhovatele, zdali v rámci závěrečného slova se vyjádři k dotazu. Pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Myslím si, že záležitost podnikatelských aktivit v tomto smyslu, rozumím té otázce poradenských činností, je okrajová, že smysl je poskytování určitých veřejných statků, zajišťování veřejných služeb, které nad rámec standardních, ať už privátních, jiných či veřejnoprávních aktivit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Garanční zpravodaj se k tomu chce vyjádřit? Ano, zvedá ruku. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Jehlička: Ještě bych si dovolil doplnit pana ministra. Měl jsem podobný dotaz na výboru jako kolega Sefzig, a z úřadu vlády z Rady pro neziskový sektor mi odpověděli, nebo mě ubezpečili, že v návrhu zůstalo zachováno ustanovení § 22, které nadacím, nadačním fondům ukládá povinnost ustanovit procento správních nákladů a zákaz pět let je změnit, a procento správních nákladů je nařizováno správními radami, nikoliv zakladatelem nadace a jeho dodržování je jedním z povinných bodů již zmíněného auditu.

Navíc nadace a nadační fondy vědí, že zveřejnění zvýšení správních nákladů je negativní zprávou o nadaci pro veřejnost, a především pro dárce.

Dále bych chtěl říci, že je mnoho dalších kontrolních nástrojů, jimiž jsou nadace, nadační fondy kontrolovány, především jsou to smlouvy o darech a dotacích, kterými si donátoři sami vymiňují, kolik z jejich peněz může nadace spotřebovat na vlastní správu. Překročení takové povinnosti znamená ztratit toho dárce. To se týká nejen ojedinělých dotací z veřejných rozpočtů a především z hlavního zdroje pro nadace, nadační fondy, kterými jsou firemní dárci, takže všechny kontrolní nástroje jsou v návrhu zachovány, či dokonce posíleny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Teď se hlásí asi s procedurální záležitostí pan předseda klubu ODS Tomáš Julínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, rád bych navrhl, abychom mohli hlasovat a jednat po 19. hodině, přičemž se nabízí, abychom projednali body 44 – 48. Doprojednání těchto bodů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane senátore, jestli byste dovolil, že bych při hlasování, které za chvíli budu pouštět k tomuto tisku 257, když tady budou páni senátoři, nechal o vaší procesní otázce hlasovat. Souhlasíte? Děkuji.

Přistoupíme k hlasování. Byl jediný návrh, a to návrh schválit, který byl přednesen panem zpravodajem Jehličkou. Pozvu k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 49 registrováno 49, kvórum pro přijetí 25, pro návrh se vyslovilo 44, proti nikdo, návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi za jeho šňůru zde u nás. Mějte se hezky, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji vám za spolupráci.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji také panu zpravodaji k tomuto bodu. Teď budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan předseda klubu ODS Tomáš Julínek. Návrh jste slyšeli. Znamená jednat po 19. hodině a body 44 – 48 projednat v tomto pořadí. Je to tak, pane předsedo? Nebyl. Pane předsedo, váš návrh byl přesný, je to tak. 44 – 48.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, zahajuji hlasování o návrhu pana Tomáše Julínka. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 50, bylo registrováno 48 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 25, pro návrh se vyslovilo 36, návrh byl schválen, takže se budeme řídit tímto hlasováním.

Následujícím bodem je

Dopravně – preventivní projekt "PŘEŽIJ – linka života 112“ – Mobility Club

Usnesení VHZD č. 284 ze dne 16. března 2010 vám bylo rozdáno na lavice. Nyní uděluji slovo senátorovi Jiřímu Nedomovi, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já nevím, jestli to je to správné pořadí, protože jsem byl v hospodářském výboru zpravodajem tohoto bodu, ale předkladatelem je kolega Jiří Žák. Chtěl bych požádat, jestli by nejprve návrh nepřednesl Jiří Žák, a teprve poté bych já informoval o tom, jaký k tomu zaujal postoj VHZD, jestli mohu takto poprosit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane zpravodaji, podle procedury se domnívám, že máte vystoupit vy, protože je to obdobně jako u tisku EU, že zahovoří zpravodaj a že tady není předkladatel. Toto není právní norma.

Senátor Jiří Nedoma: Nevadí, nechtěl jsem prostor brát kolegovi Žákovi, ale on mě určitě doplní. Uvedu základní informaci.

Tato akce, která navazuje na celou řadu dalších akcí, především BESIPu a některých dalších iniciativ ministerstva dopravy v loňském roce, která nám přinesla výrazné snížení dopravní nehodovosti a především počtu mrtvých na našich silnicích, navazuje na důraz prevence v automobilové dopravě. Sdružuje v sobě celou řadu subjektů, jejichž činnost propojuje a zvýrazňuje. Senát dává tímto záštitu nad touto akcí, které mají možnost se kromě všech senátorů, kteří by byli garanty v daném obdobu, také možnosti místním samosprávám, možnosti školám, možnosti policie a dalších složek, které se samostatně do této chvíle zabývaly prevencí a snížením dopravní nehodovosti, tento systém má zintenzívnit a zajistit integritu toho, aby se mohly konat po celém území po dobu dvou let minimálně, možná i déle, pravidelné bezpečnostní akce, které by byly zaměřeny na několik základních cílů.

Cíle nemám napsané, kolega potom uvede konkrétní cíle, které jsou tam vypsány, a zároveň bych ho poprosil vaším prostřednictvím, pane předsedající, aby potom uvedl všechny subjekty, se kterými se v tomto projektu spolupracuje.

Tento projekt byl projednán nejprve na podvýboru pro dopravu, později na VHZD. Výbor k tomu přijal usnesení, se kterým bych vás teď rád seznámil, a to sice to, že výbor podporuje usnesení podvýboru pro dopravu č. 34 z 12. schůze ze dne 23. února 2010, doporučuje Senátu PČR, aby přijal usnesení, které je uvedeno v příloze, to máte na druhé straně. A to je to, že Senát žádá předsedu vlády ČR o podporu projektu Přežít s cílem nalezení možnosti získání příslušných dotací z Fondu EU pro bezpečnost silničního provozu.

Dále přebírá Senát záštitu prostřednictvím senátorů nad akcemi tohoto projektu v jednotlivých volebních obvodech.

Za třetí oceňuje aktivity sdružení Mobility Club se zaměřením na snižování počtu obětí dopravních nehod a podpory bezpečnosti silničního provozu.

Výbor pověřuje mne jakožto předsedu podvýboru pro dopravu, abych s tímto usnesením seznámil plénum Senátu, dále žádá předsedu Senátu, aby tento bod byl zařazen na dnešní jednání schůze Senátu, a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To myslím, že by pro úvod stačilo jako zevrubná informace. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Jen pro záznam připomenu, že navrhovatelem tohoto kroku a usnesení pro nás jako pro Senát je celý výbor, a tudíž rozhodující slovo za výbor má výborem určený zpravodaj.

A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan senátor Jiří Žák. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, teď jsem slyšel, že to mám zkrátit. Já opravdu budu velmi stručný. Nicméně považuji za nutné zhruba zdůvodnit, oč tady běží.

Existuje národní strategie bezpečnosti silničního provozu, která je schválena usnesením vlády České republiky, a ta strategie konstatuje celou řadu faktů a zavazuje nás v rámci EU k dramatickému snižování počtu mrtvých na našich silnicích.

V této strategii se hovoří o celé řadě záležitostí, které jsou prioritní a které by měly probíhat na jednotlivých úrovních. Vyplývají z toho dvě věci, které stály u vzniku tohoto projektu. První záležitost je ta, že peníze do bezpečnosti v silniční dopravě nejsou čerpány z evropských fondů a z evropských peněz. Přitom tam těch peněz existuje relativně hodně a chybí systémové ukotvení, jak toto dělat. Druhá věc je ta, že to, co je ve strategii, není dostatečně přenášeno na jednotlivá místa, ať už jsou to obce, občané atd.

Samozřejmě tady existuje BESIP, ministerstvo dopravy, které jsou garančním pro tuto záležitost, pokud se bavíme o tomto projektu, a ten byl projednáván jak v našem podvýboru pro dopravu, tak v hospodářském výboru, a to samé proběhlo i v Poslanecké sněmovně. Byla nalezena shoda v tom, že tento projekt má smysl. Tento projekt je plně prodiskutováván po celou dobu s ministerstvem dopravy za velmi kladného pohledu ministerstva dopravy a jsou hledány systémové kroky k tomu, jak pokračovat dál, a na celém projektu především participuje BESIP jako orgán ministerstva dopravy, zodpovědný za bezpečnost v silničním provozu.

Jedná se zásadně o celoplošný projekt, který se soustřeďuje na pět témat, já vám rychle ta témata přečtu. Jsou to témata Vidět – být viděn, Alkohol za volantem, Předvídavost, ohleduplnost, Záchrana lidského života – to je linka 112 – a První pomoc.

K tomuto projektu se přihlásila i Policie ČR, resp. tedy služba dopravní policie, která na tom spolupracuje. A celá záležitost je ve fázi vzniku. Tento projekt by měl běžet v letech 2011 až 2020 a v letošním roce se pokoušíme najít formu, jak to optimalizovat ve spolupráci s ministerstvem dopravy a s BESIPem, jak najít optimální formu, jak by tento projekt mohl probíhat.

V navrženém usnesení žádáme předsedu vlády ČR o podporu projektu PŘEŽIJ s cílem nalezení možnosti získání příslušných dotací z fondů EU pro bezpečnost silničního provozu.

A tady znovu vycházím ze strategie a u nás se jedná především o politickou deklaraci a o to, že stovky mrtvých a tragicky zraněných na silnicích jsou i politickou záležitostí, tedy deklarace toho, že nás to zajímá, a myslím, že napříč politickými stranami je úplně jedno, jestli jsme nalevo nebo napravo.

Dává zde možnost při pořádání těchto akcí, a to je to přenesení, které schází ve strategii, do lokálního místa, kde je potřeba působit, vlastně záštity jednotlivých senátorů tak, aby jednotliví senátoři uměli převzít záštitu nad akcemi, které budou probíhat eventuálně v jejich volebním obvodě a aby ve vší vážnosti dokázali komunikovat s policií, s integrovaným záchranným systémem a s dalšími k tomu, aby to proběhlo úspěšně, protože ani ministerstvo dopravy, ani další orgány nemají páky, a nedosáhnou dnes v systému do jednotlivých obci a k jednotlivým občanům.

Co se týče ocenění aktivity sdružení Mobility Club, tam se jedná o neziskovou nebo nestátní organizaci, která již pět let pořádá podobné záležitosti jak pro ministerstvo dopravy, tak pro ministerstvo školství, a třeba pod mojí osobní záštitou už jsme dělali asi šest projektů, které byly cílené na motorkáře, cyklisty, mladé lidi a další.

Úplně poslední informace. My jsme zkusili udělat pilotně část tohoto projektu v úterý v Krnově, dopadlo to řádově na 2500 především mladých lidí, setkalo se to s mimořádně pozitivním ohlasem všech zúčastněných, celého integrovaného záchranného systému, policie. Přítomen byl i náměstek ministra dopravy a další, a bylo to hodnoceno jako velmi kladné.

Proto bych vás velmi prosil a chtěl, kdybyste mohli svým hlasováním vyjádřit podporu tomuto projektu a společně se tak přihlásit k tomu, že chceme méně tragických nehod na našich silnicích. Já vám velmi srdečně děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Karel Korytář, prosím.

Senátor Karel Korytář: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, v předchozím vystoupení tady odeznělo, že se v tomto případě jedná o určitou politickou záštitu oblasti, která v podstatě je, ať to vezmeme, jak chceme, prioritou každého z nás, snížit smrtelné úrazy na silnicích. To je opravdu cíl, který v případě, kdy jednáme o zákonech, které se týkají třeba pravidel silničního provozu, tak jsme každý z nás, řekl bych, ochoten pozměnit nebo přidat do toho zákona něco ze svých zkušeností. Ale samozřejmě je to i proces, který by nám měl zase nabídnout určitou možnost zaštítit právě akce, které by se týkaly bezpečnosti a snížení smrtelných úrazů na silnicích.

Bylo tady hovořeno o strategii bezpečnosti ČR. V době našeho předsednictví probíhal na půdě Parlamentu, konkrétně v PS, mezinárodní seminář, kde se prezentovaly evropské země, jak k této věci přistupují. Je skutečností, že jsou, co se týká finančního zabezpečení komfortnější, jdou v podstatě do naučných center, kde se prezentuje i integrovaný záchranný systém, jdou do prevence do škol, na veřejnost, prezentují řadu akcí. A výsledky se pak samozřejmě dostavují.

Bylo tady řečeno také to, že jednotlivé akce, které dneska probíhají, jednotlivé kampaně, ať je to BESIP, ať je to ministerstvo dopravy, to je to „Myslíš – nemyslíš“, ať je to policie, ať jsou to školy, ať je to Červený kříž. Mají určitý omezený prostor, který už i finančně nenabízí příliš možností.

Přiznám se, že jsem byl zpočátku oponentem, přestože jsem členem podvýboru pro dopravu, takže jsem hledal určitou pozici svou a vaši, těch, kteří se nezabýváte dominantně dopravou, protože první návrh zněl – budeme koordinovat a zaštitovat všechny projekty. To jsem si neuměl představit, a nakonec jsem rád, že se přijalo usnesení, které hovoří o záštitě.

A více méně jsem to pochopil tak, a to vám chci sdělit, že jde o to, že budeme prakticky v informačním systému všech složek, o kterých bylo hovořeno, které se mohou na nás obracet s informacemi a my je můžeme žádat.

V každém případě to je jeden krok. Druhý krok je, že můžeme touto akcí zaktivizovat i prostřednictvím vlády proces, kdy si dokážeme sáhnout na evropské peníze a investovat do těchto preventivních akcí více. A samozřejmě, že poté se už dá říct, že naše role, ta záštita, nabývá toho smyslu, že veřejnost bude srozuměna, že nám, každému senátorovi, ale i poslanci, protože i PS se k této věci vyjadřovala, je problematika blízká. To jsou věci, které dnes nějak vnímám. Je to otázka politické záštity, je to otázka určitého informačního systému a je to otázka možností získání více prostředků na to, abychom vybudovali možná obdobná zařízení, jaká jsou v ostatních zemích EU.

To je, řekl bych, určitý praktický poznatek, který i mě přesvědčil, že je to dobrá akce a doporučuji ji podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele a vlastně zpravodaje v jedné osobě, pana senátora Nedomy, jestli se chce ještě vyjádřit? Nechce.

Přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Jiří Nedomaa jak je také zapsáno v příloze k usnesení č. 284 výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 51 bylo registrováno 46 senátorek a senátorů, kvórum 24, pro návrh se vyslovilo 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

Dále budeme projednávat bod

Podrobnější pravidla jednání Senátu

o věcně souvisejících dokumentech Evropské unie

Podrobnější pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 232. Prosím pana senátora Luďka Sefziga, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jistě jste si všimli, že v některých případech komise vydává návrhy legislativních aktů nebo komunikačních dokumentů v tzv. balíčcích nebo spolu souvisejících. Často se doplňují a velmi obtížně se odlišují a oddělují od sebe. A z toho důvodu jsme také v minulosti asi dvakrát tyto balíčky projednávali souhrnně, často jsme sloučili i rozpravu.

Náš jednací řád toto nevylučuje, ale aby bylo našemu jednacímu řádu učiněno zadost a abychom měli oporu v našem jednacím řádu, tak navrhuji, abychom měli možnost sloučit diskusi a stejně tak sloučit i hlasování, a to sice tak, že budeme o těchto věcech hlasovat bez rozpravy. Pokud bude někdo chtít hlasovat o jednotlivých bodech zvlášť, tak samozřejmě vyjádří nepodpoření v procedurálním hlasování.

Doporučuji tedy přijmout změnu Podrobnějších pravidel jednání Senátu a o věcně souvisejících dokumentech EU formou usnesení Senátu, a sice článek 1: Schválí-li Senát pořad schůze, v rámci něhož mají být projednány dva nebo více věcně souvisejících dokumentů EU, může Senát v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy rozhodnout o sloučení rozpravy k těmto dokumentům – to je § 57 odst. 5 zákona.

Článek 2: Sloučí-li Senát rozpravu podle článku 1, může též hlasováním bez rozpravy rozhodnout o sloučení hlasování o těchto dokumentech.

Článek 3: Ustanovení článků 1 a 2 se obdobně použijí pro schůzi výboru.

Pokud byste marně pátrali v paměti, které to ty balíčky byly, tak vám jenom připomenu, že tím prvním byl železniční balíček v roce 2004, ten měl pět dokumentů, energetický liberalizační balíček v roce 2007, pět dokumentů, telekomunikační balíček tři, strategický přezkum energetické politiky měl jedenáct, klimaticko-energetický balíček sedm, nebo balíček k finančnímu dohledu, ten byl poslední v roce 2009 a ten měl pět těchto dokumentů. Komise v tomto smyslu bude jistě pokračovat i v budoucnosti. Předem vám děkuji za podporu změn tohoto jednacího řádu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A nyní uděluji slovo předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury paní senátorce Jiřině Rippelové a prosím ji o její stanovisko.

Senátorka Jiřina Rippelová: Já snad jenom dodám, že komise projednala tento senátní tisk 232 a ztotožnila se s návrhem usnesení evropského výboru.

Předesílám jenom tady, že článek 2 říká, že Senát může též hlasováním bez rozpravy rozhodnout o sloučení hlasování. To znamená, může, ale nemusí.

Navrhuji totožné usnesení a ztotožňuji se s usnesením, které tady předložil evropského výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefziga jak je také součástí tisku 232, tj. 233. usnesení výboru pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 52 bylo registrováno 44 senátorek a senátorů, kvórum 23, pro návrh 35, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli a zpravodaji vlastně v jedné osobě, děkuji také zpravodajce stálé komise.

Dalším bodem je

Změna usnesení Senátu ze dne 26. listopadu 2008 č. 11

k návrhu na zřízení výborů Senátu a komisí Senátu

Usnesení výboru pro záležitosti EU, usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost i usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Luďka Sefziga, aby nás seznámil se změnou tohoto usnesení.

Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. I teď budu stručný. Víme, že jsme doporučili ratifikaci Lisabonské smlouvy a po přijetí Lisabonské smlouvy se zrušila pilířová struktura, což lze vyjádřit i tím, že ten tzv. třetí pilíř, pro nás tak citlivý, tedy pilíř justice, svobody a vnitra, přešel pod komunitární právo, tedy pod ten tzv. ekonomický první pilíř, zatímco druhý pilíř, což je zahraniční politika, obranná politika, zůstává nadále na mezivládní úrovni, kde dominantní postavení má Rada a mezivládní vyjednávání.

A protože jsme si v našem usnesení v souvislosti s euronovelou rozdělili projednávání tisků a dokumentů, které k nám z evropských institucí přicházejí právě podle pilířové struktury, tak teď už bychom toto nemohli respektovat, nemohli bychom se tímto rozdělením řídit. A z toho důvodu navrhujeme vlastně třemi usneseními totéž. A já vás těmi usneseními provedu a ulehčím vám orientaci.

To znamená, že to, co je komunitární po přijetí Lisabonské smlouvy, a ta platí od 1. 12. 2009, patří k projednávání evropskému výboru. Ten může samozřejmě požádat jakýkoliv odborný výbor, včetně zahraničního výboru, pokud bude projednávána nějaká záležitost týkající se třeba přistoupení některého jiného státu k EU, kdežto agenda zahraničně politická, tedy ten tzv. druhý pilíř, nyní zůstává jako jediný k projednání zahraničnímu výboru. I ten může požádat pro posudky jiné výbory.

Doposud, pokud jsme chtěli projednávat z dokumentů, které k nám přišly, něco, co bylo v oblasti toho tzv. pilíře svobody, justice a vnitra, museli jsme krkolomně žádat zahraniční výbor, aby nám to přidělil. To nyní odpadne, tato složitost přijímací procedury, který tisk budeme projednávat, odpadne.

A proto také náš výbor přijal první krátké usnesení. A toto krátké usnesení proto vlastně jenom vyjadřuje to, co má projednávat zahraniční výbor, protože z předchozích článků jasně vyplývá, že vše ostatní projednává výbor pro záležitosti EU.

Komise, jíž jsem členem, a výbor pro záležitosti EU se ztotožnily s usnesením, které je obsahově totožné, ale je výčtové. A z toho důvodu, že komise a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jako dva orgány přijaly výčtové usnesení, tak já na usnesení evropského výboru netrvám a doporučuji senátorům, abychom hlasovali o usnesení, které přijala komise nebo zahraniční výbor, což jsou dva totožné tisky. Obojí je možné, ale říkám, doporučuji, abychom neprotahovali jednání, abychom se přiklonili k tomu, co přijaly dva orgány.

Domnívám se, že jsem vyčerpal vše ke své předkladové a zároveň i trochu tak zpravodajské zprávě a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní vystoupí předsedkyně komise pana senátorka Jiřina Rippelová a seznámí nás se stanoviskem Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedající, já si dovolím ctěný Senát seznámit i se zprávou zahraničního výboru, protože jsem byla požádána panem předsedou, a jak tady bylo řečeno, oba tyto návrhy usnesení jsou shodné, takže bude to jak za zahraniční výbor, tak za komisi, a usnesení, prosím pěkně, zní.

Komise i výbor Senátu

I.? navrhuje Senátu, aby vzhledem ke změnám v primárním plánu Evropské unie, daným přijetím Lisabonské smlouvy, zejména vzhledem k opuštění původní tzv. pilířové struktury (komunitarizace III. pilíře),

a)? změnil rozdělení působností mezi výbor pro záležitosti EU a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které reflektovalo původní stav primárního práva, a současně

b)? zohlednil novelizaci zákona o jednacím řádu Senátu zákonem č. 162/2009 Sb., zejména s ohledem na zakotvení institutu předběžného souhlasu Senátu s některými rozhodnutími činěnými za Českou republiku v orgánech Evropské unie

c)? za tím účelem určil podle § 36 odstavec 3 jednacího řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů, že výboru pro záležitosti EU přísluší: za prvé projednávání návrhu legislativních aktů a jiných dokumentů orgánů EU, vyjma těch, které spadají do společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Za druhé bude příslušet výboru – Evropskému výboru projednávání předběžných stanovisek a informací vlády k nim. A za třetí projednávání návrhů rozhodnutí, jejichž přijetí Českou republikou vyžaduje předchozí souhlas Senátu vyjma rozhodování Evropské rady podle článku 31 odstavec 3 Smlouvy o EU a výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost bude příslušet projednávání jednak za prvé návrhů závazných opatření a jiných dokumentů orgánu EU v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, stanovisek a informací vlády k nim a za třetí návrhu rozhodnutí Evropské rady podle článku 31 odstavec 3 Smlouvy o Evropské unii a za b) navrhujeme, aby ve svém usnesení č. 11 z 26. listopadu 2008 v bodu II. zrušil Senát písmeno c) a d). Já jsem byla pověřena, abych toto předala předsedovi Senátu a seznámila vás s tímto. Přesná stylistika vychází z primárního práva EU. Oba výbory, jak tady bylo řečeno, se dohodly. Takže tolik návrh usnesení a společné zprávy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, takže i podle sdělení místopředsedy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Vladimíra Drymla toto byla společná zpráva jak tohoto výboru, tak i naší Stálé komise. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já vnímám, že tady došlo ke změnám ve struktuře příslušných výborů v rámci EU a jejich náplni, že ta organizace je navíc na stole.

Ovšem z naší praxe mám s tím trochu problém, že hranice mezi těmi tématy mi nepřipadají tak jednoznačné a nevím, kdo bude rozhodovat, co ještě přísluší tomu a nebo tomu výboru, nebo té komisi. Obvykle to dostanou všechny tři – oba výbory i komise dostanou předlohu a vyjadřují se k ní, aniž by předloha byla třeba třetinová, jenom část, která jí patří. Takže já nevím, kdo bude tak podrobně členit a dělit ty jednotlivé tisky, komu přináleží a komu už ne.

Takže já se osobně domnívám, když se na hospodářském výboru nebo Organizačním výboru, nebo předseda rozhodne, že když mám zájem o tisk, dostanu ho, aniž bych posuzoval, zdali a jakou částí patří hospodářskému výboru. Jestli se mýlím nebo nemýlím, odpovězte mně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana zpravodaje Sefziga, zdali se chce vyjádřit asi k této námitce nebo dotazu. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Já rozptýlím pochybnosti pana senátora Karla Korytáře. Každý výbor má možnost požádat příslušný výbor buďto evropský nebo zahraniční podle agend, které přijmeme o to, že to chce projednat a už jen z kolegiálních důvodů takové přidělení jistě dostane, pokud sám svůj požadavek na vysvětlení nestáhne. Jinak to dělení mezi agendami je velice striktní. To se neprolíná. Evropská agenda je rozdělená podle právních základů a tam skutečně průnik není. Mohu uklidnit všechny kolegy, pokud bude mít jakýkoliv výbor zájem o jakoukoliv agendu, byť by mu nepříslušela třeba obsahem, byl by jen náhodný zájem skupiny senátorů, není problém jak předseda zahraničního výboru, tak předseda Evropského výboru, tak jistě s radostí učiní.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování, budeme hlasovat o návrhu, který avizoval pan senátor Luděk Sefzig, ale přesně ho citovala také paní senátorka Jiřina Rippelová a také je přesně uveden v usneseních jak zahraničního výboru, tak i v usneseních stálé komise.

V sále je přítomno aktuálně 44 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí bude 23.

Protože nikdo další mezi nás nepřišel po znělce, takže nebudu opakovat, a dovolím si zahájit hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 53 bylo registrováno 44 senátorek a senátorů, kvorum 23, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Budeme projednávat bod, kterým je

Návrh na zrušení

„Podrobnějších pravidel jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie“ schválených usnesením Senátu č. 180

z 19. července 2007

Usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury i usnesení Senátu č. 180 z 19. července 2007 vám bylo rozdáno na lavice. Prosím paní senátorku Jiřinu Rippelovou, aby nás seznámila s návrhem.

Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, tento materiál je velmi jednoduchý. My jsme 19. července v roce 2007 přijali usnesení č. 180, které se zabývalo podrobnějšími pravidly jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s projednáváním nebo před ratifikací Lisabonské smlouvy se obsah těchto podrobnějších pravidel zakomponoval přímo do jednacího řádu Senátu, navrhujeme, aby tato podrobnější pravidla byla zrušena.

Dovolím si vám přečíst návrh na usnesení: Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury navrhuje Senátu, aby vhledem k novelizaci zákona 107/1999 o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů provedené v reakci na projednávání Lisabonské smlouvy zákonem 162/2009 zrušil podrobnější pravidla jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány EU, která byla schválena usnesením Senátu č. 180 z 19. července 2007, neboť jejich obsah se stal přímo součástí jednacího řádu Senátu a pověřila mě, abych toto usnesení předložila předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, a já hned následně otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy k tomuto bodu? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Předpokládám, že paní předkladatelka nechce vystoupit, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesla senátorka Jiřina Rippelová. Je to tak.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesla senátorka Jiřina Rippelová a je to usnesení Senátu č. 479 k návrhu na zrušení podrobnějších pravidel jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány EU schválených usnesením Senátu č. 180 z 19. července 2007. Já to raději přečtu.

Senát ruší podrobnější pravidla jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie, schválených usnesením Senátu č. 180 z 19. července 2007. O tom nyní zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 54. V okamžiku hlasování bylo registrováno 43 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 22. Pro návrh se vyslovilo 42 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže děkuji a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem a pravděpodobně posledním dnešní jednací den, bude bod, který zní

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Nedomy a dalších,

kterým se mění zákon č. 347/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb.,

o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 271. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor Jiří Nedoma. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Vracíme se k zákonu, který jsme před sebou měli na stole v září minulého roku, kdy tento zákon měnil zákon 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Jenom pro osvěžení vaší paměti připomenu, že měl tři části. Zaváděl mýtné pro vozy nad 3,5 tuny, zaváděl elektronické viněty a zaváděl vysokorychlostní vážení. Tehdy jsme se tady shodli na tom, že jsme předložili do Poslanecké sněmovny pozměňovací návrh, kterým jsme rušili z tohoto návrhu elektronické viněty a vysokorychlostní vážení.

Poslanecká sněmovna naložila s naším návrhem tak, že nás přehlasovala a ponechala tam úplně všechno. Následně v letošním roce již vznikl po dohodě s ministerstvem dopravy nový návrh v Poslanecké sněmovně, který rušil z tohoto zákona pouze elektronické viněty, ale rozdílem několika málo hlasů se tak bohužel nestalo. Jeden hlas, kolega Čunek mi napovídá, že se tak nestalo. Vycházíme z toho, že po volbách by mohl být připraven na stole v Poslanecké sněmovně nový návrh, který by toto odstranil, který by odstranil to, abychom v době hospodářské recese nemuseli vynakládat, a teď se odborníci přou, jestli to bude pouze v uvozovkách 8 miliard korun nebo 12 miliard korun, vynakládat takovéto peníze za věc, která nemá adekvátní přínos na komunikacích.

Tento návrh náš spočívá v podstatě pouze v tom na rozdíl od sněmovního, že nevykuchává z celého zákona jednotlivé body v paragrafech, ale že posouvá účinnost tohoto bodu zavedení elektronických vinět do roku 2016, což je do 1. ledna 2016, což je to období, na které viněty byly plánovány. Tyto viněty jsou totiž na přechodné období do doby, než se zavede jednotný systém celoevropský, který má být na bázi satelitních technologií. Takže viněty, které spolupracují s těmi mikrovlnnými branami, měly sloužit na dobu pět let. To mělo stát těch minimálně 8,1 mld. korun a my bychom tímto návrhem chtěli překlenout toto období.

Já bych vás chtěl pouze poprosit o to, abyste umožnili přikázání této novely do výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a mohl tak být zákon propuštěn do druhého čtení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosíme, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Igora Petrova. Došlo ke změně. Zpravodajskou zprávu přednese senátorka Soňa Paukrtová, takže ji prosím o zprávu.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Já se pokusím být úplně nejstručnější, jak to lze a řeknu pouze dvě věci. Na tom, že elektronické viněty jsou velmi problematické záležitost, jsme se tady shodli při projednávání původního návrhu zákona. Teď se ukázalo, že jsme měli pravdu a že státní rozpočet tato záležitost by stála 8, případně 12 miliard korun.

Druhá věc, pánové se dohodli, že nejlépe je v tuto chvíli posunout účinnost návrhu zákona, což mně připadá jako rozumné. Jsou tam i přechodná ustanovení, takže v tuto chvíli jde o to, abychom umožnili propuštění do druhého čtení. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu byl navržen jako výbor garanční. Takže já vám to velmi doporučuji.

Jenom jsem chtěla říci, já nejsem zpravodaj, pouze zastupuji zpravodaje Igora Petrov. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, toto jsem chtěla teď upřesnit. Takže paní senátorka Soňa Paukrtová zastoupila pana zpravodaje senátora Igora Petrova. Děkuji vám za vaši zprávu a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se Vladimír Dryml, připraví se senátor pan Čunek. Pane senátore Drymle, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Nebudu dlouho zdržovat, nebojte se. Šlo o typicky lobbyistický zákon, jasně jsem to říkal, už když to tady bylo poprvé. Není to jenom o těch elektronických vinětách, to je další tunel na český stát, ale bylo to i o tom vážení. Škoda, nebo náklady mohou přesáhnout i 12 mld. korun, říká se už dnes i něco o 14,5 miliardách. Tím nemluvím o tom, že systém, který se má zavádět, je v podstatě zastaralý a že by se mělo přejít na satelitní GPS. Víme všichni, že toto všechno, tento zákon byl ušitý pro jednu jedinou firmu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní vystoupí pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Kolegyně a kolegové, děkuji kolegovi Nedomovi, že předložil takto jednoduchou novelu, protože jsem připravil jinou, která byla komplikovanější a procesně přes Poslaneckou sněmovnu by měla menší šanci projít.

Jsme ve skutečném nedostatku času, a to především proto, že systém výroby elektronických vinět, spíše přípravy výběrového řízení a následné výroby elektronických vinět, je již nastartován, protože od 1. 1. 2011. Nebudou se už tisknout dálniční známky, které se lepí na okno, ale má fungovat tento systém. To, že tady tento zákon je, je na hranici stihnutelnosti v určitých lhůtách a termínech tak, abychom této ztrátě pro stát zabránili. Nechal jsem si vypracovat stanovisko od pana profesora Moose, bývalého ministra dopravy, je to děkan fakulty. Na této fakultě také připravili odborné stanovisko, které říká – podotýkám, že bylo vypracováno v roce 2008: příjmy z poplatků od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2016 jsou 25,5 mld. Kč. Náklady za tyto roky na nalepovací viněty jsou 2,5 mld. Kč, čistý výnos pro stát je téměř 23 mld. Kč. U elektronických vinět je to takto: Příjmy jsou stejné, 25,5 mld. Kč, náklady jsou 8,5 mld. Kč – tady už je rozdíl 5 mld. Kč a snížení příjmů právě proto, že tyto viněty jsou přenosné – kdo má dvě auta, kupuje nyní dvě známky, ale bude mít jednu elektronickou vinětu, ztráta se odhaduje na 3,3 mld. Kč. Pak je tam ale navýšení příjmů z DPH. Celkový rozdíl je 8 mld. Kč ztráty pro státní rozpočet.

Požádal jsem o to, aby novelizovali tento výpočet k dnešnímu dni. Od 1. 1. 2011 do roku 2018 dojde ke zvýšení této vypočtené ztráty na základě stejných výpočtových principů na 9,5 mld. Kč, a to především proto, že Capsch si dnes určil další podmínky, které chtěl realizovat, především zprávu tohoto systému apod.

Proč si to může dovolit? Nejen proto, že má exkluzivní postavení, ale také proto, když se na to dívám z pohledu zadávání veřejných zakázek, už teď musíme vědět, že soutěž nemůže být korektní. Kdo zná zákon o zadávání veřejných zakázek, tak ví, že jestliže dnes máme konec dubna, tak nelze korektně stihnout termíny, aby se různé firmy mohly přihlásit do této soutěže.

Navíc vás chci informovat o jedné úžasné věci. Životnost elektronických vinět je 5 až 6 let. Generovaná ztráta se bude generovat pořád, protože viněty se musí znovu obnovit. Není to nic, co bych si vymyslel já, nejsem odborníkem na výrobu elektronických vinět, ale je to zpráva odborníků, kteří na tomto poli dělají. Jinými slovy – celý systém od začátku do konce nese naprosté známky korupce. Nechápu, jak mohla PS takovýto zákon schválit.

Je zajímavé, že jen hodiny dělily schválení tohoto zákona od ohromné kritiky, kdy mnozí diskutovali velmi silně nad tím, jaké to je, že maminky zadlužují stát, protože se schválila mateřská, a stejní lidé, kteří to kritizovali, schválili zaříznutí státního rozpočtu o 8 mld. Myslím si, že Senát by měl tuto zásadní chybu napravit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Přihlášen do diskuse je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Chci upřesnit, jaký je další plán. Veřejnost byla ohlupována tím, že krabičky budou přenosné z auta na auto, což se některým lidem líbilo. Druhá etapa je, že již nebudou přenosné – jinak to ani není možné. Třetí etapa je, že se bude platit za kilometry. Stejně je to jako s váhami, jak budeme vážit bezdotykově, tak se říkalo, že to bude jenom tak, že z toho nic nebude. Uvidíte, že z toho něco bude, protože jinak by to nemělo smysl. To jen pro upřesnění, protože veřejnost se může cítit nadšená tím, jak bude moci vyměňovat, a teď si musí kupovat papírovou vinětu na každý automobil. Takový to byl plán a doufám, že se nám to povede odsunout.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Hlásí se opět pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Omlouvám se všem, zapomněl jsem na jednu závažnou věc, která by nás měla zajímat. Tento systém elektronických vinět nemá do současné doby proveden bezpečnostní audit a přístup k datům je povolen i z lokalit mimo území ČR. Znamená to, že pohyb vozidel může být sledován. Myslím si, že to je závažná informace pro mnohé z vás.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Připomínám, že jsme v prvním čtení. Kdo se další hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele Nedomy, zda se chce vyjádřit. Ano, má zájem se vyjádřit.

Senátor Jiří Nedoma: Krátce bych se vyjádřil k vystoupení kolegy Kubery, když mluvil o časovém zpoplatnění, které tady dnes je a děsil se toho, že by bylo výkonové. To je cíl systému, aby to jednou bylo výkonové, podle najetých kilometrů, nikoli podle času. Osobně si myslím, že by to bylo spravedlivé. Nevýhoda systému ovšem je, že je opět časový.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Ptám se zastupitelky pro první čtení, která zastupuje pana senátora Igora Petrova, zda chce reagovat. Má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Chci jen říci, že v debatě vystoupili čtyři senátoři. Doporučuji, abychom tento návrh propustili do druhého čtení a přikázali ho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Jiný návrh nezazněl. Přistoupíme k přikázání. Vzhledem k tomu, že nezazněl jiný návrh, je navrženo Organizačním výborem i zpravodajem, aby garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Má někdo jiný návrh nebo chce tento návrh doplnit? Hlásí se Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Navrhl bych doplnění o to, aby tento návrh byl přikázán i zahraničně bezpečnostnímu výboru po zkušenostech a po informaci, které zde zazněly z úst senátora Čunka, hlavně ke sledování dat a vozidel.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Je tady další návrh, aby vedle garančního hospodářského výboru byl dalším výborem, který se bude tímto tiskem zabývat, i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Dovolím si nechat o tomto hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení, aby návrh tisku 271 byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako garančnímu a dále výboru zahraničnímu, pro bezpečnost a obranu. Zahajuji o tom hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V okamžiku hlasování č. 55 bylo registrováno 40 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 21, pro návrh se kladně vyslovilo 39, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu, návrh byl přikázán. Děkuji zpravodajům a diskutujícím.

Vážené kolegyně a kolegové, přerušuji jednání 18. schůze Senátu do zítřka do 9.00 hodin ráno.

V 9.00 hodin budeme pokračovat body podle schváleného pořadu naší schůze. Děkuji vám za účast a přeji dobrý večer a dobrou noc. Zítra na shledanou.

(Jednání přerušeno v 19.32 hodin.)