Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(3. den schůze – 19. března 2010)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 15. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jaroslav Sykáček, Pavel Lebeda, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier, Karel Kapoun, Karel Schwarzenberg, Rostislav Slavotínek, Daniela Filipiová, Pavel Sušický, Jiří Liška, Václav Jehlička, Soňa Paukrtová, Ludmila Müllerová, Liana Janáčková, Miloš Janeček, Josef Řihák, Jiří Oberfalzer, Jaroslav Kubera, Alena Venhodová, Richard Svoboda a Bedřich Moldan.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, náhradní identifikační karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

V tuto chvíli je přítomno 37 senátorek a senátorů.

Budeme pokračovat v pořadu schůze.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 15. Šetření ve věci této petice prováděl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zpravodajkou byla určena paní senátorka Eva Richtrová a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 15/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv dle § 142a odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

V tomto případě jsou to pan Roman Macháček, Jolana Prokopová a František Kašík, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. (Velký hluk v jednací síni.) Pánové, já vás poprosím o klid. Tady skutečně nebude za chvíli slyšet vlastního slova.

Navrhuji vám, abychom hlasovali o všech zástupcích petentů jedním hlasováním, pokud nikdo nebude mít námitku a nebude chtít o někom hlasovat zvlášť. Námitku nikdo nemá.

Dovolte mi, abych ještě přivolal znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 44, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů.

Dále Senát hlasováním rozhodne, které z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jedná se o pana Ivana Fuksu, prvního náměstka ministra financí Eduarda Janoty, a dále o pana Petra Handla a pana Roberta Amsterdama, zástupce RPG Byty s r.o.

Navrhuji, abychom opět hlasovali o všech jménech najednou. Má někdo nějakou připomínku? Není tomu tak.

Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce stran dotčených peticí.

Článek 3 našich Podrobnějších pravidel praví: Nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut.

Nyní uděluji slovo zpravodajce výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorce Evě Richtrové.

Senátorka Eva Richtrová: Dobré ráno vám všem. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, kolegyně, vážení hosté, dovolte mi, abych vás provedla všemi úkony, které VUZP, který se zabýval uvedenou peticí, udělal.

V úvodu bych jenom chtěla konstatovat, že petici, kterou tady budeme dnes projednávat, se dotýká především 103 tis. lidí ze severní Moravy a Kladna, kteří bydlí v současné době asi ve 44 tisících bývalých bytech OKD. Petice podle článku 18 Listiny práv a svobod a zákona o právu petičním podepsalo v tomto případě 13 169 občanů ČR a byla nám předána členy petičního výboru – jednak Poslanecké sněmovně PČR; kopie byla odeslána Parlamentu ČR a vládě, a to už v prosinci 2008. Petenti žádají Poslaneckou sněmovnu a Senát PČR, aby zajistily dodržení podmínek ustanovených v usnesení vlády č. 904 ze dne 15. září 2004 týkajících se privatizace OKD společností Carbon Invest a žádají zákonodárce, aby na nabyvateli akcií společnosti OKD vymohli splnění podmínek, které mu byly jednoznačně vládním usnesením uloženy.

Jenom pro celistvost podané informace sdělila, že v podmínkách je kromě jiného uvedeno, že bude spravovat a udržovat bytový fond. Veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím; a nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobou. S výjimkou nejvýše 5 % z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD. Současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném bytě a čase z vlastnictví státu, krajů a obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům. Právě tento časově neomezený závazek loni RPG loni v červnu vypovědělo.

Všichni podepsaní, kteří podepsali petici, se vyjadřují k podpoře požadavků nájemníků bytů OKD za realizaci slibovaného odprodeje bytů. Peticí se tedy začal zabývat VUZP, zpravodajkami výborovými byly určeny senátorky Bayerová a Richtrová. Já bych vás nyní seznámila s tím, co všechno jsme pro šetření okolností udělali.

Bylo požádáno MF o poskytnutí smlouvy o koupi akcií společnosti OKD mezi Fondem národního majetku a společností Carbon Invest. O stanovisko bylo požádáno sdružení majitelů domů i sdružení na ochranu nájemníků. Petice byla konzultována petičním výborem PS.

Proběhla setkání se zástupci sdružení bytů OKD. Osobně jsem navštívila více než stovku bytů v majetku RPG, a to jednak ve Frýdku-Místku, v Ostravě-Porubě i v Havířově.

Cíl byl jediný. Seznámit se s technickým stavem bytů a postupem firem provádějících opravy v domech. Proběhlo také setkání u hejtmana Moravskoslezského kraje za účasti poslanců i zástupců petentů. Proběhly i veřejné demonstrace, a to třeba v dubnu 2009, na kterém účastníci požadovali, aby stát hájil zájmy svých občanů, aby nájemníci mohli slušně bydlet. Na toto vše navazovala 8. schůze výboru, kde 29. 4. proběhlo veřejné slyšení za účasti petentů, právního zástupce sdružení nájemníků byty OKD, RPG Industries zastoupené advokátní kanceláří, zástupců RPG byty a zástupcem MF.

Na tomto jednání byl dán příslib zástupce MF zpracovat auditní zprávu o plnění závazků vyplývajících z podepsané smlouvy. MF paní senátorce Bayerové poskytlo smlouvu o koupi akcií mezi FNM a Carbon Invest. A na písemné vyžádání mi také poskytlo zprávu o provedeném auditu. Bohužel z předložených analýz se však nelze dozvědět, zda byla nebo nebyla porušena privatizační smlouva. Pouze se konstatuje, že MF nevznikla škoda, a není důvod pro podání žaloby. Právní analýza nebyla schopna ani ochotna říct, že však smlouva porušena nebyla. Audit se dělal na výzvu sdružení nájemníků; na základě jejich stížností i shromažďovaných důkazů. Ti však, dle jejich slov, neměli možnost se s auditory setkat a své podklady jim ani ukázat, ani předat, ani nějak jinak argumentovat.

Já jsem pak následně oslovila znovu MF a položila otázku. Chtěla jsem jednoznačnou odpověď, zda MF vnímá, zda smlouva porušena byla či nebyla; 2. 2 letošního roku dopis podepsaný ministrem Janotou konstatuje, že smlouva porušena nebyla. Dále se v tomto dopise konstatuje, že rozdělení společnosti OKD, a tedy i změna osoby vlastníka předmětného bytového fondu OKD na společnost Byty RPG nebylo předmětem uvedeného auditu.

Co pak následovalo? Na 66. schůzi PS 3. prosince 2009 poslanci projednali zprávu vlády o aktuálním stavu v případě Bytů OKD a svým usnesením doporučili vládě, aby podala návrh na předběžné opatření, které by vlastníkovi Byty RPG ukládalo zákaz nakládání s předmětnými byty jinak, než umožňuje smlouva o prodeji z roku 2004, tzn. přednostně ji nabídnout nájemníkům za podmínek ve smlouvě uvedených. Dále je pak v usnesení PS konstatace, že rozdělení společnosti OKD a vyčlenění tohoto bytového fondu do realitní společnosti RPG Byty došlo k porušení smluvních závazků. PS žádá vládu, aby MF uplatnilo veškeré smluvní sankce. 10. 12 podalo MF k obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na předběžné opatření proti nakládání s tzv. Byty OKD, a to jak proti společnosti RPG Byty, tak proti společnosti RPG Industries. V listopadu 2009 MF podalo určovací žalobu na rozhodnutí RPG Industries, která v červnu 2009 vypověděla předkupní právo nájemníkům bývalých bytů OKD. Závazek firmy, který plyne ze smlouvy se státem o prodeji jeho podílu OKD, považuje ministerstvo nadále za platný.

Poté obvodní soud pro Prahu 1 svým usnesením rozhodl, že společnost RPG nesmí dočasně nakládat se svým majetkem. Společnosti RPG Byty byla uložena povinnost zdržet se nakládání s majetkem do doby pravomocného ukončení rozhodčího řízení vedeného mezi MF a RPG Industries. Toto rozhodnutí bylo vykonatelné doručením společnosti RPG. V lednu 2010 uložilo MF firmě RPG Industries pokutu 30 mil. za to, že převedla byty do své dceřiné společnosti RPG Byty, čímž porušila smlouvu. Společnost RPG Byty ještě navíc část budov použila jako zástavu u UniCredit Bank. Za 16 domů získala úvěry v hodnotě 400 mil. Kč. To bylo v prosinci 2009.

O zastavení nemovitostí požádala katastrální úřad v Ostravě. Ve stejný den, kdy bylo soudem vydáno předběžné opatření zakazující nakládání s majetkem.

To je tedy v kostce časovost průběhu kolem šetření podané petice. Já bych vás jenom chtěla všechny z tohoto místa požádat, než se tady začneme předhánět v konstataci, kdo za to všechno může, kdo byl tehdy ministrem financí, když se smlouvy podepisovali, kdo byl tehdy u vlády – já bych si dovolila tady naznačit svůj názor. On totiž problém zřejmě vznikl v okamžiku, kdy státní byty před rokem 1989 byly jakýmsi způsobem – dodnes pro mě naprosto nepochopitelným – část bytů byla převedena na obce a města a část skončila v majetku bytů OKD. Tam je podle mě celý zakopaný pes.

V závěru mi dovolte, abych přečetla usnesení VUZP z 19. schůze konané dne 17. února 2010.

Výbor po úvodním slovu, odůvodnění a informaci zpravodajky výboru senátorky Evy Richtrové o průběhu a výsledcích veřejného slyšení výboru k uvedené petici, v souladu s § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a Podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě:

I.? oznamuje

Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice senátního tisku č. 15, „Petici občanů za dodržení podmínek privatizace OKD“ bylo ukončeno;

II.doporučuje

Senátu Parlamentu ČR, na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 15 – „Peticeobčanů za dodržení podmínek privatizace OKD“ na veřejném slyšení výboru dne 29. dubna 2009 a dne 17. února 2010, přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení;

III.navrhuje

Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod: senátní tisk č. 15 – „Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD“;

IV.? určuje, že

osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142a odst. 2 jednacího řádu Senátu jsou mluvčí petičního výboru petice uvedení v příloze č. 2 tohoto usnesení;

V.doporučuje, aby

seschůze Senátu dále zúčastnili zástupci RPG Byty, s. r. o. a Ministerstva financí, jež výbor považuje za peticí dotčené, a které jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení;

VI.? určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 15 na schůzi Senátu

VII.? pověřuje

předsedu výboru senátora Ivo Bárka toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR, předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Organizačnímu výboru Senátu.

Příloha, která konstatuje návrh usnesení.

1.? Bere na vědomí petici občanů za dodržení podmínek privatizace OKD podle usnesení vlády č. 904, která byla předána Senátu Parlamentu ČR v prosinci 2008.

2.? Konstatuje, že zpravodajka VUZP provedla příslušná šetření ve věci petice uvedené v bodu 1. Dále je zde konstatace, že jenom soud může rozhodnout o tom, zda smlouva o prodeji akcií uzavřená dne 16. září 2004 mezi Fondem národního majetku ČR (nyní MF) a společností Carbon Invest, nyní RPG Industries, byla nebo nebyla porušena.

3.? Žádá MF, aby o dalším postupu ve věci informovalo VUZP Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jenom organizačně. Samozřejmě se předpokládá, že na začátku rozpravy promluví zástupci petentů a zástupci dotčených stran. Petenti mají možnost promluvit všichni, kteří byli odhlasováni, že zde mohou mluvit (nebo jejich zástupce). Je to jenom na nich. Takže bych poprosil zástupce petentů, jestli pan Macháček, paní Prokopová nebo pan Kašík chtějí vystoupit. Samozřejmě, že mají právo dvakrát po 10 minutách. Jeden z pánů, já je bohužel neznám, takže počkám, až dorazí k mikrofonu; nebo dáma, aby mohli promluvit – sdělil nám svoje jméno a příspěvek, tedy zástupce petentů. Byl jsem informován, že se jedná o pana Macháčka. Máte slovo.

Roman Macháček:Děkuji vám za slovo, zdravím vás všechny, dámy a pánové, vážení senátoři. V úvodu se vás pokusím zeptat jenom v rychlosti s podstaty kauzy Byty OKD. Kauza Bytů OKD – státu i nájemníkům v ní hrozí majetková újma v řádu desítek miliard korun. Odhadujeme to zhruba někde v rozsahu 30 až 50 mld. Kč. V tom nejhorším scénáři. Je to podle nás největší finanční kauza současnosti v ČR. Kauza Bytů OKD se týká 44 tis. bytů, ve kterých žije – jak už bylo řečeno 103 tis. nájemníků. Chci říct jednu důležitou věc. Byty byly postaveny před listopadem 1989, tedy jako byty státní. OKD mělo k bytům pouze právo užívání. Většina bytů nebyla ani v režimu služebních bytů. Nešlo tedy o žádné restituce apod., kde by lidem např. po listopadu byly vráceny budovy s nájemníky a v důsledku regulací apod. by oni, řekněme, trpěli, a neměli peníze na opravy tohoto majetku. Tady tato situace byla přesně opačná, jak si za chvíli ukážeme. Tyto byty byly v rozporu s tehdy platnými zákony v roce 1990, vloženy do společnosti OKD a následně privatizovány. Privatizace byla dokončena v roce 2004, kdy stát prodal 46 % akcií společnosti OKD trestně stíhanému podnikateli Koláčkovi a Otavovi, resp. Zdeňku Bakalovi a jeho podnikatelské skupině za podivných okolností. Byty OKD byly přitom oceněny hluboko pod tržní cenou – na částku 40 tis. za byt. To už si myslím, že každý z vás intuitivně cítí, že 40 tis. za byt nemůže být v žádném případě tržní cena v lokalitě, jakou je Ostrava. Další obrovské majetky nebyly znalci oceněny v roce 2004 vůbec, tzn., že tito podnikatelé je dostali zadarmo – celý neprodukční majetek OKD, tisíce hektarů pozemků, často v lukrativních zónách; 1200 bytů OKD na Kladensku. Obrovské rozsáhlé nebytové prostory, hotely a další obrovské majetky. Nic z toho znalci, údajní experti neocenili! Jak je to možné? Celý neprodukční majetek OKD byl tedy oceněn těmito údajnými znalci na 1,7 mld. Stát dostal zhruba 800 mil. Zdeněk Bakala potom veřejně s Caronem v souvislosti s podmínkami prodeje potom veřejně opakovaně deklarovali, že byty za obdobných podmínek převedou jejich nájemníkům. Tím bylo dojít k napravení dřívějších pochybení státu z 90. let. Zní to, myslím, pro všechny celkem logicky.

Nájemníci na základě tohoto slibu investovali do oprav bytů, u kterých předpokládali, že si je za 3 roky budou moci koupit. Jak se ale ukázalo, tyto investice byly zmařeny. Nájemníci v těchto bytech byli tedy sprostě podvedeni. Místo nájemníků dnes tento rozsáhlý bytový fond, největší ve střední Evropě, vlastní realitní společnost RPG Byty patřící do podnikatelské skupiny RPG Industries Zdeňka Bakaly. Koneční vlastníci přitom nejsou známí. Je to tedy takový openCards vynásobený zhruba krát sto. Tržní hodnota jen bytové podpory, může být dle informací 35–55 mld. Kč. Vlastníci to získali za 1,7 mld. včetně pozemků a všech dalších nemovitostí, o kterých jsem hovořil.

Vlastník, a jmenovitě Zdeněk Bakala, nejenže nedodržel své dřívější sliby a prohlášení, ale odmítá plnit i základní smluvní závazky, které dobrovolně přijal. Přitom platí staré pravidlo, že smlouvy musí být plněny. Takto se chová seriózní podnikatel, to je seriózní jednání? Já si myslím, že nikoliv. Nájemníci Bytů OKD, dnes RPG se cítí jednáním Zdeňka Bakaly, jeho podnikatelské skupiny, poškozeni a podvedeni. Nyní jim hrozí, že dopadnou stejně jako nájemníci bytů OKD na Kladensku. O těchto bytech bude za chvíli také řeč. Takové jednání považujeme jednoznačně za nemorální a nemravné. Co tady předvádí pan podnikatel Bakala a jeho skupina – to není podnikání typu Tomáše Bati, kterého si všichni tak vážíme. To je zcela jiný přístup. To je přístup založený na obcházení smluv, na jejich nedodržování, na využívání nedovolené veřejné podpory a na dalších podivných praktikách. Jako nájemníci nepožadujeme nic zvláštního, jenom chceme, aby v této zemi platily stejné zákony pro všechny. Aby nebyl rozkrádán státní majetek, aby podnikatelé dodržovali své závazky a také aby politici hájili své občany voliče. Tolik na úvod.

Dovolil jsem si připravit krátký materiál, zhruba 14stránkový. Jsou tam pouze průkazná fakta. Materiál máte u sebe k dispozici. Nevím, jestli je v elektronické podobě, byl tady distribuován. Byli bychom velmi rádi, pokud byste si na to podívali a našli si ve vašich programech trošku volného času a detailně se s tím seznámili. Znovu říkám, že všechny věci jsou průkazné a dohledatelné.

Jenom v rychlosti to zkusím prolítnout.

Chronologický přehled základních faktů – rok 1990, rozhodnutí ministra hospodářství, v té době je podepsán pan Dlouhý. Byty byly privatizovány, přitom platilo podle platných zákonů, že přednostně v tom případě mají být převedeny jejich nájemníkům anebo vyvedeny na obce. Takto se to standardně dělalo. V případě Bytů OKD však tyto byty byly i s havíři a lidmi, kteří v nich bydleli a kteří často s doly neměli nic společného, tak byly vloženy do společnosti OKD a následně privatizovány.

V roce 1998 stát, opět za podivných okolností, ztratil majoritu v téhle společnosti. Přispěl k tomu opět zvláštním jednáním FNM. Společnost ovládli Koláček s Otavou. V té době získali polovinu OKD zadarmo. Transakci zde nebudu popisovat, není tady na to prostor.

Dokončení privatizace v roce 2004. Stát prodával 46 % akcií v OKD. Majetek nakonec prodal za 4,1 mld., tzn. celkově OKD oceněno 8,9 mld. Byty OKD byly oceněny znaleckým posudkem paušálně na 40 tis. za byt. My znalecký posudek dnes už máme k dispozici z roku 2004. Ocenění ve 150stránkovém posudku, který musel stát miliony korun, je jeden odstavec v textu, kde je uvedeno, že to bylo oceněno na základě porovnání s transakcí prodeje podobných bytů v Třinci. Takže takto ti dva znalci ocenili neprodukční majetek OKD. To je naprosto skandální!

Znalci ocenili také jenom tři z 32 dceřiných společností. OKD mělo účetní hodnotu 40 miliard v té době. A kromě toho ještě mělo dalších 32 dceřiných společnosti.

Znalci ocenili ze 32 dceřiných společností jenom 3. Jakým způsobem si ty tři vybrali, není jasné. Naprosto opomenuli tisíc dvě stě bytů OKD na Kladensku. Ty nebyly oceněny a vlastníci je získali zadarmo.

Neocenili pozemky, hotely na Slovensku, luxusní hotel Podbánské, možná někdo znáte, v luxusní lokalitě. Dostali vlastníci zadarmo. A další a další nemovitosti. Podnik OKD doprava – největší soukromý přepravce v České republice. Ani tato společnost nebyla oceněna. A co víc? Vlastníci nezískali tento majetek na základě transparentního výběrového řízení, ale na základě tzv. exkluzivity, omezené procedury. Cílem bylo prodat to jim, protože oni měli většinu ve společnosti a říkali, že jinak neposkytnou státu podklady potřebné pro ocenění společnosti. To zní logicky, takže stát to prodal většinovému vlastníkovi s tím, že mu poskytne všechny potřebné informace. Ale jak vyplývá z těchto znaleckých posudků, znalci tam vysloveně uvádějí, že potřebné informace poskytnuty nebyly. Takže jak je to možné?

Byty byly oceněny, jak jsem říkal, na částku 40 tisíc za byt. Natrvalo byl ve smlouvě sjednán klíčový smluvní závazek 76d, který říká zjednodušeně: Nájemníci mají předkupní právo na tyto byty bez časového omezení. Ten závazek platí natrvalo, ale ne za standardních tržních podmínek, ale za obdobných podmínek, za které tyto byty získal Zdeněk Bakala a jeho skupina, to znamená za netržních podmínek. Takto tam ten závazek byl stanoven. Je to celkem logické a následně pan Bakala slíbil byty převést.

Tady bych ještě chtěl říci další věc. V okamžiku, kdy Zdeněk Bakala vstoupil do společnosti OKD, bylo to dost překvapivé, nikdo o tom údajně nevěděl, pak vydal oficiální prohlášení, kde uvádí doslova: Stojí pevně za všemi smluvními závazky. Jak se ukázalo, prohlášení pana Bakaly, zdá se, platí jenom omezeně.

Společnost Penta posléze napadla prodej OKD, že byl pod tržní cenou, že to nebylo za žádnou tržní cenu. V tomto okamžiku hrozilo této skupině, že stát může smlouvu vypovědět, a nebo že bude muset uhradit nedovolenou veřejnou podporu, která podle našich odhadů může dosahovat desítek miliard korun. Najednou Zdeněk Bakala a jeho skupina vydávají prohlášení, kde slíbili, že byty převedou jejich nájemníkům. A to za 30 až 50 tisíc za byt. Toto bude údajně platit bez časového omezení. Vlastníci ale bez souhlasu ministerstva financí posléze vyvádí bytový fond mimo společnost OKD do realitní společnosti RPG Byty. Její koneční vlastníci nejsou známi.

V srpnu 2008 vlastníci oficiálně oznamují, že byty nájemcům prodávat nebudou a hodlají s nimi podnikat. Nájemníci následně dávají petici a snaží se v té věci něco dělat dříve, než bude pozdě. To znamená postup nájemníků je naprosto logický. Nájemníci se v celé téhle kauze chovají velice logicky, konzervativně, kdy vycházejí z toho, že podnikatel si plní své závazky, že to je seriozní podnikatel a stát nepřipustí, aby oni byli obráni v podstatě o střechu nad hlavou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane Macháčku, promiňte, ale právě vám uplynula časová lhůta. Můžete dokončit, ale berte ohled na to…

Roman Macháček: Ke znaleckému posudku se potom dostanu v další fázi. Posléze vlastník vypovídá dokonce o rok později v červnu klíčový smluvní závazek 76d s tím, že ten závazek mu údajně brání brát si úvěry. A my jsme také zjistili, že advokátní kancelář Allen & Overy, která státu poskytovala služby, připravila smlouvu a následně ji stát využíval jako konzultační firmu pro posuzování, zda vlastník plní všechny své smluvní závazky. Že tato kancelář pracovala také pro podnikatelskou skupinu Zdeňka Bakaly.

Takže tolik asi na úvod k tomu, jak takhle kauza vypadá.

A nyní nájemníkům hrozí, že dopadnou, jako nájemníci 1200 bytů na Kladensku a za chvilku se seznámíme, máme tady naši váženou kolegyni, která nás potom seznámí s tím, jak tam nájemníci dopadají a co se jim tam vlastně děje v současné době.

Děkuji vám zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, že jste si vzal mé upozornění k srdci a dokončil jste svůj projev rychle. Dál se zeptám, jestli chce mluvit paní Jolana Prokopová, která je také zástupkyní petentů. Mohou mluvit pouze ti, kteří byli Senátem schváleni jako zástupci petentů. Dále pak ještě pan František Kašík. To jsou tři zástupci petentů: pan Macháček, který mluvil před chvilkou, paní Prokopová a pan Kašík. Takže pan Kašík, prosím, máte slovo.

František Kašík: Dobrý den, vážené dámy a pánové. Jmenuji se Kašík František a v roce 1964 jsem nastoupil jako hornický učeň na důl Zárubek. V roce 1971 jsem se oženil a začal jsem se zajímat o bydlení.

Obrátil jsem se na zaměstnavatele a ten mi nabídl byt jedině s podmínkou, že podepíši smlouvu na deset let v dole. Což jsem také udělal a v roce 1972 jsem dostal byt. A ten byt mi v roce 1972 byl národním výborem města Ostravy předán dekret s dispozičním právem šachty. Nebyl to služební byt. Odpracoval jsem v dole 24 let, to znamená, 80 procent jsem pracoval na ražení chodeb. Což zanechalo na našem zdraví, v roce 1990 jsem byl s diagnózou vasoneuróza, silikóza, chronická bronchitida vyřazen z dolu ven. Teď mám strach a nejsem sám, že o bydlení mohu přijít nebo jej zase zaplatím. Poprvé jsem je zaplatil zdravím a teď je zaplatím penězi. Ptám se, proč se politické strany zajímají o občany jen v den voleb. Pak ty samé politické strany ve jménu státu z nás nájemníků v bytech OKD udělají nesvéprávné občany, občany druhé kategorie, jedněm ano, druhým ne. Odpoví mi někdo na toto? Asi těžko, nevím.

Za vlády ODS v roce 1990 za podivných okolností byl porušen privatizační zákon České republiky. Místo vyvedení, jak už tady bylo řečeno, že se opakuji, vyvedení nevýrobních prostředků mimo privatizaci, to znamená byty. Ty měly být převedeny na stát. Což u jiných podniků se stalo, že tyto byty byly převedeny na stát nebo na obce a tyto byty byly nájemníkům nabídnuty na odkoupení. Zde u bytů ODK byly protizákonně vsunuty do privatizace OKD. Nikdy to nebyly služební byty. Já jsem dostal dekret, mám tady kopii, a není to služební byt. Proč se tak stalo? Mlčí a mlží ODS pan Klaus, ODA pan Dlouhý, KDU-ČSL pan Kalousek. Podle mne pro strany mělo přednost hejno kaprů než spokojenost nájemníků-voličů.

V roce 2004, dne 2. 12. v Horníku, to je časopis OKD, byl rozhovor s panem Bakalou, kde pan Bakala veřejně nájemníky informoval, že do tří let připraví projekt a výsledkem toho projektu má být, aby si nájemníci tyto byty mohli koupit do osobního vlastnictví. Mnozí investovali nemalé částky do těchto bytů, dnes se od pana Bakaly dozvídají, že byty nezískají a že investovali své peníze do cizího majetku. Za odměnu je jim neustálé zvyšování nájmu. Udělal si z nás prakticky pan Bakala blbce; z nájemníků.

A dodatek: Nikdy bych nepředpokládal, že při podpisu smlouvy k bytu budu v budoucnu – což je dneska – u soukromníka a vykořisťován neustálým zvyšováním nájmu, kdy se prakticky stane, že já ten nájem neutáhnu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu Kašíkovi. Zeptám se, jestli paní Prokopová chce také vystoupit. Chce.

Jolana Prokopová: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Jmenuji se Jolana Prokopová a jsem jednou z mnoha kladenských vdov, jejichž manžel v dolech pracovalcelý život.

Bydlím v Kladně a obývám byt Dolu Kladno. O kauze byty Kladno jste tolik neslyšeli, protože bylo jich na rozdíl od Ostravy pouze 1200, ale dopady na obyvatelstvo byly zcela zásadní. Pouze pro porovnání obou případů uvádím: V Kladně a okolí nám byly byty nabídnuty k prodeji, ale nikoli od původního vlastníka. V Kladně byla většina bytů, které byly stavěny státem s finanční účastí podniků, jako byla Energie, Poldi SONP vráceny městu Kladno, které je později odprodalo stávajícím nájemníkům za zůstatkovou cenu.

Jen byty Dolu Kladno byly převedeny se šachtami na OKD. Postupem času měnily byty vlastníky. V roce 2008 byla vlastníkem První pražská správa nemovitostí, která nám začala nabízet byty k odprodeji za téměř tržní cenu. Jedná se o byty zhruba 32 let staré, které jsou kromě zateplení v původním stavu. To znamená staré rozvody elektřiny, které neodpovídají parametrům nynějším.

V Ostravě za odprodej bytů za zůstatkovou cenu právě bojují a zatím jak je vidět, marně.

Jsem jednou z mnoha kladenských vdov, jejichž manžel pracoval celý život a požadovaných deset let za byt odpracoval několikanásobně. Po jeho smrti jsem dostala nabídku k odprodeji údajně za sníženou cenu, to je 1 540 000. Tím jsem se dostala do neřešitelné situace, protože v mém věku úvěr nezískám a zůstat v bytě s tržním nájemným je pro mne rovněž neúnosné. Protože výše mého důchodu by totiž nepokryla ani požadované nájemné a zálohy na služby.

Dámy a pánové, kdo z vás by nebyl v této situaci zoufalý?

Můj případ je pouze ilustrativní. V podobné situaci jsou stovky lidí v kladenském regionu. Pokud nebudou změněny původní privatizační podmínky, obávám se, že do této situace se dostanou i tisíce lidí z Ostravska.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní Prokopové. Dále bych poprosil o slovo zástupce dotčených stran v pořadí, jestli může promluvit pan náměstek ministra financí pan Ivan Fuksa. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Ivan Fuksa: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Usnesením číslo 101 ze dne 17. února požádal Senát PČR Ministerstvo financí, aby o dalším postupu ve věci informovalo výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Podmínky privatizace společnosti OKD jsou obsaženy v usnesení vlády číslo 904 ze smlouvy v září 2004 a ve smlouvě o koupi 40 % akcií společnosti OKD ze září 2004. Nyní mi dovolte stručné shrnutí jednotlivých podmínek smlouvy respektive plnění závazků kupujícího společnosti RPG Industrie.

První záležitost, co se týče článku 76a, 76b, 76c ze smlouvy platné do 1. května 2009. Jak bylo sděleno paní senátorce Richtrové dopisy ministra financí ze 27. 11. 2009 a ze dne 2. 2. 2010, z auditu společnosti BDO Prima audit s. r. o., který si Ministerstvo financí nechalo vypracovat a jeho výsledky si navíc Ministerstvo financí nechalo ověřit právní analýzou, jednoznačně vyplývá, že smlouva v těchto článcích, v těchto článcích-zdůrazňuji, porušena nebyla. Co se týče článku 76b smlouvy, která je bez časového omezení v tomto případě, na základě výpovědi ze strany RPG Industrie dne 26. 6. 2009 podalo Ministerstvo financí k rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR dne 4. 11. 2009 žalobu o určení neplatnosti výpovědi článku 76 odst. d) smlouvy. Dne 4. 12. 2009 byl upraven petit žaloby na určení platnosti ustanovení článku 76 odst. d) smlouvy. Ministerstvo financí jmenovalo rozhodce za svou stranu pana profesora Josefa Fialu, protistrana jmenovala pana Tomáše Pohla a předsedou Senátu byl zvolen pan docent Kotásek.

Dne 29. ledna 2010 požádal žalovaný RPG Industrie s. e., o prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě a ke jmenování rozhodce do 3. 3. 2009, a to z důvodu změny právního zástupce, a to konkrétně původně advokátní kancelář Kocián – Šolc – Balašný, nyní advokátní kancelář Klocová and Company.

Navíc v této věci MF na základě doporučení Poslanecké sněmovny ze dne 3. 12. 2009 v usnesení č. 1506 podalo dne 10. 12. 2009 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na vydání předběžného opatření. Obvodní soud pro Prahu 1 návrhu vyhověl a usnesením ze dne 16. 12. rozhodl, že společnost RPG Byty, s. r. o., je povinna zdržet se nakládání s domy nebo byty, které by bylo v rozporu s usnesením čl. 76 odst. d) smlouvy, a to do pravomocného ukončení rozhodčího řízení vedeného rozhodčím soudem o určení platnosti uvedeného ustanovení článku 76 odst. d) smlouvy.

Předběžné opatření však k dnešnímu dni stále nebylo zapsáno do katastru nemovitostí. S největší pravděpodobností pochybením soudu. Ministerstvo financí proto podáním ze dne 10. 3. 2010 vyzvalo Obvodní soud pro Prahu 1 k nápravě. Obvodní soud pro Prahu 1 však ministerstvu financí dopisem ze dne 12. 3. 2010 sdělil, že spis byl postoupen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, proto již nemůže v této fázi učinit žádný úkon. Výzvu ministerstva nicméně postoupil Městskému soudu v Praze.

Dovolte mi uvést ještě jednu čerstvou informaci. Toto úterý obdrželo MF usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2010, kterým rozhodl o odvolání podaném proti usnesení a předběžném opatření. Městský soud v Praze uvedeným usnesením zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2009 o nařízení předběžného opatření vůči společnosti RPG Byty, s. r. o., a to z důvodu, že věcně příslušným soudem prvního stupně v této věci rozhodne sám jako soud prvního stupně. Ministerstvo financí se neztotožňuje s tímto rozhodnutím odvolacího soudu, podle právního názoru MF podpořeného judikaturou soudu vyššího stupně např. Vrchní soud v Praze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 1 Cmo 182/2008-156 jsou ve věcně příslušných kauzách, ve kterých je účastníkem řízení organizační složka státu, okresní soud.

Do rozhodnutí o nařízení předmětného předběžného opatření souvisejícího s podáním rozhodčího řízení je proto příslušný Obvodní soud pro Prahu 1.

Proti shora uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze dne 4. 3. není možné podat odvolání ani jiný opravný prostředek. Ministerstvo financí proto musí vyčkat nového prvostupňového rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, tentokrát Městským soudem v Praze.

Za třetí, co se týče porušení smlouvy o rozdělení OKD v roce 2006. Poslanecká sněmovna České republiky ve shora uvedeném usnesení rovněž konstatovala, že rozdělením společnosti OKD a vyčleněním bytového fondu do realitní společnosti RPG Byty došlo k porušení smluvních závazků a požádala vládu, aby ministerstvo financí uplatnilo veškeré smluvní sankce. Na základě tohoto usnesení ministr financí dopisem ze dne 6. 1. vyzval společnost RPG Industrie, s. e., k zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 milionů korun z důvodu porušení smlouvy o rozdělení společnosti OKD v roce 2006 a v důsledku toho změnou osoby vlastníka předmětného bytového fondu ze společnosti OKD, a. s., na společnost RPG Byty, s. r. o., bez předchozího souhlasu prodávajícího, dnes tedy ministerstva financí. A to do 15 dnů od obdržení dopisu s tím, že pokud RPG Industrie v dané lhůtě smluvní pokutu neuhradí, bude se ministerstvo financí domáhat svých práv soudní cestou.

O tom, zda smlouva skutečně byla či nebyla porušena, však v tomto případě může rozhodnout pouze soud. MF obdrželo 26. února odpověď, ve které RPH Industrie sdělila, že neporušila žádný svůj závazek vyplývající ze soudy a odmítá požadavek na zaplacení smluvní pokuty. MF zaslalo společnosti RPG Industrie 10. 3. poslední předžalobní výzvu k zaplacení. Pokud RPG Industrie, s. e., do 15 dnů od obdržení neuhradí smluvní pokutu, podá MF neprodleně žalobu k rozhodčímu soudu.

Tolik stanovisko MF k této věci. Já děkuji za vyslyšení. Zároveň také paní senátorka tady předkládala návrh vlastního usnesení, tak dle našeho hodnocení v tuto chvíli je v souladu s postupem MF. S tímto návrhem usnesení nemáme žádný zásadní rozpor. Co se týče jakýchkoliv doplňujících údajů a otázek v této věci, která je současně velmi živá a je u soudu, tak bych spíše preferoval, aby případné vaše dotazy z jakékoliv strany se realizovaly písemnou formou z toho důvodu, že celý proces je velmi živý a vše záleží na rozhodnutí soudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Jako další možný avizovaný řečník je pan Petr Handl. Ptám se, jestli vystoupí? Ano, je tomu tak. Prosím.

Petr Handl: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, vážení senátoři, vážené senátorky, děkujeme za možnost zúčastnit se této rozpravy. Před jejím započetím jsme si dovolili dát vám k dispozici jednak tištěnou prezentaci, která se zabývá celou řadou mýtů a faktů, které jsou spojeny s činností společnosti RPG Byty a s ohledem na to, že jeden z klíčových dokumentů, o kterém si dnes zde v Senátu povídáme, je audit, který v naší společnosti zadalo v loňském roce ministerstvo financí, a přestože auditní zpráva společnosti BDO Prima audit je od jejího zveřejnění 20. listopadu 2009 veřejně dostupná na internetových stránkách ministerstva financí, je možné, že někteří z vás ještě neměli příležitost se s touto auditní zprávou seznámit, proto jsme vám spolu s tištěnou prezentací dali k dispozici také DVD, na kterém najdete elektronickou verzi celé této auditní zprávy. Kromě toho i elektronickou verzi naší prezentace a krátkou ukázku ve filmové podobě týkající se jedné z nejrozsáhlejších rekonstrukcí bytového fondu, kterou jsme realizovali v loňském roce. Domnívám se totiž, že pozorné pročtení auditní zprávy odpoví na celou řadu otázek, které zde dnes byly nastíněny, a zároveň vyvrátí celou řadu dezinformací, které jsou o naší společnosti dlouhodobě a cíleně šířeny.

Já se nechci vracet k celé řadě historických dat, která zde dnes byla zmíněna, neboť historie se nás v této fázi týká teprve od vstupu stávajících vlastníků do společnosti, která je dnes vlastníkem onoho rozsáhlého bytového fondu v Moravskoslezském kraji, o kterém zde hovoříme. A když se podíváte na stránky naší prezentace, pak zjistíte, že dlouhodobě neděláme nic jiného, než naplňujeme závazky, ke kterým nás ona privatizační smlouva z roku 2004 zavazovala. Tedy dlouhodobě se snažíme zvyšovat kvalitu historicky velmi podinvestovaného a zanedbaného bytového fondu, který ne naší vinou je dnes ve stavu, ve kterém se nachází. To ale možná není přesný popis, protože naopak díky naší snaze ten bytový fond v posledních letech doznává výrazných proměn a jak máte možnost vidět i na některých fotografiích v prezentaci, nejen my, ale i města a obce se v celé řadě lokalit potýkají s úplně stejnými problémy jako my. Tvrzení, že pouze naše domy jsou ostudou měst, je tvrzení liché. Dalo by se říci, kdo chce psa bít, vždycky se hůl najde, protože je velmi snadné z pěti a půl tisíce budov najít nějakou, která ještě není v ideálním stavu, protože za tu krátkou dobu, kterou jsme k nápravě stavu našeho bytového fondu měli k dispozici, prostě technicky, fyzicky ani ekonomicky nebylo možné všechny domy a byty uvést do stavu, který bychom sami rádi viděli. To ale vědí velmi dobře i starostové měst a obcí, kteří ještě mají ve svém vlastnictví obecní bytové fondy, protože se potýkají s úplně stejnými problémy jako my. Což dokládají i některé fotografie zahrnuté do prezentace.

Ten klíčový problém totiž spočívá v tom, že stejně jako byty obecní i byty naší společnosti jsou z 98 % byty, na které se vztahuje regulované nájemné. Nájemné, o kterém i oficiální statistiky vypracované ministerstvem pro místní rozvoj otevřeně připouštějí, že až do zahájení procesu deregulace nájemného v roce 2007 bylo tak nízké, že neumožňovalo ani minimální základní údržbu, natož nějaké rozsáhlejší investiční regenerační programy. Teprve od roku 2007 se v rámci procesu deregulace nájemné postupně zvyšuje a tím je nám umožňováno investovat do oprav bytového fondu více prostředků. Pokud nájemníci hořekují nad tím, že nájemné je zvyšováno, a jedná se o nájemné regulované, vězte, že naše společnost nedělá nic jiného, než to, co dělají města a obce, tedy pouze využívá této jediné možnosti navýšení regulovaného nájemného proto, aby získala více finančních prostředků tolik potřebných pro uvedení našeho bytového fondu do stavu, který bychom si sami rádi představovali.

Grafy, které máte v prezentaci k dispozici, jednoznačně vyvracejí to, co zde bylo zmíněno. Tedy to, že nájemníci žijí v nejistotě, co s nimi bude a jak jejich domy a byty dopadnou. My dlouhodobě deklarujeme, že naším dlouhodobým záměrem není žádný plošný rozprodej bytového fondu z jakýchkoliv spekulativních či jiných důvodů, naopak dlouhodobě a opakovaně deklarujeme, že naším záměrem je držení tohoto bytového fondu za účelem poskytování nájemního bydlení, protože je třeba říci, že náš bytový fond v mnoha městech a obcích dokonce supluje neexistující síť sociálního bydlení, kterou ani města ani obce dnes nedokáží poskytovat. A máme k dispozici pouze prostředky, které můžeme získat z vybraného, jak říkám, 98 % regulovaného nájemného.

Přestože od 1. května 2009 již nejsme navíc vázáni žádnými smluvními závazky, které by nás zavazovali k reinvestici veškerých prostředků vybraných z nájemného z fondu bytového hospodářství, tak i přes tuto skutečnost jsme na konci loňského roku, počátkem listopadu, oznámili, že pro roky 2010 až 2012 máme připraven další rozsáhlý program regenerace našeho bytového fondu. Za posledních pět let bylo proinvestováno na zkvalitnění bytového fondu, který patří naší společnosti, 2,6 miliardy korun. Pro příští tři roky, aniž jsme k tomu vázáni jakoukoliv povinností, máme připraven program, v jehož rámci budou na zvýšení kvality bytového fondu opět vynaloženy téměř 3 miliardy korun.

Je to miliarda korun každý rok, která přispěje k dalším rozsáhlým regeneracím. Na konci tohoto tříletého období by 48 % našich bytů mělo mít nová okna, 75 % našich bytů by mělo být dotčeno programem „Bezpečnost“, který je zaměřen na zvýšení kvality a bezpečnosti společných prostor domů, jejich přístupnosti, osvětlení, zabezpečení atd., 15 % našeho bytového fondu bude po komplexních regeneracích.

Je, prosím, potřeba uvědomit si, že v mnoha lokalitách se bavíme o regeneracích domů, z nichž roční příjem na čistém nájemném tvoří desítky, maximálně stovky tisíc korun a je zde zapotřebí provést regenerace, které stojí na každý tento dům několik milionů.

Proto je potřeba tyto regenerační programy plánovat dlouhodobě, a já pouze opakuji, že naším dlouhodobým záměrem je i nadále přispívat ke zkvalitňování bytového fondu, který vlastníme.

To, že ne vždy se to dá udělat všude a najednou, je zcela pochopitelné. Ale to bych se vracel k tomu, že stejnou zkušenost mají i města a obce tam, kde vlastní svůj bytový fond, protože pokud by existovalo jednoduché řešení, například i pro sociálně vyloučené lokality, pak by městský či obecní bytový fond již dávno nebyl v těchto lokalitách ve stavu, ve kterém jej i dnes můžeme vidět.

Dámy a pánové, chtěl bych v tuto chvíli předat slovo dalšímu z našich zástupců, který je na seznamu řečníků, tedy našemu právnímu zástupci panu Robertu Amsterdamovi, který se vyjádří k některým právním aspektům celé této kauzy.

V každém případě bych vám chtěl v tuto chvíli poděkovat za pozornost a ještě jednou vás ubezpečit, že přes veškeré dezinformace, které se od naší společnosti šíří o tom, že zde hrozí nějaké nebezpečí pro nájemníky v tom smyslu, že jim bude spekulativně prodána střecha nad hlavou, jsou dezinformace skutečně liché, neboť dlouhodobě a opakovaně informujeme veřejnost o našich záměrech, které se týkají čistě a výhradně zvyšování kvality našeho bytového fondu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Jako další ohlášený řečník je pan Robert Amsterdam, který k nám bude hovořit prostřednictvím tlumočníka. Počítejme s tím, že limitní čas povolím překročit, pokud to bude nutné, ale proč prosím řečníka i tlumočníka, aby vystoupení trvalo maximálně do 20 minut, ale spíše méně. Děkuji.

Robert Amsterdam: Vážené senátorky a senátoři, je mi opravdu ctí, že k vám dnes mohu promluvit. Zastupuji stranu, která jako první po padesáti letech začala investovat do bytového fondu, o kterém tady hovoříme. Když vládla ČSSD, nechala lidi v těchto bytech žít bez jakýchkoliv renovací.

Nenaslouchejte pomluvám, naslouchejte tomuto auditu, který vám byl předložen.

Za druhé, je důležité konstatovat, že společnost RPG rozhodně nekoupila byty za 40 tisíc korun. Někteří lidé si myslí, že když budete lež opakovat dosti často, veřejnost jí uvěří. Tato společnost zakoupila akcie velké průmyslové firmy, která v posledních letech propustila na 70 % svých bývalých zaměstnanců. Tato společnost, kterou Poslanecká sněmovna uznala vinnou z porušení smlouvy, byla auditem prokázána jako společnost, která plní všechny své závazky. Tato společnost, na kterou ČSSD bezohledně útočí, si nevzala z výnosů tohoto procesu ani haléř. A tato společnost nevezme žádný zisk z tohoto majetku, dokud nebude tento majetek opraven. Jak dlouho ještě budou tyto lži pokračovat? Žádný nájemník se nemusí obávat o svou bezpečnost, protože my tyto byty neprodáváme. Když jeden poslanec křičel a tvrdil, že je potřeba v Poslanecké sněmovně schválit rezoluci, co neučinil je, zeptat se nás, jestli s někým o něčem takovém vůbec jednáme.

Jsme v situaci, kdy jsou ignorována fakta, a žijeme v dialektickém světě.

Audit ukazuje, že investice ve výši 2,6 mld. Kč šla přesně na ty opravy bytů, jak bylo slíbeno. Audit hovoří o devíti tisících nových oknech. Audit konstatuje, že tato společnost utratila daleko více, než mohla získat na nájemném, aby zlepšila stav bytů. Ale ČSSD ukazuje obrázky poškozených budov a zosnovala kampaň, která má zastrašit firmu, aby byla donucena k prodeji. K tomu nedojde.

Naše společnost nabídla ruku členům ČSSD i dalších politických stran k jednání, abychom si sedli a diskutovali o potřebách tohoto bytového fondu. Ve více než 30 jednotlivých případech byla tato naše nabídka odmítnuta. Právě naše společnost je vstřícná vůči sociálně vyloučeným komunitám na severní Moravě. A přece právě tato společnost a jeden z jejích vlastníků jsou předmětem bezohledného útoku týkajícího se smlouvy, o které člen Parlamentu, který vede útok proti nám, musel přiznat před soudem, že tu smlouvu nikdy celou nepřečetl. Jménem společnosti uznáváme předkupní právo nájemníků na tyto byty. Máme zájem na tom jednat s nájemníky férově a poctivě. Myslím, že z hlediska transparentnosti by bylo dobré, kdybychom věděli, kdo koho vlastně zastupuje, kdo je členem sdružení nájemníků. Proč je financuje ČSSD? A proč ČSSD zosnovala pomlouvačnou a zastrašovací kampaň proti této společnosti a jednomu z jejích vlastníků?

Jako právník, který jsem zastupoval kauzu lidských práv v různých zemích světa, musím říci, že jsem šokován, že musím označit rezoluci PS z 3. 12., která shledala tuto společnost vinnou za porušení smlouvy, že tato rezoluce porušila český ústavní pořádek. Týdny poté, kdy tento nezávislý audit konstatoval plné plnění podmínek smlouvy. Nadále usilujeme o kontakt se zástupci nájemníků i ministerstva.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Já jsem pana místopředsedu Poslanecké sněmovny upozornil, že sem nemá chodit. Zklidněte situaci, já bych prosil i řečníka, spor nebo problém je petenti a de facto strany dotčené, řiďme se touto osnovou jednání. Petentem není politická strana žádná, pokud vím. Tak prosím, k věci. Jinak bych musel regulovat řečnění.

Robert Amsterdam: Nadále usilujeme o kontakty s nájemníky i s ministerstvem financí, abychom mohli ukončit období komentářů a začít skutečnou a smysluplnou diskusi s lidmi, kteří jsou pro společnost RPG významnou skupinou, a to jsou nájemníci a obyvatelé na severní Moravě. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A teďko jsme se dostali do stavu, kdy jsme vyčerpali a vyslechli jsme názory dotčené strany a otevírám rozpravu. Jako první je přihlášený pan senátor Petr Vícha, prosím, předseda klubu sociální demokracie.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, Vážení hosté, milé kolegyně a kolegové. Přiznám se, že předchozí vystoupení mě trochu zaskočilo, protože za celou dobu, co jsem tady ani kolegové z ODS na nás nikdy nezaútočili tak, jako dnes, a přitom jsem si myslel, že tento spor by vůbec neměl být politický, my jsme jej i na našem výboru, kde jsou strany zastoupeny v poměrovém zastoupení, s doporučujícím usnesením přijali napříč politickým spektrem a chtěl abychom se opět vrátili k věcné diskusi a tu politiku potlačili co nejvíce. To říkám za sebe jako za předsedu klubu České strany sociálně demokratické.

Proč možná jsme do toho takto vtaženi? Vidím dva důvody. Ten jeden – nejprve se ještě vrátím trošičku k té chronologii – první asi chyba skutečně nastala v roce 1990, kdy se privatizovalo a ty byty zůstaly ve vlastnictví toho podniku a nedostaly se na obce tak, jak to bylo v mnoha jiných případech.

K druhému problému se dospělo tehdy, kdy došlo ke ztrátě majority ze strany státu a obcí, proto došlo postupně k odprodeji akcií. A pak se stát dostal do pozice minoritního vlastníka, kde nebyl ani připuštěn do orgánů této společnosti, a v tom roce 2004 tento minoritní balík akcií prodával. A tady já vidím tu první příčinu, proč je do toho ČSSD vtahována. Byla to vláda ČSSD, koaliční tedy vláda, ve které byla i ČSSD, která prodávala tento minoritní balík akcií a byli jsme to my, sociální demokraté z toho regionu, kde bylo těchto 45 tisíc bytů, kteří jsme měli obavy, když bude vlastník vlastnit úplně celou společnost, může dojít k tomu, že se rozhodne ty byty prodat a to je vždycky ožehavá záležitost, jestli se to neprodá třetímu vlastníkovi a jak se bude s těmi nájemníky potom zacházet. Máme ve městech mnoho takových negativních případů.

A byli jsme to tedy my, sociální demokraté z Ostravska, kteří jsme našim sociálním demokratům ve vládě říkali, pokuste se do té smlouvy dostat něco na ochranu nájemníků. A myslím si, že to je také důvod, proč teď, kdy nastalo ukončené pětileté období a nájemníci se teď dozvěděli, že byty jim prodány nebudou a mají pocit, že nejsou řádně spravovány, tak se jich také sociální demokraté zastávají, protože cítí zodpovědnost, že tehdy to ve smlouvě bylo. A to je všechno naposledy, kdy řeknu sociální demokracie, protože chtěl bych, abychom ten spor řešili nestranicky. Konec konců, my jej ani nemůžeme řešit, i naše usnesení z výboru je, že případné spory může rozhodnout pouze soud. A ministerstvo a stát by mělo dohlížet na to, aby smlouva byla řádně plněna. Když však dojde ke sporu, jen soud může rozhodnout, jestli je nebo není.

Teď bych chtěl říci ještě, že jsou tedy dvě roviny tohoto sporu. Ta první je právní, a o tom může rozhodnout tedy jedině soud. A protože jsem z toho regionu a vím, jak to tam je, tak tady je ještě určitá rovina možná morální. Když došlo k převodu toho vlastnictví, bylo to shodou okolností zrovna u nás v Bohumíně, kde se scházel Svaz měst a obcí a přišel nový vlastník bytového fondu, tehdy pan Bakala a my jsme cítili mnohem lepší komunikaci s vedením této společnosti, než bylo předtím za předchozího majitele pana Koláčka. Cenili jsme si toho, snažil se komunikovat se starosty těch obcí, kde jsou tisíce bytů a bylo tehdy i řečeno, že zhruba do pěti let se ty byty prodají a bude trvat asi tři roky, než se řekne, jakým systémem se to prodávat bude. To vzbudilo pochopitelně v těch nájemnících, protože to bylo v novinách, je to dohledatelné, tu naději, že ty byty nakonec dostanou. A já dnes cítím, že když v roce 2007 pan Bakala řekl, že se rozhodl ty byty neprodávat, že oni se toho chtějí domoci a asi i za těch podmínek toho ohodnocení sporného 40 tisíc, a myslím si, že to se jim asi nikdy nepodaří, protože ty byty takovou hodnotu teď nemají, došlo k nárůstu cen, a proto se oni cítí poškozeni. Ale to se vracím do roviny právní.

My tady ani nic vyřešit nemůžeme, ale tak jak jsme tady včera měli petici a budeme mít ještě jednu další, tak bychom měli vyslechnout obě strany a přijmout nějaké usnesení, které navrhuje výbor. Víc zde v Senátu asi dnes vyřešit nelze. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S právem přednostním se hlásí pan předseda klubu ODS Tomáš Julínek, prosím.

Senátor Tomáš Julínek: Já děkuji, pane místopředsedo. Jenom krátkou reakci, ne přímo k té materii, ale k proceduře a k tomu, co tu říkal můj kolega z ČSSD.

Já myslím, že je zřejmé, že jsem prvním vystupujícím za ODS tady u tohoto pultíku a že zatím tu vystupovali jenom petenti a dotčené osoby, takže je asi předčasné hovořit o politizaci, protože ještě k ní nedošlo, možná, že další naši přihlášení už na to reagovat budou. Ale spíš bych nechtěl, aby reagovali a to, co tady říkal kolega Vícha, vzali v potaz, abychom se opravdu bavili věcně o této problematice. Ono se bohužel ve vystoupeních petentů, tak zástupců objevily právě tyto střípky, což asi měl kolega Vícha na mysli, které nějakým způsobem trošku zabrousily do politiky.

Ale to, co například bylo obsahem vystoupení pana Amsterdama, tak kromě některých expresivnějších výrazů je důležitou podstatou našeho jednání. Opakovaně Parlament, ale především Poslanecká sněmovna, ne my, a byl bych rád, abychom zůstali opravdu na parlamentní půdě, porušuje Ústavu v tom, že přechází do jednotlivých pilířů demokratického rozdělení moci. Příkladem bylo včerejší jednání o zdravotnictví, a to naprosto bezprecedentní ingerence do exekutivní moci, kdy se vlastně 200 poslanců snaží organizovat zdravotnictví. Neříkám to kvůli tomu, že jsem ze zdravotnictví, to je jenom čerstvá zkušenost s tím, že se prostě na Ústavu kašle a že se prostě nedrží jednotlivé limity. Pro nic za nic někdo nevymyslel interpelace, aby byla možnost se zeptat na výkon exekutivní moci a ne to převádět do rozhodovací pravomoci normálních schůzí v Parlamentu.

Ale stejně tak není možné, aby Senát nebo Poslanecká sněmovna vstupovala do právních sporů a do obchodních vztahů. To prostě není možné. To je důležité i v usnesení, které bylo navrženo výborem. Pojďme se toho, prosím vás, držet. Je to strašně důležité pro demokracii. Využívám té situace a je to obecnější apel než jenom tady pro toto jednání. Pojďme se opravdu držet své kompetence, kterou máme, a pojďme se bavit věcně o této problematice, vyslechněme petenty a pak se snažme k tomu usnést. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte i mně malé shrnutí problematiky ohledně petice, která je ve vztahu k dodržování podmínek privatizace OKD zde nyní projednávána.

Celá záležitost se táhne již od roku 1990, kdy byl bytový fond převeden na zakládanou akciovou společnost OKD rozhodnutím ministra hospodářství České a Slovenské Federativní Republiky. V roce 2004 pak byla podepsána smlouva se společností KARBON INVEST, a.s. Pak v roce 2006 přešlo vlastnictví těchto bytů na společnost RPG Byty, a to rozdělením společnosti. Poté pak na základě fúze se stala dalším právním nástupcem firma RPG Industries SE. Těmito operacemi však nebyly měněny žádné podmínky, závazky plynoucí ze smlouvy, která byla tou původní smlouvou, a proto jsou i nadále platné všechny její podmínky.

Přecházely totiž z jednoho právního subjektu na druhý. Naplnění podmínek smluvně uzavřených mezi původně Fondem národního majetku, dnes ministerstvem financí, a společností KARBON INVEST, dnes RPG Industries SE, byl zpracován audit ověřený právními analýzami ministerstva financí. Dle výsledku auditu nebyly smluvní podmínky smlouvy porušeny. Jediné, co bylo nedodrženo, je skutečnost, že rozdělení společnosti OKD a.s. a tím vyvedení bytového fondu do společnosti RPG Byty proběhlo bez předchozího souhlasu ministerstva financí a tím došlo k porušení závazku vyplývajícího ze smlouvy, který je pod sankcí. Ministerstvo financí pak bylo vyzváno usnesením Poslanecké sněmovny k uplatnění smluvní sankce a vyzvalo tedy RPG Industries SE k zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 mil. Kč. Toto řízení dosud pravomocně neskončilo a o oprávněnosti uložené pokuty zřejmě rozhodne soud. Tolik rekapitulace.

Chápu, že se tato záležitost týká velkého množství občanů, kteří se těšili, že budou moci jednou za velmi výhodných podmínek byty odkoupit. Tak, jak jsou podmínky smlouvy zakotveny, nebyl však nikdo z vlastníků v průběhu let do 1. 5. 2009, do kdy platilo omezení k nakládání s majetkem, ani poté povinen podle smlouvy zajistit dosavadním nájemníkům odprodej bytů. Vlastník měl a dosud má pouze povinnost, pokud chce byty prodávat, nabídnout je přednostně dosavadním nájemníkům. Jak jsme slyšeli, chce to i nadále dodržet. To, že to nebývá za cenu – pokud tedy nabídne byt k odprodeji za cenu, kterou si nájemníci představují – tedy za cenu, za kterou byly byty možná původně odprodány společnosti OKD při privatizaci, je na jednu stranu sice pravda, nicméně takové ustanovení smlouva neobsahuje.

Zda je možné vycházet z mediálního vyjádření jednoho z původních vlastníků bytového fondu, je z právního hlediska velmi problematické. Takové rozhodnutí může udělat skutečně jenom soud. Senát Parlamentu České republiky určitě takovým arbitrem není. Spíš je možné zde poukázat na chyby, které se možná staly při projednávání a schvalování privatizačních smluv. Nechci být generálem po bitvě, nicméně předvídat vývoj v roce 1990 v oblasti regulovaného nájmu v bytovém fondu, vývoj cen bytů, oprav bytového fondu a nákladů na jejich provozování bylo v té době velmi problematické. Vývoj se však do roku 2004, kdy byla za vlády sociálně demokratické strany smlouva podepsána se společností KARBON INVEST, značně posunul a podmínky smlouvy mohly být určitě vyjednány lépe, zejména ve vztahu k prospěchu státu, ale i nájemníků těchto bytů. Bohužel se však tak nestalo a plody toho sklízíme ještě dnes v podobě nespokojenosti nájemníků, kteří se domnívají, že jim byty budou odprodány za cenu výrazně nižší, než která je ta tržní.

Jelikož jde ve své podstatě o případný obchodní vztah mezi dnešním vlastníkem a nájemníkem, kteří se snaží být novým vlastníkem, může tento jejich spor o tom, zda byla smlouva dodržena, jak jsem se zmínil a jak se tady zmínili již i jiní přede mnou, rozhodovat pouze soud, a to na základě smluv, které platí. Osobně jsem však značně skeptický, že nalezne pro takový výrok ve smlouvě oporu. Přitom je mi to líto, že prodej majetku nepřinesl větší prospěch původnímu vlastníkovi, tedy státu ani občanům, nájemníkům, ale firmě, která byty získala do majetku, a to smlouvou uzavřenou v roce 2004, připravenou a schválenou za vlády sociální demokracie, která se k tomu dnes nehlásí. A mohu jen spekulovat, zda chybou nebo úmyslem.

Bylo zde řečeno, že podepsané smlouvy platí, bohužel však platí pro obě strany. Proč došlo ke změně uvažování vlastníka a místo prodeje chce byty nadále provozovat? No změnily se podmínky. Výše nájmů je na konci své doby regulace a nájemné bude nadále jen tržní. Na to reaguje řada vlastníků bytového fondu změnou svého postoje k nakládání s byty. Dokud platilo, že nájmy ještě dlouho nebudou moci být stanovovány jako tržní, řada vlastníků včetně měst, obcí, svůj bytový fond rozprodávala. Dnes, kdy už není bytový fond prodělečný, vlastníci zastavili rozprodávání majetku a soustřeďují svoji pozornost na pronajímání tohoto fondu. Pronajímání, které může být již dnes ziskové a do budoucnosti bude svým výnosem ziskové ještě více. Sice s dlouhou návratností, zato však s poměrně velkou jistotou. Zřejmě proto RPG Industries SE nechce byty prodat a ve smlouvě není nic, co by ho nutilo byty prodat. Jen, že kdyby je chtělo prodat, má přednostně nabídnout byty nájemníkovi. Nic víc. Žádné ustanovení o ceně, o povinnosti prodávat. Ale vyhodnotit to může určitě než soud. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní s přednostním právem je přihlášen pan senátor Petr Vícha, předseda klubu ČSSD. Připraven je pan senátor Jiří Čunek. Prosím.

Senátor Petr Vícha: Omlouvám se, že vystoupím ještě se dvěma krátkými poznámkami. Já jsem předtím říkal, ať to tady nepolitizujeme, a Pavel Eybert si do nás zase šťouchnul, že v roce 2004 mohla být ta smlouva vyjednaná lépe.

Ano, možná mohla. Já jsem rád, že jsme tam alespoň tu ochranu, která tam je, tehdy prosadili. A uvědomme si, že vláda, ve které byla i ČSSD ale i jiné strany, prodávala minoritní balík a tu majoritu stát ztratil předtím za předchozích vlád. Nechci říci za jakých, protože jsem říkal, že o politických stranách hovořit nebudu.

Ještě ke dvěma věcem, které jsem si tady teď prolistoval v materiálu, který jsme dostali. Za prvé pan Amsterdam tady řekl, je to první vlastník tohoto bytového fondu, který do něj investuje, zatímco vlády ČSSD do něj nedaly nic. Ani nemohly, ani žádné jiné vlády, protože to nebyly byty státu, ale byly OKD. Čili to bych chtěl vyvrátit a od právníka bych nečekal takové nekorektní prohlášení. Ale bral jsem to, že to bylo spíš jako politické prohlášení.

A ta druhá věc, jestli nájemníci, a to že jich to podepsalo 13 tisíc, myslím si, že svědčí o tom, je dost nespokojených s tím stavem. Někteří možná chtějí ten byt koupit za těch podmínek, někteří nejsou prostě spokojeni se stavem bytového fondu. A když je jich tak hodně, je to na zvážení a abychom se tím zabývali. A oni možná uvádějí příklady bytového fondu OKD, který není úplně v pořádku. Ale zrovna tak si myslím, že když se tady teď podíváme na krásné obrázky deseti opravených domů OKD a vybraných nejhorších domů ve vlastnictví měst v tom regionu a srovnáme to, tak to také není úplně korektní. A já mám tady jedno naprosto konkrétní srovnání. Město Bohumín má čtyři a půl tisíce bytů. Neprodáváme je, resp. každému, kdo si je za tržní podmínky chce koupit, tak si je může koupit, ale jenom celé domy. Ale vkládáme celou dobu veškeré vybrané nájemné i další prostředky do oprav bytového fondu. A jestli tady pan Handl říkal, že oni v roce 2013, na konci plánovaného procesu, budou mít těsně pod 50 % vyměněných oken, tak já tady říkám, že my v roce 2012 na bytovém fondu 4500 bytů budeme mít vyměněných 100 % oken. Takže to už určité srovnání je. Myslím si, že jsme lepší vlastníci bytového fondu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní bude vystupovat pan senátor Čunek, připraví se pan senátor Vladimír Dryml a hlásí se pan Roman Macháček, protože naši hosté mají právo vystoupit ještě jednou deset minut. Takže v tomto pořadí bych si dovolil, pokud tam nebude přednostní právo, dát slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti a ostatní strany, které se zúčastňujete tohoto jednání. Já na rozdíl od některých svých předřečníků nelituji toho, že tato kauza je projednávána v tomto orgánu, tedy v Senátu. Je to především proto, že když odhlídnu od skutečností, které tady byly řečeny, a podívám se jen na chronologický přehled faktů, který jsme všichni dostali na stůl, samozřejmě každý z nás zřejmě o této kauze se informoval již dříve, tak jsou tady zajímavá čísla. Stát prodal svůj podíl 45,9 % za 4,1 miliardy korun. To samozřejmě bylo již dokončení privatizace. Privatizace samozřejmě předtím v roce 90 nějak začala. Za 4,1 miliardy korun tedy stát prodával, a pokud by ty byty, a to já nevím zcela jistě, je to záležitost právní, byly součástí tohoto prodeje, to znamená polovina těchto bytů, ze 44 tisíc bytů, by byla součástí stoprocentního podílu, tak si vezměte jen prostou matematikou, o kolik jde peněz. To znamená zřejmě ani v té době, to znamená ani v roce 2004 ta cena nebyla pro stát příliš výhodná, kdyby byty byly zahrnuty do podstaty prodeje. To je jedna věc.

Druhá věc. Kauza byty, tedy tyto, není na pořadu dne, tedy hlavních titulních zpráv, poprvé. To jenom taková moje vsuvka. Na pořadu zpráv hlavních stránek v roce 2007 i tohoto Senátu i v roce 2008 byl půlmilionový úplatek senátora Jiřího Čunka. Nicméně podstatou toho úplatku mělo být to, že v té době jsem jako starosta odkoupil od správce konkursní podstaty 657 bytů ve městě Vsetín a tyto jsme za prokazatelně stejnou částku prodali nájemníkům, abychom nemuseli řešit tyto problémy, které jsou tady teď. A pak se z toho samozřejmě vyvinula tato kauza. Samozřejmě všech 657 nájemníků tomu u nás nevěří, protože vědí, jak to bylo.

Nicméně vás chci informovat, že policejní vyšetřování, které skončilo asi před půl rokem, řeklo, že jsem ty byty prodal správně a že tam žádná korupce být nemohla. Ovšem to už je všechno dávno.

Co se týká další věci, už asi poslední směrem k těm politickým aspektům. Jeden ze zástupců petentů tady řekl, že pan Kalousek z KDU-ČSL. Pan Kalousek se pyšní tím, že je TOP 09, takže prosím jenom opravuji, aby to takto bylo řečeno. A pak už s touto záležitostí my nemáme nic společného. Snad jen, že pan Bakala si koupil od pana senátora Schwarzenberga podíl v Respektu. Ale to je asi úplně jiná záležitost.

Co se týká pocitů petentů a těch 103 tisíc nájemníků, já je naprosto chápu a věřím, že drtivá většina z vás je musí chápat. Už včera jsem tady říkal: mnoho z nás bylo nebo je starosty. A podívejte se, jak města prodávala svým občanům, pokud prodávala, nájemní byty. Ceny nájemních bytů po celé republice se pohybovaly zhruba od 30 tisíc korun za byt až asi po 400 tisíc korun za byt.

Jeden z mých spolupracovníků tady z Prahy kupoval dvoupokojový byt od městské části za 410 tisíc korun. A to v Praze. Obratem jej prodal za dva a půl milionu korun. Stalo se to asi před dvěma a půl lety.

Tím chci říci, že občané měst, pokud žili ve státních bytech, a tyto byty měly být převedeny na město, a podle zpráv, které tady máme, tak největší závada privatizace byla v tom, že stát jako ten, kdo privatizoval OKD, tak stát měl v úmyslu byty převést na město. Aby celý bytový fond patřil městu a město ať si s tím dělá, co chce. Prodá tedy byty tak, jako mnohá jiná města. Jestli za 30 tisíc nebo 100 tisíc, to už bylo záležitostí měst. Nicméně je to pořád něco jiného, než když byty mají kupovat tito občané, kteří se cítí podvedeni především možná nejenom touto vlastní kauzou, ale především tím, co se stávalo v celé republice, tedy v městských, původně státních bytech, že se přece jenom s nimi zacházelo jinak.

Já jsem měl tady teď návštěvu, a to se omlouvám, nechci odbočovat, návštěvu člověka, kterého si vážím, protože to je obyčejný živnostník. Na rukou má skutečně mozoly, protože sám pracuje se dvěma nebo třemi svými zaměstnanci. A žádal u mne ochranu, kterou mu bohužel nemohu poskytnout, protože se jedná o soud, kdy dodal zařízení nějaké velké firmě, která má na to, aby si platila dobré právníky. To zařízení mu nebylo zaplaceno, jednalo se zhruba asi o 400 tisíc korun. Tedy nebylo mu doplaceno. Poté se to zařízení zkazilo, on si ho odvezl, protože musel, protože plnil podmínky smlouvy o záruce. A než ho namontoval, tak řekl: Teď mi doplaťte, já vám to dám zpátky. Oni řekli ne, my vám to nedoplatíme, koupili si jiné. On si ho tedy vzal, pak se s ním soudili. On jim musel doplatit této firmě to, co ona mu nezaplatila, a to se soudními náležitostmi a doplatky, takže to dělá milion korun.

On říká: V jakém státě žijeme? Oni mi nezaplatí a já jsem odsouzen k tomu, abych jim zaplatil třikrát víc, než oni mně nezaplatili! On tomu nerozumí a na právníka nemá a ruší firmu. To je příběh dnešního dne.

Takže když mluvíme o soudech, tak mluvme také o tom, že soudní systém u nás pro normálního občana je tak nepřehledný, že bez právníka, kterého si mnozí nemohou dovolit, tak v zásadě nemají šanci, i když racionálně a logicky mají pravdu.

V tomto případě si myslím, že logika 103 tisíc nájemníků je jednoduchá. Stát projevil vůli privatizovat OKD a byty dát městu, a to se nestalo. No a kde je ta chyba? Ta chyba je na státu! Říkat teď, že všechno už je na nezávislém soudu, to ano. Ale nikdo neví, jak to dopadne.

Asi znáte příběh, kdy soudce, lékárník a farář hrají taroky a přiběhne nějaká paní a napadne toho soudce, že chce alimenty za její dítě. On vytáhne deset tisíc, dá jí to a ona odběhne. A pan farář říká: Já vím, že to dítě přece není vaše. On říká: To víte, ale znáte soudy! Tak to se obávám, že je smutný vtip, který se stává a v té skutečné kauze, která má jistě metry spisů, tak se nikdo z nás kromě možná pana náměstka z MF, který se zřejmě touto záležitostí odborně musí zabývat, plus někteří z petentů či jejich právní zástupci atd., tak se možná nikdo z nás v této záležitosti nemůže zcela vyznat. A především nikdo nemůže vůbec říct, jak ten soud dopadne.

Ale pravda je o tom, že to takhle být nemělo. Kdo to zvrtal? Stát! A proto ti lidé jsou tady. Já to chápu. A měli bychom je chápat taky, zvlášť když jsme si tady teď v přímém přenosu vyslechli – a to nic proti panu náměstkovi – jeho slova, když řekl: Soud, o kterém já jsem se dozvěděl dnes asi v jednu v noci ze zpráv, které jsem poslouchal, to znamená soud v Praze, řekl, že rozhodnutí původního soudu vlastně je neplatné a začíná právní ping pong, který se první musí dohrát, protože se bude měsíce, ne-li roky, určovat, který soud vlastně je tím příslušným, aby to vlastně rozhodoval. A pak další roky to bude nějak jinak, no a pak teprve přijde možná k podstatě věci. A možná jednou přijde taky k tomu, že byty se nájemníkům prodají, ovšem to už uběhne hodně vody a může se stát s tímto vlastnictvím, s jehož nakládáním, které bylo teď uvolněno, se stane kdovíco.

Takže bych chtěl upozornit ne na soudní spory, které běží teď, ale na podstatu, která vyvolává v těchto občanech – a 103 tisíc občanů není jeden občan, ale i kdyby to byl jeden – tak pocit, že je v tomto státě něco prohnilého a něco nespravedlivého. Když stát něco chtěl, nakonec to neudělal dobře a celé je to špatně a obrátí se to proti němu. Takže já jsem rád, že ta petice tady je a ten návrh, který je tu, a za to jsem rád, že pan náměstek nás ubezpečil, jistě mají právníky na ministerstvu financí, že návrh usnesení, který tady je, já ho rád podpořím, věřím, že ho podpoříme všichni. A to především proto, že kdybychom do něj příliš vkládali nějakých svých osobních poznatků, tak se může stát, že díky tomuto našemu usnesení dáme do rukou někomu kyj, aby potom v případné arbitráži stát zase zaplatil nějaké peníze.

Takže rád bych, aby toto usnesení zůstalo tak, jak je, protože věřím, že je právně vydiskutované. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Budu velmi stručná, ale mé vyjádření bude sestávat ze tří částí. Za prvé chci odpovědět na otázku, která tady zazněla, proč se sociální demokracie angažuje v této kauze. Odpověď je velmi jednoduchá. Protože sociální demokracie vždycky stála a vždycky bude stát za lidmi. Vždycky bude hájit zájmy občanů. Na bránění finančních skupin je tu ODS a nebo si finanční skupiny poradí sami.

Druhá replika. Jak to vlastně vzniklo? Byty byly převedeny státem a za podmínek, za kterých se to stalo, proto, že zde byl veřejný závazek a i závazek v kupní smlouvě o tom, že tyto byty dál budou poskytnuty nájemníkům. Proto celá věc proběhla tak, jak proběhla.

A teď mi dovolte ještě k navrženému usnesení. V bodě II. odst. 2 se konstatuje, že jen soud může rozhodnout o tom, zda smlouva atd. Pokud je mi známo, tak smlouva, o které je zde řeč, obsahuje rozhodčí doložku, to znamená, že není pravda, že jenom soud zde může konat. Myslím si, že tento bod bychom z usnesení měli vypustit, abychom se neblamovali jako Senát. Takže navrhuji vypustit v bodě II. odst. 2.

Navrhuji dále, abychom doplnili návrh usnesení o následující text: Žádáme vládu České republiky, aby důsledně vyžadovala plnění privatizační smlouvy uzavřené v roce 2004 mezi společností Karbon Invest (RPG Industries) a Fondem národního majetku (Ministerstvo financí České republiky). V závorce je označení nástupnických organizací.

A čtvrtá věc, kterou chci v tuto chvíli navrhnout, to je to, aby Senát v hlasování rozhodl o tom, že zde může vystoupit místopředseda PS pan Lubomír Zaorálek, který o možnost vystoupení požádal. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Já bych prosil paní místopředsedkyni, aby návrh na změnu a doplnění navrhovaného usnesení byl poskytnut písemně jak paní zpravodajce tak i senátorům, pokud to stihneme časově. A protože zazněl návrh, který je rázu procesního, to znamená, aby se místopředseda Poslanecké sněmovny mohl zúčastnit a já mu mohl udělit slovo, podle § 50 odst. 2 tak o této věci nechám bez rozpravy hlasovat. Takže svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o účasti pana místopředsedy PS Luboše Zaorálka na našem jednání s tím, že já mám právo mu udělit slovo a já avizuji, že bych mu ho udělil.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že registrováno bylo 52, kvórum 27, pro návrh 25, proti 2. Návrh byl zamítnut. Takže není možno vyhovět.

Nyní vystoupí pan Vladimír Dryml, připraví se Jiří Nedoma. Prosím o klid!

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Tady jsme jasně viděli, jak se čistě obchodní spor politizuje více a více. Chtěl bych říci, že to je otázka, jak tady zaznělo, i pro Kladno, Středočeský kraj. A stojí tady před námi otázka jiná. Zda se smlouvy mají plnit. A to by mělo platit i pro Spojené státy i pro Hospodářskou komoru Spojených států, která nám říká, co tady máme dělat.

Ano, ČSSD zde byla napadnuta proto, že se vměšuje do tohoto sporu. Ale málokdo tady zapomíná na to, že tento obchodní spor může mít veliké sociální dopady právě v tom kraji, kde je i poměrně dost velká nezaměstnanost, kde lidé nemají mnoho peněz na to, aby mohli platit stále se zvyšující nájemné. Ano, ČSSD je sociální a my se za to nestydíme. Ano, my politici, máme právo i povinnost hájit české zájmy, zájmy našich občanů i dodržování zákonných norem platných nejen u nás ale i v EU. A stejně tak je to obvyklé i pro politiky ve Spojených státech.

My totiž zde v ČR máme velmi, velmi smutné zkušenosti s jiným jistým podnikatelem českého původu, který také přišel ze Spojených států a v pozdějších letech samotné Spojené státy s ním měly velké a nechvalně smutné zkušenosti.

Chci se vrátit k tomu, v čem je problém. Problém je v tom, že zde došlo ke klasickému selhání státní správy. Přesně tak, jak to zde řekl kolega senátor Čunek. Jde i o selhání BIS a především orgánů činných v trestním řízení. Kdo si myslí, že fantazíruji, že tady vám ukazuji zajímavé souvislosti. Pokud si někdo přečte tyto souvislosti, pochopí mnohé. Je to skutečně klasické selhání státní správy.

Je veřejným tajemstvím, že zde v ČR propojení státních orgánů s některými investory, porušování pravidel EU o nedovolené podpoře, účelový výklad některých smluv a podivné smlouvy nás staví do znepokojivého světla. A nabývají stále větších rozměrů. Jsme na nelichotivém žebříčku nejvíce zkorumpovaných zemí světa. Nepřímo se tady napadl i minulý ministr financí za ČSSD Bohuslav Sobotka. Málo zde však zaznělo to, že nebýt určitých pojistek ve smlouvě a kontrolních mechanismů bylo by – jak říkáme my zde v Česku – vymalováno.

Otázkou je – a to pro ministerstvo financí a pro další, proč se tyto kontrolní mechanismy nevyužily dříve. Proč někdo nechtěl napravit křivdu na nájemnících, která zde vznikla z minula? Proč se to nestalo, a my všichni cítíme, že určitá křivda se tady stala, protože v jiných městech a krajích to bylo trochu jiné.

Proč někdo tady neřekl, že nechceme více takových Kožených, Bakalů a jiných, když nedokáží dodržovat smlouvy? Proč se tady dokonce někdo snaží podle mého názoru – a to zdůrazňuji – podle mého názoru, i zastrašovat nás politiky.

My nemusíme mít stejný názor, ale nebudeme pod vlivem určitých zájmových skupin, nebo já doufám, určitě ne.

Bohužel se ukazuje, že boj proti korupci a určitému protekcionářství jsou pro některé politiky jen prázdná slova. Já se ptám, co dělala policie? Šetřila vůbec ty zvláštní způsoby odhadů i samotné odhadce? Protože od toho se to všechno odvíjelo.

Jsem také velmi zvědav na to, jak se k petici postaví zástupci TOP 09, kteří mají možná velmi specifické a úzké vztahy k panu Bakalovi.

Závěrem: Domnívám se z toho, co vím, i když jsem nečetl celou smlouvu, jak tady také zaznělo z úst právního zástupce, že převod nebyl uskutečněn za tržní cenu proto, že byty měly skončit ve vlastnictví občanů.

Proto ta cena byla taková, jaká byla. Jde tedy o to, zda přezkum u EU, u evropských organizací, zda jde nebo nejde o nepovolenou veřejnou podporu, bude asi tím hlavním a klíčovým. Protože pokud se prokáže tento důvod, že to nebylo za tržní cenu, že to bylo vzhledem k tomu, že měly být tyto byty dále prodány nájemníkům, bude to asi bráno jako nedovolená podpora.

A to je jednoznačný důvod k odstoupení od smlouvy. Možná to byl jeden z kontrolních mechanismů, které tam dal ten některými lidmi napadaný bývalý ministr financí Sobotka. Ostatně, on se spoléhal na renomovanou zahraniční právní kancelář. To je celé.

A zdůrazňuji ještě jednou nakonec: Nízká cena byla proto, že se byty prodají lidem. Nyní to nikdo nechce dodržet, nyní někdo nechce plnit smlouvu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Teď se obracím skutečně pouze k Senátu.

Budu velmi ráda, až si vzpomene kdokoliv z nás a bude-li potřebovat vystoupit v Poslanecké sněmovně, až se Poslanecká sněmovna k nám nebude chovat úplně korektně. A my si budeme stěžovat, že se k nám Poslanecká sněmovna nechová korektně.

Pak bude potřeba si vzpomenout, jak jsme se zachovali my vůči místopředsedovi Poslanecké sněmovny v této chvíli. Myslím si, že to se ještě za existence Senátu nestalo. A skutečně, nám jako Senátu to nepřísluší.

Je mi to skutečně velmi líto, a myslím si, že k dobrým vztahům mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, tedy k dobrým vztahům v Parlamentu České republiky toto skutečně nepřispělo.

A chci ještě jednu věc. Vzhledem k situaci, která zde je a zřejmé neprůchodnosti toho, co jsem navrhla, tak stahuji návrh vypustit v návrhu usnesení v bodě II. odstavec 2, nicméně text, který jsem načetla, jsem dala jako doplnění k tomuto usnesení, ten platí a bude vám rozdán na lavice. To je tedy můj návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, zaznamenáváme tedy korekci návrhu. Jako další vystoupí pan senátor Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové. Tak jak tady již přednesl pan kolega Vícha, že řešení sporu mezi nájemníky a vlastníkem bytového fondu nemá politickou, ale výhradně právní rovinu, tak jeho kolega pan senátor Dryml naopak řekl, že ČSSD hájí sociální dopady na stávající nájemníky. Já si myslím, že na tom není nic špatného. Ale ptám se, proč tak nečinila již v roce 2004, kdy tam došlo k tomu, že před vlastní privatizací a před prodejem 46 % akcí OKD přeci šlo se chovat sociálně a k těm stávajícím nájemníkům tím způsobem, že by byty byly buď převedeny nebo prodány do jejich vlastnictví anebo převedeny a prodány do vlastnictví města, tak jako tomu bylo ve většině jiných měst v České republice. Ale byla i taková místa, kde se tehdejší vláda chovala podobně. Shodou okolností ve stejné době, v roce 2004, 2005, nastala úplně stejná situace u bytů Aero Vodochody.

Tehdy na rozdíl od tohoto případu šlo pouze o nějakých 400 bytů, ale bytů, které byly zbytečně dlouho v majetku akciové společnosti, kde jediným akcionářem byl stát. A přestože nájemníci volali po prodeji těchto bytů, tak jim nebylo vyhověno, byly jim byty pouze nabídnuty, oni s tím souhlasili, ale pak se zjistilo, že byty jsou v zástavě a čekalo se tak dlouho na vyvedení ze zástavy, až stát těsně předtím, než dal Aero do privatizace, tak nabídl byty stávajícím nájemníkům už za plnou tržní cenu. Výsledek byl ten, že byty nakonec byly prodány třetí osobě, kterou se stala firma Pražská správa nemovitostí. Tehdy nájemníci také sepisovali petici a doručovali jí tehdejšímu ministru obchodu a průmyslu Milanu Urbanovi a tehdejšímu ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. Byla sice vyjádřena ta sociální podpora, ale ani jeden, ani druhý ministr neučinili jediný krok, který by nájemníky ochránil.

Po velkých mých interpelacích už jako senátora z této komory Parlamentu nakonec Bohuslav Sobotka poslal dopis do Aera Vodochody, aby se prodej bytů zastavil, ale bylo to již tři dny poté, co smlouva s třetím vlastníkem byla podepsána. Datum je velmi podobné. A já se ptám, proč tehdy vláda sociální demokracie se nestavila jednoznačně za nájemníky bytů. Myslím si, že tím, že čas mezitím uplynul a tržní cena je úplně někde jinde, tak dneska už nelze tento spor řešit jiným způsobem, než soudem, tedy tak, jak ho navrhuje, jak zní návrh usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A proto já podpořím výhradně toto usnesení. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. S přednostním právem je přihlášen pan předseda klubu ČSSD Petr Vícha, připraví se pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Jen krátce budu reagovat. Kolega Nedoma říkal, proč vláda v roce 2004 nepřevedla byty obcím. Vláda v roce 2004 nevlastnila byty, vlastnila menšinový balík akcií, proto nemohla s těmi byty nakládat. Ta chyba se stala o pár let dříve při privatizaci, že nebyly ty byty vyčleněny. To jenom k té první části pro zpřesnění. Tu druhou nebudu komentovat, v tom máte asi pravdu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Hovořit bude pan senátor Vlastimil Balín, připraví se pan senátor Alexandr Vondra.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, vážení hosté, milí petenti, milé kolegyně, vážení kolegové. Nejdřív se omlouvám, vím, že signalizoval, že chce ještě vystoupit zástupce petentů, ale bohužel u nás to tak chodí, že ve vztahu k vám mám já přednost jako senátor, ve vztahu k nám mají zase přednost jiní senátoři, takže bylo zato, že ta realita je taková.

Já se přiznám, že jsem vystoupit nechtěl. Trošku některé teze mě tady nadzvedly. Především předesílám, nechci opakovat, co jsem na adresu řešených petic u nás v Senátu na jeho schůzích říkal včera. Ale nadzvedlo mě třeba to, že ekonomický spor se stal sporem politickým, myslím, že to tady říkal kolega Dryml.

A čemu se podivujeme? Vždyť přece v ČR a zejména v té komunální oblasti prostě ekonomika prorostla takovým způsobem do politiky, že už se v tom normální člověk přestával orientovat. Čemu se divíme, že došlo s byty v OKD k tomu, k čemu došlo, že petenti se tady dovolávají prostě svého určitého práva nebo dovolávají se smlouvy, která tady na stole leží a bude asi opravdu soud rozhodovat o tom, jestli byla nebo nebyla porušena, když se pohybujeme v oblasti komunálního trhu, který je doslova zlatým dolem. Bydlet se bude pořád. Je na to napojena spousta služeb – údržba bytového fondu, zásobování teplem, vodou, energiemi. To je prostě nekonečný příběh, o který stojí za to se prát.

A já se přiznám, jak to tady zaznělo dokonce i verbálním způsobem, ale dostali jsme ty podklady od příslušného podnikatelského subjektu v této oblasti, že jsem si položil otázku, jestli náhodou tady nezbyla nějaká blahé paměti z doby předlistopadové firma, která si tak mir nichts dir nichts dovolí investovat o 350 mil. Kč víc, než z toho předmětu podnikání v podstatě získává. To teda klobouk dolů. Takže v závorce vidím, že asi v tom budoucím období se to sec sakra vyplatí, že ty jejich zisky zpátky do té kasy natečou.

Teď řeknu, že vy, kteří jste v té nedobré situaci a bydlíte v těchto bytech, jste na to možná mohli upozornit. Já vám řeknu jiný příběh. Zkraje 90. let, když docházelo k privatizaci bytového fondu v Mostě anebo na Mostecku, tak tam byly také takové, řekl bych, podnikavé firmy. A když se dělily ty velké kolosy, např. bývalé Chemické závody, tak se privatizovaly nejen jednotlivé obslužné provozy, ale jaksi se vygeneroval bytový fond, vznikla společnost Buty, která dostala do vínku tento bytový fond a s ním prostě podnikala. Nepodnikala dlouho, protože v podstatě přišla na to, že se jí možná vyplatí, když s „velkým ziskem“ bude ty věci prodávat, říkám v uvozovkách s velkým ziskem, protože když budu hovořit o cenách, za kterých se to realizovalo kdysi a za které, když budete chtít se k tomu dostat, to budete realizovat vy dneska, své byty, tak to je nepoměr. Tenkrát se realizoval na Mostecku od Buty jeden metr čtvereční bytové plochy za 600 Kč, ještě lépe na tom byli ti, to byli v podstatě šťastlivci, kteří byli v městských bytech, protože potom po převodu státních bytů na obce a města, tak ty pak realizovaly metr čtvereční bytové plochy za pouhých 300 Kč, a ještě tenkrát, protože jsme na radnici pozici měli, jsme jim vyboxovali dvacetiprocentní slevu za jakési rychlé jednání.

Já jsem měl smůlu, kdy ve čtyřvchodovém bloku jsem byl zrovna já, protože jsem býval v té době zaměstnancem, realizoval jsem nákup bytu za 600 Kč za metr a ti ostatní tři to realizovali za 300 Kč a ještě se slevou. Ale stejně za 81metrový byt tehdy zhruba asi 81 000 Kč sice na tu dobu bylo hodně, ale je to prostě pakatel.

Proto si myslím a jsem strašně rád, víc tady udělat nemůžeme, než přijmout usnesení, které nám tady náš výbor doporučuje, a věřím, že ho přijmeme. Rovněž tak děkuji kolegyni Gajdůškové, že pozměnila svůj návrh, měl jsem to tady v poznámce, chtěl jsem ji o to požádat, takže ji žádat už nebudu, šlo to prostě doplnit tak, jak jste to zrealizovala, prostřednictvím pana předsedajícího, abych vás neoslovoval přímo.

Ale jednu poznámku prostřednictvím pana předsedajícího, paní místopředsedkyně, si neodpustím.

Mně se taky někdy nelíbí politická kultura, kterou tady prezentujeme, třeba tím, že neumožníme vystoupit kolegovi z Poslanecké sněmovny, ze stejného Parlamentu, jehož jsme i my součástí, při našem jednání.

Nechci tady připomínat, že obdobně se zachovala Poslanecká sněmovna. Ať jsme si mohli myslet o kolegovi Mejstříkovi, co jsme chtěli, ale svého času Poslanecká sněmovna se zachovala naprosto stejně, jako my dneska.

A tady poznámka se týká především toho, že dneska váš pan kolega, shodou okolností místopředseda Poslanecké sněmovny, zde nemohl vystoupit díky tomu, že chyběly právě ty dva hlasy z vašeho poslaneckého klubu, což mě velmi mrzí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí senátor Alexandr Vondra.

Senátor Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, já začnu tím, že nejsem z Ostravska a tu kauzu do detailu neznám. Ale myslím si, že je velmi dobře, že se petenti na horní komoru Parlamentu se svým podáním obrátili, a že to čtení nám, kteří to do detailu neznáme, vnáší do této kauzy hodně světla.

O co jde? 44 000 bytů a v nich 100 000 nájemníků. To není málo. A jádro té kauzy, jak se tady doslova dočítám, se dotýká roku 2004, kdy stát prodal 46 % akcií OKD, a teď cituji, trestně stíhanému Koláčkovi a Otavovi. Byty OKD byly přitom oceněny hluboko pod tržní cenou na částku 40 000 Kč za jeden byt.

Dále se v materiálu, který nám poskytli petenti k situaci v roce 2004, doslova uvádí: O této privatizaci rozhodla nejdříve vláda Vladimíra Špidly v březnu 2004 a následně po zvýšení ceny, pár měsíců poté z 2,4 mld. na 4,1 mld. Kč, vláda Stanislava Grosse. To bylo v září 2004.

Jak došlo k navýšení téměř na dvojnásobek, se tu neuvádí.

Dále je tu řečeno, že byty OKD byly oceněny znaleckým posudkem paušálně na částku 40 000 za byt, další neprodukční majetky znalci neocenili vůbec.

Na plénu tu zaznělo, že sociální demokraté na Ostravsku věděli, že se chystá problém a urgovali své kolegy, kteří vládli v Praze, aby se s tím, cituji to, co tu dneska zaznělo, „něco udělalo“. Co se s tím udělalo? Dočítáme se v materiálu, že vláda, která měla na starosti tuto privatizaci, do privatizační smlouvy zakomponovala některé podmínky, z nichž pro předmět naší dnešní diskuse je klíčová v zásadě jedna jediná, a to je, že byl sjednán závazek, zde tedy 7.6.(d), podle nějž mají nájemci bytů v případě prodeje předkupní právo k bytu za cenově zvýhodněných podmínek. To je všechno. Co to je? To je předkupní právo. To není povinnost nabyvatelů majetek prodat.

Čili o co jde? Je to prostě privatizace zpackaná od samého počátku. A proč se angažuje ČSSD, jak tu zaznělo?

Není to tím, že má špatné svědomí? A proč se angažuje tak hlasitě dneska? Není to tím, že jsou volby za rohem a že je ve hře 100 000 hlasů?

Je to tím, že je třeba demonstrovat zájem o voliče.

Základní pravidlo právního státu zní: Non sub homine sed sub lege“, tedy „Ne pod člověkem, ale pod právem“. Je to nápis, který je na mnoha soudních budovách u vchodu po celém světě.

Čili právní rovina je evidentní.

A já jsem velmi rád, že Senát k této věci přistupuje odpovědně, nikoliv nezodpovědně jako Poslanecká sněmovna.

A návrh, který jednomyslně vzešel z výboru, že pokud jde o právní stránku, tak to může být jedině soud, je to jediné, co de facto můžeme udělat.

Ale jak tu zaznělo, ta věc má samozřejmě i svou morální a politickou stránku. Ale morálka politiků podle mého hlubokého přesvědčení nemůže spočívat v tom, že politici si léčí špatné svědomí za chyby, které v minulosti učinili.

Ale má, a musí, spočívat v úsilí o nápravu toho, co se pokazilo.

A v tomto kontextu já vůbec nechápu, proč tu bylo navrženo paní místopředsedkyní senátu ono doplnění k usnesení, kdy se žádá vláda, aby důsledně vyžadovala plnění privatizační smlouvy uzavřené v roce 2004, když tato smlouva, jak z tohoto dokumentu jasně vyplývá, je zpackaná od samého počátku.

A tam začíná problém, kterému čelí dnes petenti.

A už vůbec pak nechápu, když petenti si najímají právničku, která jejich jménem dává skupinovou žalobu v Bruselu proti této privatizační smlouvě.

Senát by zároveň měl přijímat usnesení, ve kterém žádá vládu, aby důsledně vyžadovala plnění privatizační smlouvy. To je mimo jiné cesta k tomu, aby oni ty byty nikdy nedostali.

Čili pokud je navrženo toto usnesení jako doplněk k tomu, co předkládá výbor, tak já si dovoluji navrhnout něco jiného, a sice v návrhu výboru do bodu III., kde se žádá ministerstvo financí, doplnit další odstavec, kdy žádáme vládu, aby prošetřila, zda prodej akcií státu a ocenění bytů OKD a.s. vládami Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse v roce 2004 nebyly v rozporu s právním řádem nebo dobrými mravy.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já také odpovím latinsky: Errare humanum est – Chybovati je lidské.

Chyby se stanou a jde o to – nikdo z nás není neomylný – aby se ty chyby napravily.

Neříkám, že ČSSD udělala chybu, ale přinejmenším tady vznikly nějaké rozpory, jak po stránce právní, tak především morální i sociální.

A my se snažíme tyto chyby, pokud vznikly, já netvrdím, že jsou, napravit. Napravit ku prospěchu našich občanů.

A nevidím nic zvláštního na tom, co tady řekl můj předřečník pan senátor Vondra, protože se domnívám, že to, co řekl, v poslední větě, není nic proti tomu, co tady navrhuje místopředsedkyně Senátu paní senátorka Gajdůšková.

Protože my chceme, aby se důsledně plnila tato privatizační smlouva.

A rozhodně nebudeme krýt nezákonné jednání, ani nemůžeme, ani nechceme, pokud orgány činné v trestním řízení na nějaké takové přijdou.

Proto jsem ve svém prvním vystoupení řekl, že to je selhání státu, to už je jedno, jestli to bylo za vlád ODS nebo ČSSD nebo jiných. A hlavně je to selhání orgánů činných v trestním řízení. Ty měly jasně říci, jestli to tehdy, v roce 2004, bylo správné nebo nebylo. A není chybou, že dokonce někdo i z těchto orgánů na to poukazoval. A přesto se nic takového nestalo.

Uvědomme si, že energetické zásoby a energie je i strategická záležitost pro tento stát, a proto jsem tady zmínil i BIS, která se měla zabývat ne prodejem bytů, ale celým prodejem OKD.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je s přednostním právem pan senátor Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Tady se hodně hovořilo o tom, kdo kdy kde udělal chybu anebo čí je to vina. Já si myslím, že hlavní problém je ten, že v době, kdy bylo rozhodnuto o privatizaci a formě privatizace hornictví, zejména OKD, tak byty, kde se vědělo, že tam jsou lidé, kteří tyto byty dostávali jako určitou kompenzaci za to, že prodávali své zdraví ve velice složitých podmínkách, takže tito lidé z privatizačního projektu tyto byty za určitých podmínek, tehdy obvyklých, nedostali. Tam je celý problém zakopán.

V jakém to bylo období, to si každý dohledá, a tam je podle mne ten hlavní viník.

Když potom v letech po roce 2000 se dokončovala privatizace, tak už stát o tom rozhodnout nemohl, protože už tam byl majoritní vlastník. A tento majoritní vlastník samozřejmě už buď ty dohody přijal a plnil, anebo nepřijal a neplnil. Ale on je přijal a zdá se, aspoň mně laicky, že je neplní. A já si myslím, že do toho stát musí vstupovat jako ochránce občanů, pro které tam tehdy vyjednal nějaké specifické podmínky a které nejsou, aspoň podle mého pohledu, naplňovány.

Tolik k tomu. A já dál do toho nechci vstupovat, protože je to asi záležitost velice odborná. Ale chci říci ještě dvě poznámky.

Víte, my máme některá právní ustanovení, kde jsou věci nepromlčitelné. Já vím, že je to u nejtěžších případů. Ale tak, jak privatizační kauzy v ČR deformují společnost a zejména hospodářské prostředí, tak si myslím, že by bylo načase, aby něco podobného v naší zemi, pokud chceme obrátit vývoj směrem k důvěře v demokracii, aby něco podobného platilo na privatizační kauzy a na privatizační podvody. To je za prvé.

Za druhé. Jsem přesvědčen, že dneska je to samozřejmě hospodářský, obchodní spor, ale že to není jenom hospodářský spor, že to je věc, která měla kořeny v politických rozhodnutích doby počátku 90. let a že politická scéna, zejména vláda, která nyní samozřejmě je jiná, za to nese určité důsledky a musí v té věci podle mě vystupovat samozřejmě v souladu s právem, ale tak, jak to bývá tam, kde právní aspekty přihlížejí také trochu více na stranu slabších, to znamená stranu, která je ve slabší hospodářsko-ekonomické pozici, že i stát by v prvé řadě měl bránit řadové občany, protože celá řada z nich už je dneska v důchodovém věku, a jiné jistoty, než ten svůj byt, často nemá.

A poslední poznámku. Víte, mně je velice smutno, že k takovéto kauze dochází. A o podnikatelích, o kterých jsem si ještě tak před pěti, osmi lety myslel, že by snad mohli patřit k takové té drobet, slušně řečeno, elitě podnikatelského stavu v České republice a že by těm ostatním mohli dávat příklad, že to také jde dělat slušně, že ten kapitalismus musí být slušný, tak jsem velice zklamán, že tito lidé dnes, podle mého názoru, se chovají naprosto jinak. A ty hodnoty, na kterých stojí společenský řád, tržní hospodářství nebo i kapitalismus, de facto v očích veřejnosti takto devastují.

Víte, minulý týden vyšel časopis Euro, který doporučuji si přečíst, kde na úvodní straně, na obálce je napsáno, že každý Čech má v zahraničí ulito 1 300 000 Kč. My se tady osočujeme se státním dluhem a s dalšími věcmi, že se to projedlo. Z tohoto pohledu, ať se to projedlo, když to projedli řádově všichni nebo zhruba nějak občané. Ale ono se to neprojedlo, ono to bylo na různé věci tehdy nutné.

Ale jestliže máme 1 300 000 Kč na jednoho občana, jak píší v Euro, ulito v zahraničí, tak já vám jaksi garantuji, že já tam nemám ani korunu, věřím, že drtivá většina tady také ne, z tamhle sedících lidí, jsem přesvědčen, že také ne, a že jsou to skupiny lidí, kterým se dal průchod k tomu, aby tržní hospodářství mohlo vzniknout a fungovat, aby tam ty peníze mohli dát, a oni z toho zahraničí politickou scénu ovlivňují tak, že demokracie tady jde do kolen. A my všichni to cítíme, kde to je, ale jakoby nemáme na to sílu to zvládnout, aby se tomu udělala přítrž.

A tam jsou ty kořeny.

Myslím si tedy, že toto je potřeba řešit, že si někdo bez řádného zdanění z ČR vyvádět takové peníze nemůže. Tam je také zakopaný ten problém a myslím, že tam také končí ty správné anebo potřebné formy demokracie, protože nastupují potom peníze, které ovlivní všechno, sdělovací prostředky, já mám strach, že mohu ovlivnit nakonec i soudní jednání. A tomu je potřeba udělat přítrž.

A z tohoto pohledu si myslím, že my musíme jako zástupci občanů stát na straně těch slabších, a v tomto případě jsou to podle mne ti petenti.

Tolik můj názor k této kauze. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Já mám s doplněním usnesení k senátnímu tisku č. 15 docela problém, ne tak, že by tam bylo něco špatně, ale že je to banalita, že žádáme o věc, a když o ni budeme výslovně žádat, tak to vypadá, jako bychom v jiných případech nežádali plnění smluv uzavřených Fondem národního majetku, případně vládou.

Proč by se v tomto případě mělo důsledně vyžadovat plnění privatizační smlouvy, právě v tomto případě, a v jiných se domníváme, že nemá? Je to něco, jako bychom projednávali, že někdo něco ukradl, a přijali usnesení, že tento člověk nemá krást.

Ale všichni nemají krást, nikdo nemá krást. A to je ten problém, který mám, protože naše usnesení je svým způsobem právním textem a nemělo by tam být nic nadbytečného, nic, co platí obecně. A obecně platí, že vláda má důsledně vyžadovat plnění privatizačních smluv uzavřených v roce 2004 mezi společností. Pokud se paní místopředsedkyně domnívá, že prostě tady smlouva není důsledně plněna, pak má napsat, v čem není důsledně plněna a o čem mluví, a já prosím paní předsedající, aby to vyřídila paní místopředsedkyni, že by to měla doplnit o ty body, proč – já ji nemohu oslovit přímo – proč se vlastně domnívá, že toto zvlášť máme vyžadovat. To, co se vyžaduje obecně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, vyřídím si to. A až přestanu řídit schůzi, tak vám na to odpovím.

Další přihlášený do diskuse je Petr Guziana. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Guziana: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, bytostně se mne týká tato problematika, protože zastupuji volební obvod č. 72, který tvoří z větší části městský části Ostrava-Poruba, kde se nachází velký počet těchto bytů RPG. Podstata byla řečena. Myslím si, že nemá smysl opakovat věty mých předřečníků, ale zarazilo mě několik argumentů.

Vzhledem k tomu, že celý život bydlím v Ostravě a 26 let v Porubě a 10 let jsem působil i jako člen porubské rady, takže mám možnost procházet a sledovat vývoj bytového fondu zejména společnosti RPG. Při kupeckých počtech mi trochu nesedí argumentace, že v podstatě se nejedná o zisk a veškeré vybrané nájemné je investováno do oprav. Samozřejmě opravy probíhají v rámci možností objektivně dané firmy. Ale při jednoduchých počtech a počtu bytů a průměrné výši nájemného, zejména teď po deregulaci, mi slibovaná částka investice miliardy korun ročně, potažmo tři miliardy za tři roky, trošku nevychází tím, že veškeré vybrané prostředky z nájemného budou investovány do oprav.

Problematika starší zástavby Poruby atd. je jednoznačná, protože opravdu dlouhá léta do oprav nebylo investováno, bytový fond zastaral, jak běžel čas. Ovšem evidentně je patrno, které domy jsou v majetku bytových družstev a které jsou v nájmu nebo v majetku společnosti RPG. Samozřejmě existují právní normy, kdo to způsobil atd. To si myslím, že už je teď irelevantní, i když velmi důležité. Ale chtěl bych navázat, že kromě právních norem opravdu existují i normy etické, což jako lékař můžu posoudit. A opravdu po x generacích v těchto bytech bydleli lidé, kteří naší společnosti odvedli kus poctivé práce a opravdu tam zanechali zdraví, což jako plicní chirurg jsem měl v podstatě denně na očích.

Mířím k jedné věci. Do senátní kanceláře chodila, než se založila sdružení, které je dosti akční, spousta jednotlivců, kteří „plakali“ nad svými tíživými podmínkami. Odkazoval jsem je na sdružení, které samozřejmě udělá větší kus práce než jednotlivý poslanec nebo senátor. Zkusme se zamyslet všichni, jak tady sedíme, napříč spektrem, a taky to tak cítím, protože Senát je opravdu koncertní těleso se všemi kvalitními sólisty, čili zkusme se na to podívat i z té etické normy a zkusme těm lidem pomoci. Protože ti nám dopomohli k tomu, abychom tady mohli sedět, a je opravdu naší morální povinností jim pomáhat. Protože opravdu podmínky zejména důchodců, zejména teď po deregulaci nájemného, jsou velmi obtížné. A pokud poctivě platí nájem, což je jejich povinnost i nutnost, aby nebyli vystěhováni, což si myslím, že se neděje – buďme objektivní – takže tady opravdu, zkusme jim pomoct v tom, aby prožili svůj život kvalitně.

A neodpustím si medicínské podrýpnutí. Oni s tím problémem usínají a budí se. A množství vyplavených jejich endorfinů je minimální, a pokud nějakým stimulem si endorfiny vyplavují, tak tímto problémem jsou hodně brzděni.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Posledním ze senátorů v této chvíli přihlášeným do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Omlouvám se, ale jenom jednu prosbu a jednu připomínku. Ta prosba je: zkusme nezasahovat žádným způsobem do toho usnesení, které bylo navrženo. A to skutečně z toho důvodu, že si myslím, že všechny ostatní věci jsou nadbytečné. A věřte mi, že protože jsem musel před nějakým časem řešit dost záležitostí arbitráží, které jsou za miliony korun – každé doplnění našeho usnesení může jednou být dáno na misku vah ve prospěch těch, kteří budou či mohou a bojují proti státu a chtějí jeho peníze a já bych se skutečně tady v tomto případě hodně řídil tím, že jestliže MF má své právníky a odsouhlasilo usnesení, které předkládá výbor, tak si myslím, že to je dostatečné.

Protože přeci ten důvod, proč tady o těchto věcech mluvíme, je, že za prvé chceme pomoci těm, kteří o byty přišli, či spíše je nedostali tak, jak byl záměr vlády. A už tím, že o tom jedná Senát, případně Sněmovna, tak tím všichni hráči na tom poli, ať už na straně státu nebo na straně soudců nebo soudů, státních zastupitelství apod. musí vědět a ví, že je sledujeme, nezasahujeme do jejich pravomocí, co těchto pilířů, do dalších dvou pilířů a jenom je chceme sledovat. A že chceme a sledovat to, že oni se chovají tak, jak se chovat mají.

A druhá připomínka je směrem k petentům, ale těm to samozřejmě nezazlívám, ale především nám, když vyslovujeme určitá jména, tak to, co já jsem všechno řekl tady, tak to samozřejmě nebylo proti panu Bakalovi, kterého osobně neznám, možná jsem mu snad někde podal ruku, ale zkrátka ho osobně neznám, a nevím, jaký je. Ani ti ostatní, pan Koláček a tak, jak jsou tady zmiňováni. Já, když jsem kdysi vystupoval proti ČEZu tak jsem nevystupoval proti Martinu Romanovi, že bere stamiliony neoprávněně podle mého přesvědčení, že to je nemorální, ale přece to nastavuje vláda. Já jsem vystupoval proti vládě, ve které jsem mimo jiné seděl, že to neudělala. Já jsem neměl možnost to prosadit, takže to neudělala.

Tady vystupuji proti tomu, že stát si to nepohlídal. Ať už v letech 90. nebo v roce 2004. Vždyť při prodeji samozřejmě mohl si dát určité podmínky, za kterých to prodá. Mohl to udělat. To víme všichni. To znamená, odsuzovat ten protějšek, to si myslím, že nám nepřísluší. My můžeme pouze odsuzovat buď sami sebe, když jsme udělali chybu, nebo stát, případně snad soudy, pokud udělaly zřejmou chybu apod. Ale nikdy to není ten, kdo v zásadě je tím podnikatelem a využije každé příležitosti, která je mu dána právním rámcem a ten právní rámec tady zcela zjevně nebyl státem zajištěn pro ty, kteří jsou nájemníci těch 44 tisíc bytů.

Takže prosím za to, abychom tady nemodelovali to usnesení, nechali ho tak, jak to je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, protože jsem byla víceméně vyzvána k tomu, abych vysvětlila, proč navrhuji doplnění usnesení, tak jenom velmi krátce. Ten návrh je proto, že požadavek na to, aby vláda důsledně vyžadovala plnění té privatizační smlouvy, je proto, že smlouva obsahovala závazek vůči nájemníkům. A proto tedy dnes pan Bakala vlastní celý bytový fond, a proto je ta společnost, která ten bytový fond dostala, dostala za takových podmínek, za kterých to bylo. Žaloba do Štrasburku, o které se zde hovoří, ta je právě o tom.

A další replika: Už jenom to, že ten návrh, který panem senátorem Pospíšilem byl nazván banálním, je tak intenzivně napadán, mne docela přesvědčuje o tom, že je určitě správný.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ze senátorek a senátorů se nikdo další … tak hlásí se ještě pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Já ho nenapadám nijak intenzivně, já jenom říkám, že je nadbytečný. A pokud přijmeme takové usnesení, tak tím současně říkáme, že v jiných případech tak vláda postupovat nemusí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přihlásil se pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, já jednak souhlasím s Jiřím Pospíšilem, že tam je logický lapsus v tom, co navrhuje paní místopředsedkyně Gajdůšková, ale pak po té věcné stránce, já jsem hluboce přesvědčen, že ve své podstatě ten návrh, aniž by si to paní místopředsedkyně uvědomovala, ty petenty poškozuje v té žalobě, kterou mají v Bruselu. Čili jsem se domníval, že to stáhne, ale pokud to nestáhne, tak já si myslím, že, trvám tedy na svém návrhu, protože skutečně jde tu o pokus o nápravu věcí, nikoliv o pokus o umytí rukou Vladimíra Špidly, který mimo jiné chce do této komory na podzim kandidovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Další přihlášený je pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem nechtěl moc vystupovat k tomuto tématu, protože myslím si, že na našem výboru jsme se tomu věnovali řekl bych velmi poctivě a byli jsme si vědomi toho, že se pohybujeme na tenkém ledě. Myslím si, že konsensus v rámci toho usnesení, který jsme přijali, si myslím, že je velmi dobrý a myslím si, že odpovídá pravidlům pro projednávání petic na půdě Senátu. Proto bych chtěl vyzvat ty, kteří dávali návrhy na usnesení, ať už z levé či z pravé strany spektra, že si opravdu myslím, že obě ta usnesení nějakým způsobem mohou ohrožovat postavení těch petentů v rámci projednávání u rozhodčích soudů případně u nějaké arbitráže.

Byl bych velmi rád, aby to usnesení, které jsme přijali na výboru, abychom se ho chopili všichni a zbytečně situaci neeskalovali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Opět paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, určitě bych nenavrhla nic, o čem bych byla přesvědčená, že může kohokoli poškodit. To usnesení je identické, je velmi podobné tomu, co již přijala Poslanecká sněmovna, takže není to nic, co by bylo navíc. Ale navrhla jsem to proto, že jsem skutečně hluboce přesvědčená o tom, že vláda prostě musí plnit své závazky. Což samozřejmě neznamená, že říkám, že v jiných věcech své závazky neplní.

Navrhla jsem usnesení se svým nejlepším vědomím a svědomím s tím, že jsem přesvědčena o tom, že pokud vláda důsledně bude plnit privatizační smlouvu, tedy závazek vlády, tak že se nájemníkům pomůže. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan senátor Petr Vícha s přednostním právem. Pane senátore, chvilku vydržte.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Omlouvám se kolegovi Sefzigovi, že jsem ho takto předběhl. Nevím, jestli mohu prostřednictvím pana předsedajícího vyzvat ty, kteří dali doplňující usnesení, oba dva, aby je stáhli. Pokud tak ale neučiní, tak já jsem přesvědčen za klub sociální demokracie, že my nepodpoříme žádné z těch doplňujících usnesení a podpoříme stanovisko, ke kterému jsme po důsledném procesu došli konsensuálně na výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan senátor Luděk Sefzig. Připraví se pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké poledne, vážení přátelé, bývá zvykem i vytvářet některé doplňky k usnesením. Já chci podpořit návrh předsedy výboru Ivo Bárka, protože vím, že na výborech, které jsou naším hlavním pracovním místem, zde teprve schvalujeme výborové výsledky práce, na výborech se o těch věcech diskutuje a jedná daleko hlouběji. A pro mne není autoritou usnesení Poslanecké sněmovny. To si myslím, na to bych se neodvolával, spíše naopak v této věci.

Takže já podpořím návrh pana předsedy výboru a i to, co zde říkal předseda klubu ČSSD.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přihlášen je – a vystoupí – pan senátor Jaromír Štětina. Prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové, vystupuji jako místopředseda klubu TOP 09 a Starostové a dovoluji si vám sdělit, že náš klubu, tak jak je tady přítomen, bude podporovat 101. usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí v tom znění, jak byl předložen.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. To byl poslední přihlášený senátor, senátorka. A já bych teď ještě v rámci rozpravy vyhověl žádosti pana Romana Macháčka, zástupce petentů, který má ještě právo druhého vystoupení v maximální délce 10 minut. Pane Macháčku, pojďte k řečništi.

Roman Macháček: Děkuji vám za prostor, který mi dáváte. Zazněla tady řada zajímavých vystoupení, nicméně s některými se nedá souhlasit. Zaznamenal jsem tady jeden postoj jednoho z vašich senátorů ze ODS, nebo konstatování, že ve smlouvě je jenom obecné předkupní právo pro nájemníky, a to že vlastník hodlá dodržet. Není to pravda. My tu smlouvu máme k dispozici, získali jsme si z MF sice až na základě několika žalob, protože nám je jinak odmítalo v rozporu s platnými zákony až do dubna minulého roku vydat, to znamená, téměř pět let ji odmítalo vydat nájemníkům. A ta smlouva obsahuje smluvní závazek 76d), který říká jednoznačně: Bez jakéhokoli časového omezení, to znamená natrvalo, platí pro nájemníky předkupní právo k bytům, ale zároveň v případě prodeje bude ten prodej realizován za cenu 40.000 za byt a zároveň současně ta cena bude odpovídat ceně, která je v místě a v čase obvyklá, za kterou obdobné byty převádějí obce na nájemníky.

Samozřejmě není jasný teď výklad, jestli to má být 40.000 nebo tahle cena nebo něco mezi, asi nějaký průměr by byl logický z toho. Vlastník společnost RPG Industries Zdeňka Bakaly, jeho právník pan Amsterdam tam sedí a asi by to měl vědět. Tato společnost vydala oficiální tiskové prohlášení, jak jsem říkal, v únoru 2005, kde poskytla výklad tohohle článku smlouvy. Nájemníci tu smlouvu neměli a mohli vycházet jedině z těchto tiskových prohlášení. A tam řekli jasně. Podle nás to znamená, že to je 30 až 50 tisíc bez časového omezení, natrvalo. Jestli to pan Amsterdam neví, možná by si měl prodiskutovat se svým klientem panem Bakalou, protože zřejmě není správně informován.

Další věc, která zazněla: ze společnosti RPG byty pan Handl, tiskový mluvčí tady prezentoval výsledky auditu. Mně to trošku připomíná projevy Kim Čong-ila, který říkal, jak se má společnost skvěle, všechno je super, všechno roste, ale lidi tam hladoví a umírají. Takže my v těch bytech bydlíme, nám nikdo nemusí ukazovat grafy, jak je to všechno skvělé, jak se zlepšují služby, co všechno dávají do oprav. My víme, že když někdo má nějaký problém, tak se nemůže ničeho dovolat, lidi si opravují v bytech a domech velmi často sami a ta situace byla naprosto neudržitelná a v podstatě se začala řekněme mírně zlepšovat, abych byl objektivní, potom, co vzniklo naše sdružení a co začalo vyvíjet aktivity. Do té doby se nedělo vůbec, ale opravdu vůbec nic. Lidi se už styděli zvát své návštěvy do svých domů a bytů. Bylo to opravdu ostudné chování.

Další věc: zaznamenal jsem útok na Poslaneckou sněmovnu. Tahle věc se mi teda moc nelíbí. Já to zkusím upřesnit, protože o té kauze skutečně víme hodně, věnujeme se tomu dva roky, máme k dispozici kompletní smlouvy, znalecké posudky, prostě všechno.

Proč jsme se obrátili na Poslaneckou sněmovnu? Sněmovna to usnesení nevydala jen tak, že by si pan Zaorálek něco vymyslel nebo chtěl tady někoho honit někde po soudech anebo si z toho dělat svoji polívčičku. My jsme se obrátili na Poslaneckou sněmovnu, protože jsme jako sdružení nájemníků neměli jinou možnost. Taková byla situace. My jsme opakovaně upozorňovali Ministerstvo financí na to, že vlastník porušuje smlouvu, že vyvedl v rozporu se smlouvou bez souhlasu MF bytový fond do realitní společnosti. Že tím porušil podle našich právních expertů smlouvu.

MF řeklo: podle našich právníků, je to advokátní kancelář Allen and Overy, která jak jsme říkali, pracovala pro pana Bakalu také, což je skandální – podle našich právníků bylo vše v pořádku. A podle našich právních expertiz. Takže takovýmhle způsobem se stále postupovalo. Audit jsme požadovali proto, aby se prověřilo, jakým způsobem se starají o bytový fond. Samozřejmě jsme se chtěli účastnit tohoto auditu. Trvali jsme na tom, aby to provedl nějaký státní orgán, interní kontrola MF anebo NKÚ. Takže dali jsme jakési požadavky, to jsme dali v prosinci roku 2008, protože jsme měli signály, že tam může docházet k určitým porušováním.

Audit byl proveden devět měsíců nato. Dovedete si představit například firmu, která fixluje a kde na ni pozvete kontrolu a ta kontrola přijde za devět měsíců. Tak to je prostě výsměch!

A z toho našeho původního zadání auditu v tom, co se nakonec zrealizovalo, nezbylo skoro nic. My, když jsme viděli modifikaci, způsob, jakým bylo původní zadání modifikováno, tak už jsme věděli, která bije. Že ten audit v podstatě bude jenom takové PR podnikatelské skupiny Zdeňka Bakaly. A výsledek auditu? Ačkoli nám MF slíbilo, že se toho auditu budeme moci zúčastnit, dá nám předběžné výsledky a my to budeme moci okomentovat, oni to dopracují, nic takového se nestalo.

Slib, pan Uvíra, který tam sedí, nedodržel, který mi dával osobně při naší schůze – takže takovým způsobem se zachovalo MF k nám. A výsledek auditu si můžete přečíst. Vše je super, ale velmi zajímavá informace je tady, samo RPG se tím chlubí: 3000 hodin strávených s auditory. Kolik hodin ti auditoři v nezávislém auditu strávili s námi, když my jsme je požadovali? Nula hodin! Nula hodin, nula minut! Prostě ti auditoři, Ministerstvo financí vůbec nedalo možnost, abychom se toho procesu jakkoli účastnili. Byli jsme zcela mimo.

To, co je také skandální, je způsob, jakým MF následně prezentovalo výsledky auditu. Když se podíváme, jakým způsobem jsou ty výsledky prezentované, tak tady je v tiskovém prohlášení MF řečeno: Závěry auditu tedy potvrdily, že po celou dobu omezení byly veškeré závazky RPG Industries vyplývající ze smlouvy o prodeji akcií řádně plněny.

My říkáme, že k vyvedení bytového fondu došlo bez souhlasu MF, došlo k porušení smlouvy.

Když se podíváte do materiálů, které jsem vám předložil, najdete tam v jedné z příloh, velmi zajímavý dopis. Je to dopis náměstka ministra financí pana Fuksy, který tady sedí, a kde v tom dopisu, který je z 21. června 2007, dovolím si z toho ocitovat:

Tady pan Fuksa sděluje společnosti RPG Industries: Zároveň vám sdělujeme, že podle názoru MF došlo restrukturalizací společnosti OKD a převedením bytového fondu na společnost RPG Byty bez souhlasu Ministerstva financí jakožto právního zástupce FNM k porušení závazku kupujícího podle článku 11/4 smlouvy. V případě zjištěného porušení uplatní MF vůči vaší společnosti veškerá práva na postih, která pro ně budou vyplývat ze smlouvy.

Takže MF v roce 2007 konstatovalo, že smlouva byla porušena. A teď nám říká v tiskových prohlášeních, že je vše v pořádku. Opakovaně. Tak to je přece skandál! Jak je toto možné? Jak je možné, že občané se tady nemůžou ničeho dovolat. A za této situace, kdy navíc ještě Zdeněk Bakala, přestože dříve se ke všem závazkům smlouvy dobrovolně přihlásil, vypoví klíčový smluvní závazek 76d) a ministerstvo financí opět nedělá téměř nic a čeká několik měsíců, co se bude dít. Ten bytový fond může být vyveden třeba mimo celou podnikatelskou skupinu. Oni, když ten závazek vypověděli, tak zároveň řekli, že dále budou postupovat, jakoby to ministerstvo přijalo. To je taky docela zajímavý přístup. Ministerstvo řeklo, že to nepřijme a oni řekli: My budeme postupovat dál, jako kdyby to bylo přijato. To znamená, ten bytový fond může být vyveden mimo. Může být zadlužen a nájemníci se potom nedoberou vůbec ničeho.

Za téhle situace a při nečinnosti MF jsme požádali poslance a PS, aby se zasadili o vymáhání příslušných ustanovení smlouvy. Za prvé, aby se zasloužili o vydání předběžného opatření, aby zamezili vlastníkovi to, aby byty někam vyvedl nebo zadlužil, to byl náš první požadavek. A náš druhý požadavek byl, aby prostě jenom prohlásili to, co už je v dopise MF. Takže v usnesení PS je v podstatě to, co se samo řeklo MF v roce 2007.

To je nějaký útok na demokracii? No, já si myslím, že ne. Ale naopak, pokud se bavíme o demokracii a o jejích základních principech, tak to by měla být stejná práva pro všechny a také rovné podmínky pro podnikání. A to bylo v kauze bytů OKD jednoznačně porušeno. Jsou tady porušovány zákony, pro některé vyvolené zákony neplatí, jak je tady dokumentováno v materiálech, které máte k dispozici. Když jde o Koláčka nebo Otavu, tak zasahuje Kučera z Nejvyššího soudu. Pan Telička zasáhl prokazatelně, Kučera z Nejvyššího soudu, zasahovali tady státní zástupci z Olomouce a stíhání bylo za podivných okolností zastaveno.

Skupina Zdeňka Bakaly – to je prokazatelný fakt – získala nedovolenou podporu v řádu desítek miliard Kč. Jak k tomu přijdou jiní podnikatelé? Jsou tady zástupci ODS. Určitě je mezi vámi řada podnikatelů. Víte, jak je složité podnikat v dnešní době, je finanční krize, člověk riskuje, je to určitě složitá záležitost. A teď tu firmu piplá. A vedle toho je jiná firma, která za nějakých podivných okolností díky svým kontaktům získá obrovský majetek prakticky zadarmo.

Tak, jak je toto možné? Tohle přece byste neměli nechat jen tak! A my říkáme, že tady došlo k nedovolené veřejné podpoře a že je třeba tu podporu u Evropské komise prokázat. A my ji prokážeme. Máme naše znalecké posudky, které říkají, že k té podpoře došlo. Navíc víme, že před privatizací docházelo k manipulaci s hospodářskými prostředky společnosti. Ty byly uměle zkreslovány. OKD se tvářilo jako společnost téměř před krachem se ziskem 200 milionů. A rok na to už mělo zisk 6 miliard.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane Macháčku, čas určený končí.

Roman Macháček: Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, že jste dokončil svoji řeč. A jako další přihlášená je teď paní předsedkyně Alena Gajdůšková, pak pan senátor Alexandr Vondra a ještě se přihlásil za strany zúčastněné pan Petr Handl.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, respektuji vůli Senátu a stahuji návrh svého usnesení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pan senátor Alexandr Vondra.

Senátor Alexandr Vondra: Pane předsedající, já jsem rád, že rozum převážil a svůj návrh stahuji také.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní uděluji slovo panu Petru Handlovi, který bude hovořit jménem stran zúčastněných.

Petr Handl: Dámy a pánové, děkuji za to, že mám možnost ještě jednou v rámci daných pravidel využít tohoto prostoru.

Chtěl bych v závěru pouze zrekapitulovat několik důležitých skutečností. V první řadě bych chtěl vyzvednout to, že se skutečně všichni přítomní zde v Senátu snaží odhlédnout od politizace tohoto případu a snaží se k němu přistupovat věcně a argumentačně. Chtěl bych také vyzvednout to, že na místní úrovni, ve městech a obcích, kde máme náš majetek, a nejen naše bytové fondy, tak spolupráce s tamními radnicemi je na velmi dobré úrovni. Všichni víme, že problémů, které máme k řešení, je celá řada, ale musím s potěšením konstatovat, že tam, kde mají municipální politici zájem o řešení problémů a nikoli o jejich vytváření, tam se nám skutečně daří nacházet konsenzy a realizovat projekty, které jsou společně realizovány s jedním jediným cílem, a to zvýšit kvalitu života lidí v našem regionu. Že to nejde všechno hned a najednou, to jsme opakovali mnohokráte. To, že v naší prezentaci jsou jako příklady škaredých obecních domů uvedeny například domy z Poruby v Ostravě, je skutečně jenom pro příklad, abychom dokumentovali, že svět, ve kterém se pohybujeme, není černobílý, že ne všechno, co děláme my, je špatné a že ne všechno, co dělají jiní, je dobré. Problémy řešíme všichni. Nikdo z nás netvrdí, že už máme vše hotovo a že je vše dokonalé. Naopak, pokud se nás zeptáte, zda jsme dokonalí, tak jednoznačně odpovíme, že nikoli. Pokud se nás ale zeptáte, zda chceme nadále pracovat na zkvalitnění našeho bytového fondu a podmínek pro život lidí v našich bytech, pak opět odpovíme jednoznačně, a bude to ANO.

Proto jsme například pro rok 2010 zavedli slevy ze zvýšeného regulovaného nájemného pro seniory, protože i my, byť soukromá společnost, která by nemusela žádnou takovouto slevu zavádět, chápeme sociální dopady deregulace nájemného na tyto skupiny našich nájemníků, byť na druhou stranu víme, že v našich bytech dnes s regulovaným nájemným bydlí mnohdy lidé, kteří tuto formu sociální pomoci vzhledem ke své ekonomické situaci zdaleka nepotřebují.

Jen pro vaši informaci: Pokud jsme řekli, že naše slevy na nájemném budou pro nájemníky nad 60 let věku, kteří mají řádnou nájemní smlouvu a řádně si plní své povinnosti, tak v letošním roce se tento program dotkne 14 tisíc domácností, což je 32 % našeho bytového fondu, a jenom na slevách je to 42 mil. Kč, o které snižujeme životní náklady našich nájemníků. K tomu nepočítám možnou státní podporu na bydlení, kterou i tito lidé mají možnost čerpat.

Proto, že se chceme chovat sociálně zodpovědně v rámci rozvoje našeho regionu, jsme také zapojeni do integrovaných plánů rozvoje měst, například v Karviné nebo v Orlové. Proto dnes realizujeme takové projekty, jako je spolupráce s ministerstvem pro místní rozvoj na projektech lokálního partnerství v rámci začleňování sociálně vyloučených lokalit do běžného života. Proto realizujeme projekty, jejichž cílem je zvedat postupně úroveň bydlení.

A to, že se tak děje teprve v posledních letech, věřte mi, není výsledkem tlaku Sdružení nájemníků. Je to výsledkem toho, že teprve v posledních letech díky deregulaci nájemného máme k dispozici více finančních prostředků, které můžeme na potřebné opravy investovat a vynakládat, protože do doby, než byla deregulace zahájena, jak jsem zde dnes již zmínil, je prokazatelně ukázáno i na odborných studiích, že množství prostředků z regulovaného nájemného prostě na běžnou údržbu nestačilo, natož na rozsáhlé regenerační programy. Proto ty viditelnější změny můžeme dělat teprve v posledních dvou letech, protože teprve od této doby máme možnost více prostředků na tyto akce vynakládat

A zcela poslední argument, který bych chtěl zde zmínit. Opakovaně zde bylo nejrůznějšími řečníky připomínáno, že v privatizační smlouvě z roku 2004 byly podmínky, které zavazovaly nabyvatele tohoto bytového fondu k jeho postupnému či jakémukoli převedení na nájemníky. Chtěl bych znovu zopakovat, že tato smlouva je na vyžádání na ministerstvu financí k dispozici. A musím souhlasit s tím, co tady řekl pan Macháček, že v této smlouvě je uvedeno, že zvláštní předkupní podmínky pro nájemníky jsou tam pro případ prodeje. To řekl i pan Macháček a pod to já se plně podepisuji. Podmínky, tak jak jsou v této smlouvě nastaveny, jsou tam pro případ, že by došlo k prodeji těchto bytů. Vzhledem k tomu, že naše společnost opakovaně deklarovala, že žádný takový plošný rozprodej nechystá a chce nadále toto bytové portfolio provozovat jako portfolio pro nájemní bydlení, v té stejné smlouvě, kterou máte možnost na ministerstvu financí si vyžádat a přečíst do detailu, není žádná povinnost tento prodej uskutečnit.

Proto bych chtěl, aby toto bylo bráno v potaz, a my se skutečně snažíme realizovat rozvoj tohoto bytového fondu v rámci daných podmínek, které jsou nám vytvářeny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a táži se, zdali si přeje ještě někdo vystoupit v rozpravě? Není tomu tak, takže rozpravu končím. A prosím o vyjádření paní zpravodajku, aby uzavřela tento bod a dala nám návrh na hlasování, prosím.

Senátorka Eva Richtrová: V dlouhé, více než tři hodiny trvající diskusi, za petenty a dotčené orgány vystoupilo šest mluvčích, z toho dva vystoupili dvakrát. Co se týká nás, senátorů a senátorek, vystoupilo celkem 15 senátorek a senátorů, z toho dva čtyřikrát, jeden třikrát a čtyři dvakrát.

Všechny podané návrhy na změnu usnesení byly v konečné fázi staženy, zůstává nám tedy k hlasování původní návrh výboru, tak jak ho máte před sebou, já ho tedy nebudu číst, všichni máte možnost se do něj podívat, a já vás prosím o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přistoupíme k hlasování.

Vážené senátorky, vážení senátoři, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla zpravodajka Eva Richtrová.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 bylo v okamžiku hlasování registrováno 59, kvorum 30, pro návrh se vyslovilo 58 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní zpravodajce, děkuji zástupcům petentů a stran dotčených a projednávání tohoto bodu končím. A my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji projednávání dalšího bodu pořadu naší schůze, kterým je

Petice „Stop spalovně v Rybitví“

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. 213/1 a 213/2.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jsou to pánové Jan Tichý a Libor Malý, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru. (Velký hluk v jednací síni.)

Prosím, abyste mě sledovali, protože vás vzápětí vyzvu, abyste hlasovali.

Navrhuji tedy, abychom hlasovali o obou pánech najednou. A učiníme tak po znělce.

V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 21. Hlasujeme o tom, zda pánové Jan Tichý a Libor Malý mají práva podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 58 se z 38 přítomných, tedy při kvoru 20, vyslovilo 35 pro, nikdo nebyl proti. V tuto chvíli zde tedy mohu přivítat zástupce petentů. Vítám vás, pánové!

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou účastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ministra životního prostředí zastoupí jeho náměstek pan Aleš Kuták, ministerstvo zahraničních věcí zastoupí vrchní ředitel pan Pavel Kafka. Dále se jedná o paní náměstkyni ředitelky České inspekce životního prostředí paní Evu Rychlíkovou.

O právech těchto osob být přítomny na schůzi Senátu a vystupovat budeme hlasovat opět najednou, aspoň tak vám to navrhuji.

A rovnou zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 58 byl vysloven souhlas s účastí jmenovaných, a to tak, že z 38 přítomných, tedy při kvoru 20 bylo 31 hlasů pro, proti nebyl nikdo.

V tuto chvíli mohu přivítat i zástupce stran dotčených peticí. Vítám vás všechny!

Podle článku 3 našich Podrobnějších pravidel platí, že každá z osob, o kterých jsme hlasovali, může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to nejvýše na 10 minut.

A nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Jaromíru Jermářovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté.

Dovolte mi, abych vás v krátkosti provedl peticí „Stop spalovně v Rybitví“, kterou máte jako tisk č. 213.

Tato petice s celkem 47.818 podpisy byla doručena předsedovi Senátu panu Dr. Přemyslu Sobotkovi dne 6. ledna 2010. Jen pro zajímavost – dnes počet podpisů již přesáhl 50 tisíc.

Usnesením výboru č. 85/10 bylo rozhodnuto o pořádání veřejného slyšení 28. ledna 2010. Toto veřejné slyšení bylo pořádáno výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice za spolupráce s výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Malinko tedy k tomuto veřejnému slyšení. Za petiční výbor se účastnili oba pánové, kteří jsou přítomni zde dnes, a dále byli přítomni představitelé státní správy, jež výbor považuje za dotčené peticí, za vládu ČR to byl pan Michal Frankl, ředitel sekce předsedy vlády pro odborné činnosti, za ministerstvo životního prostředí náměstek ministra pan Ing. Karel Bláha, za ministerstvo zahraničních věcí to byl pan Ing. Stanislav Beneš, a také za firmu AVE CZ, které se petice týká, zde byli přítomni pan Mužík a pan Čenský. Musím zmínit také velice důležitou účast paní Ing. Věry Tylové, ředitelky České inspekce životního prostředí. Z dalších hostů se účastnili, jen pro zajímavost – pan Ing. Jaroslav Deml, primátor Pardubic, a i dnes na projednávání je přítomen jeho náměstek pan Ing. Michal Koláček. Byl přítomen také místostarosta Chrudimi Petr Řezníček, starostka Rybitví paní Naďa Hubáčková, místostarostka Srnojed Eliška Vláčilová, zástupkyně Léčebných lázní Bohdaneč paní Hana Packard-Haas a náměstkyně primátora Hradce Králové Ing. Pavla Finfrlová. Veřejného slyšení se zúčastnili i někteří senátoři a další občané.

Mohu říci, že tato petice je trošku odlišná od jiných, protože petici podpořili nejen petenti, ale také představitelé obcí a měst poblíž této plánované spalovny. A mohu říci, že všichni, o jejichž účasti jsem zde hovořil, tak stanovisko petentů podporuji. Pan primátor Pardubic uvedl, že tato podpora i u nich je napříč politickým spektrem.

Veřejné slyšení bylo ukončen ten samý den a ještě tentýž den se sešel výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení č. 91/10, které máte jako tisk 213/1, kde upozorním jenom na bod III. a), kde v návrhu usnesení Senátu bylo doporučení ministerstvu životního prostředí nevydat k záměru stanovisko na základě zákona č. 100/2001 Sb., § 23 odst. 2. A protože ministerstvo životního prostředí nevydalo souhlasné stanovisko, výbor aktualizoval návrh usnesení i pro Senát usnesením č. 96/10 z 16. března 2010, které máte před sebou jako tisk 213/2. A já potom, když bude zájem, bych více přiblížil právě toto usnesení.

Tolik asi k tomu, nebudu zbytečně dlouho hovořit. Pokud vyplynou nějaké dotazy z rozpravy, tak pokud budu vědět, jsem ochoten je samozřejmě vysvětlit, a spíše dám prostor petentům a dalším dotčeným.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Předpokládáme, že vystoupí petenti, eventuálně osoby dotčených stran. Pan Jan Tichý? Já vás nechci vyvolávat, můžete se hlásit, ale možná, že čekáte na oslovení. Prosím, pojďte k řečništi.

Jan Tichý: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, vážené paní senátorky, dobrý den, vážení pánové senátoři. Já bych vás uvedl do problematiky, která tady je dneska projednávána, a chtěl bych zdůvodnit, proč došlo vůbec k tomu, že se takové množství občanů podepsalo pod petiční archy. Bylo to především proto, že jsme se obávali zhoršení životního prostředí. Pardubice a region Pardubicka je lokalita, ve které dlouhodobě fungovala chemická výroba, je to lokalita, která skutečně má velmi poškozené životní prostředí. Přišel zahraniční investor a rozhodl se, že hodlá využít již uzavřenou spalovnu čistírenských kalů, která byla jako doprovodné zařízení čistírny odpadních vod. Rozhodl se, že v blízkosti bytové zástavby, protože spalovna je 300 m od nejbližších obydlí, bude pálit nebezpečné odpady.

To byl ten hlavní důvod. Nevýhoda této lokality je samozřejmě i v tom, že nejenom že je 300 m od nejbližších obydlí, ale zároveň i na návětrné straně, je velmi těžko dopravně dostupná. Čili další naší vážnou výhradou bylo to, že samozřejmě dovoz odpadů do této spalovny zhorší dopravní situaci. Když si uvědomíme, že odpady nebudou samozřejmě jenom v pevném stavu, ale že budou ve stavu i kapalném, pastovitém, tak jakákoli havárie v takto silně obydlené oblasti může přinést ekologickou katastrofu. Samozřejmě, že i jakákoliv havárie případné spalovny je díky blízkosti bytové zástavby v podstatě neřešitelná a investor – k tomu se dostaneme později – ji ve svém projektu také vůbec neřešil, případem havárie se on vůbec nezabýval, protože to viděl jako velmi nevýznamné. Nicméně pravdou je, že únik karcinogenních látek, únik dioxinů, které se dostanou do nejbližší zástavby během několika vteřin, je vážný.

Co další nás vedlo k podepsání této petice? Pardubický kraj a region Pardubicka je zcela výjimečný v tom, že tam mimořádným způsobem o stovky procent roste výskyt rakoviny. Když vezmeme některá rakovinná onemocnění, tak např. od roku 2000 do této doby vzrostl výskyt rakoviny slinivky o 316 %, výskyt ledvinových onemocnění zhoubnými nádory je vyšší o 200 %, plicních onemocnění o 180 %, poškození jater o nějakých dalších 250 %. To jsou skutečně čísla, která jsou varující. Já neříkám, že nejsou také další kraje, kde by nestoupal výskyt rakoviny, ale rozhodně ne takto enormně.

I podle vyjádření České inspekce životního prostředí zvýšený výskyt, zvýšená incidence rakoviny prostě může s chemickou výrobou v minulosti, i s provozem spalovny, která byla v roce 2004 uzavřena, a to byla také spalovna na čistírenské kaly, může s tím souviset. Čili to byl další, třetí důvod.

Čtvrtým důvodem byly samozřejmě ekologické havárie. O těchto ekologických haváriích jsem mluvil. Není to nepravděpodobné. V současné době investor na tomto pozemku provozuje mezideponii komunálního a nebezpečného odpadu. V poslední době, v loňském roce například naposledy 31. srpna 2009 došlo k hoření na této mezideponii, hořel tam nebezpečný odpad. Tento odpad hořel minimálně půl hodiny. Bohužel, v tu dobu zrovna foukal vítr na Pardubice, to znamená, že všechny jedovaté látky šly do ovzduší Pardubic, což je stotisícové město. Čili dalším, čtvrtým důvodem byla samozřejmě obava z ekologické havárie.

Další důvod byl ten, že současná česká legislativa při provozování spalovny neumožňuje dostatečnou kontrolu. Může tam mít samozřejmě jakési kontinuální měření, ale ty nejškodlivější látky se měří maximálně dvakrát do roka, neznamená to, po půl roce, ale dvakrát do roka, po předchozím ohlášení. A toto měření provádějí zásadně soukromé firmy. Čili kontrolovat únik jedovatých látek do ovzduší je v podstatě téměř nemožné. Čili viděli jsme tam i další riziko, to znamená riziko kontroly tohoto provozu.

Teď se samozřejmě budete ptát, jak je vůbec možné, že mohl investor s takovouto investicí, která není vhodná, není vhodná do takto silně obydlené zástavby, mohl vůbec přijít. Mohl s ní přijít proto, že využil pozemku, který byl v bývalém areálu Východočeských chemických závodů Syntesia Pardubice. To byl areál, který byl jako vojenský prostor, nebyl zasažen územním plánem, před rokem 1989 se k územnímu plánu v tomto prostoru občané mohli vyjádřit. On využil toho, že koupil pozemky v tomto areálu, využil toho, že tam existuje odstavená spalovna na pálení čistírenských kalů, která byla v roce 2004 uzavřena, a předložil projekt, kterému on říkal – modernizace spalovny průmyslového odpadu. Nejedná se samozřejmě o žádnou modernizaci, protože původně to sloužilo na čistírenské kaly, musí být vyměněna celá technologie, musí být změněn celý proces, čili nešlo o modernizaci, šlo v podstatě o výstavbu nové spalovny, využil pouze stavební objekty. A zároveň do tohoto názvu uvedl průmyslové odpady. Pro běžného občana může být odpadem z průmyslu také papír, to mohou být také hadry, to může být cokoli. Ale takový pojem zákon o odpadech nezná. Ten zná pouze komunální odpad, zná nebezpečný odpad. To znamená, že se jednalo o výstavbu spalovny nebezpečného odpadu. Čili de facto investor nějakým způsobem klamal veřejnost ve svém počátku, klamal úřady. A v tom klamání vydržel v podstatě až do úplného konce, protože při minulém slyšení, které tady bylo v lednu, investor neustále uváděl to, že tento svůj záměr dělá v souladu s plánem odpadového hospodářství Pardubického kraje.

Podívejte se – a my jsme to tady několikrát vyvraceli – to není v žádném případě pravda. Za prvé nikde v plánu odpadového hospodářství nebylo uvedeno, že by Pardubický kraj měl zájem, aby byla postavena spalovna nebezpečného odpadu. Co je v plánu odpadového hospodářství Pardubického kraje uvedeno, to je to, že Pardubický kraj předpokládal zařízení na energetické využití odpadu. A tato spalovna nemůže být podle zákona o odpadech v žádném případě zařízením na energetické využití odpadů, a to prostě z jednoduchého důvodu, protože odpad, který by byl chápán jako odpad pro energetické využití, by musel být takovým odpadem, který po svém zapálení je schopen sám hořet, hořet při vysoké teplotě, nepotřebuje žádnou další doprovodnou energii. A zároveň tento odpad musí být odebírán od dodavatelů a tito dodavatelé musejí být vlastně placeni, protože jim někdo dodává palivo. V tomto případě k tomuto samozřejmě nedochází, investor to má postaveno úplně opačně – dodavatelé mu platí za to, že on likviduje odpad, čili jedná se o termické odstraňování odpadů. To je výrazný rozdíl. Vůbec to nemá význam v energetickém využití. To znamená, že to už je třetí věc, kterou investor oklamával veřejnost, snažil se vytvářet dojem, že bude odebírat nebezpečné odpady pro energetické využití. Není tomu tak, chtěl prost pouhé pálení nebezpečného odpadu, který však v mnoha případech jde zlikvidovat daleko citlivějším, jednodušším způsobem a není potřeba využívat tento pálící proces, a zvlášť ne v blízkosti této zástavby.

Ministerstvo samozřejmě namítá, říká, ale Pardubický kraj musí řešit tuto situaci, jak bude s nebezpečnými odpady nakládat. A my říkáme, ano, my se této povinnosti nezříkáme, ale nejdříve musí existovat strategie likvidace nebezpečných odpadů v plánu odpadového hospodářství České republiky, musí to projít strategickou EIA, musí to přejít do politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje, musí to přejít do územních plánů vyšších územně správních celků, musí se hledat lokalita. A já říkám, pokud projde tento proces tak, jak má, všemi těmito kroky, nikdy nemůže dojít k tomu, aby při lokalizaci tohoto záměru byla vybrána lokalita v nejhustěji osídlené části Pardubického kraje, v těsném sousedství bytové zástavby. A je zcela jasné, že investor se zde snažil o to, co říkám, využít mezery, že neexistuje územně plánovací dokumentace na tuto lokalitu, protože to byl vojenský prostor.

Snaží se využít tím klamavým názvem toho, aby veřejnost ošálil a tvářil se, že modernizuje již něco, co tam dávno existovalo a že to tedy není žádný problém. A snaží se vytvářet dojem, že bude pálit průmyslové odpady, tzn. – opakuji – od papíru a dřeva počínaje všechno, a ono tomu tak není. On se chystá pálit jedy, a to je nehoráznost a skutečnost, která nám vadí. My říkáme, ano, Pardubický kraj a jednotlivé samosprávy – umíme řešit otázku nebezpečných odpadů, ale budeme ji řešit v návaznosti na plán odpadového hospodářství ČR a až tuto situaci vyřešíme, navrhneme případná řešení, tak pak může přijít nějaký investor do lokality, která bude vybrána. Nežádáme žádného investora, aby k nám chodil a vnucoval.

Je to úplně stejný případ, jako kdyby někdo přišel do ČR a řekl, že bude třeba stavět jadernou elektrárnu. Také by to jistě nebylo bez celého procesu posuzování možné.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Přihlásil se elektronicky kolega Dryml, jestli nemá nějaký zvláštní důvod, dám možnost, aby nejdříve promluvili naši hosté, tzn. druhý zástupce petentů pan Libor Malý má slovo. Prosím, pohlídejte si čas, nerad bych vás přerušoval uprostřed vašeho vystoupení. Platí to samozřejmě pro všechny. Prosím.

Libor Malý:Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, páni senátoři, dámy senátorky, vážení přítomní. Dovolte, abych doplnil, pokud možno stručně, mého předřečníka, náměstka hejtmana Pardubického kraje pana Jana Tichého. Jako právník jsem se v procesu EIA zabýval především tím, co i vás jako zákonodárce bude jistě zajímat. A to sice to, zda problémy, na které jsme v Pardubicích narazili, nemají přesah i mimo rámec našeho kraje a zda se vlastně nepotýkáme s něčím, co by nemělo vůbec přicházet na přetřes.

Především chci říct jednu věc. Často v průběhu projednávání petice, v průběhu veřejného slyšení a veřejného projednávání záměrů EIA zaznívaly námitky, že Pardubický kraj a město Pardubice, zástupci petentů a všichni petenti jsou proti firmě AV. Tak tomu není. Firma AV působí v celé ČR a jsme přesvědčeni, že vykonala mnoho dobrého a ještě mnoho dobrého vykonat může. Celá bitva se koná jednoho jediného záměru. Spalovny nebezpečných odpadů, spalovny jedů v obci Rybitví. Tento proces byl posuzován v rámci zákona EIA, což je zákon č. 100/2001 Sb., a ukázalo se, že tento zákon není zcela úplně dokonalý. Všichni velmi dobře víte, víte to lépe než já nebo kdokoliv jiný, že napsat na první pokus dobrý zákon, je velmi obtížné. A k zákonům se vracíme, protože teprve praktický život ukáže, nakolik úmysly zákonodárce a předkladatele zákona slouží potřebám praktického života, jestli náhodou v zákoně nejsou nějaké mezery nebo nedostatky, které investoři dokáží, a nemůžeme se na ně zlobit, je to v podstatě jejich právo, dokáží využít ve svůj prospěch.

Tady se ukázalo, že v procesu posuzování EIA může investor přistoupit k tomu, že předloží ne snad zcela nepravdivé údaje, ale údaje, které zkreslí nebo upraví ve svůj prospěch. Především, a už na to narazil pan nám. Tichý – jedná se o celý název záměru, jak byl předložen veřejnosti, tzn. modernizace spalovny nebezpečných odpadů. Je pravda, že stavební zákon v současném znění pojem modernizace vůbec nezná a neupravuje. Ale český právní řád tvoří ucelený celek, a tudíž si musíme pomoci, a soudy obecné to často dělají, pomocí jiných zákonů, které tvoří součást správního celku. Zjistíme, že pojem modernizace je upraven v jiných zákonech, především o dani z příjmu, a tady prostě o žádnou modernizaci nejde. Jde o rekonstrukci stávající odstavené takřka zrušené spalovny, a hlavně o přístavbu nové části budovy, bez které by spalovna nemohla fungovat. Investor se tady snažil podsunout občanům něco, co nazval modernizace.

Zákon EIA, a vy to víte, je zákon moderního evropského střihu. Je to nový zákon, který v Evropě nepůsobí dlouho. My jsme ho přijímali také poměrně nedávno. Evropské právo je založeno na principu srozumitelnosti. Občané EU předpokládají, že s nimi bude jednáno poctivě, protože každý odborník ve svém oboru, ať je to lékař nebo řidič či traktorista, nebo zastupitel obce – tak každý má právo, aby na základě zákona EIA tomu veřejnému projednávání porozuměl, aby se mohl svobodně rozhodnout, jestli v území, ve kterém bydlí on a jeho rodina, tak jestli tam takový záměr chce nebo nechce. Když investor má možnost zkreslovat svoje skutečné úmysly, tak v podstatě připustíme zmaření samotného účelu zákona, protože účelem zákona je zatáhnout širokou veřejnost do projednávání procesu, který může ovlivnit životní prostředí a život rodin v daném území. Jestliže připustíme, aby investoři a předkladatelé záměrů mohli bez jakékoliv sankce předkládat zavádějící a zkreslující údaje, tak vlastně zákon svou funkci vůbec plnit nemůže a nebude. To je první věc.

Když se podíváme na zákon, tak zjistíme, že to je typický jeden ze zákonů, který neobsahuje žádné sankce, takže investor, který se zákonem nebude řídit úplně, tak jemu nic nehrozí. Nehrozí mu ani přestupek. Protože víme, že v ČR přestupek může spáchat pouze fyzická osoba. A bylo by vhodné tento zákon doplnit zvláštním správním deliktem, protože jiná úprava správních deliktů není použitelná pro zákon EIA. Proto si myslíme, že investor, který v procesu posuzování předloží příslušnému správnímu orgánu, a v tomto případě to byl ústřední orgán státní správy, předloží údaje, které jsou nesprávné a zavádějící, tak by měl za to nést odpovědnost. Protože on je pánem toho procesu, předkládá údaje. Správní orgán s nimi musí nějak pracovat.

Pokládám za naprosto vyloučené, aby teprve ve zprávě pro váš výbor pan ministr Dusík musel konstatovat, že investor předložil záměr modernizace spalovny odpadů, který je ve skutečnosti zásadní přestavbou a rekonstrukcí. Proč na toto musí přicházet ministerstvo a pan ministr? Proč to není povinen naprosto jasně napsat už předkladatel záměru?

Tolik k tomu, co se týká zákona EIA.

Další věc je pojem – průmyslové a nebezpečné odpady. A tady chci upozornit na jednu věc, proč pan náměstek hejtmana Pardubického kraje i město Pardubice, proč tak úporně trvají na tom, že chceme, aby vláda a ČR měla nějakou základní koncepci nakládání s těmito odpady, aby posléze kraje na ně mohli reagovat a mohly to přenést až do měst.

Tady se totiž předpokládá, a to byl další argument investora, že Pardubický kraj si přece musí být schopen své nebezpečné odpady likvidovat u sebe, a ne, že je bude vyvážet nebo převážet někam jinam do již existujících spaloven. Ale toho my nejsme vůbec schopni dosáhnout. Protože podle současné legislativy by vypadala úprava nakládání s odpady tak, že nebezpečný odpad má svého původce, a ten ho je povinen předat k dalšímu buď využití, nebo likvidaci – nějakému subjektu, který je oprávněn nakládat s nebezpečným odpadem. Ale jestli pardubický odpad se bude likvidovat v Pardubicích nebo v Ostravě anebo podle současných nálezů evropského soudnictví v Rakousku nebo v Maďarsku, to nedokáže vůbec nikdo ze samosprávy ovlivnit. Takže tyto argumenty jsou naprosto zavádějící.

Zákon EIA č. 100/2001 má několik prováděcích vyhlášek, ke kterým bylo zmocněno MŽP; k jejich vydání jako ústřední orgán státní správy. Zásadní vyhláškou, kterou k tomu ministerstvo vydalo, je vyhláška č. 457/2001 Sb.

Tato vyhláška upravuje proces EIA a upravuje i tzv. veřejné projednání. Tady se ukazuje, že celá vyhláška byla napsána jistě v dobré vůli, byla napsána pro počet lidí, kteří se účastní veřejného projednávání a kteří byli možná odhadování v desítkách, maximálně ve stovkách. Ve vyhlášce jsou stanoveny poměrně přísné časové limity. Ukázalo se v případě Pardubic – bylo to asi první tak velké veřejné projednávání, že tato vyhláška nevyhovuje v současné době. Lidé v ČR se konečně učí žít v občanské společnosti a zjistili, že se musejí starat o svoje věci veřejné, že nemohou nechat všechno na vás – na politicích; na senátorech a na poslancích, že musí také přiložit ruku k dílu. V Pardubicích se zvedlo 7,5 tis. lidí a šli přiložit ruku k dílu. Přišli na veřejné projednávání. Na to veřejné projednání byl objednán MŽP sál, sálek s kapacitou zhruba 400 sedících lidí; s maximální kapacitou sedících i stojících 800. Takže 6000 lidí stálo venku a čekalo, co bude. Nebýt toho, že Pardubický kraj ve spolupráci s primátorem a jeho náměstky z města Pardubic dokázali velmi operativně pomoci MŽP a zajistili ČEZ arénu v Pardubicích, kam se 7000 lidí vešlo, tak by se veřejné projednávání vůbec neuskutečnilo.

Je potřeba si uvědomit další věc. MŽP – jak potvrdil nám. Bláha – na celé veřejné projednávání mělo ve svém rozpočtu ponechanou částku 15 tis. Kč. Jenom pronájem haly stálo 100 nebo 150 tis. Kč. Kdyby Pardubický kraj a město Pardubice nezaplatily v podstatě ve formě daru ústřednímu orgánu státní správy tuto arénu, tak veřejné projednávání opět nebylo. Při veřejném slyšení zde v této místnosti pan nám. Bláha sdělil, že MŽP vůbec nepočítalo s tím, že by muselo takovéto prostředky vynakládat.

Tady se chci vrátit k tomu, a co si musíme říci. Je věcí státu a věcí moci výkonné, jak si zorganizuje výkon svých povinností. Vy jako zákonodárci jste uložili spolu s kolegy z Poslanecké sněmovny ústřednímu orgánu nějaké zákonné povinnosti. Ministerstvo s tím musí počítat. Není možné spoléhat na to, že každá obec bude tak bohatá jako Pardubice, že každý kraj bude tak dobře hospodařit jako kraj Pardubický, a budou moci vzít půl milionu korun a pomoci státnímu orgánu, aby mohl vykonat to, co je jeho zákonnou povinností.

Proto se domníváme, že je naprosto nezbytné upravit a novelizovat prováděcí vyhlášku, která upravuje průběh a zajištění veřejného projednávání.

Poslední věc, o které bych se chtěl zmínit, že v tomto případě je i přeshraniční rozměr celého problému. Proto jsme se také obrátili prostřednictvím poslanecké interpelace na premiéra ČR pana Jana Fischera.

Přeshraniční rozměr spočívá v tom, že firma AV CZ je sice českou firmou, je to společnost s r.o. Ale prostřednictvím dvou meziholdingů je plně ovládána hornorakouskou vládou. Tzn., že vláda jiného územního celku EU v podstatě posílá svou firmu do ČR, aby násilím vybudovala proti vůli místních samospráv spalovnu jedů na okraji kraji krajského města v ČR. Takhle podle mého názoru by se občané EU k sobě navzájem chovat neměli.

Vždyť EU, to nám bylo neustále říkáno, že je založena na vzájemné toleranci, spolupráci a ohleduplnosti. A pokud by se takto choval čistě soukromý investor, tak bychom to mohli překousnout, mohli bychom s tím nějak bojovat, ale nezlobili bychom se na žádného našeho souseda.

Ale pokud zjišťujeme, že hornorakouská vláda jako volený orgán země, která tak dbá na životní prostředí, které tak vadily všechny drobné nedostatky u naší atomové elektrárny v Temelíně, tak nyní jí ovládaná společnost v podstatě přichází do Pardubic, a říká – ať si Pardubický kraj a město Pardubice říkají, co chtějí. Ať si lidé prostřednictvím svých volených zástupců mají jakýkoliv názor, nás to nezajímá. My vám tady spalovnu postavíme třeba násilím.

Takhle by to přece fungovat nemělo…(Místopředseda Senátu Petr Pithart: Doktore, buď spojujete své příspěvky dohromady – už jste překročil svých 10 minut. Ale můžete mluvit dvakrát anebo to spojit.)

Když dovolíte, jenom jednu minutu. Jenom dokončím poslední větu, a potom se už omezím, abych vás dál nezdržoval.

Chtěl jsem jenom říci, že my všichni se přece učíme žít v Evropské unii. Ti obyčejní lidé, kteří se nezabývají politikou tak intenzívně jako my nebo vy, kteří mají spoustu svých starostí a chtějí žít normálním, pokojným; v postatě obyčejným životem, který je pro ně přínosný, tak oni potřebují zjistit, jak EU funguje v praxi.

Pokud zjistí, že EU funguje tak, že jim za jejich domky vyroste spalovna jedů, kterou ještě někdo nazývá „modernizace“ – to není asi nejlepší cesta! Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Má-li zájem, může promluvit nám. ministra životního prostředí pan Aleš Kuták. (Nemá zájem… Nebo tu není?)

Aleš Kuták:Děkuji. Vážený pane předsedající, budu velmi stručný. Pouze dvě repliky. Buď to asi většina z vás ví, tak výslovně to tady nezaznělo, MŽP zakončilo proces EIA v lednu. Vydáním negativního stanoviska. Jeden z velmi vážných důvodů byl ten, že z podkladů předložených investorem jasně neplyne, kolik tam těch odpadů v tomto regionu ve svozové oblasti, které by měly být zneškodňovány, vzniká. Máme dlouhodobé velmi negativní zkušenosti s tím, když kapacita spalovny není jasně ve vazbě s realistickým odhadnutým množstvím vznikajících odpadů, protože pak se nám stává, že nám přicházejí firmy jako v případě spalovny v Liberci, zda bychom jim nepovolili dovoz odpadů z jiných států, protože jinak spalovna zkrachuje a bude to mít dopad např. na město, pokud je akcionářem.

Takže toto byl pro nás jeden z podstatných impulzů. Jeho výsledkem je negativní stanovisko EIA. Stanovisko EIA není ze zákona závazné. Nicméně si nevybavuji případ, kdy by někdo realizoval záměr přes negativní stanovisko.

Co se týče přiměřenosti prostor pro veřejná projednání. Pro nás je to samozřejmě poučením. Je pravda, že toto bylo první takto velké veřejné projednání. V případě toho prvního jednání jsme to neodhadli. Neočekávali jsme takovýto zájem. Určitě budeme s mnohem větší ostražitostí zájem do budoucna odhadovat a hledat přiměřené prostory. Na druhou stranu to nemůžeme vždycky preventivně dělat v ČEZ arénách a v místech s podobnou kapacitou. Prostě proto, že bychom to těžko obhájili před NKÚ, popř. kontrolním výborem PS. Protože bohužel bez ohledu na to, co bychom si přáli, tak poměrně hodně procesů EIA probíhá tak, že se tam sejdeme my, dotčené orgány státní správy, zástupci samosprávy a z veřejnosti nepřijde nikdo. Budeme se snažit v případě jakkoliv indikovaného většího zájmu podle toho koncipovat prostory. Ale vždycky je to o odhadu, protože řada procesů je veřejností zastupována minimálně. My bychom pronájem nějaké arény jako paušální preventivní přístup pro všechny záměry EIA jaksi stěží ekonomicky obhájili. To je zatím k těmto dvěma bodům. Jinak jsem samozřejmě k dispozici k dotazům a připomínkám cíleným na mě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane náměstku. Pan vrchní ředitel sekce ministerstva zatím nechce vystoupit. Přeje-li si to, může vystoupit paní Eva Rychlíková, náměstkyně ředitelky České inspekce životního prostředí. Ano, paní ředitelka se chystá promluvit.

Eva Rychlíková:Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já bych vás jenom v krátkosti chtěla seznámit s tím, jak postupovala ČIŽP. Její stanoviska a vyjádření se vyskytovala ve všech fázích procesu EIA. Pracovala v dobré víře, že se podaří zlepšit technologické zařízení spalovny. Při konečném zvážení, při zvážení připomínek, které se k nám dostávaly ze všech stran, jsme došli ještě k dalším novým přístupům.

Jedním z nich bylo zvážení kapacity spalovny a vazby na plán odpadového hospodářství, kde vazba nebyla specifikována přesně. Dál nebylo přesně definováno, které odpady budou spalovány ve spalovně. Protože i to je důležité. O které spalovny jde. Jak jsou kategorizovány. Odkud jsou dováženy. Protože to vlastně může představovat zatížení dopravou do spalovny, a tím pádem zatížení životního prostředí.

Dále nám nebyly jasné některé vazby na okolí, které by měly vlastně dohromady zajistit správný chod spalovny, protože spalovna vyžadovala mezideponii, jejíž území patřilo Synthesii, nikoliv AVE, a to samozřejmě závisí na vazbách, které spolu mají a na smlouvách, které se ve fázi EIA vyskytly. Podobná vazba byla i na další likvidaci odpadních vod v čistírně odpadních vod, která také patří Synthesii, nikoliv AVE. Kogenerace je proces, při kterém se využívá tepla při spalování odpadů. Ale pokud by se toho tepla mělo využívat k vytápění, tak to vlastně musí být kontinuální dodávka a tím pádem se spalovna mění vlastně v teplárnu, která musí mít dodávky stále zajištěnou a roztáčí se neudržitelná strategie využívání nebezpečných odpadů. Kromě toho to současná legislativa také neumožňuje.

Jinak práce spalovny je šaržová a vlastně se musí dělat spalovací plány, takže to není kontinuální z hlediska emisního, ale také z hlediska možného měření emisí, protože emise se měří za ustáleného provozu spalovny, přičemž spalovací plán má svůj začátek a konec podle odpadů, které jsou momentálně spalovány. A to měření potom, které k tomu je vázáno, nemusí pokrývat a také nepokrývá všechny emisní situace, které mohou nastat.

Doprava byla také jednou z našich připomínek, protože vzhledem k tomu, že nebylo zcela jasné, které odpady a odkud se budou dovážet, tak může být zdrojem znečištění ovzduší v místě.

Samo místo je znečištěno opakovaně s překračováním imisních limitů dlouhodobých, ale i krátkodobých, zejména to ukázala poslední emisní situace, smogová situace, která byla v měsíci lednu tohoto roku. Rozptylová studie, která provázela EIU, rekonstrukce spalovny, zohlednila teplárenský zdroj a novou kotelnu. Nezohlednila ale další zdroje, třeba Synthesii, je mnoho, které pracují rovněž šaržově a nejsou v té rozptylové studii žádným způsobem zohledněny jejich emise a mohou to být emise některých toxických látek.

Jednak také spalovna a doprava s ní související se stane zdrojem částic, což jsou prioritní poutanty ve znečištění ovzduší. Jinak měřící stanice … městě … Dukla, to je umístění měřící stanice znečištění ovzduší, ta vlastně vykazuje některé roční hodnoty překročení PM10, vykazuje ale také překročení limitní hodnoty v polycyklických aromatických uhlovodíků a benzonu, což jsou látky s kardinogenním účinkem. A je pravda, že vazbu tohoto znečištění a výskytu nádorových onemocnění, ta je vlastně nasnadě a není možno vyloučit, že by se znečištění ovzduší také nepodílelo na zdraví obyvatel Pardubic.

Měli jsme také některé odborné připomínky z hlediska hodnocení dioxynů a jejich pozaďových znečištění z různých literárních pramenů, a to už je věc odborného náhledu zpracovatele a toho, kdo to potom po něm čte.

Došli jsme k závěru, že v takto zpracované EIA a dopadech, jak jsou popsány v této studii, nejsou dány záruky, že by nemohlo dojít k další zátěži, že již tak dost exponovaného území.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní náměstkyně. Pokračujeme v rozpravě, takže já můžu dát slovo prvnímu kolegovi, panu senátoru Vladimíru Drymlovi.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že tlak ze strany občanů, ze strany samosprávy i politický tlak se přehodnocuje v to, co bylo předem připraveno a plánováno. Podle mne to, co před námi je, návrh usnesení, chce ukázat na určité neseriozní jednání společnosti AVE, která se chová bez ohledu na to, jaké postoje zastává město i kraj, a to nejen pardubický, ale i hradecký. A za druhé ukazuje na to, že ne žádná modernizace, ale že v podstatě jim šlo o výstavbu nové spalovny. A teď jaké spalovny. Jde o výstavbu spalovny nebezpečného, opakuji nebezpečného, odpadu! To není normální spalovna!

Máme tady v současné době více než 50 tisíc podpisů pod peticí. Je to jedna z největších petic, která v ČR byla. Jde to napříč všemi politickými stranami. To znamená, že asi něco shnilého je ve státě dánském a na ministerstvu životního prostředí.

Možná, že je to i názorová ukázka selhání státní správy, především ministerstva, při otázce, jakým způsobem se hledělo k tomu, jak občané vyjadřují své názory a dobře jsme to tady slyšeli, protože tak velké množství občanů, kteří se chtěli zúčastnit veřejného slyšení, tady asi v ČR rovněž nebylo.

Otázky, které se týkají zamoření ovzduší, se netýkají jen Pardubic samotných, ale i velké části pardubického kraje, ale týkají se i hradeckého kraje i samotného Hradce Králové, když si uvědomíme, jak tyto dvě aglomerace blízko.

Spalovny nepatří do hustě obydlených oblastí ČR a tady si troufám říci, že je tato oblast velmi hustě osídlena. Mimochodem v blízkosti jsou i lázně, naše české stříbro, které mohou být, kdyby se ten projekt realizoval, ohroženy, mohly by přijít o statut lázní. A jako člověk, který pracoval na ministerstvu zdravotnictví, si nedovedu představit, že by postavení této spalovny nebezpečného odpadu mohlo vyhovovat lázeňskému zákonu.

Asi je pro někoho zákon pouze cárem papíru. Možná, že se dokonce ukazuje i to, že největší soukromá černá stavba v ČR, ty proslavené haly, mohou mít i nějakou spojitost s tím, že kdyby tam vyrostla spalovna nebezpečného odpadu, že by bylo možné tam část toho odpadu skladovat. A to nemluvím o velikém zatížení dopravním. Ale víme dobře, že i toto se děje s podporou jistého politika, a já ho tady raději nebudu jmenovat, abychom tady nezkazili dobrý záměr, kterým je dát jasný signál napříč politickými stranami, že nesouhlasíme s tím, jakým způsobem tady chtěla fungovat společnost AVE CZ – ona ještě funguje – a spalovna nebezpečného odpadu.

Co dělají tedy zelení na ministerstvu, když tak nekřičí, jako křičeli v případě Temelína? Je to pro mě také poučení o tom, že asi je zde určitá diferenciace. Ale pokud zjistíme, kdo je majetkově propojen se společnosti AVE, a je to vláda Horního Rakouska, ta, která nám dělala blokády, ta, která nás odsuzovala tady, že se chováme neekologicky, tak pak tady stojí logicky otázka, proč nezasáhla mocí ekonomickou v tomto případě. Asi to je dál od rakouských hranic a tam už ji to nezajímá. Pro mě to smrdí korupcí a klientelismem.

Chtěl bych se vrátit k tomu, co se tady podařilo díky Senátu vybojovat, veřejnému slyšení na půdě Senátu. Abyste věděli, o co se vlastně jedná. Plánovaná kapacita znamenala, že se mohlo jednat o největší spalovnu nebezpečného odpadu v ČR, daleko větší než je spalovna SITA v Ostravě nebo Trmicích, které mají 18 nebo 16 tisíc za rok. A pokud by možná byla realizována i ve snížené kapacitě, tak by to přece jenom byla třetí největší. Uvědomme si, že se jedná o lokalitu uprostřed stotisícového města.

Jako problematickou – a to tady už zaznělo z úst zástupkyně České inspekce životního prostředí – tady vidíme i rozptylovou studii. V rozptylové studii totiž nejsou vypočteny imise PCB, které jsou vysoce rakovinotvorné, i když by měly být v té spalovně spalovány.

O tom, že projekt společnosti AVE byl prezentován jako určitý – a teď se nemýlím, ani se nepřeříkám – ozdravný program pro Pardubicko, pro jeho aglomeraci, to se přiznám, je pro mě velmi úsměvné.

Musím říci, že jestliže je to hodnoceno jako zvláště velký zdroj znečištění, pak nechápu, jak to může být ozdravný program, když se v podstatě ani na ozdravném procesu, díky tomu, že se tam mají odpady dovážet i ze širokého okolí, nic nepočítám.

A přiznám se, a už to tady jednou z mých úst zaznělo, že si nedovedu představit, nebo spíše dovedu představit, jak by to zvedlo odpor na druhé straně hranic v Rakousku, kdyby český investor chtěl podobný záměr realizovat na území země Horního Rakouska, třeba v Linci. A jak by na toto reagovali občané a dotčené orgány.

Jsem v Senátu proto, abych zde hájil zájmy našich občanů, především těch, kteří mě zvolili. Není to jenom o některých senátních výhodách, ale i o práci pro tyto občany. Proto vás žádám, abyste podpořili, a říkám ještě jednou, napříč politickými stranami, tuto petici a dali tím jasně najevo, že za peníze se všechno nemůže koupit, obzvláště zdraví, a že ještě u nás převažuje zdravý rozum, odpovědnost a zdraví obyvatel je pro nás přednější, než nějaký finanční zisk pro úzkou skupinu investorů ze zahraničí.

Je dobře, že tento problém se otevírá zde, aby to nebyl jenom problém regionu Pardubicka a Hradecka, ale aby se už ani v jiných lokalitách v ČR nemohlo opakovat, že je ignorováno stanovisko samospráv a krajských orgánů.

My si musíme bránit naše národní zájmy a bránit naše občany. A věřím, že Senát vyjádří jasný postoj, právě v zájmu našich občanů.

Dovolte mi na závěr, abych osobně poděkoval i panu senátorovi za ODS Stříteskému za pomoc v této věci a co udělal pro Pardubice v této věci. Mnohokrát se toto nedělá, ale boj za správnou věc a zdraví občanů musí jít napříč politickými stranami, bez ohledu na některé jejich protichůdné názory. A to je dobře.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení hosté, vážené kolegyně senátorky a senátoři. Já bych to chtěla vrátit trochu do věcné roviny a připomenout fakta.

Petiční listina, kde je uvedeno, že my, níže podepsaní obyvatelé města Pardubic a přilehlých obcí, nesouhlasíme s opětovným zprovozněním spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví, byla doručena do Senátu 6. ledna letošního roku. Jak je dále uvedeno, že žádáme příslušné orgány státní správy, aby při rozhodování o spalovně v Rybitví upřednostnily zájem veřejný, ochranu veřejného prostředí, zdraví obyvatel a majetku před ekonomickým zájmem soukromé firmy. Toť text petice.

Veřejné slyšení, které bylo k této petici, se uskutečnilo už 28. ledna 2010. Já jsem se ho zúčastnila a vyslechla jsem tady všechny strany, nejenom tu jednu, ale obě. A celkem mě překvapilo, že již před zahájením veřejného slyšení jsem dostala vlastně k dispozici návrh usnesení výboru, který jste dostali jako 93. usnesení, dneska jsme dostali usnesení trochu upravené.

A já bych k tomu jenom chtěla říci. Dneska se tady už řeklo, pojďme se držet kompetencí, které máme. My nemůžeme přece zasahovat do činnosti státních orgánů, a řekl to i zástupce ministerstva a premiéra na veřejném slyšení, že ani oni nemají právo zasahovat do probíhajícího procesu. Já si myslím, že toto právo nemá ani Senát. Tehdy tu řekl náměstek ministra životního prostředí pan Ing. Bláha, že oni v podstatě splní slib, který dali, že vydají stanovisko EIA do konce ledna 2010, což se stalo. A jak už tady bylo řečeno, 31. ledna bylo vydáno negativní stanovisko EIA.

Na základě toho se změnilo usnesení, které původně doporučovalo, že Senát má doporučit ministerstvu životního prostředí jako ústřednímu orgánu státní správy, zmocněnému dle ustanovení § 23 odst. 10 zákona, nevydat k záměru stanovisko na základě zákona č. 100/2001 Sb., § 23 odst. 2.

Nám přece nepřísluší, abychom nařizovali nebo doporučovali orgánům státní správy exekutivy, jestli mají vydávat taková nebo jiná ustanovení.

Na základě toho, co já jsem tady všechno slyšela, ze všech stran tehdy, tak navrhuji změnu návrhu usnesení, které jsme dostali dnes na lavice. To znamená, že já se necítím jako odborník na životní prostředí a nemohu konstatovat v bodě II., písm. a), kde je napsáno, že oznamovatel záměru, společnost AVE CZ s.r.o., mohl uvést Ministerstvo životního prostředí ČR a veřejnost v omyl tím, že v podkladech předložených v procesu EIA použil nepřesné či zavádějící formulace k danému záměru, a b) se nejedná o modernizaci stávající, dnes nefunkční spalovny komunálního odpadu a čistírenských kalů, ale o výstavbu nové spalovny nebezpečných odpadů.

Kdo z vás, kolegů přítomných, může tvrdit, že je to pravda, že my tady můžeme konstatovat něco, o čem nemáme potřebné informace.

Na základě toho, že nemáme potřebné informace, navrhuji vyškrtnout z návrhu usnesení celý bod II., takže by zůstalo: I. bere na vědomí a II. doporučuje zastupitelstvu a ministerstvu životního prostředí. Toť vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásil kolega Jiří Stříteský, prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, vážení hosté, kolegyně a kolegové. Já považuji za svou povinnost vystoupit k tomuto tématu už jenom z toho důvodu, že jsem se v Pardubicích narodil a v podstatě několik desítek let tam žiji a toto prostředí znám velmi dobře.

A nebudu tady dlouze mluvit, poněvadž vy jste už všechny důvody, vedoucí k tomu, aby spalovna nebezpečného odpadu v Pardubicích nestála, slyšeli počtvrté. A myslím si, že to je i na takový orgán, jako je Senát, hodně.

Chci říci jenom to, že plně podporuji veškeré záměry k tomu, aby spalovna nestála, a chtěl bych tak trošku neskromně říci, že už v roce 2006 jako primátor města Pardubic jsem dal jasný signál, že město Pardubice je proti tomuto záměru, který už tenkrát byl nějakým způsobem definován.

Poslouchal jsem teď kolegyni Juřenčákovou, která chce něco škrtat, nebo tak. Já si myslím, že k tomu má třeba nějaké logické důvody. Ale já si myslím, že v ochraně životního prostředí, v ochraně zdraví pardubických občanů uděláme všechno, byť by to bylo nelogické, ale proto, že je to pro nás to nejdůležitější.

Čili apeluji na své kolegy, na vás na všechny, abyste podpořili toto usnesení, které výbor předkládá tomuto slovutnému shromáždění ke schválení. Já vám předem děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil kolega Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem nechtěl podruhé vystupovat, ale s hrůzou se tady dozvídám, že Senát nemůže nic konstatovat a že nemůže nic doporučovat. Já bych chtěl vědět, v kterém právním předpise toto je, a pane předsedající, prostřednictvím vaším, vážené kolegyni paní senátorce Juřenčákové, aby mně řekla, v kterém zákonném předpise je zakázáno, že Senát nemůže nic konstatovat a že nemůže nic doporučovat. Kam se to vracíme?

Byl bych velmi rád, abych to viděl černé na bílém. Velmi mě zaráží to, když někdo je ve straně TOP 09 a Starostové, a zdůrazňuji to, a Starostové. Přitom tady je celá řádka starostů, kteří se stavějí proti této spalovně. Ale je tady jeden starosta, který říká, že ti všichni se možná mohou mýlit. Ano, to je demokracie. Já jenom nad tím pozdvihuji s údivem obočí. A Česká správa životního prostředí je pro mě odborníkem, i když možná pro někoho jiného ne.

Proto podporuji návrh v původním znění.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení a vzácní hosté, já vystupuji jenom skrze toho, abych tady zdůraznil myšlenku, kterou jsem zdůraznil i při své účasti na vzpomínaném veřejném slyšení. Než se k ní dostanu, tak přece jenom musím konstatovat, že toto je jedna z mála peticí, která nebyla pouze o nějakých emocích, ale petenti a ti, kteří se veřejného slyšení zúčastnili, a měla tady samozřejmě šanci i ta druhá strana, také své argumenty tady představovala účastníkům veřejného slyšení, tak stanoviska byla opřena a podepřena odbornými pohledy, odbornými hledisky. A já jako účastník tohoto veřejného slyšení jsem konstatoval – a jenom to zopakuji – že pro mě i v rozhodování v našem výboru bylo velmi směrodatné stanovisko České inspekce životního prostředí, které tady bylo tlumočeno, a to bylo velmi průkazné. A domnívám se, že i příslušný náměstek z ministerstva životního prostředí, který se tady zúčastnil, možná i pod dojmem těchto argumentů se zachoval tak, jak se zachoval, a prostě stanovisko nebylo vydáno v kladné podobě.

Podobně jako kolega Dryml jsem tady dal takovou malou repliku, jak by se asi zachovala, nebo spíš si dovedu představit, jak by se zachovala vláda země Horní Rakousko, kdyby se něco podobného odehrávalo na jejich území ze strany našeho investora.

Ale teď řeknu to, co jsem zdůraznil na veřejném slyšení. Směřování a smysl petice bylo naplněno dosavadním stanoviskem a tím, jak konala státní správa. Udělalo se a). Ale já jsem hluboce přesvědčen, a chci to tady znovu zdůraznit, že musíme udělat to zásadní b). Nemůžeme přece odhlížet od toho, jak velká ekologická zátěž, kolik tun i nebezpečného odpadu nejen v lokalitě Pardubicka, ale po celém území ČR je. A vezměte si, když bude přístup takový na všech územích, ve všech lokalitách, tak si to budeme jaksi přehrávat, možnou likvidaci, z regionu do regionu, a bohužel jako rodák a stále občan Ústeckého kraje už jsem slyšel některé hlasy z tohoto regionu, tak dejme to do Ústeckého kraje, tam už je to stejně postižené, tak ať se tam ty odpady likvidují.

Chtěl bych varovat, velmi vážně varovat před takovouto snad generální liníí. Já si myslím, a chci to zdůraznit, i když mě tenkrát na veřejném slyšení, protože mě asi nepochopila, hned okřikla myslím paní starostka z obce Rybitví, nebo omlouvám se, jestli to nebyla ona, jestli to byla jiná, prostě vím, že to byla starostka, když jsem řekl, že teďka je potřeba sednout ke stolu a od vlády, od ministerstva životního prostředí přes samosprávy krajů, obcí, měst, a i včetně Parlamentu ČR z pohledu legislativy, je potřeba říci, ano, tak dobře, v Rybitví spalovnu nechceme, ale co budeme dělat generálně s ekologickou zátěží v této oblasti a potažmo v celé České republice? Myslím si, že tomu asi dlužíme, a budiž jenom dobře, jestli i řešení této petice třeba takovýto proces nastartuje.

Chci prostřednictvím pana předsedajícího se obrátit na kolegyni Juřenčákovou, protože její vystoupení mohlo v tom, kdo na veřejném slyšení nebyl, vzbudit jako dojem, že výbor tam už nadekretoval usnesení. Nebylo to tak. To usnesení se rodilo v podstatě na základě průběhu a bylo tam potom předsedou našeho výboru předkládáno k tomu, aby se k němu měli šanci vyjádřit právě ti odborníci, kteří tam byli, petenti. A je potřeba říci, že dikce konstatační části, tak jak tady byla vzpomenuta, jak je obsažena v návrhu usnesení našeho výboru pro dnešní jednání, nebyla rozporována.

A já se chci přidat ke kolegovi Stříteskému a plédovat za to, abychom toto usnesení přijali pokud možno v té podobě, jak nám sem bylo předloženo. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník: Dobrý den, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vůbec jsem nepočítal s tím, že dnes budu vystupovat, ale musím vystoupit a reagovat na to, co tady řekl kolega Dryml.

Chtěl bych požádat pana předsedajícího, aby mu vzkázal, že náš klub TOP 09 a Starostové skutečně asi reprezentuje dost velkou část starostů této republiky, a teď nemyslím tím jako politicky, ale všeobecně vzato. A jestli kolegyně Juřenčáková zde vystoupila a částečně mohla zpochybnit to, co je napsáno v návrhu usnesení, tak se jí možná ani tolik nedivím, protože když se podíváte do druhého bodu, kde se konstatuje, že a) oznamovatel záměru, společnost AVE CZ s.r.o., mohl uvést Ministerstvo životního prostředí ČR a veřejnost …… Tam je slovo „mohl“. A tady vám každý z legislativy řekne, že slovíčko „mohl“ by se nemělo užívat v zákonech. My jsme ho tady v minulosti již měli. Ono to vždycky svádí k tomu, asi by to mohlo být, ale také to být nemusí. Čili slovo „může“ nemá v legislativě podle mě, nejenom v zákonech, ale i v usnesení Senátu, co dělat.

Výbor to takto navrhl. My všeobecně s tímto usnesením jako členové klubu TOP 09 a Starostové nemáme problém, ale třeba s tím slovíčkem bychom mohli mít. A já se domnívám, že to kolegyně přesně myslela.

Jinak se samozřejmě přikláním plně k tomu, co zde bylo již řečeno předřečníky, co zde řekl kolega Stříteský, protože mám dojem, že ať současní nebo bývalí starostové nebo členové zastupitelstva, jsme v těchto věcech na jedné lodi. To není nic proti ničemu, nicméně pak kolega Dryml zřejmě úplně nepochopil moji kolegyni, a proto mě to evokovalo k tomu, že jsem povstal a trochu zdržel rozpravu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, já bych chtěl ujistit předkladatele a příslušný výbor, že budu hlasovat pro znění usnesení tak, jak je zde uvedeno.

Ale přece jenom bych si dovolil prostřednictvím pana předsedajícího i já vzkázat panu senátorovi Drymlovi, že každý z nás máme právo si myslet, co chceme. A doporučuji, abychom ten pozměňovací návrh posuzovali. Já budu proti němu hlasovat, ale každý z nás má nárok vyjádřit svůj názor. A kritizovat moji kolegyni paní Juřenčákovou ze stranických pozic znamená opět politizování záležitosti, která s politikou nemusí mít nic společného. Jde o návrh postavit tam spalovnu na svinstva, která mohou lidi ohrozit, a my se proti tomu musíme postavit a ne si tady rozdávat karty podle stranické příslušnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. O slovo se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, hosté. Já nechci zabrušovat do rozbrojů třeba mezi dvěma protichůdnými stanovisky dvou senátorů. Je to demokracie. A já plně souhlasím s tím, co tady řekl předřečník senátor Štětina, ano, každý si tady můžeme říci, co chceme.

Děkuji panu senátorovi Horníkovi, že upřesnil to, v čem asi má paní senátorka Juřenčáková problém, v tom slovíčku „mohl“. Ale tady jde přece o ten celek. A jsem rád, že i ze strany senátorů, kteří jsou zároveň i starosty, zaznělo to, co je pro nás nejdůležitější a to, co nás spojuje, to znamená zájmy našich občanů, zájmy o naše zdraví a to, že nechceme, aby se opakoval ten stav, jaký tady, možná úmyslně, možná neúmyslně (proto je to slovíčko „mohl“), nastavila velmi necitlivě společnost AVE.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásila paní senátorka Jana Juřenčáková, prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Protože jsem byla oslovena již dvěma kolegy, tak prostě nedá mi to nereagovat. Ve svém vystoupení jsem řekla, že bych to chtěla vrátit do věcné roviny, to znamená, že já jsem poukázala na věcný problém, který s tím mám a mluvila jsem o tom, vyloučit to, co se konstatuje, a nic o doporučení jsem nemluvila. Já se umím bránit sama, i když se mě kolegové tady zastali. Ale není to opravdu o politice. Já souhlasím s občany, mají problém. Já sama jsem byla v minulosti petentem, v roce 2004 jsem byla iniciátorem petice, která se vztahovala tady k Senátu, a jednalo se o ratifikaci mezinárodní smlouvy, kterou Senát mohl ovlivnit. Já tu situaci s těmito občany prožívám, ale beru to jako z toho vztahu, že jsem v současné době senátorka a mám se k něčemu vyjadřovat. Čili poukázala jsem na věcný problém. Pokud to někdo pochopil jinak, tak se omlouvám, ale na svém návrhu trvám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Já se vás zeptám, paní senátorko, jestli vaše pochybnosti znamenají nějaký protinávrh, abychom věděli potom, jestli máme hlasovat o celém návrhu, nebo třeba po jednotlivých částech.

Senátorka Jana Juřenčáková: Já bych navrhla, jestli by bylo možné hlasovat o jednotlivých částech, o bodech I., II. a III., s tím, že bod II. navrhuji vypustit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji vám. Teď se o slovo přihlásil pan senátor Jaromír Jermář. Je to jeho slovo jako senátora? Ano, je to slovo jako senátora, protože bude mít možnost v závěru vystoupit jako zpravodaj. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Jermář: Ještě jednou, vážení všichni přítomní. Nebudu hovořit dlouze, protože si myslím, že spousta věcí tu zazněla. A já to samozřejmě tak vnímám a řekl jsem to již, když paní senátorka Juřenčáková vlastně podobný návrh přednesla na veřejném slyšení, tak jsem jí řekl, ano, je to věc diskuse, demokracie je věcí diskuse našich názorů, které zde projevujeme. Já jsem měl názor jiný, mám ho i dnes. Já podporuji návrh usnesení, ale nicméně je vidět, že o tom přemýšlíme, když zde zaznívají různé návrhy, a za to jsem rád.

Já sám podpořím návrh tak, jak jsme ho podpořili ve výboru.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Tato otázka samozřejmě platí i pro tribunu po mé levici. Nikdo se nehlásí do rozpravy, rozpravu končím. Znovu pozvu pana kolegu Jermáře, tentokrát jako zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a naznačil nám, jak budeme hlasovat o návrhu na usnesení, prosím.

Senátor Jaromír Jermář: V rozpravě vystoupilo, mimo zástupce petičního výboru a dotčených osob nebo institucí, celkem šest senátorů či senátorek, z toho paní senátorka dvakrát a pan senátor Dryml třikrát.

Názory zazněly různé, abych to velice stručně shrnul. Jediný návrh proti návrhu usnesení z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice byl návrh od paní senátorky Juřenčákové, vypustit bod II.

Navrhl bych, abychom hlasovali o tomto bodu zvlášť.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jsou nějaké námitky proti způsobu hlasování? Teď se ještě přihlásil kolega Sefzig, ale to může být jenom nějaký protokolární návrh, protože rozprava byla ukončena.

Senátor Luděk Sefzig: Já se domnívám, že paní senátorka navrhovala hlasovat po jednotlivých odsecích podle římských číslic zvlášť. To je něco jiného než hlasovat tak, jak navrhuje zpravodaj.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím, je to na vás, pane zpravodaji, abyste navrhl způsob a abyste eventuálně reagoval na námitky.

Senátor Jaromír Jermář: Dobře. Já myslím, že tu máme pouze tři římské body, takže hlasujeme tedy o jednotlivých bodech. První bod, jenom to zopakuji, I. bere na vědomí petici č. 1/2010 Stop spalovně v Rybitví.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, ale budeme hlasovat až po znělce. Konstatuji, že v sále je přítomno 41 senátorek, resp. senátorů, v tuto chvíli 42, což znamená, že kvórum je 22. Ještě faktickou poznámku, což znamená uvedení na pravou míru, pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, já jsem pochopil, že byl naprosto jasný konkrétní protinávrh na hlasování o vypuštění bodu II. Tak se domnívám, že bychom měli hlasovat o vypuštění bodu II. a pak o dalších věcech.

Senátor Jaromír Jermář: Jestli mohu říci a uvidím, jestli se s tím ztotožní paní senátorka Juřenčáková, když budeme hlasovat o těch třech bodech, každý hlasující ukáže své stanovisko u bodu II., jestli bude hlasovat pro něj nebo ne. Souhlasíte s tím také?

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Záleží na paní senátorce a ta přikyvuje.

Senátor Jaromír Jermář: Takže se tedy shodneme na tom, teď budeme hlasovat o bodu I., máte ho všichni před sebou. Je krátký, nebudu ho číst. Jestli souhlasíte.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já tedy dokončím zprávu o stavu v jednacím sále. 42 přítomných, kvórum 22, ještě technická – faktická …

Senátor Jan Horník: Pane předsedající, není to jedno. Já, když budeme hlasovat, že vypustíme dvojku, tak budu hlasovat pro dvojku. Ono to neprojde, tak potom mám mít možnost hlasovat o tom celém. Jedna, dva, tři. A já chci hlasovat jedna, dva, tři když tak potom i s tou dvojkou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane zpravodaji, v tuto chvíli máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Dobře. Já si myslím, že vyjádříme, můj názor je ten, kývá mi na to i paní senátorka Juřenčáková – u každého bodu vyhlásíme souhlas nebo nesouhlas. Takže znovu opakuji. Hlasujeme o bodu I., zda s ním souhlasíme či ne.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže teď zahajuji hlasovánío prvním bodu. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Toto bylo 60. hlasování na této schůzi a návrh na schválení prvního bodu návrhu usnesení byl schválen.

Přítomno bylo 45 senátorek a senátorů, kvórum činilo 23, pro 44, nikdo nebyl proti. Návrh schválen. Prosím.

Senátor Jaromír Jermář: Nyní budeme hlasovat o bodu II. Opět ho nebudu číst, máte ho v návrhu usnesení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 61 skončilo schválením bodu II. 45 přítomných, kvórum 23, pro 29, proti 3. Schváleno.

Senátor Jaromír Jermář: Poslední hlasování, hlasujeme o bodu III. Opět nečtu, protože ho máme před sebou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže hlasujeme o návrhu usnesení pod bodem III.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování skončilo schválením návrhu na část III.

45 přítomných, kvórum 23, pro 36, proti 3.

Senátor Jaromír Jermář: Ještě pro jistotu odhlasujeme celý návrh usnesení I., II., III., jak máme před sebou. Kdo souhlasíte s tímto návrhem?

Místopředseda Senátu Petr Pithart: O celku těchto tří návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro? Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko.

Toto bylo v pořadí 63. hlasování. Skončilo schválením celku návrhu, a to tak, že 43 přítomných, kvórum 22, jeden hlas byl proti, 32 hlasů bylo pro. Takže návrh byl schválen a já děkuji našim hostům, děkuji panu zpravodaji. A my přistoupíme k projednání posledního bodu dnešního programu a při té příležitosti se vystřídáme.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A jsme u další petice.

Petice „Rovné dodržování zákona o cenách

a zákona na ochranu hospodářské soutěže“

Máme to jako tisk č. 174.

Petici projednal VHZD. Určil svého zpravodaje pana senátora Jana Hajdu a přijal usnesení, které máme jako tisk 174/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu, tedy mohou se účastnit naší schůze. V tomto případě je to pan Robert Erlebach, který je uveden v usnesení výboru. O tomto budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování 64 ukončeno, registrováno 39, kvórum 20, pro 31, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vítám zástupce petentů.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jejichž výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení VHZD. Ministra financí zastoupí jeho náměstek pan Ivan Fuksa. Dále se jedná o prvního místopředsedu Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Hynka Broma. Za Agrární komoru ČR Jana Záhorku, předsedu Zemědělského svazu ČR Miroslava Jírovského a prezidenta Potravinářské komory ČR Miroslava Tomana.

Navrhuji, abychom hlasovali najednou. Má někdo jiný názor? Nemá. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto vyjmenované, zvedne ruku, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 65 ukončeno, registrováno 38, kvórum 20, pro 33, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vítám tedy i zástupce dotčených stran.

Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se říká, že každá z těchto osob, které jsme si odsouhlasili, může v rozpravě vystoupit nejvýše dvakrát, a to vždy maximálně na deset minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji VHZD panu senátorovi Janu Hajdovi. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval peticí Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže. Tuto petici podepsalo 16 142 petentů. Senát PČR tuto petici obdržel a tato petice je svým způsobem výjimečná, neboť petenti požadují jasné stanovisko k dodržování zákonů na úseku hospodářské soutěže a na úseku týkajícího se zákona o cenách, kdy u některých potravinářských produktů dochází k výkupu podnákladové ceny.

Na základě rozboru situace, konzultace s petenty i dotčenými, kteří jsou dnes přizváni, výbor naznal, že petice je oprávněna v těchto bodech:

Za prvé, zemědělci dodávají mléko pod nákladovými cenami, čímž je porušován platný zákon o cenách. V minulém roce průměrná cena byla asi 6,15 Kč, přitom náklady činí 8 Kč. Má to ten dopad, že zemědělci snížili stav dojnic v našem státě o 30 000 Kč. Za druhé, obchodní řetězce si skutečně ve svých smlouvách o dodávkách potravinářských produktů vynucovaly zalistovací poplatky, regálné, podíl na reklamách apod.

Za třetí, porušování zákona o cenách nejen u mléka, ale i u dalších produktů přinutily řadu zemědělců a zpracovatelů zrušit výrobu, což má dopad na zvýšení nezaměstnanosti na venkově a dochází k ohrožení rozumné soběstačnosti výroby potravin.

Za čtvrté. Způsob doposud prováděných kontrol nemohl odhalit porušování zákona v celé vertikále.

Za páté. Výroba mléka je pro ČR strategickým odvětvím vyžadujícím stabilitu a předvídatelnost.

Situace je zvýrazněna tím, že od 1. února letošního roku platí nový zákon o cenách a zákon o významné tržní cíle. K projednání připomínek byly mimo petentů přizvány, jak bylo konstatováno, Ministerstvo financí ČR, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR, Potravinářská komora ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Zástupci uvedených institucí se dohodli, že uplatňování obou zákonů bude předmětem systematických kontrol celé potravinářské vertikály. O výsledku těchto kontrol budou všechny zúčastněné strany informovány s tím, že při zjištění nedodržení zákonů platných pro území ČR budou vždy vyvozena nápravná opatření v souladu s právním řádem ČR. Výsledky kontrol budou rovněž předkládány VHZD.

Výbor projednával tuto petici dvakrát, mezitím proběhla jednání petentů, předsedy hospodářského výboru a dotčených institucí a přijal 282. usnesení z 20. schůze dne 16. března za účasti petentů.

Pokud se týká, výbor po odůvodnění a informaci předsedy výboru v návaznosti na usnesení výboru č. 269 z 20. ledna 2010 v souladu s § 142 zákona 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě za prvé oznámil OV Senátu, že šetření ve věci petice Rovné dodržení zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže bylo ukončeno. Za druhé doporučil Senátu Parlamentu ČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku 174 jmenované petice přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení a navrhl OV Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu jako senátní tisk 174.

A pokud se týká návrhu usnesení Senátu pro dnešní jednání, tak je následující: Senát PČR za prvé bere na vědomí petici Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže. Za druhé doporučuje ministru financí ČR a předsedovi ÚOHS, aby uplatňování obou zákonů bylo předmětem systematických kontrol celé potravinářské vertikály. A za třetí doporučuje MFČR a předsedovi ÚOHS, aby o výsledku těchto kontrol byly všechny zúčastněné strany informovány s tím, že při zjištění nedodržení zákonů platných pro území ČR byla vždy vyvozena příslušná nápravná opatření v souladu s právním řádem ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a první má slovo pan Robert Erlebach, zástupce petentů.

Robert Erlebach: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Regionální agrární rada Libereckého kraje, která sdružuje nevládní agrární organizace, zájmové svazy a sdružení Libereckého kraje, předala předsedovi Senátu a senátorovi za Liberecko Přemyslu Sobotkovi petici, ve které požadujeme rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže.

Hned v úvodu považuji za nutné zdůraznit, co podanou peticí nepožadujeme. Nepožadujeme žádnou regulaci na trhu s mlékem, nepožadujeme ani žádné navýšení finančních prostředků do tohoto odvětví. Zdůrazňuji to proto, že v řadě médií se objevil opačný názor.

Peticí požadujeme rovnost všech podnikatelů působících na území ČR před zákony. A pokud je někým tato rovnost porušována, aby byla vymožena opět právními prostředky platnými v ČR.

Touto peticí se snažíme ochránit poslední komoditu v odvětví zemědělství, ve které je ČR soběstačná. Touto peticí se snažíme zachovat chov skotu na území ČR a tím podpořit jeden z pilířů českého zemědělství, jakož i zachování kulturní krajiny. Zároveň prostřednictvím petice chceme probudit v našich politicích zamyšlení nad tím, zda neusilovat o návrat k soběstačnosti v komoditách vepřového, hovězího nebo drůbežího masa, ovoce či chcete-li cukru a proč jsme si sami ohrozili takovou strategií, jakou je soběstačnost v potravinách, které jsme schopni sami vyprodukovat.

Jsme zemí v evropském prostoru, která má jednu z největších výměr zemědělské půdy v přepočtu na jednoho obyvatele. Ve světle tohoto faktu se pak logicky nabízí otázka, proč máme například jednu z nejnižší intenzity počtu krav na 100 ha zemědělské půdy v EU. Proč jsme se stali závislými na dovozu zemědělských komodit, které jsme schopni sami vyrábět, a pouštíme se do dobrodružství ztráty soběstačnosti v potravinách. Snad se nemýlím, když tvrdím, že snaha dosáhnout co největší soběstačnosti v produkci potravin patří spolu s energetickou soběstačností mezi významné strategické cíle každé odpovědné země, a to jak existující, tak i budoucí generace.

Dnes hovoříme o v řadě poslední komoditě, ve které vedle obilovin je ČR soběstačná, a tou je komodita mléko. Celý rok 2009 byl provázen řadou protestů proti výkupním cenám mléka, nedosahujícím nákladů na jeho výrobu. Rozdíl dvou korun na litru vyrobeného mléka mezi náklady a jeho prodejní cenou představuje u zemědělců ztrátu za loňský rok zhruba 5 miliard Kč. Otázkou je, zda se jedná o neschopnost zemědělců vyrábět mléko rentabilně, nebo zda si někdo vzal zemědělce jako sponzory konkurenčního boje o zákazníka. Samozřejmě zemědělce nedobrovolně.

My jsme přesvědčeni, že odpověď na tuto otázku známe. Jenom si nemůžeme dovolit bez důkazů, imunity a tím pádem hrozící trestní odpovědnosti za takové tvrzení říci to, co zaznělo např. v Poslanecké sněmovně v říjnu 2008 a je obsahem stenozáznamu z tohoto jednání, a sice že řetězce se v ČR chovají jako na dobytém území.

Snad se shodneme na logickém vzorci, že je-li vertikála prvovýrobce, zpracovatel, obchodník, pak každému by za normálního stavu náležela úhrada nákladů, kterou do výsledného produktu vložil, a v lepším případě odpovídající zisk zajišťující jeho rozvoj. Státu, ve kterém produkt vzniká, za normálních okolností náleží daň, která má sloužit k existenci státu.

Dovolte mi jeden příklad: Toto je mléko, které jsme zakoupili včera v obchodní síti u obchodního řetězce za cenu 9,90 včetně DPH. Pro srovnání, tuto vodu jsme koupili za 12,50 včetně DPH. (Pokládá krabici mléka a balenou vodu na řečnický pult.) A teď je otázka, od koho vůbec stát získá nějaké daně a kolik. Kolik zůstane zemědělci, kolik zůstane zpracovateli. Obal tohoto mléka stojí zhruba tři koruny. To znamená, že na obsahu 6,90 Kč mléka se podílí zemědělec, zpracovatel, podotýkám, český zemědělec a český zpracovatel, a obchodní řetězec. Můžete všichni hádat, kdo na tom vydělává a kdo na tom prodělává.

Peticí proto požadujeme zahájit kontroly dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže v celém vertikále výroby potravin. Od zemědělce přes zpracovatele až k maloobchodu. Bez takové komplexní kontroly se pravdy prostě nedopídíme. Paradoxně už dnes umíme odvodit, že v oblasti zákona o cenách bude jediným, kdo porušuje tento zákon, zemědělec. Neboť odhadem hraničícím s jistotou se jediný dopouští prodeje pod nákladovými cenami, což je v rozporu se zákonem o cenách. Ale nikdo snad nebude věřit tomu, že tak činí dobrovolně. V takový okamžik právě očekáváme nástup zákona o hospodářské soutěži. Jakkoliv to bude složité, nezbývá než do tohoto kyselého jablka kousnout a napravit existující nelogický stav.

A naše petice není o ničem jiném než o tomto kyselém jablku, o kterém všichni mluvíme, ale doposud chyběla odvaha ho nakousnout.

Proto si vás dovoluji jménem zhruba více než 16 tisíc občanů, kteří se v období dvou měsíců svým podpisem pod petici připojili, požádat o podporu a učinit první krok k nápravě stavu, který v resortu zemědělství nyní zejména v odvětví mléka existuje.

Závěrem mi dovolte poděkovat VHZD za doposud podle nás velmi konstruktivní přístup a znalosti věci. Bylo mi ctí před vámi vystoupit a děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, a další, kdo má právo vystoupit, je pan náměstek ministra financí Ivan Fuksa.

Ivan Fuksa: Vážený pane předsedo, Dámy senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, chtěl bych zde zdůraznit, že cenová strategie obchodních řetězců je předmětem trvalé pozornosti cenové kontroly MF. Například v loňském roce bylo z podnětů, které obdrželo MF, provedeno finančním ředitelstvím pro hlavní město Prahu šetření vývoje nákupních a prodejních cen mléčných výrobků u dvou významných obchodních řetězců.

Šetření ukázalo, že žádná z obou šetřených společností neměla hospodářské postavení, které by jí umožňovalo zneužívat hospodářského postavení ve smyslu zákona o cenách.

Další obdobné šetření zaměřené na jiné dva obchodní řetězce bylo zahájeno v únoru tohoto roku a bude tentokrát komplexnější, to je, bude zahrnovat ceny od výkupních až po spotřebitelské.

Při přípravě projednávání petice v senátním VHZD jsme se dohodli s výborem a s autory petice a se zástupci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že se bude koordinovat tato činnost s opatřením ÚOHS a na postih nákladových cen a základních obchodních praktik. Nyní máme reálnou šanci plně využít nové legislativní úpravy, v níž se vzájemně doplňuje zákon o cenách a o ochraně hospodářské soutěže. Věříme, že koordinace našich postupů přispěje k řešení problémů uvedených v projednávané petici.

Závěrem poslední poznámka, kdy poznamenáváme, že v zákoně o cenách o novele platné od 11. 8. 2009 již není delikt zneužití hospodářského postavení k narušování tržního prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen. Prodej za podnákladové ceny je nyní možno postihovat buď zákonem o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a její zneužití. A nebo podle zákona o cenách lze nadále sankcionovat nákup za ceny výrazně nedosahující oprávněných nákladů nebo nižší v případě výhodnějšího postavení na trhu.

Tak jak probíhaly doposud konzultace se všemi dotčenými, o kterých jsem se ve svém vystoupení zmiňoval, tak závěr, který vyústil v návrh usnesení pro dnešní jednání, které tady bylo prezentováno, tak MF je ve shodě s tímto názorem, a plně ho bude akceptovat, respektovat a je v souladu s veškerými našimi společnými postupy.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane náměstku. Slovo má pan Hynek Brom, první místopředseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Hynek Brom: Vážený pane předsedo, dámy senátorky, páni senátoři, vážení přítomní. Dovolte mi, abych v rámci tohoto projednávaného bodu, v rámci jednání Senátu ČR prohlásil za ÚOHS, že s ohledem na novou přijatou normu, která je vedena pod číslem 395/2009 Sb., pod názvem O významné tržní síle, úřad koná od 1. února letošního roku několik sektorových a dalších šetření, která se vztahují i k této petici, kterou máte právě v rámci projednání.

Chtěl bych zdůraznit, že úřad bere za důležité všechny podněty, které směřují k vykonávání této pravomoci a působnosti, která mu byla svěřena ze strany zákonodárce, a že se jimi zabýváme. Nechci se tady vyjadřovat k otázce, kterou zmiňoval pan náměstek ministra financí ve věci podnákladových cen, protože to je otázkou nějakých delších jednání a šetření. A zdůrazňuji i to, a to potvrzují tato slova pana náměstka ministra financí, že je dohodnutý určitý společný postup obou institucí, jak MF tak ÚHOS.

Já bych chtěl zdůraznit i to, že jsme v kontaktu jak s hospodářským výborem, tady sedícím panem zpravodajem panem senátorem Hajdou, tak i s ostatními zástupci Agrární komory, ale i dalších dotčených subjektů, kterých se naše kontrolní činnost týká.

A zdůrazňuji, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže musí zachovávat určitou nestrannost v těchto vztazích a dbát na dodržování zákonného předpisu tak, abychom se nedostali do kolize s dalšími právními předpisy.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Také vám děkuji. Slovo má pan Jan Záhorka za Agrární komoru ČR, připraví se pan Miroslav Jírovský, předseda Zemědělského svazu ČR.

Jan Záhorka: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Chtěl bych jenom připomenout, že v době, kdy se petice podepisovala a kdy byla podána, ještě neplatil nebo nebyl vůbec zákon o významné tržní síle. Pokud tak, jak je navrženo, aby se kontrolní orgány zabývaly navrženou problematikou zákona na ochranu hospodářské soutěže a z titulu zákona o cenách, tak bych doporučil, aby se do usnesení zahrnulo, aby se vzal na zřetel také nový zákon o významné tržní síle, který právě k této problematice řekl bych nejvíce přiléhá, nejvíce na ni pasuje, a aby se podle tohoto zákona také kontrolovalo.

To znamená do části II., jak Senát doporučuje, by bylo třeba připsat: … obou zákonů a zákona o významné tržní síle.

To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také děkuji, a slovo má pan Miroslav Jírovský, předseda Zemědělského svazu České republiky.

Miroslav Jírovský: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Slyšeli jsme tady argumentaci, která hovoří o situaci, jež je v oblasti výroby mléka. Dovolil bych si to zahrnout na celou oblast zemědělství, protože zemědělství je v krizi. Propad cen za loňský rok byl 28 % a za leden a únor je propad již 6 % dalších, z té nízké základny.

Jedním z důvodů, který považujeme za příčinu, je právě i prodej v obchodních řetězcích. Proč? Jestliže tady hovořím o tom, že nám klesly ceny o 28 %, tak ceny u spotřebitelů klesly pouze o 3,9 %. A bavíme se o maržích, bavíme se o dalších řešeních. A myslím si, že je potřeba, aby v oblasti legislativní a exekutivní nastaly určité změny, které přispějí k otázce zhodnocení a uhájení dostatečné úrovně přidané hodnoty z potravin právě pro zemědělskou prvovýrobu. Bez tohoto řešení nemůžeme dosáhnout zlepšení ekonomiky a situace by byla složitější.

Chtěl bych říci, že situace, o které hovoříme, není jenom ve vztahu k loňskému roku, který by se vzal v krizi. Chci tady uvést, že oproti období vstupu do EU ceny zemědělců klesly o 11,3 %, ale ceny potravin, pro vaši představu, vzrostly o 9.3 %. Rozdíl v těchto trendech ukazuje, že téměř více než jedna pětina je rozdíl mezi cenami, které jsou v zemědělství a které jsou u spotřebitelů. Proto se obracíme na zákonné řešení.

Chtěl bych říci, že se nejednalo jenom o tuto petici. Jednali jsme několikrát na ministerstvu financí, s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a nikdy se nenalezla východiska, která by pomohla toto řešit.

My navrhujeme dneska, a od 1. února by to bylo možné, aby se sledovalo a vyhodnocovalo Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a ministerstvem financí 26 výrobků, které dodnes sleduje po stránce zpracovatelů Český statistický úřad a prodejní ceny, včetně veškerých slev, v celé ČR u všech obchodních řetězců sleduje Incoma ve svém lifertmonitoru, kde se dají porovnávat jak úniky daňové, to znamená, když se jedná o nákupní ceny, tak se dá sledovat i otázka slev, které se v obchodních řetězcích poskytují.

Myslím si, že je to možný způsob, jak využít stávajících zákonů i zákona o významné tržní síle k tomu, aby tato situace, o které jsem hovořil, byla řešena legislativně právně a nevedlo to k prosazování nějakých dalších nových požadavků.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A v této chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se mi zatím nikdo nehlásí, takže se přihlásím já, poprosím kolegu, aby mě na chvilku vystřídal v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Hovoří pan předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, když jsem na podzim dostal tuto petici, tak jsem se daleko hlouběji začal zabývat tímto tématem.

Jsem moc rád, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu našeho Senátu se tím zabýval velmi podrobně a závěry, které máme k dispozici, budu plně podporovat.

Mohu říci jediné. Jako politik České republiky si nemohu dovolit v rámci našeho členství v Evropské unii, abych někoho vyzýval, aby si kupoval ten nebo onen produkt. Ale myslím si, že v této zemi máme dostatek mechanismů na to, aby český občan se díval na vlaječku zboží, které si kupuje.

To, že naše zemědělství je v problémech, samozřejmě víme. Ale ono to není jenom zemědělství, ona to je v podstatě celá ekonomika, ale teď se zabýváme v podstatě něčím, co bylo předmětem předložené petice.

Jsem moc rád, že i zástupci ministerstva financí a Úřadu na ochranu hospodářské soutěže přijali naše usnesení, a to, co já považuji za zcela normální, zcela standardní, že budou tyto instituce vykonávat v rámci daných zákonů své pravomoci. Myslím si, že na to skoro ani nepotřebujeme ujištění. Žijeme v demokracii a je to dokonce i jejich povinnost, stejně jako je to povinnost naše.

Jeden z předřečníků zde navrhl, abychom v druhém bodu našeho usnesení přidali ještě jeden zákon za slůvka „obou zákonů“. Já bych navrhl, abychom místo slůvka „obou“ tam dali: ….. aby uplatňování všech zákonů bylo předmětem …. A to „všech“ znamená, že může i v nějakém úplně jiném zákonu být něco, čeho můžeme využít. Když vyjmenujeme tři zákony, tak můžeme něco opomenout. A dodržovat zákony, to je snad v daném okamžiku pro demokratické lidi a demokratické politiky zákonem. Díky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Bude hovořit pan Luděk Sefzig, prosím.

Senátor Luděk Sefzig: S tou změnou, kterou navrhl pan předseda, samozřejmě souhlasím. Ale neodpustím si jednu věc, a to je, že se domnívám, že název petice zní špatně, tam měl být správně název: Petice za kvalitnější, častější, hodnotnější kontroly dodržování zákona. Pokud totiž píšeme petici za dodržování zákona, tak spíš je naší povinností zjistit nebo vyzvat orgány, které jsou tím pověřeny, by kontrolu prováděly kvalitněji, a na základě této kontroly, pokud je zjištěno nějaké porušení, tak se přece musí podat trestní oznámení, to není na petici.

My jsme tady včera projednávali občanskou iniciativu v rámci nového smluvního základu členských států EU, tak kdyby Evropská komise posuzovala ten prioritní návrh, tak by doporučila, aby název této petice byl změněn. Ale to není samozřejmě v moci Senátu, aby petentům radil ex post. Ale ve včerejším návrhu bylo právě to, že by taková rada od Komise přišla a minimálně by se změnil ten název, protože ve skutečnosti petentům jde hlavně o to, aby bylo kvalitněji kontrolováno dodržování zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, ale ve skutečnosti nemáte žádný návrh na změnu usnesení, kromě mé změny? (Souhlas.)

Nikdo další se už nehlásí, takže v daném okamžiku končím rozpravu a ptám se, jestli chce někdo z předkladatelů říci ještě další dovětek. Všichni kroutí hlavou, takže slovo má zpravodaj pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Děkuji, pane předsedo. Myslím si, že pokud se týká rozpravy a vystoupení všech dotčených, prokázalo se, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu této věci věnoval maximální pozornost a že došlo ke shodě.

Já ještě k tomu, co říkal zástupce petentů k otázce soběstačnosti ve výrobě potravin. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu v listopadu 2009 projednával Zelenou zprávu o situaci a na základě závěrů k Zelené zprávě jsme přijali usnesení, které bylo akceptováno ministrem zemědělství a v současném období byla ustavena ze zástupců odborné praxe, vědeckých týmů a ministerstva zemědělství komise, která má v letošním roce zpracovat koncepci zemědělské výroby v České republice, poněvadž se jedná mimo zaměstnanosti na venkově i o využití krajiny a vytváření přidané hodnoty.

Tolik poznámka k proběhlé debatě.

Nyní k návrhu usnesení:

Senát Parlamentu České republiky

I.? Bere na vědomí Petici „Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže“.

Tento název si stanovili petenti, nebylo nutné jej změnit.

II.? Doporučuje ministrovi financí ČR a předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby uplatňování všech zákonů bylo předmětem systematických kontrol celé potravinářské vertikály.

III.? Doporučuje Ministerstvu financí ČR, aby o výsledku těchto kontrol byly všechny zúčastněné strany informovány s tím, že při zjištění nedodržení zákonů platných pro území ČR byla vždy vyvozena příslušná nápravná opatření v souladu s právním řádem ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ve druhém odstavci se slůvko „obou“ mění na slůvko „všech“. Myslím, že tady nebylo jediného rozporného názoru.

O tomto usnesení budeme nyní hlasovat. Doporučuji, abychom hlasovali o celku usnesení a ne o jednotlivých bodech. Nikdo nemá jiný názor. Svolám znělkou zbývající kolegyně a kolegy k hlasování.

Zahajuji hlasování o celém usnesení. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 66 ukončeno, registrováno 40, kvorum 21, pro 35, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Všem děkuji, děkuji zástupcům petentů i dotčených organizací, děkuji všem senátorkám a senátorům.

Těším se ve středu příští týden v 10.00 hodin na shledanou na další schůzi Senátu.

(Jednání ukončeno ve 14.16 hodin.)