Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 15. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 17. března 2010)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 15. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 o jednacím řádu Senátu. Pozvánka vám byla zaslána v pátek 26. února 2010.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Jaroslav Sykáček, Pavel Lebeda, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier a Igor Petrov. Pokud nemáte své identifikační karty, tak náhradní jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 2 určíme dva ověřovatele naší schůze. Navrhuji, aby ověřovateli byli senátoři Václav Koukal a Pavel Trpák. Má někdo připomínky k tomuto návrhu? Nikoho nevidím, takže svolám napoprvé znělkou zbývající nepřítomné senátorky a senátory.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 15. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor navrhl vyřadit Návrh podrobnějších pravidel jednání Senátu o věcně souvisejících dokumentech Evropské unie, což je náš tisk č. 232, z pořadu 15. schůze.

Dále jsem obdržel žádost ministra financí, abychom projednali senátní tisk č. 174, což je petice „Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže“, jako třetí bod na jednání 19. března 2010.

Má někdo další návrh? Hlásí se mi kolega Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovoluji si navrhnout změnu pořadu, a to konkrétně zařazení senátního tisku č. 227 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, a to jako první bod čtvrtečního jednání tohoto pléna.

Krátké zdůvodnění: Tisk byl již projednán příslušným výborem a vždycky jsme to tak dělali, že jsme zařazovali takovýto tisk na nejbližší zasedání pléna. Toto zasedání je třídenní a myslím si, že bychom to mohli projednat a nebylo by potřeba svolávat plénum příští týden kvůli tomuto jednomu bodu.

Včera na jednání Organizačního výboru, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, jste řekl, že důvodem, proč Organizační výbor svolal další plénum, bylo to, že program tohoto pléna je nabitý, ale vzhledem k tomu, že Organizační výbor vyřadil tisk č. 232, tak myslím, že tímto máme prostor zařadit tento další bod.

Poslední důvod: Způsob svolání Organizačního výboru, který rozhodl o svolání této schůze, neumožňoval všem členům Organizačního výboru se jeho jednání zúčastnit, a proto si myslím, že je korektní, aby o tom rozhodlo plénum. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda: Dobrý den. Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych požádat o patnáctiminutovou přestávku pro setkání klubu ODS. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Tomuto požadavku se vyhovuje. Sejdeme se v 9.25 hodin.

(Jednání přerušeno v 9.09 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.23 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dámy a pánové,o slovo se přihlásil předseda klubu ODS.

Senátor Tomáš Julínek: se moc omlouvám, vážení kolegové, já bych prosil ještě o 10 minut na jednání klubu. Ta situace je úplně nová v Senátu, my jsme ji zatím nezažili, tak ji potřebujeme projednat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže, sejdeme se v 9.35 hodin.

(Jednání přerušeno v 9.24 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.36 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové, je 9.35, budeme pokračovat. Slyšeli jsme jeden návrh od kolegy Víchy, otevřela se diskuse; a hlásí se, protože to neumí, tak rukou, předseda klubu ODS Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dostal jsem se na displej náhodou na poslední chvíli. Omlouvám se kolegům za tu pauzu, protože my jsme kromě porady klubu si nechali vyložit jednací řád, protože já si, co jsem v Senátu, nepamatuji na situaci, kdy by se Organizační výbor dohodl na schůzi; a ta schůze byla vyprázdněna takovýmto způsobem, přesunem. Asi chápu motivy, je to jednodušší dostat to do jedné schůze, ale musíme také dbát na jednací řád.

Pokud v Organizačním výboru zástupci klubu ČSSD nevystoupili nebo neřekli a nepodali návrhy a souhlasili s tím a více méně nikdo neprotestoval, je to trošku divné, že to přehazujeme, když už jsme se na tom všem domluvili v organizačním výboru.

Co se týče samotného návrhu, chci upozornit, že jsou tam fixované body od rána poměrně dlouhé pro pana ministra Chmiela. Je tam celá evropská agenda. To jen z praktických důvodů. Samozřejmě o tom rozhodne předseda o proceduře, ale dal bych na zvážení, zda bychom neměli dodržovat to, co jsme domluvili na Organizačním výboru a nechat řádný program schůze, protože nám zůstane vyprázdněná schůze, jestliže by se přesunul tento bod na tuto schůzi. Byla by svolána schůze bez programu a může to být problém. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Slovo má nyní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, my jsme chtěli navrhnout zařazení bodu, týkajícího se navrácení výše rodičovského příspěvku v tichosti a naprosto korektně. Bohužel musím reagovat na to, co řekl předseda klubu ODS. Organizační výbor, který o tom rozhodl, nebyl úplně jasně transparentně svolán. Bylo jenom avizováno, že tento Organizační výbor možná bude.

Kolegyně a kolegové ze sociální demokracie se o tom, že se skutečně konat bude, nedozvěděli. Dozvěděla jsem se o tom pouze já, a to jenom proto, že moje paní asistentka volala na organizační odbor, zda skutečně ten Organizační výbor se bude konat nebo ne, protože jsem byla někde na jednání v Praze a potřebovala jsem vědět, zda a jak rychle se mám z toho jednání vrátit.

Při jednání o tomto bodu jsem se zdržovala hlasování. Hlasování proběhlo velmi rychle, nestihla jsem se přihlásit do rozpravy. I po tom hlasování jsem se ptala, z jakého důvodu, proč je zrovna jednání o rodičovském příspěvku posunuto o týden později, když je schůze, na které bychom to mohli zvládnout. Bylo mi řečeno, že je odhlasováno a je bezpředmětné se o tom bavit. Samozřejmě jsem respektovala, že věci proběhly, jak proběhly.

Nicméně si myslím, že máme jako klub legitimní právo, jestliže jsou splněny všechny ostatní podmínky k tomu, aby tento návrh zákona mohl být dojednán, abychom ho zařadili na program jednání, a já si myslím, že by bylo seriózní, abychom ho na tuto schůzi zařadili. Víme všichni dobře, že se samozřejmě jedná v této chvíli i o rychlost, aby případně sněmovna se dokázala vyjádřit k případným našim pozměňovacím návrhům nebo, pokud by to nedopadlo dobře a ten návrh byl zde zamítnut. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Teď se hlásí sice kolega Tomáš Julínek, ale já bych využil svého přednostního práva, vystřídal bych se a řekl pár slov.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dávám slovo panu předsedovi Přemyslu Sobotkovi. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ještě jednou dobrý den, kolegyně, kolegové, ta schůze Organizačního výboru byla avizovaná a důvod byl docela prozaický, a to byla mimořádná legislativní nouze, která probíhala v Poslanecké sněmovně, a šlo o zařazení bodu, o kterém jsme jednali na řádné schůzi předminulý pátek. Na té schůzi Organizačního výboru bylo stanoveno, že bod o benefitech, o kterých jsme tady jednali, že to proběhne jako řádná schůze a v rámci návrhu premiéra jsme se dostali do zrychleného režimu. Vyhověli jsme panu premiérovi a Organizační výbor to schválil.

Následně tam byl bod, který je v této chvíli v diskusi, a to bod, jak a kdy ho máme zařadit. Já jsem navrhl, abychom svolali řádnou schůzi na příští týden, protože budeme mít na této schůzi ode dneška do pátku poměrně dost hojný program. Mohu také citovat ty důvody, které jsem tam řekl, máte to ve stenozáznamu. Paní kolegyně Gajdůšková, která tam byla přítomná, a odmítám, že schůze byla svolána divným způsobem, ta schůze byla řádně svolaná, někteří se omluvili, někteří se neomluvili.

Odmítám vzít zodpovědnost za ty, kteří nebyli a nyní hledají nějaký argument. Kolegyně Gajdůšková, cituji, když jsme odhlasovali, že to bude tu příští středu s tím tiskem, který má číslo 227: „Já jsem se chtěla zeptat, nestihla jsem před hlasováním, tak jenom dodatečně, proč nemocenské nemůže být zpracované na této schůzi, která byla v tom bloku ode dneška do pátku.“

Odpovídám: Do programu na 17., podle toho, jak to tam máme, by se tam dostávalo poměrně komplikovaně, protože jsou tam body, které musíme zafixovat. Bavíme se o peticích a podobně. To také máte v návrhu na dnešním programu. Není možné volat lidi z Ostravska na téma OKD – byty, aby se přijeli ve čtvrtek, šli se někam vyspat a přesunuli jsme se opět na pátek.

Takže to jenom na opravení. To, co je tady navržené, je samozřejmě možné, abychom hlasováním o tom rozhodli. Ale je to zcela bezprecedentní. Nikdy se to v existenci Senátu nestalo, aby řádná schůze, která je řádně svolaná rozhodnutím Organizačního výboru, ne žádného předsedy Přemysla Sobotky, ale Organizační výbor rozhodl, a myslím si, že bychom měli uctívat pravidla, která existují. To je jen má poznámka na to, jak to celé probíhalo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli je přihlášen pan místopředseda Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane předsedo, místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já nechci situaci nijak vyhrocovat, ale jak se o tom tady diskutuje a berou se přestávky, tak mám pocit, že to úplně triviální není. A zase musím říci, že na ten zmiňovaný Organizační výbor jsem prokazatelně vůbec nebyl přizván a dokonce se mi příslušný pracovník Senátu omluvil, že na mne zapomněl. Já jsem to do dnešního dne považoval, že to je tak, a nijak jinak, ale teď mám takové smíšené pocity, když se ta diskuse vede. Takže je to asi historicky poprvé, kdy na OV byl jen jeden zástupce klubu sociální demokracie, a to paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková, která sama prohlásila, že to bylo ještě poté, co se vyloženě její asistentka po tom pídila a dozvěděla se, že zasedání bude. Nějak moc nepříznivých náhod najednou.

Takže myslím si, uzavřeme to hlasováním, není to konec světa. Nerad bych, abychom se přibližovali procedurou k Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Předseda klubu ODS Tomáš Julínek má slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já bych opravdu nechtěl tuto situaci nějakým způsobem dramatizovat. Mne trošku mrzí popisy z Organizačního výboru, protože když někdo nemůže přijet, tak je zbytečné se vymlouvat na nějaké divné svolávání nebo divný výbor. Ale chtěl jsem zopakovat – já jsem to neřekl možná dost jasně – jednak znovu zopakovat to, co už řekli kolegové. Je to bezprecedentní, máme řádně svolanou schůzi, měli bychom dodržovat svá pravidla, neměli bychom se právě stát Poslaneckou sněmovnou, která si svolá tři schůze a má tam stejné body a porušuje jednací řád. Ale chci upozornit, že my máme svolanou schůzi a my na tu schůzi budeme muset přijet a odhlasovat, že nemáme žádný program. To jsem možná neřekl dost jasně – že jsme si ji vyprázdnili, a že tudíž ta schůze pořád trvá, akorát že z ní zmizí jeden jediný bod programu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, paní senátorka Jiřina Rippelová nemá přednostní právo. Jestli je v programu rozprava, tak má; není. Akorát s právem přednosti. Můžete mít návrh programu.

Senátorka Jiřina Rippelová: Technickou poznámku, pane předsedo. K tomu Organizačnímu výboru. Prosím pěkně, my jsme dostali e-mailovou zprávu, že pravděpodobně bude OV, ale že budeme ještě vyrozuměni. Čekalo se na to, jak dopadne Poslanecká sněmovna. Pak jsme již žádnou zprávu nedostali, takže nevěděli jsme, jestli OV bude nebo nebude. Nechtěla jsem vystupovat, ale musím to tady říci.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já bych tu debatu dále nejitřil, bavíme se o programu. Debata se odvíjí k bodu, který navrhl kolega Vícha. Takže kdo další se hlásí ke změně programu? Takže program, jak vám byl předložen, je i s fixovanými body a je to návrh Organizačního výboru. Takže to vám je celkem jasné. Zároveň tam byl návrh na vyřazení bodu, který je Podrobnější pravidla, je to tisk č. 232. A následně přišla žádost ministra financí, abychom bod Petice „Rovné dodržování zákona o cenách“ dali jako třetí bod v pátek 19. března.

Takže nejprve budeme hlasovat o bodu kolegy Jíchy – pardon, Víchy, omlouvám se, moc mě to mrzí, ale jeden kolega Jícha tady byl, takže omlouvám se za toto. Takže o tom bodu budeme hlasovat, jestli ho zařadíme. Návrh zní, abychom tento bod zařadili jako první bod na čtvrtek.

Hlasujeme o zařazení tisku 227 na čtvrtek na ráno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 70, kvórum 36, pro 33, proti rovněž 33. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o vyřazení bodu z našeho programu. A to je tisk 232, jsou to ta Podrobnější pravidla.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 73, kvórum 37, pro 72, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o přeřazení tisku 174, což je Petice, jako třetí bod v pátek 19. března.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování pořadové č. 4 ukončeno, registrováno 73, kvórum 37, pro 72, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o programu jako o celku, ve znění návrhu Organizačního výboru s fixací bodů, tak jak jsou poznamenané, jak máte na lavicích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování pořadové č. 5 ukončeno. Registrováno 73, kvórum 37, pro 71, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu našeho jednání a je to

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu

České republiky na rok 2009 a o změně zákona č. 218/2000 Sb.,

o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů

Máme to jako tisk 222. Já poprosím ministra financí Eduarda Janotu, aby nám tento návrh přednesl.

Ministr financí Eduard Janota: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych tady velmi stručně přednesl stanovisko k tisku 222. Týká se financování státního rozpočtu ještě minulého roku, protože státní rozpočet může realizovat výdaje pouze tehdy, pokud ho opravdu fyzicky má. Chce se mi říci skoro kešově. Protože to je dneska problém třeba Řecka, které řeší své problémy a jejich problémem je to, že nemají ty kešové peníze, ze kterých platí výdaje na státní správu, na platy, důchody atd. atd.

My jsme se dostali v loňském roce do situace v souvislosti s finanční krizí, rozpočtovou krizí, nikoli bankovní krizí, že rozpočet původně schválený ve výši 38 mld. byl díky výpadku příjmů ve výši asi 160 mld., myslím příjmů daní i pojistného, vlastně skončil deficitem více než 192 mld. Ale záležitost, kterou projednáváte, ta se týká toho, že ze zákona ministr financí má povinnost uhradit beze zbytku mandatorní zákonné výdaje. A mezi tyto mandatorní zákonné výdaje patří výdaje na důchody, výdaje na pasivní politiku nezaměstnanosti, výdaje nemocenské dávky. To byly hlavní položky, kde se v závěru roku číslo účtu rovnalo nule a my jsme je museli realizovat.

Druhou skupinu tvoří, shodou náhod to byla částka poloviční, obsluha státního dluhu. Já bych ji skoro nazval první, protože myslím si, že každý ministr financí by v prvé řadě musel zaplatit své závazky z dluhové služby. Ať to někomu z vás tady možná bude znít velmi drastické a drakonické, i ty důchody i nemocenská, to vše z pohledu investorů, z pohledu financování dluhu by aspoň z mého pohledu bylo až druhé. Je to velmi silně řečeno, ale realita je taková.

Čili vláda projednala navýšení onoho deficitu 38 mld., chcete-li plán schválený, plán upravený o oněch 14 mld., které tvořily vyšší náklady na úroky a výdaje zejména na podporu pasivní nezaměstnanosti. Původní rozpočet ve výši 5 miliard - byl zvýšen na 15. V letošním roce očekáváme možná částku ještě o 1,5 mld. vyšší. Čili v tomto smyslu se jedná vlastně o technický materiál. Dneska tady řešíme – asi se vám to možná nelíbí – něco, co už vlastně proběhlo. Co vy jste ani nemohli ovlivnit. Co vy jste nějakým způsobem nezpůsobili, ale to už je vůbec princip naší legislativy v této oblasti.

Já jsem považoval za rozumné a dokonce jsem s panem předsedou Sobotkou na tohle před léty – myslím, že je to tak tři roky zpátky – vedl vážnou debatu, proč Senát schvaluje tyto dluhopisové programy, když vlastně věřím, že ani věcně nesouhlasí s tím, co schvaluje. Protože možná, že by Senát takovou výši deficitu neschválil. Teď čistě spekuluji nebo fabuluji. Ale je to tak. Nakonec pan předseda Sobotka mne naprosto jednoznačně uargumentoval s tím, že Ústava je takto napsaná a zákony tohoto typu Senát musí schvalovat.

Čili vláda a sněmovna schválí výši deficitu a Senát musí potvrdit jeho financování. To financování je víceméně standardní. Jsou tři možnosti, z nichž dvě jsou velmi zanedbatelné. Tou první je emise krátkodobých a dlouhodobých dluhopisů, a to buď nově denominovaných v korunách, nebo v eurech, tou druhou možností je využití zdrojů financování z Evropské investiční banky, zpravidla na infrastrukturální projekty. A třetí možností je zapojení účtu státních finančních aktiv, ale tam se jedná v podstatě o statisícové záležitosti.

Čili já vás v dané chvíli žádám o schválení kroků, které vlastně proběhly, o schválení jakéhosi kvazi-upraveného státního rozpočtu na rok 2009, protože ta realita byla stejně odlišná. Chci vás ujistit, že jako ministr financí jsem nepřipustil zvýšení výdajů nad rámec rozpočtu, vyjma právě těchto mandatorních výdajů. Že jsem použil veškeré rezervy, zdroje, dokonce i krátil rozpočet, stejně jako můj předchůdce Miroslav Kalousek zkrátil část výdajů kapitolám proto, aby pokryl některé mimořádné výdaje, které vznikly v souvislosti s krizí.

Výpadek daní je výsledkem krize v loňském roce. Musím říci, že se ukázalo, že nepřímé daně, to znamená zejména DPH, kde plnění bylo velmi nepatrně odchylné od záměru rozpočtu, u spotřebních daní už bylo vyšší. Ale zejména výpadek daně z příjmu právnických a fyzických osob způsobil celkový výpadek inkasa o více než 100 mld. Bohužel i pojistné ve vazbě na rostoucí nezaměstnanost, na pokles příjmů se promítlo ne velmi vysokou částkou.

Abych to shrnul, schodek jsme zvýšili o 14 miliard; a oněch 14 miliard já potřebuji legislativně, věcně, formálně zaúčtovat do státního závěrečného účtu za rok 2009. A proto jsem si dovolil po projednání ve vládě, po projednání ve sněmovně, přijít s tímto návrhem.

Pane předsedo, děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 222/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Bis, který nás nyní s jeho zprávou seznámí.

Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Pan ministr zde udělal obšírný výklad k tomuto problému. Snad bych jenom potvrdil to, co říkal pan ministr, že v důsledku schválené změny státního rozpočtu o zhruba 14 mld. Kč dochází i ke změně v zákoně č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu a že se tento dluhopisový program o tuto částku, to znamená, o 14 079 585 000 Kč, zvyšuje.

Bylo zde už uvedeno, že důvod tohoto zvýšení, které schválila Poslanecká sněmovna, bylo to, že se zvýšily výdaje v kapitole MPSV, tj. na důchody, podporu v nezaměstnanosti a transfery do sociální oblasti, zhruba o 7 mld. Kč a zhruba ve stejné výši byly zvýšeny výdaje v kapitole „státní dluh“.

Toto samozřejmě neřeší celkový deficit státního rozpočtu v roce 2009, ten bude řešen, to znamená dodatečných asi 150 mld. Kč, až při státním závěrečném účtu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal uvedený návrh zákona a na své 20. schůzi dne 16. března 2010 došel k následujícímu závěru:

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím, rovněž ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby se Senát tímto návrhem nezabýval. Nikoho nevidím, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do ní se jako první přihlásil senátor Jaroslav Kubera, a následně Vladimír Dryml a potom Petr Pakosta.

Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu tentokrát velmi stručný, ale nemohu nevyužít této příležitosti, protože každý den slyším o tom, jak naše republika mezi těmi ostatními zadluženými je na tom ještě relativně dobře, ony mají mnohem větší dluhy, vyhrožování Řeckem je nepřípustné, protože to zbytečně znepokojuje občany.

Já chápu, že číslice jako jeden bilion a 200 mld. jsou i pro mnohé z nás velmi těžko představitelné, stejně tak jako jeden bilion dluhů domácností. Lepší číslo už je, když se řekne, že každá domácnost nebo dokonce každý občan je zadlužen částkou 100 tis. Kč, to už je mnohem pochopitelnější. On má ovšem pocit, že on zadlužen není, že jsou zadluženi „oni“, ti tam, kteří se mezi sebou hádají, kdože byl ten, kdo to zadlužil víc. Samozřejmě, že tomu tak není. Oni jenom vyhovují těm žádostem a těm přáním, protože se neodvažují se jim zpěčovat a je jim celkem jedno, že ten druhý materiál říká, že tyto dluhopisy budou splaceny do 55 let. To je jako v té reklamě – to už tady mnozí z nás ani nebudou.

Mne to ale přesto znepokojuje. Ten předchozí růst, tak bombastický, který jsme tu zažili, totiž nebyl výplodem naší pilné práce, ale byl výplodem toho, že bylo všechno na dluh – leasingy, hypotéky, úvěry spotřebitelské a nespotřebitelské umožňovaly velmi rychle, a samozřejmě nadrženost po roce 1989 byla veliká, postavily se první hypermarkety, a teď to tam bylo všecko v těch regálech, tak jsme to všichni nutně potřebovali a někteří to neustáli a napůjčovali si, a teď mají samozřejmě problém.

Teď jsme ovšem v situaci, kdy jaksi peníze došly, takže kupní síla tady prostě není, protože každý, skoro každý něco splácí. A když něco splácí, tak mu nezbývá tolik, aby mohl utrácet, takže tam nebude. Mimochodem se ukázalo – vzpomeňte si na šrotovné, jak moudré bylo, že Česká republika šrotovné nezavedla, protože ty země, které ho zavedly, jenom ten problém odtlačily a teď jsou v tom problému Německo minus, nevím, 26 nebo 29, Škodovka zatím stále i bez šrotovného žije, akorát dělá potíže koncernu, že její auta superby jsou lepší než passaty a ty Němce to fakt hodně znervózňuje a udělají zřejmě nějaké opatření, aby tomu zabránili.

Já bych měl pro pana ministra takový návrh. Pokud jde o materiál, tam není co řešit, jsme jako odsouzenci ve věznici San Quentin, kteří mají na výběr, jestli chtějí být popraveni injekcí nebo v plynové komoře. Ptal jsem se popravčího, co když se nerozhodnou – dostanou injekci.

Takže to je naše situace. My si tady můžeme vyprávět, co chceme a toto odhlasovat musíme, protože všichni víme, že to žádným jiným způsobem nejde.

Já už jsem tady o tom jednou mluvil, znovu to zopakuji. Jediné, jak bychom občanům naznačili, že opravdu dluh činí tolik, kolik činí, je zavedení jedné nové daně, což říkám velmi nerad jako odpůrce daní, a ta daň se jmenuje daň z dluhu.

Je to daň, která by nešla do státního rozpočtu, protože veškerá navýšení 60 mld. Kč, které jsou v balíčku, což je jediné, co z toho balíčku zbylo, to ostatní bylo zleva i zprava rozstříleno, tak všechny tyto peníze budou projedeny. Z těchto peněz nepůjde na splátku jistiny dluhu ani jedna jediná koruna.

Tato daň by měla výhodu, že by nešla k útratě do státního rozpočtu, ale šla by výhradně na splátku státního dluhu. Je to daň snadno vybíratelná, protože je to daň ve výši 1 % z každého příjmu. Uvedu příklad.

Zaměstnavatel zaměstnanci vypíše výplatu a 1 % srážkou odešle, protože kdyby, nedej bože, tu výplatu dal celou a on měl to jedno procento zaplatit, tak se dočkáme toho, na co jsme zvyklí – nikdo by to nezaplatil.

Je to velmi podobný systém, který používají banky pro srážkové daně, že srážku z úroků vám rovnou srazí, a je víc takovýchto produktů, kde se to takto dá dělat. Týkalo by se to samozřejmě všech, absolutně všech, protože všichni mají nějaké příjmy.

Já jsem si to tak jenom počítal, pan ministr by to uměl lépe, ale je to stále ještě málo. Nestačilo by to, ale aspoň by to byl krok k tomu, že bychom si uvědomili, že sice v Británii mají větší zadluženost, ale schopnost rodin splácet je mnohonásobně vyšší než u nás, a to už ti analytici neříkají, že u nás jsou rodiny, které splácejí 80 % z toho, co dostanou za měsíc, tak musí někomu poslat, a 20 % jim zbývá. V Anglii je to 40 %, 50 % odvádějí, takže jim ještě polovina zbude.

A proto potom jsou ty tragédie, že neumí zaplatit nájemné, neumí zaplatit za energie …

To je jenom návrh. Já tento návrh nepodpořím z principu, protože jak říkala moje maminka, „půjčovat se nemá, vydělej si a kup!“

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Senát neschvaluje rozpočet, to tady bylo jasně řečeno.

A já jsem rád, že konečně by se tady měla objevit i ta kontrolní funkce Senátu, když dojde k nějakým možná i nepravostem.

Tady zaznělo, že daňový výpadek je 192 miliard. Nevím, jestli je to číslo konečné, protože v médiích i některých materiálech se objevují čísla rozdílná, ale dejme tomu, že to tak je.

Pan ministr tady řekl, že výpadek byl na straně příjmu. Já bych se chtěl zeptat, co takhle zbytečné výdaje a podivná výběrová řízení, za které nás kritizuje i Americká obchodní komora, jestli ta chyba není i na straně ministerstva financí.

Obšírný výklad bych prosil doplnit – a pane předsedo, tím se obracím vaším prostřednictvím na pana ministra – a to zejména o odpověď na tyto otázky:

1.? Připravuje ministerstvo skutečně nové daně, patrně z dílny ODS, jak tady řekl můj předřečník? Je to velmi pozoruhodné, protože v novém programu ODS jsem se nic takového nedočetl.

2.? Dluhopisy budou dlouhodobé nebo krátkodobé? Jaká bude doba splatnosti? Za jaký úrok? Kdo je bude prodávat, protože se objevily různé informace o tom, že to je velmi výnosný byznys pro některé soukromé firmy, a při jakém kurzu koruny vůči euru to bude?

A ještě bych chtěl říci jedno. Nás tady předchozí ministr financí Kalousek ubezpečoval, že se nás žádná krize nedotkne. A najednou tady vidíme, že zde budeme muset krizi skutečně řešit. Já se obávám, že zvýšením daní to asi nebude ta nejsprávnější cesta. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem rád, že Senát schvaluje zákony na vydání dluhopisů. Připomínám, že právě projednávaný senátní tisk 222 se týká nejen naší budoucnosti, ale zprostředkovaně i naší minulosti, a to roku 2009. V tomto roce jsme utratili, tak jak je zvykem v posledním desetiletí zejména, více peněz, než jsme z kapes daňových poplatníků vybrali. Rozdíl mezi příjmy a výdaji byl ještě větší, než jsme původně předpokládali, a to o celých 14 mld. Kč, na které je nutno vydat nové státní dluhopisy.

Včera se tímto projednávaným tiskem zabýval hospodářský výbor a já jsem se při projednávání dotazoval přítomného zástupce ministerstva financí, co by se stalo, kdybychom návrh novely zákona č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu nepřijali. Dostal jsem odpověď, že by těch 14 mld. muselo být financováno prostřednictvím pokladničních poukázek jako krátkodobého zdroje financování se splatností v řádu měsíců. Pan ministr se tady o tom zmiňoval.

Zeptal jsem se tedy, jak drahé jsou oba tyto zdroje. A odpovědí mi bylo, že v ročním vyjádření je úroková míra u pokladničních poukázek cca 1,5 %, zatímco u dluhopisů je to 4,5 %. Ale u poukázek může vzniknout problém s momentálním stavem disponibilní hotovosti bank, čili banky prostě nemají zájem a poukázky se neprodají, a stát nemá hotovost, takže by zůstaly např. nevyplacené důchody nebo, nedej bože, nebyly by vyplaceny platy zákonodárců. Když porovnáme cenu za 14 mld. z krátkodobých a dlouhodobých zdrojů, tak nám vyjde, že dluhopisy nás budou stát cca 633 mil. Kč ročně, mluvím o 14 mld., které bychom nově měli schválit. Zatímco pokladniční poukázky by nás stály „pouze“ cca 211 mil. Kč. Rozdíl tedy činí 422 mil. Kč. A máme tady kousek zdrojů na vyplacení např. zvýšené mateřské, já bych ji maminkám velmi přál.

Nebojte se, pane ministře, nebudu podávat návrh na zamítnutí projednávaného tisku č. 222. Ale musíme uznat, že úspora nákladů na obsluhu navýšení státního dluhu zní zajímavě. Mohli bychom tak obsluhovat celý státní dluh. O něm budu mluvit za chvíli v tisku č. 223.

Sice bychom občas nedostali výplaty, ale spoustu peněz bychom ušetřili a mohlo by se to jmenovat například „Paroubkova ruleta“. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Hezké dopoledne, vážené paní senátorky a páni senátoři. Pane ministře, my jsme v těžké situaci, protože Senát nejedná o rozpočtu, prakticky nemáme možnost ovlivnit akutní výdajovou stránku veřejných peněz, a přitom schvalujeme zákony, které buď odsouvají problém, a nebo naopak jej řeší. Já se domnívám, že toto patří mezi zákony, které problém jenom odsouvají a neřeší jej. Já pro zákon hlasovat nebudu, jako nebudu už v budoucnosti hlasovat o žádném zvyšování našeho dluhu, jednak z toho důvodu, že to myslím se svými dětmi dobře a nechci, aby dědily po svých rodičích vysoký dluh. Nezlobte se, nemohou se poslanci divit, že nebudu sám, který ze senátorů pro tento zákon hlasovat nebude.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo s právem přednosti má senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, my jsme vždycky v případě schvalování takovýchto zákonů v těžké situaci, protože návrh řeší to, co již fakticky proběhlo. A bylo vždycky v minulosti dobrým zvykem, že jsme navrhovali, takovým návrhem zákona se nezabývat, protože jsme nebyli u toho, když se vytváří to, co se vytváří v rámci Poslanecké sněmovny a to, čemu se říká zákon o státním rozpočtu.

Já jsem zaprvé nenavrhla nezabývat se v tomto případě, protože jednak by to asi neprošlo, a zadruhé jsem věděla, že všichni nebo někteří z vás se budete k této situaci chtít vyjádřit.

Myslím si, že situace České republiky není nijak zvlášť jednoduchá a vůbec nezávidím panu ministru financí, který předkládá různá úsporná opatření a pak se dívá na to, jak mu je Poslanecká sněmovna uspokojeně „cupuje“. Já pro tento návrh zákona, který máme dnes předložen, ruku zvednu, ale moc bych si přála, aby došlo k nějakému řešení nastalé situace. Vždyť přece všichni víme, že Česká republika souhlasila s tím, že přijme euro a všichni exportéři v tuto chvíli čekají, kdy tato situace nastane. A myslím si, že nejen kvůli přijetí eura a kvůli splnění maastrichtských kritérií by bylo dobře, kdyby se Česká republika snažila situaci řešit nějakým efektivním způsobem, protože jinak se dostaneme do situace, že dluhy stále budou růst, stále budou růst, a myslím si, že to, že je nám předkládán příklad Řecka, já třeba lépe znám případ Lotyšska než případ Řecka, tak to není žádné strašení občanů, to je prostě bohužel fakt, kterému se blížíme.

Já tento návrh podpořím, i když si myslím, že by bylo rozumnější návrhem zákona se nezabývat. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych reagoval na tzv. „Paroubkovu ruletu“. Já nevím, o čem je tady řeč. Tady snad někdo zapomněl na to, že dluh vznikl v roce 2009? Byla snad ČSSD ve vládě? Měla snad ČSSD ve sněmovně stojedničku?

Uvědomme si, o čem se tady bavíme. Je to o tom, že prostě rok 2009 nebyl a nedopadl tak, jak nás tady někdo ubezpečoval, udělat rozpočet na 33 miliard, a pak z toho vyjde možná 192 miliard, možná 200 miliard, možná i více minusů, no, to je kvantitativně veliký rozdíl.

Takže o tomto se bavme. A druhá věc je – já tady děkuji, že jsme aspoň slyšeli část odpovědi od pana kolegy Pakosty na dluhopisy, že jsme slyšeli pro a proti, protože se jedná o vážnou záležitost. A i když to tu nebylo řečeno z úst pana ministra, tak já jsem rád, že aspoň jsme slyšeli, jaké jsou mínusy a jaké jsou plusy, jestli to bude přes pokladniční poukázky nebo jestli to budou dluhopisy dlouhodobější – nevím, na kolik let, jestli těch 200 nebo 400 miliard stojí za ta rizika nebo nestojí. Protože ať nás tady nikdo nestraší s tím, že nebude na důchody, když se počítá s ekologickou zakázkou za 115 miliard a dalšími podivnými nákupy, třeba vojenské techniky velmi prazvláštní, velmi nadhodnocené. Já z tohoto místa říkám, že mám připraven zákon právě, aby se veřejné zakázky objasnily, protože to, co se děje v České republice, to už je neskutečně do nebe volající.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Dobrý den, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem také velmi rád, že tuto záležitost Senát projednává i z toho důvodu, že lidé nedělají velký rozdíl mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, a tak dále, jinými slovy, my jsme pro ně ti, kteří jsou stejně zodpovědní jako poslanci v Poslanecké sněmovně za to, jak hospodaříme. Já jsem přesvědčen, že v mnohém má každý z nás pravdu. Pan kolega Kubera jistě má pravdu v tom, že lidé, kteří nejsou zodpovědní k sobě, ke svým dětem a ke svému životu a nechtějí přemýšlet nad tím, co bude zítra či pozítří, jenom co bude dnes, půjčují si lehce peníze, ti způsobují zadlužení sebe, domácností, pak tady řešíme exekuce, exekutory atd. To je jedna část.

No ale tady je druhá část, kdy máme zabezpečovat vůči občanům dobré hospodaření tohoto státu. Já se obávám, že tady není nikdo z nás, ani jeden, kdo by nesouhlasil s tím, že korupce v České republice se dá počítat v miliardách ve ztrátě pro státní rozpočet. Jestliže tady mluvíme o deseti, čtrnácti atd. – myslím v miliardách, no tak pak samozřejmě se ptejme, kolik z této činnosti – stát v zásadě na této činnosti korupční prodělává, proč s tím pořád nikdo nic nedělá. To, že my senátoři s tím můžeme dělat méně, že nejvíc může udělat vláda a samozřejmě Parlament, to je sice pravda, ale odpovědnost z nás to nesnímá. Nechci příliš zabývat od věci daleko, ale když se podíváte na to, co je průvodním projevem, a co v zásadě latentně míří k tomu, že hospodaříme špatně, že v našich regionech práce není a my to podporujeme tím, že mlčíme, tak jedna z takových věcí velmi aktuální jsou např. lesnické tendry. Zatímco vláda předminulý rok schválila národní lesnický program, ve kterém se jasně mluví o tom, že Lesy České republiky a tedy stát mají zabezpečovat práci v regionech, práci pro živnostníky, tak když se to má naplnit, to znamená ve chvíli, kdy se zadává práce v lesích na dobu lesních hospodářských plánů, to znamená na dobu desíti let, je vypsán tendr, který už tady běží, teď byl naštěstí Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pozastaven, kde může vyhrát pouze ta největší firma, tedy podmínky jsou nastaveny tak, že ten, kdo má největší obrat za poslední dva roky ve třech sledovaných letech, kdo má největší těžbu za poslední dva roky ve třech sledovaných letech, tak ten se dostal mezi sedm vyvolených a ti mohou soutěžit o takovouto zakázku. Co se tím dosáhne, co se tím stane. Stane se to, že všichni tito občané, naši spoluobčané, lesníci, živnostníci, se stanou vazaly v regionech. Budou zkrátka pracovat již pro nějakou soukromou firmu, která bude z vůle státu mít moc nad nimi po dobu deseti let. A jinak to není. Proč o tom mluvím v tuto chvíli. No protože nám tady unikají peníze. Protože tady už ta zakázka samozřejmě handicapována tím, že když nevybereme peníze v jednotlivých místech, také se podílíme na tom, tedy jako stát, že nám tady peníze uniknou tím, že budeme platit potom nezaměstnané v jednotlivých regionech.

Ekologická zakázka – ta tady byla zmíněna, to je jasný přiklad toho, kdy stát buduje vědomě monopoly, dělá z těch ostatních firem firmy, či z řad živnostníků zásadně otroky a vazaly těch, kteří za peníze státu potom vládnou. Děje se tak zcela jistě proto, že stát na tom nikdy, nikdy nemůže být výhodný při takovémto hospodaření.

Jsme teď ve chvíli, která tady byla označena jako v zásadě neměnná, protože ať děláme, co děláme, tak 14 miliard musíme nějakým způsobem nahradit, no ale co uděláme proto, abychom změnili situaci, o které všichni mluvíme, já mluvím o těch aktuálních věcech teď. No, neudělali jsme pro ni nic. Takže o tom přemýšlejme, jestli naším rozhodnutím i teď nedonutíme třeba vládu a Parlament zamyslet se nad tím, jak změnit naše chování.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Mně nepřísluší vás opravovat, pane kolego, ale když říkáte, že Senát a Parlament, tak by bylo dobré, abyste si přečetl Ústavu, protože Senát je součástí Parlamentu, tím pádem ta vina Parlamentu je i na nás. Slovo má pan senátor Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Když jsme včera na hospodářském výboru vedli diskusi o tom, zda navrhnout schválit nebo nezabývat se, tak jsme nakonec přistoupili k tomu, že by bylo lepší, aby proběhla tato diskuse a navrhli jsme a schválili jsme doporučení celému plénu schválit tento návrh zákona. Já se k němu také přikláním, protože kdybychom všichni vyjádřili svůj protest na zadlužování země tím, že ho neschválíme, tak skutečně jediný efekt by to mělo ten, že by kromě nevyplacených např. důchodů nemohly být vyplaceny ani ty zaměstnanecké benefity, které jste si tady prohlasovali předminulý týden, ani různé mateřské, třinácté důchody a další věci. Takže nám v této situaci, kdy horní komora neschvaluje státní rozpočet jako takový, v současné době nezbývá nic jiného, než řešit to menší zlo, a to nejmenší, které odborníci našli, jsou státní dluhopisy.

K tomu, jak tady bylo řečeno, víceméně omylem, že Parlament a vláda jsou ti, kteří schvalují státní rozpočet, tak já si myslím, že pochopitelně z Ústavy to tak vyplývá, ale že to je možná jedna z chyb, že horní komora se vůbec nepodílí ani na kontrolu čerpání státního rozpočtu, kde si myslím, že by mohla do budoucna mít alespoň jakousi kontrolní roli a zpětnou vazbu v tom, jak dochází vůbec k vyhodnocování, na které se většinou v Poslanecké sněmovně poslanci dívají jako na něco, co je za námi a co již nelze ovlivnit. Ale přesto si myslím, že je potřeba mít nějakou zpětnou vazbu. Ta vazba dneska fakticky funguje pouze prostřednictvím NKÚ, který, jak nám na hospodářském výboru už někdy vloni sdělilo, sice najde chyby, ale nemá žádné páky, jak donutit ani vládu ani sněmovnu, aby se tyto chyby v následujících letech neopakovaly. Právě tak se domnívám, že k tomu, abychom skutečně zastavili zadlužování země, nám příliš nepomohou výhledy, že budeme snižovat do určitých let do roku 13 o 50 procent zadlužování, nikoliv zadlužení, ale že jediným správním krokem krom možná skutečné úvahy o něčem takovém, o čem tady uvažoval kolega Kubera, tak by stálo za to zvážit zákon o vyrovnaném státním rozpočtu.

Který by do budoucna ukládal sněmovně i vládě připravovat rozpočet zásadně vyrovnaný tak jako to funguje zásadně v drtivé většině měst a obcí. Města a obce by si přeci nedovolily přijmout jiný rozpočet než vyrovnaný. Nakonec bych chtěl říct, že k tomu, abychom zde nemuseli řešit další dluhopisy, tak by tomu v první řadě mělo přispět nepřijímání takových zákonů, jako například zákon o elektronických vinětách, který při plném vědomí včera Poslanecká sněmovna opět zamítla návrh na vypuštění tohoto bodu ze zákona, a tudíž stát dobrovolně vydá dalších 8,3 mld. v následujících 5 letech ve prospěch jedné jediné soukromé firmy. Pokud na jedné straně budeme přijímat takovéto zákony, tak na druhé straně budeme neustále nuceni přijímat zákony o dluhopisech. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dobrý den pane ministře, dámy a pánové. Já chci reagovat na to, co tady zaznělo z úst pana kolegy Drymla, protože jeho formulace o nárůstu státního dluhu vyznívala, jakože za státní dluh může vláda ODS, protože za její vlády vznikl. Shodou okolností nedávno byly zveřejněny přehledné informace o tom, jak se vyvíjely rozpočty České republiky za vlád, které postupně vlády a já bych si tady dovolil tyto informace připomenout. V letech 1993, 1994 a 1995 byl rozpočet přebytkový, vzpomeneme si jistě, že to byly vlády Václava Klause, ministrem financí byl Ivan Kočárník. V roce 1996 se objevil schodek minus dvě miliardy, to byla ještě ekonomika v jakémsi plusu, i když už začínala výkonnost klesat. V roce 1997 se HDP pohybovalo na úrovni minus 0,7, čili šlo o mírný pokles hospodářské výkonnosti a tehdy došlo k zadlužení 16 miliardami. Když úhrnem spočtu tato léta a dobře víme, že v roce 1997 už Klausova vláda končila, tak vlastně bilance je zcela vyrovnaná – čili plus 18 miliard a postupně minus 18 miliard. Čili období vlády Václava Klause skončilo fakticky bez dluhů. Následovala přechodná vláda, kde byl ministrem Ivan Pilip, tam se zvedl dluh na minus 29 miliard a nastoupili sociální demokraté. S nástupem vlády Miloše Zemana začala mírná konjunktura, nicméně státní dluhy se zvyšovaly z 29 na 30 miliard, v dalším roce 46 miliard a postupně na dalších 68 miliard ročního deficitu, abychom si rozuměli. V případě vlády Vladimíra Špidly docházelo k opětovnému oživení a hospodářský růst zaznamenal rekord v roce 2006 7 procent, to ovšem už nebyl Vladimír Špidla, ale Jiří Paroubek. Takže zatímco Rusnok končil státní dluh na úrovni 396 miliard, tak Sobotka ho dotáhl na 800 miliard, v té době jsme rostli 3,6 procenta, 4,3 procenta, 6,4 procenta a 7 procent. Jenom tak pro informaci v roce 2006, kdy byl růst hospodářský 7 procent, skončil ten rok deficitem 98 miliard. Jestli si vzpomenete, i když můžete namítnout, že v tom roce už přebírala vládu nová formace Mirka Topolánka, nicméně chci připomenout, že v roce 2006 se odehrávalo něco podobného před volbami, jako se děje teď. Zejména sociální demokracie ve spojenectví s levicovými stranami, tedy jinými slovy se KSČM, přicházela s nepřekonatelným množstvím populistických návrhů, které všechny znamenaly zvyšování státních výdajů, aniž by byly doprovázeny nějakými úsporami v jiných oblastech.

To se skrývá za deficitem téměř 100 miliard v roce 2006, protože mandatorní výdaje nebylo možné v druhé polovině roku již omezit. V roce 2007 se podařilo srazit schodek na 66 miliard, ačkoliv hospodářský růst klesl o jedno procento a v roce 2008 po onom balíčku, který v podstatě nikoliv eliminoval, ale jenom částečně zmírnil následky onoho předvolebního šílenství v roce 2006, klesl deficit roční rozpočtu na minus 20 miliard. V té době jsme už ovšem byli na jedné miliardě (připomínky) státního dluhu – promiňte, bilion, děkuji. Teprve v roce 2009 přichází katastrofický vývoj financí, schodek konečný 192 miliard, a to proto, že se ekonomika propadla na minus čtyři procenta. Je to 180procentní pokles výkonnosti ekonomiky, projevil se s růstem schodku. Schodek by nebyl tak fatální, kdybychom v čase blahobytu neprojídali peníze na dluh. Miloš Zeman, když se snažil na začátku své první vlády rozproudit ekonomiku, odkazoval na Keynesiánskou teorii, že v čase těžkostí ekonomických, v čase krize je třeba si půjčovat a rozpumpovat státními penězi spotřebu a tím roztočit ekonomiku.

Otázka, zda nárůsty, které pak přišly v období jeho vlády, byly výsledkem této politiky a nebo objektivní skutečností, že se ekonomika dostávala do konjunktury, ale to nechám stranou, o tom nechci polemizovat. Důležitou součástí Keynesiánské teorie je, že v čase růstu, tedy v čase blahobytu je třeba dluhy splácet, aby totiž buďto byly rezervy nebo alespoň se nevstupovalo do dalšího hospodářského cyklu, který logicky bude recesní nebo krizový, se závazkem a když tedy, tak nejlépe naopak s přebytky, s rezervami. Čili já si myslím, že je třeba nezačínat měřit historii naší ekonomiky od roku 2006 případně 7, ale že je třeba mluvit o celém tom vývoji.

Chci připomenout i rok 2006, který způsobil situaci, že přesto, že jsme byli v hospodářském růstu, museli jsme sáhnout po deficitu 100 miliard a pro další rok 2007 hrozilo nebezpečí dokonce 180miliardového schodku, pokud by se neseškrtaly mandatorní výdaje. My dneska stojíme v situaci, že máme za sebou velice krizový rok 2009 – 192 miliard schodek ročního rozpočtu. Máme očekávaný schodek pro tento rok přes 170 miliard, ale bohužel jsou volby, takže stále přicházejí nové a nové návrhy na to, za co ještě by bylo dobré je utratit, a spoléháme, že opět přijde růst a že se to nějak zaplatí. Já chci připomenout, že sociální demokracie, která počítá s růstem, předvedla v minulosti, že ani v čase růstu nesnižuje své závazky, naopak s pocitem, že vše trvá věcně znovu a znovu vydává. Já si myslím, že je to důležité mimo jiné při projednávání návrhů, které nás čekají, které znamenají další zvyšování mandatorních výdajů. Chci připomenout, že na podzim, nebo kdy to bylo – na jaře, teď nevím, v létě, na podzim minulého roku vznikla generální politická dohoda. Nazývala se Janotův balíček. Byl to veliký z obou stran dost bolestný kompromis, který znamenal, že se ale ve výsledku omezí některé mandatorní výdaje.

Po odsouhlasení, čili po nějaké politické dohodě, tohoto balíčku, přichází levice s dalšími a dalšími náměty, jak ho zbortit, tj. jak zvyšovat výdaje a jak znovu útočit na další prolomení již tak dost tragické hranice deficitu 173 miliard. Prosím, nemohl jsem nereagovat na výrok, že ODS může za výši státního dluhu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: S právem přednosti místopředseda Milan Štěch. Jenom pro upozornění malý komentář. Když budete používat příjmení Sobotka, identifikujte to ještě křestním jménem, protože já jsem skutečně ministrem financí nebyl.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dostali jsme se asi dál, než by patřilo k tomuto tisku, a nebyl jsem to ani já, ani moji kolegové z pohledu levého spektra, kteří by tady zmiňovali v úvodu nějaké politiky, zejména mám na mysli výroky o Paroubkově ruletě anebo vracení se k benefitům. Ale teď tady ve vystoupení pana kolegy Oberfalzera zazněly informace, které jsou známé, já ta čísla nezpochybňuji, a on se nám snažil, a nejenom asi nám, i veřejnosti, sdělit, že do roku 1997 to s veřejnými financemi bylo vcelku v pořádku.

Pak přišla vláda za velké účasti sociální demokracie, začalo to nabírat špatný směr, a teď tedy rok 2008–2009 vlastně o tom bychom příliš mluvit neměli. Já si myslím, že tyto diskuse jsou velmi problematické protože podle toho, kdo patří k jakému politickému spektru anebo kdo patří k jaké skupině ekonomů s určitými zájmy, koho reprezentuje, jestli finanční skupiny, které chtějí mít velké zisky a malé daně, což je zákonité, ale společenská dohoda je vždycky nějaký více či méně bolestivý kompromis, tak je zřejmé, že se v tomto jen tak neshodneme, to možná jedině tehdy, kdybychom už jsme v podpalubí měli namočené ve vodě a hrozilo nám, že to zaplaví pomyslnou palubu a budeme ten Titanik.

Ale já si nejsem jistý, jestli by někteří byli ochotni uvažovat o těchto souvislostech, protože by stáli pořád na své pravdě.

Jsem přesvědčen o tom, že by se také mělo hovořit o tom, co přivodilo nastartování státního dluhu, a tím pádem období, kdy bylo potřeba zajišťovat peníze na velice drahou dluhovou službu.

Myslím si, že není nikdo schopný vyvrátit to, co jsme jako první slýchávali od pana prezidenta Havla a od dalších, že transformace formou kuponové privatizace a k tomu poskytnutých velkých úvěrů tehdy v polostátních nebo státních bankách bylo právě to období, které nás do tohoto problému s veřejnými financemi chtě nechtě uvedlo. Ano, pak mohly následovat další chyby z pohledu, kdo jakou uznává „víru“, ale to období nastartování našich problémů je v období zvolené transformace a benevolentně poskytovaných úvěrů na tyto majetkové změny. Odhaduje se, ty mírnější odhady jsou, že to byl výpadek asi 400 miliard korun. Většina lidí, kteří se tím podrobněji zabývají, hovoří o 800 miliardách zdrojů.

Je potřeba počítat i s tím, že nedocházelo k určité multiplikaci. Kdyby ty zdroje byly efektivně použity, tak samozřejmě ta multiplikace, ta se těžko vyčísluje, ale určitě by nějaká byla. Takže to není období, kdy vládli premiéři sociální demokracie. Já vím, že poté se na hlavu tehdejšího premiéra, který nakonec, i když před tím říkal, že banky neoddluží, dal souhlas s vládou i s parlamentem, aby je oddlužily, tak se na to valila láva připomínek, sršely se na to gejzíry lávy, ale nedávno jsem slyšel, že ten Zeman, když teď drobet vystupuje jako céčko ODS, jako to nedělal špatně, že to vlastně ani jinak nešlo. A já si myslím, že v tom se můžeme shodnout, že to ani jinak nešlo, protože kdyby se to bývalo neudělalo, tak by nás finanční krize, která postihla svět na přelomu roku 2008 a 2009 zasáhla daleko bolestivěji a určitě bychom měli násobně velké problémy, než dnes máme s tou obecně nazvanou hospodářskou krizí.

Takže nezapomínejme, že vláda, která končila v roce 2007, končila dvěma restriktivními balíčky. Ty restriktivní balíčky nebyly jen nazdařbůh, ty byly vynucené velice nepříznivými okolnostmi vývoje ekonomiky, vývoje ekonomiky, která u nás šla ke dnu, zatímco Evropa byla v růstu, i řada okolních zemí, a byl to důsledek tehdy před tím provedené transformace, špatné transformace, privatizace na dluh, který nebyl splacen, a dodnes některé firmy, které nám ten dluh nechaly a své majetky potom převedly a pozitiva někam jinam, tak z toho někteří profitují.

To je jedna věc. Samozřejmě, že o období vlády sociální demokracie se můžou vést dlouhé polemiky. Samozřejmě dnes se snadno řekne, že se to mělo využít k tomu, když se nastartoval růst mezi 3 až pomalu 7 % HDP se mělo jít do černých čísel a dluh se měl začít odmazávat. Ano, bylo by to ideální.

Ale vážení, vy jste tu zmiňovali ten konec roku 2006 před volbami. Najděme si záznamy z hlasování Poslanecké sněmovny, všichni pro to hlasovali až na výjimky. Každý měl nějaký balíček. Nějaká skupinka se možná najde, ale ty hlavní směry politiky v ČR v té době pro to hlasovaly. Ano, možná se žilo v tom, že hospodářský růst bude pokračovat. Přece dohledáte podkladové materiály, není to vůbec problém, kdy se odůvodňoval batoh, tzn. to opatření více než 60 změn zákonů, zejména v ekonomické a sociální oblasti včetně zdravotnictví, že bude akcelerovat hospodářský růst až k 8 %. Řada ekonomů tvrdila, vážení pozor, to už je v oblasti přehřátí ekonomiky, a to nemůže dopadnout dobře, a samozřejmě to bylo zcela nereálné, zcela nereálné.

Myslím si, že období vlád sociální demokracie, když budu velmi kritický a nebudu to chtít nějak politicky používat, nebylo určitě o nic horší než vládnutí, které jsme teď viděli 3,5 roku zpátky. Ony byly dvě vlády. To tady říkám na poznámku, která za mnou zazněla.

Myslím si, že mluvit např. o roku 2009, což je rozpočet, připravený koaliční vládou ODS, Top 09, Lidová strana tam také byla, ale už ve slabší pozici, tak si myslím, že to je učebnicový příklad pro to, jak rozpočet byl sestaven nezodpovědně, protože až na pana ministra financí, možná na pana premiéra všichni v této zemi věděli, že se půjde do červených čísel, že nebude žádný růst přes 4 % HDP a že bude naopak propad. Byla jedna instituce, která se prakticky trefila v rozmezí 9/10 bodu, a myslím si, že to svědčí za všechno. Už se nebudu k roku 2009 vracet, i když bychom tam měli veliké střelivo.

Myslím si, že bychom si s určitou pokorou každý měl uvědomit, kde jsou naše slabší a silnější stránky, z toho se poučit, a já jsem přesvědčen, že se ty veřejné finance nechají zvládnout, ale za skutečně přístupu takového, že se rozpočet především tvoří na příjmové straně a že se rozpočet utrácí na výdajové straně. Každý musí v nějakých věcech drobet slevit, ale jsou hodnoty, které patří ke kořenům českého státu a české demokracie, a myslím to, co jsme si spojili před pár dny se 160. výročím TGM, to jsou staří lidi, nemocní lidi, děti, tam si myslím, že jsme tak vyspělí, že nemusíme v těchto oblastech dělat nějaké tvrdé restrikce a že jsme schopni ty veřejné finance zvládnout.

Ale znovu říkám, pokud chceme mít o 5 % daňovou kvótu harmonizovanou nižší, než je západní Evropa, přitom ve stejných hospodářských a sociálních podmínkách, protože jsme v jedné EU, tak to musí odnést veřejné finance. To není možné. My tu harmonizovanou kvótu musíme mít o 2 – 3 % nižší, ale určitě ne o 5. To nemohou veřejné finance dlouhodobě unést. A když ten dluh nabereme, naskakuje nám dluhová služba, která mě nejvíc štve, samozřejmě. Ta mě nejvíc štve, že ji musíme platit. A jsem ochotný do budoucna dělat maximum pro to, aby se to nezvyšovalo, a myslím si, že máme na to, abychom ty 3 % do roku 2013 – 14 dosáhli, ale skutečně koukejme kupředu a nehrajme tak často tu hru s tím, co bylo před tím. Tady já říkám za moji stranu, za stranu sociální demokracie, my se té konfrontace nebojíme, protože si myslíme, že jsme ten problém v České republice do pochodu neuvedli my, ale uvedly to jiné politické garnitury. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Kolegyně a kolegové, myslím si, že jít do historie pro ty, kteří ji úplně neznají, není špatně, nicméně jsem upozornil minimálně na dvě věci, kdy scelování zakázek, a tím pádem daleko větší možnost ovlivňování takovýchto zakázek a korupčního jednání vede ke ztrátě pro stát, a to jsou aktuální věci, kterými bychom se měli zabývat, tedy tím zadlužováním, které nastává teď. Samozřejmě výdaje státní správy apod.

Nicméně já jsem se přihlásil pro to, že jsem přesvědčen, že za dobu, co jsem členem Senátu, jsem byl veřejně dehonestován dost a celkem o to už nestojím, aby mě někdo peskoval, takže se vám všem omlouvám za to, že jsem se přeřekl a neřekl jsem sněmovna, řekl jsem parlament. To jste jistě mnozí pochopili, že to bylo přeřeknutí, nicméně prostřednictvím předsedajícího bych panu předsedovi Senátu doporučil, aby si přečet příslušné předpisy, které mluví o tom, jak se svolává Organizační výbor, abychom nemuseli pochybovat o tom, zda to bylo ne přeřeknutí, ale zda to byla chyba, nebo si to nepřečetl a neví to, nebo to dokonce byl úmysl. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, já mu to vyřídím. Slovo má pan senátor Karel Schwarzenberg.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedo, slovutný Senáte, když jsem poslouchal tuto diskusi, tak jsem měl dojem, že jsem v shromáždění hospodářských historiků. Bavili jsme se pouze o minulosti, co a kdo zavinil. Není už to, zvláště v dnešní situaci, zajímavé, bezpochyby během nutné privatizace, změny našeho hospodářství. V 90. letech se spousta národního jmění prošustrovala, rozkradla, částečně i z neznalosti, co se v hospodářském světě děje, částečně ze zvůle a částečně z lehkomyslnosti.

Je taktéž pravda, že posléze byly bohužel vlády, které v době opravdového růstu a přebytku nadále místo aby našetřily, dále rozdávaly. Výtky jsou jakožto takové asi docela správné, jenže nám nic nepomáhají v této situaci. Od shromáždění jako je český Senát by bylo dobré vyslechnout spíše, co hodláme udělat v budoucnosti, jak si poradíme s touto situací, kterou máme, s prudce narůstajícím dluhem, neutuchající chutí dolní sněmovny nadále rozdávat peníze o sto šest. Přiznávám, před volbami je to pokušení větší než kdykoliv. A jak budeme hospodařit v této zemi v budoucích letech.

Já sám miluji historické knížky, zabývám se dějinami, a to není otázka dne. Nemáme si vyčítat, co jsme udělali v minulé době falešně, měli bychom se konečně zabývat tím, co uděláme v budoucnosti.

Ještě jednu konečnou poznámku. Jak je známo, málokdy jsem s naším kolegou Čunkem souhlasil. Nicméně co při posledním příspěvku mluvil o hospodaření v českých lesích, můžu pouze vřele souhlasit s tím, co řekl. Děkuji mnohokrát.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má nyní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, budu velmi a velmi stručná. Zeptám se jenom, co rozdávaly vlády, konkrétně sociální demokracie, v době růstu. Protože česká ekonomika rostla za vlád sociální demokracie, takže jestliže zde bylo řečeno, že vlády rozdávaly, tak to jde na adresu sociální demokracie. A já se skutečně ptám a chci vědět, co tedy vlády sociální demokracie rozdávaly. Sanovaly banky, což šlo za vládami Václava Klause a za nepovedenou transformaci. To bylo za vlády Miloše Zemana. Za vlády Vladimíra Špidly se sanovaly dvě třetiny Čech po povodních. Bylo to 70 miliard, které bylo potřeba dát.

Když se podíváme na to, co se skutečně za vlád sociální demokracie dělo, tak zjistíme, že buď se investovalo do toho, co znamenalo multiplikační efekty, jako byla bytová výstavba, jako byla obnova panelových domů, jako byla podpora rodin s dětmi atd., nebo se skutečně sanovaly dluhy a kostlivci ze skříní, jako třeba dluhy, které byly schované do té doby v České konsolidační agentuře.

A ještě k tomu balíčku předvolebních slibů, o kterém se taky tady tak rádo mluví. A to je ta záležitost roku 2006. Já musím připomenout, že ty návrhy, které se považují dnes za tak katastrofické, které mimochodem pomohly mnohým rodinám, proto jsme také pro ně hlasovali, ale ty návrhy naprosto vědomě navrhl tenkrát pan poslanec Severa, který je dnes poslancem Top 09.

Takže přátelé, skutečně bychom neměli ztrácet historickou paměť. Když ji nemají média, my bychom ji mít měli. A ještě jednu poznámku. Já jsem včera celý den seděla na takové velmi zajímavé konferenci Zlaté koruny, ekonomické fórum s tématem, jak z krize. A tam zazněl jeden zajímavý údaj, který byl převzat z nějakého světového srovnání, snad americké Hospodářské komory. Ten údaj zní, že v České republice pouze 17 % dopadů krize bylo způsobeno skutečně v důsledku globální krize a 73 % bylo způsobeno špatnou politikou vlády. Mimochodem v USA ty dopady byly jiné. Špatnou politikou vlády uvádějí, že to bylo 40 %.

Takže přátelé, skutečně si myslím, že bychom neměli ztrácet historickou paměť a vnímat fakta. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme další s právem přednosti, a to je paní kolegyně Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já vás opravdu nechci zdržovat a využívat svá přednostní práva. Ale musím říci, že se prostě nacházíme v nějaké historické době a jsme-li komorou Parlamentu, tak bychom asi neměli ztrácet čas tím, co bylo. Já samozřejmě chápu to, že nemáme ztrácet historickou paměť, ale my se přece máme pokusit situaci řešit. Já pocházím z regionu, kde byla nezaměstnanost 4 %, dneska je tam 12,5 %, a to přece není žádná legrace. Ani ty naše dluhy nejsou žádná legrace. A myslím si, že říkat si tady, že to udělal ten nebo zavinil onen, to je dobrá rétorika pro předvolební kampaň, ale myslím si, že by bylo daleko rozumnější pokusit se věcným způsobem navrhnout řešení a o tom z hlediska jednotlivých politických náhledů se pokusit dojít k nějakému konsensu. To si prostě myslím.

Ale já jsem se původně přihlásila, abych reagovala na to, co tady říkal pan kolega Čunek. On říkal, že máme najít nějaké řešení, že tady nemáme jenom planě hovořit. Já bych vám chtěla připomenout, dámy a pánové, že jste v prosinci schválili můj návrh na změnu jednacího řádu Senátu a Poslanecké sněmovny, kdy se dává pravomoc vládě zarazit Poslaneckou sněmovnu i Senát s opravnými prostředky, pokud by chtěly nabourávat schválený státní rozpočet. A bohužel vláda s tím příliš nesouhlasila a Poslanecká sněmovna zařadila tento návrh do prvního čtení a já předpokládám, že ho v prvním čtení zamítne. Ale já mám za to, byť to byl třeba pokus neumělý, že jsme se pokusili společnými silami dát vládě nástroj, jak tomuto zabránit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, trošičku je mi líto pana ministra financí, protože má určitě plno práce v této těžké době a myslel jsem si, že – ale on je asi zvyklý v Poslanecké sněmovně – jen pár slov k tomu, co tady zaznělo z úst místopředsedů Senátu, z levé strany spektra. Všichni jsme to přece zažili, transformaci od totálně státního vlastnictví k tržní ekonomice. Transformaci, která byla jednou z největších na světě, a nemůžeme ji porovnávat z hlediska České republiky, kolik se vytvořilo dluhů nebo ne, ale z hlediska bývalé postkomunistické Evropy, tedy těch zemí, které byly ve stejné situaci. A ať si přečtete jakékoliv ekonomické seriozní hodnocení, tak Česká republika na tom nebyla o nic hůř s transformací a se ztrátami, které vznikly, než ostatní postkomunistické země. A jestli srovnáváme, tak na tom prostě byla lépe. Takže, prosil bych, aby se kritika zmírnila. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za vystoupení. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, nedá mi, abych k tomu co tady bylo řečeno, pár poznámek. Zúčastnil jsem se jednání rozpočtového výboru sněmovny, kde pan ministr přednášel svůj balíček opatření. A tam jsem velice cenil, že všichni přítomní poslanci zpytovali svědomí nad tím, že skutečně v roce 2006 zadlužili předvolebními sliby státní rozpočet 80 miliardami korun. Krát čtyři a všechny strany se na tom podílely, takže neříkejme, že by to mohla být jenom jedna strana, jak se tady snaží někteří říkat. To je za prvé.

Za druhé, k rekordnímu schodku minulého roku dvě poznámky: V době, kdy celá Evropa už bila na poplach, že krize je tady, ministr financí uvažoval s růstem HDP 4,6. Náš výbor za přítomnosti některých dalších byl v České národní bance, která jasně dokumentovala, že od září roku 2008 dávala podklady o tom, že krize zasáhne i Českou republiku.

Chtěl bych jenom zdůraznit, že mimo rekordní schodek, byly utraceny i státní rezervy. Například na úseku zemědělství to bylo dáno k dispozici tehdejším ministrem Gandalovičem, 13 miliard, a zemědělci teď nemají pro řešení mléka a podobně. Chtěl bych, abychom při řešení problémů v prvé řadě viděli naše občany, kteří nás volili a jejichž slušnou životní úroveň bychom měli zabezpečit.

Nezaměstnanost dosahuje 10 % a neustále se zvyšuje a podle informací, které mám z terénu, se nebude lepšit, Na jedno místo je v rámci republiky 28 uchazečů. Na některých okresech Znojmo 50, Teplice 69. Skutečně bychom se měli soustředit na to, co budeme dělat, aby se naše republika dostala z krize. Ovšem domnívám se, že jediný solidní program zatím byl představen – Oranžová kniha ČSSD. Já jsem se zúčastnil řady konferencí a například pokud se týká oblasti zemědělství, venkova, s jiným programem než který má stínový ministr Hašek jsem se nikde nesetkal a prakticky jsem nikde neslyšel vystoupit k tomu představitele.

Souhlasím s přítomným panem ministrem, který používá jednu větu s tím, že po volbách musí být přijat důvěryhodný program střednědobé fiskální konsolidace, poněvadž dluh do budoucna bude velice drahý. Zatím má Česká republika poměrně dobrý rating.

Konec krize – tak jak zaznělo teď na konferencích – bude až ve chvíli, kdy poroste zaměstnanost, neočekáváme nějaké zlepšení v letošním roce a s tím souvisí, kdy spotřeba potáhne ekonomiku. Zvláště v situaci, kdy domácnosti začínají šetřit. A jak zde byla řečena včerejší konference Zlatá koruna, jeden ze závěrů, který je i v dnešním tisku, stát špatně utrácí. Nedokáže posoudit, zda výdajové závěry jsou důležité pro budoucnost země.

V současném období, pokud máte informaci, například pokud se nezmění sazby elektrické energie z fotovoltaických elektráren, bude to stát v průběhu 15 let 500 miliard. Proč o tomto nemluvíme a nezasáhneme? To půjde z kapes našich občanů! A proč v době krize máme nejdražší vodu, nejdražší energii pro občany a podobně? Proto tedy se i já domnívám, že v současném období jsem značně znepokojen tím, že vítězí určité lobbistické skupiny, například tady o tom byla řeč senátorem Čunkem, tendry v lesích, fotovoltaické elektrárny, ale i likvidace ekonomických škod za 100 miliard a několik. To, co se hraje ve Sněmovně, mateřská dovolená apod. – vážení kolegové – to už jsou pouze drobné proti tomu, kde chceme utratit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Škaloud, prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené předsednictvo, vážené senátorky, senátoři. Já bych rád zareagoval na několik věcí. Nedalo mi to. Rozprava se trošku rozšířila. Ale budu stručný, podobně jako kolegyně Gajdůšková.

Já bych chtěl říci něco nejdříve k návrhům, jak se vyrovnat s problémem s veřejnými financemi, jak vývoj veřejných financí vylepšit. Padl tady návrh kolegy Kubery o speciální dani z dluhu. Kolega Nedoma tady hovořil o zákonu o vyrovnaném státním rozpočtu. Já bych zase předložil to, co už udělali minulý rok v Německu, že změnili jejich základní zákon, to znamená jejich ústavu, a nazvali to dluhová brzda. A tím cílem je možnost snížení zadlužení ve spolkových zemích tak, že se nastaví stropy pro konjunkturální i strukturální zadlužování a při jistém schodku, při jistém procentu HDP vláda musí předložit plán na jeho redukci. Možná bychom se mohli podívat, jak to dělají naši sousedi, udělali bychom nejlépe.

Další věc – padlo tady, kam zmizely ty peníze a teď jsme se tady předháněli, kdo má největší vinu, kdo utratil víc peněz, jestli pravice nebo levice. To se dá najít velice snadno. Za posledních 10 let se zvýšil dluh zhruba o bilion korun. Samozřejmě kromě investičních akcí, které přinášejí násobné efekty jako je výstavba dálnic, to byly také sanace bank a průmyslových firem nebo půjčky na odstraňování povodňových škod.

Ale podstatnou částí – a to mi možná potvrdí ministr financí – byly prostředky vydávané na běžné výdaje, jako jsou sociální dávky, platy státních zaměstnanců nebo provozy nemocnic.

Chtěl bych se ještě zmínit o jedné věci. Padlo tady pár slov od kolegy Štěcha ohledně složené daňové kvóty, která nejlépe ukazuje porovnávání daní v různých státech, protože jinak je to velice obtížné. Díval jsem se na jakési rozbory, kolik toho bylo – tak do roku 1998 se snižovala daňová kvóta, to byly vlády ODS. Za vlád socialistů se zvyšovala ze 33,3 na 37,4, kde bylo maximum. A propos v roce 2007 aritmetický průměr byl v EU 37,5. Potom trošku klesla, ale opět byla vlnka a zase v letech 2006, 2008 klesala za vlády ODS. Takže v roce 2008 byla tato daňová kvóta 36,6.

Tím jen chci říci, že není pravda, jak tady padlo, tuším od kolegy Drymla, že ODS daně zvyšuje. Ne každý se vždy držíme svých programů, ale daně se snížily v posledních obdobích za vlády ODS. Ale pozoruhodný fakt je, že současně, když se zvyšovaly schodky státního rozpočtu, tak se zvyšovalo i daňové zatížení za vlády socialistů.

Další malá připomínka se týká toho, co zmínil kolega Čunek, že nic neděláme proti korupci. Já jsem se podíval, co jsme všechno odsouhlasili, kam jsme se posunuli. Samozřejmě měli jsme daleko kratší dobu na kultivaci právního řádu, než měly západoevropské státy. Tady neexistoval volný trh, tady neexistovalo soukromé podnikání. Ale vzpomeňme si, my jsme tady odsouhlasovali různé varianty už zákona boje se špinavými penězi. Důsledek je, že každá transakce nad 500 tisíc je registrována a v případě pochybnosti hlášena na analytický odbor Ministerstva financí. Všechny transakce nad 15 tisíc eur nesmí být v hotovosti. Existuje zákon o veřejných zakázkách, ten je pravidelně každý rok alespoň dvakrát zdokonalován. Naposledy 7. 10. zde v Senátu. To byly černé listiny. Existuje zákon o střetu zájmů. Dochází k elektronizaci agend veřejné moci a správních agend. Provedly se úpravy vedoucí ke zjednodušení správních řízení, elektronické registry související s dražbami. Je tu také zvláštní policejní služba odpovědná za odhalování korupce atd. atd.

Zákon – novela o obcích – tady byl. Obce nemohou ručit majetkem za závazky fyzických nebo právnických osob. Takže já neobhajuji stav práva, jaký je v této oblasti, ale vadí mi mýty, které se tu vyskytují, že jsme pro to nic neudělali.

Pak bych ještě v krátkosti zareagoval na kolegu Hajdu, který hovořil o tom, že je zapotřebí zabezpečit slušnou životní úroveň obyvatel. Samozřejmě, o to usilují přece všichni politici. Každý má ale jinou metodu. Jenom bych chtěl upozornit na to, že opatření, která někdy činíme v jejich prospěch, mohou být ve svém důsledku právě silně v jejich neprospěch, pokud povedou k zadlužení. Zrovna jako v Maďarsku nebo v Litvě a odnesou to právě ti nejchudší, v jejichž prospěch tato opatření, někdy nepromyšlená, činíme. A mezi tato opatření možná patří i fotovoltaika, kterou zmínil kolega. Ale vzpomeňme si, že jsme u toho byli všichni tady, většina z nás pro to přece hlasovala. Vždyť jsme byli přesvědčeni, možná, že nás přesvědčili naši kolegové, kteří mají velký kredit a ministři, ale já mám pocit, že jsme všichni byli trošku ve vleku jakéhosi svatého nadšení za ochranu životního prostředí a ovzduší. Takže příště bychom si měli dávat trošku větší pozor a nechť je to pro nás výzva, abychom veškeré tyto regulace popřípadě deformace trhu projednávali odpovědně a zvažovali důsledky a nenechali se zmást jenom hezkými slovy o tom, že budeme mít hezké životní prostředí.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Posledním v této chvíli je přihlášený pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych trochu zklidnit atmosféru, vraťme se spíše k tomu, co tady bylo na začátku. Ona ta hra čísel i některé statistiky, to je velmi ošidné. Mimochodem návrh na novou daň tady padl ze strany ODS, a to nikdo z vás nemůže zpochybnit. Zrovna tak jako tu zaznělo, že levicoví jsou asi tehdejší lidovci v čele s panem Kalouskem a panem Severou. Ale my chceme, aby tady zaznělo, jaká to byla pravda a jak k tomu vlastně došlo. Ale tady senátor Schwarzenberg řekl jasně: Vraťme se k tomu, co teď před námi je, jaká jsou tady věcná řešení.

Víme dobře, že jednou z nejzadluženějších zemí na světě jsou Spojené státy. Ty rozhodně nelze považovat za levicovou zemi. Také je jasné, že důležitá je struktura dluhu, který neustále narůstá. A že je v zájmu jak pravice, tak i levice, aby se zvyšování dluhu zpomalilo. Rozhodne se domnívám, že nebude to, že bude státní dluh nula. To známe z Rumunska. To dokázal pouze Ceausescu, mám takový dojem.

Já bych chtěl, aby pan ministr nezapomněl na moje otázky a chtěl bych je doplnit ještě o jednu otázku. Proč se tedy částečně na pokrytí dluhu nepoužijí rezervy, které leží na účtech Českých lesů, ČEZu a jiných státních nebo polostátních firem. A proč Ministerstvo financí zároveň na tuto velmi svízelnou finanční situaci nenavrhuje i ono samo nějaká protikorupční opatření. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan senátor Dryml neměl ale poslední slovo. Takže pan senátor Petr Pakosta, prosím.

Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych si v úvodu dovolil drobný dotaz na kolegu Hajdu prostřednictvím paní předsedající. Jak zde hovořil o té Oranžové knize – tak bych se chtěl zeptat, jestli je detektivka nebo horror. Já nevím.

A teď bych si dovolil drobnou poznámku na téma vstupu České republiky do eurozóny. Ty poznámky tady padly. Já jsem přesvědčen o tom, že euro není samospasitelné. A kromě toho, že odevzdáme další část naší státní suverenity v okamžiku, kdy ztratíme značnou část našich nástrojů, kterými ovládáme vlastní měnu, tak kromě toho to bude mít negativní dopad na občany. O tom jsem bytostně přesvědčen. Možná to některé skupiny těch, kteří obchodují se zahraničím, možná jim to pomůže, ale na občany to určitě dopadne podle mého nejhlubšího přesvědčení negativně.

My jsme nedávno jako hospodářský výbor navštívili Slovensko a byli jsme také v Národní bance Slovenské republiky, kde jsme mimo jiné hovořili i o přijetí eura na Slovensku. Samozřejmě slovenští centrální bankéři přijetí eura obhajovali, ale mně jejich obhajoba připadala velmi křečovitá. Oni mimo jiné argumentovali tím, že to nemělo žádný dopad na zvyšování cen. V té chvíli měli pravdu. Ale já mám podobný případ například z Rakouska, kde když zavedli místo šilinku euro, tak ceny byly skutečně například 12,38 eura. Ale dnes, když se podíváte na tu samou cenu, tak už je to na půl euro, na celé euro zakulaceno. A samozřejmě nikdy to nebude směrem dolů.

A já jsem přesvědčen o tom, že i na Slovensku, kde si dnes skutečně hrají na eurocentíky, že v průběhu jednoho dvou let budou mít ceny zakulaceny směrem nahoru.

Navíc vstupem do eurozóny bychom se vystavili tomu, čemu dnes eurozóna vystavena je. Baví se o tom, co udělají s Řeckem. A já jsem přesvědčen o tom, že eurozóna dojde k tomu, že euro je příliš cenné na to, než aby Řecko nebylo možné z problémů vytáhnout. To znamená, že všichni ostatní to zaplatí. Poté samozřejmě to zaplatí v Portugalsku, na podobné cestě je Španělsko, to už je větší, to už bude více bolet. Já osobně se nechci podílet na tom, že Řekové žili nad poměry, že Portugalci žijí nad poměry, Španělé. Jediná věc, kdy by pro nás bylo přijetí eura výhodné, by bylo v případě, že bychom pokračovali v nastoupeném trendu hospodaření. A že bychom Řeky velmi rychle dohonili. V takovém případě by mi bylo příjemné, kdyby za nás eurozóna naše dluhy zaplatila. Ale je to jistě nemravné, jistě touto cestou jít nechceme. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, vyřizuji panu Hajdovi otázku, určitě si to vyřešíte. Další přihlášený do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore,

Senátor Jiří Čunek: Milé kolegyně, kolegové, já bych rád poděkoval panu kolegovi Schwarzenbergovi za pochvalu prostřednictvím předsedající. A zároveň stejným prostřednictvím bych ho chtěl požádat o to, abych ho mohl také pochválit, aby vyřídil svému kolegovi a guru Miroslavu Kalouskovi, ať se distancuje od toho, co je jeho dítě, a to je ekologická zakázka. A to už proto, že zde přítomný pan ministr se od ní už několikrát očividně distancoval taky.

Myslíme-li si, že tento pan ministr je dobrým národohospodářem a dobrým ministrem financí, pak bychom se měli zamyslet nad tím, proč mezi těmito dvěma lidmi je tak zásadní rozpor. My to víme všichni. Je to proto, že pan ministr Janota bojuje proti korupci. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Panu senátorovi Schwarzenbergovi to skutečně budu muset vyřídit, protože tu není. Přihlášený o slovo je pan senátor Jan Hajda, prosím.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, byl jsem vyzván panem senátorem Pakostou. Pokud se týká Oranžové knihy, vím, že se snažil vtipkovat, ale chtěl bych mu říci, že například ve čtvrtek proběhl v Olomouci Agrární sněm, kde byli přítomni zástupci zemědělců z celé republiky, že tam naším stínovým ministrem byl předložen, jaký program v zemědělství si představuje, pokud získáme většinu a budeme mít ministra zemědělství, a neslibovali jsme vzdušné zámky, slibovali jsme tvrdou práci. Ale delegáti odjížděli s tím, že aspoň sociální demokracie má program, který je schopen s nimi zkonzultovat a předložit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ještě je přihlášen pan senátor Alexandr Vondra, prosím.

Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, to je hvězdná hodina druhé komory Parlamentu, která nemůže mluvit o rozpočtu, tak si to užije aspoň dneska. Já jsem chtěl mlčet, aby pan ministr mohl skutečně odejít co nejdřív zpátky do práce, ale když už se to tak táhne, tak jsem si vzal kalkulačku a spočítal jsem si tři věci.

Platí to, že letos na úrocích, jenom na úrocích, budeme platit 75 mld. Kč, loni to bylo 53 mld. Kč. Jenom upozorňuji na tento šílený nárůst.

Kdybychom nemuseli splácet úroky – dluhy vůbec nesplácíme – tak levici a těm všem oranžovým knihám lze říci jedno. Kdybyste nešli cestou zadlužování této země, tak můžeme všichni říci za prvé všem maminkám stávajícím, že by mohly mít na mateřské každá 90 tisíc Kč. Za druhé, všem důchodcům, že by neměli 13. důchod ve výši dvou tisíc Kč ročně, co vy navrhujete, ale 1500 Kč každý měsíc navíc. A za třetí, všem státním zaměstnancům, na které tak často rádi myslíte, by bylo možné přidat pět tisíc Kč měsíčně navíc. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A ještě se přihlásil o slovo pan senátor Milan Štěch, prosím.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já navážu na kolegu senátora Vondru a navážu na to, co jsem tady řekl a řekli i někteří další kolegové. A musím se vrátit, on tady možná v tu chvíli nebyl, že je možné jeho vzkazy občanům, maminkám s dětmi, důchodcům a dalším také jasně převést právě na to startovací období nárůstu dluhu, že všechno to, co tady pan senátor Vondra říká, by mohli lidé mít, kdyby do roku 1997 se na transformaci ekonomiky, která se dělala v nejasných pravidlech, heslo útěku před právníky, benevolentnímu půjčování peněz tehdy státních nebo polostátních bank, se nevytvořila salda, která jsou ve stovkách miliard korun, mluvil jsem tu o odhadech mezi 400 až 800 mld. Kč, které potom byly potřeba na všechny ty věci související se sanací bankovního systému, a samozřejmě těžko se vyčíslí, jaká by tam byla multiplikace, kdyby tyto peníze byly efektivně použity a kdyby od roku 2006 do roku 2010 nedošlo k tomu, že se nabere v roce 2009 historicky největší dluh díky tomu, že vláda až do konce roku 2008 nechtěla slyšet nic o příchodu nebo dopadu hospodářské krize a věřila, že Česká republika bude mít hospodářský růst do konce ve státním rozpočtu přes 4 %. Takto se to také nechá naprosto důvěryhodně sdělit, doložit.

Ale já jsem chtěl původně hovořit k částkám daňové kvóty. Nechal jsem si nyní rychle zjistit daňovou kvótu, je neharmonizovaná, ale je to s platy státních zaměstnanců, kdyby to byla harmonizovaná, tak je to v průměru zhruba o 2 % níž. Od roku 2002, kdy byla tato kvóta 36,2 a v roce 2009 je 30,4, byl výkyv mezi 38 a 34,4. Ale já jsem nemluvil o tom, kdo jak snižoval a zvyšoval. Já jsem tady hovořil o tom, že kdybychom tuto kvótu měli stejnou, zhruba jako má EU 15, to znamená západ, takže naše finance vypadají úplně jinak. Dokonce, mělo-li být to číslo správné, naše veřejné finance, kdybychom měli průměr Evropské unie někde mezi 39 a 40 %, myslím tedy EU 15, se kterou žijeme ve společném hospodářském a sociálním prostoru, tak bychom ve státním rozpočtu mohli mít o 200 mld. Kč více. Já po tom nevolám, vím, že to není možné skokově dělat, ale chci jenom říci, že snížení mezi rokem 2008 a 2009 zhruba o 2,5 % daňové kvóty, musí být samozřejmě znát i ve veřejných rozpočtech. A když mluvíme o výdajích a utrácení, tak také musíme mluvit o příjmech. A to tady nemluvím o tom, že je potřeba se pořádně podívat, kdo daně a pojištění a jak platí. Vždyť přece se všeobecně ví, že tu máme skupiny lidí, kteří mají enormní majetky, své bohatství dávají okázale najevo, ale přitom platí daně a pojištění tak, jako kdyby byli v úrovni životního minima.

A to, co tady navrhoval pan senátor Kubera, ta dovolím si říci pracovně „Kuberova daň“, že by na pokrytí dluhu měli občané z mezd, resp. zaměstnavatelé za ně odvádět 1 %, předpokládám, že i podnikatelé, no to by se těmto skupinám lidí líbilo, protože platili by ti, kteří jsou dneska daňovými soumary a neplatili by ti, co se vezou, a dobře se ví o tom, že šedá ekonomika u nás narůstá, a vždycky v každé krizi narůstá. A mimo jiné Řecko z velké části dusí právě šedá ekonomika.

Domnívám se, že každý zde pochopitelně může diskusi formulovat podle problémů, jak on je vidí, jaké má podklady. Ale čísla, která zde mám k dispozici, ukazují, že skutečně daňová kvóta u nás je nižší než je u EU 15, tzn. v západní Evropě. Ano, daňová kvóta v některých zemích na východ od nás je dokonce nižší, to je jasné, ale také mají samozřejmě větší problémy. A zejména, když uděláme zásahy do toho, co se považuje, že jde směrem k občanům, do sociálních transferů, zákonitě se to projeví ve vnitřní poptávce a spotřebě a ekonomika letí dolů ještě více, protože když pak nefunguje ani ukazatel vnitřní poptávky a vnitřní spotřeby, tak je jasné, že ekonomika jde sešupem dolů.

Já jenom k doplněním těch čísel. Netvrdil jsem tady, že daňová kvóta klesala neustále někdy od roku 1997. Já tvrdím, že v současné době daňovou kvótu oproti západoevropským zemím máme podstatně nižší a že je potřeba si dávat pozor, aby dále neklesala, naopak, že by se asi mírně měla zvýšit, jinak veřejné finance nemůžeme konsolidovat. Ale mluvil jsem i o výdajové straně, kde si myslím, že se musí dělat audity a že se musí samozřejmě velmi zodpovědně šetřit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. A ještě se do diskuse přihlásil pan senátor Vlastimil Sehnal, prosím.

Senátor Vlastimil Sehnal: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já zde vystupuji hrozně málo a nemám to zapotřebí ani před volbami, ale musím na některá vyjádření reagovat, ať už na paní místopředsedkyni, pokud jde o zpackanou transformaci nebo na pana místopředsedu Štěcha o sanování bankovního sektoru.

Kdo si vzpomíná na rok 1990, kdy se připravovaly zákony, u kterých jsem měl to štěstí být, tak jsme si říkali, že za prvé každý jiný vlastník než stát bude lepší. Čili bankovní sektor fungoval přesně tím způsobem, na rozdíl od Maďarska, nebo i jiných postkomunistických zemí, který půjčoval peníze. Všichni věděli, že to určité riziko přináší, a říkal to tehdy i Václav Klaus, a říkal to hodně nahlas. Ale rozhodovalo se mezi tím, jestli se umožní našim občanům a našim podnikatelům ovládnout, získat v kuponové privatizaci a ve velké privatizaci část podniků. To se podařilo. Dnes je vytvořena silná střední třída, právě na rozdíl od Maďarska. Je potřeba vidět, že těch 500 nebo 600 mld. Kč, které se musejí sanovat, které banky pustily, tak ty přece nebyly nějakým způsobem rozkradeny. Ano, byly to špatné projekty u některých. Samozřejmě, když kdokoliv šel do privatizace, soutěžilo se, tak to nebyl ideál, ale to se prostě vědělo dopředu. Bylo tam samozřejmě 40 nebo 50 mld., které se ztratily, já neříkám ukradeny, nevím, jak to bylo, jestli bylo cokoliv, jestli tam byly orgány činné v trestním řízení, ale dívejme se na tu skutečnost, která nastala, že se vytvořila střední třída, která je dnes schopna sanovat i tyto deficitní rozpočty, protože ekonomika, i když dnes trošku stagnuje, tak bude fungovat, na rozdíl od Maďarska, kde ke krizi došlo, aniž by tam takhle silná střední třída vytvořena byla.

Čili vnímejme všechny momenty ekonomiky a vnímejme, že se transformace samozřejmě mohla líbit nebo nelíbit, ale základní účel byl splněn, převést ekonomiku do soukromých rukou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: A to byl skutečně poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, samozřejmě. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já myslím, že se vyjádřit musím, ale obávám se, že když budu reagovat na všechno, budeme tady další hodinu. Ale pokusím se jaksi vyhnout těm řekněme ryze politickým fabulacích a expektacím a spekulacím a zkusím zareagovat konkrétně na dotazy. Ale je jich tady mnoho, já jsem si je psal a budu vám na ně reagovat.

Začnu tím posledním, protože tady je naivní představa u někoho, že kdyby ministr Kalousek sestavil státní rozpočet podle doporučení odborů, některých expertů, že by se něco stalo zajímavého. Nic by se nestalo. Rozpočet by byl ne 38, ale 150, a skutečnost by byla stejně 190 mld. Kč. Čili tady v podstatě akorát akcentujete jakýsi politický aspekt toho, že rozpočet byl 38 mld. Ještě v říjnu všechny renomované instituce, ať už Měnový fond, Světová banka, Evropská komise říkaly, že Česká republika bude mít dvouprocentní růst ekonomiky, a na to jsou dokumenty. A rozpočet se sestavuje v dubnu.

Chci jenom říci, že rozumím tomu, co je politická debata, ale nerozumím tomu, že říkáte, jo, kdybyste nás poslechli a sestavili rozpočet na minus čtyři, připouštím, tak se nestane vůbec nic, rozpočet by byl minus 160 a skutečnost by byla minus 190. To je proto, že každé číslo příjmu je odhad, kdežto výdaj je jistý. Výdaje jsme museli navyšovat, to za prvé. A za druhé, cožpak bylo možné v tehdejší Sněmovně výdaje nějak snížit? Ministr Kalousek se o to pokoušel. Ani náhodou, prostě vůle byla taková, že každý chtěl peníze na to či ono. A ano, kámen úrazu všeho je rok 2006, a ony populistické změny před volbami. Znova zdůrazňuji populistické změny, protože navyšování výdajů na oblast, ať už se jmenuje sociální nebo nesociální, trojnásobně je ve zdravé ekonomice naprosto nepřijatelné. A jestli někdo očekával, že ekonomika poroste o osm procent, tak to byl velký snílek, protože šest procent je nestandardní růst, je to růst, který prostě nemůže trvat věčně, a každý ví, že nějaký standardní růst je kolem dvou až tří procent, ne více.

Jenom tolik k tomu. Nechci to opravdu hrotit, ale najdu pochopitelně i kritická slova vůči vládě, vládám, vůči ministerstvu financí, ale toto by problém neřešilo.

Co se týče poznámky pana senátora Kubery. Žádnou nějakou novou daň nechystáme. Pan senátor Kubera si tady spočetl, nebo já jsem si spočetl, že by to dělalo řádově 8 až 10 mld. Kč ročně, podle toho, jaké druhy příjmů by tam byly zahrnuty z toho jednoho bilionu, který má rozpočet. Ale bylo by to nestandardní, protože my můžeme zastavit zadlužování za prvé tehdy, když postavíme poprvé vyrovnaný státní rozpočet. Když bude deficit nula a součástí výdajů budou pouze splátky úroků, tak jaksi nominálně nezvýšíme dluh a reálně ve vztahu k HDP ho snížíme. To je první fáze a nevím, kolik let, nechci tady spekulovat, protože slova jsou nahrávána, což mi nevadí, ale sledují to experti a já nechci, aby někdo říkal, že jsem byl velmi skeptický k České republice, k odhadům a že to zdražuje dluhovou službu, á propos, od některých, kteří to dělali, to pak sedí dvojnásob.

To je co se týče financování.

Financování dluhu. Každá poučka, pokud se tím zabýváte, vám řekne, že rozumné financování – a to útočím na pana senátora Pakostu – je 20 procent krátký dluh, 80 procent dlouhý dluh. Jestli vám něco říká riziko refinancování, to je riziko, kdy druhý den mám splácet peníze a já je nemám, protože ta či ona banka si můj dluh nekoupí a to pak znamená situaci, že stát zastavuje financování. To je problém dnešních Řeků, že prostě nemají hotové peníze, a ty hotové peníze jsou.

Pominu-li tedy něco jako riziko refinanční, jako riziko, že musím splátky nějak harmonizovat, abych v jednom roce neměl splátku 100, když to řeknu obrazně, a v druhém roce třeba 20, atd. V tomto smyslu tedy ministerstvo financí dělá rozumnou politiku. My máme na trhu investorů dobrý rating, my naše desetileté dluhopisy i v dobách krize dneska jsme prodávali v řádu kolem 5 %. Je to naprosto jiná věc, když jsou země potom v krizi a emitují za daleko horších podmínek.

K odhadu jsem se vyjádřil.

Jinak platí to, že rozpočet je stejně – a to tady bylo řečeno – jako rodina, jako firma a nemůže žít věčně na dluh. Prostě každá rozumná rodina, každá rozumná firma si půjčuje s vědomím toho, že to někdy vrátí. Bohužel to neplatí ve státních rozměrech, bohužel to neplatí v celé řadě zemí, ale zlehčovat si situaci tím, že všichni jsou zadluženi, není myslím rozumná politika.

Co se týče šrotovného. Ano, souhlasím, šrotovné pro nás bylo balzámem, ale šrotovné německé, nikoliv české, to by problém naprosto neřešilo a řešili bychom problémy nyní.

Suma sumárum – ministerstvo financí nepracuje na žádné dani, to bych chtěl zdůraznit dvakrát, která by měla zvýšit zdanění.

Pan senátor Dryml – kontrolní funkce Senátu. Tak to mně nepřísluší.

Daňový výpadek jsem zmínil, ano, 160 miliard, a nevím, co na tom je. Příjmy daní jsou pouhým odhadem, kdežto výdaje ze 105 % jisté, protože musím realizovat výdaj normálně rozpočtovaný a jsou-li mandatorní výdaje a nastane situace, že už není prostor pro jejich krytí, tak výdaj se právě řeší způsobem, jakým to řešila vláda.

Dluhopisy jsem vysvětlil, daně. Co se týče kurzu, tam to vůbec nehraje roli, pane senátore. Jestliže emituji eura, tak je emituji a potom je řeším tak, že buď si kurz zajistím dopředu, anebo řeším jiné operace, které vám bohužel tady nebudu sdělovat nahlas, protože toto je určitá strategie, filozofie, o které ví nejen ministr financí, ale premiér a vláda. To je prostě něco, co se takhle v rámci obchodních vztahů nesděluje, protože banky jsou vůči ministerstvu financí v obchodním vztahu.

Budu pokračovat s vaším dovolením dál.

Co se týče pana senátora Pakosty. To je prostě sen, zlý sen mít financování dluhu na krátkých penězích postaveno, to bych si jako ministr financí nedovolil ani na jeden měsíc, natož na nějaké dlouhé období.

Jinak pochopitelně logicky, kdybyste měl postavené financování na pokladničních poukázkách, tak za měsíc, za dva jste také na 4 %. Banky by si vás v tomto smyslu pěkně vychutnaly, takže spoléhat na to, že porovnám 4,5 a 1,5 a mám najednou 600 milionů Kč, to je opravdu z říše snů.

Co se týče zákonů, ano, jsou zákony, které se odsouvají, které se schvalují, ale bohužel jsou zákony, které život rozpočtový i finanční jen a jen komplikují. Myslím, že teď je jich na stole celá řada a situace, která nastala v r. 2006, kde se v situaci, kdy tady nebyl žádný zásadní problém, a já souhlasím, že celé politické spektrum se na tom podílelo, se zvýšily výdaje o 70 miliard, ale myslím, že tady s přispěním Senátu to bylo zrovna 12, protože myslím, že platba státu do systému zdravotního pojištění – ta se narodila tady v rámci dlouhých diskusí, prostě v Senátu. Takže z tohoto pohledu to konstatuji tak, jak to bylo.

Co se týče eura – mohu použít a souhlasím s tím, že euro je rozdílné pro byznys a rozdílné pro občana. Souhlasím s tím a myslím si, že spoléhat na to, že nám někdo změkčí podmínky pro případný vstup do eurozóny, je naprosto sen. Včera jsem absolvoval jednání Rady ministrů, Rady Ekofin, mj. tam byla debata i s panem prezidentem Rompuyem, který sdělil, že nikomu nebudou podmínky komplikovány, ztěžovány, ale nebude slevovat ani o milimetr, zejména v oblasti deficitu. Myslím si, že – a to už je moje spekulace, že právě Evropská komise bude posuzovat nejen jaksi jednorázový stav, kdy se někdo dostane přes tříprocentní hranici, ale i udržitelnost tohoto stavu, protože některé problémy některých zemí – a záměrně nebudu jmenovat, protože jsem sám poznal, že to není taktické ani dobré – právě pramenily z toho, že jednorázově za cenu různých účetních operací se dostaly do tříprocentního prostoru a pak ta ekonomika šla nějakým jiným způsobem.

Tady bylo zmíněno Lotyšsko, Řecko a další, zmínila to paní senátorka Paukrtová, takže to nebudu opakovat.

„Paroubková ruleta“ – já jsem chtěl říct jenom, že pochopitelně kvalitní zákony, ale i kvalitní zákony ve smyslu kvalitních propočtů, dopočtů a rozumného možného financování – v tom já vidím kvalitní zákon. Nejen jestli prostě máme kvalitní zákon z pohledu legislativy, z pohledu věcného, ale my na to také musíme mít peníze. My nemůžeme, řečeno finanční kvalitou, konstruovat zákony na úrovni mnohem vyspělejších zemí, abych nikoho nepomluvil, tak třeba Švýcarska řeknu, protože náš ekonomický potenciál je úplně jinde a my toto musíme respektovat.

Co se týče korupce, asi není v náplni ministra financí řešit korupci, je to záležitost celé vlády, je to záležitost všech ministrů, protože odpovědnost za čerpání kapitol nemá ministr financí, mají všichni ministři, všichni ministři ve svém oboru a každý by měl hospodařit, jak říká zákon, s péčí řádného hospodáře. Takže tady je role ministerstva financí v tom, že pokud o tom ministr financí ví, tak právě má ztěžovat, komplikovat přísun peněz do těchto resortů, aby se tam přestalo s plýtváním či některými korupčními tahy.

Co se týče ekologického tendru – já jsem ho neschvaloval ve vládě. Možná pan senátor Čunek byl ve vládě, která schválila ekologický tendr, když ne, tak to je jiná věc. Já vám říkám, já se k tomu vyjádřím, že tato vláda nebude vyhodnocovat nabídky. Já jsem si nechal, stejně jako Úřad vlády, zpracovat právní názor a vím z toho názoru – a ten názor je jednotný – že případné zrušení tendru může vyvolat arbitráž vůči České republice v řádu několika desítek miliard korun. Já prostě tuto operaci nepodniknu. Já vám garantuji, že dělám vše pro to, aby tyto věci byly transparentní, a kdybych dneska, jako ministr vlády měl říci stanovisko vládě, tak by to nebylo pozitivní stanovisko k tomu tendru. Ale mě už to nepotká, velmi tomu věřím, protože budou volby, probíhají ještě různé odvolací termíny ve vztahu k ÚHOSu, takže termín, kdy oni předají nabídky, se rýsuje někdy v září. Takže v září, a pak ministr financí má 90 dnů na to, že nabídku nejlevnější musí podepsat, takže to doufám nebude už můj problém.

Co se týče deficitu, jak snížit deficity, ano, já jsem nechal zpracovat konvergenční program. Tento konvergenční program říká, že v roce 12 budeme na 4,2, já jsem se níže nedostal. Ani na úrovni vlády, prostě tato vláda, ať úřednická, prostě je složená z určitých zástupců, kteří mají, stejně jako vy tady máte své názory, a určité preference, tak mně se nepodařilo deficit na rok 2012 snížit pod 4,2. Čili rok 13, chceme-li splnit tříprocentní hranici, tak tam je úkol 1,2 %, to je obrovský úkol.

Je to něco kolem 45 – 50 milionů, které se budou muset řešit. Takže v tomto smyslu – ale jsem rád, že alespoň určitá brzda pro rok 11 tady je, že ministr financí, ať to bude kterýkoliv, by neměl sestavit rozpočet s horším deficitem než 4,8, protože k tomu jsme se zavázali. Ale my jsme se k tomu zavázali řekněme v té obecné rovině, ale v konkrétní rovině nevím. Bude-li ministr financí spíše pravicový nebo levicový, o tom zřejmě, bude-li vláda taková či maková, o tom zřejmě rozhodnou kroky. To jsem udělal velmi záměrně, já tu prostě nebudu předjímat to, co vznikne v důsledku voleb.

Co se týče dalších připomínek – pan senátor Oberfalzer – velmi zajímavá podrobná analýza, nicméně abych byl korektní, objektivní, ano, za dob Klausových, coby premiéra, jste řekl, byla v podstatě nula, nicméně v jednotkách miliard se prostředky převáděly do konsolidační banky, ale to jsou jednotky miliard. Čili jsou to přesnosti, doplnění, jaksi s vámi souhlasím. A že docházelo potom při ekonomických růstech o 6 procent a růstu zadlužování ve výši 90 – 80 miliard, to je opravdu z ekonomického hlediska nepřijatelné.

Ještě vás zkoriguji v jedné věci v rámci objektivnosti. To je rok osm, deficit byl 20, ale byla tam určitá metodická změna. Tam se prostě zrušila instituce rezervních fondů, takže deficit byl tímto ovlivněn, čili jinak by byl deficit také zhruba 60 mld. Takže tolik k tomu, aby ta čísla, která tady padala, byla korektní.

Keynesova teorie tady byla popsána, ano, my jsme si vybrali z Keynese akorát to zadlužení, ale splácení už nikoliv, protože toto je realita.

Drahá dluhová služba – dluhová služba je tak drahá, jak ji akceptuje trh. Prostě já musím přijít a emitovat a dluhopisy někdo musí koupit. Jsou to banky, jsou to penzijní fondy, jsou to pojišťovací fondy – a ty porovnávají nabídku, poptávku, porovnávají rating, porovnávají riziko, a to je obraz situace, za jakých podmínek dluhovou službu mohu ufinancovat. Platí ono, že zadlužit se je jednoduché, ale dluh potom profinancovaný je složitější.

Co se týče privatizace – já bych souhlasil s tím, že problém je v řádu 400 – možná 450 miliard, 800 nikoliv. To už je expektace o tom, jak by kdo, co by, kdyby to fungovalo. Čili vy jste to férově zdůraznil, jakýsi multiplikační efekt, ale tento multiplikační efekt je v daných podmínkách čirou spekulací, ničím jiným, ale je to váš názor, já vám ho neberu. Jen říkám, že já těmto propočtům prostě nevěřím. Co se týče jednotlivých etap, jednotlivých premiérů, já to tady nechci komentovat, koneckonců to tady padlo.

Další věc – nevěřím zcela určitě tomu, co říkala paní první místopředsedkyně, že někde slyšela, že v České republice krize měla na potížích loňského roku podíl
17 procent a 83 nebo 73, prostě špatná politika vlády.

To je podle mého názoru naprosto zkreslená informace. Uvědomte si, že jsme otevřená ekonomika. 83 % exportu směruje do západní Evropy. Tam byla krize, a to jak bankovní, tak krize ekonomická. Poklesla poptávka, takže tento návrh, pokud máte podrobnější údaje k této úvaze, rád si je přečtu a myslím si, že nebude složité je vyvrátit, protože toto opravdu, buďme v této věci korektní.

Daňová kvóta. Daňová kvóta, je možno na ni nahlížet ze dvou pohledů, tzv. zúžená, tzn. daně k HDP, složená ve vztahu daně plus pojistné. Můžu vás ujistit, že složená daňová kvóta je naprosto standardní. Díky tomu, že máme vysoké pojistné, tak v oblasti složené daňové kvóty vůbec se nevymykáme nějakým extrémním rozdílům a jsme spíše v té spodní polovině států Evropské 27.

V té jednoduché kvótě, tam jsme po určitém snížení daní, které probíhalo i za sociálně demokratických vlád, tam se bavme o tom, že snížení daní mělo jinou strukturu v dobách, kdy byl ministrem financí pan Sobotka, nikoliv Přemysl, ale Bohuslav Sobotka, ale jinou strukturu měla i v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek nebo před ním Vlastimil Tlustý. Takže v tom je rozdíl a dvouprocentní rozdíl na kvótě znamená dopad 80 miliard, ne 40, ne 200, čili to byste ty propočty musel naprosto – bavíme se o zemích, které jsou průměrem. Nemohu sledovat daňovou kvótu Švédska, Finska, severských států, které mají postavenou politiku na vysokých daních a na vysokých nadstandardních sociálních výdajích, mají to historický zvyk a je to pro ně standardní až na to, že tu a tam někteří mají své daňové domicily, ale to asi patrně platí i pro Českou republiku.

Tolik k tomu. Nechci se vracet zpátky, co bylo. Ano, velice bych si přál, aby se zabývali politici tím, co bude, protože to, co se stalo, z toho si můžeme vzít jen ponaučení, ale to, co bude, to už bude debata o státním rozpočtu na příští rok. Pokud nebudeme věrohodně, a já věřím, že budeme věrohodně dodržovat ty závazné přísliby, které jsme dali, protože je nesledují jen politici, ty naše sliby sledují hlavně investoři a právě investoři budou kupovat naše dluhopisy, protože ještě budeme emitovat dlouho.

O roku šest jsem se zmínil, stejně o šíři celého spektra. Vezmu to na situaci loňského roku. Loňský rok poklesl HDP o 4,1 % a z čeho je ten pokles generován na straně poptávky?

Spotřeba domácnosti neklesla, to je zajímavá informace. Spotřeba domácnosti jako celek neklesla, naopak spotřeba vlády a domácností stoupla o 0,9 %. Celý problém, který tady je, je koncentrován do prudkého poklesu investic a do snížení dovozu. Dovozy, ale zejména investice. Ty investice se na tom podílejí ve výši 4,5 %.

Čili pochopitelně je to odraz jiného chování domácích firem. Nebyl odbyt, nebyl zájem, bylo velké riziko investovat, chyběly zdroje, bankovní politika se zpřísnila, takže toto myslím, že je logické vyústění.

Co se týče střednědobých programů po volbách, tak já jsem se zmiňoval o tom, že toto je věc zásadní, která ovlivní další naši situaci, ale pak tady jsou určité specifické momenty. Pane senátore Drymle, nemůžeme srovnávat situaci zadlužení USA a České republiky, my jsme opravdu miniaturní hráč ve světovém měřítku proti Spojeným státům. V tomto smyslu, a ony ty věci zadlužování řeší úplně jinými nástroji, než my, a takže toto je naprosto nesrovnatelné.

Rezervy státních podniků, ano, zmiňte zákon o státním podniku, protože dnes ministr financí nemá možnost tyto rezervy nijak odčerpat, a ty Lesy ČR mají v řádu pět miliard, možná i 7, ale to je otázka legislativy, která tady je. A je těch podniků více, nezmínil jsem ho, zmínili jste ho vy v debatě, já jen na to reaguji.

O vstupu do Eurozóny jsem se zmínil, zmíním se ještě o jedné věci. Tady se několikrát říkala otázka Řecka. Já jsem včera zažil diskusi na téma, jak Řecko, co Řecko. Ona ta situace není moc jednoduchá, protože Eurozóna podle Lisabonské smlouvy vůbec nemá možnost, jak pomoci Řecku, že by jako celek tento problém řešila. Jestli bude tento problém řešen, bude řešen patrně na bilaterálních vztazích jednotlivých zemí Eurozóny k Řecku. Detaily nejsou známy, budou snad konkrétnější na dubnovém jednání Ecofinu. Stejně není jasné, jsou to spekulace médií, o tom, zda se vytvoří či nevytvoří nějaký speciální fond pro řešení problému. Musím říct, že včera o tom nebyla vůbec zmínka na jednání ministrů financí. To jsou spíš spekulace, které tady jsou.

Ekologickou zakázku jsem zmínil. Z dalších věcí si myslím, že jsem se pokusil odpovědět na všechno. Jestli jsem nechtěje na něco zapomněl, tak mě na to upozorněte, ale já odděluji čistě věci, které mohu ovlivnit jako ministr financí, na které mám mít a mám názor jako ministr financí a které souvisí s tím, co projednáváme.

Takže poslední věcí, co by se stalo, kdybyste to neschválili. Myslím si, že znáte lépe než já legislativní proces. Zákon se vrátí do sněmovny a jako každý jiný projde tímto způsobem. Považoval bych to za chybu, protože opravdu rozhodování v tomto smyslu ovlivňuje investory. Má na to vliv, jestli Česká republika, a jak, se staví k tomu, jak řeší svoji situaci v oblasti dluhu, a toto je velmi citlivá záležitost, takže bych doporučoval v dané chvíli a požádal, poprosil vás, abyste s vědomím toho, co tady bylo řečeno, ať už z vaší strany nebo i z mé strany jako pokus o vysvětlení vám, abyste se k tomu postavili pozitivně, protože toto jenom zkomplikovává situaci České republiky v oblasti posuzování její věrohodnosti, její rozpočtové politiky včetně financování dluhu. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje garančního výboru, resp. žádám ho, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, proběhla velmi široká diskuse, která se v 95 % netýkala projednávaného předmětu. Byla diskutována privatizace České republiky, ekonomická transformace, státní rozpočty, dokonce i Evropská unie, státní zakázky atd., o tom všem moje zpravodajská zpráva nebo zpravodajská zpráva našeho výboru, nemluvila.

Jen k těm otázkám deficitu, které zde byly diskutovány hodně podrobně ve všech historických souvislostech, bych chtěl říci, že jak výdajová stránka, rozpočet 2006, má svůj pomníček v rekordním deficitu rozpočtu, tak příjmová stránka, která je v roce 2009, kdy byla snížena, má také svůj pomníček v největším deficitu rozpočtu v roce 2009. Je vidět, že pokud nenajde politická reprezentace sílu, odvahu a politickou podporu, aby snížila výdaje, je naprosto nesmyslné, matematicky nesprávné a politicky nesmyslné snižovat příjmovou stránku. To snad platí dnes, abych se nevracel do historie.

Pokud jde o věci, které se týkaly přímo našeho předmětu, o kterém mluvíme, tzn. dluhopisu, byly zde dvě připomínky pana senátora Pakosty, který doporučil využít instrumentů pokladničních poukázek, a od pana senátora Drymla, který doporučil využít rezervy státních podniků, které jsou na účtu. Pan ministr obě tyto námitky vyvrátil, takže si myslím, že mohu říci, že původní doporučení, které je – schválit tento navržený dluhopisový program – platí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Padl jediný návrh k hlasování, a to schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Protože diskuse byla dlouhá, musíme se svolat.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Omlouvám se, nefunguje. Skrečuji hlasování a musíme ho opakovat.

Toto hlasování po dohodě s pracovníky organizačního oddělení je prohlášené jako zmatečné hlasování č. 6 a budeme hlasovat o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu ještě znova.

Zahajuji hlasování k tomuto návrhu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V sále bylo aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum bylo 36. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 7 ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 61, proti byli 3. Návrh byl přijat. Děkuji vám, omlouvám se za ten technický problém a budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu

části rozpočtového schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2010

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 223. Návrh opět uvede ministr financí Eduard Janota, jehož prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní první místopředsedkyně, dámy a pánové, tato materie je naprosto identická s tím, co jsme projednávali před chvílí, rozdíl je pouze ten, že tady řešíme problém financování roku 2010. Rovněž tady řešíme financování zákonem stanoveného deficitu na rok 2010, který byl vládou a Parlamentem schválen ve výši 162,7 miliard, který prošel standardním legislativním procesem ve sněmovně a ze kterého vyplývá, že na úhradu tohoto schodku ve výši 162,7 miliardy korun budou emitovány státní dluhopisy ve výši 153,2 miliardy korun a zbývající část schodku bude řešena zapojením prostředků na účtech státních finančních aktiv a přijetím úvěru Evropské investiční banky.

Chci jenom zdůraznit, že státní dluh se na konci roku zvýší v případě tohoto deficitu těch 162,7 na úroveň 1 bilion 337 miliard a 8 deseti. Úrokové náklady jsou rozpočtovány v kapitole státní dluh, a to ve výši 65 miliard, ale bez splátek Evropské investiční banky. Ta výše včetně splátek je zhruba okolo 70 miliard.

Pochopitelně nebudu tady vysvětlovat, proč jsem tady, protože legislativa to vyžaduje. Otázka financování, otázka struktury financování, to vše jsem se snažil vysvětlit v předchozím bodu. A proto vás velmi naléhavě žádám, abyste i tuto materii, která vlastně už souvisí s tím, co bylo rozhodnuto, a to jak na úrovni vlády, tak na úrovni sněmovny, abyste odsouhlasili.

Závěrem mohu říct, že jsem se snažil při rozpočtu, aby deficit byl nižší, nicméně při respektování stávající politické situace, a to jak na úrovni vlády, tak na úrovni sněmovny, je to maximum možného. Spíš naopak je tady určité riziko rozmělňování některých norem, s kterými počítal rozpočet na rok 2010. Pro ministra financí, každého, kdo na tom postu po zbývající část roku bude, bude nutné udržet ten deficit v rámci toho koridoru, tzn. do 5.3 %, tak jak to ukládá konvergenční program. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 223/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, co tady před chvilinkou probíhalo v záležitosti roku 2009, budeme teď schvalovat dopředu na rok 2010. Pan ministr to tady řekl naprosto jednoznačně, já jenom pro úplnost chci opakovat, že na základě tohoto zákona, který teď schválíme, budeme schvalovat vydání dluhopisu ve výši 153,2 miliardy. O tom, jak se zvýší dluh atd., to všechno už tady bylo řečeno, a já to nehodlám opakovat.

Včera když jsem přišel na projednání výboru, přišel jsem s návrhem, že bychom měli tento dokument schválit. Byl jsem některými kolegy upozorněn na to, že je tady pravidelný úzus už několik let zpátky, že Senát se tímto návrhem zákona nezabývá. Já jsem nechtěl odbýt tento velmi důležitý zákon, kterým prodlužujeme naši dlužní situaci, odbýt jedním slovem nezabývat. Bylo by to velmi jednoduché, protože bych tímto nechal to řešení dětem svého vnuka, protože tento zákon bude mít splatnost 55 let, což se i při některých mladých kolezích tady nedá říci, že by se toho dožili.

Takže jsem chtěl vyvolat k tomuto seriózní diskusi, abychom si uvědomili, co vlastně schvalujeme, co bychom se měli už na základě nějakých vlastních přesvědčení dostat k tomu, že tato cesta by se měla zastavit.

Diskuse proběhla při projednávání minulého bodu. Týkala se stejné problematiky, ale musím říct, že tato diskuse mě zklamala, protože se tady probíraly nepravdy, probíraly se polopravdy, probíraly se údaje z předvolebních letáků, a já měl představu o tom, že tady proběhne diskuse naprosto seriózní a bohužel v některých případech mně to připadalo spíše jako politická agitka.

Takže vážené kolegyně, kolegové, nerad bych, aby se toto opakovalo při projednávání tohoto zákona, protože pokud nedojdeme k seriózní debatě, tak žádná jiná debata nemá cenu. Při průběhu té debaty jsem měl takovou radost z toho, že ta mladá generace, která seděla na galerce při projednávání našeho tématu tady, odešla, protože by nebylo dobré, aby už od začátku slyšeli, jak se přesvědčujeme něčím, co zrovna není pravda.

Takže bych vás chtěl na závěr mého vystoupení, a odpusťte mi tuto moji poznámku, kterou jsem měl, seznámit s usnesením našeho výboru, který po úvodním slově náměstka ministra financí ČR a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu schválit návrh zákona, pověřuje mě tím, abych to tady vyřídil, a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Mám přihlášenou paní senátorku Paukrtovou. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem přesvědčená, že bychom u tohoto bodu absolvovali téměř úplně stejnou debatu, tak vám navrhuji, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat, už proto, že to je právě ten typ zákona, u kterého vždy hospodářský výbor přijímal a doporučoval plénu Senátu tento návrh. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ještě je přihlášený pan předseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já mám trošku jiný názor a mohu ho v demokracii říci. Jestliže jsme se tři hodiny bavili o dluhopisech, které jsou retro, a teď se bavíme o dluhopisech na letošek, já si myslím, že to je úplně jiná problematika, takže já osobně nepodpořím návrh nezabývat se.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo, nicméně návrh nezabývat se padl, musím o něm dát hlasovat. Svoláme se k hlasování. Doufám, že jsme zde všichni, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum bylo 33. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 22, proti bylo 6. Návrh nebyl přijat.

To znamená, že dále pokrčujeme v jednání o tomto bodu. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se písemně přihlásil pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem slíbil v rozpravě k minulému bodu, jsem zase tady. To mi něco připomíná, někde jsem to četl, ale to není důležité.

Velmi mě překvapilo, jak je snadné si vypůjčit sto miliard. Neuvěřitelně snadné. Během svého působení v soukromém sektoru jsem často zpracovával podklady pro úvěr ve výši několika milionů, výjimečně i několika desítek milionů, a nebylo to tak snadné. Spousty tabulek, analýz, prognóz, šťourání bankéřů, následního vysvětlování. Jednoduše řečeno, půjčit si milion nebo deset je v tomto státě opruz. Naproti tomu zákon o vydání dluhopisu v hodnotě 153 miliard 232 milionů 954 tisíc korun českých na úhradu rozpočtového schodku roku 2010 se vejde na půl stránky. Nekecám, tady to mám.

Škoda, že je to tak snadné. Člověka napadne, že kdyby to bylo obtížnější, než ty peníze potom vrátit, tak možná bychom se nenacházeli tam, kde jsme. Připomínám, že výše státního dluhu České republiky je ke konci roku 2009 1 bilion 165 miliard korun českých a plánovaná výše tohoto dluhu ke konci roku 2010 je astronomických 1 bilion 337 miliard korun českých.

Mimochodem, kontrolní otázka. Kolik nul má bilion? Kdo to ví? Já tady ten bilion mám i napsaný, podívejte. Pan ministr ví, jak vypadá bilion, ale vy ostatní, podívejte se. Takhle vypadá bilion. Pěkná jitrnice, že? Odkud se ten dluh vzal? Zapátral jsem na webových stránkách jak ministerstva financí, tak Českého statistického úřadu, a velmi snadno jsem se k požadovaným informacím dostal.

Státní narostl od směšných, samozřejmě směšných z dnešního pohledu a v uvozovkách 158,8 miliardy Kč v roce 1993 přes 228,4 miliardy ke konci roku 1999 až po 999,8, čili jeden bilion ke konci roku 2008. Já úmyslně říkám ty hodnoty roku 1999 a 2008. V letech 1999 – 2008 tak přírůstek dluhu České republiky činil více než 800 miliard korun. Už tady padlo, kdo v té době vládl. Ano, kolegové z mého pohledu vlevo, byla to vaše strana.

Zajímavě to vypadá v grafickém vyjádření. Já tady mám dva obrázky. Tohle je graf od roku 1993.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane senátore, já upozorňuji, že jsme v Senátu, ne na předvolebním mítinku, prosím, mluvte.

Senátor Petr Pakosta: Od roku 1993 do plánovaného roku 2010. To není stoupání životní úrovně, to bychom to museli dát obráceně. To je skutečně růst státního dluhu. Mám tady ještě jeden obrázek. A to je stoupání zadlužení České republiky v letech 1999 až 2008. Už jsem říkal, že v té době vládla strana z mého pohledu vlevo. Ano, přátelé.

I pokud bych připustil to, co tady padlo, že část toho dluhu jde na vrub těm, kteří se podíleli při rozhodování parlamentu např. v roce 2008, tak to je nepatrná část toho čudlíku, to je možná 10 %, ale to, co zbývá, skutečně jde na váš vrub.

Moderní sociální demokracie vychází z ekonomického učení svých ekonomických guru. Za takového prvního sociálně demokratického ekonomického guru můžeme považovat Johna Maynarda Keynese. Už to tady padlo. Východiskem jeho učení, připomenu, je státní rozpočtová stimulace agregátní poptávky v dobách deprese, a krytí jejího schodku v době konjunktury. Jinými slovy, v době krize, kdy ekonomika stagnuje, stát vydá množství veřejných zakázek, například na stavbu silnic, a tím dá práci firmám a lidem. Takto vzniklý schodek rozpočtu se vykryje z daní, které stát vybere, až takto zmírněná krize přejde.

Ještě jinými slovy, v dobách hojnosti si má stát odložit stranou, aby v dobách nouze měl co utratit.

Milí sociální demokraté, v letech 1999 – 2008 vykazovala naše ekonomika růst HDP. V letech 2005 – 2007 růst přesáhl dokonce neuvěřitelných 6 %. To se nebude opakovat nejméně příštích 100 let. A co jste udělali vy? Budoucnost naši, našich dětí, dětí našich dětí jste docela normálně projedli. Možná to bude tím, že česká sociální demokracie není moderní sociální demokracie a namísto tradičních levicových ekonomů poslouchá svého vrchního ekonomického experta. Ano, mluvím o Jiřím Paroubkovi. Asi bych neměl říkat ekonomického experta, ale jenom experta, protože Jiří Paroubek rozumí všemu. Tedy téměř všemu. Bruslení asi nerozumí a chudák Martina Sáblíková teď neví, jak bude bruslit, jestli kraso nebo rychlo. Ale to jsem odbočil, omlouvám se.

Zpět k expertovi. Tento ekonom z Restaurací a jídelen si zjevně z toho Keynese vzal jenom tu druhou půlku. Čili utrácet a zadlužovat se. Kdykoliv. Růst HDP – nerůst HDP. Jeho výrok, že státní dluh se přece neplatí, nám jednou naše děti otlučou o hlavu. Právem. Inu, Jirka Šuplík.

Ptal jsem se včera pana náměstka Málka z Ministerstva financí, jestli se státní dluh platit musí a on mi řekl, ano, státní dluh je taky nutno zaplatit. Jako všechny ostatní dluhy.

Dámy a pánové, všimli jste si billboardů kolem cest|? Expert sníží zadlužování do roku 2013 na polovinu. Pozor – zadlužování, ne zadlužení! A proto budeme utrácet jako zběsilí i nadále. K tomu státnímu krachu dojedeme nikoliv stodvacítkou, ale šedesátou, ale dojedeme. Otázkou je, zda-li bychom naopak neměli šlápnout na plyn. Sice bychom tam dojeli dříve, ale možná bychom zažili několik hezkých let.

Dovolím si pohled do budoucna. Rok 2016, prezident České republiky Jiří Paroubek prodává Hradčany včetně chrámu Svatého Víta a zachraňuje tak státní finance. Na celé tři měsíce. Úsměvné? Bohužel, spíše realistické.

Když jsme na minulé mimořádné schůzi rozhodovali o zamítnutí tzv. odborářské novely zákona o daních z přidané hodnoty, který byl do Senátu dopraven ve stavu legislativní nouze, napadl mne náš vážený kolega Štěch, že jsem neupozornil na to, co předchozí novela zákona o DPH, která naopak ono zdanění zaměstnaneckých benefitů ale i jiných obchodů z ceny obvyklé zaváděla. On myslel především dopady na zaměstnance. Pominu skutečnost, kterou nám tehdy kolega Štěch zapomněl sdělit, že Českomoravská konfederace odborových svazů je tzv. připomínkovým místem, tedy že odborářům novela byla předána k připomínkování a jejich suita právníků spala hlubokým spánkem. Takže následný pokřik měl odvést pozornost od vlastního šlendriánství.

Slyšel jsem to ve dvacetiminutovce, kde vystupoval bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a dnešní europoslanec Richard Falbr.

Přes to se nejen přenesu, že mne tady kolega Štěch napadl, ale dokonce si z jeho napomenutí vezmu poučení a přestože nejsem zpravodaj k tomuto tisku 223, upozorním váženého kolegu Štěcha na to, jaká negativa přináší rostoucí zadlužení státu a zvláště pracujícím. Až dorazíme tam, na konec naší zadlužovací cesty, nebude nás čekat nic dobrého. Přijde státní krach, radikálně se zredukují výdaje státu, omezí se penze, omezí se dávky všeho druhu, možná se chudí budou chodit pást. Zvýší se daně, zejména daň z přidané hodnoty. A to zdanění zaměstnaneckých benefitů vám bude připadat jako bezvýznamný detail. A kdo nese zodpovědnost? Především Česká strana sociálně demokratická.

Takže vážený pane kolego Štěchu, prostřednictvím pana předsedajícího… (Omylem se ozvala znělka.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já jsem chtěl pana kolegu upozornit na to, co on dobře ví, že opravdu nemluví k věci. Že to je agitace, na kterou tady v Senátu nejsme zvyklí. Slovo vám nevezmu, ale pokládal jsem za svou povinnost vám to říci. A promiňte, já jsem zmáčkl jiný knoflík v rozčilení.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za napomenutí, pane předsedající. Děkuji i za hudební doprovod. Dopovím větu a vrátím se k věci.

Takže, vážený pane kolego Štěchu, prostřednictvím pana předsedajícího, až dorazíte na Žižkov na náměstí Winstona Churchilla do své odborové centrály, vyřiďte tam, že velký problém se blíží. A prosím, iniciujte ráznou nápravu státních financí a nejlépe ve stavu legislativní nouze.

Jak jsem slíbil, vrátím se na začátek. Státní dluh ke konci roku 2010 bude 1 bilion 337 miliard korun českých. Obsluha tohoto dluhu bude stát více než 60 miliard korun českých. A já se ptám, jestli není na čase vyrazit dveře s nejrůznějšími populisty včetně toho, o kterém jsem zde před chvílí mluvil. Ale tím nemyslím našeho kolegu Štěcha. A ptám se, jestli není na čase se začít chovat zodpovědně. Voda šplouchá v podpalubí. Už je čas se z toho snad probudit. Dluhopisy budeme splácet 55 let. To nebudeme splácet my, to nebudou splácet ani naši vnuci, to budou splácet vnuci našich vnuků.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásila s právem přednosti první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, myslím si, že skutečně musíme ocenit skvěle připravené představení pana senátora Pakosty. Ale bylo přesně ve stylu – zloděj křičí, chyťte zloděje! Ano, sociální demokracie se samozřejmě hlásí a naše návrhy týkající se hospodaření země jsou založeny na ekonomické keynesiánské teorii. Proto také v roce 2006 bylo v rezervních fondech ministerstev přibližně 80 miliard korun. Toto byly peníze, které byly odloženy na horší časy. Přesně podle keynesiánské teorie. Byla to vláda Mirka Topolánka, která je dokázala velmi rychle, ale velmi rychle rozpustit, aniž by to přiznala a přesto ještě vyrobit daleko vyšší dluh, než jaké měly kdy které vlády předtím.

Navíc ty dluhy – a my už jsme tady o tom mluvili – dluhy, které se vyšplhaly do skutečně závratné výše, jsou dluhy ODS. My jsme hovořili o tom, že je to částka, která se seskládala z nákladů transformace, z nákladů privatizace plus další a další záležitosti.

Sociální demokracie vyzvala všechny politické subjekty v této zemi k tomu, aby se zavázaly plnit konvergenční program tak, jak ho připravilo současné Ministerstvo financí. A pouze sociální demokracie na tomto závazku trvá, i když se k němu nikdo další nepřidal. Žádná jiná politická strana neřekla ano, my budeme plnit konvergenční program. Ano, my se do roku 2013 chceme dostat na deficit pod 3 %.

Takže něco jiného říkáte, něco jiného děláte.

A ještě snad jednu poznámku. Víte, já jsem si také dlouho myslela, nebo jsem vždycky takto fungovala, že prostě dluh je to nejhorší, co může být. Prostě dokud jsme nevydělali, tak jsme věci nepořídili. Ale když jsem pracovala jako vedoucí odboru školství a kultury, tak mi vždycky moje ekonomka, když já jsem jí říkala: Ono to musí vypadat má dáti – dal, tak mi vždycky říkala, tomu nerozumíš, protože ekonomie funguje jinak. Tak jsem se tedy přihlásila na Univerzitu Tomáše Bati a alespoň krátký kurz ekonomiky jsem si udělala. To, co jsem si z tohoto kurzu odnesla, je, že někdy je dobré pracovat s úvěrem. Že jestliže investuji hned teď a jestliže investuji dobře, tak se mi ty peníze vrátí. Já bych chtěla vidět firmu, která nepracuje s úvěrem. Chtěla bych vidět, jak funguje firma, která se chce rozvíjet dál do budoucnosti. Jak skutečně pracuje bez úvěru.

A k tomu je potřeba říci ještě jedno. Ono je potřeba taky říci, jak vyděláme. Ono je to to má dáti – dal. Vždycky je to má dáti – dal. A proto se musíme dívat nejenom na makroekonomická čísla, ale za těmi čísly za prvé musíme vidět člověka a za druhé musíme vytvářet takové podmínky, abychom zvýšili zaměstnanost. Aby stát, aby země měla hospodářský růst, a aby dokázala vydělat. A to nejde udělat tak, že budeme věci jenom škrtit, osekávat, ale lidi přivedete do bídy. Tak to prostě nefunguje. To věděl Tomáš Baťa, to ví každý, kdo funguje v nějaké firmě, každý, kdo něco ví o managementu.

Samozřejmě nejsme rádi, že dluh země je tak vysoký jako je. Ale znovu musím říci, byla to sociální demokracie a sociálně demokratické vlády, které snižovaly a dokázaly snížit deficit. Je to sociální demokracie, která se zavázala takto fungovat i do budoucna. Protože jenom tak dokážeme zajistit důstojný život lidem, jenom tak dokážeme udržet příslušný rozsah veřejných služeb. Jinak to totiž nefunguje.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch, který také požívá práva přednosti.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, já bych v souvislosti s touto problematikou chtěl navázat na diskusi, která probíhala k předchozímu bodu, protože to souvisí. A to je problematika daňové kvóty. Já jsem tady hovořil, a teď hovořím k panu ministrovi, k panu ministrovi mohu hovořit přímo, že máme daňovou kvótu o pět procentních bodů nížeji k EU 15. Já vím, že průměr v EU pobaltské země, Rumunsko, Bulharsko enormně sráží dolů. Ale my přece nechceme mít stejné problémy, jako mají tyto země. A v krizi se ukázalo, že jejich enormní podbízení se nízkými daněmi vůbec nepřilákává investory, nedělá stabilitu, ale naopak jen v plné nahotě odhaluje slabinu veřejných financí.

A jestliže my sdílíme stejné hodnoty, stejný hospodářský prostor, stejné sociální klima se západoevropskou částí a té jsme se přeci chtěli přibližovat, tak musíme koukat zhruba tam. A znova říkám, nevolám po skokovém zvyšování, ale myslím si, že pro každého ministra financí v budoucnu – a divím se, že pan ministr asi díky tomu, kým je nominován do vlády, toto nechce nějak otevřeně přiznat, že přece každému ministru financí by se lépe dýchalo, kdyby se kvóta o něco přiblížila západoevropské kvótě a nebyla tak nízká. Vždyť snížení, ke kterému došlo v posledním roce, je také jeden ze zdrojů velkých schodků.

Já vůbec neodmítám diskusi o výdajové straně rozpočtu a samozřejmě se bude muset vést, ale chci také slyšet, a proto o tom hovořím, že také rozpočet má příjmovou stranu. Takže to je tato věc.

A co se týká ještě roku 2009, já snad pochopitelně vím, že schodek, který byl 182 miliard, a vlastně to bylo přes 200 miliard korun, se dá říci, když se započítá všechno, co by se mělo započítat, takže by tady byl, protože to je výsledek reálné ekonomiky a rozpočtu, který byl přijat. Ale tady jde přece o něco jiného. Tady jde o to si uvědomit, že schodek se prohloubil o ten zásah, který byl udělán v batohu. Nedomyšlený populistický zásah snížení příjmu veřejných rozpočtů. A to já jsem měl na mysli.

A teď poslední poznámku. Já samozřejmě nevystupuji kvůli tomu, co tu hovořil a předváděl pan kolega senátor Pakosta. O tom si každý udělá obrázek a spíš si myslím, že je to obrázek určité křeče, ve které se nachází někteří lidé a celé politické seskupení, které on tady reprezentuje. A myslím si, že je to výborný etalon stavu a že není potřeba k tomu vůbec vystupovat. Pokud mu má osoba a odbory vadí, tak se nenechá nic dělat, tak to v demokracii bývá, že všichni nemáme stejné názory. A já také jeho názory nepovažuji za žádná moudra ani za žádné objevení skutečně reálného světa. Ale to je věc názoru a myslím si, že každý se prezentujeme tak, že si jedině voliči o tom mohou udělat obrázek, a to je jejich právo.

Takže tolik k tomuto bodu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. O slovo se hlásí pan ministr. Samozřejmě, může kdykoli.

Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní první místopředsedkyně, dámy a pánové. Já to nechci nějakým způsobem tady eskalovat a v žádném případě. Jenom drobná upřesnění, která jsou technického charakteru. Existoval jistý systém možnosti tvorby rezervních fondů. Tento systém skončil v roce 2006 a teď jde o to, že ne 87 miliard, ale 37 miliard spadlo jakoby Topolánkově vládě do chřtánu a ty zapojíme do příjmu. Čili to jenom na vysvětlenou. Protože částka 87, to byla částka, která byla vždy v prvním roku, ale resorty ji ještě předtím utratily, protože na to měly právo a mohly. Takže jenom toto formální upřesnění.

Konvergenční program, když bude plněn, bude to velmi dobré, ale říkám: Ještě nedostačující opatření pochopitelně na straně příjmů i výdajů. Já jsem říkal zrovna včera, že pokud budu muset sestavovat rozpočet, tak to budu orientovat na úpravy minimálně 50 na 50, protože pochopitelně jiná relace by byla příznivější, ale to, že bych nechal být daně a jenom škrtal výdaje, to asi nepřichází ani teoreticky do úvahy.

A 192 miliard ovlivnil i Topolánkův batoh i situace mandatorních výdajů postavená o dva roky předem v zákonech, kdy ekonomika rostla o šest procent a kdy to ještě nebylo vidět. Kdy v podstatě se problém vyhrotil ve smyslu, takže dopad je nutno posuzovat tak, že nejen nižší příjmy, ale i vyšší výdaje ovlivňují deficit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Mám přihlášeného pana senátora Vladimíra Drymla. Nemohu tady přehodit pořadí vystupujících.

Senátor Jaroslav Kubera: Přede mnou byly jenom přednosti. Je mi to líto (zpochybňuje pořadí na tabuli).

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Viděla jsem pana senátora Kuberu, ale pane senátore, je mi líto, zřejmě jste se musel mezitím odhlásit, protože já tady neovládám z tohoto místa pořadí, jak jste nahlášeni na monitoru. Uděluji slovo podle toho, jak se mi to tady jeví na monitoru počítače.

Takže je mi líto a v této chvíli na monitoru mám přihlášeného pana senátora Alexandra Vondru. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, já jsem skutečně viděl před sebou celou dobu na tabuli jméno svého kolegy Kubery. Aby se dostal brzy ke slovu, tak se omezím jenom na stručnou poznámku. Jsem rád, že se levá část spektra hlásí k tomu, že ve svých oranžových časopisech vychází z prací Johna Maynarda Keynese a dovoluji si ocitovat jeho slavný výrok. Když ti dlužím sto dolarů, mám problém já. Když ti dlužím miliardu, máš problém ty.

Já jsem rád, že sociální demokracie tu veřejně přiznala, že toto je její politika. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ještě poznámku k pořadí. Také jsem samozřejmě viděla pana senátoru Kuberu přihlášeného, ale prostě mi z monitoru zmizel, měla jsem za to, že jste se odhlásil. Nevím, jak to vzniklo. Předsedající skutečně neovládá z tohoto místa pořadí senátorů, to mají v rukách ti, kteří se přihlašují.

Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Prosím o vyřízení vzkazu kolegovi Kuberovi, aby příště nemizel a bude to v pořádku.

Chci krátce reagovat na vystoupení paní místopředsedkyně senátorky Gajdůškové, protože se opět poněkud mýlila. Není pravda, že sociální demokracie je jediná strana, která se přihlásila ke snižování dluhu do r. 2013. Zaprvé bych chtěl konstatovat, že je to náš závazek, protože Evropská komise nám tento úkol uložila do r. 2013 snížit zadlužení pod 3 %, takže ta sdělení na billboardu jsou sice hezká, ale není to žádný nový přínos. Zajímavé by bylo slyšet, že sociální demokracie bude usilovat o to, abychom klesli ještě hlouběji pod 3 %, než nám ukládá Evropská komise.

Nicméně i ODS přijala určitý strategický plán vývoje veřejných financí a prezentovala ho na ideové konferenci, kde zaprvé prohlásila, že v r. 2012 schválí rozpočet, tzn. pro rok 2013, který bude splňovat tento požadavek Evropské komise, čili deficit rozpočtu klesne pod 3 %, ale řekla i b), že v r. 2017 chce dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. Česká televize předstírala, že přenáší tuto ideovou konferenci, ale pro řekl bych velký přetlak myšlenek, které experti sedící ve studiu potřebovali sdělit veřejnosti, spousta informací, které zazněly na této konferenci, musela veřejnosti nutně uniknout a dostávala je zprostředkovaně. Poté, co Martin Kocourek tyto konkrétní informace ve svém vystoupení řekl, konstatoval jistý přítomný ekonomický expert, že mu chybějí jakékoli konkrétní údaje. Tak já je musím připomenout a využiji toho, abych zkorigoval vystoupení paní místopředsedkyně. Není pravda, že sociální demokracie je jediná strana, která se k tomuto závazku přihlásila, je to i ODS. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. A v této chvíli tedy je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, paní předsedající, já jsem původně chtěl víceméně říci technickou poznámku pro pana ministra. Těch 10 mld. jsem také spočítal. Ale to nebylo předmětem toho návrhu. Já jsem tady slyšel, že někdo říkal, tak to napiš. To ne, to vy to musíte napsat. A já vám řeknu, jak jsem to myslel. Z každého příjmu, zkuste si spočítat znovu: Skanska vystaví fakturu za úsek dálnice, 1 % jde na splátku dluhu. Někdo vyfakturuje 10 televizorů – velkoobchod maloobchodu – 1 % jde na splátku dluhu. To jsou, pane ministře, úplně jiné peníze. Zkuste si to doma spočítat a budete mít velikou radost.

Ale to, co děláme my, tady bylo mluveno, že se musí myslet na příjmovou stránku věci, jako by byly nějaké příjmy, jako by odněkud příjmy. Mě pobavilo několik věcí v poslední době. Poprvé mě pobavili Islanďané, kteří v moderním institutu, který tady tolik propagujeme, a to je referendum, rozhodli, ne že se dluhy platit musejí, že se prostě dluhy platit nebudou. A myslím si, že kdybychom u nás udělali takové referendum, tak by nám to také vyšlo a vy byste měl pokoj, pane ministře.

Druhá věc, která mě zaujala, když po fenomenálním úspěchu Martiny Sáblíkové, což rozhodně nebyl úspěch krasobruslaře Paroubka, ale Martiny Sáblíkové, a my máme ve zvyku si vždycky přivlastnit úspěchy někoho jiného, že sami máme velké pupky a už to neumíme, tak je vždycky výborné přijmout tu výkonného sportovce, toho, onoho, a tvářit se jako kdyby ten úspěch byl náš. A když jsou to hokejisté a zrovna to nevyšlo, tak vymyslíme, že to budeme řídit sami a příště už to určitě vyjde a porazíme vždycky všechny.

A poté, co Martina tak krásně vyhrála, tak jsme si řekli, že bychom jí tu halu nakonec mohli postavit. Inu, byla anketa na internetu a skoro všichni říkali, že teda postaví. A kdo že ji má postavit? No, přece stát. Tak jsem rychle spočítal, že ji opravdu můžeme postavit, když každý pracující dá 5000 Kč, tak ji máme.

Takto je třeba pokládat otázky, jinak dostanete falešnou odpověď. A to se týká i daní, protože lidé vůbec nevědí, že všechny příjmy státního rozpočtu jsou ty, které jim stát ukradne.

A jak říkala správně paní předsedající, když stát dobře investuje, tak si může i půjčit. Ale jak investuje stát? Oblíbené mé rčení: Když soukromník investuje korunu, tak obec tatáž věc stojí dvě koruny a stát tři koruny, když nikdo nekrade. Většinou je to mnohem dražší, protože my máme tak dokonalý zákon o veřejných zakázkách, že si ani jako zadavatel nemůžeme to, co může každý doma udělat, stanovit si maximální cenu, za kterou chce koupit. Když si někdo stanoví, že chce auto koupit za 500 tisíc, protože víc nemá, tak si koupí auto za 500 tisíc. A kdyby mu nabízeli „Aston Martin“ za nevím kolik milionů, tak si ho prostě nekoupí. Nikoli tak obec a stát. Udělá výběrové řízení, a když je nejnižší cena škodovky cena „Aston Martina“, tak podle pravidel si ji prostě musí koupit, takže stačí, aby se dodavatelé domluvili a řekli těm kolegům, tak jestli nám to budeš kazit, tak ti dáme přes hubu, nejnižší cena bude tolik. A my budeme vymýšlet akcie na majitele, nemajitele a jiné blbosti, a problém je úplně jinde.

A teď nám Američané, kteří velmi dobře vědí, jak se to dělá, budou radit, jak to máme dělat. To mě opravdu pobavilo. Američané ovšem jsou blízko nám, ale ne tak blízko jako my. Nejlepší jsou Australané, těm, když se řekne, že pes nemá kadit v parku, tak pes tam opravdu nekadí, u nás se stane přesný opak.

A mohu vám říci opravdu i z obecní zkušenosti, že Čechy nikdy ničím nepřevezete. Jedině jednoduchou věcí. Jakmile věc je možné nějak obejít, udělat, tak opravdu k tomu dojde.

Mně jinak projevy připomínaly má mladá léta, když v r. 1962 nebo 1963 na Letenské pláni hovořil prezident Novotný. A vždycky se tam sešel ten hlouček odborářů a on jim řekl: „Souzi a soužky, maso bude! Souzi a soužky, a budou i byty!“ A ejhle, nebyly. A tak je to pořád.

Situace je velmi jednoduchá, každý ji zná z domova, aby to pochopili i ti voliči. Je to úplně jednoduché. Když někdo vydělává nějakou částku a ta částka mu nestačí, pak má dvě možnosti. Buď se najde nějaké lepší, lépe placené zaměstnání, notabene se může stát senátorem, to může skoro každý, protože to je velmi snadné, zvlášť když tady bude vyprávět voličům takové věci, kterým možná i někteří uvěří, a nebo takovou možnost prostě nemá. Pak musí vyjít s tím, co má. To znamená, že šetřit může kde? No přece jenom na výdajích, protože když má příjem stabilní, tak nemůže ušetřit na příjmech. Stát má samozřejmě úžasnou možnost. On může lidem ty peníze vzít a potažmo jiným lidem je dát. Takže my jsme teď ve stavu tak sociálního státu, že polovina tohoto národa má nějakou formu sociálních dávek, což je ovšem korupce nejvyššího formátu, protože tito lidé jsou samozřejmě závislí a budou vždycky volit toho, kdo jim bude pořád více a více jakoby dávat, ale nebude jim říkat, že aby jim mohl více dávat, tak jim musí ještě více vzít, protože jestli chce někomu dát 50 korun, tak přece nestačí – pan ministr mi to potvrdí – vzít 50 korun, také se musí zaplatit ten, kdo spravuje těch 50 korun. Ono to tedy není 50 korun, a víte, že pak tou cestou se peníze ztrácejí velmi. Pamatuji si, když jsme měli dostávat první dotace v 90. letech, tak byl úrok 1 %, které navrhovalo tehdy US. To myslím bylo. Pak se do toho vložili chytří lidé a najednou z toho byl normální komerční úrok a ten dosahoval tehdy nějakých 9 %, protože někdo to musí spravovat a tomu se také musí něco „zadřít“ za nehty.

A ráno jsem si všiml, že tady někdo navrhoval do programu schůze zařadit urychleně další věc, která bude opět zvyšovat náklady státního rozpočtu a nikoli příjmy státního rozpočtu. O příjmech jsem tady nic neslyšel. Pokud jde o příjmy, máme jediný návrh – zase zvýšíme nějaké daně, viz balíček, kde jsme je stanovili zhruba na 60 mld., a všechny úspory se časem vytratily, a nevím, co se teď děje ve sněmovně, možná ještě vytrácejí. Právě včera jsme ztratili 12 miliard, ale bohužel musím konstatovat, že i díky mým kolegům, za přiblblé krabičky, které budou, a nemůžeme to zvrátit, jak si myslel tady kolega, protože tento zákon sem nikdy nepřijde, protože byl zamítnut, to znamená, že verze, že bychom ho vrátili, samozřejmě žádná nebude. Takže vyhodíme dalších 12 miliard, ale určitě se někdo bude mít dobře. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. S právem přednostním je nyní přihlášen do rozpravy pan předseda Senátu Přemysl Sobotka, prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych doplnil kolegu Kuberu. Když tehdy o tom hovořili soudruzi, tak říkali, vše je, ale vázne rozvoz. To je jenom na doplnění.

Ale měl bych zpátky k tématu na pana ministra několik otázek. Zaslechl jsem tady, že každý občan dluží 100.000 Kč. Jestli jsou správné informace, tak je to asi 116.000 Kč, které dlužíme od kojenců až po důchodce.

Zachytil jsem informaci, že současný dluh je 1,337 bilionu, konsolidovaný, to mi potom doplníte, protože já vás mohu přímo oslovovat, tak jako vy můžete nás.

Položím otázku, jaký je celkový veřejný dluh, protože do toho bychom měli počítat všechny dluhy. A jestli jsem včera dobře zachytil, tak České dráhy, což je více méně státní podnik, má 14 nebo kolik miliard na obnovení parku. To také zaplatíme my, nebo kdo to bude platit?

Pane ministře, vy jste řekl, jestli jsem to dobře zachytil, asi 70 miliard ročně splácíme, ale to jsou jenom úroky, nic víc, nic míň. Jestliže se takto zadlužujeme, a za chvíli to s velkou pravděpodobností odsouhlasíme, jak bude strmě stoupat křivka splátek jenom úroků?

Stále se nebavíme o tom, že splácíme dluh.

A protože jste ministrem této vlády a jste zodpovědný za rozpočet a protože všem je jasné, že budete vládnout pod vedením pana premiéra Fischera minimálně do konce června, spíše i v červenci, protože balance ve sněmovně bude velmi divná, takže budete sestavovat návrh rozpočtu, to je myslím jasné. A ptám se: Příjmová část je celkem jednoduchá. Jak chcete zajistit zvýšení této příjmové části, jestli to bude zvyšováním daní, což by mi bylo velmi odporné, anebo jestli půjdete na výdajovou část, to znamená do restrikcí, a to by mě docela potěšilo. A chtěl bych slyšet váš určitý projekt, jak budete navrhovat sestavení rozpočtu, protože myslím, že půjčit peníze si umí každý, ale zaplatit to bude muset někdo, a to budeme my všichni.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. My jsme především politici a ne debatní kroužek odborníků, jak tady zaznělo hned na začátku. A to mě velmi mrzí. Odborné věci jsou samozřejmě velmi důležité, ale jde také o to, kdo ponese zodpovědnost. A tu neponesou odborníci, ale politici.

Vraťme se k tomu, co tady před námi leží. Schválení tohoto zákona je důležité pro stabilitu České republiky a je důležité i pro investory, ať už dluh vzniká jakkoliv.

Chtěl bych se zeptat prostřednictvím paní předsedající, nebo mohu přímo pana ministra, protože on mi při prvním zákonu neodpověděl, jako správný finančník neříká nikdy všechno, to znamená, kdo bude prodávat dluhopisy?

A k postavení euro vůči koruně, to se asi dozvíme až o ztrátách centrální banky, jestli to bylo dobře nebo špatně zajištěno.

A ještě trochu z toho politického koše. Tady zazněl útok na předsedu strany Paroubka. Chtěl bych vám říci, že to je inženýr ekonomie, takže určitě bude mít nějaké ekonomické znalosti.

A potom voliči rozhodli v roce 2006 a rozhodnou i nyní. A musíme to tady přiznat, ČSSD udělala chybu, že nezvítězila už v roce 2006. A je pro mě velmi podivuhodné, že se tady mluví, a docela i vážně, o novém daňovém zatížení, tentokrát z dílny ODS. Je to nabídka ke společnému řešení českého dluhu?

A k tomu krasobruslení, přeřeknout se může, vážení, každý.

A ještě jednou k panu ministrovi. Pane ministře, vy říkáte nám, udělejte zákon, ale já jsem pracoval i na ministerstvu, a hlavně ta ministerstva dělají zákony, protože ona mají nejvíc informací, ona mají nejvíce zpětné vazby, takže já spíše bych vyzval tato ministerstva, aby udělala něco, některé ty zákony pro boj s korupcí. A pro to, aby výběrová řízení, která nás všechny pálí a kde nám utíkají ne desítky, ale stovky miliard, se stala průhlednějšími a hlavně lacinějšími. Třeba české dálnice jsou toho názorným příkladem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Poslední v této chvíli přihlášený je pan senátor Jiří Nedoma. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane ministře, já mám také na vás jeden nebo dva dotazy.

Zákon, který teď projednáváme, na rozdíl od toho předcházejícího mění nebo vytváří § 1, ještě krom odst. 1 také v odst. 2 a 3. V odst. 2 se hovoří o maximálním rozsahu státního dluhopisového programu vyčíslený na částku, která odpovídá již schválenému rozpočtu. A já se ptám, zdali tedy už ministerstvo financí připravuje nějakou novelu tohoto zákona nebo čím potom rozšíří rozsah tak, jak mezitím nás zásobuje od doby schválení rozpočtu Poslanecká sněmovna další a další zátěží na výdajové stránce rozpočtu, tedy zdali v dohledné době budeme schvalovat změnu tohoto dnešního návrhu.

A potom odst. 3, který hovoří o tom, že veškeré závazky vyplývající ze státního dluhopisového programu budou splaceny nejpozději uplynutím 55 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. A tak se ptám, jaké jsou ty veškeré závazky, jestli je nějaká představa o průběhu úrokových sazeb, jestli je nějaká představa o tom, že tam budou uplatněny například sankce v okamžiku, kdy tento termín splněn nebude, když víme, jak prudce nám narůstá jenom dluhová služba, kde bereme vůbec jistotu při tomto tempu a při ostatních dluzích, které už máme schváleny, že i za těch 55 let budeme schopni tento dluh splatit, čili jinými slovy,jak jsme tedy došli na těch 55 let? Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného. Ptám se, jestli se chce ještě někdo přihlásit do diskuse? Není tomu tak, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Nyní má slovo pan ministr k proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, vážená paní první místopředsedkyně. Myslím si, že část věcí už tady byla z mé strany vysvětlena, co se týče batohu, co se týče konvergenčního programu a rezervních fondů.

Nyní, abych nezapomněl na to, co chtěl pan senátor Dryml. Pane senátore, dluhopisy se prodávají prostřednictvím tzv. primárních aukcí. (Senátor Dryml nebyl v tomto čase v Jednacím sále přítomen.) Máme řádově 12 primárních dealerů, kteří naše dluhopisy prodávají pak dále bankám, penzijním fondům, pojišťovnám apod.

Takže to je jedna věc. Pochopitelně potom se s těmito dluhopisy obchoduje i na sekundárním trhu a každý dluhopis má své finanční vyjádření, účel, platnost podle zákona o dluhopisech. O co jsem se pokoušel já nově, je prodej dluhopisů státu na přímo občanům, aby občané věděli – dneska mají akcie 1 % takovýchto státních dluhopisů, tyto dluhopisy si koupili prostřednictvím buď bank nebo nějakých zprostředkovatelů nebo obchodníků s cennými papíry. Takže moje představa, nebo představa mého předchůdce Miroslava Kalouska byla, že to bude jakýsi speciální netržně obchodovatelný dluhopis, to znamená, že občan si koupí dluhopis a v případě, že ho bude chtít splatit zpátky, tak stát bude povinen na základě tzv. put opcetuto operaci udělat. Zkrátím to, nesetkalo se to s pochopením bank, ale ani poslanců a na základě jednání pak ve výboru pro otázky bankovnictví ve Sněmovně jsme tuto představu zcela změnili a je navrženo – a nevím jestli Sněmovna toto ještě projedná ve stávajícím termínu, kdy bude zasedat – je navrženo normálně, že stát bude emitovat pro občany na přímo tržně obchodovatelné dluhopisy, to znamená, občan bude mít dluhopis, v případě, že by ho chtěl prodat, tak už stát to není povinen a neodkoupí to. Prostě může tento dluhopis prodat se ziskem, či s větší či menší ztrátou pouze na trhu. S tímto pojetím souhlasila Sněmovna, resp. výbor, resp. experti, takže tento typu dluhopisu, pokud vůbec bude odsouhlasen, by platil jinak. Ministerstvo financí pochopitelně dluhopisy napřímo neprodává, než jak jsem se zmínil.

Zákon tvoří ministerstva, nebo aspoň by měla tvořit ministerstva, takže jestli se budou hledat zdroje a politické zadání, čili při zadání vládním bude jaksi vymést všechny kouty, tak pochopitelně na státní podnik, abych mu vzal jeho disponibilní prostředky po zdanění, tak by musel být takto specielní zákon, protože jinak tato možnost opravdu není. To je věc, o které se zmínil pan senátor Dryml.

Znovu zdůrazňuji asi potřetí dneska, že žádné nové zatížení daňové ministerstvo financí nepřipravuje.

Co se týče dalších poznámek, pak senátor Nedoma, otázka splatnosti. Dluhopisy mají splatnost 55 let, to znamená, nebudou splatné dříve než 55 let, pokud by ministerstvo financí a pokud by našlo souhlas protipartnerské strany k tzv. zpětnému odkupu. Ministerstvo financí může prostřednictvím operacích zpětných odkupů z různých důvodů dluhopisy, které mají z pohledu ministerstva nevýhodné úročení, to znamená vysoký výnos, může za podmínek stanovených zpětně odkoupit. Ale toto je věc, která spíš slouží k řízení dluhů, a my tyto operace používáme zejména v souvislosti, kdy jsme postaveni před termíny. Letos to myslím je - částka zpětných odkupů - v letošním roce myslím, že to je asi 60 miliard, to jsou splátky jistin. My v podstatě jistiny nesplácíme z vyprodukovaných prostředků, my si na splátku jistiny půjčujeme, je to tzv. revolving. Tyto operace takto činíme už od roku 1993. Takže tolik k tomu, respektive v jednom roce v letech 4, 5 se částka dluhu snížila o jednotky miliard, ale jinak tento princip používáme.

Co se týče pana předsedy Přemysla Sobotky – ano, jestliže ke konci roku máme odhadovaný dluh, který pramení z čísel ve výši 1 bilion 337, tak je to dluh vlády, prostě jeho součástí je pochopitelně v prvé řadě státní rozpočet. Pochopitelně do toho dluhu v širším pojetí spadá dluh obcí, dluh krajů, zdravotních pojišťoven, státních fondů, čili toto je jiná kategorie a ta úplně největší je dluh v rámci České republiky, to znamená i byznysu. A tento dluh je dneska řádově 1,5 bilionů, ale tady míchám dohromady veřejné peníze a privátní peníze.

Co se týče úroků, to jste řekl správně. Pochopitelně lze očekávat, že úrokové náklady budou růst, a to ze dvou prostých důvodů. Jeden důvod je ten, že jak roste jistina dluhu, tak pochopitelně z větší části při stejném úroku platí – to víte. Za druhé na evropských trzích a na dluhopisných trzích bude přetlak, protože 20 zemí ze 27 EU dneska je v proceduře deficitu nadměrných schodků, to znamená, tyto země budou emitovat dluhopisy. Mnohé z nich se tam dostaly v souvislosti s tím, že řešily problém bankovního sektoru, čili jednorázově se dostaly do vysokých deficitů a jsou schopny během krátké doby tyto deficity snížit, protože jednorázový vliv nebudou opakovat. Bohužel musím konstatovat, že Česká republika spíše patří k zemím, kde je tzv. strukturální deficit, který je prostě postaven, když to řeknu velmi zjednodušeně na ne vybilancované bilanci příjmů a výdajů v rozpočtu. A když k tomu vezmu ještě mandatorní výdaje, které tvoří více než jednu polovinu výdajů rozpočtu, tak toto je věc jiná, resp. sociální tvoří polovinu, ale ostatní výdaje, jako dluhová služba jako příspěvek státu na stavební spoření, penzijní připojištění, to jsou rovněž výdaje ze zákona, takže poté, a po připočtu mezd pro refundování státní správy a pojistného jsme někde na částce skoro 85 %, což jsou přepočtené výdaje, a proto každá úloha ministra financí je komplikovaná.

Otázka poslední na rozpočet na rok 2011. Já jsem doufal, že ho sestavovat nebudu a ještě v to doufám, nicméně pochopitelně budu-li ministrem financí v té době, tak budu muset plnit termíny, které pro mě pramení z rozpočtových pravidel. Takže představa moje je, že minimálně, ale to bude záležet pochopitelně na stanovisku vlády, na stanovisku premiéra, na zadání, že minimálně opatření musí být 50 : 50. Mně by se více líbila jedna třetina daně, dvě třetiny škrty, protože toto je i doporučení mezinárodních institucí, se kterými otázku rozpočtu konzultujeme a které nám pochopitelně se vyjadřují a je to i doporučení, které souvisí s konvergenčním programem a s hodnocením České republiky v rámci Světové banky OECD, ale pochopitelně tato záležitost bude odvislá od politické situace. Nicméně v jednom vás mohu ujistit, že nepředložím rozpočet, resp. veřejné rozpočty s deficitem vyšším, než 4,8. To bych popřel vlastní konvergenční program, který jsem dal ke schválení. Takže v tomto smyslu jsem rád, bude-li minimální souhlas a soulad politického spektra na těchto parametrech. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane ministře, za vaše závěrečné slovo a nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu, abychom mohli přistoupit k hlasování. Děkuji.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegové, kolegyně. Shrnutí bude velmi jednoduché. V rozpravě vystoupilo devět senátorů a senátorek a v podstatě nezaznělo nic zásadního, co by mělo ovlivnit návrh schválit verzi tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, takže dávám znělku před hlasováním.

Budeme hlasovat o návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtového schodku státního rozpočtu ČR na rok 2010. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 56, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodajům. Děkuji všem, kteří vystoupili. Vyhlašuji v této chvíli přestávku na oběd, a to do 14.30. Po přestávce budeme opět pokračovat bodem pana ministra Janoty. Přeji vám všem dobrou chuť. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 13.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, čas vymezení na polední přestávku uplynul a prosím vás, abychom mohli zahájit jednání, abyste se posadili a začali sledovat jednání.

Jako další bod budeme projednávat:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky

a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 187a uvede ho ministr financí Eduard Janota, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, myslím, že je před námi asi sedm řekněme velmi standardních bodů, které se týkají buď protokolů ke smlouvám o zamezení dvojího zdanění, v tomto případě se Srbskem a Černou Horou, nebo i jiných zemí, které budou následovat po tomto bodu.

Víte, že dneska existují dva státy, Srbsko a Černá Hora. My jsme měli smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s nimi dohromady, pokud byly ve společném státě, takže dnes řešíme a upřesňujeme pravidla, velmi podstatná jednak pro podnikání, jednak pro účely vzájemné informace o daních všeho druhu.

Chci říci, že ta původní smlouva vstoupila v platnost 27. června 2005.

Hlavním smyslem tohoto protokolu je, že potvrzuje připravenost Srbska i České republiky, vyměňovat si daňové informace a za druhé, že Česká republika aplikuje k těmto dnes dvěma různým státům stejná pravidla, která pro ně vyplývají z našeho závazku ve vztahu k Evropské unii.

Chci říci, že text protokolu, včetně rozšířené výměny informací, plně odráží mezinárodní vývoj a trendy v daňové oblasti, a to zejména v rámci EU a OECD. Jsem přesvědčen, že přispěje k lepší koordinaci daňových úřadů obou států, která by měla směřovat k omezení případných daňových úniků. Přímý dopad na státní rozpočet ČR tento návrh nebude mít a já bych si dovolil vás požádat, abyste s tímto návrhem, to znamená s ratifikací tohoto protokolu k mezinárodní smlouvě, vyslovili souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Místo u stolku zpravodajů máte vyhrazené. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček, který je omluven a zastoupí ho senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené senátorky, páni senátoři, faktografické údaje o této smlouvě a protokolu ke smlouvě o dvojím zdanění již uvedl pan ministr. Je tady proti této standardní smlouvě určité novum v tom, že tyto země, jako Černá Hora a Srbsko, byly jedním soustátím a po rozdělení je prakticky dána povinnost uzavřít samostatný protokol, který umožňuje výměnu informací o daních mezi Srbskem a jinými státy a naopak.

Já bych doplnil jenom k tomuto protokolu, že má pět článků a jako nedílná součást smlouvy o dvojím zdanění zcela jistě přispěje k větší právní jistotě a dále především k lepší koordinaci činností daňových úřadů obou států směřující k omezení případných daňových úniků a podvodů.

Sjednání protokolu nevyžaduje změny v českém právním řádu a nedotkne se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika v současné době vázána a rovněž tak není v rozporu se zásadou rovnoprávného postavení mužů a žen. Už bylo řečeno panem ministrem, že uzavření a provádění tohoto protokolu nemá vliv na státní rozpočet.

Vzhledem k významu tohoto protokolu navrhuji plénu Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní se ptám pana senátora Vladimíra Drymla, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám přečetl usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 15. schůze konané dne 9. prosince 2009 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009.

Po zprávě výbor doporučuje Senátu dát souhlas k ratifikaci tohoto protokolu, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, kterého zde zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Přeje si někdo vystoupit v obecné rozpravě? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové nechtějí vystupovat. Je tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které nám navrhují oba dva naše výbory, které návrh projednávaly. Usnesení zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 10 bylo přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum 27, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a děkuji taky zpravodajům.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky

a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění

a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,

která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 190, a uvede jej ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Já děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové, je to víceméně věcně a legislativně identický návrh jako předchozí. Budeme tady řešit záležitost, která je součástí stávajících vztahů, tzn. smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, která vstoupila v platnost v r. 1987, a již neodpovídá hospodářské a politické situaci obou zemí, zejména ve vzájemných daňových vztazích.

Tato nová smlouva, stejně jako v předchozím případě, byla sestavena na základě vzorových modelů OECD a OSN. Jedná se o standardní komplexní bilaterální smlouvu, která upravuje nejen zdaňování, ale i vyloučení nepochybně nežádoucího mezinárodního dvojího zdanění všech druhů příjmu.

Smlouva logicky podpoří vzájemné obchodní vztahy mezi oběma zeměmi i hospodářské vztahy vůbec.

Předložený návrh smlouvy zajišťuje mj. rozdělení práva na vybírání daní mezi oba státy, upravuje zásadu rovného nakládání obou smluvních států, umožňuje neformální řešení sporů případně vzniklých při jejím výkladu a provádění a rovněž umožňuje výměnu informací ohledně daní všeho druhu a pojmenování mezi příslušnými úřady smluvních států. Čili zvyšuje právní jistotu daňových subjektů, smluvních států, zvláště co se týče existence a výše daňové povinnosti. A jednoznačně řeší vyloučení dvojího zdanění.

Chci zdůraznit, že smlouva zajisté nenahrazuje vnitrostátní předpisy a nemůže tak založit novou daňovou povinnost. Řeší případy, kdy právo vybírat daň mají ve svém vnitrostátním právu zakotveno oba signatářské státy a v těchto situacích je samozřejmě smlouva nadřazena vnitrostátnímu předpisu. Dovolil bych si vás požádat o souhlas s ratifikací této důležité mezinárodní smlouvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal VZVOB. Tento přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk
č. 190/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk
č. 190/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Liana Janáčková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Liana Janáčková: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. Uvažuji, jestli mám dát zprávu dlouhou nebo krátkou, rozhodla jsem se pro druhou verzi. Takže vám pouze přečtu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, protože předklad pana ministra si myslím, že byl vyčerpávající.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Petera Chrenka, náměstka ministra financí České republiky, po zpravodajské zprávě senátorky Liany Janáčkové a po rozpravě výbor zaprvé doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009.

Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Lianu Janáčkovou.

Zatřetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toto je usnesení našeho výboru a myslím si, že bychom bez problému o něm mohli hlasovat, pokud není diskuse.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Dokončíme proceduru tak, jak nám káže jednací řád. Ptám se nyní pana zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Vladimíra Drymla, zda chce vystoupit. Ano, je tomu tak.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své
16. schůzi, konané dne 21. ledna, projednal vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Jde o smlouvu mezi vládou České republiky a Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne
28. srpna 2009.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. A rozpravu končím. Předpokládám, že jak pan navrhovatel, tak zpravodajové nemají zájem vystoupit. Je tomu tak, takže přistoupíme k hlasování.

Usnesení našich výborů, jak jsme byli seznámeni, jsou shodná. Budeme tedy hlasovat o znění: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování, kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 11 z přítomných 57 bylo pro návrh 51, proti nikdo, kvórum 29. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zpravodajům a přistoupíme k dalšímu bodu.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou

a Královstvím Saúdské Arábie o podpoře a vzájemné ochraně investic,

podepsaná dne 18. listopadu 2009 v Rijádu

Tento návrh jste obdrželi jako tisk č. 203. Uvede ho opět pan ministr financí Eduard Janota, jemuž uděluji slovo. Prosím.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové, dohoda, jejíž ratifikaci dnes projednáváme, byla podepsána 18. listopadu minulého roku v Rijádu, osobně jsem ji podepisoval s tamějším ministrem financí. Chci říci, že tato dohoda se v naprosté většině ustanovení neodlišuje od české vzorové smlouvy, obsahuje závazek nediskriminačního zacházení, zákaz vyvlastnění s výjimkou vyvlastnění na základě zákona ve veřejném zájmu a proti zaplacení náhrady. Závazek volného převodu plateb nebo mechanismus řešení sporů mezi investorem a hostitelským státem. Čili standardní mechanismy, které jsou podle vzoru OECD. V několika ustanoveních jsme přistoupili v zájmu sjednání této investiční dohody se Saudskou Arábií na několik kompromisních řešení, ale myslím si, že popis těchto odchylek je v předkládací zprávě velmi podrobně popsán a nepředstavuje z tohoto problému žádný problém.

Předložená dohoda je v částech, které náležejí do kompetence EU, plně v souladu s komunitárním právem, a byly do ní vloženy harmonizační klausule, které zajišťují kompatibilitu se závazky, které pro nás vyplývají z členství v EU. Dohoda se sjednává na 10 let a poté zůstala v platnosti s tím, že pokud jedna ze smluvních stran nezašle druhé straně písemnou výpověď z dohody a ta lhůta výpovědní je jeden rok.

Ještě možná poznámku na téma dohod o ochraně investic obecně. Víte, že v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy došlo k určitým změnám, a ta zásadní změna je v tom, že zatím na expertní úrovni je dohodnuto, že všechny dohody, které byly rozjednány před platností Lisabonské smlouvy, tzn. které byly sjednány a projednávány, jsou před prvním prosincem minulého roku, tak ty dokončí svůj ratifikační proces a postup postaru a naopak ty smlouvy, kde bude snaha je uzavírat po vstupu, budou řešeny v rámci určitého jiného obecnějšího a souhrnného přístupu zemí EU, čili už budou sjednávány řekl bych jako na straně partnerů EU a tyto státy.

Tolik k tomu, doufám, že i tuto smlouvu o ochraně investic schválíte, protože investiční příležitosti pro české firmy jsou v Saudské Arábii velmi vysoké. Musím říct, že tabu pro zahraniční investory je tam ropný průmysl a část oblasti energetiky, ale kromě těchto projektů tam připravuje Saudská Arábie v nejbližších letech projekty v řádu několika desítek miliard dolarů a v tomto smyslu je to jistá šance i pro české firmy, a povinností ministerstva financí, povinností státní správy je připravit jim pro tyto případy jisté standardní podmínky z pohledu dodržování smluv o ochraně investic, čili chcete-li zamezení dvojího zdanění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh byl projednán VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček, kterého zastoupí pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Josef Řihák: Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že úvodní slovo předkladatele pana ministra bylo vyčerpávající. Já bych pouze upozornil na to, že expertní jednání k přípravě této dohody probíhala již od roku 2002 a měla celkem tři kola. Jak upozornil pan ministr, jedná se o kompromisní návrh, který oproti české vzorové dohodě o vzájemné ochraně investic obsahuje několik odchylek. Jinak dohoda obsahuje všechny standardní principy a záruky.

Proto bych se soustředil pouze na projednávání v garančním výboru, VHZD, který dne 20. ledna 2010 na své 19. schůzi po úvodním slově zástupce předkladatele ing. Tomáše Žídka, náměstka ministra financí ČR, a po mé zpravodajské zprávě 1. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie, o podpoře a vzájemné ochraně investic. Smlouva byla podepsaná dne 18. listopadu 2009 v Rijádu. 2. určil mě zpravodajem na této schůzi Senátu a 3. pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZOB pan senátor Vladimír Dryml. Ano, je tomu tak, prosím.

Senátor Vladimír Dryml: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, VZVOB dne 21. ledna 2010 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie, o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 18. listopadu 2009 v Rijádu, přijal toto stanovisko:

Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci této dohody, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, kterého tady zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové si nepřejí vystoupit. Je tomu tak.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie, o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 18. listopadu 2009 v Rijádu.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 12 se z přítomných 62 senátorek a senátorů pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji předkladateli a děkuji zpravodajům.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou

a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic,

podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu,

která byla sjednána formou výměny nót

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 204. Uvede jej opět pan ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, tady se jedná o ukončení platnosti Dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi členskými státy Evropské unie. Je to na základě doporučení z roku 2006. My jsme to respektovali, stejně jako druhá strana, protože smlouvy České republiky s ostatními členy EU se ve smyslu dohod o ochraně a podpoře investic, které byly uzavřeny před naším vstupem, resp. jejich vstupem, se ukázaly nadbytečnými. Vnitrostátní právo členských zemí EU a komunitární právo zajišťují investorům z ostatních členských zemí úroveň ochrany investic srovnatelnou se zárukami vyplývajícími z dvoustranných investičních dohod, s výjimkou možnosti zahájit proti hostitelskému státu mezinárodní rozhodčí řízení. Ukončením platnosti těchto dohod proto ochrana investorů nebude nijak dotčena. Vzhledem k tomu, že Česká republika se ztotožňuje se závěry Evropské komise ohledně další existence investičních dohod mezi členskými státy EU a s ohledem na to, že ukončení platnosti této dohody nebude mít žádný negativní dopad na české investory v Estonsku, protože jejich úprava je zabezpečena komunitárním právem, dovoluji si vás požádat o souhlas s ukončením platnosti této zmíněné dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 204/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček, kterého zastoupí opět pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 204/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan ministr už tady zdůvodnil, proč tu smlouvu tady máme. Já bych jenom připomněl, že už jsme jich tady měli několik podobných, je to jako přes kopírák, pouze se vyměňují názvy zemí, se kterými se tyto smlouvy ruší pro nadbytečnost a také z důvodu, že pokud by platily a zároveň platilo komunitární právo, mohlo by docházet k problémům.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 19. schůzi dne 20. ledna 2010 projednal tento návrh a po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Židka, náměstka ministra, a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót, určil mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Předpokládám, že se zpravodajskou zprávou bude chtít vystoupit pan senátor Vladimír Dryml. Ano, je tomu tak, takže prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 21. ledna 2010 doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, kterého zde zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo nechce vystoupit, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové nechtějí vystupovat. Ano, je tomu tak.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 13 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvórum 33, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli i zpravodajům za jejich zprávy.

Dalším bodem, a posledním bodem, který nám předkládá pan ministr Janota, je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 086/07a č. K 86/07/01. Prosím pana ministra financí Eduarda Janotu, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr financí Eduard Janota: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom obecně bych řekl, že co se týče různých regulací a regulačních postupů Česká republika je spíše zdrženlivá v náhledu na tuto věc, a to ještě musím říci, že v mnoha věcech naše situace byla velmi komplikovaná, neboť spolu se svým předchůdcem Miroslavem Kalouskem jsme v prvním pololetí minulého roku moderovali jednání EKOFINu a tam tyto body byly velmi hustě zastoupeny a ta možnost, volnost, prezentovat názory vlastního státu je logicky tímto ovlivněna, protože my jsme tam nebyli v tu chvíli proto, abychom prosazovali jakési vlastní představy a názory, ale abychom usměrňovali, moderovali v maximální možné míře záležitosti, které se týkaly regulace tehdy zásadně makrodohled, mikrodohled atd. Víte, že tady jsme o tom diskutovali. Vím, že jste tady diskutovali tyto věci s centrální bankou. A musím říci, že nakonec se myslím podařilo najít určitý kompromis, v oblasti makrodohledu je tato záležitost uzavřena, v oblasti mikrodohledu, protože ten je už konkrétnější, komplikovanější nikoliv, španělské předsednictví se pokoušelo v této kauze jaksi pokračovat, ale nevím, myslím, že konkrétní realizace a konkrétní formulace dokumentu k mikrodohledu bude ještě nějakou dobu trvat.

Včera byla odložena na jednání Ekofinu – stažena z jednání například otázka hedgeových fondů, regulace hedgeových fondů. Tato záležitost má dimenzi, kdy do jisté míry se stanovují zejména přísnější kritéria, hlediska pro hedgeové fondy, pro kapitál ze třetích zemí, který by měl, pokud by to bylo takto přijato, určitou komplikovanější situaci a mohlo by to vyústit, že by kapitál ztratil zájem a podmínky pro angažovanost třeba v našem teritoriu. Musím říci, že právě pro tyto spory byl tento materiál stažen a jednání budou pokračovat.

Takže k tomuto, co máme před sebou, tak otázka problematiky, která se týká řízení nebo stanovení pravidel pro přeshraniční krize v bankovním sektoru – Evropská komise předložila 20. října minulého roku tento materiál k veřejné diskusi. Toto sdělení je jednou z mnoha reakcí na nedávnou finanční krizi, během níž byla schopnost orgánů dohledu zvládnout tuto krizi v domácích i přeshraničních finančních institucích podrobena zatěžkávací zkoušce.

Dovolte mi tedy poznámku, že si myslím, že na rozdíl od mnoha jiných zemí právě dohled v České republice funguje dobře, že my jsme si své problémy odbyli zhruba před deseti lety a v dané chvíli jak v institucionálním složení, tak odpovědnost – možná to byl jeden z důvodů, proč český státní rozpočet nemusel sanovat bankovní sektor ani jednou korunou, i když přihlédnu k tomu logicky, že naše banky jsou z 95 % vlastněny zahraničními matkami, že v podstatě mimo České exportní banky, Českomoravské záruční banky a možná jednoho, dvou, tří malých subjektů v podstatě je takto víceméně v rukách zahraničních mateřských společností. Nicméně jedno bylo konstatováno a často i prosazováno, že na druhé straně jednou z příčin rozšíření finanční nákazy po celém světě byla vysoká míra integrace finančních trhů na jedné straně a dohled a řízení finančních institucí, na druhé straně, které stále zůstávají na národní úrovni. Já si spíš myslím, že to byla otázka základních operací, které ani ty naše dcery v zásadě nedělají, to byla příležitost, kde se generovaly vysoké profity, a proto i z tohoto důvodu asi náš bankovní sektor byl z těchto krizí de facto takto ošetřen.

Evropská komise ve sdělení předkládá ke zvážení vytvoření společného rámce pro včasnou intervenci určených subjektů ve snaze pomoci bance, která se ocitne na pokraji krizové situace. To za prvé. Dalším krokem by mělo být vytvoření společného rámce pro řešení krize, která již nastala, čili to je fáze, kdy už je krizová situace a konečně také společný postup v případě reorganizace, likvidace, či řešení následků postižené banky. Účelem případné budoucí evropské úpravy je snaha postihnout negativní vývoj od momentu relevantního zhoršení finanční situace dotčené instituce až po případnou likvidaci za předpokladu, že takováto instituce je členem přeshraniční skupiny. Čili snahou je jaksi postihnout celý proces od zjištění prvních negativních náznaků, impulzů, až po řešení celkové situace formou likvidace, pokud je tato instituce členem přeshraniční skupiny.

Podle Evropské komise by tak mělo být krizové řízení rozčleněno do tří okruhů. Tím prvním a podle mého názoru nejdůležitějším, tzv. včasný zásah, to znamená zachycení problémů v bance a jejich vyřešení za vynaložení podstatně menších prostředků oproti další fázi, resp. oproti situaci, kdy by bylo toto jaksi liknavě přehlíženo. Druhým okruhem je tak zvaná fáze řešení krize. Tato fáze souvisí s druhým cílem zamýšlené úpravy, a to zajistit možnost vyhlásit úpadek banky tak, aby i nadále byly poskytovány nejdůležitější finanční služby a aby nedošlo k ohrožení finančního systému. A konečně třetím okruhem je okruh, který je označován jako insolvenční řízení a zahrnuje právní mechanismy pro reorganizaci a likvidaci bank.

S hlavními závěry Evropské komise obecně souhlasíme, i když jak jsem již naznačil, k některým návrhům máme řadu větších výhrad. Je však nutné zmínit, že materiál pouze předestírá určitý směr, kterým by se mohla problematika řízení krize ve finančním sektoru vydat a neobsahuje žádná konečná řešení, naopak vznáší řadu otázek, přičemž vyhodnocení odpovědi na tyto otázky by mělo poskytnout základ pro rozhodování o dalším postupu.

Jsme si vědomi, že řešení krizového vývoje v přeshraniční bankovní skupině je velmi citlivé téma a vyžaduje proto komplexní dohled a zvažování všech vlivů. Ministerstvo financí se proto aktivně zapojuje a bude zapojovat do diskusí na nejrůznějších úrovních a v tomto smyslu zcela logicky bude jak vláda, tak Poslanecká sněmovna, tak Senát o této situaci informována. Takže tolik velmi stručně k tomuto sdělení komise. Vím, nebo jsem přesvědčen, že toto je na velmi přesnější debatu, nicméně jistá debata na úrovni vašich výborů už proběhla za účasti jak zástupců ministerstva financí, mé kolegyně náměstkyně Hájkové, tak i Miroslava Singra, jak jsem se tady dočetl ze stanovisek výboru pro hospodářství, zemědělství, stejně jako z výboru pro evropské záležitosti. Takže tolik zatím k této věci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Tento tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je pan senátor Igor Petrov. Výborem, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti Evropské unie, ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 86/07/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš výbor pro záležitosti EU se tímto tiskem zabýval na svém zasedání 6. ledna t. r. a já bych chtěla krátce doplnit vystoupení pana ministra, který v podstatě již popsal obsah toho materiálu, toho sdělení, které vydala komise. Cílem tohoto materiálu je za prvé zajistit, aby všechny vnitrostátní orgány dohledu měly příslušné nástroje ke zjišťování problémů v bankách v dostatečně včasném stádiu a mohly zasáhnout s cílem obnovy finanční zdraví instituce nebo skupiny nebo zabránit dalšímu propadu. Druhým cílem je umožnit přeshraničním bankám vyhlásit úpadek, aniž by to vážně narušilo nejdůležitější bankovní služby nebo ohrozilo finanční systém jako celek. Pan ministr tady sdělil stanovisko vlády, takže to já opakovat nebudu.

Pozice ČNB je taková, že pro ni je zásadní, aby nedošlo ke zřízení evropského orgánu pro řešení krizí, neboť by tím došlo k rozdělení finanční i morální odpovědnosti za stabilitu finančního trhu. Dále nesmí dojít k povolení přesunu aktiv za jiných než tržních podmínek. Já se připojím k hodnocení pana ministra tak, jak jsem tu už zmiňovala možná při projednávání některého předcházejícího tisku vloni na zasedání Ekofinu v Bruselu byla Česká republika pochválena, že se jí finanční krize zcela vyhladí díky tomu, že máme centrální finanční dohled. To znamená, že u nás to vlastně hlídá Česká národní banka. Podotýkám, že finanční krize není ekonomická krize, takže abychom si to vyjasnili pro začátek. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na svém zasedání dne 9. prosince usnesení, kdy byl zpravodajem kolega senátor Igor Petrov. Ten je dneska omluven a požádal mě vlastně o jeho vyjádření. Tehdy přijal výbor doporučení, že výbor schvaluje podpořit pozici vlády České republiky.

Náš výbor na svém zasedání 6. 1. přijal usnesení, které rozšířilo svůj obsah, a já bych vás seznámila s návrhem tohoto usnesení. Ještě podotýkám, že veřejné konzultace k tomuto sdělení byly otevřeny do 20. ledna a vzhledem k tomu, že nebylo naplánováno plénum, tak naše usnesení, které bylo přijato, se stalo pracovním materiálem pracovníků ministerstva financí. Teď bych vás seznámila s návrhem usnesení.

213. usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie z 22. schůze, konané dne 6. ledna 2010 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru.

Je to senátní tisk č. K 086/07.

Po úvodní informaci Kláry Cetlové, ředitelky odboru finanční trhy ministerstva financí, Jany Novotné, odborné referentky mezinárodního odboru civilního ministerstva spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor:

I.? Přijímá ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

To doporučení je následující:

Doporučení k vyjádření Senátu PČR ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru.

Senát PČR:

I.

1. Vítá sdělení Komise o rámci EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru a zahájení veřejné konzultace v oblasti evropského regulatorního rámce pro přeshraničně působící finanční skupiny v bankovním sektoru, neboť k této úpravě Senát vyzýval již v usnesení č. 251 ke sdělení Komise k evropskému finančnímu dohledu z července 2009;

2. Doporučuje před přijetím navazujících legislativních kroků důkladně analyzovat postavení a podmínky fungování přeshraničně působících finančních skupin a jejich problémy nejen v nedávné minulosti, ale i v delším časovém horizontu;

II.

1.? Nesouhlasí s ustavením zvláštního orgánu příslušného k řešení krize přeshraniční skupiny, neboť by to přineslo další finanční náklady, ale podporuje spíše zavedení koordinačních mechanismů k řešení krize;

2.? Dále podporuje pozici vlády, přičemž zejména:

3.? Zdůrazňuje, že k přesunu aktiv uvnitř bankovních skupin může dojít jedině na základě tržních podmínek;

4.? Opakuje, že při jakýchkoli změnách pravomocí národních orgánů dohledu musí být jednoznačně vymezena rovněž změna na úrovni odpovědnosti, na což Senát obdobně upozorňoval již v souvislosti s návrhy evropského finančního dohledu ve výši uvedeném usnesení ke sdělení Komise o evropském finančním dohledu i ve svém usnesení č. 336 z listopadu 2009 k navazujícím legislativním návrhům;

5.? Souhlasí s tím, že pro efektivní řešení jakýchkoli problémů přeshraničních bankovních skupin je klíčová jednotná terminologie a stejný výklad a aplikace příslušných legislativních pravidel;

III.

1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jak zohlednila toto stanovisko a o navazující legislativě.

Usnesení výboru pokračuje bodem:

II.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III.? Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou.

IV.? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

To je návrh usnesení. Znovu k tomu podotýkám, že zpravodaj VHZD se s tímto usnesením výboru pro záležitosti EU ztotožňuje, i když přijali jiní návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Petrov není přítomen, předpokládám, že další zpravodajská zpráva nebyla a že to byla společná zpravodajská zpráva obou výborů, i když, jak říkala paní senátorka, ta usnesení jsou zčásti rozdílná. Ptám se, jestli za hospodářský výbor bude vystupovat někdo jiný než pan Ing. Petrov. Nebude. Pan senátor Petrov není, tím jsme zprávy projednali. Nyní otevírám rozpravu. Je přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, víte, že diskuse o problémech v bankovním sektoru jsou velmi živé v posledních dvou letech. Chci připomenout, že tento návrh neřeší problém, který vznikl a vyvolal bankovní krizi, která se pak přenesla do ekonomiky. Tento návrh má řešit budoucí krize. To všichni jistě chápeme.

Já se chci jenom zeptat pana ministra, protože vím, že tento návrh si vybral k projednání jen velmi malý počet komor našich kolegů. Byl to belgický Senát, německý Bundesrat, švédský Rücka finská Huis. Chtěl jsem se zeptat, jestli se bude nějakým způsobem komunikovat s vládami těchto zemí, event. porovnávat návrhy z ostatních parlamentů.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nevidím, nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak. Byl na něj dotaz.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych zdůraznil to, co tady říkala paní senátorka Juřenčáková, že je tady shoda mezi centrální bankou a ministerstvem financí. Stejně jako centrální banka, ministerstvo financí podporuje záměry, identifikovat překážky pro předcházení krizím, nastavit systém tak, aby bylo možné nechat padnout banku, ale v tu ránu, aby byla zajištěna jakákoli návaznost z chodu její činnosti. Odstranit překážky k řešení krize na národní úrovni, což je poměrně jasné zadání, a upravit směrnice obchodního práva za účelem zjednodušení některých postupů při řešení krize. Rovněž je tady určitý princip sdílení nákladů, jak se na tom bude kdo podílet. Naopak důkladné analýzy chceme podrobit v souvislosti, které se týkají přesunu aktiv mezi subjekty v rámci přeshraniční bankovní skupiny. Změna pravomocí národního dohledu ohledně přesunu aktiv – to souvisí s tím, co tady bylo řečeno na začátku a změna pravomocí národních orgánů odpovědných za řešení krizí. Jsme rovněž proti vytvoření evropského orgánu pro řešení krizí a chceme podrobit důkladné analýze otázku respektování právní subjektivity oddělených, jednotlivých částí skupiny.

Na dotaz pana senátora Sefziga – pochopitelně budeme v kontaktu. Proč jenom tyto země si toto vzaly za své, to nevím, ale v každém případě budeme spolupracovat. Je to pro nás norma velmi významná, protože souvisí s tím, jak jsem naznačil, že náš bankovní sektor je v rozhodující míře v rukou zahraničního kapitálu a všechny záležitosti, které souvisejí s jeho fungováním, s nastavením a dodržováním parametrů přesunu prostředků atd. chceme řešit ve spolupráci s národní bankou, myslím z pohledu legislativy a jinak. To je otázka dohledu centrální banky, který si myslím, že funguje dobře a že je toho zárukou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, paní zpravodajka si nepřeje vystoupit, takže děkuji a můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení tak, jak jej přednesla paní senátorka Jana Juřenčáková a jak je také v příloze k senátnímu tisku K086/07/02. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování č. 14 bylo registrováno 61 senátorek a senátorů, kvórum 31, pro návrh 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodajce a končím tento bod. A prosím pana ministra.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji za spolupráci. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, my také děkujeme, že jste nám předložil všechny potřebné tisky.

Prosím o klid, budeme pokračovat v jednání.

Vítám mezi námi pana ministra vnitra Martina Pecinu, dalším bodem našeho jednání je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou

a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území, podepsaná dne 17. září 2009 v Praze

Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 202, a představí nám jej, uvede ho ministr vnitra Martin Pecina, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra Martin Pecina: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl předkládaný materiál, jehož obsahem je návrh na ratifikaci tzv. readmisní smlouvy se Švýcarskou konfederací. Smluvní dokumenty tohoto typu jsou jedním z důležitých nástrojů boje proti nelegální migraci. Cílem smlouvy je poskytnout základní právní rámec pro spolupráci České republiky a Švýcarské konfederace při předávání a přebírání nelegálně pobývajících občanů těchto států, občanů třetích států a osob bez státní příslušnosti. Smlouva zakotvuje podmínky pro vznik závazku osobu převzít, náležitosti a způsob podání a vyřizování žádostí o převzetí osoby a samotnou realizaci předání. Zároveň smlouva obsahuje i úpravu spolupráce při průvozu osob přes území smluvních stran do cílového státu. Standardně je upravena ochrana osobních údajů a hrazení nákladů spojených s prováděním smlouvy.

Iniciativa ke sjednání smlouvy vzešla ze švýcarské strany. Švýcarská konfederace usiluje o sjednání obdobných smluvních dokumentů se všemi státy Evropské unie. Provádění smlouvy nebude znamenat nové nároky na státní rozpočet. Náklady budou záviset na počtu předávaných cizinců a budou hrazeny z prostředků rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra.

Smlouva vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem ČR, neboť jde o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob a zakotvuje úpravu vyhrazenou v zákonu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Ano, vaše místo je u stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk
č. 202/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garnančním výborem je ústavněprávní výbor. Ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, já tady nechci opakovat to, co řekl na adresu této readmisní smlouvy pan ministr. Jenom snad bych si dovolila doplnit to, co tady bylo řečeno, že se jedná o smlouvu, která řeší administrativní postupy v rámci spolupráce při předávání a přebírání osob mezi smluvními státy. Co se týká nákladů, také tady bylo řečeno, ale jenom zdůrazním, že každá strana si nese své vlastní náklady. Pokud se týká uzavření smlouvy, jedná se víceméně o pořádkovou smlouvu, jejíž potřeba není vyvolána nějakým naléhavým migračním nebo jiným důvodem. Česká republika má takto uzavřeno 12 readmisních smluv.

Pokud se jedná o typ smlouvy, bylo tady také řečeno, že se jedná o prezidentskou smlouvu. Ministerstvo naše i Švýcarské konfederace, která mají v působnosti policii, pak schválila ještě resortní protokol k provádění smlouvy, který však vstoupí v platnost až spolu s předmětnou smlouvou.

Ústavně-právní výbor tuto smlouvu projednal na své 25. schůzi 3. března. Po úvodním slově paní náměstkyně ministra paní Mgr. Lenky Ptáčkové-Melicharové doporučil Senátu dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určil mě zpravodajkou tohoto tisku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko, a ptám se zpravodaje VZVOB pana senátora Tomáše Kladívka, zdali si přeje vystoupit? Zpravodaj VZVOB vystupovat nechce. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Vzhledem k průběhu rozpravy předpokládám, že pan navrhovatel, pan ministr, ani paní zpravodajka nechtějí vystoupit. Ano, je tomu tak. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území podepsané dne 17. září 2009 v Praze.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 15, v okamžiku hlasování registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu předkladateli a zpravodajce.

Končím tento bod. Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 207a uvede jej opět pan ministr vnitra Martin Pecina. Prosím.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dohoda mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky je o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti byla podepsána v Bruselu 30. listopadu loňského roku. V současné době je policejní spolupráce mezi Českou republikou a Bulharskou republikou upravena dohodou mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, terorismu a dalším druhům nebezpečné trestné činnosti ze 17. března 1999.

Návrh na sjednání nové dohody byl iniciativou bulharské strany a souvisel se vstupem Bulharské republiky do Evropské unie. Účelem nové dohody je poskytnout policejním a celním orgánům obou států potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci v boji proti nejzávažnějším formám trestné činnosti. Dohoda obsahuje standardní ustanovení o rozsahu a formách spolupráce v orgánech příslušných provádění dohody, možnostech odmítnutí spolupráce, možnosti vysílání styčných důstojníků, předávání a ochraně osobních údajů a utajovaných informací a hrazení nákladů.

Ve srovnání s dohodou z roku 1999 aktualizuje okruh trestných činů a dalších jednání, narušujících veřejný pořádek a bezpečnost, jichž se bude spolupráce týkat. Dohoda je na výslovnou žádost bulharské strany navenek sjednána jako mezivládní, z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie. Z tohoto důvodu byla předložena oběma komorám Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a následně bude předložena k ratifikaci prezidentu republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 207/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 207/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl. Nyní jen žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr, jak jsem ho slyšel, řekl v podstatě celý obsah té právní normy, který skutečně je tzv. policejní smlouvou, a já k tomu dodám jen to, že my jsme jako výbor obdrželi a projednali ve lhůtě, s tím že souběžně projednává Poslanecká sněmovna, pan ministr mi ušetřil spoustu času, takže pouze si dovolím jenom praktickou poznámku s tím, že tyto smlouvy jsou velmi vítány, uzavřeli jsme jich přes 20 a 2 z nich, pokud si pamatuji, jsme projednávali i my tady. Jinak skutečně tyto smlouvy jsou policejní, tzn., dávají pouze informativní charakter policejním orgánům k tomu, aby policejní orgány informovaly státního zástupce, eventuálně soudce, jak mají formulovat žádost o právní pomoc do konkrétního státu, tentokrát do Bulharska, s tím, že jsou opatřovány důkazy, které jsou pak uplatňovány v rámci trestního řízení.

Tyto smlouvy vítáme a já mám přečíst návrh na usnesení, že Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsané dne 30. listopadu 2009 v Bruselu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj VZVOB Tomáš Jirsa. Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane ministře, já úplně nemůžu říci jako kolega Antl, že bych vítal tuto smlouvu, ale na základě usnesení našeho VZVOB doporučuji schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, takže rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 16, registrováno 64, kvórum 33, pro 59, proti nikdo.

Dalším bodem je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách,

které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby, požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 081/07, N 081/07/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zde uvedl návrh směrnice, jejíž dlouhý název před chviličkou četl pan předsedající, a jež bude dnes projednán. Návrh směrnice mění v současnosti platnou směrnici 2004/83 Evropských společenství, kterou se stanoví minimální pravidla pro uznání žadatelů o azyl za uprchlíky, resp. osoby, požívající doplňkové ochrany, a obsah těchto statusů, jež je označována jako tzv. směrnice kvalifikační.

Hlavním cílem návrhu je zjednodušit rozhodovací procesy a přijímat kvalitnější rozhodnutí v první instanci a zabránit tak zneužívání systému, racionalizovat postupy pro přiznávání práv žadatelům, zlepšit efektivitu azylového řízení a zajistit soudržnost s judikaturou Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.

Návrh směrnice je součástí druhé fáze budování společného evropského azylového systému, jehož cílem je zvýšit doposud dosažené minimální standardy, a to jak standardy materiální, tak standardy procesní.

Změny obsažené v návrhu lze rozdělit do sedmi tématických okruhů, a to

a)? rozšíření definice rodinných příslušníků, zejména s ohledem na posílení práv nezletilých dětí,

b)? potvrzení taxativnosti výčtu poskytovatelů ochrany a zvýšení standardů ochrany,

c)? zpřísnění podmínek posuzování vnitrostátní ochrany v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva,

d)? zakotvení souvislostí mezi pronásledováním a nepřítomností ochrany před akty pronásledování,

e)? vymezení určité společenské vrstvy s ohledem na příslušnost k určitému pohlaví, např. diskriminace žen,

f)? zvýšení ochrany osob požívajících mezinárodní ochrany při odnímání uvedené ochrany,

g)? sbližování obsahu obou statusů mezinárodní ochrany, tzn. statusu uprchlíka a statusu doplňkové ochrany.

Jako změnu zásadní povahy pro současnou právní úpravu v ČR lze označit zejména novou úpravu sbližování statusů mezinárodní ochrany. Dle našeho názoru jsou navržené změny problematické a nesouhlasíme se sbližováním, resp. ztotožňováním statusu azylanta s osobou požívající doplňkové ochrany. Vycházíme z principu dočasnosti doplňkové ochrany na rozdíl od azylu, který vnímáme jako institut de facto trvalý.

Důvody pro udělení obou statusů jsou odlišné, proto je odlišný i systém pobytu na území a nelze hovořit o diskriminaci osob požívajících doplňkové ochrany.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 081/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové, já se již nebudu zabývat obsahem, toho se zhostil pan ministr. Jen bych vás chtěl upozornit, že jsme se touto oblastí azylu již v minulosti několikrát zabývali, a to při přijetí zákona o pobytu cizinců a při projednávání Zelené knihy o budoucím společném evropském azylovém systému, tehdy pod č. K 038/06, kde jsme doporučovali vysoký stupeň harmonizace jako prostředku proti opakované cirkulární migraci žadatelů o azyl v rámci EU a dále jsme požadovali sjednotit terminologii a důsledně dodržovat vymezení kategorie uprchlý, dále osoba s doplňkovou podpůrnou ochranou a osob nemajících nárok na mezinárodní ochranu, ale které jsou chráněny před vyhoštěním mezinárodními závazky.

Dále jsme se tehdy pozastavovali i nad problémy spojenými s automatickým přístupem žadatelů o azyl na pracovní trh, které dle naší zkušenosti vede k přehlcení žadatelů o azyl motivovaných obcházením regulace legální migrace.

Návrh dnešní směrnice neřeší výtky, proto jsem se o tom takto zmiňoval, které Senát Parlamentu ČR v minulosti vznesl, a zároveň důkladně nezhodnotil předcházející směrnice. Z tohoto důvodu výbor pro záležitosti EU přijal doprovodné usnesení, a já vás s celým usnesením nyní seznámím:

Po úvodní informaci Lenky Ptáčkové-Melicharové, náměstkyně ministra vnitra, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování), doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování), vyjádřil ve svém smyslu doporučení přijaté výborem.

Dále určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Tomáše Grulicha a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice, jejíž celý název již nebudu opakovat.

Senát Parlamentu ČR si je

I.? vědom toho, že současná platná kvalifikační směrnice vykazuje jisté nedostatky, které způsobují jisté problémy při rozhodování o nároku na mezinárodní ochranu,

II.

1) je toho názoru, v souladu se svými předchozími usneseními, že přepracovaná směrnice by měla vycházet z důsledné evaluace již existujících nástrojů. Jedině za pomoci dlouhodobějšího sběru rozsáhlejšího množství dat je možno plně identifikovat problematické body a ty pak pokrýt komplexní úpravou.

2)? domnívá se, že by mělo být důsledně rozlišováno mezi azylem a doplňkovou ochranou, jelikož se jedná o dva instrumenty s odlišnou logikou. Ke každému z nich by se tak měla vázat jiná práva pro osoby, jimž je mezinárodní ochrana přiznána.

III.

1) žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem tato stanoviska zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2) pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Hlásí se pan senátor Jaromír Štětina jako první. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Sjednocení evropské legislativy co se týče uprchlíků, je věc bezpodmínečně nutná. Naši planetu bychom mohli nazvat planetou „re fudžia“Minimálně milion uprchlíků se pohybuje po naší planetě a někteří z nich samozřejmě směřují i k nám.

Důvodová zpráva k projednávanému návrhu směrnice, kterou předložil a seznámil nás s ní pan ministr, mluví o tom, že v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu Evropská rada vyjádřila obavu, že stále přetrvávají značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o udělování ochrany a o formy, které tato ochrana nabývá. Nemůže to být vyjádřeno lépe.

A já bych uvedl jeden příklad, čím se například liší Česká republika od jiných evropských států, a to je postup našich orgánů k občanu Ruské federace – Čečenské republiky. Evropa dnes zná několik tisíc psanců, kteří se pohybují mezi jednotlivými evropskými státy, usilují o azyl, usilují o doplňkovou ochranu a nechtějí se vrátit zpátky do Ruské federace, navzdory tomu, že ruské orgány, ať už jsou to orgány kremelské nebo orgány quislingovské, čečenské promoskevské vlády Kadyrova tvrdí, že byla vypsána amnestie a že Čečna je dnes procházka růžovým sadem, kam je možné se vrátit.

Já si myslím, že příčina toho, že Česká republika je obecně známa mezi uprchlíky Ruské federace čečenské národnosti je způsobena tím, že existuje jakási nekritická vstřícnost orgánů ČR k ruským orgánům činným v trestním řízení a ruským tajným službám.

Samozřejmě toto všechno souvisí s celkovou evropskou i s naší politikou impeachmentu a k odmítání toho, abychom viděli to, co se v Čečensku odehrávalo a co se odehrává. Vrátit se do Čečenska je pro mnoho lidí zaručená cesta k tomu, aby byli ne-li zbaveni života, zabiti, ale aby byli prosazeni protiprávně do vězení, kde většina Čečenců skončí do roka nebo do dvou tím, že jsou buďto spoluvězni nebo přímo orgány činnými v trestním řízení ubiti k smrti.

Z té naší pozice vyplývá vůči Ruské federaci a orgánům činným v trestním řízení i to, že nedávno naše ministerstvo zahraničních věcí na základě zprávy našeho velvyslanectví vydalo zprávu, že není třeba udělovat azyl nebo ochranu Čečencům, kteří byli v rezistenci proti ruské armádě a bojovali například ve službách posledního zabitého čečenského prezidenta Maschadova. Tato zpráva našeho Ministerstva zahraničních věcí a našeho velvyslanectví se skutečně nezakládá na pravdě. Já bych se vám to pokusil vysvětlit na jednom velmi konkrétním příkladě. Jeden z těch Čečenců, kteří tady jsou u nás v České republice je například pan Ali Aksajev, který už dlouho sedí na Pankráci za mřížemi a jeho osudem se teď zabývá celá řada mezinárodních organizací od Amnesty International počínaje a ruskými organizacemi na ochranu lidských práv konče. Kauzou Aksajeva se zabývá i paní Světlana Galjuškina, možná si na ni pamatujete, asi před třemi roky dostala onu ceny Homo Homini, kterou uděluje Člověk v tísni. Paní Světlana Galjuškina je členka správní rady společnosti Memorial a členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva a také členka vládní komise pro migrační politiku. Světlana Galjuškina je jeden z největších znalců problematiky lidských práv v Čečensku a ve věci pana Aksajeva se obrátila i na naši paní ministryni spravedlnosti Kovářovou.

Já vám zkusím říci několik myšlenek z toho, co napsala naší paní ministryni paní Světlana Galjuškina. Říká, že byla oslovena zástupci veřejných organizací České republiky a potom píše, že vybaví apelaci organizace Memorial ve věci Ali Aksajeva a popisuje jeho případ. Krátce – to je člověk, který se narodil v roce 1966, před odjezdem do České republiky žil v Grozném a v první čečenské kampani, tj. v první čečenské válce bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek. Podle sdělených údajů píše paní Galjuškina, proti Aksajevovi 19. března 2003 bylo zavedeno stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž údajně došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Aksajeva. Ona samozřejmě neposuzuje, jestli Aksajev spáchal vraždu nebo nespáchal vraždu, ale zdůrazňuje to nejdůležitější – doba zahájení trestního řízení proti Aksajevovi připadá na dobu fabrikace trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila a pak se zase rozhořela. A teď uvádí celou řadu příkladů, stovky příkladů mrtvých lidí, kteří byli nalezeni, případy, kdy byli Čečenci, odpůrci dnešního prezidenta Kadyrova shazováni z helikoptér, popisuje celou tu hrůzu, ke které v Čečensku dodnes dochází a které si svět nevšímá. A potom uvádí závěr a píše naší paní ministryni: V takové situaci, jak deportace, tak vydávání etnických Čečenců do Ruska je nepřijatelné a proti úmluvě OSN z roku 1951, stejně jako proti hlavnímu ustanovení EU o lidských právech a základních svobodách.

Já vím, že naše legislativa má nedostatky, ale jako každý zákon, má celou řadu možností i vysvětlení. Já si myslím, že by naše orgány činné v trestním řízení, především ministerstvo vnitra, azylové odbor našeho ministerstva vnitra neměl považovat některé případy za čísla, za případy, to jsou případy lidí, kteří se domů vrátit nemohou, protože by přišli, kdyby se vrátili do Ruské federace, o život. Já si myslím, že je potřeba si vzpomenout na to, že my Československá republika v době, kdy byl u moci Hitler v Německu, jsme přijímali tisíce azylantů, kteří k nám přicházeli a utíkali před Hitlerem. Po roce 1968 od nás zase tisíce lidí utíkalo do evropských států a všichni dostávali nějakou formu ochrany nebo nějakou formu azylu. Já vás ubezpečuji, že režim prezidenta Kadyrova je režim mafiózní, zločinecký a má na svědomí tisíce lidských životů a neměli bychom mu vycházet vstříc.

Měly by si to uvědomit i naše orgány činné v trestním řízení, naše soudnictví, azylový odbor i naše tajné služby.

Já bych chtěl upozornit a zejména pana ministra bych chtěl poprosit, aby se zamyslel nad tím, co se mi podařilo zjistit v posledních týdnech. Mám celkem devět nezávislých na sobě informací o tom, že azylový odbor ministerstva vnitra spolupracuje s našimi bezpečnostními službami, především BIS, na čemž by nebylo samozřejmě nic špatného, ale co vidím jako špatné, a výsostně nemorální je to, že tato svědectví mluví o tom, že naše tajné služby žadatele o azyl tady oslovují a říkají jim: My vám azyl dáme, když s námi budete spolupracovat a budete práskat na své národnostní entity, ke kterým tady v České republice patříte. A to si myslím, že je hluboce nemravné a vypovídá to o stavu naší politiky k těm nešťastným lidem.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se předkladatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit. Prosím.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedající. Já bych skutečně krátce reagoval. Ano, odbor azylu a migrační politiky si žádá stanoviska nejenom tajných služeb, ale žádá si i stanoviska specializovaných útvarů policie a dalších orgánů před tím, než se rozhodne někomu udělit nebo neudělit azyl. Já myslím, že to je standardní procedura. Jestli se děje to, co říkal pan senátor Štětina, já nevím a nemohu to nějak objektivně ověřit a je to spíš na sněmovní komisi pro kontrolu Bezpečnostní informační služby a nikoliv na mně. Nemám informace o tom, že by se takové chování dělo v mém rezortu, takže předpokládám, pokud takové informace pan senátor má, že mi je předá. Pokud se to děje na té BIS, tak asi kontrolnímu orgánu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji, přejete si vystoupit? Prosím, pan senátor Tomáš Grulich bude hovořit.

Senátor Tomáš Grulich: Vážení kolegové, já bych si jen dovolil zhodnotit diskusi, která byla poměrně krátká, ve které vystoupil pan kolega Štětina, který nehovořil přímo konkrétně k tomuto materiálu, ale využil této chvíle k informaci o stavu našeho azylového systému.

Chtěl bych jenom říci, že naše azylové zákony patří k těm nejvstřícnějším v rámci EU a chtěl bych také říci, že několik desítek, já teď nevím přesně kolik, Čečenců získalo tady ochranu. Není tak úplně pravda, že by se česká strana touto záležitostí vůbec kladně nezabývala.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak jej přečetl pan senátor Grulich ve své zpravodajské zprávě a jak máme v příloze N 81/07/02. Pozveme k hlasování.

Opakuji, budeme hlasovat o usnesení, tak jak ho přednesl zpravodaj pan senátor Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17, registrováno 65 senátorů a senátorek, kvórum 33. Pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajovi a projednávání tohoto bodu končím s tím, že návrh byl přijat.

My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, následujícím bodem je:

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách

pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany

Je to senátní tisk č. N 082/07. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 082/07 a N 82/07/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr vnitra Martin Pecina: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych zde uvedl návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany, takzvanou procedurální směrnici, jejíž změna zde dnes bude projednána. Návrh směrnice mění v současnosti platnou procedurální směrnici 2005/85 ES. Platná právní úprava umožňuje členským státům rozsáhlou míru volnosti při rozhodování v řízení o udělení mezinárodní ochrany, což je zejména Evropskou komisí shledáváno jako nežádoucí stav. Návrh směrnice je též součástí druhé fáze budování společného evropského azylového systému.

Hlavním cílem návrhu je zajistit vyšší míru harmonizace a kvalitnější normy mezinárodní ochrany v celé unii. Celkově lze obecný pohled shrnout tak, že cílem návrhu je stanovit nutné podmínky pro to, aby se azylová řízení ve společenstvích stala dostupnými, efektivními, spravedlivými a byla přizpůsobena danému kontextu.

Změny obsažené v návrhu lze rozdělit do pěti tematických okruhů. Za prvé soulad mezi různými nástroji v oblasti azylové politiky, za druhé přístup k řízení, za třetí procesní záruky v řízení v prvním stupni, za čtvrté procesní pojmy a prostředky a konečně za páté přístup k účinnému opravnému prostředku, zejména zohlednění judikatury Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Problematické aspekty lze identifikovat jak v rovině obecné, kdy návrh nejen dle našeho názoru přináší větší administrativní zátěž pro členské státy a další finanční náklady, ponechává či dále nabízí prostor pro zneužití azylového řízení a celkově řízení komplikuje.

Nedostatkem návrhu je i jeho obtížná srozumitelnost či přílišná detailnost, stejně jako nevyváženost návrhů mezi právy a povinnostmi členských států a žadatelů. V rovině konkrétní mezi nejproblematičtější okruhy patří za prvé přístup k právní pomoci, zásadně se mění dosavadní koncept přístupu k právní pomoci, kdy žadatelé musí mít přístup k bezplatné právní pomoci již v řízení na první instanci. Omezuje se počet výjimek, kdy se bezplatná právní pomoc nemusí poskytnout. Za druhé – excesivní – informační povinnost členského státu ve směru k žadatelům o mezinárodní ochranu. Za třetí – žadatelé se zvláštními potřebami, jejich vymezení je příliš široké a standardy vágní. Za čtvrté – zrychlená řízení – nový koncept přináší příliš úzké možnosti aplikace. A konečně za páté – při odvolání se jedná o celkově nejasný text návrhů, omezení možnosti neudělit žalobě odkladný účinek a rozsah soudního přezkumu.

Na druhou stranu pozitivně hodnotíme snahu Evropské komise reagovat na fenomén opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu, které jsou v České republice velkým problémem v současnosti.

Komise se snaží reflektovat zneužívání systému mezinárodní ochrany. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předkladateli. Prosím, znovu zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 82/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, my jsme před chviličkou hovořili o směrnici, která měla za úkol najít shodnou klasifikaci žadatelů o azyl a nyní tento materiál přichází s procesní částí. Tak jako u toho minulého materiálu, i zde se výbor pro EU pozastavil hlavně nad tím, že současná směrnice platí dva roky, v tak krátkém čase se nepodařilo prakticky zhodnotit její účinnost a už přichází směrnice nová. Takže to v nás vyvolalo alespoň určitý podiv nad způsobem práce komise. Proto také přijal výbor pro EU doprovodné usnesení a já vás s tímto usnesením seznámím. Vynechám usnesení výboru, protože to je standardní, budu se zabývat jenom doporučením k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznání a odnímání mezinárodní ochrany.

Senát Parlamentu ČR:

I.? Chápe návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady k sladění postupu v azylovém řízení jako důležitý krok na cestě k vytvoření společného evropského azylového řízení.

II.? 

1. Je toho názoru, v souladu se svými předchozími usneseními, že přepracovaná směrnice by měla vycházet z důsledné evaluace již existujících nástrojů. Jedině za pomoci dlouhodobějšího sběru rozsáhlého množství dat je možné plně identifikovat problematické body a ty pak pokrýt komplexní úpravou.

2. Domnívá se, že omezení výjimek včetně toho, že žadatel má mít vždy možnost pohovoru a je posílen jeho přístup k právní pomoci, může mít dopad na deklarovanou rychlost a menší nákladnost řízení, a proto doporučuje přehodnotit výrazné omezení výjimek.

III. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a informovala jej o dalším vývoji projednávání.

Zadruhé pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Ani pan předkladatel, ani pan zpravodaj se nemají k čemu vyslovit, takže po znělce můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum je 29. Začínáme o návrhu, který předložil za výbor pan senátor Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Je-li někdo proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Toto bylo hlasování pořadové číslo 18, a skončilo schválením návrhutak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. Opakuji – 57 přítomných, kvórum 29, nikdo nebyl proti, 47 hlasů bylo pro. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Děkuji vám, pane ministře, za vaše účinkování. Děkuji i panu kolegovi Grulichovi.

My začneme projednávat další bod

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 224. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Jaroslav Krupka, kterého tu vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Krupka: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás krátce seznámil s důvody, které vedly nás, skupinu poslanců, k předložení tohoto návrhu, který vy teď máte před sebou a budete o něm hlasovat.

Zákon o základních registrech vznikl nebo jeho projednávání v Poslanecké sněmovně probíhalo už v předminulém roce. Byl přijat v roce minulém s takovou vizí, že jeho účinnost měla nastat 1. 7. tohoto roku s tím, že měly být učiněny všechny potřebné přípravné kroky tak, aby mohlo být zahájeno a pracováno podle tohoto zákona.

V průběhu minulého roku ale nastaly obecně známé okolnosti, došlo ke změně vlády a samozřejmě bylo legitimním právem nového ministra, aby znovu posoudil veškeré projekty, které souvisely s přípravou tohoto zákona. Zajišťovalo se i předpokládané financování a další náležitosti. A v souboru všech těchto věcí došlo k tomu, že časový posun, který vznikl, už dopředu jasně signalizoval, že nebude možné tento zákon, který by měl být účinný od 1. 7. 2010, naplněn všemi potřebnými úkony.

Proto my, poslanci Poslanecké sněmovny, kteří jsme byli členy podvýboru pro veřejnou správu a informační systémy, kdy jsme v průběhu doby dostávali tyto informace a na základě jednání s panem ministrem jsme dospěli k závěru, že by bylo vhodné posunout ne účinnost, ale určitou dobu naplňování těchto čtyř základních registrů daty. A proto vznikl návrh, který byl přesně uveden tak, jak jsem řekl, tzn., že obsahuje pouze termínové technologické údaje, tj. posunutí naplňování údajů jednotlivých registrů o termín 12 měsíců, čili prodlužuje se to z 12 na 24 měsíců.

Druhou záležitostí, která byla vložena do této stručné krátké novely tohoto zákona, je ta skutečnost, že bylo doporučeno přijmout formou nařízení vlády určité technologické opatření v podobě metodiky, která by říkala, jakým způsobem mají pracovat všechny centrální, ale i jiné další orgány a v konečné fázi i osoby, jak fyzické nebo právnické, které budou pracovat s tímto zákonem.

Toto tam bylo dáno po zkušenostech s přijetím zákona o datových schránkách, protože tento zákon, přestože byl dosti v předstihu prezentován, tak bohužel se ukázalo, že i centrální orgány začaly věci řešit až na poslední chvíli. Obě dvě skutečnosti, které byly takto zpracovány, zákon byl odkonzultován s ministerstvem vnitra – tady bych si dovolil ještě dát jednu poznámku, že samo ministerstvo mělo zájem tento zákon vytvořit. Ale zcela jistě i vám je jasné, že v období, kdy zbývá do ukončení činnosti Poslanecké sněmovny, není možné v legislativním procesu, který zajišťuje ministerstvo, absolvovat veškerá legislativní kolečka.

Takže tento náš návrh byl odkonzultován s ministerstvem, vláda svým souhlasným stanoviskem v podstatě potvrdila správnost této cesty a takto byl předložen do Poslanecké sněmovny a schválen.

Jako poznámku na závěr dovolím si přidat ještě dvě poznámky. Na Výbor pro veřejnou správu, kde jsem se za předkladatele zúčastnil, jsem snad vysvětlil drobné připomínky, které byly ze strany legislativy Senátu. A druhou věc, co považuji za důležité, v Poslanecké sněmovně byl tento zákon schválen napříč politickým spektrem bez zásadních připomínek.

Budu velice rád, když se podaří postupovat i ve vašem ctěném Senátu stejným způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane poslanče. Pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Komise přijala usnesení, které vám bylo již dáno jako senátní č. 224/2. Zpravodajem komise je pan senátor Tomáš Kladívko. Organizační výbor určil Výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 224/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan poslanec Krupka přesně popsal, jak to, o čem v tomto zákoně jde, tak jaký byl proces při přípravě a schvalování v Poslanecké sněmovně.

Vzhledem k tomu, že na tento zákon navazuje ještě další zákon, tak si dovolím určitý obšírnější úvod, abych připomenul, že v rámci procesu elektronizace veřejné správy jsme se zde zabývali několika zákony.

Ten první byl zákon o informačních systémech veřejné správy. Známe jej pod pojmem potom v praxi Czech POINTY. Myslím si, že tento se v praxi velmi osvědčil, zjednodušil podnikatelům i občanům život. Mají teď mnoho míst, kde mohou získat výpisy z registrů. Připomenu, že jsme zde schválili tehdy pozměňující návrhy, vrátili jej Sněmovně a v našem smyslu byl schválen. Byl to jediný náš takto hrdinský čin, kdy jsme v rámci elektronizace, byť i v jiných zákonech byly drobné chyby, postupovali zásadově a vrátili jsme jej Poslanecké sněmovně.

Dalším krokem byly tzv. datové schránky, o kterých pan poslanec tady také hovořil. Myslím si, že i přes úvodní porodní bolesti datové schránky fungují. Stát dnes za každou zprávu prostřednictvím datové schránky platí 18 Kč, tedy pro všechny, kteří to takto využívají, je to zdarma. Osobně si myslím, že to dobře není, protože co je zdarma, to není správné. A z praxe na městě vím, že tímto prostřednictvím dnes komunikují všichni. Co předtím šlo obyčejným mailem, tak posílají datovou schránkou. A stát a my všichni za to platíme 18 Kč. Ale budiž, uvidíme, jak se to bude v budoucnu vyvíjet.

Pak jsme zde měli zákon o základních registrech, který jsme také schválili, a onoho zmíněného tlusťocha. Připomenu zákon, který s tím souvisel, měnil 200 zákonů a měl přes 200 stran. My jsme už tehdy upozorňovali, že předpokládáme, že dříve, než nabudou účinnosti tyto zákony, že dojde možná několikrát k novelizaci, protože je obtížné vychytat všechny mouchy v takto složitém procesu.

Ještě před nabytím účinnosti zde teď první novelu máme a myslím si, že není poslední. To je jedna z výtek legislativy, že tato změna, kterou máme dnes před sebou schválit, nabývá účinnosti dřív, než ten samotný zákon o základních registrech. Na rozdíl od pana poslance Krupky bych to nesváděl na změnu vlády, ale to jen tak na okraj.

Tedy po projednání ve VUZP výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Víchu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaje Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí. Již dává znamení, že si přeje vystoupit. Prosím.

Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předkladateli, dámy a pánové, Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí projednala návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Krátké připomenutí. My jsme se tímto zákonem zabývali, tímto základním zákonem, na své schůzi před rokem, na páté schůzi v březnu loňského roku. Jednalo se o vytvoření čtyř základních registrů: základního registru obyvatel, základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí a základního registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností.

Dnes jsme před novelou tohoto zákona, která je víceméně jednoduchá, jak tady řekl pan zástupce předkladatelů, a naše komise tento návrh projednala, konstatovala, že se v žádném bodě nekříží s prací Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, tudíž nevstupuje v této fázi do soukromí našich občanů, a přijala 16. března usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, a určila zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, a nyní jsem podle § 107 Jednacího řádu povinen se zeptat, zda někdo z vás navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu, prosím, někdo takový? Není, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Řeknu opravdu jenom jedinou větu. Je to další příklad toho, co jsme tady měli, máme a budeme mít, ať jsou to zákony o úřednících, o maturitách, můžu jich vymyslet ještě 50, všeliké kvaltování toliko hovada božího hodné jest. Rychle, rychle, rychle, nepřipraveno, něco do toho vleze a děláme z právního řádu guláš. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím. Pro jistotu se zeptám pana navrhovatele, zda si přeje reagovat. Nepřeje. Pan zpravodaj stálé komise také ne a pan senátor Kladívko si také nepřeje vystoupit. Je to jasné, můžeme přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, to znamená, že potřebný počet pro přijetí návrhu je 27.

O návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce, prosím, a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové č. 19, návrh byl schválen, 54 přítomných, kvórum tedy bylo 28, 1 hlas byl proti 44, hlasů bylo pro, návrh byl schválen.

Tím projednávání tohoto bodu programu skončilo a dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

a zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 225. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jaroslav Krupka, kterého opět prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych mohl navázat na mé předchozí vystoupení, protože důvody z jedné části byly naprosto identické, a to se týká změnového zákona č. 227/2009 Sb., také ho trošku familiérně nazval pan senátor Vícha tlusťoch. V něm je obsažena i záležitost, týkající se elektronických občanských průkazů, protože tak, jak jsem odůvodňoval, poprvé došlo k určitému časovému posunutí, tak stejní předkladatelé dospěli k témuž závěru, že by bylo vhodné i zde tu lhůtu prodloužit.

Ta lhůta proti předchozímu návrhu zákona je na první pohled posunuta asymetricky o 18 měsíců, ale je to dáno tím, že nejprve musíme ty tzv. základní registry naplnit určitými daty, abychom potom mohli pracovat s elektronickým dokladem, a právě proto je tam jistá časová diference.

Druhým bodem, který je obsažen v tomto zákoně, je změna zákona o elektronickém podpisu, a to už je čistá implementace zákonné normy, která přišla z EU, která se týká uznávání mezinárodních elektronických podpisů, zejména je to v těch oblastech, kde se setkává zahraniční klientela. Je to v příhraničních oblastech atd., aby zbytečně nebyla brzděna komunikace.

Takže toto je náplň obou dvou částí tohoto jednoho zákona, a ze stejných důvodů bych vás požádal o její odsouhlasení. Děkuji vám. Samozřejmě jenom dodám, že tento materiál byl o to více a ještě více konzultován s ministerstvem vnitra a konec konců i v tomto případě vláda k tomu dala souhlasné stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Komise přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 225/2. Zpravodajem komise je pan senátor Tomáš Kladívko.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 225/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Vícha: Už sem kráčím, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, v tomto případě je to ještě jednodušší. Jak říkal můj předřečník pan poslanec Krupka, když jsme předchozí zákon posvětili a prodloužili termín o dvanáct měsíců, pak tedy prodlužujeme tentokrát termín o 18 měsíců i u některých zákonů souvisejících.

A předtím, než přečtu usnesení výboru, jen jednu poznámku. Naprosto souhlasím s kolegou senátorem Kuberou v jeho kritice na nepřipravenost bývalého ministra Ivana Langera.

A teď přečtu usnesení:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra Víchu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Zpravodaj Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí pan kolega Tomáš Kladívko si přeje vystoupit, prosím.

Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo, já budu rovněž stručný.

Tento návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Přestože v upozornění legislativního odboru Senátu jsou věci týkající se některých částí této novely, především různých přechodných ustanovení, a zároveň i účinnosti, přesto po vysvětlení, které podali předkladatelé v garančním výboru, Stálá komise přijala 19. usnesení ze dne 16. března 2010, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a určuje zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo tady takový není, a tak otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu tedy uzavírám.

A ani se neptám zpravodajů, ani pana navrhovatele, zda se ještě chtějí vyjádřit, a přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Skončilo hlasování pořadové číslo 20. 55 přítomných, kvórum 28, pro 50, jeden hlas byl proti. Návrh byl schválen. Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji panu navrhovateli, panu poslanci.

A my otevíráme otevírání dalšího bodu, kterým je

Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání)

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 221. Prosím pana ministra kultury Václava Riedlbaucha, aby nás seznámil s návrhem zákona. (Velký hluk v jednací síni, pohyb senátorů.) Prosím, kolegové a kolegyně, zaujměte svá místa, abychom vyslechli zprávu navrhovatele.

Ministr kultury Václav Riedlbauch: Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já vím, že toho máte od rána jistě už také dost, ale já se omlouvám, úvodní slovo nemůže být krátké, protože problém je poměrně velmi složitý.

Předložením vládního návrhu zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání k projednání v Senátu Parlamentu ČR je plněn náš závazek České republiky vyplývající z členství v EU, neboť tímto návrhem zákona má být do právního řádu naší republiky promítnuta směrnice Evropského parlamentu a Rady o audiovizuálních mediálních službách. Jedná se tedy o návrh transpozičního předpisu.

Dokument „Hodnocení dopadu regulace“ zpracovaný Evropskou komisí formuluje důvody navrhované právní úpravy a její cíl a účel takto – cituji:

„Kdyby byla směrnice Televize bez hranic – to je její název – zachována beze změn, prohloubily by se stále méně ospravedlnitelné rozdíly v regulaci různých forem distribuce téhož nebo podobného obsahu. Tradiční televizní vysílací služby by byly regulovány na základě pravidel z 80. a 90. let, přestože musí čelit stále větší konkurenci ze strany jiných lineárních služeb na jiných platformách i stále větší konkurenci nelineárních služeb, na vyžádání, které nabízejí stejný nebo podobný audiovizuální mediální obsah v jiném regulačním prostředí. To vytváří nerovné podmínky hospodářské soutěže, přičemž nerovnost nepramení z předmětu regulace, to znamená z obsahu, nýbrž ze způsobu jeho dodávání.“ Konec citátu.

Dále tento dokument deklaruje – opět cituji z něho:

„Úkolem nové právní úpravy je zajistit poskytovatelům audiovizuálních služeb technologicky neutrální způsob regulace a rovné podmínky soutěže, to znamená přístup, který nebude činit rozdíl mezi různými platformami pro dodávku podobného audiovizuálního mediálního obsahu, nicméně zohlední rozdílnou povahu lineárních a nelineárních služeb.“ Konec citátu.

Sama směrnice č. 2007/65/ES v bodě 7 své preambule k témuž tématu uvádí – a naposled cituji:

„Evropské společnosti poskytující tyto audiovizuální mediální služby čelí právní nejistotě a nerovným podmínkám pokud jde o právní režim vztahující se na rozvíjející se služby na vyžádání. Je nutné za účelem zamezení narušování hospodářské soutěže, zvýšení právní jistoty, pomoci při dotvoření vnitřního trhu a usnadnění vzniku jednotného informačního prostoru používat pro všechny audiovizuální mediální služby, tedy jak pro služby televizního vysílání, označované jako lineární služby, tak pro audiovizuální mediální služby na vyžádání, označené jako nelineární služby, alespoň základní stupeň stejných koordinovaných pravidel.“ S citáty už končím, opravdu.

K obsahu navržené právní úpravy jsem si pro vás připravil osm poznámek:

1)? Především je třeba akcentovat fakt, že smyslem navrhované právní úpravy není regulace internetu, jejíž nepřípustnost je v souvislosti s návrhem zákona namítána nedostatečně informovanými publicisty, kteří při argumentaci rozostřují definiční znaky zaváděných právních institutů, čímž stírají rozdíly mezi službami, jež mají být regulovány, a službami, na které se navrhovaná úprava nemá vůbec vztahovat. Proto opětovně, jako už mnohokrát žurnalistům zdůrazňuji, že cílem návrhu zákona je zajistit všem provozovatelům televizního vysílání a poskytovatelům těchto služeb na vyžádání technologicky neutrální způsob regulace a rovné podmínky hospodářské soutěže. Jedná se tedy o regulační přístup, který nečiní rozdíl mezi různými platformami pro šíření stejného obsahu, nicméně zohledňuje rozdílnou povahu televizního vysílání jako lineární služby a audiovizuální služby na vyžádání jako služby nelineární povahy. Je zaváděna „méně přísná“ regulace obsahu těchto služeb na vyžádání, než je tomu v případě stávající regulace obsahu televizního vysílání. Odstupňovaný regulační přístup k lineárním a nelineárním službám je přitom odůvodněn různou mírou uživatelské kontroly i různou mírou jejich mediálních dopadů do každodenního života.

2)? To byla také častá námitka. Poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebude podmiňováno získáním licence ani registrace. Nebude podmiňováno, zdůrazňujeme to pořád. Stanoví se pouze povinnost poskytovatele této služby oznámit některé údaje o své službě Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, neboť ta povede evidenci poskytovatelů těchto služeb. Oznamovací povinnost by měla být splněna do 30 dnů od vzniku živnostenského oprávnění, což v praxi znamená, že poskytování služby lze zahájit již před splněním této povinnosti. Čili není tam žádná blokace jejich činnosti.

3)? Pokud jde o změny promítající se do konkrétních institutů, za významné považuji uvolnění pravidel pro využívání různých forem komerční komunikace ve vysílání. Ruší se denní limit pro reklamu a denní limit pro vysílání teleshopingových šotů v televizním vysílání s tím, že pro uvádění reklamy a teleshopingových šotů zůstává zachován pouze limit 12 minut v průběhu jedné vysílací hodiny.

4)? Nově bude možné sponzorovat nejen jednotlivé pořady, nýbrž i vysílání určitého rozhlasového nebo televizního programu, po případě konkrétní audiovizuální mediální službu na vyžádání jako celek.

Pátá poznámka: Myslím si, že je z hlediska praxe velmi důležitá. Při splnění taxativně vymezených podmínek se pro oblast tvorby televizních pořadů a pořadů určených pro audivizuální mediální služby na vyžádání umožňuje využít i formy komerční komunikace známé jako tzv. product placement a v návrhu zákona označen jako umístění produktu. Význam této skutečnosti je mimořádný. Pro bližší představu jej lze přiblížit údajem, že například v kinematografické produkci v ČR tvoří příjem z product placementu v průměru 20 % výrobních nákladů filmu.

Za šesté: V zájmu zajištění nediskriminačního přístupu k informacím o událostech, které jsou předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti, v jejíž vysílání získal určitý provozovatel televizního vysílání výhradní právo, se upravuje právo každého dalšího provozovatele televizního vysílání získat krátký zpravodajský výňatek tím způsobem, že mu bude umožněn přístup k signálu přenosu této události nebo poskytnut její záznam.

Sedmá poznámka: Za důležité považuji výslovně upozornit na skutečnost, že některá ustanovení zákona byla spolu se zástupci relevantních podnikatelských subjektů formulována tak, aby nová úprava respektovala specifika komunikace v nelineárním prostředí. Týká se to třeba § 6 odstavce 5 návrhu zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, jenž povinnost poskytovatelů těchto služeb uchovávat záznamy pořadů a audiovizuálních obchodních sdělení stanoví způsobem, který zohledňuje zavedené obchodní modely komerční komunikace v nelineárním prostředí spočívají v cíleném šíření reklamy. Náleží sem rovněž obecná formulace zákazu šíření obsahu, který může vážně ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých obsažená v § 6 odstavec 3 návrhu téhož zákona.

Konečně za osmé nemohu pominout informaci o tom, že návrh zákona institucionalizuje spolupráci Rady pro rozhlasové a televizí vysílání se samoregulačními orgány poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb. Radě pro rozhlasové a televizní vysílání se ukládá nejen povinnost se samoregulačními orgány průběžně spolupracovat, nýbrž i povinnost v případě určování výše pokuty za správní delikt přihlížet ke stanovisku těchto orgánů. Za účelem posílení účinnosti této spolupráce se Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stanovuje rovněž povinnost vykazovat její výsledky v rámci své výroční zprávy. To by byly všechny poznámky. Závěrem dovolte toto: Návrh zákona, jak jsem uvedl, má povahu transpozičního předpisu s termínem transpozice do 19. prosince 2009. Ačkoli se tento termín nepodařilo dodržet, a to nikoli z důvodů na straně Senátu, obracím se na vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři se žádostí, abyste pro návrh zákona hlasovali ve znění, ve kterém vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych vás v této souvislosti informovat, že Stálé zastoupení České republiky při EU v Bruselu již 28. ledna t. r. obdrželo oznámení Evropské komise o tom, že vůči České republice bylo ve smyslu článku 258 Smlouvy o fungování EU zahájeno řízení pro nesplnění tzv. notifikační povinnosti ve vztahu ke směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Nejsme v tom sami, je to celá řada transpozičních předpisů.

Považuji za relevantní v této situaci Senát upozornit, že od přijetí Lisabonské smlouvy platí pro řízení o porušení smlouvy nová úprava podle článku 260 Smlouvy o fungování EU, jejímž účelem je znemožnit doposud poměrně běžnou praxi, kdy k transpozici docházelo nikoli v transpoziční lhůtě, nýbrž až v průběhu první fáze řízení, v níž se rozhoduje o tom, zda členský stát své povinnosti splnil či nesplnil. Tato nová úprava podstatným způsobem zvyšuje riziko finančních sankcí za nesplnění legislativních závazků, neboť oproti předcházející právní úpravě Evropské komisi umožňuje za nesplnění notifikační povinnosti navrhnout uložení paušální částky nebo penále popřípadě obou sankcí zároveň již při prvním předložení věci soudnímu dvoru EU. Sankce se tudíž vůči členskému státu, který nesplňuje povinnosti Evropské komisi oznámit ustanovení předpisů, jimiž byla směrnice transponována do jejího právního řádu, mohou uplatňovat hned v první fázi řízení.

Takže mi dovolte poděkovat vám za velmi konstruktivní a věcné projednání návrhu ve výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu, lidská práva a petice a ve Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Omlouvám se za toto dlouhé úvodní slovo ještě jednou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane navrhovateli za seznámení s návrhem zákona a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Určila zpravodajem senátora Jiřího Oberfalzera a nepřijala žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 221/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor rovněž nepřijal žádné usnesení, takže vám byl rozdán záznam z jednání jako senátní tisk č. 221/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Richard Svoboda a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, milé dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové. Já se ve své zpravodajské zprávě omezím po úvodním slovu pana ministra pouze k prostému konstatování, že výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, projednal tento materiál na své 14. schůzi 16. března 2010; nepřijal žádné usnesení poté, co já jsem ve své zpravodajské zprávě žádné usnesení nenavrhl. Navrhl předseda výboru hlasovat pro schválit, čtyři senátoři hlasovali pro, pět senátorek a senátorů se zdrželo. Návrh tohoto usnesení nebyl přijat.

Tomuto hlasování předcházel úvod předsedy výboru, odůvodnění návrhu paní Petrou Smolíkovou, náměstkyní ministra kultury a jak už jsem řekl, má zpravodajská zpráva. Ostatní ponechám potom na své vystoupení v roli senátora. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky kolega Jiří Oberfalzer. Přeje si vystoupit a vystupuje.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Pane ministře, dámy a pánové, komise rovněž nedospěla k žádnému usnesení s tím, že projednávala tento návrh zákona na dvou svých zasedáních. Problematických bodů, kterých se zejména dotýkala diskuse, bylo několik. Jeden z nich se týkal toho, co se bohužel trošku nepřesně stalo jakousi panikou ve světě internetu, že tato novela zavádí cenzuru. Pan ministr se o tom zmiňoval, jde o srovnání podmínek vysilatelů a poskytovatelů audiovizuálních programů na jiných platformách než je běžné televizní nebo rozhlasové vysílání. Čili ta věc není tak dramatická.

Samozřejmě je otázka, jak si RRTV s tímto úkolem poradí. A my bychom si přáli, aby dávala velký prostor samoregulaci a spolupráci se samoregulátorem, protože objem výměny komunikace a takových programů na internetu je samozřejmě obrovský.

Nicméně zde si myslím, návrh ministerstva a vlády se neodchyluje od toho, co požaduje směrnice, protože směrnice explicitně vyžaduje, aby tento monitoring byl nějakým způsobem uzákoněn, přičemž také vyzdvihuje význam samoregulace, ale nezbavuje členské země povinnosti mít tuto kontrolu nebo chcete-li regulaci přenosu obsahu nějakým způsobem zakotvenu v zákoně.

Já myslím, že praxe ukáže, jestli to bude fungovat a není to určitě základní důvod pro to, abychom tento návrh zpochybňovali.

Do návrhu se v průběhu projednávání v PS podařilo pozměňovacími návrhy vpravit několik věcí a já si je dovolím tady pojmenovat, přičemž neuralgickým bodem zůstala nakonec při projednávání v komisi jedna z nich. Ty tři věci jsou: Za prvé je to zrušení zákazu tzv. křížení vlastnictví, to znamená zákazu, aby provozovatel sítě i televizního vysílání tzv. multiplexu současně také mohl provozovat program, čili být broadcasterem, vysílatelem konkrétního obsahu. Této ochraně jsme v minulosti rozuměli, pravda však je, jak seznal Městský soud v jenom konkrétním případu, o jehož detailech se tady nebudu šířit, ale je to k dispozici, toto znění zákona bylo příliš široké, málo specifické, málo proporční. A s odkazem na pravomoc našich obecných soudů rozhodovat o případných sporech mezi domácí a evropskou legislativou primárně ve prospěch té evropské, soud rozhodl, že toto ustanovení se v tom konkrétním případě nesmí použít. A vytváří tak precedens pro jakékoli další spory. Čili tady cítím, že zrušení této věci asi není zásadním problémem s tím, že jak i Městský soud uvádí, jsou zde jiné nástroje, které jsou schopny nějaké nekalé soutěže nebo zvýhodňování určitého majetkového postavení provozovatele té sítě zastavit a bránit mu.

Jiná otázka je vícečetné vlastnictví multiplexů. Praxe se dneska ubírá tak rychle vpřed, že už je docela obtížné oddělit některé spoluvlastnictví od budování sítě a jejího provozování. A je otázka, jestli by stav, který už je a neumíme ho změnit, se nedostal do rozporu. Ale přesto i po konzultaci s Ministerstvem průmyslu a obchodu zvítězil názor, že to také asi není tak fatální záležitost, a to ze dvou důvodů. Stále zde pochopitelně bude fungovat Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který může případné nějaké nekalé soutěžní jednání korigovat. A nesmíme zapomínat, že Český telekomunikační úřad má pravomoc a dokonce povinnost – myslím, že je to jednou za dva roky – provádět analýzu trhu a kontrolovat, do jaké míry je dostatečně volný v hospodářské soutěži v oblasti telekomunikačních služeb nebo služeb elektronických komunikací.

Čili řekněme z těchto dvou nebo tří otázek, o kterých jsem se zmiňoval, nakonec nevznikl tak fatální problém. A řekl bych, že největší pozornost a v podstatě téměř celý obsah našeho druhého jednání o tomto problému tohoto návrhu se týkal oněch koncesionářských poplatků za mobilní telefony, které jsou vybaveny schopností přijímat rozhlasové vysílání, tedy mají v sobě tzv. tuner na FM radiové přijímání a radiové vysílání.

Tady je problém, že existuje právní výklad, že podle současné úpravy přijímačem je i takovýto mobilní přístroj, čili podle obecně platné normy by podnikatelé měli správně u právnických osob platit za každý takový mobil, který mají ve své firmě, což pro některé velké firmy byla značná zátěž, myslím v počtu zaměstnanců, tedy těchto mobilních telefonů.

V návrhu se omezuje povinnost tohoto poplatku na jeden jediný přístroj za firmu, tedy na jeden jediný mobil za firmu, což je relativní zlepšení. Pravda však je, že ho dosud Český rozhlas žádným důsledným způsobem za tyto mobily nevybírá a že zde je určitá ne zcela uzavřená právní neshoda o tom, jak to doopravdy je.

Když bude schválen tento návrh zákona v této podobě, tak explicitně tuto povinnost zavede. Čili přestane být debata o tom, zda je nebo není tento mobil také přijímačem, a bude zde explicitně povinnost stanovovat. Čili v určitém smyslu nejasností výkladu se na to dá pohlížet tak, že zavádíme povinnost provádění takového koncesionářského poplatku pro podnikatelské subjekty. U velkých firem toto naopak bude řekněme určitá jistota a malá relativní zátěž vůči případnému širokému břemeni. U malých podnikatelů je to prostě další přítěž, kterou jim dáváme do cesty a do vínku jejich podnikatelské činnosti.

Nicméně chci říci, že po obšírné debatě a samozřejmě rozmanitých názorech na tuto věc nakonec nezískal většinu návrh na - schválit, ale ani žádný další návrh, který ostatně víceméně v rozpravě nepadl.

Omlouvám se za trošku větší obšírnost, vyjádřím se k některým věcem ještě jako senátor, ale chtěl jsem charakterizovat průběh debaty a některá ohniska problémů, která jsme nalezli v tomto návrhu. Jinak jde o implementaci evropské směrnice, to tady pan ministr řekl. A naprosté gró toho návrhu se týká směrnice a myslím si, že ji implementuje v zásadě liberálně a že otvírá určité možnosti pro naše televizní produkce, kterým na tomto umisťování produktů do vysílání, tedy určité

nové formy reklamy, ale nikoli skryté zcela otevřené, kterým na tom opravdu záleží. Se směrnicí samotnou problém není. Bohužel problém vzniká vždy, když se nad rámec té směrnice do návrhu dostávají věci, které nebyly primárně cílem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji a ptám se. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby se nám vyjádřil návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový v tomto sále není, takže já otevírám obecnou rozpravu a jako první v ní promluví pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy, pánové. Kdyby tato novela byla opravdu pouhou transpozicí evropských norem o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, která by navíc tak, jak je koncipována, otevírala českým médiím nové možnosti financování prostřednictvím umístění produktu v pořadech, tedy oním product placement, o němž mluvil pan ministr, měla by mou jednoznačnou podporu, neboť čeští producenti jistě uvítají takové možnosti financování své práce, a já jim spolu s jinými tuto příležitost za jasně specifikovaných podmínek přeji. Bohužel, a to je obecnější problém, stalo se nechvalným zvykem připojovat k implementačním, chcete-li transpozičním normám i další změny zákonů, které nejsou obligatorně součástí evropského práva. Bohužel k tomuto nechvalnému zvyku se druží i to, že není odděleno, co je takovou transpozicí a co nikoliv. Takových doplňků nad rámec příslušné směrnice Evropské unie byla v Poslanecké sněmovně připojena i k této normě řada. Ty celkové problémy už nastínil kolega Oberfalzer. Domnívám se, že bychom mohli dlouze a polemicky diskutovat o novém rozšíření regulační a kontrolní působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na nelineární audiovizuální služby, je míněn zejména internet. Tuto kompetenci česká norma v § 4 v 1. části svěřuje Radě, a to navzdory tomu, že směrnice tu umožňuje proces tzv. samoregulace místo potenciálně nákladných a sporných nových kompetencí, které v tomto případě dostává Rada.

Pokud má být tato kompetence účinně prováděna, bude muset Poslanecká sněmovna podle odhadu zajistit na její provedení desítky milionů Kč, přes to, že výsledek bude téměř s jistotou sporný.

Podobně diskutabilní jsou i zrušující ustanovení v bodech 45 a 87 ve druhé části normy, které v budoucnu mohou za jistých okolností vést ke koncentraci vlastnictví v mediální oblasti, ale kolega už mluvil o tom, že existují v této věci judikáty, které takovéto řešení umožňují. Tyto problémy, budou-li mít ambici je řešit či komentovat, však ponechám jiným a soustředím se pouze na jediný problém. Totiž na zdánlivě nevýznamnou a údajně pozitivní změnu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích.

Všichni máme nepochybně na paměti naši velmi podrobnou a košatou rozpravu a rozhlasových a televizních poplatcích před nemnoha týdny. Navrhoval jsem tehdy zákon o jejich zrušení a o financování médií veřejné služby ze státního rozpočtu. Poukazoval jsem na neudržitelnou podobu televizní a rozhlasové daně, která obtěžuje české domácnosti, podnikající osoby a právnické subjekty i české soudy.

Při této příležitosti jsem byl dokonce opakovaně nemístně nařčen z toho, že usilují o svobodu těchto médií veřejné služby a že prý ke změně poplatků není žádný důvod, neboť prý skvěle fungují. Dnes se televizní a rozhlasové výpalné, jinak se totiž plošné zákonné povinnosti platit Českou televizi a rozhlas říkat nedá, nenápadně vylepšuje v zákonné normě, která je prý pouhou implementací evropského práva. Co je podstatou tohoto zdánlivého vylepšení? Všechny podnikající fyzické a právnické osoby mají podle některých výkladů v současné době povinnost platit rozhlasový a televizní poplatek ze všech zařízení, která jsou schopna přijímat televizní a rozhlasové vysílání. Počet zařízení tuto jejich povinnost násobí.

Technika pokročila a tak tuto schopnost má dnes bezmála každý mobilní telefon. Namítnete-li, že je neudržitelné, aby rozhlasový poplatek z každého telefonu zaplatila měsíc co měsíc každá firma, máte jistě pravdu. Český rozhlas vcelku správně seznal, že by nevěděl, co s tolika penězi dělat a navíc je zjevné, že pokus vybrat ve velké firmě třeba desítky tisíc Kč měsíčně by zvedlo masovou vlnu odporu. Proto přicházejí poslanci s inovací, že právnické subjekty a podnikající osoby nebudou mít nadále povinnost platit ze všech mobilních telefonů, ale pouze z jednoho v každé firmě.

Toto na první pohled skvělé řešení je ve skutečnosti prvním krokem k tomu, aby dva miliony podnikajících fyzických osob a právnických subjektů obdržely dopis, ve kterém se jim laskavě sdělí, že musí zaplatit rozhlasový poplatek za mobil. Dnes už totiž velmi obtížně budete hledat takový mobilní telefon, ze kterého nejde rádio poslouchat. Obtížně budete hledat i podnikavou osobu, která nemá ve firmě telefon. Stejné peníze tak zaplatí třeba ČEZ nebo Dopravní podnik města Brna na straně jedné, na straně druhé každá kadeřnice, každý instalatér, každý pekař, každá masérka, doplňte si libovolně podle svého dál – krátce každá podnikající fyzická osoba.

Na zákonném ustanovení, po kterém bude následovat další vlna administrativní a daňové zátěže a obtěžování všech českých podnikatelů bez výjimky, se jistě podílet po naší debatě o poplatcích nemohu. Na ustanovení, které nesporně přinese další soudní spory a dále tak zatíží přetíženou českou justici, se rovněž podílet nemohu. Obecně odmítám podílet se i na jakémkoli podobném pseudovylepšování vybírání televizních poplatků, aby aspoň na dalších pár měsíců korespondovaly s dynamicky se měnícím světem nových technických možností příjmu signálu.

Pro tuto změnu ať hlasují ti, kteří televizní a rozhlasové poplatky často s demagogickými argumenty zachovali při životě.

Pokud vás zajímá, o jaké částce v součtu mluvíme, pak vězte, že když si rozhlas od každého živnostníka a firmy vybere svých 45 Kč, udělá to za rok bratru miliardu.

Děkuji rozhlasu za to, že mi velmi promptně dodal čísla, z kolika mobilů v tuto chvíli odhadem poplatky vybírá. Je to dvacet tisíc kusů, takže to navýšení je řádové a zjevné.

Chápu ale, že se předloha meritorně týká jiných záležitostí, totiž srovnatelné kontroly lineárně a nelineárně šířených pořadů. Televizní stanice nepochybně netrpělivě vyhlížejí placené umísťování produktů do vysílání. Omlouvám se, že touto debatou vlastně bráním, aby tato jinak v zásadě rozumná legislativní úprava rychle našla své místo v našem právním řádu. Ale bohužel je spojena po mém soudu s dalším plošným šikanováním těch, kteří v této zemi vytvářejí hodnoty a platí daně.

Každé ano pro zákon v této podobě může znamenat, že po účinnosti zákona obdrží všechny české podniky a podnikající osoby dopis s jednoduchým sdělením: Máte mobil? Tak zaplaťte na účet Českého rozhlasu 45 Kč a zřiďte trvalý příkaz, protože to budete dělat nadále každý měsíc. Budete to tak muset učinit, protože vašim senátorům a poslancům se to zdá být dobrý nápad. Mně se to dobrý nápad být nezdá, a proto ten zákon nepodpořím a zdržím se.

Chápu, že tato norma obsahuje i jiná rozumná ustanovení, ale pokud by většina z vás měla podobný názor jako já – a ocitneme se v podrobné rozpravě – předložil jsem vám všem na stůl pozměňovací návrh, který vyjme všechna mobilní telekomunikační zařízení z povinné platby rozhlasových a televizních poplatků. Tento návrh spolu s podmínečně předkládanými technickými opravami zpracovanými našimi legislativci při jejich pečlivém čtení, máte rozdán.

Pokud přes má slova – a já tomu budu rozumět – usoudíte, že předloha obsahuje kromě nesmyslného doplňku o televizních a rozhlasových poplatcích natolik závažné úpravy, že ji přesto musíme nejlépe ihned schválit, signalizují předem, už teď, že na příští schůzi předložím novelu ve smyslu svého pozměňujícího návrhu.

Zároveň věřím, že dnešní pokus veřejnoprávní legislativy o novou specifikaci poplatkových povinností povede v budoucnu i další z vás k tomu, abyste podpořili zásadní a systémové změny financování českých veřejnoprávních médií.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, mohu být stručnější, protože mnoho z toho, co bych rád chtěl sdělit, řekl můj předřečník. Faktem je, že když jsem se informoval u odborníka na tuto problematiku, tak mi řekl: Ta současná úprava je hrozná. Ta úprava, kterou máte teď na stole, je nutná. Nicméně nezbývá stejně nic jiného, než aby nová vláda předložila skutečně něco, co nahradí tento zákon. To nás všechny samozřejmě přesvědčuje – nebo mě o tom, že to, co máme schválit, je hodně, hodně nedokonalé. A pak mě napadá v souvislosti s tím vším, že se pan kolega Oberfalzer nepřeřekl, když já jsem slyšel, že má být ministerstvo odchodu. Já si myslím, že je dobré ho založit. Dokonce kdyby tady byl ministr financí, tak by to jistě podpořil, protože odchod mnoha státních úředníků, kteří připravují takové zákony, by byl velkým přínosem pro Českou republiku a její rozpočet.

Já bych rád jenom upozornil na souvislost s tím, co jsme projednávali ráno a o čem tady mluvil pan kolega Kubera. A to v souvislosti se zadlužením České republiky mluvil o zadlužení domácností, tak v § 10 tohoto zákona, který se nazývá Povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání při umístění produktu, tedy ten zde již zmíněný impeachment. To je skutečně záležitost velmi citlivá, protože domácnosti se přece nezadlužují jen tak, ony se zadlužují tím, že tady existuje velmi masivní reklama a mezi těmi produkty, které jsou zakázány v pořadech vysílat, neboli pořady je nesmějí obsahovat, se vyskytly pouze cigarety, tabákové výrobky, léčivé přípravky atd., ale tyto nabízené služby, které jsou mnohdy zhoubné pro české občany a jejich domácnosti, tak ty tam samozřejmě nejsou.

Já jenom chci upozornit na to, že tato norma je v zásadě daleko závažnější než jenom, že by to byla technická norma v nějakém technickém dosahu. Já jsem hodně přemýšlel o mobilech. K tomu řeknu jedinou věc – tato norma je hrozná, protože i když je zlepšení na straně změny, tedy že nebudeme platit nebo nebudou platit podnikatelé ze všech mobilů, ale jenom z jednoho, tak ale už nastává administrativní povinnost. Je tady administrativní povinnost, kterou někdo musí vykazovat, někdo ji musí také sledovat v těch podnicích, no a potom se musí kontrolovat. A to je jeden zákon za druhým, který my tady schvalujeme s tím, že v zásadě schvalujeme něco, co je jakoby o něco lepší, protože přeci poslanci z toho vyhodili všechny mobily a dali jenom jeden. No ale to zakládání jedné povinnosti jedné povinnosti nad druhou staví jakékoli podnikání, samozřejmě kromě ohromných gigantických firem, které stejně musí mít velkou administrativu, ale jakékoli podnikání, které má být páteří české ekonomiky – a to jsou živnostníci a malé firmy, tak stávají se neúnosnými, protože potom neplnění té povinnosti pouhým opomenutím samozřejmě dostává živnostníky a malé podniky do ohromných problémů.

Já jsem dlouho uvažoval o tom, zda tuto normu podpořit, protože přece jenom něco zlepšuje. Ale musel bych popřít sám sebe po té ranní debatě, kdy máme jednu věc za druhou v našich zákonech, které zároveň kritizujeme, a zároveň schvalujeme, a proto bych tím chtěl říci, že podpořím změnu, kterou tady předloží, doufám, že předloží pan kolega Svoboda. Já jsem totiž přesvědčen, že takovéto věci my podpořit nemáme. Chtěl jsem se původně zeptat, kdo z vás někdy použil rozhlas v takovémto mobilu? Já jsem přesvědčen, že z těch mnoha milionů mobilů, které jsou prodány v České republice – někde jsem četl, že to číslo je vyšší než 1,5/1 obyvatele, to znamená, to bude asi tak 15 milionů mobilů, tak jenom ti vlastníci, kteří mají asi tak do 15, maximálně 20 let, to použili. Jsem přesvědčen, že drtivá většina z vás to neumí ani spustit, natož aby to používala. A samozřejmě budou to platit.

A když mluvíme o zaměstnancích a živnostnících, tak tam teenageři nepracují v drtivé většině v takovýchto firmách, takže i z toho důvodu vás žádám, abychom podpořili totéž a pokusili se aspoň něco napravit. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře. Vidím, že budeme všichni velice podobně hovořit, protože opravdu lidová tvořivost našich poslanců nemá hranic. Tady se opět projevila – díky tomu máme v zákoně něco, co tam nemělo být, protože to s původním zákonem nesouvisí. Kdysi dávno jsem říkal, že technologie nás daleko předbíhá. Předbíhá nás tak rychle, že teď tam někdo strčil mobil, a já se ptám, proč tam nejsou počítače? Řekněte mi, na kterém počítači nejde poslouchat rádio, případně dívat se na televizi, jak to, že tam nejsou atd.? Bavte se o tom, jak z toho ven. Já si myslím, že to není na pozměňovací návrh, jak tady avizoval zpravodaj, případně novelu, kterou chce předložit, to je na pořádnou novelu, kterou udělá ministr nové vlády, na které se domluvíme a kde se budeme pohybovat asi v podobných mezích, jak se pohybuje německý zákon, který to má poměrně pro fyzické osoby, jednoduše právnické a nevím přesně, ale prostě jedno připojené místo – jeden elektroměr, tak jako u nás, jeden poplatek.

A do poplatku je zahrnuto rádio, televize, mobil, počítač. To jsou zatím všechno přístroje, které umožní příjem. Teď jsme v situaci, která připomíná ten vtip o tom pánovi, co ho přišel policajt zatknout, že znásilnil někoho, a on říkal: Prosím tě, já tam vůbec nebyl. A on říkal: No nevadí, ale přístroj máš. A my jsme teď v podobné situaci. Já si myslím, že to nejde vyřešit tím, že to tak rychle změníme, že je potřeba to pořádně upravit. Takže vím, že ten zákon je potřebný, nemohu pro něj hlasovat v té podobě, která tady je, a podle mého opravitelný není, takže mně nezbývá nic jiného, než se zdržet hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem si vzal pití, protože tady budu dlouho. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Vaším prostřednictvím bych vzkázal panu senátoru Jílkovi, že už je to podruhé, ale už je to opravdu naposledy. Nedávno mi sebral vtip o tom, proč stávka v dopravě musí trvat celý den – aby si lidé nemysleli, že to je zpoždění. Teď tady je svědecký papír, kde mám odpověď panu Čunkovi na jeho otázku – to bylo úplně jinak, ten vtip. On pálil, a soudce mu říkal: Ale prístroj máte, když se vymlouval. A on chtěl: Ešte ma dajte znásilnenie. A on hovoril: A prečo? Alebo mám prístroj. Tak byl správně ten vtip, on řekl pan senátor Čunek jenom kousek.

Ale vážně. Začnu velmi vážně. My tady o tom pořád mluvíme, ale vůbec nic neděláme. Máme usnesení pléna Senátu o tom, že chceme mít v zákonech jasně vyznačeno to, co je implementace a to, co je lidová tvořivost, abychom se podle toho mohli zachovat. Ten systém je samozřejmě dokonalý. Když sem přijde ministr a řekne: Když toto nepřijmete, tak České republice hrozí pokuta 2 mld. Kč, tak všichni sklapneme krovky a přijmeme jakoukoli blbost, která je tam přilepená. Takto to funguje a zneužívá toho vláda, poslanci, lobbisti a kdekdo, aby si někam něco vsunul, protože ví, že nás dostane do úzkých. Takže já se ptám, kdy už o tom přestaneme mluvit a řekneme jasně, aby to věděla vláda i poslanci, že pokud nám budou balíčkovat hovězí s flaksou, jak to dělají velmi často, tak že pro tyto zákony hlasovat nebudeme, ať se třeba Evropská unie zblázní.

Ostatně ta situace, kdy si Česká republika sjednala – nesjednala výjimky na spotřební daně - a my budeme v situaci za několik týdnů, kdy tady budeme za šašky, protože nebudeme moci hlasovat podle svého svědomí, jak jsme slíbili, ale podle toho, protože už je to dojednáno. Máme nejvyšší spotřební daně v Evropské unii, měli jsme možnost si vyjednat výjimku, nebyl to ten příběh, kdy nás někdo mohl přehlasovat. A přestože Maďarsko, Polsko a další země si výjimku vyjednaly, my jsme si ji nevyjednali. Já se vás ptám, kolegové, kdy už konečně začneme.

Já jsem se nad tím zákonem vpravdě pobavil, protože když jsem si ho předčítal, jsem si vzpomněl na zlaté časy, kdy jsme za totality poslouchali načerno ARD a v tom zrnitém obraze se objevil Persil.

My jsme zírali, Persil, u nás v té době bylo jenom takové hnusné smradlavé mýdlo, co se strouhalo, hnědé. Pak se doba změnila a dnes, bavte se s kýmkoliv v České republice, tak první, co vám řekne, „gynda v trávě“, tedy česky Ordinace v růžové zahradě, schválně si zkuste spočítat, kolik je reklamy a kolik je vlastního pořadu. Je to naprosto neuvěřitelné. Víte, co to dá za práci, když si to nahrajete, potom tu reklamu z toho vyházet? To trvá stejně dlouho jako program s reklamou. Ještě že tam je zrychlování, že se to dá přeběhnout.

Ale nicméně současně říkám, že je naprosto správné, že budou televize srovnány s kinematografií. Dnes o tom mluvil pan režisér Marhoul, a já mám osobní zkušenost, kdy vám přelepí všechno, co máte, a dělali to i ve filmech, jenom proto, aby se tam náhodou neobjevila reklama. Já mám jednu kravatu s touto značkou. Tu jsem ještě nikdy na sobě v televizi neměl, protože vždycky, když si ji tam přinesu, tak mi dají nějakou ušmudlanou kravatu, co mají někde vzadu pověšenou, a v té mě tam představují, protože se to přece nesmí.

Takže ta první část je naprosto v pořádku, ale zase zamysleme se, jak to vzniklo. Vzniklo to proto, že nejdřív unie regulovala, regulovala, až se uregulovala, a teď zpětně říká, už tolik regulovat nebudeme, my vám to vlastně teď milostivě povolíme. Kdyby je nenapadlo původně regulovat, tak tady dnes nad tímto problémem nesedíme. A není to vůbec jenom reklama v televizi, je to skoro všechno.

A mimochodem to vede k té obrovské krizi Unie, protože měla Lisabonskou strategii, ta dopadla, jak dopadla, teď má novou strategii, já vás ujišťuji, že nemůže jinak dopadnout, protože znáte ty nové příběhy, co všechno nám zase Unie zreguluje a ureguluje. Já jsem si vzpomněl i na Jiřího Picka, který v Sedmi kyticích pro buvola napsal: „Kdyby televize nebyla, nebyla by ze mne udělala debila.“ To byl krásný příběh, a to nebyly mobily. A já jsem si tam přidal: „Teď už nejsem debil, protože mám mobil.“ Ale pak jsem si přečetl ten další paragraf, že ani s tím mobilem to nezachráním.

Já si umím živě představit, jak to bude probíhat právě v té Ordinaci, kterou jsem opravdu ještě nikdy neviděl, jenom to znám z vyprávění. A představte si scénu, leží lékař se sestrou ráno na pokoji a říká jí: Miláčku, ty jsi byla tuto noc úžasná. Jakou používáš voňavku? Oriflame! Teď jste se lekli, protože ona to musí takhle zařvat. Vy dobře víte, že když se díváte na televizi a přijde reklama, tak ta nemá tolik decibelů, kolik má ten program, ale má o x decibelů více. To už řeším se všemi řediteli televizí asi 15 let a všichni říkají: „Čo my máme robiť, my to dostáváme na DVDčkách.“ A já říkám: A ten zvukař tam nemá ten potenciometr? Samozřejmě že může, ale to je úmyslné. Když náhodou u televize nejste, abyste přiběhli, co se děje. Co se děje? Rusalka se topí.

Takže to je naschvál, a dokonce Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má spousty stížností na toto téma, že si stěžují lidé, kromě těch, co neslyší tak dobře, jako já, těm to je jedno, ale to musí pořád mačkat „ztiš to, ztiš to, ztiš to“, ale teď zase začne to pokračování, „tak to zase zesil, tak to zase zesil,“ ovladač je na druhé straně stolu, takže lítáte a vstáváte.

Takže na jedné straně dobře, a na druhé straně, tady už to bylo řečeno, víte, v čem všem bude v budoucnu televize, rádio, prostě to je naprosté držení býka za ocas a nemá nikde konce. Tady bude další novela ve chvíli, kdy někdo něco vymyslí nového, ta technologie jde opravdu mílovými kroky, už jsou mobily v hodinkách a televize v hodinkách a nevím, co všechno ještě. Mimochodem, ta závorka mobilní telefon je naprosto nesmyslná, protože ony se tím myslí všechny koncové přístroje, což je možná polovina vašich notebooků, co tady máte. Je tam i kabelovka, vy si můžete pustit, když chcete, na notebooku i kabelovku, prostě tato regulace je nesmyslná. A my jsme samozřejmě ve velmi tíživé situaci, protože asi se shodneme na tom, že ty televize by měly mít tu možnost, kterou má například kinematografie, a na druhé straně většina z nás nesouhlasí s tím, aby se vymýšlely další a další poplatky a zatěžování podnikatelů.

Já nevím, co s tím. Kdybych věděl, že s jistotou projde ve sněmovně, kde je také vůle ho přijmout, ale tam je otázka, co by se stalo, jestli by také nedošlo k tomu, že by nás přehlasovali, já sám nevím, a proto se pro jistotu zdržím, což nebývá mým zvykem.

A teď vám řeknu, proč tady mám ten product placement tady. Coca Cola slyší? Zase nic nedostanu, ale o to nejde. To jsem myslel proto, že ta reklama se netýká jenom romantických inscenací, ale ta se týká všech pořadů, takže si umím představit dnes večer, i když to neplatí, ale až to bude platit, tak budou Otázky Václava Moravce, neplést prosím s ÖMV, tam jsou přehozené písmenka, to je přesmyčka, otázky Václava Moravce. On na závěr toho pořadu, jak tam mekají ti kandidáti, je to strašné, nedá se tam poslouchat, co tam řeší ty komunální problémy, tak on na konci řekne: „Dnes se napil Coca Coly a zase jsem z nich udělal voly.“ Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. O slovo se přihlásil zatím jako poslední senátor Vladimír Dryml. Prosím. A již je přihlášen další, kolega Šebek.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, je to někdy velmi těžké, vystupovat po kolegovi Kuberovi, protože některé jeho poznatky jsou velmi zajímavé. Vraťme se k tomu, proč tady sedíme. Senát je přece pojistka. Všichni to od nás očekávají. že zabráníme některým těmto excesům, které se rodí v dolní komoře Parlamentu ČR, a je chyba, velká chyba, že toho nevyužíváme. Toto, co jsme tady dostali, je typický lobbyisticky upravený zákon. Jsou tam některá dračí vejce, o kterých se zmínili moji předřečníci. Tady se všechno svaluje na Evropskou unii. Já se domnívám, že kdyby ta směrnice byla přijata tak, jak je to požadováno EU bez některých sporných bodů, rozhodně nám Evropská unie nediktuje koncesionářské poplatky, tak by byly věci mnohem jednodušší. I samo ministerstvo, protože dvakrát se jednalo v mediální komisi o tomto zákoně, i samo ministerstvo ústy své zástupkyně přiznalo, že i oni měli s tím problémy, ale že pak ustoupili tlaku z Bruselu. Možná, že to pan ministr vyvrátí, možná že ne, ale ti, co tam byli, tak to asi slyšeli dobře.

Já sám mám velmi vážné výhrady k těm obrovským pravomocem té Rady. Ono to skutečně zavání spíše trochu i cenzurou, rozhodně to bude velká finanční zátěž, protože Rada v té podobě by to asi všechno nestihla. Nesdílím názor, který tady řekl pan ministr, že by se to nemělo týkat i internetu. Ostatně tento názor sdílejí i někteří odborníci.

Co je pro mě nejdůležitější, je však něco jiného. Tady zazněla cifra jedné miliardy. V této velmi složité době pro drobné a střední podnikatele se tady má vytáhnout z jejich kapes jedna miliarda. Já neznám podnikatele, který při své práci si pouští rádio z mobilu. A mnohé mobily budou nebo mají i možnost připojení na televizi, tzn., že se spustí další lavina. Je to velmi nešťastné, že tato směrnice se patrně zadrhne na tom, že není vyřešena záležitost koncesionářských poplatků. A bavíme se tady o ohromné výši, uvědomte si to. V současné době krize vytahovat z kapes podnikatele každý měsíc 45 korun. Mnozí z nich mají jiné starosti na to, než aby zaplatili včas.

Víme dobře, jak se chovala Česká televize. Okamžitě nastoupí exekuce a ze stovek se to může změnit na tisíce. Já nepodpořím tento zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásil předseda klubu ODS Tomáš Julínek. Má přednost před kolegou Šebkem.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo, jen krátce. Já vím, že už to tady kolega Svoboda říkal, ale po těchto exposé musím připomenout, že argumenty, které tady padaly při senátním návrhu zákona, převést platbu veřejnoprávním médiím do státního rozpočtu, byla, že tyto argumenty byly oprávněné. Sami to teď zažíváte přímo na tomto návrhu. Kolega Jílek říkal, že ten technologický pokrok valí neskutečným způsobem, ale nestíháme vůbec stanovit v zákonech termíny pro nová média, pro nové atributy, že nepopisují ty právní termíny dokonce ty technologické produkty, a to není jenom otázka médií, to je otázka zdravotnictví i jinde. My bychom měli zpružnit svoje jednání a nebýt ustrnulí a přemýšlet o tom tak, jak jsme se snažili přemýšlet, když jsme navrhovali změnu financování, tedy zrušení koncesionářských poplatků a hrazení z rozpočtu.

Vítám tu snahu, opravit v tomto zákoně zátěž pro zaměstnavatele, pro právnické osoby, pro fyzické, podnikající osoby, ale stejně nevyřešíme celý tento problém, tzn. první krůček byl zrušení koncesionářských poplatků, abychom se vyhnuli tomu obrovskému tlaku těch technologií, a na ministerstvech a na vládě je, aby se zabývala vždycky konkrétně v těch zákonech, do kterých se nabourává ten technologický pokrok, jak ošetřit terminologii právní a jak se vyhnout tomu tlaku, který ten obrovský rozvoj a boom potom vytváří, lépe řečeno nevytváří problémy v zákonech, ale vytváří to konkrétně problémy lidem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Karel Šebek. Prosím.

Senátor Karel Šebek: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem čekal, jestli pan kolega Kubera nevyčerpá úplně téma, ale téma je zřejmě nevyčerpatelné. Dovolte ještě jenom krátkou repliku. Kdysi, když jsem si zoufale stěžoval nad daňovým přiznáním, tak mi ředitel finančního úřadu řekl: V daňových zákonech nehledejte logiku.

Já si ale myslím, že toto konstatování není důvodem, abychom se o tu logiku nepokoušeli. Já si myslím, že člověk má sice dvě oči, dvě uši, zpravidla ale jenom jednu hlavu a je schopen přijímat po 24 hodin denně pouze jedny vjemy, ať je to již z rozhlasového vysílání, přes mobil nebo přes radiopřijímač, a myslím si, že ten člověk, který takto činí, má doma elektroměr, protože to musí něčím napájet nebo dobíjet, a tím pádem má zaplaceno. Já nevím, proč by měl být trestán dvakrát dvěma poplatky za to, že ještě k tomu podniká, když v podstatě tuto službu nemůže více než 24 hodin denně a jednou hlavou využívat.

Takže i já budu pro ten pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, musím se přiznat, že nerozumím filosofii ODS. Protože bylo zde řečeno něco v tom smyslu, jak ten návrh zákona je hrozný, jak jsou tam strašné přílepky, jak se ubližuje podnikatelům, protože návrh, který se týká, nebo součást té novely zákona, která se týká poplatků, zpoplatnění mobilního telefonu, který je použitelný jako rozhlasový přijímač, případně televizní přijímač, ten byl dán Poslanecké sněmovně panem poslancem Bratským, a jestli mi paměť slouží, tak je to poslanec za ODS. Takže jestliže teď slyšíme, jak je to všechno špatně, tak jak to, že to tedy předložil poslanec za ODS? Skutečně té filosofii nerozumím.

Mimochodem tato strana nebyla nikdy konzistentní, ale omlouvám se za tu repliku.

A teď tedy konkrétně k těm věcem, které byly vzpomínány vyjádření legislativního odboru zde v Senátu. Námitka legislativního odboru byla, že ustanovením se rozšiřuje pojem předmětu poplatků. Námitka legislativního odboru vychází z přesvědčení, že mobilní telefony, které jsou uzpůsobeny k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání, tj. mobilní telefony vybavené FM čipem či tunnerem k příjmu televizního vysílání nejsou považovány za přijímače ve smyslu zákona.

Z definice, obsažené v zákoně, viz § 2 odst. 1, resp. 2 zákona však jednoznačně vyplývá, že mobilní telefony, uzpůsobené k příjmu rozhlasového či televizního vysílání, musí být považovány za přijímače, podléhající poplatkové povinnosti. Tento výklad ostatně zastávají i provozovatelé vysílání ze zákona.

Ve spojení s ustavením § 5 odst. 3 a odst. 4 je zřejmé, že právnická osoba je podle stávajícího zákona povinna hradit poplatek z každého přijímače, tedy i mobilního telefonu, uzpůsobeného k příjmu rozhlasového či televizního vysílání. A fyzická osoba – podnikatel z každého takového mobilního telefonu, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním.

Navrhované znění tedy nerozšiřuje poplatkovou povinnost na další zařízení, ale naopak snižuje poplatkovou povinnost každé právnické osoby, resp. fyzické osoby podnikatele na nejvýše jeden jediný mobilní telefon. Znovu opakuji, ten návrh snižuje poplatkovou povinnost každé právnické osoby. A skutečně není žádný podklad k těm číslům, o kterých tady byla řeč.

Dále je potřeba říci, že navrhovaná změna je přínosem pro právnické osoby a fyzické osoby podnikatele, neboť jednoznačně vymezuje poplatkovou povinnost a její rozsah oproti stávající úpravě snižuje. A znovu zdůrazňuji - to snižuje.

Stejně bych mohla, jenom jinými slovy, citovat z důvodové zprávy právě onoho pozměňovacího návrhu pana poslance Bratského. Já bych k tomu chtěla ale ještě několik replik. Samozřejmě jsme se opět doslechli, jak je špatná regulace, jak pořád jenom chceme něco regulovat. Opakovaně musím připomenout, že to, co se v Evropě označuje anglicky best regulation, znamená v češtině lepší pravidla. Samozřejmě v tak složitém systému, jakým je společnost, bez pravidel nelze existovat. Jestliže bychom tedy chtěli existovat bez toho, že bychom měli daná jasná pravidla, znamenalo by to, že by platil zákon džungle, což znamená, že samozřejmě by platilo pouze právo silnějšího.

Jasná pravidla potřebuje vždycky především ten slabší. Když budete hrát fotbal, taky hrajete podle pravidel, protože jinak z toho bude ragby nebo bitka. Jasná pravidla garantují rovné šance, rovný přístup k tomu, co společnost nabízí.

Dále samozřejmě musím reagovat na opětovné řeči, které zde byly vedeny o převedení plateb za rozhlasové a televizní vysílání do státního rozpočtu.

Celé dopoledne jsme tady slyšeli, jak zadlužujeme zemi. Celé dopoledne jsme tu slyšeli, jak je potřeba ve státním rozpočtu šetřit. Převod poplatků za rozhlasové a televizní vysílání do státního rozpočtu by znamenal navýšení dluhu o přibližně 8 mld. Kč.

A ještě na jedno vyjádření musím reagovat. Zaznělo tady také, že zpoplatnění mobilů, snížení platby za 1 mobil, slovy jeden mobil, který je schopen a samozřejmě je technicky jasně dáno u toho kterého typu mobilního telefonu, že zrovna tento typ je schopný přijímat rozhlasové, případně televizní vysílání, tak tedy že tato úleva je šikanováním těch, kdo pracují a platí daně.

Je potřeba říci, a opravit tento obecně uznávaný model. Navrhovaná úprava se nevztahuje na fyzické osoby nepodnikající, tedy na domácnosti, na občany. Nevztahuje se na zaměstnance. A těmi, kdo jsou nejvíce daněmi zatíženi, jsou zaměstnanci. A odbory spočítaly, že toto zatížení zaměstnanců je sedmkrát větší než osob samostatně výdělečně činných a dalších.

Na závěr, protože to zde ještě nezaznělo, jednu poznámku, a to je k povolení obchodního sdělení. Byla zde již zde řeč o tom, že je potřeba srovnat podmínky pro jednotlivé druhy médií. Ono totiž toto je svým způsobem velmi absurdní. Uvedu příklad. Pořad, nebo program, projekt „Česká hlava“ nemůže být přenášen veřejnoprávní televizí, protože samozřejmě tento projekt, který podporuje vzdělanost, který prezentuje skutečně ty nejlepší z nejlepších, vědce, kteří skutečně dělají dobré jméno České republice, tak tento pořad nemůže být vysílán Českou televizí, protože tento program, projekt, je samozřejmě sponzorován a v tomto pořadu se loga těch, kteří podporují tento projekt, projevují. To je skutečně jedna z těch absurdních situací, které jsou pro mě důvodem, proč tento návrh také podpořit, kromě toho, že skutečně je implementací evropské směrnice a kromě toho, že vyjasňuje zpoplatnění koncového přijímače a snižuje zátěž, která v této chvíli je pro hospodářství sektor, tedy pro podnikatelský sektor.

Navrhuji proto návrh zákona schválit tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dalšími přihlášenými jsou dva senátoři s přednostním právem, takže nejprve vystoupí ten, který se přihlásí dříve. Pan senátor Vícha má přednost, prosím.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, závidím každému, kdo v tom má jasno a ví už teď, jak se v této věci zachovat. Já se přiznám, že nemám, nejsem rozhodnut. Kdybych se nebál odsuzující reakce přítomných hodných tchýní, tak bych řekl, že mám z toho rozporuplné pocity, jako v tom vtipu o té tchyni, která padá v novém autě do propasti. Ale to už jsem tady říkal, takže proto to neopakuji.

Proto žádám, pane předsedající, až bude doba před hlasováním, o patnáctiminutovou poradu na jednání klubu sociální demokracie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Jenom, pane předsedo: To znamená po uzavření obecné rozpravy a ještě po vystoupení předkladatele a zpravodaje, ano? (Souhlas.) Dobře.

Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já nechci mluvit jako předkladatel, chci jenom reagovat na některá slova, která tady řekla paní místopředsedkyně Gajdůšková. Moje reakce je přirozeně prostřednictvím pana předsedajícího.

Bylo tady řečeno, že tento návrh je z dílny ODS. Podle mého hlubokého přesvědčení tomu tak není, ale předložila ho mediální komise Poslanecké sněmovny. To jen na upřesnění.

Paní senátorka tady tvrdila, že navrhované znění nerozšiřuje, ale snižuje povinnost fyzickým osobám a subjektům, které podnikají v naší zemi. Já jsem tady řekl jasné číslo, že v tuto chvíli se vybírá z 20 tisíc telefonů a řekl jsem i jasné číslo, že existuje přes dva miliony podnikajících fyzických osob a podnikatelských subjektů. Udělejte si každý obrázek o tom, jestli čísla, která jsem tady řekl, jsou podložena. Já na nich trvám.

A zaznělo tady mnoho slov o rovnosti, a já přemýšlím nad tím, co je na tom rovného, když každý švec zaplatí tolik jako ČEZ. To, že podkladem k mým číslům je počet firem a fyzicky podnikajících osob, jsem již řekl. Byla tady rovněž řeč o technických zařízeních. Já jenom pro vaši informaci chci říci, že dnes je skutečně problém na trhu koupit mobil, který neumí to, aby mohl být zpoplatněn a že se udává číslo mezi 85 % až 98 % mobilů, které mají tuto schopnost teď v tuto chvíli. Mluvím o rozhlasovém vysílání. Televizní vysílání umějí přijímat jenom některé. Uvidíme, jak to bude za půl roku, oni se to jistě za chviličku naučí.

Paní senátorka zde hovořila rovněž o tom, jak je nezodpovědné od ODS, že se snaží převést platby za média veřejné služby do státního rozpočtu a jak vlastně ten rozpočet v tuto chvíli krvácí a jak je to strašně složité. Já vás všechny ujišťuji, že si to rovněž uvědomuji, ale považuji opravdu za nepřijatelné pokrytectví, abychom se tvářili, že to, co vybereme od lidí na poplatcích, není součástí daní, neb jsme jim to určili zákonem. A já vás ujišťuji, že je to plošná daň a že ji platí úplně všichni v tuto chvíli, kromě těch, kteří jsou osvobozeni ze sociálních a jiných důvodů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Já jenom krátkou poznámku k doplnění toho, co říkal pan senátor Svoboda.

Jestliže můžeme věřit tomu číslu, že u nás je dva a půl milionu nebo přes dva miliony podnikajících právnických osob, z nichž každá by měla platit za telefon jako za rozhlasový přístroj, za jeden. To jsou opravdu veliké peníze pro Český rozhlas. A já už jsem slyšel v kuloárech, že Český rozhlas přeci takovou sumu vybírat nebude, že na tom vlastně ani tak nebude trvat. Je to tedy informace neověřená, nevím, jestli ji tady mám říkat, ale abychom přijímali zákon, který se tak zcela uplatňovat nebude, to se mi teda moc nelíbí.

Byl bych rád, abychom přijímali zákony, které jsou jasné, jasně formulované a vymahatelné. A jestli je Český rozhlas vymáhat nebude, pak bychom si tedy měli posvítit na Český rozhlas, že nedodržuje zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Ještě je přihlášena paní senátorka Alena Palečková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já už jenom opravdu jednu větu, protože některé věci z toho, co jsem chtěla říci, řekl už pan senátor Svoboda.

Ale chtěla bych jenom upozornit na to, že několikrát tady zaznělo, že už existují mobily, které dokážou přijímat televizní vysílání a že skutečně během velmi krátké doby to budou umět zřejmě všechny mobily. A nejde o to, že by se o těch 45 korun podělily rozhlas s televizí, to tak není. Pak budou podnikatelé platit kromě 45 korun rozhlasu dalších 135 korun televizi, což by pro televizi při těch počtech, které jsme tady slyšeli, znamenalo dvě a tři čtvrtě miliardy příjmu navíc. Čili podle mého názoru je to další argument pro to, aby rozhlasové a televizní poplatky byly zrušeny jako koncesionářské a byly převedeny do státního rozpočtu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, končím rozpravu. Požádám předkladatele, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pan ministr chce. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury Václav Riedlbauch: Dámy a pánové, já to tušil, že to nebudu mít tak jednoduché, ale že se do mě tak pustíte, to jsem nevěděl. Budu tedy reagovat tak trošku spatra na některé připomínky, které tady zazněly, omluvte mě, že to nebude tak uspořádané.

Ale přece jenom na něco jsem se na vás nachystal, a to je dokola tady transponovaný problém mobilů. Já bych vám tady přece jenom přečetl něco, jak to vidíme my, byť uznávám názor pana senátora Svobody, který s tím přišel ve své zprávě, že to byla prostě „holt“ ta lidová tvořivost v Poslanecké sněmovně.

My jsme to nepředkládali, neustále to zdůrazňujeme, že jsme byli proti tomu v začátku, ale musíme respektovat vyjádření a kolektivní soud, který nám toto poslal dále.

Dovolte tedy: V reakci na pozměňovací návrh týkající se mobilních telefonních přístrojů, který byl uplatněn při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, bych řekl toto:

Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání ve znění, které schválila vláda, obsahoval novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Účelem této novely byla pouze technická úprava normativního textu, nic jiného, která reagovala na změnu terminologie zaváděnou v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Cílem nebylo měnit rozsah přístrojů podléhajících zpoplatnění, ale právě naopak, zachovat stávající stav.

Pokud jde o ustanovení doplněné v Poslanecké sněmovně, je třeba předeslat, že z právního hlediska je mobilní telefon vybavený FM čipem, rozhlasovým přijímačem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, neboť nelze popřít, že se jedná o „zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání“. Je tudíž zřejmé, že účelem pozměňovacího návrhu schváleného Poslaneckou sněmovnou je usnadnit situaci podnikatelů, kteří, pokud jsou právnickými osobami, platí rozhlasové poplatky ze všech rozhlasových přístrojů a jako fyzické osoby platí poplatek z každého rozhlasového přístroje, který používají k podnikání nebo v souvislosti s ním. Faktem zůstává, že byť předmětný pozměňovací návrh oproti stávající právní úpravě postavení podnikatelů zlepšuje, nezanedbatelná část z nich si toho není vědoma.

Uznávám, že z legislativního hlediska, a chápu vás, že chcete zachovávat čistotu všech norem, které odcházejí, by bylo možné formulovat normativní text tohoto ustanovení přesněji, po případě by bylo možné zvolit i jiné věcné řešení. Formulace dobré právní normy však vyžaduje koncepční přístup, který časová tíseň, v níž je návrh zákona jako transpozičního předpisu projednáván, neumožňuje. Proto, i když všechna zde vyslovená upozornění na nedostatky předmětného ustanovení nevnímám jako neopodstatněná, v aktuální situaci Poslaneckou sněmovnou schválený pozměňovací návrh akceptuji, neboť navržené ustanovení zvyšuje právní jistotu právnických osob a podnikajících fyzických osob. Jednoznačně se totiž stanoví, že tyto osoby platí poplatek pouze za jeden mobilní telefonní přístroj, pokud má povahu přístroje podléhajícího zpoplatnění, a to i kdyby těchto mobilních telefonních přístrojů vlastnily více.

To je připravené stanovisko, které jsem vám chtěl tlumočit. A teď bych ještě přece jenom rád reagoval na vaši diskusi. Rád bych reagoval na některé z vašich podnětů.

Pan senátor Jílek tady hovořil o tom, proč jenom mobily, proč ne také počítače. Jenom upozorňuji, že počítače, pokud mají tuner, tak už tam teď patří, ty už jsou pod právní normou, tam není potřeba nic doplňovat.

Co se týče novely. Myslím, že máte pravdu, že by to chtělo radikální řez a zasáhnout do toho. Říkám znovu, že nám jde o to, abychom mohli tuto normu spustit a uvést ji do života, ale vůbec se nebráníme zásadní diskusi na téma poplatků a vůbec všech těchto věcí, které tady zaznívaly v diskusi.

Vím, že tam budeme pár týdnů a budeme končit, ale já jsem té zásady, že ty věci se dají připravit tak, aby nástupce to mohl vzít jako hotový tvar a začít legislativní proces. Mohu slíbit za sebe i za své kolegy, že beru váš podnět velmi vážně a že se jím budeme zabývat v nejbližších dnech. Proto, pokud tady zazněla velmi zásadní debata, jak jsem tady slyšel, jistě bych uvítal, kdybychom podněty z této diskuse měli někde k dispozici. Je zbytečné vymýšlet něco, co už moudří před námi dali na stůl.

To by bylo asi k této věci.

Pak jsem chtěl říci ještě to, že my poplatky skutečně nemáme zájem zvyšovat, že se jede podle stávající právní normy. V reakci na to, co tady zaznívalo, z naší strany skutečně není nějaký zájem trestat podnikající osoby. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Požádám zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo 11 senátorek a senátorů s velmi širokým diapasonemnázorů, který tady myslím není třeba komentovat. Názory jsou od velmi vstřícných, přes ambivalentní až po odmítavé. Myslím si, že debata byla zajímavá. Musím říci, že povýtce a pohříchu se týkala pouze problémů, které byly vneseny do tohoto zákona v Poslanecké sněmovně, čili netýkají se implementace, transpozice, o které tady bylo v úvodu hovořeno.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli přerušuji jednání do 18.20 hodin, kdy budeme v jednání pokračovat.

(Jednání přerušeno v 18.06 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.20 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, 18.20 minut už nastalo, takže vás poprosím, abyste se posadili. Teď si myslím, že je ta příhodná chvíle, abych znělkou přivolal nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se ze 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 12, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

Protože nebyl podán návrh na zamítnutí předmětného návrhu zákona, postupujeme do podrobné rozpravy.

Otevírám podrobnou rozpravu. A jako první se hlásí předseda senátorského klubu ODS pan senátor Tomáš Julínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl navrhnout, abychom mohli hlasovat po 19. hodině, protože nevíme, jak dlouho bude trvat podrobná rozprava. Tak pro jistotu, jestli bychom procedurálně to odhlasovali teď. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, to byl procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bezprostředně. Jednat a hlasovat po 19. hodině. Pokud chcete někdo opravit nebo pozměnit tento návrh, který byl podán, tak bych vás žádal, abyste prostřednictvím předsedy vašeho klubu tento návrh podali.

Pan předseda se hlásí. Pan předseda má přednostní právo, může vystoupit. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já bych doplnil návrh jednat a hlasovat a dokončit body ministra obrany Bartáka.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, takže návrh byl rozšířen o dovětek – dokončit body pana ministra Bartáka. Takže dávám hlasovat procedurálně o návrhu podaném panem senátorem Julínkem – jednat a hlasovat po 19. hodině a dokončit body pana ministra Bartáka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 62, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Takže, kolegyně a kolegové, pokračujeme dále v podrobné rozpravě. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Vidím to trošku jako paradox, že se snažím tady neumělým a nedokonalým – to dávám před závorku – návrhem zkorigovat poplatky za televizi a rozhlas, přestože jsem se tady po měsíce pokoušel, abychom nemuseli už tady tyto věci dělat, protože tuším, že po tomto pozměňovacím návrhu, byť by byl přijat, budou následovat další. Protože je to nekonečný příběh z důvodu konstrukce poplatků samých na technická zařízení a vůbec způsobu jejich vybírání. Ale dovolil bych si vám teď vysvětlit to, co máte před sebou teď na lavicích, neboť pozměňovací návrh vám byl rozdán. Co se týče části II, to komentovat nebudu, to jsou pouhé technické opravy zákona, drobné chyby, které tam našli naši pečliví legislativci. To nechám bez komentáře, bod II.

Bod I mého pozměňovacího návrhu se týká části 3. zákona, tedy zákona o televizních a rozhlasových poplatcích, kde se do taxativně vymezených přístrojů, kde jsou jednotlivé odrážky, kde jsou vymezeny přístroje, ze kterých se nevybírají poplatky, tak se přidává odrážka E), která zahrnuje rozhlasové nebo televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení, tedy mobilních telefonů.

To je podstata pozměňovacího návrhu, který je vám předložen. Myslím, že je zbytečné dalšími slovy tady extendovat diskusi. Důvodem, proč tento pozměňovací návrh předkládám, je skutečnost, že mám závažné obavy, že důvodem, proč nebyly masově vybírány rozhlasové poplatky za mobil, nebyla skutečnost, že by je Český rozhlas snad nechtěl vybírat, ale ty prostředky by byly tak obrovské, že se šlo do tohoto „zjednodušení“. A obávám se, že to zjednodušení bylo do zákona implementováno právě proto, že si rozhlas tentokrát ty poplatky vybere. A já nechci asistovat u toho, až, zdůrazňuji znovu, 2 miliony českých fyzických podnikajících osob a podniků dostanou dopis, že mají zaplatit 45 Kč za mobilní telefon. A to bez ohledu na velikost jejich podnikání a počet zaměstnanců, které podnik má. A fyzická osoba, bez ohledu na to, jaký obrat má.

Takže to je důvod, proč tento pozměňovací návrh je podán. To je důvod, proč vás teď s tím návrhem obtěžuji, protože se domnívám, že alespoň na přechodnou dobu, kdy znovu budeme muset, a já jsem hluboce přesvědčen, že musíme zahájit debatu o skutečně koncisním, velmi jasném a po mém soudu novém řešení, jak financovat média veřejné služby u nás, tak na tu přechodnou dobu snad by to ustanovení mohlo vyhovovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Nikdo další do podrobné rozpravy přihlášen není. Končím tedy podrobnou rozpravu. Zeptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Nechce. U pana zpravodaje by to bylo absurdní, aby se vyjadřoval sám ke svému vlastnímu příspěvku v podrobné rozpravě. Já bych tedy požádal pana senátora Svobodu, aby nás v souladu s jednacím řádem provedl pozměňovacími návrhy, které zazněly, abychom mohli hlasovat. Takže, pane senátore, prosím.

Senátor Richard Svoboda: Dámy a pánové, z procesní opatrnosti se ještě ptám, když návrh leží všem na stole, jestli ho musím načítat. Já se domnívám, že nikoliv, ale ptám se, zda to musím učinit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ta povinnost tady není. Pokud si to někdo bude přát, tak věřím, že se přihlásí s faktickou a požádá vás o to.

Senátor Richard Svoboda: Ptám se, zda si to přeje někdo z přítomných. Zdá se, že tomu tak není. Domnívám se, že hlasování není třeba rozdělovat. Jedná se o jedno hlasování, protože technické připomínky jsou opravdu podmíněné pozměňovacími návrhy, které nikterak nemění charakter té normy. Domnívám se, že se jedná o jedno hlasování, o jeden pozměňovací návrh části 3. předloženého textu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: V tuto chvíli mi povinnost ukládá zeptat se pana navrhovatele, aby nám řekl své stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Může z místa.

Ministr kultury Václav Riedlbauch: Z důvodů, které jsem uváděl, samozřejmě nesouhlasím, ale budu vás respektovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pan navrhovatel nesouhlasí, zeptám se garančního zpravodaje. Formálně se zeptat musím, byť by to bylo absurdní, nicméně povinnost je tady.

Senátor Richard Svoboda: Samozřejmě musím ten návrh podpořit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Tímto jsme učinili všem technickým záležitostem zadost a můžeme přistoupit k hlasování. Znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli je přítomno 73 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 37. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu tak, jak byl v podrobné rozpravě panem kolegou Svobodou vysvětlen, a tak, jak ho máte na svých lavicích v písemné podobě. Takže mi dovolte, abych zahájil hlasování o tomto pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 se pro vyslovilo 42, proti bylo 7. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme tedy pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Dovolte mi, abych o tomto bodu zahájil hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 se pro vyslovilo 38, 1 byl proti. Návrh byl přijat.

Nyní bychom měli hlasovat o pověření, kdo zastoupí Senát při projednávání v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, abychom pověřili senátora Richarda Svobodu a ještě pana senátora Jiřího Oberfalzera, aby nás zastupovali s tímto návrhem v Poslanecké sněmovně. Je to samozřejmě v souladu s usnesením 65 Senátu z 
28. ledna 2005. Takže mi dovolte, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 25 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 52, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Takže kolegyně a kolegové, tímto jsme dokončili tento bod. A dalším bodem je

Vládní návrh na posílení působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Afghánistánu v roce 2010

Tisk 217. Tento návrh uvede ministr obrany. Hlásí se pan senátor Jílek s faktickou poznámkou, s procedurální poznámkou. Prosím, pane senátore, ač nemáte přednostní právo, já budu benevolentní, zavřu všechny oči, nebudu se dívat, nebudu poslouchat a doufám, že ta poznámka bude krátká.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji za vaši benevolenci. Vzhledem k tomu, že jsem zpravodajem tisku 220, bod 17, žádám jménem pana ministra Šebesty, aby tento bod, protože dnes nebude projednán, byl projednán jako 1. bod zítřejší dopolední schůze, protože my nemáme dopoledne fixované body. Takže je to možné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobře, to znamená, že je tady procedurální návrh ještě předtím, než nechám vystoupit pana ministra Bartáka, abychom hlasovali o fixování bodu, kterým je senátní tisk č. 220, v tuto chvíli bod č. 17, abychom zařadili jako 1. bod zítřejšího programu. Jedná se o procedurální návrh, o tomto návrhu dám bezprostředně hlasovat, pokud nikdo nemá k tomu poznámku či nějakou faktickou připomínku. Není tomu tak. Takže mi dovolte, vážení přátelé, dámy a pánové, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro tento procedurální návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 54, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

A nyní již mohu poprosit místopředsedu vlády, pana ministra Bartáka, aby uvedl tento návrh.

Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, přicházím odnaproti z Poslanecké sněmovny, kde tento bod byl přerušen. Projednávání navýšení o 55 našich vojáků a vojákyň pro misi ISAF s tím, že není úplně jasné, kdy bude projednán. To je tedy aktuální informace. Možná i v dubnu. Každým dnem se naše situace z toho praktického hlediska stává složitější, protože to má poměrně výrazné personální konotace. Ti lidé jsou připravováni, jsou v určité nejistotě a má to samozřejmě ekonomické konotace, my nevíme, aby nás NKÚ potom nekritizoval za zmařené investice, přesně do čeho můžeme v tuto chvíli investovat. Já se to snažím vysvětlit opakovaně. Je potřeba se rozhodnout. Pro nás je cenné rozhodnutí ANO-NE. Já jsem tam byl trochu osočen, že můj projev, má úvodní řeč, kterou vám řeknu v podstatě úplně identickou, je příliš politická. Já si to nemyslím. Možná je příliš vlastenecká, možná akcentuje určité historické reminiscence, ale politická není vůbec.

Já si myslím, a říkal jsem to mnohokrát, že ani zahraniční bezpečnostní politika nikomu volby nevyhrává, ani neprohrává a neměla by být předmětem jakékoli změny politického vedení.

Já před vás předstupuji s návrhem, který ještě dříve, než jej pronesu, téměř jistě vyvolá u některých z vás, tak jako obvykle, zamítavou reakci. Předstupuji, tak jako před poslance dolní komory, před vás s velkou úctou, protože jste demokraticky zvolený zastupitelský sbor České republiky, a já vás žádám o navýšení naší vojenské účasti v operaci ISAF v Afghánistánu. Žádáme vás o prakticky symbolické zvýšení naší prezence v této ne úplně tak vzdálené zemi o 55 příslušníků ozbrojených sil. Jedná se o 15 vojenských policistů, kteří jsou instruktory pro výcvik afghánské národní policie v provincii Lógar v rámci našeho provinčního rekonstrukčního týmu. Jedná se tedy o specializaci, která je určitě nejvíce požadovaná.

Chtěl bych vám říci, že dnes, v rámci zasedání Severoatlantické rady opět zaznělo, že nejdůležitější je výstavba afghánských bezpečnostních složek, armády a policie, a především policie, kde jsou jisté rezervy.

Takže my naplňujeme ne tak, jak někdo říká něco, co jsme si vymysleli. To vůbec ne, ale něco, co je nejvíc požadováno a co je nejvíc potřeba. To znamená cvičit afghánské bezpečnostní síly přesně v místech, která jsme deklarovali.

Ta druhá část je obsluha 40členná dělostřeleckého radiolokátoru Artur, který by měl být určen k ochraně spojenecké základny polské armády v provincii Gazi nedaleko Kábulu. Vedly se dlouhé polemiky, zda-li je to potřeba nebo není. Já tady mám mnoho papírů, které jsem ani naproti neukazoval a které přece jasně deklarují, že i tento požadavek je zcela legitimní. Nikdo si ho nevymyslel, protože chce zkoušet nějakou techniku, ale protože chce chránit životy vojáků, případně omezit případné civilní, nebo možné civilní ztráty.

Odsuzování spojeneckého úsilí v Afghánistánu se stalo téměř morální normou. Vyvolat negativní reakci proti válečným operacím je tak snadné, neboť válka sama je bezpochyby tím nejvíce negativním rysem lidství. Někdy však diplomacie a ústupnost nestačí.

V průběhu své kariéry, pro níž se podpora našich jednotek Afghánistánu stala ústředním motivem, jsem mnohokrát zdůrazňoval i historické okamžiky, kdy zejména v této zemi bylo zapotřebí pozdvihnout zbraně. Právě před několika dny jsme si připomínali jedno z nejtragičtějších výročí v českých dějinách – 15. březen 1939. Tehdy už pokořený český národ nemohl udělat vůbec nic, o jeho zkáze bylo rozhodnuto dávno před tímto datem. Nástup největšího zla v dějinách, pro nějž byla likvidace mladé československé demokracie jedním z prvních kroků na cestě k celoevropské hegemonii, umožnila právě politika empeachmentu– odmítání radikálního vystoupení proti zlu, které se chystalo ovládnout a dočasně ovládlo svět. Přesto se hovoří o tom, jak nás tehdy opustily především západní mocnosti. Připomínám, že konečná fáze upevnění Hitlerovy moci a přípravy k expanzi by se neodehrála bez tiché podpory a souhlasu komunistického Sovětského svazu. Připomínám, že se komunisté, kteří se dnes tolik zastávají snížení našich jednotek v Afghánistánu a tak zvaného mírového řešení historicky odmítali až do léta 1941, do napadení Sovětského svazu, zapojit do odboje proti okupaci.

Naši vojáci jsou už dnes integrální součástí spojeneckých sil, provádějí úspěšně plnění náročných úkolů a jejich účast v konkrétních oblastech je již jen obtížně nahraditelná. Jaký význam má naše působení v afghánské misi, dokazuje nedávná návštěva generálního tajemníka Severoatlantické aliance Rasmussena, či pravidelně zaznívající chvála zahraničních velitelů, kterou však domácí tisk na rozdíl od negativních informací nepřikládá příliš prostoru.

Svému závazku musíme dostát stejně jako více než 4 desítky dalších zemí, které se operace v Afghánistánu účastní. Stačí se inspirovat pohledem na naše nejbližší sousedy, kontinuální a bezproblémový nárůst účasti slovenských vojáků či 15procentní zvýšení počtu polských jednotek, které vyvrcholí v dubnu 2010, kdy na afghánské půdě stane 2600 příslušníků polské armády.

Pokud zamíříme dál od našich hranic a budeme přitom mít stále na mysli domácí ekonomickou situaci, může nás překvapit účast zemí, které jsou na tom v mnoha ekonomických ohledech podstatně hůře než Česká republika a které přesto aktivně participují. Jmenujme Bulharsko, Maďarsko i Albánii.

Před chvílí jsem hovořil o připomínání významného výročí. Dovolte mi zmínit ještě jedno březnové datum. Já bych rád, abychom na to nezapomněli, bylo to také zvlášť příznačné pro dnešek, 17. březen 2008. Tehdy padl v boji s Talibanem v provincii Hillman náš voják Milan Štěrba a dalších několik bylo těžce zraněno. Nasadili své životy a nikdy nezpochybňovali zájmy, které hájili. Dovolte mi citát: Tahle země bude nadále zemí svobodných lidí, pokud zůstane zemí lidí statečných, řekl kdysi válečný novinář a přítel prezidenta F. D. Roosevelta.

V naší zemi nikdy nebyla nouze o individuální hrdiny. Především díky nim jsme obhájili svoji národní existenci a svobodu v letech druhé světové války, ať už nasazovali své životy na frontě východní či západní nebo i v domácím odboji. Ale díky nedostatku odvahy celku jsme tuto svobodu opět proměnili v léta poroby.

Právě z úcty k oněm individuálním hrdinům vás dnes prosím o odvahu hlasovat ve prospěch rozšíření naší účasti v zemi, kde se rozhoduje o osudech i nás všech.

Argumenty pro účast zahraničních sil v Afghánistánu jsem ve svých projevech mnohokrát opakoval, a proto mi dovolte na závěr použít jiné prostředky k dokreslení situace. Přestavte si ráno, kdy muži v černých turbanech odvedou vaše děti. Už o nich nikdy neuslyšíte, můžete se jen dohadovat, co se s nimi stalo. Vaši manželku zbijí Talibové na ulici, protože jí z podburky vyčnívají špičky bot. Na doktora nemáte peníze, ale i kdyby jste je měli, ve městě není nemocnice ani lékařka s povolením ošetřit ženy. Pokoušíte se sehnat něco k jídlu, sbíráte se země zbytky obilí, které se ráno objevilo na trhu, rvete se o ně s okolními žebráky, ale nakonec proti veškerým svým přesvědčením ustoupíte válečné zlobě, která už tři roky žije na ulicích se svými dětmi. Nebo za vámi přijdou sousedé, kteří už také mezi tím oblékli černé turbany a druhý den pracujete na poli s opiem nebo se budete schovávat v horách. To není fikce, to není strašení, to není nic z hororu. To je Džalalabád, město vzdálené 70 km od Kábulu, kde působíme v roce 2000 a hodně se aspoň od té doby změnilo. Není pravda, že nic. A už vůbec ne, že k horšímu, naopak. Jiná zeměpisná délka a šířka a výchozím bodem je jiný kontinent. Představte si, že váš syn nebo dcera se vypraví na exotickou dovolenou na Bali, užívá si pláží, slunce a klubů, v jednom z nich je i večer 12. října roku 2002 – místo svého potomka si na letišti vyzvednete balíček se zakrvácenou botou a hodinkami. To se také stalo. Nebo si představte – ráno – tak jako každé u vás, kdy se chystáte na cestu do práce, dojedete autem na stanici a nasednete na příměstský vlak. 11. března 2004 a vaší cílovou stanicí je Madrid – to už není tak daleko jako Afghánistán.

Ve všech událostech, které jsem popisoval, hraje přímo nebo nepřímo roli země, o jejímž osudu rozhodovala západní společnost a kdysi i Sovětský svaz mnohokrát špatně. Chceme-li změnit Afghánistán, musíme změnit sami sebe i svůj přístup. Možná můžeme začít s tím, že na první místo nebudeme klást vnitrostátní politickou licitaci, ale mezinárodní bezpečnost, i naší bezpečnost a naše postavení a kredit ve spojeneckých strukturách.

Úplně na závěr mi dovolte připomenout, že náš návrh vychází skutečně z důkladné analýzy našich možností, z požadavků Severoatlantické aliance a je společným návrhem ministerstva obrany a ministerstva zahraničí. Mně mrzí, že tady dnes nemůže být pan ministr zahraničí Kohout, který je spolupředkladatelem. A já pevně věřím, že i to, co jsem zmínil, nepovažujete za příliš politické, protože i v Afghánistánu se rozhoduje o bezpečí nás všech a já jsem rád, že to právě pan kolega Kohout zmínil, že teritoriální obrana začíná v zahraničních operacích. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným výborem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. (Řečník hovoří mimo mikrofon s předsedajícím.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Samozřejmě, pane senátore, můžete přečíst usnesení výboru a můžete k tomu nás informovat i o tom, jakým způsobem byl tento návrh zákona ve výboru projednáván. To je samozřejmě na vás v tuto chvíli.

Senátor Vladimír Dryml: Začal bych tím, o čem se tady máme bavit. Máme tady vyslovit souhlas s posílením působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v operaci ISAF v Afghánistánu v roce 2010 – zdůrazňuji v roce 2010 – v celkovém počtu do 55 osob ode dne vyslání do 31. prosince 2010. To znamená, jednáme tady o roku 2010.

Česká republika se v Afghánistánu po boku spojenců a partnerů angažuje dlouhodobě a významně. Společným cílem, který si Česká republika spolu s ostatními spojenci, ale především i s Afghánci, vytýčila, je stabilizace bezpečnostního prostředí a upevnění moci afghánské vlády. Není to o žádné okupaci.

V těch kontextech, které tady řekl pan ministr obrany a v dalších věcech zaslal generální tajemník NATO Rasmussen dne 11. listopadu 2009 dopis prezidentu České republiky Václavu Klausovi, žádající Českou republiku o příspěvek silami do mise ISAF. Pro vaši informaci – na jeho výzvu zareagovalo vedle Spojených států Polsko navýšením o 590 osob, Slovensko 245, Velká Británie o 500 a Německo o 850. Navrhuje se vyslat 15 osob pro výcvik afghánské národní policie nad rámec schválený pro rok 2010. Tato mise je vlastně pokračováním už od roku 2009.

Poskytnutím této pomoci Česká republika významně přispěla k výcviku jedné z nejkritičtěji postrádané schopnosti Afghánistánu – k výcviku vlastní afghánské policie. Jednotku je možné nasadit ve třetím čtvrtletí roku 2010.

Za druhé se navrhuje vyslání radiolokační jednotky v počtu do 40 osob a dvou kompletů radiolokátorů Arthur jako prostředku včasného varování a lokalizace střílejících jak dělostřeleckých, tak raketových prostředků k ochraně polské základny, to znamená k obraně. Prostředek nachází vhodné uplatnění při ochraně základech a zároveň se s ním možná počítá k obraně Kábulu před raketovými přepadeními, kterými trpí civilní obyvatelstvo. Je to i významná pomoc Polské republice.

Z mezinárodního hlediska je vše v souladu s mezinárodním právem. Vše se uskutečňuje na základě mezinárodní smlouvy, která je – a to zdůrazňuji – pro Českou republiku závazná, na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, které je Česká republika členem, což je NATO a v souladu – a se souhlasem přijímajícího státu, což je Afghánistán.

Působení v silách ISAF je v Afghánistánu právně podloženo i rezolucí rady bezpečnosti OSN z Říma 2009.

Samozřejmě, že vyslání vojsk je podmíněno souhlasem obou komor parlamentu. Financování je ve výši 172,5 milionu Kč a je z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany. Tento návrh je koncipován jako reakce na požadavky, které vyplývají ze strategie, která byla schválena a podporována na půdě Severoatlantické aliance všemi – zdůrazňuji – spojenci, včetně nás. Vláda toto projednala 1. února 2010 a svým usnesením schválila tento návrh.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který se konal 10. března 2009, jednomyslně doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s posílením působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v operaci ISAF v Afghánistánu v roce 2010 v celkovém počtu do 55 osob ode dne vyslání do 31. 12. 2010. Určil zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. K dalšímu bych se pak vyjádřil v další diskusi.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Prvním přihlášeným je pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Alexandr Vondra: Dobrý večer, dámy a pánové. Je to skoro už pravidlem, že o jedné politické sféře jedná tato komora vždycky v předstihu před komorou dolní. Je to zpravidla, když přichází moment, aby naše země projevila určitou odvahu, ale především zodpovědnost při plnění svých spojeneckých závazků. Stejně tak je tomu i teď, kdy máme na stole v podstatě drobnou věc, prosbu, žádost vlády o navýšení našeho kontingentu v Afghánistánu o pouhých 55 mužů a žen. Je to proto, že Sněmovna neví, dolní komora začala projednávat návrh, přerušila ho. Jiří Paroubek nechce před volbami.

Já si myslím, že je dobré si zrekapitulovat to, o co tu vůbec běží. Především když nastoupila ve Washingtonu do Bílého domu prezidenta Obamy, tolik vzývaného tady levou částí této parlamentní komory, tak říkala, že po Evropě žádá v zásadě jediné. Pomoc s misí v Afghánistánu tak, aby došlo k bodu zlomu, k bodu obratu, abychom my mohli z Afghánistánu s čistým svědomím odejít a Afghánistán by byl schopen si vládnout sám.

My víme, že Evropa s touto operací nemá jednoduché pořízení, ale všechny zodpovědné země – od Francie po Německo, od Polska po Slovensko dokonce – na to odpověděly a navýšily své počty ne o desítky, jako je návrh, který leží dnes na stole, ale o stovky nebo rovnou o tisíce. Protože všem jde o společnou věc, aby NATO zůstalo pevné a abychom v Afghánistánu uspěli.

Naše vláda – slabá, nepevná v kramflecích – před volbami – se přesto rozhodla projevit zodpovědnost a předložila tento návrh. Ale všichni naši spojenci věděli, že Češi mají zase problém. Dobře vnímali tu nechutnou debatu, která se odehrávala loni v prosinci, všichni si ji dobře pamatujete, v dolní sněmovně. Proto přijel do Prahy generální tajemník Severoatlantické aliance Rasmussen, aby osobně poprosil: Padesát pět, Češi, to není přece tolik, potřebujeme vás.

Co řekl Jiří Paroubek? Ne. Nedáme. Nebo možná mu pošeptal, já jsem u tohoto rozhovoru nebyl: Dáme, ale až po volbách. Teď si do programu dáme, že nedáme a pak, po volbách, dáme. Toto je odpovědná politika? Dámy a pánové, jde do tuhého!

Otevřete si v počítačích na internetu časopis Foreign Policy, je tam zadarmo, a najděte si článek Andrew Bacewicze. To je odpověď Američanů na neochotu některých v Evropě, možná nás nevyjímaje, aspoň minimální mírou se zapojit do toho, co je v obecném zájmu. Ten článek se jmenuje Let´sEuropebeEvrope, brutálně přeloženo Ať si Evropa dělá, co chce! S nimi to nemá cenu, my jsme je požádali o drobné v Afghánistánu, mnoho z nich toho není schopno. Evropě nic nehrozí, Rusko už není Sovětský svaz, má určité ofenzivní nároky, jak bylo vidět nedávno na příkladu Gruzie, ale ona si s tím Evropa poradí. Pojďme NATO transformovat na nějakou evropskou organizaci, my – Američané – se stáhneme.

Je to to, co chceme? Je to to, co jsme si představovali, když jsme do Aliance před deseti lety vstupovali? Už jsme si to nedávno připomínali. Jasně, válka v Afghánistánu a mírová práce v Afghánistánu není jednoduchá věc. Když si otevřete dnešní internetový „Seznam“ – dva sebevražední teroristé se převlékli do modrých dámských burek, pod nimi měli samopaly, výbušniny a chtěli vyhodit do povětří veřejné budovy. Naštěstí je odhalili afghánští policisté vytrénovaní námi a nic se nestalo.

Podle mého soudu je třeba zatnout zuby, je třeba tu práci dokončit. Nehraje se tu jenom o Afghánistán. Kdyby se hrálo pouze o Afghánistán, o tolik nejde. Ale hraje se tu o budoucnost NATO, o budoucnost atlantické vazby. Já vás prosím, kolegové a kolegyně, abychom zde, v této horní komoře projevili znovu zodpovědnost a vládu v tomto názoru a v tomto návrhu podpořili. Má-li NATO zůstat silné, máme-li se těšit z těch nejlepších garancí, které jsme ve své moderní historii dostali, nemůžeme jenom brát, musíme být schopni občas i něco poskytnout. Senát na to má. Myslím si, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projevil zodpovědnost tím, že hlasoval jednomyslně a ukažme i dnes večer, že jsme zodpovědní. Ukažme dolní komoře, co tato země a její bezpečnost potřebuje a co naši partneři a spojenci očekávají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore Vondro. O slovo se přihlásil senátor Tomáš Kladívko. Má slovo. Prosím.

Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k této problematice, která před námi leží. Pan ministr Barták tady ve svém úvodním slovu připomněl několik dat, několik mezníků v březnu a já bych jen upřesnil, že 12. března to bylo přesně 11 let, kdy jsme vstoupili do NATO. Tenkrát to bylo za vlády pod vedením Miloše Zemana a smlouvu, jak si mnozí pamatujeme, vysílala to Česká televize v přímém přenosu, tenkrát podepisoval za nás tehdejší ministr zahraničí Kavan, oba byli představitelé sociální demokracie. Tato jednobarevná vláda byla zhruba 14 dní po podpisu této dohody vystavená těžkému rozhodnutí o vojenském zásahu NATO v březnu 1999 na Balkáně. Také si jistě pamatujete odezvu tohoto rozhodnutí vlády. Musím ale podotknout, že vždy bylo rozhodnutí vlády podpořeno rozhodnutím obou komor Parlamentu. A tak tomu bylo i poté. Vyslání našich misí, ať už vzpomenu Balkán, Irák, Afghánistán, bylo vždy schvalováno většinou demokratických stran v obou komorách našeho parlamentu. A tak se dělo až do voleb roku 2006, kdy po těchto volbách najednou došlo ke zlomu.

Předseda sociální demokracie Paroubek od té doby začal více méně bojkotovat naši snahu, zapojit se do misí, především do misí pod patronací NATO, ke kterým jsme byli vyzváni a ke kterým jsme jako spojenec NATO byli i zavázáni.

Vrátil bych se k projednávanému materiálu. On nevznikl jenom tak, že by si ho vymyslel pan ministr Barták nebo pan ministr Kohout. Dne 12. ledna projednával výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost materiál obou ministerstev, který hovořil o strategickém postavení České republiky vůči Afghánistánu s výhledem na několik let dopředu. Byla to velice plodná diskuse, které se zúčastnili zástupci všech stran ve výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost a závěry byly jednomyslně přijaty. Byla vyslovena podpora tomuto společnému materiálu ministerstva obrany a ministerstva zahraničí. Takže – jak říkal pan ministr Barták – dnes by tady měl po jeho ruce sedět prakticky i ministr zahraničí, protože politické rozhodnutí je to prvotní, které rozhoduje o tom, kam budou napřeny síly NATO a teprve když se tito političtí představitelé dohodnou, tak ministři zahraničí a ministři obrany – ať mi pan ministr odpustí – jsou vykonatelé tohoto politického rozhodnutí.

Připomenu jenom, že v červnu 2009, kdy převzal funkci velitele mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil v Afghánistánu generál McChrystal a po svém nástupu provedl strategické hodnocení stávající situace v Afghánistánu, následný dokument, který z této situace vznikl, doporučoval další kroky, aby bylo v Afghánistánu dosaženo úspěchu. A důležité je, že prvořadou prioritou navrhovaného přístupu velitele ISAF je ochrana afghánské populace, neboť jsou to jedině Afghánci samotní, kteří mohou zvítězit nad povstaleckými skupinami. Mezinárodní síly jim budou pouze dočasně asistovat do té doby, než Afghánistán bude schopen zajistit svou bezpečnost výhradně pomoci vlastních bezpečnostních složek, afghánské národní policie, afghánské národní armády.

Já bych jenom připomenul, že v nedávné době proběhly volby v Iráku. Jak jsme měli možnost se seznámit, bezpečnostní složky jak iránské policie, tak iránské armády zabezpečily hladký bezpečnostní průběh všech těchto voleb a reakce NATO, reakce Spojených států byla: To je to pravé rozhodnutí pro to, abychom společně mohli z Iráku stahovat naše bezpečnostní složky. To je ten výraz demokracie, to je právě ten bod zlomu, kdy už si bezpečnostní síly Iráku a jejich vláda budou ve své zemi vládnout samy.

Tento materiál je zpracován i pro působení společných sil NATO v Afghánistánu. Náš příspěvek, který se tímto materiálem má rozšířit o 55 vojáků a vojákyň, těch 15 vojenských policistů, kteří mají za úkol vycvičit afghánskou národní policii, aby mohla postupně v zemi přebírat kontrolu a zabezpečovat veřejný pořádek, je tím úkolem, který už se osvědčil také v Iráku. Druhá část naší jednotky, to znamená čtyřicet osob a dvou kompletů radiolokátoru Arthur, bude užita jako vyhledávací prostředky proti palbě z hlediska nepřátel pod vedením polské armády.

Je tady unikátní věc, že česko – polská skupina vojáků bude poprvé moci využít více méně v ostrém nasazení možnosti spolupráce. Chtěl bych jen připomenout, že v minulosti se hovořilo o vybudování jakých si battle group pod velením české armády se slovenským kontingentem nebo dokonce i polským kontingentem. Takže i vyslání těchto vojáků a jejich spolupráce s polskou armádou může vést k velice dobrým výsledkům a může být zárodkem dalších společných mezinárodních jednotek.

Byl bych moc pro to, abychom podpořili toto vyslání a pomohli afghánskému lidu v jeho boji za demokracii. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Kladívkovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, dobrý večer. Já se omezím jenom na velmi krátký projev, protože jsem chtěl připomenout to, co už tady zaznělo. VZVOB přijal jednomyslně, a já to zdůrazňuji, jednomyslně usnesení posílit naši misi v ISAF, a já jsem byl dokonce na to hrdý. Mám shodou okolností v paměti řeč pana zpravodaje, kterou tam měl na výboru. A byl jsem velice rád.

A rád bych připomněl jednu věc, kde jsme také s panem zpravodajem shodou okolností byli na jednom semináři, kde od jednoho emeritního člena, vysokého důstojníka naší rozvědky, zaznělo strašně krásné souvětí. Řekl: Nečitelný spojenec je horší, než čitelný nepřítel. A já myslím, že jsme proto, že jsme nečitelný spojenec, udělali už dost. A že bychom jednou mohli udělat něco pro to, abychom byli čitelný spojenec. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové, já teď řeknu, co říkal předseda našeho klubu Top 09 a starostové na zasedání našeho výboru, pan senátor Schwarzenberg. Když jsme totiž jednomyslně odhlasovali a schválili a navrhli schválit vyslání 55 vojáků, tak pan senátor Schwarzenberg senátorům sociální demokracie v našem výboru poděkoval. A já jsem ten vděk cítil také a myslím, že v tom okamžiku já, a troufám si říci i pan senátor Schwarzenberg obdivovali Jiřího Paroubka jako předsedu strany sociální demokracie, a to je velice významný fakt a já věřím, že kolegové a kolegyně ze sociální demokracie podpoří tento návrh spolu s námi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkujeme, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, nevystupuji k otázce vyslání našich vojsk do Afghánistánu poprvé, takže asi víte, jaký je můj názor v této věci. Ale dnes nebudu mluvit za KSČM, dnes si dovolím citovat jednoho amerického diplomata a jednoho významného amerického politika. Jistě nadbytečně připomínám, že to rozhodně komunisté nejsou.

V druhé polovině loňského roku odstoupil ze své funkce americký diplomat, který pracoval jako představitel amerického ministerstva zahraničí v afghánské provincii Zábul. Ve svém dopise svým nadřízeným odůvodnil své odstoupení mj. i těmito slovy. Dovolte mi ho citovat:

„Mám vážné pochybnosti o naší současné strategii, také o budoucím plánovaném postupu. Důvod mého odstoupení však netkví v okolnostech, jak je tato válka vedena, nýbrž v tom, že mi není jasné, proč je vedena a s jakým cílem. Vyjádřeno jednodušeji, nevidím žádný smysl v akceptování našich dalších amerických ztrát a plýtvání zdrojů, abychom podporovali afghánskou vládu v konfliktu, který je v principu 35 let trvající občanskou válkou.“

Pokračuje citace, to si nevymýšlím. „Podle mého názoru neexistuje jediný důvod riskovat v Afghánistánu životy našich mladých mužů a žen. Jestliže by se v Afghánistánu skutečně jednalo o rozbití Al Kajdy, pak bychom museli konsekventně padnout také do západního Pákistánu a stejně tak do Somálska, Súdánu, Jemenu atd. Naše prezence v Afghánistánu ale namísto toho vedla k destabilizaci a k rebelii Pákistánu, kde je nutné se vážně obávat, že oslabená nebo dokonce svržená vláda ztratí kontrolu nad svými atomovými zbraněmi.

Jestliže by nám tedy skutečně šlo o Al Kajdu, museli bychom obsadit Pákistán a ne Afghánistán.

Tisíce našich vojáků se vrátily domů s fyzickými, duševními zraněními, z nichž některá se nezahojí nikdy nebo se časem dokonce zhorší. Mrtvé předáváme jejich rodinám, které musíme ujistit, že jejich milovaní nepozbyli života, budoucnosti a snů nadarmo. Já už nyní nevěřím, že před tyto rodiny můžeme předstoupit s dobrým svědomím. Z tohoto důvodu podávám tímto výpověď.“ Konec citátu.

Výše uvedený dopis, z kterého jsem citovala pouze úryvky, byl celý zveřejněn v německém Frankfurter Rundschau dne 10. 12. 2009. Pokud někdo budete mít zájem, ráda vám na něj zašlu odkaz.

Druhý citát bude kratší a jeho autor je snad známější. Je jím významný republikánský kongresman Ron Paul. Při projednávání rezoluce na ukončení války v Afghánistánu začátkem tohoto měsíce mj. řekl:

„Talibán ani afghánská vláda neiniciovali konflikt proti Spojeným státům. Z důkazů, které máme proti atentátníkům, vyplývá, že možná dva z nich prošli Afghánistánem. Akce se plánovala v Německu, Španělsku a tady v USA. Byli trénováni na naší vlastní půdě. Vytvořila se iluze, že tato malá skupina měla v úmyslu provést konspiraci společně s bin Ládinem. v současné době nemáme k dispozici žádné podklady, abychom mohli obhájit toto tvrzení. Jistě, bin Ládin s touto akcí velmi sympatizoval, tento plán se mu musel velmi líbit, a jistě měl i zájem na tom, aby mu byl připsán.

Tato válka není legální, tato válka je nemorální, tato válka není v souladu s naší ústavou, můžeme s jistotou říci, že je to nelegitimní válka, nemá skutečně žádný smysl. Vždyť Talibán nás 11. září nenapadl.“ Konec citátu.

Celé vystoupení Rona Paula si lze přehrát na You Tube. Odkaz mohu opět zájemcům předat. Pro úplnost, jak dodávám, že pro rezoluci za ukončení války v Afghánistánu hlasovalo 65 kongresmanů a proti 356. On mě tady ruší, já se potom překecávám.

Takhle nějak ale začínal v americkém kongresu i proces ukončení války v Vietnamu. Nejen s ohledem na citové názory, ale i z podstaty věci nebudu hlasovat pro souhlas. Navrhuji vyslovit s projednávaným návrhem nesouhlas. Nechci se podílet na vysílání našich vojáků do nesmyslné války. Děkuji vám za pozornost. Některým.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, mně děkujete nepochybně, jelikož já jsem vás sledoval. Pan senátor Miroslav Nenutil je dalším přihlášeným do rozpravy.

Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, chce se mi říci – pane ministře, ale ten je někde jinde. Dámy a pánové, je velmi zvláštní pozorovat průběh projednávání zákonů třeba jenom na té dnešní schůzi. Jindy se způsob prosazení návrhů emotivní formou odsuzuje, aby o pár zákonů dál ten samý tohoto prostředku použil. Podobně je tomu i v personifikaci některých věcí.

Když jsem před 2 roky absolvoval celou volební kampaň, všude jsem na autě vozil „slušně a poctivě“. A tím slušným a poctivým bych chtěl zůstat po celou dobu, co mám čest tady v Senátu sedět. A plnit smlouvy je podle mě nejen slušné a poctivé, ale i nutné, a proto, i když se smíšenými pocity, ten vládní návrh podpořím. Je však pro mě tuze těžké na půdě Senátu poslouchat předjímání některých vystupujících. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, v tuto chvíli není nikdo další přihlášený do rozpravy. Ještě se – pane senátore, chcete vystoupit jako senátor? Budete mít ještě možnost hodnotit rozpravu. Takže záleží teď na vás. Nechcete se přihlásit. Končím – ne. Paní senátorka Paukrtová doběhla, ale to bylo skutečně na vteřinu. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych chtěla požádat a omlouvám se, že to je v tak pozdní čas, o 15 minut na jednání našeho klubu po skončení obecné rozpravy. Omlouvám se.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Jenom takové poučení. K tomuto bodu se nevede obecná rozprava, pouze rozprava, ale to nevadí. Já vím přesně, kdy je ta věc, jen to bylo technicky, aby bylo všechno správně.

Končím v tuto chvíli obecnou – teď jste mě, paní senátorko, úplně zmátla. Končím rozpravu k tomuto bodu. Požádám pana předkladatele pana ministra Bartáka, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pan ministr nechce. Pana senátora Drymla jako zpravodaje požádám. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, to, co jsme tady slyšeli, není o pravici nebo levici. Uvědomme si to. Smlouvy by pro nás neměly být cár papíru. A dané slovo se má držet. Pokud si dobře pamatuji, tak v České republice, když se jednalo o vstupu do NATO, tak bylo téměř 80 % lidí pro vstup do NATO. My jsme někam vstoupili, máme svoje závazky, a je mi teď velmi líto, že někteří z nás je nechtějí uznávat.

Jde také o něco jiného. O to, co se tady v této republice ztrácí. Jde o vlastenectví, jde o hrdost na Českou republiku. Jde o čest České republiky a čest našich vojáků. Je to křehké bohatství a važme si ho za to, co naši vojáci v zahraničních misích dokázali. Byl tady trochu útok na předsedu ČSSD. Já se domnívám, že stanovisko ČSSD není nejšťastnější, ale nikdo neřekl, že by se nemohlo změnit.

Dokonce ministr zahraničí, který byl nominován za ČSSD, souhlasí s tím, o čem tady jednáme, a já, i když jsem považován asi za jednoho z jestřábů v ČSSD, tak jsem jednoznačně prohlásil, že stojím za tímto návrhem a nebojím se toho, i když bych s tím mohl mít nějaké problémy.

Nejde totiž jenom o Afghánistán, jak si mnozí z vás myslí. Jde o boj proti terorismu. O celosvětový boj proti terorismu. Dnešní svět není jen relativně bezpečná Evropa. Dá se říci, že v Afghánistánu, v Iráku, v Íránu se dnes rozhoduje o tom, jaký svět bude v tom 21. století. A Česká republika by neměla a nesmí stát mimo při té pokračující globalizaci. To by pro nás pro všechny, i pro naše děti, mohlo mít velmi vážné následky.

Česká republika nemá sílu a postavení, aby mohla měnit svět zásadním způsobem. Nemůžeme ale říci, že se nás problémy světa netýkají, ať si to vyřeší jiní, silní, my že to stejně neovlivníme. Jedině společná jednota a postup všech demokratických, zdůrazňuji, demokratických sil, a tady zaznělo hned na začátku, že to je rezoluce OSN. To není výmysl jenom NATO, to není výmysl USA. A je mi líto, že někteří politici ze Spojených států nechtějí respektovat rezoluci OSN. Ta se musí postavit násilí.

Je to i odpověď na to, kde stojíme, že za nás nemluví jenom slova, ale také činy a naše odvaha. Je to o ohrožení svobody a někdy i, když se jedná o svobodu a demokracii, je nutno, i když to říkám nerad, použít sílu.

Naše angažmá v Afghánistánu musí odpovídat našemu postavení a struktuře v NATO, proto tam posíláme ty jednotky, které jsou obranného charakteru.

Česká republika je členem koaličních sil NATO a doufám, že jím i dále bude. Připouštím, že situace v Afghánistánu se nemusí každému zamlouvat a je spousta voličů ČSSD, kteří se, a možná i díky sdělovacím prostředkům na naší misi v Afghánistánu dívají velmi zle. Nemám ale pochopení pro ty, kteří na jedné straně nesou plnou zodpovědnost za současný stav, a na druhé se k této odpovědnosti pouze hlásí, kdy se jim to líbí nebo kdy se jim to hodí.

Osobně považuji za nezodpovědné a neprozíravé neustálé lavírování v této otázce, jak dál s účastí České republiky v Afghánistánu. Názory a nálady veřejnosti jsou velmi důležité, nepodceňuji je v žádném případě, ale jsou velmi často proměnlivé. Velmi nerad bych se dožil toho, aby teroristický útok byl i tady v České republice, a pak by bylo zajímavé, jaká by byla reakce většiny českého obyvatelstva. Tím nechci strašit.

Dlouhodobé problémy nelze řešit na základě momentální chuti, jestli něco chci nebo nechci, realizovat příjemná nebo nepříjemná opatření. Naše cíle a naše strategie by měla být dlouhodobé. V zásadě lze volit pouze jedno ze dvou existujících řešení. Buď budeme pokračovat v aktivní účasti České republiky při řešení složité bezpečnostní situace v Afghánistánu a jinde až do chvíle, kdy bude situace v regionu bezpečně stabilizována, bez ohledu na oblíbenost nebo neoblíbenost celé věci, s tím, že plníme spojenecké závazky, které jsme se zavázali splnit. A máme k tomu mandát, a já zdůrazňuji, velké většiny českého obyvatelstva. Je to mandát k tomu, co jsem tady říkal. Jestli souhlasí nebo nesouhlasí se vstupem do NATO.

A já vůbec nemám za zlé tady komunistům, protože oni to nechtěli a je jejich právem s tím nesouhlasit. Anebo se přestane lavírovat a na rovinu spojencům řekneme: Bohužel jsme v České republice, my končíme, naše další účast při řešení složité bezpečnostní situace bude jen symbolická. Musíme si vybrat. Musíme se rozhodnout. Bez výmluv a bezpodmínečně. Já osobně jsem si vybral, a proto budu hlasovat pro.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli mi dovolte, jelikož už se vyjádřil i předkladatel a zpravodaj, abych na žádost paní senátorky Paukrtové přerušil naše jednání do 19.45. Bezprostředně poté již budeme hlasovat.

(Jednání přerušeno v 19.29 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.45 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás všechny odhlásil s ohledem na přestávku. Prosím, v tuto chvíli se všichni přihlaste. (Jednotliví senátoři ještě přicházejí do Jednacího sálu.)

Ještě jednou opakuji pro ty, kteří se teprve dostavili, nebo kteří se v té chvíli bavili, že jsem vás všechny odhlásil. Znamená to, znovu se přihlásit.

Kolegyně a kolegové, poprosím vás, jestli byste se ztišili a můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů. Připomínám, že potřebný počet pro přijetí návrhu je 41 hlasů.

Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 41 pro vyslovilo 52, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, ještě jsme si odsouhlasili v procedurálním hlasování jeden bod, který přináleží panu ministru Bartákovi.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Memorandum o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 184a uvede jej, jako v předchozím případě, ministr obrany Martin Barták. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky a páni senátoři, jestli si mohu ještě dovolit k předchozímu bodu, a na úvod poděkovat za hlasování. Skutečně si toho vážím a děkuji za to.

A nyní k senátnímu tisku č. 184, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Memorandum o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA).

Chci vám sdělit stručně následující: Navrhovaný dokument, tzv. konsolidované memorandum nahrazuje dokument stejného názvu, který byl sjednán v roce 2001 a pro snadnější odlišení budu dokument z roku 2000 nazývat jako původní Memorandum. (Velký hluk v jednací síni.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane ministře. Kolegyně a kolegové, mohu vás poprosit o to, abyste se ztišili, tady opravdu není slyšet vlastního slova. Děkuji.

Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Hlavním důvodem pro sjednání konsolidovaného Memoranda bylo zrušení Západoevropské skupiny pro vyzbrojování, která vytvářela rámec pro provádění původního Memoranda. Ke zrušení skupiny došlo v souvislosti se vznikem Evropské obranné agentury tzv. EDA. Smluvní strany původního Memoranda EUROPA se shodli na tom, že spolupráce podle tohoto ujednání by měla pokračovat i po zániku skupiny, a to i pro to, že zde jsou členské státy mimo Evropskou unii.

Smluvní strany původního Memoranda se z praktických důvodů dohodly, že místo pouhé novelizace sjednají nové konsolidované Memorandum.

Závěrem lze říci, že spolupráce v rámci původního ujednání přispěla k dodržování vysoké úrovně obranného výzkumu a vývoje i v České republice a je v našem zájmu v této spolupráci pokračovat. Na základě toho vás žádám o vyslovení souhlasu s předloženým materiálem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 184/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Pospíšil, který je omluven a zastoupí ho tak pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobrý večer, pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Vzhledem k pokročilé hodině se omezím pouze na to, abych konstatoval, že pan místopředseda vlády už řekl to podstatné k tomuto bodu a v zastoupení zpravodaje, pana senátora Jiřího Pospíšila, jenom přečtu podstatnou část usnesení, ve které se říká, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci tohoto Memoranda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Rostislavu Slavotínkovi, který zastoupil zpravodaje pana senátora Jiřího Pospíšila.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím tedy obecnou rozpravu. Nepožádám samozřejmě z logických důvodů ani předkladatele, ani zpravodaje o stanovisko k rozpravě.

V tuto chvíli byl podán návrh na souhlas s ratifikací Memoranda. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a bezprostředně poté budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas k ratifikaci Memoranda o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA), podle návrhu obsaženého v části 3 senátního tisku č. 184.

V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 65, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, tímto jsme vyčerpali dnešní pořad 15. schůze Senátu. Zítra zahájíme jednání v 9.00 hodin. Děkuji vám a na shledanou!

(Jednání přerušeno v 19.53 hodin.)