Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 11. prosince 2009)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 14. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Ivo Bárek, Pavel Eybert, Petr Pithart, Miroslav Antl, Miroslav Krejča, Zdeněk Janalík, Jiří Stříteský, Václav Jehlička, Vlastimil Sehnal, Tomáš Julínek, Václav Vlček, Jaroslav Kubera, Jan Hálek, Milan Bureš, Jan Hajda, Jan Horník, Karel Schwarzenberg, Karel Kapoun, Dagmar Zvěřinová, Eva Richtrová, Otakar Veřovský, Alena Palečková a Miroslav Nenutil.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami.

V úvodu schůze tu mám návrh na změnu pořadu, jenomže v tuto chvíli je zaregistrováno pouze 23 senátorek a senátorů, tudíž mi dovolte, abych podle jednacího řádu chvilku vyčkal, jinak budu muset udělat přestávku, než nás bude počet 27, což je minimální počet potřebných k hlasování.

Ale v této chvíli již máme 28 přítomných, výtečně!

Je zde návrh na změnu pořadu. Navrhuje se, abychom projednali nyní senátní tisky č. 194 a č. 193, což je návrh zákona o prevenci závažných havárií a návrh zákona o životním a existenčním minimu. Navrhuje se tedy, abychom začali těmito dvěma zákony. Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o změně pořadu schůze. Tak, abychom, nejdříve projednali senátní tisk č. 194 a po něm tisk č. 193; a pak už zůstává pořad schůze stejný.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 33, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Přistoupíme k projednání bodu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci

závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami

nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb.,

o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,

ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů,

ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií),

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194a návrh zákona uvede ministr životního prostředí Jan Dusík, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona.

Já tady pana ministra vítám, je tuším poprvé v Senátu, takže má svoji premiéru. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji pěkně za uvítání, pane předsedající. Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři.

Z pověření vlády si dovoluji uvést vám vládní návrh novely zákona o prevenci závažných havárií, zákona č. 59/2006 Sb., v platném znění.

Předložený návrh novely reaguje na odůvodněné stanovisko Evropské komise ze září 2008, podle něhož Česká republika neprovedla zcela správně a úplně směrnici rady 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek.

Návrh zákona, tak jak je vám předložen, v prvé řadě upravuje obsah, způsob a zpracování hlášení o závažné havárii, postup jeho schvalování a následné kontroly a informování veřejnosti o příčinách a následcích vzniklých závažných havárií. Změny se dále navrhují ve způsobu schvalování a následné kontrole navržených opatření. Pro schvalování hlášení o závažné havárii se v podstatě zavádí stejný režim, jako pro projednání a schválení ostatní základní bezpečnostní dokumentace, tj. bezpečnostní zprávy nebo bezpečnostního programu. Odůvodněné stanovisko dále požaduje výslovně upravit zajištění udržování vzájemných odstupů mezi objekty a zařízeními, na něž se zákon vztahuje na straně jedné a oblastmi navštěvovanými veřejností hlavními dopravními trasami, rekreačními oblastmi a chráněnými územími na straně druhé. Tento obecný cíl přispívá k prevenci závažných havárií a omezení jejích následků a bude zajišťován prostřednictvím nástrojů územního plánování.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V rámci projednávání v Poslanecké sněmovně byl návrh novely přijat ve znění schválených pozměňovacích návrhů převážnou většinou hlasů přítomných poslanců. Vládní návrh uvádí českou právní úpravu do souladu s legislativou Evropských společenství a jeho přijetí by nepochybně odvrátilo podání žaloby u Evropského soudního dvora proti České republice, které nyní reálné hrozí. Věřím proto, že návrh novely, tak jak byl předložen, podpoříte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha, kterého poprosím o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, ideální právní norma na rozjezd. A protože se jedná skutečně jen o velmi jednoduchou technickou záležitost, tak já jen uvedu, že podobných havárií, o kterých je řeč, bylo od roku 2000 osm, z toho tři v roce 2002 při povodních. A na jednání výboru jsme byli ubezpečeni, že se v žádném případě nejedná o normu, která jakýmkoliv způsobem zvýší administrativní zátěž podnikatelské veřejnosti.

A proto mi nezbývá než přečíst pouze usnesení výboru:

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ing. Karla Bláhy, CSc., náměstka ministra životního prostředí České republiky, zpravodajské zprávě senátora Petra Víchy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, určuje zpravodajem senátora Petra Víchu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho přihlášeného, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy obecnou rozpravu a nepožádám ani pana ministra ani předkladatele, není to potřebné.

Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o jediném návrhu, a to je návrh schválit.

Takže, kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit předložený návrh zákona. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 46 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Děkuji prozatím, tuším, panu ministrovi, který už tady nemá asi nic. Takže, pane ministře, to pro vás byla velmi krátká, asi příjemná premiéra.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/2006 Sb.,

o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů,

a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 193. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Vladimíra Lesenská, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Já vás vítám, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Přeji vám všem dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy, pánové. Poslanecká sněmovna na své 64. schůzi 4. listopadu 2009 usnesením č. 1458 vyslovila souhlas s návrhem poslanců. Tímto návrhem se mění zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR 586/1992 Sb. Je to zákon o daních z příjmů. Oba zákony samozřejmě ve znění pozdějších předpisů.

Předmětem návrhu zákona je zpřesnění pojmu náhrada škody a náhrada nemajetkové újmy tak, aby bylo zřejmé, že příjmy v podobě přijaté náhrady škody a nemajetkové újmy přiznané Evropským soudem pro lidská práva nebo vzniklé na základě smírného urovnání, nejsou zahrnovány do částek životního minima nebo existenčního minima a jsou osvobozeny od daně z příjmu.

Jak již bylo řečeno, doplňujeme zákon o životním a existenčním minimu a zákon o daních z příjmů. V § 7 prvního jmenovaného zákona, v odst. 2, písm. h), bodu 3 a v § 4 druhého jmenovaného zákona v odst. 1, písm. d), vkládáme naším schváleným návrhem za slova náhrada nemajetkové újmy další slova, a to včetně náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy přiznané Evropským soudem pro lidská práva nebo vzniklé na základě smírného urovnání.

Návrh zákona není v rozporu s právem Evropského společenství. K doplnění nás vedl fakt, že u nás již nastala situace, kdy odškodnění uznané právě Evropským soudem pro lidská práva bylo do příjmů pro posuzování dosažených částek životního minima a existenčního minima zařazeno. Takže vám děkuji za pozornost, byla jsem velmi rychlá a velmi krátká, a prosím vás, kdybyste podpořili tento náš návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní navrhovatelko. Posaďte se u stolků zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Čáslava: Přeji dobré ráno. Pane předsedající, paní poslankyně, vážené dámy, vážení pánové. Paní zástupkyně předkladatelů celkem jasně popsala, v čem spočívá tato novela a já to nebudu opakovat. Já se soustředím na jinou záležitost, a to na systémové a technické právní problémy tohoto návrhu a pokusím se vám představit řešení, které vzniklo na půdě Senátu s velkým přispěním naší legislativy.

Takže jestliže se v předloženém návrhu zákona hovoří o náhradě škody a náhradě nemajetkové újmy přiznané Evropským soudem pro lidská práva a nebo vzniklé na základě smírného urovnání, nejde o nějaké jiné peněžní plnění než je peněžní plnění podle čl. 41 Úmluvy, tedy o spravedlivé zadostiučinění. V tomto smyslu také je rozhodnutí soudu formulováno, jak si lze ověřit v desítkách rozhodnutí, týkající se České republiky.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která z hlediska možnosti přiznání určitého peněžního plnění Evropským soudem pro lidská práva nezná jiný pojem, než spravedlivé zadostiučinění. Z toho lze dovodit, že v našem právním řádu, protože tato Úmluva je součástí našeho právního řádu, je součástí Ústavy, z toho lze dovodit, že v našem právním řádu by měl být používán Úmluvou zavedený pojem spravedlivé zadostiučinění. Pro tento pojem by neměl být zaváděn nějaký jiný pojem.

Novela se týká dvou zákonů – zákonů o daních z příjmů a zákona o životním a existenčním minimu. V zákoně o daních z příjmů byla otázka zdaňování spravedlivého zadostiučinění vyřešena již v roce 2003, kdy do výčtu příjmů, které nejsou předmětem daně, bylo doplněno ustanovení, které říká, že příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit, je tento příjem – není tento příjem zdaňován, ano? Omlouvám se, udělal jsem teď nevědomky stejnou chybu, kterou udělali představitelé tohoto zákona, kteří do novely, kterou nám předkládají, zařazují tento příjem spravedlivého zadostiučinění pod jiným názvem, který náš právní řád nezná, zavádějí tento příjem do zákona o daních z příjmů tak, že jej osvobozují. Čili vzniká z toho zmatek, protože v novele z roku 2003 je tento příjem vyňat z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů, a v této novele jaksi z letošního roku by měl být tento příjem zahrnut do příjmů osvobozených od daně z příjmů. Takže to je jedna vada tohoto zákona. Z té vyplývá, že v podstatě je zbytečné, naopak jaksi kontraproduktivní novelizovat zákon o daních z příjmů, byť v dobré víře, že někomu a něčemu pomůžeme.

Já se teď vrátím k samotnému zákonu o životním a existenčním minimu – tam tato novela zavádí tyto příjmy do výjimek, které jsou definovány s odvoláním na zákon o daních z příjmů. Jsou to ty výjimky, které v daních z příjmů jsou osvobozeny od daně z příjmů.

Opět tedy tato novela používá nesprávný název a ještě navíc s úmyslem tyto příjmy jaksi nezahrnovat do výpočtu životního a existenčního minima, tak je vlastně podřazuje opět nesprávně pod ten pojem, který je použit v zákoně a o dani z příjmu pod daně z příjmu osvobozené.

Takže návrh, který za spolupráce s naší legislativou byl schválen výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, v podstatě tyto problémy napravuje komplexním návrhem, který za prvé odstraňuje z názvu novely zákona odkaz na daň z příjmu. Za druhé odstraňuje z tohoto návrhu zákona novelu daně z příjmu jako takovou a za třetí zařazuje tyto příjmy do zákona o existenčním a životním minimu tím způsobem, že ve svém článku 1 doplňuje v zákoně o životním a existenčním minimu na konci odst. 5 doplňuje větu, která včetně poznámky pod čarou zní: Za příjem se dále nepovažuje příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit nebo z titulu smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit.

To je podstata pozměňovacího návrhu, se kterým jsem vás teď seznámil a který byl přijat na 15. schůzi konané dne 9. prosince 2009 výborem pro zdravotnictví a sociální politiku.

Já se s tímto návrhem samozřejmě ztotožňuji a navrhuji Senátu, aby byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou usnesení, které jste dostali pod číslem 193/1. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. Nevidím nikoho, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, paní poslankyně, já mám vzhledem k tomuto návrhu zákona velmi rozporný postoj. Tady nebylo řečeno, že vláda se k tomuto zákonu vyjádřila velmi negativně a vyčítala této právní úpravě přesně ty vady, o kterých tady hovořil pan zpravodaj. Já si kladu otázku, jak dalece je ten zákon obecný a kolika případů se týká. Takže bych paní poslankyni možná poprosila, aby byla tak laskavá, aby nám sdělila, kolika případů se může týkat.

Já jsem totiž přesvědčena o tom, že tak jak vláda teď stanoví a říká ve svém vyjádření, tak ten zákon je v zásadně nadbytečný prostě proto, že je řešen v jiných právních úpravách, převážně v těch, které jsme přijali v roce 2003.

Chápu pana zpravodaje a vím, že s naší legislativou na tom odvedli velký kus práce. Na druhou stranu nebudu navrhovat zamítnutí právě proto, že se pan zpravodaj a naše legislativa na tom velmi napracovali. Ale opravdu by mne zajímalo, kolika případů se týkal tento návrh zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Paukrtové. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, končím tedy obecnou rozpravu. A požádám paní předkladatelku, aby odpověděla otázky na ni přímo mířené paní senátorkou Paukrtovou. Prosím, paní zpravodajko.

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Samozřejmě na tuto otázku jsme odpovídali i před kolegy v Poslanecké sněmovně a v podstatě týká se všech, kteří se octnou před Evropským soudem. V současné době v této republice opravdu ten případ nastal, kdy bylo rozhodnuto, že ta náhrada, kterou Evropský soud přiznal, se započítává do existenčního minima, a soud rozhodl, že to je v pořádku. Takže v okamžiku, kdy v našem právním systému se najde jeden jediný případ, kdy tak rozhodne jakákoli soudní instituce, tak máme precedent pro všechna další rozhodnutí. To je náš názor, můžete mi ho vyvrátit. Ale opravdu ten případ nastal.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní předkladatelko. Požádám garančního zpravodaje, aby zhodnotil proběhlou obecnou rozpravu.

Senátor Pavel Čáslava: V obecné rozpravě vystoupila jedna senátorka, paní kolegyně Paukrtová. Jestli se můžu vyjádřit k jejím obavám, musím říci, že je do značné míry chápu a ztotožňuji se s nimi. Taky si myslím, že to není zákon, který by se týkal velkého počtu lidí. Nicméně můj chabý smysl pro spravedlnost mi říká, že i kdyby se to týkalo jenom jediného člověka, uděláme dobře, když zvýšíme právní jistotu obecně v těchto případech. A to si myslím, že tato novela zákona opravdu dělá ve znění tohoto pozměňovacího návrhu, protože původní stav je takový, jak už jsem říkal, v zákoně o dani z příjmů není co řešit, tam je to zcela vyřešeno, ale v zákonu o životním a existenčním minimu to je dosti nejasné a je to opravdu hodně na výkladu toho, kdo zákon aplikuje.

Takže přece jen si myslím, že novela ve znění pozměňovacího návrhu přece jen něco řeší, jakousi nejistotu a nejasnost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, zatím ke stolku zpravodajů. Kolegyně a kolegové, jelikož nebyl podán návrh ani na schválení ani na zamítnutí, tak se dostáváme postupem času do podrobné rozpravy. Otevírám podrobnou rozpravu, hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Nevidím nikoho, takže požádám, vzhledem k tomu, že byl podán pozměňovací návrh výborový, požádám pana garančního zpravodaje, aby nás provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích.

Myslím, že s ohledem na to, že výborový pozměňovací návrh byl poměrně dlouhou dobu mezi senátory, asi ho nemá cenu úplně celý číst. Chci jenom říci, že to je výborový pozměňovací návrh a myslím si, že nemusíme dlouho ctěný Senát zdržovat.

Senátor Pavel Čáslava: Pane předsedající, děkuji za pomoc, vy jste to v podstatě řekl, co jsem měl říct já. Je to výborový pozměňovací návrh a o něm bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zeptám se paní předkladatelky na stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Paní navrhovatelka souhlasí, nebudu se ptát garančního zpravodaje na názor, když předkladatelem pozměňovacího návrhu je výbor, kterého je zpravodajem.

Hlasovali bychom nejdříve o pozměňovacím návrhu a pak o vrácení příslušného návrhu zákona zpět do Poslanecké sněmovny. Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je součástí tisku 193/1. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 37, jeden byl proti. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli budeme hlasovat o vrácení návrhu zákona do Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 39, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dále budeme hlasovat podle usnesení Senátu č. 65 o pověření. Doporučuji, aby pověřenými senátory byl pan senátor Pavel Čáslava a paní senátorka Božena Sekaninová. Souhlasí oba? (Souhlasí.) Oba souhlasí. Děkuji.

Zahajuji hlasování o pověření. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 40, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji paní poslankyni za přednesení návrhu, děkuji panu zpravodaji.

A nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátorky Soni Paukrtové,

kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,

ve znění pozdějších ústavních zákonů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 30. Uvede ho paní senátorka Soňa Paukrtová, které v tuto chvíli uděluji slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegové a kolegyně. Já bych nejprve řekla stručný úvod, který se týká všech tří tisků, které budeme postupně projednávat.

Já jsem na všech třech tiscích pracovala poměrně dlouhou dobu. Vy jste mi umožnili, aby se projednával v orgánech Senátu tuším, že v červnu letošního roku a já jsem po diskusi, hlavně po diskusi v komisi pro Ústavu a parlamentní procedury a následně i na ústavně-právním výboru celý návrh poměrně značně přepracovala tak, aby pokud možno všechny konfliktní body z něj byly vyřazeny.

Ústavně-právnímu výboru jsem předložila obecný pozměňovací návrh, ústavně-právní výbor k mé velké radosti jednohlasně souhlasil s tímto mým návrhem, takže já už se nebudu vracet ke svému původnímu návrhu, ať už v Ústavě nebo v jednacích řádech PS či Senátu, ale budu hovořit o definitivní podobě, která vznikla formou pozměňovacího návrhu.

A protože bychom teď měli projednávat ústavní zákon, tak řeknu, čeho se týkají úpravy, které jsou právě v návrhu změny Ústavy.

Jsem si samozřejmě vědoma, že s veškerými změnami Ústavy by mělo být zacházeno velmi opatrně a Ústava by se neměla měnit příliš často, ale myslím si, že mé návrhy už byly dlouhou dobu projednávány a zásahy nejsou nijak dramatické.

První věc se týká zákonodárné iniciativy. V současné době má zákonodárnou iniciativu vláda, jeden poslanec, celý Senát a krajské zastupitelstvo kraje. Zákonodárná iniciativa jediného poslance je velmi neobvyklá a disproporční vzhledem k dalším subjektům zákonodárné iniciativy. A proto návrh změny Ústavy hovoří o tom, že se navrhuje přiznat zákonodárnou iniciativu skupině deseti poslanců. Skupina deseti poslanců navrhuje kandidáta na úřad prezidenta republiky. A myslím si, že i skupinová zákonodárná iniciativa může dávat prostor do budoucna, kdy vlastně ta kolektivní skupina by mohla mít i další jiná oprávnění.

Další záležitost se týká práva vlády vyjádřit se ke každému podanému návrhu zákona a dále ke všem pozměňovacím návrhům, ať už je přijme Poslanecká sněmovna i Senát. Vy si ještě vzpomenete, jak na minulé schůzi Senátu paní poslankyně Horníková zde předkládala návrh zákona, který se týkal bytové problematiky, a měla k dispozici vyjádření vlády z června letošního roku. Řekla tady, že vláda s tím sice vyslovila původně nesouhlas, ale pak návrh byl přepracován a nyní vláda souhlasí. Jenže my jsme toto vyjádření vlády neměli a ministr nebyl přítomen. Já se tedy prostě domnívám, že je třeba, aby vláda měla právo vyjádřit se ke všem pozměňovacím návrhům, ať už se týkají iniciativ vládních či poslaneckých nebo senátních. Myslím, že to je správné. Pokud se samozřejmě vláda nechce vyjádřit, tak tady má lhůtu, která jí dává možnost třeba se i nevyjádřit, protože nevyjádří-li se do té lhůty, tak se má za to, že se vláda vyjádřila kladně.

Další věc, která je nová, a já se omlouvám za to, že jsem ji ve svém původním návrhu neměla. Je to tady zařazeno z toho důvodu, že se ocitáme v situaci, kdy propad veřejných rozpočtů je velmi značný. Můj návrh zavádí nový typ vyjádření vlády jako vyjádření závazného a vztahuje se k ochraně příjmových a výdajových poměrů zavedených v rozpočtovém roce ve schváleném zákoně o státním rozpočtu.

Abych to řekla stručně: Pokud se v nějakém návrhu zákona či pozměňovacím návrhu vyskytne takové ustanovení, které významným způsobem omezuje příjmy a navyšuje výdaje, tak se požaduje vyjádření vlády. Pokud se vláda vyjádří negativně, tak potom podléhá celý ten návrh dalšímu režimu, kterému se potom věnuji v jednotlivých jednacích řádech.

Řečeno stručně. Pokud předkladatel trvá na tom, že má pravdu a nesnižuje výdaje a má řadu důvodů k tomu, proč ten návrh přijmout, přestože v zásadě porušuje zákon o státním rozpočtu, tak se tím začne zabývat rozpočtový výbor PS, v našem případě by to byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A nakonec po vyjádření těchto výborů přijme Senát či PS názor. Není to tedy postaveno tak, že vláda by řekla ne, o tom se prostě nedá hlasovat. Tento model jsme opsali z Velké Británie a Irska, které mají také takováto ustanovení v případě rozpočtu.

A poslední změna Ústavy, kterou vám předkládám, je to, co tady diskutujeme velmi často, že třicetidenní lhůta vyhrazená Senátu k projednání návrhů běžných zákonů patří k těm nejkratším, které v dvoukomorových parlamentech je možné najít. Nemuselo by to vadit při nízkém objemu legislativní činnosti, případně při malých změnách prováděných Poslaneckou sněmovnou v návrzích zákonů, neboť by bylo možné návrh zákona studovat už od jejich podání a získané poznatky korigovat. Ale protože tomu tak není, počet zákonů i počet novelizací zákonů je obrovský, tak si myslím, že nám to velmi ztěžuje činnost, a proto navrhuji do Ústavy, aby Senát měl 60 dnů pro projednání návrhů zákona. To je samozřejmě lhůta mezní. My se k tomu můžeme vyjádřit v třicetidenní lhůtě, ale máme možnost speciálně u zákonů obtížných, komplikovaných tuto lhůtu čerpat až do 60 dnů.

To je můj návrh týkající se Ústavy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, která je zároveň zpravodajkou Stálé komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisky 30/1 a 30/2. Paní senátorku Rippelovou poprosím o zpravodajskou zprávu.

Senátorka Jiřina Rippelová: Dobrý den, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající. My se dnes nacházíme ve druhém čtení senátního návrhu zákona, který paní kolegyně Soňa Paukrtová využívajíc svého práva, které jí dává jednací řád Senátu, podala tři senátní návrhy zákonů, které spočívají ve změně Ústavy ČR, jednacího řádu PS a jednacího řádu Senátu.

Já tady vystupuji, jak řekl pan předsedající, jako zpravodajka ústavně-právního výboru, ale vzhledem k tomu, že o stanovisko k těmto senátním návrhům zákona byla požádána i Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, dovolím si tady spojit, resp. rozšířit moji zpravodajskou zprávu i o informace z projednávání těchto senátních návrhů na půdě této Stálé komise.

Komise sice nepřijala k návrhům usnesení, ale zabývala se jimi na svých minimálně třech jednáních, a to bylo v květnu, v červnu a naposledy 21. října letošního roku.

Na půdě komise proběhlo důkladné projednání těchto návrhů zákonů. Uskutečnilo se vlastně na podkladě vyžádání si stanovisek jak z akademické sféry, sněmovní legislativy, ale dovolím si zde velmi, velmi poděkovat i za přispění naší legislativy a tajemníka naší Stálé komise.

Díky těmto připomínkám a díky projednání došlo vlastně kvůli výrazné změně původních tisků, které paní navrhovatelka předložila. A ústavně-právní výbor na svém jednání 2. prosince 2009 schválil usnesení ve znění komplexního pozměňovacího návrhu.

Pokud bych měla velmi stručně ohodnotit a říci vám ty změny, které se týkají Ústavy, paní navrhovatelka už se tady o nich zmínila, takže jsou v podstatě čtyři. A jak řekla, nebývá obvyklé a je spíše neobvyklé, že zákonodárná iniciativa v dolní komoře, v PS je směřována pouze na jednoho poslance a návazně celý Senát. Ono v původním návrhu paní kolegyně Paukrtové bylo také to, že návrh zákona může navrhnout i deset senátorů. Toto jsme v průběhu projednávání vypustili, protože všechny tři návrhy, které předkládá, měly směřovat k tomu, aby se legislativní proces ztížil a zpomalil a že by tím byla umožněna zákonodárná iniciativa i několika senátorům, tak to šlo trošku proti smyslu tohoto zákona.

První věc tedy je deset poslanců namísto jednoho.

Chci říci ještě jednu věc, která tady nezazněla. Kdyby se dodržovala legislativní pravidla vlády, tak si myslím, že bychom tady nemuseli spekulovat nad novelizací Ústavy a jednacích řádů. Ale tohle to je spíše reakce na to, že praxe je trošku jiná, než by být měla.

Pokud jde o zákonodárnou iniciativu, Soňa Paukrtová tady navíc mluvila o oprávnění vlády. Tady se nechává lhůta třicetidenní, tak jako platí, a desetidenní lhůta pokud se jedná o pozměňovací návrhy, tak aby se nezablokoval legislativní proces.

Pokud se týká pozměňovacích návrhů, to je to novum, které podstatně snižují příjmy nebo podstatně zvyšují výdaje schváleného zákona o státním rozpočtu, nelze přijmout tento návrh, pokud s ním vyjádří vláda svůj nesouhlas a další procedura je potom řešena v jednacích řádech.

A to poslední. Prodlužuje se mezní lhůta pro Senát pro naše projednání návrhu zákona z 30 na 60 dnů. Jedná se tedy o prekluzívní lhůtu.

Tolik k Ústavě. A jak jsem řekla, ústavně-právní výbor přijal návrh usnesení na svém jednání 2. prosince 2009, kdy doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které máte v příloze, určuje mě zpravodajkou a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Zatím vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí místopředseda Senátu Jiří Liška. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, chci nejdříve ocenit práci naší kolegyně Paukrtové a komise pro Ústavu a naší legislativy, protože si myslím, že všechny tři tisky, které máme před sebou, mají svoji kvalitu a především posunují komplikovaný legislativní proces, který je mnohdy velmi složitý a způsobuje řadu problémů, k určitému „zjednodušení“, ale k vyjasnění názorů na to, jak by měl vlastní legislativní proces probíhat, abychom se zde nedostávali do těch situací, ve kterých jsme zde často, že projednáváme vládní návrhy, které vlastně vládními návrhy nejsou.

Já jsem byl vždycky zastáncem toho, že naše horní komora by měla jednat pokud možno co nejvíce nezávisle na Poslanecké sněmovně. Ale přesto - po zkušenostech, které mám z poslední doby a s návrhy zákonů nebo novel, které jsem předkládal, které jsem měl obhajovat v Poslanecké sněmovně, tak mi to nedá, abych se vám svěřil s obavou, s téměř stoprocentní nebo se stoprocentním přesvědčením, že tyto naše návrhy se vůbec nedostanou ani do prvého čtení v Poslanecké sněmovně především proto, už se čas Poslanecké sněmovně krátí. Pokud vím, budou mít maximálně dvě schůze a takovouto vážnou záležitostí se nebudou chtít zabývat a budou říkat, necháme to na novou Poslaneckou sněmovnu, ta ať rozhodne.

Říkám to proto, že v Poslanecké sněmovně jsou některé zákony. Včera jsme projednávali odškodnění obětí z roku 1968 a tento návrh zákona tam ležel skoro dva roky nebo rok a půl, než byl projednán v Poslanecké sněmovně.

Je tam senátní návrh o třetím odboji, který tam leží také téměř dva roky, aniž by se dostal do prvého čtení.

Jsem tedy přesvědčen, že tato práce bude teoreticky marná v tom slova smyslu, že díky té diskontinuitě budeme muset začínat o volbách úplně znova, to znamená naším prvním čtením. Myslím, že bychom se k tomu určitě vrátili, protože to jsou skutečně dobře připravené novely a museli bychom projít celým tím povinným kolečkem, které máme tady v Senátu.

Myslím si tedy, že by bylo možná rozumné projednávání těchto tisků odročit – ale předem říkám, že to záleží především na názoru paní kolegyně Paukrtové, protože pokud ona bude chtít, abychom to dnes schvalovali a do PS to zaslali, bez ohledu na to, jestli to bude projednáno, tak já se samozřejmě jejímu názoru podřídím. Ale pokud by kolegyně Paukrtová a většina získala dojem, že bychom se měli vyvarovat toho, že budeme tyto návrhy znova od začátku projednávat, tak bych doporučil, abychom odročili projednávání těchto tří tisků a odročili je na první schůzi Senátu, která bude následovat o volbách do PS na jaře příštího roku.

Ale znovu opakuji, paní kolegyně Paukrtová, vážím si vaší práce, a pokud chcete, abychom to podpořili, já budu jeden z těch, kteří pro to dneska zvednou ruku, i s vědomím toho, že to je práce marná a že se k tomu budeme znovu vracet někdy v červnu nebo červenci příštího roku.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Mám to tedy vnímat jako podmíněný návrh na odročení.

Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Hezké dopoledne. Já také děkuji předkladatelům za to, že připravili tento návrh, de facto vztyčili prst v oblasti státního rozpočtu.

Považuji tu apelaci na vládu a vůbec na komory, aby zhodnotily, jaké dopady mají námi přijímané zákony na státní rozpočet, jako velice potřebné.

Zdá se mi, že u pozměňovacích návrhů desetidenní lhůta je mimořádně krátká, ale to samozřejmě nedokáži zvážit po tak krátké diskusi, která kolem toho probíhá, ale domnívám se, že tam klidně může zůstat i třicetidenní lhůta, s tím, že pokud bude věc skutečně nutná k projednání, tak vláda to ucítí a sama to bude projednávat v kratší době, než ve lhůtě 30 dnů.

Ale říkám, to je úvaha, kterou bych tady nechtěl extendovat, neboť vím, že s tím bylo stráveno mnoho diskusních hodin a zřejmě jste k těm deseti dnům došli rozumnou úvahou a v budoucnu je možno ji vždycky upravit.

Chci se v návaznosti na to, co řekl pan místopředseda Liška, přímo zeptat a také ze zkušenosti vznikající legislativy dotýkající se obou komor, jestli jste konzultovali předem s některými kolegy v PS možnosti jednak podpory a jednak možnosti toho, že by byla projednána ještě během tohoto volebního období, na což se ptal i pan kolega Liška. Děkuji.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Liška).

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Do diskuse se hlásí paní kolegyně Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych ráda na tuto otázku odpověděla, a možná, že odpovím i na to, co říkal pan místopředseda Liška.

My jsme se pokoušeli s Komisí pro Ústavu a parlamentní procedury to projednávat se skupinami poslanců, které jsou významnými členy ústavně-právního výboru. Oni s něčím souhlasili, s něčím nesouhlasili. Většinou to byly ty záležitosti, které my jsme z návrhu vyřadili nebo které jsem z návrhu vyřadila. Ale v zásadě oni se k této iniciativě nehlásí nějak, že by to ohromně podporovali. To znamená nebezpečí, o kterém tady mluvil pan místopředseda, je vážné. Oni skutečně to nemusí vůbec zařadit na projednávání a nás tady potom bude čekat další nové projednávání.

Já ještě zvažuji, zdali vás požádám o to, abyste dnes tuto skupinu návrhů zákonů schválili, a potom to v podstatě můžeme po volbách velice rychle projednat znova.

Já vás tím nechci zatěžovat. Já jsem odkládala projednávání tohoto návrhu zákona v souvislosti s připravovanými předčasnými volbami, takže jsem tehdy žádala o prodloužení lhůt, ale protože už to projednáváme tak dlouhou dobu, tak to byl důvod, proč k tomu zaujal stanovisko ústavně-právní výbor. A já musím říci, že jsem byla velice ráda, jakým způsobem to tam bylo projednáváno. Ústavně-právní výbor k mé velké radosti souhlasil jednohlasně.

V tuhle chvíli tedy váhám mezi tím, že budu znát stanovisko Senátu tím, že ho odhlasuje. To je pro mě velice důležité, protože si myslím, že má svou váhu, když tato komora dá souhlas se změnami zákonů. Váhám tedy mezi touto pozicí a pozicí, kdy je mi zcela zřejmé, že vás budu muset zatěžovat tím, život to budeme muset bohužel potom projednávat ještě jednou, protože šance na to, že by Poslanecká sněmovna v této situaci a v této době to projednala, je rovna nule.

Já asi nemám šanci vám tady představovat i ostatní změny jednacích řádů a pak vám dát návrh, jak hlasovat. To asi nejde, takže to budu muset udělat teď velmi rychle. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím paní senátorku Rippelovou.

Senátorka Jiřina Rippelová: Jako zpravodajka jsem se ještě chtěla vyjádřit k dotazu, který tady vznesl pan kolega Sefzig, a to se týká lhůty pro vládu.

V návrhu je to stanoveno tak, že k návrhu zákona má vláda na své vyjádření 30 dnů, nicméně k pozměňovacímu návrhu je tam desetidenní lhůta. Ono to souvisí s tím, aby legislativní proces zase nebyl nějak časově ochromen. Z toho důvodu jenom k pozměňovacímu návrhu je tam desetidenní lhůta.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Kdo další se hlásí do diskuse? Kolega Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha: I já si myslím, že paní předkladatelka by neměla na tu dobrou a správnou věc rezignovat. V PS to asi nezařadí na program jednání teď, ale oni to možná nezařadí na program jednání nikdy, ani o volbách.

Ale je to signál, který tady tímto dáváme. Udělejme tomu možná ještě pak mediální podporu, a možná, že návrh dáme po volbách podruhé, že v legislativním procesu, tak jak dnes tady běží, tady něco není v pořádku. Ale při vědomí, teď jsem si to ověřoval, že i k senátním pozměňovacím návrhům bude dávat vláda souhlas a že se už třeba nestane, že tady z minuty na minutu odhlasujeme miliardu na pivo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo další se hlásí do diskuse? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Paní předkladatelko, váš názor na způsob hlasování.

Senátorka Soňa Paukrtová: Napřed bych řekla svůj názor. Myslím si, že je pravda, že asi není možné pracovat soustavně tak, že budeme brát ohled na to, co se v současné chvíli děje v Poslanecké sněmovně. Já si myslím, že budu vděčná za to, když podpoříte změny těchto tří zákonů, a pak vás poprosím, abychom se k tomu vyjádřili ještě jednou.

Myslím si, že Senátu přísluší jednat o takových záležitostech, jako je úprava legislativního procesu a změny Ústavy. Proto se nezlobte, že vás teď poprosím o to, abychom hlasovali, abyste mi dali stanovisko k tomu, jak se na mé návrhy díváte. A bohužel, pak nastane ten okamžik, kdy vás požádám o nové projednání.

Je pravda, že potom bude i Poslanecké sněmovně a nakonec i občanům zřejmé, že se touto problematikou vážně zabýváme, a já doufám, že to pro vás nebude příliš zatěžující.

V ústavně-právním výboru, i když způsob hlasování by měla spíše sdělit paní kolegyně Rippelová, jsme hlasovali o návrhu, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Paní zpravodajko, prosím o váš názor.

Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedající, protože se nacházíme ve druhém čtení – nevím, jestli váš návrh na odročení mám pokládat za návrh, který byl podaný.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: To byl podmíněný návrh, který vycházel z toho, že ho navrhnu pouze tehdy, když s ním bude kolegyně Paukrtová souhlasit. Ona s tím nesouhlasí, takže jako bych nic neřekl.

Senátorka Jiřina Rippelová: Dobře, protože se nacházíme ve druhém čtení senátního návrhu zákona a protože nebyl podán žádný návrh na vrácení, schválení, zamítnutí ani odročení, já si vás dovolím požádat, abyste otevřel podrobnou rozpravu, ve které uvažuji komplexní pozměňovací návrh, který je součástí výborového usnesení ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Takže otevírám podrobnou rozpravu. Paní kolegyně Rippelová oznámila pozměňovací návrh, komplexní pozměňovací návrh, který máme před sebou. Máme ho v písemné podobě. Je to pozměňovací návrh výboru, takže pokud se nikdo další nehlásí do podrobné rozpravy, tak podrobnou rozpravu končím a poprosil bych paní kolegyni Rippelovou, aby nás informovala, jak máme hlasovat, zda po jednotlivých bodech nebo zda můžeme hlasovat o návrhu jako celku.

Senátorka Jiřina Rippelová: Prosím pěkně, můžeme hlasovat o návrhu jako celku.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Výborně, děkuji. Budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, aby byl návrh přijat ve znění pozměňovacích návrhů? Kdo je proti tomuto návrhu.

V hlasování č. 50 registrováno 40, pro 35. Návrh byl schválen.

A nyní prosím, abychom hlasovali o tom, zda pověříme předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání. A za druhé, abychom pověřili paní kolegyni Paukrtovou a paní kolegyni Rippelovou, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? (Připomínka senátorky Rippelové z místa.) Dokončíme hlasování. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 51, registrováno 40, pro 35. Návrh byl schválen. Paní kolegyně Rippelová s technickou poznámkou.

Senátorka Jiřina Rippelová: Jenom procedurálně – pane předsedající, my jsme měli nejdříve hlasovat o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, já myslím, že nikdo nemá nic proti tomu, abychom se jakoby vrátili kousek nazpět, a budeme hlasovat i o pozměňovacích návrzích.

Takže kdo souhlasí s pozměňovacími návrhy? Kdo je proti těmto návrhům?

Hlasování č. 52, registrováno 40, pro 35. Návrh byl schválen.

Takže já se ještě omlouvám za chybu, kterou jsem udělal, takže já bych ještě jednou pro jistotu, abychom splnili proceduru, ještě jednou budeme hlasovat o návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 53, registrováno 40, pro 35. Návrh byl schválen. Omlouvám se vám, kolegyně a kolegové za chybu, kterou jsem udělal, a můžeme přikročit k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové,

kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o senátní tisk č. 31a prosím paní kolegyni o slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já se pokusím být velmi stručná. Jedná se opět o komplexní pozměňovací návrh k původně předloženému návrhu zákona. Takže když dovolíte, já bych se postupně věnovala jednotlivým ustanovením

V bodě jedna se jedná o promítnutí změny v počtu členů Poslanecké sněmovny, kteří mají právo podávat návrh zákona.

V bodu dvě se specifikují požadavky kladené na obsah důvodové zprávy k návrhu zákona. Rozumí se opis toho, co se skrývá pod metodou měření dopadů regulace, tedy tou vládou schválenou metodou RIA. Nejde a nemá jít totiž pouze o to, že po navrhovatelích soudu návrh zákona je nezbytný a nemá žádné finanční či rozpočtové dopady, ale odložení těchto tvrzení. My se velmi často setkáváme s tím, že je nám řečeno, že nelze návrh zákona specifikovat, co se týče dopadů do veřejných rozpočtů. Pak je otázka, zda-li by navrhovatel přece jen neměl se pokusit aspoň o odhad, co to vlastně bude znamenat a současně nemá být toto zdůvodnění pouze formální. Na projednávání v ústavně-právním výboru byl vznesen dotaz, zda-li neklademe příliš velké nároky na poslanecké či senátní iniciativy. Já si myslím, že klademe nároky zcela právem, protože pokud někdo navrhne zákon, který má dopady na všechny občany této země, tak si myslím, že by měl zvážit, zda-li ten návrh je opravdu nezbytně nutný a měl by si být jist, jakým způsobem dopadá do veřejných rozpočtů speciálně za této situace. Měl by vědět, jaké budou dopady regulace. Já si myslím, že to je požadavek oprávněný.

V bodě tři se prodlužuje doba, po níž navrhovatel disponuje s návrhem zákona a disponuje s ním až do třetího čtení. Důvod, proč jsme toto udělali, je úplně jednoduchý. Jestliže navrhovatel disponuje pouze do druhého čtení, tak on pouze ví, jaké pozměňovací návrhy byly přijaty – ale jaké pozměňovací návrhy byly podány. Neví, jaké pozměňovací návrhy byly přijaty. On má právo, pokud bude přijata tato změna jednacího řádu Poslanecké sněmovny, pokud by byly přijaty takové pozměňovací návrhy, se kterými zásadně nesouhlasí, tak má možnost ten zákon ještě těsně před hlasováním ve třetím čtení jaksi vzít zpět.

Tady další ustanovení bodu čtyři a pět – to jsme tady také rozsáhle diskutovali – pokud nemá být podávání důvodových zpráv a všech náležitostí, které návrh zákona má mít, tak je potřeba, aby tam byla jakási kontrola toho, že skutečně ten návrh zákona obsahuje doklady, které jsou požadovány. Tady se tato povinnost ukládá předsedům Poslanecké sněmovny a Senátu s tím, že tam existuje opravný prostředek, pokud by došlo k tomu, že navrhovatel se neshodne s předsedou některé z komor, tak se odkazuje k organizačnímu výboru. Já jsem si vědoma toho, že je to čistě formální posouzení toho, zda-li návrh zákona obsahuje to či ono. Organizační výbor je vždycky složen napříč politickým spektrem, takže tam nemůže zřejmě dojít k tomu, aby – i když vůbec nepodezřívám žádného z předsedů jak Poslanecké sněmovny tak Senátu z toho, že by tam byly jakési politické důvody, proč blokovat ten či onen zákon, ale existuje tam ten opravný prostředek.

Další záležitost týkající se bodů šest, sedm a dvanáct se týká toho, co jsem tady již sdělovala, to znamená, pokud má nějaký návrh zákona či pozměňovací návrh rozpočtový dopad, tak je vláda požádána o speciální vyjádření. Pokud s tím vysloví nesouhlas, tak může dojít k tomu, že Poslanecká sněmovna nepřijde takový návrh zákona. Pokud navrhovatel trvá na svém stanovisku, tak se sejde rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny, vydá své stanovisko k takovému návrhu zákona a Poslanecká sněmovna potom rozhodne s konečnou platností.

Totéž se týká i návrhu přijatých v Senátu. O tom budu mluvit za chvilku. Poslanecká sněmovna nemá zaveden institut garančního výboru, takže se zavádí pojem garančního výboru, protože se mu posléze svěřují významná procesní oprávnění.

Bod devět je v zásadě klíčovým ustanovením návrhu, jímž se po projednání o návrh v zákonech zpřesňuje pojem pozměňovacího návrhu a jeho podoba. Negativní definice omezuje pozměňovací návrh věcných souvislostí s původním návrhem zákona, což vylučuje přílepky a vylučuje také nesouvisející komplexní pozměňovací návrhy, které nelze definovat jako přílepek. Odpovídá to pravidlu úzkého vztahu, které Ústavní soud postuloval v nálezu č. 37/2007 Sb. Vedle toho rovněž popisuje tzv. komplexní pozměňovací návrh, jehož přijetí doporučení schůze sněmovny se vyhrazuje garančnímu výboru. To znamená, není zakázáno přijímat komplexní pozměňovací návrhy, ale pokud někdo předloží komplexní pozměňovací návrh, který zásadním způsobem mění původní návrh zákona, pokud je třeba si vyžádat stanovisko garančního výboru.

Současně k zajištění přehlednosti se stanoví písemná forma pozměňovacích návrhů a nutnost odůvodnění ve struktuře odpovídající návrhu zákona. Detailní odůvodnění obsahu se předpokládá zvláště tam, kde pozměňovací návrh počítá s přijetím prováděcího právního předpisu. Já vím, že není dost dobře možné, jaksi požadovat po poslancích a senátorech, aby vypracovávali prováděcí právní předpisy. Takže se nevyžaduje, aby tam prováděcí právní předpis byl předložen, ale měla by být známa struktura, obsah toho právního předpisu. To znamená, ne dopracovat do posledního detailu, ale prováděcí právní předpis bude obsahovat ta a ta ustanovení.

K bodům deset a jedenáct – pokud byl ve druhém čtení předložen pozměňovací návrh poslancem, projedná ho garanční výbor. Mají-li být v průběhu zákonodárného procesu eliminovány netransparentnosti a nepromyšlené iniciativy, je žádoucí, aby pozměňovací návrhy pro plénum byly předjednány výbory, a to tak, jak jsou jimi přímo doporučeny, nebo alespoň existuje příslušné stanovisko. Ve třetím čtení se tak poslancům při hlasování dostává další vodítko.

V bodě třináct až šestnáct se navrhuje zavedení institutu přerušení třetího čtení, jsou-li k návrhu zákona přijaty pozměňovací návrhy, je možné závěrečné hlasování oddálit z iniciativy navrhovatele zákona nebo poslaneckého klubu kvůli ujasnění si dopadů a vzájemných vazeb pozměňovacích návrhů. Je-li podán takový návrh, je přerušení třetího čtení povinné. Sněmovna rozhoduje pouze o potřebné době, přičemž je stanoven minimální limit 24 hodin. Naopak nebude-li takový návrh na přerušení podán, je možné přikročit k hlasování bezprostředně. Navrhovatel získá čas na posouzení výsledné podoby návrhu zákona, resp. na její konfrontaci se svou původní představou. Poslanecké kluby kompenzují případný ryze subjektivní pohled navrhovatele věc rychle vyřídit.

U bodu čtrnáct a patnáct – navržená novela Ústavy předpokládá, že vláda se bude moci vyjádřit nikoliv jen k iniciativnímu návrhu zákona, ale též jeho pozměněným podobám, to znamená, jelikož není možné interpretačně prodlužovat prekluzívní lhůtu vymezenou Senátu, musí tato vyjádření zprostředkovat předseda Sněmovny, a to ve vztahu k návrhu zákona postoupeném Senátu. Tak i ve vztahu k návrhu zákona, který Senát vrací Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

V posledně zmíněném případě se mění počátek běhu desetidenní ochranné lhůty pro zařazení vráceného návrhu zákona na pořad Sněmovny tak, že se odvíjí od doručení vyjádření vlády. Pokud by zůstal počátek svázán s doručením návrhu zákona poslancům, mohla by tato lhůta uplynout dříve, než lhůta pro vládu, případně by nebyl čas se s vyjádřením vlády seznámit.

Uvažovat by se mohlo za těchto okolností i o zkrácení lhůty třeba na pět dní. Nejsem si vědoma toho, že bychom vládu možná zatěžovali až nad rámec. Mně připadá, že desetidenní lhůta je možná a samozřejmě vláda se může vyjádřit, to není její povinnost.

To jsou všechny návrhy, změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Já jsem si samozřejmě vědoma, že je strašně obtížné zasahovat do jednacího řádu dolní komory. Jsem si vědoma toho, že z pozice Senátu to neděláme, nebo že jaksi to děláme pouze výjimečně, a ten výjimečný případ podle mého názoru tady je. Legislativní proces se prostě nedá upravit, aniž by se zasahovalo do jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Jsem si opravdu tohoto problému vědoma, ale pokud jsem byla motivována jak občany, tak i podnikatelskými subjekty, protože si soustavně a pořád stěžují na to, že náš legislativní proces je nečitelný, že občas nevíme ani o čem hlasujeme, že nejsme schopni dohlédnout dopady do regulace života lidí, do veřejných rozpočtů, tak si myslím, že to je ten okamžik, který mě vede k tomu, že se vší pokorou předkládám i úpravu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční a zpravodajkou výboru je opět paní kolegyně Jiřina Rippelová, která je zároveň zpravodajkou stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky. Usnesení výboru jsme obdrželi jako tisky 31/1 a 31/2. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážené kolegyně a kolegové, tady budu velmi stručná. Paní navrhovatelka tady sdělila, že těch novelizačních bodů jednacího řádu Poslanecké sněmovny je 15. Ona je tady postupně odůvodnila a seznámila nás s tím, co v jednotlivých bodech je. Já bych snad ještě jenom doplnila to, že u všech tří novel v zákoně, Ústavy, tak jednacích řádů se předpokládá účinnost k 1. lednu 2011. Ústavně-právní výbor projednal senátní tisk č. 31 na svém jednání 2. prosince. Doporučil plénu Senátu schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů tak, jak je máte před sebou, nebo které jsou přílohou tisku, určil mě zpravodajkou a pana předsedu pověřil, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, a vážené kolegyně, kolegové, otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a protože nepadly žádné návrhy v obecné rozpravě, tak otevírám obecnou rozpravu. Do podrobné rozpravy máme pozměňovací návrhy z výboru. Prosím paní kolegyni opět, aby nás s nimi krátce seznámila.

Senátorka Jiřina Rippelová: Takže já navrhuji, aby procedura hlasování byla stejná jako u návrhu novely Ústavy. Já si myslím, že je zbytečné tady pozměňovací návrhy číst.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Není potřeba.

Senátorka Jiřina Rippelová: V případě, že nebude další diskuse, tak můžeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které přijal ústavně-právní výbor jako o celku.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Jako o celku, dobře, děkuji. A ptám se, jestli má ještě někdo z vás nějaký pozměňovací návrh. Nikoho nevidím. Takže podrobnou rozpravu končím a budeme hlasovat tak, jak nám to doporučila paní kolegyně Rippelová, to znamená, že budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích. Předpokládám, že paní navrhovatelka i paní zpravodajka podporují tyto návrhy, takže můžeme začít hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s pozměňovacími návrhy? Kdo je proti těmto návrhům?

Hlasování č. 54, registrováno 42, pro 38. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 55, registrováno 42, pro 38. Návrh byl schválen.

Nyní prosím, abychom navrhli předsedovi Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. Určujeme paní kolegyni Paukrtovou a paní kolegyni Rippelovou, aby návrh zákona odůvodnily v Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 56, registrováno 42, pro 38. Návrh byl schválen.

A my můžeme přejít k poslednímu ze série návrhů senátních.

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů

Je to senátní tisk 32a prosím paní kolegyni Paukrtovou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Postup je naprosto stejný. Opět byl zpracován komplexní pozměňovací návrh, se kterým vyslovil souhlas ústavně-právní výbor a byl opakovaně projednáván na komisi pro Ústavu a parlamentní procedury. Já se velmi stručně budu zabývat těmi jednotlivými ustanoveními. Celkem je to 13 pozměňovacích návrhů, některé budu moct přeskočit, protože už jsme tady o tom diskutovali.

V bodě jedna se upřesňuje, že garanční výbor existuje i tehdy, projednává-li návrh zákona výbor jediný. My tady běžně stanovujeme; nebo Organizační výbor stanovuje - garanční výbor, ale v jednacím řádu zatím nebyl, takže to je doplnění.

Bod dva je nově vložené ustanovení, je převzato ze senátního návrhu tak zvaného stykového zákona, jehož součástí se stalo v rámci snahy právně kodifikovat některé významné instituty a postupy parlamentní praxe. Jedná se o to, co je oficiální návrh zákona, který Senátu postoupí předseda Poslanecké sněmovny a ne třeba úřednický aparát. Ten problém se tady stal, a protože stykový zákon, ač velmi důkladně projednáván s orgány Poslanecké sněmovny, nebyl přijat, tak proto jsme zařadili toto potřebné ustanovení stykového zákona do jednacího řádu Senátu. To znamená, lhůta pro zákon běží od okamžiku, kdy je oficiálně předsedou Poslanecké sněmovny postoupen do Senátu.

Bod tři – stejně jako v jednacím řádu Poslanecké sněmovny se i zde upřesňuje, co je, resp. není pozměňovacím návrhem. Opět se tady říká, že nelze přijímat přílepky. Odpovídá to pravidlu úzkého vztahu podle ústavního zákona a vedle toho se popisuje rovněž tzv. komplexní pozměňovací návrh, k jehož doporučení plénu Senátu je třeba garančního výboru.

Bod čtyři zakotvuje se bezvýjimečná povinnost podávat pozměňovací návrhy písemně a s odůvodněním, jež vychází z požadavků kladených na důvodové zprávy k návrhům zákona. Tím se snižuje riziko podávání nepromyšlených pozměňovacích návrhů.

Body pět a šest jsou prováděcí pokyny k podávání pozměňovacích návrhů.

Teď tady máme oblíbený institut „nezabývat se“. O tom jsem ještě nehovořila, ten se týká bodu sedm. Jistě víte, že institut nezabývat se je poměrně velmi sporným institutem už od doby, kdy se poprvé dostal do Ústavy a kdy se poprvé dostal do jednacího řádu Senátu. Původní návrh zákonodárce spočíval v tom, že existují určité zákony, které jsou zcela bezrozporné, které jsou technickými normami, kterými se Senát nemusí zabývat. K tomu, aby se našel mechanismus, jak tyto zákony v podstatě bez projednání v orgánech Senátu se jimi nezabývat na schůzi Senátu – ten mechanismus nenastal. My se zabýváme naprosto všemi zákony a potom tady někdy přijímáme institut nezabývat se. Navíc několikrát se stalo, že ten institut byl použit k tomu, aby bylo zamezeno rozpravě.

Můj návrh toho pozměňovacího návrhu je, abychom ponechali tento institut v jednacím řádu Senátu. Jak jste si povšimli, tak jsem nenavrhovala jeho vypuštění ani z Ústavy, ale s tím, že pokud je podán návrh nezabývat se, a proti tomuto návrhu vznese buďto deset senátorů nebo jeden senátorský klub protest, tak není možné se zákonem nezabývat.

Potom při projednávání na ústavně-právním výboru rovněž zaznělo, zda-li by nebylo ten institut lépe nazvat nějakým jiným názvem, protože je pravda, že my máme nezabývat se a současně se tím návrhem zákona zabýváme. Jediná možnost, která jaksi nás napadla, je schválení bez rozpravy. Problém ale je v tom, že pokud přijmeme schválit bez rozpravy, tak za prvé se to do Ústavy dá velmi těžko napsat – tam bychom museli ustanovení o nezabývání se zcela pominout a tím pádem by v Ústavě chyběl jeden článek, což asi není úplně nejlépe, ale hlavně my občas schvalujeme bez rozpravy, i když to předem neříkáme a nepřijímáme, prostě se do rozpravy nikdo nepřihlásí, a my schválíme bez rozpravy.

Takže já si myslím, že to opravdu není úplně triviální a navíc jsem si včera všimla, že jsme přijali formou nezabývat se bezrozporný návrh, který byl původně senátním návrhem zákona, prošel Poslaneckou sněmovnou a vrátil se nám zpět. Tady ten institut myslím si že byl úplně v pořádku. Takže já jsem připravena se s tím třeba do budoucna zabývat, ale v tuto chvíli podle mého názoru není úplně triviální ten institut zcela pominout a vypustit, i když jsem si samozřejmě věděla všech problémů, které jsou s tím spojeny, hlavně to, že vypadá na veřejnosti zvláštně, že se nezabýváme návrhem zákona, který tady třeba několik týdnů projednáváme. Takže to je institut nezabývat se.

Ještě budu pokračovat. Zavádí se tady povinnost vyjádření garančního výboru ke všem pozměňovacím návrhům, které byly na plénu bez předchozího uplatnění ve výborech, případně po uplatnění neúspěšném. To znamená, garanční výbor by se měl ke všem těmto pozměňovacím návrhům vyjádřit.

Bod deset je tou záležitostí, která řeší snížení příjmů nebo zvýšení výdajů oproti schválenému zákonu o státním rozpočtu. Nemohou být přijaty při negativním vyjádření vlády, navrhovatel pozměňovacího návrh snad nemusí s kvalifikací pozměňovacího návrhu ze strany vlády souhlasit, protože podle jeho soudu se předmětné tématiky týká a nemá takové dopady do příjmových či výdajových stránek státního rozpočtu. V takovém případě může vznést odůvodněnou námitku a věc je k posouzení předložena věcně příslušnému výboru, v našem případě výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijme stanovisko a potom konečné rozhodnutí je na Senátu.

Změny navržené v § 127 reflektují možnost přezkoumání nálezu senátního návrhu zákona, který je základem potenciálně zákonodárné iniciativy Senátu, což tyto náležitosti spojovat musí podle příslušných ustanovení o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Kopíruje tedy model ustanovený právě v tomto citovaném zákoně. Návrh přezkoumává předseda Senátu, proti jehož negativnímu rozhodnutí se lze odvolat k organizačnímu výboru.

Poslední bod třináct se týká pozměňovacích návrhů k senátnímu návrhu zákona. Vzhledem k tomu, že senátní návrh zákona je vlastně jen podmětem zákonodárné iniciativě, jeví se jako příliš přísné omezit pozměňovací návrhy pouze na související s tématem iniciativy.

To znamená, že pokud projednáváme senátní návrh zákona, ještě než opustí tuto komoru, tak tady se tak přísně nepřihlíží k eventuálně podaným pozměňovacím návrhům, protože je samozřejmě věcí předkladatele, pokud by se stalo, že by se tam dostaly věci, které se mu nelíbí, tak on samozřejmě ten zákon může stáhnout.

Já vám strašně moc děkuji za to, že jste mi věnovali pozornost. Chtěla bych říci, že bez pomoci naší legislativy a bez pomoci tajemníka komise pro Ústavu a parlamentní procedury bych nikdy nedokázala dát dohromady takový soubor zákonů. A ještě jednou děkuji, že jste tomu věnovali pozornost. A prosím vás o podporu předložených pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Návrh zákona projednal ÚPV jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je opět paní kolegyně Jiřina Rippelová, která je zároveň zpravodajkou Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky. Usnesení máme pod čísly 32/1 a 32/2. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, já se opět omezím na krátké shrnutí projednání tohoto tisku na ÚPV. Paní kolegyně v roli navrhovatelky tady uvedla všechna jednotlivá novelizační ustanovení, která jsou navrhována v novele jednacího řádu Senátu. Tento tisk projednal opět ÚPV dne 2. prosince a doporučuje plénu Senátu schválit projednaný návrh senátního zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Určil mne zpravodajkou a opět pana předsedu pověřil seznámit s tímto usnesením předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní senátorko. Kolegyně, kolegové, otevírám obecnou rozpravu. Pan kolega Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento návrh de facto je obdobou předchozího návrhu, který jsme doporučili k projednání Poslanecké sněmovně. Přece jen u tohoto návrhu chci říci několik málo poznámek.

Já obecně oba návrhy podporuji a budu i pro tento návrh hlasovat. Ale myslím si, že je namístě tady i říci určitou úvahu, že mám obavu, že v PS zejména návrh, který se týká jednacího řádu PS, bude mít poměrně složitou pozici ho prosadit. A pokud by došlo k tomu, že by poslanecký návrh jednacího řádu PS nebyl přijat, pak si kladu otázku, zdali bude namístě, abychom my si zpřísnili pravidla, i když je to v duchu legislativní čistoty, ale přece jenom je to určité zpřísnění.

Já vím, že to je velmi hypotetické. Já se k tomu vyjadřuji, protože se chci vyjádřit konkrétně k jednomu návrhu, který tady je v pozměňovacím návrhu, a to je soubor pozměňovacích návrhů. Za prvé za soubor budeme považovat návrhy, kterých bude dva a více. A za další, my jako senátoři a poslanci samozřejmě také si musíme být v právech vyjadřovat se k zákonům jakoukoliv formou, to znamená, diskuse, hlasování, ale i předkládání návrhů, rovni. A tady vzniká takový problém, že ten z nás, kdo není členem garančního výboru, by do určité míry měl omezeno právo, které by nemohl uplatnit potom na jednání pléna Senátu. Aspoň tak já si to vykládám. Neříkám, že to není možné překonat, ale je to pro mě určitý otazník, který mi dělá problém, protože bychom měli dbát i o to, aby naše práva, která jako senátoři máme, nebyla rozdílná a nebyla neadekvátně omezována.

Jinak znovu říkám, ty návrhy jdou správným směrem – vyloučit přílepky, zprůhlednit proces legislativních návrhů a zejména nás donutit, abychom o závažných pozměňovacích návrzích více jednali. Proto všechny návrhy, které vrací návrhy tady přednesené důrazněji garančnímu výboru, abychom se tím více zabývali, to je v pořádku. Ale tady si zas dělám otazníky týkající se problému, abychom přece jen si nebyli všichni rovni a někteří rovnější.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně Paukrtová se hlásí s přednostním právem.

Senátorka Soňa Paukrtová: Omlouvám se, ale ráda bych se vyjádřila k tomu, co tady řekl pan místopředseda. Pokud by se stalo – k první otázce – že PS nepřijme zpřísňující pravidla pro přijímání návrhu zákona, to samozřejmě nastat může. Pak má samozřejmě Senát právo poté, co se to k nám vrací, oni to zamítnou, nám schválí naši změnu jednacího řádu Senátu. Pak je samozřejmě naším právem rozhodnout o tom, že třeba také zamítneme zpřísňující pravidla. To je naprosto legitimní záležitost a ta možnost tam existuje.

Pokud se týče vyjadřování se ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu garančním výborem.

Myslím si, že to bylo myšleno jinak. Já se vždycky velmi snažím, abych žádné skupině senátorů neomezovala jejich právo předkládat pozměňovací návrhy. To, co je tam napsáno, znamená – příjmu-li soubor pozměňovacích návrhů, to znamená nikoli jednotlivou jednoduchou úpravu, ale prostě úpravu, která je komplikovaná, tak se k tomu prostě vyjadřuje garanční výbor. A týká se to všech návrhů, které jsou přijímány bez projednání v garančním výboru. To znamená, přijde někdo na plénum Senátu, přinese rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů a my tady v té krátké době obtížně posoudíme, jestli to je dobře, nebo jestli to není dobře. Já vnímám garanční výbor jako ten. Který je nejvíc odborně blízko určitému tématu.

Samozřejmě nikdo nebrání tomu, aby poté, co garanční výbor návrh zamítne nebo bude k tomu mít negativní stanovisko, aby senátor na plénu Senátu sdělil, že garanční výbor, byť je to kolektivní orgán, tak on má jiné důvody, proč to předkládá a samozřejmě, že to sdělí plénu Senátu. Takže já si myslím, že je to spíše vedeno snahou, aby se tady nepodávaly na poslední chvíli návrhy, u kterých si můžeme velmi těžko říci, zda jsou dobře nebo špatně. Já jsem se opravdu nesnažila omezit právo předkládat pozměňovací návrhy. To skutečně ne. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pani kolegyně a prosím pana senátora Drymla.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní překladatelko, vážené senátorky, vážení senátoři. Jsem rád, že se konečně našla odvaha k tomu změnit některé věci v přijímání zákonů v České republice. Boj za změny bývá velmi zdlouhavý, velmi těžký. Je to jasná odpověď Senátu na to, co se děje v Poslanecké sněmovně zvláště v poslední době. Je to i jasná odpověď naší veřejnosti na otázku, jakou funkci má vlastně Senát. Senát je vyšší komora Parlamentu ČR a m převážně kontrolní funkci. A návrhy na tyto změny jsou vlastně zpřísněním určité kontroly legislativního pořádku. Je to i odpověď na reakci našich občanů, kteří kritizují neustálé vymýšlení nových a nových novel zákonů. Nezastírejme si to, mnohdy s velmi silným lobbingem v pozadí různých zájmových skupin, kterým změny zákonů jim stěžují život anebo jim prodražují žití.

Je to i o pokusu zabránit tomu, čeho jsme svědkem, to znamená mnohdy účelovému drancování státního rozpočtu, na které zase doplácí prostý občan a daňový poplatník.

A v té poslední věci je to vlastně pokus o to, donutit konečně respektovat rozhodnutí Ústavního soudu v oblasti přílepků a jak tady bylo řečeno, zprůhlednit některé legislativní postupy.

Já z tohoto místa prostřednictvím pana předsedajícího děkuji paní předkladatelce Soně Paukrtové, která si tím udělala určitě hodně nepřátel hlavně v dolní komoře Parlamentu, ale myslím si, že je to správná cesta.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Balína.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající a paní předkladatelko, milé kolegyně, vážení kolegové, možná už se z toho stává určitý kolorit, jak jste zjistili ze včera předloženého, všem vám předpokládám na stůl avizovaného pozměňovacího návrhu k tomuto předloženému senátnímu tisku č. 32. Říkám kolorit, protože dvakrát, tuším, neměl vůbec šanci se tento pozměňovací návrh, který jako obvykle podáváme všichni tři senátoři za KSČM, já, Marta Bayerová i kolega Vašek Homolka; neměl šanci být projednáván, protože se nedostalo na podrobnou rozpravu, aby byl předložen. Dnes předpokládám, tuto šanci mít bude. Já ho potom v detailní části pokračující po obecné rozpravě části předložím. Ale chtěl bych využít obecné rozpravy k jakémusi zdůvodnění, byť ho tam máte ve velmi stručné podobě avizovaného pozměňovacího návrhu.

Nechci tady dalekosáhle hovořit o významu fungování klubu ať už v PS tak u nás v Senátu PČR, protože jsem o tom hovořil na posledním jednání, kdy jsme odkládali všechny tři materie k dnešnímu projednávání. Je tam prostě z našeho pohledu, a myslím, že nejsme daleci pravdy, určité znehodnocení úrovně a kvality při fungování našeho mandátu oproti vám ostatním, kteří z jednacího řádu na ustavení senátorského klubu jaksi máte.

Je tady i určitá disproporce, která se tady stala, když se budu pohybovat v jakémsi matematickém vyjádření síly mandátů potřebných na ustavení poslaneckých klubů v porovnání s Poslaneckou sněmovnou. Protože přijetím zákona 573/2006 Sb., byl počet potřebný k ustavení poslaneckého klubu v PS, jak víte, snížen z 10 na 3 poslance. A budu-li pokračovat v tom vyjadřování dál, tak stačí v PS zhruba 1,5 % z celkového počtu poslanců na ustavení klubu. U nás v Senátu je to nutných 6,2 %. Já nechci pokračovat v tomto matematickém vyjádření, spíš zvýraznit určitou kvalitu, kterou jako klub potom směrem k tomu jednání máme. Uvedu jenom jeden příklad, při projednávání tehdy Topolánkova balíčku, kdy jsme se tady usnesli, že se zákonem nebudeme zabývat, pak všichni s právem přednosti v jízdě možnosti diskutovat své názory a stanoviska mohli přes volené funkcionáře nebo případně přes předsedy svých klubů vyjadřovat. My jsme tu možnost neměli, a máme, myslím, naprosto stejnou sílu senátorského mandátu jako každý jeden z vás.

Vy dobře víte i v tom porovnávání, jak je to možné v Senátu a jak je to možné s ustavováním klubu v PS, tak víte, protože jste si to stejně jako já, stejně jako moji kolegové, otestovali každý na své vlastní kůži, že volební kampaň je v porovnání s kandidováním do PS úplně nesrovnatelná, tam nemáte šanci se za nikoho schovat. Tam prostě opravdu jdete každý sám za sebe. A i z toho důvodu si myslím, že je tento krok na místě.

Já jsem nechtěl vystupovat u dvou předchozích materií, tak trošku využiji nebo zneužiji, že mám slovo, a chtěl bych se přidat k těm ostatním, kteří oceňovali; nejen kolegyně Paukrtová, ale všech z ÚPV, pánů a děvčat z naší legislativy na tom, do jaké podoby se díky pozměňovacím návrhům materiály dostaly. Koneckonců i průkazné hlasování dvou předchozích novel na to ukazuje a věřím, že bude podpořen i pozměňovací návrh k tomuto materiálu.

Ale předtím, než řeknu jednu závěrečnou prosbu, tak bych chtěl trošku zareagovat, možná předběhnu na to, co jsme tady v podstatě schválili, a všichni věříme, že to projde legislativním procesem a bude to platit. Chci se tady vyjádřit i k tomu, že jsme tady schválili, že budeme napříště požadovat velmi striktně z dikce zákona, že by u každé novely, u každého zákona měl být zvýrazněn dopad na státní rozpočet. Takže máte to sice ve zdůvodnění, já to jen zdůrazňuji, že náš malý a velmi drobný pozměňovací návrh, který pak v podrobné rozpravě načtu, nepředstavuje nároky na veřejné rozpočty, protože nároky na činnost klubu, jak víte, jsou hrazeny z rozpočtu Kanceláře Senátu PČR.

A nyní poslední prosba. V jiné souvislosti jsem tady včera hovořil a připomínal jsem to, že se nacházíme v adventním čase. Jsou před námi vánoční svátky. Pan kolega Čunek už se usmívá. Prostřednictvím pana předsedajícího já mu za ten úsměv děkuji, je moc milý, ten úsměv. Možná jste ve stejné pozici jako já, že spíš od určitého věku – je to asi věkem – radši dárky dáváme, než je přijímáme. Ale já se přiznám, že já i v tom svém věku a mí kolegové také – Marta je mladá, to byl špatný příklad – tak uděláme výjimku a budeme mít radost, i kdybychom čirou náhodou ten dárek dostali.

Takže zkuste se povznést nad všechny ideologické pohledy a pohledy přes prizma ideologie, zkuste to posuzovat věcně. A když se náhodou stane, že byste nám schválením pozměňovacího návrhu chtěli vánoční dárek dát, tak já vám za to dopředu děkuji. A věřte, že se určitě neurazíme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Víchu.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, už nepochybně vystupuji dnes naposledy. Myslím, že si ani neuvědomujeme, jaký tím balíčkem tří zákonů děláme krok. Jakým dáváme impuls. Mnohem větší, než všechny řeči všech politických stan, jak mají v programech boj proti korupci, proti negativnímu lobbingu apod. Proto mám také obavy, že to bude mít trnitou cestu, ale opravdu blahopřeji kolegyni Paukrtové a ústavně právnímu výboru, že se na ni vydáváme.

Je vidět, že je to provázaná trojice zákonů a mohou nastat určité komplikace, kdyby náhodou byl přijat pouze třeba jeden z nich. Sice tady bylo řečeno, že když oni nám ho natruc schválí, my tady můžeme dát, že zamítnout, oni nás stejně mohou zase natruc přehlasovat. A že to spolu souvisí, to je třeba i v tom, že k tomu, abychom se zabývali těmito pozměňovacími návrhy lépe a šlo to zpátky do garančního výboru, k tomu bychom třeba potřebovali 60 dnů. Ale to je zase v tom prvním zákoně.

Takže je to určitě komplikovaná cesta, ale stojí za to, že jsme se na ni vydali.

A teď jsem trošku na rozpacích kvůli avizovanému pozměňovacímu návrhu zatím neexistujícího klubu senátorů KSČM. My jsme o tom tady diskutovali už jednou. Tehdy tady byly hlasy pro a proti. Asi je spíš anomálie to, že v Poslanecké sněmovně může vzniknout klub o třech poslancích, je to strašný nepoměr teď ve vztahu tady k Senátu. To, proč jsem na rozpacích, je, jestli zrovna k tomuto velmi koncepčnímu návrhu tady teď přidávat, přilepovat zrovna tuhle záležitost, protože stejně je velmi malá šance, že se to dostane na pořad jednání.

Tehdy možná někteří senátoři byli proti, protože se jednalo právě o KSČM. Mezitím nám tady vznikla skupina senátorů KDU-ČSL, kteří také přišli o klub, a také bych chtěl, aby měli rovné podmínky jako my všichni. V té novele je řečeno, že institut nezabývat proti němu může protestovat skupina deseti senátorů nebo klub. Kolegů nezařazených je teď tuším sedm, nemohou protestovat a nemají klub. To jsou zase důvody, proč by klub o třech senátorech mohl vzniknout. Proto teď, přiznám se, nevím, jak se s tímto vypořádat. Je to komplikovaná záležitost jako ostatně všechno, co tady většinou projednáváme. Nic není černé a bílé.

Já pravděpodobně pro tuto chvíli pro tu záležitost tříčlenného klubu hlasovat budu. Děkuji za pozornost. A protože jsem říkal, že už nebudu více dnes vystupovat, tak přeji všem hezké vánoční svátky.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím o slovo kolegu Čunka.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, k těm návrhům jsem se vyjádřil jako člen ÚPV. Změny, které byly předloženy, tak myslím, že návrhy posunují do významné kvality. A proto se s nimi ztotožňuji. Já jsem se přihlásil v zásadě jen k tomu vánočnímu dárku, byť já skutečně nejsem ten, kdo Vánoce vymyslel. Ale v každém případě je mám rád z těch důvodů, které jste řekl. Ale přes to všechno se domnívám – a teď mluvím za sebe – já sám tento návrh nemohu podpořit, a to z toho důvodu, že za prvé by to jednání bylo účelové. Za druhé, my jsme si to, že nejsme klubem, způsobili částečně sami. Já jsem k tomu také přispěl.

A to především tím, že jsme již dříve přijímali do svých řad politické turisty a lidi, kteří jdou pouze za úspěchem a nerozhodují se jako dospělí lidé, která politická cesta je pro ně důležitá a dobrá, tak aby jí mohli jít dlouhodobě a nemuseli přeskakovat z jedné strany do druhé.

Zároveň samozřejmě jsme možná i my způsobili svým chováním, že si s námi někdo chtěl vyřídit účty. A za to musíme nést nějakou odpovědnost. A ta odpovědnost je, že jsme ztratili klub a mne to strašně mrzí.

Jiná věc je – myslím ale, že to není záležitostí dnešního dne, proto bych spíš prosazoval a prosil kolegy, aby tento návrh stáhli, protože podle mne by neměl projít – abychom nezablokovali nějakým způsobem cestu těm návrhům, které považuji za důležité. A zároveň, aby měly nějakou šanci ve sněmovně projít.

Jiná věc je ekonomický aspekt, který vzniká z toho, že tady je skutečně nepoměr. Když vznikne klub, má určitá práva, může mít zaměstnanou sílu, která připravuje mnohé návrhy atd., nemusím popisovat, to všichni víme, jaký je to dobrý servis a řekl bych, že potřebný. A ta další věc je, že na každého senátora klubu klub získává určité finanční prostředky, za které já jsem přesvědčen – aspoň v tom klubu, ve kterém jsem měl čest tři roky být, to tak bylo – že jsme používali tyto prostředky pro práci, kterou máme tady. A to ostatní senátoři nemají a to je významná věc, nad kterou bychom se měli zamyslet, protože přece jen ten servis, který vy všichni získáváte ve chvíli, kdy ti, kteří v klubu nejsou zařazení nebo klub nemají, tak ten servis nemají ani zdaleka. Skládá se to z určitých složek, já jsem přesvědčen, že určité počty pro vznik klubu musíme respektovat. Zároveň bychom se měli zamyslet, jestli by určitou řekněme určitou částku, která se váže ke každému senátorovi, neměli získat, senátoři samozřejmě, že ne k platu, ale právě na ty administrativní věci, které ostatní mají. To dokážu pochopit a myslím, že touto cestou bychom se mohli vydat. Možná by se to dalo řešit i jiným způsobem než touto změnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím paní senátorku Rippelovou.

Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně, kolegové, já, jestli se nepletu, tak byla to má první účast na jednání ÚPV v roce 2006, kdy tehdy na toto jednání přišla paní poslankyně Kateřina Jacques s novelou zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kdy původní počet pro to, aby mohl vzniknout klub v Poslanecké sněmovně, byl deset. Ono to bylo propočteno tak, že podle volebních výsledků podle přepočítávacího modelu nemohlo se stát to, že jedna politická strana měla méně než deset poslanců. Podle původní přepočítávací metody. A my jsme tehdy na ÚPV, když jsme souhlasili s tím, aby došlo ke změně jednacího řádu Senátu a aby počet poslanců byl nižší, tak jsme tehdy říkali, nebudeme poslancům zasahovat do jejich jednacího řádu. Je to jejich věc. Ale já si myslím, že tím jsme se přihlásili k tomu precedentu, který se nám samozřejmě teď vrátil a vracet bude.

Nemyslím si, že to je úplně koncepční, já se zdržím v této věci hlasování. Ale jenom si ještě nemohu odpustit reakci na pana kolegu Balína prostřednictvím pana předsedajícího, která se týká dopadu na veřejné rozpočty. Já si pamatuji, když jsme tady novelu jednacího řádu v Senátu projednávali v tom jejich předchozím podání, tak jestli se nepletu, dopady do rozpočtu Senátu, které potažmo jsou samozřejmě také dopady státního rozpočtu, i když hrazené z Kanceláře Senátu, tak se pohybovaly někde na úrovni půl miliónu korun. Takže tolik jenom poznámku.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím opět o slovo pana kolegu Balína.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, jenom už drobné repliky na to, co odeznělo.

Byl tady požadavek od kolegy Čunka, že bychom to snad radši měli stáhnout. Já skutečně nevidím, z jakého důvodu. Pokud jde o obavy kolegy Víchy, že se snad jedná o nějaký přílepek, tohle snad nemůžeme myslet ani vážně. Vždyť je to otevřená materie, do které se tady tři senátoři osmělili dát velmi drobný pozměňovací návrh. Čili o přílepku bych vůbec nemluvil.

Přiznám se, že asi takovou potřebu cítím se vám napříč politickým spektrem v podstatě všem omluvit. Protože je to naše vina, respektive vina bývalé KSČ, že vlastně do všech politických subjektů ty politické turisty dodala.

Do toho nebo onoho méně nebo více, ale dodala.

Někteří prošli subjekty, které už zanikly, ať už to byla ODA nebo Unie svobody, šli přes Občanské fórum do různých subjektů. Dneska jsou ve všech, ve všech politických stranách, včetně té, která, jak jsem tady už včera hovořil, jaksi své logo má, i když zatím neprošla tou legitimní soutěží, které se říká volby do Parlamentu ČR, takže určitou omluvu prostě vezměte upřímně, tak jak to myslím.

Jinak asi se potom každý bude rozhodovat sám.

Ale ještě jednu poznámku a opravdu si ji nemohu jaksi odpustit. Víte, ono i složení, a to jak vypadá vedení Senátu, vzniklo na základě právě konkrétně přidělených mandátů a určitých politických dohod. Pak se cosi odehrálo, jestli v jednom politickém subjektu nebo v několika, nebo v některých, a ty podmínky jsou přece úplně jiné. My se tady zamýšlíme nad tím, jestli umožnit nebo neumožnit menšímu počtu než dosud, který byl na pěti, nyní je zde drobný návrh na možnost ustavení klubu, případně, když to projde, ze tří senátorů a senátorek. Tak nad tím se zamýšlíme, ale v podstatě je jaksi míjíme s tou určitou anomálií, že tady jedno uskupení přestalo fungovat, a přesto toto uskupení má zastoupení ve vedení Senátu, má zastoupení v dalších orgánech, jako je Organizační výbor.

Zkusme se zamyslet třeba i nad takovými sekvencemi, když budeme posuzovat třeba tento opakovaný malý drobný požadavek senátorů za KSČM.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím kolegu Sefziga.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy a pánové, když jsem četl návrh kolegy Balína, týkající se snížení kvora na vytvoření politického klubu v naší komoře, tak musím říci, že tam je zcela základní chyba v odůvodnění. Netroufl bych si aproximovat to ve vztahu k Poslanecké sněmovně, protože to, že v PS snížili počet na tři, není myslím vzor vhodný této komory. Smysl přece má, a proč se vytvářejí kluby, je v tom, aby při vlastním rozhodovacím systému docházelo ke kompromisu, ke sjednocování myšlenky, a proto má význam jaksi ocenit ty, kteří se chtějí sjednotit na nějakém společném postupu a usnadnit vlastní finální legislativní proces, protože vždycky se rozhoduje lépe mezi dvěma, hůře mezi třemi, mezi čtyřmi, mezi pěti. Z toho důvodu je tam to kvorum postaveno, a já si myslím, že není nikterak vysoké, ale je přiměřené. Je to jistě vyzkoušené a bez nějaké delší diskuse, ta už tady proběhla opakovaně a nikdy jsme nesnížili toto kvorum, a překvapilo mě, že ho snížili v PS, podle mého dojmu to nebylo správné snížení a rozhodně to není vzor hodný následování, a oceňuji část bývalého lidoveckého klubu, že nežádá o toto kvorum, protože to není uděláno jen tak samoúčelně. Domnívám se, že vstupní klauzule počtu pěti na počet 81 senátorů je přiměřená a rozhodně by nebylo vhodné ji dále snižovat.

Diskuse kolem počtů a matematických výpočtů může být jistě delší, ale musíme to vidět v kontextu toho, co je naším úkolem. Sdružování v kluby je přece způsobeno proto, abychom usnadnili legislativní proces, to není proto, abychom čerpali odpory nejenom na naše mandáty, ale i na klubové mandáty. To je hlavně kvůli tomu, aby senátoři mohli intenzivněji komunikovat a aby komunikace pro ně, když se dohodnou na společném politickém směru, byla usnadněna. A na to tam jde finanční podpora, z toho důvodu se vytvářejí i kluby.

Toto jsem chtěl říci. A proto nemohu v žádném případě podpořit snížení počtu členů klubu z pěti na tři. A musím říci, že i velmi pochybné je, když se takto účelově spojují kluby, které nemají zcela stejné politické směry, nechci říci názory, názory nebudeme mít nikdo absolutně totožné, kvůli tomu kluby vznikají. A musím říci, že s určitými obavami jsem hleděl i na jednou už takto účelově vzniklé seskupení, které tady bylo. A myslím si, že to nebylo o politické dimenzi, nebylo to o tom usnadnit legislativní proces, ale bylo to skutečně pak jenom o tom čerpání finančních prostředků. Myslím si, že to dobré není.

To, na co kolega Balín upozornil, je, že může disponovat někdo přednostním právem a možnost tedy nezapojit se do diskuse jednotlivci při tom, kdy se neotevře obecná rozprava a někdo může využívat svého přednostního práva při procedurálních věcech. To je věc, která stojí za zamyšlení, a já se domnívám, že bychom měli možná tuto věc řešit při nějaké příští novele, kterou nyní připravily dvě kolegyně. Já jim za to také mnoho děkuji. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím kolegu Štětinu.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, jen bych se rád zeptal, pane předsedající, jestli bych ještě před svým příspěvkem nemohl uplatnit onu technickou poznámku?

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Můžete, pane kolego.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Je krátká. Jenom jsem chtěl upozornit, že při hlasování 31/7 jsem hlasoval ANO a v zápise je napsáno, zdržel se.

Tuto poznámku činím jenom pro stenozáznam. Děkuji vám za tuto možnost.

A nyní se pokusím přednést svůj příspěvek.

Vážení kolegové, já bych chtěl upozornit na to, že v říjnu loňského roku přijal tento slovutný Senát usnesení, v němž vyjadřuje podezření, že KSČM porušuje Ústavu. Senát se obrátil na vládu a požádal ji, aby toto podezření nechala prověřit Nejvyšším správním soudem ve smyslu zákona o politických stranách.

Nemyslím si, že v době, kdy toto podezření stále trvá, by bylo vhodné, kdyby Senát podpořil návrh komunistických senátorů na zřízení jejich klubu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a o slovo se přihlásila kolegyně Paukrtová, i když bude mít závěrečné slovo k průběhu obecné rozpravy.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, tak pokud se nepřihlásí, tak toto mé vystoupení berte i jako závěrečné slovo.

U mého návrhu zákona na úpravu jednacího řádu Senátu vlastně přišla připomínka pouze od pana kolegy místopředsedy Senátu Štěcha. K tomu jsem se již vyjadřovala.

A teď vlastně celá debata se vede o tom, zdali snížit potřebný počet ke vzniku klubu z pěti na tři. Já jsem se trochu pídila po tom, od čeho se vlastně odvíjely ty počty, když vznikala Ústava České republiky. V případě PS to bylo tak, že pokud se nehlasovalo po jednotlivých krajích a nebyl d´Hondtův přepočítávací systém, tak vlastně nemohla vzniknout situace, aby poslanců za jednu politickou stranu bylo méně než deset. V případě Strany zelených se pak stalo, protože kraje jsou různě veliké, d´Hondtův přepočítávací systém to umožní, že bylo zvoleno šest poslanců.

Uvědomme si, že Poslanecká sněmovna vzniká na základě poměrného systému a jednotlivé kluby jsou prostě politickými kluby. Proto bylo celkem logické, že PS snížila počet členů z deseti na šest.

To další snížení je nad rámec mého chápání a musím říci, že jako konzervativně smýšlející člověk mně to přišlo jako velmi, velmi účelové, snížit počet členů.

U nás v Senátu my jsme voleni většinovým systémem. Z mého pohledu mandát senátora je podstatně více vázán na jeho osobu a je podstatně silnější, než je tomu v Poslanecké sněmovně, přestože se poslanci tváří úplně obráceně. Ale fakticky systémem volby to tak je.

Náš jednací řád je poměrně hodně rigidní ve věci změn klubů apod. během dvouletého volebního období. A protože včera tady pan kolega Balín říkal, že zde mimo volby vznikají kluby a já jsem se k tomu nechtěla v tu chvíli vyjadřovat, protože jsme projednávali úplně jiný závažný problém a nechtěla jsem snižovat jeho váhu tím, že bych diskutovala, tak bych na to ráda odpověděla.

My jsme klub TOP 09 a Starostové vytvořili přejmenováním KODu. Nikdo z nás za Klub otevřené demokracie nekandidoval, my jsme skupina senátorů buďto nezávislých nebo těch, kteří jsme byli voleni za různé politické strany a různá malá seskupení. A v Klubu otevřené demokracie a nyní v TOP 09 a Starostové, a to také není žádnu volební strana, jsme se prostě přejmenovali. Měli jsme k tomu své důvody, jednací řád to nevylučuje. I ten velmi rigidní senátní jednací řád to nevylučuje.

Čili já v tom nevidím nic zvláštního a podivného. A to, že k nám přistoupili dva členové, kteří byli dříve v klubu KDU-ČSL, ano, to je naše vnitřní úprava, my jsme jim to umožnili, ale podle jednacího řádu nemáme nárok na příspěvek, náš klub nemá nárok, my se rádi s nimi rozdělíme o příspěvek, který máme.

Tolik k tomu, co včera říkal pan kolega Balín.

A já se nyní vrátím k tomu, co jsem tady původně říkala. Senátní mandát je podstatně silnější, takže problém klubu či neklubu, se dá rozdělit do dvou rovin. Ta první je ekonomická a ta druhá je politická, a s tím, že předsedové klubů mají možnost určitých předností. Všimněte si, že institut nezabývat se, pokud projde to, co už jsem tady navrhovala, tak nic nebrání ani těm, kteří jsou nezařazeni, se dohodnout s dalšími členy Senátu a prostě zablokovat takové usnesení. To samozřejmě existuje.

Existují tam samozřejmě i jiná oprávnění a existuje ekonomické zabezpečení. To jsou tedy dvě roviny problému.

Já bych chtěla připomenout, že jsem koncipovala svůj návrh, a on je opravdu provázaný a komplikovaný, s cílem zkvalitnit legislativní proces. Já samozřejmě neupírám kolegovi Balínovi do toho předkládat pozměňovací návrh, protože to skutečně přílepek není.

Na druhou stranu vznik tříčlenného Senátu vůbec nesouvisí se snahou o úpravu legislativního procesu. Byla jsem ráda, a všichni jste to tady říkali, že jste rádi, že jsem takový návrh s naší legislativou a se spolupracovníky připravila. Ale on se opravdu netýká problému, který tady navrhuje kolega Balín.

Vzhledem k tomu, že je velmi nepravděpodobné, že můj návrh projedná PS a bude platit, tak bych trošku poprosila: stáhněte ten pozměňovací návrh a řešme to jako samostatné téma, jak už to, co se týká ekonomického zabezpečení, tak i to, co se týče dalších záležitostí. To opravdu s úpravou legislativního procesu nemá nic společného. A opravdu to nezpochybňuji, já jen o to prosím.

Děkuji vám za pozornost. A protože se nikdo nepřihlásil, tak si myslím, že to mohu považovat za závěrečné slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Ale nechte, prosím, na mně, abych já uzavřel obecnou rozpravu. A protože se nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Závěrečné slovo paní předkladatelky jsme tedy již slyšeli a prosím nyní paní zpravodajku.

Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě vystoupilo celkem devět senátorů. Vzhledem k tomu, že nebyl podán žádný z návrhů, který předpokládá § 130 odst. 2 našeho jednacího řádu pro druhé čtení, bylo avizováno podání jednoho pozměňovacího návrhu a pak máme před sebou komplexní pozměňovací návrh, který je součástí usnesení ústavně-právního výboru.

Pokud tady nedojde k nějaké změně, případně ke stažení pozměňovacího návrhu, jsem přesvědčena, že bychom měli nejprve dát hlasovat o pozměňovacím návrhu, tak jak byl předložen senátory Vlastimilem Balínem, Martou Bayerovou a Václavem Homolkou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí. Překvapuje mě, že tedy kolega Balín stahuje svůj návrh. Ale už se hlásí. Považoval jsem ovšem za korektní ho upozornit na to, že i když se tady hovoří o tom, že návrh byl předložen, musí být předložen v podrobné rozpravě.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, paní předkladatelko, milé kolegyně, vážení kolegové. Dvakrát tady odezněla výzva, abychom svůj návrh stáhli. Já skutečně nevidím důvod, proč ho stahovat, protože paní zpravodajka tady říkala, jaký se zde nabízí postup.

Načtu nyní pozměňovací návrh, který máte v písemné podobě, je velmi jednoduchý:

V článku I návrhu vložit nový bod 1, který zní:

„1. V § 21 odst. 1 větě první se číslo „5“ nahrazuje číslem „3“.“

Následující body v článku I návrhu přečíslovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Všichni jsme slyšeli váš návrh. Ptám se, kdo z vás má nějaký další pozměňovací návrh? Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím.

Paní zpravodajko, navrhujete, abychom nejdříve hlasovali o návrhu pana kolegy Balína a potom o návrhu ústavně-právního výboru.

Budeme tedy hlasovat o návrhu kolegy Balína, kolegyně Bayerové a kolegy Homolky, snížit počet členů klubu z pěti na tři.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 57 registrováno 46, pro 15. Návrh byl zamítnut.

Nyní tedy budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích ústavně-právního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito pozměňovacími návrhy? Kdo je proti těmto návrhům?

Hlasování č. 58 registrováno 47, pro 45. Návrh byl schválen.

Další hlasování bude o tom, zda souhlasíme s tím, abychom přijali návrh zákona, ve znění schválených pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 59 registrováno 47, pro 45. Návrh byl schválen.

A proto navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání. A zároveň pověřujeme paní kolegyni Rippelovou a paní kolegyni Paukrtovou, aby nás zastupovaly v Poslanecké sněmovně a návrh zákona odůvodnily.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 60 registrováno 47, pro 43, návrh byl schválen.

Děkuji paní kolegyni Paukrtové a paní kolegyni Rippelové za skvěle odvedenou práci.

(Řízení schůze se ujímá první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2008

Dříve, než zahájím projednávání tohoto bodu, dovolím si ještě pro stenozáznam oznámit, že se z dnešního jednání Senátu omlouvá pan senátor Jiří Oberfalzer.

Nyní navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. O tom musím nyní dát hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby pan předseda Pavel Dvořák se mohl zúčastnit našeho jednání, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 31. Návrh byl tedy přijat.

Dovolte mi, abych přivítala pana Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu.

Zprávu, kterou budeme projednávat, jste obdrželi jako senátní tisk č. 101na technickém nosiči dat. Prosím pana předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane předsedo.

Pavel Dvořák: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládáme výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu. Já si dovoluji na začátek svého povídání připomenout, že jsme sektorovým regulátorem v oboru telekomunikačním. A přesto, že všechno možné je napsáno ve zprávě, rád bych uvedl na začátek čísla o tom, jak vypadá telekomunikační trh v České republice.

Celková velikost telekomunikačního trhu v České republice byla za rok 2008 142 mld. Kč. Tento trh je trhem, který roste. Projevují se na něm samozřejmě určité tendence už v roce 2008, určitý pokles investic. Na druhé straně je to jeden z mála trhů, který má tendenci aspoň trochu růst a je podle našeho názoru poměrně zdravý.

Jistě vás zajímavé základní věcné parametry. Pro telekomunikační trh v České republice jsou typické nůžky, které se rozevírají mezi tím, co známe o telekomunikacích z minulosti a jak vnímáme telekomunikace v současné době.

V této chvíli máme v České republice dva miliony aktivních pevných linek. Když vám připomenu, že v zemi je zakopáno tři a půl milionu měděných drátů, tak vidíte, že penetrace aktivních pevných linek není příliš vysoká. Procentem penetrace 22 % se řadíme vlastně na jedno z posledních míst v Evropě. Je to samozřejmě dáno historií vývoje a poměru fixních a mobilních sítí. Odpovídá tomu také stále klesající objemu provozu na těchto linkách a generování příjmů nebo generování objemu peněz na těchto pevných linkách.

Na druhé straně mobilní telefonie, penetrace mobilních telefonů v České republice je na jednom z nejvyšších míst v celé Evropě. Máme už prakticky a myslím, že letos dosáhneme penetrace 135 %. Je to míněno včetně důchodců a mimin. To je tedy docela pořádné číslo, které se podle našeho názoru bude neustále zvyšovat.

Abych vám doložil, jaký je poměr mezi mobilní a pevnou službou, tak uvedu jenom to, že například, že příjem operátorů z SMS zpráv je už dnes vyšší než peníze, které vygenerují na pevných linkách. Mimochodem, tam číslo SMS zpráv překračuje jednotky miliard SMS poslaných za rok.

My se domníváme, že trh je samozřejmě poměrně dobře liberalizován, fungují tam už prakticky pouze soukromé subjekty. Pravda ovšem je, že ze zhruba 2000 podnikatelů, kteří působí na tomto trhu, hlavní objem stále generuje poměrně malý počet firem. 85 % tržeb generuje pět firem a 95 % tržeb generuje deset firem na tomto telekomunikačním trhu. Je to samozřejmě hodně podobné, jako je to v západní Evropě.

Jak fungoval Český telekomunikační úřad v minulém roce? Uvedu jenom základní čísla. Pan zpravodaj, který pečlivě četl naši zprávu, případně nějaké údaje ještě dodá.

My jsme měli příjmy ve výši 115 % rozpočtovaných příjmů a výdaje ve výši necelých 78 % výdajů. Snažili jsme se prostě uspořit a vygenerovat nějaké další příjmy.

Nad rámec toho, co je napsáno ve výroční zprávě, bych chtěl připomenout snahu Českého telekomunikačního úřadu být maximálně transparentní. Uvedu několik věcí, které to dokládají. Například každý měsíc vydáváme zprávu, tzv. monitorovací zprávu, kde se každý, koho to zajímá, může dočíst, jak telekomunikační trh vypadá, co se na něm událo, jaké kroky učinil regulační úřad, jaké spory jsou na trhu a co se vlastně děje i v zahraničí. Je to měsíční zpráva, a takových zpráv už jsme vydali čtyřicet.

Mimo to jak v souladu se zákonem, tak nad rámec zákona, v případě, že přijímáme významná rozhodnutí, která ovlivňují trh, pořádáme nejen veřejné konzultace v souladu s příslušnými zákony o elektronických komunikacích, ale také pořádáme nad rámec zákona workshopy a diskuse s dotčenou veřejností.

Co nás v současné době trápí? V oboru elektronických komunikací máme jeden takový balík, který bychom rádi odvalili, nejen z beder Českého telekomunikačního úřadu, ale i z beder státního rozpočtu, resp. Nebezpečí, které to může přinést pro státní rozpočet.

Podle univerzální služby my musíme shromažďovat to, co se ukládá incumbentovi, tzn. O2. My musíme shromažďovat určité prostředky od ostatních operátorů, dávat je do tzv. fondů univerzální služby a z toho pak platíme věci, které jsou ze zákona nařízeny incumbentovi.

V této chvíli mechanismus, který je nastaven, je v podstatě velmi neúčinný, doprovází to celá řada sporů, celá řada nejasných záležitostí a my se budeme snažit toto nebezpečí, které spočívá v tom, že nezaplatíme incumbentovi plnou částku a bude se pak s námi soudit a já nevím, co všechno, snažíme se toto změnit. To samozřejmě nejde beze změny zákona. Proto bych vás poprosil, až k vám doputuje, jak doufám, že v nějaké vhodné době, změna zákona o elektronických komunikacích, abyste si vzpomněli na moje slova.

Druhou věcí, která nás trochu trápí, je zatížení úřadu administrativou. Tato administrativa neustále roste, a já si dovolím opět říci pár čísel, abyste měli představu.

Český telekomunikační úřad za rok 2008 vygeneroval celkem 115 tisíc spisů – 115 tisíc čísel jednacích. Je to zhruba na 450 zaměstnanců. Vypravil 473 tisíc dokumentů. Náklady na poštovné se za posledních pět let zvýšily pětkrát. Takže to je věc, která nás trápí, kterou se snažíme vyřešit nějakými racionalizačními opatřeními, ale je to věc, která není v činnosti úřadu jednoduchou záležitostí.

Co nás čeká do budoucnosti? My v této chvíli děláme tzv. druhý cyklus analýz relevantních trhů, podle kterých můžeme udělovat nějaká nápravná opatření. Předpokládáme, že v příštím roce 2010 dokončíme druhý cyklus analýz a zřejmě i s dopadem nebo s dosahem až k vám, k vašim uším. Bude pozvolna končit digitalizace televizních vysílání a s tím jsou spojeny věci, které se musí udat v historicky krátké době ve správě radiového spektra. Připomínám, že radiové spektrum je jedno z těch přírodních bohatství, které obhospodařuje stát a uděluje příslušná přidělení. Tady nás čeká jednak vliv a přizpůsobení Evropské unii, to znamená harmonizace využití radiového spektra na úrovni EU a samozřejmě také správné načasování právních rozhodnutí tak, abychom byli nadále v mobilních telefonech, kde nás čeká – hlavně nás čekají mobilní data, abychom byli nadále vpředu.

Z těch nepříjemností, které nás čekají, je díky Lisabonské smlouvě přesun určitých kompetencí na úroveň EU, to znamená, Český telekomunikační úřad se bude muset sžít s budoucím evropským regulátorem, takže to je to, co nás čeká. Jinak jsem připraven odpovědět na otázky, které vyplynou z vašich dotazů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Zprávu projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 101/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Adolf Jílek. Já ho tady v této chvíli nevidím, i když tu byl, takže musíme chvilečku počkat. Já poprosím jeho kolegy, aby panu Jílkovi dali avízo, že přišel na řadu.

Organizační výbor určil výborem pro projednání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 101/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Vážená paní předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2008 představuje aktivity v tomto roce, které zahrnují, jak už uvedl pan předseda, širokou škálu standardních úkolů odpovídajících kompetencím a povinnostem ČTÚ. Jde o činnost rozsáhlou, samozřejmě zpráva je rovněž rozsáhlá, proto se zaměřím ve své zpravodajské zprávě na nejpodstatnější pasáže a čísla jiná, než uváděl pan předseda.

Ve své první části je zaměřena na hodnocení stavu a vývoje v sektoru elektronických komunikací a poštovních služeb. Pozornost je v rámci hodnocení vývoje základních služeb věnována i otázce vývoje cen z pohledu koncových uživatelů – spotřebitelů.

Pokračovala konsolidace odvětví elektronických komunikací spojením několika významných poskytovatelů telekomunikačních služeb. Nadále pokračoval pokles počtu účastníků, jak již bylo řečeno, v pevných sítích a naopak rostl celkový objem provozu v mobilních sítích. Došlo k rozšíření nabídky služeb pro zákazníka a snižování cen poskytovatelů služeb, kromě monopolu České pošty, kdy došlo k nárůstu cen.

V této části zprávy nalezneme i informaci o procesu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, který byl po určitých odkladech z minulých let zahájen v průběhu roku 2008. V té době došlo v podstatě k náhradě původních sítí, které byly označovány písmeny A, B, C na transformaci do sítí 1, 2, 3 a 4 a ke konci roku 2008 bylo digitální vysílání dostupné pro téměř 60 % v síti 1, v případě sítě 2 pro 52 %, sítě 3 pro 46 % a sítě 4 pro 28 % obyvatel České republiky. Samozřejmě čísla, jak už řekl pan předseda, se budou v příštím roce blížit 100 %.

Pro doplnění je do částky věnované hodnocení trhu elektronických komunikací a pošty zařazena i rámcová informace o hlavních zjištěních z výsledků spotřebitelského průzkumu, který ČTÚ v roce 2008 realizoval. U služby prostřednictvím pevné linky se projevuje nejsilnější asociace s pojmem „drahá“. 87 % procent dotázaných, kterých bylo 1859, 61 % považuje tuto službu za zastaralou, a 60 % nepotřebnou. Služby prostřednictvím mobilního telefonu jsou velmi rozšířené – 96 % dotázaných hovořilo o tom, že užívá tyto služby. 43 % používá předplacené karty a 41 % tarifní služby. Připojení k síti internet má doma k dispozici 52 % dotázaných připojených převážně bezdrátově. Ve všech zmíněných službách se upřednostňuje kvalita nabídky.

V následujících částech zprávy jsou podrobně komentovány další činnosti a dosažené výsledky v jednotlivých odborných oblastech, které ČTÚ zajišťuje včetně komentáře k mezinárodním aktivitám ČTÚ, zejména práce na telekomunikačním balíčku a další povinnosti vyplývající z regulačního rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací a regulace pošt. Dále zastoupení v Mezinárodní telekomunikační unii a návazných poradních komisích apod. a jeho aktivitám v rámci spolupráce s ostatními orgány státní správy, zejména Český statistický úřad.

V závěru zpráva podává ucelenou informaci o hospodářských výsledcích ČTÚ a plnění stanovených ukazatelů rozpočtu pro rok 2008, informace o personálním zabezpečení činnosti Úřadu a zajištění dalších podpůrných činností, které jsou pro řádné plnění úkolů ČTÚ nezbytné.

Rozpočet byl na straně příjmů překročen, na straně výdajů byl plněn pouze ve výši téměř 80 %, jako již zmíněné universální služby – jinak co to je? Je to vydávání telefonních seznamů, informační služba o telefonních číslech, služby veřejných telefonních automatů, přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní službě a jiné.

V roce 2008 nebyla provedena žádná rozpočtová opatření. Při kontrole hospodaření ministerstvem financí nebylo zjištěno porušení rozpočtové kázně. Provedeno bylo šest interních auditů, z toho jeden mimořádný a týkal se zabezpečení provozní činnosti Úřadu.

Systemizovaný počet zaměstnanců, o kterých bylo také hovořeno, je 460. Oproti předchozímu roku poklesl o 14 zaměstnanců, což odpovídá vládou nařízenému procesu snižování funkčních míst o 3 %, takže tento úkol plní tento Úřad.

Součástí zprávy je též výroční zpráva o poskytování informací podle zákona 106/1999 Sb., a poté dále souhrnná informace o postupu ČTÚ při vyřizování stížností. Tady bych řekl pár čísel. Šest podání charakteru stížností, které byly šetřením shledány neoprávněnými. Naproti tomu u Poštovních služeb ČTÚ evidoval 491 podání zákazníků. Poštovním službám bylo uloženo 37 pokut v celkové výši dva miliony dvě stě tisíc korun. Prakticky nebyla využívána protikorupční e-mailová adresa korupce@ctu.cz.

V souladu s výše uvedených hodnocením a po proběhlé diskusi navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ČTÚ za rok 2008. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní se ptám zpravodaje stálé komise pro sdělovací prostředky pana senátora Jílka. Pan senátor zde je.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, paní předsedající. Já jenom krátce. Všechno tady bylo řečeno jak předsedou Úřadu tak zpravodajem výboru, takže jenom stálá komise na svém zasedání 6. 10. přijala toto usnesení: Po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu, určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu komise senátora Jiřího Oberfalzera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a otevírám rozpravu. Do rozpravy nemám nikoho přihlášeného. Je, prosím, pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, pane předsedo. Já bych měl jednu jedinou otázku. Evropská unie zasáhla do plateb operátorů mezistátních rozhovorů, nějakým způsobem určila nějaké platby, tedy za příchozí a odchozí hovory. Já sám mám zkušenost, že mi od mého operátora při výjezdu do zahraničí chodí ještě stále upozornění, že ta platba je – ta dřívější – vysoká. Jak nakládáte s těmito věcmi? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, jestli se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy. Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám. Byl vznesen dotaz, takže prosím, pane předsedo, o vaše závěrečné slovo.

Pavel Dvořák: Pan senátor Čunek mluvil o nařízení o roamingu. Chtěl bych poznamenat, že toto nařízení – s tím ČTÚ nesouhlasilo, protestovali jsme i na úrovni ERG obdobně jako jiní operátoři, protože to byl zásah a) do již schváleného regulačního rámce v rámci Evropy, kde se musí nejdřív dělat analýza a pak vstupovat. Za druhé proto, že jsme se domnívali stejně jako jiní regulátoři, že to stejně nepovede k významným efektům pro koncové zákazníky mimo těch, kteří hodně cestují.

Co se týče těch SMS, které nám chodí, to je povinnost, kterou mají podle tohoto nařízení v této chvíli operátoři. Jestli vám chodí s cenou, která je jiná než je v nařízení, tak se na mě obraťte. Příslušný operátor bude na to samozřejmě upozorněn, popřípadě potrestán, ale z našich kontrol hlásí všechno jaksi tak, jak mají, včetně těch částek. Ale je možné to zkontrolovat a zjistit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a ptám se nyní pana zpravodaje Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, zda si přeje ještě vystoupit. Není tomu tak. Ptám se nyní pana zpravodaje garančního výboru, zda chce vystoupit. Také tomu tak není. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Svolám všechny do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho navrhl pan senátor Korytář. To znamená vzít zprávu na vědomí. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předsedovi za zprávu, samozřejmě za jeho práci a přeji mu hodně sil do práce další. Děkuji panu zpravodaji, děkuji i vám všem a dalším bodem jednání jsou

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2009

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 206. Senát v 7. funkčním období zřídil sedm stálých komisí a jednu dočasnou komisi a stanovil jim úkoly. Zároveň uložil svým usnesením číslo 15 z 26. listopadu 2008, aby jedenkrát ročně informovaly o plnění stanovených úkolů. Nyní prosím pana senátora Marcela Chládka, aby nás seznámil se Stálou komisí Senátu pro krajiny žijící v zahraničí. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Zprávu máte ve svém tisku, já jenom velice v krátkosti okomentuji činnost Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Její činnost byla velmi bohatá, já bych ji rozdělil do dvou částí. První část se týkala legislativní problematiky, kterou se komise dlouhodobě zabývá a týká se to legislativní problematiky směrem k našim krajanům. Ve druhé části poté zpráva popisuje akce a aktivity, které buď komise sama zorganizovala, nebo zároveň byla spolupořadatelem. V poslední části této zprávy máte i rozepsány zahraniční cesty, kde se členové naší komise zúčastnili, navštívili naše krajany a těchto návštěv bylo v minulém roce sedm. Členů této komise je 13, momentálně je to jedna z největších komisí, nebo největšího orgánu Senátu. Zároveň při komisi pracuje i konzultativní rada, která má 21 členů. V letošním roce jsme se sešli osmkrát na zasedání a úzce spolupracujeme i s ministerstvem zahraničních věcí.

Co se týká těch zmiňovaných legislativních úkolů, tak mezi přední patří především zákon o tzv. korespondenčním hlasování. Jistě si všichni pamatujete, že zde v Senátu jsme zákon už odsouhlasili a teď momentálně, pokud mohu použít lidový výraz, je zaparkován v Poslanecké sněmovně.

Dále jsme byli osloveni celou řadou krajanů o návrhu novely zákona č. 40/1993 Sb., a tato novela by se měla týkat zjednodušeného nabytí státního občanství České republiky. Mezi významné akce, kterých jsme se zúčastnili, patří i například udílení cen Významná česká žena ve světě 2009 nebo udílení cen společnosti pro vědu a umění a v neposlední řadě bych velice rád zmínil krajanský festival, kterého se v letošním roce zúčastnilo na 600 krajanů z celého světa. Naše komise měla tu čest být spolupořadatelem tohoto významného setkání. Zároveň v předvečer tohoto významného setkání jsme uspořádali dlouze připravovaný seminář Krajané a Česká republika, který byl mimořádně hodnocen a kvitován našimi krajany. Takže já vám, vážené senátorky a senátoři, děkuji za pozornost. Pokud by ještě někdo chtěl podrobnější informace k některým bodům této zprávy, tak je velice rád poskytnu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Než budeme pokračovat, já ještě musím pro stenozáznam omluvit pana senátora Igora Petrova. Také poprosím další komise, aby byli struční, protože zprávy samozřejmě máme v písemné podobě, takže poprosím spíš o komentáře. Prosím paní senátorku Janu Juřenčákovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové. Já budu stručná. Tak jak bylo řečeno, zprávu máte před sebou, já bych jenom chtěla poukázat na velmi dobrou spolupráci naší komise s Úřadem na ochranu osobních údajů, protože v podstatě naše komise vznikla na základě požadavku tohoto Úřadu a veškeré odborné věci konzultujeme s nimi.

V letošním roce to považuji za velkou událost, to bylo uspořádání semináře Zpracování DNA, dopady do soukromí občanů. Seminář se uskutečnil tady v sále, bylo to pod záštitou pana místopředsedy Lišky, za což mu tímto ještě znovu děkuji. Tento seminář byl popudem pro zákonodárnou činnost a vznik pracovní skupiny na úrovni odpovědných ministerstev. Ve spolupráci s Úřadem pro ochranu osobních údajů jsme uspořádali i výstavu jejich dětské soutěže, která se týkala ochrany soukromí, a zúčastnili jsme se zahraniční cesty do Estonska, protože Estonsko má velmi elektrizovaný systém a v podstatě je to takový spíš negativní příklad toho pro nás, negativní příklad toho, jak se nemá ochrana soukromí dělat.

Kromě tisků, které nám byly organizačním výborem přiděleny, jsme projednávali podněty občanů, které nám přicházely. Pro vaši informaci naše komise je v rámci Parlamentu EU jediná jako zřízená pro tento obor, takže při cestách se setkáváme se zájmem o to, jak to u nás funguje. To je ve stručnosti vše. Pokud budete mít dotazy, jsem k dispozici. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, za stručnost a nyní prosím pana senátora Tomáše Jirsu, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro podporu demokracie ve světě.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, zastupuji pana předsedu komise Vlastu Sehnala, který ráno natankoval místo nafty benzín a uprostřed dálnice zadřel auto. (Ohlasy v sále.) Samozřejmě nikdo mu to nepřejeme.

Komise se sešla na pěti schůzích do dnešního dne. Přijala několik usnesení k aktuální situaci v Bělorusku, kde nedoporučila pozvat například prezidenta Lukašenka na summit Východní partnerství, naopak doporučila přijmout usnesení ke Gruzii, které bylo Senátem 8. října po dlouhé diskusi přijato. Naše práce vyvrcholila zahraniční cestou do Gruzie v minulém měsíci. V následujícím funkčním období předpokládáme pokračovat ve sledování situace v Gruzii, Bělorusku a Moldavsku, což jsou pro nás tři prioritní země. Věřím, že Stálá komise pro podporu demokracie ve světě si i v příštím roce zaslouží vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a prosím nyní pana senátora Jiřího Nedomu, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu.

Senátor Jiří Nedoma: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, nevím, co zadřel náš pan předseda Jiří Stříteský, ale vím, že se také omlouvá z tohoto jednání, a proto mi dovolte, abych ho zastoupil v této zprávě. Naše stálá komise pracuje již sedmé funkční období. Komise je určitým spojníkem mezi Kanceláří Senátu a vámi, tedy senátorkami a senátory, čímž napomáháme – alespoň v to doufáme – k rychlému řešení vzniklých problémů, vzájemné kvalitní komunikaci bez zbytečných průtahů.

Zprávu máte před sebou, je tam vyjmenována celá řada bodů, kterými jsme se zabývali. Je tam i složení, ve kterém komise pracovala. Měli jsme trošičku více změn než jindy, protože, jak jistě víte, tak předsedkyní byla zvolena kolegyně Daniela Filipiová, která však v lednu 2009 byla jmenována ministryní zdravotnictví a na její místo nastoupil senátor Tomáš Julínek, který si tento post s ní vyměnil. Nevím, jestli zrovna adekvátně a toho potom v červnu vystřídal senátor Jiří Stříteský – Tomáše Julínka – a Jiří Stříteský je současným předsedou komise.

V roce 2009 se konalo celkem šest řádných schůzí, na kterých bylo přijato 51 usnesení. Usnesení tam máte vyjmenována, tím vás nechci zdržovat, pouze bych poukázal na některá z nich, která se týkala našeho každodenního života v Senátu, a to například dodávka a instalace vstupních přístupových zařízení do budovy Senátu. Doufám, že jste s tím všichni spokojeni, že systém naběhl bez výrazných problémů a funguje. Pokud nejste někdo, tak potom vystupte v diskusi, abychom to mohli na nejbližší komisi nějakým způsobem přednést.

Dále tato komise operativně udělila souhlas vedoucímu Kanceláře Senátu na zavedení – na zadávání veřejných zakázek, kam – z těch posledních bych jmenoval například sjednocení ostrahy celého areálu společně s obsluhováním recepcí, což by mělo zefektivnit tuto činnost a také zlevnit. A potom otázku schvalování vybavení třeba Jednacího sálu těmito velkoplošnými CD panely a vůbec v rámci celé digitalizace ve všech prostorách Senátu – to jste si asi všimli, v posledních dnech že byly vyměněny televizory za staré již dosloužilé, do kterých nebylo rozumné investovat peníze za set-top boxy. Celý ten systém se tak může propojit na další, lepší využití.

Ještě bych chtěl upozornit na změnu v přístupu do všech uzavřených prostor Senátu – také jste si asi kladli otázku, proč byly vyměňovány klíče i od vašich kanceláří. Tady bych chtěl popřít jakousi, řekl bych možná fámu, že klíče – že to byla velice nákladná akce, neboť výměna těch klíčů není tak nákladná, jak jste byli informováni v částce zhruba dva tisíce korun za klíč, ale pouze dvě stě korun za klíč. To je taková chyba informací, které běžely Senátem. Čili ta akce slouží opravdu k tomu, aby v případě bezpečnostní situace, požáru a podobně, se jedním klíčem mohl příslušný pracovník Senátu dostat do těch prostor a tam, kde senátor nebo místopředsedové nebo předseda Senátu potřebují ke vstupu do svých prostor více klíčů, tak to bylo zjednodušeno na tento klíč jediný. Tak to jen na dovysvětlení toho, proč k tomu vůbec došlo.

Jinak dovolte, abych touto cestou poděkoval za velmi vstřícnou spolupráci panu kancléři Ing. Františku Jakubovi, který se zúčastňuje absolutně všech jednání této komise, kdy nás pravidelně informuje o průběhu čerpání rozpočtu v roce. Vytypovává určitá odvětví, kterými bychom se měli zabývat a například využití informačních technologií, informuje nás průběžně o řešení oprav celého areálu Senátu. Jinými slovy se prostě o chod Senátu, o zázemí pro nás, abychom mohli klidně pracovat, velmi dobře se svými lidmi stará. Nechtěl bych zapomenout, poděkovat naší tajemnici paní Marii Šrámkové, která nejenom že nám připravuje dobře zázemí pro naši práci, ale velmi dobře nám především dobře připravuje všechny materiály. Takže ještě jednou všem upřímné poděkování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také vám děkuji za zprávu a myslím, že za nás za všechny se mohu vyjádřit s poděkováním jak komisi tak samozřejmě Kanceláři Senátu a všem pracovníkům.

Další je paní senátorka Ludmila Müllerová, která nás bude informovat o Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážená paní předsedající, zbylé kolegyně, kolegové. Dovolte, abych přednesla velmi stručnou zprávu o činnosti Stálé komise pro rozvoj venkova. Materiál, který máte, je několikastránkový, ve svých dokumentech velmi pečlivě mapuje a monitoruje roční činnost této komise.

Za uplynulý rok se komise sešla na šesti schůzích, z toho čtyřech řádných a dvou výjezdních zasedání do regionu Zlínsko a Tachovsko. Proběhly dva odborné semináře na téma rozpočtového určení daní a pozemkových reforem. Dále jsme spolupořádali výroční konferenci, kterou jsme organizovali společně se Spolkem pro obnovu venkova. Účastnili jsme se a zaštiťovali jsme slavnostní vyhodnocení a setkání vítězů soutěže Vesnice roku a potom u těch dalších slavnostních stuh – oranžové, zelené a dalších. A musím konstatovat, že jsme podle mých propočtů v rámci 15členné komise odpracovali asi 694 hodin.

Za všechny členy komise, kterým děkuji za skvělou práci, předsedkyně komise Ludmila Müllerová. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také a další komisí je Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Zprávu o její činnosti přednese pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji. Já omlouvám předsedu komise, který tady dneska není. Nevím, co se stalo. Ale jinak bych všem chtěl doporučit po tom, co se stalo kolegovi Sehnalovi – když kupujete nové auto, nechávejte si stejné palivo. Jinak se může stát průšvih.

S kolegou jsem nesouhlasil ohledně turniketů pochopitelně, protože kolega nechodí do Kolovratu. Do Kolovratu neprojdete se dvěma taškami. Protože tam je ten šikmý turniket, takže první tašku vám stlačí, druhou tohle a zůstanete uvězněni. To je chyba, kterou pan kancléř bude muset napravit, aby tam byla branka. Otvírací, nikoli pevná, která se musí odšroubovat. Děkuji.

Jenom ke komisi – protože to máte všechno v materiálech – tak na rozdíl od materiálů, komise se sešla na pěti schůzích. Projednala pět návrhů zákonů, výroční zprávu, dva vládní návrhy zákonů a zároveň kromě toho, že se věnovala problematice rozhlasového a televizního vysílání, uspořádala seminář s mimořádným zastoupením. A jednu služební cestu do Německa. Toť vše.

Nebudu děkovat, protože nejsem předseda. Vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já vám děkuji za přednesenou zprávu a nyní prosím paní senátorku Jiřinu Rippelovou, aby nás seznámila s informací o činnosti SK Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážené kolegyně, kolegové, také velmi stručně. My jsme dneska tady projednávali sérii návrhů zákonů, které také byly připraveny s přispěním naší komise. Takže jsme se zabývali a tím stěžejním tématem byly jednací řády. Nejenom kvůli té dnešní předloze ale i kvůli implementaci Lisabonské smlouvy, kterou jsme se zabývali rovněž.

Zajímavým tématem byla tematika koncepce elektronizace Sbírky zákonů a mezinárodních smluv, kdy Ministerstvo vnitra nás informovalo o tom, že do 31. 3. bude připraven legislativní záměr elektronické sbírky. O tom bychom chtěli dále jednat.

Zabývali jsme se tématem„regulation“, což bylo již poněkolikáté. Pak jsme diskutovali a přijali jsme i usnesení, které se zabývalo způsobem vyhlášení předčasných voleb a změny článku 35 Ústavy. Úspořádali jsme spolu s ÚPV i jakýsi seminář k úpravě volebního systému v České republice, který si myslím, že je také velmi důležitým tématem. A toto bylo téma aktuální právě po podání vládního návrhu zákona o volbách do Poslanecké sněmovny

Naše komise nikde necestovala, nicméně plánujeme již delší dobu, rádi bychom v budoucnu uskutečnili návštěvu Ústavního soudu, podebatili s ústavními soudci v návaznosti na více než rok účinnou novelu zákona o soudech a soudcích. To téma elektronické Sbírky zákonů jsem zmiňovala a všichni víte, že v Poslanecké sněmovně leží náš známý stykový zákon, který je teď na ÚPV, takže je otázka, co se stykovým zákonem poslanci budou dělat či nedělat.

Já si myslím, že práce naší komise je odborná a kvalitní díky péči a erudovanosti našeho tajemníka pana docenta Kysely a já bych mu chtěla za spolupráci poděkovat i všem členům komise. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a nyní prosím pana senátora Jaromíra Štětinu, aby nás seznámil se zprávou dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Já jsem se pokusil psanou zprávu zformulovat krátce, protože bych ji rád přečetl kvůli tomu, aby formulace byly přesné, poněvadž si myslím, že v tomto případě je potřeba přesné formulace používat.

Plénum Senátu Parlamentu České republiky uložilo svým usnesením ze dne 29. listopadu 2006 dočasné komisi dva základní úkoly:

Za prvé prozkoumat, zda Komunistická strana Čech a Moravy řádně dodržuje zákony ve smyslu § 4 Zákona o sdružování, politických stranách a politických hnutích.

Za druhé prozkoumat, zda existence Komunistické strany Čech a Moravy odpovídá článku 5 Ústavy České republiky.

V říjnu loňského roku komise předložila plénu Senátu závěrečnou zprávu dočasné komise a na základě usnesení pléna předseda Senátu Přemysl Sobotka předal 13. listopadu 2008 závěrečnou zprávu vládě.

Zpráva dokládá především, že KSČM soustavně a opakovaně porušuje článek 5 Ústavy České republiky, který říká: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek prosazování svých zájmů.

Za uplynulé období se dočasná komise sešla pětkrát. V březnu letošního roku komise uspořádala slavnostní shromáždění k udělení ceny Rudolfa Medka za rok 2009, na kterém se podílel Nadační fond angažovaných nestraníků.

Na posledním zasedání komise dne 8. prosince 2009, kterého se kromě členů dočasné komise zúčastnil ministr vnitra Martin Pecina a ministr pro lidská práva Michael Kocáb, bylo přijato usnesení, ve kterém komise doporučuje vládě, aby navrhla Nejvyššímu správnímu soudu pozastavit činnost Komunistické strany Čech a Moravy. Usnesení, ve kterém se komise domnívá, že by KSČM měla provést následující úkony, pokud vláda navrhne Nejvyššímu správnímu soudu pozastavení činnosti KSČM, a to: A) Odstranit ze svého názvu slovo komunistická a jiné mluvnické deriváty slova komunismus a zaregistrovat se pod jiným názvem. B) Jasně a zřetelně odmítnout marxisticko-leninské násilí jako prostředek dosažení svých politických cílů.

Usnesení, ve kterém komise nabízí vládě, pokud vláda navrhne Nejvyššímu správnímu soudu pozastavit činnost KSČM, spolupráci při zpracování návrhu na posouzení činnosti KSČM.

Na zasedání přijal ministr vnitra návrh na spolupráci s komisí při vypracování odůvodnění navrhovaného rozsudku s tím, že příští pracovní zasedání komise společně s panem ministrem Pecinou se uskuteční koncem ledna 2010. Z toho důvodu navrhuji, aby dočasná komise pokračovala ve své práci i příští rok, a připojuji poděkování všem členům komise za jejich práci. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Toto byla poslední zpráva. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková: Já se omlouvám, snažila jsem se být až tak stručná, že jsem zapomněla ještě taky poděkovat naší tajemnici. U nás je specialita taková, že z úsporných důvodů původní tajemnice odešla a naši komisi dostala současně s Komisí pro činnost Senátu paní Marie Šrámková, takže dělá dvě komise, dělá je velmi dobře. Chtěla bych jí touto cestou poděkovat, protože je to taková výjimka. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, zda ještě někdo další se chce přihlásit do rozpravy. Není tomu tak. Rozpravu končím. Táži se ještě předsedů komisí, zda ještě někdo se chce vyjádřit. Nikdo, děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2009.

V sále je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se ze 34 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 18 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Posledním bodem dnešní schůze jsou

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2010

Pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 205. S těmito pravidly nás seznámí pan senátor Jiří Bis z VHZD. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, nechtěl bych dlouho zdržovat, je pozdě, tak to podstatné z pravidel. Pro hospodaření klubů je pevná měsíční částka pro každý klub 31.850 korun. 4615 korun je na každého jednoho člena měsíčně. To je to podstatné pro vás z pravidel. Chtěl bych ještě říci, že tato pravidla byla schválena dne 7. prosince 240. usnesením VHZD.

Dále doporučil výbor Senátu PČR schválit pravidla hospodaření senátorských klubů na rok 2010, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu, kterého zastupuji. A žádá předsedu Senátu PČR, aby tento bod byl zařazen na dnešní jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Poprosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se přihlásil předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, malinko teď se odchýlím od tématu, ale hospodaření klubu je provázané na hospodaření celého Senátu. Myslím si, že valná část z vás ví, že na rok 2010, 2011 i 2012 nám bude výrazně snížen rozpočet na činnost Senátu. Tak vnímejte celou tu problematiku a hlavně akceptujte to a nechoďte do žádných stávkových činností, protože jsou zcela bezpředmětné a bez efektu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do diskuse. Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se pana senátora zpravodaje – také se již nechce vyjádřit. Takže nám nezbývá než přistoupit k hlasování a budeme hlasovat o usnesení: Senát schvaluje podle § 22 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2010, která jsou přílohou tohoto usnesení, a to s účinností od 1. ledna 2010. Svolám ještě kolegy a kolegyně.

Budeme hlasovat o usnesení, tak jak bylo načteno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se ze 34 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 18 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně, kolegové, děkuji vám všem za trpělivost, za dobře odvedenou práci. My jsme tím vyčerpali program 14. schůze Senátu.

Přeji vám hezký adventní víkend. Přeji vám všechno dobré a hodně pracovních úspěchů v příštím roce, uvidíme se ještě 15. prosince na slavnostním zasedání. Hezký den!

(Jednání ukončeno ve 12.17 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0